diff --git "a/UD_Czech-FicTree/cs_fictree-ud-train.txt" "b/UD_Czech-FicTree/cs_fictree-ud-train.txt"
new file mode 100644--- /dev/null
+++ "b/UD_Czech-FicTree/cs_fictree-ud-train.txt"
@@ -0,0 +1,9951 @@
+Měla na ruce nejkrásnější náramek, jaký jsem kdy viděl - secesní víla se na něm
+proplétala mezi brilianty a smaragdy. Tenhle náramek měl cenu luxusního auta,
+jenže jeho krása byla ještě větší, byl to jeden z těch předmětů, na které člověk
+pohlédne a vzdává chválu Stvořiteli, který dal lidem takové nadání. Stará dáma
+si všimla, že se na náramek dívám. "Líbí se vám?" "Hezčí šperk jsem ještě
+neviděl," řekl jsem. "Snad si říkáte - ta bude mít hodně pěkných šperků," usmála
+se na mě. "Ale tohle je jediný cenný klenot, co mám." Odepjala náramek a
+položila ho na stůl. 
+
+Mluvila na ni vlídně, s láskou. To byla ta zázračná zálivka. Co by se asi se
+světem stalo, kdyby rodiče mluvili s dětmi stejně jako prateta s květinou, kdyby
+blízký pro blízkého měl vždy aspoň díl pratetiny laskavé pozornosti. Stačí tak
+málo a z nepatrné vystrašené kytinky se stane veliký, zdravý strom. Slova lásky
+jsou neviditelnou a přesto zázračnou zálivkou - pro duše květin i pro duše lidí.
+Stihnuté zmeškání "Jednou mi ujel vlak," vyprávěl J. M., "kterým jsem nutně
+potřeboval odjet. Byl jsem mladý a prudký. Začal jsem vztekle kopat do kufru a
+do koše na odpadky. 
+
+A... potom jsem si vzal papír a tužku. Začal jsem si dělat seznam věcí, které
+ještě musím stihnout. Až mě udivilo, jak chladnokrevně jsem si počínal.
+Zapisoval jsem si jednak věci příjemné a jednak věci nutné, od toho, že se musím
+NAPOSLEDY zajet podívat do Českého ráje - ještě jednou - až po zaplacení činže.
+Nechtěl jsem tady nechat ani dluh, který bych měl, že bych něco krásného nestihl
+- ani dluh finanční. Seznam rostl - těch věcí, které jsem ještě nestačil nebo
+nesplnil! Když má člověk před sebou celý život, všechno je v dálce, všechno
+ještě přijde... 
+
+No a při tom jsem objevila svazek dopisů převázaných stužkou, velmi staré
+dopisy. Přiznám se, že jsem si je přečetla. Je to ošklivé, vím, jenomže já
+neberu naše dědoušky a babičky jako čísla, beru každého z nich jako tajemství -
+a tahle paní pro mne byla náramně tajemná. Zkrátka udělala jsem to, jeden večer
+jsem se do četby pustila. Byla to psaní od jejích dětí. Od dětí, kterým tehdy
+bylo - jednomu čtrnáct, druhému šestnáct a třetímu sedmnáct, od každého bylo v
+tom svazku několik dopisů a byly to poslední dopisy, které kdy matce poslaly. 
+
+A výsledky její práce by byly vidět každý den. Hned. Kdyby ta strana měla třeba
+- tisíc - deset tisíc- milion členů, pak by denně - bylo - Ale ne. K lásce
+statistika nepatří. Dobré skutky se nepočítají. Váží se. Ano, o to jde. O to,
+jaký bonbón dostane Ježíšek od nás zítra. Jaký dostanou bližní. 
+
+"Ani číst nejdou," usmála se babička, "jen semtam vyluštíte nějaké slovo, sama
+jsem je jednou zkoušela číst, ale nešlo to." "Prozraďte mi, proč že jsou tak
+poničené? Co se stalo?" "To byste asi těžko uhodl." Zamyslel jsem se. Možná,
+uvažoval jsem, někdo tyhle dopisy zničil ze žárlivosti, ze zklamání. Neuměl jsem
+si ale představit, jak by tohle udělala s papírem lidská ruka. Babička se
+slitovala. "Tyto dopisy psala matka mému otci na frontu krátce po tom, co jsem
+se narodila. Otec rukoval deset dní po svatbě, a tak si s matkou ještě neměli
+čas zevšednět. 
+
+Zdálo se mi, že ona vidí za oponu, vidí do zákulisí života a právě to ji plní
+oním jasným klidem. Když jsem s ní byla, jako bych i já viděla do onoho
+zázračného a spravedlivého zákulisí, v těch chvílích jsem byla vděčná, že žiju a
+že mohu odejít po svých nohou k někomu, kdo mě potřebuje, pohladit rukou toho,
+koho miluji, že mám někoho, koho mohu políbit, obejmout... Že mohu žít tak, jak
+žijí ostatní, a že mohu zároveň vidět svět jako tahle dívka, která nemůže odejít
+z pokojíku jinak než v myšlenkách. 
+
+Všechno to byly dopisy prosebné, zoufalé, smutné, pořádně smutné, byly to dopisy
+od dětí, kterým matka odchází od jejich otce s někým jiným, dopisy od dětí,
+kterým se rozpadá domov. Milovaly matku a ona jim odcházela. Byly tam věty
+dýchající takovou úpěnlivou láskou, až mě mrazilo. Jistě, vím, každý máme právo
+na svůj život, na své štěstí, to ano, jenomže při tom svém usilování působíme
+často bolest tak velikou, že si ji ani neumíme a ani nechceme představit. Děti
+zůstaly u otce a matka odešla "za hlasem svého srdce". A co hlas srdce jejích
+tří dětí? 
+
+Tohle byl pohled, který vám odpouštěl všechno, co jste kdy udělali, a odpouštěl
+vám jaksi ještě kupředu, co teprve uděláte. Protože je přesvědčen, že už
+neuděláte nic špatného. Pohled, který vám rozuměl tak dokonale, že jste z něj
+nemohli mít strach, protože ten pohled vás zároveň miloval. Je zajímavé, že si
+nepamatuji, jaké barvy byly ty oči, na barvě ale vůbec nezáleželo. Ilona odběhla
+na nákup a nechala mě s tou dívkou o samotě. Jen jí položila vedle lůžka malou
+kytičku prvních chudobek, které cestou nasbírala. 
+
+Zemřela ještě to pondělí." "Ale ty jsi přece..." "Ne, nemohla jsem za to, říkali
+mi, že babička měla léta moc nemocné srdce, tehdy jsem to nevěděla, měla prý
+velké bolesti, mohla odejít kdykoli, jenže..." Stroj času. Každý z nás by chtěl
+stroj času kvůli něčemu jinému. "Víš, já si tu neděli prostě myslela, že není
+nic důležitějšího než ta blůza... a v pondělí už ne. V životě mě asi nikdo neměl
+tak rád jako babička. A že bylo těch, co mi říkali, že mě milují, od té doby
+hodně. Víš, kdyby byl stroj času..." Pak mlčela. Stroj času není. 
+
+Stačí k ní jeden list papíru a tužka. Přeložte list papíru, přeložte jej znovu a
+znovu, pak jej roztrhejte podle ohybu papíru na šestnáct dílků. A na tyhle
+útržky napište šestnáct největších hodnot, jaké v životě máte, šestnáct věcí, na
+nichž vám v životě nejvíc záleží. Mohou to být jména vašich bližních, věci,
+koníček, práce, zvířata, prostě to, co je pro vás důležité, těchhle šestnáct
+položek by mělo shrnout to hlavní, co pro vás život má... Nespěchejte, zapište
+si tyhle položky pozorně a pak si je dejte před sebe, abyste na ně dobře viděli.
+
+Pravděpodobně jsme to udělali včera a uděláme to i dnes. A zapomínáme, že vlny
+se blíží, vlny, které čekají na nás, vlny, které podrazí jednou nohy nám.
+Lidstvo nezahyne nějakou kometou, o tom jsem přesvědčen, zahyne na svoji vlastní
+bezcitnost. Na nedostatek fantazie, protože právě tím bezcitnost je. Od té doby
+jsem na Mont Saint Michel nebyl, nesnesl bych zase pohled na to místo, které
+jsem miloval a kde se tohle stalo. Jenže... Dokud žijeme, stojíme stále na
+nějaké hoře - anebo křičíme o pomoc ve vlnách pod ní. Směr naruby 
+
+Bonbón pro Ježíška "Tatínku, můžu dát Ježíškovi bonbón?" Holčička stojí u
+kostela, u bočního vchodu, dívá se na dveře sakristie. Překvapila mě. Odběhla z
+cesty a běžela ke kostelu, ačkoli už v tuhle dobu bývá zavřený. Teď se postavila
+před malá dvířka. "Ježíškovi? Bonbón?" Zamává čokoládovým bonbónem v ruce, před
+chvílí ho dostala od babičky. "To je pro něj!" "Proč?" "Protože je moc dobrý.
+Bonbón. A Ježíšek taky." "Aha." Co říct jiného než tohle. Aha. Bere za kliku a
+cloumá dveřmi. Jsou zamčené. Lítostivě rozbaluje bonbón a dává si ho do pusy,
+sladký bonbón se rozpouští a my jdeme dál. 
+
+Bylo tu tolik zajímavého, podstatného! Jak snadno se dá právě to nejdůležitější
+přehlédnout. Je možné že další testy mi už tak dobře nedopadnou, že přijde mých
+"čtrnáct dní", jenomže já snad už budu připraven. Pocítil jsem vděčnost k
+úřednici, která spletla moje papíry s papíry neznámého umírajícího. Dala mi tak
+veliký dar, že si to ani neumí představit. Byla to vlastně hra, smrtelně vážná
+HRA NA ČTRNÁCT DNÍ, kdy jsem se díval na svůj život z druhého břehu a viděl vše
+v obrácené perspektivě. Škoda jen, že jsem si ji nezahrál o nějaký ten pátek
+dřív, když jsem byl mladší. 
+
+Měl jsem krátce po svatbě, zařizoval jsem si byt, měli jsme malé dítě, a tak se
+mi tohle místo v nejisté době zdálo jako zázračný přístav. Řekl bych, že
+pracovat znamená dělat to, co vás nebaví. To, co vás baví, přece není jen práce.
+To je radost. Co vás baví, je vždycky zábava, a to báječná zábava, i kdybyste se
+tomu věnovali dvacet hodin denně. Ale dělat třeba jen půl hodiny denně něco
+nudného je pěkná dřina. Já našel takovou činnost, která pro mě byla zábavou. 
+
+Rozhlédl jsem se po kavárně, bylo kolem nás tolik děvčat v hezkých blůzách. Kdo
+ví, kdo jim je šil. A kdo ví, komu jednou, které dívce, které vnučce, budou šít
+blůzy ony. Jitřní hrob "Já jistě," usmál se K. L., slavný K. L., "já jistě nebyl
+žádné bezproblémové stvoření, žil jsem tak, jako žijí lidé, kteří si v určitém
+věku stěžují, jak si zkazili život a co by mohli dokázat, kdyby. Jedna věc mi
+ale potom změnila život, dokonale změnila, jenom jí děkuji za to, že to se mnou
+dobře dopadlo. 
+
+To si neuvědomila, že jde-li za tím svým hlasem, odejde i z jejich srdcí. A zdá
+se, že odešla dokonale. Víc nevím. Nic o tom, s kým odešla a od koho odešla,
+měla-li vážný důvod, nebo byl-li to jen rozmar. Prostě odešla. A děti ji
+odvrhly. Nespravedlivě? Stejně nespravedlivě, jako kdysi ona je? Nevím.
+Nesoudím. Stalo se. Když se dívám na prázdnou židli u okna, na židli, na které
+proseděla ona osamělá paní tolik Vánoc, nechci nikoho soudit. Je to tak.
+Stěžujeme si na svoji bolest a zapomínáme na bolest, kterou jsme způsobili. 
+
+Vyrazili a ti na druhé straně do nich stříleli, aby zabránili boji zblízka, na
+bajonety. Otec dostal zásah. Do srdce. Tedy - do míst, kde je srdce." Usmála se
+vesele. "Dostal zásah do toho balíčku dopisů." Teď jsem pochopil zvláštní
+způsob, jakým byly potrhány. "Doktor říkal," pokračovala babička, "že stačilo o
+dvě tři psaní méně a otec by zemřel. Vrstva papírů výstřel ztlumila - a otec
+zůstal naživu." Stačilo o pár psaníček méně. Stačilo, aby ti dva po sobě tolik
+netoužili a nepsali si tak často a tak dlouze. Když jsem odcházel, nesl jsem si
+krabici starých dopisů a fotografií. 
+
+"Co si to dovoluješ, kdo tě učí takhle mluvit, kdo, co?" "Ty, to ty!" Třepající
+ruka na chvíli ustrne ve vzduchu. "Cože?" "Ty jsi říkala o té paní, že je kráva,
+když nechtěla to, co ty..." Matka okamžik uvažuje. Jenže pak zase začne holčičku
+vyplácet. "Jo, já to říkala, jenže já to říkat můžu, ty jsi na to ještě móc
+malá!" Moc malá... Jako by to, že je někdo malý, že je dítě, znamenalo, že má
+malé srdce, malou bolest, malé pochopení pro to, když je někdo ponižován. Moc
+malá... Ano, jenže brzy vyroste, tak brzy. 
+
+Vyprávím ženě po večeři, když dítě už spí, o čem jsme hovořili a co zítra
+Ježíšek dostane místo čokoládového bonbónu. "A co my?" říká žena. "Co co my?"
+"Nemáme čokoládový bonbón, který bychom mu dali, musíme mu vymyslet něco
+jiného." Tak to začalo, tak to tehdy začalo. Od té doby si zvykáme po ránu s
+manželkou, synem i dcerou vymyslet nějaký bonbón, čokoládový bonbón pro tento
+den. Třeba docela malý, docela nenápadný "bonbón". Bonbón pro Ježíška. Ona ta
+velká předsevzetí jsou obvykle moc mlhavá, příliš náročná a sotvakdy se dodrží.
+S našimi bonbóny je to jiné. Jsou malé. 
+
+Napadaly mě další typy prostojů. Myslím, že každému stačí zamyslet se a objeví
+takové chvíle, a sám. Tohle setkání s mým spolužákem mi změnilo život, rozhodl
+jsem se, že prostoje vyženu a vymýtím. Pustil jsem se do doplnění studia a také
+do dalších jazyků a podařilo se mi během pár let dosáhnout náskoku před
+ostatními vrstevníky, náskoku, který mne nestál skoro žádné oběti. Jen jsem
+využil ztracený čas, odpadní čas. Jen jsem využil to, co bych, pokud bych to
+neproměnil do hodnot, stejně ztratil. Člověk si nemusí vynakládat úsilí navíc.
+Stačí zužitkovat odpadní materiál. Prostoje. 
+
+Nebo ano? A proč? Nenávist "Poslyšte, co se stalo jednomu mému dobrému příteli,"
+začal vyprávět doktor L. M. "Uslyšíte o lásce a nenávisti. Tato dvě slova,
+vlastně jejich obsahy, jsou stará jako lidstvo samo, ba prý i starší. Čteme o
+nich v románech, vidíme je v různých podobách rozvíjet se na plátnech kin a
+televizních obrazovkách, kněží o nich mluví k lidu po staletí tak často, až
+mnoha lidem zevšedněla. A přesto zůstávají stále aktuální a nikdy tomu nebude
+jinak Přítel žil se svou ženou ve vztahu, který bohužel není až tak vzácný, ve
+víceméně utajovaném vztahu nenávisti. 
+
+Řekli byste, že on na tuhle radu nedá, byl to člověk, pro kterého žít znamenalo
+pracovat - a co pracovat, znamenalo to dřít. Jenže on opravdu přestal pracovat.
+Když jsem k němu jednou přišel, ukázal mi papír se svým výpočtem, kolik úderů
+srdce má člověk průměrně za život, kolik úderů srdce on měl už do svých
+čtyřiceti. Bylo to obrovské číslo. Jenže i ten největší počet úderů srdce bude
+jednou u konce. A ani za všechny přítelovy peníze se nedá přikoupit jeden jediný
+úder srdce. Dívali jsme se na papír, který držel v rozechvělé ruce. 
+
+Je to překvapivý pohled. Pokud dospělý ještě docela nezapomněl, jaké to bylo,
+když byl dítětem, může takhle docela snadno najít lepší cestu k pochopení, co
+jeho děti chtějí a proč to chtějí. A pak si může položit otázku: "CHTĚL BYCH BÝT
+SVÝM DÍTĚTEM?" Není dobré odpovídat jen tak prostě, jen tak nějakým Ano nebo Ne.
+Aby odpověď měla smysl, je dobré odpovědět si, proč bych byl rád svým dítětem a
+proč bych jím rád nebyl. Tyto dvě odpovědi nám pomohou předejít mnoha krizím a
+nejen teď, když jsou děti malé, pomáhají předcházet i krizím, až děti začnou
+dospívat. 
+
+Vsadil bych se, že v tomhle městě teď leccos hoří a lidé si neuvědomují, že pálí
+něco velmi hodnotného. Třeba to nejcennější, co v tomhle životě měli mít.
+Spravedlnost "Všechno, co děláme, se někde zapisuje," řekla L. U., opatrovnice z
+domova důchodců. "Povím vám, co se tady u nás stalo minulý týden. Nikomu jsem to
+ještě nevyprávěla a asi ani nebudu, protože by mi vyčetl, že moralizuji.
+Moralisté se v poslední době asi bojí hovořit," usmála se, "já vám ale povím, co
+se u nás stalo, protože vás znám a vím, že to můžete zapsat, že. 
+
+Když se vrátila, zavolala mě a naše děti, objala nás dohromady a tiskla, tiskla,
+jako by nás už nikdy nechtěla pustit. Mlčeli jsme. Víte, až tehdy jsem si
+uvědomil, že banality mohou zabíjet, i banální nenávist, která vlastně ani
+nenávistí není, je často jen takovým manželským folklórem. "Jestli ti některý
+den neřeknu před dětmi, že mám tebe a je ráda, upozorni mě, slib mi to,"
+pošeptala mi nakonec má žena." S babičkou na mamuty "Babičko, vyprávěj mi, jak
+jsi lovila mamuty." Strnula jsem. Byla jsem připravená splnit vnukovi jakékoli
+přání, jako každá správná babička, jenže tohle... 
+
+Jednou jsem postávala u dveří kuchyně a sledovala sál, když přišla stará dáma -
+říkám stará, no, nejspíš byla mladší než já teď... Ta dáma měla nejzoufalejší
+pohled, jaký jsem kdy viděla. Tak vypadaly oči zatracenců v pekle na freskách na
+zdech kostela, kam jsem chodívala jako malé děvčátko. Měla tváře plné
+načervenalých skvrn od pláče, nedokázala je zakrýt ani silná vrstva pudru." Paní
+upila kávy a zahleděla se do prázdna, jako by znovu viděla tragickou tvář té
+ženy. "Nic jsem o životě nevěděla. Vůbec jsem netušila, co to je být zoufalou
+starou paní. Ale bylo mi jí hrozně líto. 
+
+Babička už většinou nevěděla, kdo byl odesílatel a kdo adresát, jen že to byl
+někdo z předků, z příbuzných - a konečně, teď už nezáleželo na dávném
+vlastnictví, dávném žalu nebo radosti. Pro mne z listu dýchala poezie.
+Neviditelní psali neviditelným, mrtví psali mrtvým. Kdo ví, kdo se kdy bude
+takhle probírat našimi dopisy netuše, kdo vlastně byl odesilatel, kdo adresát.
+Potom jsem narazil na starou secesní skříňku zdobenou růžovou papírovou krajkou.
+"Podívejme, na to jsem málem zapomněla," řekla babička. Vzala mi krabičku z
+rukou a opatrně, opatrně z ní vyňala rozpadlé papíry. 
+
+A považte, že na podzim příštího roku,dědeček s babičkou opravdu do Anglie
+odletěli a dědeček se anglicky všude domluvil. V pětaosmdesáti! Správný život je
+nepřetržitým proudem startů. Vždy se může nastartovat. "Dokud si sami neřekneme,
+že jsme v rakvi, nikdy v ní nejsme," smál se dědeček bratrovu úžasu nad tím, jak
+dobře vypadá. Takový on byl. Ještě do osmaosmdesáti se staral o zahradu,
+rouboval a česal jabloně. Někdy po večeři sňal kytaru, kterou měl zavěšenou nad
+postelí a zpíval si, zpíval babičce a s babičkou, tak jako za trampského mládí.
+"Dokud můžeš zpívat, žiješ," říkával. 
+
+Když o tom teď po tolika letech přemýšlím, myslím si, že je v tom zákon. Člověk
+musí někomu splnit sen, aby se splnil ten jeho. Je to, odpusťte mi ta velká
+slova, tajemný zákon lásky a naděje." Klenot Přítel L. mě pozval na oslavu svého
+doktorátu. Sedělo nás v restauraci asi deset a přípitek následoval za přípitkem.
+Bylo tu pár spolužáků z univerzity a navíc stará dáma, jeho prateta. Mohlo jí
+být k osmdesátce, ale její bystré oči se zdály mladší než oči přítelovy
+snoubenky. Laskavé a prohlédající. Snad taky znáte ty oči okouzlujících starých
+dam. 
+
+Křik těch dvou žen, které si vyrazily na výlet a končily v dravých vlnách, byl
+stále zoufalejší, srdceryvnější - a lidé na hoře stále uchvácenější. Ty ženy
+utonuly. Nevím, co se stalo s turisty, kteří přihlíželi jejich zápasu o život,
+asi dali uspokojeně své fotoaparáty do pouzder - budou mít o čem vyprávět, něco
+takového se nevidí každý den! - a šli na svačinu. Víte, to co se stalo na té
+magické hoře a u jejího úpatí, je vlastně jeden veliký příměr. My všichni jsme
+turisty, kteří se rozhlížejí. Vidíme tonoucí. Slyšíme jejich křik, často
+bezhlesý křik, mlčení je někdy ještě výmluvnější. 
+
+Doktor T. se zahleděl do krbu, kde za tichého praskotu řeřavěla a dohasínala
+polena. "Jeho předkové byli rybáři odnepaměti a málokdo z nich zemřel doma v
+posteli, většinou zahynuli v mokrém loži, jak se tam říká smrti ve vlnách.
+Manželky, matky a dcery se při každé bouři, kterou trávili jejich blízcí na
+moři, bály, že už nikdy nespatří své milované - a nebylo divu, pobřeží je tam
+zlověstné a nebezpečné i pro toho, kdo je dobře zná. Aby se rybářům usnadnila
+práce, dělávalo se ledaco: na pobřeží se zapalovaly ohně pro navigaci, zpravidla
+jezdívalo několik člunů současně, aby se mohly podporovat. 
+
+V noci jsem myslela na to, co asi dcerka napsala, uvažovala jsem o tom, jak se
+jí jevím, v poslední době jsme se s manželem dost dohadovali o spoustě věcí a já
+si uvědomovala, že to byly věci i způsoby dohadování, jaké jsme si měli nechat
+na dobu, až u toho malá nebude. Dětství je poslední ráj, poslední zbytek ráje. A
+ti, kteří toto rajské období ničí, jsou krutí. 
+
+A zase vyrazil na svoji nekonečnou cestu jedním ponurým vinohradským činžákem.
+Nakonec musí ztratit rozum, zdálo se. Jenže on se každý den, jak mi říkala
+sousedka, po ránu oblékl, umyl, oholil, jako by ho čekala nějaká daleká cesta, a
+pak vyrazil. Celý vesmír, všechny pozemské cesty se vešly do těch schodů. Skoro
+nejedl, i když měl peněz dost, nečetl ani noviny, zřejmě se nemohl na nic
+soustředit, byl stále hubenější, vyzáblejší. A jednou jsem otevřela dveře a on
+na schodech nebyl. 
+
+Slyšíme ten křik z vedlejšího pokoje, vedlejšího bytu, vedlejšího domu, vedlejší
+země... A nasloucháme. Nenapadne nás, že můžeme něco udělat, jako to nenapadlo
+ty lidi na hoře, kteří pozorovali dvě zoufalé ženy. JAK TO ŽE NÁS TO NENAPADNE?
+Nejsme přece bezcitní, ani slepí. Prostě jsme nějak vychladlí, otupělí. Moderní
+lidé jsou zřejmě novým vývojovým stupněm. Homo sapiens se mění v člověka
+bezcitného. Ti turisté asi nebyli zlí, četli sentimentální romány, dívali se na
+televizní filmy, možná nad nimi i zaplakali dojetím, měli své blízké, děti,
+rodiče, přátele. A dívali se. 
+
+Kdybych byl tehdy nevyběhl do hořící ulice... Kdybych býval Ajaxe neměl tolik
+rád, kdybych ho neměl rád... Pán lidí a koček Seděli jsme ve vile cestovatele S.
+a vyprávěli neobyčejné příběhy, jak už bylo v tomto salonu, vyzdobeném trofejemi
+z cest, zvykem. Ze stěn na nás shlížela vycpaná zvířata, paroží, zbraně divochů
+z různých zemí světa, sešklebené tváře domorodých model. Byl jsem už u
+cestovatele S. mnohokrát a vyslechl jsem příběhů tolik, že by se jimi dala
+zaplnit tlustá kniha. Do tohoto domu přicházeli lidé, kteří měli neobyčejné
+zkušenosti a kteří o nich dokázali neobyčejně vyprávět. 
+
+A když jsem se do zprávy začetl, věděl jsem, že jsem to neměl dělat. Výsledky
+zkoušek i přiložený komentář hovořily naprosto jasně: nemám před sebou už víc
+než - maximálně - čtrnáct dní. První, co jsem udělal, bylo, že jsem vytáhl
+kapesník. Tak obrovité kapky mi na čele nevyrazily ještě nikdy v životě,
+smrtelný pot, ano, to bude ono. Pak jsem se posadil a zapálil si cigaretu. Po
+dvou týdnech první. Pak jsem šel do ledničky a vytáhl koňak. Nalil si vrchovatě.
+A pak jsem si nalil víno, červené, z ledničky. O nějaké našambrování jsem se
+nestaral. Proč taky. 
+
+Můj přítel byl v tom věku, kdy se obvykle cítí ona hranice, jenže všichni, co
+jsme ho znali, bychom dali krk za to, že jeho se ta magická hranice netýká, on
+že je stále na sluneční straně. Byl bohatý. Více než to. Byl velice bohatý. Měl
+krásnou vilu, měl dům u moře a mohl sobě a své rodině dopřát to, co obvykle lidé
+svým rodinám a sobě marně touží dopřát. 
+
+Vyvolala jsem žáka, který byl něco jako třídní šašek a kterého jsem párkrát
+přistihla, jak se po mně pitvoří. Zkoušela jsem ho - a každý učitel umí žáka
+vyzkoušet na známku, na jakou chce. Dělala jsem si z něj legraci. Šašci mají asi
+nejméně ze všech rádi, když je někdo zesměšňuje, a já mu to jeho pitvoření
+oplatila, třída se smála a on celý rudý koktal u tabule. A vida, kapku se mi
+ulevilo. Po přestávce přišla do třídy paní školníková. Starší paní, taková
+dobrácká kmotra, připomíná pohádkové babičky: jen ji člověk potká před třídou,
+už má dobrou náladu. Tentokrát plakala. 
+
+Za pár dní jsem opět přijel na návštěvu. "Kde je děda?" Babička bezradně mávla
+rukama. "Na zahradě." "Na zahradě?" Žasl jsem. Čekal jsem, že najdu milovaného
+stařečka, jak se chvěje v posteli slabostí a mdlým hlasem prosí o sklenici vody.
+Dědeček stál na žebříku a trhal jonatány. "No dost, že mi jdeš pomoct,"
+zažertoval a hodil mi z výšky jablko. Ano, smál se ve výšce, plný radosti a
+síly. Je tohle to, čemu se říká nový start? Druhý dech? Babička stála vedle mě
+pod jabloní. 
+
+"V mládí jsem byla nějakou dobu v klášteře," vyprávěla paní J. V., "moc
+nechybělo a byla by ze mne jeptiška, jenomže osud chtěl jinak. To, jak jsem se
+dostala na jinou cestu, je zajímavá historie, ale zajímavější - a užitečnější -
+je, co mi jednou řekla stará řeholnice, které jsem pomáhala pečovat o zahradu a
+klášterní hřbitov. Stály jsme na hřbitově a stříhaly růže mezi hroby. Uvažovala
+jsem o jednom pro mne tehdy velmi důležitém problému a požádala jsem sestřičku,
+aby mi poradila. 
+
+Ale možná právě podle téhle pokorné skromnosti se světci poznávají. Na pohřbu
+jsem jí hodila do hrobu kytičku chudobek. Takovou, jako byla ta první, se kterou
+jsme za ní s Ilonou šly. A zašeptala jsem za tou letící kytičkou: Děkuju. Jiná
+slova "Na tohle jsem přišla náhodou a musím říct, že jsem osudu za to vděčná,"
+vyprávěla paní K. M. "Manžel mi tehdy něco povídal a já uvažovala: To jsi tedy
+mohl taky říct jinak. Nic by tě to nestálo a mně by to pomohlo. A neodsekla bych
+ti tak, jak ti teď odseknu. 
+
+A představte si, že byste se jedné museli vzdát. Odeberte ji a dejte pryč ze
+stolu. Pak si představte, že byste se museli vzdát druhé jistoty, druhé hodnoty,
+vyjměte ji z ostatních a uvažujte, jak byste se bez ní obešli. Ubírejte jednu
+položku po druhé, jeden papírek po druhém. Bude to těžké, představte si však, že
+byste se dostali do situace, kdy by nebylo vyhnutí a vy byste se museli
+rozhodnout další z těch věcí ve svém životě postrádat. Jak budou jedna po druhé
+ubývat, bude jich na stole zbývat méně a budou to ty nejdůležitější. 
+
+Pak na mě kývla. Přišla jsem k ní, myslela jsem, že si chce ještě něco objednat.
+Ale ona stáhla ze zápěstí tenhle náramek a podala mi ho. "Dnes večer jsem chtěla
+skoncovat se životem," zachraptěla pološeptem, "já - já už - ale vy ..." A teď
+se usmála ona na mě. Řekl byste, že když se uštvaná stařenka s pokaženým
+líčidlem usměje, bude to spíš škleb. Ale kdepak, dívala se na mě náhle tak jasně
+a vděčně, jako nějaký anděl. Položila na stůl bankovku a lehce odbelhala z
+kavárny, jako by ten starý věchýtek nadnášel vítr. Nikdy jsem ten náramek
+neprodala. 
+
+Možná ten starý pán dá vnukovi bonbón a řekne mu pár hezkých slov. Možná. Bude
+to nepatrná radost, ale bude to radost. A koloběhu radosti je třeba stejně jako
+koloběhu vody. Syn "Včera," vyprávěla paní K. J. "za mnou přišel syn. Zrovna
+jsem seděla u počítače a byla jsem hrozně nerada, že mě ruší, potřebovala jsem
+toho do zítřka ještě moc stihnout. "Maminko," řekl malý, "já bych chtěl, abys
+umřela." Nevěřila jsem svému sluchu. "COŽE?" Dívala jsem se vytřeštěně do jeho
+velikých nevinných očí. Syn má čtyři roky, každou chvíli nás něčím udiví. 
+
+Leželi jsem na tom chlapci já a dvě sestry, snažili jsme se ho upoutat k lůžku,
+potřeboval výplachy žaludku a tak dál, nemohli jsme ho zvládnout, to dítě mělo
+ve svých halucinacích neskutečnou sílu, přítel stále plakal, hryzal si pěsti,
+dítě občas úpělo "Prosím, prosím, tatínku" a my jsme, tekly nám slzy všem...
+Udělali jsme všechno, co bylo v lidských silách. Všechno. Ale... Viděl jsem
+umírat hodně dětí, jenže tohle byl můj přítel a jeho dítě bylo nejlepším
+kamarádem mého kluka a navíc byl mým kmotřenečkem. Na pohřeb jsem nešel. Nemohl
+jsem. Šla moje žena. 
+
+Někdy se stává, že část lidského života není nic jiného než čekání, jen naděje
+na naději. A on chodil po schodech. Sem tam, sem tam, posté, potisící. Litovali
+jsme ho, občas mu někdo donesl koláč, pozval ho na čaj. Uměli jsme si
+představit, co by to bylo, kdybychom my byli v nějakém cizím městě, beze zpráv o
+rodině, v obavách z blížícího se nebezpečí, a čekali, co se s námi stane. Sem
+tam. Po třítisící první, po čtyřtisící... Bydlela jsem v přízemí, a tak jsem
+viděla Izáčka často, i v noci jsem slýchala jeho šouravé krůčky. Na co asi
+myslel? 
+
+"Moje malá vnučka," vyprávěl pan K. L., "mi jednou běžela ukázat obrázek, co
+namalovala ve školce. Měl jsem tehdy zrovna rozdělané objednávkové listy firmy,
+které jsem v penzi vypomáhal. "Dědečku..." Zvedl jsem nerad oči. Mávala obrázkem
+a za ní stála její matka, má dcera. "Dědečku, dědečku, koukej!" "Nemůžete chvíli
+počkat?" zavrčel jsem. Obě stály zaražené a dívaly se na mě. "Mám obrázek,"
+volalo ale stále radostně děvčátko, tříleté usměvavé děvčátko. "A já mám práci,"
+řekl jsem. "Už od nádraží se těší, jak dědečkovi ukáže obrázek, co namalovala,"
+řekla mi dcera. 
+
+Zanechal po sobě hezkých pár milionů. A zanechal mi také jedno poznání. To
+poznání mi pomáhá víc, než kdyby byl odkázal všechny miliony mně. Zanechal mi
+povědomí o pulsech srdce. Stačí si položit ruku na hruď a cítíme: teď, teď, teď,
+jeden úder za druhým, ty příležitosti, které nám byly přisouzeny, nás míjejí,
+teď, teď, teď, nikdy se ani jedna z nich nevrátí a my jimi hýříme, maříme je.
+Teď, teď, teď. Zase jich pár ubylo, zase se jich pár rozplynulo, zatímco vám to
+vyprávím. 
+
+Jak marně a mdle odcházejí ty vteřiny, které nám byly pro život přiděleny. Je
+zvykem naříkat, že lidé v naší době mají tak málo času. Stalo se to jakousi
+módou. Jenomže v našem životě je skrytý další život, možná ještě delší než ten,
+který si uvědomujeme. Jde jen o to, jej zachránit. Můžeme si život prodloužit o
+tolik tisíc hodin, o tolik úžasných možností... Můžeme se naučit tolik věcí, o
+nichž si myslíme, že jsme na ně už staří a které s lítostí opouštíme. Hloupě se
+vzdáváme svých možností. Já už si nikdy neříkám: nemám čas. 
+
+Přítel zvedl hlavu od novin a vytřeštěně zíral na prázdný obal. "Když ty
+nenávidíš tatínka," vydechlo dítě a dívalo se na ni velkýma očima. Přítel
+vyskočil, nastartoval vůz a okamžitě přivezl chlapce ke mně do nemocnice. Celý
+se třásl a zničehonic povídá, že před nemocnicí hoch ukázal do temného nebe:
+"Tatínku, podívej, dneska jsou tak krásné hvězdy!" Když mi vzápětí přítel ukázal
+prázdný obal od léků, které dítě snědlo, zesinal jsem. Chlapec ještě vypadal
+normálně, ale já věděl, že už za pár minut, za pár vteřin... Možná nevíte, co
+taková otrava znamená: zrakové a sluchové halucinace, hrůzu. 
+
+Nespočívá to jen ve slovech, ale i v pohybech, v kadenci mluvy, v pohledech, v
+jejich chůzi, mimice, gestech - takoví lidé jsou chodící filosofický názor. Ten
+jejich nesobecký vztah ke světu - říkejme mu křesťanský anebo ho třeba
+nespojujme s žádnou věroukou - je cosi, co jim zřejmě už bylo dáno do vínku.
+Když jsem pracoval na jedné zvlášť důležité a obtížné zakázce, přišel ke mně
+majitel tiskárny a řekl mi: "Pane T., buďte tak laskav a chvíli té práce nechte
+a projděte se podél řeky, půjde vám to lépe." 
+
+Ajax byl můj pes a já ho - není to silné slovo - miloval jsem ho. Oba rodiče
+byli zavření v německých věznicích a já vyrůstal u strýce na předměstí, strýc
+byl nádražák a často nebýval doma. Napadlo ho zřejmě, že když mi dá psa, dá mi
+přítele. A já, osamělé a úzkostné dítě, jsem se k Ajaxovi upnul. Byl to ještě
+mladý vlčák, odrostlejší štěně, které mělo za sebou zřejmě také zlé zkušenosti,
+strýc jej nalezl jednou na nádraží, vyhublého a plného strupů po krutém
+zacházení. 
+
+Záleží na tom, že by se objevilo tolik nenápadných a tolik potřebných radostí,
+které by svět rozsvítily... Čokoládové bonbóny se nemají počítat, mají se
+vychutnávat, mají těšit toho, kdo je dává, i toho, kdo je dostává
+prostřednictvím TOHO NAHOŘE. Čokoládové bonbóny jsou zázračný revoluční recept.
+K čemu dělat revoluce zbraněmi, násilím, když se můžou dělat takovýmihle
+sladkými bonbóny. Sladké revoluce by mohly změnit svět. Co kdyby se tak ustavilo
+Hnutí čokoládových bonbónů? Je tolik stran, hnutí, společností. Tolik nudných
+stran. Taková strana nebo hnutí čokoládových bonbónů by jistě mohla získat
+spoustu přívrženců. 
+
+Tolik toho ještě je třeba udělat, procítit, teď, teď, teď, na tolik lidí je
+třeba se usmát a říci jim, že je máme rádi, ještě je čas, teď, teď... Čtrnáct
+dní "Přítel doktor mi dělal na klinice nějaké testy," vyprávěl JUDr. K. W. "a
+požádal mě, abych výsledky z ústavu vyzvedl a přinesl mu je druhý den domů.
+Odjížděl na dovolenou a chtěl výsledky zkoušek znát, ještě než odjede. Čas od
+času si nechávám dělat kompletní zdravotní test, využívám toho, že spolužák je
+velká lékařská kapacita. 
+
+Sousedé kroutili hlavami a jejich děti se smály malé mamince a nechápaly, proč
+se namáhá. "Nech je. Ať se smějí," opakovala vždycky babička. Umím si je docela
+dobře představit, drobounkou babičku a moji malou maminku, jak chodí k lípě,
+babička vleče velkou konev, maminka konývku. A pak jednoho dne babička ukázala
+mamince zelený lístek. Lísteček na dolní větvi lípy se vzpamatoval. Od toho dne
+se lípa začala probouzet. Zachránila se. Zachránily ji." Paní A. C. ukázala do
+údolí, teď už bylo vidět na jeho konec, k řece, na louce tam stála košatá lípa.
+
+"Mlýn za války vyhořel, stavební materiál z něj si lidé z okolí rozebrali,
+nezbyla po něm ani zeď. Jen ta lípa stojí dál. Přežila matku i babičku, jistě
+přežije i mě. Bude tu stát možná ještě za sto let, bude stejně krásná jako teď,
+možná ještě krásnější. Vždycky ve chvílích, když se mi zdálo, že těm, které mám
+ráda, není pomoci, jsem si vybavila tenhle pohled do údolí. Lípu Toničku. Od té
+doby, co ji babička zachránila, jí nikdo neřekl jinak, překřtili ji babiččiným
+jménem. 
+
+A divíme se pak, velice se pak divíme, když to s námi dopadá, jako by to dopadlo
+s automobilistou, který by si nevšímal dopravních značek. Nikdy není pozdě - prý
+- Tohle je jedno z těch úsloví, která často bereme jako fráze. Ale já vám to
+povím jinak. Když bylo mému dědečkovi čtyřiaosmdesát, vypadalo to s ním tak
+špatně, že už se s ním rodina v duchu rozloučila. Byl tři měsíce v nemocnici.
+Také lékaři a sestry se tam k němu chovali, jako by už měl zemřít, skončit -
+vlídně, to ano, s odstínem zvláštní šetrnosti k umírajícímu. 
+
+Vyprávěla mi po čase, že když se ráno probudí, jde hned ke květině, popřeje jí
+hezký den a při snídani si s ní povídá. Celý den má s kým si promluvit, každou
+starost má komu povědět. Když přečte noviny, poví květině, co je ve světě
+nového. Má komu si postěžovat na svoje zdravotní problémy a ví, že ten, komu o
+nich vypráví, se nenudí, a zdá se, že jí naslouchá s opravdovým starostlivým
+zájmem. Když je pratetě smutno, necítí se už opuštěná, sama v domě: uvaří si
+kávu a přisedne ke kytičce "na kus řeči". A květina rostla. 
+
+Vzpomínám na něj ale často, nikoli jako na jednoho malého zarostlého školníka,
+vzpomínám na něj jako na symbol. Kdyby nebyl pálil to, co považoval za bezcenné,
+mohl být teď zámožný člověk, spálil si možná pár krásných, drahých automobilů.
+Pálil a pálil a nenapadlo ho, že ničí něco cenného. Já jsem už starý chlap, a
+když tak uvažuju o svém životě, když si ho tak převažuju, napadá mě, že jsem se
+často od tohohle nešťastníka moc nelišil. Pálil jsem a pálil - a teprve pak jsem
+zjistil, CO jsem spálil. Bylo pozdě. Už to shořelo. 
+
+Možná že v poslední době je právě proto tolik beznaděje, že si lidé odvykli
+věřit na zázraky. Pokud přestaneme věřit na zázraky, stáváme se bezbrannými vůči
+krutým a zlým silám, které nás obklopují. Jenže my proti nim nejsme bezbranní.
+Za války jsem žila s manželem, českým letcem britské armády, v Londýně a čekala
+jsem dítě. Po válce jsme zde zůstali a udělali jsme dobře. Ale tehdy jsem si tu
+ještě připadala velice opuštěná, neuměla jsem pořádně jazyk, nikoho jsem
+neznala. A byla válka. 
+
+On ji měl stále rád, ovšem přišla léta, kdy se u žen dostaví hormonální změny,
+myslím tím ona kritická léta po čtyřicítce. Jeho žena si odmítala přiznat, že
+její stav je zákonitý a že se dá dnes snadno s lékařskou pomocí zvládat,
+klimakterium je přece nyní regulovatelné, nejde už o neřešitelný stav jako
+kdysi. Manželka měla své nálady, deprese, zkraty. Nezáleží na tom, že se to
+stalo čtyřicetileté ženě, v podobném stavu mohou být i mladší anebo mnohem
+starší ženy, uvádím to jen pro vysvětlení jejích projevů, o nichž je tento
+příběh. 
+
+Dítě se zděšeně na mě zadívalo, jako by všechny hrůzy světa byly obsaženy ve
+větě, kterou vyslovilo. "Ale že pak obživnul, viď, viď." Často jsem uvažoval o
+tomhle rozhovoru, nenápadném, jako tolik hovorů, které má člověk s dětmi.
+Obvykle na ně rychle zapomeneme, nebereme je vážně, jsou to "dětské" hovory.
+Nerozeznáváme v těch slovech velké životní sdělení. Ten čistý pohled dítěte,
+které ještě nic neslyšelo o desítkách milionů zabitých tatínků a maminek ve
+válkách - jen ve dvacátém století - ten čistý, nezkušený pohled dítěte není
+přece vůbec směšný, nese v sobě jakousi andělskou zkušenost, andělské poznání.
+Jaká je to hrůza... 
+
+To jsem ráda, že se ti nic nestalo. Chápete? Jsou to jiná slova. Je to ale i
+něco víc, vytvoří to jinou atmosféru, náladu. Lidé z pohodlnosti jiná slova
+nehledají: ta nejiná jsou připravená, a tak po nich sáhnou. Jenže ta jiná slova
+jsou kouzelná, otevírají uzamknuté brány. Nevymýšlím si, přesvědčila jsem se o
+tom mnohokrát. Stačí si dát pozor a přeříkat si v duchu, co chcete vyslovit. A
+hned víte, jestli tím toho druhého potěšíte. Hned víte, že asi ne... A tehdy se
+nabízejí jiná slova, formulace, které nesou stejný obsah, ale nesou ho vlídně. 
+
+Proč právě MNĚ musel doprkýnka ujet? Pak jsem vyšel a rázoval po nástupišti a
+čekal, až přijede následující vlak a odveze mě tam, kde mě teď čeká pěkný malér.
+"Helejte..." přistoupil ke mně ten nádražák, co mě předtím napomínal, když jsem
+kopal do kufru a do odpadkového koše. "Já vám řeknu... Klekněte si." Nechápal
+jsem. Koukl jsem na něj pozorněji, byl zpocený, rozčilený, oči mu horečně
+svítily. "Padněte na kolena, člověče, a děkujte." Ten chlap musel pít víc než
+já! Popadal těžce dech, funěl. 
+
+Nechali mě přespat ve stavení, nebyla tam ani elektřina ani vodovod - ale
+bydleli tam dobří lidé. Ráno mě probudil dětský pláč. Ptal jsem se hospodáře,
+proč jeho syn plakal. "Utopil jsem mu kotě," řekl hospodář. Chlapec odkudsi
+přinesl kotě - jenže hospodář usoudil, že jedna kočka na dům stačí, a hodil kotě
+do řeky. Ujížděl jsem ráno klikatými horskými cestami a bylo mi smutno, když
+jsem si vzpomněl na dítě, jež tam v dálce pláče kvůli lásce k malému bezbrannému
+tvorečkovi, kterého zabili. 
+
+Nikdy jsem neviděl něco takového. Vlastně ano, viděl jsem jakýsi filmový
+dokument, šlo o asparágus: jeptiška jej našla v zaschlém květináči na smetišti a
+přenesla jej do kláštera, kde se o něj sestřičky staraly... a tenhle asparágus,
+původně určený k vyhození, se stal největším asparágusem na světě, jezdili se na
+něj dívat lidé z dalekého okolí a byl o něm natočen film. O květině mé pratety
+bohužel film natočený nebyl. Ale stál by za to. Už to nebyla květina, byl to
+strom. Obrovitá (- šťastná, dá-li se toto slovo užít) rostlina. 
+
+Nepochopitelné na tom bylo, že to působila právě ona - ta, jíž by se nikdo
+nedivil, kdyby byla skálopevně přesvědčená, že život žádný smysl nemá, když
+člověk může z celého těla hýbat jenom hlavou a trochu nohama. Ale ona, která
+měla všechny důvody k zoufalství, dokázala už při prvním setkání ze mě sloupnout
+to, co mi bránilo, abych dokázala vidět, že každý tunel má na konci, třeba
+sebevzdálenějším, světlo. Od té doby jsem si navykla za ní chodit. Zkřísnutá,
+tak to o ní jednou Ilona řekla, že je pěkně životem zkřísnutá. Jenže ona z toho
+zkřísnutí dokázala vykřesat jas pro ostatní. 
+
+Nevinné, nepochopené, neúmyslné věty, činy, pohledy, něco, čemu přikládáme jiný
+smysl? Děti se začínají orientovat ve světě. Nechápou tolik zákonitostí, tolik
+vztahů. I dospělí se však orientují těžko v citovém vesmíru, neuvědomují si
+skutečné významy slov, tedy takové významy, jaké jejich slovům přikládají jejich
+blízcí. Bylo hezky řečeno, že mnoho rozpadů vztahů, stejně jako mnoho válek
+nevzniklo kvůli velkým rozporům, nesmiřitelnosti, nenávisti - vzniklo jen a jen
+kvůli nedorozumění. Hovoříme s přáteli, s blízkými, s nadřízenými, s lidmi,
+kteří za našimi slovy vidí něco jiného než my. 
+
+Pratetin pokoj vypadal jako rozkvetlá džungle, "větve" se vzpínaly do stran i do
+výše a byly stále obsypány úžasným množstvím květů. Však se také na květinu
+chodili lidé dívat. Když prateta zemřela, květina zemřela také. A to se o ni
+jedna příbuzná, která ji zdědila, starala velmi pečlivě. Když čítám o výzkumech,
+jež se v poslední době provádějí s rostlinami, o měření jejich reakcí,
+citlivosti na lidskou společnost, na zájem, sympatii i krutost, vzpomínám na tu
+šťastnou květinu. Prateta nebyla zahradnice, nedávala do půdy žádná speciální
+hnojiva, žádné složité zálivky pro ni nevymýšlela. Jen na ni mluvila. 
+
+Co udělal manžel, že chlapec chce, aby zemřel? Nedávno jsem slyšela besedu o
+matce, kterou její dítě chtělo nechat zabít, objednalo si na ni vraha, o trochu
+staršího kamaráda, šlo prý o majetek, i když v tom musel být i velký citový
+chlad, ne-li nenávist. A tenhle můj drobek... Přece má všechno, co čtyřleté dítě
+potřebuje! Copak jsem mu neudělala báječnou teplou večeři a nepustila mu video,
+když jsem přiběhla celá uštvaná domů a převzala je od slečny na hlídání? Mám ho
+zkrátka plácnout? 
+
+Trápíme se nad jejich větami, nad jejich skutky, nad výkladem toho, co cítíme
+jinak než oni. Nebývají to dodržky? Cosi, co je míněno zcela a naprosto jinak?
+Nejsou to věty, skutky, pohledy nevinné anebo vesele bezvýznamné, zatímco my v
+nich rozeznáváme ostny? Kolik jsem jen v životě zaslechl takových slov. Takových
+dodržek. A přitom jsem vlastně slyšel něco docela jiného, než bylo míněno.
+Jestli si jednou lidé zvyknou přijímat slova, která uslyší, s citlivým
+nadhledem, pak rozeznají, že ta slova nebyla myšlena jako urážky, jako výpady,
+jako ostny. 
+
+Jenomže já jsem náhle procitl a díval se na to jméno a cítil jsem, že cosi se ve
+mně probouzí, že přestávám být opilý, že jsem střízlivý, krutě střízlivý, že se
+ve mně něco mění. Pojmenovat jsem to neuměl, bylo to ale tak silné, že jsem nic
+takového do té doby nepoznal, takový pocit hrůzy, marnosti a bezmoci, a zároveň
+mě zaplavila lítost. Nejen že se ten člověk jmenoval úplně stejně jako já - a já
+nemám přece moc běžné jméno - ten neznámý jmenovec dokonce zemřel právě v tom
+věku, ve kterém jsem tehdy byl já, dvacet dva let. 
+
+Můj život by teď vypadal úplně jinak. Start "Nikdy není pozdě - Tohle úsloví zná
+kdekdo," řekl V. K., "a užívá ho kdekdo, jenomže kdo ho doopravdy bere vážně? Se
+slovy bývá potíž: užíváme je, a přitom si neuvědomujeme, že vedle svého běžného
+významu mají i myšlenkový obsah, který - pokud bychom ho správně pochopili, by
+mohl změnit náš osud. Existuje tolik vět, které jsou ukazateli, směrovkami na
+našich cestách - ale my, otupělí a lhostejní, vnímáme jen povrchně a často
+nepřesně. 
+
+Ozval se drnčák a my vstupovaly, už tenhle vstup do domu byl tak obyčejný, že se
+mi zdálo nemožné, aby mi tady někdo dodal sílu k životu, obvyklý špinavý dům s
+opadanou omítkou, rozbitými skly ve dveřích, otlučenými rohy chodeb a spoustou
+hlasů, vůní a pachů, které prosakovaly z jednotlivých bytů. Ilona u jedněch
+dveří zase zazvonila, ozval se znovu bzučák a dveře se pootevřely. Vešly jsme.
+Byl to maličký jednopokojový byt s kuchyňkou a v pokojíku leželo na posteli
+děvče. 
+
+"Hele, brachu, volala mi sestra z kliniky, dali ti výsledky nějakého Meiera a
+potřebují mu je poslat na ambulanci. Prosím tě, vrať jim je, jak budeš moct,"
+"Jakého - Meiera?" "Prostě spletli dvě složky, víš, nepořádek je všude." "Já
+mám..." "Jo, prostě jim to vrať a zítra mi sem hoď svoje papíry. Dají ti je."
+Když jsem zavěsil, nemohl jsem se pohnout. Tak, teď jsem se narodil, říkal jsem
+si. Tak v tuhle chvíli jsem se narodil. Představil jsem si chudáka Meiera,
+"nějakého Meiera", nemocného, který dostane moje papíry a neví nic o svých
+čtrnácti dnech. 
+
+Co by mi to udělalo, podívat se na obrázek. Pár vteřin. Pár obyčejných vteřin,
+kterých tolik každý den ztrácím. A já se nepodíval. Já jí je nedal. "Dě..." Ta
+slabika, kterou vydechla ve dveřích, dědečkovi na rozloučenou, mi nikdy
+nepřestane znít v uších. Občas nám někdo chce udělat radost a mít radost. Dívá
+se na nás, směje se na nás, miluje nás. Těší se na nás. A pak už není. Nepřijde.
+Nikdy. Skleněná smrt "Víte," začala vyprávět paní K. M., ve svém londýnském
+bytě, kde jsme ji navštívili, "člověk může vždycky věřit v cosi, co je naprosto
+neuvěřitelné. V zázrak. 
+
+Zapomněla jsem, jak se který z nich jmenuje, a tak, když jednou večer dcerka
+vykládala, co všechno na pískovišti vystavěla, mluvila také o nějakém Samovi.
+Zeptala jsem se jí: "A ten Sam, jakou má barvu?" Chviličku bylo ticho. Zřejmě
+ticho věnované zkoumání oné barvy. "Hezkou," řekla dcera. A zase pokračovala ve
+vyprávění, co ona a ostatní děti dnes na pískovišti prováděly, jakou bitvu mezi
+dvěma hrady svedly... A tak jsem se zase nedozvěděla, jestli Sam je ten
+černoušek. Radši jsem se už neptala. 
+
+"Ale je tady jedna možnost: předtím, než se rozhodneš, představíš si, že bys
+jednala tak, jak nechceš. A domyslíš si tohle svoje jednání co nejdál, jak to
+jen jde." Odmlčela se. Já jsem chvíli přemýšlela a zdálo se mi, že začínám
+chápat, dosadila jsem si svoji situaci do tohoto vzorce a rázem se mi jevila
+jako srozumitelnější. "Kolikrát poznáš, že když budeš jednat, jak nechceš, že
+bude výsledek správný. A že když budeš jednat tak, jak se ti chce, dostaneš se
+jen a jen k tragedii." Pak sestra opět vstala, vzala nůžky a pustila se do růží.
+
+Noční jezdci zuřivě houkali a pokřikovali, pak někdo vystoupil, aby spořádal
+rušitele provozu. Když přistoupil blíž, plaše se zastavil a přestal ječet.
+Zjistil, že krom dopravy na křižovatce se zastavil i řidičův čas. Za pár
+okamžiků přítele odvážela sanitka, s tím naléhavým houkavým hlasem. Infarkt.
+Jeho uplakaná žena mi v noci telefonovala a říkala, pokud mohla pro pláč mluvit,
+že se manželovi skoro "roztrhlo srdce." Nevím, zda přeháněla nebo zda měl její
+muž tak dobrého anděla strážce, pravda je, že to přežil a že se po čase dostal
+domů se striktním příkazem šetřit se. 
+
+Ale jen na nás záleží, jak rychle a v jaké míře ztratíme jejich nádhernou
+důvěru, jak ji ztratíme nedostatkem času pro ně, nedostatkem porozumění nebo
+prostě jen nepozorností ve zvlášť důležitých chvílích. Jednou jsme cítili kolem
+krku ručky malých poutníků. "Tatínku, udělej den." Vánoční anděl "Tenhle příběh
+zní jako vymyšlený," vyprávěl osmdesátiletý listonoš K. B. "Že je pravdivý, vám
+ale budu moci snadno dokázat. Nakonec..." Seděli jsme u rozsvíceného stromku a
+naslouchali. "Když mi bylo dvaadvacet, už jsem pracoval u pošty a byl jsem tehdy
+na tom psychicky moc špatně. Moje rodina... nebudu o tom radši mluvit. 
+
+Nevím, jak dlouho jsem tam stála, než jsem přinutila svoje víčka, aby se konečně
+otevřela. Pokoj planul, střepy, jimiž byl posetý, odrážely ohnivé světlo a
+vypadalo to, jako by hořel. Přistoupila jsem k postýlce. Byla pokryta střepy,
+polštář i pokrývka byly rozryty střepy a dítě... Spinkalo. Ani jediný střep se
+ho nedotkl, obletěly dítě a to spočívalo na bezpečném, nezraněném ostrůvku.
+Zvedla jsem je, přitiskla k sobě ze vší síly a teprve teď mi vytryskly slzy a
+byl to ten nejkrásnější pláč, jaký jen může být. 
+
+Vzpomínala jsem na své příbuzné v Čechách a byla jsem tak osamocená - k tomu
+jsem cítila velkou úzkost o dítě, které jsem čekala. Narodilo se ale krásné,
+zdravé děcko. Krátce po porodu jsem seděla se svou spolurodičkou na chodbě, před
+nemocničním pokojem, pily jsme čaj a já se snažila porozumět její angličtině. A
+vtom se to stalo: porodnice dostala zásah německou pumou. Všude rachot, úpění,
+kouř, tak si člověk představuje konec světa. Do toho křik, jednak rodiček a
+mladých žen, jednak dětí, bylo to úděsné a já se rozeběhla do pokoje, kde ležel
+můj syn. 
+
+Potíž je v tom, že dokonce i lidé, kteří umějí být upřímní k těm ostatním, být
+upřímní k sobě nedokážou. A přitom právě z toho, že jsme pravdiví sami k sobě,
+vychází pravá schopnost být upřímní k ostatním, laskavě, nezkresleně a trvale.
+Mnoho lidí si upřímnost plete s neomaleností, jenomže upřímnost může být vlídným
+jednáním, pokud mu předchází poznání. Kdybyste byli svými vlastními dětmi, byli
+byste šťastní? Když si upřímně odpovíte, možná uvidíte, že vaše cesta není
+taková, za jakou jste ji dosud považovali, a že se vašim blízkým po ní s vámi
+nejde tak dobře, jak jste se domnívali. 
+
+Věnováno těm, kterým se občas stmívá v duších, s přáním, aby nezapomínali, že s
+každým stmíváním se už blíží svítání a těm, kteří mi své příběhy vyprávěli, i
+těm z nich, co jsou už na tomto světě přítomni jen ve vzpomínce, nebo v příběhu,
+který se nerozplynul. E. M. P. Tatínku, udělej den Člověk slýchá od dětí mnoho
+vět, které nemůže nikdy zaslechnout od dospělých. Řekl bych skoro, že děti mají
+jiná ústa než velcí lidé. A z těch úst vycházejí někdy velká slova, tak velká,
+že by dospělého, zvyklého na spoustu malých slov, nikdy nenapadla. 
+
+Ženil jsem se ve dvaceti a manželství skončilo velmi brzy, nikdy jsem nebyl
+společenský, a tak jsem vysedával většinou sám a sám, svět se mi zdál jako marné
+a nešťastné místo, neměl jsem žádné přátele. Jednoho dne jsem třídil dopisy,
+když jsem našel támhleten, vidíte, jak stojí opřený za sklem v knihovně. Obálka
+bez adresy. Otevřu ho a v něm stálo neumělou dětskou rukou: Milí Ježíšku
+prosímtě chci koníčka. Nic jiného v tom dopise nebylo. Zřejmě ten malý pisatel
+věřil, že Ježíšek je vševědoucí, a jako se mu nikdo nemusí představovat při
+modlitbě, nemusí ani teď. Ten dopis mě dojal. 
+
+Jeho vysoká škola neměla s jazyky moc společného a já věděl, že firma, kterou
+zastupuje a u které má jistě skvělý plat, by ho nezaměstnávala, pokud by neuměl
+opravdu hodně jazyků. "Jaks to všechno mohl zvládnout?" Uvědomoval jsem si, jak
+mě, nejlepšího žáka třídy, tenhle člověk předběhl. Já uměl s bídou jakžtakž
+anglicky. "Bylo to jednoduchý." "Jednoduchý?" "Víš," vysvětlil, "já jsem bydlel
+na druhým konci města, než byla naše škola." "???" "Cesta mi trvala třicet minut
+tramvají a metrem. Někdy dýl." "A?" "No a já si řekl v prvním semestru, že tyhle
+cesty využiju." "A?" 
+
+Na dvorku za hospodou se otevřely dveře kůlny a z nich vyšel malý chlapec a
+vedle něho - anděl. Anděl? Tak mi to připadalo. Vysoká světlovlasá dívka v
+bílých šatech. Dítě vedlo toho anděla za kůlnu a anděl byl pěkně rozpačitý.
+Zaslechl jsem, jak chlapec vesele zavýskl: "Věř mi!" Potom vzal krabici a vešel
+s ní i s andělem do kůlny. Snad nikdy do té doby jsem necítil tak jasně, že jsem
+udělal opravdový dobrý skutek. A když jsem na Štědrý večer usínal, ve snu byl se
+mnou ten světlovlasý anděl a opustil mě až ráno, když jsem se probudil. 
+
+Naslouchal jsem mistrovu zpěvu a díval se do kraje, na ptáky, kteří se kolem nás
+míhali, vyklepával jsem ornamenty a začal jsem chápat, že vůbec nejsou zbytečné,
+že je důležité udělat správně věci ne kvůli lidem, kteří je nevidí, ale kvůli
+nám samým, kteří je vidíme a víme o nich. Docházelo mi, že jen tak můžeme mít ze
+života a ze své práce radost, jen tak se můžeme jednou spokojeně ohlédnout. A o
+to jde - moci se ohlédnout a mít radost... o to jde snad nejvíc... Jenže komu se
+to povede. 
+
+Uvažoval jsem, co říct, jak se přiznat k tomu, že NEDOVEDU UDĚLAT DEN. Ale
+nemusel jsem nic vysvětlovat, všiml jsem si, že chlapeček po dni plném zážitků
+už spí. Pevně mne svíral rukama kolem krku. A tvářičku mi tiskl k vousaté tváři.
+Jakou důvěru v nás mají děti, jakou sílu v nás vidí a jakou moc v jejich očích
+máme! Jsme všemocní obři, kteří se, jak dítě roste, zmenšují... zmenšují.
+"Tatínku, udělej den." Tuhle větu si připomínám léta. Děti brzy pochopí, že
+nevládneme slunci a tmě. 
+
+Bratranec ženu miloval, a když mu řekla, že si musí vybrat buď ji a dítě, nebo
+rozchod, příliš neváhal. A tak si dítě v peřince odvezli. Zvykli si na ně. I
+když každému, kdo je uviděl poprvé, připadalo nemožné, že si NA NĚCO TAKOVÉHO
+může někdo zvyknout. Holčička rostla. Byla velmi hodná, andělské dítě s
+neandělskou podobou. Byla chytrá a vtipná. Rodiče pak měli dvě další děti,
+krásné a zdravé a tyto děti měly kupodivu mrzáčka rády, vozily ho ven na kočárku
+a praly se s dětmi, které se mu posmívaly. 
+
+Jistě se jí zdálo, že si malý ze mě dělá legraci, chce dát svou poznámkou
+najevo, jak je babička stará. Jenže já se neurazila. Chápu, že děti vnímají čas
+jinak, úplně jinak. Minulost pro ně není rozložená v časové úsečce, je to země,
+ve které je všechno staré, všechno pohromadě. Kolumbus i mamuti i babička.
+Vlastně to pro mě bylo vyznamenání, když jsem v očích svého vnuka byla poctěna
+důvěrou, že jsem bojovnice, velká lovkyně mamutů. Usmála jsem se na něj a podala
+mu na talířku dort. Kolikrát my uvažujeme podobně... 
+
+Zadívala se oknem na temnou oblohu, na hvězdy, které jen sem tam prostříbřily
+noc. "Otec tehdy nosíval matčiny dopisy pořád u sebe, byl zamilovaný a daleko od
+domova." Chovala krabičku v rukou a lehce ji hladila. "A vzal si ty dopisy do
+náprsní kapsy, i když šel do útoku. Vy asi nevíte, jaké to byly hrozné útoky za
+první světové války. Vojáci leželi v zákopech naproti sobě třeba celé týdny, a
+pak najednou dostali povel..." Díval jsem se na fotografii jejího otce ve
+vojenském, na hubeného mladíka s úzkými rty. "... a museli vyběhnout. 
+
+Teď se nad tím usmívám, tehdy jsem to brala jako naprostou katastrofu. Snila
+jsem o tom, že se spolužák do mně zamiluje, a bylo mi jasné, že dívku s nemožným
+límečkem nikdo prostě milovat nemůže. Babička se mě snažila uklidnit, ukazovala
+mi, že límeček, jak ho ušila, je daleko hezčí. Ale já jsem od ní celá ubrečená
+vyběhla, ani jsem se s ní nerozloučila. Ani jsem si tu "zkaženou" blůzu
+neodnesla." Přítelkyně chvíli mlčela a já viděl, že má v očích slzy. "Když jsem
+druhý den přišla ze školy, řekla mi matka, že babička je v nemocnici. 
+
+Žila u nás stará dáma, naprosto opuštěná, nikdo ji nenavštěvoval, i když měla
+tři děti. Staří lidé si u nás buď vůbec nestěžují na nevděk takových dětí, nebo
+si naopak stěžují na nevděk stále. Tahle stará paní patřila k té druhé skupině.
+Člověk pomalu ani nemohl vyjít na chodbu, aby ho nezastavila a nenaříkala, že ji
+děti nenavštěvují, jak je sama a jak by je ráda někdy viděla, jak ráda by se
+někdy potěšila s vnoučaty. Bylo nám jí líto. 
+
+Teď se věci stávaly zřetelné, jasné, zaostřené. A bolely. A já věděl, že si
+musím pospíšit, protože těch lidí a těch věcí, těch úkolů, které byly
+BEZPODMÍNEČNĚ NUTNÉ, bylo tolik. Tolik věcí, ze kterých, jak jsem si byl jist,
+by mi bylo smutno "na onom světě"! Nikdy bych si neodpustil, že jsem tohle či
+tamto opomenul. Dřív jsem důležitost těch věcí neviděl. A - stačí umírat a
+všechno dostane dokonale jiné osvětlení. Například jsem úplně zapomněl na
+ZAHRADU. Zdálo by se malicherné myslet při umírání na zahradu, jenomže tam bylo
+toho tolik, co jsem ještě chtěl udělat, odkládal a nestihl. 
+
+Dokonce i o Vánocích, kdy většina našich chovanek někam odjela nebo aspoň měla
+návštěvu, tahle paní sedávala sama v jídelně, dívala se z okna a pozorovala
+vločky, a stěžovala si. Děti opravdu umějí být sobecké, nepochopitelně
+nevděčné... Kolikrát jsem si říkala, že bych měla těm jejím dětem napsat, jak ta
+stará paní po nich touží. Nakonec jsem to neudělala, párkrát jsem takovouhle věc
+podnikla u jiných opuštěných lidí, nikdy to nemělo dobrý výsledek, naopak, ještě
+jsem si vyslechla, že se pletu, do čeho nemám, ať se starám o svoje staré
+rodiče, a je, kteří mají tolik práce, nechám na pokoji. 
+
+Bylo mi tehdy asi dvaadvacet, ano, a hrozilo mi, že mě vyhodí z fakulty - když
+se nad tím zamýšlím, musím uznat, že by to žádná křivda nebyla, zasloužil bych
+si to. Žil jsem všelijak, mladý kluk, co se dostane z otcovského dohledu a z
+maličké vesnice do velikého města. Jednou jsem si vyšel po flámu ještě za
+svítání na procházku, třeštila mi hlava. Ani už nevím, proč jsem se zatoulal na
+hřbitov, náhodou byl otevřený, tedy otevřený: někdo vylomil vrata a ještě je
+neopravili. 
+
+"Škoda, že ho nemůžu pohladit," řekla. A to byla jediná stížnost, kterou jsem od
+ní za celé ty roky slyšela. Stížnost, že nemůže pohladit. Kolik stížností musela
+ona vyslechnout za svůj život od toho zástupu lidí, který se k ní docházel
+vyzpovídat. A ona měla jen tento povzdech. "Pán Bůh věděl, proč mi nedal, abych
+mohla jezdit na kolečkovém křesle," řekla jindy s úsměvem, jako by to, když
+někdo může jezdit na invalidním křesle, byl nějaký velký dar. Víte, takovéhle
+věty mi dávaly schopnost vidět svět a své problémy z nějakého jiného úhlu. Ze
+snesitelnějšího. 
+
+Doktor U., jenž žil dlouho v Jižní Africe, právě dokončil napínavou příhodu z
+lovu. "A vlastně, co nejneobyčejnějšího jste zažil se zvířaty vy?" zeptal jsem
+se hostitele. Ten si zvolna zapálil dýmku a začal vyprávět: "Byl jsem na všech
+kontinentech a lovil jsem tygry a žraloky. Ale je jeden příběh, na který často
+vzpomínám - a ten se odehrál nepříliš daleko. V Jugoslávii. Přejížděl jsem před
+pár desítkami let jednu z tehdy opuštěných končin téhle krásné země. A protože
+jsem byl unavený, zastavil jsem u řeky na samotě. 
+
+Vešel jsem na to zasněžené bílé pole a procházel se a kolem mě bylo jasněji a
+jasněji, svítalo. Už byla čitelná i jména na náhrobcích. Četl jsem ta jména
+mechanicky, tak jako se podroušení lidé často upnou na nějakou jednoduchou
+činnost, kterou do omrzení opakují, procházel jsem uličkami mezi hroby v
+nedotčeném sněhu, taková podivná chvíle, skoro bych řekl mystická, jen jas a
+ticho... A pak jsem na jednom náhrobku uviděl jméno. Svoje vlastní jméno. Ano,
+ležel tam někdo, kdo se kdysi jmenoval stejn�� jako já, někdo, koho jsem vůbec
+nikdy neznal a kdo neznal mě. Náhoda řeknete, náhoda. Jistě. 
+
+Konečně, dozvěděla jsem se všechno, co bylo podle dcery podstatné, dozvěděla
+jsem se, že jeho barva je hezká. Bílá? Hnědá? Černá? Co na tom, co na tom
+záleží, je hezká a koneckonců všechny barvy jsou přece hezké. Pro dítě, které
+zná barvy podle svých pastelek, bývají hezké všechny a všechny barvy jsou taky
+potřebné. Malé děti nejsou rasisté. Ještě jim nikdo nenamlouval, že některé
+barvy jsou hezké víc a některé méně. Zůstanou u téhle krásné barevné filosofie
+tak dlouho, dokud je někdo nepřesvědčí o tom, že jsou hodnotové rozdíly barev,
+dokud je o tom nepřesvědčí nějaký dospělý. 
+
+Učitelé prostě nechtěli staré pomůcky vyhodit, a když přišly nové, staré
+uskladnili, pak na ně zapomněli, obrazy z půdy po několik pokolení nikdo
+neodnesl. A tyhle staré obrazy bývají někdy pohádkově nádherné. Žáci se na ně
+měli dívat a učit se z nich, tak byly namalovány dokonale až hypnoticky, aby
+děti upoutaly. Jsou to celé sbírky měst, krajin, zvířat, historických postav,
+jsou dost drahé a sběrateli ceněné, zachovalo se jich málo a jejich cena stále
+roste. Dal jsem tomu školníkovi deset tisíc a on odešel. Víckrát jsem ho
+neviděl. 
+
+Kamarádka Ilona poznala, že se se mnou něco děje a nabídla mi, že mě seznámí s
+jednou moc fajn holkou. Kdybych byla věřící, asi bych šla za knězem a
+vyzpovídala se mu, kdybych byla společenská, měla bych kolem sebe dost ochotných
+uší, které by mě vyslechly, a mně by se už tím, že bych svá trápení vyslovila,
+pořádně ulevilo. "Co je to za holku, ke který jdeme?" zeptala jsem se Ilony
+cestou. "Uvidíš." "Já se ale nechci někomu cizímu svěřovat." "Nemusíš." "A
+myslíš, že mi to pomůže?" "Rozhodně." 
+
+"Bylo mi sedmnáct a byla jsem tak chudá, jak jen dívka může být. Moje maminka se
+podruhé vdala a nevlastní otec mě chtěl rychle dostat z domu. Tak mě dali do
+lázní, do hotelu, pracovala jsem jako servírka. Od rána do noci jsem běhala s
+talíři a sklenicemi a večer jsem padla do postele a usnula. Kolikrát ještě v
+šatech, ani jsem se nedokázala převléct do noční košile. Pak jsem se dostala do
+kavárny, kde to bylo lepší, i tam jsem však mívala hodně práce. Jen občas bývalo
+volněji, to když lázeňští hosté chodili pít léčivé vody. 
+
+Jenomže teď má ta úpěnlivá zvědavost dokonale jiný přízvuk. Osud je moudrý. Osud
+ví, kdy nám má ujet vlak. A proč. A kam. My se vztekáme, zoufáme si, nadáváme,
+protože jsme jako ti, co nemají brýle a nevidí dál než na půl kroku. Všechno, co
+se děje, slouží k našemu spasení, říkal kdysi jeden starý moudrý kněz. A od té
+doby, co jsem tohle zažil, si říkám, když mi něco nevyjde: vida, a já myslel, že
+obráceně by to pro mě bylo lepší... Bůh kreslí křivými čarami rovně. Pár vteřin
+
+A tím jsem do něj v tom koloběhu zloby předávala vlastní špatnou náladu. A on
+kopl Míninku, nevinnou kočku, která si důvěřivě vykračovala jako vždy po svém
+školním království. Jakmile vypustíme nějakou zlobu do světa, letí a letí, má
+dráhu oběhu nevypočitatelně dlouhou, zasahuje další a další - kteří toho, kdo ji
+první vypustil do běhu, ani neznají. Na začátku je nějaký smutek. Na konci
+přinejlepším trpící Míninka. 
+
+Několik mladíků ses ní snažilo zapříst rozhovor, byla půvabná a na poměry v tom
+kraji i zámožná, kdekterý by ji rád uvedl do svého domu. A pak ji jednou
+spatřili, jak běží dolů z útesu, mává rukama a křičí. Zbláznila se, pomysleli
+si. Ale ona letěla jak pták a plakala - štěstím. Sbíhala přes osadu dolů k moři
+a mávala pažemi, jako by chtěla obejmout toho, koho milovala, jako by ho
+přivolávala. Lidé pospíchali za ní plni obav. Na břehu stál její muž. Živý,
+zdravý, rozeběhl se ke své ženě a vzal ji do náruče. 
+
+A hleděl na mě z oválného porcelánového obrázku na pomníčku, jenže ten obrázek
+byl tak sešlý, tvář nejasná, mohl tam být zobrazen kdokoli, i já. Ty dva šedé
+body v šedém oprýskaném obličeji mohly být klidně moje oči. Jako by něco
+končilo, něco krásného končilo ještě dříve, než to vůbec mělo příležitost začít.
+A to něco byl můj život - a na vině jsem byl já, jen já. 
+
+Byla to po dlouhé době první a byla to také možná poslední květina, kterou
+dostala, odmyslím-li pohřební kvítí, a to se jaksi počítat nedá. Pokud vím,
+dostala během života květin spousty. Nebožtík její muž, boháč, ji zbožňoval, a
+jistě jí nosil dražší kytice, než byla tahle od prasynovce, sedmnáctiletého
+studenta. Nepamatuji se však, že by měl někdy někdo větší radost z takové
+drobnosti jako tenkrát prateta. Proč se tak radovala, jsem pochopil až později -
+přijala kytičku ne jako rostlinu, nýbr�� jako přítele. 
+
+Mít kolem sebe dost lidí, kteří nás mají rádi a dají nám najevo, že by byli
+smutní nebo dokonce naříkali, kdybychom udělali to nebo to, dělali bychom to
+vůbec? Potíž je, že takových lidí moc nemáme. A tak děláme věci, o nichž víme,
+že jsou nesmyslné. Proto sami odcházíme do černého ticha. Vždycky, když mám chuť
+na cigaretu, uslyším tenký láskyplný měkký hlásek, hlásek toho, kdo mne má rád.
+"Dědečku, budu plakat..." Sloh Dítě řeklo: "Dneska jsme psali sloh." Pozvedla
+jsem při obědě oči od talíře. "Jo, a o čem?" "Maminka." "Jak, maminka?" "Tak se
+ten sloh jmenoval." 
+
+Nesla v náručí svoji milovanou kočku Míninku, která je jakýmsi maskotem školy -
+když naše volejbalové mužstvo jede na důležitý zápas, půjčuje si Míninku paní
+školníkové. Míninka dnes nebyla ta veselá mlsná kočka, co se prochází po
+chodbách s tou půvabnou pyšností, jakou kočky okouzlují. Byla to bolestně
+mžourající ubohá bytůstka. Paní školníková říká, že ten třídní šašek do Míninky
+kopl. "Ty?" Dívám se na něj užasle. Věděla jsem, že ji má rád, dokonce jí jednou
+přinesl do školy myš, aby se mohla zabavit a honit ji, myš mu utekla a běhala po
+třídě, spolužačky pištěly. Kluk mlčí. Kouká do země. 
+
+Když má člověk malé děti, samozřejmě uvažuje jako jejich rodič, tedy uvažuje tím
+směrem, který vede od něj k nim, ale málokdy uvažuje také, jak bych to řekl,
+proti proudu. Neuvažuje směrem, který vede obráceně, od dětí k sobě. "Tatínku,
+kdybys byl já, taky bys to chtěl," řekl mi nedávno syn a já se zamyslel. To, co
+chtěl udělat, bylo hloupé a vlastně víc než to, i dost nebezpečné. Samozřejmě,
+že jsem nemohl dopustit, aby něco takového udělal, ovšem musel jsem uznat, že
+být jím, chtěl bych to... A navykám si dívat se na celou řadu věcí z jeho
+pohledu. 
+
+Dítě stálo ve dveřích. "Máš ten sloh?" "Jaký sloh?" V dětském životě je tolik
+zázraků! Děti rychle zapomínají na to, co se zdá důležité dospělým, co pro ně
+však vůbec důležité není. "Ten o mně." "Aha, tady," vytahovalo sešit z tašky.
+Nedočkavě jsem mu ho vytrhla z ruky a začetla se. Do očí mi vstoupily slzy. "To
+jsi napsala opravdu?" Přikývla. "Opravdu?" Přikývla a polekaně se na mě dívala.
+Co se tak divím? A já četla znovu a znovu. "...moje maminka je krásná a hodná a
+krásná jako orchidea." "Pojď jíst," řekla jsem a otočila se, aby neviděla, že
+pláču. 
+
+Pokud mi řekne, že jsem na tom dobře, budu mít zas na nějakou dobu klid. Vyzvedl
+jsem tedy zalepenou obálku, kterou jsem měl nazítří příteli odnést. Jenže od
+chvíle, co jsem to měl doma, byl jsem rozčilený. Co jestli... Napadlo mne, že
+ani minulé výsledky nemusely být tak dobré, jak přítel tvrdil... Co když... Je
+to starý kamarád, mohl použít zbožnou lež, aby mě uklidnil. Kdo ví, jestli v té
+obálce není diagnóza úplně jiná. Vím toho z medicíny dost na to, abych byl
+úspěšný hypochondr. A já jsem to nevydržel. Obálku jsem otevřel. 
+
+Jak říkala: až umřu, stejně to nikdo nebude číst a stejně se to všechno vyhodí.
+A tak jsem ji jednoho dne navštívil. Pil jsem kávu z tenkostěnného starožitného
+hrnečku a probíral se krabicemi s písemnostmi. Vždycky, když se pustím do
+takového listování, jako by kolem mě stáli lidé dávno zmizelí, dávno pohřbení
+lidé. Jako by se vraceli, přivábeni dotykem, který zavadil o jejich neviditelné
+existence. Bral jsem do ruky fotoportréty na tvrdých kartonech, jaké se
+pořizovaly v ateliérech předminulého století. Díval jsem se do očí lidem, na něž
+zapomněli už i jejich potomci. 
+
+Představil jsem si dítě, které prosí a ví, že přání se mu jistě splní, ani na
+chvíli nezapochybuje. Představil jsem si, jaké to je, když se člověku nesplní
+jeho první přání. Mně se těch přání nesplnilo už tolik... Jenže když se nesplní
+to první, bolí to asi jinak, člověk není ještě pozdější bolestí vychován. Pak
+jsem si všiml, že na zadní straně obálky je ještě něco. Stálo tam - můžete se
+podívat tady "Dej mi posím (posil, chudáček, ne prosil) koníčka za kúlnu u
+hospody jak bydlíme abi mi ho nikdo neodnesl. Může být dřevjený." 
+
+"Já bych chtěl, abys umřela a tatínek aby umřel, sešli bysme se v nebíčku a byli
+bysme spolu a povídali a měli se rádi a byli pořád spolu..." Zajíkl se, nadechl,
+zahleděný někam do svého ráje. Pak na mě upřel očka. Vzala jsem ho do náruče a
+nepouštěla. Vypnula jsem počítač. Bude malér, bude, zítra neodevzdám, bude
+malér, jenže kdybych umřela, taky bych nic neodevzdala. A kdybych umřela,
+nemohla bych už chlapečka k sobě přitisknout... "Co bys rád?" "Malovat si s
+tebou," vydechl. A tak jsem vzala pastelky a celý večer jsme si malovali.
+Chovala jsem se jako blázen? 
+
+Přítel jen mávl rukou a otevřel noviny - tyto noviny se mu pak navždy vryly do
+paměti i s titulky. Dítě si chvíli rovnalo na stole panáčky, vojáčky. A pak -
+našlo na stole maminčiny prášky. Prášky na uklidnění, kterých polykala spousty a
+které nezabíraly, dala jí je kamarádka, ne lékař. Pustilo se do prášků, přítel
+studoval sportovní zprávy. Po chvíli zapípalo: "Tatínku, já to už nemůžu
+vydržet, jak tě nenávidí..." "Přejde ji to," odtušil přítel. Manželka vyšla ze
+sklepa a jak je hrdě míjela, zabloudila pohledem na stůl. "Tady jsem měla ty
+prášky," znejistěla. "Prášky?" 
+
+Ony marné chvíle, které by jinak odválo zapomenutí, ty se dají bez velkých
+potíží překovat do podoby, ve které nám poslouží. Hovořil jsem o téhle taktice s
+mnoha známými, všichni pokývali hlavami a řekli, že to je znamenitý nápad. Ale
+jen pár jich toho "odpadního materiálu" využilo. Těch pár se během několika let
+vyšvihlo nad ostatní ve svém oboru a dosáhli pozoruhodných výsledků. Ostatní dál
+jezdili denně v metru a tupě poslouchali hlas, který oznamoval, jak stanice
+ubíhají jedna za druhou... Jak mdle ubíhají vteřiny jejich životů, údery jejich
+srdcí... 
+
+A on se rozhovořil o tom, kolik úderů srdce promarnil, kolik jich věnoval tomu,
+že jenom přemísťoval peníze z cizích kont na svoje, přemísťoval hmotu sem a tam.
+Od téhle chvíle prý bude dbát na to, aby jeho údery srdce nebyly zbytečné. A
+věnoval se opravdu věcem, pro něž si dříve odmítal najít čas, na něž ve
+skutečnosti myslel jen málo: rodině, přírodě, duchovní četbě. Zamiloval si hudbu
+a k podivu všech bývalých známých a k radosti manželky začal navštěvovat
+bohoslužby. A především založil nadaci, která se snažila pomáhat kdekomu z těch
+neúspěšných, opomíjených a slabých. Pak zemřel. 
+
+Za pár let, uvažoval jsem, už ono dítě nasbírá dost zkušeností na tomto světě a
+možná samo bude zabíjet koťata. Až jednou utopí kotě svému synovi, bude se ještě
+divit, proč jeho dítě pláče. Možná, dumal jsem, se bude chovat surově ke svému
+otci. Cit se musí pěstovat opatrně, je to nejzranitelnější věc na téhle zemi.
+Před mým vozem jelo nákladní auto naložené pískem, zastavilo u stavby a sypalo
+písek na hromadu. Jen taktak, že jsem do něj nenarazil. Vyskočil jsem z vozu - v
+mládí jsem byl temperamentní - a chystal jsem se, že se pustím do řidiče. 
+
+Ty, co pro váš život znamenají nejvíc. Nakonec zbudou tři. Pak dvě. Pak jedna.
+JEDNA JEDINÁ. Člověk samozřejmě ví, že má systém hodnot, a je přesvědčený, že
+celkem zná jejich hierarchii, jenže málokoho napadne si ten systém takto
+drasticky projít, tak jasně si uvědomit, co je pro něj nepostradatelné. Až
+dojdete k té jediné položce, zamyslete se. Zamyslete se, co dělat, abyste ji
+neztratili. A zamyslete se, jak snadno byste mohli ztratit tu předposlední
+položku a taky tu před ní - jaké je štěstí, že jste je ještě neztratili. Jaké
+máme kolikrát nezasloužené štěstí. 
+
+Klepali jsme ornamenty na částech plechu, které jsme nahradili na věžičce, a
+byla to dost obtížná práce. Museli jsme pokračovat v ornamentech, které kdosi
+kdysi vykouzlil. Napadlo mne, že to byla vlastně zbytečná práce a že to je
+zbytečná práce i dnes, kdo může z té hloubky pod námi vidět nějaký ornament na
+věžičce! A tak jsem si práci usnadňoval, ornament jsem jen naznačoval. Mistr
+pracoval soustředěně, usmíval se, chvílemi práci přerušil, protáhl si ztuhlé
+tělo - museli jsme pracovat v dost nepohodlné poloze, celí zkroucení, abychom se
+na spodek věžičky vešli - a prozpěvoval si. 
+
+Proslavený americký rozvodový advokát hovořil o tom, že se lidé nerozcházejí
+kvůli nesmiřitelným rozdílům v pojímání života, rozcházejí se kvůli
+malichernostem. Přesněji: kvůli malichernostem, jež oni za malichernosti
+nepovažují. Domýšlíme si trny i tam, kde nám někdo podává růži. Necítíme
+veselou, nezáludnou, přátelskou vůni. Zraníme se o trn. O trn, který jsme si
+vymysleli a podali sami sobě. "Však já vím, jak to myslíš," říkáme si v duchu a
+mračíme se jeden na druhého. A zatím? Zatím si jiný říká, že ví, co si myslíme
+my, a myslí si to stejně nepřesně, jako si to myslíme my o něm. 
+
+Nebo jsem se jako blázen chovat přestala? Když usnul, sedla jsem zase k
+počítači. Manžel přišel po půlnoci. "Víš, co bych hrozně ráda?" uvítala jsem ho
+ve dveřích. "Nevím." "Abys neumřel," a pak jsem mu vyprávěla, co si vymyslel náš
+kluk. Šli jsme do jeho pokoje a sklonili se nad postýlkou. Chytli jsme se náhle
+za ruce. A oba - jsem si jistá - jsme mysleli na stejnou věc: ne na to, co jsme
+udělali tak špatně, že si synek přál naši společnou smrt. Nýbrž co bychom měli
+dělat, aby si přál být s námi naživu! 
+
+Neměl jsem moc peněz, prakticky vůbec ne. Ale hned druhý den jsem šel koupit
+koníčka a dal ho za kůlnu u hospody. V městečku byla jen jedna hospoda a s
+kůlnou jsem se taky nemohl splést. A už jsem jen čekal a díval se. Proseděl jsem
+v hospodě celé odpoledne u okna, odkud bylo vidět na krabici s koníčkem, a pořád
+jsem se nemohl nikoho dočkat. Až pak, když už po mně hospodský podezíravě
+pokukoval - byl jsem poslední host - jsem zahlédl dvě postavy. 
+
+Právě proto, že nikdo ten krásný ornament zezdola nevidí, je třeba ho udělat
+pořádně. Však on ho někdo uvidí seshora, víte? Člověk může mít víc času, víc
+peněz a víc uznání, když dělá věci kvůli lidem a ne kvůli tomu, jak cítí, že by
+měly být tak a tak udělány. Tím se připravuje o radost, o uspokojení, o smysl
+života. Mistr je už dávno nebožtík. Ale já, když projíždím oním městečkem, ho
+vidím pořád sedět na kostele, bušit do měděného plechu, zpívat, zpívat hlasitě
+až k obzoru a usmívat se. 
+
+Je jedno, jak jim tu stupnici hodnot podá. Falešná bude vždycky. Dívám se na
+dceru, která mi vykládá radostným hláskem, co zase Samuel a co Andrejka, a já si
+říkám, kéž by jí tenhle pohled vydržel, a uvažuji, jak dlouho jí asi vydrží.
+Barvy jsou hezké. Jak je to přirozené. Barvy jsou hezké a to je vše. Pes "Tenhle
+příběh," začal vyprávět dr. K. M., "se mi stal za války. Bylo mi tehdy deset let
+a při jednom rozhoukání sirén, které oznamovaly začátek náletu, jsem se dostal
+do sklepa nějakého domu v ulici, kde jsem dosud nikdy nebyl. 
+
+Vídal jsem často zpuchřelé písemnosti, polozetlelé a popsané písmem starodávných
+plísní. Tyto dopisy však byly poškozené docela jiným způsobem. Jako by se do
+nich zaťal dráp a rozťal je jediným surovým trhnutím. Babička vzala papírovou
+tříšť do obou dlaní a tak, jako by mi podávala hrst mincí, mi je pomalu podala.
+"Co to je?" Vzdychla. "Milostné dopisy mého otce." S rozpaky jsem shlížel na
+papírové útržky. "Milostné dopisy?" Zakývala rychle bradou a dojatě stiskla rty.
+"Tak ty nebudeme číst," řekl jsem. 
+
+A ona se usmála a odpověděla mi taky jinými slovy, než by mi odpověděla, kdybych
+jiná slova já nepoužila. Je to tak jednoduché. A výsledky jsou úžasné. Třeba...
+V krámě mě okrádají, vracejí každou chvíli méně. Jindy bych řekla: Koukejte,
+dala jste mi špatně zpátky, nemyslete si, že vám to projde - nebo něco takového.
+Teď řeknu: "ZDÁ SE MI, ŽE JSTE SE SPLETLA. NERADA BYCH VÁS OŠIDILA." A
+přepočítám peníze. Je to stejný výsledek, tak i tak mi peníze vrátí, jenže při
+tom druhém se nerozčilím a ještě pobavím. 
+
+Četl jsem si to jméno nahlas, zas a zas, a přemítal, že už možná brzy bude někdo
+stát jako já dnes nad cizím hrobem a nenapadne ho, že tam leží někdo, kdo chtěl
+žít, kdo mohl žít a něco dokázat. A v tu svítající chvilku jsem náhle cítil, že
+ve mně něco praská, trhá se a bolestně pracuje. Vydal jsem se k domovu kolem
+těch dlouhých řad hrobů a věděl jsem, že už jsem jiný, docela jiný, než když
+jsem na hřbitov přišel. 
+
+Byla to láska, jakých je málo - on jí psal ze zákopů, ona jemu z téhle kuchyňky,
+kde spolu sedíme. Psali si, jak mohli nejčastěji - dotýkali se slovy." Opatrně
+jsem položil hrst rozervaných dopisů na desku stolu, připadalo mi poněkud
+opovážlivé je dál držet v dlaních. Kolikrát asi tyhle potrhané listy líbal za
+válečných nocí dávný voják? "Vrátil se váš tatínek z války?" Přikývla. "Ano. A
+žil s matkou ještě třicet let." Složila papírová torza zpět do étuje. Srovnala
+na ní růžovou krajku. "Žili spolu ještě dlouho, a to a jen a jen díky těmhle
+dopisům." 
+
+"Pokud neděláme nešťastnými jiné, není proč být nešťastní," řekla mi jednou,
+když jsme seděly samy dvě, při jedné z mých posledních návštěv. Dlouho a často
+jsem o téhle větě uvažovala a snažila jsem se jí osvítit situace v životech
+svých blízkých, opravdu, jak často jsem přicházela na bod, od kterého se
+odvíjelo jejich trápení - a tento bod býval bodem, na kterém oni způsobili
+trápení zas někomu dalšímu. Konečně, tohle platilo, pokud jsem si poctivě prošla
+svůj život, i na dobré tři čtvrtiny mých trápení. 
+
+Svět na nás může metat pumy a domy se mohou kácet a lidé mohou křičet v úzkosti
+- a děťátko bude ležet a spát mezi vší hrůzou. Protože On nás miluje, On ví, jak
+jsme slabí a zranitelní, a On ví, co potřebujeme. Podívejte, tohle je jeden z
+těch střepů, schovávám si ho od té doby, ležel dva centimetry od hlavičky mého
+syna, je ostrý jako nejostřejší dýka." Milostné dopisy Babička jedné mé známé se
+dozvěděla, že sbírám staré deníky a dopisy. A vzkázala mi, zda bych o některé z
+jejích papírů neměl zájem. 
+
+Navíc jeho rodina - snad znáte tu reklamu, nevím už na co je, objevuje se však v
+televizi často, je na ní takzvaná "šťastná rodina", takový kýčovitý obrázek,
+všichni sedí u stolu a děti se zamilovaně dívají na rodiče, kteří se zamilovaně
+dívají na ně, manžel se dívá zamilovaně na manželku a manželka zase na manžela.
+Dalo by se říci reklama na manželské štěstí. Tak takhle jeho rodina opravdu
+vypadala. Měl tři děti, krásné a chytré - jako by jeho děti byly výjimkou, která
+potvrzuje nepříjemné pravidlo, že s dětmi jsou starosti. 
+
+"Mlč," řekla jsem prosebně. Chtěla jsem být sama a v tichu a vychutnávat tu
+zvláštní náladu, která mne prostupovala. Poprvé po kolika týdnech se mi ulevilo.
+Ne že by ta dívka hlásala nějaké nové, neznámé učení, kdepak. To, že byla
+křesťanka a nad postelí jí visel kříž, nemělo vlastně - v mých očích - nic
+společného s tím, jak na mě působila. Při prvním setkání ještě vůbec nemluvila o
+náboženství. Záleželo na tom, co v ní její přesvědčení způsobilo. Vydechovala ze
+sebe nějakou zázračnou lahodnou sílu, jistotu, že život je dobrý a že má smysl.
+
+"Neee," zakvílel. Najednou se zatočil dokolečka a chytl se za hlavu. Pohled
+člověka, jemuž řekli, že bude nad ránem večer popravený. "Tak co? Co je?"
+povídám. "Tímhle já topil celou zimu," vydechl. "Tímhletím?" Vylezlo z něj, že
+je školník a že objevil na půdě školy celou hromadu takovýchhle obrazů. Dříve se
+učební pomůcky nevyhazovaly, prostě se obrazové tabule odnášely na půdu a pak se
+na ně zapomnělo, mohl bych vám povídat, jaké poklady se často objeví na starých
+školních půdách. 
+
+"Tak," říká a já v tom slyším okopírovaný svůj přízvuk. A už začal natahovat.
+Tak jsem zhasil cigaretu a dělal, že už nebudu kouřit, a šel jsem do svého
+pokoje, škrtl, zapálil jsem si a nadechl. Ty první tři doušky kouře jsou
+nejlahodnější... Dveře se pootevřely. "Dědečku, já budu plakat." Tak si plač,
+plač, vyděrači, chtělo se mi vykřiknout. Místo toho jsem ho pohladil po ustarané
+hlavičce. Má tě rád. Nechce, abys byl nemocný, abys vešel do toho černého
+ticha... A tak za mnou chodil celý měsíc. Hlídal mě. Vydíral. A plakal. 
+
+Jsem ateista, a tak jsem nevěděl, komu děkovat. Jenže někomu jsem určitě
+děkoval, vroucně děkoval. Děkoval jsem za to, že mi ujel vlak. Chtěl jste ode mě
+nějakou historku, která mi změnila život, chtěl jste slyšet o nějakém velkém
+poznání, které způsobí, že člověk není už takový jako předtím. Tohle byla jen
+chvíle. A je to moje chvíle chvil. Vidíte, někdo uvěří v Boha, protože mu ujede
+vlak. Občas se mi vracívá ten pocit, že klečím vedle kolejí a děkuji, děkuji na
+tom samém místě, kde jsem před hodinou zuřil... A zase si říkám: Proč právě já?
+
+Je totiž smutně známé, že neshody mezi rodiči a dětmi rostou zároveň s dětmi, a
+to, co se dalo zvládnout u malých, se u dospívajících už nezvládá. "Dal jsem
+tuhle otázku k zamyšlení rodičům v svých mnoha kursech," vyprávěl doktor K. V.,
+"a některé to velice zaujalo. Pár si jich dokonce tuhle otázku zodpovědělo
+písemně a byly to zajímavé zpovědi." Člověk si při takovém zpytování svědomí
+uvědomí, jak často uskutečňuje ve své výchově právě to, co mu vadilo, když byl
+malý, a co mu přesto přešlo do krve. A to přenáší na své vlastní děti. 
+
+Doma u svého Hospodina? Ani nevím, kde ho pochovali, byla bych mu donesla
+kytičku, i když oni prý kytičky na hroby nedávají, leda kamínky... tak nějak mi
+byl blízký, já v tom jeho strašném strachu cítila i svůj strach. Víte, ztratit
+naději je asi to nejstrašnější, co se může stát. Vydržet - ano, vydržet, to je
+to, o co jde. Jenže ono neztratit naději bývá někdy tak těžké... Stačil jeden
+jediný den - jediný den vydržet - to peklo - peklo čekání. A zachránil by se. 
+
+Nemohl jsem si pomoci, musel jsem ho jít hledat. Sunul jsem se ke dveřím.
+"Kampak, chlapče, kampak?" U dveří do sklepení seděl veliký stařec a držel v
+náručí staré kuchyňské hodiny - lidé při poplachu kolikrát v bytě popadli bez
+rozmýšlení nějakou věc a běželi s ní dolů. Vysvětlil jsem mu, kam mířím, on mě
+ale uchopil kostnatou rukou a zakázal mi vyjít. Jenže já se mu vysmekl a utekl
+ven, vylétl jsem po schodech před dům, byl tam dým, plameny a já běžel a volal
+Ajaxe. Jako v horečce jsem pádil ulicemi a volal ho, volal! 
+
+Secesní krabičku s rozstřílenými dopisy mi po chvilce váhání přidala, stejně by
+ji prý nikdo z příbuzných nechtěl schovávat. Dopisy tedy putovaly ze starodávné
+kuchyně na ruské bojiště, kde láska lásce zachránila život, rozstřílené byly
+opatrovány a neseny přes ukrajinské pláně dál, s legiemi jely po sibiřské
+magistrále do Japonska, pluly po vlnách Tichého oceánu a dostaly se po své
+dlouhé pouti zase do Evropy. Zpět do Čech, do kuchyně provoněné kořením, ve
+které byly napsány... a teď jsou u mne. Dopisy, které zachránily život. Nemusí
+jít vždycky o náboj z pušky. 
+
+Od té doby si čas od času zkouším před spaním napsat sloh "Naše maminka","Náš
+tatínek", píšu si ho v duchu, jako bych byla svou dcerou. Pomáhá to. Zrcadlení
+"Vona je kráva..." Mladá matka si vypráví s kamarádkou, zatímco děti poskakují
+na dětském hřišti. Ženy se zabraly do hovoru jako děti do poskakování. A pak
+kouknou na hodinky a volají, že je třeba jít domů. "Nepůjdu," trucuje holčička,
+"nepůjdu, krávo..." Matka ztuhne. Tohle říká jí! A před kamarádkou! Popadne
+holčičku a začne ji třepat přes zadeček, holčička ječí a pláče. Obvyklá scéna na
+pískovišti: zločin a trest. 
+
+"Když uvažuji o situacích, které mě v mládí nejvíc ovlivnily," vyprávěl K. M.,
+"vzpomenu si na svého mistra, pana Kondrejce, totiž na jeden krásný okamžik, kdy
+jsme seděli na střeše kostela v jednom malém městečku a opravovali kryt věžičky,
+posazené na větší věž. Otevíral se nám výhled daleko do kraje, takový nádherný
+"český" výhled, kdy vám náhle zazní v uších slova o zemi, která je "ráj na
+pohled". Občas kolem nás přeletěli ptáci a člověk si připadal povznesený nad
+zmatky a potíže vlastního, tak pomíjivého života. 
+
+Za chvíli vběhli do pokoje lékaři, sestry, zřízenci a já odešla z nemocnice,
+hořící nemocnice, se synem v náručí. A odešla jsem i s velikou nadějí, a nesu si
+ji v sobě už stále. Od té doby jsem vyslechla různé názory na to, co se stalo,
+někdo tvrdil, že mé dítě zastřel křídlem strážný anděl, jiní zase, že tlakové
+vlny jsou nevyzpytatelné a že to byla prostě jen a jen šťastná náhoda. Nevím.
+Vím jen, že jedno dítě tehdy nemělo být roztrháno střepy, nemělo zemřít. A že to
+bylo moje dítě. 
+
+A vzápětí mi podal depeši, jež právě přišla na nádraží a v níž se psalo, že
+vlak, co mi ujel, se srazil... Obyčejné neštěstí, o jakém často čítáme. Tak
+často, že ty zprávy přeskakujeme. Strojvedoucí byl nepozorný, selhání lidského
+faktoru a tak dále. Zíral jsem na depeši, zíral. "Tam bude kolik mrtvých..."
+Zaměstnanec vyslovil číslo. "A to nepočítám raněné," dodal. "Sjíždějí se tam
+právě sanitky z okolí - i vrtulníky..." A já - poklekl. Byl jsem trochu opilý,
+to ano, ale byl bych asi padl na kolena i dokonale střízlivý. Klekl jsem a zíral
+na tom opuštěném peróně do šedé oblohy. 
+
+Zkouším hledat jiná slova v naší rodině, v zaměstnání a kamkoliv přijdu. Je to
+snadné. Člověk si prostě vybere slova, která neublíží, nerozčílí. Není těžké je
+najít, každá nepříjemná věta má svého dvojníka. A jak záleží na kadenci!
+Psychologové prý zjistili, že záleží jenom z šesti procent na tom, co říkáme. Z
+devadesáti čtyř procent záleží na tom, jak to říkáme, na přízvuku, na pohledu,
+jaký při tom máme. Pokud tahle jiná slova doprovázím ještě JINÝM přízvukem, je
+prostě výsledek zaručený. Člověk není na jiná slova zvyklý, zvlášť v rodinách,
+kde nebylo obvyklé je používat. 
+
+Dívám se a žasnu, byl to báječný kousek, empírová litografie, a na ní Jeruzalém
+a velbloudi a krásná oblaka.. "Deset tisíc," povídám. "Cože?" "Deset." "Tisíc?"
+"Deset tisíc." Dívá se na mě, jako by čekal na pointu vtipu, čekal, že se každou
+chvíli dám do smíchu. "Vy že mi dáte deset tisíc?" "Dám." "Za tohle?" Chápal
+jsem, že si myslel, že to je něco bezcenného, a je z toho teď pořádně sejmutý.
+Tak snad se teď chlap zaraduje? Podle toho, jak vypadal, bylo pro něj deset
+tisíc hodně peněz a bylo divné, proč tak zoufale třeští oči. "Je vám to málo?" 
+
+Nestonaly, neodmlouvaly, neměly zájmy, s nimiž by nesouhlasil, prostě, pokud by
+člověk měl na téhle nebohé planetě někomu závidět, asi by byl první v nabídce na
+závist tento můj přítel. V době, kdy se rodiny rozpadají a podniky krachují,
+jeho rodina vzkvétala a jeho podnik byl, jak se zdálo, teprve na začátku skvělé
+mezinárodní kariéry. Ale za všechno se platí. Jednou se můj přítel šťastlivec
+vracel z obvyklé třináctihodinové pracovní doby ve svém podniku a náhle se jeho
+vůz zastavil na křižovatce, ačkoli byla zelená, a už se nehnul. 
+
+Měl uštvané oči jako vyplašené zvířátko. Byl takovou myškou, která unikla kočce
+z drápů, na chvilku unikla a teď čeká, co bude. Sem tam. Sem tam. Celé týdny
+takhle postával a chodil a každý den čekal jako na smilování na listonošku,
+jestli mu podá obálku s poukázkou na život. "Izáčku, nebojte se." Utěšovala jsem
+ho a usmívala se na něj, tehdy jsem ještě nevěděla, co se mu může stát, vůbec
+jsme netušili, jaký osud ho může čekat. Kdyby to vízum nepřišlo. On to věděl.
+Mžikl na mne kratičce, s takovou bezmocnou vděčností. 
+
+Dopisem, který je při našem narození posl��n někomu na tento svět, dopisem, který
+byl poslán z lásky a s láskou. Odmítáme dopisy. Odesíláme je do tmy,
+nerozpečetěné... Posíláme je zpátky, jako by adresát byl neznámý, jako bychom si
+ani neuvědomovali, že tím adresátem dopisu z ráje jsme my. Ale ODTAMTUD se
+nepíší zbytečné dopisy. Každý dopis má svůj přesný smysl. Ta dívka, která s námi
+seděla u stolu, měla tak hluboké oči. Jediné, co na člověku může být krásné, je
+to neviditelné... Milujeme viditelné a nazýváme to krásou. Milujeme obálky. A
+nepřijímáme dopisy, posílané nám. Dopisy odtamtud. 
+
+"Beru si ho jednou za pár let. A dneska jsem si ho vzala, když je ta slavná
+příležitost." Díval jsem se na líbezné linie náramku, na vinoucí se řádky
+drahokamů. "Chtěl byste vědět, jak se ke mně dostal?" Přisvědčil jsem. Popravdě
+řečeno, čekal jsem romantický příběh o zamilovaném boháči, který tuhle cennost
+věnoval kráse mladičké pratety a pak - když jí předtím slíbil sňatek, se odebral
+do dálky nebo na onen svět. "Bylo mi tehdy sedmnáct," řekla stará dáma a já už
+si byl jistý, co bude následovat. Ale byl to jiný příběh. 
+
+Vysvětlilo se, že ztroskotal na malém ostrůvku a přežíval na něm, pil dešťovou
+vodu, jedl všechno, co se jíst dalo. Musel čekat, až vlny k ostrůvku přihnaly
+trosky z jiného plavidla, těmi svou loďku vyspravil a pak vyplul nazpět.
+Bloudil, ale nakonec spatřil záři na útesu, záři z ohně, který každou noc
+zapalovala jeho žena, ta, již v osadě kvůli jejímu chování považovali za
+pomatenou. Přežil díky světlu, jež rozsvítila ta, která ho milovala, i když jí
+to kdekdo rozmlouval a někteří se jí dokonce kvůli tomu i posmívali. 
+
+Proč křičet, proč nadávat, proč vyčítat - i když by něco takového kolikrát bylo
+plně na místě. Stačí položit člověku vlídně ruku na rameno. A zeptat se třeba,
+kolik je hodin. Jen tak - ať už bude hodin kolik chce - bude váš čas laskavý a
+plný vykonaného radostného díla, plný smyslu i obětavosti. Saint Michel "Když
+jsem byl před pár lety ve Francii," vyprávěl novinář M. R., "četl jsem v
+časopise zprávu, která mnou otřásla. Tehdy jsem žil ve Francii několik měsíců a
+projel jsem si ji odshora dolů, poznal jsem mnoho krásných, zajímavých končin.
+Ale nejvíc jsem miloval jediné místo: 
+
+A pak jsem ho uviděl, choulil se u ohořelé zdi a díval se snad vyděšeněji než
+já. Co to ti lidé, ti moudří obři, dělají? ptaly se jeho oči, ptaly se hořce.
+Objal jsem ho a tiskl k sobě. A v tu chvíli jsem zaslechl ohlušivou ránu. Bylo
+to dost blízko. Bomba dopadla na dům, v němž jsem se prve skrýval, na dům, ze
+kterého jsem vyběhl hledat Ajaxe. Dům se zřítil a rozdrtil i sklepení. Vidíte
+tenhle obojek, co visí tady na věšáku? Je to obojek po Ajaxovi, a druhým
+dědictvím, co po něm mám, je můj vlastní život. 
+
+Sál byl výjimečně prázdný, jen tahle dáma v něm seděla a upíjela maličkými
+doušky svou vídeň." Vypravěčka se odmlčela, v duchu ohledávala dávnou vzpomínku.
+"Víte, já jsem nikdy neměla babičku. A v tu chvíli jsem cítila k té staré dámě
+něco rodinného - jako bych byla její vnučka, a moc mi vadilo, že je na světě
+někdo tak hrozně smutný jako ona. Chtěla jsem jí říct něco hezkého, jenže jsem
+vůbec nevěděla co, a tak jsem se na ni aspoň usmívala. Pak jsem viděla, jak jí
+po napudrovaných tvářích stékají slzy a kazí pracné líčení. Seděla dlouho, i
+když už dopila. 
+
+Ta chvíle, kdy ke mně hovořil v mládí, se do mě zaryla. Už vím, že nejsou marné
+a zbytečné práce, kdepak, nejsou, nebyly a nebudou, jsou jen marní a zbyteční
+lidé. A pak jsou ti, kteří se mohou spokojeně usmát, když se ohlédnou za svým
+životem. Ti, kteří sedí na vížce a dělají to, co vědí, že dělat musí. Každý
+přece víme, co dělat musíme, že? Řekl bych, že devět desetin našich potíží je z
+toho, že i když to víme, neděláme to. 
+
+Jejich vidění světa je proto tak - naivní? Geniální? Po všech zkušenostech,
+které mám, váhám. Víte, jak jsem se odnaučil kouřit? Odnaučil mě to vnuk.
+Osmiletý vnuk dokázal to, co jsem já neuměl a co se mnou nedokázali ani nejlepší
+psychologové. Kouřil jsem léta a kouřil jsem od rána do noci a věděl jsem, že
+nemám, a stejně jsem pálil jednu od druhé. A pak se stalo, že náš syn se ženou
+odjížděli na měsíc z republiky, a tak jsme se nabídli, že si chlapce vezmeme k
+sobě. 
+
+Jestliže podchytím každodenní prostoje, získám neuvěřitelnou zásobu času navíc a
+sám si ho daruji. Spolužák vůbec neměl víc času v životě než já a ani se nemusel
+nějak zvlášť dřít a odpírat si radosti studentského života. On jenom využil
+odpadní čas. ODPADNÍ ČAS. Počínal si jako ekologové, kteří berou bezcenné
+suroviny a zužitkují je k výrobě něčeho velmi potřebného. To, co by se jinak
+vyhodilo, se promění a slouží člověku. Ekologie času. EKOLOGIE ČASU. Ano, to je
+ten úžasný termín, svítalo mi. 
+
+Mlčely jsme a já si představovala, jak by dopadly mé situace, kdybych se vydala
+jinou cestou, než se mi zachtělo. Než jsme dostříhaly růže, věděla jsem, co je
+správné. A co je jen lákavé - a nebezpečné. Co už teď, na začátku, předznamenává
+tragedii. Často vzpomínám na onu chvíli mezi hroby a vonnými růžemi. Jako by
+hroby a růže symbolizovaly dvě možnosti, mezi nimiž je tak často nutné volit.
+Vzpomínám na tu účinnou radu, kterou mi sestra dala. Je dobré podívat se i na
+rub každého problému. Neposuzovat jej jen podle toho, o čem se domníváme, že
+přesně to je líc. 
+
+Přály by si nás naše děti takové, jací jsme, nebo by raději uvítaly, abychom se
+v něčem změnili? A v čem? Pořád chceme měnit své děti - a často oprávněně -
+jenomže napadlo nás, že my sami se třeba vzdalujeme vzoru, o jakém děti sní?
+Představě toho, na koho je spoleh? Vždycky? Představě toho, kdo pomůže pokaždé,
+když je třeba? Já sám bych chtěl být dítětem svých rodičů. Uvědomuji si to po
+letech a beru to jako závazek, abych i já měl děti, které by byly rády, že já
+jsem jejich otcem. 
+
+Člověk by chtěl vrátit čas. Vznikla o tom spousta povídek, romány i hry -
+cestování strojem času je dávná lidská touha. Onehdy se mluvilo o takovém
+cestování. A přítelkyně K. řekla, že ona by si přála cestovat strojem času kvůli
+své blůze. "Kvůli blůze?" "Přesně tak. A řeknu ti, proč. Bylo mi šestnáct, když
+jsem dostala překrásnou látku na blůzu. Zašla jsem k babičce, která mi šila
+modely do tanečních, a poprosila ji, aby mi tu blůzu přes neděli ušila. Chtěla
+jsem v ní jít na oslavu narozenin jedné kamarádky. 
+
+Lípa svěsila listy, trochu prožloutla, všem bylo jasné, že je s ní konec, jen
+babička nosila další a další konve. Dědeček věděl, že babička je ta
+nejumanutější ženička široko daleko, a tak ji jen mlčky s dýmkou v ústech
+pozoroval, jak znovu a znovu putuje k lípě. Moje maminka vzpomínala, že byla
+tehdy malé děvčátko a babičce, tedy své matce, se nesmála, naopak brala si také
+vodu do konývky a chodila s babičkou zalévat. "Jen je nech, ať se smějí,"
+říkávala babička a holčička s ní cupala k lípě. Dny míjely a lípa byla mrtvá. 
+
+Jsem zvědavá ženská, teda pořádně zvědavá a tak jsem šla zazvonit na sousedku
+pozeptat se, jak se vypravil Izáček na svou velkou cestu. Sousedka plakala,
+nemohla mluvit. Otevřela dveře do jeho pokoje, pokoj byl prázdný, Izáčka už
+odnesli, nevydržel to, udělal všemu konec dobrovolně. Ten den nás ženských
+plakalo v domě kolik. Už jsme si na něj zvykli, na to velké bezbranné dítě,
+vyplašené zvířátko. A teď tu nebyl, naše schody byly prázdné. Druhý den jsem na
+chodbě potkala listonošku, celá zářila, mávala obálkou a volala, že se Izáček
+zaraduje. Vízum došlo. Jenže Izáček byl už - Kde? 
+
+Tlaková vlna vyrazila okna a všude byly střepy. Ostré a veliké střepy, které se
+zasekly do kdečeho, i maličké střípky, pokrývaly podlahy, lůžka... Na pokoji
+tehdy nikdo kromě mého syna nebyl. A já jsem zavřela oči a nemohla jsem v sobě
+najít sílu je otevřít. Uvědomovala jsem si, že po vší té radosti, kterou jsem
+ucítila po dobrém porodu, teď uvidím svého syna rozřezaného bezpočtem střepů.
+Maličké tělíčko, ze kterého prýští krev, tělíčko, které za nic nemohlo, a které
+přesto bylo umučeno spoustou vystřelených střepů. Hrůza mi nedovolila ani
+plakat. Musíš, musíš otevřít oči, říkala jsem si, jenže nešlo to... 
+
+"Jestli chceš do držky?" "Ano. Takové věci se přece babičce neříkají." Chvíli
+rozpačitě sedí ve vaničce, mlčky šplouchá kolem sebe nožičkama i ručičkama. Pak
+opět pozvedne velké něžné oči. "A babičko, co je to dodržka?" "Cože je co?"
+"Dodržka. Mě se jeden chlapeček ptal, jestli chci dodržky." Tenhle rozhovor si
+často připomínám, když jsem ve styku s malými dětmi. I s dospělými. Kolikrát
+míváme sklon se rozčilit pro to, co zaslechneme, pro pár slov, pro něco, co se
+nás dotkne překvapivě a bolestně, co cítíme jako nepřístojnost, nehoráznost.
+Nebývají to často spíš dodržky? 
+
+Nic jiného nám nezbývá a nic jiného vlastně ani nemá cenu. Tiskař "Tehdy jsem
+nastoupil do jedné malé, ale znamenité tiskárny," vyprávěl starý tiskař M. T.,
+"taková prestižní tiskárnička to byla, nedělala moc zakázek, jenže co dělala, to
+bylo, jako by to políbili andělé, jak se dal slyšet jeden náš zákazník: líbezné
+umělecké tisky, reprodukce stoprocentně odpovídající originálu, litografie a
+podobné lahůdky, které mě, zvyklého na velkou novinovou tiskárnu, okouzlovaly.
+Náš šéf byl člověk, který mne poznamenal pro celá příští léta. Víte, jsou lidé,
+kteří jsou celí prostoupeni nějakou vlídnou filosofií. 
+
+Pohlédl jsem na své hodinky: "Deset hodin. Přesně..." Dodnes si pamatuji, že
+bylo na vteřinu přesně deset hodin. "Děkuji." Šéf se na mne usmál a procházel
+dál místností. Těch deset hodin, které právě odtikaly, bylo časem, který mi
+ukázal, co to je pochopení člověka pro člověka, velkorysost a moudrost. Co
+všechno mi mohl říct, vyčíst. A ke všemu by měl plné právo. A on se jen zlehka
+dotkl mého ramene. Zeptal se. Usmál se. Ten den jsem zůstal v práci až do noci a
+hrál si se svým úkolem, a když jsem se za tmy vracel domů, byl jsem šťastný. 
+
+Tohle by si člověk nikdy neměl říkat. Měl by si jen říkat: Ještě se mi
+nepodařilo najít si na to a to čas, budu přemýšlet - a já ho objevím. Od Boha
+jsme dostali tolik fantastických příležitostí. A když už nám je dal, také nám
+dal sílu, abychom se jich zmocnili. Dal nám i k tomu potřebný čas. Jde jen o to
+ten čas nezabít. Naplnit ty prázdné chvíle kouzelným obsahem..." Profesor J. T.
+ukončil své vyprávění a pohlédl na hodinky. Vstal a rozloučil se s námi. Už mu
+jel vlak. Náš vlak odjížděl za dvacet minut. 
+
+A pak prý je nesmyslné snažit se zachránit to, o čem se tvrdí, že se to
+zachránit nedá. Každý si to myslel: venkované, kteří přeci měli své zkušenosti
+se stromy, myslel si to zkušený zahradník z Prahy, a své ženě nevěřil ani
+dědeček. Všechno vypadalo tak marně, ale babička s malou holčičkou se
+nevzdávaly. Jen je nech, ať se smějí, opakovala tehdy babička a maminka mi tuhle
+větu často připomněla. Příběh s lípou Toničkou se stal jedním z těch, které se v
+rodinách často vyprávějí, a babiččino úsloví se mnou šlo životem. 
+
+Zajímavé, že ti, kteří umějí vychutnávat i drobné životní radosti, žijí často o
+hodně déle než ti, co to nedokáží. "Podívej." Vzal z poličky na stole knihu a
+podal mi ji. "Jsem už u třetí lekce," řekl mi dědeček. Byla to učebnice
+angličtiny. Čekal bych, že se dědeček bude učit nanejvýš Otčenáš v různých
+řečech, kdyby snad náhodou nebešťané používali jen jeden jazyk... A on se zatím,
+filuta, podle výpisků na kraji učebnice, ještě stará o to, jak by si v Anglii
+nakupoval na nádraží v kase lístky. 
+
+Jednou na jaře jsme se s přáteli, kteří ji navštěvovali, domluvili a nabídli jí,
+že ji vyneseme z bytu, odvezeme někam za město. Odmítla. Prý by při tom měla
+takové bolesti, že by z toho přemístění nic neměla a nám by jen zkazila jarní
+den. Zkazila ? Neuvědomovala si snad, co pro nás, kteří k ní docházíme,
+znamená... Sama vím o hodně lidech, kterým změnila životy, které vytáhla z
+beznaděje, které doslova zachránila. A to nemluvím o mnoha jiných, jež jsem
+neznala. V jedenatřiceti letech zemřela. 
+
+A ta zbývající byla způsobena něčím, co bylo mimo mě a co jsem nemohla ovlivnit,
+s čím jsem se jen musela vyrovnat. A na tuhle zbývající třetinu platila jiná
+slova oné dívky. "Víš, ona i bolest má smysl." Kdyby mi to řekl nějaký zdravý
+filosof, tak mu nebudu věřit. Ale od téhle dívky to znělo jinak. "Proto jsi tak
+slabá, abys slyšela to, co ti silní neslyší," řekla mi jednou, když jsem si
+stěžovala, jak se mě všechno dotkne a jak ostatní spokojeně žijí jako pod pevným
+krunýřem. 
+
+A už jsem se připravovala, že mu to vrátím, jenže pak mě napadlo, že schválně
+řeknu JINÁ SLOVA. Jiná než ta, co chci vyslovit. A udělala jsem to. Viděla jsem
+na něm, když udiveně zvedl hlavu, že tohle nečekal, tohle teda rozhodně ne, byl
+připravený na jinou odpověď a už měl odpověď pro mě taky připravenou. Teď musel
+odpovědět jinak. Na jiná slova se odpovídá jinými slovy. Zkusila jsem to ten den
+ještě párkrát. Když jsem chtěla něco říct zostra tchyni, neřekla jsem jí to
+způsobem, jakým jsem to dělávala vždycky, řekla jsem to samé - ale jinými slovy.
+
+Seděla jsem zrovna s přítelkyněmi a s příbuznými u svátečního stolu, slavila
+jsem osmdesáté narozeniny. Bylo vidět, jak všichni mají co dělat, aby se nedali
+do smíchu. "Babičko..." Vnuk se na mne díval s úpěnlivou touhou. Čtyřletí vnuci
+milují dobrodružné příběhy, vnímají je ne jako příběhy, ale jako skutečný život.
+A umím si představit, jak by napjatě poslouchal, kdybych mu vyprávěla, jak jsem
+se chopila oštěpu a zahalena do vlčí kůže jsem se plížila plání až k zimovišti
+mamutů a tam lovila jednoho po druhém. "Babička přece nelovila mamuty!" To dcera
+vnoučka okřikla. 
+
+Ať mu říkáme jakkoli, věřme, že o nás ví v každém okamžiku. O tom kotěti v
+zapomenuté srbské samotě, o vás, vážený univerzitní profesore, o mně,
+světoběžníkovi. Že ví o každé pěšince i cestě, kterou procházíme pod těmito
+hvězdami. A doufejme, že když nás osud uzavře do krabice a hodí do dravé řeky,
+že nás proud donese pod rameno bagru. Já alespoň, i když se nehlásím k žádnému
+náboženství, mám velikou důvěru v onoho Pána koček i lidí. A v té důvěře jsem se
+ještě nikdy nezklamal." Nechtěné dítě 
+
+Ne v té naivní poetické rovině, jenže uvažujeme stejně bez znalostí a vědomí
+souvislostí. Naše omyly nejsou tak zjevné jako omyl mého vnuka, nejsou však o
+nic méně směšné, ba často jsou přímo scestné. Naše omyly bývají - nebezpečné.
+Jsme děti. Děti bez znalosti souvislostí - a možná proto se tak smějeme
+skutečným dětem. Člověk se tak dlouho posmívá, dokud nezjistí, že směšný je on
+sám. "Babičko?" Úpěnlivé oči, vnoučkovy veliké něžné oči visely na mě pohledem,
+nepřestávaly mě uznale pozorovat. Co jsem měla dělat. Opustila jsem na chvíli
+svou společnost. Vyšla jsem si s vnoučkem do zahrady. 
+
+Kolik lidí vídám každý den v metru tupě a jaksi bezmocně zírat před sebe, až je
+dopravní prostředek doveze, kde se teprve něco začne dělat, kolik jich vídám v
+autobusech, na zastávkách, v tramvajích... Anebo to holení. Čištění zubů.
+Kdybych se při každém holení naučil dvě tři slovíčka a při čištění zubů také -
+kolik by to bylo slovíček do roka? Číslo, k němuž jsem došel, mě ohromilo. Během
+těch pěti let, co jsem studoval, jsem opravdu mohl umět například deset jazyků
+nebo kolik, jako můj spolužák. A vůbec bych se nemusel ničeho vzdávat. Vůbec
+bych nebyl knihožrout a šprt. 
+
+Opravdu, hned začal plakat, jak viděl, že zvedám zapalovač. Zkoušel jsem utíkat
+z domu nebo si zapalovat, když usnul, jenže bylo mi to čím dál trapnější. Přece
+ho nebudu obelhávat. Toho, kdo mě má rád. A kdybych... do toho velkého černého
+ticha... Jistě by se trápil. Mučilo by ho i to, že neuspěl. Moc lidí by pro mě
+neplakalo, jenže on ano, byl jsem si jistý, že on určitě. Přestal jsem kouřit.
+Po tom vypjatém měsíci mi kouření vlastně ani nechutnalo. A já si říkám, nebyl
+jeho argument báječný? 
+
+Někdo je zkřísnutý jen a jen proto, aby uměl vykřesat světlo. Chodilo za ní
+tolik lidí, různého věku a vzdělání, někdy se nás u ní sešlo víc a zpívali jsme
+si, povídali při svíčkách, rozmlouvali o tom, co nás bolí. Stačí, abych zavřela
+oči a vidím její tvář. Tvář ozářenou světlem. Ne od svíčky, z její tváře samé
+vycházelo to světlo, které nás, silné a plné života, táhlo zas a zas k tomuhle
+ranečku bolesti. Když jsem se vdávala, přivedla jsem k ní manžela, a když se mi
+narodilo dítě, nazvala jsem ho po ní a přinesla jí ho ukázat. 
+
+Uvažovala jsem, co bych o sobě napsala, kdybych byla svým dítětem, a co asi ono
+napsalo, představa, že se ta zpráva o mně napsaná mým vlastním dítětem bude
+veřejně číst, mě strašila hned, jak jsem se probudila. Myslíme, jací jsme -
+Myslíme, ale jací jsme v očích svých dětí? Ani jsem o tom slohu manželovi
+neřekla, chtěla jsem, aby to, co o mně dítě napíše, bylo pro něj tajemství. Proč
+nemohli psát sloh "Náš tatínek." Co by holčička napsala? Ta představa mě
+zneklidňovala. Rodiče nejsou dvě bytosti, jsou jediná společná bytost. Když se
+začnou oddělovat, působí to dítěti muka. "Ahoj." 
+
+Všichni v tom kraji byli od dětství dobří plavci. A přesto se poměrně často
+stávalo, že lodě vypluly a nedopluly. Tak se jednou ztratila i loď, na níž vyjel
+na moře... počkejte... ano, manžel prababiččiny sestry, tak to přítel říkal.
+Zkrátka, rybář zrána vyplul a nevrátil se. Po dvou týdnech věřili už všichni, že
+je mrtvý, jen ne mladičká vdova, která nemohla pochopit, že by její novomanžel
+NEBYL. Ano, je velmi těžké přijmout a pochopit, že ten, kdo po léta žil po našem
+boku, náhle NENÍ. Přicházela každý den k moři, když se ostatní rybáři navraceli,
+a vyhlížela manželovu loďku. 
+
+Proto, že nepochopily podstatu. Děti se nám většinou vůbec nesmějí. Jen nás
+obdivují, obdivují zvláštním způsobem. A my ten obdiv nechápeme, považujeme jej
+za posměch, považujeme jej za něco, co si zaslouží trest. Porozumět znamená
+spřátelit se. Ze strachu, abychom nebyli směšní, se chováme tak, že si nás naši
+bližní přestávají vážit. A stáváme tím se skutečně směšnými. Dodržka Chlapeček
+sedí ve vaničce, šplouchá vodu a najednou se podívá na babičku velkýma něžnýma
+očima: "Babičko, chceš do držky?" Zatrnulo vám, co? Ale dítě se takto opravdu
+ptá. Ten drzý chlapeček je můj syn. Babička strne. "Cos to říkal?" "Kdo?" "Ty."
+
+Co činit, abychom neztratili ani jednu z těch základních i doprovodných hodnot
+zrovna tak snadno, jako odkládáme z hromádky papírů jeden po druhém. Je to moc
+užitečná hra. Minuty, jež člověku zabere, se mohou neuvěřitelně vyplatit, mohou
+otočit celý náš život směrem, který jsme si dosud neuvědomovali... Kdyby si
+tuhle hru zahráli všichni lidé a všichni při ní důkladně přemýšleli, byla by
+naše psychiatrická profese brzy zbytečná." "Anebo obráceně," zapochyboval jsem.
+"Víte, strach, často zbytečný, a nechuť přemýšlet, to jsou ti nepřátelé, kteří k
+nám vodí pacienty. Zahrajte si tu hru. Je to mnohem víc než jen hra." Blůza 
+
+Mlčí. Samozřejmě, že jsme ho potrestali, školnice si zase Míninku odnesla v
+náručí, a že jsem udělala, co jsem mohla - po zločinu přišel trest. Jenže, když
+jsem jela ze školy, došlo mi, jaký je to ohavný koloběh. Kdo ví, proč ten opilec
+pil, třeba hledal zapomenutí a pak jsem mu přišla do cesty já a on se na mě
+pokusil složit svoje neštěstí. Já jsem ho předávala dál, moje zlost se vybila na
+třídním šaškovi. Způsobila jsem mu ponížení před celou třídou a to bývá pro děti
+hrozné a nezapomenutelné - protože jsem se sama cítila ponížená, ponižovala jsem
+jeho. 
+
+"Dětí se na tohle nikdo ve škole neptá," řekl doktor K.V. "Ale já se takhle ptám
+rodičů na svých pravidelných kursech: Myslíte si, že by vaše děti mohly být
+rády, že jsou vašimi dětmi? Ne? A proč ne?" Myslíte si, že byste chtěli být
+svými dětmi? Myslíte, že byste si v takovém případě mohli gratulovat? Nebo byste
+byli k politování? Opuštění? Bezradní? Myslíte, že kdybyste byli svými vlastními
+dětmi, že byste si přáli vás, své rodiče, změnit? Víte, ony to nejsou jen tak
+nějaké řečnické otázky, pokud si na ně dokážete upřímně odpovědět. Naprosto
+upřímně - jiná odpověď nemá smysl. 
+
+Tolikrát jsem od té doby na něj vzpomínala a tolikrát mi ta vzpomínka pomáhala
+vydržet i tehdy, když jsem už myslela, že to dál nepůjde. Izáček. Vidím ho jako
+dnes, jak se dívá na černý obdélník domovních dveří, dívá se a dívá... Samova
+barva Děti si hrály na pískovišti, děti z domů na jednom velikém sídlišti, a
+hrával si s nimi také malý černý chlapeček, syn z manželství Češky a Nigerijce,
+hrával si s nimi i malý cikánek, drobounký chlapeček s krásnýma a stále trochu
+vystrašenýma očima. 
+
+Já byla tehdy mladá švadlena, měla jsem dva pokoje, a tak jsem ten druhý
+pronajala třem nocležníkům, z toho, co mi platili, jsem si zaplatila činži i za
+sebe a ještě mi zbylo. Tehdy byla velká nouze o byty, přišlo sem hodně vyhnaných
+Čechů z pohraničí i emigrantů ze sousedních zemí. Izáček se u sousedů ubytoval,
+jenže moc u nich nepobyl. On vám byl neklidný, že nevydržel sedět, celé dny i
+dlouho do noci jen tak přecházel na schodech od domovních dveří do prvního
+patra. Čekal na listonošku, neměl co na práci, jen čekat. 
+
+A pak si zoufáme, jako všichni, kdo si vybrali podle obálky a ne podle obsahu
+dopisu. Pane, modlil jsem se, když jsem odcházel jiskrnou vánoční nocí od
+bratrance, Pane, dej mi sílu, abych se nikdy nenechal oklamat obálkou a uměl
+přijmout dopis. Tvůj dopis. Protože každý Tvůj dopis je k naší záchraně.
+Zkřísnutá Snad každý má v životě chvíli, kdy se mu zdá, že už nedokáže dál žít,
+někdo má takových chvil víc a je už na ně jaksi zvyklý, na mě taková chvíle
+padla poprvé v osmnácti letech. 
+
+Včera jsem byl u bratrance na návštěvě, každý Boží hod jej navštěvuji se svou
+rodinou. Seděli jsme u stolu a vyprávěli, bratranec je zdráv. Veselý. Smáli jsme
+se v tom zvláštním příjemném oparu, který obklopuje lidi, kteří se mají rádi, v
+tom oblaku důvěry, radosti, a lásky. Díval jsem se na jeho dítě. Na to nejstarší
+dítě. A najednou jsem měl v očích slzy radosti z té úžasné síly, která řídí naše
+osudy a která nás nepřestává milovat. Každý z nás je dopisem. 
+
+Příště, příště. Myslím, že každý zahrádkář mi porozumí a že se mi nebude smát.
+Prostě nechtěl jsem po sobě nechat na tom maličkém kousku zeměkoule, který jsem
+měl na starosti, nějaký nepořádek. Připsal jsem na seznam ještě slovo Zahrada a
+pak jsem si položky očísloval, podle toho, jak se mi zdály důležité. Příště...
+Žasl jsem, co jsem měl v životě těch příště. Jako by všechno důležité a
+podstatné bylo v odkladu, jenže teď se náhle všechna příště rozplynula a zůstaly
+jen nevykonané věci. Důležité a podstatné. Bylo zvláštní žít najednou v zemi bez
+"příště". 
+
+Dívala se na dědečka velice nespokojeně, raději by ho měla pěkně v pokoji a
+opečovávala jej. Jenomže byla už na "dědu" zvyklá, věděla, že on je prostě už
+takový, vždycky se dokázal ze všeho oklepat, tedy i teď. Čaj jsme si šli vypít
+do dědečkova pokoje. Seděli jsme u okna do zahrady a měkké světlo prosvěcovalo
+pokoj, stříbrnozlaté světlo plné harmonie - jako dědeček. "Už to není jako
+dřív," řekl dědeček, "očešu jednu jabloň a abych si šel odpočnout - no, však já
+se dám dohromady, bude to dobrý." Labužnicky nasál vůni skvělého čaje z
+babiččiných bylinek. 
+
+Já ta jiná slova užívám už dva roky a musím říct, že za tu dobu se mi podařilo
+dosáhnout spousty věcí, o kterých se mi ani nesnilo. Lidé jsou za jiná slova
+vděční. Já také, dostane-li se mi jich. Jednu věc lze povědět dvojím způsobem.
+Jednak pichlavým a jednak hladivým způsobem, při tom prvním si možná ulevíme,
+jenomže při tom druhém docílíme víc, prosadíme, co chceme. Je možné říct: Jsi
+hroznej. Čekala jsem na tebe hodinu a pak jsem to vzdala. Je ale také možné
+říct: Takový strach jsem o tebe měla. 
+
+V tom časopisu jsem četl o turistech, kteří vyšli na onu horu a dívali se na
+velkolepé panorama - a uviděli matku s dcerou. Ty dvě ženy vyrazily k hoře a
+nevěděly, že se kvapem blíží příliv, voda stoupala a ony zůstaly v místech, kam
+se voda valila, narážela do nich, vlny je házely na skaliska, jindy bezpečná
+cesta se změnila na ďábelskou, ženy křičely a volaly o pomoc, vlny je
+obklopovaly, podrážely jim nohy, srážely je. A lidé z hory se na ně dívali.
+Pozorovali je, fotografovali, vzrušovali se velkým dobrodružstvím. 
+
+Musí si přece uvědomit, že tady existuje práce dospělých a že se musí
+respektovat. Naštěstí krůčky cupitaly zpátky ke dveřím. "Dě..." Nestačila
+dořeknout, zmizela ve dveřích, které se zaklaply, dcera ji rychle vtáhla do
+chodby. Znala mě. Oddechl jsem si a sklonil se nad fakturami. Celou hodinu jsem
+se jimi probíral, pak se mi konečně podařilo chybu najít. Byl jsem spokojený.
+Zapálil jsem si cigaretu a vtom zazvonil telefon. Nějaký neznámý hlas mi
+opakoval, mnohokrát, protože jsem to nemohl pochopit, že moje dcera je těžce
+zraněná a vnučka že zahynula při havárii. 
+
+"Co to vyvádíte?" povídá nádražák. "Ujel mi před nosem vlak!" "No a?" Jasně, ten
+člověk viděl tolik lidí zmeškat spojení, že mu to připadalo normální, jenže vlak
+ujel mně a ne jemu. Zjišťoval jsem si, kdy jede další, a bylo mi jasné, že
+přijdu pozdě a že to bude velmi nepříjemné. Šel jsem do restaurace. Pil jsem. A
+vztekal se. Když piju, bývám ještě dopálenější, než když jsem střízlivý, a mám
+veliký sklon litovat se. Představoval jsem si spolucestující, kteří vlak stihli,
+jak se dívají z okének a jedou si - a přitom zdaleka tak nepospíchají jako já...
+Prostě jsem smolař. 
+
+Věděl, že za chvíli se žena rozpláče a bude se omlouvat, stydět se, prosit, ať
+ji nebere vážně. Ovšem, manželé si zvyknou na abnormalitu svého vztahu, časem ji
+začnou pokládat za něco celkem běžného. Děti ne. Děti sní o ráji a touží ho mít
+kolem sebe. Žena umlkla a jako obvykle odběhla do sklepa, dítě za ní volalo,
+neodpověděla mu, zaklaply dveře, ozvalo se otočení klíče v zámku. "Maminka tě
+nenávidí," řeklo dítě. Přítel si zapaloval dýmku. "Maminka tě nenávidí, maminka
+tě nenávidí." 
+
+Když se rozhoukaly sirény a když jsem se, poslušný strýcovy rady, běžel ukrýt do
+prvního sklepa, byl ještě se mnou, následoval mě, jenže pak mi ve zmatku zmizel
+a já teď seděl ve tmě sám. Poblikávaly tu svíčky, bál jsem se. Kdosi přinesl do
+sklepa gramofon na kliku a pár lidí se tu roztančilo, jako by chtěli tu hrůzu
+nahoře přehlušit či odehnat tím, že si jí nebudou všímat. Cípaté stíny tančících
+postav se svíjely na zdech a mně to nepřipadalo vůbec veselé, naopak. Ten swing
+z gramofonu, prosakující do výbuchů, působil strašidelně. Myslel jsem na Ajaxe.
+
+Děti překvapují stále, jenže kolem čtyř let mívají svérázný, zarážející způsob
+překvapování. "Ty bys chtěl, abychom s tatínkem umřeli?" "Ano." Počítač bzučel,
+svítil a vyzýval, ovšem výzva od synka byla mocnější, tohle mi musí vysvětlit.
+Litovala jsem, že musím přerušit práci zrovna v tak důležitém bodě, ztratím
+koncentraci... kdyby tu aspoň byl manžel, jenže zdržel se ve firmě a říkal, že
+přijde hodně pozdě. Malý stál přede mnou s plyšáčkem, kterého držel za nohu, a
+zrovna jsem mu na očích viděla, že si to, co vyslovil, opravdu myslí! ALE CO
+JSEM UDĚLALA, ŽE CHCE ABYCH UMŘELA? 
+
+Před kolika neviditelnými výstřely může zachránit bližní náš dopis, před kolika
+smutky, před kolika bolestmi je může zachránit třeba jediný dopis, který pošleme
+dnes, v míru. Dopis, který pošleme dnes někomu blízkému, někomu, kdo na náš
+dopis čeká. Často na to myslím, když se dívám na krabici s rozstřílenými dopisy,
+uloženou ve vitríně knihovny. Skotská loď "Tenhle příběh mi vyprávěl můj skotský
+přítel za jedné větrné noci v jeho domě na pobřeží," řekl dr. B. T., který nám
+slíbil na dobrou noc příběh s posláním. "Prý se v jejich rodině traduje, předává
+se z pokolení na pokolení..." 
+
+Budou-li chtít ihned další dítě, je vysoce pravděpodobné, že bude normální. Proč
+by si měli komplikovat mládí tímto? Dědečkové i babičky z obou stran s tím také
+souhlasili, tohle vnouče - první vnouče -rozhodně nebylo takové, jaké si
+vysnívali. Už to vypadalo, že se děcko dostane do jednoho z těch domů, kde se o
+podobné děti starají řádové sestry. Ty je milují, i když vlastní rodiče lásku k
+vlastním dětem neunesou. Jenže bratrancova manželka si postavila hlavu. Ne. Ne .
+To dítě je její a zůstane s ní. 
+
+Utrácíme údery srdce ve chvílích nenávisti, nudy, křiku, každou tu chvíli jsme
+mohli strávit jinak, vyměnit to klepnutí srdce za něco, co MÁ cenu. A my to
+neudělali. Anebo ano? Nebo to uděláme dnes, teď? Od té doby, co mi přítel ukázal
+svůj list papíru, cítím tajemství času ve svém tepu a vím, že s každým tiknutím
+ztrácím jednu příležitost z toho nesmírného pokladu, který jsem dostal. Kolik z
+něj ještě zbývá? Doufám, že dost. 
+
+My zapomínáme, Velká spravedlnost nezapomíná. Bylo to od té ženy nespravedlivé
+vůči dětem? Byly děti nespravedlivé? Neuměla odpustit ona a neuměly odpustit
+ony? Těžko říct. Vím jen, že většinou si svůj vlastní osud píšeme tím, jak
+zacházíme s osudy svých blízkých. Tonička Tonička je lípa. Veliká lípa, která
+roste na břehu řeky, a když kvete, má vonnou korunu plnou bzučících včel. "Tuhle
+lípu měla moc ráda moje babička," povídala paní A. C., když jsme šli údolím k
+řece. "Byla to mlynářka a milovala tenhle kraj, kde její předci žili a mlynařili
+už dvě stě let. 
+
+Podívat se i z druhé strany. Každá možnost je jako růže. Má trny i květy. Čeho
+se chystáme dotknout? A jaké důsledky by měl opak? Kolikrát zjistíme, že jsme
+chtěli květ, a zatím - jsme si vybrali trn. Starožitníkův příběh "Tohle se mi
+stalo letos na jaře," vyprávěl starožitník K. B. na večírku při sjezdu
+starožitníků. Hovořil se zádumčivou snivostí, s jakou uměl vyprávět tolik
+příběhů, a otáčel v prstech křehkou číši se starým opálově svítícím vínem.
+"Přišel ke mně takový malý zarostlý chlapík. A vytáhl roli. Rozbalil ji přede
+mnou a čekal, co já na to. 
+
+Byl večer, krásný idylický večer, do jakého se hovory o válce vůbec nehodí. Ale
+budiž. "Vím to." Tříleté dítě ke mně pozvedlo užaslé oči. "A víš, že v té
+válce..." Odmlčelo se. Asi chce říct něco tak hrozného, že slova mu jaksi
+nemohou projít maličkými ústy. Zkusilo to znovu. "Víš, že v té válce..." Druhé
+dítě, desetileté, které už o válkách slyšelo tolik a tolik jich vidělo v
+televizi, se začalo posmívat. Jenže to malé se opět obrátilo ke mně. "Víš, že v
+té válce zabili jednoho pána? Tatínka?" Co na to říct... "Vím to." 
+
+Možná proto vidím kolem sebe málo šťastných úsměvů, takových, jako jsem viděl
+tehdy ve výšce nad obzory na tváři svého prozpěvujícího mistra. Člověk pracuje a
+zapomíná, že s každou prací pracuje na sobě. Ono jde o mnohem víc než o tu vížku
+na kopci v křišťálové výšce, než o pár ornamentů. Jde o celou životní linii.
+Supergenius "Můj spolužák K. T. nijak na střední škole nevynikal, byl takový
+slušný střed, od kterého se mnoho neočekává a který tedy nikoho příliš nezklame.
+Vysokou školu jsme šli studovat každý do jiného města a potkali jsme se zase pár
+let po svých promocích. 
+
+Vlídné ruce dosáhnou nejdál, podaná ruka vám může přinést, co chcete, do zaťaté
+pěsti nenaberete ani doušek vody, nic, nic. Není třeba uvádět další příklady,
+přijde na ně každý, kdo se trochu zamyslí. Stojí to za to, vždyť kolikrát
+stačilo použít o trochu jiné slovo a náš život vypadal úplně jinak. Řeknu jen
+tohle: Jiná slova znamenají jiný život. Svoje blízké vychováváme láskou "Víte,
+děti... I my odborníci, a možná víc než jiní," začal vyprávět pediatr K. Z.,
+"žasneme znovu a znovu nad jejich úžasnou přímočarostí, se kterou docházejí tam,
+kam my nedojdeme. Děti neznají okliky. 
+
+Tu dnešní tmu vidí tolik dětí, tolik osamělých dětí, dívá se do ní čistýma
+andělskýma očima, očima úzkosti. Obejmu ho a usměju se na ně. Schody "U nás v
+domě bydlel," začala vyprávět bývalá domovnice vinohradského činžáku, dnes už
+devadesátiletá paní, "u nás v domě bydlel Izáček. Tak jsme mu všichni říkali. Už
+se ani nepamatuju, jak se vlastně jmenoval dál, a to jméno se k němu velice
+hodilo, to nebyl žádný Izák, prostě Izáček. Maličký, drobný vystrašený mužíček.
+
+Nemluvila. Skoro nejedla. Chodila v černých šatech po pobřeží a sousedé ji s
+úzkostí pozorovali, nebyla by první, koho by veliká láska připravila o rozum.
+Každý večer chodila zapálit na velký útes oheň, aby manžel nezbloudil, aby
+věděl, kam se má vrátit. Týdny plynuly a noc co noc se krásná mladá dívka v
+černých šatech vydávala na útes. Rodina se pokoušela ji odvézt z kraje. Sousedé
+se snažili rozmluvit jí její počínání a vrátit ji do života. Neuspěli. 
+
+A jak jsem jela tou tramvají ze školy domů, napadlo mě, že stejně, jako se dá
+vypouštět na dlouhou oběžnou dráhu zlo, zrovna tak se dá vypustit i něco
+dobrého, nějaké potěšení, dobrý skutek. Všimla jsem si, že v přecpané tramvaji
+se jen tak tak drží na nohou rezignovaný starý pán, usmála jsem se na něj a
+nabídla mu místo. "Děkuju," zašeptal a sklouzl na sedadlo. Podíval se na mne
+vděčně. Stálo se mi dost špatně se dvěma taškami, které jsem vlekla z města, ale
+měla jsem hezký pocit, jako bych na oběžnou dráhu vypustila něco onačejšího. 
+
+Přijel a pozoruje mě - hned první večer se na mě zkoumavě dívá - jak si
+zapaluju. A povídá, že nemám kouřit, že to je nezdravé. "Já vím," říkám. "Proč
+tedy kouříš?" ptá se. "Tak," a hledám důvod. "Dědečku," on na to, "ale ty můžeš
+být nemocný nebo dokonce..." Za tím slůvkem dokonce jsem slyšel ticho, veliké
+černé ticho, které můj vnuk, který mě má moc rád, ani nechce pojmenovat - jako
+kdyby se bál, že ho tím přivolá. "Hm," vydechuju kouř. "Dědečku, já budu
+plakat," řekl vnuk. Řekl to docela prostě, oznamovacím tónem. "Proč? Proč? Proč
+budeš plakat?" 
+
+Přepsal jsem seznam na čisto a zrovna se nad ním začal zamýšlet, když zvonil
+telefon. Mám to vzít? V tu chvíli mi byla každá vteřina drahá, vzácná, přímo
+mnohakarátová. A panečku, jak jsem je dřív ztrácel, bezstarostně. A když jsem
+telefon nakonec přece jen zvedl, měl jsem velkou chuť říct: nerušte mne, umírám!
+Ve sluchátku se ozval hlas mého přítele lékaře. Aha, blesklo mi hlavou, řekli mu
+moje výsledky a on mi chce lhát, uklidňovat mě. "Ano?" řekl jsem proti své vůli
+pateticky, vznešeně. 
+
+Obrátila se - většina jeptišek má takovou svítící tvář, jakmile se na vás
+podívají, jako by vám ten sluneční pohled vysoušel trápení - a řekla: "Víš,
+povím ti, co hodně pomáhalo v životě mně." Posadila se na lavičku u bohatě
+kvetoucího keře čajových růží. "Obvykle můžeš jednat buď tak nebo tak, třetí
+možnost je odklad a to znamená, že se stejně jednou budeš muset rozhodnout. Ať
+budeš jednat jakkoli, je možné a dokonce pravděpodobné, že budeš litovat a
+vyčítat si, proč jsi nejednala opačně." Kývla jsem, tohle jsem znala, tohle jsem
+moc dobře znala. 
+
+Paměť je krátká a nevděčná, věnuje se obvykle jen tomu, co je "užitečné" - a
+málokomu připadá užitečné zabývat se tím, co zmizelo. Patřil jsem do tváří
+starých i mladých lidí, do tvářiček dětí. Babička mé přítelkyně se nad nimi
+bezmocně skláněla - ani ona už nevěděla, komu ty podobizny patří. Kdysi je
+všichni znali, bylo tedy zbytečné fotografie popisovat z druhé strany. Dnes ty
+dávné obličeje už nikdo nepamatuje, staly se z nich dojemné obrazy lidí stejně
+zapomenutých, jako jsou dnes jejich hroby. Probíral jsem se dopisy, tu se
+zavlnilo slovo nářku, vyšlehlo slovo výčitky, slovo smutku zašeptalo. 
+
+Tohle, co budu vyprávět, se stalo, když mému synovi byly necelé tři roky. Šli
+jsme po ulici, vál strašidelný vítr, který přinášel šumění větví, tajemný
+skřípot, tajuplné svisty. Syn se mě pevně držel za ruku, občas ke mně vzhlédl.
+Uměl jsem si představit, jak je pro malého chlapce tahle cesta nocí dobrodružná.
+Pro mě to byla obyčejná cesta za špatného počasí. Pohledy ustrašeného chlapečka
+mě dojímaly, snažil se vypadat statečně, věděl jsem však, že se bojí. Jsou
+takové dětské pohledy, které si člověk pamatuje celý život, pohledy plné
+bezměrné důvěry. A pak, když vítr zašelestil zvlášť strašidelně, syn promluvil.
+
+"PRÁVĚ PROTO TO MUSÍME UDĚLAT POŘÁDNĚ, ŽE O TOM VÍME MY." Snažil jsem se ještě
+něco namítat a přesvědčovat mistra, že si tak práci zkrátíme o hezkých pár
+hodin, možná i dní... "Věci děláme," řekl mi mistr a zahleděl se daleko za
+obzor, jako by chtěl dohlédnout až na to místo, kde žijí mrtví, kterým je
+všechno už jasné, "věci děláme ne jen kvůli lidem, chlapče, děláme je kvůli
+tomu, abychom se za sebe nemuseli stydět." Příští dny jsme pokračovali a byly to
+krásné dny. 
+
+Usmála jsem se na ni. Vytřeštila oči. Tak užasle by se podíval jen člověk, který
+už nepočítá s tím, že by se na něj na tomhle světě ještě někdo mohl usmát.
+Usmála jsem se na ni ještě jednou a pak jsem rychle v rozpacích poodešla do
+kuchyně. Když jsem se vrátila, stará žena strnule zírala do zdi. Pak na mě plaše
+mžikla a bylo znát, že mě horečně pozoruje. Usmála jsem se zas a přijala
+objednávku. Vídeňskou kávu a skleničku sodovky." Přítelova prateta hladila
+náramek lehce konečky prstů. "Přinesla jsem to a zase si stoupla ke zdi. 
+
+Což o to, já bych ráda, a jak r��da, pečovala o svoje rodiče, jenomže o ty se
+stará už tam nahoře někdo jiný... Já se chtěla o ty staré opuštěné lidi v našem
+domově starat přece právě proto, že jsem měla moc hodné rodiče, kterým nikdy
+nepřestanu být vděčná. Rozhodně jsem se nechtěla vtírat. Minulý týden tahle paní
+zemřela, pořádala jsem její pozůstalost, aby si ji mohly děti - teď snad
+přijedou, uvažovala jsem - odvézt, dávala jsem její věci do krabic. Bylo třeba
+pokojík rychle uvolnit zase pro někoho jiného. Opuštěných, kteří se k nám hlásí,
+je moc. 
+
+Víte, ona nebyla nijak vzdělaná, měla venkovskou pětitřídku a o biologii nic
+nevěděla. Ale přece v ní bylo něco z postav ze starých bájí, řekla bych. Věděla,
+že nemůže opustit starou lípu a neopustila ji. Jsou takové ženy. Na nich stojí
+všechno, co v tomhle pomíjivém světě vytrvává, na nich stojí to, co nám dává
+sílu pokračovat v životě a věřit, že naděje a láska mají smysl. Jen se na tu
+Toničku podívejte. Není to ten nejkrásnější strom na světě?" Paní A. C. se
+zastavila a pozvedla hlavu k rozkvetlé koruně. Strom a žena se na sebe usmívaly.
+
+"Když už nemůžu tolik dělat na zahradě," řekl, "bude dobré, když ten čas nebudu
+mařit a budu se učit. Chtěl bych za Johnem." John byl dědečkův mladší bratr,
+letec z české perutě v Britanii. Po roce 1948 se rozhodl žít se svou anglickou
+manželkou v Londýně. Často zval bratra k sobě, ovšem úřady nikdy dědečka za
+hranice nepustily a teď, po revoluci, když už by to bývalo bylo možné, zase
+dědeček stonal. Díval jsem se na dědečka nadšeně - potěší, když máte silné
+předky. 
+
+"Můžu dát zítra Ježíškovi něco jiného?" "Můžeš." "Ale co?" "Co chceš. Něco, z
+čeho by měl radost. Nemusí to být věc." Přemýšlí. Dlouho, dlouho. "Mohla bych mu
+dát to, že nebudu bratříčkovi říkat vole?" "To můžeš dát. A ještě něco přidat,
+tohle, že nebudeš nadávat, je nějak málo." Přikyvuje. Chápe to. Dát tomu, kdo jí
+dopřál tolik radostí, krásnou rodinu, krásný den, báječné bonbóny, jenom to, že
+nebude někomu říkat vole... Ano, to je rozhodně málo. Vymýšlíme, co Mu ještě
+dát. Než dojdeme domů, je toho pěkná řádka. 
+
+Ale pak mě upoutalo cosi na té hromadě písku. Zpola zasypaná na ní ležela
+krabice. Jak bagrovali písek, vybagrovali i krabici, která se na písčinu
+připletla. A já viděl, jak se krabice zmítá, jak promáčený karton puká, a z
+krabice - vylezlo kotě. Malé, legrační, zplihlé kotě. Chytil jsem je, naložil do
+auta a vezl zpátky. Před stavením jsem zahoukal. Vyběhl chlapeček a očima ještě
+rudýma od pláče mě pozoroval. "Hej," zavolal jsem a vložil mu do dlaní kotě.
+Hospodář vyšel za synem. Vzal jsem velkou bankovku, podal mu ji a řekl, že to je
+na mléko pro kotě. 
+
+Dívali se, jak lidé před jejich očima křičí o pomoc a umírají. Nenapadlo je, že
+brzy se může stát, že někde budou oni unikat svým životním vlnám, že budou
+tonout - a ostatní je budou pozorovat. Ten montsaintmichelismus, jak tomu, co se
+pod onou horou událo, říkám, je cosi hrozného a je to cosi, co pozoruji stále
+častěji a častěji kolem nás. Jistě i v tuhle chvíli někdo v našem dosahu hyne:
+Dítě, starý člověk, rodina, vztah, zvíře. Co uděláme? Připravíme si fotoaparáty?
+Upozorníme své kamarády, ať se podívají, protože něco takového si jistě nemohou
+nechat uniknout? Pravděpodobně ano. 
+
+Mně to ale bylo fuk. Nechal jsem ho od sebe opisovat a nestaral se o něj.
+Jednoho dne mě ale Frejka překvapil. Hele, nechceš k nám zítra přijít na
+oslavu?zeptal se mě zničehonic. Mám pár nových desek a tak. Rád,řekl jsem,
+protože mě zajímalo, jak jeho rodina žije. Předpokládal jsem, že Frejka má na
+mysli oslavu něčích narozenin nebo podobně, ale ukázalo se, že jde o oslavu
+Prvního máje. V životě by mě bylo nenapadlo, že někdo může doma slavit státní
+svátek. Frejkovi bydleli v přepychové vile, jejíž bránu střežili dva svalnatci v
+civilu. 
+
+Měli jsme najatý autobus, ale když se mělo odpoledne odjet, čtyři herci nepřišli
+a nebyli nikde k sehnání. Hrát se muselo, takže jsem se rozhodl, že já přiberu
+další roli, náš kulisák vzal taky jednu a něčí přítelkyně se odvážně nabídla, že
+zaplní další dvě díry v obsazení. Chvíli nám trvalo, než jsme to všechno
+promysleli, takže jsme vyjeli se zpožděním. Záskoky jsme zkoušeli v autobusu, a
+protože nám to zrovna moc nešlo, strávili jsme celou jízdu škrtáním a
+přepisováním textu. Když jsme dojeli do Slaného, zjistili jsme, že naše hlavní
+dekorace zůstala v Praze. 
+
+Jedinou věcí, kterou jsem na Poděbradech nenáviděl, byly nudné neděle, a proto
+jsem si záhy vymyslel důvod, jak se o víkendech ze zámku ztratit. Každou sobotu
+po dopoledním vyučování jsem nasedl na vlak a vydal se do domku, který měl můj
+bratr Blahoslav se svou ženou Boženkou pronajatý poblíž hotelu Rut. Musel jsem
+dvakrát přesedat, a když všecko dobře klaplo, trvala mi cesta pět hodin. Stávalo
+se ale, že mi třeba ujel přípoj, a pak jsem se k bratrovi a švagrové dostal až o
+půlnoci. 
+
+Já sám jsem předtím, než jsem se na tu práci přihlásil, viděl tu velkou bednu s
+miniaturní baňatou černobílou obrazovkou jen asi dvakrát nebo třikrát. Během
+pohovoru mi řekli, že místo vynáší kromě několika stovek platu hlavně spoustu
+průšvihů a že je to prostě skvělý džob, a týden nato jsem měl svůj vlastní
+televizní pořad. Musel jsem samozřejmě ukazovat povinnou kvótu sovětských filmů,
+ale snažil jsem se taky protlačit do pořadu dobré předválečné filmy Otakara
+Vávry a Martina Friče nebo progresivní díla západních filmařů, jakými byli
+například italští neorealisti. 
+
+Měli strach, a přesto našli způsob, jak mi pomoct. Poslali telegram matčinu
+bratrovi do Náchoda a dědečka nechali na noc spát u nás, abych nebyl sám. Vybral
+si pokoj nahoře hned vedle mě. Myslím, že jsem tu noc ani oka nezamhouřil. Byla
+nekonečná a děsivá jako z Goyových obrázků. Byl jsem nemocný, zalitý potem,
+strašlivě jsem maminku potřeboval a myslel jsem, že se nedočkám rána. Najednou
+jsem uslyšel z předsíňky za dveřmi nějaké zvuky. Cosi velkého se tam pohybovalo
+a naráželo do věcí. 
+
+Za pár let se ukázalo, že zlatokopové měli lepší nos na to, co se v zemi bude
+dít. V roce 1948 nám komunisti hotel znárodnili. Nazvali ho rekreačním
+střediskem a obsadili ho svými kádry a úderníky. Protože jsem byl nezletilý a
+neměl kde bydlet, vyhradili mi tam do roku 1953 jeden pokoj. Jako plnoletý jsem
+pak přišel i o něj, a tak i o jediné pouto s rodinným majetkem. 
+
+Ale pak ji obsadili se mnou do jedné školní hry a najednou byla svolná, že tedy
+půjde. Neodpustila si ovšem, aby mi to neztížila. Mohla bych až v půl
+sedmý,řekla, přičemž musela vědět, že brána zámku se zavírá na noc už v šest.
+Bydlela ve městě, takže jí jakýkoli internátní řád mohl být fuk. Príma,vzal jsem
+ji za slovo. Věděl jsem, že na jednom schodišti je okno přímo nad baštou a
+představoval jsem si, že bych mohl vylízt na zeď a pak se spustit na otevřené
+nádvoří po lampě, která byla do zdi zasazena. 
+
+Tohle podepsat nemůžu, pane řediteli. Nepopírám, že jsem udělal odpornou a
+hnusnou věc, za kterou si zasloužím potrestat, ale rád bych, abyste se na celou
+tu věc podíval ze širšího hlediska... Ke konci svého proslovu jsem se nikdy
+nedostal. Pan Jahoda na mě chvíli jen tak koukal a pak tiše řekl: Nech si ode mě
+poradit, Miloši. Zmiz a ať po tobě nezůstane ani stopa. Jeho tichá slova jako by
+mě už podruhé v tomhle týdnu vytrhla ze sna. Náhle mi totiž došlo, že Jahoda má
+naprostou pravdu. Tohle už nebyla klukovská hra. 
+
+Za ním stála fronta kluků, kteří čekali, až přijdou na řadu, ale byli tak
+zaujati sérií perfektních hodů, že si nikdo nevšímal dveří. A najednou mezi námi
+stál profesor Krista. Krista byl přísný učitel se sadistickými sklony, a proto
+se každý vrhl co nejrychleji do postele. Jen Ivan, který byl středem pozornosti
+a stál v plném světle, neměl šanci uniknout. Navíc se právě napřahoval k dalšímu
+hodu, držel dýku za špičku u ucha a mířil na skříňku. Ostatní se rozprchli, ale
+on jen spustil ruku a ani se nesnažil dýku schovat. Krista k němu přistoupil.
+Ukaž, co to máš? 
+
+Jediný člověk, s kterým se Perda v Poděbradech utkal, byl jeho nejlepší kamarád
+Zach. Zach byl otrokem vedlejší ložnice a čas od času, vždycky pozdě navečer,
+byl ostrými hochy donucen si to s kamarádem Perdou rozdat. Byla to scéna jak z
+Jacka Londona: hulákající upocené obecenstvo, sázky, které se nikdy nevyplatily,
+slzy zlosti a krev. Začalo to jednoho zimního večera, když si někdo tajně
+vypůjčil z tělocvičny dva páry boxerských rukavic. Perda a Zach si je museli
+navlíknout. Pak je ostří hoši dostrkali doprostřed rozvášněného hloučku a
+nařídili jim boxovat. Perda se Zachem se snažili se navzájem šetřit. 
+
+Moje původní představa byla, že si osm hodin denně budu v šachtě tužit svaly,
+abych měl postavu a kondičku, trochu se tam v tom podzemí porozhlídnu, zjistím,
+co v těch lidech je, vyfárám, oblíknu si čistou košili a namířím si to do
+dělnické putyky. Po večerech budu pít pivo, hrát karty, povídat si a svádět
+venkovské holky. Hned, jak jsem se v dolech ohlásil, bylo mi jasné, že jsem
+udělal chybu. Zavedli mě do obrovské noclehárny s pětadvaceti plesnivými
+slamníky rozhozenými rovnou na zasviněné podlaze. Mezi nimi byly roztroušeny
+židle, skříňky na šaty, otevřené kufry a krabice. 
+
+Myslel jsem si, že po komunistickém převratu už služky vymizely. Radši jsem
+zmlkl a šel si prohlížet knihovnu. Někdo do pokoje vpašoval láhev laciného vína.
+Nahýbali jsme si přímo z flašky, ale vyšly tak dva loky na jednoho, což nás
+sotva stačilo rozehřát. Mezitím už dům hlaholil hlasy nově příchozích, kteří
+dorazili z nějaké významnější oslavy, a tenhle dům byl pro ně až druhá štace.
+Pár starších pánů v oblecích nakouklo dovnitř, aby nás pozdravili. A hala se
+zaplňovala pořezy s nízkými čely. 
+
+Netušil jsem, že se velbloudi a koně nesnášejí, ale jakmile ti dva valášci
+spatřili našeho velblouda, propadli panice. Tak je to vyděsilo, že přeskočili
+přes příkop a hnali si to přes pole pryč. Dodnes vidím tu rachotící polní
+kuchyň, jak poskakuje po poli a trousí kuchyňské náčiní. Nejdřív odpadl plechový
+komínek, pak vyskákaly pokličky a za nimi už to šlo všecko: hrnce, rendlíky,
+kastróly, a rozprskly se na všechny strany po zapleveleném poli. V Kutné Hoře
+jsme velblouda předali skautům, ale jestli došel až do pražské zoo, to dodnes
+nevím. 
+
+Měla tvar staré lucerny a trčela přímo nad branou. Přestože už bylo uprostřed
+zimy, počasí bylo nepřirozeně vlahé. Smrákalo se a já se zrovna spouštěl z
+vrcholu zdi na držák lampy, když se mi pod nohama ta lampa rozsvítila. Než jsem
+se z toho šoku stačil vzpamatovat, vrzla brána a otevřela se pode mnou dokořán.
+Ztuhl jsem. Dva profesoři vypochodovali ven a postávali na chodníku, hlavy pár
+desítek centimetrů od mých bot. Kde ta stará drbna může zase vězet?povzdechl si
+jeden z nich. Možná zase zapomněla. Poslední dobou je čím dál senilnější, nevšim
+sis?pravil druhý. 
+
+Jednoho dne si nás zavolal náš hlavní profesor, spisovatel Miloš V. Kratochvíl,
+a sdělil nám, že na příkaz rektora AMU prof. A. M. Brousila nás musí postavit
+před stranický soud, neboť Brousilovi se doneslo, že vyznáváme dekadentní způsob
+života a jako takoví nemáme samozřejmě co dělat na vysoké škole, neboť dekadence
+je v přímém rozporu se socialistickou morálkou nového člověka. Zda z
+obdivovatelů francouzských básníků udělal vyznavače dekadentního způsobu života
+sám rektor nebo ten spolužák, který nás udal, nevím. Fakt je, že A. M. Brousil
+zřejmě potřeboval zrovna projevit svoji ideologickou bdělost, a tak se mu náš
+případ velice hodil. 
+
+Dýku jsem našel na jedné z našich vlastivědných procházek a cílem téhle
+povznášející činnosti bylo zabodnout ji do dřevěných dvířek skříňky. Za každý
+podařený zásah byl jeden bod a házelo se tak dlouho, dokud dýka nespadla na zem.
+Byla to skvělá zábava, ale dala se provozovat jedině v noci, když profesor,
+který měl službu, šel spát. Ivan byl na házení dýkou machr a porazit ho nebylo
+lehké. Právě byl na řadě a každým švihnutím zápěstí si přičítal další a další
+bod. 
+
+Poděkoval jsem Klímovi, bafnul kufr a pospíchal ze zámku pryč. Ani jsem se s
+nikým nerozloučil. Dorazil jsem na nádraží a vzal to prvním vlakem do Prahy, kam
+už jsem měl stejně léta namířeno. ČÁST TŘETÍ PRAHA LOAJÁLNÍ KOMUNISTA Pro
+studenta z maloměstské internátní školy, který po šesté nesměl vytáhnout paty z
+baráku, byla Praha zjevením. Všude světla, ruch a shon, pořád něco nového a
+vzrušujícího. Neměl jsem peníze, ale stačilo mi jen tak se procházet po ulicích
+centra a valit oči na všecko kolem. 
+
+Najednou se mihotavý obraz ztratil a místo něj naskočila na plátno náves s
+vesničany, kteří rovněž otevírali svá ústa neslyšně jako ryby. V mžiku byli i
+oni pryč, nahrazeni bílou stránkou, na níž se na vlnkách not pohupoval text
+libreta. Za chvíli i toto zmizelo a vrátily se opět ty velké hlavy. To už se ale
+postupně kolem mě začínal ozývat zpěv. Proč bychom se netěšili, proč bychom se
+netěšili, když nám pánbůh zdraví dá, zdraví dá... 
+
+Ujistil jsem ho, že si s nimi může udělat, co chce, ale že by už měl vědět, jak
+bude chtít mluvit, protože rozhovor se sice bude vysílat živě, ale musí být
+předem odsouhlasen patřičnými orgány. Ani na tenhle dopis jsem od Homoly odpověď
+nedostal. V den vysílání přišel pozdě, těsně předtím, než jsme měli jít do
+studia. Soudruhu Homolo, ty odpovědi jistě znáte nazpaměť, že ano,zeptal jsem se
+ho opatrně. Začal koktat. J-já... t-tento... Mám je přece tady, ne?a vytáhl z
+náprsní kapsy můj dopis. Ale to má být spontánní rozhovor. No já nějak
+odpovím,odpalíroval mě. 
+
+Jak jsem se ohlédl, od kmene stromu těsně vedle mne se odrazil velký kámen.
+Deset metrů přede mnou stálo šest německých kluků z naší třídy a mlčky svíralo v
+rukou šutry. Nejmenší z nich se najednou napřáhl a hodil jedním po mně. Netrefil
+se, a tak se rozmáchl další. Podařilo se mi uhnout. Opodál stálo hejno holek a
+přihlíželo. Vše probíhalo v naprostém tichu. Nikdo z nich na mě nekřičel ani mi
+nenadával. Jejich obličeje byly soustředěné a vážné. 
+
+Tohle smažení ve vlastní šťávě jsem si tu v Pavilonu Dorothy Chandlerové už
+prodělal několikrát. V šedesátých létech dvakrát neúspěšně, když mé filmy Lásky
+jedné plavovlásky a Hoří, má panenko nezískaly Oscara za nejlepší zahraniční
+film. Ale taky jsem tu už vyhrál: v roce 1976 zde dostal film Přelet nad
+kukaččím hnízdem Oscara za nejlepší režii a nejlepší film roku. Z toho
+pamětihodného večera mi ale v hlavě zůstává podivný guláš dojmů a pocitů. Seděli
+tu tehdy vedle mě mí dva synové, dvojčata Petr a Matěj, kteří zrovna přiletěli z
+Prahy a skoro celou tu událost prospali. 
+
+Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že ten děsivý zvuk nevychází z piana,
+ale z krabice, která ležela tatínkovi u nohou. Ten jezevčík byl nejlepší dárek,
+jaký jsem kdy k Vánocům dostal. Pojmenoval jsem ho Rek a stali jsme se velkými
+kamarády. Když jsme se přestěhovali do Rut, nehnul se ode mě na krok. Za války
+bylo Máchovo jezero podivnou končinou. V Sudetech nezůstala jediná česká škola,
+takže jsem musel chodit do německé, v níž mě učitel vykázal do poslední lavice.
+
+Tehdy se tam prodávaly spíš bylinky, různé čaje a koření než syntetické léky a
+já se procházel podél regálů a střídal zóny omamných vůní, jako bych proplouval
+nějakým gigantickým pohárem naplněným tropickým koktajlem. Býval bych trávil v
+lékárně spoustu času, ale takovou volnost jako u strýce Boleslava jsem tady
+neměl. Pan Sládek obstarával obchod zcela sám a ještě mu vybyl čas na hodinový
+šlofíček po obědě. To byla moje nejoblíbenější doba. Zatímco pan Sládek spal,
+každý v tom malém domku si musel najít nějaké tiché zaměstnání. Já se pokaždé
+natáhl na pohovku a četl si. 
+
+Objevilo se tu několik nových tváří a všechno to byli komunisti, vyslaní
+stranou, aby přivedli k pořádku školu, která se příliš zhlídla ve vzoru
+anglického, tudíž kapitalistického systému vzdělání. Také jsme dostali nové
+knihy, nová data v dějepise, nová jména v literatuře. Staří profesoři tápali,
+jak se ve svých výkladech orientovat, ačkoliv to bylo tak jednoduché: Namísto
+Churchilla a Woodrowa Wilsona se dosadil Lenin a Stalin, namísto Ibsena a
+Whitmana Gorkij a Stalin, a namísto pánaboha marx-leninismus a Stalin. Ten
+školní rok jsem seděl v lavici se Zbyňkem Janatou. 
+
+Šel na stejnou filmovou školu jako já, úzce se mnou spolupracoval na některých
+mých filmech a skončil jako já v Americe. Režíroval tady filmy jako Cutter's Way
+( Cutterova cesta), Law and Disorder (Zákon a nepořádek) a Stalin. Ale ještě
+dávno předtím, uprostřed šedesátých let, natočil Intimní osvětlení, dokonale
+autentický film plný jemného humoru, který podle mě patří k desítce nejlepších
+filmů, jaké kdy byly natočeny. OTROK Zatímco hrdinou naší ložnice byl Ivan, na
+opačném konci společenského žebříčku se jako otrok krčil Perda Fíla. 
+
+V jakém světě jsem se to ocitl? Ve světě, kde jsem pár dní nato vytřel střídkou
+chleba zbytky liliputčího žloutku z talíře a zatoužil po nášupu. ČARODĚJNICE
+Jako klukovi se mi neustále vracel stejný sen. Zdál se mi celá léta, bez ohledu
+na to, jestli jsem spal doma nebo u známých, na pohovce, na gauči nebo v cizí
+posteli. Nezdál se mi každou noc, ale často, a pokaždé jsem se z něho probudil
+hrůzou, s bušícím srdcem a splavený potem. Zdávalo se mi toto: Stojím ve dveřích
+na zahradu v našem čáslavském domě a koukám na čarodějnici. 
+
+Nechal dramatickou pauzu, během níž jsem se rozhodl, že toho Oscara vlastně ani
+nechci, protože v tu ránu jsem ucítil, jak do mě udeřil pohled sta milionů očí,
+celá planeta civěla na mě a já, vyděšen náhle představou všech těch neodbytných
+fotografů, vlezlých obdivovatelů a akademiků, v záchvatu paniky ztuhl. Konečně
+Spielberg pohlédl mým směrem a přivolal mě k sobě. 
+
+Boty jsem si od něho čistit nenechal, ani nosit knihy, ale u jiných jsem to
+přehlížel. Jednou odpoledne jsem natrapíroval Perdu, jak sedí v koutě v klubovně
+a něco smolí na list papíru. Normálně bych si ho nevšiml a šel klidně dál, kdyby
+se tak strašně nelekl. Ten jeho provinilý výraz mě zarazil. Zamířil jsem si to k
+němu a kouknul mu do očí. Zbledl jako stěna. Hned mě napadlo, že asi sepisuje
+nějaké udání. Co to píšeš?zeptal jsem se ho. Nic,špitl, celý ztuhlý děsem. Ukaž!
+Ne! No tak, Perdo. Po dobrým, nebo po zlým. Prosím tě, ne. 
+
+Byl zářivý jarní den a básník s tváří havrana nás přijal v pokoji se staženými
+roletami. Svítila tu jediná lampa, která vrhala na zdi expresionistické stíny.
+Holan mi připomínal jezevce, ale byl přátelský a zajímal se o to, co děláme.
+Když jsme sebrali dost odvahy a požádali ho, jestli by nám něco nepřečetl, zdál
+se být polichocen. Své složité, drsné, hluboce spirituální verše přednášel
+civilně, bez jakékoli teatrálnosti a bombastičnosti, a přitom s obrovskou
+procítěností. 
+
+Už řadu let mě pronásleduje pocit, že si všechno to bláznivé štěstí, všechny ty
+pocty a ceny nezasloužím a že na tomhle podivném kontě štěstí okrádám jiného o
+jeho podíl. Jedinou chabou odpovědí, která mě kdy v této souvislosti napadla, je
+věta, kterou kdysi kdosi řekl a která zní: Co tě nezabije, to tě posílí. Možná
+tady je ten důvod. Možná proto zrovna já. A protože se na vítězství vždycky dost
+namakám, hned druhá věc, která mi prolítla hlavou, zněla asi takto: Tak jsem
+vyhrál, fajn. Ale tím jsem taky skončil. Štěstí nikdy nevydrží. 
+
+Lidé viseli očima na těch obrovských rtech na plátně a zpívali, nejprve potichu,
+nesměle, ale brzy se osmělili a za chvíli už hlaholili z plných plic. To, na co
+jsme se dívali, byl dokumentární záznam opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta,
+ale byl to němý dokument. Zřejmě se předpokládalo, že hudbu si obecenstvo
+domyslí. Já tehdy o existenci jakékoli opery neměl ani ponětí. Slýchával jsem
+sice lidi zpívat v kostele, ale tohle bylo něco dočista jiného, zvláštního. 
+
+Markýrovali údery, oťukávali si rukavice a ramena, přešlapovali kolem sebe jak
+ve zpomaleném filmu. Ale dlouho jim to předstírání vydržet nemohlo. Ostatní je
+tak dlouho popichovali, posmívali se jim, zesměšňovali je, drcali jim do zad a
+vráželi je na sebe, až najednou rány začaly být opravdové, z nosů se spustila
+červená, kopali do sebe a bili se pod pás, sršela z nich nenávist a diváci
+řičeli zvířeckým nadšením. Nerad jsem se na to nekonečné šikanování Perdy díval,
+ale nikdy jsem se ho nezastal, i když jsem měl v ložnici dost velkou autoritu. 
+
+Přihlášky brali už jenom na třech fakultách: na vysoké báňské a hutní, na
+právech a na scenáristice na FAMU. Přihlásil jsem se na všechny. První na řadě
+byla zkouška na FAMU. Trvala celý den a vzpomínám si, že jsem musel napsat
+nějakou kompozici. Zadek jsem měl sevřený, ale psal jsem, až se ze mě lilo, a
+ještě ten večer jsem se dozvěděl, že mě vzali. Ten pocit byl tak skvělý, že se
+mu žádný Oscar nemůže rovnat. Pražská FAMU byla vedena hodně postaru. 
+
+Kudrlinky starodávných rukopisů podávají ve třetí osobě holá fakta o životech
+pisatelů: jména, data narození, zaměstnání, bydliště a děti. Na jiného pak zbývá
+úkol, aby zápis završil stručnou zmínkou, kdy, kde a jak zemřeli. Rukopis
+vyjadřuje jejich povahy i dojímavé sebevědomí, s nímž stlačují písmenka mezi
+řádky, aby vybylo dost místa pro generace, které přijdou po nich. Kdo byli ti
+lidé? Můj pradědeček býval vězeňský dozorce a dědeček, jehož jsem nikdy
+nepoznal, úředník na dráze. Měl osm dětí, z nichž nejstarší, Rudolf Forman, byl
+můj otec. 
+
+Jedině vysoká mě totiž mohla spasit před dvěma roky na vojně. Několikrát mi
+zabouchli dveře před nosem, ale nakonec se mi strejcovský ředitel gymnázia v
+Bílé ulici kouknul na lejstra a řekl, ať tedy druhý den ráno přijdu. Ten den
+jsem se seznámil s Tomášem Frejkou. Byl jediný ve třídě, kdo seděl sám v lavici,
+takže mě posadili vedle něho. Až později jsem zjistil, že s ním nikdo nechtěl
+sedět. Jeho otec byl vysoký tajemný stranický kádr, což ovšem nepředstavovalo
+ten hlavní důvod. Spíš vadilo, že byl tak trochu divný. Rezervovaný, slušňácký,
+neúčastnil se dění ve třídě. 
+
+Nazvali ho Rut a v místě, kde je dnes chat, srubů a letovisek jak naseto, šlo o
+jedno z prvních zařízení tohoto druhu. Čtrnáct pokojíků se pronajímalo na týden
+či na měsíc. Byla tu kancelář, jídelna a k hotýlku patřila i malá cukrárna. Dům
+se na zimu zavíral a sezona trvala pouze od června do září. Vždy v květnu
+opustila maminka mužskou část rodiny a šest hodin se trmácela vlakem z Čáslavi k
+Máchovu jezeru, přičemž musela dvakrát přestupovat. 
+
+Už jsem se viděl v uniformě se samopalem a před očima mi tancovaly tanky.
+Několik mladých komunistů z našeho ročníku obdivovalo generalissima Stalina a já
+se bál, že jsem jim dal právě lacinou záminku, aby mohli prokázat, že jsou ještě
+stalinštější než Stalin. Pár dní nato svolal Kratochvíl nad námi soud cti s tím,
+že by se tak důležité líčení před kolektivem naší skupiny mělo konat v patřičně
+důstojném prostředí, a navrhl restauraci Vikárka na pražském hradě. Byla to
+oblíbená hospůdka komunistického prezidenta Antonína Zápotockého, takže nikdo
+neměl námitky, i když se podobné akce obvykle odehrávaly přímo ve škole. 
+
+Strýc výslovně zakázal, že do domu nesmí nikdo cizí, a tak jsem Anče oznámil, že
+má jedinou šanci, aby se to strýc nedozvěděl. Nechala mě, abych jí vnořil ruku
+za blůzku a šáhl si. Připadal jsem si jako Rodin sochající nejnádhernější
+plastiku z té nejtvárnější hlíny na světě. Anča snášela mé umělecké vytržení s
+netečným výrazem v prázdných očích a s pohrdavým úšklebkem ve tváři. Nechápal
+jsem, že ji mé laskání nechává úplně klidnou, ale radši jsem se na nic neptal.
+To stačí,rozhodla se po chvíli. Ne, obě dvě! Tak dělej! 
+
+Pak se dveře mého pokojíku pomalu otevřely a já už se připravoval na smrt, když
+jsem zaslechl podivný pleskavý zvuk. Znělo to, jako by někdo lil na podlahu
+vodu, a vtom ke mně zavanul zápach moče. Dnes už vím, že sousedovic dědeček měl
+nemocné ledviny a v tom neznámém domě se špatně orientoval. Nemohl v té tmě
+najít v předsíni vypínač, nemohl najít záchod, a protože dál už to vydržet
+nešlo, otevřel si první dveře, ulevil si a odškobrtal se zpátky do své postele.
+
+Vlasta Fabianová, hvězda Národního divadla, byla tehdy nádherná ženská, které
+táhlo na čtyřicítku. Umluvili ji, aby to vzala, jen díky tomu, že ve stejné roli
+vystupovala v té době i v Praze. Objevila se v Poděbradech na jediné zkoušce a
+nezakrývala, že celá ta záležitost je pro ni prostě jen kšeft. Šel jsem se
+podívat na obě její vyprodaná představení a to, co jsem viděl, mě fascinovalo.
+Fabianová nahnala svým poděbradským kolegům takový strach, že snad poprvé v
+historii se místní soubor naučil text zpaměti. 
+
+Muzikál napsali Voskovec a Werich, ale jejich jména byla v té době tabu, protože
+strávili válku v kapitalistickém New Yorku, a proto jsme hru na plakátech
+připsali pouze Jaroslavu Ježkovi, autorovi hudby. Byli jsme tehdy mladí a
+nezkušení, takže pro nás nic nebylo problém. Vzali jsme to ve velkém stylu a
+dali dohromady menší orchestr, tanečníky, složitou výpravu. Všichni dělali
+všechno a s obrovským náporem energie jsme to nakonec dotáhli do konce. Premiéra
+v posluchárně naší školy byla opojný úspěch, a proto jsme hned hledali místo,
+kde by hra mohla běžet pro platící diváky. 
+
+Já zrovna začal chodit do školy, takže na můj názor se nikdo neptal. O té
+nabídce jsem se dozvěděl až po válce. Rodiče mě zapsali do učitelského ústavu ve
+městě, kde otec učil učitele, kteří učili mě, takže mé vzdělání bylo naprosto
+pod otcovskou kontrolou. Když si dnes tatínka vybavuju, vidím ho jako obra,
+který se tyčil vysoko nade mnou. Vždycky jsem na něho koukal maximálně tak z
+úrovně kuchyňského stolu. Ve svých padesáti letech byl dost starý na to, aby byl
+mým dědečkem, a jako nadřízený všech mých učitelů měl u mě dvojnásobnou
+autoritu. 
+
+My kluci z Čáslavi jsme ho měli odvést do Kutné Hory a předat místním skautům,
+kteří s ním měli jít do Kolína a tak dále až do klece v pražské zoo. Já s Karlem
+a ještě další dva kluci jsme velbloudovi přehodili kolem krku provaz a táhli ho
+z pšeničného pole. Byla to dřina. Museli jsme všichni čtyři makat ze všech sil,
+než se nám ho podařilo dostat na silnici. Kdykoli uviděl nějaký listnatý keř,
+byli jsme nahraní. To jsme pak museli čekat, až obere pár větví, a až potom jsme
+mu mohli odervat hlavu pryč. 
+
+Profesor Masák byl velké zvíře ve straně, Edův rudý tatík byl velké zvíře v
+Praze a stihomam zuřil všude. Jen před pár měsíci kluci vedle v ložnici blbli se
+sirkami a náhodou zapálili polštář. Jeden z nich ho popadl a vyhodil z ložnice
+oknem. Zachránil sice zámek před požárem, ale ten čadící chuchvalec přistál
+kousek od jiné pedagogické posily a tento soudruh profesor to pochopil jako
+kontrarevoluční útok na svou osobu. Byla povolána StB. Polštářová bomba na sebe
+brzy nabalila obrovské vyšetřování se spoustou výslechů a ověřování přítomných i
+minulých postojů. Sklonil jsem se nad papírem a podepsal. 
+
+Naučil jsem se číst lidem myšlenky a uhadovat jejich nálady dřív, než si oni
+sami dokázali srovnat v hlavě, co vlastně chtějí. Všiml jsem si, že lidi často
+nevěří příliš tomu, co dělají, a že je často větší či menší propast mezi tím, co
+si o sobě myslí a jací ve skutečnosti jsou. Tehdy jsem to nevěděl, ale teď je mi
+jasné, že moje putování s kufrem mi dalo dokonalou průpravu pro mou budoucí
+profesi. ŽIVOTNÍ VZOR Protože po mém bratru Pavlovi šlo gestapo, nikdy nechtěl
+moc dlouho zůstávat na stejném místě. 
+
+Dál jsem si s tím klukem povídal a brzo mi došlo, proč mi ani tak nevadí, že se
+fotbal odehrává beze mě. Ten kluk byl totiž nejlepší vypravěč, jakého jsem dosud
+zažil. Byl chytrý, vtipný a nic mu neušlo. Jmenoval se Ivan Passer. Když se
+blížila večerka a ramena už jsme měli celá obolavělá, dohodli jsme se, že až
+odpočítáme tři, oba tu čepici pustíme. Hra na čepici skončila remízou a my se s
+Ivanem sestěhovali do stejné ložnice. Nedlouho nato se vidím, jak se uprostřed
+noci trefuju přes celou ložnici dýkou wehrmachtu do skříňky na šaty. 
+
+A najednou kde se vzal tu se vzal tenhle exotický tvor z asijských pouští a
+dlabe mi pod oknem. Hodil jsem na sebe šaty a letěl ven, celý vyděšený, že vidím
+fatu morganu. Ale kdepak. Velbloud byl skutečný. Opatrně jsem se k němu
+přikradl. Zdálo se, že je na lidi zvyklý a dál si cpal hubu lahodnou pšenicí.
+Běžel jsem tedy za svým kamarádem Karlem Bochníčkem a přibrali jsme i další
+kluky. Všichni byli tím objevem nadšeni. Dáme ho do zoo,navrhl kdosi. Byl to
+prima nápad, který měl pouze jedinou vadu. 
+
+Poukazoval jsem v ní na to, jak je nespravedlivé, když se někdo po zádech svého
+stranického tatínka dostane tam, kam očividně nepatří. Ráno jsem zasedl do
+lavice a čekal, kdy si mě zavolají, ale nic se nestalo. Uplynulo několik dní a
+mně se ulevilo, když tu náhle pro mě přišli, že se mám dostavit do ředitelny. Za
+svým obrovským psacím stolem stál ředitel Jahoda. Mlčky si mě prohlédl. Ukázal
+na list papíru, který ležel před ním. Vzal jsem ten papír a přečetl si
+prohlášení, které zjevně čekalo jen na můj podpis: Tímto vystupuji ze školy...
+Položil jsem papír zpátky. 
+
+K strýci Boleslavovi, tetě Sládkové a oběma jejich rodinám cítím doteď jen a jen
+lásku a vděk. Teta Anna byla sestrou mého otce. Provdala se za lékárníka Sládka
+a měli spolu pět dětí. Tři z nich už byli dospělí a v domě zůstali jen dva
+nejmladší kluci, Jiří a Jaroslav, takže na mě dokonce vybyla samostatná postel.
+Rodině patřila lékárna, což byla nejmíň stejná slast pro můj nos jako ten
+potravinářský krámek strýce Boleslava. To ještě nebývala v lékárnách ta sterilní
+vůně, s jakou se tam setkáváme dnes. 
+
+Nikdo,odpověděl Ivan bez špetky zaváhání, a než jsem stačil ocenit, jakého to
+máme mezi sebou hrdinu, mihla se vzduchem Kristova levačka a srazila Ivana k
+zemi podruhé. Ivan vstal a podíval se na Kristu stejně tvrdě jako předtím, takže
+Kristovi svitlo, že u něho nepochodí, a obrátil se na nás. Príma, tak to zkusíme
+odjinud. Kdo z vás pomáhal panu Passerovi ničit školní majetek? Hluboké ticho.
+Vidím, že jste banda pěkných hrdinů. Nástup! Seřadili jsme se spěšně do
+dvojstupu a Krista nás odvelel na dvůr, kde jsme museli stát v pozoru tak
+dlouho, dokud se další vandalové nepřiznají. 
+
+Zuřivě mával taktovkou proti zdi, zatímco jeho gramofon vyřvával na plné pecky
+nějaký ten klasický opus. Makal, až se z něho lilo, a když dodirigoval, sedl si
+k bicím a bušil do nich do deseti večer, než ho zarazil noční klid. Jedinou
+výhodou bylo, že jsme bydleli na pokoji jenom dva. Většina místností na koleji
+byla pro tři a některé až pro pět lidí. Proto jsem se ani nesnažil
+spolubydlícího vyměnit. Měl jsem tehdy velké ambice psát, ale na koleji se psát
+nedalo. Začal jsem tedy shánět podnájem, jenže i malá místnost u někoho v bytě
+vycházela na strašné peníze. 
+
+Jak jsme si razili cestu dlouhou řadou podél dřevěných lavic, byl jsem blíž
+jejich naleštěným botám než slavnostním tvářím. Usadili jsme se, světla v sále
+zhasla a tmu protnul svazek ostrých paprsků. Vycházel z dírky v zadní stěně, tak
+malé, že by ji snad ucpala mince, a rozšiřoval se v mohutný kužel světla, který
+na bílé plátno vpředu dopadal v podobě podivuhodných obrázků. Popelavé tváře
+velké jako dům otevíraly ústa zvíci vrat a opět je zavíraly, ale nevydaly ani
+hlásku. Nebylo slyšet nic víc než vrčení mašiny odkudsi zezadu. 
+
+Tvrdě po mně řezali kameny, ale nebyla v tom stopa nějaké emoce, chovali se,
+jako by vykonávali úkol, který jim kdosi nařídil, jako by provozovali jakýsi
+experiment. Byl jsem z toho zmatený a nevěděl, co mám dělat. Jen jsem tam stál a
+uskakoval před jejich střelami. Nikdo z nich proti mně nevyrazil, aby mě
+zmlátil, ale s kamenováním nepřestávali. Nakonec jsem to koupil jedním velkým
+balvanem přímo do břicha a odpotácel se domů, kde jsem mamince ukázal obrovskou
+modřinu. Moje matka byla ženská, která se jen tak nedala. Příští ráno mě nechala
+doma a sama se vydala za učitelem. 
+
+Obojí obecenstvo se velkoryse smálo všem gagům, které jsme si pro ně vymysleli,
+a řičelo smíchy, kdykoli se přihodil nějaký nevyhnutelný lapsus. Pokřikovali na
+nás různé fórky, užívali si a nakonec nám uspořádali mohutný aplaus. Bavilo mě
+hrát, ale ještě víc mě bavilo oblékat se do kostýmu a líčit. Když jsem hrál
+Harpagona nebo Hadriána, musel jsem se přeměnit ve starce, a vždycky jsem se už
+třásl na to, až budu mít v ruce kostým nebo štětec s barvami nebo směšnou
+paruku. 
+
+Od té chvíle se soustředili hlavně na to, kdy přijde další karambol. Brzy měli o
+zábavu postaráno. Lapali po dechu a div smíchem nepraskli na náš účet. My, celí
+vyděšení z toho trapasu, jsme na sebe za vachrlatými kulisami hystericky syčeli
+a nadávali si. Přestávka přinesla sérii vzájemného obviňování. Nakonec kapela
+spustila předehru k druhému jednání. Ještě se ani nezvedla opona, když se z
+jeviště ozvala strašlivá rána. Hlediště vybuchlo smíchem. Diváci byli tak
+dychtiví vidět, jaká další katastrofa nás potrefila, že začali tleskat, dupat
+nohama a skandovat: O-po-nu! O-po-nu! O-po-nu! 
+
+Matka se zase za otcův návrat usilovně modlila. Ale ani dopis, ani modlitby nic
+nezmohly, a tak nám nezbylo, než shánět jídlo, které jsme párkrát do roka směli
+otci v balíčku poslat, i když jsme sami neměli nazbyt. Můj život za války nemá
+nic společného s tím, co člověk vídává ve filmech nebo o čem čte v knížkách.
+Zažil jsem pár momentů lepkavé hrůzy, ale to byla jen intermezza v nezáživném
+rytmu všedního života. Protektorát Čechy a Morava si uchoval i svá tradiční
+atletická mistrovství a jeden borec byl z Čáslavi. 
+
+Klika cvakla a nahoru do mého pokojíku dolehl zvuk několika tlumených hlasů,
+které rázem naplnily chodbu. Po chvíli se rozeznělo domem dupání těžkých bot,
+bouchání a vrzání dveří, skřípění otvíraných skříní a šuplat, šoupání nábytkem.
+Ležel jsem v posteli a měl strach. Nevěděl jsem, kdo jsou ti návštěvníci, a
+nechtěl jsem to vědět, protože mi to bylo až příliš jasné. Snažil jsem se
+nedívat na masivní dřevěnou skříň, odtaženou na půl metru od zdi a pouze zčásti
+zakrývající vchod do malého arkýře, v němž byla naše tajná spíž. 
+
+Pár dní nato, co Hitler spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu a Čáslaví
+se prohnala Rudá armáda, vyhlédl jsem jednou oknem naší plynárny a spatřil div
+podobný tomu, že válka je konečně za námi. Plynárna stála na kraji města a já
+měl z okna výhled na šťavnatě zelené pole táhnoucí se až k obzoru. A na tom poli
+se pokojně ládoval čerstvými výhonky pšenice dvouhrbý velbloud. Zvířena v zemi
+byla silně zdecimována válkou a třeba prase jsem už léta neviděl. Vzácností byl
+i pes. 
+
+Když se zvedám z postele, kolena z rosolu mi vypovědí službu a já se zhroutím
+zpátky - ale pak se mým tělem rozline nepopsatelná záplava blaženosti. A bizarní
+je, že tenhleten pocit je tak skvostný, že se mu žádné ovace bližních, žádné
+vavříny a odměny nemůžou rovnat. Ten večer si Amadeus vedl velice dobře. Peter
+Shaffer už dostal Oscara za nejlepší scénář podle předlohy, F. Murray Abraham si
+odnesl poctu za hlavní mužský herecký výkon a další Oscary jsme dostali za
+výpravu, kostýmy, zvuk a masky. 
+
+Vždyť tě vidím, jak v tom okně vysedáváš jako mlsnej kocour. Měla ze mě legraci,
+ale slíbila, že Moravské oči přivede na lavičku u jezera v osm večer. Večer jsem
+obvykle hrával karty s partou starších kamarádů, a tak jsem se jim letěl
+omluvit. Pardon, pánové, ale já mám dneska rande. Nekecej! A s kým? Všimli jste
+si tý modelky z Moravy? Hele, třeba z tebe konečně udělá chlapa, co?smáli se.
+Třeba,řekl jsem a odešel. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě. Vypral jsem si
+propocené kalhoty a triko, vydrbal tenisky a přihnal se k jezeru s půlhodinovým
+předstihem. 
+
+Počkali jsme, až si namydlí obličej, a pak jsme na něj začali močit. Eda stál
+pod proudem horké vody, takže nic necítil. My se chechtali a Eda, aby nezůstal o
+nic pozadu, taky. Měl děsivě hýkavý smích, a jak jsme se chechtali, přidával k
+našemu smíchu své hýkání, i když netušil, že příčinou toho veselí je on sám.
+Jestli byl Eda někdy na zámku opravdu šťastný, pak jedině ve chvíli, kdy mu
+banda kluků močila na nohy. Jednou večer jsem zrovna takhle očurával Edovo
+koleno a halekal s ostatními, když jsem si náhle uvědomil, že všichni ostatní
+zmlkli. 
+
+Modlil jsem se, abych na schodech zaslechl zase ty nejlehčí ze všech kroků,
+modlil jsem se, aby se dveře otevřely, objevila se maminka a sevřela mě v
+náručí. Nic. Dlouhé, dlouhatánské nic. Ticho. Nakonec zadrnčel zvonek dole u
+domovních dveří. Ležel jsem nehnutě a ani nedýchal. Slyšel jsem, jak zvonek
+vyzvání, a z celého srdce jsem si přál, abych zaslechl maminku, jak jde otevřít.
+Místo toho se ale dál ozývalo to dlouhé přerývané zvonění, promlouvalo ke mně,
+jako by vědělo, že jsem v domě a že moc dobře slyším. Ano, ano, už jdu! 
+
+Čáslav, jejíž historie sahá až do třináctého století, měla tehdy zhruba deset
+tisíc obyvatel. Vedle velkého gotického kostela, kam chodívali katolíci, a
+menšího protestantského kostelíka, kam chodívala v neděli na bohoslužby celá
+moje rodina, tu k největším pamětihodnostem patří náměstí, zabírající plochu
+menšího letiště. Tady se za středověku šikovaly celé armády, než vyrazily do
+boje. A v tomto malém městě s velkým náměstím mě jednou jako čtyřletého či
+pětiletého vyvedli rodiče do jakéhosi obrovského sálu plného lidí. Muži měli
+kravaty, ženy róby, kouřilo se tu, povídalo, ozýval se smích. 
+
+Ohlížím-li se dnes zpátky, uvědomuju si, že mi škola dala právě to, co dávala
+mým učitelům, šanci přečkat za větrem stalinské běsnění, které jinak v zemi
+rozvracelo všechny a všechno. Můj tehdy nejmladší profesor Milan Kundera byl jen
+o pár let starší než my, ale už si získal jméno jako básník. Byl elegantní,
+vtipný a holky po něm šílely. Učil literaturu a měl rád Francouze. Jednou nás
+nechal číst román v dopisech od autora, který sloužil pod Napoleonem jako
+generál při jedné italské výpravě. 
+
+Malebné zákoutí uprostřed borového hájku asi dvacet metrů nad hladinou vybral
+otec. Bylo to jeho místečko, kam od dětství jezdíval tábořit. Jezeru se odedávna
+říkalo Velké jezero, ale otci ten název připadal moc fádní. Napsal článek do
+místních novin, v němž navrhoval, aby se jezero přejmenovalo podle slavného
+romantického básníka, pro něhož se stalo inspirací k jeho nejlepšímu dílu. Místo
+začínalo zrovna táhnout jako módní letovisko, nápad se uchytil a od té doby se
+mu říká Máchovo jezero. Se stavbou hotýlku se začalo v roce 1927 a byl to
+bezesporu největší podnik v životě mých rodičů. 
+
+Slavný syn města, český král z patnáctého století Jiří z Poděbrad, seděl na
+bronzovém hřebci uprostřed náměstí a pod nosem mu čadily autobusy. Škola sídlila
+přímo ve starém královském zámku nad řekou a mostem. Snažil jsem se udělat dojem
+na dobrosrdečného pana Jahodu, který školu založil, a zřejmě s úspěchem, protože
+mě pozvali, abych se na podzim vrátil jako student. Když jsem v září 1945 přijel
+do Poděbrad, překvapilo mě, kolik žáků školy pro válečné sirotky má tátu i mámu.
+
+Je to babice s drápy místo prstů, s černými rakovinnými bradavicemi ve tváři,
+zachumlaná do hader páchnoucích močí. Vypadá odporně, ale jak se tak krčí u
+zadní zdi naší zahrady, nějakých třicet kroků ode mě, nemám z ní strach. Dívá se
+mi přímo do očí, ale já prozíravě svírám kliku dveří, a kdyby bylo třeba, snadno
+jí je můžu zabouchnout před nosem. Z kuchyně za mnou se ozývají hlasy táty, mámy
+a mých velkých bratrů. 
+
+Cítil jsem se jako ostřílený profesionál, který už na jevišti zvládl všechno od
+úplatků až po rány osudu (a elektriky), a čím víc jsem na to myslel, tím mi bylo
+jasnější, že mě nakonec stejně musí přijmout. Odjel jsem tedy k Máchovu jezeru a
+zažil tam další nádherné léto. V polovině srpna mi přišlo z DAMU zamítnutí. Na
+zadní kolečka jsem nemyslel, většina škol už měla přijímačky za sebou, a jestli
+jsem nechtěl jít na dva roky na vojnu, musel jsem rychle něco udělat. 
+
+Zamkli jsme dům, nasedli na vlak a vyrazili směr Náchod. MAMINKA Sedmého srpna
+1942 zatklo gestapo v Čáslavi dvanáct žen a moje matka byla jednou z nich.
+Všechny byly váženými zákaznicemi místního hokynáře pana Havránka. Počátkem toho
+týdne kdosi zastrčil za roletu Havránkova krámku protiříšské letáky a pan
+Havránek nesplnil svoji povinnost a nenahlásil to úřadům. Byl to hrozně
+upovídaný člověk a každému, kdo k němu přišel do kšeftu, historku s letáky
+vyklopil. Brzy se objevili pánové od gestapa a chtěli ji taky slyšet. Není
+jasné, co gestapáci panu Havránkovi udělali, než jim prozradil jména oněch
+dvanácti žen. 
+
+Prostě se nám nezdálo možné, aby zničehonic každý začal pracovat podle svých
+schopností a nechal si platit podle potřeb, že by ti schopnější a silnější
+dělali ochotně a rádi na slabé a neschopné, že by revoluce šmahem potlačila v
+člověku touhu prosadit se v konkurenci. To jaro byl náš hotýlek Rut společně se
+všemi hotely v zemi znárodněn jako nástroj kapitalistického vykořisťování
+proletariátu. Nic nevadilo, že jsme neměli žádné zaměstnance a že šlo pouze o
+sezonní zařízení. Nechali mi ale dočasně k užívání jeden pokoj, protože bych
+neměl kam jít. Když začaly prázdniny, vypravil jsem se tam. 
+
+Tatínek se nejspíš z Kolína vrátí vlakem,tvrdila. Musíme mu jít přece naproti,
+kdyby přijel. Čáslavské nádraží nebývalo nikdy příliš frekventované. Je tu pár
+nástupišť překlenutých lávkou. Každý den sem z Kolína, nejbližšího železničního
+uzlu, přijížděly tři vlaky. Organizaci železnice převzali Němci, a tak lesknoucí
+se černá parní lokomotiva s pěti vagony v barvě khaki přijela vždy na minutu
+přesně. Maminka mi svírala dlaň, zatímco lokomotiva se zaskřípěním zastavovala.
+Dívali jsme se, jak vedoucí soupravy vyhazuje na peron pytel s poštou, dívali
+jsme se, jak se otevírají dveře a z nich vystupují pasažéři. Nakonec z vlaku
+vyskočil poslední. 
+
+Ale v té chvíli jsem si pořád nemohl srovnat v hlavě, proč se přišel vyčurat
+právě do mé ložnice, a děsil jsem se, co dalšího se od něj dá čekat. A tak jsem
+tam ležel v štiplavém zápachu a strachoval se až do rána. A než se v té loužičce
+moči zableskly první růžové paprsky rána, které přece jen nakonec přišlo, jeden
+její čůrek dotekl od dveří až ke skříni. Ještě to ráno se objevil strýc Boleslav
+a pomohl mi spakovat kufr, který se měl stát mým průvodcem pro příštích třicet
+pět let. 
+
+Na takové hry jsem neměl žaludek, ale v divadle jsem dělat chtěl. Spojil jsem se
+teda s Jaromírem Totěm a několika dalšími divadlem potrefenými kamarády z Dejvic
+a secvičili jsme amatérské představení předválečného muzikálu Balada z hadrů.
+Hra je aktualizovaný příběh ze života francouzského básníka Francoise Villona,
+který v předvečer popravy složil čtyřverší tohoto znění: Františku, už tě
+nepotěší, že Francouz jsi, a ze vsi zdejší, teď oprátku ti na krk věší, ať hlava
+pozná, oč je zadek těžší. 
+
+Jmenoval se Jaroslav Oliva a stovku dokázal uběhnout za 11,1 vteřin. Ve finále
+skončil beznadějně poslední, ale i tak to byl šestý nejrychlejší muž v zemi,
+takže kdykoli jsem ho pak zahlídl kráčet u nás po ulici, přešel jsem na jeho
+chodník a stydlivě ho pozdravil. Vzpomínám si, že jsem v té době toužil bydlet
+ve městě, kde jezdí tramvaje. Zřejmě mi tak učarovala nějaká fotografie Prahy a
+já dennodenně snil o tom, jak v plné jízdě naskakuju na plošinu červené tramvaje
+nebo z ní vyskakuju na dlažbu ulice. 
+
+Jezdily tu tramvaje, o nichž jsem snil už jako malý kluk, procházely se tu
+krásné ženy, byli tu cizinci, taxíky, sportovní bouráky, elegantní černé
+limuzíny politiků a estébáků, byly tu kavárny, prostitutky, muzea a divadla.
+Paní Klímová se jedním okem mrkla na Honzův vzkaz a rovnou mi šla ukázat, jak se
+obrovské křeslo v malé pracovně dá rozložit, až je z něho postel. Na první
+pohled to byla andělská bytost. Zůstal jsem u ní celé dva roky. Mým druhým
+úkolem bylo najít v Praze gymnázium, kde bych dokončil poslední ročník a
+odmaturoval, abych mohl jít dál na vysokou. 
+
+Celou tu dobu nikde nehráli, ale pro role dvou nadržených záložáků ve středních
+letech se hodili perfektně, a já věděl, co v nich je. Oba si vzali volno z práce
+a ty dvě postavy nám sehráli, nebo spíš se ty dvě postavy z Lásek staly jimi.
+Jsou v tom filmu přesně tak, jak jsem si to představoval. Ze všech představení
+Balady z hadrů si nejvíc vzpomínám na zájezd do Slaného. Od samého začátku byl
+ten den samá katastrofa. Byli jsme amatéři, takže kdykoli se někdo rozhodl, že
+se mu nechce hrát, tak si nedělal násilí. 
+
+Seznámil jsem vždy diváky s tím, jak film vznikl, nebo jsem jim v rozhovoru
+představil nějakého herce, a pak jsem film pustil. Pořad jednou měsíčně končil
+krátkým kvizem pro filmové zasvěcence. Pustil jsem jim třeba úryvek z nějakého
+klasického filmu a žádal je, aby určili, co je to za film a kdo v něm hraje.
+Diváci pak měli posílat odpovědi do studia, já v následujícím pořadu ohlásil
+výherce a cenu, kterou byla většinou nějaká obrázková knížka o Praze. Všechno se
+vysílalo živě. Technologie byla dosud primitivní, pořad nešlo zaznamenat, nic se
+nedalo předtočit, nebylo tu žádné pětivteřinové zpoždění. 
+
+Pro jeho buržoazní původ ho nepustili na univerzitu, a proto doháněl vzdělání ve
+večerních kurzech, jenže stejně znal skoro každého od kumštu. Oba jsme v té době
+smolili básničky a Havel mě zavedl na návštěvu ke dvěma největším českým
+básníkům tohoto století: k Vladimíru Holanovi a Jaroslavu Seifertovi. Nejvíce si
+vzpomínám na odpoledne, které jsme strávili u Holana. Vladimír Holan bydlel se
+svou ženou a retardovanou dcerou na Kampě. Léta už z toho bytu
+nevyšel,informoval mě Václav cestou. Zařekl se, že odtud nevytáhne paty, dokud
+je ve vězení jediný český básník. 
+
+Vešla se na pouhé dvě stránky obyčejného dopisu a neměla právně o moc větší
+váhu, než kdybychom si jednoduše plácli. Oscar přináší milionové zisky, takže
+konkurence bývá mimořádná. S Amadeem jsem měl proti sobě tři skvělé režiséry:
+Roberta Bentona, Rolanda Jaffea a Woodyho Allena, a navíc, jako by to nestačilo,
+jednu skutečnou legendu filmového umění. V roce 1984 vytvořil David Lean
+výtečnou filmovou adaptaci klasického románu E. M. Forstera Cesta do Indie. Bylo
+mu dvaasedmdesát a z čistě sentimentálních důvodů by právě starý mistr měl být
+tím, koho si Akademie vybere. 
+
+Něco z toho kmenového pocitu prosáklo i do mě, a když jsem se najednou ocitl
+daleko od své země, kultury - a také od rodiny, která uvízla v Praze, pořád mě
+to táhlo zpátky. Jsem natolik sentimentální, že nemůžu být dost dobře sám sebou,
+když mě cokoli odřízne od krajiny mého dětství a já si nemůžu ověřit vzpomínky
+na to, co mě utvářelo. Cítil jsem se podivně neúplný, když jsem ztratil kontakt
+s místy, kde jsem dal svůj první gól nebo první pusu, kde jsem se naučil vařit
+guláš, kde jsem se prvně opil a kde poprvé zakřičel: Stop! 
+
+Abych se zbavil sbíječky, nechal jsem se přeřadit k vozíkům a nakládal na ně
+lupek, který se pak vyvážel nahoru. Brzy jsem se tak připravil o polovinu kůže
+na dlaních. Neměl jsem mozoly, co by mě chránily proti ostrým hranám břidlice,
+kterou jsem musel lovit holýma rukama ze studené špinavé vody ve žlabu táhnoucím
+se celou šachtou. Obrousil jsem si a rozdrásal prsty do krvava, takže jsem se
+dobrovolně přihlásil k drtičce. Tahle hřmotící mašina pracovala na povrchu, a
+když mi to přiklepli, myslel jsem, že mám vyhráno. Místo toho jsem stál celý den
+v obrovském mračnu uhelného prachu. 
+
+Okamžitě zastav a slez z toho kola! Pane profesore, když já neumím
+zatočit,omlouval se Havel. Už jsem chtěl mockrát zastavit, ale nedosáhnu na zem.
+Tak co mám dělat? Nohy měl krátké, zatočit se bál a ještě větší hrůzu měl z
+toho, že se vybourá, a tak prostě šlapal pořád dál. Hofhans musel jet napřed,
+odstavit mašinu a odchytit ho. Moderní česká historie by mu za to měla být
+vděčná. Pár let nato v Praze, když už náš věkový rozdíl přestal hrát roli, jsme
+se s Václavem skamarádili. 
+
+V každém případě ale bratr musel trávit válku po úkrytech. Zrovna ten rok měl
+papíry jakž takž v pořádku, a tak to risknul a šel maminku navštívit společně s
+námi. Ocitli jsme se v proslulé Pečkárně, v budově, která na mě působila
+hrozivěji a depresivněji než cokoli, co jsem do té doby zažil. Před válkou to
+bývala banka a podzemní trezory začalo gestapo používat jako zvukotěsné mučicí
+komory. Později, po válce, tu zřídili svou fabriku na doznání zase komunisti a
+jejich Státní bezpečnost. Jeden gestapák nás vedl dolů podzemním schodištěm.
+Všude byly mříže a těžké dveře. 
+
+I on už byl pod parou a měl krhavé oči. Jeho gorila mu zrovna podávala nějakou
+obálku. Kopecký si ji nacpal do zadní kapsy, bafnul mladíka kolem ramen a zatáhl
+ho do sálu. Jak jsem odcházel, zaslechl jsem zpoza dveří výtrysk filmové hudby a
+hlasy hovořící anglicky. Frejka mi později řekl, že si stranická smetánka ten
+večer pouštěla Ritu Hayworthovou ve filmu Gilda a že ta obálka v zadní kapse
+Kopeckého byl jeho májový projev, který navzdory kocovině přednesl následující
+ráno národu. Do té opulentní vily už mě nikdy nikdo nepozval, ale moc dalších
+nudných večírků tam už Frejkovi neuspořádali. 
+
+Sice jsem se nepomiloval se svou láskou, svou inspirací, svýma Moravskýma očima,
+ale stejně jsem byl na sebe dost pyšný. Příští ráno jsem vstával pozdě a modelky
+se mezitím sbalily a odjely. Cítil jsem se sice jako chlap, ale netroufal jsem
+si ukázat se ani před Moravskýma očima, ani před učitelkou, a tak jsem zůstal v
+posteli a poslouchal, jak se domem rozléhá dupání a jak dole bouchají dveře.
+Protahoval jsem se a přehrával si všechny podrobnosti předešlého večera. Konečně
+před domem zastavil autobus. 
+
+Přesto jsem doufal ve vítězství, ale tak tajně, že bych to snad nepřiznal ani
+sám sobě. Sice jsem krátce předtím získal cenu Amerického sdružení režisérů,
+která s výjimkou dvou let předcházela Oscara po všechna ta léta, co tyto dvě
+ceny existovaly vedle sebe, jenže já si tu historickou statistiku vykládal leda
+tak, že stát se může cokoli. Otíral jsem si zpocené dlaně do hebkého potahu
+křesla, a pokaždé když se na pódiu zrovna nic nedělo, jsem si v duchu drmolil
+řeč, kterou jsem si pracně sesumíroval. 
+
+Rád jsem strýci pomáhal a on mě často nechal umývat vrácené láhve, doplňovat
+zboží do regálů anebo vážit všelijaké pokroutky na obrovské váze. A když nebylo
+co dělat, sedával jsem na zpola odsunutém víku na sudu kyselého zelí, pozoroval
+zákazníky, poslouchal, o čem jde řeč, a čas od času hrábl za sebe, nabral
+hrstičku zelí, omatlal ji v cukru, který byl šikovně přichystaný v pytlíku za
+sudem, a mlsal. To byla moje nejoblíbenější pochoutka. Ale nejpříjemnější chvíle
+nastávala, když se pražila káva. V době války to bývala vzácnost. Proto strýc
+Boleslav k té práci nikoho nepustil a dělal ji sám. 
+
+Před tímhle představením by mě ani nenapadlo zpochybňovat umělecké mistrovství
+vyhlášené herečky, ale až ten večer jsem si uvědomil, že kritici, veřejné mínění
+a celý divadelní svět se můžou mýlit. Nikdy nezapomenu na ten moment náhlého
+prozření, stejně děsivého jako povznášejícího. Domnívám se, že už tehdy jsem si
+začal vytvářet svůj cit pro civilnost a přirozenost v umění. Dodnes mi nesedí
+jakékoli velikášství, operní emoce, patos, gesta a postoje, které přesahují meze
+každodennosti. Myslím si, že díváme-li se pozorně, obyčejné chování obsahuje v
+sobě dramatičnosti dost. NA KŘÍDLECH LÁSKY 
+
+Kristova pravačka vystřelila od boku a pleskla Ivana do tváře. Rána byla tak
+prudká, že ho srazila k zemi. I já se přikrčil, i když jsem se jen díval. Věděl
+jsem, jak Krista nesnáší, když mu někdo odporuje, a Ivan to musel taky vědět, a
+jestli to nevěděl dřív, tak teď už určitě. Jenže se podle toho odmítl chovat.
+Ten cvok se postavil na nohy a podíval se Kristovi zpříma do očí. Dávám ti
+poslední šanci, Passere. Kdo ještě házel tím nožem? 
+
+A tak ještě dřív, než byl Amadeus natočen, a dlouho před všemi těmi nominacemi
+se mi ten film vyplatil. Samozřejmě že se mi vyplatil i finančně. Byl vytvořen v
+nezávislé produkci na základě krajně neobvyklé domluvy mezi autorem Peterem
+Shafferem, producentem Saulem Zaentzem a mnou. Shaffer dal do banku svou hru a
+filmový scénář, já dva roky života a Zaentz veškerý základní kapitál. A
+vlastnictví dosud neexistujícího filmu jsme si rozdělili na tři díly. Celou tu
+transakci vymyslel můj agent Robby Lantz. 
+
+To je v pořádku!hlaholili ti dva pokrytci a nakonec všichni tři odkráčeli směrem
+na náměstí. Bylo už skoro půl sedmé a s Martou jsem se měl sejít ve staré oboře
+na protější straně řeky. Vzal jsem to sprintem přes náměstí, střihnul to za roh
+k mostu a tak tak že jsem se před ním stačil zastavit. Uprostřed mostu totiž
+stál profesor Hrubý a klábosil s naší krásnou češtinářkou. Otočil jsem se na
+fleku, zapadl do vchodu u nejbližšího domu a proklínal svou smůlu. 
+
+Na kamna připevnil kovový bubínek s klikou a nahřál ho na určitou, pečlivě
+vědecky ověřenou teplotu. Nádobu pak naplnil ještě zelenými zrnky a pomalu a
+vytrvale otáčel klikou, takže se zrnka rovnoměrně zahřívala a zbarvovala do
+čokoládové hnědi. Krámek se začal naplňovat božskou vůní, která rázem zastavila
+obvyklý hon a shon. Uspěchaní zákazníci postávali teď očarovaně za pultem, jako
+by nevěděli, co si to vlastně chtěli koupit, a usilovně přitom nasávali tu
+slast. Jinou mojí oblíbenou zábavou bylo dívat se na prsa Anči, dívky, která
+pracovala ve strýcově domácnosti. Nevzpomínám si, kdy ve mně ten zájem o prsa
+propukl. 
+
+Německy jsem neuměl, žádné z dětí jsem neznal, a tak jsem tam jen tak seděl a
+snažil se pochytit, o čem je řeč. Celá třída třeba vyprskla smíchy a já nevěděl
+proč. Ještě štěstí, že si mě nikdo nevšímal. Stýskalo se mi po Čáslavi. Myslel
+jsem na to, co asi dělá Rek. Pak konečně zazvonilo a bylo po vyučování. Šel jsem
+domů cestou, která se kroutila mezi vysokými borovicemi. Loudal jsem se, kopal
+do šišek a díval se do země, když mě zničehonic bodla v rameni prudká bolest. 
+
+Ukázalo se, že po pražském přelíčení se tatínkovy spisy vrátily na gestapo v
+Kolíně, kde právě ten člověk, který měl na svědomí uvěznění matky, právě ten
+polír z hotelu Rut, dal opět na fascikl razítko NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ a otce poslali
+do pekla koncentračních táborů. Prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem. Lidé,
+kteří se odtud vrátili, o něm vždy promlouvali s láskou. Říkali, že měl pevnou
+víru v Boha a nikdy se nepoddal bestialitě, která ho obklopovala. Pomáhal
+ostatním, utěšoval je a až do samého konce se choval důstojně a noblesně. 
+
+Stalo se to stejně přirozeně a nepozorovaně, jako když člověk vyroste ze šatů
+nebo z bot. Najednou vás začne tahat rukáv košile nebo tlačit stará bota a je
+to. A já si jednoho rána zničehonic všiml, že má Anča senzační prsy a že mě to
+moc zajímá. Byly velké a pevné a já si důvtipně plánoval pohyby po bytě, abych
+se o ně mohl otírat. Anča byla prostá holka z hor, což mi umožnilo dopřát rukám
+to, na čem jsem se dosud pásl jen očima. Jednou odpoledne jsem ji načapal, jak
+si do skladu za krámem přivedla kluka. 
+
+Nebyl jsem zrovna na tahu, ale potřeboval jsem posílit křídlo a předpokládal
+jsem, že si toho nenápadného obchvatného manévru nevšimne. Strýc se vrátil a
+sedl si na židli. Přelétl očima šachovnici. Pak se na vteřinu zadíval na mě.
+Sklonil hlavu a další vteřinu věnoval hře. Načež jedním zlostným gestem ruky
+smetl všechny figurky. Víc už jsme spolu šachy nehráli. Další partii mi už nikdy
+nenabídl a já sám si netroufl o ni požádat, ale taky jsem už nikdy takhle drze
+nešvindloval. 
+
+Ta doba pro mě zůstávala jen jakousi vzdálenou absurdní vidinou, podivnou
+směsicí děsivých, ale i nádherných vzpomínek. Narodil jsem se ve středních
+Čechách v městečku Čáslav přímo na masivní dubové posteli svých rodičů. Psal se
+rok 1932 a ta postel stála v patrovém domku, který tvořil roh dvou prašných
+uliček nedaleko od místního nádraží. Okna shlížela na jedné straně do malého
+parčíku se stříbrnými smrky a duby a na druhé straně na cihlové domky s béžovou
+omítkou, které stály za okrasnými ploty v zahrádkách s květinovými záhony a
+ovocnými stromy. 
+
+Nebyl sice na tom nejžhavějším seznamu sledovaných, ale přece jen se snažil
+vyhnout situaci, kdy by chtěl někdo zblízka studovat jeho papíry a porovnávat je
+se zakonzervovanými údaji policejních kartoték. Problém vyřešil tím, že se
+připojil ke kočovné herecké společnosti Východočeská opereta. Navrhoval dekorace
+a jako kulisák s ní putoval mezi nevytopenými sálky a zaprášenými tělocvičnami
+různých českých městeček, kde společnost uváděla zaručené tutovky hudební scény,
+jakými byly Die Fledermaus, Polská krev nebo Perly panny Serafínky. Jednoho dne
+dorazil Pavel se svou společností až do Náchoda a vzal mě na představení. 
+
+Byl to shodou okolností jeden ze tří ze čtyř lidí v Poděbradech, s kterými jsem
+mohl mluvit otevřeně, a tak jsem mu to vysypal. Jmenoval se Jan Klíma. Dnes
+pracuje v Praze jako lékař s vynikající pověstí. Tehdy to ráno v roce 1949 se
+zamyslel nad mou ožehavou situací a pokrčil rameny. Co kdybys to načas zkusil
+bydlet u mý mámy v Praze,navrhl. Pak se ukáže. Na kus papíru mi načmáral adresu
+s krátkým vzkazem. Nahoře jsem měl ještě zamknutou krabici s nějakými cennostmi,
+ale ani jsem se neobtěžoval hledat školníka. 
+
+Spojení bylo přerušeno a já cítil podivné vakuum. Dlouho jsem se snažil do Prahy
+dostat, třeba jen na pár dní, na krátkou návštěvu, letmo ji obejmout, ujistit
+se, že vůbec ještě existuje, ale až po deseti letech mi vyšel ten plán s
+Amadeem. To jsem už přijížděl jako americký občan, který bude točit americký
+film, na kterém komunistická vláda vydělá americké peníze - právě ty dolary byly
+hlavním důvodem, proč mě do země vůbec pustili. A i když mě po dobu natáčení
+neustále sledovali, alespoň jsem se mohl načas podívat domů. 
+
+Všude se válely pracovní hadry, špinavé boty a prázdné flašky. V ubikaci pro
+sezonní pracovníky nebyla sprcha ani vana. Na mytí tu byla jedině plechová
+výlevka na chodbě, kde smrděl věčně ucpaný a přetékající záchod. V šest ráno mě
+společně s hloučkem mžourajících horníků nahnali do klece a spustili do šachty.
+Štajgr, z kterého to páchlo jak ze sudu, mi podal pneumatickou vrtačku a ukázal
+mi, jak ji nasadit proti zdi sloje. Byla to těžká a zlá bestie, která mě
+naklepávala jak řízek po celých osm hodin. Na konci šichty mě bolelo celé tělo a
+ruce se mi vyčerpáním klepaly. 
+
+Nejbližší zoo bylo až v Praze, vzdálené asi osmdesát kilometrů, a v zemi byl
+chaos. Vlaky nejezdily. Oddíly Rudé armády křižovaly po celé zemi a konfiskovaly
+hodinky. Zbloudilci od wehrmachtu se snažili proklouznout do Německa. Silnice a
+cesty byly plné lidí vyštvaných válkou z domovů a váleční vězni, koncentráčníci,
+totálně nasazení, ti všichni se vraceli domů ať už pěšky, v žebřiňácích, v
+automobilech na uhlí nebo na armádních náklaďácích. Jediný způsob, jak dostat
+velblouda do Prahy, bylo dovést ho tam pěšky, a proto se po telefonu
+zorganizovala velbloudí štafeta. 
+
+Němec nás zavedl do zatuchlé kobky, beze slova za námi zabouchl dveře a zamkl
+nás tam. V koutě holé místnosti stála dřevěná lavice. Posadili jsme se na ni.
+Jediným světlem tu byla žárovka visící na drátě ze stropu, ale ten cákanec krve
+na zdi mi padl do oka ihned. Všimli jsme si ho všichni, ale nikdo se o něm
+slovem nezmínil. Kobka nebyla zase tak malá, ale já měl rázem pocit, jako by mě
+zavřeli do truhly a spustili na dno důlní šachty. 
+
+Marta na mě určitě nebude čekat, jestli nepřijdu včas, ale v Poděbradech nebyl
+žádný jiný most, žádný brod, žádný přívoz, nic. Pak jsem si vzpomněl, že pod
+mostem bývají pramice, a letěl jsem tam. Na betonové navigaci ležely těžké
+loďky, obrácené nadehtovaným dnem vzhůru a řetězem se zámkem připoutané k
+obrovským železným kruhům. Zbývala poslední cesta, jak se k Martě dostat. Svlékl
+jsem se do trenýrek, nastrkal šaty pod jednu pramici a vydal se proti dravému
+proudu řeky. 
+
+Tím ovšem problémy nekončily, neboť se stávalo, že podvyživené slepice
+nedokázaly ani tu předepsanou normu naplnit, a pak se muselo chodit po úřadech a
+vysvětlovat a shánět potvrzení a razítka, protože tyhle naturální daně, to byla
+zatraceně důležitá věc. Stačilo chovat si načerno prase a hrozil trest smrti. Ze
+všech domácích zvířat jedině slepice liliputky nepodléhaly registraci. Jejich
+vajíčka jsou tak malá, že ani Němcům posedlým účetnictvím se nevyplatilo je
+rekvírovat. Když tatínka zavřeli, silně se nám ztenčily příjmy, a proto maminka
+za poslední peníze nakoupila šest liliputek a jejich miniaturní vajíčka jsme
+jedli každé ráno k snídani. 
+
+Někteří otevřeně rejpali stran jeho mimořádné zabedněnosti, ale nechat ho
+propadnout si netroufl žádný. Na jiné studenty se ovšem obdobná benevolence
+nevztahovala, takže velice brzy tenhle dvojí metr způsobil, že všichni spolužáci
+z naší třídy začali Edu nenávidět. Nejsem si jistý, jestli si toho ten
+dobrosrdečný ňouma vůbec všiml. Nikdy mu tak úplně nedocházelo, co se kolem něho
+děje, a tak jsme vymysleli způsob, jak své pohrdání projevit. Dvakrát týdně jsme
+se všichni kluci z naší třídy chodili společně sprchovat. V té obrovské
+sprchárně celá naše parta Edu obstoupila. 
+
+Na ulicích vše vypadalo jako dřív a rádio jsem neměl, takže jedinou známkou
+proměny bylo, že starší studenti začali najednou horovat pro komunismus.
+Pořádali bouřlivé schůze, zpívali, vykřikovali hesla, mávali transparenty a
+mluvili o konci vykořisťování člověka člověkem. Byl jsem jen o rok mladší než
+oni, ale kupodivu z mých vrstevníků tomu nikdo nepropadl. Chladným zrakem jsme
+sledovali to teatrální nadšení svých starších druhů. 
+
+V létě 1942 postupovali ještě Němci dále do nitra Ruska a zabírali nová území na
+severu Afriky, Japonci se vylodili na Quadalcanalu, a já byl dítětem nepřátel
+třetí říše. Pro strýce Boleslava bylo tedy značně riskantní, když mě vzal k
+sobě. Navíc mu přibyl další hladový krk a další tělo, které bylo třeba šatit a
+udržovat v teple. A přece mě u strýce Boleslava přijali jako vlastního. V jejich
+malém bytě nad konzumem, který jim patřil, jsem se cítil jako doma. Spával jsem
+na pohovce v kuchyni, a kdykoli to bylo možné, okouněl jsem dole v krámku. 
+
+Nevzpomínám si, že bych v těch dnech vůbec chodil do školy. Připadá mi, jako
+bych nekonečnou řadu týdnů doprovázel matku denně na nádraží, což zřejmě nebyla
+pravda. Snad jsem tam chodil až po škole, nebo už začaly prázdniny. V každém
+případě se otec neobjevil a mě už ty nezáživné cesty na nádraží začaly nudit. Už
+jsem nečekal vedle maminky, až vlak zastaví a všichni vystoupí. Hned jak jsme
+přišli, vyběhl jsem po schodech nahoru na lávku a postavil se nad hlavní kolej.
+Ani pasažéry jsem moc nezkoumal. 
+
+Takže to byla pravda. Gestapo slídí po domě a už se nedalo doufat, že to, co se
+děje, se možná neděje, a na mně bylo, abych sám zakryl vchod do arkýře. Po
+špičkách jsem se odkradl ke skříni, aby prkna v podlaze nevrzala. Skříň stála na
+nožičkách ve tvaru beraních rohů. Sehnul jsem se, bafnul za ty nejbližší a
+snažil se je odlepit od země, ale ani se nehnuly. Napjal jsem všechny síly a
+pořád nic. 
+
+A tak jsme měli po válce několik vděčných návštěvníků, jimž otec zachránil
+život, protože o skupině neprozradil ani slovo. Protáhli ho vězeními v Kolíně,
+České Lípě, Budištíně, Zhořelci, Ulmu a Praze, a když ho gestapo nedokázalo
+zlomit, předalo ho civilní soudní mašinerii, takže se zdálo, že se z toho přece
+jen dostane. Celá naše rodina byla už v té době rozmetána a na soud v Praze mohl
+přijít jedině Pavel, a i ten pouze inkognito. Při přelíčení prý tatínek vypadal
+vyzáblý a přepadlý, ale byl to on. Usmál se na Pavla a Pavel mu z divácké
+galerie úsměv opětoval. 
+
+Oba ansámbly ale notně spoléhaly na nápovědu a ani v jejich hereckých výkonech,
+ani ve volbě repertoáru jsem neviděl valný rozdíl. Zkoušel jsem se dostat do
+obou, ale nebyl zájem. Nakonec se mi přece jenom podařilo utrhnout menší roli ve
+venkovském dramatu, které dávali ti leví. Hrál jsem chlapce, jehož tiskne v
+objetí jakási přelétavá matrona, a jediná vzpomínka, která mi z toho utkvěla, je
+intenzivní pach česneku táhnoucí té obstarožní diblici o premiéře z úst.
+Největší divadelní událostí poděbradského divadla ve čtyřicátých letech ale
+bylo, když si ta buržoazní společnost najala jako hosta na své představení
+slavnou Vlastu Fabianovou. 
+
+Odemkla dům, vyhnala myši, které se tu uhnízdily na zimu, vymetla pavučiny,
+smetla z parapetů závěje zdechlých much, vybalila prostěradla a talíře, nechala
+vymalovat interiér a najala cukráře. Začátkem července, když skončila škola,
+jsme se za ní my kluci i s tatínkem vypravili. A tam jsme vařili hostům,
+prodávali pamlsky kolemjdoucím, opravovali, co bylo třeba, chodili po lese a
+koupali se v jezeře. Byla to nádherná léta a navíc to vynášelo. DO EMIGRACE SE
+NEJEDE První velký předěl v mém životě nastal krátce nato, co přišli Němci a
+otec učinil své osudové rozhodnutí. 
+
+Po pravdě řečeno, pasažéři se vždycky vytratili rychleji než ta těžká sírovnatá
+deka čmoudu. A pokaždé když se kouř rozplynul, stála na vylidněném peroně
+maminka sama. Ty naše denní pouti na nádraží trvaly asi tři měsíce. Staly se
+jakýmsi matčiným soukromým rituálem. Naráz však ustaly, když přišla zpráva, že
+otce přemístili z Kolína do vězení v České Lípě. Ale život musel jít dál, takže
+já se vrátil do školy a maminka začala vyhlížet listonoše. Přicházel pouze
+jednou denně a tu a tam přinesl i list od tatínka. Před tehdejšími Vánocemi jsem
+napsal úpěnlivý dopis Ježíškovi, aby mi tatínka vrátil domů. 
+
+Viditelnost v okolí té ohlušující příšery byla tak čtyři metry a nikdo mi nedal
+masku ani filtr, přes které by se dalo dýchat. Ústa mi to tak vysušilo, že jsem
+si je před jídlem musel důkladně propláchnout, jinak bych nepozřel ani sousto.
+Když jsem se vysmrkal, kapesník byl brzo jak kámen. Po směně se ostatní horníci
+vždycky něčím nadlábli a šli spát, ale pozdě navečer ožívali a začínali
+chlastat. Kolem půlnoci celá ubikace burácela smíchem, řinčením skla a pleskáním
+karet. Pak se začalo zpívat a hulákat a všecko to končilo nadávkami, rvačkou a
+blitím. 
+
+Brzy bylo zřejmé, že tu vzniká nejlepší škola v republice a nová komunistická i
+stará kapitalistická elita se ruku v ruce snažily protlačit mezi sirotky i své
+ratolesti. Zkrátka natrefilo se mi velice slušné vzdělání. HRDINA Nejstupidnější
+hra, kterou kdy kdo na poděbradském zámku vymyslel, se jmenovala čepice. Šlo o
+to udržet čepici na zdi, jak nejdéle to šlo. Háček byl v tom, že se nesměly
+použít ruce. A tak se ta bekovka tiskla na zeď hlavou, rameny, zády, člověk se
+kroutil u zdi a čekal, až ostatní ta pitomá nudná hra omrzí a odpadnou. 
+
+Nepřestával jsem vyzvídat na dospělých, jak veliké musí být město, aby mohlo mít
+tramvaj, ale oni buďto nevěděli, nebo mluvili v hádankách. Nakonec jsem narazil
+na jednoho strýce, který mi dal přímou odpověď. Tramvajové koleje se vyplatí
+postavit pouze ve městě, které je delší než pět kilometrů. Hned při první
+příležitosti jsem odkrokoval délku hlavní třídy, která v klikyhácích protíná
+celé město. Začíná na vyvýšenině na západním konci, spadá dolů, překročí
+železniční dráhu, vyšplhá se na náměstí a pokračuje východním směrem. 
+
+Ivan pocházel z rodiny, která byla tak bohatá, že na některých bankovkách v
+oběhu byl podpis jeho dědečka. To byl samozřejmě vůbec ten nejhorší původ,
+uvážíme-li, že komunistický převrat už nebyl daleko. Také byl napůl Žid, takže
+si jeho rodina odžila za války peklo. Byl velice chytrý, ale ve škole se choval
+jako zapřisáhlý rebel. Odmítal dělat domácí úkoly a podřizovat se jakýmkoli
+pravidlům, a tak zůstával nekonečné hodiny po škole. Přátelství s Ivanem se
+táhne celým mým životem. 
+
+Slibuji, že ať budu pracovat kdekoliv, budu vždy pracovat jako oddaný komunista,
+a vím, že moje nenávist ke všem našim nepřátelům, zvláště pak těm, kteří přímo
+chtěli zničit náš stále bohatší a radostnější život, a hlavně nenávist k mému
+otci, mě bude vždy posilovat v mém boji za komunistickou budoucnost našeho lidu.
+Žádám, aby tento dopis byl předložen mému otci a případně také, abych mu to sám
+mohl říci. Tomáš Frejka Tři ze čtrnácti byli odsouzeni na doživotí. Frejka mezi
+ně nepatřil. Byl oběšen krátce nato, co dopis vyšel. PŘEDVEĎTE BOJ ZA MÍR,
+SOUDRUHU FORMANE 
+
+Co jsem viděl, si už moc nepamatuju, ale vím bezpečně, že mě ta produkce
+naprosto uchvátila. Koukal jsem na to jak u vytržení a toužil jsem jít příští
+večer zas. Druhý den mě bratr zatáhl do zákulisí, což bylo mnohem lepší. Byl
+jsem ještě malý kluk a nikdo si mě tam moc nevšímal, takže jsem si našel židli,
+sedl si pěkně do kouta a ani nedutal, a jen jsem valil oči. 
+
+Babička umřela krátce nato, co se jim narodil ten nejmladší, a tak měl tatínek
+plné ruce práce s výchovou bratrů a sester. U dětí zůstal i potom, nejdřív jako
+vedoucí skautského oddílu a nakonec jako učitel. Když dosáhl titulu, našel si
+místo v učitelském ústavu v Čáslavi, kde vychovával budoucí učitele základní
+školy. S matkou se poznali, když už měl pomalu třicet. Můj nejstarší bratr
+Blahoslav se narodil šest měsíců po jejich svatbě, ale o tom, že by se bývali
+museli brát, se u nás nikdy nemluvilo. 
+
+Ta potvora byla stejně silná jako tvrdohlavá. Byli jsme už na poloviční cestě do
+Kutné Hory, když se v dálce proti nám objevila dlouhá kolona ruských náklaďáků a
+tanků. Chtěli jsme uhnout ze silnice, ale ta bestie se rozhodla, že nepůjde, i
+když jsme všichni čtyři tahali za provaz, jak to jen šlo. Jako první k nám
+přijel důstojník v gazíku. Zastavil a chvíli nás pozoroval, jak se hmoždíme, což
+nás strašně znervózňovalo. Jenže velbloud se ani nehnul. V tu chvíli se už za
+gazíkem začaly řadit náklaďáky a troubily na klaksony. Důstojník vystoupil. 
+
+S nimi odešel i učitel, který se mě před nimi snažil chránit. Vlastně zmizeli
+všichni Němci. Měli na to často jenom čtyřiadvacet hodin a namísto nich
+přicházeli čeští osadníci a zabírali domy, statky, nábytek, nářadí a všechno to,
+co Němci tak narychlo opustili. Mnozí z nich se chovali jako praví zlatokopové.
+Šlo jim o to nahrabat si a pak fofrem pryč. Pročesávali opuštěné vesnice a
+brali, co unesli. Neměli čas počkat, až nátěr zaschne. My s bratry viděli svou
+budoucnost jinak. Natírali jsme dům vrstvu po vrstvě. Na našem hotýlku muselo
+být všechno tip ťop. 
+
+Po léta jsem si tuhle událost v duchu přehrával, protože mi umožňovala dotknout
+se v zastoupení skutečné velikosti. Nejspíš jsem si sumíroval, že když se můj
+bratr jako nezletilé dítě dokázal prosadit proti naprosté špičce, možná bude i
+mně jednoho dne dopřáno totéž. Bylo mi v podstatě jedno, v čem a jak vyniknu,
+hlavní bylo, abych byl někdy někde v něčem jednička. A přitom jsem nebyl schopný
+porazit v šachu ani strýce Boleslava. Ty věčné porážky mě tak drtily, že jsem
+jednou, když se strýc na moment vzdálil od šachovnice, posunul o políčko pěšce.
+
+Ve Valmontovi, mém filmu z roku 1989, je scéna, ve které se hrdina snaží udělat
+dojem na ženu, kterou svádí tím, že sebou plácne do jezera. Předstírá, že se
+topí, ale trik nefunguje. Žena uteče. Potom, když se vrátí do svého pokoje, kape
+z něj voda a vodní buřina se mu nalepila na šaty, střetává se tváří v tvář s
+jinou ženou, která se může stát jeho osudem. Ten zmáčený směšný muž je
+překroucenou ozvěnou mého nepodařeného dobrodružství s Martou Franclovou. DÍVKA
+VE VLAKU 
+
+Bavil jsem se a smál, když tu náhle ve třetím jednání uprostřed rozverného
+kvarteta se všichni čtyři zpěváci rozbrečeli. Snažili se pokračovat, bojovali,
+ale třesoucí hlasy jim selhávaly. Nakonec se úplně odmlčeli, stáli tam na
+jevišti a slzy jim tekly po tvářích. Orchestr přestal hrát a celým divadlem
+dunělo ticho ostré jak diamant. Připadal jsem si jak ve zlém snu, ale když jsem
+se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem pouze napjaté tváře. Nikdo neprotestoval,
+nikdo se nedivil, všichni tomu rozuměli, jen já nechápal vůbec nic. Pak si ti
+čtyři zpěváci utřeli oči od slz a uklidnili se. 
+
+Nebyl o nic horší o nic lepší než kdokoli z nás, ale všeho se bál a věčně
+propadal panice. Bylo mezi námi pár ostrých hochů, kteří prožili válku na ulici.
+Ti si otipli každého na první pohled a neznali slitování, a tak Perda brzy
+uklízel ložnici, vytíral chodbu, dokonce čistil jiným boty, když se šlo spát,
+zhasínal světla v ložnici a dělal svým trapičům poslíčka. A za všecku svou
+námahu sklízel jen posměch a facky. Nikdy si nestěžoval, nikdy ránu nevrátil,
+všecky urážky, ústrky, pošklebky a nespravedlnosti jednoduše spolkl. 
+
+Začal jsem tam chodit i do školy a mohl jsem si tam odvézt i svého psa. Byl to
+hrubosrstý jezevčík, kterého jsem dostal od Ježíška poslední rok, kdy jsme ještě
+jako rodina byli všichni spolu. Vzpomínám si, jak tehdy tatínek usedl k pianu a
+chystal se s celou rodinou zpívat koledy, což byl štědrovečerní zvyk, který jsem
+vášnivě nenáviděl, protože jen oddaloval tu krásnou chvíli, kdy se začnou
+rozbalovat dárky. Tatínek zvedl víko, zahrál první akord a vyloudil z piana
+drásavý jek. 
+
+Čekali jsme a nespouštěli oči z nejvzdálenějšího cípu náměstí, ale bylo jasné,
+že Havel je opravdu pryč a že se nevrací. Asi za deset minut se profesor Hofhans
+opět vynořil, oblečen do kožených kalhot a kožené bundy, na hlavě kuklu a
+motocyklistické brýle, na rukou rukavice až po loket. Odemkl motorku, skopl ji
+ze stojanu, našlápl motor, přehodil nohu přes sedadlo a nasadil si na oči brýle.
+Teprve pak vyrazil pronásledovat Havla. Než ho dojel, Havel byl už na půl cestě
+do Nymburka. Profesor zpomalil a jel těsně vedle něho. Co to má znamenat, Havel?
+
+Frejku seniora brzy zatkla StB a v listopadu 1952 se společně s třinácti dalšími
+stranickými papaláši ocitl na lavici obžalovaných v procesu s Rudolfem Slánským,
+který kola stalinské justice sám roztočil. Většina z nich byli Židé. Po
+nekonečných měsících výslechů a psychického i fyzického mučení označili sami
+sebe za agenty CIA a doznali se k nejnemožnějším zločinům. Noviny a rozhlas byly
+plné rozohněných prohlášení a rezolucí pracovních kolektivů i významných
+osobností. Všechny volaly po krvi. 
+
+Natolik jsme už rezignovali, že jsme prostě vytáhli něco ze skladu v divadle ve
+Slaném a postavili to na scéně. Začalo se hrát, ale prokletí pokračovalo. Byli
+jsme ze všeho tak nervózní, že někteří z nás nastupovali dřív, než měli, jiní
+zas odcházeli dřív, než měli. Vráželi jsme do sebe, a abychom zamaskovali, že
+někdo, kdo má být na scéně, už je dávno pryč, blábolili jsme hrozné pitomosti. A
+navrch ke všemu se ta zplichtěná scéna celá zřítila. Obecenstvo ve Slaném se
+přišlo podívat na elán a vervu hereckého mládí, ale rychle prokouklo, že na
+jevišti vládne zmatek. 
+
+U dveří stál ten gestapák, a jak jsme tak seděli na hrubé lavici a povídali,
+nikdo nevěděl pořádně, o čem mluvit. Tak, Miloši, jak to jde ve škole? A jak se
+má Čáslav? Bylo letos hodně meruněk, Pavle? Měl bys je zavařit. Jestli seženeš
+cukr... A co paní Procházková? Naše konverzace sestávala ze samých banalit, ale
+bylo to mých posledních patnáct minut u maminky na klíně. Tak to stačí,řekl
+náhle gestapák. Otevřel dveře a pokynul mámě. Bitte! Maminka nás všechny
+políbila, pohladila po rukou. 
+
+V té době byl největší honorací města Čáslav jistý pan Pick, majitel továrny na
+mýdla, která vyráběl i v podobě barevných figurek Disneyových trpaslíků. Už
+několik let jsem si umýval ruce Prófou, Šmudlou, Kejchalem, Stydlínem... Tohle
+ale muselo okamžitě skončit. Napochodoval jsem domů a všem jsem nařídil, že
+napříště se trpaslíků nikdo v domě ani nedotkne. Sundal jsem je z poličky v
+koupelně a uložil je do ozdobné krabice. Všude jsem je tahal s sebou. Často jsem
+zvedl víko, zálibně si je prohlížel a očuchával. RODINNÁ BIBLE 
+
+Jenže dělat na něčem dlouho, dávat do toho všecko, co v člověku je, okouzlit,
+dokopat, zmanipulovat lidi, aby do toho šli taky, a dokázat, že tomu taky uvěří
+a že se tomu taky upíšou, a pak najednou vidět, jak to zdechne na něčím psacím
+stole a provinilý hlas po telefonu, samozvaný cenzor a lhář, prostřednictvím
+překladatele či prostřednictvím úsměvu vám sdělí šmytec - tak tohle mě uvrhne do
+zimního spánku. Najednou nemám sílu ráno vstát, denní světlo mě pálí v očích
+jako mýdlo a já je od sebe neodlepím. 
+
+Změřil jsem ji několikrát, ale ať jsem kroky zkracoval, jak chtěl, nikdy mi to
+nevyšlo na víc než čtyři a půl kilometru. A tak jsem pochopil, že je pro mě naše
+městečko malé a že ho jednou budu muset opustit. VEJCE A KAMENY Během války
+rekvírovali Němci na okupovaných územích, co mohli, aby měli čím vyživovat
+armádu. Vedli přesné účetnictví o všech zemědělských zvířatech a všechna vajíčka
+nad určitou kvótu se musela odevzdávat eráru. 
+
+Třeba je jim to jedno. Třeba je pořád ještě nějaká naděje. Nic neříkali. Třeba
+jsou hodní, třeba jim je nás líto, třeba taky mají děti. Třeba bude opravdu
+všecko v pořádku. Zdola ještě chvíli zaznívaly tlumené hlasy, přecházení a
+bouchání dveří. Pak jsem slyšel, jak vycházejí z předsíně ven, hlavní dveře se
+zabouchly, branka před domem zavrzala, auto nastartovalo a odjelo pryč. Dům
+oněměl. Ležel jsem pod peřinou, ztuhlý strachem, propocený, horečka mnou
+lomcovala a snažil jsem se odehnat z mysli, co jsem věděl až příliš dobře, a
+představoval jsem si, že když se nepůjdu přesvědčit, všecko bude zase dobré. 
+
+Během mého pobytu v Poděbradech byl šéfem školního souboru profesor Sahula,
+učitel kreslení, a rok co rok jsem pod jeho vedením sehrál nějakou roli. Obsadil
+mě jako manžela v Gogolově Ženitbě, jako Harpagona v Molierově Lakomci, jako
+Hadriána v Klicperově hře Hadrián z Římsů. A nejen že jsme hráli, ale šili jsme
+si i kostýmy, stavěli kulisy a dělali všecky další práce. Konečně přišla ta
+sobota, kdy se konalo představení. Hráli jsme vždycky dvakrát, odpoledne pro
+studenty a večer pro rodiče. 
+
+Naopak tu poslední noc si dávala sakra pozor, aby ji nespustila z očí, a osobně
+dohlídla na to, aby šla po večerce rovnou do postele. Nemohl jsem věřit tomu, že
+je někdo schopen takové podlosti, a tak jsme šli do kavárny probrat všechny
+detaily učitelčina podvodu, což vedlo k celé sérii událostí, na jejímž konci
+Moravské oči otěhotněly, ale to už zase předbíhám. ZMIZ A AŤ PO TOBĚ NEZŮSTANE
+ANI STOPA! Vrátil jsem se do Poděbrad sice jako muž, ale ve škole panovalo
+zvláštní napětí. 
+
+Stáli jsme tam a klepali kosu až do rána. Myslím, že do léta už nebylo daleko,
+ale vzpomínám si, že mi byla zatraceně zima. Kroutil jsem palci u nohou,
+posmrkával a díval se, jak na východě obloha bledne a růžoví, až se objevilo
+modré nebe, a jak jsem tam mrznul v pyžamu, uvědomil jsem si několik základních
+věcí. Za prvé: že nejsem žádný hrdina. Za druhé: že mi nevadí, že nejsem žádný
+hrdina. Za třetí: že skuteční hrdinové, ti, kteří prostě jinak nemůžou, jsou
+skvělí, i když nadělají ve svém okolí spoustu zbytečných trablů. 
+
+Krásné mladé ženy tam přede mnou pobíhaly v podprsenkách, podvazkových pásech a
+kalhotkách a vůbec se nežinýrovaly blýskat bělostnými prsy a zadnicemi, když se
+v tom kalupu převlékaly z jednoho načinčaného kostýmu do jiného. Všichni
+vtipkovali, smáli se, vládla tam atmosféra kamarádství a dělného zmatku. Ze
+scény zaznívala živá muzika a já nevěděl, kam se dřív koukat. Ten erotický náboj
+i sama atmosféra by stačily, aby mě nadosmrti vtáhly do světa show-businessu,
+ale bylo v tom i něco navíc. Snad ta vůně make-upu, která dočista přebila vůni
+pražené kávy, jíž jsem se kdysi hodlal upsat. 
+
+Jenže pak se válečná vlna obrátila a nacistický polír musel narukovat na
+východní frontu, kde ho zastřelili. Měl-li štěstí, jeho mrtvolu nahrnuli
+buldozerem do hromadného hrobu, ale možná měl smůlu a ještě žil, když mu
+ukrajinské vrány zaživa klovaly oči. Tatínek zemřel na skvrnitý tyfus, když do
+konce války zbýval bez jediného dne rok. A tak nezemřel v Čáslavi, jak se kdysi
+zapřisáhl. ČÁST DRUHÁ ČECHY STRÝC BOLESLAV A TETA ANNA 
+
+Bylo cítit, jak se ta stará divadelní budova probouzí k životu. Brzy se to
+rozneslo a banda středoškoláků měla rázem nejpopulárnější představení v celé
+Praze, což jenom dokazuje, jak zoufalá byla nouze o nějakou zábavu. Začali jsme
+i se zájezdy po menších městech, takže jsem poprvé v životě vydělával peníze.
+Když jsem patnáct let nato obsazoval svůj třetí film Lásky jedné plavovlásky,
+vzpomněl jsem si na dva kluky, kteří s námi hráli v Baladě. Z Ivana Kheila se
+mezitím stal zubař a Jiří Hrubý prodával kožichy v pražské Labuti. 
+
+Homola šátral dlouho v náprsní kapse saka a pak přečetl další perfektní odpověď
+na můj improvizovaný dotaz. Takto, v ryze dadaistickém duchu, pokračoval
+rozhovor až do konce. Den nato si mě vedení povolalo nahoru na kobereček. Řvali
+na mě, že zesměšňuju komunistickou stranu, a předseda závodního výboru strany mi
+vynadal do reakcionářských sviní. Přesto mě nevyhodili, a tak jsem se dál
+ucházel o kariéru sportovního reportéra. Asi po roce mě konečně pozvali na
+Štvanici, kde jsem měl vyzkoušet své schopnosti při komentování hokejového mače.
+Přivítal mě Staňo Mach, skvělý komentátor, jehož dramatické kulometné líčení
+výrazně vylepšovalo průběh zápasu na kluzišti. 
+
+A tam najednou objevil mezi jmény dvanácti zatčených Češek také jméno paní
+Formanové, té Formanové, pro kterou on, příslušník nadřazené rasy, kdysi
+pracoval jako polír. Zřejmě tuto vzpomínku neunesla jeho národní hrdost, a tak
+ke jménu mé matky připsal dvě slova: NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ. S maminkou jsem se pak
+viděl už jenom jednou. Jistého časného podzimního rána roku 1942 jsme se strýcem
+Boleslavem nasedli v Náchodě na vlak a vydali se ji navštívit do vězení, což
+zdaleka neznamenalo, že ji opravdu uvidíme. Měli jsme sice všechna lejstra a
+razítka, ale člověk si nemohl být nikdy jist. 
+
+O naší naivní drzosti svědčí už ta skutečnost, že jsem se vydal zrekognoskovat
+rovnou jeden z největších sálů v Praze - Divadlo E. F. Buriana. Šel jsem tam v
+sobotu večer a zhlédl hru z prostředí zemědělského družstva. Obloukovité linie
+zvednutých sedadel narušovaly pouze tu a tam osamocené hloučky diváků, kteří se
+v té obrovské klenuté haluzně takřka ztráceli. Většinou šlo o důchodce, kteří
+spíš než na divadlo přišli ušetřit za topení. Herců mi bylo líto. Byli ve
+výrazné přesilovce, a tak jim to šlo ztuha a bolestně. Konečně spadla těžká
+opona a hrstka diváků se mlčky trousila k východům. 
+
+Na začátku jednoho školního roku mě ustavili rádcem nad skupinou mladších kluků.
+Byli mladší o celé čtyři roky a já měl fungovat jako jejich starší bratr a
+vychovatel. Vykroutit se z toho nešlo, i když zrovna hrát si na tatíka bylo to
+poslední, po čem jsem toužil. Mí noví spolubydlící byli ještě ve věku, kdy jim
+holky byly protivné. A jejich debaty, když se zhaslo, mě nudily tak, že jsem
+radši hned usnul. Jejich zájmy a záliby mi lezly na nervy. Připadali mi naivní a
+dojemní jako děti a chtěl jsem s nimi trávit co nejmíň času. 
+
+Nech mě! Naval! Teď už mi bylo jasné, že jde o nějakou levotu, takže jsem ho
+vyděsil tak, až mi ten papír vydal. Milá mami,četl jsem. Moc a moc Tě
+pozdravuji. Nemusíš se o mě bát a prosím tě, nijak si nevyčítej, že jsi mě na
+tuhle školu poslala. Moc se mi tady líbí a všichni kluci jsou na mě hodní. Mám
+tady spoustu kamarádů, víc, než jsem měl kdykoli předtím, a všichni mě mají moc
+rádi... Stál přede mnou a třásl se strachy před dalším pokořením, ale nejvíc
+pokořený jsem se cítil já. Promiň, Perdo. 
+
+Za oponou ale v tratolišti krve a v bezvědomí ležel náš kulisák. Opravoval
+narychlo nějaká světla, dotkl se holého drátu, dostal ránu, spadl ze žebříku a
+nevědomky tak způsobil oživení v sále. Kulisák si pobyl několik týdnů v
+nemocnici. Představení ve Slaném bylo nakonec odměněno dlouhým neutuchajícím
+potleskem, při kterém celý sál povstal, což je pouze potvrzením rčení, že život
+je komedie s tragickými následky. Koncem jara 1950, když se Balada z hadrů stále
+ještě úspěšně hrála, jsem nastoupil na talentové zkoušky na DAMU. 
+
+A brzy za mnou vzlykla jedna dáma, o kousek dál popotáhla druhá, i pánové se
+opírali do zpěvu víc a víc a za chvíli už to brečelo všechno a celý sál se
+otřásal tou chytlavou melodií. V demokratickém Československu třicátých let byli
+totiž lidi naměkko na lusknutí prstů. Za kopečkama v Německu Adolf Hitler žádal,
+aby pod jeho správu přešlo území s německým obyvatelstvem, a hrozil, že jestli
+československá vláda nevydá Sudety po dobrém, vezme si je po zlém. Tu sobotní
+noc v třicátém sedmém nebo třicátém osmém jsem netušil, že se filmové obecenstvo
+takhle chová z nějakých zvláštních příčin. 
+
+Vystoupal jsem po schodech k němu a on mi vyšel pár kroků naproti. Pohladil mě
+po vlasech, takže mi bylo hned jasné, že se něco děje, i když jsem netušil co.
+Mluvil ke mně úplně stejně jako vždycky, ale v jeho chování bylo něco podivného.
+Nezlobil jsi? Ne... Mamince řekni, že je všecko v pořádku, ano? Ano. Máš na
+zítřek nějaké úkoly? Mám. Máš všecko připravené na hodinu pana profesora
+Jiráska? Ano. To rád slyším. 
+
+Můj starý spolužák chviličku zaváhal, když mu v Uckru začaly lítat kulky kolem
+hlavy, a nakonec ho východní Němci chytli. Vrátili ho do Československa, kde byl
+odsouzen k smrti. Kamarád, se kterým jsem seděl v lavici, byl odveden k šibenici
+a pověšen. Jeho tělo spálili a popel vysypali na skládku. Jenže tohle všechno se
+stalo až v roce 1953. Dávno předtím, na konci čtyřicátých let v Poděbradech,
+jsem měl sám možnost se poučit, jak zajímavé časy nám revoluce přinesla, a
+zasloužil se o to jistý Eda. Otec Edy byl člen ústředního výboru strany a
+redaktor Literárních novin. 
+
+Nakonec nastoupil na pódium Steve Spielberg, muž, na kterého jsem tak netrpělivě
+čekal, a v ruce nesl obálku. Cítil jsem, jak mi stoupá tlak - chtěl jsem, aby v
+té obálce bylo mé jméno - ale zároveň jsem už nastavoval bradu úderu zklamání.
+Do tváře se mi vpalovaly reflektory a já si už chystal svůj rezignovaný úsměv a
+přitom jsem se soustřeďoval na ten kus papíru, který Spielberg vytahoval z
+obálky. A Oscara za režii získává... 
+
+Domníval jsem se, že takovéto kolektivní plačky jsou na programu kina Pokrok
+večer co večer a moc se mi to líbilo. Byla to pro mě spíš legrace. Rodiče mě pak
+do kina Pokrok vzali ještě jednou. Tentokrát se dávala Disneyova Sněhurka a sedm
+trpaslíků a ten film byl pro mě zjevení. Ty nádherné barvy, božská hudba, známý
+příběh, který se najednou zdál docela nový, až jsem nevěděl, co dělat. A tak
+jsem dělal to, co ostatní: řval smíchy, hýkal radostí, kousal se do rtů, tleskal
+trpaslíkům, miloval Sněhurku a strašně jsem chtěl, aby ta podívaná nikdy
+neskončila. 
+
+Na podzim roku 1949 jsem držel svůj život pevně v rukou. Věděl jsem, že za pár
+měsíců odmaturuju, na čtyři roky půjdu studovat na Divadelní fakultu AMU a stanu
+se divadelním režisérem. Vůbec mi nevadilo, že se v Praze neuváděla jediná hra,
+kterou bych chtěl vidět. Revoluce nastolila temnou éru socialistického realismu
+a četná pražská divadla hrála většinou před prázdnými hledišti, což díky štědrým
+státním dotacím nevadilo. Vláda povolovala pouze agitky, kterých se hrálo na
+kila. Většina z nich byla sovětské provenience a pojednávala o radostném
+budování přehrad na Sibiři, o převýchově lumpenproletariátu nebo překračování
+výrobních plánů. 
+
+A v tu chvíli, vteřinu před tím, než na ciferníku deprese měla udeřit půlnoc,
+jsem si vzpomněl na starý český vtip. Manžel se vrátí nečekaně domů. Manželka na
+poslední chvíli stačí ukrýt milence ve skříni. Celé dvě hodiny tam sedí,
+obklopen vůní parfémů, růžových olejíčků, výtažků květů orchideje a vzrušujícího
+pižma, jasmínových mejdlíček a dětského pudru, různých zásypů a vonných mastí.
+Nakonec se manželce konečně podaří dostat manžela z domu a milenec vyrazí ze
+skříně s výkřikem: Honem, prosím tě! Nemáš tu někde aspoň kousíček hovna? ČÁST
+PRVNÍ ČÁSLAV NĚMÁ OPERA Nikdy jsem se příliš neohlížel zpátky do dětství. 
+
+V tu chvíli se proud emocí přepnul a já ucítil záplavu hřejivého štěstí,
+nádherný elektrický šok, který mě vymrštil ze sedadla, a já pádil k pódiu a
+kolem mě se míhaly šmouhance dojmů, neskutečný sál, Spielberg jako stín
+potřásající mi rukou, a pak už svírám v dlaních těžkého Oscara, záruku
+nezávislosti, dalších filmů, které si udělám po svém, jistotu ještě
+svobodnějšího života. Řekl jsem více méně to, co jsem si připravil, ale už při
+proslovu mi ta myšlenka zase vrtala v hlavě. Proč já? Proč zrovna já? Proč já
+musím mít takovou kliku? 
+
+Než jsem přišel do Náchoda, žil jsem pouze v kruhu rodinném, takže teprve tady
+jsem se vlastně musel učit, jak vycházet s jinými lidmi, a právě v tom mi strýc
+Boleslav dal jednu z největších lekcí mého života. Stalo se to nad šachovnicí.
+Strýc Boleslav byl výtečný šachista a často jsme spolu hráli. Nikdy jsem ho ale
+nebyl s to porazit a to mě přivádělo k zuřivosti. Připadalo mi, že zrazuji
+rodinnou tradici, protože můj bratr Pavel kdysi sehrál partičku s José Raúlem
+Capablancou, jedním z největších šachových mistrů všech dob. 
+
+Na nic víc jsem se nezmohl. Podal jsem mu ten dopis a utekl. Po tomhle jsem se
+snažil Perdovi pomáhat, i když jen tajně, aby si ze mě nikdo nedělal legraci, že
+se paktuju s takovým jelitem. Vylezl jsem z postele a zhasl dřív, než ostatní
+poslali Perdu, aby to udělal. Párkrát jsem za něj vytřel chodbu, ale jenom
+tehdy, když jsem byl stejně na řadě. Ale nikdy jsem se ho otevřeně nezastal.
+Dodnes se za to stydím. DIVADLO NA KOVÁRNĚ Jen co jsem se v Poděbradech trochu
+rozkoukal, začal jsem hledat způsob, jak se dostat k divadlu. 
+
+Tam jsme měli ulitý pytel brambor a možná i nějaký špek, všechno, co matka
+nakoupila načerno v okolních vesnicích a co jsme správně mít nesměli, ačkoli
+tyhle nakřečkované zásoby měli v každé rodině. Skříň jsme nechávali odtaženou,
+aby do přístěnku mohl vzduch, a přirazili jsme ji ke zdi pokaždé, když se nám
+zdálo, že by mohl přijít nějaký čmuchal. Nakonec jsem zaslechl kroky stoupající
+vzhůru po schodech. Bylo jich mnoho a duněly, ale rozpoznal jsem mezi nimi i
+jedny lehké kroky, o nichž jsem doufal, že patří mamince. A skutečně se za
+chvíli ve štěrbině dveří objevila její utrápená tvář. 
+
+Pojďme se podívat na film,navrhl Frejka a odhalil mi tak další nevídaný luxus -
+promítací sál ve vlastním domě! Promítač nám pustil nějaký přírodovědný film,
+krátkometrážní, ale k nepřečkání. Bylo po půlnoci a já už zoufale toužil být
+doma. Rozloučil jsem se, a jak jsem čekal u dveří na kabát, viděl jsem, jak se
+dospělí s rozepnutými saky a povolenými kravatami hrnou na svoje promítání. Dva
+z nich už byli natolik opilí, že se motali. Náhle mi padla do oka tvář, kterou
+jsem znal z novin. Ten odulý obličej s pleší patřil Václavu Kopeckému, ministru
+kultury. 
+
+Byli dost bohatí a mohli si dovolit mě živit líp než tady. Do Čáslavi jsem se
+vrátil na podzim 1944, ale ne do našeho starého domu. Tam už jsem nebydlil
+nikdy. Jako sirotka se mě ujala rodina Hluchých, staří přátelé mých rodičů. Pan
+Hluchý dělal po večerech hokejového sudího a ve dne byl ředitelem městské
+plynárny. Bydlel přímo v objektu závodu, takže jsem se tam mohl poflakovat a
+všecko si důkladně prohlédnout. 
+
+Čekal jsem tam nahoře, až vlak projede pode mnou a roztřese tu rezavou železnou
+konstrukci, na které jsem stál, jako by ta hlomozící, funící, skřípějící železná
+bestie projížděla skrze mě a zahalovala mě do oblaku čmoudu, který čpěl sírou a
+uhlím, lnul vlhce ke kůži a na tváři zanechával mastný povlak sazí. Stál jsem v
+tom oblaku, a když jsem se podíval pod sebe na ubíhající stříšky vagonů, náhle
+mi připadlo, že se nepohybují ony, že to já se na tom železném mostku řítím
+vpřed a vznáším se přímo nad nimi. Vždycky to chvíli trvalo, než kouř zmizel. 
+
+Na podzim roku 1938 získal Hitler po mnichovském diktátu Sudety a všem bylo
+jasné, že je pouze otázkou času, kdy zhltne i zbytek osekaného Československa.
+Naši staří rodinní přátelé Koukolovi odjeli do Švédska a do Anglie, kde měli
+nějaký majetek. Brzy nám vzkázali, abychom se vypravili za nimi, že nám v
+začátcích pomůžou. Nabídli naší rodině nový pohodlný život v cizině. Matka by
+bývala odjela ihned, ale otec byl zásadně proti. Neopustí přece svou zemi, když
+je jí nejhůř. V Čáslavi se narodil, v Čáslavi žije a v Čáslavi i umře. 
+
+Celí ztuhlí koukali kamsi přes mé rameno a mě polil děs, který na člověka padne,
+když je náhle vytržen z ochranné anonymity davu. Zmlkl jsem, protože to už jsem
+taky cítil, jak příčlemi dřevěného roštu pod mýma nohama táhne studený průvan.
+Dveře za mnou byly otevřeny dokořán. V nich stál profesor Masák, jeden z nových
+kádrů, které přišly na zámek, a s obvyklým výrazem plaza na mě zíral, načež se
+otočil, práskl za sebou dveřmi a zmizel. Tu noc jsem toho moc nenaspal.
+Připravoval jsem si řeč. 
+
+Strávil jsem u strýce Boleslava rok, ale on pak přišel o starého podnájemníka z
+malého bytu naproti přes chodbu, kde jsme bydleli, a vyvěsil do okna ceduli: K
+PRONAJMUTÍ. Zakrátko se objevili dva němečtí mladí mužové, místo si prohlédli a
+okamžitě byli ochotni platit mnohem víc, než kolik strýc dosud dostával.
+Neodvážil se jim odmítnout, takže se brzy nastěhovali. Ti Němci neměli skoro
+žádný nábytek a často se v noci ani nevraceli domů. Možná to byli homosexuálové,
+možná je tam nasadilo gestapo. Možné bylo vše a strýc Boleslav dostal strach. 
+
+Co stojí v tom dopise? Matka mi neřekla, že otce zatklo gestapo. Řekla mi jen,
+že bude pár dní pryč, ale že se určitě vrátí. Možná tomu opravdu věřila. Kdosi
+jí namluvil, že se takové věci stávají a že gestapo lidi jen vyslechne a brzy
+propustí, takže za pár dní bude určitě otec z gestapáckého vězení v Kolíně zase
+doma. Ten někdo se ji snažil trochu uchlácholit, ale maminka se k té mizivé
+naději upjala celým srdcem. Co jiného jí zbývalo? Druhý den mě nechala doma a
+místo do školy mě odvedla na nádraží. 
+
+Podezíravě na mě koukali, když jsem zazvonil na zvonek, ale Frejka mi přišel
+otevřít a kývl na ně, že je všecko v pořádku. Měl obrovský pokoj sám pro sebe,
+gramofon a fantastickou sbírku amerických jazzových desek. Zrovna jednu z nich
+přehrával třem nebo čtyřem dalším klukům a dvojici holek, z nichž jsem nikoho
+neznal. Bylo jim taky zhruba sedmnáct nebo osmnáct, ale chovali se strašně
+koženě. Do pokoje vstoupila nějaká paní a přinášela tác s chlebíčky. Myslel
+jsem, že je to Frejkova máma, a představil jsem se. Byla to ale služka.
+Překvapilo mě to. 
+
+Zachumlal jsem se až po krk pod peřinu a čekal. Někdy později odpoledne se na
+schodech ozvaly kroky, jichž jsem se obával. Těžké, dunivé, slévající se do
+zlověstného dusotu. Dva muži vtrhli bez zaklepání do mého pokojíku. Usmáli se na
+mě. Na první pohled zaregistrovali skříň odsunutou od zdi, prosmýkli se kolem ní
+a zmizeli v přístěnku. Slyšel jsem je, jak se tam v něčem přebírají. Teď věděli
+vše. Jenže když se zas vynořili, nic s sebou nenesli, jen na mě opět vycenili
+ten svůj úsměv a zmizeli ze dveří. Že by si nevšimli těch brambor? To není
+možné. 
+
+Ivan mu podal dýku a Krista si ji potěžkal v ruce. Německá dýka. Hm. Moc pěkné!
+Došel až ke skříňce a prohlédl si hluboké záseky a ďobance, kterými byla poseta.
+Tohle je taky nádhera! Vrátil se k Ivanovi a zabodl se do něho očima. Ivan tam
+stál v pyžamu a sahal tomu pořezovi sotva po ramena. Tak kdo ještě házel tím
+nožem, Passere? Šlo čistě o řečnickou otázku, protože Krista viděl dost, aby mu
+bylo jasné, že se házení zúčastnili všichni. Ale Ivan mlčel. Na něco jsem se tě
+ptal, Passere! Nikdo. Já sám,odpověděl Ivan. 
+
+Klid nastal až někdy k ránu, kdy horníci tak na hodinu na dvě odpadli, než zase
+začala další směna. Mí spolubydlící byli horníci na celý život. Sjeli se do
+Rakovníka ze všech koutů země jenom na léto, ale nezdálo se, že by kdekoli
+kohokoli postrádali. Dokázala je rozehřát snad jedině zoufalá snaha udělat bugr
+a vykřesat trochu srandy z té věčné otročiny, ale jediným způsobem jejich zábavy
+byl alkohol a rvačky. Já se o nikoho nestaral a horníci mi dali pokoj. Nevěděli,
+co si o mně mají myslet, a já měl strach se jim nějak přiblížit. 
+
+Byl mezi nimi i jeden prcek s inteligentníma očima, který byl tak laskavý a
+slušný, až si tím sám škodil. Předpokládal jsem, že si z něho brzy místnost
+udělá svého otroka, ale nakonec se z něho žádný Perda Fíla nestal. Naopak s
+postupem času jsem si všiml, že se k němu bažanti chovají s přátelským
+respektem. Jmenoval se Václav Havel a už tehdy v něm musela být ta vnitřní síla,
+která mu později umožnila přežít léta tvrdého věznění, desetiletí ústrků a
+pronásledování komunistickou policií a trampoty demokratického prezidentování. 
+
+Stála přímo nade mnou, opírala se o ten miniaturní stoleček a přímo nad ním se
+jí pod upjatou sukní jasně rýsoval Venušin pahorek. Položil jsem nenápadně
+pravačku na stolek. Nevěnovala mi žádnou pozornost. Sunul jsem ruku co nejblíž k
+ní, až jsem se, jakoby náhodou, dotkl její sukně. Zase nic. A tak jsem jí začal
+jemně hladit podbřišek. Dál se zhluboka nadechovala čerstvého vzduchu. Doteď si
+pamatuju, jak se ta našponovaná látka poddávala, když jsem ji hladil po sukni.
+Telegrafní dráty se ztrácely a vynořovaly za obzorem, zatímco já jí přes sukni
+masíroval huňatý chomáč jejího ohanbí. 
+
+S Tomášem Frejkou už jsem v té době v kontaktu nebyl, a kdykoli jsem tyhle
+strašné věci četl a slyšel, litoval jsem ho a představoval jsem si, jakým asi
+prochází peklem. Jednoho dne všechny noviny v zemi otiskly otevřený dopis
+předsedovi státního soudu. Vážený soudruhu, žádám pro svého otce nejtěžší trest
+- trest smrti. Vidím teprve teď, že tento tvor, kterého nelze nazvat člověkem,
+protože v sobě neměl ani kouska citu a lidské důstojnosti, byl mým největším a
+nejzavilejším nepřítelem. 
+
+Součástí zkoušky byla etuda, při níž adept dostal situaci, například požár, a
+jeho úkolem bylo ji zdramatizovat, zrežírovat a za pomoci dalších adeptů sehrát
+před porotou. Jednomu například přisoudil roli kuřáka, který usne s cigaretou v
+posteli, jiní představovali hasiče, kteří hrají na stanici karty ve chvíli, kdy
+se ozve hlášení, byla tu matka, která ze střechy do záchranné plachty hází své
+robě, neteční diváci a podobně. Předstupoval jsem před porotu profesionálních
+posuzovatelů talentu klidně a sebejistě. Předseda poroty si mě přeměřil.
+Soudruhu Formane, sehrajte nám tady boj za světový mír,pravil jakoby nic. V tu
+chvíli mě polil pot. 
+
+Vyměněné úsměvy i náš krátký rozhovor mi byly dostatečnou inspirací pro krátkou
+báseň, kterou jsem napsal a nazval Moravské oči, ale než jsem měl šanci jí
+básničku ukázat, už se dvoutýdenní školení pro marx-leninské modelky chýlilo k
+závěru. Poslední den jsem si vyčíhl jednu z vedoucích, že jí vysypu, jak tuze
+toužím po tom setkat se s Moravskýma očima, protože ji osudově miluju a mohl
+bych ji navěky ztratit. Vedoucí měla na horním rtu knírek a předkus, ale byla
+starší a zkušenější a hned jí bylo všecko jasné. Neblbni mi hlavu,šklebila se. 
+
+Vejral přímo na mě a dost dlouho, takže jsem se už hotovil, že seskočím, když
+kupodivu pohled odvrátil a mně došlo, že mě proti světlu lampy zřejmě neviděl.
+Musel mě ale nad sebou nějak vycítit, protože vzápětí jeho pohled zas putoval
+vzhůru, a to už by mě byl určitě objevil, kdyby mě v tu chvíli nezachránilo
+zavrzání brány. Z brány vyšla profesorka dějepisu. Byla to starší dáma a
+pohybovala se těkavě jako ptáček. Odpusťte mi! Netušila jsem, že mi to bude tak
+dlouho trvat. Nic se neděje! 
+
+Eda ale sotva mohl kráčet v jeho šlépějích. Byl to nemotora hrubých způsobů a
+mdlého intelektu. Sotva dokázal překoktat text z učebnice. Zřídkakdy chápal, o
+čem je řeč, a v hlavě neudržel skoro nic, takže na střední škole neměl evidentně
+co dělat. Nicméně Eda zdatně prolézal. Jeho táta se v Poděbradech pravidelně
+ukazoval, aby navštívil stranickou organizaci na zámku. Vždy tam polichotil
+profesorům několika okoralými vtipy z nejvyšší stranické společnosti a oni se na
+revanš postarali o jeho synátora. Ne všem učitelům se tahle komedie kolem Edy
+líbila. 
+
+Tady máš lék, Mílo,řekla mi. Lék jsem dostal před chvílí, ale neřekl jsem nic.
+Dovlekl jsem se ke dveřím a maminka mi podala pilulku a sklenici vody. Dlouze a
+úpěnlivě na mě pohlédla, v očích měla výstrahu, bledá tvář byla celá napjatá.
+Koutkem oka jsem zaznamenal, že vedle ní stojí vysoký muž, přísný a odtažitý,
+který už ji evidentně měl zcela ve své moci. Spolkl jsem pilulku jako hodný
+chlapec a spláchl ji douškem vody a maminka na mě zase upřela ten dlouhý pohled
+a zavřela dveře. Slyšel jsem, jak její kroky sestupují zas po schodech dolů. 
+
+Nikdy předtím jsem na kole nejel a málem jsem se vysekal, než se mi podařilo ten
+vápencový královský podstavec objet, ale ta zázračná kombinace vachrlaté
+rovnováhy a rychlosti mě naplňovala skvostným pocitem a já si hned stoupl do
+fronty na další kolečko. Krátce po mně nasedl na kolo i Václav Havel. Bylo na
+něho trochu moc velké, ale kluci mu ho podrželi, rozstrkali ho a už se vrávoravě
+rozjel po nádvoří. Vykodrcal se z brány a brzy projížděl kolem sochy. Jenomže
+neprovedl tu předepsanou otáčku a zuřivě šlapal dál. 
+
+Ani jsem si netroufl někoho varovat před blížícím se průšvihem. Stejně už se
+nedalo nic dělat. Rozsvítilo se červené světlo kamery a já jsem položil soudruhu
+Homolovi první otázku - jako obvykle jsem předstíral, že mě právě v tuto chvíli
+napadla. Homola vytáhl z náprsní kapsy saka můj dopis a koktavě přečetl precizně
+nastylizovanou odpověď, načež papír znovu složil a vrátil ho do kapsy. Zíral
+jsem na něho a nevěděl, co mám dělat. Nakonec jsem udělal to co vždycky:
+předstíral jsem, že mě napadla jiná otázka. 
+
+To exotické zvíře, které se mi v květnu 1945 objevilo pod oknem jako zázračný
+symbol míru, který spadl z nebe, jako má dvouhrbá holubice, dokonale překrylo mé
+vnímání historie. Až později jsem přišel na to, že ten můj symbol míru z nebe
+nespadl. Ke konci války se do Ruska vypravil malý německý cirkus, aby pozvedl
+náladu zdecimovaných vojáků. Když se ale východní fronta přeměnila na debakl,
+cirkus vyrazil úprkem zpátky do Říše a živil se příležitostnými vystoupeními po
+vesnicích. Za kousek chleba, vajíčko, otýpku sena nabízel pár akrobatických
+výstupů, drezuru vychrtlých koní, bezzubého medvěda, opičky a dvouhrbý koráb
+pouště Gobi. 
+
+A nejen že odpadl obvyklý šepot nápovědy a podivné přeryvy, které ho provázejí,
+ale vystrašení amatéři podali proti své vůli své životní výkony. Fabianová
+prodávala každou svou repliku hlasem dimenzovaným pro mnohem větší sál, čímž na
+sebe neustále upozorňovala. Tím ale působila ve srovnání s ostatními falešně a
+uměle. Její amatérští partneři se totiž neodvažovali hrát vůbec. Prostě v té hře
+jen existovali, jako by zapomněli, že stojí na jevišti, a byli přirození. Nikdy
+předtím jsem nezažil, aby se někdo na divadle choval tak pravdivě. A vedle
+přirozenosti těchto poděbradských kupců trčela hvězda Národního divadla jak péro
+z gauče. 
+
+Netušil jsem, co se s ním děje, ale někde nějak existoval. Mluvili jsme o něm,
+posílali mu balíčky, slavili jeho narozeniny, on ke mně promlouval svými dopisy,
+a tak se citový dopad jeho zmizení zvláštním způsobem rozchodil. Je paradoxní,
+že všechny velké ztráty mého dětství mají nádech jakési otupělosti, postupné
+rezignace, zatímco když mě odtrhli od jezevčíka, cítil jsem čiročirou bolest.
+Fyzicky jsem se o něj pral, ze všech sil, se svou matkou, kterou jsem miloval, a
+nakonec mi ho stejně vyrval nějaký cizí člověk, kňučícího Reka si vrazil do
+podpaždí a odnesl navždycky pryč. 
+
+Pak jsme tam chvíli jen tak stáli a mně vrtalo hlavou, proč mě táta nechal
+vytáhnout ze třídy kvůli věcem, o kterých budeme mluvit určitě i při večeři.
+Chvíle se prodlužovala. Najednou jeden z těch mužů v kožáku řekl něco německy.
+Nerozuměl jsem mu, ale znělo to vlídně. Otec mě opět pohladil a podal mi obálku.
+Dej tohle mamince a řekni jí, že je všecko v pořádku a že se co nejdřív vrátím,
+rozumíš? Ano, tatínku. 
+
+Pořád se mě ptal, jak si představuju svou budoucnost a co chci, aby ze mě bylo.
+Bylo mi čtrnáct a mé budoucí zaměstnání byla poslední věc, na kterou jsem
+myslel. Samozřejmě že jsem snil o divadle, ale tím jsem svého praktického bratra
+nehodlal dráždit. Blahoslav byl ale neodbytný, a jen abych ho měl z krku, jsem
+na něj jednoho dne vybafl první věc, která mě napadla. Nevím. Možná chemii nebo
+tak. Ještě ty Vánoce jsem dostal asi deset knih o chemii, obrovskou
+Mendělejevovu tabulku prvků a biografii jakéhosi slavného vědce. 
+
+K vítězství byla zapotřebí jenom pevná vůle, takže v téhle hře jsem nemohl
+prohrát. Jednou odpoledne jsme to zase hráli a hra se protáhla až přes večeři,
+což se dosud nikdy nestalo. V té době jsem u zdi zůstal jenom já a jakýsi menší
+kluk s bystrýma očima. Ostatní toho nechali už před několika hodinami. Toho
+kluka jsem znal, ale nikdy jsem mu moc nevěnoval pozornost. Teď jsem si ho
+prohlížel zblízka a najednou mě napadlo, že moje vítězství není tak jisté.
+Pustil jsem se s ním do debaty, abych si ho otipl. 
+
+Později přišel i předtištěný formulář, na kterém bylo strojem dopsáno jméno a
+datum. Matka zemřela v Osvětimi 1. března 1943. TATÍNEK V té době byl otec ještě
+naživu. Pořád jsme dostávali jeho dopisy a posílali mu balíčky. A pořád jsem
+ještě netušil, proč ho ti dva pánové v kožených kabátech odvedli z mého života.
+Co po něm chtěli? Nikdo mi nic neřekl. Byl jsem příliš malý na to, aby mi mohli
+svěřit, že otec byl členem podzemní odbojové organizace. Nazývala se Pribina a
+byla vytvořena ještě před příchodem Němců ze záložníků Československé armády.
+Otec v ní fungoval jako styčný důstojník. 
+
+Byl jsem sotva pár metrů od její tváře a nespouštěl z ní oči. Ale ona kráčela
+dál, pohupovala svými sladkými boky sevřenými bledě šedou látkou a zírala upřeně
+před sebe, a já doufal, že je tam mezi těmi pevnými stehny vlhká, a přičichl
+jsem ke konečkům prstů, až se mi zazdálo, že cítím slabou dívčí vůni, a říkal
+jsem si, jak je v tom životě všecko zvláštní, a ptal jsem se sám sebe, proč po
+mně ta dívka, se kterou jsem právě prožil tu nejdráždivější chvilku svého
+života, ani okem nehodila. VÁCLAV HAVEL 
+
+Hodiny jsem seděl u okna a pozoroval jejich vyučování. Střídaly hodiny rytmiky s
+přednáškami o marxismu-leninismu. Zoufale se nudily, a tak se mi lehce podařilo
+navázat s nejhezčí z nich oční souboj. Byla to nevelká holka s pěkným zadkem a
+krátce zastřiženými hnědými vlasy, hezkou pletí a všedně půvabným obličejem.
+Neuhnula očima. Zazubil jsem se na ni, ona mi úsměv vrátila a já jí gesty
+naznačoval, aby přišla za mnou nahoru. Nenápadně kývla, že by ráda, ale že
+nemůže. A nevymýšlela si. Komunismus je puritánský a holky měly přísný režim. 
+
+Vylezl jsem zpod peřiny a plížil se po schodech dolů. Jistě. Maminka byla pryč.
+Dům byl prázdný. Po předsíni byla rozházená spousta věcí. Zvonek nepřestával
+zvonit, a tak jsem otevřel a za dveřmi stál stařeček, který vypadal nejmíň na
+sto let. Ocitl jsem se rázem v pohádce bratří Grimmů. Sousedi pozorovali za
+záclonami, jak gestapo matku odvleklo, a věděli, že s největší pravděpodobností
+jsem v domě zůstal sám, ale báli se k nám jít, a tak poslali dědečka.
+Předpokládali, že už je příliš starý, než aby se o něj gestapo mohlo ještě
+zajímat. 
+
+Pospíchal jsem, rozhlížel se kolem sebe, ale nikdo už mě neobtěžoval. Uplynulo
+několik dní. Ve škole vše probíhalo bez problémů až na to, že jsem se nudil a
+cítil se moc osamělý. Spolužáci se chovali, jako bych snad ani neexistoval.
+Maminka se mě pokoušela naučit trochu německy, ale já toužil po jediné věci:
+vrátit se co nejrychleji domů ze školy a jít si hrát s Rekem. Byl to můj jediný
+kamarád na světě a já se k němu cítil čím dál víc připoutaný. Jednoho rána nás
+vzal učitel na vycházku do přírody. 
+
+Stalin zabíral všechny oblasti, které osvobodila Rudá armáda, a proto vyslal do
+Prahy své poradce, aby na to dohlédli. V Itálii Vittorio de Sica dokončoval
+svého Zloděje kol. V Praze komunistický ministr kultury Václav Kopecký, který mi
+pak v životě ještě několikrát zkřížil cestu, burácel ve svém projevu na adresu
+české buržoazie do rádia: Zatneme jim žílu rovnou u pytlíku! Předznamenal tím
+tón politických debat na příštích čtyřicet let. V Poděbradech si člověk sotva
+všiml nějaké změny. Jako by snad žádná revoluce ani nebyla. 
+
+Praha byla obrovské město, s nímž mě citově spojovaly pouze dvě věci: můj
+velbloud dvouhrbý a senzační kavárna Mánes. V zoo bylo těch velbloudů celé stádo
+a vypadali jeden jako druhý, takže jsem se odvezl tramvají zpátky do centra a
+vydal se hledat kavárnu Mánes. Moc práce mi to nedalo. Bylo to nádherné místo,
+které působilo čistě a moderně. Pobíhala tu spousta krásných servírek, u
+mramorových stolků s květinami posedávaly dámy v kožešinách a holčičky v bílých
+podkolenkách. Prostě senzační kavárna. Měl jsem peněz právě tak na to, abych si
+mohl objednat talířek s ruskými vejci. Chutnala báječně. 
+
+Pořad se kvapem blížil a já už si nevěděl rady, a tak jsem šel za šéfem. Tajně
+jsem doufal, že u takového skalního soudruha, jako byl Homola, cenzoři přimhouří
+oči a nechají ho improvizovat. Šéf ale navrhl jiné řešení. Tak ty odpovědi napiš
+sám a pošli jednu kopii nahoru a druhou Homolovi. Sepsal jsem několik variant
+odpovědí na své otázky a poslal je Homolovi s omluvným dopisem. Vysvětloval
+jsem, že mu nechci nic vkládat do úst, ale pouze předkládám určité návrhy. 
+
+Svou skvělou inscenací vzal ten vzácný muž našim spravedlivě rozhořčeným soudcům
+dokonale vítr z plachet tím, že je zavedl do světa vznešenosti, posvěceného
+navíc osobou Zápotockého. Nikdy by mě bylo nenapadlo, že je možné takhle
+suverénně zrežírovat sám život. A když jsem si konečně uvědomil náramnou jemnost
+provedení, připadla mi ta rafinovanost takřka ďábelská. REAKCIONÁŘSKÁ SVINĚ V
+ÉTERU Když jsem byl na škole, musel jsem se nějak živit, a to v ekonomickém
+systému, v němž komunisti postavili všecko na hlavu. Vydělávat peníze bylo
+považováno za nemravnost, vzdělání a úspěšnost člověku přitěžovaly. Stát platil
+horníkům mnohem víc než doktorům a vědcům. 
+
+Když se vrátila, řekla mi jenom, že už se nemám čeho bát. Nic podobného se mi už
+nikdy nestane. Učitel ji o tom ujistil a ona mu věří, a tak jsem se další den do
+školy zase vrátil. Nevěděl jsem, co můžu očekávat. Nikdo ve třídě se na mě ani
+nepodíval. A nic se nestalo. Pochopil jsem, že jsem pod učitelovou ochranou a že
+se učitele všichni bojí. Seděl jsem v lavici a počítal - matematika byla jediný
+předmět, kde jsem se měl čeho chytit. Ze školy jsem šel stejnou cestou mezi
+borovicemi jako minule. 
+
+Blahoslav to myslel dobře, a přestože ta jeho péče byla někdy nesnesitelná,
+dojížděl jsem k nim domů každý víkend. Zřejmě jsem nějak toužil po rodinném
+poutu nebo jak se říká, po teple domova, byť i jen na pár chvil a byť jsem to
+sám sobě vysvětloval tak, že chci hlavně zdrhnout ze zámku. Po pravdě řečeno,
+těšily mě i ty hádky. A zrovna tak mě bavila ta cesta vlakem. Nemohl jsem se
+vynadívat na své spolucestující. Přisedl jsem si k nějakým opilcům, kteří hráli
+karty, a poslouchal, jak se začali hádat. 
+
+Bylo tu sice pár mladíků, kteří za války ztratili rodiče jako já, ale spousta z
+nich měla otce ministry, diplomaty, staropražskou smetánku, ale i vysoké
+komunistické funkcionáře. Později jsem zjistil, že krátce po osvobození, když
+pan Jahoda navrhl na ministerstvu školství zřízení školy pro chlapce, jejichž
+život těžce poznamenala válka, všechny politické strany přijaly tento
+nekontroverzní návrh s otevřenou náručí. Příspěvky, dotace a podpory se začaly
+hrnout ze všech stran a pan Jahoda měl zcela volnou ruku při výběru profesorů. 
+
+Dělat přesčas jsem odmítl, nechal jsem se vyvézt nahoru, a přestože ještě
+svítilo slunce a přestože jsem byl špinavý jak prase, naládoval jsem se
+knedlíky, plácnul sebou na slamník a spal tak dlouho, dokud mě neprobudili, že
+zase musím jít fárat. V Rakovníku jsem snad ani nežil. Pořád mě něco bolelo a
+veškerý volný čas jsem prospal. Do města jsem si troufl vyjít až v neděli
+odpoledne. V zahulené hospodě, která byla temnější než šachta, jsem urazil
+několik piv a usnul rozplácnutý na stole. Vystřídal jsem na šachtě několik
+prací, ale pokaždé jsem si pohoršil. 
+
+Jejich otec, generál české armády, byl největším hrdinou protifašistického
+odboje. Němci ho nezlomili ani mučením, jemuž nakonec podlehl. Bratři Mašínovi
+byli zjevně po něm a několik let vedli malou, ale efektivní odbojovou skupinu,
+která provedla řadu sabotáží proti komunistickému režimu. Byli mladí, nebojácní
+a věřili rozhlasové stanici Svobodná Evropa, která slibovala, že brzy přijdou
+Američané a udělají s komunisty krátký proces. Mašínovi se na to chystali tím,
+že zakládali požáry a napadali stanice SNB, aby získali zbraně. Pár příslušníků
+přitom taky zabili. 
+
+Schroupal jsem k nim dva slané rohlíky a vychutnával jsem to jídlo pomalu,
+pomalinku, aby mi co nejdéle vydrželo. Každý ždibek přepepřeného salátu, na
+kterém ta vajíčka seděla, jsem donekonečna rozemílal v ústech. Po dvaceti
+minutách jsem si utřel ubrouskem ústa a vydal se nazpět do Poděbrad s pocitem
+velkého světáka. Další víkendy jsem se často klepal u štěrkového pangejtu
+okresek a nadával na řidiče, který kolem mě projížděli bez mrknutí oka. 
+
+Miloš Forman a Jan Novák CO TĚ NEZABIJE... 25. března 1985 jsem seděl v jedné z
+předních řad Pavilonu Dorothy Chandlerové v Los Angeles, měl na sobě smoking a
+dokonale vyleštěné boty a kolem mě se to blyštělo flitry na šatech, z nichž
+mnohé stály víc než automobil. Nominovali mě na Oscara za režii filmu Amadeus,
+filmové adaptace divadelní hry Petera Shaffera, která pojednává o obdivně
+nenávistném vztahu dvorního skladatele při habsburském trůnu Salieriho k
+Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Amadeus byl můj devátý film. Předtím jsem režíroval
+čtyři filmy v Československu a čtyři v USA. 
+
+Za pár minut byl sál prázdný a světla zhasnutá. Usmyslel jsem si, že tohle
+divadlo je přesně to, co potřebujeme, a opravdu se nám nějak podařilo ukecat
+samotného E. F. Buriana, který nám je pronajal na šňůru pondělních představení.
+Při pohledu zpět mi není jasné, jak jsme to dokázali, jenom vím, že jsme museli
+ukrást nějaké povolovací formuláře z obvodního kulturního střediska, zfalšovat
+pár razítek a podpisů, a dokonce jsme i podplatili vylepovače plakátů, aby nás
+nalepili před program Národního divadla. Už první pondělí bylo takřka vyprodáno
+a lidi se chechtali jako diví. 
+
+Přišel rok 1953, Američani pořád nikde a Státní bezpečnost už jim začínala jít
+po krku, takže se rozhodli, že to vezmou přes kopečky. Chtěli se připojit k
+americké armádě a nechat se vysadit padákem zpátky do Československa, až studená
+válka přestane být studená a země se začne osvobozovat od komunistů. V té době
+už byla spuštěna železná opona, takže západní hranice byla takřka nepropustná a
+Mašínovi se rozhodli, že to vezmou do USA přes Berlín. Vzali s sebou Janatu a
+další dva mladíky a společně překročili hranice s NDR. 
+
+Možná tady roubuju své vlastní pocity a svou ctižádost na někoho jiného. Ale u
+mě vždycky platilo, že vítězství bývá stejně těžké, jak je nádherné, a jiná
+možnost že neexistuje. Nikdy jsem se neuměl přenést přes chvíle zmaru. Tím
+nemyslím chvilky trapnosti, kdy člověk někde stojí a doufá, že se propadne do
+země. Těch jsem si užil dost a vím, jak to chodí. Pozornost se odvrátí a život
+jde dál. 
+
+Brzy se začalo všecko hatit, ale hoši byli ozbrojení a odhodlaní, že živé je
+nedostanou. Museli se prostřílet z železniční staničky v osadě Uckro, kde zabili
+pár německých policistů a další zranili. Byla na ně uspořádaná mohutná honička.
+Čtyřiadvacet tisíc německých a sovětských vojáků pročesávalo kraj a nakonec je
+vyslídili v malém lesíku. Mašínovi zabili další dva Němce a zase unikli, a
+nakonec se do toho Berlína oba bráchové a jeden z jejich tří kamarádů přece jen
+dostali. Janata s tím druhým už takové štěstí neměli. 
+
+Modelky musely být spíš uvědomělé než krásné a umělci tloustli, jen když se
+vzdali vlastního výrazu. Jenže postupem času si člověk přestal paradoxů všímat a
+naučil se s nimi žít. Zvláštní postupně zevšednělo a nakonec se stalo normou.
+Všechny práce, kterými jsem počátkem padesátých let v Praze prošel, byly tak
+trochu podivné. Balada z hadrů mi přinesla první, i když nepravidelný příjem jen
+proto, že české divadlo bylo ochromeno doktrínou socialistického realismu, a
+jestli jsem takhle z komunismu nepřímo profitoval, bylo jasné, že se mi to
+příště zase vymstí. 
+
+Trčel jsem tam hodiny, někdy skoro celý den, ale nakonec jsem to vždycky zvládl
+a užil si svých dvacet minut světáctví s ruskými vejci obklopen mramorem a
+damaškem kavárny Mánes. Do zoo jsem se už nikdy nevrátil, ani mě nenapadlo, co
+jiného bych mohl v Praze dělat. Ale od té doby mě zářivá světla Prahy
+přitahovala jak lampa můru a mně bylo jasné, kam se vypravím, až skončím školu v
+Poděbradech, protože pro mě žádné jiné místo na světě neexistovalo. KONEČNĚ
+CHLAP V únoru 1948 se v Československu dostali k moci komunisti. 
+
+Byly tam fantasticky obrovské pece protkané mihotavými žilkami sálajících
+prasklin, hromady uhlí vysoké jak dům, spletitá síť rozličných potrubí, která se
+vinula a proplétala kolem budov, a mamutí nádrže s vodou. Ve dne tam bylo
+pořádně rušno, ale v noci se muselo celé místo ponořit do naprosté tmy.
+Američani totiž začali s bombardováním továren a průmyslových závodů. Už bylo
+jasné, že Němci mají válku prohranou, a já se toho nemohl dočkat. 
+
+Nebyl na nich znát stín rozpaků. Dirigent jim dal pokyn a orchestr spustil zas
+od začátku toho čísla. Zpěváci se přidali a začali tancovat. Ale ne dlouho. Za
+chvíli se jim hlasy opět začaly lámat pod tím tajemným citovým břemenem a znovu
+se rozbrečeli. Dirigent odmávl a hudba zmlkla. V tu chvíli celý sál v naprostém
+tichu povstal. Pořád jsem ještě ničemu nerozuměl, ale stoupl jsem si taky a
+cítil jsem proud potlačovaných emocí, jak se rozlévá po celém divadle. Na
+jevišti se objevil zachmuřený pán a ohlásil, že umělci nejsou schopni pokračovat
+a že představení je u konce. 
+
+Nahoře na povrchu se mohlo odehrávat cokoli: bouře, požár, letecký nálet, ale my
+tady dole bychom o tom nevěděli vůbec nic. Seděli jsme tam dvě hodiny a žádný z
+nás nepromluvil, alespoň pokud si to dobře pamatuju. Nakonec se dveře otevřely a
+jiný Němec v civilu přivedl maminku. Měla na sobě šaty, které jsem znal.
+Vypadala hrozně unavená. Zjevně jí neřekli, co ji čeká, a tak na moment
+překvapením ztuhla, jenže pak se ke mně vrhla, objala mě a vší silou tiskla v
+náručí po celou dobu, kterou nám dopřáli. Ne víc než deset patnáct minut. 
+
+A nikoho jiného, na koho bych se mohl obrátit, jsem neměl. Došel jsem do haly a
+postavil se k oknu. Koukal jsem ven, přemýšlel, čekal na nějaké znamení.
+Potřeboval jsem, aby mi něco ukázalo cestu, určilo směr, protože já nevěděl kudy
+kam. V tu chvíli se v hale objevil kluk, kterého jsem znal. Měl být v té době ve
+třídě jako každý jiný, a tak mi ho nejspíš poslala do cesty nějaká vyšší moc.
+Uviděl mě a zastavil se. Co se děje? 
+
+Neušetřil ani jednu z našich liliputek. Ten masakr se nedal ničím obhájit a
+mamince byla celá věc rázem jasná. Hned druhý den se dostavil jakýsi sedlák s
+křivými zuby z nedaleké vesnice, kterého jsme tak trochu znali. Matka mi vyrvala
+Reka z náručí a dala mu ho. Pral jsem se a křičel a všechny nenáviděl, ale byli
+silnější, takže Rek byl nakonec vyhandlován za novou várku liliputek. Přiznám
+se, že ztráta Reka byla tím nejtraumatičtějším zážitkem mého dětství. Když mi ze
+života odešel táta, přetrvával dál jako jakási bytost za vzdáleným horizontem. 
+
+Toho roku si jednou ráno zavolali Havla do ředitelny. Havle,pronesl pan Jahoda
+koženě. Byl jsem informován, že jsi byl sám k sobě nemravným. Dodneška je Havel
+přesvědčen, že jsem ho já jako jeho rádce musel prásknout. Ale já si pouze
+pamatuju, že jsem v té době byl sám k sobě nemravným taky. Jednou v noci v
+ložnici jsem zaslechl Havla vyprávět, jak senzační místo je kavárna Mánes v
+Praze. Byla to jen náhodou zaslechnutá věta, ale mně se pevně usadila v paměti.
+
+Můj šéf měl se mnou plány, abych přesedlal od filmu k varieté, což se mu jevilo
+jako povýšení, takže mně jednou dal za úkol uvádět nějaké žongléry. Požádal jsem
+je, aby mi dali písemně vše, co během představení říkají. My jen
+žonglujeme,řekli mi, jinak nic. Nic neříkají,informoval jsem šéfa. To mě
+nezajímá,zlobil se šéf. Musím přece nahoru něco poslat. Vrátil jsem se k
+žonglérům s formulářem tiskového dozoru a řekl jim, že něco tam prostě napsat
+musejí. Vrátili mi papír a hrozně se přitom šklebili. Na formuláři stálo: Hej!
+Hop! Hup! Lup! Hop, hop, hop! 
+
+Na jaře 1945, hned jak jsme získali Rut zpět, se mí bratři pustili do oprav.
+Nebyl materiál, chyběli řemeslníci, a tak to všechno stálo spoustu potu a
+námahy. Pomáhal jsem při opravách celé léto. Bylo mi tehdy třináct a hrozně jsem
+chtěl, aby ten penzion byl stejný jako dřív, i když jsem věděl, že jako dřív už
+nebude nikdy nic. Po válce byly Sudety podivná krajina. Všichni ti kluci, kteří
+se mě tehdy s kamennými ksichty chystali ukamenovat, a všechny ty holky, které
+se na to dívaly, byli odsunuti do Německa. 
+
+Osmá hodina přešla a nic. Pozoroval jsem západ slunce, rozplácl pár komárů na
+krku. Vzpomínal jsem si na kurážný pohled svých Moravských očí a nechtěl věřit
+tomu, že by mě nechaly ve štychu. Až v devět jsem zahlídl, jak se po cestě od
+hotelu někdo blíží. Byla to dívčí postava. Srdce se mi rozbušilo. Jenomže to
+byla jen ta vedoucí, která mi přišla říct, že moje láska je nemocná a nemůže
+přijít. Tak mě to zdrtilo, že jsem si ani nevšiml, že si učitelka na sebe vzala
+šaty, a dokonce se i navoněla. 
+
+Stejnou rukou jsem přešaltoval na druhou stranu, ale ať jsem se činil sebevíc,
+na Anču to nedělalo pražádný dojem, zatímco její plné, horké, hlaďounké prsy
+učinily na moje pubertou zvichřené hormony dojem toho největšího kalibru. Byla
+to však dívka zásadová, a proto mi nedopřála zajet jí rukou i pod sukni, ačkoli
+jsem vyhrožoval, že na ni strýci povím bůhvíco. Netlačil jsem na pilu. Byl jsem
+šťastný a spokojený i tak. U strýce jsem se nepřiučil pouze pubertálnímu
+vyděračství. Nasál jsem tu atmosféru krámu jako houba a hodně jsem z ní pak
+čerpal pro svůj první celovečerní film Černý Petr. 
+
+Děkuju, pane Jahoda. Nemusíš se ani vracet do třídy,řekl. D-dobře,zakoktal jsem.
+Vycouval jsem z ředitelny jako omámený a letěl na pokoj. Ložnice byla opuštěná.
+Vytáhl jsem svůj omlácený kufr a začal do něj házet šaty a knihy. Později jsem
+zjistil, že mě soudruh Masák obvinil ze zesměšňování komunistické strany, jehož
+jsem se měl dopustit tím, že jsem močil na nohu syna jednoho z vůdčích duchů
+komunismu. Měl jsem sbalíno za deset minut, ale nevěděl jsem, kam se vrtnout.
+Jahoda ale říkal, že po mně nemá zůstat ani stopa, tudíž jít k jednomu z bratrů
+nepřicházelo v úvahu. 
+
+Bylo jim dvanáct a já je viděl poprvé po šesti letech, takže jsem je vůbec
+neznal. A protože jsem se s nimi zrovna začínal seznamovat, vzpomínku na mého
+prvního Oscara zabarvují i pocity docela jiného, hlubšího rázu. A když tedy
+přišla ta nominace v osmdesátém čtvrtém, rozhodl jsem se, že tentokrát si svou
+roli v té velké hře na Oscara vychutnám co nejvíc. V životě jsem vždycky dělal
+všecko pro to, abych vyhrál. Vůle k vítězství patří k mým základním hnacím silám
+a všímám si jí i u jiných. 
+
+Přecházeli jsme přes vratký a kluzký dřevěný mostek, když mě kdosi zezadu strčil
+a já skončil v ledové tříšti potoka. Učitel zuřil. Kluky, co šli za mnou, bez
+výjimky zfackoval a pak mě poslal domů, abych se převlékl do suchého. Pospíchal
+jsem domů, mokré šaty mi přimrzaly k tělu a v botách mi čvachtala ledová břečka.
+Do německé školy jsem se už nikdy nevrátil. Když jsem došel do hotýlku Rut,
+zastihl jsem matku, jak zuřivě nadává Rekovi. Sudety se mu zajídaly stejně jako
+mně, což dal najevo tím, že německému pošťákovi roztrhl nohavici. 
+
+Později dům získala jakási továrna a po mnoho desetiletí v něm její zaměstnanci
+trávili dovolenou, ale v roce 1991 byl následkem sametové revoluce z roku 1989
+patrový baráček restituován a navrácen rodině. Ale to už jsem hodně předběhl.
+Když jsem v pětačtyřicátém dával dům s bratry do pořádku, přinesl mi kdosi
+výstřižek z novin. Psalo se tam o škole pro válečné sirotky, kterou vláda
+zřizovala v Poděbradech. Měla to být chlapecká internátní škola vytvořená podle
+vzoru anglické public school. Studenti měli žít v ubytovnách, získat klasické
+vzdělání, naučit se praktickým dovednostem a utužit si tělo ve sportovních
+disciplínách. 
+
+Bylo jasné, že se hned tak nevzdá, což bylo v pořádku, protože já na tom byl
+stejně. Spolužáci se vrátili od večeře, olizovali si pysky, hladili si bříška a
+vyprávěli, o jaké božské delikatesy jsme se ochudili. V břiše mi kručelo, ale
+oba jsme pohrdavě prohlásili, že nemáme hlad a dál jsme tiskli své čepice k
+studeným cihlám. Ostatní si odběhli zahrát na dvůr fotbal. Normálně by pro mě ty
+zvuky dupajících nohou a nadšené výkřiky byly hrozným mučením, ale tentokrát ne.
+
+Mnoho lidí z mého mládí je už po smrti nebo žije v cizině, ale čáslavský dům nám
+v rodině zůstal. Ten odřený kufr s rodinnými pamětihodnostmi, který k domu
+patří, má teď v péči rodina mého bratra Blahoslava. Skrývá se v něm i v kůži
+vázaná Bible. Její gotické písmo je už těžko čitelné, a když člověk dolistuje až
+k nalinkovaným stránkám vzadu, objeví tam rodokmen, který si tam mí předkové po
+léta přimalovávali. Sahá až k počátku devatenáctého století. Papír zežloutl a
+inkoust prvních vpisků vybledl do šedava. 
+
+Choval se ke mně laskavě, i když poněkud odtažitě, ale o mé učení se zajímal do
+všech detailů. Chtěl vždycky vědět, co zrovna probíráme, a já mu to docela rád
+vyprávěl, zatímco on mi pozorně naslouchal. Mí učitelé byli jeho žáky a z��ejmě
+jsem tak trochu fungoval jako domácí inspektor. Na příchod Němců do Čáslavi si
+nevzpomínám, jen vím, že se to muselo stát krátce po mých sedmých narozeninách.
+Najednou tu prostě byli. 
+
+Zákulisí operety totiž vonělo tak báječnou směsicí pachů smyslné ženskosti a
+květin a laciných parfémů, fialek a upocených těl, tělky a růže, naškrobeného
+krajkoví syčícího pod rozpálenou žehličkou, kuliček proti molům, alkoholu a
+třešňové bublaniny, piškotků a propocených triček, sukýnek slabě zavánějících
+močí, že jsem se na fleku rozhodl, že patřím sem a ne jinam. Nevěděl jsem jen
+jedno. Jakou práci v divadle budu dělat. Od začátku mi bylo jasné, že hercem být
+nechci. V zákulisí jsem si všiml, že na rozdíl od jeviště se tady s mužskými
+členy ansámblu zachází jako s úplnými onucemi. 
+
+A-ano. Ji-jistě,zakoktal jsem a šel jsem si sednout, abych to promyslel. Měl
+jsem půl hodiny na přípravu. Dřepěl jsem tam a v hlavě jsem neměl lautr nic. Už
+si nevzpomínám, jakou pitomost jsem nakonec vymyslel. Nejspíš jsem si to
+nepamatoval ani den nato. Dokázal jsem to ihned perfektně vytěsnit. Talentové
+zkoušky mnou dost otřásly, ale v uších mi pořád ještě zněl aplaus po pondělních
+představeních. 
+
+Byl jsem na dramaturgii a za celé čtyři roky studia jsem si jedinkrát nešáhl na
+kameru ani nepromluvil s herci. Místo toho se probíraly zásady expozice, typy
+dialogů, postav, katarzí apod. Napsali jsme hory rozborů, povídek a scénářů.
+Viděli jsme taky spoustu filmů a kecali o nich dlouho do noci. Škola byla, díky
+osudové ironii, pod vedením několika nejlepších českých umělců. Většina z nich
+by totiž za normálních okolností měla tolik práce s vlastním psaním, režírováním
+nebo točením filmů, že by na nějaké učení neměli čas, ale protože je komunisti k
+jejich pravé práci nepustili, živili se takhle. 
+
+Další kluk, Pavel, následoval po dvou letech, a já se narodil dvanáct let po
+Pavlovi. Léta jsem dumal, co jsem vlastně zač, jestli další omyl nebo pozdní
+nápad, prostředek k usmíření nebo výtrysk druhé mízy. Ta obrovská mezera mezi
+mnou a mými bratry mi byla vždycky podezřelá, a nakonec jsem se opravdu
+dozvěděl, že pro ni existovalo dosti dramatické vysvětlení. Matka byla nádherná
+činorodá energická ženská s černýma očima a smyslem pro kšeft. Byla o devět let
+mladší než otec a většinu svého elánu investovala do letního hotýlku, který
+rodiče postavili na břehu jezera v severních Čechách. 
+
+Kratochvílův nápad mi připadal podivný a nerozuměl jsem mu, ale měl jsem strach
+a příliš jsem nad tím nekoumal. Ten večer jsme byli uvedeni do soukromého
+salonku vyzdobeného středověkými tapiseriemi. Na několika stolečcích s
+hvězdicovými mahagonovými nožkami tikaly rokokové sloupkové hodiny z mramoru.
+Nad námi se blyštěl úchvatný lustr. Židle byly měkce polstrované, sklenice
+broušené, ubrusy z damašku, příbory ze stříbra a všemu tomu vévodil vznešený pan
+vrchní. Mí soudcové pocházeli povětšinou z dělnických rodin a v životě takovou
+nádheru neviděli. I já viděl něco podobného poprvé. 
+
+Nikdy se z výslechů nevrátil. Nejspíš ho mučili. Nakonec se oběsil ve své
+kolínské cele. Havránkova sebevražda mohla znamenat konec celému případu.
+Gestapo se nedopídilo, kdo mohl ty letáky vytisknout, a jedenáct zadržených žen
+bylo propuštěno. Jediná, která se z vězení nevrátila, byla moje matka, přestože
+pan Havránek musel uvést její jméno omylem. Úmyslně jsme se totiž jeho obchodu
+vyhýbali: v zemi, kde se jakýkoli drb mohl stát donašečovi prostředkem, jak se
+zbavit těch, kteří mu nevoněli, představovali podobní tlachalové veliké
+nebezpečí. Teprve po válce jsme se dozvěděli, jak to bylo. 
+
+Na tuhle svou posedlost jsem dočista zapomněl, až jsem si ji připomněl v roce
+1983, když se F. Murray Abraham přeměňoval na starce v Amadeovi. Tři hodiny
+trvalo, než jeho postava Salieriho zestárla o šedesát let, a ta úžasná
+metamorfóza ve mně rázem vyvolala stejný záchvat nadšení, jaký jsem tehdy cítil
+v šatně poděbradského zámku. V Poděbradech byly ještě další dva amatérské
+divadelní soubory a oba vystupovaly na scéně Divadla na kovárně. První soubor
+byl politicky nalevo, zatímco druhý, kde účinkoval místní pan lékárník, řezník a
+doktor, představoval pravý střed. 
+
+Ledová voda se mi zařezávala do kůže jak žiletky, ale na křídlech lásky a
+vášnivé touhy jsem zuřivě bojoval, abych se udržel pod mostem, neboť proud řeky
+mě neustále unášel přímo pod pohledy profesora Hrubého a krásné češtinářky.
+Vzdálenost, kterou bych normálně uplaval za pár minut, mi takto trvala čtvrt
+hodiny. Nakonec jsem se přece jen doštrachal na druhou stranu. Vyškrábal jsem se
+na břeh a běžel do opuštěné obory. Přes holé stromy jsem ji uviděl dřív než ona
+mě. Stála poblíž brány a netrpělivě vyhlížela na cestu. 
+
+Podle něj nese tato rostlina své latinské jméno - Robinia. Větve akátu mají
+trny, listy jsou vejčité. Plody jsou umístěny v dlouhých, hnědých luscích.
+LILIOVNÍK Kůra: hnědá, hladká Plod: šiška (v říjnu) Domovem liliovníku je
+Severní Amerika. Jeho květy se podobají tulipánu. Čtyřlaločný list vypadá, jako
+by mu někdo ustříhl špičku nůžkami. Plodem je malá šiška. MORUŠE Kůra: šedohnědá
+Plod: souplodí (v červenci) Moruše pochází z Číny. Její listy jsou nejlepší
+potravou pro housenky bource morušového. Strom potřebuje hodně tepla. Plody
+moruše připomínají maliny a chutnají sladce. U cesty Je ještě teplo jako v létě.
+Na plotě se usadil otakárek fenyklový. 
+
+Nejstarší strom se nachází ve Velké Británii a je starý dva a půl tisíce let.
+Tis je prudce jedovatý! 
+
+Nejsou jedovaté, ale většina ptáků se jim přesto vyhýbá. BARVÍNEK Kůra: hnědá až
+zelená Plod: oříšek (v září a říjnu) Barvínek potřebuje hodně světla. Rád se pne
+po jiných stromech. Kvete na začátku léta, a na podzim dává šedivá klubka plodů
+podobná vlně, která zůstávají na větvích často až do jara. VLOCHYNĚ BAHENNÍ
+Kůra: šedohnědá Plod: bobule (v září) Keř dorůstá výšky kolem jednoho metru.
+Jeho malé květy vypadají jako džbánky, zavěšené dnem vzhůru. Listy vlochyně jsou
+na spodní straně namodralé. Pozor: Plody jsou jedovaté! BRSLEN Kůra: šedohnědá
+Plod: tobolka (v říjnu) 
+
+Tetřev hledá v podrostu červy, hmyz a jedlé bobule. Babočka admirál poletuje nad
+malinovými a ostružinovými keři. Rád mlsá šťávu přezrálých plodů. V mraveništi
+panuje čilý ruch. Jen kuna je sytá a unavená, protože nejraději loví v noci.
+BOROVICE Kůra: červenohnědá, rozpraskaná Plod: šiška (v říjnu a listopadu)
+Borovice je velmi nenáročná. Daří se jí i na písčitých půdách a na skalách. Její
+dlouhé jehlice vyrůstají vždy po dvou na takzvaných brachyblastech. Šišky
+borovice potřebují tři roky na to, aby dozrály. Neodpadávají. MODŘÍN Kůra: šedá,
+šupinatá Plod: šiška (od září do listopadu) Modřín je častým stromem v Alpách. 
+
+Koncem května kvetou jeho žluté kočičky. Plod kaštanu jedlého se nazývá marón a
+je ukrytý v tobolce s jehličkami. Když dozraje, tobolka se rozskočí do čtyř
+chlopní. MIŠPULE Kůra: šedá Plod: jádrový plod (v září a říjnu) Mišpule je
+většinou vysoký keř. V květnu má bílé květy s tmavě červenými tyčinkami. Její
+plody jsou hnědé a velké skoro jako jablka. Dužina mišpule je poživatelná teprve
+po delším uležení. PÁMELNÍK Kůra: šedozelená Plod: bobule (v září a říjnu)
+Pámelník pochází ze Severní Ameriky. Keř dorůstá výšky kolem dvou metrů. Růžové
+kvítky jsou uvnitř ochmýřené. 
+
+Jehnědám jívy se říká kočičky. Bývá zvykem světit větvičky jívy na Květnou
+neděli v kostele. Jehnědy kvetou dřív, než se jíva obalí listím. Listy jsou na
+spodní straně prachově ochmýřeny. KRUŠINA OLŠOVÁ Kůra: šedohnědá, hladká Plod:
+bobule (v září) Bobule krušiny se nejprve zbarví do červena, a pak do modra.
+Dřevo tohoto keře šíří hnilobný zápach. Dřív lidé ze sušené kůry krušiny
+připravovali projímavý čaj. Krušina je považována za léčivou rostlinu. KALINA
+Kůra: šedá Plod: bobule (v září a říjnu) Na vlhkých místech roste kalina. Na
+jaře má zakulacené, bílé chomáče květů, na podzim září její červené bobule. 
+
+Poznáš je podle čtyř velkých listů, které jsou rovnoměrně uspořádány kolem
+stonku. Vraní oko je velké skoro jako třešeň a prudce jedovaté! BŘEČŤAN Kůra:
+šedohnědá Plod: bobule (v dubnu) Břečťan je vždyzelenou popínavou rostlinou.
+Jeho kmen může dosahovat délky až dvacet metrů. Břečťan najdeš především na
+kmenech stromů a domovních zdech. Kvete na podzim a jeho plody dozrávají na
+jaře. Bobule jsou jedovaté! JEŘÁB Kůra: šedá, hladká Plod: bobule (od srpna do
+října) Jeřáb má brzy na jaře bílé okoličnaté květy. Je velmi odolný a v horách
+se často vysazuje na ochranu proti lavinám. 
+
+Jalovec roste na suchých místech a má rád slunce. Jeho špičaté jehličky jsou
+kolem větve uspořádány po třech. Bobule se používají k okořenění jídel. Z jejich
+šťávy se vyrábí alkohol. JAHODNÍK Plod: souplodí (v červenci a srpnu) Lesní
+jahody mají trojčlenné listy a malé bílé kvítky. Jejich plody obsahují hodně
+cukru. Vlastními plody jsou jadérka na jejich vnější straně. Lesní jahody jsou
+divoce rostoucím druhem jahod zahradních. BORŮVKA Plod: bobule (od července do
+září) Borůvky najdeš na lesních mýtinách. Malé keříky často pokrývají celé
+svahy. Jejich růžové kvítky vypadají jako zvonky a plody poskytují lidem i zvěři
+cenné vitaminy. 
+
+Kůra: hnědá, hladká Plod: bobule (v srpnu a září) Rulík je křovina dosahující
+výšky až dvou metrů. Květy a plod vyrůstají vždy mezi jedním velkým a malým
+listem. Bobule je skoro tak velká jako třešeň. Pozor: Je velmi jedovatá! ZIMOLEZ
+OBECNÝ Kůra: šedohnědá, ochmýřená Plod: bobule (v září) Zimolez je vysoký keř.
+Jeho větve a listy jsou měkké a ochmýřené. Lesklé, šarlatově zbarvené bobule
+zimolezu jsou umístěny po dvou na dlouhém stonku. Jsou jedovaté. VRANÍ OKO Plod:
+bobule (v srpnu a září) Vraní oko najdeš i v jehličnatém lese. Je nanejvýš
+třicet centimetrů vysoké. 
+
+Začátkem května je třešeň obalená bílými květy, které visí na dlouhých stoncích.
+Strom urodí ročně kolem šesti kilogramů ovoce. Když mlsáš třešně přímo na
+stromě, trhej plody bez stonků. Tak zůstane dřevo nepoškozeno. JABLOŇ Kůra:
+šedohnědá, popraskaná Plod: peckovice (od srpna do října) Bílé květy jabloní
+jsou na vnější straně růžové. Listy mají krátký stonek. Již staří Římané znali
+třicet odrůd jablek. Plody jsou zralé ve chvíli, kdy se stopka snadno oddělí od
+větve. HRUŠEŇ Kůra: hnědá, hladká Plod: peckovice (v září a říjnu) Hrušeň
+potřebuje hodně slunce. Často se pěstuje v blízkosti teplých domovních zdí. 
+
+Plodem je kulovitá, bílá peckovice s rosolovitě pěnovitou dužninou. Když ji
+rozdrtíš, praskne se slabým lupnutím. PLATAN Kůra: světle šedá až hnědá,
+šupinatá Plod: tobolka (v září) Platan je oblíbeným stromem v alejích. Na
+znečištěné ovzduší není nijak citlivý a může dosahovat výšky až třiceti metrů.
+Jeho plodem jsou kulaté semeníky na dlouhém stonku, které na větvích visí často
+ještě i v zimě. PTAČÍ ZOB Kůra: šedohnědá Plod: bobule (v září a říjnu) Ptačí
+zob je oblíbeným keřem. Kvete bíle. Jeho černé bobule jsou jedovaté. Latinsky se
+tento keř nazývá Ligustrum, což je víc než příhodné označení. 
+
+Šišky se zbaví svých semen, ale zůstávají dál viset na stromě. BRUSINKA Plod:
+bobule (v září) Brusinky najdeš často spolu s borůvkami. Nízký keřík se stále
+zelená. Jeho listy jsou kožnaté a na krajích stočené. Někdy brusinky na podzim
+kvetou podruhé. Marmeláda a kompot z brusinek obsahují hodně vitaminů. MALINÍK
+Kůra: hnědá až zelená Plod: souplodí (v červenci) Maliník dává plody teprve
+druhý rok. Na jeho větvičkách jsou trny. Ze zralých plodů se dělá šťáva nebo
+marmeláda. Ze sušených listů si také můžeš uvařit dobrý čaj. JALOVEC Kůra:
+červenohnědá Plod: bobule (v září a říjnu) 
+
+Tento keř byl na mnoha místech vyhuben, protože je mezihostitelem rzi travní,
+která napadá obilí. HLOH Kůra: světle šedá Plod: peckovina (v září a říjnu) Hloh
+má velmi světlou kůru. Jeho listy mohou být vejčité, ale i tří- nebo
+pětilaločné. Květy keře silně voní, větve jsou zakončeny dlouhými trny. PTAČÍ
+TŘEŠEŇ Kůra: červenohnědá Plod: peckovice (v červnu a červenci) Ptačí třešeň
+může být až dvacet metrů vysoká. V květnu má mnoho bílých chomáčů kvítků. Na
+podzim se listy zbarví do oranžova. Třešně ptáčnice uzrají do tmavě červena, a
+teprve pak jsou velmi sladké. TRNKA Kůra: černohnědá Plod: bobule (v září) 
+
+SVÍDA KRVAVÁ Kůra: zelenohnědá, na podzim červená Plod: peckovice (v září a
+říjnu) Svída je většinou vysoký keř, dorůstající dvou až pěti metrů. Za přídomek
+"krvavá" vděčí svým větvím, které se na podzim a v zimě zbarvují do červena.
+Její černé plody jsou nepoživatelné. OSTRUŽINÍK Kůra: hnědá až zelená Plod:
+souplodí (v srpnu a září) Ostružiník roste takřka všude na krajích lesa. Na jeho
+větvičkách a šlahounech jsou trny. Bílé kvítky ostružin se objevují hned na
+počátku léta. Tmavé plody obsahují hodně vitaminu C. TIS Kůra: červenohnědá
+Plod: bobule (v září) Tis je vždyzelený strom nebo keř. Roste velmi pomalu. 
+
+Karmínově červené plody brslenu dozrávají na podzim a připomínají barety
+katolických kněží. Proto se jim také lidově říká "kvadrátky". Pro člověka jsou
+plody velmi jedovaté. Ze dřeva brslenu se dříve soustružila vřetena. V listnatém
+lese Zde žije veverka, plch, sojka a mnoho jiných zvířat. Husté koruny stromů
+totiž skýtají dobrý úkryt a chrání zvěř před deštěm a větrem. V listnatém lese
+najdou zvířata i dostatek potravy: žaludy a bukvice, oříšky a nejrůznější
+bobule. ČERNÝ BEZ Kůra: šedohnědá Plod: bobule (v srpnu a září) Černý bez je
+vysoký keř. Jeho bílé okoličnaté květy silně voní. 
+
+Listy se objevují zároveň s bílými květy. Když spadnou první švestky, začíná
+jejich sklizeň. KDOULE Kůra: hnědá, suchá Plod: jádrový plod (v říjnu) Kdoule
+kvete ze všech ovocných stromů nejpozději. Koncem května se otevírají její
+r��žové kvítky. Listy jsou na spodní straně plstěné. Žlutý plod chutná kysele.
+Teprve když je uvaříme, vynikne jejich nádherná vůně. V parku V parku kvetou
+akáty, moruše a platany. Modrásek a babočka kopřivová poletují nad trávníkem.
+Slunéčko sedmitečné lepí svá vajíčka na listy čajových růží. Zahradník vysadil v
+parku i domácí dřeviny: Voní tu šeřík, a zimostráz a ptačí zob tvoří husté
+houštiny. 
+
+Plodům jeřábu se říká jeřabiny a ptáci tyto trpké bobule rádi zobají. JAVOR
+HORSKÝ Kůra: hnědá, rozpraskaná Plod: křídlatý plod (od července do října) Listy
+javoru horského jsou špičaté. Na jeho visících hroznech květů rády usedají
+včely. Na podzim má strom dvoudílné křídlaté plody. Javor horský může být starý
+až pět set let. JASAN Kůra: šedá, rozpraskaná Plod: křídlatý plod (v září a
+říjnu) Jasan potřebuje hodně vláhy. Dorůstá výšky kolem třiceti metrů. Jeho
+plodem je oříšek se stočeným křidélkem. Plody visí na větvích ještě celou zimu.
+Jasanové dřevo je velmi pružné. HABR Kůra: stříbrošedá 
+
+Latinské slovo "ligare" totiž znamená vázat, a větve ptačího zobu se dobře hodí
+k pletení košíků. KATALPA Kůra: tmavě hnědá Plod: lusk (v listopadu) Katalpa má
+ráda teplo. V létě její velké, srdcovité listy skýtají nádherný stín. Bílé
+zvonky květů silně voní. Plodem je podlouhlý, hnědavý lusk. CESMÍNA Kůra:
+zelenohnědá, hladká Plod: peckovice (v září) Vždyzelená cesmína roste velmi
+pomalu. Její listy jsou zakončené trny. Červené plody zobají ptáci, pro člověka
+jsou však jedovaté. Keř je oblíbenou okrasnou dřevinou. AKÁT Kůra: šedá,
+rozpraskaná Plod: lusk (v srpnu a září) Jean Robin byl prvním zahradníkem, který
+tento strom v Evropě pěstoval. 
+
+Broskve chutnají skvěle i usušené a připravuje se z nich dobrá marmeláda.
+ANGREŠT Kůra světlá, šedohnědá Plod: bobule (od června do srpna) Větve angreštu
+mají trny. Jeho malé plody jsou načervenalé. Angrešt potřebuje hodně vody. Plody
+můžeš sklízet už brzy v létě. Chutnají i jako želé nebo marmeláda. ČERVENÝ RYBÍZ
+Kůra: hnědá Plod: bobule (od června do srpna) Červený rybíz najdeš v každé
+ovocné zahradě. Je velmi nenáročný a může být starý až třicet let. Jeho plody
+chutnají kysele. Dobře se hodí pro šťávu a marmeládu. ČERNÝ RYBÍZ Kůra: hnědá
+Plod: bobule (v červnu a červenci) 
+
+Má měkké jehlice, které vyrůstají ve svazečcích. Na podzim se modřín zbarvuje do
+zlatova a ztrácí jehlice. Šišky visí na stromě několik let. Modřínové dřevo je
+velmi tvrdé. SMRK Kůra: červenohnědá, šupinatá Plod: šiška (v říjnu a listopadu)
+Smrk je naším nejrozšířenějším jehličnatým stromem. Jeho jehlice jsou velmi
+špičaté a jsou uspořádány v kruhu kolem větve. Smrkové šišky potřebují rok na
+to, aby dozrály. Pak odpadávají spolu se semeny. JEDLE Kůra: šedá, hladká Plod:
+šiška (v říjnu a listopadu) Jedlové jehlice nepíchají. Na větvích jsou
+uspořádány protilehle. Na rubu mají dva podélné šedivé proužky. 
+
+Její bílé květy mají tmavě červené tyčinky. Dužina jako by někdy obsahovala
+zrnka písku. Hrušky se skladují ve velmi vlhkých prostorách. MERUŇKA Kůra:
+červenohnědá Plod: peckovité ovoce (od července do září) Meruňka pochází z Číny.
+Peršané a Římané ji k nám dovezli před dvěma tisíci lety. Květy jsou růžové a
+jsou posazeny přímo na větvích. Zralý plod má sametovou slupku a lehce se
+zbavuje jádra. BROSKEV Kůra: červenohnědá Plod: peckovice (v červenci a srpnu)
+Domovem broskve je Arménie. Strom není tak choulostivý na mráz jako meruňka.
+Dosahuje proto většinou vyššího stáří. 
+
+Malé chomáče kvítků vyrůstají přímo z větví. Plodem jilmu je zploštělý oříšek ve
+velké poletující skořápce. JAVOR POLNÍ Kůra: hnědá Plod: Křídlaté semeno (od
+července do září) Javor polní má rád písčitou půdu. Často vyrůstá jen jako
+veliký keř. Má troj- nebo pětilaločné listy, které jsou na koncích zakulacené.
+Plod javoru vypadá jako malá vrtulka. VLAŠSKÝ OŘECH Kůra: stříbrošedá,
+popraskaná Plod: ořech (v říjnu) Ořech má rád teplo. Jeho kočičky připomínající
+párek kvetou v květnu. Ořechy zrají v tlustých, zelených slupkách, které se při
+dopadu rozbijí. Když promneš listy ořechu v ruce, ucítíš silnou vůni. ŠÍPKOVÁ
+RŮŽE Kůra: světle hnědá 
+
+Plod: tobolka (v srpnu a září) Topoly nejčastěji nalezneme na březích řek. Mohou
+dosahovat výšky až třiceti metrů. Na jaře kvetou nejprve jehnědy, a teprve pak
+se objevují trojhranné listy. Semena jsou porostlá hustými bílými chloupky a
+poletují ve větru. BŘÍZA Kůra: bílá s černými trhlinami Plod: oříšek (v srpnu a
+září) Bříza potřebuje hodně světla. Ve visících jehnědách břízy zrají křídlaté
+oříšky, které vítr roznáší po okolí. Z listů bříz se připravuje ochranný
+prostředek na vlasy. TOPOL BÍLÝ Kůra: bílá až šedá Plod: oříšek (v srpnu a září)
+Topol bílý vyroste každý rok o jeden metr. 
+
+V ovocné zahradě Je květen. První mláďata zelených pěnkav jsou již opeřená. V
+korunách stromů bzučí včely, protože teď kvetou jabloně i hrušně. Za měsíc bude
+hospodyně vytlačovat ze zralého rybízu šťávu a z jahod připravovat marmeládu. A
+na podzim zavaří hrušky a ve sklepě pak na zimu uloží jablka. VINNÁ RÉVA Kůra:
+hnědá Plod: hrozny (v říjnu) Vinná réva je popínavý keř. Jeho malé kvítky voní a
+lákají množství hmyzu. Vinná réva se pěstuje na slunečných svazích. Z hroznů se
+vyrábí šťáva, mošt, ocet a víno. TŘEŠEŇ Kůra: tmavě šedá, popraskaná Plod:
+peckovice (v červnu a červenci) 
+
+Plod: souplodí (v říjnu) Šípková růže má trny a narůžovělé květy, které slabě
+voní. Na podzim dává zářivě červené plody: šípky. Marmeláda z šípků má hodně
+vitaminů. RAKYTNÍK Kůra: šedá až bronzově zabarvená Plod: bobule (v září a
+říjnu) Rakytník je trnovitým keřem, který svými rozvětvenými kořeny zpevňuje
+půdu. Listy rakytníku jsou na spodní straně stříbřité. Jeho oranžově zbarvené
+plody obsahují hodně vitaminu C. DŘIŠŤÁL Kůra: světle šedá Plod: bobule (v září
+a říjnu) Dřišťál roste na kamenitých svazích. Má hranaté větve, jeho listy
+vyrůstají v chomáčích. Větve mají trny, a jeho bobule chutnají kysele. 
+
+S vámi se mohu milovat..." a sedla si Havlovi na klín a začala ho rozpínat. Co
+dělal doktor Havel? Ach, to je mi otázka... Páté jednání Ve víru ušlechtilosti
+Po noci přišlo jitro a Flajšman šel do zahrádky, aby nařezal kytici růží. Pak
+odjel tramvají do nemocnice. Alžběta ležela ve zvláštním pokojíku na interním
+oddělení. Flajšman si sedl k její posteli, položil kytici na noční stolek a
+chytil ji za ruku, aby jí spočítal tep. "Tak co, už je vám lépe?" zeptal se pak.
+"Ale jo," řekla Alžběta. A Flajšman řekl procítěně: "Takové hlouposti jste
+neměla dělat, děvčátko." 
+
+Potom ho strhla na gauč a divoce se svíjejíc a hlasitě vzdychajíc kousla ho do
+rtu a nakonec i do špičky jazyka, což Eduarda velmi zabolelo. Pak se mu vyvinula
+z rukou, řekla "Počkej!" a odběhla do koupelny. Eduard si olízl prst a zjistil,
+že mu jazyk mírně krvácí. Kousnutí ho tak bolelo, že usilovně získaná opilost
+ustoupila a hrdlo se mu znovu stáhlo úzkostí, pomyslil-li na to, co ho čeká. Z
+koupelny bylo slyšet mohutné cvrčení a šplouchání vody. Vzal do ruky láhev
+koňaku, přiložil k ústům a zhluboka se napil. 
+
+Věděla, že má krásné tělo, a chtěla vás donutit, abyste se o tom přesvědčil.
+Vzpomeňte si, jak ve dveřích říkala: Kdybyste věděli. Vy nic nevíte. Vy nic
+nevíte. Tak teď už to víte, Alžběta má ohavnou tvář, ale krásné tělo. Sám jste
+to přiznal. Vidíte, že neuvažovala tak docela hloupě. Možná, že si teď konečně
+dáte říct." "Možná," pokrčil Havel rameny. "Určitě," řekl primář. Teorie Havlova
+"To, co říkáte, primáři, má svou přesvědčivost, ale je v tom chyba: přeceňujete
+mou roli v této hře. Tady nešlo o mne. Nebyl jsem to přece jenom já, kdo odmítal
+s Alžbětou spát. 
+
+pocítila k němu krátkou prudkou zášť a řekla: "Neděláte si moc velké oči?"
+Mladík se podíval na dívku; její vzdorovitá tvář zdála se mu být plna křeči;
+pocítil k dívce lítost a zatoužil po jejím známém, obvyklém pohledu (o němž
+říkával, že je dětský a prostý); nahnul se k ní, objal ji rukou kolem ramen a
+řekl tiše jméno, kterým ji obvykle oslovoval a kterým chtěl nyní zrušit hru. Ale
+dívka se mu vyvinula a řekla: "Berete to nějak moc zprudka!" Odstrčený mladík
+řekl: "Promiňte, slečno," a díval se mlčky před sebe na silnici. 4 
+
+"Neptej se a běž," řekl mladík. "Jak to se mnou mluvíte?" "Jako s děvkou," řekl
+mladík. 10 Šli po špatně osvětleném schodišti: na odpočívadle pod prvním
+poschodím stála u záchodu skupina přiopilých mužů. Mladík chytil dívku zezadu
+kolem těla tak, že ji držel dlaní za prs. Muži kolem záchodku to viděli a začali
+pokřikovat. Dívka se chtěla vytrhnout, ale mladík ji okřikl: "Drž!" Muži to
+kvitovali s obhroublou solidárností a adresovali dívce několik sprostých
+poselství. Mladík s dívkou došel do prvního poschodí a otevřel dveře do pokoje.
+Rozsvítil. Byl to úzký pokoj s dvěma postelemi, stolkem, židlí a umývadlem. 
+
+"Já vím, bratře, že jsi přímý člověk a že si na tom zakládáš. Ale polož si jednu
+otázku: Proč vlastně mluvit pravdu? Co nás k ní zavazuje? A proč vůbec
+pravdomluvnost pokládáme za ctnost? Představ si, že se potkáš s bláznem, který
+bude tvrdit, že je ryba a my všichni jsme ryby. Budeš se s ním hádat? Budeš se
+před ním svlékat a ukazovat mu, že nemáš ploutve? Budeš mu říkat do očí, co si
+myslíš? No řekni!" Bratr mlčel a Eduard pokračoval: 
+
+Bratr se Eduarda vyptával, jak se mu daří na škole. Eduard řekl, že celkem
+dobře, a bratr řekl: "Ta Čecháčková je svině, ale já jsem jí už dávno odpustil.
+Odpustil jsem jí, neboť nevěděla, co činí. Chtěla mi ublížit, a zatím mi pomohla
+ke krásnému životu. Jako zemědělec si vydělám víc a styk s přírodou mne
+uchraňuje skepse, které podléhají obyvatelé měst." 
+
+"Ale vždyť jste říkal, že jedete do Nízkých Tater!" divila se dívka. "Jedu
+slečno, kam se mi zachce. Jsem svobodný člověk a dělám to, co chci a co se mi
+zlíbí." 6 Když dojeli do Nových Zámků, začalo se už stmívat. Mladík tu nikdy
+nebyl a trvalo chvíli, než se tu zorientoval. Několikrát zastavil auto a ptal se
+kolemjdoucích, kde je hotel. Bylo tu několik rozkopaných ulic, takže jízda do
+hotelu, i když byl (jak všichni dotazovaní tvrdili) zcela blízko, vedla tolika
+oklikami a objížďkami, že to trvalo téměř čtvrt hodiny, než u něho konečně
+zastavili. 
+
+Ostatně právě tu neděli v kostele si všiml, že Alice je jakási jiná: hned jak se
+sešli, vsunula mu ruku pod paži a i v kostele se ho tak držela; kdežto jindy se
+chovala skromně a nenápadně, tentokrát se rozhlížela kolem dokola a pozdravila s
+úsměvnou úklonou aspoň deset známých. To bylo zvláštní a Eduard tomu nerozuměl.
+Když se pak o dva dny později spolu procházeli ztemnělými ulicemi, Eduard užasle
+konstatoval, že její polibky, kdysi tak nepříjemně věcné, zvlhly, zteplaly a
+zhoroucněly. Když se s ní na chvíli zastavil pod lucernou, zjistil, že se na
+něho dívají dvě zamilované oči. 
+
+Pak vypjata v celé slávě své fiktivní nahoty nedívala se už na nikoho, ani na
+Havla, jen přimhouřenýma očima své pootočené hlavy pohlížela dolů na vlastní
+kroutící se tělo. Pak se najednou její pyšný postoj zlomil a Alžběta si sedla na
+klín doktora Havla; zívajíc řekla: "Jsem utahaná." Natáhla ruku po Havlově
+sklence a napila se. "Doktore," řekla Havlovi, "nemáš nějaký prášek na
+povzbuzení? Já přece nebudu spát!" "Pro vás všechno, Alžbětko," řekl Havel,
+zvedl Alžbětu ze svého klína, posadil ji na židli a šel k lékárničce. Tam našel
+silné prášky na spaní a dva podal Alžbětě. 
+
+Když odemkl dveře pavilónu, doktorka se bez valného vysvětlování hrnula dál, a
+teprve až se usadila v inspekčním pokoji do křesla naproti Havlovi, začala
+vysvětlovat, že ani nemohla dojít domů; teprve teď prý cítí, jak je rozrušena;
+nemohla by vůbec spát a prosí Havla ještě o trochu řeči, aby se uklidnila. Havel
+nevěřil ani slova z toho, co doktorka povídala, a byl tak neslušný (či
+neopatrný), že to bylo z výrazu jeho tváře patrno. Doktorka proto pravila: "Vy
+mi ovšem nevěříte, protože jste přesvědčen, že jsem přišla jenom proto, abych se
+s vámi vyspala." 
+
+"Co se bojíte, pane primáři! Uvidíte aspoň, jak má správně vypadat nahá ženská!"
+hlaholila Alžběta, a pak se zase obrátila k Havlovi, ohrožujíc ho ňadry: "Copak,
+Havlíčku? Jsi tu jak na pohřbu! Zvedni tu svou hlavu! Copak ti někdo umřel?
+Někdo ti umřel? Podívej se na mě! Já přece žiju! Já neumírám! Já zatím ještě
+pořád žiju! Já žiju!" a při těch slovech její zadnice už nebyla zadnice, ale sám
+žal, nádherně vykroužený žal, tančící pokojem. "Měla byste toho nechat,
+Alžběto," řekl Havel směrem k parketám. "Nechat?" řekla Alžběta, "vždyť tančím
+kvůli tobě! A teď ti předvedu striptýz! 
+
+Pronásleduje mne smůla, protože žiji ve šťastném manželství a nikdy se nebudu
+moct rozvést. A mám nešťastnou lásku, protože žena, kterou miluji, je naneštěstí
+tato doktorka. A přesto se mi líbí na světě, vy chytráku jeden!" "Správně,
+správně," řekla doktorka primářovi s nebývalou něhou a chytla ho za ruku: "I mně
+se líbí na světě!" V tu chvíli přišel k trojici lékařů Flajšman a řekl: "Byl
+jsem u Alžběty. Je to úžasně čestná žena. Všechno zapřela. Všechno vzala na
+sebe." "Vidíte," smál se primář, "a tady Havel nás bude všechny lákat k
+sebevraždě!" "Ovšem," řekla doktorka a přistoupila k oknu. 
+
+obcházela všechny své čtyři diváky, vypínajíc postupně nad každým z nich
+imaginární nahotu svého poprsí. Nakonec se zastavila před Havlem, znovu se
+začala vrtět v bocích, a mírně se shýbajíc, sunula obě ruce podél boků dolů a
+zase (jako před chvílí) pozvedla nejdřív jednu, potom druhou nohu, a pak se
+vítězně vztyčila, vzpažujíc vzhůru pravou ruku, na níž k sobě tiskla palec a
+ukazováček. Tou rukou zase plavně hodila směrem k Havlovi. 
+
+Oba obrazy stále prosvítaly jeden přes druhý a mladík chápal, že dívka se jen na
+povrchu odlišuje od jiných, ale ve svých rozsáhlých hlubinách je stejná jako
+jiné ženy, plná všech možných myšlenek, pocitů, neřestí, které dávají za pravdu
+všem jeho tajným pochybám a žárlivostem; že dojem kontur, které ji vymezují jako
+individualitu, je jen klam, jemuž podléhá ten druhý, ten, kdo se dívá, on. Zdálo
+se mu, že ta dívka, tak jak ji miloval, byla jen výtvorem jeho touhy, jeho
+abstrakce, jeho důvěry a že skutečná dívka stojí teď před ním a je beznadějně
+cizí, beznadějně jiná, beznadějně mnohoznačná. 
+
+"Flajšmánku," řekl primář rozněžněle, "chápu to od vás jako mimořádný projev
+přízně stárnoucímu šéfovi." Stáli pak oba pod platanem provádějíce úkon, který
+primář s neustávajícím patosem a v nových a nových obrazech nazýval bohoslužbou.
+Druhé jednání Krásný mladý sarkastický muž Potom se spolu vraceli dlouhou
+chodbou a primář držel medika bratrsky kolem ramene. Medik nepochyboval o tom,
+že žárlivý plešatec odhalil doktorčin signál a teď se mu svými přátelskými
+výlevy vysmívá. Nemohl ovšem šéfovi shodit ruku z ramene, ale tím víc zlosti se
+hromadilo v jeho nitru. 
+
+Byl tentokrát dmutím jednak omámen, jednak (v tom koutku mysli, kam už omámení
+nedosáhlo) udiven: jak to, že jeho touha má takovou sílu, že na její zavolání
+skutečnost pokorně přiběhne připravena se stát? Divě se nadále své síle, dával
+pozor, až se rozhovor stane vzrušenější a debatéři si ho přestanou všímat.
+Jakmile se to stalo, vytratil se z místnosti. Krásný mladý muž s rukama
+složenýma v klíně Oddělení, kde se odbývalo toto improvizované symposium, bylo v
+přízemí pěkného pavilónu, stojícího (poblíže jiných pavilónů) ve velké
+nemocniční zahradě. Do ní teď vstoupil Flajšman. 
+
+"Bude zas krásný den. Venku je tak modro. Co tomu říkáte, Flajšmánku?" Ještě
+před chvílí si Flajšman málem vyčítal, že jednal chytrácky, když všechno odbyl
+jen kyticí růží a několika pěknými slovy, ale teď byl rád, že se neunáhlil.
+Slyšel doktorčin signál a znamenitě mu rozuměl. Nit dobrodružství se navazuje na
+tom místě, kde byla včera přestřižena, když jeho setkání s doktorkou zmařil
+plyn. Neudržel se, aby se na doktorku neusmál i před tváří žárlivého primáře.
+Příběh tedy pokračuje tam, kde včera skončil, a přece se Flajšmanovi zdá, že do
+něho vstupuje mnohem starší a mnohem silnější. 
+
+"Naše krásná paní kolegyně, která dnes úplně září mládím, podala možná opravdu
+nejsprávnější výklad událostí," řekl primář doktorce a Havlovi, když se všichni
+tři sešli na oddělení. "Alžběta si vařila kávu a usnula. Aspoň to sama tvrdí."
+"Vidíte," řekla doktorka. "Nic nevidím," oponoval primář. "Nakonec totiž nikdo
+nic neví, jak to doopravdy bylo. Kastrólek mohl stát na sporáku už předtím. Když
+si chtěla Alžběta pustit plyn, proč by ho kvůli tomu dávala pryč?" "Ale vždyť to
+tak sama vysvětluje!" namítla doktorka. "Když se nám patřičně předvedla a
+patřičně nás postrašila, proč by to nakonec nesvedla na kastrólek? 
+
+a prosakovalo pozorností nesčetných kolegů a kolegyň i do jeho časově chudičkého
+soukromí, které nikdy nezůstalo utajeno a stalo se ostatně už několikrát
+předmětem klepů i veřejného jednání. Ani dva týdny dovolené neposkytly mu pocit
+osvobození a dobrodružství; šedý stín přísné plánovanosti ležel i tu; nouze o
+letní byty ho donucovala, že si musil zamluvit pokoj v Tatrách už před půl rokem
+a že k tomu potřeboval doporučení od závodní rady svého podniku, jehož
+všudypřítomná duše o něm tedy nepřestala ani na chvíli vědět. 
+
+Byl s tím vším smířen, přesto ho však občas přepadala hrozná představa silnice,
+po které je hnán, na níž je všemi viděn a ze které nesmí odbočit. Ta představa
+se mu vybavila i nyní; podivným krátkým spojením se mu ztotožnila obrazná
+silnice se skutečnou silnicí, po níž jel - a to ho přivedlo k náhlé
+ztřeštěnosti. "Kam jste říkala, že chcete jet?" zeptal se dívky. "Do Banské
+Bystrice," odpověděla. "A copak tam budete dělat?" "Mám tam schůzku." "S
+kýmpak?" "S jedním pánem." Auto přijíždělo právě na velké rozcestí; řidič
+zmírnil rychlost, aby si mohl přečíst tabule označující směry; pak odbočil
+doprava. 
+
+Všechno, co následovalo, odehrálo se pak už v rychlé věcnosti: umělé dýchání,
+telefon na interní oddělení, vozítko pro přesun nemocné, předání lékaři, bdícímu
+na interně, další umělé dýchání, vzkříšení, transfúze krve a konečně hluboké
+vydechnutí, když se Alžbětin život ukázal nad vší pochybu zachráněn. Třetí
+jednání Co kdo řekl Když vyšli všichni čtyři lékaři z interny na dvůr, vypadali
+vyčerpaně. Primář řekl: "Pokazila nám symposion, Alžbětka." Doktorka řekla:
+"Neukojené ženy přinášejí vždycky smůlu." Havel řekl: "To je zvláštní. Musela si
+pustit plyn, abychom poznali, že má tak krásné tělo." Na ta slova se podíval
+Flajšman na Havla (dlouze) a řekl: 
+
+Sabotáž jeho těla ho uvedla pokaždé do neuvěřitelné paniky a nesl ji jako
+neodčinitelnou hanbu, ať už by byla jejím svědkem krásná tvář či tvář tak ohavná
+a komická, jako byla tvář ředitelčina. A ředitelka byla už krok od něho a on,
+vystrašen a nevěda, co si počít, řekl najednou, ani nevěděl jak (byl to spíš
+plod vnuknutí než lstivé úvahy): "Ne, ne, proboha ne! Ne, to je hřích, to by byl
+hřích!" a uskočil. Ředitelka se k němu dále přibližovala a mumlala temným
+hlasem: "Jaký hřích! Žádný hřích není!" Eduard ustupoval za kulatý stolek, u
+něhož před chvílí seděli: 
+
+"Kdybys mu říkal jen a jen čirou pravdu, jen to, co si o něm opravdu myslíš,
+přistoupil bys na vážný rozhovor s bláznem a sám by ses stal bláznem. A tak je
+to i se světem, který nás obklopuje. Kdybych mu tvrdošíjně říkal pravdu do očí,
+znamenalo by to, že ho beru vážně. A brát vážně něco tak nevážného, to znamená
+stát se sám nevážným. Já, bratře, musím lhát, nechci-li brát vážně blázny a stát
+se sám jedním z bláznů." 10 Byla neděle odpoledne a oba milenci odjížděli zpátky
+do města; 
+
+Stáhlo se mu úzkostí hrdlo. Poslechl ředitelku a napil se, ale jeho úzkost teď
+byla tak silná, že na něho alkohol vůbec nepůsobil. Zato ředitelka byla již po
+pár číškách dokonale povznesena nad obvyklou střízlivost a její slova nabývala
+exaltovanosti téměř výhružné. "Jedno vám závidím," říkala. "Že jste tak mladý.
+Vy ještě nemůžete vědět, co je to zklamání, co je to deziluze. Vy vidíte ještě
+svět plný naděje a krásy." 
+
+chvíli mlčeli a pak Havel vzdychl: "Co jen to té Alžbětě prasklo v bedně." "Jen
+žádná sentimentalita, doktore," řekl primář. "Když někdo dělá takové voloviny,
+bráním se tomu, aby mne to dojímalo. Ostatně kdybyste si nebyl postavil hlavu a
+vykonal s ní už dávno to, co se neostýcháte dělat se všemi jinými, nebylo by k
+tomu došlo." "Děkuju vám, že jste mne učinil příčinou sebevraždy," řekl Havel.
+"Buďme přesní," odpověděl primář, "nešlo o sebevraždu, nýbrž o sebevražednou
+demonstraci nastrojenou tak, aby ke katastrofě nedošlo. Milý doktore, když se
+chce někdo otrávit, tak především zamkne dveře. 
+
+Teprve po náležité vteřině plné pohnutí ozvala se doktorka: "Netušila jsem,
+doktore, že umíte tak souvisle mluvit. Vylíčil jste se jako postava pro komedii,
+jako šeď, jako nuda a nula. Naneštěstí způsob, jak jste mluvil, byl poněkud
+příliš vznešený. To je ta vaše zatracená rafinovanost: nazvat se žebrákem, ale
+volit k tomu slova tak královská, abyste přece jen zůstal víc králem než
+žebrákem. Jste starý podvodník, Havle. Ješitný i ve chvílích, kdy se hanobíte.
+Jste starý, sprostý podvodník." Flajšman se hlasitě zasmál, neboť se ke svému
+uspokojení domníval, že našel v doktorčiných slovech opovržení k Havlovi. 
+
+Říkáte, že jsem vůči ženám jako smrt. Jenomže ani smrt nemá ráda, když se jí
+poroučí." Primářův největší úspěch "Možná, že vám rozumím," odpověděl primář.
+"Když mi bylo o nějaký rok méně, znal jsem holku, která šla s každým, a protože
+byla hezká, usmyslil jsem si, že ji dostanu. A představte si, že mne odmítla.
+Šla s mými kolegy, se šoféry, s topičem, s kuchařem, i s nosičem mrtvol, jenom
+se mnou ne. Dovedete si to představit?" "Ale jo," řekla doktorka. 
+
+"Abyste věděla," rozzlobil se primář, který své milence před lidmi vykal, "byl
+jsem tehdá pár let po promoci a byl jsem kanón. Věřil jsem, že každá žena je
+dosažitelná, a dařilo se mi to dokazovat na ženách poměrně těžko dosažitelných.
+A podívejte se, na této holce, tak snadno dosažitelné, jsem ztroskotal." "Jak
+vás znám, máte na to jistě svou teorii," řekl doktor Havel. "Mám," odpověděl
+primář. "Erotika není jen žádostivost těla, ale ve stejné míře i žádostivost
+cti. Partner, kterého jste získal, který o vás stojí a miluje vás, to je vaše
+zrcadlo, míra toho, co jste a co znamenáte. 
+
+V erotice hledáme obraz svého vlastního významu a váhy. Jenomže moje kurvička to
+měla těžké. Ona šla s každým, takže těch zrcadel bylo tolik, že dávala docela
+matoucí a mnohoznačný obraz. A pak: když jdete s každým, přestanete věřit, že by
+tak všední věc, jako je milování, mohla mít pro vás skutečný význam. A tak
+hledáte pravou významnost právě na opačné straně. Jasnou míru její lidské
+hodnoty mohl té kurvičce poskytnout jen ten, kdo o ni sice stál, ale koho ona
+sama odmítla. 
+
+Domluvte si to s ním." "Nelíbí se mi." "Ale v zásadě proti tomu nic nemáte, mít
+za noc několik mužů." "Proč ne, když jsou hezcí." "Máte je raději po sobě, nebo
+zároveň?" "Tak i tak," řekla dívka. Rozhovor zacházel do čím dál větších
+nehorázností; dívku to mírně šokovalo, ale nemohla protestovat. I ve hře se
+skrývá pro člověka nesvoboda; i hra je pro hráče past; kdyby to nebyla hra a
+seděli tu skutečně dva cizí lidé, stopařka by se už dávno mohla urazit a odejít;
+ale ze hry není úniku; 
+
+byli sami v kupé (holčička už zase vesele švitořila) a Eduard si vzpomněl, jak
+se před časem těšil, že najde v nepovinné Alici životní vážnost, když mu ji jeho
+povinnosti nikdy neposkytnou, a s lítostí si uvědomoval (vlak idylicky tloukl o
+spáry kolejnic), že milostný příběh, jejž s Alicí prožil, je nicotný, upletený z
+nahodilostí a omylů, bez jakékoli vážnosti a smyslu; slyšel Alicina slova, viděl
+její gesta (tiskla mu ruku) a napadlo ho, že jsou to znaky zbavené významu,
+mince bez krytí, závaží z papíru, že na ně nemůže dát o nic víc než Bůh na
+modlitbu nahé ředitelky; 
+
+Vzduchem plula samá velká slova a Flajšman si říkal, že láska má jedinou míru, a
+tou je smrt. Na konci pravé lásky je smrt, a jenom ta láska, na jejímž konci je
+smrt, je láskou. Vzduchem pluly vůně a Flajšman se ptal: bude ho vůbec někdo tak
+milovat, jako tato nepěkná žena? Ale co je krása či nekrása proti lásce? Co je
+škaredost tváře proti citu, v jehož velikosti se zrcadlí samo absolutno?
+(Absolutno? Ano. Byl to chlapec teprve nedávno vyvržený do dospělého světa
+plného nejistot. 
+
+Bylo před nimi ještě třináct dnů dovolené. Symposion První jednání Inspekční
+pokoj Inspekční pokoj lékařů (na libovolném oddělení libovolné nemocnice v
+libovolném městě) svedl dohromady pět postav a spletl jejich jednání a řeči v
+nicotný, a přece tím radostnější příběh. Je tu doktor Havel a sestra Alžběta
+(oba mají toho dne noční službu) a jsou tu další lékaři (zavedla je sem jakási
+sotva důležitá záminka, aby u pár donesených lahví vína seděli s oběma
+sloužícími): plešatý primář téhož oddělení a sličná třicátnice, doktorka z
+jiného oddělení, o níž celá nemocnice ví, že s primářem chodí. 
+
+"Alice, jsi šťastna?" "Jo," řekla Alice. "Já jsem zoufalý," řekl Eduard. "Co
+blázníš?" řekla Alice. "To jsme neměli dělat. To se nemělo stát." "Co ti to
+vlezlo do hlavy? Vždyťs to sám chtěl!" "Ano, chtěl," řekl Eduard. "Ale to byla
+má největší chyba, kterou mi Bůh nikdy neodpustí. Byl to hřích, Alice." "Prosím
+tě, co se ti stalo?" řekla holčička klidně. "Vždyť jsi sám pořád říkal, že Bůh
+chce hlavně lásku!" Když Eduard slyšel, jak si Alice klidně přisvojila jeho
+teologické sofisma, s nímž před časem tak neúspěšně vytáhl do boje, chytil ho
+běs: "Říkal jsem to, abych tě zkoušel. 
+
+"Ale Havle," řekla doktorka, "jako byste nevěděl, že devadesát devět procent
+všech řečí jsou šplechty. Copak vy sám většinou nemluvíte, jenom abyste mluvil?"
+Doktoři ještě chvíli povídali a pak vyšli všichni tři před pavilón; primář a
+doktorka podali Havlovi ruce a odcházeli pryč. Vůně pluly nočním vzduchem
+Flajšman došel konečně do předměstské ulice, kde bydlil se svými rodiči v
+rodinném domku obklopeném zahradou. Otevřel branku, ale nešel dál do dveří,
+nýbrž usedl na lavičku, nad níž se pnuly růže, pečlivě ošetřované jeho maminkou.
+
+Na tomto místě můžeme na chvíli přestat sledovat rozhovor (neustávající ve svých
+nicotnostech) a zmínit se o tom, že Flajšman se po celou dobu snažil dívat do
+očí doktorce, neboť se mu zatraceně líbila už od té chvíle, kdy ji (bylo to asi
+před měsícem) poprvé uviděl. Vznešenost jejích třiceti let ho oslňovala. Znal ji
+dosud jen letmo a dnes poprvé měl příležitost trávit s ní delší čas ve stejné
+místnosti. Zdálo se mu, že i ona chvílemi opětuje jeho pohled, a byl tím
+vzrušen. Po jednom takovém vzájemném pohledu doktorka zničehonic vstala,
+přistoupila k oknu a řekla: 
+
+Vždyť pokud jsem vůbec obtížen nějakou vinou, tak jen tím, že neberu Alžbětu.
+Velký Sběratel nemá nic společného s tragédií ani s dramatem. Erotika, která
+bývala vějičkou katastrof, připodobnila se jeho zásluhou k snídaním a obědům, k
+filatelii, ping-pongu, ne-li k jízdě tramvají a k nakupování. Uvedl ji do
+koloběhu všednosti. Proměnil ji v kulisu a prkna scény, na kterou by skutečné
+drama mělo teprve vstoupit. Běda, přátelé," zvolal pateticky Havel, "mé lásky
+(smím-li je tak nazývat) jsou podlahou jeviště, na kterém se nic neodehrává.
+Milá doktorko a milý primáři. 
+
+Ať se honil jakkoli za dívkami, hledal především útěšnou náruč, nekonečnou a
+nesmírnou, která by ho vykoupila z pekelné relativity čerstvě objeveného světa.)
+Čtvrté jednání Doktorčin návrat Doktor Havel ležel již chvíli na gauči, přikryt
+lehkou vlněnou dekou, když uslyšel zaťukání na okno. Ve světle měsíce uviděl
+doktorčinu tvář. Otevřel okno a ptal se: "Co je?" "Pusťte mne dovnitř!" řekla
+doktorka a spěchala ke vchodu do budovy. Havel si zapjal rozepnuté knoflíky na
+košili a vzdychnuv vyšel z pokoje. 
+
+Byla si tedy absolutně krásná. Vzrušila se tím a ulehla lačně na gauč. Ale
+spánek ji přepadl patrně dřív než rozkoš." "Určitě," vzpomněl si teď Havel,
+"vždyť já jsem jí dal prášky pro spaní!" "To je na vás podobné," řekla doktorka.
+"Tak je vám ještě něco nejasné?" "Je," řekl Havel. "Vzpomeňte si na ty její
+řeči: Já ještě neumírám! Já žiju! Já zatím pořád žiju! A ta její poslední slova:
+říkala je tak pateticky, jako by to byla slova na rozloučenou: Kdybyste věděli.
+Vy nic nevíte. Vy nic nevíte." 
+
+Byl první den jejich dovolené (čtrnáctidenní dovolené, na kterou soustředila
+celý rok svou touhu), byla modrá obloha (celý rok myslila s hrůzou na to,
+bude-li opravdu modrá obloha) a on byl s ní. Na jeho "kampak" zrudla a odběhla
+beze slova od auta. Obešla stanici, která stála na kraji silnice zcela o samotě
+obklopena poli; asi sto metrů odtud (ve směru jejich další cesty) začínal les.
+Vydala se k němu, ztratila se v něm za keříčkem a po celou dobu v sobě hýčkala
+pocit pohody. (I radost z přítomnosti milovaného muže se dá totiž nejlépe prožít
+o samotě. 
+
+zdálo se mu vždycky, že její bytost je skutečná jen uvnitř hranic věrnosti a
+čistoty a že za těmito hranicemi prostě neexistuje; že by za těmi hranicemi
+přestala být sama sebou, jako voda přestává být vodou za hranicí varu. Když ji
+nyní viděl, jak překračuje se samozřejmou elegancí tu úděsnou hranici, naplňoval
+ho hněv. Dívka se vrátila ze záchodu a stěžovala si: "Nějaký chlapík mi tam
+řekl: Combien, mademoiselle." "Nedivte se," řekl mladík, "vždyť vypadáte jako
+děvka." "Víte, že mi to vůbec nevadí?" "Měla jste s tím pánem jít!" "Mám tady
+přece vás." "Můžete jít s ním po mně. 
+
+Lítostivá žárlivost opustila však dívku tak rychle, jako ji přepadla. Měla přece
+rozum a věděla dobře, že to vše je pouhá hra; přišlo jí teď dokonce trochu
+směšné, že muže odstrčila z žárlivého vzteku; nebylo by jí milé, kdyby to
+poznal. Měla naštěstí zázračnou schopnost měnit dodatečně smysl svých činů;
+využila tedy této schopnosti a rozhodla se, že ho odstrčila ne ze zlosti, ale
+proto, aby mohla pokračovat dál ve hře, která svou rozmarností se tak dobře hodí
+k prvnímu dni dovolené. 
+
+Možná, že jsou si muž a žena bližší, když spolu nežijí a když o sobě jen vědí,
+že jsou, a když jsou si vděčni za to, že jsou a že o sobě vědí. A stačí jim ke
+štěstí právě jen to. Děkuji ti, Alžbětko, děkuji ti, že jsi." Alžběta ničemu
+nerozuměla, ale tváří se jí šířil blažený, blbý úsměv plný neurčitého štěstí a
+nejasné naděje. Pak Flajšman vstal, stiskl Alžbětě rameno (na znamení diskrétní
+zdrženlivé lásky), obrátil se a odešel. Nejistota všech věcí 
+
+Poslali ho dozadu ke schodišti, kde za zasklenými dveřmi seděla obstarožní
+blondýna pod tabulí plnou klíčů; s potížemi získal klíč od jediného volného
+pokoje. I dívka, když osaměla, shodila ze sebe svou roli. Nepociťovala však
+mrzutost, že se octla v neočekávaném městě. Byla mladíkovi tak oddána, že
+nepochybovala nikdy o ničem, co udělal, a svěřovala mu s důvěrou hodiny svého
+života. Zato se jí znovu vynořila myšlenka, že snad právě tak jako teď ona,
+čekávají na muže v jeho autě jiné ženy, s kterými se potkává na služebních
+cestách. Ale kupodivu ta představa tentokrát nijak nebolela; 
+
+Budu-li mít ovšem dost sil vzepřít se rezignaci, která je určitě horším zlem než
+tato smutná komedie. Možná, že jste odhalila primáře správně. Ale já ho mám
+takto ještě raději a nikdy bych mu nemohl ublížit, z čehož plyne, že bych nikdy
+nemohl mít nic s vámi." Doktorčina odpověď "Milý doktore," pravila doktorka,
+"mezi námi je méně rozporů, než se domníváte. Vždyť i já ho mám ráda. Vždyť i
+mně je ho líto jako vám. A vděčná mu mám být za víc než vy. Bez něho bych tu
+nebyla na tak dobrém místě. 
+
+Láhev koňaku (o kterou neprozřetelně požádal při poslední návštěvě a která nyní
+s tak hrozivou ochotou přispěchala na stůl), čtyři stěny garsoniéry (vytvářející
+prostor jakoby čím dál těsnější, jakoby čím dál uzavřenější), ředitelčin monolog
+(soustřeďující se k tématům čím dál osobnějším), její pohled (nebezpečně
+upřený), to všechno způsobilo, že mu změna představení začala konečně docházet;
+pochopil, že vstoupil do situace, jejíž vývoj je neodvolatelně předurčen;
+uvědomil si, že jeho existence na škole není ohrožena nechutí ředitelky vůči
+němu, nýbrž právě naopak: jeho fyzickou nechutí k hubené ženě, která má chmýří
+pod nosem a pobízí ho, aby pil. 
+
+Pak vešla do místnosti Alžběta. Uvážila zřejmě, že bude nejlépe, když zapomene
+na urážku a bude se chovat, jako by se nic nestalo: proto se chovala mimořádně
+nepřirozeně. Primář jí přisunul židli ke stolu a nalil sklenku: "Pijte,
+Alžbětko, ať zapomenete na všechna příkoří." "Samo," vrhla na něho Alžběta
+veliký úsměv a vypila sklenku. A primář se obrátil znovu na Flajšmana: "Kdyby
+byl člověk odpověden jen za to, čeho je si vědom, byli by hlupáci předem
+zproštěni jakékoli viny. Jenomže, milý Flajšmane, člověk je povinen vědět.
+Člověk odpovídá za svou neznalost. Neznalost je vina. 
+
+(Primář je ovšem ženatý a právě před chvílí pronesl svou oblíbenou sentenci,
+která má svědčit nejen o jeho duchaplnosti, ale i o jeho záměrech: "Drazí
+kolegové, největší neštěstí, jaké vás může potkat, je šťastné manželství: nemáte
+nejmenší naději na rozvod.") Kromě jmenovaných čtyř je tu ještě pátý, ale ten tu
+vlastně není, protože jako nejmladší byl právě poslán pro novou láhev. Dále je
+tu okno, důležité tím, že je otevřené a že jím ze setmělého venku nepřetržitě
+vstupuje do pokoje vonné a teplé léto s měsícem. 
+
+představil si její tělo, které před ním toho dne ráno poskakovalo nahaté, a když
+si uvědomil, že mu toto krásné tělo odchází, protože si je sám a dobrovolně
+odehnal, nazval se v duchu idiotem a měl chuť se zfackovat. Ale co se stalo,
+stalo se, a nic se nedalo už napravit. Ostatně musíme po pravdě říci, že i když
+představa odcházejícího krásného těla způsobovala Eduardovi jisté hoře, vyrovnal
+se s tou ztrátou poměrně brzy. Jestliže ho před časem trápila a do stýskavosti
+přiváděla nouze o tělesnou lásku, byla to dočasná nouze čerstvého přistěhovalce.
+Touto nouzí už Eduard netrpěl. 
+
+a zdálo se mu najednou, že vlastně všichni lidé, s nimiž se v novém působišti
+setkával, byly jen čáry rozpité v pijavém papíře, bytosti s vyměnitelným
+postojem, bytosti bez pevné podstaty; 
+
+Stála tedy před mladíkem nahá a přestala v té chvíli hrát; octla se v rozpacích
+a na její tváři se objevil úsměv, který náležel opravdu jen jí: plachý a
+zmatený. Jenomže mladík k ní nepřistoupil a nesmazal hru. Nepostřehl důvěrně
+známý úsměv; viděl před sebou jen cizí krásné tělo své vlastní dívky, kterou
+nenáviděl. Nenávist opláchla jeho smyslnost ze všeho citového nánosu. Chtěla k
+němu přistoupit, ale řekl jí: "Zůstaň stát, kde jsi, chci tě dobře vidět."
+Toužil teď jen po tom, jednat s ní jako s placenou děvkou. 
+
+Po jejím odchodu bylo ticho, které první přerušil primář: "Vidíte, Flajšmánku.
+Prý je vám líto žen. Ale když je vám jich líto, proč vám není líto Alžběty?" "Co
+je mně po ní?" bránil se Flajšman. "Nedělejte, že nic nevíte. Řekli jsme vám to
+před chvílí. Je do vás blbá." "Můžu za to?" ptal se Flajšman. "Nemůžete," řekl
+primář, "ale můžete za to, že jste k ní hrubý a že ji trápíte. Celý večer jí
+záleželo jen na tom, co uděláte vy, jestli se na ni podíváte, usmějete, jestli
+jí něco hezkého řeknete. A vzpomeňte si, co jste jí řekl." 
+
+Věřte, že na mne nikdy nezapomněla a dodnes nostalgicky vzpomíná, jak mne
+odmítla. Ostatně vyprávěl jsem ten příběh jen proto, abych uvedl analogii k
+Havlovu odmítání Alžběty." Chvála svobody "Proboha, primáři," zaúpěl Havel,
+"snad nechcete říct, že hledám v Alžbětě obraz svého lidského významu!" "Zajisté
+ne," řekla doktorka kousavě. "Vždyť jste nám to už vysvětlil, Alžbětina
+vyzývavost vám připadá jako rozkaz, a vy si chcete ponechat iluzi, že si ženy
+vybíráte sám." "Víte, když už o tom tak mluvíme, doktorko, není to tak,"
+zamyslil se Havel. 
+
+Ale Eduard, i když si je téměř jist, že Bůh není, přece jen se rád a nostalgicky
+obírá jeho představou. Bůh, to je podstata sama, kdežto Eduard nenašel (a od
+příběhu s ředitelkou a Alicí uplynula již řádka let) nikdy nic podstatného ani
+na svých láskách, ani na svém učitelování, ani na svých myšlenkách. Je příliš
+bystrý, aby připustil, že vidí podstatnost v nepodstatném, ale je příliš sláb,
+aby po podstatnosti tajně netoužil. Ach, dámy a pánové, smutno se člověku žije,
+když nemůže nic a nikoho brát vážně! 
+
+Ale to už se v průhledné nylonové noční košili (na prsou hustě zdobené krajkami)
+objevila ve dveřích ředitelka a zvolna kráčela k Eduardovi. Objala ho. Pak
+poodstoupila a řekla s výčitkou: "Proč jsi oblečený?" Eduard si svlékl sako, a
+dívaje se na ředitelku (upírala na něho veliké oči), neuměl myslit na nic jiného
+než na to, že jeho tělo bude s největší pravděpodobností sabotovat jeho snaživou
+vůli. Chtěje tedy své tělo nějak povzbudit, řekl nejistým hlasem: "Svlékněte se
+úplně." 
+
+jenom kdesi daleko v koutku svého vědomí pociťovala hrůzu nad tím, že nikdy
+neměla takovou rozkoš a tolik rozkoše jako právě tentokrát - za tou hranicí. 12
+Pak všecko skončilo. Mladík se zvedl z dívky a sáhl po dlouhé šňůře, která
+visela nad postelí; zhasl světlo. Nechtěl vidět dívčinu tvář. Věděl, že hra
+skončila, ale nechtělo se mu vracet do obvyklého vztahu k dívce; bál se toho
+návratu. Ležel teď ve tmě vedle dívky a ležel tak, aby se jejich těla
+nedotýkala. Po chvíli uslyšel tiché vzlykání; 
+
+dívčina ruka se nesměle, dětsky dotkla jeho ruky: dotkla se, stáhla, zase se
+dotkla a pak se ozval prosebný, vzlykavý hlas, který ho oslovil důvěrným jménem
+a říkal: "Já jsem já, já jsem já..." Mladík mlčel, nehýbal se a uvědomoval si
+smutnou bezobsažnost dívčina tvrzení, v němž neznámé se definuje týmž neznámým.
+A dívka přešla brzy ze vzlykotu do hlasitého pláče a tu jímavou tautologii
+opakovala ještě nesčetněkrát: "Já jsem já, já jsem já, já jsem já..." Mladík
+začal přivolávat na pomoc soucit (musil ho přivolávat z dálek, protože nablízku
+nikde nebyl), aby mohl utišit dívku. 
+
+"Na moc mne neoceňujete." Mladík řekl: "Za víc nestojíš." Dívka se přivinula k
+mladíkovi: "Takhle na mne nemůžeš! Na mne musíš trošku jinak, musíš se trošku
+snažit!" Objímala ho rukama a natahovala se ústy k jeho ústům. Položil jí na
+ústa prsty a jemně ji odstrčil. Řekl: "Líbám se jenom se ženami, které mám rád."
+"A mě nemáš rád?" "Ne." "Koho máš rád?" "Co je ti po tom. Svlékej se!" 11 Nikdy
+se tak nesvlékala. Plachost, pocit vnitřní paniky, ztřeštěnost, to všechno, co
+vždycky pociťovala, když se před mladíkem svlékala (a nemohla se krýt tmou), to
+všechno bylo pryč. 
+
+Od chvíle, kdy jste se objevil na našem oddělení, není s ní k vydržení. Jsou to
+už dva měsíce." Flajšman se podíval (dlouze) na primáře a řekl: "To já opravdu
+nevím." A pak dodal: "A taky mě to vůbec nezajímá." "A co ty vaše ušlechtilé
+řeči? Co ty všechny vaše kdáky o úctě k ženám?" předstíral Havel velkou
+přísnost. "Působíte Alžbětě muka a nezajímá vás to?" "Cítím k ženám lítost a
+nemohl bych jim nikdy vědomě ubližovat," řekl Flajšman. "Ale co působím
+bezděčně, mě nezajímá, protože je to mimo můj vliv, a proto taky mimo mou
+odpovědnost." 
+
+Ženy se umějí strašně stydět. Jenomže o tom vy, Alžběto, sotva něco víte."
+"Anebo," přispěchal Flajšmanovi na pomoc primář, "Klára je tváří v tvář
+Flajšmanovi tak zkamenělá úzkostí lásky, že se s ním nemůže vůbec milovat. Vy
+si, Alžběto, nedovedete představit, že byste milovala někoho tak strašně moc, že
+byste se právě proto s ním nemohla vyspat?" Alžběta prohlásila, že ne. Signál 
+
+Pak tu ruku položil na koleno a prsty druhé ruky poslal Alžbětě polibek. Po
+chvíli dalšího vrtění a tančení se Alžběta vypjala na špičky, ruce ohnula v
+lokti a dala je za záda, snažíc se prsty dosáhnout co nejvýš po páteři; pak
+tanečními pohyby vrátila ruce dopředu, pohladila se pravou dlaní po levém rameni
+a levou dlaní po pravém rameni a zase udělala plavný pohyb rukou, tentokrát
+směrem k Havlovi, který také nepatrně a rozpačitě pohnul rukou. Nyní se Alžběta
+vzpřímila a začala kráčet vznešeně po místnosti; 
+
+"Milí pánové," ozvala se teď doktorka, která dosud mlčela a pozorně naslouchala
+oběma lékařům, "pokud to mohu jako žena posoudit, mluvili jste oba logicky. Vaše
+teorie samy o sobě byly přesvědčivé a udivující hlubokou znalostí života. Mají
+jedinou chybičku. Není na nich zbla pravdy. Alžběta totiž nechtěla spáchat
+sebevraždu. Ani skutečnou, ani demonstrativní. Žádnou." Doktorka vychutnávala
+chvíli efekt svých slov a pak pokračovala: "Milí pánové, čiší z vás špatné
+svědomí. Když jsme se vraceli zpátky z interny, vyhnuli jste se Alžbětinu
+pokoji. Ani jste ho už nechtěli vidět. 
+
+Vesele hřešil a smál se Bohu. Byl rouhač a skončil v pekle. Don Juan nesl na
+bedrech dramatickou tíži, o které Velký Sběratel nemá ani tušení, protože v jeho
+světě veškerá tíže ztratila váhu. Z balvanů se stalo peří. Ve světě Dobyvatelově
+jediný pohled vážil tolik, co v říši Sběratelově deset let nejpilnější tělesné
+lásky. Don Juan byl pán, kdežto Sběratel je otrok. Don Juan drze překračoval
+konvence a zákony. Velký Sběratel jen poslušně v potu tváře naplňuje konvenci a
+zákon, protože sběratelství se stalo dobrým mravem, bontónem a téměř povinností.
+
+Alžběta je přitom zralá žena a lezlo jí to na mozek. A možná, že jí lezlo nejvíc
+na mozek právě moje odpírání, protože o mně je přece známo, že beru vše. Jenomže
+mně byla móda dražší než Alžbětin mozek. A máte pravdu, primáři: Věděla, že má
+krásné tělo, a pokládala tedy svou situaci za čirý nesmysl a nespravedlnost a
+protestovala proti ní. Vzpomeňte si, jak po celý večer ustavičně poukazovala na
+své tělo. Když mluvila o Švédce na vídeňském striptýzu, hladila si svá ňadra a
+prohlásila, že jsou hezčí než Švédčina. 
+
+Nezapomínejte, že sebevrahové se u nás posílají na léčení do blázince. Tam se
+nikomu nechce." "Vám se zalíbilo v sebevraždách, primáři," řekla doktorka. A
+primář se zasmál: "Chtěl bych jednou pořádně obtížit Havlovo svědomí!" Havlovo
+pokání Havlovo špatné svědomí uslyšelo v primářově větě zašifrovanou výčitku,
+kterou ho tajně napomínají nebesa, a řekl: "Primář má pravdu. Nemusel to být
+sebevražedný pokus, ale mohl. Ostatně mám-li být upřímný, nezazlíval bych ho
+Alžbětě. Řekněte mi, kde je v životě taková hodnota, pro niž bychom mohli
+považovat sebevraždu za zásadně nemístnou! Láska? Anebo přátelství? 
+
+Povzbuzen tedy doktorčiným výsměchem i vlastním smíchem, přistoupil k oknu a
+pravil významně: "Jaká noc!" "Ano," řekla doktorka, "nádherná noc. A Havel si
+bude hrát na smrt! Všiml jste si vůbec, Havle, že je krásná noc?" "Nikoli," řekl
+Flajšman, "pro Havla je žena jako žena, noc jako noc, zima jako léto. Doktor
+Havel odmítá rozeznávat nepodstatné podružnosti." "Vystihl jste mne," řekl
+Havel. Flajšman usoudil, že se tentokrát jeho setkání s doktorkou vydaří: primář
+toho už hodně vypil a zdálo se, že ospalost, která ho v posledních minutách
+přepadla, otupila značně jeho ostražitost; proto nenápadně prohodil: 
+
+mužstvo nemůže utéci před koncem ze hřiště, šachové figurky nemohou uprchnout ze
+šachovnice, hranice hřiště jsou nepřekročitelné. Dívka věděla, že musí přijmout
+jakoukoli hru právě proto, že je to hra. Věděla, že čím bude hra extrémnější,
+tím více bude hrou a tím poslušněji ji musí hrát. A bylo marné přivolávat rozum
+a upozorňovat potřeštěnou duši, že musí od hry zachovat odstup a nebrat ji
+vážně. Právě proto, že to byla jen hra, duše se nebála, nebránila se jí a
+narkoticky jí propadala. Mladík zavolal číšníka a zaplatil. Pak vstal a řekl
+dívce: "Můžeme jít." "Kampak," předstírala dívka údiv. 
+
+Vždycky se už předem styděla za to, že se bude stydět. Často toužila po tom, aby
+se uměla cítit ve svém těle volně, bezstarostně a neúzkostně, tak jak to uměla
+většina žen kolem ní. Vymyslila si pro sebe i zvláštní výchovné přesvědčování:
+opakovala si, že každý člověk dostane při narození jedno z miliónů nachystaných
+těl, jako by dostal přidělenu jednu z miliónů místností v nesmírném hotelu; že
+tělo je tedy nahodilé a neosobní; že je to jen propůjčená a konfekční věc.
+Takhle si to všelijak opakovala, ale cítit tak nikdy neuměla. Ten dualismus těla
+a duše jí byl cizí. 
+
+"Jak to bude dlouho trvat?" zvolal na chlapíka v montérkách. "Minutku,"
+odpověděl chlapík a mladík řekl: "Tu minutku znám." Chtěl si sednout zase do
+vozu, ale viděl, že dívka vystoupila druhými dvířky také. "Já si zatím
+odskočím," řekla. "Kampak?" zeptal se mladík schválně, protože chtěl vidět
+dívčiny rozpaky. Znal se s ní už celý rok a dívka se stále ještě uměla před ním
+stydět a on okamžiky jejího studu velmi miloval; 
+
+ale konec věty už platil jenom cizímu řidiči: "Vás neznám, tak mi to nevadí."
+"Na vlastním muži ženě vždycky vadí mnohem víc věcí než na cizím," (to byl zas
+jemný pedagogický vzkaz mladíka dívce) "takže vzhledem k tomu, že jsme si cizí,
+mohli bychom si dobře rozumět." Dívka úmyslně nechtěla rozumět pedagogické
+narážce, a proto se teď obrátila výhradně jenom k neznámému řidiči: "Co z toho,
+když se za chvíli rozejdem?" "Proč?" zeptal se mladík. "V Bystrici přece
+vystoupím." "A co když vystoupím s vámi?" 
+
+(Mladík sice prohlašoval, že je jich na celý život přesycen, ale ona věděla, že
+je dosud mnohem mladší, než si myslí.) Chtěla, aby byl cele její a ona cele
+jeho, ale často se jí zdálo, že čím víc usiluje dát mu vše, tím víc mu cosi
+upírá: právě to, co člověku dává láska nehluboká a povrchní, co člověku dává
+flirt. Trápila se tím, že neumí být kromě vážnosti i lehkovážná. Ale tentokrát
+se netrápila a vůbec na nic takového nepomyslila. Bylo jí dobře. 
+
+nic jí nepřipadalo lepším vystižením ženy, kterou hrála, než koketní důraz
+položený na zmíněné slovo; ano, byla spokojená, byla v nejlepší míře; hra ji
+strhovala; dávala jí pocítit, co dosud nepocítila: třeba ten pocit bezstarostné
+neodpovědnosti: Ona, která se vždy obávala každého svého příštího kroku, cítila
+se náhle zcela uvolněná. Cizí život, v kterém se ocitla, byl život bez studu,
+bez životopisných determinací, bez minulosti i budoucnosti, bez závazků; byl to
+život mimořádně svobodný. Dívka, jsouc stopařkou, směla vše: vše jí bylo
+dovoleno; cokoli říkat, cokoli dělat, cokoli cítit. Šla sálem a uvědomovala si,
+jak je od všech stolů pozorována; 
+
+"Ach, ten můj měchýř!", a vrhnuv pohled na doktorku, vyšel ze dveří. Plyn Jda
+chodbou vybavoval si s potěšením, jak doktorka ironizovala po celý večer oba
+muže, primáře i Havla, kterého právě teď velice případně nazvala podvodníkem, a
+byl užaslý nad tím, jak se znovu opakuje to, čemu se pokaždé znovu diví právě
+proto, že se to tak pravidelně opakuje: líbí se ženám, dávají mu přednost před
+ostřílenými chlapy, což v případě doktorky, která je zřejmě mimořádně náročná
+žena, inteligentní a trochu (ale příjemně) povýšená, je triumf veliký, nový a
+nečekaný. 
+
+Opřel se o vysoký kmen platanu, zapálil si cigaretu a pohlížel k obloze: bylo
+léto, vzduchem pluly vůně a na černé obloze visel kulatý měsíc. Snažil se
+představit si průběh budoucích událostí: doktorka, která mu před chvílí
+naznačila, aby vyšel ven, vyčká okamžiku, až bude její plešatec zaujat
+rozhovorem víc než svou podezíravostí, a pak pravděpodobně nenápadně oznámí, že
+ji malá intimní potřeba nutí vzdálit se na okamžik ze společnosti. A co bude
+dál? Dál už si úmyslně nic představovat nechtěl. Dmoucí se hruď mu oznamovala
+dobrodružství, a to mu stačilo. 
+
+Víte ostatně vy, co chcete? Kdo z nás to ví? Chtěla a nechtěla. Chtěla docela
+upřímně zemřít a zároveň (stejně upřímně) chtěla zadržet ten stav, kdy byla
+uprostřed činu vedoucího k smrti a kdy se cítila veliká tím činem. To víte, že
+netoužila, abychom ji viděli, až bude docela zhnědlá, páchnoucí a znetvořená.
+Chtěla, abychom ji viděli ve vší slávě, jak odplouvá ve svém krásném a
+nedoceněném těle souložit se smrtí. Chtěla, abychom aspoň v tuto tak podstatnou
+chvíli zazáviděli smrti to tělo a zatoužili po něm." Teorie doktorčina 
+
+"No jo," řekla Alžběta, "když já jsem usnula. Postavila jsem si na kávu a usnula
+jsem jako blbec." Flajšman zůstal na Alžbětu civět, protože takovou ušlechtilost
+neočekával: Alžběta ho nechtěla tížit výčitkami svědomí, nechtěla ho tížit svou
+láskou a zapřela ji! Pohladil ji po tváři a unesen citem, začal jí tykat: "Já
+vím všechno. Nemusíš lhát. Ale děkuji ti i za tu lež." Chápal, že takovou
+noblesu, obětavost a ohleduplnost nenajde u žádné jiné ženy, a zaplavila ho
+strašná chuť podlehnout návalu zbrklosti a poprosit ji, aby se stala jeho ženou.
+
+"Alžběta odhazovala své odění na různé strany, což svědčí o tom, že si chtěla
+aspoň sama pro sebe uskutečnit striptýz, jemuž jste vy, opatrný primáři,
+zabránil. Když byla nahá, pocítila patrně únavu. To jí nebylo vhod, protože se
+nijak nevzdávala nadějí na tuto noc. Věděla, že my všichni odejdem a Havel tu
+zůstane sám. Proto si přece vyžádala prášky na povzbuzení. Chtěla si tedy uvařit
+kávu a postavila kastrólek s vodou na hořák. Pak znovu uviděla své tělo a to ji
+vzrušilo. Milí pánové, Alžběta měla před vámi všemi jednu výhodu. Viděla se bez
+vlastní hlavy. 
+
+Ale já jsem si ho dobře prohlédla, když jste Alžbětě dávali umělé dýchání. Na
+sporáku stál kastrólek. Alžběta si vařila kávu a usnula. Voda překypěla a
+uhasila plaménky." Oba lékaři spěchali s doktorkou do Alžbětina pokojíku, a
+opravdu: na hořáku stál malý kastrólek a zůstalo v něm dokonce trochu vody. "Ale
+prosím vás, proč byla nahá?" divil se primář. "Dívejte se," ukázala doktorka do
+tří koutů pokoje: na zemi pod oknem ležely bledě modré šaty, nahoře z bílé
+skříňky s léky visela podprsenka a v opačném koutě na zemi se válely bílé
+kalhotky. 
+
+Když řekla "Amen", zvedl ji prudce ze země a vlekl na gauč. 9 To bylo tedy ve
+čtvrtek, a v sobotu odjel Eduard s Alicí na venkov za svým bratrem. Bratr je
+přivítal láskyplně a půjčil jim klíč od nedaleké chaty. Oba milenci odešli a
+celé odpoledne se toulali po lesích a lukách. Líbali se a Eduard spokojenýma
+rukama zjišťoval, že myšlená čára, vedená v rovině pupku a rozdělující sféru
+nevinnosti od sféry smilnění, přestala platit. Chtěl v první chvíli stvrdit
+slovy tuto tak dlouho očekávanou událost, ale pak pochopil, že je lépe mlčet.
+Usuzoval, zdá se, docela správně: 
+
+(To přece víte, to vědí všichni až moc dobře!) Myslíte si, že ho vodím za nos?
+že mu zanáším? že mám jiné milence? S jakým gustem by mu to všichni donesli!
+Nechci ublížit jemu ani sobě, a proto jsem spoutanější, než si umíte představit.
+Jsem docela spoutaná. Ale jsem ráda, že jsme si my dva teď porozuměli. Protože
+vy jste jediný člověk, s kterým si mohu dovolit být primářovi nevěrná. Vy ho
+totiž máte opravdu rád a vy byste mu nikdy neublížil. Vy budete úzkostlivě
+diskrétní. Na vás se mohu spolehnout. 
+
+"Pojďte, budeme tančit," řekla, pustila Eduardovu ruku a poskočila ke knoflíku
+rádia, jímž točila tak dlouho, až našla jakousi taneční hudbu. Pak stanula s
+úsměvem nad Eduardem. Eduard vstal, uchopil ředitelku a začal ji vodit po pokoji
+do rytmu hudby. Ředitelka mu chvílemi něžně kladla hlavu na rameno, pak ji zase
+prudce pozvedla, aby se mu zadívala do očí, po chvíli zase polohlasně notovala
+hranou melodii. Eduard se cítil tak nesvůj, že několikrát přerušil tanec, aby se
+napil. 
+
+pak přejela pravou rukou vzhůru po vztyčené levé ruce a pak zas levou rukou po
+pravé ruce, načež udělala oběma rukama elegantní pohyb směrem k Flajšmanovi,
+jako by mu házela blůzu. Flajšman se polekal a trhl sebou. "Cucáku, pustils to
+na zem," zakřičela na něho. Pak zase přiložila ruce k pasu a sunula je tentokrát
+dolů podél obou nohou; když byla zcela sehnuta, pozvedla postupně pravou a pak
+levou nohu; poté se zadívala na primáře a udělala prudký pohyb pravou rukou,
+jako by mu házela fiktivní sukni. Primář současně natáhl dopředu ruku s
+roztaženými prsty, které hned sevřel v pěst. 
+
+Chtěla se k němu přisát ústy. Ale mladík jí odstrčil hlavu a opakoval, že líbá
+jen ženy, které má rád. Rozplakala se hlasitě. Ale ani pláč jí nebyl dopřán,
+protože mladíkova zuřivá vášeň si postupně získávala její tělo, které pak
+umlčelo nářek její duše. Na loži byla proti sobě brzy dvě těla dokonale spojená,
+smyslná a sobě cizí. Bylo to nyní právě to, čeho se dívka celý život nejvíce
+děsila a čemu se úzkostlivě vyhýbala: milování bez citu a bez lásky. Věděla, že
+přestoupila zakázanou hranici, ale pohybovala se za ní nyní už bez odmluv a v
+plné účastnosti; 
+
+Má za sebou lásku velikou jak smrt. Dmula se mu hruď a bylo to nejkrásnější a
+největší dmutí, jaké doposud zažil. Neboť to, co ho tak slastně nadýmalo, byla
+smrt; smrt jemu darovaná, nádherná a posilující smrt. 7 Eduard si byl jist, že
+nepříjemná aféra je rozhodnuta v jeho prospěch, a šel příští neděli s Alicí do
+kostela s drzou bezstarostností; a nejen to, šel tam opět i s plnou sebedůvěrou,
+neboť (jakkoli to v nás vzbuzuje soucitný úsměv) průběh návštěvy u ředitelky
+vnímal ve vzpomínkách jako zářící doklad své mužské přitažlivosti. 
+
+Veliký striptýz!" a rozvázala si vzadu zástěru a odhodila ji tanečním gestem na
+psací stůl. Primář se znovu bázlivě ozval: "Alžbětko, bylo by to krásné,
+kdybyste nám předvedla striptýz, ale někde jinde. To víte, tady jsme na
+pracovišti." Veliký striptýz "Pane primáři, já vím, co smím!" odpověděla
+Alžběta. Byla teď ve svých bledě modrých služebních šatech s bílým límečkem a
+nepřestávala se vrtět. Potom přiložila ruce k pasu a sunula je podél boků až nad
+hlavu; 
+
+Ostatně vzpomeňte si: její ňadra a zadek zaplnily dnes večer tento pokoj jako
+dav demonstrantů. Opravdu, primáři, to byla demonstrace! A vzpomeňte si na ten
+její striptýz, jen si vzpomeňte, jak ho prožívala! Primáři, to byl ten
+nejsmutnější striptýz, jaký jsem viděl! Vášnivě se svlékala a zůstávala přitom
+stále v nenáviděném pouzdře svých ošetřovatelských šatů. Svlékala se a nemohla
+se svléknout. A přestože věděla, že se nesvleče, svlékala se, protože nám chtěla
+sdělit svou smutnou a nesplnitelnou touhu svlékat se. Primáři, ona se
+nesvlékala, ona zpívala o svém svlékání, o nemožnosti se svléknout, o nemožnosti
+se milovat, o nemožnosti žít! 
+
+Letní nocí pluly vůně květin a slova "vinen", "sobectví", "milován", "smrt"
+stoupala vzhůru Flajšmanovou hrudí a naplňovala ho povznášející slastí, takže
+měl dojem, jako by mu ze zad vyrůstala křídla. V přívalu melancholického štěstí
+si uvědomil, že je milován jako nikdy dosud. Zajisté, již několik žen mu
+projevilo svou náklonnost, ale bude teď k sobě ledově pravdivý: byla to vždycky
+láska? nepodléhal někdy iluzím? nenamlouval si někdy víc, než byla pravda? třeba
+Klára, nebyla opravdu víc vypočítavá než zamilovaná? nezáleželo jí opravdu spíš
+na bytu, který jí sháněl, než na něm? Ve světle Alžbětina činu všechno bledlo. 
+
+"Ne, Alice," řekl Eduard, "ty mne nemáš ráda. Tys mne nikdy neměla ráda." "To
+není pravda," šeptala Alice a Eduard si s uspokojením všiml, že má mokré oči.
+"Nemáš, Alice, to se vycítí. Tys byla ke mně vždycky docela chladná. Tak se
+nechová žena, která miluje. To já moc dobře vím. A teď ke mně cítíš soucit,
+protože víš, že mne chtějí zničit. Ale ráda mne nemáš a já nechci, aby sis to
+namlouvala." Šli pořád dál, mlčeli a drželi se za ruce. Alice tiše poplakávala a
+pak se najednou zastavila a ve vzlycích pravila: 
+
+Dívka se po těchto slovech na mladíka poohlédla a zjistila, že vypadá přesně
+tak, jak si ho představuje v nejtrýznivějších hodinách žárlení; zděsila se, jak
+s ní (neznámou stopařkou) lichotivě koketuje a jak mu to sluší. Odsekla mu proto
+se vzdorovitou provokativností: "Co vy byste se mnou, prosím vás, dělal?" "S tak
+krásnou ženou bych se moc nerozmýšlel, co dělat," řekl mladík dvorně a mluvil v
+té chvíli zase mnohem víc ke své vlastní dívce než k postavě stopařky. Ale dívce
+bylo, jako by ho v té lichotné větě přistihla, jako by na něm podvodným trikem
+vyloudila přiznání; 
+
+A nejen to, pěkně utěsní škvíry, aby plyn byl zjištěn co nejpozději. Jenomže
+Alžbětě nešlo o smrt, ale o vás. Bůhvíkolik týdnů už se těšila, že bude mít dnes
+s vámi noční službu, a od počátku večera se na vás bezostyšně zaměřila. Ale vy
+jste byl zatvrzelý. A čím jste byl zatvrzelejší, tím víc ona pila a sahala ke
+křiklavějším a křiklavějším prostředkům: žvanila, tančila, chtěla dělat
+striptýz... Vidíte, nakonec je v tom možná přece jenom něco dojemného. Když
+nemohla upoutat ani vaše oči, ani vaše uši, vsadila všechno na váš čich a
+pustila plyn. Než ho pustila, svlékla se. 
+
+"I mně přinesla ta bába vlastně jakési štěstí," řekl zamyšleně Eduard a vyprávěl
+bratrovi, jak se zamiloval do Alice, jak předstíral víru v Boha, jak ho soudili,
+jak ho Čecháčková chtěla převychovat a Alice se mu nakonec oddala coby
+mučedníkovi. Jen to, jak donutil ředitelku modlit se otčenáš, už nedopověděl,
+protože spatřil v bratrových očích nesouhlas. Zmlkl, a bratr řekl: "Mám možná
+lecjakou chybu, ale jednu ne. Nikdy jsem se nepřetvařoval a každému jsem říkal
+do očí, co si myslím." Eduard měl bratra rád a jeho nesouhlas ho zranil; snažil
+se ospravedlnit a začali se hádat. Nakonec Eduard řekl: 
+
+mohl se jí smát, mohl ji proklínat, mohl ji obkličovat lstí, ale musil ji
+(bezděky) respektovat. Teď však nezamýšlená léčka falešné zprávy rozvrátila
+soudržnost její bytosti a Eduardovi se zdálo, že její názor byl vlastně jen něco
+přilepeného k jejímu osudu, a její osud jen něco přilepeného k jejímu tělu,
+uviděl ji jako nahodilé spojení těla, myšlenek a životního běhu, spojení
+neorganické, svévolné a labilní. Představoval si Alici (zhluboka dýchala na jeho
+rameni) a viděl její tělo zvlášť a její myšlenky zvlášť, to tělo se mu líbilo,
+ty myšlenky mu připadaly směšné, a dohromady to netvořilo žádnou bytost; 
+
+"To byl jen pokus o bonmot, když jsem vám říkal, že mi vadí Alžbětina
+vyzývavost. Po pravdě řečeno, brával jsem v životě ženy mnohem vyzývavější než
+ona, a jejich vyzývavost mi byla docela vhod, protože příjemně urychlovala
+průběh věcí." "Tak k čertu, proč neberete Alžbětu?" zakřičel primář. "Primáři,
+vaše otázka není tak hloupá, jak se mi zprvu zdálo, protože vidím, že je na ni
+vlastně těžko odpovědět. Když mám být upřímný, tak nevím, proč neberu Alžbětu.
+Bral jsem ženy ohavnější, starší i vyzývavější. Z toho plyne, že bych měl nutně
+brát i ji. Všichni statistikové by to tak vypočítali. 
+
+Ne, neměl pravdu, když dnes primářovi namlouval, že neodpovídá za to, co působí
+bezděčně. Copak může sám sebe redukovat jen na to, co je vědomé a záměrné? I to,
+co působí nevědomě, patří přece do sféry jeho osobnosti, a kdo jiný by za to
+odpovídal? Ano, je vinen, že ho Alžběta milovala; je vinen za to, že to nevěděl;
+je vinen, že na to nedbal; je vinen. Stačil jen vlásek a mohl zabít člověka.
+Teorie primářova Zatímco se Flajšman nořil do sebezpytujících úvah, primář,
+Havel a doktorka se vrátili do inspekčního pokoje a na víno už opravdu chuť
+neměli; 
+
+Na dívce, která seděla vedle něho, oceňoval právě to, co dosud u žen poznal
+nejméně: její čistotu. Rafička byla už na nule, když mladík zahlédl vpravo
+tabuli, která oznamovala (černou kresbou pumpy), že benzínová stanice je
+vzdálena pět set metrů. Dívka sotva stačila prohlásit, že jí spadl kámen ze
+srdce, a mladík už dával směrovku doleva a vjížděl na prostranství před pumpami.
+Musil však zastavit na kraji, protože u pumpy stál objemný vůz s velkou
+plechovou nádrží a tlustou hadicí napájel pumpu benzínem. "To si počkáme," řekl
+mladík dívce a vystoupil z auta. 
+
+Postavili jste Dona Juana a smrt do protikladu. Čirou náhodou a nedopatřením
+jste tak vystihli podstatu věci. Hleďte. Don Juan zápasil s nemožným. A to je
+právě velice lidské. Zato v říši Velkého Sběratele není nic nemožného, protože
+je to říše smrti. Velký Sběratel je smrt, která si přišla pro tragédii, pro
+drama, pro lásku. Smrt, která si přišla pro Dona Juana. V pekelném ohni, kam ho
+poslal komtur, je Don Juan živ. Ale ve světě Velkého Sběratele, kde vášně a city
+poletují prostorem jak peří, v tom světě je navždy mrtev. 
+
+a tak najednou objevil charakter své role: přestal s galantnostmi, jimiž chtěl
+oklikou lichotit své dívce, a začal hrát muže tvrdého, obracejícího se k ženám
+spíš hrubšími stránkami mužství: vůlí, sarkasmem, sebevědomím. Tato role byla
+docela protikladná mladíkovu starostlivému přístupu k dívce. Než ji poznal,
+choval se sice k ženám skutečně spíš drsně než jemně, ale démonicky tvrdému muži
+se nepodobal nikdy, protože nevynikal ani silou vůle ani bezohledností.
+Nepodobal-li se mu však, tím víc se mu kdysi toužil podobat. 
+
+Kdepak, milá paní doktorko," pokračoval smutně Havel, "kdepak já a Don Juan! Co
+bych za to dal, kdybych viděl komtura a pocítil na duši strašlivou tíhu jeho
+prokletí a cítil v sobě růst velikost tragédie. Kdepak, doktorko, já jsem tak
+nanejvýš postavou komedie, a ani za to snad nevděčím sobě, ale právě Donu
+Juanovi, protože jen na historickém pozadí jeho tragického veselí můžete jakž
+takž zavnímat komický smutek mé děvkařské existence, která bez této míry byla by
+jen šedou všedností a nudným pozadím." Další signály Havel znaven dlouhou
+promluvou (během ní dvakrát poklesla ospalému primáři hlava) zmlkl. 
+
+"Mám-li rozsoudit, jsem-li Don Juan či smrt, musím se přiklonit, i když nerad, k
+mínění primářovu," řekl Havel a pořádně se napil. "Don Juan. To byl přece
+dobyvatel. Dokonce s velkými písmeny. Veliký Dobyvatel. Ale prosím vás, jak
+chcete být dobyvatelem na území, kde se vám nikdo nebrání, kde je všechno možné
+a všechno je dovoleno? Éra Donů Juanů skončila. Dnešní Don Juanův potomek už
+nedobývá, nýbrž jen sbírá. Postavu Velkého Dobyvatele vystřídala postava Velkého
+Sběratele, jenomže Sběratel, to už právě vůbec není Don Juan. Don Juan byl
+postavou tragédie. Byl obtížen vinou. 
+
+když si muži prohlíželi na ulici její poprsí, zdálo se jí, že tím pustoší i kus
+nejtajnějšího soukromí, které patří jen jí a jejímu milenci. Ale teď byla
+stopařkou, ženou bez osudu; byla zbavena něžného pouta své lásky a začala si
+uvědomovat intenzívně své tělo; cítila je tím dráždivěji, čím cizejší byly oči,
+které je pozorovaly. Už šla kolem posledního stolu a nějaký přiopilý muž, chtěje
+se pochlubit svým světáctvím, oslovil ji francouzsky: "Combien, mademoiselle?"
+Dívka tomu rozuměla. Vypjala se a prožívala každý pohyb svých kyčlí; zmizela za
+plentou. 9 Byla to všechno divná hra. 
+
+jednak proto, že se jimi odlišovala od žen, s kterými se stýkal před ní, jednak
+proto, že věděl o zákonu obecné pomíjivosti, který mu činil vzácným i stud jeho
+dívky. 2 Dívka opravdu neměla ráda chvíle, kdy musila za jízdy (mladík jezdíval
+často mnoho hodin bez zastávky) prosit o malé zastavení někde u lesíka. Měla na
+něho vždycky vztek, když se s hraným údivem ptal, proč má zastavovat. Věděla, že
+její stud je směšný a staromódní. Mnohokrát si ověřila ve svém zaměstnání, že se
+jí pro její choulostivost smějí a schválně ji provokují. 
+
+rozhovořila se o sobě a z jejích slov měla vyvstat před Eduardem ta, jíž se
+chtěla zdát: rozumná žena středních let, nepříliš šťastná, a přece důstojně
+vyrovnaná se svým údělem, žena, která ničeho nelituje, a dokonce si chválí, že
+není vdaná, protože jen takto přece může plně vychutnat zralou chuť své
+samostatnosti i radost ze soukromí, jež jí poskytuje krásný byt, kde se cítí
+dobře a kde snad i Eduardovi teď není nepříjemně. "Ne, je mi tu moc fajn," řekl
+Eduard, a řekl to stísněně, protože právě v té chvíli mu přestalo být fajn. 
+
+Po ničem netoužil víc než ukončit trapnost nekonečně se vlekoucího kráčení, ale
+ničeho víc se také nebál, neboť trapnost toho, co by následovalo po tanci, mu
+připadala ještě nesnesitelnější. A tak vodil dále prozpěvující paní těsným
+pokojem a přitom nepřetržitě (a úzkostlivě) sledoval na sobě toužebné působení
+alkoholu. Když se mu konečně zazdálo, že má mysl alkoholem poněkud zatemněnu,
+přitiskl si ředitelku pravou rukou těsně k tělu a levou dlaň jí položil na prso.
+Ano, učinil tedy přesně to, co mu celý večer nahánělo hrůzu; 
+
+Hotel vypadal nevábně, ale byl to jediný hotel ve městě a mladíkovi se už
+nechtělo jezdit dál. Řekl tedy dívce: "Počkejte," a vystoupil z auta. Když
+vystoupil, byl samozřejmě zase sám sebou. A zdálo se mu mrzuté, že se navečer
+octl někde úplně jinde, než mínil; tím mrzutější, že ho k tomu nikdo nenutil a
+že to vlastně ani on sám nechtěl. Vyčítal si ztřeštěnost, ale pak mávl rukou:
+pokoj v Tatrách do zítřka počká a nemůže škodit, jestliže oslaví první den
+dovolené nějakou nepředvídaností. Prošel restaurací - zakouřenou, zaplněnou,
+hlučnou, a ptal se, kde je recepce. 
+
+"Na moje břicho," řekla dívka a její břicho (když je teď výslovně pojmenovali)
+jako by odpovídalo na zavolání: cítila každý milimetr jeho kůže. Pak přinesl
+číšník biftek a mladík objednal další vodku se sodou (připili tentokrát na
+dívčina ňadra) a rozhovor pokračoval dál v divném frivolním tónu. Mladíka
+dráždilo čím dál tím víc, jak dívka umí být tou lascívní slečnou; když to tak
+dobře umí, pomyslil si, znamená to, že jí opravdu také je; žádná cizí duše do ní
+přece nevstoupila odkudsi z prostoru; to, co tu hraje, je ona sama; 
+
+Prudkým pohybem, nadšeně poslušným, shodila se sebe košili a obnažila tenkou,
+bílou postavu, v jejímž středu hustá čerň čněla v teskné osiřelosti. Zvolna se k
+němu přibližovala a Eduard se s hrůzou přesvědčoval o tom, co už stejně věděl:
+jeho tělo bylo docela spoutáno úzkostí. Já vím, pánové, že jste si během let
+zvykli na občasnou neposlušnost vlastního těla, a vůbec vás to už nevyvede z
+míry. Ale pochopte, Eduard byl tehdy mlád! 
+
+Všechny kybernetické stroje by to tak určily. A vidíte, snad právě proto ji
+neberu. Snad jsem se chtěl vzepřít nutnosti. Nastavit nohu kauzalitě. Nabourat
+vypočitatelnost světového běhu rozmarností libovůle." "Ale proč jste si k tomu
+vybral právě Alžbětu?" křičel primář. "Právě proto, že je to bezdůvodné. Kdyby
+to mělo důvod, dal by se předem najít a mé počínání by se dalo předem určit.
+Právě v té bezdůvodnosti je ten cípeček svobody, který je nám dopřán a po kterém
+musíme urputně sahat, aby v tomto světě železných zákonů zůstalo trochu lidského
+nepořádku. 
+
+V poslední chvíli se však ovládl (na žádost o sňatek je vždycky dost času) a
+řekl jen toto: "Alžběto, Alžběto, děvčátko. Ty růže jsem donesl pro tebe."
+Alžběta civěla na Flajšmana a řekla: "Pro mne?" "Ano, pro tebe. Protože jsem
+šťasten, že jsem tu s tebou. Protože jsem šťasten, že vůbec jsi. Alžbětko.
+Možná, že tě mám rád. Možná, že tě mám velice rád. Ale snad právě proto bude
+lépe, zůstaneme-li tak, jak jsme. 
+
+"Co se stane, když na tu schůzku nepřijedete?" "To byste měl na svědomí vy a
+musil byste se o mne postarat." "Vy jste si zřejmě nevšimla, že jsem odbočil na
+Nové Zámky." "Opravdu? Vy jste se zbláznil!" "Nebojte se, já se o vás postarám,"
+řekl mladík. Hra rázem nabyla vyšší kvality. Auto se nevzdalovalo jen
+imaginárnímu cíli Banské Bystrice, ale i skutečnému cíli, k němuž ráno vyjelo:
+Tatrám a objednanému pokoji. Hraný život atakoval náhle život nehraný. Mladík se
+vzdaloval sám sobě a své přísné silnici, z níž dosud nikdy neodbočil stranou. 
+
+Tentokrát například nejenže stál opřen o platan a kouřil, ale zároveň sám sebe
+se zalíbením pozoroval, jak stojí (krásný a chlapecký) opřen o platan a
+nonšalantně kouří. Těšil se hodnou chvíli tímto pohledem, až konečně uslyšel
+lehké kroky, jak jdou z pavilónu směrem k němu. Úmyslně se neobracel. Zatáhl
+ještě jednou z cigarety, vyfoukl dým a díval se na oblohu. Když se kroky
+přiblížily docela až k němu, řekl něžným, vemlouvavým hlasem: "Věděl jsem, že
+přijdete..." Močení "To nebylo tak těžké uhodnout," odpověděl mu primář, "dám
+totiž vždycky přednost močení v přírodě před civilizačními zařízeními, jež jsou
+nechutná. 
+
+Proč bych se měl posmívat té usilovné primářově snaze nebýt tím, kým je? Starý
+člověk se buď smíří, že je tím, čím je, tím žalostným úbytkem sebe sama, anebo
+se nesmíří. Ale co má dělat, nesmíří-li se? Nezbývá mu než dělat, že není, čím
+je. Nezbývá mu než vytvářet namáhavým předstíráním všechno to, co už není, co je
+ztraceno; vymýšlet, vytvářet a předvádět svou veselost, vitalitu, kamarádskost.
+Vyvolávat svůj mladistvý obraz a snažit se s ním splynout a zaměnit se s ním. V
+té primářově komedii vidím sám sebe, svou vlastní budoucnost. 
+
+Eduard ovšem věděl, že je to dar nezasloužený, ale řekl si, že když mu osud
+odpírá zasloužené dary, má plné právo ponechat si ty nezasloužené, a proto řekl:
+"Pro mne už nikdo nic udělat nemůže." "Jak to?" šeptla Alice. "Vyženou mne ze
+školy a ti, co dnes o mně mluví jako o hrdinovi, pro mne prstem nehnou. Mám
+jedinou jistotu. Že zůstanu úplně sám." "Nezůstaneš," vrtěla Alice hlavou.
+"Zůstanu," řekl Eduard. "Nezůstaneš!" skoro křičela Alice. "Všichni se mne
+zřekli." "Já se tě nikdy nezřeknu," řekla Alice. "Zřekneš," řekl Eduard smutně.
+"Nezřeknu," řekla Alice. 
+
+Jednou týdně navštěvoval ředitelku (zvyk zbavil jeho tělo počátečních úzkostí) a
+byl odhodlán ji navštěvovat, dokud se jeho postavení na škole docela nevyjasní.
+Kromě toho se pokoušel ulovit s postupujícím zdarem i leckteré jiné ženy a
+dívky. V důsledku obého si pak počal mnohem víc vážit chvil, kdy byl sám, a
+zamiloval si samotářské procházky, které někdy spojoval (prosím, tomu věnujte
+ještě poslední pozornost) s návštěvou kostela. Ne, nemějte obavy, Eduard nezačal
+věřit v Boha. Mé vyprávění se nemíní korunovat efektem tak okázalého paradoxu. 
+
+Alicin nenadálý obrat udál se přece nezávisle na jeho mnohatýdenním přemlouvání,
+nezávisle na jeho argumentaci, nezávisle na jakékoli logické úvaze; zakládal se
+naopak výhradně na zprávě o Eduardově mučednictví, tedy na omylu, a i z toho
+omylu byl vyvozen zcela nelogicky; neboť uvažme: proč by Eduardova mučednická
+věrnost víře měla mít za následek, že Alice sama teď bude Božímu zákonu nevěrná?
+Když Eduard nezradil Boha před vyšetřovací komisí, proč by ho ona teď měla
+zradit před Eduardem? V takové situaci mohla každá nahlas vyslovená úvaha
+odhalit Alici mimoděk alogičnost jejího postoje. 
+
+A utěšovalo ho jen to, že nejenom byl pln zlosti, ale také se hned viděl, jak
+vypadá v tomto zlostném stavu, a byl spokojen s mladým mužem, který se vrací do
+inspekčního pokoje a k překvapení všech je náhle úplně jiný: břitce sarkastický,
+útočně vtipný, téměř démonický. Když oba do inspekčního pokoje skutečně
+vstoupili, stála Alžběta uprostřed místnosti a strašlivě se prohýbala v pase,
+vydávajíc k tomu polohlasně jakési zpěvavé zvuky. Doktor Havel klopil zrak a
+doktorka, aby oba příchozí zbavila úleku, vysvětlila: "Alžběta tančí." "Trochu
+se přiožrala," doplnil Havel. 
+
+Ta podivnost byla například v tom, že mladík, i když se sám znamenitě vtělil do
+neznámého řidiče, nepřestával vidět v stopařce stále svou dívku. A právě to bylo
+trýznivé; viděl svou dívku, jak svádí cizího muže, a měl tu trpkou výsadu být
+při tom; vidět zblízka, jak vypadá a co mluví, když ho podvádí (když ho
+podváděla, když ho bude podvádět); měl tu paradoxní čest být sám tím, s nímž je
+mu nevěrná. Bylo to o to horší, že ji víc zbožňoval, než miloval; 
+
+"Dala nedala, to není vůbec tak důležité, Alžběto, jak si myslíte. Je známo, že
+Abelard byl vykastrován, a přece zůstali, on a Heloisa, nadále věrnými milenci,
+jejichž láska je nesmrtelná. Paní George Sandová žila sedm let s Frederykem
+Chopinem nedotčena jako panna, a kam se hrabete na jejich lásku! Ostatně nechci
+v této vznešené souvislosti uvádět případ kurvičky, která mi udělila nejvyšší
+milostnou poctu tím, že mne odmítla. Zapište si to za uši, má milá Alžběto,
+láska souvisí s tím, na co vy tak ustavičně myslíte, mnohem volněji, než se
+lidem zdá. Přece nepochybujete o tom, že Klára Flajšmana miluje! 
+
+Stála tu před ním sebevědomá, drzá, osvětlená a překvapená, kde najednou
+objevila dosud neznámá gesta pomalého, dráždivého svlékání. Vnímala jeho
+pohledy, odkládala mazlivě každou část oděvu a vychutnávala jednotlivá stadia
+obnažení. Ale pak stála před ním pojednou úplně nahá a v té chvíli jí projelo
+hlavou, že tady už veškerá hra končí; že tak jako svlékla šaty, svlékla i
+přetvářku a je teď nahá, což znamená, že je teď sama sebou a mladík k ní musí
+přistoupit a udělat gesto, kterým všechno smaže a za kterým už bude následovat
+jen jejich nejdůvěrnější milování. 
+
+snad je to ta část její bytosti, která je jindy držena pod zámkem a kterou teď
+záminka hry vypustila z klece; dívka si možná myslí, že hrou zapírá sama sebe;
+ale není to právě naopak? nestává se teprve ve hře sama sebou? neosvobozuje se
+hrou? ne, naproti němu nesedí žádná cizí žena v těle jeho dívky; je to jen jeho
+dívka, ona sama, nikdo jiný. Díval se na ni a cítil k ní rostoucí nechuť. Avšak
+nebyla to jen nechuť. Čím více se mu dívka psychicky vzdalovala, tím víc po ní
+fyzicky toužil; cizota duše ozvláštnila dívčino tělo; 
+
+S Alžbětou nechtěl spát nikdo. Když jste se mne dnes ptal, proč nechci brát
+Alžbětu, říkal jsem vám jakési nesmysly o kráse libovůle a o svobodě, kterou si
+chci uchovat. Ale to byly jen hloupé duchaplnosti, kterými jsem zastíral pravdu,
+která je právě opačná a vůbec není lichotivá: odmítal jsem Alžbětu právě proto,
+že vůbec neumím být svoboden. Nespat s Alžbětou, to je totiž móda. Nikdo s ní
+nespí, a kdyby se s ní i někdo vyspal, nikdy by to nepřiznal, protože by se mu
+všichni smáli. Móda je strašný zupák a já jsem se jí otrocky podrobil. 
+
+Chtěla se vzepřít, chtěla utéci ze hry, nazvala ho křestním jménem, ale on ji
+hned okřikl, že nemá právo ho nazývat tak důvěrně. A tak nakonec ve zmatku a
+vnitřním pláči poslouchala, předkláněla se i dřepala podle mladíkových přání,
+salutovala a zase se kroutila v bocích, aby mu předvedla twist; tehdy při trochu
+prudším pohybu sklouzl pod její nohou ubrus a málem upadla. Mladík ji zachytil a
+strhl na postel. Spojil se s ní. Zaradovala se, že konečně alespoň nyní skončí
+nešťastná hra a budou to zase oni dva, takoví, jací byli a měli se rádi. 
+
+Když sestra Alžběta (okázale uražena) odešla z inspekčního pokoje, odsouzena
+propíchnout dva stařičké zadky, řekl primář: "Prosím vás, Havle, proč vy tak
+urputně odpíráte té ubohé Alžbětě?" Doktor Havel usrkl vína a odpověděl:
+"Primáři, nehněvejte se na mne za to. To není v tom, že není hezká a má už leta.
+Věřte mi, že jsem měl ženy ještě škaredší a mnohem starší." "Ano, to je o vás
+známo: jste jako smrt; berete všechno. Ale když berete všechno, proč neberete
+Alžbětu?" "Asi je to v tom," řekl Havel, "že projevuje svou touhu tak výrazně,
+až se to podobá rozkazu. 
+
+"Ne, toto já nesmím, to nesmím!" Ředitelka odstrčila křeslo, které jí stálo v
+cestě, a šla dál za Eduardem, nespouštějíc z něho veliké černé oči: "Žádný hřích
+není! Žádný hřích není!" Eduard obešel stolek, a za ním byl už jen gauč;
+ředitelka byla pouhý krok od něho. Teď už neměl vůbec kam uniknout a snad samo
+zoufalství mu v této bezvýchodné vteřině náhle poradilo, aby jí poručil:
+"Klekni!" Zadívala se na něho nechápavě, ale když znovu opakoval pevným (byť
+zoufalým) hlasem: "Klekni!", padla před ním nadšeně na kolena a objala mu nohy.
+"Dej pryč ty ruce," okřikl ji. "Sepni je!" 
+
+Je to zajisté touha dost naivní, ale co naplat: dětinské touhy odolávají všem
+nástrahám dospělého ducha a přežívají ho často do hlubokého stáří. A ta dětinská
+touha využila rychle příležitosti vtělit se do nabídnuté role. Dívce byla
+mladíkova sarkastická odměřenost velice vhod: osvobozovala ji od ní samé. Ona
+sama, to byla přece především žárlivost. Ve chvíli, kdy přestala vedle sebe
+vidět mladíka galantně svádějícího a uviděla jeho nepřístupnou tvář, její
+žárlivost se utišila. Dívka mohla zapomenout na sebe samu a oddat se své roli.
+Své roli? Jaké? Byla to role ze špatné literatury. 
+
+Popuzovalo ho, jak lehce a bez trápení zrazuje teď svého Boha Nesoulože, kterého
+kdysi tak fanaticky vyznávala; popuzovalo ho, že ji nic není s to vykolejit z
+její vyrovnanosti, žádná touha, žádná událost, žádný zvrat; popuzovalo ho, jak
+si všechno prožívá bez vnitřních svárů, sebedůvěřivě a snadno. A když ho to
+popuzení silně ovládlo, snažil se ji milovat divoce a vztekle, aby z ní dostal
+nějaký hlas, sten, slovo, zaúpění, ale nepodařilo se mu to. Holčička byla tichá
+a přes všechnu jeho snahu jejich milování také docela tiše a nedramaticky
+skončilo. 
+
+Nenáviděl ji. "Na co čekáš? Svlékni se," řekl. Dívka naklonila koketně hlavu a
+řekla: "Musí to být?" Tón, jímž to řekla, zdál se mu velice známý, zdálo se mu,
+že mu to kdysi dávno řekla nějaká jiná žena, jenomže už nevěděl, která. Toužil
+ji ponížit. Ne stopařku, ale vlastní dívku. Hra splynula se životem vjedno. Hra
+na ponižování stopařky se stala jen záminkou pro ponižování dívky. Mladík
+zapomněl, že hraje. Nenáviděl prostě ženu, která stála před ním. Díval se na ni
+upřeně a vytáhl z náprsní tašky padesátikorunu. Podával ji dívce: "Stačí?" Dívka
+vzala padesátikorunu a řekla: 
+
+Falešný autostop 1 Rafička na měřiči benzínu klesla najednou k nule a mladý
+řidič dvousedadlového osobního auta prohlásil, že je to k vzteku, kolik to auto
+žere. "Jenom abychom zas nezůstali stát bez benzínu," prohlásila dívka (asi
+dvaadvacetiletá) a připomněla řidiči několik míst na mapě vlasti, kde se jim to
+již stalo. Mladík odpověděl, že si nedělá starosti, protože cokoli zažije s ní,
+má pro něho půvab dobrodružství. Dívka oponovala; 
+
+i to byl nový pocit, který nepoznala: neslušná radost z těla. Až dosud se v sobě
+nikdy neuměla beze zbytku zbavit té čtrnáctileté dívenky, která se stydí za svá
+prsa a má pocit nepříjemné neslušnosti, že jí vyčnívají z těla a jsou viditelná.
+I když byla pyšná na to, že je hezká a pěkně rostlá, byla ta pýcha vždy hned
+korigována studem: tušila dobře, že ženská krása funguje především jako sexuální
+výzva a bylo jí to nepříjemné; toužila, aby se její tělo obracelo jen k člověku,
+kterého miluje; 
+
+A je tu konečně příjemná nálada, projevující se zálibnou žvanivostí všech,
+zejména však primáře, který poslouchá své vlastní průpovídky zamilovanýma ušima.
+Až v průběhu večera (a zde vlastně teprv začíná náš příběh) lze zaznamenat jisté
+napětí: Alžběta pila víc, než by se slušelo na sestru, která má právě službu, a
+začala se nadto chovat vůči Havlovi s vyzývavou koketností, která se mu příčila
+a vyprovokovala ho k napomínavé invektivě. Havlovo napomenutí "Milá Alžběto, já
+vás nechápu. Denně se ryjete v hnisajících ranách, pícháte stařečky do
+svrasklých zadků, dáváte klystýry, vynášíte mísy. 
+
+"Ne, to není pravda, tomu nesmíš věřit, to není pravda." "Je," řekl Eduard, a
+když Alice nepřestávala plakat, navrhl jí, aby v sobotu odjeli na venkov. V
+krásném údolí u řeky je bratrova chata, ve které budou moci být sami. Alice měla
+tvář mokrou od slz a němě přikývla. 8 To bylo v úterý, a když byl ve čtvrtek
+Eduard opět pozván do ředitelčiny garsoniéry, kráčel tam s veselou sebejistotou,
+neboť vůbec nepochyboval o tom, že kouzlo jeho bytosti definitivně rozptýlí
+kostelní aféru v pouhý obláček dýmu, v pouhé nic. 
+
+Znovu se na něho nechápavě podívala. "Sepni je! Slyšelas?" Sepjala ruce. "Modli
+se," poručil. Měla sepjaté ruce a vzhlížela k němu oddaně. "Modli se, ať nám Bůh
+odpustí," zasyčel. Měla sepjaté ruce, dívala se na něho velkýma očima a Eduard
+nejenže získal výhodný odklad, ale pohlížeje na ni z výše, začal ztrácet tísnivý
+pocit, že je pouhou kořistí, a nabýval sebejistoty. Odstoupil od ní, aby ji
+celou přehlédl, a znovu jí poručil: "Modli se!" Když pořád mlčela, křikl: "A
+nahlas!" A opravdu: klečící, hubená, nahá paní začala odříkávat: 
+
+"Probere mne to?" zeptala se. "Jako že jsem Havel," řekl Havel. Alžbětina slova
+na rozloučenou Když Alžběta zapila oba prášky, chtěla si opět usednout na Havlův
+klín, ale Havel uhnul nohama, takže Alžběta spadla na zem. Havlovi to přišlo
+okamžitě líto, protože vlastně vůbec neměl v úmyslu nechat Alžbětu takto potupně
+upadnout, a uhnul-li nohama, byl to spíš bezděčný pohyb, způsobený upřímnou
+nechutí dotýkat se nohama Alžbětina zadku. Snažil se ji tedy nyní znovu
+pozvednout, ale Alžběta ulpívala v lítostivém vzdoru vší váhou na podlaze. V tu
+chvíli si před ni stoupl Flajšman a řekl: 
+
+A proto Eduard touží po Bohu, neboť jedině Bůh je zbaven rozptylující povinnosti
+se jevit a smí pouze být; neboť jedině on tvoří (on sám, jediný a nejsoucí)
+podstatnou protistranu tohoto nepodstatného (leč tím víc jsoucího) světa. A tak
+Eduard sedává občas v kostele a dívá se zadumaně ke kupoli. Rozlučme se s ním
+právě v takovou chvíli: je odpoledne, kostel je tichý a prázdný. Eduard sedí v
+dřevěné lavici a trápí se lítostí, že Bůh není. A právě v tuto chvíli je jeho
+lítost tak veliká, že se mu náhle z její hlubiny vynořuje skutečná, živoucí boží
+tvář. 
+
+"Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé..."
+Pronášejíc slova modlitby, vzhlížela k němu vzhůru, jako by on sám byl Bůh.
+Pozoroval ji s rostoucím požitkem: byla před ním klečící ředitelka, tupená
+podřízeným; byla před ním nahá revolucionářka, tupená modlitbou; byla před ním
+modlící se paní, tupená nahotou. Tento trojnásobný obraz potupy ho opojil a
+stalo se náhle cosi neočekávaného: jeho tělo odvolalo svou pasívní rezistenci;
+Eduard byl vzrušen! Ve chvíli, kdy ředitelka říkala "a neuveď nás v pokušení",
+shodil ze sebe rychle všechny šaty. 
+
+Pomlouvání primáře "Netušila jsem," řekla doktorka, "že se od vás doslechnu tak
+vřelé ódy na přátelství. Dostáváte pro mne, doktore, docela novou, nečekanou
+podobu. Nejenže máte přece jen proti všemu očekávání schopnost citu, ale
+věnujete jej (a to je dojemné) starému, šedivému, oplešatělému pánovi, který je
+už pozoruhodný jen svou komičností. Všiml jste si ho dnes? Jak se ustavičně
+předvádí? Pořád se snaží dokázat několik věcí, které mu nikdo nevěří: Především
+chce dokázat, že je duchaplný. Všiml jste si? 
+
+ale co hůř, co mnohem hůř (napadlo ho dál), on sám byl jen stínem všech těch
+stínovitých lidí, vždyť vyčerpával všechen svůj rozum jen na to, aby se jim
+přizpůsoboval a napodoboval je, a i když se jim připodobňoval s vnitřním
+smíchem, nevážně, i když se jim tím snažil tajně vysmívat (a ospravedlnit tak
+své přizpůsobování), nic to na věci neměnilo, neboť i zlomyslná nápodoba zůstává
+nápodobou, i stín, který se vysmívá, zůstává stínem, podřízeným a odvozeným,
+ubohým a pouhým. To bylo potupné, to bylo strašně potupné. Vlak idylicky tloukl
+o spáry kolejnic (holčička švitořila) a Eduard řekl: 
+
+Dívka prohlásila, že není mizera ona, nýbrž právě on; bůhvíkolik dívek ho
+zastavuje na silnici, když jezdí autem sám! Mladík vzal za jízdy dívku kolem
+ramen a políbil ji lehce na čelo. Věděl, že ho má ráda a že na něho žárlí.
+Žárlivost není ovšem nijak příjemná vlastnost, ale není-li jí nadužíváno (je-li
+spojena se skromností), má v sobě kromě své nepohodlnosti i cosi dojemného.
+Mladík si to aspoň myslil. Protože mu bylo pouze osmadvacet let, zdálo se mu, že
+je stár a poznal vše, co může muž u žen poznat. 
+
+Alžběta nepřestávala hýbat boky a kroužit přitom poprsím kolem sklopené hlavy
+sedícího Havla. "Kdepak jste se naučila tak krásný tanec?" zeptal se primář.
+Flajšman, nadýmaje se sarkasmem, vydal ze sebe okázalý smích: "Chachachá! Krásný
+tanec! Chachachá!" "Viděla jsem to ve Vídni na striptýzu," odpověděla Alžběta
+primářovi. "Ale, ale," pohoršil se primář něžně, "odkdypak chodí naše sestry na
+striptýz?" "Snad to není zakázáno, pane primáři," zakroužila Alžběta poprsím
+kolem primáře. Žluč stoupala ustavičně vzhůru Flajšmanovým tělem a toužila se
+prodrat ven jeho ústy. A tak Flajšman pravil: "Vy byste potřebovala bróm, a ne
+striptýz. Abychom se báli, že nás znásilníte!" 
+
+Zde mne zlatý pramínek zakrátko podivuhodně spojí s hlínou, trávou a zemí.
+Neboť, Flajšmane, z prachu jsem vzešel a do prachu se teď alespoň částečně
+navrátím. Přírodní močení je nábožný obřad, jímž slibujeme zemi, že se do ní
+jednou navrátíme celí." Když Flajšman mlčel, otázal se ho primář: "A co vy? Šel
+jste se dívat na měsíc?" A když Flajšman dál zarytě mlčel, primář řekl: "Vy
+jste, Flajšmánku, velký lunatik. A já vás mám právě proto rád." Flajšman vnímal
+primářova slova jako výsměch, a chtěje být odměřený, řekl na půl úst: "Nechte
+měsíc na pokoji. Přišel jsem také močit." 
+
+"Nemám už chuť na chlast ani na duchaplnosti. Dobrou noc." A dal se směrem k
+východu z nemocnice. Teorie Flajšmanova Řeči kolegů připadaly Flajšmanovi
+hnusné. Viděl v nich bezcitnost stárnoucích lidí, surovost jejich věku, který se
+tyčil před jeho mladostí jako nepřátelská bariéra. Byl proto rád, že je sám, a
+šel úmyslně pěšky, protože chtěl plně prožít a vychutnat své rozrušení: se
+slastnou hrůzou si stále opakoval, že Alžbětu dělil jen nepatrný vlásek od smrti
+a že tou smrtí byl vinen on. 
+
+Mladý medik nebyl však primitivního ducha; každý jeho duševní stav obsahoval v
+sobě dialektiku tvrzení a námitky, takže také nyní vnitřnímu žalobci oponoval
+hned vnitřní obhájce: Zajisté že sarkasmy, jež adresoval Alžbětě, byly nemístné,
+ale sotva by měly tak tragické následky, nebýt toho, že ho Alžběta milovala.
+Může však Flajšman za to, že se do něho někdo zamiluje? Stává se tím snad za
+něho automaticky odpovědným? U této otázky se zastavil a zdála se mu klíčem k
+celému tajemství lidské existence. Zastavil se teď dokonce v chůzi a s plnou
+vážností si odpovídal: 
+
+Byla tedy opět stopařkou, která právě odstrčila dotěrného řidiče jen proto, aby
+zpomalila dobývání a dodala mu více dráždivosti. Pootočila se k mladíkovi a
+řekla mazlivě: "Já vás, pane, nechtěla urazit!" "Odpusťte mi, už se vás
+nedotknu," řekl mladík. Měl na dívku vztek, že ho neposlechla a odmítla být sama
+sebou, když po tom zatoužil; a když dívka tedy trvala nadále na své masce,
+přenesl mladík svou zlost na cizí stopařku, kterou představovala; 
+
+A tak Eduard rozumně mlčel, což ostatně nebylo nijak nápadné, protože Alice
+mluvila sama dost, byla veselá a nic nenasvědčovalo tomu, že by obrat, který se
+udál v její duši, byl dramatický nebo bolestný. Když se setmělo, odešli do
+chaty, rozsvítili, pak rozestlali, políbili se, načež Alice požádala Eduarda,
+aby zhasl. Oknem však nadále pronikal svit hvězd, takže Eduard musil na Alicinu
+prosbu zavřít i okenice. V úplné tmě se pak Alice svlékla a oddala se mu. 
+
+Mladík zamkl dveře a obrátil se k dívce. Stála proti němu ve vzdorovitém postoji
+s drzou smyslností v očích. Mladík se na ni díval a snažil se za lascívním
+výrazem objevit známé dívčiny rysy, které něžně miloval. Bylo to, jako by se
+díval na dva obrazy vložené do jednoho kukátka, na dva obrazy položené na sebe a
+prosvítající skrze sebe. Ty dva prosvítající obrazy mu říkaly, že v dívce je
+vše, že její duše je strašně amorfní, že se do ní vejde věrnost i nevěra, zrada
+i nevinnost, koketnost i cudnost; ta divoká směsice mu připadala hnusná jak
+pestrost smetiště. 
+
+Poznal jsem teď, jak umíš být věrna Bohu! Ale kdo umí zradit Boha, člověka umí
+zradit stokrát snadněji!" Ještě stále nacházela Alice pohotové odpovědi, ale
+neměla je raděj nacházet, protože jimi jenom rozdražďovala Eduardův mstivý
+vztek. Eduard mluvil dál a dál a mluvil tak dlouho (použil nakonec slova hnus a
+tělesné zošklivení), až nakonec dostal z té klidné a něžné tváře vzlyk, slzy a
+nářek. "Sbohem," řekl jí na nádraží a zanechal ji v pláči. Teprve doma za
+několik hodin, když z něho opadl ten divný hněv, došlo mu v plném dosahu, co
+udělal; 
+
+"Primář na vás žárlí. Primáře by to mrzelo." "Vy máte morální zábrany?" smála se
+doktorka. "Víte," řekl Havel, "měl jsem za život přece jen dost pletek se
+ženskýma, a to mne naučilo vážit si přátelství mezi mužem a mužem. Tento vztah
+nepocákaný blbstvím erotiky je ta jediná hodnota, kterou jsem poznal v životě."
+"Primáře pokládáte za přítele?" "Primář pro mne mnoho udělal." "Pro mne rozhodně
+víc," namítla doktorka. "Možná," řekl Havel, "ale vždyť nejde o vděčnost. Mám ho
+prostě rád. Je to výborný chlap. A na vás lpí. Kdybych o vás nějak usiloval,
+musil bych se považovat za darebáka." 
+
+A proto vás nic viny nezprošťuje, a já prohlašuju, že jste vůči ženám sprosťák,
+i když to popíráte." Chvála platonické lásky "Jestlipak jste už obstaral slečně
+Kláře ten podnájem, co jste jí sliboval?" zaútočil na Flajšmana Havel,
+připomenuv mu jeho marné dobývání jisté (všem přítomným známé) dívky.
+"Neobstaral, ale obstarám." "Náhodou Flajšman je vůči ženám džentlmen. Kolega
+Flajšman nevodí ženy za nos," zastala se medika doktorka. "Nesnáším surovost
+vůči ženám, protože k nim cítím lítost," opakoval medik. "A stejně vám Klára
+nedala," řekla Alžběta Flajšmanovi a velmi nevhodně se rozesmála, takže primář
+byl znovu nucen se ujmout slova: 
+
+Neustále žvanil, bavil společnost, dělal bonmoty, doktor Havel je jako smrt,
+vymýšlel paradoxy o neštěstí šťastného manželství (jako bych to neslyšela už
+popadesáté!), snažil se vodit Flajšmana za nos (jako kdyby k tomu bylo nějaké
+duchaplnosti potřebí!). Za druhé se snaží ukázat, že je kamarádský. Ve
+skutečnosti samozřejmě nemá rád nikoho, kdo má na hlavě vlasy, ale tím víc se
+snaží. Lichotil vám, lichotil mně, byl otcovsky něžný k Alžbětě, a i z Flajšmana
+si utahoval jen tak opatrně, aby to Flajšman nepostřehl. A za třetí a hlavně se
+snaží dokázat, že je kanón. 
+
+Doktor udělal odmítavé gesto, ale doktorka pokračovala: "Vy domýšlivý Done
+Juane. Samozřejmě. Všechny ženy, které vás uvidí, nemyslí na nic jiného než na
+to. A vy unuděně a ztrápeně vykonáváte své smutné poslání." Havel udělal znovu
+odmítavé gesto, ale doktorka, když si zapálila cigaretu a nonšalantně vydechla
+dým, pokračovala: "Vy ubohý Done Juane, nebojte se, nepřišla jsem vás obtěžovat.
+Nejste totiž vůbec jako smrt. To jsou jenom bonmoty našeho drahého primáře.
+Neberete všechno, protože ne každá vám dovolí, abyste bral. Ručím vám, že
+například já jsem vůči vám docela imunní." "To jste mi přišla říct?" "Třeba to.
+
+Jenomže mladík neměl nikdy žádnou placenou děvku a představy o nich mu
+zprostředkovávala jen literatura a vyprávění. Obrátil se tedy do těch představ a
+první, co tam uviděl, byla žena v černém spodním prádle (a černých punčochách)
+tančící na lesklé desce klavíru. V hotelovém pokojíku klavír nebyl, byl tu jen
+stolek přistavený ke zdi, nevelký, přikrytý lněným ubrusem. Poručil dívce, aby
+na něj vylezla. Dívka udělala prosebné gesto, ale mladík řekl: "Dostalas
+zaplaceno." Když viděla v mladíkově pohledu neúplatnou posedlost, snažila se
+pokračovat dál ve hře, i když už nemohla a neuměla. Se slzami v očích vylezla na
+stůl. 
+
+V hluku, špíně a kouři objevil jediný volný stolek v koutě. 7 "Tak jak se teď o
+mne postaráte?" zeptala se dívka vyzývavě. "Co máte ráda jako aperitiv?" Dívka
+nebyla moc na alkohol; ještě tak pila víno a chutnal jí vermut. Tentokrát však
+řekla schválně: "Vodku." "Výborně," řekl mladík a objednal vodku. "Doufám, že se
+mi neopijete." "A kdyby?" řekla dívka. Mladík neodpověděl a zavolal číšníka,
+poručil dvě vodky a biftek k večeři. Číšník donesl za chvíli tácek s dvěma
+kalíšky a postavil ho před ně. Muž zvedl kalíšek a řekl: "Na vás!" "Duchaplnější
+přípitek vás nenapadne?" 
+
+"Nic tak strašného jsem jí neřekl," bránil se Flajšman, ale jeho hlas zněl
+značně nejistě. "Nic tak strašného?" smál se primář. "Vysmíval jste se jejímu
+tanci, i když tančila jen kvůli vám, doporučoval jste jí bróm, tvrdil jste, že
+se pro ni hodí jen onanie. Nic strašného! Když dělala striptýz, pustil jste na
+zem její blůzu." "Jakou blůzu?" bránil se Flajšman. "Blůzu," řekl primář. "A
+nedělejte ze sebe blba. Nakonec jste ji poslal spát, ačkoli chvíli předtím
+zapila prášek proti únavě." "Ale vždyť jela po Havlovi, ne po mně," bránil se
+pořád Flajšman. "Nehrejte komedii," řekl primář přísně. 
+
+ba vlastně ona ho teprve učinila tělem; jako by až dosud existovalo pro mladíka
+v oblacích soucitu, něhy, starostlivosti, lásky a dojetí; jako by bylo ztraceno
+v těch oblacích (ano, jako by bylo tělo ztraceno!). Mladíkovi se zdálo, že dnes
+poprvé vidí dívčino tělo. Po třetí vodce se sodou se dívka zvedla a koketně
+řekla: "Pardon." Mladík řekl: "Smím se vás zeptat, kam jdete, slečno?" "Vyčurat
+se, jestli dovolíte," řekla dívka a odcházela mezi stoly dozadu k plyšové
+plentě. 8 Byla spokojená, jak ohromila mladíka slovem, které od ní přes veškeru
+jeho nevinnost - nikdy neslyšel; 
+
+Nikdo nepochyboval, že Eduard bude utracen, a všichni to s obdivem a uspokojením
+tradovali dál, až se nyní Eduard Aliciným prostřednictvím setkal sám s
+překrásným obrazem vlastního ukřižování. Přijal to chladnokrevně a řekl: "Ale
+to, že jsem nic neodvolal, to byla přece samozřejmost. Tak by přece jednal
+každý." "Každý?" vyhrkla Alice. "Podívej se kolem sebe, jak všichni jednají!
+Jací jsou zbabělí! Zapřeli by vlastní matku!" Eduard mlčel a Alice mlčela. Šli a
+drželi se za ruce. Alice potom šeptem řekla: "Udělala bych pro tebe všechno."
+Takovou větu Eduardovi ještě nikdo neřekl; taková věta, to byl nečekaný dar. 
+
+"Já teď nemám čas. Musím do kuchyně." Hlavní sestra zmizela za dveřmi, ale mně
+bylo jasné, že neodešla daleko a poslouchá náš rozhovor. Dala jsem ukazováček na
+rty, vzala ho tiše za předloktí a táhla za ohyb chodby, kam nebylo ze skladu
+vidět. Možná mi chce říct něco nepříjemného o Valentýně a každý to nemusí
+slyšet. Za rohem jsem jeho paži pustila. "Co se děje?" zeptala jsem se potichu,
+protože jsme stáli nedaleko proskleného okénka z kuchyně, kudy se vydávaly
+obědy, a mohl za ním někdo stát. "Táta ti vzkazuje, že s tebou musí nutně
+mluvit!" "Filip? 
+
+Potom jsem si lehla na pohovku pro hosty, přikryla se dvěma bílými plášti a
+usnula. K ránu mě probudil hluk na chodbě. Třesouc se zimou jsem vyskočila.
+Nemohla jsem si uvědomit, kde to jsem. Hrneček se jménem Simona stál na stole a
+od večera čekal, že ho zaliji horkou vodou. Měla jsem kdysi ještě podobný
+hrneček s nápisem "Kdo se chce milovat, ať se usměje", ale už jsem ho dávno
+rozbila. Zapnula jsem tedy opět varnou konvici a poslouchala s uchem
+přitisknutým ke dveřím, co se děje na chodbě. 
+
+Kluk, který stál za pultem, si mě přátelsky prohlížel. "Co si dáte?" zeptal se
+zdvořile. Rozhlédla jsem se po prostorném krámu a můj zrak padl na tvarohový
+šáteček. I přes to, že už bylo odpoledne, vypadal lákavě. "Dva tyhle kousky,"
+ukázala jsem na pečivo a uvědomila si, že jsem řekla dva, což znamenalo, že
+automaticky myslím na Valentýnu. Jsem zvyklá kupovat všechno i pro ni. Chlapec s
+černými kučeravými vlasy a černýma očima nemotorně vzal do ruky kleštičky,
+kterými šátečky vsunul do rozevřeného mikrotenového sáčku. "Ještě něco, paní
+Hartmanová?" otázal se opět slušně. "My se známe?" řekla jsem překvapeně.
+Zaváhal. 
+
+Magda mi zamávala před obličejem nějakým papírkem, abych ji konečně vzala na
+vědomí. "Promiň, zamyslela jsem se. Co jsi to povídala?" Dietní sestra
+zakroutila mrazivě hlavou. "Kdybych vás neznala tak dlouho, myslela bych si, že
+jste zamilovaná, nebo řešíte fatální otázku." Ani netušila, jak blízko je
+pravdě. Jak by se asi tvářila, kdybych se přiznala, že jsem řešila otázku nového
+života. Mít dítě, nebo jeho život ukončit ještě před narozením? Odhrnula jsem si
+vyčerpaně vlasy z čela a v duchu mínila, že řeším nesmyslné věci. Přece ještě
+ani nevím, jestli v jiném stavu jsem, či nikoliv. 
+
+Tvoje máma je docela milá ženská. Nebýt jí, tak bychom to všechno nezvládli. Jak
+bys dokončila školu?" "Třeba jí nechci dodělat," vybuchla vzdorovitě. "Ale měla
+bys. Přece chceš mít nějaké vzdělání." "Aha. A je to tady. Takže kdybych
+vzdělání neměla, nechtěl bys mě?" "Poslyš, miláčku, přestaň se chovat jako
+dítě." "Tak já se chovám jako dítě?" "Ano. Vezmi si příklad z tvojí mámy. Co
+všechno zvládá." "A už je to tady!" Valentýna praštila něčím, co měla zřejmě po
+ruce, a malá Janička se rozplakala. "Tak sis měl vzít moji mámu, když jí tak
+obdivuješ!" Přitiskla jsem si ruku na prsa. 
+
+Přes košili má rozepnutou džínovou bundu s bílým kožešinovým límcem a nedbá, že
+mu od úst stoupá pára. Dlouhé vlasy má čerstvě umyté, vepředu upravené v
+kotlety. Vlní se mu po zádech a on neustále trhá hlavou na různé strany, aby
+neposlušné vlny sklepal z obličeje, do něhož mu je vháněl vítr. Na očích má
+velké sluneční brýle, přestože je zamračený lednový den. Na chodníku se černá
+špinavé náledí a já vedle něj v norkovém kožichu vypadám jako jeho matka, a ne
+přítelkyně. Vůbec se k sobě nehodíme. Nechápu, proč to s ním neskončím. 
+
+Chlapec vybaloval pécéčko a já jsem se tvářila, že pracuji. Po očku jsem
+sledovala, co se děje u protějšího stolu, a těšila se, až ti dva odejdou.
+Nainstalovali přístroj během půlhodiny. Okoukla jsem obrazovku počítače, mrkla
+na hodinky a chtěla vyrazit na kontrolu do kuchyně, neboť se mi zdálo, že se do
+místnosti šíří podezřelý zápach z připáleniny. Učísla jsem si před zrcadlem
+vlasy do culíku, aby mi nepadaly do jídla, a přibarvila rty líčidlem, když se
+ozvalo opětovné zaklepání. "Dále," vybídla jsem příchozího netrpělivě, neboť
+jsem návštěvu kuchyně nechtěla již dlouho odkládat. Ve dveřích se objevil Leoš.
+
+Opět jsem se vyklonila, ale telefon se ozýval dost hlučně a mě napadlo, že může
+být slyšet až do bytů na tomto patře. Je to panelák. Zdi jsou tenké, jako z
+papíru. Vrátila jsem se nohama zpět na zem v domnění, že přístroj vypnu.
+Ukazoval mi, že po mně touží Filip. Zaváhala jsem. Co pořád chce? Je to tak
+důležité, že už mě shání od včerejška? A když ano, tak proč mi nezavolal v době,
+kdy jsem byla v zaměstnání? Už už jsem chtěla hovor přijmout, když telefon
+utichl. 
+
+Tak moje holčička na mě žárlí! Kdo by to řekl? Stiskla jsem balíček v náručí a
+chtěla odejít. V tu chvíli se dveře otevřely a Valentýna se zastavila na prahu.
+Natáhla jsem ruku. "Přinesla jsem Janičce bryndáček." Valentýna mi strčila do
+paže jako zběsilá. "My žádnej od tebe nechceme. Nech nás na pokoji!" "Ale Týno!"
+zbledla jsem. "Co jsem provedla? Já se jen snažím ti pomoct!" "To není pravda!"
+zavřeštěla jako smyslů zbavená. "Chceš nás rozeštvat. Ty jsi ta krásná, chytrá,
+dokonalá. Natřásáš se tady v minisukních, které už se pro tebe dávno nehodí.
+Rozparek máš až bůhví kam. 
+
+Dnes už ne." Podíval se na hodinky. Potom sáhl do kapsy u modré košile s
+rozhalenkou a vyndal z ní malou krabičku, kterou mi hodil na stůl, přímo na
+rozevřený jídelní lístek. "Co je to?" otázala jsem se vcelku zbytečně, neboť
+jsem si jednoduše přečetla na obale nápis NEUROL. "To jsou léky na nervy.
+Potřebuješ je jako sůl." "Hele, odešel jsi, když jsem s tebou chtěla mluvit o
+našich dětech. Vyřešila jsem to bez tebe. A ty řekni Leošovi, ať nechá Valentýnu
+na pokoji, ano?" Vyskočil beze slova z křesla v okamžiku, kdy otevřela dveře
+Magda. 
+
+Přesně na den od smrti mojí dcery mě začaly trápit denní nevolnosti, podobné,
+jako když jsem byla v jiném stavu. Menstruace se mi opozdila již o dva týdny.
+Rozhodovala jsem se, jestli mám navštívit ženského lékaře, a pokud ano, tak
+kterého. Stále jsem doufala, že se "moje dny" jen opozdily následkem nějaké
+zdravotní záležitosti. V nemocnici se nacházela gynekologická ambulance, ale
+kdybych se tam jen ukázala, jistě by se to rozkřiklo, a já nestojím o žádnou
+popularitu. Mám jí nad hlavu a už mě unavuje. Soukromé ordinaci blízko nemocnice
+kraluje doktorka Pelikánová, Filipova bývalá manželka. 
+
+Neodpovídala a v zelených očích se jí zračilo, že je duchem nepřítomna.
+"Posloucháš mě, miláčku?" zašeptala jsem měkce. Přišlo mi jí líto. Vypadala jako
+nevinnost sama. Už jsem zapomněla, jak se vynořila nahá ze svého pokoje, kde na
+ni čekal v posteli Leoš. Je přece jen hrozně mladá, říkám si. Je ještě naivní.
+Kdyby se mi tak podařilo zbavit ji vlivu toho přechytralého doktůrka! "Už můžu?"
+slyším Valentýnu. Vrátila jsem se zpět do reality. Musím správně volit slova,
+protože je zřejmé, že Valentýna je zamilovaná dětskou láskou, která bývá
+nebezpečná. "Co jestli můžeš?" ptám se nechápavě. "Mluvit," pravila klidně. 
+
+"Mohl bych si objednat oběd na zítra?" otázal se a já věděla, že kvůli tomuhle
+nepřišel. Objednací lístek na zítřejší křenovou omáčku si mohl vhodit do
+schránky v jídelně. Vždycky to tak dělal. Od té doby, co jsem ho přistihla s
+Valentýnou v jejím pokoji, si ani stravenky nechodil kupovat, ale stejně jako to
+dělala většina lékařů, posílal některou sestru. "Jistě, pane doktore," odvětila
+jsem zdvořile. Přestala jsem mu tykat od té doby, co se přistěhoval k Valentýně.
+Podal mi lístek a nehýbal se. "Ještě něco? Já vás nechci vyhazovat, ale musím do
+kuchyně. 
+
+Holčička se bude jmenovat po mně. Simona. Jak jinak? Tlak v mém břiše zesílil,
+když volali do kuchyně z oddělení, ať se jdu podívat, jaké mají miniaturní porce
+masa. A kdyby jen to. Prý jim pět porcí schází! Zjistila jsem, kdo krájel dnes
+maso, zda ho vážil, vyfasovala navíc pět porcí masa, které se povalovalo na
+tajném místě v troubě, aby ho neobjevila náhodná kontrola hlavní sestry, a
+vyrazila jsem s kuchařem Láďou na oddělení. Ať jim to vysvětlí on, jak to tak
+pitomě nakrájel. Já se omluvím, posypu si hlavu popelem a dodám chybějící porce.
+
+Seděla netečně na velkém zeleném batohu a byla dosti podivně ustrojená.
+Vypadala, jako když odchází do války. Měla na sobě zelenou plandavou košili,
+úzké vojenské kalhoty a na nohou zašněrované černé boty. "Někam jedete?" ptám se
+s napětím v hlase. "Já jedu," opravila mě. "Aha. A kam?" "Ne že by ti do toho
+něco bylo. Ale jedu s partou pod stan." "Je mi po tom. Jsem tvoje matka. I když
+jsi vdaná, pořád jsi moje dítě. A ke všemu ještě nezralé!" Vzdychla jsem
+hlasitě. "Ano, prakticky jsi ještě malá holka, která nemá rozum. 
+
+Má strach, že jí Leoš nemá rád, holčička že je nemocná, protože stále pláče, a
+ty že jí chceš odloudit manžela. A to, jak se mi zdá, není daleko od pravdy.
+Víš, že na tebe to dítě žárlí?" Prohlížela jsem si zacákaným okénkem automobilu
+kolemjdoucí. Nikdo si nás nevšímal. Nevěděla jsem, co na to říct. Vydechovala
+jsem kouř z plic a snažila se vyhýbat Filipově pohledu. V autě bylo vedro.
+Slunce se opíralo o kapotu a já se smažila ve vlastním potu. Zatoužila jsem
+vykoupat se v chladné vodě. Filip vyhodil nedopalek škvírou v okně a prohlédl si
+můj profil. 
+
+"A tobě by nevadilo, že čekám dítě s někým jiným?" ptám se a s napětím ho
+sleduji. "Ne. Otcem je ten, kdo se o dítě stará." Nasadila jsem si na oči
+sluneční brýle, které jsem měla dosud položené na proutěném stolečku, a váhala s
+odpovědí. Kdyby mi tuto otázku položil ještě přednedávnem, odpověděla bych možná
+kladně. Ale dnes? Nevím. Hodně se toho změnilo. Oznámení, které jsme nechali
+natisknout, obsahovalo sdělení, že jsme byli oddáni. Ne že budeme. Držíme
+všechno v tajnosti. Kromě nás a svědků nikdo neví, že jsme se rozhodli udělat
+tento závažný krok. 
+
+Svatební oznámení rozešleme až po svatbě. Pro mnohé známé bude jistě překvapivé,
+neřkuli šokující, ale já lidi ráda ohromuji. Pokud nejsem středem zájmu, necítím
+se ve své kůži. Možná jsem doopravdy měla být namísto dietní sestry modelkou.
+Hřála bych se na výsluní slávy a nic by mi nechybělo. 1. října 2006 Dnes je to
+přesně devatenáct let, kdy jsem se poprvé vdávala. Stojím opět na místě nevěsty
+a k oltáři si mě vede můj nastávající manžel. Mám na sobě krémový kostýmek s
+dlouhou úzkou sukní, která má vepředu rozparek. Pod sakem bílou saténovou
+halenku a sněhobílé prádlo. 
+
+"Co s tím budeš dělat?" Před odpovědí mě zachránila Erika, vracející se z
+procházky i s Leošem. Vypadala jako vždycky výborně. Fialkový kostým měla
+rozepnutý a vlasy trošku rozcuchané větrem. Leoš měl na sobě široké kalhoty,
+tričko bez rukávů a rozpuštěné vlasy trochu zmaštěné. Místo očí uzounké
+škvírečky, svědčící o nevyspání. V náručí držel svoji dceru, která spinkala. "A,
+paní Hartmanová," vypravila ze sebe ledová královna pohrdavě. "Přijměte moji
+upřímnou soustrast." Podala mi ruku, ale sotva jsem se dotkla špiček jejích
+prstů, protože ihned ucukla, jako by se mě štítila. 
+
+Okno se s mohutným vrznutím otevřelo a já se z něj naklonila ven. Teď musím
+jednat rozhodně. Možná se někdo dívá nebo poslouchá. Nesmím přeceňovat
+lhostejnost lidí. Pod okny se rozkládalo dětské hřiště. Stálo tam několik
+prázdných pochroumaných laviček okolo navršeného pískoviště. Vedle se křivil
+malý kolotoč, pod nímž byla hlína vyšoupaná dětskýma nožičkama, takže se v mělké
+prohlubni držela napršelá voda. Hřiště zelo prázdnotou, jen tu a tam prošel po
+mokrých chodnících osamělý důchodce či projela maminka s kočárkem. Vzduch voněl
+po dešti a mě napadlo, že možná v tomto vlhkém, ale teplém počasí porostou
+houby. 
+
+"Pokud jsou to hlouposti, tak se předem omlouvám," pravila jsem vážně, vylovila
+z kapsy léky z Valentýnina batohu a přidržela mu je před jeho zelenýma očima.
+"Řekni mi, co je to za léky?" Nehnul ani brvou. "Kde jsi to vzala?" "Já se ptala
+první." "Nemohu ti říct, co to je, když to nemá etiketu." "Nemá to etiketu,"
+papouškovala jsem. "A proč?" "To by měl vědět jejich majitel. Možná mu sklenička
+navlhla a cedulka odpadla. Špatné lepidlo. Nic víc za tím nehledej." Najednou
+vyvinul dosti prudký pohyb. "Dej to sem." Byla jsem ve střehu a stačila
+ucuknout. "Proč?" "Podívám se dovnitř. 
+
+Víš, že už váží skoro pět kilo?" "Tak jo," souhlasil. Natáhl po malé do postýlky
+ruce ve stejné chvíli jako já a naše prsty se dotkly. Ucuknul, jako by se
+spálil. Koketovala jsem s myšlenkou Janičku vyndat a svléknout, ale udělal to za
+mě. Zabalil ji do velké osušky a přenesl mi ji do vaničky. Celou dobu, co jsem
+ji s láskou koupala, stál za mými zády a já cítila, jak nás obě propaluje
+pohledem. Valentýna se ani neukázala a já myslela na to, proč je Týna taková
+divná a proč si mě Leoš tak prohlížel. 
+
+Byl to můj milenec číslo jedna a nikdy na něj nebyl spoleh. "Kde je?" ptám se
+dotčeně, s velkou chutí té holce vyškrábat kukadla, lemovaná modře namalovanými
+řasami. Soustředěně nakrčila malý nosánek. "Musel odejít." To bylo všechno.
+Posadila se ke stolu a věnovala se psaní. "Kam šel?" naježila jsem se výhružně.
+Dívka ustala ve své činnosti. "Odvolali ho k nutnému případu. K sebevrahovi, co
+chce skočit ze železničního mostu," pokračovala vážně. Doufám, že si ta holka ze
+mě nedělá legraci. Takže co dál? Vyšla jsem na denní světlo, na ulici, která se
+mi ještě ráno zdála příjemně podzimní. 
+
+Tam se určitě k jídlu něco najde. Domů se nevrátím za žádnou cenu. Už nikdy!
+Cestou jsem zapnula mobilní telefon, abych zjistila, jestli mě Leoš nebo
+Valentýna nehledali. Na displeji jsem měla tři zmeškané hovory od Filipa. Vrtalo
+mi sice hlavou, co chtěl, ale nezavolala jsem mu. Možná ho o tuto službu požádal
+Leoš. Třeba má o mě strach. Co jiného mohlo Filipa přimět, aby mi telefonoval?
+Autobus mě hezky ukolíbal a já začala usínat, když v našem městě zastavil. Vůbec
+se mi nechtělo vystupovat. Neustále poprchávalo a zároveň foukal docela studený
+vítr. 
+
+Vztekle jsem jimi mrskla do kouta a vyhrabala v botníku kotníčkové boty z loňské
+zimy. Musím si koupit nové. Dveře do ordinace byly dokořán. Nakoukla jsem
+zvědavě dovnitř a spatřila okatou Kateřinu, jak něco zapisuje do karty pacienta.
+Hned mě poznala a okamžitě vyskočila na své dlouhé štíhlé nožky. "Pan doktor tu
+již není!" oznámila mi prostě a napjatě očekávala moji reakci. Tahle odpověď mě
+znechutila. Jak to? Před chvílí jsem s ním mluvila! Že by přede mnou
+prachsprostě utekl? To by mu bylo podobné! Znám Filipa dost dobře. Než se moje
+dcera narodila, chodili jsme spolu. 
+
+S ní jsem už vůbec neměla v úmyslu se setkat. Stačilo mi, že jsem k ní chodívala
+celé těhotenství s Valentýnou. A tak jsem váhala, trápila se, zvracela a hubla.
+Magda si všimla, že se něco se mnou děje, po několika týdnech. "Paní vedoucí,
+nejste nemocná?" "Ach ne, proč se ptáš?" "Nějak jste zhubla. Možná je to tím, že
+v noci vstáváte k miminu a ráno jdete do práce nevyspalá," konstatovala moudře.
+"Možná," souhlasila jsem a nedala mrknutím oka najevo, že problém bude
+zapeklitější. Přemýšlela jsem, jak se zachovám, jestli jsem skutečně v jiném
+stavu. 
+
+"Mám moc práce. Jsem v jednom kole. Valentýna se učí na závěrečné zkoušky a
+Magda onemocněla. Chtějí po mně, abych se vrátila do práce, alespoň po dobu
+prázdnin. Pracovní neschopnost dietní sestry prý bude dlouhodobá." "Jestli mě už
+máš, Simono, dost, řekni to na rovinu a nevytáčej se." Markův hlas zněl smutně,
+ale rozhodně. Chtěl mít jistotu. "Já se nevytáčím, ale opravdu na tebe nemám
+čas." Dopřála jsem mu ještě naději, i když jsem věděla jasně, že se náš vztah
+chýlí ke konci. "Co Leoš, jak to s ním vypadá?" projevil dávku zvědavosti. "No,
+víš, vrátil se k Valentýně. 
+
+Chlapec jménem Robert, který mě s přístrojem učil zacházet, mi sestavil tabulku,
+kterou mám mít k ruce, a věnoval mi obsáhlou příručku. Když prý budu mít
+problém, mohu se na něj s důvěrou obrátit. Stačí vytočit číslo mzdové účtárny.
+Upravil si rozčepýřené hnědé vlasy, pokynul rukou a odporoučel se. Tak morduji
+přístroj a jsem ve skluzu. Optická myš mě absolutně neposlouchá. Jen se jí
+dotknu, rozkmitá se kurzor a lítá jako splašený. Prý s ní musím zacházet jemně a
+pomaleji, a tak se snažím. Stačí se však jednou omylem dotknout jiného tlačítka
+a veškerá práce je pryč. 
+
+Janičku svěřil na dopoledne do opatrování svojí matky, která si kočárek s
+miminkem vzala nerada do svojí soukromé ženské ordinace se štiplavou poznámkou,
+že kojit neumí, ať se nikde nezdržuji. Filip sedí po mojí pravé straně. Je též
+oblečen ve velmi drahém tmavém obleku a má stejně jako Leoš bílou košili i
+černou kravatu. Jako by se domluvili. Ani on slzu z oka nesetřel. Jen kroutí
+nechápavě hlavou, jako by se tomu také zdráhal uvěřit. Řečník představil
+zesnulou - moji dceru - a bez ceremonií přednesl dojemnou báseň. 
+
+Též se nezdá nijak vyvedený z míry, jelikož i on už tuhle proceduru jednou
+podstoupil. Pro nás oba nastává druhá životní epocha. Za svědka mu jde nějaký
+kamarád ze školy. Je to lékárník, pracující v místní apatyce, malý, podsaditý
+blondýn se širokými rameny a stříbrnou pecičkou v levém uchu. Starosta městského
+úřadu, který nás oddává, hovoří dlouze a únavně o důležité úloze manželství, na
+kterou se dnes už zapomíná a která nehraje podstatnou roli v životě spousty
+lidí. V mém však ano. Kdysi jsem se vdávala z trucu a mladické nerozvážnosti,
+což se mi náležitě vymstilo. 
+
+Došla jsem do kuchyňky a spatřila "oheň" na stole, kde jsem ho zřejmě zapomněla
+dopoledne, když jsem "šmírovala" Valentýnu. Pečlivě jsem si zapálila a
+labužnicky vdechla kouř. Stále jsem vstřebávala informaci, kterou mi dcera
+sdělila a kterou jsem odmítala přijmout. Vrátila jsem se do obýváku a posadila
+se naproti ní. Popel z cigarety jsem odklepla do prázdného hrnečku od čaje.
+"Cože jsi to říkala?" ptám se, abych se přesvědčila, že jsem vesele slyšela
+anebo že si Valentýna dělala legraci. Příliš srandovně tedy nevypadala. "Jsem
+těhotná," opakovala a nehnula přitom ani brvou. V mozku se mi ozval varovný
+signál. "Jak dlouho?" 
+
+Sako princesového střihu a úzká sukně ve světlounce zelené barvě. Dlouhé medové
+vlasy mám sponkami sepnuté do složitého účesu a v něm zapíchnutou bílou růžičku.
+Opírám se zády o rudý sametový potah křesla s vysokým opěradlem. Po mojí pravici
+sedí Marek. V obleku docela ujde. Vlasy má umyté a rozpuštěné. Sluneční brýle
+pro dnešek odložil. Vedle nás přes úzkou uličku sedí jako sfinga matka ženicha a
+budoucí tchyně mojí dcery, Erika Pelikánová. Je oblečena podle poslední módy. I
+když již dávno překročila čtyřicítku, vypadá velice dobře. Vlasy má nakrátko
+ostříhané a jako vždy pečlivě melírované. 
+
+"Potřebuji naplánovat týdenní jídelní lístek. Ten na zítra jsem udělala v ruce,
+ale měla bych také tady na tom krámu." Chápavě pokývl hlavou a posadil se k
+počítači. "Tak se dívej, nebo si piš nějaké poznámky," hlesl soustředěně. "Je to
+úplně jednoduché. Ten přístroj se tě na všechno zeptá, a všechno ti napoví." "No
+jo," podotkla jsem objektivně, "ale anglicky. A to já neumím ani slovo. Učila
+jsem se rusky." Poškrábal se na hlavě. "Tak si vezmi tužku, papír a já ti
+přeložím, co která tlačítka znamenají." Spokojeně jsem vzala pero, blok a
+přišoupla si otočnou židli vedle něj. 
+
+"Nechci o tom mluvit." "Aha. Asi budeš vědět proč. Vyslýchala tě policie?"
+Otočil se a díval se na mě očima, které se mu zvláště leskly. "Ano. Všechno jsem
+jim řekl podle pravdy." "A mně to neřekneš?" Nastartoval opět vůz a rozjel se.
+"Nic zvláštního se nestalo. Jen jsme se pohádali, já se naštval a odešel. Vrátil
+jsem se, když jsem uslyšel žuchnutí. Ležela na zemi a z hlavy se jí valila krev.
+Zatelefonoval jsem pro záchranku a ošetřil ránu. Sanitka ji odvezla. To je vše."
+Mlčela jsem. "Proč jste se pohádali?" "Už nevím. 
+
+Moje oči sledují tu roztomilou věcičku blankytné barvy, kterou vláčí Valentýna
+po zemi. Významně jsem zakašlala, ale nereagovala. Zkusila jsem to hlasitěji a
+nyní se na mě dcera obrátila s odmítavým výrazem v drobném obličejíčku. Ukazuji
+prstem, aby se podívala dolů, ale vrtí hlavou. A tak se dívám na podvazek a
+vybavuje se mi vzpomínka, jak moje maminka říkávala, že modrá barva na oblečení
+nevěsty přináší smůlu. Tisknu k sobě křečovitě kabelku a je mi příšerné horko.
+To, že se Valentýna vdává, v této chvíli ustupuje do pozadí. 
+
+Klika u dveří však cvakla a moje bývalá spolužačka a přítelkyně Renáta se
+objevila se širokým úsměvem na tváři ve světnici. "Ahoj. Tak jsi tu,"
+konstatovala radostně. "Klepala jsem." "Vážně?" zalhala jsem. "Nějak tady není
+slyšet." Kamarádka se bez vyzvání rozvalila na nepohodlné židli. "Jak žiješ?"
+"Jo, dobrý," mínila jsem neupřímně. "Nemáš retko?" Zavrtěla hlavou. "Nekouřím."
+"Hm. Ty se máš. Taky bych chtěla přestat. Proč já s tím začínala," skuhrala jsem
+ve snaze odvést pozornost. "Jak víš, že jsem tady?" "Viděla tě včera odpoledne
+naše máma, když sekala králíkům trávu na vaší louce pod lesem." "Ach tak." 
+
+"Já tě, Simono, varoval. Včera tě chytly, jak sis nesla domů oběd. Abych to
+upřesnil, nejednalo se o jeden, ale o tři. A zaplacený jsi neměla, jak jsem již
+řekl, ani jeden." Seděla jsem, ruce složené v klíně, a povytáhla užasle obočí.
+"A za tak malý prohřešek mě vyhodíš ze zaměstnání?" ptám se smutně. Honza se
+zamračil. "Jako vždycky bereš všechno na lehkou váhu. Už jsem propustil
+zaměstnance za daleko menší prohřešky." "U mě uděláš snad výjimku!" lísala jsem
+se. "A proč bych měl? Nic ti nedlužím." "Ten oběd mi nandaly do kastrůlků
+kuchařky. 
+
+Neměla jsem na vybranou. Dopředu jsem jít nemohla, neboť tráva byla značně
+přerostlá a nebylo skrz ni vidět na zem. I když vím, že hadi mají rádi teplo a
+vyhřívají se rádi na slunných místech, přece jen jsem měla strach, že na
+některého mohu dupnout. Cestička za mnou byla mojí nohou vyšlapaná, a tak bylo
+jasné, kam mohu najisto udělat krok. Pomaličku, abych neprovedla rychlejší
+pohyb, jsem se otočila a vyhýbajíc se hadům stočeným do klubíček jsem vycouvala
+zpátky. Sedím v smuteční síni a dívám se na rakev, kde spí věčným spánkem moje
+dcera. Nevěřím tomu. 
+
+Chtěla jsem je znovu přikrýt, ale Leoš držel přikrývku pevně ve svých dlaních.
+"Neschovávej se, nemáš se za co stydět." Zcela jsem s ním souhlasila. Mám prsa
+jako mladice. Porodila jsem jedno dítě, které jsem kojila pouhých šest týdnů, a
+to ještě díky manželovi, který na této banalitě trval. Proto je nemám vůbec
+vytahaná. Pravidelně cvičím a užívám různorodé drahé kosmetické přípravky na
+jejich zpevnění. Leoš se jich dotknul svýma kolosálníma lékařskýma rukama a
+přitiskl k nim hladově svoje rty. Ráno mě probudila žízeň i slunce. 
+
+Strčila jsem ho zpátky do kapsy a s jistotou, že už mi nikdo volat nebude, jsem
+ho nevypnula. Chvilku jsem otálela a pak se naklonila z okna. Telefon v kapse
+cinknul. Přišla textová zpráva. S největší pravděpodobností mi píše Filip. Když
+sebevraždu ještě na chvilku odložím, dozvím se, co ode mne potřebuje. "Simono,
+zavolej mi!!!!" zněla textová zpráva. Hm. Volat ti nebudu, myslím si, nevím,
+proč bych měla. Protáhla jsem se oknem a telefon se znova rozezpíval. Pěkně mě
+to dohřálo. Člověk nemá kousek klidu! Zvědavost byla silnější. Poslechnu si, co
+mi Filip chce, a zabiji se potom. 
+
+"Je pravda, že vypadáš pořád dobře," usoudil. "Možná lépe, než když jsem tě
+poznal. Je z tebe zralá ženská. Nedivím se, že se mému synovi líbíš. A přičtu-li
+k tomu všemu, že je sexuálně vyhládlý... Ovšem jak z tohohle vybruslíš, to bych
+rád viděl. Chtěl bych ti pomoct, ale nevím jak." "Co to je sexuálně vyhládlý?"
+Též jsem dokouřila. "Valentýna s ním nespí. Od porodu ho od sebe odhání. Má
+strach, že to bude bolet a také z dalšího těhotenství. Mluvila jsi s ní někdy o
+antikoncepci?" pravil Filip s vážností, jakou jsem u něj neznala. "Ne." 
+
+"Moje dcera?" ptám se zcela nechápavě, protože se mi tahle zpráva zdá
+neuvěřitelná. "Ano." "To není možné. V sobotu ráno jsem s ní mluvila."
+"Doopravdy?" "No jistě. Nejsem blázen. Nemám vidiny. Co se jí stalo?" "Nevím
+přesně. Prý nešťastná náhoda. Upadla tak nešikovně na stůl v kuchyni, že
+narazila spánkem na jeho roh. Zemřela dnes dopoledne na krvácení do mozku." "To
+není možné!" "Nic jiného nevím. Převezli ji ještě ten den vrtulníkem do Prahy.
+Ještě žila. Snažil jsem se tě sehnat. Moc mě to mrzí." Valentýnina torna mě v
+bytě fascinovala. Stála jsem v horní kuchyni a pečlivě se rozhlížela. 
+
+"Já ale nechci jít na mateřskou dovolenou," prohlásila jsem rezolutně. Sestra
+natáhla kouř dlouze do plic a civěla na mě dosti primitivním pohledem. "Ne? Jak
+to? My jsme s tím počítali! Přece jste už na mateřské dovolené byla pár týdnů
+před prázdninami. Když nyní vaše vnučka přišla o svoji matku, tak jsme se
+domnívali, že..." "Budu chodit do práce," sdělila jsem jí andělsky a radovala se
+z jejího přitroublého výrazu. Ale co bude dál? Která z nás dvou, dietních
+sester, dostane "padáka"? Leoš mě poprosil pouze o jednu věc. Jestli bych si
+mohla brát Janičku na noc k sobě. 
+
+Chci tady holčičku mít! "Ne, neboj se, dělám si psinu." Rychle jsem vymýšlela
+jinou nemoc. "Mám nějaké ženské potíže." V dané chvíli mě nic moudřejšího
+nenapadlo. Nedokázala jsem honem vymyslet chorobu, jež není nakažlivá. Leoš se
+nedal lehce oklamat. "A proč jsi tu neschopenku zalepila do obálky?" Útrpně jsem
+vzdychla a dala mu tak najevo, že mě jeho dotazy obtěžují a unavují. "No aby se
+neumazala, ne?" Jenže Leošovi okamžitě svitlo. "Není to náhodou z toho důvodu,
+abych neviděl diagnózu?" Dal si dvě a dvě dohromady. Moje ranní nevolnosti,
+hubnutí a nechuť k jídlu. 
+
+Nenechala jsem ho domluvit. "Přistihla jsem Leoše a Valentýnu." Na okamžik se na
+druhé straně rozhostilo ticho. "Jak to myslíš, přistihla?" zeptal se naléhavě.
+"V posteli," zahulákala jsem teatrálně. "V mém domě!" "Moment," řekl do
+sluchátka, které vzápětí oněmělo. On mi ten telefon snad položil! No to je už
+příliš! Vyťukala jsem na číselníku opět nějaké numero, ale v uších se mi ozýval
+pouze tón, který oznamoval, že číslo je obsazené, nebo sluchátko vyvěšené!
+Neznala jsem se vzteky. Seběhla jsem dolů po schodech, vklouzla do kozaček a
+uvědomila si, že mám zaseklý zip. 
+
+Jedná se mi spíš o manželství mého syna a tvojí dcery." Filip zaparkoval na
+prostorném parkovišti u Kauflandu a zapálil si cigaretu. Nabídl mi také.
+Neodmítla jsem a jedno retko z krabičky vyndala. "Povídej," vybídla jsem ho s
+radostí nad tím, že nebude pitvat příhodu v kanceláři. "Valentýna ke mně chodí.
+Léčí si u mě nervy." "To mě ani nepřekvapuje. Je v poslední době divná. Původně
+jsem to přičítala šestinedělí, i když," uvažovala jsem nahlas, "to už má za
+sebou." "Musíš s ní jednat velice opatrně. 
+
+Usedáme k stolečku pro čtyři osoby a šéfová osobně nás obsluhuje. S radostí
+shledávám, jak mi chutná šunkový závitek plněný šlehačkou, jenž jsem slupla a
+posléze běžela vyzvracet. Když se vracím zpět, vidím, že dorazila také moje
+příbuzná, Magdaléna Pelikánová, a přivezla mi Janičku. Už to není moje vnučka,
+ale dcera. Za ní se objevuje Filip ve vínovém obleku a radostně mě objímá. Stala
+jsem se vlastně jeho snachou, i když je to trochu složitější. Vzala jsem si
+totiž Leoše 
+
+Otevřela jsem tiše svoji černou kabelku a vyndala krabičku léků od Filipa.
+Vyloupla jsem jeden prášek z plata, nalila minerální vodu z modré plastové
+láhve, kterou jsem měla postavenou na stolečku, a už jsem ho chtěla vstrčit do
+úst, když jsem si vzpomněla na léky z Valentýniny torny. Otáčela jsem pilulku v
+prstech a pečlivě ji prohlížela. Co když to není Neurol? Co když to je zcela
+jiný lék? Přečetla jsem si nápis na papírové krabičce. Byl stejný jako na
+hliníkové folii z druhé strany plata s léky. Stejně jsem se neodvážila ho
+spolknout. 
+
+A s tímto proslovem odešel ke stolu, kde vzal do ruky skleničku s chlazenou
+vodkou, vhodil do ní pár kostek ledu z nerezového kyblíčku a napil se. Beru
+Valentýnu za ruku. "Kde budete bydlet, tady?" "Proč se ptáš?" "Chcete nám
+nabídnout azyl?" ozval se Leoš posměšně a z jeho hlasu čiší mráz. Ne, říkám si,
+tenhle člověk se mnou nikdy pod jednou střechou žít nebude. Odcházím za
+popíjejícím Markem a připadám si jako vetřelec. Jenže Valentýna se ke mně
+nastěhovala několik dní po propuštění z porodnického oddělení i se svojí dcerou,
+již pojmenovala Janička. 
+
+Vlastním kolosální majetek, ale k čemu mi je? Mohu si koupit, co chci, počínaje
+lahůdkami, přes drahé oblečení až po luxusní vybavení domu. Ale netěší mě to.
+Pravděpodobně by si v práci oddechli a pomohla bych jim ze svízelné situace.
+Beztak číhá vedení na chybu některé z nás, aby se s ní mohli vesele rozloučit.
+Mohu jim to odchodem na mateřskou dovolenou usnadnit, přece mi to sami
+nabízeli... Nebojím se o práci. Když mě nevezmou zpátky, ani mi to vadit nebude.
+Pracuji stejně jen proto, abych přišla mezi lidi. Peníze mým cílem nejsou.
+"Posloucháte mě vůbec?" 
+
+Vzala jsem sklenku a naráz ji do sebe obrátila. Jaképak čekání na led. Chlazenou
+si dám tu druhou. Alkohol mě vnitřně rozehřál a malinko otupil. Vracející se
+Filip postavil na desku naleštěného stolku nerezový kyblík s ledem. Očima sjel
+můj pohárek, ale neřekl nic. Okamžitě se dovtípil a beze slova mi nalil ještě
+jednu. Nandala jsem si rukou led a pohybem sklenky její obsah zamíchala.
+"Filipe?" Zvedla jsem svoji sklenku k rtům. "Co jsi to předepisoval Valentýně za
+léky?" Ruka držící sklenici se zastavila a k ústům nedošla. "Proč?" "Chci to
+vědět. Mám na to jako matka právo?" "Ne." 
+
+Prohlížím si prostorný sál a konstatuji, že se zde od mojí první svatby mnoho
+nezměnilo. Stejný červený koberec i stejné židle s vysokými opěradly a se
+sametovým potahem. Možná je jiná dekorace. Spousta umělých exotických květin a
+tropických palem v ozdobných květináčích působí příznivým dojmem. Moje vlasy s
+červeným přelivem má na svědomí má letitá přítelkyně Renáta, která se zde
+nachází v pozici svědka. Je oblečena do modrých úpletových šatů, má jako vždy
+perfektně načesanou hlavu a dokonce si na tuto událost pořídila nové brýle.
+Svírám v ruce kytici dvanácti rudých růží s velkým množstvím asparágusu a
+kapradím. 
+
+Ani sex s ním mi nic neříká, tak proč v tomhle nesmyslném vztahu pokračuji?
+"Koupím ti na svatbu nějaký hezký oblek," slyším se říkat. "Nebo máš něco jiného
+na sebe?" Posunul si brýle na nose a pozorně si mě prohlížel. Asi mu neušla
+ironie mého hlasu. Přece jen, je to inženýr. "Jsem také pozvaný na svatbu tvojí
+dcery?" "Ano. Zvu tě já! Přece nepůjdu úplně sama? Kdo mi bude dělat doprovod?"
+"Nechci od tebe oblek. Mám svůj. Ale na tu svatbu tě doprovodím." Kapitulovala
+jsem. Možná bych se měla omluvit. Ale on se neurazí. Natolik ho už znám. 
+
+Nevěřila jsem vlastním očím. "Miláčku, nedoběhla byste se podívat do kuchyně, co
+se vaří k obědu?" požádal Magdu, která se ještě kuckala. "Máme dnes lečo, pane
+doktore." odvětila a mě překvapilo, že Filipa zná. Nepracoval přece v nemocnici.
+"Vážně?" podivil se. "Neskočila byste se tedy třeba projít? Musím vyšetřit tady
+vaší nadřízenou. Jo?" Magda mě požádala očima o souhlas. Kývla jsem neznatelně
+hlavou, a tak odešla. "Co kafe? Nebylo by?" zeptal se Filip. "Nebylo,"zavrčela
+jsem nasupeně. "Co chceš?" "Já nic. Tys něco snad chtěla, ne?" Mlčím. Valentýna
+se vrátila domů a s potratem souhlasí, tak co? "Chtěla, ale včera. 
+
+Dostala jsem se na mýtinu, která byla léta vykácená a pěkně zarostlá vysokou
+trávou. Ne že bych zabloudila. Znám tady každý kámen, žila jsem zde už jako
+dítě, ale s pětikilovým nákladem na prsou se mi trávou špatně šlapalo. Na
+chvilku jsem se posadila na bobek - a leknutím jsem se nemohla pohnout. Zblízka
+vidím, jak se všude okolo mě povalují hnědočerné hadí provazy, silné jako hadice
+na vodu. Povalovaly se vepředu, vzadu, po stranách, prostě všude. Už jsem
+zapomněla, že tady žijí. Podcenila jsem nebezpečí místních lesů. Tiskla jsem k
+sobě nemluvně, jež jako by tušilo hrozbu, začalo hlasitě kňourat. 
+
+Svítilo jako poslední den v životě a dralo se svými paprsky skrz zavřené okno
+mojí ložnice. Místo vedle mě bylo prázdné. Odhrnula jsem pokrývku a uvědomila
+si, že nemám nic na sobě. Pomalu jsem se přibližovala k oknu a dumala, jestli to
+všechno nebyl jen sen. Rozevřela jsem okenní křídla dokořán a na svojí pravé
+paži spatřila znamínko lásky vášnivých Leošových rtů. Nebyl to sen. Byla to
+skutečnost. Stromy i tráva v zahradě se leskly a všude kralovalo ticho. Koukla
+jsem na hodinky. Ukazovaly něco po šesté. Kdepak asi spala Valentýna? 
+
+Mohli jsme si třeba popovídat. Venku zesílil vítr a blesky křižovaly oblohu.
+Krémová záclona vlála vesele sem tam, a jakmile se spustil liják, začalo mi
+otevřeným oknem pršet do kuchyňky. Spěšně jsem okno zavřela a povečeřela salát,
+který mi zbude asi i na zítra. Udělala jsem ho příliš. Pro jednu osobu jsem to
+neodhadla. Ještě jednou jsem se vysprchovala a vlezla do postele. Jelikož bylo
+zavřené okno, v místnosti se špatně dýchalo. Svlékla jsem se do naha a přikryla
+se tenkou pokrývkou, kterou mi vloni dovezl Marek z Tunisu. 
+
+Filip do toho opravdu praštil? Vlastně proč ne? Je rozvedený a jeho budoucí
+kyprá manželka je minimálně o dvacet let mladší. "Proč se tak divíte?" Dietní
+sestra se málem urazila. "Víte přece, že s ním žiju!" "Ano. Jistě. Nechtěla jsem
+tě nijak urazit. Jen mě překvapilo, že..." Větu jsem nedokončila. Co mě vlastně
+překvapilo? Že mě, mladou a hezkou, si tenkrát vzít nechtěl a teď mladou a
+tlustou ano? Nyní je o dvacet let starší a moudřejší. 
+
+Najednou se nebe zamračilo a začaly padat kapky velké jako pětikoruny. Nejen, že
+jsem neměla deštník ani pláštěnku, ale než jsme stačily zaběhnout do podloubí
+nejbližšího domu, obě jsme na kůži promokly. Letní šaty se na mně přilepily a
+Valentýniny nevypadaly o mnoho lépe. Zůstaly jsme schované několik minut, ale
+déšť nepřestával a mě napadlo, že už ani nemá smysl se před ním ukrývat, a tak
+jsem vyšla na ulici, plnou vody a čerstvě napršelých louží. Valentýna v modrých
+sandálech bez ponožek proběhla nejbližší louží, příšerně mě pocákala a začala se
+šťastně smát. 
+
+Tento vesmírný pád nemohu skutečně přežít. Naproti mně cvakly dveře a na chodbu
+vyšla dívka s mahagonovými vlasy, střiženými na dlouhém štíhlém krku do špičky.
+Věnovala mi lhostejný pohled a otočila se ke mně zády, aby se obula. Vzápětí se
+zvedla a v náručí držela asi šestiměsíční dvojčata, zřejmě chlapce, neboť měla
+modré pletené čepičky a modrobílé teplé dupačky. Jeden z chlapců se stále tak
+vrtěl, že dívka musela vyvinout veškeré úsilí, aby obě děti udržela. Došla ke
+zdviži a pokoušela se loktem otevřít dvířka. Stojím strnule a zadumaně mladou
+paní pozoruji, když se ke mně obrátila s prosbou. 
+
+Kdepak se tady asi vzala? Jakmile jsem ho zvedla, něco uvnitř zacinkalo. Asi
+rolnička. Na rohu stolu se něco černalo. Byla to zaschlá krev. Svírala jsem
+plyšové chrastítko a pozorovala zelený batoh. Byl rozvázaný. Vysypala jsem jeho
+obsah na zem. Vypadlo pár kousků osobního prádla, kartáček na zuby a pasta,
+teplé ponožky, deka a tlustý svetr. V postranní kapsičce se nacházely šminky a
+sklenička z kouřového skla, bez cedulky. Zvedla jsem ji proti světlu. Obsahovala
+pár malých žlutých prášků. Pročpak na ní není cedulka? Jsou to léky, které
+užívala Valentýna proti depresi? 
+
+Záření je nebezpečné pro lidský plod. Ale ono je vlastně škodlivé pro všechny.
+Prohlížela jsem si bílou kartičku, se zdobeným okrajem . Magdaléna Levinská a
+Filip Pelikán oznamují, že uzavřou sňatek 4. září tohoto roku na místním
+městském úřadě, četla jsem. V duchu jsem uvažovala, že tomu neuvěřím, dokud se
+nepřesvědčím na vlastní oči, že se Filip skutečně žení. Byla jsem si jista, že
+on miluje ženy natolik, že nedá přednost jediné. Je vidět, že jsem se opět
+pletla. Mýlím se často. V lidech se stále nevyznám. 
+
+Nejsem skoro nikdy večer doma," odpověděla jsem a barevnou směs na lžíci
+ochutnala. "Jo?" zakoktal. Asi jsem mu vyrazila dech, směji se v duchu. Hoch se
+však nemínil vzdát diskuse. "Hm," děl světácky. "To vás teda obdivuju. Ve vašem
+věku...." Tohle tedy nemusel. Uvědomil si, že mi naznačil moje blížící se stáří?
+Výraz mé tváře tvrdl. "Fuj, co to je?" zašklebila jsem se. "Je to děsně kyselé!
+Kdo to dělal?" Aleš si začal pohvizdovat a kuchařky nás upřeně sledovaly. Už vím
+proč. Ten salát je příšernej. Nedá se jíst. Co s ním budu dělat, půl hodiny před
+výdejem pokrmů? 
+
+Vypadl z ní můj řetízek, který spadl na zem. Sehnula jsem se pro něj a sevřela
+ho v ruce. Leoš četl dopis a jeho obličej nejevil nijaké emoce. Potom ho
+roztrhal na malinké kousíčky a hodil do kamen. Vyskočila jsem rudá ve tváři,
+zmačkala pár starých novin v uhláku, ze šuplíku kachlových kamen vyndala pár
+třísek a škrtla zapalovačem. Oheň vzplál okamžitě. Doufám, že nezhasne. Už jsem
+nezatápěla, ani nepamatuji. Vzala jsem starou měděnou konvici, naplnila ji
+studenou vodou z jediného kohoutku v kuchyni a postavila na plát kamen. V
+místnosti bylo celou dobu ticho jako v hrobě. 
+
+Vzal víčko od toho křehkého kousku nádobí a pohrával si s ním v ruce. "Tak ty
+ses chtěla zabít?" Čekala jsem, kdy se zeptá. "Ano." "Proč?" "Nevím, nechtělo se
+mi žít?" Vzal mě otcovsky za ruku. "Bylo to kvůli mně?" "Nevím. Možná taky.
+Nějak se to všechno zamotalo." Ruku jsem mu vytrhla. Ještě se může zeptat, proč
+jsem to neudělala. "Jsem rád, že jsi to neudělala," podotkl mírně. Vstala jsem,
+neboť se mi zdálo, že voda na plotně se nějak dlouho nechce vařit. "Já taky,"
+souhlasila jsem stručně a plivla na plát, jestli už je rozpálený. 
+
+Dopřeji jim chvilku pro sebe. Zapálila jsem si cigaretu a odolala pokušení nalít
+si víno. Když hlídám Janičku, nikdy nepiji. Chci mít jasnou hlavu. Dokouřila
+jsem, napila se minerální vody z láhve a čekala, kdy se můj zeť zvedne k
+odchodu. Po čtyřiceti minutách dlouhého čekání jsem vstala a prošla chodbičkou
+do dětského pokojíčku. Leoš spal spánkem spravedlivých na Valentýnině posteli a
+Janička chrupala vedle něj. Možná je pan doktor po noční, komentovala jsem
+nynější stav. Nechám ho tady, než se probudí, a potom se uvidí. "Nezlob se,
+Marku, ale nejde to, vážně!" ztišila jsem do telefonu vlídně hlas. 
+
+Hodila tornu na záda a ani se nenamáhala mi říct, kam přesně jede, kdy se vrátí
+a s kým bude, natož pozdravit. No snad bude o tom, kde se nachází, vědět její
+manžel. Jenže za ním nahoru se mi nějak nechtělo. Zdálo se mi to takové
+žinantní. Vklouzla jsem tiše do svého pokoje, shodila ze sebe květované letní
+šaty, řádně propocené, a vlezla pod sprchu. Dnes už po druhé. Když jsem hledala
+čistou osušku, vykulily se na mě z přihrádky žluté plavky. Koupila jsem si je na
+začátku léta a neměla jsem je ještě na sobě. 
+
+Filip se díval z jednoho na druhého, jako by nevěřil vlastním očím. "Myslím,"
+prohodil zadumaně, "že mě nepotřebuje jen Valentýna, ale i vy oba. Asi nejste
+normální." "Já ti to vysvětlím," vyhrkla jsem, i když se mi zrovna jemu nic
+objasňovat nechtělo. Šlo mi jen o to, aby se o tom, co se tu odehrálo,
+nedověděla moje dcera. "Nenamáhej se," přerušil mě. "Já vždycky věděl, že jsi
+cvok. Ale nechápu tě. Když máš chuť se pomilovat, proč nepřijdeš za mnou?" "Ty
+tomu, Filipe, nerozumíš, o nic tady nešlo. Leoš mě učil pracovat na počítači
+a...," nevěděla jsem, co dodat. 
+
+Velkou část noci pršelo a ona si brala jen spacák. Doufám, že někdo z těch dětí,
+co s nimi jela, vezl s sebou stan. Ještě může to moje dítě nastydnout. Hodila
+jsem na sebe bavlněné šaty s velkými kapsami a plížila se podívat, jestli už
+Janička není vzhůru. Budila se poměrně časně a vyžadovala svoji mléčnou snídani,
+kterou musel někdo ohřát. A co Leoš? Jak se asi vyspinkal? U dveří ložnice v
+prvním patře, patřící mladým, jsem nastražila ucho, ale neozval se z ní ani
+hlásek. Zato z kuchyně se ozývaly tlumené zvuky. Došla jsem znepokojeně k nim. 
+
+Stavila jsem se na toaletě a pěkně mi zatrnulo, když jsem na bílých kalhotkách
+objevila jasně červenou krev. Co to má znamenat? Když se konečně rozhodnu pro
+dítě, nakonec o něj ještě přijdu! Zavolala jsem přímo řediteli. S hlavní sestrou
+se mi nechtělo ani trochu bavit. Propustku jsem nežádala. Oznámila jsem zkrátka,
+že musím akutně navštívit svého lékaře a odcházím. Práci mám pro dnešek hotovou
+a v případě, že mě bude kdokoliv hledat, prostě mě nezastihne. S neschopenkou v
+kabelce jsem se zpátky do práce už nevrátila. 
+
+"Aha," zazněla stručná odpověď a vzápětí se rozběhl, jakmile uslyšel pláč svojí
+dcery. Janička se v jeho náručí zklidnila. Lechtal ji pod nosem plyšovým
+medvídkem tmavé fialové barvy, jehož vytáhl z kapsy širokých riflí s moderními
+kapsami. Holčička kulila oči a zvířátko ji očividně zajímalo. "Je moc drobná,"
+podotkl. "Jak papá?" Pokrčila jsem rameny. "Moc dobře ne." "Valentýna nekojí,
+že?" "Ne. Chceš něco pít?" Snažím se přerušit trapné ticho. Podíval se na mě,
+jako bych přiletěla z jiného světa. Zřejmě se jeho myšlenky toulají zcela jinde.
+"Ne." Odešla jsem do kuchyně a ponechala ho s dcerkou o samotě. 
+
+Nohy mám štíhlé, bez křečových žil, pečlivě oholené, tak proč je neukázat? Proč
+by se tahle délka pro mě nehodila? Krátké sukně nosí i starší ženy. A mně je
+teprve šestatřicet! Moje myšlenky ukončilo jemné zaťukání na dveře a vešel Leoš
+v pracovním oděvu. V bílých kalhotách a v košili stejné sněhové barvy.
+Nepromluvil, jen se díval, jak stojím u zrcadla a přejíždím rty rudou tyčinkou.
+Zčervenala jsem. Snad si nemyslí, že to dělám kvůli němu? Odložila jsem ji
+rychle na stůl. "Jak jsi na tom?" nadhodil a vrazil neklidně ruce do kapes.
+Ukázala jsem na zapnutý počítač. 
+
+Dlouhou dobu se mi nedařilo usnout, a tak jsem si došla do chladničky pro
+zelenou láhev svého oblíbeného nápoje. Nalila jsem si vínko do broušené sklenky
+na tenké nožce a labužnicky popíjela. Po třetí sklence se svět rozvlnil a mně se
+konečně začaly klížit oči. Nevím, jak dlouho jsem spala, ani co mě vzbudilo.
+Když jsem otevřela oči, panovalo v místnosti šero. Venku už nepršelo a měsíc v
+úplňku ozařoval postavu sedící v nohou mé postele. Leknutím jsem se prudce
+posadila a slabě vykřikla. Pokrývka se svezla z mého těla a odkryla moje pevná
+ňadra. 
+
+Stál u křesla a nehnul se. "Posaď se přece," vybídla jsem ho. Poslechl mě.
+Uchopil džbán a nalil horkou voňavou tekutinu nejprve mně a posléze sobě. "Cože
+jsi přišel?" "Přišel jsem, protože mě o to požádala Valentýna." "Cože?" táži se
+dutým hlasem a nechápu. "O co tě požádala?" "Přišel jsem tě pozvat na svatbu."
+"Budeš si brát Eriku?" ptám se užasle, i když by mě to vlastně ani překvapit
+nemělo. Žijí spolu již nějaký čas. On je vdovec, ona rozvedená, děti v péči
+nemají, tak proč si neříct ano? "Ne, kdepak. Já se ženit nehodlám." "Tak kdo
+teda?" 
+
+"Tak tím se to vysvětluje. A kdy bys chtěla s osvětou početí začít? Až jí bude
+dvacet?" Sepnula jsem ruce. "Ne, to jistě ne. Neuvědomila jsem si, že dnešní
+dívky tak brzo dospívají. Já jsem byla v jejím věku ještě nedotčená, když to
+řeknu takhle knižně." Filip si zapálil novou cigaretu. "Dej si konečně život do
+pořádku. Žij svůj život, a ne Valentýnin. Najdi si sobě rovného a přestaň se
+mezi mladé plést." Ano. To má patrně pravdu. Měla bych žít svůj život. Přesně
+jak to řekl. Já bych moc chtěla. 
+
+"No, oni vám sem prý dají počítač a ten jednu sílu nahradí." Vykulila jsem oči,
+div mi nevypadly. "Já na tom ale neumím pracovat. A proč říkáš vám, snad nám,
+ne?" "No já nevím, ale spíš vám. Mně je to vlastně všechno jedno. Filip mi
+nabídl práci u něj v ordinaci. Jeho sestřička jde prý pracovat do Německa, kde
+si vydělá mnohem víc." Dívka přestala trápit svoje prsty a pečlivě si teď
+prohlížela černý lak na nehtech. "S její figurou a vzhledem se ani nedivím,"
+chichotala se do dlaně. "Jistě tam nebude píchat pacientům injekce do zadku." 
+
+Cítím napětí i vzrušení a pohrávám si s myšlenkou, že ho musím odstrčit. Musím.
+Tentokrát by to byl vážně průšvih. Spala jsem už se ženatým mužem i vdovcem, o
+třicet let starším, ale milovat se s mužem vlastní dcery, to by byla trochu
+silná káva. Ve chvíli, kdy jsem se ujistila, že to Valentýně nemohu udělat a
+chtěla Leoše odstrčit, se prudce otevřely dveře. Nebylo zamčeno. Trhla jsem
+hlavou směrem k příchozímu, když stál kousek od nás. I Leoš zareagoval poměrně
+pozdě. Pustil mě z náručí, když už stál Filip v místnosti. 
+
+Jde to. Je mi sice pořád zle, ale už to není tak strašné." "Co to čteš?" otázal
+se při pohledu na cedulku v mojí ruce, kterou jsem stále zamyšleně svírala.
+Podala jsem mu ji. "Filip se bude ženit. Víš o tom?" "Slyšel jsem něco, ale
+tohle vidím prvně." "Já dnes také. To jsme dva. Já mu to přeju." "Vážně?" "Jo."
+"A co ty? Budeš se vdávat?" "Ne. Jednou mi to stačilo. Chci dítě. Chlapa
+nepotřebuji." "No, emancipovaná jsi bývala vždycky. A co kdybych tě požádal o
+ruku já, odmítla bys mě?" 
+
+Spláchla jsem toaletu, umyla si ruce a s Leošem v patách se vrátila do svého
+pokoje. Žuchla jsem sebou na rozválenou postel a vyndala hadrovou plínu,
+připravenou pod polštářem, kdyby to na mě zase náhodou přišlo. "Tak o co jde?
+Víš něco o těch lécích?" ptám se a je mi jedno, co mi poví. Je mi příšerně zle.
+"To taky, ale toho moc není." "Čekám," oznámila jsem stručně a myslela to
+doopravdy. Vyčkávám, až mi řekne, co má na srdci, a vypadne odsud. "U táty v
+počítači stojí, že Valentýna brala Defobin." "No a co? 
+
+Nevím, jak mám pokračovat, a musím Robertovi volat, aby se na tu spoušť přišel
+podívat. Znechuceně mě vyslechne a potom přijde. Tváří se, jako by spolknul
+všechnu moudrost a já byla úplně pitomá. Z oddělení mi hlásí tři výběrové diety,
+z kuchyně sem už popáté přišel Aleš žalovat, že se mu nelíbí organizace práce a
+pár nepořádných doktorů se snaží zakoupit si stravenky mimo určený čas. "Ve
+skladu je kontrola z hygieny," hlásí mi hlavní sestra do telefonu. "Musíte být
+přítomna, abyste mohla později podepsat protokol." "Kdy přijde?" ptám se,
+domnívajíc se, že mluví v čase budoucím. 
+
+"Ale jistě, zlatíčko, řekni mi, co máš na srdci." Překypuji sladkými řečmi,
+protože mám radost, že je moje holčička ochotná komunikovat. "Jsem těhotná,"
+svěřila mi prostě a se mnou se zatočil svět. Chytla jsem se za bolavou tvář.
+Potom jsem vyndala pomaličku z kabelky, která se válela vedle křesla,
+neotevřenou krabičku cigaret. Vsunula jsem ji opatrně do koženého pouzdra,
+rozbalila celofán i staniol a vytáhla bílou cigaretu. Marně jsem hledala
+zapalovač. Nakonec jsem celý obsah kabelky vysypala na stolek, ale zapalovač
+jsem nenašla. Vložila jsem tedy retko do úst a vstala. Dcera mě bázlivě
+pozorovala. 
+
+Před špitálem mě Filip nacpal beze slova do stříbrné oktávie. Posadil se za
+volant a v tichosti se rozjel. Sledovala jsem měnící se krajinu kolem sebe a
+snažila se smazat pocit trapnosti. "Kam pojedeme?" otázal se a já pokrčila
+bezradně rameny. "K tobě asi těžko. Určitě je tam Valentýna a mohla by nás
+slyšet. U mě to taky nepůjde, mám tam nastěhovanou Magdu." "A co chceš?"
+vyzvídala jsem potichu. "Tvůj intimní život mě už nezajímá, neboj. Už nejsi moje
+věková skupina. Pro mě jsi drahá." "To vím," reagovala jsem zachmuřeně. "Je
+tvoje věc, s kým spíš. 
+
+"Tak vám pěkně děkuju." Pohlédla jsem na ni z výšky. "Za co?" "No, za to, že
+jste si vzala místo dcery mateřskou dovolenou." "Hm," odvětila jsem zvysoka.
+"Proč?" Dietní sestra se ošila. "Protože jsem chtěla rozvázat pracovní poměr,
+abych mohla pracovat u Filipa." "Hm." "A vy si klidně budete doma, aby ona mohla
+pokračovat ve studiu, a mě z práce nepustí, protože nemají náhradu." "Zcela
+správně, Magdo." "To není od vás hezké. Věděla jste přece, že chci odejít!"
+připomněla mi. "Magdičko," řekla jsem chlácholivě. "Pro tebe to takhle bude
+lepší. 
+
+Všechno se mi vymklo z ruky. Celý život. Ustavičně se zamilovávám do nesprávných
+mužů. Stále čekám, že mě někdo bude mít rád. Je pravda, že jsem nyní někoho
+našla, ale... Má to samozřejmě ale. On mě má rád, já jeho taky, ale nesmí to tak
+být. Mohu svojí láskou ublížit někomu, na kom mi v životě mnoho záleží, i když
+to třeba na první pohled tak nevypadá. Rozhodně otočím kličkou u okna. Moc lehce
+otevřít nejde. Silně jí zalomcuji, ale snažím se nepřerušit ticho kralující v
+domě. Trhnu vší silou. 
+
+Dodávala jeho tváři dost tvrdý, či zlý výraz. "Ještě jsem ho nechutnala. Proč?"
+"Jen tak. Víte, že jsem se účastnil té nedovolené technopárty, co ukazovali v
+televizi?" chlubil se a hrál si s kruhovou náušničkou umístěnou v ušním lalůčku.
+"Každý den s kamarády někam vyrážíme. Nechci umřít doma, jako důchodce!"
+pokračoval. Vzala jsem do ruky svoji polévkovou lžíci, kterou nosím permanentně
+v kapse bílého pláště, a nabrala podezřele řídký salát. "Co vy? Chodíte taky
+večer někam, nebo sedíte u televize?" vyzvídal neodbytně. Nechtěla jsem vypadat
+jako "důchodkyně". "No, já Alešku pořád někam vyrážím. 
+
+"Můžu vás poprosit?" prosebně se pichlavýma očima dotkla výtahu, čímž jasně
+naznačila svoji žádost. Neochotně jsem přikývla a křečovitě k ní došla. Dotkla
+jsem se knoflíku, který se červeně rozzářil, a otevřela beze slova dveře.
+"Děkuji," usmála se měkce. "Hledáte někoho?" Odměřeně jsem pohodila rozcuchaným
+účesem a přála si, aby odjela a nechala mě v klidu uskutečnit můj plán. Vracím
+se k oknu a dotknu se otlučené kliky. Musím to udělat rychle, než zase někdo
+vyjde ven a bude mě otravovat či chtít zachraňovat. V životě jsem udělala
+spoustu špatných věcí, a přitom jsem jen chtěla najít lásku. 
+
+Magdu si vyžádalo vedení nemocnice jako moji zástupkyni se slibem, že zde
+zůstane, protože já zaujmu mateřské povinnosti namísto svojí dcery. Jenže Leoš
+mě o tuto službu nepožádal. Nevím, co má v úmyslu, ale jistě nechce, abych u
+jeho dcery zastupovala matku já. To se asi hlavní sestra podiví, až jí oznámím,
+že zůstanu v práci. Místo je zde jenom pro jednu. Původně se počítalo, že Magda
+odejde pracovat k doktoru Pelikánovi a vedoucí stravovacího provozu zůstanu já.
+Zdá se, že se situace podstatně změnila. Pro mě to nevypadá příliš dobře. 
+
+Zjistila jsem, že se tam dost hlučně baví kuchař Aleš s pomocnicí Blankou.
+Hodiny na zdi ukazovaly, že je něco po čtvrté ranní. Nikdy mě nenapadlo, že
+kuchaři chodí takhle brzy do práce. Pracovní dobu mají přece od pěti třiceti. Co
+tady dělají o více než hodinu dříve? Konvice cvakla, ztichla, a tak jsem si
+konečně zalila vyčichlou kávu. I přes to, že byla asi dvanáct hodin v hrnečku,
+chutnala mi jako rajská mana. Pomalinku jsem usrkávala moku a zahřívala se, když
+jsem uslyšela jakési šeptání na chodbě. Odemkla jsem, abych se koukla, kdo to
+tady zase straší. 
+
+"Byla bych ráda, kdyby bydleli u mě. Vlastně je půlka domu Valentýny, zdědila ji
+po mém muži." "Ale oni s tebou ani bydlet nechtějí, že?" Zadívala jsem se do
+zrcadel kouřově zabarvených brýlí. "Já nevím." Marek se sprchoval, já ležela na
+gauči a sledovala romantický film v televizi. Dva milenci a láska jako trám mne
+dojímá. Nalila jsem si víno z otevřené sedmičky Modrého Portugalu a kopla ho do
+sebe. Vzápětí jsem si nalila další a tu už pomaličku ucucávám. Ležím zabalená v
+ručníku a cítím se blaženě. Neměla bych to asi s tím pitím tak přehánět. 
+
+Valentýna se parádila před zrcadlem. Vlasy si řádně natupírovala, navoněla se
+mým parfémem a zatočila se dokolečka. Zvonové rukávy halenky se jí rozevlály,
+jako vlajky na Prvního máje. "Někam jdeš?" vzala jsem do náručí Janičku a
+přidržela jí láhev s ohřátým mlékem. "Jo," odvětila roztržitě. "Máme s holkama
+sraz v hospodě." Povytáhla jsem vytrhané obočí. "To už je tento týden popáté,"
+spočítala jsem na prstech. "Byla jsi v noci pryč v pátek, v sobotu, v úterý a ve
+čtvrtek." "A tobě to vadí?" přejela leskem na rty našpulenou pusu. Janička
+kroutila hlavičkou a dudlík láhve odmítala. Vypila jen malinko. 
+
+Potom co se Magda hodila marod, tak jsem jim byla dobrá, abych naplánovala
+stravu a psala jídelní lístky na černo. Ani mi nezaplatili, protože jsem byla na
+mateřské dovolené. I když vlastně já strach o práci mít nemusím. Kdyby bylo
+nejhůř, vím, kam se obrátit. Ale takhle je to pro mě nejpohodlnější. Vlastně
+bylo, než mi sem vrazili ten komputer. "Jestli jste mi chtěli říct jen tohle,
+tak vás musím opustit," trvala jsem na svém. "Já opravdu nevím, kde mi hlava
+stojí." "Asi je toho na vás moc, ne?" rýpla si hlavní sestra. 
+
+Promnula jsem si oči a spatřila vedle sebe v postýlce malou Janičku. Byla už
+vzhůru a vydávala dovádivé zvuky. "Gr, gr..." Měla bych se dnes cítit poměrně
+lépe, protože jsem spala celou noc. Vnučka mě ani jednou neprobudila. Posadila
+jsem se v noční košili na posteli, a jen jsem ztěžka vstala, můj žaludek udělal
+kotrmelec. Střemhlav jsem vyskočila. Leoš mě zastihl s hlavou strčenou v
+klozetu, jak se dávím. Zdálo se mi, že dnes přišel příliš brzo, neboť jsem
+vstala určitě ve stejnou dobu jako vždy. Jindy jsme se spolu jen potkali v hale.
+"Simono? 
+
+Uvidíš, co jich tu roste." Opékala jsem si vzadu na dvorečku buřt k večeři a
+relaxovala. Když se objevila Renáta, nepřekvapila mě příliš. Prošla zahradou a
+beze slova se posadila na špalek proti mně. Držela jsem prut v ruce a sledovala,
+jak jeho konec začíná doutnat. "Dáš si taky?" kývla jsem hlavou k talířku, na
+němž ležel ještě jeden, pěkně tlustý a pečlivě nakrojený špekáček. "Ne,"
+zašklebila se. "Uzeninu nejím a taky už jsem večeřela. To je dítě Valentýny?"
+ukázala rukou ke kočárku. Neochotně jsem přisvědčila. Copak asi ještě všechno
+ví? "Tys věděla, že se Valentýna vdávala?" tipla jsem nenápadně. 
+
+"To jistě není vaše starost, paní Hartmanová," odpálkovala mě slušně Katka. "Je
+tam moje dcera?" upřesnila jsem zbytečně. "To vám bohužel nemohu sdělit,"
+pokračovala bryskně. "Slečno, jedná se o velice důležitou věc!" zaječela jsem
+nepříčetně do aparátu. "Pokud jde o život..." řekla dívka posměšně. "To jde,"
+podotkla jsem nasupeně. "Já vám pana doktora předám," prohlásila nakonec a já
+jsem pěstí zabušila do stolu, div jsem ho nerozbila. "Doktor Pelikán," ozvalo se
+na druhém konci drátu zdvořile a já si přála vidět jeho tvář, až mu sdělím, co
+se stalo. "Filipe, musím s tebou mluvit!" zdůraznila jsem. "Simono, mám zde
+pacienta..." 
+
+Valentýno, představ si, jak se staráš o dítě, v tvém věku! Celý život máš před
+sebou!" Valentýna se rozeštkala nanovo. "Podívej, holčičko," řekla jsem
+konejšivě, "jednou jsme se už rozhodly, že to dáme pryč, tak za svým odhodláním
+stůj. Musíš přece také dodělat školu." Povstala jsem. Musím ještě oběhnout
+pacienty s výběrovou dietou. Tohle všechno se stalo nachlup před dvěma lety.
+Valentýna podstoupila umělé přerušení těhotenství, dokončovala školu a s Leošem
+jsem ji už nikdy neviděla. Honza u mě v domě zazvonil, když jsem to nejméně
+čekala. Zrovna jsem se vyšplhala z vany, vlasy splihlé a nalíčení nulové. 
+
+Musím jít vykoupat malou." S tím jsem zavěsila sluchátko a vyběhla svižně nahoru
+po schodech podívat se, jestli Valentýna nebude už Janičku mýt, abych jí
+eventuálně pomohla. V pokoji se nic nepohnulo. Jako by tam ani nikdo nebyl.
+Přitom jsem věděla, že je Valentýna i s dcerou doma. Leoš byl pravděpodobně v
+práci. Zlehka, abych holčičku neprobudila, kdyby spinkala, jsem zaklepala na
+dveře. Valentýna seděla jako v transu na posteli a dívala se na nemluvně, které
+si prohlíželo puntíkatý závěs. "Týno?" Ani nezpozorovala, že jsem vešla do
+pokoje. "Budeš už koupat?" Nyní na mě malátně pověsila svoje zelené oči. 
+
+Vždy si o nich myslím něco jiného a mám na každou věc zcela rozdílný pohled než
+ostatní. Jako nedávno, když Leoš přivezl Janičce novou hračku. Jednalo se o
+žlutou, plyšovou kachničku. "Představ si," prozradil mi lakonicky, "tuhle
+kachničku jsem našel na zemi u benzinové pumpy. Ležela pod autem, které
+načerpalo benzin a odjelo. Pěkná, ne?" Prohlížela jsem hračku ze všech stran.
+Byla ještě zabalená v igelitovém sáčku a na konci měla připevněnou papírovou
+cenovku. "Asi ji ten člověk koupil pro svoje dítě a vypadla mu z tašky,"
+konstatoval Leoš věcně. 
+
+Možná by mi mohl pomoct Honza. Má mnoho konexí, a jistě nejen zde, ale po celé
+republice. Další možnost je dítě si nechat, a v rodném listě nechat kolonku otec
+prázdnou. Našli by se jistě spekulanti a měli by bombastickou senzaci, ale jistě
+by nevěděl nikdo nic. Při představě, jak držím v náručí děťátko, které patří
+jenom mně, miluje mě nesobeckou a nezištnou láskou, se mi něco pohnulo u
+srdíčka. Je mi šestatřicet a jsem úplně sama. Nemám manžela, milence, rodiče,
+ani dítě. Jak dlouho ještě budu žít na tomto světě? Možná ještě jednou tolik. 
+
+"Na shledanou," pozdravila jsem -- a ve dveřích se srazila s Valentýnou. Chvíli
+jsme si jedna druhou měřily. Promluvila jsem první. "Kde jsi byla? Hledám tě..."
+Sklonila hlavu a mlčela. Celá se třásla zimou. Neměla taky skoro nic na sobě.
+"Jdeš domů?" ptám se a otáčím se, jestli nás Vojta nesleduje. Obsluhoval jiného
+zákazníka a nevnímal nás. "Jdu si koupit něco k jídlu," hlesla po chvíli dcera a
+vešla dovnitř. "Počkám na tebe," zamumlala jsem a nenapadlo mě říct, že jsem jí
+už něco koupila. Podupávala jsem venku asi tři minuty a vzpomněla si, že obchod
+má ještě jeden východ. 
+
+Usmála jsem se radostně a natáhla ruce. Vložil mi do nich čtyřměsíční raneček,
+který můj úsměv opětoval. "Dojdu nahoru pro věci," zašeptal pohnutě. "Chceš
+pomoct balit?" "Ne. Ani ses nezeptala, v kolik hodin ten pohřeb je. Objednal
+jsem za tebe věnec." "Děkuji. V kolik ten pohřeb je?" otázala jsem se
+automaticky lechtajíc Janičku na ručičce. Vypadala jako malý andělíček. Byla
+oblečena v růžových krepových šatičkách s červenými růžičkami a na stejných
+kalhotkách s krajkou a na medových vláskách měla čepeček na gumičku. "V deset.
+Mám pro vás večer přijet?" "Ne. Stačí ráno. Budeme tě čekat na sedmou." 
+
+Ostatně nebylo to poprvé. "No konečně. Trvalo vám to celé věky," přivítala mě
+chlapským hlasem. Koneckonců ona jako mužský vypadala. "To je paní Kvapilová z
+hygieny," představila nás. Křehká, asi padesátiletá blondýnka se usmála a
+natáhla srdečně ruku. "Hartmanová," zabublala jsem nejistě. "Nějaký problém?"
+"Vcelku ne," odvětila plavovláska, ale hlavní sestra se škodolibě ozvala. "Ale
+ano, paní vedoucí. Třicet prošlých švestkových kompotů. Děláte si taky někdy
+revizi ve skladu?" "Samozřejmě," odvětila jsem zvysoka. V duchu jsem ovšem
+přiznala, že na to nemám čas. Skladnice se tvářila vcelku nezúčastněně. Aby taky
+ne. Jí se nestane nic. 
+
+Jestli je to pravá láska, vydrží jim na celý život." Napil se. "A ty jsi už
+svoji lásku našel?" ptám se i přes to, že mám obavy, jak mi odpoví. "Já jsem
+zatím nenašel sám sebe," slyším odpověď. Vypil chladnoucí nápoj jedním hltem a
+zvedl se k odchodu. "Měla by ses s tím, Simono, smířit. Budeš babičkou, budeš
+mít vnouče, to je snad dobrý důvod proč žít a na koho se těšit. Ne?!" Sklopím
+hlavu, protože mi teprve teď došel význam jeho slov. Budu babičkou. V
+pětatřiceti letech! To jsem to dopracovala. 
+
+Náhle jsem zaslechla kroky na schodech. Potichu jsem spustila nohy na zem,
+vsunula do pantoflíčků s bambulkou. Procházela jsem bytem, kde vládla tma. Na
+schodiště dopadlo světlo z ulice a já spatřila stín, který stál na předposledním
+schodě. Nežli jsem stačila vykřiknout úlekem, přiskočil ke mně a sevřel mě do
+náručí. Cítím Honzův parfém, který používá celá léta. Má rád rutinu a málokdy
+něco mění. "Simono," zašeptal. Zvedla jsem varovně prst k ústům. "Kde jsi se tu
+vzal?" Ptám se, i když vím, že má od tohohle domu klíče. Nikdy je nepoužívá.
+"Chci s tebou mluvit." Zašeptal. 
+
+Neušel mi jeho pozorný výraz, kterým si mě změřil. "Dobrý večer," znejistěla
+jsem. Co když mi koupat Janičku nedovolí? "Jdu vykoupat malou..." Leoš se očima
+dotkl netečné manželky. "Ty si ji nevykoupeš?" "Dej mi pokoj," zasyčela
+Valentýna a vyběhla z pokoje. Slyšela jsem, jak za ní cvakly zadní dveře do
+zahrady. "Tak můžu? Už jsem všechno připravila." Pokývl tak divně hlavou. "Já
+vám pomůžu." "To nemusíš..." "Já vím. Ale chci. Je to moje dítě." Pobaveně jsem
+se uculila. "Já ti ho nevezmu, neboj se. Víš co? Můžeš mi ji odnést do koupelny
+a potom zpátky. Je těžká. 
+
+"Myslíš, že někomu náhodou vypadne plyšák pod auto?" ptám se pochybovačně, a
+zatímco on odchází do sprchy, otevřu sáček a hračku pečlivě prohlédnu. Zdá se mi
+podezřelá. Nevyhodil ji někdo úmyslně? Jak kachnu prohlížím, nahmatám na jejím
+bříšku všitou nějakou pevnou krabičku. Ha, napadlo mě hned. V té krabičce jsou
+jistě drogy! Pašerák ji měl nechat nenápadně pod autem a překupník převzít.
+Jenže něco nevyšlo, Leoš se tam přimotal, kačenu sebral dřív a nyní ji už
+nebezpečný gang hledá. Všechny nás povraždí! Kvapně jsem vyndala ze zásuvky
+nůžky, abych se přesvědčila. Rozpárala jsem hračce břicho a vyňala bezvýznamnou
+krabičku. 
+
+"Mohl by ses ráno, až půjdeš z noční, stavit u hlavní sestry a dát jí tenhle
+dopis?" "Samozřejmě. Můžu se zeptat, co to je?" "Ehm, je to moje pracovní
+neschopenka." "Myslel jsem si to. Co je ti?" zeptal se a prapodivně si mě
+prohlížel. "Nevypadáš zdravě." "Mám chřipku," zalhala jsem instinktivně. "Fakt?"
+ozval se ustaraně. "Tak to musím dát malou k mámě. Mohla bys ji nakazit!" Možná
+by bylo pro mě lepší, kdybych se zase jednou v klidu vyspala. Ale pokud bych ho
+nechala při tom výmyslu, mohl by svoji výhružku uskutečnit. A já nechci být
+sama. 
+
+"Náhodou vím moc dobře, že se jí Leoš narodil, když studovala. Její maminka se o
+dítě musela starat sama, aby Erika vůbec mohla studia dokončit!" Valentýna
+setřela slzy. "Doopravdy?" "To víš, že jo." Vzala jsem do náruče svoji
+prvorozenou vnučku. "Je krásná," slyším se říkat a myslím to vážně. Je nádherná.
+Má malinkou růžovou hubičku a rozkošný knoflíček místo nosánku, stejně jako měla
+Valentýna, když se narodila. Vlastně teď se všechno změní! Nebudu sama! Budu mít
+u sebe svoji dceru a vnučku, které mě potřebují a o které se budu starat! Chce
+se mi tančit! "Jak to máš se školou?" 
+
+"Neboj. Neprozradím, kdo je otcem. Smiř se s tím, že neexistuje!" Nabídl mi rámě
+a doprovodil mě ke svému naleštěnému autíčku. V práci mi všechno padalo z ruky.
+Pořád se mi chtělo spát a všude jsem cítila příšerný smrad. V kuchyni jsem
+vnímala dotěrné pachy a nejvíce se šířily z otevřené lednice. Snažila jsem se
+nedávat nic najevo. Ochutnávala jsem omáčku a puding, i když mě pekelně začínalo
+bolet břicho. Dumala jsem o tom, jestli se mi narodí chlapeček, nebo holčička. 
+
+Schovala jsem hlavu do dlaní a cítila, jak se mi hrnou sliny do úst. Pohladil mě
+něžně po vlasech. "Ty se asi hodně díváš na kriminální seriály v televizi, viď?"
+S Honzou jsem se srazila na chodbě v lázních, před ordinací doktorky Pawlovské.
+Vycházel ven a já šla dovnitř. Prohlížel si mě dost hloubavě. "Kde se tady
+bereš, Simono?" Odpověď jsem měla připravenou pro všechny zvědavce, které
+náhodně potkám. Tedy i pro něj. "Jdu na preventivní prohlídku. Je tam hodně
+lidí?" "Nikdo." Oddychla jsem si. "To je dobře. Nerada zbytečně ztrácím čas."
+"To vím," přisvědčil Honza. "Počkám na tebe. 
+
+"To netuším," odvětila jsem po pravdě. "Ale Honza je chytrej a cílevědomej,
+nedělal by podřadnou nebo málo výdělečnou práci." "Hm. Bere prej od něj léky
+spousta doktorů. I ten, jak si s ním kdysi chodila, ten Pelikán." Ta poznámka mě
+zaujala. Pokud je to pravda, tak doufám, že některé z těch léků nezkouší Filip
+na Valentýně, nebo na mně. Renáta ještě chvilku klábosila, nevšímajíc si mojí
+zamlklosti, až konečně odešla. Já jsem se pak umyla ve studené vodě, protože
+teplá tu nebyla zavedená, a počkala jsem na autobus. Odjela jsem přímo do práce,
+protože mi bylo špatně hlady. 
+
+Divoké myšlenky se mi honí hlavou a já přemýšlím, kde jsem ve svém životě
+udělala chybu. Valentýna stojí jako přibitá, krátké rezavé vlasy má ležérně
+rozcuchané a natužené. V účesu má přišpendlenou bílou kopretinu a tylový
+závojíček jí končí kousíček nad nenalíčeným rtem. Zamyslela jsem se tak, že
+neslyším ani její, ani Leošovo osudové ano. Jisté však je, že ho vyslovili oba,
+neboť nyní si již vyměňují masivní zlaté prsteny. Ženich jí zvedá závojíček a
+jeho oči se dívají přímo na mě. Oči má přivřené do uzounkých štěrbinek a pohled
+jeho oříškových očí se mi vysmívá. 
+
+Položil dcerku do postýlky a sedl si bez vyzvání vedle mě na postel. "Ty jsi v
+jiném stavu, že?" ujišťoval se. "Ano," přiznala jsem se. "Jak dlouho?" vyslýchal
+mě a tvářil se jako moje maminka. "Nevím přesně. Asi čtyři týdny." "Měsíc?" "Jo.
+A už mě nech na pokoji. Je mi děsně špatně." Vstal a přecházel po pokoji s
+rukama založenýma na hrudi. "Víš o tom, že se táta bude ženit?" přešel nečekaně
+na odlišné téma. Uklidnila jsem se. "Jo. Je mi to známo." "Fakt? To se divím.
+Říkal, že je to tajné." "Zapomínáš, že si bude brát moji podřízenou. 
+
+Vy mu zákazníky odháníte, vaší ochotou a příjemným vystupováním." Žena vrazila
+ruce v bok a rozkřičela se jako trhovkyně. "Nepříjemný a chytrý jste tu vy, jen
+si pojďte zkusit tady celý den stát za ty prachy." "Simono?" ozval se Marek
+tázavě a otevřel dveře obchodu dokořán. Došla jsem k němu. Na prahu se otočil k
+prodavačce. "Právě jste přišla o tržbu nejméně dvaceti tisíc, které jsme tu
+chtěli utratit." "Na co myslíš?" ptá se venku a já honem nevím co odpovědět,
+protože jsem už myšlenkami nepřítomná. Kostým je pro mě věc druhořadá. Mám jich
+doma desítky. 
+
+Zašla jsem do altánu, posadila si na hlavu slamák, stočila pod něj vlasy,
+namazala se opalovacím mlékem, vyndala sekačku a začala sekat. Jakmile se za
+mými zády ozval známý hlas, velice mě vylekal, jelikož jsem byla zamyšlená.
+Otočila jsem se tak prudce, že mi klobouk sletěl z hlavy a vlasy se mi rozlétly
+do stran. Leoš položil na zem korbičku od kočárku, kterou nesl za dvě široká
+ucha. "To není práce pro ženskou. Udělám to." Vzal mi sekačku z ruky a usmál se.
+Prohlížela jsem si jeho pevné šlachovité tělo v modrých plavkách, které mě
+převyšovalo o hlavu. 
+
+Zrovna když jsem se nebezpečně naklonila nad ulici, zazvonil telefon v kapse
+mých šatů. Nejdříve jsem mu nevěnovala pozornost. Byla jsem soustředěná a
+napjatá. Trvající zvonění však rušilo tok mých myšlenek a vracelo mě ze snění do
+reality. Proč já jen ten aparát nevypnula? Čekala jsem, že mi v poslední chvíli
+zavolá Valentýna, nebo Leoš? Ale co by mi tak měli říct, aby mi to pomohlo
+dostat se z úzkosti? Nic a nikdo mi nemůže pomoct. Dokáže mě zachránit jen
+rychlý skok z okna. 
+
+S doktorem o deset let starším, který by mohl mít rozum a najít si sobě rovnou
+partnerku! Vyskočila jsem podrážděně z podlahy a řítila se kvapem k telefonu.
+Vytočila jsem číslo do ordinace Leošova otce, který byl stejně jako syn lékařem.
+Nervózně jsem klepala prstem do desky stolečku, než zdravotní sestřička Kateřina
+v jeho soukromé psychiatrické praxi zvedla milostivě sluchátko. "Ordinace
+doktora Pelikána!" zašveholila sladce. "Hartmanová," zasyčela jsem nebezpečně.
+"Je tam Filip?" "Ano. Ale má návštěvu," podotkla dívka spěšně. "Koho?" zeptala
+jsem se v domnění, že už do ordinace dorazil Leoš, nebo Valentýna. 
+
+Ze strachu, aby mi Valentýna zase nezmizela, jsem se vrátila dovnitř. Dcera byla
+právě na řadě. "Jak se ti tu líbí?" slyším její hlas, když oslovila bývalého
+spolužáka. "Nic moc. Jsi první hezká holka, co sem od rána vstoupila,"
+zažertoval Vojta. "Jinak tady nakupujou samý starý harapice," pokračoval
+přátelsky. "Zrovna teď tu byla tvoje máma." Podíval se na mě a zarazil se.
+Valentýna se rozesmála. Semkla jsem pohotově rty a otočila se k nim zády.
+Nevěděla jsem, kde začít. Co mám říct? Týna seděla na sedací soupravě schoulená
+do klubíčka. Nos měla zarudlý od častého smrkání a oči oteklé. 
+
+Za každou všední událostí hledám podvod, vraždu či nespravedlnost. Já opravdu
+nejsem normální! Brouček vedle v kočárku na zahrádce spinkal, já jím jemně
+pohupovala a malovala si, jak bude moje miminko vypadat. Bude podobné mně, nebo
+Leošovi? Nebo bude vyhlížet jako Valentýna či Janička? Honza se objevil nečekaně
+vedle mě, v krátkých kalhotách a tričku. "Já zvoním jako blázen a nikdo mi
+neotevírá!" Uculila jsem se. "Nemůžu ti otevřít, když nejsem v bytě, ne? To je
+logické. Ale vidím, že sis poradil sám." Bez vyzvání se posadil na plastové
+křesílko a příruční kožený kufřík položil vedle. "Jak se máš?" "Děkuji. 
+
+"Kolik mám nechat natisknout parte, jestli tam mám nechat napsat v úzkém kruhu
+rodiny, jakou mám vybrat r..." Slovo rakev nedopověděl, jelikož jsem mu skočila
+do řeči. "Zařiď vše podle svého." Odmlčel se. Strčila jsem skleničku s léky do
+kapsy u šatů a s hračkou v ruce jsem se šla převléknout do něčeho tmavého. V
+sousední vile jsem zastihla pouze Filipa nad nějakými papíry. Prošla jsem
+odemčenými dveřmi až do jeho pracovny. Kočárek jsem nikde nespatřila. Skláněl se
+nad lejstry a byl tak zamyšlen, že sebou pěkně cuknul, když jsem pozdravila.
+"Dobrý den." 
+
+Je to fakt. "Budu informovat ředitele!" sípala hlasivkami, poškozenými kouřem z
+cigaret. "Asi už jste dlouho neměli v kuchyni kontrolu. Ta minulá byla jen ve
+skladu. Nějaká pokuta by vám neškodila, hergot," ulevila si a zmizela jako vítr
+ve zdviži. Plácla jsem vztekle kastrůlkem na výdejní vozík. "To jsi nemohl taky
+něco říct?" obořila jsem se na šéfkuchaře. "Na co tě s sebou vleču?!"
+Připitoměle se usmál a seběhl po schodech do suterénu nemocnice. Loudala jsem se
+za ním a znovu mě přepadla ta ostrá bolest břicha. 
+
+"Pracovní neschopnost od zítřka," opakovala Magda a tvářila se důležitě. "Už
+zase?" konstatuji udiveně a prohlížím si papír s barevným pruhem. "Proč?"
+"Říkala jsem to před chvílí, ale vy jste mi, jak vidím, opravdu nevěnovala
+pozornost," zahuhňala a patřičně se zaškaredila. "Ano, už jsem se omluvila.
+Můžeš to zopakovat?" Čtu diagnózu napsanou číslem a zdá se mi velice povědomá.
+"Jsem v jiném stavu," vítězně vyštěkla dietní sestra Nevěřícně jsem civěla a
+přemýšlela, jestli dítě čeká s Filipem. "Budeš se vdávat?" nadhodím nenápadně.
+"Ano," špitla cudně. "Budeme se s Filipem brát čtvrtého září." "Fakt?" vykulila
+jsem konsternovaně oči. 
+
+Vrátila se do svého dětského pokojíčku v prvním patře, který se od jejího
+odchodu vůbec nezměnil. Položila děťátko v saténové zavinovačce na svoji postel
+a usedavě se rozplakala. "Co řveš?" pohladila jsem ji nesměle po vlasech.
+"Všechno dobře dopadlo, ne? Přežila jsi porod ve zdraví, máš krásnou holčičku."
+V očích se jí zračila bolest a neodpovídala. Nemohla jsem se odhodlat otázat se,
+proč se od Pelikánových odstěhovala a kde je Leoš. "Už ho nechci nikdy vidět,"
+odpověděla přes roušku slziček, které se jí hrnuly bez přestání po bledých
+lících. Musím na ni opatrně, říkám si. 
+
+Napomenutí a náhradu škody zaplatím já jako šéfová. Jak se s tím dál poperu a s
+ostatními dohodnu, to je můj problém. Zaťala jsem ruce v pěst a potlačila touhu
+té mužatce jednu vrazit. "Ale to není zas takový prohřešek, sestřičko," zastala
+se mě doktorka Kvapilová a já si oddechla. "Taky ještě nejsme u konce," podotkla
+vrchní sestra jízlivě a mě v té chvíli napadlo, že strašně touží se mi pomstít.
+Pravděpodobně se jí podaří konečně mě vyhodit. Za všechnu dobrotu, za to, jak
+jsem nemocnici pomohla, když jí teklo do bot. 
+
+"Je už tady, v plném proudu." "Jak to? Přece se vždycky ohlásí dopředu...,"
+zděsila jsem se. "No ale tohle není kontrola pravidelná, ale namátková. Takže
+laskavě hněte zadkem." Potlačila jsem chuť rozbít vzteky telefonní sluchátko,
+které za nic nemohlo. Hodila jsem na sebe čisté bílé šaty a vyběhla z kanceláře.
+Sklad potravin byl vzdálen pouhých třicet metrů. Klepáním jsem se neobtěžovala,
+neboť dveře byly dokořán. Skladnice počítala kompoty a oddělovala jich dvě plata
+na stranu. Při mém příchodu zvedla zoufale oči a provinile jimi zakroutila.
+"Něco není v pořádku?" otázala jsem se hlavní sestry. Čišel z ní chlad. 
+
+Pokud ano, kdo a proč ze skleničky sundal cedulku? Otočila jsem plastovým
+uzávěrem a vysypala pár pilulek do dlaně, když se ozval telefon. Zvedla jsem
+zamyšleně sluchátko. "Hartmanová..." Na druhém konci si někdo rozpačitě
+odkašlal. "Simono?" "Ano." "Tady Leoš. Jsem v pohřební službě. Mohla bys přijít
+za mnou, abychom se dohodli na pár maličkostech?" Leošův hlas zněl smutně.
+"Musela bys ale rychle, v šest zavírají." "Kde je Janička?" ptám se netečně a
+sklouznu pohledem na hodiny. Ukazují něco po půl šesté. "U mamky." "Já tam
+nepřijdu," konstatovala jsem vážně. "Nezvládla bych to. Co potřebuješ?" "No, je
+toho víc." "Povídej." 
+
+"No... jste maminka Valentýny, ne? Chodil jsem s ní do školy." Mlčky jsem si ho
+prohlížela. Ovšem, to je přece Vojta! Že jsem ho hned nepoznala. Jaký se z něj
+vyloupl pěkný kluk, říkám si. "Už vím," mile jsem se usmála. "Kde se tady
+bereš?" "Pomáhám mamce," odpověděl a začal na kalkulačce sčítat dvakrát šest
+padesát. Položila jsem na pult tři pětikoruny. "To je dobrý..." Shrnul je do
+zásuvky ve stole. "Děkuji. Jsem rád, že jsem vás viděl. Vypadáte moc dobře!"
+zalichotil mi. Udělalo mi to radost a malinko jsem pookřála. 
+
+Nikoho kromě ní nemám. Filip má hromady paní a slečen a já pro něj znamenám
+pouze starou a ukončenou epizodu. Honza zmizel z mého života a s Markem jsem to
+skončila sama, nic pro mě neznamenal. Na svoji poslední lásku nechci myslet.
+Možná to ani láska není. Možná se mi to všechno zdálo. Nač jitřit bolestné
+vzpomínky a trápit se palčivými otázkami, na něž jsem si již dávno věcně
+odpověděla. Vykloním se konečně z okna a cítím, jak mi proud chladného vzduchu
+masíruje tváře a prudký vítr cuchá medové vlasy. Někde vznikl průvan. 
+
+Měla na přední straně několik dírek, které vypadaly jako mikrofon. A je to tady,
+říkám si, měla jsem skoro pravdu. Je to odposlouchávací zařízení pro mafii. V
+této chvíli už ví, kde bydlíme, a odposlouchávají nás. Nechtíc jsem však
+zavadila o nicotný knoflík po straně, a co myslíte, že se stalo? Kachna začala
+kejhat! Rychle jsem krabičku zase vrátila na místo, stihla zašít její "kůži",
+než se Leoš vrátil, a položit ji Janičce do postýlky bříškem dolů, aby nebylo
+vidět ten "kabel", který jsem chudince na bříšku vytvořila. A takhle je to se
+vším. 
+
+Jsi trapná!" vykřikla a rozběhla se po schodech dolů. Stála jsem na schodech,
+sledovala její kroky a svůj obraz, který se odrážel ve velkém benátském zrcadle.
+Možná má pravdu. Mám na sobě dosti průsvitnou halenku. Tenkou látkou prosvítá
+moje černá krajková podprsenka a knoflíčky u halenky mám rozepnuté, že je mi
+vidět žlábek mezi prsy. Sukni mám sice dlouhou, ale rozparek vepředu je tak
+veliký, že mi možná koukají miniaturní kalhotky. Ale já takhle oblečená přece
+nechodím kvůli Leošovi. Nebo ano? Ne, v žádném případě. Je to přece manžel mojí
+dcery. Leoš se vynořil za ní, s Janičkou v náručí. 
+
+Dvakrát si kousla do koláčku a pak ho bez zájmu položila na desku konferenčního
+stolečku. Pořád setřásala drobečky z chlupaté deky, do níž jsem ji zabalila, aby
+se netřásla zimou. "Musíme si promluvit." Slyším se, jak komentuji atmosféru
+hustou tak, že by se dala krájet. "Ano," povzdechla odevzdaně. "Musím ti něco
+říct." "Ne," přerušila jsem ji. "První já. Musíš se s tím klukem rozejít,
+rozumíš! Je to dospělý člověk, který jen využívá tvého mládí! Doktoři to se
+sestrami málokdy myslí vážně. Většinou si jen chtějí užít někde v kamrlíku při
+noční. Věř mi. Dělám sestru v nemocnici řadu let!" 
+
+Slina zasyčela a voda v konvici začala vířit. Přiložila jsem do kamen smrkové
+polínko a vzpomněla si na Honzu, jak mi sem nechal náklaďák dříví na topení
+přivézt. Kolik ho v té kolně ještě bude? Janička začala plakat. Zalila jsem dvě
+kávy a šla na dvorek pro kočárek. Vjela jsem s ním do chalupy, až ke stolu.
+"Myslíš, že už bude jíst přesnídávku?" ptám se a lovím z tašky dětské pyré,
+které zabalil Leoš. "Už jí měla včera." Vyndala jsem lžičku a bryndáček a
+položila si dítě na kolena. "Tak to ti babička zítra natrhá maliny. 
+
+"No jo. To tady ví každý. Viděli jsme ji tady často s tím klukem, co si ho
+vzala." "Hm." To jsou mi informace. "Moc mě mrzí, co se stalo. Kdybys
+potřebovala s něčím pomoct..." Takže se tady ví všechno. Odmítla jsem nabízenou
+pomoc a Renáta se po nepodařené komunikaci zvedla k odchodu. Dopekla jsem svůj
+buřt, dvakrát si do něj kousla a hodila ho psovi sousedů přes plot. Počasí nám
+přálo. Slunce pálilo již od rána, ale pofukoval vlahý, jižní větřík, takže
+nebylo příliš veliké vedro. Hned ráno jsem se vypravila s Janičkou na procházku
+do lesa. 
+
+Znovu jsem nervózně zacinkala svazkem klíčů. Chtěla jsem, aby už odešel, jenže
+on mě vzal dychtivě za loket. "A co pusa na tykání?" Přitáhl mě silnou paží za
+loket k sobě a jeho oči se nebezpečně přibližovaly. Olízla jsem chaoticky svoje
+rty a on je lehce políbil. Oči měl doširoka otevřené. Vím to, protože při líbání
+nikdy oči nezavírám. Trošičku svoji hlavu ode mně oddálil a ihned mě zase
+přitiskl k sobě. Drtil moje ústa tak, že jsem je zlehka pootevřela, a on vnikl
+jazykem dovnitř. Poněkud kuriózní způsob, jak pocelovat svoji tchyni, pomyslela
+jsem si a jemně ho odstrčila. 
+
+"Přerušila jsem ji na dva měsíce. "Kdy se tam máš vrátit?" "Za čtyři týdny!" "To
+je prima," říkám. "No je. Ale když se tam vrátím, kam dám malou? Myslíš, že
+seženu někoho, kdo mi ji bude hlídat?" "Jistě, miláčku. Neboj, já všechno
+zařídím." Miminko se v mojí náruči rozplakalo. "Kojíš?" Valentýna vstala. "Ne.
+Nemám mléko. Uvařím sušené. Pochováš ji chvilku, aby nebrečela?" "Ano. Ale
+nejdřív se podívám, jestli není pokakaná!" Rozbaluji ten malý červený raneček s
+láskou a těším se, jak budeme spolu bez chlapů o holčičku pečovat. My si přece
+vystačíme samy! Zjišťuji, že Janička potřebuje vyměnit plenku. 
+
+V kanceláři jsem se zdržela až do pozdních odpoledních hodin. Za prvé jsem měla
+doopravdy dost práce a za druhé jsem čekala, jestli se za mnou nestaví Leoš, aby
+se mi omluvil, i když vlastně nevím za co. Nepřišel. Odpoledne jsem uzamkla
+kancelář a vyrazila směrem k domu na konci města. Vešla jsem po širokém
+schodišti do sedmipatrového panelového domu, přivolala výtah a vyjela do
+posledního patra. Skoncuji se životem. Pro to, co jsem vyvedla, nemám omluvu.
+Jsem pevně rozhodnutá se zabít. Nemám odvahu žít dál. Tenhle dům znám nazpaměť.
+Vybrala jsem si ho po pečlivé úvaze. 
+
+Přikývl a namířil si to rovnou do kuchyně. Kočárek s Janičkou jsme nechali na
+dvorečku, protože usnula. "Už jsi tu někdy byl?" ptám se zvědavě a ťapkám mu v
+patách. Posadil se ke stolu a jeho pohled padl na dopis. "Jo. S Valentýnou. Co
+je to za psaní?" "Doopravdy? Jak to, že o tom nevím?" Chystala jsem se mu ho
+vytrhnout z ruky, ale ucuknul. "Je to pro moji ženu!" "Ano. Ale psala jsem ho
+já. Vrať mi ho prosím." "Proč píšeš Valentýně dopisy?" zeptal se. Zhluboka jsem
+vzdychla. "Vrať mi ho prosím," opakovala jsem. "Ne." Rázem roztrhl obálku. 
+
+Pokud je to pravda, dítě je jistě Leoše. Ale to nemohu nikomu prozradit, protože
+je nepochybně trestuhodné spát s manželem své dcery. A jestliže jejich
+manželství vzalo takový tragický konec, je to mnohem horší. Lidé by řekli, že
+jsme to spolu táhli už za jejího života, a měla bych peklo. Jako by nestačilo,
+co jsem už prožila. Mohla bych podstoupit umělé přeru��ení. Ale dá se provést
+interrupce v nemocnici, kde pracuji, tajně? V žádném případě. Hned by se
+šuškalo, kde jsem si dítě uhnala a proč se ho chci zbavit a tak dále. Musela
+bych se obrátit někam mimo město. 
+
+"Ne," ubezpečím ho potichu a napadá mě, že by měl odejít. Hned teď by se měl
+zvednout. Jinak se možná stane něco, co se stát nesmí a čeho budu litovat. Nemám
+však dost odvahy mu to oznámit. Sedím a dívám se, jak se naše oči přibližují.
+Otevřela jsem ústa, ale umlčel mě polibkem. Nechám se hladit po vlasech jeho
+rukou, která sjíždí na můj krk a ramena. Je to překrásné a opojné. Pocit, jaký
+jsem už léta nezažila a byla přesvědčená, že už nezažiji. Jeho ruka sjíždí na
+moje ramena a hruď, kde rozepíná knoflíky sesterské uniformy. 
+
+Prohrábl si rukou vlasy a vstal od puštěného počítače. "Ahoj." "Co tady děláš?"
+zeptala jsem se překvapeně. "Přišel jsem za Erikou, ale zrovna odcházela s
+Janičkou na procházku. Sedni si na chvilku." Neochotně jsem se posadila. "Kdy
+přijdou?" "Před půlhodinou říkala Erika, že asi za hodinu. Takže v tuto chvíli
+se jedná o pouhých třicet minut. Dáš si něco?" I když jsem odmítla, Filip vstal
+a otevřel dosti slušně zásobený bar. "Brandy, koňak, whisky?" "Něco mi nalej. Je
+mi to jedno." Vzal hranatou láhev a nalil trochu do dvou sklenic s těžkým silným
+dnem. Jednu mi podal. "Přinesu led." 
+
+Zatím se nám dařilo jeden druhému ses úspěchem vyhýbat a já na tom nechtěla nic
+měnit. Zpočátku jsem chtěla vzít s sebou svoji vnučku, ale napadlo mě, že si
+Leoš zajisté vzal dovolenou také. Když jsem vešla, oblečena v lehké plátěné
+kalhoty a v lehkou halenu pískové barvy, seděl Leoš v hale s holčičkou v náručí.
+"Ahoj." Položila jsem cestovní tašku na zem. "Ahoj." "Jedeš na chalupu...,"
+neptal se, konstatoval. "Jo." Pokyvoval hlavou, ale nedodal zatím nic.
+"Potřebuješ něco?" "Musím se učit na atestaci," oznámil mi. "Myslel jsem, jestli
+bys nevzala malou s sebou." 
+
+"Ta nová, lechtivá...," zašeptal vojáček a chvatně mě opustil. Otírala jsem
+lžíci a všimla si, že za robotem na maso je schovaný asi desetilitrový hrnec.
+"Co je zase tohle?" zavolala jsem směrem k sedícím ženským a ty neochotně
+vstaly. Nadzvedla jsem utěrku. V nádobě byla hromada lákavě vypadajícího
+bramborového salátu. Okusila jsem i ten. Chutnal výborně. "Co je to za salát?"
+ptám se staré kuchařky Mařeny. Zakroutila očima a nevyrazila ze sebe ani slovo.
+Koukám na zbytky jídla na talířích po obědě a začínám celou situaci chápat.
+Magda se rozvalovala na otočné židli a škaredila se jako tisíc čertů. 
+
+"Takže někdo, kdo se učil kydat kravám hnůj, za pouhé tři roky, a ještě ke všemu
+dálkově, získá více znalostí než absolventka čtyřleté školy v denním studiu?"
+"Asi jo." Magda se spokojeně zakřenila a napila se černé tekutiny. Bloumala jsem
+se současným přítelem a milencem číslo tři po lázeňské kolonádě a dumala, co mám
+snoubencům koupit jako svatební dar. V umyté výloze si prohlížím kriticky Marka.
+Má na sobě oprané džíny s dírou na koleně, v pase široký koženkový pásek pobitý
+železnými cvočky, černou košili s rozhalenkou, u níž mu chybí knoflík, a kožený
+řemínek na ruce. 
+
+Otevřela jsem zrezivělou branku, prošla zahrádkou a odemkla dveře. Ještě že
+nosím klíč od chalupy na svazku klíčů od domu i od kanceláře. Jinak bych musela
+snad rozbít okno, abych se dostala dovnitř. I přesto, že mě ovanulo ovzduší plné
+plísně a vlhkosti, zamkla jsem za sebou dveře a nenechala je dokořán, jako
+vždycky. Otevřela jsem jen zadní okna do dvorečku. Nemusí hned každý vědět, že
+jsem přijela. Nemám vůbec náladu se s někým bavit. Vypnula jsem mobilní telefon,
+jelikož v těchto místech stejně nemá operátor pokrytí, a posadila se v botách do
+pokoje za kuchyní. 
+
+V mysli se vynořily společné vzpomínky na dny, kdy jsme se tajně milovali na
+mojí chaloupce. Jak je to dávno, co jsem tyhle hnědé oči milovala? A jak dlouho,
+co vyměnil naši lásku za kariéru? Aby se z obyčejného lékaře stal ředitel
+nemocnice, spřáhl se za mými zády s Filipovou bývalou ženou. Mají se doopravdy
+rádi? Erika má kontakty. Filip vždycky říkal, že je v posteli chladná jako
+kámen. Myslí si to i Honza? "Včera mi pohrozila hlavní sestra vyhazovem z práce.
+Jdu to vysvětlit," vydechla jsem. Honza si utáhl uzel na barevné kravatě a
+konečně se odlepil od okna. 
+
+Doufám, že je to zase jeden z mých snů a já se z něj probudím. Koupila jsem si
+pro tuto příležitost černé šaty s krátkým rukávem a sukní končící nad koleny,
+neboť je stále horko. Na hlavě mám posazený malý černý klobouček s tylovým
+závojíčkem, který mi zakrývá nalíčené oči a červený nos. Nepláču, postrádám
+slzy. Vedle mě po levici sedí nepřítomně v černém obleku a bílé košili s černou
+kravatou Leoš. Nepláče, ale je vidět, jak zatíná zuby, až mu bělá sanice. 
+
+Škoda že už se nikdy neprojdu lesem. Mám tolik ráda přírodu. Na Vysočině, kde
+osiří moje chaloupka, je určitě tak nádherně! Nebe se mračí a honí se po něm
+těžká oblaka. Velký černý mrak nad mojí hlavou připomíná čtyřhlavého draka z
+pohádky. Okamžik ho pozoruji. Postupně se mění v čarodějnici s rozevlátými
+vlasy. Ty se prodlužují, až dostanou vzhled dlouhých rohlíků. Rukou si promnu
+unavené oči. Hlava mi třeští a útroby se mi svírají hnusem i strachem. Myslím na
+Valentýnu. Jak se asi zachová, až se dozví, že se její matka zabila? Bude
+smutná, nebo se jí uleví? 
+
+"Podívejte, prší vám štěstí!" Opravdu. Venku se drobounce rozpršelo. Přišli jsme
+pěšky a neměli deštník. Předpověď počasí dnes totiž slibovala babí léto. Tiskla
+jsem manželovo rámě a příliš se mi do té nepohody nechtělo. Přítelkyně se však
+rozběhla vstříc stříkajícím kapičkám, nedbajíc, že její šaty smáčí voda. Alan
+chvilku nerozhodně stál a pak se vydal za ní. Přemýšlela jsem, co dělat. Za
+několik minut se měl podávat slavnostní oběd v nedaleké restauraci, kam jsme
+sezvali uzavřenou společnost. "Tak co je s vámi!" zavolala rozpustile
+přítelkyně. "Chcete přinést deštník, nebo co?" Pohodila jsem nerozhodně hlavou k
+manželovi. 
+
+Sama bych mohla být ještě matkou, kdybych našla někoho, kdo by mě měl doopravdy
+rád. Každý má někoho. Proč já jsem stále sama? Proč je pro mě láska minulost?
+Dolila jsem si zbytek vína a vypila ho také jedním douškem. Nejlépe udělám, když
+se opiji. Zapomenu na všechno. Na celý ten zpackaný život. Jeho odchod jsem ani
+nepostřehla. Svět se příjemně vlnil, ale spát se mi nechtělo, byla jsem příliš
+rozrušená. Vzpomněla jsem si na léky, které mi Filip donesl do nemocnice.
+Vyhrabala jsem je ze šuplíku nočního stolečku a dva spolkla. 
+
+Vzápětí přitiskl svoje smyslné rty na něžné rtíky Valentýniny a drtil je dlouhým
+vášnivým polibkem. Očima stále otevřenýma mě hypnotizoval. Nevydržela jsem jeho
+záhadný pohled a zavřela zeleně namalovaná oční víčka. Chtělo se mi brečet
+vzteky a bezmocí, ale jsem bojovnice. Všechno, co mám, jsem si musela tvrdě
+zasloužit. Neukážu svoji slabost. Valentýna se vrací od stolu, kde svým podpisem
+stvrdila manželství. Bedlivě pozoruji celou její postavu a všimla jsem si, že na
+pravém kotníku má zachycený krajkový podvazek, jenž se zřejmě uvolnil na jejím
+hubeném stehně. Půjčila si ho od kamarádky pro štěstí, ale byl jí trošičku
+větší. 
+
+Postavila jsem si ji do náručí, aby si odříhla. "Nevadí. Ale měla by sis
+uspořádat život. Uvědomuješ si, že jsi vdaná?" Posadila se na křeslo a vyplašeně
+zamrkala dlouhými řasami. "Chci se jenom pobavit, Leoš taky pořád někde chodí!"
+"Jenže, děvenko, bavit jste se měli před svatbou. Máš ty vůbec nějakou
+zodpovědnost? Lítáš si jako svobodná a já se ti starám o dítě." Valentýna se
+zaškaredila. "Jestli je ti to moc, tak já si seženu někoho jiného!" Věděla, že
+jsem na Janičku přenesla veškerou lásku, kterou stále překypuji a o kterou nikdo
+nestojí. "Ne, ne," papouškuji pohotově. 
+
+Nezdálo se mi, že by na mě měly nějaký účinek. Slupla jsem tedy ještě dva pro
+jistotu a konečně se ponořila do světa snů. Venku padal sníh s deštěm a já
+mrzutě plánovala snídaně na příští měsíc. Magda se vrátila nacpaná jídla z
+kuchyně a nyní šla uvařit černou kávu. "Dáte si taky, paní vedoucí?" otázala se
+zbytečně, protože věděla, že mám na ni vypěstovanou závislost. Vypiji několik
+kafí denně. "Jistě, Magdo," odpovídám nepřítomně. "Víte, že se bude v nemocnici
+propouštět?" Nastražila jsem uši. "Vážně?" "No jo," přikývla. "A prý i tady ve
+stravovacím provozu." 
+
+Na nohou punčochy s krajkovými podvazky a místo obvyklých kalhotek tanga. Musím
+jít přece s dobou. Okolo krku se mi vyjímá masivní zlatý řetízek, na němž je
+zavěšená již dříve zmiňovaná Madona s Jezulátkem v náručí. Dědictví po mojí
+babičce, které nikdy neodkládám. V uších se mi pohupují zlaté náušnice zdobené
+krvavými rubíny, tvořící soupravu s náramkem na mojí levé ruce. Dárek od mého
+prvního manžela k výročí svatby. Četné prsteny ze žlutého kovu jsem doma pečlivě
+uložila do vyřezávané hrací krabičky, aby vynikl můj snubní prsten. Ponechala
+jsem si pouze úzký kroužek s jiskřivým briliantem. 
+
+Popadla jsem osušku a doběhla provést očistu. Trvalo mi to pouhých devět minut.
+A to jsem jednala velmi opatrně, abych neporušila svůj pracný, natupírovaný
+účes. V kanceláři jsem se prohlédla v zrcadle. Jelikož si máčím obličej dlouhou
+dobu v ledové vodě, nemám povadlou pokožku jako jiné ženy v mém věku. Nemám ani
+otoky nad očima či váčky pod nimi. Rychle jsem se navoněla, osvěžila dech
+žvýkačkou a vzala nepropocené bílé šaty, které byly dost krátké. Ve chvíli, kdy
+jsem je oblékla, jsem si vzpomněla na Valentýnu, která mi délku sukní vyčetla.
+Mám se převléknout? Cítím se v těch šatech dobře. 
+
+Stál za dveřmi domu, jako cizinec, v minus dvaceti stupních Celsiovy stupnice.
+Otevřela jsem těžké dveře do vstupní haly, oblečena v saténovém župánku. "Co mi
+neseš?" ptám se překvapeně. Rozhlédl se. "Pustíš mě dál?" "Jistě." Oklepal
+špinavý sníh z vysokých bot a v hale je shodil z nohou. "Zrovna si svářím
+červené víno," slyším se. "Dáš si se mnou?" "Rád." Odpovídal jednoslabičně a
+bylo z něj cítit napětí. Kráčeli jsme po schodech do patra, kde jsem měla v
+obývacím pokoji na stole postavený skleněný litrový džbánek "svařáku". Vyndala
+jsem ze starobylého sekretáře ještě jednu sklenku a postavila ji před Honzu. 
+
+Má prý možnost sloužit výhradně noční směny, aby se dceři mohl přes den věnovat.
+Souhlasila jsem. Holčička byla pěkná, zdravá, nic ji netrápilo a v noci se skoro
+nebudila. Zaplakala výhradně v parných nocích, pokud měla žízeň. V tom případě
+jsem jí dala napít z láhve dětského heřmánkového čaje a ona opět usnula. Ráno
+jsem při odchodu do práce předala dítě Leošovi. V zaměstnání jsme s Magdou
+zůstávaly prozatím obě. Svorně jsme si práci rozdělily napůl. Jeden den
+pracovala na počítači ona a já dohlížela na chod kuchyně a rozdělování stravy na
+oddělení a další den to bylo obráceně. 
+
+"Pokud máte tolik práce, napíšeme, že jste nebyla účastna, ale vyrozuměna,"
+souhlasila paní Kvapilová. S úklonou jsem vyběhla ze skladu a vběhla přímo
+Leošovi do náručí. "Pardon," omluvila jsem se, dříve než jsem ho poznala. "Nic
+se nestalo, sestřičko," poznamenal svým zabarveným hlasem a já si všimla, že
+hlavní sestra za mnou vykoukla ven, aby zjistila, s kým hovořím. "To jsi ty?"
+zamumlala jsem rozpačitě. "Kde se tu bereš?" otázala jsem s očima upřenýma stále
+na hlavní sestru, které se ve tváři zračila senzacechtivost. "Slyšel jsem tvůj
+hlas, hledám tě," prohlásil a ztišil hlas. Nerozhodně jsem si odkašlala. 
+
+Mohla jsem si spočítat na prstech jedné ruky, že při mně rozhodně nebude. Láďa
+stál mezi námi a točil hlavou jako na tenise. Hovoru se prakticky neúčastnil. "A
+kde jste tedy vzaly tohle maso?" ukázala rukou na kastrůlek, který jsem držela v
+ruce. "Když to máte tak přesně spočítané na osobu, jak je možné, že najednou
+přijdete s pěti porcemi masa?" Na to jsem odpověď neměla. Copak mohu říct, že
+kuchařky nakrájely porce masa opravdu menší, jako vždy, aby vykrájely pro sebe
+na oběd? Dělalo se to tak pořád a všude. To není ani novina, ani z mé hlavy. 
+
+Tváře mi hořely studem. Podala jsem mu balíček a chtěla odejít. Chytil konečky
+mých prstů a já ucítila zase to zvláštní bodnutí u žaludku a mrazení v zádech.
+Nebyl to strach. Tohle značilo něco zcela jiného. Něco, co jsem si nechtěla v
+žádném případě přiznat. Mířila jsem tmavou suterénní chodbou ke skladu potravin,
+odkud mi před chvílí volala hlavní sestra. "Paní vedoucí, můžete na moment?"
+"Mám spoustu práce, nestíhám," odpovídám pohotově. Je to pravda. Opravdu nemám
+nic hotovo. Počítač, místo aby mi pomáhal, tak mě zdržuje. 
+
+Polkla, až jí zaskočilo, a rozkašlala se. "A co, paní vedoucí?" otázala se
+naivně. Ukázala jsem na hromadu jídla. "Tohle přece. Najez se v kuchyni a nenos
+mi to do kanceláře. V kuchyni jako nevidím, co sníš, ale tady to nemohu
+přehlédnout!" Dívka zavětřila. "Průšvih?" "Ten budeš mít, když mě neposlechneš!"
+ukončila jsem rozmluvu a v tom okamžiku vešel Filip bez klepání do místnosti.
+Vypadal elegantně, ostatně jako vždycky. Shodil z vlasů semišovou kšiltovku a
+rozepnul si černou bundu s kožešinovým límcem. Potom se bez pozdravu a bez
+vyzvání rozvalil v pohodlném křesílku určeném pro hosty. Taková drzost! 
+
+Doufám, že budeš mít v životě více štěstí než já. Mám tě ráda. Máma Z krku jsem
+sundala zlatý řetízek se starodávným přívěskem, na němž se skvěla madona s
+děťátkem v náručí, a přiložila ho. Olízla jsem lepidlo na přehybu obálky a
+pečlivě ji zalepila. Psaní jsem položila na stůl a zatížila skleněnou vázou,
+když někdo zaklepal. Otevřít jsem nešla. Nechci s nikým mluvit. Vzpomněla jsem
+si, že jsem včera za sebou nezamkla, ale snad dotyčný návštěvník nebude mít
+tolik drzosti, aby zkoušel dveře otevřít. 
+
+Chtěla jsem se nákupem jen rozptýlit. Což se vlastně podařilo. "Co koupím
+Valentýně svatebním darem," slyším se odpovídat a nelžu, přesně tenhle problém
+jsem řešila před několika minutami. "Bude to těžké," pokračuji hlasitě. "Oni
+mají všechno. Jsou zvyklí žít v přepychu." "Chceš je omráčit, nebo potěšit?" ptá
+se rozveseleně. "Obojí," odpovím a vím, že to vůbec nebude jednoduché. "Kde
+budou bydlet?" dotázal se a já pokrčím rameny. Oči padly na barevný kočárek pro
+panenku a moje nitro zjihlo. Vzpomněla jsem si, jak jsem vozila svoji dceru v
+kočárku po korze, a je mi tak nějak teskně u srdce. 
+
+"Je to cvok," konstatovala jsem na její adresu. "Už se nedivím, že zůstala na
+ocet. Co budeme dělat?" Stál a díval se do deště. "Není cvok, je milá,"
+odporoval zasněně. "Co budeme dělat?" opakoval po mně. "Poběžíme za nimi. Nebo
+máš strach, že ti déšť zacáká nový kostým?" Vrtím hlavou a ruku v ruce se svým
+mužem běžím deštěm a nesleduji, jak mi špinavá voda z louží cáká na dlouhou
+krémovou sukni. Je mi to úplně jedno. Když nepůjde vyčistit, koupím si novou.
+Tuhle vyhodím. Běžíme do restaurace, kde nás nedočkavě očekává sama paní
+majitelka. 
+
+Z tašky, kterou mi Leoš s sebou sbalil, jsem vylovila modré manšestrové kšíry,
+do nichž jsem vnučku posadila. Kulila oči a vesele výskala. Já jsem si vzala
+jenom černé tričko, staré rifle a modré tenisky. Ukazovala jsem vnučce srny
+blízko krmelců, stopy zajíčků a vyprávěla jí o její mamince, co ona prováděla za
+kousky, když byla malá. Uprostřed lesa se zatáhlo a vypadalo to na nějakou
+přeháňku. To mi připomnělo příhodu, která se stala, když byly Valentýně asi dva
+roky. Tenkrát jsem s ní vyrazila na procházku přesně v tomhle počasí, jenže ve
+městě. 
+
+"Musím už jít," oznámila jsem mu. "Nemůžu ji nechat dlouho samotnou." "Mohl bych
+ji vidět?" Zaváhala jsem jen pár sekund. Je to přece jen její otec. "Tak pojď!"
+vybídla jsem ho a dívala se, jak si sundává drahé botasky. Všimla jsem si, že má
+ostříhané vlasy. Měl je nyní zastřižené a sčesané z čela. "Kde máš brýle?"
+zajímala jsem se. "Mám místo nich kontaktní čočky..." "Ach tak," přerušila jsem
+ho. "To dá děsnou práci, si je nasazovat, ne?" Nasadil přemýšlivý výraz. "Na to
+si brzy zvyknete." "Vypadáš úplně jinak." "Líp? Nebo hůř?" "Jinak. Dospěleji." 
+
+Dietní sestru. Nevydržela to a pochlubila se. Rovněž je v naději." Vrátil se s
+dotazy opět ke mně. "Ano, já vím. Ty to čekáš kdy?" "V dubnu a už prosím tě jdi,
+přijdeš pozdě," zamumlala jsem. Už mu neodpovím vůbec na nic. Řekla jsem mu toho
+přespříliš. Leoš se podrbal odevzdaně na bradě, políbil Janičku třepající
+nožičkama i ručičkama najednou a odešel. Kdo je otcem mého dítěte, se nezeptal.
+Honza mi učinil nabídku k sňatku, když jsem odpoledne ležela v barevném plátěném
+lehátku na rozkvetlé zahradě, skryta před ostrými slunečními paprsky. Těhotné
+ženy se nemají opalovat. 
+
+Dnes se vdávám z lásky. Můj budoucí choť také, i když mnozí nevěří, že mě
+miluje. Odsoudili nás. Svoje osudové ano jsem pronesla rychle, jasně a
+srozumitelně. I jeho ano zaznělo dosti rozhodně. Na řadě je první manželské
+políbení. Natočila jsem se k němu a on se dotkl mojí pravé tváře rukou, jež mu
+sjela něžně na moji šíji. Přitiskl mě k sobě a lehce políbil na rudě namalovaná
+ústa. Celou tu dobu mě hypnotizoval svýma očima, které se láskyplně usmívaly.
+Přijímáme gratulace všech tří přítomných a odcházíme po schodech k východu.
+Přede dveřmi se Renáta překvapeně zastavila. 
+
+Je v šestinedělí a mohla by provést nějakou hloupost. "Proč?" ptám se nesměle.
+"Protože mě nemá rád!" vyhrkla a nové potoky slz vytekly zpod zavřených víček
+zelených očí. "Jak jsi na to přišla?" "Pořád někde chodí sám. V noci není doma a
+já jsem stále sama. Janička neustále pláče a Leoš tvrdí, že se o ni špatně
+starám!" "To snad ne?" žasnu. "A co tchyně, pomůže ti s něčím?" "Ani náhodou.
+Víš, co mi řekla? "Ne." "Když jste si děti udělali, tak se o ně postarejte. Mně
+taky nikdo nepomohl." "Lhářka jedna," vyhrkla jsem nasupeně. 
+
+Když jsem se vdávala já, nacházela se zde jediná. A to pouze z toho důvodu, že
+je naše město lázeňské. Valentýna si vybrala oděv nejdražší. Bělostný korzet jí
+končí hned pod drobnými ňadry a nabíraná sukně maskuje její vystouplé bříško.
+Kdo to neví, možná ani nepozná, že je moje dcera v šestém měsíci těhotenství.
+Ale zřejmě to každý ví. Taková zpráva se lehce rozkřikne. Dnes je to výjimka,
+když se takhle mladá dívka vdává. Proč mi to udělala? To jsem opravdu byla tak
+špatná matka? 
+
+Po obědě mě a Janičku odvezl Leoš zpátky na chalupu a já se snažila přijít na
+jiné myšlenky. "Můžu se na něco zeptat?" Seděla jsem usazená na zadním sedadle
+Leošova červeného citroenu, hned poblíž korbičku od kočárku. Leoš si zapnul
+bezpečnostní pás, nastartoval a natočil zrcátko tak, aby mě v něm viděl. "Zkus
+to." Mohla jsem s ním o svém podezření polemizovat jinde, ale v autě se mi to
+zdálo pohodlnější. Nemusela jsem se mu totiž dívat do očí. Vytáhla jsem z
+kabelky skleničku pochybných léků, natáhla se a položila je na sedačku vedle
+řidiče. 
+
+"Ten rámus ale malou probudí," protestovala jsem tiše a pohodila hlavou ke
+hlučnému stroji. "Tak ji vezmi nahoru. Za chvíli to budu mít hotové." Vzala jsem
+korbičku se spící vnučkou a po schodech vyšla na terasu, odkud jsem chvíli
+sledovala, jak se Leoš činí. Ale především jsem si s libostí prohlížela, jaké má
+silné ruce, chlupatou hruď, pevné ploché břicho, tuhý zadek a svalnaté nohy.
+Potom jsem vešla do jejich ložnice, lehla si na postel vedle kočárku a
+poslouchala, jak kdesi v dálce zahřmělo. Připravovala jsem si k večeři ovocný
+salát. 
+
+Láska není minulost J. Hofmanová Sedím stále na zemi v místnosti, kde mě
+opustila moje dcera Valentýna po velké hádce, když jsem ji načapala s jejím
+klukem Leošem v posteli. Vmetla mi do tváře spoustu věcí, které bych nejraději
+zametla pod koberec. Potom utekla. Chvíli jsem neměla sílu se pohnout, ale
+najednou do mě vjel pořádný vztek. Kdyby tak měla otce, který by ji přehnul přes
+koleno! Nemá žádného. Její otec zemřel a já jsem na všechno sama. Moje jediné
+dítě se v šestnácti letech tahá s dospělým chlapem! 
+
+Bylo mi stejně špatně, jako když jsem čekala první dítě, pouze s tím rozdílem,
+že při těhotenství s Valentýnou jsem měla chuť na sladké. Nyní jsem neměla
+apetyt na nic. Nechutnal mi ani ten čokoládový puding. Ležel mi v žaludku jako
+kámen a pěkně tlačil. Dokázala jsem sníst pouze starou housku, nebo pár dětských
+piškotů. Doufám, že ta nevolnost brzy přejde. V prvním těhotenství během
+několika měsíců polevila. Přemýšlela jsem nad jménem. Jak se bude děťátko
+jmenovat? Můj tatínek se jmenoval Milan, ale to jméno se mi příliš nelíbilo.
+Docela by se mi líbilo jméno Kristián. 
+
+Kdybys ho měla, seděla bys doma a starala by ses o manžela a dítě. No kdo se
+bude o Janičku starat, když ty si pojedeš užívat a odpočívat?" Valentýna se
+zaškaredila. "Má snad taky tatínka, ne? Tak ať se stará on. Já už nemůžu. Mám
+toho všeho až nad hlavu." "Manželství a mateřství není procházka růžovým sadem,
+je to dřina," filozofovala jsem a Valentýna se na mě utrhla. "Můžeš za to stejně
+ty!" obvinila mě. "Za co?" zeptala jsem se opatrně. "Kdybys mi dala nějakou
+svobodu a nehlídala mě pořád jako mimino, tak by se to nestalo." 
+
+Docela nám to klapalo. S Leošem jsem se potkávala pouze při předávání dítěte.
+Pokud se výjimečně stalo, že musel zůstat v nemocnici po celý den, brala si
+Janičku Erika s sebou do svojí ženské ordinace, což mě vzhledem k Eričině
+sobeckosti překvapovalo. Po špitále se šeptalo, že malá spinká v ordinaci, Erika
+se věnuje pacientům a na Janičku dohlíží její zdravotní sestra. Zdálo se, že
+všechno funguje bez problémů. Pátrání po lécích mojí dcery uvázlo prozatím na
+mrtvém bodě. Momentálně jsem řešila odlišný problém. 
+
+Já neviděla, kolik mi tam toho daly. A to, že jsem jídlo neměla zaplacené, za to
+také nemohu." "Ano?" Honza nehnul ani svalem v obličeji. Předvedl mi kamennou
+tvář, kterou jsem dobře znala. "Nestihla jsem ho zaplatit, protože mě rozbolel
+zub. Byla jsem akutně na ošetření. Ostatně, můžeš si to ověřit. Dokonce mám i
+potvrzenou propustku. Příště už se to nestane." Vzal mě za ruku. Padla jsem
+vyčerpaně hlavou na jeho hruď a rozplakala se. Pustil moji ruku a pohladil mě
+levačkou chlácholivě po vlasech. 
+
+Na pokoji byli sami. Jakmile jsem se objevila, zamrkala Valentýna poplašeně
+víčky. Leoš jí dlaň pevněji stiskl a vstal. "Dobrý den," popřál mi, ale odpovědi
+se nedočkal. "Co tady děláte?" zeptala jsem se rozzlobeně. Pohodil dlouhými
+vlasy spletenými do copu. "Klidně mi můžete tykat," vybídl mě sebejistě. Celý
+táta. Jako by Filipovi z oka vypadl. Trvale jsem ho ignorovala a posadila se na
+místo, kde před chvílí seděl on. "Valentýno?" promluvil na ni. "Mohl byste
+odejít a nechat mě i moji dceru napokoji?" zavrčela jsem vztekle. 
+
+"No víte, Filip..," nedomluvila a zapýřila se jako novicka. "Jo tak," pochopila
+jsem okamžitě. "Jestli to víš od doktora Pelikána, potom na tom jistě něco bude.
+Má informace vždycky z první ruky," dodala jsem zamyšleně. "Ale když tu zůstane
+jen jedna síla," počítám objektivně, "sama tuhle práci nemůže zvládnout. Psát
+jídelní lístky, plánovat denní, týdenní a měsíční stravu, to dá pěknou práci. K
+tomu ještě běhat po oddělení a ještě pořád hlídat v kuchyni. Původně jsme na to
+byly čtyři a neustále se naše stavy snižují." Magda si vcelku nevzrušeně lámala
+klouby na rukou. 
+
+Magda se uklidnila, začala se hrabat ve stole a já počítala, kdy by se mělo
+narodit moje dítě, pokud nějaké čekám. Mělo by to být v dubnu. Přesně v tom
+měsíci se narodila jak Valentýna, tak Janička. "Kam chodíš do poradny?" otázala
+jsem se ještě zvědavě. "K doktorce Pawlovské. Má ordinaci v lázních. Víte, Filip
+nechtěl, aby se to moc rozkřiklo. Jistě chápete." Doktorka Pawlovská! Vida, na
+tu jsem nevzpomněla! Domnívala jsem se, že si již užívá důchodu. Budu ji muset
+navštívit. Hlavu mám těžkou jako špalek a žaludek mi stávkuje. 
+
+Nejsem ani trochu nervózní. Naopak. Jsem klidná a vyrovnaná. Mám už toho tolik
+za sebou, že bych mohla napsat román. Nikdo by mi nevěřil, jaké šílené období
+svého krátkého života mám za sebou. Již se ničeho nebojím. Všechno nějak
+dopadne. Co se má stát, to se stane. Osudu neunikneš. Pokorně se mu pokloníš a
+budeš žít tak, jak ti určí. Doufám, že se bouřlivé období mojí existence konečně
+mění ve sladkou nudu. Chci žít v klidu a míru, a ačkoliv tomu spousta lidí
+nevěří, vím, že se svým druhým mužem už zůstanu do konce života. 
+
+Mlčky jsem si prohlížela starobylý nábytek s několika málo kousky vzácného
+porcelánu po mamince, stojanové pendlovky po tatínkovi, rozvrzané kanape, na
+kterém jsem spávala. Můj pohled se zaryl do modrého prošlapaného peršanu. Musím
+na vzduch. Převlékla jsem se do tepláků, starého vytahaného svetru, obula si
+vysoké holínky a z dřevěného věšáku stáhla zelenou pláštěnku, jejíž kapucu jsem
+si nasadila hned v domě na hlavu. Přes dvorek jsem se dostala do polí a
+vyšlapanou cestičkou okolo kravína vešla do lesa. Nevnímala jsem zralé maliny,
+ani houby vykukující z jasně zeleného mechu, kterým se po dešti vesele leskly
+hlavičky. 
+
+Po skončení obřadu, který trval asi deset minut, jsme se odebrali na oběd do
+nedaleké restaurace. Necítila jsem ani hlad, natož žízeň, ale poručila jsem si
+smažený sýr s bramborovou kaší a oblohou. Tatarskou omáčku jsem skromně
+vynechala. V restauračních zařízeních se jí vyhýbám. Možná ji mají otevřenou již
+několik dní a já netoužím po nějakých střevních potížích. Už jsem toto jídlo
+dávno neochutnala. Nakazila jsem svou volbou celou naši miniaturní společnost.
+Oba pánové si objednali totéž. K pití si dali minerálku, protože budou řídit,
+ale já neodmítla servírkou doporučené malé desetistupňové pivko. 
+
+Zdá se mi, že se tam něco pálí." Chápavě se usmál. "To máte asi pravdu. Smrdí to
+až k nám na oddělení." Prudce jsem vyskočila, ale chytil mě za ruku a pevně ji
+stiskl. Nevím proč, ale bodlo mě nějak divně u žaludku. Stála jsem, dívala se do
+oříškových očí a říkala si, bože, už se zase na mě tak podezřele dívá! Proč?
+"Proč se tak díváš?" tykla jsem mu. Okamžitě moji ruku pustil. "Promiňte. Víte,
+že jste si s Valentýnou hrozně podobné?" Tlak u žaludku zesílil. "Jsme přece
+matka s dcerou, ne?" 
+
+Nakrájela jsem na kostky čtvrtku vodního melounu, oloupala dvě broskve, přidala
+pokrájený banán a pár vyloupaných švestek. Co asi večeří Leoš? Nechala mu tam
+Valentýna něco k večeři? Určitě si na to ani nevzpomněla. Nakoukla jsem do
+lednice. Mnoho se toho tam nenacházelo. Kousek salámu, dvě nožičky vídeňských
+párků a nožička grilovaného kuřete. Z nemocniční kuchyně jsem toho už nyní moc
+nepřinesla, i když se mi nabízelo. Nestálo mi to za tu ostudu. Jít ale Leošovi
+navrhnout, aby u mě povečeřel jsem se neodvážila. Vlastně mi stále nebylo jasné,
+proč jsem tak rychle utekla po jeho návratu ze zahrady. 
+
+"A ty ses mu chtěla odvděčit," doplnil mě. Zhluboka jsem vzdychla. "Že jsi
+hulvát, vím už dávno." "Ty zase, lásko, myslíš jenom na sebe. Na svoji dceru
+ne." Pravda, přišel kvůli Valentýně. "Filipe, já opravdu..." nedokončila jsem
+započatou řeč. S Filipem nebylo nikdy možno se domluvit a nikdy mě nechápal. I
+když by měl. Je to psychiatr. Leoš celou dobu mlčel. "Tak řekni k tomu něco,
+Leoši, no?" dobíral si ho otec. "Už tě nebaví mladá holka? Chceš se pocvičit na
+staré a zkušené?" Leoš k němu přiskočil a chytil ho za košili pod krkem. "Nemluv
+tak." 
+
+Mluvil, já psala, ani jsem nesledovala hodiny. Zkoušel mě z různých výrazů i
+slovíček, až se mi zdálo, že to vlastně není tak složité. Potom se otočil
+zvesela na židli tak, že se dotýkal svými koleny mých. "Tak, to bychom měli."
+Přisvědčila jsem a dívala se do jeho tváře s vystouplými lícními kostmi.
+Nečekaně mě vzal za ruce. "Ještě něco?" Srdce cítím až v krku. Říkám si, na tom
+přece nic není, že mě drží za ruce. Je to jen přátelské gesto. Přesto se mi krev
+hrne do obličeje a zrychluje dech. 
+
+Do telefonu projevila upřímnou soustrast nad tragickou smrtí mojí dcery. "Je to
+osud," dokončila svoji dojemnou řeč. Mně do hovoru nebylo. Ani jsem se
+nezajímala, kdo mě bude zastupovat po dobu nepřítomnosti. Ale zřejmě už někoho
+našli dopředu. Patrně byli ve špitále informováni dříve než já a počítali s
+touto eventualitou. Sbalila jsem si tašku a rozhodla se, že těch několik dní do
+Valentýnina pohřbu strávím na chalupě. Nechtěla jsem trávit volný čas zalezlá ve
+svém pokoji, ani se na chodbě či zahradě potkávat s Leošem. 
+
+Tak mohu s vámi počítat?" Jeho oči se na mě prosebně zadívaly a náhle byly
+příliš blízko mých. Odolala jsem nutkání políbit ho mateřsky na tvář. Žádné city
+k sobě nechováme. Ani příbuzenské, natož nějaké jiné. "Můžete." Minula jsem ho a
+zachrastila klíči, které jsem vzala na stolečku. Stál za mými zády. "Proč jste
+mi začala vykat?" Pomalu jsem se otočila, pohrávajíc si svazkem na zrezlém
+kroužku. "Jste doktor." "Ale jsem také váš zeť." "Ano." "Můžete mi tykat."
+Nevím, co mě to napadlo. Byl to jen takový okamžitý impulz. "Jedině když mi
+budete tykat také." Rozehřál se jako sluníčko. "Rád." 
+
+Můžeš studovat při zaměstnání a ke svému miláčkovi nastoupíš, až budeš mít
+příslušnou aprobaci. Alespoň ti nemůže nic vyčítat." "Ale on by mi nic
+nevyčítal. Má mě rád! Jenže vy asi nevíte, co to láska je!" Počítala jsem do
+deseti. "Necelý půlrok to vydržíš. Potom se vrátím a ty můžeš jít ke všem
+čertům," dodala jsem jízlivě. Magda třískla vztekle perem o stůl. "Půjdu se
+podívat do kuchyně." "To bych ti doporučovala," zavrčela jsem výhružně. "A řekni
+jim tam, ať narychlo připraví k těm řízkům bramborovou kaši z pytlíku." "On není
+salát?" podivila se. "My ho máme. Ale pacienti ne." 
+
+Před puritánskými sousedy malé vesničky, kde si všichni vidí do talíře, jsem se
+toto citlivé téma snažila zatajit. "Jo, dobře." "A co Honza?" Svými otázkami
+byla neodbytná. "Nemáš kafe?" "Ne. Zapomněla jsem ho koupit." "Víš o tom, že
+když ho vyhodili z nemocnice, šel dělat prodavače?" Ta má tedy informace. "Oni
+ho nevyhodili. Jen odvolali. Tohle se tady také ví?" "Samozřejmě, spousta lidí
+přece jezdí do okresní nemocnice k doktorům." Pravda. Mohlo mě to také
+napadnout. "Jakého prodavače?" podivila jsem se. 
+
+Všimla jsem si, že ruku, kterou mi podala, si okamžitě otřela do kapesníku.
+"Pohřeb bude v pátek," řekl Leoš, aniž se ho kdokoliv ptal. "V úzkém kruhu
+rodiny." "Jen já, Simona a ty a máma. Nechal jsem vyvěsit parte, ale není tam
+udaná hodina." Bodlo mě u srdce. Přetrpěla jsem další bezesnou noc. Převalovala
+jsem se v posteli a všechno mě tlačilo. Chvíli mi bylo horko, a tak jsem se
+potácela otevřít okno, za pár minut mě přepadla třesavka a zase jsem se plížila
+ho zavřít. Po půlnoci jsem měla všeho dost. 
+
+Zabloudila jsem k sídlišti na konci města. Bylo jako po vymření. Lidé si v
+sobotu většinou přispí. Všimla jsem si, že dveře do jednoho domu nejsou zavřené.
+Vyšla jsem asi po sedmi schodech a vešla do chodby. Mohla jsem přivolat výtah,
+ale měla jsem strach, abych nevzbudila nájemníky. Lidé jsou zvědaví a mohli by
+se zajímat, co zde pohledávám. A já to sama nevím. Něco mě sem prostě přitáhlo.
+Vyšla jsem do posledního patra a vykoukla oknem ven. Dech se mi zatajil. Páni,
+to je výška. Odtud spadnout, to už by člověk asi nerozchodil. Ta myšlenka mě
+zaujala. 
+
+Jednou večer přišel na návštěvu, když byla pryč, a usnul v jejím pokojíčku.
+Ráno, když jsem šla budit Valentýnu, našla jsem je všechny tři v jedné posteli."
+"Takže bydlí spolu?" "Ano. Zůstali v tom bytě nahoře a já bydlím dole. Janička
+je přes den u mě a v noci u nich." "V noci jsi tedy sama," konstatoval tiše a já
+se rozhodla, že přiznám pravdu. Již ho nepotřebuji. Mám Janičku, Valentýnu i
+mužskou ruku v domě. "To jsem," přiznala jsem stručně. "Zřejmě sis našla
+náhradu," pokračoval kategoricky. "Ne. Už jsem ti to řekla. Nemám na tebe čas.
+Promiň. 
+
+Honza je člověk, který to nikomu nepoví. "Dobře. Budu chovat," odvětila jsem
+prostě a těšila se pohledem na jeho vykulené oči. "Skutečně?" "No jo," zasmála
+jsem se radostně. "Už je to tak." "A kdo je ten šťastný?" nadhodil nesměle.
+"Marek? Budete se brát?" "Marek? Ne, toho jsem dávno pustila k vodě." "Tak kdo?
+S nikým přece nechodíš..." "A jak to víš?" "Nepouštím tě ze zřetele. Měl jsem o
+tebe starost. Po tom, co se stalo Valentýně, jsem se bál, abys nevyvedla nějakou
+hloupost." "Tak jdeme?" zeptala jsem se rozpustile. "Nebo to pozvání na kafe už
+neplatí?" "Platí. Já jen že..." 
+
+Prohlížím si jeho mužný profil a srdce se mi tetelí láskou. Už jsme toho spolu
+tolik prožili, a přesto ho tak miluji, že jsem se odhodlala k tomuto činu. Vzít
+si ho za muže. Husté tmavé vlasy má strojkem ostříhané na ježka, takže mu na
+určitých místech prosvítají drobné lysinky. Má orlí nos a silné smyslné rty.
+Zachvěji se při představě, jak mě líbá. Do očí mu nevidím, ale vím p��esně, jakou
+mají barvu. Ženich stojí klidně a v azurovém obleku vypadá jako manekýn. Vysoká,
+štíhlá postava mě převyšuje a při polknutí mu poskakuje ohryzek na krku. 
+
+Těch několik minut mě nevytrhne. "Ano?" "Simono!" Filipův hlas zněl rozčileně.
+"Kde jsi? Hledám tě celý víkend!" "Něco se stalo?" odpovídám dutě a netečně.
+"Stalo." "Poslouchám," pobídla jsem ho odhodlaně. Je mi jedno, co se stalo. Nic
+mě nevzruší, nepřekvapí a neodradí od plánované sebevraždy. "Valentýna je
+mrtvá." Nejdřív jsem jeho slova vůbec nepochopila a ani na ně nijak nereagovala.
+"Slyšíš mě? Simonko?" "Já jsem ti asi nerozuměla. Co jsi to říkal?" ptám se pro
+jistotu, protože mi teprve nyní došel význam jeho slov. "Valentýna," udělal
+malou pomlku, "je mrtvá." 
+
+Panoval zde mírný chaos, ale při představě, že zde Leoš hospodařil byť jen jeden
+den sám, jsem se příliš nedivila. Na kuchyňské lince postávala otevřená
+plechovka leča s párkem. Vedle skýva okoralého chleba, načatá krabice sušeného
+mléka s použitou dětskou lahvičkou a několik hrnků se zbytky zaschlé kávy. Stůl
+byl skoro prázdný, povaloval se na něm pouze fialový kartáč, plný narezlých
+vlasů. Popošla jsem blíž a šlápla na malou plyšovou hračku. Málem jsem po ní
+uklouzla. Shýbla jsem se a vzala ji překvapeně do ruky. Byl to žlutý měsíc,
+který jsem nepoznávala. Myslím, že Janička takovou hračku nemá. 
+
+"A ty bys to uměla?" ptám se zvědavě. "Přece jsi dietní sestra, ne zdravotní. Ve
+škole jsme se injekce píchat neučily." "Dodělám si školu," řekla lhostejně.
+"Tříletou nástavbu. Získám tím větší kvalifikaci, než máte vy. Je to Vyšší
+odborná zdravotnická škola." "Hm. A to je denní studium?" "Ne. Dálkové. Jezdí se
+každý čtvrtek na celý den. Od rána do večera. Může ji studovat každý, kdo má
+maturitu." "Na zdravotní škole?" "Ne. Na jakékoliv." "Třeba na zemědělské?"
+divím se a mám pocit, že mi všechno uniká. "To také." 
+
+Pokusila jsem se o lehký konverzační tón, ale příliš se mi nedařil. "Vypadáte
+spíš jako sestry." Ten kompliment mě zahřál. "Měla jsem jí v osmnácti,"
+poznamenala jsem zmateně. "Musím už jít." "Chtěl jsem se jen na něco zeptat."
+"Tak rychle, než udělají v kuchyni z oběda dřevěné uhlí." "Co budete dělat
+odpoledne?" Povytáhla jsem údivem obočí. "Proč?" "Máme pozvání na vítání
+občánků. Je to v patnáct hodin na radnici. Nešla byste se mnou?" "A co
+Valentýna?" "Prý nepůjde. Volala mi, abych šel sám. Prý něco má." "Prý něco má?
+Co může být důležitějšího než vlastní dítě?" "To neřešte. 
+
+Stála tam plesnivá marmeláda, pár vlašských ořechů, jedna vyšeptalá cibule a dvě
+masové konzervy. Záruční lhůtu prošlou neměly, a tak jsem jednu pracně otevřela
+kapesním otvírákem na sardinky. Krájela jsem hovězí maso ve vlastní šťávě
+kuchyňským nožem a strkala ho nepřítomně do úst. Posléze jsem se posadila k
+malému dřevěnému stolečku, ze zásuvky vyndala růžový dopisní papír i s obálkou,
+který již byl na koncích částečně zažloutlý. Milá Valentýno, až budeš číst
+tenhle dopis, nebudu již na světě. Nemohu ti napsat, proč jsem to udělala, ale
+myslím, že takhle to bude lepší. 
+
+Ta představa, že strávím s Leošem pár nerušených chvil, samozřejmě pracovně, jak
+jinak, byla lákavá. Už tolikrát jsem mu chtěla vysvětlit spoustu věcí. Ale nikdy
+nejsme sami. "Tak platí," rozhodla jsem nakonec. "V kolik máš čas?" "Přijdu
+kolem třetí. A zavolej tátovi, že to k němu do pěti stihneš, jo?" Slíbila jsem,
+ale nesplnila. Filipovi jsem zavolat nestihla. Po pravdě řečeno jsem si na něj
+ani nevzpomněla. Řešila jsem v kuchyni, kdo má kdy mýt bílé nádobí, kdo černé,
+pokud je pomocná síla na dovolené, a kdo má vařit omáčky a čaj. 
+
+"No a dnes jedeme na techno do Pudilova," říká Aleš mladé kuchařce, která s
+obdivem zkoumala jeho pearcing. Kuchařky sedící v houfu u stolu a ládující se
+bramborovým salátem mu nevěnovaly přílišnou pozornost. Zaměřily se spíše na mě a
+já se nejistě rozhlédla. Na něco čekají, či jsem něco přehlédla? Aleše buď
+přestalo bavit blbnout mladou holku, nebo mi něco chtěl sdělit. Přesunul se ke
+mně. "Chutná vám ten salát?" hlesl a očima se dotkl velké nerezové mísy za mnou.
+Prohlížela jsem si malou pecičku z nerezové oceli nastřelenou v pravém křídle
+orlího nosu. 
+
+"Že o tom nic nevím," podivila jsem se. "To mě měl ředitel informovat, ne?"
+"Toho prý odvolali. Dočasně byla vedením pověřena primářka z léčebny dlouhodobě
+nemocných." Žasla jsem stále víc. Jestli je to pravda, jak to, že já o těchto
+změnách nevím? "Prý propustí i jednu z nás," dodala Magda a zalila dva šálky s
+připravenou kávou. "Zajímalo by mě kterou. Vás asi ne." "Proč myslíš?" "Jste tu
+vedoucí a taky jste ředitele příbuzná." "Právě proto, když propustili jeho,"
+usoudila jsem zamyšleně. "Odkud to všechno víš?" Zakroutila bezradně očima,
+které se ztrácely v jejím otylém obličejíčku. 
+
+Aleš s Blankou se plížili z kuchyně a odnášeli nějaké tašky k nim do šatny.
+Jindy bych určitě zasáhla a brašny jim zkontrolovala, ale dnes mi to bylo jedno.
+Ať si pomůžou. Když v kuchyni nebude nic chybět, nechám to tak. Udělám dnes
+všude inventuru, vyžehlím všechny resty, abych odešla s čistým štítem a můj
+nástupce převzal čistý stůl. Kohopak asi na tohle místo seženou? Dietních sester
+je stále v nemocnicích nedostatek. Ostatně jako všeho zdravotnického personálu.
+Ať si vedení nemocnice poradí samo. Možná se vrátí Magda z neschopenky... Je mi
+to jedno. 
+
+Navlékla jsem se do nich a prohlédla se v zrcadle. Bikiny mi slušely. Na zahradě
+se budou vyjímat. Zahrada vypadala zpustle. Tedy nevypadala, ona zpustlá byla, a
+značně. Záhonky byly už zrušené a ovocné stromy, které nikdo nečesal, nechal
+Honza pokácet, protože ovoce padalo samovolně do trávy a lákalo vosy. K několika
+dekorativním stromům, které v zahradě rostly již léta, jsme jich několik
+přikoupili a proměnili zahradu v okrasnou oázu. Všude rostla jen měkká travička,
+kterou jsem pravidelně sestřihovala. Dnes by potřebovala náležitě zkrátit. 
+
+Máša vrtí hlavou a bere ho za ruku, Láďa ji svírá v dlani. Sedí vedle ní a
+představuje si, jak skolí docela sám obrovského medvěda, jenom pro ni, aby jí
+udělal radost, budou pak žít spolu... Někdo do něj šťouchá. "Co je?" otáčí se.
+"Co blázníš?" "Učitelka tě volá," gestikuluje nenápadně soused přes uličku a
+ukazuje k tabuli. Skutečně, učitelka Láďu propichuje očima, které srší za skly
+brýlí. "Zase nedáváš pozor! Pojď zopakovat, co jsem říkala! A vstaň, když s
+tebou mluvím!" Láďa rozpačitě vstane, jako by se právě probudil, nemá ani
+potuchy, co říkala, natož aby to mohl opakovat. 
+
+"Neboj se, dobře to dopadne," chlácholí ho paní Mourková, ale v jejím hlase zní
+těžko potlačovaná nejistota. "Kdybyste něco potřebovali, přijďte nahoru."
+Zastaví se a rozhlédne kolem. "Kde máš sestřičku?" "V pokoji." Veronika,
+umouněná zavařeninou, vyhlédne ze dveří. "Jak si teď poradíme," spráskne ruce
+paní Mourková. Veronika se na ni zvědavě dívá a cucá palec. Láďa stojí u stolu a
+také ji sleduje mlčky. "Víte co, já ještě přijdu, buďte tu zatím hodní," řekne
+paní Mourková, aby vůbec něco řekla. Běží znovu schodištěm vzhůru, jen podpatky
+klapou. "Můžu si umýt ruce?" ptá se Veronika. "Jo, a pak půjdeš spát." "Už?" 
+
+V operačním sále i v předsálí je nedýchatelné horko. Havlena cítí jakousi hořkou
+pachuť v ústech. Pečlivě si drhne kartáčkem obvyklými krouživými pohyby
+předloktí, dlaně, klouby, prst po prstu. Když skončil a sestra mu polila ruce
+dezinfekcí, vklouzne do připraveného empíru, operační uniformy, navlékne si
+rukavice a odchází do sálu. Anestezioložka už dávno zapojila ventilátor, kyslík
+se mechanicky prohání plícemi a na obrazovce naskakuje podivná deformovaná
+křivka, nejistě blikající. Dívka leží na operačním stole, bledá, zarouškovaná a
+ztuhlá. Nad ní září umělé, oslňující slunce. Profesor pohlédne na lékařku
+obsluhující všechny dýchací aparáty. 
+
+Je zkoušen u tabule každou hodinu a pětek vůčihledě přibývá, už je ani nepočítá.
+Je mu to jedno, vzdorovitě mlčí. A jako každé ráno: nejdřív s Veronikou do
+školky. Naučila se sama svlékat i zouvat, snaží se. "Láďo, přijdeš pro mě brzy?"
+drží se ho pevně za ruku a svírá, jako by hledala oporu, "já nechci odpoledne
+spát." "To víš, že přijdu." "Ale brzo, určitě!" Do školky jdou kolem kina; visí
+tu barevné obrázky z filmu, který právě hrají. Dvakrát týdně promítají odpoledne
+pohádku. "Já bych chtěla jít na Sněhurku," říká Veronika. "Nemáme peníze." "A
+proč?" diví se holčička. 
+
+"V kolik hodin máte být v kasárnách?" "Ve dvanáct." A jako by se voják chtěl
+ospravedlnit, okamžitě začal vysvětlovat další podrobnosti. "Byl jsem doma a
+vlak měl zpoždění, takže autobus z Prahy mi taky ujel, ani jsem neměl jinou
+možnost než riskovat stop. Abych nevlít do průšvihu." Okna pomalu osychala. "Kam
+až s vámi můžu jet?" zeptal se konečně voják s jednou peckou na náramenících a
+se dvěma zlatými proužky, což znamenalo svobodník absolvent, tedy vysokoškolák,
+který slouží vojenskou prezenční službu hned po promoci. "Třeba ještě někde
+chytnu nějaké spojení, abych dorazil..." 
+
+Nejdřív ze všeho zatopit a pak si uvařit snídani na malém elektrickém vařiči,
+umýt se a obléknout. Velikou knihovnu v přízemí bude třeba urovnat, přivezl si
+přece spoustu knih! A pak rozvěsit obrazy. Dokud jsou venku závěje sněhu a celá
+zahrada je přikryta téměř metr vysokým kobercem, bude žít mezi dovezenými
+vzpomínkami, číst nebo něco studovat. Potrvá nejméně dva měsíce, než slunce
+rozpustí sníh na stráních a zem otevře jaru. Pak teprve bude žít, jak si
+představoval. Bude se hrabat v zemi, sázet, kropit, okopávat, hnojit, ošetřovat,
+stříhat a křížit. Celý den na vzduchu, na slunci. 
+
+Nad tím vším svítí elektrické vánoční svíčky a rozvěšené smrkové větvičky pomalu
+opadávají, jehličí se snáší na všechny hračky ve výkladní skříni jako prach. "Já
+bych chtěla tříkolku," tahá Veronika Láďu za rukáv. "A proč?" "Jiřina má taky
+tříkolku." Jiřina bydlí u nich ve třetím patře a prohání se na tříkolce v
+průjezdu i na dvoře, přímo před okny přízemního bytu. Veronika na ni krásně
+vidí, když si vyleze na stoličku a opře o okenní tabulku. "Ještě jsi malá,"
+řekne Láďa s převahou. Veronika jediná bytost na světě, která si ho váží a
+uznává ho. Mimo Máši ovšem. 
+
+Co na tom, že skutečná cena byla mnohem vyšší, hlavně že zbylo na pití, o
+ostatní se Láďův otec nestaral. Bylo mu jedno, co může nastat, hlavní věc, že
+měl na pivo. Při první kontrole se na všechno pochopitelně přišlo. Stačil prodat
+tři rádia a jeden holicí strojek, což mu vyneslo šest měsíců. Už potřetí. A k
+tomu protialkoholní léčení hned po skončení trestu. Ve výkonu trestu mu aspoň
+strhávají výživné, takže každý měsíc přinese pošťačka několik stokorun. Podobat
+se otci by Láďa rozhodně nechtěl. A maminka? Pracuje jako pomocnice v kuchyni, v
+hotelu Květ, přímo na náměstí. 
+
+Nakonec postavila na každý připravený stolek natištěnou cedulku Zadáno a zmizela
+v kuchyni. Voják si svého společníka prohlížel a mimoděk ho odhadoval. Díval se
+chvíli na jeho ostrou, rozhodnou tvář, šedivé vlasy a nakonec se zahleděl na
+jeho ruce. Byly drobné a nervózní, s tenkými prsty, které se nepokojně chvěly.
+Profesor postřehl vojákův pohled a zrozpačitěl. "Taky proto jsem odešel," řekl
+jako by mimochodem tomu neznámému mladíkovi ve vojenské uniformě, jehož jméno
+vlastně neznal. Copak ten mládenec proti němu může vědět nebo vůbec pochopit, co
+pro chirurga znamenají třesoucí se ruce! 
+
+Co když je podvržený? V pohádkách se přece takové příhody stávaly! Když v
+posledních týdnech postával na skále pod zříceninou, kolikrát ho napadla
+myšlenka, že uteče z domova. Ani doma, ani ve škole ho nic nedrželo, vlastně
+skoro nic. Už by to jistě udělal, ale bránila mu v tom malá Veronika - a pak
+počasí. V takovéhle zimě, v mrazu a sněhu se utíkat z domova dlouho nedá. Kde by
+spal? Co by jedl? A především - kam utéci? 
+
+Už teď se nedočkavě těší na chvíli, kdy poprvé dosedne na lavičku pod košatým
+javorem. A dovede si představit takový večer: z louky za domem zavoní jetel a
+mateřídouška, z mezí a strání donese vítr lehounké, ale pronikavé cvrčící
+muzicírování, a než slunce zapadne za protější kopec, celé rudé, nebe se zbarví
+červánky a rozestře je obzorem. Unavený po celodenní manuální práci si bude
+jistě připadat stejně šťastný a spokojený jako dříve po dlouhotrvající náročné
+operaci. A možná, že i šťastnější. 
+
+Zvedl svůj půllitr a následoval staříka, který před ním vítězoslavně kráčel
+napřed a spokojeně si mnul ruce. "Že tam sedíte tak sám?" "Ještě tu nikoho
+neznám. Přistěhoval jsem se teprve nedávno." "Aha," přikývli jeden po druhém
+jako sudičky nad kolébkou prince, "my sem zase chodíme každý den, přijďte taky.
+Aspoň nám ta penze líp utíká." Zařadili si ho okamžitě kam patřil, a měli
+pravdu. Profesor na to nic neřekl. Dřevěná lavice tlačila do zad, zkoušel se
+opřít, aby našel výhodnou, pohodlnější a příjemnou polohu. 
+
+Dům na nábřeží od této chvíle přestal existovat. Nezůstalo tam nic, co by ho
+lákalo, nic, co by ho trápilo, že ztrácí. Všechny knihy, zápisy, vzpomínky,
+obrazy a věci, které pro něho měly cenu a smysl, dovezl stěhovací vůz už
+předevčírem. Zbyl jen starý nábytek. Předměty odhazoval s klidným svědomím a bez
+výčitek, jako se zbavujeme starých novin. Vzpomínky, jež zůstaly živé, si však
+odvážel s sebou. Ty poslední a nejcennější, které ještě zbyly, složil do
+cestovní kabely, která teď ležela na zadním sedadle jeho favorita. Zkondenzovaná
+pára na předním skle po ránu mrzla, stěrače jen klouzaly po povrchu. 
+
+Zná ji dlouho, často si ji vybíral ke svým složitým a dlouhým operacím, k
+maratonům, které trvaly celé hodiny. Je zkušená a pohotová, nemusí jí nic
+vysvětlovat, chápe napřed. "Jak to vypadá?" zabručí a lékařka jenom mlčky ukáže
+na monitory. Není co vysvětlovat ani o čem se dohadovat. Tlak sedmdesát na
+čtyřicet, puls nehmatný, akce srdeční nepravidelná. Hluboké bezvědomí trvá a
+ještě se prohlubuje. "Dýchala?" ptá se profesor zbytečně. Přístroj jen
+pravidelně dmýchá gumovým měchem, navzdory vší moderní technice organismus se
+brání probrat. Již překročil hranici. 
+
+Zastavili na vyježděném sněhu před barokním horským kostelem. Z komína nového
+hotelu nesl vítr až k nim vůni páleného dřeva a čerstvého uzení. Horská obec se
+pomalu probouzela. Profesorova dlouhá postava se narovnala, zapnul si kabát až
+ke krku, navlékl rukavice a rázně zamířil rovnou ke dveřím hotelu. Absolvent ve
+vojenském samozřejmě kráčel za ním, jako by plnil rozkaz vysokého důstojníka,
+bez odmluvy. "Horký čaj s citrónem," objednal profesor hned ode dveří
+restaurace. Odložil rukavice i kabát na volný věšák - byli ostatně prvními
+časnými hosty, právě otvírali. Černovlasá servírka chystala stolky ke snídani
+pro stálé hosty, chrastila příbory a talířky. 
+
+"Protože nám zavřeli tátu a maminka je nemocná." "Maminka je nemocná," opakuje
+Veronika. Začíná chápat; vidí maminku každý den ležet, a to znamená, že je
+nemocná. "Táta zlobil," prohlásí po chvilce přemýšlení. Samozřejmě, proto ho
+zavřeli! Vždycky Veronice vyhrožoval, že ji zavře do skříně, když bude zlobit.
+Teď asi sedí sám v nějaké skříni. Jsou věci, které Veronika prostě pokládá za
+zcela samozřejmé. "Po obědě přijdu hned ze školy," slibuje Láďa. Veronika chodí
+do školky v dřevěném pavilonu, se zahradou, trávníkem, sadem a malým hřištěm.
+Jakmile se oteplí, děti jsou po většinu dne venku, hrají si. 
+
+Měl v podstatě radost, že může vojáka hostit. Byl to přece jeho průvodce
+předělem světů, dosavadního a budoucího. A snad mu svobodník připomínal ještě
+něco, snad vlastní mládí, snad zrcadlo stárnutí. Klobásy byly opravdu
+vynikající, čerstvé, ještě se z nich kouřilo, chřupaly a praskaly. Když oba muži
+vyšli před hotel, stálo slunce nad horizontem kopce jako oranžový pomeranč a po
+zasněžených pláních projížděli první nedočkaví lyžaři. Po celý zbytek cesty, až
+před bránu kasáren, již nepadlo jediné slovo. Voják vystoupil, podal profesorovi
+ruku a poděkoval. Zmizel za zelenými plechovými vraty. Havlenův favorit se
+obrátil na okresní silnici a pokračoval dál. 
+
+Ano, skutečně měl takový dojem, znal takovouhle zimní atmosféru jen z barevných
+pohlednic a kalendářů, prakticky nevyjížděl z Prahy, leda služebně. Scenérie ho
+uchvátila. Pryč jsou všechny přednášky a kongresy, dlouhé hodiny na klinice!
+Pryč je kamenné město. Barva obzoru se měnila, bledla a světlala. I sníh se tu
+bělal jinak než dole, v údolí. Nešpinil ho popílek ani prach z komínů. Hranice
+shrnutého sněhu podél cest jistě přesahovaly metr. "Není vám zima?" zeptal se
+profesor svého souseda, který se pohroužil do myšlenek a snad i trochu pospával.
+"Prosím?" "Máme dost času. Napadlo mě, že jste také nesnídal. 
+
+Na hradbách se zatím škvíří vařící smůla v sudech a ohromné žulové balvany
+začnou padat hned za nimi. Ale než začne rozhodující bitva, musí odvést Mášu do
+bezpečí. Vchází do její komnaty. Máša s dvorními dámami vyšívá na dřevěném rámu
+barevným hedvábím lovecké výjevy. Jakmile Láďa vstoupí, zbledne jako křída.
+"Stalo se něco, pane?" "Nic, má drahá komteso," odpoví Láďa klidně, "jenom vás
+musím odvést do bezpečí." Dvorní dámy ho obklopí. "Nemusíte se ničeho bát,"
+opakuje Láďa, "pojďte klidně se mnou." Scházejí po točitých schodech z věže do
+hlubokého sklepení. Jen Láďa ví, kde jsou tajná dvířka do podzemní chodby. 
+
+Vidí už i zapadající soumrak, hvězdy, které za jasné a mrazivé noci pokrývají
+nebe a zahlcují člověka závratnou hloubkou propastnosti a vzdálenosti planet. To
+vše ho těší a rozechvívá. Konečně našel odvahu a vyskočil rovnýma nohama na
+podlahu z dřevěných, hoblovaných prken. Dopadl do promrzlých pantoflí; župan
+prochladl za noc tak, že profesorem zalomcovala zima. Otřásl se. Kamna na pohmat
+hřála; když se jich dotkl rukou, zdálo se, že oheň ještě doutná. Otevřel dvířka
+a prohrábl popel. Na dně zbývalo několik žhavých uhlíků, položil na ně drobná
+dřívka, která rázem vzplála a plápolala v praskajícím hladovém ohni. 
+
+Nelákala ho ani válečná tažení do Libáně a rvačky s místními kluky, kteří
+chodili do jejich školy a s nimiž je odjakživa pojilo klukovské nepřátelství,
+mnohokrát potvrzené a přenášené z generace na generaci. Mnohem raději teď chodil
+sám. Nebylo dne, aby hned ze školy nevyrazil někam za město, nejčastěji však ke
+Korunní hůrce, která připomínala obrovitý kotel měsíční krajiny, anebo se
+proplétal skalami pod hradní zříceninou. Vydržel sedět pod boční,
+nejzachovalejší hradní zdí, na vysokém náspu, odkud skála spadala prudce dolů k
+jednokolejné železniční trati. 
+
+"Já už vůbec nejsem malá," staví se Veronika na špičky. "Podívej." Ale už mlčí,
+očima hladí jednu hračku po druhé. Jdou dál a drží se Ládi jako klíště. V oknech
+jejich bytu se svítí. Láďa se zastavuje a má hroznou chuť Veronice něco říct,
+ale neví jak, stejně by asi nerozuměla. Raději místo zvonění chvíli hledá klíč.
+Snad i Veronika podvědomě cítí, že něco není v pořádku. Matka sedí v kuchyni u
+jídelního stolu, snad ani jejich příchod nevnímá. Nic neříká, ani když
+procházejí kolem ní. Protáhnou se do pokoje a posadí vedle sebe na jedné
+posteli. 
+
+Láďa i Veronika s Jiřinou sedí na koberci a vybalují dárky. Láďa dostal kapesní
+nůž a Veronika novou panenku. Štědrovečerní noc se láme ve vločkách zmrzlého
+sněhu. V oknech se odrážejí plamínky svíček. Když Láďa usíná, cosi ho zašimrá
+pod bradou. "Co je?" "To jsem já," šeptá Veronika, "můžu jít k tobě?" A už
+vklouzla pod peřinu a celá se schoulila. "Aby mi nebyla zima," vymýšlí si. A
+obejme ho kolem krku. Za chvíli oba spí. Prosklené dveře operačního bloku půlí
+chodbu a oddělují svět čekajících. 
+
+Ani nezpozoroval, že mu sněhem zledovatěly nohavice, plandající v závěji, kam
+mimoděk zapadl, když uskakoval před projíždějícím autem. Rozhlédl se. Na jednom
+z patrových domků visel nápis Potraviny; jeho část se rozbila, takže zůstal jen
+poněkud kuriózní název traviny. Místní obyvatelé originálnímu označení již
+zřejmě přivykli, že ani neregistrovali změnu: člověk málokdy vnímá něco ve svém
+běžném okolí. Před obchůdkem zastavilo nákladní auto a závozník v modrém plášti
+shazoval do sněhu kovové basy s mlékem. Láhve cinkaly a jejich povědomý zvuk
+vrátil profesora někam o desítky let zpátky, do časů, kdy se chodilo pro mléko s
+bandaskou... 
+
+Úzkost, kterou prožívá, aby to na něm někdo nepoznal, aby nikdo nezpozoroval,
+jakou míru přemáhání a ovládání musí vynaložit. S jakou lehkostí se nyní
+přiznal! To všechno je daleko za ním. V některém z předchozích životů. V tu
+chvíli se vynořila servírka z kuchyně a na podnosu nesla dvě porcelánové bílé
+konvice s horkou vodou na čaj a postavila je před hosty. "Dáte si něco k jídlu?"
+zeptala se a změřila si je. Že by otec a syn? "Máme tu výborné domácí klobásky,
+právě douzené, specialitka na roštu," nabídla a vyčkávala. Profesor přikývl. 
+
+Oddaloval vědomě ten okamžik a ani mu to nečinilo potíže: nikam nespěchal a čas
+plynul jen pomalu. Sledoval zvolna stěny místnosti a v duchu plánoval a
+rozvažoval. Po celý dosavadní život dodržoval přesný program dne a jen nerad se
+odchyloval. Zdál se možná puntičkář, ale jen na první pohled. U muže tak
+zaměstnaného to byla životní nutnost a nezbytnost. Jedině tak mohl stihnout
+všechno, co si naplánoval, mohl naložit s každou minutou podle potřeby a
+nehromadil ztracený čas. Nyní zbývalo volného času hodně, vlastně nesmírně
+mnoho, všechen čas měl pro sebe a své zájmy. 
+
+Přidal několik větších polen; praskání ohně na chvilku utichlo, ale vzápětí
+zesílilo, oheň v kamnech se rozhořel a oblizující plameny divoce šlehaly.
+Položil na plotýnku elektrického vařiče konvici s vodou a čekal, až začne vřít,
+aby mohl vylouhovat obvyklý ranní čaj, bez něhož nemohl být. Nikdy bohatě
+nesnídal, stačilo mu napít se voňavého čaje, a někdy ho vypil hned po ránu skoro
+půl litru. Teprve o deváté trochu posvačil, dříve však nejedl. Tvrdíval s
+úsměvem, že by ho jídlo utlumilo. Když začala voda kolotat, nadzvedl poklici,
+přelil vodu do připravené porcelánové konvice a čaj ihned zavoněl celou
+podkrovní místností. 
+
+Láďa přeslabikoval text a lístek si schoval do kapsy. "Láďo, a kde je ta
+Hluboká?" ptá se Veronika. Láďa jen pokrčí rameny. V zeměpise se moc nevyzná.
+Aby nevypadal před sestrou hloupě, hned se ptá sám. "A říkali vám, kdy
+pojedete?" Veronika poskakuje v tajícím blátě vedle bratra. "Nevím, nevím,
+nevím." Láďu napadne, že mají spoustu času. Maminka říkala, že přijde o něco
+později. Musí zaskočit přesčas, protože onemocněla paní, se kterou se střídá.
+"Heleď, chceš, abych ti něco ukázal?" "Tajemství?" Veronika kulí oči. Láďa se
+tváří vážně. "Jo, tajemství." Podívá se na ni a pak mávne rukou. 
+
+Za stolem jeho pracovny se často rodily projekty smělých operací, psal tu své
+zásadní práce, obklopen knížkami a nemocnými. Dřímá. V mysli mu ve zkratce
+defilují vzpomínky z předchozích let, dávné i takřka současné. Kráčel po
+chodníčku k chirurgické klinice s čerstvým diplomem v ruce. Prvně asistoval při
+větší operaci. Byl jmenován profesorem a přednostou kliniky. Pravidelné vizity,
+kolegia a konzilia, konference a sympozia, kterým předsedal, zkoušení. Co dramat
+se tu odehrálo za téměř půl století. A úplně nakonec stařena s čerstvě zašitou
+ranou na paži. Šklebí se vráskami a její obličej se rozpíjí, něco říká, ale není
+jí rozumět. 
+
+Je přece lhostejné, kdy Žižka zemřel. Alespoň pro ně. Jim se zhroutila legenda,
+smysl náruživých debat a pří. Neměl právo jim to brát. Neměl jim to kazit.
+Promluvil však jistě a přesvědčivě, že si netroufli pochybovat. "Už musím jít,"
+vstal a zaplatil hostinskému, který u jejich stolu zůstal zkoprněle stát. Druhé
+pivo ani nedopil. Nikdo ho nezdržoval, ještě se nevzpamatovali ze šoku, který
+jim uštědřil. Jakmile vyšel, uvědomil si, že sem také nepatří. Nedokázal
+překonat, co v sobě celý život pěstoval; neustálé puzení k činnosti. Kdepak,
+pivo, karty a nekonečné dohady o ničem! Určitě ne! Musí najít svou cestu. 
+
+Je sice pravda, že když se tu stavěla trať, trochu hrad opravili, ale jen
+vyspravili nosné zdi, aby se nesesul do údolí. To byl pravý důvod. Zavalil by
+jim koleje! Ve středověku to byla strážní hláska, na to můžete vzít jed!"
+ujišťoval vehementně a hlas se mu chvěl rozčilením. "Když se od hranic blížil
+nepřítel, zapálili nahoře oheň a vystřelili z děla na výstrahu. A tak to šlo od
+hradu k hradu, až do Prahy." Druhý stařík se posupně zasmál. "Pohádky!" "Dobře,
+tak zavoláme Pinkase!" 
+
+"Podívej, vidíš?" Láďa ukazuje na zbytek zalomeného gotického arkýře, přímo nad
+hlavou. "Co mám vidět?" diví se Veronika trochu zklamaně. "V té zdi je určitě
+poklad," řekne potichu a tajemně. Veronika si ho nedůvěřivě změří. "Poklad? A
+jak to víš?" "Vím, celou zeď jsem oťukal. A když to zazní dutě, je tam určitě
+poklad, slyšel jsem o tom jednou v rádiu. Leda že by... leda že by..." Váhá, zda
+má před Veronikou říct, co ho právě napadlo, ale nápad je tak silný, že se
+nemůže ovládnout. "Leda že by tam byla... že by tam byla zazděná bílá paní. 
+
+"Tak už si vezměte všechno, co s sebou potřebujete, a pojďte, za chvíli bude
+večerníček. Sami tady zůstat nemůžete," vysvětluje Láďovi. Ale ten už
+neprotestuje, smířil se. A vánoce jsou tady. Celým bytem ve třetím patře voní
+nejen jehličí, ale i rybí polévka se zeleninou a smažený kapr s bramborovým
+salátem. Maminku propustí z nemocnice, až se zotaví, prý to bude do Silvestra.
+Láďa i Veronika jsou ještě pořád u Mourků. V obývacím pokoji stojí vysoká a
+košatá borovička, ozdobená skleněnými koulemi a stříbrnými řetězy, se špicí až u
+stropu. Stojan se otáčí a hraje. 
+
+Vtom Máša vykřikne: "Někdo chybí!" V nastalém zmatku se všechny rychle počítají.
+Skutečně, je jich jen pět. Šestá dáma chybí! Paní Ilona! "Zradila nás! Naštěstí
+nemá o tajné chodbě ani tušení. Neví, že se snadno dostaneme až do kláštera za
+městem. Ale honem, musíme si pospíšit!" Dvířka se otvírají na stisknutí knoflíku
+a před nimi se prostírá tmavá, vlhká, avšak rozlehlá chodba, která vede podzemím
+hradu. Láďa kráčí v čele, s pochodní v ruce. Až je dovede do bezpečí a předá do
+spolehlivé ochrany pátera Bernarda, vrátí se okamžitě zpět, aby s ostatními
+bojoval a bránil hrad proti nepřátelům. 
+
+V prvním lednovém týdnu předal vedení kliniky docentu Maršíkovi. Nemělo smysl ho
+o něčem přesvědčovat. Profesor doktor Jaroslav Havlena, doktor Lékařských věd,
+odešel do důchodu. Ztratil se. A nikomu ze spolupracovníků neřekl, kam. Vyjel z
+Prahy devátého ledna brzy ráno. Poslední pohled na polospící dům na nábřeží, kde
+prožil téměř celý dosavadní život, v něm už nevyvolával žádnou odezvu. Všechny
+emoce, alespoň jak se zdálo, vyhasly. Dům s otlučenou fasádou, secesními balkóny
+a terasou v posledním patře s pohledem na Hradčany a petřínské stráně. 
+
+"Jako ty přece." "Aha," řekne Verunka a kroutí nedůvěřivě hlavou. Jdou kolem
+plotu zahrady až ke dvířkům. Školnice právě zametá čerstvě napadlý sníh. "Tak
+ahoj," říká Láďa a utíká rychle pryč. Je totiž tři čtvrtě na osm a do školy trvá
+cesta právě deset minut, má co dělat, aby doběhl. Veronika za ním mává, ale
+ještě než půjde dovnitř, podívá se směrem do rohu zahrady. Musí na třešničku
+dávat pozor, každý se musí o něco starat. Láďa se stará o ni, ona se bude starat
+o stromek, tak je to spravedlivé. 
+
+"Jistě, promluvte s nimi," přejíždí si kostnatými prsty po obličeji, jako by
+chtěl zatlačit únavu. Vycházejí společně na chodbu a tam je vidí, jak stojí v
+rohu, opřeni o žlutou zeď. Zdraví je úklonem hlavy a prochází kolem rychle, nemá
+sílu zastavit se s nimi a vnímat jejich zešedlé čekání, vyprahlé správným
+tušením a strachem. Míří bezmyšlenkovitě do ambulance. Stařenka stále ještě sedí
+na vyšetřovacím lehátku a povídá si s příjmovou sestrou. Jakmile profesor vejde,
+začíná se rozpačitě omlouvat. "Vidíte, nakonec tady prosedím celou noc. A ani
+nevím, jestli pro mě třeba přece jen nepřijeli. 
+
+Snad se už blíží jaro, napadlo Havlenovi, zahrada se vynoří a zem oschne. Vysází
+pak trávu, okope záhonky květin, zkypří a přihnojí jahody, omladí keříčky rybízu
+a angreštu, opraví a natře plot, vyčistí bazének, nařeže a naštípe dříví, aby
+doplnil zásoby... V místech, kde cesta ústila na silnici, se vytvořilo hluboké a
+široké vodní jezero. Kdosi vhodil doprostřed kaluže dvě cihly, po nichž se při
+obratné chůzi snad mohlo přejít na druhou stranu. Cihly se téměř ponořily do
+vody, ale byl to jediný způsob, jak se na silnici dostat. 
+
+Táta ráno říkal, že už jednou seděl za zlodějnu. Láďa si zouvá brusle a obouvá
+se do polobotek. "Hele, dej si už pokoj," říká dost naštvaně. "A vůbec,
+vypadni." Trochu do Pavla strčí. Pavel je na bruslích vratký, zapotácí se a
+ztratí rovnováhu. "Neblázni, co se rozčiluješ." Ale pro jistotu zařadí zpátečku.
+Však se nakonec stejně všechno doví. S bruslemi přes rameno se Láďa loudá ke
+školce. Má ještě čas. "Dobrý den," zdraví hlasitě a rozhlíží se. Jestlipak ta
+ukňouraná učitelka z mateřské školky už o tom taky slyšela? Asi ne, protože se
+usmívá a svým sladce medovým hlasem šišlá: 
+
+V domě je tma. Zkouší to ode dveří ke dveřím, až ve třetím patře se dveře
+otevřou a stojí v nich paní Mourková, matka Jiřiny, co jezdí na tříkolce. "Copak
+chceš, Láďo?" Láďa nejistě přešlapuje. "Já nevím. Nemohla byste jít se mnou k
+nám?" Paní Mourková si ho překvapeně změří. "Mám na plotně večeři, musí to být?"
+Ale už nečeká na odpověď. Jenom si přehodí přes záda kabát, na chodbě je
+chladno. Láďa stojí vedle ní a dívá se, jak se paní Mourková snaží matku
+probudit. Pak najde na stole dvě prázdné tubičky od nějakých léků a zachvátí ji
+panika. 
+
+Láďa tam sedal na stoličce a díval se na obrovské hrnce s polévkou, spoustu
+hrnků a hrnečků, kastrolů, pánví a rendlíků, z nichž se kouřilo, vřelo to v
+nich, smahlo se a peklo. Nejraději však pozoroval mistra kuchaře, když porcoval
+maso nebo krájel cibuli. Nůž se jen míhal a narážel na dřevěné prkénko, a když
+kuchař skončil, všechno bylo nasekáno na drobounko, přesně a jemně, jako by to
+nějaký stroj kousíček po kousíčku odměřil. Svět kuchyně připomínal dílnu
+středověkého alchymisty. A jak to uvnitř vonělo! 
+
+Ani si nedovedl představit, co starostí vydá takový tučný Vincek, než doroste
+patřičných rozměrů. Kdepak, zatím musí všechno přijímat po malých dávkách a
+rozmyslem, aby se nezahltil. Na venkovský život si přece teprve zvyká. Hned po
+sklípku přišla na řadu kuchyňka v patře. Když pak došel až k půdičce, připadal
+si jako opravdový údržbář: samostatně udělal všechno, co se dalo a co bylo
+zapotřebí. Výsledek ho těšil, cítil zvláštní hrdost z každého řemeslnického
+zásahu. Kdovíproč mu trámy na půdičce a světlo, které pronikalo symetrickými
+vikýři, od prvního okamžiku připomínaly nějaký ateliér. 
+
+Od ohně se okamžitě začalo šířit příjemné teplo. Havlena se posadil na dubovou
+lavici u pece a hleděl do plamenů, které ho přitahovaly a fascinovaly, zároveň
+na něho však padala zvláštní svíravá úzkost. Začínal nový, úplně jiný život... I
+každé cvaknutí zámku, kroky v chodbě nebo zavrzání nábytku Láďu vylekalo. Ode
+dne, kdy se maminka vrátila z nemocnice, na něm ležela odpovědnost, kterou si
+uvědomoval se všemi důsledky. Postarat se o Veroniku - ráno ji odvést do školky
+a odpoledne vyzvednout, nakoupit... Pořád se podvědomě bál, že se všechno bude
+opakovat, hrozil se toho. 
+
+Profesor si právě teď, v tom dusném oslnění operačního sálu, kde se cítil
+nejlépe, uvědomuje tím víc, že možná je na všechno pozdě. Už nikdy se nepodaří
+docela probudit, občerstvit a probrat mozkovou tkáň, která zůstala dlouho bez
+kyslíku. Dívka už nikdy nevstane a nebude jednat a myslet. Bezvědomí trvá příliš
+dlouho. Podvědomě se však vždycky, a na operačním sále zejména, bránil této
+osudovosti a nechtěl připustit lékařskou bezmocnost; třeba se to jednou podaří.
+A proč ne tentokrát, už tentokrát? 
+
+V pracovně usedá do starého nepohodlného křesla, nově opraveného a
+vyčalouněného. Padá na něho únava, kterou není schopen překonat, klesá mu hlava
+a se zděšením pozoruje, jak se mu třesou ruce. Kdysi se sám sobě zařekl, že
+jakmile na sobě začne pozorovat příznaky stáří, odejde. Skutečné stáří se
+nepozná jen podle přibývajících let. Celý život prožil v těchto zdech, v téhle
+budově. Dny i noci. Obraz stáří a samoty ho až do dnešního dne děsil, bál si to
+sám přiznat, bál se podívat do zrcadla. 
+
+Druhá místnost v podkroví sice sousedí s ložnicí, okna však vedou na západní
+stranu. Bude sloužit jako pracovna, kdyby se mu náhodou ještě zachtělo něco
+studovat nebo psát... Profesor si nalil čaj do tenkého porcelánového šálku a
+usadil se na jedné z židlí, zády ke kamnům. Pil malými doušky, chtěl vychutnat
+lahodnou trpkost správně připraveného čaje a přitom sledovat obrovitý rampouch,
+který trčel za oknem, odněkud ze střechy. Celý dům opřádal naprostý klid, jediný
+zvuk, který občas porušil přímo chrámové ticho, bylo zapraskání v kamnech. Malá
+podkrovní místnost se prohřívala rychle. 
+
+Domů se vracejí kolem kostela, je to nejrychlejší. Náměstí se lehce svažuje a po
+obou stranách jsou rozsvícené výlohy obchodů. Papírnictví - s plnicími pery,
+tužkami a barvičkami, kalendáři, vystřihovánkami - a vedle kuchyňské potřeby a
+elektro s novými magnetofony, grily a nádobím. Veroniku zajímají nejvíc hračky,
+táhne k nim Láďu vší silou. "Pojď se tam podívat!" "Musíme domů." "Jenom na
+chvilinku... A potom půjdeme, jo?" "Tak dobře." Ostatně Láďa se taky rád podívá.
+Stavebnice, panny a medvědi, auta a nejrůznější figurky i telefon a malý klavír.
+
+za co to napomínání dostal, Láďa nevěděl. Neptal se a učitelka o tom nemluvila.
+Vložil vysvědčení do desek a ty schoval do tašky. Neměl se čím chlubit, ale
+nijak se netrápil, nemrzelo ho to. Už se smířil se vším. Tolikrát mu opakovali,
+že nic neumí a nic neví, že už to bral jako fakt a věřil tomu. Ten kluk, co nic
+neumí, je vždycky připravený na nějakou výtku, jistě oprávněnou. A co bude dál?
+Co když propadne i na konci roku? Nebo se stane zázrak a projde? Nebo uvízne...
+
+Láďa jezdí rychle, kluziště přejede z jednoho konce na druhý v mžiku. "Hele,
+slyšíš?" Pavel, spolužák ze sousední třídy, ho tahá za rukáv. Bydlí vedle v domě
+a někdy chodí společně bruslit. "Je to pravda, že tvýho tátu zašili?" Láďa se
+otočí a tváří se nechápavě. "Prej ho zavřeli." "Kdo ti to povídal?" "Táta.
+Vypravoval mámě, že ráno viděl, jak si pro tvýho tátu přijeli policajti a jak ho
+odváděli do auta." "A kdy?" "Dneska ráno. Ty to ještě nevíš?" "To je blbost."
+Láďa pokrčí rameny a rozjede se napříč kluzištěm, jakoby ho to vůbec nezajímalo.
+
+A třebaže se Havlena do jejich hovoru nemíchal, brali ho jako aktivního
+účastníka, a docela zapomněli, že se ještě ani vzájemně nepředstavili. Profesora
+stále cosi přitahovalo na nástěnné malbě, prohlížel si ji, snažil se proniknout
+do omítky prosycené kouřem z cigaret a výpary z piva. Nakonec nevydržel a zeptal
+se rovnou. "Promiňte, nechci rušit..." Pohlédli na něho radostně, jako by čekali
+nový námět do prázdného a denně se opakujícího klábosení. Všechno tady už bylo.
+"Tenhle obraz zobrazuje skutečnou událost?" 
+
+Jakmile vyjeli z pražské kotliny a přejeli první železniční závory, mlha se jako
+zázrakem zcela rozplynula a celá krajina se proměnila jako švihnutím proutku.
+Široké pruhy polí ozářilo vycházející slunce a tam, kde v polích nebo na loukách
+prorazila svěží zeleň ozimů a trávy, všechno již připomínalo předjaří. Na
+jižních svazích roztály závěje docela, zbývaly jen valy shrabaného špinavého
+sněhu podél silnic. Nízké slunce ostře oslňovalo, odráželo se ve skle i v
+zrcátku a bodalo do očí. Havlena přimhouřil oči. Teplé pohlazení blížícího se
+jara bylo však příjemné. Vracel se do přírody, po níž celý život toužil,
+představoval si ji; 
+
+"Jenže to nepůjde, jsi ještě malá, máš malý nohy. Nedošla bys tam." "A došla,
+koukej!" Děvčátko mašíruje po chodníku jako vojáci na přehlídce. "Dobře, tak
+půjdeme. Ale ne abys pak kňourala, že už nemůžeš. Anebo abys žalovala!" Kdepak,
+vrtí Veronika přesvědčivě hlavou, kdepak. Vydrápou se spolu až ke zřícenině.
+Hradní zdi vypadají místy dost zachovale, hradní příkop, zarostlý trávou, valy i
+hradby. Veronika je celá udýchaná nedočkavostí. Drží se v závěsu, padá do sněhu
+a zase vstává, neřekne však ani slovíčko. Trosky hradu se tyčí nad údolím vysoko
+a divoce. Ale Veronika by už odmalička šla za bratrem kamkoliv. 
+
+Nikoliv proto, že by se cítil starý nebo vratký, či dokonce bezmocný a opatrný,
+z obavy, aby neupadl a nezranil se, nýbrž ve své představě spojoval hůl se svým
+budoucím životem, životem důchodce v horách. Vyšel z branky, zavřel ji a začal
+stoupat kopcem vzhůru. Chtěl se důkladně seznámit s okolím a ohmatat je
+vlastníma nohama. Telefonní dráty pokryla zkřehlá jinovatka; orosily se a
+zmrzly, takže připomínaly jemnou přízi goblénů, nataženou mezi přeslicemi
+telegrafních tyčí. Široká pláň na druhé straně cesty se proměnila ve sněžné
+pole, po němž sjížděla v obloučcích dvojice lyžařů v jasně modrých větrovkách. 
+
+Zaparkoval u plotu. Vítr tu navál sníh do náspu a uhladil celý val tak, že se
+tyčil jako gotická hradba středověkého opevnění. V nízkých polobotkách se
+profesor okamžitě propadl do hlubokého sněhu. Vylovil ze zadního sedadla
+cestovní kabelu s nejcennějšími písemnostmi, které vezl s sebou, uchopil aktovku
+a chystal se zavřít vůz. Vtom spatřil provlhlou krabičku cigaret, kterou voják
+odložil na palubní desku, zamyšleně ji sebral a odhodil do sněhu. Vyjímala se
+paradoxně na čistém, bílém koberci. Mimoděk se opět sehnul, zvedl krabičku a
+schoval ji do kapsy u kabátu. 
+
+Do osady Krásná zbývalo sotva padesát kilometrů. V ulicích okresního města ještě
+svítily novoroční girlandy s barevnými žárovkami, fábory a jehličím. Kaluže
+špinavé vody záludně lemovaly okraje chodníků a rozstříkávaly se daleko i při
+největší opatrnosti. Drobně sněžilo a mezi vločkami sněhu padaly i kapky vody a
+všechno na zemi se hned mísilo do špinavé, tající kaše. Z města vyjel Havlena
+bez dlouhého bloudění a neomylně si to namířil správným směrem, k zasněžené
+zřícenině na kopci, která dominovala krajině jako maják. Ostatně, městem už
+projížděl několikrát a nebylo nesnadné si zapamatovat cestu. Favorit se vyšplhal
+uklouzaným sněhem až k chalupě. 
+
+Učitelka všechno vidí, ale zatím nic neříká. Teprve když Máša rozevře lísteček a
+začte se, ozve se od tabule: "Mášo, ihned to sem přines! Ano, ten papírek, co ti
+poslal! Řekla jsem ihned!" Dává znát, že veškerá legrace skončila. Láďa hledí k
+Máše vyděšeně, bojí se, co bude. Vypadá v tu chvíli jako vyplašený králíček,
+zaskočený liškou. Máša nerozhodně vstává a očima hledá Láďu, střetá se s ním, na
+okamžik, na kratičkou vteřinu, možná na dvě. A učitelka strne - Máša klidně
+zastrčí lístek do kapsy. "Já nic nemám." "Tak ty nic nemáš!" učitelce přeskakuje
+rozčilením hlas a nemůže se ovládnout. 
+
+Několik tváří se na něj šklebí, Lída z první lavice dokonce vyplazuje jazyk, ale
+tak, aby ji učitelka neviděla. Ve třídě je hluk. "Tak dost a ticho!" křičí
+učitelka. "Pojď k tabuli!" Láďa jde loudavě řadou, Máša má sklopenou hlavu, ani
+se nepodívá. Najednou na něho padá smutek. Postává u tabule a přešlapuje, mlčí.
+"Co jsem vykládala?" Ticho. "Kdo byl Jan Žižka?" Zase ticho. "Jak ve středověku
+obléhali města?" za setmění šplhají po strmém srázu vzhůru. Ale na hradě už o
+nich vědí. Láďa je spatřil z pozorovatelny na štíhlé věži, jež trčí majestátně
+nad údolím. Připraví křižákům pěkné uvítání! 
+
+"Kdybyste něco potřebovali, přijď, ano?" opakuje paní Mourková. Láďa přikývne a
+ani nepozdraví, jde, jako by se ponořil do hlubokého rozjímání. Paní Mourková
+vzdychne a otočí se za ním. Láďa proběhne škvírou mezi zaparkovanými auty a je
+pryč. Jenže ve škole to s ním vypadá hůř, škola ho nebaví. Pořád poslouchat o
+pětkách a učení, snášet posměšky, koho by to bavilo? Jde to pořád dokola a Láďa
+všemu čím dál míň rozumí: jak má počítat, když neví jak? "Nemysli si, že tě
+nechám projít s takovými znalostmi!" vyhrožuje učitelka. "Nebo bys raději chodil
+do zvláštní školy?" Třída se směje. 
+
+A ještě když sedí v šatně na lavičce a svléká si kabátek a zouvá boty,
+představuje si košatý strom, plný ovoce, s červenými třešničkami, přesně
+takovými, jaké mají nakreslené na věšáčcích v šatně. Poklusem doběhne Láďa ke
+škole za sedm minut, ale nohy se musí pořádně rozkmitat. Na umrzlém chodníku to
+vůbec není snadné. Dorazí právě se zvoněním, a než se přezuje, je učitelka ve
+třídě. Láďa otvírá dveře chodby pomalu a opatrně, a doufá, že v počátečním
+zmatku nepozorovaně zmizí mezi ostatními v lavici. Jen aby si ho nevšimla! Její
+bystré oči, těkavé jako jehly, není lehké oklamat. 
+
+Ze všeho nejdřív sešel do sklípku. Kbelík za kbelíkem odnosil navlhlou zem,
+odhrabal hlínu až na kamennou podlahu, odkryl ji a vyčistil, vybílil stěny i
+strop a vyměnil prasklé žárovky. Opravdu, sklípek se k nepoznání změnil, a to
+profesora hřálo. Uvnitř svítil bělobou a voněl čistotou, která vytlačila původní
+pach zatuchlosti. Mohl by se tu zřídit vinný sklípek? Nebo raději udírnu? Obojí
+profesora Havlenu lákalo. Jenže pěstovat vlastní víno v podhůří, to je holý
+nesmysl, nedozrálo by. Vinná réva potřebuje úrodnou půdu a slunečné svahy, tady
+je příroda mnohem drsnější. A chovat nějaké domácí zvíře? Třeba prase? 
+
+Havlena se zařadil do fronty. "Vy jste poslední?" zeptal se pro jistotu. "Ano.
+Ale přede mnou ještě stojí paní Běhounková, jenom si odskočila přiložit."
+Profesor pokrčil rameny a přikývl, na čekání to nic neměnilo. Za prodejním
+pultem to však zatím stále zelo prázdnotou. Vedoucí zřejmě přebíral venku zboží
+a lidé odevzdaně čekali. Profesor se rozhlíží, vybírá očima. Asi po deseti
+minutách konečně přichází prodavačka, má mrazem zkřehlé ruce a tře si je o
+umazaný, zamoučněný kožíšek přehozený přes ušmudlaný plášť. Všichni ukázněně
+stojí, nikdo nespěchá, čas plyne pozvolna a klidně. 
+
+Široká silnice se mění v úzkou okresní, vyspravovanou záplatami a místy ani to
+ne. Když projeli lesem, rozprostřelo se před nimi údolí, ohraničené kopci, na
+jejichž vrcholu a v sedlech zářil sníh. "Já jsem byl chirurg," řekl najednou
+Havlena, kdovíproč. Snad pocítil potřebu někomu svěřit tuto elementární pravdu,
+která shrnovala smysl celého jeho dosavadního života. Řekl tím skutečně všechno
+a zmlkl. Obloha se vyjasnila do blankytné modři a jiskřící prokřehlý sníh, který
+odrážel paprsky, oslňoval jako zrcadlo. Havlena přivíral oči a s úžasem sledoval
+rudé červánky, které se nad obzorem rozlily jako záře: blížil se do krajiny
+vánočních pohlednic! 
+
+Kdyby mohl Havlena na chvíli zavřít oči, viděl by před sebou malou vinárničku na
+Montmartru, ukrytou a schovanou před slídivými zraky turistů, v těsné blízkosti
+dlouhých schodů, které maloval Utrillo pod bazilikou Sacré Coeur, na úpatí jedné
+z posledních opravdových pařížských vinic. Poslední cesta do Paříže, na světový
+chirurgický kongres, kde přednášel! Před deseti lety tam také kouřil gauloisku.
+Ve vinárničce s nimi tenkrát seděl skoro až do rána stařičký, devadesátiletý,
+ale neuvěřitelně bystrý a čiperný nestor, profesor Debré, dnes již mrtvý. Pili
+beaujolais, džbánek za džbánkem, ani nevnímali čas. Když odcházeli, svítalo. 
+
+Když Láďova maminka sloužila ranní směny, odcházela z domova ještě dřív než Láďa
+s Veronikou, ale zase se pak vracela dřív a mohla Veroniku vyzvednout sama. Než
+otce odsoudili, střídala se ve směnách jako ostatní. Teď, když znovu nastoupila
+do práce, chodila zprvu jenom na ráno. Vedoucí jí povolil výjimku, aby se mohla
+starat o děti. Tedy hlavně o Veroniku, Láďa se už o sebe postaral sám. Do
+hotelové kuchyně chodil Láďa rád. Kuchař mu pokaždé upekl na veliké černé pánvi
+vaječnou omeletu a tlustě ji pomazal jahodovou zavařeninou. 
+
+Než profesor dopil svůj ranní čaj, zčervenal i plechový komínek; vzduch,
+proudící místností, dorážel na okna a stěny a přinášel příjemné teplo. Ještě než
+sešel po dřevěném schodišti do přízemí, naložil do kamen a uzavřel dolní dvířka,
+aby oheň trávil pomalu a co nejdéle vydržel. Voda v nedokončené koupelně byla
+ledová. Jen si ošplíchl obličej, ale i tak se cítil osvěžený. Mrzlo a hluboký
+sníh obklopoval chalupu ze všech stran. Musel procházet cestičku ke dveřím. Pak
+roztopil kachlovou pec v přízemní sednici. 
+
+Upřeně sledoval prostor před sebou, jen místy vymezený bílou přerušovanou čarou
+uprostřed a odrazovými barvami na okrajích silnice. V mlze má člověk pocit
+opuštěnosti, samoty, všechno se vzdaluje. Přeškrtnutá tabulka s nápisem Hlavní
+město Praha se objevila náhle, a než si mohl profesor Havlena něco konkrétního
+uvědomit, opustil definitivně území Prahy. Silnice se ztrácela v mlhavém povětří
+a čelní sklo se počalo zvenčí rosit, čas od času musel drobné kapky setřít
+stěračem, který po skle klouzal a skřípal. Najednou se při okraji silnice
+vynořila zkřehlá postava stopaře, který usilovně mával a upozorňoval na sebe.
+Profesor ho zpozoroval v poslední chvíli. 
+
+Mám pro Jiříčka, to je můj vnuk, čokoládového medvěda jako každý rok. Vždycky
+měl rád bonbóny! A už z něho brzy bude taky doktor, ale ne medicíny - advokát
+nebo soudce, nebo dokonce prokurátor," chrlí informace, ale profesor nemá chuť
+někoho poslouchat, potřebuje klid. "Sanitka ještě nepřijela. Asi toho mají na
+záchrance hodně," vysvětluje sestra. Profesor jen mávne rukou a ztěžka dosedá do
+křesla. Ambulance konečně ztichla. Sedí tak chvíli beze slov, pak zazvoní
+telefon; jeho cinkání se v tichu pronikavě rozléhá. "Volají vás ze sálu," říká
+tiše sestra, netroufajíc si vyrušovat. Profesor vstává a narovnává se. "Dobře,
+už jdu." 
+
+Přivezli ji, bohužel, příliš pozdě. Věřím, že brzy dostihnou toho, kdo ji
+zabil." Zní to možná suše a vyprahle. Ale profesor Havlena už skutečně nemá sílu
+mluvit. Cítí, že potřebuje být chvíli sám. Tiskne rodičům soustrastně ruku a pak
+míří do ambulance v přízemí. Stařenka tam už není. "Zrovna pro ni přijeli, mám
+vás pozdravovat," vzkazuje sestra, "Prý si z toho nemáte nic dělat." Sestra v
+tom možná cítila žert, chtěla profesora potěšit. Ale profesor na ni hledí vážně.
+"Děkuju vám. Půjdu teď zase chvíli nahoru." Hodiny na protější věži právě
+odbíjejí třetí hodinu ráno. 
+
+Profesor sedává u okna, zírá ven, bezmyšlenkovitě a strnule. Očima snímá dění
+venku, ale nezaznamenává je, neregistruje. Všechno míjí v dlouhých epizodách
+kolem něho. Jako by mozek vypojil a odpočíval. Snad přišel přechod příliš náhle.
+Byl zvyklý na zmatek a napětí nemocnice a nynější plynutí času v něm probouzí
+chvílemi zoufalost, a od ní je jen krůček k apatii, i když si to nechce
+připouštět. Zadumaný pohled z okna nikam, do ztracena, je stále častější.
+Východisko našel Havlena brzy sám: začal intenzívně pracovat na drobných
+úpravách domku. Fyzická námaha od rána do večera mu, zdálo se, skutečně
+prospěla. 
+
+Neptá se proč, beztak dobře ví, co to znamená. Vychází na chodbu, v rohu ještě
+stále hovoří doktor Macháček a profesor si všimne, že žena pláče. Rodiče, kteří
+pochopili pravdu. Anestezioložka beze slova ukazuje na obrazovku, kde se promítá
+elektrická aktivita mozkové tkáně. Úplně plochá křivka. To znamená definitivní
+konec. Poslední kapka, iluzorní naděje i tentokrát zmizela, unikla mezi prsty do
+prázdna. Zázrak nenastal. "Ano, můžete skončit," říká Havlena tiše a znaveně.
+Podepisuje úmrtní list a pak se odhodlává k tomu nejtěžšímu. Vychází na chodbu,
+aby sám oznámil nejsmutnější zprávu. "Dělali jsme opravdu, co bylo v našich
+možnostech a silách. 
+
+Všechno tu bylo nové, nezažité. Nízký trámový strop, kovová postel, malé okno a
+v rohu kulatá kamínka. Vydechl a jeho dech se ihned změnil v páru. Oheň v noci
+vyhasl a syrově vlhký prostorný dům opět se proměnil v chladnou rezervaci
+ledových květů na okenních tabulkách. Profesor cítil svůj prokřehlý obličej,
+čelo i tváře, cítil, jak mu omrzá i špička nosu, vyčnívající nad přikrývku, ven
+z teplé duchny, z úkrytu vyhřátého vlastním tělem. Neměl ani za mák chuť
+vstávat, došlápnout na studenou podlahu a začínat nový den. 
+
+Ale pak by přece na hradě strašilo." Veronika se nebojí, chová se až překvapivě
+moudře. Ale zazděný poklad i bílá paní ji už přestaly zajímat. Dívá se dolů, na
+trať, kde houká železniční vlečka. "Koukni!" Láďa se však dívá směrem k vile,
+která stojí na svahu, nedaleko. Jestlipak je Máša doma? Co udělá, až jednou
+konečně objeví a vykope poklad? Až se vyloupnou z tajné skrýše pruty stříbra a
+zlaté mince? Koupí Máše koně. A Veronice taky něco. Třeba velikou pannu, mrkací
+nebo mluvicí pannu. "Láďo, mně je zima," strká do něho sestra. 
+
+Zatím se všechno pohybovalo za sklem, tedy jaksi neskutečně, nemohl si přivonět
+ani sáhnout, přivykat si na novou skutečnost, ale už se blížila kvapem chvíle,
+kdy to bude všechno kolem něho, kdy ho obklopí a pohltí venkov a stane se
+součástí jeho štěstí. Mimoděk se začal po dlouhé době usmívat, připadalo mu, že
+se trochu vrací do dětství a začíná se chovat jako kluk, který nemá jiné
+starosti. "Jestli si chcete zapálit, pokud ovšem kouříte, v palubní desce je
+krabička spart." "Vy nekouříte?" zeptal se svobodník, který přivítal nabídku a
+otevřel zásuvku před sebou. 
+
+Druhou část knih, které si Havlena přivezl s sebou tvořila beletrie. Měl rád
+romány s nádechem dobrodružství a spravedlnosti, Dumasova Hraběte Monte Christa
+nebo Hugovy Bídníky, Saint-Exupéryho Malého prince nebo Kazantzakisova Řeka
+Zorbu. S chutí četl O'Henryho a Čechovovy povídky, i Maupassanta, Simenona nebo
+Gardnera. Nestávalo se dříve příliš často, že mohl sáhnout po nějaké knize;
+býval většinou unavený, a když měl čas, spíše studoval, psal nebo odpočíval.
+Četl jen tehdy, když knihy potřeboval. Stávalo se, že se někdy probudil
+uprostřed noci a cosi ho přinutilo, aby šel přímo do knihovny, neomylně vybral
+nějakou knihu a začetl se. 
+
+Od hranic ji dělí několik kilometrů. Rok od roku tu žije méně stálých obyvatel,
+mladí utíkají do města, stěhují se do moderních bytů na sídlišti, kde mají
+teplou vodu, dálkové topení a blízko do práce, zkrátka větší pohodlí. Zbývají tu
+staří, kteří se nemohou rozloučit, a pak pár rekreantů hledajících v přírodních
+podmínkách venkova návrat ke zdravému a opravdovému životu - věčný koloběh: ti,
+co žijí ve městě, chtějí pryč od civilizace, do přírody. A ti z venkova závidí
+městu! V podobných úvahách došel profesor až na náves. 
+
+Havlena si přesně nevzpomínal, který z jeho přátel malířů vlastnil kdysi
+podobnou půdní rezidenci, ale vzpomínka byla živá a dojem dokonalý. Nedal se
+vypudit a pronásledoval ho stále, vracel se. Stávalo se, že uprostřed nějaké
+práce v přízemí mu projela hlavou myšlenka a profesor vyšel po schodišti až na
+půdu, kde si chvíli prohlížel ten malý, ale útulný prostor pod střechou. A tak
+se v jeho hlavě zrodil první větší projekt: vybuduje tu galérii - malou galérii
+vzpomínek, vystaví tu obrazy a grafiky, které ještě odpočívají zabalené v
+přízemí. 
+
+Musel ještě jednou vstát a celé přední sklo oškrábat. Motor se rozběhl
+spokojeným klidným brumláním a větrák brzy začal vyfukovat teplý vzduch. Než
+profesor Havlena dojel na okraj Prahy, přední i zadní sklo bylo dokonale suché a
+průhledné. Mlha však spíše houstla, útočila na auto v plujících chomáčcích,
+obchvacovala. Lednové ráno připomínalo kulisou dobrodružný film natočený na
+šumavských blatech. Havlena seděl za volantem svého favorita a ani se nepohnul -
+z jeho tváře se nedalo vyčíst napětí či vzrušení, ba ani lhostejnost. Soustavně
+svíral volant a stále stejnou rychlostí se pohyboval kupředu. 
+
+Láďova maminka pomáhala, kde bylo zrovna potřeba - u polévek, nebo u knedlíků a
+potom samozřejmě u nádobí. Ráno také prostírala stoly a večer uklízela v
+jídelně. Láďovi se zdálo, že v práci je jiná než doma, nebyla ani nervózní, ani
+podrážděná, dokonce se usmívala a na nikoho nekřičela, dokonce ani na něho ne.
+Ale doma, jakmile překročila práh, jakoby do ní vjela nějaká zlost, zlobila se a
+rozčilovala pro každou maličkost. Nejvíc však Láďu trápila nespravedlnost,
+bezhlavé a vzteklé bití. Někdy ho dokonce napadlo, že ani není jejich, že je
+prostě cizí a matka že se mu jenom mstí. 
+
+Napadlo mu nejdřív, že by se mohl dát naverbovat k námořníkům, třeba by ho vzali
+jako plavčíka, jenomže neumí žádnou cizí řeč, jak by se domluvil s kapitánem? A
+pak taky Máša. Máša a Veronika, jediné dvě bytosti, které by nerad opustil. Ve
+škole nastalo nové pololetí, nové zkoušení prozatím probíhalo v poklidu, jakoby
+v příměří. Učitelka ho nezkoušela, snad mu popřávala klid a čas, aby se
+vzpamatoval, snad ji už omrzelo věčné psaní nedostatečných. Bylo to tak jako tak
+skoro jisté, že do vyšší třídy už Láďa nepostoupí. Copak by dokázal, copak by
+vůbec mohl všechno opravit? 
+
+Kolem se přežene ohromný vlčák, Veronika se bezděčně chytá Ládi za nohu,
+schovává se. "Já se nebojím," oznamuje však ihned statečně. Ale pro jistotu se
+otočí, aby byla od psa co nejdál, a přitom bratra div neporazí. Pes očichal rohy
+a běží dál. Po cestě od Krásné přichází neznámý vysoký starý muž s holí. Láďa
+bere sestru za ruku a utíkají. Každé ráno stejný ceremoniál. Snídani, obléknout
+se, umýt. A pak dlouhý zimní den. Pořád něco číst v tom nezvyklém tichu a nebo
+jen odpočívat v lenošce? I ticho někdy děsí. Praskání zdí, monotónní odtikávání
+kukaček, ohraničující čas. 
+
+Mohli bychom na chvíli zastavit, jestli tu ovšem bude otevřený nějaký hotel, kde
+by nám podali aspoň čaj s citrónem?" Byla to nejdelší souvislá řeč, kterou
+Havlena za jízdu pronesl. Proud slov svobodníka mile překvapil, pokládal
+profesorův návrh za vynikající. Trochu se protáhnout a osvěžit něčím teplým!
+Favorit zdolával metry stoupání po čerstvě sypané škváře a jelo se mnohem lépe
+než v prosolené břečce. Na hřebeni se krajina proměnila dokonale: ze sluncem
+osvětlené předjarní krajiny se rázem ocitli uprostřed království zimy. Vysoké a
+štíhlé smrky se sněžnými čepicemi, telegrafní dráty, pokryté jinovatkou a
+navátými krystalky rampouchů. 
+
+"Tak si představte, paní Běhounková, tohle je ten novej Pražák, co koupil od
+Patery chalupu!" "Neříkejte!" "Na mou duši! A víte, co dělal? To byste neuhodla,
+kantor! Což o to, přísně vypadá. Žáci z něho určitě museli mít rešpekt. Já si
+ale myslím, že byl spíš řídící." "To by mohlo být!" horlivě přitakává paní
+Běhounková a už docela zapomněla, že vlastně přišla na nákup. Novinka překryla
+ostatní potřeby. "My jsme měli ve škole taky takovýho řídícího!" A hotovo.
+Profesoru Havlenovi byla přisouzena role zasloužilého učitele a tato novina se
+roznesla závratnou rychlostí. Neprůhledná mlha pokryla ulice, mráz povolil. 
+
+Jakoby se ho to ani netýkalo. Je půl čtvrté. Za chvilku musí jít jako obvykle
+vyzvednout Veroniku ze školky. Ostatní se teprve uvidí. Láďa je svým způsobem
+rád. Přítomnost otce přináší jen neustálé napětí a nikdy se neví, jestli vůbec
+přijde a co pak udělá, takový věčný strach. Takhle by měli doma aspoň chvíli
+pokoj. Pavel je pořád za Láďou, není ho možné setřást, zvědavost ho pudí.
+Doráží: "Co vlastně udělal?" "Nevím. A dej mi pokoj, už musím jít." Ale Pavel
+jde za ním až do šatny, nedá pokoj. Stojí u lavice, sleduje, jak se Láďa
+přezouvá. "Něco ukradl, viď? 
+
+Zprvu jen občas, pak již stále častěji vyvstávaly myšlenky, že někde udělal
+chybu. Na venkově se žilo krásně, klidně. Avšak pro něho až příliš klidně a
+přechod do této dobrovolné samoty byl nesnadný. Těžko zapomenout ze dne na den;
+odhodit návyky víc než čtyřiceti dlouhých pracovních let nelze okamžitě, nelze
+je vygumovat, zrušit. Zbývala po nich teď podivná nostalgie. Mnohokrát se
+Havlena ve vzpomínkách vracel na kliniku, na operační sál, prožíval opakovaně
+své nejtěžší a nejsložitější operace, znovu krůček po krůčku je hodnotil. Byly
+živé a zřetelné, jako by probíhaly před očima, zaznamenané na citlivý filmový
+pásek. 
+
+Jsou sami. Láďa ji přivine k sobě, cítí v tu chvíli sílu muže i lovce a šeptá:
+"Já tebe taky. Až se uzdravíš, vezmeme se, chceš?" I šepot se ozvěnou vrací v
+kamenném klenutí jeskyně. Máša se opírá o lokty, zvedá hlavu, dívá se mu do očí
+a říká jenom: "Chci." A zase zesláble klesá do kožešin. Vchodem do jeskyně je
+vidět poletující sníh, tancující vločky, které se nad ohněm ztrácejí,
+rozplývají. Jeskyni objevili před měsícem na lovu. Není v ní chladno, stěny
+hřejí. Skála vypadá z dálky jako obrovský kotel, z něhož stoupá dým. "Není ti
+zima?" napadá Láďu. 
+
+I Láďa sem kdysi chodil. Ředitelka je tu pořád stejná, šedovlasá, s drdůlkem
+vzadu, tu má rád. Vždycky se usmívá, na Láďu nikdy nekřičela a do školky se
+těšil. Do školy zato chodí nerad. Kdyby nemusel... V rohu zahrady, u plotu, si
+před pěti lety zasadil pecku z třešně. Vyrostla z ní malá sazenička, která
+vyčuhuje holými tenkými větévkami ze sněhu. "Řeknu ti tajemství." Veronika je
+zvědavá: "Jaké tajemství?" "Podívej, tady jsem zasadil třešeň, když jsem chodil
+do školky jako ty." Sestřička si ho prohlíží. "Ty si taky chodil do školky?" No
+to jsou věci! "A co jsi tam dělal?" 
+
+Profesor v gumových galoších se vody neobával, spíše si nebyl jist, zda dokáže
+udělat takový čapí krok, aby nakonec neuklouzl a všechna námaha neskončila v
+kaluži. Po chvíli zvažování se odhodlal, přeskočil z cihly na cihlu, zakymácel
+se, a když udržel rovnováhu, došlápl na suchý okraj okresní silnice, posypané
+škvárou. K restauraci Červený mlýn zbývalo jen pár kroků, nanejvýš sto nebo dvě
+stě metrů. Profesor vykročil se vší rozhodností přímo k ní. Dvě děti, které
+utíkaly před ním po silnici k městu, ani nezpozoroval, byl příliš zaměstnán
+vlastními úvahami. Snad je ani nevnímal. 
+
+"Už nám přišel Ládíček pro holčičku!" Láďa čeká a neřekne ani slovo, mračí se.
+Když je Veronika obutá, vezme ji za ruku, zabručí nesrozumitelně na shledanou a
+vyrazí první ze dveří. Copak ty, Veroniko, ty z toho ještě nemáš rozum! Ty ještě
+nic nechápeš. Staráš se jen o své panenky, jíš a spíš, nic víc. "Láďo, byli jsme
+na procházce," brebentí Veronika a poskakuje kolem bratra, "a na náměstí už
+prodávali stromečky. Paní učitelka říkala, že už brzo budou vánoce. A kdo je
+hodný, dostane moc dárečků. A já jsem byla hodná, viď?" "No jo, byla," vzdychne
+Láďa. 
+
+"Samozřejmě," vyhrkl stařík s rozbitými brýlemi překotně a s žárlivou obavou,
+aby ho snad jiný nepředběhl, "místní hrad byl vždycky chloubou celého kraje!"
+"Chloubou kraje!" jízlivě poznamenal druhý stařík, nervózně míchající balíček
+karet. "Vždyť tu nikdy žádný opravdický hrad nebyl! Postavili to všechno
+dělníci, když se tady zakládala železnice. Neměli co dělat, tak si z kamenů
+postavili zříceninu, tenkrát se to nosilo. Minulé století bylo přece samá
+romantika i zříceniny byly módní." "Jak to," rozčiloval se dotčeně první, "co to
+povídáš za nesmysly! Vždyť já jsem o tom četl! Přece si to v knížce nevymysleli.
+
+Kluziště se rozsvítilo několika lampami podél plotu. V létě tu hraje místní
+tenisový oddíl, v zimě se červená antuka polévá vodou ze stejné hadice, kterou
+se v létě terén kropí, aby se neprášilo. Jakmile začne mrznout, tenisové dvorce
+pokryje vrstva ledu a každé odpoledne se odtud ozývá křik a povyk, svištění
+bruslí, kroužících po ledě. Od loňska navíc přibyl zavěšený amplión, donekonečna
+vyhrávající páska s ryčnou dechovkou. Dvorce tělovýchovné jednoty jsou blízko
+řeky, v údolí na okraji města, kde se silnice kroutí a je z jedné strany
+lemována vysokým stromořadím topolů. 
+
+Všichni tři se postupně obraceli k novému společníkovi, jako by ho brali za
+rozhodčího, co na to řekne, ke komu se přidá. Havlena jen pokrčil rameny. "Lidé
+jsou v dnešní době všeobecně méně odolní," prohlásil neurčitě. Stačilo jim to.
+Pustili se spokojeně do další vzrušené debaty. Havlena se však cítil jaksi cize,
+přebytečný. Ale jeho spolustolovníkům zřejmě nevadilo, že mlčí. Přeli se chvíli
+o množství ryb v říčce, o tom, jak se nejlíp chytají pstruzi, hašteřili se o
+objevitele elektřiny. 
+
+Všechny vzpomínky a dojmy se vybavovaly snadno, aniž se o to snažil; samy se
+nabízely a řadily do průvodu, nekonečné řady předchozích zážitků. Někdy se
+vetřela i pochybnost. Mělo vůbec smysl odcházet z Prahy? Před čím to byl únik?
+Před stářím? Nebo p��ed lidmi? Ale bez lidí, bez kontaktu s nimi nelze žít
+dlouho, to si ve své dobrovolné opuštěnosti začal uvědomovat velmi jasně. Jak
+vybřednout z takového začarovaného kruhu? Jak zhojit zásadní zlom, příliš
+radikální zásah do života? Havlena si připadal z počátku jako pacient po totální
+amputaci nohou, který se znovu učí chodit - na protézách. 
+
+Někdy se v noci probudil a šel se přesvědčit, že maminka leží a spí. Zpytavě ji
+pozoroval, ještě chraptěla, jako by měla kašel, a vůbec nic ji nezajímalo. Prý
+je to následkem všelijakých trubiček, kterými dýchala v nemocnici kyslík. Dřív
+se často zlobila, křičela. Teď ležela celý den bez hnutí a jenom beze slova
+civěla do stropu; trvalo to již deset dní. "Jak se daří mamince," zeptala se
+paní Mourková, když se srazila s Láďou před domem, "nepotřebujete něco?" Všimla
+si, že Láďa má pod očima tmavé kruhy, jako by dlouho nespal. Láďa jen krčí
+rameny. 
+
+"Nasaďte další transfúzi. Připravit plazmu!" "Srdce slábne, tlak klesá,"
+upozorňuje anestezioložka. Profesor se narovnává a loktem si upravuje roušku,
+která mu padá do čela a brání v rozhledu. "Zkuste hibernaci, snížit teplotu na
+pětatřicet stupňů." Další dlouhé minuty. Ještě trepanace lebky, všechno svědčí i
+pro nitrolební krvácení. Pomalu, vrstvu po vrstvě, opatrně. Malý návrt, dlátko.
+Objevuje se krevní sraženina veliká jako jablko, hned pod temenní kostí.
+"Lžičku, rychle!" Vybírají kousek po kousku. Vtom vytryskne odkudsi nový gejzír
+krve. "Steh, zablokovat!" Dva páry rukou plné práce. "Ještě jeden steh, tady,"
+ukazuje Havlena. Tři a půl hodiny nesnesitelné mravenčí práce. 
+
+Teprve pak zavřel přední dvířka a brodil se sněhem ke vchodu do chalupy.
+Vypadala jako vystřižená z Ladova obrázku. Široká lomenice držela bílou lavinu a
+cestičku ke dveřím si musel čerstvě vyšlapávat. Dveře se vrzavě a se skřípotem
+otevřely a zevnitř na profesora dýchlo chladné vlhko dlouho nevytápěné
+místnosti. Působilo to stísněně a nehostinně. Kolik let už nezatápěl v kamnech?
+Snad třicet? Odložil zavazadla na stůl a ještě v kabátě narovnal do obrovských
+kachlových kamen hraničku dříví a zapálil ji. Oheň se pomalu rozhoříval a suchá
+polena praskala. Jiskry poletovaly a plápolaly, vznášely se vzhůru, tančily a
+opět zhasínaly. 
+
+"To jsme zase hráli, že jo!" nadhodil stařík s ulomenou nožičkou brýlí,
+přelepenou za uchem černou izolační páskou. "Dneska už žádnej fotbal nehrajou,
+dejte si říct! Poslední, kdo uměl skutečně kopat, byl Pépi Bican. Teď jsou jenom
+srabaři!" "To je tím, že v tom lítají velký peníze. Dřív hráli lidi pro radost,
+teď jenom každý kouká, co za to." Mluvili o kopané, profesor se v ní však vyznal
+velmi málo. Nějaká jména znal z doslechu, dokonce i jednoho kdysi slavného
+fotbalistu operoval. Věděl i to, že existují kluby jako Sparta a Slavia, ale
+nikdy ani jednomu z nich nefandil. 
+
+Veronika se ho chytí a cape s ním. "Víš, kam pojedeme?" "Nevím. Kam byste jeli?
+A kdo?" "Naše školka přece." "Kam?" podívá se nedůvěřivě na Veroniku. Veronika
+zmlkne a nadechne se, aby to nespletla. "Přece do školky v přírodě." Protože
+neumí pořádně vyslovit písmeno ř, zazní to, jako když vrže písek pod nohama.
+Láďa vyprskne. "Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře," pošklebuje se. Veronika
+vyplázne jazyk. "Kam pojedete?" ptá se Láďa. Když on chodil do školky, na žádnou
+školku v přírodě nejeli. "Dostala jsem lísteček, tam je to napsáno," vysvětluje
+Veronika, "maminka ho má podepsat." 
+
+Na uvažování neměl mnoho času; zastavil v několika vteřinách, stopař nastoupil a
+favorit se opět rozjel. Profesor si ho jedním okem prohlížel: voják základní
+služby, vrací se do kasáren, ujel mu autobus - odhadoval mlčky. "Ani nevíte, jak
+jsem vám vděčný, že jste mi zastavil," ozval se voják, když se osmělil a začal
+rozmrzat. Třel si zkřehlé dlaně a dýchal do nich. "Už jsem se viděl, jak tu
+stojím ještě v poledne. V takovémhle mlíku si málokdo troufne zastavit." Zmlkl,
+protože profesor nereagoval a voják nevěděl, zda ho svou řečí vlastně neruší.
+Chvilku trvalo ticho. 
+
+Profesor si mechanicky oblékl galoše a převlékl se, postavil se v předsálí k
+baterii, namydlil si paže a začal s přípravou. Obvyklá gesta, na které už ani
+nemyslel, opakovala se automaticky tolikrát, že se zakořenila v mozkové kůře.
+Uvažoval zatím o tom, co se asi přihodilo, kdo je vůbec ta drobná dívka na
+operačním stole. Kam šla na Štědrý večer? A co se jí stalo? Jak k tomu úrazu
+došlo a proč? "Neměla u sebe žádné doklady, zapsala jsem ji jako neznámou X,"
+hlásí sálová sestra. "Je pěkně zřízená. Určitě dostala čelní náraz, budou tam
+zlomeniny," informuje do předsálí. 
+
+"Zůstaň tu, nikam nechoď"! a vyběhne po schodech nahoru. Za chvilku je slyšet,
+jak někam telefonuje, a zase přibíhá dolů. "Nevíš, kde má maminka nějaké pyžamo?
+Nebo noční košili? Musí do nemocnice, hned pro ni přijedou!" Láďa jen pokrčí
+rameny. Ale to už je oknem vidět přerušované světlo majáku sanitky, která
+zastavila před domem. Dva saniťáci nakládají matku na nosítka, je úplně
+bezvládná, nikdo nemluví, všechno se odbývá za naprostého ticha. Láďa celé dění
+strnule pozoruje. Světlo stále bliká a sanitka se opět dává do pohybu, odjíždí.
+
+Od dnešního dne tu tedy bude bydlet někdo jiný. Proto odjíždí tak brzy. Nechce
+se s nikým loučit. Prázdnou ulicí projelo plnou rychlostí nákladní auto,
+poskakovalo po dláždění jako splašený býk a hřmot jakýchsi plechů se nesl ještě
+z dálky jako vzdalující se vyzvánění. Profesor naposledy přejel očima po
+oslepených oknech a zatažených záclonách. Dům spokojeně oddychoval, dospával.
+Měl se snad s někým rozloučit? Vždycky býval uvážlivý, a když se rozhodl,
+rozhodl se. Přece však polohlasně něco zamumlal. Snad chtěl říci sbohem, kdoví.
+Pak rázně otevřel přední dvířka vozu a usedl za volant. 
+
+Do obchodu v Krásné se vcházelo přes chodbu, kde si zákazníci odkládali lyže
+nebo saně, podle toho, odkud přicházeli. Profesor si oklepal boty na dřevěné
+rohožce, obral i z nohavic kousky přimrzlého sněhu. Chodbou protahoval
+nepříjemný průvan, někde vzadu bouchaly nezavřené dveře. Profesor otevřel dveře
+do krámu a nahlédl dovnitř. Přivítal ho mlčenlivý pohled deseti párů očí. Ženy
+netrpělivě podupávaly, snad čekaly právě na mléko... Havlena zaváhal. Obchod
+připomínal koloniál nebo smíšené zboží; na regálech se tísnilo všechno od
+domácích potřeb po drogérii a cukrárnu. "Pojďte dovnitř, táhne," zabručela
+stařena stojící těsně u pultu a mrzutě pohlédla na příchozího. 
+
+Láďa si úpěnlivě přeje, aby ho tentokrát přehlédla. Jen aby na něj někdo
+zbytečně neupozornil! Učitelka má hlavu ponořenou do třídní knihy. Láďa zavírá
+tiše a ještě se krčí, jakoby se chtěl ztratit, stát se malinkým a nenápadným.
+Marně. Učitelka ani nezvedne hlavu. "V kolik hodin se chodí do školy?" Láďa se
+rozhlíží. Ovšem, otázka patřila jemu, černé ovci třídy, komu jinému. Jenže co na
+ni odpovědět? Vysvětlovat, že musí ráno nanosit uhlí, aby kamna nevyhasla, a
+dovést Veroniku do školky?? "Neumíš mluvit?" Jenom polkne. Všechno je prázdné, i
+stěny se hroutí a probíhají. "Nebudu se s tebou zlobit. 
+
+"Pojď sem, podívám se sama!" Máša vstává, noha podklouzne, shýbá se, aby se
+obula, a pak jde ke stolku. Učitelka čeká. V kapse nic. V druhé - taky nic. A na
+dlouhé výslechy už naštěstí není čas, zvoní. Je přestávka. Máša hladí ožvýkaný
+lísteček, kde se už písmo skoro rozpilo. Zamyšleně trhá lísteček na malinké
+kousíčky a hází je pootevřeným oknem, kterým se o přestávce větrá. Útržky se
+rozletují jako vločky sněhu. Pak vezme svou svačinu a jde k Láďovi. "Na, chceš
+kousnout?" Láďa se zahryzne a ani nepoděkuje. Robinzon a robinzonka... Probudil
+ho pocit chladu. Otevřel oči a rozhlédl se. 
+
+A už volali na hostinského, který u nálevního pultu štětkou omýval pivní
+sklenice a stavěl je pod pípu, aby oschly. Zřejmě platil za místní autoritu a
+znalce. Podíval se na staříky otrávenýma, línýma očima a pokračoval v práci,
+jako by neslyšel. Teprve když opláchl poslední sklenici, otřel si ruce do
+zástěry a se čtyřmi čerstvě načepovanými pivy rozvážně přikráčel k jejich stolu.
+Před každého jedno postavil a sebral prázdné půllitry. V sále zbyli jen oni
+čtyři a hostinský. "Řekni, co je na obraze!" trval rezolutně na svém brýlatý
+stařík, který si s hostinským tykal. "Přece Žižka. Žižka obléhá náš hrad." 
+
+Tohle je tedy kus mého nového světa, říkal si v duchu. V Praze do hospody jakživ
+nezašel, nezbýval mu čas na vysedávání u piva - a nic ho tam netáhlo, nelákalo.
+Tady měl času ještě víc, než potřeboval, ale zatím se s tím nedokázal vyrovnat,
+vytvořit si nový stereotyp životního programu. Uklidňoval se, že na všechno si
+musí člověk zvyknout, a věřil, že i tyhle pocity se nakonec zlomí. Hleděl teď
+zamyšleně na neumělou fresku, zachycující historický motiv, místní legendu. V
+duchu uvažoval, zda silueta namalovaného hradu opravdu připomíná hradní
+zříceninu, jak ji vídá z okna své chalupy. 
+
+Turistů a rekreantů tu však bylo málo. Nevyplatilo se jezdit tak daleko, a tak
+panenskou bělobu svahů rušil jen málokdo. Ve větvích na stromořadí holých hrušní
+posedávalo hejno krkavců, občas se vznesli a zakroužili nad vrcholky. Jsou to
+vlastně krkavci, nebo havrani, napadlo Havlenovi. Jsou stejní, jako vídával v
+Praze? Nebo je mezi nimi rozdíl? Musím si prohlédnout nějaký přírodopisný atlas,
+předsevzal si. Kráčel prostředkem cesty, hůl spokojeně zapichoval do sněhu, jako
+by chtěl neustále prověřovat jeho hloubku; tvářil se vážně. Obec Krásná se jistě
+už brzy stane předměstím okresního města, zatím však žije svým samostatným
+životem. 
+
+A se svátečním pocitem, jaký mívá umělec při otevření životní expozice ve velké
+galérii v hlavním městě, postupně každou z desek zaplnil. Na půdě se tak
+objevila skutečná galérie vzácných rytin, dopisů a kreseb, obrázků a črt,
+studií, leptů a suchých jehel, všelijakých drobností a miniatur - snad z celého
+světa. Uprostřed postavil profesor Havlena starou dřevěnou židli. Nejméně jednou
+denně obešel každý kousek své sbírky vzpomínek. Přicházel s jakousi
+pravidelností; chvílemi měl snad i pocit, že se chová pošetile a dětinsky,
+hledal tu však spojení s vytrženými kořeny, tápal a snažil se zachytit. Stále se
+mu nedařilo najít správný směr. 
+
+Možná jedinou, ale správnou. Ještě stále však zbývá jedna možnost - vrátit se.
+Ale rozhodl se, a tak zůstane, zůstane tady. Kráčel jistým krokem po rozbahněné,
+zvlhlé cestě, svíral hůl, o niž se neopíral a kterou vlastně ani nepotřeboval.
+Cítil, že se mu poněkud chvějí ruce. Nevěnoval tomu však pozornost. Chvíle, kdy
+ho takové zjištění rozrušilo, již patří minulosti. V životě, který teprve začal,
+mu to nevadí. 
+
+"Jsou z černého tabáku, znáte je?" Profesor mrkl okem a přikývl. Dokonce je
+kdysi i míval rád, v poslední době však kouřil málo, dráždilo ho to, proto dával
+přednost dýmce, která je jaksi komornější a přináší klid, člověk se může
+soustředit na jiné věci, nemusí odklepávat popel a bát se, že něco podpálí. Dnes
+je ovšem výjimečná situace. Voják mu zapálil, pak sobě. Ve voze rázem zavoněla
+charakteristická vlna tmavého tabáku, jako ve francouzských bistrech a
+restauracích. 
+
+Klid, který hledal, ho nyní začal unavovat a pozvolné míjení času ho dráždilo i
+provokovalo. Musím se bránit, uvědomoval si. Rozhodl se proto najít nové
+přátele. Dlouho se k tomu osměloval; v sedmdesáti člověk nemá odvahu navazovat
+nové známosti jako ve dvaceti. Toho únorového odpoledne začalo tát a sníh na
+cestě vlhl. Profesor Havlena vzal hůl, staré galoše a vyšel před domek. Na
+okamžik se zastavil, jako by zvažoval, a pak zamířil cestou k ohybu silnice.
+Cesta dvakrát zatáčela a jejím středem tekly proudy tající vody, sníh na
+okrajích sesedal. 
+
+Kvetoucí jara třešňových sadů, letní parna v malebných zákoutích Kampy a
+podzimní zlátnutí stromů na Slovanském a Střeleckém ostrově a někdy i jiskřivý
+sníh, který pokrývá malostranské střechy a v posledních letech vždycky rychle
+taje. Dům stál zahalen do klesající a převalující se mlhy, kterou pronikly
+částečky hustého kouře z komínů. Zdál se nějak cizí, vzdálený. Všechno je
+hotovo, připraveno. Ani sám nevěřil, že odejde tak snadno. Byt pronajal vzdálené
+neteři z manželčiny strany, která měla dvě děti a s rodinou a starou tchyní se
+tísnili v pokoji a kuchyni někde v Karlíně. 
+
+"Já jedu až do Krásné, skoro na hranice," řekl Havlena a opět zmlkl. Svobodník
+si stále netroufal, i když měl otázku na jazyku. "Je mi celkem jedno kudy
+pojedu. Nespěchám," dodal, aby mladíkovi usnadnil situaci, "do dvanácti ke
+kasárnám určitě dorazíme." Voják na něho vděčně pohlédl. Starý muž za volantem
+vypadal přísně a zároveň vznešeně. Nezdál se příliš hovorný, spíš mrzout a
+bručoun a uměl se nevýslovně soustředit. Bylo těžké zkoušet s ním navazovat
+nějaký obyčejný, banální hovor a svobodník ani nevěděl jak a o čem. Raději také
+mlčel, a tak se favorit pohroužil do ticha, klouzaje silnicí. 
+
+Posaď se!" Slyší učitelku z dálky, její hlas k němu doléhá dutě a neskutečně
+jako z rádia. Mechanicky usedá na své místo... Na zdi mezi širokými okny přibyl
+nový obraz. Jsou na něm lovci v kožešinách kolem ohně. Lovci mamutů! Oheň
+plápolá, příjemně hřeje, jiskérky vylétají vysoko do mrazivého vzduchu. Když
+dopadnou do sněhu, na promrzlou zem, ještě naposledy zasyčí. Smráká se nad
+Havraním údolím. Odpoledne ulovili u Zubří skály medvěda, obrovského hnědého
+chlupáče. Náčelník mu stáhl kůži a už se nad ohněm pozvolna opéká maso. Na úpatí
+svahu pod převislou skálou je vchod do hluboké jeskyně. 
+
+Mrazivé povětří ho rozkašlalo. Ještě si nezvykl na čistou přírodu, bez výfuků
+naftových motorů, bez kouře a dýmu továrních komínů, snad mu smog chyběl jako
+droga, které podléhají obyvatelé všech velkých měst, jimž se za život stane
+nezbytností, určitou součástí jejich látkové výměny, aniž si to uvědomují.
+Favorit stál u okraje cesty, přímo před zahrádkou, zasněžený, pouze tvarem
+připomínal osobní auto. Cesta do Krásné však byla posypaná škvárou, takže
+neklouzala a profesor Havlena se na procházku doslova těšil. Měl nachystanou
+parádní vycházkovou hůl, kterou se rozhodl brát si na vycházky jako novou
+rekvizitu. 
+
+Při pečlivém prohlížení se výjevy od sebe zřetelně odlišovaly, každý kachlík
+znamenal symbol jiného povolání, jiného cechu, jak je neznámý umělec zachytil
+někdy ke konci minulého století - bednář, kovář, rybář, zedník i tesař nebo
+cizelér. Umínil si dešifrovat jednotlivá povolání a připadal si jako badatel
+objevující neznámý jazyk vymřelého národa. Když se kachlová pec rozhořela,
+dřevěná podlaha přestala studit. Profesor odložil kabát a počal vybalovat z
+krabic knihy. Bral jednu po druhé a ukládal je do knihovny, pozorně,
+systematicky, aby je později dlouho nehledal. Dobrou polovinu svazků
+představovaly lékařské knihy snad ve všech jazycích. 
+
+Hotel je stará, historická budova, uvnitř moderně upravená, s úzkými okny. V
+patrech je dnes celkem padesát pokojů, většinou dvou až třílůžkových, v prvním
+patře navíc "královské apartmá", kde prý byl vždycky ubytován král, když tudy
+projížděl. Hotel odedávna sloužil především obchodníkům přijíždějícím přes
+hranice z Německa. Dodnes zbyl nad vchodem gotickým kurentem vytesaný nápis
+Gasthaus. Práce v kuchyni začínala obvykle ráno o sedmé a trvala až do
+odpoledne, druhá směna byla od oběda až do uzavírací hodiny v restauraci, a to
+bylo hodně pozdě večer. 
+
+Krabička spart, celá zvlhlá a zmáčená, zbarvená vylouhovaným tabákem ležela na
+dně. "Copak je s nimi? Nejsou dobré?" postřehl profesor vojákovy rozpaky. "Dal
+jsem je tam před měsícem, někdo si je u mě zapomněl, já už cigarety skoro
+nekouřím," vysvětloval. Voják pokrčil rameny, nemusí se přeci ospravedlňovat,
+nic se nestalo. "Asi vám zatéká zepředu." "Možné to je. Nenapadlo mě, že je tu
+nemůžu nechat," povzdychl profesor, "nezlobte se. Ale jiné nemám." "To přece
+nevadí," rozzářil se svobodník, "smím vám nabídnout? Ale jsou silnější!"
+Profesor něco zabručel, ale znamenalo to přitakání. Svobodník vysoukal z
+uniformy otevřenou krabičku gauloisek a nabídl Havlenovi. 
+
+Ode dne, kdy Láďova maminka nastoupila do práce, život sklouzl do normálních,
+běžných kolejí. Hlavně ve čtyři hodiny vyzvednout Veroniku ve školce. Když
+přijde o něco později, sestřička už stojí na židličce u okna a vyhlíží ho. Dělá
+mu dobře, že na něho čeká. Odcházejí pospolu a Veronika spěchá, aby mu stačila.
+"Láďo, počkej! Počkej!" "Co se loudáš?" "Já se neloudám," brání se Veronika,
+"ale ty jdeš moc rychle." "Já nejdu moc rychle." "Jdeš rychle? Máš dlouhý nohy!
+Já mám malinký nožičky." Před tímhle argumentem musí ovšem Láďa kapitulovat.
+Moudře vzdychne a zpomalí. 
+
+"Tatínku, běžte ještě jednou k panu soudci a vzkažte mu, že když z toho proutku
+do rána udělá přeslici, vřeteno, kolovrátek a tkalcovský stav, udělám i já, co
+mi nakázal." Milý soudce poznal, že si na tu dívku jen tak nepřijde. Rozumu
+pobrala za dva. Bůhvíjak to dokázal, ale udělal všechno, jak si přála. A ona mu
+za tři dny poslala svatební košili. "Dobře. Když je tvoje dcera tak šikovná,
+vezmu si ji za ženu," řekl soudce. Slyšel, že se jí ani v kráse široko daleko
+nikdo nevyrovná, a už se nevěsty nemohl dočkat. 
+
+Velice se podivil, když mu soudce řekl, že nemá na takové hlouposti čas. "A cos
+vymyslel ty?" obrátil se na chudáka. "Urozený pane," začal, "já si myslím, že
+nejbohatší je naše matička země, protože nás všechny živí. Nejrychlejší je
+myšlenka a nejsladší spánek poctivého člověka." "Jsi pašák!" pochválil ho
+soudce. "Tvůj bohatý soused neměl právo ti zabít vepře pro trochu ječmene.
+Náhradou ti dá tu tučnou prasnici, co už ji tři roky krmí." Soud skončil. Pyšný
+boháč svěsil hlavu a odešel, že ho ani slyšet nebylo. Nečekal, že ho soudce tak
+zahanbí a ještě o nejlepšího čuníka připraví. 
+
+Pak se rozloučil s nastávající tchyní a se švagrovými. "Mějte se tu dobře,"
+zavolal a už uháněli z vesnice. Hanička seděla v kočáře jako hromádka neštěstí,
+smutná a uplakaná. Ženich ji utěšoval, ale nebylo to nic platné. Děvče mlčelo
+jako ryba. "Nestýskej si, ničeho se neboj. U mě se budeš mít dobře. Dám ti
+všechno, co si budeš přát. I lnu a konopí budeš mít na celou zimu a sladká
+jablíčka k zakousnutí." Ale Hanka byla čím dál smutnější. Navečer dorazili do
+zámku, který patřil tomu pánovi. 
+
+Z příze ať utká plátno, to plátno vybělí a ušije z něho svatební košili. Když to
+všechno dokáže, vezmu si ji za ženu, když ne, naložím s ní jako s všetečkou,
+která se mi chtěla plést do řemesla. Teď můžeš jít." Sedlák šel, sotva se vlekl.
+Raději k soudu vůbec neměl chodit nebo měl prohrát. Kdo to kdy slyšel -- z
+otýpky lnu ušít za tři dny svatební košili! Když to doma řekl své dceři, jen se
+zasmála. Ulomila ze stromu větvičku, podala ji otci a řekla: 
+
+Chudák udělal, jak mu stařeček poradil. Došel ke skále, třikrát do ní udeřil
+železnou holí, skála se otevřela a vyšli z ní zlí duchové. Chalupník vešel
+dovnitř a duch, který byl přikovaný k lavici, se ho hned zeptal, co chce. "Jen
+to, co mi patří. Žito, které jste mi vzali." "Kde je tvému žitu konec!" zamumlal
+duch. "Řekni, co za něj chceš." "Nic jiného než ten mlýnek, co máte nad
+ohništěm." "Člověče nešťastná, ten mlýnek ti nemůžu dát. Přej si něco jiného."
+"Ale já nic jiného nechci, dej mi ten mlýnek!" trval na svém chalupník. 
+
+Chudák poděkoval soudci a chystal se také odejít, ale soudce na něho kývl
+prstem, aby ještě chvíli zůstal. Jen na slovíčko. "Ty tři hádanky jsi sám
+neuhádl," povídá. "S těmi už si mnozí mudrci lámali hlavu, a na nic nepřišli.
+Řekni mi, kdo ti radil?" Sedlák neměl, co by tajil, a tak se přiznal, že mu to
+poradila jeho vlastní dcera. "No, když máš tak moudrou dceru," řekl soudce,
+"vezmi jí tady ten len, který mi zrovna přinesli z pole. Ať ho tvá dcera vymáčí,
+usuší, vytře, vyhladí, vyčeše a spřede. 
+
+Třetího dne před úsvitem, když ještě celý svět spal, se pan soudce postavil k
+otevřenému oknu a vtom vidí, že se k jeho domu blíží mladá dívka. Nebylo to ve
+dne ani v noci, právě začínalo svítat. Nešla pěšky ani se nevezla, seděla na
+kozlovi a nohama se odrážela od země. Nešla po cestě ani mimo cestu, protože
+kozel kráčel výmolem. Měla na sobě pytel a zástěru, a tak nebyla ani oblečená,
+ani nahá. Na klíně něco držela, ale soudce neviděl, co to je, protože to bylo
+přikryté. Řekl si, že to bude ten dar nedar. 
+
+"Ať tedy za tři dny přijde na svatbu. Ale řekni, ať nechodí ani ve dne, ani v
+noci, ani pěšky, ani na voze, ani na koni. Nesmí jít po cestě ani mimo cestu a
+nesmí být oblečená ani nahá. A ať mi přinese dar nedar." Otec nad tím kroutil
+hlavou, co že si to zase pan soudce vymyslel. Ale dcera se jen smála, že prý to
+všechno zařídí, jak si to její nastávající muž přeje. 
+
+Kolem stolku běhal mužíček v červené čepičce a modré zástěrce, před sebou tlačil
+zlatý trakař a prozpěvoval si: "Devět jídel navařím, za nevěstou poběžím.
+Chystej se, zlatá přadleno, přijdu se zeptat na jméno. Martínek Klingáč jméno
+mé, nic se ti, panenko, nestane. Jestli ho uhodneš, nechám tě být, a když ne,
+tak musíš se mnou jít." Víc pán nepotřeboval slyšet. Rozběhl se zpátky za
+sluhou, a že se trochu vyčasilo, našli cestu z lesa a pospíchali domů. Žena byla
+ještě uplakanější a utrápenější než předtím. Bála se, že se se svým mužem ani
+nestačí rozloučit. 
+
+Zlatá přadlena Daleko předaleko, až někde za Červeným mořem, žil jeden mladý
+pán. Když měl čas na ženění, řekl si, že se podívá po nějaké šikovné a hezké
+nevěstě. Jak si umínil, tak udělal. Vydal se do světa, ale neměl štěstí. Nikde
+nenašel dívku, která by se mu líbila. Na zpáteční cestě se zastavil v domě jedné
+vdovy, která měla tři dcery. Všechny to byly panenky na vdávání, hezké jako
+obrázek. Dvě starší byly i pracovité, pilné jako včeličky. Nejmladší Hanička se
+do práce moc nehrnula. Byl už večer a dívky předly. Předháněly se, která víc
+napřede. 
+
+V potoce se někdo rozhání kosou a pak zase běhá po trávě se sítí na ryby. "Co to
+tu vyvádíš, ty starý blázne?" "Nenadávejte mi, pane soudce, do starých bláznů,"
+nedal se koňský handlíř. "Spíš ve vodě trávu nakosím a na trávě ryby nachytám,
+než se volovi narodí hříbě." Soudce věděl, kolik uhodilo. Hned ho napadlo, v čí
+hlavě se ten nápad zrodil. "Tak ty tak?" obořil se na handlíře. "Ty se
+opovažuješ měnit můj rozsudek? To určitě nemáš ze své hlavy! Řekni, kdo ti to
+poradil?" "Ale, urozený pane, kdo by mi to radil? 
+
+Ráno chalupník poděkoval a šel dál. Toulal se cestou necestou, až se octl v
+úzkém údolí, které leželo mezi vysokými vrchy. Šel dál, ale údolí jako by nemělo
+konce. Už se mu zdálo, že snad nikdy nevyjde ven, když vtom uviděl, jak proti
+němu kráčí šedovlasý stařeček s dlouhými vousy na bradě a s velkou železnou
+holí. Stařeček se zeptal, kam jde, a chudák mu vyprávěl, jak zasil poslední žito
+a jak mu nevzešlo. A tak si myslí, že ho o něj připravili zlí duchové, a jde je
+hledat. "A víš, kde ti zlí duchové žijí?" zeptal se stařeček. 
+
+Vzbudila tovaryše, dala jim ochutnat z těch pochoutek a nakázala, aby do rána
+vyrobili zrovna takový stolek, jako byl ten kouzelný. Ráno stolky vyměnila a
+chalupník uháněl domů. Už se nemohl dočkat, jak si se ženou pochutnají. Svolal
+děti a všichni se těšili, jak se konečně pořádně najedí. Sedli si kolem stolu a
+otec řekl: "Stolečku, prostři se! " Opakoval to znovu a ještě jednou, ale nic!
+Stolek stál, jak ho tam chalupník postavil. Všichni se zklamaně zvedli a byli
+stejně hladoví, jako když si ke stolku sedali. Chalupníkovi to vrtalo hlavou.
+"To není jen tak," povídá ženě. 
+
+"To by bylo něco, tolik zlata!" šeptal soused sousedovi a rozběhli se na všechny
+strany, proslídili všechny kouty, div že nevlezli do myší díry. Hledali mužíčka,
+hledali, ale nic nenašli. Blížil se poslední den, ale po tom mrňousovi ani vidu,
+ani slechu. Hanička lomila rukama a už se s mužem a se synáčkem pomalu loučila.
+Muž se na svou utrápenou ženu nemohl dívat. Vzal pušku a psy a vyrazil s
+družinou na lov. Lovili v hlubokém lese, když tu najednou začalo hřmět. Blesk
+stíhal blesk a lilo jako z konve. Nastalo boží dopuštění, psa by v tom nečase
+nevyhnal. 
+
+Mlýnek jim namlel peněz, kolik potřebovali, stoleček byl plný jídla, že se
+všichni dosyta najedli, a když chtěl chalupníkovi někdo ublížit, obušek mu to
+rychle vyhnal z hlavy. Potom už všichni žili spokojeně, bída se od nich
+odstěhovala. Nezapomněli však, jaké to bylo, když neměli co do úst, a žádného
+chudáka nikdy od dveří nevyhnali. Chytrá horákyně Ve vsi pod horami žili kdysi
+na jednom dvoře dva hospodáři. Jeden byl chudý, druhý bohatý. Ten chudý měl jen
+jedno prasátko a často nevěděl, čím by ho nakrmil. Bohatý choval deset vepříků,
+kteří měli stále plné koryto. 
+
+Těšil ji, jak mohl, ale nebylo to nic platné. Hanička se utěšit nedala. Když si
+pomyslela, že místo urostlého muže dostane škaredého mužíčka, div jí žalem
+nepuklo srdce. Celá usoužená se nakonec rozhodla, že muži řekne pravdu. Šla za
+ním a svěřila se mu, co se té první noci přihodilo. Pán zbledl jako stěna a hned
+dal vybubnovat, že kdyby někdo věděl jméno mužíčka v červené čepičce, modré
+zástěrce a se zlatým trakařem, ať to hned oznámí na zámku. Dostane kus zlata
+velikosti koňské hlavy. 
+
+Když šel chalupník spát, poprosil hospodyni, aby mu mlýnek schovala na bezpečné
+místo. Jen ji nabádal, aby neříkala: "Mlýnku mel!" Mlynářka šla s mlýnkem do
+komory a žertem řekla: "Mlýnku, mel!" Z mlýnku začaly padat zlaté dukáty, za
+chvíli jich byla pěkná hromádka. Takový pomocník by se mi hodil, pomyslela si
+mlynářka. Vzbudila tovaryše a nakázala jim, aby do rána zhotovili mlýnek, který
+bude navlas stejný jako ten chalupníkův. Tovaryši udělali, jak paní poručila, a
+když se ráno pocestný chystal vyrazit, mlynářka mlýnky vyměnila. "Pojď sem,
+ženo!" volal chalupník, když přišel domů. "Nastanou nám lepší časy." 
+
+A tak jsem si vzala tebe." "Ženo moje, na tebe si nikdo nepřijde!" usmál se muž
+a zase bylo dobře. Přichystali se i s otcem na cestu a pan soudce si svou
+chytrou ženu pyšně vezl domů. 
+
+Jak tak lamentuje a lomí rukama, otevře se znenadání stěna a před vylekanou
+Haničkou se objeví malý mužíček. Na hlavě má červenou čepičku, na břiše uvázanou
+modrou zástěrku a před sebou tlačí zlatý trakař. "Proč pláčeš, panenko?" zeptal
+se. "Co se ti stalo?" "Jak nemám plakat, když mi nakázali, abych všechen len a
+konopí do rána spředla na zlaté nitě. Když to neudělám, bude se mnou zle. Bože,
+co si jen počnu?" naříkala Hanička a po tvářích se jí koulely slzy jako hrachy.
+"Když to není nic jiného, nemusíš se bát," utěšoval ji mužíček. 
+
+"Už se netrap, ženo!" řekl pán, když vešel do pokoje. "Vím, jak se ten mrňous
+jmenuje -- Martínek Klingáč!" Potom jí vyprávěl, kudy chodil a co v lese viděl a
+slyšel. Hanička byla radostí bez sebe. Objala muže a šla do komnaty, kde měla
+čekat na mužíčka. Chtěla ještě naposledy upříst trochu zlatých nití. O půlnoci
+se otevřela stěna a do komnaty vešel mužíček v červené čepičce a modré zástěrce
+a před sebou tlačil zlatý trakař. Začal běhat kolem Haničky a křičel z plných
+plic: "Když uhodneš moje jméno, tak tě nechám být. Ale jestli neuhodneš, musíš
+se mnou jít. 
+
+Položil mlýnek na stůl a řekl: "Mlýnku, mel!" Ale mlýnek nic. Chalupník to
+zkusil znovu a pak ještě do třetice, ale nebylo to nic platné. Neměli zase nic!
+Jak se to mohlo stát? lámal si chudák hlavu, ale na nic nepřišel. Rozhodl se, že
+půjde znovu do světa. Šel stejnou cestou. Zase přenocoval ve mlýně, znovu se
+dostal do toho údolí a potkal stařečka s železnou holí. "Kam jdeš, synku?"
+zeptal se stařeček. "Ale, dědečku, znovu jdu hledat ztracené žito. Mlýnek nemele
+a u nás je ještě hůř než dřív." 
+
+Pánova družina se rozutekla na všechny strany. Každý si hledal nějaký úkryt.
+Pán, promočený až na kůži, zůstal sám jen s jedním sluhou v hustém mlází. Kam se
+schovat před tou slotou? Kde přečkat noc? Rozhlížejí se, chudáci, na všechny
+strany, jestli neuvidí alespoň nějakou kolibu, ale kde nic, tu nic. Konečně,
+když už si skoro oči vykoukali, zahlédli, jak se kousek od nich začaly valit
+obláčky dýmu. "Běž se podívat, odkud ten dým vychází," povídá pán sluhovi. "Kde
+se kouří, tam musejí být lidé. Popros je, jestli bychom se u nich nemohli
+schovat." 
+
+Jen co se vrátil domů, řekl ženě, že všechno ví a co si o tom myslí. Nakonec
+dodal: "Vezmi si, co se ti nejvíc líbí, a běž!" Žena se nebránila ani
+nevzpírala, jen ho poprosila, aby mu mohla na rozloučenou připravit dobrou
+večeři a aby s ní ještě jednou pojedl. Večeře byla chutná a víno také. Není
+divu, že se soudce často díval na dno poháru. Nakonec usnul jako špalek. Paní už
+měla připravený kočár. Dala tam muže přenést, sama se posadila k němu a hije! do
+otcova dvora. 
+
+Krásná jako růžové poupě vešla do pokoje a podala soudci dva holoubky. Chtěl si
+je vzít, ale dívka holoubky pustila, ptáci zatřepetali křídly a uletěli
+otevřeným oknem do širého světa. Byl to dar, a nebyl to dar. "Tak, panenko,
+jestli chceš, můžeme mít svatbu," řekl soudce. "Ale mám jednu podmínku. Ty jsi
+moudrá, ale i já mám svůj rozum. Určitě uznáš, že by nedělalo dobrotu, kdyby ses
+mi pletla do řemesla. Proto ti ještě před svatbou říkám, že jestli mi budeš
+někdy mluvit do mých věcí, vrátíš se k otci." Dívka souhlasila, a tak šli rovnou
+k oltáři. 
+
+To -- víte -- já --" začal koktat handlíř. "Jen se nevymlouvej! Pěkně s pravdou
+ven, jinak to hříbě nedostaneš. Že ti to poradila moje žena?" Handlíř nevěděl
+kudy kam, a tak nakonec kápl božskou. Přiznal se, že mu to poradila urozená
+paní. "No vidíš," povídá soudce. "Nemusel ses vymlouvat, stejně jsem to hned
+věděl. Teď běž za tím volařem a řekni mu, že mu vzkazuji, aby ti hříbě vrátil."
+"Děkuji, urozený pane," radostně poskočil koňský handlíř a upaloval pro hříbě.
+Ale soudci nebylo do skoku. Měl svou chytrou ženu čím dál raději, a teď ji musí
+poslat z domu, aby dodržel slovo. 
+
+Když ten zloduch viděl, že s chudákem nepohne, dal mu mlýnek a chudák šel. Na
+zpáteční cestě zase potkal toho šedivého stařečka. Stařeček se ho ptal, jak
+pochodil, a chalupník mu ukázal mlýnek. "Co s ním budeš dělat?" vyzvídal
+stařeček. "Budu na něm mlít, když bude co." Stařeček si vzal železnou hůl a
+prozradil chudákovi, že ten mlýnek je kouzelný. Když mu řekne: "Mlýnku, mel!",
+namele mu zlaté dukáty. Stařeček domluvil a zmizel. Cestou domů se náš pocestný
+zase zastavil u té mlynářky. Mlynářka ho vlídně přijala a nabídla mu nocleh. 
+
+Hádej, panenko, zlatá přadlenko." "Zkusím hádat," usmála se Hanička. "Jmenuješ
+se Martínek Klingáč." Jak to řekla, mužíček praštil čepičkou o zem, popadl
+trakař a byl tentam. Stěna se zavřela a Hanička si konečně oddechla. Od té doby
+už zlato nepředla, ale co na tom? Víc zlata už ani nepotřebovali. Hlavně že se
+měli s mužem rádi a že jim synáček rostl jako z vody. Koupili si krávu, té krávě
+dali zvonec a naší pohádce je konec. Obušku, z pytle ven! Bylo nebylo. Za Černým
+mořem žil v jedné vesnici chudý chalupník. 
+
+A zase se vrať stejnou cestou." Chudák vzal hůl, šel ke skále a třikrát do ní
+udeřil. Skála se otevřela a hned z ní vyběhli zlí duchové. Nechali tam jen toho
+kulhavého, který byl přikovaný k lavici. Ten se chalupníka zeptal, co u nich
+hledá. "Jen to, co mi patří. Žito, které jste mi vzali." "Já tvoje žito nemám,"
+zamumlal duch. "Řekni, co za něj chceš." "Nechci nic jiného než ten pytel s
+obuškem, který visí tady na tom hřebu." "Ale, holenku, kvůli mlýnku bylo zle a
+kvůli stolku hotové peklo. 
+
+Stačí říct: "Obušku, z pytle ven!" a všichni, kteří by ho chtěli ošidit,
+dostanou co proto. Domluvil a zmizel. Chalupník se i tentokrát na cestě domů
+zastavil ve mlýně. Falešná mlynářka mu podstrojovala a už se nemohla dočkat, co
+má pocestný tentokrát za div divoucí. Chalupník byl unavený, a tak šel brzy
+spát. Poprosil mlynářku, aby mu pytel dobře schovala. Jen prý ať neříká:
+"Obušku, z pytle ven!" Mlynářka vzala pytel a už se těšila, jaké překvapení na
+ni čeká. Jen co v domě všichni usnuli, běžela do komory a zavolala: "Obušku, z
+pytle ven!" To ale bylo překvapení! 
+
+"Ty jsi ale chytrá hlavička!" zaradoval se sedlák. "Máme vyhráno!" Na chudého
+sedláka doma čekala jeho jediná dcera. Hned otci na očích poznala, že se mu
+nevedlo nejlépe. "Co je vám, tatínku? Snad jste neprohrál?" "Ještě jsem
+neprohrál, ale nevím, jak to dopadne," řekl otec a vyprávěl dceři, co bylo u
+soudu. "Netrapte se, tatínku, já to do rána vymyslím," těšilo sedláka děvče a s
+tím se uložili ke spánku. Ráno dcera otci něco pošeptala, sedlák se zaradoval a
+pospíchal k soudu. Bohatý hospodář už tam na něho čekal. Předstoupil před soudce
+a chlubil se, co se ženou vymysleli. 
+
+Takto, Haničko, takto, takto se přede zlato." Za chvilku naučil panenku, jak se
+předou zlaté nitky, a potom zmizel, stejně jako se objevil. Stěna se za ním zase
+zavřela. Zlatá přadlenka si sedla ke kolovratu a pustila se do práce. Předla a
+předla, dokud všechen len nespředla. Ještě si do rána stačila chvilku zdřímnout.
+Jen co se pán ráno probudil a oblékl, hned se běžel podívat do komnaty, kde
+nechal Haničku. Vešel dovnitř a málem od toho lesku oslepl. Nemohl uvěřit
+vlastním očím, když uviděl hromadu zlatých nití. Objal zlatou přadlenku a hned
+byla svatba. 
+
+Z pytle vyskočil obušek a začal rajtovat milé mlynářce po zádech. V domě vypukl
+takový zmatek a rámus, že se všichni probudili. Mlynářka, celá zbitá, běžela za
+chudákem, aby ji proboha pomohl od té hrůzy. Slibovala hory doly, že vrátí
+mlýnek i stolek, jen ať to zastaví. Chalupníkovi to teprve v té chvíli došlo.
+Vzal si mlýnek a stolek a křikl: "Obušku, zpátky do pytle!" Hned se stalo, jak
+řekl, a mlynářka si konečně mohla vydechnout. Chalupník vyrazil s veselou k
+domovu. 
+
+A co je nejsladší?" Sedláci šli domů a nebylo jim do zpěvu. "Co jdeš jako
+opařený?" přivítala žena bohatého hospodáře. "Nech mě být," odbyl ji muž. "To by
+nevymyslel ani čert, co si vzal do hlavy náš soudce. Dal nám tři hádanky.
+Vyhraje ten, který je uhodne." "A co je to za hádanky?" "Prý co je nejbohatší,
+nejrychlejší a nejsladší." "A co je na tom těžkého?" podivila se selka.
+"Nejbohatší jsi ty, ty troubo! Máš plnou truhlu zlaťáků a ve chlívku prasnici,
+kterou už tři roky krmíme. Nejrychlejší jsou naše koně a nejsladší med z našich
+úlů!" 
+
+"Nevím," odpověděl chalupník, "ale snad mi dobří lidé poradí." "Svoje zrno už
+asi zpátky nedostaneš, ale něco ti, synku, poradím," řekl stařeček. "Vezmi si
+tuhle železnou hůl a běž na kopec, tam k té skále. Až tam přijdeš, udeř holí
+třikrát o skálu, skála se otevře a zlí duchové vyjdou ven. Uvnitř zůstane jen
+jeden kulhavý. Je v koutě přikovaný železnými řetězy k lavici. Běž za ním a
+řekni si o mlýnek, který mají nad ohništěm. Ten duch ti ho nebude chtít dát, ale
+ty nic jiného nechtěj. Až uděláš, co jsem ti řekl, vrať se stejnou cestou
+zpátky." 
+
+Sluha odešel, ale za chvilku se vrátil, že nic nenašel, žádné stavení, žádné
+lidi. "Ty jsi popleta," řekl pán, který se třásl zimou a drkotal zuby. "Jdu sám
+a ty tu za trest zůstaneš na dešti!" Ale ani on nepochodil. Kouř vycházel z
+otvoru v zemi. "To je divná věc. Musím zjistit, kde se tam ten kouř bere,"
+umínil si. Klekl si na zem a podíval se do díry, ze které se kouřilo. Pod zemí
+byla malá kuchyň. Na kamnech se vařily dobroty a na kamenném stolečku bylo
+prostřeno pro dva. 
+
+Často se stávalo, že se to hladové prasátko připletlo mezi sousedovy vepříky a
+přiživilo se na jejich ječmeni. Jednoho dne už to bohatého sedláka dohřálo,
+popadl palici a praštil prase po hlavě. Čuník se svalil na zem a bylo po něm.
+Chudý sedlák si šel postěžovat k soudci, jaká škoda se mu stala. Bohatý se
+bránil, že se škoda stala i jemu, a nechtěl za prase zaplatit. Soudce nevěděl,
+jak je má rozsoudit. "No dobrá," povídá nakonec, "oba dva jste utrpěli škodu,
+ale náhradu dostane jen ten, který zítra ráno uhádne tyto tři hádanky: Co je
+nejbohatší? Co je nejrychlejší? 
+
+Ale co se má stát, to se stane. Chvíli žili jako dva holoubci, ale pak přece
+soudcova žena porušila svůj slib. Jednou se dostali před soud dva handlíři.
+Jeden hnal z jarmarku stádo koní, druhý stádo volů a oba nocovali vedle sebe. V
+noci se jedné kobyle narodilo hříbě a to hříbě se nějak zatoulalo mezi voly.
+Ten, co mu patřili voli, hříbě našel, ale nechtěl ho koňskému handlíři dát. Pan
+soudce mu dal za pravdu, možná i proto, že mu volský handlíř víc zaplatil. 
+
+Až k vám dojde, popadněte kosu a rozhánějte se s ní po vodě. Potom vyskočte na
+břeh a dělejte, jako byste do sítě chytal ryby. Můj muž se s vámi dá do řeči a
+bude se divit, co to vyvádíte. Vy mu jen řeknete, že spíš ve vodě trávu nakosíte
+a na trávě ryby nachytáte, než by se volovi narodilo hříbě. Uvidíte, že to hříbě
+bude vaše. Jen mě proboha neprozraďte, nebo se mnou bude zle." V podvečer si pan
+soudce vyšel na procházku. A co nevidí? 
+
+Na zpáteční cestě se chalupník zase zastavil ve mlýně. Panímáma se kolem něj
+točila a snášela mu jídla a pití, co hrdlo ráčilo. Než se uložil ke spánku,
+poprosil mlynářku, aby mu stolek schovala na bezpečné místo a hlavně aby mu
+neříkala: "Stolečku, prostři se!" Mlynářka dala stolek do komory, a když v domě
+všichni usnuli, celá nedočkavá se hnala ke stolku, aby zjistila, jaká kouzla
+umí. Řekla: "Stolečku, prostři se!" a stolek byl hned plný všelijakých jídel,
+která by ani za tři dny nesnědla. 
+
+Tam seskočila z kočáru, odestlala postel a milého mužíčka do ní uložila. Ráno si
+urozený pán protíral oči a nemohl přijít na to, kde se to ocitl. Že by se jeho
+panská komnata změnila za jednu noc v obyčejnou světnici? Za chvíli přišla jeho
+žena a povídá: "Vyspal ses dobře, můj milý? Jak vidíš, sladce se spí i v selské
+posteli. Určitě se ti tu bude líbit." "Ale jak se to stalo? Cos to se mnou
+udělala?" "Tys zapomněl? Když jsi mě včera vyhnal z domu, dovolils, abych si s
+sebou vzala, co se mi nejvíc líbí. 
+
+"Žito zpátky nedostaneš," povídá stařeček, "ale vezmi si hůl a udělej všechno
+jako minule. Od toho kulhavého ducha si vypros stolek, který stojí před ním, a
+vrať se stejnou cestou zpátky." Chudák vzal hůl, přišel ke skále a třikrát na ni
+udeřil. Skála se otevřela, zlí duchové vyběhli ven a nechali uvnitř jen toho
+kulhavého, který byl železnými řetězy přikovaný k lavici. Duch se zeptal, co u
+nich hledá. "Jen to, co mi patří. Žito, které jste mi vzali." "Nemám tvoje
+žito," zamumlal duch. "Řekni, co za něj chceš." "Nic jiného než ten stolek,
+který stojí před tebou." 
+
+"Nechápu. Jak mi může pomoct plavání?" "Špatný plavec se musí velmi namáhat, aby
+se udržel nad vodou. Dobrého plavce voda nese." Obtížná cesta K mistrovi přišel
+nový žák a vyprávěl, že na své cestě došel na skryté místo v Himalájích. Tam žil
+guru, který měl dar vidět do minulosti i do budoucnosti. Měl i několik žáků,
+které vyučoval svým schopnostem. "Velmi to na mě zapůsobilo a zůstal jsem nějaký
+čas. Ale pak jsem cítil, že to není to, co hledám, a vydal jsem se dál. Teď jsem
+přišel k tobě a ptám se tě, jakému vědění vyučuješ." 
+
+A určitě existuje ještě mnoho takových zvyků, o kterých nikdo nepřemýšlí. Kdyby
+se o nich ale vědělo a lidé se jich vzdali, byli by pak schopni překonat svůj
+žalostný stav." Poznatek "Pověz mi, mistře, co musím dělat, abych se přiblížil
+Bohu?" prosil žák. "Abys dosáhl k Bohu, musíš vědět dvě věci: Za prvé, že
+veškeré tvé snažení bude marné." "A za druhé?" "Za druhé, jednej přesto tak,
+jako kdybys o tom prvním vůbec nevěděl," doporučil mistr. Vědění Intelektuál se
+ptal mistra: "Znáš nějakou pravdu, která je uznávána a respektována všemi živými
+tvory?" "Jak bych ji mohl znát?" řekl mistr. 
+
+Znenadání před ním začalo tančit světýlko a z jeho mihotání sem a tam poznal, že
+mu svítí světluška. Ulevilo se mu a zeptal se: "Řekni mi, světluško: Proč svítíš
+jenom ve tmě?" "Vy lidé nás vidíte, jenom když je kolem vás tma. Ale my svítíme
+pořád. Když je světlo, vůbec si nás nevšimnete. Proti slunci ale nic nezmůžeme."
+Život po životě Dva roky po narození dcery otěhotněla mladá matka znovu, v jejím
+lůně rostla dvojčata. Stejně jako se vyvíjela jejich tělíčka, rostlo i jejich
+vědomí a tu si všimli jeden druhého. Naplnila je radost ze života. 
+
+Mistr mu stroze a drsně přikázal, aby neprodleně zanechal studia a ihned opustil
+jeho dům. Sotva návštěvník odešel, zeptal se mistra jeden dosti vyděšený žák, co
+ho přimělo k takovému neobyčejně příkrému chování. Zatímco mistr přemýšlel, jak
+to žákovi co nejsrozumitelněji vysvětlit, vletěl do místnosti pták, poletoval
+sem a tam a hledal cestu ven. Mistr vyčkal, dokud se pták vyčerpaně neusadil
+blízko otevřeného okna - a najednou hlasitě zatleskal. Vyděšený pták vyletěl
+přímo na svobodu. "Moje zatleskání způsobilo ptákovi šok," řekl mistr, "a snad i
+moje chování tomu návštěvníkovi." Zvyk 
+
+Jdi tedy a střež pramen mým jménem." Stráž vyvedla beduína potmě a tajnými
+chodbami ven z paláce i z města, aby jeho uši nezaslechly zurčení vodotrysků a
+jeho oči nezahlédly ani jedno z četných jezírek v kalifově parku. Tajemství
+Mistře, prosím tě," řekl žák, "prozraď mi tajemství života." "To nemohu," odmítl
+mistr. "A proč ne?" "Protože to je tajemství." Skromnost Rybář vytáhl síť a
+našel v ní starou láhev. Otevřel ji a zle se vylekal, když z ní vystoupil mocný
+duch. "Osvobodil jsi mě, proto ti splním tři přání. Vyslov své první." 
+
+Pokud mi budete důvěřovat, každý dostane, po čem touží a nikdo nepřijde zkrátka.
+Ze čtyř přání udělám jedno a čtyři rozhádaní muži budou jako jeden šťastný!"
+Ohromeni tímto zásahem, provázeným záplavou cizích slov, kterému bůhvíjak, ale
+rozuměli, podali mu s určitou nedůvěrou své peníze, doufajíce v zázrak, který
+jim slíbil. Domorodec šel s jejich penězi k prodavači a přinesl celou náruč
+toho, čeho se dožadovali: hroznového vína. Začátek Všude se mluvilo o válce.
+Bojovalo se sice daleko, rodiče si ale stejně nevěděli rady, jak mají svým dětem
+vysvětlit tu hrůzu, která se vtírala do jejich domova. 
+
+Mezitím se dozvěděly, že na vedlejším domě má být instalována pamětní deska na
+památku velkého hudebníka, který žil v tomto domě tři roky během svých studií.
+Aby se jedna před druhou nezesměšnila, každá zvlášť si předem zjistila, co má
+být na tabuli vyryto. Po cestě do své oblíbené kavárny se zastavily před
+sousedním domem. Navzájem se upozorňovaly na krásnou pamětní desku. "Zde žil ten
+slavný hudebník." předčítala jedna, a druhá doplnila: "Vespod je letopočet a v
+rohu vpravo dole menším písmem stojí 'Městský úřad' a jméno našeho města."
+Holčička ze sousedství obě dámy užasle poslouchala a pak se smíchem vykřikla: 
+
+"Dvanáct říkáš?" Teď spočítala pytle i matka a zakřičela: "Starosto!" Ruch se
+utišil a starosta se vynořil z davu. "Starosto! Tady stojí dvanáct pytlů mouky.
+Takže se muselo vrátit dvanáct mužů. Přesně tolik, kolik jich odešlo." Pak
+počítal osobně sám starosta a došel ke stejnému výsledku. "Skutečně! Dvanáct
+pytlů! Ten ztracený se musel vrátit!" uzavřel nekompromisně. "Opravdu! Přemohl
+medvěda úplně sám!" křičeli rolníci. "Vrátil se! Úplně beze zbraní, jen holýma
+rukama a vlastní silou zabil nejmocnějšího medvěda v tmavém lese! Ať žije
+přemožitel medvěda! Jaká čest pro naši vesnici, že má ve svém středu takového
+hrdinu!" 
+
+Počítal jen ty, které viděl, a když se opakovaně dopočítal pouze jedenácti, krve
+by se v něm nedořezal. "Pomoz nám samo nebe!" křičel: "Jeden chybí!" "Jak může
+jeden chybět? Pořád jsme se přece drželi pohromadě! Co se mohlo stát?" volali
+jeden přes druhého. "Sám nevím! Počítejte sami!" A protože každý z nich stejným
+způsobem kontroloval počet přítomných, bylo jejich zděšení brzy obrovské, každý
+totiž skutečně napočítal jen jedenáct. Jeden se ztratil. A začali hořce bědovat.
+Semkli se k sobě a ustrašeně se rozhlíželi kolem. "Posledního z nás určitě lapil
+medvěd!" přemýšlel nahlas jeden z nich. 
+
+Zavedl svého syna k nenápadným dveřím, otevřel je a společně vstoupili do
+místnosti bez oken, která snad už skromněji vybavena být nemohla. Stál tam jen
+starý zašpiněný psací stůl přitlučený na ocelové konstrukci, oprýskaná dřevěná
+židle a před ní na desce stolu ležel velký opotřebovaný poznámkový blok. Na
+stěně visely staré modré montérky. To bylo všechno. Nic víc nebylo v místnosti k
+vidění. "Sem jsem chodíval každé ráno, přemýšlel a rozhodoval se. I ty budeš
+bezpochyby postupovat jinak než tvůj otec, abys sis zajistil budoucnost. Ale
+každý den jsem byl tady, abych nezapomněl, odkud jsem přišel. 
+
+Během lovu se král ztratil svým průvodcům a celé hodiny jezdil lesem, aniž
+potkal jediného člověka. Pak mezi stromy uviděl stoupat tenký proužek dýmu a
+zamířil k němu. Přijel k domu drvoštěpa, který se zrovna chystal k jídlu. Král
+sesedl z koně, přistoupil ke starci a řekl: "Já jsem tvůj král a budu tvým
+hostem, protože jsem hladový. Co to vaříš?" "Fazole," řekl stroze drvoštěp.
+"Rozdělíš se se mnou? Konec konců jsem král a rád se ti odměním." "Ne,"
+odpověděl muž, "protože je jich dost jen pro jednoho, a kdybych se nenajedl,
+nemohl bych dělat svou práci. 
+
+"Co kdyby ses těšila z toho, že jedna tvoje dcera při slunečném počasí může
+prodávat sandály, a pak se radovala z toho, že když prší, tvá druhá dcera prodá
+deštníky. Tak bys měla důvod se pořád radovat." Sousedé byli překvapeni, jak se
+žena postupně změnila. Netrvalo dlouho a místo o "ubrečené ženské" se mluvilo
+jen o "usměvavé dámě". Vězení Traduje se, že moudrý král Šalamoun rozuměl řeči
+ptáků. Jednou k němu přišel muž, který choval ve zlaté kleci slavíka. "Už tři
+roky mám tohoto slavíka, který je radostí mých dnů," vyprávěl králi. 
+
+Hrál hazardní hry, kupoval si losy, spekuloval s akciemi, četl horoskopy, radil
+se s astrology a jednoho dne vstoupil do pracovny Madam Soleil. "Prosím
+kompletní věštbu," řekl . Slavná věštkyně přikývla. Ptala se hvězd, četla mu z
+ruky, dívala se do křišťálové koule a vykládala karty. Pak znovu přikývla.
+Zvědavý a rozrušený mladý muž netrpělivě poposedával na židli a jeho obličej se
+rozzářil, když mu Madame Soleil řekla: "Vypadá to s vámi dobře. Neboť ve vaší
+zahradě je zakopán velký poklad. Abyste ho našel, musíte učinit následující: 
+
+Chtěl ještě vidět svět, než bude příliš starý a pokud mu to ještě přinese štěstí
+- proč se nevydat na bohatý sever? Nasedl do vlaku a za pár dní vystoupil v
+Berlíně. Počasí bylo sychravé, choulil se ve snaze skrýt obličej za límcem
+bundy. Ale nedal se chladným přijetím odradit a toulal se ulicemi, zvědavý na
+město, které mu mělo přinést štěstí. Z nějakého náměstí k němu dolehl hluk a on
+chtěl vidět, co se tam děje. Ale jak se blížil, zpozoroval ruch a policii, a
+najednou ho někdo strhl k zemi. 
+
+Cestovali pouští sedmý den, když je znenadání ze zálohy přepadlo čtyřicet
+lupičů. "Omare, rychle, poraď si s nimi, zažeň je, kradou naše zboží!" křičel
+kupec v nejvyšším rozčilení. Ale Omar zůstal sedět a řekl jen: "Jen je nech."
+Jedna polovina bandy držela členy karavany v šachu a ostatní banditi shrabovali
+kořist. "Omare, pohni se už konečně! Zažeň ty lotry! Kradou můj majetek!" zuřil
+kupec. "Tak ať," řekl Omar. Se zoufalým vztekem kupec sledoval, jak lupiči plení
+jeho majetek a žádný z jeho mužů se jim ani v nejmenším nestaví na odpor, aby
+zachránil alespoň holý život. 
+
+Nemohli se dohodnout, a tak šli po koupeli v lázních každý svou cestou. Jeden
+šel do mešity. Když po modlitbě vycházel ven, spadla ze střechy taška a ošklivě
+mu poranila rameno. Druhý si koupil pálenku a strávil noc s prostitutkami. Když
+za ranního šera vrávoral domů, šlápl na peněženku, ve které našel sto dinárů.
+Další pracovní den jeden druhému vyprávěli, co zažili, a velmi se divili
+vrtošivému osudu. Rozhodli se, že se na to, co se jim přihodilo, zeptají imáma.
+Znalec Písma je vyslechl, chvíli přemýšlel a pak jim vysvětlil souvislosti. 
+
+Od něj jsem se sice všechno naučil, ale nemám žádnou budoucnost, když
+neuskutečním své vlastní nápady. Když vyrobím precizní přístroj s potřebnými
+zlepšeními, která je podle mě nutné provést, pak bych mohl zaplnit mezeru na
+trhu i přes silnou konkurenci." Trvalo dva roky než z jeho prvních prototypů
+vznikl funkční přístroj. V té době neměl ani chvilku volnou a velmi se zadlužil.
+Ale hned na prvním průmyslovém veletrhu získal tolik zakázek, že to jeho malé
+firmě zajistilo práci na víc než rok. 
+
+"Ó Pane, teď přišel čas, vyznat se ze svých hříchů a navzájem si odpustit."
+Potom nahlas přečetl všechna svá pochybení. Když skončil, vyndal mnohem větší a
+tlustší sešit a otevřel ho. A znovu řekl: "Ó Pane, protože se musíme vyznat ze
+svých hříchů a navzájem si odpustit, přečtu v hodině zúčtování také tvoje
+hříchy." A potom nahlas četl všechny starosti, nemoci, ztráty, neštěstí a rány
+osudu, které on a jeho synové v průběhu roku utrpěli. Když dočetl do konce,
+řekl: 
+
+"Jak mám vědět, kdy začíná nový rok? Zpívám, protože chci. A to je všechno!"
+Hledání Jednoho krásného letního dne uspořádalo pár přátel společně se svými
+přítelkyněmi piknik. Znali se už nějakou dobu, ale jedna dívka byla mezi nimi
+nová. Když se najedli a napili, bezstarostně se bavili různými hrami a čas jim
+příjemně utíkal. Jen ta nová dívka se nápadně držela stranou a nikdo si jí téměř
+nevšímal. Využila tedy příležitosti, popadla několik kolem ležících cenných věcí
+a zmizela. Když krádež konečně zpozorovali, vydali se mladí muži rychle za
+zlodějkou. 
+
+Jak jste to vy dva dokázali?" Místo odpovědi se matka sehnula a do obou dlaní
+nabrala hrst písku. Pravou ruku pevně sevřela a ze zaťaté pěsti se písek začal
+sypat. Čím víc dlaň tiskla, tím rychleji unikal z jejího sevření. Potom dlaň
+otevřela, leželo na ní už jen několik málo zrnek a na její pokožce se ukázaly
+jeho otisky jako stovky malých jizviček. Z druhé dlaně ale udělala misku. A i
+když rukou pohybovala sem a tam, nahoru a dolů, zlatý a třpytící se písek klidně
+spočíval v její otevřené dlani. 
+
+"Vězte, že teď Všemohoucí a jeho nebeské zástupy obestoupili krejčího, aby ho
+vyslechli a že se celý svět raduje z jeho slov!" Dračí síla Představený zenového
+kláštera pověřil malíře, aby vyzdobil střechu chrámu co nejvěrnějším obrazem
+draka. "Ale já jsem ještě nikdy neměl to štěstí vidět draka!" naříkal malíř.
+"Jak ho tedy můžu namalovat v jeho pravé podobě?" "Však tady kolem nás je draků
+dost!" odpověděl představený. "Musíš se jenom umět dívat kolem sebe!" Aby se
+naučil vidět jako představený, cvičil se malíř v zenové meditaci. Po několika
+letech trpělivého učení pospíchal jednoho rána k představenému a vzrušeně
+křičel: 
+
+Jeden panovník v Orientu nechal všude po své zemi rozvěsit velká plátna se svým
+portrétem. V hlavním městě zdobily stěny domů jeho dvacet metrů velké portréty.
+Všechny ukazovaly panovníkajako otce vlasti, jak hladí děti a rozdává almužny
+nebo jako nepřemožitelného hrdinu, který se ohání šavlí a uhání tryskem vpřed,
+přemáhá nepřátele a drží ochrannou ruku nad svým lidem nebo ho slovy plnými síly
+a moci povzbuzuje. Nechával si říkat "lev", neboť byl toho mínění, že se mu
+nikdo nemůže rovnat, co se týče moci, síly a krutosti. 
+
+"Kdo neumí ustoupit a něčeho se vzdát, nesmí se pak divit následkům," řekl mistr
+a vyprávěl příběh o mušli a sluce. "Mušle se vyhřívala na slunci, lasturu široce
+otevřenou. To přivábilo sluku, které měkké maso mušlí velice chutnalo. Sotva
+ovšem vnořila svůj špičatý zobák dovnitř, mušle lasturu pevně zaklapla. 'Jestli
+nepovolíš, do dvou dnů vyschneš,' cedila sluka skrz sevřený zobák. 'Když
+nepovolím, zemřeš za dva dny hlady,' cedila mušle skrz zavřenou ulitu. A zatímco
+se takhle přely, šel kolem rybář a polapil je obě dvě." Těžký osud Žal z
+předčasné smrti jejího jediného dítěte málem připravil mladou ženu o rozum. 
+
+Pouze ten, kdo své konání propojí s touhou, dostane se opravdu dál." Povrchnost
+Jeden muž chtěl bezpodmínečně vstoupit do učení a mistr s ním dlouho hovořil. Na
+konci rozhovoru se s ním rozloučil se slovy, že mu svoje rozhodnutí brzy sdělí.
+Druhý den poprosil mistr počestného a zámožného obchodníka, aby muži nabídl
+jisté a dobře placené místo ve svém obchodě, ale aby mu ani slovem nenaznačil,
+že to byl mistrův nápad. Brzy potom dostal mistr od návštěvníka dopis: "Přízeň
+osudu tomu chtěla, dnes jsem dostal nabídku od jednoho z nejvýznamnějších
+podnikatelů našeho města, kterou ani při nejlepší vůli nemohu odmítnout. 
+
+"Proč jsi přišel tak náhle? Vzpomínám si, jak jsi mi slíbil, že ke mně včas
+vyšleš posla, který mi oznámí tvůj příchod," stěžoval si stařec. Neposlal jsem
+ti jen jednoho posla, ale rovnou sedm," odpověděl anděl smrti. "Sedm? Nevšiml
+jsem si ani jednoho!" "Ano, to jste celí vy, lidé. Myslíte, že když posly
+ignorujete, nic se nestane. Ale tebe navštívili všichni." Ukázal na jeho oči a
+řekl: "První posel, kterého jsem ti poslal, byl tvůj slábnoucí zrak. Druhým
+poslem byl tvůj zhoršující se sluch. Třetí posel sbíral tvé zuby jeden za
+druhým. Čtvrtý posel přebarvil tvé černé vlasy na bílo. 
+
+A nejen u jedné kostky, ale u všech z poslední dodávky. Rozezleně jel k
+sedlákovi a obvinil ho z podvodu. Ten se ale vinen necítil a jenom řekl, že
+udělal všechno stejně jako vždy a nic na tom neměnil. "Uvidíme se u soudu,"
+křičel vztekle pekař a pospíchal k rychtáři, aby vznesl žalobu. Rychtář nechal
+obviněného předvést k výslechu. "Těší mě, že jsi tak klidný," řekl sedlákovi,
+"ale vznesené obvinění musím brát vážně. Tato váha jasně ukazuje, že tvoje kusy
+másla váží jen dvě a půl libry místo tří liber, jak zněla dohoda." 
+
+"A jak se bránil tomu obrovi holýma rukama, ten na něj dýchnul svým smrdutým
+dechem a rozdrtil ho v sevření svých tlap!" přidal se další. "Náš kamarád nebyl
+jen statečný, byl taky přátelský a měl dobré srdce. Co jen řekneme jeho vdově a
+dětem! Chudáci! Jako by život nebyl už takhle dost těžký, ještě musí nést takový
+osud." Tak pokračovali v tíživých obavách dál, až konečně dorazili do vsi, kam
+vstoupili za hlasitého bědování. Vesničané se hned seběhli a všichni křičeli a
+naříkali zároveň. 
+
+Ale kamkoli přišla, všude se jí lidé svěřovali se svým těžkým osudem: někde byla
+špatná úroda, jinde někoho porazil strom, tam někdo zůstal na moři, někde shořel
+dům, jinde zemřel živitel rodiny - a ona, která sama nesla svůj těžký úděl a
+rozuměla bolesti ostatních, se snažila pomáhat a utěšovat. A pozvolna cítila, že
+se vyrovnává se svým zármutkem, a ve svém srdci pro něj udělala místo vedle
+šťastných vzpomínek. Když se vrátila domů, všichni užasli nad klidem v její duši
+a rádi k ní chodili na návštěvu a pro radu. Zpráva 
+
+Rachel běžela k synovi, vzala ho do náruče, hladila a líbala, zkoumala, jestli
+se mu nic nestalo. Pak zvedla oči k nebi a zvolala: "A co čepička?" Úhel pohledu
+Učenec byl předvolán před komisi, aby vyvrátil obvinění, že ve své argumentaci a
+provedení důkazů nepostupoval logicky. V den zkoušky si vzal do ruky knihu a
+posadil se obráceně na osla. Tak četl a popojížděl před velkými okny zasedacího
+sálu, dokud nebyl vyvolán jeho případ. Poté, co byly proti němu vznesené výtky
+přečteny, odůvodněny a dostal slovo, zeptal se předsedajícího: 
+
+Bránil se rukama nohama, ale marně, spolu s dalšími lidmi ho strčili do nějakého
+vozu a zavřeli do cely. Místo v moři štěstí se ocitl uprostřed bídy. Seděl
+uvězněný za mřížemi, všechny kosti ho bolely a nezbývalo mu než čekat, co
+přijde. O několik hodin později si zapsali jeho osobní údaje, vzali mu otisky
+prstů a odvedli ho k výslechu. Jako vzdělaný syn bohatého otce se mohl s
+komisařem domluvit anglicky. Cestovní doklady měl v pořádku, jízdenka
+dokazovala, že právě přijel a s radikálními demonstranty neměl nic společného, a
+proto komisař nebyl zas až tak nepříjemný. 
+
+A nemohl vyrůstat na krásnějším místě, než byl přepychový rodný dům, obklopený
+nádhernou zahradou. Ale jeho otci, který toto bohatství získal čilým
+obchodováním a neúnavným shromažďováním, nikdy nepřišlo na mysl, těšit se ze
+všech těch pokladů, ušlechtilého nábytku, látek, svícnů a skla, pěkných stromů a
+vzácných květin. Jeho cílem bylo svůj majetek dobře zajistit a znásobovat. Moc,
+kterou mu jeho peníze přinesly, využíval k tomu, aby získal ještě více peněz a
+vlivu. Tak on ale žít nechtěl. Tím si byl jist. A celý život se zatěžovat
+správou zděděného majetku, to ho také nelákalo. 
+
+To přece vůbec není pravda, že by Kanada válčila se Spojenými státy." "Chceš ze
+mě před tím dítětem udělat lháře? Jen se snažím něco vysvětlit, a ty jen
+kritizuješ a nic se ti nelíbí. Když myslíš, že bys to zvládla líp, vysvětli mu
+to sama. Já už neřeknu ani slovo." "Jak to se mnou mluvíš před tím dítětem?
+Neumíš se ovládat? Vždycky musíš." "Přestaňte se hádat!" přerušil je syn. "Už si
+dovedu představit, jak vznikají války." Hodnota Dvě sousední knížectví spolu
+byla ve sporu, protože si obě dělala nárok na přehradu, která jejich země
+chránila před záplavami. 
+
+Blízké okolí už prošel a pořád jen číst se za určitou dobu také omrzí. Dostal
+chuť být sedlákovi také trochu užitečný a šel se ho zeptat, s čím by mu mohl
+pomoct. Ten nechtěl dát najevo svou nedůvěru vůči soudcovým zkušenostem se
+zemědělstvím a jeho schopnosti vykonávat fyzicky namáhavou práci. Ale potom
+vymyslel vhodný úkol a zavedl soudce do stodoly. "Brambory se musí roztřídit,"
+vysvětlil svému hostu, přitáhl několik pytlů a jeden z nich vysypal. "Jednoduše
+udělejte tři hromady: na první hromadu dejte malé brambory, na druhou střední a
+na třetí velké!" 
+
+A kromě toho jsou moje fazole cennější než všechen tvůj majetek. Ty chceš moje
+fazole, ale já nechci nic z toho, co nazýváš svým vlastnictvím. Proto jsou mi
+moje fazole přednější. Jen se podívej, k čemu ti je majetek a říše plná
+závistivců, intrikánů a nepřátel. Já mám jen svou chatrč, svou práci a své
+fazole a nemusím o nic soupeřit. A tak to taky zůstane." Král se podíval na
+nepochybného majitele fazolí a vybavila se mu jeho vlastní nejistá moc a říše
+plná rozporů. Zamyšlen a beze slova odjel pryč. Jak prosté Jeden mladý muž žádal
+mistra o radu. 
+
+Jednou v zimě, kdy už nebylo po turistech ani vidu ani slechu a místní muži
+včetně Mirca si vychutnávali sklenku vína, zeptal se ho číšník, proč si vždycky
+bere méně hodnotnou minci, když by stejně tak lehce mohl mít v kapse
+dvojnásobek. "To máte tak," odpověděl Mirco a zhluboka se napil, "tak hloupý
+zase nejsem, abych si zkazil obchod tím, že bych si vzal hodnotnější minci.
+Místo dvou mincí na výběr by mi už nikdo nenabídl ani haléř." Odplata Bohatý
+měšťan pozval mistra na oběd. Když ten však v určený čas dorazil, pán domu ho
+přijal rozezleně. 
+
+Po bohoslužbě se ještě chvíli zdržel a modlil se ke svatým . Potom vztáhl ruce k
+obrazu Pantokratóra Všemohoucího a prosil, aby mu seslal něco k jídlu, trochu
+masa a zeleniny, chleba a sýra a pár oliv by velmi potřeboval. Ano, a aby
+nezapomněl, láhev ouza by byla nanejvýš vítána. Jeho prosby slyšela kostelnice a
+řekla: "Neměl bys ve svém věku radši prosit Boha, aby posílil tvou víru a
+ochránil tě před hříchy, abys v den posledního soudu neupadl do věčného
+zatracení, než žádat o láhev kořalky?" "Milá paní," řekl stařec, "prosil jsem
+Boha o to, co mi chybí k životu. 
+
+"Opakuji přece stále dokola, že jsem máslo zvážil stejně jako vždycky, a když to
+předtím bylo v pořádku, musí to být v pořádku i teď." "A jak tedy vážíš máslo
+bez závaží?" "Na jednu misku vah položím jeden z třílibrových bochníků chleba od
+pekaře, a na druhou dám tolik másla, aby váha byla v rovnováze. Co na tom tedy
+může být špatně?" "Špatná je váha chleba," řekl rychtář a nechal zatknout
+pekaře. Beze slov Každé slovo toho druhého bylo chápáno jako obvinění, každá
+omluva jako výčitka. Zdálo se, že manželé si nikdy nemohou porozumět. 
+
+Kořeny těchto příběhů sahají až k předbudhistickým časům Indie, starověké Číny,
+Japonska a k zemím raného islámu a židovství. Prošly starými kulturami a
+středověkem a byly vyprávěny stále znovu a pokaždé jinak - jako poučné rozpravy,
+přirovnání, podobenství a bajky, jako japonské zenové koany, najdeme je ve
+spisech křesťanských poustevníků, můžeme je dokonce zaslechnout jako frašky a
+anekdoty. Složení se měnilo, ale pro život nezbytný vitamín zůstal. Jako
+pozitivní vzpruha působí na rozum a duši a přispívají k potěše srdce, která je
+nezbytná k tomu, aby byl zdravý celý člověk, ne jen tělo. 
+
+"Když už jste mi všechno vzali, udělejte mi na odškodněnou aspoň malou
+laskavost," vybídl kupec vůdce banditů. "Co by to mělo být?" zeptal se ten
+velkoryse. "Chci, aby všichni tví muži dali jeden po druhém pořádnou facku tady
+tomu hlupákovi Omarovi." "Bude nám potěšením," řekli lupiči a první z nich
+uhodil Omara silně do tváře. Ten se při tomto pohlazení větru ani nepohnul.
+Lupiči byli stále troufalejší, protože otrok jejich rány přijímal se stoickým
+klidem, jako by mu na kůži dopadaly dešťové kapky. Když se do něj pustili
+pažbami pušek, odháněl jejich rány jako dotěrné mouchy. 
+
+Sousedé se ji snažili utěšit a poradili jí, aby vyhledala známého mudrce, který
+bydlel v klášteře vzdáleném dva dny cesty. Doufali, že tato krátká cesta alespoň
+trochu zmírní zármutek truchlící matky. Zoufalá žena dorazila do kláštera a mezi
+vzlyky úpěnlivě prosila mistra, aby jejímu synovi vrátil život. "Přineseš-li mi
+hořčičná semínka z domu, kde ještě nikdy nikdo nezažil trápení, a já nasadím
+všechny své síly, abych tvého syna znovu přivedl k životu," vyzval matku. Plna
+nové naděje opustila žena klášter a vstoupila hned do prvního domu, aby
+přednesla svou žádost. "Žádné trápení - co tím myslíš? 
+
+"To je ta pravá." "Ale jak jsi poznal?" zeptala se nanejvýš zaskočená dáma.
+"Není vždy snadné být považován za mistra a nazýván moudrým. Ale mnohem těžší je
+být včelou a neomylně poznat to pravé - stejně jako tato včelička, která
+přiletěla a usadila se na květu této rostliny. Ale nejtěžší ze všeho je být
+pravou květinou." Argument Mladý muž znal ve svém sousedství starého pána, který
+nepřetržitě četl. Jednoho dne ho mladík oslovil: "Vidím tě sedět dnem i nocí nad
+knihami. Řekni mi, proč pořád tak vytrvale čteš?" "Čtu proto, abych se dostal do
+nebe," odpověděl muž. 
+
+Posaďte pak prostě syna do čekárny, já si ho vyzvednu." Když zůstali sami,
+vybídl terapeut chlapce, aby si lehl na lehátko. Pak se natáhl vedle něj, objal
+ho tak, že chlapcovo ucho přitiskl ke svému srdci a neřekl ani slovo. Když
+uplynula hodina, dovedl chlapce do čekárny a požádal ho, aby počkal, že by ještě
+rád mluvil s jeho matkou. O něco později postrčila čerstvě načesaná matka svého
+syna znovu do ordinace. "Chtěl jsem vám jen říct, že jsem vašemu synovi
+promluvil do duše. Bude teď klidnější. Ale stejně myslím, že bych ho měl vídat
+častěji." Shoda 
+
+"Idiote!" křičel továrník, uvědomil si, že když ostatní selhali, musí jako vždy
+všechno udělat sám a pospíchal za mistrem. Tak rychle neběžel už celá léta a
+když se k mistrovi přiblížil na dvacet metrů, zavolal: "Zastav se konečně!" Ale
+mistr klidně pokračoval dál. "Tak stůj přece!" křičel podnikatel a ačkoli teď
+mohl mistra pohodlně dohonit, zdálo se, že se vzdálenost mezi nimi nezmenšuje.
+"Zůstaň stát, ať si s tebou mohu promluvit!" znovu zakřičel továrník. "Já stojím
+klidně," odpověděl mistr. "Kdo nestojí, jsi ty! Ty se zastav." Asi mě chce vodit
+za nos, pomyslel si podnikatel. 
+
+Když přešlo období smutku a syn se vrátil ke svému běžnému životu, dostal
+jednoho večera chuť zajít do hospody a vypít s přáteli pár skleniček. Vzpomněl
+si ale na svůj slib a počkal, a až ve dvě hodiny po půlnoci vstoupil do své
+oblíbené hospody. Jeho radostné očekávání se rázem proměnilo v pravý opak, když
+viděl své kamarády z mokré čtvrti namol opilé válet se v rozích a na podlaze.
+Znechucen odešel pryč a přísahal si, že už tam nikdy v životě nevkročí. Pár dní
+mu trvalo, než se s tímto zážitkem vyrovnal, ale potom ho napadlo navštívit
+nevěstku. 
+
+Ale to přece není možné, nemůže mě takhle nechat ve štychu, koneckonců jsem
+přece na auto odkázaný, rozčílil jsem se. Nemohl jsem pochopit, jak někdo může
+být takhle pohodlný. "Pochopte, pane," uvolil se k odpovědi, "když máme ještě
+tolik peněz, nebudu přece teď pracovat. A krom toho, vaše auto přece pořád
+jezdí!" Co se dá na tohle říct? Pašerák Omar byl pašerák. To věděl u hranic
+každý. Jenom ho nikdo nikdy nechytil při činu. Pokaždé, když Omar dorazil na
+hranice s oslem obtíženým nákladem, prohledali celníci velmi pečlivě všechny
+koše s nákladem i jeho samotného. 
+
+Ale většinou našli jen pár datlí nebo otepi slámy, které prozkoumali kousek po
+kousku, ovšem nic zakázaného v nich nenašli. "Jen počkej, ty šibale, jednou tě
+dostaneme," bručeli mrzutě, když ho stejně jako vždycky předtím museli nechat
+projít. Omar ale zároveň bohatl a to dráždilo jejich ctižádost ještě víc,
+protože si nikdo neuměl vysvětlit, jak si může dovolit život na vysoké noze,
+který si dopřával. Jakmile Omar vydělal dost peněz, přestěhoval se do sousední
+země. Postavil si velký dům s překrásnou zahradou a žil tam příjemně a
+spokojeně. 
+
+Rozplakal se a naléhavě prosil, aby ho pustil dovnitř. Otec v zajetí svého
+smutku jen křičel: "Zmiz konečně a nech mě o samotě!" Zklamaný a vyčerpaný vzdal
+nakonec chlapec své snažení a pomyslel si, že bude možná lepší přijít znovu
+ráno. Uložil se do rohu mezi domy a po několika hodinách spánku znovu zaklepal
+na dveře otcovského domu. Volal a prosil, ale otec byl neoblomný, v domnění, že
+s ním někdo z vesnice chce hrát podivnou hru. "Dej mi konečně pokoj a koukej, ať
+už jsi pryč," opakoval stále dokola. 
+
+Jednoho dne při svém putování narazili na malý potůček, který tam předtím nebyl.
+Pod jejich nohama vyrazil ze země a jim připadal jako dar, který seslalo samo
+nebe. Voda byla trochu kalná a mírně slaná, ale jim připadalo, že je to voda
+přímo z ráje, protože něco tak lahodného již dlouho nepili. "Takovou úžasnou
+vodu si nemůžeme nechat sami pro sebe," řekl muž. Donesu ji našemu pánovi, který
+takovou lahůdku jistě dokáže ocenit." Naplnil dva měchy, jeden pro sebe na cestu
+a druhý pro vládce, a vyrazil na cestu. 
+
+Viděl ho vyrůstat ve svém sice ne zrovna zámožném, ale přesto váženém domě,
+hýčkaného a rozmazlovaného ženami z celé rodiny, a proto mu nevěřil jeho pózu
+odříkání a askeze, kterou před časem zaujal spolu s některými svými kamarády.
+Nechávali si narůst vlasy i sotva rašící vousy, oblékali pouze bílou bederní
+roušku, jedli jen něco málo zeleniny, pili jedině vodu a nezabývali se ničím
+jiným než čtením náboženských knih a nekonečnými diskuzemi. Rozhodl se tedy, že
+se o svých pochybnostech přesvědčí, a poslal syna k jednomu nesmírně bohatému
+příbuznému, který byl v celé rodině považován za milovníka života. 
+
+I když mistrovi takové hry nebyly vůbec po chuti, kvůli chudým se přece jen o to
+chtěl pokusit. A také ho lákalo odhalit pravdu o umělých a přirozených věcech.
+Prohlédl si některé květiny pečlivěji a velmi ho udivilo, jak věrně řemeslníci
+zhotovili umělé květiny podle vzoru přírody. Zkoumat jednotlivě jednu květinu za
+druhou by trvalo hodiny, ne-li dny. Mistra začínal pomalu polévat pot. "Je tady
+velmi horko," obrátil se na svou hostitelku. "Dej prosím otevřít okna. Na
+čerstvém vzduchu se lépe přemýšlí." Okna byla otevřena. O několik minut později
+zamířil mistr přímo k jedné květině a řekl: 
+
+Jedna žena měla, jak se říká, stále slzy na krajíčku. Celý život se utápěla v
+slzách. Plakala tak dlouho a tak silně, až se jí oči zanítily, což pro ni
+znamenalo další důvod k pláči. Zavolali k ní lékaře. "Paní, mohu ti pomoci
+jedině tehdy, když mi něco slíbíš," řekl lékař. "Co mám slíbit?" vzlykla žena.
+"Přestaň konečně plakat! Jinak nemohu tvoje oči zachránit!" "Ale," zaúpěla žena,
+"k čemu jinému by oči byly, když ne pro pláč?" Způsob myšlení Mistr navštívil
+ženu, které ve vsi přezdívali "ubrečená ženská," protože neustále plakala a
+naříkala. 
+
+Nad rozbouřeným mořem ležela hustá mlha a viditelnost ztěžoval také rychle
+padající soumrak. Ohromná válečná loď si neúprosně razila cestu vlnami vstříc
+svému tajnému cíli, který znal jen admirál. "Světlo na pravoboku!" hlásila
+hlídka. Admirál vydal rozkaz k okamžitému vydání signálu: "Jste na kolizním
+kurzu! Doporučuji vám změnit kurz o 20 stupňů!" Bezprostředně nato obdržela
+válečná loď zprávu: "Pozor! Ihned změnit kurz o 20 stupňů!" Admirála tato
+zpráva, která zněla jako ozvěna jeho příkazu, poněkud rozladila a nechal vyslat
+zpět: "Tady je válečná loď. Ihned změňte svůj kurz!" 
+
+Teď si chtěla své právo vynutit válkou. Když se mistr dozvěděl, že nepřátelská
+vojska už stojí proti sobě a každou chvíli může vypuknout nesmyslné krveprolití,
+snažil se zabránit nejhoršímu. Pospíchal k vojenskému táboru a prosil oba
+panovníky, aby se s ním sešli u přehrady a naposled se pokusili o smír. "Má
+tahle přehrada, která chrání lidi ve vašich knížectvích, ještě nějakou jinou
+hodnotu?" ptal se mistr obou vládců. "Ne, sama o sobě žádnou hodnotu nemá,"
+odpověděli. "Když proti sobě povedete válku, nezemře mnoho vašich mužů a možná i
+vy sami?" "Ano, to je možné." 
+
+"Co tě to napadá, chtít zpátky peníze? Obelhal jsem tě snad? Otrok tě přece
+zachránil a poradil si se čtyřiceti muži, přesně tak, jak jsem ti říkal!"
+rozhorleně se bránil obchodník. "To je všechno pravda," odpověděl kupec, "ale
+nemůžu podstoupit riziko, že mě někdy přepadne dvacet nebo třicet chlapů a bude
+mě chránit ten, kdo reaguje až na čtyřicátého!" Odvaha Po smrti svého správce
+hledal král na toto důležité místo nástupce, a svolal proto všechny dvořany.
+Dovedl je k mohutným dubovým dveřím, které byly pobity železnými pláty a
+opatřeny těžkým zámkem. 
+
+Správci byli řádní a spolehliví, mohl si tedy klidně vzít rok volna a užívat si:
+nemyslet na obchody, cestovat kam bude chtít, poznávat nové země a jejich
+kulinářské pochoutky, vychutnávat si na své jachtě vítr a mořské vlny. Ale
+nakonec to dopadlo jinak, než si plánoval: Lékaři u něj zjistili smrtelnou
+nemoc, jejíž původ neznali, a proto nemohli ani ovlivnit její vývoj. "Dám vám
+polovinu svého majetku, když mě dopravíte na nejlepší kliniku na světě a zbavíte
+mě hrozby smrti!" nabízel. "To není možné na žádné klinice na světě," řekli
+lékaři. 
+
+"Zmiz, vůbec tomu nerozumíš," sotva popadal dech kos. "Každý má své vlastní
+nebe!" Vtom se z blízké lípy snesl list a dopadl hned vedle kosa. To znamení
+zániku světa jej vyděsilo natolik, že se obrátil a rychle uletěl. Nebe však
+zůstalo tam, kde bylo. Problém Prázdniny na venkovském statku - soudci a jeho
+ženě se to zdálo jako nejvhodnější dovolená pro ně a pro jejich dva malé syny.
+Hoši by se tam mohli vydovádět a oni budou odpočívat pod ovocnými stromy a číst
+si. Týden poklidně uběhl a soudce se pomalu začínal nudit. 
+
+A vzhledem k tomu, že si rady nevěděli ani učenci ani nikdo ze zkušených mužů
+činu, nesnažil se ani nikdo z nižších vrstev dvořanů. Všichni jen stáli a tupě
+zírali do prázdna nebo gestikulovali před dveřmi, občas se někdo chtěl předvést
+a řekl: "Mělo by se.", "Muselo by se.", "Snad by se mohlo.", ale nikdo se k
+ničemu neměl. Pouze jeden mladý lovec přistoupil blíž, pozorně se podíval, sáhl
+tu a tam, trochu zatáhl a pak jednou škubl zámkem dolů a západka vyskočila. Král
+totiž záměrně nenechal zámek dobře zapadnout, když úkol uděloval. Lovec snadno
+otevřel těžké dveře. 
+
+Připomněl si slib, který dal svému otci, a tak potlačil svou žádost a teprve dvě
+hodiny po východu slunce zaklepal na dveře krasavice. Otevřela ospalá coura a
+obořila se na něj ochraptělým hlasem, co tady chce v tuhle hodinu, ať laskavě
+táhne k čertu. Návštěvník dobře slyšel její hlas, rozuměl i významu slov, nemohl
+však odtrhnout oči od její tváře, na které byl rozmazán pudr a líčidla, která v
+noci vytvářela její krásu, viděl rozcuchané slepené chomáče vlasů a všiml si
+děravé spodničkys utrženým ramínkem. 
+
+Byli šťastni, že se o jejich malé vesničce ve světě ví a že jim výdělky z
+letních měsíců zajišťují obživu na zbývajících osm měsíců. A od té doby, co
+jeden z cestovních průvodců pocítil potřebu napsat o tomto místě něco nového a
+originálního, proslavil se místní blázen daleko za hranicemi svého bydliště a
+zajistil si slušné příjmy. Průvodce totiž informoval o tom, jak je vesnička
+romantická, výhled velkolepý, jídlo znamenité a ceny tak nízké, že si dokonce
+vesnický blázen Mirco raději vybere minci v hodnotě čtvrt dináru, protože je na
+pohled větší než mince v hodnotě půl dináru. 
+
+"Ale buď tak laskavý a vyšli posla, který tě ohlásí, abych se na tvůj příchod
+mohl připravit a nebyl tak jako dnes náhle zachvácen strachem ze smrti." Anděl
+mu to slíbil, schoval meč do pochvy a zmizel. Od té doby muž tvrdě pracoval a
+postupně získal určitý majetek, takže jeho děti mohly chodit do školy a vyučit
+se řemeslu. Na sen o andělu smrti už dávno zapomněl. Svým dětem vystrojil svatby
+a na kolenou houpal už dvě vnoučata, když nevyléčitelně onemocněl. Ležel ve své
+posteli, a v tom se před ním objevil anděl smrti s planoucím mečem. 
+
+Strýc, korpulentní a dobrosrdečný, hned uvítal svého asketického synovce bohatou
+hostinou, ale ten se nedotkl ani ryb ani husí pečínky, ani bílého ani červeného
+vína, spokojil se jen s trochou zeleniny a sklenicí vody. Nevšímal si ani
+pohledné kuchařčiny dcery, i když po něm při obsluhování nápadně házela očima.
+Stejně málo vlídných slov našel pro krásný park, ušlechtilé koně a naleštěný
+chrom strýcových aut. Poklady vinného sklepa, sbírky starých mincí, starožitné
+stříbro a přepychové šperky mu nestály ani za pohled. Strýc ale dál neúnavně
+nadšeně hovořil a vyprávěl a pak vyzval synovce, aby si s ním před večeří šel
+zaplavat. 
+
+"Pokud jsi rozuměl, tak můžeš být stejně tak bohatý, jako chudý." Upřímnost
+Nikdo netušil, kdo první vyslovil to ohavné podezření, ale šuškání skrývané do
+dlaní nebylo možno přeslechnout a významné pohledy ostatních mnichů, kdykoli
+Naitó procházel kolem, nešly přehlédnout. Představený si ho zavolal k sobě a
+naléhavě ho žádal, aby se už nikdy nevzpíral pravidlům řádu, a aby se na ranním
+procesí nedíval na tu hezkou mladou ženu a už vůbec se nepokoušel s ní
+promluvit. Naitó pokorně poklekl a se sklopenou hlavou řekl: "Odpusťte mi,
+mistře, jestli jsem se protivil nařízením řádu. 
+
+Ten pospíchal k otci, otevřel dveře, zahlédl, že něco padá, ale dřív než se ho
+to mohlo dotknout, tasil svůj meč a probodl tu věc skrz naskrz. Když kolem něj
+začalo vířit peří, smál se, ale to, že má peří opět posbírat, se mu už tak
+zábavné nezdálo. Poté, co na dveře umístil jiný polštář, zavolal k sobě mistr
+meče svého druhého syna. Ten otevřel dveře, viděl padat polštář, zachytil ho,
+pečlivě položil stranou a obrátil se k otci. Nejstaršího syna zkoušel otec
+stejným způsobem. 
+
+A tak se mnoho hostů bavilo tím, že po dobrém jídle zkoušeli Mirca, který stále
+posedával v blízkosti restaurace. Jakmile některý z nich zavolal: "Hej, Mirco,
+pojď sem!", aby mu nabídl mince na výběr, a Mirco se přihlouple zašklebil, lidé
+se už začínali pobaveně pochechtávat a předháněli se, kdo dá Mircovi dříve
+vybrat. Vesnický blázen si vždy bez zaváhání vybral tu větší z mincí, která ale
+měla poloviční hodnotu než ta menší. A také místní se pobaveně usmívali. Věděli
+totiž své. 
+
+Jednoho dne se jí zeptala stará ropucha, jak to jen dělá, že se jí tolik nohou
+nezamotá. Stonožka se zamyslela. Potom ustrašeně zalezla do svého doupěte a
+hloubala dál. A protože nemohla najít odpověď, neodvážila se vylézt ze svého
+úkrytu. A tam bídně zašla. Otázky a odpovědi "Mistře, když mi nemůžeš vysvětlit,
+jestli svět bude trvat věčně, odkud pocházím a co mě čeká, až zemřu, tak nevím,
+proč bych měl být dál tvým žákem," stěžoval si novic. "Slíbil jsem ti snad, že
+ti odpovím na tyto otázky, a zeptal ses mě už na to někdy?" 
+
+Najednou se s námahou zvedl z křesla, aby ukázal, jak jeho učitel, velký Baalšem
+Tov, při modlení vždy poskakoval, dokonce i tancoval. A vžil se do svého
+vyprávění natolik, že sám začal zvedat ruce a nohy, poskakoval a tančil po
+pokoji, jakoby byl nikdy revma neměl. A to se také už nikdy nevrátilo. Ano, tak
+se mají vyprávět příběhy! Půst Žák už tři dny nic nejedl a jen se občas trochu
+napil vody. "Kdo ti uložil tak přísný půst?" chtěl vědět mistr. "Já sám,"
+odpověděl žák zastřeným hlasem. "Snažím se bojovat proti svému já." 
+
+Přečetl nepřeberné množství duchovní literatury, navštěvoval semináře a
+přednášky, až se jednoho dne doslechl o velmi starém moudrém muži, který žije v
+jeskyni v Himalájích a zná tajemství života. Prodal a rozdal tedy celý svůj
+majetek a podle neurčitého popisu se vydal na cestu do Tibetu, aby toho mudrce
+našel. Celé měsíce procházel liduprázdnými horskými oblastmi, razil si cestu
+sněhem a ledem, až konečně ve výšce pěti tisíc narazil na jeskyni, ve které
+přebýval polonahý poustevník. Když konečně dorazil k cíli, bez zbytečných okolků
+se starce zeptal: "Řekni mi, co je život?" Poustevník chvíli hluboce přemýšlel.
+
+"Většinou ohřeju v mikrovlnce to, co je zrovna po ruce, nemám totiž moc času, ve
+dvě hodiny ho vozím jednou týdně na hodinu klavíru, dvakrát na trénink fotbalu a
+plavání, a pak ho samozřejmě vyzvedávám, protože ještě musí dělat úkoly. On je
+pak ale neposedný, i když to ještě nemá hotové, chce se dívat na televizi nebo
+hrát hry na počítači a pokaždé se dohadujeme, a proto jsme tady." "Nechte
+chlapce hodinu u mě. Uvidím, co pro něj mohu udělat." "Dobrá," řekla žena, která
+se mezitím několikrát podívala na hodinky, "stejně musím ještě ke kadeřníkovi,
+večer čekáme s manželem hosty. 
+
+I teď, když jsem vyhověl tvému přání a ty se mnou konečně hovoříš, tvoji duši
+drásá rozčilení, vášeň a žádostivost. Proto tvrdím: Já stojím, ale ty ne." Tehdy
+si muž uvědomil, že je štvanec, závislý na své dychtivosti, nesvobodný a
+spoutaný svým bohatstvím a touhou po uplatnění, otrok sebe sama. Zamyšleně se
+vrátil do své továrny, uspořádal všechny své záležitosti a předal své životní
+dílo do rukou nejstaršímu synovi. Pak se vydal následovat mistra. Soustředění
+Jeden mladý muž chtěl rychle a pohodlně zbohatnout. 
+
+Už se smráká a musel byste jet ještě nejméně dvě hodiny do okresního města, kde
+je malý hotel a kdo ví, jestli vůbec mají volný pokoj." Hovořil přátelsky a
+mladý psycholog byl zcela fascinován proměnou, kterou pozoroval na tom starém
+muži. "Velmi zajímavé!" pomyslel si a zmocnilo se ho pokušení ověřit si v praxi
+představu, kterou si o muži utvořil na základě svého studia. První dojem z něj a
+jeho laskavé chování byly totiž v příkrém rozporu. Rozhodl se podniknout toto
+malé dobrodružství a pozvání přijal. 
+
+Jeho srdce a mysl byly plny stížností, a tak snažně prosil Boha, aby mu od té
+tíže alespoň trochu ulehčil. Pán se tedy smiloval a dovedl ho do obrovského
+sálu, ve kterém stály kříže bez čísel ve všech možných velikostech a
+provedeních, pro každého člověka jeden. "Najdi si nějaký, který ti bude
+příjemnější, a já ti ho rád vyměním. Ale můžeš volit jen jednou," říkal Pán a
+člověk se pátravě rozhlížel. Hned zpozoroval celkem malý kříž, ale když ho chtěl
+zvednout, sotva s ním pohnul, protože byl těžší než olovo. 
+
+Když ale objevil jen třesoucího se lovce, jedním úderem tlapy si opatřil
+snídani." Srdečnost Matka přivedla svého sedmiletého syna k psychologovi, že prý
+je chlapec pořád neklidný a nesoustředěný, jak vysvětlila. Terapeut se zeptal,
+jak vypadá chlapcův běžný denní program. "Tedy, když někde nelajdá, chodí domů
+ze školy kolem jedné. Pak je rychlý oběd." "Co to znamená rychlý oběd?" přerušil
+ji terapeut. 
+
+Na její místo nastoupily svízelné časy a on byl živ jen z toho, co si sám
+vypěstoval na zahradě. Pracoval těžce, zrýval půdu a okopával úrodu,
+prostřihával a plel, zaléval a opečovával a neustále bojoval o své malé dědictví
+s horkým jižním podnebím. Jednoho večera, zmožený námahou celého dne, se posadil
+pod fíkovník a usnul. Ve snu k němu přistoupila zahalená postava a z úst mu
+vytáhla valounek zlata. "Tady tě štěstí nečeká. Vydej se na sever. Najdeš ho v
+Berlíně!" šeptal zakuklenec. Zahradník vzal toto poselství jako výzvu ke změně
+svého života. 
+
+Meyer se cítil naprosto skvěle, protože se mu před dvěma dny narodil vytoužený
+pokračovatel rodu, jeho ženě i synovi se dařilo báječně a jemu taky. Na tom
+nemohlo nic změnit ani setkání se Schulzem, ačkoli byl se svým největším
+konkurentem ve městě v neustálém sporu. A v nejlepší restauraci, kde teď
+večeřel, zatímco jeho žena byla v nemocnici, se mu stejně nemohl vyhnout, i
+kdyby chtěl. Přistoupil místo toho k němu a s přátelským úsměvem na tváři mu
+podal ruku a řekl: "Přeji ti to samé, co přeješ ty mně!" "Už zase začínáš?"
+zavrčel Schulze. Dorozumění 
+
+Rozhodl se, že si bude život užívat a svým bohatstvím prospěje i druhým. V jeho
+usedlosti se často scházeli praví i samozvaní přátelé. Veselé slavnosti,
+nádherné koncerty, hlučné plesy a grandiózní hostiny střídaly jedna druhou.
+Peníze utrácel plnými hrstmi, neodmítl žádnou prosbu, přispíval dobročinným
+organizacím a jeho dary pomáhaly mnohým zmírnit jejich bídu. Na majetku mu
+nezáleželo - až mu jednoho dne ze všeho zděděného bohatství zůstal pouze dům a
+zahrada. Minula také doba plná veselí, kdy si u něj přátelé podávali dveře. 
+
+Otec ho bezpodmínečně chtěl vzít s sebou na namáhavou horskou túru. "To prostě
+musíš vidět! Z vrcholu se ti naskytne pohled, na který do konce života
+nezapomeneš. Naprosto jedinečný!" pokoušel se otec v synovi vzbudit nadšení.
+"Žádný strach, máme dobrého průvodce a půjdeme pomalu. Zítra už budeš spát v
+chatě pod vrcholem." Chlapec sice nemusel nést těžký batoh, jen láhev s pitím a
+svůj svetr, ale poslední hodiny výstupu ho tak vyčerpaly, že usnul hned, jakmile
+se v chatě natáhl na lehátko. Netušil, co ho probudilo, ani nevěděl, kde se to
+ocitl. 
+
+A v duchu děkoval svému otci, který si na něm vyžádal slib, že se bude řídit
+třemi zvláštními radami. Ohleduplnost Opíraje se o hůl, dobelhal se k mistrovi
+starý, skoro slepý muž, aby ho požádal o radu. Protože skoro neviděl a mluvil
+jen potichu, přistoupil blízko k mistrovi a - aniž to zpozoroval - zarazil
+špičatý konec své hole do jeho bosé nohy. Mistrovi bolestí vhrkly slzy do očí,
+ale neucukl, ani nevykřikl. Čím déle stařec mluvil a pohupoval se sem a tam, tím
+hlouběji se hůl nořila do mistrovy nohy. 
+
+K bazénu přispěchal zahradník a pán domu mu z okna udílel pokyny, upíjel
+šampaňské a rozvážně řídil záchranné práce. Panika se postupně uklidnila.
+Plameny pozvolna uhasínaly, a tak si strýc zaplaval znak ještě jednou kolem
+bazénu. A jak míjel protilehlý mramorový schod, uviděl tam svého synovce, jak
+křečovitě svírá svoji bederní roušku, aby o ni v žádném případě nepřišel. Kořeny
+"Pro přežití málo, na umření moc," pomyslel si mechanik, když obhlížel svou
+malou dílnu. "Nemůžu to prostě dál dělat tak, jak to dělával můj otec. 
+
+Mistr zaslechl, jak jeden muž hlasitě nadává svému oslu. Zahrnoval ho nadávkami
+a výčitkami, ale zdálo se, že osla to vůbec nezajímá. "Větší blázen jsi ty,"
+řekl mistr majiteli osla. "Osel se tvé řeči zcela jistě nenaučí. Proto bude
+lepší, když budeš šetřit dech a místo toho se naučíš řeči osla." Jasnozřivost
+Dvě přítelkyně, obě už trochu v letech, byly natolik ješitné, že jedna před
+druhou tajila svůj zhoršující se zrak. Naopak, vychvalovaly své dobré oči a
+žádná z nich by se nenechala přesvědčit, aby si pořídila brýle. 
+
+Vidíte přece, kam to vede, když člověk věří svým snům." Takovou radu ani
+nepotřeboval. Zahradník se vrátil domů, vykopal poklad, štědře se o něj dělil s
+ostatními a žil šťastně a spokojeně až do konce svých dnů. Plyšoví medvídci
+Jedna paní sbírá plyšové medvídky. Plyšoví medvídci jsou její vášní. Provázeli
+ji celým životem, od první hračky a obrázků na ložním prádle, ručnících a
+tapetách v dětském pokoji. Samolepky na penále a školní brašně. Ply��oví medvídci
+se pohupovali na jejím batohu, na klíčcích od auta a na zpětném zrcátku. 
+
+Z rány prýštila krev, mistr byl čím dál bledší, ale své utrpení nedal starci
+nijak najevo. Rozmlouval se starým mužem přátelsky a trpělivě, několikrát se
+zeptal, zda i on všemu dobře rozuměl, při rozloučení mu konejšivě položil ruku
+na rameno, a když se stařec s mnoha poklonami konečně rozloučil, mistr omdlel.
+Jakmile přišel k sobě, viděl, že má nohu čistě převázánu a kolem sebe zvědavé
+žáky. Chtěli samozřejmě vědět, proč senilního starce hned neupozornil. "Nechtěl
+jsem, aby se vedle všech svých velkých starostí musel ještě trápit kvůli své
+nepozornosti," odpověděl mistr. K čemu? 
+
+"Kdo ví, co nás venku čeká." "Můžeme jen doufat, že náš dosavadní život měl
+smysl. Možná po narození existuje ještě nějaký další život." "Jak by to asi bylo
+možné? Zatím se sem nikdo nevrátil a nevyprávěl o životě na onom světě. Tady se
+máme tak dobře. Všechno, co přijde potom, může znamenat jen konec." "Ne, tomu
+nevěřím. Proč bychom jinak začali žít, když bychom umírali hned po narození?
+Proč by nás naše maminka živila, kdyby náš život měl hned skončit? Strach ti
+zatemnil mozek." "Děláš, jako bys o tom něco věděl. Ale odkud? 
+
+Viděl jsi snad někdy naši matku, jak ji nazýváme? Možná vůbec neexistuje a my
+jsme si ji jen vymysleli, abychom si dokázali vysvětlit, co se to s námi děje."
+Plni otázek a pochybností, starostí i naděje žili v posledních dnech ve svém
+úkrytu. A když se narodili a vstoupili do našeho světa, nahlas křičeli. A
+zahlédli světlo. Pramen víry Věčně pochybujícímu a hledajícímu Tomášovi se zdál
+sen: Archanděl Gabriel drží v ruce knihu a Tomáš se ptá, co v ní stojí psáno.
+"Do této knihy," řekl Gabriel, "zapisuji jména přátel Boha." 
+
+Jen se podívej na oteklé tělo mojí mladší dcerky. Napila se špatné vody a kolika
+ji málem zabila." Truchlící žena litovala malou holčičku a moc dobře věděla, jak
+trpí i její matka. Připravila speciální čaj, jehož zvláštní složení znala, a
+starala se společně s matkou o nemocnou, dokud jí neklesla horečka. Pak se
+vydala dál a došla až k domu, který vypadal plný blahobytu a bohatství, v jeho
+krásné zahradě byla dokonce i studna. "Kdo je tak bohatý, že má vlastní studnu,
+má nejlepší vodu a určitě nezná žádné utrpení," pomyslela si. 
+
+Zmizela ale už před značnou dobou, a proto se pronásledovatelé zeptali muže,
+který seděl pod stromem, zda ji neviděl. "Proč ji hledáte?" ptal se mistr, neboť
+to byl on, koho oslovili během odpočinku. Vyprávěli mu, co se jim přihodilo.
+Nato odvětil: "Co je podle vašeho názoru cennější: kvůli pár maličkostem hledat
+nějakou ženu, nebo hledat sami sebe?" Usadili se tedy k němu pod strom a
+naslouchali jeho slovům až do večera. Osvobození Jednoho dne k mistrovi přišel
+muž, který u něj hledal poučení a radu, jak má na své dlouhé cestě k osvícení
+konečně dojít k cíli. 
+
+"Přeji si," řekl zamyšleně rybář, "abys mě udělal tak chytrým, že má dvě
+zbývající přání budou naprosto dokonalá." "Stalo se," zahřměl duch. "A teď tvé
+druhé a třetí přání." "Děkuji velice!" řekl rybář. "Už nemám žádné přání." III.
+Tíha světa Zodpovědný úkol Nebe potemnělo a v dálce se mihl první blesk. Kos
+ležel strnule na zádech, nožky natažené vzhůru k nebi. Zvědavý zajíc hopsal
+kolem a udiveně se ptal, co to vyvádí. "Podpírám nebe, aby na mě nespadlo,"
+zasupěl kos celý se třesoucí námahou. "Ty chceš svými slabými nožičkami udržet
+nebe? To přece nejde," žasl zajíc. 
+
+"Myslíte, že jsem se vzdal celého svého majetku, svých domů a zahrad, ba dokonce
+i své rodiny, aby se ze mě kvůli dvěma starým oslům stal lhář?" Poslové Jedné
+noci se chudému muži zdál zvláštní sen: Spatřil v něm, jak se otevřely dveře
+jeho pokoje a jak se k němu blíží postava, celá černě oděná, obklopená září
+zlatých křídel. V ruce nesla planoucí meč. "Kdo jsi a co ode mě chceš uprostřed
+noci?" zeptal se muž zvláštního návštěvníka. "Jsem anděl smrti a přišel jsem,
+abych tě odvedl s sebou." "Pane, slituj se!" zvolal ten chudý muž. 
+
+A celý šťastný odletěl pryč. Vábení Mistr řekl: "Když se nebudeš snažit změnit
+sám své nitro k lepšímu, ale spolehneš se jen na vnější prostředky, dopadneš
+špatně. Jako jeden lovec, který chtěl svou bambusovou píšťalou přilákat plachou
+srnu, ale upozornil na sebe vlka, který se vydal za jejím zvukem. Lovec se
+vyděsil a aby vlka zahnal, napodobil vrčení tygra. Vlk sice utekl pryč, ale
+přilákán vrčením, připlížil se tygr. Lovec se třásl strachem. Aby zahnal tygra,
+napodobil bručení medvěda. A tygr rychle pelášil pryč. Křoví se rozevřelo a na
+paseku vešel mohutný medvěd, který hledal svého domnělého druha. 
+
+Obě ženy se na sebe s úsměvem podívaly a ruku v ruce se vrátily domů. Snadný
+úkol Jeden zlomyslný muž pozval mistra na oběd. Když ale mistr přišel, poslal ho
+sprostě zase pryč. Mistr se beze slova obrátil. Ale sotva ušel pár kroků,
+zavolal ho muž zpátky. Mistr šel opět k němu, ale on ho opět škodolibě vykázal.
+Tak to šlo několikrát za sebou a mistr stále nic neřekl. Najednou muž zanechal
+své zvrhlé hry. Pohnula s ním mistrova trpělivost a laskavost, jak se domníval,
+a na kolenou jej prosil o odpuštění. "Ničemu nerozumíš," řekl mistr. 
+
+Pátý posel shrbil tvou štíhlou postavu. Šestý posel ti přinesl berlu, protože tě
+tvé nohy už samy nechtěly nést. A sedmý posel ti vzal chuť k jídlu, takže už ti
+žádné sousto nechutná. Sedmkrát jsem byl důrazně ohlášen. Nesnaž se teď tvrdit,
+že sis ničeho nevšiml. A teď jsem k tobě přišel já sám." A anděl smrti pozvedl
+svůj meč. Péče Nastala zima. Rodina se večer sešla v obývacím pokoji, kde oheň v
+krbu vyzařoval příjemné teplo. Dědeček seděl jako vždy stranou, zabořený do
+svého ušáku, a nikdo mu nevěnoval pozornost. 
+
+O několik let později - starý soused byl už dlouho po smrti - vydal se i onen
+mladý muž hledat pravdu. Hodně četl a studoval, vstoupil do učení, získal dobré
+i špatné zkušenosti a jednoho dne meditací dosáhl nejvyššího poznání. A ve své
+vidině znovu spatřil starce ze svého mládí. "Jsi tedy v nebi," oslovil ho, "jak
+sis přál. Ale jak vidím, pořád čteš." "Ano, pořád čtu." "Během svého pozemského
+života jsi jenom četl a ani v nebi neděláš nic jiného, čteš jenom proto, abys
+četl, domnívám se." "Zcela správně," řekl stařec. "Ale nyní rozumím tomu, co
+čtu." Výuka 
+
+Pro naši dobu jsem v této knize převyprávěl a upravil k dalšímu předávání sto
+léčivých příběhů. Každý příběh přináší své vlastní poselství a má osobité
+účinky: některé vybízí k zamyšlení, jiné promlouvají k pocitům, další povzbuzují
+mimické svaly k úsměvu (a skrývají možná metafyzickou otázku), mnohé dodávají
+odvahy - ale všechny prospívají duši. Dopřejte své duši jednou za čas malé
+osvěžení těmito příběhy, a den bude hned jasnější. O případných rizicích a
+vedlejších účincích se informujte u svého partnera, kněze nebo terapeuta.
+Rozpoznat znamení Výnosný obchod 
+
+Jednoho dne potkal v kavárně jednoho z těch celníků, kteří ho vždycky
+prohledávali nejdůkladněji. "Když už jsem teď v penzi, a na této straně hranic
+ti stejně nemůžu nic dokázat, prozraď mi, co jsi tenkrát pašoval?" prosil ho
+celník. "Osla," řekl Omar. Rovnováha Sedlák a pekař uzavřeli dohodu: Sedlák si
+bude brát od pekaře chléb a dá mu za něj máslo, oboje v kusech o váze tří liber.
+Výměnný obchod běžel hladce celá léta. Najednou pekař pojal podezření, že máslo
+nemá svou obvyklou váhu. Položil jednu kostku na váhu a hleďme: Do smluvené váhy
+chybělo skoro půl libry! 
+
+Při pronásledování divoké zvěře došel lovec do kamenitého údolí, kde nikdy
+předtím nebyl. Za chvíli narazil na ceduli, na které bylo velkým písmem rukou
+napsáno: Jíst kameny je zakázáno! Udiven tímto podivným zákazem hledal lovec
+další příkazy, až konečně došel k jeskyni poustevníka. "Ano, tu ceduli jsem psal
+já," přiznal poustevník. "Tvůj zmatek pramení z toho, že jsi ještě nikdy před
+tím takový nápis neviděl. Myslíš si, že psaní takových zákazů je naprosto
+zbytečné, protože by beztak žádného člověka ani nenapadlo jíst kameny. No, možná
+je to jen nějaký špatný zvyk lidí, nejíst kameny. 
+
+Já dopřeji ostatním ještě méně než ty. Když mě někdo pozve a je tam ještě jeden
+host, pak se ptám, proč byl pozván i on." "Ale to je přece všechno neškodné,"
+mínil třetí mrzout. "Jsi jen nejistý. Ptáš se sám sebe, jestli se ten druhý
+náhodou netěší větší vážnosti a jestli pán domu nabídne dost, abys nepřišel
+zkrátka. Nic druhému nedaruješ, abys ty sám nevyšel naprázdno. Jak to tak
+slyším, můžu s klidným svědomím říct, že ostatním lidem dopřeji ještě míň, než
+vy dva." "Teď se ale vychloubáš. Za tak nepřejícího jsme tě tedy nepovažovali. 
+
+Byl vysoký skoro dva metry a svaly měl jako atlet těžké váhy. Prodávající za něj
+ale požadoval cenu pětkrát vyšší než za ostatní otroky, a tak dlouho smlouvali.
+"Říkám vám, že se za tu cenu absolutně vyplatí!" tvrdil obchodník. "Jeho
+doprovod zaručuje bezpečí na každé cestě, protože si hravě poradí se čtyřiceti
+muži. A přitom je to dobrák od kosti!" "Tomu říkám pádný argument!" řekl kupec.
+"S karavanou se totiž často ocitáme na nebezpečných cestách." Brzy uzavřeli
+obchod a když kupec vypravil další karavanu, kterou chtěl sám vést, vzal s sebou
+i nového otroka Omara. 
+
+Muž zpozoroval, že si někdo žádá jeho pozornost a výraz jeho tváře se změnil
+náhle jako mávnutím kouzelného proutku. Když uslyšel, že pán v autě hledá místo
+k přenocování, byl najednou laskavost sama. "Vzácný pane," řekl příjemným
+hlasem, "hostinec, kde si lze pronajmout pokoj, tady široko daleko nenajdete.
+Cizinci sem zabloudí zřídka, nevyplatí se to. Ale bylo by mi potěšením, kdybych
+vám mohl nabídnout svůj skromný příbytek. Tam byste měl sám pro sebe jeden malý
+pokoj. Nikdo vás nebude rušit a pro mě by bylo velkou ctí, kdybych vám mohl
+udělat radost a pomoci v nouzi. 
+
+"Tu dalekou cestu sis mohl ušetřit," odpověděl mistr, "a stejně tak i dlouhou
+cestu k osvícení." "Jak tomu mám rozumět?" koktal znejistělý žák. "Místo tisíců
+kroků až sem by stačil jeden jediný." "Jen jeden krok?" "Ano," odpověděl mistr.
+"Udělej krok vedle sebe." Cizinec "Táhni odsud! Zmiz! Koukej, ať už jsi pryč! Co
+tu chceš? Nikdo tě tu nezná!" Celý dav se obrátil proti cizinci. "Nevadí, že mě
+tu nikdo nezná. Znám sám sebe," řekl klidně cizinec. "Naopak by to bylo horší,
+kdyby mě všichni znali a já bych o sobě nevěděl nic." Obraz 
+
+"Tomu, kdo se modlil v mešitě, bylo původně souzeno, že mu toho dne na hlavu z
+lešení spadne vozík plný cihel, což by ho nepochybně zabilo. Ale protože byl
+vytrvalý a šel do mešity, Pán světa se slitoval a ránu osudu zmírnil." "Tomu
+druhému bylo souzeno, že ten den najde peněženku s tisíci dináry. Kvůli jeho
+chování náš Pán ale rozhodl snížit nález o devět set dinárů." Teorie Po deseti
+semestrech ukončil mladý muž studium psychologie s výsledkem "summa cum laude."
+Byl přesvědčen, že o chování lidí už ví všechno. 
+
+Obchodník choval ve zlaté kleci překrásného papouška, se kterým si dokonce mohl
+povídat. Jednou musel za obchodem do vzdálené země, odkud papoušek pocházel, a
+tak se ho ptal, jestli mu má něco přivézt. "Jediný dar, který bych od tebe
+chtěl, je svoboda," řekl papoušek. "Tu mi ale asi dát nechceš, můžeš tedy aspoň
+vzkázat mým bratrům a sestrám v pralese, že žiju, i když v zajetí." Poté, co
+obchodník vyjednal své obchody, vydal se do džungle a na jednom místě, kde v
+zelenozlatém světle kroužili pestří ptáci, začal vyprávět o svém papouškovi,
+který u něj doma žije ve zlaté kleci. 
+
+"Tady je ten úkol, který máte splnit, drazí pánové," řekl král. "Kdo dokáže tyto
+dveře otevřít, toho jmenuji správcem. Klíč k tomu zámku se ale bohužel ztratil.
+Takže, chce to někdo zkusit?" První komoří předstoupil, důkladně si prohlédl
+zámek a kroutě hlavou ustoupil stranou. Ceremoniář, muž ze staré školy, si
+vyčistil monokl a posunkem odmítl. Polní maršál radil ustřelit zámek houfnicí.
+Astrolog mumlal cosi o nepříznivé konstelaci. Dvorní matematik začal provádět
+výpočty a štolba chtěl dveře vytrhnout z pantů dvanácti páry koní. 
+
+Mistr jednou přednášel před mnoha lidmi a najednou ho uprostřed řeči rozezleně
+přerušil posluchač, který ho očividně chtěl zahanbit. "Můj mistr má mnohem větší
+schopnosti než ty!" křičel: "Můj mistr umí číst z křišťálové koule, léčit
+dotekem ruky a když se mu zachce, hodí lano do vzduchu a šplhá po něm až do
+nebe, aby se poradil s vyššími silami. A jaké zázraky dokážeš ty, když tu vedeš
+učené řeči?" "Když mám hlad, tak se najím, když jsem unavený, tak si jdu
+lehnout," odpověděl mistr. Homo economicus 
+
+Pamatuj na to i ty." Řešení "Vůbec nic nemá smysl," stěžoval si žák. "Skoncuji
+se životem." "To není řešení," řekl mistr. Žák zadumaně odešel a po několika
+dnech přišel k mistrovi znovu. "Dlouho jsem přemýšlel," řekl. "A teď je mi
+jasné, že máš pravdu. Chtít zemřít není žádné řešení. Rozhodl jsem se žít." "To
+není řešení," řekl mistr. "Nejdřív říkáš, že smrt není řešení. Teď tvrdíš, že
+ani život není řešení," rozčílil se žák. "Co je tedy řešení?" "Ty myslíš, že
+existuje nějaké řešení?" zeptal se mistr. Změna kurzu 
+
+"Kdyby nám ještě mohli sloužit, neprodávali bychom je!" dostalo se mu odpovědi.
+"Proč mají tak olysalou kůži na hřbetě a na konci ocasu?" ptal se druhý.
+"Protože si po pár krocích lehnou a my jim musíme bičem takříkajíc vyprášit
+kožich a pak je taháme za ocas, dokud se zase nepostaví." Nebylo divu, že nikdo
+nechtěl osly koupit, a tak se vydali s nepořízenou zpátky. Ostatní bratři se
+jich vyptávali, co se stalo, a jeho průvodce jim vše vyprávěl. "Proč jsi to
+udělal? Zhloupl jsi najednou tak, že ani neprodáš osla? Býval jsi přece dobrý
+obchodník," pohoršovali se ostatní. 
+
+Osud ale brzy přichystal mladému štěstí první zkoušku: tři měsíce po svatbě se
+musel vydat na dlouhou cestu do ciziny a cestoval z místa na místo a vrátil se
+teprve po roce a půl. Bylo to na sklonku léta, když jedné teplé noci přišel
+kolem desáté hodiny ke svému domu. Celý natěšený chtěl už už zavolat na svou
+ženu, a v tom otevřeným oknem do ložnice zaslechl její hlas, na někoho mluvila.
+Žárlivost a vztek vyskočily okamžitě jako dva tygři a on už chtěl vrazit do
+dveří, když tu si vzpomněl na slib, který dal svému umírajícímu otci. 
+
+Bazén zabíral celé přízemí v postranním křídle. Voda se třpytila jako mušle z
+leštěného mramoru. Protože koupel si nezakázal, položil mladík svou pečlivě
+složenou bederní roušku na okraj bazénu a vklouzl do vody. Strýc se nechal
+chvíli unášet po hladině a pak lehkými tempy zamířil k plovoucímu podnosu s
+připraveným sektem a pamlsky. Každé pobídnutí, aby ochutnal, synovec mlčky
+odmítl. Strýc právě nechával na jazyku rozplynout ručně vyrobenou pralinku, když
+v tom se rozezněl požární alarm. Plameny šlehaly z okna v hlavní budově,
+sloužící chvatně pobíhali sem a tam. 
+
+Stalo se už zvykem nedívat se na něj častěji, než bylo nutné, a nekazit si
+dobrou náladu jeho chátráním. Jen nejstaršího syna z rodiny zřejmě nemilosrdné
+známky stáří vůbec neděsily. Jeho srdce naplňovaly láskyplné vzpomínky na
+dědečkovu něžnou náklonnost, na procházky ruku v ruce a na mnohá tajemství,
+která dědeček mrknutím oka slíbil střežit. A proto byl jediný v rodině, kdo si
+všiml, že se dědeček chvěje zimou. "Dědečkovi je zima. Nemáš pro něj nějakou
+deku?" zeptal se. "Nemám tady už žádnou deku," zabručel otec za novinami. "V
+garáži leží jedna stará, tu si můžeš vzít." 
+
+Obě ženy kráčely mlčky bok po boku, a když došly na pláž, zastavily se a
+pozorovaly slunce, které se uprostřed velkolepého panoramatu oblaků ponořilo do
+moře. "Nechtěla bys mi říct, co tě trápí?" zeptala se tiše matka. Váhavě a
+hledajíc vhodná slova zašeptala dcera: "Mám najednou strach z budoucnosti.
+Vydrží nám láska po celý život? Nemusím milovat ještě víc, abych po boku svého
+muže mohla zvládnout všechny starosti a neshody? Tatínek a ty jste spolu přece
+tak šťastni a také jste to neměli zrovna lehké. Jak můžu ve svém manželství po
+tolik let uchránit lásku? 
+
+Také v zájmu své rodiny se budu muset novému úkolu věnovat zcela a naplno.
+Lituji, ale už není možné, abych se stal jedním z tvých žáků." "Vidíte," řekl
+mistr svým žákům, "zase přišel jeden z těch, kteří tu jen chtějí zapomenout na
+svá zklamání." Sny Zdálo se, že záře zapadajícího slunce melancholii mladého
+muže jen posílila. Jeho otec zemřel před dvěma dny a on se s tím zatím nemohl
+smířit. Uvědomoval si svou neutěšenou situaci, ocitl se na šachovnici života v
+přední řadě a bez ochranné ruky nad sebou, vystaven nejistotě. Jako jediný dědic
+otcova jmění alespoň nezůstal bez prostředků. 
+
+Zobák mírně pootevřený, nožky natažené vzhůru, ležel nehybně jako mrtvý na dně
+klece. "Jsem poslem špatných zpráv," pomyslel si obchodník. "Zpráva o smrti
+příbuzného teď zabila i jeho." Hluboce zarmoucen zvedl svého miláčka a opatrně
+ho položil na parapet do otevřeného okna. Sluneční paprsky a vítr jakoby
+papouška náhle vzkřísily a ten rychle uletěl na blízký strom. "Už chápeš, že
+mnohé je jinak, než si myslíš?" zavolal na něj pták. "Co tobě připadalo jako
+neštěstí, bylo pro mě vlastně dobrou zprávou. A ty sám jsi mě držel v zajetí,
+ale nakonec jsi přinesl zprávu, která vedla k mému osvobození." 
+
+"Rychle si ji přines! Ať máš něco, co tě ochrání před zimou!" Zoufalý ze své
+bídy skočil učitel do rozbouřené vody a ruce pevně zatnul do kožešiny. V tom se
+medvěd ohnal tlapou a učitel se rázem ocitl ve velkém nebezpečí. Děti na břehu
+pozorovaly dramatické představení a protože se bály o učitelův život, křičely:
+"Rychle, rychle, přines kůži! Jestli to nedokážeš, pusť ji, nebo tě to bude stát
+život!" "Já bych tu kůži pustil," volal učitel, "ale ta kůže nechce pustit mě!"
+Umění ustoupit 
+
+Když se o tom dozvěděl král zvířat, byl tou opovážlivostí velmi pobouřen a
+vyzval regenta k vysvětlení. Diskutovali už drahnou dobu a vychloubačně se
+snažili jeden druhého trumfnout svými schopnostmi, zásluhami, silou a
+milosrdenstvím. Pak regent ukázal k oknu na obraz, na kterém holýma rukama
+škrtil lva. "Pcha!" řekl král zvířat pohrdavě. "Kdyby lvi uměli malovat." Důkaz
+Zoolog zkoumal blechu. Posadil ji na misku a zavelel: "Skoč!" Blecha vyskočila.
+Vědec si poznamenal: Poručíme-li bleše nahlas a zřetelně, aby vyskočila, skočí.
+Pak vzal pinzetu a utrhl bleše všechny nohy. A znovu poručil: "Skoč!" Blecha se
+ani nepohnula. Vědec si poznamenal: 
+
+Syn se proto vzdal veškeré naděje, odešel pryč od otcova domu a už se nikdy
+nevrátil. Poté co dovyprávěl tento příběh, řekl mistr: "Mnozí jsou tak zaslepení
+a plni předsudků, že by neotevřeli dveře, ani kdyby sama pravda prosila o
+přijetí. Nepustili by ji dovnitř." Kříže bolesti Stará legenda vypráví o
+člověku, který neustále lamentoval, že mu Bůh uložil takový těžký osud. "Moje
+trápení, moje starosti, moje strasti, moje smutky - to všechno mě tak tísní a
+tíží, že už to nemůžu dál snášet," bědoval bez přestání. 
+
+Ve všech cestovních průvodcích byla tato malá vesnička, ležící v malebné krajině
+při mořském zálivu, doporučována jako "tajný tip" a hosté sem proudili v
+zástupech. Z teras restaurací a z pouličních kaváren obdivovali nádherný výhled
+na moře, pochutnávali si na čerstvě ulovených rybách, vychutnávali místní suché
+víno a na pár hodin uvěřili tomu, že tady musí být krásný život. Přitom ale
+schválně přehlíželi těžkou práci místních obyvatel, kteří se v letních vedrech
+lopotili, jen aby turisté měli své pohodlí. Místní si ale nestěžovali. 
+
+"Měli bychom co nejrychleji zmizet pryč z tohohle nebezpečného místa." Spěšně si
+přehodili pytle přes ramena a znovu vyrazili na pochod. "Měli jsme na něj dávat
+lepší pozor," naříkal jeden. "Ale vzadu oči nemáme," odpověděl druhý. "Když se
+loudal a ani jednou na nás nezavolal, je to jeho vlastní vina." "V tom případě
+ho ale musel chytit strašně silný medvěd," mínil druhý. "Docela určitě to byl
+nějaký obrovský hnědý medvěd, jen ten může napadnout takového statečného muže."
+
+"Když jsem dnes jezdil na oslu sem a tam, v jakém jsem seděl směru?" "Ve
+špatném." "Tvoje odpověď zcela jasně vysvětluje, o co mi jde," řekl učenec.
+"Podle mého názoru jsem seděl ve správném směru. To osel se otočil obráceně."
+Nepřejícnost Tři mrzutí starci spolu seděli v parku na lavičce. Vzájemně se
+předháněli, kdo z nich je víc závistivý. První mrzout řekl: "Když zrovna jím a
+někdo zaklepe na dveře, dřív než otevřu, všechno sklidím, abych nemusel nikoho
+zvát k jídlu." "To není pravá nepřejícnost," kriticky odvětil druhý mrzout, "jsi
+lakomý a chováš se jednoduše špatně. 
+
+Zátoka byla neskutečně krásná, ale vedla k ní krkolomná cesta, která se dala
+překonat jen terénním vozem. Musel jsem tenkrát provést rozsáhlá zaměření k
+jednomu stavebnímu projektu a téměř každý den jsem se trmácel po cestě určené
+pro trakaře, hluboce vymleté od monzunových větrů, pak cestou necestou přes suť,
+štěrk a suché křoví. Jednoho večera jsem se vracel do vesnice, kde stál jediný
+hotýlek v širém okolí, když tu auto najednou dostalo smyk a o úlomek skály se
+urazil výfuk. Připevnil jsem ho provizorně kusem drátu a za hlasitého rachotu
+jsem pokračoval dál. 
+
+Všichni nevědoucí a nenasytní se honem seběhli, aby prodali hrozny za zlato.
+"Rovná práva pro všechny!" křičeli. "Vyhoďte všechny ty šejdíře, pokrytce a
+ziskuchtivce ven!" rozkázal vládce. "Ti, kdo ničemu nerozumí a ani nejednají
+čestně, mi nesmí na oči!" Lidé byli rozhořčeni, nadávali na utrpěné bezpráví a
+nikdo se neptal na pravý důvod. Zmatení Stonožka byla se svým životem docela
+spokojená. Každý den pochodovala svým revírem a hledala něco k jídlu, a protože
+vždycky našla dostatek potravy a nehrozilo jí žádné nebezpečí, neměla důvod si
+stěžovat. 
+
+I když viděl, že voda není průzračná, jak byl zvyklý, a ani mu nechutnala, nedal
+na sobě nic znát. Potom přerušil ticho plné napjatého očekávání a rozkázal
+strážným, aby beduína zatkli a vsadili do vězení. A nesmí nic vidět a nikomu
+přijít na oči. A tak vyděšenému beduínovi zavázali oči a zavřeli ho do temného
+sklepení. Později, když kalif zůstal o samotě se svým vezírem, odpověděl na jeho
+otázku, proč tak podivně rozhodl. "Pro beduína znamená ta voda všechno, pro nás
+nic. Co on považuje za vodu ráje, je pro nás nechutná břečka. 
+
+Krátce nato cítil, že se přiblížila jeho poslední hodinka, zavolal k sobě svého
+syna a prosil ho, aby mu splnil jeho poslední přání a v budoucnu si vzal k srdci
+tyto tři rady: "Moje první rada: Když už budeš muset jít do hospody, běž tam až
+dvě hodiny po půlnoci. Moje druhá rada zní: Když budeš muset jít za holkou, jdi
+za ní teprve dvě hodiny po ranním rozbřesku. A moje třetí rada je: Když tě večer
+popadne zlost, nepodnikej nic až do rána." Syn slíbil, že se bude řídit přáními
+svého otce a stařec pokojně zemřel. 
+
+Myslel jsem, že bude lepší tu ženu utěšit a při tom děkovat Bohu, než odříkávat
+zbožné verše a při tom myslet na hezkou ženu." Mistr se zvučně rozesmál a už
+věděl, jaké téma bude své žáky vyučovat druhý den. II. Budoucnost vytvářejí sny
+Perspektiva Nejprve letěli dvanáct hodin letadlem, pak celý den strávili v autě.
+Následující dva dny v pěkném hotelu s nádherným bazénem chlapci sotva stačily k
+zotavení. Kdyby mělo být po jeho, nejraději by se spřátelil s několika dalšími
+chlapci, kteří v bazénu dováděli, a byl by ve vodě pořád. Tak to ale nešlo. 
+
+Ale teď jich mám plnou hlavu!" Cena života Během dlouholetého obchodování se
+zbožím a akciemi nashromáždil muž velký majetek. Vlastnil domy a pozemky v mnoha
+zemích, luxusní vůz a nádhernou jachtu. Nic z toho si nemohl opravdu užít, neboť
+správa majetku a snaha o jeho znásobení mu nedovolovaly užít si ten největší
+luxus, totiž věnovat se sám sobě. A přesně to chtěl teď změnit. Došel k názoru,
+že už investoval dost peněz, které se mohou rozmnožovat takřka samy od sebe. 
+
+Jestli jsi tedy přesvědčen, že nemůžeš být mým žákem, dokud ti neprozradím
+řešení všech záhad světa, tak zcela jistě dřív zemřeš, než dostaneš odpověď na
+své otázky. Abys mohl následovat cestu pravdy, takové otázky a odpovědi
+nepotřebuješ. Neukončí tvé trápení a nepřinesou ti štěstí. Proč se jimi tedy
+trápit a bránit vnitřnímu rozvoji?" Udávat tón Mistr jednou vysvětloval:
+"Smyslem zvonu je jeho zvuk. Jednou se ke zvonu připlížil zloděj, kterého
+zajímal jen bronz. Zvon byl ale příliš velký a těžký a on ho nemohl odtáhnout
+pryč, chtěl ho tedy rozbít na kusy. 
+
+Ale doporučil mi, abych řekl princi, který je mnohem mocnější, že má větru
+poručit, aby se konečně zvedl, a že pak se bude ochotně točit. Byl jsem zrovna
+na cestě k Vám, Vaše Excelence, abych Vám předložil tenhle skvělý návrh."
+Zachovat klid Pršelo, jen se lilo. Muž si přidržoval nad hlavou noviny a co
+nejrychleji utíkal. Na druhé straně ulice zahlédl svého souseda, který se
+pozvolna loudal domů. "Hej, budeš mokrý jako myš!" zavolal, když běžel kolem
+něj. "Proč si nepospíšíš?" "Vepředu taky prší!" zněla odpověď. Prosba Starý
+chudý Řek se vydal do kostela. 
+
+Udivilo ji, že dveře jsou dokořán, vešla dovnitř, ale nikdo ji nevítal. Váhavě
+pokračovala dál a překvapeně se rozhlížela po bohatě zařízených pokojích. "Tady
+se lidé musí mít jen dobře," říkala si a opatrně otevřela další dveře. V pokoji
+ležela nádherně oblečená krásná žena na přepychovém divanu, strnule se dívala
+před sebe, oči zastřené bolestí. Až poté, co ji několikrát hlasitě oslovila, se
+kráska uslzeným pohledem podívala na návštěvnici a jen s velkou námahou
+pochopila její prosbu. 
+
+Mezitím jedno děvčátko z první třídy vesnické školy začalo počítat pytle s
+moukou a zjistilo, že je jich dvanáct. Když pilná žačka našla svou matku mezi
+rozrušenými a naříkajícími lidmi, zatahala ji za zástěru a křikla: "Mami! Tam
+stojí dvanáct pytlů mouky!" "Nechoď na mě teď s moukou!" bránila se matka.
+"Nevíš, že jeden statečný muž přišel o život tím nejstrašnějším způsobem? Jak
+snadno se to mohlo stát i těm ostatním! A jak by to pak dopadlo s naší vesnicí?
+Nechci ani pomyslet!" "Ale mami! Poslouchej mě přece!" opakovala dcera. "Když
+tady stojí dvanáct pytlů, muselo taky přijít dvanáct mužů!" 
+
+Po několika dnech cesty došel až ke kalifovu paláci a když stráži řekl svůj
+příběh a přání, byl uveden do přijímacího sálu před panovníka, jak bylo zvykem.
+Vrhl se mu k nohám a řekl: "Jsem jen chudý beduín, který se v poušti narodil a
+žije v ní. Proto ji dobře znám, její nebezpečí i kouzlo i všechny studny. Ale
+nikdy jsem nezažil větší zázrak a nepil lepší vodu než z tohoto pramene, který
+se před námi zničehonic objevil. Proto ti přináším tuto rajsky lahodnou vodu,
+aby ses potěšil." Vodu nalili do zlatého poháru a podali kalifovi. 
+
+Sice mě vsadil do hezké klece, ale stejně jsem uvězněný jako dřív, a tak jsem
+neustále naříkal, protože jsem svoji svobodu ztratil kvůli jednomu rozmaru. Lidé
+však považovali moje stesky nad mým uvězněním a moji touhu po svobodě za
+vyjádření radosti a vděčnosti nad tím, že mohu sedět ve zlaté kleci a oni se o
+mě starají." Protože jsem myslel jen na svou bolest, nikdy mě tohle nenapadlo,
+až jednoho dne si před mou klec sedl skřivan a poradil mi: 'Přestaň už bědovat!
+Drží tě tu jen kvůli tvému naříkání!' 
+
+"Mistře, mistře, teď jsem viděl draka jako živého!" "To je skvělé," gratuloval
+mu mistr. "A teď mi řekni: Taky tě tak ohromil jeho řev?" Vzácnost Dva chudí
+beduíni se svými dvěma velbloudy putovali nekonečnou pouští již dlouhá léta.
+Bída a strádání je provázely každým dnem a jen zřídkakdy se jim podařilo s
+karavanami, které potkali, vyměnit vlastnoručně upletená lana z palmových vláken
+za pár datlí. Někdy chytili malou ještěrku, která žila ve skalní dutině, ale
+většinou si na malém ohníčku z velbloudího trusu pražili hmyz a červy a pili
+poloslanou vodu ze starých studní. 
+
+"Co to čtete? Ta tabule tam ještě vůbec nevisí!" Reklamace Ráchel svého syna
+Arona pečlivě natřela krémem, nasadila mu lehkou čepičku, aby její miláček
+nedostal úpal, vtiskla mu do ručiček kyblíček a lopatičku a uložila se s
+objemným svazkem brakové literatury na deku pod slunečník. Pokaždé, když otáčela
+stránku, podívala se na Arona, který byl při okraji vody zabrán do hry. Na
+vlastnoručně vybudovaných kanálech pouštěl lodičky ze dřeva. Jak se to všechno
+seběhlo, si už později nemohla přesně vzpomenout. Uběhly dvě pokojné hodiny na
+pláži, moře bylo klidné, obloha modrá, všechno nádherné. 
+
+Obyčejně takoví muži přece mluví vždy pravdu. Vždyť já stojím, ale on jde pomalu
+dál. "Co to má znamenat?" zavolal na mistra. "Já stojím a ty mě obviňuješ, že
+nestojím, ale ty jdeš dál a říkáš, že stojíš. Jak to, že ty se pohybuješ a
+stojíš a já se ani nehnu a nestojím?" Mistr se k němu otočil a řekl: "Moje nohy
+se pohybují, ale moje duše je klidná. Tvé nohy se nepohybují, ale tvoje duše je
+zachvácena vztekem, ctižádostí a honbou za ziskem. 
+
+Jednoho dne se dozvěděl, že městem bude projíždět mistr. Považoval za
+samozřejmé, že se s tímto váženým mužem musí ukázat před novináři. Ale mistra
+ani nenapadlo pro toho vykořisťovatele něco dělat. Bez zastavení přešel okolo
+hlavního vchodu továrny. Ignoroval smršť blesků fotoaparátů i továrníka a
+pokračoval vzhůru do města. Továrníka tento očividný nezájem rozzuřil, za loket
+odtáhl svého tajemníka stranou a sykl: "Zastavit! Doveď ho sem!" Tajemník to ale
+po několika chvatných krocích vzdal, s pokrčenými rameny a s nechápavým výrazem
+v obličeji se vrátil zpátky. 
+
+"Ó Pane, když spolu konečně účtujeme, musíš přiznat, že seznam tvých hříchů je
+delší a že ses vůči mně provinil víc než já vůči tobě. Ale zítra je Jom kippur a
+proto nebudu malicherný. Odpusť mi moje hříchy a já ti odpustím tvoje." Potom
+nalil víno do sklenic, přiťukl si se svými syny a zvolal: "Lechaim, všemohoucí
+Bože, navzájem si odpouštíme svoje hříchy!" Rozrušeni a zmateni pospíchali žáci
+zpátky k rabimu a vyprávěli mu, co viděli. Všichni byli zajedno, že krejčího
+chování je nestydatost, troufalost, dokonce rouhání. Rabi se usmál a řekl: 
+
+"Můj otec mě učil," křičel pasažér, "že se vždycky mám přidat na stranu
+silnějšího!" Hrdina Dvanáct sedláků z vysočiny se vydalo na namáhavou cestu do
+města, aby si tam nechali semlít obilí. Teď se vraceli zpět do své rodné
+vesnice, každý s plným pytlem mouky na zádech. Došli k hlubokému lesu, jehož
+stín lákal k odpočinku. Protože život není jen těžký a plný strádání, ale také
+plný nebezpečných lupičů a medvědů, napadlo jednoho z nich, že ověří, jestli je
+jejich malá společnost ještě kompletní. 
+
+"Můj milý, jehož dítě nosím, mě opustil kvůli jiné, protože se mu nelíbilo, jak
+teď vypadám a už se na mě nemohl v tomhle stavu dívat. Co teď se mnou a mým
+dítětem bude, když se o nás nikdo nebude starat?" Tak žena zůstala, dokud dítě
+nepřišlo na svět, a spolu se svou družkou v zármutku se radovala ze šťastného
+narození zdravého chlapečka. Tím víc ale pak cítila, že musí splnit svou
+povinnost a vydala se znovu hledat dům, kde neznají trápení. 
+
+"Bylo by lepší, kdybyste kurz o 20 stupňů změnili vy!" stálo v odpovědi. Nyní
+byl admirál viditelně rozzloben. "Zřejmě nevíte, koho máte před sebou!" nechal
+zaslat odpověď. "Jsme největší loď flotily a doprovází nás tři torpédoborce,
+čtyři křižníky a několik doprovodných lodí. Ihned uvolněte kurz, nebo zahájíme
+odpovídající protiopatření!" "Největší lodi flotily," přišla odpověď, "tady je
+maják!" IV. Chápat srdcem Volnost Svatební den se blížil a mladá nevěsta byla
+očividně čím dál neklidnější. "Musíš taky někdy ven na vzduch, abys přišla na
+jiné myšlenky. Pojď se projít na pláž. To ti určitě prospěje!" vybídla ji matka.
+
+"I kdybych se toho neměl dožít, moje děti budou sklízet sladké hrozny a mít z
+nich užitek, tak jako já mohu sklízet plody révy, kterou zasadili moji
+předkové." "Chápu," řekl král. "Dá-li Bůh a oba dva budeme ještě žít, až tvoje
+réva ponese chutné hrozny, pošli mi jich několik. Vzpomenu si a potěší mě to."
+Čas plynul. Vinný keř byl opečováván a o mnoho let později začal rodit lahodné
+hrozny. Sedlák sebral nejhezčí z nich do košíku a donesl je panovníkovi. Regent
+si vzpomněl, ochutnal a bohatě sedláka odměnil. Zpráva se rychle rozšířila. 
+
+Čtyři cestovatelé čtyř různých národností se náhodou potkali na tržišti.
+Domluvili se, že dají dohromady tu trochu peněz, kterou mohou utratit, a koupí
+si něco, co by si jinak každý zvlášť nemohl dovolit. "Já chci uva!" křičel Ital.
+"Lepší bude, když koupíme druiventros," radil Holanďan. "Ne, kupme si raisins!"
+dožadoval se Francouz. "Rozumné se mi zdá koupit jedině grapes!" řekl Angličan.
+A protože ani jeden z nich nerozuměl významu těch cizích slov, začali se hádat.
+Jeden z přihlížejících zaslechl jejich dohadování a nabídl se jim dělat
+prostředníka. "Splním všechna vaše přání s tím málem, co máte. 
+
+Tento pohled se mu vryl do paměti a on si byl jist, že už ji ani žádnou z jejích
+přítelkyň nikdy nenavštíví. Protože už se zbavil dvou ze tří svých špatných
+zvyků, nápadně se změnil také jeho způsob života. Práce mu byla potěšením a
+zděděný majetek postupně narůstal. Našel si také nové přátele a v jejich
+společnosti se cítil dobře. A tak nebylo divu, že se zamiloval do chytré a
+půvabné mladší sestry jednoho ze svých přátel a vzali se. 
+
+Důvod toho mistr nechápal a ještě méně to, že mu hostitel se skřípěním zubů
+nadává. Mistr přesto zdvořile pozdravil a ptal se rozzlobeného muže: "Řekni mi,
+hostíš často někoho ve svém domě?" "Ano, samozřejmě. Hosty vždy vítáme a jsme
+pohostinní." "A jak se na to obyčejně připravujete?" "No, připravíme chutné
+jídlo a ušlechtilé víno, vyšívané ubrusy a přepychové nádobí a stoly nazdobíme
+květinami." "A co uděláte, pokud jsou hosté na poslední chvíli nuceni pozvání
+odmítnout?" "No, to tak se zaradujeme a všechno sníme sami." "Vidíš, ty jsi mě
+pozval na jídlo a přijal jsi mě velmi nevlídně. 
+
+Každý den vykládal mistr svým žákům o pokoře a milosrdenství, lásce k bližnímu a
+odříkání a dalších aspektech duchovního života. Tenkrát chtěl zrovna zahájit
+přednášku, když venku před otevřeným oknem začal skřivan zpívat svou písničku.
+Všichni poslouchali a když dozněl poslední tón, mistr povstal a řekl: "Pro
+dnešek vyučování skončilo." 
+
+"Můj synu, život je dlouhá řeka, která počíná narozením." "Ušetři mě těch
+nesmyslů!" vykřikl spekulant. "Myslíš, že jsem rozdal všechno, co mám, prošel
+jsem takovým strádáním a trmácel jsem se až sem, abych poslouchal takové
+otřepané žvásty, že život je dlouhá řeka?" Poustevník vyděšeně ucouvl, rukou si
+zakryl ústa, vytřeštil oči a zakoktal: "Cože, život není dlouhá řeka?"
+Nezávislost Jedné krásné měsíční noci seděli dva Japonci v zahradě a naslouchali
+zpěvu slavíka. Když líbezná melodie dozněla, jeden z nich přerušil ticho a řekl:
+"Tak mě napadá, že slavík zpívá každou noc na Nový rok." "Co to říkáš?" zazněl
+hlas slavíka. 
+
+Otec rozespale zívl a protřel si oči. Pak pomalu rozepnul spacák, protáhl se a
+vstal. Postavil se k oknu a pozoroval vrchol hory v zářícím světle vycházejícího
+slunce. Znovu něco zapraskalo a za hlasitého hřmotu spadla do údolí spousta
+sněhu ze střechy rozehřáté ranním sluncem. Chlapec se ustrašeně tiskl k otci, i
+když se za svůj strach styděl. "Umřeme tady? Je tohle konec světa?" "Kdepak,
+synku," uklidňoval ho otec a objal ho kolem ramen, "to je začátek nového dne."
+Pokroky 
+
+Místnost zalévalo bledé, načervenalé světlo, a pak uslyšel praskot, který ho
+také pravděpodobně vytrhl ze spánku. Zmocnil se ho strach a přál si být co
+nejdál odtud, doma, kde je všechno na svém místě, matka i jejich dům. Potom
+znovu uslyšel praskot. Nebylo to už mnohem blíž? Vstal a chtěl se podívat z
+okna, napnutý obavou, co asi uvidí. Ale malé okno bylo vsazeno tak vysoko, že
+zahlédl jen kousek nebe. A to jako by hořelo jasným, rudým plamenem. "Tati,
+tati, vzbuď se! Hoří!" A ranní ticho znovu rozřízl praskot a rachot.
+"Zemětřesení! Rychle, rychle, musíme utéct!" 
+
+Nech se rozvést nebo ji vyžeň z domu. To přece není žádný život," radili mu
+soucitně přátelé. "Ale proč?" zeptal se s úsměvem. "Jsem své paní velice vděčný.
+Její způsoby mě obrnily trpělivostí a učím se jí každý den znovu. Díky její
+pomoci budu opravdové potíže v práci a nesnáze v životě mnohem lépe snášet."
+Hroší kůže Kupec, jehož karavany bohatě naložené kořením a vzácným suknem táhly
+pouští, si jednou chtěl do svých služeb koupit otroka. Kriticky zkoumal toho a
+onoho, ale pořád se mu něco nezdálo, až jeho zrak padl na obrovského mladíka. 
+
+Ten mávnutím levé ruky slova chvály a díků odmítl a předal svému hostu obálku.
+"Co to je?" ptal se mladý psycholog. "Váš účet, pane," řekl hostitel, a jako by
+tímto slovem pronesl zaklínadlo, proměnil se jeho obličej v ďábelsky šeredný
+úšklebek. "A prosím zaplatit hned," dodal jízlivě. "Za-pla-tit?" koktal host a
+cítil, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. "A co jiného? Myslíš si, ty příživníku,
+že si tu můžeš žít jako prase v žitě? Necháš se obsluhovat ze všech stran,
+vychlastáš mi sklep a nechceš zaplatit ani halíř? Vy protivní žebráci a povaleči
+z města, já vám ukážu!" zuřil staroch. 
+
+Zeptal se jí, co je příčinou tak velkého trápení, kvůli kterému musí stále
+plakat. "M��m dvě dcery," vysvětlovala vzlykajíc. "Nade všechno je miluji. Starší
+vyrábí deštníky a mladší sandály. Když svítí slunce, neprodá moje starší dcera
+žádný deštník a to mě tak deprimuje, že musím plakat. A když prší, neprodá moje
+mladší dcera žádné sandály, a z toho jsem zoufalá. Nikdy není dobře, pořád jen
+škody a ztráty. Proto moje starosti a nářky nikdy neskončí." "V tom není
+problém. Tím je tvůj způsob myšlení," řekl mistr. 
+
+Plyšoví medvídci se uvelebili na gauči, na křesle i na kraji postele, plyšoví
+medvídci byli všude. Jednoho rána zaslechne hluk na zahrádce před domem.
+Vykoukne z kuchyňského okna a vidí obrovského medvěda, který právě převrhl
+květináč pelargónií. Ztuhne hrůzou. Vykřikne a zpanikaří. Běží k telefonu a
+třesoucí se rukou vytáčí tísňové volání. Má ráda obrázky a hračky, ale ne
+skutečnost. Zastavení "Čas jsou peníze," tak znělo továrníkovo heslo, a tak
+pospíchal na další schůzku. S vytrvalostí a ctižádostí vybudoval výnosnou
+továrnu, opájel se mocí a silou svého vlivu a ve snaze o stálý růst a zisk se
+nenechal ničím omezovat. 
+
+Norbert Lechleitner Vitamíny pro duši 100 překvapivých moudrých příběhů, které
+prosluní každý den Člověka činí krásným jeho duše. To je stále platná lidová
+moudrost. Jaké by to asi bylo, zapomenout na reklamní slogany, které nám stále
+nabízejí kosmetické krášlicí prostředky, důvěřovat této staré moudrosti a udělat
+něco pro svou vnitřní krásu? Místo neutuchající péče o tělo věnovat pozornost
+také duši? Moudré příběhy v této knize Vám v tom pomohou. Jsou to vitamíny,
+které Vaši duši osvěží, dodají odvahy, posílí a osvobodí. Jejich účinek je
+prověřen a osvědčen staletou zkušeností. 
+
+Jak mohla tušit, že se z ničeho nic přižene mohutná vlna a smete Arona s sebou?
+Probral ji až jeho přidušený křik. Chtěla se vrhnout do vody, ale pak si
+uvědomila, že neumí plavat. V panice vztáhla ruce k nebi a zvolala: "Vrať mi
+mého syna!" Aron se vynořil a znovu potopil. Jeho matka křičela zkamenělá
+hrůzou: "Ty víš, že neumím plavat. A že nejsem zrovna zbožná. Ale když mi vrátíš
+syna, polepším se a už tě nikdy o nic nebudu prosit!" Když se Aron vynořil
+potřetí, malá vlnka ho něžně donesla až na břeh. 
+
+"Není to nádherné, že žijeme? A daří se nám opravdu dobře!" potvrzovali si
+navzájem. Za nějakou dobu objevili pupeční šňůru, kterou k nim proudila výživa a
+velebili svou matku za to, že se s nimi dělí o svůj život. "Jak velká musí být
+její láska, když nám dává část sebe!" chválili svorně. Uběhly týdny a měsíce a
+oběma bratrům neuniklo, jak moc se změnili. "Co to má znamenat? Máš ponětí, co
+se to s námi stalo?" "Myslím, že se musíme připravit a opustit tohle místo,"
+odpověděl bratr. "Ani za nic, nikdy neopustím bezpečí tohoto světa," odpověděl
+druhý. 
+
+"No, jak to mám říct?" zdráhal se viditelně rozpačitý komisař, ale pak jako by
+si právě uvědomil směšnost situace, řekl: "To mi jen tak vyklouzlo. Už třikrát
+se mi zdálo o nádherném domě u Středozemního moře, obklopeném krásnou zahradou.
+Je tam stará studna a vedle roste fíkovník. A mezi jeho kořeny je zakopán
+pohádkový poklad. Vždycky jsem si přál být bohatý a celý den se opalovat na
+slunci. Ale to se nestane. Koneckonců, jsem realista a hříčkám podvědomí
+nevěřím. Jsou to jen klamy a přeludy, které člověka mohou svést na špatnou
+cestu. Takže se co nejrychleji vraťte zpět domů. 
+
+Sotva skončil, spadl mu z větví k nohám jeden papoušek jako mrtvý. "Možná je
+tenhle pták nějaký příbuzný mého papouška a ta zpráva ho vyděsila k smrti,"
+napadlo sklíčeného obchodníka. Během zpáteční cesty ale na příhodu zapomněl a
+vzpomněl si teprve, když se ho jeho papoušek zeptal, jestli mu z jeho domoviny
+přináší dobré zprávy. "Bohužel ne," řekl obchodník a vyprávěl, co se stalo v
+džungli. "Jeden z tvých příbuzných se skácel mrtev k zemi, když jsem mluvil o
+tobě a o tvém životě u mě. Moc mě to mrzí." Ale to už papoušek na svém bidýlku
+neseděl. 
+
+Už spolu proto ani nemluvili, omezili se pouze na písemnou komunikaci. "Vzbuď mě
+zítra v sedm!" napsal manžel na lístek a podal ho manželce. Když se probudil,
+bylo už půl deváté. Vyděšeně vyskočil z postele a závan vzduchu k němu z nočního
+stolku zvedl lístek, na kterém stálo: "Sedm hodin. Vstávej, už je čas." Teď se
+pokoušejí spolu zase mluvit. Podezíravost Meyer byl šťastný. Nejraději by objal
+celý svět. Své sekretářce přinesl květiny. Na ulici se usmíval na lidi, v
+restauraci na číšníka. 
+
+Když se vrátil, hledal otec v sutinách své dítě. Otřesen bolestí a zármutkem,
+měl pocit, že v jednom zuhelnatělém dětském těle poznal svého syna a pochoval ho
+se zlomeným srdcem. Pak znovu postavil dům, staral se o svá pole, ale přesto
+nikdy nepřestával truchlit nad smrtí svého syna. Po třech letech se chlapci
+podařilo z moci banditů uniknout. Po cestách plných nebezpečí došel jedné noci k
+domu a zaklepal na dveře. "Otče! To jsem já, tvůj syn!" volal. "Táhni pryč!
+Žádného syna už nemám. Zahynul v plamenech," ozval se zevnitř hlas, podle
+kterého poznal svého otce. 
+
+Potom vyzkoušel dlouhý a tenký kříž, který byl sice lehčí, ale všude s ním
+neustále narážel, takže se cítil jako ve vězení. Proto si na záda naložil
+středně velký kříž, který se zprvu zdál být celkem snesitelný. Ale jakmile si ho
+srovnal na ramenou, měl pocit, jako by se mu stále do šíje bolestivě zarýval
+trn. Tak vyzkoušel jeden kříž po druhém, ale vždycky se objevily nějaké
+nepříjemnosti. Protože se mu nezamlouvalo nic z toho, co se nabízelo na první
+pohled, začal hledat i vzadu. A pak uviděl jeden kříž, mírně zakrytý ostatními,
+který se mu něčím zamlouval. 
+
+Stísněn a zarmoucen odešel, najal si pokoj v blízkém hotelu a celou noc bojoval
+s mučivými představami. Ráno přišel klidně, i když se ovládal jen stěží, ke
+svému domu, zazvonil na starodávný zvonek a čekal s bušícím srdcem. Závora
+klapla, dveře se pootevřely, potom se doširoka rozlétly a jeho žena se mu s
+radostným výkřikem vrhla do náruče. To mu vzalo dech a tak se nechal za ruku
+odvést do domu. Tam ho s úsměvem přivítala jeho tchyně, která mu podávala hezké
+dítě. "Čí je to dítě?" zakoktal. 
+
+Cadik rabi Elimelech z Lyžeňska jednou řekl svým žákům: "Jestli chcete vědět,
+jak se má člověk chovat v předvečer Jom kippur, podívejte se na našeho
+krejčího." V předvečer Dne smíření se žáci připlížili k domku krejčího a
+nakukovali nízkým oknem. Viděli, jak se krejčí modlí. Potom si on i jeho synové
+vzali šabatové oblečení, na slavnostně prostřený stůl přinesli chutné jídlo a
+usadili se k večeři. Krejčí vyndal malý černý blok, ve kterém měl zaznamenány
+všechny hříchy, kterých se dopustil od posledního Jom kippur. Otevřel knížečku a
+řekl: 
+
+Vydal se za mistrem a vyprávěl mu o svém trápení. "Řekl jsi, že tvůj syn rád a
+hodně pije, vydržuje své přátele, lehkým holkám se nevyhýbá a mimo to je velmi
+prchlivý, ale na druhou stranu tě nikdy neobelhal. Proto ti dám tři rady,
+kterými ať se tvůj syn řídí. Když ti tohle slíbí, můžeš na své starosti
+zapomenout." Stařec si zapamatoval mistrovy rady a poděkoval mu za pomoc. Už teď
+mu spadl kámen ze srdce, protože znovu našel víru v budoucnost svého syna. 
+
+Lékař ho pečlivě prohlédl. Pak se na pacienta vážně podíval a řekl: "No, můj
+milý, tvoje tělo je v pořádku. Ale máš zlomený prst." Vášeň Podstatu vášně
+vysvětloval mistr následujícím příběhem: "V jedné chudé vsi bydlel učitel, který
+měl k životu sotva to nejnutnější. Jako jediný kus oblečení vlastnil pouze
+starou hrubou košili a v zimě málem umrzl. Jedné zimy se stalo, že špatné počasí
+v horách přeměnilo řeku v dravý tok. Nebezpečný proud unášel dokonce medvěda.
+Polomrtvý, s hlavou pod vodou proplouval kolem vesnice, když ho zpozorovaly
+děti. "Ve vodě plave medvědí kůže!" volali na učitele. 
+
+Rychle uletěl pryč a od tohoto okamžiku jsem už nevydal ani hlásku. A také
+nevydám, dokud budu uvězněn." Král Šalamoun vyprávěl majiteli, co mu slavík
+vyprávěl. Muž zarmouceně otevřel dvířka klece a povzdychl si: "Co bych dělal se
+slavíkem, který nezpívá?" Slavík vyletěl ze své klece a uletěl oknem. Usadil se
+na blízkém stromě a zpíval píseň o znovunabyté svobodě. A muž měl pocit, že
+takhle krásnou píseň od něj ještě neslyšel. Vnímání Unavený a vyčerpaný poutník
+šel co noha nohu mine. Noc už dávno nastala a přístřeší bylo ještě daleko. 
+
+To se doneslo jeho matce, která si jako lékařka získala úctu i bohatství. Ihned
+se nechala dovézt k mistrovi a stěžovala si na lopotu, kterou uložil jejímu
+synovi. "Na to je příliš slabý a křehký," stěžovala si. "Okamžitě pošlu čtyři
+silné sluhy, kteří se chopí jeho úkolů!" "Dobrá ženo," odvětil mistr. "Jste
+přece lékařka. Co myslíte: když váš syn dostane horečku, mám dát léky jeho
+sluhům, a ne jemu?" Rady Starého otce sužovaly obavy o jeho nezvedeného syna.
+Byl přesvědčen o tom, že po jeho smrti syn dědictví rychle rozhází a pak se bude
+protloukat životem v bídě a opovržení. 
+
+"Navzdory všem svým penězům jsem si nemohl koupit ani jednu hodinu života navíc.
+Užívej, člověče, svého života a dbej na to, aby sis byl vědom jeho ceny."
+Spravedlnost Dva přátelé celý týden tvrdě pracovali, a protože byl pátek večer,
+chtěli si užít pár hezkých hodin. "Pojďme nejdřív do lázní, smyjeme pot a
+odpočineme si! Potom půjdeme do mešity, pak něco sníst a pak domů." "Ne, to mi
+připadá moc nudné. O víkendu si chci trochu užít. Můžeme jít nejdřív do lázní.
+Ale potom si koupíme láhev kořalky a půjdeme za ženskými," navrhoval druhý. 
+
+Zdálo se, že ve vesnici hluk nikdo nezaznamenal. Dojel jsem k malé autoopravně.
+Majitel seděl před svým domem, pokuřoval a ani nezvedl hlavu. Došel jsem k němu
+a zeptal se ho, jestli mi výfuk opraví. Přikývl. A mohlo by to být zítra? Je to
+naléhavé, zdůraznil jsem. Pomalu otočil hlavu a přes rameno zavolal do domu:
+"Kolik máme ještě peněz?" Okna i dveře byly otevřené, aby jimi mohl proudit
+svěží večerní vítr. Slyšel jsem tak uvnitř jeho ženu, která vevnitř poklízela,
+jak na něj zavolala nějakou částku. "Zítra ne," odpověděl. "Za dva, za tři
+týdny." 
+
+V den pětašedesátých narozenin se stáhl z každodenního provozu firmy a při
+důstojné oslavě symbolicky předal svému synovi klíč k vedení podniku. Když
+oslava skončila a s nadcházejícím víkendem se budova vyprázdnila, vyndal otec ze
+svého svazku jeden nenápadný klíček a řekl: "V našem podniku, který je teď
+především tvůj, jsi dospěl až k velké zodpovědnosti. A dnes jsem na tvá bedra
+přidal ještě další zátěž. A až tu vůbec nebudu, přidám ti i to poslední. Abys
+toto břímě a zodpovědnost unesl, chci ti dát i tento klíč a svěřit tajemství své
+energie a úspěchu."