Federální ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podle vládního nařízení o provozu na silnicích ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění. Politický, hospodářský a kulturní vývoj, jakož i rychlý rozvoj motorismu a cestovního ruchu v naší socialistické společnosti nezbytně vyžadují zajištění bezpečné, rychlé a spolehlivé přepravy. Splnění tohoto požadavku umožňuje vedle jiných činitelů účelná úprava Pravidel provozu na silnicích, která přispívá k plnění všech náročných úkolů i k zabezpečení ochrany života a zdraví osob a majetku. Redakce Haló soboty ve snaze pomoci zejména řidičům ovládajícím stará pravidla silničního provozu k rychlé orientaci ve vyhlášce uvádí v odstavcích jednotlivých paragrafů změny nebo důvody změn, které nastaly. Tyto vysvětlivky jsou tištěny tučně a menším typem písma a nejsou součástí nové vyhlášky. Část # Všeobecná ustanovení. Základní ustanovení. Silničním provozem se rozumí provoz na pozemních komunikacích ( * # Zákona o pozemních komunikacích, silniční zákon) , dále jen silnice. Pozemními komunikacemi se rozumí dálnice, silnice # třídy, místní komunikace ( slouží místní dopravě) a účelové komunikace ( spojují závody s ostatními komunikacemi včetně polních a lesních cest) . Pro účely pravidel silničního provozu však zůstává, jak vyplývá z dalších ustanovení, rozhodujícím pro to, které silnice jsou dálnicemi, silnicemi pro motorová vozidla a silnicemi # nebo # třídy, jejich označení dopravními značkami. Každý účastník silničního provozu je povinen chovat se ukázněně, pozorně a ohleduplně, neohrožovat bezpečnost a plynulost silničního provozu, jeho účastníky ani sebe nebo majetek. Přitom je povinen přizpůsobit svoje chování stavebnímu stavu a povaze silnice ( * # vyhlášky # , kterou se provádí Zákon o pozemních komunikacích, silniční zákon) a situaci v silničním provozu. V povinnostech všech účastníků silničního provozu je zdůrazněna pozornost, které je v sílícím provozu stále více zapotřebí, neboť nepozornost je stále častější příčinou dopravních nehod. Ze základních ustanovení bylo vypuštěno ustanovení o tom, že každý účastník silničního provozu je povinen odvrátit podle svých možností hrozící nebezpečí i tehdy, porušil- li jiný svoje povinnosti. Napříště odpovídá každý především sám za sebe. Každý účastník silničního provozu je povinen dbát dopravních značek a dopravních zařízení, uposlechnout pokynů a výzev příslušníků Sboru národní bezpečnosti, dále jen příslušníků, a pokud je to v této vyhlášce dále stanoveno, i pokynů jiných osob. Dopravními značkami a dopravními zařízeními, jejichž vyobrazení, čísla a význam jsou uvedeny v příloze, která tvoří součást této vyhlášky, může být silniční provoz upraven odchylně od pravidel silničního provozu. Přitom pokyny světelných signálů mají přednost před dopravními značkami a pokyny příslušníka, popřípadě orgánů Vojenské pořádkové služby, mají přednost též před pokyny světelných signálů. Osoba, která by pro svůj věk, sníženou tělesnou nebo duševní schopnost mohla ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, popřípadě bezpečnost vlastní, se smí zúčastnit silničního provozu jen tehdy, je- li vhodně postaráno o to, aby k ohrožení nedošlo. Řidiči. Řidičem může být jen osoba k řízení dostatečně tělesně a duševně schopná, která v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla a předpisy o silničním provozu. Řidič motorového vozidla nebo tramvaje je povinen mít u sebe doklady předepsané pro řízení a provoz vozidla. Řidič smí předat řízení vozidla jen osobě, která splňuje ustanovení odstavce # a jejíž schopnost k řízení není snížena. Nemůže- li vozidlo bezpečně ovládat jen řidič a vyžaduje- li to bezpečnost silničního provozu, je řidič povinen, pokud tuto povinnost nemá provozovatel vozidla, přibrat potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob. Základní povinnosti řidiče. Řidič je povinen. Užít k jízdě jen vozidla, které splňuje stanovené podmínky provozu vozidel na silnicích a jehož náklad odpovídá podmínkám stanoveným pro jeho přepravu. Podmínky stanoví vyhláška Federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v silničním provozu. Neomezovat plynulost silničního provozu, zejména bezdůvodně pomalou jízdou, nepřekážet v jízdě rychleji jedoucím vozidlům a umožnit jim předjetí. Zájem plynulosti provozu vyžaduje stanovení povinnosti neomezovat provoz bezdůvodně pomalou jízdou. Nesnižovat náhle rychlost jízdy ani náhle nezastavovat vozidlo, pokud to nevyžaduje bezpečnost silničního provozu. Pod * # je zařazeno ustanovení dřívějšího * # vyhlášky # MV. Je formulováno tak, aby při dopravních nehodách nedocházelo k automatickému předpokladu spoluviny řidiče vozidla jedoucího vpředu. I zde je třeba zdůraznit povinnost chovat se v silničním provozu opatrně, a to se zřetelem * tomu, že * nehod zaviněných z nedodržení bezpečné vzdálenosti za vpředu jedoucím vozidlem rok od roku stoupá. Brát ohled na osoby uvedené v * # , zejména ty, které užívají zvláštního označení nebo popřípadě bílé hole, na řidiče označených vozidel nebo i na řidiče označených cvičných motorových vozidel. Do pravidel silničního provozu se přejímá nové označení osob se sníženou tělesnou schopností, viz Příloha o dopravních značkách, a označení řidičů začátečníků. Nevyhazovat předměty z vozidla a neobtěžovat ostatní účastníky silničního provozu ani jiné osoby, zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduší, rozstřikováním kaluží nebo bláta, zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu, anebo bezdůvodným pojížděním s vozidlem v obci. V zájmu ochrany životního prostředí se přesněji vymezuje zákaz obtěžování nadměrným hlukem a znečišťování ovzduší. Stanoví se také nová povinnost nevyhazovat předměty z vozidla, zákaz zbytečného ponechávání motoru stojícího vozidla v chodu a bezdůvodného pojíždění s vozidlem v obci, což se vztahuje zejména na řidiče malých motocyklů. Řidič nesmí řídit vozidlo, je- li jeho schopnost k řízení snížena požitím alkoholického nápoje před jízdou nebo během jízdy. Totéž platí, je- li jeho schopnost k řízení snížena požitím narkotika nebo léků, únavou, nevolností, úrazem, nemocí. Výslovně se stanoví i zákaz řízení vozidla po požití narkotik. Provedení dechové zkoušky není vázáno na důvodné podezření z požití alkoholických nápojů, což je v plném souladu s obecnou normou obsaženou v Zákoně o boji proti alkoholismu. Řidič je povinen na výzvu příslušníka podrobit se dechové zkoušce, zda nepožil alkoholický nápoj, a podle výsledku této zkoušky popřípadě i lékařskému vyšetření a odběru krve. Lékařskému vyšetření a odběru krve je řidič povinen se podrobit i bez dechové zkoušky, je- li nepochybné, že požil alkoholický nápoj. Řidiči motorového vozidla, který odmítne podrobit se dechové zkoušce nebo lékařskému vyšetření či bezdůvodně odmítne odběr krve, zadrží příslušník do dalšího rozhodnutí řidičský průkaz. Zjistí- li řidič během jízdy, že vozidlo nebo náklad nesplňuje podmínky ustanovení odstavce # , je povinen pokud možno závadu odstranit na místě. Nemůže- li tak učinit, smí v jízdě pokračovat přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit nebo kde vyřadí vozidlo z provozu. Přitom je povinen učinit taková opatření, aby během jízdy nebyla ohrožena bezpečnost ani plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku a nedošlo k poškozování silnice. Povinnosti řidičů a spolujezdců některých druhů vozidel. Řidič motocyklu a jeho spolujezdec nesmějí za jízdy kouřit. Řidič motorky je povinen chránit si za jízdy zrak vhodným způsobem, brýlemi, ochranným štítem, pokud tím není snížena bezpečnost jízdy v mlze, při sněžení, v dešti. Řidič motocyklu o objemu válců vyšším než # * je povinen vždy užívat za jízdy řádně upevněné ochranné přilby. Jeho spolujezdec je povinen ochranné přilby užívat za jízdy mimo obec. Pro spolujezdce v postranním vozíku tato povinnost neplatí. Zákaz kouření se stanoví i pro spolujezdce na motocyklu. Výslovně se zde uvádí, že povinnost užívat ochranné přilby neplatí pro spolujezdce v postranním vozíku. Řidič motorového vozidla a osoby sedící na sedadlech povinně vybavených bezpečnostními pásy jsou povinni se připoutat těmito pásy za jízdy mimo obec. Podmínky pro vybavení motorových vozidel bezpečnostními pásy a kotevními úchyty stanoví vyhlášky FMD. Řidič napříště odpovídá podle svých možností i za to, že přepravované osoby dodrží povinnost připoutat se bezpečnostními pásy nebo užít ochranné přilby, viz * # . Řidič motorového vozidla o celkové hmotnosti vyšší než # * a řidič jízdní soupravy nebo zvláštního motorového vozidla je povinen jeti ze svahu vždy se zařazeným rychlostním stupněm. Řidič jiného motorového vozidla je povinen tak učinit, vyžaduje- li to bezpečnost jízdy. Sněhových řetězů nesmí řidič motorového vozidla užít, pokud vozovka není pokryta takovou sněhovou vrstvou, aby ji sněhové řetězy nepoškozovaly. Pneumatik s protiskluzovými hroty může řidič užívat jen za stanovených podmínek. Povinnosti provozovatele vozidla. Provozovatel vozidla je povinen udržovat vozidlo v řádném technickém stavu. Nesplňuje- li vozidlo a náklad stanovené podmínky, nesmí provozovatel přikázat ani dovolit, aby ho bylo užito k jízdě. Provozovatel vozidla nesmí svěřit řízení vozidla osobě, která nesplňuje podmínky ustanovení # . Pokud je provozovateli známo, že během jízdy nebude moci vozidlo ovládat jen řidič a že to bude vyžadovat bezpečnost silničního provozu, je povinen zajistit, aby k jízdě byl přibrán potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob. Provozovatel vozidla odpovídá za to, že barevné provedení a označení jeho vozidla bude provedeno tak, aby nebylo zaměnitelné s barevným provedením a označením vozidel Sboru národní bezpečnosti. Osobní automobily Sboru národní bezpečnosti mají toto barevné provedení a označení. Základní barva vozidla chromová žluť tmavá odstínu * , přední a zadní dveře, přední a zadní kapota a čtverec na střeše vozidla bílá odstínu * , nápis VB a číslo vozidla na jeho střeše černá odstínu * . Barevné provedení a označení motocyklů a jiných vozidel používaných Sborem národní bezpečnosti je obdobné. Zde se poskytuje právní ochrana barevnému provedení a označení vozidel Sboru národní bezpečnosti. Výklad některých pojmů. Pro účely této vyhlášky mají dále uvedené pojmy tento význam. Účastníkem silničního provozu se rozumí osoba, která se přímým způsobem na tomto provozu podílí, řidiči, spolujezdci, chodci, jezdci na zvířatech, osoby přibrané k zajištění bezpečnosti silničního provozu nebo některých jízdních úkonů. Řidičem se rozumí osoba, která řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj. Motorovým vozidlem se rozumí vozidlo určené pro přepravu osob nebo nákladů všeho druhu pohybující se motorickou silou po silnici. Zvláštním motorovým vozidlem se rozumí zemědělské a lesnické traktory, dále jen traktory, jednonápravové kultivační traktory a jejich přívěsy, samojízdné sklizňové, zemědělské a lesnické stroje, pojízdné pracovní stroje a motorové ruční vozíky. Nemotorovým vozidlem se rozumí vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, jízdní kolo, potahové vozidlo, ruční vozík. Jízdní soupravou se rozumí souprava složená z tažného nebo z tažného a tlačeného motorového vozidla a jednoho nebo dvou přípojných vozidel. Veřejným prostředkem hromadné přepravy osob se rozumí autobus veřejné hromadné přepravy osob, trolejbus a tramvaj. Tramvají se rozumí samostatně jedoucí kolejový motorový vůz nebo souprava složená z více motorových vozů anebo z motorového vozu a jednoho nebo více připojených vlečných vozů. Vozovkou se rozumí část silnice určená především pro provoz motorových vozidel. Zpravidla je ohraničena vodorovnou dopravní značkou. Krajnicí se rozumí část silnice od kraje vozovky k okraji silnice. Tramvajovým pásem se rozumí část vozovky určená především pro provoz tramvají. Zvýšený tramvajový pás je pás oddělený obrubníky určený jen pro provoz tramvají. Chodníkem se rozumí komunikace v obci určená především pro chodce, oddělená od silnice výškově nebo jiným způsobem. Křižovatkou se rozumí místo, v němž se protínají nebo stýkají trasy dvou nebo více silnic. Za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty na silnici. Křižovatkou s řízeným provozem se rozumí křižovatka, kde je provoz řízen světelnými signály, příslušníkem, popřípadě orgánem Vojenské pořádkové služby. Hranicí křižovatky se rozumí příčná čára přerušovaná nebo příčná čára souvislá. Kde taková čára není, tvoří hranici křižovatky kolmice k ose vozovky v místě, kde pro křižovatku začíná zakřivení vozovky. Obcí se rozumí zastavěná oblast, jejíž začátek a konec je vyznačen dopravními značkami. Překážkou silničního provozu se rozumí vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, náklad, materiál nebo jiné předměty, popřípadě i vozidlo ponechané na silnici, závady ve sjízdnosti silnice, znečištěná silnice. Sníženou viditelností se rozumí období, kdy účastníci silničního provozu dostatečně zřetelně nevidí sebe navzájem ani předměty na silnici, od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště. Dát přednost v jízdě se rozumí povinnost řidiče počínat si tak, aby řidič vozidla, který má přednost v jízdě, nemusel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Neohrozit jiného účastníka silničního provozu se rozumí povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníkovi nevzniklo žádné nebezpečí. Neomezit jiného účastníka silničního provozu se rozumí povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníkovi nijak nepřekážel. Zastavením se rozumí uvedení vozidla do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Zastavením vozidla se rozumí přerušení jízdy z důvodů vyvolaných silničním provozem a nezávislých na vůli řidiče. Stáním se rozumí uvedení vozidla do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení. Dopravní nehodou se rozumí událost v silničním provozu, při níž dojde k usmrcení nebo zranění osob anebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla. Konstrukční a provozně technické podmínky, jimž musí vozidla odpovídat v silničním provozu, stanoví Vyhláška o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, z jejíchž ustanovení vyplývá i vysvětlení příslušných pojmů. Pro tramvaje platí též příslušná ustanovení Pravidel technického provozu městských drah. V tomto novém ustanovení jsou vysvětlovány nejdůležitější a opakující se pojmy. Přitom se vychází z pojmů vymezených v příslušných mezinárodních úmluvách, ČSN, případně i z pojmů užívaných v ostatních státech, zejména v SSSR. Některé pojmy, * se přejímají z dosavadních předpisů, se upřesňují či upravují. Tak je tomu v novém vymezení pojmu hranice křižovatky, obec, překážka silničního provozu, přednost v jízdě. Obsah pojmu zastavení se poněkud rozšiřuje tím, že místo výrazu věcí se užívá výrazu nákladu. Zůstává však podmínkou, že naložení nebo složení nákladu musí být neprodlené. Část # . Jízda vozidly. Směr jízdy a jízda v jízdních pruzích. Na silnici se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky. Na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání a jestliže je to nutné při objíždění a vyhýbání. Přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti. Dosavadní ustanovení * a * vyhlášky bylo spojeno v jedno ustanovení Směr jízdy a jízda v jízdních pruzích, které bylo nově zpracováno se zřetelem na dosavadní zkušenosti z provozu na dálnici a městských vícepruhových komunikacích. Na silnici s vozovkou o třech jízdních pruzích vyznačených na vozovce podélnými čarami přerušovanými se jezdí v pravém jízdním pruhu. Střední jízdní pruh slouží k předjíždění v obou směrech, popřípadě k objíždění. To platí obdobně vždy, je- li na vozovce vyznačen podélnými čarami přerušovanými lichý počet jízdních pruhů. Střední jízdní pruh lze proti dosavadní úpravě také použít k objíždění vozidla veřejného prostředku hromadné přepravy osob, které zastavilo v zastávce. Ustanovení platí i na vozovkách s lichým počtem jízdních pruhů vyznačených podélnými přerušovanými čarami. Mimo obec se na silnici s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích smí řidič jet, jestliže je to nutné k objíždění nebo k předjíždění. Při odbočování vlevo je řidič povinen užít levého jízdního pruhu. Mimo obec se i na silnici s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy, na dálnici, jezdí zásadně v pravém jízdním pruhu. Nelze tedy užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu, jak je tomu při jízdě ve vyznačených pruzích v obci. V ostatních jízdních pruzích lze jet pouze při objíždění nebo předjíždění a při souběžné jízdě. Při odbočování vlevo je řidič povinen zařadit se do levého jízdního pruhu. V obci smí řidič motorového vozidla na silnici s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu. Pak se nepovažuje za předjíždění, jedou- li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu. Naproti tomu v obci, kde jsou jízdní pruhy vyznačeny na vozovce, smí řidič motorového vozidla, nikoliv tedy řidiči nemotorových vozidel, užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu v jednom směru jízdy. Je- li mimo obec na silnici s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích v jednom směru jízdy taková hustota provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel, v nichž řidič motorového vozidla může jet jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidel jedoucích před ním, mohou řidiči jet souběžně, aniž by se považovalo za předjíždění, jedou- li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu, dále jen souběžná jízda. Totéž platí i v obci, kde jízdní pruhy na vozovce vyznačeny nejsou. V * # je jasněji a přesněji upravena souběžná jízda. Toto ustanovení upravuje jízdu na silnicích s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích v jednom směru jízdy mimo obec bez ohledu na to, zda jsou jízdní pruhy na vozovce vyznačeny či nevyznačeny, a v obci v těch případech, kdy jízdní pruhy na vozovce vyznačeny nejsou. Na silnici s vozovkou o třech nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič nákladního automobilu o celkové hmotnosti vyšší než # , řidič jízdní soupravy, jejíž celková délka přesahuje # metrů, a řidič zvláštního motorového vozidla užít k jízdě výhradně dvou jízdních pruhů nejbližších k pravému okraji vozovky. V zájmu plynulosti se zde stanoví pro řidiče nákladních automobilů o celkové hmotnosti vyšší než # a další řidiče, jak jsou uvedeni, povinnost používat na silnicích s vozovkou o třech nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce výhradně dvou pruhů nejbližších k pravému okraji vozovky. Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí- li řidiče vozidel jedoucích v jízdním pruhu, do kterého přejíždí. Přitom je povinen vždy dát znamení o změně směru jízdy. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo jasné, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu. Průběžným jízdním pruhem se rozumí ten, ve kterém řidič pokračuje v jízdě, aniž by měnil její směr. Toto ustanovení kromě jiného nově upravuje povinnost řidičů při jízdě v místech, kde se sbíhají dva jízdní pruhy v jeden, aniž by bylo přitom jasné, který z nich je průběžný. Nejsou- li jízdní pruhy na vozovce vyznačeny, rozumí se pro účely ustanovení odstavce # # a jízdním pruhem část vozovky dovolující jízdu vozidel o třech a více kolech v jízdním proudu za sebou. Je- li provoz ve vyznačeném jízdním pruhu řízen světelnými signály střídavě pro jeden i druhý směr jízdy, řídí se řidič světelnými signály uvedenými v ustanovení * . Řidič nesmí přejíždět do jízdního pruhu, do kterého byl pro něho světelným signálem vjezd zakázán. Nové ustanovení upravuje povinnost řidičů při střídavém řízení provozu v jízdních pruzích světelnými signály umístěnými nad jízdními pruhy. Jízda ve zvláštních případech. Ustanovení upřesňuje vztahy k tramvajím a nově zavádí zvláštní jízdní pruhy vyhrazené pro autobusy nebo trolejbusy městské hromadné přepravy osob s cílem zvýhodnit tento druh dopravy. Současně upravuje i vzájemné vztahy řidičů autobusů nebo trolejbusů a řidičů ostatních vozidel. V právní úpravě se tím aplikují příslušná doporučení mezinárodních orgánů. Podél nástupního nebo ochranného ostrůvku je řidič povinen jet vpravo. Vlevo smí jet jen tehdy, brání- li jízdě vpravo překážka nebo jestliže je to bezpečnější s ohledem na rozměry vozidla anebo nákladu. Při jízdě podél nástupního nebo ochranného ostrůvku je řidič povinen dbát zvýšené opatrnosti. Podél nástupního nebo ochranného ostrůvku se jezdí zásadně vpravo a nikoliv jako doposud vpravo nebo vlevo. Vlevo se smí jet jen za stanovených podmínek. Na tramvajový pás smí řidič motorového nebo nemotorového vozidla vjet v podélném směru jen tehdy, vyžadují- li to zvláštní okolnosti, zejména při objíždění, předjíždění, odbočování nebo vjíždění na silnici. Zvýšený tramvajový pás smí přejíždět jen v příčném směru, a to na místě k tomu přizpůsobeném. Přitom nesmí tramvaj ohrozit ani omezit v jízdě. Zde se konkretizují zvláštní okolnosti, za nichž lze vjet v podélném směru na tramvajový pás, dříve na tramvajové koleje, neboť dosavadní formulace " jen je- li to nutné" byla příliš obecná. Za vozidlem veřejného prostředku hromadné přepravy osob, které zastavilo v obci v zastávce bez nástupního ostrůvku nebo bez nástupiště na zvýšeném tramvajovém pásu, je řidič jiného vozidla povinen zastavit vozidlo. Jsou- li v zastávce vozidla dvě, je povinen zastavit za druhým vozidlem. V jízdě smí řidič pokračovat teprve tehdy, neohrozí- li již cestující, kteří nastupují nebo vystupující. To neplatí, zastavuje- li autobus, popřípadě trolejbus u okraje vozovky. Část # . Obecná ustanovení. Užívání bytu. Základní práva a povinnosti organizací spravujících bytový majetek, dále jen správa domu, a občanů při užívání bytů i místností nesloužících k bydlení upravuje Občanský zákoník. Správa domu je povinna zajistit uživateli bytu plný a nerušený výkon jeho práv spojených s * bytu. Zejména je povinna odevzdat mu byt, jeho příslušenství a vybavení ve stavu způsobilém k řádnému užívání a v tomto stavu je udržovat a podle možnosti i zlepšovat. Je povinna udržovat dům a společná zařízení v dobrém stavu. Rovněž je povinna v mezích svých provozních možností poskytovat dohodnuté služby spojené s bydlením. Každý uživatel bytu dostane opis dohody o odevzdání a převzetí bytu, v níž je uveden rozsah jeho práv na užívání bytu, výše úhrad za jeho užívání a za služby a popis stavu bytu a nový uživatel bytu i opis zápisu o odevzdání a převzetí bytu. Nedojde- li mezi správou domu a občanem, jemuž byl byt přidělen, k dohodě o rozsahu příslušenství bytu, nebo mezi správou domu a uživatelem bytu k dohodě o výši úhrady za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu, rozhodne o tom odbor bytového hospodářství příslušného obvodního národního výboru. Uživatel bytu je povinen užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně a podle jejich určení, řádně používat služeb spojených s bydlením a zachovávat všechny předpisy o užívání bytového majetku. Je povinen * zásady socialistického soužití a ustanovení tohoto domovního řádu a vytvářet tak společně se správou domu podmínky zaručující všem obyvatelům domu nerušené užívání bytů, společných prostor a zařízení domu. Uživatel bytu nesmí provádět stavební úpravy bytu nebo jiné podstatné úpravy v bytě bez předchozího souhlasu správy domu. Je- li podle zvláštních předpisů takového souhlasu třeba, musí si vyžádat souhlas příslušného orgánu nebo organizace. Jde zejména o zavádění nebo změnu vodovodního, elektrického, plynového i jiného vedení, odstraňování a vyměňování kamen, zejména osazování plynových a olejových kamen, vysekávání otvorů do komínů, zazdívání nebo prorážení oken, přemísťování dveří, odstraňování příček. Správa domu může žádat, aby věci upravené bez jejího souhlasu byly uvedeny do původního stavu. Uživatel bytu odpovídá za případnou škodu, která vznikne neodborným provedením změn a úprav. Zřízení a připojení odběrního elektrického zařízení a zřízení a připojení odběrního plynového zařízení je odběratel povinen předem projednat s příslušným energetickým, případně plynárenským podnikem. Souhlasu správy domu ke zřízení a připojení odběrního elektrického zařízení je třeba jen tehdy, jestliže v domovním objektu není ještě elektřina odebírána ani jedním oprávněným odběratelem. To platí obdobně též při zřízení a připojení odběrního plynového zařízení. Zřizovat rozhlasové a televizní antény na střechách lze jen po projednání se správou domu a * s ní dohodnutým. Správa domu je oprávněna provádět stavební úpravy nebo jiné podstatné úpravy v bytě jen v dohodě s uživatelem bytu. Uživatel bytu musí však provedení úprav nařízených národním výborem a nutných oprav plynoucích z udržovací povinnosti správy domu správě domu umožnit. Uživatel bytu je povinen umožnit pověřenému zástupci domu, aby jednou za rok provedl prohlídku bytu a jeho zařízení ve vhodné, předem sjednané denní době. Rovněž je povinen učinit takové opatření, aby v případě naprosté nutnosti, porucha vodovodního potrubí, živelní pohroma, mohl být zejména při delší nepřítomnosti rychle vyrozuměn, aby mohl v nejkratší době zařídit otevření bytu. Povinnosti správy domu. Správa domu je povinna provádět na své náklady řádnou údržbu a potřebné opravy. Není však povinna provádět údržbu a opravy, jejichž potřeba vznikla z příčin, za něž odpovídá uživatel bytu. Nesplní- li správa domu tuto povinnost, má uživatel bytu právo po předchozím upozornění správy domu závady odstranit a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Právo na náhradu musí uplatnit u správy domu bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo- li u správy domu uplatněno do # měsíců od odstranění závad. Dále má uživatel bytu právo na přiměřenou slevu z úhrady za užívání bytu, dokud správa domu přes jeho upozornění neodstraní závady, které podstatně nebo po delší dobu zhoršují obvyklé užívání bytu, nebo neplní- li řádně a včas služby spojené s užíváním bytu. Stejné právo má uživatel, jestliže stavebními úpravami v domě se podstatně po delší dobu zhorší podmínky užívání bytu nebo domu. Právo na přiměřenou slevu z úhrady za služby má uživatel, dokud je organizace řádně a včas neplní. Udržovací povinnosti uživatele bytu. Uživatelé bytů jsou povinni zajišťovat na své náklady řádné a včasné provádění drobných oprav v bytě a všechny práce spojené s obvyklým udržováním bytu, jeho příslušenství a vybavení. Uživatelé bytů nejsou povinni hradit drobné opravy nebo obvyklé udržovací práce, jestliže jejich potřeba vznikla před převzetím bytu. Pokud byl byt již užíván, je tyto opravy a obvyklé udržovací práce zpravidla povinen provést nebo uhradit předchozí uživatel bytu. Uživatelé bytů se společným příslušenstvím hradí drobné opravy a obvyklé udržovací náklady spojené s užíváním společného příslušenství, nedohodnou- li se jinak, zpravidla poměrně podle počtu osob, které v bytě bydlí. Drobnými opravami jsou opravy bytu, jeho příslušenství a vybavení včetně výměny drobných součástek jednotlivých předmětů, zařízení nebo vybavení bytu uvedené v příloze k vyhlášce * anebo * , u nichž náklad na jednu opravu nepřevyšuje # Kčs. Uživatel bytu je povinen na své náklady odstranit závady a poškození, jež způsobil v bytě nebo v domě sám nebo jež způsobily osoby, které s ním bydlí. Uživatel bytu je povinen oznámit bez zbytečného odkladu správě domu potřebu těch oprav, které je povinna správa domu provádět na svůj náklad sama. Nepostará- li se uživatel bytu o včasné provedení drobných oprav a obvyklé údržby bytu nebo neodstraní- li závady, za které odpovídá, má správa domu právo učinit tak po předchozím upozornění uživatele na jeho náklad sama. Úhrada za užívání bytu a za služby. Správa domu je povinna písemně oznámit novému uživateli bytu výši úhrady za užívání bytu a za služby a všem uživatelům oznamovat případné změny i výši doplatku nebo přeplatku vyúčtovaných nákladů a plateb za služby. Uživatel bytu je povinen platit úhradu za užívání bytu a za služby * zálohy na ně měsíčně pozadu, * to do # dne každého měsíce za měsíc uplynulý, nebo ve lhůtě sjednané s organizací spojů, jestliže úhrada za užívání je součástí úhrnné platby. Rovněž je povinen uhradit doplatky za služby ve stanovené lhůtě po vyúčtování. Vrácení bytu. Po zániku práva na užívání bytu je dosavadní uživatel bytu povinen odevzdat jej správě domu ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k normálnímu opotřebení. O vrácení a převzetí bytu sepíše správa domu zápis, v němž uvede stav bytu, příslušenství a označí zjištěné závady, * - li tyto závady odstranit uživatel bytu, stanoví správa domu zároveň lhůtu a způsob jejich odstranění. Část # . Zvláštní ustanovení. Užívání společných prostorů a zařízení. Společných prostorů a zařízení, jimiž se rozumějí všechny prostory a zařízení, které nejsou na základě platné smlouvy nebo z titulu vlastnického práva oprávněně užívány jedním nebo více uživateli, užívá se jen k účelům, ke kterým byly určeny. Vchody, průjezdy, chodby, schodiště, dvory, půdy a jiné společné prostory se udržují volné. Pokud je to účelné a možné, vyhradí správa domu v dohodě s domovní komisí, domovním důvěrníkem na vhodném hygienicky nezávadném místě zvláštní prostor pro umístění dětských kočárků. V jiných společných prostorech není přípustné kočárky umísťovat. Umísťování jakýchkoli předmětů patřících uživatelům bytů ve společných prostorech zásadně není dovoleno. Správa domu zajišťuje pořádek a čistotu ve společných prostorech, pokud se uživatelé bytů dobrovolně nezaváží k provádění těchto prací. O čistotu a pořádek v prostorech, které jsou smluvně přiděleny ke společnému užívání jen několika uživatelům, starají se tito uživatelé. Způsobí- li mimořádné znečištění společných prostorů nebo chodníku uživatel bytu nebo jiná zjištěná osoba, jsou povinni znečištění neprodleně odstranit, jinak bude odstraněno na jejich náklad. Jestliže znečištění vzniklo provozem, přísunem nebo odsunem materiálu, zboží hospodářské nebo jiné organizace, musí být odstraněno organizací, která znečištění zavinila. Jestliže je sporné, zda znečištění zavinila organizace, která má sídlo v domě, nebo organizace, která jí dovezla materiál nebo zboží, odstraní znečištění ta organizace, jež má sídlo v domě. Jde- li o dodávku paliva, odstraní znečištění vždy organizace, jíž bylo palivo dovezeno. Smetí, odpadky a vychladlý popel se vysypávají v době od # do # hodin a od # do # hodin, a to i o nedělích a svátcích, pouze do nádob k tomu určených a takovým způsobem, aby byla zachována co největší čistota. Nádoby na popel a odpadky musí být umístěny na místě přístupném obyvatelům domu, kde nezpůsobují hygienické nebo estetické závady a odkud lze nádoby bez zvláštních potíží a časových ztrát vynášet k sběrným vozům. Do sběrných nádob není dovoleno ukládat suroviny určené pro lidový sběr. Domovní světlíky musí být udržovány v čistotě. Není dovoleno je přepažovat, ukládat v nich palivo nebo jiné předměty, odhazovat do nich odpadky a vyklepávat do nich jakékoli předměty. Vyčištění světlíku musí zajistit v případě potřeby správa domu. Je- li znečištění světlíku způsobeno určitým uživatelem nebo určitými uživateli, je povinen uhradit náklad na vyčištění tento uživatel. Větrání bytů do vnitřních prostorů domu je zakázáno, pokud k tomu nejsou tyto prostory určeny ( některé pavlače) . V domech s kanalizací na žumpu je správa domu povinna zajistit včasné vyvážení žumpy. Způsob užívání a udržování zařízení pro civilní obranu stanoví zvláštní předpisy. Odklízení sněhu z teras a balkónů smluvně přidělených k výhradnímu užívání jednomu nebo více uživatelům je povinností těchto uživatelů. Rovněž jsou tito uživatelé povinni udržovat průchodnost okapů u teras a balkónů, hlavně v zimní době, pokud jsou tato zařízení normálně přístupná. Zajištění pořádku a čistoty v domě. Správa domu je povinna zajistit pořádek a čistotu ve společných prostorech domu a na přilehlých nemovitostech. Zajišťuje zejména tyto práce: mytí a stírání schodů a chodeb, zametání dvora, udržování čistoty ve společných prostorech, ve sklepě a na půdě, čištění schodišťových oken, zábradlí, osvětlovacích zařízení, vchodových dveří, výtahové šachty a kabiny, průjezdů, chodníků přilehlých k nemovitosti a cest vedoucích od ulice ke vchodu do domu a ke společným prostorům a zařízením domu, zavírání a otvírání domu, osvětlování schodiště, chodeb a jiných obecně přístupných prostorů v domě, dohlížení na společná zařízení domu, dozor nad prováděním řemeslných a jiných prací objednaných správou domu, plnění povinností uložených správě domu ohlašovacími předpisy, provádění ostatních úkolů ukládaných veřejnými orgány, vyvěšování vyhlášek, upozornění, vyvěšování praporů a vlajek, čištění chodníků, odstraňování sněhu a náledí a posypávání zdrsňujícím materiálem, nikoli solí, škvárou a popelem. Tyto práce zajišťuje správa podle místních podmínek pracovníky v domech nebo úklidovými četami. Schody a chodby je nutno mýt podle potřeby, nejméně však jednou za # dnů, čistit schody do sklepů, volné prostory ve sklepě, dvory, balkóny, pokud nejsou smluvně vyhrazeny pro jednoho nebo více uživatelů, alespoň jednou za čtvrt roku, čistit půdu, schodištní okna, osvětlovací tělesa, výtahové šachty a ostatní společné prostory, příslušenství a zařízení. Správa domu se může s uživateli bytů dohodnout, že pořádek a čistotu v domech si budou obstarávat zcela nebo částečně sami. Uživatelé bytů nebudou pak podle vykonávaných prací buď zcela nebo částečně platit úhradu za tyto služby. Informační zařízení v domě. Vývěsky, nápisy a jiná informační zařízení ( neónové a jiné reklamy) mohou být umístěny na domech a uvnitř domů jen se souhlasem správy domu. Je- li k tomu třeba povolení národního výboru, musí být předem vyžádáno. Jakmile právo na umístění informačního zařízení zanikne, odstraní jeho dosavadní uživatel toto zařízení a uvede svým nákladem vše do původního stavu. V domech s více než # byty, provozovnami je povinna správa domu každý objekt označit řadovým číslem. Rovněž je povinna označit každé podlaží a umístit blízko domovního vchodu na dobře viditelném místě orientační tabuli s uvedením jednotlivých bytů a nebytových místností včetně garáží a jmen jejich uživatelů, správy domu a její adresy, jména osoby, osob provádějící úklid domu a přilehlých nemovitostí a čištění chodníků a jména předsedy domovní komise, domovního důvěrníka, členů domovní komise, zástupce domovního důvěrníka. Uživatelé garáží jsou povinni z požárních důvodů opatřit vjezdy do garáží označením svého bydliště a údajem, kde jsou uloženy klíče od garáže. Správa domu v dohodě s domovní komisí, domovním důvěrníkem umístí na viditelném místě nástěnku, na které budou uživatelé bytů informováni o veřejných schůzích, přednáškách, různých akcích, o zdravotní službě, orgánech veřejné bezpečnosti a požární ochrany, o nejbližších provozovnách služeb. Správa domu je také povinna na nástěnce uveřejňovat důležitá sdělení o opatřeních týkajících se údržby a užívání bytů, společných prostorů a zařízení domu. O nástěnku pečuje domovní komise, domovní důvěrník. Ostatní zařízení v domě. Ke komínovým dvířkám, k hlavním uzávěrům vody a plynu, kanalizačním čisticím otvorům a jiným podobným zařízením, pokud jsou ve společných prostorech, musí být vždy volný přístup. Jsou- li tato zařízení v místnostech určených k výhradnímu užívání uživatele bytu nebo provozních místností, musí být učiněna taková opatření, aby k nim byl v případě nutnosti přístup i za nepřítomnosti uživatele bytu nebo příslušníků jeho domácnosti, nebo po skončení * v provozních místnostech. Osoba, která uzavřela domovní uzávěry vody, musí zajistit, aby jejich uzavření a opětné otevření bylo uživatelům bytů včas oznámeno. Klíče a jejich užívání. Každý uživatel bytu má právo na klíče od vstupních dveří do domu a do bytu, případně od výtahu a na jeden klíč ke každým dveřím v bytě. Další náhradní klíče od bytu a popřípadě od výtahu si uživatel může opatřit s vědomím správy domu na svůj náklad, bez nároku na náhradu. Klíč k domovním dveřím může být jen výjimečně s vědomím správy domu zapůjčen osobě, která v domě nebydlí ( nebydlí- li manželé společně, při ošetřování nemocného příbuzného, při donášce mléka, pečiva, novin do bytů) . Každý, kdo má domovní klíč, je povinen v době, kdy má být dům uzavřen, za sebou zamknout. Klíče od uzamykatelných společných prostor v domě, od místností, kde jsou domovní uzávěry vodovodu a plynovodu, a od strojovny výtahu jsou uloženy na místě k tomu určeném. Místo, kde jsou klíče uloženy, a jméno osoby odpovědné za uložení klíčů musí být uvedeno na orientační tabuli nebo na nástěnce. Po zániku práva na užívání bytu je uživatel povinen odevzdat správě domu všechny klíče, které má k zámkům v domě, bez náhrady. Otvírání a zavírání domu. Dům je otevřen od dubna do září od # do # hodin. V době od října do března od # do # hodin. Po dohodě správy domu a všech uživatelů bytů je přípustné, aby * době nočního klidu od # do # hodin bylo zabráněno jakémukoli hluku. V této době není vůbec dovoleno hrát na hudební nástroje, zpívat, hlučně se bavit, dále používat vysavačů prachu a jiných hlučných přístrojů a vykonávat jakoukoli činnost působící hluk. Rovněž je zejména v době nočního klidu třeba ztlumit rozhlasové a televizní přístroje, gramofony, aby hluk nezaléhal do okolí. Pokud někteří uživatelé bytů pracují v nočních směnách, je třeba na jejich upozornění zamezit hluk v okolí jejich bytů i ve dne. Výtahu je možno v době nočního klidu používat jen tehdy, nepůsobí- li jeho provoz nadměrný hluk. Pro provozní místnosti platí v tomto ohledu zvláštní předpisy, případně provozní podmínky podniku vydané v mezích platných předpisů. Pro závody veřejného stravování a jejich výrobní střediska platí příkaz hygienika hlavního města Prahy uveřejněný v # čísle Sbírky nařízení, vyhlášek a instrukcí NVP, ročník # . K projednávání porušení tohoto příkazu jsou příslušné odbory obchodu a služeb příslušného ONV. U ostatních provozních místností rozhodne odbor výstavby příslušného ONV v dohodě s příslušným hygienikem. Je nutné, aby dům byl uzavřen trvale, vedou- li od domovních dveří zvonky do bytů všech uživatelů a nebrání- li trvalé uzavření domu poště nebo jiným orgánům ve výkonu jejich povinností. Správa domu je povinna zajistit, aby byl na požádání umožněn přístup do domu i v době, kdy je dům uzavřen. Bydlí- li v domě osoba, která zabezpečuje otvírání domu, musí být do jejího bytu zaveden od domovních dveří zvonek. Je- li otvírání domu zajištěno jinak, je třeba, aby na domovních dveřích nebo v jejich blízkosti bylo vhodně označeno, jak je přístup do domu zajištěn. Osvětlování domu. V době, kdy je dům otevřen, osvětlují se hospodárně všechny vchody, schody a obecně přístupné chodby v domě a také přístupy k domu, u nichž je zapotřebí, a to podle potřeby tak, aby byla zajištěna bezpečnost osob. V domech s menším počtem obyvatel, ve kterých není třeba stálého osvětlení, mohou být vchody, schodiště a chodby osvětlovány pomocí minutových nebo poschoďových vypínačů. Vypínač musí být umístěn v blízkosti domovních dveří a v každém podlaží a seřízen tak, aby byla zajištěna bezpečnost. V případě poruch proudu postará se správa domu o nouzové * chodeb, schodů a vchodu do domu. Praní prádla. V bytech lze prát v pračkách pro domácnost jen tehdy, nedojde- li tím ke zhoršení stavu užívaného objektu ani k závadám v odběru teplé vody. Ve společném příslušenství bytu lze prát jen tehdy, souhlasí- li s tím všichni uživatelé bytů, k nimž toto společné příslušenství patří. Poškození a závady, které by vznikly v bytě následkem praní v pračkách pro domácnost, je uživatel bytu povinen odstranit na svůj náklad. * tohoto domovního řádu. Prádelny užívá každý podle pořadí stanoveného vzájemnou dohodou. Nedojde- li k dohodě, stanoví pořadí po projednání s domovní komisí správa domu. Přitom přihlíží k počtu členů jednotlivých domácností a k jejich zaměstnání. Určené pořadí se v domě zveřejní a uživatelé bytů jsou povinni se jím řídit. O nedělích a svátcích je prádelna přednostně vyhrazena pracujícím, kteří jsou plně zaměstnáni. V době nočního klidu není dovoleno domovních prádelen používat. V domech, v nichž je prádelna umístěna v hořejším patře nad byty nebo kde strojové zařízení * nadměrně hlučné, lze strojového zařízení v prádelně používat jen v době od # do # hodin. Praček pro domácnost v bytech lze rovněž užívat jen od # do # hodin a jen za předpokladu, že jsou podloženy, a tak, aby působily pokud možno nejmenší hluk. Se zařízením prádelny je nutno zacházet * největší šetrností. Při praní nutno větrat, aby zařízení prádelny, stropy a stěny nebyly zbytečně poškozovány párou. Odtok splašků se nesmí urychlovat vyjmutím ochranné mřížky a nádobky z prádelní výpusti. Větrání do vnitřních prostor domu je nepřípustné. V prádelně a v bytech lze prát jen prádlo uživatele bytu a příslušníků jeho domácnosti. Prádlo nemocných nakažlivou chorobou se smí prát ve společné prádelně jen po předchozí dezinfekci * pokynů ošetřujícího lékaře. Ve sporných případech rozhoduje obvodní hygienik. Po použití prádelny ji uživatel řádně uklidí a vyčistí a odevzdá bez odkladu klíč osobě určené správou domu. Tato osoba zkontroluje stav zařízení v prádelně, případně stav elektroměru. Úhrada za užívání domovní prádelny se platí podle příslušných předpisů. Tato ustanovení platí obdobně i pro blokové samoobsluhové prádelny. Půdy a sušárny prádla. Na půdách a v sušárnách není dovoleno uskladňovat předměty, rozdělovat půdy přepážkami, kouřit a užívat otevřeného světla. Klíč od půdy nebo sušárny je uložen u osoby určené správou domu v dohodě s domovní komisí, domovním důvěrníkem a musí být kdykoli dosažitelný. Náhradní klíč pro nutné případy musí být uložen na vhodném místě. V době mrazů nesmějí půdní okénka a okna v sušárnách zůstat otevřena. Pro užívání půd a sušárenských prostorů platí obdobné pořadí jako pro užívání prádelen. Dny určené pro sušení prádla navazují na dny určené k užívání prádelny. Část sušárenského prostoru je pokud možno vyhrazena pro sušení plenek a kojeneckého prádla. Pro tuto část neplatí ustanovení o určeném pořadí. Článek # . Úvod. V socialistickém společenském řádu je osvobozená lidská práce základním zdrojem rozvoje společnosti i růstu hmotné a kulturní úrovně občanů. Pracující se v socialistické společnosti účastní na plnění úkolů socialistické výstavby a podílí se na výsledcích společné práce. Socialistický stát stanoví podmínky práce, upravuje vzájemné vztahy mezi pracovníky a socialistickými organizacemi a zaručuje práva pracujících v souladu s celospolečenskými zájmy. Základním pramenem pracovního práva ČSSR je Zákoník práce, zákon # ve znění novely * . Podrobným rozvedením Zákoníku práce na vztahy v našem národním podniku je tento pracovní řád vydávaný za účelem stanovení vnitřního pořádku, zajištění a prohloubení správné organizace práce a upevňování pracovní kázně. Má napomoci účelnému a plnému využití pracovní doby a svěřených výrobních prostředků, k důslednému dodržování pracovní kázně, k zlepšení jakosti práce, k zajištění bezpečnosti a zdraví pracovníků při výkonu práce i k zajištění ochrany majetku v socialistickém vlastnictví. Vychází ze zásady dobrovolné pracovní kázně a uvědomělého vztahu k práci jako prostředku k vytváření soudružských vztahů nadřízenosti a podřízenosti mezi vedením podniku a jeho pracovníky a přispívá k rozvíjení účasti pracujících na řízení a správě. Je vyjádřením společného úsilí vedení podniku a celého jejího pracovního kolektivu vzorně plnit pracovní úkoly a zařadit se tak na čestné místo mezi budovateli naší socialistické společnosti. Článek # . Pracovní poměr. Pracovníky do pracovního poměru přijímá ředitel závodu, na podnikovém ředitelství ředitel podniku, další pracovník písemně zmocněný ředitelem závodu, respektive ředitelem podniku. Administrativní práce spojené s uzavřením pracovní smlouvy zajišťuje pracovník pověřený osobní agendou. Sjednání pracovního poměru. Při sjednávání pracovního poměru se musí pracovník podniku vykázat záznamem o rozvázání dosavadního pracovního poměru, popřípadě záznamem o skončení členského poměru k výrobnímu družstvu nebo k jednotnému zemědělskému družstvu v občanském průkazu. Průkazem o době zaměstnání. Doklady o školním vzdělání a kvalifikaci. Potvrzením organizace, u níž byl pracovník dosud v pracovním poměru, o tom, jaká doba mu byla započtena pro účely dovolené na zotavenou, kolik pracovních dnů pracovník vyčerpal ze své dovolené za běžný kalendářní rok, popřípadě za kolik dnů dostal náhradu za nevyčerpanou dovolenou nebo o kolik pracovních dnů byla dovolená zkrácena a z jakého důvodu. Potvrzením organizace, u níž byl pracovník dosud v pracovním poměru, o důvodu skončení pracovního poměru, pokud má vliv na dovolenou na zotavenou a na náhradu mzdy při překážkách v práci ZP. Dokladem o skutečnostech rozhodných pro posouzení nároků na dávky nemocenského pojištění. Potvrzením organizace, u níž byl pracovník dosud v pracovním poměru, že proti němu není nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, případně o tom, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí prospěch byly prováděny z pracovníkovy mzdy srážky. Pracovním posudkem organizace, u níž dosud pracoval. Výsledkem vstupní lékařské prohlídky závodního lékaře. Souhlasem hlavního zaměstnavatele, sjednává- li se vedlejší pracovní poměr nebo dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr. Vojenským dokladem, jde- li o muže. Rozvázání dosavadního pracovního poměru třeba prokazovat, je- li pracovní poměr sjednáván na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu, byl- li pracovník organizací, u níž je v pracovním nebo členském poměru, dočasně uvolněn pro výkon práce v podniku, je- li pracovní poměr sjednáván na dobu přechodné potřeby nepřesahující # pracovních dnů, je- li pracovní poměr sjednáván se studentem v denním studiu, je- li platnost rozvázání pracovního poměru pracovníka předmětem soudního sporu. Uplatňuje- li však neplatnost rozvázání pracovního poměru organizace, lze sjednat pracovní poměr pouze na dobu do pravomocného ukončení sporu. Nemá- li pracovník v občanském průkazu dosud záznam o pracovních vztazích nebo uplynulo- li od jejich skončení více než # týdnů, je povinen prokázat podniku svou dosavadní činnost potvrzením místního národního výboru. Tohoto potvrzení není třeba, jde- li o přijetí pracovníka po skončení školní docházky nebo studia, studenta v denním studiu, poživatele starobního nebo invalidního důchodu, pracovníka na dobu přechodné potřeby nepřesahující # pracovních dnů, pracovníka v případech stanovených okresním národním výborem. Dále je pracovník povinen řádně vyplnit a odevzdat organizaci při sjednávání pracovního poměru dotazník pro jednotnou evidenci pracujících. Vznik pracovního poměru. Pracovní poměr se sjednává písemnou pracovní smlouvou, jejíž jedno vyhotovení pracovník obdrží. Je- li však pracovní poměr sjednáván na dobu kratší než jeden měsíc, uzavře se písemná pracovní smlouva, jen jestliže o to pracovník požádá nebo jde- li o pracovníka, který byl rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena. V pracovní smlouvě je podnik povinen s pracovníkem dohodnout druh práce, funkci, na kterou je pracovník přijímán, místo výkonu práce, obec a závod nebo jinak určené místo, den nástupu do práce. Mimo to může podnik s pracovníkem při sjednávání pracovní smlouvy dohodnout jeho mzdové zařazení odpovídající sjednanému druhu práce, další podmínky, na kterých mají zájem. Základní mzdu, mzdové podmínky pracovníků závodů s výjimkou ekonoma závodu, vedoucích všech výrobních stupňů a vedoucích pomocných provozů určuje ředitel závodu, pracovníků, podnikového ředitelství, vedoucího závodu a vyjmenovaných dalších vedoucích pracovníků závodu určuje ředitel podniku. Za pracoviště z hlediska pracovní smlouvy se pokládá závod včetně jeho odloučených provozů, u některých povolání, u montážních pracovníků, všechny závody podniku v téže obci, pokud není v pracovní smlouvě sjednáno něco jiného. Po sjednání pracovní smlouvy předloží pracovník podniku svůj občanský průkaz k provedení záznamu o vzniku pracovního poměru. Vznik pracovního poměru nesmí být v občanském průkazu zapsán, není- li v něm zapsáno skončení předchozího pracovního poměru. Kromě toho se do občanského průkazu nezaznamenává vznik pracovního poměru v případech vyjmenovaných v * . Před uzavřením pracovní smlouvy je podnik povinen seznámit pracovníka s právy a povinnostmi, které by pro něho z pracovní smlouvy vyplynuly, a s pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž má práci konat. Součástí tohoto poučení je podrobné seznámení pracovníka s pracovním řádem, s organizačním řádem, s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a s předpisy protipožárními, eventuálně též s předpisy hygienickými a protiepidemickými. Podle potřeby též podnik pracovníka poučí, jak si má počínat v zájmu ochrany služebního, hospodářského a státního tajemství. Druhy pracovních poměrů. Pracovní poměr může být sjednán jako pracovní poměr na plnou stanovenou dobu, hlavní pracovní poměr, nebo na kratší než stanovenou pracovní dobu, vedlejší pracovní poměr. Pracovní poměr může být dále sjednán na dobu neurčitou, na dobu určitou, na zkušební dobu. Pracovní poměr na dobu neurčitou může být sjednán buď výslovně, nebo tak, * v pracovní smlouvě není doba jeho trvání výslovně určena. Pracovní poměr na dobu určitou může být sjednán buď vymezením doby jeho trvání ( údajem času, počtem roků, měsíců, týdnů, dnů) * provedením určité práce. Zkušební doba musí být v pracovní smlouvě výslovně písemně sjednána * # měsíc, * - li v pracovní smlouvě sjednána doba kratší. Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována. Pracovní poměr sjednaný na dobu zkušební končí uplynutím této doby, což musí být druhé straně # dny před skončením zkušební doby písemně oznámeno. Kromě toho může podnik uzavřít s pracovníkem dohodu o vedlejší činnosti. Vedlejší činností jsou práce jiného druhu než práce sjednané v pracovní smlouvě, vykonávané pracovníkem podniku mimo stanovenou pracovní dobu. Dohodu o vedlejší činnosti uzavírá za podnik s pracovníky závodu ředitel závodu, s pracovníky podnikového ředitelství ředitel, popřípadě jimi zmocněný vedoucí pracovník závodu, respektive podnikové ředitelství. Dále může podnik s pracovníkem jiné organizace nebo pracovník podniku s jinou organizací za trvání hlavního pracovního poměru sjednat vedlejší pracovní poměr. Vedlejší pracovní poměr sjednává za závod ředitel závodu, na podnikovém ředitelství ředitel podniku, popřípadě zmocněný vedoucí pracovník. Vedlejší pracovní poměr s pracovníkem jiné organizace může být sjednán jen za podmínky, že pracovník se vykáže písemným prohlášením organizace, u níž je v hlavním pracovním poměru, že s uzavřením vedlejšího pracovního poměru souhlasí. Vedlejší pracovní poměr s jinou organizací může uzavřít pracovník závodu, jde- li o TH pracovníka do # třídy včetně, toliko po předchozím souhlasu vedoucího závodu, pracovník podnikového ředitelství a TH pracovník závodu do # třídy toliko po předchozím souhlasu ředitele podniku. Souhlas musí být písemný. Pokud by práce ve vedlejším pracovním poměru pracovníku bránila řádně plnit jeho povinnosti vyplývající pro něj z hlavního pracovního poměru nebo by byla na újmu jeho zdraví, může mu podnik uložit, aby vedlejší pracovní poměr ukončil. Pracovník je pak povinen vedlejší pracovní poměr řádně ukončit, a to nejpozději výpovědí v jednoměsíční výpovědní lhůtě. Uzavření vedlejšího pracovního poměru pracovníkem bez uvedeného předchozího písemného souhlasu příslušného podnikového orgánu je neplatné. K zabezpečení úkolů, které vyplývají z jeho činnosti, může podnik uzavírat také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Tyto dohody lze uzavírat jen ve výjimečných případech a jen tehdy, jsou- li splněny předpoklady uvedené v * # a # ZP jakož i podmínky dále stanovené v tomto Pracovním řádu. Dohody se uzavírají především s občany, kteří pro svůj zdravotní stav, pokročilý věk nebo úkoly při výchově dětí nemohou konat práci v pracovním poměru, a jestliže podnik tuto možnost nemá, s pracovníky, kteří jsou v pracovním členském poměru k jiné organizaci s vlastními pracovníky. S vlastními pracovníky může podnik sjednat dohodu jen tehdy, bude- li pracovník konat činnost, práci mimo stanovenou dobu a bude- li tato činnost jiného druhu, než která byla sjednána v pracovní smlouvě. Dohody lze uzavírat jen v případech. Jestliže činnost nebo úkoly, které mají být splněny, nejsou předmětem činnosti podniku nebo jeho organizační části, nebo jde- li o úkoly a činnost podniku, pro jejíž výkon nemají pracovníci podniku potřebnou kvalifikaci nebo oprávnění. Jestliže splnění úkolu nelze prokazatelně zajistit ani smluvně u organizací, které takové služby či práce provádějí v rámci své činnosti nebo by to bylo sice u takových organizací možné, ale jen za cenu zpoždění nebo jiných nepříznivých výsledků, ohrožení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, možnost vzniku škody, havarijní stav, takže by oprávněný zájem podniku byl buď značně poškozen nebo zůstal nezajištěn. Jestliže jde o splnění úkolů malého rozsahu, jehož provedení dodavatelským způsobem by bylo neekonomické podle vypracované kalkulace. Jestliže splnění úkolů vlastními pracovníky by sice bylo možné, ale podle vypracované kalkulace by bylo velmi neekonomické nebo nadměrně obtížné. Není účelné, aby vlastní pracovníci provedli práci osobně, protože by to mělo za následek nepřijatelné prodlužování pracovní doby nebo lhůty prací, nepřijatelné zdržení plnění hlavních úkolů v organizaci nebo neúměrné zvýšení cestovních výdajů. Není účelné, aby při plnění úkolů byly používány výrobní prostředky, nástroje nebo energie organizace. Jde o nepravidelně se opakující práce, jejíž výkon vlastními pracovníky by byl neekonomický. Dohody nesmějí být uzavírány. S vlastními pracovníky na práce stejného druhu, jaké vyplývají z jejich pracovní smlouvy, pracovní náplně, nebo na práce, za jejichž výkon odpovídají v rámci své řídící činnosti. S pracovníky jiné organizace pro takové práce, které této organizaci přísluší provést v rámci jejich plánovaných úkolů, s výjimkou případů uvedených shora pod * . Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr se uzavírají buď jako dohody o pracovní činnosti ke konání opakujících se prací, ale tak malého rozsahu, že by jejich soustavné řízení a organizování, určování pracovní doby, ve které musí být prováděny, a kontrola jejího dodržování znamenaly pro podnik neúměrnou administrativu a byly by značně neekonomické, drobné údržbářské a řemeslnické práce a drobné opravy, topičské práce, úklid nevyžadující celkem více než polovinu pracovní doby jednoho pracovníka, práce členů hodnotitelských komisí pro posuzování výrobků, předvádění modelů a podobné práce, nebo jako dohody o provedení práce k provedení ojedinělého nebo jen občas se vyskytujícího pracovního úkolu, který není možno zajistit pracovníky podniku v rámci jejich povinností vyplývajících z pracovního poměru nebo vyžaduje- li si to povaha úkolů podniku. Uzavření více po sobě jdoucích dohod o provedení práce s týmž pracovníkem a s druhově shodným určením pracovního úkolu je však nepřípustné, jestliže souhrn pracovních úkolů má charakter pracovní činnosti. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr musí být uzavřeny v písemné formě, a to ještě před zahájením činnosti, započetím práce, jinak jsou neplatné. Písemně nemusí být uzavřeny pouze dohody o provedení práce, nepřesahuje- li odměna za jejich provedení # Kčs. Ujednání v dohodě o provedení práce musí být tak určité, aby pracovník mohl na jeho základě pracovní úkol, k jehož vykonání se zavázal, splnit řádně ve stanovené lhůtě. S pracovníky, kteří jsou v pracovním poměru k jiné organizaci, lze uzavřít dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr jen s předchozím písemným souhlasem této organizace, který je nutno přiložit ke stejnopisu dohody ukládanému v osobní evidenci pracovníků podniku. Tato povinnost odpadá pouze u dohod o provedení práce, jde- li o účast pracovníka v jeho mimopracovní době na naléhavých pracech ve veřejném zájmu, při vykládání vagonů, při živelných pohromách. Pracovník může uzavřít dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr s jinou organizací toliko s předchozím písemným souhlasem podniku. Bez tohoto souhlasu je sjednání dohody neplatným právním úkonem a kromě toho též porušením pracovní kázně. Pokud by činnost na základě dohody bránila pracovníku řádně plnit jeho povinnosti z pracovního poměru nebo by byla na újmu jeho zdraví, může mu podnik uložit, aby tuto dohodu zrušil. Pracovník je pak povinen tuto dohodu ihned zrušit. Souhlasu podniku k uzavření dohody o provedení práce pracovníkem s jinou organizací není třeba, pouze jde- li o účast pracovníka v jeho mimopracovní době na naléhavých pracech ve veřejném zájmu, při vykládání vagonů, při živelných pohromách, jde- li v souvislosti se zájmovou činností pracovníka v zájmových svazech v rámci Národní fronty, o práci, která nemá vztah ani k pracem vykonaným v pracovním poměru ani k jeho znalostem a odborné kvalifikaci využívaným v pracovním poměru. Podnik neudělí svým pracovníkům souhlas k uzavření dohody s jinou organizací v případě, kdy činnost konaná na základě dohody by byla neslučitelná s činností pracovníka vyplývající z pracovní smlouvy nebo s oprávněným zájmem organizace, zejména jde- li o práce, které * pracovník na * svých povinností z pracovního poměru kontrolovat k organizaci, která je v obchodním nebo podobném styku s podnikem, při kterých by mohl být narušován řádný a objektivní výkon státní správy, při kterých by mohlo dojít k zneužití pracovních pomůcek a materiálu podniku nebo poznatků u něho získaných, velkého rozsahu nebo jinak náročné, které by vedly k neúměrnému pracovnímu zatížení, a tím bránily řádnému výkonu povinností v pracovním poměru, ke kterým se zavazuje zároveň několik pracovníků podniku. Vyžaduje- li výkon určité práce odborné kvalifikace, lze dohodu uzavřít jen s pracovníkem, který prokáže tuto kvalifikaci výučním listem, vysvědčením, oprávněním. Odměňování pracovníků činných podle dohod se řídí * o odměňování některých prací konaných mimo pracovní poměr. Není- li tímto předpisem výše odměny stanovena, stanoví ji podnik tak, aby odpovídala odměně za stejnou práci konanou v pracovním poměru podle mzdových předpisů platných v organizaci v oboru působnosti Ministerstva průmyslu ČSR. Neobsahují- li tyto mzdové předpisy odměňování sjednané činnosti, stanoví podnik výši odměny přiměřeně podle mzdových předpisů platných v organizaci v oboru působnosti toho ústředního orgánu, kam tato činnost patří. Určení odměny podílem z úhrnné hodnoty prováděných prací, zejména u projektových prací a prací stavebního charakteru, a zahrnování náhrady hotových výdajů za spotřebovaný materiál do odměny za práci je nepřípustné. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavírá a souhlas pracovníku k uzavření dohody s jinou organizací dává ředitel závodu, jde- li o * pro závod nebo o pracovníka závodu a sjednaná odměna v jednotlivém případě nepřevyšuje # Kčs, a ředitel podniku, převyšuje- li sjednaná odměna v jednotlivém případě # Kčs nebo jde- li o práce pro podnikové ředitelství nebo o pracovníka podnikového ředitelství nebo jestliže si to zvlášť vyhradil zmocněný vedoucí pracovník. Změny pracovního poměru. Ke změně pracovní smlouvy může zásadně dojít jen po vzájemné dohodě mezi podnikem a pracovníkem. Podnik je povinen převést pracovníka na jinou než v pracovní smlouvě sjednanou práci jednostranným opatřením jen v případech uvedených v ZP. Kromě toho podnik může jednostranným opatřením převést pracovníka na jinou než v pracovní smlouvě sjednanou práci v případech uvedených v ZP z důvodu nezbytné provozní potřeby podniku, nejdéle však na dobu # pracovních dnů v kalendářním roce. Jde- li o převedení na dobu delší než # měsíc a pracovník s ním nesouhlasí, může je organizace provést jen po předchozím souhlasu závodního výboru. Tento souhlas se nevyžaduje, jde- li o převedení podle pravomocně uloženého kárného opatření. Přeložit pracovníka k soustavnému výkonu práce do jiného místa v rámci podniku než bylo sjednáno v pracovní smlouvě jednostranným opatřením podniku lze pouze tehdy, vyžaduje- li to nezbytně jeho provozní potřeba, nejdéle však celkem na # dnů v kalendářním roce. Jde- li o přeložení na dobu delší než # měsíc a pracovník s tím nesouhlasí, může je podnik provést jen po předchozím souhlasu závodního výboru. U mladistvého pracovníka nebo pracovníka se změněnou pracovní schopností je třeba souhlasu závodního výboru, i když pracovník s opatřením souhlasí. Požádá- li sám pracovník o převedení na jinou práci nebo pracoviště, o přeložení do jiného místa než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je podnik povinen mu vyhovět, a to jakmile to dovolí pracovní možnosti, předloží- li pracovník lékařský posudek závodního nebo obvodního lékaře, pouhé doporučení nestačí, že není vhodné, aby dále konal dosavadní práci nebo pracoval na dosavadním pracovišti nebo má- li k tomu pracovník prokazatelně jiné vážné důvody. Předloží- li pracovník potvrzení lékařské posudkové komise, že nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví, je podnik povinen jej převést na jinou práci nebo pracoviště do # dnů, viz * ZP. Žádost podává pracovník u svého přímého nadřízeného a rozhoduje o ní ředitel závodu, na podnikovém ředitelství ředitel podniku, zmocněný vedoucí pracovník. Jinak je pracovník povinen vykonávat všechny druhy práce sjednané v pracovní smlouvě, pracovat na kterémkoliv pracovišti nebo místě uvedeném v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce, a to podle určení svého vedoucího. Nástup do práce po přerušení pracovního poměru. Přeruší- li pracovník pracovní poměr s podnikem z důvodu výkonu veřejné funkce, školení, pro výkon služby v ozbrojených silách, nebo pracovnice z důvodu mateřské dovolené, je povinen nastoupit práci u podniku, jakmile důvod přerušení pracovního poměru odpadl, jde- li o přerušení pro výkon služby v ozbrojených silách, nejpozději do # dnů po skončení této služby. Vrátí- li se do práce pracovník po skončení výkonu veřejné funkce nebo jiné činnosti pro společenskou organizaci, po školení nebo skončení * v ozbrojených silách s výjimkou základní služby nebo pracovnice po skončení mateřské dovolené ZP nebo vrátí- li se do práce pracovník po skončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény ( karanténního * ) , je podnik povinen zařadit je na jejich původní práci a pracoviště. Není- li to možné proto, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je podnik zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě nebo alespoň jejich kvalifikaci. Vrátí- li se do práce pracovník po skončení základní vojenské služby nebo pracovnice po skončení další mateřské dovolené ZP, je podnik povinen zařadit je na práci odpovídající pracovní smlouvě. Není- li to možné, protože sjednaný druh práce odpadl, musí je podnik zařadit na jinou práci odpovídající jejich kvalifikaci. Nelze- li podle lékařského posudku pracovníka zařadit na původní práci a pracoviště, je podnik povinen zajistit mu jinou vhodnou práci. Skončení pracovního poměru. Pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou může být zrušen buď vzájemnou dohodou ZP, nebo výpovědí některé ze stran ZP, okamžitým zrušením ZP. Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby. Předčasně může být zrušen buď vzájemnou dohodou, nebo výpovědí některé ze stran, nebo předčasným zrušením ZP. Pracovní poměr sjednaný na zkušební dobu končí uplynutím sjednané zkušební doby. Ve zkušební době může být zrušen kteroukoliv ze stran kdykoliv písemně bez uvedení ZP. V této době dostáváme řadu dotazů týkajících se nároku na dovolenou pracujících poživatelů starobního důchodu. Dotazují se jak důchodci, kteří pracují v trvalém zaměstnání, tak i důchodci, kteří odpracovali v krátkodobém zaměstnání v kalendářním roce # pracovních dnů nebo # pracovních hodin, tak jak jim to umožňuje nařízení vlády ČSSR o výjimečném poskytování důchodu některým pracujícím důchodcům. Z dotazů je patrno, že je řada nejasností, kdy a za jakých podmínek mají tito poživatelé starobního důchodu nárok na dovolenou a v * rozsahu se jim dovolená poskytuje. Následující pojednání má alespoň tuto problematiku vysvětlit. Obecné podmínky nároku na dovolenou. Podmínky nároku na dovolenou jsou stejné jak pro pracovníky, tak pro pracující důchodce. Nárok na dovolenou vzniká, jestliže byl pracovník v pracovním poměru k organizaci nepřetržitě # měsíců, takzvaná čekací doba, a jestliže v této době odpracoval alespoň # dnů. Podmínku čekací doby musí pracovník splnit do konce kalendářního roku, za který se má dovolená poskytnout. Jestliže pracovník tuto podmínku do konce roku nesplní, nárok na dovolenou ani na její poměrnou část mu nevznikne. Příklad. Pracovník uzavřel s organizací pracovní smlouvu a nastoupil do zaměstnání # ledna a pracoval do # srpna. Vznikl mu nárok na poměrnou část dovolené za podmínky, že v této době odpracoval alespoň # dnů, protože splnil podmínku čekací doby, neboť byl v pracovním poměru k organizaci více než # měsíců. Příklad. Pracovník uzavřel s organizací pracovní smlouvu a nastoupil do zaměstnání # září a pracoval do # prosince. Nárok na * ani na její poměrnou část mu nevznikne, protože nesplnil podmínku čekací doby, neboť byl v pracovním poměru k organizaci pouze # měsíce. Čekací dobu # měsíců stačí splnit jen jednou za celou dobu nepřetržitého trvání pracovního poměru k téže organizaci. Není tedy nutné, aby byla splněna v každém roce. To je však možné pouze u pracujících důchodců, kteří pracují v trvalém zaměstnání, eventuálně v krátkodobém zaměstnání, které přechází z jednoho kalendářního roku do druhého. Příklad. Pracující poživatel starobního důchodu nastoupil do zaměstnání # srpna # a bude pracovat do # dubna # . Pracující důchodce bude mít v tomto případě nárok na dovolenou v roce # i v roce # , protože splnil podmínku čekací doby, neboť byl v organizaci zaměstnán v roce # nepřetržitě # měsíců. Pro splnění čekací doby není také rozhodující, kolik dnů v týdnu, eventuálně hodin pracovník pracuje. Druhou základní podmínkou je, aby pracovník v průběhu pracovního poměru v kalendářním roce konal práci nejméně # dnů. Jako výkon práce se pro účely vzniku nároku na dovolenou posuzuje také doba čerpání dovolené na zotavenou, doba čerpání volna za práci přesčas nebo za práci ve svátek, doba, kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nekrátí, doba, kdy byl práce neschopen pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání, za které organizace odpovídá, doba, kdy je žena na placené mateřské dovolené, doba, po kterou nepracuje pro překážky z důvodů obecného zájmu, doba vojenského cvičení, doba, kdy pracovník nepracuje, protože se zúčastňuje školení pořádaného společenskou organizací nebo má volno z důvodů studia při zaměstnání, doba, kdy nepracuje pro ostatní překážky * práci na straně organizace, a dále doba, kdy nepracuje pro osobní překážky na straně pracovníka uvedené v příloze * * ČSSR, kterým se provádí Zákoník práce. Dále se do * dnů započítávají i volné soboty. V některých případech se však splnění těchto dvou podmínek nevyžaduje. Tyto případy jsou vyjmenovány v Zákoníku práce. Je to tehdy, jestliže pracovník změnil zaměstnání v důsledku zrušení nebo přemístění organizace nebo její části, nebo jestliže sjednal pracovní poměr na základě náboru prováděného národním výborem, nebo došlo- li ke změně zaměstnání proto, že pracovník nemůže podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánů státní zdravotní správy vykonávat dosavadní práci. Organizace může výjimečně poskytnout pracovníkovi, který byl přijat z jejího podnětu, poměrnou část dovolené, i když nesplňuje žádnou z uvedených podmínek. K tomu je však třeba souhlasu ZV ROH. Příklad. Organizace vyzvala svého bývalého pracovníka, aby nastoupil do zaměstnání a pomohl od # října do # prosince při * plánovaných úkolů. Dovolená tomuto pracovníkovi nenáleží, protože nesplňuje obecné podmínky. Proto však, že byl přijat z podnětu organizace, může mu být dovolená po projednání se ZV ROH poskytnuta. Dovolená pracujících poživatelů starobního důchodu. Za jakých podmínek mohou pracovat poživatelé starobního důchodu při pobírání tohoto důchodu je stanoveno v nařízení vlády ČSSR o výjimečném poskytování důchodu některým důchodcům. Podle tohoto nařízení vlády mohou poživatelé starobního důchodu pracovat v trvalém zaměstnání s důchodem v plné výši, jestliže jejich výdělek nepřevýší # Kčs měsíčně ( * vlády * ) , důchodem do # Kčs měsíčně bez ohledu na výši výdělku, jestliže vykonávají jinou než administrativní práci, ve výrobě, při provádění oprav, údržby a jiných prací směřujících k uspokojování potřeb obyvatelstva, nebo pracují jako topiči, údržbáři, členové závodní stráže ( * vlády * ) , s důchodem v nezměněné výši bez ohledu na výši výdělku, jestliže vykonávají práce mimořádné důležitosti v klíčových bohatou národního hospodářství ( usnesení * vlády ČSSR a usnesení * vlády ČSSR) , s důchodem ve výši jedné poloviny, jestliže výdělek po vzniku nároku na starobní důchod podstatně poklesl v důsledku zkrácení pracovního úvazku nebo změnou zaměstnání ( * vlády * ) . V krátkodobém zaměstnání po * a pracovních modálních nebo # pracovních hodin v kalendářním roce a pobírat starobní důchod v nezměněné výši ( * vlády * ) . Shora uvedené obecné podmínky pro nárok na dovolenou, tak jak již bylo uvedeno, musí být splněny i u pracujících poživatelů starobního důchodu. Pokud jde o pracující důchodce, kteří pracují v trvalém zaměstnání, viz bod # , to znamená nepřetržitě po celý rok, náleží jim dovolená jako ostatním pracovníkům v plném rozsahu, zpravidla # týdny. To platí i v případě, že důchodce pracuje na kratší pracovní úvazek ( # nebo # hodin) . Za všechny pracovní dny, které na tuto skutečnou zákonnou dovolenou připadnou, dostane pracovník náhradu mzdy. Komplikovanější situace je u pracujících důchodců, kteří pracují v krátkodobém zaměstnání, viz bod # . Zde mohou nastat různé situace, jelikož pracovní smlouva může být uzavřena pouze na dobu # pracovních dnů nebo i na dobu celého roku s tím, že důchodce v této době neodpracuje více než # pracovních dnů. Pro objasnění uvádíme dva nejběžnější případy. Poživatel starobního důchodu uzavře v průběhu kalendářního roku pracovní smlouvu na # pracovních dnů, a to tak, že bude pracovat všechny pracovní dny až do vyčerpání # pracovních dnů. Poměrná část dovolené se mu určí podle celých kalendářních měsíců trvání pracovního poměru, a to tak, že za každý celý kalendářní měsíc dostane jednu dvanáctinu dovolené, dvanáctinu z celoroční výměry dovolené. Příklad. Důchodce nastoupí do zaměstnání # ledna a bude pracovat do # září. Dostane # dvanáctin dovolené, # dne, měsíc září není odpracován celý, proto * dvanáctina nenáleží. Náhradu mzdy dostane pracovník za celých # dní. Poživatel starobního důchodu uzavře pracovní smlouvu na dobu celého roku od # ledna do # prosince s tím, že neodpracuje v této době více než # pracovních dnů. Náleží mu dovolená v plném rozsahu # týdny. Náhradu mzdy však tento důchodce nedostane za všechny dny, za * se stanoví tak, že se celkový počet odpracovaných dnů vydělí počtem týdnů a zjistí se tak, kolik pracovních dnů by tomuto důchodci připadlo v průměru na jeden týden. Za tolik dnů se mu pak poskytne náhrada mzdy. Příklad. Důchodce, kterému trval pracovní poměr celý rok, odpracoval podle potřeby organizace # pracovních dnů. Počet pracovních dnů se vydělí počtem týdnů trvání pracovního poměru. Výsledek je počet dnů, které by pracoval v jednom týdnu a za které by dostal náhradu mzdy. Tyto dny se vynásobí počtem týdnů dovolené. Tak dostaneme celkový počet dnů, za které pracujícímu důchodci náleží náhrada mzdy. V uvedeném případě dostane pracovník náhradu mzdy za # dnů dovolené. Jestliže poživatel starobního důchodu pracující v krátkodobém zaměstnání čerpá dovolenou, započítávají se mu dny do počtu odpracovaných dnů. Pokud však organizace poskytne náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, může pracující důchodce odpracovat plných # pracovních dnů v kalendářním roce. Dny, za které náleží náhrada za nevyčerpanou dovolenou, se do počtu odpracovaných dnů nezapočítávají. Pracující poživatelé starobního důchodu také často pracují na kampaňových nebo sezónních pracích. Tyto práce zpravidla netrvají déle než # pracovních dnů, eventuálně # pracovních hodin v kalendářním roce, takže jim náleží důchod v nezměněné výši. U těchto pracovníků se splnění podmínky čekací doby # měsíců trvání pracovního poměru a odpracování # dnů nevyžaduje. Náleží jim po skončení pracovního poměru místo dovolené za každých # takto odpracovaných dnů náhrada mzdy za jednu dvanáctinu dovolené, která by jim jinak náležela, kdyby splnili podmínky pro vznik nároku na dovolenou. Československé zdravotnictví neustále prohlubuje a zkvalitňuje péči o zdraví obyvatel, a to nejen zdokonalováním stávajících zdravotnických zařízení a budováním nových, ale i vlastním prohlubováním léčebně preventivní péče podle nejnovějších poznatků lékařské vědy. Vysoká úroveň léčení stavů po infarktech myokardu a po operacích srdce i doléčování poskytované v lázních se od roku # ještě podstatně prohloubí. Na základě dohody mezi Ministerstvem zdravotnictví ČSR a Českou odborovou radou a s ostatními zúčastněnými ústředními orgány dochází totiž k zásadním změnám při lázeňském léčení uvedených indikací. Stavy po nekomplikovaném infarktu myokardu, které podle lékařského posouzení budou vhodné pro druhou fázi rehabilitace, budou od počátku ledna léčeny v lázních na předvolání, ve vybraných lázeňských léčebnách určených spádově podle místa bydliště nemocného. Léčení v lázních bude možno v těchto případech poskytnout nejdříve za # týdnů a nejpozději do # po vzniku akutního infarktu. Ostatní stavy po infarktu myokardu bude možno jako dosud léčit v lázních na terminované poukazy v době po # měsících a nejpozději do # měsíců od vzniku akutního infarktu. Obdobně tomu bude při lázeňském léčení po operacích srdečních vad vrozených nebo získaných, po revaskularizačních cévních rekonstrukcích na srdci. Na předvolání bude možno lázeňské léčení poskytnout nejdříve v době od # týdnů a nejpozději do # měsíců od operace. Po # měsících až do # let bude pak možno lázeňské léčení poskytnout na terminované poukazy. O návrzích na lázeňskou péči pro stavy po infarktu myokardu a po uvedených srdečních operacích rozhodují při léčení na předvolání pověřené orgány Krajského ústavu národního zdraví v Praze, ÚNZ města Prahy, při léčení na termínované poukazy orgány příslušných veřejných vysílatelů. Pro pracovníky a pro jejich rodinné příslušníky rozhodují jako v ostatních případech léčení na terminované poukazy závodní výbory ROH, komise národního pojištění. Protože k uvedeným změnám došlo až v době, kdy již byly vytištěny terminované poukazy na lázeňskou péči pro rok # , nesmí být při přidělování a ověřování poukazů na lázeňskou péči pro stavy po infarktu myokardu a pro stavy po srdečních operacích opomenuto, že indikace * a indikace * , které jsou vytištěny na poukazech pro rok # , byly zrušeny a nahrazeny novými indikacemi * a * , neboť státní lázně již nemohly zajistit opravu uvedených změn na vydaných poukazech. Jestliže v průběhu # čtvrtletí budou závodním výborům ROH, komisím národního pojištění předloženy návrhy na lázeňskou péči pro stavy po infarktu myokardu nebo pro stavy po srdečních operacích podle původních indikací, bylo by velmi účelné doporučit navrženým, aby s přihlédnutím k indikačním změnám pro léčení těchto nemocí ihned navštívili navrhujícího lékaře, aby měl možnost znovu posoudit a navrhnout nejúčelnější způsob lázeňské péče s přihlédnutím k nové indikační úpravě. V odstavci # dosavadních směrnic se provádí také nová úprava pro ambulanční léčení dětí s Littleovou chorobou v lázních Teplice v Čechách, kterou též uvádí doplněk směrnic o poskytování lázeňské péče. Aby si závodní výbory ROH a komise národního pojištění mohly změny a doplňky zaznamenat v platných směrnicích o poskytování lázeňské péče Ministerstva zdravotnictví ČSR otištěných v Ústředním věstníku ČSR částka # ročníku # i v indikačním seznamu, který je přílohou zmíněných směrnic, uvádíme dále uvedené doplňující a pozměňující směrnice, jak je obdržely krajské ústavy národního zdraví. Směrnice * , jimiž se mění a doplňují směrnice * Ministerstva zdravotnictví ČSR o poskytování lázeňské péče v zařízeních státní zdravotní správy. Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí České socialistické republiky, Českou odborovou radou a ostatními zúčastněnými ústředními orgány stanoví podle Zákona o péči o zdraví lidu * . Směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky ( ČSR) o poskytování lázeňské péče v zařízeních státní zdravotní správy se mění a doplňují takto. Odstavec # zní. V průběhu posledních # dnů před nástupem lázeňské péče je nemocný povinen vyžádat si potvrzení ošetřujícího lékaře o tom, že jeho zdravotní stav odpovídá indikaci lázeňské léčebny podle platného indikačního seznamu a že odůvodněnost lázeňské péče trvá. Tyto skutečnosti potvrdí ošetřující lékař, navrhující pracoviště v příslušné rubrice poukazu na lázeňskou péči. U nemocných vysílaných na lázeňskou péči na předvolání potvrzuje ošetřující lékař, navrhující pracoviště tyto skutečnosti v příslušné rubrice tiskopisu Předvolání na bezplatnou lázeňskou péči. U nemocných s indikacemi * a * bod # těchto směrnic ošetřující lékař současně vystaví vložku k předvolání na bezplatnou lázeňskou péči, v níž vyplní údaje v příslušné části, a připojí ji spolu s potřebným záznamem EKG k předvolání na bezplatnou lázeňskou péči, které vrátí nemocnému. V odstavci # se na konci připojuje tato věta. Rovněž se nevydávají poukazy pro nemocné nemocemi uvedenými v indikačním seznamu pod # a # . V odstavci # se na konci připojují tato ustanovení. Návrh na lázeňskou péči, předvolání pro indikace # a # postoupí navrhující pracoviště spolu s propisem propouštěcí zprávy příslušnému posudkovému lékaři k posouzení jejich správnosti Lékařskou poradní komisí, dále jen LPK, která projedná návrh v nejbližším zasedání. Návrh, který LPK kladně posoudila, předá její předseda s propisem propouštěcí zprávy do # dnů krajskému internistovi. Návrh, u něhož se LPK vyjádřila záporně, vrátí předseda LPK s odůvodněním navrhujícímu pracovišti. Krajský internista ve spolupráci s ordinářem pro kardiologii NSP typu # ověří došlé návrhy, provede výběr nemocných, stanoví pořadí a předloží jej řediteli KÚNZ ke schválení. Nedostatečně vyplněné nebo neindikované návrhy vrátí s zdůvodněním posudkovému lékaři příslušné NSP polikliniky. U jednotlivých návrhů sleduje lhůty stanovené v indikačním seznamu a navrhuje řediteli KÚNZ nejpozději # měsíce před skončením lhůty povolení nebo zamítnutí lázeňské péče na předvolání, v rámci kvóty zasílá podle stanoveného pořadí návrhy spolu s vyplněným tiskopisem Předvolání na bezplatnou lázeňskou péči určené lázeňské léčebně. Nejpozději však # měsíc před uplynutím lhůty stanovené v indikačním seznamu. Do jednoho měsíce po projednání sdělí nemocnému, zda byl či nebyl vybrán na lázeňskou péči na předvolání. Vedoucí lékař lázeňské léčebny předvolá nemocné s indikacemi # a # k nástupu do léčebny tiskopisem Předvolání na bezplatnou lázeňskou péči tak, aby nemocný je dostal alespoň # týdny před určeným dnem nástupu na lázeňskou péči, nejpozději však # týdny před skončením lhůty stanovené indikací. V případech, kdy zjistí, že návrh nesplňuje podmínky stanovené indikačním seznamem, vrátí jej krajskému internistovi nejpozději do # dnů od doručení. Po tomto termínu návrh již nemůže vrátit. Krajský internista ve spolupráci s ordinářem pro kardiologii NSP typu # , s lékařem krajské * , v městě Praze Pražské správy nemocenského pojištění a s vedoucím lékařem sociálního zabezpečení KNV, NVP vyhodnotí do # měsíců za uplynulé pololetí lázeňskou péči na předvolání pro indikace # a # . Sleduje přitom zejména tyto ukazatele. Počet došlých návrhů celkem pro jednotlivé indikační skupiny, počet vrácených návrhů, nedostatečně vyplněných, neindikovaných, počet uskutečněných návrhů v jednotlivých indikačních skupinách, počet neuskutečněných návrhů v jednotlivých indikačních skupinách, počet opakovaných případů lázeňské péče na předvolání pro stejnou diagnózu v uplynulých # měsících, počet návrhů vrácených z lázeňských léčeben. Krajský internista předkládá zprávu o hodnocení řediteli KÚNZ, který ji zasílá v jednom vyhotovení Odboru zdravotnictví KNV, NVP a v jednom vyhotovení Ministerstvu zdravotnictví ČSR. V odstavci # se na konci připojuje tato věta. Specializovanou nemocniční péči v případě potřeby zajišťují u indikace # a # . NSP Cheb pro léčebnu Harvey ve Františkových Lázních, FN Plzeň pro Konstantinovy Lázně, NSP Kolín pro léčebny Mír a Purkyně v Poděbradech, NSP Přerov pro léčebny Moravan a Bečvu v Teplicích nad Bečvou. V odstavci # se druhá věta nahrazuje větou. Tato dětská ambulantní lázeňská péče se poskytuje na účet Státní zdravotní správy, přičemž dětem je hrazeno též cestovné, ubytování a stravování. Dárcovství krve v okrese Klatovy, zkušenosti a perspektivy. Velmi rychlý růst použití krve a krevních výrobků v léčebné péči vedl v posledních létech k enormnímu zvýšení potřeby krve a rozšíření transfúzní služby. Proto k dalším úspěchům v našem socialistickém zdravotnictví již nestačí, aby do dárcovství bylo zapojeno jen několik nadšenců či zdravotní správa a ČSČK, ale je nutné, aby v tomto směru byly zapojeny široké masy občanů. Jinak by byly všechny pokroky a lékařské vědy v oblasti transfúze bezcenné. Získání dostatečného počtu občanů k dárcovství krve není zdaleka jen otázkou lékařskou, ale je otázkou celospolečenskou. Všeobecně lze říci, že všude ve světě převládá názor, že dárci krve by neměli být finančně odměňováni, ale měla by být zhodnocena vysoce humánní společenská služba a morální projev širokého okruhu lidí. Proto i u nás rozvíjíme bezpříspěvkové dárcovství krve. Okres Klatovy v tomto směru je již # roky nejlepší v Západočeském kraji, přičemž od roku # je odebírána na našem transfúzním oddělení krev pouze od bezpříspěvkových dárců, jejichž počet neustále roste. V roce # to bylo # dárců, v * a v roce # # dárců. Vzhledem k charakteristice okresu bylo zprvu nejvhodnější orientovat se na obvody. Plánovali jsme proto # * počtu obyvatel v obvodu jako žádoucí počet dárců krve. V roce # jsme dosáhli # a v roce # # . Podle jednotlivých částí našeho okresu, z Klatovska, ze Sušicka a z Horažďovicka. Celostátní aktivy o bezpříspěvkovém dárcovství krve pořádané Českým ÚV ČSČK a MZ ČSR v posledních dvou letech ukazují, že výsledky dárcovství jsou dobré tam, kde se podařilo tuto otázku řešit skutečně celospolečensky. Také v našem okrese se brzy ukázalo, že je nutné, aby se na náboru dárců podílel nejen ČSČK a zdravotní správa, ale také celospolečenské organizace, zejména Revoluční odborové hnutí, neboť se jeví současně jako nejekonomičtější a nejúčelnější utvoření co nejsilnějšího kádru dárců na závodech. V tomto směru jako podstatná se ukázala výzva členům BSP, zaslaná na popud OSNP v souhlase s Okresní odborovou radou všem kolektivům BSP, ZV ROH, ředitelům a vedoucím pracovníkům závodů i podniků spolu se závazkovým listem. Celá akce byla řádně organizačně podchycena, kontrolována a výsledek byl zatím nejlepší v náboru dárců ze všech dosud pořádaných akcí. Počet přihlášených členů BSP byl # z celkového počtu # dárců, z toho odebráno zhruba # z celkového počtu # odběrů. Nejvíce dárců bylo z OÚNZ Klatovy, Okuly, Nýrsko a Škoda Klatovy. Revoluční odborové hnutí, zvláště pak jeho Komise národního pojištění, ve snaze zajistit prohloubení všestranné péče o pracující se zaměřují na vytváření a zabezpečování optimálních pracovních, zdravotních, rekreačních, sociálních a ostatních životních podmínek pracujících v souladu se socialistickým způsobem života. Domnívám se, že jedním z dalších úkolů v této souvislosti je i jeho podíl na získávání bezpříspěvkových dárců krve z řad pracujících. V současné době byla v našem okrese uzavřena dohoda mezi OOP, Okresní správou nemocenského pojištění a Okresním výborem ČSČK o organizaci a spolupráci na úseku bezpříspěvkového dárcovství krve. Pravidelné hodnocení této dohody, která je v souladu s celostátní dohodou mezi ÚRO a ÚV ČSČK, plnění úkolů z ní jistě přinese další dobré zkušenosti a výsledky v činnosti na tomto úseku. Několik poznámek k provádění dozoru a k postihům při porušení léčebného režimu. Dozor nad dodržováním léčebného režimu práce neschopných a projednávání jím zjištěných porušení léčebného režimu v komisích národního pojištění lze považovat za účinný výchovný prostředek, jímž naše společnost působí na občany v nejvlastnějším zájmu o jejich zdraví. Aby se naplnily cíle tohoto výchovného působení, * nezbytná důsledná a správná aplikace jak předpisů zdravotnických, tak předpisů o nemocenském pojištění, a rovněž i stanov ROH. Nebudeme si však zastírat, že problematika provádění dozoru nad dodržováním léčebného režimu práce neschopných a zajištění co možná spravedlivého postihu těch, kteří skutečně porušili režim, není vůbec jednoduchá. Právě proto přináší neustále nové a nové otázky, které je třeba neprodleně řešit a na ně správně reagovat. K zabezpečení politickoekonomických cílů, ke zlepšení pracovních, zdravotních a kulturních podmínek pro pracující, k zlepšení vzájemné soudružské spolupráce a posílení pracovní kázně v třetím roce # pětiletky se uzavírá návrh podnikové pracovní smlouvy na rok # ve smyslu * a zásad vlády ČSSR z # a ÚRO ze dne # mezi kolektivem pracovníků TIBA zastoupeným PV ROH a jeho předsedou soudruhem Václavem Glazarem a vedením národního podniku zastoupeným ředitelem podniku soudruhem Karlem Vávrou. Část # . Zabezpečení plánovaných úkolů. K zabezpečení plánovaných úkolů národního podniku zajistit splnění závazných úkolů plánu roku # v cenách roku # , následovně * zboží dodávky pro vývoz do SZ ve výši # , dodávky pro vývoz # ks ve výši # , růst produktivity práce, nikde HV ve výši # , podíl mzdových a osobních výdajů na RVZ, dodržení objemu investičních prací a dodávek, celkem podíl materiálových a jiných nákladů bez odpisů na # Kčs výkonů, dodržení plánovaného bilančního zisku. Termín trvale kt čtvrtletně. Zodpovídá: ředitel podniku, ředitelé závodů. Na základě maximálního využití strojových kapacit zajistit plánované úkoly ve hmotných jednotkách na všech stupních výroby v plánovaných termínech i sortimentu takto. Bavlnářské příze, výroba bavlněné tkaniny režné, výroba hedvábné tkaniny režné, výroba syntetické pleteniny režné, netkaný textil pojený, netkaný textil proplétaný, upravené tkaniny bavlnářské, upravené tkaniny hedvábnické, upravené úplety syntetické, upravené tkaniny lnářské, mzdové práce v tiskárnách. Termín trvale kt čtvrtletně. Zodpovídá: výrobní náměstek, ředitelé závodů. Ve všech stupních zpracovávat pravidelně měsíčně rozbor plnění výrobních příkazů ve hmotných jednotkách sortimentu a termínech podle jednotlivých závodů. Předvolat do porady vedení ředitele závodu, který nezajišťuje plnění. Termín měsíčně kt čtvrtletně. Zodpovídá: výrobní náměstek, ředitelé závodů. Pravidelně provádět vyhodnocení dosažených výsledků v plnění technickohospodářských ukazatelů. Navrhovat opatření k zajištění plánem stanovených ukazatelů. Maximální pozornost věnovat využití nové techniky v přádelnách, tkalcovnách a tiskárnách. Termín měsíčně kt čtvrtletně. Zodpovídá: výrobní náměstek, ředitelé závodů. Při vzorování nových druhů tkanin se zaměřit na snížení váhy zboží v průměru o # proti příslušné sortimentní skupině v zachování kvality a užitných hodnot zboží. Termín trvale kt. Zodpovídá: výrobní náměstek. Pro zajištění plnění výrobních příkazů, především exportních, v předepsaných termínech neustále zpřesňovat potvrzování a vyjasňování výrobních příkazů na základě dodávek režného zboží. Současně ve spolupráci s odběratelskými organizacemi zajišťovat včas dodávkové příkazy pro jejich rovnoměrnou realizaci. Termín měsíčně kt čtvrtletně. Zodpovídá: výrobní náměstek, obchodní náměstek závodů. Zajistit rovnoměrnost realizace v průběhu měsíce, nejméně v dohodnutých podílech v dohodě s financující pobočkou SBČS. Termín měsíčně kt čtvrtletně. Zodpovídá: obchodní náměstek, výrobní náměstek závodů. K zlepšení spolupráce využívat možnosti uzavírání sdružených socialistických závazků vnitropodnikovými výrobními stupni a také mezi dodavatelskými a odběratelskými organizacemi. Termín * . Zodpovídá: ředitel podniku, obchodní a výrobní náměstek. Provádět operativní opatření k dodržení plánované obrátky zásob. Termín čtvrtletně. Zodpovídá: obchodní náměstek, ekonomický náměstek. Zpracovat likvidační plány pomaluobrátkových materiálových zásob z příkupu a provádět hodnocení plnění. Termín * a dále čtvrtletně. Zodpovídá: obchodní náměstek. Na základě vnitropodnikové směrnice pro organizování a činnost výrobních porad dbát soustavně o využívání zvýšené účinnosti těchto výrobních porad. V plánech výrobních porad nadále vycházet * požadavku, aby na všech úsecích byla uskutečněna nejméně jedna výrobní porada měsíčně ve výrobních závodech i podnikovém ředitelství. Zvýšenou pozornost vedoucích hospodářských pracovníků věnovat vyvozování závěrů z připomínek a zkušeností pracujících. Termín * . Zodpovídá: ředitel podniku, vícenáklady PV ROH závodů. K zajištění splnění, zefektivnění a zkvalitnění plánovaných úkolů bude plně využívána široce rozvinutá socialistická soutěž v jejích různých osvědčených formách jako jsou BSP, KRB, soutěže jednotlivců i dalších kolektivů, a to ve smyslu zásad rozvoje iniciativy pracujících na * # a jejich doplňku na rok # . Termín čtvrtletně. Zodpovídá: technický náměstek, ekonomický náměstek. V rámci KSR dosáhnout rozepsaného plánu přínosů KSR na * po * ve výši # Kčs, z toho na úsporách energie, paliv a vody dosáhnout částky # Kčs a na úsporách materiálů # Kčs. Termín čtvrtletně. Zodpovídá: technický náměstek, ředitelé závodů. Pro rozšíření zlepšovatelského a novátorského hnutí organizovat celopodnikovou soutěž zlepšovatelů ve * přádelny a tkalcovny a pletárny, tiskárny a úpravny, pomocné provozy přádelen, pletáren a tkalcoven, pomocné provozy tiskáren a úpraven. Termín * . Zodpovídá: technický náměstek. Ve spolupráci s BPGŘ organizovat soutěž Socialistický účet zlepšovatele v rámci SPGŘ. Termín * . Zodpovídá: technický náměstek. Na jednotlivých závodech včetně PŘ národního podniku vyhlásit závodní soutěže zlepšovatelů. Termín * . Zodpovídá: technický náměstek. V roce # dosáhnout toho, aby v rámci národního podniku bylo podáno # ZN, a v oblasti zlepšovatelského hnutí v prvním roce využívání ZN dosáhnout společenského přínosu v částce # Kčs. Termín * . Zodpovídá: technický náměstek. Ke snížení nákladů důsledně sledovat spotřebu základních materiálů * celém * , tím odhalovat rezervy vedoucí ke zpevnění norem. Zpevnění norem s okamžitou platností promítnout do operativních i ročních kalkulací. Termín čtvrtletně. Zodpovídá: výrobní náměstek, ekonomický náměstek. Plným využíváním ceníkových přirážek docílit zvýšení výkonů s dopadem do tvorby zisku. Termín čtvrtletně. Zodpovídá: obchodní náměstek, ekonomický náměstek. K zajištění správné relace mezi růstem produktivity práce a růstem průměrných výdělků, a to jak ve vztahu k plánu, tak i ke skutečnosti roku # , v případě neplnění této relace provádět následující opatření. Provádět rozbor čerpání mzdových prostředků podle jednotlivých provozů závodů a * podnik s vyčíslením vícenákladů za případné energetické výseče, za investiční akce, vedlejší činnost a další jiné vícenáklady proti předcházejícímu roku. Termín měsíčně. Zodpovídá: ředitelé závodů, ekonomický * . V případě překračování mzdových prostředků projednávat předem s odborem ekonomiky práce podniku jakékoliv úpravy platů, prémií a rozšiřování osobního ohodnocení u jednotlivých kategorií pracovníků. Termín čtvrtletně. Zodpovídá: ředitelé závodů. V případě neplnění produktivity práce provádět rozbor příčin tohoto neplnění a navrhovat příslušná opatření. Termín měsíčně. Zodpovídá: ředitelé závodů, náměstek. Stanovený limit práce přesčas rozepsat na jednotlivé * března v rámci závodu. Při překračování daného limitu provádět rozbor práce přesčas dle jednotlivých provozů s cílem nadále omezovat přesčasové hodiny v pomocných provozech, dopravách a energetice závodů. Při porušování předpisů o práci přesčas vyvozovat postihy vůči příslušným hospodářským pracovníkům. Termín čtvrtletně. Zodpovídá: ředitelé závodů, ekonomický náměstek. Podle politickoorganizačního opatření a harmonogramu postupu prací pokračovat v přípravách na zavedení LSŘJP v našem národním podniku. K tomu účelu zabezpečit postupné ověřování aplikace lvovského systému u vybraných závodů podniku. Termín čtvrtletně. Zodpovídá ekonomický náměstek. Pozornost zaměřit na další zlepšování jakosti. Ve výstupní kontrole provádět klasifikaci tak, aby došlo v roce # ke snížení kvalitativních reklamací o # . Na obchodním úseku zajistit expedici hotových výrobků tak, aby došlo ke snížení administrativních reklamací o # . Termín čtvrtletně. Zodpovídá: OŘJ, náměstek závodů. Část # . Výchovná a vzdělávací Praha další prohlubování a třetího srpna znalostí roku vědomostí Rudolf zpracován celopodnikový jednotný v odborné Čisovice politické svého pracujících ani období, který je nevrátil upřesňován. Součástí kontroly kolektivní smlouvy je i kontrola realizace úkolů vyplývajících z plánu výchovy a * . Tento úkol na závodech zajišťují závodní školy, práce vychází z celoročních plánů a výsledky jsou projednávány čtvrtletně v poradách vedení závodů. V * je třeba ve spolupráci se ZV ROH zajistit splnění náboru učňů, zejména do učebního poměru, ve stanovených limitech závodů. Termín * . Zodpovídá: ředitelé závodů, náměstek pro KPP. Pro zvýšení vzdělávání, kvalifikace a pro politickoodborný růst pracovníků postupně uskutečňovat cyklickou průpravu mistrů ve spolupráci se závody. Termín * . Zodpovídá: náměstek pro KPP, ředitelé závodů. Ve spolupráci s doškolovacím střediskem GŘBP průběžně zabezpečit cyklickou průpravu řídících pracovníků. Termín * . Zodpovídá: jednotliví ředitele podniku, ředitelé závodů. Na základě závěrů komplexních hodnocení zajistit politickou výchovu bezpartijních HT pracovníků, termín * , zodpovídá: náměstek KPP a ředitelé závodů, odborné školení ředitelů závodů národního podniku, termín * , zodpovídá ředitel podniku, odborné školení mistrů a TH pracovníků, včetně testů k zákoníku práce, termín * , zodpovídá náměstek pro KPP, obchodní náměstek, ředitelé závodů, zařazování žen pracujících v řídících funkcích do cyklické průpravy a odborných kursů, termín * , zodpovídá KPP a ředitelé závodů. V souladu s usnesením z plenární schůze ÚRO o školení funkcionářů a politickém a ekonomickém vzdělávání členů ROH zabezpečit školení odborářů a využívat škol socialistické práce i středisek odborářské výchovy. Ve spolupráci s vedením závodu provést výběr vhodných propagandistů z řad lektorů politické výchovy a ustavit sbor propagandistů z řad vedoucích hospodářských pracovníků. Termín * . Zodpovídá PV ROH a ZV ROH závodů. V rámci odborných školení seznamovat pracovníky s novelizací zákoníku práce, a tím upevňovat právní vědomí pracujících. Zabezpečit porady pracujících v oblasti pracovně právního, sociálního a občansko-právníhozákonodárství. Termín * . Zodpovídá: obchodní náměstek, ředitelé závodů, ZV ROH. Formou školení upevňovat v pracujících vědomí společné zodpovědnosti za ochranu majetku v socialistickém vlastnictví. V tomto směru zainteresovat především kolektivy BSP na jednotlivých závodech. Nadále realizovat opatření ředitele podniku k odstranění nedostatků ve využívání pracovní doby, upevnění pracovní kázně, posílit výchovný vliv v kolektivech pracovníků k upevnění technologické kázně a lepšímu využití fondu pracovní doby. Termín * . Zodpovídá: ředitel podniku, ředitelé závodů, ZV ROH. S cílem zajistit zkvalitnění kvalifikační struktury dělnických profesí provádět výběr nadaných dělníků do Střední školy pro pracující TIBA. Termín * . Zodpovídá: ředitelé závodů, ZV ROH. Poskytovat zaměstnancům podniku, kteří byli podnikem vysláni na denní studium za účelem zvýšení své kvalifikace, podniková stipendia v rámci předpisů pro tuto finanční pomoc platných počínaje # rokem studia. Termín * . Zodpovídají: ředitel podniku a PV ROH. Zajistit rekonstrukci objektu Lázní Mostek pro účely celopodnikového školícího střediska. Termín * . Zodpovídá: ředitel podniku, technický náměstek. Na úseku výchovné a vzdělávací činnosti učňů a mladistvých v odborném učilišti a učňovských střediscích prohlubovat soutěž o nejlepší učňovské zařízení GŘBP. Termín * . Zodpovídá: OU, US. Rozvíjet vysokých soutěž učňů vzorný v se vzorný v člena. Termín * . Zodpovídá: * odborného učiliště, vedoucí US. Odborné školení výchovných pracovníků, mistrů a učitelů OU provádět na pedagogických poradách, poradních sborech mistrů OV formou hospitací všech výchovných pracovníků, zapojení mistrů odborného výcviku do vzájemných kontrol na jednotlivých pracovištích učňů s výměnou zkušeností. Termín * . Zodpovídá: vedoucí odborného učiliště a US. Politickou * výchovných pracovníků, mistrů odborného výcviku a učitelů OU zajistit podle pokynů MŠ ČSR. Termín * . Zodpovídá: vedoucí OU. Na základě usnesení # sjezdu KSČ o dalším zkvalitnění výchovy dělnického dorostu zorganizovat tyto celopodnikové soutěže učňů. Podnikové kolo učňovské akademie Zenit, soutěž technické tvořivosti mládeže v rámci odborného učiliště. Uspořádat výstavu prací učňů OU a učňovských * * anebo s vyhodnocováním. Termín * . Zodpovídá vedoucí OU, vedoucí US. V rámci mimoškolní a mimopracovní činnosti učňů zajistí odborné učiliště a učňovská střediska tyto zájmové * . * OU a vedoucí US. Zabezpečit příspěvek z FKSP jako dotaci pro mimoškolní a mimopracovní činnost učňů. Zakoupení permanentních vstupenek do ZOO a do divadla. Zakoupení věcných odměn pro socialistickou soutěž učňů, na zajištění zájezdu ZO, SSM, OU a US. Zakoupení elektrických šicích strojů pro zájmové kroužky učňů OU a US závodu OL Mostek. Zabezpečení kulturních pořadů pro učně SSSR při bezdevizové výměně učňů TIBA a Textilního učiliště v Rize. Termín * . Zodpovídá: vedoucí OU, vedoucí US, PV, ROH, ZV ROH. Část # . Hmotná zainteresovanost. Usměrňování mzdového vývoje a zásady odměňování práce stanoví vyhláška * . Odměňování pracovníků bude uskutečněno jen v rámci vytvořených zdrojů na základě dosažených výsledků v plnění úkolů hospodářského plánu. Rozdělení mzdových prostředků. Plánovaná tvorba i výplaty, mzdové náklady, ostatní osobní náklady, nákladová položka celkem # , fond odměn, mzdové prostředky celkem # . Rozdělení fondu odměn. Socialistická soutěž podniku a závodů, životní a pracovní jubilea, důchodci, roční odměny ředitele podniku a náměstků, roční prémie pracovníků, podíly na hospodářských výsledcích, mimořádné odměny včetně fondu vedoucího celkem # . Celopodnikově může být plánovaný objem mzdových prostředků čerpán jedině tehdy, bude- li v souladu růst mzdových nákladů v závislosti na # Kčs realizované výroby zboží stanovené podniku plánem GŘBP ve výši # , bude- li dosažen celopodnikově zisk ve výši # Kčs, na který je vázán výpočet tvorby fondu odměn, a budou- li splněny další podmínky pro tvorbu fondu odměn. Vývoj růstu průměrných výdělků z plánovaných výplat. Očekávaná skutečnost. Výdělek ze mzdových nákladů, výdělek ze MN a FO. Objem mzdových prostředků bez továren po * osobních nákladů umožní při dosažení plánovaného objemu hodnotových ukazatelů měsíční výdělek ve výši # Kčs, což představuje nárůst průměrného výdělku proti dosažené skutečnosti roku # na # . Plánovaný růst průměrného výdělku je podmíněn plánovaným růstem produktivity práce. Termín trvale kt čtvrtletně. Zodpovídá ekonomický náměstek. Pravidelně čtvrtletně hodnotit částky vyplacené z fondu vedoucího, výše skutečného čerpání. Termín čtvrtletně. Zodpovídá ekonomický náměstek. Na základě vypracované koncepce mzdového vývoje na roky # šesté pětiletky zpracovat program mzdově politických opatření pro rok # a stanovit tak hlavní úkoly na úseku mzdové politiky. Plnění tohoto programu mzdově politických opatření provádět čtvrtletně a v případě nezajišťování stanovených úkolů navrhovat potřebná opatření. Termín čtvrtletně. Zodpovídá ekonomický náměstek. V návaznosti na vydané zásady odměňování pracovníků dopravy uplatnit tento nový způsob odměňování pracovníků nákladní a osobní dopravy a u pracovníků dílen v průběhu # čtvrtletí. Termín * . Zodpovídá ekonomický náměstek. Na základě zkušeností s ověřováním a provedenou systemizací dále rozšířit a prohloubit progresívní způsob odměňování v údržbách, a to v návaznosti na vypracovaný projekt údržby. Termín kt čtvrtletně. Zodpovídá ekonomický náměstek. Na základě provedené systemizace počtu pracovníků a jejich zatřídění a na základě vydaného prémiového řádu zavést v průběhu roku # nový způsob odměňování pracovníků v energetice závodů. Termín kt čtvrtletně. Zodpovídá ekonomický náměstek. Odměňování členů komplexních racionalizačních brigád řešit dle vydaných Zásad osobní hmotné zainteresovanosti na technickoorganizačním rozvoji dle opatření GŘBP a * z roku # a dle podnikových zásad vydaných v Racionalizačním zpravodaji číslo # . Termín trvale. Zodpovídá technický náměstek. Plnění výkonových norem sledovat měsíčně, a to podle jednotlivců, pracovních profesí, celkem za provoz a celkem za závod. Přehled plnění zajistit tak, aby byl zřejmý stupeň plnění, a to zejména u pracovníků neplnících výkonové normy a u pracovníků plnících normy výkonu nad * . Při vyšším plnění provádět prověření jednotlivých profesí a trvalou objektivizací norem dosáhnout stanoveného procenta plnění. Termín * . Zodpovídá ekonomický náměstek. Nebude- li růst mezd v souladu se stanoveným podílem mezd na realizované výrobě zboží a zajištění bilančního zisku, budou v podniku uplatněna příslušná ustanovení vyhlášky FMPSV o usměrňování mzdového vývoje a odměňování práce. Při omezení práva podniku disponovat s prostředky podle * a * vyhlášky nebo při nedostatku prostředků podniku na běžném účtě u banky se jednotlivým pracovníkům zaručuje v příslušných termínech výplata mezd a náhrad mzdy uvedených v * , prémií a odměn, jejichž výplata je zaručena obecně závazným mzdovým předpisem, odměn přiznaných učňům v období odborného rozvoje, které odpovídají mzdám a náhradám mzdy uvedeným v písmenech * , a odměn a jejich náhrad a dalších plnění uvedených v * . K umožnění výplaty prémií, popřípadě odměn, pokud nejsou zaručeny podle předcházejícího odstavce, a to zejména ve vnitropodnikových útvarech, které splnily úkoly plánu, může generální ředitel zvýšit úhrn zaručených mezd nejvýše o # . O diferencovaném rozdělení tohoto zvýšení rozhoduje ředitel podniku a PV ROH. Podle * a * vyhlášky je podnik povinen při splnění ukazatelů a podmínek prémie vyplatit. Stejně je povinen zabezpečit výplatu odměn, vznikne- li na ně nárok. Při omezení prostředků na výplatu může být výplata prémií a odměn odložena na nezbytně nutnou dobu, nejdéle však na dobu šesti měsíců. Pracovníci podniku a jednotlivých závodů mohou nahlédnout do mzdových předpisů používaných v rámci podniku, dále do prémiových řádů a konkrétních podmínek pro poskytování odměn v oddělení ekonomiky práce závodů nebo přímo v odboru ekonomiky práce v podniku. Podíly za celoroční výsledky hospodaření národního podniku v # . Výpočet zdrojů na výplatu podílů na hospodářských výsledcích stanoví podniku rozpis prováděcího plánu na rok # závazným koeficientem ze zisku. V celopodnikovém plánu a podnikovou kolektivní smlouvou pro * je na výplatu podílů za celoroční výsledky počítáno se základní částkou # Kčs, která bude rozdělena mezi jednotlivé pracovníky podniku diferencovaně podle výše dosaženého výdělku z objemu prostředků určených na výplatu podílů za hospodářské výsledky, délky zaměstnání a dlouholetých zásluh o rozvoj národního podniku, z objemu prostředků určených na výplatu podílů za hospodářské výsledky, výsledků individuálního hodnocení přímým nadřízeným, vedoucím, podle pracovní kázně, iniciativních přístupů k plnění úkolů a z objemu prostředků určených na výplatu podílů za hospodářské výsledky. Výše podílů vyplácených jednotlivým pracovníkům v období hospodářského roku nesmí přesáhnout # * z jejich ročního výdělku. Základem pro výpočet podílů z dosaženého výdělku je roční mzda pracovníka, ze kterého se odečítají mzdy vyplacené cizím pracovníkům při vedlejším pracovním poměru, náhrada mzdy za dovolenou, náhrada mzdy za překážky v práci dle zákoníku práce s vyjímkou náhrady mzdy za výkony veřejné či politické a funkce a školení, fond odměn kromě fondu vedoucího a prémií ročně prémiovaných, ostatní osobní náklady. Podíly v plné výši mohou být poskytnuty pouze pracovníkům, kteří byli v pracovním poměru k podniku pro celé hodnocené období s vyjímkou pracovníků v evidenčním stavu. Poměrnou část podílů lze poskytnout též pracovníkům, jejichž pracovní poměr k podniku dosáhl v hodnoceném období alespoň půl roku. Dojde- li ke skončení pracovního poměru před koncem roku, za který se podíly poskytují, náleží pracovníkovi průměrná část podílů jen tehdy, došlo- li k rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany organizace podle * až * , nebo ze strany pracovníka výpovědí podle * , nebo okamžitým zrušením pracovního poměru podle ZP a nebo dohodou z důvodů uvedených v těchto ukazatelích. Poměrnou část podílů lze poskytnout též pracovníkům, kteří rozvázali pracovní poměr dohodou z důvodů přechodu na společensky důležitou funkci, pracovníkům, jejichž pracovní poměr sjednaný na dobu * skončil uplynutím této doby, zejména pracovníkům přijatým na sezonní a kampaňové práce, dále důchodcům přijatým do zaměstnání podle nařízení vlády, ale i při úmrtí pracovníka. Poměrnou část podílů nelze poskytnout těm pracovníkům, kteří rozvázali pracovní poměr z jiných důvodů, a pracovníkům, kteří nastupují do prvního pracovního poměru po přerušení pracovního poměru, studenti vstupující po skončení školy prvně do zaměstnání, ženy, které skončily po mateřské dovolené pracovní poměr a nastupují znovu do zaměstnání. Podíly na hospodářských výsledcích se neposkytují pracovníkovi, jemuž bylo v průběhu roku pravomocně uloženo kárné opatření nebo trest soudem pro čin, jehož se dopustil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nebo který v tomto období neomluveně zameškal práci v celkovém rozsahu odpovídajícím průměrné délce směny. Podíl se dále krátí, případně odejme také v těch případech, kdy pracovník závažným způsobem nedodržel pracovní nebo technologickou kázeň, neprojevuje dostatek iniciativy při plnění pracovních povinností a vlastním přičiněním trvale dosahuje nízkého plnění norem, jeho pracovní činnost je v rozporu s ochranou socialistického vlastnictví nebo bezpečností práce. Krácení nebo odejmutí výplaty podílů se provede na návrh vedoucího mistra. Rozhodnutí o krácení, případně odejmutí výplaty podílů přísluší řediteli závodu, který zajistí projednání každého jednotlivého případu v ZV ROH a s výsledkem rozhodnutí seznámí pracovníka písemně. Pokud jsou ženy na mateřské dovolené a nemají žádnou mzdu, nedostanou podíl vypočítaný za výdělek ani léta * . Pokud v hodnoceném období pracovaly, obdrží podle stanovených předpisů podíl za léta * i za výdělek, splňují- li podmínku pracovního poměru alespoň půl roku. Konečnou výši podílu na hospodářských * lze stanovit až po skončení a uzavření příslušného roku. Teprve po vypořádání všech finančních závazků a povinností podniku je možno odpovědně rozhodnout o výplatě podílů tak, aby byla v souladu s vytvořeným zdrojem, zůstatkem prostředků ve fondu odměn a se splněním dalších podmínek pro výplatu podílů. Souhlas k výplatě podílů na hospodářských výsledcích je podmíněn navíc plněním materiálových nákladů ve smyslu opatření generálního ředitele. Léta rozhodná pro výpočet podílů budou stanovena podle bodu # . Jednorázové mimořádné odměny pracovníkům podniku při významných pracovních a životních jubileích. Výplata jednorázových mimořádných odměn pracovníkům podniku při významných pracovních a životních jubileích, v uznání a ocenění jejich dlouholeté a záslužné práce pro národní podnik a rozvoj socialistické společnosti vychází z ustanovení vyhlášky MPSV. Výplata těchto odměn není nároková a může být provedena na základě zhodnocení míry zásluh jednotlivců * * příležitostech. Vodní hospodářství. Právní stav ve vodním hospodářství. Během roku byli ředitelé a vodohospodáři závodů průběžně informováni o nově vydaných vyhláškách, směrnicích vyplývajících ze Zákona o vodách. V průběhu roku byly zpracovány protipovodňové plány závodů TIBA dle metodických pokynů GŘ BP, protihavarijní plány sestavené dle vyhlášky MLHV ČSR, ochrana jakosti povrchových a podzemních vod. Oba citované plány byly předloženy k odsouhlasení vodohospodářským orgánům příslušných ONV, SVI a Povodí Labe. V současné době je zpracováváno hlášení o odběrech podzemních, povrchových a odpadních vod dle směrnice MLVH ČSR o bilančním vyhodnocení zásob a jakosti povrchových a podzemních vod za všechny limitní závody TIBA. Nová vodohospodářská rozhodnutí ukládají našim zušlechťovacím závodům velmi přísné limitující hodnoty pro vypuštění odpadních vod do veřejných toků a kanalizací. Jak už jsme uváděli ve zprávě v roce # , nelze tyto limity dodržet v termínech do roku # , jak stanovily vodohospodářské orgány. Jediným řešením je výstavba ČOV, jejíž vybudování v této pětiletce nepřipadá v úvahu z důvodu neuvolnění limitů na výstavbu. V rámci GŘ BP nejsou zatím vytvořeny podmínky k likvidaci vypouštěných odpadních vod, proto také ani nelze plnit vyhlášku k předepsaným limitům znečištění na veřejné toky a kanalizace. Podnik TIBA předal GŘ BP podklady a žádosti k odlišnému vypouštění odpadních vod dle * za závody * a * . Dle posledních informací z MP ČSR není zatím tato záležitost vládou vyřízena. V závodech * a * jsme se dostali do situace, kdy SVI a OVHZI uložily závodům vysoké pokuty za nedodržení limitů vypouštění odpadních vod. V našich odvoláních proti těmto vládním rozhodnutím jsme neuspěli ani poté, kdy jsme uvedli, že jsou podány žádosti do vlády, která do dnešní doby bohužel nerozhodla, a v obou citovaných závodech je prováděna příprava realizace společných čistíren odpadních vod. Hospodaření s vodou v TIBA. Vedení TIBA odsouhlasilo zásady racionálního hospodaření vodou ve všech závodech. Ředitelé závodů se zavázali tyto zásady plnit a v plné míře zajišťovat. Zásady ukládají věnovat maximální pozornost hospodaření vodou a negativnímu ovlivňování životního prostředí, především čistoty vod a ovzduší. Rozpracované zásady podrobně ukládají všem vedoucím a jim pořízeným pracovníkům, jak nejhospodárněji řešit problematiku ve vodním hospodářství na závodech. Úzce navazují na zákon * a zákon * a další vydané vyhlášky a směrnice v tomto směru. Vodohospodářská situace dvorských závodů. Odbor vodního hospodářství a zemědělství ONV Trutnov vydal pod * ONVVOD dne # vodohospodářské rozhodnutí, dle kterého se ukládá v návaznosti na nový Zákon o vodách TIBA předání veškerých pomezních zdrojů v oblasti Dvora Králové v termínu do konce roku # do správy VČVAK ve Dvoře Králové a provést vlastním nákladem tamponaci vrtu. TIBA podal k tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém požaduje zrušení rozhodnutí. Jako důvod se uvádí nedokončená asanace řeky Labe na horním toku včetně přehrady Tešnov. Není náhradního zdroje za podzemní vrty a neustále je prodlužován termín k likvidaci celulózky v Hostinném. Je ohrožena plánovaná výroba závodů. Odbor VHZL KNV Hradec Králové vyhověl pouze částečně našemu odvolání a vydal konečné rozhodnutí s tím, že termínuje ukončení odběru z podzemních zdrojů pro všechny závody ve Dvoře Králové do dvou let po ukončení výroby celulózy v Hostinném, do roku # . Do té doby musí TIBA zajistit veškeré odběry pro své závody z povrchových zdrojů ( řeka Labe) . Veškeré podzemní zdroje po tomto termínu mimo závod musí TIBA zatamponovat na svůj náklad. V tomto směru zajišťuje TIBA úpravnu vody pro nový závod Dvorsko, která bude současně dodávat upravenou vodu pro závod Zálabí. Pro závod TIBu a závod * zajišťuje rozšíření úpravny vody včetně akumulace. Příprava obou akcí je ve stadiu zpracování investičního záměru. Výstavba přivaděče průmyslové vody a úpravny vody pro závody v Červeném Kostelci. Tepna Náchod je investorem výše uvedené akce. TIBA a Elitex se podílejí jako spoluinvestoři. Tímto řešením bude přivedena povrchová voda do Červeného Kostelce z řeky Úpy a podzemní voda z vrtů v Červeném Kostelci bude uvolněna pro zásobení obyvatelstva. Ve smyslu vydaného vodohospodářského rozhodnutí předal již náš podnik v roce # jeden artézský vrt o vydatnosti * do správy VČVAK Náchod. Do doby vybudování a provozování úpského přivaděče bude však našemu závodu TIBA v Kostelci dodávat za cenu provozních nákladů potřebné množství provozní vody. V roce # pokračuje Ingstav ve výstavbě výše uvedené akce. Stavební dodavatel však neplní plánované ukazatele a harmonogramy stavby. K dnešnímu dni je stavba ve zpoždění o # Kčs. Všechny zainteresované podniky včetně investora pomáhají pracovními silami podniku Ingstav na výstavbě. Generální ředitelství bavlnářského průmyslu sleduje tuto akci jako rozhodující investici, zúčastňuje se všech kontrolních dnů pořádaných investorem jednou za měsíc. V současné době jsou plněna opatření, aby výstavba úpského přivaděče včetně úpravny vody byla uspíšena, aby mohl nastoupit dodavatel strojně technologické části Sigma. Příprava výstavby společné ČOV Dvůr Králové. V roce # byl zpracován investiční záměr na uvedenou akci a předložen koncem roku # na generální ředitelství ke schválení a předložen bavlnářským průmyslem na MP ČSR. Výstavba společné ČOV pod investorstvím TIBA má býti zahájena v roce # . Celkové investiční náklady na výstavbu činí # Kčs. Kapacita společné ČOV je # * den. Současně s výstavbou společné ČOV má býti realizována ve Dvoře Králové výstavba kanalizačních sběračů, investor VČVAK Hradec Králové. Bylo předběžně jednáno s VČVAK o zařazení akce do plánu na * , KNV s touto akcí počítá. V roce # bude zpracován investiční záměr na tuto akci, předpokládané investiční náklady činí # Kčs. Centroprojekt Gottwaldov, generální projektant, přislíbil zpracování projektových úkolů na obě uvedené akce v roce # . Výstavba společné ČOV Mladá Boleslav. V roce # byla uzavřena dohoda mezi KSVK Praha a TIBA a GŘ BP o poskytnutí limitů a finanční dotace na výstavbu společné ČOV v Mladé Boleslavi, na kterou budou svedeny veškeré odpadní vody ze závodu TIBA Josefův Důl. TIBA převede investoru KSVK Praha na základě zvláštních delimitačních protokolů zahajovací limity ve výši # Kčs pro rok # , zahajovací limity ve výši # Kčs pro rok # a zahajovací limity ve výši # Kčs pro rok # . Výstavba # etapy společné ČOV byla zahájena v roce # , stavební dodavatel Vodní stavby Praha. V roce # bude zahájena # etapa výstavby. V našem závodě TIBA Josefův Důl se uskuteční výstavba kanalizační větve od Bělidla ke stávající ČOV. Rozhodující akce závodu jsou zařazeny až ve # etapě výstavby, jde o předčištění a kanalizační sběrač ze stávající ČOV na společnou ČOV Mladá Boleslav, s jejíž realizací se uvažuje až v * # . Příprava výstavby společné ČOV TIBA Frýdlant. TIBA zajišťuje od roku # v závodě TIBA Frýdlant podnikový úkol technického rozvoje poloprovozní zkoušky biologického čištění odpadních vod. V roce # byla úspěšně ukončena # etapa úkolu odzkoušení biologické náplně Flocor dovezená z Anglie na poloprovozním biofiltru. Na * bude pokračováno v roce # , zimním poloprovozem má býti odzkoušena účinnost na instalovaném poloprovozním zařízení při nízkých teplotách. Dosavadní výsledky jsou příznivé a lze jich použít jako podkladu pro sestavení investičního záměru na akci Společná čistírna odpadních vod pro Frýdlant. V průběhu # čtvrtletí bude investiční záměr zpracován a předložen k odsouhlasení na GŘ BP. TIBA požádal dne # předsedu MěNV ve Frýdlantě o předání podkladů pro vypracování investičního záměru, jelikož dle posledního rozhodnutí GŘ BP musí zajistit výstavbu společné ČOV ve Frýdlantě. Současně bylo požádáno o uskutečnění společného jednání, při kterém by došlo k zásadním dohodám. MěNV Frýdlant reagoval na dopis TIBA pouze vyčítavou odpovědí odboru výstavby, podklady nezajistil a odvolal se na příslušný vodohospodářský orgán ONV Liberec. Při oponentním řízení dne # v závodě TIBA Frýdlant jsme proto informovali o této neúspěšné spolupráci * Čechovského z SVI Liberec, který přislíbil nápravu příslušného odboru KNV. Teprve na zákrok podnikového ředitele Vávry bylo uskutečněno jednání na MěNV ve Frýdlantě, na jeho popud oboustranně byla celá problematika výstavby ČOV projednána a závěrem jednání podnikový ředitel Vávra upozornil zástupce MěNV na důležitost této akce a uvedl, že úspěšné zahájení realizace společné ČOV závisí na urychleném předání technických podkladů, údajů o výhledovém uspořádání městské výstavby, vypouštění odpadových vod města a průmyslu tak, aby mohl investor TIBA přikročit ke zpracování přípravné dokumentace. MěNV byl požádán o pomoc při zajištění podílů a limitů finanční dotace a při zajišťování dodavatele výstavby. Předseda MěNV přislíbil urychleně jednat s OVHZL ONV Liberec, předat tak TIBA potřebné údaje a podklady nutné * zpracování investičního záměru na společnou ČOV. Český výbor odborového svazu TOK přijal ke Zprávě o úrazovosti na rok # usnesení, aby byla popularizovaná a uplatňovaná metoda sovětského novátora Alexeje Dmitrijeviče Basova zaměřená na boj proti úrazům, nehodám a havariím v závodech našeho odvětví. I když uvedený příklad metody Basova je ze stavebnictví, lze ji v plné šíři realizovat i v ostatních rezortech, tedy i v našem průmyslu. Jaké jsou způsoby a prostředky, jimiž Brigáda komunistické práce Basova zajišťuje práce bez nehod a havarií. Takové otázky vznikají pokaždé v organizacích, které chtějí převzít zkušenosti této brigády. Podstata iniciativy basovovců spočívá v tom, že všichni členové brigády, v první řadě její vedoucí, dbají o bezpečnou práci. Žijí a pracují podle zásady " jeden za všechny, všichni za jednoho" , každý se cítí odpovědným za všechno, co se děje v brigádě. Zvláštnost této iniciativy je v tom, že členové brigády věnují velkou pozornost likvidaci ztrát spojených s pracovní úrazovostí a nemocností. Iniciátoři akce zdůrazňují význam toho, aby každý dělník, každý specialista co nejpřísněji dodržoval výrobní i technologickou disciplínu, normy a pravidla techniky, bezpečnosti práce i hygienické předpisy. Zde je třeba dodat, že brigáda nemá nějaké zvláštní podmínky nebo výhody ve srovnání s ostatními. Členové brigády pracují se stejným nářadím a u stejného zařízení jako jejich soudruzi z jiných kolektivů. Avšak na rozdíl od ostatních zde neustále sledují dodržování bezpečnostních předpisů. Před začátkem směny obejde vedoucí brigády pracovní frontu. Pečlivě prohlédne všechna pracoviště, průchody, průjezdy a sklady, prověřuje spolehlivost lešení, pracovních podlah i mechanismů a celkovou připravenost staveniště. Všechna zjištění porušení pravidel techniky bezpečnosti práce jsou okamžitě odstraněna samotnými členy brigády a v nutných případech spolupracují stavební elektrikáři, zámečníci či jiní specialisté. Potom vedoucí brigády oznamuje úkol na dnešní * . Hlavní pozornost věnuje těm operacím, jejichž provedení vyžaduje zvláštní opatrnost. Podmínky pro soutěž Basova. Vedoucí brigády a volený funkcionář bezpečnosti práce té které směny kontrolují denně před započetím práce všechna pracoviště, průchody, sklady, výstroj, jakož i stroje a nářadí. Provinění proti bezpečnostním předpisům jsou ihned odstraňována. Členové brigád zaručují pečlivé zacházení s nářadím, jeho správné používání, úschovu, jakož i preventivní opravy. Rozhodující předpoklad boje za zvyšování pracovní produktivity a zabránění úrazům zajišťuje vedoucí brigády správnou organizací práce. Všichni členové kolektivu zaručují pořádek a čistotu pracoviště. Při přechodu na nový objekt, při aplikaci nových materiálů nebo způsobu konstrukce, při změně pracovních podmínek usměrní vedoucí brigády pozornost všech soudruhů na studium projektových podkladů, instrukcí o bezpečnosti práce a předpisů k obsluze. Organizuje ukázky bezúrazových pracovních metod bezprostředně na pracovišti. Všichni členové brigády přísně dbají, aby každý z nich disciplinovaně dodržel požadavky pracovní ochrany. Nebudou trpěna ani nejmenší provinění proti pracovní disciplíně. Podrobnější rozpracování této metody bylo rozesláno dne # na všechny závody národního podniku TIBA. Zpracování agendy marketingu bylo odborem OTŘ přislíbeno na základě úkolu PV, protože klasickou ruční cestou nedokáže odbor marketingu tento úkol splnit. Úkol byl přijat především z následujících důvodů. Zdánlivá jednoduchost a možnost využití již existujících DŠ z agendy Opeplatis, izolovanost agendy a její vhodnost pro zácvik pracovníků bez praxe v programování a analýze. Analytickým zpracováním byla pověřena * Jiroušová a pro programování určeny * Škaloudová a * Strunová. Po úvodní hrubé analýze problému se jako mylný ukázal předpoklad možnosti využít DŠ z agendy Opeplatis a navíc se ukázala nutnost vytvořit a vyděrovat na SAPO ceník hotových výrobků jako podmiňující datový soubor. Průběh řešení byl velmi negativně ovlivněn okolností, že všechny programátorky postupně nastoupí na MD. Způsob řešení byl zvolen na základě evidence výrobních příkazů, neboť typové řešení by vyžadovalo předchozí vyřešení subsystému odbyt alespoň do fáze evidence skladu hotových výrobků prostřednictvím SAPO, což není v současné době možné z důvodů prakticky již neexistující programátorské kapacity. Vlastní zpracování sestává z programů na SAPO, EC pro tiskové sestavy, pro změnová řízení, doplnění souboru dat, kontrolních pro zachycování chyb v datech. Programy jsou vesměs odladěny jen na zkušebních datech, v současné době se zpracovává dokumentace tak, aby po odchodu programátorek byla úloha zdokumentovaná. Rutinní zpracování je možné po záběhu, pro který je nutno dořešit zejména schválení způsobu zpracování a výstupních sestav uživatelem, odborem marketingu, stanovení odpovědnosti za sběr, děrování, opravy naděrovaných dat a provádění zpracování, což spolu s zabezpečením je doposud pouze předmětem návrhu. Rozšiřování nebo případné prohlubování agendy není v současné době možné, neboť od # budou všichni programování znalí pracovníci na MD. Pro zjednodušení dosavadního zpracování se jeví jako vhodné vytvoření řídícího programu, který se pro nedostatek provozních zkušeností nepodařilo vytvořit. Vytvoření tohoto programu bude nezbytné, má- li zpracování na SAPO zajišťovat útvar uživatele bez zkušeností s výpočetní technikou. Cestovní zpráva ze dne # GŘ BP Hradec Králové. Porada technických náměstků. Hlavním programem porady byl současný stav v limitech na SNDR a stavby do # a nad # Kčs. Na základě dálnopisu technického ředitele je nutno velmi důrazně postupovat ve stornu HS na drobné dodávky mimo ty, které jsou uvedeny v dálnopisu, a projednává je předem GŘ BP. Při této příležitosti bylo dohodnuto. Textace storna se provede s odvoláním na usnesení vlády ČSSR z # a vlády ČSR z # . Klimatizace. Podniky nebudou prozatím stornovávat, až po vyjádření stanoviska technickým ředitelem, ale předložíme ve spolupráci s PV ROH žádost technickému řediteli o tolerování akcí, které zajišťují ozdravná opatření, kde jde převážně o klimatizace. Zároveň jsme povinni předložit technickému řediteli sestavení všech akcí SNDR, které podmiňují namáhavou práci žen, a to ihned dálnopisem. Termín v obou případech * . Během týdne obdržíme nový rozpis plánu výstavby. Pokud máme energetická zařízení v SNDR, je nutno jednat s dodavatelem o přesunu na * # , neboť se jeví možnost, že by GŘ BP získalo souhlas, aby si mohlo určitou část limitu vypůjčit z * . Rozsah akcí SNDR ke stornu v GŘ BP # Kčs, ve vlnařském průmyslu Slovakotexu # Kčs bude obsahovat veškeré dodávky a v komentáři se uvede, co bylo dodáno přes limit. Za současného stavu je třeba počítat s tím, že bude dodavatel penalizovat a pravděpodobně dojde k další penalizaci ze strany banky. O tomto bankovním penále GŘ BP jedná, aby bylo prominuto. V dalších dnech je třeba v odboru výstavby udržovat denní styk s pracovníky GŘ BP k operativnímu provádění celé akce. Při jednání s dodavateli je třeba v # řadě se pokusit o přesunutí dodávek do * # . V dalším programu * Suchomel přednesl hlavní obsah referátu * Muchy o energetické situaci, která i pro * je značně napnuta. Zvláště zdůraznil, že pro všechny vedoucí hospodářské pracovníky bude uložen premiovací ukazatel až absolutní úspory energie proti skutečnosti předcházejícího roku. * Večeřa přednesl hodnocení MP ČSR naší VVZ bavlnářského průmyslu, kde nejsou plánované stavy naplňovány. V našem případě jeho údaj a skutečnost je již překonán. Přesto dáme písemné vyjádření, jaký je současný stav. Dále byla vznesena kritika, že jsou opožděně předkládány zprávy ze zahraničních cest. * Svačina uvažuje o zkrácení lhůty předkládání zpráv z # měsíce na # týdny. Závěrem porady byla provedena kontrola uvádění dovezených strojů do provozu, kde v obou případech v našem * snovadlo Beroun a stroj Zimmer Zálabí byly ve stanoveném termínu dokončeny a předány provozu do užívání. ITMA, GŘ BP vyšle na služební cestu pouze # pracovníky a objednalo zájezd u Čedoku pro # pracovníků. Jde o cestu autobusem a zpět letadlem, nebo letadlem a zpět autobusem. Jde o pobyt na # dnů v Itálii, náklad # Kčs. Z toho je # Kčs kapesné a stravování, zbytek je možno uhradit z FKSP, # Kčs. Generální ředitel Hájek zašle konkrétní dopis podnikovým ředitelům s doporučením na vyslání příslušných pracovníků, * objemu TIBA se uvažuje s vysláním # pracovníků. Přihlášky je třeba potom předložit do # . Soutěž o vynikající výrobek VHJ. Byly dodatečně rozděleny diplomy, které jsem v našem případě předal * Vávrovi. Zpráva pro PV o dalším postupu v přípravě na ověřování lvovského systému řízení jakosti veškeré práce. V průběhu měsíce prosince bylo dokončeno zpracování dalších materiálů pro postup ověřování lvovského systému v našem národním podniku. Byla uskutečněna instruktáž ředitelů závodů o tomto systému na poradě s řediteli závodů dne # . Zbývá proškolit vedoucí výroby a vedoucí GŘJ, což bude uskutečněno při nejbližší pracovní poradě těchto pracovníků. V měsíci prosinci byla také v závodě Smidary uskutečněna instruktáž předsedů závodních složek, vedení závodu za účasti ředitele podniku a * Jirouše. Další postup je zaměřen především pro závod Smidary, dále pak pro závod Zálabí. V závodě Smidary bude provedeno školení všech pracovníků dne # za účasti předsedy podnikové komise a * Jirouše, který pak v dalších dnech bude přímo v závodě Smidary spolu s pracovníky tohoto závodu připravovat konkrétní ověřování lvovského systému v tomto závodě. Zároveň bude odbor EP PŘ pracovat na způsobu hmotné zainteresovanosti při uplatnění lvovského systému v závodě Smidary. V závodě Zálabí bude provedeno seznámení předsedů závodních složek za účasti vedení závodu o lvovském systému dne # za účasti předsedy podnikové komise a * Jirouše. Přitom současně bude dohodnuto školení všech pracovníků závodu Zálabí v průběhu měsíce února. Z GŘ BP nedošly v tomto období žádné další pokyny nebo směrnice k uplatnění lvovského systému. Kontrola plnění závazného harmonogramu plánovacích prací za měsíc září. Roční plán. Podle bodu # závazného harmonogramu pokračují práce na zpřesňování a vylepšování návrhu plánu na * . Generální ředitel BP ustavil na pomoc podniků při zajišťování rozepsané směrnice na * komisi z pracovníků GŘ, jejím vedoucím pro náš podnik je * Večeřa. Z této komise se dostavil na podnik * Smýkal, který s náměstkem a pracovníky výroby projednával možnosti snížení nezajištěné výroby režného zboží v našich tkalcovnách. Bylo dohodnuto, že nezajištěné množství v návrhu plánu podniku bude sníženo o * mimořádných opatření ve tkalcovnách. Přes tato opatření není rozepsaná směrnice naplňována a nejsou dořešeny rozvozy pro obchod k přípravě kontraktů na # čtvrtletí, a tím i přípravě výrobního plánu na toto období. Viz zprávu obchodního náměstka připravenou pro poradu vedení. Podnik obdržel z GŘ BP změnu ročního plánu s datem # , která je rozpracovávána a dovedena až do změn ročních plánů jednotlivých výrobních závodů. Po schválení těchto závodových změn vedením podniku budou předány na závody. Čtvrtletní plán. Zůstává plně v platnosti hodnocení provedené dne # za měsíc srpen. Měsíční plán. I při naplňování měsíce listopadu dochází k potížím a zpožďování pro jednotlivé závody, a tím i podnik celkem. Hlavní příčinou * nedojasněné úkoly vývozu. Dokončení v naplňování předpokládá výrobní úsek. Zpožděny jsou i přejímky prováděné na podniku s pracovníky výroby závodů. Vyhodnocení soutěže o nejlepší nástěnku k výročí VŘSR. Komise vyhodnotila pořadí na prvních # místech, pořadí na dalších místech se nevyhodnocovala, protože nástěnky byly přibližně na stejné úrovni. Pořadí. Název BSP. Vedoucí BSP. ÚVS návrháři Havelka. A Dušek. Vzorkovna Brzlíková. UML Hubálek. Účtárna Hrochová. Komentář. V soutěži zvítězila BSP návrháři. Jejich nástěnka měla, jak se dalo předpokládat, vysokou estetickou úroveň. Na druhém místě se umístila BSP přípravy a řízení výroby, která byla proti jiným nástěnkám na výši po obsahové stránce a nejlépe konkretizovala výsledky BSP v soutěži na počest výročí VŘSR. Třetí místo obsadila BSP z ústřední vzorkovny, která komisi zaujala účelností a nápadem při sestavení nástěnky. Čtvrté a páté místo obsadily BSP UML a účtárny, které na rozdíl od ostatních brigád nepoužily standartních propagačních materiálů. U ostatních materiálů nebylo možno stanovit pořadí, protože si byly nápadem i použitými materiály velmi podobné. V souvislosti * projednáváním plánu na rok # probíhá na závodech zároveň příprava nových kolektivních smluv na rok # , o které se již hovořilo na celopodnikové konferenci ROH # září. Na základě úkolu z opatření generálního ředitele, bodu * , byl již na GŘ BP předložen tento harmonogram příprav zpracování podnikové KS a vybraných velkých závodů TIBy pro rok # , podle kterého jsou jednotlivé činnosti naplánovány takto. Ustavení podnikové pracovní komise pro přípravu kolektivní smlouvy na rok # . Vedení Ústavu pro jazyk český ČSAV v součinnosti s ZO KSČ a ZV ROH vypracovalo program a závěry, které vytýčil # sjezd KSČ, další stranické i vládní dokumenty a usnesení valných shromáždění členů ČSAV pro plnění úlohy vědy v rozvoji socialistické společnosti, a aplikovalo je na konkrétní činnost pracoviště. Především bylo posíleno teoretické zaměření prací s důrazem na marxistickou orientaci jazykovědy. Tak bylo dokončeno několik prací kriticky revidujících teoretické výtěžky pražské školy i některé buržoazně ideologické koncepce západní lingvistiky a zároveň rozvíjejících marxistické základy učení o vztahu jazyka a společnosti, jazyka a myšlení. Svědčí o tom i práce, které slouží jako teoretická příprava pro zpracování chystané mluvnice, referáty z onomastické konference zaměřené na kritiku buržoazně nacionalistických onomastických koncepcí, práce pozitivně rozvíjející teorii jazyka a jazykové kultury. Dále byla učiněna opatření k zvýšení společenské angažovanosti a funkčnosti bohemistiky, takže dochází k stále těsnějšímu sepětí úkolů našeho vědního oboru, které mají často i ideologický nebo bezprostředně kulturně politický charakter, s aktuálními potřebami společnosti. Pracovníci ústavu se intenzívně podíleli na propracovávání a realizaci nové koncepce vyučování mateřskému jazyku na školách, a to jak z hlediska stanovení programových cílů výuky v jednotlivých stupních a z hlediska modernizace obsahu výuky, tak i při přípravě nových jazykových pomůcek, školního slovníku. Nové formy dostává a stále se zintenzívňuje rozsáhlá činnost popularizační a jazykově výchovná určená nejširší veřejnosti, za zmínku stojí i nově uzavřená dohoda ÚJČ se stranickým deníkem Rudé právo o publikování popularizačních jazykovědných příspěvků. V rámci plnění plánovaných úkolů přípravy programu rozvoje vědního oboru a státního plánu na * došlo ke koncentraci vědecké kapacity ústavu na základní úkoly, které se jeví jako vědecky i společensky nejaktuálnější, je to zejména příprava Vědecké mluvnice češtiny, jazykových slovníků. Také na úseku kádrovém učinilo vedení ÚJČ v součinnosti s ZO KSČ několik opatření směřujících k zlepšení členské základny KSČ, k posílení vedoucí úlohy strany na pracovišti, k zesílení ideového vlivu na všestrannou výchovu vědeckých pracovníků a k zintenzívnění péče o odbornou i ideově politickou výchovu mladých pracovníků, takže došlo k celkovému zkvalitnění ideově výchovné a politické práce mezi pracovníky ÚJČ. Úspěšně se rozvíjí iniciativa pracujících i závazkové hnutí, které přineslo řadu významných výsledků. Nemalou zásluhu na tom má i ideově výchovné působení ROH, odbočky SČSP i ZO SSM. Výsledky kontroly průběžně prováděné vedením ústavu za součinnosti s ZO KSČ ukazují, že program vytýčený # sjezdem KSČ pro plnění úlohy vědy v rozvoji socialistické společnosti se v podmínkách našeho pracoviště průběžně a cílevědomě plní a přináší žádoucí výsledky. V * se chce vedení ústavu zaměřit především na rozpracování závěrů # sjezdu strany z hlediska jejich aplikace na konkrétní činnost a podmínky pracoviště a se zřetelem na další zvyšování ideologické a teoretické úrovně ústavních prací na všech úsecích. Plnění akčního plánu Ústavu pro jazyk český ČSAV. Akční plán ÚJČ byl plněn podle stanovených termínů a v zásadě splněn. Významnou měrou přispěl k zlepšení činnosti pracoviště, jak to dokládají tyto významnější výsledky. V rámci plnění úkolů vyplývajících ze státního programu základního výzkumu se zesílilo teoretické zaměření prací, došlo k prohloubení marxistické orientace jazykovědy. V # se k # výročí osvobození uskutečnila Česká onomastická konference, která byla zaměřena na kritiku ideově pochybených onomastických koncepcí a vytýčení úkolů onomastiky v dnešní společnosti. Dokončuje se teoretická příprava systematického popisu češtiny. Uskutečnila se diskuse zástupců české a slovenské jazykovědy o konfrontačním studiu češtiny a slovenštiny s cílem zajistit těsnější koordinaci práce všech spolupracujících pracovišť. Došlo k zdůraznění větší společenské užitkovosti a angažovanosti bohemistiky soustředěním na úkoly vědecky a společensky nejaktuálnější. Větší efektivnosti výzkumné bylo dosaženo především na základě nových forem spolupráce jednotlivých oddělení ústavu a spolupráce s vysokými školami i jinými akademickými pracovišti, zvláště s Jazykovedným ústavem * Štúra, s nímž byla uzavřena dohoda o spolupráci. V rámci spolupráce s politickými a ostatními orgány zajišťoval ÚJČ průběžně odborné expertízy i poradenské a jazykově výchovné úkoly vyplývající z aktuálních potřeb společnosti. Tato činnost má často ideologický nebo bezprostředně kulturně politický dosah jako jazyková spolupráce na přípravě nového českého vydání souborných spisů * Lenina, příprava jazykových příruček a popularizačních děl. Došlo i k zintenzivnění popularizace výsledků vědecké činnosti. Jejím výsledkem byl v * rozhlasový cyklus přednášek o českém jazyce v socialistické společnosti, který byl otištěn v Rudém právu, a několik dalších jazykově výchovných rubrik otiskovaných v různých novinách a časopisech, jakož i řada jazykově výchovných přednášek pro různé instituce. Většina akcí z bodu # se děla v rámci závazků vyplývajících z rozvoje iniciativy pracujících, které pracovníci ÚJČ uzavřeli na počest # výročí osvobození. Významné byly i závazky zaměřené na plnění vědeckovýzkumných úkolů a činnost brigádnickou. Součástí akčního plánu ÚJČ byl na něj navazující akční plán ZO KSČ, plán aktivity ZV ROH a plán odbočky SČSP. Plnění plánu výzkumných prací a výsledky vědeckoorganizační činnosti. Zpráva o plnění výzkumných úkolů obsažených v plánu Ústavu pro jazyk český ČSAV na # . Přehled nejdůležitějších výsledků výzkumné činnosti ÚJČ dosažených v # . V Ústavu pro jazyk český ČSAV se v # plnily v souhlase se schváleným zpřesněním plánu na * jednak dva hlavní úkoly plánu badatelského výzkumu, ÚJČ je jejich hlavním pracovištěm a koordinátorem, a to úkol Český jazyk jako nositel české národní kultury v socialistické společnosti i v historickém vývoji, dva dílčí státní úkoly z toho náleží do plánu technického rozvoje koordinované jiným pracovištěm, a dále několik úkolů ústavních. Na hlavním úkolu Rozbor teoretických koncepcí v jazykovědě byly připraveny studie kriticky hodnotící teorii pražské školy a teoretickometodologické přístupy generativní sémantiky. Dále bylo zhodnoceno jazykovědné dílo * Šimka a * Ertla a jazykovědná činnost * Hattaly a zkoumány vztahy mezi jazykovými názory Palackého a starší domácí jazykovědou. Byla dokončena edice České sloveso od * Zubatého a pokračovalo se v přípravě edice * Ertla, edice vybraných kapitol Dobrovského Slavína a Slovanky a dalších svazků jeho korespondence. Obecně teoretický dosah měly i některé výsledky přípravných prací k Vědecké mluvnici češtiny i některé referáty z onomastické konference. Dosažené výsledky jsou přínosem nejen z hlediska jazykovědného, ale i filozofického a šíře společenskovědního a pedagogického. Na hlavním úkolu Český jazyk jako nositel české národní kultury v socialistické společnosti i v historickém vývoji, který se člení v řadu dílčích úkolů, bylo dosaženo těchto významnějších výsledků. Pro obecně lingvistický a metodologický výzkum národních jazyků má značný teoretickometodologický dosah práce Denotace objektu a její prostředky v současné češtině i dílčí práce řešící problematiku výstavby textu, větné sémantiky, centra a periférie a stratifikace jazyka propracovávající otázky aplikace statistických metod v gramatice a zabývající se problematikou synchronní slovní zásoby dvou jazyků, terminologie i lexikografické teorie i otázkami rekonstrukce jednotek neúplně doloženého jazykového systému. Z výzkumu teorie spisovného jazyka a jazykových stylů patří k významným rozbor současného stavu teorie jazykové kultury, studie o celkové charakteristice publicistického stylu, práce o definici stylů, studie o obecných otázkách terminologie a několik dalších statí o normě a kodifikaci tvaroslovných jevů, o využití obecné češtiny v umělecké próze. V rozsáhlém dílčím úkolu Výzkum současného spisovného jazyka byl ve výzkumu fonické stránky vypracován návrh zpracování hláskové kombinatoriky pro Vědeckou mluvnici češtiny, určovány akustické parametry realizace pro okluzívy a frikativy, zpracováno porovnání českého a hornolužického vokalismu a do tisku byl odevzdán rukopis příručky Výslovnost spisovné češtiny, výslovnost slov přejatých s výslovnostním slovníkem. Ve výzkumu grafické stránky byly zkoumány především otázky interpunkce a pravopisná a morfologická kodifikace antických jmen. Ve výzkumu slovní zásoby vznikla řada teoretických studií zabývajících se obecnější problematikou zapojení lexikologie do širšího rámce gramatiky a několik hodnotících přehledů z dílčích úseků lexikologie pro přípravu Vědecké * češtiny. Byla též zpracována osnova a několik příspěvků pro plánovanou Teorii jednojazyčné lexikografie. V rámci aplikovaného lexikografického výzkumu byl vypracován rukopis Slovníku současného jazyka k vydání v # pětiletce a dotváří se definitivní text Slovníku spisovné češtiny určeného pro potřeby škol i veřejnosti. Ve výzkumu gramatické stavby bylo na syntaktickém úseku dokončeno na základě vypracované koncepce analýzy a popisu základových větných struktur zpracování korpusu nejfrekventovanějších predikátů slovesně jmenných a zpracována verze rukopisu knihy Větné vzorce spisovné češtiny. Na morfologickém úseku bylo dokončeno zpracování archívu ohebných slovních druhů a pokračovalo se v kontextové excerpci. Na úseku tvoření slov se dokončuje popis odvozování sloves a deverbativních adjektiv. V rámci přípravy Vědecké mluvnice češtiny byla podle vypracovaného programu prováděna textová excerpce a pracovalo se na zjištění stavu zpracovanosti jednotlivých částí mluvnice češtiny. Dále byla vypracována koncepce prací na Vědeckém slovníku lingvistiky a pracovalo se na evidenci a sjednocování mluvnického pojmosloví a názvosloví. V oblasti kvantitativního výzkumu českého jazyka se při lexikální a gramatické analýze současné psané a mluvené češtiny pokračovalo ve sběru materiálu z textů stylu naučného, byl dokončen výběr a zpracování psaných textů korpusu a byl zahájen sběr textů mluvených. V první fázi konečného zpracování je analýza textů publicistických, výpisy zakódovaných dat. V rámci přípravy vědecké mluvnice byl vypracován přehled o stavu zpracovanosti české mluvnice z hlediska kvantitativního. Do tisku se připravuje Úvod do kvantitativní lingvistiky. Ve výzkumu nespisovných útvarů českého jazyka byl v rámci přípravy Českého jazykového atlasu dokončen výzkum městské mluvy a veškerý materiál je postupně zpracováván, organizování kartoték, značkové mapování a komentování slovníkových položek, vypracování zásad morfonologického typizujícího zápisu. Mimo plán byl připraven soubor informativních problémových map. Průběžně se doplňoval stav lexikálního archívu lidového jazyka a archív starších nářečních textů. Při přípravě Slovanského jazykového atlasu byly na základě závazků vyplývajících z mezinárodních dohod připraveny za české země požadované materiály a jejich zpracování, fonologické popisy, charakteristiky obcí a informátorů, výpisy pro lexikální a fonetické otázky. Ve výzkumu vývoje českého jazyka byl v oblasti výzkumu vývoje české slovní zásoby dokončen a odevzdán rukopis Staročeského slovníku a provedeny závěrečné práce na vydání jeho # dílu, vyjde v rozsahu # * . Vědecká úroveň slovníku byla zajišťována studiem opakovatelných jevů, promyšlením obecnějších principů, prohloubenou analýzou problematičtějších jednotek i studiem jevů mimolexikálních. Ve výzkumu vývoje vlastních jmen a názvů pokračoval soustavný soupis a výzkum pomístních jmen v Čechách a na Moravě realizovaný pomocí externích spolupracovníků a přímým terénním výzkumem. Do definitivní podoby pro tisk byl zpracován # díl slovníku Místní jména na Moravě a ve Slezsku a Základní soustava a terminologie slovanské onomastiky, do tisku byla odevzdána příručka Původ zeměpisných jmen a zpracována populárně naučná publikace o rodných jménech spolu s jejich slovníkem. Připravoval se též retrográdní Slovník Profousových Místních jmen v Čechách a vznikla řada studií z onomastické teorie a metodologie zaměřených i na ideologické a teoreticko-metodologickéaspekty onomastiky. Výzkum vývoje spisovné češtiny se soustředil na plánovanou etapu analýzy purismu a * . V konfrontačním výzkumu vztahů mezi češtinou a slovenštinou byla vybudována kartotéka základních bibliografických údajů z oblasti konfrontace češtiny a slovenštiny a metodologie konfrontačního výzkumu, vypracovány hodnotící přehledy o stavu zpracovanosti konfrontace dílčích mluvnických úseků češtiny a slovenštiny a proveden kontaktově lingvistický terénní výzkum na moravsko-slovenskémpomezí. Pokračovala spolupráce na přípravě Česko-slovenskéhoslovníku. Výsledky dosažené při plnění hlavního úkolu významně rozvíjejí jazykovědnou teorii a metodologii bohemistiky a šíře slavistiky i obecné jazykovědy, jsou důležité pro rozvoj teorie a praxe jazykové kultury a veškerou péči o spisovný jazyk zaměřenou na zvyšování jazykové kultury v celé české národní společnosti, jsou využívány při přípravě nové koncepce výuky mateřskému jazyku, k jazykové výchově školní i mimoškolní i při výuce cizím jazykům a jejich konfrontačnímu výzkumu. Přispívají k poznání vývoje české národní společnosti, jejího myšlení a kultury i k objasnění vzájemného poměru kulturních a společenských hodnot Čechů a Slováků. Využívají se v dalších vědních oborech společenských, historie, psychologie, etnografie, geografie, literární věda, i jiných, geografie, informatika a teorie řízení. V rámci úkolu identifikace hlásek řeči počítačem, koordinující pracoviště UTIA, byly pro přípravu algoritmu hledání hranic v automatické analýze mluvené řeči samočinným počítačem zpracovány parametry akustické realizace hláskových spojení. Základní typy intonačních kadencí byly prověřeny testy s přirozeným a syntetizovaným signálem. Při plnění úkolu Akustická struktura přirozené a umělé řeči z hlediska komunikace v programu rozvoje byla určována spektrální struktura a trvání neurčité samohlásky při realizaci souhláskových skupin v češtině a * pracováno na podkladech pro automatický převod psané formy na mluvenou. Dosažených výsledků se využívá v elektroakustice a v automatizačních procesech. Mezi ústavními úkoly zaujímá přední místo péče o kulturu spisovného jazyka, která byla plynule prováděna v Praze a v Brně na všech dílčích úsecích, jako jsou jazyková a terminologická poradna, činnost konzultační, jazykově výchovná a vědeckopopularizační, účast na přípravě státních názvoslovných norem. Jde o činnost sloužící aktuálním potřebám naší společnosti, viz též * a * . Výzkum humanistické češtiny se soustředil na studium příbuznosti a odlišnosti češtiny doby střední a humanistické a rozdílů mezi reformačním a humanistickým pojetím společnosti a na excerpci lexikálních materiálů a * pro Stručný slovník staročeský. Ve výzkumu rytmizace mluvních projevů byla provedena registrace tříslabičných skupin typu CVCVCV s konstantními konsonanty i vokály, proměnným přízvukem a kvantitou a vyhodnocována jejich akustická struktura z hlediska prozodických rysů a vypracována přehledná zpráva o dosavadním stavu výzkumu rytmizace mluvené prózy z hlediska produkce, percepce řeči a analýzy akustických parametrů řeči. Výzkum fyziologické činnosti mluvidel při fonaci z hlediska fonetického se soustředil na proměření jednotlivých period trvání tří základních pohybových fází glotidy, studium kompenzační výslovnosti u osob po operaci dutiny ústní a výzkum artikulace některých konsonantů. Výsledků se využívá ve fonetice, lingvistice, foniatrii, logopedii, pedagogice. V rámci bibliografických úkolů byla na úseku české lingvistiky prováděna průběžná excerpce materiálů za * # a shromážděny materiálové podklady pro bohemistickou lístkovou bibliografii za * # a za # , českou jazykovědnou slavistiku, pro bibliografii z časopisu Rocznik slawistyczny za * # a mezinárodní Bibliographie linguistique, * dodán rovněž materiál za * # , na úseku speciálních bibliografií byl shromážděn materiál z kvantitativní lingvistiky za * # , pro mezinárodní časopis Onoma odeslána onomastická bibliografie pracovníků ÚJČ za * # , zpracován materiál bibliografie pracovníků ÚJČ za * # a pro bibliografický výběr ze světové jazykovědy zpracovány soubory za * # a z * # . Dále byla za * zpracována bibliografie slovenské lingvistiky a založena centrální bohemistická evidence za # . Výsledky publikované i shromážděné v kartotékách jsou základní informační pomůckou veškeré jazykovědné práce a důležitým pramenem informací o české jazykovědě pro zahraničí. Kontrola plnění plánu byla provedena u všech úkolů řešených v ÚJČ v # . Prokázala, že cíle a etapy plánované na * # byly splněny. Neuskutečnil se pouze sociolingvistický výzkum postojů uživatelů k užívání obecné češtiny ve veřejné komunikaci, protože se nerealizovala dohoda prezídia ČSAV s Ministerstvem kultury, nezbytná pro uskutečnění výzkumu. Dále nebyl z objektivních důvodů zaneprázdnění funkcemi, nemoci v úplnosti splněn plán části dílčího úseku slovotvorného a bude dokončen v období následujícím. Ostatní vědecká a vědeckoorganizační činnost. Ústav pro jazyk český ČSAV se podílel jak na vypracování celostátní prognózy rozvoje bohemistiky do * , kterou zajišťovalo Vědecké kolegium jazykovědy ČSAV, tak i na přípravě státního plánu badatelského výzkumu na * # v oblasti jazykovědy a úže bohemistiky. Ústav pro jazyk český byl hlavním pracovištěm a koordinátorem dvou hlavních úkolů, a to * a * , na jehož řešení se podílely filozofické fakulty v Praze, v Brně a v Olomouci a Centrum numerické matematiky Matematicko-fyzikálnífakulty v Praze. Pro hlavní úkol a všechny dílčí úkoly úkolu zajistil ÚJČ v * # závěrečnou oponenturu, která potvrdila úspěšnost jejich řešení. U dlouhodobých dílčích úkolů plynule přecházejících do další pětiletky šlo vlastně o oponenturu průběžnou. Ředitel ústavu * Horálek je členem stěžejní rady úkolu. Pracovníci ÚJČ spolupracují i na plnění úkolů jiných akademických pracovišť, na přípravě Česko-slovenskéhoslovníku ( JÚĽŠ SAV) , Velkého rusko-českéhoslovníku ( KCJ ČSAV) , nového vydání srbocharvatsko-českéhoslovníku ( KCJ ČSAV) , Slovníku středověké latiny ( KSŘŘ) , vydávání děl Komenského ( Pedagogický ústav Komenského ČSAV) . Ve vědeckém kolegiu jazykovědy pracovali tři vedoucí vědečtí pracovníci, z toho * Dokulil ve funkci předsedy. Pracovníci ústavu se aktivně účastnili i práce kolegiálních a ústavních komisí, komise pravopisné, ortoepické, ediční a místopisné. Pracovníci ÚJČ se podílejí na práci komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací v oboru bohemistiky, obecné jazykovědy a slavistiky. Pracovníci ústavu se podíleli často vedoucím způsobem i na zasedáních a činnosti mezinárodních a národních komisí při Mezinárodním komitétu slavistů i na konkrétních pracích těmito komisemi koordinovaných, na práci celostátního i národního komitétu a československých a českých vědeckých společností i komisí. Několik vedoucích funkcí v Jazykovědném sdružení při ČSAV bylo v * # soustředěno v ÚJČ. V # byla uzavřena mezi ÚJČ a Jazykovedným ústavem Ľudevíta Štúra SAV v Bratislavě dohoda o spolupráci, která jen oficiálně ztvrdila již tradiční dobré vzájemné styky a pracovní kontakty. Uplatnění výsledků vědecké práce. Ústav pro jazyk český jako středisko badatelského výzkumu v oblasti bohemistiky realizuje své pracovní výsledky především formou publikací, ať už jde o základní knižní bohemistická díla jako průběžně vydávaný Staročeský slovník a připravovaná Vědecká mluvnice češtiny či Slovník spisovné češtiny nebo o základní studie časopisecké. Práce, které v ústavu vznikly a vznikají, představují trvalou hodnotu, a to nejen ve vědním oboru samém, ale i v společenskovědních oborech dalších, stejně jako i v jazykové praxi v nejširším slova smyslu. Výsledky bohemistického bádání se využívají při vysokoškolské výuce bohemistů, jsou podkladem pro probíhající přípravu nové koncepce školní výuky mateřskému jazyku, pro tvorbu učebnic a veškerou jazykově výchovnou činnost zaměřenou na soustavné zvyšování jazykové kultury celé české národní společnosti. Jsou předmětem neustálého zájmu a konfrontace i v jazykovém měřítku mezinárodním, ve srovnávací slovanské jazykovědě. Výsledky bohemistického výzkumu v oblasti vývoje jazyka, dialektologie a onomastiky jsou přejímány a využívány i vědními obory jako jsou historie, archeologie, geologie, geografie, sociologie, etnografie, demografie, folkloristika, uměnověda, literární věda. Výsledky bádání v oblasti zvukové stránky jazyka jsou využívány též ve foniatrii, v logopedii, v lékařství, v herecké práci, ve sdělovací technice a elektroakustice, slouží jako podklad k vypracování algoritmu v automatické analýze. V příští pětiletce budou použity při modelování poznavače povelů pro komunikaci i člověk, stroj mluvenou řečí. Tato realizace je zajištěna spoluprací s * Tesla, Výzkumný ústav sdělovací techniky * Popova. V uvedených oblastech jsou i možnosti dalšího využití nejen pro jazykovědu, ale i pro národní kulturu vůbec. V hojné míře poskytoval ústav po celý rok služby a expertizy. Pro širokou veřejnost pravidelně fungovala v Praze i v Brně jazyková a terminologická poradna, jazykově a stylisticky byly revidovány společensky a jazykově závažné texty pro vládu a jednotlivá ministerstva, zákony, mezinárodní smlouvy a dohody, průběžně byla realizována spolupráce s Ministerstvem vnitra ČSR a národními výbory na úseku matriční praxe a konzultační činnost v redakcích ústředních deníků, je zajišťována expertíza všech jazykových příspěvků docházejících do Rudého práva, některých časopisů a nakladatelství a v ČTK. Odborné konzultace byly poskytovány řadě dalších veřejných institucí, divadel, škol, kulturních i léčebných středisek, akademických a dalších výzkumných pracovišť. Pokračovala i konzultační spolupráce s * Svoboda při novém vydání překladu souborného díla * Lenina. Významnou složkou expertizní činnosti je spolupráce s oborovými terminologickými komisemi z různých odvětví národního hospodářství, s Úřadem pro normalizaci při tvorbě názvoslovných norem a s různými institucemi a komisemi ( * vnitra ČSR, Názvoslovná komise ČÚGK NV Prahy, Brna, Ostravy) při kodifikaci a tvorbě zeměpisného názvosloví. Veškeré služby a expertizy poskytuje náš ústav zdarma a jejich ekonomický přínos je tedy těžko vyčíslitelný. O jejich velkém významu a přínosu celospolečenském, kulturním i jazykově výchovném není pochyb. V # vyšly tyto knižní publikace, jejichž autory jsou pracovníci ÚJČ. Staročeský slovník Než obinúti, zpracoval kolektiv pro dějiny českého jazyka ÚJČ ČSAV, * Havránek, Academia Praha, v tisku. * Hlavsa. Denotace objektu a její prostředky v současné češtině, Academia, Praha. Další významné vědecké publikace otiskované v časopisech nebo sbornících jsou uvedeny v příloze Anotace u úkolů, ke kterým přísluší. Smluvní spolupráce s průmyslem. Ústav pro jazyk český ČSAV v * # nerealizoval. Rozbor a hodnocení zahraničních styků. Spolupráce se zeměmi socialistického společenství. Spolupráce se socialistickými akademiemi věd pokračovala průběžně a byla zaměřena na plnění úkolů státního plánu výzkumu. S AV SSSR, NDR a PLR se spolupracovalo na třech tematech, s AV BLR a RLR na dvou tematech spolupráce. Věc. Metodické pokyny pro sestavení plánu na rok # . Praha. Jistě uvítáte, že již dnes vám posíláme v příloze metodické pokyny s podrobnými vysvětlivkami pro sestavení plánu našeho podniku na příští rok. Posíláme vám i větší část potřebných formulářů. Žádáme, abyste pokyny prostudovali a připravili si připomínky na poradu ekonomů závodů a plánovačů závodů, kterou svoláváme na čtvrtek # srpna od # do zasedací síně podnikového ředitelství. Program porady. Pokyny pro sestavení plánu na rok # . Rozprava zaměřená na předávání zkušeností. Míru zdar. Středočeské dřevařské závody Praha. Václav Koranda, ekonomický náměstek podnikového ředitele. # příloh. Věc. Přesčasové hodiny za # čtvrtletí. Praha, # dubna # . Soudruhu vedoucí, podle vládních směrnic byla i v našem podniku zkrácena pracovní doba na # hodin týdně za předpokladu, že touto úpravou se nezvýší celkové náklady a nestoupne počet hodin přesčasové práce ani celkový počet pracovníků jednotlivých útvarů podniku. Kontrolou mzdových výkazů za # čtvrtletí jsme však zjistili, že ve vašem závodě nebyl tento zákonný předpoklad splněn a že počet hodin přesčasové práce v # čtvrtletí stoupl o # . Žádáme vás o zdůvodnění této skutečnosti a o zjednání nápravy. Zprávu nám podejte do dubna. * Vacků, vedoucí oddělení PAM. Věc. Hliníkový plech. Brno. Máme výhodnou příležitost nakoupit z nadnormativních zásob větší množství hliníkového plechu a * . Je to materiál dobré jakosti, vhodný pro naši výrobu. Oznamte nám do # svou potřebu. Znak, družstvo rytců a razítkářů Praha, nákupní oddělení. Horský. Vyřizuje Říhová. Věc. Úprava pracovní doby od # ledna # . Praha. # prosince # . Po dohodě se závodním výborem ROH ukládám organizovat a koordinovat práci v jednotlivých útvarech podniku tak, aby bylo umožněno při řádném splnění všech plánovaných úkolů podniku a jednotlivých jeho útvarů čerpat pracovní volno každou sudou sobotu při pracovní době # týdenních hodin. Podle rozhodnutí Dopravního odboru Národního výboru hlavního města Prahy stanovím zároveň začátek pracovní * na # hodin. Aby nebyl narušen chod podniku a aby byla zajištěna jednotnost pracovní doby, upravuje se podle platných ustanovení pracovní doba takto. V pondělí až v pátek od # hodin do # hodin, v sobotu od # hodin do # hodin, přičemž každou sudou sobotu má pracovník volno. Tento příkaz nabývá účinnosti dnem # ledna # . Za zachování ustanovení v něm obsažených odpovídají všichni pracovníci podniku. Vedoucí pracovníci kontrolují jeho provádění. Oddělení práce a mzdy předloží do # dubna # ředitelské poradě zhodnocení jeho provádění za # čtvrtletí. Podnikový ředitel Václav Kolařík. Věc. Splnění plánu na rok # . Vážený soudruhu podnikový řediteli, s radostí Vám oznamujeme, že náš závod splnil již včera všechny plánované úkoly výroby na rok # . Do konce roku vyrobíme zboží za dalších # Kčs. Plán výroby zboží bude tím splněn na # * . Plán výkupu mléka splníme do # podle dnešní situace nejméně na # * . Znamená to navíc # * mléka spotřebitelům. Úspěšné plnění plánovaných úkolů je výsledkem cílevědomé práce všech pracovníků našeho závodu. Plnili jsme zvýšené úkoly při ztížených podmínkách nákupu a při neúplném stavu pracovníků. Vstupujeme proto do dalšího roku s pevným rozhodnutím pokračovat v dobré práci a zařadit se mezi úspěšné závody našeho národního podniku. Přejeme Vám, vážený soudruhu řediteli, a všem pracovníkům podnikového ředitelství mnoho zdaru a pracovních úspěchů v nastávajícím roce. Světu mír. Jiří Černušák, předseda ZV, Věra Podhradská, vedoucí závodu Madeta Tábor. Středočeské dřevařské závody, závod Pražská, Příbram. Příbram. Vážení soudruzi, hospodářské výsledky, kterých dosáhl Váš závod ve # čtvrtletí, zařadily Vás na prvé místo v soutěži o získání standarty podnikového ředitele a přispěly k úspěšnému splnění plánovaných úkolů celého našeho národního podniku. Blahopřeji Vám k tak čestnému umístění a přiznávám Vám odměnu ve výši # Kčs. Věřím, že všichni pracovníci Vašeho závodu se ve stejné míře přičiní o to, aby v dalších obdobích splnili s úspěchem všechny úkoly plánované v příštím roce pětiletky. Částku, která je Vašemu závodu za # čtvrtletí přiznána, rozdělí vedoucí závodu v dohodě se složkami * mezi pracovníky, kteří se na docílených výsledcích největší mírou podíleli. Světu mír. Václav Jíra, podnikový ředitel. Věc. Celopodniková soutěž. Písek. Vážené soudružky a soudruzi, v celopodnikové soutěži v # čtvrtletí dosáhla Vaše provozovna nejlepších výsledků ve všech soutěžních ukazatelích. S radostí jsme přijali tuto zprávu soutěžní komise a jmenujeme Vaši provozovnu nejlepším pracovním kolektivem za # čtvrtletí. Přijměte, prosíme, naše poděkování za Vaši dobrou práci a za Vaši vzornou službu veřejnosti. Přejeme Vám, vážené soudružky a soudruzi, stejný úspěch v příštím čtvrtletí. Míru zdar. Vojtěch Starý, předseda ZV ROH, Miroslav Pohanka, podnikový ředitel. Soutěž Závodní knihovny ROH Vagónka Tatra Smíchov. Připravujete se po dobré celoroční práci v závodě prožít krásnou dovolenou. Aby byla dovolená opravdu krásná, nezapomeňte si vypůjčit knihu z naší závodní knihovny. V # svazcích, které pro Vás jsou v naší závodní knihovně připraveny, najdete knihy zábavné, poučné, cestopisné, knihy, které velmi potěší Vaše děti. Kniha Vám bude dobrým společníkem a přítelem, který Vám zpříjemní slunné i deštivé dny, seznámí Vás s životy jiných, zajímavých lidí nebo s dalekými cestami v cizích zemích. Až se vrátíte z dovolené, čeká možná právě Vás překvapení, že zvítězíte v soutěži Léto s knihou, kterou připravila naše závodní knihovna pro své čtenáře. Vítězem bude ten, kdo v době dovolených od # července do # září přečte nejvíce knih z naší závodní knihovny ROH. Kulturní komise závodní organizace ROH Vagónky Tatra Smíchov. Soudruh Jan Dvořák, vedoucí závodu Třeboň. České Budějovice. Vážený soudruhu, u příležitosti Vaší dvacetipětileté činnosti v závodě Třeboň považuji za svou milou povinnost poděkovat Vám za všechnu práci, kterou jste se po celou tu dlouhou dobu skromně a odpovědně přičiňoval o dobré výsledky závodu, a tím i celého našeho národního podniku. Několikrát jste byl hodnocen jako vzorný pracovník a svou svědomitostí dáváte příklad mladším spolupracovníkům. Vaše cílevědomá činnost ve funkci vedoucího závodu se projevuje v řádném plnění plánovaných úkolů i souladem mezi pracovníky. Přeji Vám, vážený soudruhu, do dalších let pevné zdraví a hodně síly k práci, kterou se budete ještě dlouho podílet na výstavbě naší vlasti. Se soudružským pozdravem Vladimír Písecký. Soudružka Jiřina Kubátová, dílovedoucí. Kutná Hora. Kutná Hora. Vážená soudružko. Při příležitosti Vašeho odchodu na zasloužený odpočinek dovoluji si vysloviti Vám jménem svým i jménem celého kolektivu vedení závodu upřímné poděkování za všechnu práci, kterou jste tak obětavě a svědomitě vykonávala devatenáct let pro náš závod, a tím i pro celý podnik a naše národní hospodářství. Svou skromností a pracovitostí jste byla příkladem mladším soudružkám. Přeji Vám, vážená soudružko, do dalších let hodně zdraví a dobrou životní pohodu. Míru zdar. Jana Havlasová. Vážený soudruhu, sleduji dlouhou dobu Vaši úspěšnou a záslužnou veřejnou činnost a těším se spolu se soudruhy ve vedení podniku z Vašich úspěchů. Přijímáme proto všichni s radostí zprávu o Vašem zvolení do Okresního národního výboru ve Vyškově a jmenování vedoucím jeho odboru pro výstavbu. Přeji Vám, vážený soudruhu, pevné zdraví, abyste se svým záviděníhodným pracovním elánem a ničím nezkalenou životní pohodou mohl splnit všechny plány a předsevzetí, s nimiž svou funkci nastupujete. Jsme všichni hrdí, že dobří pracovníci našeho podniku pomáhají tak účinně při výstavbě našeho okresu. Čest práci. Václav Přibyl. Pozvání na poradu. Ředitelé závodů a vedoucí odborů. Ředitelé podniků a jejich náměstci. Podle usnesení na poslední schůzi ředitelů podniků a vedoucích závodů svoláváme poradu vedoucích pracovníků k projednání organizace kontrolní činnosti. Porada se koná ve středu dne # května v # hodin v Plzni, v zasedací síni v # patře oborového ředitelství, číslo dveří # . Porady se zúčastní všichni ředitelé podniků nebo jejich náměstci, ředitelé závodů nebo jejich zástupci a všichni vedoucí odborů. Jednotlivé body programu a časové rozvržení porady bude sděleno dodatečně, nebo předáno nejpozději při zahájení porady. Vedoucí pracovníci si přinesou své plány práce, záznamy o dosavadní technice kontrolní činnosti a směrnice o provádění komplexních rozborů. Porada potrvá pravděpodobně do # až # hodin. Stravování je zajištěno v poledne dne # května. Ubytování v noci ze dne # na # května zajistí sekretariát ředitele, bude- li ubytování objednáno nejpozději do # května. Věc. Zbytky trikotýnu a umělého hedvábí. Při své výrobní technice nemáte možnost zužitkovat i zbytky různých látek, trikotýnu a umělého hedvábí. Naše pracovnice zpracovávají s úspěchem i tyto textilní zbytky na oblečky pro panenky a pro loutky. Je to zboží určené pro domácí spotřebitele i pro vývoz. Žádáme Vás proto o nabídku těchto zbytků, zejména zbytků trikotýnu a umělého hedvábí v pastelových barvách a za přiměřeně sníženou cenu. Můžeme odbírat celé množství tohoto Vašeho výrobního odpadu nejméně # ročně. Těšíme se na Vaši nabídku, která při přijatelné ceně se může stát počátkem trvalé spolupráce k prospěchu obou stran a zejména našeho vývozu hraček do kapitalistických států. Míru zdar. Igra, lidové družstvo pro výrobu hraček, Praha, Melantrichova # . Nákupní oddělení. * Jasan. Věc. Stany. V hospodářských novinách nabízíte # celtových stanů s dřevěnou podlahou a postranicemi. Rozšiřujeme své rekreační středisko a rádi bychom od Vás koupili všech # stanů, hodí- li se pro náš účel. Podmínkou je samozřejmě neporušenost materiálu. Oznamte nám velikost stanů, druh a pošlete náčrtek jejich konstrukce. Cenu určete přiměřenou ceně nových výrobků po jejich posledním zlevnění. Míru zdar. Motor České Budějovice, národní podnik. Nákupní oddělení. * Jirků. Věc. Zbytky trikotýnu. Vaši členové si zaslouží uznání za svou trpělivou a kvalitní práci, která dává domácím odběratelům i našemu vývozu tak vkusné a hledané výrobky. Pomůžeme Vám rádi dodávkami zbytků trikotýnu a umělého hedvábí v pastelových barvách v rozměru od # až do # * za velmi výhodnou cenu # Kčs za # kg z našeho skladu v Písku. Posíláme Vám v příloze vzorky materiálu. První zásilku asi # kg můžeme odeslat ještě do konce tohoto měsíce, další dodávky asi # kg každé čtvrtletí. Známe dobře Vaše výrobky, uvážili jsme národohospodářský význam Vaší činnosti a stanovili jsme proto velmi výhodné podmínky naší budoucí spolupráce. Očekáváme Vaši brzkou objednávku. Jitex, národní podnik, Písek. Prodejní oddělení. Inženýr Vávra. Věc. Stany. Děkujeme Vám za zájem o naši nabídku. Nabízíme Vám # stanů ze zelené celtoviny Titan s pevnou podlahou a dřevěnými postranicemi, rozměr podlahy # * , po # Kčs za kus z našeho skladu bez dopravného. Stany jsou nové, nepoužívané, vyrobené v * , dobře skladované, a proto naprosto neporušené. Připojujeme jeden nákres a podrobný popis. Cenu jsme snížili na částku o # * nižší, než je nová zlevněná cena, a jsme proto přesvědčeni, že si nenecháte ujít tuto mimořádnou příležitost. Žádáme Vás však o brzkou objednávku. Jednota, lidové spotřební družstvo Rokycany. Nákupní oddělení. Krajinová. Příloha. Věc. Zbytky trikotýnu. Praha. Děkujeme za rychlé vyřízení naší poptávky a nabídku doplněnou vzorky zbytků. Jsme rádi, že nás můžete zásobovat v tak velkém rozsahu a první dodávku můžete odeslat ještě v tomto měsíci. Rozměry zbytků, druh materiálu, jeho barva nám vyhovují. Požadovaná cena materiálu je však pro naši * příliš vysoká. Žádáme Vás proto, abyste snížili cenu zbytků na # * za * a zahrnuli do ní i dovoz na nádraží. Pomůžete nám tak udržet dosavadní nízké ceny našich výrobků a možnost jejich zvýšeného vývozu. Při této úpravě se staneme Vašimi trvalými odběrateli zbytků tohoto materiálu. Igra, lidové družstvo pro výrobu hraček. Praha, Melantrichova # . Nákupní oddělení. Jasan. Věc. Změna nabídky zbytků. Písek. Uvážili jsme důvody Vašeho požadavku na snížení ceny nabídnutých Vám zbytků trikotýnu a umělého * * třicet * . Přezkoušeli jsme svou kalkulaci a ve snaze umožnit Vám tak významnou výrobu snižujeme cenu zbytků jednobarevného trikotýnu na # Kčs. V ceně je zahrnut dovoz na nádraží a naložení do vagónu. Předpokládáme však odběr nejméně # * ročně. Očekáváme Vaši první objednávku, která se jistě stane počátkem naší trvalé spolupráce. Jitex, národní podnik. Písek. Prodejní oddělení. * Vávra. Věc. Objednávka. Stany. Podle Vaší nabídky a připojeného popisu objednáváme devatenáct stanů ze zelené celtoviny Titan s pevnou podlahou a postranicemi po * . Zásilku pošlete dráhou jako obyčejné zboží na adresu, Rekreační středisko Motor Lenora, stanice Lenora. Částku faktury zaplatíme převodním příkazem po převzetí zásilky. Motor, národní podnik. České Budějovice. * Jirka. Věc, objednávka stanů. Přijali jsme dnes Vaši objednávku na # celtových stanů s dřevěnou podlahou a postranicemi. Zásilku odešleme počátkem příštího týdne podle vašeho přání do stanice Lenora. Míru zdar. Jednota, lidové spotřební družstvo. Rokycany. Nákupní oddělení. * Krajinová. Vyřizuje linka # , * Křelinová. Věc. Smlouva o přípravě dodávek. Děkujeme za včasné předložení Vašeho návrhu na odběr zdrhovadel v příštím roce. Jsme rádi, že po rozšíření výroby tohoto zboží můžeme v roce # splnit bez zkrácení Vaše zvýšené požadavky na dodávky výrobků tak žádaných našimi zahraničními zákazníky. Vracíme Vám v příloze podepsaný stejnopis smlouvy. Ujišťujeme Vás, že se vynasnažíme, abyste byli vždy spokojeni s dodávkami prvotřídních výrobků značky Koh-i-noor. Koh-i-noor, národní podnik. Praha. Prodejní oddělení. * Bukač. Příloha. Věc. Zdrhovadla. Přijetí objednávky. Praha. Přijali jsme rádi Vaši objednávku na # čtvrtletí. Rozsah zakázky odpovídá čtvrtletní části uzavřené smlouvy a přípravě dodávek. Upozorňujeme Vás, že Vám ještě v tomto roce můžeme dodat menší množství kusů mosazných zdrhovadel délky # a # * . Žádáme však brzké rozhodnutí, nejpozději do # . Vracíme Vám v příloze podepsaný stejnopis objednávky s ujištěním, že nám velmi záleží na úspěšném průběhu naší spolupráce. Míru zdar. Koh-i-noor, národní podnik. Praha. Prodejní oddělení. * Bukač. Věc. Dodávková smlouva. Odvolávka. Doplňujeme svou objednávku na # čtvrtletí žádostí o expedici celého množství výrobků připadajících na duben # již v prvních dvou týdnech měsíce. Pomůžete nám tím splnit velmi důležitý dodávkový úkol. Pytle nám pošlete dráhou jako zásilku obyčejného zboží do stanice Beroun na naši tovární vlečku. Vagóny opatřte svou plombou. Dodací listy nám pošlete s návěštím zásilky nejpozději v den naložení vagónu. Věříme, že vyhovíte naší žádosti o urychlené plnění dodávky na první měsíc, a děkujeme Vám za tuto pomoc. Světu mír. Králodvorské cementárny, národní podnik Králův Dvůr. Nákupní oddělení. * Janáčková, Věc. Návěští zásilky papírových pytlů. Oznamujeme Vám, že dnes odesíláme ze stanice Štětí jako obyčejné zboží na Vaši vlečku do stanice Beroun # papírových pytlů. Pro kontrolu obsahu vozu přikládáme dodací list, ložný list je připevněn na stěně vozu u dveří. Míru zdar. Severočeské papírny, národní podnik, Štětí. Expedice. * Zimová. Příloha. Věc. Televizory Duha. Urgence. Brno. Nabídli jste nám v minulém roce dodávku # televizorů Duha pro příjem barevné televize. Přijali jste závazně naši objednávku na # kusů k dodání v prosinci # . Dodali jste nám již propagační materiál, který jsme rozdělili maloobchodním jednotkám. K našemu velkému zklamání a ke zklamání netrpělivých spotřebitelů zůstali jste nám do dneška dlužni dodávku za prosinec. Tím jste nás přivedli do svízelné situace. Zájem o nový výrobek je samozřejmě zcela mimořádný a je velká škoda, že jsme nemohli využít předvánoční poptávky. Žádáme Vás o zprávu a rychlé řešení této svízelné situace brzkou dodávkou zboží určeného na prosinec i leden. Míru zdar. Domácí potřeby Brno. Nákupní oddělení. Rokosová. Věc. Televizory Duha. Vrchlabí. Právem si stěžujete na naše prodlení v dodávce nových televizorů Duha pro příjem barevné televize. Podle Vaší objednávky námi řádně přijaté měli jsme televizory Duha dodat nejpozději do konce prosince. Dodávku jsme nemohli včas uskutečnit, neboť jsme musili žádat svého dodavatele o nutnou technickou úpravu nového typu obrazovek. Dodavatel této základní součástky nesplnil včas svou povinnost a znemožnil nám dodat včas na trh televizor, na nějž spotřebitelé tak netrpělivě čekají. Dostali jsme již návěští o expedici obrazovek, a tak ještě do konce tohoto měsíce odešleme podle vašeho rozdělovníku # televizorů Duha. Tím splníme dodávku za prosinec i leden. Prosíme, abyste přijali naši omluvu. Světu mír. Tesla Vrchlabí, národní podnik. Prodejní oddělení. Věra Mařáková. Věc. Splatnost faktury. Potvrzujeme správnost Vaší pohledávky na # * podle faktury splatné již # . Pro přechodný nedostatek finančních prostředků na našem bankovním účtu zaviněný nedodržením platebních povinností několika našimi velkými odběrateli uhrazuje zatím Státní banka dodavatelské faktury s několikadenním zpožděním. Prosíme Vás o krátké poshovění. Staráme se o inkaso svých pohledávek a o urychlené vypořádání našeho dluhu. Míru zdar. Tvar, lidové výrobní družstvo. Ondrůček. Věc. Upomínka. Třebíč. Překvapilo nás, že jste ponechali bez vyřízení naši žádost o úhradu faktury na # * splatných již # . Převzali jste naši dodávku bez námitek. Jistě nám proto připojenou poštovní poukázkou pošlete do # dnů její hodnotu. Jinak odevzdáme vymáhání své pohledávky právnímu oddělení. Okresní stavební podnik Třebíč. Prokůpek. Poštovní poukázka. Věc. Poslední upomínka. Pokus o smír. Třebíč. Dvakrát jsme Vás marně upomínali o zaplacení faktury na # * splatných již # . Nedostali jsme úhradu ani zprávu o příčině Vašeho prodlení v plnění povinnosti řádného odběratele. Žádáme Vás proto již potřetí a naposled o úhradu naší pohledávky do # dnů. Jinak musíme odevzdat tuto záležitost státní arbitráži. Považujte proto tento dopis za pokus o smír. Úhradou naší pohledávky s připočtením # * za poštovné a za poplatek z prodlení celkem # * si ušetříte vysoké poplatky za zbytečné arbitrážní jednání. Okresní stavební podnik Třebíč. Právní oddělení. Mirad. Poštovní poukázka. Věc. Mosazný pás. Reklamace. Byli jsme až dosud spokojeni s jakostí každé Vaší dodávky. Tím více nás překvapilo, že v poslední zásilce mosazných pásů podle Vaší faktury bylo # kotoučů o váze # * vysloveně nedostatečné jakosti. V kotoučích jsou velmi četné úseky materiálu popraskaného, docela i přeloženého, naprosto nevhodného pro naši strojovou jemnou výrobu. Jde o skrytou vadu, na niž jsme přišli až při zpracovávání, když tento Váš zmetkový výrobek nám zničil razidla v hodnotě # * . Přezkoušeli jsme celou dodávku rentgenem a vyřadili # uvedených svitků. Žádáme Vás o zprávu, zda nám vadný materiál obratem nahradíte, nebo o návrh na jiný přijatelný způsob řešení této nepříjemné skutečnosti. Připojenou poštovní poukázkou nám uhraďte * za zničená razidla. Povinné penále Vám vyúčtujeme podle příslušné sazby až po vyřízení naší stížnosti. Očekáváme Vaši brzkou zprávu. Metra, národní podnik, Sedlčany. Nákupní oddělení. Vladimír Jasan. Zápis o vadách materiálu. Poštovní poukázka. Dvůr Králové. # dubna # . Soudruh Vávra, podnikový ředitel TIBA. Dvůr Králové. Vážený soudruhu řediteli, na společné poradě s předsedou MV KSČ Hančem a předsedou MN NF Němečkem o zajištění pestrého májového průvodu bylo uloženo Českému svazu žen, aby zajistil do čela průvodu účast žen s rudými šátky. Chceme tím vyjádřit skutečnost, že se i dnes v našem textiláckém městě hrdě hlásíme k revolučním tradicím dělnického Dvora Králové. Víme, že se ale pracovnice závodů i podniků budou chtít zúčastnit průvodu se svým závodem, a abychom tento úkol mohli zajistit, obracíme se na Vás s prosbou o pomoc v tom, že nám pomůžete projednat s předsedy Vašich složek na podniku a závodech, aby z účastnic průvodu vybrali ženy, asi # až # podle velikosti závodu, které by reprezentovaly svůj závod, a projednali s nimi účast v čele průvodu s rudým šátkem. Pro realizaci akce bychom měli ještě jednu prosbu. Šátky vyrábí Váš podnik v hodnotě # * . Domníváme se, že by snad bylo ve Vašich možnostech, abyste uvolnil prostředky na jejich zakoupení a pověřil funkcionáře, aby je darovali ženám, které vyberou, jako pozornost k # Máji. Děkujeme Vám za podporu a pochopení pro tuto akci a prosíme, abyste, pokud bude potřeba, pozval naše zástupkyně k jednání se * . Dvůr, abychom se mohli poradit. Pro přehled bychom potřebovali znát počet účastnic, prosíme o podání zprávy * Dostálové do ČSTSP na * a nebo * Kašparové, TIBA Slovany. Dvůr Králové. Vážený soudruhu řediteli, dovol mi, abych Tě požádal o umožnění schůzky, na které bych s Tebou chtěl konzultovat několik následujících otázek. Výrobní sortiment a jeho případné vzájemné sladění. Cenové relace tisků, včetně přirážek za podlimitní množství. Vztahy s Centrotex a postup pro rok # . Přenosový tisk sublistatic, včetně názoru na kapacity a vlastní tisk papíru. Protože uvedené problémy pokládám za závažné pro oba naše podniky, věřím, že najdeš v začátku měsíce prosince vhodný termín, ve kterém bych Tě mohl navštívit. Zápis ze * operativní porady vedení ústavu konané dne # dubna # . Přítomni: Votruba, Asingr, Forgáč, Němec, Olbrichová, Nesměrák, Pasák, Raděj, Švihla, Vaněk, Vlková, Záveský. Program. Kontrola plnění úkolů z minulé operativní porady. Nové úkoly. Kontrola úkolů. Úkol trvá, úkol zůstává, doplnit s přihlédnutím k nové náplni stanice Michalovce. Neplnění realizačních výstupů bylo * návštěvy náměstka ministra * Chromečka, který žádal vysvětlení ve vedení ústavu a možnosti zabezpečení RV ohrožených a ostatních v roce # jednání SSSR. Připravuje se spolupráce s PLR, Falenty a Pulawy, úkol trvá. * Forgáč projednal možnosti stěhování VS do budovy v Pozdišovicích, stěhování bude postupné, počínaje # . * Koščák dostal objednávky na přípravu místností, * Forgáč podal zprávu o přípravách přestěhování, všechny práce jsou postupně zabezpečeny objednávkami, pracovníci žádají písemné vyrozumění, teprve po vystavení dekretu se vysloví, zda zůstanou ve VÚM. Vedoucímu KPÚ se ukládá vypracovat dekrety pro pracovníky s tím, že bude provedeno jejich přemístění k # do Michalovců. V případě, že jim nebude přemístění pracoviště vyhovovat, bude s jednotlivými pracovníky jednáno o jejich přechodu k jinému, vhodnému zaměstnavateli. * Hrinkančin dostal za úkol zabezpečit nájemní smlouvu s JRD a zabezpečit inventarizaci a návrh na vyřazení nepotřebného inventáře. Předseda výboru ROH Němec navrhl projednání těchto záležitostí na schůzi závodního výboru ROH. Úkol trvá, mikrobus přidělen, úkol trvá. Při návštěvě v útvaru hlavního architekta bylo zjištěno. Na Peluňku nelze stavět, bude zde v předstihu vybudována sídlištní technická vybavenost. VÚM musí požádat písemně o přidělení nového náhradního objektu. Bytovou výstavbu na části pozemku Salavova zahrada nelze uskutečnit, uplatňuje zde nárok bytové družstvo z Košíř Rodom. Architektka Matoušová nabízí VÚM parcely v blízkosti Vančurovy vily. Útvar hlavního architekta však požaduje stanovisko NV Praha, odbor oblastního plánování, že ústav výhledově zůstává v Praze. Úkol trvá, jednání proběhne ve čtvrtek # , do # je nutno předat rukopisy * Radějovi, * vyřízeno, bod # zůstává, projednání plánu tržeb zůstává, * trvá, * trvá, * trvá, * trvá. Dopisy jsme dostali, * Novotný připraví stanovisko, zodpovídá * Novotný, ještě je nutno získat dobrovolnice z jednotlivých oddělení, aby bylo zajištěno stravování i v případě nemoci * Hlavaté. Vedoucí oddělení urychlí jednání. * Vaňka. Pracovnice Švihly pracovnici Pasáka pracovnici. * trvá. Očíslování dveří provedeno. Nutno ještě zajistit jmenovky a označení útvarů na dveře. Rozmnožení telefonního seznamu zajišťuje * Záveský. Rozšíření rozhlasu po drátě i do nástavby zajistí * Záveský. * Raděj upozorňuje přítomné, že seznam tematických úkolů pro rok # je uveřejněn v Hospodářských novinách, které jsou k dispozici v knihovně. Zpráva o spotřebě elektrické energie bude přednesena na příští operativní poradě. Zodpovědný: * Záveský. Trvá možnost získání počítače z Metro Blansko, * se jeví nadějně, úkol je nadále sledován, brigáda dne # , zúčastnilo se # pracovníků, byly * garáže, umyta okna. V souvislosti s brigádnickými pracemi byla provedena prověrka zásob na pokusném pozemku Peluněk. Všichni účastníci brigády si zasluhují dík za vykonanou práci, i když nebylo možno v pracech postoupit tak, jak bylo zapotřebí, vzhledem k nedostatečné připravenosti materiálně organizační. * Forgáč informoval o průběhu brigády v Bratislavě. Bylo upraveno prostranství a vysázeny květiny. # se koná porada, projednat komponenty na úrovni vedení, poradu svolá * Šrot. Byl vydán dodatek k příkazu ředitele o parkování v místě bydliště řidiče. Tento příkaz je nutno přísně dodržovat. Zejména v sobotu a v neděli nepovolovat parkování aut v místě bydliště řidičů, ale nařídit parkování v ústavu. * Forgáč podal zprávu o průběhu jednání, zůstává otázka financování, úkol trvá, vytypovat nejpodstatnější úkoly. Nové úkoly. * Forgáč informoval přítomné o tom, že se koná zasedání pléna KRB horských a podhorských oblastí, nutno zabezpečit účast * Švihly, * Zuny a * Bretfelda. * Švihla navrhuje, aby byli jmenováni za VÚM odpovědní pracovníci. Určeni: * Forgáč, zástupcem * Sojka. Byly zjištěny závažné nedostatky v referátu stavební správy. Je nutno všechny tyto nedostatky odstranit. Srovnat doklady podle objektů a účelu a vyřadit nepotřebné materiály, další uložit do archívu a pak ke skartaci. Termín # , zodpovídá Záveský. Odevzdat plán dovolených na rok # , zbývající oddělení. Termín byl do # . Vyskytlo se několik případů, že byly zcizeny při stěhování určité doklady z kanceláře ředitele a provozního útvaru. Všichni pracovníci jsou povinni všechny spisy řádně ukládat a zamykat. Řádné zabezpečení služebních spisů bude kontrolováno. Bylo zjištěno, že není věnována dostatečná péče předávání funkcí. Současně bylo vedoucímu HPÚ vytknuto, že nezajistil řádné předání agendy autoprovozu a stavební * . Ukládá se provést každé předávání funkcí protokolárně, za přítomnosti ústavní kontroly. Je třeba rovněž zajistit u stěžejních funkcí kvalifikovaný zástup PAM. Zajistí Záveský. Rozpor u topiče Bartoše, nesprávné zapisování příchodů a odchodů do zaměstnání, nadsazení stanovení přesčasových hodin a nedostatky ve stavu kotelny. Bartoš přeřazen na * řidiče, po projednání s ním na zástup byl zajištěn Vodička. Bartošovi přikázáno urychleně vyklidit místnost. Závodní výbor ROH obdrží o záležitosti nedostatků v práci Bartoše a rozhodnutí vedení VÚ písemnou informaci. * Vávrová navržena na školení v sociálně právní agendě. Upravuje se systém objednávání, bude projednáno s určenou prodejnou drogerie dodávání přímo. Objednávky naléhavých potřeb bude podepisovat pouze vedoucí HPÚ. Jinak dodávky do # měsíce. Překontrolovat pracovní náplně všech pracovníků včetně brigádníků. Přezkouší vedoucí oddělení, kontrolu provede KPÚ. Termín # dubna. * Forgáčem předložený návrh koncepce oddělení Slovenska bude posouzen a postoupen k dalšímu jednání. Informace ředitele. Pozvání do České národní rady, zasedání Zpravodajské skupiny pro investiční výstavbu Výboru pro zemědělství, zúčastní se * Votruba, podklady připraví * Švihla. Regulační drenáž, seminář. Zasedání Vědecké rady VÚLH, zúčastní se člen Vědecké rady, ředitel VÚM. Koncepce využití luk a pastvin na základě usnesení vlády a výsledků prověrky hospodaření půdním fondem. Do # zaslat podklady, připraví * Haken. * Asingr. Úkol stranické organizace. Předpoklady k plnění závěrů z komplexního hodnocení. Vedoucí vypracují stručnou zprávu o kontrole plnění opatření KH pro KPÚ a KPÚ zpracuje souhrnnou zprávu. Termín # . Vedoucí předají do konce dubna zprávu KPÚ včetně návrhů kádrových rezerv. Vyřešit parkování autobusu u pana Kořínka, splnění dohody ke zhotovení vrat k parkování autobusu. Zabezpečí Záveský. * Vaněk. Informace o tom, že v Ústavu užité geofyziky ( * Škutan) provádějí rozbory vody. Dořešení koncepce autoprovozu. * Raděj. V měsíci červnu průběžná oponentura, koordinátoři dílčích úkolů připraví do konce dubna návrh znění na dílčí úkol, během # dní v květnu redakce. Pedagogická fakulta Karlovy univerzity nabízí možnosti jazykového studia pro experty, večerní a dálkové studium, vedoucí oddělení nahlásí jména zájemců pro školní rok # vedoucím KPÚ. V Dolních Počernicích byla uvolněna místnost a určena pro archív, podklady pro úkoly RVT, hospodářsko-provozníúsek objednal pro tento účel # plechových skříní. * Frančík požaduje, aby VÚM provedl seminář přímo v terénu s ukázkou, jak ladem ležící půdu převést pro zemědělské účely, termín # květen, návrh připraví Raděj. Chybí metodiky Zuny, Sojky a Bretfelda. Interní oponentura do # . * Forgáč. Spolupráce na problematice odnosu živin z půdy v horských a podhorských oblastech s agrochemií Bratislava, v květnu porada na Oravě, nutno zabezpečit přesný postup. Koncem června, září bude konán Den nové techniky. Požadavek na řešení dopravního vozidla pro Michalovce a později Oravu. * Švihla. Žebrákovské Povodí, otázka dopravy, rovněž Židlochovice a Ovesná Lhota. Ředitel. Od # přebíráme ÚVSH Závišín u Mariánských Lázní. Provedením delimitace pověřeni: Raděj, Haken, Záveský, Nesměrák, Šmíd, Vlková. * Olbrichová. SSM a ZV uspořádá tematický zájezd do NDR plánovaný na # dny, čtvrtek # , pátek # , sobotu # a * # května. Organizací jsou pověřeni Olbrichová a Bucek. Zapsala Vlková, Zbraslav, dne # dubna. Zápis z operativní porady vedení ústavu konané dne # dubna. Přítomni Votruba, Asingr, Němec, Vaněk, Pasák, Švihla, Záveský, Šmíd, Bucek, Lhotský za onemocnělého Raděje. Program. Kontrola plnění úkolů z minulé operativní porady. Nové úkoly. Kontrola úkolů. Úkol trvá, úkol zůstává. K materiálu, který předložil * Forgáč, se vyjádří Švihla, Pasák, Asingr. Vyjádření bude projednáno na operativní poradě. Úkoly se rozpracovávají na * . Ukládá se vědeckému sekretáři ředitele věnovat kontrole realizačních výstupů mimořádnou pozornost a jednou měsíčně informovat ředitele ústavu. Termín trvale. Ukládá se * Pasákovi zajistit RV v roce # s termínem projednání do # a k tomuto datu podat zprávu řediteli ústavu, zajistit RV, a to položení fólie výroby druhého funkčního modelu na úrovni ředitele VÚM a STS Vejrosty * Kokotka, která byla požádána o urychlení výroby do konce # čtvrtletí, do zabezpečení tohoto úkolu zapojen * Chlebek. Čeká se na souhlas, úkol vedoucímu KPÚ trvá, ostatní splněno. Úkol trvá. Úkol trvá. Úkol trvá. Bod # . Zůstává projednání plánu tržeb. Zůstává. Úkol trvá. Úkol trvá. Úkol trvá. Úkol trvá. Úkol trvá. Nutno zajistit jmenovky a označení útvarů na dveřích, zajistí Záveský, rozšíření rozhlasu po drátě i do nástavby, zajistí Záveský. Stav odběru elektrického proudu je pod plánovaným odběrem. Uvést čísla. Plán na # čtvrtletí. Odběr za # čtvrtletí. Sledování bude prováděno každé čtvrtletí roku, zajistí Záveský. V pátek a * bude uskutečněna brigáda zaměstnanců VÚM v době od # do # . Brigáda bude zaměřena na provádění úklidu kolem objektu VÚM a výzdobu hlavní budovy. Projednání komponentů na úrovni vedení bude v pátek. Poradu svolá * Šrot. Zůstává nevyjasněna otázka financování. Ukládá se * Forgáčovi zajistit za * Herku urychleně náhradu, zajistit provedení úpravy nájemní smlouvy v souvislosti se snížením počtu místností. Úkol splněn. Ředitel ústavu děkuje Nesměrákovi, Šmídovi a Skřivanové za roztřídění a urovnání technické a výkresové dokumentace budovy VÚM. Úkol trvá. Vedoucí KPÚ zpracuje do # a předá zprávu o provedené kontrole řediteli ústavu. Úkol trvá. Dořešení koncepce autoprovozu. Úkol trvá. K bodu # . Hospodářsko-provozníúsek převezme protokolárně objekt v Horních Počernicích od oddělení odvodnění, * Němec. Zrušit smlouvu s uklízečkou, která provádí úklid v tomto objektu, zajistí Němec, Záveský. Zbývá dořešit požadavek dopravního vozidla pro Michalovce a později pro Oravu. Kádrový a osobní materiál zaměstnanců je převzatý. Úkol trvá. Nové úkoly. Seznámení s programem periodické revize hospodaření za léta # a # , která je prováděna pracovníky Kontrolního odboru MZVŽ a která byla zahájena na VÚM dne # dubna. Ředitel ústavu upozornil a požádal vedoucí úseku, aby kontrolním pracovníkům poskytli žádanou spolupráci a veškeré potřebné informace a podklady. FMZVŽ zaslalo návrh upřesněných částí mezinárodní soustavy strojů pro komplexní mechanizaci zemědělství a lesního hospodářství. Část # , zásobování živočišných farem a pastvin vodou. Část # , meliorace zemědělských a lesních půd. Odpověď s případnými připomínkami zaslat do # . Zajistí Raděj, Lhotský. FMZVŽ v souladu s usnesením vlády ČSSR a pokyny SPK zasílá vypracovaný materiál Základní problémy rozvoje zemědělskopotravinářského komplexu do roku # . Vyjádření k materiálu s návrhy zaslat Odboru svodného plánu FMZVŽ do # . Zajistí Šrot. Ukládá se * Pasákovi zajistit na základě dohody zaslané MZVŽ * Váňou provedení upřesnění čtyř subetap s AGP Brno za účasti ředitele. Ukládá se * Pasákovi vyřešit urychleně nevyřešenou záležitost týkající se dalšího výzkumu exhalátů. Dohoda ZO SSM VÚM o spolupráci a vzájemné výměně zkušeností s VÚ Muenchenberg NDR je připravena k oboustrannému odsouhlasení. Ukládá se * Záveskému urychleně připravit rozbor plánovaných odměn pro rok # podle jednotlivých druhů okruhu pracovníků a zásady odměňování provozních zaměstnanců, urgovat fond odměn za úkoly RVT z MZVŽ. Termín # . Mimořádné odměny rozpracovat podle metodiky MZVŽ podle odstavce # , fond ředitele, a podílově rozepsat dílčím způsobem na jednotlivé útvary ( asi) a stanovit kritéria pro jejich mimořádnou výplatu na základě rezortní metodiky. Termín # . Zúčastnit se po * jednání na MZVŽ a upozornit na potíže způsobu odměňování a tyto vyjasnit v rámci VÚ podle vyhlášky PM TIR. Termín do # . Předat ZV ROH přehled o systemizaci a platech. Termín do # . Odměny řidičům. Dokud nedojde vyrozumění z MZVŽ, do té doby bude placen dosavadní příspěvek za údržbu vozidel, která jsou přidělena úsekům k používání. Příspěvek bude vyplácen pravidelně každý měsíc. Uzavřené závazky k # výročí VŘSR připravit a odevzdat do # s tím, aby bylo možno tyto závazky shrnout v jeden společný za celý ústav a jako celoústavní závazek předat během týdne nadřízeným složkám. Závazky jednotlivých oddělení projednat s ředitelem VÚM. Zajištění oslav # Máje na Zbraslavi, kterých se zúčastní zaměstnanci ústavu. Organizační pokyny. Sraz zaměstnanců je v # před budovou ústavu, odchod průvodu je v # . Předpokládaný konec manifestace v # . Májová komise, složení. Předseda Čabart. Členové Záveský, Hošek, Olbrichová. Podnikový autobus zajistí Záveský. Seznámení se se systémem evidence jednotlivých výzkumných úkolů, etap a podetap ve Výzkumném ústavě ve Strnadelech a uváží * možnosti aplikace ve VÚM. Zajistí Raděj. Vedoucí pracovníci upozorní pracovníky svých úseků na včasné předkládání žádostí o cesty do KS Výboru ZO KSČ k projednání. Informace o konferenci, kontrola připravenosti, urychlit předání podkladů pro vydání průvodce na exkurzi, informace o návrhu problematik pro zahraniční stáže v roce # , problematiky z úkolu * , problematiky z úkolu * , problematika laboratorní technika. Žádost vedoucím výzkumných oddělení o spolupráci při zpracování žádostí z MZVŽ ve věci využití polyuretanového odpadu zajišťuje Lhotský. Návrhy na přeřazení vědeckých pracovníků do skupiny * , vědecký pracovník Janeček, Zuna, Svobodová, Vaněk. Termín předložení návrhů řediteli ústavu # . Zapsal Šmíd. V Zbraslavi. Dne # dubna # . Zápis z porady vedení konané dne # v závodě Česká Skalice. Přítomni: ředitel Vávra, náměstek Fišer, Jiránek, Baum, Flegel, Exner, Repš. Přizván ředitel závodu Česká Skalice Kejzlar. Omluven Lábus, Diviš, Glazar. Kontrola termínovaných úkolů. Všechny termínované úkoly byly splněny. K následujícím úkolům byly přijaty tyto závěry. Úkol zařazení pracovnic korespondenčního oddělení. * Baum zpracuje a předloží návrh zařazení ve smyslu projednání na poradě vedení. Úkol. Přesto, že prošla reklamační lhůta, bylo rozhodnuto reklamační řízení zahájit. Uplatnit jako skrytou závadu. Úkol. On vyčíslí hodnotu náhradních dílů převzatých z likvidovaného závodu Praha, které jsou navrženy ke šrotaci. Rekonstrukce závodu Česká Skalice. Přizván Munser a Salač z PŘ, ze závodu Česká Skalice Kudrnáč a Pirkl. Jednání k tomuto bodu vedl Jiránek a doplnil Salač, který uvedl plnění plánu rekonstrukce. Podařilo se skluz z loňského roku v # čtvrtletí vyrovnat, včetně splnění objemu prací plánovaných na # čtvrtletí. Dále uvedl zásadní problémy stavby. Celou problematiku lze shrnout do potřeb řešit zásobování stavby potřebným materiálem, pracovními silami, aby bylo možno zajistit plánovaný úkol pro letošní rok. Ředitel závodu Kejzlar seznámil poradu vedení se závazkem závodu odpracovat # hodin na stavbě ve vedlejší pracovní činnosti. Návrhy na dohody o vedlejší pracovní činnosti předal řediteli podniku. Dále uvedl, že je nutno zahájit další stavební akce, a to trafostanici a sociální zařízení. Zahájení těchto staveb umožní lépe využít stavební čety a také zajistí možnost v zimních měsících pokračovat na těchto objektech dodavatelskými firmami. Na základě projednání všech připomínek a prohlídky staveniště byly stanoveny následující úkoly. Do # předat ekonomickému náměstku potřebu pracovníků pro rekonstrukci závodu Česká Skalice po odpočtu prací prováděných dodavatelsky, potřebné mzdové fondy a ostatní náklady. Technický náměstek projedná s ostatními závody možnost uvolnění pracovníků stavebních profesí pro výpomoc na rekonstrukci závodu Česká Skalice. Technický náměstek předá řediteli podniku rozpis potřebných zařízení pro výstavbu trafostanice v závodě Česká Skalice. Na základě tohoto rozpisu se uskuteční jednání podnikového ředitele s podnikem v Žilině v týdnu od # . Technický náměstek projedná v ZPS Gottwaldov převzetí montáže rozvaděče v závodě Česká Skalice. Výrobní náměstek prověří možnost kooperací z některého závodu TIBA pro zajištění výroby Impretexu. On zpracuje a předloží soupis těžko dostupného materiálu potřebného pro rekonstrukci závodu Česká Skalice. Soupis se použije při jednání na GŘ DP. TN předloží potřebu stavebních mechanismů pro rekonstrukci závodu Česká Skalice. Pro jednání na GŘ BP připraví technický náměstek soupis zařízení potřebných pro zkušebnu, včetně soupisu potřeby finančních prostředků. Celou problematiku rekonstrukce závodu Česká Skalice urychleně projednat na GŘ BP s cílem vyžádání maximální pomoci jak v zásobování, tak v záležitosti pracovních sil a mzdových fondů. Bylo rozhodnuto zahájit jako další akci výstavbu. Se zahájením výstavby sociálního zařízení vyčkat až do výsledku jednání na GŘ BP. Technický úsek podá návrh, jak je možno urychlit přípravy předprojektových dokumentací. Sanforizace bavlněných tkanin. Písemný materiál uvedl náměstek Flegel, který shrnul výsledky ověřovacích položek tkanin. * Jiránek upozornil na povinnosti vyplývající z jednání s firmou Sanfor. * Baum. S Centrotexem se bude muset projednávat na řídícím výboru dosahování šíře u sanforizovaného zboží. * Repš. Rentabilita i některé dosažené výsledky sráživosti vzhledem k nastavení stroje se nezdají být věrohodné. Bude nutno sledovat u větší zpracované metráže. Závěr. Ředitel Vávra. Materiál porada vedení schvaluje a u navrhovaných závěrů se mění u bodu # a # termín plnění na # . Bod # doplnit. Předběžně vyjádřit vliv na tvorbu zisku jednáním s CTX OS pro přípravu návrhu změny plánu. Vodní hospodářství. Písemný materiál uvedl TN Jiránek. Ředitel Vávra učinil dotaz, kdy se počítá s ukončením výstavby úpského přivaděče vody pro Červený Kostelec. Pro zlepšení platového zařazení * Jakla je nutno zpracovat řádnou pracovní náplň. Materiál byl poradou vedení přijat a odsouhlasen i s navrženými opatřeními. Pouze bod # se mění následovně. Informovat poradu vedení o kontrole plnění zásad racionalizačních opatření zaslaných na závody v roce # . Různé. Soudruh ředitel Vávra znovu připomněl povinnost podepisování materiálů pro porady vedení jednotlivými náměstky. Požadavky na auta z půjčovny musí být odsouhlaseny jednotlivými náměstky, bez jejichž souhlasu nebudou auta přidělována. K požadavku banky na sdělení termínu technickoekonomické konference, která by se zabývala zasedáním pléna ÚV KSČ, byl dán úkol výrobnímu náměstkovi. Výrobní náměstek prostřednictvím výboru ZO KSČ prověří na OV KSČ nutnost konání technickoekonomické konference k plnění úkolů vyplývajících ze zasedání pléna ÚV KSČ, když problematika byla již projednána na koordinační poradě dne # za přítomnosti zástupce KV KSČ. Soudruh Kejzlar, ředitel závodu Česká Skalice, učinil dotaz, jak vypadá odbytová situace s Impretexem. Podle jeho informace je vyrobeno # metrů. Požádal o vyřešení záležitosti * Sedláčka. Ekonomický náměstek vyřeší přímo na závodě Česká Skalice záležitost * Sedláčka ve smyslu dohody s MNV Česká Skalice. Další jeho dotaz se týkal textilního muzea, které má být v České Skalici umístěno. Soudruh náměstek Baum zodpověděl dotaz týkající se Impretexu, a pokud se týká textilního muzea, bude připomínka Kejzlara projednána se * Hubeným. Náměstek Fišer informoval poradu vedení o dopisu GŘ BP ze dne # ve věci plánu pracovníků na rok # . Dále informoval o pracovní poradě na oboru, která se týkala zavádění lvovského systému. Vydané opatření GŘ se musí rozpracovat na podmínky podniku. V našem národním podniku na lvovský systém najel od # závod Smidary. Náměstek Jiránek nesouhlasil s rozpisem plánu pracovníků pro jeho úsek na rok # ve výši # pracovníků. Ekonomický náměstek podá na příští poradě vedení podrobnější vysvětlení k rozpisu plánu pracovníků na rok # pro PŘ. U zahraničních cest na # čtvrtletí byly navrženy a odsouhlaseny následující úpravy. Ověření čistírny v PLR. Kuča NDR. Volontariát. Šírek. PLR. Ověření textilních strojů. Burkert a Jonáš. V plánu cest se dále opravuje chybný zápis z poslední porady vedení u cesty do NDR, kde místo Dědice mělo být uvedeno Krška. Dále informoval o výsledku revize KFS, která se zabývala nerealizovanými zpracovanými projekty. Předepsaná sankce činí # Kčs. Současně TN uvedl nápravná opatření, která byla navržena k odstranění zjištěných nedostatků. Informoval o šetření, které bylo provedeno na závodě Frýdlant, k rozmístění strojů ve skládárně. Informoval o jednání s energetikem GŘ BP, které se týkalo nových úkolů v racionalizaci energetiky. Náměstek Baum seznámil poradu vedení s přepracovanými závěry z materiálu pro poradu vedení, vyhodnocení kontraktů pro # čtvrtletí. Navržené závěry byly s výrobou konzultovány a odsouhlaseny. Z toho důvodu porada vedení neměla připomínek a opravené závěry byly odsouhlaseny. Informoval o reklamačním jednání s * Slezan na nopkovitost zboží. Slezan veškeré reklamace odmítá, a proto byly všechny reklamace předány GŘ BP k řešení. Náměstek Flegel informoval o požadavku závodu Vorlech urychleně vyklidit vzorkovnu. * Repš předložil poradě vedení návrhy na utěrky, které byly předloženy sekretariátu * Mikešem. Konečné stanovisko k realizaci zaujme porada vedení až po zpracování rozboru bilance režného zboží. Obchodní náměstek prověří, jak jsou naplněny bilance pro jednotlivé odběratele a zda je nějaké zboží v rezervě. Ředitel Vávra uložil technickému náměstkovi, aby mu podal informaci, jaká je situace v plánované výstavbě klimatizace na závodě pod nádražím. Příští porada vedení se koná dne # od # . Zapsal Repš. Dvůr Králové. Rozdělovník. Ředitel podniku, náměstkové Repš, Lábus, Glazar, Diviš, Šulc. Zápis z výrobní porady ekonomického úseku a úseku podnikového ředitele konané dne # . Program. Předání bronzových odznaků BRP finančního odboru. Hospodářské výsledky za leden, září # . BN Fišer. Kontrola závazku za leden, září # . * Kršková. Zprávy ze ZV ROH. * Němcová. Připomínka z VP odborů. OTŘ z finančního * . Zápis ze zasedání Ústavní rady Ústavu pro jazyk český ČSAV konané dne # . Přítomni: Borovičková, Daneš, Dokulil, Filipec, Havránek, Horálek, Knappová, Kracíková, Kraus, Němec, Pech, Šrámek, Těšitelová, Třešňák, Tyl, Tejnor, Utěšený, Veselková. Omluveni: Lamprecht, Kuchař. Jednání ústavní rady zahájil a řídil * Horálek, ředitel ÚJČ. Jednání trvalo od # do # . Zápis ze zasedání ústavní rady konané dne # byl schválen bez připomínek. ÚR byl předložen k diskusi plán realizace opatření vyplývajících z # sjezdu KSČ pro další práci ústavu, který vypracoval * Filipec, zástupce ředitele ÚJČ. Pozornost se v něm soustředila na další zpřesnění, doplnění vědecky i společensky aktuálních úkolů, jakým je i konfrontace češtiny se slovenštinou, na # pětiletku. Při jejich řešení se počítá se systematickou činností mezioborových pracovních týmů, a to se zaměřením na další rozvoj lingvistické teorie i společenský dosah práce. Náležitá pozornost bude věnována i neustálému zkvalitňování kádrové práce. Diskuse k předloženému návrhu přinesla řadu podnětných připomínek týkajících se mezioborové spolupráce, zvláště v oblasti terminologie otázek bibliografických. Do plánu byla nově zahrnuta základní příručka o jazykové kultuře a základní bibliografická příručka o češtině. * Tejnorovi bylo uloženo, aby pro některý časopis vydávaný ČSAV, Věstník nebo Zprávy ČSAV, vypracoval stručnou zprávu o činnosti ÚJČ a jeho mezioborové spolupráci na úseku terminologie. Předložený návrh plánu dokončí na základě připomínek z jednotlivých oddělení a plánu VKJ provozní porada ÚJČ dne # . Plnění plánu v # pololetí. Vedoucí jednotlivých oddělení seznámili ÚR s výsledky plnění plánovaných úkolů v uvedeném období. Lze konstatovat, že na plánovaných úkolech se průběžně pracovalo a byly v souhlase s plánem na # pololetí v zásadě splněny. Kladně byly hodnoceny zejména výsledky konference o aktuálních otázkách jazykové kultury, která se konala s mezinárodní účastí ve dnech # , # v Liblicích. Ediční činnost. Členka ediční komise VKJ ČSAV * Knappová seznámila ÚR s přehledem titulů, které byly v posledních letech v ÚJČ navrženy a Ediční radou ČSAV schváleny, neschváleny, i s tituly, které nově schválila EK VKJ v červnu. V souhlase s vyjádřením Ediční komise VKJ byl zdůrazněn význam nově zakládané edice Maják, Malá jazyková knižnice a nutnost zajistit její pravidelné vydávání. Různé. Vedoucí jednotlivých oddělení byli ve smyslu pokynu generálního sekretáře ČSAV upozorněni na osobní odpovědnost při dodržování zákonitosti v oblasti socialistické ekonomiky. ÚR byla informována o průběhu komplexních hodnocení pracovníků ÚJČ. Nová mzdová soustava bude na základě projednání v odborových orgánech ÚJČ, které proběhlo v květnu, zavedena v ÚJČ zpětně od # . Do vědecké výchovy jsou na * plánovány studijní pobyty, a to od # do # * fonetické laboratoře, od # do # * jazykové kultury a # do # pro dějiny českého jazyka. Návrhy na převod odborných pracovníků ÚJČ do kategorie vědeckotechnických pracovníků byly v termínu odeslány k dalšímu řízení Atestační komisi ČSAV. Návrhy na převod dalších pracovníků v * je třeba oznámit do # osobní referentce. V souhlase s příslušnými požárními předpisy je nezbytně nutné odstranit skříně z chodeb v Letenské ulici, odpovídají vedoucí jednotlivých oddělení. Skříně určené k odvozu do Bělehradské ulice je třeba řádně označit. Zapsala * Knappová, vědecká tajemnice ÚJČ. Schválil Karel Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV. Zápis ze zasedání Ústavní rady Ústavu pro jazyk český ČSAV konané dne # . Přítomni: Daneš, Fic, Filipec, Horálek, Knappová, Kraus, Kuchař, Němec, Pech, Těšitelová, Tyl, Utěšený, Veselková. Omluveni: Havránek, Dokulil. Jednání ústavní rady zahájil a řídil ředitel Horálek. Jednání trvalo od # do # . Úvodem zasedání ředitel Horálek podal ústavní radě stručnou zprávu o průběhu komplexních hodnocení vědeckých pracovníků ústavu, které proběhlo na MV KSČ Praha. Zdůraznil, že mezi prvořadé úkoly vědeckých pracovníků patří i soustavné zvyšování ideologické úrovně. Plnění tohoto úkolu bude pravidelně kontrolováno. Program kádrové a personální práce ÚJČ na # . Tajemnice Knappová ve stručnosti seznámila ÚR s hlavními cíli a úkoly programu kádrové a personální práce ÚJČ na # pětiletku. Počítá se v něm s dalším posílením vedoucí úlohy strany na pracovišti a plánovitou výchovou vědeckého dorostu, do vědecké výchovy budou zařazováni pracovníci odborně a politicky perspektivní, a doplňováním potřebného počtu pracovníků všech kategorií se stálým zvyšováním politické a odborné úrovně pracovníků ÚJČ i jejich politické a veřejné angažovanosti. Konkrétní úkoly vyplývající z letošního komplexního hodnocení byly promítnuty do plánu osobního rozvoje jednotlivých pracovníků. K jejich zpřesnění jakož i k zpřesnění celého programu dojde po příštím komplexním hodnocení i dříve. Zpřesnění plánu vědecké činnosti ústavu v # . Vedoucí jednotlivých oddělení seznámili ÚR se zpřesněním úkolů plánovaných na # . Počet dílčích úkolů státního plánu a podúkolů zůstává stejný jako v # , počet ústavních úkolů se snižuje z # na # , Pojmoslovný a terminologický slovník lingvistický dokončí * Dokulil jako svůj individuální úkol. Z celkové výzkumné kapacity ÚJČ přijde na úkoly státní # * a na ústavní # * . Navrhované zpřesnění plánu bylo schváleno. Plnění plánu v # čtvrtletí. Vedoucí jednotlivých oddělení seznámili ÚR s výsledky plnění plánovaných úkolů v uvedeném období. Jednotlivé úkoly se plnily v souhlase s plánem. Různé. Zápis z minulé ústavní rady konané dne # byl bez připomínek schválen. ÚR byla upozorněna, že ředitelství ÚJČ bude podle platných směrnic veškerou korespondenci docházející pracovníkům ÚJČ z ciziny, zvláště z kapitalistických států, evidovat. Plány osobního rozvoje jednotlivých pracovníků budou po schválení ZO KSČ vráceny v # exempláři do jednotlivých oddělení. V souhlase s novými zásadami pro odměňování na pracovištích ČSAV se odměny za # čtvrtletí přičítají k platu a spolu s ním zdaňují, uvedené zásady jsou k nahlédnutí v sekretariátě. K udílení odměn za # čtvrtletí budou vydány podrobné pokyny. Zapsala * Knappová, vědecká tajemnice ÚJČ. Schválil * Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV. Zápis ze zasedání Ústavní rady Ústavu pro jazyk český ČSAV konané # . Přítomni: Daneš, Fiedlerová, Filipec, profesor Horálek, Jelenová, Jelínek, Knappová, Kracíková, Kuchař, Němec, Pech, Rubín, Těšitelová, Třešňák, Tyl, Utěšený. Omluveni: profesor Lamprecht. Jednání ústavní rady zahájil a řídil ředitel ÚJČ Horálek. Jednání trvalo od # do # . Plnění plánu v # čtvrtletí. Vedoucí jednotlivých oddělení seznámili ÚR s výsledky plnění plánovaných úkolů v uvedeném období. Jednotlivé úkoly se plnily i přes přípravy ke stěhování, které zasáhly více než polovinu ústavu, v souhlase s plánem. Z připomínek * Horálka k předneseným zprávám a pracovním výsledkům některých pracovníků ÚJČ, Ondráčková, Borovičková, Hlavsa, vyplynuly následující závěry. Při zadávání úkolů bude zavedeno jejich podrobnější časové vymezení, termínování a přísnější kontrola jejich plnění. Diskutovat lze pouze o způsobu jejich plnění. Koncepci plánovaného Synonymického slovníku lexikologie je třeba předem konfrontovat s rozpracovaným Hallerovým Synonymickým slovníkem. Pro účast na pracovních zasedáních, pro přípravu Slovanského jazykového atlasu je třeba učinit stabilní opatření, aby ČSSR byla vždy zastoupena českou i slovenskou stranou. * Kraus přejde vzhledem ke své pracovní náplni v průběhu # pololetí částí svého úvazku do jazykové kultury. Využití mzdového nárůstu v zavádění nového systému odměňování. Předsedkyně mzdové komise ZV ROH Fiedlerová seznámila ÚR se zásadami a způsobem využití nárůstu mezd v # a s nově zaváděnými směrnicemi Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj pro poskytování odměn a prémií pracovníkům centrálně řízených organizací výzkumné vývojové základny. Rozlišují se. Předem vypsané odměny za tvůrčí a efektivní a včasné řešení výzkumných a vývojových úkolů, a to pracovníkům organizace, kteří byli příslušným vedoucím k řešení jednotlivých úkolů jmenovitě určeni. Dlouhodobější úkoly lze rozdělit na samostatné, kontrolovatelné a oponentním řízením uzavřené etapy. Odměny za úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů v požadovaném rozsahu a kvalitě vedoucím útvarů, odměny za plnění úkolů útvary. Odměny a prémie za úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů v požadovaném rozsahu a kvalitě ostatním pracovníkům organizace, výkonnostní odměny a prémie. Odměny za zvlášť úspěšné splnění významných pracovních úkolů, za mimořádné práce nebo za jiné výjimečné zásluhy, mimořádné odměny. Vedoucí organizace, jimi zmocněný pracovník je může poskytovat všem pracovníkům organizace. Bližší podmínky pro poskytování výše uvedených odměn určí ředitel v dohodě s odborovou organizací ve zvláštních předpisech organizace. Předběžný návrh na obecné směrnice pro poskytování odměn v ÚJČ, který vypracovala * Fiedlerová po poradě se zástupcem ředitele, tajemnicí a vedoucí, je uveden v příloze zápisu. Ediční záležitosti. Knappová informovala ÚR o současném stavu a vyhlídkách Malé jazykové knižnice. Nakladatelství Academia předběžně počítá s tím, že by vycházely maximálně # publikace za # roky. Prozatím Ediční rada ČSAV schválila # tituly. ÚR vyslovila názor, že by v knižnici měly vycházet nejen příručky zabývající se současným jazykem, ale i publikace z oblasti vývoje jazyka, staročeské kapitoly, dialektologie zasahující svými výsledky do současnosti. * Utěšený upozornil na grafické problémy s přípravou map Českého jazykového atlasu pro tisk. Kádrové záležitosti. Vedoucí kádrového útvaru Třešňák objasnil členům ÚR nutnost evidovat externí spolupracovníky ústavu na zvláštních osobních listech, zachycuje se trvalejší, nikoli jednorázová spolupráce a dále externí činnost pracovníků ústavu pro jinou organizaci, především smluvně vázanou honorovanou dlouhodobější spolupráci na evidenčních listech. Dále vybídl členy ÚR, aby začali ve svých odděleních připravovat podklady pro kontrolu komplexních hodnocení z * . Konkrétní směrnice obdrží v květnu. Různé. Zápis ze zasedání poslední Ústavní rady dne # byl bez připomínek schválen. Podle sdělení resortní atestační komise ČSAV se ruší početní omezení návrhů z jednotlivých pracovišť k převodu odborných pracovníků do kategorie vědeckotechnických. Tato kategorie je určena především pro starší zkušené pracovníky nad # let, u kterých společenská potřeba nevyžaduje zařazení do vědecké výchovy a kteří svou činností již bezpečně prokázali tvůrčí způsobilost. Návrhy na přeřazení se podávají # ročně, a to k # a # . Předseda ZV ROH Rubín informoval ÚR o způsobu, jakým se ZV ROH rozhodl zajistit národní směnu dne # , a vyzval všechny přítomné k účasti. Zapsala Knappová, vědecká tajemnice ÚJČ ČSAV. Schválil profesor Horálek, ředitel ústavu. Zápis ze zasedání Ústavní rady Ústavu pro jazyk český ČSAV konané # . Přítomni: Daneš, Filipec, Horálek, Knappová, Kracíková, Lamprecht, Němec, Pech, Prouzová, Sedláček, Těšitelová, Třešňák, Tyl, Utěšený. Jednání ústavní rady zahájil a řídil ředitel ÚJČ ČSAV Horálek. Jednání trvalo od # do # . Zpráva ředitele ÚJČ ČSAV. Ředitel ve své zprávě uvedl, že probíhající reorganizační změny uskutečňované zejména v rámci příprav Vědecké mluvnice češtiny, vytvoření pracovních skupin, jsou zaměřeny na upevnění pracovní kázně a důkladnější kontrolu plnění pracovních úkolů. Zároveň zdůraznil zodpovědnost a pravomoc vedoucích jednotlivých pracovních skupin. Uvedl, že napříště je nutné veškeré zprávy o plnění jednotlivých úkolů formulovat jasně a konkrétně, i tituly prostudované literatury. Zároveň je zapotřebí soustavně sledovat základní literaturu a časopiseckou produkci, a to i slovenskou, a časopisy filozofické. V současné době probíhá kontrola všech dosavadních úkolů plněných ve fonetické laboratoři ÚJČ. Na podzim proběhne jejich interní oponentura a konečné zpřesnění dalších plánů s cílem zrušit množství individuálních úkolů a jako nejdůležitější úkol vytýčil ortoepii. Dále ředitel informoval ÚR o plánovaném sympoziu o marxistické jazykovědě, které se uskuteční v září v Olomouci. Bude mít pracovní a diskusní charakter a omezený počet účastníků. Plnění plánu v # čtvrtletí. Vedoucí jednotlivých oddělení seznámili ÚR s výsledky plnění plánovaných úkolů v uvedeném období. Podle zpráv vedoucích byly všechny úkoly plánované na # čtvrtletí i přes stěhování některých oddělení na Mazanku splněny. K dotazu vedoucích lexikologie, gramatiky a útvaru vědeckých informací na odměny za plnění pracovních úkolů v požadovaném rozsahu a kvalitě # kategorie, které pracovníkům těchto oddělení prozatím nebyly v * uděleny, ředitel sdělil, že celou situaci znovu prozkoumá a uváží. Uvedl, že větší autorské honoráře za práce vykonané v pracovní době hodnotí jako druh odměny. Zpráva vedoucího kádrového referátu. * Třešňák informoval ÚR o úkolech vyplývajících z potřeby provést kontrolu plnění závěrů komplexního hodnocení v * # . Všichni hodnotitelé obdrží pro každého pracovníka, kterého v * # hodnotili, formuláře s vypsanými závěry. Ke každému bodu závěru hodnotitel stručně vyjádří, jak se závěr plní, dokdy bude splněn, proč se neplní, a správnost údajů stvrdí svým podpisem. S provedenou kontrolou hodnotitel pracovníky seznámí, a to buď kolektivně, nebo ve zvláštních případech individuálně. Vyplněné formuláře je třeba odevzdat v trojím vyhotovení do # července do sekretariátu ÚJČ. Různé. Vedoucí hospodářskosprávního úseku Kracíková informovala ÚR o skončení etapy stěhování na Mazanku. Stěhování fonetické laboratoře ÚJČ se uskuteční v # pololetí. Zároveň informovala o tom, že kvóta neosobního fondu přidělená ÚJČ na * # je téměř vyčerpána, protože ji bylo nutno použít i k výdajům spojeným se stěhováním. Předseda racionalizační komise ÚJČ Filipec informoval o racionalizačních akcích plánovaných na příští období a o tom, že vyšší orgány kladně zhodnotily akce uskutečněné v ÚJČ v # . Navrhl doplnit komisi o zástupce oddělení matematické lingvistiky a člena SSM, schválen * Králík. Tajemnice ÚJČ Knappová ve stručnosti seznámila ÚR se závěry prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci provedené v květnu příslušnou ústavní komisí, která sestavila i seznam nových opatření týkajících se odstranění závad v osvětlení a vytápění v Letenské ulici a v těsnění tepelné izolace, hlučnosti, prašnosti a zastínění žaluzie na Mazance. Zapsala * Knappová, tajemnice. Schválil * Horálek, ředitel ÚJČ ČSAV. Zápis ze zasedání Ústavní rady Ústavu pro jazyk český ČSAV konané # . Přítomni: Daneš, Filipec, Horálek, Hůrková, Jelenová, Kořenský, Knappová, Kracíková, Kuchař, Němec, Rubín, Těšitelová, Třešňák, Tyl, Utěšený, Vašek, Veselková. Jednání ústavní rady zahájil a řídil ředitel Horálek. Jednání trvalo od # do # . Zpráva ředitele ÚJČ. Ředitel zdůraznil, že v práci je třeba se soustředit na hlavní úkoly jednotlivých oddělení, v oddělení gramatiky zvláště na přípravu Vědecké mluvnice češtiny a monografie o slovese. Různá dřívější reorganizační opatření směřovala především k posílení gramatického oddělení, a tím i zajištění plnění programu, a to částečnými úvazky v oddělení matematické lingvistiky a lexikologie, nově pracuje * Kroupová na sémantických polích pouze na * na formální morfologii. Lexikální úkoly byly naopak posíleny * Macháčkovou. S * Červenou, které byla svěřena péče o interní tisky, se bude podílet na zpracování antonym také * Kraus. K několikanásobné úpravě došlo ve fonetické laboratoři. Statistický výzkum zvukové stránky češtiny byl převeden do matematické lingvistiky, po pracovní stránce tam celým úvazkem přísluší Ondráčková, Borovičková a Hlaváč, Hůrková a Buchtelová se zaměří na přípravu ortoepického oddílu pro Vědeckou mluvnici češtiny. * Kráčmerová se zabývá morfologií, * Vrbová pracuje na centrální bohemistické evidenci, * Radová na bibliografických úkolech ve spolupráci s ÚVI. V současné době musí fonetická laboratoř, která i nadále zůstává administrativně samostatným oddělením, zajistit korektury výslovnosti spisovné češtiny. Různé reorganizační úpravy mají za cíl vytvořit též pracovní vazby mezi odděleními zabývajícími se výzkumem současné spisovné češtiny. Zpráva o organizaci komplexních hodnocení. Vedoucí kádrového útvaru Třešňák uvedl, že ve smyslu usnesení předsednictva ÚV KSČ se komplexní hodnocení budou napříště provádět v pětiletých cyklech, počínaje # , a budou spojována s kontrolou plnění pětiletých plánů práce. Toto usnesení vychází ze současných přínosných zkušeností kladných i záporných, hodnocení vždy neodpovídala vysokým požadavkům na práci s kádry, neuplatňovala se v něm vždy dobře metoda kritické analýzy, projevovala se malá stranickost hodnocení. Pro * z něho vyplývají pro vedení pracoviště a ZO KSČ následující úkoly. Stanovit, do jaké úrovně pracovníků, vědečtí, odborní, se bude v příštích letech komplexní hodnocení provádět, odbourá se hodnocení pomocných sil, které budou podle centrálních směrnic hodnoceny v jiných obdobích. Provést kontrolu plnění závěrů posledního hodnocení a doplnit je úkoly až do * # . Ve smyslu bodu # upravit plány rozvoje vědeckých pracovníků. Uzavírání termínovaných pracovních smluv s vědeckými pracovníky se bude v příštích letech dít v návaznosti na komplexní hodnocení. Podle novely zákona budou tedy smlouvy pětileté a budou vždy ukončeny komplexním hodnocením. Vzhledem k tomu, že příští komplexní hodnocení bude v # , budou smlouvy uzavírané v nejbližších letech termínovány rokem # . Komplexní hodnocení se bude po * organizovat i mimo pětileté cykly v případech, když půjde o nástup či odvolání z funkce, o ukončení vědecké přípravy, studijního pobytu, aspirantury a při požadavcích vyšších orgánů. Plnění plánu v # čtvrtletí. O plnění plánovaných úkolů oddělení zabývajících se současným spisovným jazykem podali zprávu oponenti stanovení ředitelem ústavu, a to za oddělení gramatiky Horálek, za oddělení lexikologie Těšitelová, za oddělení matematické lingvistiky Kořenský a za oddělení jazykové kultury Veselková. Zprávu o úkolech fonetické laboratoře podala * Hůrková. O práci ostatních oddělení ÚJČ referovali jejich vedoucí, Utěšený, Němec, Knappová, Tyl. Bylo konstatováno, že úkoly byly splněny z větší části v souhlase s plánem. Pokud v plnění plánu došlo na některých úsecích k zdržení, bude to projednáváno na výrobní poradě. Na úseku bibliografických prací došlo k dohodě o spolupráci s kabinetem cizích jazyků ČSAV, podle níž bude KCJ zajišťovat přípravu a vydávání ročních souborů bibliografického výběru ze světové jazykovědy a ÚJČ roční soubory bibliografického výběru z české a slovenské jazykovědy. Příprava průběžných oponentur úkolů plánu. Tajemnice ÚJČ Knappová informovala o přípravě průběžných oponentur dílčích a hlavních úkolů plánu, které mají proběhnout v # . Odpovědní řešitelé za spolupráce s vedoucím oddělení dílčích úkolů připraví podkladové zprávy a v příloze bibliografický přehled výsledků, do nichž začlení i zprávy externích řešitelů, a odevzdají je nejdéle do # . Průběžné oponentury dílčích bohemistických úkolů se uskuteční pravděpodobně # nebo # května, oponentura hlavního úkolu počátkem června v Bratislavě. Různé. Zápis z minulé ÚR konané dne # byl bez připomínek schválen. ÚR byla seznámena s pokynem oddělení obrany pracovišť společenských věd, podle něhož je nařízeno s platností od # vojákům a důstojníkům v záloze ve věku do # let předávat obvodním vojenským správám trvalého bydliště při každém výjezdu do kapitalistického státu hlášení, tiskopisy jsou k dispozici v sekretariátě ÚJČ a u * Jelenové. ÚR byla seznámena se zásadami pro poskytování odměn a prémií pracovníkům ÚJČ ČSAV, které schválil ředitel ÚJČ a ZV ROH a podle nichž se bude v # i v letech příštích postupovat. Zásady dostanou k dispozici vedoucí oddělení i úsekoví důvěrníci. Ředitel ÚJČ informoval ÚR o plánovací úloze ÚJČ při koordinaci mezinárodních úkolů zaměřených na výzkum národních jazyků. Zapsala Miloslava Knappová, vědecká tajemnice ÚJČ. Schválil Karel Horálek, ředitel ÚJČ. Zápis ze zasedání Ústavní rady Ústavu pro jazyk český ČSAV konané # . Přítomni: Cibulka, Daneš, Karel, Fic, Filipec, Horálek, Jelenová, Knappová, Němec, Pech, Prouzová, Těšitelová, Třešňák, Utěšený, Veselková. Omluveni: Tyl. Jednání ústavní rady zahájil a řídil ředitel ÚJČ ČSAV Horálek. Jednání trvalo od # do # . Plnění plánu v # čtvrtletí. Vedoucí jednotlivých oddělení a za gramatické skupiny * Veselková seznámili ÚR s výsledky plnění plánovaných úkolů v uvedeném období. Podle přednesených zpráv byly všechny úkoly plněny v # čtvrtletí v souhlase s plánem. Z diskuse k předneseným zprávám vyplynuly následující závěry. V # čtvrtletí se uskuteční průběžná oponentura jednotlivých úkolů, s výjimkou ortoepie, řešených ve fonetické laboratoři. Veškeré studium nové odborné literatury je vhodné zároveň využít i pro recenzní činnost. Zpřesnění plánu vědecké činnosti ústavu na # . Do zpřesnění plánu práce ústavu byly zařazeny návrhy na plnění jednotlivých úkolů v té podobě, jak byly navrženy vedoucími oddělení, odpovědnými řešiteli, pouze u úkolů * a * byl snížen počet řešitelských hodin na # ve prospěch úkolu. V plánu zůstává # dílčích úkolů a podúkolů plánu a úkoly ústavní. Z celkové výzkumné kapacity ÚJČ přijde na úkoly státní # * a na úkoly ústavní # * . V souvislosti s plánem práce informoval vedoucí redaktor časopisu Naše řeč * Kuchař o plánu rámcového tematického zaměření časopisu v příštím období. V diskusi bylo upozorněno na nutnost odstranění tematického překrývání s plánem časopisu Slovo a slovesnost, a to v souvislosti s potřebou zachovat rozdíl v obsahovém zaměření obou časopisů. Ředitel ÚJČ profesor Horálek uložil Kuchařovi, aby v Naší řeči zajistil otištění jubilejního článku k # výročí Vítězného února. Převod vědeckých pracovníků do nomenklatury MV KSČ. Ředitel ÚJČ Horálek informoval ÚR o výsledcích převodu vědeckých pracovníků ÚJČ do kádrového pořádku MV KSČ. Převod projednalo a schválilo předsednictvo MV KSČ. Různé. Zápis z minulé ÚR konané dne # byl bez připomínek schválen. ÚR byla ve stručnosti seznámena s metodickým postupem pro navrhování a poskytování cílových prémií za výsledky dosažené při řešení úkolů plánu významných pro společenskou praxi, k nahlédnutí v sekretariátě ÚJČ. * Roudný seznámil s oběžníkem ÚR o provádění ochrany základního výzkumu. Vedoucí jednotlivých oddělení jsou povinni s obsahem tohoto oběžníku seznámit všechny pracovníky ÚJČ. Všechny návštěvníky ze zahraničí je třeba evidovat ve zvláštní knize uložené v sekretariátě ÚJČ. ÚR byla dále upozorněna ve smyslu pokynu generálního sekretáře ČSAV na povinnost vést za každé porušení socialistické zákonnosti v oblasti ekonomiky vůči provinilému pracovníku podle zákoníku práce postih a informovat o tom organizační odbor ÚSPA. Naléhavé požadavky na neosobní fond ve # čtvrtletí je třeba za jednotlivá oddělení odevzdat písemně hospodářské vedoucí, nejdéle do # října. Knihovna ÚJČ začne poskytovat služby čtenářům od # , a to prozatím denně od # * . Schválil Karel Horálek, ředitel ÚJČ ČSAV. Zapsala * Knappová, tajemnice. Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů. Celetná # . Praha # . V Praze dne # října. Příkaz ředitele k provedení inventarizace hospodářských prostředků v roce # . Na základě vyhlášky a příkazu GŘ VHMP ze dne # ustavuji ústřední inventarizační komisi v tomto složení. Předseda, Božena Prátová. Členové: Kroupová, Hora, Sauerová, Liegrová, Trnková, Novák, Knappová, Mašková, Šejvlová. Dále vydávám příkaz k provedení inventarizace hospodářských prostředků v SURPMO v tomto rozsahu a termínech. Fyzická inventura investic, ZP, DKP, předmětů v OTE a na skladě bude provedena ke dni # . Provedou dílčí inventarizační komise, příloha # . Kontrolu provede Novák, Trnková, Mašková. Inventura nedokončené výroby bude provedena podle stavu k # . Provedou odborné komise určené pro jednotlivá střediska, příloha # . Kontrolu za ústav celkem provedou Mottlová, Širhanzlová. Inventura ostatního majetku organizace bude provedena takto. Materiál na skladě k # provedou Knappová, Krausová, Lichtág, Šorm, Kaucká, Veselá, Foustková. Subdodávky, pohledávky, závazky a dluhy k # provedou Houdková, Baštová, Nová, zůstatky bankovních účtů k # provedou Liegrová, Baštová, pokladna a ceniny k # provedou v Praze Baštová, Houdková, v Brně Němec, Kovaříková. Časové rozlišení k # Primusová, Liegrová. Kontrolu inventury ostatního majetku organizace provede Liegrová, Krausová. Materiál vedený v OTE k # provedou Knappová, Křivánková, Krausová, Veselá, Kaucká, Foustková. Inventarizace knihovny bude provedena dle stavu k # . Provedou Kroupová, Strettiová. Kontrolu provede Fujáček. Provedení inventury organizuje a zabezpečuje v každé dílčí a odborné komisi pracovník uvedený na prvním místě. V přípravném období před inventurou je nutné zajistit úplnost zápisů v OTE ke dni inventarizace, u materiálů jeho roztřídění a urovnání tak, aby zjištění skutečného stavu bylo ve stanovených termínech uskutečnitelné. Je bezpodmínečně nutné, aby v době provedení inventury byly na pracovišti k dispozici všechny předměty, které zaměstnanci používají při služebních cestách nebo jim byly zapůjčeny domů, jako fotoaparáty a jejich příslušenství, teodolity, rýsovadla, psací stroje, logaritmická pravítka. Po dobu provádění inventury nesmí dojít k žádnému přesunu inventáře. Pracovník odpovědný za hospodářské prostředky musí před zahájením inventury odevzdat inventarizační komisi písemné prohlášení o tom, že všechny doklady týkající se stavu a pohybu hospodářských prostředků jím spravovaných odevzdal k zaúčtování inventarizační komisi, že všechny příjmy a výdaje těchto prostředků do zahájení inventury jsou zachyceny v účetnictví nebo v operativní evidenci, jestliže je odpovědným i za evidenci inventarizovaných hospodářských prostředků, za analytickou evidenci zásob. Na počítači se ke dni inventarizace formou výstupní sestavy vyhotoví inventurní soupis ZP a DKP, sestava podle jednotlivých odpovědných osob, na základě které bude prováděna vlastní fyzická inventura. Tato soupiska bude vytištěna v # originále, # kopie, originál tvoří spisový materiál inventarizace, # kopie slouží jako místní inventární seznam a # kopie je určena pro potřebu hospodářské správy. Zjištěné inventurní rozdíly se ihned vyznačí do všech vyhotovení inventurní soupisky tím způsobem, že chybějící předměty se vyškrtnou tak, aby původní zápis zůstal čitelný, a k takto škrtnutému řádku připojí podpis, parafu odpovědná osoba a pracovník provádějící inventuru. Přebývající předměty se naopak do této soupisky dopíší a poslední položka se podtrhne po celé délce. Na závěr se doplní datum provádění vlastní inventury a inventurní soupisku podepíší pracovníci, kteří inventuru provedli, dílčí inventarizační komise. Za splnění těchto základních podmínek inventarizace osobně odpovídají vedoucí středisek, kteří též inventurní soupisky podepíší, neboť za inventarizované hospodářské prostředky jsou hmotně odpovědni. Budou- li kontrolou zjištěny vážnější závady v inventuře střediska, bude * střediska krácena roční odměna za řízení o # * . Nedílnou součástí zápisu dílčí komise musí být položkový přehled zjištěných inventurních rozdílů. Pro tuto potřebu se rozdělí inventurní rozdíly do skupin a sice. Rozdíly vzniklé z neprovedeného převodu na jinou hmotně odpovědnou osobu případně středisko, které se sepíší přímo na tiskopis, převodka pro ZP a DKP, a budou sloužit i k děrování podkladů pro změnové řízení souboru dat. Rozdíly vzniklé skutečnými ztrátami nebo nálezy neevidovaných předmětů. Za tento druh rozdílů se vyhotoví soupis, kdy u každého jednotlivého předmětu musí být uvedeno inventární číslo, název předmětu, účet, číslo hmotně odpovědné osoby, číslo střediska, třídící znak a korunová hodnota, u ztrát a mank minusová. Na tento soupis se vyznačí číslo účetního dokladu, kterým byly rozdíly proúčtovány. Všechny další náležitosti provádění fyzických inventur, inventurních dokladů a podkladů jsou stanoveny v příkazu ředitele ústavu o informační soustavě SURPMO a je nutno je přesně dodržet. Podrobnější pokyny v případě potřeby vydá Ústřední inventarizační komise. Oldřich Pánek, ředitel ústavu. Příloha. Dílčí inventarizační komise pověřená provedením fyzické inventury ZP, DKP, materiálu a předmětů v OTE a materiálu na skladě. Středisko * . Komise. Knappová, Foustková, Pelikánová, Juliš, Sauerová, Křivánková, Šafařík, Krausová, Mašková, Kaucká, Kodýtková, Veselá, Klimková, Kaucká, Langer, Rudolfová, Tomešová, Kohout, Šorm, Ambrož, Šenková, Pospíšilová, Vítová, Elková, Klímová, Čížková, Feťková, Deckerová, Svobodová, Rýznarová, Čačalová, Benešová, Míč, Pfauserová, Fojtl, Kamiš, Protiva, Bartáková, Tomková, Uhrová, Kovaříková, Mičíková, Dolníčková, Kosík, Košťálová, Dašková, Vacková, Machovcová, Foustková. Rekreační zařízení. Opolenec. Trnková, Knappová, Blatná, Kuklík, Lichtág. Hrůzův Mlýn. Lichtág, Krausová, Mašková. Dílčí inventarizační komise budou věnovat zvýšenou pozornost kontrole poskytnutých ochranných pracovních sestav z hlediska jejich správného obhospodařování a péče o ně. V zápisech o provedené inventuře uvedou zvlášť zhodnocení zjištěných skutečností na tomto úseku. Příloha. Odborné komise pro inventuru nedokončené výroby: inventarizace rozpracovaných zakázek ke dni # bude v jednotlivých útvarech provedena níže uvedenými inventarizačními komisemi a v těchto dnech. Trubková, Šorm, Novák, Matějovič, Firbas, Ebenhoh, Sádek, Vávra, Umlauf, Firbas, Fujáček, Procházka, Sádek, Petrů, Vávra, Číla, Kopřiva, Jeřábek, Bušek, Soukup, Bušek, Jeřábek, Číla, Stach, Menšík, Němec, Novák, Kovaříková, Polák, Umlauf, Pungeová. Případnou změnu dne a hodiny inventarizace včas projedná vedoucí útvaru, u něhož bude inventarizace konána, se členy komise. Kontroly inventarizace musí skončit nejpozději do # . Při inventarizaci rozpracovaných zakázek bude posouzena věcná rozpracovanost podle hodin vykázaných ve mzdových výčetkách. Rozdíl a nejasnosti je nutno průběžně vyřešit ve spolupráci s vedoucí odboru ekonomických informací * Brátovou. V případě, že vykázané hodiny u některé zakázky neodpovídají věcné rozpracovanosti, komise upraví počet vykázaných hodin a v poznámce uvede, nesouhlasí, upraveno, a důvody. Má- li být zakázka odepsána, uvede komise v poznámce, odepsat, a stručně věcné zdůvodnění. Rozhodnutí potvrdí komise podpisy. Originál seznamu s podpisy členů komise a zápis o provedené inventuře nedokončené výroby je nutno ihned doručit odboru ekonomických informací. Oběžník. Věc. Pracovní výkazy. Provozem středisko byla již několikrát požadována nezbytná nutnost, aby vedoucí ateliérů a skupin věnovali zvýšenou pozornost vyplňování výkazů, hlavně pokud se týká druhu hodin, hodiny kalkulované a hodiny vycházející z tabulkových hodnot. Jelikož na tomto úseku nedošlo ke zlepšení, naopak, označení druhu hodin se v výkazech téměř neobjevuje, bude nutno výkazy neoznačené druhem hodin vracet k doplnění. Aby bylo možno provést řádné vyplňování výkazů, je nutné. Před zahájením prací na zakázce sestavit s * provozu předběžnou kalkulaci, bez projednání s * střediska a provozem nebude povoleno na akci pracovat. Nezahajovat práce pro ostatní střediska, pokud nebudou objednatelem zaslány řádné kooperační smlouvy. Hodiny individuálně kalkulované označovat po straně výkazu sazbou, která jednotlivým pracovníkům přísluší dle zařazení, a to * až ostatní * . Pokud některý * ateliéru a skupin nezná zařazení některých spolupracovníků, ověří si zařazení u * Benešové během měsíce dubna. Hodiny vyplývající z tabulkových hodnot se neoznačují. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat vyplňování výkazů při akcích se smíšenou kalkulací, hodnoty objektu, souborů, interiérů, zaměření a kalkulace, průzkumy, doměření a * , kdy je pracování současně jak na pracích individuálně kalkulovaných, tak i na pracích tabulkově kalkulovaných. V tomto případě bude mít akce v pracovním výkaze dva řádky, z nich práce individuálně kalkulované budou označeny příslušnou hodinovou sazbou stanovenou pro kalkulace. Je nutné, aby hlavně v rozpracovanosti akce si projektanti ověřili současnou rozpracovanost v provozu střediska. Vedoucí ateliérů a skupin jsou povinni před zahájením prací si ověřit, zda je akce zařazena v ročním plánu střediska, akce nezařazené v ročním plánu střediska mohou být dodatečně zařazeny jen se svolením provozního náměstka. Provoz střediska upozorňuje, že jednotliví pracovníci jsou povinni vést si denně záznamy o vykonané práci. Provoz střediska požaduje, aby na každou akci byl projektantem sestaven harmonogram a předán provozu. Harmonogram mimo časových údajů bude obsahovat i seznam požadovaných profesí a souborů. Nepožaduje se na pomoci, drobné změny a dodatky, dozory a práce týkající se pouze jediné profese. Zpracoval Vála. Vedoucí Jeřábek. Výzkumný ústav meliorací, Praha, Zbraslav. Praha. Dne # května. Příkaz ředitele. Podle zákona republiky ČSSR, vyhlášky FMV ČSSR a pokynů MZVŽ ČSR o zajištění protipožární ochrany objektů státní správy a socialistického majetku ukládám. Provést proškolení všech zaměstnanců úseků VS a VB se zaměřením na zajištění protipožární ochrany jednotlivých pracovišť VÚM. Termín do # června. Zajistí vedoucí VS a VB. Proškolení bude provedeno podle podkladů vypsaných z předpisů o požární ochraně a ČSN týkajících se zabezpečení protipožární ochrany, které jsou k tomuto příkazu přiloženy. O provedeném školení sepsat zápis a jmenovitý seznam pracovníků, kteří se školení zúčastnili, a v jednom vyhotovení tento zápis zaslat řediteli VÚM. Termín do # července, zajistí vedoucí VS a VB. Vedoucí objektů VS a VB provedou záznam o školení zaměstnanců do požární knihy. Josef Votruba, ředitel ústavu. Výpis z norem ČSN o používání topidel, jejich instalaci a obsluze, ČSN # . Topidla musí býti odborně napojena do komínů. Měl by provádět odborný závod. Pod topidlem musí býti plech a pod plechem asbestová deska o síle # * , který přesahuje o # * a kde jsou přikládací dvířka o # * . Pokud má topidlo ustavovací nožičky a nebude teplota větší jak # * , nemusí býti pod ním asbestová deska. Kouřovod, když prochází hořlavou stěnou, musí býti zabezpečen. Kolem kouřovodu na šíři zdiva se provede izolace ze skelné vaty, vrstva # * . Tato vrstva se potom obalí kamnářskou hlínou a tato vrstva je silná # * . Na ni se dá bandáž, aby se hlína nedrobila, a poté se zasune do osinkocementové roury. Otvor se překrývá nehořlavým nekovovým materiálem, azbest, lignát. Tímto způsobem se provádí zabezpečení rozvodu, horkovodu, parovodu, a to je- li strop z hořlavého materiálu. U teplovodního rozvodu, nízkotlaké soustavy a parní podtlakové je předepsána vzdálenost od hořlavých a nesnadnohořlavých materiálů. U horkovodní a parní vysokotlaké soustavy vzdálenost od hořlavých a nesnadnohořlavých materiálů. Všechna topná tělesa ústředního vytápění musí býti vzdálena ve všech případech nejméně # * . Topidla na kapalná paliva. Obsluha. Je zakázáno tato topidla doplňovat topnou kapalinou za provozu topidla. Musí se vypnout, nechat ochladit a potom dolévat. Pod každým topidlem musí býti plech, který musí přesahovat topidlo, jeho obvod o # * . V případě, že není topidlo opatřeno plechovou vaničkou pro případné vytékání topné kapaliny, musí býti tato vanička zhotovena z plechu, umístěna pod celým topidlem. Topidlo za provozu nesmí býti bez dozoru. Nesmí se instalovat, kde je větší množství osob, v místnosti, která je špatně větratelná, a v ložnicích. Topidla na plynná paliva. Každé topidlo nebo otopné těleso musí mít u sebe uzávěr plynu. Pod některými typy spotřebičů musí býti ochranné plechy přesahující obrys topidla o # až # * . Nesmí se používat v prostorách, kde je možnost výbuchu, to jest kde jsou výpary, pachy, plyny, a v místnosti, kde není možno větrat. Toto neplatí pro radiátory typu WAW, které mají zvláštní předpisy pro provedení instalace a jejich používání. Při používání topidel je nutné dodržovat tyto zásady. Kolem topidla a nad ním se nesmějí ukládat a zavěšovat hořlavé materiály do té vzdálenosti, aby povrchová teplota nepřesáhla # * . Je zakázáno přetápět jakákoliv topidla. Je- li topidlo v provozu, musí býti pod dozorem a obsluhováno podle návodu. Je- li topidlo v provozu, nesmí se v místnosti pracovat s hořlavými kapalinami a dále je zakázáno na topidlech rozehřívat některé materiály, vosky, tuky, politury, rozehřívání je možné provádět jedině ve vodní lázni. Obsluhu topidel mohou provádět jen dospělé osoby. Jakákoliv manipulace dětmi je zakázána. Mají- li být topidla v provozu ponechána bez dohledu ( polední přestávka) , musí býti provedena taková opatření, aby od topidla nevznikl požár. Při skončení pracovní doby musí býti oheň v topidle uhašen a u topidel na tuhá paliva oheň uhašen před skončením pracovní doby. Z topidel na tuhá paliva musí býti vybrán popel a studený vysypán do nádob, popelnic. U topidel na tuhá paliva se nesmějí používat k zatápění hořlavé kapaliny. U topidel na plynná paliva nebo kapalná paliva se smí používat jen takového paliva, na které je topidlo konstruováno. Opravy těchto topidel smí provádět jen odborný podnik. Topná tělesa. Na topná tělesa je zakázáno odkládat jakékoliv hořlavé předměty a nehořlavé materiály. Všechna tato tělesa by měla míti ochrannou ozdobnou mřížku, která nad tělesy bude vytvářet stříšku. Topná tělesa musí býti pravidelně čištěna od prachu, aby nedošlo ke vznícení. Osvětlení pracovišť. Každá žárovka musí býti opatřena ochranným sklem, krytem. Kde se jedná o případné poškození skla, musí býti ještě na tomto skle ochranný drátěný koš. Žárovek musí býti použito vždy na takové napětí, pro které jsou určeny. Zvýšená pozornost a opatrnost se musí věnovat při výměně poškozených žárovek. V žádném případě nesmí býti prováděna oprava nebo výměna žárovky, jestliže zde je osvětlovací těleso pod napětím elektrického proudu. Zářivkové osvětlení. Samotná trubice je v normálním provozu, pokud nejsou zarůžovělé konce. V případě, že je trubice narušena špatným startérem, zůstávají konce zarůžovělé a je nebezpečí vzniku požáru. Všechna zářivková tělesa musí býti chráněna ( trubice) ochrannou mřížkou. Přímé nebezpečí vzniku požáru je od startéru, tlumivky a kondenzátoru. Zářivková tělesa nesmí býti přímo montována na hořlavé materiály, předměty, ale musí býti od těchto předmětů vzdálena. Zavěšují se na tyče, řetízky nebo se izolují od hořlavých předmětů. Izolace se provádí lignátem nebo azbestem o síle # * a musí přesahovat přes obvod svítidla o # * . Infrazářiče. Od hořlavých předmětů a materiálů, podlah a protilehlých stěn musí býti infrazářič vzdálen # * od hořlavých materiálů. Na podlaze musí býti podložka z nehořlavého materiálu v rozměru # * pod infrazářičem. Teplomety. Pro tato tepelná zařízení platí obdobné protipožární předpisy pro jejich instalaci jako u infrazářičů. Pokud jsou teplomety ustaveny na zemi, je nutné zvýšit opatrnost při chůzi a pohybu v jejich bezprostřední blízkosti. Zápalnost elektrického oblouku. * je trvalý proud elektronů vzduchem mezi vodiči různého potenciálu a dosahuje teploty přes # * . Je schopen zapálit všechny hořlavé materiály v blízkosti, přivést k výbuchu výbušné směsi, tavit kovy, které se rozstřikují do okolí a zapalují další hořlavé materiály. Z hlediska požární prevence je jeho existence vysoce nebezpečná. Elektrický oblouk vzniká všude tam, kde je přerušen elektrický obvod, v němž protéká silný elektrický proud, nebo kde je vysoké napětí v rozpínaném obvodu. Elektrický oblouk může vzniknout při spálení elektrické pojistky, která nemá tavnou vložku ve zhášecí komůrce, dále na přechodovém odporu v nedokonalých spojích nebo na nožových pojistkách. Může též vzniknout v důsledku zvlhčení nebo zvlhnutí izolačního materiálu. Preventivní opatření. Na svorkovnice používat nehořlavých izolátů nebo nesnadno hořlavých materiálů s tvořením přehrad. Rozvaděče umísťovat do prostředí, kde při vzniku oblouků se nemůže požár přenést do okolí, nebo používat uzavřené a tepelně izolované. Odpojování spotřebičů provádět podle platných předpisů. Pečlivou preventivní údržbou elektrického rozvodu vyloučit velké přechodové odpory na svorkovnicích, pojistkách a v ostatních spojích. V olejových vypínačích a spínačích kontrolovat pevnost oleje, která se mění podle množství a častosti vypínání. Nebezpečí od povrchových teplot elektrického zařízení a preventivní opatření. Každé elektrické zařízení a vedení se při provozu otepluje. Některá zařízení, zvláště elektrické spotřebiče, dosahují vysokých teplot. V prostředí s nebezpečím požáru snadno zapálí hořlavé materiály, prachy, plyny, a proto je třeba věnovat zvláštní pozornost těmto teplotám. Pro hořlavé látky zjistit bod samozahřívání a určit dovolenou teplotu zařízení nebo zamezit dotyk hořlavých materiálů s zařízením, které má teplotu vyšší, než je bod vzplanutí používané látky. U výbušných plynů a jejich hořlavých směsí a par hořlavých kapalin je třeba předem zjistit bod vznícení a teplotu zařízení, s kterými může přijít výbušná směs do styku, určit nejméně o # * nižší, než je bod vznícení. Nezapomínat, že povrchová teplota některých zařízení je závislá na velikosti povrchu obalu, který předává teplo do okolí a ochlazuje se. Dojde- li z nějaké příčiny k omezení chlazení, stoupá nebezpečně povrchová teplota zařízení. Nebezpečí požárů a výbuchu od vypínačů a zásuvek. V těchto zařízeních dochází k jiskření nebo malým elektrickým obloukům. Ve vypínačích a zásuvkách se přechodový odpor může zvýšit při unavení nebo vyhřátí tlačených per, uvolněním nebo znečištěním kontaktů nebo přetěžováním vyššího napětí proudu. Další nebezpečí může vyplynout vniknutím hořlavých plynů a par do těchto zařízení. Vypínače, zásuvky, spouštěče používat jen na takové napětí, na které jsou konstruovány. Při montáži na hořlavý materiál nebo nesnadno hořlavý podkládat je nehořlavou, tepelně izolující podložkou. Do prostředí s nebezpečím výbuchu používat hermeticky uzavřené. Do prostředí, kde se vyskytuje zvýšená vlhkost, použíti vodotěsné. Preventivní činnost zaměřit na údržbu těchto zařízení. Nebezpečí požáru a výbuchu od motorů. Nebezpečí požáru od motorů vzniká, když je motor špatně chlazen, omezen přístup chladícího vzduchu, zakryt nevhodnými ochrannými kryty, bedněním, nebo je- li jeho vnitřní část znečištěním, prachem omezena, takže motor se přehřívá a může dojít ke vznícení organických látek nebo poškození izolace. U motorů těsně uzavřených proti vnikání prachu a výbušných směsí je chlazení prováděno ventilátorem upevněným na vnější straně motoru, přes který je ochranný kryt. Nebezpečí vzniká poškozením tohoto krytu. Zvláštní pozornost věnovat těmto druhům zařízení při provádění oprav a zabezpečit je před započetím vlastní práce, údržby tak, aby nedošlo k případnému smrtelnému úrazu. Prostředí s nebezpečím požáru. Používat motory těsně uzavřené nebo zapojené s kotvou nakrátko nebo otevřené se zvláštním přívodem čistého vzduchu ke chlazení do zhotoveného krytu motoru. Pod tímto krytem musí býti přetlak proti okolí. Kolem motoru musí býti trvale volný prostor, zbaven všech hořlavých materiálů a předmětů, které by mohly vniknout do motoru nebo jej jinak poškodit. Přesně stanovit nastavení jističů. U třífázových motorů používat třífázové jističe, hlavně v nebezpečném prostředí, které vypínají při jakékoliv poruše všechny tři fáze najednou. Zásady při svařování plamenem a řezání kyslíkem. Tlakové láhve s acetylénem přinesené na místo svařování musí býti postaveny do svislé polohy, v této poloze ponechány v klidu po dobu # hodiny a pak se teprve mohou používat. Pozor. Láhve musí býti v této poloze zajištěny proti pádu. Po hodině si svářeč připojí ventily a provede odfouknutí, hlavně kyslík, a poté nasadí manometry. Svářeč musí státi z boku od výpustného otvoru láhve. Výfuk se nesmí provádět u plynů proti tělesu, kde je otevřený plamen. Potom se teprve připojují hadice, které musí býti dlouhé nejméně # * , maximální délka není stanovena, ale musí býti tak dlouhá, aby svářeč viděl na manometry. Před zahájením práce, svařováním, svářeč vyjme azbestové rukavice, které nechá položeny po celou dobu svařování v blízkosti uzavíracích ventilů. Klíč u hlavního ventilu musí býti po celou dobu svařování nasazen. Hadice musí býti opatřeny pojistkou proti zpětnému zášlehu. Pokud se hadice napojují, musí se vložit trubička ocelová a hadice se stáhne sponkou, nesmí se používat drátu. Hořáky od soupravy k provoznímu místu svařování musí býti vzdáleny nejméně # * . Hořáky při přehřátí se musí ochlazovat ve vědru s vodou. Vědro s vodou musí býti nedílnou součástí vybavení každého pracoviště svářeče. Ventily se musí otevírat pozvolna ručně. V žádném případě se nesmí urychlit odtok plynu nahříváním lahví. Je zakázáno přepouštění plynu z láhve do láhve, hlavně ne z plné do prázdné. Je přísně zakázáno používat tuků a jiných mazadel na ventily nebo mazání závitů pro připojování hadic. Nebezpečí výbuchu. Po skončení práce svářeč je povinen odpojit hadice a uložit je do montážních beden, které musí býti větratelné. Čištění špiček se provádí jenom o tvrdé dřevo, čištění dírek jehlou může provádět pouze opravář. Umístění souprav na pracovišti. Pokud jsou soupravy ve větším množství na jednom pracovišti, musí býti jednotlivé soupravy od sebe vzdáleny nejméně # * . Topidla plynová na pevná paliva a na tekutá paliva musí býti vzdálena # * od soupravy. V případech, kde není možné dodržeti tuto vzdálenost s ohledem na velikost dílny, musí býti mezi topidlem a soupravou pro svařování vytvořena tepelně izolační stěna oddělující sálání tepla. Kde je teplovodní rozvod tepla, musí býti vzdálena # * . Svařování plamenem a řezání kyslíkem. Výpis z normy ČSN. Doprava tlakových láhví na stlačené plyny. Transport láhví na stlačené plyny se provádí v poloze ležaté při přepravě mobilní. Pračky. Moderní výkonná elektrická pračka se stala v dnešní době samozřejmostí téměř v každé domácnosti. Technický pokrok však přináší neustále dokonalejší typy elektrických praček a odstředivek dosahujících vysokých technických parametrů, a tím samozřejmě snadnější a výkonnější praní. Pračky zbavily nesmírné dřiny především ženy v mnoha domácnostech, * času další rodinné příslušníky. Ve většině rodin není proto příliš času nazbyt, vypráno však být musí, a to znamená prát rychle a bez únavy. Speciální prodejny elektro podniků, Domácí potřeby nabízejí celou šíři výkonných elektrických praček a odstředivek pro domácnost. Rozhodujete- li se k nákupu pračky, zvažte také, pro jak početnou rodinu ji pořizujete. Můžete si vybrat bez odstředivky nebo s odstředivkou, nebo dokonce automatickou pračku. Ta vyžaduje už skutečně minimální obsluhu, na začátku jen roztřídit prádlo a uložit do pračky a na závěr je vyjmout, vyždímat a dát dosušit. Rozhodnete- li se pro pračku, můžete ji mít i bez hotovosti na účelovou nebo novomanželskou půjčku s měsíčními splátkami. Speciální prodejny Elektro Vám nabízejí jejich odborné předvedení, seznámení s obsluhou i bezplatný dovoz až do bytu. Záleží jen na Vás, abyste už zítra mohli prát v moderní výkonné pračce, s maximálním výsledkem a hlavně minimální námahou. V každé domácnosti není potřeba nová pračka, ale může se hodit odstředivka prádla. Zájemcům nabízíme tři typy odstředivek, každá z nich má své přednosti, záleží proto na vlastním uvážení, pro kterou se rozhodnout. Klad, typ * . Klad, typ * je malá stolní odstředivka prádla s vysokým výkonem a velkou spolehlivostí. Odstředivka má soudkovitý tvar a je celá uložena na třech pryžových nožkách, které tlumí výkyvy. Je smaltovaná, ve dvojbarevné kombinaci. V odstředivce je přímo vmontován vypínač, který zaručuje pohodlnou obsluhu. Perla, typ * . Perla, typ * je osvědčená odstředivka s větším obsahem suchého prádla. Má plášť a nálevku z ocelového plechu. Ve spodní části je plášť zpevněný základovou deskou, která se závěsy zaručuje odstředivce dokonalou stabilitu. Stojí na pryžových patkách a je opatřena dvěma rukojeťmi na přenášení. Má spolehlivé ovládání nožním spínačem s pásovou brzdou a dobrou stabilitu. Estetický vzhled odstředivky je dokonale podřízen funkci. Předností odstředivky není jen jednoduché konstrukční řešení a provozní spolehlivost, ale také nenáročná obsluha, minimální údržba, dlouhodobý a bezporuchový tichý chod. Frymeta, typ Ob. Frymeta, typ Ob je odstředivka vhodná pro každou domácnost. Plášť a buben je z ocelového plechu, buben je žárově zinkován. Vrchní kruh pláště, víko, uzavírací páka, výtoková hubice a rukojeti jsou zhotoveny z termoplastických hmot. Uzavírací páka slouží nejen k zajištění víka, ale zároveň k zapnutí nebo vypnutí motoru a současně k jeho odbrzdění nebo zabrzdění. Odstředivka je vybavena jednofázovým asynchronním motorem. Elektromotor má výkyvné uložení a nevyžaduje žádné další obsluhy. Plastické části jsou barevně sladěny s kovovým pláštěm odstředivky a tvoří barevně harmonický celek. Typová řada * jsou elektrické vířivé pračky pro domácnost. Mají čerpadlo, příhřev prací lázně a nastavitelnou dobu praní. Mají elegantní vzhled, kvalitní provedení, zvláště malé rozměry, nízkou váhu a spolehlivý chod. Těmito vlastnostmi plně uspokojí i nejnáročnější. Jsou zvlášť vhodné do malých bytů i pro starší domácnosti, ale i pro středně velké domácnosti právě pro svou spolehlivost, výkonnost a moderní tvarové řešení. * má vanu z antikorozního materiálu. K příslušenství patří čerpadlo, topné těleso ovládané polohovým spínačem, doutnavka, motor praní ovládaný časovým spínačem. Jen u tohoto typu je teploměr kontrolující teplotu prací lázně. * má vanu povrchově upravenou křemičitým smaltem. Vybavení je shodné s * . * má vanu z ocelového plechu zinkovaného v ohni. Vybavení je shodné s * . * má vanu upravenou křemičitým smaltem. Je bez čerpadla a bez topení. Motor praní je ovládán polohovým spínačem. Nemá teploměr. * má vanu z ocelového plechu zinkovaného v ohni. Vybavení je shodné s * . Klad, typ * . Klad, typ * je malá elektrická bubnová pračka určená především k dennímu praní menšího množství prádla. Bubnový systém má tři přednosti, v pračce se může bez obav prát i jemné prádlo z hedvábných a umělých tkanin. Poměr pracího roztoku k náplni suchého prádla je asi jen # * . Buben pračky je vyjímatelný. Prací roztok se dá ohřát přímo v bubnu, případně v bubnu prádlo i vyvářet. * je výkonná elektrická pračka s odstředivkou a s příhřevem. Její obsluha je velmi jednoduchá, provádí se dvěma knoflíky. Levým vytápění, praní a vyprázdnění prací lázně. Při zapnutém vytápění svítí kontrolní žárovka. Teplota se kontroluje teploměrem umístěným na přední straně panelu. Pravým knoflíkem se nastavuje doba praní podle druhu prádla. Kombi a * jsou elektrické vířivé pračky s odstředivkou. Celek tvoří plášť, prací nádrž a nádrž odstředivky, každá se samostatným elektromotorem a krycím víkem. V přední stěně vany je umístěn vířič. K udržení teploty lázně na žádoucím stupni je ve spodní části nádrže topné těleso. Pračky Kombi jsou vyrobeny z kvalitních trvanlivých materiálů a v pastelových odstínech nebo v bílé barvě. Svými minimálními rozměry, vybavením i provedením odpovídají nejnovějším požadavkům moderního praní. Typ * má nerezovou vanu, typ * má prací vanu z křemičitého smaltu. Romatic. Romatic je automatická elektrická pračka, která má plášť vyrobený z ocelového plechu povrchově chráněného vypalovacím lakem. Uvnitř pračky jsou umístěny dva bubny, vnější, který je ocelový, povrchově chráněný žárovým zinkováním, a vnitřní, vyrobený z antikorozní oceli, letmo uložený ve dvou kuličkových ložiskách. Obousměrný pohyb bubnu zamezuje stáčení prádla. Ohřev vody zajišťuje topné těleso. Proti znečištění je pračka opatřena lapačem nečistot. Romatic má # volitelných programů pro praní jednotlivých druhů prádla. Samotné ovládání automatické pračky je velmi jednoduché a provádí se z ovládacího panelu. Knoflík programátoru má na obvodu barevný kotouč znázorňující jednotlivé úkony, předpírání, praní, máchání, odstřeďování, což jsou hlavní části tvořící automatiku. Romatic svou konstrukcí a koncepcí splňuje nejnáročnější požadavky na moderní praní v automatické pračce. Tatramat je automatická elektrická pračka, která má plášť z ocelového plechu smaltovaného křemičitým smaltem. Nádrž je rovněž z ocele, smaltovaná louhovzdorným křemičitým smaltem. Pračka je na kolečkách a je snadno přemístitelná, je vybavena odrušovacím zařízením proti rušení televize a rozhlasu. Obousměrný pohyb bubnu zamezuje stáčení prádla. Tatramat má ovládací prvky, programátor, termostat, klávesnicový spínač s pěti tlačítky umístěnými na čelné stěně v horním okraji pračky. Programátor ovládá celý cyklus praní od předpírání, ohřevu vody, hlavního praní až po trojí máchání a odstřeďování. Knoflík programátoru se během praní otáčí ve směru hodinových ručiček. Značka na knoflíku přitom ukazuje průběh praní. Tatramat má více volitelných programů podle jednotlivých druhů prádla. Termostat ovládá teplotu po dobu praní. Tlačítko na klávesnicovém spínači je pro zapínání a vypínání chodu pračky. Hlavní vypínač umožňuje zastavit pračku v kteroukoliv chvíli pracího cyklu. Další tlačítka slouží k posunu pracího bubnu, aby se dala otevřít dvířka pračky, k dosažení speciálních programů pro praní prádla z umělých a jemných tkanin a vlněných textilií. Dále má tlačítko na klávesnicovém spínači Stop předpraní, kterým se pračka zastavuje po předpraní, případně při opakování předpraní velmi znečištěného prádla. Svými technickými parametry, celkovou povrchovou úpravou, tvarovým řešením a malými rozměry s velkým výkonem patří automatická pračka Tatramat mezi osvědčené automaty dnešní doby. Supertatramat je automatická elektrická pračka vybavená nejmodernějšími zařízeními pro automatickou práci s jednoduchým ovládáním. Má # programů, z toho # biologických. Volba pracího programu se provádí v závislosti na druhu a špinavosti prádla, čímž se určuje délka trvání praní, teplota vody při ohřívání, počet máchání a intenzita odstřeďování. Knoflík programátoru se otáčí pouze vpravo, až se slovní označení zvoleného programu kryje s indexem na nápisové desce. Knoflík, který je pro volbu bioprogramu, a knoflík, který je pro volbu teploty, nutno uvést do polohy odpovídající zvolenému programu. Po skončené volbě programu se pračka zapíná povytažením knoflíku programátoru. Uzavření dveří pračky v době provozu je zajištěno pojistkou s dvojitým pohybováním. Stlačením knoflíku pojistky vpravo a stažením dolů se dveře otevřou a pračka se automaticky vypne. Biologické programy se používají pro namáčení špinavého prádla se skvrnami organického původu za použití biologických odmašťovačů, ve vodě stále ohřívané do # * , s pozvolným pohybováním bubnu s prádlem. # volitelných programů obsahuje předpraní, praní, máchání s meziždímáním, odstřeďování, změkčování, bělení nebo škrobení prádla v různých kombinacích podle druhu prádla a intenzity jeho zašpinění. Povrchová úprava, estetický vzhled a technická dokonalost automatické pračky Supertatramat ji řadí mezi spolehlivé výrobky vysoké úrovně. Gorenje. Gorenje je automatická elektrická pračka s nejmodernější automatikou. Má # volitelných programů, # bioprogramů. Prací program se určuje podle druhu a špinavosti prádla, čímž se volí délka trvání praní, teplota vody při ohřívání, počet máchání a intenzita odstřeďování. Má dvě úrovně vodní hladiny, regulaci teploty podle druhů tkanin, dále bělení a bioprogram. Prací teplota je až # * . Její technická dokonalost, estetický vzhled a povrchová úprava ji řadí mezi velmi spolehlivé superautomaty. Výběr elektrických praček a odstředivek je jen malou částí širokého sortimentu prodávaného ve speciálních prodejnách elektro podniků, Domácí potřeby. Prodejny nabízejí veškeré elektrické spotřebiče pro domácnost. Jsou to elektrické sporáky a pečící trouby, tepelné spotřebiče k přihřívání nebo vytápění místnosti, chladničky k uchování potravin. Do kuchyně * ještě celou řadu drobnějších elektrických spotřebičů jako mixéry, roboty, grily. K rychlejšímu a snadnějšímu úklidu vysavače, leštiče parket a další. Pro poučení i zábavu nabízejí celou šíři televizních a rozhlasových přijímačů, gramoradií, gramofonů a magnetofonů. Už z názvu prodejen, speciální, vysvítá, že se tyto prodejny zabývají odborným prodejem maximální šíře elektrovýrobků s poskytováním různých výhodných služeb. Velký výběr a odborný prodej nabízejí speciální prodejny Elektro podniků, Domácí potřeby. Etagril. Elektrický infragril, typ * je určen pro úpravu jídel grilováním nebo opékáním na roštu a grilováním na otočném rožni. Je zhotoven z dílů z ocelového plechu povrchově upraveného, kombinovaného s díly z plechu nerezového. Jako zdroj infrazáření je použito topného článku, který je uložen v horní části. Gril postavíme na stůl nebo jinou vhodnou pracovní podložku tak, aby jeho okolí bylo volné. Zvláště dbáme, aby nebyl skleněnou stěnou přistaven těsně k nábytku. Pro připojení na síť použijeme přívodní šňůry s přístrojovou nástrčkou. Šňůru nejdříve zapojíme do grilu a potom do síťové zásuvky, jejíž instalace * odpovídat předpisům ČSN. Po ukončeném grilování postupujeme opačně. Gril otevřeme tak, že uchopíme držadlo skleněné stěny směrem nahoru, mírně zvedneme a sklopíme dopředu. Asi po # minutách vložíme do grilu pokrm na grilovacím roštu. Pod rošt dáme odkapní misku sloužící k zachycování přebytečného tuku. Grilujeme vždy s otevřenou skleněnou stěnou. K vyjmutí teplého roštu slouží držadlo. Nahromadí- li se v odkapní misce větší množství tuku, odlijeme jej, aby se nerozstřikoval. Gril lze otevírat ze dvou stran, takže misku i rošt vkládáme nebo vyjímáme dle potřeby. Údržba grilu. Po ukončení grilování omýváme vychladlý gril hadříkem namočeným ve vhodném saponátovém roztoku. Misku a rošt myjeme v teplé vodě. Celý gril se však nesmí do vody ponořit. Upozornění. Na bočních stěnách je použito teplovzdorného skla, které je nutno při grilování chránit před postříkáním studenou vodou. Grilování na otočném rožni. Pro tento způsob je k výrobku přikládán otočný rožeň s unášeči a Hlávkovy grilovací jehly, typ * . Příprava grilu je shodná jako při grilování na roštu. Grilovací rožeň sestavíme dle obrázku, na rožeň nebo jehly napíchneme příslušný pokrm a po otevření skleněné stěny vložíme otočný rožeň úhlopříčně do vodících vložek. Nejvhodnější polohu unášečů na rožni označují důlky. Držadlem rožně otáčíme rovnoměrně asi jednou nebo dvakrát za jednu minutu. Rožeň je opatřen šestihrannou vložkou zabraňující samovolnému otočení. Odkapní miska je pod rožněm a obě skleněné stěny jsou uzavřeny. Úprava jídel je popsána v receptáři. Uvedené pokyny pro grilování jsou informativní. Záleží na zvyklostech, druhu a kvalitě používaného masa, proto se mohou časy uvedené v receptáři lišit. Technické údaje. Všechny opravy v záruční době provádí v Praze Elektro-Pragaservis, Praha, Jindřišská # , proti věži. V Brně Elektro-Pragaservis, Brno, Poštovská # . V Bratislavě Elektro-Pragaservis, Bratislava, * Armády # . Ze Severomoravského kraje zasílejte všechny záruční opravy na adresu, Trias, opravna elektrospotřebičů, Česká ulice # , Havířov. Odjinud všechny opravy zasílejte na adresu, Elektro-Pragaservis, Milotice nad Bečvou # . K záruční opravě musí být bezpodmínečně přiložen řádně vyplněný záruční list. Na mechanická poškození a vady prokazatelně zaviněné zákazníkem se záruka nevztahuje. Záruka se též nevztahuje na skleněné stěny. Opravy mimo záruku svěřte vždy odbornému závodu. Nepodstatné změny od standardního provedení, které nemají vliv na funkci výrobku, si vyhrazujeme. Proč počítat a jak. Jde samozřejmě o počítání kalorií ve stravě, kterou člověk sní. Každý myslím uvěří, že ze vzduchu a vody se tloustnout nedá a že uložený tuk se musel vytvořit z potravy, kterou jsme snědli. Také se dá říci, že je to uložená energie, kterou jsme nevydali svalovou činností, prací, sportem, chůzí i další činností. Přitom je celkem lhostejné, zda člověk jí skutečně nadměrné množství potravy, nebo zda je množství celkem přiměřené, avšak chybí tělesný pohyb. Takové situace nejednou v životě nastanou, stačí déletrvající ležení při nemoci a úrazech, těhotenství a mateřství nebo i přechod na zaměstnání bez větší tělesné námahy. Nepřizpůsobí- li člověk svůj systém stravování i kalorickou dávku změněným okolnostem, velmi pravděpodobně bude hromadit tuk a přibývat na váze. Ne ovšem každý. Někteří jedinci mohou jíst podle chuti a přece si udržují stálou tělesnou váhu. Při posuzování výživy ani při léčení otylosti nevystačíme s jednoduchými rovnicemi, podle nichž je na jedné straně příjem energie potravou a na druhé výdej energie pohybem. Ve hře je více faktorů a některé z nich nemůžeme ani dobře zachytit, ani změřit. Člověk se do jisté míry dovede na změněný příjem potravy i adaptovat. Potřebujeme- li si svůj příjem kalorií hlídat nebo se chceme přesvědčit o tom, kolik kalorií vlastně jíme, nezbývá, než si za pomoci tabulek spočítat kalorickou hodnotu své stravy a potom ji porovnat s doporučenou kalorickou dávkou. Výživové doporučené dávky mají skupiny podle pracovního zatížení a neberou v úvahu mimopracovní činnost. Dvě ženy ze stejného pracoviště mohou mít dosti rozdílnou kalorickou potřebu, jestliže jedna žije sama a druhá pečuje o početnou rodinu nebo vydatně sportuje. Při počítání kalorické hodnoty stravy musíme zásadně a vždycky potraviny vážit. Nikdy nespoléháme na odhad. Počítáme- li hodnotu pokrmu připraveného doma, vážíme použité potraviny v syrovém stavu, mouka, mléko, vejce, cukr na pečivo, a z nich vypočteme kalorickou hodnotu připraveného pokrmu. Zaznamenáme si, kolik porcí nebo jakou váhu pokrmu jsme snědli sami, a z toho zjistíme, kolik kalorií připadlo na nás z # kousků moučníku. Potraviny počítáme už v čisté váze po odstranění nejedlých částí, kostí, pecek, slupek, skořápky. Při počítání kalorií se nikdy nevyplácí lhát si do kapsy a přesvědčovat okolí, že vůbec nejíme, a přece nehubneme. Nakonec ještě poznámku o tom, že k docílení úbytku na váze zdaleka nestačí jíst množství potravy přiměřené způsobu života, nýbrž je naprosto nutné kalorickou dávku velmi výrazně omezit. Jinak se při nejlepším udržuje tělesná váha na stejné hodnotě. Elektrický trubkový rychlovařič, typ * . Trubkové rychlovařiče jsou hospodárnější na rozdíl od starých typů elektrických vařičů. Je to proto, že přímo a bezprostředně přenášejí teplo. Proto vaří rychleji a také levněji. Trubkový rychlovařič má tyto rozměry: # * # * a jeho plotýnka má průměr # * . Vařič váží # * a má příkon # * . Další údaje jsou vyraženy na dně vařiče. Trubková plotýnka spočívá na podpěrkách, které dosedají na podstavec vařiče. Podstavec vařiče je vylisován z kvalitního plechu a tvoří zároveň odrazovou a odkapní mísu. Jak správně vařit. Vařič smí být připojen jen na takové napětí, jaké je uvedeno na dně vařiče. Když chceme vařit, zasuneme přívodní šňůru přímo do přívodky na vařiči, pak postavíme hrnec či jinou nádobu na vařič a konečně zasuneme vidlici přívodu do zásuvky ve zdi. Dříve vařič do zásuvky ve zdi nezapínáme, protože trubková plotýnka okamžitě hřeje a zbytečně by unikalo její užitečné teplo do okolí. Vařič smí být připojován jen na takovou instalaci, která odpovídá předpisům ČSN. Vypínání vařiče provádějte jen vytažením vidlice ze zásuvky na zdi. Odpojování přívodu i přenášení vařiče provádějte jen ve vychladlém stavu. Vařič přenášejte jedině uchopením za spodní okraj krytu, v žádném případě uchopením zástrčky zasunuté do přívodu vařiče. Při vaření používejte stejně veliké hrnce, jako je průměr plotýnky vařiče, případně nejvýš o jeden či dva centimetry větší průměr nádob. Dbejte, aby hrnce používané pro vařič měly naprosto rovné dno. Podle možností používejte hliníkové nádobí se zabroušeným dnem. Užíváte- li takové hrnce, spotřebujete méně elektrického proudu a úspora za proud brzo nahradí vyšší cenu tohoto nádobí. Při vaření používejte pokličky. I tak šetříte elektrický proud. Před prvním použitím zapněte vařič a nechte vypálit nátěr plotýnky. Jak vařič čistit. Vařič se čistí nejen pro vzhled a trvanlivost, ale i pro úsporu elektrického proudu. Při běžném užívání čistíme vařič jednou týdně, při překypění pokaždé. Čistíme tenkrát, až vychladne, a po odpojení přívodu ze zásuvky. Mírně navlhčeným hadříkem očistíme trubkovou plotýnku a odkapní mísu vařiče. Pro snadnější čistění možno navlhčit hadřík v mýdlovém roztoku a pak vytřít vše do sucha. K čistění vařiče neužíváme drsné látky, prášků či drátěnky, protože bychom poškodili jeho povrchovou úpravu. Opravy v záruce. Opravy v záruční době provádí výhradně Elektro-Praga, národní podnik, závod Milotice nad Bečvou. V Praze provádí záruční opravy Elektro-Pragaservis, Praha, Jindřišská # , v Brně Elektro-Pragaservis, Poštovská ulice a v Bratislavě Elektro-Pragaservis, ulice * Armády. Ze Severomoravského kraje zasílejte všechny záruční opravy na adresu, Trias, opravna elektrospotřebičů, Česká ulice, Havířov. Opravy v záruce budou provedeny bezplatně pouze tehdy, bude- li požadavek doložen řádně vyplněným a potvrzeným záručním listem. Ve vlastním zájmu dbejte toho, aby na záručním listě bylo uvedeno datum prodeje a razítko a podpis prodejny. Elektro-PragaHlinsko, závod Milotice nad Bečvou. Poštovní směrovací čísla. Vážení občané, Československá pošta soustavně usiluje o zvýšení kvality poštovních služeb. K tomu účelu zavádí od # ledna poštovní směrovací čísla, PSČ, a obrací se na Vás se žádostí, abyste jí byli přitom nápomocni. Co jsou poštovní směrovací čísla. Princip poštovních směrovacích čísel spočívá v tom, že každé poště je trvale přiděleno podle určitého systému pětimístné číslo. Tato čísla uvádějí odesílatelé v adresách svých zásilek a pracovníci pošt podle těchto čísel zásilky třídí a směrují. Třídění zásilek podle čísel je rychlejší, spolehlivější a umožní zavést jejich strojní zpracování. V čem bude spočívat Vaše pomoc. Prosíme Vás, abyste v adresách svých poštovních zásilek uváděli před názvem dodací pošty místa určení zásilky její poštovní směrovací číslo. Toto číslo zjistíte v seznamu, který je možno zakoupit na každé poště za # Kčs, nebo dotazem u pošty. Oznamte laskavě všem svým příbuzným a známým, s nimiž jste v písemném styku, poštovní směrovací číslo Vašeho bydliště, a to nejlépe tím způsobem, že toto číslo budete uvádět ve své zpáteční adrese na svých zásilkách před názvem Vaší dodací pošty. Po přechodnou dobu, než se systém poštovních směrovacích čísel všeobecně vžije, je třeba uvádět v adresách zásilek určených do míst, která nejsou sídlem okresu, i okres. Děkujeme Vám za vaše pochopení. Důsledným uváděním poštovních směrovacích čísel v adresách zásilek si zajistíte jejich včasnou přepravu a dodání. Federální ministerstvo spojů. Stručná dieta pro nemocné kornatěním tepen. Napsal * Bazika. Kornatění tepen, arterioskleróza, je onemocnění, které může postihnout nejrůznější oblasti tepenného řečiště. Nejčastěji bývají poškozeny věnčité tepny zásobující srdeční sval, dále tepny mozkové, tepny ledvinové nebo tepny končetinové. Komplikace tohoto onemocnění mohou * velmi závažné a často mohou ohrozit život nemocného. Vznik a rozvoj arteriosklerózy je závislý na dvou skupinách činitelů. Jednak jsou to * . Zásady pro poskytování odměn a prémií pracovníkům ÚJČ ČSAV. Na základě směrnic FMTIR ze dne # o poskytování odměn a prémií pracovníkům centrálně řízených organizací výzkumné a vývojové * vysokých * se vedení ÚJČ a ZV ROH ÚJČ dohodly na následujících zásadách. Jakékoli poskytování odměn podle těchto zásad se poskytuje výhradně pracovníkům ústavu, a to za výsledky prací, jež přímo či nepřímo ovlivňují práci a efektivní činnost ústavu, za práce mimořádného významu, při významných pracovních nebo životních jubileích. Tyto zásady nabývají platnost schválením ředitele ÚJČ a ZV ROH ÚJČ. Rovněž tak jakékoli změny zásad smějí být provedeny jen se souhlasem ředitele ÚJČ. Odměny za výzkumné a vývojové úkoly. Odměny této kategorie mohou být přiznány řešitelům, odpovědným řešitelům i ostatním, kteří na daném úkolu, etapě mají podíl skutečně tvůrčí, přinášejí nové poznatky využitelné i v dalších etapách práce, řeší dílčí problémy dosud nevyřešené. Ostatní pracovníci podílející se na téže etapě nikoli takovýmto tvůrčím způsobem mohou být odměňováni odměnami spadajícími do kategorie * a * . Hodnocení náročnosti úkolů a jejich plnění pro tuto kategorii se podle směrnic provádí oponentským řízením. Oponentské řízení podle povahy a významu úkolu by se mělo krýt s oponentským řízením, které probíhá pravidelně ( státní úkoly ústavu) . Odměny kategorie * jsou poskytovány podle plánovaného splnění úkolu k předem stanovenému termínu. Odměnu je třeba diferencovat podle náročnosti řešení úkolu a podle společenského prospěchu, kterého má být řešením dosaženo, odměnu lze v průběhu plnění úkolu změnit pouze v případě, dojde- li ke změně úkolu, která výrazně ovlivní pracnost a náročnost úkolu. Vždy začátkem roku vyčlení ředitel a ÚR a * se souhlasem ZV ROH ÚJČ částku a vypíše odměny za tvůrčí, efektivní a včasné řešení výzkumných úkolů, za vyřešení jejich etapy. Při rozdělení celkové odměny za úkol na jednotlivce se přihlédne k míře zásluh o kvalitu a včasné splnění úkolu a k rozsahu práce na úkolu. Odměny podle bodu # se vyplácejí po ukončení oponentury. Odměny za úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů v požadovaném rozsahu a kvalitě, vedoucím útvarů odměny za plnění úkolů útvary. Odměny této kategorie určuje ředitel ústavu a jsou jimi odměňováni všichni vedoucí oddělení. Odměny možno přiznat za úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů v požadovaném rozsahu a kvalitě a za včasné splnění úkolů útvarů. Ředitel, jím zmocněný vedoucí pracovník stanoví pro jednotlivé období rozhodující úkoly útvaru, jejichž splnění podmíní přiznání odměny. Zpravidla půjde o nejdůležitější úkoly útvaru. Současně stanoví sazbu odměny pro jednotlivé období. Při nesplnění nejdůležitějších úkolů útvaru, stanovených podle předchozího odstavce, snižuje se odměna nejméně o # * za každý nesplněný úkol. Vedoucímu útvaru, který zabezpečil splnění všech rozhodujících úkolů za roční období a který se osobní iniciativou zasloužil o dosažení zvlášť příznivých výsledků v práci útvaru, a v případech, kdy převzal a zabezpečil mimořádné úkoly v průběhu roku, lze stanovenou odměnu zvýšit až o # * ročního základního platu, vedoucím pracovníkům útvaru lze k těmto odměnám poskytovat v odůvodněných případech i odměny za úkoly podle * , pokud byli k řešení úkolu přímo určeni ředitelem a pokud odměna za splnění úkolu není součástí odměny za vedení oddělení. Pracovníkům ústavu, kteří nejsou odměňováni podle části * a * , lze poskytovat odměny za úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů v požadovaném rozsahu a kvalitě. Objem prostředků pro tyto odměny určí ředitel ústavu, ZV ROH tuto částku schvaluje. Vedoucí oddělení na základě zhodnocení výsledků práce rozdělí částku na odměny na jednotlivé pracovníky. Přihlíží se tu zejména k výkonu pracovníka, samostatnosti a iniciativě, ke kvalitě a hospodárnosti práce, práci bez chyb a závad, k plnění termínů uložených úkolů. Odměny podle bodu * a se vyplácejí vždy do # a do # běžného roku, s výjimkou pracovníků manuálních, kde se vyplácejí měsíčně. Odměny za zvlášť úspěšné splnění významných pracovních úkolů, za mimořádné práce nebo za jiné výjimečné zásluhy, mimořádné odměny. Mimořádně úspěšné splnění významných, zejména státních úkolů, mimořádný prospěch pro společnost, výrazné zkrácení termínů. Úspěšné a iniciativní splnění mimořádných úkolů uložených v průběhu roku. Jiné výjimečné úkoly. Sem patří i odměny při významných životních a pracovních jubileích. Mimořádné odměny poskytuje ředitel ústavu na návrh vedoucího oddělení průběžně po celý rok. Na tyto odměny může být vyčleněno až # * ročního mzdového fondu bez osobních výdajů. Všechny návrhy musí být předloženy písemně a řádně zdůvodněny. Za hodnocení výsledků práce a přiznání odměn je u kategorie * odpovědný ředitel ÚR a řešitel, v kategorii * ředitel, vedoucí oddělení, ředitel a vedoucí oddělení. Tyto zásady nabývají účinnosti dnem # . Karel Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV. Úprava pracovní doby v # . Vláda ČSSR svým usnesením ze dne # stanovila podle odstavce # a zákoníku práce úpravu pracovní doby v roce # . Pracovní doba podle vyhlášky se v # upravuje tak, že pracovní dny jsou též soboty připadající na # březen, # duben, # květen, # září a # říjen. Délka pracovních směn výše uvedených se rovná délce směny stanovené v organizaci na pátek předcházející této směně. Úprava pracovní doby se vztahuje i na pracovníky, kteří mají s organizací sjednanou kratší pracovní dobu, v těchto případech bude směna v délce jejich úvazku, s výjimkou pracovníků, jimž je pracovní doba zkrácena na základě lékařského posudku. Přesun pracovního volna a pracovní doby v # . V # se přesouvá pracovní volno ze soboty # května na pondělí # května a pracovní doba z pondělí # května na sobotu # května. * Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český. Za správnost. Šindelková. Dodatek k zásadám o poskytování odměn. Objem prostředků na odměny se skládá z pohyblivé složky mzdových prostředků, základní kvóty, která je stanovena v rozpisu plánu práce a mzdových prostředků na každý rok Ústřední správou pracovišť ČSAV, PAM, dále pak z úspor na mzdovém fondu z nemocnosti, neplacených dovolených a z rezervy na mzdovém fondu. Částku určenou k rozdělení vypočte za příslušné období vedoucí THS. Tato částka se rozdělí následovně. Pro odměny podle oddílu * se vyčlení # * , pro odměny podle * se vyčlení # * , pro vědecké pracovníky a pracovníky vědeckotechnické # * , pro ostatní pracovníky # * . Podle této zásady se rozdělí fond odměn na jednotlivá oddělení. Objem prostředků připadajících na jednotlivá oddělení podléhá schválení ZV ROH ÚJČ. Vedoucí oddělení pak rozdělí schválenou částku podle ředitelem stanovených kritérií pracovníkům, odměny řádně zdůvodní a předloží řediteli Ústavu pro jazyk český ke schválení. Dosavadní zásady o poskytování odměn se pozměňují v tom, že odměny podle oddílu # a se budou vyplácet ročně, a to po # březnu, # červnu a # listopadu. Na mimořádné odměny, které uděluje na základě řádně zdůvodněných návrhů v průběhu roku ředitel ústavu, je utvořen fond vedoucího, který činí # * základního mzdového fondu, maximálně # * . V Praze dne # března. Karel Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV. Určeno všem vedoucím oddělení ÚJČ. Ve smyslu pokynů kádrového útvaru prezídia ČSAV připravuje vedení ústavu ve spolupráci s ZO KSČ program kádrové a personální práce ÚJČ na # . Součástí tohoto programu jsou i plány osobního rozvoje na * , které je třeba sestavit pro všechny vědecké, odborné i středoškolské administrativní pracovníky i vědecké aspiranty, nikoli pro elévy. Žádáme proto vedoucí oddělení, aby v souhlase se závěry komplexního hodnocení s jednotlivými pracovníky předložené plány sestavili a odevzdali je v dvojím vyhotovení do # září do sekretariátu ÚJČ * Křikavové. Pro informaci uvádíme, že v ústavu se budou jako formy zvyšování odborné a politické úrovně i nadále pořádat teoreticko-filozofickýceloústavní seminář pro vědecké i odborné pracovníky, teoreticko-metodologickýseminář pro pracovníky ve vědecké výchově, vede ředitel ÚJČ, odborné semináře v jednotlivých odděleních, politické a ekonomické vzdělávání ZV ROH. K těmto formám lze zařadit i přípravu doktorátu filozofie, kandidátské a doktorské disertační práce, návštěva seminářů pořádaných FFUK, institucemi, jiné doplnění nebo rozšíření odborné kvalifikace a speciální kursy i pro středoškoláky, účelová školení, instruktáže a krátkodobé odborné kursy i pro středoškoláky, speciální studium cizích jazyků v rámci ČSAV, v jazykové škole, řízení individuálního studia, lze zahrnout studium politické literatury s cílem doplnit si politické znalosti nebo rozpracovat či objasnit určitý ideologický problém studiem odborné literatury s cílem rozmnožit si odborné znalosti. Do forem získávání praktických zkušeností se uvádí výkon politických a veřejných funkcí v různých orgánech, politická a odborná lektorská činnost v rámci ROH, stáže a studijní pobyty, aktivní činnosti ve vědeckých společnostech, redakčních radách časopisů, aktivní odborná, poradenská, expertizní a publikační činnost. Účastníky dalších forem politického vzdělání jako je VUML, cykly přednášek OV KSČ, jakož i cyklické průpravy organizované prezídiem ČSAV, stanoví vedení ústavu ve spolupráci s ZO KSČ. Jednotlivé formy odborné a politické průpravy není vhodné u náročnějších forem, jakými jsou příprava * , příliš kumulovat. Karel Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV. Určeno odpovědným řešitelům dílčích úkolů státního plánu a vedoucím některých oddělení ÚJČ. Věc. Příprava průběžných oponentur. Ve smyslu prováděcích pokynů pro oponentní řízení úkolů zařazených do státního programu základního výzkumu má proběhnout v # , průběžná oponentura hlavního úkolu Struktura a vývoj češtiny na pozadí slovanských jazyků, jíž má předcházet oponentura úkolů dílčích. Obracíme se proto na Vás jako na odpovědného řešitele, řešitelku dílčího úkolu, abyste za eventuální spolupráce s vedoucím Vašeho oddělení za uvedený úkol vypracoval, vypracovala stručnou podkladovou zprávu o dosažených výsledcích. Řešitelé dílčích úkolů v zastoupení Hůrková, Daneš, Kuchař, Němec, Knappová, Sochová začlení do souhrnné zprávy za dílčí úkol i zprávy řešitelů z vysokoškolských pracovišť, které dostanou po # dubnu. Podklady pro průběžné oponentní řízení tvoří zpráva o výsledcích, v níž bude shrnuto období od počátku dodneška, osnova viz níže, ve formě přílohy ke zprávě výběrový bibliografický přehled publikovaných v tisku jsoucích výsledků, další materiály. Osnova zprávy. Číslo a název dílčího úkolu. Jméno řešitele, externích řešitelů a řešitelská pracoviště. Kontrolovatelné etapy a termíny řešení na * , s přihlédnutím k znění schválenému v úkolu. Stručný a výstižný popis dosažených výsledků, porovnání výsledků s cíli a etapami a komentář k odchylkám v plnění plánů. Návrhy na další postup. Návrh na využití dílčích výsledků ve společenské praxi. Zprávu spolu s přílohou je třeba odevzdat # , # exempláře jsou pro oponenty, nejdéle do # dubna. S oponenturou dílčích úkolů se předběžně počítá v týdnu od # května. Vyřizuje. Knappová. Karel Horálek, ředitel. Všem vedoucím oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV. Žádáme vedoucí, aby zjistili ve svém oddělení u všech pracovníků: Zkušenosti z působení kádrů ústavu na školách, v pedagogické a výzkumné činnosti, z práce v komisích pro státní zkoušky a rigorosní zkoušky, ze spolupráce v oblasti diplomových prací, z práce vědeckých sil, z řad posluchačů nejvyšších ročníků vysokých škol, na pracovištích ústavu, ze studijních pobytů absolventů vysokých škol na pracovištích ústavu, podle výběru na vysokých školách, z účasti na organizaci a vyhodnocení studentské, vědecké a odborné činnosti a v soutěži o nejlepší studentskou vědeckou práci. Zkušenosti ze spolupráce vědeckopedagogických * a pracovníků vysokých škol při řešení výzkumných úloh na pracovištích Ústavu ČSAV a ve Vědecké radě ústavu. Zkušenosti ze spolupráce s vysokými školami při tvorbě vysokoškolských učebnic a příruček. Zároveň s písemnou zprávou podejte návrhy zásad a opatření na prohloubení spolupráce mezi pracovišti ČSAV a vysokými školami, orientované podle předchozích bodů, a to do # září do sekretariátu ústavu. * Kuchař, zástupce ředitele Ústavu pro jazyk český. Určeno vedoucím oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV. Žádám vedoucí oddělení, aby do # června odevzdali do sekretariátu ÚJČ návrh plánu vědeckých styků se zahraničím na rok # . V návrhu uveďte jméno pracovníka, zemi, do které ho hodláte vyslat, délku pobytu, přibližné datum odjezdu. Ve zdůvodnění návrhu stručně uveďte, jde- li o reciprocitu, konferenci, nebo jinou akci. Na pozvání významných pracovníků byl ÚJČ přidělen limit v délce # dní. Pro vyslání do kapitalistických států byl pro náš ústav vyčleněn devizový limit v délce # dní. Navrhněte jen nejdůležitější akci příštího roku. Připomínám, že ke každé návštěvě zahraničního hosta musí být předem dán souhlas ředitele ústavu. Pokud jde o zahraniční hosty a není možnost z provozních důvodů včas získat souhlas ředitele ústavu, je třeba ihned ohlásit tuto návštěvu pracovníkům pověřeným organizací styků se zahraničím, Jelenová nebo Roudný. Karel Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV. Určeno vedoucím všech oddělení ÚJČ. Žádáme vedoucí všech oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV, aby na základě přiložené nomenklatury funkcí a jejich pracovních charakteristik, které v ČSAV vcházejí v platnost od # , předložili, nejlépe po projednání s úsekovými důvěrníky, vedení ústavu návrhy na zařazení pracovníků svých oddělení do uvedených funkcí, a to spolu s návrhem na výši platu. V předloženém návrhu je třeba uvést všechny pracovníky, i když třeba zůstávají ve stejné kategorii a plat se jim nezvyšuje, a u každého z nich uvést dosavadní zařazení a plat a navrhované zařazení a plat, do závorky sumu, o kterou se plat zvyšuje ( Eva Dvořáková, * pracovnice, odborná pracovnice) . Kritérium pro zařazování do vyšších kategorií jsou. Kvalifikační předpoklady a praxe. Pracovní výsledky. Politická angažovanost. Pracovníky, kteří jsou navrhováni k zařazení do kategorie vědeckotechnických pracovníků, uveďte ve zvláštní příloze. Vedle dosavadního zařazení a platu u nich napište stručné zdůvodnění pro přeřazení, stačí půl stránky, které bude předloženo atestační komisi * jazykovědu k předběžnému projednání, přesné pokyny pro úpravu definitivních návrhů předkládaných atestační komisi ČSAV budou včas dodány. Platové úpravy se týkají pouze stálých pracovníků ústavu, nikoliv tedy aspirantů a elévů ani pracovníků zaměstnaných dočasně, zástup za mateřskou dovolenou. K navrhované úpravě lze v rámci jednoho oddělení použít v průměru # Kčs na vědeckého pracovníka a # Kčs na odborného pracovníka. Návrhy na zařazení pracovníků a platové úpravy odevzdejte vedení ústavu, * Křikavové nejpozději do # , kdy budou postoupeny k projednání mzdové komisi ZV ROH. Miloslava Knappová, vědecká tajemnice ÚJČ. Vedoucím všech oddělení a útvarů ÚJČ. Věc. Návrhy na odměny. Ústřední hospodářská správa pracovišť zvýšila po několikeré urgenci ředitelství kvótu na odměny pro rok # . Prosím proto všechny vedoucí, aby do # prosince podali náležitě zdůvodněné návrhy na odměnu pro jednotlivé pracovníky oddělení, a to za ukončené práce nebo ukončené etapy práce, za zásluhy o úspěšné plnění úkolů oddělení, za mimořádné úkoly nebo pracovní výkony. Návrhy prosím odstupňujte podle míry zásluh, konkrétní částky není nutné uvádět, a přihlédněte také k odměnám vyplaceným již v průběhu roku. Instrukce pro zpracování monografie o českém slovese. Cílem je zpracování daného problému v rámci příprav NVMČ. Součástí zpracování bude základní, typická, reprezentativní exemplifikace. Práce musí reagovat na základní teoretické materiály přípravy NVMČ, a to zejména: Vycházet z programových statí * Horálka, Vědecká mluvnice spisovné češtiny, materiály ze semináře pro přípravu nové Vědecké mluvnice češtiny, Praha # , a Základy české mluvnice, Prolegomena, materiály pro přípravu nové Vědecké mluvnice spisovné češtiny, Praha # , s přihlédnutím k oběma jako celku. Vycházet ze základního schématu struktury NVMČ, viz zápis z porady ze dne # konané v Brně. K tomu viz Novák, K nové vědecké mluvnici spisovné češtiny, materiály pro přípravu Nové vědecké mluvnice spisovné češtiny, Praha # , a Vědecká synchronní mluvnice spisovné češtiny, základní koncepce a problémy, Praha # . Viz též Teoretické základy synchronní mluvnice spisovné češtiny, SaS # . Vycházet z výsledků, přehledů probádanosti, pokud jsou k dispozici, v podobě * jsou uloženy v ÚJČ ČSAV u * Kořenského. Respektovat základní literaturu o daném problému, zejména monografie a nejvýznamnější časopisecké statě. Bude třeba přihlédnout k tomu, které jevy jsou produktivní v nejširším slova smyslu. Pokud jde o formální morfologii, je třeba zjišťovat, které vzory časování projevují aktivitu, přitahují k sobě jednotky zařazené u vzorů jiných. Co se týče morfologických kategorií slovesa, je třeba systematicky sledovat diference ve funkčním zatížení jednotlivých prostředků v syntaktických strukturách. Obsahem práce by měla být detailní a zdůvodněná prezentace řešení. Určeno všem pracovníkům Ústavu pro jazyk český ČSAV. Věc. Plánované kursy pořádané Ústřední správou pracovišť ČSAV. Ve školním roce # ve smyslu usnesení ČSSR ze dne # a usnesení zasedání prezídia ČSAV ze dne # o vyučování ruštině a cizím jazykům bude jako v minulých letech organizována jazyková příprava v podnikovém vzdělávání výkonného aparátu prezídia ČSAV. Pracovníky lze přihlásit do kursů ruštiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny, a to do # stupňů, začátečník, mírně pokročilý, pokročilý a konverzace, případně do speciálně tematicky zaměřených kursů. U pracovníků, kteří kursy již navštěvovali, je nutno uvést den pořádání kursu v minulém roce a jméno učitele, který kroužek vedl. Zápisné je stanoveno na # Kčs, uhradit do konce září. Hromadné přihlášky z jednotlivých oddělení odevzdejte do # srpna do sekretariátu. Ředitelství Ústavu pro jazyk český ČSAV. Určeno všem pracovníkům ÚJČ. Ředitelství Ústavu pro jazyk český ČSAV ve smyslu pokynů generálního sekretáře ČSAV z # a z # důrazně upozorňuje všechny pracovníky ústavu, že je třeba odstranit veškeré dosud existující nedostatky ve využívání pracovní doby, jako je nedodržování stanovené pracovní doby, vyřizování osobních záležitostí v úřadech a institucích v pracovní době. Za dodržování pracovní kázně jsou odpovědni vedoucí pracovníci, kteří mají využívání pracovní doby a pracovní kázně věnovat ve svých odděleních potřebnou pozornost. Při kontrole dodržování pracovní kázně a při jejím dalším prohlubování a rozvíjení mají významný úkol i odborové orgány, které mají v nejužší součinnosti s vedoucími pracovníky vést zaměstnance k socialistickému poměru k práci. Při závažném nebo opětovném porušování pracovní kázně lze podle zákoníku práce uložit jako výchovný prostředek některé z kárných opatření jakými jsou důtka, snížení, odnětí prémií či odměn na dobu až tří měsíců, nebo snížení základního platu až o # * na dobu až tří měsíců. Karel Horálek, ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV. Vydává ředitelství ÚJČ. Určeno všem pracovníkům ÚJČ. Upozorňujeme, že v měsíčních pracovních výkazech je třeba uvádět názvy a čísla výzkumných úkolů ÚJČ ČSAV schválených na # . Jejich přehled byl oznámen vedoucím jednotlivých oddělení ÚJČ již na zasedání Ústavní rady ÚJČ, viz příloha k zápisu, pro informaci jej znovu opakujeme. Úkoly státního programu základního výzkumu. Systematický popis současného spisovného jazyka. Výzkum fonické stránky. Výzkum slovní zásoby. Výzkum gramatické stavby. Kvantitativní výzkum. Teorie jazyka, jazykové kultury a jazykových stylů. Výzkum nespisovných útvarů českého jazyka. Výzkum vývoje českého jazyka. Výzkum slovní zásoby. Výzkum vlastních jmen a názvů. Výzkum gramatické stavby. Konfrontace češtiny se slovenštinou. Principy marxistické jazykovědy a kritika koncepcí v jazykovědě. Státní program technického rozvoje. Akustická struktura umělé a přirozené řeči z hlediska komunikace. Ústavní úkoly. Výzkum fyziologické činnosti mluvidel při fonaci. Lingvistická bibliografie. Pojmosloví a terminologický slovník lingvistický. Pod čísla jednotlivých úkolů se píší rovněž veškeré pomocné práce, opisování, příprava materiálu, doplňování archívu přispívající k plnění úkolu a dále i činnost popularizující, výsledky dosažené při plnění úkolu nebo s ním tematicky souvisící. Do režie se zapisuje pouze dovolená, státní svátky, školení a schůze, úprava pracoviště, stěhování. Ostatní činnost pracoviště je určena pro činnost redakční, zahraniční pobyty na dlouhodobých stážích delší než měsíc, služby poskytované jiným pracovištím, oponentské posudky, konsultace, vyžádané expertízy. Miloslava Knappová, vědecká tajemnice ÚJČ ČSAV. Všem vedoucím oddělení ÚJČ, včetně oddělení v Brně a hospodářskosprávního útvaru. Ředitelství Ústavu pro jazyk český ČSAV žádá ve smyslu pokynů referátu a personální práce společenských věd ČSAV všechny vedoucí, aby do # odevzdali * Matějkové v sekretariátě jmenný seznam všech pracovníků oddělení, včetně osoby vedoucího, kteří externě spolupracují s jinou organizací. V seznamu bude uvedeno. Jméno pracovníka. Instituce, s kterou pracovník externě spolupracuje. O jakou spolupráci jde. Rozsah spolupráce, nejlépe v hodinách. Termín, odkdy dokdy je spolupráce sjednána. Pro uzavření nové externí spolupráce musí mít nadále každý pracovník ÚJČ písemný souhlas svého vedoucího, který bude zodpovídat za to, že externí spolupráce pracovníka nenaruší jeho práci na plánovaných úkolech v oddělení. Tento písemný souhlas s uzavřenou smlouvou a jejími dvěma kopiemi navíc předloží pracovník ředitelství ÚJČ k potvrzení. Ředitelství si ponechá kopii v osobních spisech pracovníka, druhou odešle kádrovému referátu ČSAV. Miloslava Knappová, vědecká tajemnice. Praha. Určeno vedoucím oddělení ÚJČ. Věc. Ustavení oddělení matematické lingvistiky a fonetiky. Sděluji, že ke dni # listopadu ustavuje se souhlasem předsedy ČSAV akademika Kožešníka oddělení matematické lingvistiky a fonetiky, a to organizačním spojením dosavadního oddělení matematické a fonetické laboratoře ÚJČ. O činnosti oddělení matematické lingvistiky za # pololetí. Plnění plánu výzkumných prací a výsledků vědeckoorganizační činnosti. Plnění výzkumných úkolů plánovaných na * . Lexikální a gramatická analýza současné psané a mluvené češtiny z hlediska kvantitativního. Bylo dosaženo etapy plánované na # pololetí, pokračovalo se v soustavném sběru materiálu z textů stylu publicistického, a to takto. Bylo vybráno celkem # textů z denního tisku a periodik různého typu se zřetelem k základním publicistickým žánrům, ve výběrech po # slov byla provedena analýza morfologická na # textech a syntaktická na # textech. Výsledky obou analýz byly zrevidovány vždy ve # cyklech u každého textu. V současné době jsou připraveny k děrování texty * . V mechanografické laboratoři ÚJČ bylo dosud naděrováno # textů, ve výpočetním středisku ÚTZCHT v Suchdole byl na samočinném počítači proveden výpis ze # textů a provedena jejich revize rovněž ve dvou cyklech. Na úkolu se podílejí všichni pracovníci oddělení v různé míře podle jejich odborných předpokladů. Ústavní úkoly. Kvantitativní analýza RKZ. Práce na úkolu byla z rozhodnutí ředitelství pozastavena. Pracovní doba, s níž se počítalo na tento úkol, byla přesunuta na úkol * . Bibliografie kvantitativní lingvistiky. Byla provedena korektura za rok # , bibliografie vyšla tiskem. O pokračování ve vydávání této bibliografie nebylo zatím oficiálně rozhodnuto. Ostatní vědecká a vědeckoorganizační činnost. * Těšitelová pokračovala v monografickém zpracování problematiky aplikace statistických metod v gramatice, výběr materiálu ke studiu kategorií morfologických. Na základě přednášek, které měla v letním semestru v kursu matematické lingvistiky na Filosofické fakultě KU v Praze, pořídila Úvod do kvantitativní lingvistiky, rukopisná práce. Práce redakční. Na základě rozhodnutí ředitele ústavu byl * Kraus jmenován výkonným redaktorem připravované lingvistické encyklopedie. * Těšitelová pracovala jako výkonná redaktorka časopisu Slovo a slovesnost. Vyšlo číslo # ročníku # , imprimováno bylo číslo # , do tisku odevzdán rukopis čísla # . * Těšitelová vede sekci matematické lingvistiky při jazykovědném sdružení ČSAV, v níž byly pořádány celkem pravidelně asi v měsíčním intervalu přednášky referentů domácích a zahraničních. V oddělení matematické lingvistiky byli na studijním pobytu zahraniční pracovníci z Vietnamské demokratické republiky a z Francie, celkem # týdnů. Tyto pobyty byly velmi náročné na čas pracovníků oddělení, zejména * Krause. * Těšitelová přednášela v letním semestru o kvantitativní lingvistice v postgraduálním kursu matematické lingvistiky pořádaném Filosofickou fakultou KU v Praze. * Kraus referoval o sovětské stylistice na okraj knih * Kožinové v rámci kroužku Přátel sovětské vědy při Filosofické fakultě KU v Praze. * Uhlířová vypracovala oponentní posudek úkolu Rovinné vlastnosti větných struktur a * Kraus úkolu Racionalizace vědeckého jazyka, oba posudky pro Filosofickou fakultu KU v Praze. * Těšitelová ukončila s prospěchem výborným první rok studia na Večerní univerzitě marxismu-leninismupři MV KSČ v Praze, * Kraus se účastnil školení marxismu-leninismupořádaného OV KSČ v Praze. Kulturně politická, ediční a vědeckopopularizační činnost. * Kraus přednesl přednášky o jazykovědě pro informatiky jednak v rámci vědeckotechnické společnosti, jednak v rámci školení pracovníků hutnictví UTRIN. * Těšitelová připravila pro rozhlas do Magazínu češtiny příspěvek Čeština a matematika, vysíláno # , * Uhlířová přednášela o významové výstavbě výpovědi pro pracovníky v nakladatelství Svoboda. Marie Těšitelová, vedoucí oddělení. V Praze. Dne # června. Zpráva o dílčím úkolu pro oponentní řízení. Kvantitativní výzkum současné spisovné češtiny. Marie Těšitelová. Ústav pro jazyk český ČSAV, Praha, Letenská # . Byla vypracována koncepce dílčího úkolu, který záleží v soustavné kvantitativní analýze lexikální a gramatické současné psané a mluvené spisovné češtiny. Korpus byl experimentálně stanoven na # slov získaných z textů, každý o rozsahu # slov, reprezentujících jazyk funkčních stylů, publicistického, naučného, administrativního, uměleckého a hovorového, ve formě psané # textů a mluvené # textů. Jednotlivé funkční styly jsou uvedeny v tom pořadí, v jakém je jejich jazyk zpracováván. Bylo stanoveno * vzhledem k zpracovanosti jazyka, jednotlivých stylů z hlediska kvantitativního, jednak i vzhledem k jejich významu pro naši společnost v době velkého rozvoje masových komunikačních prostředků a období vědeckotechnické revoluce, velkého rozvoje věcného stylu. V * byly provedeny jisté modifikace a doplňky, zejména ve výběru materiálu, aby se výsledků výzkumu mohlo plně využít pro potřeby připravované Vědecké mluvnice češtiny a aby se při vyhodnocování a interpretaci dosažených výsledků zajistila co největší možnost srovnání a posouzení i vývoje jazyka jednotlivých stylů. Tak byl zpracován text * Šaldy, esejisty, * Čapka, novináře, při definitivním zpracování jazyka publicistiky bude se přihlížet i k jazyku publicistické práce * Nejedlého a * Fučíka. Výsledků kvantitativního výzkumu bude jednak využito pro potřeby Vědecké mluvnice češtiny, jednak bude zpracován samostatně, a to takto, monograficky podle jednotlivých funkčních stylů, jako celek kvantitativní charakteristiky lexikální a gramatické současné psané a mluvené spisovné češtiny. Dílčí výsledky jsou uváděny do praxe ve formě seminářů, konzultací, expertiz, článků a přednášek. Zpracovávání materiálu se provádí na samočinném počítači Tesla v akademických výpočetních střediscích ÚTZCHT na Suchdole a ÚFPL v Cukrovarnické ulici. Vstup na děrných štítcích zajišťovala do # mechanografická laboratoř ÚJČ a po jejím začlenění do oddělení matematické lingvistiky je tento článek zajišťován vlastními prostředky i vlastními silami. Až dosud byl sebrán materiál textů stylu publicistického, # textů, # slov, uložen na magnetickou pásku. Podle připravených programů se provádějí na počítači výpisy jednotlivých zakódovaných jazykových jevů. Byla zahájena jejich postupná interpretace, zpracování z hlediska lingvistického, statistického. Zároveň probíhá sběr materiálu textů odborných, # textů, # slov, v poslední době zpomaleným tempem vzhledem k soustředění na zpracování výsledků analýzy publicistických textů. Dosud bylo zpracováno asi # předpokládaných textů, přednostně byly vybrány texty z oblasti společenských věd. Svou teoretickou fundovaností a šíří záběrů sledovaných jevů jak v oblasti lexikální, tak zejména gramatické, morfologické a syntaktické zaujímá kvantitativní výzkum českého jazyka přední místo ve světovém měřítku. V oblasti socialistických zemí jsou analogické výzkumy prováděny zejména v Sovětském svazu a Polsku. Také položením důrazu především na analýzu jazyka publicistiky a naučného stylu řadí se kvantitativní výzkum k současné světové linii v oblasti kvantitativní lingvistiky. Vedle prací sovětských a polských vznikají analogické práce ve Švédsku, NSR. Po celé období se pracovalo zhruba podle plánovaných etap. Menší odchylky byly způsobeny většinou nedostatkem strojového času a některými technickými problémy spojenými s automatickým zpracováváním jazykového materiálu. Dosud je v této oblasti u nás málo zkušeností. Při řešení daného problému se ukázaly velmi plodnými mezinárodní spolupráce, zejména se Sovětským svazem, zvláště s akademickým pracovištěm v Kijevě, dále s Polskem, s Katedrou obecné jazykovědy univerzity ve Varšavě a s Matematickým ústavem BAV, v tomto případě šlo většinou o přejímání našich postupů. Perspektivně bude užitečné tyto spolupráce prohloubit a rozšířit. V # bude dokončena interpretace kvantitativních dat stylu publicistického, bude dokončeno statistické zpracování jazyka stylu naučného a bude provedena statistická analýza jazyka stylu administrativního. Zcela bude taky zpracován jazyk věcného stylu. Přistoupí se ke sběru a zpracovávání jazyka stylu uměleckého a hovorového. Koncem pětiletky by měla být v podstatě dokončena statistická analýza současné spisovné češtiny v dané koncepci. Závěr průběžného oponentského řízení hlavního úkolu státního programu badatelského výzkumu Český jazyk jako nositel české národní kultury v socialistické společnosti a v historickém vývoji. Po vyslechnutí zprávy koordinátora úkolu a oponentských posudků probíhala živá diskuse, která vyústila v tyto závěry. Pojetí hlavního úkolu jako celku, pokud tu lze o celku vůbec mluvit, prozatím jde spíše o soubor dílčích úkolů, tak, jak bylo schváleno při přípravě pětiletého plánu, je správné, odpovídá současnému stavu vědeckého poznání českého jazyka i aktuálním potřebám české socialistické společnosti. Kladně bylo oceněno, že tato koncepce není strnulá, nýbrž dostatečně pružná, aby dovolila vnést do ní změny reagující na aktuální společenské potřeby. Mohla být proto pohotově uvedena v soulad se závěry Celostátního semináře jazykovědců komunistů z # května, které zdůraznily nezbytnost soustředění jednotlivých badatelských týmů na základní bohemistické úkoly, zejména na zpracování vědecké mluvnice češtiny a na prohloubení teoretického základu z hlediska marxisticky fundované jazykovědné teorie a metodologie. Plnění hlavního úkolu jako celku probíhá úspěšně podle stanoveného plánu. V převážné většině byly dobře plněny i kontrolovatelné etapy a termíny jednotlivých dílčích úkolů, z nichž některé prošly loňského roku úspěšným oponentním řízením, některé případy opožděného plnění jsou zdůvodněny objektivními příčinami, úmrtí, dlouhodobá onemocnění, pověření jinými funkcemi vyšším orgánem, a dá se předpokládat, že do konce pětiletky bude zpoždění odstraněno. Řešení jednotlivých úkolů i hlavního úkolu jako celku odpovídá současnému stavu vědy. Pokud jde o úroveň koordinace a skloubení dílčích úkolů k dosažení cílů hlavního úkolu, bylo právem konstatováno, že se zatím plně nepodařilo dosáhnout optimální koordinace jednotlivých řešitelů a koncentrace celé práce. Vyplývá to především z toho, že do plánu je zapojeno značné množství pracovišť, dílčí úkoly jsou mnohotvaré a různorodé a řešitelé ne vždy ochotni podřídit osobní zájem, individuální pojetí zájmu celku, celkové koncepci. Je nabíledni, že se v jinak chvályhodné snaze o to, aby hlavní úkol zahrnul výzkum všech složek českého národního jazyka, a to z různých aspektů, zašlo příliš daleko a do hlavního úkolu badatelského plánu začlenilo nadměrné množství dílčích úkolů, ztěžující žádoucí koordinaci a soustředění. I když v poslední době bylo ze strany vedení hlavního pracoviště vyvinuto značné úsilí o to, aby se práce na jednotlivých dílčích úkolech více koncentrovala, nejsou výsledky zcela uspokojivé. To se týká především rozsáhlého a vnitřně bohatě členěného dílčího úkolu Výzkum současného spisovného jazyka, zejména v jeho složce gramatické. V rámci této pětiletky * nedoporučuje rušit, přesouvat ze * plánu do plánů ústavních, resortních plánované dílčí úkoly a podúkoly, pokud jsou tyto úkoly personálně zajištěny a jejich řešení je vědecky přínosné. Jistých úprav bude zapotřebí především na úkol * , kde konkretizace cíle, urychlené zpracování Velké mluvnice spisovné češtiny, jejíž nedostatek se naléhavě pociťuje v široké veřejnosti, si již v tomto roce vyžádala modifikace. Doporučuje se proto vzhledem k tomu, že toto oponentní řízení hlavního úkolu se nemohlo zabývat daným dílčím úkolem do té hloubky, uspořádat co nejdříve průběžné oponentní řízení o tomto dílčím * . Větší konkretizace je žádoucí i u politicky velmi důležitého dílčího úkolu Konfrontační studium češtiny a slovenštiny, u něhož je rovněž žádoucí realizovat průběžné oponentní řízení. Pro příští pětiletku je třeba ze současné situace vyvodit poučení a velmi pečlivě zvažovat zejména každý přihlášený individuální nebo skupinový úkol, nakolik dává předpoklady pro to, aby byl zařazen do státního plánu. Se vším důrazem je rovněž třeba prosazovat zásadu, že individuální zájmy jednotlivých řešitelů je třeba podřídit zájmu celku. Vlastní teoretický výtěžek tříletého výzkumu českého národního jazyka je velmi cenný, a to na všech úsecích, na nichž byla výzkumná práce soustředěna. Důležité je, že se v # začalo v ÚJČ ve větší míře s rozpracováním teoretických problémů. Dosažené výsledky tohoto hlavního úkolu jsou průběžně využívány, a to nejen v rámci vědního oboru samého, ale i v měřítku mezinárodním, zvláště v slavistice. Jsou nezbytným podkladem pro teorii i praxi jazykové výchovy a výuky, pro každodenní praktickou péči o jazykovou kulturu. Přinášejí podněty i mnoha oborům nelingvistickým, společenským i technickým, historii, archeologii, literární vědě, geografii a geologii, kartografii, etnografii i folkloristice, automatizaci, teorii informace. Ještě větší uplatnění než dosud by měly najít v hromadných sdělovacích prostředcích jako nástrojích řízení aktivní znalosti spisovné češtiny a kultury, vyjadřování vůbec. Přestože hlavní úkol má povýtce charakter národní, využívá příkladně mezinárodní spolupráce. Práce na většině jeho úkolů dílčích se řeší v souladu s činností a plány příslušných komisí Mezinárodního komitétu slavistů. Spolupráce s MKS se týká výzkumu teorie jazyka a jazykových stylů, výzkumu současného spisovného jazyka, výzkumu nářečního, přípravy Slovanského jazykového atlasu a Slovníku slovanské onomastické terminologie. I mimo rámec MKS má daný hlavní úkol poměrně bohatou mezinárodní spolupráci, především se zeměmi RVHP. Týká se jednak obecné teorie a metodologie jazykovědné, jednak konfrontačního výzkumu. S plánovanými prostředky bylo hospodařeno rozvážně a účelně. Navrhuje se proto, aby jednotlivým řešitelům tohoto hlavního úkolu bylo uděleno absolutorium a aby jim, pokud se tak již nestalo, byly uděleny prémie za splněné části plánovaných úkolů, s přihlédnutím k celkové intenzitě práce a kvalitě jejich výsledků. Zpráva o činnosti oddělení matematické lingvistiky za # . Plnění plánu výzkumných prací a výsledků vědeckoorganizační činnosti. Lexikální a gramatická analýza současné psané a mluvené spisovné češtiny z hlediska kvantitativního. Podle plánu byly pořízeny výpisy slovních druhů a frekvenční slovník z korpusu textů publicistických, # slov. Byla zahájena interpretace získaných dat s kritickým rozborem dosavadních výsledků a studiem příslušné literatury, zejména pokud jde o sloveso. Přednostně byla zpracována frekvence slovesa býti, zvláště ve funkci spony, slovesa míti a sloves modálních. Ze slovesných tvarů a jejich kategorií zpracovávala se zejména frekvence tvarů pasívních, složených a zvratných. Do konečné podoby se zpracovával Frekvenční slovník současné české publicistiky, seznam abecední a frekvenční. Podle plánu pokračoval sběr materiálu z textů stylu naučného, výběr textů, morfologická, syntaktická a lexikální analýza, zakódování příslušných dat, ukládání dat na děrné štítky a zpracovávání na samočinném počítači. Byl dokončen sběr materiálu z odborných textů psaných, # textů, # slov, dokončuje se sběr materiálu z odborných textů mluvených, # textů, # slov. Korpus naučných textů o rozsahu # slov se postupně připravuje k strojovému zpracovávání, jako tomu bylo u textů publicistických. Pro potřeby připravované Vědecké mluvnice češtiny, pro niž lze využít i uvedených výsledků kvantitativní analýzy textů publicistických a naučných, byly mimo jiné vykonány zejména tyto práce. Byl doplněn elaborát o stavu zpracovanosti českého jazyka z hlediska kvantitativního. Byl vypracován kritický přehled bádání o vztahu rytmu a slovosledu prací o postavení příklonek. Hlubší pozornost byla věnována literatuře fonologické. Byl vypracován elaborát o kognitivních složkách v jazyce. Pořízen byl návrh na třídění bibliografických záznamů z matematické a aplikované lingvistiky. Navázána byla spolupráce s fonetickou laboratoří, pokud jde zejména o výzkum souhláskových skupin a morfematickou analýzu. Ústavní úkoly bibliografie. Pracovníci oddělení pokračovali ve spolupráci při shromažďování materiálu pro anotovanou bibliografii bohemistiky a bibliografického výběru světové lingvistiky, bylo zpracováno celkem # bibliografických záznamů. Ve spojení s touto prací se pokračovalo ve shromažďování materiálu pro bibliografii kvantitativní lingvistiky. Plán byl plněn celkem rovnoměrně. Některé posuny v něm byly provedeny jednak vzhledem k některým potřebám Vědecké mluvnice češtiny, * výše, jednak z technických důvodů ( poruchy na počítači ÚTZCHT na Suchdole, nevhodné umístění děrnoštítkové soupravy v budově na Spořilově) . Také subjektivní činitelé, nemoc pracovníků i nemoc v rodině, se tu někdy nepříznivě projevili. Uplatnění výsledků vědecké práce. Kromě využití výsledků kvantitativní analýzy pro Vědeckou mluvnici češtiny je třeba zdůraznit význam hlubší znalosti jazyka publicistiky i odborné literatury pro studium současné češtiny psané i mluvené, pro studium jazyka v období vědeckotechnické revoluce, pro informatiku. V neposlední řadě jsou to i zkušenosti s využitím počítačů při zpracovávání jazykového materiálu, zejména se zřetelem k ekonomii těchto prací. Pracovníci oddělení matematické lingvistiky publikovali nebo připravili k publikování jednak stati původní, jednak větší počet recenzí a zpráv, a to nejen z oblasti matematické lingvistiky, ale i v širším záběru lingvistickém a interdisciplinárním, zejména sociolingvistickém a psycholingvistickém. Práce a stati původní. * Kraus, Mládež a komunikace, Impuls, časopis pro teorii a praxi SSM. Pracovníci oddělení poskytují průběžně expertizy týkající se kvantitativní lingvistiky a jejích výsledků, zejména v oblasti bohemistiky. Tak byly poskytnuty expertizy Psychiatrickému ústavu v Bohnicích, informatikům, časopisu ABC. Rozbor a zhodnocení styků. Práce s kádry, výchova vědeckých pracovníků, spolupráce s vysokými školami. Oddělení matematické lingvistiky má jen # externího aspiranta, * Confortiová, asistentka Vysoké školy ekonomické, # pracovníka zařazeného do vědecké přípravy, * Králík, matematik, a # pracovníka na studijním pobytu, * Vlková. Školitelkou všech uvedených pracovníků je * Těšitelová. Všichni tři pracovníci pokračovali úspěšně ve studiu i v odborné a vědecké práci. * Confortiová pracovala s pílí pro ni příslovečnou na kandidátské dizertační práci, * Králík se soustředil zejména na vypracování * kapitoly připravované kandidátské dizertační práce Pravděpodobnostní axiomatika pro lingvistické aplikace a absolvoval kurs o moderních způsobech pořizování vstupních dat pro počítače, Česká socialistická akademie. * Vlková se vedle studia zapracovávala do hlavního úkolu oddělení. * Nebeská byla navržena na zařazení do vědecké výchovy. * Jiroutová dokončila prvý ročník dvouletého kursu ke zvyšování kvalifikace v práci na děrnoštítkových strojích a pokračuje v ročníku druhém, kurs pořádá Česká socialistická akademie. Pokračovalo se v odborných seminářích oddělení matematické lingvistiky, a to v pravidelném měsíčním intervalu a za účasti mimoústavních zájemců z vysokých škol i jiných ústavů. Bylo předneseno celkem # referátů, z toho # pracovníky oddělení. Pracovníci oddělení se účastnili vědeckého semináře pořádaného v ÚJČ. * Těšitelová tam přednesla dne # února referát na téma Ke kvantifikaci jazykových jevů. * Králík a * Vlková se účastní semináře pořádaného pro mladé pracovníky v ÚJČ. Sympozia o jazykové kultuře, které se konalo ve dnech # * # června v Liblicích zúčastnil se * Kraus a přednesl tam referát na téma Historická a sociální hlediska kultury jazykových projevů. * Jelenová se sympozia zúčastnila jako referentka pro zahraniční styky v ÚJČ. * Uhlířová se zúčastnila sympozia v Brně ve dnech # * # září a přednesla diskusní příspěvek k problému emociality v rovině aktuálního členění a konference o aktuálním členění v bulharštině ve dnech # * # listopadu v Sofii a přednesla referát o vyjadřování aktuálního členění v bulharštině v porovnání s češtinou. * Kraus se účastní práce v komisi pro interdisciplinární vztahy * sdělovacími soustavami při Ústavu teorie a dějin umění. Pro vědecké kolegium jazykovědy vypracoval referát na téma Interdisciplinárnost jazykovědy. V rámci spolupráce s vysokými školami vypracovala * Těšitelová posudek rigorózní práce Stanislavy Hřebíčkové, Preponovaný adjektivní a participiální rozšířený atribut v německém odborném textu pro katedru anglistiky a germanistiky Filozofické fakulty KU v Praze. Kulturně politická, ediční a vědeckopopularizační činnost. * Těšitelová pracovala jako výkonná redaktorka časopisu Slovo a slovesnost. Vyšlo číslo # ročníku # v rozsahu # stran, v tisku je číslo # ročníku, asi # * . Jako členka redakce Prague studies in mathematical linguistics posoudila značnou část rukopisů svazku z * a provedla část korektury svazku o * . * Kraus pracoval jako tajemník PSML. Do tisku odevzdán rukopis svazku. Provedeny korektury svazku. Spolupracoval s Encyklopedickým ústavem jednak jako autor hesel, jednak jako referent pro lingvistickou část, jako člen redakční rady Impulsu, koncepční oddělení ÚV SSM. * Králík je dopisovatelem krajského deníku Svoboda a Mladé fronty, členem výboru Hudební mládeže ČSR při * kultury. * Těšitelová přednášela dne # listopadu redaktorům Rudého práva o jazyce současné publicistiky * hlediska kvantitativního. Pro televizi zodpověděla otázky o praktickém významu zjišťování frekvence písmen s pomocí samočinných počítačů, vysíláno # listopadu. Všichni členové oddělení se významně politicky angažovali. * Kraus jako předseda ZV ROH od nových voleb, nyní člen revizní komise ZV ROH, * Jiroutová jako úseková důvěrnice, od nových voleb * Nebeská jako nová úseková důvěrnice, * Uhlířová od nových voleb jako členka výboru ZV ROH, ostatní členové oddělení v jednotlivých komisích ZV ROH, * Ludvíková v komisi pro péči o pracující, * Králík v komisi kulturní a v komisi pro vědu, bezpečnost, hygienu a provoz, v této komisi též * Nebeská. * Těšitelová jako místopředsedkyně odbočky SČSP v ÚJČ ČSAV, * Jelenová pracovala jako členka výboru ZO KSČ do # února v místě bydliště, pak jako instruktorka v místní organizaci KSČ. * Králík je voleným funkcionářem MNV pověřeným vedením kroniky obce Toušeň, pracoval též jako požární technik, preventista. Většina členů oddělení se aktivně účastnila přípravy voleb do zastupitelských orgánů, a to jednak prací agitační, Uhlířová, Králík, jednak prací ve volebních komisích různého typu, Jelenová, Těšitelová. Výsledky činnosti pracoviště v rozvoji iniciativy pracujících. Na počest # sjezdu KSČ uzavřeli pracovníci oddělení kolektivní závazek k plnění úkolu natočit na magnetofonové pásky odborné mluvené projevy, které představují důležitou součást korpusu pro kvantitativní analýzu stylu naučného. Závazek významně přispěl ke splnění daného úkolu. Plnění racionalizačních úkolů. I v # se pokračovalo v úspěšném plnění racionalizačního úkolu ÚJČ ČSAV. Při plnění tohoto úkolu se dobře osvědčovaly porady úseku ROH, a zejména porady skupiny pro výpočetní techniku, Jelenová, Králík, Jiroutová, za vedení Těšitelové. Plnění plánu výzkumných prací a vědeckoorganizační činnosti. Lexikální a gramatická analýza současné psané a mluvené spisovné češtiny z hlediska kvantitativního. Podle plánu se pokračovalo v interpretaci statistických dat o jazyce současné psané a mluvené publicistiky. Dokončena statistická analýza adjektiv z hlediska jejich syntaktických funkcí ve formě stati, Uhlířová, dokončuje se interpretace statistických dat o adverbiích z hlediska lexikálního a syntaktického, Ludvíková, pokračuje se v statistickém zpracování nejčetnějších typů souvětí, Nebeská. Byla zahájena interpretace statistických dat o subjektu ve větě, Uhlířová. Pokračovalo se v přípravě materiálu z naučného odborného stylu k zpracovávání na samočinném počítači, revize zakódovaných dat morfologických, syntaktických a lexikálních, celkem # textů, děrování, # texty, popisování, celkem # textů. Pořízeny výpisy na počítači, celkem # textů, prováděny jejich revize, celkem # textů. Celý průběh návštěvy delegace se stal upřímnou a radostnou manifestací nezlomných internacionálních pout bratrství, totožnosti zájmů, ideologie a společenského vývoje ČSSR i VDR, jejich stran a lidu. Rozloučení na ruzyňském letišti bylo mimořádně srdečné a vřelé. Zúčastnili se jej první místopředsedkyně Federálního shromáždění ČSSR a předsedkyně Sněmovny lidu * Pennigerová, místopředseda FS a předseda klubu komunistických poslanců * Voleník, místopředseda FS * Černý, člen stálého doprovodu delegace, místopředseda Sněmovny národů * Kouba, další vedoucí funkcionáři FS, předseda České národní rady * Erban, místopředseda vlády ČSSR * Gregor, ministr dopravy ČSSR * Šutka, první náměstek ministra zahraničních věcí * Kurka, vedoucí oddělení ÚV KSČ * Vedra a další oficiální představitelé. Přítomen byl rovněž velvyslanec VDR v ČSSR * Nguyenhuungo. S delegací se rozloučil i velvyslanec Rumunské socialistické republiky Teodor Haš. Rumunsko je příští zastávkou delegace. V zanícených slovech na rozloučenou prohlásila první místopředsedkyně FS * Pennigerová, že se s vietnamskou delegací loučíme neradi, protože nás váží nejsilnější pouta, pocit odpovědnosti za osudy našich zemí, touha po míru a pocit solidarity, zejména z * strany vůči Vietnamu. Nikdy nezapomínáme, že zatímco my v Československu se už přes čtvrt století těšíme z míru, který zajistil Sovětský svaz, rodí se vietnamské děti do války a vyrůstají z nich bojovníci. Celý svět se pozastavil před úžasným morálním faktem, že nejmodernější technika Spojených států je bezmocná proti vůli vietnamského lidu, proti jeho vůli žít ve svobodné socialistické zemi, prohlásila dále Soňa Pennigerová. Vzpomněla dále solidarity socialistických zemí, která pomohla účinně čelit pokusu imperialismu o zvrat v Československu, a poděkovala v této souvislosti i za projev solidarity z vietnamské strany. " Byli jste za své návštěvy velmi skromní a prostí a málo jste mluvili o svých obětech. Ale my známe fotografie, které jsou strašnými svědky genocidy. Jste velmi statečný národ, tak statečný, že to snad nelze vyjádřit slovy. Váš boj je i naším bojem. Věřím, že jste se přesvědčili, že vás milujeme. Přejeme vám modré nebe, bez železných ptáků, kteří rozsévají smrt, šťastnou a mírovou budoucnost, " prohlásila Soňa Pennigerová závěrem. Její slova přerušovali vietnamští hosté častým potleskem. Poté předala vedoucímu delegace alba s fotografiemi a magnetofonové pásky zachycující průběh návštěvy v ČSSR. Soudruh Hoangvanhoan, vedoucí delegace, pak v závěrečném projevu zdůraznil, že návštěva byla úspěšná. " Během uplynulých dnů se nám dostalo milého, ale zároveň i slavnostního přijetí od státních činitelů a od všeho československého lidu. Všechna naše setkání byla naplněna vřelým přátelstvím. Všichni, se kterými jsme se setkali, nám projevovali hluboké sympatie a vyjadřovali souhlas s bojem našeho lidu proti imperialistické agresi za záchranu vlasti a vyjadřovali plnou podporu tomuto boji. " Soudruh Hoangvanhoan se s uznáním zmínil o budovatelských úspěších lidu a vyslovil pevné přesvědčení, že náš lid zůstane vždy dobrým a věrným přítelem lidu vietnamského a že bojové přátelství mezi lidem obou našich zemí se bude rozvíjet po věčné časy. " Jsem velmi dojat slovy, která na adresu našeho lidu pronesla soudružka Pennigerová. Jsou to vřelá slova, která jsou pro nás povzbuzením do další naší práce, " řekl závěrem vedoucí vietnamské parlamentní delegace. Vzácné hosty obdarovali kyticemi květů pionýři. Rozloučila se s nimi také početná skupina vietnamských studentů a praktikantů působících v ČSSR. Krátce po poledni delegace Národního shromáždění VDR odcestovala. President Československé socialistické republiky propůjčil mistru sportu, nadpraporčíku Františku Venclovskému vyznamenání Za statečnost, za prokázanou osobní odvahu a příkladnou bojovnost při plavbě kanálem La Manche . Vyznamenání jmenovanému předal generálmajor Josef Remek při slavnostním nástupu posádky Přerov. Vřele a bratrsky byla v pondělí ve varenském kraji uvítána naše parlamentní delegace, která je v čele s předsedou Federálního shromáždění ČSSR * Hanesem v BLR na oficiální přátelské návštěvě. Delegace, kterou doprovází náměstkyně předsedy Lidového shromáždění BLR * Koritarovová a rada velvyslanectví v BLR * Kučera, navštívila nejprve sídlo Krajské lidové rady. Naše delegace si pak prohlédla historické památky Varny i její novou výstavbu a navštívila známá mezinárodní letoviska Družba a Zlaté písky, kde za posledních deset let bylo postaveno * # hotelů a restaurací. Všechny bolivijské univerzity zůstanou uzavřeny do konce února příštího roku. Zároveň se rozpouštějí všechny vysokoškolské orgány a propouštějí universitní profesoři. Usnesla se na tom v neděli nová bolivijská vláda vedená plukovníkem Banzerem. Vláda již dříve zastavila vyučování na vysokých školách. Profesoři však pokračovali ve své normální činnosti. Vládní dekret konstatuje, že bolivijské vysoké školy narušovaly svou činností sociální klid v zemi. " Do strany jsem vstoupil v * # po čtyřleté práci ve válcovnách plechu v Lískovci a jako elektrikář tam zařezávám až po dnešní den. Dlouho jsem pracoval ve výboru základní organizace v různých funkcích, ale teď se věnuji hlavně práci na vesnici. Ono se to ani nezdá, ale i v tak malé obci, jako je naše, je práce až až. Máme snad tu výhodu, že v krizovém období let # nebylo u nás výstřelků pravicových exponentů, takže jsme se mohli plně věnovat i ostatním organizacím NF, činnosti národního výboru, zlepšovat situaci a životní podmínky v obci. Kromě několika jednotlivců u nás doma se snažili kalit vody hlavně někteří rekreanti, ale organizace byla natolik pevná, že jsme si s nimi včas poradili. Poslancem národního výboru jsem už jedenáct let a hodně se za tu dobu u nás změnilo, ale hlavně v posledním období. Vybudovali jsme si nové cesty a chodníky, staré osvětlení nahrazujeme moderními tělesy, upravil se celkový vzhled obce od prvního až po poslední dům a stále máme co dělat, neboť v minulosti se u nás dost zanedbalo. Ještě nedávno platil zákaz výstavby nových domů, počítalo se s rozšiřováním střediskových obcí, a tak nám hlavně mladí lidé odcházeli do města. Teď už je situace jiná, a když chceme, aby se tu obyvatelé drželi, musíme vytvářet i dobré životní podmínky, snažit se splnit oprávněné požadavky, a to tím více, že sami jsou ochotni přiložit ruku k dílu. Požadavků a připomínek je dost. Co chvíli se někdo objeví u svého poslance a stěžuje si, proč nezařídí, aby po staré cestě jezdilo více autobusových spojů, kdy bude připraven příchod na zastávku, co je s odvodněním, s opravou lávky. Mladí zase chtějí vhodnou klubovnu, místnost, kterou si sami upraví, jen aby nová organizace SSM měla kde pracovat. Je u nás dost mládeže, " říká soudruh Chovanec, je také jedním z těch, kteří pomáhali při zrodu organizace, " ale neměla nad sebou tak řečeno střechu, pod kterou by hoši a dívky měli možnost pro uplatnění svých zájmů a zálib, kde by trávili volné chvíle užitečněji, než jak se to ještě někde dělá. V mnoha vesnicích totiž hospoda nahrazuje schůzovní nebo kulturní místnost nebo se mladí rozjedou za kulturou a sportem po celém okrese. My jsme šli na to jinak. " Vypráví, jak byl s dalšími soudruhy pověřen pohovořit si s mladými, jak si je pozvali na schůzku. Až na jednoho přišli všichni pozvaní. Rozebrali možnosti a perspektivy jejich organizace, slovo dalo slovo a práce se rozběhla. Dnes, po krátké době, už členové SSM pomáhají v akci * , společně sportují a na hřiště přitahují i školní děti, účastní se kulturních akcí, prostě je vidět, že semínko zapadlo do živné půdy. Otázkou dětí a mládeže se zabýváme hlavně v naší školské komisi a máme pěkné výsledky. Výchova v naší škole je na výši jak z pedagogického, tak politického hlediska. To kdybys byl viděl, jaký program nám naše drobotina připravila k výročí osvobození republiky i k jubileu strany. Sál byl nabitý a obdivovali jsme, kde se to v nich vzalo. Ale cílevědomá výchova přináší své ovoce. Vhodně nám přitom pomáhá i náš výbor žen, který předtím stagnoval, stranické organizace a místní výbor NF. I soudruh Chovanec byl opět jedním z křestních otců aktivity výboru žen. Vyplatilo se s ženami pohovořit a v začátcích podat pomocnou ruku. Dnes si už neumějí ani představit, že by ženy nepřiložily ruce ke společnému dílu. Jejich činnost je znát při úpravách v obci, v rodičovském sdružení, a když je třeba, objeví se i na družstevních polích nebo při sběru odpadových surovin. Nedávno se rozhodly, že seberou # * železného šrotu. A dnes ho už mají o pěkných pár centů navíc. A když už mluvím o organizacích NF, nesmím zapomenout ani na Červený kříž, kde právě naše ženy dokazují své kvality. Při oslavách MDŽ přišel mezi ně i předseda místního JZD Svatopluk Masopust. A že co by na to řekly, kdyby šli společně darovat krev. A tak se dohodli, v čele s předsedou zašli na transfúzní stanici a zase se rozhýbala jedna dobrá věc. Tak k dobré práci místní stranické organizace, poslanců národního výboru přidávají na tempu i ostatní organizace Národní fronty a činnost tolika obětavců je ve vesnici znát. Proto v předvolebním období předstoupíme před obyvatele s pocitem dobře vykonané práce. I když jako všude i u nás jsou ještě dílčí nedostatky a těžkosti, přece jen dosažené úspěchy jsou daleko větší a dávají předpoklady k dalším proměnám naší obce. Osm jednotných zemědělských družstev v okrese Klatovy se spojilo ve společném družstevním podniku Hejná ke kooperaci při výrobě vepřového masa. Družstevníci soustředili pracovní síly a finanční prostředky k vybudování komplexu, který při ročním zástavu # prasat zaručí s minimálními náklady produkci # centů vepřového masa. Do stavby první haly s kapacitou # kusů se pustili družstevníci sami, aniž spoléhali na stavební firmy. Ačkoli tato hala měla být naplněna prasaty až počátkem příštího roku, počítají ve společném družstevním podniku Hejná s tím, že ji uvedou do provozu ještě letos, a dají tak na trh o # centů masa více. Práce v halách bude plně automatizována, v každé se bude o prasata starat jeden ošetřovatel. Moderní vyučování si lze jen těžko představit bez soustavného využívání promítacích přístrojů, magnetofonů, názorných pomůcek umožňujících důkladné a rychlé pochopení atomu, funkcí lidských orgánů, chemických reakcí, principů dieselova motoru. V našich školách je takových pomůcek značné množství. Jen v létech # až # jich dostalo školství # v hodnotě # miliónů korun, a přece často leží ladem. Učitelé je málo používají, setrvávají jen na ústním výkladu. Zjistil to rozsáhlý průzkum pracovníků lidové kontroly. To je neradostná situace. A její příčiny jsou zřejmě v kantorské setrvačnosti na metodách, které byly vhodné před desetiletími, v neumění zacházet s novou školní technikou, v přespřílišné opatrnosti, aby se snad něco nerozbilo, v nedůslednosti ředitelského dohledu. Především ředitelům škol by mělo ležet na srdci, aby učitelé všemi dostupnými technickými prostředky upevňovali a prohlubovali vědomosti žáků. Nikde by učební pomůcky neměly zůstávat zaprášené ve skříních. Nyní, začátkem školního roku, je nezbytné učinit opatření k tomu, aby byly plně využívány. Po tomto kroku by měla následovat průběžná kontrola s nápravou zjištěných nedostatků. Pomůcky mohou vydatně prospět i vydatnější ideově politické výchově. Například školy mají diafon zachycující historii našeho komunistického hnutí od roku # až po svolání # sjezdu KSČ. Další diafon osvětluje československo-sovětskouhospodářskou spolupráci. A k vydání se připravuje soubor s tituly pro různé druhy škol a rozličné předměty. Jimi se zásoby učebních pomůcek opět rozhojní. Ředitelé škol by jistě přivítali, kdyby i svazácký reflektor mladých občas posvítil do těch koutů kabinetů, laboratoří a skladišť, kde leží bez využití jak vysoké finanční hodnoty, tak i modernost vyučovacího a výchovného procesu. Projev generálního tajemníka ÚV KSČ soudruha * Husáka na celoslovenských dožínkách v Nitře má širší politickou platnost. Jsou v něm totiž obecně platné myšlenky dotýkající se celé naší společnosti, všech občanů bez rozdílu povolání. Jednou ze základních myšlenek je například to, že lidé se museli na svých vlastních zkušenostech přesvědčit, že socialistická přestavba naší vesnice je k jejich vlastnímu prospěchu. Platí to i v jiných souvislostech. Člověka nelze získat pro angažovanou práci jinak než právě tím, že se na faktech přesvědčí o její nezbytnosti a výhodnosti. Z toho se potom rodí i neformální iniciativa. Máme už dost dokladů o prospěšnosti takové iniciativy. Slyšeli jsme v Nitře z úst soudruha Husáka, že za prvních sedm měsíců letoška se naše hospodářství vyvíjí velmi pozitivním způsobem. Vyvíjí se tak vlastně od dubna. Není sporu, že je to také odraz kladných vztahů našich lidí k politice strany, k jejímu vedení. V mnoha odvětvích a oborech dosahujeme doslova nevídaných a rekordních výkonů a výsledků, i když ovšem některé problémy a těžkosti přetrvávají. Ale posuzováno z hlediska let # až # , toto hospodářství je na nesporném vzestupu. Na vzestupu je po letech občanské pasivity a později z let politických zmatků a diverzí i občanská angažovanost. Pravda, víc se zatím projevuje ve výrobě a méně v životě společenských orgánů a organizací. Je to i proto, že se v minulosti ústavní atribut účasti mas na řízení a správě státu v praxi různě zformalizoval, což lidi od účasti víc odpuzovalo než přitahovalo. Nadto, slovy soudruha Husáka, demokratická myšlenka účasti pracujících na řízení výroby byla deformována. Chceme dnes tedy, aby lidé byli na věcech zainteresováni a mohli o základních otázkách spolurozhodovat a přímo se spoluúčastnit tvorby, realizace a kontroly naší politiky vůbec. Není to samoúčel ani nějaké líbivé heslo. Touto neformální účastí mas na tvorbě a realizaci politiky lze totiž umocnit politickou aktivitu miliónů. Ovšem co stačilo včera, nestačí dnes. Naši socialistickou demokracii musíme stále zdokonalovat a zbavovat ji negativních prvků. Vycházíme z toho, že účast mas na řízení a správě ve všech oblastech lidské činnosti a na všech stupních řízení je jednou ze základních cest k seberealizaci člověka. Je jednou z metod osvobození práce vůbec, neboť za předpokladu, kdy se občan účastní tvorby a realizace politiky, stává se také jejím subjektem. A tomuto cíli je třeba také podřídit jak formy, tak i obsah účasti mas na řízení a správě. Hovořil- li o těchto otázkách generální tajemník ÚV KSČ i v souvislostech s volbami do zastupitelských orgánů, pak to neznamená, že jde jen o okamžitou potřebu či dokonce jen o vyvolání příznivého předvolebního ovzduší, po němž zůstane vše při starém. Jde o program politiky strany na léta kupředu. Jde o trvalou politickou koncepci naší strany a všech tří vlád. Pokud pak jde o volby, nejde nám jen o formální akt nebo formální vyjádření souhlasu s celkovou politikou komunistické strany, naší vlády, Národní fronty. Jde o skutečnou angažovanost miliónů našich občanů, aby správa věcí v obci, okrese, kraji, v národních republikách, v celém státě byla v rukou nejlepších představitelů pracujícího lidu a aby se také v jeho zájmu a podle potřeb věci v našem státě řídily a vedly. Tím se odpovídá i na různé dohady a pomluvy, podle nichž vedení naší strany nestojí o účast pracujících na řízení. Bylo by to ostatně proti samé logice úlohy strany ve vedení společnosti, neboť strana sama není s to vybudovat socialismus, a tudíž je v jejím samotném zájmu, chce- li splnit své historické poslání avantgardy i ve formování společenských vztahů, naplnit ústavní zásady o účasti mas na řízení a správě této země. Aby však nezůstalo jen u konstatování, je především na komunistech, aby prosadili do života všechny účinné formy této účasti a umožnili na všech stupních řízení lidem, aby se nejen k politice vyjadřovali, ale aby jejich stanoviska odpovídající zájmům společnosti byla také respektována a uskutečňována. V závěru svého dopisu soudruh Rosa uvádí, že taková nezodpovědnost si zaslouží veřejně pranýřovat. Souhlasíme s ním. Není přece možné tento nešvar do nekonečna trpět v naší společnosti. Vždyť zásadě, aby po sobě každý uklidil, se učí už děti v mateřských školách. Dvoudenní rozšířené zasedání fotbalového svazu v Praze mělo bohatý program jednání. Zvláštní pozornost věnovalo juniorské reprezentaci ČSSR. Ústřední trenérská rada společně s trenéry Mirkou a Keszelim předložila hodnocení účasti na Mezinárodním juniorském turnaji UEFA v ČSSR s návrhy na opatření pro budoucí ročníky. Neméně důležitou otázkou bylo projednání věkové hranice v mládežnických soutěžích. * doporučilo Českému fotbalovému svazu projednat možnost experimentálního přístupu k osmnáctileté věkové hranici na dobu čtyř let. Na návrh odvolací komise ČSFS schválilo odvolání hráčům Siroťákovi, Štefanovi. Při sobotním utkání Interu s VSS Košice v Bratislavě podal výborný výkon levý křídelní útočník Košic Boroš. Měl nemalý podíl na vítězství svého mužstva. Dal dvě branky, na třetí přihrál. Ta druhá byla ukázkou, co lze provést se zadáky i brankářem soupeře, když nedělá někomu potíže, kterou nohou vystřelí. Boroš dostal přihrávku od Polláka, a než se stačili obránci Interu vzpamatovat, pohotově poslal míč pravičkou do sítě. Tohle není ojedinělý případ a je jistě dobré, jestliže se s něčím obdobným setkáváme poměrně často, třeba u Stratila z Teplic, Nehody z Dukly Praha, Švehlíka ze Slovanu Bratislava, Angyala z VSS Košice a dalších. Myslím, že hlavně pro útočníky je nezbytné, aby se zbavili problému, kterou nohou vystřelit na branku soupeře. Pravda, je to otázka cílevědomé a soustavné přípravy, ale aby bylo jasno. Nepůjde to jinak, chceme- li hrát moderní kopanou, chtějí- li se mužstva stále víc prosazovat v mezinárodních soutěžích. Bude totiž čím dál tím méně času na rozmýšlení, kterou nohou vystřelit. V šestém kole se hrála dvě nejpřitažlivější utkání v Praze. V pátek porazila v derby Slávie Spartu a překvapila svého soupeře z Letné rychlejší hrou hlavně při zakládání útoků. Středové trio Slávie pracovalo spolehlivěji než stejná řada Sparty. V neděli hostila Dukla na stadiónu Sparty Slovan Bratislava. Zkušené mužstvo hostí se nenechalo překvapit v zadních řadách počátečními rychlými útoky Dukly a důsledným obsazováním zejména Nehody. Na cestě autokarem z Helsink do dějiště dnešního střetnutí se přihodila výpravě velmi neobvyklá historka. * od cíle cesty odmítl poslušnost autobus. Během nucené přestávky se reprezentanti rozběhli do lesa a za pár minut se vraceli s plnýma rukama kozáků a křemeňáků. Utkání je očekáváno s mimořádným zájmem. Jsme rádi, že jste přijeli v nejsilnější sestavě. Přestože se finský hokej lepší rok od roku, máme se ještě stále od vás co učit. Výsledky konsolidačního procesu jsou důležitým předpokladem a podmínkou úspěšného nástupu do kvalitativně nové etapy rozvoje našeho zahraničního obchodu, vytyčené # sjezdem KSČ ve směrnici k pětiletému plánu. V čem vidíme novou kvalitu této etapy rozvoje zahraničního obchodu. Odpověď je možno najít především ve dvou hlavních požadavcích hospodářské politiky strany pro budoucí období. Za prvé je to naléhavý požadavek zvyšování efektivnosti rozvoje národního hospodářství založeného na plném využívání intenzívních faktorů růstu, který KSČ považuje za strategickou linii hospodářského rozvoje. A právě v ČSSR jako zemi vysoce průmyslově vyspělé avšak s omezenými přírodními zdroji a lidským potenciálem, má zahraniční obchod zvlášť významnou úlohu jako činitel úspor společenské práce, a tím je i zdrojem intenzívního hospodářského rozvoje. Za druhé považuje # sjezd KSČ za jeden z rozhodujících předpokladů uskutečňování této strategické linie urychlené zapojování hospodářství do mezinárodní dělby práce, především v rámci socialistického společenství. Jde o rozvíjení vyšších forem dělby práce, zejména ve vztahu k SSSR a ostatním členským státům RVHP. Jde o aktivní účast ČSSR v realizaci programu mezinárodní ekonomické integrace, který byl přijat zasedáním RVHP v Bukurešti v červenci # . Oba základní požadavky je třeba vidět v jejich nedílné jednotě a vzájemné podmíněnosti. Není jistě třeba zvlášť rozvádět, že řešení takových základních otázek, jako je rychlé zavádění výsledků vědeckotechnického pokroku, modernizace, zdokonalování struktury, růst, koncentrace a specializace naší výroby, zejména průmyslové zabezpečení paliv, surovin a materiálů pro rozvoj naší výroby a spotřeby, není myslitelné bez široké a všestranné hospodářské spolupráce se socialistickými zeměmi, především se Sovětským svazem. Pro nás jako socialistickou zemi je tato základní orientace nutná, přirozená a výhodná. Opírá se o shodu základních politických, sociálních a ekonomických zájmů, o existenci socialistických výrobních vztahů a jim odpovídající principy mezinárodních hospodářských vztahů, i o řadu rozhodujících ekonomických a přírodně geografických faktorů. Základní orientace na SSSR a ostatní země socialistického společenství ovšem neznamená, že se uzavíráme rozvoji hospodářských vztahů s ostatními oblastmi světového hospodářství. Je ještě dost takových pamětníků, kteří mohou vyprávět mnoho zajímavého z odborových bojů v minulosti, z třídních srážek. A nezřídka v nich najdeme leccos poučného i pro dnešek. Třeba. Býval to urputný zápas, co se do kolektivních smluv dostane. Ještě tvrdší o to, aby zapsané požadavky nezůstaly na papíře. Žádné zlepšení pro dělníky a ostatní pracující se neobešlo bez obětí a obětavosti, bez bojovného zápalu, zkrátka nic pracující nezískali zadarmo. Tito pamětníci si vysoce váží dnešních kolektivních smluv. Je v nich snad vše, oč za mladých časů usilovali. Tisícové a dokonce miliónové částky z nich plynou ve prospěch pracujících podle velikosti závodů a podniků. Počítá se s nimi na lepší odměňování, rekreaci, na zlepšování podmínek práce i pracovního prostředí, nemálo se dělá pro děti pracovníků i pro ty, kteří odešli na zasloužený odpočinek. A přesto jsou lidi s mnohým, co souvisí s kolektivními smlouvami, nespokojeni. Jedni zřejmě proto, že myslí především přes vlastní kapsu. Většinu nespokojenců však tíží něco jiného. Ani ne tak to, že se do kolektivních smluv nedostane něco, co by tam mělo být. Chápou, že kapsa podniků a odborů není bezedná, proč některé věci je třeba řešit přednostně a postupně. Trápí je spíše fakt, že sliby a opatření obsažená v kolektivní smlouvě se neplní, oprávněné požadavky hospodářští pracovníci odmítají a odborové orgány nedůsledně prosazují to, co ve smlouvách stojí černě na bílém. Odborovým funkcionářům mají za zlé, že se víc starají o úkoly hospodářského plánu než o ty, které se týkají velmi široké oblasti péče o pracující. Mrzí je, že hospodářští pracovníci nedokáží nasadit všechny páky a síly, když mají lidem jejich pracovní obětavost, když jsou v sázce důležité výrobní úkoly, vynahradit, a že jim v tom někdy odborové orgány sekundují. V takových případech pak často elán upadá, důvěra v odbory klesá, zájem o odborovou činnost ochabuje. Dostala se mi do rukou zpráva z jednoho podniku. Na nedávné konferenci, kde byl volen nový podnikový výbor ROH namísto přípravného výboru, se pramálo hovořilo o vnitroodborových problémech. Jen sporadicky se vyskytl příspěvek, který se zabýval otazníky i vykřičníky odborového života a práce základní organizace. Důvod. Na prvním místě se uvádí, že hospodářské a odborové orgány po řadu let špatně plní závazky kolektivní smlouvy. Na druhé straně si myslím, že v nemálo závodech se už delší dobu zabydlel podivný způsob řešení nedostatků. Nejprve si několikrát zanadáváme a pak se snadno dáme otrávit, nevšímáme si těžkostí, necháme vše jen na bedrech několika funkcionářů. Je to pohodlnější. A tím se dostáváme k úvodní myšlence. Kromě jiného toto byla v minulosti i bojovnost odborových funkcionářů a odborového členstva, která lidem přinášela prospěch. Ta se nějak ze života mnohých odborových organizací vytratila. Program aktivizace ROH počítá, že z odborové praxe postupně a přitom rychle zmizí škodliviny, že budou nahrazeny novými účinnými metodami a formami práce, dokonalejším stylem odborové činnosti. Nejde tu ovšem jen o obnovu práce odborů v závodech, kde minulé krizové jevy způsobily chaos. Program má na mysli nutnost pozvednout veškerou odborovou činnost na vyšší úroveň. Připravované členské schůze v září budou jedním z důležitých kroků, jak se vypořádat se starými i novými problémy. Z velké části to závisí na samotném členstvu, jak bude aktivní, co schválí, jak se postaví k názorům hospodářských a odborových orgánů, bude- li samo dbát na to, aby se to schválené dostalo do života celé organizace a závodu. V této souvislosti přijde nesporně na pořad i práce s kolektivní smlouvou na základě jejího pololetního zhodnocení i minulých zkušeností. Tedy víc bojovnosti a méně lhostejnosti, to by mělo být znakem nejen nejbližší členské schůze, ale i všech příštích. Měl by to být směr, jímž se bude odborová práce ubírat natrvalo. Pak se dá hovořit o skutečné aktivizaci. Snad každý si letos pochvaloval, jak počasí přálo sklizni obilí. Ovšem sebepříznivější obloha by nebyla nic platná, kdyby lidé nepřiložili poctivě ruku k dílu, jak to připomenul generální tajemník strany Gustáv Husák na nedělní dožínkové slavnosti v Nitře. Televize nám přiblížila i ty, kteří se onoho pěkného dopoledne zúčastnili. Z osmahlých tváří družstevníků, pracovníků státních statků i všech, kteří mají plné právo být hrdí nad letošními výsledky sklizně, bylo patrné, že naše vesnice dnes žije zcela jiným životem než kdysi. Bez nesnesitelných existenčních starostí, které právě především slovenské vesničany před válkou vyháněly do světa za chlebem. Je to, už jak řekl soudruh Husák, nová dědina. Poprvé dosáhla sklizeň více než osmi miliónů tun obilí. Jak velký úspěch to je, vynikne ze skutečnosti, že zemědělství se i letos muselo potýkat s nesnázemi, na něž se nyní víc než dříve soustřeďuje pozornost stranických i hospodářských * v souvislosti s přípravou komplexního programu rozvoje tohoto důležitého hospodářského odvětví. Jsou to nedostatky náhradních dílů ke strojům, tedy takové, které sice mohou znesnadňovat lidem práci, nemohou však jim zamezit v tom základním, v rozhodnutí dostat obilí z polí rychle a s nejmenšími ztrátami, a tak přispět k vzestupu životní úrovně v našem státě. Zemědělci tím průkazně osvědčili svou podporu politice komunistické strany. K staré slávě rolnictva jako spojence dělnické třídy přibývá sláva nová. Kdo by ze všech těchto skutečností neměl radost. Za několik dní se už potřinácté otevřou brány brněnského výstaviště a # vystavovatelů ze třiceti zemí předloží zájemcům to nejlepší ze světa techniky, co dnešní strojírenské obory dokáží vyrobit. Přijedou obchodní zástupci, odborníci, strojaři, představitelé zemí RVHP i ostatních zemí, které mají zájem na dobré spolupráci a obchodním styku. Začne koloběh porad, konferencí, jednání. A mezi tím vším ruchem se # září objeví kluci a děvčata, pro které by budoucnost našeho strojírenství měla být již současností. Letošní novinkou Čedoku je totiž zvláštní vlak pro učně a budoucí dělníky, který umožní veletrh navštívit i těm, jejichž díla zde budou vystavena teprve na některých z dalších podobných akcí, kteří sem jako zástupci a zmocněnci svých podniků přijedou možná až po letech. Mnozí z nich ještě neocení novinky a zvláštnosti některých z exponátů, z nichž # špičkových strojů a zařízení se bude ucházet o zlatou medaili. Jiní si z toho ruchu a shonu odnesou především únavu a útržkovité dojmy. Ale všichni budou mít možnost uvidět nejenom to nejlepší ze svých oborů, ale i kousek své vlastní budoucnosti, svoje perspektivy. Tátové a mámy si přitom povzdechnou, že za jejich mladých let bylo pro učně především koště a různé pomocné práce místo chození po veletrhu. A že z toho ten kluk nebo holka bláznivá stejně moc mít nebudou. Ale v tom se většinou zmýlí. I když třeba mnohé nepochopí, stačí, když si uvědomí své možnosti a krásu řemesla, jemuž se teprve učí. " To je vidět, že nejste odtud, " řekla mi stará paní, která si ke mně přisedla už v Praze. Zatápala jsem po zdvořilé odpovědi, protože nebylo jasné, zda je moje sousedka odtud, či z Prahy. " Protože jinak byste asi vystoupila už teď a * , " pokračovala. " Tady ve Varnsdorfu je totiž ráj mužů a bojiště žen. Jestli je tu něčeho katastrofální nedostatek, tak jsou to zelenina a mužský. " Čeho je ve Varnsdorfu dostatek, jsou přesto matky s kočárky. Cestou z náměstí do národního podniku Elite jsem jich minula dvaatřicet a počítala jsem je spíše jako počítáme lístky kopretiny nebo vagóny nákladního vlaku. Začalo to být důležité teprve ve chvíli, když jsem vstoupila na půdu Závodního výboru ROH v Elite. Kolem mne proběhl předseda ZV ROH Ferdinand Vyskočil a světlovlasá žena mi řekla, " Počkejte tady, až předseda vychladne, zatím si můžete něco přečíst z historie punčoch. " " Já jim ukážu rovnoprávnost, " pravila roku # anglická královna Alžběta a oblékla punčochy z černého hedvábí. Stala se tak první ženou v punčochách, které byly zatím od konce # století součástí pouze mužského obleku. Zpátky do druhé poloviny dvacátého století mě vrátil předseda ZV ROH, který vběhl do dveří a nevypadal ani trochu vychladle. " Potřebujeme lidi, " řekl někam před sebe. " Nemůžeme je přijmout, protože nemáme jesle a školky. Ode dneška jsou konečně jesle schváleny, přede dveřmi čeká třicet maminek, tady je to taky samá ženská, no, a vypukne karanténa. Takže se třicet maminek může zase odebrat do svých domovů a nadále bombardovat stížnostmi závodní výbor. Příušnice. Převážná část stížností, které padají na hlavy členů ZV ROH, jsou však stížnosti na město. Doktor předepíše dítěti mrkev, mrkev není. Také ovoce se letos Varnsdorfu vyhnulo obloukem a malá rodinná oslava se pořádá, když se ženě poštěstí sehnat brambory. Víte, moc se mluví o ženách na vedoucích místech. Zdejší ženy se toho bojí. Když se musí potýkat s takovými problémy, jak mají mezi zaměstnáním a frontami na maso, stačit ještě funkce. " Přikyvuji. Při procházce městem jsem za výkladním sklem prodejny zeleniny spatřila jen asparágus a kaktusy. A teď před volbami. Jsou problémy, jejichž řešení nespočívá v rukou odborářských funkcionářů, a jsou problémy, které již byly odstraněny. Našlo se dost žen, které tvoří velké procento z dvou set již vybraných agitátorů. V těchto dnech bude v závodním klubu Elite otevřeno agitační středisko, kde se zanedlouho uprostřed panelů s přehledem plnění socialistických soutěží a plánu výroby sejdou poslanci se svými voliči. Pohovory se zaměstnanci Elite, kteří byli navrženi pro práci v Městském národním výboru, už skončily. " Největší starosti s přikývnutím byly u žen, " řekl mi samostatný referent výchovy kádrů Helmut Tesař. " Než si přepočítaly v minutách svůj volný čas. Ale nakonec odmítly jenom dvě. Všichni, kteří jsou poslanci už několik let, souhlasili okamžitě. " " A jak chcete řešit nedostatečné zásobování? " ptám se při pravdivé představě hlavních ženských argumentů. " Myslím, že by měli funkcionáři chodit víc mezi lidi. Před několika dny tu byl tajemník OV KSČ soudruh Veselý. Byl velmi překvapen, když jsme ho na členské schůzi informovali o našich dlouhodobých potížích, a slíbil rychlé řešení. " Poslední slovo si vzal opět předseda ZV ROH Ferdinand Vyskočil. " Asi se nám z těch nářků točí hlava. To je tak, když se už začne hýbat s něčím, co lidi tlačí. Setneme hlavu jednomu problému, objeví se deset dalších. Hotové popraviště. Tady se dlouho o všem mlčelo. Takže jsme teď v situaci, že nám utíkají lidi, protože pro ně nejsou byty, o zásobování jste už slyšela, volební kampani to sice neprospěje, ale bylo by mnohem horší, kdybychom zatajovali, co lidi kolem sebe vidí. Jde o to, abychom jim říkali pravdu. Potom nám taky uvěří, že děláme všechno, aby měli jednou za svou práci to, co si zaslouží. To je ta nejlepší agitace. " A co na to MěstNV. Nadhodila jsem výše uvedené problémy místopředsedovi MěstNV Františku Čížkovi. Nevynechala jsem ani otázku mužů, kterou ve Varnsdorfu naposledy vyřešil vpád Švédů za války třicetileté. Bylo to ovšem pro ženy Pyrrhovo vítězství, neboť po odchodu vojáků tu kromě jiného zůstaly i vydrancované domy. Bilance minulých let, s níž půjdou agitátoři mezi lidi, nemůže být neúčinná. Stručně. Třicet tisíc čtverečných metrů bezprašných komunikací, dva velké a šest malých parků, sedmdesátimilimetrové kino, panoráma, jedno z nejlepších v republice, prodejny gramodesek, dětských oděvů a potravin, benzínové čerpadlo, pláž u rybníka. Úbytkem pracovních sil tu vinen * ani tak zmíněný nedostatek mužů, jehož řešení zatím naznačuje existence národního podniku TOS a vojenské posádky. Dosud je to řešení provizorní, neboť ženy odcházejí za svými manžely z prostého důvodu, nemají byt. Součástí volebního programu je tedy i bytová otázka. Do konce této pětiletky bude ve Varnsdorfu postaveno tisíc nových bytů. Pro občany, kteří tu zůstanou, už bude připraven perfektně vybavený stadión, na opravy a modernizaci starého bytového fondu se počítá s investicí čtyř miliónů korun. Pracovní prostředí je neustále zlepšováno mechanizací a moderním sociálním zařízením pro zaměstnance. A na závěr mi František Čížek řekl tutéž větu, jakou jsem slyšela už na ZV ROH v národním podniku Elite. Že už nezbývá nic, než všechny sliby splnit. A to je z velké části věcí i budoucích poslanců. Každý z nás je zákazník, nebo chcete- li spotřebitel. Každému z nás se jistě už stalo, že si koupil nějaký výrobek, jehož kvalitou byl nadšen, a jiný, o kterém právem prohlašoval, že je pro kočku, že ti, co ho dělají, měli olšové ruce, že mu může být ukraden a tím bude zloděj náležitě potrestán. Jako službu čtenářům budeme proto pravidelně uveřejňovat testy nejrůznějších druhů zboží. Tuto hlídku zahajujeme rozhovorem s náměstkem předsedy Úřadu pro normalizaci a měření Josefem Vyskočem, předsedou Komitétu pro jakost a spolehlivost při české VTS. " Chceme s Vámi, soudruhu náměstku, hovořit na téma, které zajímá snad každého z nás. Jde nám o kvalitu výrobků. Váš úřad řídí práci státních zkušeben, které se už několik let starají o jakost, schvalují nové výrobky nebo je hodnotí. " " Péče o jakost výrobků je nezbytnou součástí dnešní techniky a života. Jsou obory, kde zlomek milimetrů znamená poruchu stroje či přístroje, jsou materiály, jejichž složení je třeba neustále kontrolovat, nemá- li dojít k havárii nebo nepříjemnosti. Jsou chemikálie, které mohou prospět zemědělství, anebo mohou jen tahat zemědělcům a státu peníze z kapsy. Z toho plyne, že hájit spotřebitele před nízkou kvalitou a stát před vyhazováním peněz nemůže být jen naše záležitost. Zkušebnictví je tedy jedním z nástrojů, jak ovlivňovat jakost, především tím, že schvaluje a hodnotí vybrané druhy výrobků. " " Kdo a jak stanoví výrobky, které se musí schvalovat před započetím výroby, a ty, které se musí povinně hodnotit? " " Schvalování výrobků je u nás zavedeno už dávno. Než se Úřadem pro normalizaci a měření stanovený výrobek předá do oběhu, musí být schválen příslušnou státní zkušebnou, která jej přezkouší, zda odpovídá požadavkům bezpečnostních předpisů a určených technických norem. Je všeobecně známá značka ESČ, jíž jsou označovány elektrotechnické výrobky, jinou značkou se označují plynové spotřebiče, stejně se předkládají k předchozímu schvalování léky a léčiva, zbraně a munice pro civilní potřebu. " " Proč se to dělá? " " Stát chrání zdraví a životy spotřebitele, kterého by snížená jakost výrobků mohla ohrozit. V jiných případech může jít také o výrobek široké spotřeby, jehož snížená kvalita by mohla způsobit národnímu hospodářství značné škody. " " To je tedy schvalování výrobků. Vraťme se však k vlastnímu hodnocení jakosti. " " Při hodnocení se výrobek zařadí do jednoho ze tří stupňů. Výrobek se srovnává se srovnatelným výrobkem, pokud možno na světových trzích a uznané kvality. Proto se často srovnává náš výrobek s obdobným výrobkem zahraničním. Výrobek, který se pak objeví na trhu se značkou výborné jakosti, odpovídá špičkovým výrobkům světového trhu. Výrobky druhého stupně mohou být označeny značkou dobré jakosti. Patří tam všechny, které velmi dobře plní svou funkci a nemají konstrukční ani technologické nedostatky. Třetí stupeň obdrží pak výrobky, které mají určité nedostatky, a konečně ty, které zejména vůči platným předpisům ČSN nesnesou srovnání se zahraničními či tuzemskými výrobky, státní zkušebna je odmítne a nesmějí se vůbec prodávat. " " Jiné sankce výrobce nepostihnou? " " Výrobce musí, pokud to lze, do určitého termínu nedostatky odstranit a předložit výrobek k novému hodnocení. Kromě toho zařazení nových výrobků do třetího stupně bez udělení značky má pro podnik ekonomické důsledky. A i * se z tohoto titulu dostává státní pokladně kolem # miliónů korun ročně, chtěl bych říci, že toto není jistě hlavní. Důležitější je tlak na výrobce, aby v krátké době kvalitu zlepšil. To je to, proč jsem říkal, že zkušebnictví je pouze jedním z nástrojů, jak ovlivňovat jakost. " " Výrobek je zhodnocen, ale na trhu se objeví třeba za rok v horší kvalitě. Co pak? " " Systematické i namátkové kontroly sledují jakost zhodnocených nebo schválených výrobků. Státní zkušebna musí výrobek, jehož jakost se zhoršila, přeřadit do nižšího stupně jakosti. " " Soudruhu náměstku, kdo určuje výrobky, které mají být hodnoceny? " " K hodnocení podle Zákona o státním zkušebnictví určuje ÚNM výrobky významně ovlivňující životní úroveň obyvatelstva, spotřební koš, dále výrobky, na nichž má stát zvláštní zájem, výrobky státem dotované, například výrobky pro zemědělství, bytovou a občanskou výstavbu, a konečně také výrobky, které jsou významné pro náš export. A v neposlední řadě také výrobky, jejichž jakost zaostává, a vůči výrobci není možné uplatnit jiný postih. " " Je asi snadnější hodnotit třeba cement než lokomotivu. " " * našich autorizovaných státních zkušeben je značně specializováno. Většinou se hodnotí výrobky složité a finální. Jen výjimečně podléhají hodnocení polotovary nebo součástky. " " Jaké jsou poslední výsledky činnosti zkušeben? " " V roce # se zhodnotilo celkem # výrobků, schválilo se # a zkontrolovalo # výrobků. První stupeň jakosti dostalo # výrobků, do druhého stupně bylo zařazeno # , do třetího # . Zkušebny odmítly vůbec zařadit # výrobků. I * se seznam hodnocených výrobků mění rok od roku, lze konstatovat pozitivní trend. " " Můžete jen tak namátkou uvést některé konkrétní výrobky z poslední doby? " " Výbornou jakost mají malé ofsetové stroje, archové, nevýbušné elektrické motory, letecké petroleje, optickomechanické přístroje, psací stroje, traktorové přívěsy, sklizňové stroje, svítidla, plynové spotřebiče pro domácnost, pohonné látky, vlnařské tkaniny, rámové, kabelky z plastických hmot a další. Klesající tendence se projevila, doufejme, že ne nadlouho, u některých stavebních strojů a transportních zařízení, motocyklů, drobných dopravních prostředků a také u luxusního osobního vozu ? . " " Svět práce chce pravidelně zveřejňovat testy a tak informovat čtenáře o jakosti zboží. Veřejné mínění je v této věci přece velmi důležité. " " Zcela souhlasím. Je třeba, aby lidé věděli o těchto věcech víc. Dnes nás například chválí zemědělci, protože dík příslušné státní zkušebně se ustálila zlepšená jakost hnojiv, některých chemických přípravků pro zemědělství. Také stavbaři si váží prací státních zkušeben, protože se přesvědčili, že hodnocení cementů, cihel a štěrkopísku je chrání před špatnými výrobky. " " Váš závěr, soudruhu náměstku. " " # sjezd KSČ zdůraznil některé aspekty naší práce. Ale žádný úřad, i * měl desetkrát tolik zkušeben na starosti, jakost neuhlídá. To je věc lidí ve výrobě samé. Proto bude potřeba propracovat po vzoru SSSR a ostatních socialistických států celý systém komplexní péče o jakost a spolehlivost. Chceme s takovým návrhem přijít před veřejnost v polovině roku. Do tohoto návrhu budou pochopitelně zahrnuty i další instituce a společenské organizace, které se věnují péči o jakost. " " Děkuji za rozhovor. " Účelná kooperace a specializace ve strojírenství je vzhledem k velikosti států RVHP železnou nutností. Komplexní program v tomto bodě předpokládá postupný přechod na důslednou specializaci výroby, a tím na velké série. Nutným předpokladem ovšem bude obnova strojového parku a zavádění nejpokrokovějších výrobních technologií, neboť polovičatost a nedůslednost v investiční politice se nikdy nevyplácí. Sjednocení sil výzkumných pracovišť podle dohod o vědeckotechnické a výrobní spolupráci je vzhledem k očekávaným úkolům velmi naléhavé. Již v této pětiletce se počítá s tím, že členské země RVHP společně vyřeší * vědeckotechnických problémů a samostatných témat. Ty se nebudou samozřejmě týkat jen oblasti strojírenství, ale nemenší měrou i chemického průmyslu a dále dopravy, stavebnictví, zemědělství a vodního hospodářství. V souladu s těmito velkorysými perspektivními úkoly se postupně změní i charakter Rady vzájemné hospodářské pomoci jako instituce. Od počáteční role poradní a konzultační se bude postupně převtělovat stále více do role organizační a řídící, při důsledném dodržování a respektování zásad státní suverenity, nezávislosti a národních zájmů jednotlivých členských zemí RVHP. Nové učení se však šíří. Ve spížích středních vrstev se objevují dosud neznámé potraviny, větší množství hnědé rýže a sáčky obsahující aduki, granulu, gomaslo, genseng a miso. Ustarané matky si telefonují, že ten náš přešel na makrobiotiku, přestože mají jen mlhavou představu, co to znamená. Kromě jiného to přinejmenším znamená, že nedělní krocan bude podstatně dražší, poněvadž bude muset pocházet z organické farmy, kde nepoužívají chemikálie. Dokonce i formální svatba může být dnes organizována k zlosti hladových příbuzných a přátel pohoštěním hnědou rýží, zeleninou, mituke a čajem mu. Těmto extrémům se sice můžeme posmívat, ale rozumnější je vzít si poučení. Vždyť i u nás nevaříme zrovna nejzdravěji, používáme chemikálií v rostlinné i živočišné výrobě nevhodně a v minulosti jsme například přidáváním antibiotik do krmiva způsobili, že některé kultury choroboplodných zárodků jsou už dnes proti tomu léku rezistentní. Mnozí z těch tvrdých chlapců, kteří před dvaceti lety vytavili první ocel na první stavbě socialismu v Nové huti Klementa Gottwalda, už dnes zaslouženě odpočívají. Už je tu však mladá ocelářská krev, synové tátů, kteří tohle velkolepé dílo budovali a předali mladým. Celých dvacet let se na huti oceláři drželi otcovských slov bývalého oceláře Bedřicha Pálky. " Je zbytečné obracet naše kalibry nahoru, " radíval ocelářům, " nikdo za nás tu naši káru nepotáhne, sami si musíme poradit. " A také si vždy poradili. Třeba loni. Za loňský rok dali republice tři milióny tun oceli, více než celá předmnichovská republika. Onehdy si Novohuťáci na chvíli odskočili od díla a radili se, co by mohli dát republice letos navíc na počest všeodborového sjezdu, a společně rozhodli. " Jsme všichni hodně republice dlužni, proto jí musíme i s úroky vrátit všechno, co do našeho podniku investovala. " Rozumná a správná řeč kunčických ocelářů, kteří vítají všeodborový sjezd s novým závazkem do budoucna titulem Podnik výročí založení KSČ. Co tedy dostane letos společnost z Nové huti Klementa Gottwalda navíc. Maličkost. Novohuťáci překročí plán výroby zboží o čtyři procenta, vyrobí celkem # tun kvalitní oceli, což představuje devět miliard a # miliónů korun. Tož takové má plány ocelářská krev z Kunčic u Ostravy. Nejen dnes, ale vždy v minulosti zněla slova Novohuťáků jako zvuk jejich oceli. Na svém kontě mají tituly Vzorný vývozní podnik a Řád práce, které zavazují. Jistě k nim přidají další. Republika se může na oceláře z Kunčic spolehnout, protože své kalibry, podle slov starého oceláře Pálky, obraceli vždy dolů a věděli, že tuhle káru nikdo za ně nepotáhne. Cenová kontrola zjišťuje předražování výrobků. Podniky nedodržují podmínky, za nichž byly ceny stanoveny, fakturují neoprávněné přirážky, nesprávně tvoří ceny, anebo používají špatných položek v ceníku. Krajská organizace pro rozvoj a zavádění nové techniky v Ostravě kupříkladu nesprávně oceňovala projektové práce a fakturovala inženýrskou činnost. Šlo o # korun neoprávněných prostředků. Elektromontážní závody v Praze účtovaly bez ohledu na předpis hodinové zúčtovací sazby provozní vlivy, což sečteno dalo # * . Nebo Strojexport stanovil neúměrně vysokou cenu dovážené vložky do filtru k nakládači, což mu vyneslo # korun. Jen v dubnu kontroloři Českého cenového úřadu odhalili neoprávněných # korun, které získaly navíc Pražské pozemní stavby, nesprávně účtovaných Pozemními stavbami Plzeň, v Jihočeských papírnách Větřní, kde účtovali neodůvodněné přirážky za lakování a nedodrželi podmínky způsobu účtování záměn materiálu. Mezi podniky, kde zjistila kontrola cenové nesprávnosti, jsou i Západočeské papírny Plzeň, MEZ Postřelmov, Strojobal Hradec Králové, Plastimat Liberec, Meopta Přerov, Orlické strojírny Rychnov nad Kněžnou a Lustry Kamenický Šenov, s celkovou dubnovou sumou # korun odvedených do státního rozpočtu. Proč však kontrola stále nalézá tak vysoké sumy, o které podniky předražují. Cožpak cenové předpisy jsou platné jenom pro někoho. Nechtěly by jmenované podniky vysvětlit důvody, proč právě u nich tisíc, desetitisíc nebo milión jaksi neodpovídal správnému účtování. Co říkáte, soudruzi, je to tak. Jedním z nejvážnějších problémů, který se týká všech občanů, především mladých rodin, je bytový problém. Zejména v Praze je situace v této oblasti svízelná, i když, jak vyplývá i z vašich bilancí, byla po roce # postavena nově zhruba třetina současně užívaných bytů. V posledních dvou letech jsme tempo bytové výstavby celostátně výrazně zvýšili. Nikdy dříve, tím méně za buržoazní republiky, se tolik bytů a v takové kvalitě nestavělo. A přece nestačíme uspokojovat všechny požadavky. Proto je nutné věnovat maximální pozornost celému procesu bytové výstavby, počínaje územní přípravou, která je v Praze mimořádně složitá, vést pracovníky, kteří se na ní podílejí, aby rozhodovali kvalitně, ale také rychle a odpovědně, na to bychom měli soustředit pozornost. Za další vážnou otázku označil soudruh Korčák oblast bytové politiky, přidělování bytů. Je to velmi citlivá oblast práce národních výborů. Zahrnuje nejen byty spravované národními výbory, domovními správami a podniky bytového hospodářství, ale důsledněji musíme uplatnit vliv národních výborů také v bytových družstvech. Neméně citlivě bude nutno přistupovat k požadavkům na byt z titulu rozvedených manželství, kterých je více než # z celkového počtu # . Třetí oblastí činností národních výborů, v níž je možno hodně udělat pro zlepšení bydlení, je údržba bytového fondu. Domovní komise, které zřizujete, mají nejen oprávnění, ale také mohou mít hodně práce u partnerů, kteří na hospodaření byty mají vliv, u domovních správ i u nájemníků. Soudruh Korčák pak ocenil dobrovolnou práci a iniciativu občanů, ať už je to akce Pražané svému městu nebo jiné podobné akce. Víme a je to zakotveno v závěrech # sjezdu strany, že budování hlavního města republiky není možné uskutečňovat jen vlastními silami hlavního města, pokračoval soudruh Korčák. K výstavbě Prahy soustřeďujeme prostředky a síly z celé republiky. To není vždycky a všude správně pochopeno. Jsou s tím potíže a problémy. Jsme však rozhodnuti tuto linii prosazovat nejen v plánech, ale také ve skutečnosti. V závěru soudruh Korčák řekl. Máme to štěstí, že už # let, které uplynuly od osvobození Prahy a celého Československa sovětskou armádou, jsme mohli žít a pracovat v míru. Máme také reálnou naději, že mír a bezpečnost v Evropě budou uchovány i pro naše děti a vnuky, pro všechny příští generace. Vedení Adamovské strojírny v Adamově projednalo a schválilo na počátku letošního roku spolu se ZV ROH hospodářskosociální program podniku, který obsahuje úkoly na období do roku # . Závažnou součástí tohoto dokumentu je část nazvaná Sociální politika, která obsahuje též starost vedení závodu a ZV ROH o závodní stravování. O tom, že se na tomto úseku ledacos zlepšilo, svědčí malé srovnání. Zatímco v roce # se stravovalo v závodě pouze # procent zaměstnanců, letos využívá této formy již # procenta lidí. Nespokojujeme se s dosavadními výsledky, a proto jsme si vytýčili úkol do roku # zvýšit počet strávníků na # procent. V čem jsou příčiny dobrých výsledků. Především v tom, že úroveň závodního stravování, stejně jako další otázky týkající se sociální politiky, projednáváme pravidelně na kolegiu podnikového ředitele a v ZV ROH. Na podkladě řádných rozborů přijímáme taková opatření, jejichž smyslem je další rozvoj v této oblasti. Pokud jde o závodní stravování, dojednáváme také dvakrát do roka jeho úroveň přímo za účasti vedení provozů a útvarů, kam obědy uvařené v závodní kuchyni dovážíme a kde je podáváme v provozních jídelnách. Nelze opomenout významnou pomoc ZV ROH, který prostřednictvím stravovacích komisí provádí pravidelně kontrolu závodní kuchyně i provozních jídelen. Abychom mohli stále lépe uspokojovat požadavky strávníků, věnujeme pozornost vybavení kuchyně a jídelen, kultuře stravování. Tak jsme vybavili provozní jídelny elektrickými stoličkami, ohřívacími elektrickými stoly, ohřívacími stoly na páru, vařiči, v jednom provoze jsme vybudovali novou jídelnu, dále jsme pořídili osm sodobarů, a tak bychom mohli ještě pokračovat. Vedení podniku spolu ZV ROH si je velmi dobře vědomo, že starost o pracující se vyplatí. Ani osmdesát pracovníků závodního stravování, z nichž je převážná část žen, nezůstává pozadu. Tak v závodní kuchyni se ustavil kolektiv, který soutěží o čestný název Brigáda socialistické práce. Ne každý odborový dokument se v závodech setkal s tak neobyčejným zájmem a trvajícím ohlasem jako dnes už obecně známé Závěry z krizového vývoje v Revolučním odborovém hnutí mezi # a # všeodborovým sjezdem. Svědčí o tom nejenom četné informace docházející nám do redakce i Ústřední radě ČSROH, ale i mnoho osobních stanovisek a názorů našich funkcionářů a členů vyslovujících s nimi souhlas a shodujících se už v tom základním, že totiž bylo velice správné a potřebné zhodnotit nedávnou složitou minulost, důsledky i příčiny krizového období let # * # v nejmasovější organizaci dělnické třídy a pracující inteligence. Jak zdůraznil na čtrnácté plenární schůzi Ústřední rady ČSROH její tajemník soudruh Kačírek, jevilo se to dokonce jako jedna z hlavních podmínek pro úspěšnou práci všeodborového sjezdu. Dokončit konsolidaci v odborech, řekl, a správně rozvrhnout úkoly vyplývající pro odbory ze # sjezdu KSČ, jedním slovem aktivizovat práci odborů, bylo možné jen tak, že budeme brát neustále zřetel na všechny zkušenosti, negativní nevyjímaje, které vyplývají z krizového období. Jejich shrnutí, které je výsledkem mnohaměsíční práce, představují Závěry. Ústřední rada ČSROH tím současně plní závazek vytyčený v programu aktivizace. Zcela správně poukazují naši čtenáři, ať funkcionáři nebo členové základních organizací, že vývoj posledního období v odborech byl hodnocen dost často na různých stupních a podle dílčích hledisek. To bylo v pořádku, bez takového kroku by nešlo pohnout se z místa. Ovšem chybělo stále to nejpodstatnější, totiž zobecnit všechny tyto zkušenosti do východisek pro další odborovou činnost. Jinými slovy, nejenom rozebrat poměrně nedávnou minulost, ale ukázat zároveň cestu k všestranně aktivnímu, třídně zásadovému a pro pracující lid této země co nejprospěšnějšímu životu Revolučního odborového hnutí. To se v Závěrech podařilo, a právě proto je zde onen zájem našich lidí studovat tento dokument, pracovat s ním a uvádět jej v život. Ve spojení se stranickým poučením, které představuje základní a všestranné hodnocení minulého těžkého období, jsou tedy naše odborářské Závěry leckde už vodítkem ke konkrétní práci. Nejenže nutí k zamyšlení nad vlastní činností toho kterého orgánu či funkcionáře, ale stávají se podnětem k živému projednávání, přijímá je drtivá většina pracujících, komunistů, bezpartijních i členů jiných politických stran. V posledním čísle Odboráře uveřejňuje soudruh Kačírek článek, v němž pod názvem Závěry, které učí a zavazují zevrubně rozebírá smysl a význam tohoto dokumentu. Upozorňujeme na něj proto, že v lecčems může naší odborářské veřejnosti pomoci v detailnějším vysvětlení. Závěry dokládají, citujeme z této stati, jak se v činnosti odborů odrazily uzlové body krizového vývoje, leden # , nápor pravicově oportunistických a protisocialistických sil, do srpna a v srpnu # , do jakých deformací dovedla pravice odbory na odborových sjezdech a na všeodborovém sjezdu, jak těžce a složitě probíhal v odborech proces konsolidace po nástupu nového vedení ÚV KSČ po dubnu v čele se soudruhem Husákem. V tomto historickém rámci postihují Závěry vlastní podstatu zápasu o revoluční nebo kontrarevoluční zaměření odborové práce. Jiná alternativa v letech # neexistovala. Závěry ukazují na faktech hluboké příčiny toho, proč pravicové a protisocialistické síly odmítaly vedoucí úlohu KSČ, v čem byla jejich činnost jasně protidělnická, i když se dělnickou politikou oháněly při každé příležitosti. Zvlášť názorně to vyniká u nové odborové politiky. Dokument ukazuje otevřeně její škodlivost a protidělnický charakter. Uvedli jsme tuto citaci proto, že zdaleka ještě ne všem členům odborů jsou věci kolem nové odborové politiky samozřejmé a že by jim právě hlubší seznámení se Závěry mnohé osvětlilo. Každý má vlastní vztah k událostem a faktům, která dokument uvádí a zobecňuje, a každý by ovšem měl také využít svých zkušeností z nedávných těžkých let, aby sám přispěl k velkému dění, jímž naše odbory postupně obnovují svůj revoluční charakter a masový vliv, i v tom smyslu Závěry ukazují směr, kudy vést konkrétní a účinný boj s pozůstatky či opětovnými projevy reformistických tendencí v odborové práci a jak i kam tuto každodenní činnost zaměřovat, aby sloužila dělnické třídě v souladu se zájmy i její historickou úlohou. Přípravě poslední členské odborové schůze v ocelárně ČKD Blansko jsme věnovali zvlášť mimořádnou pozornost. Nejenže jsme ji dobře organizačně připravili, ale hlavně jsme dbali, aby přinesla nějaký užitek, aby se na ní jednalo a aby se stala podnětem k řešení problémů na našem pracovišti. Spolu s vedoucími hospodářskými pracovníky jsme si ujasnili, na co by se schůze a její příprava měly zaměřit. V souhlase se závěry únorového zasedání ÚV KSČ jsme zvolili jako hlavní bod pořadu ekonomické otázky, průběh plnění plánu ocelárny v tomto roce a předpoklady splnění úkolů páté pětiletky. Je samozřejmé, že na pořadu schůze byly dále i otázky, které lidi zajímají, ať už šlo o vyřizování stížností nebo nejasností v odměňování. O všech těchto věcech jsme hovořili v ocelárně s pracovníky všech profesí. To se ukázalo jako velmi užitečné. Především jsme mluvili o ekonomických problémech jednotlivých pracovišť a navrhovali jsme způsob jejich řešení. Účastníci besed pak sami přicházeli s iniciativními návrhy na zlepšení, na úspory. Tak se slévači jsme projednali spotřebu formovacího materiálu, za který platíme strašné peníze. Při besedě se proto soudruzi zavázali snížit jeho spotřebu na # tunu odlitků o # * , což představuje roční úsporu # * . Taviči se pro změnu zaměřili na šetření elektrickou energií. Do června sníží plánovanou spotřebu o # * a do konce roku vykáží úsporu # * . Svářeči zase zjistili, že nedopalky u některých skupin jsou značné a že jejich využitím lze ušetřit # . Tryskači uspoří na ocelových blocích # korun. Když jsme výsledky besed probíhajících před odborovou členskou schůzí dali dohromady, zjistili jsme, že jen ocelárna může vyhlásit závazek ušetřit v tomto roce # * . A také tento závazek prostý vší formálnosti na členské schůzi vyhlásila. Členská schůze pak měla dík všestranné přípravě, a tedy i besedám na pracovištích, opravdu vysokou úroveň. Takovou schůzi nepamatuji. Poučila nás o tom, že přípravě každé schůze je třeba věnovat pozornost, že je ji potřebí předem připravovat s lidmi na pracovištích a tím vzbudit o ni zájem. A ještě jedno důležité poučení. Iniciativa nepadá z nebe, iniciativu je třeba organizovat. K tomu však je třeba znát problémy výroby, seznamovat s nimi pracující a zaměřovat jejich pozornost na překonávání každé obtíže. Hvězda prvé světlosti zazářila na nebi Pražského jara. Úterní večer v Domě umělců překonal očekávání. Obdařena výjimečným nadáním znásobeným pečlivou pěveckou přípravou a studiem, po ovoci úspěchů, jež sklízí v titulních rolích oper na největších scénách evropských měst i koncertních turné, americká pěvkyně Jessye Normanová nadchla festivalové obecenstvo. Bohatá barevnost hlasu ve všech polohách, schopnost jemné diferenciace, hlasový fond, nejjemnější pianissima, skvělé nasazení tónu, umělecký cit, to jsou přednosti, s nimiž neplýtvala, ale také nešetřila. V dílech Schubertových, Brahmsových, Mahlerových i osobitých půvabných písních Erika Satie. Skvělý písňový večer, který milovníkům komorního pěveckého projevu připravil po recitálu Brigitte Fassbaenderové další zážitek par excellence , na němž se podílel i klavírista Irwin Gage. Titulek by snad nasvědčoval, že jde o projev odporu k některým kosmetickým prostředkům a o nabádání nepříliš zletilé dámské části naší mládeže, aby si zachovala nefalšovaný půvab svých tváří. Nejde nám o žádnou antidermacolovou myšlenku. Spíš je to nepříjemná vzpomínka na jistý televizní film o pionýrském hnutí který byl natočen zhruba před pěti lety a jmenoval se Malované děti. Jeho titulek obrazně naznačoval, že organizaci našich dětí jaksi lakujeme narůžovo . Nemělo by smysl zastírat, že v životě jednotné organizace našich dětí byly chyby, přehmaty, formalismus, k jejichž odstranění však film nijak nepřispěl. Naopak. Byl jakýmsi předobrazem brzkého chaosu a rozpadu v hnutí mládeže i dětské Pionýrské organizace. Vždyť například v krizových letech # vzniklo # různých organizací mládeže a dětí. Nemluvě o ideových zmatcích, které byly pro tehdejší myšlení mladých charakteristické, došlo současně i k vážnému oslabení možností prospět organizacím mládeže a dětí i po hmotné stránce. Nový zdravý proud po dubnu # a úspěšný sjednocovací proces v hnutí mládeže i Pionýrské organizaci SSM mají před sebou nemalé úkoly. Nejde jen o formální masovost, jednotu, ale o skutečnou společensky prospěšnou aktivitu, která by uspokojovala naše nejmladší občany, a hlavně pak aby nedošlo k opakování chyb minulosti. Tato oblast mimoškolní výchovy dětí a mládeže je nesmírně náročná, zejména na citlivý pedagogický takt, na kvalifikaci vedoucích kádrů, skupinových i oddílových vedoucích. Je pravda, že se značná část pionýrských vedoucích rekrutuje z řad učitelů a školských pracovníků, ale současně je tu i nebezpečí, aby opět nedocházelo k poškolštění pionýra, tedy přenášení ryze vyučovacích prvků do zájmové činnosti dětské organizace. Lze si proto hodně slibovat od dohody, která byla podepsána mezi Ministerstvem školství ČSR a Českou ústřední radou PO SSM. Podle ní by měla školská správa poskytovat pionýrům politickou, kádrovou i hmotnou pomoc a ponechávala by pak dětskou organizaci její přirozené spontánnosti a skutečným zájmům dětí. Kromě smlouvy zabezpečuje již dnes soustava pedagogických škol budoucí kvalifikované kádry pro práci v PO SSM i v různých formách studia při zaměstnání. Od června budou učitelům, kteří převezmou funkci vedoucích skupin PO na školách, poskytovány podle počtu oddílů PO měsíční odměny od # do # * . To jen namátkou. Ovšem péče o pionýry není zdaleka jen záležitostí školské správy nebo orgánů PO SSM. Péče o děti je věcí celé společnosti. Odborové hnutí poskytuje pionýrům mnohé, rekreaci o prázdninách, pozornosti k Vánocům i k Mezinárodnímu dni dětí, ale málo vysílá své členy, kteří se důvěrně znají, s nějakým tím hobby do pionýrských oddílů, aby tam poradili, podnítili k různé zájmové činnosti nebo i přiblížili třeba dětem život v továrně. Dělnického prvku mezi vychovateli dětí je dosud málo, jen něco přes dvanáct procent. Po všeodborovém sjezdu se jistě bude dál rozvíjet činnost odborových organizací v dalších příznivých podmínkách. A to by mělo být popudem i pro péči o nejmenší. Odbory v procesu uskutečňování programu socialistických jistot pochopily, že zájmy dělnické třídy, pracujících jako celku jsou rozhodující. Poznaly, že politika socialismu jejich zájmy a potřeby důsledně uskutečňuje, a že proto obrana socialistického státu v podstatě vlastně znamená obranu socialistických jistot. Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a další nejlepší představitelé dělnické třídy učili, že nejvlastnějším zájmem pracujících, jejich odborových organizací je hájit socialistický stát a jeho vymoženosti před nepřáteli, pravicovými oportunisty a reakcionáři i před těmi, kdož by chtěli preferovat osobní zájmy před zájmy celku. Upozorňovali, že pro tento nejvážnější úkol je nezbytné udržet revoluční jednotu odborů a nedovolit ji nikomu rozbít, bojovat za realizaci politiky komunistické strany. Nebylo tedy náhodné, jestliže antisocialisté, oportunisté a revizionisté v kritických letech zaútočili proti socialistickému státu, ale zapomněli dodat, socialistickému ne ve všech * . Snažili se dokazovat, že v těchto státech existují lidé, kteří se musí hodně uskrovňovat a musí jim stačit nejnutnější obživa, že sebemenší onemocnění, kdy musí platit lékaře, je zatlačí zcela na dno. A že náš socialismus je špatný, neodpovídá zájmům všech. A že tedy, prý v zájmu socialismu s lidskou tváří, je třeba, aby se odbory postavily do opozice proti socialistickému státu. Pravicoví oportunisté a antisocialisté na stránkách odborového tisku útočili a zpochybňovali jistoty socialistického zřízení. Zprvu nenápadně vychvalovali jednotlivé rysy spotřebního hospodářství Západu, vyspělou techniku v některých státech. Dávali za vzor bytovou výstavbu a dostatek bytů v západních zemích, aniž podotkli, jak jsou tyto byty drahé a že jsou pro mnohé vrstvy tamních obyvatel cenově nepřístupné. Dokazovali, že v západních zemích jsou levnější potraviny. Pravičáci v duchu nejhorších tradic licitace zaútočili na vybavení podniků, technickou úroveň, poukazovali na to, že ekonomika země je před krachem, že se zhoršuje to či ono. Prostě se snažili vyvolat existenční nejistoty. Záměr. Snažili se dostat širokou veřejnost do pohybu, aby se zmítala v pochybách a demagogie získala volné pole. Je třeba říci, že přes obrovskou snahu pravicově orientovaných sdělovacích prostředků, soustředěný útok koordinovaný s útoky antisocialistických a antikomunistických centrál na Západě, se pravičákům v podstatě nepodařilo u širokých vrstev dělnictva rozbít víru v socialistické jistoty. Pravda, někteří zakolísali, mnozí pozbyli víru, ale ideál socialistických jistot zůstal pro široké vrstvy dál přitažlivý. Útoky proti znárodnění a proti socializaci vesnice si pravičáci nedovolili vést přímo, jako to činí třeba nyní v emigrantských plátcích. Nemohli vystoupit veřejně s tím, aby se podniky vrátily zpět kapitalistům. Aspoň napadali znárodňovací dekrety menších podniků, distribuční síť, zaútočili proti Únoru # , začali mluvit o Antiúnoru. Bohužel i Práce tehdy poskytla slovo takovým lidem jako Svitákovi, Rambouskovi a dalším, kteří zpochybňovali jistoty našeho lidu a pohrdali jimi. V červnu Práce uveřejnila Svitákův článek Smysl obrody, v němž autor, pravicový intelektuál a jeden z ideových vůdců kontrarevoluce, radil dělníkům, jak se prý domoci práv, podle jeho tvrzení za socialismu okleštěných. Dokazoval, že k základním právům dělníků patří právo na stávku. " Naše problémy jsou stejné jako ty, které vedly k úpadku Říma, " řekl president Nixon šéfredaktorům a vydavatelům amerických listů. Tisková porada v Kansas City potvrdila, že nová americká revoluce vyhlášená počátkem roku neměla dlouhého trvání. President s jistou nevolí hovořil o konkurenci zemí Evropského hospodářského společenství a Japonska. Japonský ocelářský průmysl ohrožuje USA v jejich postavení největšího kapitalistického producenta oceli. Výroba v USA stoupla za posledních deset let o # procent. V Japonsku za stejnou dobu o # procent. Hospodářský tlak byl stále citelnější. Není divu. Americký národní důchod je dlouhá léta zatěžován uměním presidentů USA rozšiřovat války. Jen vietnamská agrese připravila Spojené státy o # miliard dolarů. Předvolební heslo Nixonovo, plná nezaměstnanost, se naplnilo k těmto dnům nezaměstnaností # miliónů lidí. Tyto a jiné politické a hospodářské problémy zasáhly hlavní měnu kapitalistického světa, americký dolar. V květnu vypukla vlna, kdy majitelé dolarů chtěli stabilnější měnu, především západoněmeckou marku, švýcarský frank nebo japonský jen. Tlak se zvýšil úměrně k pověstem o nutné revalvaci uvedených měn. A každým dnem inflace narůstala. Kurs znehodnoceného dolaru ve zlatě se stal zcela nereálným. Oficiální cena zlata se ve Spojených státech od roku # nezměnila. Ceny zboží a služeb v papírových dolarech se zvýšily až * . Deficit státního rozpočtu dosáhl rekordu. Krize vedla k mnoha opatřením, která Nixon oznámil v dramatickém projevu k národu # srpna. Mezi nejvýznačnější a pro západní svět nejsmutnější patří konec směnitelnosti dolaru za zlato. Jinými slovy, dolar za zlato nesměníš v žádné bance světa. První dva tři dny vláda a americké sdělovací prostředky předstíraly pochopení u obyvatelstva. V úterý # srpna Nixon po prvních ohlasech vyzval Američany k podpoře jeho ekonomického opatření na záchranu dolaru. Připustil, že to bude vyžadovat obětí od miliónů Američanů. Poprvé veřejně přiznal, že jeho program narazil na odpor silných skupin obyvatelstva, že proti zmrazení cen a mezd vzrůstá opozice. Zvláště vůdci odborových svazů vyjadřují svou nespokojenost. Podle Harrisova průzkumu tři čtvrtiny národa s novou hospodářskou politikou nesouhlasí. Pochopily, že program je pokusem oddálit katastrofální důsledky rozsáhlé inflace vzniklé zbrojením, nezaměstnaností a dalšími vlivy, neodstraní však příčiny. Dělnické rodiny si začínají utahovat opasky a ministr obrany Laird oznamuje, že vojenský rozpočet USA se zvyšuje o tři miliardy dolarů a dosáhne v příštím roce výše # miliard. Poměry charakterizuje prohlášení mluvčího Pentagonu, armády se zmrazení mezd netýká. Stejně bez úhony vyšli z krize kapitalisté. Nixonova opatření předpokládají zmrazení mezd a cen, nikoliv však podnikatelských zisků a dividend. Obětí se mají stát pracující. Situaci vystihuje stanovisko KS USA. Skutečným cílem je zvýšení zisku společnosti. Opatření jsou novým rozsáhlým útokem na dělnickou třídu v zemi. Události mají vliv i na nejširší vrstvy pracujících v dalších západních a rozvojových zemích. Alžírský list Al-Mužahitnapsal, " Nixonovo rozhodnutí postihne mnohem více naše země než země vyspělé. " Americkou vládou zavedená daň bude mít za následek propuštění dělníků v malých podnicích, které přirážkou ztratí americké trhy. President oznámením tiché devalvace dolaru fakticky vypověděl obchodní válku spojencům. Proto se v posledních srpnových dnech sešli ministři EHS v Bruselu, aby našli společné stanovisko ke krachu měnového systému. Po šestnáctihodinové poradě společnou cestu nenašli. Tím méně novou společnou měnu. Dolar zostřil rozpory jak v USA, tak v celém imperialistickém bloku. Krize vyvolá řetězovou reakci a bude nevyhnutelně pokračovat. Ale plná rovnoprávnost nemůže ženu zbavit povinností plynoucích z mateřství. Hovořila o tom mistrová Helga Schulzová z berlínské kabelovny. Je hrdá na to, že dostala závažný stranický úkol pečovat o výchovu mladých odborných kádrů v závodě. A hned byl tomuto kolektivu svěřen závažný výrobní úkol. Měla z něho zprvu strach, ale v soudružském kolektivu mnohá zdánlivě neřešitelná otázka * na hrůze. Řešení úkolu bylo spojeno s tvrdou prací. A k té patřilo také učit se a učit. " A víte, co to znamená, mít k tomu dvě děti a být členem stranického vedení závodu, to člověk má už večer něco za sebou. A to, soudruzi, neříkám kvůli sobě, ale takových zaměstnaných žen jako já * u nás v NDR přes tři milióny. " Vida, přece jen se ženská otázka na sjezdu SED objevila. A také ve sjezdovém usnesení, kde se praví: " Důležitým úkolem strany je nadále rozvíjet předpoklady pro to, aby ženy mohly ještě lépe plnit svou významnou roli v hospodářství, rodině a společnosti. " Kdo má doma prvňáčka, pohlíží na začátek školního roku s radostí, ale i s jistými obavami, zvláště v těch rodinách, kde dosud nejsou zkušenosti s touto velkou událostí. Většina dětí se na školu těší, protože ji považuje za určitý druh změny. Něco se stane, něco nového, dosud neznámého. Je pro ně tajemstvím, které mohou sdílet se staršími dětmi a které je zároveň oddělí od těch mladších, hloupých. Každé dítě vzrušuje změna, takže tento prvý krok bývá většinou radostný. Jestliže je však školou strašíme jako nějakým nápravným zařízením pro nepolepšitelné zlobily, jestliže jim například říkáme, " počkej, až přijdeš do školy, to uvidíš, tam tě nebudou mít rádi jako maminka, " převládne u dítěte strach a do školy se netěší. Mnohdy také přebírá úzkostlivé postoje rodičů, kteří se obávají různých úskalí ve vztahu k vyučování a dětskému kolektivu. Dítě pak nechce chodit do školy, pláče, odmítá zůstat bez rodičů. Proto nikdy podobné obavy napřed nevyslovujme, snažme se spíše vyjádřit radost nad novou událostí. Dobrým přístupem učitelky k těmto dětem mizí po několika prvních dnech záporný vztah ke škole a převládne radost ze změn, které vyučování přináší. Život v kolektivu není pro prvňáčky nový. Většinou přicházejí z mateřských škol, a chápou proto nutnost přizpůsobovat se určitému řádu, znají pojem povinnosti, i když jej konkrétně ještě mnoho nenaplňují. Dokáží se na kratší dobu zklidnit, zachovávají hygienické návyky. Jsou proto většinou po stránce sociální zralé ke vstupu do školy a není třeba mít obavy. Přestože jsou děti na školu připraveny, že se těší, musíme jim v tomto závažném kroku pomoci. Stávají se členy školní společnosti, mají nové dosud nepoznané povinnosti a také nová práva. Uplatňují svou osobnost v jiné úrovni, přestávají být roztomilými dětmi, jsou malými občany. Respektujeme- li tuto změnu a nesnažíme- li se, byť neuvědoměle, udržovat jejich dětskost nekritickou chválou a obdivem, povzbuzujeme v dítěti zdravé sebevědomí a pocit odpovědnosti. Obě tyto vlastnosti jsou pro další zdravý vývoj dítěte velmi důležité, proto také musíme vytvářet i vnější podmínky pro jejich vznik. Každý školák by měl mít dostatek času pro splnění domácích úloh a především své místo, kde by je mohl v klidu dělat. Pokud je * možné, má mít dítě svůj vlastní pracovní stolek. Jestliže se s někým o místo dělí, ať již se sourozenci nebo rodiči, pak by mělo mít aspoň zásuvku vyhrazenou pro vlastní věci. Starší děti většinou píší úlohy v družině, takže již mají osvojeny základní návyky a dovednosti. Prvňáčci se jim musí teprve učit. Píší úlohy doma za podpory, nikoli pod dozorem rodičů. K úspěšnému splnění tohoto náročného úkolu musí být vytvořeny dobré podmínky v nepříliš pozdních večerních hodinách, například po televizním programu, a v klidném prostředí. Úkoly se nepíší v době připravování večeře nebo při současném koupání mladšího dítěte. Nejvhodnější doba bývá odpoledne, kdy se rodiče vrátili z práce a nákupů, jsou již odpočinuti po denním shonu a nepřipravují zatím večeři. Pomoc dítěti poskytuje ten z rodičů, který je trpělivější a jehož snaha o perfektní výkon dítěte nekončí křikem a pohlavky. Musíme si přitom uvědomit, * schopnosti prvňáčků jsou do určité míry omezeny stupněm anatomicko-fyziologickéhovývoje. Vyšší nervová soustava je snadno unavitelná. Není dosud ukončena osifikace kostí, drobné pohyby, tedy i psaní, jsou velmi neobratné a velmi namáhavé. Nelze proto nutit dítě k přepisování úkolu několikrát za sebou. Přepisování samo není správná metoda plnění úkolu. Vhodné je psaní nanečisto a pak přepsání úkolu do sešitu v konečné podobě. Jestliže však je nutno úkol přepisovat, pak musí mít dítě dostatek aktivního odpočinku mezi oběma úkony. Pokud dítě užívá při kreslení levé ruky, nepřecvičovat. Také zrakové vnímání není ještě plně rozvinuto, především v rozlišování prvků. Děti vnímají celistvě, snadno převracejí slova při čtení i psaní. Pletou si, čtou * místo slova pes nebo * . Také sluchem vnímaly věty až dosud jako celek, členění na slova, slabiky a hlásky jim zpočátku působí potíže. Tyto chyby, které se nejčastěji objevují, nelze proto trestat jako nepozornost nebo schválnost, nýbrž je trpělivým vysvětlováním, vzájemným porovnáváním tvarů postupně odstraňovat. Psaní úloh nebo povinné hlasité čtení má být určitým obřadem jemuž předchází mytí rukou, příprava pomůcek a jenž je zakončen připravenou aktovkou na druhý den. Dodržováním tohoto postupu si dítě vytvoří automatický návyk k plnění školních povinností a odpovědný vztah k práci. V dalších letech pak nemusí rodiče naříkat nad poznámkami pro nenapsání úlohy a nenaučení se předepsané látce z učebnice. Kromě přípravy do školy potřebují děti pohyb a hru, aby byly odolnější vůči únavě a nemocem. Nepřetěžujeme je proto zbytečně učením. Chvalme je, buďme trpěliví, laskaví, ale důslední. Úsilí, které vynaložíme pro prvé kroky našeho dítěte, nebude zbytečné. Uvařit zkvašený nápoj z vody, ječmene a chmele znali naši předkové už v desátém století. Ti také ocenili, že pivo je nejen dobrým nápojem, ale i užitečnou pochutinou. Svědčí o tom i pozdější poznatky o blahodárných účincích tohoto nápoje na lidský organismus, ovšem užívá- li se ho v rozumných dávkách, spíš jako léku. Protože se také odjakživa vědělo, že jeden z nejlepších obchodů je obchod s lidskou žízní, rozšířilo se pěstování chmele do rozměrů takřka nevídaných. V druhé polovině # století píše Bohuslav Balbín. Nejušlechtilejší chmel rodí Čechy. Nejvíce je jím proslaveno Žatecko, dále jím oplývají Klatovy a tamní chmel je po žateckém na druhém místě, na třetím místě je chmel lounský a úštěcký. Pivo nastoupilo své vítězné tažení světem. Vždyť postavit pivovar není žádný problém, ale vypěstovat kvalitní chmel, v tom už je kus umění. A naši chmelaři věděli odjakživa, jak na to. Proto také sláva českého chmele pronikla do celého světa a udržela si svou dobrou pověst do dnešních dnů. Prazdroj, Gambrinus, Budvar, Staropramen, jména, která se stala ve světě už pojmem. Víme o tom a jsme na to právem hrdi. Nám z toho však vyplývá povinnost dosáhnout co největší úrody chmele a udržet jeho kvalitu. Už dávno jsme překonali problémy, které nám nastaly při přechodu od malovýroby k velkovýrobě. Už dávno také víme, že na velkých souvislých komplexech chmelnic nelze pracovat stejným způsobem jako na malých chmelničkách, u nichž jediným výrobním prostředkem byl potah a téměř výhradně ruční práce. Po všechna léta, kdy naše země nastoupila svou cestu k socialismu, dbal stát o to, aby se z chmelnic odstranily nejnamáhavější pracovní úkony. Pomohl vybavit družstva nejmodernější technikou. Ale i techniku musí obsluhovat lidé a těch není nikdy dost. Píše se rok # . Naše chmelařství má # česacích strojů a už letos se sklidí chmel ze # * ploch strojově. Vždyť devět tisíc hektarů už něco znamená a vyžaduje. Ke slovu se dostala i nová technologie úpravy chmele pomocí klimatizačních komor. Nové výkonné pásové sušárny a # * komorových sušáren vybavených agregáty na topný olej usnadní a urychlí sušení zeleného zlata. A s těmi necelými třiceti procenty ruční sklizně si už česáči poradí. Pomáhá jim # mladých brigádníků, převážně středoškoláků. Prvňáčkové ze středních škol se tu seznamují se svou třídou ještě před zahájením školního roku a ti starší se tu setkají s loňskými kamarády. A všichni dohromady si přijdou na nějakou tu korunu a samozřejmě i nějakou tu zábavu. Vždyť i o to jde. A nám všem jde o záchranu cenných deviz, které stát jako dobrý hospodář použije zase tam, kde je bude nejvíc potřebovat. V posledních měsících byla při některých významných příležitostech, obvodní konference KSČ, aktiv komunistů ze společenskovědních pracovišť ČSAV, právem zdůrazněna důležitost vytváření socialistického životního stylu, které je podstatnou součástí formování socialistického společenského vědomí. Rozhodně stojí za zamyšlení, zda by se těmto otázkám neměly co nejvíce věnovat právě ženy jako vychovatelky příštích generací, na nichž bude spočívat velký díl odpovědnosti za to, aby výchova socialistického člověka nezůstala někde v půli cesty, jak nám to hrozilo v nedávné minulosti. Podcenění ideologického boje dvou světů, nevědecký, nemarxistický, netřídní přístup a hodnocení teorie o sbližování kapitalismu se socialismem, to vše se bohužel negativně promítlo i do otázek týkajících se žen, jejich postavení a úlohy, respektive úloh ve společnosti. Celá oblast ženské problematiky byla snad nejvíce vystavena nepříznivým vlivům znovuoživovaných maloměšťáckých představ roubovaných na socialistickou společenskou základnu. Propagace maloburžoazních názorů spjatých s hodnotovým systémem společnosti založené na principu soukromého vlastnictví směřovala k rozrušování základních hodnot socialistického stylu života. Módní, přemrštěně konzumentská orientace vystupňovaná do nezdravých podob samoúčelu byla vnucována zvláště našim ženám, neboť je dobře známo, že praktická účast žen na tvorbě životního stylu společnosti je přímo masová. Nezapomínejme proto, že prostřednictvím různých, těchto jen zdánlivě nepolitických, otázek mohou k nám pronikat vlivy ideologií socialismu cizích nejnebezpečněji, protože většinou nejnenápadněji. Hlavně by na to neměly zapomínat naše sdělovací prostředky. Neškodí si také připomenout, že často právě ti, kteří nejvíce hlásali nutnost pochopení potřeb konkrétního člověka, mluvili ve skutečnosti o jakémsi abstraktním člověku, vůbec nevřazeném do konkrétních společenskohistorických podmínek. Zejména však ženy vystupovaly v úvahách mnohých publicistů téměř výhradně jako bytosti čistě přírodní, nikoli společenské. Líbivé fráze o věčném ženství měly zastřít dalekosáhlou nivelizaci v chápání ženy, jaká je ideologicky i prakticky neslučitelná s rozvitou socialistickou společností. Tato nivelizace vyústila až v diskriminační požadavek specifického zaměstnávání žen, což nahrávalo představám, že podle nového sociálně ekonomického uspořádání by se ženy měly stát v kvalifikovanějších povoláních nežádoucí pracovní silou. Snad nikde jinde jsme se nesetkávali s projevy tak hysterické nenávisti vůči pozitivním přínosům socialismu jako v otázce ženské emancipace. Docházelo k bagatelizaci úsilí miliónů žen, ve sdělovacích prostředcích byl systematicky narušován vztah veřejnosti k zaměstnané ženě, k její společenské práci, k funkcím v politických a společenských organizacích. Není divu po tom všem, že mnohdy musíme začínat jakoby od začátku, pracně prosazovat ženy ve větším měřítku na místa, kam svou kvalifikací a schopnostmi dávno patřily, znovu je získávat pro vykonávání dobrovolných občanských funkcí. Úkolem nás všech tedy nyní bude zamýšlet se neustále nad problémy boje o skutečně socialistický charakter člověka a celé společnosti v duchu jejích revolučních ideálů. K tomu nerozlučně náleží také správný vztah k ženě, ocenění její výchovné práce v rodině, ale i práce společenské, neboť odpovědnost k rodině a odpovědnost celospolečenská jsou neoddělitelné. Jedině v souladu obou těchto stránek je cesta, jak podle Leninových myšlenek překonat šosáckou individualistickou psychologii a podporovat povýšení mateřství z citu individuálního na společenský. Myšlenka na založení kursu džezgymnastiky v Dobříši byla zprvu přijata s nedůvěrou. A myslím, že dodnes mnoho lidí chápe tento počin jako zbytečnost nebo jednostranný zájem žen o moderní zhubnutí. Nejsem téhož názoru, už proto, že pravidelně každé úterý toto cvičení navštěvuji. V tento den se sál školní tělocvičny ve večerních hodinách zaplní svěží rytmickou hudbou, jíž se podřizují desítky žen různého věku i váhy. Zacvičit si přicházejí dívky, ženy, matky, ba i babičky. Věk není rozhodující, v řadě stojí všechny vzorně vyrovnané. Stojí opravdu za to si po celotýdenní práci v systematicky promyšleném sledu zacvičit pod dozorem zkušených instruktorů ČSTV, posílit svou fyzickou kondici, uvolnit svalstvo a nabýt fyzické i duševní svěžesti. Většina cvičenek na sebe neměla celá léta čas, necvičilo se ani v tělocvičně, ani doma, nadbytečná kila přibývala. Teď je tomu konec pro ty, které nemají na zdeformování postavy a předčasném stárnutí zájem. Přirozený pocit únavy při odchodu z tělocvičny je náležitě vyvážen duševní svěžestí, s níž se jde domů a druhý den na pracoviště. Dalším blahodárným zařízením v Dobříši je sauna. Ta slouží všem, ženám, mužům i dětem. Je v provozu po celý týden a nedá se říci, že by její návštěvnost byla malá. I tady se protrhla hráz předsudků a nedůvěry, okruh návštěvníků se zvyšuje o zájemce i z okolí. Každý může využít výhod sauny přibližně dvě hodiny. Vedle potní kůry, bazénu a sprch má k dispozici ještě horské slunce, využívá se ho pochopitelně v zimě, vibrační masážní stroj a vysoušeč vlasů. V souvislosti s tím pokládám za vhodné vyslovit uznání paní Doležalové, která vykonává jako lázeňská svou práci ráda a obětavě. Občas se objeví i v roli údržbáře a pak jsou její zkušenosti a pohotovost k nezaplacení. Pro občany v Dobříši se tedy dělá hodně užitečného a zdraví prospěšného. Teď jde jen o to, aby občané moderních vymožeností také náležitě využívali, oceňovali je a hlavně si je v pořádku uchovali. Nejde o zařízení malých hodnot a jistě nebudu daleko od pravdy, řeknu- li, že by se jimi mnohá jiná, možná i větší města ráda pochlubila. Ozářená chodba k tanečnímu sálu kamarádsky pomrkává a nastávající slečna se pohupuje opatrně na podpatcích a v skrytu trne, stejně jako její pedagogický doprovod, maminka, aby náhodou nezakopla. Nikdo neví, že nožky ještě včera kopaly středního útočníka a vzaly útokem i sousedovic švestku. Slečna ale zachytí mámin pohled a pak rozechvěně dá dětskou hru minulosti. Ruce vklouznou do bílých rukaviček a v očích se zatřpytí záblesk něčeho nového, neznámého, čemu rozumějí jen rozšafné matinky na galérii. Ty pátravě odhadují výsledek útoku na rodinný rozpočet a inspekce rodičovských pohledů se dostává s přibývajícími minutami do finále. Bílé střevíčky opatrně kloužou po naleštěných parketách a na hraně neznámého pocitu vzrušení dotahují nesměle celý takt. Ocenit takový okamžik v životě je strašně složité. Připouští přimhouřit oči rodičovské spravedlnosti a střízlivosti, ale je třeba vést takový ústupek promyšleně. Nepřetížit doznívající dětskou notu mohutným fortissimem, dokonalostí z prvotřídních módních salónů a slyšet v mateřské pýše i cinkání pravé hodnoty sedmnácti let. Aby všude, nejen v osvětleném sále, stálo milé a půvabné děvčátko se svým vlastním já, propleteno nádechem dětské roztomilosti i vrozeného ženského půvabu. Dívčí přirozenost jemně spletena máminým šicím strojem nebo dovedností lidí povolaných je tím nejhezčím a nejtrvalejším předpokladem, aby se doopravdy líbila. Přitom však nemusí spolknout tátovu výplatu s půjčkami milujících příbuzných. I když nebudou tajemně šustit tuzexové bony, neznamená to, že ta naše bude horší než sousedova. Věčné dilema prvních tanečních je nezměněno a prochází každým pokolením. Je odměřována měřítkem skutečnosti i posledními čísly módních časopisů i výsledkem příprav včerejšího dne. A maminky dál srovnávají záhyby, opravují pomačkané stuhy a jejich pohledy jsou odrazem utajovaného povzdechu pro něco dávného a zapomenutého. Dnes svěřují společenskému světu své druhé já a rodí se slečna. Zůstává však ještě obrovský kus cesty, než bude opravdu velká. Vždyť klapot dnešních střevíčků dokázal teprve první krok za práh dětských her a ten má přesnou délku, ani milimetru rozdílu, prostě přesně sedmnáct. Nejrůznější rafinované hříčky a zajímavé a pohyblivé dekorační doplňky poháněné prouděním vzduchu mají svou kolébku ve staré Číně. Dávno před naším letopočtem vyráběli čínští umělci celou paletu nejrůznějších ozdobných mechanismů, které při nejnepatrnějším pohybu vzduchu v místnosti se různě pohybovaly, otáčely nebo převracely. Některé vydávaly zvukové efekty. Tyto důmyslné dekorace doznaly v poslední době zasloužené renesance. Zejména v moderním bytovém interiéru se tyto staronové mobily a větrné harfy dobře uplatní. Tvarově se přizpůsobily dnešním požadavkům, a proto převládají nejrůznější jednoduché geometrické útvary. Aby byly vizuálně přitažlivější, používají se při jejich výrobě plochy s výraznými a sytými barvami. Kombinací pohybových a barevných efektů se dociluje žádaného účinku. Svou tvarovou jednoduchostí vhodným způsobem podtrhují střízlivý charakter moderního bytového zařízení. Typickou ukázkou soudobé větrné harfy je jednoduchý dřevěný rám, ve kterém jsou volně zavěšeny barevné papírové míče. Harfu můžeme zavěsit na stěnu místo obrazu. Jeden z největších spisovatelů tohoto století Maxim Gorkij napsal v dvacátých letech článek, v kterém ukázal skutečnou tvář takzvaných matrikových občanů Sovětského svazu. Řekl tehdy, že tito lidé, kteří se holedbají svou neúčastí na velkém díle proletariátu a šíří kolem sebe jen černou skepsi a pesimismus, nejsou nikdo jiný než ustrašený maloměšťák, který má panický strach z revoluční proměny života. V závěru článku Maxim Gorkij napsal: " Lidé nutně potřebují jinou skutečnost, ne tu, v které si zvykli žít. A vidím, že proces utváření nové skutečnosti se u nás ve Svazu sovětů rozvíjí s podivuhodnou rychlostí, vidím, jak krásně, jak tvořivě vlévá se do života nová energie, energie dělnické třídy, a věřím v její vítězství. Věřím, protože vím. " Článek uveřejnila Pravda a Izvestija na podzim roku # . To byla pro sovětské lidi těžká a složitá doba. Škody, které napáchala zahraniční imperialistická intervence a občanská válka, nemohly být ještě zcela odstraněny. Industrializace země teprve začínala. Kulaci seděli na svých statcích pečlivě a schovávali obilí před sovětskými orgány. Milióny lidí se nemohly pořádně najíst. A ustrašenci otravovali vzduch a rozvratníci s nadšením pozorovali, jak kapitalistický svět znovu chystá pušky proti sovětské vládě. Gorkij však pochopil, jakou sílu uvolnila říjnová revoluce, znal fakta, jež svědčila o tom, že dělníci třeba i převrátí zemi, aby dosáhli cíle a dali životu konečně lidskou podobu. Věděl, a proto věřil. Tohle všechno neříkám proto, abych zbytečně dokazoval jasnozřivost velkého spisovatele. Historie sama prověřila pravdivost jeho víry, historie je vždycky objektivní soudce. Sovětský svaz se stal obrovskou velmocí, a to velmocí socialistickou, velmocí, která patřila pracujícímu člověku, neboť on je v ní vládcem a hospodářem. To je dnes natolik samozřejmý fakt, že jej zná každý člověk. Maxim Gorkij nebyl sám, kdo chápal, že energie dělnické třídy probuzená říjnovou revolucí nutně zvítězí nad starým světem. Anatole France, Romain Rolland, Bernard Shaw, Dreiser, Einstein, náš Neumann a mnozí další kulturní a vědečtí pracovníci spojovali s budováním sovětské země i své naděje na to, že konečně na této planetě se zrodí skutečně spravedlivý humánní stát. A byli tu přirozeně komunisté, v Československu, Německu, Maďarsku, Americe, na celém světě, lidé vyzbrojení Marxovým a Leninovým učením, kteří věděli, stejně jako Maxim Gorkij, že hodina zrodu nového opravdu lidského života už nastoupila. Nedávno jsem však mluvil se starým dělníkem, důchodcem. Nikdy nebyl komunistou. Nechtěl být. Nemohl prý být. Dlouho se totiž domníval, že nejlépe ochrání své děti před bídou a ponížením, když se s nimi uzavře do čtyř stěn svého bytu. Proto. Nechtěl slyšet o politice. Ale i tento prostý člověk, když nyní vzpomínal na své mládí, řekl, že Sovětský svaz byl nakonec i pro něho jedinou nadějí, že se někdy také jeho život změní. " Vy si už nedovedete představit, " vyprávěl mi, " co pro našince znamenalo slyšet o tom, že v Rusku nejsou fabrikanti, že dělníci sami řídí závody a stát, že jejich děti chodí na vysoké školy zdarma. Kdybych tohle tenkrát neslyšel, kdyby člověk v něco takového nevěřil, musel by si dát provaz na krk, který táta by snesl vědomí, že děti budou živořit stejně jako on. " Lidí podobných tomuto dělníkovi byly u nás statisíce, milióny. Neznali sovětskou skutečnost, kterou viděl Gorkij, neměli Einsteinův intelekt, nebyli komunisty, kterým jejich učení dávalo jistotu. Byli to prostí lidé, kteří se denně obávali o svůj krajíc. Ale věřili ve vítězství sovětských dělníků. Možná srdcem. Možná jen proto, aby si nezoufali nad svou bídou a nedali hlavu do smyčky. Ale byli dělníky, pracujícími lidmi a jejich třídní instinkt jim napovídal, že se ve Svazu sovětů splňuje největší sen a touha porobených. Museli bychom dnes dopodrobna znát svět, ve kterém tito lidé žili, abychom je plně pochopili. Uplývající čas stírá barvy dávných událostí a dokonce i nejotřesnější z nich mění někdy v učebnicovou záležitost. Bohužel. Ale z vědomí starších lidí asi nikdo nevymaže krutý ponižující pocit věčné existenční nejistoty, tíhu té barbarské síly, která i nejtvrdší hlavu nutila sklánět se před pánem za možnost vydělat si na kus chleba. V takovém světě musel být Sovětský svaz pro mnohé lidi zjevením nového lepšího života. Ale nejen zjevením. V historii naší komunistické strany je dobře zapsáno, kolik lidí podobných onomu dělníkovi, o kterém jsem vyprávěl, vyburcoval příklad sovětských lidí až k tomu, že rozrazili stěny svých bytů, překonali strach o kus chleba a šli potom v řadách komunistů. Do mnoha těžkých bojů, ale s jistotou v konečné vítězství nad buržoazií. Ta jistota pramenila z příkladu Sovětského svazu, sovětští dělníci dokázali, že vítězství je možné a neodvratné. Uvádím tohle všechno nikoli náhodou. A vůbec už ne jako vzpomínku na staré a nedobré časy. Ale v této době člověku nejednou přijde na mysl, odkud vyrůstají kořeny našeho vřelého, bratrského vztahu k sovětským lidem, že jsou tak pevné. Prožili jsme nedávno dlouhé měsíce, kdy různí maloměšťáci, kariéristé, prázdní křiklouni a dokonce i kriminální živly vyřvávali pod taktovkou reakce hrubé útoky proti Sovětskému svazu. A kdy pravičáčtí, majstři pera i politikové typu Smrkovského vydávali tento protisovětský pokřik za mínění lidu. Dnešek však ukazuje, že kořeny našeho bratrského vztahu k Sovětskému svazu zůstaly nedotčeny a jsou pevné, jako bývaly vždy. Odkud tedy vyrůstají. Když mluvíme o svém přátelství k Sovětskému svazu, uvádíme často spojenecké smlouvy, které chrání naši republiku, anebo i čísla hospodářských smluv, jež zaručují do velké míry prosperitu našeho hospodářství. To všechno má samozřejmě svůj význam. To všechno je pro republiku životně důležité. Ale potom tu je ještě něco, co dělníkům zdvihalo hlavy i v dobách nejkrutějšího útlaku. Něco, co dávalo Fučíkovi, Urxovi, Sinkulemu, Zikovi a mnoha tisícům odbojových pracovníků jistotu a nádherné sebevědomí i v popravčí komoře. Něco, co v době války úplně samozřejmě obrátilo naše oči k východní frontě, snad každý věděl, že svoboda přijde a může přijít jedině od východu. A také něco, zač si v osmašedesátém roce lidé nechali rozbít okna a nadávat zrádců a kolaborantů. Je to cosi, co nedokážu vtěsnat do nějaké definice. A snad to ani není možné vyjádřit slovy. Vím, že ne všichni takhle cítí. Máme v naší republice také občany, kteří ze zákoutí vnitřní emigrace zpochybňují a ironizují všechno a všechny. Někteří z nich se dodnes tváří hrdiny a chtěli by s patosem křičet své " nesouhlasím" . Ale skutečnost je nemilosrdná, stačí málo, aby se ukázali pouhými maloměšťáčky, kteří znevažují revoluční dílo jen proto, že jim bere klid, že odstraňuje stojatou páchnoucí vodu, v níž se jim tak dobře plavalo. Tihle lidé mohou leccos zpochybňovat, ale kormidlo vývoje nemohou otočit, nemají na to sílu. Socialismus se stal skutečností a neustále sílí, nikoli vedle nich, ale proti nim. Maloměšťáci se v našem světě nikdy nebudou cítit volni, protože jim nedáme svobodně zahnívat. Hniloba kazí vzduch. Víme to my, vědí to i oni. Koncem letošního roku uplyne padesát let od založení Sovětského svazu. To půlstoletí proběhlo v otřesech, jež snad nemají obdoby v lidské historii. Ale i v nejtěžších chvílích sovětští lidé do písmene splnili své historické poslání, které přijali spolu s praporem říjnové revoluce. Proměnili víru prostých lidí v jistotu, touhu po lidském životě ve skutečnost. Změnili naši planetu. Ještě před půlstoletím kapitalismus sebevědomě držel karabáč nad světem. Ale po příkladu Sovětského svazu a za jeho pomoci zrodilo se mohutné socialistické společenství, nedozírný kontinent, na kterém je pracující člověk vládcem a hospodářem. To není jen historický fakt. To je čin, který zabezpečil dobrou budoucnost naší planety. Myslím, že nikdo z nás si v této době opravdu nemůže stěžovat na dlouhou chvíli. Když přemýšlím o událostech kolem nás, připadá mi jejich běh jako tok široké, bystré řeky. Nic nezůstává při starém. Každý den jsme svědky i spolutvůrci nových skutečností. Děje se tolik převratného, že člověk někdy lituje, že nestačí všechno dokonale vnímat a prožívat. Než se nadějeme, uplyne den, týden, měsíc. A tak skončil i letošní máj, který byl sice poněkud chladnější a deštivý, ale zato slibuje bohatou úrodu. Však známe staré rčení " studený máj, v stodole ráj" . Letošní květen byl měsíc závažný nejen z hlediska podmínek, které výrazně ovlivňují celou příští úrodu, ale byl neobyčejně bohatý i na řadu závažných vnitropolitických i mezinárodních událostí, které možná na mnoho let předurčují výsledek řešení životně důležitých otázek týkajících se všeho lidstva. U nás doma byl květen charakterizován sjezdy Revolučního odborového hnutí, jednotných zemědělských družstev a novinářů. Jejich jednání se vyznačovalo vysokou aktivností a odpovědným vztahem k dalšímu rozvoji naší společnosti. Zároveň to byla významná tribuna, z níž vyslovili představitelé naší strany a státu zásadní stanovisko k závažným mezinárodním otázkám. Vyjádřili jsme neochvějnou podporu hrdinnému boji vietnamského lidu a s uspokojením přivítali ratifikaci smluv mezi Sovětským svazem, Polskou lidovou republikou a Německou spolkovou republikou. Je to další nesporný důsledek mohutné mírové ofenzívy Sovětského svazu, která již dávno přesahuje jeho hranice a výrazně ovlivňuje mírové poměry na celém světě, jak o tom i svědčí právě skončené jednání představitelů Sovětského svazu a Spojených států severoamerických. Bez trpělivého úsilí sovětské politiky a diplomacie bychom nemohli ani my v míru pracovat a žít. Stále více našich lidí si tuto skutečnost uvědomuje a hluboce si jí váží. Tím obtížněji skrývají nenávist ti, kteří se spolčili proti socialismu. Neočekáváme, že se naši nepřátelé budou k nám chovat nějak shovívavě. Vždy budou na naší společnosti, i kdyby byl její stav naprosto dokonalý, potměšile hledat chyby a nedostatky, chytat se každé záminky a také každá lež jim bude dobrá, jen aby mohli naše socialistické zřízení pomlouvat. Jedno je však jisté. Nedokáží zastřít dílo, které lidé sami pomáhají vytvářet, a nemohou natrvalo překroutit skutečnosti, o kterých se může každý člověk z vlastní zkušenosti přesvědčit. Za poslední tři léta, a zejména v uplynulém roce od # sjezdu Komunistické strany Československa, bylo u nás vykonáno mnoho prospěšné práce. Je to také v celém životě společnosti i jednotlivců znát. A to nemám na mysli jenom oblast výroby, obchodu a sociální politiky, kde je to viditelné na první pohled. Neméně radostné však je, že v posledním období dochází k pozitivním změnám i v myšlení a vědomí lidí. Neustále se prohlubuje uvědomělý vztah pracujících k celospolečenským zájmům a potřebám. Pravicoví oportunisté i zjevní nepřátelé socialismu se v krizových letech nejednou holedbali a pochvalovali si, jaká prý se vytvořila nikdy předtím neexistující, vše zahrnující jednota lidu. Přitom však nikdy v minulosti neexistovalo tolik protichůdných názorů, zájmů a zájmečků, které neustále nejrůznější skupiny a jednotlivci předkládali, jako právě v tomto, jimi tolik vychvalovaném období. Ve skutečnosti byla společnost rozdírána nejistotou a zpochybňováním všech základních životních hodnot. Naprostá většina našich pracujících si upřímně oddechla, když byl celý tento živelný katastrofický vývoj zastaven. A váží si toho, že byl ve společnosti obnoven pořádek, že byly vytvořeny podmínky pro pokojnou práci. Některým lidem se může takříkajíc zadírat za nehty, že se vyžaduje důsledné plnění povinností. Stýská se jim po takových pořádcích, které jim dovolovaly beztrestně žít na úkor společnosti. A právě jejich ojedinělých hlasů využívají nepřátelé proti nám a vydávají je za důkaz toho, že prý u nás žádná jednota ve společnosti ani nemůže existovat. Ano, netajíme se tím, že nám nejde o jakoukoliv jednotu ani o jednotu s kýmkoli. Netoužíme po nějaké falešné jednotě postavené na nacionální a maloměšťácké hysterii ani nechceme stát v jednom šiku s renegáty a nepřáteli socialismu. Proto neusilujeme o jednotu za každou cenu. V mnohém se situace vyjasnila, společenské vztahy, vztahy mezi národy a národnostmi, sociálními třídami a skupinami i jednotlivci jsou jasnější a čistší. Snad ještě dnes všichni nedokážeme plně docenit obrovské hrdinství a obětavost, s jakou dělnická třída po # dubnu # začala nové období ve vývoji naší společnosti. Jakého úsilí ostatních pracujících bylo zapotřebí k překonávání neblahého dědictví, které po sobě zanechali pravicoví oportunisté a protisocialistické síly. Mnoho jsme od té doby dosáhli. Můžeme po roce # sjezdu říci, že jsme při uskutečňování jeho závěrů docílili pozoruhodných výsledků jak v politické oblasti, tak v rozvoji ekonomiky, životní úrovně i v rozvoji vědy a kultury. Jsou to úspěchy, na které můžeme být právem hrdi. Avšak ještě nedokážeme vždy náležitě projevovat úctu a vážnost k poctivé, společensky prospěšné práci prostého pracujícího člověka. Dělník, rolník, pracovník z řad inteligence musí cítit, jak to výstižně řekl na # sjezdu novinářů soudruh Gustáv Husák, že jeho práce je pro tento stát důležitá a významná, že je spolutvůrcem naší dnešní skutečnosti i zítřka, že společnosti na jeho práci záleží, že si jí váží. Budeme- li takto důsledně postupovat, potom nezbude v naší společnosti místa pro lajdáky, kariéristy a pro šíření maloměšťácké chamtivosti. V tom nás podpoří naprostá většina pracujících včetně mládeže, která má velký smysl pro čestné plnění povinností. Odstraňováním nepořádků a narušování pracovní morálky přispějeme k vytvoření ovzduší vysoké náročnosti a odpovědnosti ve vztahu k celospolečenským potřebám i k neustálému upevňování jednoty naší společnosti. Sjednocování společnosti na správných třídních a internacionálních základech není snadný ani jednorázový úkol. Už vůbec ne po tom všem, co jsme prožili. Nikdo z nás nemůže říci, " mne se to netýká" . Každého našeho občana minulá léta určitým způsobem utvářela a obohatila o novou životní zkušenost. Setkáváme se i s tím, že někteří lidé se domnívají, že se proti nim obrátil celý svět. Stěžují si na to i ono, jednou, že museli změnit zaměstnání, podruhé, že nedostali devizový příslib, zkrátka kdekdo jim křivdí. Méně však jsou již ochotni připustit, že svým protispolečenským jednáním poškozovali a často ještě poškozují zájmy celé společnosti. Naše socialistické zřízení činy dokazuje péči o všestranný rozvoj člověka, o jeho blaho. Právem se však očekává od každého z nás, že svou poctivou prací přispěje ke zdaru společného díla. Jak již to ostatně dělá většina pracujících, kteří názorně dokazují, že je pro každého dostatek příležitosti k uplatnění při uskutečňování programu všestranného rozvoje naší společnosti, na jehož základě se sbližují dělníci, rolníci i příslušníci inteligence. Vytváří se pevná morálně politická jednota společnosti. Nedávno jsem zavedl svého známého do kuchyně, kde se rodí noviny. Bylo to po jednom významném sportovním utkání, které skončilo už za hranicemi uzávěrky listu. A přece se podařilo, že * našich novin nebyl na druhý den o zprávu z této události ochuzen. Redaktoři doslova po odstavcích odnášeli rukopis do sazárny, sazeči vyťukávali písmena na své obrovité klávesnici s dvojnásobnou pozorností, aby se vysázený text obešel bez dodatečných oprav, a metéři, to jsou ti, co sestavují sazbu novin, zalamovali poslední řádky do stránky ještě horké jako z pece. Obrazně řečeno, ze všech se lil pot, protože harmonogram, časový program jednotlivých výrobních operací v tiskárně, je neúprosný. Můj přítel byl nad touto souhrou, s níž se v tomto finiši s krajním vypětím sil i nervů pracovalo, jako u vytržení. Jako by se sportovní zážitek z posledních minut znovu opakoval pod klenbou redakce a tiskárny. A i tady, když neviditelný a neslyšitelný soudce odpískal, noviny byly přece jen hotovy včas, rotačky roztočily svá soukolí a za dvacet minut poté už odjížděl z pražského nádraží první vlak s nákladem čerstvého čísla Rudého práva, v němž bylo možné se dočíst také o té sportovní události, která skončila před necelou hodinou. Dnes, zítra, pozítří však může tento kolektiv, o němž mluvím, poskytnout obdobnou podívanou. Včera přišel na poslední chvíli výsledek ze sportovního utkání, dnes výhry z loterie, zítra to může být významné prohlášení a pozítří důležitá zpráva ze světa či komentář psaný po horkých stopách události. Zase půjde v redakci i tiskárně o vteřiny, o pot, o nervy. Ti lidé by mohli říci dost, stroje už nestačí, časový limit je dávno vyčerpán, nedá se svítit, my se honit nebudeme. Budiž jim čest a sláva za to, že to neřeknou a že udělají všechno, co je v jejich silách. Každého z nich, od novináře přes sazeče a metéry, * společná morálka, společná snaha a přání, aby se do rukou miliónové obce čtenářů dostaly noviny včas a se vším, co od nich čtenář bude zítra očekávat. Stejně dramatické chvilky bych mohl popsat ze života televize, nejinak je tomu ve spleti rozhlasové techniky, kde velké štáby lidí vedou neméně napjatý zápas o minuty a vteřiny. Moderní společnost si už sotva může představit svůj život bez novin, rozhlasu a televize. Noviny, rozhlas a televizi si zase sotva lze představit bez novinářů a všech těch neznámých lidí, kteří slovní, zvukové či obrazové sdělení zprostředkovávají. Bylo by ovšem chybou chápat tento proces jednostranně, že novináři píší a čtenáři a posluchači čtou a poslouchají. Pravda, tato jednostrannost do jisté míry vyplývá z onoho módního pojmu " hromadné sdělovací prostředky" , jak se v poslední době přinejmenším zjednodušeně nazývají noviny, rozhlas a televize. V jejich zrcadle se však přece má odrážet i druhá strana, sami čtenáři a posluchači se svým míněním, názory nebo sdělením o té či oné dobré věci, která zasluhuje pozornosti. V tom spočívá jeden z rysů, který charakterizuje právě naše noviny, noviny socialistické společnosti, a plně to platí i pro rozhlas a televizi. Jestliže si mohu přihřát tak říkajíc vlastní polívčičku, tak bych právě na příkladu Rudého práva, našich novin číslo # , chtěl potvrdit, jak se dnes a denně upevňuje pouto se čtenáři jako autory. Mám na mysli nejenom populární Dopis dne, který na prvé straně listu vyjadřuje aktuální čtenářské mínění či vzpomínku. Mám na mysli desítky dalších dopisů na různých stránkách listu. Přejme si, aby tomu tak bylo vždy a v každém případě. Na novinářském sjezdu, který se v těchto dnech konal v Praze, upozornil jeden z delegátů na to, že leckde dostávají málo slovo dělníci a lidé z výroby vůbec. Že si prostě někteří novináři usnadňují svou práci a přijedou s kamerou, mikrofonem či blokem jenom k řídícímu pracovníkovi, jehož pohled i sdělení se nemusí vždy krýt s tím, jak to vidí z druhé strany člověk, jak se říká, zezdola. Ano, bývají takové případy, k dobru samozřejmě neprospívají. My novináři musíme a budeme dávat slovo ministrům, ředitelům a jiným odpovědným pracovníkům, kteří se mohou a musí k té či oné otázce kompetentně vyslovit, ale chceme a musíme dbát o to, aby častějším hostem na stránkách novin, u mikrofonů a televizních kamer byli pracující od strojů, z polí, prostě zezdola. To je ostatně jedno z hlavních a nezaměnitelných poslání novin a jim příbuzných prostředků, sehrát ve společnosti úlohu organizátora, agitátora a propagandisty, udávat tempo společenským proměnám, učit lid a učit se od lidu, tepat zlořády a nepořádky, sobectví a maloměšťáctví, jít odvážně do každé rvačky, v níž o něco jde a stojí za to se ve jménu našich ideálů bít. Novináři nežijí mimo čas a prostor ani v zemi nikoho. Vždy něčemu slouží a straní, mají své přesné společenské, a řeknu doslova, že třídní, poslání, a jestliže někdo někdy tvrdil či tvrdí něco jiného, pak prostě klame. Pro příklady nemusím chodit daleko do historie. Mám živě před sebou třeba případ, který se udál v Miláně právě v době, kdy jsem tam v březnu přijel na sjezd italských komunistů ve dnech rozjíždějící se volební kampaně. Tehdy v největším italském listě Corriere della Sera vycházejícím v Miláně vyhodili šéfredaktora. Šlo o list, který se vemlouval do povědomí čtenářů jako list nezávislý. Ale protože někomu patřil, musel také někomu odpovídat a tlumočit také něčí zájmy. Jeho nezávislost prostě neexistovala. Tím někým v pozadí byli akcionáři ze skupiny milánských monopolů. Sobota ani neděle nepatřily na českobudějovickém výstavišti, kde bude zahájena výstava Země živitelka, ke dnům klidu. A my jsme se také přesvědčili, že mezi těmi, kdož tu neodpočívají, jsou i mladí. Kousek za vchodem, u obrovského nového znaku výstavy vonícího ještě čerstvými nátěry, řada brigádníků rovnala černou humusovitou zem pro vysázení květin. V okrouhlém rybářském pavilónu už bublala dvaceti čtyřmi akvárii voda, na stěnách už cenily zuby rekordní trofeje ulovených štik, sumců a další vodní havěti. Právě tady jsme zastihli Magdu Henčlovou a Olgu Vítkovou z přerovské ekonomické školy, které jsou tu zásluhou své základní organizace SSM už tři týdny a zůstanou až do zahájení výstavy. Pomáhá tu i padesátka bulharských komsomolců z družební oblasti Gabrovo. V neděli jsme se zastavili v pavilónu Racek, kde se budou konat v rámci výstavy četná odborná sympozia a přednášky. Pilně tu pracovali zaměstnanci podniku Výstavnictví Praha a s nimi i brigádnice, studentka střední výtvarné školy z Prahy, Renáta Hronová. Město ještě pořádně neviděla, protože denně končí po # hodině. Proto se těšila na včerejší volné odpoledne, které chtěla využít k prohlídce zámku Hluboká a Alšovy Jihočeské galérie. Prošli jsme se i halou Surabaja, kde aranžéři na žebřících natírali plastickou výzdobu kruhového sálku, a v úplně jiné práci jsme zastihli montéry téměř na konci výstaviště, kteří ještě zastřešovali zelenavou ocelovou konstrukci. V řadě expozic už skončili s přípravami, třeba v Pavilónu státních lesů, kde nebude ani letos chybět tradiční paroží jelenů, srnců a muflonů, dokumentující dobrou práci našich lesáků, kteří získali i zlatou medaili na Světové výstavě v Budapešti. Takže za týden už můžete přijet i vy. Protože tu ani v sobotu a v neděli neodpočívali, aby bylo všechno pro zahájení připraveno. Je to film o dětství a mládí, přesto nejsou všechna jeho políčka veselá a bezstarostná. Maminka byla na mne sama, byla zaměstnána, já vyrůstala doslova na ulici. Pamatuji si, jak mi otcové a matky z lepších rodin zakazovali hrát si s jejich dětičkami, abych jim je neumazala. Dodnes má v paměti onen pocit zlosti a žalu, který zná jen odstrkované dítě. Soudružka učitelka Kráčmarová z osmiletky na Podlahově ulici v Ostravě, Mariánských Horách jí ale hned v první třídě dala pocítit slast rovnocennosti s ostatními. Úplně mě vtáhla do kolektivu, byli jsme výborná parta až do osmičky. Občas ji potkávám, vždycky si hezky popovídáme. Její hry byly sladké, prodávala cukroví a balila bonboniéry. Po osmiletce se vůbec nerozmýšlela, šla se učit prodavačkou potravin. Vyučila se, vystřídala několik prodejen a od listopadu sedmdesátého roku dělá mistrovou výrobního výcviku učňů v závodě Potraviny Ostrava. V půl sedmé je v prodejně, v sedm mají učni nástup. Oni jí hlásí počet, ona zkontroluje knoflíky, vlasy. Do dvanácti je výcvik v provozu, pak dvouhodinová výuka zbožíznalectví, matematiky nebo ekonomie. Vedu je k poctivosti, chci, aby měli pocit, že i na nich záleží, jaké bude mít prodejna výsledky, zda budou prémie, anebo se bude doplácet ze svého. Žádné tu si vzít bonbón, tu kolečko salámu. Snažím se, aby byli pozorní k hostům, aby mu vyhověli. A samozřejmě, aby správně počítali a dbali o svůj vzhled. Učím většinou děvčata, každá je jiná. Radost mám zvlášť z takových, která vědí, co chtějí. Třeba jsou v prvním ročníku, ale už uvažují, že si udělají zkoušku na vedoucí prodejny. Je to možná trochu k smíchu, ale mně se to líbí. Ve dvě odpoledne, když učenky odejdou, si Jana sedne k písemnostem, o půl čtvrté jí padne. Pak má skoro každý den nějakou schůzi anebo svazáckou akci. Jsme veliká základní organizace, je nás # . Dohromady učenky i vyučená děvčata. Mnohé dělají tak zvané trhačky s polední přestávkou, těžko se uvolňují, to nám práci ztěžuje. Moc nám pomáhají chlapci z Odborného učiliště VŽKG, z provozu. Měli jsme společné taneční, soutěž ve stolním tenisu, plavecké závody, branný závod, společně jsme byli na zájezdu, naše děvčata chodí do jejich kroužků a hrají v jejich divadle malých forem. Je budovatelskou referentkou ve své základní organizaci, členkou Městského výboru SSM v Ostravě. Komunistka, odborářka. A studuje dvouletou nadstavbu pro mistry odborného výcviku na Pedagogické fakultě v Ostravě. Její den mnohdy končí pozdě v noci, ale na knížku musí zbýt chvilka vždycky. Zrovna dočetla Londonovo Měsíční údolí. Na sjezd SSM se těší. Doufá, že nebude jen bilancí úspěchů, ale dá jí také příležitost promluvit si o dnešních starostech. Myslím, že péče vyšších orgánů o základní organizace není dostatečná. U nás jsme nyní každému členu předsednictva i pléna městského výboru určili jednu organizaci, nad níž bude mít stálý patronát. Instruktoři totiž sami všechno nestačí. A mám ještě jeden problém. Byla jsem teď dva měsíce na stáži na městském výboru strany. Ověřila jsem si, že svazáci ne všude věnují výběru a vedení mladých, kteří se mají stát kandidáty strany, žádoucí pozornost. Ráda si proto poslechnu, jak o jejich výchovu pečují jinde. Film dosavadního života Jany Jandové končí. Teprve na bílém denním světle jsem si uvědomil, že jeho převládající barevný odstín byl zelený. Ten film má totiž barvu naděje, barvu mládí. Jana sama říká, že jemně zelenou barvu má nejraději. Kdybychom si položili otázku, jaký je letošní hospodářský vývoj na Slovensku, dalo by se zhruba odpovědět, že se příliš neliší od předchozího vývoje posledních dvou let. Pokračovaly v něm příznivé tendence, které se projevily ve vysokých přírůstcích hmotných zdrojů, v pronikavém růstu produktivity práce. Začněme však tím, co nejvíce zajímá prosté občany, v prvním letošním pololetí došlo na Slovensku ke všeobecnému růstu mezd, takže v současné době se průměrný měsíční výdělek slovenských pracovníků v socialistickém sektoru bez JZD pohybuje kolem # korun, je o čtyři procenta vyšší než před rokem. Lidé tu dál poctivě spoří, což vyplývá z toho, že vklady obyvatelstva ve spořitelnách ve SSR vzrostly téměř o čtyři procenta, zásluhou vyšších příjmů obyvatelstva a stále se zlepšujícího zásobování vnitřního trhu zde vzrostl též maloobchodní obrat, obchod lidem zabezpečil kvalitnější druhy textilu, obuvi a nábytku, po němž je tu však stále větší poptávka než nabídka. Podstatně více začali slovenští občané využívat služby, takže jejich výdaje v tomto směru vzrostly téměř o desetinu. Žel zatím se nedá jednoznačně usoudit, zda je to skutečně v důsledku zlepšení činnosti organizací, služeb, či jiných vlivů. Z prověrek vyřizování stížností na národních výborech, které tu uskutečnily orgány Výboru ľudovej kontroly SSR v předchozím období, totiž vyplývá, že až dvě třetiny stížností občanů na služby bývají zcela oprávněné. Taktéž pokud jde o obchod, přetrvávají nedostatky po uspokojování poptávky nejen lacinějšími druhy nábytku, ale i dětským textilem, froté výrobky. Podle plánu pokračuje i letos na Slovensku odevzdání bytů do užívání a zahajování výstavby nových bytů. Stavební podniky na Slovensku předstihly letos výsledky, které za stejné období dosáhly loni, zhruba o osm procent. Také většině průmyslových podniků na Slovensku se podařilo překonat různé těžkosti, což se projevilo v překračování plánu. Hodnota výrobků odevzdaných nad plán tu za první letošní pololetí představuje # miliónů korun, přestože na Slovensku nesplnilo # * průmyslových podniků pololetní výrobní úkoly, což představuje nerealizovanou produkci v hodnotě # miliónů korun. Zároveň došlo k strukturálním změnám ve prospěch výroby spotřebních předmětů a v souladu se záměry páté pětiletky je tu i vzrůst podílu výroby tepla, energie a rozvoj hutnictví, chemického průmyslu a průmyslu stavebních hmot. Na přírůstku průmyslové výroby v podnicích na Slovensku se podílí růst produktivity práce více než dvěma třetinami, což nesporně patří k těm nejpozitivnějším výsledkům letošního půlroku na Slovensku. Prokazuje to lepší využívání pracovního času, snížení nemocnosti a nežádoucí absence. O výsledcích plnění plánu rozvoje národního hospodářství ve SSR za první letošní pololetí lze tedy tvrdit, že vcelku vytvářejí příznivé podmínky ke splnění celoročních úkolů. Abychom však mohli být s letošním hospodářským rokem na Slovensku úplně spokojeni, je nutno v tomto druhém pololetí odstranit některé nedostatky, zejména pokud jde o efektivnější využívání materiálů, surovin a základních fondů. Každý závod, podnik i každé generální ředitelství ve SSR má již k tomuto účelu vypracovaná opatření, která stačí jen uvést do praxe. Pravda však je, že tento krok však bývá zpravidla ten nejtěžší. Za týden budeme vzpomínat # výročí Slovenského národního povstání. Řada akcí k uctění jubilea tohoto významného data ve slovenských i československých dějinách se koná již v těchto dnech. Mírovou manifestací obyvatel slovensko-moravskéhopomezí vyvrcholily včera v Turzovce oslavy # výročí Slovenského národního povstání a # ročník Beskydských slavností československé vzájemnosti. Na shromáždění v přírodním amfiteátru promluvil člen předsednictva ÚV KSČ a první tajemník ÚV KSS Jozef Lenárt. " Beskydské slavnosti, " řekl soudruh Jozef Lenárt úvodem, " mají svou ušlechtilou tradici. Je symbolické, že se každoročně konají při příležitosti výročí Slovenského národního povstání. " Zdůraznil, že ke Slovenskému národnímu povstání, tomuto mezníku národní a revoluční minulosti, je třeba se vracet, hledat v něm poučení, posilu i orientaci pro dnešek. Život a praxe potvrdily a potvrzují správnost a životnost cílů, jejichž jménem náš lid v povstání bojoval. Socialistické Československo, soudobý stupeň sociálního a národního života pracujících, moderní pokroková tvář Slovenska ukazují, jak skvělé dílo jsme plníce tyto ideály vytvořili. Na konkrétních číslech a faktech ukázal pak soudruh Lenárt obrovský všestranný rozvoj Kysúc v # letech socialistické výstavby. V další části svého projevu se soudruh Lenárt zabýval současnou mezinárodní politickou situací. Ocenil přitom zejména mírové úsilí Sovětského svazu i dalších socialistických zemí, které se projevilo i na nedávném krymském setkání představitelů komunistických a dělnických stran. Českoslovenští partyzáni, kteří ve druhé světové válce před třiceti lety přecházeli na Bílé Rusi a Ukrajině do řad sovětských partyzánů, se v sobotu a včera setkali v Liptovském Mikuláši. Účastníci položili věnce k Památníku partyzánů a bojovníků armádního sboru na vrcholu Nicovo. Setkání pak pokračovalo slavnostní schůzí, na níž přednesl hlavní projev předseda ÚKRK KSS a přímý účastník bojů partyzánů * Šalgovič. Vedoucí delegace ÚV KSS SNR a vlády SSR, člen předsednictva a tajemník ÚV KSS * Janík v dalším projevu zdůraznil úlohu Sovětského svazu nejen při osvobozování Československa od hitlerovského Německa, ale i při hospodářském rozvoji naší země za uplynulých # let. Turistický výlet po partyzánských stezkách, položení věnce k pomníku Jana Švermy, shromáždění mládeže a pracujících Horehroní, beseda u táboráku s přímými účastníky bojů, to byl program setkání horehronské mládeže v Lomnisté Dolině, nedaleko obce Jasenia, jímž chlapci a děvčata vzpomněli # výročí SNP. Na # kilometrů dlouhou cestu z Ostravy do Banské Bystrice se včera ráno vydalo pět svazáků odborného učiliště z dolu Vítězný únor. Během své desetidenní pouti chtějí besedovat s mladými lidmi, podnikat exkurze a navštěvovat místa bojů SNP. Na význačná místa SNP vyrazilo v sobotu z Třeboně na motocyklech # chlapců a tři děvčata, členové Klubu mladých motoristů při zdejším automotoklubu Svazarmu. Touto poutí vrcholí téměř roční, velmi úspěšná činnost klubu. Mladí motoristé při cestě Slovenskem navštíví i Povážské strojírny v Povážské Bystrici, s kterými klub velmi úzce spolupracuje. Sváteční ráno bylo zklamáním pro mnoho mladých lidí na Kolínsku. Všichni se těšili, všichni očekávali podle předpovědí meteorologů krásné počasí, protože závazkový festival není událost všední, a k tomu ještě na lodi. Déšť a vítr nemohl zkazit náladu zástupcům mládežnických kolektivů a brigád socialistické práce ze závodů, kterých se na této malé slavnosti sešlo kolem stovky. OV SSM v Kolíně spolu s odbory připravil plavbu na soutok Labe s Cidlinou pro ty mladé lidi, kteří uzavřeli na počest # sjezdu SSM závazky a poctivě je plní, někteří dokonce již překračují. Motorová loď měla vyplout se vzácným nákladem a kapelou OV SSM v pravé poledne. Jelikož by však muzikantům napršelo do nástrojů, musel být program trochu pozměněn. Sešlo ze zábavy na lodi i z procházky po Poděbradech a okolí, nekonal se ani tanec pod širým nebem ve výletní restauraci Na soutoku. Organizátoři pohotově zajistili velký sál v restauraci Na Osečku, hudba se auty také přemístila a čekala na svoji příležitost. Ta se dostavila v podobě trochu zmoklých, ale veselých svazáků, kteří s povděkem přivítali sucho a teplo. Předseda Okresní odborové rady Jan Chobot poděkoval mladým lidem za jejich práci v základních organizacích SSM i na pracovištích, tajemníci OV SSM vyhodnotili ze čtyřiceti odevzdaných závazků ty nejlepší a předali vítězným kolektivům pěkné ceny, broušený pohár, kopací míč, soupravu na stolní tenis. Také jedenáctičlenné amatérské studio připravilo svazákům příjemné překvapení, kvalitní hudbu a zpěv. Pak se již stěny restaurace otřásly výbuchy smíchu, dupotem tancujících, dobrou pohodou až do osmé večerní. Byl čas k návratu. Nikomu se z hezké společnosti nechtělo, ale pořádek je pořádek. A tak opět loď se vracela po Labi ke Kolínu, zpět tam, kde všechno začalo. Zpět, ale dopředu, protože závazkovým festivalem nic neskončilo. " Mnohé, co je běžné pro normální občany naší republiky, nebylo a ani nemohlo být v době přípravy na OH běžné pro vás. Dělali jste všechno pro to, abyste nás v Mnichově dobře reprezentovali. " Slova předsedy vlády Lubomíra Štrougala, adresovaná v sobotu našim olympionikům, promluvila z duše sportovnímu výkvětu naší republiky, seřazenému v červenomodrém šiku k olympijskému slibu. Hromotlučtí Svojanovští vedle titěrných gymnastek, vodou vylouhované plavkyně vedle střelným prachem ošlehaných pistolářů, lehkonozí sprinteři s nebetyčnými košíkáři. Odložili na měsíce radosti i strasti běžných smrtelníků, každou volnou chvíli upsali řeholi poznamenané pěti olympijskými kruhy. I oni jsou však jedni z nás. Mají své specifické starosti, svá vlastní přání. Některá z nich nám bylo v sobotu dopřáno vyslechnout. Pavel Svojanovský si i při slavnostních chvílích v hotelu Internacionál vzpomněl na svoji a bráchovu loď. Odcestovala už v pátek. Kormidelník Pták jako dozor s ní. Hlavně aby dojela v pořádku. Nemohu se dočkat chvíle, kdy se s ní zase setkáme. Cestou na předolympijské závody se dvě lodě rozbily. To by byla tragédie. Nejtěžší muž výpravy, vzpěrač Petr Pavlásek, s sebou činku nevozí. Ale za to nosím na nohou boty. Vy ne. Tyhle olympijské mě strašně tlačily. Strejčka taky. Koupili jsme tedy litr lihu a lili ho dovnitř. Zatím boty tlačej dál, jinak. Raději nemluvit. Ta hrozná vedra. Kam člověk vlezl, všude se potil. Já z toho úplně pohubl. Kostičky ve mně chrastí, známí říkají, že mě skoro není vidět. Vždyť já mám slabých padesát kilíčko. Petr ze skromnosti zapomněl přidat jeden metrák, že vždy patřil ke komikům výpravy, ani dodávat nemusel. Na Jarku Slavíčkovou jsme si připravili záludnou a pro běžného občana zřejmě nepochopitelnou otázku. " Kdy jste naposledy nebyla za celý den ani jednou ve vodě? " " Počkejte, to už musí být dávno. Dřív jsem mívala volnou aspoň neděli. To teď před olympiádou nepřipadalo v úvahu. Počkejte. Asi před měsícem mně bylo v Bratislavě moc špatně. Tak jsem den neplavala. " " Ladislave Falto, už jste sbalil kufr? " " Jistě, proč? " " Jestli jste náhodou nezapomněl na dobrou pušku. " " Kdepak, mám hned dvě. No, dvě pistole, jednu na trénink, druhou sváteční, ta mě provází na velkých sportovních událostech už šest let. Něco pamatuje. A taky vezu dva a půl tisíce nábojů. Slušný balíček, pronese se to. " František Brůna své dělovky nemusí úzkostlivě balit do kufru, má je schované v ruce. " Nejlepší by bylo je vybalit na rozhodující utkání skupiny s NDR. Ale právě proti tomuto týmu se mi hraje špatně. Němci jsou příliš tvrdí, většinou jsem se nedokázal prosadit. Proč by však olympiáda nemohla být výjimkou. " " Jiří Zídku, je mne tam nahoře u vás dobře slyšet, čeká Vás nejen pět těžkých zápasů ve skupině, ale v olympijské vesnici prý také speciální dveře pro abnormální dlouhány. " " Na těch mi tolik nezáleží. Zatím jsem se vždycky a všude do dveří vešel. Horší to bylo s postelemi. Ale ty prý budou v Mnichově na míru. Takže si na rozhodující boje aspoň pořádně odpočineme. " Odbíjenkářka Anna Mifková se sice zbavila na pár týdnů košíkáře, manžela, " najdete ho kdykoli u televizoru, jak ho znám, bude koukat na všechno, " nezbavila se však módních problémů. " My odbíjenkářky jsme byly vždycky takové nekonfekční postavy. Ale teď to vyvrcholilo. Nějak nám z toho tréninku narostly ruce, nemůžeme se vejít do šatů. " Polovina sprinterské štafety Demeč s Bohmanem se přela, zda náhlé zlepšení rychlostní formy většiny členů kvarteta bude mít příznivý vliv i na celkový výkon. Bohman. " Nebude. V Helsinkách jsme byli pomalí a přesto vyhráli. Záleží na předávkách. " Demeč. " Bude. Větší rychlost na trati se přece musí nějak projevit. " Muže s kolíkem rozsoudí úterní test ještě na strahovském tartanu. Stejskal nejede do Mnichova dobývat medaile, i jeho však čeká denně mnohahodinová těžká fyzická dřina. Je jedním z pěti masérů výpravy. " Letos nám bude hej. V Tokiu jsem byl sám na # sportovců. V Mexiku už jsme byli tři. Letos se už budu moci věnovat hlavně svým pravidelným klientům, atletům a košíkářům. Bude to fuška. " Bude to fuška. O tom nikdo z těch, kteří si přišli do Dejvic s olympioniky ve vážném i veselejším tónu pobesedovat, nepochybuje. Mnohé z našich radostí * byly odepřeny, abyste nás mohli co nejlépe reprezentovat. Zlomte vaz. Najdi prázdnou louku v jednom z nejhezčích koutů Brněnska, obstarej nezbytná povolení a potom sem dovez na dvě desítky stanů, zbytky desek, které jsi obstaral na pile se slevou, nářadí, a hlavně dostatek šikovných rukou. Získáš tak tábor, třeba u spáleného mlýna poblíž obce Svatoslav. V těchto dnech by ho za nic nevyměnilo na # chlapců a děvčat ze skupiny PO SSM mající své sídlo při brněnské teplárně. Tábor, který pionýři rozbili v údolí půvabného, ale i dravého Bílého potoka, má hned několik zvláštností. Předně tu žádný stan předtím ještě nestál, všechno vybavení včetně stanových podsad, polní kuchyně s jídelnou a hrdě se vypínajících strážních věží si účastníci vybudovali sami a po skončení dvou třítýdenních turnusů tu po nich nezbude žádná památka. A pak, proti většině ostatních má tábor označení " budovatelský" . Je to vlastně pořádný kus dřiny. A kdo by neviděl malé brigádníky při práci, těžko by uvěřil, že si sedm desítek pionýrů s vedoucími a instruktory vzalo do hlavy zkrotit neklidné vody Bílého potoka a v délce # metrů vnutit jeho korytu novou, upravenou a regulovanou tvář. Pionýři nejsou však v práci žádnými nováčky. Letošní tábor je už v pořadí třetí, předcházely ho podobné v Herálci na Vysočině a na Romži na Prostějovsku. Vedení skupiny se spojilo se Závodem meliorací a hrazení bystřin státních lesů. Myšlenka navazovat v práci skupiny na pokrokovou činnost Spartakových skautů práce tak opět dostala svou konkrétní podobu. Počasí si ten den neúprosně zařádilo a na údolí se snesla během necelé hodiny už pátá vydatná sprška z oblak. Zaťatá sekyra do špalku uprostřed stanů, označující začátek nového pracovního dne, měla spíše symbolickou roli. Jirka s Láďou, kteří měli zrovna službu v kuchyni, se činili při řezání dřeva do kuchyňských kamen a děvčata škrábala pod přístřeškem brambory k obědu. Vedoucí druhého turnusu Josef Pokorný, kterému tu nikdo neřekne jinak než šerif, nám ukázal v rohu tábora pestře malovanou mapku Sajanské expedice, jejíž úkoly pionýři plní po vzoru průzkumníků podobné expedice v roce # na hranicích SSSR a Mongolska. Klukům se nadšením rozzářily oči, když se rozvyprávěli o jedné její části, nočním plížení k táboráku. Umění chovat se v přírodě získávají i v jednotlivých dílech tábornické školy. Patří k ní i vycházky a výlety do okolí. Ale největší zájem je o dvě nástěnky u vchodu. Na jedné visí právě čerstvé číslo vlastnoručně vydávaného časopisu Paprsek, druhá skrývá přehled o kožešinách malých lovců, symbolických odměnách získaných jejich prací. Po skončení tábora se promění u nejmenších v několik desítek korun a u těch větších i v pár stokorun. Část pochopitelně zůstane v oddílových pokladnách. Namítli jsme, že by se měly děti v táboře především jen rekreovat. " Víte, " řekli nám sami pionýři, " nám * . " Ve všech dobách byly děti skutečným světlem lidského života a člověku tuto radost nemohlo nic vzít. Radovali se z nich i ti nejubožejší z ubohých. V temných dobách, které ještě bohužel všude nepominuly, byly děti často jejich jediným světlem a jejich jedinou nadějí. Protože radost a štěstí rodičů je především radostí a štěstím jejich dětí. Ubozí a vykořisťovaní se vždycky bili za štěstí svých dětí proti těm, kteří jim je brali. Třetině lidstva se podařilo vyrvat moc z rukou utlačovatelů a nad většinou zemí socialismu již svítí slunce pro všechny děti. Vietnamským dětem je však zakrývají smrtonosné stíny amerických bombardérů, výbuchy bomb, dým hořícího napalmu, požáry jejich domovů a škol. Tyto děti ve svém životě ještě nepoznaly, co je mír. Jejich oči nejsou radostnýma očima bezstarostných dětí. Jsou to nedětské oči dospělých lidí, kteří denně vidí jen zkázu, smrt svých rodičů, bratrů i sester. Jsou věčnou obžalobou těch, pro které znamená každé bombou zohavené tělíčko vietnamského dítěte jen další přírůstek do jejich bezedného žoku zlata. Proto první, o co usilujeme, je, aby radost a štěstí dětí nikdo nekazil, aby slunce nikdy v budoucnu nezakryly ještě strašnější mraky atomových a vodíkových pum, aby byl mír ve Vietnamu i na celém světě. Proto Komunistická strana Sovětského svazu vytýčila na svém # sjezdu grandiózní mírový program, který proti silám války krok za krokem realizuje. Proto upevňujeme jednotu a sílu socialistického společenství, aby každému zašla chuť sahat na radost dětí. Proto, aby slunce svítilo stejně pro všechny děti světa, chceme, aby každý nový den svítilo na lepší a lidštější svět. Proto pomáháme utlačovaným národům a vykořisťovaným třídám v jejich boji za spravedlivý sociální řád. Naše radost z dětí není radostí abstraktní, stejně jako samy děti nejsou abstraktní hodnotou ani pro člověka, ani pro socialismus. Nestačí nám jen radost z narození, prvních úsměvů, slov a kroků malého človíčka. Naši lásku k dětem, naši radost z dětí musíme přeměnit v reálné úsilí o vytvoření nového a šťastného člověka. Dobrý a šťastný člověk může ovšem vyrůstat jedině v dobré a harmonicky uspořádané společnosti. Takovou společnost přes všechny překážky a nedostatky budujeme nejen pro sebe, i pro své děti. Ne nadarmo říkáme, že v popředí zájmu socialismu stojí člověk, že ve prospěch člověka zaměřujeme veškeré úsilí. Tím více to musí platit o dětech. Náš socialistický stát dělá pro děti skutečně velmi mnoho, ze všech sil vytváří podmínky pro jejich štěstí. Jen málokde věnují takovou péči výchově, vzdělání, zdraví a rekreaci dětí jako u nás. Jen málokterý stát tolik pomáhá rodinám s více dětmi. Opatření přijatá v minulém roce, která se týkají zvýšení a rozšíření mateřského příspěvku, znamenají výrazné zlepšení péče o děti v nejranějším věku a značně zlepšují hmotné postavení matek. Podobných a dalších opatření v péči o matku a dítě má být čím dále tím více, mají být systematicky rozšiřována a rozvíjena. Můžeme říci, že naše společnost dává dětem, co může, a Československo patří v péči o děti na jedno z prvních míst světa, což přiznávají i experti z vyspělých kapitalistických zemí. Je pravda, že přes tyto úspěchy máme ještě mnoho nedostatků. Předně je to tíživý nedostatek bytů. Loni, v prvním roce # pětiletky, jsme však postavili více než sto tisíc bytů. Ani letos nejsou naše vyhlídky horší a v průběhu několika let v řešení tohoto problému velmi pokročíme. Péče o matku, a zejména zaměstnanou matku, má mezery zvláště v oblasti služeb. Tyto nedostatky nejsou často zaviněny jen naší neznalostí a nedostatkem prostředků, ale také lajdáctvím a lhostejností jednotlivců. Proti nedostatkům a jejich nositelům může a také by měl každý z nás vést boj. Rozšiřování a zejména zkvalitňování péče o matku a dítě je směrnicí # sjezdu strany, je součástí programu Národní fronty i volebních programů národních výborů, na jejichž realizaci se může a má každý účinně podílet. Navzdory všem hmotným zlepšením však dosud existují lidé s uspokojivými příjmy i bydlením, kteří, ač je to k neuvěření, přesto děti nechtějí. Ve svém soukromovlastnickém, sobeckém a spotřebitelském přístupu ke společnosti zašli tak daleko, že autu, chatě a svému pohodlí dávají přednost před dětmi. Děti, to není totiž jen radost, to jsou také starosti, omezení vlastního pohodlí a stále ještě i určité oběti. Různí sobci tyto věci přenechávají druhým. Jsou i takoví, kteří se druhým vysmívají nejen za jejich práci pro společnost, ale i za to, že mají starosti s dětmi. Můžeme se jich jen tázat. Kdopak by se o vás staral, až zestárnete, kdyby všichni byli takoví sobci, jako jste vy. Hmotná opatření socialistického státu v péči o matku a dítě, růst hmotné úrovně života lidí jsou sice základem, ale samy o sobě nestačí. Mít děti a dobře je vychovat, to opravdu neznamená mít jenom peníze a byt. " V naší společnosti je třeba vytvářet takové ovzduší, " řekl při vytyčování programu Národní fronty generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, " aby mateřství bylo v úctě a péči všech a ve stupnici společenských hodnot zaujímalo nejpřednější místo a aby si naše mladá generace zároveň plně uvědomovala svou vlasteneckou a společenskou odpovědnost za budoucnost našich národů. " Zatím ovšem ne všichni vzali hodnotu mateřství za svou a ne všichni si uvědomují její společenský význam. I zde jsme až dosud příliš poplatní měšťáctví. Žena v některých našich sdělovacích prostředcích i v uměleckých dílech až příliš často vystupuje sice jako předmět zájmu sociálního, ale mnohem méně jako matka. Ve způsobu života takto zkresleném děti jako by velmi často neměly místo. Módě, automobilismu, různým zábavám a koníčkům věnují určité časopisy rozhodně větší pozornost než výchově dětí a výchově k rodičovství. Mít děti je opravdu socialistickou a vlasteneckou povinností naší mladé generace. Tím zároveň vzniká velká odpovědnost plynoucí z jejich výchovy. Vychovat dobře děti předpokládá vychovávat je v harmonickém světě. Správná výchova vyžaduje harmonii v rodině, ve škole, vyžaduje jednotu výchovy v rodině s výchovou ve škole. Vyžaduje harmonii celé společnosti. Vyžaduje výchovu k rozumu i citu. Nic tolik neotřásá nerozvinutou psychikou dítěte jako rozvrat, neshody a hádky v rodině. Nic tolik dítě nekřiví jako rozpor mezi socialistickou výchovou ve škole a měšťáckou výchovou vedenou v rodině. Dvojakost výchovy v rodině a ve škole, často i uvnitř rodiny a školy, nemůže vést k ničemu jinému než k výchově křivých charakterů a dvojí tváře. Máme- li děti rádi, chceme- li jejich štěstí, buďme k nim nároční a nedávejme jim nic bez zásluhy. Veďme je k samostatnosti a k aktivní společenské činnosti. Vychovávejme děti k lásce k socialismu, pěstujme v nich dobrý vztah k práci a průkopnickým činům, k lásce a porozumění ostatním lidem. Ať jsou hrdy na svou vlast a nedají se nikým koupit. Ať pracují ve svých organizacích, ať se učí myslet a rozhodovat samostatně a připravují se tak na své budoucí povolání. Radost z dětí spočívá ve vytváření jejich šťastnějšího a harmonického světa. Není to jen sobecké štěstíčko vlastního jedináčka. Je to radost z pokroku v utváření nového člověka, radost z dětí viděných v kolektivu jiných dětí. Je to radost * pomoci dětem a z jejich mravní čistoty v mravně čisté společnosti. A věřte, že nikdo tolik nesplácí lásku láskou jako děti a nikdo kromě dětí nedokáže být vděčnější za upřímnou pomoc. Děti byly, jsou a zůstávají naší radostí a nadějí. Jim patří budoucnost. Jejich štěstí i naše radost nemůže být však úplná, dokud budou na světě děti, které znají jen bídu a strádání, které už v útlém věku poznávají válku a smrt. Veďme proto naše děti k tomu, aby ani ony nezapomněly na Vietnam, aby se staly bojovníky za spravedlivý společenský řád. Vždyť jedině v socialismu může být jejich budoucnost šťastná. Život v moderní společnosti si nelze představit bez elektrické energie, rozhlasového a televizního přijímače, rodinné knihovničky, ale ani bez politiky a vědy. Od toho historického okamžiku, kdy východiska politiky dělnické třídy tvoří poznané zákonitosti vývoje společnosti a smyslem této politiky je její revoluční přetvoření, staly se politika a věda součástí našeho každodenního života. Snad se mnou všichni a ve všem nebudete souhlasit. Máte snad jiný názor, jiné představy a někteří z vás si snad ani nepřejete, aby politika a věda byly skutečně trvalou součástí našeho života. Když se upřímně zamyslíte nad příčinou svého souhlasu nebo nesouhlasu s vyslovenými názory, poznáte, že hlavním důvodem jsou vlastně vaše politické názory, vaše politické představy. A pokud prohlašujete, že s politikou nemáte nebo nechcete mít nic společného, že se politicky neangažujete nebo angažovat nechcete, nezapomeňte přitom, že již před více než padesáti lety bylo nad vší pochybnost dokázáno, že i politická pasivita, neúčast v politice anebo vědomé rozhodnutí vzdát se politiky je vlastně také politika. Záleží jen na tom, jaký smysl své politické pasivitě dáváte anebo si přejete dát. Co však je vlastně politika vůbec, a politika komunistické strany zvláště. Zamysleme se na chvíli nad obsahem slova politika, které denně několikrát slyšíme nebo sami používáme. Obecně vyjadřuje obsah slova politika boj společenských tříd o moc ve státě, o udržení a uplatnění této moci anebo o svržení politické moci jiné třídy. Současně je však politika uplatňováním a prosazováním reálných zájmů společenských tříd, vrstev nebo skupin a v jejich rámci i každodenních a perspektivních zájmů jednotlivých občanů. Konkrétně pak je politika komunistických stran bojem za svržení moci buržoazie, za vítězství socialistické revoluce, za výstavbu socialismu, za vytvoření materiálně technické základny a ideově politických předpokladů komunismu. Jestliže shrneme, co bylo řečeno, vyjadřuje ve své podstatě politika vztahy nikoliv mezi jedinci, ale mezi miliónovými masami, mezi třídami. Politika vyjadřuje zájmy miliónových mas, a to především ty zájmy, které jsou určené, podmíněné bojem společenských tříd, třídním bojem, zahrnujícím nikoliv dílčí otázky, ale především organizací státní moci. Proto vyjadřovat se politicky znamená především vyjadřovat se k podstatě státní moci vládnoucí třídy u nás, k podstatě diktatury proletariátu, k státu dělnické třídy a dále určit charakter politického smýšlení a jednání, což znamená určit, nakolik se osobní zájmy a činnost jednotlivého občana shodují nebo rozcházejí se zájmy miliónových mas, se zájmy pokrokové nebo reakční třídy. Z tohoto důvodu základní otázkou politiky je, pro kterou společenskou třídu pracuješ, anebo, jak zdůrazňoval Lenin, které třídě sloužíš, se kterou třídou jsi spojil svůj vlastní životní osud v otázkách vnitrostátních i mezinárodních. KSČ je představitelkou dělnické třídy. Této třídě a jejím spojencům, družstevnímu rolnictvu a socialistické inteligenci, slouží tím, že realizuje jejich objektivní celospolečenské i individuální a skupinové zájmy. Jestli je složité objektivní zájmy tříd a mas vědecky poznat a určit, je stejně tak významné principiálně věrně sloužit revoluční třídě, mít dostatek uvědomění a sil nezpronevěřit se tomuto ušlechtilému poslání. Avšak znalost i odhodlání jsou v politice jen předpoklady. Aby mohlo být dosaženo vytčeného cíle, prakticky v životě, to vyžaduje minimálně znát dnešní potřeby a co nejpřísněji určit i dlouhodobé tendence vývoje společnosti, abychom nedělali opatření ze dne na den, to znamená umět srozumitelně a přesvědčivě vyjádřit pravdivé poznání v akční bojové heslo, v konkrétní úkol a též umění spojit poznání strany, její taktické a strategické cíle s praktickou činností a zkušeností i podporou mas, o které se strana opírá. Proto Lenin neúprosně požadoval, aby každý politik, každá politická strana hodná toho jména se naučila vyvolávat taková politická mínění, přesvědčení a hnutí, která umožní splnit vytyčené politické cíle, zájmy a potřeby mas obyvatelstva. V tom je základ politického umění. Toto politické umění respektující objektivní fakta, skutečné zájmy, ale i nálady a stupeň uvědomělosti lidu, které od komunistických stran vyžadoval Lenin, je náročnou, odpovědnou a tvůrčí prací. Nemá nic společného s bezpáteřným politikařením a oddáváním se oportunismu, jak jsme toho byli svědky v tragické komedii, kterou hrály pravicové síly ve vedení strany a státu v letech # * # s osudy našich národů a našeho státu. Dnes i do budoucna znovu a znovu musíme zdůraznit leninský požadavek, že lidé, kteří chápou politiku jako drobné triky, které se někdy rovnají téměř klamání, se musí setkat v komunistické straně s nejrozhodnějším odsouzením. To se vztahuje na * od ústředních orgánů až po naše obce, závody a pracoviště, na skupiny, kolektivy i jednotlivce. Proto zcela přirozeně před námi, před každým občanem vyvstává otázka o morálně politických hodnotách politiky a politických činitelů, ať již máme na mysli politické strany, státní vedení anebo jednotlivé státníky a politiky. Vyvstává otázka politické čestnosti a uvědomělosti. Co však je věrohodným kritériem právě politické čestnosti. Bylo již řečeno, že politika je specifickou oblastí lidských vztahů, kde není hlediskem zájem jednotlivých individualit, ale zájem miliónových mas. To je u nás hledisko revoluční dělnické třídy. Tato skutečnost zásadně určuje i obsah politické čestnosti. Navíc z hlediska morálního, z hlediska politické čestnosti, jak říká Lenin, právě poctivost v politice je projevem síly a pokrytectví výsledek slabosti. Z hlediska marxismu-leninismunelze proto obsah politické čestnosti, a to politické zdůrazňuji, redukovat pouze na osobní vlastnosti a dispozice jednotlivce. Osobní čestnost je nutným, ale nikoliv dostačujícím předpokladem provádění revoluční komunistické politiky. Historické zkušenosti již nás poučily, že se v politice setkáváme se zavilými reakcionáři a antikomunisty, i když jsou to někdy velmi sečtělí a velmi zkušení politikové, anebo jak poznamenal Lenin, často i spořádaní občané a otcové rodin. Proč osobní čestnost nestačí. Protože v politice nelze čestnost hodnotit spekulativně, aniž bychom brali v úvahu její spojitost s objektivním společenským a politickým vývojem. Ukažme si to na příkladu. Z osobního hlediska je rozdíl mezi zrádcem ze slabosti a zrádcem z úmyslu a vypočítavosti velmi značný, dokonce zásadní. V politice však rozdíl mezi zrádcem ze slabosti a zrádcem z úmyslu a vypočítavosti objektivně neexistuje. Proč. Protože politika je rozhodování o osudu miliónů lidí, osudu celých národů a států. A na jejich osudu se zhola nic nezmění, budou- li milióny lidí, celé národy nebo dělnické revoluční hnutí zrazeni lidmi, kteří se stali zrádci ze slabosti anebo z prospěchářství. Na to bychom neměli a nesmíme zapomínat, když se vracíme k hodnocení pravicových a antisocialistických sil, a především jejich vůdců za jejich činnost v letech # * # , v letech celospolečenské krize u nás. Lenin důrazně prohlásil, že lidé, státníci a politická vedení se často dopouštějí i svým kolísáním a svou nerozhodností stejné zrady jako přímý zrádce. Proto se musíme v našem každodenním životě soustavně vracet k významnému stranickému dokumentu Poučení z krizového vývoje ve společnosti a straně po # sjezdu KSČ. Připomínejme si je častěji a řiďme se jím, ať pracujeme kdekoliv. Jedině tak se nedopustíme opakování starých chyb. Komunistická strana Československa přijala na svém # sjezdu generální linii své politiky, kterou budeme neochvějně a rozhodně uskutečňovat se všemi: poctivými dělníky, družstevními rolníky a socialistickou inteligencí. Proti jejímu překrucování budeme stejně tak rozhodně bojovat. Nedílnou součástí této linie je i překonání všech dělnické třídě cizích ideologií a názorů. Tento úkol není samoúčelný, ale je v zájmu štěstí našeho lidu, v zájmu socialismu a světodějného poslání dělnické třídy. Proto této třídě a tomuto cíli KSČ svou politikou nezištně slouží a bude i nadále věrně sloužit. Mladším z nás už znějí nevěrohodně zkušenosti těch, kteří žili v předválečné buržoazní republice a pamatují bídu a hlad. Dnešní děti už těžko chápou, že dělnické mámy v rodinách nezaměstnaných musely úzkostlivě šetřit doslova skývou chleba a odpočítané kostky cukru schovávat před vlastními dětmi. Bídu důvěrně poznali nikoli jen jednotlivci, ale statisíce rodin a jako zlý výsměch jim tehdy zněla pokrytecká hesla měšťáků hlásajících střídmost na způsob Masarykova proslulého " jez dopolosyta" . Když dnes hovoříme třeba o výživě a vyslovujeme pojem problém výživy, už dávno tím máme na mysli výhradně takové záležitosti, jako je kvalita stravy, zdravá výživa, a spíše nás znepokojuje přejídání. Naši lidé dnes patří k nejlépe živeným, oblékaným a obouvaným, nejlépe sociálně zajištěným lidem na světě, a i když dosud máme i v životní úrovni nejeden problém, třeba i tolik ožehavý problém bydlení, jeho řešením už dávno nerozumíme jenom zajistit jakoukoliv střechu nad hlavou. Také v Československu socialismus dokázal zbavit lidi úzkostlivých starostí o základní živobytí. Vymýtili jsme strach z nezaměstnanosti a bídy, strach z bezmoci vůči nemocem a stáří, a to bez ponižujících gest poskytování a přijímání almužny, navíc nikoli jen pro část společnosti, ale pro všechny. Ovšem že se dosaženým nespokojujeme. Usilujeme o ještě podstatně vyšší životní úroveň, a právě proto se staráme o růst výroby a efektivnější hospodaření. Chápeme výrobu jako nezbytný základ a východisko lepšího života. Smyslem výroby však není výroba, ale spotřeba, vyšší uspokojování hmotných a kulturních potřeb lidí, pevné životní jistoty všem, rozvoj socialistického životního stylu. Někteří kritikové nám vytýkají, že prý příliš zdůrazňujeme a oceňujeme hmotný blahobyt, že pěstování dobrého bydla kazí společenskou morálku. Maloměšťáci mezi námi se zase zlobí, že kritizujeme a odmítáme životní styl, neboť sami se zhlédli v představách pokřiveného spotřebitelského socialismu. Komunisté nikdy nezatracovali materiální blahobyt, ale zatracovali takové třídní poměry, kdy blahobyt jedněch je vykupován strádáním druhých. Usilujeme o optimální hmotné životní podmínky pro všechny, o co nejvyšší, doslova maximální uspokojování hmotných potřeb každodenního života lidu. Považujeme za přirozené a počítáme s tím, že s rozvojem možností socialistické výroby se neustále zvyšují i nároky lidí, výrobců na podíl z toho, co pokrok výroby je s to poskytnout k vytváření poměrů obecného hmotného blahobytu. Považujeme za přirozené požadavky pracujících na dostatek prostředků nejenom k vydatné a pestré výživě, k dostatečnému a vkusnému oblékání, ale právě tak na dobré a pohodlné bydlení, na oddech. Auto, chalupu či chatu, cestování po vlasti či po světě dávno nemáme za jakousi pochybnou měšťáckou choutku. Odmítáme ale spotřebitelský konzumní životní styl, typický pro maloměšťáka, protože ochuzuje a neobohacuje život. Odmítáme jej, protože hmotný a pouze hmotný blahobyt a honba za ním jako hlavním smyslem práce a života ve skutečnosti život odlidšťuje, vytváří sobecké mezilidské vztahy. K pocitu plného, bohatého, šťastného života jsou hmotné podmínky teprve určitým východiskem, jedním z předpokladů a po dosažení určitého jejich stupně musejí ztrácet na významu. My jsme u nás tohoto stupně poměrně ideálních hmotných životních podmínek zdaleka ještě všeobecně nedosáhli a zřejmě ani pátá pětiletka nebude znamenat konec tohoto úsilí. Ale mohlo by se stát, pokud by jednostranná individualistická honba pouze za co nejrychlejším dosažením nejvyššího hmotného blahobytu ovládla jistou část naší společnosti, že by to cestu za co nejvyšší životní úrovní pro všechny notně prodloužilo, ne- li vůbec ohrozilo. Je nutné si uvědomit, že potřeby člověka socialistické společnosti jsou jednotou nejenom hmotných, ale i duchovních, kulturních potřeb a jsou jednotou nejen individuálních, ale i kolektivních, společenských potřeb. A každá jednostranná absolutizace jen některého z jejich prvků je v rozporu se vskutku humanistickým socialistickým pojetím a brzdí rozvoj socialistického životního stylu. V socialismu mají svou roli peníze a kvůli nim se bohužel i v socialismu mohou dít a dějí povážlivě nedobré věci. Kvůli penězům se reprodukuje maloměšťák i v naší společnosti, pokud se dá cestou zaslepené honby za nimi a za pouhým vlastněním věcí. V tom totiž je pramen zla, vlastnit nikoli pro užívání, ale pro samo vlastnění. Má- li kdo uspokojení z nabytí a užívání ať automobilu, chaty, bytového zařízení, kulturních statků či potřeb, z klenotů, které si opatřuje poctivou prací, co by na tom mělo být špatného. Nechce- li si odepřít či chce dosáhnout hmotných podmínek života dostupných dříve či jinde pouze * . Na dnešní tiskové konferenci byli zástupci hromadných sdělovacích prostředků informováni o vývoji pražského zdravotnictví v letošním roce. Projevují se první výsledky opatření, ke kterým dodalo podklady poslední sčítání lidu, zdravotnická péče je organizována podle nároků jednotlivých pražských obvodů stejně jako péče v závodních střediscích, došlo ke zlepšení ve vybavenosti OÚNZ. V investiční výstavbě je pro léta # * # naplánováno celkem # akcí, z nichž je zatím započato devatenáct. Nejbolestivější záležitostí je stále nedostatečně zajištěná zdravotní péče na sídlištích, kde jsou střediska a ordinace roztříštěné v bytových jednotkách. Dnes dopoledne přesně v # hodin byl zahájen v prostoru vojenského stanového tábora u Kbel mítink jednotek, které se zúčastňují cvičení Štít a jsou umístěny na území hlavního města. Před improvizovanou tribunou vytvořenou z plošin dvou nákladních automobilů nastoupili do čtverce vojáci pěti spřátelených armád, sovětské, polské, maďarské, jakož i lidových armád německé a československé. Ještě před začátkem tohoto slavnostního přivítání spojeneckých vojsk v Praze vyhrávala vojenská hudba. Shromážděné příslušníky pěti armád přivítal generálmajor Antonín Brabec, hlavní uvítací projev měl tajemník MV KSČ v Praze soudruh Bohumil Němec a za nejprůmyslovější obvod Prahy uvítal vojáky generální ředitel ČKD Praha Rudolf Rychecký. Pro vojáky spřátelených armád byly projevy překládány do jejich mateřských jazyků. Technicky to bylo vyřešeno tak, že před jednotlivými jednotkami byly umístěny samostatné amplióny seřízené na příslušný zvukový okruh. Odpoledne se sejdou na Staroměstské radnici zástupci jednotlivých armád s představiteli Prahy. Budou přijati primátorem, setkání se zúčastní i člen předsednictva ÚV KSČ, vedoucí tajemník MV KSČ v Praze * Kapek. Jedna skupina vojáků zajede dnes odpoledne do Lidic, některé další se budou věnovat prohlídce Prahy. Dnes dopoledne informoval novináře vedoucí oddělení zahraničních styků kanceláře primátora * Škopek o přípravách blížícího se Týdne přátelství Praha- Alžír, který se bude konat od # do # září. V pondělí v poledne má přicestovat do Prahy pětičlenná delegace hlavního města Alžíru, vedená starostou, profesorem Bachirem Mentourem. Tentýž den v # hodin bude slavnostně otevřena výstava alžírského výtvarného umění a grafiky včetně dětské kresby v Křížové chodbě Staroměstské radnice. Během týdenního pobytu uspořádá NVP pro hosty bohatý program spojený s besedami a návštěvami podniků a zařízení, kde se budou moci zástupci alžírského města seznámit s výstavbou Prahy a komunálním hospodářstvím. Rušné dopoledne prožili dnes příslušníci VB, oddělení dopravních nehod. Od rána do # * vyjeli k # případům nehod, při kterých byli i zranění. Vody * stále málo. Dnes ráno naměřili hydrologové v Modřanech výšku vltavské hladiny # * , průtok # * za vteřinu. Jde o setrvalý stav, který neovlivnily ani poslední deště. Průměrný průtok v těchto místech je # kubíků. Výška hladiny # * . " Nevíme, kde nám hlava stojí, " řekly nám dnes dopoledne sestry na Pražské záchranné službě. Během ranních hodin odbavily už # případů, při kterých musel asistovat lékař. Počet výjezdů jde však do stovek. V těchto dnech vyjíždí vůz záchranné služby do ulic v průměru * . Těžké zranění si na své konto připsala opět Leninova třída. Dnes ráno v # hodin tu osobní auto srazilo přecházející starší ženu. Studenti poznávají život současné vesnice a zároveň pomáhají shromáždit i zachránit předměty z minulosti venkova, cenné pro dnešní i příští generace. Hovoří o tom výstava Studenti na národopisném výzkumu, kterou zítra v # hodin otevírá Oblastní muzeum v Roztokách u Prahy. Uspořádalo ji ve spolupráci s Katedrou etnografie a folkloristiky Filozofické fakulty KU. Nejbohatší loviště jsou v současné době v jižních Čechách, v lesích Šumavy, Bystřicka, Sudoměřska, ale i dalších oblastí. Nespokojeni jsou naopak houbaři ve středních Čechách. V okolí Prahy, včetně známých nalezišť na Berounsku, je hub málo, v Polabí jsou lesy doslova prázdné. Malý výskyt plodnic v některých krajích způsobuje sucho, to je také hlavní příčinou toho, že se letos téměř nevyskytl hřib pravý a některé další druhy. Houbám, které rostou z hloubky, nestačí ani ranní mlhy, potřebují déšť. V těchto dnech vládne našim lesům hřib hnědý neboli suchohřib, ve značném množství se vyskytují i bedly, holubinky, opěnky, třepenitky, křemenáče a některé druhy, hlavně ty nejedlé, ryzců. Velký pozor je třeba stále dávat na jedovaté druhy, zejména na závojenku olovovou, muchomůrku zelenou a panterovou. Roste i strmělka, jejíž bílý druh obsahuje prudký jed muskarin. Mykologové počítají s tím, že nestoupne- li v příštích dnech teplota do letních poloh, převládnou v lese podzimní druhy hub. Už dnes se ve značné míře objevují václavky, šupinovky, havelky a zelánky. Ačkoliv státní program komplexní socialistické racionalizace má vedle jiných pomocníka v celostátní soutěži za úspory kovů, surovin a materiálu, není o ní dosud moc slyšet. Nemůžeme se však vyhnout, chceme- li se i nadále ohánět pečetí průmyslově vyspělého státu, příkazu doby a umění techniky šetřit palivy, energií, surovinami. Ve strojírenství se využití kovů pohybuje kolem # * . Zbytek jde do odpadu. Předpokládá se proto, že do roku # se číslo využití musí zvednout na # * , ne- li až na # * . A tady je právě místo celostátní soutěže. Existují továrny, které mají dosud za to, že plastické hmoty jsou pro ně nevýhodné. Přitom jedna tuna plastických hmot, kromě toho, že šetří kovy, v mnoha případech dává vedlejší ekonomický efekt ve výši až # * . Právě plastické hmoty jsou velmi výhodné u armatur, nádrží a trubek v provozech agresívního prostředí. Výpočty snižující spotřebu energie a propal dovolují ve Východoslovenských železárnách postupně vyměnit tlustostěnné kokily za nově vyvinuté tenkostěnné. Šrouby a matice lze nahradit tvářením, válcováním. Proč je obrábět postaru? Úspory na materiálu činí v tom případě # * , což ročně představuje tisíce tun oceli. Nabízí se možnost zvětšit číslo únavové pevnosti u lan ze speciálních ocelí, prodlužovat životnost železničních dvojkolí renovací opotřebovaných součástí, svařováním, navařováním. Státní výzkumný ústav materiálu v Praze už vyzkoušel nové nitridované nástrojové, zvláště rychlořezné oceli. Největších úspor dosáhl u jemnobřitých nástrojů, fréz, vrtáků, výstružníků, závitníků i pil. Životnost prodloužil na trojnásobek až pětinásobek. Tentýž ústav přišel s antikarbem, přípravkem, jehož ochranná vrstva chrání kov proti difúzi uhlíku a dusíku. Použivatelé antikarbu loni ušetřili # * . Polypropylén je z nových hmot nejnadějnější. U perforovaných nálevek textilních strojů nahradil nerezavějící ocel a přinesl # miliónů úspor. Zvýšil přesnost výrobků, otáčky strojů i produktivitu. Dosavadní pogumované ocelové potrubí v chemicky agresívním prostředí vydrží # dnů. Polypropylénové vydrží přes dva roky. Měděné potrubí vydrží # měsíce, polypropylénové ještě po # měsících bylo bez vady a kazu. Takže, jak je vidět, šetřit kovy lze. Když se chce, když nepodlehnou technici a vedoucí hospodářští pracovníci konzervatismu. Když se snaží skutky naplnit heslo " hospodařit znamená šetřit" . Vysoká kamenná zeď ukrývá staveniště obnovované nejstarší české stavební gotické památky, kláštera blahoslavené Anežky na nábřeží Na Františku. Pro účely Národní galérie ho opravují stavbaři Pražského stavebního podniku. Ze skladišť a bytů chudiny se změní vzácná pražská stavební památka v důstojný stánek Národní galérie. Ve výstavních síních bude umístěna část sbírek. Zároveň Národní galérie získá prostory pro své pracovní zázemí, dílny a laboratoře. Renovace zahájená v # byla rozdělena do čtyř etap. První dvě jsou dokončeny, jejich těžištěm bylo vytvoření vhodného prostředí pro zázemí pracovníků Národní galérie. Tyto etapy rekonstrukce charakterizuje obnova tří domků, gotického, renesančního a barokního. Nyní stavbaři PSP rekonstruují výstavní objekty v prostorách bývalého kláštera. Práce jsou soustředěny do dvou objektů, konventu a kvadratury klarisek. Oba mají být dokončeny v roce # . Zahájily se i rekonstrukce vstupu do areálu v severojižním křídle. Obnova Anežského kláštera by měla být dokončena v roce # . Donášková služba je podle mého názoru věc nedoceněná. Kdysi bylo samozřejmostí, že si člověk mohl objednat potřebné potraviny a donesli mu je až do domu. Dnes se na to zapomíná a je to škoda. Myslím si, že alespoň mléko by se tímto způsobem dodávat mohlo. Já osobně bych tuto službu s radostí uvítal. Nevím, jestli bych měla o donáškovou službu zájem. Možná, že někomu by to pomohlo, zejména časově, ale já bych ji asi nevyužívala. Bydlím na Vinohradské, mám mlékárnu kousek od domu a ranní nákup je pro mě otázkou deseti, patnácti minut. Jsem rozhodně pro. Podívejte se, u mladých lidí to nehraje ani tak velkou roli, ale žije mezi námi řada starých osob, které si samy mohou nakoupit jen s velkými obtížemi. Já sám mám matku v Podolí, je jí skoro osmdesát a špatně chodí. Cesta do krámu je pro ni hodinovou, a to velmi namáhavou, záležitostí. Právě v těchto případech by donášková služba byla nesmírně užitečná. Atmosféra dobré vůle, vzájemné podpory a citlivého chápání nuancí sportovního boje je jedním * nejznamenitějších rysů olympijských her. Prohlásil to v interview pro list Pravda předseda Výboru pro tělesnou výchovu a sport při Radě ministrů SSSR * Pavlov. Bez ohledu na složité situace, které vznikly na olympiádě, bez ohledu na pokusy některých sportovců a trenérů, rozhodčích i diváků porušit sportovní principy a bránit normálnímu chodu soutěží, dosáhly olympijské ideály v konečné bilanci nového velkolepého vítězství. Sergej Pavlov zdůraznil, že sovětští sportovci byli prvními v deseti druzích olympijského programu, vybojovali nejvíce olympijských poct, z toho # zlatých medailí. Výrazně předčili své hlavní soupeře, výpravu sportovců Spojených států, v neoficiálním bodovém hodnocení národů. Pavlov připomněl, že víc než polovina členů sovětské výpravy, celkem # , odjela z Mnichova s olympijskými poctami. Úspěch sovětských sportovců vyplývá z toho, že všechny druhy sportu v Sovětském svazu se vyvíjejí harmonicky. Pavlov rovněž ocenil úspěchy sportovců ze socialistických států, kteří hráli rozhodující úlohu ve většině sportovních disciplín OH. Olympijské hry v Mnichově vejdou do sportovní historie jako hry nejintenzívnějších sportovních bojů, jako hry nejdramatičtější. Jsme velmi rádi, že západoněmečtí občané, tisk i televize mnohokrát ocenili nejen vysoké sportovní mistrovství sovětských sportovců, ale i jejich společenské vystupování a osobní kouzlo. Když včera v noci projížděla hlídka VB obvodem Prahy # , kužel světla automobilu zachytil postavy dvou mladíků, kteří se dali na útěk. Pochopitelně neutekli daleko. Příslušníci VB je chytili pěkně za límec a hned se také ukázalo, proč mládenci chtěli vzít do zaječích. Neměli čisté svědomí. Po kapsách měli nastrkané cigarety, salám a také lihoviny. Věci, které chvíli před tím uloupili z restaurace Na Chmelnici v Praze # . A byť je oběma teprve # let, každý z nich už má za sebou jeden soudní trest. Přitom se při vyšetřování zjistilo, že mají na svědomí ještě další hříchy. Dosud neznámý je zloděj, který se včera vloupal do prodejny Jednoty v Bakově nad Jizerou střechou. Rozbil krytinu, spustil se na půdu a odtud se dostal do prodejny. Podepsal se ztracenými věcmi v hodnotě téměř # * . Případ banditismu je pak hlášen z Kladenska. Občan ze Srb se začátkem týdne vrátil v noci vlakem do Kamenných Žehrovic, a když se vydal na cestu domů, přepadl ho neznámý muž. Vytasil na něj nůž a obral občana o # korun. Navíc mu pohrozil, že jestliže cekne, zabije ho. Po neznámém banditovi pátrá středočeská kriminálka. Pracující lid Československa přijal onoho # května založení organizace Varšavské smlouvy s neskrývanými sympatiemi. Vždyť každému bylo jasné, že účast naší republiky v pevné a dobře organizované vojenské koalici evropských socialistických států po boku mohutných ozbrojených sil SSSR má životní význam pro zajištění naší západní hranice. Kozinovská samoobsluha s čakany statečných chodských siláků se v moderní době hodí právě jen do historických románů. Není to však jen znásobená vojenská síla, která určuje náš postoj k Varšavské smlouvě. Socialistické státy v plném souladu s požadavkem vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, jak o tom hovoří jeden z článků smlouvy, předložily od pětapadesátého roku několik návrhů uzavřít celoevropskou dohodu, která by nahradila vojenskopolitická seskupení našeho kontinentu. To by mohl být krok k míru. Západní mocnosti však iniciativu našich zemí dlouho odmítaly. Po celé čtvrtstoletí od konce druhé světové války převládaly v představách tamních politiků i generálů úvahy o revizi výsledků této války, o zatlačování komunismu, jinými slovy, počítalo se tam spíše s válkou. Byly to právě jednota a semknutost členských států Varšavské smlouvy, které spolu s moderní vojenskou technikou postupně přesvědčovaly reálně uvažující politiky na západě, že každé tažení na východ by bylo pro útočníka sebevraždou. Jakkoli to možná zní nadneseně, právě to rozhodlo i o úspěchu takových diplomatických kroků, jako byly smlouvy SSSR s NSR a Polska s NSR, stejně jako o podpisu čtyřstranné dohody o západním Berlíně. Není to žádná politika z pozice síly, ale energická politika s vědomím vlastní síly, ať se již někomu líbí nebo ne. Slabému partneru by se totiž jen těžko mohlo podařit úspěšné završení tak významných mezinárodních jednání se silným a zkušeným imperialistickým protivníkem. Žijeme v období příprav celoevropské konference o bezpečnosti a spolupráci na našem kontinentě. Dlouholeté úsilí socialistických zemí přináší své první konkrétní plody. Jsou pouze dvě věci, které by mohly ohrozit úspěšný výsledek, oslabení jednoty socialistického společenství a zanedbání vojenské připravenosti Varšavské smlouvy. Naštěstí můžeme ocitovat z prohlášení maršála SSSR * Jakubovského zcela odlišné hodnocení současné situace. Bojový svazek bratrských socialistických zemí se ctí obstál v prověrce času. Vojenská síla členských států Varšavské smlouvy byla vždy nezničitelnou hrází, o kterou se rozbíjely a budou se i nadále rozbíjet intriky mezinárodního imperialismu. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Toto, jakož i jiné rčení, vzniklo v konkrétní situaci. Většina z nich však upadla v zapomenutí. Něco podobného se přihodilo i rčení " nouze naučila Dalibora housti" , " poradil se s Vaňkem" , " vzal ho na paškál" , " ten měl kliku" , " kul pikle" , " šlo mu to k duhu" , " strýček Příhoda a stará Blažková" , " dopadl jako Benedek u Hradce" . Jsou jasná co do nynějšího chápání, méně jasná co do historie vzniku a tehdejšího chápání. Mnohdy dnes už nejsou k rozlousknutí. Takových i podobných lze nalézt v právě vyšlé knize Čeština všední a nevšední. Je to čtvrtý výběr jazykových koutků rozhlasu vydaný nakladatelstvím Academia. Měl by se dostat do rukou všem, kterým je mateřština blízká, kteří ji chrání jako oko v hlavě. Každá žena, které už bylo dvacet, chce a může si uchovat půvab a svěžest, ale nesmí se vymlouvat na nedostatek času. V dnešní době má žena v rodině i ve společnosti více povinností. A právě proto by se měla snažit najít si ráno i večer opravdu jen čtvrthodinku pro svou úpravu, ke spokojenosti své i svého okolí. Nedělá nás jen krásnější, nýbrž i sebejistější, a tím i spokojenější. Proto se zastavme u úpravy obličeje. Základními prostředky k péči o obličej jsou denní a noční krémy, kterými vždy ošetřujeme pleť před a po použití makeupu. Doporučujeme značky Amica, Rosana a * . Na vyčištěnou pokožku použijeme denní podkladový krém a teprve na něj naneseme Dermacol makeup v tubě nebo fluid. Na mastnější pleť použijeme fluid, na sušší Dermacol v tubě. Některé partie obličeje můžeme zdůraznit tónováním o odstín tmavším přípravkem. Přiložením papírového ubrousku vsajeme přebytečný nános a lehce přepudrujeme. Doporučujeme tuhý pudr Dermacol, Amica, sypké * a Astrid. Aby výsledek byl ještě účinnější, můžeme použít Dermacol Rouge, který naneseme v nepatrném množství na tváře. Dostanou příjemný perleťový nádech. Tenkou vrstvu stínu opatrně rozetřeme na vrchní víčko, co nejblíže k řasám. Podle tvaru očí je možné barvit i nad víčkem. Oční stíny Dermacol jsou v dostatečném výběru. Sypké v odstínech * , tuhé v modré, zelené a fialové barvě. Dbáme, aby oční stíny ladily k našemu celkovému vzhledu. Mladé dívky ještě rády používají oční linky pro zdůraznění obrysů očí, které jsou rovněž k dispozici v několika barevných odstínech, černé, šedé, hnědé a stříbrné. Důraz na úpravu řas je dáván mascarem. Rovněž obočenky jsou v dostatečném množství a výběru. Konečnou a pečlivou úpravu obličeje dotváří rtěnka. Měla by odpovídat celkovému zjevu a oblečení. Letošní móda opět zdůrazňuje sytou červeň rtů. Tedy tmavší odstíny než v minulých letech. Proto i rtěnky značek Amica, Rosana a Regina jdou s módou a dostanete je v bohatém výběru. " Už se nemohu dočkat, až odsud vypadnu, " sděluje si při setkání před dovolenou většina Pražáků, omámená vidinami rybníků, luk, lesa, moře nebo jen zahrádky či chalupy někde dál od města. " Zaprášená, přemotorizovaná a přespěchaná je ta naše Praha, " hudráme a skoro jí nemůžeme přijít na jméno. Když svlékneme trička, spláchneme pod sprchou prach z cest a plni sil jedeme tramvají, zjišťujeme, že jsme nějak vratcí, odvykli jsme náhlým setřesům, jimiž nás někdy přibrzdění řidiče vtěsnává do nitra vozu. Brzy získáme opět jistotu a bravurnost pohybů v dopravním prostředku jako každý správný Pražan. Nejen tramvaj bereme najednou na milost. Odpoledne procházíme Václavským náměstím, schválně jsme si usmysleli, že na Vinohradskou, kde máme něco vyřizovat, zajdeme už dnes, abychom se zase prošli po Václavském, postojíme na rohu Smeček v malém hádku na zmrzlinu, je vždycky jinak barevná a vždycky stejně lákavá, v Domě módy zkontrolujeme, co chystají nového a zda bude lepší rozhodnout se pro kostýmek se sukní nebo kostým kalhotový. Popřemýšlíme nad skořicovými semiškami za # káčées a rezavými za tři sta. Nakukujeme do dalších výkladů a loudáme se nahoru k Muzeu. " Ten chodník by tu snad měli častěji zamést, všude je staveniště pěkně ohrazeno, stačilo by málo a provizórium by vypadalo líp, " řekneme si v duchu a zaznamenáme, že do Muzea se už dlouho chodí zadem a my jsme si toho ještě nevšimli. Na zpáteční cestě z Vinohradské zastavíme v zelenině proti prodejně se svítidly. Voní to tu hruškami, jablky, švestkami a kořennou vůní celeru. Prodavačka je hbitá a usměvavá. Každé plató hází jinou barvu, vévodí jim tmavě rudá, rajčinová a orosené světlezelené hrozny. Ale všechno jsou to barvy a vůně podzimu, štědrého i ve městě. Odnášíme si jej tedy kousek domů v kabele a zrychlíme kroky. Máme dnes v plánu dřív večeři, abychom se mohli s rodinou vydat na procházku. Včera jsme totiž zjistili, že na nábřeží je několik míst, která vlastně dobře neznáme, dcera to odhalila, a tak se musí rychle napravit, co se zameškalo. Řeka, vždyť ona není tak špinavá, jak se pořád tvrdí, klidně plyne, sledována desítkami párů očí. Maminka s kočárkem vychutnává poslední dnešní paprsky slunce, aby pak zamířila do jednoho z domů u Jiráskova mostu, vykoupala kudrnatou hlavičku a růžové svaly okatého potomka a připravila Sunar. Proti nám se loudá mladá dvojice, pastelové pruhy triček září do daleka, prsty pevně propleteny, po boku dívky bimbá kabela s třásněmi, tihle dva zatím mají času dost, prošli parky Vyšehradu a teď to berou kolem Vltavy, ještě nevědí, kde odbočí, * - li prolézat Staré Město, uličku po uličce, nebo zakotví- li v Letenských sadech. " Mámo, Praha je stejně hezká, viď, " vytrhne vás z rozjímání dětský hlas. Děvče právě zastavilo pohled na známém panorámatu. Známém, tolik známém a teď najednou jaksi novém, v jiném oparu, že i ty pěkné prázdniny přece jen vzbudily trochu stesku po městě plném věží. Je krásná, děvenko, máma ji má taky ráda. A je nám dneska nějak blíž, vítá se s námi. Podíváme se ještě k Národnímu a až se budeme vracet po druhé straně, prohlédneme si dům Jaroslava Vrchlického, jak si chtěla. A budeme takhle chodit víc než loni. Jistě nám dáte za pravdu, že o účelu použití některých výrobků, které se v drogeriích prodávají, nemáte ani tušení. A byť by to byl výrobek sebelepší, pokud Vás na některý z nich neupozorní, například co a jak, ani byste nepoznali jeho přednosti. Proto Vám dnes představujeme Frigerit, přípravek na čištění chladniček. Že jste dosud chladničku čistili vodou a některým běžným saponátem. Je to možné, ale nezapomínejte, že v chladničce uskladňujeme potraviny, které jistě chcete uchovat co nejdéle v nejčerstvějším stavu a bez pachu. Do chladničky se dostává minimální množství čerstvého vzduchu, a už proto je Frigerit tím nejlepším čisticím prostředkem na chladničky. Dovolujeme si Vás ještě upozornit, abyste při čištění chladničky vždycky vypnuli přívod elektrického proudu nebo plynu. Frigerit obdržíte v technických drogeriích za # * . Jistě oceníte jeho přednosti, neboť nejen snadno odstraňuje veškeré * Srdečného přijetí se dostalo Angele Davisové při jejím včerejším příletu do Prahy. Na ruzyňském letišti ji uvítaly stovky občanů, mládež, pionýři. Oficiálně uvítala hrdinnou představitelku pokrokové Ameriky na půdě naší vlasti předsedkyně Rady žen Gusta Fučíková a předseda ÚV SSM Juraj Varholík. Angela Davisová srdečně poděkovala za uvítání a řekla. Chtěla bych vám všem poděkovat za všechno úsilí, které jste vyvinuli v době mého vězení za to, abych byla osvobozena. Odpoledne uspořádal ÚV SSM spolu s Radou žen setkání mládeže s Angelou Davisovou ve velkém sále Lucerny. Po projevech Gusty Fučíkové a Juraje Varholíka hovořila Angela Davisová. Řekla kromě jiného, že ve vězení četla Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce, která byla pro ni velkým zdrojem síly a inspirace. Jménem ÚV KSČ pozdravil Davisovou Pavel Auersperg. Účastníci shromáždění pak přijali jednomyslně poselství mládeži USA, v němž se praví. Víme, že i ve vaší zemi uvítalo mnoho čestných lidí Angelino osvobození. Víme také, že boj není zdaleka ukončen, že v amerických žalářích jsou stále nevinní lidé, že motory amerických bombardérů stále věští smrt, pláč a utrpení do vietnamských dnů a nocí. Svého nepřítele nevidíme v americkém lidu. Známe slavnou, vskutku revoluční historii vzniku Spojených států. Ctíme památku prostých amerických chlapců, kteří na stejné straně fronty jako naše osvoboditelka, sovětská armáda, bojovali proti fašismu a položili i na našem území své životy. A společně s nejbližšími přáteli, mládeží Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, si nesmírně vážíme čestných Američanů, kteří právě dnes tyto tradice dále rozvíjejí a mezi něž plným právem patří naše milá Angela. Voláme vás z hlavního města Československa do společného boje za lepší svět. Za mír a bezpečnost ve světě, proti imperialistickému vydírání a podpoře prohnilých režimů v Řecku, Španělsku, Portugalsku, Izraeli. Staňme společně pod prapory, které nesou znamení světa bez vykořisťování, světa míru, lidství a spolupráce. Ano, proč nejsme fit, proč nejsme zdrávi. Na toto téma se besedovalo s představiteli naší tělovýchovy o nové akci " Buď fit" . Je to dílčí, ale podstatná součást široce založeného plánu ozdravit celou naši společnost, výstižněji každého z nás, ať jsme ti nedávno či dříve narození, narozené. Je to spíše úsilí než akce, úsilí dlouhodobé a nepřetržité, s velkými perspektivními cíli. Ten nejhlavnější, proměnit v život slova z projevu generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka na # sjezdu KSČ: " Ve zdravém vývoji socialistické společnosti má velký význam masová tělesná výchova a sport, které přispívají k upevnění fyzického zdraví a morálních vlastností lidu, ke zvyšování obranyschopnosti i k naplnění života. Budeme muset komplexně rozebrat a posoudit cesty zlepšení a zintenzivnění masové tělesné výchovy a sportu, a to nejen v rámci sjednocené tělovýchovy, ale i společenských organizací, národních výborů, závodů, škol. " Buď fit, buď zdráv fyzicky i duševně, může podstatně přispět k proměně těch závažných slov v činy. Proměnu každého z nás v harmonicky rozvinuté osobnosti socialistické společnosti. Nejlepšími propagátory této vpravdě nejmasovější akce jsou ovšem ti, kdo sami dovedou svá zápalná slova podepřít vlastním příkladem. V tom ohledu má akce " Buď fit" výborného propagátora v předsedovi ÚV ČTO * Hlaváčkovi, který na besedě s novináři objasňoval prostředky a cíle této nevyšlapané cesty. Místopředseda ÚV ČTO Jaromír Tománek nastínil některé problémy, jaké jsou s výstavbou tělovýchovných zařízení, což bylo odpovědí na otázky z pléna. Ale bylo by zásadní chybou čekat, že se zapojíme, každý z nás začne být fit teprve tehdy, až bude vše připraveno, až budeme mít k osobní potřebě tělocvičny, vybavená hřiště, metronomy k provádění prostných a podobně. Program Buď fit, k němuž se podrobněji vrátíme v den jeho oficiálního vyhlášení # října, může začít plnit kdokoliv, kdekoliv. Nesmí mu chybět to nejzákladnější, vůle překonat začátečnickou lenost. Málo platné, fotbal je naším nejnavštěvovanějším sportem. Tím však vzniká mnoho všelijakých zádrhelů, s nimiž se jiné sporty nemusejí potýkat. Tam, kde se nikdo na sport nedívá, nemusejí se zabývat například otázkou, zda svou hrou diváka přitahují nebo odpuzují. Ve fotbale to však musí mít v každém oddíle stále na paměti, protože málo platné, na vybraném vstupném je většina oddílů dost závislá. A to nejen v lize. Na nedělní besedě s trenéry řekl po utkání trenér Slávie * Linhart: " Divíte se, že taková hra diváka přestane zajímat a bude si rozmýšlet, zda má vůbec na hřiště přijít? " Trenér si to uvědomuje, ale co hráči. Mají také svou odpovědnost. Pro koho to hrají. Je u nás zcela běžným zjevem, že hráči, jakmile vedou o branku či dvě, podstatně zpomalí tempo a začnou s údržbou, při níž víc sledují hodiny registrující čas než cíl dovést vítězství k nejvyššímu konci. Často je soupeř doslova na lopatkách, ale vzpamatuje se právě zásluhou vítězícího soupeře, který se fotbalově nasytil tím, že vstřelil o nějakou tu branku víc. Teď už jde jen o udržení výsledku. Nikdo vůbec nepočítá s divákem. Nikdo si neuvědomí, že divák zaplatil vstupné za # minut dobré fotbalové hry. Jen proto na hřiště přijde, jinak by raději zůstal na víkendu nebo navštívil kino či divadlo nebo by setrval v družné zábavě v kruhu rodinném či mezi přáteli. A není vůbec zvědavý na to, že jedno mužstvo už od # minuty není aktivní, není nápadité, fotbalové, jen proto, že už vede o gól, a musí si tedy zajišťovat výhru. Tento zjev je častý u nás, k nepochopení ale všude tam, kde odměna fotbalisty je spojena se spokojeností věrného diváka. Návštěvy rychle klesají i tam, kde mužstvo se dostane skutečně do hlubokého útlumu a doslova zradí svého diváka, který počítá s výhrou alespoň na domácím hřišti. To se teď například stává jednomu z předních mužstev ligy. Už se šíří fáma, že jeho trenér má poslední příležitost, jinak jde od mužstva doslova v poklusu. A opět jsme u stejného problému. Trenér je hromosvodem, ostatní je normální. Hráči zkrátka nepřijdou, ale kdo zaplatí stále stejnou, přesněji řečeno ještě narůstající režii. Dnes se dá říci: " Šťastný oddíl, mužstvo dokáže nadchnout své diváky. " Sparta nebo Slávie mají samozřejmě velký a hlavně věrný okruh příznivců, ale zahrávat si s tou věrností také nelze do nekonečna. Kde se dobře hraje, tam ovšem divák přijde, protože má fotbal rád, zamiloval si jeho pestrost, bojovnost i techničnost, také jeho nenapodobitelnou atmosféru. Výkony doslova přitahují. Právě teď v lize snad nejvíc překvapují výkony Prešova a Zbrojovky Brno. Prešovští hráli ze sedmi kol čtyřikrát doma. Poprvé přišly čtyři tisícovky nejvěrnějších, podruhé téměř sedm, teď už může Prešov počítat s desetitisícovou návštěvou. Na Slovan jich přišlo dokonce # , ale to byl zvlášť přitažlivý soupeř. Podobné je i ve Zbrojovce. V Brně je hlad po dobré kopané. Napoprvé tam vždycky přijde hodně lidí do hlediště, a tak na VSS Košice jich přišlo # . Zbrojovka však konečně ligově něco znamená, a tak se dvacetitisícová návštěva udržuje a Brno fotbalově žije. Divák odpustí fotbalistovi hodně, ale nikdy ne laxnost, nezájem, údržbu, viditelné podceňování významu boje a ignorantství právě vůči hledišti. Kde se vyskytují podobní hráči a oddíly proti nim nezakročí, tam se dočkají hlubokého pádu, kterému nezabrání ani výměna trenéra. Individuální sport to má těžší. Stále častěji se dnes srovnává úsilí fotbalisty s úsilím lehkého či těžkého atleta, cyklisty, veslaře. Výsledky jsou jednoznačné. Proto máme tak poměrně málo sportovců v odvětvích, kde se musí individuálně trénovat stovky hodin pro rozhodující start, který trvá několik minut. Zato máme v kopané stále dost fotbalistů, kteří vidí naplnění své sportovní činnosti v tom, že se dostali do širšího kádru mužstva, a třeba ani měsíc dva nevyběhnou na hrací plochu. Fotbalisté někdy žehrají na to, že se na nich všechno vidí. Tomu se divit nemohou. Jsou opravdu na očích, zajímá se o ně tolik lidí jako o všechny ostatní sporty dohromady. Proto také u fotbalistů chvála hřeje víc a kritika víc tlačí, protože to není projev jedince či malé skupinky sportovních příznivců. Duší plaveckého oddílu Slávie VŠ Plzeň je Václav Mencl. Předseda oddílu, předseda Městského plaveckého svazu, člen politickovýchovné komise ČPS. Funkcí tedy požehnaně. Stačí všechno a dobře. Mnohem častěji než na schůzích ho najdete v bazénu plzeňských lázní. Přes odpoledne a večer se mu před očima vystřídají nejprve kursy základního plavání, nejmladší generace západočeské metropole, potom nejmenší adepti závodního plavání, ti pokročilejší a nakonec špička plzeňského oddílu. Pochopitelně, že na tohle všechno není sám. Což ostatně dosvědčuje příklad jeho dcery Věnceslavy Menclové, znakařky, která před dvěma třemi lety byla na špičce našeho plavání. Už přes dva roky vedu u nás kroužky základního plavání. Kolik dětí jsme za tu dobu naučili v kursech plavat. Těžko říci, my to nepočítáme. Ale číslo půjde určitě do tisícovek. Přivedl mě k tomu pochopitelně táta, dneska už za něho občas zaskakuji i v roli trenérky, když je toho zapotřebí. Začínáme u nás i s pětiletými caparty. A práce s nimi je ohromná. Poslouchají na slovo, žadoní. Ukažte nám, jak se doopravdicky závodně plave. Stěžovat si nemůžeme ani na nezájem plzeňských rodičů. Na balkóně se nám jich sejde více než desítka. Někteří z nich jsou přespříliš starostliví, pravda, ale je to lepší, než kdyby neměli vůbec žádný zájem. Mne tahle práce moc baví. Je to hezký pocit, když takový šestiletý capart v létě suverénně krauluje na některém z okolních rybníků, a když se někdo optá, kde se to naučil, rodiče odpovědí, " v plzeňské Slávie VŠ" . A pak, je to prima sport, už ve starověku patřilo plavání k základním znalostem člověka. Od věci není to, že řada z těch dětí, které jsme u nás naučili plavat, později posílila řady plaveckého oddílu. Řady plaveckého oddílu, který je držitelem titulu Vzorný kolektiv, mohou se pochlubit skutečně vzorovou ukázkou výchovné práce v oddíle, dosáhl velmi dobrého umístění v soutěži o nejúspěšnější oddíl ČPS, jeho muži jsou na # místě ve # lize, žáci patří k nejlepším v republice. Nepatříme k těm, kteří by chtěli vyjmenovat všechno a propagovat se stůj co stůj. Také u stolního tenisu, kde je zapotřebí zabezpečovat chod družstev, která * celého roku pravidelně nastupují k soutěžním utkáním, je potřeba organizátorů velmi naléhavá. Podobný stav je i v dalších svazech. Podrobný rozbor složení kádrů ve svazech a jejich kolektivech však neukazuje, že nejužší profil je právě v této * funkcionářů. Je kupodivu, že svazy situaci znají, velmi často na nedostatek funkcionářů podobného typu žehrají, ale jen málo podnikají pro to, aby nepříznivý stav zlepšily. Dokladem toho může být plán na rok # . Pouze šest svazů pamatuje na přípravu a vyškolení schopných organizačních pracovníků. Předpokládaný souhrnný počet * , kteří mají školení absolvovat, je jako kapka do moře. Jestli se svazy s nedostatkem šikovných a vynalézavých lidí potýkají již několik roků a potřeba této kategorie funkcionářského aktivu se rok od roku zvětšuje, musí k získávání a školení přistoupit energičtěji. Navíc nemohou pustit ze zřetele, že zvýšená aktivita má v ČTO pomoci rozšířit počet členů do # sjezdu na milión. Organizovat pro takovou masu lidí vyhovující program je pořádná fuška. Tady se nedá nic ošidit. Lidi, které získáme, nám dají vale. Za příklad, kdo si takový stav uvědomuje, mohou sloužit Svaz orientačního běhu a Svaz cyklistů, které pro rok # položily v přípravě kádrů právě těžiště do organizační oblasti. Další svazy by je měly následovat dříve, než bude pozdě. Přestože dnes již není jízdní kolo nejmasovějším dopravním prostředkem a přestože cyklistů na našich silnicích hodně ubylo, zůstávají dopravní nehody s účastí cyklistů stále velkým problémem. Je to jednak proto, že tyto nehody mají obvykle velmi vážné následky, a jednak proto, že mnoho postižených cyklistů je z řad dětí a mládeže. Cyklisté jsou spolu s chodci nejméně chráněnými účastníky silničního provozu a přitom se dá říci, že mohou jezdit po ulicích a silnicích naprosto bez znalostí pravidel silničního provozu. Jakmile dítě dosáhne věku # let, může vzít kolo a pustit se samostatně třeba do nejhustší dopravní špičky. To pochopitelně v mnohých případech končí špatně. Dopravní výchova, která je v současné době zaváděna do škol, tento problém částečně vyřeší, ovšem vždy bude hlavně na rodičích, aby své děti poučili o tom, co se smí a co se nesmí, a seznámili je alespoň s nejdůležitějšími pravidly silničního provozu. S pravidly silničního provozu je na štíru i většina dospělých cyklistů, a to zejména ti dříve narození. Přitom v některých krajích naší republiky je kolo ještě jako dopravní prostředek velice rozšířené a používají ho všichni, od dětí až po vetché stařečky a stařenky. Starší lidé začali jezdit na kole v době, kdy na silnicích panovala téměř idyla, a je velice těžké na někom chtít, aby na stará kolena měnil své zvyky. Je proto třeba, aby řidiči motorových vozidel věnovali zvýšenou pozornost zejména starším cyklistům a počítali s případnou chybou při odbočování. Jedině tak je možno tyto lidi uchránit od zbytečných úrazů. Tím ovšem není řečeno, že veškerou odpovědnost za životy a zdraví cyklistů mají řidiči motorových vozidel. Každý, kdo chce jezdit na kole, by se měl seznámit s pravidly silničního provozu a tato pravidla ve vlastním zájmu dodržovat. To platí i o dětech, které mnohdy i vinou dospělých vidí v kole jen hračku. Kolo je však dopravní prostředek jako každý jiný a cyklista je řidič nemotorového vozidla a podle toho se musí v silničním provozu chovat. Za chvíli bude zahájena v místnosti tiskového střediska v Paláci sportu v Lužnikách konference, na které se má sejít na několik set zástupců tisku, rozhlasu a televize. Dostanou základní informace o utkáních sovětského týmu s profesionálním výběrem Kanady, s nejlepšími hvězdami NHL. Ano. Tady v Moskvě, kde před čtvrtstoletím hrálo něco podobného lednímu hokeji pár desítek nadšenců. Čtvrtstoletí, a co se za tu dobu událo. Začátek rozpomínání patří do Švýcarska, do Svatého Mořice v počátku února # . Tam naši hokejisté dosáhli až na olympijskou stříbrnou, vzpomeňte si, zůstali neporaženi, jen s Kanadou hráli * . To byl výsledek, to byla radost. Kdo se o to zasloužil. Kdo byli při tom, všichni tvrdili jedno, Buckna, jeho taktický plán a důslednost, s jakou ze střídačky připomínal a vymáhal jeho plnění. Prostě nepřipustit k uplatnění kanadské přednosti, tvrdou obranu a rychlé brejky, protiútoky. Neriskovat. Určitě stoprocentně tento požadavek plnila řada Zábrodského, ti hoši nešli do ničeho, co vonělo kouřem. A přesto o pár týdnů později a potom už navždy měl Zábrodský ramena, ale to bývá, po bitvě i párkař vypravuje, co se mělo dělat. Vova měl Bucknovi za zlé, že jim neporučil vyhrát. Ale vraťme se k Mořici. Kdysi jsme otiskli fotografii dvou mužů na sněhu s pěkným bernardýnem. Není to snímek ze žádné záchranné akce, i když je ze švýcarských velehor. Je z olympijského stadiónu ve Svatém Mořici. Ten muž v kožišinové čapce je pozorovatel Centrálního komitétu fyskultury soudruh Anochin. A muž s kloboukem je Josef Loos, tehdy předseda Československého svazu ledního hokeje, dávno předtím však znamenitý hokejista z pražské Slávie a reprezentant na ME v Berlíně a olympijském turnaji v Antverpách. O čem ti dva spolu jednali. To se ukázalo týden po skončení turnaje ZOH. Mužstvo LTC Praha odcestovalo do Moskvy. A tak se většina potomních sovětských reprezentantů, především však trenérů, seznámila s opravdovým ledním hokejem, kanadským, jak se říkalo. O tom už bylo dost napsáno, jak od našich přímých účastníků, hráčů, tak i v různých publikacích sovětských hokejových expertů. Faktem však navždy zůstane, že sovětští hokejisté, kteří brali k oněm cvičným vstrečám hůl do rukou, byli velmi ambiciózní i učenliví žáci. Že trénovali s úžasným zaujetím, že již v těchto utkáních dominovala jejich bojovná vůle, odhodlanost a houževnatost. Zatímco Čechoslováci imponovali zkušenostmi, technikou i vybavením, jejich soupeř všeho toho měl poskrovnu, vlastně téměř nic. Chyběly mu jak zkušenosti, tak vybavení. Moskvané nastoupili oblečení spíše na fotbal než hokej. Neutajili však lví spár, i v těchto svých prvních střetnutích s neznámým soupeřem dokázali vyhrát. Tak to bylo před # roky, před čtvrtstoletím. Dnes tu však nevítají naše hokejisty, přijeli sem Kanaďané. A k tomu ti, jež sama mateřská kolébka té omamující hry považuje za nejlepší z nejlepších, za nejdokonalejší z desetitisíců, kteří tam za mořem vyrůstali a rostou s bruslemi na nohou, pomalu od batolení. Nezdá se vám to neuvěřitelné. Za pouhých dvacet pět let někdo, a to nikoli kvůli kšeftu a penězům, vytáhl kanadské profesionály do světa. Ne proto, aby se ukazovali jako atrakce, možno říci hokejový umělecký soubor, ale aby obhajovali, přesněji řečeno znovu dobývali, získali zpět ztracenou gloriolu, prestiž jediné země, kde hokej opravdu dovedou. Kanaďané, po generace žijící v představě, že hokej je jejich hrou a svět že si nezaslouží, aby to nejdokonalejší poznal, uviděl. A teď se tady procházejí po Rudém náměstí a vzrušeně debatují. Dopadnou líp než v předcházejících utkáních doma v Kanadě. Před chvílí skončil v Lužnikách první trénink Sindenova týmu. V hledišti měli plno obdivovatelů z * . Mnozí z nich měli možná teprve tady první příležitost osobně projevit zbožňované hvězdě obdiv, sympatie. Co chvíli byl žádán hráč opírající se o hůl či mantinel o autogram nebo raději o postání před objektivem. Samozřejmě že s žadatelem, fandou. Trénink byl lehký, takový na odpočinek po cestě. Nikoho nevzrušil. A tak až pátek nám odkryje, co kdo umí. V roce # bude motocyklová šestidenní poprvé uspořádána mimo území Evropy, v USA, ve státě Massachusetts. Svým způsobem půjde o velkou neznámou, protože soutěže podobného rozsahu se na americkém kontinentě ještě nikdy nekonaly. Využili jsme proto přítomnosti známého amerického motoristického publicisty * Parkhursta ve Špindlerově Mlýně a zeptali se ho na to, jak se v USA na šestidenní připravují. " Nejprve musím říci, že jsem byl šestidenní v Československu nadšen, " řekl nám Parkhurst. " Nijak nezakrývám, že jsme se k vám přijeli učit. A to platí jak o našich jezdcích, tak o těch, na nichž bude ležet tíha organizace příští šestidenní. " " Původně mělo být dějiště šestidenní ve státě Nevada. Proč bylo přeloženo do Massachusetts? " " Chtěli jsme zajistit co největší účast evropských jezdců a počítali jsme s tím, že bychom dopravili Evropany do Nevady hromadně v armádních letounech, které by startovaly z několika letišť, z Frankfurtu, z Londýna, a přistály by přímo ve vojenském prostoru v Nevadě, kde jsou vhodné terény pro uspořádání soutěže. Tento plán by na jedné straně podstatně snížil cestovní náklady všech evropských účastníků. Na druhé straně by se ovšem šestidenní konala v naprosté pustině, daleko od civilizace. " " První důvod měl jistě něco do sebe. Proč jste nakonec od tohoto plánu ustoupili? " " Přesný důvod vám říci nemohu, protože ho ani nevím. Byly v tom však zřejmě i nějaké vojenské záležitosti. Američtí organizátoři však změnu uvítali. V Nevadě by se jela šestidenní téměř bez diváků, což by určitě nepřispělo k popularizace této vrcholné motoristické události. Z toho hlediska vyhovuje Massachusetts mnohem lépe, protože je to stát s poměrně velkou hustotou obyvatelstva. " " Náklady účastníků budou ovšem mnohem vyšší. " " To je pravda. " Podstatné pro konečný efekt je vědět, chtít a pracovat. Tak ahoj, štiky. To píše Václav Mencl v prvém čísle Zpravodaje na adresu členů. A já ho budu odbírat dál, protože plavci plzeňské Slávie VŠ vědí, co chtějí, chtějí toho dosáhnout a pracují pro to tak, jak nejlépe umějí. Již před lety se otevřely poprvé brány výstavy Země živitelka. Bylo to v roce # , kdy se v Českých Budějovicích konala první krajinská výstava skotu, první výstava mimo Prahu. Tehdy si návštěvníci mohli prohlédnout celkem # kusů hovězího dobytka, rozmanité hospodářské nářadí a různé polní a zahradní plodiny. V době, kdy žáci škol usedali do lavic v novém školním roce, ujížděl náš autobus přes Planou nad Lužnicí. Cestující, pracovníci v živočišné výrobě kutnohorského okresu, živě hovořili o vlastních problémech až na místo do Českých Budějovic, kde se ve dnech # * # konala Národní zemědělskopotravinářská výstava industrializace a kooperace živočišné výroby. A dne # září byl zrovna den Středočeského a Západočeského kraje a zúčastnili se jej čelní představitelé obou krajů a vystavovaných okresů. Čím se chlubil náš okres. Například JZD Onomyšl dvěma dojnicemi, kterým byly uděleny zlaté medaile, a se širokou paletou různých zařízení i uhlířskojanovická Kooperativa. Zejména samovazací box pro hovězí dobytek byl neustále obležen spoustou návštěvníků, jejichž dotazy i slova uznání nebraly konce. Také ten byl oceněn zlatou medailí. Skutečně, bylo se na co dívat. Expozice traktorů Zbrojovky Brno UPZT s mechanizačními prostředky Výzkumného ústavu zemědělského, Státní zkušebny strojů. Pavilóny rybářství, přehlídky skotu, prasat, drůbeže, ovcí, brojlerů, koní, služeb ZNZ a veterinární péče, lesů a myslivosti, pavilón Přátelství a spolupráce RVHP, výrobních družstev a další, včetně nezbytných gastronomickoprodejních center s výtečným domácím pivem Budvar. Již letos se připravují vystavovatelé na příští rok Země živitelka, jejímž ústředním tématem bude životní prostředí obyvatel socialistického venkova. Měsíc září je nejen dobou vyzrávání a vydání plodů přírody, ale i toužebným měsícem vojáků * služby, kteří končí rok služby. Jsme upřímně rádi, že naši mladí lidé se těší domů, do civilu. Ne vždy tomu tak bylo, za minulé republiky, kdy si často v této situaci kladli vojáci otázku, co budu dělat, z čeho budu žít. Ale i tato existenční jistota patří k vymoženostem naší socialistické společnosti. Současně tento měsíc se připravuje další ročník, aby funkce, které armáda plní, byly zabezpečeny. V duchu uplatňování jednotného branného systému výchovy obyvatelstva budou provedeny besedy a rozloučení s odvedenci ve střediscích Kutná Hora, Čáslav, Uhlířské Janovice, Zruč. Na těchto besedách kromě orgánů lidosprávy a závodů budou zástupci OVS, kteří poskytnou odvedencům potřebné informace, vydají doklady a pokyny pro nástup do ČSLA. Naši rodiče nemusí mít strach o své chlapce. Nemocnost a úrazovost v armádě je daleko nižší než kdekoliv na jiném pracovišti. Kromě toho u mladého člověka jsou během základní služby rozvíjeny takové vlastnosti jako je kázeň, přesnost, kolektivnost, vytrvalost, smysl pro odpovědnost a některé další vlastnosti, které ho pak provázejí celým životem. Nelze opomenout ani zvyšování technických znalostí a schopností. Základní vojenská služba je závěrečnou přípravou mladého člověka pro samostatný život. Vám, mladí přátelé, bych chtěl popřát úspěšná léta Vašeho života, kdy budete plnit svou vlasteneckou povinnost. V duchu řádů a předpisů plňte obsah své přísahy a mějte úctu ke svým velitelům. Tito velitelé Vás budou připravovat nejen pro boj a pro Váš další život, ale bude- li třeba, povedou Vás proti těm, kteří o naši socialistickou vlast usilují. O tom, že naši občané stále více staví, není třeba široce se rozepisovat. Nové stavby a přístavby lze pozorovat v každé vesnici či v každé ulici našich měst. Je pochopitelné, že tento čilý stavební ruch, * když je ve srovnání s velkými stavbami méně náročný na materiál, přesto vyžaduje značné množství různých stavebních materiálů, kterých je někdy nedostatek. V současném období není plně uspokojena poptávka po několika druzích stavebního materiálu jako cementu, plných cihlách, některých druhů obkládaček, kameniny, profilového železa. Výbor lidové kontroly ONV Kutná Hora provádí nyní prověrku, jak je tento materiál prodáván a nakupován jednotlivými sklady stavebnin na našem okrese. Zkušenosti občanů by byly jistě zajímavým doplněním poznatků o tom, jaká je situace ve stavebním materiálu, v jeho nákupu a prodeji na našem okrese. Dne # září bude plenární zasedání Okresního národního výboru projednávat současný stav zdravotnictví a perspektivy jeho dalšího rozvoje v kutnohorském okrese. Bude přijat soubor opatření k dalšímu rozvoji péče o zdraví lidu v okrese, který vychází ze závěrů # sjezdu KSČ a stane se základní směrnicí pro práci jednotlivých stupňů národních výborů, jejich komisí a poslaneckých aktivů, stejně jako i pro práci okresních zdravotnických zařízení na období do konce roku. Zdravotnictví je důležitým úsekem široké oblasti společenské spotřeby, kterou pod vedením KSČ řídí národní výbory a v níž významnou měrou spolupůsobí i společenské organizace NF. Proto také s těmito organizacemi, především s ČČK, ČTO, Svazem žen, Svazarmem a SSM, byly obsahové otázky při přípravě plenárního zasedání ONV projednány. Otázky rozvoje socialistického zdravotnictví rozhodla rada ONV zařadit na program plenárního zasedání ONV v neposlední řadě i proto, že jsme si na veřejných schůzích potvrdili, že naši občané velmi citlivě reagují na všechny problémy týkající se zdravotnictví a při jejich řešení se zcela přirozeně obracejí na národní výbory. Podle Zákona o zdraví lidu řídí národní výbory prostřednictvím svých zdravotních odborů a komisí zdravotnictví v celém okrese a prostřednictvím svých odborných zařízení jeho úroveň přímo ovlivňují. Místní národní výbory odpovídají za hygienu sídlišť, za zásobování vodou, za čistotu ovzduší, za odstraňování odpadků a za hygienickou úroveň téměř ve všech službách. V současné době by měly svoji pozornost zaměřit především na úsilí o zlepšení bytového prostředí občanů, za zásobování dobrou pitnou vodou, což je aktuální v řadě obcí okresu, na hygienu v městských sídlištích i na hygienu v okolí hospodářských objektů, stejně jako v dopravě, na úseku stravování i všude jinde. Socialistické zdravotnictví poskytuje obyvatelstvu mnoho prostředků na vlastní zdravotnické služby, rozsáhlé očkovací akce, především u dětí a mládeže, preventivní prohlídky. Zdravotnické služby zajišťuje Okresní ústav národního zdraví. V kádrových otázkách má řadu problémů, s nimiž se hmatatelně setkává i nejširší veřejnost. Je to v prvé řadě nedostatek některých odborníků, lékařů, který se toho času jeví nejvíce v zubní péči. Dalším problémem je skutečnost, že málo lékařů jeví zájem o práci v terénu, ať již na zdravotnických obvodech nebo v oboru závodních lékařů, kde pracuje značné procento lékařů v důchodovém věku. Určité nedostatky, které však v současné době odstraňujeme, mají i některá zdravotnická zařízení, jako kupříkladu zdravotnické středisko v Sázavě, v Potěhách a v Žehušicích. Ke zlepšení této situace je zapotřebí nejen iniciativy lidí, ale i dobré práce NV. Příkladem toho je nově otevřené moderní zdravotnické středisko v Nových Dvorech i adaptace střediska v Malešově. V současné době stojíme před výstavbou nové centrální lékárny v Kutné Hoře a jistě se nám podaří ji během nejbližších let předat společnosti. Občané si často stěžují na dlouhé čekací a objednací doby ve zdravotnických střediscích, na zdlouhavé dojíždění do nejbližšího místa za lékařským ošetřením. Tyto věci se dají mnohdy odstranit lepší organizací práce ze strany zdravotnických zařízení, ale je třeba i na adresu občanů zdůraznit, že se dosud málo využívá možností navštěvovat lékaře v mimopracovní době, i * se pro to ve většině případů vytvořily podmínky. Těmto všem aktuálním otázkám chce zářijové plenární zasedání ONV věnovat pozornost. Projednáme na něm podrobně činnost zdravotnických zařízení a zjistíme i případné rezervy, které toto odvětví v poskytování služeb občanům ještě má. Chceme však také zdravotnictví v okrese, které za posledních let jako celek dosáhlo významných výsledků, poskytnout ve všech směrech maximální pomoc. Vždyť naši lékaři mají zásluhu na tom, že postupně klesá absence pro nemoc, což má velký národohospodářský význam. Náš okres stojí v tomto směru na čestném # místě Středočeského kraje. V rámci zdravotnictví chceme řešit i pro náš okres velmi citlivou a nepříznivě se vyvíjející populační otázku zlepšení celkové tvorby životního prostředí. Plenární zasedání ONV zvýrazní i politickou a celospolečenskou funkci zdravotnictví při budování vyspělé socialistické společnosti. Důsledné plnění politiky KSČ umožnilo sice odstranit i na tomto úseku některé důsledky let # a upevnilo socialistické vztahy k pacientům, přesto však zůstávají ještě některé nedostatky v organizátorské a politickovýchovné práci zdravotnických zařízení i v přístupu některých zdravotníků k pacientům. Zastupitelské orgány ONV a ostatních NV v okrese věří, že jak u jednotlivých lékařů, tak i u ostatního zdravotnického personálu v okrese nalezne právě požadavek otevřené politické angažovanosti na veřejnosti plnou podporu. I v tom je třeba spatřovat význam jednání nadcházejícího zasedání Okresního národního výboru. Výhody socialistického zdravotnictví se plně projevují i v péči o mladou generaci. Můžeme říci, že provádění a organizace péče o děti v naší republice je nejblíže všem myšlenkám socialistického zdravotnictví. Všechno to, co je v ČSSR prováděno v péči o zdraví dětí již samozřejmě a veřejností často jako samozřejmé přijímáno, je mnohde ve světě ještě dnes snem zdravotnických pracovníků. Formou obvodního systému je pečováno o zdraví všech dětí hned od narození až do patnácti let. Základní jednotkou tohoto systému je obvodní dětský lékař a obvodní dětská sestra, kteří se ve spolupráci s odbornými pracovišti starají o tělesné i duševní zdraví dětí svého obvodu. Pro lepší představu o práci zdravotníků uvedeme některá fakta. Každé dítě je brzy po propuštění z porodnice navštíveno dětskou sestrou a v řadě případů i dětským lékařem. Všechny děti jsou pravidelně zvány k prohlídkám. Například na našem okrese je každé dítě ve věku do jednoho roku prohlédnuto dětským lékařem dvanáctkrát až sedmnáctkrát, ve věku od jednoho roku do šesti let každý rok průměrně pětkrát. Děti, které chodí do jeslí a mateřské školy, jsou prohlíženy dětskými lékaři též přímo v těchto zařízeních. Školní děti jsou každý školní rok podrobně prohlédnuty přímo ve školách. Děti jsou pravidelně očkovány proti tuberkulóze, spalničkám, dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli a neštovicím. Péče o děti je ve své podstatě preventivní. To znamená, že zdravotníci nečekají, až rodiče přijdou s nemocným dítětem do ordinace, ale aktivně nemocné děti vyhledávají. Nejen že nemocné děti vyhledávají, ale zajistí jim potom léčení, odborné vyšetření a sledování. V případě chronických nemocí se zdravotníci snaží zabránit zhoršení choroby. Dětem je zajištěna léčba a odborná péče na úrovni dnešních vědeckých poznatků. Dále jsou též zřizovány poradny pro určité choroby. Na našem okrese máme poradnu srdeční, poradnu pro děti s nemocemi močových cest a poradnu pro děti s nemocemi dýchacích cest. Po prodělání vážnější choroby jsou děti * dobu sledovány a kontrolovány. Všechny uvedené vymoženosti jsou možné právě jen ve vyspělé socialistické společnosti a tou naše republika je. Celý systém péče o děti, aplikace vědeckých poznatků do praxe na široké základně a snaha zdravotníků přinesly své výsledky. Zcela v naší republice vymizela dětská obrna, záškrt a tetanus u dětí jsou neznámy. Řada dalších nemocí dříve končících často smrtelně jsou dnes vyléčitelné. Výrazný pokles novorozenecké a kojenecké úmrtnosti rovněž dokumentuje úspěchy československého zdravotnictví. Úmrtí dítěte na nemoc je dnes spíše výjimkou. V novorozeneckém věku umírají prakticky jen děti velmi nedonošené nebo děti s vrozenými vadami. Smutnou skutečností je, že přibývá úmrtí dětí na následky úrazů, zejména dopravních. V roce # zemřely na okrese Kutná Hora # větší děti, všechny při dopravní nehodě. Kladné výsledky v péči o dítě vedou k tomu, že se v poslední době přesouvá těžiště péče o mladou generaci z péče o zdraví tělesné na péči o zdraví duševní. Naším cílem jsou děti nejen tělesně, ale i duševně zdravé, ve prospěch naší socialistické vlasti. Na tomto poli čeká celou společnost, školu, společenské organizace, rodinu, zdravotníky ještě mnoho práce. Ještě před několika desítkami let byly umísťovány do ústavu pouze ty rodičky, kde normální průběh porodu nebylo možno zvládnout v domácím prostředí. Porody totiž vedly porodní asistentky doma, v případě potřeby volaly lékaře, který při nutné potřebě předával rodičku do nemocnice. V té době byly ohroženy nejen děti, ale i matky. Častěji byly případy horečky omladnic, mnohdy se smrtelnými konci. Postupně již ve # letech tohoto století se zvyšoval u nás počet ústavních porodů, až na konec byly všechny porody převedeny do ústavu. Tak se * dnes všeobecně a mladá generace si již ani nedovede představit, že by měla žena rodit doma. Tímto krokem se snížila úmrtnost dětí při porodu co nejvíce a v celosvětovém hodnocení stojí naše zdravotnictví v tomto směru na předním místě. Po zvládnutí problému se upřela snaha o zvýšení populace dalším směrem. Ubývalo a trvale ubývá žen, které rodí více než # . Tím klesá počet narozených dětí a naskýtá se problém, jak zachránit největší počet z těchto omezených těhotenství. Pravidelné a nyní povinné prohlídky těhotných žen v poradnách pro těhotné objevují stavy nemocnosti spojené s těhotenstvím, které jednak ohrožují těhotné ženy a současně s ním i ohrožují vývin zdravého dítěte. Jsou to těhotenské gestózy, jejichž příčina je různá. Dá mnohdy hodně práce vysvětlit těhotné, že komplikace, která objektivně nepůsobí potíže, její těhotenství ohrožuje, a nejen ji, ale i její plod. Bývá často nutné ošetření v nemocnici, a to i dlouhodobé. Tím se vyznačuje již další ze směrů péče o těhotenství, péče o rizikové těhotenství a rizikový porod. Co je to rizikové těhotenství. K tomuto pojmu patří všechny stavy, které ohrožují normální průběh těhotenství, kde může dojít k potratům nebo k předčasnému porodu nebo ohrožuje zdraví ženy a dítěte. Dále všechny stavy, kde stávající nemoc matky může ohrozit zdárný průběh těhotenství, nebo i těhotnou samu. Jsou to poruchy funkce ledvin, jater, častěji se nyní vyskytující cukrovka v těhotenství, která mívá velmi často za následek předčasný porod nebo porod mrtvého dítěte. Jsou však i stavy, kde jinak zdravá žena nemůže dítě donosit, a sice vlivem špatné funkce svaloviny děložní. Dochází zde k opakujícím se potratům a možnost zachránit stávající těhotenství je velmi omezena. Vyžaduje absolutní klid, mnohdy převážnou dobu trvání těhotenství, pobyt v nemocnici na lůžku, podávání léků podporujících růst dělohy, uklidňujících stahy děložní a v neposlední řadě je někdy potřeba provést i operaci, která zamezuje předčasnému otevírání děložního hrdla. Hledáme- li důvody, proč se tak stává, uvidíme, že značnou úlohu v tom hrají i předcházející operativní zásahy na děložním hrdle. Mezi ně patří umělé přerušení těhotenství. Mladé ženy si musí být vědomy toho, že varovná slova lékaře, který je upozorní na nebezpečí prováděného výkonu, nespočívá jenom v bezprostředním ohrožení jejich života, ale v pozdějších následcích. Mezi ně patří i neschopnost donosit další těhotenství. Z tohoto důvodu je potřeba u žen, hlavně mladých, poprvé těhotných, velmi dobře rozvážit přerušení stávajícího těhotenství a důrazně upozorňovat mladé ženy na nebezpečí, které je může ohrozit v pozdější době, že může nastat nemožnost donošení dalšího plodu. Zde je na místě hovořit o plánovaném rodičovství, o uvážlivém vzájemném vztahu mladých lidí. Při prevenci hrozících potratů musíme myslet i na jiné faktory, v prvé řadě je to vliv nevhodné práce, která může mít vliv na předčasné porody a nebo potraty, obtížná doprava do práce veřejnými dopravními prostředky, nevhodné cestování a v létě přílišné opalování u čerstvě těhotných žen. Tyto problémy nemůže řešit jenom lékař. Musí je řešit společně s příslušnými organizacemi, které mají vliv na vyřešení otázky. V prvé řadě je to zaměstnavatel. Obraťme pozornost na ženy zaměstnané v zemědělství, kde poznámka lékaře, že vhodná je práce u ohrožených těhotenství jenom lehká, bývá často přehlížena, nedoceněna a nemožnost nahradit mnohdy těžkou práci u ženy vede k tomu, že dochází opakovaně k potratům. Na druhé straně je pochopení ze strany posudkových lékařů, protože vyřazení takto ohrožené ženy znamená dlouhodobou pracovní neschopnost, která v celkovém měřítku může značně zatížit procento neschopnosti. Musíme se podívat i na problémy ekonomické, spojené se změnou pracovního zaměstnání. Snaha jak lékařská, tak veřejných činitelů vede k velkým výhodám pro těhotné ženy. Často však se setkáváme i s nepochopením u žen samotných. Vysvětlení, proč musí žena zachovat absolutní klid, proč musí zůstávat v nemocnici na lůžku, je domněle zdravé ženě nepochopitelné, protože se sama cítí velmi dobře. Zde bude zapotřebí ještě více osvěty a vysvětlování, aby byl problém pochopen. Závěrem možno říci, že společným úsilím všech zdravotníků, veřejných činitelů a žen samých, u žen mám na mysli snížení potratů, zvýšenou odpovědnost k plánovanému těhotenství, dále zlepšení pracovních podmínek pro těhotné, zlepšení dopravních prostředků, vyřešení bytové problematiky, která by snížila počet žádostí o umělé přerušení těhotenství, uskuteční naši společnou snahu pro zlepšení populační otázky. Jedním z hlavních úkolů socialistické společnosti je péče o člověka, která se provádí různými formami. Neustálé prohlubování lékařské péče a zvyšování životní úrovně se projevuje tím, že se stále zvyšuje počet občanů, kteří se dožívají vysokého věku. Zde právě nastupuje jedna z povinností naší společnosti, aby vytvářela pro tyto osoby příznivé životní podmínky. Občanům, kteří pro vysoký věk nebo z jiných vážných důvodů nejsou schopni si vlastní silou zajistit své životní potřeby, jsou poskytovány různé služby, aby jim bylo umožněno setrvávat co nejdéle v rodinách nebo ve vlastní domácnosti. V případě, že těmto lidem není možno zabezpečit potřebnou péči v dosavadním prostředí, zejména proto, že jejich stav vyžaduje komplexní zaopatření, které jim není možno zajistit ani za pomoci rodinných příslušníků, nebo jsou osamělí, jsou umísťováni v domovech důchodců. Umístění se však provádí pouze za předpokladu, že o ně občan projeví zájem. Na provoz domovů důchodců vynakládá náš stát značné finanční prostředky. Na našem okrese máme tři domovy, v nichž je celkem # lůžek. V těchto domovech je obyvatelům věnována veškerá péče. Všechno úsilí směřuje k tomu, aby zde bylo vytvořeno takové prostředí, kde by tito lidé nalezli skutečný domov. Pracovníci ústavu se snaží o to, aby jim bylo poskytováno nejen všechno to, co by měli ve vlastní domácnosti, nýbrž navíc ještě to, co jim dává socialistická společnost jako projev své péče o ně. Tato společnost si je vědoma toho, že zde tráví zbytek života lidé, kteří svůj pracovní úkol vůči ní splnili, a že je třeba, aby zasloužený odpočinek prožívali v pěkném prostředí. Součástí sociálních služeb poskytovaných v domovech důchodců je ubytování, stravování, ošacení, léčebně preventivní péče, hygienická péče, příležitost k dobrovolné pracovní nebo zájmové činnosti podle individuálních schopností a zálib obyvatelů a podmínky pro možnost jejich kulturního a společenského života. Obyvatelům je podávána hodnotná strava. Jídelní lístek je připravován tak, aby složení stravy odpovídalo jejich zdravotnímu stavu, a je pravidelně kontrolována ústavním lékařem. Rovněž lékařská péče je neustále prohlubována. Do ústavů docházejí pravidelně lékaři, kteří pečují o zdravotní stav těchto občanů. V případě potřeby jsou u obyvatel prováděna různá odborná vyšetření, na doporučení lékařů se v domovech provádějí všechny rehabilitační úkony. Za tím účelem zde byla vybudována rehabilitační oddělení, která jsou vybavena moderními přístroji. Také kulturnímu vyžití obyvatel je věnována nemalá péče. Pro udržení zájmu o kulturní a společenský život jsou v domovech pořádány různé kulturní akce jako promítání filmů, oslavy různých svátků, MDŽ. Obyvatelé mají možnost si denně přečíst noviny a časopisy, které ústav zakupuje, je zde zaveden rozhlas a televize, půjčují si knihy z ústavní knihovny. Dále jim je umožněno udržovat styk s kulturou i mimo ústav, a to tím, že jsou prováděny zájezdy na divadelní představení a různá památná místa. Dnešní péči, která je obyvatelům domovů věnována, nelze v ničem porovnávat se životem lidí v dřívějších starobincích. Přesto se hledají stále nové cesty, které by pomohly zajistit více soukromí těmto občanům a zabezpečit jejich spokojené stáří. Vyspělá civilizace přinesla člověku mnoho prospěšného, zpříjemnila mu život technickými vynálezy, odstranila namnoze fyzickou námahu, změnila od základu způsob života, bydlení, výživu. Udělala přítrž epidemiím infekčních chorob hubících lidstvo, prodloužila podstatně lidský věk. Na nesporné klady civilizace začínají však dopadat stíny. Civilizace změnila totiž k neprospěchu lidstva jeho zevní prostředí, otravuje vody i ovzduší, objevují se i tak zvané civilizační nemoci. Jednou z nich je i srdeční infarkt. Realizace záměrů a cílů pětiletého plánu bude plně závislá na rozvoji průmyslové výroby, jen hutnictví a strojírenství má zvýšit výrobu o # procent. Splnění tohoto úkolu je podmíněno značným urychlením tempa vědeckotechnického pokroku. Pohled do našich závodů však zatím ukazuje, že dávky zdrojů spotřebované při výrobě jsou často neúměrné výsledkům, problémy jsou se zvyšováním jakosti, snižováním vlastních nákladů, některé podniky plní plán jen díky přesčasům. Odbory v současné době usilují o komplexní revizi racionalizačních programů, o ještě větší rozvoj vynálezeckého a zlepšovatelského hnutí na závodech. Včera se v Praze sešli nejlepší pracovníci, novátoři, zlepšovatelé, funkcionáři ROH SSM a závodních poboček ČVTS z našeho kraje. Jednali právě o těchto problémech. Člen předsednictva KVOS pracujících v kovoprůmyslu Josef Hovorka uvedl v hlavní zprávě, že bude nutné vytvořit v každém závodě středisko, které by se věnovalo úplné realizaci zlepšovacích návrhů. Nestačí, že je návrh přijat, zaplacen a zaveden, ale je třeba jej zavést všude, kde najde využití. Uvážíme- li, že roční úspory zlepšovatelského hnutí činí při současném nepružném stavu # miliardy korun, je jasné, že by se při lepší organizaci využívání ZN tato částka několikanásobně zvětšila. Bude však nutné, aby hospodářští vedoucí věnovali zlepšovatelům větší pozornost. Mělo by se stát pravidlem vypisování podnikových tematických úkolů. Na jejich řešení však mnohdy nestačí síly jednotlivce, a proto bude nutné sestavovat řešitelské kolektivy podobné racionalizačním skupinám, které již pracují v Brandýských strojírnách. Závody rovněž nedostatečně využívají pravidelných odborných aktivů pořádaných Krajskou radou ČVTS. Tajemník KOR Miloslav Malý se obrátil na vedoucí hospodářské pracovníky s požadavkem, aby se hodnocení ekonomického přínosu iniciativy pracujících stalo nedílnou součástí rozboru plnění plánu. Účastníci aktivu zhodnotili současný stav a úroveň rozvoje pracovní iniciativy a rozhodli se po vzoru kováků Jihomoravského kraje rozvinout i u nás hnutí socialistických účtů vynálezců a zlepšovatelů v rámci hnutí Účty úspor. Není tomu tak dávno, co se na nádvoří dolu Zápotocký ve Švermově objevila budka s nápisem Pokladna pro bulače. Na podniku z toho byl tak trochu poprask. Ti poctiví, kterých je převážná většina, se však nedivili. Vědí, že pro ně se dřevěná bouda z koloušů na šachtě * . Vedení podniku společně s orgány hledají různé formy, aby se do kolektivu poctivých havířů vrátili lidé, jejichž pracovní morálka není zrovna v pořádku, kteří si bez dovolení vyrazí ze směny. Po pohovorech, psaní dopisů manželkám a rodičům absentérů, kde podnik ukazuje, o kolik bulači šidí svoje rodiny, se rozhodli postavit pokladnu pro absentéry. Zde dostávají odděleně mzdu ti, kteří podniku nadělají spoustu starostí, na něž není spolehnutí. Co je to vlastně za lidi. Přicházejí na doly, ale i jinam s velkým množstvím razítek v občanských průkazech. Nedostatek pracovníků nutí doly, aby je přijímaly, a tak je jim znovu, již poněkolikáté, dávána možnost. Často však důvěru zklamou. Přijdou pohovory, dopisy a nyní ještě oddělená výplata mzdy. Pokladna je postavena na frekventovaném místě, hned za vrátnicí. Vyplácí se zde v době, kdy je na šachtě nejrušněji. Není bez zajímavosti pozorovat průběh výplaty. Některým absentérům se před očima druhých havířů pro peníze nechce. Otálejí v koupelích, hledají různé důvody, aby si peníze vyzvedli až v době, kdy ostatní jdou již k těžní věži nebo odjeli domů. Při předávání peněz s nimi zástupce podniku hovoří. Vysvětluje škodlivost jednání a chce znát důvody, které vedou k absenci. Výmluvy jsou rozmanité, podle toho, jakou kdo má fantazii nebo jak je ostřílený. K tomu, že některý absentér nejde na směnu, stačí třeba jen koupení kytary, na kterou se učí hrát. Týden. Po celou tu dobu nebyl v práci. Pokladnu pro absentéry jsme nezavedli pro nic a za nic, řekli nám na dole Zápotocký. Chceme zkoušet všechny formy, abychom mezi kolektiv pracovitých lidí dostali i ty, kteří nemají dobrou pracovní morálku. Víme, že tato forma nebude všelékem, ale rozhodně každý pokus, který pomůže třeba jen u dvou nebo tří lidí, stojí za to. Jak pomůže, to nám ukáže budoucnost. Letošní rok je pro brambory velmi příznivý. Průměrný hektarový výnos # * nebude zvláštností a tam, kde bramborové porosty byly dobře ošetřeny, bude až # * . Tedy vyšší než v minulých letech. Při sklizni se nejlépe pozná, kdo dobře hospodařil. Budou ale i některé závody s menším výnosem. Jaká je příčina. V prvé řadě je to v sadbě. Pokud byla jakostní, sázená do vhodné a připravené půdy při dobré agrotechnice, je předpoklad slušných výnosů. V druhé řadě to jsou virové choroby brambor, svinutka a kadeřavost, které snižují výnosy. Měly by být běžně z porostů odstraňovány. Většinou se to děje jen u množitelských porostů, kde neuznání sadby pro virové choroby znamená velkou finanční ztrátu. Jednou z chyb je, že bylo upuštěno od kontrol semenářských dílců, které mají mít # * plochy osázeno bramborami. Další poměrně velké škody zavinila mandelinka bramborová, která se v některých případech rozmohla tak, že způsobila holožír. Zákroky proti ní byly provedeny jednou nebo dvakrát. To je málo. Velkým nepřítelem brambor je i plíseň. Proti ní byly provedeny postřiky dvakrát až třikrát a to také nestačí. Zákrok má být uskutečněn dříve, než se objeví. V některých zemích, které ve velké míře pěstují brambory, se tyto postřiky provádějí až sedmkrát. Nesplnění jen několika těchto zásad způsobí malé hektarové výnosy. Nyní jde o to, aby byly brambory sklizeny včas. Nejvýhodnější a nejrychlejší je kombajnová sklizeň. Na Příbramsku s ní již # září začal Státní statek Sedlčany, provozovna Kosova Hora za pomoci posluchačů Zemědělského odborného učiliště ze Sedlčan, kteří se zavázali vybrat brambory z # hektarů. Kombajnová sklizeň je rychlá, ale i zde se vyskytují problémy. Například v JZD Dublovice měly některé ženy žaludeční potíže. Práce na kombajnu připomíná jízdu na mořských vlnách. I to však přešlo a dnes žádná z žen by se nevrátila k ruční sklizni. Kombajny odstranily jednu z nejhorších dřin v zemědělství. Až budou používány v takové míře jako kombajny obilní, bude problém sklizně brambor vyřešen. Při očekávané velké úrodě se musí počítat i s řádným uskladněním. Na Příbramsku jsou kromě obvyklých skladovacích prostor připraveny sušárny brambor v Chlumu u Sedlčan, s denní kapacitou při trojsměnném provozu # metrických centů. Zde přijímají brambory již od # září v každém množství. Další sušárna v Březnici má denní kapacitu při trojsměnném provozu # * od # září a sušárna v Rybníkách má kapacitu # * od # září. Nemělo by se zapomenout ani na vývoz brambor. V minulých letech jsme vyváželi nejen brambory k jídlu, ale též velké množství bramborové sadby do mnoha evropských i mimoevropských států. Máme před sebou světodějný úkol organicky spojit vymoženosti vědeckotechnické revoluce s přednostmi socialistické hospodářské soustavy. Závažná slova pronesená soudruhem Leonidem Brežněvem na # sjezdu KSSS potvrdila svými závěry na # sjezdu strany také Komunistická strana Československa. Vědu a techniku je nutné přeměnit na rozhodující výrobní sílu, přičemž hybnou pákou národohospodářských plánů se musí stát vědeckotechnický rozvoj. Ten je nemyslitelný bez aktivní účasti vědeckotechnické inteligence ve spolupráci s dělníky a techniky, zlepšovateli, vynálezci a novátory. Politickovýchovné působení za úspěšné prosazování politických i ekonomických cílů strany mezi vědeckotechnickou inteligencí a pracujícími přímo na závodech a bohatá odborná činnost zaměřená především na řešení celostátních úkolů národohospodářských plánů, to je program České vědeckotechnické společnosti, jejíž delegáti se dnes a zítra scházejí v Praze na # sjezdu ČVTS. Předcházela mu více než celoroční příprava a pozitivní výsledky, jichž bylo dosaženo, svědčí o plné podpoře a odhodlání technické inteligence dát plně všechny své síly, schopnosti a vědomosti do služeb socialismu za rozkvět naší vlasti. Mezi členy a funkcionáři ČVTS se rozvinula nebývalá pracovní iniciativa, závodní pobočky i odborné společnosti uzavíraly po celou dobu socialistické závazky. Jejich ekonomický přínos není zanedbatelný a v mnohém předčil očekávání. Tak krajská rada ČVTS ve Středočeském kraji zaznamenala na svém kontě kromě jiných nevyčíslitelných hodnot úsporu # korun, z toho vyčíslené úspory # ročníku Středočeské ceny za technickou tvůrčí činnost, kterou organizuje krajská rada ČVTS spolu s KV KSČ a která je jednou z účinných forem socialistického soutěžení, představují hodnotu # * . Letošní ročník se zabýval převážně ukazateli, které podtrhlo únorové plénum k další realizaci závěrů # sjezdu KSČ v ekonomické oblasti, úsporou investičních nákladů a materiálů, devizovým přínosem a vyšší kvalitou výrobků. Další úspěšná soutěž probíhající ve Středočeském kraji je soutěž O průkaz úspěchů technika- inženýra, PÚTI, která dosahuje velmi dobrých výsledků, zvláště v SONP Kladno. Nemalou měrou se na ekonomických výsledcích iniciativy podílejí závodní pobočky. Právě závodní pobočka SONP Kladno uzavřela dílčí závazky, které přinesou do konce letošního roku # korun a úsporu pracovních sil ČVTS. Přišla také s iniciativní výzvou všem závodním pobočkám ČVTS k následování, aby svými závazky podpořily nejdůležitější hospodářské úkoly svých krajů. Příkladně si počínala odborná skupina úpravárenské závodní pobočky Rudné doly Příbram. Maximálně využít vrtné vody ze všech možných zdrojů s cílem dosáhnout snížení odběru čerstvé užitkové vody a tím snížit náklady na zpracování těžených rudnin a podstatně ozdravit úpravárenské odpadní vody, to byl závažný úkol, jehož se ujala skupina členů závodní pobočky a předložila řešení. Výsledek, roční úspora na provozních nákladech # korun a podstatně čistší veřejné vodní toky. K ozdravení ovzduší a ke snížení nákladů výroby přispělo i vyřešení druhého úkolu. Protože nejhorší ze škodlivin, které obsahují odpadní vody z československých úpraven, je kyanid, předložili členové pobočky návrh na řešení bezkyanidové flotace olovo-zinek. Tím se uspoří # korun na provozních nákladech a o nový technologický postup projevila zájem řada úpraven u nás i v Sovětském svazu. Úsilí vědeckotechnické inteligence o efektivní výsledky v rozvoji a řízení národního hospodářství přináší úspěchy. Přesvědčí se o tom široká veřejnost i zástupci stranické a vládní delegace, kteří na sjezdovém jednání převezmou z rukou hlavních představitelů České vědeckotechnické společnosti čestná hlášení # sjezdu ČVTS. Sjezdový palác šuměl tichým tlumeným ruchem. Třináct set delegátů. Stovky různých * . Těch, kteří byli na sjezdu poprvé v životě, ale * těch, kteří pamatují sjezdy ČSM. Lidí, kteří ve svazácké práci získávají první zkušenosti, i těch, kteří jim mohou hodně poradit. Hledal jsem mezi delegáty jednoho z těch zkušených. Kapitána Miroslava Hoppa. Nedávno jsme spolu seděli. Sedmnáct let činnosti v mládežnickém a dětském hnutí. # let pracuje v různých funkcích v okresním výboru, # let v krajském. Dnes je členem Okresní rady Pionýrské organizace Praha- východ, členem Okresní a Krajské revizní komise. Ty funkce, které kdy dělal, nebude všechny jmenovat. Je to už v povaze lidí, že někdo si žije svým klidným životem a druhý má * veřejných funkcí, třeba * Mirku, až najednou jsi říkal ne. Seděl proti mně pomenší důstojník. Na prsou se mu leskl zlatý odznak vojenského cvičení, * štít. Červená stužka vyznamenání Za službu vlasti se neleskne. Podívej se, Mirku, zpátky po své svazácké minulosti a dejme zaznít úryvkům vzpomínek. Začalo to na vojně, člen plukovního výboru. Festival mládeže ve Vídni, rok vede pionýrské tábory. Brigádník na stavbě mládeže v Houštce. Na stavbě tu bylo fajn. Snad proto o pár let později jde místo dovolené zase na brigádu, na stavbu mládeže do Hracholusk. Pak rok # . To už nejsou tak moc hezké vzpomínky. Rozpadá se Pionýrská organizace a jen část přetrvává. V Běchovicích, Újezdu nad Lesy, Senohrabech, Kamenici. S pár lidmi vytrvávají, s Paloučkem, Hladíkovou, Šerounovou, s naším redaktorem Blümlem. Někdy nám bylo až trapně, jak se lidé chovali, ale přečkali jsme to, říká. Dnes na sjezdu bilancujeme ty poslední dva roky. Příležitost pro srovnání ČSM a SSM bez obalu. Postrádám tak trochu zapálení a obětavost. Tolik známé svazácké nadšení pro plnění úkolů. A to u funkcionářů všech stupňů. Ty krásné akce, Sto tisíc cihel republice. Dříve základní organizace nečekaly na to, až jim vyšší orgány pošlou směrnice, aby se snažily dělat to, co by lidi bavilo. Pracovala řada souborů STM, ochotníci. Lidé trochu zpohodlněli. Bohužel, řekněme si to rovnou, i dnes máme mezi sebou jednotlivce, kterým stačí, že mají členský průkaz, a myslí si, že jim to pomůže v životě. V tomhle pomohou úpravy stanov schválené sjezdem. Kdo bude půl roku papírovým členem, vyškrtnout. Musíme se zamyslet nad tím, jestli to fakt děláme dobře, jestli jsme vskutku přitažlivou organizací. Když uvedu, že Středočeský kraj má # tisíc mladých lidí od # do # let, z toho # svazáků a # tisíc v ostatních organizacích ( Svazarm) , je to málo. I když nejde o čísla. Na řadu otázek dal sjezd odpověď, v průběhu jednání se objevila řešení nedostatků a problémů práce. Diskusní příspěvky byly poučením pro všechny. Budeme muset zlepšit politické vzdělávání, hlavně o historii Svazu mládeže. Za důležitou součást školení všech funkcionářů považovat i takové drobnosti jako ukázky všech známých společenských her. A víc, mnohem víc, pracovat s pionýry. Jestliže říkáme, že Pionýrská organizace je záloha SSM, je třeba, abychom se dětem věnovali více i v praxi. Nebyl by problém mít mnohem více oddílů. Děti by chtěly. Ale kde vzít vedoucí. Zvláště když jejich práce není doceněna, když už nemám říci, že je podceňována. Stanou se případy, o jednom nedávno hovořil tajemník KV KSČ soudruh Sudek, že v posudku na jednu soudružku byla věta: " Veřejné funkce nezastává, je jen členkou Okresní rady Pionýrské organizace. " Případ to není jistě ojedinělý a toto svazáci sami nevyřeší. Strana věnuje mládeži velkou pozornost. Nakonec o tom přesvědčuje i projev soudruha Husáka na # sjezdu. Ale bude nutné, aby se všechny záměry realizovaly právě až tam dole, v každém závodě, v každé vesničce. Aby tuto péči pocítil každý, i sebemenší pionýrský oddíl a jeho vedoucí. To je úkol každého komunisty. Jedním z významných úkolů národního podniku Konstruktiva Praha v nastávajícím období je rekonstrukce a modernizace Spojených oceláren v Kladně, jedna z jejich významných akcí * výstavba nového závodu v Dříni. Tak jako každá nová věc prodělávala i vládou sledovaná stavba své bolesti a * . Největším problémem byl nedostatek těžkých zemních strojů na odklízení velkého množství zeminy z areálu nového závodu, což se promítlo v postupu tohoto druhu prací. O tom, jak se s plánovanými úkoly pro letošek vyrovnají pracovníci národního podniku Konstruktiva, který je generálním * stavebních prací, jsme hovořili s podnikovým ředitelem Rudolfem Kubíčkem. Jaký objem prací letos uděláte. Máme nyní předpoklady, abychom na výstavbě závodu udělali za # miliónů korun stavebních prací. Kromě toho jsme zahájili práce na bloku s dvěma sty malometrážními byty v Kročehlavech, které budou * jako ubytovny pro stavbaře na Dříni. Nyní se také připravujeme na zahájení dalšího stejně velkého bloku, který chceme rovněž dokončit ve velmi krátkém termínu, to je ve třetím čtvrtletí příštího roku. S objemy to tedy bude dobré. Jaká je však jejich náplň. I tady už dnes nemusíme mít obavy, že bychom se nevyrovnali s úkoly tak, že * zdrželi další postup prací, zejména montáž ocelových konstrukcí nové haly. Až dosud byl největším problémem od zahájení nedostatek těžkých zemních strojů na zeminy. Dnes však mohu říci, že se i s velkým úkolem skrýt letos # kubíků země a přemístit ji na jiné místo vyrovnáme. Na brněnském veletrhu jsme nakoupili moderní, vysoce výkonné stroje, které nám svými vysokými technickými parametry pomohou Dohnat zdržení. Je to velký úkol, vždyť nyní máme zatím přemístěno jen asi # kubíků, jsme však na něj připraveni. V nejbližších dnech na stroje nastoupí lidé do dvousměnného provozu. Na stavbě je udělána elektroinstalace tak, abychom mohli dělat všechno. Jak pokračují ostatní práce. Na staveništi se dělá řada prací, zejména na budování sociálního zařízení, šaten, komunikace a další. Významným úkolem je výstavba centrální betonárky, bez níž bychom se s letošními záměry nevyrovnali. I ta bude hotova včas. Mohl bych jmenovat ještě řadu akcí. Tvoří dlouhý řetěz, jehož jeden článek navazuje na druhý a nelze žádný obejít. Proto všem věnujeme stejnou pozornost. Velmi úspěšně pokračuje ve svých pracích náš subdodavatel VKD Kladno, jehož hlubiči dělají speciální práce, budují šest základových patek pro kontilití, které je součástí haly elektroocelárny. Postup prací ukazuje, že VKD má bohaté zkušenosti s tak náročnou prací. Patky jsou totiž o průměru sedmi metrů a jdou do hloubky # metrů. Pro názornost, je to asi výška osmipodlažní budovy. Mám- li na závěr svoje slova shrnout, mohu říci, že se v letošním roce s úkoly na výstavbě nového závodu na Dříni bezezbytku vyrovnáme. Celoročním plánem výroby na rok # je pro závody a provozovny okresu Praha- východ stanoven objem hrubé výroby v hodnotě víc než # miliardy korun. V prvém čtvrtletí * plán splněn na # procenta, za první pololetí na # procenta a koncem srpna činil splněný podíl # procenta, což odpovídá stoprocentnímu plnění, a proti loňsku se výroba zatím zvýšila o víc než # miliónů korun, to je o # procenta. Těchto výsledků bylo dosaženo i přesto, že od začátku roku chybělo závodům a provozovnám v průměru # pracovníků. Proti loňsku klesl počet pracovníků o # . Tímto nedostatkem je postižena většina průmyslových odvětví a nejkritičtější stav je v průmyslu stavebních hmot. Přes tuto negativní skutečnost je plánovaná produktivita na jednoho pracovníka plněna na # procenta a zvýšení produktivity práce proti minulému roku dosahuje # procenta. Dosavadní úkoly výroby jsou tedy zajišťovány iniciativou pracujících, zvyšující se produktivitou práce, naplňováním racionalizačních opatření a zvýšenou úrovní řízení. Je tedy reálná naděje, že za těchto podmínek a okolností při dosavadním tempu výroby bude v globále okresu Praha- východ letošní plán splněn. Vytvoří se tím dobrý základ, který je nutným předpokladem pro další vývoj a splnění hodnot vytyčených v pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství. Malá zasedačka na národním výboru byla zakouřena k zalknutí. Již přes tři hodiny zde sedělo # chlapců, většinou komunistů, na poradě, jak založit místní družstvo. No, přece jen nerozuma může být proti společné práci, rozvíjí své myšlenky bezpartijní Václav Kšír. Koně tu má několik rolníků, ostatní si je musí půjčovat nebo dřít s kravama. Copak nemáme všichni právo obdělávat pole koňským potahem anebo traktorem. Máme. Navíc strana a vláda nám dávají nové úkoly na zvyšování výnosů. Jak to budeme dělat na těch nudličkách, to již nikdo neřekne. Je nutné mít velké lány. Využít každého kousku půdy. Je nutné, abychom se měli lépe. To nikdo za nás neudělá. Máme u nás v Chýňavě pět tisíc parcel, kolik hektarů je v mezích, to nikdo neví. Dát víc znamená dělat společně, udělat z těch nudlí velké lány. " Teď pole máš, pak nebudeš mít nic, " ozvalo se rozhodně od předsednického stolu. " To jsou tlachy. Všechno bude naše, jako bylo. Copak to není jedno, jestli oráš za loukama, nebo na Kyšický? Pole je pole a každej pořádnej sedlák má radost z toho, když se mu urodí, když hodně sklidí, ať se pole jmenuje tak anebo tak. " " No a co. Přípravný výbor se může založit a když k něčemu bude, přijme některý typ, " ozvalo se z pozadí tlumeně. To byl signál pro chlapy, kteří souhlasili se založením. " Jestli k něčemu přípravný výbor bude? " začali útok. " Sám od sebe či co? Důležité bude, co my z něj uděláme, na tom bude záležet. " Hlasy se uklidňují. Je nutné jednat. Kdo půjde do přípravného výboru. První se hlásí rolník Václav Kšír. Pomalu se zvedá další ruka. Druhá, třetí, čtvrtá. Psal se rok # , když několik minut po půlnoci zhasla světla v zasedací síni MNV, přípravný výbor JZD byl založen. Při založení přípravného výboru JZD velmi pomáhala místní organizace strany. Ale jako kdyby tím její práce skončila. Více se již o práci výboru nezajímala. Pět členů přípravného výboru zůstalo osamoceno. Národní výbor pro klid se držel * . Prodejními výstavkami Teplo domova se pracovníci Domácích potřeb Praha snaží již tradičně připomenout zákazníkům blížící se zimní období. Ačkoliv se tyto výstavy pořádají již během září, přichází do prodejen železářství stále více zákazníků až v říjnu, kdy je řešení topných problémů již opravdu neodkladné. K vlastní škodě zákazníků. Vždyť dobrý výběr je zaručen již s náležitým předstihem. Dnešní výběr topných zařízení je tak bohatý, že je ke správnému rozhodování zapotřebí rady skutečného odborníka. Nejlepší služby v tomto ohledu poskytuje specializovaná prodejna Termo, železářství U Anděla a U Rotta. Ale obyvatelé všech pražských obvodů najdou odbornou prodejnu a radu v poměrné blízkosti svého bydliště. Nadcházející zima přivádí do obchodu zákazníky, kteří mají většinou pouze představu, že je třeba pořídit něco, čím je možno zatopit. Mnozí návštěvníci jsou překvapeni obtížností rozhodovat se v obchodě naplněném nečekaným počtem druhů topných zařízení, z nichž některá jsou pro nás skutečnými novinkami. Vždyť jen z hlediska tepelného zdroje je dnes třeba rozhodovat se mezi kamny na tradiční tuhá paliva a nejnovějšími koncepcemi naftových či plynových kamen, anebo dát přednost elektřině. Chceme- li si pouze přitápět, postačí nám některý z mnoha elektrických zdrojů. Kromě tradičních teplometů, zářičů, nápaditých a vkusně řešených topných panelů jsou na trhu i přenosné elektrické radiátory s olejovou náplní. Elektrické krby Hélios vynikají nejen krásným vzhledem, ale i vysokou tepelnou účinností. Řeší- li si otázku vytápění svých bytů obyvatelé Prahy, mohou již dnes přihlédnout ke skutečnosti, že se bude v našem hlavním městě v budoucnu rozvíjet zvláště vytápění ušlechtilými zdroji energie, které pomohou zlepšit čistotu ovzduší. Proto oceňují zákazníci velký výběr plynových kamen, elektrických zdrojů tepla, akumulačních kamen a naftových topných zařízení naší vlastní výroby i z dovozu. Kovosmalt Fiľakovo vyrábí moderní naftová kamna Jas ve dvou provedeních dle velikosti vytápěného prostoru. Kamna jsou vybavena i regulátorem přívodu paliva. Také naftová kamna jugoslávské výroby jsou velmi oblíbená. Stále největším zdrojem tepla při lokálním vytápění jsou kamna na tuhá paliva. Jejich největším výrobcem je opět Kovosmalt Fiľakovo. Jistě si vybereme mezi typy Zora, Elit, Termik a Zenit. Mnohá kamna jsou vybavena více rošty, což umožňuje úsporné letní vytápění pod varnou plotnou a snadnou přeměnu ve vydatný zdroj tepla v zimě. Pestrá je i nabídka sporáků, grilů a průtokových ohřívačů. Mezi plynovými sporáky si vybereme nejen dle druhu plynu, jímž má být vytápěn, zemní plyn, svítiplyn, propan-butan, ale samozřejmě i dle vybavení, velikosti a vzhledu. Některé sporáky mají plynové hořáky na vaření a elektrický gril i troubu, přičemž kuchařky mohou při pečení současně zapnout i gril. Většina plynových sporáků má i bezpečnostní centrální plamínek, který nejen slouží k zapalování kteréhokoliv hořáku, ale samočinně znovu zapaluje plamen hořáku, který byl uhašen překypělými potravinami. Specializované prodejny Domácích potřeb Praha mohou vyhovět i zákazníkům, kteří chtějí vyřešit vytápění celého bytu či rodinného domku. Například prodejna Termo v Králodvorské ulici, podobně jako již dříve železářství U Anděla a U Rotta, dosáhla za poměrně krátkou dobu své existence vynikajících výsledků právě velmi svědomitou službou zákazníkům, kterým nejen doporučí vhodný druh topení, typ výrobku, ale navíc připraví i veškeré potřebné instalační materiály a případně i nádrže na naftu. V těsné blízkosti prodejny Termo staví švédská firma náš největší obchodní dům. Jeho budoucí zaměstnanci musí počítat s tím, že si zákazníci prodejny Termo zvykli na mimořádně ochotnou službu. Topná zařízení našich domácností však potřebují nejen doplnit, ale většinou i modernizovat. Vývoj kamen, teplometů, akumulačních kamen, průtokových ohřívačů, topných panelů, sporáků a dalších zařízení učinil již velký pokrok. Moderní, zlepšený vzhled je nápadný na první pohled. Již přečtení návodu nám napoví, že se velmi mnoho změnilo k lepšímu i v usnadnění obsluhy. Ale technický pokrok projevující se efektivnějším využitím paliva se nám projeví většinou až po delší době. Nákup kamen a podobných zařízení patří k nejvděčnějším investicím pomáhajícím zvyšovat kulturu bydlení. Právě při těchto nákupech jsou zcela opodstatněny výhody nákupu na půjčky. Teplo domova si můžeme dopřát již dnes. Úhradu nákladů nám usnadní přijatelné splátky. Také o dopravu těžších nákupů se postarají odborné prodejny Domácích potřeb Praha. Tak už je to zase tady. Podzim a výlovy rybníků. Rybářské žně, údobí typické zvláště pro jižní Čechy, plné nenapodobitelného půvabu, kouzla a romantiky. I přes veškeré vymoženosti moderní doby si stále rybářské povolání zachovává starou tradici předávanou z pokolení na pokolení. Historie rybníkářství je velmi stará. Sahá až do prvního století před naším letopočtem. Tehdy žil ve starém Římě Sergius Orata, známý labužník své doby. Sám Cicero ho nazýval učitelem hýřilů. Sergius Orata první vymyslel oddělená moře, jelikož nechtěl, aby se jeho chuť musela řídit vůlí Neptunovou. Zadržoval tedy na mírném břehu vodu a v těchto improvizovaných nádržích uzavíral hejna různých ryb. Zajišťoval si tak úlovek i v době, kdy bylo moře rozbouřené. Podle Plinia prý vynalezl rybníky i pro sladkovodní ryby Lucinius starší. U nás zaznamenalo rybníkářství největší rozmach v době Karla # , který zřizoval rybníky dokonce ze státních prostředků. Nejvíce proslulé svými rybníky jsou jižní Čechy. Mají na tom podíl dva geniální stavitelé, Štěpánek Netolický a jeho nástupce Jakub Krčín z Jelčan. Před čtyřmi sty lety dokázali vybudovat soustavu rybníků, dílo, jež by ani dnes nebylo hračkou. Vrcholným dílem Štěpánka Netolického byla stavba kanálu, který vedl z řeky Lužnice přes Třeboň k rybníku Dvořiště, přes Lomnici k Záblatí, k Ponědrázi, pod hráz Horusického rybníka a napojoval se znovu na Lužnici. Stavbu kanálu dlouhého přes # kilometrů dokončil Štěpánek bez jediného nivelačního přístroje. Kanál měl blahodárný účinek na celou okolní krajinu, a proto se nemůžeme divit, že jej lidé sami asi v polovině * nazvali Zlatou stokou. Po Štěpánkovi nastoupil slavný rybníkář Kuba, Jakub Krčín z Jelčan. Jeho prvním dílem byl rybník Svět, který se původně jmenoval Nevděk. Krčín totiž, aby mohl rybník postavit, zboural část Třeboně a vysloužil si za to pochopitelně nevděk třeboňských obyvatel. K velkolepým Krčínovým stavbám patří Nové řeky, kterými spojil Lužnici s Nežárkou. Koryto Nových řek je přes # * dlouhé a poprvé spojilo Lužnici s Nežárkou. Den nato napsal Krčín Vilému z Rožmberka. Oznamuji Vaší milosti, že jsem s pomocí Boha všemohoucího řeku Lužnici do Nežárky převedl, kdežto se tyto včera spojily. Musím se též přiznat, že tato Nová řeka mé šediny valně rozmnožila. Zároveň s Novými řekami stavěl Krčín i krále mezi českými rybníky, Rožmberk. Práce trvaly plných šest let. Od té doby se na hrázi tohoto velikána vystřídaly desítky generací rybářů. Ta současná zahájila výlov Rožmberka # října a po celé čtyři dny tento rybník vydával své bohatství. O několik dnů později, # října, začíná výlov dalšího velikána, rybníka Horusického. Jeho stavitelem byl Štěpánek Netolický. Horusický rybník je jedním z nejbohatších na ryby v celé střední Evropě. Rybářské žně tedy opravdu začínají. Rybáři v Čechách a na Moravě, kteří se starají o # rybníků o výměře téměř # * , * plody své celoroční práce. Přejme jim proto všichni jejich tradiční " Petrův zdar" . Babí léto se podle předpovědi komořanských meteorologů stále ještě očekává. Střední tlaková výše se nyní přesouvá přes ČSSR k jihu a po jejím severním okraji proniká teplý vzduch nad NDR a Polsko. V příštích dnech i u nás dojde k postupnému oteplování. Má být jasno, s ranními mlhami a teplotou kolem # stupňů, které odpoledne vystoupí na # , později na # stupňů. Desetistupňové teploty v Bulharsku a Rumunsku provázené častými dešti mají i tam být vystřídány teplejším podnebím. Průzkum stravování jedenáctiletých až třináctiletých pražských dětí ukázal několik překvapujících údajů. Tak * těchto dětí nesnídá vůbec, * občas snídá pouze nápoj, a není to vždycky mléko, spíš jen čaj. Ze # dětí, které pravidelně snídají nápoj a chléb, housku nebo pečivo suché či mazané, jen polovina pije mléko nebo kakao, popřípadě nápoj s přídavkem mléka, bílou kávu, čaj s mlékem. To jsou fakta, která zdravotníkům dělají vrásky na čele, když uvažují o dobře živené a zdravé mládeži. Přitom je jasné, že to nemají za zlé školákům. Dávka pro výživu školáka by měla být # * mléka denně, alespoň podle slov zdravotníků. Snídaně a svačina jsou nejlepšími příležitostmi, jak tuto denní dávku splnit. Jestliže je ranní nákup a příprava čerstvého mléka obtížná, můžeme k snídani používat alespoň praktické potravinové přípravky s obsahem mléka. Je jich několik druhů, kondenzované nebo sušené mléko, plnotučné i polotučné, dále sušená bílá káva Bikava. Populární je posilující Malcao s obsahem kakaa, vajec, sladového výtažku a některých vitamínových doplňků. Novinkou je Kaolar, který obsahuje rychlorozpustné kakaové mléko. To vše jsou praktické přípravky, ze kterých se opravdu rychle připraví chutný a hodnotný mléčný nápoj. Návody k přípravě jsou u každého výrobku uvedeny na obalu, ale v zásadě jde o jeden princip, do malého množství vlažné vody se přidá asi pět lžic prášku a šálek se doplní teplou vodou. Zásadně se směs nevaří, prášek je rozpuštěn v několika vteřinách. Kousek chleba nebo rohlík k tomu, a i když nejde zrovna o dokonalou snídani, splní se tím alespoň základní dávka, která je nutná pro výživu školáka. I když nelze říci, že by podzim zatím přál našim zemědělcům, je na polích Severomoravského kraje stále rušno. Pracovníci našeho zemědělství mají za sebou velmi těžkou zkoušku z letošních žní. Úroda byla bohatá, ale nepříznivé povětrnostní podmínky a rozmary přírody nemají pamětníka. Úspěšný průběh sklizně byl především záležitostí nesmírné obětavosti družstevníků, pracovníků státních statků, traktoristů a ostatních pracujících v našem zemědělství. A tak zemědělci Severomoravského kraje nejenom splnili plán státního nákupu, ale dali navíc # vagónů obilí. Poučeni zkušenostmi z letošních žní, nastupují zemědělci * kraje k podzimní sklizni úrody. V plném proudu je v * kraji sklizeň brambor, sklizeň silážních plodin a začala již také sklizeň cukrovky. I nyní v podzimních pracích platí staré heslo. Čím dříve, tím lépe. Zejména proto, že již se hlásily první, byť zatím slabé mrazíky, ale příchod mrazů nelze přesně odhadnout. Jaká je současná situace. V Severomoravském kraji je slibná úroda cukrovky, také s bramborami to není špatné a rovněž kukuřice na siláž dává dobrý hektarový výnos. Pokud jde o sklizeň brambor, zde se jednotná zemědělská družstva a státní statky neobejdou bez brigád, zejména v pohraničních okresech kraje. U brambor, kde se mechanizovaně sklízí necelých # * , hraje významnou úlohu brigádnická výpomoc. Jen do okresů Bruntál a Šumperk, kde pěstují nejvíce brambor, je vysíláno letos z krajských zdrojů více než tisíc brigádníků. Sklizeň cukrovky již na severní Moravě začala a první tuny putují do cukrovarů. Na sklizeň čeká v * kraji # hektarů cukrovky. Větší část bude sklizena mechanizovaně a jen asi # * ploch tradičním způsobem. Zemědělci mají k dispozici pro sklizeň téměř komplexní mechanizaci, takže by nemělo dojít k vážnějším potížím, i když v kraji sklízejí # miliónů metrických centů cukrovky a téměř stejné množství chrástu. Podzim na polích však není jenom sklizeň brambor, cukrovky, siláže. Urychleně se také zasévají ozimy. Zrno je v zemi na necelé čtvrtině ploch. Ostatní úkoly se nemohou dostat do pozadí podzimních prací. S vědomím dobrého hospodáře musí být vykonány současně se všemi ostatními pracemi. Kvalitně a rychle provedené podzimní práce jsou zárukou bohaté úrody pro příští rok. Jistě, i v podzimních pracích vynaloží severomoravští zemědělci úsilí, aby zabezpečili všechny úkoly a tak přispěli k dalšímu rozvoji zemědělské výroby. Zabývala se aspekty, které bude třeba v budoucnosti při vzdělávání dospělých řešit. Bude nutné věnovat stále větší péči politickovýchovnému vzdělávání, rovněž je nutné, aby se zkvalitňoval lektorský sbor a hodnotila účinnost kulturně výchovné práce. Aby se při mimoškolském vzdělávání dosáhlo určitých výsledků, je důležité každý vyučovací proces zakončit závěrečnou zkouškou. Nemalý důraz se klade na další vzdělávání především dělnické mládeže, která je již zapojena do výrobního procesu. Na konferenci se řešily i otázky vzdělávání dospělých a mládeže v sídlištních oblastech, v nichž jsou často postaveny nevyhovující učební objekty. My Češi jsme národem pivním. Náš nápoj se konzumuje všude, zejména však ve zvláštních prostorách, takzvaných hospodách, pohostinstvích či restauracích. Největší množství jich nalezneme ve velkých městech. Tak třeba taková Praha je nejen město věží, ale i hospod a hospůdek. Tyto kupodivu nejsou rozmístěny jen tak nahodile. Zdá se, že podléhají jakémusi fyzikálně historickému zákonu, * blíže jádru města, tím jsou zajímavější a osobitější. Čím dále, tím jsou méně atraktivní, a taková předměstská putyka už v sobě toho kouzla moc nemá. Dále za periférií dorazíme do polí nebo na sídliště. V polích se hospody nevyskytují, na sídlišti ano, i když jsou vzácným úkazem. Nevím, jak vám, ale mně se taková sídlištní restaurace líbí ze všech nejméně. Ona totiž skoro vždycky vypadá asi takto. Je vybudována ze skla a betonu. Nejbližší okolí tvoří udupaný trávník a množství odpadků. Interiér bývá zařízený s podivuhodným citem pro moderní nevkus. Umakart vidíte všude, jako by ho někde rozdávali zadarmo. Číšnice se zvolna a nehlučně pohybují rozlehlými prostorami a roznášejí jednotlivá piva ojedinělým hostům rozptýleným po převelikém sále. Nikdo se neodvažuje přerušit posvátné ticho hlasitým debatováním, zpěvem, hlučným mariášem, bušením pěstí nebo půllitrem o stůl a jinými projevy lidského temperamentu a veselí. Chybí tomu všemu trochu člověčiny, randálu a tlačenice. Asi proto, že taková sídlištní restaurace nemá pražádnou tradici. Na takovém anonymním kusu zastavěného pole je asi těžké hned zdomácnět, zapustit kořeny. Ale kdoví, jak to vypadalo dříve ve staré Praze, třeba i takový pivovar U Fleků nestál za moc, když ho v dávné minulosti otevřeli. A tak obyvatelé sídlišť mohou tajně doufat, že za takových tři sta čtyři sta let, až budou jejich domy vyhlášeny městskou památkovou rezervací, budou i jejich hospody plné cizinců prahnoucích po romantice a dobrodružství. Také do tří závěrečných dnů Mezinárodního hudebního festivalu v Brně vložili pořadatelé řadu zajímavých podniků. Znovu se uplatnila miniopera v Redutě, podnik tak chybějící Praze a využívaný Brnem, nikoli školní cvičení, ale experimentální práce ověřující profesionálními silami hledání v oblasti zapomínané nebo soudobé operní tvorby a interpretace, spiritus agens souboru, dramaturg a dirigent Nosek tentokrát sáhl za spolupráce režiséra Schorma, výtvarníka Štolfy a překladatelky Bezděkové k minioperám Milhaudovým a k aktovce * Martinů Ariadna, tedy k tematice tak nebo onak inspirované antikou. Milhaudovy tři desetiminutové zpěvohříčky, Únos Evropy, Opuštěná Ariadna a Théseovo osvobození, byly komponovány ve dvacátých letech pro osvěžení festivalů soudobé hudby, kterým trochu humoru jde k duhu zřejmě i dnes. Skladatel zde karikuje mýtus s jemným vtipem, milostné avantýry vševládného Dia, polobohů a reků shazuje pocitem dnešního člověka, ale nepřekračuje styl lehkého dotyku, letmé črty a prchavé zkratky. Hudebně se to podařilo zejména v chóru, jehož tón je neomylně vystižen stejně trefně v informujících glosách, v antickém gestu nářku i ve virtuózním souzpěvu epilogu. Při všem vtipkování si Milhaud schoval to nejpěknější na konec, když svoje pohrávání uzavřel výborným melodickým nápadem plným nefalšovaného milostného vzletu. Jako by chtěl říci, jen si o lásce žertujme, ale ona sama je přece jen ze všeho v životě nejkrásnější. Scénicky je věc ovšem oříšek, jednak už trochu vyvanula, jednak už předem nereflektuje na běžný jevištní účin a hmotnější krevnatější realizaci se dost vzpírá, ale co by tu zbylo, kdyby jen lehounce přešuměla. Jestliže Milhaud si v tomto případě odskočil na jeviště na nás jen čtverácky mrknout, znamená Ariadna * Martinů autorův operní epilog, zralé dílko mistra. Kontrast je ovšem založen už ve vážném přístupu autorově a v básnickém pojetí předlohy Neveuxovy, nicméně zde imponuje i dramatická opravdovost a hudební invence a její perfektní tvary, počínaje už rozkošnou kvartově nakročující vstupní intrádou ze světa staré dvorské opery až po vřele rozezpívaný dozpěv Ariadnin. Ačkoli byla v titulní roli nasazena protagonistka brněnské soudobé operní interpretace * Jánská, anebo právě proto, když Ariadna je zcela jiného rodu než její úkoly ve Trojím přání, v zpěvohrách Josefa Berga a v Lulu, zaujaly nás tentokrát v souboru miniopery spíše výkony ansámblu mužského, z nich pak především krásně znělý hlas * Součka a jeho ztělesnění Dionýsa v Milhaudovi a Thésea v * Martinů. Znovu se potvrdilo, že Ariadna si zaslouží dokonalého provedení nejlepšími uměleckými silami. Japonský soubor Nipponia z Tokia se přizpůsobil letošnímu brněnskému heslu Proměny hudby našeho věku a předvedl na rozdíl od vystoupení v Praze jen hudbu novou. Úplně vypustil ukázky své hudební historie a tradice. Čím více se jí však vzdaluje, tím méně působí autenticky a spíše nám připomíná orientalismy evropské hudby v jakési zpětné vazbě inspirační, ještě v provenienci poněkud příliš různorodé. I tak samozřejmě upoutal tento ukázkový exportní vzorek jako exotum, a to již instrumentářem, který je ostatně pod vedením Takuo Tamuri v rukou technicky zdatných, ba virtuózních. Ze sólistů souboru jmenujme aspoň zpěvačku Mutsumi Masudu, s hlasem dobře vyškoleným i podle evropských měřítek. Jinou ozdobou brněnského festivalu byl hudební výlet do Náměště nad Oslavou, kde se stal tentokrát zámeckým pánem flétnista * Žilka a jeho Collegium. Zněly zde písně Rouselovy, Hindemithova Kanonická sonáta, malý triptych * Máchy a skladby Brňanů, * Matyse s dobově přizdobenou koláží, * Parsche a * Štědroně. Poslední symfonický koncert obrátil opět pozornost k vlastnímu tématu festivalu, ke tvůrčím osobnostem, jejichž dílo spolupůsobilo v proměnách hudebního vývoje světového i našeho. Po Bergovi, Bartókovi a Prokofjevovi museli tedy zaznít i Stravinskij, baletem Orfeus koncertně, a Hindemith, symfonie Harmonie světa na jedné straně a na druhé zase po Sukovi, Janáčkovi a Martinů přišel ke slovu i Novák, jehož písňový cyklus Údolí nového království měl sice barytonista Tuček svrchovaně v moci svého hlasu, ale který bohužel vyzněl v indiferentní dynamice a v nezúčastněném podání skoro naprázdno. Státní filharmonie Brno zahrála pod * Waldhansem nejpřesvědčivěji Hindemitha. Jeho Myslitelská symfonie inspirovaná hvězdářem Keplerem prosadila i tentokráte svou neochvějnou a ryzí racionálnost. Posledními zahraničními hosty byli Poláci. Smyčcový komorní orchestr z Lodže Pro musica vedený * Friemanem je složen jen z mladých umělců. Soudobou hudbu svých krajanů Pietrzaka, Bairda a Bacewiczové hrají dobře už dnes, v Bartókově Divertimentu si zřejmě kladou horní interpretační mez svého vyzrávání. Největší úspěch a právem měly Bairdovy čtyři sonáty na cyklus krásně cítěné básnické lyriky * Shakespeara. Patnáctičlenný soubor, který hraje vstoje, zde doprovázel barytonistu Artysza, který chápe koncertní umění písňové interpretace stejně nadaně i tvořivě, a nad to zaujme posluchače i hezkým jadrným zpěvem. Nakonec to nejlepší. Náš hlavní vklad do hudby # století, Její pastorkyňa Leoše Janáčka. I když jevištní podobu nedávného nastudování a jeho scénické zživotnění bohužel nelze pokládat za příliš šťastné, upoutalo představení řízené * Jílkem autentickou hudební čistotou a stupňovalo svou intenzitu, přičemž se vyznačovalo citlivým vztahem orchestru ke zpěvákům. Vedle Gity Abrahámové, pěvecky dnes asi nejlepší představitelky Jenůfy, z nové operní generace ( dramatické plnosti a pravdivosti postavy lze ještě dosáhnout) , vynikaly dvě skvělé, přímo vzorové kreace Kostelničky Naděždy Kniplové a Laca Viléma Přibyla. Jimi dosáhl brněnský festival interpretační úrovně opravdu vrcholné a reprezentativní. Poslední čtvrtina letošního roku přináší dvě významná výročí. Uplyne # let od Velké říjnové socialistické revoluce a koncem prosince vzpomeneme, že před padesáti lety vznikl Svaz sovětských socialistických republik. Podle programů oznámených celostátně naší televizí je zřejmé, že se všechny stanice se svými redakcemi na tato důležitá jubilea pečlivě připravily. Některé cykly, seriál Po stopách * Fučíka ve střední Asii, uvedený pod titulem V zemi milované, už začaly. Významnou složku budou v této době tvořit dramatické pořady. Jeden z hlavních uvidíme právě v předvečer dne, kdy se v roce # začala psát nová historie lidstva. Je to reportážní drama estonského spisovatele Lujka Zrození hvězdy z posledních chvil před povstáním. Hru natočil v pražském studiu moskevský režisér Lebeděv s Václavem Švorcem, který vytvořil postavu Lenina. Zajímavou dramaturgii dokazují dramatizace dvou povídek, Modrého vrabce * . Výsledky prvého roku pětiletky i # měsíců roku letošního ukazují, že díky obětavosti, iniciativě, pracovnímu hrdinství pracujících se nám podařilo splnit plánovaná tempa rozvoje. Nevyřešenou otázkou však stále zůstává rentabilita. Nástup k vyšší efektivnosti je třeba chápat jako trvalou součást našeho úsilí o plnější využití předností socialistické ekonomiky a nikoliv jako jednorázovou akci či krátkodobou kampaň. Jen tak bude možné vytvořit zdroje pro uskutečňování dalších rozvojových záměrů, jen tak bude možné dosáhnout plánovaného růstu životní úrovně. Nebylo toho právě málo, co se udělalo při realizaci závěrů únorového pléna ÚV KSČ. V těchto měsících je třeba na dosavadní výsledky navázat, dál popularizovat myšlenky, jež z rokování Ústředního výboru vyplynuly. Nezbytné bude především to, aby závěry pronikly až na pracoviště k pracovním kolektivům. Jejich tvář musí vedle rysů obecnosti nést hlavně podobu konkrétních a naprosto srozumitelných úkolů, které je na tom či onom úseku * plnit. Důležitým počinem k uskutečňování závěrů únorového zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl kritický pohled na první pololetí letošního roku a v souvislosti s tím i rozpracování technickoorganizačních opatření ke splnění úkolů v závěrečných měsících. Nejednou jsme se v minulosti přesvědčili, že závrať z úspěchů bývá předzvěstí pádu. Jako je chybou nehovořit o kladných výsledcích, je stejně neprozřetelné schovávat hlavu do písku před problémy. Jedním z nejzávažnějších je fakt, že dynamika růstu hmotné spotřeby je stále v rozporu s úkoly plánu, provázena neúměrným růstem nákladů. V praxi to znamená, že část nesporných úspěchů vzápětí pohlcuje rostoucí výrobní spotřeba. Není neznámé, že v Československu se na finální produkt srovnatelné hodnoty vynakládá přibližně dvakrát více měrného paliva než v jiných vyspělých státech. Nejinak je tomu například u spotřeby kovů a jiných materiálů. Jedním ze stěžejních úkolů současného údobí je příprava plánu na rok # . Odpovědné orgány včetně stranických organizací se musí postarat, aby podniky nepřistupovaly k rozpisu plánu s rozličnými taktickými úvahami. Rozhodně nelze připustit, aby se do plánů závodů a oborů dostaly záměry, které jsou v rozporu s cíli páté pětiletky, které by je nesprávně orientovaly při další přípravě výroby, při projednávání dodavatelskoodběratelských vztahů, v investiční výstavbě. Na únorovém zasedání ÚV KSČ se znovu konstatovalo, že úsilí o zvýšení efektivnosti národního hospodářství je podmíněno aktivní účastí pracujících na řízení a rozvojem jejich iniciativy. Příprava plánu musí být od samého začátku záležitostí nejen odborných orgánů, ale pokud možno co nejširšího kolektivu lidí. V nejednom podniku je dosud plán věcí úzkého okruhu pracovníků a jen v malé míře se berou v úvahu připomínky, podněty a návrhy ostatních pracujících. Všude se musí stát samozřejmostí, že nejenom vedoucí činitelé, ale i dělníci, technici a jiní zaměstnanci budou znát výsledky hospodaření, úkoly, které plní jejich závod či dílna. Pracující musí mít jistotu, že veškeré jejich připomínky budou vyslechnuty a budou také beze zbytku řešeny. Vývoj naší ekonomiky od # dubna jednoznačně potvrdil správnost hospodářské politiky komunistické strany. Je důkazem, že národní hospodářství má dostatek rezerv, jejichž intenzívní využití umožňuje reálně zabezpečit hlavní cíle páté pětiletky. Současné nedostatky jsou výlučně subjektivního charakteru. Jejich společným jmenovatelem je skutečnost, že se dosud nepodařilo ve všech oblastech uvést do života kurs # sjezdu KSČ na zvýšení efektivnosti. Řada podniků se stále zaměřuje především na růst hmotné výroby, aniž by patřičnou pozornost věnovala snižování nákladů, zvyšování jakosti, úspoře lidských sil, energie a materiálů, využívání pracovní doby, úrovni řídící práce. Nové vedení strany a státu již nejednou na tyto nedostatky tvrdě ukázalo. Slova jsou však málo. My všichni se musíme přičinit o to, aby se vytvořilo ovzduší, jež přispěje k účinnější práci s nástroji socialistických hospodářů. A to by měl být závazek nejenom každého komunisty, ale všech, kdo to s naší socialistickou společností myslí poctivě. Po norském " ne" ke vstupu do Evropského hospodářského společenství se očekávalo se zájmem, jak dopadne podobné referendum v Dánsku. Ještě před jeho zahájením vyvinuli přední činitelé EHS spolu s největšími západoevropskými monopoly za vojenské a politické podpory Severoatlantického paktu kampaň zastrašování dánské veřejnosti. Hrozili především katastrofálními ekonomickými důsledky v případě, že by se Dánsko k EHS nepřipojilo. Výsledek se nakonec projevil, Dánsko bude členem společného trhu, a to především díky zemědělskému obyvatelstvu, které se nechalo velkokapitálem zastrašit. Avšak ve velkých městech, zvláště v Kodani, kde je silná dělnická třída, zastánci EHS nesporně utrpěli porážku. Výsledek dánského referenda však do značné míry vyhrotil politickou situaci v zemi. Projevilo se to hlavně v překvapivé demisi předsedy vlády Jense Otto Kraga, protože nebývá zvykem, aby politik, který dosáhl úspěchu, odešel ze scény. Je zřejmé, že Krag předpokládal růst vnitropolitických potíží, především * charakteru. Nový dánský premiér, odborový předák Anker Joergensen, bude mít tedy v tomto směru nezáviděníhodnou pozici, * členství Dánska v rozšířeném společném trhu se nyní obávají, že připojením západní Evropy ke klubu monopolů způsobí podřízení dánských národních zájmů zájmům mezinárodního velkokapitálu a jeho organizací, kterým se tato malá země asi stěží ubrání. Zvláště když již dnes se v Dánsku projevují snahy proměnit zemi v jakýsi most mezi EHS a severskými zeměmi a vytvořit z ní odrazový můstek pro další hospodářskopolitickou expanzi EHS. Navíc po výsledku norského referenda se pozornost Severoatlantického paktu i EHS plně soustředí na Dánsko, které by mělo nyní převzít úlohu onoho spojovacího mostu na sever Evropy. Dá se tedy očekávat ještě větší vyhrocení vnitropolitických rozporů, a tím odpor Dánů proti Evropskému hospodářskému společenství. Dokud nepřišel do funkce výkonného praporčíka Karel, koloval rotou útulný vánek, jakoby z kapusty. Sotva však jmenovaný desátník nastoupil, nebylo u jednotky k vydržení. Výkonný praporčík přicházel ráno i večer a oslovoval mužstvo. Dobrý den, pánové. Tak všichni do * těla. Švindlovat se nedalo, desátník osobně sledoval každého jedince v * . Většina roty si zvykla, ale byly tam dvě osoby, které propadaly rannímu i večernímu pesimismu. Jistý Vojtěch a neméně určitý Stanislav. Tito mužové vnikali do kabin pro odlehčení, kde prodlévali tělesnou potřebou nepřiměřeně dlouhý čas. Polezte ven, domlouval desátník oběma vojínům. Uvidíte, jak vám bude krásně po umytí do pasu. Nám je krásně tady, odpovídali zatvrzelci, * mě přece domluvit, odporoval desátník, dobře prokrvená pokožka osvěžuje nejen tělo, ale i ducha. To nás nezajímá, my jsme mazáci, namítali vojíni a útočili na desátníkův stavovský cit. Podle jejich názoru může vojákům druhého ročníku studená voda jenom ublížit. Organismus starých vojáků vydrží mnoho, avšak vody se leká stejně jako organismus starých námořníků. Vojenské tělo bez rozdílu služebního věku nutno stále otužovat chladnou vodou, zvýšil hlas desátník, načež citoval celý článek řádu vnitřní služby o pravidlech osobní hygieny. Pod vlivem strohých vět předpisu dvojice kapitulovala. Ovšem jejich vnitřní pocity byly krajně nelibé. Slyšíš, jak skřípeme zubama, upozorňovali desátníka. Slyším, leč nedbám, odpovídal desátník a znovu trval na tom, aby jak Vojtěch, tak Stanislav vykonali předspánkovou očistu končetin. Ostatní mužstvo podle výpovědi svědků mělo z těchto ranních a večerních scének legraci. V podstatě schvalovalo desátníkovu přísnost, poněvadž od nohou mazáků se jim linula vůně znemožňující klidný spánek. Tohle někomu přijde draho, řekl jednou před usnutím Vojtěch, přičemž tón jeho hlasu naznačoval, že celá záležitost s hygienou vyvrcholí neblaze. A stalo se, jak věstil Vojtěchův hlas. Druhý den ráno byla na dveřích desátníkovy kanceláře kresba, připomínající nám dílem výkonného praporčíka a dílem z Erbena strašidlo. Ještě horší byl však jemným štětcem provedený emailový nápis na desátníkových botech, v nichž vyšel ráno mezi mužstvo. " Démon Pucnoha" , hlásalo pozadí bot výkonného praporčíka. Pachatelé Vojtěch a Stanislav tímto způsobem spáchali urážku mezi vojáky. Oba se velice divili, když jim bylo přečteno ustanovení trestního zákona, že za takový čin možno obdržet odnětí svobody až na jeden rok. Pucnoha, to není žádná nadávka, namítal Stanislav. To je název pedagogického bubáka. Patří mezi polednice a klekánice. Seškrabuje dětem, které se nechtějí omývat, špínu z nohou ostrým nožem. A seškraboval vám desátník nohy ostrým nožem, tázal se velitel jednotky ostražitě. Provinilci pravili, že nikoliv, ale nicméně mytí jim činilo pokoření před nováčky. Čistá noha půl zdraví. Nemůže snížit lidskou důstojnost, řekl velitel a uložil každému z provinilců pět dnů vězení nepodmíněně, protože kresbou a nápisem uvedli v posměch funkci i hodnost výkonného praporčíka, přičemž se snažili škodlivě ovlivnit řádný výkon jeho služby. Snaha pachatelů arciť vyzněla naprázdno, neboť jak dodal desátník. Toho bohdá nebude, aby výkonný praporčík slevil z předpisu jen proto, že mu pár zaostalých vojáků nechápe význam hygieny. Vlastnosti barev pohlcovat některé zvuky využívají sovětští vědci při zlepšování pracovního prostředí. Vycházejí přitom z výzkumu prováděného psychology a fyziology s různými odstíny barev a na základě toho sestavili celou škálu barev, z nichž každá pohlcuje jiný hluk a snižuje hlučnost prostředí až o několik decibelů. Například studené zelenomodré odstíny pohlcují vysoké tóny, červená barva nízké. Optimální barevné vybavení provozů s různým druhem hluku bude zpracováno do katalogu a ten bude k dispozici podnikovým psychologům. V jednom parku v maďarském hlavním městě zřídili na ploše # čtverečních metrů zahradu pro slepce. Při vchodu do zahrady je na mramorovém stole reliéfní, slepeckým písmem provedený nápis, co se * vyhrazené cesty nachází. Záhony s květinami jsou vyvýšeny, aby je slepec mohl pohodlně poznat přičichnutím. Cesty jsou vyloženy různým materiálem, který pod slepeckou holí různě zní a tím slepcům usnadňuje orientaci. Světový rekord v produkci vlny drží v současné době šestiletá ovce stavropolské rasy Merino v jednom kavkazském kolchozu. Na jednu stříž dala # * krásné světlé vlny s vlákny dlouhými přes # centimetrů. Dirigent Serghiu Commissiona z Göteborgu byl na turné v Denveru ve Spojených státech. Tam zjistil, že mu chybí část partitury, a telegrafoval domů. Potřebuji Smrt Isoldinu. Úředník přijímající telegram si myslel, že přišel na stopu nějakého připravovaného zločinu, a věc oznámil policii. Mistrovi dalo moc práce, než vysvětlil policii, že jde o operu. V jedněch anglických mořských lázních, kde mají pláž pro nudisty, instalovali veliká zrcadla a nápis. " Než vstoupíte na pláž nudistů, prosíme vás, důkladně se na sebe nejméně třikrát podívejte. " Na módní přehlídce v Římě byly předváděny i barevné skleněné střevíce. Jeden z diváků nadšeně tuto novinku aplaudoval a k tomu hlasitě doporučoval, " Použití skla v dámské módě by se nemělo omezovat jen na střevíce. " V italské Spezii film tak rozrušil jednu návštěvnici kina, že omylem přivedla domů cizí dítě. Své vlastní zanechala spící v kině, kde bylo po představení nalezeno. Zloděj, který jedné noci odcizil z jednoho paláce v Benátkách vzácné koberce a porcelán, si místo činu obhlédl ve dne při normální turistické prohlídce, a jak se později zjistilo, ukryl se v rytířském brnění. Tam přečkal den a v noci po zavření paláce už šel najisto. Podle nových vědeckých výzkumů nejvíce ohrožují zdraví člověka nikoli plynné průmyslové exhalace, ale stopové kovy. Ty se totiž nerozkládají, ale hromadí se v atmosféře a vytvářejí velmi jemný aerosol. Zdá se, že z kovů je nejnebezpečnější nikl, který se dostává do atmosféry ve formě těkavého karboxylu niklu, zvláště při nedokonalém spalování uhlí, nafty a těžkých olejů. Také v tabákovém kouři je značné množství niklu. Někteří vědci soudí, že právě nikl z tabákového kouře je příčinou rakoviny plic. Podle odhadů se ročně z nejrůznějších zdrojů dostává do zemské atmosféry kolem # tun niklu. V Indii vyrobili první vlastní umělou družici. S * startem se počítá v roce # . Odpálena bude ze sovětského území a pomocí sovětské * . Skoro # miliardy tun vydrží nové sovětské kolejnice vyráběné novou metodou v Azovských ocelárnách. Dosavadní kolejnice se musely vyměňovat po zatížení # miliónů tun. Jací mají být nabíječi v tankových osádkách. Lze podat vysvětlení i odpověďmi na otázku, jací nemají být nebo jaké si je nepřejí různí funkcionáři. Tělocvikář. Slabé kluky nemůžeme potřebovat. Také stokilový maminčin mazánek by asi do tanku nevlezl. Nešika by v poměrně malém prostoru a za jízdy těžkou střelu nenabil. Lékař. Značné komplikace činí vojáci po reumatické horečce, zánětu ledvin, to jsou onemocnění, která vyžadují nepřetržitou péči a starost, aby se takový jednotlivec nedostal do stráže nebo výcvikového prostoru, kde by mohlo dojít k opětovnému onemocnění. Politický pracovník: méně trestaných v civilu. Bojová připravenost jednotlivce i jednotky závisí i na politickomorálním stavu. Takové jednotlivce nemůžeme soustředit do jedné čety. Jsou ve # rotách. To vyžaduje individuální a vysoce citlivou práci vychovatelů. Velitel: mně zbývá už jenom říci, že dobrým nabíječem a druhým rokem velmi důležitým členem osádky, střelcem, kteří spolu s veliteli rozhodují o střelecké dovednosti celého pluku, což je jedno z hlavních kritérií při všech prověrkách, by měl být voják bez duševních a nervových potíží. Kdybychom to shrnuli do řeči odborníků, vyjde, že nabíječ by měl mít dobrou zrakovou schopnost, ostrost sluchovou, bez vady řeči nebo vady, která by snižovala funkci ruky nebo páteře, měl by dobře rozeznávat barvy, a konečně být prostě tělesně zdatný, s určitým všeobecným rozhledem a bez neurotických onemocnění. To vlastně zahrnuje požadavek, aby na tuto funkci šel člověk s nejvyšší klasifikací. Svazarm připravuje armádě celou řadu odborností. Radisty, výsadkáře, řidiče, ti všichni již přicházejí k jednotkám s určitými základy. Pro tankisty, nejmohutnější sílu pozemních vojsk, není nic. To nekonstatujeme jako výtku. Chceme jen zdůraznit, jak nesmírně odpovědná je práce místních vojenských správ, které mají na starosti základní výběr nabíječů, a konečně dokážeme pochopit i úsilí štábů a velitelů, kteří s touto odborností zacházejí jako se šafránem. Počínaje výběrem, výcvikem, politickou výchovou, jsou středem plukovního zájmu. V žádném případě však nejde o hýčkání primadon. V blátě a nepohodách výcvikových prostorů je od ostatních v osádce nerozeznáte. Dřou a dřou. Do tří let vypluje na moře mohutný atomový ledoborec, který se staví v leningradských loděnicích. Proti svému předchůdci, prvnímu atomovému ledoborci světa Lenin, bude nové plavidlo podstatně zdokonaleno. Má být vybaveno dvěma atomovými reaktory, které mu dovolí plout bez doplňování uranového paliva plných # let. Nový sovětský atomový ledoborec bude zajišťovat dopravu na severní námořní cestě. Posádka plavidla bude žít po dlouhé měsíce plavby v dokonalém komfortu, každý člen posádky bude mít svou kajutu s klimatizací a loď bude vybavena bazénem s ohřívanou vodou, tělocvičnou, biografem a společenskými místnostmi s klimatizací. K Vědeckovýzkumnému ústavu experimentální patologie a terapie Lékařské akademie věd v Suchumi patří i zařízení pro chov opic, které je největší na světě. V současné době tu žije na ploše téměř # hektarů přes # opic různých druhů, mezi nimi i značný počet šimpanzů. Všechny opice, až na několik nově dovezených jedinců, se narodily a byly vypěstovány již v Suchumi. Chovanci suchumského opičince slouží vědcům k výzkumům lidských nemocí, zejména rakoviny. Dlouholeté výzkumy na aklimatizovaných opicích přinesly řadu úspěšných výsledků, ve světě zcela ojedinělých. Rychlost srdečního tepu dospělého zdravého člověka činí v úplném klidu kolem # stahů za minutu. Ve stoji stoupá tep na # * , v předklonu klesá na # * . Svalovým úsilím stoupá rychlost tepu na # až # úderů za minutu. Nejmenší teplokrevný živočich, kolibřík, má za minutu kolem # tepů. Srdeční rytmus slona je kolem # tepů. A největší teplokrevný živočich, velryba, má srdce, které bije pouze dvacetkrát za minutu. Na okraji pouště Kyzylkum je velká farma pro chov karakulských ovcí. Mají zde zařízení na sluneční energii, které denně dodává farmě ze slaných podzemních pramenů přes # tuny levné pitné vody. Sluneční zařízení může zde pracovat i v zimě a budou jimi vybavovány také další farmy trpící nedostatkem pitné vody a s dostatkem slaných podzemních vod. Infračervené paprsky zbaví kuchaře a kuchařky nepříjemné práce, loupání brambor. Postup je až neuvěřitelně jednoduchý. Brambory se namočí do slabého alkalického roztoku a ozáří se na několik vteřin infračervenými paprsky, které slupku rozruší. Ta se pak mechanicky otře nebo omyje proudem vody. Výhodou je i to, že se zcela zachovají vitamíny rozptýlené těsně pod slupkou. Slupek lze použít jako krmiva. V Moskvě se buduje ojedinělé divadlo. Budou v něm hrát jen cvičená zvířata. O program se bude starat slavná rodina cvičitelů zvířat, Durovovi. Už má připravenu řadu celovečerních her a scének, v nichž budou vystupovat nejrůznější cvičená zvířata. Přes # lékařů a farmaceutů vyšlo letos z lékařských fakult v Kazachstánu. V současné pětiletce vychovají tyto fakulty přes # lékařských odborníků. Před říjnovou revolucí pracovalo na území dnešního Kazachstánu jen # lékařů. Při rozlučce s vojáky v Leedsu v Anglii po skončení základní vojenské služby se zeptal generál jednoho vojína. Musel jste během služby vykonat nějaký rozkaz, který se Vám zdál nesmyslný? Vojín chvíli přemýšlel a pak odpověděl. Jen jednou jsem byl na pochybách, a to když jsem dostal rozkaz posekat louku, na níž leželo deset centimetrů sněhu. Ve Vladivostoku byl zřízen Institut pro studium vlivu počasí na lidský organismus. Bude mimo jiné koordinovat výzkum biologických aktivních látek, lékařský výzkum a souvislosti počasí s epidemiologií a mikrobiologií. Otázka po angažovanosti umění vrací se na pořad dne s pravidelností, jejíž příčiny jsou stejně rozdílné jako zákonité. V životě společnosti jsou období prudkých střetů a revolučních zlomů, jsou i období naplňování nových programů, politických i sociálních. V průběhu všech těchto údobí dochází i v kultuře ke střetům i dezercím, k znovunalézání ztracených jistot, k jejich potvrzování, ověřování a jejich dalšímu rozvíjení a obohacování. Snad nejvýrazněji a nejcitlivěji reaguje na takové změny postojů celých generačních vrstev poezie. Ona je totiž žánrem, v němž se mladý člověk snaží vyslovit nejčastěji a také nejdříve. Stačí si přečíst například verše mladých slovenských básníků v bratislavském Novém slově, verše občansky laděné, vyjadřující solidaritu s hrdinným vietnamským lidem, a porovnat to s produkcí, kterou zhruba v polovině padesátých let začaly produkovat časopisy zabývající se mladou literaturou. Jestliže tehdy skupinky básníků hlásících se dokonce k tradicím katolicismu zabředaly dál a dál do výlučnosti, negace a nakonec se jejich vkus ustálil nad řádkami geometricky uspořádaných slabik majících představovat takzvanou konkrétní poezii, pak muselo zákonitě dojít k popření takovéhoto pseudoprogramu hrstky znechucených " mladých starců" . Literatura se dnes vrací do proudu realistického umění, které je hlavním řečištěm života, radostí, strastí i tužeb moderního člověka. Jestliže se dřív snažili někteří kritici předem diskvalifikovat každý pokus o umění aktivně se účastnící tvorby nového života, pak dnes se nám jeví jejich někdejší elitářské řečnění už jen jako pohřebiště slabik. Ale vznikají problémy nové, je stále ještě dost nejasností okolo angažovaného umění, zvláště u * , která je bez životních a literárních zkušeností. Především jde o pojem " kritičnosti umění" . Někteří mudrcové by nás chtěli poučovat, že vzorem pro pokrokového spisovatele v socialistické zemi je jakýsi vyabstrahovaný kriticismus, který má prý všeobecnou platnost v každé společnosti. Konce tohoto snažení jsme si ostatně zažili v letech # a # a s jejich dědictvím máme ještě tu a * co činit podnes. Je však charakteristické, že každý takový útok z měšťáckých pozic proti socialistickému umění začíná jako na šachovnici bezmála stejným tahem. Směřuje proti základům našeho socialistického umění, proletářské umění je prohlašováno za mrtvé svědectví své doby, revoluční spisovatelé jsou obviněni ze schematismu a tendenčnosti. Ano, takové situace se v naší kultuře skutečně opakují a je zajímavé, že útok na Wolkra, byť rafinovaný a zastřený, signalizoval u nás vždy vážné kulturně politické nebezpečí, v roce # v souvislosti s narůstající krizí v komunistické straně a s útoky proti ní, v roce # , kdy se pod vlivem nástupu nacismu k moci začínala aktivizovat i krajní pravice v Československu. A vždycky byl i přístup například k Jiřímu Wolkrovi totožný, Wolker měl být oblečen in memoriam do kostýmu sociálně soucitného snílka, který trpící a nebohé miloval. Už v roce # označovala reakční literární kritika Wolkra za " posledního špatného básníka ideologického" . Podruhé měl být Wolker jako proletářský básník odzbrojen sice pod jiným praporem, ale pokud jde o provedení, stejně. Totiž zezadu. To se ho začaly bezmála # let po jeho * * . V Praze se # října sešla plenární schůze Ústřední rady odborů. Jednání zahájil první místopředseda ÚRO a předseda SOR soudruh Ladislav Abrhám. Schůze se zabývala nejbližšími úkoly ROH v nynějším období, výsledky veřejné prověrky ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a některými organizačními otázkami. Nutnost kriticky a realisticky hodnotit průběh členských schůzí v závodech zdůraznil ve svém vystoupení člen předsednictva ÚV KSČ a předseda ÚRO soudruh Karel Hoffmann. Dále řekl, že zkušenosti těch členů ÚRO, kteří pracují aktivně v závodech a znají zblízka problémy pracujících, zaručují novou kvalitu pléna. Smyslem odborové práce je, aby se Revoluční odborové hnutí zdokonalováním své práce ještě účinněji včleňovalo do ekonomického, sociálního a kulturního dění v našem státě. Do konce roku # jsou pro postup odborů rozhodující tři úkoly, dokončit členské schůze v základních organizacích, vytvořit podmínky pro dobrý průběh a žádoucí výsledky ustavujících sjezdů odborových svazů, připravit návrh plánu aktivity ROH a vyjádřit v něm úkoly, které je nutné splnit v roce # . Větší důraz je také třeba položit na systematickou pomoc vyšších odborových orgánů základním organizacím, protože se projevuje rozdílný přístup a někde i určitá bezradnost, jak postupovat při aplikaci sjezdových závěrů. Předseda ÚRO * Hoffmann hovořil dále o prosazování leninského stylu práce, jehož podstata spočívá v každodenním styku se členy a pracujícími, v uplatňování metody hlavního článku kritiky a sebekritiky, v plánovitosti a věcnosti, v kolektivnosti rozhodování a osobní odpovědnosti při plnění úkolů, v uplatňování principů demokratického centralismu a vnitroodborové demokracie. V závěru vystoupení soudruh Hoffmann seznámil plénum s úspěšným rozvojem styků s odbory socialistických zemí, hlavně se sovětskými odbory, dále i s některými odborovými ústřednami kapitalistických zemí a s pokrokovým mezinárodním odborovým hnutím. Tajemnice ÚRO soudružka Marie Kabrhelová referovala k organizačním a kádrovým otázkám činnosti vrcholných odborových orgánů. Osvětlila také význam návrhu směrnic ÚRO pro činnost revizních komisí v ROH. Hodnocením výsledků veřejné prověrky OBP se zabýval tajemník ÚRO soudruh Vladimír Mařík. Konstatoval, že nejcennějším výsledkem úsilí ROH v oblasti snižování pracovní úrazovosti je snížení počtu pracovních úrazů za # pololetí o # * a snížení absence o # kalendářních dnů. Ve věcné diskusi vystoupilo # členů a kandidátů ÚRO, většinou přímo ze závodů. Zdůraznili nutnost účinné pomoci vyšších odborových orgánů základním organizacím ROH. V usnesení, které v závěru svého jednání plenární schůze schválila, se zdůrazňuje, že nyní vstupuje odborové hnutí do období uskutečňování dlouhodobě platných usnesení všeodborového sjezdu. ÚRO vítá řadu nových příkladů socialistické iniciativy, které zasluhují pozornost. Například na ostravských dolech a hutních závodech vzniklo hnutí Překonej sám sebe. Jeho cílem je zlepšit dosažené pracovní výsledky, stále se zdokonalovat, učit se, nespokojovat se s dosaženými znalostmi a vzděláním, žít a pracovat socialisticky. Také široké hnutí zlepšovatelů vyvolané kováky Jihomoravského kraje pod heslem Za socialistické účty zlepšovatelů a vynálezců vzniklo jako bezprostřední ohlas na závěry # sjezdu. Tato iniciativa směřuje k řešení kvalitativních úkolů výroby a k mobilizaci všech rezerv. Usnesení také kladně hodnotí snahu o dosažení vyšší úrovně ideově výchovné práce u příležitosti # výročí založení Rudých odborů, # let VŘSR, # let vzniku SSSR a # výročí Vítězného února. V závěru usnesení vytyčilo plenární zasedání ÚRO dvanáct nejdůležitějších úkolů, které se stanou hlavním obsahem činnosti všech odborových orgánů a organizací. Revoluční odborové hnutí bude usilovat o splnění úkolů pětiletého plánu na rok # , * plán * rok ve * * * realizovat * prověrky OBP. V ideově výchovné * kulturní * vystupují do popředí úkoly spojené s oslavami již zmíněných významných výročí a Měsíce * přátelství. ÚRO také schválilo usnesení o svolání sjezdu celostátních odborových svazů v průběhu měsíce listopadu a prosince. Zasedání uzavřel tajemník ÚRO soudruh Bedřich Kačírek. Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, rozpočtová organizace podléhající ministru ČSSR pro technický a investiční rozvoj. Své sídlo má v Praze, na Starém Městě v Konviktské ulici, součástí je Státní technická knihovna v pražském Klementinu a jeho pracovníci jsou členy našeho svazu. Jak už naznačuje název, těžiště činnosti organizace je v soustřeďování, zpracování a vyhodnocování vědeckých, technických a ekonomických informací, a to jednak pro ústřední orgány, jednak pro vedoucí pracovníky různých hospodářských odvětví. Kromě toho zkoumá informace o vědě a technice ve světě a zpracovává je formou rozborů, které ústí nakonec ve vydávání studijních materiálů, periodických i neperiodických publikací a časopisů. Neméně významným posláním ÚVTEI je i jeho podíl na státním výzkumu, zahrnutém v programu státní technické politiky. V souvislosti s tím zajišťuje zejména strojové zpracování vědeckotechnických informací i jejich konkrétní využití v praxi a také podklady pro celostátní koordinaci zahraniční spolupráce v oblasti vědeckých, technických a ekonomických informací. Od roku # bude využívat vlastních počítačů a také je podle potřeby zapůjčovat. Při tak rozvětvené činnosti, v níž pracuje na # zaměstnanců, není pochopitelně nouze o problémy pracovní i osobní. Na jejich řešení se aktivně podílí odborová organizace. Spolupráce ZV ROH s ústředním ředitelem se opírá jednak o plán činnosti odborů, jednak o dohodu, kterou odborová organizace uzavírá s vedením rok co rok. Zástupce závodního výboru se pravidelně účastní porad vedení, takže ZV ROH má přehled o všech úkolech. Na jejich plnění pak zaměřuje rozvoj iniciativy pracovníků a uzavírání kolektivních a osobních závazků. Třikrát čtyřikrát do roka se vedení schází s odborovou organizací k řešení otázek nebo zásadních úkolů. Projednal se tak například roční plán, obsah nového pracovního řádu, k němuž měl závodní výbor řadu věcných připomínek, zásady o přiznávání a rozdělování mimořádných prémií. Jedna z těchto společných porad byla letos věnována také zaměření závazkového hnutí na pracovištích. Při obrovském rozsahu a různorodosti práce ÚVTEI je pro uzavírání závazků v jednotlivých * a úsecích hodně příležitostí. V početném pracovním kolektivu ústředí i Státní technické knihovny, kde je na # žen, mají převahu závazky osobní, jejichž cílem zpravidla je účinně pomáhat pracovním skupinám nebo jednotlivým pracovníkům jiných organizací. Například několik pracovníků ústředí se dohodne, že uspořádá pro uživatele vědeckotechnických nebo ekonomických informací semináře, třeba k využití techniky nebo ke správnému postupu při zpracování informací k vydavatelské činnosti. V jiném případě je zase cílem závazků zvýšená osobní péče o stroje či drahé velenové válce. Konkrétně. Pracovnice se zaváže, že do roka ušetří zvýšenou osobní péčí # válců proti plánu. Cílem závazků je také příprava speciálního materiálu pro některou konferenci a podobné práce navíc. Součástí péče o členy organizace jsou veřejné prověrky pracovního prostředí. Závodní výbor při nich komplexně hodnotí podmínky na všech pracovištích včetně topení, osvětlení i pořádku, úklidu a bezpečnosti práce. Výsledky prověrky, které jsou spojeny také s rozborem nemocnosti, slouží pak jako podklad plánu ozdravných opatření, který je součástí dohody mezi odborovou organizací a vedením. Nemalou pozornost věnuje závodní výbor bytovým problémům členů a v nutných případech poskytuje bezúročně půjčky na úhradu členských podílů v bytových družstvech. Aby závodní výbor zmenšil disproporci mezi poptávkou po rekreačních poukazech a možnostmi, od loňska pronajímá vždy na léto ve Starých Splavech u Máchova jezera rekreační objekt, v němž se vystřídá řada pracovníků. Letos zajistil navíc trvalý pronájem kabin na pláži, půjčování sportovních potřeb. Při přidělování poukazů do Starých Splavů pamatuje také na bývalé pracovníky, kteří jsou již v důchodu. Bylo mým dávným přáním navštívit místo, které je prosyceno krví statečných obránců a stalo se s odstupem doby legendou. Toto přání se v minulých dnech, kdy se k polsko-sovětskýmhranicím blížil mezinárodní rychlík a v něm tři českoslovenští celníci, stalo skutečností. Když vedoucí sovětské delegace, zástupce náčelníka Hlavní celní správy SSSR soudruh Kalantarov zahajoval zasedání celních expertů socialistických států věnované boji proti podloudnictví, zdůraznil, že Brest jako místo konání mezinárodního zasedání nebyl vybrán jen jako zajímavé město SSSR, ale především proto, že brestská celnice patří k největším a k nejúspěšnějším v SSSR. A tak se v moderním hotelu Bělorossija nedaleko řeky Muchavec, vlévající se do historického Bugu, tvořícího sovětsko-polskéhranice, konalo významné celnické jednání, na němž specialisté ze všech socialistických zemí posuzovali hlavní otázky týkající se boje proti podloudnictví. Nebylo náhodou, že nejdůležitějším bodem jednání byla výměna zkušeností z boje proti ideologické diverzi. Diskuse potvrdila, že tento úkol, vyplývající jak z usnesení sjezdu KSSS, tak i ze sjezdů komunistických a dělnických stran zúčastněných států, je v současné době prvořadým úkolem pracovníků celních správ socialistických zemí. Porada přijala doporučení, jejichž schválení konferencí vedoucích celních správ ZTS spolupráci v této oblasti ještě více prohloubí. Celní experti socialistických zemí si dále vyměnili zkušenosti z oblasti odhalování tranzitu omamných látek přes socialistické státy. Největších úspěchů dosahují především bulharští soudruzi, přes jejichž území vede hlavní trasa tranzitu. V mezinárodním měřítku byla rovněž posouzena nutnost a účelnost spolupráce celníků s orgány pohraničních kontrol, s pracovníky Bezpečnosti, jakož i s ostatními orgány státní správy zabývajícími se bojem proti trestné činnosti podloudnictví. Účastníci zasedání navštívili rovněž místo, které se stalo pojmem, brestskou pevnost, které byl u příležitosti # výročí napadení SSSR fašistickými vojsky přiznán čestný název Pevnost hrdina. Sem, do míst bojové slávy statečných obránců, kteří více než měsíc odolávali mnohonásobné přesile, přicházejí návštěvníci z celého světa, aby v hluboké úctě postáli v místech, kde začala velká vlastenecká válka a kde každý kámen je němým svědkem hrdinství a statečnosti. Návštěva brestské pevnosti, dokumentu veliké morální síly sovětského člověka, zanechává ve všech jejich návštěvnících nezapomenutelný dojem. Příslušníci nejmladší, starší i nejstarší generace odcházejí odsud s vědomím, že tyto válečné hrůzy se už nikdy nesmějí opakovat. V minulém čísle jsme se zmiňovali o čestném hlášení členů základní organizace SSM při ONV Praha * sjezdu SSM. Dnes se k jejich práci v krátkosti vracíme. Naši základní organizaci Socialistického svazu mládeže založilo # října # členů. Dnes je nás už # a hlásí se další, řekla mi úřadující místopředsedkyně Květa Bártová. Ze začátku jsme se snažili organizovat samostatné akce, nyní se zúčastňujeme akcí pořádaných masovějšími složkami Národní fronty. Při formulování závazku obsaženého v čestném hlášení jsme vycházeli ze závazků osobních. Původních # * odpadových surovin, které se mládežníci rozhodli sebrat, překročili o # * . Umožnila jim to mimo jiné účast na železné neděli organizované ONV Praha. Slíbených # brigádnických hodin odpracovali při úpravě volejbalového hřiště a zvelebovacích pracích v obvodu Prahy # . Pomáhali zlepšovat vybavení dětského hřiště v mateřské škole u Uránie a tak překročili závazek o dalších # hodin. Na hřišti je stále živo. Až se nám podaří sestavit sehrané mužstvo, máme v plánu utkat se s příslušníky sovětské armády, říká soudruh Jiří Wolf. Svazáci nezapomínají ani na politickovýchovnou práci. Účastnili se politických školení a seminářů pořádaných ZO ROH. Základní organizace sama navrhla jednoho člena za kandidáta KSČ, druhé člence, která podala přihlášku do strany, dělá SSM ručitele. Členové ZO se účastní i plnění volebního programu ONV Praha, pracují v komisích jako aktivisté. Tři svazáci jsou také členy ZV ROH. Připravili vlastní rozhlasové vysílání, účastní se v hojném počtu kulturních akcí pořádaných SČSP nebo ZO ROH. Ve spolupráci s OV SSM připravili vycházky starou Prahou. V Měsíci * sovětského přátelství navštíví představení Deset dnů, které otřásly světem a výstavu v Domě vědy a kultury SSSR. Devět členů SSM studuje při zaměstnání, jeden odešel studovat na školu vysokou. Svazáci dovedou spojit příjemné s užitečným. V letních měsících se jedna členka ZO zúčastnila kursu džezgymnastiky a nyní předá své zkušenosti a poznatky dalším zájemcům. Na počest prvního sjezdu SSM uzavřeli nový zpevněný závazek. Proti původnímu odpracují o # brigádnických hodin více, # * odpadových surovin odevzdají do sběru. Budou působit na členy SSM, aby vstupovali do kolektivů soutěžících o titul Kolektiv socialistické práce. Také pro vstup do Svazu * sovětského přátelství připraví čtyři své kolegy. A aby přispěli i k výchově svých nástupců, dva z nich budou pracovat jako pionýrští vedoucí. Otázkami vypracování vzorných plánů ideově výchovné a kulturní práce v odborových úsecích se ve středu # října zabývala komise ideově výchovné a kulturní práce ÚV ČOS, rozšířena o funkcionáře vybraných ZO ROH. Za řízení místopředsedy ÚV ČOS Miroslava Vacíka a po jeho úvodním slově se rozvinula plodná výměna zkušeností, názorů i stanovisek ke stavu politickovýchovné práce, a zejména k danému úkolu obsahového a postupového plánu ÚV ČOS. Výměna zkušeností potvrdila velký význam poučení z kulturně vzdělávacích plánů v odborových úsecích bratrského Odborového svazu NDR i jejich využití v podmínkách činnosti našeho odborového svazu. Hlavně pak byl položen důraz na plánovitost, soustavnost i konkrétnost cílů těchto plánů pro celoroční činnost kolektivu pracujících odborového úseku. Velmi cenné zkušenosti tlumočili přizvaní funkcionáři ZO ROH z OZO Jablonex, KNV Ústí nad Labem, Národního výboru města Plzeň, ústředí SBČS, Krajské prokuratury Praha a Střediska geodézie České Budějovice. Závěrem jednání bylo přijato usnesení, podle něhož v uvedených ZO ROH vypracují v jednom odborovém úseku, v němž jsou příznivé podmínky, do konce listopadu vzorový plán ideově výchovné a kulturní práce a předloží jej ÚV ČOS. V prosinci pak budou tyto plány na obdobné poradě kolektivně posouzeny. Komise ideově výchovné a kulturní práce ÚV ČOS se zabývala také stavem příprav oslav významných výročí, # let VŘSR a # let založení SSSR, jež proběhnou v ZO ROH a OV ČOS, jakož i s přípravou setkání zasloužilých odborářů v Praze. Komise pověřila své členy ověřit, jak se plní usnesení PÚV ČOS z # září ke stavu ideově výchovné a kulturní práce v Praze- městě, Jihočeském a Jihomoravském kraji. Dále členové komise vyslechli informace o připravenosti pěti svazových kursů a seminářů pro funkcionáře ZO ROH a vyšších odborových orgánů, jež byly zahájeny # října v Českém Šternberku, a o obsahové a organizační přípravě týdenního semináře pro funkcionáře ústředního svazového aktivu, jenž bude uspořádán za mezinárodní účasti bratrských odborových svazů SSSR a NDR v době od # do # prosince v Herlikovicích u Vrchlabí. Komise ÚV ČOS upřesnila další témata přednášek, jež budou v pomoc praxi ještě letos vydána. Z oblasti mezinárodní odborové politiky to budou výsledky zářijového kongresu MOS v Moskvě, z oblasti státu a práva zkušenosti z uplatňování zákoníku práce v podmínkách pracovišť státních orgánů a úloha svazu při upevňování socialistického státu a zdokonalování jeho forem. Komise závěrem vyslechla informaci o přípravách celostátního sjezdu odborového svazu, který se bude konat v Gottwaldově. Není to dávno, co jsme se v souvislosti s pracovními úspěchy kolektivu brněnského závodu Podniku výpočetní techniky zmínily také o tom, jaké možnosti poskytuje ZV ROH a vedení podniku svým zaměstnancům, aby jejich mimopracovní život byl co nejvíce zpříjemněn. Dnes chceme napsat o činnosti ZV ROH na tomto úseku obšírněji, abychom ukázali, že paleta popracovních možností může být opravdu pestrá, vytvoří- li se pro ně potřebné podmínky. Snad příklad tohoto podniku podnítí i méně agilní závodní výbory, aby pouvažovaly a hlavně jednaly. Tak například dohoda s tělovýchovnou jednotou v Komíně umožnila pronajmout na celou sezónu fotbalové hřiště. Závod má fotbalový kroužek, který pravidelně # týdně hřiště využívá k fotbalovým střetnutím. V červnu a červenci se tento kroužek zúčastnil turnaje pořádaného krajským výborem svazu. Pro ženy zas byla pronajata tělocvična, která je jednou týdně pod odborným vedením využívána pro gymnastiku žen. Aby byli uspokojeni i vyznavači jiných sportů, byly na celou sezónu roku v dohodě s tělovýchovnou jednotou Start pronajaty tenisové kurty na # hodiny týdně. Této možnosti využívá asi # zaměstnanců. Také další dohoda, kterou uzavřel ZV ROH se ZV ROH ZPA Praha- Čakovice o pronajmutí rekreační chaty v Krkonoších, přináší zpestření života. Chata stojí na hřebenech Krkonoš, zaměstnanci ji využívají v létě pro turistiku a v zimě pro zimní sporty, hlavně lyžování. Avšak i ti, kteří nehrají fotbal ani tenis a nechodí ani do kursů gymnastiky, mohou svá těla, skloněná přes den nad prací, protáhnout podle záliby. Nemusí chodit daleko. V budově je totiž pro zaměstnance zřízena tělocvična, která je vybavena žíněnkami, ribstolem, švédskými lavicemi, bradly, míči a pingpongovým stolem s vybavením. A nevyužívají ji pouze pracovníci sami, ale i jejich děti, které zde cvičí pod odborným vedením * Bernátkové. Sport, i když je jistě velmi příjemnou a prospěšnou součástí mimopracovního života, není jedinou možností. Pro ty, kteří se zájmem a mnohdy i s vášní zachycují obyčejné i slavnostní okamžiky života na celuloidový pásek, je v budově zřízena a na vysoké úrovni vybavena fotokomora, která je nejčastěji využívána. Členové fotokroužku zde zhotovují i fotografie provozních prostorů pro výzdobu chodeb. Kroužek je velmi aktivní. Dobrou úroveň má také knihovna ROH spolu s odbornou technickou knihovnou. O bohatý výběr literatury různého žánru se stará knihovník * Burda, který také dvakrát ročně zajišťuje prostřednictvím * Kniha prodej hodnotné četby zaměstnancům přímo na pracovišti. V současné době se při ZV ROH zakládá kroužek šachistů a základní organizace do konce roku projedná s Domem kultury a osvěty při NV města Brna možnost zajištění kursu šití a pletení pro ženy. Paleta možností mimopracovní činnosti zaměstnanců PVT Brno se tedy dále zpestřuje a to je dobře. Nemáte i vy ve vašem závodním výboru chuť namíchat do této činnosti také trochu nových, svěžích barev? Za dosažení mimořádných výsledků v rozvoji pracovní iniciativy k # výročí KSČ byl Geodetický ústav v Praze vyznamenán čestným titulem Kolektiv # výročí vzniku KSČ. Tolik úřední zpráva. Ale kdo ví, kolik pečlivé a dlouholeté práce se za těmito několika slovy skrývá, jaká dobrá musí být souhra všech složek ústavu při řešení větších i menších problémů. O tom, že toto vysoké ocenění nedostal ústav náhodně, ale že je to výsledek trvale dobré práce, svědčí i dřívější uznání, například udělení titulu Ústav # výročí osvobození naší vlasti sovětskou armádou. Ve specifických podmínkách je zvláště nutné, aby každý pracovník přistoupil ke své práci nanejvýš odpovědně. To platí také o této profesi, abychom * geodetické práce, nelze stanovit přesnou normu nebo technologii. Geodet, který je od dubna do konce října v terénu, stává se odpovědným za organizaci práce a splnění úkolů skupiny lidí, kterou vede. Je na něm, jakou metodu zvolí, jak zkoordinuje jednotlivé akce. Musí přitom splnit udanou přesnost měření, termín i povolené náklady. Právě při takové činnosti musí hledat a objevovat nové pracovní postupy, racionálnější formy práce, které na jiném místě už uplatnit ani opakovat nemůže. Takovým přístupem k práci se podařilo pracovníkům ústavu splnit plán tvorby geodetických základů polohopisných, triangulace, na # procenta. Plán prací na měření nivelačních bodů překročili o # * . Pracovníci výpočetního střediska splnili své úkoly zavedením dvousměnného provozu na # * . Mluví se o tunelu pod Mont Blancem , o přesnosti, s jakou se tuneláři na desetikilometrovém úseku setkali. My jsme například připravovali ve spolupráci s IG Pardubice podklady pro několikrát delší přidávač pitné vody ze Želivky pro Prahu a díky odbornosti pracovníků GÚ se tuneláři setkali s vysokou přesností, řekl mi technický náměstek Václav Jiřičný. Také další úkol, kterého se ústav s úspěchem zhostil, i když úkol nebyl zahrnut do původního plánu, bylo vytyčení zhušťovacích bodů pro metro. My totiž, vzhledem k tomu, že naše hlavní sezóna je v létě, si vybíráme dovolenou na podzim nebo v zimě. Přesto někteří svou dovolenou přerušili nebo ji vůbec nenastoupili, aby mohli splnit tento mimořádný úkol. Také na stavbě tranzitního plynovodu provedli naši pracovníci měření v délce # * včas a kvalitně. Ústav však nepracuje jen na území naší republiky. Jeho pracovníci jsou zváni do různých zemí Asie a Afriky. Ústav jako takový se zúčastnil prostřednictvím Polytechny také mezinárodního konkursu na vypracování projektu transsaharské dálnice, jejíž výstavbu financuje OSN. Československý projekt konkurs vyhrál a v listopadu má být podepsána dohoda na vypracování geodetických prací. Dálnice, která povede napříč africkým kontinentem od severu k jihu, bude mít dvě větve, a stane se tak významným činitelem v ekonomickém sjednocování Afriky. Pracovníci Geodetického ústavu budou nuceni vybudovat síť geodetických bodů v neprobádané a pusté krajině. Bude to tedy vyžadovat nejen opravdové odborníky, ale i celé chlapy. Nové metody práce. Směrnice # sjezdu KSČ k pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství na léta # - # stanoví jako jeden z předních úkolů zvýšit intenzitu v řešení bytových potřeb a postavit nejméně # nových bytů. Tento úkol je prvořadý i v našem městě. V programu na letošní rok bylo postavení # bytových jednotek. Tento náročný úkol bude splněn. Z tohoto počtu připadá # bytových jednotek na sídliště U nádraží, kde již letos bude k dispozici # bytových jednotek. Srovnáme- li tento počet s brandýskou částí města jako celkem, představuje to přibližně jednu pětinu celého města, které v průběhu několika let značně vzrostlo. Úspěšně pokračuje i svépomocná družstevní výstavba, která má v současné době rozestavěny tři obytné bloky, z toho dva se dokončují. Zvyšuje se také počet nově vydaných stavebních povolení na výstavbu rodinných domků. Životní otázkou města se stává úsek vodního hospodářství. Jde zde jak o množství, tak o kvalitu vody. První krok ke zlepšení situace v zásobování vodou byl učiněn stavbou nového vodojemu na Vrábí, jehož hrubá stavba se blíží ku konci a vodojem bude možno již v příštím roce dát na užívání. Do oblasti vodního hospodářství lze zahrnout i kanalizaci. V současné době, mimo již dokončených částí, se buduje kanalizace v Brázdimské a Kostelecké ulici, kterážto část bude ještě v tomto roce dokončena. Mimoto podle programu byla dokončena v akci v Macháčkově ulici a pracuje se na ní v Okružní ulici. K rozvíjení činnosti mládeže bude velkým přínosem výstavba klubovny, která se jako jedna z největších akcí letošního roku staví Na ostrůvku. Stavba poměrně dobře pokračuje a podle programu bude v příštím roce dokončena. Výstavba klubovny bude cenným darem naší společnosti mládeži. Značný podíl na investiční výstavbě má i budování provozu služeb. V současné době jsou rozestavěny tři velké provozovny. Jedná se především o výstavbu samoobsluhy v sídlišti U nádraží, dále o výstavbu autoopraven na Zapské ulici a o výstavbu autoservisu KS na Vrábí. Všechny tyto stavby budou dokončeny v příštím roce. Do této oblasti patří i výstavba nových průmyslových pekáren a cukráren. S pozemními pracemi pro tuto stavbu již bylo započato. Výstavba tohoto podniku si vyžádá nákladu # miliónů a potrvá asi osm let. Jejím uvedením do provozu bude odstraněna řada nedostatků v zásobování a současně řada připomínek a stížností, které občané na tomto úseku přednášejí. Co se ve výstavbě připravuje. Především bude pokračováno ve výstavbě sídliště U nádraží. Montostav zahájí již v příštím roce výstavbu # bytových jednotek, které se budou prostírat až k Pražské ulici, čímž bude zároveň otevřen i výhled do vlastního sídliště, které až dosud bylo z této strany v podstatě zakryto. Současně se zde připravuje výstavba samoobsluhy a restaurace. Na úseku bytové výstavby půjde také o podstatné rozšíření výstavby rodinných domů. Aby bylo možno tuto otázku řešit, bude nutno zahájit jednání o výkupu nebo vyvlastnění prolukových parcel ve městě, zejména těch, na nichž se již po celou řadu let nestaví nebo kde není předpoklad, že bude výstavba rychle zahájena. Jen vyřešením otázky těchto parcel bude možno uspokojit větší počet žadatelů o výstavbu rodinných domů. Připravuje se zahájení výstavby samoobsluhy v Královicích a o rok později samoobsluhy ve Staré Boleslavi v ulici # října. Těmito samoobsluhami však tato část výstavby nekončí a v dalším výhledu bude nutno síť samoobsluh dále rozšířit a mimoto se zaměřit i na některé prodejny průmyslového zboží, které v současné době jsou umístěny v nevyhovujících prostorách. Rovněž se připravuje, a to již v příštím roce, nástavba zdravotnického střediska v boleslavské části města. Ve stadiu příprav je také řešení komunikačního problému města. V zásadě by měl být hlavní dálkový provoz odveden na obchvatovou komunikaci, jejíž trasa má podle posledních, již schválených plánů jít od Horních Počernic, kde se napojí na pražskou komunikaci ke stávajícímu železničnímu podjezdu ve Staré Boleslavi. V roce # má být vypracován prováděcí projekt a vlastní stavba komunikace má být zahájena v roce # . V rámci výstavby města je nutno řešit i telekomunikační a energetické problémy našeho města. Řešení telekomunikačních problémů bude zahájeno výstavbou telefonizace v sídlišti U nádraží v prvním pololetí příštího roku. Po dokončení telefonizace na tomto úseku bude pokračováno v dalších částech města. Energetická situace může být zlepšena především přebudováním celého rozvodu na * místo dnešních * . Přestavba rozvodu má být provedena v sedmi etapách pro brandýskou část města, a to tak, že v příštím roce bude vypracován projekt první etapy a vlastní stavba bude zahájena v * # . Seznamujeme občany s nejdůležitějšími úkoly ve výstavbě města, které jsou již v proudu nebo které mají být zahájeny v nejbližším období. Jsou to úkoly veliké a náročné a jejich splněním získají občané i celé město. Jde o to, tyto úkoly splnit, neboť jsou v souladu s politikou KSČ. K realizaci těchto cílů je zapotřebí soustředit nyní pozornost všech státních i hospodářských orgánů, ale i občanů v úzké spolupráci s Národní frontou pod vedením KSČ. Na své schůzi dne # srpna rada MěstNV projednávala zprávu o přípravě školních budov na zahájení školního roku a konstatovala, že plánované opravy, mimo opravy střechy na # ZDŠ a rekonstrukce vodovodu a kanalizace na # ZDŠ, byly splněny. Na schůzi byla dále projednána zpráva JZD Brandýs a Stará Boleslav a farmy Státního statku Popovice o plnění jejich výroby a o přípravách na podzimní osev. Rada MěstNV v této souvislosti poděkovala prostřednictvím předsedů obou JZD a ředitele farmy všem členům a pracovníkům, kteří se na dobrém plnění úkolů stanovených plánem podíleli. Rada projednala a schválila návrh politickoorganizačního plánu veřejných schůzí občanských výborů, které budou probíhat v září a v říjnu. Na zasedání rady MěstNV konaném dne # září byla projednána situace na úseku požární ochrany ve městě a uloženo domovní správě zabezpečení protipožární ochrany v budovách na sídlišti U nádraží s tím, aby zajistila pro každé patro budovy jeden hasicí přístroj, a vodohospodářské správě, aby stávající hydranty udržovala v dobrém stavu. Plánovací komise doporučila zvážit a projednat možnost výstavby požární zbrojnice v brandýské části města. Za účasti zástupců JZD projednala rada směrnice k soutěži o vyšší dodávky mléka nad stanovený plán. V obou družstvech byly již vytvořeny podmínky pro zvýšení produkce mléka nad stanovený plán. Rada schválila návrh plánu kulturních akcí do konce roku, jak ho uvádíme na jiném místě v tomto čísle zpravodaje. Dne # září byla na schůzi rady projednána zpráva o plnění výstavby a postupu asanace ve městě a * uložila odboru výstavby, aby zajistil výstavbu prodejen v našem městě a další asanaci objektu bývalého pivovaru. Dále rada projednala zajištění besed s mládeží, které budou probíhat od # září do # října. V radě byla projednána otázka školky Na Dupandě a plánovací komisi bylo uloženo zvážit obnovení činnosti této školky. U příležitosti Dne tisku, rozhlasu a televize vyslovila rada MěstNV všem členům redakční rady poděkování za jejich dosavadní dobrou práci. Občanské výbory, jichž je v našem městě # , vykazují v prvém pololetí letošního roku dobrou činnost. Vzrostl zájem o plnění úkolů stanovených volebním programem a městským výborem KSČ jak po stránce politické, tak po stránce úprav a vzhledu města. Také městský výbor Národní fronty věnuje činnosti občanských výborů větší pozornost, což se projevilo zejména při organizování účasti občanů na národních směnách ve dnech # a # dubna. Jak se projevovala činnost jednotlivých výborů. * výbor konal celkem # schůzí za účasti průměrně # členů a # poslanců. Veřejné schůze se zúčastnilo # občanů. * výbor konal # schůze za průměrné účasti # členů a jednu veřejnou za účasti # občanů. * výbor konal # schůzí za průměrné účasti # členů, veřejné schůze se zúčastnilo # občanů a # poslanců. * výbor konal # schůze za průměrné účasti # členů a # poslanců, veřejné schůze se zúčastnilo # občanů a # poslanců. * výbor konal # schůze za účasti # členů a # poslanců a veřejnou za účasti # občanů. * výbor konal # schůzí za průměrné účasti # členů a # poslanců. Veřejné schůze se zúčastnilo # občanů a # poslanci. * výbor konal # schůze s průměrnou účastí # členů a # poslance, veřejné schůze se zúčastnilo # občanů a # poslanci. * výbor konal pouze # schůze, účast # a # členů, veřejné schůze se zúčastnilo # občanů. * výbor konal # schůzí za účasti # členů a veřejnou za účasti # občanů. * výbor konal # schůze za průměrné účasti # členů a # poslanců, veřejné se zúčastnilo # občanů. * výbor konal # schůze za průměrné účasti # členů a # poslanců. * výbor konal # schůze za účasti # členů a veřejnou za účasti # občanů. Podle toho si nejčileji vedl * výbor a nejslabší činnost vykazuje * . Největší účast na veřejné schůzi měl * výbor, # občanů, a nejmenší * výbor, # občanů. Jak se projevila aktivita jednotlivých výborů při plnění závazků na jednotlivých akcích. * výbor odpracoval celkem # hodin na úpravě chodníků, na úpravě požární zbrojnice a veřejných prostranství. * výbor odpracoval na vybudování chodníku # hodin. * výbor vykazuje # hodin na úpravě veřejného prostranství, na úpravách chodníků a při demolici pivovaru. * výbor vykazuje # hodin na asanaci Laubova objektu, na výstavbě klubovny SSM a na úpravě okolí. * výbor vykazuje # hodin na vybudování schodů u katovny, na vybudování chodníků a úpravě veřejného prostranství. * výbor vykazuje # hodiny na úpravě prostranství Hrušovského rybníka a na úpravě chodníků. * výbor má na kontě # odpracovaných hodin na úpravě prostoru před autobusovou čekárnou při úpravě chodníku. * výbor odpracoval # hodin při úpravě sídliště. * výbor vykazuje # odpracovaných hodin na úklidu veřejného prostranství, na úpravě chodníků, na úpravě areálu v Houštce. * výbor má # hodin na úpravě chodníků areálu v Houštce a úpravě veřejného prostranství. * výbor má # odpracovaných hodin na úpravě areálu v Houštce, při úpravě Husovy aleje, kácení topolů v Lázeňské ulici, při kladení obrubníků a úklidu Lázeňské ulice, při úpravě parku Na Dolíku, při úpravě ulice * Janského a vybudování chodníku v Železné ulici. * výbor má # odpracovaných hodin na úpravě chodníků, úpravě veřejného prostranství, sportovního zařízení a areálu v Houštce. Celkem bylo tedy v prvém pololetí odpracováno občanskými výbory # hodin v hodnotě díla # * . Na prvém místě je zde * výbor # hodinami, na posledním * výbor se # hodinami. I tento stručný výčet svědčí o tom, jak je možno vydatně přispět ke zlepšení vzhledu našeho města a ke zlepšení prostředí, v němž žijeme. V našem městě pracují tři zemědělské výrobní organizace, JZD Rozvoj Brandýs, JZD Stará Boleslav a farma Popovice Státního statku Polerady. Výsledky letošních žní jsou v celku dobré, ale mohly být ještě lepší nebýt prudkých dešťů, které přišly těsně před sklizní a namnoze i v období sklizně, takže velké plochy obilí polehly a sklizené zrno bylo nutno dosoušet. Jednotné zemědělské družstvo Rozvoj Brandýs mělo letos oseto pšenicí # hektarů. Podle předběžného odhadu bylo sklizeno z hektaru o # * méně, než bylo plánováno. Plánovaná dodávka však byla splněna. Ječmen byl oset na ploše # * a podle odhadu bylo sklizeno z hektaru o # * méně, než bylo plánováno, přičemž dodávka byla splněna. Rané brambory byly nasázeny na ploše # * a plánovaný výnos byl # * z hektaru. I když dosud není známo, jaký je skutečný výnos, pravděpodobně byl značně vyšší, neboť plánovaná dodávka byla vysoce překročena a bylo dodáno # * , přičemž značné množství brambor je dosud k dispozici. Jednotné zemědělské družstvo Stará Boleslav mělo ve srovnání s brandýským relativně lepší výsledky. Pšenice byla oseta na ploše # * a podle odhadu bylo sklizeno z # * o # * více, než bylo plánováno, takže dodávka byla překročena o # * a dodáno celkem # * . Žito bylo zaseto na # * a plánovaný výnos překročen o # * , takže plánovaná dodávka byla překročena o # * . Ječmen byl zaset na ploše # * a plánovaný výnos byl splněn. Rané brambory byly zasázeny na # * a plánovaný výnos po # * byl rovněž překročen, přesné číslo není dosud známo, a místo plánovaných # bylo dodáno již # * . Družstvo Rozvoj Brandýs pěstuje obilniny na # * orné půdy a JZD Stará Boleslav na # * orné půdy. Ostatní půda je věnována pěstování okopanin, brambor a řepy cukrovky, krmivovým rostlinám. V obou družstvech, zejména však ve staroboleslavském, zbývá poměrně málo obilovin pro krmnou základnu. Její zvýšení by znamenalo zlepšení výsledků v živočišné výrobě, zejména pokud se týká výroby vepřového masa. Farma Popovice Státního statku Polerady měla vcelku stejné výsledky jako obě družstva. Pšenice byla zaseta na ploše # * a podle odhadu bylo sklizeno # * z # * proti # plánovaných. Ječmen byl zaset na # * a sklizeň podle odhadu činí # * , tolik také stanovil plán. Také zde měli silně polehlé obilí, což sklizeň značně ztěžovalo. Dodávky byly plněny v rámci Státního statku Polerady. Jak tomu bylo v živočišné výrobě. Jednotné zemědělské družstvo Brandýs vykazuje k # červenci dojivost na jednu dojnici # litru proti plánovaným # litru. Dodáno bylo # tisíc litrů mléka proti plánovaným # tisícům litrů, takže plán byl dosti vysoko překročen. Také v přírůstku hovězího masa jsou dobré výsledky, bylo dosaženo # gramů přírůstku na jeden chovný kus proti plánovaným # * , bylo však proti plánovaným # * dodáno pouze # * masa. U vepřů bylo dosaženo přírůstku # * místo plánovaných # * a dodáno bylo # * místo plánovaných # * . Zde, tak jako u hovězího masa, budou dodávky uskutečněny v druhém pololetí. V JZD Stará Boleslav bylo dosaženo dojivosti # * na dojnici místo plánovaných # litrů a dodáno bylo # tisíc litrů mléka místo plánovaných # tisíc. Přírůstek hovězího masa činil # * místo plánovaných # * . Dodávky činily # * místo plánovaných # * . U vepřového masa byl přírůstek nižší, než bylo plánováno, # * proti plánovaným # * . Dodáno bylo # * proti plánovaným # * . Také zde budou dodávky realizovány ve druhém pololetí. Farma Polerady vykazuje v dojivosti podstatně nižší * než obě družstva, # * na dojnici proti plánovaným # * . Dodáno bylo # tisíc litrů mléka proti plánovaným # tisícům. Lepší je to s přírůstky masa. U hovězího bylo dosaženo přírůstku # * proti plánovaným # * . Dodáno bylo # * proti plánovaným # * . U vepřového masa však plán splněn nebyl, bylo dosaženo přírůstku # * proti plánovaným # * . Dodáno bylo # * proti plánovaným # * . Nízkou dojivostí se zabývala k tomu určená komise, která také projednala s vedením statku opatření, která mají situaci zlepšit. Na této farmě dojde také k určitým změnám ve složení pěstovaných plodin, vzhledem k budované velkovýkrmně býků v Poleradech bude zvětšena plocha pro pěstování krmných plodin. Sklizňové práce však nejsou dosud skončeny. Zbývá ještě sklidit pozdní brambory, cukrovku a kukuřici. Je to * kukuřice vesměs na zelené krmení a na siláž, pozdních brambor a cukrovky. V JZD Stará Boleslav také ještě sklidí otavu na # * . Pak už zbývají jen podzimní práce a osev. V JZD Rozvoj plánují osít pšenicí # * , v Boleslavi # * pšenice a # * žita, v Poleradech # * pšenice. Jsou tedy výsledky letošních žní v našem městě dobré, i když nutno uznat, že při splnění některých předpokladů a podmínek mohly být ještě lepší. Bude jistě snahou obou JZD i farmy Popovice, aby napříště ty lepší podmínky co nejlépe připravili. Podle plánů, jak si je vytyčily jednotlivé organizace, bude kulturní činnost v našem městě dosti bohatá až do konce roku, a neváháme proto naše občany s tímto programem seznámit. Přitom je ovšem možné, že v některých případech dojde k časové změně. # měsíčně, podle zvláštních oznámení, se budou konat politickovýchovné besedy s přednáškami zaměřené k masarykismu, dělnickému hnutí, mezinárodním vztahům a ekonomické integraci. Budou se konat v posluchárně Pedagogické fakulty Karlovy univerzity a zajistí je místní lektorát spolu s PFUK. Ve dnech # září až # října bude otevřena výstava výtvarných projevů dětí ve třech cyklech, Praha, Bratislava, Stará Boleslav, ve Staré Boleslavi ve výstavní síni. Výstavu zajišťuje krajské a okresní kulturní středisko. Dne # října, u příležitosti Dne armády, bude den otevřených dveří v místní vojenské posádce, a sice od # do # hodin. V říjnu nebo v listopadu se uskuteční celoměstský kulturní večer s vystoupením sovětského uměleckého souboru, který uspořádá místní organizace SČSP. Dne # listopadu bude otevřena výstava k Velké říjnové socialistické revoluci a vzniku SSSR pod heslem Historický mezník v dějinách lidstva. Výstava se bude konat v okresní knihovně. Dne # listopadu o # hodině dopoledne se bude konat pietní akt položení věnců k hrobům rudoarmejců orgány města, organizací a závodů. Dne # listopadu se bude konat slavnostní manifestace pracujících k # výročí VŘSR na brandýském náměstí. Současně doběhne štafeta z obcí okresu Praha- východ. Dne # listopadu se bude konat kvizový večer pro posluchače středních škol, Pedagogické fakulty UK a odborných učilišť zaměřený ke Dni studentstva a k # výročí vzniku SSSR v KKP Labín. Začátek bude v # hodin. Večer organizují organizace SSM a KKP Labín. V listopadu se bude konat celoměstská soutěž škol v písni a recitaci jednotlivců a souborů s lidovou tematikou. Dne # prosince bude slavnostní společné zasedání MV KSČ, MV NF a MěstNV k # výročí vzniku SSSR a ukončení Měsíce SČSP. Zasedání se bude konat v KKP Labín v # hodin. Ve dnech # , # prosince se bude konat přehlídka divadelních souborů. V Říčanech bude předvedena divadelní hra Revizor, ve Stránčicích divadelní hra Sluha dvou pánů a rovněž ve Stránčicích hra Matka Železnovová. Téhož dne bude zahájena výstava divadelních plakátů ve výstavní síni bývalé boleslavské radnice spojená s aktivem divadelních pracovníků okresu. V prosinci se bude konat komorní koncert posluchačů PFUK pro širší veřejnost. Dne # září, u příležitosti státního svátku Korejské lidové republiky, navštívil naše město mimořádný a zplnomocněný velvyslanec KLR Kim Jeng- Suk v doprovodu tajemníka velvyslanectví Pak Rjong Bo, který tlumočil všechny projevy a rozhovory tajemníka ONF Praha- východAntonína Škuliny. Vzácné hosty uvítal na městské radnici předseda MěstNV Antonín Koš, který je informoval o našem městě a jeho budovatelském úsilí. Besedy se zúčastnili Jaroslav Poncar, předseda MV NF, Bohuslav Pojsl, ředitel Brandýských strojíren a sléváren, a Růžena Munzarová, bývalá ředitelka školy, kde se v letech # - # vzdělávaly korejské děti. Velvyslanec Kim Jeng- Suk hovořil o mírovém budování Koreje, o úspěších i potížích, které vyplývají z násilného rozdělení Koreje a okupace jižní části země americkými vojsky. V současné době došlo k jednání mezi orgány Červeného kříže * o mírové spojení. Dosud se obyvatelé obou částí země nesměli ani stýkat, ani navštěvovat, ba ani si dopisovat. Účastníci besedy pak zajeli do Brandýských strojíren a sléváren, největšího podniku v našem městě. Tam je uvítal ředitel Bohuslav Pojsl a představil svého obchodního náměstka * Staňka, předsedu celozávodního výboru KSČ Jaroslava Zitu, předsedu závodního výboru ROH Václava Bureše, nejlepší pracovníky a vedoucí brigád socialistické práce, předsedu mládežnické organizace SSM Miroslava Haška a ředitele Pedagogické fakulty Karlovy univerzity Josefa Roháče, bývalého učitele korejských dětí. V besedě, která následovala, se hovořilo o historii závodu, o současných úkolech, o brigádách socialistické práce u nás i v Koreji a o mládeži. Korejská mládež, jak řekl velvyslanec, je politicky velmi vyspělá a je vedoucí silou při budování socialistické společnosti. Po prohlídce závodu odjeli hosté do restaurace Na Vrábí, kde byl oběd. Po obědě následovala prohlídka dětských kreseb v bývalé radnici ve Staré Boleslavi a návštěva Houštky, kde navštívili dům, v němž v době korejské války a po ní byla hosty korejská mládež od # do # let. Tehdy se tu vystřídalo několik set dětí. Po návštěvě presidenta Kim Ir- Sena v roce # byl dům nazván Domovem Kim Ir- Sena a tak je zván dodnes. Patří ministerstvu školství a právě se v něm konaly porady vysokoškolských funkcionářů. Hosté si pak prohlédli i sportovní stadión a letní amfiteátr. Při návratu se hosté podepsali do městské kroniky a velmi srdečně se rozloučili. Potvrdili jsme si navzájem upřímné přátelství, vzájemnou podporu a pomoc v boji za socialismus a mír v našich zemích i na celém světě. Korea je výspou socialismu na východě, tak jako je jí Československo na západě. V srpnu, už ke konci školních prázdnin, odjelo více než # studentů a profesorů místního gymnázia na Rakovnicko do obce Kozojedy, kde se zúčastnili sklizně chmelu. Odpracovali zde na # brigádnických hodin a tím podstatně přispěli k dokončení chmelové sklizně v JZD, ať už pracovali jako ruční česáči, nebo při obsluze strojních česaček. Jako nejlepší pracovnice byla vyhodnocena studentka # ročníku Terezie Czatlošová, která česala v průměru # věrtelů. V téže době, kdy byli studenti na chmelu, ostatní studenti gymnázia pracovali v našem městě na několika místech. Při úpravě parků odpracovali # hodin, na přestavbě stadiónu v Houštce # hodin, na další úpravě letního kina # hodin a při úpravách prostor gymnázia odpracovali # hodin. Podobně pracovali četní studenti o prázdninách v průmyslu, zemědělství, v pionýrských táborech, ve zdravotnictví a potravinářství, celkem v těchto oborech odpracovali na # hodin. V současné době pomáhali místnímu JZD při sklizni brambor a denně po skončení školní povinnosti zajíždělo # brigádníků z gymnázia * . V poslední době se * případy, že lidé marně čekali na balíček, který jim někdo poslal. Vojáci urgovali své snoubenky a tatíky, že slíbené přilepšení ve formě # * poslaných v dopise také ještě nedorazilo. A tak se na hradecké poště množily pátrací oběžníky po nedošlých doporučených dopisech a balíčcích. Případ převzali pracovníci Veřejné bezpečnosti a zakrátko vyšlo najevo, kde dochází k mizení očekávaných zásilek, kde dochází k tomu, že někdo čeká a druhý místo něho konzumuje dobroty, peníze, zboží a vše, co běžně lidé vzájemně posílají jeden druhému pro radost a potěšení. Postupně bylo zjištěno, že mezi stovkami obětavých, poctivých a dobrosrdečných pošťáků se objevila škodná v osobě Karla * , který při manipulaci se zásilkami třídil ty zásilky, kde předpokládal nějakou hezkou věc nebo pár korun, které se obvykle posílají studentům a vojákům z domova. Nepotřeboval na to žádné zvláštní zařízení. Stačila mu šatna zaměstnanců, několik míst pod skříňkami, nevyužité zásuvky stolů a také menší pozornost skladníků věnovaná přejímce zásilek. Karel odborně ohodnotil zásilku, odnesl ji do ústraní šatny, rozevřel, a pokud ho obsah zajímal, tak si jej vzal, a pokud ne, znechuceně jím praštil do popelnice. Obaly potom různě strkal do skříňky, mezi staré noviny, pod skřínku. Co se mu z balíčku nehodilo, nechal klidně ve zbytku obalu zastrčené někde v šatně. Karel byl kavalír, rád se stýkal s osobami ne zrovna dobré pověsti, byl galantní i k různým slečnám, kterým rozdával jako paša různé věci, které získal z balíčků. I přes krátkou dobu, po kterou mohl tuto činnost provádět, je dnes už známo, že takto způsobil škodu minimálně # * . Nyní má dost času přemýšlet o tom, že kavalíra lze dělat jen z vlastní kapsy, že povolání pracovníků pošty je vysoce společensky důležité, namáhavé, ale také záslužné a určené jen pro čestné občany. A tak lze znovu s důvěrou očekávat svou zásilku, svůj dopis, který zase v pořádku a včas dojde. Školní rok je už zase v plném proudu a spolu s ním začala opět práce pionýrské skupiny Odvážní z Dobřenic. Pionýři mají za sebou už několik výletů, na kterých poznávali krásy podzimní přírody. Tuto zábavu spojili i s užitečným, se sběrem šípků a kaštanů. Na výbornou splnily všechny oddíly oddílová volební shromáždění. Jak se připravují na skupinové volební shromáždění, vám prozradí pionýrské nástěnné noviny v hale školní budovy. Kromě informací o přípravě na shromáždění jsou zde i fotografie navržených členů skupinové rady, aby se všichni mohli seznámit s těmi, které budou volit, komu dají svůj hlas. Heslem Odvážných je, jakou skupinovou radu zvolíš, taková bude i celá pionýrská skupina. Nejstarší pionýři z # ročníku začali soutěžit o titul Třída nejlepších pionýrů. Musí splnit asi deset úkolů. Jeden z nich je zvláště pěkný, budeme pomáhat starým lidem. A tak denně můžete vidět skupinky pionýrů, jak běží ke svým novým známým, jak jim nosí nákup, vodu, uhlí, dříví, a co víc. Často nosí těmto starým lidem i radost. Neudělají ještě mnoho práce, jsou ještě malí, nemají tolik sil, ale lásku a úctu ke starším lidem a k člověku vůbec si ponesou již celý život. Myslivečtí hospodáři se sešli ve dvou střediscích našeho okresu, v Novém Bydžově a v Hradci Králové, aby projednali * spojené s přípravou lovecké sezóny a úkoly, které nezbytně vyplynuly pro okresní mysliveckou organizaci z posledního zasedání OV NF. V početném aktivu byly hodnoceny úkoly, které plní členové myslivecké organizace jako poslanci a členové komisí NV zapojení do brigád na společné práci v myslivosti, ve veřejně prospěšné práci, hlavně na vesnicích, ale i městech. V říjnových schůzích budou vyhodnoceny socialistické závazky k # výročí VŘSR. Ve většině MS to budou bilance radostné, neboť zapojení do práce se podstatně zlepšilo. Samotného období i při mysliveckých žních musí být využito k intenzívním přípravám na oslavy # výročí myslivecké organizace, které by mělo být hodnoceno, zvláště za druhou polovinu svého trvání, v souvislosti s # výročím našeho pracujícího lidu v únoru # . Kladně byla hodnocena akce na pomoc Vietnamu. OV ČMS touto cestou vyslovuje uznání všem členům MS za pochopení a zdárné zabezpečení akce. K samotné myslivecké sezóně bylo zdůrazněno dodržování všech mysliveckých pravidel a bezpečnostních opatření při honech. Rovněž tak byla zvýrazněna zásada splnění úkolů v dodávce kvalitní zvěřiny na stůl pracujících. Z obou středisek shodně zaznělo, že myslivecká organizace v okrese v rámci NF má jeden zájem a cíl, splnit beze zbytku úkoly volebního programu NF. Ochranou majetku v socialistickém vlastnictví se zabývá řada našich základních zákonů včetně ústavy, hospodářského zákoníku, zákoníku práce. Hospodářský zákoník podle * # stanoví povinnost organizacím řádně spravovat národní majetek, vést jeho evidenci a důsledně provádět všechna opatření k jeho ochraně před poškozením, ztrátou, zneužitím a rozkrádáním. V zákoníku práce je stanovena povinnost pracovníků řádně hospodařit se svěřenými prostředky, střežit a ochraňovat majetek v socialistickém vlastnictví před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím. Ochranou majetku se zabývají i další předpisy, právní normy nižšího řádu, jako vyhlášky a různá nařízení. Nelze si tedy stěžovat na nedostatek právní úpravy. I trestní zákon již svou úpravou vysoce vyzdvihuje chráněný zájem, kterým je majetek v socialistickém vlastnictví. To je tedy hledisko materiální, snaha zamezit příslušnou právní ochranou včetně trestních sankcí, aby se majetek společnosti nedostával do rukou nepovolaných osob, ale nebyl také zkracován ani jinými formami, ať již poškozováním, zneužíváním či jinak. Neméně důležitým je z politického hlediska a z hlediska myšlení lidí hledisko morální. Aby totiž u všech pracujících bylo vytvářeno vědomí nedotknutelnosti tohoto majetku, vědomí nutnosti jeho ochrany. V tomto směru je však naše výchovné i represívní působení ne dost působivé, protože dosud platí u řady pracovníků často lhostejný i přezíravý poměr k těmto otázkám. Z národohospodářského hlediska je celkem zanedbatelné, jestliže se v některých podnicích ztratí rozkrádáním nějaké suroviny, drobné výrobky, jejichž hodnota je korunového charakteru. V obchodě to mohou být různé potraviny a poživatiny, o něž se ošidí spotřebitel, v zemědělství pak některé základní výrobky a produkty. Padesát, sto korun i několik set korun pro naše závody i zemědělství, vzhledem k miliónovým obratům, je jistě částka zanedbatelná. Avšak z hlediska myšlení pracovníků, jejich vztahu ke společnému vlastnictví, vznikají ohromné morální škody, jestliže se stav drobného rozkrádání v závodech i JZD trpí, jestliže se nečiní řádná opatření ke kontrole a k potrestání drobných rozkrádačů. To, co je nebezpečné, je demoralizující vliv na ostatní, převážnou většinu poctivých pracovníků závodů. Neřešení těchto problémů totiž vyvolává reakci u ostatních pracovníků a přímo je vybízí k tomu, aby jednali podobně jako těch několik, kterým se za jejich protispolečenské jednání nic nestalo nebo k nimž při přistižení byli jejich nadřízení benevolentní při ukládání kárných opatření. Mělo by platit heslo, že zloděj je každý, kdo ukradne, za deset a nebo za deset tisíc. Porovnávali jsme stav na úseku hospodářské kriminality v hradeckém okrese za # pololetí letošního roku s prvním pololetím roku # . Na základě předběžných dílčích rozborů je možno konstatovat, že poměrně vysoký stav trestné činnosti z let # a # setrvává i v prvním pololetí roku # a nedošlo ještě k předpokládanému poklesu. Je to nepochybně způsobeno tím, že došlo k intenzívní činnosti orgánů trestního řízení, a to zejména na úseku operativní a vyhledávací činnosti. To však nemění nic na tom, že preventivní a výchovné úsilí, ať již státních či společenských organizací i ROH, zřejmě není tak dalece rozvinuto a uplatňováno, aby se v tomto směru kladným způsobem projevilo. To, co bylo řečeno o kriminalitě obecně, platí i o trestné činnosti v hospodářské sféře. Podle hlavy druhé * # trestního zákona bylo pro trestné činy hospodářské podle statistiky okresní prokuratury stíháno v pololetí loňského roku # osob, letos v prvním pololetí # osob. Je sice pravda, že roku # oproti stejnému období loňského roku došlo k poklesu počtu stíhaných osob pro přímé rozkrádání, a to o # pachatelů, avšak na druhé straně ve větší míře než v # pololetí byli stíháni pachatelé pro trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví a jiné obdobné činy. Co do počtu stíhaných pachatelů koncem prvého a začátkem druhého pololetí tohoto roku se projevila závažná situace u * Benzina Hradec Králové. Ve spolupráci s jejími kontrolními orgány bylo po obsáhlé revizi zjištěno, že více jak # čerpadlářů benzínových pump se dopouštělo po delší dobu trestných činů rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví formou podvodů podle * # . Jejich trestná činnost spočívala v tom, že při prodeji motorové nafty zákazníkům využili starého triku podvodníků, na originál stvrzenky o příjmu peněz uváděli správné údaje a na kopie, které slouží jako zúčtovací doklad pro podnik, psali, respektive vypisovali nižší peněžní částky a rozdíl si pak ponechávali pro svou potřebu. U jednotlivých pachatelů se sice jednalo o menší, tisícové částky, ale vzhledem k tomu, že se jedná o masově prováděné rozkrádání, byl poškozen uvedený podnik o desetitisíce korun. V uplynulém období bylo stíháno několik předsedů JZD za typicky hospodářskou trestnou činnost, která ve svých důsledcích znamenala nepřiměřené výhody * některá zemědělská družstva anebo u některých pracovníků JZD a státních statků přímé rozkrádání značných částek tak, jak tomu bylo u odsouzených v Nepolisech a několika pokladních, které si přivlastňovaly částky přímo z pokladny. Za typický příklad machinací a přímého rozkrádání družstevního majetku je možno uvést bývalého předsedu JZD v Černilově, který ve velkém rozsahu nedovolenými machinacemi zvýhodňoval své družstvo a neopomněl ani na sebe, takže ačkoli sám finančně a jinak dostatečně zajištěn, neváhal rozkrádat majetek v socialistickém vlastnictví. Přísný nepodmíněný trest a další tresty uložené tomuto odsouzenému budou snad dostatečnou výstrahou osobám, které by se podobným způsobem na úkor naší společnosti chtěly obohacovat. Závažným problémem, pokud jde o fluktuaci pracovníků, zůstává, že nemáme dostatečný přehled u závodů, pokud se tam takoví pracovníci ucházejí o zaměstnání. Jsme si vědomi, že podniky nemají povinnost zaznamenávat, kdo k nim přijde a uchází se o zaměstnání. Stává se však, že řada fluktuantů přináší potvrzení od závodů, že pro něho nemají práci, a s tím se pak tyto osoby hájí, když proti nim má být zahájeno řízení, protože příživničí. Konkrétní případ se stal u cikána, který několik měsíců nepracoval a nemohl být trestně postižen, neboť si přinesl hrst potvrzení ze závodů v Hradci Králové, které jej do pracovního poměru nepřijaly. Na druhé straně však je potřebí vytvářet vhodné podmínky pro ty, kdož se vrátili z výkonu trestu nebo jsou i v podmíněných trestech, aby byli zařazováni do dobrých pracovních kolektivů, byla jim věnována pozornost, neměli možnost a příležitost opakovat své trestné jednání. Víme, že plnění těchto úkolů je nesmírně obtížné a vážné. Jsme vědomi toho, že odborové organizace mají celou řadu jiných úkolů, je však zapotřebí uvážit, že kriminalita je vážným celospolečenským jevem, že k ní nemůžeme zůstávat lhostejní a že jen systematická a cílevědomá práce všech orgánů za přispění široké veřejnosti může vést ke zlepšení stavu. Šesté plenární zasedání MěstNV se konalo v pondělí # října v Osvětové besedě. Plénum projednalo bytovou situaci ve městě, výstavbu bytů a výhled na rok # , údržbu bytového fondu, výsledky hospodaření v JZD Oreb od počátku roku # , plnění dodávek, vyhlášku o chovu a držení psů, koček a jiných zvířat na území města a místních částí, stanovilo poplatky ze psů podle * # , zmocnilo radu MěstNV disponováním doplňkovým rozpočtem z FRR a byla podána zpráva o opatřeních, která učinila rada MěstNV od posledního plenárního zasedání. Odbor školství ONV odmění nejaktivnější učitele a vychovatele, kteří po krizovém období let # - # velmi významně přispěli angažovanou prací k opětnému navázání přátelských vztahů k SSSR, k upevnění a dalšímu rozvíjení spolupráce s naším nejvěrnějším spojencem. Místní závod Východočeských konzerváren a lihovarů má v provozu výrobnu hranolků, octa, nealkoholických nápojů, sterilovaných brambor, miniaturek a výhledově bude závod rozšířen o výrobu pektinu. Park kultury a oddechu v Hradci Králové připravuje podzimní kolo soutěže žáků škol hradeckého okresu Strana bojující, strana vítězná. Ve spolupráci s Domem sovětské vědy a kultury v Praze uspořádá besedu a výstavu k # výročí vzniku SSSR. Sběr léčivých bylin má na ZDŠ ve Smiřicích dobrou tradici. Žáci v něm každým rokem docilují velmi dobrých výsledků. V minulém roce patřila smiřická škola ve sběru léčivých bylin mezi první dvě školy hradeckého okresu. Letos v červnu zaslala do sběrny v Jičíně # pytlů léčivých bylin o váze # * , # * květu černého bezu, # * lodyhy přesličky rolní a # * listu kopřivy. V říjnu bylo odevzdáno dalších # pytlů o váze # * , # * květu řebříčku, # * listu maliny, # * ostružiny a # * květu lípy. Celkem škola odevzdala # pytlů o váze # * . Každý žák průměrně odevzdal # * léčivých bylin. Mezi sběrače přeborníky patří Zinajda Fajmonová, žákyně # třídy, která odevzdala # * vzorně usušených bylin. Oldřich Svoboda ze # třídy nasbíral # * a Václav Lhotský ze # # * bylin. Dobrých výsledků ve sběru léčivých bylin dosáhla i řada dalších žáků. Uvedená množství nejsou jen výsledkem práce samotných žáků, projevila se i dobrá spolupráce rodiny a školy a morální a materiální pomoc rodičů dětem. To je kladný přínos rodičů výchově dětí, protože působí nejen slovem, ale i skutkem a osobním příkladem. Rozvoj veřejného osvětlení jako jeden z hlavních oborů městské světelné techniky dosáhl v posledních letech značného rozvoje v komplexnosti s ostatními zařízeními městské světelné techniky, světelnými dopravními značkami, výstražnými majáčky, světelnou dopravní signalizací a dalšími zařízeními sloužícími pro dopravu. Stává se také důležitou složkou životního prostředí i architektury našich měst a obcí. Problémy tohoto nově se rozšiřujícího oboru přivedly do východočeské metropole Hradce Králové # zástupců ze # českého a moravského města. Svolavatel tohoto setkání, Ministerstvo vnitra ČSR, civilně správní úsek, správa pro místní hospodářství ve spolupráci s krajským Kovo-elektropodnikem Eram Hradec Králové připravil dvoudenní oborové dny investorů, provozovatelů a pracovníků národních výborů a technických služeb k projednání otázek a zkušeností směřujících k dalšímu rozvoji tohoto oboru. Na pořad jednání byly zařazeny současné aktuální otázky v oboru městské světelné techniky, zkušenosti z této oblasti v zahraničí, informace o nových světelných zdrojích i zkušenosti hostitelského města Hradce Králové, které ve vzájemné spolupráci s podniky Eram Hradec Králové a Technické služby Hradec Králové dosáhlo na tomto úseku dobrých výsledků. Řada instalací provedených na území krajského města je realizována poprvé v ČSSR ( osvětlení velkých křižovatek pomocí vysokých stožárů, montáže směrových dopravních mostů, použití sodíkových vysokotlakých výbojek pro osvětlení velmi frekventovaných křižovatek) , ale i společná spolupráce s jediným výrobcem světelných zdrojů Teslou Holešovice je zřejmá z aplikačních zkoušek na světelných veřejných instalacích výbojky * a * . Práce kolektivu městské světelné techniky Hradce Králové byla dána všem účastníkům oborových dnů k dispozici. V provozu chemie Závodů Vítězného února v Hradci Králové využívají pracující všechny formy socialistické soutěže k podpoře plnění ohrožených zakázek plánu. Do proudu této iniciativy se nyní zapojil i kolektiv Bedřicha Jindry, který již řadu let pracuje na zakázkách pro Sovětský svaz. Tento kolektiv dvaadvaceti kotlářů, který tvoří převážně mladí lidé, se rozhodl vstoupit do soutěže o titul BSP a získat čestný název Brigáda socialistické práce československo-sovětskéhopřátelství. Všech dvaadvacet členů kolektivu se stalo členy SČSP. Chceme se vyrovnat se svými úkoly pro Sovětský svaz, řekl vedoucí kolektivu Bedřich Jindra. Nyní dokončujeme poslední speciální pec z celé série. Do konce roku máme pro sovětského zákazníka v naší četě vyrobit šest utilizačních kotlů pro chemický průmysl. Je to náročný úkol pro plán zboží. Proto pracujeme na dvě směny a podle potřeby i v noci a o volných sobotách. Děláme prostě opatření k tomu, aby naše práce byla plynulejší a šla rychleji kupředu. Ve svém závazku počítáme nejen s plněním výrobních úkolů, ale i dobrým hospodařením se svěřenými materiály, nářadím. Do skladu jsme již vrátili několik centů drahého nerezového materiálu. Snažíme se také maximálně šetřit všemi druhy energií. Převzali jsme také do socialistické péče a údržby polohovadla, brusky, vrtačky a další zařízení. Řádným ošetřováním a údržbou ochranných, bezpečnostních a pracovních pomůcek chceme snížit jejich spotřebu a tím i snížit režijní náklady našeho provozu. Prostě chceme být dobrými pracovníky i hospodáři. V listopadu a prosinci oslaví Komunistická strana Sovětského svazu spolu s pokrokovým lidstvem celého světa dvě velmi významná výročí. # výročí Velké říjnové socialistické revoluce a # výročí vzniku SSSR. Obě významná výročí důstojně oslaví i pracující hradeckého okresu. Všechny akce v rámci oslav zabezpečují pod vedením stranických orgánů a organizací národní výbory ve spolupráci s orgány a organizacemi Národní fronty, zejména SČSP, a budou se na nich podílet i kulturně výchovná zařízení a školy. Cílem politickoideové činnosti státních orgánů bude široká propagace úspěchů SSSR, účinnější rozšiřování jeho zkušeností v našich podmínkách, prohlubování internacionálních vztahů mezi národy Československa a Sovětského svazu. Oslavy významných výročí budou spojovány s rozvojem pracovní iniciativy a aktivity, při realizaci závěrů # sjezdu KSČ. V podmínkách národních výborů především se zajišťováním volebních programů a plněním socialistických závazků měst a obcí hradeckého okresu uzavřených k těmto významným výročím. Hlavní akce oslav # výročí Října se uskuteční v Hradci Králové # listopadu v # hodin dopoledne na náměstí * * Lenina, kdy budou položeny věnce k pomníku * * Lenina. V # hodin bude společné zasedání krajských, okresních a městských orgánů KSČ, národních výborů a Národní fronty v Divadle Vítězného února v Hradci Králové. Při této příležitosti bude uvedena hra * Štejna Hotel Astoria. V Novém Bydžově, Chlumci nad Cidlinou, Třebechovicích a Smiřicích byly zpracovány pod vedením stranických orgánů samostatné plány zajištění oslav, jejichž hlavními akcemi je pořádání slavnostních celoměstských aktivů a veřejných shromáždění občanů k výročí # října, spojených s kladením věnců k památníkům a hrobům padlých sovětských hrdinů. Na závěr Měsíce * - sovětského přátelství a k # výročí vzniku SSSR budou organizována slavnostní zasedání městských orgánů, pořádány slavnostní akademie s kulturním programem. Společné plány k zajištění oslav v uvedených městech okresu obsahují podle místních podmínek i další kulturně výchovné akce, jako pořádání výstav a výstavek tematicky zaměřených k výročí Října a výročí založení SSSR, slavnostní filmová představení, přehlídky sovětských filmů, besedy o životě a úspěších SSSR, vystoupení souborů zájmové umělecké činnosti. Podobně zpracovaly vlastní zajištění oslav pod vedením stranických organizací národní výbory ve spolupráci s místními výbory Národní fronty, i když v menším rozsahu, v dalších místech hradeckého okresu, jako ve Skřivanech, Smiradech, Nechanicích, Černilově, Všestarech, Libčanech, Předměřicích, Lužci, Klamoši, Lhotě pod Libčany. V nejmenších místech okresu vzpomenou významných výročí na veřejných schůzích občanů. Hlavním obsahem schůzí bude veřejná kontrola plnění volebních programů v místě za rok # a zabezpečení hlavních akcí volebního programu na rok # . Na stavbařskou směnu v * Českomoravský průmysl kamene Hradec Králové nastoupilo # pracovníků v rámci celého podniku. Z toho # pracovníků pracovalo na výrobě. Odpracovali # hodin, hodnota hrubé výroby činí # * . Kromě toho bylo sebráno # * železného šrotu. Pracovníci podnikového ředitelství se sídlem v Hradci Králové pracovali na výstavbě nové provozovny Ostroměř a další část na výstavbě pomníku rudoarmejcům na lesním hřbitově v Malšovicích. Památník rudoarmejcům představuje monolit, který opracovala provozovna Hlinsko. Jeho postavení zajistila rovněž tato provozovna. Na osazovacích pracích, obrubách, epitafních deskách, haklíkovém zdivu pracovali pracovníci podnikového ředitelství za vedení * Vašáka. Prací se zúčastnilo # pracovníků, kteří odpracovali # hodin. Kromě toho na vytěžení a opracování monolitu # hodin. Podnikové ředitelství připravuje další brigádu na dokončovací práce na provozovně Ostroměř. Jak je zajištěna topná sezóna. Tuto otázku položila # října rada MěstNV v Hradci Králové řediteli a vedoucímu tepelného hospodářství Bytového podniku města Hradce Králové. Bytový podnik města provozuje největší tepelné hospodářství ve východočeském kraji spravované bytovými podniky. Má v provozu čtyři výtopny blokových a domovních kotelen, # předávacích výměníkových stanic, ze kterých zásobuje převážnou část bytových jednotek města. Mimo to odebírá teplo pro své předávací výměníkové stanice z výtopny ZVÚ Hradec Králové, ze kterých zásobuje veškeré byty v labské kotlině i Průmyslové ulici a na Smetanově nábřeží. Tento rozsah se bude rozšiřovat narůstající teplofikací města a novou výstavbou. Jako papír tenounké skleněné ozdoby na vánoční stromky se u nás vyrábějí už sto let. Jejich zrod byl ve sklářském Podkrkonoší a první výtvory sklářů, stříknuté dusičnanem stříbrným, sloužily tehdy jen bohatým. Ostatním musely stačit staniolem pozlacené ořechy a sem tam kostka cukru. Dnes si už ani neumíme představit vánoční stromek bez třpytivých koulí, špiček a dalších ozdob dokumentujících dokonalou výtvarnou práci foukačů a malířek. V provozovnách královédvorského Družstva vánoční ozdoby dokončili již poslední exportní zakázky, adresované prostřednictvím podniku Skloexport v Liberci do desítek evropských a zámořských zemí. V těchto dnech se vyrábí jen pro domácí trh ve stejném sortimentu jako pro vývoz desítky novinek představujících lidské postavičky a zvířátka, tak blízké Alšovým národním motivům. Práce metodické komise při OV ČTO ve Emanem Matouškem spočívá ve vytvoření koncepce rozvoje tělesné výchovy v okrese. Byla vysoce hodnocena nejen OV KSČ, ale i vyššími složkami ČTO. Předseda Matoušek nám o ní řekl. Rozpracováváme problematiku metodické práce, to je především úroveň tělovýchovného procesu v naší společenské organizaci. Jde především o práci okresních svazů, školení kádrů, které v působnosti a pravomoci OV školíme i doškolujeme, o práci našich cvičitelů a trenérů. Ale neomezujeme se jen na toto. Úkoly vytyčené # sjezdem KSČ pro úsek tělesné kultury našich občanů se pochopitelně úzce váží i k naší práci. Připravili jsme proto spolu s odborem školství ONV dost obsažnou analýzu poskytující základní obraz o tělesné výchově na našem okrese. Tu jsme projednali na celookresním semináři za přítomnosti ostatních společenských organizací v červnu tohoto roku a výsledkem pak byla koncepce rozvoje masové tělesné výchovy, kterou přijalo i předsednictvo okresního výboru NF v srpnu s plným porozuměním. Jde o začátek realizace úkolu, který dosud před naší tělovýchovnou organizací nestál a který budeme plnit spolu s ostatními společenskými a státními orgány. Přitom jde o prostý fakt zajistit občanům všech věkových kategorií možnost provádět jakoukoli tělovýchovnou činnost dostupnou jejich možnostem a tím vytvářet předpoklady ke skutečně socialistickému životnímu stylu. Pokračujeme nyní s plnou intenzitou v předsjezdovém období v realizaci koncepce masového rozvoje tělesné výchovy. Vzájemnou metodickou spolupráci se školstvím a zvláště se SSM a ROH, ale i se Svazarmem školit s předstihem základní kvalifikace * trenéry # třídy. Úspěšný pokus v tomto typu školení jsme měli v kopané, přihlásilo se # adeptů na trenéry z našich venkovských jednot s věkovým průměrem kolem # let, dále # pro funkci rozhodčích. S odborem školství projednáváme otázky související s využitím a hodnocením práce učitelů tělocvikářů. Ovlivňovat i požadavky na materiální zabezpečení tělovýchovného procesu. Pečovat o naše stávající metodické kádry a vytvářet jim dobré podmínky pro jejich práci. Chceme postupně zapojovat do tělovýchovného procesu jako vědecky prokázaného nejlepšího prostředku prevence civilizačních chorob mládež a pracující, pochopitelně také ženy v domácnosti i důchodce. To ovšem vyžaduje koordinaci úsilí na úseku tělovýchovy v malých obcích, kde již dobré příklady máme, ale i měst, kde dosud přežívá resortní pohled na tělovýchovu. Často i přetrvávají nesprávné názory v hodnocení cvičitelské práce jako osobní záliby. Kromě kádrového zabezpečení se předpokládá v souladu s ekonomickými možnostmi i realizací volebních programů dále rozšiřovat kapacity tělovýchovného zařízení, v naplnění urbanistické normy využití stávajících zařízení, sdružování prostředků, koordinace soutěží a tělovýchovných akcí, využívat jako areálu zdraví rekreačních oblastí okresu i krásného okolí našich měst a vesnic. Jde i o propagační činnost a celý další komplex opatření. Dnešní struktura tělesné výchovy plně vyhovuje, nestačí však z hlediska dosud platného zákona o tělesné výchově z roku # , kdy ČSTV byl pověřen zodpovědností za veškerou tělovýchovu. Proto se osobně domnívám, že naplnění tohoto společensky naprosto nezbytného úkolu bude muset být uspokojivě řešeno na sjezdu ČTO, který se připravuje na podzim roku # . Dobrovolná tělovýchovná organizace by neměla řešit otázky investiční výstavby a vůbec materiálního zabezpečení tělovýchovné činnosti, má- li tato činnost být všelidová. Stejně jsou již nyní veškeré schodky hrazeny převážně z prostředků mimo ČTO. Nutně je třeba koordinovat činnost na úseku tělesné výchovy v rámci všech článků lidosprávy i společenských organizací, jinak dojde k tříštění sil jak po stránce organizační, tak finanční i metodické. Tuto integrující úlohu musí převzít orgán státní péče a mělo by to být i zákonně zakotveno. Nemyslím, že jde jen o formu. Forem má naše tělesná výchova za dobu své existence dostatek. Rozhodujícím byl vždy dostatek metodických kádrů a činovníků, kteří dovedli obětovat svůj volný čas mládeži. Zorganizovat jakýkoliv podnik, soutěž, turnaj, akademii, je daleko těžší než schůze, a přitom stále ještě lehčí než zajistit celoroční práci v oddíle nebo odboru. Z krátkodobých nebo nárazových akcí mládež rychle odchází. Také na našem okrese jsme měli masové počty v soutěžích SHMP, Běhu Mladé fronty, ale kolik těchto účastníků, pokud to nebyli přímo již cvičenci z jednot, nám zůstalo pravidelně cvičit a sportovat. Pro tělesnou výchovu získáváme mládež vlastně již od prvých krůčků v rodině, pak v jeslích a mateřské školce, kde máme nejpropracovanější systém tělesné výchovy na světě, ale dostatečně se již nepokračuje na ZDŠ, kde děti mají přímo živelný zájem o cvičení, zde chybí kvalifikovaní učitelé. Ještě jsou školy bez tělocvičen a třetina všech škol je vybavena nedostatečně. Pro ustálení zájmu o sport je pak znovu rozhodující věk # let, a protože nebyl zájem vzbuzen předem a často ho nebylo možno ani podchytit, mládež hledá jiné cesty, často i společensky škodlivé. Proto považuji za rozhodující pro získání většiny mládeže propracovaný systém školní tělesné výchovy navazující od # stupně na tělovýchovnou jednotu. Systém dostatečně kádrově i materiálně zajištěný, který by byl součástí celkového výchovného systému v našem státě. K tomu směřují i závěry # sjezdu pro oblast tělesné výchovy a hovořil o tom i generální tajemník Gustáv Husák na # sjezdu SSM. O takové pojetí tělovýchovy usiluje i náš OV ČTO, k němu směřuje i naše koncepce masového rozvoje tělesné výchovy, pokud jde o mládež. V Santiagu de Chile skončil druhý Seminář žen Latinské Ameriky pořádaný Mezinárodní demokratickou federací žen. Delegátky jednaly o současných problémech pokrokového ženského hnutí na latinskoamerickém kontinentu, o boji žen za svá práva a za skutečnou nezávislost latinskoamerických zemí. Delegace Jednotné socialistické strany Německa skončila návštěvu ve Francii, na kterou ji pozvala Francouzská komunistická strana. Ve společném komuniké se praví, že představitelé obou stran hovořili o záležitostech evropské bezpečnosti. Byla rovněž podepsána dohoda o rozšíření a upevnění bratrských svazků mezi oběma stranami. Na americké velvyslanectví v Paříži a na americké konzuláty ve Francii docházejí stále četné telegramy od různých veřejných organizací, které žádají, aby dnes byla podepsána v Paříži americko- severovietnamská dohoda o zastavení palby, a protestují proti vytáčkám amerického presidenta oddálit její podpis. Dopis, který zaslal Svaz francouzských žen americkému velvyslanci, uvádí, že podepsání uzavřené dohody by konečně znamenalo zastavení všech válečných akcí vražedného amerického bombardování, které pustoší tuto zemi mučenou po léta válkou. Národní odborová organizace zaměstnanců vysokého školství protestuje proti úhybným manévrům a dvojí hře amerických vládců, kteří by se chtěli vyhnout dnešnímu podepsání dohody o zastavení války a uznání nezávislosti Vietnamu. Rovněž Sdružení francouzsko-vietnamskéhopřátelství žádá, aby americký president respektoval dohodu s Hanojí a podepsání smlouvy neoddaloval. Národní svaz francouzských studujících podtrhuje ve svém telegramu, že Nixon musí dnes ratifikovat uzavřenou mírovou dohodu a že jakékoliv oddalování podpisu by bylo zločinem. V okolí Saigonu včera zuřily * o kontrolu nad celou řadou obcí. Také na jihovietnamské Centrální vrchovině, na severní frontě u Hue a v dalších částech země pokračovali vlastenci v aktivních bojových operacích. Americké letectvo pokračovalo v náletech na VDR i na různé oblasti jižního Vietnamu. Strategické letouny znovu ničily především saigonské okolí. Při náletech na demokratický Vietnam byla v posledních dnech sestřelena další tři americká letadla. Počet strojů zničených při útocích na VDR tak stoupl na # . Od # listopadu až do # února mohou malí diváci navštívit představení východočeského loutkového divadla Drak. Každou sobotu, pravidelně s výjimkou vánočních svátků, se na jevišti v Hradební ulici vystřídají nejlepší inscenace hradeckých loutkářů s inscenacemi jiných krajských loutkových divadel z Liberce, Prahy, Brna. V pátek, výjimečně, # listopadu má premiéru pořad sestavený z pohádek Heleny Malířové, Jiřího Wolkera a Václava Řezáče. Toto představení je pro svoji experimentální podobu určeno starším dětem i dospělým divákům a v sobotu pohostinsky vystoupí na scéně loutkového divadla Drak Naivní divadlo z Liberce s jevištním přepisem knížky Josefa Lady Bubáci a hastrmani. Hradečtí loutkáři se svému obecenstvu představí v sobotu # listopadu s inscenací hry Johanes doktor Faust, kterou nastudoval Matěj Kopecký. Poslední listopadová sobota patří opět hradeckým a pohádce Leonova strouha. Po úspěšném provedení v Československém rozhlase se tato půvabná pohádka dočkala i realizace na loutkovém jevišti. Hra je určena starším dětem. Na prosinec jsou pro malé děti připraveni oblíbení Broučci * Karafiáta a nová premiéra Erbenovy pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Vstupenky na představení loutkového divadla Drak si můžete objednat i telefonicky. Hradečtí loutkáři se těší na shledanou v sobotu. V těchto dnech se dostalo Bedřichu Májovi z Trutnova, přednímu východočeskému fotografovi, velkého vyznamenání, předání titulu AFIAP, který uděluje mezinárodní organizace fotografů těm nejlepším a nejzasloužilejším na návrh vrcholných orgánů každého členského státu. Je to vůbec poprvé, kdy byl podobným vyznamenáním a titulem poctěn občan našeho kraje. Bedřich Máj si takové uznání zasluhuje. Dlouholetý aktivní pracovník v oboru fotografie, ať už v civilním životě nebo v armádě, kde i ve vysoké funkci si našel na fotografii vždy dostatek času, jako aktivní organizátor fotografického hnutí, jako neúnavný propagátor dobré výtvarné fotografie, jako učitel a rádce, jako lektor a ve všech obdobích jako úspěšný autor. Dnes, ve svých # letech, zastává významnou funkci předsedy Krajské oborové sekce fotografie při Krajském kulturním středisku v Hradci Králové, je jedním z nejaktivnějších pracovníků trutnovského okresu a téměř všechen čas věnuje přípravě významných akcí v sídle svého působiště i mimo něj. Bedřich Máj má nestárnoucí pohled na fotografii, stačí svým výtvarným názorem a tvůrčím pojetím i na ty mnohem mladší, je výborným učitelem a metodickým pracovníkem, a k tomu všemu využívá svých bohatých životních zkušeností. Pomáhá mu k tomu všestranný politický rozhled člena strany, vypěstovaná organizační schopnost a v první řadě schopnost jednání s lidmi. Pro všechny tyto vlastnosti je mezi fotografy oblíben a není žádnou vzácností, že se k němu přicházejí mnozí zeptat na řešení některých problémů nejen z jeho okolí, ale i ze značné dálky. Bedřich Máj je pro ně opravdu příkladem člověka, který jim může přinést mnohé pro denní tvůrčí práci. Zároveň je ale i živým důkazem toho, že člověk i při odpovědné činnosti může najít ze svých hluboce zakořeněných morálních a duševních sil tolik, aby jimi mohl obdarovat řadu svých vrstevníků i následovatelů. Vzorná práce Bedřicha Máje dostala za léta vytrvalé práce ocenění, které u fotografů patří k největším, dá se říci životním. Bedřich Máj je také příkladem mládeži v tom, že talent a píle, jsou- li ve vzájemné rovnováze, přinášejí vrcholné úspěchy. Jsem v rozvodovém řízení s manželkou. Tato požádala o výplatu přídavků na děti. Nesouhlasil jsem s tím, protože manželce rozvod nepovolím, a nesouhlasil jsem také s tím, aby dětské přídavky byly převedeny na ni. Přesto se tak stalo a bylo mně řečeno, že to odpovídá předpisům. Žádám o přezkoumání a zda lze zjednat nápravu a jak. Komise národního pojištění vaší organizace postupovala správně. Podle * # z * # o přídavcích na děti stanoví zcela jednoznačně, je- li podmínka pro výplatu dětských přídavků splněna jak u otce, tak i matky, náleží dětské přídavky přednostně matce. Naopak kdyby komise národního pojištění, kde je matka zaměstnána, nevyhověla její žádosti o dětské přídavky anebo kdyby komise národního pojištění vaší organizace nevyhověla, došlo by k přeplatku a bylo by nutno tento přeplatek uhradit. Buďte tedy rád, že bylo rozhodnuto správně a že tak nedochází k přeplatkům. Rozvodové řízení nemá nic společného s dětskými přídavky, ať již dopadne jakkoliv. Praxe ostatně připouští, aby dětské přídavky byly vypláceny matce, i když jinak mezi manžely není rozporů. Komise národního pojištění je povinna matce vyhovět, i kdyby matka neudala žádný důvod. Ochotské moře, největší chladírenská loď na světě, vyplula na svou první zaoceánskou plavbu. Na severu Tichého oceánu převezme od rybářské expedice čerstvé rybí produkty a Panamským průplavem a přes Atlantik je dopraví do Tallinu. Dosud se při této přepravě používalo železnice, což zvyšovalo dopravní náklady a projevovalo se to na kvalitě produkce. Pouliční dopravu v Moskvě bude v blízké budoucnosti řídit automatický systém Start. Pod asfaltem křižovatek budou uloženy snímače, které budou předávat údaje o směru a intenzitě provozu elektronickému počítači. Ten údaje ve zlomcích vteřiny zhodnotí, aby mohly být co nejvhodněji nastaveny světelné signály a ukazatele optimální rychlosti dopravy. Navíc operativním pracovníkům ve středisku systému Start umožní televizní kamery sledovat provoz na jednotlivých křižovatkách. Mezi novinkami, s nimiž přichází sovětský textilní průmysl, * možno uvést látku s tenoučkou hliníkovou vrstvou. Tato tkanina budoucnosti se nejen nezahřívá, nýbrž zároveň i chladí. Závěsy z tohoto materiálu mohou v zimě udržovat v místnosti teplo, v létě pak po obrácení látky zadržovat sluneční paprsky. Bude tomu měsíc, co narukovali. Ani se nezdá, jak to uteklo. Pravda, bude teď doma dva roky trochu prázdno, ale kluci budou psát a snad se tu a tam dostanou na opušťák. Jak se asi mají? Jaký byl ten první měsíc? Brána kasáren zůstala dokořán a nad střechou autobusu se kymácel konec závory. Dozorčí u vchodu přelétl číslo na jízdním rozkaze, mávl na šoféra a zavřel za autobusem bránu. Přivezli bažanty, řekl pomocníkovi. Bažanti, neboli správně po vojensku povolanci, se ohlíželi k bráně a s pocitem těžko definovatelným museli konstatovat, že zapadla pevně. Zhluboka vydechli a ještě nesmířeni očekávali, co se bude dít dál. Je možné s klidným svědomím říct, že se toho začalo dít tolik, až nakonec nebyl čas něčemu se divit. Lékařova injekční stříkačka a holičovy nůžky byly nejnepříjemnější nástroje, které se dotkly jejich civilních těl první. Než si to stačili v plném rozsahu uvědomit, stáli v teplácích u postelí, na nichž bylo nepřeberné množství věcí, na první pohled zcela bezúčelných a nepotřebných. Když však jejich civilní svršky zmizely definitivně v úhledných balíčcích s adresou trvalého bydliště, bylo jasné, že ta hromada věcí na posteli bude přeci jenom k něčemu dobrá. Usnuli tak nečekaně a s takovou chutí, že onen pověstný vojenský kavalec ani netlačil. Sny. Samozřejmě že byly. Byly. Ale. Ale vzpomeňte si honem na to, co se vám zdálo, když šero místnosti prořízne v nejnevhodnější chvíli: Budíčééék. A potom. Potom je chvíli hrozný zmatek. Uniforma má svoje záludnosti. Mnoho kapes, samý knoflík, všechno má stejnou barvu. A boty. Boty vojenský. Ta váha. Řada novopečených vojínů je sice mírně klikatá, sem tam ještě vystupuje menší pivní soudek mimo úroveň, ale na to není čas myslet. Povely jsou řízné a nesmlouvavé. Výcvik začíná ihned. Není na co čekat. Během několika dnů se z Kájů, Fanoušů, Jeníčků, Jiříčků, Jaroušků stávají Karlové, Frantové, Vaškové, Honzové, Jirkové, Jardové. Pocit nejistoty z neznáma někam mizí, vznikají nová přátelství, roste kolektiv. Ano, kolektiv, jehož síla překonává postupně mnohá úskalí a z kluků a mladých pánů dělá muže. Když se to píše, zní to trochu nadneseně a otřepaně. Když to prožívají, jsou na to hrdi. Cítí to na sobě. Když drží v ruce zbraň, uvědomují si, že to bude dřina. Ale dobrá dřina, která stojí za to. Když píšou domů mámě, většinou si nestěžují. Chceš mít, mámo, přece klid na svoji práci. Tak vidíš. A já na * budu mít taky kousek zásluhy. Že je to dlouho, ty dva roky? Vždyť to ti přede mnou taky vydrželi. No, ještě je to potřeba. Doma se na to člověk dívá jinak. Zeptáte- li se velitelů, co říkají novým svěřencům, dostanete stručně odpověď. Jsou to většinou dobří kluci a dají si říct. A pokud se najdou jednotlivci, kteří to nechtějí pochopit, kolektiv si s nimi již poradí. Ač je to strohé vyjádření, zní z něj zkušenost. Zkušenost lidí, kteří již mnohou generaci mladých dovedli od teplé peřiny a texasek až k titulu Vzorný voják. Jsou na to hrdi, protože naše země potřebuje spolehlivé obránce, a oni je z bažantů vychovávají. Ne že bych neměl lidi rád. Jsou ovšem chvíle, kdy nikoho nemůžu ani vidět. To prosím nemluvím o záležitostech charakteru ryze soukromého, ale o práci. * Votruba, kterého jsem přišel navštívit, souhlasně pokyvoval hlavou skloněnou nad psacím stolem. Nedokážu pochopit bezohlednost některých lidí. Mohl bych je jmenovat. Třeba. Havelka naštěstí vstoupil dřív, než jsem stačil vyslovit jeho jméno. Votruba se ani neotočil, jen ruka se mu míhala po papíře. Je řada takových, pokračoval jsem, kteří dohromady nemají co na práci, chodí po cizích kancelářích, vysedávají tam a zdržují ostatní od práce. Votruba se na moment pootočil, upřeně na mě pohlédl a pokýval hlavou. Zjevně souhlasil. Havelka se přidal, já to nesnáším. Takoví obejdové, kteří mají nejvíc řečí, vtipů a zábavy, když má druhý hromadu práce, zasluhují vyhodit. Boubelová, která mezitím vstoupila, se hned nechala slyšet. Já abych tady kolikrát zůstala po pracovní době a dodělávala to, co jsem pro nějaké cizí žvanění nestihla dopoledne. Také sekretářka Kopecká se zapojila do debaty. Najdou se i lidi, kteří se nejen přijdou vybavovat, ale dokonce ještě chtějí, abych jim k tomu uvařila kafe. Využil jsem příležitosti a optal se Votruby, jestli náhodou nemá trochu kafe. Aniž by vzhlédl od práce, roztržitě ukázal na pikslu v knihovně. Kohoutek už si neměl kam sednout, tudíž odešel zapnout vařič. Mařas nás mezi dvěma šluky seznámil se svými nekompromisními názory na lidi, kteří chodí kouřit do cizích kanceláří, aby sami neseděli v čoudu. Přitakal jsem mu a optal se Votruby, kde má popelník, abych neoklepával popel na koberec. Asi po dvou hodinách plodné debaty o nevítaných hostech v našich kancelářích jsem se prodral horlivě diskutujícím chumlem zastánců klidu a nerušené práce, abych se vrátil do své kanceláře. Otevřel jsem dveře a představte si, že jsem tam našel Votrubu, jak tluče do psacího stroje. Takový bezohledný člověk. Jako by neměl svou vlastní kancelář. Byl učitelem, pak středoškolským profesorem, přednášel literaturu i historii, jeden čas zastupoval ředitele pardubického gymnázia, ale tím pedagogická dráha Františka Dosoudila neskončila. Zůstal dál věren svému kantorskému povolání, ale posluchači, ke kterým dnes hovoří v Krajské politické škole v Hradci Králové, jsou trochu jiní než jeho bývalí žáci. V každém případě mají víc životních zkušeností, praktických znalostí i politického rozhledu. Proto je postavení učitele za katedrou velmi odpovědné, s vysokými požadavky i nároky, ale má také možnosti konfrontace s posluchači a jejich soudružským hodnocením na závěr každého kursu. Je to funkce, ve které se i daleko rychleji získávají zkušenosti. Soudruhu Dosoudile, k poslednímu slovu úvodního odstavce. Jaké jsou tvoje osobní zkušenosti? Zde na této škole je proti normální praxi jiný styl práce, je třeba volit rozličné metody. Hlavní problém lze vyjádřit * , * učitele na široký stranický aktiv, ve kterém jsou vysokoškoláci s tituly, * z večerní univerzity i posluchači se základními stupni stranického vzdělání. Tato skutečnost klade pochopitelně vysoké nároky. Jedno z řešení spočívá ve volbě struktury přednášek, * dlouhodobých kursech klademe * na samostatné * studium a * . Snažíme se pochopitelně o navázání * kontaktů s našimi posluchači a také o * co největšího množství správně utříděných znalostí. Takto poznané se po čase přeměňuje v praxi ve stranických organizacích. Při tvých stycích s lidmi z praxe se můžeš dostat do úzkých, protože oni dobře * * míst závodů JZD. Ať chceš nebo nechceš, teorie sama o * by ti dlouho nestačila. Je zkrátka třeba se dál vzdělávat bez jakéhokoliv formálního přístupu. Plastex je celostátní výstava o zpracování a použití plastických hmot. Koná se od # do # října v Plzni. Plastex má již tradiční ráz. Oprávněnost této specializované výstavy je nutná z hlediska prudkého vývoje plastických hmot, především však jde o součást státního racionalizačního programu úspory kovů. Letos je připraven program odborných přednášek zejména z oblasti nových aplikací plastických hmot ve strojírenství a stavebnictví. Podrobnější informace sdělí ČVTS, Dům techniky Plzeň, Pobřežní # . Novinky z oblasti výpočetní techniky jsou na programu semináře, který je zaměřen na rozvoj systémů, systémy vyšších generací a na seznámení s novinkami periferních zařízení a přenosu dat. Seminář pořádá Dům techniky ČVTS Pardubice # a # září v Kulturním domě ROH Dukla v Pardubicích. Týdenní opakovací soustředění němčiny a angličtiny pořádá Dům techniky ČVTS v Praze od # do # září v rekreačním středisku Škoda v Choceradech. Kursy slouží k zopakování a prohloubení jazykových znalostí získaných ve dvousemestrové audiovizuální výuce, aby posluchači mohli bez obtíží překlenout časovou mezeru, která je dělí od specializovaných kursů pro techniky. Kolektiv pardubického střediska ČVTS, Institutu pro rozvoj a realizaci vynálezcovství i zlepšovatelství, se zavázal ve svém kolektivním socialistickém závazku, že na počest # sjezdu * ČVTS mimo své plánované úkoly pomůže s přípravou a realizací národních dožínek, které se uskutečnily # až # září v Hradci Králové. Pro drůbežářské závody v Xaverově navrhl a postavil dílčí expozici o nových technologiích drůbežářské velkovýroby a také v Přelouči vypomohl při instalování výstavy nových zemědělských strojů a zařízení. Mimoto institut přispěl dožínkám také ze své kuchyně. Pro setkání krajských delegací připravil technologický dokument o využívání patentu Františka Šrolla. Podle tohoto vynálezu lze plánovat zemědělské práce na základě krátkodobé i dlouhodobé předpovědi počasí. Zařízení chráněné patentem umožňuje zpracovávat celoroční předpověď počasí až s # procentní pravděpodobností, což by našemu zemědělství bylo velmi prospěšné. Realizaci vynálezu ve spolupráci s původcem zabezpečuje ČVTS, Institut * . Návštěvníci * Invex v Brně měli možnost prvně se seznámit s exponátem Františka Šrolla ze Smržovky, který vystavoval prostřednictvím ČVTS, Komitétu pro vynálezcovství a zlepšovatelství. U příležitosti podzimního veletrhu v Brně byl tento exponát na burze technických zlepšení v brněnském muzeu, kde institut měl technickou dokumentaci, za účasti původce jako možného konzultanta. Syntetické materiály nelze dnes již chápat jako náhražku přírodních surovin, stejně tak jako svého času nebyl kov náhražkou kosti nebo kamene, ale novým materiálem s odlišnou, mnohem vyšší a všestrannější užitnou hodnotou. Ostatně spotřeba surovin všeho druhu je již ve vyspělé společnosti taková, že bez syntetických materiálů by nebylo možné v mnoha průmyslových odvětvích udržet dosavadní objem průmyslové výroby. Splnění vzrůstajících požadavků na intenzitu a kvalitu stavebních prací nebude možno realizovat tradiční technologií, která vyžaduje rozsáhlý transport relativně hmotných dílců a značný počet mokrých montážních a dokončovacích operací. Nutná změna technologie si vynutí používání průmyslově dohotovených tepelně i zvukově vysoce izolujících dílců sestavených převážně suchou montáží. Úměrně se změnou technologie stoupne ve stavebnictví relativní i absolutní podíl jak plastických * , tak dřeva trvale impregnovaného syntetickými materiály. Růstem materiálních zdrojů společnosti se bude přesouvat těžiště spotřeby syntetických vláken z odívání a technického textilu určeného pro výrobní spotřebu na bytový textil a technický textil určený pro stavebnictví. Půjde nejen o potahoviny a celopodlahové koberce, ale i o tapety, závěsy a izolační plstě. Je možno předpokládat, že koncem osmdesátých let se tyto materiály stanou nejen běžnou součástí bezúdržbového bydlení, ale budou též zvyšovat produktivitu dokončovacích stavebních prací. Kalorická složka potravy v ČSSR se blíží svému bodu nasycení a další vzestup není ze zdravotních důvodů žádoucí. Ve výživě by měl stoupnout podíl živočišných bílkovin a malokalorických složek potravy, jako čerstvé zeleniny a ovoce, a naopak klesnout podíl výrobků z obilovin. Tyto žádoucí změny by měly být uskutečněny co nejdříve, ne později než počátkem osmdesátých let. Dosavadní technologií zemědělských prací i za zvýšené mechanizace nelze tyto změny realizovat. Podstatné zvýšení dovozu zemědělských produktů, kterým by bylo možno změny ve výživě realizovat, není reálné, protože v blízké budoucnosti bude nutno do ČSSR dovážet skoro veškeré suroviny a bude nutné vlastní produkci tam, kde to půjde, zvyšovat na maximum. V ČSSR je přibližně # až # * zemědělské půdy, která aby byla plně využitelná, potřebuje upravit vodní režim buď zavlažováním, nebo odvodňováním. Rozsáhlé nutné meliorace lze zvládnout pouze drenážemi a zavlažovacími * z trubek ze syntetických materiálů, zejména vzhledem k tomu, že všechny práce spojené s meliorací lze již za současných znalostí plně mechanizovat a je reálná perspektiva, že bude možno je v průběhu příštích třiceti let v mnoha technologických operacích automatizovat. V poslední době se začíná prosazovat pěstování zeleniny a jiných plodin s velmi nízkou spotřebou lidské práce, omezují se v podstatě na sklizeň. Použitím seťových pásek z polyetylenoxidů nebo jiných vhodných vlhkem degradujících polymerů se likviduje nutnost jednocení, použijí- li se mulčovací fólie, pak není nutné ani pletí, ani okopávání a použitím fólií pro dočasné skleníky se eliminují nepříznivé vlivy jarního počasí. Tím se zvyšuje produktivita práce v zemědělství při pěstování zeleniny přibližně o jeden řád a výnosy až dvojnásobně. Stoupáním intenzity využití zemědělské půdy bude podstatně stoupat podíl syntetických materiálů spotřebovaných pro zemědělské účely. Je pravděpodobné, že v průběhu osmdesátých let bude nutné i v malých obcích zřizovat vodovody, protože individuální zdroje budou buď nedostatečné, nebo hygienicky nevyhovující. Stejně tak koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let budou vzrůstat požadavky na plynofikaci i malých obcí. Syntetických materiálů se již běžně používá pro rozvod vody a začínají se postupně prosazovat i ve středotlakém a nízkotlakém rozvodu plynu. Jejich největší výhodou je, že potrubí z nich nekoroduje ani v agresívním prostředí a prakticky se nezanášejí, takže údržba potrubí je minimální. Je pravděpodobné, že se jich bude používat nejen v nové výstavbě, ale i jako náhrada starého zkorodovaného potrubí, buď vodovodního nebo plynovodního. Tyto změny bude možno uskutečnit v průběhu osmdesátých let, kdy nabídka plastikových trubek bude dostatečná. Je pravděpodobné, že v průběhu osmdesátých let a počátkem devadesátých let budou samoobslužní prodejny skoro výhradní formou prodeje. Samoobslužní prodej vyžaduje jednotné spotřebitelské balení i toho sortimentu, který není obvyklé balit. Lze očekávat, že skleněné obaly, s výjimkou luxusních potravin a nápojů, budou zaměněny syntetickými, zejména pro nižší váhu obalů ze syntetických materiálů, snažší manipulaci s převážně jednocestnými lehkými obaly z plastických hmot a nižšími ztrátami při dopravě. Módu a s ní spojené změny v poptávce lze velmi těžko dlouhodobě předvídat. V minulosti byly syntetické materiály, hlavně výrobky ze syntetických vláken, předmětem módní poptávky, která umožnila urychlit rozvoj jejich výroby. V současné době, zejména v hlavních produkčních zemích, se staly syntetické materiály předmětem denní potřeby a módní zájem se přesunul zpět na přírodní suroviny, v textilu na vlnu a bavlnu, v nábytkářství na přírodní i měkké dřevo. Ani zvýšený zájem o syntetické materiály ani ztrátu zájmu nelze racionálně vysvětlit a je nutné ho přičíst pouze módním změnám. V zásadě je ale nutné považovat výrobky ze syntetických materiálů za výrobky denní běžné potřeby a ne, jak je dosud u nás běžné, za luxusní výrobky. A podle této skutečnosti bude nutné upravit daňovou politiku. Uvnitř skupiny syntetických materiálů budou v průběhu příštích let též probíhat určité sortimentní změny. Tyto sortimentní změny se mohou týkat záměny tkanin mikroporézními plastickými hmotami nebo papírem ze syntetických materiálů, záměny některých syntetických materiálů, které mají některé nevhodné vlastnosti, jako malou vzdornost proti zvýšené teplotě nebo snadnou hořlavost, jinými materiály s lepšími vlastnostmi. Není ale pravděpodobné, že by ovlivnily produkci syntetických materiálů jako celku. Stejně tak není pravděpodobné, že by těmito přesuny byly podstatně ovlivněny investice potřebné pro zpracování syntetických materiálů na finální a polofinální výrobky. Syntetické materiály je nutné nejen v petrochemickém průmyslu vyrobit, ale i ve * a spotřebním průmyslu zpracovat tak, aby nebylo nutné vyvážet pouhou surovinu, ale ze surovin vyrábět předměty s vysokou užitnou hodnotou, uspokojující potřeby obyvatelstva. Jinak se petrochemie stane samoúčelným výrobním odvětvím, ze kterého nebude mít společnost ten užitek, jaký očekává. Vzhledem k poměrně nízkým * československého zpracovatelského a spotřebního průmyslu bude nutné v průběhu příštích let realizovat značné přírůstky jak zpracovacích kapacit plastických hmot, tak zvlákňovacích kapacit a textilních kapacit na zpracování syntetických vláken. Působení syntetických materiálů na společnost je oboustranné. Společnost nejen svými požadavky ovlivňuje rozvoj výroby syntetických materiálů, ale na druhé straně nabídka výrobků ze syntetických materiálů příznivě ovlivňuje civilizační úroveň společnosti, * - li se podmínka proporcionálního růstu zpracovatelských kapacit souběžně s výrobou syntetických materiálů, pak nejen národohospodářský efekt podstatně poklesne, ale bude podstatně snížena i společenská prospěšnost petrochemické výroby. Američtí psychologové zjistili, že jedním z nejvýznamnějších motivů při koupi automobilu je hodnota prestiže. Každý druhý zákazník je ochoten zaplatit vyšší cenu za vůz, který je sice technicky absolutně stejně hodnotný, avšak který svým zevnějškem vypadá podstatně dražší než cenově výhodnější standardní model. Při porovnání s konkurenčními typy rozhoduje většinou sympatičtější barva. Hra s ohněm se nikdy nevyplácí, neboť oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Doslova na vlastní kůži se o tom přesvědčili dva řemeslníci jednoho stavebního podniku, kteří pracovali na stavbě nových bytových jednotek při pokládání gumové podlahy. Na dveře místnosti, kde pracovali, umístili viditelnou tabulku s výrazným upozorněním, že se do místnosti nesmí s otevřeným světlem, poněvadž je nebezpečí výbuchu benzínových výparů. Postupovali tedy přesně podle bezpečnostních předpisů, a proto i když oba byli náruživí kuřáci, chodili si cigarety zapalovat dost daleko od nebezpečného místa. Jednou do místnosti přišel, prý na návštěvu ke kamarádům, instalatér Otakar, mezi spolupracovníky krátce nazývaný Otík. S hořící karbidovou lampou se však nedostal dále než mezi dveře. Oba obkladači ho energicky vyzvali, aby odešel. Patrně z důvodu nevlídné pohostinnosti dvou pilně pracujících kamarádů Otík do místnosti nevstoupil, postavil však lampu k jejím dveřím na chodbě a odešel. Karbidová lampa však sehrála úlohu časované nálože. Za malou chvíli nastal výbuch benzínových plynů a místnost byla ihned v plamenech. Jednomu z pracujících řemeslníků se podařilo proběhnout plameny na chodbu a vyváznout s menšími popáleninami. Do poněkud horší situace se dostal druhý pracovník, zaváhal a plameny proniknout nemohl. V zoufalství a velké rychlosti, kdy nebyl čas na důkladné rozjímání, zvolil řešení nejriskantnější, skok z okna místnosti ve druhém poschodí. Vedle domu však nebyl písek ani tráva, a tak v souladu se zákony fyziky o volném pádu neskončil jeho nouzový výstup z hořící místnosti šťastně. Utrpěl zlomení končetiny a nalomení žeber, v právnické terminologii těžké ublížení na zdraví. Původce nebylo těžké zjistit. Sám Otík přiznal svou neopatrnost s karbidovou lampou, a proto trest odnětí svobody pro obecné ohrožení přijal. Soud přihlédl k jeho dosavadní bezúhonnosti a příkladné pracovní morálce a povolil mu výkon trestu # měsíců podmíněně na zkušební dobu dvou roků. Když se studoval vliv dílen na produktivitu, zjistilo se i v průmyslově vyspělých státech ( v Anglii) , že # * dílen je špatně osvětleno. To má velmi nepříznivý vliv na produktivitu práce i na kvalitu výrobků, tedy na hospodárnost závodů, a zvláště na bezpečnost při práci. Bylo prokázáno, že závody vykazující nejvyšší produktivitu a nejmenší počet úrazů mají vždy ovšem vedle jiných vlivů také nejlépe osvětlená pracoviště. Ve slabém, jakoby přitlumeném osvětlení jsou i zaměstnanci přitlumeni, pracují lhostejněji. Správné, dobré osvětlení podporuje produktivní aktivitu zaměstnanců. Na to je třeba upozorňovat především vedoucí síly závodů, ředitele a technology, protože si často ani nevšimnou, že špatné světlo přispívá k špatným pracovním výsledkům, a hledají příčinu jinde nebo se se slabšími výkony smíří. V předpisech bývá uváděno minimální osvětlení. Jenže to nestačí, jako nestačí minimální produktivita, musíme směřovat k nejlepším, optimálním výsledkům. Mezi světelnou instalací, která vyhoví minimálním předpisům, a optimální instalací je velký rozdíl. Zaměstnanci pocítí tento rozdíl téměř okamžitě při zavedení lepšího osvětlení na své náladě, na zdraví, na větší bezpečnosti a pohodlí, na menší námaze i menším stressu. Musíme tu bojovat i s četnými pověrami moudrých hlav, že slabší světlo šetří oči nebo denní světlo, třeba i slabší, je lepší než umělé osvětlení a podobné nesmysly tradované století. Není třeba, aby ředitel závodu byl specialistou na osvětlení, musí však dojít k poznatku, že to je věc důležitá, a svěřit ji odborníku. Nesmí spoléhat na elektrikáře, který ostatně sám žádné velké změny nemůže dělat a žárovky na pracovišti vyměňuje většinou podle toho, jaké má náhodou na skladě. Vyluhování postihuje všechny rozpustné látky, které nejsou fixovány absorpčními pochody. * Wolters rozlišuje spontánně rozpustné látky, substance, které již při uskladňování jsou v rozpustné podobě, a rozpustné meziprodukty stárnutí, v organické oblasti především mastné kyseliny, aldehydy a alkoholy, v anorganické oblasti především ionty kovů, ionty bikarbonátů a fosfát. U přírodních profilů sypkých hornin je vyluhování přímo úměrné propustnosti vody. U uměle sypaných materiálů, jakož i u odpadů na skládce, je vodopropustnost, a tím také vyluhování závislé na druhu materiálu, na způsobu skládkování a na zvětrávání. Jestliže převládají procesy stárnutí nad zvětráváním, zhušťuje se skládka, propustnost vody se zmenšuje a velká část srážkové vody odteče povrchově, aniž by způsobila vyluhování. Vodopropustnost může být omezena dodatečně umělým zhušťováním skládkovaných vrstev, přivezením nepropustných vrstev. Protože se však odpadové látky také často zavážejí do zrušených štěrkovišť a lomů s volnou hladinou spodní vody, může se dokonce k popsanému vyluhování pronikajícímu srážkovou vodou přidružit další komplikace, vyluhování spodní vodou. V příštím článku popíšeme konkrétní účinky na podloží, spodní vodu a pitnou * . Navázal jsem známost. Žena, kterou si chci vzít, je mi částečně služebně podřízena. Protože se stane mojí manželkou, podnik ji chce přeložit na jiné pracoviště. Jako důvod uvádí, že nemůžeme pracovat na jednom pracovišti. Má podnik právo takto postupovat? To, že žena, kterou si chcete vzít, je vám služebně podřízena, není zákonným důvodem k jejímu přeložení. Podnik v tomto případě využívá svého práva, které mu dává * # zákoníku práce, a překládá ji v rámci sjednané pracovní smlouvy patrně proto, aby v důsledku její podřízenosti vám nedocházelo k různým dohadům, které by mohly ovlivnit dobré vzájemné vztahy na pracovišti. Na západě stále přibývá pochybností, jsou- li vpravdě vědečtí pracovníci sloupy společnosti, novátory i tvůrci tlačícími pokrok vpřed. Vědci tvrdí, že jsou, že oni obsluhují ten obrovský mechanismus a kapou olej do jeho kol, aby ho udrželi v chodu. Vytýká se jim však, že celkem zbytečně vytvářejí nové problémy a pak se lopotí s jejich řešením, že život komplikují, místo aby jej zjednodušovali. Přibývá tam totiž lidí, kteří nemají * technokratickou civilizaci, kteří pochybují o tom, že by člověk potřeboval ke štěstí ještě víc strojů a teorií. Z nedostatku jasných politických výhledů prožívá západní věda velikou krizi. Význam technické informace by se zvětšil, kdybychom o kvalitě nových strojů mohli slyšet názory těch pracovníků, kde ty stroje pracují, a ne jen názory výrobců těchto strojů. To je zásadní věc. V technice všechno posuzujeme správně jen podle služby, jakou to koná člověku. Nejklidnější lidské vztahy bohužel najdeme nejčastěji v polospících, nevýkonných závodech. Lidé totiž v jádře nemají rádi změny, starosti a riziko. Tajemství pokrokové, dynamické organizace však spočívá ve zdravém konfliktu starého s * , kdy člověk i na nepříjemné změny reaguje rád. Letošní rok je počátkem dlouhodobého a plánovitého přechodu na mezinárodní měrovou soustavu. Jde o přechod v celostátním měřítku, jenž se týká vědy, techniky, školství, národního hospodářství, prostě všech oborů činnosti, kde se údaje vyjadřují v jednotkách fyzikálních veličin. Základy k zavedení soustavy, jak mezinárodní měrovou soustavu nazýváme, jsme v naší normalizaci budovali již před více než # lety. Výsledkem tehdejších normalizačních prací byla norma veličiny, jednotky a značky ve fyzice z roku # , jako jedna z prvních v evropském měřítku vůbec pomáhala v zavádění koherentní a racionalizované soustavy jednotek. V souladu s pokrokem v budování mezinárodní soustavy odpovědnými orgány metrické konvence a s úspěšným dokončením jejich prací na generální konferenci pro váhy a míry byly u nás v roce # pro přijetí měrové soustavy položeny legislativní základy zákonem o měrové službě. Rozumí se jí soustava, již tvoří mezinárodně dohodnuté základní jednotky koherentně odvozené z hlavní jednotky, jejich dekadické násobky a díly doplněné výběrem nezbytných jednotek vedlejších, s předpokladem trvalého užívání alespoň pro nejbližší budoucnost. Východiskem k uspořádání nové soustavy se stala * zákonné * jednotky z roku # . Byla jakýmsi dočasným prováděcím předpisem zákona # v oblasti jednotek. Ve smyslu ustanovení normy zdůrazňující preferenci jednotek a na pomoc jejich zavádění byl postupně vydán Soubor základních norem, veličin pro vědní a technické obory, Veličiny a jednotky v mechanice, Veličiny a jednotky v termodynamice, Veličiny, jednotky a značky v akustice, Veličiny a jednotky v elektrotechnice, Veličiny a jednotky v atomové a jaderné fyzice. K nim přistupuje revidovaná * , která se letos vyhlašuje pod názvem Veličiny a jednotky ve vědě a technické praxi, aby nebylo pochyb o její všeobecné závažné platnosti. V ní jsou uplatněny jednotky v plném rozsahu se současným omezením vedlejších jednotek na nezbytné minimum. Pomocí uvedených norem se Úřadu pro normalizaci a měření ve velmi krátké době podařilo prosadit v státních normách všeobecné používání jen zákonných jednotek. Zároveň se * vyřešit některé základní terminologické problémy, které bránily správnému pochopení fyzikální podstaty nové soustavy a v důsledku toho jejímu účinnému rozšiřování do technické praxe. K normám, kde používání jednotek patřících dnes soustavě má vesměs dlouholetou tradici, přibývají státní a oborové normy i takových odvětví a oborů, kde dosud jedinou uznávanou * technická soustava jednotek. Vlivem norem a státní normalizace se jednotky začínají objevovat také v technické literatuře knižní a časopisecké a v průmyslové praxi, tam, kde jejich používání nebylo vázáno na přístroje. Pro uplynulé období je charakteristické dobrovolné zavádění soustavy. Nejnovější mezinárodní dohody, výsledky posledních generálních konferencí pro váhy a míry, práce Mezinárodní normalizační organizace a zejména dohody zemí podtrhují význam a naléhavost zahájení bezodkladných příprav k povinnému, závaznému přechodu na soustavu v ČSSR s ukončením v roce # . Abychom mohli prakticky ihned začít se zaváděním mezinárodní měrové soustavy u nás, pracovníci Úřadu pro normalizaci a měření připravili výchozí podklady především pro zpracovatele norem, které jistě mohou posloužit i dalším uživatelům. V časopise, který vydává Úřad pro normalizaci, se budou od čísla # otiskovat nejdříve převodní faktory a pro potřebu systematickou postupně převodní tabulky číselných hodnot v potřebném rozsahu. Jsou vybrány pro nejvýznamnější převody a určeny pro obousměrné převody ze starších jednotek na nové a naopak. Převodních faktorů lze využít i pro další převody, neuvedené přímo v tabulkách. Tento materiál bude dobrou pomůckou pro široký okruh technických pracovníků. Otiskováním tabulek se přistupuje k prvnímu kroku. Úřad pro normalizaci a měření připravuje na konec roku # ve svém vydavatelství publikaci, která o tom pojednává v širším měřítku. I když někdo pracuje celý život v cukru, těžko se dá analogicky předpokládat, že by měl sladký život. Spíše naopak. Problematika našeho potravinářského průmyslu je tak vyčerpávající, že málokterý z jeho pracovníků se dožívá sedmdesáti let v takové svěžesti duševní i tělesné jako Jaroslav Pucherna, nedávno vyznamenaný Řádem za zásluhy o * . Dnes důchodce, není zdaleka v důchodu, jak by to vyžadoval jeho věk a pracovní vypětí. Ve dnech, kdy píšeme tyto řádky, je jako významný československý odborník účasten na mezinárodním cukrovarnickém sympoziu na Kubě. Narodil se v roce # v Českých Budějovicích a hned po ukončení studií na Vysoké škole chemickotechnologického inženýrství v Praze začal pracovat jako chemik cukrovaru v Židlochovicích. Po funkcích provozních a později ředitelských pracoval na Hlavní správě cukrovarů, v sekretariátě ministra potravinářského průmyslu jako odborný referent a od roku # jako ředitel Výzkumného ústavu cukrovarnického. Téhož roku se současně stává vedoucím redaktorem odborného časopisu Listy cukrovarnické, kde působí dodnes. Z doby jeho činnosti na Hlavní správě cukrovarů je známý dokument O cukrovarnickém průmyslu, který se stal podkladem pro četná vládní usnesení a byl řadu let oporou cukrovarů při řešení odběratelskododavatelských vztahů. Je to už pár let, co mi dědeček věnoval Atlas zemí Koruny české, rakousko-uherskéhomocnářství a ostatního světa. Rád jsem v něm listoval. Praha měla několik set tisíc obyvatel, světadíly se jednoduše dělily na britské impérium, francouzské kolonie a několik ostatních zemí a svět vypadal podivuhodně male a jednoduše. Atlas byl vydán někdy v roce # a jeho vydavatelé nemohli tušit, že už za rok začne být všechno jinak. Ozbrojení petrohradští dělníci, vojáci a námořníci roztočili svět jednoho říjnového večera do nových obrátek. Zmizelo i rakousko-uherskémocnářství, zmizela impéria. Ze zaostalého Ruska vyrostla moderní průmyslová velmoc. Pětapadesát let je dnes produktivní věk jednoho člověka. Doba, kdy má právo ohlédnout se na to, co za ním vyrostlo. Ve světových dějinách je pětapadesát let směšně malý časový úsek. A přece socialistická společnost, která se drala na svět onoho # listopadu na Palácovém náměstí, má právo na ohlédnutí. Příklad socialistických zemí v čele se Sovětským svazem vede další a další národy Asie, Afriky, Latinské Ameriky. Jedině tudy totiž vede definitivní cesta k odstranění bídy, hladu a válek. Ostatně není ani třeba listovat starými mapami, kdo chce vidět, ten vidí, že svět se dnes mění den ze dne před našima očima. Český fonoklub má kolem dvou tisíc členů. Začínal v roce # a ze socialistických zemí byl donedávna jediným členem Mezinárodní federace lovců zvuku FICS. Jaké byly jeho začátky a co vlastně sleduje. Při vytváření organizace fonoamatérů jsme vycházeli ze zkušeností některých zahraničních klubů a také z průzkumu Tesly, která měla v pětašedesátém roce prodáno asi tisíc magnetofonů, dnes je to už čtvrt miliónu. Právě mezi tolika majiteli magnetofonů jsme chtěli získat aktivní fonoamatéry, kteří by nebyli pouhými konzumenty, ale kteří by sami vytvářeli různé nahrávky, pořady. Hned od začátku nám pomáhal rozhlas, který začal každý pátek a neděli vysílat pořad pro lovce zvuku Halali. Zaslané snímky hodnotí nejdřív technická rozhlasová komise podle kritérií pro vysílání a pak hlavní porota, kterou zajímá námět, zpracování a celkové působení. Tak vlastně vypadá výběr nejlepších nahrávek v národní soutěži fonoamatérů. A vítězné snímky se zasílají do mezinárodní soutěže. Právě ta letošní, už jedenadvacátá, proběhla nedávno v Praze. Co všechno se může do klubu posílat. Náměty, které vás inspirují k natočení snímku a které pochopitelně natočíte, vrzající okno, hromada dříví, přepážka na poště, hudba, scénky. Vlastně vše. Ovšem pro soutěže máme # kategorií, které platí pro kolektivy i jednotlivce. Podle našeho průzkumu jsme zjistili, že největší zájem o fonoamatérství mají mladí lidé, studenti, technici a dělníci. Ale víme i například o pionýrech z Rokycan, kteří natáčejí zajímavé kosmické zvuky. Studenti z turnovského fonoklubu, kteří spolupracují s fonoamatéry Prahy, natočili pořad Co slyšíme my. Krasoplavkyni připevnili na uši mikrofon a z nahrávky poznali, jak je obtížné plavat ve vodě podle hudby, kterou silně ruší šplouchání. Zcela originálně postavili scénku řešící problém rodiny, která se nemůže sejít, protože každý má jinou pracovní dobu. Členové rodiny si tedy nechávali jednotlivé vzkazy na magnetofonu. Často nám přicházejí snímky, řekl bych, objevné. Jeden fonoamatér posílal tři roky do soutěže záznam zpěvu Zdeny Lorencové. Zaujal ho její hlas. Nahrávky si všimli i pracovníci rozhlasu a výsledek vlastně znáte. Podobně to bylo se souborem komorní hudby z Kroměříže, moderní džezové skupiny z Ústí nad Labem. Dokumentární či archívní cenu mají zase snímky natočené třeba ze slavnostního vyhlašování rekordů v dolech na Ostravsku. Mezi dokumentární však patří i nahrávky původní zvonkohry z Lorety, hlasů herců, hudebních strojků, dnes už neexistujících zvonů. Fonoamatéři si vytvářejí doma zvukový archív, který má samozřejmě velkou cenu. Členem Klubu lovců zvuku se může stát každý, komu je víc než šestnáct, mladší se souhlasem rodičů. Mohou se přihlásit kolektivy i jednotlivci. Zejména bychom chtěli získat dopisovatele z různých částí naší republiky. Jinak všechny informace a případně přihlášku dostanete na adrese Český fonoklub Praha * . Není divu, že pondělky a pátky jsou kritické dny v dopravních prostředcích. Pondělí je odedávna nazýváno modré, to znamená melancholické. Trochu té pondělní melancholie jsme asi zdědili po předcích. Vylézáme- li tedy z postele levou nohou napřed, jsme pak nevrlí a podráždění i cestou do práce. V pátek, to je zas velký fofr. Ráno se připravit na odjezd na chatu, nakoupit na dva dny, stihnout ještě to a ono. Spíše překvapí předvánoční doba. Všechno je tak hezky vyzdobeno, hlásá se všeobecný pokoj lidem dobré vůle, před námi je vidina pohody, dárků. Jenže život a poezie jsou dvě naprosto odlišné věci. Údobí kolem vánoc je takový prodloužený pátek. Stále se něco shání, něco připravuje, všude je nervozita, hluk a mnoho lidí. A tak jeden přenáší na druhého napětí a zmatek. Paní s taškou vydrží stát dlouhou dobu, na všechno mají čas celý den, a když se pak vracejí domů v dopravní špičce a vyžadují pro sebe a svůj náklad více prostoru, než je únosné, mladší, kteří se vracejí z práce, se bouří. To je tedy k všeobecným atmosférám. A teď ke konkrétnímu. Zvýšená útočnost starších a starých žen má řadu příčin. Převážná většina lidí si i ve vysokém věku uchovává optimismus, vlídnost a jiné kladné povahové rysy. Ti, kdož však byli i v mládí urážliví, panovační a nesnášenliví, se ve stáří stávají trvale popudlivými a útočnými, protože stárnutí jaksi posiluje základní charakterové rysy. Zastane- li se někdo mladého člověka neprávem napadeného starší osobou, pak mu nemá být vyhrožováno zobecněným poukazem na to, že mu také jednou bude šedesát. Pravděpodobně bude i v tomto věku rozumný a snášenlivý. Nevybíravě a zlobně útočící jedinci se vyskytují v každé věkové skupině. Takto postižení nemají rádi nikoho než sebe. Stále chtějí být středem pozornosti a přitom urážet a dopalovat druhé. Kde mají více příležitosti než v tramvaji. Proto již při vstupu hlasitě proklamují své povšechné teze, že * je smečka nevychovanců a hrubiánů. Jsou si dobře vědomi toho, že je nikdo * rád, a tak prostě nesnesou jakýkoliv projev soudržnosti a sympatií mezi lidmi. Proto osočují hlasitě a skandálním způsobem mladší lidi, kterým někdo uvolnil místo, když se jim udělalo nevolno. Věčně vyvolávají bouřky ve sklenici vody. Pokud jsou mladší, dokáží se alespoň trochu ovládnout a mají vynalézavější a rafinovanější metody. Postupem věku se zbytky jejich kontroly ztrácejí a popudlivost se posiluje i organickými mozkovými změnami. Jediná obrana proti nim je úplné ignorování. Do této skupiny nepatří babičky, které si posadí vnoučka na sedadlo místo na klín. Dělají to proto, že chtějí, aby měl větší pohodlí, tedy spíše z nekritické babičkovské lásky, a také proto, že si neuvědomují, jak se změnilo od jejich mládí životní tempo a že je nutno zabírat v dopravní špičce co nejméně místa. To, že se muži jako celek hádají méně často, má pravděpodobně příčinu v tom, že jsou méně zhýčkáni. Není obecným zvykem naší civilizace projevovat mužům galantnost přepuštěním místa. I starší muž se často dokonce urazí, když ho pustí mladá žena a dá mu tím najevo, že ho považuje za starce. K představám o mužnosti patří snášení nepohodlí a útrap. K představám o ženské přitažlivosti zase nabídnutí místa. V tom je patrně hlavní rozdíl mezi oběma pohlavími. Na počátku byl nápad těch, kterým nestačí běžná praxe cestovních kanceláří. Nastupte do autobusu číslo to a to a napravo vidíte, nalevo se nachází, chrám před vámi byl zbudován, a nyní musíme, prosím urychleně, na druhý konec města, kde nás očekává. A pak případně pláž nebo pobíhání po obchodech. Představy těch sedmnácti mladých byly přesně vyhraněné, vydat se za lidmi, kteří žijí na místech revolučních tradic evropského proletariátu, vydat se po stopách Pařížské komuny i toho, co ji předcházelo a co následovalo až po dnešek. Nutno dodat, že ke splnění tohoto cíle vydatně napomohla pomoc a pochopení mezinárodního oddělení ÚV SSM, naší CKM a OV SSM Praha, západ. Účastníci expedice měli nejednu možnost ověřit si, že tradice Pařížské komuny nejsou ani v kapitalistické Francii jen historickou zajímavostí. Dům pro všechny byl prvním místem zastavení naší expedice. Má za sebou šedesátiletou pokrokovou tradici. Zakladatelé tohoto mládežnického zařízení před první světovou válkou na popud Vladimíra Iljiče Lenina a Jeana Jaurese organizovali první lidovou univerzitu na světě a oba významní představitelé mezinárodního dělnického hnutí zde také patřili k prvním přednášejícím. La Maison pour Tous pokračuje ve své revoluční a pokrokové tradici i dnes, pořádá přednášky, organizuje prázdninové tábory pro děti pařížských dělníků, seznamuje francouzskou mládež s úspěchy budování socialismu u nás i v ostatních socialistických zemích. Setkání, která připravili hostitelé naší expedice, rozhodně nebyla nezajímavá. K prvním patřilo přijetí u význačného francouzského básníka Jeana Marcenaka, člena ÚV Francouzské komunistické strany, někdejšího přítele Paula Eluarda a také překladatele a propagátora našeho Vítězslava Nezvala ve Francii. Jeho přičiněním navštívila část členů expedice i současného chilského velvyslance v Paříži, rovněž básníka a nositele Nobelovy ceny za literaturu Pabla Nerudu. Drancy je rudé předměstí, nejpevnější článek rudého prstenu kolem Paříže. Žije zde # lidí, většinou dělníků z Renaultky a továrny na léčiva Uclafrussel. Zdejší organizace FKS má osm set členů. Přesto s výjimkou nacistické okupace stojí v čele radnice již od třicátých let komunisté. Hovořili jsme zde s řadou lidí. Mladých i těch dříve narozených, z nichž mnozí podnes vzpomínají na společný boj proti nacismu, v němž poznali i desítky československých komunistů, * pochopitelné, že jsme pátrali po důvodech, které vedou ty tisíce voličů k tomu, aby podporovali v jedné z kapitalistických velmocí právě komunisty. Odpovědi jsme nacházeli v rozhovorech s obyčejnými lidmi, je to důslednost, s níž v rámci možností uplatňují představitelé Drancy program a politiku FKS, ať už v oblasti sociální politiky, výstavby, zdravotnictví, a odvaha a statečnost, s níž bojují za zájmy těch, kteří jim dali své hlasy. Nejkonkrétnějším důkazem pro nás byla pozdější návštěva mládežnického a dětského tábora v Trebeurdenu na pobřeží Atlantiku, který již po řadu let pořádá a organizuje, kromě řady jiných, městská rada rudého předměstí. Na jeden turnus sem přijíždějí dvě stovky dětí a mladých lidí, kterým městská rada z velké části hradí veškeré výdaje. K dispozici jsou tu zděná stavení pro nejmenší, stanový tábor a pro nejvyspělejší lodě, kánoe i plachetnice účastníků tábora, s nimiž se vydávají na pirátské výpravy na pusté bretonské ostrovy nebo na putovní vodácké * . Táborníci se tu seznamují se životem Bretonců, jejich jazykem, památkami na dávné keltské osídlení i s revolučními tradicemi bojů proti nacistickým okupantům. U Zdi komunardů na hřbitově Pere Lachaise splnili členové naší svazácké expedice hlavní úkol, který si dali na samém počátku své cesty v Praze při prvních setkáních organizátorů a iniciátorů výpravy. Přivezli sem malý balíček obsahující prsť z míst, kde ve dvacátých letech tohoto století na Rosicku-Oslavanskuvzali pracující do rukou zbraně na obranu socialistických ideálů, v něž věřili při vzniku samostatného československého státu. Minutou ticha jsme uctili památku padlých komunardů i památku význačných představitelů francouzského dělnického hnutí Maurice Thoreze, Paula Eluarda, Henri Barbusse, kteří jsou zde rovněž pochováni. Přesvědčení o vítězství koalice levicových sil ve Francii, to byla myšlenka, k níž se neustále vracela setkání a rozhovory s francouzskými přáteli. Hovořilo se o ní i za letních večerů v táborech a mládežnických zařízeních ve francouzských Alpách, kam se vydala jedna část expedice. Naši zde pomáhali při budování i v provozu jednoho z rekreačních zařízení, pařížského Domu pro všechny. Zkušenější soudruzi hovořili o konkrétních akcích, jednáních, o společných cílech francouzských pokrokových sil a o přípravách na volby v roce # . Setkali jsme se i se svými vrstevníky. Jeden z nich, letošní maturant, nám řekl. Změna je nutná. Nevěřili byste, jak těžko u nás hledá práci člověk se středoškolským vzděláním, aby se mohl uplatnit ve svém oboru. Pořád rostou ceny, dělnická rodina si už dneska nemůže dovolit žít na takové * jako před pěti šesti lety. Jediný, kdo to může vyřešit, je levicová vláda. Ke hrobu Karla Marxe se vydala další část expedice. Nápad vznikl vlastně až ve Francii při debatách s tamějšími soudruhy o místech, kde jsou pohřbeni slavní revolucionáři. Ukázalo se, že dopravu lze zajistit pomocí francouzských přátel téměř zdarma. Naše velvyslanectví v Paříži nebylo proti. Proto se čtveřice Vláďa, Jiří, Věra a Dana mohla vydat přes kanál La * . A to dokonce za zlevněný studentský lístek po moři vznášedlem. Teprve v Calais nám došlo, že jsme se pustili do poněkud dobrodružného podniku. Prakticky v každém větším městě lze ve Francii najít ubytovnu mládeže, levný nocleh, případně čaj a snídaně. V Calais jsme se dostali v takovém zařízení do podivuhodné společnosti mladých Arabů, Afričanů a hippies. Místnost bez oken, na zemi slamníky, a pokud tu někdo uklízel, tak nejspíš asi tak před rokem. Naši spolunocležníci dlouho do noci posedávali s kytarou, zpívali protestsongy a pokuřovali drogy. Ráno se celá společnost vydala do země tradic a slavných královen. Nás přijala anglická pasová kontrola korektně a zdvořile, naše spolucestující neméně zdvořile usadili příslušní úředníci do nejbližšího dopravního prostředku směřujícího ke břehům evropského kontinentu. Jediný, kdo se s námi dostal na půdu Jejího Veličenstva, byl Kenn, americký student. Většinu cesty si stěžoval, že když někdo vidí Američana, myslí si, že je nějaký zazobanec, a že mu v celé západní Evropě nikdo nechtěl věřit, že existují i chudí Američané, kteří mohou mít kapsu víc než vymetenou. On sám se mohl do Evropy vydat jen díky zvláštním výjimkám a slevám, jejichž získání mu dalo spoustu práce. Turistické průvodce po Londýně o hrobu Karla Marxe povětšinou mlčí. Nanejvýš zde najdete zmínku o High Gate Cemetery, musíte se tedy vydat tam a pak hledat dál. Systém dotazů se neosvědčil. Typický anglický bobby nás poslal na druhý konec Londýna s tím, že musíme jet podzemní dráhou, zatímco informátor v podzemní dráze nás poslal na autobus. Naštěstí jsme nakonec potkali jakéhosi vousatého intelektuála, který nám podrobně vysvětlil nejen, kde najdeme hřbitov, ale i Marxův hrob. Asi # metrů od vchodu do hřbitova u kraje jedné z hlavních cest po pravé straně jsme skutečně nalezli pietně upravené místo s mramorovým kvádrem a bustou tvůrce a zakladatele marxismu. Naše tři rudé karafiáty se téměř ztratily v množství květin. * * nám i starší příjemný pán. Po chvíli rozhovoru se ukázalo, že patří k těm, kteří zde neustále drží dobrovolné hlídky. Hrob Karla Marxe byl již několikrát demolován fašistickými výtržníky a pokrokoví lidé v Anglii tato vandalství nepovažují jen za útok proti marxistickým idejím a jejich tvůrci, ale i za ostudu pro svou vlast. K těm, kdo navštěvují hrob nejčastěji, patří studenti, mladí dělníci a velké množství zahraničních návštěv. Cestovat se dá různě a s různým cílem. Expedice, kterou připravili mladí lidé za pomoci svazáckých orgánů a CKM, byla svým způsobem experimentem. V době její přípravy se objevily i pochybovačné hlasy. Příliš vážné téma, je to náročné na přípravu a organizaci. Nicméně dobrý nápad se realizoval zdařile, i když nešlo zrovna o cestu na koloběžkách nebo o snahu obejít pěšky zeměkouli. O to víc poznatků o skutečném životě mladých lidí na západě, a nejen tom, který se ukazuje turistickým výpravám, si účastníci přivezli domů ve vzpomínkách a blocích. Ze vzpomínek a vyprávění účastníků expedice Komuna. Ve zmatku a rozčilení, které provází každé přípravy velké přehlídky, jsme navštívili oděvní výtvarnici Milenu Brabcovou, která se nedávno vrátila ze své výstavy a přehlídky v Moskvě. Loni měla se svými pletenými oděvy mimořádný úspěch v Řecku. Tehdy se líbila kontrastní barevnost modelů, mnoho pruhů, zajímavé strukturální a krajkové úplety a velice výstřední a rafinované vyjádření módní linie. Letošní kolekce je ve zcela opačné poloze. Milena Brabcová říká. Chtěla jsem přinést něco úplně jiného. Chtěla jsem ukázat návštěvníkům naší výstavy v Moskvě české pojetí módy, prostě to, co se líbí nebo co by se tak asi mohlo líbit našim děvčatům. Navíc se mi do kolekce připletl poetický prvek ženské něžnosti, možná proto, že mi dospívá dcera, možná také proto, že už jsem měla dost barevných kontrastů a přešla do jemných valérů, které samy o sobě přímo navádějí k jinému vyjádření. Jakou linii a délky jste letos zvolila. Celá moje kolekce, která má téměř sto modelů, je rozdělena do dvou kategorií, oděvů sportovně elegantních a lyricky společenských. První skupina je charakteristická tím, že téměř všechny modely namísto sukně doplňují mírně rozšířené dlouhé kalhoty. K nim dávám pletené halenky, malé pulovry nebo kazakové svetry, které vycházejí inspiračně z ruské haleny. Přes ně se pak nosí upnuté útlé pláště s rozšířenou sukní ozdobené kolem zápěstí, lemů a na límcích zvláštní formou úpletu, které se odborně říká smyčková technika a jež svým vzhledem trochu připomíná kožešinu. Protože je to podzimní kolekce, má mnoho mých modelů kapuce vroubené smyčkovým úpletem, ať už jednobarevným nebo vícebarevným, který působí k obličeji podobně jako kožešina. Myslím, že se mi podařilo vedle vysloveně přehlídkových modelů vytvořit několik typů oblečení v klasickém pojetí. Vám se líbil například kalhotový komplet z malé příze s delším kabátkem převázaným páskem, se smyčkovým šálovým límcem. Aby byly modely úplné, snažila se Milena Brabcová dokončit jejich kompletaci vlastními pletenými čepicemi a barety z téhož úpletu, barvy a vzoru. Ptala jste se mě na délky. Většinu sportovního oblečení mám doplněnou kalhotami. Společenské komplety šatů a plášťů jsou v délce těsně nad kolena a poetické oblečení mám všechna v délce ke kotníkům. Letos se mi totiž začaly líbit dlouhé sukně s útlými živůtky. Sukně mají strukturální úplety v krajkových vzorech a hladký živůtek je buď empírový, nebo mírně snížený, případně jde přesně do pasu, který je zdůrazněný barevně kontrastním pruhem. Čím jste se letos inspirovala. Tak trochu jsem to už napověděla. Květinami, něžností poezie, sportovně elegantním stylem, který máme u nás rádi, a klasickou ruskou prózou. Náladu z Turgeněvových, Tolstého a Gorkého knih vyjadřuje několik mých modelů. Mně osobně se líbí dlouhá červená sukně z reliéfního úpletu doplněná bílou pletenou halenkou se stojáčkem a biedermeierovskými rukávy, přes kterou se nosí přehozený červený krajkový šál. Myslím, že se Mileně Brabcové u tohoto i u dalších modelů podařilo skloubit dobovou předlohu s moderním stylizovaným pojetím, které odlišuje pouhé kostýmní kopie od skutečně tvůrčího přístupu. Cíle, který si výtvarnice vytkla, ukázat návštěvníkům výstavy v Moskvě módu, jakou máme rádi, se jí podařilo dosáhnout. President Richard Nixon byl # listopadu znovu zvolen na další čtyřleté období do Bílého domu. Volební boj se senátorem demokratické strany George McGovernem dopadl pro republikána Nixona velmi úspěšně. President vyhrál volby téměř ve všech státech americké Unie a jeho náskok nad demokratickým konkurentem byl jedním z nejvyšších v historii, # procent hlasů. Přitom presidentova strana, republikáni, volby do zastupitelských sborů prohrála a nezískala většinu ani v jedné z klíčových institucí Spojených států. V obou komorách amerického parlamentu, Kongresu, ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu, mají stále demokraté většinu, také šéfové jednotlivých států Unie, guvernéři, jsou většinou demokratičtí. To je zdánlivý paradox, stejně jako skutečnost, že Richard Nixon vyhrál volby s takovým náskokem právě v době, kdy nespokojenost s oficiální politikou Washingtonu je v USA i za hranicemi Spojených * . Problém Spojených států se totiž * volbami * * stálá pětiprocentní nezaměstnanost, sociální útisk, rasové otázky a především válka v * * zůstávají. President Nixon ani jeden z těchto problémů nevyřešil během prvních čtyř let svého působení v Bílém domě. Budou mu k tomu stačit další čtyři roky. Vzhledem k minulým zkušenostem lze o tom jen pochybovat. Nicméně američtí voliči mu přesto dali důvěru. Z jakých důvodů. Především je třeba zdůraznit, že letošních voleb se zúčastnilo relativně ještě méně voličů než v jiných letech. Řeč není jen dorozumívajícím prostředkem. Je něčím víc. Je podstatným a výrazným znakem národa a jeho krevní příbuznosti, která spojuje jednotlivce ve velké bratrské společenství. U všech kulturních národů je společná řeč pokládána za vzácný a nedotknutelný poklad. A jako máme úctu a lásku k matce, která nás zrodila, tak je nám drahá a milá řeč, kterou na nás poprvé promluvila. Právem opovrhujeme člověkem, který se zřekl své mateřštiny a tím se odrodil. Dosáhnout dokonalé znalosti spisovného jazyka není věc lehká. Je ztížena ještě tím, že řeč je útvar živý, který se časem mění. Některá slova zanikají, vytvářejí se nová. A tak se stává, že i lidé studovaní, spisovatelé, novináři, hlasatelé se dopouštějí buď z neznalosti nebo pohodlnosti drobných jazykových poklesků. Bylo by neuvážené a předčasné požadovat, aby každý mluvil a psal správnou češtinou. Ale co můžeme a musíme uplatňovat, je požadavek, aby každý příslušník našeho národa měl úctu k rodné a společné řeči, choval ji ve vážnosti a nekazil její krásu z ledabylosti nebo dokonce ze svévole. Řeč má být prostá, výrazná, jasná a lahodná. Slovní výraz má zachytit a vyjádřit poznanou skutečnost a pravdu. Tak píší naši nejlepší spisovatelé, klasikové. Správnost a libozvučnost mluvy porušujeme často různými nešvary. Zmíním se jen stručně o výrazech nevhodných, cizích a hrubých. Jak se vám například líbí tyto věty, které jsem vybral z četby nebo odposlouchal z rozhovorů. Přečíst si tento oběžník je hrozně dobré. To je děsně krásné dítě. Ona je strašně hodná. Toníka měli všichni příšerně rádi. A dokonce. Ten mu ty kalhoty šíleně zfušoval. Všechny výrazy jsou nevhodné, nepřirozené, přemrštěné, odporující skutečnosti a rozumu. Krása nemůže být přece příšerná, láska nemůže nikoho děsit, co je dobré, nemůže být hrozné. Mluva, v níž se ozývají podobné protiklady, je nechutná a působí dojmem afektovanosti. Máme až chorobné zalíbení v užívání cizích slov. Někteří lidé se bláhově domnívají, že hodně cizích výrazů v řeči vypadá vzdělaně. Rozvoj vědy a techniky přinesl mnoho nových názvů, pro které nemáme v češtině vhodná pojmenování. To jsou slova mezinárodního významu, těm se nemůžeme vyhnout. Ale my užíváme s oblibou cizích slov i tam, kde máme vhodná a hezká vlastní. V poslední době zmizelo z našeho slovníku dobré české slovo jakost, jakostní. Ze všech stran a ze všech míst zaznívá kvalita, kvalitní. A takových je víc. Některá stránka novin cizími názvy jen hýří. A tak se vám může klidně stát, že si ve vědeckém pojednání jednoho měsíčníku přečtete tuto líbeznou českou větu. Maximálně eliminujeme riziko ekonomické krize propagováním intenzívní produktivity a efektivnosti a popularizováním atraktivních stimulů. Hezká, ne. Je tu ještě jeden druh mluvy nespisovné, nelidové. Vyhovuje některým mladým vlasatcům, kteří i ve společnosti okázale užívají výrazů hrubých a sprostých a tím hanobí svou mateřštinu. Upozornil na ně, jejich chování a mluvu kriticky posoudil autor článku Malé zamyšlení nad kulturou a řečí v # čísle Sázavanu. Když jsem četl zmíněný článek, probíhaly právě přípravy a sněmování mládežníků v Praze. Díval jsem se v televizi na naše mladé lidi s radostným uspokojením. Obdivoval jsem jejich vážný pohled na život, jejich zájem o všechno dobré a krásné, jejich pracovní nadšení a jeho výsledky, jimiž dosahují světového rekordu, líbilo se mi sebevědomí a přitom skromné a ohleduplné vystupování. A tak jsem uvažoval. Nebylo by možné přimět tyto mladé muže taky k takovému malému zamyšlení. Mládí chybuje často z neuvědomění. Potřebuje podchytit, a to je úkol mládežnické organizace, tělovýchovných a zájmových kroužků. Ty by mohly úspěšně zasáhnout. Naše socialistická společnost potřebuje lidi vzdělané, schopné, oddané myšlenkám pokroku. Aby jednou, až dospějí a převezmou správu věcí do svých * , skýtali záruku, že to budou dělat dobře. Ve všech organizacích strany již proběhly první lekce stranického vzdělávání. Je nutné věnovat průběhu stranického vzdělávání takovou pozornost, jakou si zasluhuje. O tom hovoří usnesení ÚV KSČ o ideologické práci ve straně i mezi ostatními pracujícími. Další rozvoj naší společnosti naléhavě vyžaduje podstatně zesílit vliv socialistické ideologie ve všech jejích oblastech, zvýšit ideovou a teoretickou úroveň komunistů, upevnit morálně politickou jednotu pracujících. Poučení z minulosti dokazuje, že oslabení výchovy členů strany i ostatních pracujících v duchu marxismu-leninismunezbytně vede k postupnému ideologickému odzbrojování, vede k uvolnění cesty pro pronikání pravicového oportunismu do strany. Předsednictvo ÚV KSČ ocenilo správně dosavadní vývoj na tomto úseku ideologické práce. Poukázalo však současně na to, že dosavadní výsledky neodpovídají potřebám. První krok k budování ucelené soustavy stranického vzdělávání učiněný v minulém roce byl charakterizován výstavbou kroužků, zvláště v základním a středním stupni, a vypracováním jejich programů. Obsah stranického vzdělávání je nadále dán závěry # sjezdu KSČ a jejich konkretizací následujícími plény ÚV strany. Získané zkušenosti nás učí, abychom i nadále věnovali mimořádnou pozornost práci lektorů a propagandistů, zlepšit jejich práci, odstranit formálnost a pasivitu, která se ještě v některých kroužcích vyskytuje. Ve stranickém vzdělávání učebního roku byly vytvořeny kroužky a útvary, které umožňují větší diferenciaci při zařazování členů strany v základních organizacích, v průmyslových závodech a v zemědělství. Stranická propaganda v útvarech i kroužcích stranického vzdělávání nemůže opomíjet všechny skutečnosti, které předcházely a ovlivňovaly náš celospolečenský i současný vývoj. V naší ideologické práci i ve stranickém vzdělávání má významné místo studium dějin KSČ. Se zkušenostmi z bojů naší strany za zájmy dělnické třídy musíme znovu a znovu seznamovat nejen členy strany, ale i nestranickou veřejnost, zvláště mládež. Výklad dějin strany byl přece jednou z ideologických oblastí nejvíce zasažených pravicovými názory. Nejsvětlejší * dějin strany z období boje proti fašismu, z boje proti reakci v roce # i úsilí strany při výstavbě socialismu byly znevažovány. Základní politické i ekonomické přeměny, kterých bylo dosaženo pod vedením strany ve prospěch pracujících i lepšího života, byly překrucovány, odmítány, špiněny. Náš stát je na neobyčejně exponovaném místě Evropy. Nežijeme izolovaně od ostatních. V hlavách některých lidí, především mladých, je dosud více než dost falešných představ o politických a hospodářských vztazích i situaci mezi státy i národnostmi. Stranické organizace budou věnovat proto pozornost nejen stranickému vzdělávání, ale i dalšímu rozvoji stranické propagandy. Besedami, veřejnými schůzemi, aktuálními přednáškami lze pohotově reagovat na bezprostřední, nově se objevující otázky stranického a politického života. Trvalou pozornost věnujeme výchově k socialistickému vlastenectví, proletářskému internacionalismu, upevňování přátelství se Sovětským svazem. Komunistická strana Sovětského svazu, sovětský lid a všechny pokrokové státy celého světa oslaví letos # výročí založení SSSR. Včlenění tohoto výročí jako zvláštního tématu do kroužků stranického vzdělávání prospěje k dalšímu hlubšímu poznávání a využívání zkušeností Sovětského svazu, k prohlubování bratrských, internacionálních vztahů mezi našimi národy. Upevní prověřenou zásadu, že vztah k Svazu je základní podmínkou internacionalismu vůbec, vztahu k socialismu a vlastenectví. Základním posláním a smyslem stranického vzdělávání zůstává politická příprava členů strany pro aktivní ideologickou, masovou a politickou práci ve straně a společenských a státních orgánech a organizacích. Spojení strany s pracujícími je nutnou a nezbytnou podmínkou v její úspěšné práci. Bez tohoto spojení by strana nemohla plnit svůj program, který je současně programem všech pracujících. Proto je tak důležité, aby si každý uvědomil, že masová politická práce je součástí práce celé strany. Zápas o vědomí lidí, občanů naší země, šíření ideologie, boj proti cizí, k nám pronikající nepřátelské imperialistické ideologii je součástí úsilí o další rozvoj socialismu. Stranické vzdělávání se musí stát pro všechny členy strany i v našich sázavanských organizacích nezbytnou potřebou a nutností, aby úkoly byly splněny tak, jak je ukládá # sjezd KSČ i zasedání pléna ÚV KSČ o ideologické práci. V Sovětském svazu se velmi intenzívně rozvíjejí všechny druhy městské dopravy včetně trolejbusů. Trolejbusy začaly jezdit v Tomsku, Čitě, Bělgorodu i v mnoha jiných městech, kde ještě zavedeny nebyly. V letech deváté pětiletky pouze v jedné republice RSFSR se bude zavádět ještě # trolejbusových linek, což je o polovinu více než v minulé pětiletce. V Moskvě se neustále rozšiřuje trolejbusové spojení. Přepraví denně dva milióny pasažérů, ve velkých okrajových čtvrtích jsou zřizovány nové linky. V nejbližší době začne jezdit nový typ trolejbusu, který pojme # pasažérů. Jízdné nebude dražší, ostatně v SSSR je nejlacinější jízdné v hromadné dopravě na světě. Vinohrady a sady Moldávie jsou již z padesáti procent chráněny před krupobitím. Ochranná stanice používá nejnovější techniky, která rozstřeluje kroupové mraky. Speciální náboje mění při výbuchu kroupy v déšť. Podobné stanice jsou také na Kavkaze, Krymu, ve střední Asii a v karpatské oblasti. Vedoucí úloha strany se nezabezpečuje pouze usneseními a organizačními opatřeními nejvyšších stranických organizací, * prací každého komunisty. Náš CZV KSČ po stranických prověrkách udělal rozbor členské základny do * . Vždyť péče o potřebný růst a její kvalitu patří k základním úkolům marxisticko-leninskéstrany. Nedostatečná péče o doplňování stranických řad v minulých letech vyžaduje, abychom věnovali větší pozornost zlepšení věkového a sociálního složení strany. Jsme stranou dělnickou a to naléhavě vyžaduje, abychom zvyšovali organizovanost nejlepších příslušníků dělnické třídy ve straně i doplňovat své řady nejlepšími příslušníky socialistické inteligence. Přijímání do strany je součástí celkové politické linie strany, a nikoliv pouze organizační vnitrostranickou záležitostí. Sociální a věkové složení strany musí respektovat i úkoly budoucnosti, které strana ve svých usneseních vytyčuje. S tím souvisí i zvýšení přitažlivosti stranické práce základních organizací, udělat ji zajímavou a potřebnou pro každého člena. Chceme současně zkvalitnit přípravu stranických jednání, zvýšit účast na členských schůzích. Všech osm základních organizací v našem podniku má vypracovaný plán a přehled o tom, jak docílit toho, aby organizace nestárla a neslábla. Dnes, po ročním období, CZV KSČ zhodnotil celkovou situaci v přijímání nových kandidátů strany. Vážíme si toho, že mladí lidé chápou cílevědomou práci strany, hlásí se k ní a chtějí získávat zkušenosti vedle osvědčených a obětavých členů strany. Vždyť # nových kandidátů přijatých a # dalších, kteří se v současné době připravují na vstup do strany, je zárukou a zároveň odpovědí těm, kteří pochybovali. Dnes dochází k reálnějším pohledům a záměrům naší komunistické strany při budování socialismu. Za hlavní otázku úspěšného rozvoje našeho národního hospodářství v ekonomické oblasti považuje únorové plénum ÚV KSČ, které konkretizovalo závěry # sjezdu KSČ, hospodárné využívání surovin, materiálů, paliv a energie. K zabezpečení usnesení sjezdu byl vydán Státní program racionalizace spotřeby paliv a energie, který má zajistit podstatné zlepšení hospodaření palivy a energií na všech úsecích národního hospodářství. Jedním z hlavních úkolů vyplývajících ze státního programu racionalizace je provádění pravidelných prověrek hospodaření energiemi na závodech. K zabezpečení tohoto úkolu byla v našem podniku ustavena stálá pracovní skupina, která se otázkou hospodaření zabývá. Tato skupina má zpracován plán činnosti, ve kterém jsou stanoveny konkrétní úkoly zaměřené na prověrku hlavních a největších spotřebičů se záměrem maximálně zhospodárnit jejich provoz, a tyto úkoly budou postupně řešeny a ročně vyhodnocovány výsledky práce. Rozhodující silou v této činnosti se však musí stát iniciativa a organizátorská práce vedoucích pracovníků, tvůrčí činnost techniků, zlepšovatelů a uvědomělé úsilí všech pracovníků, zejména v rozvíjení socialistické soutěže a zlepšovatelského hnutí se zaměřením na hospodaření palivy a energií. Proto vyzýváme všechny naše pracovníky k aktivní účasti v boji za vyšší hospodárnost využití paliv a energií, zejména formou zlepšovacích návrhů, námětových listů. Taneční orchestr ZK Sázavan bude účinkovat na mikulášské taneční zábavě # prosince v Kácově, kterou pořádá místní organizace SSM. Další mikulášská bude ve Společenském domě ve Zruči * * # prosince. Pořadatelem je závodní organizace SSM, hraje taneční orchestr ZK Sázavan za řízení * Fíny. Prodloužené taneční budou # listopadu v malém sále Společenského domu, hrát bude rovněž taneční orchestr ZK. Ples v bílém bude pořádán na závěr tanečních pro jeho účastníky dne # prosince. Sběr koberců k čištění provádí opět sběrna komunálních služeb ve Zruči * * v Domě služeb. Zájemci přiloží ke koberci lístek s uvedením rozměrů a druhu. Sběr bude prováděn do # listopadu, vyčištění bude hotovo do vánočních svátků. Komunální služby, truhlářská provozovna je schopna zajistit ještě do konce roku provedení různých prací. Rovněž malíři vám mohou poskytnout své služby v nejkratší lhůtě. V pondělí # listopadu byla otevřena ve Společenském domě, klubovna, výstava fotografií ze života sovětského lidu k Měsíci SČSP. V úterý # listopadu bylo zahájeno politické vzdělávání SSM na rok # . Členové naší závodní organizace jsou rozděleni do # kroužků, ve kterých získají základní politické znalosti, budou se seznamovat s tradicemi mládežnického hnutí a získají znalosti z hlavních dokumentů přijatých # sjezdem SSM. Ve skladě zařízení, kde je vedoucí * Jaška, nositel Československé ceny míru, mají stále mnoho problémů, které by nemusely být tak velké, kdyby se kopyta vyměňovala pravidelně, odesílala včas z dílen a správně podle průvodky, podle rozpisu objednávala. Je stále mnoho rozbitých kopyt, která se často nacházejí v regálech mezi dobrými. Značné množství se jich poškodí, musí se vyřadit též pro zbytečně vysoké tlaky u kalibrování i pro nesprávně umístěné opěrky u lisování, jak zjistil pracovník kopytárny. Velkou pozornost je nutno věnovat kalibrovacím formám. Stane se, že chybí v dílně některá z forem a musí se mnohdy hledat. Jsou vráceny zamazané i poškozené, ne však opotřebované. Jedna sada stojí šest tisíc korun. Také nejsou vráceny do skladu klíny z kruhového lisu. A na konec, kolik stojí vlastně jeden pár kopyt. V průměru je to asi # * . V jedné dílně to dělá někdy až # * za měsíc. Spočítejme dílny a násobme. Jistě dojdeme k úctyhodné částce za jeden rok. Podle sdělení vedoucího * Jašky náklady na zařízení a kopyta činí za rok přibližně # milióny korun. Zbytečné ztráty, které je možné zmírnit, pomohou nejen podniku, ale nám všem. V modelárně našeho podniku se připravuje nabídková kolekce na období podzim- zima. Tato kolekce bude obsahovat asi # nových druhů obuvi, převážně zimní. Tyto nové druhy navrhují modeláři, návrháři. Základním vodítkem pro jejich práci je vzorovací plán, který je vypracován a schválen v určitém časovém předstihu tohoto období. Tento vzorovací plán obsahuje základní údaje o složení příští kolekce obuvi co do počtu vzorů i druhů, dále určuje, jaké materiály mohou být zpracovány a jaká technologie bude v příštím období použita. Při vlastním zpracování jednotlivých návrhů využívá návrhář jednak svých vlastních nápadů a tvořivých schopností, zkušeností a poznatků z minulých kolekcí, inspiračních návrhů ÚBOKu, dále pak * zakoupených v zahraničí a studia zahraničních odborných časopisů. Aby návrháři nových vzorů měli co nejvíce poznatků o vývoji nové módy ve světě, pořádá pro ně OR ČOP prostřednictvím Ústavu bytové a oděvní kultury semináře, kde vývoj módy ve světě je již převáděn do skutečnosti inspiračními modely, módními přehlídkami, různými filmy a přednáškami. Také na tuto kolekci podzim- zima se zúčastnili naši návrháři aktivu pořádaného # září v Gottwaldově. Tam se seznámili s předpokládanou módní linií na příští období jak v dámské, tak i pánské obuvi. Bohužel na těchto seminářích se naši návrháři dovědí velmi málo o módě a barevnosti speciálně pro tvorbu dětské obuvi, a tak * prakticky převádět módní linii dámské i pánské obuvi do skupiny dětské. Zavádění módní linie na výrobu obuvi je poněkud ztíženo, protože naši návrháři musí především dbát na zdravotní nezávadnost obuvi. Základním požadavkem je dostatečný vnitřní prostor obuvi umožňující zdravý vývoj dětské nohy, aby nedocházelo k deformaci nohou. Proto také nemohou naši návrháři uplatňovat ve všech případech požadavky módy, zvlášť na tvar v přední části obuvi. Zde mám na mysli tvar špičky obuvi. Například prodloužené ostré špice obuvi nebo zase příliš krátké a úzké špičky obuvi tak, jak se móda rychle mění. Proto jsou tvary špiček dětské obuvi většinou zaoblené, širšího tvaru, s dostatečnou výškou špice. Také v této kolekci budeme používat nejnovějších tvarů kopyt odpovídajících zdravotně nezávadnému obouvání. Pokud se týká střihů obuvi, budeme používat převážně derbových střihů, neboť tato kolekce je určena převážně pro zimu a tento typ obuvi je pro děti na zimu nejvhodnější. Světová móda v zimní obuvi jde převážně do vyšších typů obuvi a také i my budeme vzorovat některé návrhy tohoto typu. V příštím období se očekává od módy obohacení spodkového provedení obuvi. Nechceme zůstat pozadu, a proto jsme připravili nový druh monolitní podešve s ozdobným rámkem zabarveným do různých barev. Pokud se nám podaří vyřešit předem opracované podešve s rámkem, chtěli bychom do kolekce zařadit i rámkovanou podešev, kde bychom použili různých tvarovaných rámků. Tím chceme obohatit tuto kolekci a zařadit se po bok ostatním národním podnikům. Neméně důležitým parametrem při tvorbě návrhů dětské obuvi je využití barevnosti a kombinace jednotlivých barev. Návrháři se musí řídit barevnicí, která je vyhlášena na * období roku. Kombinaci jednotlivých barev necháváme na vůli samotným návrhářům, aby mohli uplatnit svůj vkus a představu. U jednotlivých vzorů používáme více barevných kombinací, aby rodiče mohli děti obouvat vkusně podle jejich představ. V závěru bych chtěl říci, že veškeré naše pracovní úsilí směřuje k tomu, abychom mohli uspokojit stále rostoucí náročnost našich spotřebitelů ve výběru dětské obuvi. Na realizaci opatření se podílela většina podnikových útvarů a pracovišť. Přestože plánované přínosy byly překročeny, nejsou některá opatření dosud realizována. Je to například úkol rozšíření skladových ploch ve spodkové manipulaci, dále rozšíření skládky, reorganizace ubytování v domovech. Dva úkoly byly z plánu obuvnického závodu vyřazeny a budou v posledním čtvrtletí nahrazeny novými opatřeními. V racionalizační činnosti je aktivně zapojeno # pracovníků, z toho # žen. Problematika komplexní socialistické racionalizace je pravidelně zařazována na pořad jednání CZV KSČ a schůzí ZO. CZV KSČ přijal v minulém měsíci usnesení, podle něhož bude věnována maximální pozornost zapojení co největšího počtu pracovníků, zejména z řad mladých zaměstnanců, do aktivní činnosti v racionalizačních týmech, úsekových racionalizačních komisích a ve zlepšovatelském hnutí. Za jednotlivá pracoviště je nutno pravidelně hodnotit racionalizační činnost. Součástí racionalizačního programu jsou také různé studie a projekty zaměřené na řešení a realizaci nové technologie, úspory materiálu, paliv a energie, zlepšení řídících systémů. Většina z nich je řešena v pracovních skupinách. O práci těchto týmů přinese podrobnější informace náš závodní časopis. Věříme, že za aktivní spolupráce stranické, odborářské a mládežnické organizace bude náš podnik i nadále dosahovat pomocí komplexní socialistické racionalizace těch nejlepších výsledků. Hlavní náplní činnosti naší odborové organizace je zaměřit se na plnění závěrů # všeodborového sjezdu. Je třeba se zaměřit hlavně na tyto úkoly, včasné a kvalitní splnění úkolů plánu letošního roku a na přípravu plánu na rok # . Tohoto můžeme dosáhnout za pomoci všech našich pracujících, s využitím jejich iniciativy. V současné době v rámci socialistické soutěže jsou závazky uzavírány na počest # výročí vzniku SSSR a # výročí Vítězného února. V socialistických závazcích je kladen důraz na kvalitativní ukazatele plnění plánu, úspory materiálových nákladů, růst kvality výroby a správné řízení práce. Z výsledků veřejné prověrky pracovního prostředí, která na našem závodě proběhla, vyplývá další zlepšování životních a pracovních podmínek pracujících, dodržování předpisů o ochraně * a bezpečnosti práce a kontroly pracovních podmínek zaměstnaných žen a mladistvých. V této době již na našem závodě zasedá jmenovaná komise pro přípravu kolektivní smlouvy za rok # . Všechny připomínky, které naši pracující odevzdali, jsou pečlivě zvažovány a podle možnosti zařazovány. Rovněž tak i některé otázky, které vyplynuly ze závěrů prováděné prověrky pracovního prostředí, budou zakotveny do kolektivní smlouvy, která se bude schvalovat v prosinci na podnikové konferenci ROH. Chtěl bych se zmínit o celokrajském aktivu BSP zlepšovatelů a vynálezců. Na aktivu bylo zdůrazněno, že činnost BSP a kolektivů, které o tento titul soutěží, musí být zkvalitněna. Náš podnik jako jeden z mála se již i touto otázkou zabýval. Výsledkem byla prověrka soutěže a kolektivů BSP. Musí se postupovat cílevědomě, pak práce přináší úspěchy. I při výběru na veškerou rekreaci se bude naše organizace řídit zásadami a usnesením všeodborového sjezdu. Znamená to, že rekreace bude poskytována jako výběrová. Komise, která byla jmenována, bude pečlivě provádět výběr účastníků na základě výběru vedoucích dílen, provozů a útvarů našeho závodu. Věříme, že se nám tato zásada osvědčí. Je tomu rok, co jsme svými hlasy dali důvěru kandidátům do zastupitelských orgánů všech stupňů. Vyslovili jsme tím souhlas s volebním programem Národní fronty. Redakce Čelákovického zpravodaje položila v této souvislosti předsedovi MěstNV Václavu Váňovi několik otázek. Jak jste spokojen s prací poslanců. Chtěl bych otevřeně prohlásit, že rada MěstNV považuje práci poslanců za společensky a politicky důležitou a náročnou. Máme velký zájem na tom, aby se úspěšně rozvíjela politická, organizátorská a řídící práce MěstNV. Poslanci si postupně v praktické činnosti a v různých formách školení osvojují problematiku města a jeho řízení MěstNV. Jsme si vědomi toho, že národní výbor musí být v těsném spojení s občany, kteří nám dali důvěru a kteří také budou kontrolovat výsledky naší práce. Zájem občanů je jistě, tak jako ve většině obcí a měst, soustředěn na bytovou výstavbu. V současné době je dokončen # blok státní výstavby. V Marxových domech se dokončuje # bytových jednotek ve svépomocné družstevní výstavbě, je proveden výběr staveniště a vydáno stavební povolení k další svépomocné výstavbě. Byla vykoupena část města od ulice Sokolovské k restauraci U Bohuslavů a je připraven plán dalšího výkupu pro výstavbu středu města podle podrobného územního plánu. Ještě tento rok bude započato s demolicemi vykoupené části města, aby v roce # mohlo být zahájeno budování inženýrskotechnických sítí. Jaká je situace v budování komunikací. Na tomto úseku pamatoval volební program za přispění ONV a KNV částkou více jak # milióny * . Je vybudována komunikace v ulici Vančurově, která čeká jen na asfaltový potah. K betonáži se připravuje ulice Na stráni, později k provedení asfaltového povrchu. Velmi úspěšné je budování chodníků v akci * . Za letošní rok bylo položeno # metrů, zbývá položit chodníky v ulici Vančurově a Dukelské. Předpokládáme, že bude možno přistoupit k dalšímu položení chodníků nad plán. V této souvislosti bych se chtěl zmínit o vystavění boxů na popelnice a zatrávnění sídliště ve Fučíkových domech. Byla také dokončena výstavba železniční zastávky u Marxových domů. Čelákovice se rychlým tempem rozrůstají, obyvatel přibývá. Jak je na tuto situaci připraven úsek obchodu, veřejného stravování a služeb. Změna ve vedení komunálních služeb nemalou měrou přispěla ke zlepšení plnění plánovaných úkolů. Tak v roce # byl podnik ztrátový, # tisíc * . Naproti tomu v letošním pololetí bylo proti plánovanému zisku # tisíc * docíleno zisku # tisíc * . Plán tržeb od obyvatelstva byl # tisíc * , skutečnost činila # * . Byl překročen plán produktivity na pracovníka. To svědčí o tom, že komunální služby plní plán ve všech ukazatelích. Rovněž hospodaření domovní správy možno hodnotit jako dobré, konsolidované. Nájemníci oceňují práci podle operativnosti, s jakou přistupuje k řešení vzniklých potřeb, oprav. Pro zlepšení zásobování zahájí MěstNV v rámci akce * výstavbu nové prodejny Pramen s občerstvením ve čtvrti Marxovy domy. Dohoda s ředitelstvím * Pramen je již podepsána. K podpisu je připravena dohoda s ředitelstvím RaJ o vybudování restaurace jako poslední akce * v sídlišti * domy. S budováním restaurace bude přistoupeno ke zřízení prodejny masných výrobků před ubytovnou TOS. V příštím roce chceme s občanským výborem v Jičíně upravit samoobsluhu, která, jak se ukazuje, neslouží potřebám této čtvrtě. Nezapomínáme ani na sportoviště. Na základě požadavků TJ Spartak a TJ Union přispěl MěstNV na stavební akce a provoz částkou více než # * . V listopadu loňského roku bylo do MěstNV zvoleno # mladých lidí. Nejen že byli zvoleni, ale také se aktivně na práci národního výboru podílejí. Jaká je aktivita ostatních mladých lidí. Zatím není ještě taková, abychom mohli být v našem městě spokojeni. Rada MěstNV a komise školská a kulturní si daly za úkol soustředit se na mládežnické hnutí a zvýšit podíl mládeže na práci MěstNV. Chceme být zároveň garanty toho, aby mládež měla předpoklady pro rozvíjení zájmové činnosti, aby tato činnost byla správně orientována a prospívala socialistické společnosti a socialistické výchově. Chceme tak plnit směrnici ÚV KSČ ze srpna letošního roku a závěry # sjezdu KSČ k práci s mládeží. Co byste chtěl, soudruhu předsedo, na závěr našeho rozhovoru vzkázat prostřednictvím Čelákovického zpravodaje občanům. Mám zato, že veřejné schůze MěstNV by měly vést občany, mládež, Národní frontu a podniky k ještě větší aktivitě při plnění volebního programu. Všem by měl ležet na srdci zájem o zlepšení společenského života ve městě. Někteří občané, zvláště v sídlištích, ve státní a podnikové výstavbě, kladou na MěstNV stále větší požadavky. Přitom národnímu výboru nepomáhají, naopak, co národní výbor vybudoval, ničí nebo nechávají bez povšimnutí ničit. Je tak znehodnocována práce, která měla sloužit všem a měla dát lepší vzhled sídlišti. Chtěl bych proto znovu vyzvat všechny občany k úzké spolupráci s MěstNV, neboť bez jejich konkrétní pomoci bychom realizaci náročných úkolů volebního programu nemohli splnit. Městský národní výbor zařadil do volebního programu rekonstrukci Gottwaldovy ulice, části Sedláčkovy ulice a náměstí # května. Rekonstrukce této hlavní ulice v Čelákovicích bude provedena ve dvou etapách. S první, v Gottwaldově ulici, bylo již započato, a možná že se občanům zdá, že ulice se rozkopala a dále se nic neděje. V této části, v první řadě v letošním roce musí být provedeny všechny domovní přípojky, a to na novou kanalizaci a vodovod. To znamená, že stará kanalizace bude zrušena a občané si musí provést nové přípojky. Těch je # , jak kanalizačních, tak vodovodních. Zde v prvé řadě záleží na občanech bydlících v Gottwaldově ulici, aby se urychleně dali do práce a domovní přípojky vybudovali. V části od benzínové pumpy až k prodejně obuvi a pokračování k podjezdu železniční tratě bude položen vodovodní řád jako příprava zavedení vodovodu do čtvrti Za dráhou, kde se bude pokračovat až po vybudování nové vodárny pitné vody u kovohutě. Uvedené práce musí být skončeny v letošním roce, přes zimu aby se slehla zemina po výkopech, a v příštím roce by se měla provést rekonstrukce této komunikace s tvrdým asfaltovým potahem. Vybudování chodníků bude záležitostí národního výboru, kde v * budou chodníky rekonstruovány za pomoci občanů. Benzínové pumpy budou zlikvidovány, neboť na silnici Čelákovice- Brandýs se již staví nová velká moderní benzínová stanice, která má být uvedena do provozu ještě v letošním roce. Po skončení prací v Gottwaldově ulici bude pokračováno ve směru k náměstí, kde nyní se dělají přípravy. Dům # bude úplně zbourán a u domu # dojde ke zbourání přední části a rozšíření komunikace i chodníku. I v tomto úseku dojde v prvé řadě k položení vodovodního řádu až k ulici Rudé armády a i zde musí být vykopány domovní přípojky jak na kanalizaci, tak na vodovod. Rekonstrukce v celé délce # * od nádraží až k ulici Rudé armády bude sice trvat až do roku # , ale docílí se, že Čelákovice budou mít hlavní ulici bez hrbolatého dláždění, s rovným asfaltovým povrchem. # září v # * se shromáždili žáci # ročníků ve školní tělocvičně k slavnostnímu zahájení roku. Nás školní děti přišla pozdravit řada činitelů našeho kulturního a veřejného života. Za MV KSČ předseda MěstNV * Váňa, za KNV * Bouřil, za ONV * Samek, OŠI předsedkyně KŠK * Krausová, za TOS Čelákovice * Vrba, za ČSZ * Fantíková, za SRPŠ * Pařízek, za ODPM ředitel * Fesenmayer a skupinová vedoucí PO * Bodláková. Přítomen byl rovněž * velitele střední skupiny vojsk * Trenin, kapitán sovětské armády. Po krátké kulturní vložce a hymnách ČSSR i bratrského Sovětského svazu přednesl ředitel ZDŠ * Sommer svůj projev. Seznámil nás s novou organizací práce a představil své nové zástupce. Ve svém projevu nám připomenul, že situace, za které vstupujeme do nového školního roku, je charakterizována úsilím naplňovat ideu moderní socialistické školy, která vychovává zdravé, pracovité pokolení. Nastávající školní rok bude ve znamení # výročí VŘSR, # výročí vzniku SSSR a na něj navazující # výročí trvání socialistické výstavby naší vlasti. Slova velkého Lenina Učit se, učit se, učit se zdůraznil zástupce velitele střední skupiny vojsk * Trenin, kapitán sovětské armády. Tato slova jsou velkou posilou v plnění povinností pro žáky sovětských škol, a proto by měla být povzbuzením i pro nás. Také ostatní přítomní nám přáli k zahájení roku hodně zdraví a úspěchů a připomněli nám, že ne všude mohou děti plnit své školní povinnosti v klidu a míru. Slavnost byla ukončena Písní práce. Rozešli jsme se do tříd, kde nás učitelé seznámili s novým školním řádem, s rozvrhem hodin a našimi povinnostmi. V té chvíli nám bylo jasné, že prázdniny nadobro skončily, že nás čeká mnoho práce, do níž se však hned od počátku dáme s chutí a s elánem. Je to krásná bojová hra. Přináší okamžiky napětí, učí soustředěnému myšlení a logickému uvažování. Je to napínavý boj na polích, kde se střídají útoky s protiútoky, pak zase obrana a úhybné boje s protiútoky křídelnými. To vše poskytují šachy. Není proto divu, že celý svět šachový i nešachový s napětím sledoval boj dvou šachových velikánů, sympatického Borise Spaského a Roberta Fischera, který svým podivným nesportovním chováním ztratil veškeré sympatie. O tomto zápasu století, který měl z viny * Fischera nepěkný průběh, přinášely denně zprávy tisk, rozhlas a televize. V našem městě je Šachový oddíl Čelákovice. Přes léto je v jeho klubovně klid, ale brzo nastane nový šachový ruch, každou středu odpoledne od # do # hodin v pavilónu vedle kulturního domu. Na podzim začne opět napínavý boj v turnaji jednotlivců o přebor klubu a v zimní době k tomu přibudou zápasy družstev v šachové lize, # divizi, v # třídě. Mladí šachisté v našem městě mají zde příležitost a možnost změřit svoje síly v zápolení mezi sebou a se staršími, zkušenými šachovými borci. Počáteční prohry začátečníka nesmí odradit. Chybami a cvikem se každý učí a zdokonaluje a mnozí z našich dobrých šachistů dospěli k úspěšným bojům po počátečních nezdarech a postupně si vybojovali lepší a přední umístění v turnajové tabulce. Přibyly zkušenosti, zlepšila se bojová technika v šachu. Kdo má zájem o tuto ušlechtilou bojovou hru, nechť se přihlásí buď osobně, nebo písemně s udáním osobních dat, celého jména, adresy, dat narození a povolání od # září v tomto roce ve středu v klubovní místnosti. Písemné přihlášky může poslat také na adresu funkcionáře oddílu. Antonín Popule, Fučíkovy domy # . V druhé polovině května a opakovaně v polovině června letošního roku došlo ve Vančurově ulici k mravnostním deliktům. Jeden mladý muž se svlékal před dětmi a lákal je k sobě do zahrady. Tato věc byla postoupena vojenské prokuratuře k dalšímu prošetření. Začátkem června došlo u Engelsových domů k napadení občana, který zaléval záhony u domů. Pachatel * napadl tak, že občan byl na chvíli v bezvědomí. Jelikož však tento surový čin nezanechal zranění a jinaké následky, byl případ předán KVP k projednání a k potrestání pachatele. V době od # do # června došlo k většímu vloupání do restaurace U Valiánů vedle lázní v Toušeni. Ukradeny byly mezi jiným čokoláda, lihoviny, salámy, cigarety i peníze. Škoda kolem # * . Případ se vyšetřuje. Už zase se krátí dny a brzo nastává tma. Osvětlení v našem pěkném městě se vylepšuje. Zářivky pronikají tam, kde dosud svítily slabě jen ojedinělé žárovky. Ale jsou i nadále místa, kde je ještě tma nebo hluboký stín. Tam najednou jako duch se vynoří cyklista beze světla a zase mizí ve tmě. Vidíme i ukázněné, a proto dobré cyklisty, kteří mají i v pořádku svítící reflektor, dokonce i vzadu svítící bezpečnostní světélko místo odrazového sklíčka. A zase potkáme cyklistu, který nejen že nemá reflektor, ale i odrazové sklo vzadu mu chybí. Takoví cyklisté ohrožují sebe i svoje okolí. Při nenadálých silničních kontrolách mohou dostat pokuty, které by nemusely býti, kdyby měli svoje světla v pořádku. Výše pokuty by stačila k nákupu a k namontování světla na kole. Nejdříve malá historická vzpomínka. Kroužek se začal tvořit v roce # po přestěhování jednoho člena mykologické společnosti, * Hanuše, z Teplic do Čelákovic. Tehdy byl v lidové knihovně botanický a přírodovědecký kroužek. Zde vznikly základy mykologického kroužku, který našel u tehdejší městské osvětové besedy plné porozumění a podporu, stejně jako u činitelů krajské stanice mladých přírodovědců, s kterou nyní pracuje při vedení houbařského kroužku školní mládeže. KSMP plně podporuje práce a poskytuje každým rokem místnost pro výstavy hub. Letošní výstava hub od # do # října byla již desátá, jubilejní Výstava hub jedlých, nejedlých a jedovatých. V neděli večer bylo vystaveno # druhů a v úterý před skončením výstavy bylo tu už # druhů. Velikou vzácností byla malá závojenka Bloxamova ( rhodophyllus medius) , krásná houbička se sametově tmavomodrým kloboukem a stejně třeněm, kdežto lupeny byly bělavé a teprve při zasýchání houbičky zhnědly. Přes vládnoucí chladné počasí se našly ještě dvě plodnice smrtelně jedovaté mochomůrky zelené hlíznaté. Na tu byli návštěvníci zvláště upozorněni při výkladu o vystavených houbách. Jubilejní výstavu hub navštívilo # zapsaných osob, avšak skutečný počet návštěvníků je vyšší, neboť mnozí při odchodu se nezapsali do knihy návštěvníků. V ní čteme mnohá uznání. Výstava se mi líbila, budu chodit pravidelně. Děkuji, velice hezké a poučné. Velmi hezká výstava, škoda že jen málo lidí si uvědomuje, co práce s takovou výstavou je. Velmi poučná výstava a tolik péče, ale málo propagace. Tuto výstavu by měl vidět každý občan a bylo by méně otrav houbami. Děkuji jménem školy * Hanušovi a jeho spolupracovníkům za aktivní pomoc našim dětem při prohlídce výstavy. Taková slova uznání jsou potěšující a povzbuzující pro další kulturně osvětovou a výchovnou práci na tomto poli, kde jde nejen o pouhý sběr hub, ale také o zdraví našich občanů- houbařů. Výstražné zprávy v našem tisku o smrtelných otravách houbami v létě jsou varovné a nabádají k pokračování v práci mykologické společnosti na celém našem státním území. Na výstavě dala k dispozici KSMP také pěkný mikroskop. Předseda dal pod mikroskop bílý výtrusový prášek z jedovaté mochomůrky porfýrové, aby zejména školní mládež si mohla prohlédnout, jak takové výtrusy vypadají silně zvětšené. Výstavu navštívili žáci našich škol pod vedením učitelů a učitelek, a to nejen z Čelákovic, ale také z Horních Počernic. Mezi návštěvníky byli také lázeňští hosté z Toušeně a mezi zapsanými je také návštěvník z Habartova, okres Sokolov. Pro houbařský kroužek školních dětí připravujeme aspoň dvě přednášky s barevnými diasnímky a vycházky do přírody k poznání hub, které na podzim rostou. Také mikroskop bude připravený k prohlédnutí výtrusů z některých hub. Taky houbařská poradna je v činnosti. Každá poskytnutá porada se zapisuje do příslušných záznamů a přijímají se dobrovolné příspěvky pro společnost, která nemá státní dotaci. Do # druhů hub se platí pouze # * . Dosud je zapsáno # položek poskytnutých porad. # října byly určeny houbařům, kteří přišli s houbami do poradny, penízovka skvrnitá, pro nahořklost nepoživatelná, výborně jedlá čirůvka fialová, nejedlá holubinka brunátná, ostře pálivá strmělka přehrnutá, jedlá ve směsi, strmělka žlutá čili plavá, rovněž jedlá ve směsi, nejedlá třepenitka cihlová, červenožlutá čirůvka čili šafránka mladá, jedlá ve směsi, jedlá václavka obecná, jedovatá vosková. V Časopise houbařů, o kterém přineseme * , jsou i články z Čelákovic a okolí. Šťastným nálezcem velmi vzácného hřibu královského byl Antonín Hronek z Čelákovic- Jiřiny. Na procházce v lesích u Lipovky našel jmenovaný dvojici krásných hřibů s kloboukem růžovočerveným a s trubičkami i třeněm zlatožlutými. V důsledku své veliké vzácnosti nebývá tento hřib ani v běžných atlasech hub uváděn a píše se o něm v mykologické literatuře jako o velké vzácnosti. Hřib královský roste jen v nejteplejších oblastech naší republiky, častěji se vyskytuje na Moravě a na jižním Slovensku. Pak se ještě najde v teplých polabských oblastech. V rodině nálezce se objevil názor odhodit tento hřib jako prašivku, ale naštěstí si vzpomněli, že čelákovický mykologický kroužek vede také poradnu. A tak # srpna byl tento hřib přinesen s prosbou o radu, co to je za houbu a je- li tato houba jedlá. Bylo uvedeno, že při ochutnání chutnal hřib velmi dobře, nepálil a nebyl ani nahořklý. Hřib královský je velmi chutný a skoro nikdy nečerviví. Tento nález byl zapsán do knihy houbařské poradny a o nálezu byla poslána také zpráva do Časopisu houbařů, který vydává Mykologická společnost v Praze, Malá Strana, Karmelitská ulice # . Mimochodem, je to organizace houbařů a ti, kteří jsou členy této organizace, se za několik let členství a čtení časopisu naučili znát už hodně dalších hub. Členům se poskytuje porada zdarma, nečlenům za # * do # druhů hub, při větším množství pak za # * . Zajímavé je to, že tento královský hřib v naší krajině byl dosud nalezen vždy v srpnu a poprvé byl v knize zapsán v roce # , a to # srpna, kdy byl přinesen do poradny. Letošní nález byl rovněž # srpna. Třicetiletá válka se přehnala nad českými zeměmi jako smršť, ničivá vichřice, která zpustošila kvetoucí hospodářství a příbytky, která vyhubila zbraněmi, hladem a epidemiemi celá lidská pokolení. Nemálo měst a vesnic vzpomíná na tuto dobu jako na jedno z největších období svých dějin. Mezi ně patří i Čelákovice. Čelákovický měšťan a purkmistr Pavel Ježdík nám o této zlé době zachoval pozoruhodné svědectví. Ač byl sám prvním mužem v obci, dobrovolně se chopil péra a jako prostý písař zaznamenával podle pravdy, která na něj až příliš krutě doléhala, ničivá tažení vojsk, pobíjení a mučení čelákovických sousedů i všechna jiná utrpení, která jeho milované město nelítostně ničila. V letech # - # popsal svým úhledným písmem přes # stran manuálu, neboť nechtěl dopustit, aby události jeho doby upadly u potomků v zapomenutí. Nedbal na to, že předchozí rukopisy roztrhali plundrující vojáci, ani na nebezpečí, že nový výsledek neúmorného písmáctví postihne stejná katastrofa. Svým živým slohem zaznamenal, jak jeho sousedé, připraveni o své příbuzné i všechen majetek, propadali zoufalství, jak se hladoví a bezradní lidé pouštěli na žebrotu, snažili se kát a žít poustevnickým životem. Třebaže byl Ježdík stejně nešťastný jako oni, zachovával si povětšině moudrou vyrovnanost, kterou mu dávalo poznání pomíjejícnosti všeho, a tedy i utrpení, smiřoval sousedy, někdy jim i pohrozil, že jejich špatný skutek zaznamená ve své kronice. A při každém vstupu do nového roku vyjadřoval upřímné přání, aby lidé konečně už začali žít v míru a svornosti. Proto nejen historická hodnota zápisů, pěkné zpracování, ale hlavně životní filosofie přibližují nám tohoto spisovatele # století, jeho problémy a bytostná touha po míru jej dokonce v jistém smyslu činí naším současníkem. Jsme nesmírně vděčni Pavlu Ježdíkovi za to, že nám zachoval psaným * své myšlenky a pocity, ale neméně jsme zavázáni Emanuelu Vlasákovi, který nám po více než # letech tuto kroniku objevil a ve svém zpracování ukázal její hodnoty. Svou práci uveřejnil nedávno ve Středočeském sborníku historickém a zpřístupnil tak Ježdíkovo dílo nejen historikům, ale každému opravdovému příteli obce Čelákovic. Ten, kdo se chce s Ježdíkovou kronikou seznámit, může si o sborník napsat na adresu Státní archív Praha, pobočka Benešov u Prahy, * armády # . Za # * poštovného dostane pěkně vypravenou knížku, která mu otevře nový, neznámý pohled na minulost Čelákovic. Časopis houbařů Mykologický sborník má v # ročníku opět mnoho zajímavých příspěvků a zpráv. V rubrikách čteme různé zajímavosti. Tak na * # je klasifikace hub. Na jiném místě najdeme čtyři předpisy na houbovou lahůdku, hovězí oháňku s plžatkou básnickou, jaké to poetické jméno pro jeden druh jedlých plžatek, taliány s houbami a žampiónový destilát. O nejoblíbenějších houbách píše houbař * Vosol z Deštné u Soběslavě. * Borovský pak v jiném článku napsal o svém pozorování o vlivu sucha roku # na růst hub ve středních Čechách. O jedlé mochomůrce šiškovité v Čelákovicích je zpráva na * # . Houbařské zvláštnosti jsou uvedeny na * # . Hřib pestrý byl kdysi nalezen v pivním sklepě jedné restaurace v Hradci Králové, Nový Hradec. Velice poutavá je rubrika zajímavostí, kde jsou odpovědi na různé dotazy houbařů, jak nejlépe uchováme sušené houby, zda se vyhýbá hmyz jedovatým houbám, zda václavka je jedovatá, zda čerstvé houby se mohou uskladnit v ledničce. Byly to dřevěné schody vedoucí na kopec Bohdalec v Praze, na kterých vyrostly ve větším množství jedlé křehulky otupělé. V loňském roce přinesl náš týdeník mnoho článků o zemi Sovětů, o jejich lidech a jejich životě. Snažili jsme se přiblížit čtenářům co nejúplnější obraz života sovětského lidu. Při hodnocení výsledků loňského roku bude možno konstatovat, že se stal důležitou etapou v uskutečňování nového programu hospodářského a kulturního rozvoje sovětského státu, programu vypracovaného # sjezdem KSSS. Celý svět ví, že rok # byl pro SSSR rokem jubilejním. V prosinci uplynulo půl století ode dne vzniku Svazu sovětských socialistických republik. Toto jubileum vtisklo sváteční ráz veškerému životu země dávno před vyvrcholením oslav. Na počest zlatého jubilea svého státu uskutečnili sovětští dělníci nad plán nesčetné tavby oceli a v nadplánu vytěžili tisíce tun uhlí. Zemědělci obětavě sklízeli úrodu v obtížných klimatických podmínkách. Příprava oslav i samotné oslavy jubilea ukázaly, že dobrovolný svazek sovětských republik je dnes pevnější než kdykoli předtím. Při psaní těchto řádek ještě nebyly k dispozici úplné údaje o plnění loňského plánu. Avšak podklady, které statistika získala z elektronických počítacích strojů za devět měsíců, hovoří o úspěšném průběhu plnění národohospodářského plánu. Za prvních devět měsíců bylo vyrobeno # miliard kilowatthodin elektřiny, což je o # miliard více než za stejné období roku # . Váha celkového ocelového ingotu Sovětského svazu za stejné období loňského roku dosáhla # miliónu tun proti # miliónu tun v roce # . Výroba látek vzrostla o # miliónů čtverečních metrů, masa o # tisíc tun a chladniček o # tisíc kusů. Tak je tomu u všech druhů výrobků. Pro zemědělství nebyl loňský rok lehký. Avšak navzdory složitým podmínkám byla vypěstována nikoliv špatná úroda. Velký bochník chleba poskytly rozsáhlé zúrodněné oblasti Kazachstánu, Altaje a Sibiře. Sklizeň tam probíhala za krajně nepříznivého počasí, avšak zemědělcům dotyčných oblastí přišli na pomoc pracovníci z Ukrajiny, Běloruska, Povolží a centrálních oblastí Ruska. Socialistické zemědělství je schopno překonat jakékoliv těžkosti, což přesvědčivě dokázaly i výsledky minulého roku. Hlavním úkolem deváté pětiletky je nový značný vzestup hmotné a kulturní úrovně sovětského lidu. Loňský rok o tom vydává výmluvné svědectví. Více než jedenácti miliónům lidí dal jedinečný dárek, odevzdal jim klíče od nových bytů. Více než čtyři milióny učitelů a vychovatelů v předškolních zařízeních spolu s lékaři dostávají od podzimu výrazně vyšší platy. Zvýšila se rovněž stipendia na vysokých školách a průmyslovkách. O slovo se přihlásili i sovětští vědci. Dokončili nemálo základních výzkumů a uskutečnili smělé vědecké pokusy. Nová kosmická aparatura v podobě sovětské automatické stanice měkce přistála na Venuši a prvně prozkoumala hmotu této tajuplné planety. Jiná sovětská stanice Luna uskutečnila významné průzkumy prostorů kolem Měsíce a přistála uprostřed měsíčních hor. Věda přináší stále více konkrétních úspěchů ve výrobě. Na základě vědecky podložených doporučení byla zahájena produkce nových druhů výrobků. Patří mezi ně tepelné dieselové generátory, rychlíkové lokomotivy, zdokonalené typy kovoobráběcích strojů, elektronická výpočetní technika, automobily, autobusy. Sovětský svaz úspěšně plní i tak závažný sociální úkol, jakým je dokončení přechodu ke všeobecnému středoškolskému vzdělání do konce této pětiletky. Již nyní je dostatečně výrazný rozmach školního vzdělání i jiných forem vzdělávání v SSSR. Nejlépe se to dá posoudit na tom faktu, že se v loňském roce v SSSR vzdělávalo # miliónů lidí, což představuje třetinu sovětského obyvatelstva. Rok # vejde do dějin jako rok upevnění sil míru, v jehož průběhu byly vytyčeny reálné způsoby uvolnění mezinárodního napětí. Na kalendářích se tedy objevil letopočet # . Sovětský lid nesporně vkročil do nového roku v slavnostním ovzduší. Všichni sovětští lidé jsou plni optimismu a věří, že rok třetí deváté sovětské pětiletky bude znamenat radost z nových úspěchů na cestě mírového budování. Sovětští lidé posílají svým přátelům v Československu vřelé novoroční pozdravy a přejí jim splnění všech jejich nadějí a plánů. Vysokohorské jezero Sevan v Arménii je jeden z největších přírodních vodojemů. Jeho vodní zásoby činí přes # miliard krychlových metrů a používají se k zavlažování sadů, vinic a plantáží. Kromě toho uvádějí do pohybu agregáty vodních elektráren Sevano-razdanskékaskády. V posledních letech však jezero začalo vysychat. Proto bylo třeba, aby zasáhl člověk. Byl vypracován smělý projekt na záchranu jezera, který se uskutečňuje. Pod vardeniským hřbetem se staví podzemní kanál dlouhý # kilometrů. Horská řeka Arpa bude tímto tunelem odvádět do jezera # miliónů krychlových metrů vody ročně. Výstavba probíhá za složitých podmínek ve výšce tři tisíce metrů. Vědci hledají další cesty ke zvýšení vodní hladiny jezera, jednou z nich je nižší odpařování. Kdyby se podařilo snížit je pouze o desetinu, znamenalo by to sto miliónu krychlových metrů vody ročně pro Sevan. Stejného účinku by se mohlo dosáhnout umělým deštěm. Také tím se vědci zabývají. Aby mohli lépe zkoumat vzdušné proudy v okolí Sevanu, vytvořili model jezera včetně okolních hor a umístili ho do aerodynamického tunelu. Silný proud vzduchu ukázal hlavní směry pohybu sevanských vichřic, jejich sílu a rychlost. Vědci jsou přesvědčeni, že se jim podaří jezero zachránit. V Týdeníku aktualit jsem si přečetla článek svého přítele Kirimize Žana, se kterým jsem se seznámila loni v létě. Soudruh Žane, známý básník svého lidu, předseda oblastního výboru Obránců míru, je současně předsedou oblastního výboru adygejské televize. Seznámení s ním pokládám pro sebe za čest a byla jsem potěšena otištěním článku, který věnoval mé přítelkyni Simě, mně a našemu přátelství. Zároveň jsem pocítila i zahanbení, že jsem dosud do žádného časopisu nenapsala o svém pobytu v Sovětském svazu, ačkoliv jsem tam prožila tři nezapomenutelné týdny. Pozvala mne k sobě do Krasnodaru má přítelkyně Sima Chakurate, se kterou jsme se poznaly v době druhé světové války v koncentračním táboře Ravensbrücku, kde jsme prožily krutých dva a půl roku. Přátelství uzavřená ve věznicích a koncentračních táborech jsou upřímná a pevná na celý život. Právě tak i naše přátelství. Neoslabilo se ani léty, ani tím, že jsme se obě vdaly, vychovávaly děti, ani hlubokou politickou a společenskou krizí, jež postihla náš národ v letech # a # . Naopak, naše dopisy častěji putovaly mezi Prahou a Krasnodarem. A tak po osmi letech, Sima byla v roce # v Praze, jsme se opět sešly. Sima je Adygejka. Proto jsme také pět dní strávily v hlavním městě adygejské autonomní oblasti Majkopu. Majkop je sice nevelké město, přívětivé, veselé a svěží svou zelení a květy. Právě tak i jeho obyvatelé jsou milí a vždy ochotní vám co nejvíce zpříjemnit pobyt. Besedovala jsem s pracovníky oblastního výboru strany, novináři, pracovníky rozhlasu a televize. Navštívila jsem hudební učiliště a továrnu na nábytek. Nakonec jsem se setkala s pionýry na pietním místě u Věčného ohně. V blízkosti tohoto ohně ční k nebi pomník na věčnou paměť padlých hrdinů z občanské války, partyzánů a vojáků druhé světové vlastenecké války. Leží zde v zemi Adygejci spolu s ruskými soudruhy. Bojovali a umírali za společnou věc, za lepší a spravedlivý řád. Bojovali a umírali v boji proti společnému nepříteli, fašismu. Jejich šťastnější druzi a mladá generace, Adygejci a Rusové, pracují společně v závodech a na polích, spolu se vzdělávají, řídí a vedou svou oblast. U příležitosti # výročí vzniku SSSR se i u nás hovoří o Sovětském svazu jako mnohonárodním státě, o jeho správně prováděné národnostní politice. Na vlastní oči jsem se o tom přesvědčila. Adygejská autonomní oblast je rozlehlá, s mnoha městy, velkými a malými aúly. Je to krásná a úrodná země. Bohatá na ovoce, zeleninu, kromě obilí se zde s úspěchem pěstuje rýže, tabák a čaj. Těží se tu nafta i přírodní plyn. Na loukách se pasou velká stáda dobytka a ovcí. V celé autonomní oblasti žije jen # Adygejců. Je to tedy malý národ, a přece má všechna práva jako každý jiný. V mateřské řeči se vyučuje v základních školách, vydávají se knihy, časopisy, noviny. Rozhlas a televize vysílá vlastní program, i když denně přejímá také vysílání z Krasnodaru a Moskvy. V Majkopu je stálé divadlo, knihovna, hudební učiliště. Po celé oblasti v kulturních domech vystupuje oblíbený soubor národních písní a tanců. Adygejci jsou hrdí, milují svou zem, národní zvyky a tradice. Stejně vřele milují svého silného a velkého bratra, ruský národ. Dobře vědí, že bez spojení a bez podpory ruského národa by už dávno národem nebyli. Ve velké rodině sovětských národů jsou Adygejci rovní mezi rovnými. Stejně usilovně budují svou sovětskou vlast. Často vzpomínám na své přátele v krásné Adygeji. Přeju jim k # výročí * , aby mohli v míru spokojeně pracovat, vychovávat své děti a radovat se ze života. Hodinové ručičky se setkaly na dvanáctce a tím zvěstovaly radostnou událost v životě každého člověka i všech lidí, konec starého a příchod nového roku. Šťastný nový rok. Všechno nejlepší. Tato stará i věčně mladá slova jsou plná dobré pohody a dýchají nadějí. Na Nový rok je dobré připomenout si úlohu, jakou hraje každý začátek v lidských osudech a v práci. Nad tím se mimoděk zamýšlíme teď, na začátku roku, kdy Sovětský svaz, silný bratrským přátelstvím, vstoupil do druhé padesátky. Právě uplynulý rok vejde do dějin jako rok výjimečného politického rozmachu a pracovního nadšení lidu, které vyvolala historická událost v životě SSSR. Oslavy padesátého výročí jednotné rodiny sovětského lidu přispěly k dalšímu sblížení socialistických národů, upevnily jejich porozumění a vzájemnou důvěru. Vždycky nastává okamžik, kdy se začátek stává předzvěstí budoucnosti, a je- li to dobrá předzvěst, pak je neviditelnou nitkou spojen rok # * přítomností. Můžeme říci, že každý začátek má svou minulost, která jej v mnohém určuje. Tento svátek, Nový rok, je významný i tím, že lidé se obírají svými tužbami a přemýšlejí o tom, co se přihodilo jim osobně, ale i o tom, co prožila jejich země a celá společnost. První dny roku # jsou startem do třetího roku pětiletky. Jeho základ je pevný a trvanlivý, v uplynulém roce sjednotil sovětský lid obětavou prací. Ve všech odvětvích národního hospodářství bylo dosaženo úspěchů, věda a technika překročila nové hranice a pokračoval výzkum kosmického prostoru. Sovětské automatické stanice přistály na Měsíci, Venuši a Marsu. Vzrostla ekonomická a obranná síla státu. Život lidu se stal po všech stránkách bohatší. Loňský rok byl rokem dalších vítězství sil míru a socialismu. Když lidé shrnují minulé činy, jsou už ve svých myšlenkách a plánech napřed. Jednou z nejlepších a nejtrvalejších tradic je to, že s novým rokem spojují nové úkoly. Mohou to být nejrůznější cíle, důležité pro celou společnost, naprosto osobní, složité nebo méně složité. Něco je však spojuje, a to je první krok. Když se spouští loď na vodu, když vzlétne raketa do nebeských výšin, když se pokládá základní kámen nové stavby, když se vypouští první tavba, to všechno zachytí pro budoucnost fotografie. Fotografie zaznamená svatbu, narození dítěte, jeho první kroky do školy, první pracovní směnu, první předložený návrh a mnoho dalšího důležitého v životě, jak ukazují naše snímky vybrané z různých výstav. Slovo začátek je obsažné. Ať je začátek dalšího roku našeho života šťastný, ať je to úspěšný první krok, ať je šťastným průvodcem v hledání, práci a životě, ať nikdy neopouští dobrá pohoda, s níž jsme vstoupili do tohoto roku. Je známo, že problém kontaktu s mimozemskými civilizacemi zkoumají vědci v mnoha zemích. Novinář * Bělokoň požádal známého sovětského matematika akademika * Kolmogorova, který se rovněž tímto problémem zabývá, aby se vyjádřil k některým jeho hlediskům. Existuje podle vás v podstatě možnost existence života na jiných planetách. Není naše civilizace jediná ve vesmíru. V odpovědi na tuto otázku musíme uvážit dva činitele. Jaká je pravděpodobnost vzniku takové civilizace na planetě obývané živými bytostmi, jaká je pravděpodobná doba existence civilizace, která vznikne tímto způsobem. Jestliže pravděpodobnost a doba jsou dostatečně velké, pak dostaneme kladnou odpověď, někde, třeba i v naší galaxii, můžeme očekávat existenci civilizace uvedeného typu. Je- li pravděpodobnost velká, ale doba malá, malá v kosmických měřítkách, to znamená, že se například rovná několika desetitisícům let, pak zřejmě dostaneme tuto odpověď. Je celkem pravděpodobné, že civilizace obdobné naší existovaly, ale je málo pravděpodobné, že existují dodnes, řekněme v naší galaxii. Jsou- li pravděpodobnost a doba velmi malé, pak odpověď ještě víc zarmoutí ty, kteří se těší ze shledání s rozumnými bytostmi jiných planet. Když jste v šedesátých letech hovořil o možnosti kontaktů s vysoce organizovanými živými bytostmi jiných planet, nám zcela nepodobnými, které mají například tvar plísňového filmu na kamenech a tak podobně, myslím, že jste pochyboval o samotné možnosti v podstatě zjistit, jaký je vnitřní svět podobných bytostí, a také o možnosti zjistit, zda jsou schopny myšlení. Ano, považoval jsem za nutné zdůraznit principiální možnost existence civilizací, které vládnou vysoce vyvinuté technice, které však dosahují této úrovně na zcela jiných fyzikálně, chemických základech než my. Rozumné bytosti, nositelé takové civilizace, by mohly mít pro nás zcela neobvyklé tvary, rozměry a délku života. Myšlenka o principiální možnosti vzniku vysoce organizovaných a myšlení schopných tvorů, a to dvojrozměrných, nikoli trojrozměrných, jako jsme my dva, byla vyslovena jako paradox. Pro názornost jsem uvedl tenké plísňové filmy. Byl jsem překvapen, že mnozí lidé přijali toto srovnání především z estetického hlediska a ne z hlediska čistě geometrického, jak bylo myšleno. Svého času jste rovněž upozorňoval na to, že sdělení vysílané bytostmi, které dosáhly poměrně vysoké úrovně rozvoje teorie a techniky informace, nemůže být v zásadě dešifrováno lidmi, kteří dosáhli podstatně nižší úrovně, neboť přijaté signály vyšší úrovně budou považovat pouze za náhodnou posloupnost nenesoucí informaci. Nehovoří to snad ve prospěch názoru, že je v podstatě nemožné navázat spojení mezi myslícími bytostmi různých světů. Spojení mezi námi a nimi je v zásadě samozřejmě možné. Pokud však jde o konkrétní návrhy, abychom se již nyní snažili zachycovat k nám přicházející signály, skutečně jsem vyjádřil své pochybnosti a vy jste je celkem vyložil správně. Signály, které se nám možná podaří zachytit, mohou být totiž dvojího druhu. Mohou to být signály, jejichž pomocí si nám neznámé rozumné bytosti již navzájem sdělují informace na velmi veliké vzdálenosti, nebo to mohou být signály, které jsou potenciálně určeny pro nás a mají vyvolat zpětné signály od neznámých, pro ně nových civilizací. Poslední případ je samozřejmě vítanější. Je možné předpokládat, že takové signály budou úmyslně sestaveny tak, aby jejich obsah byl srozumitelný i méně chápavým adresátům. V prvém případě však existuje nebezpečí, na které jsem upozorňoval. Informace dobře zakódované na nám nedostupné úrovni nebudeme schopni pochopit. Jaké vlastnosti by podle vašich představ měli mít zástupci jiných civilizací. Tato otázka se mi zdá poněkud předčasná. Nejdříve bychom měli zachytit jakékoli signály umělého původu. Pokud se nám to podaří, pravděpodobně dokážeme porozumět především signálům čistě vědeckého obsahu, a nikoli signálům charakterizujícím některé podrobné stránky života odesílatelů. Pokud se my sami staneme předmětem studia vyspělejší civilizace, pak bude aktuálnější otázka, jak je hodnocen stupeň inteligence našeho bytí. Letošní rok bude zřejmě bohatý na významné události v oblasti kulturní spolupráce mezi SSSR a ČSSR. Krátce před Novým rokem navštívil dopisovatel TASS Ministerstvo kultury SSSR a seznámil se s plány na výměnu tvůrčích kolektivů obou zemí. Na své první setkání s československým publikem se připravuje Velké divadlo SSSR. Zájezdů se zúčastní operní soubor, který vystoupí na hudebním festivalu Pražské jaro. A protože dosud není přesně určen program vystoupení, lze již říci, že do něho budou zahrnuta jak díla klasická, tak moderní sovětská operní tvorba. Velké divadlo se již tři roky připravuje na oslavy svého # výročí. Na jeho scéně zpíval * Šaljapin, * Něždanovová, * Obuchovová, * Lemešev, * Kozlovskij a další hvězdy domácího, ale i zahraničního vokálního umění. Nynější sezónu zahájilo divadlo operou Ruslan a Ludmila. Sovětští milovníci hudebně dramatického umění zase se zájmem očekávají setkání s operou pražského Národního divadla, která bude pohostinsky vystupovat v Sovětském svazu v koncertní a divadelní sezóně. Devátého května, ve výročí osvobození země sovětskou armádou a v den státního svátku ČSSR, zazní melodie o velkém vítězství, o míru a internacionálním přátelství. K jejich provedení se připravuje kolektiv Souboru písní a tanců Sovětské armády, který nese jméno svého zakladatele, skladatele a dirigenta Alexandrova. Další taneční soubor Berjozka se zúčastní Měsíce československo-sovětskéhopřátelství. Bude mít na pořadu díla vycházející z tradic ruské lidové choreografie, toto vystoupení bude mít pro kolektiv zvláštní význam. Soubor, který nepřetržitě vede Naděžda Naděždinová, oslavuje letos své # výročí. Milovníci sovětského baletu se budou moci rovněž seznámit s tvorbou běloruských umělců. V létě na Slavnostech míru a přátelství vystoupí taneční soubor z této svazové republiky. Milovníci komorní hudby se seznámí s tvorbou rižského orchestru a sboru. Vystoupí na brněnském festivalu a pak se zúčastní festivalu Bratislavský podzim. I zde půjde o nové seznámení na obou stranách. Pražský komorní orchestr uspořádá několik koncertů v Sovětském svazu. A sovětští milovníci estrádní hudby doufají, že poznají nový program některého orchestru z Bratislavy. Na podzim se pak bude konat v SSSR hudebně, dramatický festival československých autorů. Očekává se, že z ČSSR přijedou dramatici, režiséři i herci. Plán letošních kulturních styků předpokládá širokou výměnu různých výstav mezi sovětskými a československými muzei. Mezi Muzeem revoluce SSSR Moskva a Muzeem Klementa Gottwalda vznikly pevné svazky již dávno. Příští měsíc se v Moskvě otevře výstava věnovaná # výročí únorového vítězství československého lidu nad reakcí. Tuto výstavu vyšle do SSSR Muzeum * Gottwalda. A v sovětském hlavním městě se připravuje k odeslání sbírka politických plakátů, kterou zhlédnou Pražané. Obyvatelé Kyjeva, Volgogradu a Jerevanu se seznámí s díly slovenských výtvarných umělců. Českoslovenští milovníci výtvarného umění si budou zase moci učinit představu o tvůrčím hledání umělců ze všech sovětských republik na výstavě SSSR, naše vlast. Čtyřicet kulturních organizací a institucí našich zemí bude v novém roce pokračovat v tradiční výměně delegací a tvůrčích skupin. Kromě profesionálních kolektivů se připravují na divadelní a pěvecká vystoupení a na výstavy svých prací i četní amatérští umělci. Co víte o pokladech. Několik otázek náčelníku oddělení Ministerstva vnitra SSSR, podplukovníku milice * Žurkovi. V létě # přišlo na moskevskou milici pět stavbařů. Ve staré vojenské přikrývce přinesli # zlatých a stříbrných mincí, ražených ještě za cara. Poklad objevili při strhávání podlah v jednom starém domě. Na místo nálezu okamžitě vyjela pohotovostní skupina. Pracovníci milice si dům prohlédli a našli ještě několik desítek mincí. Vyprávím celou tuto historku podplukovníku milice * Žurkovi s tajnou nadějí, že se od něho dovím ještě něco dalšího o pokladech a jejich hledačích. Každým rokem se v Sovětském svazu najde takových pět, sedm pokladů, dává se do řeči podplukovník. Je to zlato, platina, stříbro a drahokamy. Bylo mezi tím něco naprosto unikátního. V jedné vesnici v oděské oblasti stavěli kůlnu. Kopali do hloubky půl metru, našli bronzový džbán a v něm # gramů zlata. Ale ne obyčejného, nýbrž # zlatých mincí, které byly raženy ve starořeckém městě Kynice v # až # století před naším letopočtem. Jak známo, kynické mince se velmi vysoko cení na kapitalistickém trhu starožitností. Sběratelé obvykle dávají za jednu takovouto minci # dolarů. Jiný případ. V Arménii se bouraly staré domy. Pod jedním z nich našli kryptu. Vedle ostatků ležely zlaté ozdoby zhotovené ve # až # století před naším letopočtem. Na poklady zřejmě přicházejí nejčastěji stavbaři. Zpravidla ano. Za posledních pět let bylo objeveno osmdesát pokladů, z nichž # našli stavbaři. Před takovými deseti patnácti lety mívali větší štěstí. Téměř každý starý dům se tehdy boural ručně a nepospíchalo se. Když se našlo něco cenného, mohlo se v klidu hledat dál. Dnes se staré domy bourají za půl dne. Přijede buldozer nebo bagr, který má místo lžíce zavěšeno těžké železné beranidlo. Rána do zdi, všechno se sype, rýpadlo naloží rum na náklaďák a * za město na skládku. V kterých oblastech a okresech Sovětského svazu se nacházejí poklady nejvíce. V Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku. Za minulých pět let se jen v Moskvě samé našlo šest pokladů. Dejme tomu, že opravují starý dům, který patřil ještě mému dědečkovi a pradědečkovi, a najednou najdu hrnec se zlatými mincemi. Čí jsou podle zákona. Máte- li doklad o dědictví, je poklad váš. Zamyslíme- li se nad lidmi, jak je známe, většinou se asi shodneme, že proces výchovy, utváření nového socialistického člověka, o němž tak podrobně jednaly # sjezd a zejména loňské říjnové plénum ÚV KSČ, je záležitostí sice nadmíru naléhavou, ale současně i nijak snadnou, krátkodobou. Rozhodně však nemají pravdu ti zatvrzelí, mírně řečeno, skeptici, kteří se nechávají slyšet, že prý je to věc buď vůbec neuskutečnitelná, anebo když už, že to bude určitě trvat dlouhou řadu generací. Nedávno jsem jednoho takového pochybovače slyšel na vlastní uši. Jen se podívejte kolem sebe. Sto lidí, sto povah, názorů, sklonů a zájmů. A přitom každý vidí především sám sebe, košile je mu bližší než kabát, argumentoval. A to je v lidech od přírody, hluboko, to se nedá překonat podle nějaké ideologické šablony, člověk to své já sotva kdy vymění za nějaké neurčité socialistické naše, snažil se mě přesvědčit. Bylo to v autobuse, a než jsem stačil odpovědět a dokázat mu, že klame nejen sám sebe, ale i druhé, dojeli jsme do mé zastávky a musel jsem vystoupit. Přesto mně tento jeho monolog utkvěl v hlavě a často se k němu v duchu vracím. Přání zde bylo otcem myšlenky, utvrzuji se při tom stále víc. Přání člověka, který má strach z toho, že si lidé osvojí socialistický způsob myšlení a jednání a že tím už definitivně ztratí pole působnosti buržoazní ideologie a maloměšťácká morálka, jedna z hlavních opor a zbraní našich třídních nepřátel v jejich boji proti socialismu. To je skutečné pozadí, jak té naoko vypočítané skepse, že výchova, utváření nového socialistického člověka, je nereálnou věcí, tak i všech vyložených lží, které se nám snaží vsugerovat nepřátelská propaganda, že by to znamenalo potlačení jedinečné osobní individuality člověka, sevření jeho myšlení do nějaké ideologické šablony a jeho života do jakési celospolečenské uniformity. Naštěstí jako každá lež, i tyto mají krátké nohy, a navíc přitom na obě kulhají. Utváření a prohlubování socialistického způsobu myšlení a života, jak zdůraznil # sjezd i říjnové zasedání ÚV KSČ, v žádném případě neznamená nějaké omezování osobnosti člověka, ale naopak důsledné obnovení úcty k osobnosti, její všestranný rozvoj a plné uplatnění. Musíme mít přitom na paměti, řekl na říjnovém plénu ÚV KSČ soudruh * Biľak, že člověk se utváří v podmínkách konkrétního pracovního a životního prostředí, které je výslednicí působení různých činitelů, ekonomických, politických, ideově výchovných a morálních, různých vlivů minulosti i současného zápasu nového se starým, zápasu za nový socialistický svět. Proces výchovy je složitý a mnohotvárný. Život každého člověka představuje individuální osud s řešením nejrozmanitějších problémů, s neopakovatelnými osobními zážitky, s radostmi i starostmi, s těžkostmi, úspěchy i nezdary. Avšak každý z nás, ať by byl jeho vlastní úděl jakýkoli, je nesčetnými svazky spjat s daným společenským prostředím. Není to vědomá, záměrná a špinavá lež hovořit o nějakém potlačování osobnosti člověka a uniformitě jeho myšlení a života, když každá věta, každé slovo řečené na # sjezdu a říjnovém zasedání ÚV KSČ právě jakoukoli šablonu nebo uniformitu zásadně odmítá. Když se v nich naopak zdůrazňuje plný rozvoj každé osobnosti, těch stránek politické, ekonomické a ideově výchovné činnosti, které mají povznášet myšlení, práci a život člověka na vyšší úroveň. Odpověď je jednoznačná. Socialismus, jehož smyslem je neustálý růst hmotné a kulturní úrovně lidu, nejenže nesnáší a odmítá jakoukoli formálnost, šablonovitost a uniformitu myšlení a života, ale právě naopak, cílevědomě vytváří podmínky pro maximální rozvoj a uplatnění tvořivého myšlení, iniciativní práce a plnokrevného života pracujících. Každý jednotlivec má přitom taková práva a svobodu, sociální jistoty a možnosti společenského uplatnění, jaké pracujícímu člověku nemůže poskytnout žádná kapitalistická země. Naprostá většina našich obyvatel se o správnosti této odpovědi už dostatečně přesvědčila na vlastních zkušenostech. Ví dobře, kdo a jak s nimi smýšlí, kde je pravda a kde je lež. Plně se proto ztotožňuje s politikou své komunistické strany, uvědoměle a iniciativně se snaží, aby se jak v politice a ekonomice, tak i pokud jde o socialistický způsob myšlení, práci a život, záměry a cíle politiky strany co nejdříve staly skutečností. Vítkovické železárny Klementa Gottwalda navštívil v pátek ministr zemědělství a výživy ČSSR * Večeřa. Prohlédl si vysoké pece v závodě, linku na výrobu senážních věží. Poté zavítal do JZD Vratimov u Ostravy, kde mají nový typ senážních věží o průměru devět metrů a kapacitě # krychlových metrů. V ověřovacím provozu zde zkoušejí celý proces naplňování, fermentování hmoty a vyprazdňování věží. V poledne se sešel ministr * Večeřa s * Peškou, podnikovým ředitelem Vítkovic. Hovořili o účasti VŽKG na budoucím rozvoji zemědělství a o sladění jeho potřeb se záměry Vítkovic. Hlavním tématem rozhovoru byla výroba zařízení pro skot. V tomto směru počítá koncepce Severomoravského kraje do roku # s realizací # akcí. Není to maličkost a je správné, že se pracovníci VŽKG nespokojují jen s dosavadní zavedenou výrobou šestimetrových senážních věží. Ověřují jejich zvětšené typy a podobnou aktivitu je možné sledovat i při výrobě velkokapacitních objektů. Podle slov ministra * Večeři bude potřeba typizovat některé druhy staveb, vytvářet typizované prvky pro obvodové pláště a podle účelu stavby montovat rozdílné jen vnitřní technické vybavení. Vítkovičtí technici pak předvedli projekt, který realizuje právě tuto myšlenku. Jde o stavebnicový systém farem pro jakýkoli druh skotu a prakticky jakýkoli počet kusů. Základní stavební jednotka měří # metrů a jejím skládáním se získají různě velké provozní prostory. Konstrukce farem je o # procent lehčí než podobné předešlé typy a obvodový plášť tvoří panely z vítkovického materiálu Vistemat, který má velmi dobré izolační vlastnosti. Na snímku je skupina vojáků s důstojníkem shromážděných u tanku americké výroby. Důstojník má v ruce mapu a vojákům něco vysvětluje. Pod snímkem je text Nepřítel je na východě. Podobných snímků z manévrů NATO, které se právě konají v NSR za účasti amerických, kanadských a západoněmeckých vojáků, najdete v listech a časopisech v NSR mnoho. To nikoho nepřekvapuje. Ani na první pohled provokační text pod snímkem. Protože pro NATO je nepřítel skutečně na východě, v socialistických zemích, které svou mírovou politikou v Evropě opravdu ohrožují jeho existenci. Za druhé, podobně jako první, i druhou část přípravných jednání v Helsinkách pokládají za nutné doprovodit patřičnou * síly a dokazovat, že ze soukolí NATO se neozývá skřípot přežívání tohoto vojenského seskupení, jak se odvážili napsat někteří komentátoři v západním tisku pod dojmem příprav na jednání o snížení vojenských sil a výzbroje v Evropě. Jako vejce vejci podobná demonstrace síly probíhá ve stejné době na Dálném východě. Jihokorejská armáda zahájila před několika dny manévry v těsné blízkosti hranic KLDR. Pro ni je zase nepřítel na severu. Je to pochopitelné, neboť z KLDR přišla iniciativa k závazku, že oba korejské státy nebudou podnikat kroky, jež by narušovaly úsilí o mírové sjednocení země. Obojí manévry mají společného jmenovatele, americký imperialismus, který těžce snáší, že mírová iniciativa většiny socialistických zemí v Evropě a Asii nabývá konkrétních forem. Za pouhý rok po letošních oslavách čtvrtstoletí # února v roce # vzpomeneme dalších radostných pětadvacetin. Bude to výročí události, která s únorovým vítězstvím lidu úzce souvisí a je jedním z jeho nejvýraznějších výsledků, založení prvních jednotných zemědělských družstev, není pochyb, že hmotná úroveň družstevní vesnice bude v jubilejním roce ještě vyšší. Ale je tu i příležitost ke kritickému zamyšlení a k vytyčení další práce v oblasti, která ještě leckde nedokáže držet krok s hospodářským rozvojem v oblasti kultury na vesnici. Celý společenský život a v něm kultura v užším slova smyslu, výchova, vzdělání, folklór, ale * sport a mnohost forem společenské zábavy by měly jít rychleji vpřed. Je také škoda, že asi od poloviny padesátých let zůstaly přeměny vesnice bez odpovídajícího zobrazení v literatuře, ve výtvarném a hudebním umění. Čtvrtstoletí od vzniku prvních JZD má být příležitostí ke splacení tohoto dluhu. Na Slovensku se díky iniciativě pracovníků ministerstva zemědělství a výživy i ministerstva kultury SSR začíná realizovat záměr, aby # let přeměn na vesnici bylo plně vyjádřeno i v kulturní oblasti. Počítá se, že se podaří zapojit profesionály i amatéry, že svým příspěvkem oslaví tato léta rozvoje Národní divadlo, televize i film, soubory lidové tvořivosti. Resort zemědělství chce spolu s ministerstvem kultury poskytnout desítky stipendií spisovatelům, aby nezapadla do zapomenutí složitost a náročnost práce při zakládání družstev a jejich upevňování, aby se v dílech nejrůznějšího druhu zobrazil přerod rolníka, aby vystoupila víra a nadšení organizátorů přeměn na vesnici. Mnohá díla vzniknou přímo z pobytu spisovatelů, novinářů a umělců v obcích. Chystají se dokumentární filmy. Nitranské Rolnické muzeum chce vytvořit skansen zobrazující vývoj zemědělské výroby za individuálního hospodaření a v nástupu družstevnictví. Dožínky v Nitře v roce # budou spojeny s rozsáhlou výstavou k čtvrtstoletí JZD. Setkání zakladatelů družstev, ale i statků a STS, soutěže okresů směřující k růstu úrovně výroby a kultury práce a života za léta # - # a kronika socialistických přeměn, publikace o zemědělství dneška, to jsou jen tituly a pracovní * akcí, kterými chce kulturní fronta spolu s hospodářskými pracovníky oslavit # let JZD. Když jsme hovořili s * Dunajovcem z ministerstva zemědělství a výživy SSR, řekl nám, že to by všechno bylo málo, kdybychom výročí nevyužili k plnému rozvinutí a trvalému rozvíjení kulturní činnosti na vsích. Ukazuje se potřeba výrazněji zapojit učitele a všechnu inteligenci nejen do vzdělávání, ale i organizování zájmových kroužků, do práce na zábavních a výchovných večerech, kvizech, besedách. Ukazuje se ale také potřeba rozumně hospodařit s prostředky na kulturu. Rozumně hospodařit neznamená škudlit, ale sdružovat prostředky JZD, ROH, podniků, které na vsích vyvíjejí činnost nebo tam mají kádr pracovníků. Znamená to získat i prostředky MNV a organizací Národní fronty. Je ovšem také potřeba vesnici v kulturním dění soustavně pomáhat. Tuto funkci by měla plnit každoroční celoslovenská konference kulturních pracovníků, profesionálů a amaterů. Pro začátek by se od ní očekávaly vzorové varianty pro rozvoj kulturní činnosti v obcích a městečkách s kulturními domy, pro vsi a osady s osvětovou jizbou nebo jen klubovnou a pro střední místa s kulturním domem. V každém modelu by se měla zobrazit koncepce kulturní, sportovní, vzdělávací, zábavní i zájmové činnosti. Obce s dobrou kulturní činností by měly sloužit za vzor ostatním. Oslavy pětadvaceti let od vzniku JZD mají podle záměru Ministerstva zemědělství a výživy SSR být mezníkem, k němuž se sníží velmi podstatně dluh kulturní fronty naší vesnici, obdobím, v kterém se zaktivizují síly samotných družstev a jejich členů pro výrazně bohatší kulturní, vzdělávací, sportovní a zájmovou činnost. Bude to chtít shora impuls a pomoc Ministerstva zemědělství a výživy spolu s Ministerstvem kultury, ale i se Svazem družstevních rolníků, Socialistickým svazem mládeže, s výbory žen, s národními výbory. Když jsem o tom všem slyšel hovořit ministra zemědělství a výživy SSR * Janovice a v podrobnostech * Dunajovce, řekl jsem si, že tu jde o program pro Slovensko, ale současně i o výzvu, na kterou stejným úsilím, intenzitou pozornosti k široké problematice kulturního života vesnice, jistě odpoví kulturní pracovníci v České socialistické republice. Základním požadavkem čtvrté lekce Školy pokrokových zkušeností je odhalit rezervy ve výrobě a ekonomice chovu skotu, zejména dojnic. Besedy, které na ni budou navazovat, by měly vycházet z místních podmínek jednotlivých zemědělských podniků a kooperačních seskupení a měl by se v nich promítnout i dlouhodobý výhled zemědělské výroby v okrese. Bude dobře, když se diskuse zaměří na zhodnocení současného stavu v chovu skotu, plemenářské a chovatelské práce, výživy a krmení skotu, organizace práce ve stájích, rentability výroby a možnosti mechanizace stávajících stájí a výstavby nových. Součástí hodnocení užitkovosti skotu, výroby masa a mléka na hektar zemědělské půdy, podílu těchto produktů na hrubé produkci a na tržbách ze živočišné výroby by mělo být i porovnání s výsledky dosahovanými u sousedů a s okresním a celostátním průměrem. U plemenářské a chovatelské práce půjde při besedách o posouzení úrovně základního stáda dojnic, jeho potencionální možnosti, způsobu zušlechťování stáda a zároveň o objasnění významu kontroly užitkovosti a dědičnosti. Ve spolupráci se zootechnikem, inseminační a veterinární službou pak dohodnout možnosti zlepšení. Při hodnocení výživy a krmení skotu mají besedy vycházet ze současné struktury krmných plodin a jejich hektarových výnosů a posouzení výhodnosti výroby a použití krmných plodin z ekonomických i výrobních hledisek. Zároveň mají věnovat pozornost snížení spotřeby jádra pro skot, zabezpečení živočišných bílkovin, lepšímu využití pastvy skotu a omezení ztrát při sklizni, skladování i krmení. Pokud jde o organizaci výroby a práce, je nutné vycházet ze specializace podniku, od ní odvodit obrat stáda, koncentraci zvířat i možnosti kooperace. Vhodná témata pro diskusi jsou i organizace práce ve stájích, normy obsluhy, odměňování, socialistická soutěž, úroveň evidence, způsob ukládání úkolů, dvousměnný provoz nebo systém střídače, kvalifikace a věkové složení pracovních sil. Bez povšimnutí by neměly zůstat náklady na litr mléka a # * přírůstku masa, rezervy ve snížení těchto nákladů ani možnosti modernizace stávajících stájí a perspektivní záměry investiční výstavby. V minulém roce se zemědělské podniky v České socialistické republice čestně a před termínem vyrovnaly s úkoly ve výrobě a dodávkách mléka, a to jednak díky tomu, že se zvýšily stavy krav, a jednak zásluhou vyšší průměrné užitkovosti. Průměrná dojivost vzrostla především ve druhé polovině roku, zatímco v první polovině byla v důsledku nízkých zásob píce v zimním období v mnohých zemědělských podnicích pod úrovní roku # . Tento vývoj znatelně ovlivnil i výsledky kontroly užitkovosti skotu, které jsou zpracovány v rámci kontrolního roku od # října # do # září # . Průměrná užitkovost za kontrolní rok vzrostla proti předchozímu roku pouze o # * mléka a # * mléčného tuku, zatímco v roce # se proti roku # zvýšila o # * mléka. Kontrolované chovy v horské a předhorské oblasti proti předchozímu roku zlepšily o # * mléka a # * tuku a rozdíl proti kontrolovaným chovům v nížinné oblasti se snížil o # * mléka. Počet uzávěrek v chovech s kontrolou užitkovosti # stupně opět stoupl, a to hlavně přechodem chovů do vyššího stupně kontroly, v chovech s kontrolou užitkovosti # stupně zároveň poklesl o # * . Průměrná užitkovost v chovech s kontrolou užitkovosti # stupně poklesla o # * mléka a # * tuku, zatímco v chovech s kontrolou # stupně vzrostla o # * mléka a # * tuku. Z jednotlivých krajů v České socialistické republice je nejlepší Jihomoravský, kde se průměrná užitkovost zvýšila o # * . I když Jihočeský kraj zůstává v pořadí na sedmém stupni žebříčku, je nárůstem o # * mléka a # * tuku hned za Jihomoravským. Chovatelskou veřejnost budou zajímat i výsledky hlavních plemen, domácích i dovezených, a jednotlivých kombinací křížení. České strakaté plemeno se proti předchozímu roku zlepšilo o # * . U kříženek český strakatý skot, černostrakatý nížinný je třeba přihlédnout k tomu, že se na uzávěrkách podílejí převážně krávy na laktaci. Obdivuhodný je další vzestup u slovenského strakatého plemene o # * mléka a # * tuku, takže rozdíl proti českému strakatému skotu dosáhl téměř # * . Počet kontrolních stájí krav na laktaci se proti předchozímu roku zvýšil o # a počet uzávěrek v těchto stájích o # . Na celkovém počtu uzávěrek krav na laktaci se podílely kontrolní stáje z # procenta. Z chovu českého strakatého plemene v nížinné oblasti je nejlepší JZD Ostrožská Nová Ves a JZD Troubky, v horské a podhorské oblasti JZD Smolivec a JZD Slemeno. V plemeni černostrakatém nížinném drží primát * Bezno, farma Hřivno, a v plemeni dánském červeném * Tlumačov, farma Terezov. Dosažené zvýšení nesmí chovatele ani plemenáře uspokojit. Je nepochybné, že ještě zdaleka nebyly vyčerpány všechny možnosti a že ještě nejsou zcela využity potencionální schopnosti chovaných plemen. Podaří- li se zajistit i v roce # dobrou krmivovou základnu a prohloubí- li se dále selekce na základě výsledků kontroly užitkovosti, lze očekávat další pokrok. Předpoklady jsou pro to příznivé. Zásoby píce pro zimní období a její kvalita je lepší než v předchozích letech. Počet zabřezlých jalovic je vyšší než kdykoliv před tím a umožní intenzívnější výřad podprůměrných krav. Svým podílem přispěje, že i nadále roste i podíl dcer prověřených býků. Plněním závěrů únorového pléna ÚV KSČ a další realizací výsledků # sjezdu strany se včera v Plzni zabývalo plénum západočeského KV KSČ. Konstatovalo, že v uplynulém roce došlo k pozitivnímu posunu v uplatňování vedoucí úlohy strany v ekonomice a prohloubilo se uplatňování práva kontroly stranických orgánů a organizací vůči hospodářskému vedení. Orgány a organizace strany zvýšily náročnost na kvalitu řídící práce a vyžadují větší odpovědnost od komunistů v hospodářském vedení podniků, závodů, dílen i pracovišť. Podpora přírodovědné činnosti pionýrské organizace SSM a pomoc při zavádění jejího výchovného systému, především jeho přírodovědné části, je cílem přírodovědné soutěže O zlatý list, jejíž podmínky plní v současné době tisíce mladých přírodovědců, pionýrů a dalších zájemců o různé obory přírodních věd. Soutěžní hra navazuje na podmínky výchovného systému tam, kde jde o veřejně prospěšnou činnost, o prokázání znalostí přírody a dovedností při konkrétní činnosti v přírodě. Ve školním roce # / # je tematika zaměřena na problematiku ochrany přírody a přírodního prostředí. Při plnění vstupního úkolu soutěže pionýři pomáhají při úpravě veřejných prostranství, zanedbaných míst, při výsadbě keřů a stromů v parcích a sadech, spolupracují při údržbě krmných zařízení pro lovnou zvěř, čistí potoky a potůčky a vysazují břehové porosty, pomáhají při sklizni. Pro jednotlivé přírodovědce je letos připravena tradiční biologická olympiáda pionýrů. Obě soutěže, jejichž národní a krajská kola proběhnou v květnu a červnu, doplňuje Přírodovědná Sazka, soutěžní kviz prověřující podstatné znalosti a dovednosti přímo na místě a za stejných podmínek pro všechny soutěžící. Ještě ve čtvrtek večer měla řada trenérů i pořadatelů obavy, zda pracně navezené pět a půl kilometru dlouhé kolečko vydrží pod náporem více než # běžců a běžkyň z SSSR, Jugoslávie a ČSSR. Ranní probuzení a první pohled z okna ovšem vyvolal rychlejší procitnutí. Více než * vrstva nového sněhu znamenala pro trenéry, závodníky i další pomocníky vybalit zkušenosti z alchymie lyžařského mazání, neboť sníh s neústupnou pravidelností cukroval krajinu i náhradní kolečko. Pro první závodnice to bylo hotové peklo. Měkká stopa nevedla, úzké lyže se bořily. S přibývajícími čísly se však kolečko měnilo v mýdlo a mazání se stalo problémem. Jen málokdo měl tak šťastnou ruku, aby mohl v cíli prohlásit. Byl to pěkný závod, jelo se mi báječně. Více bylo slyšet. To nebyl běh na lyžích, ale strastiplné utíkání. Právě za této situace vynikly silové typy běžců a běžkyň. Zoubky vystrčil i loňský juniorský mistr Evropy ve štafetovém závodě Lukjanov z Dynama Moskva. Nezklamal reprezentant Fajstavr, technický běžec. Na rychlé přemazávání před startem doplatil i sovětský běžec Tarakanov, zlatý z MS v Tatrách, který přišel na start o půl minuty později. Handicap už na trati nedohonil. Jeho # místo je stejně vynikající. Na namazání doplatil i junior Šimon, který na desetikilometrové trati přemazával. Správnou volbu mazání neodhadl ani trenér reprezentačního celku žen Rázl a po závodě statečně přiznal. Především Jaškovské, na které mi záleželo, jsem dal slabou vrstvu, z trati jsem ji chtěl dokonce odvolat. Nakonec to doskákala. Bezroukův memoriál byl současně i úvodním závodem první běžecké ligy. Nejlépe se s pětikilometrovou tratí žen a dvojnásobnou délkou mužů vypořádali lyžaři Liptovského Hrádku, kteří vedou před TJ Vysoké Tatry a VŠ Praha. V ženách * Jiskra Mšeno. V současné době pracuje v Severomoravském kraji přes # hlídek a # štábů Reflektoru mladých. Jen za minulý rok zásahy ušetřily národnímu hospodářství více než # miliónů korun. Dobrých výsledků v hnutí Reflektoru mladých dosahují hlídky v okrese Frýdek-Místek. Do jejich práce se zapojili svazáci nejen v průmyslových, ale také v zemědělských podnicích a na školách, kde zasáhli téměř stokrát. Činnost Reflektoru mladých v tomto okrese přinesla úsporu téměř tři milióny korun. V Urxových závodech ve Valašském Meziříčí se hlídky zaměřily na šetření energie všeho druhu, v Tesle Rožnov kontrolovaly zahraniční stroje a zařízení a svými zásahy podniku ušetřily téměř # korun. # ledna zasedalo předsednictvo OV KSČ Klatovy. Jako první bod bylo schválení plánu práce redakce okresních novin a rozhlasu po drátě. Vyhodnocení práce okresních sdělovacích prostředků za # pololetí minulého roku a plán na # pololetí vzalo předsednictvo na vědomí. V další části se připravovaly možnosti pro vybudování okresního domu výchovy, asi podobného jako okresní politická škola. Byly probírány různé možnosti, kde tento důležitý ideologický činitel umístit. Současně s tím bylo hovořeno o náplni a činnosti některých pracovníků v této oblasti. V této souvislosti byla zdůrazněna důležitost tohoto zařízení pro náš okres, neboť dosavadní stav, kdy stranické kádry jsou školeny v rámci kraje, je nedostačující. O celé situaci bude ještě jednáno a učiněna konkrétní opatření. Dopolední zasedání bylo skončeno jednáním o organizačních věcech a kádrových otázkách. Odpolední jednání pokračovalo hodnocením práce jednotlivých členů předsednictva OV KSČ. Z toho je patrno, že POV je příkladem všem stranickým organizacím v okrese, které rovněž hodnotí v současné době jednotlivé členy výboru a přípravu na kádrové obsazení pro schválení výročních členských schůzí. Asi v polovině prosince se začalo s opravami budovy Muzea Šumavy v Kašperských Horách, která je v současné době v havarijním stavu. Hlavním cílem stavební obnovy, na niž byla určena částka # * , je statické zabezpečení budovy a zasazení nových oken. Současná situace poukazuje na nezbytnost provedení generální rekonstrukce elektroinstalace v celé budově a opravy podlah v prvém a druhém poschodí. Lze se domnívat, že příslušní činitelé udělají vše pro to, aby i tato část oprav mohla být provedena bez zbytečných zdržení v rámci celkové opravy. Provedení a včasné dokončení oprav je důležitou a naléhavou záležitostí. Zvláště když si uvědomíme, že muzea jsou v současné době vedle televize, rozhlasu, filmu a divadla důležitým masovým kulturně, výchovným a vzdělávacím prostředkem. V této souvislosti není třeba zvláště zdůrazňovat mimořádně významné postavení kašperskohorského muzea v turisticky značně frekventované oblasti. Po skončení oprav čeká pracovníky muzea velký úkol, jakým je již dlouho odkládaná generální inventarizace všech sbírek. Teprve potom se přikročí k vlastní instalaci muzejních expozic. K zlepšení vlastní práce každého slouží vnitrostranická výchova. Tak o tom také hovoří zpráva pro jednání předsednictva OV KSČ. Ze zprávy je patrné, že v celkem # základních útvarech je zařazeno více než # členů KSČ a # bezpartijních. Nejlepší účast a zájem je o školení v souvislosti se SSSR. Pomáhají k tomu i ústřední sdělovací prostředky jako tisk, rozhlas a televize. Nemalou zásluhu má i výstava # let SSSR, kterou zhlédlo mnoho členů vnitrostranické výchovy. V základních útvarech hospodářské politiky se ukazuje, že stanovený obsah je až příliš náročný. Upozorňují na to propagandisté i posluchači. Ale i zde je třeba brát v úvahu, jakým způsobem postupuje propagandista vůči posluchačům. Zdali využívá všechny možnosti, které má k dispozici. Mnohde k objasnění některých otázek nestačí jen ústní výklad. Záleží však na každém z učitelů. Je možno používat názorných pomůcek, grafů, kreslených ukazatelů. Nelze hovořit jenom abstraktně, ale dokazovat a ukazovat v praxi, na příkladech jednotlivé poučky. Tím se nejen vzbudí zájem posluchačů, ale budou sami tyto poučky v praxi používat. Ve večerních školách, a to ve všech druzích, je účast, zájem i úroveň velmi dobrá. První cvičení ukázala solidní výsledky ve studiu probrané látky. Je tomu tak proto, že jak lektoři, tak i posluchači mají v letošním roce potřebnou literaturu. Zejména však proto, že posluchači po zkušenostech minulého roku dobře vědí, že budou dělat z probrané látky zkoušky. Snaží se proto co nejvíce pochopit na přednáškách, samostatným studiem a na cvičeních. Aby školení probíhalo správně, je třeba se také starat o propagandisty. Před každým tématem je organizován pro propagandisty základních útvarů seminář propagandistů ve střediscích Klatovy, Sušice a Horažďovice. Posláním seminářů je hlouběji objasnit stanovenou tematiku, sjednotit výklad a umožnit výměnu zkušeností nejen mezi propagandisty navzájem, ale také mezi propagandisty a okresním výborem. Mimo těchto pravidelných seminářů jsou vytvářeny stálé semináře propagandistů. Činnost stálých seminářů spočívá v kolektivní práci na přípravě i organizaci školení, kdy jeden propagandista provede přednášku ve více útvarech, a tak si vzájemně vypomáhají. Tento způsob má výhodu v tom, že příprava propagandistů je daleko kvalitnější a je tu také vzájemná kontrola co do úrovně přednášek i účasti. Na školení je vždy někdo z jiné organizace. Vnitrostranické vzdělávání je prohloubeno o větší diferenciaci v základních útvarech, kde nejsou již jen útvary aktuálních otázek, jako tomu bylo v minulém roce, ale navíc jsou útvary ekonomiky, průmyslu a zemědělství. Jsou dělány první kroky v organizování stálých seminářů propagandistů. Toto se osvědčuje a je možno počítat s jejich rozšířením v dalším vzdělávacím období. Perspektivně je reálná možnost ustavovat více útvarů středního stupně. Zájmem každého občana by mělo být heslo. Chci- li lépe dělat, musím více vědět. Ale k dobré práci socialistického člověka nestačí znát jen vlastní odbornou stránku. Jestliže člověk pracuje, musí také vědět, jaké má perspektivy on sám, jeho děti a celý národ. Proč a s jakým cílem budujeme socialismus. Politické školení je rovněž součástí všeobecného vzdělávání. Čím hlubší a širší vzdělání u každého, tím větší vzdělanost celého národa. A i to je jedna z cest rychlejšího dobudování socialismu v naší vlasti a příprava na přechod do společnosti komunistické. Rok # znamenal pro rybářský sport v Plánici vrchol. Organizace se umístila v soutěži na počest listopadových dnů na # místě v našem kraji a dostala za tento úspěch na krajském aktivu čestné uznání. Rybáři dali do provozu rybník v Křižánkovech, odpracovali # hodin, na rybářské práce # hodin, získali krmení, splnili plán náboru, odevzdali # * papíru, # * železa a # * textilu, včas zaplatili příspěvky. Letos jednají o získání dvou rybníků do vlastnictví a chtějí založit nový rybník u Plánice. A počítají s # hodinami. Dnem # března # bude zrušena platnost propustek do hraničního pásma na tiskopisech vzor # s růžovým vodorovným pruhem, bez ohledu na * platnosti na nich uvedenou, a povolení ke vstupu do hraničního pásma zaznamenaných do občanských průkazů. V platnosti zůstávají jen povolení k pobytu v hraničním pásmu vyznačené v občanských průkazech. Od # ledna # nabývají platnosti propustky do hraničního pásma vydané na tiskopisech vzor # s červeným * z levého horního do pravého dolního rohu. V souvislosti s tím je třeba, aby občané, kteří při výkonu svého povolání, při návštěvě příbuzných či z jiného důvodu potřebují vstupovat do hraničního pásma, i držitelé starých propustek nebo oprávnění ke vstupu do hraničního pásma včas požádali u okresního oddělení Veřejné * podle místa pobytu nebo pracoviště o vydání nové propustky do hraničního pásma. V boji proti kriminalitě musí svést nejvíce práce komise veřejného pořádku u národních výborů. Někde tomu tak není. Kriminalitou se zaměstnávalo zasedání ONV v Klatovech a byly vydány směrnice k nástupu pro snížení a odstranění kriminality hlavně u mládeže, ONV v Klatovech rozhodla, že bude pravidelně sledovat práci komisí veřejného pořádku. Je to nutné. Zemědělské odborné učiliště v Horažďovicích má letos # učňů. Téměř všichni jsou ubytováni v internátě, kde je o ně všestranně postaráno. Učiliště je dokonale vybaveno. Učňové mají k dispozici # traktorů, nákladní automobil i autobus a vlastní dobře vybavené dílny. Je zvláště potěšitelné, že letos do # ročníku bylo místo # učňů přijato # přímo ze ZDŠ. Rada ONV v Klatovech projednávala zprávu o stavu výchovy učňů. Zjistila, že i na Klatovsku jsou nedostatky, které zjistil průzkum a jednání ZKNV v Plzni. Je podceňována výchova a příprava budoucích kvalifikovaných dělníků, která je jedním ze základů kádrové práce na podnicích. Je nedostačující systém výchovy, řízení a kontroly výchovy učňů. Za to jsou zodpovědni v prvé řadě ředitelé podniků. Mnoho nedostatků je i v práci NV. Ředitelé a další zaměstnanci podniků jsou zainteresováni pouze na plnění výrobních a provozních úkolů a zapomínají na hlavní úkol, výchovu budoucích pracovníků. Nedodržuje se řádný průběh vyučovacího procesu i výchovného procesu. V pracovištích jsou stále velké rozdíly co do vybavenosti, materiálu, kádrového obsazení. Rada ONV bude věnovat učňovské otázce zvýšenou pozornost. Povede všechna zodpovědná místa k tomu, aby plnila úkoly, které jim náleží a * musí bezpodmínečně plnit. Abychom měli pro budoucnost připraveny vysoce kvalifikované dělníky jak po stránce odborné, tak i politické. Pro přečin krádeže bude stíhán dělník LZ ze Železné Rudy, který na ubytovně LZ odcizil spoludělníkovi z kapsy kalhot částku # * . Peníze byly u něho zajištěny a vráceny poškozenému. Z trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení se bude před soudem zodpovídat dělník družstevní drůbežárny v Lubech. V hostinci v Týnci před více lidmi hrubě urážel členy KSČ. Podvodným jednáním poškodil občany v Klatovech o částku nejméně # * mladý občan z Klatov, který je od # června bez řádného pracovního poměru. Jak je vidět, dobří lidé ještě nevymřeli. Zálohu dalo vedení ZAD v Klatovech jejich bývalé svačinářce na nákup svačin. Tato však od nich ze zaměstnání odešla a zálohu sama pro sebe utratila. Bude stíhána pro přečin. V měsíci prosinci byly u Zadních Chalup odcizeny ke škodě # * betonové desky. Jako pachatel byl nyní zjištěn řidič LZ Nýrsko, který si desky dovezl do svého bydliště ve Skelné Huti k vydláždění dvora. Bude se zodpovídat z přečinu. Převedení projekčního střediska ČSSS Dešenice do Zemědělského stavebního podniku v Klatovech vzhledem k účelnosti odsouhlasila rada ONV v Klatovech. Pro bramborové brigádníky bude již nyní projednáno rozšíření ubytovacích a stravovacích kapacit u zemědělských závodů, kde je koncentrována výroba brambor v rámci kooperačních celků. Pro příští rok musí být zajištěno i širší ničení plevelů u bramborových porostů. Budova ONV v Klatovech na náměstí se volá telefonicky na čísla # a # . Přímé telefony má místopředsedkyně ONV * Jonášová, vedoucí odboru * Topinka, vedoucí odboru * Šatra, * odboru pracovních sil * Toman a vedoucí odboru sociálního zabezpečení * Janoušek. Na šedesát rodin našlo nové byty v sídlišti V Podhůrčí ve # etapě * . Ve výstavbě dalších bytů se pokračuje a Klatované věnují výstavbě pozornost na svých procházkách. Sídliště se jim líbí. Nalžovské Hory měly dosud předsedu MNV ve funkci bez uvolnění. Práce ukázala, že bude správné, aby byl předseda uvolněn jen pro funkci, a toto nyní rada ONV schválila. Výroční členskou schůzi uskutečnila ZO SSM při SRPŠ v Klatovech. Zhodnotili svou činnost za uplynulý rok, zvolili nový výbor a schválili plán práce na příští období. Chtějí dále rozšiřovat činnost v zájmových kroužcích a plně se zapojit v oslavách výročí Vítězného února. Černou tabuli mají v časopise * v Sušici. Na ní jsou jména prodejen a provozoven, kde byla zjištěna manka. Je to zcela správné, že jsou zveřejňována místa, kde došlo ke špatnému hospodaření. V posledním čísle je takových nepořádných prodejen a provozoven # a u všech jsou uvedena plná jména vedoucích. O kvalitě pekařských výrobků se budou přesvědčovat podle rozhodnutí rady ONV v Klatovech * rady, * to v jejich plánu práce pro rok # . Spotřebitelské rady přitom neopomenou sledovat kvalitu dalších výrobků, poněvadž spotřebitel má nárok dostat za své peníze jen kvalitní výrobky. Důvěrníci domů domovní správy v Klatovech získali v řadě domů občany ke svépomocným akcím. Na nátěrech zábradlí, radiátorů, oken, dveří bylo odpracováno v této akci # hodin. Zlomky středověké keramiky z období kolem * # a po roce # byly nalezeny v minulém roce na dvou místech v Kašperských Horách. Nálezy byly odborně posouzeny a pak předány Muzeu Šumavy v Kašperských Horách. Zaměstnanci železniční stanice Sušice splnili svůj závazek na počest # výročí založení SSSR. Vlastní plán splnili již # listopadu a jako závazek si dali do konce roku ještě # vozových jednotek navíc. I ten však splnili již # prosince a do konce roku naložili ještě # vozových jednotek. Všichni zaměstnanci zapojení do kolektivu BSP pracovali po celý rok bez jakékoliv nehody, závady, zmetku či pracovního úrazu. Před nedávnem byl otevřen nový autoservis v Klatovech, o kterém jsme čtenáře informovali. O tom, jak slouží zákazníkům, jsme dostali děkovný dopis, z něhož uvádíme. Měla jsem malou dopravní nehodu se svým vozidlem a jistě pochopíte, že jsem neměla moc odvahy přijet domů s rozbitým autem. Proto jsem se svým malým neštěstím dojela do nového autoservisu Škoda v Klatovech. Nu a tady mě čekalo milé a hlavně neobvyklé překvapení. Šla jsem za vedoucím, soudruhem Černým, který se mě nesnažil uklidnit zbytečným povídáním a vysvětlováním, ale vzal mě s autem do dílny, kde si zavolal mechanika. Tomu stručně, ale výstižně vysvětlil, co s tím a jak na to. Když jsem se snažila jej umluvit na co možná nejkratší časový termín opravy, zdůraznil Černý hlavně kvalitu práce. Pak mě zavedl do čekárny, kde je zároveň bufet. Dvě hodiny jsem měla možnost v pěkném a čistém prostředí sledovat provoz v tomto novém podniku. Bylo viditelné, jak všude vládne pracovní elán, přesnost a pořádek. Bylo obdivuhodné sledovat činnost * Černého. Byl všude a při všem. Každému zákazníkovi poradil nebo pomohl, přitom sám vyřizoval spoustu telefonních hovorů. Proto bych chtěla tímto dopisem ještě jednou poděkovat a popřát do roku # všem zaměstnancům tohoto nového podniku mnoho pracovních úspěchů, spokojených zákazníků a aby jim ten pracovní elán ještě dlouho vydržel. S pozdravem končí Alena Korcová, Janovice. Dopis otiskujeme proto, že se jedná o nový závod služeb. A my bychom si přáli, aby i ostatní služby pracovaly jako tato. Po dobrých zkušenostech z minulého roku probíhá i v tomto školním roce soutěž dorostových skupin ČČK na našem okrese. Přihlásilo se do ní # skupin dorostu ze ZDŠ v městech i na venkově. Soutěž spočívá v tom, že od listopadu do dubna včetně dostane každá dorostová skupina na každý měsíc čtyři úkoly, jež musí splnit a ještě v témže měsíci oznámit okresnímu výboru k ohodnocení. Úkoly jsou stanoveny podle hlavních oblastí činnosti dorostu ČČK, výchova a činnost zdravotnická, zdravotně branná a zdravotně sociální, výchova etická a k sociálnímu cítění, výchova a činnost internacionální včetně úsilí o mír, výchova k socialistickému vlastenectví a k práci pro socialistickou společnost. Úkoly na měsíc leden například zní. Vypište činnost třídní zdravotnické hlídky. Vyhledejte osamělou osobu v obci a proveďte jí úklid chodníku, dvorku. Je- li ve obci památník na pomoc cizích státních příslušníků v boji o naše osvobození, upravte jeho okolí, hroby, pomníčky. Zjistěte, zda se používá ve vaší obci ještě studna jako zdroj pitné vody, a v kladném případě oznamte hygienické závady obvodnímu lékaři nebo učiteli- zdravotníku. A jako dlouhodobý úkol. Vytvořte předpoklady, aby všichni členové dorostové skupiny měli u vás zdravotnické školení BPO. Pomocníky dorostových skupin jsou obětaví učitelé- zdravotníci, kteří vždy zajistí, aby úkoly byly vypracovány buď jednotlivcem, nebo při * celou skupinou a nejlepší práce pak poslána k hodnocení na okresní výbor ČČK do Klatov. Filmové studio Barrandov v koprodukci s filmovými ateliéry Defa natáčí v režii Václava Vorlíčka nový celovečerní film Tři oříšky pro Popelku. Část exteriérových scén tohoto filmu bude natáčena v době od # února do # března, # natáčecích dnů, na hradě Švihov. Výrobní štáb filmu hledá pro některé scény # zájemců z řad mládeže i dospělých. Přihlášky lze podat u stálé divadelní scény v Klatovech, kde budou zájemcům sděleny bližší informace včetně honorářových podmínek. Koncem měsíce ledna provede v místnostech klubu SDS režisér Jaroslav Pour s přihlášenými informační schůzku. V loňském čísle ze dne # května uvedli jsme článek Experiment anebo Jsou také naše. Jednalo se o děti z dětského domova v Kašperských * . Zároveň jsme pak našim čtenářům slíbili, že jim sdělíme výsledky této nové výchovné metody. Dnes tedy předkládáme některé konkrétní výsledky této záslužné a důležité činnosti. Deset děvčat z dětského domova ve věku od # do # let se přestěhovalo dne # března minulého roku do expoziturní bytové jednotky v Domě závodní péče Solo v Sušici. Žijí zde pod vedením dvou vychovatelek jako homogenní výchovná skupina a * v sirkárně na různých pracovištích podle potřeby závodu. Přechod do nového, byť úředně přechodného bydliště nebyl ze strany našich děvčat jednoduchou záležitostí. Musíme vzít v úvahu, že jejich faktickým domovem byl dětský domov v Kašperských Horách, kde žijí také ještě jejich mladší sourozenci. Za dobu svého pobytu si vytvořila určitou sociální pozici jak v dětském domově, tak v samotném městečku. Některá děvčata navázala své první známosti a nyní přišla do nového prostředí s poněkud odlišným stylem života i denním režimem. V jejich očích bylo mnoho otazníků, byly i námitky proti, provázené velmi často neodůvodněnými obavami. Deset měsíců našich děvčat v novém prostředí není sice příliš dlouhá doba, abychom mohli podat s úplnou jistotou ucelený obrázek o životě této výchovné skupiny našeho domova. Je však dost dlouhá pro objektivní zhodnocení dosažených dílčích výsledků, úspěchů, obtíží i problémů. Děvčata velmi brzy kladně zhodnotila situaci v tom smyslu, že jim odpadlo každodenní dojíždění do zaměstnání z Kašperských Hor do Sušice. Nyní přejdou ulici a jsou doma. Čeká je jejich teta, která se nezapomene zeptat, jak se dařilo v práci, trpělivě je vyslechne, jak bolí ruce, nohy, pomůže připravit malou svačinu. Vypracuje seznam hospodyňkám, co je nutno ve městě nakoupit, zařídit, objednat pro společnou kuchyňku. Teta však dovede vytknout i případné nedostatky v úklidu i pořádku osobních věcí děvčat. Umí usměrnit vzájemnou ostřejší výměnu názorů mezi děvčaty, dovede poradit při nákupu ošacení, při pletení, šití, vaření ve funkci matky pečující o deset dospívajících dcer. Funkce náročná, zodpovědná, nezáviděníhodná. A děvčata. Jednání i chování každé z nich je jiné, individuální. Odpovídá intelektové i mentální úrovni, povahovým vlastnostem, zálibám i sklonům. Kolik lidí, tolik různých povah, různý přístup k povinnostem, socialistickému vlastnictví. Různé vzájemné vztahy jak na pracovišti, tak mezi sebou, v rodinné buňce, různý vliv špatného či dobrého příkladu dospělých. Pracovní morálka, podle hodnocení vedoucího sirkárny * Veselého, je vcelku dobrá ve srovnání s jinými. U našich děvčat neexistují absence a neomluvené směny. Nemocnost je minimální a mistři i vedoucí sirkárny vždycky najdou u našich děvčat pochopení. Zejména tehdy, potřebují- li vypomoci na některém pracovišti v závodě, a také dovedou odpovídajícím způsobem tuto snahu a ochotu ohodnotit z prostředků fondu mistra a vedoucího. Toto je jeden z nejzávažnějších faktorů pro vytváření skutečně socialistických vztahů mladých lidí k svému závodu a i k chápání jeho potřeb. Upevňuje to sociální pozice a vědomí jistoty, které může mladému člověku poskytnout jedině socialistické zřízení tím, že každého odmění podle jeho zásluhy. Dokladem pro pracovní morálku jsou výplatní pásky našich děvčat, jejich mzda se pohybuje v rozmezí # až # * měsíčně. To je odměna děvčat z dětského domova, která pracují v továrně jeden a půl roku. Odbíjená v Sušici měla vždy dobrou úroveň. Po několika letech stagnace opět sušická odbíjená nabývá lesku. Čtyřletá poctivá a mravenčí práce oddílu přináší své výsledky. Muži Sušice se probojovali do # třídy krajské soutěže a v uplynulém roce si vedli velmi dobře. Skončili na čtvrtém místě. V řadě utkání zvítězili a jen několik bodů je dělí od prvního místa. Podařilo se jim utvořit družstvo dorostenců a dorostenek, kteří pravidelně trénují. Dorostenci již v uplynulém roce zasáhli s úspěchem do soutěží. Pro letošní rok mají funkcionáři oddílu připraven pěkný plán práce. Všechna tři družstva budou opět startovat v okresních či krajských soutěžích. Svépomocí obnoví odbíjenkářské dvorce na stadiónu, které v době výstavby nových šaten byly použity jako skladiště materiálu. Pravidelnými zimními tréninky v tělocvičně udržují svou kondici, a tak se máme na co těšit. Jen poněkud větší zájem veřejnosti o jejich činnost by bylo třeba. Zatím svá pěkná utkání na dvorci sokolovny hráli téměř před prázdným hledištěm. Po velmi dobré pravidelné podzimní přípravě všech závodníků uskutečnilo se týdenní soustředění. Tento náročný týdenní trénink s několika kontrolními závody prověřil všechny závodníky. Celkové hodnocení trénovanosti a zdatnosti je velmi kladné. Výroční schůze sušických lyžařů byla nejen dobře připravena, ale i účast na ní byla velmi dobrá. Když si položíme otázku, co uplynulý týden přinesl, můžeme na ni jednoznačně odpovědět, že byl úspěšný, a především dal všem pokrokovým a mírumilovným silám na celém světě obrovskou naději, že vleklá a na krutosti nevybíravá válka vedená americkými imperialisty proti vietnamskému lidu spěje k závěrečné fázi. Zpráva o parafování dohod mezi zástupci Vietnamské demokratické republiky a USA, která přišla ve středu z Paříže, vyvolala velký ohlas také mezi pracujícími našeho kraje. Do redakce denně docházejí zprávy i dopisy čtenářů a spolupracovníků o rychle se rozvíjející akci na pomoc vietnamskému lidu. Děje se tak prostřednictvím Fondu solidarity, jímž chtějí naši lidé účinně přispět k rychlé obnově válkou zničeného hospodářství ve Vietnamské demokratické republice. Jak jinak nazvat toto úsilí než tím, že je to překrásný výraz lidské solidarity, která se dotýká každého z nás. Zvlášť je třeba ocenit zejména přístup naší mladé generace, členů SSM, kteří dávají aktivní podněty k odpracování mimořádných směn, jejichž výtěžek má přispět k rychlé obnově všech průmyslových objektů, škol, nemocnic a celých vesnic ve VDR a umožnit přechod vietnamského národního hospodářství na mírovou výrobu. Jsme sice teprve na začátku rozvíjející se a denně sílící akce, ale již nyní lze s určitostí předpokládat, že její konečný výsledek bude velmi úspěšný, že svým dílem přispěje k dalšímu prohloubení vzájemného přátelství a spolupráce s lidem Vietnamské demokratické republiky. Skutečné postoje lidí se vždycky projevují v jejich konkrétních činech. A dodejme ještě, že rovněž v uplynulém týdnu jsme přinesli řadu příkladů obětavosti našich pracujících, kteří se snaží co nejlépe zabezpečit náročné úkoly letošního národohospodářského plánu. Je to zejména široký proud závazkového hnutí, které se rozvíjí na počest # výročí Vítězného února, v němž vystupuje silně do popředí snaha řešit palčivé problémy, které ještě v národním hospodářství máme. Uveďme jen několik příkladů, které tuto snahu potvrzují. Havíři z Hnědouhelných dolů a briketáren v Sokolově rozvíjejí hnutí Každý # hodin republice, jehož pomocí chtějí přispět ke zlepšení životního a pracovního prostředí na tomto silně průmyslovém okrese. Soustředili již závazky, které obsahují # tisíc brigádnických hodin, kterými napomohou při plnění náročných volebních programů. Také další závazky z průmyslových i zemědělských závodů jsou zaměřeny na využívání všech dostupných rezerv. Například pracující Kovohutí Gustava Klimenta v Rokycanech ve svém závazku slíbili, že uspoří na provozních nákladech téměř půl miliónu korun, sníží spotřebu grafitových kokil, které dovážíme, a tak ušetří osm tisíc devizových korun. Z pestré mozaiky závazkového hnutí lze vyvodit závěr, že iniciativa lidí je směrována skutečně na nejpotřebnější úkoly a že jejich splnění může přinést mnohá aktiva do celospolečenské pokladny. Koneckonců zpráva Federálního statistického úřadu o vývoji národního hospodářství ČSSR za uplynulý rok, jejíž hlavní údaje jsme rovněž v uplynulém týdnu zveřejnili, nás mobilizuje na odhalování stálých rezerv, které existují v oblasti využívání základních prostředků, surovin a energie. Lze si jen přát, aby celý ten proud iniciativy lidí, kterého jsme v úvodu letošního jubilejního roku # svědky, byl dobře využíván. Zima pro lidi ze začouzených měst přináší nejedno překvapení. Letos je to nepříliš vítaná chřipka, prý vyvezená až z královských Britských ostrovů. V rozhovorech na nárožích či v kavárnách západočeské metropole dokonce někdy zabírá víc místa, než jaké je vymezeno horlivým diskusím o postavení plzeňských hokejistů v ligové tabulce či věčným polemikám nad přestavbou místních dopravních tepen. Nejčastěji se v takovém rozhovoru dojde k otázce. A platí vůbec něco na tento nejnovější pozdrav ostrovní země. Pamětníci se rozpomínají na doby svého mládí, kdy prý vlastně ani pořádně nevěděli, že jsou právě nemocní, a ani nepotřebovali vyhledat lékaře. A tak ke stále se vracejícím vzpomínkám o prvých bohatýrech rodícího se plzeňského sportu přibývají i nadnesené bohatýrské historky o tom, jak až mistr teprve objevil, že učedník přišel do práce se čtyřicetistupňovou horečkou. Ti později narození ovšem mají sledování pohybu stupnice na lékařském teploměru za jednu z momentálních největších zálib. Co kdyby přece jenom horečka naskočila, zítra máme psát ve škole obávanou kontrolku z matematiky. Dokonce už i populární herci a zpěváci se zapojili do celonárodního boje proti horečce i chřipkám. Milan Drobný stále častěji po rozhlasových linkách prozpěvuje své vyzývavé Buď fit a Jaroslav Štercl se i přes ukončený vyčerpávající souboj s pamětí odhodlal k některým pořádně zapeklitým cvikům před televizní kamerou. Ne sníh, ale chřipka poznamenává letošní zimu. A nezastaví se před žádným prahem. Do postele povinně uléhají špičkoví hokejisté, s rýmou a kašlem se potýkají dělníci, úředníci, učňové i družstevníci, školáci i ti nejmenší z jeslí. A samozřejmě bez rizika nejsou ani lidé od pera. Ale co, zatím jsem fejeton ještě stačil díky psacímu stroji napsat. Jeden za druhým podstupuje malou oživovací kůru. Citlivé prsty maséra hokejového týmu Škody Plzeň si chvilku neodpočinou. Svaly hráče musí být dobře prokrveny, vláčné. Za půldruhé hodiny začne zápas. Masáž má pro sportovce velký význam, říká masér Vojtěch Čechura a pot se z něho jen řine. Zlepšení prokrvení svalu připravuje hráče na velkou zátěž při hře. Prokrvený a prohřátý sval pracuje mnohem snáze a vydatněji než nepřipravený. Urychlené prokrvení pomáhá rychleji odstranit únavu, urychlí hojení zhmožděnin a celkově zlepšuje pohodu, jak si každý již pravděpodobně okusil. Je třeba ke každému hráči přistupovat jinak. Jaké techniky vlastně používáte. Z toho, co jsem řekl, je jasné, že přístup je individuální vzhledem k poranění z tréninku a předchozích zápasů, dále některé druhy masáže mají vliv i na uklidnění nebo naopak zvýšení reaktivity hráče. Voní to tady jako v ordinaci. Nejcennější v této místnosti jsou ruce maséra, jejich citlivost a vytrvalost. Mýdlo, voňavé roztoky jenom pomáhají a spoluvytvářejí tuto typickou atmosféru. Masér škodováckých hokejistů je u svého týmu s malou přestávkou už deset let. Deset let dřiny v hokejovém kumbálu ligového zákulisí. Deset let ve světě sportu obzvlášť atraktivního. Sám kdysi aktivně sportoval, hrál kopanou za venkovské kluby Trnovou a Horní Břízu a ještě ve svých # létech kopal za špitální jedenáctku, kterou též koučoval. Je totiž zaměstnán jako vedoucí rehabilitační pracovník Fakultní nemocnice v Plzni. Je možno říci, že se některému chlapci masáž nelíbí. Nikdo ze zkušených hráčů se nevystaví handicapu ošizené přípravy jak v tréninku, tak v bezprostřední přípravě, tedy masáže, nehledě k tomu, že toto poplácání, hlazení a hnětení je příjemné. Račte si prosím odložit. Dva, tři útoky v plném nasazení. Střídat. Jako supějící lokomotivy padají hokejisté na střídačku. A znovu na led. Šedesát minut, jen útržkovitě přerývaných, velkého nasazení fyzických a psychických sil. V sezóně skoro každé úterý a pátek. I jindy. A každý den neméně namáhavý trénink. Rezervoár sil hokejisty je jako akumulátor v automobilu. Potřebuje ošetřovat, dobíjet. Když si masér hráče dobře připraví už od letního přípravného období, říká Vojtěch Čechura, tak během ligových zápasů má mnohem méně dřiny. Včera večer kolem půl deváté jsme se dozvěděli čtyři výsledky # kola letošní hokejové ligy. Pátý, poslední, bude vyřčen dnes. Postarají se o to dva týmy, které letos nekompromisně čeří prvoligovou tabulku, k nemalé potěše svých příznivců, pardubická Tesla a plzeňská Škodovka. Utkají se spolu na ledě v Pardubicích a na zápas se může koukat celá republika v televizi. Plzeňané si naposled doma zatrénovali včera dopoledne. Stále se nedá říci, že by marodka v týmu odezněla. Brankář Josef Hovora chodí na injekce, pokouší se o něho chřipka, trénovat už zkoušel Huml, trápí ho ale koňar. Ve své kůži se pořád necítí Ebermann. Ostatní hráči jsou až na četné menší bolístky v pořádku a na utkání v Pardubicích se těší. Plzeňská výprava odcestovala do místa děje autokarem včera odpoledne ve # hodin, přespala v hotelu, dnes dopoledne mají hráči na programu jen lehčí rozbruslení. Zápas Tesla Pardubice- Škoda Plzeň začíná v # hodin, televize zahajuje přenos o pět minut dříve. V prvním zápase zvítězily Pardubice, ve druhém Plzeň. Včera večer byla sehrána další čtyři utkání nejvyšší hokejové ligy. K překvapení došlo v Litvínově, kde domácí podlehli VSŽ Košice, které měly v poli jen deset hráčů. Pěkný hokej viděli diváci na Horáckém stadiónu a na Kladně. V obou těchto střetnutích byli úspěšní domácí. Po sérii neúspěchů se z vítězství radovali českobudějovičtí hokejisté, kteří po velmi dobrém výkonu porazili pražskou Spartu. Dnes se hraje televizní utkání Tesla Pardubice- Škoda Plzeň a v úterý se hokejisté zakousnou do poslední čtvrtiny ligového koláče. Mluvíme často o socialistické kulturní revoluci. Názory se někdy různí. Ten myslí, že by to měl být rychle uskutečněný převrat, a zdá se mu, že se stále nic převratného neděje. Jiný se domnívá, že tato zásadní změna už se odehrála, vždyť přece naše kultura je socialistická. Pravda bude někde mezi oběma krajnostmi. Socialistická kulturní revoluce předpokládá, že, a to je rozhodující, výsledky poznání se rozšíří na co největší okruh příslušníků společnosti, na rozdíl od společnosti kapitalistické, kde přístup ke kultuře byl pro široké vrstvy lidí uzavřený. Předpokládá nový vztah této široké vrstvy k umění, změny v životním stylu a morálce lidí, změny v myšlení, ve vzájemných lidských vztazích. Takový obrovský přerod se ovšem neobejde bez rozsáhlé činnosti výchovné. Právě z toho pramení ona časová náročnost, pro kterou tento úkol nemůže zvládnout sama jedna generace. Byl to právě Lenin, který stál v čele první socialistické revoluce a který rozpracoval i teorii kulturní revoluce jako její součást. Byl to právě ruský lid, který za # let existence prvního dělnického státu tuto kulturní revoluci dovršil. Bez jakékoliv bombastiky, zcela věcně a přitom právem hrdě, zazněla v této souvislosti na sklonku loňského roku slova * Brežněva. Dnes už můžeme plným právem říci, že naše kultura je socialistická svým obsahem, hlavním zaměřením svého rozvoje, mnohotvárná svými národními formami a internacionalistická svým duchem a charakterem. Tenkrát v sedmnáctém roce, když dělníci a rolníci dobyli Zimní palác, tenkrát, když hladoví a otrhaní první léta těžce hájili svůj stát proti přesile nenávistné světové buržoazie, vypadala teorie o socialistické kulturní revoluci možná pro mnohé jako krásný sen. Tehdy se jí na Západě smáli. Viděli současnost, negramotné dělníky a mužíky, nepředstavitelně zaostalé hospodářství, kochali se chaosem revoluce. Nedovedli se podívat kupředu. Ten zubožený dělník v zemi ze tří čtvrtin negramotné má být vedoucí silou kulturní revoluce. To všechno se stalo. Již v roce # byly položeny základy pro úspěšné dovršení socialistické kulturní revoluce. Nic nezastavilo další vývoj. Ani válka, třebaže ho značně ztížila a zdržela. Dnes už západní buržoazní ideologové těžko dokáží popsat obrovské změny nejen v ekonomice, ale i v kulturní úrovni sovětského lidu. Šíří a dostupností vzdělání a vztahem ke skutečné kultuře se jejich vlastní země se sovětskou rovnat nemohou. Sovětský svaz usiluje o úplné střední vzdělání pro všechnu mládež. Na vysoké školy přichází ročně půl miliónu mladých lidí. Počet tvůrčích pracovníků vzroste ke konci tohoto století na # . Vědců bude # . Skutečností se stal Leninem vytyčený cíl, aby všechny vymoženosti kultury patřily lidu. Od roku # vzrostl náklad vydávaných knih # * , roční náklad sovětských novin se od roku # zvýšil # * . Stejně úchvatná jsou čísla vzestupu počtu i činnosti knihoven, kulturních klubů, kin, divadel, rozšíření rozhlasu a televize. Vysoká kulturní úroveň nejširších vrstev, touha po dalším vzdělání, návyk navštěvovat společenská kulturní zařízení, číst, bavit se v klubech, to jsou rysy typické pro dnešního sovětského člověka. A není podstatného rozdílu v tom, zda žije v Moskvě nebo Vladivostoku. Jeden návyk je však zvláště sympatický, právě ten nemá obdoby v kapitalistickém pojetí života. Je to úspěšná snaha čelit ryze konzumentskému postoji lidí ke kultuře, který je velkým nebezpečím současného moderního životního stylu. Sovětský člověk se nestal pasívním odběratelem kultury, povzneseným kritikem a divákem, osamělým čtenářem, ale snaží se přispívat podle svých možností k rozvoji kultury a umění. Snaží se podílet na tomto gigantickém procesu, který nemá obdoby ve světě. Jistě, ani Sovětský svaz není v této oblasti bez problémů, nic na světě se totiž nemění a nevyvíjí idylicky a pohádkově. Ale krok za krokem své starosti řeší a výsledky jsou nesporné. Značnou měrou se na tom podílí i sovětští umělci, jejichž účast na výchově socialistického člověka je vysoce uznávaná. Tvoří většinou v centru života, uprostřed dění, zájmy a problémy lidu při výstavbě komunismu jsou i jejich zájmy a problémy, stojí pevně na zemi. To má svůj odraz v umělecké tvorbě. Pracoviště i osobní život sovětského člověka nepřestaly být sférou, k níž se obrací pozornost umělce. Leninovy zásady umělecké tvorby, stranickost, lidovost, masovost a pravdivost, jsou naplňovány. Jistě, mnozí viděli sovětský film podle scénáře * Olšanského Dům, ve kterém žiji. Prostý je námět, osud obyvatel jednoho domu v rozpětí # let. Výsledek. Vynikající dílo, které si svého času odneslo z Bruselu cenu za režii a prošlo s úspěchem mnohými kiny světa. Tajemství účinnosti se skrývá už v samotném přístupu k této tematice. Tvůrce filmu říká. Cožpak prostá, obyčejná rodina nemá právo na umělecké zpodobení. Stačí se jen zadívat do toku jejího všedního života a odhalí se spousta zajímavých věcí, totéž se týká i ostatních oblastí umělecké tvorby. Umění, které se přidržuje této pravdy, nemůže klouzat po povrchu ani bloudit mimo nás. A vždy pak bude chápáno lidem, jemuž je přece také určeno. Překrásně to řekl již před mnoha léty * Fučík. Skutečně velký umělec vyrůstá jen z lidu své země. Jen lid, jen ti, kteří pracují, tvoří všechny hodnoty a přímo i nepřímo pomáhají tvořit i díla umělecká. Kdo se lidu odcizí, odcizí se i umění a nic velkého nedokáže. Není na škodu občas si tyto myšlenky připamatovat. Neříká vám to nic. Nevadí. Nalistujeme si příslušné heslo v Oblastním turistickém průvodci Plzeňsko a dočteme se, že Radeč je zalesněný brdský hřeben s vrcholem Brno, vysokým přes # metrů, a Hradem, vysokým necelých # metrů. Radeč však poskytuje mnohem více možností, než je možné usoudit z krátkého popisu. Nevyčteme z něj, že na radečský podlouhlý hřeben se můžeme dostat po červené značce buď od Zbiroha přes Lhotu pod Radčem a Hrad, nebo z druhé strany od Holoubkova. Nevyčteme z něj, že zeleně značená cesta vede naopak od Stupna a žlutá od Radnic, nevyčteme to, že podél hřebenu vedou dobře sjízdné silnice od Svojkovic přes Volduchy nebo od Lhoty pod Radčem. Ba nedozvíme se ani to, že je tu hezky po celý rok, od jara do zimy, i v zimě, když je vše pod bělostnou přikrývkou. Na jižním svahu v údolí potoka je rybník Habr, před dvaceti lety celkem opuštěné romantické místo, dnes z jedné strany ohraničen pionýrským táborem Škoda a z druhé strany autokempinkem rokycanského Svazarmu, který navštěvují nejen naši, ale také zahraniční turisté. Bude to nejen proto, že leží nedaleko mezinárodního silničního tahu na Prahu, ale také proto, že naši i zahraniční návštěvníci vystihli malebnost radečské oblasti, její pohodu a poměrnou nedotčenost. Na západním konci Radečského hřebenu, mezi Rokycany a Radnicemi, je Březina, v stinném parku zahalený zámek sloužící jako lesnická učňovská škola. Nedaleko je vyhlídka upravená z nepatrných zřícenin hradu, který předcházel výstavbě zámku. Ale ještě před postavením hradu tu žili lidé, jak dosvědčuje nad parkem se zdvihající Hradiště s dvojnásobným valem původního slovanského sídliště. V parku a na svahu Hradiště je celá řada cizokrajných stromů a keřů. Některé zplaněly a rozšířily se během posledního staletí po blízkém, vzdálenějším i velmi vzdáleném okolí, takže dnes ani netušíme, že leckdy nejde o původní květenu. Nedaleká Sklená Huť na zeleně značené cestě od Stupna naznačuje, že se tu dotýkáme staleté sklářské tradice, jejímuž vzniku pomohl zvláště písek z Radečského hřebenu a zřejmě i z Radnické pánve. Těžba a sklárny přispěly k uvědomělosti a organizovanosti dělnictva, a tak nejsme překvapeni, když se dočítáme, že již zakládajícího sjezdu Sociálně demokratické strany Rakouska v Neudorfeldu v roce # , téměř před sto léty, se zúčastnil i delegát z Břas. Koneckonců o existenčních starostech dělnictva v tomto kraji ještě před čtyřiceti léty svědčí reportáž Miroslava Pavlíka Za chlebem a hvězdou. Popisuje svízelnou a při tom neúspěšnou cestu tří dělníků, komunistů z malé sklářské kolonie Bohemie za Stupnem- Břasy, * chlebem do Sovětského svazu v roce # . Jsme tedy v kraji, kde chléb měl po dlouhá staletí, a ještě v pamětné době, příchuť tvrdých mozolů, potu a slzí. Dnes nad tímto krajem na Radečském hřebenu vévodí retranslační věž. Na tomtéž hřebenu najdeme přes letní údobí místa, kde při táboráčku zaznívá družný hovor, smích, vyprávění a zpěv, místa, kde ke spánku postačí hvězdy a koruny šumějících stromů nad hlavou. Jsme však také na hřebeni, kde se dostaneme v místa zvaná Hrad. Při pozorném pohledu najdeme pozůstatky skutečného hradu, o jehož historii se nikde mnoho nedočteme. Přesvědčili jsme se několikráte, že radečské pásmo je nejen dosažitelné cyklisticky z Plzně, ale také poskytuje podmínky pro lyžařskou i pro pěší zimní turistiku, pokud jsme na ni obuti a oblečeni. Výhodou je rychlá dostupnost z krajského města a rychlé dosažení dvojnásobné nadmořské výšky udržující a zkvalitňující sněhovou pokrývku proti podmínkám v samém okolí Plzně. Není tu však naprosto žádných stálých lyžařských zařízení. Ba ani se nekonají módní přehlídky. Stopy si musíme téměř vždy prošlapávat sami. A to je sice namáhavější než samotné loučkaření, ale také vzrušující a lákající. Tvořit novou, a přitom dobrou stopu. A docela vůbec nejenom na sněhu. Jistě nebylo dítěte, které by nedostalo jako vánoční dar knihu, samozřejmě s obrázky. Čtou ji nejen děti, ale i dospělí. Národní umělec Vladislav Vančura marně nenapsal. Ve všech končinách literárních setkáváme se s ptáčkem, který se nazývá písmenozob či čtenářík milý. Je to ptáče miloučké, ale rozmarné a lze je těžko uspokojit. Miluje husté, dobré zrno, vyhýbá se plevám a mnohdy nad nimi nevolí pípá. Jsou však mezi čtenáříčky jakési čeledi, které požírají potravu pochybnou. Někteří tak činí beze škody, jiní berou z té příčiny úhonu a krní. Dětem to nejlepší. Tím více to platí v knižní produkci. Ale je tu přece háček. Kolik nářků bývalo na Večerníčka v televizi, že děti byly bezradné, co tím chtěl básník říci. Vývoj myšlení u dětí podléhá určitým zákonitostem, dětská logika je spjata s takovou pozoruhodnou logičností, že musí dospělý smeknout před čtyřletou Janičkou, která vytvořila protějšek slova mrtvola na živola, mrtvola, která ožila. Dětské asociace jsou takové, že dospělý neodolá, aby se jim nezasmál. Vraťme se však k našemu tématu o srozumitelnosti výrazů, pojmů. Dětské myšlení se nedovede přenést do pravé skutečnosti. Nepochopí hned výrazy postavili si chalupu, na stará kolena, vážil si ho, pletl nohama, vycucal si to z palce, pil s mírou. Teprve později pochopí význam všech podobných přísloví. Pochopení pojmů jde poměrně daleko do věku dítěte. Jeden z kandidátů učitelství při praxi ve třetí třídě vyprávěl o vlaštovce. Všecko probíhalo podle plánu. Děti poznaly vlaštovčin život ze všech stran. Ale pak jsme zkoumali jejich poznatky. Čím se živí vlaštovka. Všechny odpověděly. Hmyzem. Co je to hmyz. Teď to přišlo. Žížaly, zazněla spontánní odpověď. Zřejmá dětská logika, ptáci se živí hmyzem, sbírají také žížaly, a proto nesprávný závěr, žížala je hmyz. Proto říkáme učitelským adeptům, přesvědčte se, zda děti pochopily správně každé slovo. Nic nepředpokládejte. Myšlení dítěte je zcela jiné než u dospělého. Listujeme v knížkách pro děti. Přišly nám do rukou útlé omalovánky malíře Václava Cinybulky, který nejen nakreslil, ale i napsal pod obrázky pohádku o Krakonošovi. Předložili jsme dětem několik slov, rčení, která jsme našli v pohádce. Humna, horský duch, groš, den jako malovaný, nachomýtl se zpoza stromů, netuší, hromada se pronáší, ulebedil se, bezstarostně, poskočil jako jankovitý, chalupníkem to mrsklo, dočista čeládku dře, zálusk, zaplatí ti slušně, chlapák, upaloval domů, honem se dušuje. Zkouška dopadla, jak ani jinak nemohla. Děti sice opakovaly text, ale ani za mák mu nerozuměly. Opravdu není lehké psát pro děti, a zejména pro ty nejmenší. Zkuste si tuto hru. Vyberte takové perličky z knížek, které dostaly děti pod vánoční stromeček, a přesvědčte se o tom, že blýskavé diamanty jsou někdy jen pozlátkem. V roce osmdesátého výročí narození zažil Smyčcový kvintet Es dur se dvěma violami Antonína Dvořáka okamžik svého triumfálního znovuuvedení # ledna ve Dvořákově síni pražského Domu umělců. Objevil se v podobě skutečně slavnostní, vysoce muzikantsky disponované. Zazněl v podání Smetanova kvarteta a Josefa Suka. Nikoli však Suka houslisty, ale Suka violisty. Ne, není to mýlka. Vnuk Sukův a pravnuk Dvořákův zasedl k prvnímu ze dvou violových pultů, aby završil svou hrou znamenitý projev Smetanovců, připomenul někdejší Dvořákovu hru na tento nástroj, a tak znovu potvrdil vlastní až podivuhodnou hudebnost. Zasvítila tu i známá, mnohdy opakovaná pravda, že každý dobrý český houslista může být přes noc dobrým violistou a že každý z dobrých českých violistů byl vyučen dobrým houslistou. Josef Suk dokázal tuto pravdu. Na tomto koncertu vzal violu do rukou na veřejnosti poprvé. I když měl k dispozici pradědečkův nástroj, použil jiný, zapůjčený od přítele, violisty amatéra. Violu nepříliš velké menzury, tak, aby se mohl snáze přizpůsobit. Výsledek byl znamenitý, ale jak tvrdí violoncelista kvarteta Antonín Kohout, nemusel to být ani tak dobrý nástroj. Sukovi zní v rukou, cokoli do nich vezme. Dvořákův kvintet je hudba překrásná, ale choulostivá, která najde své uplatnění jen v interpretaci skutečných muzikantů. Jak jinak mohl potom zaznít, když se ho ujali umělci nejpřednější. Sami říkali, že si bez velikého študýrování rádi zamuzicírovali s radostí svých amatérských kolegů, avšak na profesionální úrovni. Co snad bylo vůbec nejzajímavější, Smetanovci s Josefem Sukem dílo vůbec nezkoušeli. Jen se několikrát sešli, aby si s chutí zahráli, a před koncertem i na něm se pokochali krásnou hudbou a spoluprací s umělcem nad jiné vynikajícím. Ten vroucí vstup Sukovy sólové violy v úvodu Dvořákova Kvintetu Es dur, kde Milan Škampa propůjčil Josefu Sukovi pro první takty svůj part, nám ještě dlouho bude připomínat velikou a památnou hudební slavnost. Opera pražského Národního divadla uvádí poprvé mimo SSSR dílo skladatele Marka Karminského, které čerpá námět z proslulé reportáže Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem a které převzalo odtud i název. Podnětem k české premiéře byly oslavy velkých výročí, # výročí Velké říjnové socialistické revoluce a # let SSSR, a také i živý ohlas, jehož Karminský svým dílem v Doněcku dosáhl. Jde totiž o zajímavý pokus v oblasti operní tvorby, o hudební reportáž dramatických událostí z revoluce, která znamenala převrat v dějinách a vedla ke vzniku prvého socialistického státu. Libreto uložilo skladateli zhudebnit schůze, vzpoury, politické projevy, vojenské přehlídky, velkou tryznu za padlé, konečně grandiózní výhled do šťastné budoucnosti. Proměnlivý děj provázejí a komentují dva prostí lidé, voják a námořník. Představují třídu, která nový řád vybojuje a ubrání. Jde tedy o výřez z nedávné minulosti v podobě opery, v níž vystupuje řada historických osobností. Karminský dostal do rukou rušný námět, v němž jediným lyrickým kontrastem je velká panychida, a zvládl jej dynamickou a útočnou hudbou. Dovedl si vkusně poradit se zpěvem, zejména u Lenina, používaje často recitativu. Zabránil tím možné nevhodnosti obvyklého operního stylu, který by v podobné situaci vadil. Úspornost prostředků umožnila postavit na scénu tvůrce velké revoluce důstojně, třeba zbavila autora možnosti hudebně tuto postavu více charakterizovat a vytvořit v ní kulminační střed díla. Skladatel podal s překvapivou jistotou živé, komplikované a mluvené výjevy hromadné, kde si lidé skáčí do řeči, vzrušeně debatují, gestikulují a křičí. Tyto scény vypracoval hostující režisér * Kušakov z Doněcka brilantně. Přihlížel všude k dobové dokumentaci zachované na fotografiích, filmech nebo jiných záznamech. Vyvážil ruch jeviště statickým sborem postaveným v levém rohu scény. V pásu svinutého praporu tento sbor ve vzpřímeném postoji celý večer sleduje události a zasahuje do nich poznámkami, radami a výkřiky. Také pomalý pohyb pohřebního výjevu pomohl vyrovnat rytmus představení. Hostující dirigent * Lacanič dal opeře prudký puls a * Šimáček dostal pomocí projekcí historickou realitu do výtvarně moderní scény. K realizaci se spojil orchestr Smetanova divadla s oběma sbory naší první scény a skoro se všemi sólisty divadla i s mnoha dalšími činiteli. Karminského dílo je pozoruhodné. Skladatel nečekal na obvyklý časový odstup k historickému námětu a sáhl po dosud živé, aktuální látce. Tím k sobě připoutal pozornost, a jestliže přiblížil zvolené téma dnešním divákům umělecky přesvědčivě, lze mluvit o úspěchu, který ho zavazuje v jeho další činnosti. Na supraphonském kompletu se diskofilům již dostává k ruce, a jistě i k potěšení, nahrávka opery Gioacchina Rossiniho Lazebník sevillský. Mluvíme o Rossiniho opeře, ale je ten každému známý a všemi milovaný Lazebník pravým dílem geniálního italského skladatele, jehož hudba soutěžila odevždy v oblibě s legendami o jejím tvůrci. Nicméně ty legendy mají pravdivé jádro, eminentní tvůrčí ingenium se u Rossiniho snoubilo s neméně výjimečným talentem merkantilním i s vrozeným savoir vivre. Tohoto praktického ducha osvědčil Rossini již ve svých učednických letech. Na ohlášení preceptora, že nyní bude potřebí probrat fugu, zeptal se Rossini učitele, zda mu to bude co platné v opeře. Když pak obdržel odpověď, že asi sotva, zřekl se Rossini náhledů do učeností kontrapunktu, i když je později ve svém díle suverénně zvládl. Příslovečnou se stala i lenost Rossiniho, který prý své partitury psal ponejvíce v posteli. Stejně tak i jeho gourmetství, nebyl * , dnes si v dobrém restaurantu můžeme objednat tournedos a la Rossini, to znamená řez ze svíčkové s husími játry. A praktická vloha Rossiniho se projevila i v bezpečném odhadu okamžiku, kdy je třeba odejít ze scény. Na vrcholu slávy se skladatel prozíravě odmlčel, dožívaje poslední léta v odlesku dosažených úspěchů i z tučných tantiém. Proto nemůžeme brát vážně nevrlou poznámku Beethovenovu, který o Rossinim, jehož hudba si získala srdce Vídeňáků, prohlásil, je to fušer. Jistěže se Beethoven cítil právem ukřivděn, když jeho Vídeň dala přednost lehkým Rossiniho melodiím před nesrovnatelně vyššími hodnotami vlastní Beethovenovy hudby, ale fušerem Rossini rozhodně nebyl ani v kompozici, ani, a to především, v životě. Mluvíme o legendách, jež Rossiniho osobnost opřádají, ale legendou je vlastně víceméně i skladatelův chef d'oeuvre, jeho Lazebník sevillský. Dirigent Erich Leinsdorf vzpomíná, že Arturo Toscanini, jehož jistě nikdo nebude podezírat z předpojatosti vůči italské opeře, z důvodu tradice nikdy nedirigoval Lazebníka sevillského. Toscanini byl toho názoru, že přikrašlování, vylepšování, přehazování a efekty, které se po celá desetiletí ze všech stran do díla vnášely, aby se představení udělala zábavnější pro galérii, že nespočet těchto tradic změnilo původní partituru tak, že její uvedení do původního stavu, kdyby se o to někdo pokusil, by se minulo účinkem. Nechal tradici tradicí, a aby se nemusil sklonit před těmi všemi nesmyslně zpozdilými interpolacemi, doplňky a změnami v Lazebníku, rozhodl se, že do tohoto případu se nebude pouštět. Ale nyní již tedy k samotné supraphonské nahrávce, kterou si jistě s chutí poslechneme i s vědomím problematiky, kterou jsem se pokusil nastínit. Je to nahrávka vzniklá ze spolupráce českých uměleckých sil ( Pražský komorní orchestr a Pražský filharmonický sbor) s kádrem * Stabile del viotti, scény italského města * . Nahrávka je v italštině, což by již mělo být samozřejmé v době, kdy prominentní operní scény uvádějí hudebně dramatická díla zásadně v originálním jazyce, u poznání skutečnosti, že sebevýstižnější překlad znamená vždy dalekosáhlé zkreslení také hudebního textu. Mezi sólisty jsou zvučná jména, tak především Giuseppe Valdengo, jehož Bartolo je po všech stránkách dokonalá kreace, kterou na desce plně vychutnáme. Úspěšně s ním může soupeřit Silvano Pagliuca výrazným uchopením role Basilia. Piero Capuccilli vytváří svého Figara s neobyčejnou bravurou, kde však je to zapotřebí, dovede se i decentně stáhnout do pozadí. K nim se ještě druží Antonio Cucuccio, představitel hraběte Almavivy. Je to dosti útlý tenor, který musí příležitostně až příliš forsírovat, aby se plně prosadil. Další dvě jména, další dva výkony však připraví posluchači nezkalené potěšení. Margheritta Gugliemi je ideální představitelkou Rosiny, má pro tuto roli čistý, přitom objemný hlas, dává své postavě buffózní hravost, ale především intenzívní prožitek. V podání této vynikající pěvkyně vzpomínáme v duchu na hraběnku z Mozartovy Figarovy svatby, je to jistě anachronismus, který se však dnešnímu posluchači přímo nabízí a s nímž se inteligentní zpěvačka musí utkat a vyrovnat. Gugliemi myslí při své Rosině na Mozarta a je to tak dobře. A nakonec jsem si nechal drobnou úlohu služky v podání Gabrielly Schubertové. Takový alt člověk dnes málokdy slyší, tady opravdu litujeme, že ji Rossini obdařil jen jedinou árií. Pražský komorní orchestr hraje zpravidla bez dirigenta, pod taktovkou Giacoma Zaniho dosáhl nejlepší úrovně již v temperamentně zahrané ouvertuře, ale i v doprovodných úkolech. Avšak mladý dirigent drží otěže pevně v celé své koncepci a nahrávka je mu dobrou vizitkou. Na vrcholu umělecké činnosti vychází zasloužilému umělci Ivo Žídkovi nová gramofonová deska Operní recitál. Jeden z jeho mnohých tvůrčích výsledků, jimiž od léta naplňuje své sólistické poslání. Tehdy jej totiž angažoval národní umělec Otakar Jeremiáš do sólistického souboru Národního divadla. Od té doby zůstalo jeho jméno nerozlučně spjato se životem naší první operní scény, nechybělo při žádné významné události, stalo se pojmem i symbolem celé etapy českého pěveckého interpretačního umění. Bylo to období jistě mnohem složitější, než jak známe z literatury, doba Kovařovicova či Ostrčilova. I představitele hudebního umění stavělo před složité problémy společenské a tvůrčí, které najednou žádaly víc, než jen znát dokonale předmět svého povolání. Žídkova situace byla o to odpovědnější, že byl od samého začátku působení v Národním divadle středem zájmu našeho operního světa. Téměř tři generace se spojily v řadách jeho obdivovatelů, přijali ho příznivci Žídkových uměleckých předchůdců, jejichž hvězda dosud zářila nezkaleným jasem, štíhlému a pohlednému tenoristovi fandily patnáctileté ctitelky a věkoví vrstevníci v něm nalézali mluvčího vlastní generace. Paleta Žídkových posluchačů a diváků byla vždycky široká. Nezapomínal na to, věděl, že uměleckou osobnost nedělá jen dobrý zpěv, a proto se dnes může se ctí i slávou ohlédnout zpět. Ivo Žídek se zařadil mezi mimořádné zjevy našeho operního umění velmi rychle. Nehledejme však v jeho začátcích jenom štěstí a nahraďme si toto slovo jinými. Říká se jim talent, vytrvalost a inteligence. Všechna tři charakterizují jeho práci podnes. První jej kvalifikovalo pro umělecké povolání, druhé mu umožnilo, aby se umělcem opravdu stal, a třetí jej učinilo tím, čím je, operním pěvcem své doby bez zbytků anachronismu, s tváří, cítěním i myšlením člověka našich dnů. Pokud štěstí přece jen sehrálo svou úlohu, tedy především v setkáních s těmi, kteří mu dali pevnou výzbroj do samostatného uměleckého života. Ostravský pedagog Rudolf Vašek byl jediným Žídkovým učitelem a rádcem, národní umělec Zdeněk Chalabala prvním uměleckým spolupracovníkem u dirigentského pultu a nad klavírním výtahem. Po krátké době ostravského působení k nim ovšem přibyli další, vnesli do Žídkova vývoje něco svého a ovlivnili jej v tom nejpříznivějším světle. V Praze to byl národní umělec Jaroslav Krombholc, ve Vídni dirigent Dimitri Mitropolos. Pětadvacetileté výročí umělecké práce ve vrcholném ústavu českého operního umění podnítí jistě hudební kritiky, aby vyjádřili komplexní přínos tohoto pěvce naší scény. Tisícům diváků však dává právo vidět ho především v rolích a úkolech pro sebe nejpřesvědčivějších. Mozaika takových postřehů by byla jistě hodně pestrá, smetanovský milovník, galantní mozartovský kavalír, jemný tlumočník italské lyriky, pravdivý realizátor skladatelského rukopisu dvacátého století. Ani koncertní působení Ivo Žídka nezůstalo v ústraní. Domácí a světoví dirigenti oceňovali jeho pochopení pro nejrůznější styl děl kantátové a oratorní povahy, neméně úspěšný se však Ivo Žídek ukázal i jako sólista komorního koncertu. Vzácný cit pro písňovou interpretaci osvědčil nesčíslněkrát, třebaže v našich poměrech tato oblast nepřináší ani nepatrný díl vděčnosti operního jeviště. Připomeňme si tu dva vzdálené póly umělcových kreací. Na jedné straně to byl pozoruhodný přednes Schubertových Písňových cyklů, na druhé jedinečná interpretace Janáčkova Zápisníku zmizelého. Z přítomných asi nikomu nevymizí z paměti matiné Národního divadla uspořádané po návratu z úspěšného zájezdu do Edinburghu. Ivo Žídek zpíval zmíněný Janáčkův cyklus za spoluúčinkování Ivany Mixové a * Tichého. Potkal jsem mladou cikánku, nesla se jako laň. Byl to projev tak kultivovaný a přitom bezprostřední a vzrušující, jako by toto dílo psal Leoš Janáček jen a jen pro něj. Žídkova schopnost vzít si dílo nebo operní postavu za své je asi hlavním, i když ne jediným tajemstvím úspěchu. Ivo Žídek domýšlí, jde za hudební partituru a libreto, tvoří svou postavou, ať už je to tolikrát opakovaný Jeník anebo Michel v Juliettě či Manolio v Řeckých pašijích od Bohuslava Martinů. Nevadí mu dobový kostým ani civilní oblek dnešního člověka. Dnes večer je rytířským donem Ottaviem a pozítří Skuratovem z dostojevskojanáčkovských Zápisků z mrtvého domu. Není náhodou, že vynikající sovětský režisér * Ansimov věnoval jednu ze svých vzpomínek na spolupráci s českými umělci právě Ivo Žídkovi v postavě Pierra Bezuchova při nové inscenaci Prokofjevovy opery Vojna a mír. V souladu s profilem uměleckým jsou umělcovy vlastnosti lidské. Komu je dopřáno vidět a slyšet dál za květinové dary a blahopřání obdivovatelů po představení, ví, jak citlivé a rozjitřené nitro se vrací po Národní třídě směrem k domovu. To už není chlapecký, usměvavý a sebevědomý Žídek, ale vážný umělec s nevyslovenou otázkou na rtech. Bylo to opravdu tak dobré. Nemohl jsem udělat víc. Po stovkách, ba tisících představení je mu každé další novou premiérou se stejně přísným režimem přípravy, jako bylo to první před osmadvaceti lety v Ostravě a pětadvaceti lety v Praze. Ivo Žídek je opravdový umělec i člověk. Čím komu je, tím je opravdově, bratrem, přítelem a svým nejbližším vším. Podmínky natáčení bachovského cyklu na desky byly mnohdy velmi zajímavé. Zvláště v Paříži. Natáčeli jsme ve studiích, v akusticky zajímavých prostorách chrámů, ve dne i v noci, to kvůli hluku ulic, který byl zato v noci nahrazen proslulými reji pařížských koček. To všechno se ale nakonec zvládlo. Jenže Paříž má pro mě jinou pracovní nevýhodu. Kromě toho, že se přece jen necítím ve svém domácím prostředí, mám tam navíc spoustu nesmírně milých kolegů. A tak při všech předsevzetích soustředit se plně na nahrávání vždycky se nějak rozptýlím. Je mi líto nesetkat se s řadou znamenitých cembalistů a ty společné hovory někdy nemají konce. Probíráme otázky restaurace starých nástrojů, zvláště ve Francii, Anglii, Holandsku a Německu, stavby nástrojů nových a pak se sjednotíme na problematice pedagogické. A ještě jeden problém nahrávání mě venku tíží. Nechávám po svém odjezdu nesestřiženou nahrávku, zatímco doma sestřihuji a koriguji společně se zvukovými mistry. Jsem neblaze proslulá tím, že ve studiu nerada stříhám a raději o to déle nahrávám. V Paříži a všude na Západě je ovšem zájem nahrávat co nejrychleji. Vysoké finanční částky za personál a za pronájem nahrávacího studia hrají svou roli. Můj největší nahrávací rekord je zatím za tři dny tři desky. To ovšem nesmí jít na úkor kvality. Jde to tedy na úkor nervů. A to ještě celý proces nahrávání v Paříži zdržují přátelské návštěvy mých kolegů cembalistů ve studiu, což přináší zvýšené napětí. Není tedy divu, že rozhodně vždycky hlasuji pro nahrávání doma. V bachovském cyklu je řada nahrávek uskutečněných v Praze, jen část jich vznikala v Paříži. Právě temperovaný klavír byl nahráván v Praze. Snad blahodárný vliv domova způsobil, že nahrávka dopadla dobře. Na samo nahrávání vzpomínám velmi ráda. Původně jsem dílo nahrávala v rozhlase a už tam jsem se mohla vyrovnat s hlavními nahrávacími obtížemi a ověřit si problematiku předem. Temperovaný klavír je a zůstává pro mě spolu s goldbergskými variacemi vrcholem bachovského cembalového odkazu, a tedy gradací celého gramofonového kompletu, jako soubor virtuózně nejnáročnějších a myšlenkově nejzávažnějších skladeb. Zejména druhý díl, který by se dal přirovnat k vrcholným kvartetům Beethovenovým. Bach tu stojí ve světě zralé životní filosofie a úkolem interpreta je tento obraz znovu evokovat. Pochopení, aktualizace a výklad tohoto díla dnešku, to je vrcholný moment mého tvůrčího snažení. Přála bych si, aby ti, kdo budou deskový komplet Bachova temperovaného klavíru poslouchat, aby dílo poslouchali také jako celek, ne jen jako jednotlivá preludia a fugy, protože takový celek, jednu velikou, nedělitelnou myšlenku, tento monument, skutečně představuje. Zlatý slavík, anketa čtenářů časopisu Mladý svět a deníků Mladá fronta a Smena o nejoblíbenější interprety populární hudby uplynulého roku, si dokázala v desetileté historii získat a udržet přízeň široké veřejnosti. Citlivě zaznamenává situaci, jaká v našem písničkovém světě je, a tak má i patřičnou autoritu. Jejím výsledkům věnují nemalou pozornost nejen hlasující a zpěváci, ale také hudebníci a všichni, kterým jsou písničky milé a blízké. Pravdu tohoto tvrzení nad jiné jasně ukázal opět Zlatý slavík # . Jedenáctý ročník ankety si podržel většinu dobrých zvyklostí minulosti. Účastníci hlasovali o nejoblíbenější zpěvačce a zpěvákovi, na své hlasy museli nalepit kontrolní kupóny. Novinkou se však přece jen Zlatý slavík pochlubit může, hlasy sečítal samočinný počítací stroj. A co zjistil. Především to, že zájem veřejnosti byl tentokrát tak veliký, že padly všechny rekordy. V minulosti nejvíce hlasů přišlo v letech šedesát devět, # , a šedesát sedm, # . Tentokrát dosáhla suma došlých platných hlasů čísla # . Mnohému to jistě trochu vyrazí dech, ale Zlatému slavíku zájem prospívá. Dodává výsledkům patřičný punc hodnoty. A teď jistě nepohrdnete zahloubáním nad prvními deseti místy v obou kategoriích. Došlo zde k mnohým zajímavým posunům a přemístěním. Ženy většinou nemívají u hlasujících takovou oblibu jako zpěváci, ale přesto se historickým rekordem největšího počtu získaných bodů může pochlubit Eva Pilarová, při Zlatém slavíku dostala # bodů. Letošní laureátka Naďa Urbánková ji zastínila. Jako vítězka Zlatého slavíka má celkem # bodů. Nelze se tomu ani příliš divit. Se Svatebním průvodem ji vavřín minout nemohl. Druhá Eva Pilarová se musela spokojit se # body a třetí Helena Vondráčková dokonce jen se # body. Čtvrtý stupínek tentokrát patří Haně Zagorové, na páté místo vystoupila Miluše Voborníková a z loňského třetího na šesté sestoupila Marie Rottrová. Sedmý stupínek hlasující přisoudili Jitce Molavcové, osmé * je Petra Černocká, deváté Věra Špinarová a první desítku uzavírá brněnské sesterské duo Martha * Tena Elefteriadu. Muži mají i ve Zlatém slavíku na prvním místě Karla Gotta. Přidal si do sbírky trofejí už devátého Zlatého slavíka. Rozhodlo o tom celkem # bodů. Už samo toto číslo prozrazuje, jak velkou oblibu náš zpěvák číslo jedna i nadále má. Je prostě postavou málem legendární a jeho nezměrná pracovitost napovídá, že si oblibu široké veřejnosti ještě dlouho udrží. Obdivuhodný počet # bodů získal Waldemar Matuška. Na druhé místo se vrátil z loňského čtvrtého. Václav Neckář si # body obhájil třetí pozici, ale nechybělo mnoho a přeskočil ho brněnský Bob Frídl. K nemalému překvapení všech dostal # bodů a skončil čtvrtý. Z loňského druhého na letošní páté místo spadl Petr Spálený a šestý je Viktor Sodoma. Proměna postihla Pavla Nováka. Z pátého stupínku sestoupil na sedmý, podobně jako Jiří Korn se musel spokojit namísto šestého až s osmým místem. Výrazně si ve Zlatém slavíku polepšil Josef Laufer, je devátý. A pánskou desítku uzavírá bratislavský trubadůr Pavol Hammel. Výsledky na prvních deseti místech tedy znáte. Jistě si velice rádi tuto strohou bilanci doplníte hity, které tomu kterému interpretovi ve dvaasedmdesátém roce patřily a které mu přidaly či ubraly na popularitě. Snad s pořadím souhlasíte, snad nesouhlasíte. Včera projednávala rada severočeského Krajského národního výboru v Ústí nad Labem několik důležitých dokumentů a zpráv. Jako hlavní bod jednání rada SKNV schválila postup zabezpečení regulace zaměstnanosti v roce # a plán náboru. Z hlavní zprávy dále vyplynulo, že stále rostou požadavky organizací na přidělování pracovníků. Závody a podniky vysoké počty pracovních sil zdůvodňují nezajištěností výrobních úkolů. Ukazuje se, že v minulém roce byla regulační činnost okresních národních výborů nutná a bude jí třeba i v letošním roce. Limity pracovníků nebyly některými závody dodržovány, takže z dohledacího řízení na zaměstnávání pracovníků vyplynuly sankce proti některým závodům a podnikům. Uložené finanční postihy za minulý rok činí # korun, většinou uložené za porušení paragrafu # zákona # z roku # a paragrafu # vládního nařízení číslo # z roku # . V porovnání situace s předchozími lety jeví se snížení sankcí, což nasvědčuje určitému zlepšení kázně. Rozsáhlá investiční výstavba, která je v této pětiletce realizována v Severočeském kraji, vyžaduje i budování nových přístupových komunikací. Silničáři musejí nejednou doslova překlenout mnohá úskalí, která jim do cesty nachystala matička příroda. S pracovníky pražského podniku Stavby silnic a železnic se setkáme v našem kraji na několika místech. V Čižkovicích, kde se staví nová cementárna, budují hned tři mosty o rozpětí # až # metrů a šířce vozovky téměř deset metrů. V současné době dokončují nosnou konstrukci mostu, který je součástí silnice spojující lom se závodem. Také na dalších dvou objektech tohoto komunikačního uzlu probíhá práce podle harmonogramu. Všechny tyto stavby by měly být dokončeny ještě v letošním roce a podle vyjádření pracovníků podniku snad i s určitým předstihem. Další důležitou mostní stavbou je most přes Labe ve Štětí. Je součástí příjezdové komunikace do nových papíren a provoz na něm by měl být zahájen koncem třetího čtvrtletí letošního roku. Stavba je zajímavá tím, že převádí nejen silniční, ale i železniční dopravu. Délka mostu je # metrů, šířka # metru. V úterý # února hodnotila komise přádelny Textilany Liberec jedenáct nástěnek přihlášených do soutěže, kterou vyhlásil tento provoz. Všechny byly zaměřeny k # výročí Vítězného února, ale na rozdíl od jiných v Textilaně i v druhých závodech Liberecka byly motivovány myšlenkou znázornit, co pracující přádelny k Únoru přinášejí. A tak se na nástěnných novinách a tabulích objevila řada racionalizačních opatření a zpevněné socialistické závazky kolektivů. Vítěznou se stala nástěnná tabule v barevně. Při hodnocení se však členové komise natolik rozcházeli v názorech při posuzování, že došli k názoru, že nutně potřebují školení o názorné agitaci. Mám před sebou prospekt Okresního průmyslového podniku ve Vejprtech. Ukazuje na zajímavý výběr výrobků pro spotřebitelskou veřejnost. Zvědavě jsem se proto vydal do Vejprt. Směrnice # sjezdu KSČ hovoří jasně o poslání místního hospodářství. Má svou výrobu zaměřovat především na maximální zajištění dodávek dosud nedostatkových druhů zboží a výrobků, vysvětloval záměry podniku ředitel, soudruh Otto Rosenberger. A my jsme se touto cestou dali. Seznámil jsem se s celou řadou výrobků. Jsou to vkusné i praktické bytové doplňky a potřeby pro domácnost. Spotřebitelé mají o ně zájem. Podnik totiž vyrábí jen takové výrobky, o kterých se přesvědčil, že půjdou na odbyt. Děláme si důkladný průzkum trhu, řekla mi vedoucí odbytu, soudružka Jana Ramešová. Než zařadíme výrobek do výroby, vystavujeme jejich prototypy na výstavách nebo je posíláme k běžnému používání různým jednotlivcům v celé naší republice. Oni nám pak každý měsíc posílají své poznatky. Nahlížím do některých dopisů, které podnik dostal od lidí, kteří výrobky testovali. Například psací stolky Student jsme nabídli několika rodinám s více dětmi, abychom si ověřili jejich kvalitu v prostředí skutečně živém. Cenné podněty jsme získali i od lidí, kteří zase ověřovali houpací křesla. Zákazník je tedy nejlepším ověřovatelem kvality vejprtských výrobků. Než je nabídneme našemu trhu, musí mít nejenom dobrou kvalitu a líbivý vzhled, ale musí být vyráběny i v dostatečném počtu. Například květinovou stěnu Blanka jsme zařadili do výroby před dvěma roky. Začali jsme jich vyrábět tři tisíce a letos jich už vyrobíme # tisíc, dodala na vysvětlenou ekonomická náměstkyně, soudružka Blanka Procházková. Nejsou to ale výrobky běžné, které mohly být přitažlivé ještě třeba před rokem. Vedle nových výrobků, které každý rok zařazujeme do našeho výrobního programu, zlepšujeme už zavedené výrobky, a přitom jsou prodávány za stejnou cenu, bránil poctivost výrobků podniku ředitel Rosenberger. Jeho slova potvrdili i konstruktéři. S odstupem času se dívají již na zavedený výrobek jinýma očima. Přicházejí i nové materiály. Spolupracujeme i s průmyslovým výtvarníkem, řekl Ladislav Toula. Naše i jiné poznatky pak nám pomáhají dávat do výroby přitažlivé výrobky. Zavedené výrobky pak podle nových poznatků zákazníků vylepšujeme. Záležitost nových výrobků není věcí jen úzké skupiny odborníků. Podnik totiž vyhlásil tematické úkoly na nové výrobky. Sešlo se jich # . Všechny jsou upotřebitelné. I když mnohé z nich nemohou být ihned zařazeny do výroby, protože není zatím na ně získán ohlas mezi spotřebiteli, je to cenná deviza, se kterou podnik bude počítat i do budoucnosti. Všechny ty nápady však nechtějí mít dlouho v zásuvkách. Konstruktéři na nich pracují. Jsou totiž závody, které mají volnou výrobní kapacitu. Nabízíme jim je formou licence, protože naše výrobní kapacita je zcela naplněna. A jsou to zajímavé výrobky, které by spotřebitelskou veřejnost upoutaly, upozornil na další možnosti podniku, který se s obohacováním spotřebitelského trhu vážně zabývá. Až se někde setkáte se značkou Belet, chtějte za ní vidět poctivou práci vejprtských kováků. Je to značka, která nastupuje tam, kde jsme dosud měli nedostatkové druhy zboží a výrobků. Leckdo se přece ptá po houpacím křesle nebo soupravě zahradnického nábytku nebo po některých typech židlí či švédských hrábích, jiný zase potřebuje klece na uskladňování brambor, případně gauč do svého malého bytu. Je dobře, že si ve Vejprtech všimli všech těchto všedních potřeb, které nám leckdy scházejí. U příležitosti výroční členské schůze nejlepšího severočeského oddílu kopané Sklo Unionu Teplice byl vyhlášen socialistický závazek na počest # výročí únorového vítězství pracujícího lidu a # sjezdu ČSTV a členy také jednomyslně schválen. Na úseku politickovýchovné činnosti uspořádají Tepličtí # besed s mládeží a v malých oddílech kopané uspořádají besedy s rodiči svých mladých hráčů se zaměřením na výsledky při sportovní činnosti, ve škole a při volbě budoucího povolání, všechna mužstva se umístí v soutěžích slušnosti na předních místech, v oddíle budou vytvářet podmínky, aby co nejvíce mladých sportovců se zapojilo do práce v SSM a PO, uspořádá se beseda o významu a závěrech # sjezdu ČSTV, získají dalších # členů, pro závodníky ligového mužstva se budou vytvářet podmínky k získání, případně prohloubení pracovní kvalifikace a uspořádají se i tiskové besedy s novináři. Na úseku budovatelské činnosti, při budování cvičného hřiště pro mládež, odpracují členové oddílu nejméně jednu směnu, což představuje celkem # brigádnických hodin, vybuduje se na cvičném hřišti Bramsch a na stadiónu U drožďárny odpovídající sociální zařízení, uskuteční se sběr starého papíru, a to nejméně # * , a v oddíle získají dvacet dobrovolných dárců krve. Na úseku sportovní činnosti se v závazku uvádí, že Sklo Union Teplice uspořádá turnaj dorostu Memoriál * Plase a turnaj žáků u příležitosti sklářských oslav, společně s MěstNV připraví akce k slavnostnímu otevření nového fotbalového stadiónu, získají rozhodčí, trenéři si budou zvyšovat kvalifikaci a jednotlivá mužstva dosáhnou co nejlepších umístění a výsledků ve všech mistrovských soutěžích. Tento závazek bude výborem, komisemi i jednotlivými družstvy pravidelně kontrolován a o výsledcích budou členové oddílu informováni. Pro jarní roubování odebíráme rouby od prosince do konce února, je tedy nejvyšší čas. Řežeme jen vyzrálé letorosty za bezmrazých dnů, při řezu používáme rukavic. Odebíráme je zásadně jen z plodících stromů, které dobře známe a uspokojují nás v odrůdových vlastnostech, výkony a zdravotním stavem. Rouby z vnitřní a severní části koruny nejsou vhodné stejně jako vlky, protože očka na těchto zastíněných letorostech nejsou dokonale vyzrálá a celý letorost není tak dokonale zásoben rezervními látkami jako roub z jižního okraje střední části koruny. Odebrané rouby uchováváme nejlépe venku na chráněném místě, pod přístřeškem, kam nesvítí slunce a nezatéká voda. Zapustíme je do písku, rašeliny nebo do kompostu, buď jednotlivě, nebo ve volně svázaných svazcích. Dbáme o to, aby rouby byly zapuštěny asi do poloviny a aby mezi rouby nebyla nevyplněná místa. Pro jistotu si rouby opatříme jmenovkou, aby nemohlo dojít k záměně. V malém volném seriálu o zahrádce v bytě jsme minule psali o jahodách pěstovaných v květináči. Dnes přinášíme několik informací o miniaturních růžích. Již před sto padesáti lety byly zejména v Anglii, Holandsku a Francii velmi oblíbené výpěstky květináčových růží. Původně to byla rosa chinesis s keříky vysokými # * , kvetoucí růžově. Během desítek let se podařilo pěstitelům vypěstovat růži coorrevon de vink, dot de rufter a další různobarevné křížence. Dvoubarevné odrůdy znovu vyvolaly zájem o tyto rostliny, a tak se v poslední době znovu dostávají do módy. Zejména však proto, že se dají pěstovat jak venku, tak i v bytě. Jako obruba záhonků nebo v truhlících na balkónech jsou miniaturní růže stále kvetoucí ozdobou. Odrůda Sněhurka vytváří shluky maličkých bílých kvítků, Anička má svítivě oranžové kvítky v hustých chocholících. Všechny miniaturní růže můžeme pěstovat jako hrnkové v bytě poblíž okna. Květy jsou poloplné i plné, růžové, svítivě levandulové, vínově rudé, měděně žluté a v mnoha dalších barevných odstínech. Jednou z novinek je růžově karmínová s bílým středem. Miniaturní růže mají opadavé listy. Jakmile začnou znovu obrážet, postřikujeme keřík vlažnou vodou. Po rozvinutí mladých listů přihnojíme tekutým hnojivem OBM a přeneseme rostlinu do teplejšího prostředí, nejlépe s teplotou kolem # * . Těsně před rozvinutím poupat snížíme teplotu v místnosti o # stupňů. Rostlinám na balkóně dopřáváme vegetační klid a chráníme je před případnými silnými mrazy přenesením do sklepa. Pokojovým růžím prospívá jejich umístění na zahrádce přes léto, s kořenáčem zapuštěným do země. V Žatci havarovalo auto, jehož řidič nezvládl řízení, na mokré vozovce nezvládl smyk a narazil do domku. Při nehodě byly čtyři osoby zraněny. O nemístnou zábavu se na taneční zábavě ve Varnsdorfu postaral dvacetiletý mladík, který v podnapilém stavu ztropil výtržnost a choval se nevybíravě i k pořadateli a hlídce VB. Výtržník byl zadržen. Sotva vyšel z vězení, znovu se dal zlákat k snadnému obohacení * muž. V Chabařovicích ukradl jednomu starému občanu jeho důchod. Podobným způsobem si počínal i sedmnáctiletý mladík v Jablonci nad Nisou, který odcizil v bytě penzisty # korun. V Podbořanech byl zadržen muž, který na Lounsku a Chomutovsku kradl z prádelních šňůr různé svršky. V lovosickém Průmyslu trvanlivého pečiva jsou zaměstnány převážně ženy. Přišlo jim tedy vhod, když v den výplaty přijel do závodu teplický Prior, aby zde nabídl své zboží. Ženy měly možnost vybírat z bohatého sortimentu. Žádná neodolala a nakupovala nejen pro sebe, ale i pro celou rodinu. O celé akci se vyjádřily pochvalně nejen ženy, ale i ostatní zaměstnanci závodu PTP v Lovosicích. Na dobré zkušenosti v oblasti masové politické práce chce navázat závodní klub ROH Bytex Vratislavice nad Nisou i v letošním roce. Vynasnaží se vytvořit dobré podmínky pro akce a pořady, jež by podpořily dobré pracovní a lidské vztahy na pracovištích, a to zejména ve vztahu k brigádám socialistické práce, k nejlepším pracovníkům závodu, k dobrým mladým pracovníkům, k zlepšovatelům, k aktivistům a ke všem, kteří dobrou a poctivou prací přispívají k plnění náročných úkolů státního plánu i volebního programu Národní fronty. Zlepšovatelé * Textilana Liberec byli v minulém roce nejúspěšnější za poslední desetiletí. Předložili k posouzení # zlepšovacích návrhů a číslo přijatých hovoří o tom, že náměty byly vesměs kvalitní. Realizováno bylo loni # dobrých nápadů a jimi dosažené úspory představují téměř tři milióny korun. Zlepšovatelé za svůj um dostali na odměnách celkem # * . Nejlepší zlepšovatele má závod Radčice, druhé místo v soutěži zaujali zlepšovatelé z podnikového ředitelství a na třetím stupínku soutěže stanula Vinola. Okresní knihovna v Jablonci nad Nisou vydala k # výročí založení SSSR metodickobibliografický materiál shrnující přehled naučné literatury a beletrie vztahující se k jednotlivým etapám vývoje Sovětského svazu. Tituly jsou označeny pro přehlednost signaturami. Chtěla bych prostřednictvím Průboje pochválit prodejnu potravin v Žatci, kde je vedoucím soudruh Sladký. Je tu velký výběr zboží a obsluha je také výborná. Mnozí by si mohli vzít příklad ze vztahu prodavačů této prodejny k zákazníkům. Proto si zaslouží veřejnou pochvalu. Vloni v prosinci mi zakoupila manželka v prodejně košili za # korun. Když jsme přišli domů, chtěl jsem si ji zkusit, ale košile neodpovídala vůbec velikosti, kterou jsem chtěl, a navíc byla na rukávě roztržena. Druhý den jsem ji osobně šel vrátit, ale protože jsem ztratil pokladní blok, vedoucí prodejny v Mostě u divadla mi ji nevyměnila. To jsem pochopil a požádal jsem o adresu * Triola. # prosince jsem ji odeslal jako reklamaci do závodu a do # února jsem nedostal košili ani odpověď. V listopadu loňského roku jsem zakoupil manželce jako vánoční dárek v prodejně obuvi na Fučíkově třídě v Ústí nad Labem kozačky vzor Baracchi Claudio, z italského dovozu, za # korun. Manželka je prakticky nosí od vánoc a nyní se úplně rozlepila podrážka a do bot teče, takže jsou po dvou měsících užívání k nepotřebě. Protože se jednalo o vánoční dárek, účtenku jsem u bot neponechal a někde jsem ji ztratil. Vedoucí prodejny se při reklamaci se mnou prakticky nebavil a prohlásil, že pokud nemám účtenku, nedá se nic dělat. Připustil však, že tento vzor bot je v prodeji od podzimu, takže záruční lhůta nemohla v žádném případě dosud skončit. Mám za to, že zákon na ochranu spotřebitele pamatuje i na podobné případy a existuje cesta, jakým způsobem reklamaci uplatnit. O tom mi však soudruh vedoucí nic nesdělil, i když jsem se jej na tuto možnost dotazoval. Desátého února pořádal Dům kultury v Ústí nad Labem ples. První překvapení bylo hned při vstupu do sálu. Když jsme se posadili k našemu stolu, který byl umístěn na straně u oken, zjistili jsme, že místo čtyř osob nás tu sedí šest. Naši stranu u oken obsluhovali dva číšníci, jeden tlačil vozík a druhý chodil od stolu ke stolu, takže než došel do poloviny sálu, na začátku neměli co pít. Chtěli jsme také povečeřet, ale to jsme * dělat. V kavárně, kde teplá jídla podávali, obsluhovala jedna číšnice, bylo tu plno lidí. Teprve po hodině čekání na nás došla řada. Zakoupila jsem si v prodejně v Rumburku hodinky značky Čajka s náramkem, který nelze odejmout. Protože náramek byl o něco větší, poradila mi prodavačka, abych si jej nechala zkrátit. Lhůtu zkrácení odhadla nejdéle na měsíc. Jaké je však moje zklamání, když čekám marně již třetí měsíc. Hodinky byly odeslány do opravny klenotů na třídě # máje v Liberci. V Průboji jsme kritizovali Technické služby města Teplic a Technické služby města Ústí nad Labem za to, že nedokázaly během vánočních svátků zajistit dostatečný odvoz odpadků. Odbory komunálního hospodářství a služeb obou městských národních výborů nás shodně ujišťují, že technické služby učinily patřičná opatření, aby nedocházelo k přeplnění kontejnerů a popelnic. Mrzí nás však, že odpověď na kritiku z Teplic i Ústí nad Labem neobsahuje žádná konkrétní opatření, která by zabezpečila plynulý odvoz odpadků o příštích svátečních dnech. Zkušenosti z loňských vánoc ukazují, že této otázce bude třeba věnovat zvýšenou pozornost. * Houštecký ze Šluknova si v Průboji postěžoval, že Vodohospodářské stavby Ústí * * zohyzdily různými výkopy okolí bloku ve Šluknově v Rumburské ulici. Navíc před domem vykopali pracovníci Vodohospodářských staveb přepad kanalizace, který zůstal nedostatečně uzavřen. Odbor výstavby a územního plánování ONV v Děčíně nám sděluje, že v současné době je terén okolo uvedeného bloku v Rumburské ulici upraven a štěrbinová nádrž, o níž stěžovatel píše jako o přepadu, je zakryta fošnami a oplocena. S tímto titulkem jsme v Průboji publikovali dopis * Hegerové z Lovosic, která kritizovala, že čekárna pro matky s dětmi na lovosickém nádraží je neustále zavřena a klíč se vydává v kanceláři pouze na žádost. Cestující se však nikde nedozví, kde je klíč uložen. Provozní oddíl ČSD přešetřil kritickou připomínku a zajistil, aby čekárna byla označena tabulkou, kde je možno o otevření požádat. Dříve byla čekárna v denní době běžně otevřena, ale nezodpovědní cestující poškozovali vybavení, a proto byla uzamčena s tím, že informátorka, jako odpovědný pracovník za poskytování služeb cestujícím, v případě potřeby čekárnu otevře. Po dvaatřicáté měli včera příznivci # hokejové ligy možnost vidět boje naší nejvyšší soutěže. Značná pozornost byla soustředěna do Litvínova, kde domácí hostili vedoucí mužstvo tabulky. Podle tradice to domácím proti perníkářům vycházelo, ale hokej je hra, a tak nabitá litvínovská hala byla právem zvědava, zda dobrý výkon Litvínova vydrží i v tomto měření sil. Pardubičtí nakonec v Litvínově neprorazili. O start vedoucího mužstva prvoligové tabulky Tesly Pardubice byl v Litvínově neobyčejný zájem. Zimní stadión byl zcela vyprodán a na celou řadu dalších zájemců se ještě nedostalo. Ti, kteří se však do litvínovské haly vtěsnali, nelitovali. Viděli skutečně vynikající hokej, ve kterém zvláště domácí potvrdili, že se v závěru bojů dostávají do velmi dobré formy. Utkání přineslo bez nadsázky zatím nejlepší podívanou. Obě mužstva nešetřila síly ani um a vytvářela si celou řadu střeleckých příležitostí. Bylo jen škoda, že domácím všechny nevyšly. Vedoucí branku utkání vsítili domácí v době, kdy hráli přesilovku. Autorem gólu byl Hlinka, jehož řada byla nejlepší a byla neustálým nebezpečím pro výborného Crhu v brance Tesly. Hosté nedeprimováni ještě více otevřeli hru, přidali na tvrdosti a důrazu, a když rozhodčí dost přísně ve # třetině vyloučili domácího Vopota, podařilo se jim vyrovnat. Této brance nemohl velmi dobrý brankář Litvínova Kapoun zabránit. Ve # * hry poslal trenér hostů Sekera na led místo Pavlíčka do třetího útoku Čížka, ale na dalším průběhu se to nijak neprojevilo. V poslední části hry měli domácí znovu několik výborných šancí, ale pardubický Crha měl svůj den. Přesto se domácím nakonec podařilo vsítit rozhodující branku. Hostům na * nepomohla ani power play. * o něm sáhodlouhé články, neukazují jej v televizi s kufříkem, na němž je nápis Addidas nebo Puma, nedoprovází naše sportovce ani po starém dobrém evropském kontinentě, natožpak dokonce za velkou louži. Jen dvakrát byl v Polsku a jednou v NDR, ale jinak nechybí při žádném utkání doma a většinou ani venku. Třeba i po noční službě si vezme tu prostou brašničku, jakou už před čtvrtstoletím nosívali průkopníci tělovýchovného lékařství primář Dolejší nebo Rus, nastartuje svoji starší jedenáctistovku, aby ji poté nechal stát u krajské správy ministerstva vnitra, protože je už u startu * k odjezdu. Takový už je zdravoťák boxerů RH Ústí Milan Čermák. Rodákem je z Neštěmic, ale počátkem války musel s rodiči putovat přes Roudnici, Louny a Rakovník do Slaného, kde se konečně celá rodina usadila. Tam se také seznámil s boxem, obdivoval Herossovce, Cardu, Aldorfa a Lišku. V patnácti letech dokonce sám vstoupil do ringu, ale po třetím střetnutí přišel domů s roztrženým obočím a na zákrok rodičů musel s boxem skončit. Nikoliv ovšem se sportem, říká Čermák, začal jsem se věnovat lehké atletice, později, už v Praze, za Slávii # lékařská fakulta závodně plaval a dělal judo, kde jsem získal dokonce třetí místo v těžké váze na mistrovství vysokých škol. V šestašedesátém roce, s umístěnkou v kapse, se vrací do rodného kraje a nastupuje na interní oddělení krajské nemocnice v Ústí * * . Zpočátku se stává jen pasívním divákem sportovních podniků, potom se ale znovu ozvala láska k boxu a stává se lékařem Rudé hvězdy. Vždycky jsem inklinoval k chlapským sportům. Člověk musí i v životě umět dát, ale také přijmout. Takový je i rohovnický sport, a proto mám boxery rád. Už několik let je mezi nimi, s borci prožívá poslední chvíle, než vstoupí do ringu, přichází do styku s nimi po skončeném boji, ošetřuje je různými mastičkami i medikamenty. Technickoekonomická konference předních hospodářských pracovníků a funkcionářů ROH národního podniku TIBA, která byla svolána na úterý # ledna tohoto roku, projednala výsledky plnění plánu a kolektivní smlouvy za rok # . V minulém roce dosáhli pracující našeho národního podniku úspěšného splnění všech rozhodujících plánovaných úkolů. Byl docílen dosud nejvyšší zisk v historii národního podniku, a to # * , a pracující podniku dosáhli také významného snížení materiálových nákladů, o # * ve srovnání s dosaženou skutečností v roce # . Ke zvýšení úrovně ekonomiky podniku vedly především závěry # sjezdu KSČ a loňského únorového pléna ústředního výboru strany k ekonomickým otázkám. Tyto úkoly byly v rámci národního podniku TIBA rozpracovány do konkrétních opatření, která jen na úseku komplexní socialistické racionalizace a technického rozvoje přinesla našemu národnímu podniku a celému národnímu hospodářství za * # více než # * úspor. Na dnešní technickoekonomické konferenci byli účastníci seznámeni s upřesněnými úkoly plánu podniku na letošní rok, které jsou opět náročnější a představují zvýšení výroby o # * a zvýšení plánované tvorby zisku o # * oproti docílené skutečnosti v minulém roce. Vedení podniku TIBA přijalo náročné úkoly plánu na rok # dle rozpisu Oborového ředitelství bavlnářského průmyslu a rozepsalo je včetně opatření k zajištění úkolů na jednotlivé závody. Závodům tedy byla dána nejen směrná, závazná a orientační čísla plánu, ale také rozpis racionalizačních opatření s předpokládanými přínosy. Ke stanovenému snížení materiálových nákladů na upravené výkony byla stanovena řada konkrétních opatření, jak dosáhnout tohoto předepsaného snížení výrobních nákladů, s cílem docílit dalšího desetiprocentního snížení nákladů ještě oproti stanovenému rozpisu ve smyslu výzvy východočeského krajského výboru naší Komunistické strany Československa. Účastníci konference také plně podpořili úsilí získat pracující na směnu dne # února, jejíž výtěžek bude darem naší republice. Delegáti naší dnešní konference schválili pak v průběhu jednání celopodnikový socialistický závazek pracujících našeho podniku na počest výročí # února. Ekonomickou propagandou a agitací, je- li cílevědomě a plánovitě prováděna, se zaměřením na činnost ve všech oblastech našeho hospodářského života, můžeme velmi podstatně přispět ke zlepšení naší ekonomiky. Jednou z forem působení je názorné vyzvedávání dobrých výsledků, ukazování cest, jak nedostatky odstraňovat a co takové jejich odstranění pro naše hospodářství přinese, při dosažení nejzajímavějších a nejvýhodnějších ekonomických efektů s cílem docílení vysokých estetických hodnot našich výrobků. Tedy maximálně přispět k realizaci konkrétních úkolů hospodářské politiky strany a státu. Dále pak co nejvíce přispět k výchově socialistického člověka, k růstu socialistického internacionálního uvědomění, což je hlavním a trvalým úkolem ideologické práce strany. Posláním ekonomické propagandy a agitace je podporovat a vyzdvihovat dobrou práci a její výsledky šířit a zevšeobecňovat poznatky a zkušenosti průkopníků všeho nového. Soustředit všechny propagační a agitační prostředky na vytvoření veřejného mínění, které bude podporovat přesnou, tvořivou a iniciativní práci. Na druhé straně bude nesmiřitelná vůči lajdáctví a všem nepořádkům. Všichni vedoucí na všech stupních řízení mají tedy v ruce účinné prostředky, jimiž možno cílevědomě kolektivy vést k náročným cílům, které nám uložil # sjezd strany. V závodě Podhůří máme podle výrobního plánu na rok # i zvýšený úkol tisku polyesterových šatovek. Protože i po roce tisku vyskytuje se celá řada věcí, které zaviňují, že nemůžeme být s výsledky plně spokojeni, musíme si přát, aby v tomto roce všichni pracovníci spolu s techniky přistupovali k potisku tohoto materiálu s plnou odpovědností, jak tomu bylo dosud, aby se nám podařilo dalšími konkrétními návrhy a řešením z větší části překonávat těžkosti, se kterými se potýkáme. Protože část našich výrobků nám pomáhají v kooperaci zpracovávat v závodech Zálabí a nyní i v závodě Verdek, přejeme těmto pracovním kolektivům, hlavně zaměstnancům * Dedeka a * fixačních rámů i technikům obou závodů, mnoho úspěchů v jejich práci a přejeme si, aby přistupovali ke zpracování s vědomím, že úspěch i neúspěch jejich práce se odráží přímo ve výsledcích našeho závodu. Pouze společné úsilí, společná snaha i kritický přístup může dát podklad k zajištění úkolů roku # . Společné zajištění úkolů, a jsme o tom přesvědčeni, vytvoří možnosti postupně vybavit závod technologickým zařízením odstraňujícím náročnou kooperaci. I proto patří dík za snahu těchto kolektivů v roce # . Každým rokem chceme našim zákazníkům jak v tuzemsku, tak i zahraničí odevzdat zboží lepší kvality. Každým rokem musí být naší snahou, abychom ze stejného množství režného zboží vyrobili více metrů v první volbě, více zboží schopného exportu, méně tedy výrobků nezajímavých pro naše tuzemské odběratele jak z hlediska koloritu, kvality nebo ceny. A víte, co nám zapřičiňuje značné množství vadného zboží, co nám působí problémy na všech úsecích výroby, působí nárůst kilogramových zbytků, co nám zhoršuje i vzájemné vztahy pracovníků jednoho oddělení vůči druhému. Špatně sešité švy. A s navyšovaným množstvím širokého zboží a s novými stroji, Pad-rollema pračkou Kleinewefers, se problematika ještě prohlubuje. Rozhodli jsme se proto na Zálabí, že měsíc duben vyhlásíme jako měsíc kontroly sešívání švů, měsíc, který by nám měl být nápomocen v zajišťování náročnějších úkolů na úseku kvality. Apelujeme na všechny tkalcovny, aby nám posílaly nejen v tomto měsíci, ale i v následujících jen dobře sešité zboží, aby nečekaly na ústní nebo písemné reklamace, které chceme jak vůči našim, tak i cizím tkalcovnám uplatňovat. My na pracovištích uděláme na uvedeném úseku maximum. Pokud máme na mysli stejný cíl, bude kladný výsledek zaručen. V současné době se leninské principy organizace socialistického soutěžení projevují výrazně pod názvem Překonej sám sebe. Charakteristickým je zde zejména to, že do čela tohoto hnutí se dostávají brigády socialistické práce, které tak dávají najevo, že programově bojují za socialistické ideály. Chtěla bych vás seznámit s významem a obsahem tohoto hnutí a současně vás požádat, abyste po promýšlení v úzké spolupráci s hospodářským vedením vytvářeli podmínky k tomu, aby toto hnutí našlo potřebný ohlas i ve vašich kolektivech. Už samotný název hnutí říká, že jeho základem jsou jednotlivci, kteří si uvědomují, že čím větší nároky máme vůči společnosti, tím větší nároky musíme klást sami na sebe. BSP si samy sobě kladou úkoly přesahující plnění normálních povinností v práci i v životě. Účastníci hnutí Překonej sám sebe rozvíjejí v sobě vrozenou vlastnost lidí, soutěživost, která se odjakživa projevuje v úsilí překonat svého druha či partnera v obratnosti, mistrovství, zručnosti i důvtipu. Je to hnutí pokroku, hnutí, které se dívá vpřed, nepřipouští přešlapování na místě a nespokojuje se s dosaženými výsledky. Je to hnutí, které důsledně zabezpečuje linii # sjezdu strany a usnesení # všeodborového sjezdu. Heslo Překonej sám sebe v práci, konání a myšlení je závažné jak pro dělníky, tak i pro hospodářské pracovníky, vedoucí a funkcionáře. Velmi poučná slova, která jsou ještě stále platná a je možno jich použít k naplňování hesla Překonej sám sebe, řekl Antonín Zápotocký na plenárním zasedání ÚRO v roce # . Řekl, dělník přestává být pouhým zaměstnancem závodu, stává se hospodářem, proto se nemůže a nesmí omezit jen na otázku práce a platu, má- li jeho hospodářství prosperovat a rozvíjet se. Má- li hospodářství jemu a jeho rodině nejen na chvíli, ale natrvalo existenci zabezpečit, musí se starat o to, jak vypadá jeho hospodářství jako celek. Co je v něm správného a co nesprávného. Co produktivitu závodu zvedá a co poškozuje. Jaké zlepšení by se dalo provést, jaké úspory uskutečnit. Kde jsou skryté rezervy, kterých by se dalo pro zlepšení hospodářství využít. Musíme se také starat o to, jak dosáhnout toho, aby i všichni ostatní svůj pracovní čas a své schopnosti ve prospěch produktivity závodů plně využívali. I když tato slova byla již řečena v roce # , jistě potvrdíte, že ještě dnes nejsou plně uplatňována v denní praktické činnosti a v životě. Vám, členům vyspělých pracovních kolektivů, není jistě třeba zdůrazňovat, že náročnost úkolů vyžaduje také náročný přístup na řešení problémů, které často ztrpčují život. V letošním roce oslavuje naše dělnická třída další významné jubileum, # výročí Vítězného února. Očekáváme, že toto významné výročí bude dalším impulsem v rozvoji pracovní iniciativy, že se stane podnětem nových, progresívních socialistických závazků. Obsahem těchto závazků by měly být především kvalitativní ukazatelé, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků. V tom by mělo být to Překonej sám sebe. Po # let jsme hluboce cítili s bojujícím vietnamským lidem, který tak statečně hájil svou zem. Konečně jsme s radostí mohli uvítat den, kdy v Paříži se konal slavnostní obřad, při němž byla podepsána dohoda o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu. Je nutno ovšem snahu vietnamského lidu o znovuvybudování země podporovat nejen slovy, ale i činy. Z této skutečnosti vyšla též výzva soutěžního kolektivu BSP Energetiky závodu Josefův Důl, nositele Bronzového odznaku, který vyzval kolektivy BSP celého národního podniku TIBA i soutěžící kolektivy v okrese Mladá Boleslav k odpracování pracovní směny jako pomoc vietnamskému lidu v úsilí o mírovou obnovu země. Výzvou BSP oddělení energetiky a odezvou na ni se zabývala páteční mimořádná schůze ZV ROH a doporučila toto usnesení. Všichni zaměstnanci závodu Josefův Důl odpracují na počest # výročí Vítězného února mimořádnou směnu. Tato směna bude proplacena se všemi příplatky, z níž na podporu obnovy Vietnamu věnuje ZV ROH na návrh pracujících # * . Závodní jednatelství státní spořitelny v TIBě Josefův Důl není jen tak nějakým malým peněžním ústavem. Vždyť měsíčně v něm podnikově spoří # zaměstnanců našeho závodu. Většina zaměstnanců spoří na výherní vkladní knížky. Ale ani Prémiové spoření mladých není v tomto směru popelkou. Výhody PSM využívá až do dneška # mladých zaměstnanců. Zbytek do počtu spoří na úrokové knížky. A kolik již mají tito drobní spořící na svých knížkách u našeho jednatelství uloženo. Jistě by tuto částku nikdo neuhodl, celkové vklady činí totiž k dnešnímu dni téměř # korun. Suma značně vysoká, která svědčí o tom, že kolektiv našeho závodu ví, co chce, že věří v pevnost naší měny a že spoří perspektivně. V osmi letech mě otec začal zasvěcovat do rybaření a bral mě k vodě. Propadl jsem této vášni tak, že dnes, ve svých # letech, je nedílnou součástí mého života a za léta, co rybařím, jsem prožil mnoho krásných chvil a nachytal mnoho překrásných ryb. Lovil jsem ve vodách českých, moravských i na překrásných řekách slovenských, odkud mám nejhezčí zážitky z lovu lipanů a pstruhů na umělou mušku. Chytání ryb a lov dravců, jak jsem již řekl, je pro mne velikou vášní, a protože mi nestačí jen pěkná vzpomínka nebo fotografie, začal jsem se před osmi lety zajímat o preparování rybích hlav a ploutví. První rybou, o kterou jsem se pokusil, byl bolen dravý, ryba krásného, ušlechtilého tvaru a pro rybáře těžko chytatelná. K mému překvapení tato moje první preparace rybí hlavy dopadla poměrně dobře. Tato skutečnost mě velmi povzbudila a za léta neustálého zdokonalování jsem již vypreparoval mnoho štik, bolenů, candátů, pstruhů i tloušťů. Hodně rybářů z naší frýdlantské organizace se na mne s důvěrou obrací a zdobí si své byty mnou preparovanými trofejemi. Trofejní význam každé hlavy není však to jediné, k čemu slouží, ale jako výuční pomůcka slouží při výchově mladých rybářů či nových členů svazu. Ještě několik slov k vlastní preparaci. Používám celkem čtyři máčecí lázně. Roztok formaldehydu, roztok lihu, roztok formaldehydu a nakonec čistý líh. Před započetím preparace musí být hlava dobře vyztužena a vykolíčkována, aby měla přirozený tvar. Při výměně lázní musí být řádně očištěna. Potom následuje pomalé sušení, dobarvování, nasazení umělých očí, lakování nitrolakem, čímž se práce ukončuje. Všechno je řečeno ve zkratce, ale při všech úkonech se musí dbát toho, aby hlava působila živě a přirozeně. Hlavy přidělávám na prkénka z různých druhů dřeva. Nejraději používám modřínu, akátu, švestky či břízy pro jejich barevnost. Dohotovené trofeje zavěšuji na stěny a jsou pro mne trvalou vzpomínkou na mé úlovky a na mé nejkrásnější zážitky. Mám devítiletou dcerku a pětiletého syna, které vychovávám k lásce k přírodě, beru je sebou k vodě i do lesa a chtěl bych, aby měli trochu krve po našich předcích a pokračovali jako já v péči o přírodu, čistotu vod, chov ryb, krmení ptáků a zvěře a našli tak pro sebe tu pravou náplň života a lásku k naší české přírodě. Již od dětství byly mou láskou a touhou lokomotivy a vlaky vůbec a mnoho hodin jsem strávil na nádraží a jako mnoho jiných dětí jsem s obdivem čichal vůni tvořenou směsí špatně spáleného uhlí a strojního oleje a hleděl za odjíždějícími vlaky po kolejích ležících na teplých pražcích. Ještě dnes se obdivuji strojům a lidem v modrém a celé organizaci, která dopravuje po celém světě náklady, zboží i lidi a která je vždy přitom, když se použije nová technika. Když jsem se oženil a narodil se nám syn, zvítězilo ve mně odhodlání postavit si svou vlastní dráhu. Zmenšil jsem své dětské sny do podoby krajiny podle mé fantazie a dal jsem se do práce. Práce mi trvala velmi dlouho, mnoho měsíců jsem po večerech pracoval na výrobě větších budov, stromů a různých předmětů, které jsem nechtěl koupit, aby mi zbylo na lokomotivy, vagóny a jiné technické věci k tomu, aby se mi mé dílo podařilo. Protože nejsem elektrikář, musel jsem si zvolit jednodušší řešení dopravy. Během práce jsem neměl doma s rodinou větší potíže, než má asi každý kutil, snad jen někdy si žena zabručela, když jsem neměl čas udělat nebo opravit něco v domácnosti, ačkoliv jsem měl postupem doby dost nářadí i zkušeností. Všechno však vyvážila skutečnost, že mě můj koníček nutil být ve volných chvílích doma, s rodinou, a tak jsem za podpory rodiny dílo dokončil. Nebudu je již rozšiřovat a zvětšovat, nemám v novém bytě prostory, ale se synem je teď musíme udržovat v provozu, protože nás často navštěvují přátelé se svými dětmi, kterým moje dílo působí radost, a naopak někteří moji kolegové by se se svými kluky nikdy nepřišli podívat, protože tvrdí, že by to museli dělat také. Již v jednom ze zpravodajů jsme poukázali na lhostejnost k bezpohybovým položkám jak pracovníků na podniku, tak na závodech. Dnes znovu na bezpohybové položky upozorňujeme z důvodů, že se objevují jedny a tytéž po několikerém měsíčním výpise. Přestože je každému známo, že tyto položky vážou značné finanční prostředky, k jejich likvidaci dochází velmi vlekle, některé zůstávají nadále bez povšimnutí. Obracíme se proto na všechny pracovníky na podniku a závodech, aby byli této likvidaci nápomocni jejich zhodnocením ve výrobě a obchodě. Na kvalitu našich výrobků za stále se stupňujících nároků je třeba se v tomto roce plně zaměřit, tak, abychom dosáhli pronikavého zlepšení proti roku minulému. Počet reklamací je stále ještě vysoký a svědčí o tom, že máme ještě hodně co dělat, abychom mohli být spokojeni. Každý z nás je současně spotřebitelem, a z tohoto pohledu bychom měli každý z nás, na všech pracovištích, s maximálním úsilím přispět k tomu, aby naše výrobky byly co nejkvalitnější. Tento rok by měl být vyhlášen rokem kvality. Jestliže každodenně vynakládáme pracovní úsilí, abychom vyráběli, pak by vynaložená práce měla přinést všem nám ty nejlepší hodnoty, a ne je prohospodařovat v reklamacích. Rozbory nedostatků za rok # ukázaly mimo jiné, že prostoje v našich tiskárnách mají proti roku předcházejícímu vzestupnou tendenci. V některých tiskárnách je to značné procento nevyužitého pracovního času. Přepočteme- li si prostoje nejen v tiskárnách, ale na ostatních našich pracovištích na to, co by se za tu dobu dalo vyrobit a udělat, pak to jsou obrovské hodnoty, o které se my všichni připravujeme a zpomalujeme možnosti rychlejšího růstu naší životní úrovně. Z tohoto pohledu bychom měli každodenně k práci přistupovat, prostoje a nevyužitý čas likvidovat ve prospěch každého z nás. Vyhlašme těmto nepříznivým jevům účinný boj, aby v rozborech roku # se projevilo hodnocení daleko příznivější. # let nás dělí od vzrušených únorových dnů roku # . Mnoho účastníků revolučních událostí již není mezi námi, mnozí odešli na odpočinek po celoživotní práci, těm, kteří se tehdy narodili, je již # let a mnozí z nich již mají své rodiny. Vystřídala se prakticky jedna generace, a přesto se nám, když na tyto dny vzpomínáme, zdá, jakoby to bylo včera. Jako by teprve včera Gottwald odhaloval pracujícím rejdy reakce, volal dělníky do boje proti pánům, kterým se zdálo, že nastala vhodná chvíle pro obnovení předmnichovských buržoazních pořádků. Jako by teprve včera dělnická milice pevným krokem procházela ulicemi Prahy a demonstrovala reakcionářům domácím i jejich zahraničním přátelům odhodlání dělnické třídy dovést boj o socialismus v naší vlasti do vítězného konce. S úctou bude dělnická třída i všechen pracující lid vzpomínat těch, kteří v té době pochopili, na které straně barikády je jejich místo. Nejčestnější místo v historii našich národů bude vždy zaujímat první dělnický president Klement Gottwald, komunista výjimečných schopností organizovat pracující masy v boji proti reakci, a četní jeho spolupracovníci ve vedení strany a státu. Nikdy však nesmíme zapomenout ani na prosté dělníky, kteří hlídali svoje továrny s odhodláním nedopustit, aby se mohly stát ještě někdy majetkem příživnických pánů. Na otázku manželek, které jim nesly oběd nebo večeři, kdy přijdeš, táto, domů, až řekne strana, až řekne Gottwald. Po válečnických projevech * Churchilla, po přesunu sil ve prospěch pravicově orientovaných skupin nejsilnějších imperialistických mocností zdálo se naší reakci, že je již dost hraní si na demokracii, dost přátelství s komunisty a ostatními levicovými silami u nás, že nadešel čas opakovat události z roku # . Ale ukázalo se, že Gottwald skutečně není Tuzar, že komunistická strana vyrostla v uvážlivého, statečného a schopného vůdce pracující masy a že Sovětský svaz nemíní přihlížet k rejdům reakce a mezinárodnímu ohrožení naší vlasti. # let budování socialismu, výsledky, kterých naše vlast dosáhla jak v budování vlastního hospodářství, tak na všech úsecích kultury, tělovýchovy i v mezinárodní oblasti, ukazují přesvědčivě, že pravdu měli ti, kteří v únoru # vybojovali vítězný boj proti reakci, obhájili právo dělnické třídy na vedení společnosti. Dále se budou střídat generace pracujících, socialismus bude nahrazen vyšší formou, komunismem, bude svět bez válek a vykořisťování, lidé, tvůrci hodnot, budou obývat tuto zemi a dobývat další planety, ale vždy, když se ohlédnou zpátky a budou hledat události, které jim umožnily šťastně žít, nepochybně mezi nimi naleznou i # únor # a vděčně budou vzpomínat těch prostých lidí, kteří v mrazivých nocích hlídali jejich budoucnost. Ještě že je to jen jednou do roka, opakoval si neustále, klusaje z krámu do krámu. Ten seznam, pečlivě očíslovaný a končící číslem # , mu dala manželka hned ráno s tím, aby to laskavě obstaral. Teď byl prozatím u čísla sedm, měl za sebou Uhelné sklady, Chemodrogu, Jednotu, potraviny, lékárnu, optiku a domácí potřeby a tašky i kapsy plné. Na řadě byla školka a mandl, a protože začínal mít v hlavě zmatek, na mandlu chtěl mermomocí vyzvednout Pepíčka a ve školce vymáhal vymandlované prádlo. Nakonec dostal všude, co měl, a posílen tímto úspěchem vyrazil znovu do ulic v závěsu s Pepíčkem, pro kterého už mu nezbývala žádná volná ruka. Jen tak se asi mohlo stát, že nezapomněl vyzvednout z čistírny manželčin jarní kostým, ale zapomněl tam naopak Pepíčka. Zjistil to až v masně, kde stál frontu na svíčkovou. Běžel tedy zachránit Pepíčka, čímž přišel o svíčkovou, která mezitím došla. Na náladě, beztak pokleslé, mu to nepřidalo, protože svíčkovou rád. Kuře, které iniciativně zakoupil náhradou za svíčkovou, nechal ležet na prázdné bedýnce v zelenině, kde si vystál rýmu a kilo mandarínek. Takto pokračoval až do vyčerpání seznamu i svých sil, částečně nakoupil, částečně někde opět nechal, nicméně většinu nákupů i sebe dovlekl v pořádku domů, ba i Pepíčka. Pro informaci sdělujeme, že Časopis houbařů stojí ročně # * . Vychází v # číslech soustředěných ve # až # sešitech. Vydává společnost Organizace houbařů v Praze, Malá Strana, Karmelitská ulice # . Tam je také ústřední houbařská poradna. A nezapomeňte, šest nejoblíbenějších zpěvaček a šest nejpopulárnějších zpěváků se objeví na dlouhohrající desce Zlatý slavík, kterou Supraphon vydává v Diskotéce Mladého světa. V závodě Texlen Bělidlo pracuje jako dělník od roku # . A v roce # , po osvobození naší země Rudou armádou, se stal soudruh Jaroslav Randa členem KSČ. V poválečné době, kdy bylo třeba všude pracovitých rukou, zapojuje se také Randa do budovatelské práce na obnově republiky. Současně se také dal na cestu aktivního a důsledného zabezpečování politické linie strany. Přestože závod ještě v té době nebyl znárodněn, Randa zorganizoval brigádu pracovníků do dolu v Žacléři, aby pomohli v roce # projevujícímu se nedostatku uhlí. V období únorových událostí v roce # byl Randa přímým účastníkem ustavení akčního výboru Národní fronty v místě bydliště a na výzvu ÚV KSČ se stal jedním ze zakladatelů Lidových milicí na závodě Texlen. S jednotkou LM se pak zúčastnil některých akcí v rámci okresu podle instrukcí OV KSČ. V roce # došlo k znárodnění podniku Texlen. Od února # až do dnešní doby prošel Jaroslav Randa mnoha stranickými a odborářskými funkcemi. V současné době je členem okresního výboru KSČ v Trutnově. Za celé období # let od únorového vítězství pracujícího lidu obdržel # stranických a pracovních vyznamenání. Soudruh Randa je nositelem vyznamenání, které obdržel při příležitosti # let LM, Za zásluhy o LM # stupně, a při příležitosti # let LM bylo Randovi propůjčeno státní vyznamenání Za vynikající práci. V krizových letech # - # stál pevně na pozicích marxleninského internacionalismu a zůstal věren Sovětskému svazu. Ve své každodenní práci prosazuje politickou linii strany a na svém pracovišti se snaží důsledně plnit závěry # sjezdu KSČ. Soudruh Jaroslav Randa je jedním z řady těch, kterým bude na návrh POV KSČ při příležitosti # výročí Února udělena ÚV KSČ medaile * výročí Února. Denně sledujeme, jak dělníci ze závodů, rolníci z družstev a všechen náš lid zvýšeným pracovním úsilím, hodnotnými závazky i mimořádnými směnami vítá slavné výročí Vítězného února. My, žáci ZDŠ v Komenského ulici ve Dvoře Králové, nechceme zůstat pozadu. Významné výročí Února jsme se rozhodli pozdravit takto. V týdnu od # do # února probíhal v naší škole sběrový týden, který vyhlásila # * a ostatní třídy se připojily. Jednak jsme jím chtěli pomoci našemu hospodářství, a mimo to jsme se rozhodli, že peníze za sběr využijeme ke koupi stanu pro vietnamské děti. Další akcí je školní soutěž Cesta k Únoru. Žáci se na nástěnce seznamují s událostmi, které probíhaly před # lety, a odpovídají na soutěžní otázky. Závěrečné hodnocení soutěže provedou společně kulturní referenti třídních aktivů a vyhlásí vítěze. V našem středu uvítáme i členy z královédvorských závodů, se kterými pobesedujeme o tom, jak to bylo tenkrát v únoru. Jiná skupinka dětí připravuje blahopřejné dopisy starým členům strany, soudruhům v MěstV, KSČ i jednotce LM našeho patronátního závodu. Recitační kroužek připravuje pásmo, s nímž vystoupí na slavnostních schůzích. Ve vysílání školního rozhlasu promluví k žákům naší školy * Petera, jeden z prvních milicionářů ve Dvoře Králové. Slavné výročí Února pozdravíme vhodnými nástěnkami na chodbách i ve všech třídách. Od prvňáčků až po žáky devátých tříd se všichni připravujeme důstojně oslavit významné výročí československého pracujícího lidu. Na článek nadepsaný Stalo se, nebo nestalo, uveřejněný v minulém čísle KP, nám do redakce došly mimo jiné také telefonické dotazy, ve které ze společenských organizací se zveřejněná příhoda udála. Cítíme potřebu informovat naše čtenáře v tom smyslu, že pisatelka jej psala v podstatě fejetonovou formou, ve snaze kriticky zapůsobit na chování jedince toho druhu, který jako řidič se v současné době některých výročních členských schůzí společenských organizací nepřímo účastní. Neměla v této souvislosti vůbec na mysli probíhající stranické výroční schůze a tím méně řidiče, kteří na tyto schůze téměř denně rozvážejí referenty a zástupce okresního politického orgánu. Pisatelka článku v jeho obsahu uvedla, že řidiče Vavřince velmi zlobila bohatá diskuse přítomných na schůzi. A tím tedy nepřímo naznačila, že i řidič, jako člen aparátu společenské organizace, je svým způsobem politickým pracovníkem a jako takovému mu není a nemůže být lhostejnou bohatost ani úroveň diskuse na výroční členské schůzi. Neměla však v tomto případě na mysli konkrétního řidiče, jen svého Vavřince, o čemž svědčí již sám úvod do fejetonu, že bude- li se kterémukoliv čtenáři zdát příběh poněkud známý, jakoby vystřižený třeba z té jeho organizace, v tom případě půjde o podobnost čistě náhodnou. I když na Technických službách města Trutnova pracuje pouze # zaměstnanců, přesto i zde pracují tři kolektivy o získání čestného titulu Brigády socialistické práce. Je to jedenáctičlenný kolektiv pracovníků v dopravě, devítičlenný kolektiv pracuje na úseku veřejné zeleně a tříčlenný kolektiv na úseku elektro. Uvedené kolektivy mají na počest slavného výročí únorového vítězství pracujícího lidu uzavřeny hodnotné socialistické závazky. Jedním z uzavřených závazků je také dobrovolné dárcovství krve. Tímto závazkem chtějí kolektivy BSP na TS města Trutnova projevit vřelý vztah k naší společnosti a svým dárcovstvím krve pomoci k upevnění zdraví, případně k záchraně životů. Svou krev darovalo v únoru již # členů kolektivu a zbývající jsou k odběru připraveni na pozvání transfúzní stanice. Také ostatní závazky soutěžících kolektivů jsou velmi cenné a jsou zaměřeny na zlepšení čistoty a vzhledu našeho města. Technické služby mají i své problémy. Jedním z nich je získání administrativní pracovnice, vyučeného elektrikáře a dlaždiče z volného náboru. ZO KSČ i ZV ROH počítají ve svých plánech s podporou a politickou pomocí svým třem soutěžícím kolektivům, aby jim v nejkratší době mohly být hrdé tituly BSP přiznány. Stabilizace pracovníků v dopravě se v současné době stává velmi závažným problémem, a proto se vedení závodů společně s odborovými a stranickými organizacemi snaží vytvářet příznivé podmínky pro mladé pracovníky. První sobotu v únoru využilo vedení dopravního závodu ČSAD v Trutnově společně se ZV ROH za obětavé pomoci pracovníků provozovny ČSAD v Úpici k tomu, aby pozvalo do kulturní místnosti provozovny ČSAD v Úpici mladé lidi ze závodu na setkání mladých dopraváků. Přítomni byli členové základních organizací SSM v Trutnově a v Úpici a dále zástupci mladých z ostatních provozoven závodu. Dále zde bylo zastoupeno vedení dopravního závodu, vedení provozoven ZV ROH a stranických organizací. Přítomen byl i personální náměstek podnikového ředitele * Chalupa. Vedoucí zaměstnaneckého útvaru * Hrušovská zahájila toto prvé setkání členů SSM a mladých pracovníků závodu. Při této příležitosti vzpomněla významných událostí před # léty a # výročí bitvy u Stalingradu. Z úst ředitele závodu se mladí dozvěděli o úkolech, které na ně letos i v příštích letech čekají. Velmi výstižně se dotkl postavení mladých pracovníků a jejich perspektiv. Mimo jiné řekl. Jste ve všech úsecích našeho podnikání a na odpovědných místech. Přejeme si, aby vás bylo ještě více, a více takových, jací jsou v organizacích SSM. To znamená s nejlepším přesvědčením plnit nejen úkoly našeho dopravního závodu, ale udělat něco více, práci odvádět kvalitně, zúčastnit se dobrovolně bezplatných brigád, příkladně vystupovat v zaměstnání, na veřejnosti, v soukromém životě, politicky se vzdělávat a svým příkladem působit na ostatní mladé lidi. Velmi hodnotný příspěvek měl též soudruh Chalupa. Zprávami předsedů SSM z Trutnova a Úpice a diskusí funkcionářů skončila prvá část tohoto setkání. V druhé části ukázali mladí, že se dovedou i kolektivně bavit. V soutěži ze všeobecných znalostí se ukázalo, že pracovníci mají velmi dobrý přehled nejen o odborných otázkách, ale i o otázkách politickoekonomických. Malou taneční zábavou skončilo toto příjemné odpoledne. A co dodat závěrem. Toto setkání ukázalo, že mladí mají dost problémů, které bude nutno v budoucnu řešit, a že i mladí pracovníci vynaloží veškeré své síly, aby pomohli závodu v plnění úkolů. Kromě toho vyplynulo z celkového jednání, že je reálný předpoklad, aby byly založeny dvě další základní organizace SSM ve Dvoře Králové a ve Vrchlabí. Dne # února proběhl v závodním zdravotnickém středisku elektrárny v Poříčí hromadný odběr krve. Zúčastnilo se ho celkem # dárců krve, z toho # zaměstnanců závodu a podnikového ředitelství EPO. Toto číslo představuje # * všech zaměstnanců elektrárny. Není to číslo nikterak zanedbatelné, protože v porovnání s ostatními trutnovskými závody je procentuální vyjádření zaměstnanců darujících krev nejvyšší. Celá akce odběru krve má již v elektrárně dobrou tradici. Výrazem je velmi pěkný přístup jak ze strany pracujících, tak ze strany odborové organizace závodu. Před vlastním odběrem krve závod zajistil hromadný odvoz dárců na preventivní vyšetření. Během odběru nebyl provoz v žádném úseku * a účastnili se ho i zaměstnanci noční směny. Pomáhaly při něm žákyně SZŠ. Pracuji v terénu jako odborná lékařka krátce a poprvé jsem byla na takovéto masové akci. Byla jsem velmi příjemně překvapena, s jakou disciplinovaností a v jakém počtu přicházejí lidé darovat svou krev. Cenu lidské krve nelze vyjádřit slovy ani zaplatit penězi. Představuje lék, který pomáhá nemocným nacházet zdraví, může zachránit i život. V tom se odráží krásný vztah lidí k lidem. Proto všem, kteří se rozhodli nebo rozhodnou darovat krev, patří dík. Oddíl košíkové Lokomotivy Trutnov uspořádal # února výroční členskou schůzi. Za účasti více než # členů se konala poprvé v nové klubovně oddílu Na Nivách. Zpráva o činnosti byla výčtem řady sportovních úspěchů v posledních dvou letech. Ve volbách byli do výboru oddílu zvoleni osvědčení funkcionáři, pod jejichž vedením se trutnovští košíkáři stali jedním z největších a nejlépe pracujících oddílů ve Východočeském kraji. Z hodnotného závazku na rok # , který je součástí usnesení výroční schůze, je třeba vyzvednout to, že oddíl rozhodl věnovat příjem z druholigových utkání # a # března na obnovu demokratického Vietnamu. Již tradičně se družstva chlapců a dívek # a # tříd ze ZDŠ v Trutnově, Jiráskovo * zúčastnila okresního finále PO SSM v košíkové žactva. Letošní rok byl zvláště úspěšný pro oba kolektivy. Jak chlapci, tak i dívky zvítězili ve svých skupinách ve finálových zápasech, stali se přeborníky okresu a postupují do krajského finále. Blahopřejeme jim k dosaženým výsledkům a přejeme jim další úspěchy v krajském kole. Před třemi měsíci byl v Žacléři opět založen oddíl řecko-římskéhozápasu, jehož členy je # žáků z místní ZDŠ. Po krátké době intenzívního tréninku se oddíl zúčastnil okresních a krajských přeborů žáků v zápase a volném stylu. Přebory pořádala Lokomotiva Trutnov, zúčastnilo se # žáků ze # oddílů. Žacléřský Baník výborně reprezentovalo # závodníků. Malý Pavel Syrovátko se stal miláčkem diváků, když porážel soupeře o dvě hlavy větší. V družstvech Žacléřští zvítězili v rámci okresu a v kraji byli na # místě. Podle slov jednoho z trenérů Pšorny vděčí zápasníci za úspěch jen poctivé dřině a stoprocentní účasti na trénincích. Zápasníkům se tak podařilo úspěšně navázat na slavnou tradici zápasu v Žacléři, reprezentovanou kdysi bratry Pilařovými a později dvojnásobným mistrem republiky Machem. Okresní výbor ČST na své pravidelné schůzi # února projednal mimo jiné i plán práce na letošní rok. Akce # jarních * bude zahájena # března. Okres Trutnov byl loni na prvním místě v rámci kraje co do počtu účastníků. Letos by si turisté toto místo chtěli udržet. V každém odboru je proto třeba zmobilizovat všechny členy. Okresní sraz turistů bude # května na Žalém. První máj a # květen oslaví ČST TJ Baník Žacléř druhým ročníkem pochodu Od Vrchlabí k Žacléři. Ve dnech # - # května bude uspořádána turistická jízda na kolech po hranicích okresu. # listopadu proběhne doškolovací seminář cvičitelů a od # září do # prosince kurs pro pomocné cvičitele. Turisté se zúčastní celostátního srazu v Českém Krumlově. Velká pozornost bude věnována oslavám výročí Února a výročí sjednocené tělovýchovy. V plánu není zapomenuto ani na ženy- turistky. Programy jednotlivých odborů turistiky by mohly být zajímavé pro každého z vás. Informujte se o nich a staňte se členy odborů turistiky. Nenechte heslo Buď fit jen na papíře. Krkonoše jsou bezesporu nejnavštěvovanější české hory. Ročně je navštíví asi # miliónů turistů, rekreantů, sportovců, vědců, výtvarníků a řada dalších obdivovatelů horské přírody. Všeobecně je známo, že o ochranu tohoto krásného území pečuje Správa Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. Méně milovníků krkonošských hor však ví, že vychází pěkný časopis Krkonoše, který letos vstupuje již do šestého ročníku svého trvání. Za tuto dobu si získal oblibu u mnoha příznivců nejvyšších českých hor. Vychází # * ročně, má # stran, bohatě ilustrovaných, s černobílou i barevnou přílohou. Jednotlivá čísla stojí # * , roční předplatné je # * . V časopise Krkonoše se dočtete řadu zajímavostí o přírodním bohatství Krkonoš, zejména o flóře a fauně, o turistice, sportu a cestovním ruchu. Seznámíte se s * Správy Krkonošského národního parku a Horské služby. V časopise nechybí ani články z historie, povídky, poezie, křížovka, soutěže a kreslený humor. Krkonoše jsou tedy časopisem pro všechny, kteří mají rádi přírodu, hory, turistiku. Můžete si jej objednat u Poštovní novinové služby nebo přímo na adrese redakce časopisu Krkonoše, Vrchlabí, Zámek * . Koncem minulého roku byla v elektrárně Poříčí u Trutnova založena při ZV ROH komise žen. Ženy se obětavě a s chutí pustily do práce a v této době má komise již # členek a kus dobré práce za sebou. Ženy se aktivně podílejí na všech politických i hospodářských úkolech na našem závodě. V současné době je nejvýznamnější akcí plnění výzvy ke všem organizacím ČSŽ v okrese Trutnov k morální a hmotné pomoci při budování válkou zničené VDR. Svým postojem k této otázce ženy v EPO dokázaly, že jim není lhostejný osud obyvatel Vietnamu. Pochopily, že jejich internacionální povinností je pomáhat všude tam, kde ještě musí prostí lidé bojovat za svou svobodu a právo na život. Mimo tohoto angažovaného přístupu k světovému dění nezapomínají ani na ty domácí záležitosti. Dne # # se uskutečnil hromadný odběr krve v závodním středisku elektrárny, jehož se zúčastnilo i # žen. Ještě v tomto pololetí se uskuteční kurs šití a v plánu je zřízení malého kadeřnictví na závodě, které ženám ušetří drahocenný čas. Věříme, že se ženám podaří realizovat všechny akce, kterých mají v plánu hodně. Závodní výbor i vedení závodu vítá tuto aktivitu žen a vychází jim ve všech záležitostech plně vstříc. Dvě osobní auta ujížděla toho rána k bydlišti paní Marty. Cestou každý promýšlí poslední detaily. Prudké zabrzdění, zazvonění a hned na to následovala snaha paní Marty rychle se zbavit některých věcí, které v tom okamžiku měla na sobě. Nepodařilo se jí to. Příslušníci VB na to byli připraveni, a proto byli velmi pozorní. Při jejím převozu na OO VB Dvůr Králové pokračovala paní Marta ve snaze zbavit se prstenů, které měla na ruce. Jen si je, paní, klidně nechte na ruce, nesnažte se je zde pohodit a pak tvrdit, že jsme vám je podstrčili. My vás přece známe, a tak je to zbytečné, přednesl vysvětlivky na její adresu mladý, schopný a usměvavý příslušník Veřejné bezpečnosti ze Dvora Králové * Labem. Po dvou hodinách přátelského rozhovoru paní Marta poznala, že věci odcizené ve vyloupených bytech, které měla u sebe, musí opravdu dát příslušníkům VB. Věděli jsme, že je máte u sebe. Osobně jsme se na vaši ruku dívali, když jste nás obsluhovala. Poznali jsme je proto zcela bezpečně. Paní Marta se v chování poněkud změnila. Dříve i přes důkazy zapírala. Nyní, když se začalo mluvit o jejím cestování, počala shodně vypovídat o zjištěných již skutečnostech. Ano, Lipnici jsem udělala já. Byla jsem sama. Jela jsem autobusem do Dvora Králové nad Labem časně ráno. Mluvila jsem s několika lidmi, kde a kdo v kterém domku bydlí. Jeden z nich se mně zamlouval, i když sklepní okno bylo trochu vysoko. Jedna paní mně řekla, že doma nejsou. Šla jsem tam zezadu, plotem. A pak již následoval přesný popis provedení trestného činu krádeže vloupáním. Mezitím probíhala u paní Marty prohlídka. Zde byly zjištěny další důkazy. Všechny věci u ní nalezené pocházely z bytových krádeží. V provozovně byl také konstatován značný nepořádek. Je až zarážející, že toto bylo ze strany kontrolních orgánů pohostinství trpěno. Paní Marta se určitě měla více věnovat pořádku na provozovně než osobnímu cestování. Nic jiného jsem neprovedla, prohlásila paní Marta najednou. Po chvíli však přiznala i bytovou krádež v Janských Lázních. Sama doznala, v Trutnově jsem to neřekla, když mě pan prokurátor za to žaloval, tak jsem to popřela, nyní vám to říkám. Pak následoval Náchod, Nový Bydžov a znovu Lipnice. Příslušníci VB provádějící pohovor žasnou. Co tím paní Marta sleduje. Sama od sebe doznává # případů bytových krádeží, a nikterak malých. Že by se konečně rozhodla dát se jedině správnou cestu. Nebo se připravuje zatlouci jiné závažnější činy. Nebo to je příprava na opravdovou očistu, aby mohla po odpykání trestu začít nový život. Nikdy není pozdě. I když nadcházející trest nebude malý vzhledem k jejímu uměleckému znaku a k rozsahu napáchaných činů. Naše socialistická společnost však dává každému příležitost nápravy, i když se dopustil trestných činů. Využije- li toho paní Marta poctivěji než dosud, bude to jen k jejímu dobru. Samozřejmě rádi budou i občané, kteří se již nebudou muset strachovat o svůj osobní majetek před hodnou paní. Oddechnou si i příslušníci Veřejné bezpečnosti a budou se moci věnovat jiným osobnostem, které o záměru zanechat trestné činnosti zatím neuvažují. Na závěr ještě zbývá poděkovat občanům v Lipnici, ve Dvoře Králové nad Labem, v Náchodě, v Novém Bydžově za trpělivost a poctivou snahu pomoci při usvědčení rutinované a životem odchované bytové zlodějky. Závěr jedenácté etapy životní dráhy Marty určil # listopadu Okresní soud v Trutnově. Především ji uznal vinnou z deseti trestných činů krádeže podle * # a # zákona # , # * a z trestných činů křivého obvinění podle # zákona # , # * a odsoudil ji k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání # a půl roku. Podle písmene * zákona # , # * ji pro výkon trestu zařadil do # nápravně výchovné skupiny. Mimoto byla odsouzená bytařka Marta uznána povinnou nahradit poškozeným způsobenou škodu. Její trestná činnost spočívala v tom, jak je zdůvodněno v rozsudku, že v průběhu let # a # soustavně vykrádala byty občanů a přivlastněním si cizích věcí se zmocnila hotovosti ve výši # korun na vkladních knížkách, # hodinek, # zlatých náušnic, # prstenů a # přívěsků za # korun a dalších předmětů v hodnotě za # * . Trestný čin křivého obvinění spáchala tím, že v přípisech, které zaslala z vazby věznice v Hradci Králové okresní prokuratuře v Trutnově a prezidentu republiky, lživě obvinila příslušníka OO VB v Trutnově a oddělení VB ve Svobodě nad Úpou. Těchto obvinění se dopustila proto, aby přivodila trestní postih příslušníka VB a sama se zbavila trestní odpovědnosti a podezření ze spáchaných krádeží. Zda bude ta její životní dráha bez dalších křižovatek, to je po návratu z vězení závislé jen na paní Martě. V krátkém úvodu připomněl všem zúčastněným blížící se mimořádně významné výročí Vítězného února, k jehož oslavě vystoupilo v krátkém programu # pionýrů ze ZDŠ v Trutnově. Vyjádřili v něm atmosféru všem nám dobře známých dnů, ve kterých pracující lid pod vedením KSČ, v jejímž čele stál soudruh Klement Gottwald, zvítězil nad reakčními záměry buržoazie a pravicových předáků, ministrů některých politických stran Národní fronty. Úvodní část i závěr pěkného vystoupení pionýrů uvedla slovy básně Píseň o rodné zemi pionýrka Zuzanka Hušáková. Poděkováním dětem byl bouřlivý potlesk všech přítomných a dík pionýrům vyslovil také předsedající * Rykr. Jednání pokračovalo uvítáním všech poslanců ONV, poslanců VČKNV, SN, SL ČNR, jmenovitě místopředsedy VČKNV * Huňky, poslankyně FS Sněmovny lidu * Vávrové, poslance ČNR * Venhauera a dále pozvaných ředitelů podniků MP, předsedů MěstNV, vybraných MNV, odborů ONV a dalších přizvaných hostí. Předsedající soudruh * Rykr konstatoval, že plenárního zasedání je účastno # poslanců ONV, tři se dostavili po zahájení, a vzhledem k přítomnosti nadpoloviční většiny je prohlásil za usnášení schopné. Určil zapisovatelku zasedání, ověřovatele zápisu a doporučil pracovní předsednictvo ve složení Rykr, Schreiber, Bryknar, Langhamer, Šmejc, Šverák, Korda, Jarolímková, poslanci ONV, a dále Vávrová, poslankyně FS, a Huňka, místopředseda KNV. Doporučil schválit program zasedání, jehož hlavním bodem bylo projednání rozpisu plánu a rozpočtu ONV na rok # . Dále doporučil schválit jmenovitě návrhovou komisi pro přípravu usnesení plenárního zasedání ONV. Všechny přednesené návrhy plénum jednomyslně schválilo. K přednesení hlavního referátu přistoupil místopředseda ONV, soudruh Josef Schreiber. V poměrně stručném, ale obsahově bohatém referátě ukázal na vývoj hospodářství okresu v roce # a naznačil cíle, kterých bude třeba dosáhnout v roce # za přímé účasti a pracovní iniciativy pracujících na závodech a podnicích řízených ONV. Dosažený stupeň rozvoje ekonomiky a jeho kladné i dosud negativní stránky byly vzaty v úvahu při zpracovávání prováděcího plánu v hospodářství řízeného národními výbory našeho okresu na rok # , prohlásil Schreiber a pokračoval. Ve dnech # - # ledna byla hostem ÚV odborového svazu * dvoučlenná delegace Odborového svazu učitelů Kuby, kterou tvořila soudružka Ramona Ruiz, tajemnice ÚV odborového svazu, a soudruh Dagoberto Goris, pracovník mezinárodního oddělení odborového svazu. V Praze se zastavili na zpáteční cestě z mezinárodní konference, kterou na téma Úloha odborů v komunistické výchově pracujících uspořádala v Leningradě Všesvazová ústřední rada odborů SSSR. Během krátkého pobytu kubánských soudruhů v Praze se uskutečnila dvě užitečná setkání s vedením našeho svazu. Předsedkyně ÚVOS, soudružka Hana Růžičková, zhodnotila během pracovní diskuse vzájemné styky mezi našimi bratrskými svazy a navrhla další účinné formy spolupráce v nejbližších letech. Vzpomněla rovněž návštěvy předsedy kubánské revoluční vlády, soudruha Fidela Castra, která měla velký ideový vliv na naši mládež. Se současnou strukturou odborového svazu a aktuálními úkoly Plánu aktivity ROH na rok # v oblasti školství a vědy seznámil kubánské hosty místopředseda ÚVOS a předseda ČVOS, soudruh Jan Košťál. Hosté se o všechny tyto otázky živě zajímali a v budoucnu chtějí některých našich zkušeností použít při výstavbě obnoveného Kubánského svazu učitelů, který sdružuje, obdobně jako náš svaz, učitele a školské pracovníky na školách všech typů a pracovníky vědy. Delegace zavítala také na experimentální ZDŠ s rozšířenou péčí o mimoškolní činnost na Červeném Vrchu v Praze, kde ji zástupkyně ředitele seznámily s prací školy a dosaženými pedagogickými výsledky. Kubánští soudruzi se o práci školy velmi zajímali. Uvítali možnost účastnit se vyučování v několika třídách a prohlédli si moderní vybavení školy. S uznáním se vyjádřili o práci našich učitelů a zapsali se do pamětní knihy školy. Na závěr pobytu navštívili kubánští hosté Leninovo muzeum, kde si prohlédli novou expozici, a těsně před odletem byli i v Lidicích. Při rozloučení s kubánskou delegací, které se uskutečnilo v Klubu školství a kultury v Praze, byli kromě vedoucích pracovníků ÚV odborového svazu * přítomni jako čestní hosté vedoucí odboru vysokých škol, oddělení školství a vědy ÚV KSČ soudruh Ivan Lopata a soudruh Karel Fišera, pracovník tohoto oddělení, a z kubánské strany soudruh Juan Aguero, pracovník sekretariátu Světové odborové federace. Kubánští i naši soudruzi při loučení shodně konstatovali, že průjezd delegace Prahou byl účelně využit * vzájemné poznání a další rozšíření a prohloubení spolupráce. Nedávno došlo v jednom podniku při projednávání plánu na rok # k zajímavému střetnutí názorů. Skupina odborníků zpracovala návrh plánu, jehož realizace by sice znamenala splnění požadavků na společensky žádoucí zvýšení výroby s odpovídajícími kvalitativními parametry, ale který zahrnoval další požadavky podniku na neplánované zvýšení počtu pracovních sil a dodatečnou neplánovanou investiční činnost. Jednomu členu skupiny však nedala spát skutečnost, že předkládaný návrh je vlastně pro společnost neúnosný. Východisko pak onen pracovník hledal v netradičních postupech, v změnách technologie výroby. Jeho návrh měl ovšem své mezery a nedořešené otázky. Skupina návrh nepřijala. Podnikové orgány však právě jeho návrh vzaly za východisko k řešení situace a jako návrh, který sice potřebuje dopracování, ale který je v souladu s celospolečenskými zájmy a řeší situaci. Ponechme nyní stranou technickoekonomickou stránku problému a podívejme se na problém z jiného hlediska. Oč vlastně šlo. Máme zde typické střetnutí dvojího přístupu k společenským potřebám, ke kterému dochází v různých podobách takřka denně. Většina, pracovní skupina, vycházela z vyzkoušených postupů, z běžného přístupu k problematice, z řešení, které je jasné, nepřináší zvláštní obtíže, zabezpečuje jistotu plnění přijatého plánu bez zvláštní námahy. Druhou variantou řešení problému byl jiný přístup k problematice. Netradiční, novátorský, vycházející z hluboké snahy najít cestu k společensky žádoucímu trendu výroby, který od začátku byl spojen s nepříjemnostmi a rizikem pro vedení podniku. Přesto to byl postup, který více než jiný odpovídal stranickému přístupu, který byl plně v souladu s politikou strany, který byl projevem morálně politické vyspělosti. Můžeme si přitom jako učitelé a * položit otázku, zda v dostatečné míře již od mládí rozvíjíme * upevňujeme v nastupující generaci právě morálně politické prvky jejich vědomí, které pak vedou po absolvování školy, v praxi, k žádoucímu postoji při řešení praktických problémů. Můžeme si položit otázku, zda v dostatečné míře již od školních let pěstujeme v naší mládeži právě ony vlastnosti, které vyúsťují ve snahu nespokojovat se s tím, co bylo dosaženo, zda pěstujeme smysl pro nová řešení, jež lze prosazovat jenom v boji proti konzervatismu v myšlení a jednání. Někdy můžeme vidět u některých našich učitelů, kteří nepracují odborně ve společenských vědách, jisté rozpaky, jak se vlastně mají angažovat v ideově politické a morální výchově studentů, zvláště u středoškolských a vysokoškolských studentů. Mnozí z těchto učitelů říkají, že když nejsou specialisty v oblasti společenských věd, nemohou příliš mnoho říci posluchačům k teoretickým a ideovým východiskům současné politiky ani hlouběji vysvětlovat tuto politiku. Nebereme- li v úvahu, že kterýkoliv učitel by měl mít předpoklady vysvětlovat a získávat posluchače pro současnou politiku strany a vysvětlovat hlouběji ideová východiska této politiky, lze přece v řadě oborů mimo společenské vědy právě mimo jiné provádět výchovu, i výchovu k stranickému celospolečenskému přístupu k řešení odborných problémů. Jestliže je hlavním obsahem hospodářské politiky strany důsledné zvyšování efektivnosti rozvoje národního hospodářství založené na plném uplatnění intenzívních faktorů růstu, jak bylo řečeno na # sjezdu KSČ, přičemž tempo uplatňování vědeckotechnického pokroku je hlavním předpokladem plnění našich plánů, pak součástí ideověvýchovné práce ve stranickém duchu je mimo jiné jistě pěstovat u studentů i v odborných předmětech smysl pro nová řešení, podněcovat touhu překonávat existující stav a hledat cesty, jak vyřešit nevyřešené problémy, připravovat je na to, že tato cesta je společensky žádoucí a že je to cesta obtížnější, náročnější než cesta vyšlapaná. Někteří členové naší mladé generace nastupují z učňovských škol, ze středních odborných i vysokých škol do života stále ještě jako ze skleníkového prostředí na mráz. Nejsou dostatečně připraveni na to, že se budou muset v praxi potýkat s přežilými představami, s rutinérstvím, že se nebudou smět dát odradit, jestliže uslyší od některých pracovníků dobrou radu tohoto typu. Chceš- li v našem kolektivu dobře obstát, koukej co nejdříve zapomenout na to, co tě ve škole učili. Hospodářská politika je klíčovou součástí celkové politiky strany. Zvýšení efektivnosti výroby závisí na tom, abychom dokázali vložit do výroby mnohem více tvořivého vědeckotechnického myšlení, jak bylo správně řečeno na # sjezdu KSČ. Pak výchova k novátorskému přístupu, k řešení problémů z hlediska celospolečenských potřeb je nesporně jednou z důležitých součástí výchovné práce našich škol. V těchto dnech vzpomínáme všichni na dobu před dvaceti pěti lety, na vyvrcholení dlouholetého boje dělnické třídy, která v únoru # pod vedením Komunistické * Československa zvítězila a nastoupila cestu k socialismu. Soudruh Jan Dluhoš, dlouholetý odborový funkcionář, prožíval únorové události před # lety na Ostravsku. Rád na toto slavné období dějin vzpomíná, rád odpověděl i na naše otázky. Jaká byla před Únorem situace ve školství a v odborech na Ostravsku. Nejdříve považuji za nutné pozastavit se u jednoho specifického problému, který se dotýkal Ostravska. Byla to existence expozitury Zemského NV v Brně, která v Ostravě představovala model příštího krajského zřízení. Některé strany Národní fronty expozituře v Ostravě nepřály. Zvlášť markantně se to projevovalo na úseku školství. Školský referent ZNV v Brně * Loubal usiloval o zrušení referátu školství a osvěty při ostravské expozituře s tím, že tuto funkci má plnit pouze referát školství a osvěty při ZNV v Brně. V odborech ve školství byla situace dosti složitá. Konflikty, které postupně narůstaly ve veřejném i politickém životě, přenášely se pochopitelně do škol. Komunistů tenkrát nebylo mnoho, ale byli to nadšení, oddaní soudruzi. Značnou oporu jsme měli v nestranících a levě orientovaných sociálních demokratech. K prvému střetnutí a měření sil v Odborovém svazu školství došlo na podzim v roce # , kdy jsme volili předsedu pro celou městskou oblast. Komunisté postavili svého kandidáta, soudruha Čeňka Svobodu, vynikajícího pedagoga a oblíbeného ušlechtilého člověka. Došlo k veřejnému bojovému hlasování. Výsledek, soudruh Svoboda byl zvolen prostou většinou jednoho hlasu. Za daného poměru sil to bylo velké vítězství na půdě odborového svazu. V květnu # vznikl krajský výbor odborového svazu pro oblast expozitury a soudruh Svoboda se stal jeho předsedou. Jak probíhaly na Ostravsku únorové události. Těžko vyjádřit tu zvláštní, vzrušenou, jako elektřinou nabitou atmosféru plnou očekávání a zároveň pevného odhodlání bránit nastoupenou cestu revolučních přeměn společnosti. Kdo znal situaci mezi havíři na šachtách, kováky ve Vítkovicích, mezi dělníky vůbec, věděl, že kontrarevoluční puč, o který usilovali reakční představitelé stran NF ve vládě, nemá naději na úspěch. Ve dnech Února se na šachtách a v továrnách formovaly Lidové milice. Všichni jsme velice dobře porozuměli výzvě soudruha Gottwalda. Volám vás všechny k bdělosti a pohotovosti. Události dostaly rychlý spád. Na Ostravsku stejně jako v celé republice se formovala nová, zdravější Národní fronta. Nakonec ještě jednu otázku, jak přijalo Únor učitelstvo na Ostravsku. Různě, mnozí s nadšením a radostí, část s rozpaky, někteří snad i s obavami, k nimž naprosto nebylo důvodu. Velká většina z nás si uvědomovala, jak odpovědná a náročná práce čeká učitele při výchově mladé generace nového socialistického člověka. Byla to veliká doba, plná nadšení a optimismu. Musí být pro každého z nás stálým, nevyčerpatelným zdrojem poučení. Děkuji za rozhovor. V roce # uzavřel městský výbor odborového svazu v Praze dohodu o spolupráci s městským výborem odborového svazu v Bratislavě. V témže roce si oba městské výbory vyměnily delegace funkcionářů za účelem výměny zkušeností z odborové práce, zejména z řízení základních odborových organizací našeho svazu v hlavních městech. Dále si vyměňují důležité materiály, plány práce orgánů, usnesení plenárních zasedání a konzultují řešení některých základních otázek. Po brněnském sjezdu, na kterém byl zvolen nový Ústřední výbor Odborového svazu pracovníků školství a vědy s celostátní působností, se vytvořily ještě příznivější podmínky k prohloubení spolupráce našich městských svazových orgánů. Celostátní ÚVOS umožňuje také častější styk funkcionářů obou orgánů při různých akcích. V roce # je znovu plánována výměna delegací funkcionářů jak městských výborů, tak výměna funkcionářů OVOS. Kromě výměny zkušeností při zajišťování současných odborových úkolů, zejména zajištění Plánu aktivity v ZO ROH, půjde o to, projednat další prohloubení spolupráce. Účelem je dosáhnout toho, aby vedle výměny zkušeností na úrovni funkcionářů došlo i k těsnější spolupráci mezi základními organizacemi ROH v dohodnutých organizacích všech stupňů škol a vědeckých ústavů. Bude třeba vytvořit podmínky pro osobní poznání funkcionářů a členů základních organizací za účelem zkvalitnění práce v ZO ROH na obou stranách, ale i ke splnění hlavního cíle, utužení vztahů mezi našimi národy v duchu bratrské a soudružské spolupráce a proletářského internacionalismu. Klademe si za úkol na půdě odborových organizací, ve spolupráci s vedením škol a výchovných zařízení, ale i ve vědeckých zařízeních plánovitě organizovat na určitou dobu výměnu pracovníků na úsecích, kde právě mohou získat nejlepší zkušenosti pro zkvalitnění své práce, její účinnosti, a to zejména ve výchovném a vzdělávacím procesu. Všechna tato snaha o prohloubení spolupráce mezi našimi orgány by též měla vyústit v hlubší vzájemné poznání mladé generace svěřené nám k výchově. Odborové organizace ve spolupráci s vedením škol a SRPŠ, popřípadě v těsné součinnosti s PO a SSM, by měly nejen o hlavních prázdninách, ale i během školního roku pomoci organizovat výměnu žáků a studentů, a to nejen na oficiální úrovni, ale zejména, a řekli bychom hlavně, na úrovni škol a rodin. Výměna žáků a studentů by jistě vedla k hlubšímu poznání práce škol, společenských organizací na školách i SRPŠ, až nakonec by jistě v mnohých případech vyústila k navázání přátelských vztahů mezi rodinami, které by děti hostily. Jsme přesvědčeni, že i pro takové prohloubení spolupráce najdeme u soudruhů v Bratislavě plné soudružské a bratrské pochopení, a těšíme se na brzké shledání s nimi. V pohraniční oblasti Prachaticka na ZDŠ Záblatí se odboráři při tvorbě Plánu aktivity zaměřili na problém boje s * žáků. Protože mezi zaostávajícími je většina dětí slovenské a rumunské národnosti i děti cikánského původu, ZV ROH rozpracoval v dohodě s vedením školy konkrétní formy pomoci jednotlivých pedagogů těmto žákům. Nové metody zahrnují osobní pomoc učitelů ve formě doučování, diferencovaný individuální přístup ve výuce realizovaný skupinovým vyučováním, doplňující domácí a školní cvičení, pravidelný kontakt s rodiči těchto dětí a využití talentovaných žáků a schopných pionýrů při osobní pomoci zaostávajícím spolužákům. Tím chtějí členové ZO ROH přispět k řešení nejpalčivějšího problému na škole. V ZO ROH Cehnice na Strakonicku se odborová organizace zaměřila při tvorbě Plánu aktivity na dlouhodobý systém ideově politické a odborné výchovy svých členů. Ve spolupráci se stranickými orgány, Kabinetem odborářské výchovy a Okresním pedagogickým střediskem vypracovala po projednání s členy ROH několikaletý konkrétní plán politického a odborného studia každého pracovníka školy včetně provozních a správních pracovníků. Na písecké ZDŠ * Jaroše Plán aktivity sleduje odkrývání rezerv v pedagogickém působení učitelů, prohloubení účinné pomoci mimoškolní výchově a PO SSM. Za pomoci patronátního vojenského útvaru a další veřejnosti se začíná připravovat síň školy, opřená o dokumenty ze života a boje hrdiny SSSR * Jaroše. Odboráři ze SLTŠ v Písku v Plánu aktivity zdůrazňují prohloubení výchovného působení třídních profesorů s využitím sdělovacích prostředků, možností domova mládeže, svazácké organizace, zájmové výchovy a významných událostí, výročí, včetně práce a pomoci školnímu polesí. Důsledně sledují angažovanost každého pracovníka k plnění všech hlavních úkolů školy. V polesí chtějí zlepšit pořádek a dál rozvíjet hnutí BSP u provozních pracovníků s plněním a překračováním výrobních úkolů. Plán aktivity ZDŠ v Obratani na Pelhřimovsku počítá s prohloubením práce s rodičovským aktivem, s účinnějšími formami výměny pedagogických zkušeností a individuální pomocí mladým pedagogům. Zvýšenou, diferencovanou péči budou odboráři věnovat zaostávajícím žákům a dětem z dělnických a rolnických rodin. Jiným úkolem je zvýšená pozornost talentovaným žákům. Na SPŠ strojnické v Pelhřimově zařadili do Plánu aktivity malá pedagogická čtení, která mají přispívat k výměně pedagogických zkušeností. Starší, zkušenější členové ROH připravují # * měsíčně přednášky na zajímavá témata, po nichž následují besedy. Plán aktivity ROH sleduje i výraznější podíl odborářů v péči o děti z dělnických a rolnických rodin. Plán aktivity ZDŠ v Sezimově Ústí je zaměřen na prohloubení pomoci odborářů mimoškolní výchově dětí a PO SSM. Počítá se zřízením síně tradic školy, s besedami stranických funkcionářů, příslušníků LM a členů ROH k výročí Února. Odboráři navážou družební styky se slovenskou školou a budou podporovat dopisování pracovníků i žáků do socialistických zemí. Plán počítá i s prohloubením estetické výchovy. Prostředkem bude navázání spolupráce s vojenskou hudbou a rozšíření pedagogické osvěty mezi zaměstnanci patronátního závodu včetně využívání závodního časopisu. Naprostá většina základních organizací ROH přistupovala při projednávání a schvalování Plánu aktivity odpovědně, se zřetelem na podmínky, možnosti a problémy každého školského pracoviště. Je potěšitelné, že odkrývání rezerv, řešení palčivých problémů, odstraňování nedostatků ve vnitřní práci školy spolu s prohlubováním výchovy členů ROH patří k předním úkolům našich základních organizací v kraji. Členská schůze ZO ROH při Lidové škole umění v Hranicích začala v hodinu, kdy na jiných školách začíná vyučování. Pracovní doba členů našeho odborového svazu v této oblasti je trochu odlišná od ostatních, mohou totiž pracovat se žáky až odpoledne, po skončení vyučování na ZDŠ. Dopoledne je tedy pro ně mimopracovní dobou. Na členské schůzi k Plánu aktivity ROH se sešlo # členů z # . Nejsou všichni z Hranic, do této základní organizace patří i LŠU v Lipníku nad Bečvou a učitelé z pobočky LŠU na Potštátě. Předsedkyně ZV ROH soudružka Libuše Heiderová po zahájení členské schůze uvítala instruktora soudruha Novotného a předala slovo soudružce Kavanové, která zhodnotila velmi podrobně činnost v posledním období. Výčet toho, co členové této početně malé odborové organizace udělali, by byl velmi dlouhý. Zmíníme se alespoň o koncertu Děti dětem, který LŠU připravila ve spolupráci s vietnamskými přáteli. Jeho čistý výtěžek věnovali ve prospěch bojujícího Vietnamu. Dobře se rozvíjí i spolupráce s patronátním závodem, s Hranickými cementárnami a vápenicemi. Škola většinou připravovala pro závod kulturní vystoupení pro různé slavnostní příležitosti. Výhledově však počítají s tím, že žáci výtvarného odboru budou mít možnost přímo na pracovišti čerpat náměty pro své práce, z nichž pak bude na závodě instalována výstavka. Mnoho se udělalo pro zlepšení prostředí v budově školy. Soudružka Kavanová v souvislosti s tím s velkým uznáním hovořila o obětavé a svědomité práci soudružky Juřinkové, školnice, topičky a uklízečky v jedné osobě. S hodnocením a rozborem současné situace vystoupila na členské schůzi i soudružka Urbánková z LŠU v Lipníku. Také jejich práce zaslouží uznání, výchovné koncerty pro děti, veřejná vystoupení při různých akcích, zlepšení prostředí i vybavenosti školy. Soudružka Heiderová, předsedkyně ZV ROH, pak seznámila účastníky členské schůze s návrhem vlastního Plánu aktivity. Nebyl pro ně něčím neznámým, diskutovali o něm už několikrát, náměty k němu přicházely z jednotlivých pracovišť. A přece byl v diskusi ještě doplňován, obohacen o řadu dalších bodů. Soudruh Slimáček zdůraznil možnost učitelů LŠU působit výchovně na menší skupiny lidí. Této možnosti je třeba využít právě v tomto období k nenásilnému vysvětlování významu Února. Soudruh Borek hovořil o práci učitelů hry na dechové nástroje a oznámil členské schůzi, že se zavázali naučit pionýry hrát na trubky jednoduché fanfáry. Soudružka Kršková z pobočky LŠU v Potštátě informovala o kulturních akcích, které připravují pro Sbor pro občanské záležitosti. Dále nacvičují s pěveckými sbory dělnické písně, připravili vystoupení pro sovětské vojáky. Je třeba podotknout, že nácvik na všechna kulturní vystoupení zajišťují učitelé LŠU v Hranicích, Lipníku a na Potštátě ve svém volném čase mimo vyučování, že jde skutečně o práci navíc. V diskusi vystoupila také soudružka Hawigerová, jedna z mladých členek základní organizace. Ocenila péči ZV ROH o mladé členy, poděkovala zkušenějším za jejich ochotné rady. Mladí nechtějí zůstat nic dlužni, budou svědomitě a s přesvědčením plnit všechny úkoly, které jim odborová organizace svěří. Návrh Plánu aktivity ZO ROH při LŠU v Hranicích a v Lipníku nad Bečvou byl schválen. Je velmi náročný a zcela konkrétní. Uvedeme jen několik příkladů. V Plánu se počítá s několika koncerty k výročí Února, v rámci spolupráce s ostatními školami ve městě budou uskutečněny výchovné besídky pro mateřské školy a pro třídy ZDŠ, pro # ročník průmyslových škol připraví učitelé přednášku na téma dělnická píseň. Členové základní organizace se zavázali k pracím spojeným s instrumentací a rozepisováním skladeb, tím dojde ke zlepšení vyučovacího procesu v kolektivních předmětech. Počítají také se dvěma provozními poradami k problémům sborového zpěvu a k zájmové činnosti dětí. Dále je v plánu školení členů, prověrka pracovního prostředí na školách, tematické zájezdy. Důležité je i ustanovení, že realizace Plánu aktivity bude pravidelně kontrolována, a to v červnu a v prosinci. Členská schůze ZO ROH při LŠU v Hranicích a v Lipníku nad Bečvou byla zdařilá. Z jejího průběhu bylo patrné, že členové této základní organizace stojí za slovy uvedenými v závěru jejich Plánu aktivity. Hlavním posláním nás, učitelů LŠU, je cílevědomá, soustavná ideověvýchovná práce, kterou povedeme svěřené žáky nejen k odbornému vzdělání, ale i k harmonickému rozvinutí celé osobnosti mladého člověka socialistické společnosti. Péče o upevňování zdraví, o tělesnou a duševní svěžest členů, je významnou oblastí činnosti Revolučního odborového hnutí. Jednou z forem přitom je, a to formou jistě ne nevýznamnou, tělesná výchova a sport. Pomáhá nejen upevňovat zdraví, ale je důležitým faktorem i k prohlubování soudružských vztahů. Řekl jste, že za posledních pět let se v SSSR našlo osmdesát pokladů. Mohl byste mi říci něco o některém z nich. Soudružka Olga Pospíšilová je dlouholetou pracovnicí litovelské Tesly. V letošním roce zde bude již pětadvacet let. Od roku # je členkou strany a zastávala řadu funkcí. Je nositelem odznaku Nejlepší pracovník generálního ředitelství z roku # a letos byla vyznamenána pamětní medailí k # výročí Vítězného února. Na naši otázku, co očekává od okresní konference KSČ, odpověděla. Myslím, že okresní konference bude hodnotit mimo jiné také práci komunistů v průmyslových podnicích. Řekneme si, jak plníme závěry sjezdu strany, co se dosud udělalo. Podle mého názoru je ještě mnoho co zlepšovat. Bude nutné zaměřit pozornost na uplatňování vedoucí úlohy strany nejen v závodě, ale i v místě bydliště, zlepšit názornou agitaci a propagaci formou nástěnek a nástěnných skříněk. Jedním z nejdůležitějších úkolů, jimiž by se měla konference podle mého názoru zabývat, je rozšíření a zkvalitnění členské základny strany, zejména z řad členů SSM. Musí to být lidé poctiví, kteří budou pro stranu přínosem. Pracuji řadu let na osobním oddělení a mám možnost denně hovořit s lidmi, kteří do závodu přicházejí, i s těmi, kteří odcházejí na zasloužený odpočinek. Za ty, kteří opouštějí závod, je třeba získat mladé lidi a vychovávat je tak, aby byli po všech stránkách přínosem pro společnost. A my jim pro to musíme vytvářet podmínky. Jsme členy pionýrské skupiny v Bystrovanech. Chodíme na vycházky, pořádáme různé závody, soutěže, výstavy i besedy. Učíme se, hrajeme si, stejně jako mnoho našich kamarádů. Proto vám však nepíšeme, chceme se s vámi podělit o radost. Náš kamarád Libor Karas chodí teprve do jisker a zachránil tříletého chlapce před utonutím. Snad každý ocení jeho obětavost, i když by tak jednal kterýkoliv pionýr. Pro stabilizaci pracovníků v místním stavebnictví zabezpečoval Okresní stavební podnik ve Šternberku družstevní bytovou výstavbu svépomocnou formou. Loni odevzdal podnik celkem # bytových jednotek. Současně zahájil výstavbu dalších # bytů. V Jednotném zemědělském družstvu Řimice bylo letos # února ustaveno pět kolektivů soutěžících o titul * socialistické práce, a to tři v kravínech a dva v porodnách prasnic. Ve středu # dubna navštívil JZD Řimice člen předsednictva OV KSČ a ředitel Okresní zemědělské správy v Olomouci Vladimír Hekrla, aby s členkami těchto kolektivů pobesedoval a zároveň jim poděkoval za vynikající výsledky v jejich práci. Družstvo se totiž dostalo za období leden, únor do čela okresní tabulky v užitkovosti krav tím, že zde nadojili průměrně # litru mléka od krávy za den. Soudruh Hekrla hovořil o významu brigád socialistické práce. Jde zde o iniciativní přístup každého člena nebo členky kolektivu k úkolům, o jejich nápady, jak co zlepšit, aby se dosáhlo co nejlepších výsledků. Objasnil i některé otázky týkající se rozvoje živočišné výroby v olomouckém okrese, kde jednou z nejzávažnějších je koncentrace a kooperace ve výrobě mléka. Uvedl výstavbu velkokravínu pro # tisíc dojnic v Loučanech, jenž bude mít plně mechanizovaný provoz a nejvýkonnější technické parametry. Hovořil také o rozvoji rostlinné výroby. Na polích bude pracovat stále více výkonných strojů, které budou potřebovat odborné řízení a ošetřování. Z toho plyne, že zemědělská mládež se bude muset více vzdělávat v odborných školách, aby strojům rozuměla, neboť jde zde o stotisícové částky. Vedoucí soutěžících kolektivů Eliška Dostálová se zajímala o to, které faktory jsou rozhodující pro zvyšování výroby mléka. Dostala odpověď, že nejdůležitější úlohu zde hraje rostlinná výroba, která musí zajistit dostatečné množství kvalitního krmiva. Velký význam má i plemenářská práce, kontrola užitkovosti, kvalita a množství krmiva a také práce lidí, pořádek ve chlévech. V tom také tkví tajemství úspěchu v Řimicích. Zootechnik Alois Dostál oznámil výsledky v živočišné výrobě za první čtvrtletí * # . Průměrná dojivost od začátku roku do konce března činí zde # litru od krávy za den, z toho v březnu # litru. Z dojiček si v prvním čtvrtletí vedla nejlépe Hedvika Navarová, která nadojila průměrně # litru mléka od krávy za den. Denní přírůstky u skotu na žír činily # * za první čtvrtletí a u prasat na žír # * . Tyto úspěchy nepřišly najednou, ale jak řekl předseda JZD Blahoslav Melhuba, jsou výsledkem několikaleté cílevědomé a houževnaté práce vedení družstva i velkého pochopení a obětavé činnosti všech pracovníků. Pro další zvýšení prosperity plánují již v družstvu některá další opatření, jako je výměna neproduktivních krav. Dobrými výsledky, k nimž přispívají i soutěžící kolektivy, se JZD Řimice řadí dnes mezi nejlepší v našem okrese. Výroční členská schůze závodní pobočky České vědeckotechnické společnosti v podniku Drobné zboží v Olomouci, která se konala v tomto týdnu, byla jednou z prvních na úseku státního obchodu v Severomoravském kraji. Zúčastnilo se jí # členů za přítomnosti # zástupců stranické a odborové organizace a nadřízeného orgánu ČSTV. Předseda pobočky soudruh Jiří Stavěl při hodnocení celoroční činnosti pobočky vysoce ocenil iniciativu všech členů, kteří pracují v sedmi odborných skupinách. Velmi dobré výsledky zaznamenalo též zlepšovatelské a vynálezecké hnutí. V průběhu loňského roku bylo podáno sedmnáct zlepšovacích návrhů, které přispěly k úspěšnému plnění racionalizačních opatření v podniku. Tuto zlepšovatelskou činnost s uspokojením kvitovalo i generální ředitelství OPZ. Skupině pro propagaci a reklamu bylo uděleno čestné uznání za výsledky dosažené v soutěži vyhlášené na počest # výročí Velkého Října. Kladně byla hodnocena také činnost skupiny pro maloobchod a výstavbu. Potěšující je též skutečnost, že na dobré práci pobočky se podílejí i ženy, které představují velkou část členské základny. V závěru výroční členské schůze byl schválen pracovní plán na letošní rok, který vychází z potřeb státního obchodu. Je v něm zdůrazněna vedoucí úloha stranické organizace a potřeba nejužší spolupráce vedení podniku s podnikovým výborem ROH a ostatními složkami. S pocitem dobře splněného úkolu jsme v neděli odpoledne odjížděli z Chvalčova u Bystřice pod Hostýnem, kde jsme přiložili ruku k dílu na výstavbě naší druhé dětské SOS vesničky. Dobrovolnou a bezplatnou brigádu zorganizovala ve dnech # března až # dubna pro své členy rada Klubu speciální pedagogiky při fakultní organizaci SSM na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Současně navázala užší kontakt se Sdružením přátel dětských vesniček v Praze. Třiadvacet studentů přijelo dokázat, že jim osud dětí bez vlastní rodiny není lhostejný. Pod vedením stavbyvedoucího soudruha Pastorka a mistra Zdražila jsme pomáhali při venkovních pracích a úklidu uvnitř domků. Touto brigádou aktivita Klubu speciální pedagogiky v oblasti dětských vesniček nekončí. Ve spolupráci s ústředím Sdružení přátel dětských vesniček v Praze připravujeme na středu # dubna besedu spojenou s promítáním propagačního filmu o životě maminek a dětí v naší první dětské SOS vesničce v Doubí. Věříme, že i tato akce se setká s velkým zájmem nejen členů Klubu speciální pedagogiky, ale i ostatních studentů. Každý člověk miluje město, vesnici, kde se narodil, kde prožil nejkrásnější chvilky svého mládí, zažil spoustu nezapomenutelných dětských dobrodružství a poznal přátele na celý život. Téměř v každé osadě žijí pamětníci, kteří s láskou opatřují odkazy minulých věků, lidové stavby, pověsti, pohádky, jež jsou svědky myšlení, cítění a umu prostých lidí. Nedávno mě upoutala v knihkupectví půvabná knížka s názvem Z hradů, zámků a tvrzí, jejíž autorkou je Helena Lisická. Byla jsem velmi ráda, když se mi později naskytla možnost seznámit se s autorkou osobně. Není mnoho spisovatelů, kteří měli to štěstí, aby jejich dílo takto proniklo do povědomí široké čtenářské obce. Mezi tyto vyvolené Helena Lisická nesporně patří. Její pohádky a pověsti nám vtisknou představu o lidech a krajích, o minulých dobách i událostech. Je pravděpodobné, že jen málo čtenářů si dovede představit, kolik hodin bádání, hledání, ověřování, studia archívních materiálů, fondů knihoven, četby kronik, rozhovorů s pamětníky musela autorka absolvovat, než přišla na svět její první kniha, kde jsou pohádky a pověsti z Olomoucka, se sympatickým názvem Za horama, za dolama. Knihu vydalo v roce # ostravské nakladatelství Profil s charakteristickými ilustracemi výtvarné umělkyně Anny Grmelové. Právě olomoucká grafička Grmelová dokresluje a dotváří pohádky a pověsti Heleny Lisické. Její výtvarný projev je osobitý, hluboce moderní, ale přitom srozumitelný, pochopitelný a blízký dětské duši. Po literárním debutu Heleny Lisické vyšla v roce # její další zajímavá kniha Pohádky a pověsti z Moravské brány, s níž se také seznámili slovenští čtenáři, neboť vyšla v překladu v Bratislavě. Helena Lisická vychází ve své tvorbě z národních tradic a z hluboké lásky k prostému, dobrému a upřímnému člověku. Sama mnohokrát prošla vesnice, důvěrně poznala hrady a zámky, o nichž píše své pověsti. Snaží se, aby její příběhy byly zajímavé a srozumitelné pro každého čtenáře. V knihách defilují typické postavy, hrdinové, které v průběhu staletí vytvořila lidová moudrost, hastrmani, bílé paní, chytří krajánkové, moudří stařečkové a stařenky. Dobro v nich vždy vítězí nad zlem a lidská špatnost nikdy neujde trestu. Činnost Heleny Lisické nezůstala omezena pouze na sbírání a přetváření pověstí a pohádek. Spolupracovala i s televizí, rozhlasem, zpracovala přes dvacet pět tanečních a baletních libret, řadu rozhlasových a televizních inscenací, ale sama říká. Nejraději píši pověsti a pohádky. Samotná Olomouc měla také veliký vliv na to, že se Helena Lisická začala intenzívně věnovat lidové tvorbě a zasvětila jí celé své srdce. Město ji okouzlilo svými historickými příběhy, učarovalo půvabem křivolakých uliček dlážděných kočičími hlavami, malebných pohledů na městské věže, stropy, klenby i arkýře. Poslední díla, která připravila Helena Lisická pro malé i velké čtenáře s názvem Z hradů, zámků a tvrzí a Z českých hradů, zámků a tvrzí, byla oceněna pražským nakladatelstvím Svoboda Výroční cenou za rok # za společensky angažovanou tvorbu. Spisovatelka Helena Lisická se nemalou měrou přičinila o to, že moravská pověst dnes není popelkou. Po Srpnové neděli a Oldřichovi a Boženě sáhla olomoucká dramaturgie k třetímu dramatu Františka Hrubína. Křišťálová noc je uváděna členy činohry DOS v režii Jiřího Vrby, na scéně a v kostýmech Zdeňka Šánského a za hudební spolupráce Václava Zamazala. Děj Křišťálové noci není nevšední. Odehrává se o posvícení na vesnici, kde žije zdánlivě klidně rodina Aloise Struny. Při odchodu do důchodu je Struna odměněn diplomem, a tak relativní pohoda rodiny dostává i jakýsi slavnostní ráz. S letní bouřkou přichází pohroma i do rodiny Strunových. Mladší syn Mirek se zaplete s podnájemnicí Toničkou, která s ním čeká dítě. Stará Strunová, jediný chlap v chalupě, zvyklá řídit osud celé rodiny, se snaží vyřešit situaci i tentokrát. Chce využít sympatií, které k Toničce již dlouho cítí starší syn Jenda, a tak zachránit alespoň svého oblíbenějšího. Intrikuje, ale plán nevyjde. Pod tlakem událostí se členové Strunovy rodiny demaskují a zjišťují, jak si jsou cizí. Rodinné drama probíhá v těsném sousedství krize manželství Josefa Struny, který se přijel na venkov se svou druhou ženou zrekreovat. Tolik stručně k obsahu. Křišťálová noc je hrou velmi aktuální. Autor zde hodnotí a váží s přísnou náročností vztah mezi soukromým životem a veřejným dílem. Dokazuje, že neexistuje závětří, kde by byl člověk zbaven odpovědnosti za své činy. Požadují, aby lidé žili život v celé jeho komplexnosti, aby nechytračili a neobohacovali se na účet druhých. Největší hodnotu života vidí v práci a v tom, čím je tato niterně u každého motivována. I láska je mu velkým, poctivým dílem. Srážky postav rostou mimo jiné a také i z různé kvality vztahu k celoživotní práci. Jsou to spory neokázalé, ale o to aktuálnější. Dramatem prolíná několik motivů, například motiv diplomu starého Struny a motiv moře, po kterém celý život touží. Oba se vzájemně provázejí a stejně tak se děje i s ostatními. Když je v textu vysloven jeden, všechny ostatní jsou obsaženy v podtextu. Jeden motiv objasňuje druhý, až se v určitém okamžiku setkají. Na příkladu motivů diplomu a moře je to moment, kdy stará Strunová sundavá obraz moře a na jeho místo věší zarámovaný diplom. Celé drama je bohaté souvislostmi, které nejsou v textu vždycky vysloveny naplno. Křišťálová noc je napsána v několika souvztažných významných rovinách, na nichž se děj rozvíjí. A tato mnohovrstevnatost dává režii dosti příležitostí a způsobů vidění děje a možnosti vytvořit několik režijních koncepcí. Olomoucká inscenace tuto autorovu nabídku bohužel nepřijala. Zůstala jen u prvního dějového plánu. Před očima diváka se rozvíjí příběh zbavený barevnosti, kterou mu dal autor, básník. Kolik možností je v režijním vedení těch situací, kdy autor nechává vedle sebe souběžně plynout dvě i tři monologické výpovědi, jež se prolínají přímo kontrapunkticky, které se střetávají, narážejí do sebe, někde se významně zesilují či naopak zpochybňují, jinde zas vybuchují nečekaným významem anebo se produkce rozcházejí, aby se již nesešly. To jsou situace nejsložitější, které herci nemohou sami vyřešit. Všichni interpreti vytvořili své postavy s úsilím a odpovědností. Stará Strunová Miroslavy Malecké je vypracována detailně, s naprostou přesvědčivostí. Ani jeden pohled, krok nebo gesto není u této talentované a odpovědné herečky samoúčelný. Věrohodně kreslí postavu tvrdé, udřené selské mámy, která v honbě za majetkem ztratila téměř všechen cit, kriticky soudí všechno kromě svých vlastních činů. Ale Miroslava Malecká jde dál. Nezbavila Strunovou veškerého citu. Jemně a s vkusem zvýrazňuje nemnohé okamžiky, kdy tvrdou slupkou Strunové prostupuje alespoň na zlomek vteřiny třeba opravdové lidské pojetí. Například v okamžiku, kdy dostává od svého synovce perníkové srdce. A tak se interpretce daří zbavit postavu Strunové výlučně záporného pojetí a s citem jí vlastním staví před nás obraz tvrdé, ale do hloubi srdce nešťastné bytosti. Rovnocenným partnerem Miroslavy Malecké je Václav Babka jako Alois Struna. Svou postavu tento interpret hluboce promyslil i procítil. Stejně jako u jeho partnerky i jeho mimika, zabarvení hlasu, pauzy, chůze slouží k drobné, detailní charakteristice postavy. Zajímavým způsobem ztvárnila doktorku Olgu Jiřina Barášová. Podařilo se jí osobitě a přesvědčivě vytvořit postavu nekonvenční, nesentimentální, ve všech situacích věcnou, s niternou potřebou pravdy, po které nejen touží, ale dokáže ji vyslovit i svému manželovi. Josefa Strunu přesvědčivě vytvořil zkušený a pohotový herec Karel Novák. Také on v okamžicích, kdy se na scéně objevuje více vystupujících a výpovědi ztrácejí na přehlednosti, snaží se zachraňovat situaci. Michaela Kubisová se zhostila postavy Toničky velmi dobře, i když právě tuto postavu autor textově příliš nevybavil. Jan Václava Briny a Mirek v alternaci Svatopluka Matyáše a Miroslava Rataje jsou postavy typově velmi zdařilé. Tak jako hledáme řád pro životní neuspořádanost, jako hledáme cíl pro komplikované náhody, tak je třeba při stavbě divadelní inscenace ujasnit si především její koncepci, nalézt základní ideový a umělecký postoj, ve kterém by se setkaly všechny linie dramatu. Inscenace, která je pouze konvenčním opisem známých životních zkušeností, nesdělí divákovi o nic víc, než kolik mu přinese první čtenářský dojem. A co říci na závěr. Olomoucká Křišťálová noc působí ploše, bohatství jejích významových vrstev zůstalo divákům utajeno. Vrátíme- li se k Hrubínově výroku, který jsme zvolili do záhlaví této recenzní úvahy, pak Křišťálová noc se v Olomouci svých interpretů sice dočkala, nikoliv však svého rozvití režijní koncepce. Loutkové divadlo Kašpárkova říše ZK ROH Moravských železáren v Olomouci ukončilo # dubna svou zimní sezónu. Od října sehráli dvaatřicet představení, z toho jedenáct mimořádných pro děti z mateřských škol a při vánočních besídkách. Malým i velkým divákům předvedli šest pohádek, které se setkaly s velkým ohlasem a zájmem. Za svou činnost byli odměněni Ústavem pro kulturně výchovnou činnost v Praze Medailí * * Klicpery a k výročí Vítězného února Čestným uznáním Severomoravského KNV jako projev ocenění dlouholeté úspěšné tvůrčí práce v oboru zájmové umělecké činnosti. Ani teď nebudou loutkáři odpočívat. Připravují představení Zlatovlásky, s níž se přihlásili na přehlídku zájmově umělecké činnosti, a na podzim chystají velký loutkářský festival Čechova Olomouc. Děkují svým divákům za přízeň, přejí všem hezké jaro a léto a na podzim se těší na shledanou nejen v hledišti divadélka, ale i ve vlastních řadách souboru, který čeká na nové spolupracovníky. Řekne- li někdo Plameny, pak se vám zcela jistě vybaví před očima skupiny sympatických lidí orchestru ÚV SSM, který vystupuje v televizi, rozhlase, koncertuje po celé republice a úspěšně reprezentuje náš Socialistický svaz mládeže v zahraničí. Prostě pražské Plameny jsou na roztrhání. Přes nejlepší snahu nemohou stačit uspokojit všechny zájemce o moderní hudbu. Proto mladí lidé v Olomouci přišli s nápadem dát dohromady profesionální hudební těleso, které * mělo podobný charakter jako Plameny a hrálo na Olomoucku, v našem kraji i v dalších částech Moravy. Návrhem se zabývalo zasedání OV SSM v Olomouci, které rozhodlo, že v dubnu ustaví hudební soubor, který ponese název Ozvěny, orchestr OV SSM. Tedy Praha má své Plameny a Olomouc Ozvěny. Jaký cíl postavil OV SSM před orchestr při jeho zrodu. Především dát mládeži působící ve městě a v celém okrese možnost seznámit se s hodnotnou, angažovanou produkcí naší populární hudby a současně ji seznamovat se skladbami bratrských socialistických zemí. Skupina vedle běžného plánovaného programu bude vystupovat v rámci důležitých politickovýchovných akcí okresního výboru SSM. Budou ji tvořit mladí profesionální hudebníci ze severomoravského kraje, kteří vystupovali řadu let v zahraničí v rámci * Pragokoncert. Nyní vytvářejí doma, obohaceni četnými zkušenostmi, nové svazácké těleso. Je příjemnou skutečností, že všichni členové sedmičlenné kapely jsou členy SSM a čtyři z nich jsou členy Komunistické strany Československa. Budou aktivně pracovat v ZO KSČ a ZO SSM při OV SSM. Do čela byl postaven jako umělecký vedoucí soudruh Theodor Prima. Sólistkou souboru bude známá intertalentní zpěvačka Božena Medková a začínající hvězdička populární hudby Jana Čtvrtníková. Je potěšitelné, že právě Olomouc, tak bohatá na tradici moderní hudby, vytvořila podmínky pro takovou kapelu. Půjde o skupinu, která bude mít vyhraněně politický charakter a dokáže dát posluchačům to nejlepší a nejpopulárnější ze všech zemí socialistického tábora. Fandíme jejímu zrodu a držíme palce. Nechť vám to dobře brnká, tluče a fouká. Tož dobrý rytmus olomouckým Ozvěnám. Známe i tak zvané druhotné křečové žíly, jež vznikají zánětem jako důsledek uzávěru hlubokého žilního systému. Povrchní systém musí převzít jeho funkci a musí se přizpůsobit zvýšeným nárokům, to znamená především se rozšířit. Vedoucím příznakem onemocnění jsou křečové bolesti v lýtkovém svalstvu. Dostavují se zejména v nočních hodinách a nutí nemocného, aby pohyboval s končetinami nebo dokonce vstal a chodil. Pohybem se totiž zrychlí odtok krve a bolest vyvolaná nerovnováhou vnitřního prostředí v postižené oblasti se rychle upraví. Těmto velmi nepříjemným bolestem můžeme předejít. Doporučujeme podkládat končetiny na noc polštářem nebo používat léků, jež zlepšují tonus stěny žilní a zrychlují krevní cirkulaci. Nelze podceňovat vodoléčbu, zejména uhličité koupele, plavání a polohování končetin v průběhu dne. Velmi vhodné je i používání pružných punčoch. Tím ovšem léčíme jen příznaky, symptomy, aniž bychom ovlivnili změny žilního systému. K lékaři přivede nemocného bolest nebo zvětšující se žíly. Ten podle povahy postižení žil navrhne léčení konzervativní nebo chirurgické. Zde stojíme před základním rozhodnutím, protože stejně jako u jiných onemocnění nelze křečové žíly léčit schematicky, postupovat šablonovitě, bez ohledu na věk, celkový stav pacienta, charakter křečových žil a rovněž nerespektovat místní, eventuálně vzdálené komplikace. Nerespektování jednoho nebo více činitelů může vést k neúspěchu léčby a dalšímu zhoršení stavu. Je možno směle říci, že při léčení křečových žil je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Chirurgická léčba je velmi často jedinou možnou cestou, jak nemocného zbavit potíží a zabránit pozdějšímu výskytu vážných komplikací. A přesto se ještě dnes velmi často setkáváme s pacienty, kteří namítají, že se po operaci vytvoří křečové žíly velmi brzy znovu, a uvažují, zda by nebylo vhodnější postupovat jinak. Tyto námitky byly v minulosti často oprávněné a také dnes se s recidivou po operaci setkáváme. Její nejčastější příčinou byla nesprávná operační taktika a technika. Tělovýchovná jednota zajistí potřebné náčiní a nářadí a také samozřejmě organizátory a rozhodčí. Soutěž se uskuteční v několika pravidelně pořádaných akcích, především na stadiónu v Lutíně a v krytém bazénu v Olomouci. Dosažené výkony budou registrovány v záznamní knížce a započítávají se dva nejlepší v pěti různých bez ohledu na to, zda jich bylo dosaženo na jaře, či na podzim. Letos již čtvrtý ročník Mezinárodního veletrhu spotřebního zboží bude na brněnském výstavišti slavnostně zahájen v pátek # dubna. Na volných plochách a ve všech pavilónech bude vystavovat více než # podniků ze čtyřiceti zemí. Největšími vystavovateli Mezinárodního veletrhu spotřebního zboží budou Sovětský svaz, Itálie, NDR a Polsko. Letos poprvé se veletrhu zúčastní i Vietnamská demokratická republika. Exponáty jednotlivých zemí budou soustředěny do pěti tematických celků: Člověk a móda, Člověk, jeho výchova a vzdělání, Moderní domácnost, Člověk a byt a Člověk na víkendu. Novinkou letošního ročníku veletrhu bude soutěž o padesát zlatých medailí, které získají dokonale řešené výrobky uspokojující životní potřeby dnešního člověka. Součástí veletrhu je také mezinárodní módní soutěž Intermóda. Nejlepší modely z této soutěže budou oceněny Zlatou stuhou. # ročník Mezinárodního veletrhu spotřebního zboží potrvá do neděle # dubna. Po několikaleté přestávce naleznou návštěvníci Mezinárodního veletrhu spotřebního zboží v Brně opět zbrojovácké zbraně mezi exponáty. Podnik zahraničního obchodu Merkuria bude vystavovat sortiment loveckých a sportovních zbraní v pavilónu # . Uvidíme zde brokovnice ZP s pistolovou pažbou nebo ZP v anglickém provedení, řadu kozlic a kulobrokových zbraní a pochopitelně také populární a žádané typy Brno super. Naše zbraně budou společně s výrobky Blanických strojíren Vlašim a Přesného strojírenství Uherský Brod předváděny také při příležitosti konání # ročníku Velké ceny Brna ve sportovní střelbě, která se bude konat ve dnech # - # května přímo v areálu střeleckého stadiónu. Kromě těchto československých výrobků vystaví zde PZO Merkuria poprvé také zbraně sovětských dodavatelů. Slavné májové dny na sebe nedají už dlouho čekat. Kromě Svátku práce, # výročí vypuknutí Pražského povstání # května a Dne vítězství # května budeme vzpomínat # května třetího výročí podepsání nové Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi naší republikou a Sovětským svazem a ve dnech # - # května založení Komunistické strany Československa v roce # . Na počest těchto svátků a výročí uzavřela brigáda socialistické práce vedená soudruhem Kohlmünzerem socialistický závazek. Tato brigáda pracuje v komunálce, závodu nářadí, a soutěží o odznak # stupně. Zavazuje se, že kromě toho, že beze zbytku splní a ještě i překročí závazky uzavřené na začátku letošního roku a na počest Února, docílí při výrobě odvalovacích fréz v přesnosti jak plnění množství, tak i sortimentu požadovaného OSAN. Tento závazek představuje úsporu # korun. Letošní rok je jubilejní nejen vzhledem k výročí únorového vítězství, ale i v souvislosti s ustanoveními, která bezprostředně po Únoru následovala. V měsíci dubnu bude tomu # let, kdy byl Ústavodárným národním shromážděním schválen zákon o národním pojištění. Za # let od schválení tohoto zákona bylo v sociální politice dosaženo velkých úspěchů. Buržoazie nedokázala za dvacet let své vlády v republice vyřešit žádný ze základních úkolů. V roce # dělnická třída převzala moc do svých rukou, rozhodla o budoucím charakteru naší republiky. Slavné únorové dny roku # a následující dva měsíce dokázaly, že vláda, která je oproštěna od reakčních ministrů, bude realizovat vůli lidu. Velkou politickou úlohu, pro společnost tak přísnou, sehrálo Revoluční odborové hnutí. Odbory všemožně podporovaly politiku dělnické třídy a uznávaly komunistickou stranu jako vedoucí politickou sílu v třídním boji proti buržoazii, která před Únorem vládla. Únor vyřešil politickou krizi v naší společnosti ve prospěch dělnické třídy a socialismu. Nic nestálo v cestě, aby byl urychleně schválen zákon o národním pojištění. V březnu byla tato osnova projednána vládou a # dubna byl Ústavodárným národním shromážděním schválen zákon o národním pojištění. Od # července nabyla účinnosti jeho organizační část a od # října dávkový systém nemocenský a důchodový. Tím skončil boj o národní pojištění a začala velká práce s jeho realizací. Nešlo jen o to, zajistit jeho provádění, ale i propagaci a informování všech pracujících. KSČ a ÚRO důsledně prosazovaly, aby národní pojištění bylo dílem Národní fronty, aby politické strany, které tvořily spolu se společenskými organizacemi Národní frontu, plnily program, ke kterému se svými podpisy zavázaly v dubnu. Naše společnost dokázala mnoho zejména v nemocenském pojištění, v péči o zdraví lidu a v sociálním zabezpečení. Na dávkách nemocenského pojištění se dnes vyplácí sedmkrát více než v roce # . V uplynulých pětadvaceti letech byly zavedeny nové dávky, jako vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny, byl zaveden mateřský příspěvek a po krátké době byla prodloužena délka jeho poskytování, který byl rozšířen na okruh žen, které mají na ně nárok. Podstatně byly zvýšeny všechny dávky nemocenského pojištění, zejména nemocenské peněžitá pomoc v mateřství, jejíž poskytování bylo kromě toho i podpora při narození dítěte, přídavky na děti, bylo rozšířeno poskytování lázeňské péče pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům. Schválením zákona o péči o zdraví lidu bylo zabezpečeno poskytování bezplatné lékařské péče všem občanům. Ke zlepšení práce ve zdravotnictví přispívá věda a technika, avšak stále nám chybějí lékaři v podnicích i na obvodních střediscích. Také v sociálním zabezpečení došlo ke kvantitativním i kvalitativním změnám. Zatímco v roce # činila průměrná výše starobního důchodu pracovníků # * měsíčně, v roce # pak činila # * a průměrná výše starobních důchodů pracovníků přiznaných v roce # činila # * měsíčně. Uvedl jsem jen několik faktů v části úseku péče o pracující. V běžném denním životě je bereme jako samozřejmost a většinu z nás už ani nenapadne, že tyto výhody samozřejmostí nejsou, že abychom jich mohli využívat, tomu muselo předcházet mnoho let bojů i poctivé práce. Dalo by se ještě psát o dalších oblastech. Řada dobrých věcí je již udělána, mnoho problémů musíme ještě řešit. Na nejzásadnější z nich ukázal # sjezd KSČ. Přijal i závěry k jejich řešení, zejména k dalšímu zlepšení společenské pomoci rodinám s dětmi a důchodovému zabezpečení. Chceme- li, aby předpokládané záměry # sjezdu KSČ mohly být uskutečněny, je zapotřebí plnit svoje úkoly na pracovištích a poctivou prací zabezpečit splnění všech úkolů v páté pětiletce. Výstava Proměny města vítězných let, kterou uspořádal Dům umění města Brna k # výročí Vítězného února, patřila k úspěchům letošní výstavní sezóny. Navštívilo ji asi # lidí. Například jen z brněnských škol přišlo na výstavu společně # kolektivů. Pozornost vzbudily i tři besedy uspořádané na výstavě jihomoravskou pobočkou Svazu architektů ČSR a Domem umění, na každou přišlo skoro # návštěvníků, kteří se chtěli dovědět co nejvíce podrobností o problematice budování města Brna. Výstava byla opravdu neformálním a přitom slavnostním příspěvkem k oslavám Února. V soustavě národního hospodářství jsou základním rozhodujícím článkem vedoucí řídící pracovníci. Lenin často zdůrazňoval, že proces kolektivní práce nemůže být bez určitého vedení, bez přesného stanovení odpovědnosti vedoucího pracovníka, bez nejpřísnějšího pořádku vytvářeného jednotnou vůlí vedoucího pracovníka. Tato zásada je stále aktuální a význam vedoucích řídících pracovníků roste tím více, čím složitější úkoly je třeba ve výstavbě naší socialistické společnosti řešit. V nedávné minulosti došlo k revizionistickým deformacím této zásady jednak v souvislosti s úsilím nahradit socialistické vlastnictví výrobních prostředků skupinovým vlastnictvím výrobců reprezentovaných podnikovými radami, jednak v souvislosti s teoriemi o automatickém působení ekonomických zákonů. V té době k nám pronikají teorie manažerismu s jejich pojetím vedoucího pracovníka, technokrata, který ovládá technickou či organizační stránku výrobního procesu a jehož hlavním úkolem má být podnikatelská činnost a konkurenceschopnost řízených podniků v hospodářské soustavě ovládané zákonem nabídky a poptávky. Kapitalistické manažerství a socialistické řízení národního hospodářství, kapitalistický podnikatel a socialistický řídící pracovník, státně monopolistická manipulace s lidmi a socialistické vedení lidí, to jsou póly dvou zcela rozdílných soustav. Kapitalistické manažerství je hluboce spojeno s třídně rozděleným světem buržoazní společnosti. Rozvíjí se v zájmu ekonomické a politické stabilizace kapitalistického společenského řádu, a proto vytváří celý systém učení o podnikovém řízení, zaměřený na dosahování maximálních zisků a na politické ovládání a ovlivňování dělnické třídy ekonomickými prostředky. Přitom je podružné, z jakých pozic tato učení vycházejí, protože jejich podstata zůstává stejná, ať prohlašují, že usilují o vytvoření nadtřídní společnosti, v níž nejvyšší vrstva ředitelů bude reprezentovat a uskutečňovat nadtřídní obecně prospěšné zájmy, nebo otevřeně hlásají různé obměny teorie elit, podle nichž revoluční změny ve výrobních silách nesmírně komplikují výrobu a vyžadují tak vysoce kvalifikované odborné a komplexní řízení, které je s to zvládnout jen stále užší vrstva nejschopnějších technokratů, zatímco v dělnické třídě dochází k postupné nivelizaci a dekvalifikaci. Obsah kapitalistického manažerství stejně tak jako obsah socialistického řízení je určován především výrobními poměry. Proto právě tak jako je základem manažerských teorií základní ekonomický zákon kapitalismu, úsilí o dosažení maximálních zisků, který koneckonců vymezuje podstatu formy a styl podnikového řízení za kapitalismu, je řízení za socialismu realizací socialistického vlastnictví a funkcí socialistické státní moci a plně závisí na vývoji společenských vztahů mezi lidmi a na dosaženém stupni jejich politické uvědomělosti. Stejně tak jako je manažerství nástrojem stabilizace kapitalistické společnosti, je řízení národního hospodářství za socialismu nedílnou součástí a nástrojem socialistické přestavby společnosti. Takovou otázku položíme postupně členům * kolektivů, soutěžícím o titul Brigáda socialistické práce ve vyškovském závodě. Tentokrát jsme o odpověď požádali vedoucího mladého kolektivu ve středisku na údržbě, soudruha * . Tento kolektiv je mladý dvojnásob. V první řadě tím, že vznikl teprve nedávno, na počest # výročí VŘSR, má za sebou tedy teprve několikaměsíční činnost. A za druhé proto, že má velmi nízký věkový průměr, osm z jeho jedenácti členů nedosáhlo pětadvacítky, zbývající tři nedosáhli ještě pětatřiceti let. Se závazkem, se kterým kolektiv vstoupil do soutěže o titul, jsme vás již na podzim seznámili, stejně tak jako s novým závazkem uzavřeným na počest Února. Jak to ale vypadá s plněním. Začali jsme dělat pořádek ve skladě strojů, jak jsme se zavázali. Pracovali jsme také na úpravě oplocení pro odlitky za trafostanicí. S plněním většiny ostatních bodů našich závazků budeme muset počkat na jaro, až se bude moci dělat venku, máme závazek na odpracování # hodin při výstavbě rekreačního střediska v Lulči. O své činnosti si vedeme kroniku, ale pochlubit se s ní zatím nemůžeme, protože jsme ji dali výtvarníku soudruhu Vršťalovi, aby nám nakreslil titulní list, již hezkou dobu čekáme, až udělá, co slíbil. V odborném učilišti Zbrojovka Vyškov vyučujeme děvčata pro obory mechanička a strojní obrábění. Hodnocení v minulých létech a i za poslední pololetí školního roku # - # dokazuje jejich zájem, iniciativu a odpovědný postoj k plnění povinností. Řada děvčat patří prospěchově mezi nejlepší učně našeho učiliště. Veřejnou pochvalu obdržely Marie Musilová ze Studnic, Anna Franková z Komořan, Vlasta Kolaříková z Ivanovic, Jarmila Celá z Roštěnic, Eva Ravková z Vyškova, Marie Neckářová ze Zelené Hory, Dana Pořízková ze Studnic. Víme, že černé řemeslo ve strojírenském průmyslu nenachází z různých důvodů nejvyšší zájem mezi děvčaty. To nám nevadí v tom, abychom vytvářeli pro děvčata stále lepší podmínky. Pro zkvalitnění přípravy na život nechceme děvčatům zůstat nic dlužni. V letošním roce jsme zavedli kromě přípravy na povolání také možnost přípravy na práce spojené s vedením domácnosti, starostí o budoucí děti a šití. Vedení závodu vyšlo učilišti vstříc a schválilo náš program přípravy děvčat v kursu šití pro # ročník, v kursu vaření pro # ročník a péče o dítě pro děvčata ročníků # s tím, že náklady s kursy spojenými uhradíme v plné výši. Po rozběhnutí kursů jsme právem byli zvědavi na zájem děvčat, nebudou- li finanční prostředky zbytečné. Těší nás uznání * Vrtílkové, učitelky ze ZDŠ Purkyňova, která vede děvčata v kursu vaření, nejen o zájmu, ale také o jejich ukázněnosti. Totéž platí o děvčatech # ročníku v kursu šití od * Tomešové z prodejny látek. Tento náš příspěvek ke zkvalitnění zájmové činnosti děvčat nebude poslední. V minulém čísle jsme vás informovali o tom, že se konala celozávodní konference vyškovských komunistů zbrojováků. V krátkosti jsme vás také seznámili s referátem předsedy CZV soudruha Zouhara. V * vystoupila celá řada soudruhů. Nástrojař soudruh Hynšt informoval přítomné o práci komunistů v ZO, o práci dílenského výboru a o získávání kandidátů do strany. Soudruh Trnavský, vedoucí učiliště, hovořil o zajišťování úkolů na učiliště kladených. Zdůraznil, že mladí lidé politiku velmi dobře chápou a znají víc, než si mnozí myslí. Je třeba zkoordinovat politické vzdělávání a na pracovištích věnovat vyučencům péči. Také mistr výrobního výcviku soudruh Šoupal hovořil o významu ideologické práce mezi mládeží. Ideologická práce se nedá vykázat počtem mladých lidí násobeným počtem hodin nebo akcí a přednášek. O tom, byla- li dobrá, nebo ne, hovoří výsledky. Soudruh Šoupal hovořil i o tom, že stanovy strany platí pro všechny a že komunista musí být vzorem a příkladem ostatním, především mládeži. Všeplenární schůze přijala na závěr usnesení, ve kterém stanoví pro příští období tyto cíle. Dokončit strukturální změny ve výrobním programu závodu a dokončit # etapu výstavby. Vytvořit podmínky pro racionalizaci mzdové soustavy. Zlepšit práci stranických skupin. Vybudovat aktiv a zlepšit názornou a osobní agitaci. Vypracovat komplexní program politickovýchovné práce. Pokračovat ve zkvalitňování členské základny. Vypracovat program práce s mládeží. Všeplenární schůze uložila celou řadu úkolů. Na úseku ekonomickém uložila například výborům základních organizací soustředit pozornost všech komunistů na využívání pracovní doby, odstraňování nedostatků v předvýrobních a výrobních útvarech, k plnění plánu komplexní socialistické racionalizace, rovnoměrnému odvodu výroby. Společně s komunisty v dílenských výborech a s vedoucími hospodářských středisek hodnotit úroveň socialistické soutěže na pracovišti a zveřejňovat nejlepší výsledky a pracovníky. Úkoly v ekonomické oblasti, ale i v oblasti ideologické práce a vnitřního života strany, uložila schůze základním organizacím i CZV KSČ. Další ročník ankety O nejpopulárnějšího herce a herečku filmové a televizní produkce socialistických zemí vyhlašuje # číslo týdeníku Květy. Z dalších titulků vyjímáme Do říše krápníků, Nejstarší metropole, O salátovou mísu, Proč nekouříme a ostatní pravidelné rubriky Kvítek, Móda, Sport, Kultura. Po mnohaletém zaměstnání ve Zbrojovce odcházím nyní do důchodu. Chtěl bych se touto cestou rozloučit se všemi svými spolupracovníky a přáteli a poděkovat jim za krásné rozloučení, které mi při odchodu do důchodu připravili. Do dalších let jim přeji hodně pracovních i osobních úspěchů a pohody. Včera, v úterý # dubna, jsme vzpomínali stých narozenin Jana Janského, profesora Karlovy univerzity, psychiatra, který se proslavil objevením zákonitosti nesnášenlivosti lidské krve. Ve svých pracech navazoval na objevy německého vědce Karla Landsteinera, nositele Nobelovy ceny za objevy v lékařství. Jako psychiatr se zabýval změnami v krvi při různých duševních poruchách a přitom objevil antigenní vlastnosti séra lidské krve. Vysvětlení těchto jevů znamenalo pro praxi velmi mnoho. Umožnilo praktické podávání krevních transfúzí. Pokusy, které se konaly již před tím, nebyly vždy úspěšné a nebyl znám důvod těchto neúspěchů. Janský uveřejnil své poznatky v habilitační studii Hematologické studie u psychotiků, která vyšla v Klinickém sborníku v * # . Krev rozdělil do čtyř skupin, které označil římskými číslicemi. Problém, jak učinit krev nesrážlivou, byl vyřešen přidáváním roztoku citrátu sodného. A tak mohl v roce # * Weit použít k úspěšné transfuzi krev odebranou od dárce před třemi dny. To byly první krůčky k rozvinutí lékařského oboru, dnes tak důležitého, který umožňuje uskutečnit rozsáhlé léčebné zákroky, složité operace a zachraňuje člověka po těžkých úrazech. Dnes označujeme krevní skupiny písmeny, známe řadu podskupin a faktorů, které mohou být rovněž příčinou nehod při transfuzích. Nejznámějších je Rh faktor. Víme, že dárce skupiny * je univerzální dárce, může darovat krev příjemcům, kteří mají jakoukoliv krevní skupinu, a dárce skupiny * je univerzální příjemce, může bez následků dostat transfuzi krve od dárců všech ostatních skupin. Zásluhy Jana Janského dnes velmi oceňujeme a jeho objevu si vážíme i proto, že objevitel byl Čech. Janského plaketa je dnes vysokým vyznamenáním za opakované a bezplatné darování krve. Její název vyjadřuje naši vděčnost vědci, který svým objevem tolik přispěl k zachraňování lidských životů. Při uskutečňování * a výroby výpočetní techniky dosáhly socialistické země stadia, kdy je potřebné představit veřejnosti rozsáhlý sortiment strojů a zařízení této sféry. Přehlídkou tohoto programu moderní elektroniky a přesné mechaniky se stane výstava Jednotný systém počítačů socialistických zemí v Moskvě, které se zúčastní Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, NDR a SSSR. Jejím hlavním * * * * socialistických zemí na těchto programech a seznámit zájemce a veřejnost s možnostmi počítačů třetí generace. Náš podnik obesílá výstavu řadou exponátů reprezentujících moderní pojetí periferních zařízení určených pro práci v jednotném systému počítačů. Mimo jiné uvidí návštěvníci malé a velké pracoviště, děrné pásky Consul a diskové paměti, stránkové dálnopisy, organizační a výpočetní automaty Consul a pomocná zařízení závodu Nisa pro děrování, navíjení a opravy děrné pásky a různé modely elektricky řízených psacích strojů Consul řady * a * , dodávané do Sovětského svazu ke kompletaci s různými typy zařízení výpočetní techniky. Propagačním materiálem bude zejména hromadný prospekt československé účasti, v němž je Zbrojovka zastoupena řadou odborných článků. * polyekranové projekci, umístěné v československé expozici, představíme se diapásmem Stroje z československé Zbrojovky a filmem Novinky výpočetní techniky Zbrojovky Brno. Slavnostní zahájení výstavy bude # května za přítomnosti členů Mezivládní komise pro spolupráci socialistických zemí v oblasti výpočetní techniky. Brány expozice budou otevřeny do # června v areálu moskevského Výstaviště úspěchů národního hospodářství. Za první čtvrtletí tohoto roku došlo v našem podniku k osmi požárům. Naštěstí přitom nedošlo k žádným hmotným škodám díky včasnému zákroku příslušníků požárního útvaru, případně pomoci zaměstnanců postižených pracovišť. Aby se předešlo zbytečným požárům, upozorňujeme zaměstnance našeho podniku na některé často se vyskytující závady, které požární bezpečnost ohrožují. Často dochází ze strany zaměstnanců k porušování zákazu kouření nejen v šatnách, ale i na pracovištích, kde se pracuje s lehce hořlavými látkami, a v mnohých skladech, kde jsou značné miliónové hodnoty. Rozvodné skříně energie, hasicí přístroje a jiná zařízení, která slouží k požární ochraně, jsou často zastavěna různými součástkami, bednami. Mnohdy dochází k sundavání hasicích přístrojů, aniž by o tom byl uvědomen požární útvar. Velmi často dochází k zastavování vozovek uvnitř závodu. Hrubá nedbalost se projevuje při odstraňování, případně skládání přepravních skříní a různých transportních beden uprostřed vozovek, což zabraňuje průjezdnosti. Mohli bychom uvádět další a další případy neodpovědného jednání narušovatelů předpisů. Příslušníci ZPÚ dělají pravidelné kontroly v objektech, zjišťují požární závady, upozorňují na ně hospodářské vedoucí s cílem odstranit nebezpečí možnosti vzniku požárů. Je však třeba, aby odpovědní pracovníci kontrolovali dodržování zásad požární ochrany, které jsou zakotveny v požárních poplachových směrnicích a požárních řádech pracovišť. Jestliže všichni zaměstnanci budou dodržovat stanovená opatření požární ochrany, o kterých jsou také pravidelně školeni, předejdeme zbytečným požárům, hmotným škodám a můžeme zabránit zbytečné ztrátě lidských životů. Za loňský rok jsme udělali pořádný kus práce a člověk si už ani všechno nepamatuje. Pracuji v Komisi lidové kontroly a snažíme se všechny stížnosti, které od občanů přijdou, řešit hned a účinně. Protože spadáme do okruhu Brno # , řešíme hlavně potřeby tohoto obvodu. Tak třeba neustále chodí stížnosti na soukromníky, kteří prodávají na náměstí # února, tedy na Zeleném trhu. Spolu se státní inspekcí kontrolujeme dodržení správných cen. Nejvíce starostí však máme s byty. V našem obvodu jsou většinou domy, které už hodně pamatují, a tak přicházejí stížnosti, že tam padá omítka, zatéká voda. Jenomže nové byty dostáváme jen dva do roka a letos jen jeden, takže všechny zájemce nemůžeme uspokojit. V našem obvodu pracuje # domovních správ a nemůžeme o všech říci, že pracují dobře. Nápravu dosáhneme v některých případech jen výměnou pracovníků domovní správy. Na závěr něco radostnějšího. Všichni doufáme, že Ingstav si v letošním roce pospíší a už brzo dostaví nový zimní stadión, který bude stát na Poříčí. Vždyť míst na sportování je v našem městě ještě málo. První čtvrtletí bylo ve vyškovském závodě, stejně jako v mateřském podniku, velmi náročné. Ke skutečnosti, že úkoly jsou vyšší a náročnější než v uplynulém roce, přistupovaly ještě v řadě případů svízele materiálové. Bylo by ovšem chybou všechny tyto nedostatky svádět jen na subdodavatele. Stává se, a my jsme o tom už v závodních novinách psali, že by k některým potížím nemuselo dojít, kdyby útvary, které materiál obstarávají, pracovaly pružněji. Už letos na podzim projede # vůz pražského metra na prvním úseku trasy mezi Florencí a Kačerovem. V lednu příštího roku bude zahájen zkušební provoz a # července, a možná, že i dříve, se budou moci poprvé Pražané svézt sedm kilometrů dlouhým tunelem pod zemí. Z jedné konečné na druhou dorazí vůz metra za dvanáct minut, přitom v dopravní špičce se předpokládají pětiminutové intervaly. Bude to znamenat, že na celé trati bude třináct vlaků, každý složený ze tří vagónů. Je známo, že je zakoupíme v Sovětském svazu. Budou to stejné typy, které se osvědčily v provozu metra v Moskvě i v jiných sovětských městech. Jeden vagón pojme # cestujících, z toho dvaačtyřicet míst bude k sezení. Stavba prvního úseku metra tedy spěje pomalu k cíli. Ale už před několika měsíci byly zahájeny práce na dalším, který povede z Dejvic na náměstí Míru. Je dlouhý # kilometru a bude otevřen za tři roky. Později bude tato trasa prodloužena až do Liboce, na druhou stranu pak do Hostivaře. Práce na hloubení tohoto úseku je velmi obtížná. Aby nebyly ohroženy zejména historicky cenné objekty na Starém Městě, bude procházet tunel až třicet metrů pod zemí, tedy prakticky celý ve skále. A tak můžeme po Praze vidět těžní věže, kterými se pracovníci Metrostavu dostávají až do takové hloubky. Těžní věže, jakoby sem přenesené z uhelných revírů, můžeme spatřit třeba na Chotkově silnici, u Mánesova mostu, na Alšově nábřeží, v proluce Myslbek, na Příkopě i u Muzea. Příští rok se razicí štíty stavitelů této trasy dají do ražení tunelu pod Vltavou. Práce to nebude lehká, protože hornina pod vltavským dnem je dosud geologicky neprozkoumaná. Teď právě se tu dělají rozsáhlá geofyzikální měření, současně pracovníci Metrostavu razí průzkumovou štolu. Potom se definitivně rozhodne o způsobu hloubení pod Vltavou. Projektový ústav Metroprojekt připravuje projekt dalších tras metra, předpokládá se prodloužení úseku trasy * z náměstí Míru k Olšanským hřbitovům v roce # , trasy * z Kačerova do Chodova v roce # . V roce # potom její prodloužení z Florence k bubenskému nábřeží. První úsek trasy * ze Smíchova na Florenc bude otevřen v roce # a druhý úsek trasy z Florence na Palmovku v roce # . Konečná síť pražského metra bude mít podle současných návrhů délku # * . Osmičlenná parlamentní delegace vedená členem předsednictva ÚV KSČ a předsedou federálního shromáždění Aloisem Indrou se vrátila # dubna z oficiální návštěvy Vietnamské demokratické republiky. V rozhovoru se zpravodajem ČTK před odletem z Hanoje řekl vedoucí delegace. Domnívám se, že delegace poslanců našeho nejvyššího zákonodárného orgánu přispěla významnou měrou k upevnění československo-vietnamskéhopřátelství, které je určováno společnými myšlenkami a cíli protiimperialistického boje, třídního bratrství a socialismu. Vietnamští představitelé nikdy neopomněli zdůraznit, že úspěch vietnamského lidu v boji s americkým imperialismem je společným vítězstvím zemí socialismu, všech pokrokových a mírových sil bojujících za lepší a spravedlivou budoucnost celého světa. Několikrát prohlásili, že internacionalistická pomoc ČSSR a ostatních socialistických zemí pomohla vietnamskému lidu přestát nejtěžší období války a dosáhnout významného vítězství nad první velmocí imperialismu. V zasedací síni České národní rady v Praze se sešlo # dubna plénum Ústředního výboru Národní fronty ČSR, aby zhodnotilo činnost NF ČSR po # sjezdu KSČ a konkrétně projednalo její současné úkoly. Zasedání zahájil místopředseda ÚV NF ČSR * Kučera, který uvítal delegaci Národní fronty ČSSR vedenou místopředsedou ÚV NF ČSSR * Trávníčkem, vedoucího tajemníka ÚV NF SSR * Gullu, ústředního tajemníka ČSL * Peteru, předsedu ČSS * Kučeru a další představitele. Zprávu předsednictva ÚV NF ČSR přednesl místopředseda * Vacík, který pravil. Je potěšitelné, že období, kterým jsme prošli od # sjezdu KSČ, je obdobím rostoucí aktivity celé Národní fronty. Soustavně se upevňuje třídní svazek dělníků, rolníků a inteligence a ostatních vrstev pracujících, roste a sílí socialistická jednota lidu. Ve společné práci při dalším rozvoji naší společnosti sílí revoluční svazek komunistů s členy dalších politických stran a politicky neorganizovanými občany. Na základě uplatnění leninských principů řešení národnostní otázky se harmonicky rozvíjejí bratrské vztahy mezi Čechy a Slováky a národnostmi žijícími na území ČSSR. Rozhodující příčinou aktivity Národní fronty, která neklesá, ale naopak se rozvíjí, je skutečnost, že Národní fronta jako celek i jednotlivé společenské organizace a nekomunistické politické strany se plně ztotožnily s programem # sjezdu KSČ, rozpracovaly jeho závěry na svých sjezdech a konferencích a pod stranickým vedením usilují o to, aby jejich členstvo je aktivně plnilo na pracovištích i v městech a obcích. Dosažené výsledky a zkušenosti potvrzují, že si jednotlivé organizace Národní fronty stále více uvědomují své postavení a úlohu v Národní frontě a v každodenní praxi, přijímají ve stále větší míře odpovědnost nejen za plnění úkolů, které jsou jim vlastní, ale především za plnění hlavních celospolečenských úkolů daných # sjezdem KSČ. S velkým zaujetím a iniciativou plní naši občané volební programy NF, které se staly významnými politickými dokumenty zahrnujícími úkoly a cíle vytyčené při realizaci závěrů # sjezdu KSČ v místních podmínkách. Již ve stadiu jejich formulování a v období příprav všeobecných voleb v roce # se setkaly návrhy volebních programů NF s mimořádným zájmem občanů, aktivně přispívaly k plodné diskusi na předvolebních schůzích a k sjednocování voličů na úkolech, které bude třeba v příštích letech plnit. Rozpracování konkrétních ročních plánů, získávání občanů pro dobrovolnou práci a její organizování, kontrola výsledků, kterých bylo dosaženo, to vše umožnilo trvalou součinnost a neustále se prohlubující spolupráci národních výborů a jejich poslanců s orgány a organizacemi NF. Závěrem shrnul Vacík hlavní úkoly pro nejbližší období. Ještě náročněji a důsledněji se budeme podílet na plnění závěrů # sjezdu KSČ konkretizovaných jednotlivými plény Ústředního výboru KSČ. To je zárukou, že Národní fronta v ČSR i celé ČSSR se bude úspěšně dále rozvíjet a naplňovat jako třídní svazek dělníků, rolníků a inteligence, jako revoluční svazek komunistů s politicky neorganizovanými občany a příslušníky nekomunistických politických stran, jako bratrský svazek Čechů a Slováků a všech národností žijících na území naší vlasti, jako výraz socialistické jednoty našeho pracujícího lidu. Aktivně budeme spolupůsobit na všestranný rozvoj národního hospodářství, aby byly včas a kvalitně splněny úkoly třetího roku páté pětiletky, zvyšovala se efektivnost výroby, důsledně plnily racionalizační programy, upevňovala pracovní kázeň a disciplína, rozvíjelo se socialistické soutěžení a novátorské hnutí. Na základě získaných zkušeností bude Národní fronta, její orgány a organizace v úzké spolupráci s národními výbory a poslanci usilovat o komplexní splnění volebních programů, které jako významné politické dokumenty konkretizují politickou linii # sjezdu v místních podmínkách. Orgány Národní fronty a národních výborů všech stupňů budou pod vedením KSČ vzájemně spolupracovat při přípravě svolávání veřejných schůzí a při rozvoji masově politické práce mezi voliči. Trvalou pozornost věnovat prohlubování socialistického uvědomění občanů v duchu vědeckého světového názoru. Trvalým úkolem orgánů a organizací Národní fronty při výchově mladé generace je účinná pomoc SSM a PO při plnění závěrů # sjezdu SSM. Zaměřit rozhodující pozornost na základní články organizací NF a místní výbory NF, prohloubit dále práci s aktivem, zkvalitňovat metody práce, zejména kontrolní činnost. Nadále plně platí, aby byla věnována péče rozšiřování členské základny, aby se na činnosti NF a jejich organizací * více dělníků, družstevních rolníků, mladých lidí, žen a politicky neorganizovaných občanů. Nezanedbatelná je též péče o účelné hospodaření. Dále přispívat k upevňování přátelství a spolupráce se Sovětským svazem a ostatními zeměmi socialistického společenství. Soustavně seznamovat členstvo organizací NF i všechny naše * * aktuálními problémy v mezinárodních vztazích, s cíli mírové zahraniční politiky SSSR, zahraniční politiky KSČ a vlády ČSSR podporovat úsilí o dosažení bezpečnosti a spolupráce v Evropě. Do série tří rozjásaných květnových dní symbolicky zapadá nyní i další významný den, # výročí podepsání nové Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi naší republikou a SSSR, k jejímuž podpisu došlo # května # . Tato smlouva navázala na původní, podepsanou uprostřed druhé světové války, v roce # , v době, kdy ještě nebylo zdaleka * * uspořádání Evropy. Její uzavření bylo proto pro Československo bezpečnou zárukou jeho obnovy a zároveň znamením zásadní změny v jeho zahraničně- politické orientaci. Jestliže se buržoazní republika mezi oběma světovými válkami opírala zahraničně- politicky o Francii, už proto, že žádný jiný partner tehdy nepřicházel v úvahu, ukázala již třicátá léta, když SSSR překonal první obtíže po svém zrodu a přes nepřátelskou propagandu začínalo být zřejmé, že den ode dne rychle sílí, že bude třeba uvažovat o změně. Začaly se objevovat hlasy, a nebyly to jen hlasy z řad komunistické strany, jak svědčí třeba příklad poslance strany lidové, preláta Světlíka, které už tehdy doporučovaly jak z důvodů hospodářských, tak politických orientaci na Sovětský svaz. V hospodářské oblasti to bylo období krize, které nutilo vedoucí hlavy, aby se ohlížely * * i zdrojích surovin. Sovětský stát na troskách carské říše měl všechny předpoklady. Po stránce politické nevěstil zase nástup hitlerismu v Německu k moci nic dobrého zejména pro stát, jako byla ČSR, který měl ve svých hranicích třímiliónovou, státu většinou nepřátelskou německou menšinu. Vzpomeňme jen těch * * * hlavně německých * * * * dvacet později nejvýš # roků trvání. Průběh druhé světové války dal hlasům žádajícím východní orientaci * * * * , opřeno o smlouvu se Sovětským svazem, po níž následovalo uznání řadou dalších, do té doby váhajících států, prošlo vítězně válečnou zkouškou a v obnovených hranicích bez německé menšiny bezpečně spočinulo v rodině států, jež nastupovaly podle vzoru prvního státu dělníků a rolníků cestu k radikální změně své hospodářské struktury z kapitalistické v socialistickou. Smlouva z # května # je vlastně prodloužením smlouvy z * # a jako taková je i zárukou naší bezpečnosti a mírového rozvoje naší společnosti i do budoucna. Na tento nápad přišli už v řadě míst. Ty místnosti vypadají trochu jako knihovna, jenže místo knížek jsou ve světle natřených přihrádkách a regálech srovnány domečky, nákladní i osobní auta, panenky a všelijaké hry. Na rozdíl od hračkářství si tady děti mohou na všechnu tu krásu * , * si ji i vyzkoušet. Mohou se zde s hračkami bavit, smát se i dělat rámus, * se půjčují i domů dětem, které třeba nemají právě tu, která je zde zaujala, nebo když je některá hračka pro domácnost příliš nákladná. Ostatně mnoho dětí baví jedna hračka často jenom krátkou dobu a pak ji odloží nebo dokonce rozbijí. S vypůjčenou hračkou se * * * týden nebo za měsíc ji vrátí. Cena je nepatrná a zaměstnanci půjčovny navíc mohou studovat, jak se ze hry učí nejen děti, ale někdy i rodiče. Program půjčovny je totiž doplňován schůzkami dospělých, loutkovým divadlem i malými estrádami. Vypůjčování je zcela jednoduché a kupodivu poruchovost vrácených hraček je podle svědectví vedoucí půjčovny pozoruhodně malá. A tak se děti dostanou k většímu počtu hraček, i náročnějších, než jaké jim mohou rodiče doma se * * * . Neměli bychom o něčem podobném uvažovat i u nás. Článek Několik rad ženám pro úspěch v manželství, Naše rodina * , vyvolal u čtenářek hlasy pro i proti. Článek byl adresován ženám, proto si autorka vzala trochu na mušku některé slabší ženské stránky. V radách určených mužům, které přinášíme dnes, jsou samozřejmě vzneseny zase určité požadavky ve prospěch žen, * * * přispěli svým dílem k vytvoření harmonických vztahů v manželství a v rodině. Kolektiv zaměstnankyň z Fruty netají vážné výhrady. Jak máme být něžné a trpělivé * * * a cestě v přeplněném dopravním prostředku, argumentují tyto čtenářky. Na jejich otázku lze ovšem namítnout, že nejen ony, ale i jejich muži jsou v obdobné situaci. Všichni občané produktivního věku, učitelka právě tak jako prodavačka, lékař jako řidič, zemědělec i umělec mají ve své práci dosti shonu, zodpovědnosti a často i napětí. Vyjádřené stanovisko, logicky domyšleno, by znamenalo, že vnější nepříznivé okolnosti nás opravňují k tomu, abychom byli na sebe hrubí, nesnášenliví a nedůtkliví. To zajisté nikoliv. Vrátí- li se někdo domů nevrlý, nemůže se odreagovávat na svém partnerovi nebo dětech. Někdy není ani divu, že manžel z takové domácnosti uteče raději do hospody. Pochopitelně že to platí i obráceně. Přijde- li domů neochotný, nevrlý manžel, hned je po domácí pohodě. Vlídností a optimismem, maximálním vyjitím vstříc se obvykle získá víc než neustálým bědováním. Potvrdil to též dopis učitelky jedné pražské školy. Maruška je nejvzornější žákyní v mé třídě, protože má doma maminku, o jaké píšete. Přestože paní pracuje jako řidička na tramvaji na střídavé směny, nepůsobí ani nervózně, ani vyčerpaně. Při všem tom shonu si najde dost času na dcerku, s manželem si zřejmě dobře rozumí. Jiná pisatelka srovnává svůj dnešní život se životem své matky. Maminka prala na nás pět v neckách na valše, vodu nosila z chodby, i v létě musela dvakrát denně zatápět ve sporáku, každý den chodila na posluhu, zatímco já mám komfortní byt, automatickou pračku, etážové topení, takže domácí práce není pro mě dřinou. Já mám daleko lehčí zaměstnání než můj muž, tak mu dopřeji odpočinku. Jen opravy a práci na zahrádce nechávám na něm. Jedna čtenářka patrně špatně pochopila radu Překvapte svého manžela malou pozorností, neboť píše. Po přečtení vašeho článku jsem přinesla svému muži kytičku sněženek. Setkala jsem se s jeho udiveným pohledem a slovy. Co blázníš. Buď volila ironizující tón, nebo nevhodně vybrala malou pozornost. Více než květy by ho možná potěšila třeba krabičkou vybraných cigaret, oblíbenou lahůdkou. Tuto čtenářku by manžel asi také nepotěšil, kdyby jí daroval třeba doutník nebo láhev Budvaru. Jistá čtenářka kritizuje svou sousedku, která je zaměstnána na poloviční úvazek jako pochůzkářka. Přestože si ledacos obstará již v pracovní době, stále jen manžela sekýruje. Často si stěžuje, že manžel v domácnosti udělá méně než ona, ale zapomíná, jaký je nepoměr na jejich výplatních páskách a v skutečné pracovní zátěži. A ještě úryvek z jednoho dopisu. Manžel už je starší a stonavý, tak ho šetřím. Není to krásný přístup ohleduplné manželky, která v případě potřeby dovede zastat víc, než se od ní očekává. Někdy manželova neochota může být způsobena i tím, že ho manželka stále kritizuje, vytýká mu nešikovnost, podceňuje ho před dětmi. Pak není divu, že se jí do domácnosti raději neplete. Proto se domnívám, že právě emancipovaná žena, nikoliv pouze žena s velkým * nebo mužatka, ale samostatná a všestranně rozvinutá osobnost, nebude přenášet domů případné nepříjemnosti všedního dne, nebude vážit na lékárnických miskách má dáti a dal, neboť si je vědoma, že tmelem manželství je vzájemná láska a úcta, nikoliv podvojné účetnictví. To ovšem platí v stejné míře též pro manžela, neboť manželství je vztah dvou jedinců, který musí být oboustranně pěstován, aby rozkvétal do plného květu. Není tomu tak dávno, co název této choroby budil u všech rodičů strach s příchodem podzimu, kdy každoročně nastávala menší nebo větší epidemie této nebezpečné choroby. Obavy z onemocnění byly zcela odůvodněné, neboť dítě, které prodělalo obrnu, často bývalo do konce svého života invalidní, s omezenou možností pohybu pro ochrnutí dolních a někdy i horních končetin. Nebylo vzácností, že nemoc končila i smrtí. Nejvíce se dětská obrna vyskytovala v krásných dnech babího léta a teprve podzimní mrazíky epidemii ukončovaly. Dětská obrna postihovala i dospělé lidi. Případů bylo méně, zato průběh býval vážnější. Onemocnění vyvolává virus, který má tři typy, takže tím obtížnější se zdála obrana proti této zhoubné chorobě. Než byla objevena účinná očkovací látka, mělo velký význam pro zlepšení následků této nemoci fyzikální léčení prováděné metodou sestry Kennyové. U nás byla tato metoda propracována k vynikajícím výsledkům a naše Janské Lázně mají dosud světovou pověst. Po vyrobení očkovací látky podle * Salka a zvláště po objevu zlepšené Sabinovy vakcíny bylo naším státem uzákoněno očkování všech dětí, a to zcela zdarma. Toto očkování bylo zahájeno v roce # a brzy bylo dosaženo stoprocentní proočkovanosti. Výsledkem této rozsáhlé a velmi nákladné preventivní akce bylo, že od roku # se u nás obrna vůbec nevyskytuje. Byli jsme v této akci jedním z prvních států na světě, což také je celým světem uznáváno a přispělo to velmi významně k zvýšení prestiže našeho socialistického zdravotnictví. U nás se proti dětské obrně očkuje v nejširším měřítku už po mnoho let se skvělým výsledkem, kdežto v mnohých velmi vyspělých západních státech očkování dosud není uzákoněno a musí se za ně platit. Výsledkem je, že se v těchto státech stále objevují nové případy dětské obrny se všemi nešťastnými důsledky. A tak naše proslulé Janské Lázně nemusí již pomáhat našim dětem, ale doléčují se v nich právě děti z ciziny, kde preventivní medicína není na takové úrovni jako * nás. Neměli bychom tedy považovat vymizení dětské obrny a očkování proti ní za něco samozřejmého, naopak, měli bychom * cenu preventivního opatření, které trvale zachraňuje tisíce dětí před invaliditou a smrtí. Skládaná sukně patří také mezi jarní módní novinky. I modely letních šatů mají plisované sukně nebo * celé složené do dutých záhybů, jež jsou od pasu k bokům seštepovány a pak se volně rozbíhají. Vlněné šaty mají někdy v předním díle sukně po každé straně záhyby. Na třetím obrázku je krátký blejzr z kostkované látky nabraný do sedýlka a do pasu jednořadově zapínaný. Ostré protáhlé klopy límce dosahují až k ramenům, k blejzru patří skládaná jednobarevná sukně. Je- li blejzr z látky hladké, pak se k němu dobře hodí skládaná, výrazně kostkovaná sukně a baret z téhož materiálu. Třísov, malá jihočeská vesnička v českokrumlovském okrese, je stále středem pozornosti archeologů a jiných vědeckých pracovníků. Letos již osmnáctým rokem tu budou pokračovat výzkumy keltského hradiště pod vedením Jiřího Břeně z Národního muzea v Praze. Ověřují se bližší údaje o životě keltských osídlenců, kteří zde, na ostrohu nad vltavským údolím, pobývali před dvěma tisíciletími. Podle zjištěných nálezů lze usuzovat, že zde nebyli déle než jedno století. Mezi třísovské unikátní nálezy patří bezesporu zlatá mince zvaná duhovka. Podle báje ji prý do země uložila sama duha právě v těch místech, kde se s ní spojila. Z dalších předmětů zasluhují zmínku především bronzové kroužky, pravděpodobně prsteny. Velké množství keramických úlomků patřívalo zásobnicím, jichž se dříve používalo na obilí. Množství nalezených spon, hrotů k šípům i dalších železných předmětů nasvědčuje, že již v této době byla výroba železa i kovářství značně rozšířena. Byl zde objeven i mlýnský kámen, na kterém Keltové drtili zrno na mouku. Mezi zajímavé nálezy patří i zbytky ohořelých dřev a kamenné zborceniny, které kdysi patřily k základům lidského obydlí. Keltové znali i hrnčířský kruh. Pozoruhodný je nález jantarových korálků a keramických přeslenů, kterých se užívalo na tkaní látek. Dodnes však není spolehlivě známo, jak se ve východní zóně keltského světa pohřbívalo. Domníváme se, že mrtvoly byly spalovány a popel byl házen do řeky. Byla zde objevena také původní obranná zeď z kamenů nasucho kladených, Keltové totiž neznali maltu. Dnes je tato zeď zpevněna cementovou zálivkou. Před lety jsme se smáli roztomilému dialogu protagonistů našeho humoru, kdy na otázku jednoho, půjde- li k vodě, odpovídá druhý. Já se koupat nebudu, já zůstanu špinavej. Tento vtip se však dnes neodbytně vtírá do mysli každého, kdo se dostal ke statistickým údajům o současné spotřebě toaletního mýdla u nás. Spotřeba totiž činí v celostátním průměru # dekagramů na každého z nás. Představme si třeba kilový pytlík od cukru, ve kterém je srovnáno toaletní mýdlo v ceně dejme tomu třiceti korun, a toto množství, tato finanční částka nám zajišťuje na celý rok osobní čistotu, hygienu, společenskou úroveň, a co hlavního, zdraví. Znamená to, že s jednou kostkou toaletního mýdla o váze # * se * # měsíce a že si tedy denně dopřáváme na tento účel necelých # haléřů. Jako nesporně kulturní národ však vypadáme v tomto směru sami před sebou dost problematicky. Oproti ostatním hospodářsky a kulturně vyspělým státům zaostáváme. Příčiny jsou různé a některé lze označit za závažné. K těm patří například okolnost, že všechny naše domácnosti ještě nejsou vybaveny tak, aby se dalo otočit kohoutkem s teplou vodou. Dále je možno brát v úvahu nižší spotřebu toaletních mýdel. V těchto dnech si připomeneme další významné výročí v novodobých dějinách našich národů. Dne # května # , v den třetího výročí osvobození Prahy sovětskou armádou, schválilo Ústavodárné národní shromáždění novou ústavu. Požadavek ústavního zakotvení všech vymožeností lidově demokratického zřízení byl vytyčen již na # sjezdu KSČ v * # a obsažen v budovatelském programu třetí vlády Národní fronty. Konečný návrh ústavy měl podle zákona předložit Ústavní výbor ÚNS. O jednotlivé návrhy byl sváděn ostrý boj. Reakční představitelé politických stran chtěli oddálit přijetí nové ústavy a sabotovali její přípravu. Hrozilo vážné nebezpečí, že nebude přijata v zákonném termínu. Vítězství pracujícího lidu v únoru # tyto překážky odstranilo. Návrh naší ústavy byl předložen k široké celostátní diskusi, jíž se zúčastnilo na veřejných schůzích více než milión občanů. A potom následovalo její jednomyslné přijetí ÚNS. Ústava # května zakotvovala všechny základní vymoženosti, které pracující lid v dosavadním vývoji národní a demokratické revoluce pod vedením KSČ v boji s buržoazií dosáhl. Zaručovala, že lid si bude své zákony nejen dávat, ale že je bude prostřednictvím svých volených zástupců i uplatňovat. Zásada Všechna moc pochází z lidu se tak stala živou skutečností. Základní zákon naší republiky tak stanovil charakter lidové demokracie, její politický i ekonomický základ, zajistil postavení dělnické třídy a pracujícího lidu a řešil i vztah českého a slovenského národa. V ústavě bylo jasně řečeno, že republika je jednotný stát dvou rovnoprávných národů. Zároveň také určila principy zahraničně politické orientace Československa, jíž se stala linie pevného přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a ostatními lidově demokratickými zeměmi. Nová ústava celým svým duchem usnadňovala vývoj socialismu. Již v obsáhlém úvodním prohlášení se praví. My, lid československý, prohlašujeme, že jsme pevně rozhodnuti vybudovat svůj osvobozený stát jako lidovou demokracii, která nám zajistí pokojnou cestu k socialismu. V druhé části ústavy je dvanáct základních článků, jež zakotvují v nejobecnější formě lidově demokratického zřízení. Ve třetí části pak jsou podrobná ustanovení o deseti kapitolách: Práva a povinnosti občanů, Národní shromáždění, President republiky, Vláda, Národní výbory. Koncem května se konaly volby do Národního shromáždění. Jejich výsledek přinesl rozhodné vítězství kandidátům Národní fronty. Voleb se zúčastnilo # * zapsaných voličů. Pro společnou kandidátku NF bylo odevzdáno # * všech platných hlasů. Lid našich národů tak velmi výraznou většinou potvrdil Únor a politiku obrozené Národní fronty vedené komunisty. Tím byla vytvořena vhodná základna, odpovídající historickým podmínkám naší země a umožňující zapojit nejširší vrstvy pracujících do aktivní činnosti při budování základů socialistické společnosti. V měsíci dubnu proběhly ve všech okresech naší republiky okresní konference Komunistické strany Československa. Sněmování komunistů sledovala se zájmem celá naše veřejnost, v podrobném a obsáhlém zpravodajství z těchto konferencí našel každý občan mnoho námětů a dobrých příkladů pro vlastní práci. Vedoucí úloha KSČ v naší socialistické společnosti je neoddiskutovatelná, pod jejím ideovým a organizátorským vedením vykazuje naše společná práce úspěchy, na které můžeme být právem hrdi. Právě před několika dny zveřejnil Federální statistický úřad informaci o vývoji národního hospodářství v prvním čtvrtletí letošního roku. Řeč čísel je pro každého srozumitelná. Objem průmyslové výroby proti stejnému období v roce # je o # * vyšší, letos se proti loňsku nakoupilo o # tun masa a o # litrů mléka více. Produktivita práce vzrostla v průmyslu ČSSR o # procenta, o jeden bod rychleji, než předpokládá plán. Za konstatováním, že zvýšení výroby zabezpečil růst produktivity práce z # * , i když plán předpokládá jen # * , je nutno vidět neúnavnou aktivitu statisíců komunistů i ostatních občanů. Svůj vklad přinesli i členové druhých politických stran, kteří se v rámci Národní fronty podílejí na plnění budovatelských úkolů prospěšných celé naší společnosti. Myšlenku, která spojuje všechny poctivé občany naší republiky při plnění závěrů # sjezdu KSČ, lapidárně vyjádřil ve svém příspěvku na okresní konferenci KSČ * František Dvořák, předseda ZO KSČ z Jednoty Třebíč. Pro komunisty je samozřejmost, že nebudují socialismus pro sebe a že ho též nemohou vybudovat jen vlastními silami. Rozvinout a získat pro společnou věc energii, zkušenost, talent a um, které jsou nashromážděny v našem lidu, to je dnes hlavní podmínka a cíl masové politické práce. Proto i další úkoly vytyčené na okresních konferencích KSČ jsou závazné nejen pro komunisty, ale i pro všechen náš lid. Vždyť jednota cílů, optimismus a společná práce při budování vyspělé socialistické společnosti tvoří rámec, v němž najde své místo a uplatnění každý poctivý občan naší vlasti. Do Kravař ve Slezsku se jezdí spíš za poznáním nejmladší historie než za krásou barokního zámku. V jeho renovovaných objektech je od roku # umístěno Muzeum Ostravské operace, jedné z krutých bitev druhé světové války. Shromážděný materiál, působivé výtvarné řešení, samotná poloha Kravař a pak velký, stále ještě nesplacený dluh bratrství ve zbrani a jeho odkazu dnešním dnům přivedlo veřejné činitele i historiky k rozhodnutí dokumentovat na původních místech bitvu o Ostravu. Zámek je přirozeným středem historických míst. Boje o přechod řeky Opavy připomene skansen bojové techniky po obou jejích březích mezi obcemi Kravařemi a Štítinou. Řetěz pevností, které jsme budovali před válkou a jichž Němci využili k masívní obraně v dubnu # , se stane součástí areálu. Připomenou tak i Mnichov, jehož důsledky stály v roce osvobození ještě tisíce životů našich i sovětských vojáků. Na paměť jejich hrdinství vyroste na kopci Hrabyni monumentální památník. Dokumentární i umělecká podoba bitvy se k nám vrátí v Síni hrdinů, pro kterou navrhl audiovizuální zařízení * Svoboda. Do prostoru několika desítek kilometrů patří i vzpomínka na letiště v Dolním Benešově, odkud startovala smíšená letecká divize. Celý areál má být dokončen k # výročí osvobození republiky v roce # , ale i dnes se stávají některá místa cílem návštěv. Kravařský zámek dostává tak funkci zcela odlišnou od svých historických druhů. Už navždy se stane symbolem bitvy o Ostravu, která skončila # dubna # . U golfu se nedá zestárnout. Věčný pohyb, neklidná soutěživost a zdravé prostředí to vylučují. Režisér Ján Roháč, jehož jméno je spojeno s Laternou magikou, Kinoautomatem a Semaforem, patří mezi nejvášnivější blázínky hry, kde trumfy jsou v zeleném. Velmi prozřetelně si postavil chatu blízko karlovarského golfového hřiště. Vyznává se ze své dravé vášně. Kdyby mi někdo naordinoval, že mám ujít za dopoledne deset kilometrů, v odpověď bych si významně sáhl na čelo. To přece nemyslíte vážně. Za neděli si dám často i dvě nebo tři turistické rundy, třicet golfových kilometrů včetně nezbytných náležitostí. Abychom si rozuměli, soustředěné vypětí při úderu dá pořádně zabrat. Už při pátém z vás leje. Co potřebuje ke golfu. Pružné hole z ušlechtilých ocelí. Levou rukavici, pravá ruka musí být vždy holá. Boty s hřeby. A dost míčků. S výbavičkou se dá vydržet mnoho let. Někdo se zcela upíše činkám, pumlíči, kotouči nebo koni. Já jsem se dostal do skvělých tenat hry na zeleném pažitu. V takovém prostředí nalézám velmi rozumné relace mezi sportem a životem. Kdy jsem došel k tomuto rozhodnutí. To když jsem viděl v Kanadě vzrušující davy golfových diváků, kteří s vojevůdci tohoto sportovního odvětví Arnoldem Palmerem a Jackem Nicklausem táhli vojštěm. Bylo jich tolik, že si museli vypomáhat periskopy, aby byli očima při tom. A samozřejmě nacupitali se svými miláčky stejný počet kilometrů. To je snad jediný aktivní divák. Tehdy jsem bral celou tuto podívanou jako závist. Tak má autor, režisér a herec vtáhnout do děje diváka. Když jsem zrovna neviděl na úder, stačilo mi dívat se na spánky nebo žilkoví ve tváři šťastnějších, kteří byli v řadách přede mnou. Vnitřní drámo prožívali všichni. Výnos skotského parlamentu z roku # zněl. Kopaná a golf se zakazují, lordové a baroni nechť se * alespoň čtyřikrát týdně luku. Když už jsme u dějin, pak tedy termín golf pochází z holandského kolf, hůl. A pokud jde o základní nutnosti dnešních pravidel. Regulérní hřiště má # hracích polí, jejichž koncovkou je jamka o průměru asi # * . Dřevěno-železnáhůl se sklonem úderové plochy # * má za úkol co nejmenším počtem úderů dostat míček do jamky. Jednotlivé mety jsou od sebe * ve velmi členitém terénu, ve kterém schválně zavází les, potok, houština. A tož se musí hrát na dálku i blizoučko, ale vždy přesně. Jak to tvrdí další náruživec golfu, dramatik Jaroslav Dietl. Golf je věda, která v sobě zahrnuje fyziku, balistiku, aerodynamiku, rostlinopis, půdoznalectví, psychologii, to všechno a ještě něco navíc. Pomni však, že je to jako tvůj život. Na počátku tě zapřáhnou do káry, která veze vše, co při hře potřebuješ. A tak harcuješ loukou a mlázím, přes písek a kamení, brodíš se vodou a čvachtáš v blátě. Cestou potkáváš jiné človíčky, každý jde pomalu svou trasou za vlastním údělem. Je zahleděn do sebe, do své mety, do svého míče, každý v duchu probírá uplynulé rány a údery, které ho čekají. Teď ale mysli na jedno. Tady jsem já a tady je míč. Ostatní svět se zastavil a hledí na tebe. A tak udeř a za svým úderem stůj. Opravdových golfových hřišť u nás máme proklatě málo, Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Lišnice, Svratka a dál už moc ne. V Americe je více než # miliónů registrovaných hráčů, v Japonsku přes tři milióny, v Anglii na # miliónu, v Austrálii přes milión. U nás jsme už dávno dost moudří, abychom tento sport nepokládali za nějakou hanebnou, proradnou odnož. Máme proto i ligu, dokonce si chováme dorost a žáky, ale to víte, na Václavském náměstí se golf hrát může jen stěží. Proto si zajeďte aspoň na rojící se hřiště minigolfu. Za pár korun se vyvztekáte a dáte za pravdu všemu, co jsme o tomto pozoruhodném sportu tvrdili. Už zase vyrazili turisté do světa. Celé statisíce a milióny lidí se dávají do pohybu, ženou se k mořím, do hor, ale také do měst, kde uvidí to, co v zimních měsících mohou vidět pouze na televizní obrazovce nebo na plátně kin. Nejezdíme přitom pouze individuálně, cestujeme i ve skupinách. Zájezdový kalendář Čedoku letos přinesl vedle tradiční nabídky okružních a pobytových cest i desítky možností putovat po stopách revolučních tradic a dělnického hnutí či za památkami osvobozeneckých bojů proti fašismu. Je přirozené, že hlavní část těchto programů bude realizována v rámci vzájemné turistické výměny mezi Československem a Sovětským svazem. Tomu napomáhá skutečnost, že kolem třetiny zájezdů Čedoku do SSSR, především tematických, využijí kolektivy členů SČSP. Mezi zájezdy, které splňují nároky nejen na odpočinek a zábavu, ale stejnou měrou i požadavky ideové a výchovné, patřil zvláštní vlak k # výročí bitvy u Sokolova či zvláštní vlak k oslavě MDŽ v SSSR. Další desítky možností čekají opět hlavně ve formě zvláštních vlaků při příležitosti významných událostí, jako oslav # máje a VŘSR, nebo vlaků družby pro příslušníky Lidových milicí, pražskou odborovou radu, zemědělce, pedagogické pracovníky. Zajímavé tematické akce čekají také sovětské turisty, jichž během letošního roku přijede s Čedokem do Československa kolem # . I pro ně jsou připraveny speciální trasy po stopách dělnického hnutí, revolučních tradic a osvobozovacích bojů druhé světové války. V programech nechybí památná místa jako Dukla, Lidice, Banská Bystrica a řada dalších. Velmi oblíbenou částí programu jsou besedy a setkání s našimi pracujícími a tematické návštěvy a odborné exkurze, kterých se ročně uskuteční na dva tisíce. Turistika spojující odpočinek, sport a zábavu s poznáním a poučením o faktech a objektech společenského a politického významu bude mít v zájezdovém programu Čedoku doma i v zahraničí i v nadcházejících obdobích své významné místo. Celý ostrov Heymaey v souostroví Západních mužů vznikl sopečnou činností už v třetihorách, někdy před # milióny lety. I mnohé jiné vrcholy na ostrově vystoupily při explozích z jícnu sopky. Letos se už dvakrát ostrov Heymaey, jižně od pobřeží Islandu, stal dějištěm hrůzy. Jícen Belgafjel připravil rybářskému městečku Vestmannaejar scény z Dantova pekla. Kdysi krásné červené a zelené střechy rybářských domků leží pohřbeny pod mnohametrovým nánosem popele a lávy v úpatí Svatého kopce. Zatímco vroucí láva bojuje s ledovou vodou moře, pět tisíc obyvatel prchá z ostrova do hlavního města. V mracích páry zůstaly jen požární čety složené z dobrovolníků. První uklidnění sopky však neznamenalo konec apokalypsy. Neprůhledný mrak znemožňuje přistávání záchranných letadel a vulkanologové vyslovili obavy. Nelze vyloučit, že ostrov se v důsledku náhlé exploze a podzemních vulkanických pochodů rozlomí a zmizí celý pod hladinou Atlantického oceánu. Vyhaslý vulkán ožil po sedmi tisících let a způsobil hroznou katastrofu. Ve městě byly uloženy zásoby ryb v hodnotě mnoha miliónů marek. Tato tragédie dokazuje, že lidstvo stojí teprve na počátku poznání tajů zemských hlubin. V posledních letech byli geologové názoru, že mohou předvídat nejen výbuch sopky, ale také rychlost, s jakou bude žhavá láva vystupovat z nitra na zemský povrch. O sopce, která způsobila dnešní katastrofu, tvrdili, že jícen vychladl už před # lety. Mýlili se. Výbuch Heymaey dnes patří k nejpozoruhodnějším a nejtragičtějším katastrofám. Čisté modré nebe, příjemné jarní slunce a čilý ruch v mezinárodních letoviscích Zlaté Písky, na Slunečním pobřeží i v Albeně. Tento ruch charakterizuje přípravu personálu, aby dovolená tisíců hostů z celé Evropy byla příjemná a prospěšná. Nedávno v Bulharsku jednaly vrcholné orgány cestovního ruchu Bulharské lidové republiky a České socialistické republiky. Stalo se již tradicí, že delegace obou našich zemí se setkávají každým rokem a připravují usnesení na zlepšení podmínek pro rekreaci svých občanů. Jaké novinky čekají na tisíce přívrženců bulharského moře. V první řadě je to zlepšená doprava a především pravidelný letecký most z Prahy do Varny a do Burgasu. Zvyšuje se kvalita služeb v pozemní dopravě. Ve všech letoviscích se modernizuje a zlepšuje maloobchodní síť. Rovněž otázka zásobování pitnou vodou byla už vyřešena. Pozornost zasluhuje otevření nového hraničního přechodu Vidin, Calafat. V letošním roce zde bude v provozu pravidelný automobilový přívoz s celkovou denní kapacitou # osobních vozů, # autobusů a # osob, které zde budou pasově i celně odbavovány. Nový přechod zkrátí cestu do Bulharska o # * . To znamená, že již druhý den jsou návštěvníci na teritoriu cílové země. Dále dává možnosti uspokojit každého, kdo se zajímá o kulturní a historické památky, hory s alpským charakterem, balneologická střediska s léčivou vodou i o současné socialistické Bulharsko. Z Vidinu k břehům Černého moře vedou tři hlavní trasy. První vede přes města Vracu, Pleven, Bjalu, Varny. Na této cestě je možno navštívit řadu historických památek v Plevenu, v Tarnově, Gabrově. Z přírodních zajímavostí jsou to jeskyně Magura, Rabiša a Saeva, Dupka, kouzelné Belogradčické skály a průsmyk skalami u města Vraca, které stojí za zhlédnutí. Druhá a třetí zajímavá trasa vede přes Sofii, kde se rozdělují. Jedna vede přes růžemi vonící údolí městy Karlovo, Kalofer, Kazanlak, Sliven do Burgasu a druhá přes Plovdiv, Starou Zagoru, Sliven, Burgas. Obě cesty vedou zajímavými městy se starobylou i nejnovější historií naší země. Kolem Panagjurište zanechali Trákové své zlato a ve Valčadramu stříbro. Města Plovdiv a Panagjurište jsou kolébkou bulharského obrozenectví. Sliven je kolébkou bulharské revoluční písně. Stará Planina, Sredna Gora, pohoří Rila a Rodopy poskytovaly útočiště hajdukům a bojovníkům proti turecké nadvládě, chránily i partyzány v boji proti fašistům. Na kraji hlavního města Sofie se nalézá proslulý Bojanský kostelík, jeden z památníků, které hovoří o vysoké kultuře národa tehdejší doby. Asi # * od Sofie, v klínu Rilských hor, leží Rilský monastýr. Vzácný památník bulharského umění skrývá cenné fresky, nápisy a jiné svědky slávy vížící se ke # století. A ne na posledním místě mají turisté * * se se současností našeho hlavního města. Moře je však hlavním magnetem pro většinu československých turistů. A dá se říci, že pro ně není neznámé, protože to byli právě oni, kteří objevili jeho krásy a začali k jeho břehům organizovaně cestovat. V roce # poprvé zněla česká a slovenská řeč na varnenských plážích. Pro své návštěvníky připravují přímořská letoviska každým rokem nová překvapení. Staví se zde nové restaurace v lidovém stylu jako Starobulharský chan a Antimovo chanče na Albeně, Piknik na Zlatých Pískách. Budují se plavecké bazény a sportovní hřiště. Modernizuje se celkové vybavení objektů cestovního ruchu. Personál si zdokonaluje v četných kursech profesionální a jazykovou kvalifikaci. Horečná činnost zachvátila všechny pracovníky, kteří připravují sezónu do nejmenších podrobností. Připočteme- li k tomu tradiční bulharskou pohostinnost, tisíce československých přátel právem mohou očekávat příjemnou dovolenou, na jakou se nezapomíná. Anastázio Somoza, bývalý a pravděpodobně i příští president Nicaraguy, seděl u whisky na jednom ze svých letohrádků, když se barevná fasáda presidentského paláce v Managuy zřítila do přilehlého jezera. Ale tušil, že v tento den se začalo mnoho věcí houpat, jak přiznal svému důvěrníkovi. Mnoho věcí znamenalo zemětřesení, které zničilo centrum Managuy a čtyři pětiny okolí. Pro Nicaraguu a její dva milióny obyvatel to znamená katastrofu. Protože Somozův klan je zúčastněn snad v každém obchodu, utrpěla hospodářské ztráty i jejich dynastie, vládnoucí v zemi téměř půl století. Ze žlutorůžového presidentského paláce byl před Vánocemi velmi dobře vidět bílý obláček vystupující z Momotomba. Ale Střední Amerika prožívá chvění snad každý měsíc. Všichni znají nebezpečí a nikdo nevěřil, že přijde nejhorší, přestože pamatují Managuu zničenou zemětřesením v roce # . Tehdy se # tisíc obyvatel naučilo žít s nevěrnou družkou, věčně neklidnou zemí. Už za prvního tragického zemětřesení radili odborníci, aby se hlavní město Managua nestavělo na původním místě mezi dvěma jezery na úpatí Momotomba. Ze stejných obav odmítli Američané vybudovat zde průplav mezi Atlantickým a Tichým oceánem. Ale vláda Somozů trvala na tom, aby hlavní město lávy znovu stálo kolem koloniální katedrály. A tak vyrostly nové budovy i sídlo americké banánové chobotnice United Fruit, vlastnící v téměř celé Latinské Americe letiště, železnice, plantáže a statisíce dělníků. Když v pátek # prosince # kolem půl jedenácté večer uslyšeli obyvatelé první otřesy, mnozí odešli daleko za město. O čtyři hodiny později jedenáct vln otřesů proměnilo Managuu v trosky. Vypukl požár a nebylo čím hasit. Vodovod a telefonní spojení neexistovaly. Uprchlíci bezmocně hleděli, jak plameny stravují to, co zemětřesení ušetřilo. Přes pět tisíc mrtvých leželo pod troskami. Dvacet tisíc zraněných bloudilo městem. Somoza nařídil evakuaci a zničení zbytku města ohroženého epidemií, * rovnaly zemi a zvláštní jednotky pálily mrtvoly. V ruinách došlo k bojům mezi lupiči, policií, národní gardou a zoufalými obyvateli. Za nucené evakuace popravila armáda až # osob podezřelých z drancování. Ale požáry pokračovaly i několik dnů po zemětřesení. Generál Somoza tvrdil, že je zakládají obchodníci, kteří byli pojištěni proti ohni, a ne proti zemětřesení. A pětihvězdičkový generál to jistě věděl, protože jeho rodina má v pojišťovnictví nemalou účast. Nad Managuou stál oblak kouře. Startovací dráha letiště Las Mercedes však zůstala neporušená. Pomoc přicházela z celého světa. První přistávaly americké stroje, které poslal president Nixon nejvěrnějšímu stoupenci Washingtonu. Během tří dnů se zboží navršilo pod střechy hangárů. Jen s rozdělováním to neklapalo, chyběly, jak si stěžoval Somoza, benzín a dopravní prostředky. Do vlastního města se nesmělo dovézt vůbec nic, aby tisíc tvrdohlavých, kteří tam kladli odpor evakuaci, bylo donuceno k odchodu. Uprchlí cizinci vyprávěli něco jiného. Auta i pohonné hmoty byly a daly se použít, ale nejprve se zbožím určeným Somozovi, národní gardě a policii. Nemohoucí opuštěné děti ještě týden po zemětřesení plakaly hlady. Až dnes se dovídáme, že za zásobovací chaos převzal plnou odpovědnost, právě tak samozřejmě jako za srovnání Managuy se zemí, nejmocnější muž, čtyřicetisedmiletý Somoza Debayle mladší, zvaný Tachito, Sval. * Schweizer Illustrierte, jehož redaktoři byli první na místě, píše. Jen jedna věc byla dobře zorganizovaná, korupce. Před zdravotnickými stany v dlouhých frontách trpělivě čekaly matky s dětmi. Čekaly na očkování proti tyfu. Druhý den je zástupce honduraského Červeného kříže musel poslat pryč, protože v noci někdo ukradl sérum. To je jeden případ z tisíců. Často se srovnává současný rozmach rozvoje Prahy s dobou Karla # , kdy se Praha řadila mezi největší města světa a kdy byla výstavbou Nového Města obohacena o ojedinělé urbanistické řešení, které je dodnes základem jejího soudobého centra. Praha žila v gotických hradbách Karla # přes pět set let. Od druhé poloviny # století už začaly vyrůstat za hradbami jednotlivé pražské čtvrtě a dnes se město dále rozšiřuje o nové obytné a průmyslové komplexy. Až do míst, která byla před lety cílem celodenních výletů Pražanů. Současně s uskutečňováním velké výstavby se Praha připravuje na budoucnost řešením nového směrného územního plánu a územního plánu celé pražské a středočeské aglomerace. Tento plán se zabývá jak nejbližšími pětiletkami, tak i výhledem k roku # . Zahrnuje rozsáhlé území o rozloze # * sahající od Labe až k * , * * až k Českému Brodu. Obsahuje výběr nových prostorů pro další rozvoj a sleduje postupné očištění funkcí města v souladu s potřebami a cíli socialistické společnosti. Někdy se říká, že Praha je sice bohatá na koncepce a projekty vyjadřující její budoucnost, ale chudá na jejich realizaci. Dnes, v polovině páté pětiletky, to však již neplatí. Realizace představ nám sice ještě nejde tak rychle jako za Karla # , který za měsíc po vydání zakládací listiny Nového Města pokládal základní kámen hradeb, ale i tak za pouhé tři roky se o polovinu zvýšil počet dokončovaných bytů v každém roce, blíží se zahájení provozu prvé fáze metra, jezdíme přes most Klementa Gottwalda, postupně se realizuje koncepce přestavby železničního uzlu a město se # května přímo napojilo na dálnici směřující z Prahy na východ republiky. Praha také nabírá tempo k plnému využití prostoru, který jí jako hlavnímu městu ČSSR právem náleží. Má- li se tempo výstavby ještě zrychlit a nemá- li dojít ke zbytečným chybám, pak už jen pouhá koncepce nestačí. Praha v příštích letech nevystačí ani s tradičním způsobem plánování. Soustředění zájmů téměř všech v ČSSR existujících oborů činnosti na území města často vyvolává rozpory, které zvětšují denní starosti pražských obyvatel. Základním nástrojem cílevědomého rozvoje se proto má stát zásadový, trvale zpřesňovaný program. Zahrne jak urbanistické, tak i národohospodářské naplnění základních cílů. Bude to komplexní generální plán rozvoje Prahy do roku # , s výhledem až k roku # . Jeho hlavním smyslem je vytvořit předpoklady pro rovnoměrný rozvoj Prahy jako hlavního města ČSSR, významného průmyslového, dopravního uzlu a místa koncentrace politických, společenských a vědeckých funkcí. Pamatovat * i na zlepšení životního prostředí, počínaje hygienou, přes byty, dopravu a vybavenost až k přírodnímu prostředí. Zvýší i estetické a ideové působení pražského prostoru odpovídající požadavkům na vzorné socialistické město budoucích desetiletí. Opatření se soustřeďuje především na bydlení, dopravu, občanské a technické vybavení, výrobu a výstavbu. Úkoly ve výstavbě bytů lze charakterizovat několika základními čísly. Jestliže se v současné, páté pětiletce staví v Praze # nových bytů, v souladu s usnesením # sjezdu KSČ, a tento objem se také pohybuje na průměru výstavby bytů v ČSR, pak v šesté pětiletce se v pražském prostoru předpokládá výstavba # bytů, v dalších pětiletých obdobích až # nových bytů. Znamená to, že do roku # by se postavilo zhruba # nových bytů, což představuje celou polovinu nynějšího stavu. Současně s novou bytovou výstavbou na volných plochách bude realizována i soustředěná přestavba a modernizace nevyhovujících čtvrtí. Již v příští pětiletce začne přestavba Žižkova a pak i dalších. Snad je to možné vyslovit tuto charakteristiku. Stranické konference jsou jednou velkou přehlídkou angažovanosti těch, kteří si vytknuli za svůj cíl, že vše, co budou dělat, budou vykonávat nikoliv pro sebe, ale pro společnost. Zprávy, které byly za uplynulé období podány, to potvrzují. Není okresu v republice, kde by se nevykázali všeobecným pokrokem v životní úrovni obyvatelstva. Přibylo bytů, kulturních i sociálních zařízení, je víc prodejen a v nich nesrovnatelně lepší výběr zboží než před dvěma lety. Vzrostly mzdy, ceny zůstaly v podstatě na stejné úrovni a hlavně je tu jistota, že vývoj bude dál příznivý. Volební programy se plní. Plní se vcelku i národohospodářský plán, čímž nemá být řečeno, že jsme spokojeni s jeho kvalitativními stránkami. Ale tak či onak, u všech úspěchů i za uplynulé období stáli jako první, jako iniciátoři komunisté. Co je příznačné. Slyšeli jsme z tribuny konferencí nikoliv slova uspokojení, ale naopak i to, co je vlastní celé straně, nespokojenost s dosaženým a požadavek posuzovat věci kriticky všude, kde je to na místě. Neboť nejhorší vždycky bylo, když se chtělo usínat nebo usínalo na vavřínech. Ostatně zamysleme se, kde byla jedna z hlavních příčin hluboké společenské krize před čtyřmi lety. Byla to pasivita mnohých členů strany. Pasivita nejen v ideologické politické činnosti, ale také v organizačním slova smyslu. Slyšeli jsme v různých obměnách na konferencích fakta o tom, jak si lidé, kteří nejsou členy, váží dnes práce těch komunistů, kteří se zasazují, a často bez ohledu na své osobní pohodlí, o pokrok, o rozvoj hospodářství. Rozumný, objektivní člověk uzná, že s nynějším vedením strany a státu je spojena naše hospodářská a vůbec společenská prosperita, a tedy i naše všechny sociální jistoty a vymoženosti. A právě proto, že se v této zemi dělá realistická politika a respektují se potřeby všech sociálních skupin, má tato politika širokou odezvu mezi obyvatelstvem, především v podobě pracovní a politické angažovanosti. Mnohé se v našem životě od # dubna, natož od předcházejících okresních a krajských konferencí strany v roce # změnilo. Připomeňme třeba, kolik lidí tehdy vůbec věřilo v takové výsledky, jaké dnes máme. Vzpomínám na jeden průzkum veřejného mínění z té doby. V roce # se většina dotázaných domnívala, že se poměry v naší ekonomice do následujícího roku nezlepší, a jen malá část v to věřila s určitými rezervami. V roce # to byla už polovina a vloni už víc než čtyři pětiny dotázaných vyjádřily optimistický soud o dalším úspěšném rozvoji v hospodářství. Chci tím pouze naznačit, jaký výrazný posun nastal v myšlení mnohých našich lidí. Takže nepřeženeme, když řekneme, že důvěra v politiku strany je i za uplynulá dvě léta hlubší a větší. Je to vidět i z různých nových forem pracovní iniciativy. Prostě není náhodné, že i v řadě oblastí našeho hospodářství začíná převažovat neformální tvůrčí přístup ke všem úkolům. Můžeme být tedy jako občané tohoto státu hrdi, že jsme v krátkém časovém rozmezí dokázali nejen překonat hlubokou společenskoekonomickou krizi, ale nadto povznést hospodářství na velmi slušnou světovou úroveň. Na okresních konferencích bylo také slyšet, že někteří z nás jsou stále ještě dost pohodlní a hlavně nedůslední v plnění svých úkolů, ačkoliv vyžadují všechny výhody, které přináší kvalitní a poctivá práce. To znamená, že komunisté a všichni poctiví lidé vůbec mají před sebou víc než náročný úkol dál získávat všechny ty, kteří stojí takříkajíc opodál, a zařídit věci tak, aby celé naše hospodářství, všechny jeho části, pracovaly pokud možno bez zbytečných ztrát. Bude to zase jen a jen ku prospěchu celku. V servisu Simca, kterou jsem v té době proháněl, jsem si dal vyměnit brzdové destičky. Jsem strašně rád, když mi na vůz dávají něco nového. Ví se to o mně a snad právě proto mi skutečně občas něco nového do vozu dají. Automechanik, který mě dobře zná, hlavně po té odborné stránce, vždycky prohlédne všechno kolem. Když odkryl víčko u chladiče, poněkud se zarazil a v žertu prohodil. Vy jezdíte na šodó. Velice jsem se zasmál, protože vím, co šodó je. On můj smích opětoval a již jsme nevěnovali poznámce žádnou pozornost. Až při placení se mi začalo zdát to šodó čím dál podezřelejší. Vrátil jsem se tedy do dílny a požádal automechanika, aby byl tak laskav a ještě jednou se podíval pro jistotu do chladiče, protože jsem tam žádné šodó nelil, pokusil jsem se křečovitě zažertovat. Vyhověl, smočil prst v kapalině, přivoněl, usmál se a slaďounce pípl. Fermež. V tu chvíli jsem měl pocit, že ze mě někdo krev vypouští a hned zase napouští. Ano, bylo to tak. V nedbale osvětlené garáži jsem plnil chladič zimní směsí. Na poličce jsem měl různé plechovky, které byly částečně v negližé, protože časem zmizely nálepky. Tím se stalo, že jsem namíchal tuto zajímavou směs. Dva litry fermeže, jeden litr fridexu a tři litry vody. S takto vybaveným chladičem jsem ujel osm set kilometrů. Očista byla důkladná, doprovázená hlučným smíchem a jadrnými vtipy. Pozoroval jsem to s pocitem provinilého blba, když se mi najednou do ucha ozval jemně zvědavý hlas. Nazdar Jiříku, co ti to, prosím tě, dělají. Poznal jsem, kdo to je, ale nebudu ho jmenovat. Aniž bych se hnul, flegmaticky jsem vysvětlil. Impregnovali mi chladič. Na jeho otazník v obličeji jsem dodal. Je to novinka, poprosil jsem chlapce, aby mi to taky udělali. Jde o jakousi fermežovou směs, na kterou když ujedeš pět set kilometrů, máš chladič tak porézně promaštěný, že jakákoli koroze nepřichází v úvahu. Mohl jsem si dovolit toto odborné vysvětlení, protože dotyčný byl stejný technický machr jako já. Ještě chvíli zamyšleně hleděl na chladič a já zpozoroval, jak se mu do očí pomalu vkrádá závist. Pak spěšně odešel. Když jsem po skončení celé operace odjížděl kolem kanceláře, slyšel jsem huronský řev. Vtom se rozletěly dveře, z nichž se na mě řítil můj přítel s kladivem v ruce. Dupl jsem na plyn a zmizel. Bylo mi jasné, že právě požádal o fermežování chladiče. Sto proroků tisíckrát předvídalo zánik automobilového sportu a dosud jim to vychází jako zvěstovatelům konce světa. Taky u nás jsme zažili už nějakých krizí. A dnes se až hlava zatočí z počtu soutěží, závodů na okruzích, do vrchu a taky z autokrosů, jimiž se sportovní kalendář Svazarmu hemží. Není na čem jezdit, říkalo se a byla to pravda pravdoucí. Vzpomeňte si jen na pojízdné slátaniny, ošklivé už na pohled a chřestící do uší diváků. Hlavně však nebezpečné pro jezdce i přihlížející. Jak je to dlouho, co se popraskané rámy svářely po každém tréninku. Deset, dvanáct let. Pak se přihlásila k životu Formule Junior a my jsme nejdřív posmutněle pošilhávali do Drážďan, do dílny Heinze Melkuse, kde se začaly klubat první opravdové závodní automobily, jež měly šanci na sériovou výrobu. Ovšem už před tím jsme měli pěkné monoposty Tatra, taky Vlčkovy Magdy měly říz, ale tady šlo o něco docela jiného, začít se závoďáky, kterých by mohlo startovat patnáct dvacet řadově stejných, kde by rozhodovalo především jezdecké umění. Faktem zůstane, že myšlenka Itala Luraniho s Formulí Junior, závodní vůz na bázi dílu malolitrážních cestovních vozů, postrčila automobilový sport na celém světě, a tedy i u nás, pořádně dopředu. Příklad Melkuse pak vyprovokoval naše, sovětské a polské nadšence ke stavbě životaschopných automobilů Formule # . Jenže další vývoj této formule se ubíral cestou, kterou neměl tvůrce Junioru na mysli. Staly se z ní velmi drahé, choulostivé a samoúčelné speciální vozy, lišící se od pověstných ef dvojek a ef jedniček víceméně jen technickým omezením. Tam jsme už neměli ani možnosti ani chuť jít. Stejně jako většina sportovních zájemců v mnoha jiných zemích. Proto vlastně vznikly národní formule, počínaje stavebnicemi VW a formulemi Ford Gordini a u nás * Škoda konče. Tam je prakticky neomezený prostor pro zajímavé a dokonce atraktivní automobilové závodění. Příkladem skvělé vynalézavosti a konstruktérské čilosti je dosud krátká, ale zato bouřlivá historie našeho autokrosu. Stačila jediná malá reportáž o terénních závodech automobilů, a jakou vlnu vyvolala. Kdyby došlo dnes k mezinárodnímu měření sil v této * , tak by motoristický svět asi užasl. Převedeno na formuli máme několik jezdců typu Petersona, Revsona, Hulmeho, a možná i Stewarta nebo dokonce Fittipaldiho. Pokud jde o samotné terénní závodní vozy. Byly by možná stejně proslulé jako Tyrrelly, Surteesy nebo * . Jistě, porovnáme asi neporovnatelné, ale jak jinak vyjádřit uznání a obdiv takovým Brunclíkům, Židům, Čížkům, Králům a mnoha jiným. Své zvláštní specifikum má i automobilový soutěžní sport. Automobil kategorie * má vlastně každý majitel osobního vozu udržovaného v perfektním technickém stavu. Může začít s motoristickými soutěžemi, jízdami zručnosti a časem se vetřít do zástupu automobilových soutěžáků a jezdit oblastní soutěže, mistrovství republiky nebo až takovou Rallye Vltavu. Jenže to už je špičková záležitost, při níž nejde jen o solidní jezdecké umění. To je souhrn několika základních předpokladů, do nichž patří perfektní ovládání volantu, akcelerační páky a brzd, schopnost vydržet ostrou jízdu třeba dva tisíce kilometrů ve dne v noci a přitom neusnout, umět jezdit podle pokynů spolujezdce čtoucího noty, podrobné popisy rozhodujících úseků předlouhé trati, umět si poradit i s poškozeným vozem a kdoví co ještě. Je zajímavé, že ani největší machři se nemohou shodnout na tom, co je vlastně větší umění, závodit na okruhu nebo jezdit automobilové soutěže. Také závody cestovních vozů jsou atrakcí prvního stupně. Na vrcholném podniku, na Mistrovství Evropy v Brně, mají své vlastní obecenstvo. Samozřejmě i proto, že jezdci na našich vozech dělají v první divizi závod * . To všechno dohromady hřeje u srdce, ale jestliže něco tak trochu vyráží dech, tak je to slovo Metalex. Pokud je snad neznáte, pak, s prominutím, víte o našem motoristickém sportu hodně málo. Tedy Metalex je účelové zařízení Svazarmu zabývající se pokovováním nejrůznějších ocelových konstrukcí pro montážní haly, vodní přehrady, aby z části zisku bylo možno financovat konstrukci a stavbu experimentálních sportovních automobilů. Něco jako blahé paměti Ettore Bugatti, automobilový všeuměl, vynálezce a estét, který dal na trh dohromady jen několik set automobilů, ale do historie automobilového sportu se zapsal zlatým písmem. Metalex v kooperaci s mladoboleslavskou automobilkou dal k dispozici v neuvěřitelně krátké době sérii # závodních vozů Formule Škoda a postavil dva experimentální sporťáky. Jsou to magnety pro fanoušky, kdekoliv se objeví. Nyní jsou v přípravě cestovní vozy s motory sovětské produkce VAZ, jež by měly být štikami na našich mistrovských automobilových závodech. Všechny recepty na pečení chleba v té či oné míře uspokojují spotřebitele, ale už neuspokojují vědu. V důsledku rostoucího vědeckotechnického pokroku se od základu mění život člověka, jeho činnost vyžaduje stále méně fyzického úsilí. A současné složení chleba je propočítáno především s ohledem na určitou fyzickou námahu. Člověk nové epochy tedy potřebuje nový chléb a pečivo se značně zvýšeným obsahem bílkovin. To však ještě nestačí. Je ještě třeba uvést do rovnováhy i obsah aminokyselin, solí. Obohacení chleba živočišnými bílkovinami, odstředěným kondenzovaným mlékem, ba i krmnou rybí moučkou se dávno provádí v mnoha zemích světa. V SSSR lze dostat obohacený chléb už běžně. Tyto přísady jsou velmi důležité. Aminokyseliny přispívají ke strávení základní obilní bílkoviny. Výživnost chleba a pečiva značně vzrůstá. Ale je tu i čertovo kopýtko. Přísady se totiž chovají podivně. Působí pouze do určité míry, čtyři až šest procent živočišných bílkovin chléb ještě snáší. O něco více, a bochník ztrácí poréznost, formu. Jsou i rostlinné bílkoviny. Nejvíce jich obsahují sója a hrách. V nich bývá i třicet procent potřebných bílkovin. Ony, stejně jako živočišné, dodávají chlebu aminokyseliny a soli. Je to tedy vlastně jednoduché, přidej do těsta hrách nebo sóju a dostaneš docela nový, na výživné komponenty vyvážený chléb vysoké kvality. Zkoušeli to. Tři až pět procent rostlinných * chléb snesl, ale více. Zase ten nechutný, nepropečený, mazlavý chléb. Navíc ještě katastrofálně tvrdne. Vědci se však nevzdali. Pokusy, analýzy, neúspěchy, prověrky. A výsledek, několik patentů a dvanáct druhů principiálně nového chleba, chleba mléčně, rybího, amurského, vezměte žemli. V ní je # * procent bílkovin. Zcela stravitelných. Možná že některý skeptik řekne, rybí chleba. Určitě je cítit rybinou. Chléb s hrachem. Od toho nečekej nic dobrého. A zatím recepty nového chleba jsou natolik dokonalé, že není nejmenší důvod k podobným obavám. Ale velký spor bílků zůstává i nadále nevyřešen. Opravdu je to chutný chléb. Všechno je v něm na svém místě, bílkoviny, aminokyseliny, soli i bílková nesnášenlivost. Co prozrazují sny. Mnohé. Lékaři by klidně mohli poopravit známé pořekadlo a prohlásit. Řekni mi, co se ti zdá, a já ti řeknu, jaký jsi. Náměty snů, jejich tón i zabarvení jsou předem dány vlastnostmi člověka, jeho prožitky, tvrdí sovětští psychologové. Rozlišují stálé, vlastnostmi osobnosti dané prvky snů, jejich barvu. Někteří lidé mohou stále vidět barevné sny, jiní černobílé. Barevné sny svědčí zpravidla o uměleckém způsobu myšlení, alegorickém vidění světa. Černobílé jsou vlastní spíše racionálním lidem. Mnozí vidí sny, v nichž neustále převládá některá z barev. To je příznačné pro určitou stálou činnost mozku a trvalá barevná koncepce prozrazuje mnohé o pohledu určitého člověka na život. Objevují- li se ve snech stále rudé květy na zeleném pozadí, je takový člověk nejspíše citově založený. Měkké zelené a modré tóny snů obvykle svědčí o duševní vyrovnanosti, spokojenosti a pořádkumilovnosti člověka. Jestliže se u * změní obvyklá barva snů, pak to znamená, že u něho došlo k nějaké psychologické změně. Převažují- li ve snech červené a černé tóny, doprovází to zpravidla nějaké vzrušující prožitky. Zvlášť jasně hovoří barevné sny o narušení rovnováhy u těch, kdo dříve mívali jen černobílé sny. Studium snů pomáhá vědcům odpovědět na otázku, jaké jsou možnosti osobnosti, vnitřního já člověka. Za zdroj informací mohou psychologům sloužit i náměty snů. Rozlišují prosté sny a sny ve snech. V druhém případě jde o zhmotnělé sny, při nichž v mozku člověka zůstávají zafixována jakási probuzení mezi sny. Takový sen z profesionálního hlediska může být nebezpečný. Po něm může vzniknout dezorientace, subjektivní pocit nerozeznání bdění a spánku. Člověk se probouzí s neklidnými pochybnostmi, vykonal- li to či ono ve snu, nebo v bdělém stavu. Některé motivy snění mohou psychologovi poodhalit i ty prožitky, které člověk jinak zamlčuje. Například lety ve snu většinou symbolizují potlačení přání nebo vnitřního hněvu. A větší počet jednajících osob ve snu nezřídka napovídá, jak těžko člověk prožívá samotu. O nic méně než charakter snů zajímá psychology i stupeň vlastního vysvětlení snů. To jim pomáhá poznat charakter člověka, stanovit jak jeho individuální užitečnost, tak i možnosti jeho úspěšné tvůrčí práce. V dějinách hudby je jen málo děl, která se zcela samozřejmě vryjí do povědomí tak, že připadají všem důvěrně známá. Neoposlouchají se a jejich popularita není dílem ústupku běžnému vkusu a módní záležitostí. Mezi takové patří bezesporu Dvořákovy Slovanské tance. Dodnes obdivujeme bohatou invenci, výraznou melodiku a rytmickou mnohotvárnost šestnácti tanců, z nichž každý sám je mistrovským kouskem a dohromady tvoří sice volný, ale formálně vytříbený cyklus s logickou stavbou. Je to tím pozoruhodnější, když víme, že Slovanské tance vznikly na přímou objednávku berlínského nakladatele Simrocka, druhá řada dokonce až o osm let později po úspěchu řady první. Mluvíme- li o zlatém fondu gramofonových desek, pak jsou Slovanské tance jeho nedílnou a základní součástí. Dodnes je v živé paměti nahrávka České filharmonie s Karlem Šejnou, která navazuje na nejlepší tradice nahrávek Talichových. Nový stereofonní snímek Václava Neumanna je pozoruhodný nejen po umělecké stránce, jež reprezentuje skutečně moderní, soudobé pojetí známého * , ale i z dalších dvou důvodů. Z hlediska možného úspěchu na zahraničních gramofonových trzích je nesporně výhodné, že deska vznikla v koprodukci s hamburskou firmou Teldec. Perspektivní je i zařazení do Diskotéky Mladého světa, které zajistí, že se album dostane především k mladým posluchačům. Sleduje postupné vytváření doporučené, náročné a do jisté míry vzorové diskotéky mladých lidí ve všech oblastech hudebních žánrů a slovesného umění. Z této formulace je jasné, že se obrací především k začínajícím diskofilům nebo k těm, kteří svůj zájem soustřeďovali spíše na lehčí žánry a neumějí se orientovat v oblasti vážné hudby. Teď už však na něm mnoho změnit nelze. Ovšem, a to je na téhle anketě to nejkrásnější, svou přízeň můžete patřičně projevit při hlasování. Před osmatřiceti léty vyjádřil profesor Zdeněk Nejedlý při rozhovoru s Juliem Fučíkem, o co jde ve vztahu pokrokových lidí k Sovětskému svazu. Sovětský svaz není zemí, která se mi líbí nebo nelíbí, ale zemí, ke které patřím. Pro socialistu to nemůže být jiné, protože Sovětský svaz uskutečňuje náš největší sen, socialismus. Když už jsme vzpomněli také Julia Fučíka z té dávné, tenkrát pro Čechy a Slováky předsocialistické, doby, citujeme ještě jednou o uvědomělém konkrétním přátelství k zemi Sovětů. Po svém dvouletém pobytu v SSSR napsal # července # do Tvorby článek o loučení, o cestě zpátky do kapitalistického Československa. Přijel jsem před dvěma lety. Ale je to tak dávno, nebylo to snad ještě v minulém století? Jak vyrostlo štěstí člověka za tu dobu. Před mýma očima se měnily ulice, rostla nová města, kolchozy se plnily blahobytem a z lidí odcházelo staré a přicházelo nové. Všechno se měnilo a všechno rostlo k lepšímu. Za ty dva roky tu prošla historická desetiletí, z kterých se sen proměňuje ve skutečnost. Před mýma očima vyrůstalo to, zač my ještě bojujeme a co si jen představujeme, před mýma očima vyrůstala beztřídní socialistická společnost, socialismus z masa a krve, skutečnost, kterou možno vidět, hmatat, dýchat. Byli to Julius Fučík, Egon Ervín Kisch, Ivan Olbracht, Marie Majerová a další naši publicisté a spisovatelé, kteří nás učili, učí a určitě dlouho učit budou, co znamená pro pokrokového člověka socialistické epochy Sovětský svaz, nedávali ve svých reportážích a knihách na prodej své citové a srdeční vztahy k zemi Sovětů, jak řekl při besedě s mladými lidmi v Praze publicista Kisch, ale jako marxisté konkrétně analyzovali, proč je nezbytné přátelství se Sovětským svazem. Je nám všem znám prostý fakt, že Spojené státy americké, Německo a Japonsko potřebovaly k třicetinásobnému zvýšení své průmyslové a zemědělské produkce # let. Sovětský svaz dosáhl téhož zvýšení za čtyřicet let a z toho dvacet let bylo období bojů se zahraničními interventy a domácími kontrarevolucionáři, s fašistickým Německem a jeho satelity, a obnovy národního hospodářství. Taková fakta ukazují sílu socialistických idejí přeměněných v konkrétní činy. A co jiné skutečnosti nám životně bližší. Sovětské dodávky pro Československo představují u zemního plynu # * z celkového dovozu, ropy # * , dusíkatých hnojiv # * , surového železa # * , hliníku # * , železné rudy # * , obilí # * . Za stovky oslavných článků a projevů hovoří tato prostá fakta. Přátelství, to skutečné, pravé, ryzí, se projevuje v konkrétních činech, v rovnoprávné spolupráci, v pomoci, když je přítel v nouzi. Kdo byl v první zemi socialismu, kdo ji a její občany nepoznal z rychlíku, ten ví, jaký upřímný a internacionální vztah k naší zemi mají sovětští lidé. Řekněte, soudruhu, co všechno je ještě třeba konkrétně dělat, aby naše vzájemné přátelství bylo silnější, bohatší, užitečnější pro obě strany, pro všechny občany v našich zemích? Co myslíte, že bych měl udělat konkrétně já, naše komsomolská organizace, aby přátelství mezi našimi zeměmi, našimi lidmi nebylo jenom věcí citu, ale hlavně věcí rozumu, skutků. Tahle slova Arama Kublukjana, předsedy komsomolské organizace v jerevanském strojírenském závodě Vítězný říjen, bych rád dal jako předznamenání ke Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR, jejíž třetí výročí si # května připomínáme. Luboš právě opravoval v dílně postaršího opla, když za ním kluci přišli. Lubo, mistr má narozeniny. Kolik dáš? A dáš to v dolarech. Nemám na jalové vtípky čas. Kolik se tak dává. Dvacka stačí. Jenom dvacet dolarů. Nebuď škrob. Luboš vybírá z peněženky dvacetikorunu. Tady máte a nezdržujte provoz. Toho opla bych chtěl mít do večera hotového. Ty jsi ale škot. Kolik ti pan zákazník za toho opla vysází. Komunálu uvedli pět set kaček a panu opraváři Lubošovi padesát dolarů za rychlou a kvalitní práci. Ty si to umíš zařídit, ty dolarovej králi, hučí automechanik Dalibor. Plynou dny, týdny. Dokonce i mistr oslovuje Luboše jako dolarového krále. Pak ho ale pozvou na závodní výbor a přátelsky mu radí, aby od zákazníků nebral tuzéry v zahraničních měnách. Už se o tom mluví nejenom v dílně, ale skoro v celém městečku. Škodí to pověsti komunálního podniku a snad to on, Luboš, známý pracant, nemá zapotřebí, aby se kvůli pár dolarům dostával do řečí. Luboš skočí předsedovi docela neslušně do řeči. Vy byste jim to měli zatrhnout. Můj děda sice tvrdí, že často lidé hynou klevetníků vinou, ale kdybych já věděl, kdo si vymyslel toho dolarového krále, dal bych mu francouzákem do kokosu. Já a dolary. To jsou vtipy. Odboroví funkcionáři jsou rozpačití. Luboši, to nemohlo vzniknout jenom tak z ničeho, říká předseda závodního výboru. Nedávno sis koupil nový vůz. Teď opravuješ tátův baráček a prý se chystáš na ženění. To je pravda, skáče zase do řeči. Ale já si tady vydělávám a dávám na knížku. Když večer vybírá Luboš schránku na dopisy, našel korespondenční lístek pro dolarového krále Mědníčka se stručným textem. " Dej # dolarů do obálky a polož ji v sobotu večer v # na rampu u kulturního domu. " Tentokrát nemávl rukou, vzal lístek, šel na místní oddělení VB. Po dvou měsících stál před senátem lidového soudu automechanik Dalibor Zulníček, který si řeči vymyslel a rozšiřoval v autoopravně i v městečku. On také naťukal na stroji korespondenční lístek. Prokurátor zdůrazňoval především. Kdo o jiném sdělí údaj, o němž ví, že je nepravdivý a způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, a tím ho poškodí v zaměstnání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením. Ale nezapomnělo se ani na * # , který má název vydírání. Tak už to bylo # května dvacet let, co k nám dennodenně vklouzává modravými paprsky host. Zpočátku, pravda, krůčky nesmělými. Dnes už je televizor v našich domácnostech věcí zcela samozřejmou. Od pouhého udivení nad faktem, že máme malé kino doma, jsme pokročili k době, kdy se každý z koncesionářů stal kritikem. Jsou pořady, u kterých voláme po reprízách, jsou i pořady, kdy se zeptáme: Proč? Ale uvažte. Jen za první čtvrtletí tohoto roku odvysílala Československá televize # hodin na prvním programu a # hodin na programu druhém. V tomto součtu je například zahrnuto # premiér, # dramatických pořadů a # zábavných pořadů, abychom * alespoň ty nejsledovanější žánry. Jelikož dvacítka je jubileum kulaté, sluší se patřičně oslavit. Televize, kromě jiných společenských akcí, zahájí # května pravidelné barevné vysílání. Úvod k této historické události obstarají stovky našich i zahraničních umělců, kteří # května ve sportovní hale PKOJF jubilantku pozdraví. Pravda, zatím bude televize vysílat barevně # hodin týdně a tento signál nepokryje celé území naší republiky. Ale společně s pracovníky Československé televize věříme, že není daleko doba, kdy do všech měst a vesnic bude přicházet host nejen v rouše černobílém. Když dosáhne chemička osmdesátin, bývá na čase ji rekonstruovat. Anebo začít nanovo, jako to udělaly Urxovy závody v Ostravě, Zábřehu. Na louce u Bečvy za Valašským Meziříčím dnes stojí a pracuje jedna z našich nejmodernějších chemických továren. Zpracovává surový dehet a surový benzol, produkty koksování uhlí z ostravskokarvinské oblasti, právě tak jako jejich dožívající mateřská továrna v Ostravě. Zpracovávají je na fenoly, impregnační antracén, impregnační oleje, silniční dehty, střešní nátěry, kamenouhelnou smolu, čistý benzen, toluen, xylen. Lidé zde dosahují pozoruhodných výsledků. Letošní plán představuje takový objem výroby, jakého měl podnik dosáhnout v roce # . Továrna začala pracovat v roce # a od té doby dosahuje meziročního nárůstu výroby o # až # * . Na Valašsku u Bečvy a chemička? Ale ne, neobávejte se. Na čištění odpadních vod tu investovali # miliónů korun, nemenší náklady a péči věnují čistotě ovzduší. Valašsko zůstane vyhledávanou rekreační oblastí. A původní nevraživost starousedlíků se mění v náklonnost. Urxovy závody zásluhou výborné spolupráce s místními orgány budou dříve či později kandidovat na to, stát se synonymem Valašského Meziříčí. Místa mapovaného ještě před druhou světovou válkou jako kraj bídy a nezaměstnanosti. Sál neratovické restaurace Srdíčko si onu neděli rozhodně nezadal s nejhalasnější knajpou Divokého západu. Jak se říká, mávnout sekerou do oblaků kouře, určitě by zůstala zaťatá. Ale to by ještě nebylo to nejhorší. Mezi stoly politými pivem se potácel chlapec ani ne patnáctiletý a děvčata určitě školou povinná. Nejen Srdíčko skýtalo jednoho večera koncem března takovýto obrázek, jak potvrzuje kontrolní akce VB. Týkala se # restaurací na území ČSR. V # případech zjistila, že se mladistvým hojně nalévalo. Je pochopitelné, že vedoucí restaurací z toho měli plno nepříjemností. Jenže dokáže i citelná pokuta zahladit škody na organismu mladých lidí? Je vědecky dokázáno, že člověku ve věku kolem šestnácti let stačí necelé dva roky, aby se stal závislým na alkoholu. A cílem tanečních zábav určitě není vychovávat masovým způsobem notorické alkoholiky. A kdyby jenom alkoholiky. Vždyť jen za loňský rok bylo spácháno pod vlivem # trestných činů. Jinými slovy, každý pátý kriminální případ má na svědomí alkohol, u násilných trestných činů dokonce každý druhý. Podíl podnapilé mládeže činí # procenta, přičemž to byly zejména případy ublížení na zdraví, znásilnění a krádeže motorových vozidel. To všechno by si měli uvědomovat rodiče, kteří za děti nesou odpovědnost nejen morální, ale i před zákonem. Zase s tím přišli havíři. Stejně jako před patnácti lety Kladeňáci z dolu Nosek a krátce po nich z dolu Nejedlý zahájili soutěž brigád socialistické práce, dnes s tím začali havíři ze Zápotockého na Ostravsku. Mládežníci z kolektivu Milana Žabčíka si to vymyslili. Překonej sám sebe, překonej to, co jsi udělal včera, co děláš dnes. Havířina je zvláštní povolání. Málokomu se chce fárat pod zem a osm hodin nevidět slunce, denní světlo. Být zavřen ve tmě a mít nad sebou pár set metrů matičky země. Ale jednou to zkusíte a * . Nerado se o tom mluví. Nechám toho. Nechám, * by zase začali nadávat. Nemají to rádi. Znáte havíře, dovedou být nedůtkliví. Ale k těm Žabčíkovcům. Všimli si, že ta všední dřina má v sobě málo půvabu. Den za dnem totéž. Je to jak starý kabát. Zevšední, unaví, ale je pohodlný. Člověk jde na šichtu, kouká, aby už padla. Zázrak se stejně nestane a lopata sama házet nebude. Dřu se jak mezek, co kdo může chtít víc. Jenže právě o to jde. Dřít se jako mezek. Když budeš chtít udělat víc, uštveš se, skončíš u doktora a v posteli se koruny nevysedí. Dělat víc a míň se nadělat, to by se člověku líbilo. Ale jak. K tomu mi narostla hlava na ramenou, na to mám pusu, abych se zeptal, poradil. Štajgr má průmyslovku, inženýr študoval. Za optání nic nedám, dohodneme se. Udělat víc je potřeba, bez toho se nikam nedostaneme. Ale víc se honit, propotit tričko? Kam by to vedlo. Takové hledání, jak dosáhnout víc, míň se nadřít, v tom je kus dobrodružství. Ze všední směny se najednou stává objev, soutěž, závod se sebou samým. Dnes dokázat víc než včera, příští měsíc víc než tenhle měsíc. Rutina, běžná, unavující práce mizí, místo ní přichází hledání, celý kolektiv, brigáda, hledá kudy, jak za tím jít. Je to prosté, jednoduché jako Kolumbovo vejce, ale přijít na to. Žabčíkovci už na to přišli, našli si cestu, i když dá hodně starostí a hledání. Ale nejsou sami. Nikdo není sám. Je nás na to dost, každý umí a zná něco, společně se pak snáz najde cesta, jak překonat včerejší výsledek, včerejšek a nakonec i sám sebe. Chtěl bych vyslovit poněkud kacířskou myšlenku, že celý dopravní systém jízdy vpravo je pro chodce určitou nevýhodou. To je jen konstatování. Na této skutečnosti nelze nic změnit. Dokonce i Švédsko se před několika lety přeorientovalo s velkými náklady na pravosměrný provoz a vlevo se dnes jezdí v Evropě už jen ve staré Anglii. Ale k té nevýhodnosti pravosměrné dopravy pro chodce. Asi osmadevadesát procent lidí jsou praváci. To neznamená jen, že jsou šikovnější na pravou ruku, dnes už se dávno ví, že tato šikovnost vyplývá z hlubších příčin, jež úzce souvisejí s řídící mozkovou činností. Pravák, který stojí na chodníku a chce přejít ulici, a jedná- li podvědomě, se podívá nejdřív vpravo a ne vlevo. Všimněte si toho někdy sami. Nebo se nejdřív podívá vpravo, pak si uvědomí nelogičnost svého počínání a teprve pak pohlédne do vozovky vlevo. Ale co když si to neuvědomí, pohlédne doprava a pak vkročí rovnou do jízdní dráhy. Takových situací vzniknou na světě denně milióny. Tisíce z nich však bohužel skončí nešťastně. Seděl mlčky a pozoroval krajinu. Motor auta monotónně hučel a na kolech se odvíjely poslední kilometry cesty. Na jejím konci na něho čekalo vězení. Rekonstrukce, z níž se právě vraceli, znovu potvrdila jeho vinu. Nebezpečný kasař a lupič. Tak zněl verdikt a to neslibovalo před soudem nic dobrého. A jemu nebylo nic tak proti mysli jako omezení pohybu nebo svobody. Být volný, jezdit, kam se mu zachce, žít. Podíval se na své strážce. Seděli mlčky na svých místech. Ne, teď nemá příležitost, ale musí ji najít. Musí se přece podařit utéci. Zítra už bude pozdě. Železné mříže už nepřekoná. Vůz se zastavil před bránou věznice. Strážní ho jen na okamžik spustili z očí. Konečně. Věděl, že taková příležitost se už nebude nikdy opakovat. Jako kočka se tiše sesmekl ze sedadel, protáhl se dvířky vozu a dal se na útěk. Ve vězeňském úboru, v pantoflích a s pouty na rukou. Zdálo by se, že všechny nevýhody měl na své straně on. Ovšem stačilo pár metrů a zmizel ve tmě. Za sebou slyšel křik a volání. V té chvíli měl už nejméně stometrový náskok a vyplétal se z plotů na konci obce. Utíkal a padal, keře a stromy z něho rvaly látky i kousky kůže. Strmý svah mu skoro vzal dech. Ale už tu byla karlovarská silnice a po levé ruce před ním zablikala světla Barrandova. To byl jeho cíl. Ale nejdřív ještě polovyschlý močál, v němž pohřbil pantofle, a dál běžel bos. Pak kilometry polí. Uštvaný, zbrocený potem našel, co hledal. Zahrádkářskou kolonii u Barrandova. Ve tmě se rýsovaly malé zahradní domky, od nichž si sliboval spásu. Vybral si jeden a přehoupl se přes plot. Téměř nehlučně vylomil okenici a vyšvihl se dovnitř. Pečlivě zavřel a začal s obhlídkou. Věděl, že většina domků má na stolku svíčku anebo petrolejku. A nedaleko i zápalky. Dělají to chataři i zahrádkáři. V tom se vyznal, brzy nahmatal stolek, na něm popelník a opodál krabičku cigaret. Nakonec zápalky. Škrtl. Na stěně se odrazil plamének skla petrolejky. Rozsvítil a pak si vzal z krabičky cigaretu. Potřeboval se uklidnit. Věděl, že v této chvíli je už na nohou celý aparát a že po jeho stopách jde služební pes. Nechtěl podlehnout panice a ztratit nervy. Potřeboval jen šaty, boty a zbavit se pout. Pro kasaře jako on stačilo kousek plíšku a drát, aby byl volný. Pak prohlédl věšáky. Ušklíbl se. Nic valného tam neviselo, ale přece si z toho mála vybral. Na oplátku tam nechal vězeňské tepláky. Sebral cigarety a čtyři koruny ležící v misce. Budou se hodit. Zakrátko nastoupil do autobusu a ani ne dvě hodiny poté, co uprchl, ho pohltila Praha. V té době už měly útvary VB pohotovost. Po stopách uprchlého vězně vyrazil služební pes, který však zůstal bezradně stát před močálem. Po půlnoci už byly v pohotovosti útvary VB v celé Praze, na Českobudějovicku, Plzeňsku, Českolipsku i ve všech okresech Středočeského kraje. Ve # hodin odjel uprchlý vězeň z vršovického nádraží vlakem na Čerčany a pár minut po půlnoci vystoupil ve stanici Luka pod Medníkem. Věděl, že nahoře pod strání má chatu jeho přítel Minalík. Byli tam několikrát spolu. Znal to zde dokonale. Nedaleko odtud měl dokonce schované kasařské náčiní. Tady se dá do pořádku. A navíc přečká i první nejintenzívnější pátrání. Minalíka se nebál. Teď, v lednu, na chatu nejezdil. A i kdyby, neprozradil by ho. Ohleduplně vylomil okenici, a když vlezl dovnitř, opět ji pečlivě nasadil. Teprve teď se cítil v bezpečí. Vlezl do spacího pytle a usnul. V té * už po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání a jeho fotografie i popis vysílala večer televize. O něco později byl jeho popis otištěn i v Signálu. Nevěděl sice o tom, ale stejně si nechal růst plnovous. Když po čtyřech dnech opouštěl chatu v tmavých brýlích a obleku pana Minalíka, zdaleka už neodpovídal popisu. V opuštěném kamenolomu pak vytáhl ze skalní rozsedliny kufřík, v němž * všechno, co potřeboval. I pár stokorun do začátku. Rozjel se po republice. Teprve po deseti dnech se opět odvážil vstoupit do Prahy. Potřeboval totiž občanský průkaz a ten mohl získat jen mezi svými z galérky. Trvalo dlouho, než našel individuum ochotné za stokorunu sáhnout do kapsy někomu z podnapilých návštěvníků baru. Povedlo se mu to, ranním rychlíkem směrem na Košice už odjížděl pan Antonín Jůna, úředník. Vystoupil v Přerově a ubytoval se v hotelu Avion. Když # ledna ráno odjížděl do Olomouce, byl bohatší o pár set korun, které ukradl v pokladně samoobsluhy. Ve městě se ubytoval v hotelu Družba. Za tři dny poté byla v kině Pohraniční stráže vyloupena ohnivzdorná pokladna s hubeným obsahem # korun. To přimělo cestujícího pana Jůna k tomu, aby se poohlédl po lepším. Věděl o pokladně v Ústí nad Orlicí. Tam, ve Sběrných surovinách, mívali peníze. A tak zase nasedl na vlak. V jednom z hotelů si popovídal s hosty, a když se dověděl, že pátrání neustává, rozhodl se, že na čas zmizí. Ještě poslední kasu a dost. Noční loupež mu vynesla # * na hotovosti, vkladní knížku, poukázky na benzín, magnetofon a spoustu drobností. Dál už mohl cestovat jako grand. Rozhodl se pro Tatry, kde ve Vrátné Dolině pracovala v hotelu jeho známá. Byl přesvědčen, že o ní bezpečnostní orgány nevědí. To už byl dvacátý třetí den po jeho útěku. Tehdy již kriminalisté měli zpracovány všechny poznatky o jeho cestě, věděli i o jeho pobytu na chatě v Lukách pod Medníkem. Byli vyhledáni a vyslechnuti všichni lidé, kteří kdy přišli do styku s uprchlým vězněm. V seznamu jmen byla i Alena, pokojská z hotelu ve Vrátné Dolině. Navíc skutečný pan Jůna ohlásil ztrátu občanského průkazu. Sledovaly se všechny nové trestné činy a identifikovalo se jejich provedení. Proto nemohla uniknout pozornosti vloupání v Přerově, Olomouci i Ústí nad Orlicí. Odborníci ani nepotřebovali otisky prstů, které ostatně pan Jůna zásadně nenechával. Jeho rukopis při provedených loupežích byl jednoznačný. Udělal to Semrád. Stačila kontrola knihy hostů, aby se vědělo, že pan Antonín Jůna není nikdo jiný než uprchlý vězeň. Jednak proto, že pravý Jůna pobýval už tři týdny v Praze, a za druhé v pokojích, které Jůna v hotelích obýval, se vždy nalezly zřetelné otisky jeho prstů. V hotelích rukavice nepoužíval. Bezpečnost byla Semrádovi doslova v patách, získala i poznatky o jeho plánech. Kruh kolem uprchlého vězně se uzavřel. Dvacátý osmý den pobytu na svobodě byl v osadě Těrchová ve Vrátné Dolině v * zadržen. U sebe měl na hotovosti # * , magnetofon a * plný kasařského nářadí. Na začátku každé nové sezóny probíhají velké spory mezi módními návrháři a dohadujeme se i my, normální smrtelnice, copak asi letos poletí. Co zanikne a co přetrvá. V poslední době probíhá urputný boj šaty kontra sukně se svetrem či halenkou. O dlouhých kalhotách se zatím přestalo diskutovat, svou pozici si už vybojovaly a ze šatníků je hned tak někdo nevystrnadí. Zapojíme- li se do tohoto sporu, musíme nutně zvážit všechna pro i proti obou jmenovaných. Šaty jsou pohodlné, pěkně tvarují postavu, na menší společenskou událost v nich můžeme zaskočit rovnou ze zaměstnání. Ale faktem je, že jich rozhodně nemáme plnou skříň, nedají se tudíž mnoho střídat a vytvoříme tak jen málo variant oblečení. Včera se uzavřely brány za jarní etapou výstavy Flóra Olomouc. Na závěr uvítali pořadatelé na výstavišti ministra * , místopředsedu státní plánovací komise Pavla Bahyla, ministra obchodu ČSR Josefa Trávníčka, sovětského konzula v Brně Vasilije Josipoviče Maljavka a předsedu severomoravského KNV Miroslava Čapku. Výstavu zhlédlo celkem # tisíc návštěvníků. Výstavy se zúčastnilo # vystavovatelů z ČSSR a zahraničních států, z toho # socialistických. V pavilónech byla středem pozornosti náročná aranžmá růží, karafiátů, strelizií, tulipánů, narcisů, gerber a dalších květin, vytvořená našimi předními vazači a aranžéry květin. Návštěvníci obdivovali i nádherné výpěstky hortenzií, kaktusů, břečťanů, pandánusů, kapských fialek, anthurií, azalek a další. Zahraniční vystavovatelé předvedli ukázky nádherných orchideí, bromélií, chryzantém, frézií a karafiátů. Vystavovatelé překvapili velkou vyrovnaností a vysokou kvalitou výpěstků. V soutěžích o nejlepší výpěstky bylo uděleno # zlatých, stříbrných a bronzových medailí a # čestných uznání. Největší zájem projevili zahradníci o mezinárodní seminář o broméliích, který byl uspořádán poprvé v ČSSR za účasti předních československých a zahraničních odborníků. Pracovníci Flóry již začali s přípravou letní etapy, která se uskuteční od # do # . Mimo jiné na rozáriu rozkvete v této době více než tříhektarový park růží. Soudružka Věra Kulhánková, vedoucí útvaru kádrové a personální práce v ředitelství * Textil Ostrava. V usneseních # sjezdu KSČ byla mimo jiné zdůrazněna otázka zvýšené péče o odbornou a politickou kvalifikaci naší mládeže. Mám za to, že i o této otázce bude jednat naše krajská konference strany. Touto otázkou se v našem podniku soustavně zabývá ZO KSČ, devět ZO SSM a učňovských pracovišť. V našich prodejnách vzrostl od roku # počet kvalifikovaných pracovníků ze # na # procenta, zejména pak mladých, kteří tvoří plnou # zaměstnanců. Mladí učni, ponejvíce děvčata, kterých máme v současné době v podniku # , což je proti roku # téměř pětkrát více, se kromě odborné výuky věnují společenské činnosti. Patří mezi ně práce v SSM, patronátní činnost s pionýrskými organizacemi, soutěže v odborných a politických znalostech, organizovaná socialistická soutěž učňů a její vyhodnocování, péče o přestárlé v domovech důchodců a jiné. Řada mladých, hlavně členů SSM, navštěvuje různá politická školení, mnozí z nich jsou přijímáni za kandidáty na členy KSČ a další se pro vstup do strany připravují. O jejich politické znalosti se starají především starší komunisté, z nichž mnozí obdrželi za svoji dvacetipětiletou činnost v socialistickém obchodě četná uznání a vyznamenání. Zdeněk stál před samosoudcem smutně, se sklopenou hlavou, a čekal na to, co ho, jak věděl, nemine. Hněval se nejen na sebe, ale i na svou manželku. Jako by nemohla jet tramvají. To je stále. Počkej na mne u vlaku. Počkej na mne. A pak to tak dopadá. Měl určitý důvod k rozmrzení. Na soudce se nehněval, ani nehledal zbytečné výmluvy. Také necítil pocit křivdy. Svou předvídavost vyjádřil lapidárně ještě na chodbě soudní budovy před zahájením líčení. Jak se zdá, tak moje si bude muset zvykat na chození pěšky a na hromadné dopravní prostředky. Věc se měla následovně. Bylo to ve čtvrtek večer, když mu choť oznámila, že v sobotu hodlá navštívit svou matku ve Frýdku-Místku. Pojede ráno, zdrží se přes noc a přijede v neděli večer. Očekává, že ji u vlaku bude čekat s vozem, aby se nemusela trmácet s kabelou přes celou Ostravu. Jak řekla, tak také udělala. Před odjezdem ho ještě jednou důrazně upozornila, aby na ni zcela jistě čekal. Zdeněk choti zamával a s příjemným pocitem nenadále nabyté svobody odcházel. Auto odvezl do garáže a zavolal kamarádovi, že má celou sobotu a téměř celou neděli volnou. Co v sobotu a převážnou část neděle dělal, není v daném případě důležité. Podstatné však již bylo, že se v neděli zastavil na večeři v restauraci, objednal si bělehradský řízek a jednu plzeň. Kořeněná příloha si vynutila další pivo, a když si k němu přisedl známý, objednal si i třetí. Pil páté nebo dokonce sedmé pivo, když padla otázka. A copak dělá manželka. Ježišmarjá, zvolal Zdeněk, kterého otázka donutila se podívat na hodinky. Za půl hodiny přijede vlakem. Nemeškal, zaplatil a spěchal do garáže pro vůz. Ještě že jsem si vzpomněl. To by zase bylo řečí. A když tak po Ostravě jede, zpozoroval pojednou znamení hlídky VB, aby zastavil. Je zle, řekl si. Měl pravdu. Fouknutí do balónku a jeho charakteristické zabarvení znamenalo, že za volant vozu usedl jeden z příslušníků a jelo se jiným směrem, než bylo nádraží. Schlíple se Zdeněk vracel noční Ostravou domů. Zjištěných # promile alkoholu v krvi nevěstilo nic dobrého, navíc ještě doma čekala rozhořčená manželka a, což je samozřejmé, spousta řečí. Jednání soudu dopadlo podle očekávání. Zdeněk pro trestný čin opilství dostal tři měsíce podmíněně a navíc má zákaz řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Senát havlíčkobrodského okresního soudu vynesl v hlavním líčení rozsudek nad dvojicí obžalovaných pracovníků Silnice Hradec Králové. Jsou to vedoucí destrukčního střediska a střelmistr, kteří # června porušili v lomu v Ledči nad Sázavou bezpečnostní předpisy. Tím došlo při odstřelu kamene v lomu Vápenka k ohrožení ledečských občanů, z nichž tři podlehli smrtelným zraněním. Výbuch způsobil i škody na socialistickém a osobním majetku, jejichž výše přesáhla # milióny korun. Oběma obžalovaným senát uložil nepodmíněné tresty odnětí svobody na dobu v prvním případě tří let a ve druhém dva a půl roku. Odsouzení jsou zařazeni do první nápravně výchovné skupiny a na dobu tří let byl každému z nich uložen zákaz vykonávat tehdejší funkce. Výrobky z třinecké oceli se vyvážejí do padesáti zemí všech světadílů. Jen v prvním čtvrtletí Třinecké železárny VŘSR vyvezly na zahraniční trh přes # tun válcovaného materiálu a # tun řetězů. O jejich výborné kvalitě svědčí, že podnik dosud neobdržel žádnou reklamaci od zahraničních odběratelů, ale naproti tomu několik uznání za urychlení dodávek a mimořádnou péči o jejich vyřízení. Rovněž u tuzemského trhu došlo k zlepšení jakosti dodávek. Ve srovnání s loňským rokem byly reklamace domácích odběratelů sníženy o # případů a ztráta z reklamací klesla o # . Tato výše ztrát činí pouze # * z celkové výroby. Tento příznivý vývoj má značný vliv na úspěšné ekonomické výsledky Třineckých železáren VŘSR. Za účasti hospodářského vedení zástupců stranické organizace a KV SSM v Ostravě se v uplynulých dnech sešel v Ostravě aktiv mladých pracovníků podniku Drobné zboží Olomouc. Mladí lidé z prodejen podniku v jednotlivých okresech, velkoobchodních závodů i podnikového ředitelství zhodnotili svou dosavadní činnost a řekli, co budou dělat v dalším období. Zabývali se podrobně prací v jednotlivých ZO SSM, rozebírali podmínky pro práci mladých z hlediska pracovních jistot, možnosti neustálého odborného a politického vzdělávání a doplňování kvalifikace zaměstnanců státního obchodu. V usnesení aktivu se hovoří o nutnosti neustálého sledování a odstraňování nedostatků a závad na pracovištích obchodu, o politické a odborné výchově a vytváření podmínek pro rozšiřování členské základny ZO SSM. Mladí se také rozhodli uzavřít závazky na počest Festivalu mládeže a studentstva v Berlíně. V karvinském okrese je značně rozšířeno sběratelství starých mincí, a to nejen v řadách starších občanů, ale i mezi mládeží. Čilé jsou v tomto směru některé kroužky na hornických učilištích. K nejaktivnějším patří pobočka České numizmatické společnosti v Karviné, která sdružuje čtyřicet členů. Pravidelně se scházejí v Domě osvěty v Karviné každý druhý a čtvrtý čtvrtek v měsíci ve večerních hodinách na výměnných burzách a besedách. Mají si co vyprávět, vyměňovat, ukazovat. Vždyť, jak nám řekl předseda odbočky Olszyňski, někteří členové karvinské numizmatické společnosti mají nádherné sbírky. Některé váží přes dvacet kilogramů a obsahují mince z více než padesáti států světa. Nezáviděla jsem jim, totiž porotcům krajské soutěže dětských folklórních tanečních souborů. Byla před časem uspořádána k # výročí založení Pionýrské organizace SSM v Domě kultury ve Frenštátě pod Radhoštěm. Rozhodnout, které z šestnácti dětských tanečních těles má postoupit dál, to je zastupovat náš kraj na národní přehlídce v červnu v Bruntále, se zdálo skoro nemožné. Řekneme. Soutěž je soutěž. Ovšem. Ale už sítem nedávných okresních * soutěže dětské zájmové umělecké činnosti prošly soubory celkem vyrovnané, vyhovující kritériím hodnocení jako je výběr materiálu a jeho zvládnutí a scénické zpracování, choreografie, režie, divácká působivost. Viděla jsem již ona mnohá okresní kola a většinou stejně jako u kola krajského byla jejich základním rysem dobrá organizační připravenost. Není však nepodstatné, jestliže v jednom okresním soutěžení se vybíralo pro krajské utkání ze tří souborů a třeba ani nebyly zastoupeny všechny věkové kategorie, a v jiném, v Karviné, se utkalo # souborů. Když už v národní přehlídce bude reprezentantem kraje jediný soubor, ať je výběr jakkoliv svízelný a nepřesný při vyvážených silách nejméně desítky ansámblů, pak snad mělo být aspoň v kraji rovnoměrnější zastoupení podle skutečně účinkujících, nejen podle počtů okresů. To jen jako jedna z pobídek k zamyšlení nad výsledky dosavadního průběhu taneční DZUČ. Ve Frenštátě tedy přineslo perfektně připravené krajské soutěžení tyto konkrétní závěry. Jako kandidáty do národní přehlídky navrhla porota soubory dva, taneční soubor Malá Jasénka z Klubu pracujících ve Vsetíně za vedení Věry Peroutkové a Dětský hanácký soubor Ječmínek ze ZK Uničovských strojíren v Uničově, vedoucí Eugenie Dubová. Ječmínek byl první v # kategorii před Orlovankou ZDŠ Orlová a před ZDŠ Uhřičice a Valáškem z Frenštátu. V # kategorii nebylo uděleno první místo, na dalších pak ZDŠ Slatinice a Radost z Vrbna, Stálá scéna z Nového Jičína a Podskaláček z Rožnova. Ve věkové kategorii # se postavila tedy do popředí Malá Jasénka, na druhém místě taneční soubor PO z Bystřice. V podstatě krajské kolo přináší poznání, že máme dost vyspělých dětských kolektivů, a zase jich není tolik, aby nebylo třeba usilovat o zakládání dalších, taky jeden z úkolů soutěže, že folklórní tvorba může být znamenitým uměleckovýchovným prostředkem. Tato otázka navazuje přímo na první. Strana má v národních výborech pevnou oporu a propagátora své politiky. Při celé naší činnosti se opíráme o usnesení strany a neváhám odpovědně prohlásit, že bez účinné pomoci vyšších stranických orgánů bychom v našem kraji nedosáhli takových výsledků, se kterými se můžeme pochlubit. Významná je pomoc krajského výboru strany. Tím, že se v listopadu minulého roku zabývalo plénum KV KSČ problematikou národních výborů, zlepšila se naše práce, ujasnili jsme si hlavní úkoly, které musíme řešit. Obdobně to bylo ve všech okresech, kde zase okresní výbory strany pomáhají a radí okresním národním výborům. A nejinak je tomu i u městských či místních národních výborů, u občanských výborů. Stranické organizace nám pomáhají nejen při plnění konkrétních úkolů nebo jejich zajišťování, ale především zdůrazňují význam a poslání národních výborů v naší společnosti. My pak svou prací musíme našim občanům dokázat, že národní výbory jsou skutečně nositeli státní moci u nás. Komunisté v národních výborech skutečně odpovědně přistoupili k realizaci směrnic # sjezdu strany a taktéž základní stranické organizace v aparátech národních výborů se nyní významně podílejí na dosažených výsledcích. Proto komunisté v národních výborech vedou všechny pracovníky NV ke skutečnému socialistickému vztahu k občanům a jejich potřebám, nenechávají bez povšimnutí byť jediný projev byrokratismu kteréhokoliv pracovníka národních výborů, práci poslanců, komunistů, bych řekl jen stručně. Ve volbách v roce # jsme zvolili v našem kraji # poslanců, z nichž většina jsou noví, mladí lidé. Pracujeme se všemi bez rozdílu politické příslušnosti, pomáháme jim překonávat počáteční těžkosti a snažíme se rozvíjet jejich politickoorganizátorské a agitační schopnosti. Všestranně podporujeme autoritu všech poslanců u všech občanů i orgánů. Komunistů poslanců máme většinu. Jsou příkladem obětavosti a komunistického vztahu k úkolům dalšího rozvoje naší socialistické společnosti i ke každodenním potřebám pracujících. Začali jsme také pověřovat stranické skupiny poslanců NV, komunistů, zpracováním podkladových materiálů o práci NV a perspektivách rozvoje obcí a měst pro stranický orgán a organizaci. Není nadsázkou, když řeknu, že poslanci komunisté jsou pevnou oporou a nositeli správné politiky strany v národních výborech. I když dotaz byl jen na poslance komunisty, nemohu se nezmínit o poctivé práci ostatních poslanců jiných politických stran a bezpartijních. Ti svou každodenní obětavou prací pomáhají plnit všechny úkoly. A že to dělají dobře, svědčí i důvěra, kterou si získali u našich občanů. Proto občané s takovým nadšením přistupují k plnění volebních programů a o výsledcích již byla řeč. Krajská konference KSČ v roce # přijala k práci národních výborů závazná usnesení, která byla rozpracována na plénu KV KSČ. Jak se plní, co jste již dokázali? Celá naše činnost vychází ze zásady, že národní výbory jako orgány státní správy a moci v socialistickém státě jsou jedním z významných nástrojů realizace politiky naší strany, tak jak byla vyjádřena v rezoluci # sjezdu KSČ a zkonkretizována v pětiletých volebních programech NF. Tyto zásady jsme začali uplatňovat zvláště po volbách do zastupitelských orgánů v roce # a přitom se řídili úkoly, které před nás postavila krajská stranická organizace. Loňské listopadové plénum KV KSČ naše úkoly ještě upřesnilo a položilo důraz na ty nejdůležitější. S plnou odpovědností mohu říci, že jsme úkoly začali plnit dobře, a proto i ve zprávě předsednictva KV KSČ byla oceněna naše dosavadní práce, zejména naše iniciativa při zvelebování životního a pracovního prostředí a při plnění volebních programů. A jak se nám úkoly daří. Dosáhli jsme těsnější spolupráce s orgány a organizacemi * fronty. Projevilo se to již loni a také letos při prvních jarních směnách. K dalšímu prohloubení spolupráce, podepsali jsme úmluvu mezi KNV a Krajskou odborovou radou a právě v těchto dnech projednáváme návrh úmluvy mezi KNV a krajským výborem Socialistického svazu mládeže. V souladu s oblastní proporcionalitou podařilo se nám již připravit podmínky pro vytváření střediskových obcí. Téměř všechny okresy našeho kraje mají tuto zásadu rozpracovanou a okresy Opava a Karviná již provedly první slučování obcí. V červnu budeme mít k této problematice výměnu zkušeností v okrese Přerov. Další úkol, který před nás plenární zasedání KV KSČ postavilo, je dořešení koncepce rozvoje pohraniční oblasti. Na zasedání rady jsme již o této problematice jednali a na květnovém plenárním zasedání KNV to byl hlavní program jednání. Při řešení problematiky dopravy jsme uskutečnili společné zasedání rady KNV a rady ONV ve Frýdku-Místku, na kterém jsme schválili dlouhodobou koncepci rozvoje dopravy ve frýdecko-místeckémokrese. K dalšímu prohloubení vedoucí úlohy strany a zkvalitnění stranického vedení komunistů v národních výborech nám pomohly výroční členské schůze organizací na KNV, na okresních národních výborech i hospodářských zařízeních řízených národními výbory. A tak bych mohl pokračovat dále. Samozřejmě máme radost z dosažených výsledků, přesto však víme, že ještě hodně úkolů na nás čeká, které musíme co nejdříve splnit. Vždyť závazná usnesení pro nás nesmějí zůstat jen na papíře, ale musíme je realizovat ke spokojenosti všech občanů Severomoravského kraje. A to je přece posláním národních výborů všech stupňů. Volební programy se staly základním dokumentem pro práci poslanců všech stupňů. Jak se realizují, co zasluhuje pochvalu, kde se nám věci nedaří a proč. Odpovědný přístup k úkolům volebních programů má mimořádný význam pro upevňování a posilování důvěry pracujících v politiku naší strany, pro dosažení cílů # sjezdu KSČ v rozvoji socialistické společnosti. Volební programy se staly základnou, na níž se rozvíjí každodenní organizátorská a masově politická práce národních výborů a všech našich občanů. Ve zdrcující většině se potvrdila naprostá reálnost volebních programů. Jen v ojedinělých případech, tam, kde byly přeceněny možnosti a skutečné potřeby, byly některé úkoly odsunuty nebo vypuštěny. Výsledky uplynulého roku # tyto skutečnosti potvrdily. Volební programy byly nejen splněny, ale vysoko překročeny. Při jejich plnění jsme získali další cenné zkušenosti, které uplatníme při letošním plnění. Jsme hrdi na to, že v našem kraji není ani jediné obce nebo města, kde by nebyly uzavírány závazky k uskutečnění volebních programů. Proto i letos vycházíme z toho, že občané kraje se zavázali odpracovat téměř # miliónů brigádnických hodin. Výsledky v Akci * náš kraj staví mezi nejlepší v republice. Svědčí to nejen o nadšeném pracovním úsilí občanů, ale i dobré organizátorské práci složek Národní fronty. Samozřejmě, že se potýkáme i s problémy. Občané se nelekají velkých akcí, finančně i pracovně náročných, ale právě tyto velké akce se nedaří zvládnout v průběhu jednoho roku, vznikají nám skluzy a převádění těchto akcí do dalších let. Větší část z celkové hodnoty získané ve zvelebovacích pracích patří na neinvestiční akce, a proto by bylo třeba, abychom se letos zaměřili v Akci * především na investiční akce a zvláště dokončili ty, u kterých máme dluh z minulého roku. Hodně problémů jsme měli a máme i se stavebním materiálem, především cementem. Tato skutečnost nám dělá potíže a zpomaluje plnění některých volebních programů. A jaké jsou výsledky za první čtvrtletí letošního roku. Celkově dobré. Několik čísel, která uvedu, dokreslí čtenáři, jak naši občané přistoupili v roce # k plnění volebních programů. Převážnou jejich část tvoří zvelebování měst a obcí. V prvních měsících letošního roku odpracovali # brigádnických hodin a vytvořili hodnotu díla za # korun. Při porovnání s prvním čtvrtletím loňského roku je to o půl miliónu brigádnických hodin více a hodnota je o # miliónů vyšší. Je pravda, že národní výbory jsou největším zaměstnavatelem v kraji. Jaké výsledky dosahují vaše podniky. Našla iniciativa horníků Překonej sám sebe ohlas také v zařízeních NV. Ano, je to pravda. Je to # pracujících, což znamená, že každý pátý zaměstnaný člověk našeho kraje je zaměstnancem národních výborů. Tato obrovská továrna je rozdělena na výrobní úsek a na úsek služeb. Ve výrobním úseku pracuje # lidí a ročně je objem výroby # miliard # miliónů korun. Ve službách zaměstnáváme # tisíc lidí. A právě tito lidé naplňují sociální program naší strany, péči o občany. Tyto služby pečují o ještě nenarozeného člověka a provázejí ho po celý život. Práce našich služeb je velmi odpovědná. Kdyby se lidé nedostali včas do zaměstnání, neměli denně čerstvý chléb, neměli možnost se léčit, děti učit se ve školách, pak by práce našich služeb nebyla dobrá. Výsledky všech těchto zařízení a hospodářství národních výborů v našem kraji dokazují, že pracují dobře. Ve srovnání s prvním čtvrtletím loňského roku se zvýšil objem realizovaných výkonů téměř o # miliónů korun, což je zvýšení o # procenta. Příznivým faktem je, že růstu objemu výkonů bylo dosaženo v podstatě růstem produktivity práce, která se proti loňsku zvýšila o # * . Na celkovém růstu objemu výkonů se významně podílelo odvětví místního stavebnictví v komunálních službách v * Silnice Ostrava. Za první tři měsíce letošního roku bylo dokončeno # bytů a nejlepší výsledky tu dosahují okresy Frýdek-Místek, Opava, Nový Jičín, Karviná a Vsetín. V našich podnicích se pracující snaží o zkvalitnění své práce, o racionalizaci, vytváření dalších Brigád socialistické práce. Na úseku služeb sice hnutí Překonej sám sebe není v této formě, ale zase soutěžení se projevuje ve zkvalitňování služeb všeho druhu. Ve výrobních zařízeních však hnutí Překonej sám sebe našlo odezvu. Za všechny uvedu jen jeden příklad, a to Silnice Ostrava. Zapojil se do něj již loni nejen podnik jako celek, ale jednotlivě všechny závody podniku. Celkem je do hnutí zapojeno v rámci socialistického soutěžení # procenta osazenstva a # Brigád socialistické práce. Proto mohl podnik pro letošní rok přijmout nejprogresívnější plán ve všech ukazatelích. Zvláště se to projevuje v progresívní změně struktury výroby, kterou podle usnesení # sjezdu strany orientuje na investiční výstavbu a velké opravy. Tato změna struktury je velmi náročná na složitější prvky konstrukční, na pracnost, produktivitu práce. V podniku se rozvíjí soutěž mezi závody HSV, obalovnami, lomy a pracovními kolektivy. Výsledky letošních prvních tří měsíců dokazují, že v Silnice Ostrava to vzali za správný konec. Celoroční úkol již splnili na # procenta, * # miliónů korun. Zlepšování životního prostředí patří k prvořadé starosti naší socialistické společnosti. Jaké zkušenosti máme v našem kraji a jakých výsledků jsme již dosáhli. Je to náš prvořadý úkol, který se také promítl ve volebních programech. A zatímní výsledky dokazují, že tomuto problému se věnuje hodně pozornosti a naši občané jsou nejbedlivějšími kontrolory, co se už udělalo. Tak v bytové výstavbě máme již splněno # dokončených bytů v dodavatelské výstavbě celého pětiletého plánu a # procenta, pokud jde o byty v rodinných domcích. Kritická náročnost je přístup, který plně odpovídá nejen současné době, ale který je nezbytné trvale uplatňovat. Může se objevit otázka: Proč kritizovat, proč zvyšovat nároky, když se práce daří a máme úspěchy? Někdo to tak řekne, jiný si to myslí. A přece je nutné kritickému rozboru podrobovat i dobré výsledky práce. Jednak proto, že vedle úspěchů je stále ještě mnoho slabin, nedostatků, nedořešených problémů a rezerv, jednak proto, že nároky a požadavky národního hospodářství, lidí a celé společnosti rostou. Obě tyto stránky, potřeby a možnosti, těsně souvisejí. Možnosti, které národní hospodářství, vědeckotechnický pokrok, mezinárodní hospodářská spolupráce a socialistická ekonomická integrace poskytují, jsou základnou pro vyšší uspokojování potřeb lidí, zvyšování životní úrovně, další upevňování jistot a vytváření bohatších materiálních podmínek pro všestranný rozvoj socialistické společnosti. Vyšší nároky na straně potřeb je možné uspokojovat jen zvyšováním nároků na straně materiální výroby. Není těžké to pochopit. Jsou nové, dokonalejší stroje a mechanismy, nové, dokonalejší technologie, nové, kvalitnější materiály a suroviny, dokonce nové druhy energie i nové výrobky technicky dokonalejší, s vyššími užitnými vlastnostmi. Roste vzdělanost a kvalifikace pracujících odborně připravených si tyto nové věci osvojit a využít jich ve prospěch výroby a společnosti. A přece se pracuje mnohdy ve starých objektech, na starých strojích a zařízeních, podle staré, překonané technologie, s vysokou spotřebou materiálu, surovin a energie, s vysokou potřebou živé práce. V obecné rovině, jak se říká, se na určitých rozumných, srozumitelných zásadách, které obvykle nelze vyvrátit, shodujeme. Ale řešení leckterého konkrétního případu se z různých důvodů oddaluje, dlouho trvá a někdy dokonale zasukuje. Ať už je to nepořádek v investicích, využití nové, moderní techniky a technologie, pomalá obměna, inovace výrobních programů nebo jiné otázky, které jsou sice technicky i ekonomicky vyřešeny, a přece se velmi pomalu prosazují do praxe, protože je to obtížné, složité, nepohodlné a snad i proto, že zatím, jak vidět, jsme i postaru vystačili. Někdy se věci zjednodušují, jako by se přístup s kritickou náročností měl uplatňovat jen při komplexních rozborech, v kontrolní činnosti, v příkazech a pokynech nebo jen na některých pracovištích, jako by to měla být jen vlastnost řízení. Pravda, v řízení je náročný přístup především potřebný na všech stupních a ve všech vztazích. A to nejen směrem od dělníka k mistrovi s nároky na přípravu práce, ale také od mistra k dělníkovi v podobě nároků na dodržování pracovní a technologické kázně, náročnější musí být i vztahy mezi investorem a dodavatelem, mezi dodavatelskými organizacemi a projektanty, mezi dodavateli a odběrateli. Bývá to ale často tak, že se snadno odhalují nedostatky a chyby partnerů a zakrývají se chyby, nedostatky a nedůslednost vlastní. To už je takový, říkává se, zvyk. Je to však zvyk škodlivý, protože vede jen k nekonečným jednáním, dohadům a nakonec často k arbitrovi. A přece v socialistické ekonomice musí platit vztahy soudružské spolupráce, vztahy důsledného plnění vzájemných závazků vyplývající ze společných ekonomických i společenských cílů, formulovaných pro toto období v závěrech # sjezdu strany. To není jen věcí řízení. Kritická náročnost je přístup, který má a musí pronikat do veškeré hospodářské a společenské činnosti, na všechna pracoviště, ke každému pracujícímu a který se nemůže zužovat na zjišťování, co kdo pro nás neudělal, ale musí se vztahovat také na druhou stránku, co jsme my neudělali pro ty, kteří jsou na nás závislí. Je to přístup, který je pevně spjat s dialektikou společenského a ekonomického pokroku, s překonáváním starého, zaostávajícího, a bojem za nové, pokrokové. A to nejen v oblasti materiální výroby, materiálu, surovin, techniky, technologie, organizace a řízení. To všechno jsou mrtvé, neužitečné hodnoty, pokud se jich neujmou lidé, pracující, dělníci, zemědělci, technici, inženýři, ekonomové, organizátoři výroby, aby je uvedli do života, uplatnili ve výrobní praxi. A to je rozhodující. Kritická náročnost se vztahuje na jednání a postoje konkrétních lidí, ať už kdekoli pracují nebo mají jakoukoli funkci. Řešení, nejvhodnější alternativu, může najít často i stroj. Počítač. Ale uskutečnit je mohou jen lidé ve vzájemné spolupráci, kteří mají společný zájem a společný cíl. Ne náhodou je proto kritická náročnost spjata s rozvojem socialistického soutěžení, s hnutím Brigád socialistické práce a s rozvojem iniciativy pracujících. V socialistické soutěži, v kolektivech, které získaly nebo usilují o titul Brigáda socialistické práce, v socialistických závazcích a v pracovní iniciativě se rodí, prosazují a uplatňují nové pracovní postupy, nová organizace práce, objevy a vynálezy, ale také nový, uvědomělý vztah k práci, ke kolektivu, ke společnosti. Čestná a obětavá práce ve prospěch socialismu je činitelem, který v rozhodující míře působí na vědomí člověka. Proto je důležité soustavně vytvářet racionální podmínky v samém pracovním procesu, aby lidé viděli, že neplýtvají úsilím a že jejich aktivita přináší nejlepší výsledky, bylo řečeno ve zprávě předsednictva ÚV KSČ o hlavních úkolech ideologické práce po # sjezdu KSČ na říjnovém zasedání ÚV KSČ. A netýká se to jen těch kolektivů, které už soutěží a mají závazky. Vytváření racionálních podmínek pro práci je také základním předpokladem, aby se iniciativa pracujících, nejen dělníků a družstevníků, ale též techniků, inženýrů, organizátorů výroby, vědeckých a výzkumných pracovníků, rozšiřovala a prohlubovala. Zkušenosti ukazují, že aktivitu pracujících už není ani možné uzavírat jen do určitých, počtem omezených kolektivů, skupin nebo, chcete- li, týmů. Proto se tyto kolektivy, jak tomu bylo prvně u kolektivu hrdiny socialistické práce Milana Žabčíka, rozšiřují právě o ty, kteří racionální podmínky pro práci vytvářejí. O techniky, organizátory výroby i výzkumné pracovníky. Je to cesta správná a i v dlouhodobé perspektivě nezbytná. Neboť nevede jen k tomu, aby se měnily, zlepšovaly výrobní podmínky, ale také k tomu, aby se měnil a vytvářel člověk této doby, aby se měnil a upevňoval jeho vztah ke společnému dílu. V bývalých lázních Šternberk na Kladensku stojí za sebou několik domů, které hostily Palackého, Jungmana, Elišku Krásnohorskou a Miroslava Tyrše. Železitá voda a rašelina spolu s pěkným údolním prostředím a malým lázeňským parkem před sto a více lety vracely zdraví bohatým. Shodou okolností mezi těmi majetnými trávil zde posledních několik týdnů svého života muž, který nepatřil mezi ně, kterého oni obětovali. Uctívali ho, když jim sloužil, ničili, když postřehl, že u nich není pravda, tento muž se jmenoval Karel Havlíček Borovský. Přijel sem # června. Obýval malou místnůstku zařízenou ještě dnes dobovým nábytkem. Díval se z oken na malou zahradu za penziónem a psal, psal, jako by věděl, že mu nezbývá již mnoho času. Prý jediný člověk, se kterým se stýkal, byl kromě přátel ze zakázané Prahy starý evangelík bydlící na druhé straně Šternberka, stejný štvanec jako on. Že mu bylo těžko, že se cítil sám a opuštěn, dosvědčuje tragický # červenec, kdy polyká větší množství uspávacích prášků. Poslední cestu do Prahy, kterou mu konečně povolují, již nevnímá, po pěti dalších dnech umírá. Šternberk je dnes místem škol. Z bývalých lázeňských budov necitlivě se odstranila klasicistní štuka. Jen dva z domů mají původní fasádu, jeden tepaný kovový balkón a dobové zábradlí před vchodem, silně narušené rzí. Ve druhém, který je dosud soukromým majetkem, se nalézá místo osudné Havlíčkovy noci. Udržovaná místnost, několik památek, rukopis žurnalisty, několik lístků z Křtu * Vladimíra, původní židle, stůl a postel svědčí o dobrém vztahu majitelů k básníku. Patří jim za to jistě dík. Co však dělají příslušné orgány, které nechávají toto malé muzeum bez své ochrany, které nezabraňují, aby lázeňský parčík, jímž bez užitku protéká podivně barevná voda ( že by pramen i dnes měl svou sílu? ) , dále chátral i s altánkem, stojícím uprostřed, které ani klasicistní domy i s cennou mříží nedokázaly opravit. Do Šternberka se jde pár set metrů chráněnou alejí ze Smečna anebo se může přijet autem po pěkně vyasfaltované silnici. Z Kladna je sem, co by kamenem dohodil. Zřejmě však tato vzdálenost je nepřekonatelnou překážkou. Každý víkend přináší * . Ti, kteří ráno vyjíždějí na své chaty, domky a domečky, si nejsou jistí životem. Nevědí to. Počítají s tím, že právě jich se nehoda netýká, oni přece umějí natolik řídit, že jim se nic nemůže stát. Ani ten nejopatrnější ovšem nemůže být nikdy dost opatrný před pirátem pletoucím si vozovku s rodeem. Na silnici jsou tedy i řidiči ztrácející soudnost z moci nad množstvím koní pod kapotou. Ukazují své umění, své širónství, a chlubí se, když druhému, třeba méně schopnému řidiči anebo řidiči, jehož auto není s to vyvinout nadměrné rychlosti, zkomplikovali život. Ne vždy však podobné kousky končí dobře pro hazardéra, stejně jako pro druhého, který dodržuje předpisy a jezdí opatrně. Tím nebezpečnější je jednání těch prvých. Začněme ale od začátku. # května na silnici z Berouna do Prahy asi kolem # hodiny z proudu aut jednosměrného úseku vyjela škodovka státní poznávací značky * a předjížděla jeden vůz za druhým. V jedné ze zatáček prudce z levého předjíždějícího proudu zahnula doprava, aby si zmenšila dráhu. V její úrovni však byl trabant. Řidič škodovky, zřejmě s ohledem na značnou rychlost, nevzal v úvahu rychlost druhého automobilu, donutil ho prudce šlápnout na brzdy, jinak by došlo ke srážce, a naneštěstí patníky byly příliš blízko a pod nimi prudký svah. Naštěstí dobré brzdy dokázaly zmírnit rychlost trabanta a nepochopitelným manévrem se vyhnout patníku a zůstat na silnici. Druhý řidič za těch pár metrů měl propocenou košili. Byla sobota dopoledne, několik minut po desáté, a jiný trabant šedesátkou mířil po nové silnici do zbraslavského kopce směrem na Cukrák. Před ním třicetikilometrovou rychlostí jedoucí červený triumph státní poznávací značky * , kde mladý řidič živě diskutoval se svou mladou partnerkou. Trabant podle pravidel předjel. Triumph, když byli na stejné úrovni, zrychlil, donutil trabanta zařadit se zpět. Pak znovu třicítkou. Hra pokračovala. Dal se předjet, aby vzápětí bez námahy předjel sám a s klidem znovu zbrzdil rychlost vozu. Když byli opět vedle sebe, přidal, proč také ne, partnerka mohla ohodnotit jeho hrdinství, a znovu donutil trabanta se vrátit. Hra, ale byla to vůbec hra, se táhla až nahoru na kopec. Řidič trabantu, kolem nějž projížděli anebo nemohly projíždět jiné vozy, kličkoval po silnici a s potem na čele se klepal. Jak daleko měl teď k infarktu. Je to vůbec možné změřit. Oba piráti provedli totéž, co za jiných okolností se hodnotí jako pokus o těžké ublížení na zdraví anebo dokonce o vraždu. Navykli jsme si však mít trochu jiná měřítka pro tyto činy. A přesto, jaký je rozdíl mezi zlodějem, který vykrade obchod a my ho poznáme a oznámíme Bezpečnosti, mezi opilcem, který cestou z hospody vrazí nůž do kamaráda, a mezi tím, který na silnici usiluje o život druhého svou neopatrností, hazardérstvím či alkoholismem. Kdybychom netolerovali přestupky a každého z těch volantových šílenců se pokusili včas zadržet třeba tím, že jejich číslo ohlásíme hlídce, pak by u nás bylo záhy nepoměrně méně * a cítili bychom se bezpečnější. Jde přece o každého z nás, i když si třeba momentálně nepřipouštíme, že to tak je. Emigrace lituje odchodu Ameriky z Vietnamu. Takový je nadpis jednoho z článků krajanského časopisu Lidové noviny z # února letošního roku, vycházejícího již # let ve Spojených státech. Článek v souvislosti s novou situací v Indočíně ukazuje na zmatek a kličkování české a slovenské politické emigrace, která po dobu plných dvanácti let se snažila ospravedlnit válku, vraždy a pustošení amerického agresora ve Vietnamu. Ve své ubohé úloze ochotného sluhy a pohotového patolízala nyní úmorně hledá vysvětlení a omluvu pro vojenskou a morální porážku, kterou americký imperialismus utrpěl na bojištích vzdálených dvanáct tisíc kilometrů od USA. Pro nás doma je zcela pochopitelné, že emigrace nad úsilím o mír ve Vietnamu lamentuje, vyslovuje pochybnosti, věští chmurnou budoucnost a lituje, že americký podnik ve Vietnamu nebyl dokončen. Tato vlčí morálka, bezostyšně hlásaná emigrantskými demokraty, obroditeli a lidmi s lidskou tváří, ostře kontrastuje s postoji naprosté většiny českých a slovenských krajanů ve Spojených státech a v jiných částech světa, kteří vždy tuto barbarskou válku odsuzovali a kteří s velkým zadostiučiněním přijímali každý krok k mírovému urovnání. Jsou to zoufale odpuzující nářky nad tím, co zameškali, co měli dělat a nedělat, aby vyvražďování nevinných Vietnamců pokračovalo a oni si mohli na této špinavé válce přihřívat vlastní sobeckou polívčičku. Co měli čeští a slovenští emigranti ve vztahu k Vietnamu dělat. Na tuto otázku sami odpovídají, že měli poskytnout morální podporu saigonské armádě tím, že by jí dali najevo, že její vojáci nejsou ve svém boji osamoceni, že mají jejich sympatie. Doslova o sobě uvádějí. Měli jsme jim zaslat gratulace po každé vyhrané bitvě, úspěšné ofenzívě a úspěšném odražení komunistické ofenzívy, měli jsme telegramem povzbuzovat posádky obležených opěrných bodů a měst. Stejným způsobem jsme se měli chovat vůči americkým vojenským místům a hlavně morálně podpořit obyčejného amerického vojáka, aby věděl, za co a proč bojuje. Dáti vědět americkým presidentům, že podle našeho názoru zastavení bombardování není dobrým rozhodnutím. Před vánocemi konat sbírku hraček a jiných dárků a poslat je válečným sirotkům v jižním Vietnamu. Dále bychom měli občas vzpomenout těch příslušníků národa, kteří bojovali, padli nebo byli zmrzačeni od počátku indočínského konfliktu, ať už to byli uprchlíci, dobrovolníci, cizinecké legie a později americké armády. Takovýmto emigrantským gulášem, který antikomunistické centrály předem dobře zaplatily, se živí čeští a slovenští utečenci na Západě. Jejich politickou degeneraci doprovází degenerace morální, jež ve všech svých aspektech je nehumánní a odporná. Jejich výzvy k vraždění, k morální podpoře obyčejného amerického vojáka, aby věděl, za co a proč bojuje, výzvy k občasným vzpomínkám na ty příslušníky národa, kteří bojovali, padli nebo byli zmrzačeni od počátku indočínského konfliktu, jsou neslýchaným cynismem a výsměchem prosté lidskosti. Koneckonců, co jiného je možné čekat od individuí národně a lidsky vykořeněných. Zradu, posluhování monopolistické buržoazii a úplný bankrot. A tak jen chybí, aby zbankrotovaní emigrantští politikáři, plni zášti proti socialismu, mírovému soužití států s různým společenským zřízením, mírovému uspořádání v Evropě a míru ve světě, si občas vzpomenuli i na zločince z My Lai a jiných míst ve Vietnamu a zorganizovali pro ně sbírku hraček a jiných dárků, jež by uspala jejich svědomí potřísněné krví těch nejmenších a bezbranných. V mnoha časopisech, zejména týdenících, mají kutilové stálé rubriky, v nichž se jim radí, co a jak udělat. Mají- li ovšem čím a kde. Není to problém malý a není jen náš. Ve všech průmyslových zemích se rozšiřuje výroba i prodej nářadí a nástrojů podstatně rychleji než výroba a prodej jiných druhů zboží. Patří to ke změnám ve způsobu života a souvisí to i s využíváním volného času. Není možné ani zapomínat, že kutil je člověk tvořivý a že to je především vlastnost mládeže. Argumentů pro kutily by bylo možno snést mnoho. Kdo se však má starat o to, aby kutilové měli čím kutit. Měl by se o to pochopitelně starat obchod, který však nemá dláta, nemá vždy vrtáky a závitníky žádaných rozměrů nemá. Přesněji řečeno, obchod zhruba ví, co by kutilové potřebovali, ale druhá stránka odběratelskododavatelského vztahu, výroba, zatím není schopna těmto požadavkům vyhovět, a vyhoví- li, tedy v nižší tvarové úrovni a v nižší kvalitě. Takže zbývá řešit a vyřešit dodávky do obchodu, ať už z vlastní výroby, zejména ze strojírenství, ale pomoci mohou i podniky místního hospodářství a výrobních družstev, přičemž jsou známy i problémy cen, rentability či výrobních nákladů, nebo z dovozu, což není tak snadné, protože nároky na objemy dodávek i jejich kvalitu rostou všude. Dozrává i požadavek řešit tento problém i rozšířením mezinárodní hospodářské spolupráce a specializace. Takže kutilům není zatím možné dát zcela uspokojivou odpověď. Něco však přece je možno konstatovat. Podle přehledů o způsobu zajišťování dodávek ze strany obchodu se má v roce # mnoho věcí zlepšit a problém zásobování nářadím a nástroji pro tyto účely zůstává na pořadu. Takže řešit se bude. V zájmu mnoha lidí by se mělo v těchto věcech jednat rychle. Tento námět byl, jak si každý může vzpomenout, oblíbený zejména v krizovém roce # u mnoha publicistů, kteří na základě vlastních motoristických zkušeností řadili naši socialistickou zemi do zaostalé části světa. Pokřik a demagogie, které šířili, pochopitelně k ničemu nevedly. Byly silnice špatné, bylo nutno je opravovat. To také znamená práci lépe připravit, plánovat, rozšiřovat stavební a údržbářské kapacity a vykonanou práci kontrolovat. Nepomůže nic jiného než známé dělat. Dnes, podle zjištění Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj ČSSR, svými # tisíci silnic zaujímá co do hustoty čtvrté místo v Evropě a obdobně je na přední úrovni v podílu bezprašných vozovek. Tomu odpovídá i rozvoj silniční dopravy, zejména autobusové, kde ČSSR je rovněž na vysoké úrovni z hlediska napojení obydlených míst na pravidelné autobusové linky. Řidičům, jmenovitě řidičům z povolání, kteří dokonale znají kdejaký kilometr a kdejakou objížďku, takové ubezpečení pochopitelně nestačí. Posuzují stav silniční sítě kritičtěji. Nicméně i je by zaujaly, a právě proto, výsledky prověrky využití finančních a investičních prostředků na údržbu, opravy, rekonstrukci a výstavbu silniční sítě, kterou uskutečnila Ministerstva vnitra a financí ČSR ve Středočeském, Jihočeském, Severočeském a Jihomoravském kraji. K tomu několik základních údajů. Máme před sebou několik diagramů. Na prvém jsou znázorněny počty motorových vozidel v ČSR. Strmá křivka začíná někde pod # , v roce # a # dosahuje úrovně kolem # a # miliónu koncem roku # . Statistika obsahuje ještě další čísla. Přeprava v tunách rostla od # miliónů tun v roce # do # miliónů tun v roce # , výkon v tunokilometrech od # miliard v roce # do # miliardy v roce # . Druhý diagram znázorňuje zatížení silniční sítě. Začíná u jednotkových vozidel, za # hodin z roku # , a zatím končí vysoko nad # v roce # . I vývoj nákladů na silnice strmě stoupá. Od zhruba miliardy v roce # k více než # miliardy korun v roce # a dále bude stejně rychle stoupat. Jen křivky počtu a následků nehod jsou poněkud jiné. Počet nehod celkem sice rovněž stoupá, i když ne tak strmě jako počet automobilů, strmě stoupá rozsah hmotných škod, ale přes rychlý růst dopravy snižuje se počet raněných, těžce raněných a mírně i počet mrtvých. Uznání patří těm, kteří dobře jezdí, i těm, kteří dopravu kontrolují. To jsou okolnosti, které je třeba při posuzování kvality silniční sítě také vzít v úvahu. Nebudeme se rozepisovat o výsledcích prověrky dopodrobna. Všimněme si jen některých věcí. Jak je například posuzována kvalita prací. Průběžným vlivem investorů, říká zpráva, a zpřísněním závěrečného hodnocení staveb nastalo určité zlepšení, i když situace není dosud uspokojivá. Důvod nespokojenosti. V Severočeském kraji bylo z # převzatých staveb v roce # # vzorné kvality a # bylo označeno známkou # . Avšak v Jihomoravském kraji bylo jen # vzorné kvality, # skončilo se známkou # a # akcí nebylo hodnoceno. Prověrka si všímala i termínů. Bylo zjištěno, že v Jihomoravském kraji nebyly lhůty ani v jednom případě překročeny, ale naopak často zkráceny. V Severočeském kraji byly překročeny čtyři termíny. Přesto, jak bylo konstatováno, jsou termíny dosud nepřiměřeně dlouhé. Návrhů a požadavků, jak a jakými prostředky situaci v této oblasti zlepšit, bylo shromážděno mnoho. Většinou jsou, jak se říká, provozní povahy. Uveďme však alespoň jeden požadavek, který se * jen silnic. Investorské útvary shodně požadují, aby všechny * byly zajišťovány plánem v předstihu nejméně tří let, protože jen tak je možno se vyvarovat ztrát přípravářských a projekčních kapacit, které jsou zatím vysoké, ačkoli právě tyto kapacity jsou úzkým profilem prací na výstavbě a údržbě silnic. Znáte tu anekdotickou otázku: Co bylo dřív, vejce nebo slepice? My se takto ptát nebudeme, protože v našem případě je to naprosto jasné. Nejdřív, daleko nejdřív byl Český ovocnářský a zahrádkářský svaz a za dlouho potom časopis Zahrádkář. Mohli bychom tedy právem říci, kdyby nebylo ČOZS, nebylo by ani časopisu. V praxi to vypadalo tak, jak se mnozí z vás pamatují, že svaz musel časopis nejen udělat, nýbrž jeho existenci nejdřív probojovat. Jak a proč tomu tak a nejinak bylo, je všeobecně známo a nemíníme se tím dnes už zabývat. Máme na mysli jinou věc, která by podle našeho mínění měla být zcela samozřejmá, a přece není. Považujeme- li totiž otázku odběru svazového časopisu členy za zásadní, mělo by být naproti tomu samozřejmé, aby každý čtenář Zahrádkáře byl řádným členem svazu. Ti čtenáři, kteří nyní čekají, že začneme vypočítávat materiální výhody vyplývající z členství v ČOZS, budou zklamáni. Nejednou jsme o nich v tomto časopise informovali a nechceme se opakovat. Konečně nejen chlebem živ je člověk, jak praví stará moudrost. Vždyť ono jedno souvisí s druhým stejně jako praxe a teorie, neboť jen ten, kdo hodně zná a ví, dosahuje úspěchu ve své práci. A to nejen ze znalostí a zkušeností vlastních, ale i těch druhých, o nichž se dočítá například v našem časopise, ale ovšem také v přímém styku s lidmi stejných zájmů. A tady jsme u kořene myšlenky, kterou dnešní úvahou sledujeme. K vzájemné výměně zkušeností z každodenní zahrádkářské praxe máme vybudované a většinou dobře prosperující základní organizace. Už proto by každý čtenář časopisu a dobrý zahrádkář měl být členem ČOZS. To není pouhé agitační heslo. To je předpoklad pro úspěšnou práci každého ovocnáře, vinaře či pěstitele okrasných rostlin. Cožpak především proto se nesdružují ti nejzapálenější a většinou i nejúspěšnější skalničkáři, liliáři, pěstitelé orchidejí, růží, mečíků a jiřin, révy vinné, jahod a vbrzku citrusů v četných specializovaných odborech našeho svazu? Nepodceňujeme materiální výhody vyplývající z členství v ČOZS, jsme však toho názoru, že to je jen část toho, co nás vede k tomu, abychom se vzájemně sdružovali. V některých případech je to dokonce méně důležité. Lidé stejných zájmů a zálib se odjakživa dávali dohromady, neboť vzájemné pochopení jim přinášelo radost a posilovalo je k další, ještě intenzívnější činnosti, která se jim stala potřebnou součástí života, jeho náplní a mnohdy i smyslem. Řekli jsme na začátku, že tentokrát nebudeme zdůrazňovat materiální výhody z členství ve svazu, že se zamyslíme nad tím ostatním, co nás sráží do kupy. Neboť ať nás přivedlo do ČOZS to či ono, faktem zůstává, že čím víc nás bude, tím větší bude váha svazu ve státě, jeho autorita ve společnosti, a tudíž i schopnost prosazovat veškeré, tedy i ty materiální, požadavky. Činnost v zahrádce a pobyt v přírodě má bezesporu kladný vliv na zdraví člověka vytvářením tělesné a duševní pohody se zdravým pohybem, otužováním a odpočinkem. Přispívá ke zlepšení výživy tím, že ji doplňujeme čerstvou syrovou zeleninou, řádně vyzrálým ovocem ve výborné kvalitě a v dostatečném množství. Doplňkem je i koření, případně léčivé byliny v přirozené formě, nemluvě o květinách ke zkrášlení našich bytů. Tyto hodnoty získáváme prakticky s minimálním nákladem, což se promítá kladně i do finančního vedení domácnosti. Zahrádkářská činnost má však i své stinné, záporné vlivy, které ohrožují nejen zdraví člověka, ale přímo jeho život. Je to především nebezpečí onemocnění tetanem následkem zvýšeného styku s půdou, v níž se nacházejí zárodky tetanu, které přetrvávají i desítky let. Při neošetřených drobných poraněních se dostanou do těla a za vhodných pro ně podmínek vytvářejí v těle jed tetanotoxin, který je příčinou smrtelného konce. Jediným ochranným prostředkem je očkování, které je účinné deset let. Pak je nutné přeočkování příslušným obvodním lékařem. Při práci vzniká řada drobných poranění, oděrek, které po nedbalém ošetření mohou být příčinou nepříjemných a bolestivých hnisavých onemocnění prstů a rukou. Tomu zabrání používání rukavic při práci a po jejím ukončení řádné, případně opakované umytí rukou mýdlem v teplé vodě. Po usušení ošetříme ruce krémem s lanolínem, který je tuku pokožky nejvíce příbuzný a udržuje kůži hebkou, pružnou, vláčnou a nedráždí pokožku, jak tomu může být u jiných krémů. Při používání ostrých nástrojů dbáme zásad bezpečnosti práce. Abychom zamezili úrazům vzniklým pádem, používáme pevných a bezpečných žebříků. Kromě toho naší snahou musí být, abychom plodonosný obrost vypěstovali co nejníže u země a nemuseli používat žebříků vůbec. Základním požadavkem na každé zahrádce je zdroj nezávadné vody nejen k pití a mytí, ale i k polévání zeleniny, kterou jíme syrovou. Zamezí se tak střevním nákazám, průjmovým a cizopasným onemocněním. Nyní přicházíme k hlavnímu nepříteli, a to je zamoření životního prostředí chemickými látkami, exhalacemi z průmyslu a motorových vozidel, které si ještě doplňujeme často až přemrštěně důkladnou a příliš častou chemickou ochranou rostlin. Zbytky látek po chemickém ošetření rostlin vnikají požíváním takto ošetřené zeleniny a ovoce do těla, kde se hromadí a působí škody, které bývají odhaleny často až pozdě. Podle informace Ústavu hygieny Karlovy univerzity v Praze Světová zdravotnická organizace zjistila v pěti komisích nezávisle na sobě v různých částech světa, že tyto látky jsou zdraví škodlivé, narušují životní cyklus krajiny zvaný biocenóza a u lidí vyvolávají různá onemocnění, často i duševní choroby. Tyto chemické látky budou prakticky trvale používány v zemědělské velkovýrobě, a jak vývoj ukazuje, se jejich aplikace ještě zvětší. Samozřejmě za dohledu odborně školených pracovníků. Budou se však používat jen chemické látky nejméně škodlivé. Rovněž zde přichází k dobru dlouhá doba od jejich použití až do doby zpracování zemědělských výrobků na poživatiny. Tím se získává dostatečně dlouhá doba, během které se rozloží nebo vyloučí nebo klesnou pod přípustnou mez. Naproti tomu v zahrádkářské praxi, při použití podkultur a čerstvé zeleniny v raném stavu vývoje, není dostatek času na jejich zneškodnění, detoxikaci. Proto se zbytky postřikových látek v zelenině nebo ovoci stávají zdravotnickým problémem nejen u nás, ale na celém světě. Bez chemické ochrany rostlin se ani v zahrádkaření neobejdeme, protože i ono produkuje ovoce intenzívně. Tato intenzita se musí rozšířit do budoucna na všechny zahrádkáře. V ochraně rostlin musíme v prvé řadě uplatnit jejich biologickou ochranu a pouze ji doplňovat potřebným chemickým ošetřením, při kterém dodržujeme ředění postřikových látek podle přiložených návodů. Tímto způsobem snížíme jejich působnost na naše zdraví na nejnižší možnou míru. Současně tím snížíme i vlastní výrobní náklady. U chemické ochrany rostlin jde v podstatě o chemické látky, které se účinností vyrovnají, ba často i předčí ty, kterých bylo použito v první světové válce jako chemických * bojových. Při práci s nimi je proto nutno * každého pracovníka i zahrádkáře dokonalým oblekem, gumovými rukavicemi, maskou na obličej s protichemickým filtrem. Pokud někdo používá improvizovaného protichemického obleku bez masky, i * použije igelitový štítek přes obličej, může vdechnout jedovatou mlhu a musí proto dělat postřik za úplného bezvětří. Během postřikové akce nesmí kouřit, jíst a pít. Po ukončení práce je nutno odmořit postřikové zařízení, zbytek roztoku a protichemického obleku a důkladně umýt mýdlem celé tělo pod teplou sprchou. Je to nutné proto, že některé chemické látky vstřebává kůže, nos, plíce, oční sliznice, případně sliznice zažívacího ústrojí. Odpadní vody znečištěné odmořením nesmějí přijít do vodních toků, takže jejich zneškodnění působí značné potíže. Doporučuje se vylít je na pozemek, na kterém bylo použito chemické ochrany. Jakékoliv stavy nevolnosti po akci jsou projevy prudké, i když jen lehké otravy. Tyto jevy se za několik dnů samy upraví, ale škody způsobené hlavně na játrech nezmizí, hromadí se a jsou příčinou neléčitelných a životu nebezpečných stavů. Předkládám tuto stručnou informaci zahrádkářské veřejnosti, aby využila získané znalosti na ochranu svého zdraví a ve prospěch celé socialistické společnosti, protože je výhodnější a snadnější chorobám předcházet, než je léčit. Plané třešně, ptáčnice nebo, jak je zkráceně nazýváme, ptačky vytvářejí vysoké jehlancovité koruny, které dávají obrovská množství sice drobných, ale velmi chutných plodů. Zvlášť pro děti jsou tyto plody neobyčejně přitažlivé. Už více než před šedesáti lety jsme se jako kluci proháněli ve výšce až kolem # metrů v korunách mohutných ptáčnic v Málkově hájovně, kde byly ovšem i stromy krásných velkoplodých srdcovek. Ty byly ale pro nás kluky tabu. Hajný Málek totiž říkal. Kluci, ptáčnice jsou pro vás a pro ptáky a ty velké třešně jsou moje. Plný význam této věty jsem pochopil teprve mnohem později. Ověřil jsem si, že všude, kde byla poblíž ušlechtilých odrůd třešní nějaká ptačka, všechno drobnější ptactvo včetně kosů dávalo přednost jejím plodům a škody na velkoplodých třešních byly nepatrné. Drobné plody ptáčnic se mnohem líp hodí do zobáčků drobnějšího ptactva, zatímco velkoplodé třešně jsou nuceni uštipovat po kusech a to je pro ně už pracnější. Škoda, že se dnes plané třešně vyskytují už jen ojediněle. Pohromou pro úrodu ušlechtilých třešní je, zapadne- li do koruny hejno špačků. Po jejich návštěvě visí z plodů na stromě hotové cáry. Proti nim se mi osvědčil celkem jednoduchý strašák. Ze silnější větve stromu jsem vyřízl polínko s odbočnou větévkou, na jejíž konec, seříznutý do špičky, jsem asi # * od polínka napíchl brambor a do něj pořádný dravčí zobec vyrobený z dřevěné štěpiny. Na horní stranu polínka jsem hřebíkem přibil husí křídla. Na druhý, šikmo seříznutý konec polínka jsem připíchl ocas ze zrušeného * . V místě přibitých křídel jsem tohoto dravce pěkně vyváženě uvázal na slabší provázek, jeho druhý konec upevnil asi # * od dravce na dlouhé bidlo, které jsem vystrčil šikmo nad korunu, aby mohl nerušeně kroužit. Po několika dnech jsem dravce přemístil na druhou stranu koruny. V jarních měsících strašák dobře posloužil proti vrabcům nad záhonem vysázeného salátu či klíčícího cukrového hrášku, který vrabci tahali ze země, nad jahodami v době zrání. Zahrádkáři si často stěžují, že žádný strašák úrodu třešní před ptactvem neuchrání. Do jisté míry mají pravdu. Příliš brzy umístěného strašáka, ještě před zráním plodů, si ptáci okoukají a zvyknou si na něj. Použijeme- li strašáku až v době, když už ptactvo škodí, je to na stromě něco nového a potrvá několik dní, než se některý z ptáků odváží na větev usednout. A kromě toho je třeba vždy po několika dnech strašáka v koruně přemístit. Důležitý je také pohyb. Můj dravec se i za bezvětří aspoň otáčí a za větru dokonce poletuje a krouží. Na třešně se v poslední době zaškolili i rackové. Pamatuji se, jak jsem před několika lety v třešňové sezóně jel vlakem přes Chlumec nad Cidlinou. Kolem vlaku, který v této stanici dosti dlouho stojí, přelétalo celé procesí racků z blízkého rybníka. Cestující jim házeli různé pochoutky a bavili se tím, že rackové stačili všechno chytat ve vzduchu. Vedle mne seděl starší pán a házel jim třešně. Nejprve jednotlivě, potom celé hrstě a doprovodil to slovy. Dejte si, chlapi, však jsou všechny červivé. Tak asi rackové ochutnali třešně i jinde a při svých potulkách objevili, že tato lahůdka visí leckde na stromech. Zmocnit se jí není už pro takové letce, akrobaty problémem. Nevím, jak vy, ale já mám ze všech ptáků nejraději husu s knedlíky a se zelím. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že opeřenci jsou naši nepřátelé. Moji určitě. Jakákoliv domluva, dohoda s nimi se v mém případě ukázala jako zcela marná. Právě tak i všecky vymoženosti vědy a techniky dneška. Ty ptačí potvory ujídají přímo i nepřímo z mého talíře a žerou mi i nervy. Povedu s nimi letos válku. Není jiné cesty. Věc není příliš komplikovaná, ale trvá už celá léta. Dokonce jsem přesvědčen, že se tchýně vzdala své chalupy jen z toho důvodu, aby fyzicky zlikvidovala nepřímým způsobem mé nervy. Ta chalupa je sice na spadnutí, nemá ani elektrické osvětlení, ani studnu, ale zato malou zahrádku a v ní čtyři třešně. Sázel je strýc Francín. Třešně stále ještě plodí a jistě chápete, že s nimi hnout nemohu, dokud bude tchýně živa. Tak ty stromy. Čtyři třešně. Vlastně tři třešničky a jedna višnička, jak říkával nebožtík Francín. Stromy plodí dost, to je pravda, ale nebudete mi věřit, že já jsem za celá léta měl z naší zahrádky jednou jedinkrát třešňový koláč. Jsme u toho. Ptáci. Neměl bych proti nim zásadně nic, ani jejich ranní křik by mi nevadil, jen kdyby s nimi byla nějaká rozumná domluva. Třešní by bylo dost pro ně i pro nás, kdyby je ty obludy nechaly dozrát a zápolily pak sportovně. Kdo víc. Ale to ne. Jen barevně rozpoznají plody od listů, už je začnou zobat. Loni byly na stromě dvě třešničky. Zdálo se, že tak do # hodin budou zralé. Nebyly. Zmizely. Zkoušel jsem všecko. Koupil jsem silonové sítě. Nákladná věc, dobrá taky, ale mnoho času jsem spotřeboval na vyprošťování ptáků, kteří se dostali pod síť. Nakonec jsem to ani nevydržel nervově. Začal jsem je ze zajetí vystřihovat. To bylo ten rok, kdy jsme měli třešňový koláč. Pak přišla moje žena s nápadem, že začneme sbírat korunkové uzávěry od lahví. Když se zavěsí dva na nitku a trošíčku zafoukne větřík, zacinká to, ptáci se polekají a ulétnou. Samozřejmě že to nevyšlo. Pak přišla máti mé ženy s nápadem obrazu sovy. Obraz namaloval cukrář pan Bouček. Byl opravdu odstrašující, ale ptáky neodstrašil. Zkusil jsem igelitové plachty, postřiky, klapačky, prak. Všecko bezvýsledně. Teď jsem jim vyhlásil válku. Vím, že mě to bude stát nějakou tu korunu za inzerát a čas, než najdu hledané. Sázím teď na drápy a tesáky. Vypůjčím si kocoura. Určitě ho najdu. Vždyť na něm budu chtít, jen aby ležel pod stromy a občas vyskočil na větev. Ke stravě. Večery volné. A široké možnosti seznamování v okolí. Když by to ani s tím kocourem nevyšlo, buďto chalupu podpálím, nebo nechám zahradu zasklít. Okrasným dřevinám nemusíme v tomto měsíci věnovat zvláštní péči. Jedině při případném delším období sucha se postaráme o důkladnou zálivku. Pamatujeme, že trošková povrchní zálivka, třeba i častější, není hlouběji kořenícím dřevinám mnoho platná. Zaléváme třeba méně, často jednorázově, ale zato pořádně. Všechny květinové výsadby trvalkové i letničkové podle potřeby okopáváme, plejeme a zaléváme. U trvalek a skalniček si zapamatováváme, případně zapisujeme nevhodné tvarové i barevné kombinace, abychom na podzim či na jaře udělali případné opravy. Cibulovité květiny, jejich přehoustlé výsadby, které často nedostatečně kvetou, připravujeme na přesazování a rozsazování. Vyznačujeme si přehoustlé trsy tulipánů a narcisů hůlkami, abychom je později, po odumření nadzemní části, našli, vyryli, rozdělili a přesadili. Začátkem června se však ještě snažíme zálivkou, případně přihnojováním prodloužit jejich vegetaci, aby uložily do cibulek co nejvíce rezervních látek. Otužilejší druhy pokojových rostlin milující vzdušné stanoviště jako vavříny, oleandr, agáve, odkvetlé azalky, rozmarýn, aspidistry, arálie, staré fuchsie přenášíme ven do zahrádky, na otevřený balkón či verandu. Zahrádkář. Všem pokojovým květinám umožňujeme optimální dorůstání a kvetení, zálivka, přihnojování, pouze kalám začínáme pomalu omezovat přísun vody. V červnu květenství na skalce obvykle vrcholí. Rostliny hýří krásou a dbáme tedy, aby i skalka sama byla pečlivě udržovaná, voda v jezírku čistá, stonky s odkvetlými květy odstraněné, pokud ovšem nesbíráme semena. Staráme se též o dobrý zdravotní stav našich rostlin a zasahujeme vhodnými přípravky tam, kde je to třeba. Podle počasí buď denně zaléváme nebo zase naopak chráníme rostliny před dlouhotrvajícím deštěm. Pokračujeme v množení rostlin dělením nebo řízkováním. Ti, kdo množí alpinky ze semen, chrání vypikýrovaný mladé rostliny před prudkým sluncem, deštěm nebo škůdci. V horkých dnech rosíme brzy ráno a večer rostliny ve skleníku nebo v alpinkovém pařeništi. Pěstujeme- li také alpinky v korytech a mísách, nesmíme zapomínat na vydatnější zálivku v teplém a suchém počasí, protože rostliny tam snáze a rychleji vysychají. Cibuloviny, které vykvetly záhy na jaře a v tuto dobu již zvolna zatahují, přestáváme zalévat. Jsou to asijské tulipány a kosatce a další cibuloviny, které rostou ve stepním podnebí. Tyto rostliny potřebují pořádné vypečení na slunci a v suchu, aby vyzrály a příští rok dobře kvetly. Též některé západoamerické horské rostliny vyžadují podobné podmínky. Sám nám přišel otevřít. Starý, avšak dosud jako rtuť živý pán, z jehož veselých očí blýská stále nějaké šibalství. Stiskl nám drsnou dlaní ruku a současně položil otázku. Jestlipak víte, který savec nemá zuby? Dědeček mojí vnučky. A hlasitě se zasmál. Ještě jsme se nestačili probrat z údivu a byla tu druhá anekdota. Pak teprve se spiklenecky plácl dlaní do čela a zvolal. Ale vždyť vy jste se přišli podívat na zahradu, není- liž pravda. Tož pojďte dál a buďte vítáni. Je to v prvé řadě skalka, rozsahem a hlavně citlivým uspořádáním takové úrovně, že by se s ní mohl pyšnit i nejnáročnější alpinkář. Přesto přítel Roman Hanuš z Černožic u Jaroměře skromně říká, že žádné zázraky tam nemá. Ono mu totiž o ně, popravdě řečeno, ani nejde. Zato u něho najdou skalničkáři z dalekého okolí všechno základní a ještě mnohem víc k tomu, aby si založili a dál rozvíjeli tohoto ušlechtilého koníčka, jemuž kdo jednou propadl, je zpravidla pro všechno ostatní ztracen. Však právě jim Roman Hanuš i přes svých sedmdesát let oddaně slouží a darmo jeho zahradu nenazývají Mekkou zahrádkářů. Přítel Hanuš je dávný člen našeho svazu, zahradník patřící dnes už k tak trochu legendární generaci, která svou prací šířila dobré jméno českých lidí všude ve světě. Do světa ho v mladosti nehnala touha po dobrodružství, ale žízeň po vzdělání, získání zkušeností a především nedostatek příležitosti k uplatnění doma. Ve svých pamětech říká. Poznal jsem život té předválečné * i těch poválečných zbohatlíků, keťasů, kteří z práce druhých zbohatli. Přišel jsem roku # z fronty a pro mne, obyčejného plebejce bez vlivných strýčků, nebylo nic než podřadná, špatně placená místa. Pracoval jsem denně # i víc hodin. Od slunka do slunka. Takové živoření, to nebylo pro mne, a tak jsem šel hledat štěstí do ciziny. Pracoval ve školkařském závodě ve Versailles, v botanické zahradě v Paříži, ale i v pivovaře v Lyonu, na francouzské Riviéře, Sicílii a dokonce v Africe, v Tunisu a Maroku. Výdělky nebyly velké. Jsi cizinec, připomínali mu při každé příležitosti a dávali najevo, že je tam z milosti a že by jim měl na kolenou děkovat, že mu dávají práci. Za mnoho práce hodně málo peněz. Říká peněz * dodává. Tak mi spadly šupiny iluzí z očí. Na plantážích se všechno obdělávalo ručně. Lidská práce byla levnější než stroje. Nejtěžší práce obstarávali Arabové a černoši, a přece dostávali sotva třetinu platu bílých dělníků. Taková byla pravda o té vznešené rovnosti, kterou se ve Francii tolik pyšnili, říká na jiném místě svých objemných pamětí, zabírajících dvanáct hustě popsaných sešitů. To byla škola života. Je to nesmírně zajímavé a užitečné čtení ještě dnes, po více jak padesáti letech. A ne jen pro zahrádkáře. Proto věřím, že dříve nebo později se najde možnost, aby si tenhle poutavý dokument, případně v hutnější zkrácené úpravě, mohlo přečíst v knižní úpravě více lidí. Zejména mladí. Toto přísloví má své opodstatnění za předpokladu, že se vinice nachází v typicky vinařské oblasti, v nejlepší trati, katastru, na svahu nad # stupňů, na středním vedení a při výnosu do # * . Za těchto podmínek získáme velmi kvalitní hrozny s menšími výkyvy podle ročníků. Víno je velmi lahodné, s vůní po kvetoucí lípě, lehčí, nevtíravé, vhodné pro každou slavnostnější příležitost, obzvláště tam, kde je prostřená bohatá tabule. Jen málo je odrůd révy vinné, které by mohly plně zastoupit ryzlink rýnský při takovýchto příležitostech. V současné době víno ryzlinku rýnského je v nemilosti pro svou jakost a příčina, vysazuje se na roviny. Úsilí o co nejdokonalejší výsledný tvar patří odjakživa k umělecké tvorbě. Je to úsilí, které umění přímo vyznačuje, ruku v ruce s úsilím o sdělení myšlenky u těch umělců, kterým jde o věc. Jestliže tedy socialistické umění charakterizuje rys snahy po tom, aby umělec svému divákovi, čtenáři nebo posluchači něco sdělil, nevzdává se přitom samozřejmě ani druhé stránky téže mince, totiž toho, jak myšlenku sděluje. Odtud potom pochopitelný zájem o různé formy vyjádření, zájem o čistotu stylu, o správnou volbu žánru. K takovému zamyšlení mne vedlo sledování některých pořadů v naší televizi i ve filmu, jak je přineslo nedávné výročí nejslavnější doby našich novodobých dějin, výročí # února. Naše televize uvedla hru * Pilného v režii * Dvořáka Jak to bylo v Únoru. Normální recenzentská praxe vylučuje, aby se ve stručných poznámkách rozvedly některé kritické momenty, aby se nadhodily některé myšlenky k dalšímu promyšlení, protože by při stručnosti recenzí vznikl nesprávný dojem, že hra je zásadně kritizována, jakoby snad odmítána. Budiž tedy i zde řečeno hned na začátku, že se k celému záměru stavím kladně, že však to nemůže znamenat zamhuřování očí. Chtěl bych se proto pokusit o několik oponentských námitek a doufám, že budou i tvůrci přijaty tak, jak jsou myšleny, totiž v zájmu právě o co nejlepší a nejdokonalejší vyjádření myšlenky, jejíž klady jsou mimo diskusi. Především tu stojí základní problém podobného dokumentarizujícího žánru. Tato cesta jakési televize faktu, jak to sami tvůrci označili, je známa a je jednou z cest, jak přiblížit hlavně těm divákům, kteří pro svůj věk ani nemohou pamatovat zobrazené skutečnosti, základní historické zvraty. Známe celou sérii filmů o Leninovi, v nichž byla postava velkého revolucionáře ztvárňována herci, ostatně obdobný žánr i z divadla. Lenin a ostatní skuteční historičtí hrdinové, kladní i záporní, vystupovali a vystupují v takových dílech přímo jako postavy dramatu. Linie tohoto uměleckého žánru jde od těchto filmů až po současné Ozerovovo několikadílné Osvobození. Připomeňme přitom například i americký film Nejdelší den i některé filmy naše, v nichž se historické osobnosti na plátně objevily jako jednající hrdinové dramatu. V čem spočívá síla této metody. V tom, že divák je přímo, emotivně vtažen do děje, že spoluprožívá předkládanou historii jako drama, jako děj, zbeletrizovaně. Všechna emotivní síla uměleckého díla se tu spojuje, když se záměr vydaří, k silnému výslednému zážitku až prožitku. Hlavně pro mladé diváky to je metoda vhodná, protože k nim přichází podle slavné zásady Komenského o škole hrou. Rovněž pro televizi je to metoda zvlášť lákavá, protože diváci televize dosud většinou sledují na svých obrazovkách hlavně děj, i když dnešní technický pokrok dovoluje už i estetické zážitky. Proto to, že před námi v Pilného hře vystupuje herecky předvedená postava Benešova, Gottwaldova a ostatních, přináší hlavně pro ty, kdo neměli a nemohli mít možnost poznat politiky přímo z vlastní zkušenosti, nesporné obohacení. Rozšiřuje to jejich obzor, dává historii živější formu. Takto beletrizovaný dokument ožívá novou silou, překračuje vlastní, jen dokumentaristickou, hodnotu. Je ovšem nejvýš třeba dávat co největší a nejpečlivější pozor na to, aby dokumentární hodnotu nenarušilo nic kolem. Bohužel v televizní inscenaci hry Pilného k tomu došlo. Především tím, že inscenace, ale už hra sama v literárním tvaru porušila zákony žánru a vnesla do beletrizovaného dokumentu jakýsi jen beletrizovaný fiktivní rámec s rodinou dělníkovou. Tedy to nesouvisí s otázkou, jak se jí zabývám vcelku, jen na okraj bych chtěl podotknout, že hlavně závěrečné prohlédnutí mladé Káji a její úsměv, s nímž se obrací k otci, jsou nepřesvědčivé, nevycházejí z vývoje postav a citelně ochromují výsledný dojem celé hry. Vnášejí pochybnosti, protože to je vyřešení značně schematické. Myšlenka autora nepřešla do výsledného * . Vraťme se však k samotné historické věrnosti hry. Je pochopitelné, že autor takovéto beletrizované dokumentaristiky nemůže líčit všechno, jak to skutečně bylo. Musí stylizovat, vynechávat, vybírat události i výroky, musí spojovat akci několika lidí do jedné představované osoby. Touto nevyhnutelností prošel i Pilný, nemohl ani jinak. Tak se stalo, že se z jeho hry celkem vytratila postava Antonína Zápotockého, jinak pro Únor jistě značně důležitá. Tak se stalo, že se ve filmu ani neobjeví Václav Nosek, ministr vnitra, který sehrál rovněž značnou a klíčovou úlohu. Tak se stalo, že Benešův výrok o tom, že tak daleko nejsme, aby nám ulice diktovala, zní ve hře v rozhovoru s Gottwaldem, zatímco ve skutečnosti zazněl, když Beneš přijal, nijak nadšeně, dělnickou delegaci v čele s Bedřichem Kozelkou. Tak se stalo, že v závěru hry Klement Gottwald u Beneše podepisuje, kontrasignuje, dekrety ministrů nové vlády, zatímco ve skutečnosti po příjezdu od Beneše řekl Gottwald na slavném lidovém shromáždění na Václavském náměstí # února, že dekrety bude kontrasignovat. To všechno jsou věci, které lze přejít, které nelze autorům vyčítat. Podle mého názoru však udělali některé chyby, jichž se vyvarovat mohli, a dokonce měli. Tak třebas to, že celkem pominuli manifestační stávku, kterou zorganizovaly odbory po sjezdu závodních rad. Ona stávka hrála v celých únorových událostech klíčovou úlohu, protože ona právě přesvědčila Beneše, že to, co říká Gottwald a komunistická strana, je skutečnost, jíž se on nemůže vzepřít. Naproti tomu autoři inscenace nesprávně historicky tradují zrod milicí. K textu volí fotografické záběry přehlídky, která se konala až # února # na Staroměstském náměstí. Historicky tuto akci řadí ve své inscenaci před sobotní tábor lidu, což je nesprávné a zkresluje vývoj událostí. K tomu používají citátu z Gottwaldova projevu právě na * Kinského paláce na onom sobotním táboru lidu, takže také tato slova posunují nehistoricky dopředu. Přitom naprosto zbytečně, což mrzí. Zcela samostatnou kapitolu by bylo možné napsat o tom, jak se autorům inscenace podařilo splnit vytčený cíl v ztvárnění historických postav. Myslím, že všem ostatním vévodí především * Pastorek v roli Klementa Gottwalda, tvořící postavu tohoto génia našeho lidu a naší strany správně nikoli jen zvnějšku, nýbrž zevnitř, z vnitřního přesvědčení, nikoli jen jakýmsi napodobováním Gottwaldovy mluvy či gest. Poučeni značnými zkušenostmi z minulosti víme, že nějaké jen vnější usilování o napodobení povrchu zůstane zase jen povrchní a vypadá potom panoptikálně, nepřesvědčivě. Pastorek, vedený tak jistě v záměru režisérem, svého Gottwalda jakoby buduje zevnitř, začíná mozkem a srdcem, rozumem a přesvědčením. Proto máme před sebou nikoli jen podobu Gottwaldovu, ale jeho skutečný obraz, portrét jakoby namalovaný malířem a vytesaný sochařem, nikoli jen sejmutý mrtvým okem kamery nebo fotoaparátu. Obdobně lze mluvit o ztvárnění postavy Benešovy * Pleskotem. Také tady sice na první pohled udiví vnější podoba a podoba v gestech i hlasu a mluvě, ale vlastní Beneš se vyloupne nejvíc a nejplastičtěji například ve scénce, kdy žádá Jínu o prášky, protože mu je zima a je unaven. Nebo ve scénce návštěvy zmatených studentů, kdy pochopí prohru. Nebo ještě ve znamenité scénce se Sokolem Hřebíkem. V této scénce dokázali tvůrci představení skutečně nejdokonaleji zamontovat humor přesně v onom odvážení na lékárnických vahách do zvoleného dokumentarizujícího žánru. Méně se jim to podařilo ve scénách lidovců Hály a Šrámka, kde zazněl v celém filmu skřípavě tón pamfletu a karikatury. Takové extempore je třeba důkladněji uvážit, protože může poškodit, i když jsme jistě uvítali, že ve hře zazářil humor. Mluvím- li o dokonalosti, s níž režie i herci odvedli postavy Gottwalda, Beneše a ostatních historických osobností, nelze zamlčet, že se tu u Pastorka i Pleskota jistě kladně projevilo to, že oba právě tyto postavy ztvárňují také v dlouho připravovaném a pečlivě natáčeném filmu režiséra * Vávry Dny zrady. Protože herci mají zřetelně zafixovány tyto postavy v sobě, a tak se na úspěchu televizní inscenace podílí neoddělitelně i práce na filmu, byť jeho premiéra přijde později než později natáčený film televizní. Vraťme se však k základním úvahám nad žánrem, nad celou metodou. Už teď jsem se zmínil o tom, že budeme vlastně mít brzy další příležitost zamyslet se nad oním způsobem beletrizovaného dokumentu, protože Vávrův a Fáberův film o Mnichovu Dny zrady už je hotov. Vedle tohoto způsobu existuje i jiný. Dovolíme si to ozřejmit na takovémto vyjádření, můžeme mluvit třebas o dvojím pojetí fučíkovského filmu. Máme v našem filmu názorný příklad. Režisér * Balík natočil dva fučíkovské filmy. Reportáž psanou na oprátce, v níž herec hrál skutečnou postavu Julia Fučíka, a film Zkouška pokračuje, kde Fučík sám přímo nevystupoval, kde však byl stále vnitřně přítomný. Obdobně vzpomínám na zkušenost filmařů NDR, kteří natočili dva filmy thälmannovské. Jeden dvoudílný, životopisný, v němž Ernst Thälmann skutečně vystupoval ve ztvárnění hercově, a jiný, nazvaný Silnější než noc, nezapomenutelné ztvárnění tematiky s nezapomenutelným výkonem Wilhelma Kocha-Hoogev roli v nejlepším slova smyslu thälmannovské. Máme ostatně krásné dva příklady z kinematografie sovětské. Někdejší dvoudílný film Velký občan byl nepokrytě inspirován postavou skutečnou. Předlohou pro hrdinu filmu byl Kirov. Všichni to vědí, nikdo to neskrýval. Jenomže ve filmu se jmenoval nikoli Kirov, nýbrž Šachov. V nejposlednější době pak jsme obdivovali jedinečný film režiséra a scénáristy Daniila Chrabrovického Zkrocení ohně, v němž je hrdinou postava hlavního konstruktéra sovětské raketové techniky. Ve skutečnosti se nejmenoval Baškircev, jak zní jméno hrdiny filmu. Jmenoval se Koroljov, ale film si tímto způsobem uvolnil ruce. V tom totiž spočívá podle mého názoru největší možnost této druhé cesty vycházející při ztvárnění historie a historických osob z důslednější beletrizace, z fiktivního obrazu a opírající se o souvislost vnitřní, o podobu niterní. V tom, že tvůrci, kteří vykročí touto cestou, mají mnohem víc svobody při umělecké práci. Hrdina skutečný, přenesený na plátno nebo scénu, je svázán jako provazem nutnosti nemluvit normálně, nýbrž pronášet citáty. V případě zvoleném, v případě hry Pilného o Únoru to tolik nevadilo, protože tu nejde o nějaké drama, nýbrž o jistou ilustrativní metodu. Z ní se snažil autor vymknout právě přistavěným vymyšleným rámcem, což však, jak už jsem se výše zmínil, se příliš nepovedlo. Ale jakmile se snažíme vytvořit životopisný obraz, a měli jsme takové, o Alšovi, Smetanovi, viděli jsme takové filmy o Pavlovovi, Mičurinovi, Glinkovi, Musorgském, nemůžeme se beztrestně nedržet skutečnosti, a tu je těžké vymýšlet živé dialogy, nemají- li porušit pravděpodobnost. Pomník si musí být podobný, zatímco socha inspirovaná něčím, událostí nebo činem jedincovým, může jít vlastní cestou a držet se pravdy jen vnitřně, ideově. Myslím, že vzpomenuté filmy, především sovětský Velký občan a Zkrocení ohně nebo například i Velvyslankyně, dávají víc perspektiv do budoucna než skutečná rekonstrukce skutečnosti metodou dokumentaristicky beletristickou. Pochopitelně, není tu receptu na úspěch. Obě vzpomenuté metody mají své oprávnění a přinášejí úspěch i zklamání. Naše televize vysílala v letošních únorových dnech i další inscenaci, hru Mrazivé ráno, která šla onou cestou vnitřní pravdivosti, niterného souznění s historií, a přitom nesnadnější a ošidnější metoda, již zvolil Pilný a Dvořák, dosáhla nepoměrně dál a výš i hloub. Ale to je osud literární předlohy i režijního uchopení věcí. Metoda sama tu dává jen větší či menší příležitost a klade i větší nebo menší nároky. Existují ještě metody další. Chtěl bych se aspoň zmínit o dvou. Jednou je jakési spojení obou metod, jimiž jsme se posud zabývali. Režisér Jiří Sequens, také autor scénáře, ve svém nejnovějším přepisu románu Václava Řezáče Bitva šel cestou důsledného dramatického vyprávění. Osoby díla jsou smyšlené, i když typické, takže vyjadřující plně svou dobu i její historickou věrnost. V závěru však se drama vyhrotí do přímo dokumentární podoby. Je # únor # . Rosmusovi postavy dramatické, nehistorické, zapnou rádio a poslouchají Gottwaldův únorový projev. A rádio je historické, dokumentární, protože odtud zaznívá záznam skutečného projevu Klementa Gottwalda. Tato symbióza dramatu s dokumentem má zvlášť působivý dopad. Také to je způsob, jak tradovat v uměleckém tvaru historii. Způsob použitý už mnohokrát, ale proto ne otřelý. Je to způsob naprosto nenásilný, a proto živý, pravdivý, působivý. Konečně se zmíním ještě o jedné metodě, kterou zvolili před nedávnem bratislavští televizní tvůrci. Myslím na inscenaci Postupimské konference. V ní vystupovali herci důsledně jako herci, režisér jako režisér. Dokonce režisér tu i sám režiséra hrál, což byla jediná nahrávka, mimochodem v celém novém tvaru, jediná podle mne rušící. Jinak však nikdo nechtěl budit dojem, že hraje toho či onoho skutečného účastníka historické konference. Dokumenty se četly doslova. Komentář jen zkracoval, překlenul mezery, které nutně musejí vzniknout, protože zase doslova a do písmene se všechno rekonstruovat nedá, to bychom byli buď v archívu nebo panoptiku. Tato metoda vyžadovala od diváka větší připravenost a kladla také větší nároky. Objevilo se to zcela pochopitelně v reakci nepřipravených diváků, kteří byli nebo se cítili leckdy zaskočeni ve svém očekávání. Je otázka, jak je možné diváka připravit, aby spolupracoval a aby se necítil ošizen, protože čekal něco jiného. Ale lze jen uvítat tuto metodu, protože dává netušené nebo jen mlhavě tušené zážitky těm, kdo se chtějí poddat a dát nést sebou. Negativním rysem této metody je tedy její menší masová sdělnost než u beletrizovaně dokumentaristické metody. Naproti tomu však dokumentární věrnost roste až na úroveň vědy. Závěry jsou celkem jednoduché. Není těžko dojít k tomu, že všechny vzpomenuté metody výrazu mají své oprávnění, že mají svá pro a proti. Jde však o to, vždycky co nejsprávněji traktovat historii. To znamená živě, ale právě vždycky také historicky. V dopise Inesse Armandové napsal roku # Vladimír Iljič Lenin. Veškerý duch marxismu, celý jeho systém vyžaduje, aby každá okolnost byla zkoumána jen historicky, jen ve spojitosti s jinými, jen ve spojitosti s konkrétní zkušeností historie. Lapidárněji se vyjádřit nelze. Nebo jen stěží. Bylo by tudíž dobré, a pro zdar výsledku uměleckého díla to je nezbytné, přihlížet vždy také k diferenciaci diváků a volit proto i diferencované přístupy k nim. Pro jeden způsob neochuzovat ostatní. Ale rozvíjet všechny cesty rozšiřující poznání lidí. Protože, jak připomněl krásně soudruh Gustáv Husák na letošním únorovém zasedání ÚV KSČ, je na nás, abychom věnovali větší péči minulosti, našeho boje, úspěchům strany. Nemáme se proč krčit. Máme proč být sebevědomí. A máme kde se učit od důslednosti sovětských soudruhů, kteří se cílevědomě vracejí k tradici # října # i k předříjnovým bojům za dnešek nás všech. Takové správné pěstování hrdé tradice má jak ochrannou stránku v boji proti buržoazní agitaci a propagandě, tak mobilizující, uvědomělý dokáže víc. Soudruh Husák citoval Goetha, že člověk, když chce, může přenést hory. Je na našem umění, a na filmu a televizi jako na nejmasovějších, nejvíc pomáhat v tomto boji o lidské vědomí, lidské uvědomění, lidské myšlení, a tím i o nového člověka a lepší svět. Čím lépe budou tvůrci vládnout nástrojem ve své práci, tím lépe se budou vyjadřovat, tím lépe budou splňovat vlastní záměr a pomáhat nést svět dál. Lze ve škole vychovat umělce, spisovatele, lze této profesi někoho naučit. Nad touto nenovou, ale vždy aktuální otázkou se v obšírném článku Mistře, vychovej žáka zamýšlí významný sovětský režisér a pedagog Sergej Gerasimov, z jehož tvůrčí dílny na VGIKu vyšla celá plejáda úspěšných mladých herců a režisérů. V článku, z něhož citujeme nejzásadnější pasáže, se Gerasimov vyslovuje k celému komplexu problémů souvisejících se specifikou umělecké tvorby. Pedagogický proces na umělecké škole je zřejmě nejnáročnější ze všech existujících pedagogických procesů, píše Gerasimov úvodem, předpokládá zvláštní a rozhodně individuální přístup k zjištění etické povahy žáka. Mladý člověk je jen ve výjimečných případech schopen iniciativního přístupu k vlastnímu studiu. Většinou je nutné uplatnit tu či onu formu donucení, a to vědí jak rodiče, tak pedagogové. Po vstupu na vysokou školu mladý člověk si musí především uvědomit a respektovat rozhodující roli pedagogické autority, což podstatně mění dosavadní způsob jeho života. Na vysoké škole může student získat tolik znalostí a * , kolik chce vytěžit ze svého studia sám. Především se však musí odpoutat od středoškolské rutiny a dosáhnout takového stupně zralosti, kdy se člověk cítí být odpovědný sám před sebou za obsah každého dne, každé hodiny prožitého života. Další podmínkou úspěšného studia je nežít izolovaně, ale splynout se zájmy kolektivu, svého ročníku, školy. Každá práce, kterou student předvádí už od prvního ročníku svým pedagogům, dává podnět k široké a demokratické diskusi. Ale nejzákladnější podmínkou úspěšného studia je to, aby student nabyl čestného a upřímného vztahu k umění. Dnes je soudcem a kritikem, zítra objektem soudružské kritiky. Právě v takových otevřených diskusích se upevňuje důležitý a cenný kontakt mezi pedagogy a studenty, kdy si příslušníci starší a mladé generace vycházejí vstříc a společně dospívají k vzájemnému porozumění a jednotnému pojetí své činnosti. V tomto procesu posléze krystalizují představy o poslání umění, o specifice umělecké tvorby, které při vší jednoduchosti ukládaných úkolů v prvním ročníku rozhodně nemohou být pojímány jako něco předčasného. Jsem přesvědčen, že zásady výchovy uměleckého vkusu a náročnosti, preciznosti jejich výrazu nelze vypěstovat abstraktní cestou, uměle zjednodušenou metodou. Je- li předmětem umění život, byť v nejprostších formách projevu a vztahů, ale opravdový život, pak velkou školou je i pouhý výraz určitého svérázného prostředí, životně věrohodných okolností, záznam nějakého životopisu. Důležitou roli hraje i to, že k takovému výrazu se pojí řada podřízených disciplín sledujících důležité cíle, vývoj, zpestření a zušlechtění řeči, pochopení základní funkce hudby, nutnost vyjádřit své myšlenky na papíře nejen s ohledem na pravopis, ale i na literární hodnoty. Přirozeně že v tomto velice širokém spojení nejrůznějších disciplín klademe největší důraz na systém ideově politického utváření mladé osobnosti. Po výčtu a charakteristice předmětů, které mají za úkol zformovat osobnost mladých umělců, přirozeně s přihlédnutím k jejich individualitě, Gerasimov pokračuje. V této práci nám pomáhá klasická i nejlepší současná literatura stejně jako vrcholné projevy ostatního umění a přirozeně i nejvýznamnější filmy z historie. Nejdůležitější je však den ze dne vyzrávající schopnost žáka chápat a milovat život, vidět v něm nevyčerpatelný zdroj krásy a moudrosti. Takový vztah k životu je přirozeně dán potřebou boje se vším nesprávným, co se kdy v životě vyskytovalo a vyskytuje. Ubohost kanonismu a zběsilý konjunkturalismus, projevy pudovosti na úkor citu a rozumu, to všechno v široké frontě a ve značné míře útočí na současného člověka v teorii a praxi buržoazního umění a každým dnem nabývá stále agresívnějších forem. Je nutné chránit mladé vědomí před tímto proudem ideově estetických mystifikací, ukuchtěných ze špíny a krve. Zde je zřejmě nutné se řídit zdravým úsudkem, že v každém boji je nezbytné poznat nepřítele a jeho cíle, odhadnout jeho síly, vědět, jak s ním bojovat a jak v tomto boji zvítězit. Čelit a odolávat tomuto útoku může pouze vyspělé, vyvinuté komunistické vědomí obohacené zkušeností strany a vyzbrojené marxisticko-leninskoufilosofií. V tom je nutno, podle mého názoru, vidět hlavní cíl při výchově mladých umělců, kteří nebudou žít a tvořit v idylických podmínkách, ale v ovzduší neutuchajícího boje za komunistické ideály. Přirozeně, že to všechno není nikterak jednoduché, protože nemluvíme tu o mrtvých, nehybných dogmatech, kanonických formulkách, ale o životě a živé řeči umění, v němž nashromážděnou zkušenost neustále koriguje dobový vývoj, přičemž základem uměleckého výrazu zůstává člověk ve vší složitosti jeho současné existence. Tato složitost je podmíněna především i množstvím informací, jež nelítostně bombardují vědomí současníka a především vědomí mladých lidí, které ještě nemá vypěstovanou obranu schopností uváženého zralého výběru. Mnohé připisujeme na účet technické revoluce podle zásady připomínající formuli Válka vše vyřeší. Všechno se prý podřizuje imperativu moderní doby, v níž se mění všechny principy existence, vzdálenosti, rytmy, fyzické a mravní normy i požadavky, kdy nezbývá času na analýzu duchovního života člověka a možná je to i zbytečné, a do popředí vystupuje umění takzvané přímé akce. A zde je možná, a zřejmě i víc než kdy jindy, na místě vznést otázku, co když právě v době zvyšujících se rychlostí si umění má zachovat výsadní právo neukvapovat se. Tato myšlenka stále naléhavěji zaznívá jak z filmového hlediště, tak i v podmínkách, kde je nutné přemýšlet nejen o dnešku, ale zamýšlet se i nad budoucností, do níž vstoupí dnešní žáci. V Komárně jsem zpíval na oslavách padesáti let Dunajplavby, celou noc vlakem do Bratislavy, tam mě čekali na nádraží, odvezli mě do Komárna, přes den se zkoušelo a pak jsem zpíval, pochopitelně své oblíbené námořnické. Jenom jsem si říkal, škoda, že jsem se přitom o té plavbě po Dunaji tak málo dověděl. To by mě bylo zajímalo, přece víte, že námořníci a voda, to je moje. To když jsme slavili padesátku Labsko-oderské, byl jsem s nimi na vodě deset dní, na celé štrece až do Hamburku. Cesta trvá asi pět a půl dne a zbytek byl na zastávky. A je to ohromný, zvlášť ty první dny, kdy člověk pořád objevuje nové světy. A co vás teď čeká na Barrandově? Pan režisér Podskalský tam točí Noc na Karlštejně podle * Vrchlického. Já tam dělám kyperského krále Petra. Mimo jiné zpívám dvě písničky od Karla Svobody, jednu z nich dohromady s panem Marvanem, a to je velká hlína. Mám ho hrozně rád a on to všechno dělá velmi svérázně. Na Karlštejně působí jako purkrabí. A co v Sovětském svazu? A víte, že ani přesně nevím. Letíme prostě do Moskvy a tam se dozvíme další. S největší pravděpodobností to bude Leningrad, Kijev, Riga, Vilnius, Záporoží. Vím jen, že prý budeme mít dost času v Leningradě, což znamená, že se zabarikáduji do Ermitáže a budu zbožně koukat na Picassa z modrého období a na další své miláčky. A vedle toho se bude pochopitelně zpívat a hrát. Jedeme s KTO a repertoár jsem vybral podle toho, Santiano, Santa Lucii a všechno, co vyzní v tomhle složení. Kluci teď mají třeba i autoharfu a asi takové obsazení, jaké se mi vždycky líbilo, na Huguesi Aufrayovi. A tak mi přitom ani nezbývá čas, abych nějak víc dělal s Václavem Hybšem. To víte, dost často jsem teď v Brně na tom muzikálu, to je vždycky tak na týden nebo deset dní, a pak jsme točili to elpíčko s Evičkou Pilarovou. Taky jsem byl na skok v Iráku, tam jsem taky hulákal na pódiu. Byli jsme tam jen sami s Olinkou, dělali jsme se dvěma kytarami. Stavějí se tam teď rafinérie, jsou u toho naši odborníci a já bych řekl, že jsou to opravdoví hrdinové. Copak my, my tam byli v únoru, kdy počasí ještě krásně ujde, ale když potom začne být těch padesát stupňů a v tom máte dělat, to jsou teda těžce vydělané peníze. Tak jsme jim tam přijeli trošku zazpívat. Řekli jsme vlastně teprve pár vět a už se ukazuje, že jednou jste na Dunaji, jednou jedete s Labsko-oderskouplavbou na šífu, jednou do Iráku za naftou. Vy jste se při tom zpívání musel dostat do styku s hezkou řádkou lidí, kteří dělají spoustu různých věcí. Jednak to a jednak jsem po světě ujel pěkný kousek cesty od Chicaga na jednom devadesátém poledníku až po Kalkatu na devadesátém poledníku na druhé straně zeměkoule. Jenom po Indii jsem najezdil patnáct a půl tisíce kilometrů. Do svých třiceti čtyř let jsem nevytáhl paty za humna a bylo mi to dost líto. Tak jsem si potom řekl, že když budou to moje křičení chtít někde poslouchat, podívám se trošku kolem sebe. Protože člověk koneckonců neví, kdy mu třeba zase vypovědí záda a budou ho nosit jako lazara. A potom mě docela baví kouknout se, co lidi na světě vůbec dělají. A i když cizí jazyky dávám dohromady všelijak, vždycky se mi nakonec podaří se s lidmi nějak dorozumět a něco se od nich dovědět. Tak třeba v Dillí, to byla spíš taková menší klubová záležitost. Pozvali tam třeba jednu parádní indickou tanečnici a výborně hráli na sitáry. Nebyl to zrovna Ravi Shankar, ale muzikanti asi tak stejné kvality, a to už je něco. Já jsem tam na oplátku asi tři čtvrti hodiny zpíval a musím říct, že mě ze začátku hrozně deprimovalo obecenstvo, které pořád kroutilo hlavou, jako když se mu to nelíbí. Když jsem odzpíval první písničku a oni pořád vrtěli hlavami ze strany na stranu a tak divně mlaskali a vzdychali, tak jsem si řekl, že to jako vzdám. Ale sotva jsem dozpíval, začali hrozně plácat. Řekl jsem si, že to asi jsou slušný lidi a že mi snad nic neudělají, i když se jim to třeba moc nelíbí, a zkusil jsem zpívat dál. Šlo to pořád stejně, pořád to kroucení hlavou a divný posunky, mlaskání a vzdychání a nakonec potlesk. A pak třeba každou chvíli někdo přišel a podal mi ruku, což je v Indii dost nezvyk, zakroutil hlavou, vůbec nic neřekl a šel si zase sednout. Bylo to divné, ale fajn a za chvilku už jsem se cítil docela dobře. Teprve potom mi řekli, že když se Indové nemůžou chytit textu, nechají se prostě unášet melodií, a že všechno to vrtění a vzdychání je jen známka toho, že jdou se mnou, sledují to, a že to tedy jako dělám dobře. A tak jsme si nakonec docela dobře rozuměli. Pak mě pozvali do fabriky, do Jawy, kterou koupil pan Raskon Irany. A ten mně říkal, jestli bych nezazpíval jeho přátelům, ale jenom těm nejlepším, tak říkajíc v úzkém kruhu. Já na to, že mě bude těšit, když poznám jeho přátele, a tak jsme si o tom pořád jako vyprávěli, protože to se má a to tam je taková slušnost. A když jsem tam potom přišel, bylo tam asi čtyři sta padesát lidí. Trošku mě to zarazilo, ale nedal jsem to na sobě znát. Po zpívání se pan Raskon poptával, jestli se jako nezlobím, že jich přišlo trošíčku víc. Tak mu povídám. No, podívejte se, nás je čtrnáct a půl miliónu, a když já si pozvu svý přátele, tak je jich dejme tomu třicet nebo čtyřicet. Takže když vás je # miliónů a tady bylo čtyři sta padesát lidí, to vy jste vlastně osamělej člověk, vy snad žádný přátele ani nemáte. Takže se smál a potom mi ukázal moc věcí. Viděl jsem Tadž Mahal, což je opravdu jeden z divů světa, a viděl jsem děti, jak vyřezávají do dřeva, a viděl jsem, jak malí šestiletí kluci pískají hadům a ti dělají, jako když tancujou, a pochopitelně jsem viděl i tu jejich bídu a ten svět, který vypadá docela jinak než tady u nás, protože je mentálně úplně někde jinde a dívá se na věci úplně jinak, než jak jsme na to zvyklí my. Když se takhle touláte po světě s otevřenýma očima i ušima, slyšíte zřejmě i spoustu nejrůznější muziky. Ale vaše písničky přitom zůstávají pořád tady, u nás doma. Nenapadne vás někdy, že byste třeba chtěl zkusit taky něco jiného, něco z toho, co jste slyšel na svých cestách? To máte tak, já to všechno hrozně rád poslouchám. Třeba v Indii mi dali překrásný sitár a potom tady v novinách někdo napsal, že jsem se tam jel na něj učit. To je nesmysl, kdybych tam byl dvacet let, nemohl bych se na něj naučit, protože to je prostě někde jinde. To je v jejich přístupu ke světu a takový já nikdy nebudu. Ale to víte, že mě někdy popadne chuť zazpívat si nějaké jiné věci, jenže si nakonec řeknu, že bych je třeba neměl kazit. Protože lidi v každé zemi zpívají trochu jinak a já si z toho musím vybrat jen to, o čem si myslím, že mi opravdu a bez problému sedí. Já potřebuju partnery, jako je třeba Boban Ondráček nebo Zdeněk Marat, s těma jsme asi tak stejná krevní skupina a víme, co kdo chce v hudbě dosáhnout a jak si to představuje. Kdybych si mohl úplně volně vybrat, co bych chtěl zase jednou dělat, sebral bych asi Bobana Ondráčka, šíleně bych mu zbláznil hlavu, někam bych ho zavřel a něco bych si na něho vymyslel, aby se moc nerozptyloval a dostal chuť do práce. A pak bych na něm vydyndal jednu LP desku, pro kterou bych sehnal svoje dvorní textaře. Napřed bychom si dlouho vyprávěli, co bych chtěl dělat a jak by to mělo vypadat, a oni by si z toho něco vzali a na oplátku by zase něco dali mně a mohla by z toho být dobrá muzika. A třeba to není ani tak neuskutečnitelné a mohlo by se nám jednou něco takového povést i v praxi. Protože Boban opravdu umí, a když by k tomu měl ještě prostředí nebo věděl docela konkrétně, pro koho a proč má něco dělat, tak to je ještě padesát procent navíc nad těch základních sto. Neřeknu vám nic nového, když vám povím, že se mi vždycky moc dobře dělají lidové písničky. Třeba to elpíčko s Václavem Hybšem, na tom je cítit, že i Vašek těmhle písničkám rozumí a má je rád. Koneckonců, já jsem si je zpíval už jako kluk a zůstanu jim věrný. Jenže ono se nic nemá přehánět. Teď je najednou začíná dělat kdekdo a já se skoro bojím, aby jim tahle nadmíra trochu neuškodila. Když je něčeho moc, tak je toho spousta, a když se z něčeho v téhle naší muzice stane móda, musí si od toho lidi na čas odpočinout. To už se stalo mockrát a někdy to uškodilo i dobrým věcem. Nakonec přežije vždycky jenom ta kvalita. Nebo bych rád dělal s takovou malou skupinou jako teď s KTO, co s nimi jedu do SSSR. Jenže na deskách s tím bude trochu problém. Já jsem exkluzívně u Supraphonu a oni zase u Pantonu. Ledaže by se obě tyhle firmy nějak dohodly. To snad není tak úplně vyloučeno, protože na obou stranách jsou lidé, kteří opravdu fandí muzice. A co vaše divadelní a muzikálové aspirace. Musím říct, že v brněnském Krysaři se cítím docela dobře. Mně šlo hlavně o to, aby se tam lidi na mě nedívali jako na Matušku, ale opravdu jako na figuru, a to, myslím, dost vyšlo. Je to figura, kterou mám rád. Krysař je člověk, který nikoho nepoučuje ani nikomu neradí, ale když se na něj někdo podívá, je mu hned jasné, co by se mělo dělat. Všechno ostatní je zatím ve stavu úvah. Až zase budeme mít s Ivo Fischerem jednou čas, což teď bohužel dlouho nebude, tak si třeba spolu sedneme a budeme si o tom moc dlouho povídat. Mě by třeba hrozně přitahovala jiná takováhle figura, ovšem zase volně předělaná a nějak zlidštěná, třeba Prométheus. A pak bych se hrozně rád někdy podílel na nějaké historce o poctivejch zlodějích, jestli si dovedete představit, co asi pod tímhle typem myslím. Mě totiž vždycky fascinovaly typy, které se nějak odlišovaly od průměru, bylo na nich něco zvláštního, třeba takový Šalamoun, jenže to už je zase někde docela jinde. Tohle všechno je ještě moc a moc mlhavá budoucnost, zatím mi stačí ten Krysař. Líbí se mi opravdu, jak ho Ivo Fischer vyřešil. Krysař sice odchází dál a nechává Agnes i Jürgena za sebou, ale přitom je jasně cítit, že město se tím přece jen pročistilo nejen od myší, ale i od myšiček, co tam otravovaly ovzduší. Kritika to někdy srovnávala s Viktorem Dykem, ale já myslím, že neprávem. Řekl bych, že celá atmosféra je jiná než u Dyka a mně i bližší. Když už jste narazil na literaturu, patří Dyk k vašim oblíbeným autorům? Dalo by se to říct, mám ho docela rád. Jenže pro mě je v něm trochu moc nostalgie a chmurnosti, asi víc, než kolik je přiměřené mé povaze a mému typu. Spíš bych si představoval něco jasnějšího a veselejšího, ale pozor, rozhodně ne něco jako pana Poláčka, prostě něco mezi tím. Z literatury mám třeba rád Hemingwaye, to je asi tak typ, který nejspíš odpovídá mému vkusu. A co tak odpovídá vašemu vkusu v hudbě, kterou si vybíráte pro poslech? Mě vždycky zajímali nejvíc dobří kytaristé. Mám doma tři desky s Manitasem de Platou a pouštím to přátelům a známým, aby přestali mít mindráky. To je vlastně geniální švindlíř. Když si to pustíte na menší rychlost, slyšíte najednou, jak ty prstíky potřebujou pořádně klepnout a kolikrát v těch efektních laufech šmátnou vedle, ale přitom je to pořád muzika. Když vedle toho postavíte klasickou kytaru, tak vás naopak úplně omráčí takovou dokonalou precizností. Tak dokonalou, že tam nechám běžet tak dva tři kousky a potom radši zase rychle od toho, protože to je na mě až moc. Těchto kytarových záležitostí jsem už nasbíral dost, třeba i podobné skupiny, jako jsou naši KTO. Ale když chci zapomenout na to, co všechno bych měl dělat a co mě zajímá profesionálně, tak si vždycky nejspíš vezmu knížku. Vidíte, tuhle v rohu, vedle té květinové stěny, to je moje myslící křeslo. Tam si zalezu, schovám se za kytky, popíjím čaj, pokuřuju a čtu. Ne, že bych měl proč od něčeho utíkat, a vůbec už taky nemám čas od * utíkat, ale někdy člověk potřebuje vypadnout z toho běžného provozu. Z muziky jsem si za tímhle účelem pouštěl rád třeba ruskou klasiku, Rimského-Korsakovanebo Borodina. To je oblast, kterou já pochopitelně vůbec nemůžu dělat, tomu se můžu jen obdivovat. To máte, jako když někdo dělá malé figurky z hlíny a chodí se někam dívat na Štursu. S tím se člověk dostane do styku jen výjimečně. Což mi připomíná, jakpak jste se asi cítil, když jste vystupoval v Národním divadle? Tam jsem šel opravdu s posvátnou úctou a hrůzou a musím vám říct, že až na několik málo výjimek se ke mně všichni chovali víc než kolegiálně a přátelsky. A hlavně ovšem lidi, kteří opravdu něco jsou. A tak jsem měl pocit, že tam ani nijak zvlášť nepřekážím. A potom, pro mě je to vždycky ohromný zážitek, když vystupuju někde, kde mají oponu. Já se s ní dostanu do styku jen hrozně vzácně. A to ještě říkal pan Filipovský, že je tam opon víc a že u vody, tam je jich asi dvanáct. Tak toho já si hrozně považuju. Až z toho mám někdy takovou hrůzu, jako že bych se třeba postavil, opona se za mnou zavřela a já už nenašel, kudy se prolízá zpátky. To bych asi musel padnout na zem a nějak to zkusit se pod ní podkutálet. Není to náhodou dávné dědictví z té legendy, která vypráví, jak jste spával v Semaforu na jevišti a oponou se přikrýval? No jo, ale to byla opona složená a ten hřejivý pocit, který mi dávala, byl naprosto konkrétní. Ale pravá divadelní opona, a ještě k tomu třeba padací, to je něco docela jiného než revuálka nebo takový lehký hadýrek, co se s ním našinec nejspíš dostane do styku. Ve vašem věku je pochopitelně ještě moc času na nějaké bilancování, ale kus práce už máte nepochybně za sebou. Takže se snad už můžete podívat trochu zpátky a říci si, čeho jste si za tu dobu asi tak nejvíc vážil. Myslím, že jednoho, že totiž lidi dokázali vymyslet takový zázračný druh komunikace, jako je právě muzika a zpívání, že se tak s každým dohodnete bez textů a bez cizích jazyků. Možná, že je to škoda, že nezpívám jinak než česky, ale tím spíš můžu ocenit, když mi lidi jinde i bez toho rozumějí. Takže ten, kdo tohle dokázal vymyslet, by asi měl mít někde ten největší pomník a kolem něho pořád spoustu krásnejch kytek. Protože z tohohle všeho pramení ta řetězová reakce, kterou já pořád cítím. Já dávám lidem něco z toho, co oni zase dávají mně, a tak to jde kolem dokola. Člověk ví, že nemůže mít všechno a nemůže se líbit všem. Ale vím taky, že mám svoje obecenstvo a to si zvyklo na mě a já si zvykl na ně. Už se známe tak dobře, že jsme se navzájem pár věcí naučili. Všiml jsem si třeba, že na mých koncertech lidi skoro nepískají. A když je to potřeba, ledacos si s nimi navzájem odpustíme, ledacos si tolerujeme a jsme na sebe co hodný a máme se rádi. A to je vlastně všechno. Politická a společensky angažovaná píseň je produktem své doby, prostředí, společenské třídy a osobnosti jejího tvůrce. Je ideálním prostředníkem při výchově socialistického člověka, schopným říkat politické pravdy bez velkých slov a frází, aktivně působit při formování jeho myšlení v boji proti buržoazní ideologii, pomáhat mu při prohlubování jeho znalostí pokrokových tradic mezinárodního proletariátu a revoluční historie dělnického hnutí i při uskutečňování politického programu komunistické strany, společenskou angažovanost nelze v této souvislosti chápat jako nějaký módní požadavek dneška, ale jako postoj, který vyplývá z pochopení určujících tendencí historie dělnické třídy. Je uvědomělou účastí umělce, autora a interpreta, na revoluční přeměně světa. S tímto postulátem politické angažovanosti vstoupil do svého prvního ročníku Festival politické písně v Sokolově uspořádaný z iniciativy Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže v březnu tohoto roku, jehož vyvrcholením bude Světový festival mládeže a studentstva v Berlíně, který si dal do vínku heslo Za antiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství. Ve čtyřech festivalových koncertech se představilo sokolovskému publiku a prostřednictvím televize a rozhlasu také # miliónům diváků a posluchačů u nás doma i v zahraničí několik desítek amatérských a profesionálních interpretů, kteří svými politickými a společensky angažovanými písněmi dali nepokrytě najevo, že nechtějí stát stranou zápasu, v němž se rozhoduje o příštím osudu lidstva. Jejich mladé umění se stalo radostnou přehlídkou současné angažované písničky. Zatímco u nás sokolovská přehlídka angažované tvorby teprve započala tradici, jež se bude pravidelně každoročně rozvíjet, mohou se v socialistických zemích, především v Německé demokratické republice a v Polsku, pochlubit několikaletými zkušenostmi a nespornými úspěchy v této oblasti. V Berlíně byl vloni uspořádán už třetí ročník Festivalu politické písně, v Zabrze v katovickém kraji dokonce už čtvrtý ročník. Oba tyto festivaly svým způsobem ovlivnily zrod i ideový záměr sokolovského festivalu. Berlínský festival byl v posledních dvou letech především dostaveníčkem zahraničních skupin a sólistů, kteří v duchu hesla Mládí světa žaluje imperialismus v praxi dokumentovali sílu a solidaritu sjednocené dělnické třídy a revolučního proletariátu. Polský Celostátní festival angažované písničky, kterého se účastní takřka výhradně domácí interpreti, je pojímán v poněkud širším žánrovém záběru. Významnou roli zde hrají velké smíšené vokální sbory a pěvecká tělesa stejně jako beatové a folkové skupiny. Sokolovský festival se v mnohém poučil u našich přátel, vyšel z domácí situace v populární a zábavné hudbě a přivedl na jeviště Hornického domu kultury a techniky amatéry společně s profesionálními zpěváky a skupinami. Začnu jinou, říká Vendulka v Hubičce mezi dvěma ukolébavkami, a něco podobného si řekli asi i v Semaforu, když pro svůj nejnovější pořad zkusili zkombinovat zbrusu novou trojici sestávající z Miloslava Šimka, Luďka Soboty a Petra Nárožného. Tradice Třetího nejlepšího představení na světě aneb Zázraku je ovšem přitom spíš semaforská než smetanovská. To znamená, že po tematické stránce jde vlastně o pořad o ničem, o volně sestavený koncert z hereckých a hudebních čísel. Prioritu mají zatím čísla herecká. Osobitý typ trochu utlačovaného prosťáčka, který vytváří Luděk Sobota, potvrzuje to, co už poznali pražští návštěvníci pohostinských představení liberecké Ypsilonky, podobně jako v případě jiné nedávné semaforské akvizice, Josefa Dvořáka, jde o herecké etudy sice nepříliš širokého výrazového rejstříku, ale velmi působivé komiky, jaká je na našem jevišti vzácná. Velmi příjemným překvapením je herecký debut Petra Nárožného, takto konferenciéra Plavců, který v roli nápovědy povyšuje do zcela jiné roviny dřívější typ semaforských inspicientů. A dalším překvapením je, že civilní projev Miloslava Šimka nepůsobí v tomto vysloveně nehereckém triu, zkušeně stylizovaném režisérem Jánem Roháčem, ani tak nesourodě, jako by se dalo očekávat. Takže i když se zdařilejší okamžiky střídají se slabšími, je téměř po celou dobu na co se dívat. Jedním z hlavních problémů takových představení bývá ovšem gradace a závěr. Jarní idylka malostranské Kampy. Slunce spravedlivě rozděluje teplo mezi důchodce na lavičkách a kojence v peřinkách. Nezapomíná ani přidat bronzu tvářím mladých maminek. Z nedalekého hřiště zaznívají velebné tóny Gaudeamus igitur. Holubi prudce vzlétají a do parku se řítí smečka mladíků se startovními čísly na prsou. Jim v patách svižně klušou křepcí kmeti a než se rozhlídneš, už se na slalom mezi kočárky vydaly i dívčiny. Bezejmenná uzoučká ulička k Čertovce. Dusot podrážek nesčetných maratónek se odráží od vysokých zdí starobylých domů. Stín tu chladí první pot běžců. Dobrosrdečná stařenka s nákupní taškou odpovídá na tázavý výraz sousedky. Jo, to je tohleto Buď fit. Klenutý můstek před Čertovkou. Zdola slyšíš pleskot pádel o hladinu. A za můstkem vidíš otevřená vrata, jimiž vbíhají dovnitř první běžci. Ta vrata bývají jinak zavřená, zamčená. Dnes to neplatí. A tak se za závodníky stahují ti, kteří tuší, že své obvyklé poklidné posezení v parku mohou nečekaně vyměnit za něco nového. Zevnitř zaznívá rytmická hudba. Po úspěchu loňského rektorského dne, který se konal na fakultách Univerzity Karlovy v Praze, Brandýse, Plzni a Hradci Králové, rozhodl rektor UK Bedřich Švestka uspořádat jej i letos. A protože se pro myšlenku našlo pochopení i na ostatních pražských vysokých školách, je to poprvé, co akademičtí funkcionáři takto jednoznačně využili svého dávného práva zastavit na den výuku a věnovat tento den výhradně tělesné výchově a sportu, staly se tyto rektorské dny i základem k nové tradici májových oslav, typických pro zájmy mládeže, studentských tělovýchovných slavností. K oslavě osvobození, # výročí Února a sjednocení tělovýchovy a na počest Festivalu mládeže a studentstva v Berlíně po dva dny zápolili studenti mezi sebou v rozličných sportovních odvětvích, plnili podmínky festivalového odznaku, ušli desítky kilometrů při cílových pochodech. Na půdě Fakulty tělesné výchovy a sportu na Malé Straně jejich soutěže vyvrcholily. Potlesk ještě doznívá, cvičenky z Pedagogické fakulty odbíhají ze hřiště. Podaří se ti proniknout až k velké atrakci. Odtud, ze samé blízkosti, se zdá, že ty modré a červené dívenky létají nad korunami věkovitých stromů. A teď se ještě výš vznášejí chlapci v bílých úborech. Studenti, českoslovenští reprezentanti v mladém sportu, sklízejí ovace tribuny. Loučí se a odnášejí zázračné nářadí, trampolinu. Šťáva čerstvých pomerančů stéká po bradách spokojených děvčat. Cenu za první místo v soutěži zručnosti cyklistických štafet spořádají hned na místě. Už nemyslí na vteřiny, pokácené slalomové tyčky, na odřená kolena, na smyky ani na pády po záludném povrchu písčitého hřiště. Pozoruhodnou taktiku vymyslela dvě štafetová družstva v závodě na desetkrát jedno kolo. Povinnou ženskou část nechají běžet nejdříve, kluci to potom doženou. Jenže černooděnci z FTVS postavili tak silné družstvo, že nepoznáš, aspoň podle rychlosti ne, zda jde o studenta či jeho kolegyni. A tak se publikum hlavně baví povzbuzováním rovněž povinně běžících členů štafet z řad přednášejících. Bedřich Švestka hovoří: " Nelze se stále vymlouvat, že nemáme tělocvičny, a zatím nic nedělat. Když budeme mít areály a ne zapálené lidi, nebude nic. Chceme dosáhnout, aby se tělesná výchova, sport staly běžnou součástí života mladých lidí, aby se naučili využívat svého volného času, aby jejich aktivita prolnula celým rokem. Doufáme, že v budoucnu se budou v rámci těchto májových slavností pořádat nejen sportovní, ale také umělecké soutěže. " Ticho se sneslo na ovál červené dráhy současně se soumrakem. Vítězové si odnesli ceny. Zmizely házenkářské branky, zmlklo jeviště basketbalového dramatu. Kdosi sbírá ze zeleného trávníku odhozený papír. Hřiště, kde toho bylo dnes tolik na koukání, se najednou zdá pusté. Není vlastně náhodou, že toto hřiště leží v areálu Tyršova domu. U budovy pojmenované po muži, který hlásal myšlenky kalokagathie, sloučení krásy a dobra, jednoty duše a těla. Vrata se zavírají. Až se před tebou příští rok znovu otevřou, přesvědčíš se, kolik nových metrů půdy získala ušlechtilá myšlenka májových studentských slavností. Možná, že mávnete rukou a řeknete: " To je jen pár čísel. " Ale podívejte se kolem sebe. Třeba právě ve vaší vesnici, ve vašem městě vyrostlo nové hřiště, prokoukla do krásy opravená tělocvična. Všimli jste si. Nebýt těchto čísel, neměli byste možná kde sportovat, kde držet palce svým oblíbencům. I o těchto důležitých věcech se jednalo na okresních konferencích ČTO. Staly se místem bilancování, kritizování i tribunou, z níž se hovořilo o budoucnosti. Viděl jsem šest konferencí, říká vedoucí oddělení orgánů ÚV ČTO Jaroslav Vlk, a měl jsem z jejich atmosféry radost. Nebylo to setkání unaříkaných delegátů, jak jsme na to byli zvyklí v minulosti. Celé klima bylo poznamenáno # sjezdem KSČ, který vymezil tělovýchově a sportu důležité místo v socialistické společnosti. Bylo hodně problémů, k nimž se na okresních konferencích hovořilo. Z účasti delegátů i z bohaté diskuse však zřetelně vysvítal elán a zájem o společné dílo. Prostě lidé chtějí pracovat, ale nesmí to být nadarmo. Okresní konference ČTO ukázaly ještě jeden potěšitelný jev. Tělovýchova se postupně dostává z jakési ulity, v níž byla skryta. Důkazem toho je vysoké hodnocení pomoci sportovců při realizaci volebních programů. Na jedné z konferencí jsem zaslechl tato slova: " Stavět tělovýchovná zařízení, to je výborná věc. Jsme rádi, že se jejich výstavba dostala do plánů národních výborů. Ale měli bychom, my sportovci, vrátit tuto péči starostí třeba o ty obrubníky. " Velký prostor jednání konferencí byl věnován jednomu z nejpalčivějších problémů dneška, politickovýchovné práci. Bez ní bychom těžko udělali potřebný krok vpřed. Daří se nám přesvědčovat lidi, říká Jaroslav Vlk, že si můžeme svépomocí postavit dílo v obrovské hodnotě. Politickovýchovná práce na tomto poli se nám celkem daří. V čem ale pokulháváme, to je přerod myšlení lidí. Domnívám se však, že to, co děláme v této etapě, je přípravou k tomu, abychom od řešení snazších problémů přešli k složitějším. Naučit člověka skákat, běhat, plavat je rozhodně lehčí, než prostřednictvím sportovní činnosti člověka vychovávat. Záleží na vlastním postoji těch, kteří před sportovce předstupují jako trenéři či cvičitelé. Vychovávat člověka je proces složitý, ale potřebný a radostný. Lze ho však realizovat. Tak nějak vyzněly závěry okresních konferencí ČTO, které byly dalším krokem před blížícím se # sjezdem ČTO. Závod míru se stal pojmem. Za čtvrtstoletí jeho historie se na startu vystřídali nejlepší amatérští cyklisté této epochy. Účast v Závodu míru je pro ně to, co pro maratónce start v Bostonu či Košicích, pro plavce zdolání kanálu La Manche, pro fotbalistu sté mezistátní střetnutí. Prostě maximum. Závod míru, ojedinělý svou tratí protínající tři země, nenapodobitelný svou atmosférou, nepřekonatelný svou organizací, je cyklistickým vrcholem, na němž mohou stanout jen Hillaryové pedálů. Vyjel jsem. Silnice začala tiše šumět. Byl to můj první závod, i když jenom soukromý. Dávejte * na cestu, ať vám ji nikdo neukradne, volal na nás kdosi z okna. Jeli jsme tři. Neřekli jsme si jediné slovo, ale všichni byli odhodláni ostatním dvěma ukázat záda. Dva jsme vlastnili sporťáka, můj kamarád dokonce s * a s přehazovačkou. Malinko jsem mu záviděl, protože jeho kolo se nejvíc podobalo opravdickému závodnímu Favoritu. Ten třetí jel na starším cesťáku. Naše šedesátikilometrové sousto se zdálo o to krutější, čím víc se do zad opíralo odpolední slunce. První občerstvovací stanice v jedné radotínské hospůdce po deseti kilometrech cesty připomínala objevení oázy po několikadenním utrpení na poušti. Nevím, jak na tom byli oba moji spolujezdci, ale mě chuť na nějaké závodění přešla. Bylo horko a můj dvanáctiletý organismus se bránil. Ani kamarádi nebyli o nic starší. Odpočinek na obrátce v chatě mých rodičů jsme strávili nářkem nad únavou. Ale částečné načerpání sil nás zřejmě znovu vyprovokovalo k touze po závodění. Brzy jsme ztratili přítele na * , ale já zároveň s tím hodně sil. Stačilo kratičké stoupání a moje kolo bez přehazovačky zůstávalo také zpět. Trápil jsem se s každým ujetým metrem, večer se blížil a kromě celého těla mě bolelo svědomí, co bude doma, až se začnou vyptávat, kde jsem byl. Dorazil jsem asi o deset minut na druhém místě. Minuty letěly, ale třetí se neukazoval. Věděl jsem, že mě rodiče už asi delší dobu postrádají, ale obavy o osud našeho parťáka mně nedovolovaly odejít. Náš strach se pomalu měnil v paniku. V duchu jsme ho viděli ležet v příkopě a vysílením naříkat. Slyšeli jsme zaskřípání brzd náklaďáku a pád spolužáka. Ale najednou se v dálce objevila postava tlačící kolo. Bodnul jsem, povídá, když k nám dorazil. Zadní kolo měl úplně prázdné. Pro mě je v téhle příhodě dodnes skryto celé kouzlo cyklistiky, sportu pro tvrdé chlapy, kteří si stejně jako tenkrát já denně přísahají, že na kolo už nesednou, ale kteří to na rozdíl ode mne nedodrží. Šestadvacet let a jedna vzpomínka. Květen, měsíc vyslovovaný na celém kontinentu tichým hlasem kvetoucích zahrad. Přináší jaro, opravdové, zelenající se. Pro milence je to čas prvních schůzek trávených na lavičkách, pro mnohé kluky povel k rozbalení cyklistického nádobíčka. Cvakají zámky u sklepů, zaprášená kola dostávají první nezbytnou péči. Začíná hra na Veselé, Smolíky, Moravce, Schury, Melichovy, Oviony, Merckxe. A zatímco tihle sní nastoupit jednou na start velkého závodu, jejich vzory bojují na trati Závodu míru. Rok # . Nápad uspořádat cyklistický etapový závod, který se zrodil v hlavách Jana Blechy, redaktora Rudého Práva, a Karla Tocla, bývalého vynikajícího atleta a cyklistického závodníka, se stal skutečností. Cyklistický svaz Polska a Československa za spolupráce Trybuna Ludu a Rudého Práva uspořádal mezinárodní etapový závod a jeho rozsah překonal všechno, co bylo dosud v cyklistice slovanských států uskutečněno. Ročník # už zahájil druhé čtvrtstoletí historie Závodu míru. A to je jedinečný důkaz životaschopnosti jednoho z největších světových cyklistických závodů. Zplodil světu řadu velkých osobností, cyklistů, kteří se mezi Prahou, Varšavou a později i Berlínem naučili nejen závodit, ale především vítězit. Protože každý závod se jede kvůli vítězství. S tímto předsevzetím přijel dvakrát na start také polský reprezentant Henryk Lasak. Ani jednou však neslavil úspěch. Mnohem víc se mu dařilo později jako trenérovi, když ještě předtím byl mechanikem polského družstva. Také na letošní ročník připravoval své závodníky. Ale v lednu vyťukaly dálnopisy v redakcích neuvěřitelnou zprávu. Henryk Lasak nežije. Projížděli jsme několik desítek kilometrů za polskou hranicí vesnicí Skomielna Biala. Pomníček, u něhož stáli čestnou stráž polští pionýři a kam položili také vedoucí našeho družstva kytici vzpomínek, bude navždy připomínat tragické střetnutí automobilu, v němž cestovali do Zakopaného Henryk Lasak a nadějný cyklista Jerzy Zwirko, s autobusem. Kolona doprovodných vozidel uctila jejich památku i zvukem klaksonů. Matoušek před Fittipaldim. Prostorný sál, který je nejspíš ze všeho tančírnou, kavárnou nebo vinárnou. Kdyby si tu chtěl našinec právě teď zatančit, měl by asi ještě méně prostoru než normálně. Místo stolů se tu na podstavcích pyšně lesknou krasavci z trubek a drátu. V cyklistickém depu všechno ožije ve chvíli, kdy závodníci odpočívají po večeři. Ne ve všech etapových městech jsou stejné podmínky pro práci lidí, bez nichž by byl cyklista zbytečnou proprietou spíše pro okrasu. Někde pracují mechanici na pokojích. Tihle muži mají zlaté ručičky a dobré nervy. Ty ovšem někdy chybějí závodníkům na trati, potom trvá výměna kola déle, než je nezbytně nutné. Když je cyklista klidný a umí kolo správně přidržet, když má mechanik rychlé ruce, ztratí se při běžném defektu asi třicet metrů, říká František Hašek, po léta mechanik našeho družstva na silnici, ale především nejstarší ze speciální dílny Favorit. Tahle parta vyrábí kola špičkovým závodníkům doslova na koleně, všechno je absolutně rukodělná práce. Hlavním mechanikem našich cyklistů byl při letošním ročníku Závodu míru Jaroslav Žour. Ten trávil večer co večer, velmi často za přítomnosti trenéra Menharta, se svými pacienty. Když je klidná etapa, stačí zhruba šest hodin, hodinu na každý stroj. Ale běda, když je kolo rozbité. Nejvíc potlučené kolo mívá Jarda Poslušný, komentuje Jaroslav Žour. Ten projede všechny díry, které jsou. Emerson Fittipaldi, automobilová hvězda současnosti, má ve svém lotosu deset převodů, přesně tolik jako většina včetně našich cyklistů. Petr Matoušek tvoří výjimku, má jich dokonce dvanáct. Je čas myslet na následky. Nikdy jsem se nedomníval, že jedinými pocity závodníků je radost a premiantské opojení. V každém z nás je kus obav a strachu. A ten, kdo jednou provždy propadl jízdě na nějakém splašeném přístroji, musí nutně prožívat strach z pádu a jeho následku. Jenomže nakonec si tohle vůbec člověk nepřipouští. Na to nemůžeš myslet, říká Jirka Prchal. Antonín Bartoníček, zvaný také Bartali, tvrdí: " já mám při Závodě míru největší strach z doprovodných vozidel. Když předjíždějí balík, práší se, odlétají kamínky, musíme se dvojnásob hlídat. Stačí slabá chvilka, nestřežený okamžik a výsledkem řetězové reakce je hora lidských těl ležících na silnici. " Těžký pád měl sovětský cyklista Alexandr Judin. Je to náhoda, řekl Viktor Kapitanov. Normálně člověk stačí zareagovat, ale když sedíš, ruce pevně zaklesnuté do řídítek, najednou je reakce pomalá. Alexandr Judin nasedl a se zkrvaveným obličejem pokračoval. Měl strach o své oko, ale odmítal nasednout do sanity. Etapu dojel s velkou ztrátou a poslední slovo měl přece jen přede * . Do dalších bojů nemohl nastoupit. Byl to okamžik, řekl o svém pádu, který skončil naštěstí jen odřeninami, Petr Matoušek. Přede mnou někdo padal, cítil jsem, že mě táhne s sebou k zemi. A pak to šlo rychle, najednou jsem byl vespod hromady těl. První reakce bývají často dost ztřeštěné. První, co Matouška napadlo: " Kde mám kolo? " Nechci dělat z cyklisty hrdinu, ale koho z nás, cyklistických analfabetů, napadne hledat s odřenými údy kolo. Byly další pády, mnoho velmi těžkých. Nezůstalo jen u otřesů mozků, přidávaly se další komplikace. Pádů bývá vždycky hodně, ale ne tak vážných jako letos, říká Miroslav Slavík. Samozřejmě, že žádná sportovní výzbroj není tak dokonalá, aby zcela ochránila zdraví člověka. Cyklisté, ti jsou na tom možná nejhůře. Měli bychom vymyslet lepší přílby. Chtěl bych vyzkoušet podobné, které nosí hokejisté. Aby chránily aspoň spánkovou oblast. Úderem jí hrozí největší nebezpečí. Galejníci bez ovací publika. Jestliže jsem řekl o mechanikovi, že musí mít k své práci zlaté ručičky, jsem nucen se znovu opakovat. Protože totéž platí i o masérovi. Mluvil jsem při několika příležitostech na toto téma se špičkovými sportovci a téměř všichni se shodli na důležitosti masáže. Takový etapák se bez masáže nedá jet, tvrdí Jiří Prchal na masážním stole na pokoji Ladislava Císaře, hlavního maséra naší výpravy na letošním Závodě míru. Ladislav Císař býval vynikajícím cyklistou. Jako první zajel v roce # * Karlovy Vary pod deset hodin. Dnes šestašedesátiletý mladík měl v práci Jana Veselého, trápil se s křečovkami Jana Kubra, které se daly jen těžko rozmasírovat. Tenkrát to bývalo podstatně těžší, neexistoval žádný masážní přípravek, muselo posloužit mýdlo a pudr. Současní cyklisté si mohou dokonce vybrat. Už pátý rok se používá preparátu Emspoma ve čtyřech provedeních podle toho, za jakého počasí se jede. Je nás málo, masírování je rasovina, říká Fero Javorka, Císařův pomocník, jinak také motospojka na trati. I on byl před časem polykačem kilometrů. Dnešní závodníci tolik netrpí, říká Ladislav Císař. Dříve bývaly silnice horší, otoky na rukou, kolenech a kotnících bylo nejdříve nutno napařit, teprve pak rozmasírovat. Nebylo by nezajímavé zjistit, kolik kalorií ztratí za večer takový masér. Kompletní masáž jednoho cyklisty trvá asi hodinu. Závodníci bojují o vavříny, ale jedinou odměnou těchto mistrů, galejníků s propoceným tričkem, jsou právě ty vavříny a důvěra cyklistů. Ti, bez nichž to nejde. Mockrát v životě jsem se zamyslel nad tím, kolik sportovců, je jedno, jestli cyklistů nebo třeba atletů či plavců, nastupuje k závodu s šancí na vítězství. Možná, že mnohý z nich v sobě určitou naději živí, ale jen několik vyvolených může být o své síle přesvědčeno. Ti ostatní jsou na startovní čáře postaveni před otázku, kolik dokážu, jak nejvíc se přiblížím těm nejlepším. A pak, když se splní to, v co člověk jen doufá, pak se svět mění v jarní zahradu. Angličan Philip Griffiths mohl po čtvrté etapě volat své manželce do Stoke: " Zítra jedu ve žlutém trikotu. " Jen ona, ještě zasvobodna stříbrná z mistrovství světa v Brně, mohla pochopit, jak takový pocit blaží. Že získání titulu inženýra, ne tak dávný životní úspěch dnes čtyřiadvacetiletého Philipa, je aspoň na chvíli ve stínu. Ani dvaadvacetiletý John Donald Allan, opravář fotopřístrojů z Melbourne, nebyl do sedmé etapy brán vážně. Když jsme viděli jeho přešťastnou tvář po vítězném spurtu na stadiónu v Kielci, kde porazil ve finiši i Szurkowského, dokázali jsme si představit, co pro něho toto etapové vítězství znamená. Dán Kiell Roadin slavil na OH v Tokiu životní úspěch. Získal stříbrnou medaili, porazil Eddyho Merckxe. Na start do Prahy přijel jako nejstarší účastník letošního peletonu Závodu míru. Jedenatřicetiletý strojní zámečník z dělnického klubu ABC Kodaň říká: " Nepřijel jsem pro vítězství, ty roky jsou už pryč. Mám cyklistiku rád, je to moje zábava. " Totéž bych mohl napsat o jeho krajanu Tage Ib Nielsenovi, inženýru chemie, momentálně nezaměstnaném, žijícím z podpor odborů, o dalších a dalších desítkách cyklistů, kteří se třeba nejmenují Szurkowski, Lichačev nebo Szozda, ale kterým musí člověk v duchu poděkovat, protože bez jejich nadšení by byly podobné závody chudé, chudičké. Od člověka můžeš čekat všechno. Na hotelovém pokoji v Görlitz jsem s Pavlem Doleželem, který absolvoval letošní ročník coby komentátor televize, mluvil na téma vítězství. Co je potřeba k vítězství na Závodě míru, povídá. Zjednodušeně řečeno být Smolíkem nebo Szurkowskim. Mít všechno, co nechybí ostatním závodníkům, to znamená vůli a ctižádost, a navíc talent. I to je ovšem poněkud zhuštěná charakteristika. Dá se to říct taky takhle, říká Pavel, mít formu, kamarády, a to nejen ve svém družstvu, lokty, kolena a nad tím vším musí vládnout schopný mozek. Když tohle všechno nestačí, je třeba přidat i drzost. K vavřínům někdy chybí píď, někdy jen stéblo trávy. Letošní příklad je jasný. Lichačev se Szurkowskim prohraje, protože neumí časovku. Když se kohokoliv zeptáte, jak uhlídat peleton, jak nepromarnit rozhodující nástup, odpoví: " Být u toho, stále si hlídat špici. " Ale k tomu je zase nezbytná dobrá forma. Jsou etapy, v nichž rozhodne jediný nástup. Když si v takové etapě hlídáš špici, nemůžeš únik zaspat, tvrdí Pavel Doležel. Jsou ovšem etapy, kde se nastupuje padesátkrát, stokrát, ale jen jeden únik je ten rozhodující. V tomhle případě neexistuje individualita, která by mohla zachytit všechno. Pak rozhoduje vyspělost, čich. Jsou dvě možnosti. Buď nechám závodníky odjíždět, a teprve když se utvoří silná skupina, která má třeba tři sta, pět set metrů náskok, dojedu ji, nebo jsem tak aktivní, že rozhodnu sám o úniku. Těch variant, proč se podaří zrovna tenhle únik a ne těch dvacet předešlých, je mnoho. Nedají se složit do škatulky, protože člověk je tvor nepředvídatelný. Na tříkolce se to ještě šlape. Slyšel jsem od lidí, kteří se točí kolem cyklistiky desetiletí nebo i víc, celou horu názorů. Názorů, které se mnohdy lišily. Ale na jednom se všichni shodli. Ryszard Szurkowski je jedinečnou postavou světové cyklistiky a asi největší, jakou historie Závodu míru pamatuje. Napoleon amatérských cyklistů, muž, kterému ke světovému prvenství nechybí nic. Vyhrát třikrát Závod míru, to je vytoužený sen, který se nepodařilo nikomu před ním převést do skutečnosti. Když jsme míjeli nepřehledný dav lemující silnice a stačili jen v letu přehlížet stovky transparentů, vzpomněl jsem si na slavný ročník Honzy Smolíka. Podobně ho vítali také naši fanouškové. Hotely, v nichž bydlívali Poláci, byly dnes a denně tvrzí obléhanou čekateli, kteří se chtěli dostat co nejblíže k Szurkowskému a jeho partě, aspoň na dosah, aby se mohli na okamžik dotknout nebo podstrčit zápisníček nebo jen obyčejný kus papíru s tužkou k autogramu. Často mezi sebou vybojovali stejný souboj o nejlepší pozici, jaký podstupovali na trati všichni z toho pestrobarevného pole borců. Ryszard Wielki, po dojezdu okamžitě odhazující únavou malovanou masku, nechtěl nikoho zklamat, ale uspokojit všechny bylo nad jeho síly. Vlastním tělem musel rozhrnovat dav, aby se vůbec vyprostil z jeho sevření. Na stadiónu v Poznani ho čekala nejsladší odměna, setkání s manželkou a tříletým potomkem Norbertem. V příštích dvaceti letech čekají naše zemědělství neméně revoluční změny. Velkovýrobní charakter zemědělské výroby se dále podstatně prohloubí, klasické zemědělství, kde rolník vykonával všechny druhy prací ve stáji i na poli, je už dnes nenávratně minulostí. Společenská dělba práce bude pokračovat, dojde k další specializaci jednotlivých výrobních odborů, dále se budou vydělovat specializované profese obdobně jako v průmyslu, což bude vyžadovat vysokou kvalifikaci a umožní vysoký růst produktivity práce i výdělku. Uskutečnění smělých cílů vědeckotechnické revoluce, to jest využití zejména nových objevů v biologii, chemii, strojírenství a stavebnictví pro rozvoj zemědělské výroby, probojování nových forem řízení a organizace, to vše jsou možnosti a úkoly pro vás, mladou generaci, kteří se dnes připravujete ve školách a zamýšlíte se nad svým budoucím povoláním. Za situace, kdy na zeměkouli roste rychle počet obyvatel a již dnes i přes značný pokrok a růst světové zemědělské výroby polovina lidí se nemůže dosyta najíst, poroste stále více význam zemědělství a práce v zemědělství bude na přelomu našeho století jednou ze společensky nejuznávanějších činností. Projekce spotřeby potravin do roku # v ČSSR vychází především z kvalitativně nových pohledů na budoucí výživu člověka, který bude žít v etapě vědeckotechnické revoluce. Hlavním cílem je zajištění plné nasycenosti všech skupin obyvatelstva, a to jak ve struktuře, tak i v biologické vyváženosti stravy. V ČSSR se dnes dokážeme uživit z vlastních zdrojů ze # * . Všechny vyspělé země řeší problém soběstačnosti v produkci potravin na ekonomicky vyhovujícím základě. To je úkol i našeho zemědělství. Snad největší zážitek divočiny je sledovat lvici při lovu, přiznává Schaller. Prý se i jemu ježily vlasy, nedýchal, ztrácel ponětí o čase. Mnohokrát viděl takový lov a přesně ho popisuje. Šelma pozoruje kořist nehnutě, všechny svaly jsou napjaty, blíží se bez jediného zvuku. Zaútočí náhle a zaboří zahnuté drápy do ohromeného zvířete zezadu nebo z boku. Srazí ho bleskově k zemi. Stejným výpadem se pak vrhne na krk zvířete, aby ho zadávila, nebo na jeho tlamu, aby oběť udusila. Všechno trvá asi # minut. Často se říká, že lvi zabíjejí rychle a účinně tím, že přerazí krční páteř. Není to pravda, lev rdousí nebo dusí. Mnoho zvěře unikne, protože lev se neumí dobře krýt. Nebere také v úvahu směr větru a zvěř ho cítí z velké dálky. Lev bojuje silou, nikoli rychlostí, zatímco Thompsonova gazela běží přes # , nejvyšší rychlost lva je necelých # * . Nemá také výdrž. Má- li mít úspěch, musí se přiblížit velmi blízko oběti. Zvěř to ví, ví, že lev vzdálený # metrů není žádný lev. A tak se stane, že celá stáda zvířat táhnou v krásné formaci a lev jim přihlíží jako generál na přehlídce. Nepokusí se útočit, ví, že to nemá smysl. A třeba celý týden nežere. Ale je- li kořist, sežere neuvěřitelně mnoho, až pětinu své vlastní váhy. Průměrně však připadá jen asi # * masa na den. Při lovu dává lev přednost slabším a nemocným zvířatům, pokud mu přijdou do cesty. Protože je pro běh příliš těžký, nepronásleduje kořist. Prostě využívá příležitosti. A přivítá každou možnost zdechliny i zvířata, která zabil někdo jiný, ať jsou čerstvá nebo už hnijící. Jeho loupežení není jednostranné, například smečka hyen odežene i párek dospělých lvů od jejich vlastní kořisti. Na rovinách loví lev v noci, ve členitém a porostlém terénu ve dne. Jak už bylo řečeno, většinou loví lvice, vcelku samy, zabíjejí jen asi polovinu své potravy. Král zvířat není právě bohatý tatíček, lvíčata často hladoví a jejich úmrtnost je veliká. Rodí se s vyvinutými pudy a s bohatým vzorkem chování. Proto se rychle učí lovit, potřebují to. Nejprve lov pozorují, když je jim asi rok, začnou pomáhat. Sama se začnou pokoušet, když je jim # měsíců, ale do dvou let nemají příliš naděje, že by přežila bez smečky. Lvi loví společně, ale když žerou, je to rvačka. Nikdo nemyslí na druhého, ani na lvíčata. Každý má jen to, co urve. Lvíče se musí ohánět, uloví- li jeho matka kořist, otec ji hned odežene. A je- li málo žrádla, odežene od zbytku zase lvice své mládě. Tak to odpovídá hierarchii smečky, která je založena na velikosti. Samec váží # i # * , a proto vládne samici vážící kolem # * . A lvíčata? Po odstavení ve třech a půl měsících váží všehovšudy # kilo a půl. První týdny života stráví vtěsnaná mezi balvany nebo křoví. Matka je často na lovu a lvíčata jsou sama i # hodin. Nejprve žijí jen z mateřského mléka, není pravda, že jim lvice sežvýká a natráví maso. Jakmile jsou lvíčata dostatečně pohyblivá, vede je rovnou k zabitému zvířeti. Ale jen když má sama dost. Je- li hladová, nedá jim nic. Lidská měřítka mateřské lásky tu opravdu nelze uplatňovat. Často se tvrdí, že lvici se lvíčaty doprovází jiná lvice, která pro mláďata loví. Bylo by to dojemné, ale není to tak. Často jsou dvě lvice do určité míry přítelkyně, ale jedna druhé s mláďaty nepomáhá. V průměru zajde polovina lvíčat ve smečce podvýživou nebo se stanou snadnou kořistí jiných šelem. Často se mluví o přirozené kontrole populace, není to žádné laskavé opatření. Vysoká úmrtnost lvíčat je právě jedna z pojistek proti přemnožení lvů v daném společenství. Další opatření. Někteří lvi zajdou ve vzájemném boji nebo v boji s většími zvířaty, s buvolem, další pojdou, protože jsou nemocní. Slavnou lvici Elsu George a Joy Adamsonových zahubil krevní parasit Babesia. V národním parku Serengeti je asi # tisíc lvů a to je právě tolik, kolik se jich tam může uživit. Kopytnaté zvěře se sice počítá milión kusů, většinou však migruje podle ročních období. A tak je část lvů půl roku bez své potravy. Lvi se považují, stejně jako jiné šelmy, často za škodnou. Ale v Serengeti, stejně jako všude jinde, jen plní svůj podíl oné přírodní kontroly, je jich třeba k zachování přírodní rovnováhy. Ani to není právě humánní a často se mluví o povaze lvů. Je to zvíře plné protikladů, je popudlivé a zlostné, lhostejné až netečné, sobecké, ale dovede být dobrosrdečné, družné a vnímavé, umí dát najevo náklonnost až lásku. Někdo lvy pohrdá a nemá je rád, protože jsou brutální a krutí a žerou mršiny, jiní je oslavují, protože jsou silní a krásní. To všechno je nesmysl. Lev je prostě šelma a chová se tak, aby mohla žít. George Adamson, který spolu s Joy vychoval a vrátil divočině lvici Elsu, však říká, že věří domorodcům, ti prý rozumějí nočnímu řevu lvů, který hlásá všem vetřelcům: Kdo je pánem této země? Já. Já to jsem. Já. Účelem výstavy psů je jejich předvedení před rozhodčího a odborné posouzení. Návštěvník nekynolog si však dovede těžko představit, oč vlastně v kruhu jde a podle jakých hledisek, zásad a pravidel rozhodčí psa posuzuje. Kruh se říká proto, poněvadž psi při posuzování stojí nebo běhají kolem rozhodčího v kruhu. Prostor, ve kterém se posuzování děje, má však tvar čtverce nebo obdélníku. Abychom hlubší smysl posuzovací činnosti pochopili, musíme především vědět, že pro posouzení je směrodatný standard. Co to ale je a kdo jej určuje a schvaluje? Každé plemeno psa bylo v některé zemi vyšlechtěno, popsáno a dáno ke schválení. Popisu, pokud byl od Mezinárodní kynologické federace FCI schválen, se říká standard. Obsahuje zevrubný popis zevnějšku psa, nejrůznější detaily, zejména výraz hlavy, tvar a barvu očí, druh a barvu srsti, výšku v kohoutku, váhu, tvar a nesení uší a ocasu, postavení předních a zadních končetin, typické znaky povahy, pracovní poslání, nežádoucí chyby a ještě řadu dalších podrobností. Podle těchto standardů kvalifikovaní rozhodčí předvedené jedince posuzují, řadí a popisují. Podle toho, jak dalece se určitý jedinec ideální představě standardu přibližuje nebo se odchyluje, rozhodčí tuto skutečnost zvýrazní oceňovací známkou, která je odstupňována. U mladých psů je ocenění velmi nadějné a nadějné, u dospělých výborné, velmi dobré, dobré, dostatečné a vadné. Je- li některá chyba zvláště závažná a je také dědičná, znamená pro postiženého jedince vyřazení z posuzování, a tím i z chovu. Ze srovnání předností a vad s předepsaným standardem vyplývá, že v jednotlivých psech jsou mnohdy značné kvalitní rozdíly, které jsou vyjádřeny odlišným známkovým oceněním. Je také důležité vědět, že na výstavu jsou připuštěni pouze psi, feny čistokrevní. Čistokrevným jedincem rozumíme psa, jehož původ je řádně prokázán zápisem v plemenné knize, na jehož podkladě byl vystaven průkaz původu. Jak postupovat při prohlídce výstavy? Chcete- li si z výstavy odnést trochu ucelený dojem, měli byste s katalogem v ruce projít prostorem, kde jsou psi ustájeni v kotcích, a potom přejít do prostoru, kde jsou posuzovací kruhy. Je záhodno pro povšechnou orientaci nejdříve obejít všechny kruhy, ale pak se vrátit ke kruhu, ve kterém je posuzováno plemeno, které nás zvláště zaujalo. Tady sledovat, jak * ohlašuje a případně hlasitě zdůvodňuje pořadí špičkových jedinců a zvláště vítěze. Neustálé přebíhání z místa na místo, od kruhu ke kruhu se nedoporučuje, neboť všechny kruhy sledovat nelze, a proto se nutno rozhodnout pro jedno určité plemeno nebo skupinu plemen a tam prožívat všechno to napětí, radost i zklamání vystavovatelů a případně i své. Přemístitelný válečkový dopravník se hodí do skladů velkoobchodu, velkých samoobsluh a obchodních domů, větších poštovních úřadů, prostě všude tam, kde je nutné na nějakou vzdálenost často přemísťovat těžší bedny, balíky a zásilky a kde jsou zaměstnány často ženy, jimž taková práce nikterak nesvědčí. Vzhledem k nastavitelnosti noh opatřených kolečky je možné dosáhnout i požadovaného sklonu včetně náklonu tratě v zatáčkách a podobně. Univerzální gravitační válečková trať je výrobek družstva Likov z Liberce, které ji dodává v libovolných délkách. Oba nápady peníze přímo neušetří, takže mnohý by mohl říci, jakápak racionalizace. Jenže ona racionalizační snaha nejde jenom za penězi, ale i za zlepšením pracovního prostředí nebo ulehčením práce. V loňském stejnojmenném seriálu jsme slíbili, že čas od času vás seznámíme se zajímavými nápady, jejichž využití může posloužit v našich podnicích a závodech. Následující dva nápady mají společný znak, jednoduchost. Skladové zásuvky se již u nás v několika variantách prodávají, ale dodnes nedorazily do mnoha skladů. Plastikové zásuvkové zásobníky nastavené do jednoduché konstrukce z děrovaných úhelníků, které umožňují jejich snadnou variabilitu při montáži, jsou totiž při skladování drobnějšího materiálu vhodnější a přehlednější než nákladné zásuvkové dřevěné regály, mnohdy ještě různě kryté plechem či sklem. Modeláři a radioamatéři, poraďte podrobně na těchto stránkách ostatním čtenářům VTM, jak si mohou udělat v domácí dílně různé doplňky ze dřeva i kovů do bytu, chaty, chalupy a zahrady, jak si mohou amatérsky vyrobit motorový člun, plachetnici, kajak či vodní lyže, jak si mohou rychle sestavit létající i nelétající modely letadel, raket a makety i modely lodí nebo automobilů, a jak si mohou snadno zhotovit jednoduché měřící přístroje, přijímače, zesilovače, magnetofony, gramofony, antény a elektronické doplňky do automobilu. Za zaslané a ve VTM otištěné články, fotografie a kresby obdržíte honorář, který vám umožní nákup materiálu a nástrojů potřebných k realizaci dalších nápadů v domácí dílně. Francie má dnes dvě velká letiště, Orly a Le Bourget. V roce # jimi prošlo # miliónů cestujících a # tun zboží, do roku # tento počet stoupne na # miliónů pasažérů a # milión tun nákladu. Pro tuto budoucnost tvoří architekt Paul Andreu své mistrovské dílo, letiště v Roissy. Asi dvacet kilometrů na severovýchod od Paříže škrtl projektant z mapy hezký kousek země, sladké Francie, když si logicky vybral nejméně zalidněnou zónu v nejkratší vzdálenosti od Paříže. Letiště bude mít čtyři rozjezdové trati dlouhé # * . Pátá, příčná dráha poslouží strojům citlivým na boční vítr, šestá patří obchodním letadlům. Pět letištních nádraží s kapacitou # miliónů cestujících ročně, osmdesátimetrová kontrolní věž, zatím nejvyšší na světě, a celé město kanceláří zaměstnávajících na # lidí doplňují areál letiště. Plánovanými zařízeními pro manipulaci se dvěma milióny tun překládaného zboží ročně předstihne nový kolos evropské šampióny dneška, Londýn a Frankfurt. # miliard franků, tak zněl finanční propočet nákladů plánované výstavby. V roce # byly zahájeny přípravné práce, dnes je hotova trať a kontrolní věž. Dokončuje se stavba prvního nádraží, práce už pohltily # miliónů franků. V roce # bude v této části areálu letiště zahájen provoz. Druhá trať s nádražím bude otevřena o dva roky později, roku # by mělo být monumentální dílo dokončeno. Koncepce letiště je velmi zajímavá. Architekti s projektanty se rozhodli ušetřit cestujícím chůzi pěšky, letadla budou přistavována k sedmi satelitům napojeným na centrální středisko o třech poschodích, odlet, přílet, transit, kde bezpečnostní a celní kontrola právě tak jako výdej a podávání zavazadel soustředěné ve speciálních zařízeních urychlí odbavení cestujících. Tříposchoďové parkoviště je postaveno na vrcholu každého aeronádraží. Pasažéři vystoupí v podzemí, svůj vůz svěří letištní obsluze, odloží zavazadla a zdolají pohyblivé schodiště, které je dopraví do prvního patra k celní a pasové kontrole. Z čekárny svého satelitu projdou teleskopickou chodbou přímo do kabiny zvoleného letadla. Velký problém je zatím spojení mezi letištěm v Roissy a Paříží. Silnicí, tratí pocestuje denně v průměru # lidí, nepočítaje oněch # zaměstnanců letiště, kteří tam samozřejmě nebudou bydlet. A což těch # tun zboží ročně, které budou vyžadovat až # nákladních vozů v jednom dnu. To je ještě otázka otevřená. Nemalou roli hraje i hledisko estetické. Vždyť letiště je vstupní bránou do města či země. A tak se Roissy má stát nejen letištěm v Evropě největším, ale i nejkrásnějším. Paris-Nord, to byla vysněná příležitost skončit s mezinárodní jednotvárností letištního stylu, které se Paul Andreu chopil bohémským tempem francouzské impulsívnosti. Padesát miliónů let trvalo, než příroda stvořila dnešního koně. Vývojovou řadu jeho předků můžeme sledovat od pětiprstých savců velikosti lišky, Eohippus. Pro první předchůdce koní, kteří žili v pralesích s měkkou půdou, bylo výhodnější našlapovat na několik roztažených prstů. S postupujícím vysoušením pevniny, přibýváním stepí, ale také neustálým nebezpečím, které hrozilo od šelem, potřeboval předchůdce koně větší rychlost. Té mohl dosáhnout jedině prodloužením končetin. Zdvižením prstů od země se přenesla váha celého těla na jeden, nejdelší prst. Na pevné půdě odrazem jediného prstu, opatřeného na posledním článku kopytem, dosáhl kůň velké rychlosti. Dnešní kůň je jednokopytník, jeho předkové byli však průkazně víceprstí. Profesor Bedřich Hrozný zjistil, že člověk používal koně již ve * . Nejvyšší podkoní Chetitů Kikuliš napsal mimo jiné přesný plán výcviku koně. Bitvy válek rozhodovala jízda. Z našich dějin známe mimo jiné velkou, i když tragickou, jezdeckou bitvu Přemysla Otakara na Moravském poli. O mnoho úspěšnější byli o několik století později husité, jejichž spanilých jízd se obávala celá Evropa. Ještě ve druhé světové válce hrála jízda důležitou roli. Sovětská jízda pomohla v rozhodném obchvatu v památné bitvě u Stalingradu. Koně byli využíváni k rychlým a tichým přesunům partyzánů. Po druhé světové válce však u většiny armád světa byla jízda zcela zrušena, v zemědělství vytlačily koně traktory. Zdálo se, že se blíží doba, kdy se na koně budeme chodit dívat do zoologické zahrady. Stavy koní se na celém světě neuvěřitelně rychle menšily. Celá stáda koní byla posílána na jatky a přátelé jezdeckého sportu a koní se zoufale snažili tomu zabránit. Pak najednou nastal obrat. Nezastavil a nemůže zastavit technický pokrok, ale kulturní lidé na celém světě se vracejí s láskou k chovu koní. Kůň v přetechnizovaném světě se stává přítelem člověka, pomáhá mu k úniku z rušného moderního života do přírody. U nás i na celém světě vznikají jezdecké sportovní oddíly a kluby. V době letů do vesmíru, v době nadzvukových letadel a raket nastává renesance jezdeckého sportu. Klasické sportovní jezdecké disciplíny, drezúra, skok a soutěž ve všestranné způsobilosti vznikly z vojenského ježdění. Odpradávna si vojáci v krátkých údobích míru krátili válečnou nečinnost různými turnaji a kláním či jinými sportovními jezdeckými soutěžemi. Koncem středověku vznikaly v celé Evropě jezdecké školy, v kterých se učili jezdeckému umění šlechtici, budoucí vojevůdci, diplomaté i příslušníci vladařských rodin. Nejznámější z těchto škol je Španělská jezdecká škola ve Vídni, která nedávno oslavila # let svého trvání a je dnes jediným a posledním jezdeckým institutem, kde se provádí klasické ježdění dle díla řeckého vojevůdce a filosofa Xenofóna. Ve sportovní disciplíně zvané drezúra musí jezdec se svým koněm předvést předepsané úlohy od nejlehčích pro začínající jezdce a koně až po nejtěžší, které jsou požadovány na olympijských hrách. Chody koně nesmí být na rozdíl od cirkusové drezúry vyumělkované, ale naprosto přirozené. Na * je nejtěžší přirozený obranný skok koně kapriola. Kůň vyskakuje a těsně pod vrcholem výskoku kopne zadníma nohama dozadu. Začátkem novověku využil člověk tohoto přirozeného skoku koně k válečným účelům. Dnes se tento skok vidí jen v přírodě ve stádu koní nebo ve Španělské jezdecké škole ve Vídni. Skokové jezdecké soutěže, jak je známe dnes, vznikly v # ve francouzské jezdecké škole Saumur při přípravě koní pro vojenskou službu. Výcvik se * na nízkých, vesměs proutěných překážkách, při jedné téměř náhodné situaci bylo postaveno několik překážek za sebou, a když již nestačila dlouhá strana cvičiště, byly postaveny i na kratší stranu a později i na úhlopříčnu. Tak vznikl první parkur. Skákal se jednotlivě. Již v roce # byla založena jezdecká společnost a v poměrně malém kruhu se konaly často závody. Prvé veřejné závody se uskutečnily roku # v Paříži. Odtud se brzy přenesly do celého světa. Poměrně snadné bodování shození překážky či odepření skoku i dramatičnost soutěží se zalíbilo i laickému obecenstvu. V některých státech dokonce konkurují skokové závody návštěvností i tradičním sportům, jako je kopaná. Parkurové překážky se blíží svým pojetím překážkám přírodním, vodní příkopy, zdi, ohrady, železniční závory. Již v roce # zaznamenal náš jezdecký sport neobyčejný úspěch, když na OH v Amsterodamu zvítězil náš jezdec František Ventura na koni Eliot a získal pro nás zlatou medaili. Jezdecké disciplíny jsou nedílnou součástí všech olympijských her od roku # . Soutěž ve všestranné způsobilosti, nazývaná také military, byla původně vysloveně vojenskou zkouškou. Během # let se stala nejobtížnější jezdeckou disciplínou. Jezdec musí s koněm předvést prvý den drezúru, druhý den absolvuje krajinovou jízdu, která se skládá ze dvou klusových úseků, jednoho rychlostního steeplechase a cross-country. Rychlostní úsek a cross-countrymají mnoho terénních překážek. V olympijském stupni je # i více překážek a celková délka krajinové jízdy bývá až # * . Třetí den, po odborné veterinární prohlídce, musí ještě jezdec s unaveným koněm absolvovat parkurové skákání. Nejvyšším představitelem našeho jezdeckého sportu je Československý jezdecký svaz, který se řídí po odborné stránce pravidly a pokyny Mezinárodní jezdecké federace. Tato světová organizace byla založena v roce # a od té doby se datuje neobyčejný sportovní rozmach jezdeckého sportu na celém světě. U nás začal rozvoj jezdeckého sportu až po roce # . Stal se skutečně sportem lidovým a dnes je v republice více než # jezdeckých oddílů ČSTV a na vesnicích přibližně stejně tolik jezdeckých klubů SSM. Na * členové SSM Vrchlabí. Během # let byla propracována organizace jezdeckých soutěží od nejmenších, místního významu, až po mistrovství republiky. Díky jezdeckým klubům SSM vrací se kůň na vesnici ne již jako tažná síla, ale jako přítel a sportovní partner zemědělských pracovníků při rozptýlení po těžké práci. Jízda na koni je vynikající sport, při němž není zaměstnáno jen tělo, ale i mozek jezdce. Musí se rychle rozhodovat, musí reagovat na nečekané situace, musí v daný okamžik pomoci koni, aby ten mu při ještě neočekávanější situaci tuto pomoc oplatil. Jezdectví vychovává ke statečnosti a ušlechtilosti, lásce ke koni a přírodě. Při výcviku mladého koně musí být jezdec psychologem. Ty tam jsou surové středověké násilnosti, které svědčily o úpadku společnosti. Moderní jezdec je statečný sportovec, který důvěřuje svému koni, právě tak kůň důvěřuje jezdci. A proto je pravdivé pořekadlo jezdců Hoď srdce za překážku a kůň skočí za ním. Sedm let po válce prusko-rakouské, tři roky před sestrojením telefonu a šest let před vynálezem žárovky Edisonem se narodil Bohumil Němec, pozdější profesor anatomie a fyziologie rostlin na Karlově universitě v Praze, zakladatel experimentální botaniky a vynikající vědec. Jeho život, to je kus dějin naší vědy, sto let je časový úsek, který se může zdát dlouhý nebo krátký, ale je rozhodně dlouhý, # let jej profesor Němec prožil a dokonce tak plně, že výsledky jeho práce jsou aktuální dodnes nejen u nás, ale i v celém světě. Bylo by nošením dříví do lesa opakovat, jakým rizikem bývalo zúčastnit se oslav # Máje kdysi. Několik obrázků vás zavede na oslavy svátku práce do různých let. V roce # stačila účastníkům májové manifestace v dělnickém Mostě zahrada hostince u Menclů a v roce # táboru KSČ nestačilo ani Náměstí republiky v Praze. První obrázek je zajímavý tím, že na něm je v levém rohu v druhé řadě shora druhý od kraje známý básník a politik, národní umělec * * Neumann s bílou jedničkou, poslední z roku # zase spoustou standart a alegorických vozů, z nichž vynikal ohromný glóbus s nápisem Svět patří nám. Ale i další jsou velice zajímavé. Například # květen v legiích v Sumách na Ukrajině v charkovské gubernii, jehož oslav se zúčastnili nejen proletáři z legií, ale i ruští vojáci, zajatci i civilní obyvatelstvo. A co májová oslava v New Yorku, ale s jasnými požadavky vypsanými na transparentech, Spolupráci se SSSR, Svobodu pro uvězněné antifašisty, Boj proti italskému fašismu, Chleba pro všechny, Skončení rasové diskriminace. Dva muži v uniformách obrázek zahajují i ukončují. Ten vlevo je newyorský policajt, kterému nebyla dána příležitost k zákroku, a vpravo, to je americký námořník vesele si vykračující s komunisty. Protože věděl, že až tu uniformu svlékne, bude na něj čekat také tvrdý boj o holou existenci. Lidé spěchají do průvodu, * se drží tatínka za ruku a potom, když chvíli čekají na seřadišti, se ozvou, " tati, my máme hlad. " A nejen * , i dospělí hledají, jak by si udrželi dobrou náladu trochou jídla či douškem černé kávy. Tohle nás napadlo, když jsme šli po Jindřišské ulici a vzpomínali si, že právě tady se pracovníci z potravin starávají o lidské žaludky při májovém průvodu. A tak jsme se dali do řeči s Karlem Janusem, vedoucím prodejny, a prodavačkou Ludmilou Kadičovou, abychom se jich poptali, jak to u nich na Prvního máje bývá. Soudruh Karel Janus, jinak poslanec ONV Praha, začal. Naše prodejna je opravdu na Prvního máje vždy otevřená. Službu mají všichni pracovníci. Na Václavské náměstí to máme kousek, a tak se vždy předem dohadujeme, jak to budeme dělat. Zda necháme otevřené pouze všechny úseky naší prodejny, nebo zda naše soudružky, u nás je to stejné jako jinde, také mají převahu ženy, budou prodávat ještě ve stáncích. A na to už jsme se zeptali * Kadičové. Co v těch stáncích vlastně prodáváte? Párky, cigarety, limonády, pivo, pečivo a také sladkosti. Nástup máme ráno po páté hodině, nejpozději v půl šesté, a musíme si všechno do stánků připravit a upravit. Docela se na to, i když třeba nerady vstáváme, těšíme. Proč? To je jednoduché. Práce za pultem má různé výhody i nevýhody. Největší nevýhodou je, že lidé nejsou vždy na prodavače nejpřívětivější. Slovo dá slovo, lidé spěchají, mají starosti a prodavač se stane někdy hromosvodem. Na Prvního máje to vypadá jinak. Všechno je mnohem klidnější. Lidé stojí ve frontě, poslouchají hudbu a málokdy chybí i vtip. Nálada je slavnostní, lidé se potkávají třeba po dlouhé době a popíjejí spolu, opřeni o zeď, kávu. A potom děti. Jakou ty mají radost, když dostanou na Prvního máje párek nebo čokoládu. Možná že to má jinou chuť. Prodávala jsem od roku # ve všech Prvních májích. Letošní bude už patnáctý. Já, přidává se soudruh Janus, prodávám od roku # na všech průvodech. Vlastně jsem žádný průvod ani neviděl, jen se starám o zabezpečení a plynulý chod občerstvení. A váš prvomájový zážitek? Když jsem byl vedoucím učňovského střediska, zabezpečovaly převážně prodej učnice, které byly ve třetím roce. Měly na stánku nástup v pět hodin a skutečně všechny přišly. Stánek obsazený těmito děvčaty už prodával, zatímco ostatní stánky se teprve k prodeji připravovaly. Já vám řeknu jiný zážitek, přidala se * Kadičová. Jednou ve Spálené ulici jsme ráno otevřeli stánek a sotva jsme ho otevřeli, slétlo se k němu stovky návštěvníků, holubů z pražských střech. A nechtěli se nechat odehnat, teprve když se před stánkem objevil houf zákazníků. Pak holubi, a bylo vidět, že velmi neradi, odlétli. Kousek od Václavského náměstí v Krakovské ulici je jedno z místního oddělení VB v Praze. Příslušníci VB jsou tady vlastně ve středu všeho dění. Na Václavském náměstí je stále co dělat ve všední dny i ve dny sváteční. První máj samozřejmě není výjimkou. A o tom jsme si přišli popovídat se vzorným pracovníkem VB Václavem Urbanem, nadporučíkem VB. V Krakovské ulici sloužím už od roku # , říká soudruh nadporučík, a tak jsem viděl těch Prvních májů už několik. Tento den pro nás znamená práci už několik dnů předem. Není jí málo. Praha, jako všechna velká města, je dnes přeplněna automobily. Tak se musíme postarat o to, abychom především zabezpečili průchodnost všech tras na Václavské náměstí i všechna seřadiště v okolí. Jedním z úkolů je postarat se o to, aby řidiči na Prvního máje v těchto ulicích nezaparkovali svá vozidla, předem je na to upozornit a postarat se i o odtažení vozidel, která zde z nejrůznějších důvodů zůstala. Tyto ulice je nutno zajistit, už proto musí auta pryč. Znamenala by samozřejmě překážku a nebezpečí pro chodce a v neposlední řadě by se mohla poškodit. Potom se musíme starat o bezpečnost na Václavském náměstí. Pražské komunikace se postarají o technickou úpravu, odstranění přebytečných sloupků, zábradlí, snížení ostrých hran obrubníků, a my se musíme postarat, aby to všechno opravdu bylo v pořádku, aby nedošlo k úrazu, přesvědčit se zkrátka, zda se na nic nezapomnělo. To je všechno před Prvním májem. První máj je mnohdy pro nás už také slavnostní a té práce není tolik. Záleží samozřejmě na tom, abychom všechny své úkoly včas zabezpečili. Před Prvním májem obyčejně nespíme, nebo alespoň většina z nás, ale potom stačí doušek černé kávy, také na to nespaní máme dlouholetý trénink, a dostaví se slavnostní nálada. Několik příslušníků jde na stanoviště zajišťovat naléhavé úkoly, třeba přechod, pomoc záchranné službě, ostatní zůstaneme tady a díváme se z oken na davy, které se valí Krakovskou ulicí, posloucháme hudby a nálada z průvodu se přenáší i mezi nás. Většinou jsme původně pracovali v továrnách. V oněch chvílích vzpomínáme často na to, jaké byly ty Máje dřív. Těžko bych si vzpomněl na nějakou příhodu z Prvního máje už proto, že my možná nejlépe cítíme, že všichni lidé v průvodu mají náladu trochu jinou, než je ta všední, že jsou k sobě mnohem ohleduplnější a že všechno probíhá v takové náladě, kterou bychom často potřebovali i do všedního života. Nám by se lépe pracovalo a lidem lépe žilo. * , narozen ve Vltavě před # lety. A toto je jeho zrození, život a konec. Základní * Kamenného mostu položen # července # . Sklenutí mostu svěřeno sedmadvacetiletému Petru Parléřovi. Hotový most stojí v roce # . Pražský Kamenný, od roku # Karlův most. Za # let se dostává urozený, stářím nemocný most do rukou čtyř part lidí, kameníků, injektážníků, zedníků, pomocných dělníků, betonářů z pražských Silničních a vodohospodářských staveb. Došlo i na něj, po Čertovce, Palackého mostu, Radnických schodech. Hlavní projektant * Arnautov, muž odpovědný za poslední rekonstrukci mostu, konstatuje jeho poloviční smrt. Povodně, déšť, vítr, sníh, vodní přívaly, smluvení studení vrazi mostu. Při první povodni je stržen pilíř, oprava trvá # let, za pár let dobývají Švédové z Malé Strany Staré Město a rozdávají mostu rány, pak znovu povodeň, voda poškozuje # pilíře. Most se probořil a kus ho padl do vody i se strážnicí, jejíž posádka zde udržovala dopravní pořádek. Utopilo se # vojáků. Oprava se táhne roky. Zároveň je však vystavěno schodiště na Kampu. Přišla pátá povodeň, zvrácení pilířů, bylo to k ránu a po mostě jel jen pekař s károu chlebů. Po tom všem se mohl most cítit asi takhle: " Možná, že odcházím. Moje kůže je potrhaná. Jsem slabý a nesnesu už ani usednutí racka. " V roce # je konstatováno, že další údržba mu život nezachrání. Je konečně vysloveno: " Dost s flikováním, uděláme to fest, zkrátka generálku. " A Praha poprvé uviděla, co nikdy neuviděla. Rozebraný Karlův most. Uviděla trhliny v mostě, do kterých by se dala vstrčit ruka. Bylo vidět, že mu chybí vozovka, dobré oblouky, předmostí, pilíře pod vodou, osvětlení. Bylo objeveno roku # . Bylo zcela zvláštní, ve světě ojedinělé. Z kamenů, tisíce a tisíce kamenů, moře kamenů, deště kamenů. Vytažených a vsazených do oblouků asi po třiceti metrech. Roku # v dubnu začala generální oprava národní kulturní památky, nejkrásnější panorámy v Praze, gotického mostu s barokními sochami, malostranskými věžemi, dominantou Pražského hradu. Začal boj o to, aby most žil a ne živořil. U Pražské věže se začaly lámat kameny z božanovského pískovce, které mají nahradit původní pískovec z Nehvizd. Měsíčně se osazuje # kvádrů. Každý z nich váží kolem # až # * . Ale žijí tak dlouho jako kameny. Kámen má život dlouhý # - # let podle kvality zrna. Kameny, které potřebuje Karlův most, jsou opracovány kameníky ručně. Když už za Karla se pracovalo dřevěnými klíny a takzvaně se pamrlovat zoubkovým kladívkem, dnes máme klíny železné a šalíruje se ručně dlátem. Platí nesmiřitelně zákaz vstupu sbíječkám. Sbíječka kámen narušuje, potrhá. Poklepem kladívkem na kámen se zjistí toto. Zvoní kámen. Zůstane. Je hluchý. Musí ven. Než se vyjme, změří se jeho šířka, délka, ve které je řadě, v kolikátém pořadí, označí se číslem a zapíše. Pak se vysune a na jeho místo se usadí jeho kopie, pak se zaklíní, spáruje pod tlakem a čeká se tři dny v létě a týden v zimě, až zatvrdne. A vyvrtá se, provede se injektáž a opět hloubkové spravování a ruční spárování. Při injektážích se vyvrtává do kamene díra a pod tlakem se do ní vstřikuje betonová směs. Do takové kaverny se vejde i # metráků betonu. Zasazený kámen později zčerná a uzavře se. Nakonec se bude most konzervovat. Zvláštním postřikem, který uzavře kámen proti povětrnostním vlivům, aniž mu znemožní dýchat a žít životem vlastním kamenům. V září končí třetí etapa, ve které se hlavně dělá vozovka. Počítá se, že konečně padne lešení. Vozovka se zatím vybírá do hloubky, bude se stahovat křížovou armaturou, na kterou přijde železobetonová deska, keramzit, vodotěsná izolace, betonový potěr a prozatímní litý koberec z asfaltu. Poslední tvář mostu ale bude dlažba z mozaiky. V říjnu začne # etapa. Budou ji provádět hlavně žabí muži. Budou se zacelovat kaverny na pilířích pod vodou, plíce kamenného obra, a rekonstruovat předmostí. Bude se pokládat kabel, který bude přivádět proud do reflektorů na slavnostní osvětlení mostu. Po dokončení bude most osvětlován z vody. Potápěči říkají: Na dně spí ryby a Vltava je proti Labi studánka. A co bude s oblíbenými židlemi racků? Ledolamy, kameníci jim říkají kobyly, se budou konzervovat. Jsou mostu asi tím, jako náušnice v uchu nebo náramek na ruce, prsten na prstě. Mají štěstí, že jsou z dubů. Jak známo, jednou ranou dub nepadne. A ve vodě teprve ne. Ve vodě dub kamení a získává tvrdost ebenu. Kdysi z dubu máčeného ve vodě dělali nožíři střenky parádních nožů. Jménem mostu se zakazuje, zákaz vjezdu, zákaz solení, a tak nad mostem vyšla naděje. Vyjádřená početně: Dělá to dalších # let. Roku # , za # let od začátku oprav, bude most hotov. Každý rok práce # lidí mu dal # let. Tato poslední oprava má vydržet # let bez zásahů. Lidé překonali jeho konec a odsunuli ho do nevíme kdy. Každým vsazeným kamenem rostl jako bílý den. Tento most slohu gotiky s barokními sochami a jedenatřicátým Bruncvíkem, s chirurgy, kteří mu prodloužili život do atomového věku. Věčně zpívají lesy na severu zeměkoule a věčně žijí mosty v městě Praze. Měsíc, závistník, znovu vyjde nad mosteckou věží a racek si vzlétne pro drobek, jako to už chodí zhruba # let. Začneme vyprávěním o jednom myslivci z povolání, kterému se stalo už nejednou, že se nanejvýš dočkal uznání v oboru myslivecké latiny, když se zmínil nebo dokonce tvrdil, že v Čechách, a k tomu ještě na území severočeského kraje, se vyskytuje rupicapra. Rupes znamená latinsky skála, capra koza. Po našem tedy kamzík horský. A přece k zvláštnostem a zajímavostem severních Čech již po desítky let patří tento někdejší raritní host. Kromě přirozené domoviny kamzíků v Tatrách a jeho výskytu v dalších vysokých horách Slovenska patří v naší republice jen moravskému Jeseníku a severočeským Lužickým horám pocta hostit tuto vzácnou, krásnou a ušlechtilou zvěř. Kamzíci žijí na dnešním území děčínského okresu už od roku # , prozradil nám ředitel Lesního závodu v České Kamenici Josef Jirotka, jeden z těch myslivců z povolání, kteří se o zachování kamzičí zvěře v Severočeském kraji nejvíce zasloužili a kteří se budou také nejvíce podílet na realizaci záměru vytvořit v Lužických horách kamzičí oblast. Podle slov soudruha Jirotky vysadil tehdy několik kusů těchto fešáků s čertovskou hlavou v okolí České Kamenice hrabě Kinský a pocházejí z rakouských a švýcarských Alp. Byli vypuštěni v polesí Jetřichovice na Rudolfsteinu. Tam se jim však příliš nedařilo, poněvadž zdejší lesy leží v poměrně nízké nadmořské výšce. O dva roky později byla pro kamzíky vybudována obora nedaleko Chřibské. Zde šel jejich chov prudce nahoru a rozmnožili se odtud i na dnešní území Německé demokratické republiky. Hrabě Kinský tehdy napodobil saského kurfiřta, který vysadil kamzíky v Sasku již kolem roku # . Příroda kolem České Kamenice kamzíky přijala a dnes už patří k jejím pískovcovým, čedičovým a znělcovým skalám. V současné době je jich zde evidováno kolem # , z nichž přes devadesát procent se nachází v obvodu českokamenického lesního závodu, převážně v polesí Studený vrch. Zdržují se na svazích a žijí ve stádech po dvaceti až třiceti kusech. Jen v zimním období sestupují ze svahů blíže k vesnicím. Kamzičí život se vyznačuje nejednou svérázností i kuriozitou. U kamzic je vypěstován velký cit pro mláďata. Adoptují tři i čtyři osiřelá kamzíčata a vzorně o ně pečují. Pohlavně u nás kamzíci dospívají ve dvou letech. Dobu říje prožívají v listopadu a je velmi rušná. Silný jedinec ve stádu bojuje a odráží slabší soupeře. Kamzice si udržují poměrně dlouho plodnost. V Lužických horách se vyskytují i patnáctileté kamzice a každý rok rodí dvě kamzíčata. Kamzíci mají pravidelný režim dne. V létě se vydává stádo po šesté hodině za potravou. Živí se bylinami, spásají zejména horský jetel a na rozdíl od jiné zvěře nepoškozují lesní porosty. V zimním období, v době strádání, se spokojí s pupeny vrb, jeřábů a bříz a rádi si smlsnou na jeřabinách. Kolem deváté hodiny začínají odpočívat. Nespí, přežvykují a sledují, co se kolem nich děje. Jsou to zvířata hodně zvědavá. Odpoledne začíná opět jejich pohyb kolem # hodiny a v # hodin uléhá celé stádo na jednom místě. Stáda jsou složena ze samic a mladých samců, starší samci žijí samotářsky. To napovídá, že způsob vedení stáda je u kamzíků jako u jelení a černé zvěře matriarchální. Vůdcem stáda bývá vždy stará kamzice. Na svůj věk bývají velmi bystré a ostražité. Kamzíci se dobře sžijí s každou lesní zvěří kromě černé. Ta je vytlačuje a někdy i ničí jejich mláďata. Dospělý kamzík váží až # * a jeho stáří se pozná podle vrubů na růžcích. Trofeje nosí i kamzice a na rozdíl od tatranských a alpských kamzíků chybí severočeským vous. Po tomto jistě zajímavém úvodu přešla řeč v rozmluvě se soudruhem Jirotkou na věci vážnější. Pracovníci lesního závodu už řadu let bedlivě sledují vývoj této vzácné zvěře, a přestože dělali, co bylo v jejich silách, počet kamzíků se nijak nezvyšuje. Přitom si ověřili, že se u nich projevuje stále vysoká plachost. Kam tedy přicházejí přírůstky? Zjistili, že příčiny ztrát zaviňuje úhyn zvěře v důsledku nemocí a zranění, dále že je způsobován škodnou, zejména toulavými a pytlačícími psy, a že přicházejí o život i při přecházení silnic a železniční tratě, když je srazí auto nebo narazí na vlak. A rozhodně kamzíkům také neprospívá, počínají- li si někteří občané v lesích jako v ochozech fotbalových stadiónů. To byly důvody, proč byl podán návrh vytvořit v Lužických horách kamzičí oblast s pevným řádem a vyhradit pro ně ochranné pásmo. Hranice kamzičí oblasti v Lužických horách budou vytyčeny již letos, říká Josef Jirotka. Chceme, aby se tato oblast stala základnou pro rozšíření chovu kamzíků nejen na Děčínsku, ale i do dalších míst v Severočeském kraji. Přírodní podmínky pro to jsou. Kamzičí oblast bude řídit sbor odborníků a zkušených lesníků, který bude úzce spolupracovat s Výzkumným * lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi a s Výzkumným ústavem veterinárním, úsek myslivosti v Jihlavě. Především chceme zvýšit krmnou péči o kamzíky v zimním období, kdy také nejvíce hynou. Během zimy ztrácejí i přes třicet procent své váhy. Přikrmujeme je prostou kořenovou zeleninou, vyřazeným ovocem a speciálním granulovaným krmivem. Poněvadž u kamzíků zhoubně působí záněty plic ve druhé polovině zimního období, začali jsme u nich cílevědomě bojovat proti plísnivce. Snažíme se kamzíky udržet v místech, kde mají stávaniště v době vegetace v letních měsících, a dávají se jim do potravy medikamenty, které se osvědčily v zoologických zahradách. Budeme také postupně asanovat všechny loučky, kam chodí kamzíci na pastvu, abychom zničili mezihostitele této plicní choroby, jimiž jsou plži. Záměr severočeských lesníků je jistě ušlechtilý a zaslouží si pozornost a podporu. A kdyby vás snad někoho ovládla touha vidět v Lužických horách některé z těchto potomků praotců Alp, věřte, že to nebude snadné. Jsou vytrvalci, kteří se o to pokoušejí už několik let a bezvýsledně. Je k tomu třeba velká dávka trpělivosti a hlavně si musíte počínat velice opatrně. Běda pohnout se v jejich přítomnosti. Stačí zavadit o suchou větev nebo o kámen a všechna námaha je marná. Sebemenší zvuk stačí k tomu, aby se klidná pohoda kamzíka samotáře nebo celého stáda v okamžiku změnila. Za hřmotu sutě a kamení se jako vystřeleni katapultem co nejrychleji vzdálí. Ale ten, kdo měl aspoň jednou možnost kamzíky pozorovat, na to nezapomíná. Kdo jste, soudruhu doktore Hrabale? A vzápětí jsem hned řekla. Můžu já za vás odpovědět. Vladimír Hrabal, ředitel Pedagogicko-psychologicképoradny v Praze. Je to člověk, který s každým novým dítětem začíná pořád znovu. Ten, který dává stejně lásky jako otázek. Společně se školními lékaři, výchovnými poradci na školách, učiteli a rodiči zabývá se tato ojedinělá instituce školní psychologií. Psychologií dítěte i psychologií školáka, který školu opouští. Tedy zasahuje v okamžiku rozhodování. Nejen pomáhá zvolit povolání, ale také k povolání vychovává. Volba povolání je vlastně už název nevyhovující pro moderní poradenství. Nyní se tomuto kroku říká profesionální orientace. Tato instituce je tu, aby tento krok nebyl krokem do neznáma. Masově připadá volba na # třídu, tedy na # * . Ale už od # do # let, tedy od # třídy, by bylo vhodné a užitečné orientovat své dítě na to, co by jednoho dne nejraději dělalo a u čeho by navíc vytrvalo. Je nutné vštěpovat už malému dítěti pocit, že bude jednoho dne užitečné mnoha lidem, a vést ho k tomu, aby si tuto svoji schopnost uvědomilo včas jako nepostradatelnou pro sebe. Tak získává pocit vlastní důležitosti a odpovědnosti. Děti přicházejí a jsou přiváděny do poradny z důvodů obvyklých i méně obvyklých. Jsou posílány školou v případech individuálních potíží, neprospěchu zaviněného skrytými příčinami buď v mentalitě dítěte, nebo traumatickými zážitky. Přivádějí je rodiče znechucené neúspěchem v matematice, fyzice, s neklidným chováním. Rodinné prostředí, otázka školní zralosti, vývojové záležitosti, nedostatek některých funkcí, poruchy koncentrace, specifická neschopnost číst, to jsou jen některé z oblastí, kterými se tato instituce zabývá anebo které vlastně musí vzít na vědomí, když před ni předstoupí dítě. Hlavně nemá nic společného s patologickými projevy a dětskou psychiatrií. Dítě, které před vámi sedí, musí mít jistotu, když se ptá, " Jsi vůbec můj přítel a myslíš to se mnou dobře? " , že řeknete. Ano. Všechno kolem něho musí probíhat nenásilně a nenuceně. Přišlo a přichází vždycky s problémem a odejde někdy svobodné a bez problému. A chce, abyste si na ně udělali čas. Pak se teprve rozhoduje svěřovat se. Zpočátku se svěřuje jaksi nedobrovolně. Umění je jeho nedůvěru úplně rozprášit. Nedávné plenární zasedání ÚV KSSS se zabývalo sovětskou zahraniční politikou, zdůraznilo v části věnované dalšímu rozvoji vztahů mezi socialistickými zeměmi zejména nutnost zdokonalení ekonomické spolupráce zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, přičemž je v současné etapě nutno využít maximálních možností ekonomické integrace. Ve vědeckotechnické spolupráci mezi zeměmi RVHP se v posledním období projevila právě z tohoto hlediska řada nových tendencí a jevů, které mají velký význam pro rychlejší dosažení konečných praktických cílů, rozvoje vědy a techniky. Jde především o rozšiřování a prohlubování spolupráce v dosud nejslabším článku, totiž v praktickém zavádění výsledků vědy a techniky do hromadné výroby. Proto byl novelizován systém organizačně právních a finančních zásad a forem vědeckotechnické spolupráce. V minulém roce bylo založeno dvacet mezinárodních středisek, která koordinují vědeckotechnický výzkum více než pěti set pracovišť ze všech zemí RVHP. Nejperspektivnější formou vědeckotechnické spolupráce jsou mezinárodní vědeckovýrobní sdružení, která umožňují řešit nejen vědeckovýzkumné projekční a konstrukční úkoly, nýbrž i úkoly výrobní, ba dokonce umožňují organizovat odbyt nových nebo zdokonalených výrobků. Koordinuje se patentová a licenční politika. Rodí se praxe těsnějšího spojení vědeckotechnické spolupráce s ekonomikou, společně se studuje ekonomická efektivnost vědeckotechnických akcí podnikaných a realizovaných v mezinárodním měřítku, jejichž výsledky se mají projevit v sériové produkci. Na základě dvoustranných a mnohostranných dohod byl zahájen nebo zaktivizován koordinovaný výzkum ve zvlášť důležitých odvětvích průmyslu a výroby. Je potěšitelné, že nové tendence ve spolupráci zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci se projevily především v oblasti vědy a techniky, jež se v současné době stávají rozhodujícími články zvyšování produktivity výroby a tím i hospodářského růstu. Zajedeme rovnou za účastníky pracovního zájezdu, umiňujeme si ve Zvonicích. Jenže předsedkyně odbočky SČSP Zdena Pešková a ředitel státního statku Jaroslav Šustr byli jiného názoru, pozvali nás nejdříve na kávu. Trochu historie neuškodí, říká s omluvou předsedkyně. My už spolupracujeme se sovětským sovchozem Podolskij od roku # . A můžeme se pochlubit, že jsme jediným závodem na okrese, který nepřerušil družbu ani v letech # , # . Na to jsou hrdí i naši přátelé v Sovětském svazu. První smlouva, kterou jsme uzavřeli, byla polopracovní. Od letošního roku jsme ji na základě zkušeností rozšířili, a tím se stalo, že dojde k výměně pracujících, kteří po dobu čtrnácti dnů budou pracovat a poznávat život sovětské vesnice opravdu zblízka. Za těch šest let, co se známe, už navštívilo SSSR skoro šedesát našich zaměstnanců. Nevymýšlím si, když řeknu, že každý touží se do Sovětského svazu podívat. Lidé chodí za námi a ptají se: Kdy pojedu konečně i já? I když to není pravidlem, učíme se vzájemně tomu, co dělá druhý lépe, pokračuje ředitel Jaroslav Šustr. My živočišné výrobě, oni u nás rostlinné. O pravdivosti našich vztahů svědčí i tato událost. Každá sovětská výprava obdivovala u nás železnou krávu, automat na výkrm telat. A tak se naši pracovníci dohodli, podobné zařízení koupili a poslali do Podolska. Určitě se zlepšily i vztahy mezi lidmi. Myslím, že i tady sehrál příklad sovětských lidí své, ale raději se zeptejte přímo na pracovištích, doporučuje soudruh Šustr. A tak jsme projezdili mnoho kilometrů po silnicích spojujících jednotlivé vesnice státního statku. Z jednoho konce na druhý je to čtyřicet kilometrů. Traktorista soudruh Závrský, nositel státního vyznamenání Za vynikající práci a mnoha diplomů, nám vyprávěl, jak obdivoval pořádek, soudružské vztahy mezi lidmi a pohostinnost na sovchoze v Podolsku. Poznali jsme mladého traktoristu Josefa Koubka, na snímku na titulní straně, který v dubnu přišel z vojny, má rád vesnici, Zvonice zvlášť, a nikdy by nechtěl odtud odejít. Dostali jsme se až na farmu v Kobylnikách, kde pracuje dvanáctičlenná skupina ošetřovatelek soutěžící o titul Brigáda socialistické práce. Čtyři její členky, soudružky Aišmanová, Cimrmanová, Sedláková a Černá, v Sovětském svazu byly. A jak říkal soudruh ředitel, i zde měla děvčata problémy při přechodu na třísměnný provoz. Nyní je všechno v pořádku. Neměnily bychom třísměnný provoz za nic, říkají. Když jsme se vrátily ze Sovětského svazu, tak jsme se rozhodly soutěžit o titul Brigáda socialistické práce, vedeme si pravidelné záznamy a diagramy. Tak to dělají v Podolsku. Chtěly bychom dosáhnout zvýšení dojivosti z # litrů na dojnici za rok na # litrů, jak je tomu u nich. A v tom nám sovětští přátelé pomohou. Přejdeme na mléčné černostrakaté plemeno, získaly jsme nové znalosti o krmení i o odchovu. Vzor si chceme vzít i ze vztahů mezi sovětskými lidmi, z jejich poctivosti, pracovitosti a pořádku. Všichni máme v Sovětském svazu přátele a my jen doufáme, že se k nim zase brzy podíváme. Kilometry drátů, spletených lan, hotových kabelů, obřích cívek a neustálý pohyb, to je Kablo Kladno. I z názvů jednotlivých profesí kabelářů zaznívá neobvyklost prostředí. Tažič, stáčeč, splétač, sypač. To jsou jejich specializované obory. Sotva si už uvědomujeme, že náš civilizovaný svět by bez výrobků tohoto závodu nemohl existovat. Nás však do Kabla přivedlo něco jiného než kotouče drátů. Co tedy. Přijeli jsme sem do Kladna, protože tu uzavřeli zajímavou družební smlouvu se sovětskými partnery. Na tom by ještě nemuselo být nic zvláštního. Stovky našich podniků a závodů spolupracují se sovětskými přáteli. Ne každá dohoda nese však ovoce ve prospěch celku. Znáte to, vymění se pozdravné dopisy, navštíví se vzájemně představitelé a celý rok se jinak v družebních stycích nic neděje. Že v Kablu je tomu jinak, o tom chceme přinést důkaz. Sedíme se soudružkou Hůlovou a soudruhem Novákem, představiteli odbočky SČSP a CZV KSČ, a před sebou máme několik alb fotografií a desky s listinami psanými rusky a česky. V těch deskách je smlouva o přátelství a spolupráci mezi Kablem Kladno a závodem Podolská kabelovna Klementa Gottwalda, která byla podepsána loni v září v Podolsku u Moskvy. Naše přátelství trvá už několik let, říkají soudruzi. Píšeme si, posíláme fotografie, závodní časopisy, vyměňujeme si získané zkušenosti a navštěvujeme se. Smlouva je jen vyvrcholením a utvrzením družebních styků. Na důkaz přátelství nazvali sovětští přátelé svůj závod jménem Klementa Gottwalda u příležitosti # výročí jeho narození. Ve smlouvě se píše, že si oba podniky budou poskytovat pravidelné informace o novinkách a výsledcích pracovních a technologických postupů, ale také o tom, že v červenci přijedou sovětské děti do mezinárodního pionýrského tábora závodu a v srpnu zase kladenští pionýři navštíví SSSR. Hlavním bodem celé smlouvy je pak dohoda o výměně mladých perspektivních pracovníků na dvoutýdenní pracovní brigády. Naši mladí lidé se v podolské kabelovně zapojí do normálního pracovního procesu, nastoupí na stejná pracoviště jako u nás. Na vlastní oči se budou moci přesvědčit o životě svých sovětských přátel, získají nové zkušenosti a vydělané peníze, jeden rubl na hodinu, si ponechají jako kapesné. Po návratu uspořádá SČSP s brigádníky besedu, na které budou o svých zážitcích vyprávět ostatním zaměstnancům závodu. Podobně je připraven i pobyt podolských kabelářů u nás. V těchto dnech odjíždí první pětičlenná skupina vedená Václavem Klusem. Zajděte za nimi na pracoviště. Mezi ohromnými kotouči ubíhajících drátů jsme našli prvního z výpravy, Karla Fejfara. Třicetiletý ženatý kandidát strany pracuje v závodě od vyučení jako tažič barevných kovů. Hrozně nás překvapilo, že byl vybrán někdo z našeho pracoviště, a mě udivilo, když padla volba na mou osobu, usmívá se soudruh Fejfar. To víte, potěšilo mě to a stejnou radost má i manželka a obě dcerky. V minulosti bylo na našem pracovišti hodně problémů, a tak se budu především zajímat, jak řeší své pracovní i mimopracovní vztahy a potíže v bratrském sovětském závodě. Domnívám se, že získám dost zkušeností i ve svém oboru. Příležitostí k tomu bude mnoho, protože kapacita podolského závodu je podstatně vyšší než naše. V době volna bych rád viděl historické památky Moskvy a také metro i s jeho zákulisím. Byl jsem se podívat už v Praze, ale ještě to není ono. Metro mě zajímá, protože naše výrobky jsou pro ně určeny. Vedle vchodu do výrobny PVC je deska s nápisem Soutěžíme o titul Brigáda socialistické práce. A když vejdete, ocitnete se na pracovišti Martina Maťky. Sedí před moderním automatickým strojem řídícím výrobu bez zásahu lidské ruky pomocí programových štítků. Na stěně běží řady čísel. Soudruh Maťko je předákem směny ve výrobně PVC a jeho kolektiv má na dosah titul Brigády socialistické práce. Zavázali se například, že snížením odpadu vyrobí navíc materiál za # korun. Ale jen za první čtvrtletí už dosáhli hodnoty # * . Soudruh Martin Maťko pracuje v Kablu patnáct let. Je ženatý, má dvě dcery a vedle toho, že se věnuje rodině, ještě stačí na řadu funkcí v CZV KSČ, v okresní Odborové radě kovoprůmyslu nebo jako předseda dílenského výboru. Chtěl jsem se do Sovětského svazu už dávno podívat. Hodně jsem četl a slyšel, ale rád bych poznal sovětské lidi zblízka, abych viděl, jestli jsou opravdu takoví, jak si je představuji. Chci mezi nimi prožít pár dní jako dělník. Říkám stále, učit se ze sovětských zkušeností. Tady máme konkrétní možnost. A soudruh Maťko dodává. Jsem rád, že pak budu moci v diskusích hovořit o tom, co jsem opravdu viděl. Nejmladší členku výpravy, Marii Burgrovou, jsme si nechali naposled. Stejně jako ostatní, ani ona zatím v Sovětském svazu nebyla. Na cestu se těší. Děvčata na pracovišti možná trochu závidí, ale většinou mi cestu přejí. Však jim také budu všechno podrobně vyprávět. Nu a nám spolu s předsedou CZV KSČ, soudruhem Novákem, zbývá dodat jediné. Takové zájezdy do Sovětského svazu jsou tou nejlepší prací a agitací, která se dá pro přátelství udělat. Přejeme tedy šťastnou cestu. Jistě znáte pohádku o sedmimílových botách. Pohádka se vlastně stala skutečností ve světové ekonomice ve výrobě. Od roku # do roku # vzrostl # objem hrubé výroby celého světa podle statistické ročenky Organizace spojených národů z roku # . Jinak řečeno, výrobní možnosti člověka se za těchto dvacet let téměř ztrojnásobily ve srovnání s úrovní, které bylo dosaženo za celou předchozí historii lidstva. Pro přesnost ještě dodejme, že vzestup výroby je z velké části pokryt růstem společenské produktivity práce, protože počet obyvatel zeměkoule za uvedené období vzrostl o # miliónů, o # procenta. Výroba se ovšem nezvyšovala všude stejně. Podle téže ročenky OSN vzrostla hrubá výroba v letech # až # v socialistických zemích # a ve všech ostatních nesocialistických zemích # . Ještě markantnější je rozdíl růstu v průmyslové výrobě, která se v socialistických zemích zvýšila # a v nesocialistických # . Generální tajemník ÚV KSSS, soudruh Brežněv v řeči koncem minulého roku v czepelském kombinátě v Maďarsku zahrnul ještě další dvě léta vývoje a uvedl, že průmyslová výroba socialistických zemí členů RVHP vzrostla od roku # skoro osmkrát a v ostatních zemích zhruba třikrát. K tomu je třeba dodat, že růst výroby v socialistických zemích je harmonický, stálý a bez větších výkyvů. Naproti tomu z nesocialistických zemí vykazovalo pravidelná vysoká tempa růstu jen Japonsko, u dalších vyspělých kapitalistických států docházelo víceméně ke kolísání a krizovým výkyvům. U některých rozvojových zemí zůstává potřebný vzestup výroby stále palčivým problémem. Jde tedy nejen o zvyšování výroby, ale i o historický závod mezi socialismem a kapitalismem. Vezmeme- li rok # hypoteticky jako výchozí pozici tohoto závodu, měl tehdy kapitalismus ohromný náskok. Socialistické země vyráběly v té době jen asi # procent světové produkce. Dnes vyrábějí zhruba jednu třetinu. Socialismus tedy zmenšil náskok kapitalismu, dohání jej, v některých odvětvích výroby jej už předehnal. Vznikla nová situace, rovnováha obou systémů, která v poslední době nachází i nový politický výraz. Vyspělé kapitalistické země musely opustit zkrachovanou politiku studené války a ve vlastním zájmu usilují o obchod a spolupráci se socialistickými zeměmi. Většina buržoazních vlád má sklon svádět vinu za inflaci na dělníky a odbory. Většina dělníků je naproti tomu přesvědčena, že požadavkem vyšší mzdy stejně nedohoní rostoucí ceny. Dělníci tedy nejsou ochotni souhlasit s jakýmkoli zmrazováním mezd, pokud zároveň nebudou vidět opatření, která zarazí růst cen a postaví pod kontrolu všechny nezasloužené důchody. Inflace je tak neodbytným průvodním jevem života moderní buržoazní společnosti. Žádná senzace nezatlačí do pozadí nelítostný pochod cen jako hlavní obsah všech rozhovorů, ať jsou vedeny v anglických hospodách či ve vídeňských kavárnách. Je tomu tak. Ceny londýnských autobusových linek vzrostly dvojnásobně, ceny vlakových jízdenek v Rakousku o # procent, hovězí v Paříži o # procent. Když jsme již u čísel, tedy také výdaje na zbrojení států NATO za dobu trvání dosáhly již částky # biliónu dolarů. V jarní ofenzívě dělnické třídy buržoazních zemí nastupují nové a nové oddíly pracujících do boje proti zmrazování mezd, ale i za politické požadavky. V Anglii stávkují horníci, železničáři, pracovníci plynáren i metra, jakož i # tisíc státních zaměstnanců. Počátkem března # se v padesáti průmyslových japonských městech konala masová shromáždění za zvýšení mezd a zastavení růstu cen. Italští kováci zvítězili po pětiměsíčním boji. Generální stávky se zúčastnilo # miliónů lidí. Kováci v Duisburgu v NSR též zvítězili a prosadili své požadavky. I v klidném Dánsku stávkovalo v posledních dnech téměř # tisíc pracujících. Stávka ochromila * celé země. Jak vidíme, tvrzení buržoazních ideologů o srůstání dělnické třídy s kapitalismem v podmínkách spotřební společnosti nějak nevychází. V západoněmeckých domácnostech byly jen za březen podle oficiální spolkové statistiky životní náklady vyšší o # * . V Rakousku za stejné období o # * . Přitom v Rakousku jsou nyní životní náklady o # * vyšší než v roce # . Ve Švýcarsku vzrostly ceny potravin o # * . Ve Spojených státech za první tři měsíce letošního roku stouply ceny téměř o # * . Při stávce za zvýšení mezd stavebních dělníků poblíž Barcelony policie vtrhla na staveniště. Jeden dělník byl zabit a řada dalších byla zraněna. Maďarské kuchařské umění má svůj specifický ráz a vyznačuje se mimořádnou rozmanitostí, pokud jde o chuť i vzhled jídel. Proslulo v celé Evropě díky svým vynalézavým kombinacím, výrazností chuti a kvalitou používaných surovin. I když maďarská kuchyně převzala během století nemálo jídel od slovanských národů, od Turků, Italů, Francouzů a také z vídeňské kuchyně, zachovala si podnes své charakteristické zvláštnosti. Nejznámější a nejpopulárnější z maďarských jídel je guláš, přestože podle mínění maďarských odborníků zná maďarská kuchyně chutnější pokrmy. Pravý maďarský guláš, to je vlastně druh polévky kořeněné výrazně maďarskou paprikou, a tedy nikoliv zahuštěná omáčka, kterou připravujeme my i jiné evropské národy pod tímto jménem. Maďaři vaří svůj guláš v kotli, z něhož se pak přímo servíruje. Náš zahuštěný guláš, to je vlastně maďarský perkelt. Používá se na něj různých druhů masa, hovězího, telecího, skopového, vepřového, kuřecího a králičího, případně se vaří i bez masa, z hub, fazolových lusků. Nejchutnější jsou k němu nočky, jak to má být podle pravé maďarské kombinace. Každé dítě u nás ví, co je to segedínský guláš. Neví to ale žádný Maďar, protože segedínský guláš je v maďarském kuchařském umění pojem neznámý. To, co my nazýváme tímto jménem, si můžete v Maďarsku objednat pod názvem szekely gulyas, sikulský guláš, jemuž báječná maďarská smetana dodává nedostižnou chuť. V našich obchodech je k * v konzervách jiná známá specialita, kološvárské zelí, či správněji zelí z Kluže. Originální kološvárské zelí jsou vlastně zelné závitky plněné mletým vepřovým masem, prokládané vrstvami kyselého zelí, uzené klobásy, vepřového masa, pečeného kapouna a husy. Podle tohoto starého receptu však dneska už ani nejlepší maďarský kuchař kološvárské zelí nepřipravuje a samozřejmě, že pokrm v konzervách, i když velmi chutný, je původní receptuře vzdálen. Maďaři jsou mistry v přípravě omáček, na kterých nešetří hustou smetanou, máslem a jinými dobrotami. Proto rozhodně nechybíte, vyberete- li si z jídelního lístku například kuře na paprice, k němuž se jako příloha podávají ony výborné maďarské nočky z mouky, vejce a vody, promíchané po uvaření v rozpáleném másle nebo sádle a troše husté smetany. Tento pokrm patří k nejdražším jídlům v nejlepších maďarských restauracích. Tak si představte, že venku je přes pětadvacet stupňů Celsia, vy sedíte na * nebo na zahradě a máte chuť něčím dobrým svlažit hrdlo. Co do sklenice nalijete, to vám neporadíme, ale za to vám doporučíme, co byste tam mohli přidat. Barevné ledové kostky s ovocem se hodí jak do alkoholických, tak do nealkoholických nápojů. Vyrobíme je jednoduše tak, že zásobník na led naplníme vodou a do jednotlivých přihrádek vložíme kousky kompotovaného nebo čerstvého ovoce. Dbáme přitom na chuťové i barevné efekty, aby ledové kostky s ovocem lahodily nejen jazyku, ale také oku. Odpočinkem nerozumíme, nebo bychom aspoň neměli rozumět, jen pár nejnutnějších hodin potřebných k reprodukci lidské síly, ale trochu víc, posezení u televize, s knížkou i přáteli. Proto také při zařizování bytu nezapomínáme na odpočivné kouty s pohodlnými křesly, konferenčním a případně ještě odkládacím stolkem. Při odpočinku nám stačí nepřímé tlumené světlo, jehož intenzitu při čtení nebo ruční práci zvyšujeme vhodně umístěnou nástěnnou nebo stojací lampou. Na obrázku vidíte odpočivný kout vyrobený podle návrhu Maile Grunberga v estonské továrně na nábytek Standard. Je to především dokonalá soustava křesel umožňující velkou řadu obměn podle momentálních potřeb obyvatel bytu. Velikost a uspořádání konferenčního stolku lze rovněž měnit. Hlavní součástí lidské krásy je zdravá a pěkná pokožka. Veškeré kosmetické přípravky nám však budou málo platné, když se nevyvarujeme tří sice lákavých, avšak naprosto zbytečných věcí, alkoholu, nikotinu, kofeinu. Bráno čistě z kosmetického hlediska, způsobuje alkohol na pokožce velmi výrazné změny. Kůže na tvářích, na nose a pod očima nepěkně červená, často získává až namodralý nádech. Celkově bývá pokožka suchá a nezdravě nažloutlá. Je samozřejmé, že to všechno se nestane po příležitostné sklence. Přesto není na škodu vědět, co by nás mohlo potkat po nadměrném holdování alkoholu. Zdá se, že nikotin je pro ženskou krásu daleko nebezpečnější než alkohol, neboť jeho konzumace je také mnohem rozšířenější. Nikotin v první řadě brání dokonalému prokrvení pokožky, ta časem ztrácí svou pružnost, jemnost, tvoří se na ní vrásky a vůbec daleko rychleji stárne. Navíc jsou tu pak zažloutlé zuby, prsty, zakouřený dech, a to všechno se s krásou jaksi nesnáší. Pokud jste se už naučila kouřit a nehodláte s tím přestat, odpočítejte si na den maximálně deset cigaret a za žádnou cenu toto množství nepřekračujte. Silná vůle, kterou tu budete muset uplatnit, se vám časem mnohonásobně vrátí. Káva je zdánlivě neškodná a dokonce může mít i posilující a léčivé účinky. Jsou však lidé, kterým se po vypití jediného šálku kávy začnou objevovat ve tváři nehezké červené skvrny. Dost možná, že kofein má svou vinu i na popraskaných cévkách, které vám tolik v obličeji vadí. Jen si nemyslete, už se to blíží, a proto je nanejvýš rozumné udělat si alespoň rámcovou představu o tom, co by mělo přijít do prázdninového kufru. Protože vám chceme trochu pomoci, přinášíme několik různých tipů, které by možná stály za úvahu. V první řadě samozřejmě nezapomeňte na plavky a opalovačky, které by ještě s nějakou další součástí oblečení mohly tvořit praktický a působivý komplet. Nejen po koupeli, ale také všude tam, kde se budete muset převlékat ve volné přírodě, přijde vhod koupací plášť. Není to zbytečná investice, protože ho potom užijete i doma. Silnějším ženám se doporučuje pořídit si přes plavky buď rozpínací šaty v normální délce nebo rovný kabátek, který kryje sed. Bez trapných pocitů, že kdekdo pozoruje vaše tělesné nedostatky, si v něm dojdete pro limonádu nebo na oběd do plážové restaurace. Kolik a jakých si vezmete s sebou šatů, to je samozřejmě individuální. Rozhodně se však vyplatí vybrat takové, které mají jednoduchý střih, lze je několika maličkostmi obměnit a hlavně jsou ušity z nemačkavého a nežehlivého materiálu. Nezapomeneme si k nim však vzít vhodné doplňky, protože letošní móda si hodně potrpí na dokonalý dojem. Na dovolené budete zcela jistě potřebovat plážovou tašku, ve které by mělo být místo na tisíc maličkostí. Nejlépe uděláte, když si takovou ušijete z kousku plátna či froté sama. Tašku je dobré opatřit zevnitř i zvenku mnoha kapsami, z nichž alespoň na některé * , budeme do nich odkládat cennější věci. Podle dlouhodobé koncepce rozvoje zelinářství se rozhodující část výroby zeleniny v naší zemi soustředí ve vybraných klimaticky příznivých oblastech. Produkcí zeleniny se budou zabývat sdružené podniky, ve kterých se uplatní moderní výrobní technologie. Přestože výroba většiny zelinářských plodin se bude řešit pomocí komplexních mechanizačních linek, zůstane několik druhů zeleniny, u kterých mechanizace v nejbližších letech nebude dostatečně vyřešena. Některé druhy vyžadují zase jisté specifické podmínky při manipulaci a skladování. Proto se i v budoucnu počítá s rozvojem příměstských zelinářských podniků, které by se zaměřily na pěstování několika takových druhů zeleniny ve vhodné kombinaci k zásobování blízkých sídelních středisek. JZD Leština u Zábřehu neleží ve vybrané zelinářské oblasti. Přesto se výrobní činnost družstva v příštím období specializuje tak, že výroba zeleniny se stane jedním z rozhodujících výrobních odvětví. V dřívějších letech byla v družstvu vybudována klasická sestava dvou skleníků se * skleníkem, které tvoří jádro nynějšího zelinářského střediska. Pěstitelské výsledky nebyly z počátku dobré. Zdálo se, že zelinářský úsek stihne osud tolik typický pro mnoho jiných výrobních podniků, s postupující specializací výroby z družstva vymizí. Po nástupu nového, organizačně schopného vedoucího střediska se dostavily i první úspěchy. Ukázalo se, že výroba zeleniny může být i za méně příznivých výrobních podmínek ekonomicky zajímavá. Při úvahách o další hospodářské činnosti družstva se přihlíželo i k jiným okolnostem. Družstvo nemá ucelené pěstební plochy vhodné pro velkoplošnou mechanizaci, jaká se uplatňuje při pěstování většiny běžných zemědělských plodin. Na pozemky připadající v úvahu pro pěstování zeleniny se může přivádět dostatečné množství kvalitní závlahové vody. Konečně družstvo úzce spolupracuje se zahradnickou školou v Zábřehu na Moravě a má možnost získat pro své záměry dostatečný počet mladých odborně vyškolených absolventů. Ve Výzkumném ústavu zelinářském v Olomouci byla vypracována celková jednotící koncepce rozvoje zelinářského úseku družstva, která byla schválena na vědecké radě ústavu # prosince. Ve smyslu této koncepce vybuduje družstvo v nejbližším období # fóliových rychlíren v návaznosti na stávající zasklenou plochu, kde se bude pěstovat sadba. Po získaných zkušenostech se perspektivně počítá s dalším rozšířením ploch pod fólií, popřípadě i s jejich vytápěním po přestavbě kotelny. Uplatní se konstrukce fóliových rychlíren o větších rozměrech, které již umožňují použití běžné polní mechanizace. V převážné míře se bude přirychlovat salát, kedlubny a okurky, doplňkově i ředkvička, karotka. Na # * venkovních pěstebních ploch se budou pěstovat mezidobé košťáloviny, o jejichž výrobu má odběratelská organizace zvláštní zájem, neboť v měsících červenci a srpnu bývá zpravidla v oblasti nedostatek této zeleniny na trhu. Podstatně se rozšíří i pěstování karotky a petržele. Pro tyto druhy se zajistí komplexní mechanizovaná linka včetně třídičky. V realizaci je již výstavba přechodného skladu pro sklizenou zeleninu a závlahy na ploše # * . Pro své záměry našli družstevníci nejen plné pochopení u výkupní organizace Zelenina Olomouc, ale i podporu u řídících stranických a státních orgánů okresu a kraje. V uskutečnění celé koncepce se spatřuje jedna z cest, jak zlepšit situaci v zásobování obyvatelstva okolních měst kvalitní čerstvou zeleninou. V klimatických podmínkách našeho státu se hlavní druhy zeleniny pěstují ze sazenic. Pro ranou polní výrobu zeleniny stejně jako pro pěstování plodových zelenin se sazenice pěstují nebo pěstovaly v pařeništích. Je známo, že tento způsob pěstování sazenic je velmi pracný, nákladný, málo hygienický a je kolem něho mnoho problematiky, včetně potíží se zajišťováním potřebného materiálu. Tento způsob pěstování sazenic zastaral a je překonán. Před jedním až dvěma roky ještě někteří přední odborníci, zelináři zastávali názor, že buď se budou muset sazenice zeleniny dále předpěstovávat v pařeništích, nebo že předpěstování sazenic je v podmínkách socialistické velkovýroby zbytečné, neboť může být nahrazeno pěstováním z přímých výsevů. Žádný striktně vyhraněný názor na biologickém úseku nemívá plnou pravdu, a tak také ani tento názor neodpovídá skutečnosti. Sadbu bude třeba pěstovat i nadále, avšak modernějšími a vhodnějšími způsoby. V našem státě se pěstují zeleniny na ploše větší než # * . Tato plocha se dělí na část, kde se pěstují zeleniny z přímých výsevů, a na část, kde se rostlinky předpěstují. Počítá se, že zelenina se předpěstovává v současné době pro plochu asi # * , přičemž jde o zeleniny, které se předpěstovávají výhradně, i o zeleniny, které se částečně předpěstovávají a částečně pěstují z přímého výsevu, například zelí, kedlubny. Jestliže se počítá s průměrem chráněné plochy pro vypěstování sazenic # * na # * , představuje to potřebu až # * pouze pro předpěstování sadby. Tato plocha představuje ohromnou investici, ať už jde o skleníky nebo pařeniště. Obrovská spotřeba je též biotopiva, řeziva. V celostátním měřítku bylo potřeba v minulých letech pro pařeniště asi # * hnoje. Tedy při starém, tradičním způsobu představovala položka na vypěstování sazenic z celkových nákladů zhruba asi # * . Toto zjištění signalizuje, že je nutné přejít k levnějšímu a efektivnějšímu způsobu, který by jednak odstranil nedostatky a jednak snížil výrobní cenu zeleniny. Hledá se proto nejvhodnější typ pěstebního zařízení, které by mělo být levné, mělo by umožnit použití nejvyššího stupně mechanizace a automatizace a mělo by zlepšit pracovní podmínky. Nutnost modernizace předpěstování sadby viděli naši přední pěstitelé zeleniny již před několika roky. Například JZD Labe v Českých Kopistech začalo tento problém řešit ve spolupráci s naším ústavem už před # lety. Vycházelo se pochopitelně z tehdejších znalostí a možností a výsledkem bylo na tehdejší dobu poměrně dobré zařízení pro předpěstování sadby, které většina zelinářů zná, a které v Českých Kopistech splnilo a plní požadavky na moderní předpěstování sadby. Tehdy byly * realizací nemalé potíže a to nejen technické, ale hlavně s přesvědčením samotných pěstitelů a družstevníků, že je třeba způsob předpěstování sadby změnit. Dnes v Kopistech všichni vidí, že sadba vypěstovaná v moderních sklenících je pro polní výsadbu výborná, a že tento způsob pěstování je ve všech směrech lepší. Snahy po moderním předpěstování sadby zeleniny se rozrůstají v mnoha zemích. Vezměme si například Holandsko. Holandské zelinářství je výhradně v rukou drobných pěstitelů a průměrná zasklená plocha jednoho rodinného závodu se tam pohybuje kolem # * . Prakticky se tedy hovoří o půlhektarových rodinných zelinářských závodech a tak si každý předpěstovává sadbu vždy výhradně sám. Při své první návštěvě v Holandsku jsem však viděl jeden závod o výměře asi # * zasklené plochy, který se již před # lety zabýval výhradně pěstováním zeleninových sazenic. Byl to tehdy první specializovaný závod na pěstování sadby zeleniny. Vývoj zelinářství v Holandsku jde rychle kupředu a dnes je tam víc specializovaných závodů, které se zabývají pěstováním sazenic pro okolní zelináře. Ukazuje se tam, že tyto kupované sazenice předčily kvalitou a zdravotním stavem sadbu vlastního pěstění. Dnes má největší holandský závod specializovaný na předpěstování sazenic plochu # * skleníků. Tento závod produkuje ročně # salátových sazenic, # rajčat, mnoho dalších sazenic zeleniny, a kromě jiného i # sazenic čekanky. Zaměstnává # stálých pracovníků a v pracovní špičce ještě navíc # pomocných sil, ročně kupuje # * zeminy pro balíčkování a hrnkování a sazenice rozváží vlastními dopravními prostředky, # * produkce vyváží do přilehlých oblastí Německé spolkové republiky. Závod je výborně technicky vybaven, má dobré balíčkovací stroje, k výsevům se používá obalované osivo, které se vysévá automaticky. K vyzvedávání a přemísťování sadby byly vyvinuty speciální stroje, používá se přisvětlovací zařízení, všechny zeminy jsou propařované. Heslem tohoto závodu je, že vypěstované sazenice musí být levnější i kvalitnější než sazenice, které si vypěstuje zelinář sám. V zemích socialistického tábora se problematika předpěstování sazenic zeleniny také řeší velmi intenzívně i s dostatečnou velkorysostí. Problémem se zabývají zejména v Sovětském svazu, v Maďarsku a v Bulharsku. V Maďarsku je možno už dnes vidět předpěstování sazenic velkovýrobními metodami na velkých plochách. V Bulharsku se touto problematikou zabývá zejména zelinářská stanice Sandanski a tam to z celonárodního hlediska znamená veliké přeměny, neboť pěstování zeleniny je tam mnohem významnějším oborem než u nás. Náš Výzkumný ústav zelinářský již před dvěma lety vypracoval návrh na specializovaný velkozávod v okrese Mělník, s kterým jsme zelinářskou veřejnost seznámili v Zahradnických listech. Škoda že se realizace značně opožďuje, takže předstih, který byl, se postupně ztratil a současně přicházíme o zkušenosti, které jsme již dnes mohli s výstavbou a provozem těchto předpěstíren mít. Věříme, že k realizaci dojde brzy. Specializace a koncentrace výroby zeleninových sazenic je problémem, který se u nás musí řešit. Vynucuje si to potřeba postupného zprůmyslnění zelinářské výroby jako celku. Musíme k této přeměně přistupovat velmi vážně a celou problematiku řešit pečlivě, protože nejde o záležitost krátkodobou, nýbrž vytváříme tím podmínky pro rozvoj zelinářství pro příští léta a snad pro celá příští desetiletí. Kultury rychleného salátu mohou být poškozovány nejen houbovými chorobami, plíseň salátová, podehnívání rostlin, botrytida, ale i neparazitickými činiteli. Kultury se mohou špatně vyvíjet nejen při nedostatku živin, ale i při jejich nadbytku. Různé druhy zeleniny nesnášejí různé koncentrace živin, a mezi nejcitlivější patří salát. Hraniční hodnota koncentrace solí je asi # * . V humóznějších zeminách, obsah humusu až # * , se škodlivost zasolení projevuje až při koncentraci vyšší než # * . Je známo, že při propařování zemin se uvolňují živiny, například dusík v amoniakální formě, mangan, a koncentrace půdního roztoku se zvětšuje. Často se stává, že v propařených, živinami bohatých zeminách se rostliny špatně vyvíjejí. U salátu se objevují různé formy odumírání a nekróz okraje listů. U jarních rychlených salátů je to nejčastěji odumírání a hnědnutí okrajů povrchových listů uzavírajících hlávku a listů těsně pod nimi. Poškození se objevuje krátce před sklizní, když po období podmračného počasí následují slunné dny. Vlastní příčinou je pravděpodobně relativní nedostatek vápníku v poškozených částech listů, který může vzniknout při nadměrných dávkách draselných hnojiv a hnojiv dusíkatých v amoniakální formě. Intenzita poškození bývá vyšší při silném zvýšení transpirace za současného nedostatečného přívodu vody, při vysoké koncentraci solí, při nízké hodnotě * , při vysokých nočních teplotách a nesprávném půdním vytápění. Odumírání a hnědnutí okrajů vnějších listů se vyskytuje především u salátů rychlených na podzim a v zimě, často však i u kultur časného jarního rychlení. Poškození se objevuje hlavně v případech, když se musí při poklesech vnějších teplot topit a kdy je transpirace poměrně silná. Na okrajích listů vznikají obloukovité hnědé plošky odumřelého pletiva. Nedostatečná půdní vlhkost a šokování růstu podporují výskyt choroby. V zahraniční literatuře se uvádí, že mezi odrůdami jsou v náchylnosti k chorobě značné rozdíly. Další poškození neparazitního původu se projevuje hnědnutím nervů. Vyskytuje se hlavně u kultur rychlených na podzim. Jemné listové nervy v krajové zóně listů široké # * , později i pletivo mezi nimi, se barví dohněda. Poškozené pletivo napadají často mikroorganismy způsobující hnilobu. Hnědnutí nervů může být důsledkem déle trvající sklovitosti okrajů listů, mezibuněčné prostory jsou naplněny vodou při vysokém příjmu vody a nízké transpiraci, pletivo má sklovitý vzhled. Sklovitost okrajů listů může zmizet při včasném zvýšení transpirace ovlivněném topením a větráním. Intenzita hnědnutí nervů bývá vyšší po propaření zemin, které jsou silně zásobeny živinami, při vysokých dávkách dusíku především v amoniakální formě a při vysoké koncentraci solí. V zahraniční literatuře se uvádí ještě latexové poškození okrajů listů. Některé odrůdy salátu pěstované pod sklem v pozdním jaru a v letních měsících mají sklon vylučovat na okrajích listů mléčnou šťávu. Mléčná šťáva zasychá, hnědne a způsobuje místní odumření listového pletiva. Často následuje hnilobný proces. Choroba se projevuje většinou na konzumně zralém až přezrálém salátu krátce před vybíháním do květu. Výskyt choroby se omezí snížením vzdušné vlhkosti a teplot. Doporučuje se sklízet včas. Příčiny některých uvedených poruch nejsou dosud beze zbytku prostudovány. Jednou z hlavních příčin neúspěchu rychlení salátu je však vysoká koncentrace solí a nevyvážený poměr živin. Proto se doporučuje důkladné promytí zemin, alespoň # * vody na # * . Přidáním rašeliny do zemin se škodlivost zasolení rovněž sníží. Nutno dbát na to, aby příjem vody rostlinami a transpirace byly v rovnováze. Tyto poměry se mohou do značné míry regulovat přiměřenou zálivkou, topením a větráním. Velmi důležité je hnojení ve vyváženém poměru živin. To však lze zodpovědně uskutečnit jen na základě půdních rozborů. Několikaletými pokusy v NDR bylo prověřeno, že hlávkový salát pěstován stále po sobě dává nižší výnosy a že především na lehkých půdách je nutno ponechat alespoň jednoroční přestávku. U monokultur se zhoršuje jakost. Dvanáctileté pokusy prokázaly, že nejvhodnější plodinou ke střídání se salátem je zelené hnojení, zejména svazenka. Lépe se osvědčilo zavlažování v noci, pro menší výpar. Největší rezervy pro zvýšení výnosů byly zjištěny ve zvýšení hustoty, kterému je ovšem nutno přizpůsobit dávky hnojiv. Začalo to křimickým zelím. Pro sadbu byly postaveny první skleníky. Pak se v nich začala pěstovat rychlená zelenina, skleníková plocha se rozrůstala, začínaly se rozšiřovat květiny a v posledních letech jsme kombinát znali jako velkoprodukci řezaných i hrnkových květin. Při naší poslední návštěvě v březnu jsme zjistili, že z zasklené plochy je asi # * věnováno množení jehličin a stále zelených listnáčů a ze # * volné půdy, kde ještě před nedávnem byla částečně také zelenina, je převážná část zaškolkována a osázena matečními rostlinami. Také nové fóliové rychlírny jsou plné rododendronů. Taková je asi velmi letmá historie zahradnického kombinátu Státního statku v Křimicích u Plzně, kde je vedoucím známý odborník Rudolf Rada. Po pravdě řečeno návštěvník je zprvu trochu překvapen, když v tradičním květinářském závodě najednou vidí takové množství okrasného školkařského zboží. Ale za chvíli pochopí, proč se tam výroba postupně mění, jaký to má smysl a cíl. Rudolf Rada sice říká, že se už květiny naučili dělat, a proto zkouší něco nového, avšak když jsme viděli, jak v Plzni rostou nová sídliště, a uvědomili jsme si, že tato sídliště rostou všude a porostou ještě dlouho a co tam bude potřeba materiálu pro vysázení, pro ozelenění, pochopili jsme podstatu. Okrasné školkařství má konjunkturu zajištěnu na desetiletí. A navíc je tu zázemí statisíců zahrádkářů, kteří se také stále víc orientují z ovocného na okrasný materiál. To jsou zřejmě důvody v Křimicích pro novou orientaci závodu. Dnes ještě ve sklenících vidíme, jak se střídají karafiáty s fréziemi, porosty gerber, stromkové růže, rychlené narcisy. Z hrnkových kamélie, hedery, fíkusy, filodendrony, sansevierie a jiné. Ve fóliových sklenících iris, holandica, tulipány. Květiny však už dva roky pomalu ustupují množárnám školkařského zboží, dnes zabírají # * , za rok za dva to bude víc. Chtějí přechod z květinářského na školkařský závod dotáhnout do konce. Bude zajímavé to sledovat. Pěstování školkařského materiálu má v Křimicích na starosti mladý odborník Ladislav Hodan. Byl vedoucím Technických služeb města Plzně a má tedy zkušenosti i s výsadbami veřejné zeleně. To signalizuje, že v Křimicích nezůstanou jen při pěstování okrasného materiálu, ale že rozvinou i vlastní realizaci výsadeb. Dnes mají roční obrat # milióny, na práci # muže a # žen, prostředky na přestavbu závodu berou z provozu. Skleníky v dohledné době rozšiřovat nebudou, jen několik bloků dlouhých # * z fólií ještě postaví pro rododendrony. Přestavbu závodu na školkařskou výrobu jim do značné míry umožňuje Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích. Dodal jim mnoho materiálu i rozum, jak říká Rada. A tak mají # odrůd rododendronů, z nichž vybírají, otužují a množený sortiment zužují. Chtějí zůstat asi u # odrůd, které dobře koření. Viděli jsme rododendrony Kavkovy, Scholzovy, Jelínkovy, zahraniční hybridy i mnoho botanických * . V současné době jich množí přes # tisíc. Matečný sortiment mají vysazen venku pod přístřešky, a tak už mají potřebná vlastní semena, řízky, rouby. Převážně však budou množit řízkováním. K tomu množí # tisíc venkovních azalek, materiál původem též z Průhonic, vřesy ve # odrůdách získali z Litomyšle a množí jich přes # tisíc. Z ostatních neopadavých listnáčů budou dělat jen ty vzácnější, opadavé listnáče množit nebudou. Ve velkém však množí jehličnany. Začali s nimi už na podzim a chtějí množit hlavně lepší, vzrůstnější rostliny. Mají široký sortiment borovic, v současné době jich množí # tisíc. Také smrky, jalovce, taxusy, thuje mají v širokém sortimentu, včetně vzácných a barevných variet. Jak je vidět, orientují svou výrobu na druhy, které mají široké použití v sídlištích. O ně bude dlouho zájem. Nechtějí dodávat jen tradiční druhy a odrůdy, ale také chtějí hledat, co nového, méně známého, je dobré a do sídlišť vhodné. V prodeji se tedy budou orientovat na profesionální organizace, ne na zahrádkáře. Mladý materiál vůbec nechtějí prodávat, jen dopěstovaný pro přímou výsadbu. Značnou část své výroby plánují pro výsadby, které budou realizovat sami. Založili vlastní výsadbové středisko, první realizaci již mají za sebou. Chtějí dělat výsadby od * do * , tedy plány, materiál i údržbu. Nejen Plzeň, ale i Mariánské Lázně, Karlovy Vary a další města hledají realizátory sadových úprav. Realizace vlastními prostředky je nejrentabilnější, je to příznivější než prodat hotový materiál. Odborníka na výsadby mají, lidi se seženou také, tak budou nejen pěstovat a prodávat, ale i navrhovat a realizovat. Plány v tomto směru mají veliké, dělat výsadby pořádně, nově, s novými myšlenkami i novým materiálem. V soutěži s technickými službami měst a sadovnickými středisky komunálních podniků chtějí obstát a obohatit dosavadní uměleckou i realizační náplň. Je zajímavé sledovat činnost zahradníků v kombinátě Státního statku v Křimicích u Plzně. Usilují stále o něco nového, chtějí více, než je běžná praxe, a chtějí na tom vydělávat. I to je hnací síla pokroku. Pokračující specializace a koncentrace zastihuje naši školkařskou výrobu nepřipravenou na plnění požadavků ovocnářské velkovýroby. Specializované ovocnářské podniky či jejich sdružení pracně shánějí materiál pro své velké výsadby z několika školek. Výsadby se skládají z nejednotného materiálu, z partií často menších než jedné odrůdy na jedné podnoži. Na druhé straně dochází k nadprodukci nejednotného materiálu, který je nakonec určen ke spálení. I když bude nutné usilovat o dlouhodobé plánování ovocných výsadeb a nárokování materiálu tři roky před výsadbou, nelze s tímto stavem v dohledné době počítat. Schvalování dotací, uvolnění půdy a řada dalších problémů se řeší často až v # roce výsadby. Školkařská výroba se bude muset přizpůsobit požadavkům velkoodběratelů a mít k dispozici ucelené velké partie výpěstků, které by se mohly ve specializovaných závodech uplatnit. To však při současné roztříštěné a neorganizované školkařské malovýrobě není schopna zajistit žádná školka. Protože požadavky specializovaných závodů v okruhu působnosti školky jsou nejisté a nárazové, orientují se školky na odbyt mezi zahrádkáři, kteří žádají pochopitelně pestrý druhový a odrůdový sortiment. Žádná školka si dnes nedovolí bez závazné objednávky napěstovat ucelené partie jedné odrůdy. Školkaři sami pociťovali potřebu určité koordinace a řízení školkařské výroby. Vytvořil se přípravný výbor Svazu školkařských závodů. V našem plánovaném a řízeném hospodářství však nelze řešit tyto problémy podobnými svazy, v nichž by koneckonců mohlo docházet k prosazování podnikových a skupinových zájmů. Proto také Ministerstvo zemědělství a výživy nedoporučilo registraci tohoto svazu s tím, že garantem za školkařskou výrobu je Oseva, oborové ředitelství Šlechtitelských a semenářských podniků a oborový podnik Sempra. Možnosti těchto podniků při ovlivňování školkařské výroby jsou však za současného stavu velmi omezené. V * # vyšel zákon o rostlinné výrobě, v němž je pověřeno Ministerstvo zemědělství a výživy, popřípadě jím pověřené organizace, ústředním řízením hospodaření a odbytu školkařských výpěstků. Současně vyšla vyhláška Ministerstva zemědělství a výživy, v níž jsou jednoznačně pověřeny výrobou ovocných stromků šlechtitelské a semenářské podniky, které si v případě potřeby zajišťují výrobu hospodářskými smlouvami s jinými zemědělskými organizacemi. Tato vyhláška byla používána v době, kdy bylo výpěstků nedostatek, odbyt byl velmi jednoduchý, prakticky neexistovaly velké specializované závody a požadavky zahrádkářů byly takové, že výroba nestačila uspokojit jejich potřebu. Prodalo se vše, co se vyrobilo. Výroba prakticky řízena nebyla, usměrňoval se pouze odbyt, což bylo bez velkých problémů. Došlo však k situaci, že se objevovala nadprodukce školkařských výpěstků, nebyla vyřešena uspokojivě otázka řízení školek, které náležely různým resortům. Zdánlivě to vyřešila směrnice Ministerstva zemědělství a výživy ze dne # , věstník # , která pověřila na rozdíl od zmíněné vyhlášky výrobou ovocných stromků všechny povolené školky. A tak místo ústředního řízení školkařské výroby bylo pověřeno výrobou na # školek v * . Podle této směrnice vyrábějí jednotlivé školky, organizace, výsadbový materiál na vlastní riziko, rozsah výroby plánují na základě výsledků vlastního průzkumu a hospodářských smluv. Tím byly zbaveny šlechtitelské a semenářské podniky odpovědnosti za chyby ve výrobě, ale zároveň možnosti výrobu účinně ovlivňovat. V rukou ŠSP zůstává sice výroba a distribuce podnoží a roubů, ale této skutečnosti se nevyužívá k řízení výroby. Dodává se prakticky to, co si školky na základě vlastní úvahy nárokují. Někdy se tvrdívá, že v Čechách nemůže dojít k nějakému pořádnému zločinu aspoň evropského formátu proto, že pražská mlha nedokáže zakrýt tolik, co třeba londýnská. S tím poměrně úzce souvisí i tematika našich detektivek. Jako by se nesměle krčily ve stínu velkorysých zločinů a afér, které sebevědomě vytrubují do světa detektivky anglosaského původu. Někde na pomezí vědeckofantastické literatury a detektivky se však v naší literatuře pohybuje pozoruhodný zjev Josefa Nesvadby, píšícího lékaře, jehož bezohlednost k tradici domácí detektivky je jenom vítaná. Nedávno vyšla sbírka jeho nejnovějších povídek pod názvem Případ zlatého Buddhy, o níž je možno docela objektivně napsat, že je to náramně zajímavé a napínavé čtení i pro zapřisáhlé odpůrce literatury o zločinu, protože koho nezajímá kriminální stránka věci, dozví se o jedné, bohužel krvavé, epizodě z historie dělnických bojů, ze Svárovské stávky. Svárovská stávka, jak je už i mladším studentům známo, byla jedním z prvních projevů organizující se dělnické třídy u nás, a i když skončila porážkou, znamenala mnohem více než leckteré pozdější. U Nesvadby se ovšem Svárov jmenuje Vsahov a fabrikant Liebig Riessig, to proto, že ta opravdová a syrová skutečnost byla přece jen trochu stylizována, jistá fakta pozměněna, jiná zase úplně pominuta. Detektivka totiž málokdy bývá literaturou faktu a její kompoziční zákony bývají bližší zvyklostem velké literatury. Proč vlastně ten exkurs do literatury ve filmovém časopise. Nedávno režisér Dušan Klein dokončil na Barrandově poslední práce na filmu Tajemství zlatého Buddhy, který natočil právě podle Nesvadbovy povídky. Bezesporu ho upoutal příběh. Klein má totiž rád především příběhy plné akce, napětí, nepředvídatelných a nepředpokládaných zvratů, a stal se režisérem právě takových filmů. Zatím tedy tří takových filmů, abychom přesnosti učinili zadost. Jeho debutem byla gangsterka Jeden z nich je vrah, nedávno uvedla televize jeho druhý film, špionážní příběh Lekce, a třetím je detektivka bez profesionálního detektiva Tajemství zlatého Buddhy. Všechny tyto filmy mají tedy společného jmenovatele, jenom poslední se odlišuje svým literárním původem. Každý rok ve druhé polovině června vzroste v některých městech nápadně zájem o počasí. Mnoho ustaraných lidí sleduje barometr, jsou rádi, stoupá- li dým z komínu kolmo vzhůru, trnou obavami z nízkého letu vlaštovek. A mezitím stále někde pobíhají, stále něco zařizují, připravují, vylepují, vyzdobují, opatřují. Jejich nervozita dostoupne vrcholu vždy v podvečer, kdy ve svátečním oblečení spěchají brzo před soumrakem do letního kina. Kdo že jsou tihle ustaraní lidé. Pro místního filmového fanouška to určitě není těžká otázka. Ví již dlouho, že jsou to organizátoři a dobrovolní pracovníci, kteří rok co rok připravují na počátku léta ojedinělou a výjimečnou filmovou slavnost, Filmový festival pracujících. A letos chtějí všechno připravit zvlášť pečlivě. Důvodů je k tomu hned několik. Filmový festival pracujících # červen se koná v roce # výročí Vítězného února, # výročí československé kinematografie a v roce svých pětadvacátých narozenin. Ano, už je to celé čtvrtletí, kdy se sešly před plátnem letního kina v Gottwaldově první stovky návštěvníků tohoto festivalu. A víte, že jsme jich od té doby napočítali v celém Československu již více než dvacet miliónů. Zanedlouho k nim statistikové připočítají další statisíce, které navštíví stovky představení letošního FFP od startu v Prešově # června až do cíle v Praze # června ve všech festivalových místech ( # jich je v ČSR, # v SSR) . Samozřejmě že hlavní zájem je upřen na program, a ten je letos opravdu pestrý. Celkem čeká na diváky # celovečerních a # krátkých filmů z patnácti kinematografií z celého světa. Téměř všechny filmy jsou barevné, # jich je širokoúhlých a # sedmdesátimilimetrové. V programu nechybí snad žádný žánr, dramaturgie pamatovala na milovníky dramat, komedií, muzikálu, dobrodružných, kriminálních i historických filmů. Takový výběr diváci jistě uvítají, hůře už na tom budou porotci, kteří z té dlouhé řady filmů musí vybrat ty nejlepší a rozdělit spravedlivě pět vyhlášených cen ( Velká cena, dvě zvláštní ceny a ceny za mužský a ženský herecký výkon) . Porota, kterou vede zasloužilý umělec Miloš Krno, letos poprvé posílena dvěma zahraničními delegáty, o účast v porotě byl požádán populární sovětský herec * Tichonov a známý režisér z NDR * Petzold, jistě rozlouskne i tento tvrdý oříšek úspěšně. K FFP se váže i mnoho dalších akcí. Tak tradičně podstoupí filmový maratón, který by se klidně mohl jmenovat Křížem krážem Československem, zahraniční a naše filmové delegace. Letos vítáme v letních kinech vedle našich herců a tvůrců i filmové umělce ze SSSR, NDR, Polska, Maďarska, Bulharska a Rumunska. Opět proběhne soutěž mezi místními štáby, která má dvě hlavní kritéria. Jednak hodnotí organizaci festivalu, péči o delegace, úroveň propagace a jednak srovnává výsledky návštěvnosti. Letos je vyhlášena i soutěž pro návštěvníky- fotoamatéry. Pro autory černých i barevných snímků, které nejlépe zachytí atmosféru příprav a průběhu FFP # červen, jsou připraveny odměny v celkové výši # * . Diváci se mohou zúčastnit i velké ankety, kterou připravuje ústřední štáb FFP. Stačí odpovědět na otázky, které chtějí zjistit názor diváků na festival, na propagaci filmu a popularitu herců, a budete- li mít trochu štěstí, můžete vyhrát cestu do NDR na Letní filmové slavnosti, které jsou obdobou našeho FFP. Loňského roku začali organizátoři obou festivalů spolupracovat, a tak i letos dojde k řadě společných akcí. Do festivalového programu jsou zařazeny zbrusu nové filmy, v NDR bude uvedena Půlnoční kolona, u nás muzikál Nešvindluj, miláčku. Samozřejmě že dojde znovu k řadě setkání umělců s diváky, k setkání s pracovníky patronátních podniků a představiteli jednotlivých měst. Ale jedno takové setkání bude přece jen při letošním jubilejním FFP výjimečné. # června se sejdou v Gottwaldově organizátoři a diváci vůbec prvého festivalu. Tedy lidé, kteří před pětadvaceti lety stáli na počátku. Přejeme všem, kteří všechnu tu festivalovou slávu připravují, pěkné počasí a hlediště letních kin zaplněná do posledního místečka. Vždyť to je pro ně vlastně jediná a zároveň nejlepší odměna. A s diváky na shledanou na Filmovém festivalu pracujících # červen. Nejmenuje se kupodivu Jean Paul Belmondo ani Louis de Funes, ale Jean Yanne, alespoň máme- li věřit novináři Pascalu Thomasovi. A třebaže v anketě časopisu Cinérevue najdeme jméno Jeana Yanna teprve na třináctém místě, daleko za Alainem Delonem, stále oblíbeným Bébelem, a dokonce i za Jeanem Gabinem, fronty na filmy Jeana Yanna dávají autorovi úvodního tvrzení zcela za pravdu, Yanne je dnes pro Francii pojem, je to osobnost, jeho pobuřující výroky plní stránky nejčtenějších časopisů a jeho filmy sklízejí bouři nadšení i rozhořčeného nesouhlasu. Na první pohled celkem nenápadný tmavovlasý muž, připomínající typem průměrného Francouze z jihu, ačkoliv po předcích pochází z Bretaně a narodil se v Paříži pod občanským jménem Jean Goillé, vysvětluje svou popularitu s příznačnou dávkou sebeironie a cynismu. Líbím se hlavně proto, že se na nikoho a na nic neohlížím. Odjakživa jsem si hleděl jen sám sebe, vždycky jsem dělal, co jsem chtěl. Definice úspěchu je docela prostá. Člověk může říkat všechno, co mu prochází hlavou. Když něco podobného prochází hlavou většiny lidí, má úspěch. Když mu to myslí jinak, vypískají ho. To se mi stalo nejednou, ještě když jsem hrál v kabaretu. V kabaretu totiž začínal, a to už v době vojenské prezenční služby, kdy se bavil psaním popěvků a skečů, jimž tleskali kupodivu nejen jeho kamarádi, ale i nadřízení. Když přešel do civilu, ozkoušel prkna několika kabaretních scén proslulého Levého břehu. Jeho antiklerikální kuplety šly od úst k ústům a kolem satirického časopisu Papežové, který založil se známým karikaturistou * Siném, se brzy shromáždil kroužek nadšených vyznavačů. Ale to už se cítil Jean Yanne přitahován rozhlasem. Teprve tady dostal možnost rozšířit akční rádius svých jízlivých výpadů proti všem neduhům a nectnostem průměrného Francouze, navázat dialog s celou Francií, vzít si na mušku přemrštěnosti národních tradic, předsudků, snobství. Jako rozhlasový speaker si svými pořady získal na jedné straně oddané přátele, kteří mu dodnes zůstali věrni, na druhé straně zapřisáhlé nepřátele, rekrutované především z řad gaullistů. Už tehdy mohl definovat sám sebe jako levicového yannistu, jak je označován dnes, kdy je na zenitu své dráhy. Pak přišla zkušenost filmového herectví, Jean Yanne ji vysvětluje dnes jako nedopatření. Nikdy jsem nechtěl být hercem. Těžko bych mohl někomu vykládat, že jsem se už v deseti letech tajně převlékal na půdě do různých kostýmů. Dokonce jsem odmítal chodit do divadla, protože mě nudilo. Chtěl jsem se původně stát novinářem, bavilo mě psát, a tak jsem se dal zapsat do novinářské školy. Když jsem pak začal psát pro divadlo, ukázalo se, že herci nevěděli, co od nich chci. Tak mi nezbývalo, než abych vylezl na jeviště a ukázal jim to. A tím jsem se nakonec octl i před kamerou. První roli mu v roce # svěřil Alain Jessua ve filmu Život naruby. Zanedlouho se tvář Jeana Yanna objevuje na plátně už pravidelně, i když většinou v epizodních rolích nepříliš významných filmů. V roce # se poprvé sešel s režisérem Claudem Chabrolem, který první odhadl, že právě všední, nehrdinský, tuctový zjev předurčuje Jeana Yanna pro typy postav z obyčejného života. Po roli v Chabrolově filmu Demarkační dostává Yanne roli ve filmu vybočujícím z jeho dosavadních zkušeností. Jean Luc Godard ho angažoval po boku Mireille Darcové do filmu Víkend. Ukázalo se, že hercův antiheroismus dokonale zapadá do koncepce Godardovy satiry na měšťáctví. Tajemství Yannova hereckého úspěchu spočívalo v tom, že byl jako ti druzí. Určitý typ diváka dává zvláště v dnešní době přednost herci, s jehož zjevnou všedností se může snáze ztotožnit než se supermanstvím takového Delona nebo Belmonda. Neuvědomuje si dvojsečnost této všednosti. Právě ona umožňuje herci, aby nastavil divákovi křivé zrcadlo odrážející jeho já, někdy poctivé, dobromyslné, otevřené, ale jindy skrývající prvky nesnášenlivosti, zlomyslnosti, krutosti. Směsici těchto rysů najdeme u většiny postav, které Jean Yanne vytvořil na plátně, jmenujme z těch nejdůležitějších despotického a hrubého Decourta v Chabrolově psychologickokriminálním dramatu Bestie musí zemřít, sadistického hrdinu dalšího Chabrolova filmu Řezník, přepracovaného manžela v komedii Erotissimo či dobráckého gangstera v parodii na kriminální drama V rytmu valčíku. Všechny postavy Jeana Yanna charakterizuje prosté lidství, někdy směřují k vulgaritě, přízemnosti, někdy jsou poznamenané patologičností, ale nikdy, ať jsou sebezápornější, nejsou povýšeny na démonická monstra, jež by z nich možná udělal herec jiného ražení. Pro Jeana Yanna však nebyla kariéra filmového herce cílem. Jakmile získal dostatek prostředků, pokusil se realizovat svůj sen a natočil první samostatný film Všichni jsou krásní, všichni jsou hodní. Příběh rozhlasového speakra, který náhle začne do mikrofonu říkat, co si opravdu myslí, měl nečekaně obrovský úspěch u diváků. Zcela zastínil dílo, jež vyneslo Jeanu Yannovi cenu za mužský herecký výkon na MFF v Nezestárneme spolu. Jean Yanne ostatně tuto cenu přijal se stejným posměchem, jakým stíhá všechno, co mu připadá nepravdivé, strojené. Třebaže autobiograficky zabarvený film režiséra Maurice Pialata, vyprávějící příběh pozvolného rozkladu vztahu dvojice lidí, byl poměrně kladně přijat kritikou, hlavní představitel nesdílel názor festivalové poroty. Musím se smát, když si pomyslím, že mě odměnili za nejprůměrnější roli, jakou jsem kdy měl. Kdekdo mi říkal. To je úžasné, jaký cit vyzařuje z vaší postavy. Ve skutečnosti je mi postava, kterou hraji v Nezestárneme spolu, naprosto cizí a nepochopitelná. A emoce. Pravda je taková, že při scénách točených v autě jsem měl text napsaný na přístrojové desce. A poněvadž jsem musel klopit oči, abych ho přečetl, vypadám smutně. Za to jsem rozhodně nezasloužil cenu za herecký výkon. Posměváček, který nešetří ani sám sebe, už ostatně nemá v úmyslu hrát ve filmech druhých režisérů. Po úspěchu svého dalšího filmu nazvaného Už mám peněz až po krk to také nemá zapotřebí. Jeho firma Ciné qua non prosperuje tak dobře, že se se svými přáteli chystá natáčet další film, a to dokonce zčásti až v daleké Číně. Hvězdou filmu bude tentokrát pochopitelně opět autor a režisér zamilovaný do své práce víc než do slávy a peněz, které mu vynáší. Nehodlám nijak měnit svůj způsob života, říká. Chodím pořád do stejných kaváren, se stejnými přáteli a nehodlám si místo šesti židlí kupovat dvanáct křesel. Až potud tedy má fenomén Yanne jen sympatické stránky. Jenomže nesmlouvavý nonkonformismus, jímž se honosí, má svůj rub, rány hlava nehlava. Jestliže ve svém filmu Už mám peněz až po krk zesměšňuje podnikatele, nešetří v něm ani dělnickou třídu, odbory, hnutí žen. Místo Všichni jsou krásní, všichni jsou hodní se jeho oba dosavadní filmy mohly jmenovat Všichni jsou hnusní, všichni jsou prohnilí, neboť jejich autor nevidí či odmítá vidět jakékoliv síly pokoušející se o změnu onoho stavu, který tolik kritizuje. A to je na pováženou, i když Jean Yanne se brání slovy. Tvrdí se o mně, že mi není nic svaté. Pravda, umím se usmívat všemu na světě, protože nedokážu brát valnou část lidské existence vážně. Ale myslím si, že smíchem ničemu neublížím. Je to můj způsob projevu respektu k některým hodnotám, kterých si vážím. Patří mezi ně přátelství, svoboda ducha, liberalismus. Zřejmě teprve budoucnost ukáže, jakým směrem se bude Jean Yanne dále vyvíjet. Prozatím je jedno jisté. Stává se silnou osobností francouzské kinematografie, schopnou do značné míry ovlivňovat veřejné mínění. Zvolí si definitivně cestu nezávazného posměváčství, ve své podstatě reakční, anebo začne budovat na hodnotách, které uznává. Defa i nadále vytváří hrané filmy velké žánrové i námětové pestrosti, ale přesto lze v produkci Německé demokratické republiky vystihnout určité výrazné rysy. Jedním z nich je například slibně se rozvíjející spolupráce s ostatními socialistickými kinematografiemi, s Polskem ( Kopernik) , Sovětským svazem ( nejnověji přepis Fedinova románu Města a roky) , s Bulharskem ( účast spolu se Sovětským svazem na Dimitrovově životopisu Kladivo nebo kovadlina) . Z koprodukce NDR, ČSSR vzešla nedávno historická veselohra Ukradená bitva a Elixíry ďábla, dokončuje se volný přepis známé pohádky pod názvem Tři oříšky pro Popelku. Dále se připravuje závažné téma z třicátých let, z doby hrozivého nástupu nacismu, Theodor Lessing. Další dominantou v tvorbě hraných filmů Defy je příklon k současné tematice s důrazem na mládež. V této tematické skupině připadá zvláštní místo filmům, které se zabývají otázkou rovnoprávnosti nejen v pracovní sféře, ale i v citové a morální oblasti, kde je dosud zapotřebí bojovat s nejedním předsudkem. Už v roce # se na toto téma zaměřil, tehdy s průkopnickou zásluhou, film Lotova žena, z dalších byl nejzdařilejší příběh samostatné, o všestrannou emancipaci usilující ženy Ten třetí, laureát jedné z hlavních cen loňského festivalu v Karlových Varech. Tento film neznamená v nové tvorbě výjimku, navazují na něj další. Tak například nyní natáčí absolventka moskevského VGIKu Regine Kuhnová Holuby na střeše s hlavní postavou mladé ženy, která pracuje na velké stavbě, chce dál studovat a být rovnoprávným členem kolektivu. Letos vznikne v ateliérech Defy kolem dvaceti hraných filmů. Je potěšitelné, že značná část se jich snaží zachytit ten či onen aspekt mnohostranné současnosti. Polský režisér Kazimierz Kutz vytvořil v posledních letech dva významné filmy o nedávné minulosti svého rodného Slezska, Sůl černé země a Perla v koruně. Co chystá nyní. Mám dva záměry, odpovídá režisér. Jedním z nich je televizní film, který se pravděpodobně bude skládat z deseti jednohodinových dílů. Scénář má za podklad knihu Leona Bielase Slavná jako Sarajevo, je to literární debut mladého pedagoga, jenž loni získal cenu v * soutěži. Ve filmu předvedeme na příkladě jedné hornické osady problémy a konflikty, které vznikaly ve Slezsku za let okupace # až # . Ve Slezsku, Warthegau, panoval ještě horší teror než v takzvaném generálním gouvernementu. Chtěl bych, aby náš seriál ukázal neznámé pravdy, aby se stal souhrnem poznatků o tehdejším Slezsku, o lidech, kteří se postavili proti germanizaci. Zároveň pracuji na scénáři hraného filmu podle povídky Jerzyho Wawrzaka Čára. Děj se odehrává v dnešní době na maloměstě. Bude to vyprávění o životní cestě člověka, jenž vykonává funkci prvního tajemníka okresního výboru Polské sjednocené dělnické strany. Je mladý, nezkušený, pracuje poprvé na tak odpovědném místě. Jeho činnost vyvolává protichůdnou odezvu a na podkladě stížností a udání přijede do města předseda vojvodské stranické kontrolní komise. Vyšetřování tvoří při výstavbě filmu hlavní osu. Kdo z těchto dvou je kladným hrdinou celého příběhu. Těžko říci. Kromě toho se domnívám, že film by neměl poskytovat osobní příklady, kladné hodnoty hodné následování. Spíše by měl ukázat, jak těžko se tyto kladné hodnoty rodí. Děj filmu Lev v zimě se odehrává ve druhé polovině # století, přesněji o vánocích roku # . Jindřich shromáždil na zámku Chinon svou rodinu, syny Richarda, Geoffreye a Jana a svou ženu, královnu Eleanoru, kterou již deset let vězní na zámku Salisbury, aby zde společně oslavili vánoce a přijali hold lidu. Hlavním důvodem rodinného shromáždění je však závažné politické rozhodnutí. Jindřich chce jmenovat jednoho ze svých synů svým nástupcem na trůnu. Proto je na zámku i mladý francouzský král Filip, jehož sestra Alice je sice královou milenkou, ale také nevěstou nástupce trůnu, jemuž přináší jako věno francouzské léno Vexin. Královna požaduje království pro svého nejstaršího syna Richarda, což není nikdo jiný než pozdější král Richard, zvaný Lví srdce, Jindřich chce odevzdat korunu nejmladšímu synovi Janovi ( pozdější král Jan Bezzemek) . Prostřední syn Geoffrey stojí mimo zájem svých rodičů, dovede se však o sebe postarat sám tím, že intrikuje a rozeštvává, spojuje se jednou s Janem, podruhé s Filipem. Kromě sympatií rodičů rozhodují samozřejmě i mocenské zájmy, protože ve hře jsou rozsáhlá území, jako například Akvitánie, dědické léno královny Eleanory, které Jindřich daroval Richardovi, a zájmy ryze osobní jako králův vztah k princezně Alici, královnina touha po svobodě, ctižádost všech tří synů. Z dějin je známo, že na trůn po smrti Jindřicha nastoupil Richard a teprve po jeho smrti na francouzském bojišti Jan. Film však končí o týchž vánocích roku # , kdy jeho dramatický děj začal, takže otázka nástupnictví v něm není vyřešena. Zatímco charakterové rysy Jindřichových synů jsou vykresleny již v expozici filmu, povaha králova a královnina se postupně odhaluje v průběhu filmu, právě tak jako jejich citové vztahy oscilující mezi prudkou láskou a stejně prudkou nenávistí. Oba jednají impulsívně a jejich činy se zpravidla obracejí proti nim, jsou si však vědomi svých chyb i chyb svých partnerů, a proto dovedou nejen vítězit, ale i ustoupit. Film je komedií zcela osobitého ražení. Autor literární předlohy a scénáře James Goldman ji charakterizuje. Je to pochmurný rejstřík, ale námět veselohry i tragédie je vždycky stejný. Všechny vášně se mohou objevit jak ve veselohře, tak i v tragédii. Tím, co dělí obě formy, je spisovatelův pohled na život. Já se přikláním k veselohernímu žánru. Film byl pojat tak, aby vyvolával smích. Opírá se o nečetná historická fakta, jaká známe, ve sféře kdo koho zabil a kdy jim zůstává věren. Ale obsah mezilidských vztahů, sami lidé a jejich vášně jsou přes to, že se shodují s fakty, mým výmyslem. Jak obsah, tak i styl tohoto díla jsou úplně současné, protože takoví jsou i jeho hrdinové. Je to život, v němž se všechny postavy zmítají mezi láskou a nenávistí, život, v němž se synové snaží na matčin pokyn zabít otce, život, v němž se otec rozhodne v důsledku zcela racionální úvahy zabít své syny, život, v němž manžel i manželka prožili různá milostná dobrodružství, a přesto jsou svázáni silným citovým poutem. A nikde není řečeno, že všechny tyto vášně či neřesti jsou typické jen pro středověkou anglickou královskou rodinu. Lev v zimě byl realizován režisérem Anthony Harveyem podle úspěšné divadelní hry Jamese Goldmana. Anthony Harvey, původně divadelní herec a asistent režie, od roku # filmový střihač, natočil film Lev v zimě jako své druhé dílo. Charakteristickým rysem filmu, který nezapře svůj divadelní původ, je syrovost, naturalismus ve vykreslení postav i prostředí. Budoucnost chovatelství záleží na tom, zda se nám podaří získat a pochytit zájem mládeže o naši práci. Doplnit naše řady mladými lidmi je jedním z hlavních úkolů všech základních organizací našeho svazu. Je to úkol nesmírně důležitý a nesmíme jej zanedbávat. Získávat mladé lidi není jen úkolem našeho svazu, ale všech ostatních společenských a zájmových organizací. Situace v chovatelství je o to horší, že mladí lidé dnes mají nepřeberné možnosti rozptýlení, různé zábavy, tanec, sport, kino, televizi, rozhlas, motorismus, které jim umožňuje rozvinutá socialistická společnost. A tak není divu, že je vzácným jevem, když se mezi starými chovateli objeví mladý člověk. Přesto si myslím, že není třeba rezignovat, ale naopak více popularizovat a propagovat chovatelství. Jednotlivec může působit pouze ve svém nejbližším okolí. Je proto třeba začít se systematickou propagací chovatelství od domů pionýrů a mládeže, škol až po zájmové kroužky Socialistického svazu mládeže. Značně zde může pomoci i náš odborný časopis. Velký propagační význam v souvislosti se získáváním mladých chovatelů mají bezesporu výstavy. Ale i návštěvy zoologické zahrady jsou dobrou příležitostí pro podchycení zájmu mládeže o zvířata, který může vyústit v touhu sám nějaké zvíře doma chovat, ať již je to pes, exotické ptactvo, kočka, akvarijní rybky, králíci, holubi, drůbež. Hlavní je samozřejmě rozhodnout se pro chov určitého druhu zvířat podle toho, jaké máme podmínky. Stoupající koncentrací obyvatel ve městech, výstavbou paneláků se tyto podmínky stále zhoršují. Měli bychom podle svých možností mladým pomáhat, aby si vytvořili vhodné podmínky k chovu, dělit se o chovatelskou radost s dětmi vlastními i ze sousedství, což je rovněž velmi dobrá forma propagace chovatelství. Připomeňme si, že poznávání zvířat a jejich chov má pozitivní * na dobrý vztah člověka k přírodě. Zejména u dětí bychom na to měli dbát. Vždyť chovatelství má značný výchovný význam, odvádí pozornost mladého člověka od často pochybných zábav, vyplňuje vhodně volný čas a přispívá k povahové vyrovnanosti. Musíme si více vážit mladých lidí, kteří již mezi námi pracují nebo nově přicházejí. Je na nás, chovatelích, abychom jim první kroky v chovatelství co nejvíce ulehčili a vytvořili jim přátelské prostředí, aby mezi námi trvale zůstali. Problematika péče o výchovu a všestranný rozvoj mladé generace představuje velmi složitý a náročný komplex úkolů pro základní organizace svazu. Okresní výbory svazu by měly ustavit komise pro práci s mládeží a ve spolupráci se základními organizacemi pomáhat při zakládání zájmových kroužků mladých chovatelů při Pionýrské organizaci a SSM. Okresní výbory svazu by měly rovněž prověřit stav organizovaných mladých chovatelů a zjistit, zda jim v jednotlivých ZO věnují dostatečnou péči. Na každém okrese je třeba pořídit přehled, kde jsou kroužky mladých. Těmto kroužkům by měly okresní výbory svazu všemožně pomáhat. Pořádat pro ně odborné přednášky, vyhodnocovat jejich činnost a odměňovat je. Umožňovat jim volný vstup na výstavy a starat se jim o přísun odborné literatury. V rámci okresu při příležitosti okresních výstav svolávat setkání mladých chovatelů. Každá základní organizace by měla mít ve svém plánu práce zakotven plán přijímání nových mladých členů. Plnění tohoto plánu by se mělo jednou ročně vyhodnocovat. Mladí lidé touží po tom, aby mohli mezi sebou soutěžit, aby mohli ukázat, co dovedou. Potřebují pocit, že o jejich dobré a prospěšné práci někdo ví a že ji dovede ocenit. Potřebují vítězit a prohrávat, připravovat se na stupeň vítězů a napravovat prohry. To je též jeden z momentů, který málo podporujeme. Abychom ve větší míře zajistili naše nástupce, je třeba se snažit proniknout dostupnými prostředky mezi mládež a získat ji pro naši zábavu a užitečnou práci. Vedle správně sestavené krmné dávky, napájení a ustájení je pro hrabavou drůbež prospěšný výběh. Výběh může poskytovat drůbeži to, co na stísněném dvorku stěží najde, zelenou píci podle chuti, písek a kamínky, minerální látky, stín stromů a keřů, popeliště, hrabaniště, volnost pohybu. Ovšem jsou i výběhy, které skýtají drůbeži jen stín budov, a tedy chlad, kamenný nebo zatrusený, ušlapaný dvůr bez možnosti hrabání, bez zeleně a slunka. Někteří chovatelé tvrdí, že oplozenost vajec je ve velkých výbězích menší. Mýlí se však ten, kdo myslí, že ve větším hejnu ztrácejí kohouti přehled o svých družkách a že některá slepice ujde pozornosti kohouta. I když by k tomu došlo, semeno kohoutem vpravené do pohlavních orgánů slepice při jednom pojímání může oplodnit vejce snášená během až dvou týdnů. Každý chovatel nemůže mít pro drůbež dobrý výběh s dostatkem zelené píce. Výhodou takového výběhu je mimo jiné zmenšená spotřeba předkládaného krmiva, zvýšená kvalita obsahu vejce, zejména žloutku, který je při spásání zeleného krmení sytě žlutý až oranžový. Některé výběhy mohou chovateli přivodit mnoho nesnází. Jde o výběhy zasahující do okrajů listnatých lesů, které se zdají být velmi vhodnými místy pro tento účel. Ale není tomu tak. Zde je totiž možnost styku drůbeže s bažanty, kteří mohou být nositeli syngamózy, invazní nemoc dýchacích orgánů ptáků vyvolaná srostlicí trvalou, sužující někdy hlavně mladou drůbež až k smrti. Ve výbězích stepního typu, kde kromě trávy není nic, je nutné v létě upravit vhodné zastínění s možností napájení a popelištěm. Kaluže ve výběhu často bývají semeništěm různých vodních parazitů, a drůbež se pak při pití snadno nakazí různými střevními nemocemi. Vzniku kaluží je proto třeba zamezit. U mnohých chovatelů dnes není # slepic zvláštností. Pro takové chovy by měl být v každém případě zajištěn i dostatečně velký výběh. Malý dvůr je zdrojem šarvátek v hejnu, což rozhodně chovu neprospívá. Jednou za měsíc by chovatel měl celé hejno podrobit důkladné zdravotní prohlídce, zda netrpí difterickým výtokem z nosních dírek, neobjevuje- li se v hejnu vápenka běháků, nevyskytují- li se všenky a perožrouti. Bledé obličeje prozrazují plísňový favus obličeje a hřebínku. Tvořící se žabka, tipec v zobáku, znesnadňuje drůbeži přijímání potravy. Dále zkontrolovat partii kloaky, není- li poraněna nebo zalepena při vodnatých průjmech, nevyskytuje- li se v hejnu kanibalismus. Pravidelná prohlídka je při větších výbězích nutná, protože mnohá závada může pro rozptýlení hejna ujít pozornosti chovatele. Občas by chovatel měl důkladně, někdy i pod lupou, prohlédnout trus jednotlivých zvířat. Podle trusu mnohdy můžeme včas poznat napadení drůbeže různými střevními parazity. V praxi mívá často drůbež volnost pohybu od září do dubna, tedy v nepříznivých chladných měsících, v zahradách, kde není nic vysázeno a zaseto. Na jaře a v létě se však musí spokojit s větším nebo menším dvorkem jako výběhem. I když tam drůbeži dáme vše, co pro svůj život potřebuje, přece jen se to travnatému výběhu nevyrovná a ve větších chovech se to může citelně odrazit ve snášce. Chovatel sice spokojeně konstatuje, že mu # slepic v průměru snese až # vajec týdně, a je spokojen. Zapomíná však, že by mohly snést # a i # vajec, a kvalitnějších. Chovatelům drůbeže, kteří mají zahradu, nemají prostor pro výběh a chtějí výběh drůbeži dopřát, doporučuji chov perliček. Perličky jsou dosti otužilé, velmi shánlivé, dovedou důkladně očistit zahradu od veškerých škůdců, ale nehrabou. Dovedou však zcela spást sazenice česneku, cibule a pažitky. Snad jim zvlášť * jejich silice. Na ostatní zelenině nenadělají téměř žádné škody. V hejnu se počítá perlák na # až # slepic. Tím, čím je pro hrabavou drůbež výběh, je pro kachny a husy rybník, který je pro ně životní nutností. Husy i kachny se na vodě páří a kromě pasení se zdržují na vodě téměř celý den. Blíží se doba, kdy začneme s krmením králíků zelenou pící. Přechod ze zimního na zelené krmení musí být pozvolný, má trvat nejméně # dnů, aby se trávicí ústrojí přizpůsobilo změně krmiva. Veliké chyby se dopouští chovatel, který na toto opatření nedbá a přejde na zelené krmivo během dvou dnů. Následkem jsou trávicí poruchy, průjmy, zácpy, a velmi často králíci i uhynou. K podobným nemilým jevům nedochází jen při změně a přechodu krmení, ale i při zkrmování nevhodných krmiv ( zapařená píce, zatuchlé seno, zkyslá míchanice) . Králík je hlodavec, naučí se přijímat různá krmiva. Jako zajímavost uvedu případ, kdy jeden chovatel, zaměstnanec restaurace, podával svým belgickým obrům mimo seno veškeré kuchyňské odpadky, polévky, knedlíky, stejně jako zbytky masa. Výsledkem byla dobrá váha a srst, a to vše bez dalšího přídavku jadrných krmiv. Jiný případ je z Veterinárního ústavu, kam malá chovatelka přinesla svého miláčka králíka k léčení. Při ustájení králíka v ústavu se králík vůbec žádného krmiva nedotkl, takže musela být povolána tato mladá chovatelka, aby si svého králíka vzala zpět. Děvče je překvapilo tím, že vytáhlo z brašny různé keksy a čokoládu a tím králíka nakrmilo. Je to sice trochu nechovatelské, ale pravdivé. Králík do té doby nevěděl, co je to seno nebo jiné krmivo. Z obou příkladů je patrno, že si králík zvykne na jakoukoliv potravu, ale přechod musí být vždy velmi opatrný, spíše delší než kratší. Nejvhodnějším zeleným krmivem pro přechod ze zimního na zelené krmení je jetel, jetelotravní směsky, vojtěška a vojtěškotravní směsky. Travní porosty se velmi různí jakostí. Porosty ze zastíněných nebo mokrých pozemků nejsou vhodné pro krmení za zelena . Takové porosty je nejlépe usušit. Sušením jedovaté traviny, jako pryskyřníky, blatouchy a jiné, ztrácejí na jedovatosti. Jílky, psárky, bojínek, lipnice a jiné sladké trávy králíci velmi rádi přijímají. Při krmení králíků nutno dodržovat tyto zásady. Krmivo musí svým složením i množstvím odpovídat plemeni králíků, a to podle jeho váhy, stáří a užitkovosti. Výkonní jedinci musejí dostat přídavek krmiva nad záchovnou dávku. Nekrmit jednostranně. Krmiva je třeba střídat a vhodně kombinovat, dbát, aby krmná dávka byla pestrá, čímž se podporuje chuť k přijímání potravy. Krmiva kombinovat tak, aby se střídala a navzájem doplňovala krmiva šťavnatá s krmivy suchými, krmiva měkká s krmivy tvrdými. Krmivo předkládat výhradně jen do dobře vyhovujících krmítek a jeslí, aby nebylo znehodnoceno. Krmit pravidelně. Nezáleží na tom, zda krmíme králíky dvakrát nebo třikrát denně, jen intervaly mezi krmením je třeba dodržovat. Králík je noční zvíře, proto hlavní krmení se má předkládat večer, a to hrubší píce, seno. Při ranním krmení se mají podávat lehčeji stravitelná krmiva. Nepředkládat králíkům mnoho šťavnaté a měkké píce, aby se v krmítkách nezkazila, nezapařila. Kromě sena, které má být stále v jeslích, podáváme šťavnatá krmiva jen v takovém množství, které králík zkonzumuje nejpozději do jedné hodiny. Jinak se tato krmiva kazí, v létě kysnou, v zimě mrznou, a vznikají pak různé trávicí poruchy, často králíci i uhynou. Veškeré přechody z jednoho krmení na druhé musejí být pozvolné, alespoň v rozmezí # dnů. Vyvarovat se krmiv zkažených, ztuchlých a namrzlých. Krmiva šťavnatá je nutno před zkrmováním spatřit nebo uvařit. Ztuchlé seno vůbec nezkrmujeme. Pozor též na ztuchlou slámu, kterou používáme jako podestýlku. Nesmíme zapomínat ani na napájení králíků. V zeleném krmení a okopaninách je veliký přebytek draslíku, který se vyrovnává sodíkem v soli. Proto je podávání soli králíkům velmi důležité. Je- li krmná dávka pestrá, není třeba přidávat minerální přísady. Jinak je nutno obohatit krmné směsi přídavkem Konvitu, Plastinu nebo Rodenavitu. Voda k napájení se má pravidelně slabě osoliti. V zimě má být voda teplejší, krmítka jsou studená, takže by voda příliš vychladla, v létě stačí mírně odražená. Napájet je třeba i při krmení zeleným krmivem. Jen za deštivého počasí, kdy je krmivo mokré, je možno od napájení upustit. Pokud v létě králíky nenapájíme, zvláště při teplejším počasí, mají žízeň a požírají pak nadměrné množství zeleného krmiva, nikoliv z hladu, ale z žízně. Dochází pak k přeplnění žaludku a k úhynu králíka. I přes celé léto je dobré přikrmovat senem. Diabeticky působí na králíky podávání větviček stromů, zejména jabloní, z jarního průklestu. V zimním období se osvědčuje předkládat větvičky jedlí a smrků, stejně tak jívy, jasanu, javoru, akátu a topolu. Na větvičkách stromů si králíci rovněž obrušují hlodáky, čímž se zmírní ohryz králíkáren. V době březosti a při kojení mláďat nezkrmujeme větvičky javoru, jasanu, jilmu, olše a vrby, neboť zhoršují tvorbu mléka. Vyvarujeme se zkrmovat větve tújí, tisu a cypřiše, neboť jsou prudce jedovaté. Tato nevědomost stála na výstavách život nejednoho králíka, kdy výstavní výbor okrášlil klece králíků oceněných čestnou cenou větvičkou túje, a tím odsoudil zvířata k smrti. Ztráty v chovu králíků vznikají z nejrůznějších příčin. Ze zkušenosti lze říci, že až # * úhynů je zaviněno nedbalostí chovatele, a to hlavně nesprávnou výživou, nevhodným překládáním krmiv, nevhodnými krmivy. Nemoci králíků se velmi obtížně léčí a často končívají úhynem, zpravidla vždy těch nejlepších zvířat. Abychom se vyvarovali ztrát, dodržujeme základní zásady uvedené v tomto příspěvku. V životě jsem si oblíbil tři plemena holubů, a to pražského krátkozobého rejdiče, moravského pštrosa a českého staváka, která jsem také dlouho choval. Chovu moravských pštrosů i pražských rejdičů jsem se musel pro onemocnění před několika lety vzdát, takže do konce mého života budou u mne létat a vesele tleskat jen čeští staváci. Mé vzpomínky na českého staváka před mnoha lety jsou velmi živé, choval jsem staváky už jako chlapec. Tenkrát před lety nebyli čeští staváci na takové úrovni jako dnes. Barva, lesk a svit byly nevýrazné a hlavně nečisté. Rovněž kresby u bělokosů, sedlatých, lysých a plamínků byly nepřesné a měly spoustu vad, nebyly tak přesně ohraničené. I zobáky měli většinou tmavé a s čistými zoby dnešních prošlechtěných staváků se vůbec nedají porovnat. Zato v letu byli dokonalí. Silně tleskali křídly při každém přeletu a stavěli. Často jsem navštěvoval některé z chovatelů, kteří v sobotu své holuby zavírali a vypouštěli je až v neděli, když přišla holubářská návštěva. To pak byl úžasný zážitek, pozorovat přeletující holuby, kteří dokázali na vzdálenost jednoho metru silně zatleskat křídly a ještě přesně postavit, slepit obě křídla nad tělem jakoby v jedno. A jen takoví, kteří takto stavěli, byli tenkrát uznáváni a vysoko ceněni. S obdivem musel člověk sledovat úžasný temperament a čilost tehdejších českých staváků. Jestliže měli po zemi rozházené drobné krmivo, jako je třeba řepka, bylo opravdovým požitkem sledovat jejich počínání. Holubi běhali po zemi, vrkali a poletovali za holubicemi, které se pěkně nafukovaly a předváděly krásné figury českého staváka. Chodíval jsem někdy po ránu na procházku mezi zahrady, abych mohl pozorovat krásné akrobatické výkony v letu českých staváků při jejich ranním proletu doprovázeném silným tleskáním. Do konce života budu s velkou láskou vzpomínat na tyto holubářské zážitky. Nechci tvrdit, že dnes nemáme temperamentní holuby a dobré staváky. To by byl omyl. I dnešní naši staváci, a to hlavně v kresbě sedlaté, podávají pěkný letecký výkon. Poněkud slabší v letu jsou někteří plnobarevní. Je ale velký rozdíl ve všech barvách českých staváků tehdejší a dnešní doby. Barvy dnešních holubů jsou mnohem dokonalejší, zejména po stránce sytosti a čistoty, a také však lesk a bohatý svit peří čeští staváci z doby mého mládí téměř postrádali. Dnes se chovají v pěti základních barvách, a to bílé, žluté, modré, červené a černé, a třech mezibarvách, plavé, plší, žlutě plavé, žemlové a stříbřité. Bývali však i kaštanoví, zejména v kresbě sedlaté, kteří vynikali temperamentem a stavěním. Také stříbřitá barva byla až do nedávné doby zapomenuta. Zásluhou chovatele Jiřího Pekárka z Velvar, který se pustil do práce na znovuvyšlechtění stříbřitých sedlatých, se opět objevují na výstavách. Nejsou zatím úplně dokonalí, zejména v lesku na voleti, ale postupně bude jistě odstraněna i tato závada. Práce chovatelů, kteří mají zásluhu na tom, že se nám zachovají plemena a variety, které postupně zanikají, je třeba si vážit. Domnívám se totiž, že je škoda každé variety, ať barevné, nebo kresebné, která kdysi byla běžná, a dnes je opomíjena. Snad přijde zase doba, že se naši chovatelé kromě chovu nablýskaných krasavců v základních barvách budou věnovat též jiným varietám. Což není škoda těch krásně světlomodrých staváků plnobarevných i lysých, bezpruhých, s pěknými čistými modrozelenými štíty křídelními, kteří ještě nedávno zdobili speciální výstavy. Slova tohoto článku jsou mým vyznáním obliby a lásky k našim českým stavákům a doufám, že i některým jiným chovatelům oživí pěkné a milé vzpomínky. Početní stavy koz mají od poválečného období stále sestupnou tendenci. Největší pokles nastal právě v posledním desetiletí, činí celostátně zhruba # * . Klesající tendenci ovlivnila především zvyšující se životní úroveň na vesnicích, plynulé zásobování obyvatel mlékem a mléčnými výrobky, ale i organizační změny v zemědělské velkovýrobě na vesnicích s ohledem k omezeným možnostem pastvy a získání objemných krmiv. Obdobný stav zaznamenaly i chovy koz zapojených v kontrole užitkovosti. Co je ale potěšitelné, že za období # let systematické plemenářské práce se podařilo chovatelům koz zvýšit průměrnou užitkovost z # * mléka na # * mléka a procento tučnosti ze # * na # * . Chovatelská práce v chovu koz má u nás bohatou tradici a dosahované výsledky snesou i nejpřísnější mezinárodní srovnání. Aby se v budoucnosti zamezil další pokles početních stavů koz v ČSR, bude třeba větší podpory a zainteresovanosti chovatelů, z nichž většina jsou starší, ale i přestárlí občané. Zde by měla pomoci v prvé řadě vhodně řešená přirozená plemenitba v jednotlivých obvodech, nebo tam, kde není plemenný kozel, plemenitbu nahradit inseminací. Zlepšení nežádoucího stavu by v nemalé míře podpořilo i další zvýhodnění výkupních cen kozlečin i kůží z koz zpracovatelskými podniky, jako je Kara a Rukavičkářské závody, ale především Sběrné suroviny. Rovněž chovatelé, kteří drží veřejné plemeníky, by měli dostávat zvýšenou odměnu, stejně jako kontrolní důvěrníci provádějící kontrolu užitkovosti koz. K rozvoji chovu by nepochybně přispěla i další podpora v dotaci jadrných krmiv. V neposlední řadě by se měl chov koz vhodně propagovat a v rámci socialistické soutěže při příležitosti chovatelských přehlídek odměňovat nejlepší chovatele. Současný počet koz zapojených v kontrole užitkovosti je dostačující, další pokles ale již není žádoucí z hlediska reprodukce zvláště plemenných kozlíků pro zajištění přirozené plemenitby. Z dosavadní situace vyplývá, že je třeba vypracovat výhledový plán chovu koz a seznámit s ním všechny zainteresované chovatele. Je třeba se zamyslet i nad tím, jaké bude zapotřebí vytvořit podmínky, aby drobné chovy nebyly likvidovány. Bylo by vhodné již dnes určit, jakým způsobem se bude provádět výběr kozlíků pro inseminaci a ze kterých stád. Rovněž by bylo třeba zvážit i tu skutečnost, že většina koziček od koz z kontroly užitkovosti je dnes využita pro konzumní účely, přestože je o ně zájem ze zahraničí. Nezanedbatelné je i to, že se snižováním početních stavů koz bude snižovat i produkce kozlečin, které jsou cennou surovinou pro náš průmysl. I tato skutečnost potvrzuje, že je nutné problematiku chovu naší bílé krátkosrsté kozy urychleně komplexně řešit a o výsledcích informovat všechny chovatele. Fretky byly chovány již ve středověku, a to hlavně na šlechtických sídlech, kde se používaly při lovu králíků. Fretka patří mezi šelmy kunovité a je blízkou příbuznou našeho tchoře. Obě zvířata mají podobný exteriér, je možné je spolu křížit a jejich kříženci jsou nadále plodní. Křížení se osvědčuje zejména tehdy, je- li žádoucí osvěžení krve nebo když jsou pro lovecké účely žádány fretky dravější a útočnější. Známe fretku tchořovitou a bílou, albinotickou. Fretka tchořovitá je známější a chová se již delší dobu. Jak prozrazuje její název, je více podobná tchoři. Fretka albinotická má bílou srst se žlutým nádechem a červené oči, pravděpodobně vznikla mutací. Pouhých # dní v roce mohou obyvatelé Tokia vidět Fudžijamu, nejvyšší horu Japonska. Před padesáti lety ji mohli vidět za rok devadesátkrát. O tolik se zde za tu dobu znečistilo ovzduší. Abychom si udělali představu o překotném osídlování Tokia a jeho okolí, stačí uvést, že zde, na # * území Japonska, žije téměř polovina ze # miliónů obyvatel Japonska. Dalším důsledkem je nepředstavitelně drahá půda, a proto i snaha stavět bizarní domy, které by nezabraly mnoho půdy, ale v nichž přesto by mohlo bydlet mnoho lidí. Operace oční rohovky se dnes provádí na několika evropských universitních klinikách. Část defektní rohovky dovedou lékaři nahradit stejně velkou částí zdravé dárcovy rohovky. Aby byly transplantáty vždy po ruce, jsou na některých evropských klinikách zřízeny oční banky, v nichž jsou mrazem konzervovány rohovky zemřelých lidí. Proti sobě tu stojí dvě strany fronty. Na jedné portugalská armáda a proti ní síly partyzánského štábu Fronty osvobození Mozambiku Frelimo. Devět let se tady už bojuje. Ze čtyř oblastí bojů jsou už tři úplně osvobozeny, to znamená, že plná čtvrtina mozambického území už není pod kontrolou kolonialistů z Portugalska. Jádrem současných bojů je stavba veliké přehrady na řece Zambezi Cabora Bassa. Ta přehrada, mamutí stavba, která po svém dokončení má být čtvrtou největší přehradou na světě, je financována hlavně rasisty z jižní Afriky, ale také západoněmeckými, francouzskými a britskými bankami. Když Portugalci tuto stavbu začali, chtěly se na ní podílet také banky švédské, italské a japonské, ale všechny nezávislé africké země tento projekt stavby odmítly, a tak zmíněné vlády od spolupráce ustoupily. Stavba přehrady má stát # miliónů dolarů a první část má být dokončena v roce # . Největší zájem na úspěšném dokončení má Jihoafrická republika. Ta totiž odtud bude odebírat většinu elektrické energie, a té nebude zrovna málo. Vždyť tady má vzniknout veliké umělé jezero. # kilometrů dlouhé a přes dvacet kilometrů široké. Portugalské úřady už mají hotový plán, jak sem, do této oblasti zavlažované půdy, usídlí milión nových přistěhovalců z Evropy, kteří by tady měli vytvořit bílou hráz mezi rasisty a nezávislou černou Afrikou. Tak se zde nyní bojuje. Protože Fronta národního osvobození chce zabránit stavbě přehrady, když vidí, že to bude jen pomoc rasistům a kolonialistům, s elektrickou energií odtud z Cabora Bassa se totiž nadlouho upevní pozice nejen jižní Afriky, ale také Rhodesie, nemluvě o Portugalsku. Frelimo, které vede tento boj, se za devět let rozrostlo z původních sotva dvěstěpadesáti partyzánů na víc než patnáct tisíc dobře ozbrojených mužů. A Portugalsko ztrácí jednu oblast za druhou v té neúprosné bitvě, vedené v šeru zdejších džunglí. Platí za to nevinné vesnice životy svých obyvatel. Od prosince minulého roku ví celý svět o vesnici jménem Wiriyam v Mozambiku. Přesně řečeno ví o tom masakru teprve několik dní od chvíle, kdy o tom vypovídal misionář Adrian Hastings a kdy otřesené světové veřejnosti na stránkách listu Times vypověděl o stovkách barbarsky pobitých a zákeřně zavražděných vesničanů v této zapomenuté obci. Od té chvíle ví svět s jistotou to, co už dlouho tušil, že totiž koloniální portugalská vojska páchají svá zvěrstva na běžícím pásu a bez starosti. Neboť není svědků, nikdo z takových vesnic svou smrt nepřežije a vojáci vraždí dál v jiné podobné vesnici. Kdysi prolétla světem otřesná fotografie nacisty střílejícího z bezprostřední blízkosti svou oběť ležící na zemi. Fašismus ani za třicet let nezměnil svou tvář a dnes tu jsou fotografie portugalských vojáků, jak pyšně drží uříznuté hlavy Afričanů. Jak jste vlastně poznal, že ty dva tanky na tankodromu neplní běžný výcvik. Samozřejmě jako strážný na cvičišti pro tankovou přípravu nemám přehled o tom, co se právě na tankodromu odehrává, ale jedno vím i jako střelec, jak se má po tankodromu jezdit. A když mne pomocník, který se právě vracel z oběda, upozornil na ty dva tanky, věděl jsem okamžitě, že něco není v pořádku. Nemyslete si, tank je sice obr a vydrží kdovíco, ale uhnat ho a zničit, to lze také. A tyhle se hnaly přes výmoly cestou necestou na čtvrtou a pátou rychlost. Něco takového by žádný řidič se svým tankem neudělal. Nešlo snad jen o tank. Vždyť i lidem uvnitř by se mohlo něco stát. A nejen jim. Ty dva tanky nebyly na tankodromu samy. I o používání tankodromu platí určitá pravidla, která je třeba dodržovat, a nejen z hlediska vlastní bezpečnosti, ale z hlediska bezpečnosti všech, kteří zařízení používají. Co jste tedy udělal. Počkal jsem, až dojeli opět blíž ke mně, a oba tanky jsem zastavil. Zeptal jsem se jich, co to vlastně provádějí a zda mají povolení atakdál. Už z jejich lehkovážné odpovědi jsem pochopil, že nejde o nic jiného než o černou jízdu na tankodromu. U řízení dokonce neseděli ani řidiči. Řekl jsem jim, ať toho nechají. Nebrali mě na vědomí. To víte, byli z druhého ročníku. Upozornil jsem je, že všechno ohlásím, když budou pokračovat. Vyjeli na další okruh. O den později to strážný vojín Anton Vaňo neměl právě lehké. Byl středem pozornosti a vzrušených diskusí. Většina jeho čin schvalovala, ale byli i takoví, kteří se mu i otevřeně posmívali a napadali ho. Padlo mnoho slov, zvláště ze sousední roty, odkud byli samozvaní řidiči. Hovořilo se o kamarádství a o povinnosti, o šplhounství i o samozřejmém plnění povinností. Ale vojín Anton Vaňo se snažil být co nejvíce klidný. Mrzela ho reakce kamarádů. Ale on měl svoji pravdu i zkušenost. Poznal už lidi, kteří mají plná ústa kamarádství a * . Bylo to ještě v Chrabranech na Topolčansku, odkud pochází. Přišel jezdit s traktorem, bylo mu sedmnáct. Parťák, který jezdil s pásákem, ho pozval do hospody. Neměl chuť, ale šel. Byl nováček a chtěl se zavděčit. Ale pivo si nedal. Kamaráde, jedno ti nic neudělá, kamaráde, tak seš chlap, nebo ne. Odolal, i když bylo těžké odmítat. Zato parťák jich pár vypil. A pak šli zase dělat. Parťák nastartoval svůj pásák a vyrazil. Místo dopředu zpět. Přesně tam, kde Vaňo stál se svým kolovým traktorem. Pásák to odnesl škrábnutím, zato Vaňův traktor přišel o světla. V tu chvíli přestali být kamarády. Vedoucí samozřejmě uvěřil verzi zkušeného řidiče pásového traktoru a ne nováčkovi. Vaňo dostal vyhazov. Dlouho pak přemýšlel nad obsahem slova kamarád. Myslel na něj snad i tehdy, když plnil svoji službu strážného na cvičišti pro tankovou přípravu. Probíhal výcvik, další jednotka upravovala parkoviště cvičných tanků, služba probíhala jako obvykle. Až do jedenácti hodin. Pak přišli ti čtyři, docela samozřejmě nasedli do dvou tanků, jak viděl Vaňo z dálky. Myslel si, že snad budou odvážet tanky, s kterými se včera cvičilo, zpět do parku v kasárnách. Byly to totiž uložené tanky, které stojí vycíděné ve skladištích, před každým rohožka, aby si každý, kdo k němu přijde, nejdříve očistil boty. Potom měl ještě něco na práci, a tak startující tanky ztratil z dohledu. A pak zase všechno šlo tak jako obvykle. V údolíčku na tankových cestách projížděly občas cvičící tanky, práce na úpravě parkoviště pokračovala svým tempem, obzor objevoval a zase zatahoval oponu za zvukem předjíždějících ocelových obrů. Vojín Vaňo je se svým pomocníkem pozoroval. Nejprve je překvapil zvuk. Pak se první tank vyhoupl na kopeček a za ním další. Jely alespoň dvakrát rychleji, než jak jely předcházející. V první chvíli si snad pomyslel, pašáci, tihle kluci. Ale pak si uvědomil, že tahle rychlost je už nebezpečná rychlost. Podíval se pozorněji. Nemohl uvěřit. Na tanku někdo seděl. To už bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Vojín Vaňo jednal. Ale to už znáte. Vojín Vaňo tanky zastavil. Když pokračovaly v jízdě přes jeho varování, šel k telefonu a případ ohlásil. Jak se zjistilo, v obou případech byli u řízení střelci. Řidiči se vezli na korbách a snad se bavili tím, jak to ti kluci neumí. Celý případ skončil vězením a přísným potrestáním. Stejně jako vojín Anton Vaňo si myslím, že to byl přece jen nejšťastnější konec černého závodu na tankodromu. Mezi motoristy je stále vyšší poptávka po různých zařízeních usnadňujících nebo automatizujících ovládání vozidel. Na prvním místě jsou v tomto směru automatické převodovky. Stručně řečeno, automatické převodové ústrojí mění samostatně počet otáček a veličinu kroutícího momentu přenášených na hnací kola vozu bez zásahu řidiče. Nejrozšířenější jsou dnes ve světě hydromechanické automatické převodovky. Například v USA je má většina osobních vozů a v Evropě, kde se touto otázkou začali prakticky zabývat v šedesátých letech, poptávka po automatických převodovkách neustále stoupá. Je tomu tak přesto, že automatické převody znamenají vyšší váhu, prodejní cenu i větší složitost konstrukce a ochuzují v některých případech zkušené řidiče o jejich jízdní iniciativu. Automatická převodovka nesrovnatelně usnadňuje řízení vozidla, neboť řidič se nestará o řazení převodových stupňů. Řadicí páku nahrazují tlačítka, viz sovětská Čajka, nebo malá páčka na sloupku řízení. S nimi řidič pouze zapíná jízdu vpřed, zpět a neutrál. Odpadá spojka a toho se využívá zpravidla k vestavění širokého brzdového pedálu, který může řidič ovládat levou i pravou nohou. Automatická převodovka činí jízdu plynulejší, motor je méně namáhán při rozjíždění a řazení, a proto má vyšší životnost. Totéž platí o agregátech a pneumatikách. Je dokázáno, že vozidla s automatickými převodovkami vypouštějí do ovzduší méně otravných látek. Na vývoji automatických převodovek pracují i naši konstruktéři. Podle posledních zpráv vyvinuli automatickou převodovku pro osobní vozy i v Iževské a zkoušeli ji ve vozech Moskvič. Ten, kdo projíždí ve směru od Levoče na Prešov poprvé, je mile překvapen rozměrnou bělokamennou zříceninou, která vytváří v krajině jedinečný obraz. Je to bývalý ústřední hrad spišské župy, založený ve # století vévodou Kolomanem. Z té doby je také zachována část románského paláce. Jádro hradu bylo potom v druhé polovině # století rozšířeno. O další zvětšení se později postaral Jan Jiskra z Brandýsa, to proto, aby hrad mohl pojmout posádku bratříků. Dnes je zřícenina Spišského hradu národní kulturní památkou. Jsou to děla nehybná a tichá, stojící na otevřeném prostranství, takže si je může každý prohlédnout. Jenomže ono je toho tady k vidění daleko víc. Kdybychom přešli o několik kroků dál, mohli jsme mít na snímku tanky. A nebo také dvoumotorové dopravní letadlo, jeden z typů, které ve dnech Slovenského národního povstání zásobovaly bojující vlastence sovětskou výzbrojí. Děla, tanky i letadlo stojí před Památníkem Slovenského národního povstání v Banské Bystrici, kde slouží k dokreslení jedné velké kapitoly československých dějin. Jestliže jsme se jednou rozhodli zastavit v Březnici, měli bychom využít příležitosti podívat se do místního zámku. Původně stával na tomto místě gotický hrad z # století, který byl pak koncem # století zcela přestavěn do čtvercové dispozice s průchodní věží a později opatřen ještě mohutným opevněním se čtyřmi baštami. Další úpravy se zámek dočkal v první polovině # století. Za majitele Jiřího z Lokšan tady pobývala Filipína Welserová, o níž je známo, že uzavřela tajný sňatek se synem krále Ferdinanda. Pro nás je však mnohem důležitější, že v zámku je muzeum a Galérie Ludvíka Kuby. Lednický zámek, park, který ho obklopuje, jeden z největších skleníků u nás a blízké rybníky, to je bezpochyby jedno z nejkrásnějších, a proto i nejnavštěvovanějších míst v celém Československu. Pozornost tady upoutává i zvláštní a ojedinělá stavba u nás, minaret, který prý jeden z Lichtensteinů postavil Lednickým na truc, protože mu odmítli dát pozemek na stavbu kostela. Snad by býval nechal postavit velký mohamedánský chrám, kdyby měl dost peněz. Teplo v bytě neobstarávají jen topná tělesa. Záleží také na dobrém větrání a tloušťce zdi. Všechny tepelné rozdíly mají tendenci se vyrovnávat. To znamená, že teplý vzduch proudí vždy ve směru studeného vzduchu. V zimě směřuje teplý vzduch stěnami a stropem ven, v létě je tomu naopak. Tepelná ochrana tento pohyb omezuje, a je tedy v zimě ochranou proti chladu, v létě zase není v takto chráněných místnostech vedro. Nejlepší tepelnou ochranou je zeď. Čím silnější, tím lepší. To je logické. Logické také je, že za silnější zeď zaplatí majitel staviteli víc. Musí tedy snad člověk, který si u rodinného domku nemůže dovolit tlustou zeď, mrznout. Nikoliv. I za patnácticentimetrovou zdí vám může být příjemně. Záleží na tom, z čeho a jak stavíte. Z některých materiálů můžeme stavět, některými zeď obkládat, a to zvenku i zvnitřku. Čtenář Ludvík Svoboda ze Žatce nám poslal návrh, jak si obložit dřevem celé umakartové jádro v sériovém bytě. Je to dobrá nejen tepelná, ale i zvuková izolace. Obložil dřevem všechny stěny z chodby, kolem koupelny, WC a kuchyňské linky. Dveře polepil tapetou se vzorem přírodního dřeva. Píše. Celé umakartové jádro je kryto dřevěným obložením s podkladovou hliníkovou fólií. Materiál. Prkna o tloušťce # * , borovice, modřín, většinou krajinky i s kůrou, hladce ohoblované a stříkané bezbarvým lakem. Dřevo není falcováno, ale pouze částečně uloženo na péro a částečně sesazeno v nosném rámu. Dveřní plochy jsou pro vylehčení polepeny tapetou téže barvy a vzoru. Celá úprava mi trvala dva měsíce, cena za materiál # * . Truhlářské stroje jsem měl k disposici po pracovní době v místní truhlárně, kompletace provedena v bytě. Pokud by někdo projevil zájem o tento návrh, ať napíše, i když žádný univerzální návod dát nelze, každá bytovka má svoji specifiku, podle níž je třeba určit rozměry i způsob zachycení celé výplně. Dále nám poslal použitý plánek na motorovou lupenkovou pilku, kterou používá již rok a s níž lze vyřezat lvíčka z neplatného pětadvacetihaléře stejně jako profil ze silného měkkého dřeva. Pohon # * , vrtačka # * , cena vlastní práce # * , materiál lze najít v každém kovošrotu. Plánek neotiskujeme, není to z technických důvodů možné. Máte- li však o něj zájem, sdělte nám to, dohodneme se s autorem, jakým způsobem ho rozmnožit. Táborová radiostanice zachytila šestý den záhadnou zprávu. Hlas, který se nepodobal lidskému, vyzýval všechny stanice hovořící česky, aby odpověděly. Hlas dále chtěl zodpovědět několik otázek o naší planetě. Odpovědět jsme měli po otočení země, tedy za # hodin. Později nám tento hlas oznámil, že se ozývá z automatické mezihvězdné lodě, která přiletěla do naší soustavy z hlubin vesmíru, aby navázala styk s dalšími myslícími tvory. Příliš jsme tomu nevěřili. Po čtrnáctidenním rádiovém styku jsme dostali úkol napsat v určitém pořadí znaky naší abecedy. Pro tyto znaky si měla přiletět pomocná sonda. # července přistála západně od tábora malá sonda a vše bylo tak, jak oznámil záhadný hlas. Co si máme myslet. Tolik zápis v táborové kronice. To už dvacet chlapců a děvčat oddílu pionýrské skupiny z Kolína dobře vědělo, že si ke stanování vybrali správný ztracený kout lesa. Člověka tu neuvidíš celý den, a tak si musí ve všem vystačit sami, jen s radou vedoucích Miloslava Horkého, Romana Macka a kuchařky Miloslavy Peterové. Kluci z třetí až deváté třídy postavili tábor, dovedli vodu z potoka k umývárně, opravili přístěnek sloužící už od loňska za jídelnu, prostě všechno, co tu teď mají. Každé ráno se musí s dvoukolákem pro mléko až do Hryzel a pro pitnou vodu musí s toutéž kárkou do velkého tábora, vzdáleného kilometr, který má nejen studnu, ale i televizi, hřiště, společenské klubovny, a dokonce i umělé koupaliště. Ale nikdo by neměnil. Copak byli na nějakém nočním pochoďáku, uvažuje Tomáš Jelínek, kterému se říká Anglický trávník. Kdepak, poznamenává rozšafně malý Honza Kočí z pětky, řečený Mimino, ti znají akorát cestu do kuchyně a zpátky. Fakt nemůžou ani do lesa, přesvědčuje Beneš Béďa. Prostě nikdo by neměnil za ten velký tábor s koupalištěm a s krásně barevnými stany. Ani Kuře, ani Zub času, ani Diblík, ani ostatní z téhle rodiny, která se tak dobře zná. A kam přistála minisonda automatické meziplanetární lodě. To je poslední argument. Copak ti by se zmohli na spojení s ní. Vedoucí se usmívá, ale trochu rozhořčený kolektiv má pravdu. Ve vedlejším táboře mají určitě v klubovně rádio, televizi a možná i táborový rozhlas, ale tady zato mají vysílačku. A mnoho dalších věcí. Třeba minohledačku, s kterou už našli nejeden granát a skryté bomby. Hlasitý telefon, který si sami natáhli v lese. Hlídací zařízení, jehož skrytě natažené dráty hlídají prostor tábora ze všech stran. U nich může hlídka prosedět celou noc u hořícího ohně, ale v případě narušení prostoru tábora stačí přehlédnout klávesnici hlídacího přístroje a jít už najisto do určeného prostoru. A v případě potřeby stačí stisknout knoflík a nad velitelským stanem se rozsvítí přerušované oranžové světlo a siréna probudí celý tábor. Tohle všechno si udělali sami. Nemají umělé koupaliště za kdovíkolik set tisíc, ale zato mají střelnici, dobře mířit umí každý, a tak si svůj prostor uchrání před každým. Nevstávají jako ti vedle za pokřikování budíííčééék, ale vstávají sami. A běda, jestli někdo někoho nechá zaspat. Den začíná dobrodružstvím. Shluknou se u vysílačky. Hlas z vesmíru se ozývá totiž každý den skoro půl hodiny před budíčkem, v šest ráno. Zde Rena, zde Rena. Mezihvězdná loď oblétá planetu a hovoří vždy řečí území, nad nímž se nachází. Hoši už zachytili Renu v angličtině a v nějakém dalším cizím jazyce. O dříve nevyužívanou učebnici němčiny je rvačka. Přes den se procvičují ve spojení. S Renou může hovořit vždy ten, kdo prokázal největší pokroky. V tomhle táboře totiž vůbec nevadí, že jsou tu kluci a holky od páté třídy až po devítku a že jsou ze dvou škol. Pro oddíl Průzkumníka platí, že všichni táhnou za jeden provaz. Mezi dvaceti lidmi se rychle pozná, když se někdo z práce ulil. To pak není mléko k snídani nebo není žádná hra. Když někdo nedokáže správně natáhnout kabel nebo obsluhovat hlasitý telefon, pak si ani nepromluví s táborem a zůstane v lese docela sám. A běda, když se někdo nedokáže dobře ukrýt při bojové hře, jeho číslo na čelence přečte z druhé družice kdekdo a za chybu pak trpí celý kolektiv. A že se při tom všem zažije také legrace, to je jasné. Jednou Štěně vystrašeně křičí, že s minohledačkou našlo další granát. Celá družina se seběhne. Opatrně, zrnko po zrníčku, odklízejí hlínu. Druhá parta v křoví praská smíchem. Uznejte, jaká to musí být švanda, najít minohledačkou svůj vlastní ztracený ešus. No, však si na ně příště taky něco připraví. Zvoní to tu smíchem a nadšením. A prosím všimněte si, že slova branná výchova tu nepadla ani jednou. A snad ani v táboře. Jisté je, že na ty tři neděle bude dvacet kluků a děvčat z Kolína vzpomínat celý život. Naučili se polní spojařině, pochodům podle kompasu, střelbě ze vzduchovky a mnoho dalších užitečných věcí, které jako když najdeš. Zřejmě proto si automatická mezihvězdná loď našla pro přistání své vesmírné sondy právě jejich tábor. Pro případ, že byste se i ve svém oddílu pokoušeli najít pod zemí svůj vlastní ešus, uveřejníme v jednom z příštích čísel, jak si postavit vlastní minohledačku podle návodu pionýrského oddílu Průzkumník. Pro mne je písnička vlastně takový výrobní prostředek, takže se dost zamýšlím nad tím, jak by vlastně taková nejsprávnější měla vypadat. Je to sice už dost omílané téma, ale pro mne nikdy dost omleté. Myslím si, a na tom se asi všichni shodneme, že písnička by měla mít hezkou melodii a závažný, skutečně dobře napsaný text. Zádrhel je v tom, že kolik hlav, tolik názorů na to, co to je hezká melodie a závažný text. Říkává se, že čím víc hlav, tím víc rozumu, ale mně se zdá, že v popmusic je to pořád ještě obráceně. Každý má na tyto věci jiný pohled, takže známé je vlastně jen to nejzákladnější. Melodie a text ještě však nedělá písničku písničkou. Důležité je aranžmá, a to je velice ošemetná věc. Pouštím si třeba píseň a říkám si, to je výborná věc, ale při druhém, třetím nebo desátém poslechu zjistím, že je to vlastně něco úplně plytkého a povrchního, ale že právě aranžmá z celé té věci udělalo trhák. To samozřejmě platí * * * , * * * * * zničit. Michel Mercierovou u nás známe především jako hrdinku barevného širokoúhlého seriálu o krásné a neohrožené markýze Angelice, který podle osmidílného románu Anne a Serge Golonových natočil ve francouzsko-italsko-německékoprodukci francouzský režisér Bernard Bornerie. Pro film tuto půvabnou Francouzku objevil v roce # režisér Denys Delapatelliere. O sedm let později, v roce # , si jako Angelika, markýza andělů, získala rázem srdce všech diváků a obrovskou popularitu. Přesto však již dnes tato čtyřiatřicetiletá francouzská filmová hvězda po dokončení pátého dílu pokračovat v dalších neuvěřitelných příhodách své hrdinky rozhodně odmítá. Tehdy, když mi byla nabídnuta role Angeliky, vystupovala jsem téměř výhradně v italských filmech. Využila jsem proto danou příležitost, abych opět navázala kontakt s francouzským publikem. Angelika měla skutečný úspěch, ale pro mne to mělo za následek to, že jsem se od této a následujících podobných rolí nemohla osvobodit, neboť producenti a distributoři se domnívají, že svěřit mi roli jiného charakteru by bylo spojeno se značným rizikem. Navrhovali mi nyní natočit již šestý film o Angelice. Ale už mne to nezajímá. Kdyby mi bylo umožněno po dokončení seriálu o Angelice vytvářet takové role, po jakých sama toužím, postavy současných žen, mohla bych čas od času vystupovat i v takových filmech jako o Angelice. Realizace filmové verze zbývajících tří dílů románu manželů Golonových zůstává navzdory přání mnoha diváků na celém světě zatím s otazníkem. Michel Mercierová však rozhodně nezahálí. Po roli v italském snímku režiséra Carla Lizzaniho Skandál v Římě se nyní objeví ve filmu Holub, který podle knihy Charlese Williamse natáčí americký režisér John Guillermin. O domácí kinematografii se zatím v jednom ze svých posledních interview nevyjadřuje příliš pochvalně. Francouzský film dnes svému herci mnoho nenabízí. Všichni říkají. Sex. Ten už nikoho nezajímá. Krutost. Ta už také není v módě. A všichni točí filmy plné sexu a násilí. Dostávám často scénáře, které jsou čistou pornografií. Ptám se režiséra. Skutečně to chcete natočit, vidíte mě v takové roli. Diví se, když odmítám, ale já prostě chci hrát takové role, za které bych se nemusela stydět. Ze zcela jiných důvodů odmítá zásadně Michel Mercierová vystupovat v televizi. Ptáte se proč. Pro filmovou herečku je to velmi riskantní, odpovídá. Jestliže totiž vystupuje mnoho let jen na filmovém plátně a jednoho dne se objeví na televizní obrazovce, všichni se domnívají, že skončila. Je tomu tak ale pouze ve Francii, a * jiných zemích, například v Itálii nebo v USA, v televizi naopak vystupují ti nejlepší herci. Popularita Smetanovy opery Prodaná nevěsta nedala, jak se říká, spát filmařům již v samých počátcích naší kinematografie. Poprvé pořídil režisér Max Urban v roce # záznam jejího provedení v přírodní aréně v Divoké Šárce, kde se tehdy v letním období pravidelně konala divadelní představení. Škoda, že se z tohoto snímku mnoho nezachovalo, neboť v něm vystupovali mnozí slavní představitelé, jako Emil Pollert v roli Kecala, Adolf Krössing jako Vašek, Emil Burian jako Krušina, Gabriela Horvátová jako Háta a Karel Hruška v roli principála komediantů, kterou vytvářel dlouhá léta na jevišti Národního divadla. V roce # došlo k zneužití popularity Smetanova díla ve značně zvulgarizované adaptaci, za niž nesl odpovědnost režisér Oldřich Kmínek a kde se v hlavních rolích nemohli nijak výrazněji uplatnit ani mladý František Smolík jako Jeník, ani Laura Želenská jako Mařenka nebo Karel Noll jako Kecal. Na jaře # zfilmoval Prodanou nevěstu v bavorských krojích při zachování hlavních zpěvních árií začínající režisér Max Ophuels s Jarmilou Novotnou v roli Mařenky. Pobouření, které vyvolalo toto zcizení tak typicky českého ducha, přimělo o rok později dvojici českých producentů, * Smíchouse a * Pošustu, k tomu, aby přikročili, aniž si uvědomovali odpovědnost svého kroku, k jejímu novému zfilmování, tentokrát víceméně jen v podobě záznamu tehdejší inscenace na Národním divadle. Na režii se podíleli její jevištní původci Jaroslav Kvapil a Emil Pollert se Svatoplukem Innemannem, který tu figuroval jako technický odborník. Celý děj byl zasazen do divadelních kulis Františka Kysely, které byly postaveny v barrandovských ateliérech. Dlouholetý držitel role principála na Národním divadle Karel Hruška, vidíme jej na našem obrázku, se zde znovu představil široké obci filmových diváků. Bylo to za okupace, ale už ne v tom ponurém a beznadějném začátku čtyřicátých let, kdy každá naděje se zdála tak neuskutečnitelná. Naopak, každý den, a ještě spíše každý večer už přicházely zprávy stále radostnější. Sovětská armáda nezadržitelně postupovala. Vzpomínám na nábřeží, na zimní Vltavu, na byty přátel, odkud byl pohled na tmavé budovy, ale také prosvětlující se nebe. Martin Růžek, o čtyři roky mladší, stál vedle mne. Mluvili jsme tiše, jak jsme se to v těch letech naučili. Každý věděl nějakou novinku. A všechny ty novinky dohromady způsobily, že naše oči v té tmě planuly. A potom jsme se odmlčeli. A hleděli tam někam k Vltavě. Ale myšlenky nám šly hlavou dál. Kolik bylo takových setkání s přáteli, už ani nevím. Ale bylo jich hodně a naděje rostla a sílila, novinky byly stále radostnější. Když potom Prahou zaduněly sovětské tanky a Praha objímala osvoboditele, naše cesty se rozešly. Vracel jsem se k novinám, Martin Růžek začal hrát v Mladé Boleslavi, potom v Českých Budějovicích a nakonec v Brně. Plných devět let byl mimo Prahu. Jak lituji, že jsem ho v těch divadlech neviděl hrát. Ale potom přišla role na plátně, při níž jsem si plně uvědomil, jakou asi divadelní dráhu ušel, jaké asi hrál velké dramatické postavy, když tak rychle herecky zrál. Karel Steklý volil znamenitě, když mu ve své filmové adaptaci románu Aloise Jiráska Temno dal roli Koniáše. Tento český fanatický jezuitský páter, který byl představitelem útočné protireformace, je pro herce zdánlivě jednoznačná postava, cenzuroval, ničil, pálil české knihy, zvláště reformační. Tedy negativní postava par excellence. V podání Martina Růžka to však nebyla jenom povrchně kreslená postava s jasnými rysy, ale spíše studie, pohled do nitra, analýza zloby, nenávisti. Bylo z ní cítit onu vášeň po ničení. Jak známe filmaře, nelze se divit tomu, že zavalili Martina Růžka galérií negativních postav. A z mnoha těch postav, někdy epizod, rolí větších i menších, na nás dýchla z plátna člověčina, jak ji tak dobře chápali naši nejlepší spisovatelé. I ten jeho mnohý opilec měl v sobě něco, co důvěrně známe, co jsme už viděli a co jsme zažili. Martin Růžek se stal asi za osm let potom, co vytvořil svou velkou filmovou roli, členem pražského Ústředního divadla armády. Opět jsme se potkávali, většinou na ulici. Ale nebyl čas na schůzky, na klidné posezení při kávě či víně. Každý z nás někam pospíchal. Naše cesty se křižovaly. Ale i tato letmá setkání byla pokračováním toho, co kdysi vzniklo za doby zatemnění. I naši přátelé se někam rozešli. Nic se nedá v životě vrátit. Lidé stále více a více pospíchali. Kolikrát jsem seděl v divadle a přihlížel hře a kolikrát jsem se v tmavé předváděčce nebo v kinu s obecenstvem díval na film, v němž hrál i Martin Růžek. Jsou to vlastně už malé dějiny znárodněné kinematografie. Jak dávno se nám zdá ta doba, kdy byly natáčeny filmy Anna proletářka, Rudá záře nad Kladnem, Tanková brigáda, Tam na konečné, Občan Brych a další a další. Už nebyl jenom rozhlas, láska našeho mládí, ale také televize. Začínala jako popelka, téměř se studem, nevtíravě, aby náhle po letech pohltila všechen volný čas mnohých lidí. A to právě před deseti lety, kdy se Martin Růžek stal členem Národního divadla. Kdysi se na tuto budovu díval z druhého břehu, když byl ještě začínající mladý herec. Nyní tu vytváří role krále, dona Juana a další. Byl před osmi lety jmenován zasloužilým umělcem. Ale byl to zase film, který mne přesvědčil, že zrání herce má svou šíři, ale také hloubky. Díval jsem se na film Pět mužů a jedno srdce, v němž Martin Růžek hraje roli primáře jedné venkovské nemocnice. V té nemocnici dělají složité operace srdce. Jak už to u filmového novináře bývá, viděl jsem ten film při dalších příležitostech. Už jsem věděl, co přijde. A najednou jsem si uvědomoval, že Martin Růžek hraje v tom filmu stále lépe a lépe. Že hraje s větší chutí, a že ten jeho chirurg a člověk se nějak více a hlouběji prolínají. Jistě to není možné, usmějete se. To na divadle snad, ale ve filmu. Tam hraje herec stále tak, jak kdysi hrával před kamerou. Nic se nedá změnit. Ovšem je to tak. Ale já už nesledoval děj. Věděl jsem, že se tu kolektiv sjednotil na záchranu lidského života. Sledoval jsem hru Martina Růžka. A zdálo se mi, že nepředstavuje, že opravdu prožívá, žije. Potom jsem viděl na televizní obrazovce docela jiný příběh, v němž se věhlasný odborník, lékařská kapacita, dostane do prostředí zapadlého horského kraje. A tam * okolností náhle musí dělat obyčejného venkovského doktora. A znovu jsem mu věřil a bavil se situacemi, do kterých se dostával. Vracím se někdy při takovém setkání k našim veselým situacím ve velmi smutné době. Martin Růžek nikdy ze sebe nedělal anděla. To my, kteří ho známe, víme o jeho upřímném měkkém srdci. Umí se spontánně zasmát. Jak jinak by dovedl tak bezprostředně a přesvědčivě bavit svého psa. V mládí dokázal vejít do vinného sklepa, kde jsou velmi staré lahve vína, a u té nejstarší, na které ležel prach století, vyměnit * , aniž by porušil její dobový zevnějšek. Životní zkušenosti a zážitky nám často pomáhají, abychom tvořili lépe a hlouběji. U herce se to pozná v každé postavě, kterou hraje. Někdy vyvstane i něco z našeho povědomí. Vždyť to, co jsme prožili, čím jsme prošli, zůstává v nás. Snad proto Martin Růžek není nikdy stejný. Vždy je v jeho postavě něco nového, čím nás překvapí. Šel bych rád zase jednou kolem břehů Vltavy a rozmlouval o hereckém umění, o otázkách herecké psychologie a estetiky. Vím, že se to neuskuteční, protože dnes si už lidé ani neříkají, že si zavolají, ale že se snad někde na křižovatce potkají. Bylo vysloveno mnoho pravd o umění hereckém. Ale já si vzpomínám ve chvíli, kdy chci gratulovat Martinu Růžkovi k životnímu jubileu, na Alexandra Tairova, který napsal v knížce, do které často nahlížím. Kdyby se mne někdo zeptal, které umění pokládám za nejnesnadnější, odpověděl bych, že umění herecké. A kdyby se mne někdo zeptal, které umění pokládám za nejsnadnější, odpověděl bych rovněž, že umění herecké. To jsou ty protikladné názory, paradoxy, které bavily naše mládí. A ještě si vzpomínám, co kdysi dávno vykládal Aristoteles, když uvažoval o tragédii. Tragik netvoří děj podle charakterů, ale charaktery podle děje. Události a děj jsou cílem tragédie. Bez děje není tragédie, ale může zcela dobře existovat bez charakterů. Myslím si, že kdybychom žili před sto lety, kdy bylo jenom divadlo a nebyl film, rozhlas ani televize, chodili bychom do divadla na Martina Růžka. Ale dnes i herec je příliš roztěkaný. Potkávám mnohé z nich. Každý někam pospíchá. Gratuluji Martinu Růžkovi, že prý má čas, aspoň tak jsem to slyšel od jeho zlomyslných kolegů, jít na dlouhou procházku s rodinou, se psem, do přírody, kterou nepřestal milovat. A také k tomu, že přes své velké herecké úspěchy zůstal člověkem, který umí vřele stisknout ruku, zajásat už z dálky a vidět svět optimisticky. K tomu všemu je třeba, aby člověk zůstal vnitřně mlád. Světlo je ve filmu nesmírně důležitý element. Vidíme- li filmovou detektivku, všimneme si jistě, jak se v ní světlem šetří, jak se pro vyvolání napětí a dramatického efektu všechno odehrává v příšeří, polosvětle, a kdyby to šlo, vládla by snad v detektivce tma. Zato ve veselohře musí všechno jásat, světla musí být habaděj, všechno musí tonout v záři světelné, aby bylo veselo. Osvětlovači musí být silní chlapíci, protože reflektory, které sem tam přenášejí, mají svou váhu. Některé ty nejmenší se sice dají hodit přes rameno a běžet s nimi, ty velké, s těmi běhají i čtyři muži. Ani odrazová deska, která se bere na exteriéry, není hračka pro děti. Navíc je v tom elektrický proud, a hodně, takže nezasvěcenec nebo nešika může snadno přijít do maléru. Slyšíte- li v ateliéru větu Pepíku, hoď to pětikilo sem, panu Marvanovi na hlavu, a pěkně tvrdě, pak nejde o pokus o vraždu, ale o technický pokyn pro osvětlovače. Technika osvětlení prodělala za léta existence českého filmu obrovský rozvoj, dnes se svítí docela jinak než před lety. O tom jsme si přišli povídat s mistrem osvětlovačem Karlem Brožem. Od kdy jste u filmu a jak jste se tam dostal. K filmu jsem přišel v roce # jako osvětlovač, to mi ještě nebylo devatenáct. Dělám to dodnes, no, je mi šestapadesát. Řeknu vám, jak to bylo. K filmu jsem se dostal přes kopanou. Hrál jsem tenkrát za Spartu, profi, Barrandov měl mužstvo a hledal posily. Nějak jim to v tom roce nešlo, a tak jsem se, vyučený elektromontér, dostal na Barrandov. Začátky byly dost těžké, z lamp vyčnívaly ostré drátky, které nám trhaly šaty. Vypadali jsme všichni jako trhani. Bylo nás osvětlovačů tenkrát # , a když nebyla pro nás práce, dělali jsme všechno, co se dalo. Když jsme v pondělí přišli do práce, řekli nám často, přijďte se zeptat za čtrnáct dní. Tak jsme se dali dohromady, svolali jsme schůzi a vymohli jsme na vedení podniku, že každý bude zaměstnán nejméně tři dny v týdnu. Copak já byl mladý a nějakou korunu jsem si vydělal kopanou, ale ženatí kolegové se měli tenkrát co ohánět. Za okupace se film technicky trochu pozvedl, už jsme měli luxmetry, dřív jsme měřili množství světla na hřbetě ruky a někteří v tom dosáhli obdivuhodné dokonalosti. Po osvobození jsem se stal volbou mistrem osvětlovačem a pracoval jsem hned na prvních sovětských filmech u nás vyrobených. Byl to Kamenný kvítek, Jaro, a tak to šlo jedno za druhým až dodnes. S jakým napětím pracujete a kolik je celkový příkon na Barrandově. Používáme elektrický proud o napětí # * , stejnosměrný i střídavý. Celkový příkon je # * , máme vlastní měnírnu a stane se, že nám příkon nestačí. Jak se technicky vyvinuly lampy. Dřív se používaly téměř výhradně uhlíkové lampy s různými názvy, jako Berty, padesátky, sedmdesátky, měli jsme také Pepíky. Změkčovací šifóny nebyly, ty začaly až za okupace. Těsně před válkou začala firma Vohralík dělat * lampy, a dodnes je máme v provozu. Za války nám přišly německé automaty, po válce americké automatické lampy a dnes pracujeme nejvíc se sovětskými lampami, jsou to dobrá světla. Taky používáme halogenových lamp, které jsou menší, mají nižší spotřebu a báječnou svítivost. Jak budou podle vás vypadat lampy v roce # . Lampy budou každopádně menší, výkonnější a budou lépe svítit. Dnes už se dělá téměř všechno světlo žárovkami, jen v plenéru dáváme uhlíky. A jak to bude vypadat v tom roce # . Já myslím, že to už bude osvětlovací technika minimální, negativní materiál bude nesmírně citlivý a bude mu většinou stačit normální osvětlení. Já to nedovedu dobře představit, každopádně však nebude potřeba tolik světla. Jaká je spolupráce osvětlovačů s kameramany. Máme u nás hodně vynikajících kameramanů, někteří mají světovou úroveň. Jen mám dojem, že se, abych tak řekl, trochu bojí tmy. V zahraničních filmech když herec odejde do tmy, tak v té tmě zmizí. U nás se chce, aby byl do poslední chvilky vidět. Co byste přál českému filmu do budoucna. Snad trochu víc fandovství u pracovníků. Zdá se mi, že dřív měli lidé u filmu lepší přístup ke své práci než dnes a byli ochotni dělat do roztrhání těla. Nebylo tolik hodinářů jako dnes. Chtělo by to prostě víc zanícenosti a elánu. Na nohy se lepil jíl, udělat krok stálo víc námahy než jinde ujít stovky metrů. Zem tu byla neplodnější než na Měsíci. Ve světlech reflektorů působila jistě děsivěji než za plného slunce. To se mýlíte, odporuje Zdeněk Kryzánek. Pohled na jíl, ve kterém nevzklíčí žádné semeno, je ve dne stejně úděsný. Přešli jsme koleje, po nichž co chvíli přejela vlaková souprava s prázdnými vagóny, pak podle zapískání popojela, aby je kolesový stroj mohl zemí, kterou ukrajoval téměř bez zastávky, naplnit víc než vrchovatě. Nikdy bych na takové koleje nepustil ani drezínu. Podíval jsem se nechápavě. Já jsem byl totiž za války výpravčím na dráze. Pak jsme si sedli do mobilní buňky, jak se oficiálně říká boudě připomínající maringotku. Pane Kryzánek, mohl byste mi podepsat fotografii. Je to pro manželku a kluky, mám tři, všichni jsou jako žhaví do filmu. A Zdeněk Kryzánek píše dlouhé věnování soudruhovi Ondřejíkovi, který pomáhá filmařům. Vždycky budu rád vzpomínat nikoliv na šeď dolu, ale na prima chlapy, s nimiž jsem se tu sešel. Nebylo možné nezačít otázkou. Jak snášíte nezvyklé prostředí mosteckých dolů. Těžko. Jsem totiž Jihočech, mám blízko k přírodě, narodil jsem se na Vajgarské Baště. A stejně blízko mám k historii. Zajímáte se o velké osobnosti a světodějné události nebo o život prostých pozemšťanů před staletími. O všechno. Nejvíc o městské manuály. To jsou vám moc zajímavé, až anekdotické věci. Třeba jedna bába přišla před půhon, tedy byla pohnána k soudu, jmenovala se Křiklánová, a žalovala ji Zubová. Už jména jsou příznačná, nomen omen. A o tom se píše, že. Ale zajímala mne i architektura, třeba mého města Jindřichova Hradce, které je civilizací nedotčené. Jeho zámek má jeden z nejstarších gotických portálků. Kdysi jsem tam i bydlel, jako kastelán, svítíval tam šrámkovský měsíc nad řekou. A já navíc pořád Šrámka miluji. Jednou jsem * jeho Létě hrál Karlu Högrovi strejčka. Vy jste začínal hrát staré dědky. To jsem už byl v divadle v Mostě. Přišel jsem tam hned po válce. Zvali tam herecké osobnosti, aby se zlepšila návštěvnost. A tak jsem se postupně seznamoval s předními herci. A vaše divadelní příprava. Začínal jsem s ochotníky, dnes významnými herci, jako třeba je zasloužilý umělec Karel Berman, Pepík Mixa nebo Mach, Stach a moc dalších, ani si na všechny v této chvíli nevzpomenu. V Hradci byla vždycky úrodná herecká půda, protože tu je velká divadelní tradice. Ale mně učitelé vyčítavě říkali. Kdybyste se raději učil vzorečky, stejně se na to hraní nedá koukat. Myslel jsem si, že budu houslista. Ale každý mladý člověk má spoustu zájmů. Nakonec mě nejvíc přece jenom přitahovalo divadlo. Když člověk přišel do šatny a cítil šminky, byly to tenkrát lajchnerky, tak tomu musel podlehnout. A já jsem rozlišoval prostředí podle vůní. Bašta voněla rákosem, rybníky, při výlovu, rybinou. Šel jsem za vůní. I divadla. A tak po maturitě jsem se ve čtyřicátém přihlásil na pražskou konzervatoř. Nevydržel jsem tam dlouho, věřte mi, moc mi vadila protektorátní Praha. Stal jsem se výpravčím na dráze, a ovšem neminulo mě totální nasazení v rajchu. Po válce mně bylo pětadvacet, zdálo se mi, že je pozdě začínat na jevišti. Ale pak mě to zase popadlo a podepsal jsem smlouvu v mosteckém divadle. Přešel jsem do Plzně a představte si, hrál jsem milovníky. Byl jsem sice štíhlý a vlasatý, ale taky z těch milasů hrozně nešťastný. Řekl jsem to režisérovi, a dostal jsem barona Kroga v Bílé nemoci. Od té doby jsem milovníky nehrál. Zato jsem hrál skoro všechny Shakespeary, Říhala, Falstaffa, Capuleta, Klubka, mám to někde napsané, kdy, to zpaměti už nevím. Hrál jste také v Karlových Varech a pak ve Vinohradském divadle. Tam jsem snad udělal několik dobrých rolí, ale neměl jsem kde bydlet. Přešel jsem proto do Filmového studia Barrandov. To už jste ovšem měl za sebou dost filmových rolí. A tu první. Ve filmu Dravci, pak Ves v pohraničí, ale to byly maličké role, dokud nepřišel film Vstanou noví bojovníci. Dodneška to bylo snad šedesát filmů. Nepíšu si to, nevím to přesně. Takže jste se vypracoval ve filmu od drobných rolí. Nebyla tím dotčena zpočátku ctižádost mladého herce. Každý mladý herec musí mít ctižádost hrát co největší role a co nejvíc, jinak by byl, jak tomu říkám, oficiál kulturní služby. Ovšem musí to být zdravá ctižádost něco vytvořit, udělat pravdivou postavu, aby to cítil také divák. Česká hudba nesdílela při svém zrodu příznivý osud velkých národních kultur evropských, které vesměs zdědily hlavní instituce hudebního provozu od panovnických dvorů a šlechty. V českých zemích, které byly součástí národnostně pestré rakousko-uherskémonarchie, měly tyto instituce charakter utrakvistický nebo se přímo staly doménou nacionálně vyhroceného expanzívního němectví. Česká hudba jako produkt a aktivní nástroj emancipačního úsilí české buržoazie si musela budovat svou provozní základnu prakticky od začátku a výhradně vlastními silami. Masovým způsobem byly od let šedesátých zakládány měšťanské pěvecké spolky v čele s pražským Hlaholem a staly se na několik desetiletí hlavním nositelem české hudební kultury. Česká hudba se však také významně podílela na zrodu národních institucí obecného kulturně, politického významu ztělesňujících ideu české kultury jako rovnoprávné součásti velkých kultur evropských, na zrodu Umělecké besedy a Národního divadla. Síla počátečního mocného vzmachu nebyla neomezená. Již v průběhu osmdesátých let a zejména pak na jejich sklonku se pociťovalo, že navzdory nezměrné obětavosti nejširších vrstev národa, navzdory dosaženým výsledkům v budování hudebně provozní základny se česká hudba rozvíjí ve stále se zvyšujícím předstihu před realizačními možnostmi. Česká hudba byla nucena přejímat možnosti institucionální základny a odhalovala její slabiny zejména v oblasti koncertního dění. Narůstala zásoba hudební tvorby, jejíž realizace byla možná jen za cenu mimořádných jednorázových opatření. Omezená kvantita a kvalita hudebního provozu vykonávala pak zpětný tlak na tvorbu a nutila ji přizpůsobovat se. Doba na přelomu let osmdesátých a devadesátých nebyla jen dobou Dvořákovou a Fibichovou, ale také dobou celé plejády menších zjevů. Tito skladatelé se většinou zabydleli ve stopách Smetanových a zásobovali hudební život neproblematickou, snadno uskutečnitelnou produkcí konzervativní a konzervující, která zrcadlila i utvrzovala pozvolné smiřování se s malými poměry. Byli jedinci, kteří si uvědomovali možnost nebezpečného zborcení a vysýchání emancipační vitality a soustavně kritizovali sebeuspokojení s vydobytými možnostmi. Jedním z nich byl Otakar Hostinský. Ještě za života Smetanova proslovil přednášku O nynějším stavu a směru české hudby, tiskem # , úvahu retrospektivní i perspektivní, důrazně připomínající nezbytnost stálého hudebního pokroku. O několik let později to Hostinský znovu připomenul v přednášce O pokroku v umění, tiskem # , zahrocené už přímo útočně proti regresívní malosti, připodobňující ke svému obrazu i zakladatelské hodnoty smetanovské, proti šířícím se tendencím spokojit se v české kultuře s dosaženými výsledky. Tyto Hostinského ideje nebyly jen výrazem osobního přesvědčení, postulátem vytouženého stavu. Byly zhodnocením prvních výsledků širokého objektivního společenského procesu, nového pohybu české společnosti, který se začal odehrávat od konce let osmdesátých v rovině ekonomické, politické a kulturněpolitické. Tento pohyb započal hospodářským rozmachem české buržoazie, která vytěžila maximum z ekonomické krize monarchie, v létech sedmdesátých podstatně posilovala své národní pozice v rámci Rakouska-Uherskaa v jejímž lůně se poté odehrála změna politického vedení ve prospěch mladočeského křídla. Bylo- li dřívější staročeské vedení spjato s kruhy šlechtickými a velkostatkářskými, pak nová vrstva buržoazie byla tvořena především kruhy podnikatelskými, průmyslovými a obchodními. Vydala ze svého středu dlouhou řadu podnikatelů, průmyslníků, vynálezců vážených doma i v cizině, byla po svých hospodářských úspěších naplněna velkým sebevědomím a její energické počínání bylo brzy zřejmé i v kulturní oblasti. Nová reprezentace české společnosti chtěla mít své umění vyhovující její ctižádosti, umění měřitelné špičkami evropské kultury. V oblasti hudební kultury byl zahájen proces znatelného kvantitativního růstu její institucionální základny. Byl inspirován a financován vznik řady nových spolků a hudebních těles. Stávající prostory pro znění hudby přestaly dostačovat. V roce # bylo otevřeno nové Městské divadlo v Plzni, v roce # Spolkový dům pražského Hlaholu, zahájen provoz v Městském divadle na Královských Vinohradech, dostavěn Obecní dům se Smetanovou síní, otevřeno Mozarteum, v Praze si pak ještě každá městská čtvrť stavěla národní domy jako střediska společenské reprezentace. Urbánkův Kalendář českých hudebníků uvedl již v roce # seznam větších sálů mimo Prahu, většinou nově postavených, předurčených nebo vhodných ke koncertnímu provozu. Nastala doba bouřlivého hudebního podnikání, jehož intenzitu lze dobře změřit například v oblastech soukromého hudebního školství, výroby a prodeje hudebních nástrojů a zejména pak hudebního nakladatelství. Za výstižný příklad může posloužit vývoj hudebního nakladatelství rodiny Urbánků, které se v roce # rozštěpilo na patriarchální závod * Urbánka a na nový, ryze soukromokapitalistický podnik mladého Mojmíra Urbánka, který dravě aspiroval na monopolní postavení, vedle prodejny hudebnin zařídil antikvariát, vlastní notorytebnu, prodejnu nástrojů a prvních gramofonových desek, koncertní agenturu a začal využívat systematické reklamy. Odehrávaly se však také důležité kvalitativní změny proměňující strukturu hudebního života ve větších kulturních centrech. Mladočeské buržoazii už nevyhovovala přímá aktivní spoluúčast na životě hudby, hudební amatérství zřetelně sláblo a přesouvalo své těžiště z demokratického fóra pěveckých spolků do intimního kruhu měšťanské domácnosti a do kroužku novodobé elity. Po vzoru Vídně, Berlína a zejména Paříže vzniklo v Praze několik uměleckých salónů, byla hojně pořádána uzavřená matiné a galapodniky. Měšťanské kruhy se nyní cítily být předurčeny především k úloze podporovatele umění, z řad společenské reprezentace se formoval typ mecenáše, financiéra hudebního podnikání či přímo hudebního podnikatele, na druhé straně typ hudebního abonenta, nového konzumenta. Stále více určujícím článkem komunikace hudby se stal hudební profesionál, jenž vykonával hudbu jako povolání a nevěnoval se už hudbě vůbec, nýbrž zpravidla jen určitému druhu hudby. Novodobý typ tohoto hudebního profesionála obklopila řada mezičlánků. Tak například výkonný umělec mohl nyní působit jen prostřednictvím kondičních kanceláří a hudebních agentur, zrodil se typ impresária zajišťujícího existenci umělce a celých souborů na domácím a zahraničním hudebním trhu. Ze stále ještě početné masy pěveckých spolků se postupně vydělila velká tělesa, která pracovala po profesionálním způsobu, stupňovala umělecké nároky, tříbila reprodukční styl a vyhraňovala repertoár směrem ke špičkovým hodnotám. Typickým příkladem bylo Pěvecké sdružení moravských učitelů pod vedením Ferdinanda Vacha. Malé spolky existující mimo kulturní centra nestačily tomuto trendu, a jelikož vysychala jejich původní národně obroditelská funkce, ztrácely živnou půdu a začaly živořit na poli nehluboké zábavnosti. Hudebně-divadelníprovoz se rozšířil o nové profesionální scény a také zde nastal proces výrazné diferenciace kvalit. Do jednoznačného popředí vystoupila po roce # opera Národního divadla, která jako první silně omezila ve svém provozu funkci zábavných žánrů ( operety, hry se zpěvy, férie) , vyhranila se druhově i repertoárově a s jejíž uměleckou úrovní nestačily ostatní operní scény držet krok. Největších změn však doznalo koncertní dění. Koncertní život v podobě pravidelného systému sólistických, komorních, orchestrálních koncertů a cyklů vytvářejících stabilní a bohatě rozrůzněný celek koncertní sezóny vyrůstal od devadesátých let v českém, respektive pražském společenském a kulturním životě jako nápadné novum. Vznikl soubor Českého kvarteta, který nalezl stálou základnu v členských koncertech Českého spolku pro komorní hudbu a inspiroval vznik dalších komorních souborů. Vznikla Česká filharmonie jako první české stálé a samostatné orchestrální těleso. Vznik Českého kvarteta, České filharmonie a dalších souborů nepocítila jen Praha, ale i další města i malá místa využívající možnosti jejich hostování v nejširší míře. V Praze i mimo Prahu vyrůstaly četné nové hudební spolky, vesměs se už specializující na zcela určitý druh hudby. V samotné Praze to byly vedle Českého spolku pro komorní hudbu Spolek pro pěstování písně, Hudební klub a další. Růst českého hudebního života poskytl podmínky k uskutečnění na svou dobu velkorysých akcí manifestujících sílu české kultury. První příležitost poskytla Jubilejní výstava v roce # a zejména pak Národopisná výstava československá v roce # , která daleko přesáhla původní rámec výstavy lidopisné, dokumentovala výsledky nového rozmachu české kultury v nejširším možném záběru a na níž se významně podílela právě česká hudba ve všech svých podobách a aspektech. V roce # byl pak uspořádán spojenými silami čelných hudebních institucí první Český hudební festival, který sehrál obdobnou demonstrativní funkci. Národopisná výstava československá byla uspořádána v době od # května do # října a shlédlo ji za tu dobu # návštěvníků. V přípravném výboru výstavy působil velmi aktivně Emanuel Chvála, v později zřízeném hlavním výboru zasedali jako místopředsedové Otakar Hostinský a * Šubrt, předsedou hudebního odboru byl Hanuš Trneček, v moravském hudebním odboru pracovali Leoš Janáček a Lucie Bakešová. Hudba byla zastoupena v bohatém počtu výstavních expozic dvěma zvláštními odděleními. V první řadě to byla rozsáhlá expozice Lidová píseň, hudba, tanec, na výstavách odborných pak participovala expozice Hudba, přinášející retrospektivní pohled na historický vývoj české hudby od # století po současnost. Hlavní podíl na vytvoření libreta obou výstav měl Otakar Hostinský. Hudba byla i nedílnou a důležitou součástí výstavních pořadů, a to nejen hudba lidová, znějící buď na samostatných koncertech, nebo v rámci národopisných výjevů, ale také hudba populární, velmi oblíbené byly pravidelné promenádní koncerty sokolské hudby vedené Karlem Šeborem, a hudba koncertní. Na návrh Otakara Hostinského vznikl zvláštní Výstavní orchestr, sestavený většinou z konzervatoristů, jehož vedení bylo svěřeno tehdy ještě takřka neznámému Karlu Kovařovicovi. Orchestr se uvedl zahajovacím koncertem v Rudolfínu # května # a hrál pak na výstavišti téměř každodenně, odpoledne i večer. Zprvu byl využíván k promenádním koncertům, ale pořadatelé pak prosadili jeho plné využití ke koncertům vážnějšího zaměření, i když pořádaným při restauračním zařízení. Tak se podařilo vlastně uskutečnit v té době mimořádný rozsáhlý hudební festival české hudby, neboť s výjimkou pěti skladeb * * Čajkovského byla v repertoáru Výstavního orchestru výhradně česká tvorba. Během výstavy orchestr nastudoval a zahrál celkem # skladeb od českých autorů, jednotlivci byli zastoupeni takto. Smetana # čísel, # skladeb Dvořák, # Fibich, # Kovařovic, # Rozkošný, # Malát, # Weis, # Blodek, # Klan, # Přibík, # Hartl, # Šebor, # Bendl. Podle statistiky uveřejněné v Daliboru. Mimo Výstavní orchestr účinkovala na výstavě řada dalších souborů. Uveďme alespoň pražský Hlahol, Besedu brněnskou s olomouckým Žerotínem, vystoupení vídeňských pěveckých spolků. Ve dnech # - # června # byly uspořádány pěvecké soutěže Jednoty spolků zpěváckých, z dalších podniků třeba ještě uvést oslavy provedení Prodané nevěsty, z odborných akcí přednášku Otakara Hostinského O hudbě lidové. První Český hudební festival byl uspořádán ve dnech # - # dubna # v hale Průmyslového paláce pražského výstaviště a byl spojen se sjezdem Ústřední jednoty zpěváckých spolků československých. Měl slavnostní ráz, vedle aspektů umělecké kvality se usilovalo i o aspekty kvantitativní. Pro účely festivalu se zúčastněné pěvecké spolky sdružovaly v obrovská tělesa a také orchestr České filharmonie vedený Oskarem Nedbalem byl mimořádně rozšířen na # členů a doplněn předními sólisty. Festival byl zahájen v neděli odpoledne slavnostní premiérou Dvořákovy Svaté Ludmily, kde účinkovalo # pěvců. Středem pořadu druhého dne bylo provedení Smetanovy České písně a Bendlova Pochodu Táborů sborem čítajícím přes # členů. Týž den odpoledne proběhly koncerty pěveckých žup a spolků. Pořad třetího dne, který v první polovině představil českou hudbu komorní ( účinkovalo České kvarteto, Josef Jiránek a Karel Burian) , vyvrcholil Fibichovým Vodníkem, Dvořákovou Novosvětskou a Smetanovým Blaníkem. Po dobu festivalu byla v ústřední síni Průmyslového paláce uspořádána výstava českých hudebních nakladatelů a výstava klavírů firmy Petrof. Počet návštěvníků celého festivalu byl odhadnut na # . Zúčastnila se ho také deputace města Paříže a řada dalších zahraničních hostů. Počínajíc devadesátými léty pronikala česká hudba ve stále hojnější míře za hranice zemské i státní, vedena zdravou ctižádostí demonstrovat sílu českého umění v nejširším světovém rámci i potřebou rozšířit své existenční možnosti. Ve stopách světových úspěchů Antonína Dvořáka šli brzy další skladatelé, pěvci, instrumentalisté, dirigenti, ale také soubory komorní a pěvecké. Historickým počátkem byl zde jistě zájezd Národního divadla na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni v roce # , kde politicky významného vítězství dobyla jak česká operní tvorba, tak i umění interpretační. V témže roce zahájil v Lipsku světovou kariéru tenorista Karel Burian, v roce # zakotvila v Hamburku sopranistka Berta Foerstrová-Lautererováa v roce # i Vilém Heš. Oba se pak uplatnili i ve Vídni. V roce # v Berlíně poprvé zazářilo umění Emy Destinové. Počet českých pěvců hostujících či přijímajících dlouhodobá angažmá na předních světových scénách stále rostl. V sezóně # - # se koncerty ve Vídni a Budapešti uvedl Jan Kubelík. Z komorních souborů bylo průkopníkem České kvarteto, které si otevřelo cestu do světa v roce # čtyřmi vídeňskými koncerty, české soubory pěvecké začaly dobývat světová uznání od roku # , kdy plzeňský Hlahol získal prvenství na mezinárodních soutěžích v Paříži a Bruselu. Z dirigentů proslul především Oskar Nedbal. V roce # řídil v Berlíně kulturně politický důležitý Dvořákův Český koncert, později úspěšně zakotvil jako stálý, veřejností ceněný dirigent vídeňského Tonkünstler-Orchester. Kolem roku # působil významně v Německu, zejména ve Frankfurtu, František Neumann. V Rusku zaujali přední postavení dirigenti Eduard Nápravník, Václav Suk, Josef Přibík, v ruském hudebním životě této doby působily desítky českých instrumentalistů a pedagogů. Výrazně dominovala světová sláva Antonína Dvořáka, ale můžeme pozorovat i první významné úspěchy tvorby Smetanovy. Při vídeňském zájezdu Národního divadla stala se přímo objevem Prodaná nevěsta a Dalibor. Prodaná nevěsta byla pak hned o rok později nastudována v Theateranderwien, dosáhla navzdory špatnému provedení # repríz a otevřela cestu dalším smetanovským provedením v Rakousku a Německu. Z mladé generace dosáhli zahraničních úspěchů především * Novák a * Suk, v Americe Rudolf Friml. Rostoucí popularitou české hudby v zahraničí získával i domácí hudební život. V téže době lze pozorovat stoupající zájem velkých hudebních osobností o hostování v Praze. Uveďme pro příklad, že Praha uvítala v roce # Antona Rubinsteina, barytonistu Jeana Lasalla, pianisty Eugena Dalberta, Teresu Carreno a Alfreda Grunfelda a Ferrucia Busoniho, dirigenta * Safanova, Hanse Richtra s berlínskými filharmoniky a týž orchestr s Arthurem Nikischem a Eduarda Griega, Wiener Tonkünstler-Orchesters Oskarem Nedbalem a poté ještě několikrát Richarda Strausse a Gustava Mahlera a Arnolda Schönberga, tehdy ještě málo známého Edgara Varesa. Růst a přeměna českého hudebního života neprobíhaly v ideální harmoničnosti a rovnoměrnosti. Byl to už sám onen určující proces komercializace, jenž vnášel do hudební kultury příznačné nerovnoměrnosti a rozpornosti hned v několika navzájem se protínajících rovinách. Nelze také zapomínat, že se růst české hudební kultury odehrával v atmosféře neslábnoucího národnostního konfliktu mezi českým a německým živlem, v podmínkách monarchie, jejíž vídeňské centrum nepřihlíželo nečinně k české kulturní expanzi a ostře ji hodnotilo jako nebezpečnou součást politických snah českého národa o sebeurčení. Nerovnoměrnost vývoje se projevila především v rovině velkých územních celků, v rozdílnosti vývojového trendu Čech a Moravy, která zaostávala vinou slabší koncentrace českého kapitálu a nesrovnatelně nepříznivějších národnostních podmínek o několik desítek let. Už mezi Prahou a Brnem jako dvěma hlavními českými centry tohoto období byl podstatný rozdíl. České Brno kolem roku # teprve ztěžka dosahovalo stavu, který byl vlastní hudební Praze v období před rokem # . Na druhé straně existovala na Moravě některá menší kulturní centra jedinečné vitality, k nimž bychom v českých krajích těžko hledali obdobu. Jedním z nich byla Kroměříž, město, v jehož prostředí se zajímavě prolínaly obrozenské tendence s novým, už moderním vztahem k hudební kultuře. Město bylo střediskem školství, v zásadě bez průmyslu, stranou hlavních dopravních cest. Ve složení obyvatelstva na přelomu # a # století převládala maloburžoazie, inteligence včetně studenstva, střední a nižší klerus, zatímco proletariát byl nepočetný, převážně zemědělského charakteru. Z germanizačního tlaku se zde česká společnost vymanila poměrně brzy vzhledem k ostatním moravským centrům. Národotvorný proces byl zejména charakterizován rozvojem českých měšťanských spolků. Byl založen Moravan, proti němu hned německá Concordia s nepoměrně menším významem i dosahem, ženský pěvecký spolek Vlastimila, pozdější součást Moravana. Hudební život Kroměříže byl podstatně spjat s činností Ferdinanda Vacha, který zde působil v # létech # * . Stal se ředitelem hudební školy Moravana a jeho sbormistrem, ředitelem kúru v mořickém chrámu, sbormistrem spolku ochotnického divadla, učitelem hudby na českém gymnáziu a na nově zřízeném učitelském ústavu. Díky Vachovi stala se Kroměříž mnohdy přímo střediskem české hudební Moravy, udržovala čilé styky s významnými českými umělci, především s Antonínem Dvořákem. Základní pěvecké kádry se rekrutovaly ze spolkových řad, pouze sólisté byli většinou zváni z pražského ND, mnohdy i z ciziny. Kádr orchestrálních hráčů byl ve zvláštních případech doplňován hráči vojenské hudby z Těšína. Vrcholem Vachovy činnosti bylo založení Pěveckého sdružení moravských učitelů v roce # . * # odešel Vach do Brna, vrcholný kult sborového zpěvu v Kroměříži značně slábl a zájem obecenstva se zvolna přesunoval k opeře a hudbě instrumentální. Vzniklo Kroměřížské kvarteto s primáriem Juliem Rauscherem, Studentské hudební sdružení, začala však také hojná hostování České filharmonie, Českého kvarteta, členů ND a vynikajících instrumentalistů ( * Kubelík, * Ondříček, * Kocián a další) . Aktivní provozování hudby ustupovalo ve prospěch pouhého poslechu. V Čechách byla hegemonním centrem pochopitelně Praha, kam se soustřeďovalo vše podstatné na úkor ostatních měst a venkova. Působit mimo Prahu bylo stále problematičtější pro každého hudebníka, který měl ctižádost podílet se aktivně na vývoji české hudby. Okrajové části Čech byly územím s častou německou většinou, kde český živel zápasil o holé právo na existenci. Ve středních Čechách bylo ještě mnoho míst, kde hudební kultura fungovala ve své zárodečně monolitní, nediferencované podobě amatérského provozu, v podobě občasných vystoupení místních pěveckých spolků, ochotnických či zájezdových souborů, hudebních akademií, koncertů vojenských kapel, po případě amatérských kvartet. V několika větších městech k tomu přistupovala amatérská orchestrální tělesa. Měst s pravidelnějším hudebním životem aspirujícím na určitou uměleckou úroveň a reagujícím na události hudební Prahy bylo jen několik. Jmenujme především Plzeň, České Budějovice, Chrudim, Pardubice, Rakovník a Kladno. Kvantita německy orientovaného hudebního života v českých a moravských zemích v létech # až # plynule stoupala celkem rovnoměrně s kvantitou hudebního života českého. Dobře to lze doložit údaji o počtu příslušníků německého pěveckého svazu Deutscher Sängerbund in Böhmen a obdobné organizace moravské z publikace Musikbuch aus Österreich. V roce # a # bylo zde zaregistrováno v Praze # spolků, # členů, na Moravě # spolků, # členů, v roce # v Čechách # spolků, # členů, z toho v Praze # spolků, # členů, na Moravě # spolků, # členů, v létech # a # v Čechách # spolků, # členů, na Moravě # spolků, # členů, v roce # v Čechách # spolků, # členů, z toho v Praze # spolků, # členů, na Moravě # spolků, # členů. Zvláštním případem byla hudebnost německé Prahy, otevřeně vyhrocená proti převládajícímu českému živlu. Pražská německá menšina, # obyvatel v roce # , a drtivou většinou ze středních a vyšších společenských vrstev, si dokázala vybudovat silnou hudební základnu. Měla vlastní scénu Nového německého divadla jako protiváhu k Národnímu divadlu, strhující na sebe nezřídka obecnou pozornost jak pozoruhodnými dramaturgickými činy, tak i solidní reprodukční úrovní. Po zaniknutí utrakvistického Spolku pro komorní hudbu si utvořila jako protiváhu proti Českému spolku pro komorní hudbu svůj Verein Kammermusik in Prag, měla vlastní filharmonické koncerty, i když nikoliv samostatný orchestr typu České filharmonie, své pěvecké organizace, hlavní střediska nacionálně a přímo šovinisticky vyhroceného pěstování hudby, i vlastní hudební školství, nehledě na více než paritní zastoupení ve vedení konzervatoře. Vyhrocená národnostní problematika hudebního života českých zemí byla něčím zcela zvláštním, nemajícím obdobu v povaze hudebního života ostatních kulturně vyspělých evropských zemí této doby. Česká a německá národnost měly ve svém sváru o hegemonní postavení v hudebním životě různé argumenty. Česká hudební kultura se rozvíjela jako přirozeně vzniklý kulturní organismus spjatý s dlouhodobou tradicí a s lidovými kořeny, organismus silně dynamický a perspektivní, který byl v této době tvořen jak širokou základnou solidního tvůrčího průměru, tak i řadou vynikajících uměleckých osobností vpravdě evropského formátu, jejichž zásluhou se pojem české hudby dále upevňoval a prohluboval. Německá hudební kultura dovedla především využívat faktické a morální podpory, které jí bohatě poskytoval státní aparát, dále těsných svazků s německou kulturou okolních zemí, a v některých oblastech Čech a Moravy těžila i ze své početní převahy. Ačkoliv jí nechybělo na příznivých podmínkách, po kvalitativní stránce se nemohla měřit s úrovní české hudby a na rozdíl od oblasti literární nevydala ze svého středu ani jedinou velkou uměleckou osobnost, nepočítáme- li Gustava Mahlera. V každodenní hudební praxi dospíval národnostní rozpor k různorodým výsledkům. Podle místní situace a řady dalších okolností buď převážila složka česká ( střední Čechy, část Moravy) , nebo složka německá ( okrajové části Čech, část Moravy) . * každodenní * kooperaci a ukazovalo se, že důsledný separatismus není prostě možný. Problémy motivace jsou tak staré jako lidstvo. Lidé se vždy zajímali o pohnutky vlastního chování i chování druhých. Ptali se, proč člověk jedná tak či onak, proč se zaměřuje na dosahování těch či oněch cílů. Nejde jen o psychologická zkoumání, ale o běžný všední život, při němž si neustále klademe otázky po důvodech či příčinách, které vedou lidi k tomu či onomu postupu. Spisovatelé rozebírají pohnutky jednání svých hrdinů, v detektivním románě pátrá vyšetřovatel po motivu činu. Historikové se snaží vysvětlit, proč význačné osobnosti jednaly určitým způsobem. Pedagogové se zamýšlejí nad podněty, které vedou jejich svěřence k tomu, aby si osvojovali předkládané učivo i jisté způsoby chování. Každý z nás analyzuje své chování i chování lidí kolem sebe a ptá se, co k němu vedlo. Je jasné, že pro všechno, co děláme, máme nějaké pohnutky. Naše jednání je jistým způsobem determinováno. Všichni si nějak vysvětlujeme, proč lidé jednají tak či onak, ale naše vysvětlení jsou nutně kusá a nepřesná. Naši bližní se často chovají zcela jinak, než jak bychom podle svých předpokladů od nich očekávali. Ba nejsme ani schopni dostatečně analyzovat svůj vlastní postup a odpovědět na otázku, proč jsme se vlastně chovali tak, jak jsme se chovali, a co nás vedlo k projevům, jichž třeba později litujeme. Vidíme tedy i sami na sobě, že vyznat se v sobě i v druhých není tak jednoduché, i když si mnohdy namlouváme, že právě my to dovedeme. V oblasti psychologie vycházíme z toho, že kdo chce porozumět člověku, musí vyjít od pohnutek jeho chování či jednání. Termínů chování a jednání budeme používat velmi často, proto bude vhodné si je vysvětlit. Chováním člověka rozumíme všechny způsoby a formy, jimiž se projevuje v nejrůznějších činnostech a situacích. Jde o pojem velmi široký, protože do něho zahrnujeme všechny projevy jedince, od fyziologických změn a pohybů kosterního svalstva až po složitou lidskou činnost. Užším pojmem je jednání, jímž označujeme tu lidskou činnost, která má vědomě cílový ráz. Jednání je charakterizováno tím, že jedinec ví, jak jedná a proč jedná tak či onak, i když některé konkrétní jednání může mít návykový nebo zautomatizovaný ráz a není dostatečně uvědomováno. Pro úplnost uveďme ještě termín prožívání, což je bezprostřední postihování našeho psychického života. Prožívání je tedy čistě subjektivní záležitostí. Mnoho z chování má člověk společného s vyššími živočichy, odtud plyne i přesvědčení některých psychologů, s nímž se často setkáme, že základní principy chování je možno zkoumat na zvířatech a přenášet na člověka. Naproti tomu jednání je záležitostí výhradně lidskou, protože je podloženo vyššími psychickými procesy. Odtud vyplývá opět názor, že člověka je nutno zkoumat jako zvláštní, od zvířat zcela odlišnou kvalitu. Během našeho výkladu uvidíme, kdy jsou a kdy nejsou tyto názory oprávněny. Analyzujeme- li jakoukoli činnost člověka, dostáváme se k momentům, které ji určují, ať již máme na mysli veškeré jeho chování nebo některý jeho konkrétní projev. A to je právě problematika motivace. Slovo motivace je odvozeno z latinského slovesa movere, hýbati, pohybovati. Je obecným označením pro všechny podněty, které vedou k chování, k určitému chování. Později uvidíme, že tuto předběžnou definici budeme muset v jistých ohledech zúžit. Motivace je tedy označením pohnutek, které vedou k chování. Protože cílem našeho zkoumání je člověk a protože jsme označili všechny jeho činnosti a vnějšně zachytitelné projevy jako chování, budeme hovořit o motivaci lidského chování, jejíž rozbor je cílem této knihy. Termín motivace lidského chování, vyjadřující podstatnou zvláštnost psychických procesů člověka, je užitečný pro jejich analýzu a poznání. Odpovídá na otázky, čím bylo chování určitého jedince vyvoláno nebo proč se změnilo, proč bylo zaměřeno k dosažení právě toho či onoho cíle, proč se u toho či onoho člověka projevily právě ty či ony podněty, které jeho chování vyvolaly. Vidíme tedy, že obecně se pojem motivace vztahuje na vnitřní aktivaci, na vzbuzování aktivity organismu, na jeho energizování a zároveň i na regulaci jeho chování, na jeho zaměřování určitým směrem. Obecněji bychom mohli říci, že pod pojmem motivace rozumíme všechny individuu nebo skupině připisované pochody, které vysvětlují nebo činí srozumitelným jejich chování. Již z tohoto prvního pohledu lze poznat, že pojem motivace je velmi široký. Zahrnuje takové pojmy, jako jsou snažení, chtění, touha, tendence, přání, očekávání, tlak, zájem, tenze, žádost, účel, cíl. Dnes není mezi psychology ještě shoda o přesném stanovení rozsahu pojmu motivace. Je možno říci, že ze všech psychologických pojmů je pojem motivace nejméně uspokojivě vysvětlen. Je to proto, a znovu se tu můžeme odvolat na osobní zkušenosti každého jedince, že se vztahuje na nejkomplexnější a nejtíže izolovatelné psychické procesy. Kromě toho motivaci nelze nijak přímo pozorovat. Je ve skutečnosti pouze odvozeným pojmem, hypotetickou konstrukcí. Z nejrůznějších projevů lidí a zejména z toho, že za stejných okolností jednají různě nebo za různých okolností stejně ( u téhož jedince) , i z toho, že se různí jedinci liší ve svých odpovědích na určité podněty, usuzujeme, že příčinou těchto odlišností jsou určité pohnutky, motivy, které mohou být u různých lidí různé a mohou se měnit u téhož jedince. Jinak bychom podobnosti a rozdílnosti v jejich chování nedovedli vysvětlit. Potíže jsou právě v tom, že není možno motivaci přímo sledovat a měřit, že ji pouze vyvozujeme ze změn v chování. Kromě toho, jak uvidíme, je motivace u každého jedince neobyčejně složitou záležitostí. Nejsme prakticky nikdy motivováni pouze jedním motivem, ale vždy komplexem, v němž jsou motivy vzájemně propojeny a ovlivňují se. Tak jsme se od pojmu motivace dostali k pojmu motiv. Jestliže na motivaci jsou poměrně shodné názory, pojetí motivu se mnohdy značně liší. Zásadně motiv označuje určitého vnitřního činitele, který vzbuzuje a řídí, nebo řídí chování. Proč uvádíme a řídí a nebo řídí, ukážeme později. Pro označení této vnitřní pohnutky chování se používalo nejrůznějších termínů, na které poukážeme v dalších výkladech. Motiv dostával tu širší, tu užší význam podle toho, zda se ztotožňoval s určitým druhem podnětů, jde o takové pojmy jako instinkt, drive, postoj, hodnota, cíl, potřeba, nebo zda se ho používalo jako obecného rodového označení. Byly a jsou námitky proti motivu vůbec, uvádí se, že není nutným pojmem pro vysvětlování lidského chování. Dnes se však téměř všeobecně uznává, že motiv je nezbytným pojmem pro objasnění lidského chování. My ho budeme užívat v širším pojetí a jiné motivační pojmy, s nimiž se během našeho výkladu setkáme, budeme považovat za jednotlivé druhy motivů. Budeme tedy motiv definovat jako označení určitých vnitřních podmínek, které vzbuzují a udržují aktivitu člověka a které určují, že se chová určitým způsobem. K této definici se budeme postupně ještě vracet. Uvedli jsme již, že motivace není přímo pozorovatelná a že je to hypotetická konstrukce, kterou zavedli psychologové, aby mohli vysvětlit chování člověka. Na existenci a sílu motivace usuzujeme z aktivit, z rozsahu, v němž jedinec usiluje o dosažení určitého cíle. Rozpoznáme ji i v efektivnosti učení, ve změnách chování za stejných podmínek, ve změnách výkonu, v trvání stejného chování za různých podmínek. Určení působnosti jednotlivých motivů v lidském chování je ovšem obtížné, protože, jak jsme již uvedli, motivace lidského chování je komplexní. Proto je také neobyčejně obtížné motivy klasifikovat. Výraz daného motivu kolísá od jedince k jedinci, stejné motivy se mohou vyjadřovat různým chováním, podobné chování může být výsledkem působení různých motivů, chování osobnosti v daném čase vyplývá z mnoha současně se vyskytujících a vzájemně na sebe působících motivů. K dokreslení obrazu je třeba podotknout, že na chování nepůsobí jen motivy, ale i osobnostní a vnější, zejména sociální podmínky, v nichž motivy působí. Pro uvedené nesnáze používáme někdy i termínu motivační proměnná. Vztahuje se na ty empirické a manipulovatelné proměnné, o nichž se obvykle předpokládá, že mají motivační následky. Termín motivační proměnná se chápe jako přísně objektivní, protože její působnost musí být měřitelná. Motivační proměnné se považují především za energizující podněty, které mají účinky jak stimulační ( stimulus, podnět, na nějž organismus odpovídá) , tak motivační ( elektrický šok) . Je tu ovšem otázka, které proměnné lze považovat za motivační. Uvádějí se různá kritéria aktivace, daná proměnná energizuje organismus, působení proměnné v tom smyslu, že její ústup odměňuje chování a nástup je trestem ( odnětí potravy působí nepříjemně, redukce odnětí příjemně) . Je možno uvést více kritérií a sestavit je do určité hierarchie. Tak Brown udává tato kritéria pro identifikaci proměnné jako motivační proměnné. Usnadňuje nebo energizuje odpovědi. Učení se novým odpovědím závisí na jejím uplatnění. Změny v proměnné vedou k oslabení určitých odpovědí. Tuto proměnnou nemůžeme zařadit do jiné třídy jevů, to je ovšem nejméně uspokojující kritérium. Důležitou otázkou, která vyplývá z dosavadních úvah, je, zda je všechno chování motivováno. Odpověď souvisí s širším či užším pojetím motivace. Zástupci širokého pojetí motivace vycházejí z názoru, že chování je formou pohybu a jako takové musí být kauzálně determinováno ve smyslu závislosti na podmínkách. Všechno chování je pak možno studovat z hlediska determinantů, které je vyvolávají, přičemž nejdůležitější třídou determinantů jsou motivy. Jiní psychologové rozlišují motivované a nemotivované chování podle toho, zda je odpověď bezprostředně vyvolána stimulem, podnětem, nebo zda jde o chování zaměřené k cíli. Tak trhnutí rukou při styku s horkým předmětem se považuje za chování nemotivované. Odborně se za ně pokládá zúžení zornice jako reakce na změnu osvětlení. Jestliže naproti tomu zornici stáhneme, abychom lépe viděli, jde o chování motivované. Užší pojetí motivace vychází z předpokladu, že motivy mají především řídit chování k určitému cíli. Pak je motivováno chování, které je cílově zaměřeno a při němž jsme si vědomi cíle. Z našeho hlediska širšího pojetí motivace, které vysvětlíme podrobněji dále, považujeme lidské chování za motivované. Jinou otázkou ovšem je, zda jsou všechny motivy vědomé, zda si je můžeme uvědomit. U většiny lidských projevů jde o činnost, která je vědomě zaměřena k cíli. To znamená, že víme, jak jednáme a proč tak jednáme, poznáváme motiv. Na druhé straně není vždy naše chování motivováno vědomě formulovanými cíli. I jiné pohnutky mimo cíle mohou vyvolávat chování, přičemž nevíme jak a proč. Ani u uvědomované motivace nemůžeme mít přehled o všech motivech, které jsou v daném okamžiku ve hře, uvědomujeme si pouze motivy dominantní, převládající. Kromě toho víme z vlastní zkušenosti, že leckdy i své vlastní motivy zkreslujeme, předpokládáme u sebe motivy, které nemáme, nebo se bráníme tomu, abychom si uvědomili skutečné motivy svého jednání tam, kde by skutečný motiv ohrožoval naši sebeúctu nebo hodnotový systém. Vědomá a nevědomá motivace se nemohou stavět proti sobě, jde o plynulé přechody. Některé projevy chování u dětí se vytvořily jako odpověď na opakující se situace v době, kdy si dítě ještě nemohlo uvědomit motiv. Motivy mohou působit a vyjadřovat se zcela mimo vědomí. Mnohé z našeho chování je dobře upevněným návykovým chováním, které se projevuje bez našeho vědomí. To ovšem nijak nevyvrací fakt, že převážná část lidského chování je vědomá i ve své motivační složce, jak ukážeme ještě později. Mít motiv neznamená ještě být operativní. Někdo může mít motiv, ale nemusí jednat, neboť motivy ho nemusí bezprostředně energizovat a řídit. Mohu říci, že X má motiv pro zabití Y, a přitom vyslovit pochybnost, že to udělá. Známe- li své motivy, neznamená to ještě, že je chceme uspokojit. Motivy mohou být i nezaměřené, ačkoli jsou vědomé. Uvedeme motiv člověka, jak by jednal, kdyby jednal. V tom je odlišnost motivů od důvodů. Důvody ukazují, jak se jedinec staví k určitému jednání, jde tedy spíše o úsudek, o vysvětlení určitého motivu. Důvody nemohou být nevědomé, motivy ano. Naznačili jsme již, že na pojetí motivace jsou různé názory podle toho, které aspekty vyzdvihujeme do popředí. Zopakujme si nejprve dvě protichůdná obecná pojetí. Jedno zabsolutňuje motivaci, považuje motivy za skutečné příčiny našeho jednání a chování, chápe je jako síly působící v organismu a seskupující kolem sebe všechnu jeho aktivitu. Druhé krajní hledisko popírá motivaci vůbec jako něco, co není pro vysvětlení lidského chování nutné. Tak Bindra vychází ze stanoviska, že to, zda dojde k určité odpovědi, je určeno stimulací senzorických orgánů a senzorickými stopami, takže jde o asociace, a není zapotřebí zavádět zvláštní motivační konstrukce. Důvody pro užitečnost motivačních pojmů jsme již uvedli a zdůraznili jsme, že jde o vyvozené konstrukce, že motivační činitelé jsou nepostradatelným předpokladem pro vysvětlení lidského chování, ale že za chování neodpovídají pouze samy. Uvedená krajní hlediska jsou spíše rámcová, jestliže se podíváme podrobněji na jednotlivá pojetí motivace, vidíme větší pestrost názorů. Thomase uvádí šest základních pohledů na motivaci. Motivace jako příčina pohybu. Motivace uvádí organismus do chodu, aktivizuje jej a udržuje v chodu. Motiv je tedy příčinou pohybu a změny. Toto hledisko je velmi staré a ještě se s ním setkáme, především ve fyziologických pojetích motivace. Motivace jako následek určitých změn ve stavu organismu. Toto pojetí, které zastávají všechny biologizující teorie, vysvětlíme podrobně později. Jeho základem je, že ve vnitřním prostředí organismu dojde k určité změně, nerovnováze či tlaku. Tak vzniká motivace, jejímž cílem je redukce tohoto stavu a obnovení rovnováhy. Nejběžnějším příkladem tohoto pojetí jsou teorie homeostázy. Motivace jako aktivační kontinuum. Motiv je vlastně jen aspektem nějakých aktivačních změn. Jsou to především aktivační teorie emocí, o nichž se rovněž podrobněji zmíníme. Motivace jako směrový determinant, jako zaměřující činitel. S tímto pojetím se setkáme především v tvarových fenomenologických a kognitivních teoriích. Motivace jako pojetí chápajících vztahů, motivy jako články smysluplné struktury zahrnující osobnost a její životní prostor, nejde tedy o kauzalitu, ale o smysl, význam. Motivy jako důvody pro rozhodnutí při volbě. V tomto smyslu se užívá někdy pojmu motiv i běžně, ve smyslu střetávání různých důvodů při rozhodování o alternativách. Je to velmi úzké pojetí. Uvedená hlediska můžeme v podstatě shrnout do tří okruhů. První zdůrazňuje energizující funkci motivace, druhý její funkci řídící, třetí připisuje motivaci obě tyto funkce. Skupina psychologů, která přikládá motivaci pouze energizující funkci, vychází z toho, že jejím posláním je uvést organismus do stavu aktivity, v němž je schopen činnosti. To, kam se tato činnost zaměří, je záležitostí jiných, nemotivačních činitelů kognitivních procesů. Motiv lze pak jednoduše definovat jako určitý vnitřní faktor či podmínku, která má tendenci vyvolat a udržet aktivitu. Přirovnává se k výbuchu pohánějící směsi v motoru auta. Druhá skupina psychologů, která připisuje motivaci pouze regulující funkci, se opírá o názor, že jeden a týž činitel nemůže být současně zdrojem vyvolávajícím aktivitu a zároveň ji zaměřovat určitým směrem. Motiv se pak definuje jako činitel, který umožňuje člověku rozhodnout se začít činnost určitého druhu. V případě, kdy nejde o regulaci motivem, hovoříme o nemotivovaném chování. Tak Obuchowski vymezuje motivu regulační úlohu spočívající v určení cíle jednání a dávající základnu pro rozhodnutí. Při motivované činnosti nejde o jakoukoli činnost, ale o určitý druh činnosti vyznačující se tím, že je zaměřena k dosažení předem plánovaného výsledku. Použijeme- li opět příkladu s autem, pak se za motiv považuje řízení auta a způsob jeho jízdy do cíle. Třetí a největší skupina psychologů přiznává motivaci jak funkci energizující, tak funkci regulující. To je i mé stanovisko. V dalších výkladech ukáži, že pojetí motivace pouze jako energizujícího nebo pouze jako regulujícího činitele naráží na značné potíže. Považuji motivy za činitele energizující a regulující, vyvolávající chování, udržující aktivitu organismu a zaměřující ji určitým směrem. U jednotlivých motivů může ovšem vystupovat do popředí více aspekt energizující, nebo řídící. Považuji motivaci za jeden z klíčových faktorů, které určují, jak se osoba bude chovat. Vztahuji ji na všechny druhy chování, přičemž vztah mezi chováním a motivací považuji za komplexní. Motivy jsou vždy zasazeny do smysluplné souvislosti lidské aktivity, do osobnosti jako celku a do jejích vztahů s obklopující ji skutečností. O motivech jako jednotkách motivace můžeme uvažovat rovněž z různých hledisek. Jedním z nich je klasifikace motivů. Klasifikace motivů je neobyčejně obtížná, protože jde o terminologickou houštinu. Jeden z velkých psychologických slovníků udává pod pojmem motivace # zvláštních termínů. Setkáme se v dalším výkladu s některými děleními motivů, přičemž poukáži na jejich nesnáze. Motivy se zásadně dělí podle vzniku na primární a sekundární, podle orientace na prostředky a cíle instrumentální a konzumační, podle znaménka pozitivní ( apetitivní) a negativní ( averzívní) , podle stupně vědomí ( vědomé a nevědomé) , podle intenzity. Žádná klasifikace motivů není zatím uspokojivá. Je možno se zabývat motivy i vzhledem k jejich časovým vlastnostem, jejich trvalosti, k jejich vztahu k já jako centru osobnosti, k jejich rozsahu, kolik různých možných odpovědí s nimi může být spojeno, i k jejich postavení v osobnosti a jejich vzniku, zda jsou závislé na jiných motivech, či zda jsou autonomní. Se všemi problémy se postupně setkáme. V úvodní kapitole bývá zvykem uvést některé základní definice. V našem případě by šlo o některé vybrané definice motivace a motivů, které mají ilustrovat základní pojetí, jak bylo výše načrtnuto. Setkáme se s nimi při probírání jednotlivých okruhů motivů, kde uvedeme vždy hlavní zastánce daného pojetí a jejich teorie. Při zmíněných nejasnostech v oblasti motivace není divu, že nemáme obecně uznávanou teorii motivace, ale že jsou značné rozdíly v přístupu k motivaci u jednotlivých psychologů. Ačkoli v novějších motivačních teoriích vidíme jasnou snahu sjednotit různá stanoviska a ačkoli mnohé závěry se dnes přijímají jako obecně platné, stále tu jsou odlišné názory na některé problémy obsahové i metodologické. V přehledných dílech o motivaci se užívá různých způsobů klasifikace jejích teorií. Tak co do přístupu k motivaci se tyto teorie dělí podle druhů determinantů určujících činitelů, které se v nich projevují jako rozhodující. Příkladem je Rethlihgshaferová, která dělí teorie motivace na biologické, kognitivní a personalistické, nebo Young, klasifikující teorie motivace na biologické, sociokulturní a individuální. Jiní autoři užívají jako výchozího bodu příslušnosti k psychologickým školám, takže hovoří o teoriích psychoanalytických, o teoriích * , o teoriích konceptualistických, založených na tvarové psychologii. Různých klasifikačních měřítek používá Madsen, který dělí motivační teorie jednak na teorie fyziologicky orientované ( teorie učení a teorie osobnostní) , jednak je klasifikuje na konstruktivní a reduktivní ( zda vycházejí z vlastních principů, nebo z jiných věd) , mentalistické a behavioristické podle fenomenologické, nebo neurologické interpretace, molekulární a molární podle toho, zda jsou zaměřeny na elementy chování, nebo na celostní chování jedince v každodenních situacích, teorie mechanistické a teorie pole, zda jde o závislost dvou proměnných, stimulu a reakce, nebo o vztahy mezi organismem a okolím, deterministické a statistické, stojí- li na kauzálních vztazích, nebo na statistických korelacích. Uvedl jsem pouze příklady klasifikací. Žádné z těchto dělení není vyčerpávající a přesné, protože nelze jednotlivé autory beze zbytku roztřídit a protože, jak jsem již uvedl, dochází dnes k vzájemnému prolínání jednotlivých hledisek. Kromě toho neberou tato dělení v úvahu psychologii socialistických zemí, kde sice problematika motivace byla dlouho opomíjena, ale v poslední době se dostává do popředí zájmu. I v této práci postupuji podle určitých dělících hledisek, ovšem nejde v ní o klasifikaci motivačních teorií. Jejím cílem je především podat přehled o základních oblastech motivů lidského chování. Vychází od biologických činitelů fyziologické základny, motivace fyziologické, potřeby ( instinkty a homeostáza) , zabývá se získanými sekundárními motivy, uvažuje o emocích jako motivech, řeší problematiku speciálně lidských motivů, zabývá se cílovým jednáním, získanými predispozicemi, sociálními vlivy na motivaci a kognitivními činiteli jako motivy. Uvádí i základní názory na motivační působení frustrace a konfliktů a zabývá se vztahem motivace k našemu já. V závěrečných kapitolách pak podává přehled vývoje motivů v ontogenezi a sleduje základní motivační problematiku v pedagogickém a pracovním procesu. Studium motivace má ústřední význam pro pochopení osobnosti. Nemůžeme poznat a zhodnotit chování jedince bez zřetele k motivačním aspektům. Chování osobnosti je výběrové, právě motivace rozhoduje, jak se bude člověk chovat, jak a s jakým výsledkem bude jednat. Výchova mládeže nikdy nebyla a nemůže být jen záležitostí v úzkém smyslu pedagogickou. Tím více to platí v naší společnosti, jejíž vedoucí síla, komunistická strana, právem považuje školství za jeden z nejvýznamnějších nástrojů politického, ekonomického i kulturního zápasu o další rozvinutí socialismu. Výchova se nemůže obejít bez vědecké pedagogické teorie. Ale dialektika věci je v tom, že stejným právem musíme připomenout i pravý opak. Výchova je záležitost tak závažná, že ji nelze svěřovat jen odborníkům. Týká se celé společnosti a celá společnost za ni odpovídá. Škola může úspěšně plnit své poslání, má- li pevnou oporu ve veřejnosti, na závodech, ve společenských organizacích, ve sdělovacích prostředcích, v rodině. I když úlohu školy nesmíme přeceňovat, přece jen v jistém smyslu platí, jaká je dnes škola, taková bude zítra společnost. Vycházíme- li z představy cílové perspektivy, můžeme ideální koncepci školské soustavy charakterizovat v nejobecnějších rysech jako plně demokratický a vysoce efektivní systém jednotné kolektivní a zároveň individualizované komunistické výchovy veškeré mládeže od okamžiku, kdy se dítě obejde bez trvalé péče matčiny, až do okamžiku, kdy mladý člověk je schopen obejít se bez soustavné péče školy a přejít k cílevědomé sebevýchově. Naše dnešní škola přejímá už mnohé z tohoto teoretického postulátu, ale mnohé zůstává ještě nesplněnou perspektivou. Vzdělává mládež od šesti let, tedy dříve než v mnohých jiných zemích, ale přesto počátek by bylo možno v budoucnu posunout ještě níže, aby se pedagogicky lépe využilo věku, v němž je dětská mysl nejtvárnější. Část mládeže navštěvuje školu do # let i déle, velká část však v podstatě končí své soustavné všeobecné vzdělání již v patnácti letech, tedy mnohem dříve, než dosáhne skutečné dospělosti. Jednotná výchova v povinné škole je dosud málo individualizována, na druhém cyklu vládne naopak ostrá vnější diferenciace. Pedagogická konvergence škol jednotlivých typů a jejich organické sjednocení je dosud hudbou budoucnosti. Komunistická je výchova v našich školách zatím spíše ve svých potenciálních cílech než ve svých aktuálních výsledcích. Máme- li se v další etapě přiblížit k těmto cílům, bude nutno vyrovnat se především s nejslabšími body, které zdravý vývoj naší školy v současné době nejvíc komplikují. Především to je problém političnosti školy. Političnost socialistické školy je v její angažovanosti pro revoluční ideály komunismu. Mládež většinou má již spontánní sklon k revoluční aktivitě, takže nejde ani tak o to, tuto aktivitu teprve vyvolávat, jako spíše ji usměrňovat, aby se nezvrhla v činnost pseudorevoluční, nebo dokonce kontrarevoluční. Ne každý protest, ne každá opozičnost je revoluční. Etapa, kdy hlavní formou sociální revoluce byl boj o svržení kapitalismu a nastolení vlády dělníků a rolníků, je již za námi. Dnes je hlavní formou sociální revoluce boj o upevnění této vlády, a ten se projevuje především konstruktivní budovatelskou prací. Mládež musí pochopit, že tato fáze revoluce není snažší než předcházející, spíše naopak, a že i ona má mnoho příležitostí osvědčit svou statečnost, iniciativu a vytrvalost. Tomuto cíli by měl odpovídat i obsah výchovy. Nechť se žáci dovídají v hodinách dějepisu, literatury a dalších předmětů, jak utlačovaní bojovali proti utlačovatelům. Dnes však potřebují ještě něco víc. Potřebují vědět, jak vítězné třídy upevňovaly svá vítězství anebo jak je zradou, nesvorností či neschopností ztrácely. Potřebují vědět, že nové společenské řády se nastolují bojem, ale udržují a upevňují se prací, disciplínou a organizací. Výchova naší mládeže bude komunistická, bude- li klást důraz nejen na systém poznatků, ale též na metodu jejich získávání. To předpokládá zdokonalit a obohatit soustavu tradičních učebnic tak, aby žáci nenacházeli v knize všechno již hotové, ale museli namáhat svůj rozum, tříbit svou schopnost logického úsudku, řešit problémy vyžadující důvtip i vytrvalost v hledání a zkoušení různých metod. Důraz na samostatné myšlení ovšem neznamená kult intelektualismu vzdáleného životu a praxi. Marxistická pedagogika vyzdvihuje jednotu myšlenky a činu. Proto socialistická škola je škola pracovní a polytechnická. V ní má své domovské právo laboratoř, dílna a zahrada, kde mladý člověk zkouší svou obratnost a ověřuje si v praxi své teoretické vědomosti. Princip spojení školy se životem a výrobou není módní heslo, jehož aktuálnost by vybledla a vyvanula s nástupem nové sezóny. Chyby, ke kterým před lety došlo při jeho realizaci, nemohou být důvodem k jeho odložení do archívu. Nebudeme mu dělat barnumskou reklamu a diskreditovat jej překotným zaváděním výrobní praxe, kde pro ni nejsou podmínky, jak se to stávalo v minulosti. Ale tím seriózněji je nutno prosazovat, aby škola nesklouzávala znova na pozice scholastického formalismu a neprodukovala místo živých aktivních lidí vydestilované školomety papouškující nabiflovaná slova bez obsahu. Již Komenský chtěl, aby škola jako skutečná dílna lidskosti nebyla pouze učebnou, ale také pracovnou. Vybavit školu dobrou laboratoří, dílnou a pokusným pozemkem je v jistém smyslu totéž, ba více než prodloužit dobu pouze teoretické výuky o další ročník. Nebezpečí školního formalismu však nespočívá jen v odtrženosti od praxe. Hrozí i tam, kde duševní rozvoj je chápán příliš jednostranně, pouze jako záležitost intelektu, a podceňuje se emocionální stránka osobnosti. Věda je ohromná síla, ale člověk potřebuje ještě něco jiného než vědu. Škola, která se chce důsledně vypořádat s přežitky náboženství, by měla vycházet z toho, že náboženství zapustilo u mnohých lidí tak hluboké kořeny nejen proto, že vyplňuje svými mystickými dogmaty bílá místa v knize vědy, ale snad ještě spíše proto, že má i svou estetickou dimenzi, jíž vzrušuje smysly člověka. Není tendenčnějšího umění v dějinách, než je umění náboženské a církevní. A přece právě nad ním bývají často u vytržení ti, kteří se rádi povýšeně distancují od angažovaného socialistického umění. Strašák tendenčnosti nesmí odrazovat ani umělce, ani školu od umění ideově angažovaného, protože právě ono je nepostradatelné ve výchově, která chce rozvinout mladého člověka k plné lidskosti. Vždyť nejednou tam, kde nestačí k zodpovězení lidských problémů logika, racionální argumentace, nalézá člověk uspokojení v kráse výtvarného díla, v sugestivním verši nebo hudbě, je- li to umění blízké jeho srdci. Nejenom vědění je síla, ale také umění je síla. Teprve spojí- li škola obojí, položí- li na váhu všechnu racionální přesvědčivost socialistické vědy i všechnu emocionální sugestivnost socialistické kultury, nemůže se minout cíle. Demokratičnost naší školy je její velkou hodnotou. Ale právě proto nesmí zůstat pouhou frází ani dogmatem. Je to princip dynamický, jehož vývoj odhaluje nové aspekty a dimenze. Přídělový systém podle zásady každému stejně je revolučním činem v etapě likvidace diskriminující třídní soustavy buržoazní školy, nikoli však vrcholem vývoje socialistické školy, jejíž humanismus respektuje v dítěti zároveň s obecně lidskými vlastnostmi a právy i jeho individuální schopnosti, zájmy a potřeby. Má- li platit každý podle svých schopností, plyne z toho pro školu povinnost tyto schopnosti rozpoznávat a rozvíjet. Příroda je ve své štědrosti spravedlivá a rozděluje talenty velmi rovnoměrně bez ohledu na sociální rozvrstvení nebo teritoriální rozdíly. V dělnických rodinách i na zapadlém venkově se rodí stejné procento talentů všeho druhu jako ve městech a mezi inteligencí. Buržoazní školský systém této skutečnosti nedbal a připouštěl velké plýtvání talenty. Zvýhodňoval pouze mládež z privilegovaných vrstev, a tak se stávalo, že vyšší vzdělání získávali i průměrní a podprůměrní, zatímco talenty mezi dělnickou a rolnickou mládeží končily často svou dráhu ve slepých uličkách obecných a měšťanských škol dříve, než se mohly rozvinout. Smyslem jednotné socialistické školy je překonat tuto sociální diskriminaci a vytvořit vzdělávací systém, který by dával rovnou příležitost všem, aniž by přitom unifikoval své požadavky a přistřihával všechny podle jediné šablony. Jde tedy nikoli o mechanickou jednotnost, nýbrž o její vyšší dialektickou formu, která je naším cílem. Zatím je tento postulát realizován nedokonale. Jedním ze symptomů toho je chronický neduh naší školy, propadání neúměrně vysokého procenta normálních žáků. Nedá se přece vážně tvrdit, že každý šestý občan naší země je tak nenormální, že není schopen absolvovat všechny ročníky základní školy. A přece každoročně opouští tuto školu po zákonné devítileté docházce téměř šestina až pětina populace, aniž absolvovala její poslední, z hlediska výchovně vzdělávacího nejdůležitější ročník. Ve školním roce # - # ukončilo povinnou docházku # dětí, ale pouze # absolvovalo devátý ročník. Rozdíl činí v absolutní hodnotě # dětí, což je asi tolik, kolik obyvatel má Kolín, Znojmo nebo Cheb. Socialistická pedagogika odmítá třídění dětí na hloupé a chytré. Nezavírá ovšem oči před problémem talentu. Vychází z faktu, že každý jedinec může v některých činnostech dosáhnout úspěchu, bude- li mu umožněno vhodnou orientací příslušné schopnosti cvičit a rozvíjet. Aktuálním problémem základní školy je také její vertikální členění. Za dosavadního stavu se neúměrně mnoho času věnuje počátečnímu stupni. Prvých pět ročníků je didakticky nedostatečně využito, zatímco na vyšším stupni pak prudce zvýšené nároky vedou k povážlivě vysokému procentu propadajících. Není náhoda, ale každoročně se potvrzující pravidlo, že právě v šestém ročníku propadá nejvíc dětí, v roce # jen # . Naše společnost věnuje na školství nemalé částky. Podle statistik vzrostl index těchto výdajů od roku # do roku # na # * , podíl ročních výdajů na školství ze státního rozpočtu vzrostl od roku # do roku # z # * na # * , podíl výdajů na školství z národního důchodu vzrostl za tutéž dobu ze # * na # * . Tento trend si musí zachovat i nadále vzestupnou tendenci, nechceme- li zaostávat za ostatními vyspělými zeměmi. Tím škodlivější by však bylo smiřovat se s disproporcemi a přebujelostí, jež jsou charakteristické pro současný stav našeho školského systému. Vážnou disproporci představuje dnešní trend rozmisťování chlapců a dívek po # letech. Mnoho i velmi schopných chlapců odchází do učebního poměru, který je pro ně slepou uličkou, kdežto na gymnáziích, která mají být hlavním zdrojem pro vysoké školy, mají značnou převahu dívky. Neméně vážným problémem je přebujelost našeho vzdělávacího systému. Je to důsledek jakési velmi krátkozraké politiky rozinek, která v posledních letech přejímala z jiných školských modelů jen to populární. Máme například pětidenní učební týden jako v některých západních zemích, ale nepřešli jsme zároveň na celodenní výuku, jaká je v těchto zemích obvyklá už v nejnižších ročnících. Cesta k maturitě u nás trvá # let, tedy déle než ve většině nejvyspělejších zemí, a rekordně dlouhá je i naše základní škola s jednotným učebním plánem. Nepřekvapuje proto příliš, že se už nedostává prostředků na důsledné plnění kdysi vytčeného cíle, totiž poskytovat většině mládeže plné středoškolské vzdělání. Tento cíl, stanovený v roce # # sjezdem strany, měl být splněn v roce # . Skutečnost je taková, že z celkového počtu úspěšných absolventů ZDŠ populačního ročníku vstupuje na výběrové střední školy sotva třetina. Přibližný počet učňů činí necelé dvě třetiny populačního ročníku, # * . Asi # * mládeže už se po patnácti letech dále nevzdělává a odchází přímo do pracovního poměru, nebo zůstává u rodičů. Srovnáme- li s uvedenými ciframi skutečnost, že v SSSR dosahuje nyní # * mládeže plného středoškolského vzdělání jen v denním studiu, nemáme zatím mnoho důvodů k sebeuspokojení. Neřešené problémy nižších stupňů a typů školských komplikují i situaci našich vysokých škol, kde je vážným problémem vysoké procento mladých lidí, kteří studium nedokončují. Je zřejmé, že nazrává čas ke komplexnímu řešení, které by vytyčilo jasné mobilizující perspektivy a ukázalo zároveň směr, v jakém je nutno postupovat už při nejbližších krocích. V úvahách, které míří k uvedeným cílům, se zpravidla objevují tyto náměty. Dosáhnout, aby v podstatě všechny pětileté děti mohly navštěvovat mateřskou školu. Prodloužit povinnou školní docházku aspoň na deset let. Soustředit obsah počátečního vzdělání do čtyř nebo i tří let a umožnit plynulejší přechod k systematické výuce na vyšším stupni. Zpružnit obsah vyššího stupně povinného vzdělání optimálními formami kvalitativní diferenciace při zachování jednotného vzdělávacího základu. Zkrátit cestu k maturitě na gymnáziu z # na # let optimální změnou struktury dosavadního vertikálního členění školské soustavy. Postupně sbližovat různé typy škol # cyklu, gymnázium více spojovat s praxí a na odborných školách naopak posilovat přiměřeně složku obecně vzdělávací. Pro absolventy učňovských škol vytvořit vhodné nástavbové studium, zdokonalené střední školy pro pracující, umožňující získat plné střední vzdělání a přístup na vysokou školu. Při zachování pětidenního učebního týdne přecházet na celodenní výuku a výchovu, při níž by se potřebný čas věnoval i zájmové a rekreační činnosti. Vysokoškolské studium v některých oborech, kde to bude účelné, rozčlenit do dvou cyklů, přičemž už absolvování prvého cyklu by poskytovalo kvalifikaci. Důsledně rozvíjet systém postmaturitního a postgraduálního studia. Některé z těchto námětů byly již ověřovány experimentálně, některé by měly být teprve ověřeny. V pokročilém stadiu je již teoretická i experimentální příprava modernizace obsahu a forem základního vzdělání uložená stranickým usnesením z roku # . Nyní půjde o to, harmonizovat výsledky této práce s komplexním projektem školské soustavy jako celku, získat další teoretické i experimentální podklady a krok za krokem přecházet od teorie a experimentu metodou rozšiřujícího se klínu k realizaci nové koncepce školské soustavy v masovém měřítku. Při tom všem nesmíme zapomínat, že základní podmínkou zdaru je politická, odborná a pedagogická připravenost učitelstva. Ta musí být spolu se získáním celé veřejnosti jedním ze základních článků strategie školské přestavby. Rychle postupující politická konsolidace na školách vytváří příznivé podmínky k tomu, aby tato strategie začala normálně fungovat a aby se již brzy přešlo od úvah k činům. Tyto činy mohou ostatně konsolidační proces nejspíše dovršit. Jedním ze základních metodologických přístupů marxisticko-leninskévědy je princip historismu, který nás vede k tomu, abychom neustále konfrontovali přítomnost s minulostí a z této konfrontace vyvozovali poučení pro budoucnost. Tento princip je v pedagogice zvlášť důležitý, neboť výchova a vzdělání samou svou podstatou míří do budoucna, a proto tím více potřebují poučení ze své vlastní historie i z historie vůbec. V roce # , kdy vedoucí síla naší socialistické společnosti, Komunistická strana Československa, dovršuje půlstoletí své existence, naplněné tvrdými zápasy o lepší budoucnost našeho pracujícího lidu, a kdy se tato její pohnutá padesátiletá historie stává předmětem analytické retrospektivy, aby mohla být tím pevnějším odrazištěm k novým bojům v nových podmínkách, uvědomujeme si jen s ještě větší naléhavostí, jak významná je i politickovýchovná funkce školy v dějinném zápase mezi silami reakce a pokroku. Škola sama nemůže tento zápas rozhodnout, ale může v něm sehrát nesmírně významnou úlohu katalyzátoru, který buď celý proces podstatně urychlí, nebo jej zpomalí. Rukama učitelů našich škol prochází celý národ, jeho budoucí dělnická třída, rolnictvo i inteligence. Ve školních lavicích dnes sedí a výklady svých učitelů poslouchají budoucí funkcionáři a vůdcové strany, budoucí dělníci a rolníci, vědci, inženýři, lékaři, učitelé. Co když právě ve vaší třídě upíná na vás, soudružko učitelko, své zvídavé oči příští prezident republiky nebo příští poslankyně Národního shromáždění, která bude jednou spolurozhodovat o osudech země, a to podle zásad, které jí vštípila škola. I Marx, Engels, Lenin, Gottwald, Zápotocký, Nejedlý, Fučík i jiní velcí lidé chodili kdysi do školy a ta jim dala jistý základ, který si pak třeba sami dále přetvářeli, měnili a rozvíjeli, ale který v nich zůstal a jistě i svým způsobem spoluurčoval jejich myšlení, morálku a činy, jejich životní dráhu. Právě v dětství a mládí se tvoří základy světového názoru, mravní normy a životní ideály, které přes silný nános pozdějších zkušeností zůstávají nejpevnější a vynořují se na povrch v kritických okamžicích životních konfliktů, kdy se člověk ocitá na rozcestí a potřebuje se poradit s vnitřním hlasem svědomí, který není ničím jiným než evokací hlasu rodičů a učitelů, jež měl rád a jimž věřil. Rodiče a učitelé mají zpravidla sklon vštěpovat dětem normy a ideály, jimiž byli sami vychováváni. To je vcelku přirozené, ale i zde je nutný pokrok. Kdyby výchova byla jen přenášením tradic, omezila by své poslání jen na funkci udržování a vývoj by se zastavil. Škola by se místo pákou pokroku stala jeho brzdou. Proto je tak důležité, aby se učitel, jehož povoláním je vychovávat nové generace, nespokojoval s tím, co si sám odnesl ze školy, ale stále na sobě pracoval, obohacoval své poznatky a svůj světový názor v souladu s vědou a společenským pokrokem. Proto je tak důležité, aby učitel byl nejen jakýmsi zprostředkovatelem jakoby hotového a uzavřeného vědění, ale aby se sám angažoval v onom historickém zápase, který vede lidstvo za své osvobození od všech forem útlaku a jehož hlavním nositelem v naší dějinné epoše je revoluční dělnictvo se svou avantgardou, komunistickou stranou. Když generace dnešních otců a dědů chodila do školy, vštěpovali jim učitelé respekt k ideálům, za něž umíral Hus a bojoval Žižka, učili je znát a ctít představitele našeho národního obrození a milovat naši vlast, osvobozenou z třistaleté rakouské poroby. Nelze se divit, že tyto city jsou v národě živé a představují svým způsobem významnou pedagogickou realitu. Je v ní nesmírně mnoho pozitivního, neboť sympatie k pravdě, spravedlnosti, statečnosti, národní kultuře, svobodě a humanismu jsou hodnoty neocenitelné. Ale je v ní už i něco přežívajícího a retardujícího, co může vyrůst v konfliktu s třídními a internacionálními zájmy dělníků a rolníků do podoby omezeného egoistického nacionalismu a co může být zneužito k protisocialistickým cílům. Učitel, který chce ve své výchovné práci rozvíjet tyto tradice, musí umět dobře rozlišovat, co je dnes opravdu národní a humanistické, a co nikoliv. Může být národní to, co je protilidové. Může být humanistické to, co je protidělnické. Tyto otázky si neodbytně musí klást každý, kdo aspoň trochu zná historii dělnického hnutí v naší zemi, kdo se vážně zajímá o dějiny naší komunistické strany. Pro učitele je tento zájem neodmyslitelným předpokladem jeho pedagogické činnosti, neboť obsahem této činnosti není jen výuka holých faktů a pouček, ale také ideologická výchova formující světový názor a životní ideály. Padesátiletá historie naší strany je bohatým zdrojem poučení a inspirace pro socialistického učitele, který chce vychovávat mládež v komunistickém duchu. Je cenným zdrojem poučení a inspirace i pro pedagogického teoretika, který si klade za cíl koncipovat obsah, metody a formy komunistické výchovy a vést učitele k jejich realizaci. Nechceme- li však aplikovat toto poučení mechanicky, musíme si být vědomi specifičnosti jednotlivých vývojových etap a jejich historické podmíněnosti. V období, kdy revoluční socialismus stál v opozici proti vládě buržoazie, byla zcela přirozeným a logickým postojem především ostrá kritika buržoazní školy a pedagogiky, přičemž tato kritika byla v podstatě srovnáním existující třídní školské soustavy buržoazní s ideálními postuláty marxistického učení. Z našich průkopníků socialistické pedagogiky sluší v této souvislosti uvést zejména Zápotockého, Pecku, Hybeše, Krkošku a Hakena. Základním postojem jejich kritického úsilí byl požadavek, aby zároveň s nerovností majetkovou byla odstraněna i nerovnost ve vzdělání. Druhá, kvalitativně nová etapa je vymezena historickým milníkem Velké říjnové socialistické revoluce, která znamená rozhodující průlom do světové fronty imperialismu a počátek realizace socialistické společnosti v jedné šestině světa, kde se ideály socialismu postupně přeměňují ve skutek. Sovětští komunisté nejsou už jen kritiky, ale také budovateli, učení marxismu-leninismuse z ideologie dosud opoziční stává ideologií státní. Tím ovšem neztrácí na své revolučnosti, naopak uplatňuje ji teprve v plné míře, neboť nyní je příležitost předělat společnost a nastolit nový, spravedlivější řád. Říjnová revoluce byla nejen počátkem socialistické výstavby v Sovětském svazu, ale změnila mnohé i za jeho hranicemi. Nesporně ovlivnila i vznik samostatného Československa v * # , vznik KSČ v roce # . Ovlivnila i vývoj názorů na otázky školství a vzdělání. Naši pokrokoví učitelé a pedagogové mohli vést v této druhé etapě kritiku současné společnosti a současného systému vzdělání ne už jen z pozic ideálních postulátů marxistických, ale též na základě srovnání dvou realit, reality sovětské společnosti socialistické s realitou naší společnosti buržoazní. Proto jejich kritika nabývá na síle i konkrétnosti ve svém * . S vlastnostmi hmotného světa a s jejich změnami se seznamujeme prostřednictvím svých smyslů buď přímo, nebo pomocí rozmanitých přístrojů. Hmota se projevuje nesčetnými vlastnostmi a jejího názvu se používá v několika významech. Předně je to obecný základní pojem ve smyslu filozofickém, pak fyzikální veličina, a také technologické označení hmoty stavební nebo plastické. Proto je vhodnější název hmotnost, který lépe vystihuje určitou vlastnost tělesa projevující se setrvačností a tíhou, tíhovou silou v tíhovém poli. Když sledujeme tíhu, velikost, tvar nebo teplotu fyzikálních těles, mluvíme obvykle o jejich stavových vlastnostech. Chemie však klade a zodpovídá otázku, z čeho jsou tato tělesa, z jakých látek. K tomu vyhledává takové vlastnosti, jimiž se určitá látka liší od jiných, látkové vlastnosti. Cukr a sůl jsou chemické látky, které v denním životě poznáme podle chuti, naftalín podle zápachu. V laboratoři můžeme určit četné jiné jejich význačné vlastnosti, z nichž některé, teplota, tání nebo hustota, se dají měřit a vyjádřit číselně. Cukr zahříváním tmavne, uhelnatí a hoří, mění se v nové látky, sůl může roztát, ale zachovává si své význačné vlastnosti, nemění se v jinou látku. Chemická látka je určena souhrnem význačných charakteristických látkových vlastností, jimiž se liší od jiných látek, jediná libovolná vlastnost proto nestačí k jejímu popisu. Uvedený příklad naznačuje nejen různé vlastnosti látek, ale také jejich různé změny. Při některých nevznikají nové látky, jsou to změny nebo jevy fyzikální. Změny, při nichž vznikají nové látky nových význačných vlastností, jsou děje chemické nebo chemické reakce. Tyto dvě skupiny jevů se obvykle nedají od sebe přesně odlišit, probíhají současně a vzájemně souvisí. Při zahřívání mohou látky měnit své skupenství, což je změna fyzikální. Zároveň se však mohou i rozkládat, a to je chemická reakce. V chemické praxi pak zkoumáme vlastnosti látek metodami fyzikálními ( měříme teplotu tání a varu, hustotu) , chemickými ( rozklad látek, jejich vzájemné působení) a fyzikálně chemickými ( tepelné jevy při reakcích, účinky elektrického proudu) . Smícháním látek uvedených v předchozím příkladě vzniká směs, v níž zůstávají zachovány význačné vlastnosti jednotlivých složek čili komponent, nevznikají nové látky. Hrubé částice cukru, soli nebo naftalínu poznáme ve směsi pouhým okem podle tvaru nebo lesku a můžeme je mechanicky oddělit. Malé částečky poznáme pod mikroskopem a dají se oddělit různými fyzikálními způsoby. Takové směsi nazýváme nestejnorodé nebo heterogenní. Ve směsích mohou být látky rozptýleny, dispergovány, v různém množství, v různém hmotnostním poměru složek, a na tom jsou závislé vlastnosti směsi jako celku. V nadbytku soli nepoznáme již podle chuti malé množství cukru. V některých směsích jsou částečky jejich složek rozptýleny tak dokonale, že je nevidíme ani nejlepšími mikroskopy, směsi plynů, sůl nebo alkohol ve vodě, zlato a stříbro v tavenině. Jsou to směsi stejnorodé, homogenní, a o jejich složkách obvykle říkáme, že se vzájemně rozpustily, vznikl jejich roztok. Částečky dispergované v těchto roztocích dosahují jen rozměrů molekul, řádově desetimilióntin až stomilióntin * . Takové směsné systémy se nazývají molekulárně analyticky disperzní, nebo krátce pravé roztoky. Roztoky mohou být plynné, kapalné i tuhé, ale v chemické praxi i v denním životě se nejčastěji setkáváme s roztoky tuhých látek ve vodě, která je nejdůležitějším rozpouštědlem. Rozpouštění tuhých látek urychlíme jejich rozmělněním, mícháním roztoku a jeho zahříváním. Některé látky, jako klih, škrob, vaječný bílek, se rozpouštějí ve vodě na roztoky, které pozorovány mikroskopem i při největším zvětšení poznáme, tak částice velikosti pouhých # * se jeví homogenní. V rozptýleném světle můžeme však obvykle zjistit, že jsou mírně zakalené. Je to způsobeno ohybem světelných paprsků na částečkách v těchto roztocích dispergovaných, jejichž rozměry jsou menší, než můžeme vidět mikroskopem. Nazýváme je koloidní roztoky a částice v nich rozptýlené mají rozměry řádově # milióntina * . Koloidní roztoky tedy vyplňují oblast mezi heterogenními směsmi a pravými roztoky, molekulárně disperzními systémy. Kapalným koloidním systémům, v nichž jsou částečky na sobě nezávislé, říkáme soly ( polévka) . Když jsou k sobě poutány, mají určitou strukturu, vznikají viskózní rosolovité gely, rosoly. Směsi mají některé vlastnosti svých složek, k nim však přistupují mnohé nové vlastnosti závislé nejen na povaze komponent, ale také na jejich vzájemném poměru, na koncentraci a na povaze rozptýlení, na disperzním systému. Například voda má teplotu varu # * , etylalkohol # * , ale teplota varu jejich roztoků se pohybuje v rozmezí od # * do # * podle koncentrace obou složek. Na poměru obou komponent závisí totiž tlak jejich par v roztoku i nad ním. S tím pak souvisí i teplota, při níž se tlak par v kapalině vyrovná s vnějším tlakem, teplota varu. Teplota varu roztoku kuchyňské soli ve vodě je vyšší než # * . Teplota tuhnutí je nižší než # * , čehož se využívá při odstraňování námraz z chodníků a vozovek. Rozdíly teplot varu a tuhnutí mezi daným rozpouštědlem a roztokem tuhé látky jsou přímo úměrné koncentraci a nepřímo hmotnosti rozpouštěných částic ( molekul, iontů) . Z měření těchto rozdílů lze pak stanovit molekulovou hmotnost některých látek. V koloidních roztocích s relativně velkou hmotností částic jsou tyto rozdíly zanedbatelně malé. Směsi můžeme podle jejich povahy dělit a připravit tak jejich komponenty jako látky chemicky čisté, zbavené všech příměsí ( chemická individua) . Vyznačují se určitými fyzikálními a chemickými vlastnostmi, které se nemění při fyzikálních způsobech jejich izolace, nedají se těmito způsoby dále dělit a mají stálé chemické složení. Některé z nich lze chemickými metodami rozložit na jednodušší. To jsou sloučeniny, na rozdíl od chemických prvků, jednoduchých látek, které se již nedají rozkládat na látky jednodušší. Chemicky čisté látky tedy dělíme na prvky a sloučeniny, které vznikají slučováním prvků nebo jednodušších látek podle základních chemických zákonů o slučování. Ve směsích se mohou jednodušší poměry složek měnit, ve sloučeninách jsou hmotnostní poměry prvků stálé. Proto složení směsí nemůžeme vyjádřit chemickým vzorcem, ale každé sloučenině odpovídá určitý chemický vzorec. Směsi se dají dělit fyzikálními způsoby a jejich složky se přitom nemění v nové látky. Sloučeniny se rozkládají chemickými reakcemi za vzniku nových látek. V praxi se nesetkáváme s látkami naprosto čistými, užívané chemikálie mají vždy určité, někdy jen nepatrné, množství, stopy, přimíšenin. Do obchodu přicházejí proto obvykle s označením stupně čistoty, což je rozhodující při jejich užití ve výzkumu, v potravinářství, lékařství. Příprava co nejčistších látek je prvním předpokladem pro stanovení jejich vzorce, který vždy vyjadřuje složení jen úplně čistých sloučenin. Červený prášek kysličníku rtuťnatého se zahříváním rozkládá na kyslík a rtuť, voda se rozloží účinkem stejnosměrného elektrického proudu, elektrolýzou, na vodík a kyslík. Kyslík, vodík a rtuť se již nedají rozložit v jiné jednodušší látky. Jsou to tedy látky jednoduché, volné prvky. Voda a kysličník rtuťnatý jsou sloučeniny, v nichž jsou uvedené prvky vázané. Správná představa o rozdílu mezi volným a vázaným prvkem je nutná k pochopení velmi rozdílných stavů téhož prvku, volného kyslíku nebo ozónu ve vzduchu a kyslíku vázaného ve vodě. Volný sodík je velmi reaktivní kov, prudce reaguje s kyslíkem, s vodou, chováme jej pod petrolejem, volný chlór je velmi reaktivní žlutozelený jedovatý plyn, ale jejich sloučením vznikne chlorid sodný, kuchyňská sůl. Uvedené představy můžeme zobecnit v tyto první poučky o pojmech prvek a sloučenina. Chemické prvky jsou chemická individua, která se nedají ani chemickými metodami rozložit na nové druhy látek. Volné prvky se mohou vzájemně vázat ve sloučeninách. Sloučeniny jsou chemická individua, která se dají chemickými metodami rozkládat na jednodušší látky, nakonec až na dva nebo více volných prvků. Tyto poučky nejsou úplné a jejich rozšíření souvisí s přechodem volných prvků ve vázané při vzniku sloučenin, což vysvětluje teorie vazeb, založená na elektronové stavbě atomů. Vývoj poznání prvků a jejich vlastností, a tím i zákonitostí vzniku anorganických a organických sloučenin stojí v základech filozofických názorů na přírodu a její změny. Výsledky každého vědeckého objevu v tomto směru vyvracely idealistické představy o přírodě a přispívaly k budování materialistického chápání přírodních jevů. Přitom je pozoruhodné, kolik století prošlo, než byly shromážděny praktické i teoretické poznatky, které dokázaly, že prvky jsou hmotné stavební základy celé přírody. Historie poznání prvků a jejich vlastností souvisí s celkovým rozvojem chemie, s pokrokem v názorech na přírodní jevy a namnoze i s etapami společenského rozvoje. Na váhové, kvantitativní základy postavil pojem prvku anglický chemik, fyzik a matematik John Dalton. Pro prvky zavedl symboly, značky, a jako první se pokusil stanovit jejich relativní atomové hmotnosti pro vodíkový základ rovný jedničce. Uvedený pohled do historie chemie ukazuje, že až do objevení prvku jako základní hmotné částice látek byly přírodní jevy vysvětlovány nevědecky, spekulativně, s pomocí nadpřirozených sil. Ze znalostí váhových poměrů, v nichž se prvky slučují, byly odvozeny základní chemické zákony o vzniku sloučenin a chemie se stala exaktní vědou. Historický vývoj pojmu prvků dovršil objevem zákona o jejich vztazích, a tím i jejich systému Dimitrij Ivanovič Mendělejev. Ve filozofii tím byl potvrzen zákon dialektiky o přechodu kvantitativních změn atomových vah ve změny kvalitativní, nový prvek. Po tomto objevu vstoupila chemie našeho století do nové etapy, která se vyznačuje studiem stavby atomů prvků, jejich jádra a elektronových obalů. K přirozeným prvkům, které se vyskytují volné nebo ve sloučeninách v přírodě, přistupuje řada dalších, dosud získaných uměle jadernými reakcemi atomů. Při vzniku atomu z jeho základních stavebních částic, protonů, neutronů a elektronů, se uvolňují dříve nepředstavitelná množství energie. Objevy v tomto směru pak nemají již jen vliv na společenský rozvoj, ale jsou rozhodující pro celou budoucnost života na naší planetě. Stavba látek není spojitá a celistvá, tvoří je obrovský počet rozmanitých stavebních částeček, molekul, atomů, iontů, radikálů, komplexů krystalů nebo makromolekul, v nichž jsou jednotlivé prvky různě vázány a uspořádány. Základní vlastností všech stavebních hmotnostních částic jsou různé druhy stálého pohybu. Hmotnost a pohyb, jednota a neoddělitelnost hmotnosti a pohybu, princip zachování hmotnosti a energie, to je podstata všech přírodních jevů a základ jejich chápání z hlediska dialektického materialismu. Jednoduchý příklad pro pochopení významu chemických vzorců a rovnic je sledování vlastností molekul, částeček, u nichž můžeme předpokládat samostatnou existenci v plynech nebo roztocích. Molekuly látek s poměrně malým počtem atomů a jejich pohyb nemůžeme pozorovat přímo. Vynález elektronového mikroskopu schopného rozlišovat částečky rozměrů # milióntin centimetru umožňuje sice fotografovat velké molekuly bílkovin, ale ani tímto zařízením se nedají sledovat molekuly běžných látek. Reálnost molekul a jejich věčného pohybu dokazují však všechny vlastnosti látek, které jsou z nich složeny, především látky ve skupenství plynném. Plyny a páry se samovolně prolínají, difundují, plynné látky s význačnou vůní nebo zápachem difundují vzduchem a můžeme je poznat čichem do značné vzdálenosti. Lehčí plyny difundují rychleji, těžší pomaleji. Difúzní rychlosti jsou nepřímo úměrné hutnostem plynů, jejich druhým odmocninám, a tím také hmotnostem jejich molekul, které lze tímto způsobem srovnávat. Zahříváním se difúze plynů zrychluje. Plyny jsou snadno stlačitelné, za dané teploty je součin jejich objemu a tlaku stálý, konstantní. Zahříváním se rovnoměrně rozpínají, při stálém tlaku se zahřátím o # * jejich objem zvětší o # * objemu, který měly při # * . Všechny tyto vlastnosti plynných látek vysvětluje kinetická teorie plynů, která dokazuje, že jejich molekuly jsou ve stálém neuspořádaném, samovolném, postupném, translačním, pohybu. Vzájemně na sebe narážejí a odrážejí se jako dokonale, ideálně pružné míčky, což obecně platí pro nejjednodušší molekuly, pro ideální plyny. Rychlost tohoto pohybu se zvyšuje zahříváním a je tak velká, že dosahuje rychlosti střel opouštějících hlaveň zbraní. Molekuly se však pohybují ve všech směrech a vzájemně na sebe narážejí, takže jejich průměrná přímá dráha je nepatrná, řádově jen několik milióntin centimetru. Kdyby se všechny molekuly plynů ve vzduchu mohly pohybovat jedním směrem, vznikl by jejich proud nepředstavitelné rychlosti a síly, jako vichřice, zkázonosná pro celou naši zeměkouli. Také v kapalinách jsou molekuly v podobném pohybu. Pomocí ultramikroskopu můžeme jeho projevy nepřímo pozorovat na koloidních částečkách osvětlených svazkem světelných paprsků, které na nich vytvářejí viditelné světelné body větších rozměrů, než jsou neviditelné částice. Molekuly kapaliny na ně narážejí a uvádějí je do neuspořádaného translačního pohybu, který poprvé popsal anglický botanik * Brown. Tento Brownův pohyb podléhá podobným zákonitostem jako pohyb neviditelných molekul plynů a na jeho základě byla také začátkem našeho století dokázána reálná existence molekul a jejich pohybu a potvrzena jednota hmoty a energie. Kapaliny vyplňují objem nádoby a vytvářejí hladinu a na rozdíl od plynů jsou, podobně jako tuhé látky, málo stlačitelné. Z toho soudíme, že vzájemná vzdálenost molekul v kapalném skupenství je mnohem menší než u plynů, takže na sebe mohou působit určitými soudržnými silami. Rychlost jejich pohybu je závislá na teplotě a za obyčejné teploty není tak velká, aby překonala přitažlivé síly, jak tomu je u plynů, které se rozpínají. Přitom však nedovoluje, aby se částice kapalin mohly uložit do určitých uspořádaných poloh jako u krystalů tuhých látek. Tyto síly však mohou i v kapalném skupenství způsobit za obyčejné teploty částečné omezené uspořádání přítomných částic. Kapaliny tím tvoří přechod od plynů k tuhým látkám. Při svém neustálém pohybu se mohou molekuly odtrhovat od povrchu kapaliny, která se tím vypařuje. Zahříváním se rychlost jejich pohybu zvětšuje a při teplotě varu je tak veliká, že tlak par kapaliny dosahuje tlaku atmosférického a molekuly se uvolňují i zevnitř z kapaliny. Skupenství tuhé, především krystalické, se vyznačuje určitým tvarem, jenž se mění jen nepatrně působením tlaku nebo změnami teploty, pokud látky netají. Molekuly, atomy, ionty jsou v něm pravidelně uspořádány do krystalových mřížek, což se navenek projevuje geometrickými tvary krystalů. Vzdálenosti stavebních částic jsou nejmenší, soudržné síly největší, ale jejich pohyb neustává, mění jen svou povahu, svou kvalitu. V tuhých látkách se částice nepohybují volně, ale obvykle jen v různých směrech kmitají kolem uspořádaných rovnovážných poloh. Zahříváním se zvětšuje jejich rozkmit, tuhá látka se tepelně roztahuje, přitažlivé síly se zmenšují. Při teplotě tání krystal ztrácí svou stavbu tuhé látky. Některé tuhé látky neprojevují krystalovou stavbu, nemají určitou teplotu tání a zahříváním přecházejí plynule v kapalné skupenství ( sklo, pryskyřice) , jsou to amorfní látky. Schéma uspořádání částic a změn skupenství naznačuje * . Představy o pohybu molekul a ostatních stavebních částic látek, o jejich uspořádání a soudržných silách přispívají k pochopení významu chemického vzorce, který vystihuje obvykle jedinou molekulu z jejich obrovského počtu v nepatrném množství dané látky. Chemický vzorec vody představuje její jednu molekulu, ale neudává její skupenství. Teprve velký počet molekul vody a jejich uspořádání určuje, zda jde o páru, kapalinu, nebo led. Všechny vlastnosti látek tedy nejsou dány jen vlastnostmi jejich jednotlivých molekul, ale také jejich počtem, vzdálenostmi mezi nimi a jejich uspořádáním. Uvedené poznámky zjednodušují představy o pohybu stavebních částic látek, které kromě kmitání se mohou také otáčet, a výklad nepřihlíží k pohybům uvnitř molekul a atomů. Molekuly prvků i sloučenin jsou útvary složené z atomů, molekuly prvků se skládají z atomů téhož druhu, molekuly sloučenin z atomů různého druhu, z atomů různých prvků. Molekula volného kyslíku nebo ozónu má atomy stejného druhu, je to molekula prvku. V molekule vody jsou dva atomy vodíku a atom kyslíku, tedy atomy dvou prvků, je to molekula sloučeniny. Molekuly vznikají trvalým spojením dvou nebo více atomů buď stejných ( molekuly prvků) , nebo různých ( molekuly sloučenin) . Toto spojení se nazývá chemická vazba. Chemické složení jedné molekuly, váhový poměr jejích prvků, je stejné jako složení libovolného počtu těchto molekul a jako libovolného množství chemicky čisté látky z nich složené. Atomy téhož prvku mají stejné chemické vlastnosti, a protože prvky nejsou chemicky dělitelné, jsou i jejich atomy nedělitelné. Základní vlastností atomů je zase neustálý pohyb v struktuře dané molekuly. V tomto smyslu se tedy rozšiřuje dříve uvedená definice prvku. Chemický prvek je určitý druh atomů stejných chemických vlastností. Atom je nejmenší chemicky nedělitelná částice prvku. Úplná definice pojmu chemických prvků vyžaduje znalost vnitřní stavby atomového jádra a jeho elektronových obalů. Atomy, s výjimkou vzácných plynů ( hélia, neónu, argonu) , neexistují obvykle samostatně a shlukují se v molekuly prvků nebo tvoří různé druhy sloučenin. Molekuly volných plynných prvků, vodíku, kyslíku nebo chlóru, jsou dvojatomové, molekula ozónu má tři atomy kyslíku, síra nebo fosfor tvoří víceatomové molekuly. U některých prvků, které se nemění v páry ani při vysokých teplotách, mnohé kovy nebo diamant, jsou atomy vzájemně vázány v takovém počtu, že nemůžeme určit jednotlivé molekuly. Každý kousek diamantu je pak vlastně obří molekulou. Složité molekuly prvků ve stavu tuhém nebo kapalném, síry nebo některých kovů, se mohou při přeměně v plynné skupenství štěpit na dvojatomové. Znázornění plynných prvků, směsi a sloučeniny je uvedeno na * , přehled jejich molekulové a atomové stavby udává tabulka * . Podstatou hmoty se zabývaly různé filozofické školy od nepaměti. Proti názorům o spojitosti, celistvosti hmoty předpokládali již řečtí filozofové ve starověku, že látky jsou složeny nespojitě z nepatrných stálých částeček, které nazvali atomy, nedělitelnými. Příčinu všech změn v přírodě viděli v jejich pohybu a seskupování. Tyto významné spekulativní názory zůstaly však nevyužity až do # století. Soustavný názor na stavbu látek vypracoval začátkem # století ve své atomové teorii John Dalton. Tehdejší hypotézy, domněnky a předpoklady, nedokázané pokusně, o existenci atomů ověřil výsledky pokusů o hmotnostních poměrech prvků ve sloučeninách, z nichž plynou slučovací zákony o stálých a násobných hmotnostních poměrech prvků ve sloučeninách. Základy atomové teorie shrnují tyto poučky. Prvky se skládají z nepatrných částeček, z atomů, které jsou chemicky nedělitelné a zůstávají zachovány při všech chemických změnách. Je tolik druhů atomů, kolik je prvků, atomy téhož prvku mají stejné chemické vlastnosti i stejnou váhu, hmotnost. Atomy se mohou vzájemně slučovat, ale vždy jen celé atomy. Daltonova atomová teorie představuje významný pokrok v poznání stavby látek. V roce # však byla objevena radioaktivita a s ní převratně nové pohledy na základní stavební částice látek. Atom již není obecně nedělitelný, ale tvoří soustavu ještě menších částeček a jejich změnami v atomovém jádře mohou vznikat nové atomy jiných prvků. Při chemických reakcích však takové změny neprobíhají, atomy zůstávají v základě nedělitelné, takže platí i principy uvedené atomové teorie. Rozměry ve světě základních částic chemických látek jsou nepředstavitelně malé a obvykle se vyjadřují v nanometrech. Například z hmotnosti a velikosti povrchu nejtenčí vrstvičky oleje na vodě nebo mýdlové bubliny se dá vypočítat, že její tloušťka je jen několik nanometrů. Přitom jsou to vrstvy složené z poměrně velkých molekul, rozměry molekul většiny látek jsou menší. Rozměry atomů jsou ještě menší a za předpokladu, že zaujímají kulový prostor, lze vypočítat jejich poloměr, který bývá udáván v rozmezí od # * do # * . Když zvětšíme rozměr molekul asi stomiliónkrát, vyjdou jejich průměry v # centimetrech, tak velké jsou ořechy. Při stejném zvětšení ořechů dostaneme tělesa s průměrem # tisíce kilometrů, tedy tak velká, jako je třeba Měsíc. Také hmotnosti základních stavebních částeček látek jsou nepředstavitelně malé. V této souvislosti je účelné všimnout si názvu váha těles, který se mnohdy chápe ve dvojím významu, jako tíha, tíhová síla, a hmotnost. Tíha nebo tíhová síla znamená sílu, kterou působí na těleso v klidu tíhové pole, a je dána součinem jeho hmotnosti a tíhového zrychlení. Takto chápaná váha se vyjadřuje v jednotkách síly, v newtonech nebo kilopondech, a je závislá na místním tíhovém zrychlení. Hmotnost znamená váhu určitého množství látky zjištěnou vážením, srovnáváním se závažím, na určitém místě zemského gravitačního pole na základě mezinárodního standardu mezinárodního kilogramu. Tímto způsobem se srovnává váha i v chemii a přitom se často užívá i zlomků této jednotky, gramů, miligramů a mikrogramů, jak to připouští příslušná norma. V chemii mají proto názvy hmotnost a váha tentýž význam a tradičně se setkáváme s názvy atomová a molekulová váha látek. V dalším textu budeme dávat přednost názvu hmotnost, ale vzhledem k naší i mezinárodní chemické literatuře budeme zatím považovat název váha za rovnocenný. Proč je v knize věnované zájmovým konfliktům v mezilidském styku kapitola o intrapersonálních konfliktech. Co mají interpersonální konflikty společného s vnitřními osobními konflikty. Jsou to nejméně dva momenty. Každý konflikt mezi dvěma nebo více lidmi je zároveň i do určité míry intrapersonálním konfliktem těch osob, které se ho účastní. Interpersonální konflikt musí nutně mít v sobě i určitou subjektivní intrapsychickou reprezentaci, projekci, jestliže účastníky osobně zasahuje, tanguje, jestliže se jich skutečně dotýká. V tom spočívá osobní tíha mezilidských konfliktů. V tom je ale i naděje v možnost jejich řešení. Těžko by bylo možné představit si nadějnost řešení interpersonálních konfliktů, kdyby se tyto konflikty osobně nedotýkaly osob, které se jich účastní, kdyby je nesužovaly a tím i nevedly ke hledání oboustranně i obecně přijatelných forem řešení. Druhý moment je neméně závažný. Vnitřní intrapersonální konflikty se velmi často promítají do mezilidských vztahů. Lidé s hlubokými a vážnými osobními problémy to nemají v mezilidském styku lehké. To, co osobně prožívají, s čím sami bojují, to se často promítá do jejich interpersonálních konfliktů. Rozporuplní lidé nejsou plni rozporů jen sami v sobě. V jejich styku s druhými lidmi najdeme též plno rozporů a střetů. Ideální by bylo, kdybychom mohli odkázat na práci, která by pěkně soustavně pojednávala o problematice intrapersonálních konfliktů. Pak by bylo možné na ni navázat a přistoupit rovnou k probírání otázek interpersonálních konfliktů. Taková práce ale bohužel neexistuje. Nechceme- li ponechat čtenáře zcela bez informací o tom, co je důležité pro porozumění jádru knihy, musíme se zde pokusit podat úvodem stručný přehled toho, co by samo naplnilo řadu knih. Pojem konflikt má v kruzích klinických psychologů jasně vymezený obsah a rozsah. Rozumí se jím jednoznačně intrapersonální, vnitřní, osobní rozporný stav člověka, individua. Vykrystalizování tohoto významu není náhodné. Vedla k němu řada klinických studií. Stačí jen naznačit některé autory, Freud, Adler, Jung, Horneyová, Frankel, Rogers, Brun, Sullivan, Binswvanger, Bugental. Při pojednávání o intrapersonálních konfliktech se nám nabízí velice jednoduchá cesta, vypsat v přehledu to, co výše uvedení klasici a jiní kliničtí psychologové a psychiatři řekli o osobních konfliktech. Tento postup by nás však seznámil jen s jediným druhem vnitřních konfliktů. Dotkl by se jen střetávání motivačních, hnacích, sil. Paleta osobních konfliktů, jak jsme si ji ukázali v první kapitole, je ale podstatně širší. Patří sem i konflikty představ a názorů. Pokusíme se zde ukázat, jak se studují ty i ony druhy konfliktů, co se o nich ví, co se ví o tom, proč k nim dochází a k čemu vedou. Jinými slovy to znamená, že si zde nastíníme nejen přístupy klinické psychologie a psychiatrie, ale i přístupy experimentálně budované, teorie her, teorie detekce signálu v šumu, teorie rozhodování, teorie kognitivní disonance a topologické analýzy. S ohledem na to, že intrapersonální konflikty zde nejsou středem naší pozornosti, bude nutno omezit se jen na nejzákladnější orientační body. Kdo by se o tuto problematiku zajímal více, najde odkazy na podrobnější zpracování této tematiky pod čarou. Řada lidí zabývajících se odborně intrapersonálními konflikty věnovala prvořadou pozornost poznávací, kognitivní, stránce. Kladla si otázky. Jak člověk poznává svět. Které faktory ovlivňují jasné a přesné poznání a které naopak nejasné a zkreslené poznání. Za jakých podmínek poznání žije člověk v jistotě a za jakých podmínek žije v nejistotě. Jak se člověk chová v situaci, kdy mu vše, co poznává, hraje, a jak se chová, když mu to nehraje. Podíváme se zde v přehledu na nejvýraznější oblasti tohoto přístupu, na studie vzniku experimentálních neuróz, na rozhodování člověka v pravděpodobnostně definované situaci, na zjišťování existence nejasného signálu, na teorii individuálního rozhodování a na sociální teorii kognitivní disonance. Přehled kognitivních intrapersonálních konfliktů zde uvedeme klasickým příkladem tohoto druhu konfliktu. Je znám pod názvem experimentální neuróza. Tento název zřetelně ukazuje, kam tyto konflikty vedou. Podívejme se, jak se zrodilo toto pojetí konfliktu, v němž rozhodující se subjekt neví přesně, zda podnět je toho či onoho druhu. Tímto subjektem v původní podobě laboratorního pokusu však nebyl člověk, ale pes. * * Pavlov uváděl při vypracování diferenciace, odlišování, podnětů pomocí podmíněných reflexů do situací vnitřních konfliktů psy. Pavlov při tom postupoval dvěma způsoby, postupným zmenšováním odlišnosti podnětů, expozicí dvou jen velice málo se od sebe lišících podnětů. Podívejme se na tyto pokusy blíže. Prvý případ demonstrují Gubergricovy pokusy. Experiment. Pokusnému zvířeti byl exponován kruh bílého papíru, podnět. Po určité době expozice kruhu byla zvířeti podána potrava. Tím se cestou podmínění stal z kruhu, podnětu žádoucí podnět. Vedle tohoto žádoucího podnětu byl pokusnému zvířeti jindy exponován jiný podnět. Tím byla elipsa. Byla z téhož druhu bílého papíru jako kruh. Měla stejnou plochu jako kruh. Poměr poloos však byl při prvé expozici # : # . Po tomto podnětu pes ale nažrat nedostal. Velice rychle se zde vytvořila diferenciace. To znamená jinými slovy, že při expozici kruhu, podnětu pes vylučoval sliny, kdežto při expozici elipsy, podnětu pes žádné sliny nevylučoval. Jakmile se vytvořila diferenciace, bylo místo původní elipsy s poloosami # : # použito jiné elipsy s poloosami # : # . Zjistilo se, že pes na ni nereaguje, že nevylučuje žádné sliny, přešlo se v pokusech na další elipsu s poloosami v poměru # : # , pak na další s poloosami # : # a pak na konečnou elipsu * poloosami # : # . K úplnému oddiferencování této poslední elipsy bylo při tomto postupu zapotřebí celkem # pokusů, # expozic různých dvojic podnětů a * . Uvádíme zde tyto pokusy z toho důvodu, že na ně navázaly experimenty, jimiž se podařilo vyhrotit, eskalovat, vnitřní konflikt rozhodujícího se zvířete natolik, že se u něho projevilo chování, které bylo případně nazváno experimentální neurózou. Oč v těchto pokusech šlo. V podstatě o vystupňování požadavků na diferenciační schopnost až na nejvyšší stupeň. Ke zhroucení nervové činnosti došlo tehdy, když pokusné zvíře již nebylo s to odlišit jeden podnět od druhého. Při tom je třeba podtrhnout, že nešlo jen o jakousi izolovanou poznávací činnost, o jakési neúčastněné hraní a zkoušení, ale o činnost motivovanou. V pozadí diferenciační hry je třeba vidět psa drženého na hladové dietě a konfrontovaného s možností nažrání. U některých psů bylo hranicí schopnosti odlišení kruhu od elipsy to, co jsme uvedli u elipsy # : # . U některých psů se šlo ještě o krok dále, k elipse s poměrem poloos # : # . Dostalo- li se zvíře do situace, jejíž požadavky přesahovaly jeho diferenciační možnosti a schopnosti, pak nejprve kroutilo hlavou, štěkalo a projevilo celkový neklid. Ten se u některých zvířat vystupňoval tak, že neobyčejně divoce kousala a trhala všechno, co jim bylo na dosah. U jiných zvířat přešlo toto napětí v celkový útlum, který se projevil ztrátou zájmu o jakékoliv podněty a celkovou nehybností zvířete. Důležité přitom je, že nešlo o chvilkové dočasné jevy, ale o projevy, které přetrvávaly i po ukončení pokusů. Neuróza se tak zavedla, etablovala. Aby nevzniklo nedorozumění. Pes byl sice držen na hladové dietě, ale ta nebyla tak krutá, že by zašel, kdyby se při pokuse nenažral. To mu zdaleka nehrozilo. Co tedy vedlo ke zhroucení nervového systému. V čem je třeba vidět hlavní konfliktogenní faktor. Není možno formulovat odpověď jednoznačně. Nevěděl, na čem je, a proto se zhroutil. Dnes se touto problematikou obtíží poznávání, co je co, zabývá celá vědní oblast, teorie her, a zvláště pak její části zvané detekce signálu v šumu a teorie individuálního rozhodování. Podívejme se na ně blíže. V životě jsou chvíle, kdy si velice zřetelně uvědomujeme konfliktní situaci, ve které se nacházíme. Obrazně řečeno. Hádá se to v nás. Některé důvody mluví pro, jiné proti. Máme se rozhodnout tak, či onak. Rozhodování v řadě her je této povahy. Příklady. Hráč se rozhoduje, zda má, či nemá v příštím tahu vynést poslední trumf. Šachista se rozhoduje, má- li zvolit tu, či onu strategii. Rozhoduje se i záložník fotbalového mužstva, zda má přihrát tomu, či onomu hráči. O hře je možno hovořit v konkrétních případech společenských her. Je o ní ale možno hovořit i v situacích, kde na to nejsme běžně zvyklí, jako při testování hypotéz v laboratorní vědecké práci. Řešení zde bylo donedávna záležitostí ryze osobní. Někomu stačilo jen několik pokusů a byl si jist. Jinému nestačily ani stovky pokusů. Stav nejistoty přetrvával. A konflikt trval. V poslední době se do věci vložila matematická statistika. Pomocí aparátu pravděpodobnostního počtu třídila, analyzovala a počítala. Výsledkem je mimo jiné i přijetí určité hranice jistoty při testování hypotéz. Vědcům zde spadl kámen ze srdce. Upozorníme zde jen na to, co má bezprostřední význam pro porozumění intrapersonálním konfliktům. Chceme zde upozornit na část teorie her, která se nazývá hry s přírodou. V těchto hrách s přírodou jde o situace obdobného druhu, jaké jsme si uvedli při rozhodování o platnosti hypotézy. Příroda zde má podstatně jiný význam nežli v přírodopisu. Vyjadřuje v podstatě ryze pravděpodobnostně definovaného partnera. Může jím být přírodní jev. Může jím být činnost technického zařízení. Rozhodovatel, decider, stojí před údaji vycházejícími z takto definované přírody a má o nich vynést určitý úsudek. Příklady. Mládenec si může testovat hypotézu. Má mě ráda, nemá mě ráda. Rodiče si mohou testovat hypotézu. Roste nám ratolest v žádoucí obraz člověka, nebo neroste. Učitel si může testovat hypotézu. Umí, neumí. Hráč si může testovat hypotézu. Mám, nemám. Uvedeme si dvě oblasti psychologie, které se zrodily pod vlivem teorie her. Jednou z nich je problematika detekce signálu v šumu, druhou psychologická problematika teorie rozhodování. Opomeneme při tom řadu jiných psychologických aplikací teorie her, jako v oblasti učení. Teorie detekce signálu v šumu nás přivádí k velice jednoduchému druhu konfliktních situací. Podívejme se, jak tyto pokusy vypadají v laboratorní praxi. Experiment. Pozorovateli, pokusné osobě, je exponován šedivý čtverec. Jeho úkolem je říci, zda v tomto šedivém podnětovém čtverci se uprostřed šedé plochy objevil signál, poněkud světlejší skvrna. Je možno říci, že pozorovatel zde je ve velké nejistotě. Světlá skvrna uprostřed šedivého čtverce, která je signálem, po němž se jde, je totiž velice nepatrného rozměru nebo málo odlišného jasu. Je velice těžké ji spatřit. Pozorovatel je tak uváděn do stavu veliké vnitřní nejistoty. Nesmí ale odpovědět nevím. Musí říci jasně. Signál byl, nebo signál nebyl exponován. Pokusy tohoto druhu se zaznamenávají přehledně ve formě matice, kde sloupce ukazují alternativy vyslání podnětu a řádky naopak alternativy příjmu. Uveďme si zde takovouto matici. Tyto dva druhy chyb ukazují na dva druhy vyústění intrapersonálních konfliktů vnímání, percepce, při nejjednodušší možné situaci, při detekci signálu v šumu. Nemusí při tom jít jen o viditelný signál, o situaci vyjádřenou otázkou typu vidíš. Může jít i o akustický signál ( slyšel jsi) , o signál dotekový, hmatový ( pohladil mě) , o signál čichový ( cítíš) . Mohli bychom pokračovat a ukazovat, jak se takováto konfliktní situace vyhrocuje. Mohli bychom probírat podmínky, které zvyšují šum, neklid pozorovatele. Mohli bychom ukázat, čím se naopak napětí v takovéto konfliktní situaci zmírňuje. Uveďme jen, že jde o oblast dnes již experimentálně podrobně prostudovanou. Když se člověk musí rozhodovat a neví, na čem je. Teorie detekce signálu v šumu se nezabývá jen tak jednoduchými situacemi, jaké jsme si ukázali. Pracuje i se situacemi typu násilné volby. Tím se rozumí situace, při níž se ví, že signál bude přítomen v jednom z několika políček nebo časových intervalů. Neví se ale, ve kterém. Políčko nebo interval se po expozici musí přesně určit. Tyto situace nám připomínají hru s prstýnkem, který se dá do sevřených dlaní jedné osoby v kruhu, a při tom se má uhádnout, kdo ho má. Konflikty tohoto druhu se dnes velice dobře vyjadřují matematicky. Detekce, rozpoznání a identifikace. Situace rozhodování pozorovatele může nabývat různé podoby. Nemusí jít jen o zjištění, zda signál byl, či nebyl podán ( detekce) . Může jít i o poznání, zda tento podnět, elipsu, jsem již před chvílí viděl, nebo zda je to jiná elipsa, rozeznání podnětu, signal recognition. Může jít i o situaci ne tak zcela nepodobnou určování pachatele v řadě podezřelých osob, identifikace. Jde při ní o rozhodování typu, který z předložených podnětů vám byl před chvílí exponován. Pozorovatel při tom může mít jistotu, že jeden z nich to skutečně byl. I zde jde o oblast experimentálně velice podrobně studovanou. Jaký význam mají tyto studie. Bylo by možno vidět, že ukazují na to, jak se lidé liší v odvaze rozhodnout se, riskovat, a v citlivosti či necitlivosti k tomu, co mohou vidět, slyšet, cítit. Je ale též možno vidět cenu této teorie detekce signálu v šumu v tom, že nám dává určité pojetí celé problematiky, že nám nabízí určitý model a že nám poskytuje určitou představu o tom, jak to chodí, když se člověk rozhoduje a dost dobře neví, zda to, co hledá, najde, či nenajde. Pomocí této představy je pak možno daleko lépe porozumět nejen situacím, kde se tato problematika zrodila, viz situaci vědce studujícího radarové nebo laserové odezvy signálů vyslaných na jiné planety, ale i chování pacienta, který se snaží vyčíst z obličeje vyšetřujícího lékaře, zda pro něho je, či není naděje na přežití. S konflikty se setkáváme při rozhodování. S intrapersonálními konflikty pak při individuálním rozhodování. O psychologické problematice individuálního rozhodování pojednává dnes již poměrně samostatná oblast psychologie rozhodování. Zde je možno se ptát. Jak se dívá teorie rozhodování na rozhodování lidí v těžkých konfliktních situacích. Utilita a pravděpodobnost. Dříve nežli odpovíme na výše uvedenou otázku, musíme si ujasnit některé základní pojmy teorie rozhodování. Patří mezi ně bezpochyby pojem utility a pojem pravděpodobnosti. Co se jimi rozumí. Utilitou se rozumí výsledek osobního zhodnocení žádoucnosti nebo přitažlivosti určité věci, určitého stavu, určitého dění. Česky bychom to mohli vyjádřit jako užitnou hodnotu. Ptám- li se, co máš raději, hrušku, nebo jablko, nebo přímo, co chceš, hrušku, nebo jablko, pak se ptám na utilitu. Jednou z prvních otázek psychologické teorie rozhodování pak je, jak lidé usuzují, když jde o utilitu, jak postupují při zvažování užitné hodnoty, jak je možno měřit, to jest číselně vyjadřovat užitnou hodnotu. Pravděpodobností se rozumí číselné vyjádření naděje, že určitý jev nastane. Jestli k němu dojde vždy, pak má # * . Nenastane- li nikdy, pak je # * . Nejčastěji leží ale pravděpodobnost jeho objevení mezi těmito dvěma extrémy. Zde se teorie rozhodování ptá, jak postupují lidé, když odhadují pravděpodobnost určitého jevu. Čím se přitom řídí. Jak je možno číselně vyjadřovat, měřit představy o pravděpodobnosti určitého dění. Řada otázek kladených teorií rozhodování vyplývá z toho, co bylo řečeno. Jak se mění náš odhad pravděpodobnosti určitého jevu, když jsme obdrželi nějakou informaci. Jak je kombinován údaj o utilitě s údajem o pravděpodobnosti. Sečítají se, násobí či jinak spojují. Jak je možno chápat, že se člověk za stejných podmínek může rozhodovat pokaždé jinak. Subjektivní a objektivní údaje. Druhou základní dvojicí údajů, se kterými pracuje teorie rozhodování, je odlišení subjektivních a objektivních údajů. Přesněji jde o odlišení subjektivní utility od objektivní užitné hodnoty a o odlišení subjektivní a objektivní pravděpodobnosti. Toto odlišení není puntičkářstvím teoretiků, ale naopak něčím velice důležitým. Příklad. Kolikrát se stává, že všichni lidé říkají děvčeti. Neber si ho, on není takový, jak si myslíš. A on je v jejích očích přece jen jiný, má jinou, odlišnou subjektivní hodnotu. Příklad. Všichni lidé se domnívají, že je zcela vyloučeno, aby něco takového mohlo být, a on přece jen čeká, věří, doufá, že se toho dočká. Jeho subjektivní odhad pravděpodobnosti, na jehož základě se rozhoduje, je jiný, odlišný, nežli odhad lidí kolem něho. Přitom může být, a často i bývá, jiný než skutečný, objektivní údaj o pravděpodobnosti. Máme čtyři základní pojmy. S nimi bychom mohli začít budovat teorii rozhodování. Ale dříve upozorníme na kvalitativně různé druhy situací rozhodování. Teorie rozhodování odlišuje statické, ahistorické od dynamického, historického rozhodování. Odlišuje též rozhodování v situacích, kdy máme naprostou jistotu, že nastane to, pro co se rozhodnu, bezrizikové rozhodování, od rozhodování v situacích, kdy jistota, že nastane to, pro co se rozhodnu, je neúplná, rizikové rozhodování. Nyní bychom mohli soustavně probírat jednotlivé druhy situací rozhodování a podmínky či činitele, které ovlivňují průběh a výsledek rozhodování, a podmínky či činitele, které ovlivňují průběh a výsledek rozhodovacího procesu. Nebylo by to nezajímavé. My ale upozorníme jen na některé věci, které mají podstatný význam pro porozumění intrapersonálním konfliktům. Zájemce o hlubší poznání psychologické teorie rozhodování odkážeme na příslušnou literaturu. Hruška, nebo jablko. Příkladem jednoho druhu intrapersonálních konfliktů je situace, kdy se člověk rozhoduje pro jednu ze dvou nebo více možností, které mají v jeho očích poměrně stejnou cenu. Při tom ví, že to, pro co se rozhodne, skutečně dostane, zvolí- li to. To druhé ovšem nedostane. Příklad. Někdo vám nabízí hrušku, nebo jablko. Vezmi si, co chceš. To, co zbyde, to si vezmu já sám. Pro mnohého z nás v tom není nic konfliktního. Máme daleko raději jablka nežli hrušky. Ke konfliktu ale dochází tam, kde v očích rozhodujícího se člověka má dané jablko poměrně stejnou cenu, subjektivní hodnotu, jako daná hruška. Klasickým příkladem tohoto druhu nerozhodnosti by zde mohl být Buridanův osel. Ten stál uprostřed dvou stejně velkých hromádek sena a nemohl se prý rozhodnout, zda se má dát dříve do levé, nebo do pravé. Zde nejde ani tak o to, že osel není takový osel, aby * , ani o to, že obdobnou situaci uvádí již Aristoteles i Dante. Oč zde jde, je demonstrace, model jednoho druhu vnitřních konfliktů rozhodování vyznačujících se velkou nerozhodností. Experimenty. Jak se studují takovéto konflikty v psychologických laboratořích. Situace pokusné osoby zde není tak zcela nepodobná situaci Buridanova osla. Pokusným osobám se předkládají dvě různé věci nebo různá množství dvou různých věcí. Při tom se zjišťuje preference, čemu je dávána přednost. Zda * před * , nebo * před * , nebo zda mezi * a * není rozdílu, je mezi nimi stav indiference. Tato třetí možnost je zvláště důležitá při sestavování indiferentních map. O tyto mapy indiference mají velký zájem ekonomové. Příklad. Na jedné misce hodnotících vah máme jedno jablko a pět hrušek. Kolik hrušek musí být na druhé misce těchto vah, kde jsou již dvě jablka, aby jazýček těchto subjektivních vah byl v nulové poloze, aby hodnota obou misek, alternativ, byla pro nás vyrovnaná. Tak se zjišťuje indiference. Rizikové situace rozhodování a jejich konflikty. Situace rozhodování nemusí být vždy tak jednoduchá jako ve výše uvedeném případě, kdy máme jistotu, že skutečně dostaneme to, pro co se rozhodneme. Řada situací, v nichž se rozhodujeme, je podobná rozhodování sázejícího při dostizích. Příklad. Sázející se rozhoduje. Vsadit na koně s určitou nadějí, že vyhraje, případně že o peníze přijde. Ponechat si s naprostou jistotou, že o ně nepřijde. I zde dochází ke konfliktům, a to tehdy, když užitná hodnota, utilita, obou alternativ je pro rozhodující se osobu poměrně stejně velká. I zde dochází k projevům nerozhodnosti, které navenek prozrazují stav vnitřního konfliktu. Příklad. Určitá osoba se rozhoduje, zda má přijmout zaměstnání v místě * , kde je určitá možnost zvyšovat si prémiemi poměrně v průměru nižší plat, nežli je v místě * . Tam je ale plat pevný, fixní. Prémie tam nejsou. Upozorníme ještě na dvě věci důležité pro porozumění vnitřním konfliktům. Maximalizace utility je jedním ze základních kamenů teorie rozhodování. Rozumí se jí snaha po takovém jednání, při kterém by rozhodující se člověk dosáhl maxima toho, co hledá, po čem touží a co si přeje. V pozadí je hedonistická domněnka vyjádřená řadou filozofů. Ta hovoří o tom, že člověk jedná tak, aby si přivodil co největší potěšení a aby naopak co nejvíce zadržel vše, co mu působí nepříjemnost a bolest. Tento záměr rozhodujícího se člověka je třeba vidět v pozadí pojetí utility. Zde je tedy třeba se zeptat, co tohoto člověka v této chvíli těší, co hledá, co si přeje maximalizovat. Odpověď není vždy snadná. K tomuto problému se vrátíme na začátku příští kapitoly. Uveďme si zde jen příklad. Začátky mladoboleslavské automobilky byly velmi skromné. Pětadvacetiletý knihkupec Václav Klement a strojník Václav Laurin z nedalekého Turnova se roku # dohodli na společné výrobě jízdních kol. Nadšení, správný odhad vývoje, smysl pro techniku a v neposlední řadě i sportovní duch Václava Klementa způsobily, že od dohod k výrobě nebylo daleko. V dílně o ploše # * pracovalo s oběma majiteli nejprve jen pět lidí. Václav Klement byl štikou, která hýbala podnikem, a Václav Laurin, střízlivý a pečlivý technik, nesl hlavní odpovědnost za řešení technických problémů. Rok po založení firmy Václav Klement prodal své knihkupectví a dílna se přestěhovala do středu města. Tam již pracovalo # zaměstnanců. Vyráběla se jízdní kola nesoucí jméno Slavia. V roce # se firma Laurin a Klement přestěhovala potřetí, a to již do míst, kde stojí dnešní automobilka. Velký převrat ve vývoji podniku znamenala motorová dvoukolka bratří Wernerů. Klement ji přivezl ze své obchodní cesty do Paříže. Špatné zkušenosti s dovezeným dopravním prostředkem naštěstí oba společníky neodradily. Naopak, přiměly je k hledání výhodnějšího řešení. Výsledkem byl motocykl, vyrobený v roce # ve dvou provedeních. Již rok # přinesl první úspěch v podobě ceny z výstavy ve Frankfurtu, v dalším roce přibyly medaile z Vídně, Hamburku, Prahy. V roce # Laurin a Klement postavili první čtyřkolový dopravní prostředek, pro jehož stavbu použili motocyklových prvků. V roce # se dostavily první úspěchy na motocyklových soutěžích, z nichž především závod Paříž, Vídeň způsobil příznivý zvrat v hospodářské situaci závodu. Sportovní úspěchy zvýšily zájem o výrobky tak, že oba společníci mohli začít uskutečňovat svoje plány týkající se stavby automobilů. Motocykly se vyráběly dále, ale od roku # se hlavní zájem soustřeďoval na automobily. Prvním automobilem byla Voituretta, dvoumístný otevřený vozík s motorem vpředu a pohonem zadní nápravy. Vůz byl v roce # zdokonalen a firma využila své obchodní sítě se zástupci v Praze, Vídni, Londýně, v Německu, Itálii a v Rusku, a tak byl úspěch výroby automobilů zajištěn. Závod se značně rozšířil, koncem roku # v něm pracovalo již přes # zaměstnanců. Ukázalo se, že finanční možnosti obou zakladatelů pro další zvětšování podniku nestačí. Proto se závod od # ledna roku # změnil v akciovou společnost. V témže roce byly na trh uvedeny nové typy automobilů, například první osmiválec, a první autobus. O rok později se v Mladé Boleslavi započalo i s výrobou vozidel užitkových. Šéfkonstruktérem se stal inženýr Otto Hieronymus. Velmi rychle si vydobyl postavení mezi nejúspěšnějšími konstruktéry té doby. V roce # ukončila jeho tragická smrt při tréninku na závod do vrchu Ries všechny další sny a plány. Mladé Československo ztratilo jednoho z nejschopnějších techniků. V roce # inženýr Otto Hieronymus vytvořil na brooklandské závodní dráze rekord dosažením # * . Dalšími úspěšnými jezdci a propagátory značky byl * Nikodem a hrabě Kolowrat. V roce # se zahraniční trhy rozšířily i o Egypt, Mexiko a Japonsko. Přes všechny úspěchy si Václav Klement uvědomil nutnost zavedení sériové výroby. Tak, jak ji již po několik let provozoval americký Ford. Klementovy názory však byly příliš radikální, a tak se neuskutečnily. V roce # a v letech dalších došlo ke zhospodárnění výroby a k organizačním změnám. Vypuknutí první světové války však důsledné uskutečnění změn zamezilo. Válečná výroba se soustředila na sanitní automobily, zvýšila se výroba nákladních vozů, vyráběla se i munice. První poválečná léta znamenala obnovování výroby automobilů. První typy automobilů vycházely většinou z předválečných konstrukcí. Poměrně levným, solidním malým automobilem byl v roce # typ * se čtyřválcovým motorem o objemu válců # * a výkonu # * . Největší organizační změnou bylo spojení automobilky v Mladé Boleslavi s plzeňskými Škodovými závody. Smlouva byla podepsána # července # . Finanční výhody, které spojení přineslo, umožnily rychlý rozvoj automobilky. Prvním zásahem bylo omezení počtu vyráběných typů. V roce # byla dokončena stavba čtyřpatrové karosárny, výstavba dalších objektů následovala. V roce # dosáhl počet zaměstnanců # . Mladoboleslavský závod, automobilní oddělení v Plzni, autoopravárna v Praze a značkové opravny a filiálky vytvořily v roce # samostatnou organizaci, která pomohla překonat hospodářskou krizi. Byla to Akciová společnost pro automobilový průmysl, ASAP. Prvním typem po překonání těžkých krizových let se stal v roce # typ * . Jeho koncepce se stala základem všech modelů vytvořených v dalších třiceti letech. V roce # se vyráběl automobil pod názvem Škoda Popular, s přijatelnou cenou # * . Motor o objemu válců # * měl výkon # * . V roce # přišel na trh také větší vůz stejné koncepce, Škoda Rapid, s motorem o objemu válců # * . Model z roku # byl znovu překonstruován, vybaven šestiválcovým motorem a pojmenován na Škoda Super. V roce # se vyváželo již přes # výrobků. Velký význam pro popularitu značky měla účast na devíti světových autosalónech v uvedeném roce. Významný byl například i závod Rallye Monte Carlo, obeslaný z Mladé Boleslavi jediným automobilem Škoda Popular s motorem Rapid o objemu válců # * . V druhé kategorii do objemu válců # * obsadil druhé místo a to znamenalo velký úspěch. Obchodně důležité byly v tomto období i jízdy automobilů Škoda do těžko přístupných končin světa. * Elstner projel s malým Popularem Spojenými státy a Mexikem, Rapid * Procházky a * Kubiase objel svět za # dní. Také několikanásobná cesta manželů Škulinových Rapidem napříč Afrikou měla velký význam z důvodů propagačních. Druhá světová válka znamenala další vážný zásah do vývoje automobilky. Vyráběly se především nákladní automobily, vůz Škoda Super byl překonstruován na velitelský automobil. Po celou dobu války nedotčený závod byl nakonec # května # posledními zbytky německého letectva bombardován a pobořen. Přesto se ještě v roce # díky obětavé práci zaměstnanců výroba obnovila. Základem pro mírovou práci automobilky se stal předválečný Popular s pozměněnou karosérií. Pro tento typ, označený číslem # , se vžil název Tudor, označující původně typ karosérie. Po znárodnění dostala továrna název Automobilové závody, národní podnik. Značka Škoda byla ponechána přesto, že závod byl z národního podniku Škoda vyčleněn. Výroba se zaměřila na jediný typ, který byl v roce # upraven a uveden na trh pod označením Škoda * . Dalším typem byl v roce # osobní automobil Škoda * . V letech # - # byla do Mladé Boleslavi převedena z Kopřivnice výroba vozů Tatraplan a lehkých nákladních automobilů Tatra. Tato výroba však neměla dlouhé trvání. Již v roce # překvapil mladoboleslavský závod novým vozem Škoda * , lidově zvaným Spartak. Automobil měl čtyřválcový motor o objemu válců # * a výkon # * . Výroba typu Škoda * po úpravě karosérie pokračovala v omezeném množství s užitkovými karosériemi. V roce # došlo k úpravám automobilu Škoda * , zejména v konstrukci přední nápravy, a vůz dostal nové označení Škoda Octavia. Použitím motoru vozu Škoda * se zvýšil výkon na # * a označení bylo změněno na Škoda Octavia Super. Tento automobil se sportovní karosérií dostal název Felicia. Škoda Octavia se v provedení Combi vyráběla až do konce roku # . Rokem velkého přelomu v existenci mladoboleslavské automobilky se stal rok # . Tehdy zahájil provoz zcela nový závod, stavěný od roku # na pozemcích sousedících s původní automobilkou. Do výroby byl zaveden nový model, automobil se samonosnou karosérií a motorem vzadu, označený Škoda * . Od původní koncepce se zcela upustilo. Tento automobil, s různými změnami, se vyrábí dodnes, nyní se změněným názvem. Ale o tom, jak se zrodilo embéčko, se dočtete v samostatné části této příručky. Do pobočného závodu AZNP Kvasiny, připojeného k mladoboleslavské automobilce v roce # současně se závodem AZNP Vrchlabí, byla převedena výroba automobilu Škoda Octavia Combi. V závodě ve Vrchlabí se vyráběl model Škoda * , který byl v roce # nahrazen automobilem s bezkapotovou karosérií Škoda * . Vyrábí se v různých užitkových provedeních včetně mikrobusu. Přibližně v roce # vznikl záměr týkající se výroby zcela nového osobního automobilu, který by se velkosériově vyráběl v automobilce v Mladé Boleslavi. Původní představu vyjadřovalo s oblibou užívané označení lidový osobní automobil. Měl to být malý jednoduchý dopravní čtyřkolový silniční prostředek s omezeným výkonem motoru do asi # * , s největší rychlostí # * . Nízká váha měla zajišťovat i přijatelnou výrobní cenu a také dostupnou prodejní cenu. Hned první konstrukční studie a ekonomické rozbory ukázaly, že pro zaváděnou novou výrobu osobního automobilu bude třeba vyrobit automobil ne pouze omezené technické úrovně. Světový vývoj automobilismu ukázal na neustále se zvyšující požadavky i u malých osobních automobilů. Zvyšování těchto požadavků kladených i na malé automobily, zajišťování konkurenční úrovně po stránce funkční i při vlastní výrobě se projevilo splnitelné jedině při odlišném přístupu k provedení automobilu a jeho způsobu výroby, než jak zněl původní záměr. Nejprve byl v roce # zaveden do výroby vývojově i technicky méně progresívní typ automobilu, rekonstruovaný z typů předcházejících, Škoda * , všeobecně nazývaný Spartak. Během jeho výroby se po rekonstrukci změnil na Škoda Octavia a vyráběly se jeho aplikace Felicia, Touring-Sport, Combi. Zároveň byl postupně zajišťován i původní záměr, stavba zcela nového osobního automobilu splňující požadavky úrovně automobilní techniky po stránce nejen funkční, ale i technologické. Celá příprava výroby zahrnující vývoj nového osobního automobilu, jeho důkladné odzkoušení, zajištění technické přípravy výroby, ale i výstavba zcela nového závodu s nejmodernějším výrobním zařízením dospěla na jaře roku # k zahájení sériové výroby osobního automobilu Škoda * . Během výroby tohoto oblíbeného malého osobního automobilu se čtyřdveřovou samonosnou karosérií Sedan došlo k různým zlepšením, úpravám a modernizacím. Začátkem roku # bylo vyrobeno již půl miliónu automobilů tohoto provedení, což je zhruba polovina celkové výroby automobilky v Mladé Boleslavi od zahájení výroby osobních automobilů v roce # . Přitom od té doby přibývá vždy dalších více než # osobních automobilů měsíčně. Počátkem roku # byla zahájena výroba automobilů Škoda * také s pravým řízením, určených pro některé země s levostranným silničním provozem. Od roku # se vyráběly automobily nejen v provedení standardním, ale také s úpravami pro náročnější majitele, s doplněním v označení de luxe . V červenci roku # byla zahájena výroba osobních automobilů Škoda * s dvoudveřovou karosérií Hardtop. Vůz se vyráběl v provedení de luxe s dvoukarburátorovým motorem se zvýšeným výkonem # * . Pro sportovní účely se od roku # vyráběly v omezeném počtu také osobní automobily Škoda * de luxe , což byl automobil se čtyřdveřovou karosérií v provedení de luxe , s motorem se dvěma karburátory. Výroba těchto automobilů se uskutečnila během asi dvou let. Od ledna # se začaly vyrábět osobní automobily Škoda * v jednodušším provedení, pokud se týká vybavenosti karosérie. Stalo se tak na základě požadavků některých zahraničních odběratelů. Označení vozů bylo Škoda Tourist. Na našem vnitrozemském trhu se tyto osobní automobily prakticky téměř neobjevily. Současně byla zahájena i výroba osobních automobilů s motory s vyšším objemem válců, a tedy i vyšším výkonem, s označením Škoda * . Automobily dvoudveřové se potom vyráběly již jen s motorem o tomto vyšším objemu válců a s označením Škoda * . Všechny druhy jedenáctistovek byly vždy jen v provedení de luxe . K další modernizaci automobilů Škoda došlo od srpna # . Byla zahájena výroba modelu * . Změnila se především střešní, zadní část karosérie. S rekonstrukcí se začalo v roce # , kdy závod oslavoval # let od svého založení. Model automobilu pro rok # přinesl podstatnější změny. Výroba byla zahájena koncem srpna # . Automobil dostal nové označení Škoda * pro vůz s motorem o # litrovém objemu válců ve standardním provedení. Osobní automobil s karosérií v provedení de luxe dostal označení Škoda * a další, s karosérií de luxe a s motorem o vyšším objemu válců, pak označení Škoda * . Výroba automobilů s dvoudveřovou karosérií dále již nepokračovala. Ve druhé polovině roku # ji nahradila výroba automobilů Škoda * s karosérií Kupé, s motorem se zvýšeným výkonem. Stávající automobily Škoda * byly opět zlepšeny. Zlepšení se realizují neustále v průběhu celého roku # , nejvíce změn se však zavádí do výroby vždy po celozávodní dovolené v AZNP. To proto, že přes dovolenou jsou změny připraveny přímo ve výrobě tak, aby nenarušovaly plynulost sériové výroby. Od počátku roku # se vyrábí vůz Škoda * pro náročné. Dále se stručně věnujeme popisu vyráběných automobilů, jak se dodávají zákazníkům, abyste se v nich vyznali a věděli, v čem spočívají rozdíly jednotlivých provedení. Nevylučujeme, že vyráběné vozy, jak se s nimi v praxi seznámíte, budou poněkud odlišné a že se tedy text nebude doslova shodovat se skutečností. To proto, že se neustále, i v průběhu výroby příslušného provedení automobilu, zavádějí různé novinky, zlepšení, popřípadě se rozšiřují doplňky karosérie. Sledují se zejména zlepšení funkce, zvýšení bezpečnosti, ale i estetické důvody, zvýšení hospodárnosti jak vlastní výroby, tak provozu automobilu. Automobilka v Mladé Boleslavi ve svých pobočných závodech ve Vrchlabí a v Kvasinách vyráběla také automobily Škoda Octavia Combi, vyrábí automobily s bezkapotovou karosérií v různých úpravách s označením Škoda Mikrobus, Dodávka, Sanita, Malý valník. Připravují se neustále další modernizace automobilu Škoda * s novými funkčními, bezpečnostními i vzhledovými zlepšeními. Ve vývoji je středolitrážní automobil s objemem válců motoru až # * . Osobní automobily Škoda * až Škoda * Kupé se od sebe navzájem liší karosérií, objemem válců a celkovou vybaveností. Základním provedením těchto automobilů Škoda * je vůz nesoucí označení * . Je to pětisedadlový čtyřdveřový osobní automobil odvozený od téhož provedení oblíbených dříve vyráběných automobilů Škoda Standard. Má motor o objemu válců # * . Detailní popis je uveden samostatně. Namísto dříve vyráběného osobního automobilu Škoda * de luxe se vyrábí automobil s označením * . Tento automobil má především vzhledové doplňky karosérie, lepší čalounění a sedadla. Je určen pro náročnější uživatele. Kola mají hliníkové leštěné ozdobné kryty. Sedadla jsou klubovkového provedení, potah předních i zadních sedadel a výplní dveří je z lehčené plastické kůže, střední části sedadel jsou čalouněny látkou. Strop je bezpečnostní, nad sedadly prošívaný, s polyuretanovou vložkou. Plošina za zadními sedadly je čalouněna svařovaným potahem z černé lehčené plastické kůže s vyseknutou mříží. Tato kůže je i na předních sloupcích. Podlahy a čelo pod zadními sedadly jsou vyloženy textilními koberci. Kryty předních kol jsou čalouněny lemovanou prošívanou plstěnou izolací. Clona proti slunci u spolujezdce má na zadní straně zrcátko. Ozdobný štít na přední stěně s nápisem Škoda z plastické hmoty je doplněn lesklými ozdobnými lištami. Práh dveří je kryt lesklými lištami. Za dříve vyráběný osobní automobil Škoda * de luxe , tedy s vyšším objemem válců motoru, se vyrábí vůz s označením * . Tento automobil má karosérii předcházejícího provedení, tedy v luxusním vybavení, ale motor o větším objemu válců a o vyšším výkonu a s dalšími úpravami. Je použit odlišný karburátor, spodní víko motoru je odlito z hliníkové slitiny s korkovým těsněním. Chladič má zvýšenou účinnost. Zapalovací svíčky jsou také odlišné ( Super) . Na karosérii je odlišné pouze označení tohoto automobilu Škoda * . Za dříve vyráběné dvoudveřové automobily Škoda * a především Škoda * , tedy automobily s karosérií hardtop anebo, jak se častěji označuje, tudor, se nově vyrábí od druhého pololetí roku # osobní automobil s označením * . Tento osobní automobil má dvoudveřovou karosérii Kupé pro # osoby. Vůz s líbivým vzhledem má motor o objemu válců # * se zvlášť zvýšeným výkonem. Věnujeme mu samostatný popis v jedné z dalších kapitol této příručky. Vyrábějí se také automobily pro sportovní účely, soutěže a závody, ty však v běžném prodeji nejsou. Nesou označení Škoda Rallye. Mají zvýšený výkon motoru a různé doplňky usnadňující náročnou jízdu při nejrůznějších sportovních podnicích. Těchto automobilů se vyrábí ročně jen několik málo desítek. Pro zajímavost i jim věnujeme samostatný popis. Poslední novinkou je další provedení automobilu s označením * . Tento osobní automobil má čtyřdveřovou karosérii v provedení de luxe vybavenou ještě dalšími doplňky. Hlavní rozdíl je však v motoru. Do vozu je totiž zabudován motor o objemu válců # * se zvlášť zvýšeným výkonem, tedy motor, jaký se používá do vozů Škoda * Kupé. Vůz je vybaven alternátorem, elektrickým ostřikovačem čelního skla, dvoutónovou houkačkou. Maska má ozdobnou lištu, obdobnou, jako je u osobního automobilu Škoda * Kupé. Sedadla tohoto osobního automobilu mají speciální tvar, jsou anatomicky upravená. Vzájemné odchylky jednotlivých běžných provedení automobilů Škoda uvádí přehledná porovnávací tabulka technických dat, hmot, vah, rozměrů a jízdních vlastností, která je na dvoustraně # . Automobily Škoda * jsou pětimístné osobní automobily s uzavřenou samonosnou karosérií, a to celokovovou čtyřdveřovou sedan. Střecha vozu je pevná. Automobil pohání benzínový motor umístěný vzadu. Hnací náprava je rovněž vzadu. Provedení automobilu se liší především vybaveností karosérie a také popřípadě objemem válců motoru, a tedy výkony jednotlivých typů motoru v závislosti na objemu válců. Vpředu automobilu jsou dvě pohodlná sedadla pro řidiče a spolujezdce a vzadu jsou sedadla pro tři osoby. Vstup k předním a zadním sedadlům je z obou stran samostatnými dveřmi. Hlavní zavazadlový prostor je vpředu a je přístupný po odklopení víka. Příruční zavazadlový prostor za zadními sedadly je přístupný po odklopení opěr zadního sedadla. Je možné jej zvětšit při neúplném obsazení automobilu sklopením jednoho nebo dvou zadních sedadel a opěr. Potom má objem téměř # * . Automobil se větrá spouštěcími okny a překlápěcími okénky v předních dveřích a typy vyráběné do července # vyklápěcími okénky zadních dveří. Polohy okének jsou snadno seřiditelné. Čerstvý vzduch je možno přivádět také topným tělesem při uzavřeném ventilu průtoku vody. Od srpna # pro modely vozů * je větrání vylepšeno zabudováním do zadního horního sloupku u zadního okna. Automobil se vytápí teplým vzduchem. Čerstvý vzduch z pravé strany se přivádí z nasávací kapsy a větrákem vhání přes topné těleso do přední části automobilu, kde je rozváděn na nohy řidiče a spolujezdce a na čelní sklo. Množství teplého vzduchu přicházejícího na sklo nebo podlahu lze seřídit páčkou na pravé straně topného kanálu. Intenzitu vytápění je možno seřizovat z místa řidiče páčkami umístěnými na středním podlahovém kanálu. Volant je umístěn na levé straně. Na zvláštní objednávku je na straně pravé, a to pro některé země s levostranným silničním provozem. Řadicí páka je na středním kanálu mezi předními sedadly, za ní je páka ruční brzdy. Pedály spojky, brzdy a akcelerace jsou v běžném uspořádání. Sdružený kontrolní přístroj je na odnímacím panelu před řidičem. Sdružuje rychloměr s počítačem kilometrů, teploměr chladící vody, ukazatel stavu paliva a kontrolní světla směrových světel, dálkových světel, nabíjení, mazání, zásoby paliva a brzdového systému. Kontrolní svítilna varovného světla je umístěna vedle jeho spínače na štítu přístrojové desky. Ovládání elektrických zařízení je soustředěno na přístrojové desce a na krytu hřídele řízení. Na levé straně krytu hřídele řízení je přepínač směrových světel kombinovaný se spínačem akustické houkačky. Na pravé straně je přepínač dálkových a tlumených světel kombinovaný se spínačem světelné houkačky. Na štítu přístrojové desky jsou spínače stírače, topení, parkovacího a hlavního světla, varovného světla s kontrolní svítilnou. Na spodním okraji přístrojové desky je spínač osvětlení přístrojů s reostatem a spínač osvětlení vnitřního prostoru. Uzamknutím zámku řízení a zapojením přepínače směrových světel je umožněno zapojení parkovacích světel na jedné volitelné straně. Na okraji přístrojové desky před řidičem je tlačítko mechanického ostřikovače čelního okna. Pod přístrojovou deskou je zásuvka pro ruční svítilnu. Nad čelním oknem jsou dvě clony proti slunci a uprostřed zpětné zrcátko. Nádrž paliva je vpředu pod prostorem zásobního kola. Uzamykatelné hrdlo palivové nádrže je na pravém předním blatníku. Je kryto ozdobou s továrním páčkou. Odjišťuje se zevnitř automobilu páčkou na pravé straně. Model * má víčko neuzamykatelné, hrdlo je zabudované do blatníku, překryté vyklápěcím víčkem. Víko předního zavazadlového prostoru je odklápěcí odpředu, uzamykatelné. Odjišťuje se páčkou na levé straně příčné stěny. Je zajištěno pojistkou vedle uzávěru, která se po nadzvednutí víka odjišťuje odtlačením. Kapota motoru je odklápěcí odzadu. Odjišťuje se páčkou ve sloupku levých zadních dveří. Obě víka jsou v otevřené poloze zajištěna poloautomatickými podpěrami, od srpna # víko zavazadlového prostoru má automatickou podpěru nové konstrukce. Zásobní kolo a zvedák jsou uloženy na podlaze předního zavazadlového prostoru. Překrývá je odklápěcí podlaha. Nářadí je umístěno v prostoru pod levým zadním sedadlem. Plnicí hrdlo pro motorový olej je na víku hlavy, měřítko oleje na levé straně bloku motoru. Vypouštěcí kohout chladicí kapaliny je na odváděcím hrdle chladiče na levé straně a na tělese topení pod pravým zadním sedadlem. Akumulátor je umístěn ve skříni na levé straně pod zadním zavazadlovým prostorem. Technická data, hmoty, váhy, rozměry a jízdní vlastnosti jsou uvedeny v přehledné tabulce pro jednotlivá provedení automobilu Škoda. Na automobilech Škoda došlo v průběhu výroby od roku # k různým zlepšením s ohledem na bezpečnost, vzhled, lepší funkci, snadnější obsluhu a údržbu. Uvádíme hlavní změny u modelu * , který se začal sériově vyrábět roku # . Jsou uvedeny také další odchylky, které byly zavedeny pro vozy * od srpna # , pro provedení vozů * pro rok # a od srpna # pro vozy * roku # . Praha vznikla na křižovatce důležitých starověkých obchodních cest, které spojovaly jižní, severní, západní a východní země Evropy. Mimo brod přes Vltavu byl dostatek místa pro utáboření výprav, byl dostatek pastvy a vody pro zvířata na nivách řeky, bylo také dost čisté vody v nehlubokých studních ve vltavských náplavách pro obyvatelstvo a cizince. Zásobení vodou pozdějšího knížecího sídla postaveného na strmé skále, na Vyšehradu, nebylo tak jednoduché. Písemné zprávy o zásobení Vyšehradu se nám dochovaly až v zápisech z # století. Podle nich měl Vyšehrad vodovod ze studánky Jezerky. Voda byla přiváděna dřevěným potrubím, jak uvádí zmínka z * # . Zápis z roku # se zmiňuje o kašně na Vyšehradě. V tutéž dobu měl svůj samostatný vodovod i klášter na Strahově. Pražský hrad byl ve svých počátcích zásoben pouze jedinou studnou, hlubokou # * , umístěnou pod dnešní Svatováclavskou kaplí. Studna byla vyzděna opukovými kameny a sloužila zřejmě i pro zachycení dešťové vody. Chybějící voda byla na Hrad dovážena z blízkého potoka Brusnice. Za Přemysla Otakara # nebo spíše až za Karla # , # až # , byla na Hradě vyhloubena nová studna do hloubky # * . Studna je dodnes zachována. Je na třetím nádvoří na Hradčanech, jihozápadně od Bílé věže. Studna je shora obezděna velkými kvádry, níže je ponechán skalní povrch. Dno studny je pouze # * nad hladinou Vltavy. Ani tato studna nestačila k zásobení vodou a nadále bylo nutno dovážet vodu z potoka Brusnice. Dostatek vody v sídelním životě se zřejmě považoval za velmi důležitý nejen pro běžný život, ale především za požáru a v * války. Proto dal Karel # postavit vodovod z nedalekého pramene Kajetánky v Břevnově. U pramene nejdříve zbudovali pramenní jímku, kterou později rozšířili v rybníček, do něhož zaústili potok Brusnici. Tím se zvětšila možnost odběru vody pro Hrad. V roce # byla zjištěna vydatnost pramene Kajetánky, činila # * . Přesná doba výstavby vodovodu není známa. Avšak roku # vodu zavedli dřevěným potrubím do kašny poblíž královského sídla a ozdobili sochou * Jiřího, kterou vytvořili Martin a Jiří z Kluže. Socha se zachovala podnes. V pozdějších dobách nestačilo přivedené množství vody a bylo nutno vodovod mnohokrát rozšiřovat o další zdroje. Roku # ukončili jednu důležitou etapu posílení vodovodu. K tomu účelu vylámali pět nových jímacích štol v délce # * v opukových horninách ve Veleslavíně. Pramenité vody bylo tolik, že bylo možno položit samostatné potrubí na Hrad. Přiváděcí řad byl z trubek z pálené hlíny. V roce # došlo k dalšímu jímání vody štolou z území v Liboci. I zde získali dostatek vody, takže bylo možno položit samostatné potrubí na Hrad v délce # * . Vodu přiváděli do hradních kašen a nedovolili ji rozvádět potrubím ani šlechtickým sídlům, ani měšťanským usedlostem. Potrubí z pálené hlíny mělo průměr dva palce a tloušťku stěny # palce. Trubky byly dlouhé pět stop. Spojovali je přesuvkou a zatěsnili konopím a tmelem z prachu pálených cihel, hašeného vápna a jiných přimíšenin. Potrubí ukládali do hloubky pět až šest stop. Okolí potrubí udusávali jílem. Tím byl ukončen vývoj vodovodu pitné vody pro Hrad. Kromě toho se v téže době stavěl samostatný vodovod pro vodotrysky a nádrže v hradních zahradách. Dokončili jej už v roce # . Vodovod začínal u obce Litovic a odváděl vodu z rybníků Nekejcovského, Kaly, Břveského a Litovického. Vodu vedli příkopy až do rybníka v dnešní Střešovické ulici. Odtud ji vedli dále dřevěným potrubím až na území Hradu. Z něho však už povolovali rozvádět vodu i do šlechtických a měšťanských domů v okolí Hradu. Dochované záznamy stvrzují, že se na návrhu podílel i Tycho Brahe. Vodovod se zachoval po různých opravách a rekonstrukcích dodnes. Veřejné zásobování vodou v Praze, ve Starém Městě, Menším Městě pražském a na Hradčanech, mělo samostatný vývoj. Pražské obce dostaly statut města a vlastní samosprávu až za vlády krále Václava # . Tehdejší Praha na straně dnešního Starého Města byla ohraničena Vltavou a hradbami, které stály přibližně v dnešních ulicích Národní třída, Na Příkopě a Revoluční. Staří Pražané získávali poměrně snadno pitnou vodu ze studní ve štěrkových náplavách vltavských. Studny zpevňovali kamennou obezdívkou, a někdy dokonce i haťovými skružemi. Pokud voda nestačila pro řemeslníky a pivovarníky, rozváželi vltavskou vodu po městě a prodávali nebo naváželi do obecních kašen. Touto činností se zabývali vodáci. Protože nejvíce vody odebírali pivovarníci, patřili vodáci do jednoho cechu s nimi. Vodu z řeky odebírali buď přímo, nebo vahadlem s okovem, anebo šlapacími koly. Vodu odváželi v sudech. Do šlechtických a měšťanských domů nedaleko Vltavy přiváděli vodu žlabem. K velkému pokroku ve veřejném zásobování vodou došlo při založení Nového Města Karlem # v roce # . Nové Město bylo ohraničeno hradbami v místech dnešního Těšnova, sadů Vrchlického a Sokolské třídy. Území je výše než Staré Město, a proto nebylo jednoduché získávat pitnou vodu. A právě do Nového Města se přestěhovali řemeslníci, kteří potřebovali příliš mnoho vody. Tak například podle záznamů bylo v obou pražských městech roku # kolem # pivovarů a # sladoven, nehledě na koželuhy, valchaře, barvíře, pláteníky, řezníky a jiné. Aby si řemeslníci nestěžovali na horší podmínky v Novém Městě, postavili kvůli nim samospádový vodovod z pramene v místech dnešní ulice Na Rybníčku podle vzoru vyšehradského vodovodu. Vodu přivedli do kašen na Dobytčím trhu, dnes Karlovo náměstí, a na Koňském trhu, dnes Václavské náměstí. Vodovod postavili pro zájem obce. Ke stavbě vodovodu nepoužili trubky z pálené hlíny, ale z borového dřeva o vnitřním průměru # až # palce. Jednotlivé trubky spojili železnými zděřemi. Podle ne zcela přesných zpráv se zdá, že první vodovod, který využíval mechanické vodní síly k čerpání vody, byl zřízen ve Starém Městě už ve # století. V dlažebním řádu z * # je zmínka o vodovodu. Mohl to být nejspíše samospádový vodovod podobný vyšehradskému a pozdějšímu pro Nové Město z roku # . Z dalších pramenů však víme, že roku # Staré Město zaměstnávalo rourníka Petra Srba a roku # je zmínka o tom, že vyhořela věž vodná mistra Petra. Zmínka z roku # mluví o obnově zařízení, kterým se voda po rourách před mnohými lety vedla * města. Starému Městu vltavská voda rozvážená lidmi nebo potahy později už nestačila. Nastoupila mechanická síla. Oba problémy vyřešila jiná řemesla. Vodní sílu využívali běžně mlynáři pomocí vodního kola. Mechanické čerpadlo běžně používali horníci k odvodnění dolů už od # století. Čerpadla jim poháněla voda, a kde jí nebylo dost, i důlní koníci. Nejdříve se používalo řetězové čerpadlo, později pístové. Řetězové čerpadlo bylo složeno ze dvou svislých dřevěných trub, jimiž procházel nekonečný řetěz, koncová oka * spojena. Na článcích řetězu byly koudelové smotky obšité kůží v úloze pístu. Jednou troubou se voda vytlačovala nahoru, druhá byla pro vracející se řetěz. Řetěz poháněla nahoře i dole kola s palci, na něž se přenášela síla z vodního kola. Nádrž vodojemu, pánev, byla nahoře ve věži. První věže byly ze dřeva, pozdější už z kamene. Aby voda v pánvi nezamrzala, udržovali v zimě na dně věže oheň. Právě ten býval častou příčinou požárů. Proto časem přešli na věže z kamene. Pánev byla vždy kovová, nejdříve olověná, později měděná. I potrubí uložené ve věži bylo z kovu, z mědi, bronzu a konečně v pozdější době i z litiny. Na počátku # století podávací řetězová čerpadla zastarala a nastoupila výhodnější pístová. Důležitého zlepšení dosáhl pražský konvář, kovolijec a dělolijec Tomáš Jaroš. Císař Ferdinand # mu udělil # září # privilegium na důvtipnou myšlenku, která se týkala zlepšeného odvodňování dolů, ale bylo možno ji využít i pro vodárny. Dosavadní kožené klapky vyměnil Tomáš Jaroš za kovové a tím vodárníkům ulehčil i zrychlit výměnu opravovaných klapek. Původně byly válce pístových čerpadel konví z mědi a olova, později z bronzu. Podobným úpravám jako staroměstská vodárna byly podrobeny všechny tehdejší pražské vodárny. Vodárny dodávaly vodu ve dne v noci, a tak na rozhraní # a # století konšelé Starého Města už mohli povolovat vodovodní přípojky i v jednotlivých domech či palácích. Vody bylo dost, a proto se jí dostalo každému, kdo o ni žádal. Později však voda nestačila hlavně do veřejných kašen. Začátkem # století se tento stav natolik zhoršil, že páni radní museli konečně rozhodnout o nápravě. Proto roku # došlo k důkladné rekonstrukci staroměstské vodárny podle návrhu ředitele pražského Stavovského technického učiliště Františka Josefa Gerstnera. Strojní část vyrobil jeho mechanik Josef Boček. Po této rekonstrukci sloužila vodárna až do roku # , kdy byla vodovodní síť Starého Města připojena na vodojem na Karlově. Strojovna byla zbourána a věž stojí podnes na Novotného lávce u Karlových lázní. Zatímco Staré Město mělo vodovod s vltavskou vodou asi od * # , Nové Město bylo od svého založení roku # zásobeno pramenitou vodou vodovodem a dvěma kašnami, kromě soukromých studní, až do roku # . Ve městě však přibývalo obyvatel a zvětšovala se potřeba vody. Nedostatek vody přinutil Novoměstské, aby postavili vlastní vodárnu na Vltavě u Šítkovského jezu, na způsob staroměstské. Dali ji do provozu roku # . Dnes nejsou přesnější představy o tom, jak vypadala tato vodárna, protože i s věží, pravděpodobně dřevěnou, brzy po dokončení roku # celá vyhořela. Vodárnu neprodleně opravili. Budovu pro čerpadla postavili jen z trámoví a proutí a zamazali hlínou. Tak vydržela až do roku # , kdy byla opět zničena požárem. Vodárnu obnovil Karel Mělnický. Založil celou stavbu na dubových pilotách a dubovém rámu, avšak piloty nedosáhly pevného skalního podloží a celá stavba se před dokončením naklonila při vrcholu o # * . Stavbu pak dokončil neznámý stavitel. Opravená vodárna sloužila až do roku # , kdy byla vážně poškozena švédským vojskem za třicetileté války. Vodárnu a věž opravili do tří let. O opravě byl na věži vytesán nápis, který se dochoval podnes. Opravená věž vytrvala další # staletí. Strojní zařízení bylo v provozu až do roku # , kdy byla vodárna zrušena a nahrazena vodou z Káraného. Vodárenská věž se zachovala, stojí těsně u budovy Mánes. Novoměstská vodárna u Šítkovského jezu, postavená roku # , podstatně zlepšila zásobení západní části Nového Města vodou. Rozvod vody do ulic poskytoval značné výhody a pohodlí jak pro řemesla, pivovary, tak i pro domácnosti. Výhody společného zásobování vodou byly tak značné, že se město rozhodlo roku # postavit vodovod i pro severovýchodní část města, protože ji pro velkou vzdálenost nebylo možno napojit na šítkovskou vodárnu. Výstavba se však z neznámých důvodů opozdila, takže se započalo stavět až roku # poblíž Nových mlýnů proti Štvanickému ostrovu. Vodárna byla celá ze dřeva a stála v řadě mlýnů. Sloužila svému účelu až do konce # století. Počátkem # století vznikl ve městě opět nedostatek vody. Postavili novou vodárnu, nové vodní kolo na pohon výkonnějších čerpadel, novou věž z kamene založenou na dubových pilotách a dubovém roštu. Věž vydržela jen do # března # , kdy ji povodeň podemlela a roztrhla podél svislé osy. Před půlnocí se zřítila do rozvodněné Vltavy. Situace v zásobování vodou v severní části Nového Města se stala katastrofální a vyvolala neprodleně nová opatření. Síť novomlýnské vodárny připojili na síť šítkovské vodárny. Tím došlo v historii pražského vodárenství poprvé ke spojení dvou vodárenských systémů v jeden. Se stavbou nové vodárny se však začalo až v roce # . Za dva roky stála nová kamenná věž. Později vodárnu vybavili dalším čerpadlem o čtyřech konvích, čímž se stala nejvýkonnější v Praze. Roku # vyhořela. Požár založila francouzská vojska. Ale ještě téhož roku ji opravili a uvedli do provozu. V # století dostala vodárna nové, výkonnější stroje a sloužila až do roku # , kdy strojovnu při regulaci Vltavy zrušili a zbořili vodárnu. Vodárenská věž z roku # zůstala jako historická památka dodnes a stojí před kostelem * Klimenta u Švermova mostu. Nejméně příznivé podmínky pro zásobování vodou měla Malá Strana. Úzký nížinný pruh podél řeky mohl být pohodlně zásoben vodou studnami v říčních náplavách nebo vodou z Vltavy. Výše položená území měla malou naději na vodu ze studní, protože geologický útvar břidlic je skoupý na vodu. Uspokojivé řešení mohla nabídnout jen voda z Vltavy. Teprve roku # povolilo Nové Město pekaři Janu Petržílkovi z Malé Strany postavit mlýn na místě Spáleného mlýna před Oujezdskou branou. Malostranští se s ním dohodli roku # , že jim ponechá jedno vodní kolo a místo pro stavbu vodárny a že za roční úplatu bude zařízení vodárny obsluhovat a opravovat a současně bude udržovat v dobrém stavu i vodovodní řady. Postavili tedy vodárnu s věží, ze které se voda samospádem dostala až na Malostranské náměstí. Vodárna sloužila # let. Roku # začala stavba nové vodárny. Věž byla z cihel a tesaného kamene. Zásobní potrubí z věže vyvedli na břeh zvláštním kanálem. Předtím spojení mezi věží ve vodě Vltavy a blízkým nábřežím vedlo venkovním potrubím, které v zimě zamrzalo. Nové řešení vedlo potrubí níž pod dnem Vltavy do břehu a napojilo se na potrubí uložené v zemi, čímž bylo chráněno proti zamrzání. Roku # byla věž za třicetileté války tak poškozena Švédy, že musela být přes veškerou snahu o opravu zbourána a postavena nová. V této podobě zůstala vodárna až do * # , kdy ji vybavili třetím vodním strojem o dvou čerpadlech. Zrušili ji až * # , kdy její vodovodní síť připojili na vodárnu v Podolí. Věž je zachována podnes, stojí na smíchovské straně v Nábřežní ulici u předmostí Jiráskova mostu. Pražské středověké vodárny nedodávaly vodu pitnou, ale užitkovou, kterou odebíraly z Vltavy. Dodávka pitné vody veřejným vodovodem byla vzácnou výjimkou. Energii na čerpání získávaly vodárny z vodního spádu řeky. Využívaly se jezy postavené původně pro mlynáře. Mlynářů si vždy považovali jako vyslovených odborníků ve vodním stavitelství. Vltava poskytovala poměrně dobré možnosti pro získání vodní energie. Rozdíl výšek hladiny řeky pod Vyšehradem a v Podbabě činí plných # metrů. Stavby jezů se připomínají už v * # . Roku # se už v záznamech mluví o osmi jezech, postavených blízko u sebe. Bývaly šikmo k ose řeky a využívaly celkem šestimetrového spádu. Jezy byly často ničeny povodněmi. Město stavělo nové, takže jejich počet se měnil. O postavení jezu rozhodovala obec. Mlýny a vodní stroje si museli mlynáři postavit sami. Mlynáři tehdy vypracovali i návrh vodovodu, přičemž zřejmě využívali znalosti horníků z čerpací techniky. Tenkrát stavěli ze dřeva a mlynář musel dokonale ovládat i tesařské řemeslo. Vodovod měl tyto hlavní části, vodní kolo na získávání energie, převodové zařízení pro čerpadlo, čerpací soustrojí, výtlačný řad, vodojem neboli pánev nebo též kotel, přelivné potrubí, zásobní řad a kašny pro odběr. V průběhu staletí byla každá z těchto součástí zdokonalována. Vodní kolo, převodové zařízení a čerpadlo byly souborně nazývány vodním strojem. Pokud se používala řetězová čerpadla, byla energie z kola na řetězy převáděna palci. Koncem # století při použití pístových čerpadel se energie převáděla pomocí zalomené hřídele, původně dřevěné, dřevěnými ozubenými koly a lichýři, tyčemi. Čerpadla byla zpočátku pouze řetězová. V # století se přecházelo na pístová a řetězová zůstala jako podávací, nakonec se vynechávala vůbec. Využíval se sací účinek pístových čerpadel. Ke každému vodnímu kolu se nejdříve přiřazovala dvě čerpadla, později tři a nakonec i čtyři. S ohledem na větší namáhání čerpadel bylo nutno vyrábět jejich válce z bronzu místo dřívější mědi a klikové hřídele z litiny místo dřeva. Výkon čerpadel dnes odhadujeme podle jejich rozměrů. Stroj o třech čerpadlech mohl mít výkon až # litrů za vteřinu, při čtyřech čerpadlech až # litrů. Výkon bylo možno regulovat množstvím vody, kterou stavítkem pouštěli na vodní kola. Věž pro vodojem byla nejdříve ze dřeva, později z kamene nebo cihel. Zimní provoz vodárny byl velmi obtížný a způsoboval městu značné finanční náklady. Voda se čerpala z řeky, jejíž teplota mohla klesnout až na bod mrazu. Některé kovové součásti zařízení mohly způsobit prochladnutí i zamrznutí. Proto bylo třeba v zimním období potrubí i pánev ohřívat. Dělo se tak hned ve vodárenské věži pod pánví čili pod kotlem. Proto se tenkrát říkávalo vodojemu spíše kotel. Každé zlepšení bylo vítáno, hlavně když usnadňovalo zimní provoz. Příkladem zlepšení je postavení vnitřního zděného komína ve věži a uložení potrubí mezi věží a břehem řeky do zděného kanálu pod zemí. Komín uvnitř vodárenské věže mířil svým hrdlem přesně pod střed kotle. Tím ho ohříval, ale zároveň zabraňoval vzniku požáru dřevěných částí věže. Každá vodárna si sama vyráběla trouby z borového dřeva, které vydržely v zemi až # let. Na tyto trouby si vybírali kmeny o průměru # * a délce kolem # * . Vyráběli je rovnou u vodárny Na Poustce. Otvor měl velikost # * , později až # * . Vrtali nebozezem vedeným v zářezech v dřevěných kozách, nasměrovaným do jádra kmene. Dřevo i hotové trubky udržovali vždy ve vodě vláčné a nerozeschlé. Trouby ukládali do země do hloubek až # * . Spojovali je železnými zděřemi. Toto spojení umožnilo jen přímý směr řadu nebo jen mírné vybočení. Pro větší vybočení používali měděná kolena vražená do trub obdobně jako zděře. Odbočky navrtali a vsazovali pomocí krátké kovové trubky do vyvrtaného otvoru. Řad se uzavíral mosaznými kohouty. Každá vodárna měla samostatnou vodovodní síť. Propojení sítě dvou vodáren nebylo vůbec obvyklé. Poprvé se tak stalo až po zničení novomlýnské vodárny v * # , o čemž byla zmínka dříve. Vzhledem k tomu, že potrubí vydrželo v zemi krátkou dobu a že z každé vodárny vyváděli až # řadů, dá se soudit, že údržba byla dost náročná. Bylo třeba ustavičně vyrábět nové trubky, udržovat je nerozeschlé ve vodě a do zásoby vyrábět zděře. Proto u každé vodárny bývala současně kovárna. Kašnám věnovali mnohdy velikou péči, dokonce i uměleckou výzdobu. Můžeme připomenout kašnu na Hradčanech se sochou * Jiří z * # nebo kašnu se sochou Neptuna z konce # století, jež byla připojena na potrubí malostranské vodárny. Na Betlémském náměstí je Vimmerova kašna z * # od sochaře Lederera, která našla už trvalé umístění, ale do té doby se několikrát po Praze stěhovala. Známá je zpívající fontána u Belvederu z * # autorů Tomáše Puškaře a Vavřince Křičky z Bitýšky. Veřejný vodovod měla Praha ve srovnání s jinými evropskými městy poměrně brzy. V Lübecku byl v * # , v Praze # , ve Vratislavi # , v Hamburku # , v Hannoveru # , v Londýně # , v Paříži # , v Moskvě # , v Berlíně # . Koncem # století nebylo už v Praze možno vodovod rozšiřovat, protože některými ulicemi vedlo až pět vodovodních řadů a položení dalšího řadu bránil nedostatek místa v ulicích. Pro další význačnější rekonstrukce bylo třeba nových technických vymožeností, na něž bylo nutno čekat až do # století. Anály uvádějí, že v * # měly všechny vodárny celkový výkon # krychlových metrů vody za den, bylo celkem # kašen, z toho # veřejných a # soukromých. Dbalo se už také víc na jakost a čistotu vody. V roce # měla tři čerpací stroje, vytlačovala vodu do výše # * . Obsah vodojemu činil # * . Měla položeno pět zásobních řadů s kašnami. V letech # a # došlo k rekonstrukci. Postavili dvě nová vodní kola o průměru # * , šířce # * , se čtyřmi dvoučinnými čerpadly. Pro jímání vody byly ve Vltavě postaveny dvě filtrační studny vzdálené od sebe # * , spojené navzájem litinovým děrovaným potrubím o průměru # * . Výtlačný litinový řad měl průměr # * . Vodárna měla výkon # * den. Celková rekonstrukce se uskutečnila v letech # až # . Postavili dvě filtrační studny ve Vltavě vzdálené navzájem # * . Vodní kolo mělo průměr # * a šíři # * , pracovalo šest čerpadel. Denní výkon činil # * den. Se šítkovskou vodárnou spolupracovala od * # žofínská parní vodárna se dvěma čerpadly o výkonu # * den a s výtlačným řadem o průměru # * položeným směrem do Myslíkovy ulice. Tato vodárna měla vedle toho svůj vodojem v ulici U Karlova, který byl později zrušen, a vodárna byla připojena na vodojem v Sokolské ulici. Roku # měla dva stroje se čtyřmi čerpadly. Tlačila vodu do výšky # * . Vodojem měl obsah # * a čtyři výtlačná potrubí o průměru # * . Vodárna napájela # kašen. V roce # se v záznamech uvádí její výkon, # * za den. Vodárnu rozšířili v letech # a # . Opět zbudovali dvě filtrační studny ve Vltavě, do hloubky pěti metrů pod hladinu řeky. Byly vzájemně vzdáleny # * a spojeny litinovým děrovaným potrubím * profilu. Tehdy to bylo v Praze nejmodernější zařízení, podle vzoru jímání přirozeně filtrované vody v Toulouse až * . Neželeznými kovy rozumíme všechny kovy kromě železa. Pojem kovů vůbec byl vymezen v NM a ve smyslu tohoto vymezení nepočítáme mezi kovy skupinu polovodičů, nazývanou také někdy polokovy. Někteří autoři však tuto skupinu do výkladu o kovech pojímají, z pohnutek převážně praktických. U Hampela jsou zařazeny k méně dostupným kovům. K tomuto pojetí jsme se nepřiklonili. Surové ocele se vyrobilo * # na celém světě přes # tun a v * # přes # tun. Tato obrovská výroba ovlivňuje i spotřebu některých neželezných kovů, a to zejména těch, které se uplatňují ve všech ocelích. Je to především mangan, kterého se spotřebuje kolem # tun ročně ve feroslitinách a který jinak má upotřebení poměrně nepatrné, a to jen jako přísada do slitin neželezných kovů a manganových ocelí. Dále je to chrom, který se sice přidává jen do ocelí slitinových, ale zato tak často, že jeho výroba se odhaduje na # tun ročně. Chrom může však mít v budoucnosti určitý význam i jako základní prvek chromových slitin. Největší význam mají hliník, měď, zinek, olovo. Za nimi následuje nikl, hořčík a cín s výrobou po # * . Výroba niklu je ovlivňována jeho velkým použitím ve slitinových ocelích, ač i slitiny na bázi niklu mají velký význam. Podobně je tomu u wolframu a molybdenu. Jejich větší díl se vyrábí ve formě feroslitin, což nezmenšuje význam wolframu jako čistého kovu při výrobě žárovek, jeho karbidu při výrobě slinutých karbidů a obou kovů v elektrotechnice. Neobyčejně rychle se do popředí dostal titan s roční výrobou asi # * , která je výsledkem sotva # * úsilí , kdežto dlouho užívaného antimonu se vyrábí řádově totéž množství. Kadmia, rtuti a stříbra se vyrobilo každého o něco méně než # * a v téže výši se pohybovala výroba vanadu, a to téměř výlučně jako ferovanadu pro výrobu speciálních ocelí. Vizmutu se vyrábělo přibližně # * díky především tradičním použitím v nízkotavitelných slitinách a novému použití v atomových reaktorech. Výroba niobu a tantalu se rozšířila zejména díky vzrůstajícímu použití v žárupevných slitinách a slinulých karbidech. Zlata se vyrábělo # * , dávno už nejen proto, aby bylo tezaurováno jako zlatý poklad státních bank, nýbrž aby sloužilo i v průmyslu. Do jeho blízkosti se dostalo berylium výrobou několika set tun. Na podstatně nižší úrovni byly dva velmi rozdílné kovy, a to indium, kterého se v průmyslu použilo teprve ve druhé světové válce, a platina, jež se ukázala nepostradatelnou v měření teplot a v chemii už od konce minulého století. Ale na prahu průmyslového použití stojí i kovy, které se zařadily do periodické soustavy před necelými čtyřiceti lety. Hafnia, objeveného # , se vyrábějí už # tuny a o rheniu, objeveném až # , existuje už rozsáhlá literatura, která slibuje tomuto prvku zajímavé uplatnění v těžkotavitelných slitinách. Pozornosti se dostává dnes i yttriu, scandiu a některým lanthanidům známým v chemii už dříve, ale vůbec nestudovaným v nauce o kovech. Podíváme- li se zpět do * # , ve kterém světová výroba všech kovů dostoupila vrcholu před největší hospodářskou krizí kapitalismu let třicátých, dostáváme zcela jiný obraz o výrobě, důležitosti a pořadí jednotlivých kovů. Ještě více než dnes dominovala celé výrobě ocel se # * , i když to bylo třikrát méně než * # . S tím souviselo postavení manganu, kterého se vyrobilo téměř # * . Zato chromu se vyrobilo daleko méně, sotva # * , což souviselo s poměrně podstatně menší výrobou slitinových ocelí. Ale i v kovech, které mají největší samostatný význam, to vypadalo zcela jinak. Na prvním místě tu byla měď, následovalo olovo a zinek. Hliník tehdy ještě výrobou vůbec neohrožoval postavení mědi. K jejich soutěži o prvenství mělo dojít až v letech padesátých. Relativně velký význam připadal cínu, vlastně mnohem větší než dnes, kdežto výroba niklu, i v poměru k výrobě oceli, byla menší než nyní a totéž platilo ještě ve větší míře o wolframu a molybdenu. Rtuť, stříbro, zlato a platina, antimon, vizmut měly své tradiční postavení. Prakticky však neexistoval hořčík, jehož výroba začínala teprve opouštět laboratoře. Znaly se už vynikající účinky berylia na měď, ale rozvoji výroby bránila vysoká cena. O titanu, zirkoniu, hafniu, niobu a tantalu se psalo jako o vzácných kovech, jejichž výroba činila potíže a jejichž použití se jevilo velmi mlhavě. A jděme dále na přelom devatenáctého a dvacátého století. Ocele se vyrobilo # * , ale poněvadž svářková ocel z pudlovacích pecí soupeřila ještě s ocelemi vyráběnými plávkovými pochody, neměl mangan takový význam jako později a výroba ferochromu byla na samých začátcích. Nebylo tehdy nerezavějících ocelí, a tak nejušlechtilejšími slitinami byly bronzy a mosazi, převládající ve strojírenství a jemné mechanice. I když začínající triumf silnoproudé elektrotechniky přinášel nové použití mědi, byla její výroba sotva # * a byla menší než výroba zinku a olova, které se pohybovaly kolem # * . Relativně vysoká byla výroba cínu, první větší impulsy dostávala výroba niklu, zejména díky výrobě zbrojních ocelí, kdežto hliník byl jen materiálovou zálohou automobilismu a letectví, jejichž rychlý vývoj tehdy sotva kdo tušil, a tak bylo velkým úspěchem hliníku, když posloužil jako lehká krytina jednoho římského kostela. Kdybychom postupovali ještě dále do minulosti, dostali bychom se na začátku průmyslové revoluce do doby, kdy slitin železa se používalo mnohem méně než dřeva, kdy kovů se spotřebovalo kvantitativně nepoměrně méně než dnes a kdy kvalitativně mělo jejich použití zcela jiný charakter než nyní. Čtenáře, kterého tyto problémy zajímají, odkazujeme na # díl této knihy, kde se jimi více zabýváme. Můžeme však z tohoto velmi rychlého a zde jen letmo naznačeného vývoje výroby kovů a jejich používání odvodit nějaké závěry do budoucnosti. Po kvantitativní stránce existují rozbory, které předvídají, že výroba ocele se na světě zvýší na nejméně # * v * # a že v téže době dosáhne výroba hliníku až # * , přičemž řádově téže výše dostoupí výroba plastických hmot. Ještě důležitější se nám však zdá, že nutně dojde ke změnám kvalitativního rázu. Postupující rozvoj techniky si vynutí, že se zvýší počet v technice užívaných kovů, které však budou mít význam pouze tehdy, budou- li připraveny s co největší čistotou. Změny, ke kterým v tomto smyslu došlo už v našem století, pokud jde o výrobu titanu, zirkonia, hafnia, jsou tak přesvědčivé, že naprosto není na místě při klasifikaci kovů vytvářet nějakou skupinu kovů vzácných nebo málo používaných, jak se dosud často dělo. Tyto změny také ukazují, že by nebylo prozíravé pomíjet v nauce o kovech studium některých kovů, které, i jen jako nepatrné přísady, mohou mít velký význam. Příkladem je pozoruhodný účinek velmi malých přísad zirkonia a boru v některých žárupevných slitinách. Postupující rozvoj techniky však ukazuje stále naléhavěji, že naše pozemské zásoby kovů jsou omezené a že jeden kov po druhém přestává stačit potřebě. Tento nedostatek se projevuje u různých kovů v různých místech světa různě, a i když je mnohdy korigován novými geologickými objevy, má za následek, že se rychle mění účel použití nejdůležitějších neželezných kovů a jejich slitin. Vesměs ustupují rychle ta použití, pro která byla pohnutkou snadná zpracovatelnost, a do popředí vystupují speciální vlastnosti jednotlivých kovů a jejich slitin. Typickým příkladem je měď, která zejména ve slitině s cínem dala pojmenování první kovové epoše lidstva, době bronzové. Poměrně nízká teplota tání bronzu, jeho snadná slévatelnost a tvařitelnost a při tom vynikající odolnost proti korozi vytvořily z něho všestranný a přitom hledaný materiál po tisíciletí. Měděné krytiny zdobí dodnes nejkrásnější stavby renesance a baroka v celé Evropě, mědikovci vytvářeli první nádoby a kotle pro potravinářský průmysl a měděné rozpěrky jsou ještě v topeništích mnohých starých parních lokomotiv. Ale všechna ta nesčetná použití mědi a jejích slitin náleží dnes minulosti, neboť měď dnes potřebujeme pro její elektrickou a tepelnou vodivost i pro její chemickou stálost. A už ani v elektrotechnice měď nestačí, a kde můžeme, nahrazujeme ji hliníkem. U každého dlouho známého kovu známe tyto proměny v použití. Cín jako nádobí zmizel z domácností už v době průmyslové revoluce, kdy se začal uplatňovat jako nejdůležitější složka ložiskových slitin, a do domácností se vrátil jako slaboučká vrstvička na ocelovém plechu potravinových konzerv. Přitom bylo vynaloženo mnoho úsilí, aby tato vrstvička při stejné odolnosti mohla být stále slabší, a proto má dnes takový význam plynulé elektrolytické pocínování ocelových pásů namísto pocínování v ohni máčením plechů do lázně roztaveného cínu. A to snad je vůbec nejpozoruhodnější tendence, se kterou se setkáváme v používání některých kovů, že se stále intenzívněji hledají cesty, jak z nich vyrobit jen funkční část výrobku. U cínu je to tenká povrchová vrstvička plechu odolná proti korozi, u řezného nástroje vlastní břit ze slinutého karbidu, který váží o # až # * méně než celý těžký a obrovský obráběcí stroj, jehož funkci plátek slinutého karbidu vůbec umožňuje. Totéž platí o lopatkách parních a spalovacích turbín, jejichž materiály jsme se už zabývali, neboť jsou to nejčastěji ještě oceli, ale v tepelně nejvíce namáhaných stupních stále více slitiny neželezných kovů. Totéž platí třeba o elektrických kontaktech, které už jen u nenáročných vypínačů jsou z pružinové tvrdé mosazi. Přitom služba neželezných kovů a slitin je velmi často zcela nenápadná. Kolik z automobilistů si připomene, jak spolehlivé musí být kontakty jejich rozdělovače a jakým požadavkům musí vyhovět elektrody jejich svíček. Ke snaze vyrábět z některých kovů jen funkční součásti svých zařízení je technika nucena i hospodářskými hledisky. V ceně kovů se zrcadlí i jejich dostupnost i obtížnost a rozsah jejich výroby. Byli jsme v moderní historii svědky neustálého poklesu cen těch kovů, jejichž výroba se rozvíjela, ať už to byl v první polovině # století hliník a na počátku druhé poloviny titan. Některé údaje o tomto vývoji jsou ve # díle. Ceny se vztahují na kovy o nejvyšší obchodně dodávané čistotě, u germania a křemíku na čistoty vhodné pro výrobu polovodičů. U boru, niobu a wolframu jde o prášek, u arsenu, chromu a manganu o úlomky, u barya, rhenia a stroncia o pruty, u cesia, galia, rtuti a rubidia o tekutý kov, u železa o průměrnou cenu ocele v * # , u titanu o cenu válcovaných polotovarů. Ceny na kapitalistickém světovém trhu se vytvářejí jinak, projevují se na nich jinak závislosti na cizích zdrojích než v socialistické hospodářské soustavě. Některé z nich jsou ovlivňovány politickými událostmi ve větší míře, jako ceny mědi, cínu, olova a zinku. Ceny některých kovů jsou stanoveny v USA úředně ( zlato, uran, plutonium) . Ale i při všech těchto odlišnostech obrázky ukazují, že mezi cenou váhové jednotky nejlevnějšího a nejdražšího kovu je rozpětí více než pěti řádů a cenou objemové jednotky dokonce více než sedm řádů. Je možné, že se toto cenové rozpětí zmenší, a jistě se u mnohých dnes velmi drahých kovů změní jejich pořadí, což je možné hlavně tehdy, zvýší- li se světová výroba. Pro všechny výše uvedené důvody není vhodné měřit význam neželezných kovů v moderní technice ani množstvím, ve kterých jsou vyráběny, ani cenou, za kterou jsou prodávány. Myslíme, že je třeba se při jejich studiu oprostit od tradičních a často dnes už neplatných vztahů k nim. Jde o pořadí, ve kterém se tyto kovy a jejich slitiny vykládají, a skupiny, do kterých se člení. Dřívější všestranné a i co do množství výroby nejdůležitější postavení mědi se projevuje do dnešní doby často tím, že se dává na první místo. Protože hliník předstihl v posledních letech měď, jsme svědky toho, že se někdy výklad neželezných kovů začíná lehkými kovy a slitinami. Za jedině účelné, časově a místně neměnné třídění neželezných kovů považujeme takové, které vychází jak ze základních fyzikálních a chemických, tak i hlavních technologických vlastností kovů. K tomu účelu se nehodí uspořádání kovů podle Mendělejevovy periodické soustavy, které se svou zákonitou logičností tak trvale osvědčuje v učebnicích anorganické chemie. Stačí si jen uvědomit, že při takovém postupu je hořčík ve skupině žíravých zemin, a je tak oddělen od hliníku, který je v podskupině * . V hutnické výrobě, v nauce o kovech i ve strojírenské technologii však natolik převládají společné vlastnosti obou kovů, že je jedině výhodné probírat je ve skupině lehkých kovů, a to nejen pro jejich nízkou a měrnou hmotu, nýbrž i pro obdobný způsob výroby, zpracování a používání. Po studiu literatury jsme došli k závěru, že bude mít výhody systematičnosti, přehlednosti a názornosti, jestliže vytvoříme skupiny se zvláštním zřetelem k teplotě tání kovů a k chemickému chování, jiným převládajícím vlastnostem ( hustota, radioaktivita) . Přijmeme- li jak pro hlavní skupiny, tak pro jednotlivé kovy v nich pořadí podle stoupající teploty, dostáváme kovy s nízkou teplotou tání, lehkotavitelné, které rozdělujeme na dvě podskupiny, alkalické, velmi reaktivní kovy podskupiny * , cesium, rubidium, draslík, sodík a lithium, s nízkou měrnou hmotou a nízkou teplotou tání od # * u cesia do # * u lithia, kovy podskupin * až * , které seřazeny podle teploty tání tvoří řadu rtuť, galium, indium, cín, vizmut, thalium, kadmium, olovo, zinek a antimon, který do této podskupiny zařazujeme s jeho vyšší teplotou tání proto, že s některými jejími kovy tvoří slitiny a je jim chemicky nejbližší. Protože důsledným uplatněním kritéria stoupající teploty tání by se od sebe dostaly kovy tvořící slitiny nebo užívané k podobným účelům, přijali jsme pro výklad toto pořadí: kovy * , kovy * , kovy * a kovy * a * . Lehké kovy, hliník a kovy * v pořadí podle stoupající teploty tání, hořčík, baryum, stroncium, vápník a berylium, z nichž si podrobněji všímáme jen hořčíku a berylia. Kovy se střední teplotou tání. Přirozený střed této skupiny tvoří přechodové kovy periody * , nikl, kobalt a železo, a přiřazujeme k nim jejich sousedy, mangan a měď. Podle kritéria stoupající teploty, s výjimkou manganu, je jejich pořadí měď, nikl, kobalt, železo, které ve výkladu o neželezných kovech má význam jen jako přísada a které svou teplotou tání tvoří také důležitou technologickou hranici při tavení kovů. Manganem uzavíráme výklad o kovech této skupiny proto, že jeho význam je zvlášť ve slitinách. Ušlechtilé kovy jsou především dva kovy podskupiny * , stříbro a zlato, s poměrně nízkou teplotou tání a šest kovů platinových, u kterých stoupá teplota tání v pořadí paladium, platina, rhodium, iridium, ruthenium a osmium. Tato skupina osmi kovů tvoří výrazný celek svou malou afinitou ke kyslíku, a nikoliv svou cenou, jež je u nich velmi rozdílná. Proto je správné nazývat tyto kovy ušlechtilé, a nikoliv drahé, neboť je dnes více kovů dražších. K této skupině bývá zařazeno velmi drahé rhenium, ovšem nesprávně, neboť slučovací volná entalpie jeho kysličníku je velmi vysoká, takže tento kov chemicky není ušlechtilý. Těžko tavitelné kovy, jež jsou kovy o teplotě tání vyšší než železo, ale jen některé z nich mají teplotu tání vyšší než osmium. Záměrně je neoznačujeme jako kovy o vysoké teplotě tání, neboť klademe důraz i na to, že se pro svou afinitu ke kyslíku obtížně taví. Jsou to kovy podskupiny * až * , které je však účelné řadit s přihlédnutím k jejich nejvyššímu mocenství, tedy v pořadí kovy * , kovy * , kovy * . Je zcela oprávněné přiřadit k nim dva kovy z podskupiny * , a to rhenium a technicium. I když teplota tání technicia je # * , má toto zařazení význam formální, neboť jde o prvek uměle připravený. Další dvě skupiny nezapadají do pravidla stoupající teploty tání, která u nich není rozhodujícím znakem. Jsou to skupina roztroušených kovů, scandium, yttrium, a lanthanidy, radioaktivní kovy, vesměs kovy periody * . Skupině roztroušených kovů věnujeme jen stručnou zmínku. Radioaktivními kovy se v tomto svazku vůbec nezabýváme z důvodů, které už byly vysvětleny v předmluvě. Jednotlivé skupiny jsou vyznačeny v * . Slitiny neželezných kovů jsou jednak slitiny neželezných kovů mezi sebou, jednak slitiny neželezných kovů se železem, jednak neželezných kovů s polokovy, s nekovy. S přiřazením slitin k určitému kovu vznikají někdy nesnáze, a to zejména když jde o slitinu eutektickou nebo tuhý roztok, který obsahuje zhruba stejné podíly složek soustavy. Zvolené třídění neželezných kovů usnadňuje i třídění slitin. V první skupině, ve skupině kovů s nízkou teplotou tání, jsou seskupeny všechny kovy * až * , které mezi sebou tvoří jednoduché soustavy s eutektiky mající v těchto slitinách značný podíl a určující jejich vlastnosti. Když je eutektikum posunuto k jednomu kovu, převládají vlastnosti tohoto kovu, teplota tání, měrná hmota, mechanické vlastnosti, a v takovém případě je na místě eutektickou slitinu považovat za slitinu tohoto kovu. Když je eutektikum někde uprostřed mezi dvěma nebo i více složkami jako u pájek soustavy, je účelné probírat takové soustavy vcelku ( měkké pájky, nízkotavitelné slitiny) . Potíže nejsou se slitinami zinku a se slitinami celé skupiny lehkých kovů, ve kterých vždy převažuje základní kov. Ve skupině se střední teplotou tání se ve velké míře uplatňují tuhé roztoky, které zaujímají buď celý koncentrační rozsah, nebo jeho velkou část. Leckdy tu dochází k potížím, kam zařadit binární slitiny, které mají zhruba # * každé složky. Nedojde se k žádnému logičtějšímu roztřídění, když se budou uvažovat atomová procenta, neboť jde o kovy málo rozdílné atomové váhy. Je třeba posuzovat i slitiny příbuzné a podle toho se rozhodovat. Některé příručky probírají odporovou slitinu konstantan o * # * a * # * mezi slitinami niklu, což je nelogické zejména proto, že existují i podobné odporové slitiny s menším obsahem niklu a přísadou manganu a také slitiny jen s přísadou manganu, takže právem je lze seskupit v odporové slitiny mědi. Jindy je třeba se rozhodnout podle toho, jak byly takové slitiny vytvořeny. Tak u některých speciálních niklových mosazí je obsah mědi menší než # * , ale je jasné, že tu jde o slitiny odvozené ze slitin bohatších na měď. Takto je účelné postupovat i u jiných slitin této skupiny. Tak základem odporových niklových slitin je soustava * , ale u nejlevnějších odporových slitin může být železa více než niklu. Přesto jde tu o jasnou řadu niklových odporových slitin. U žárupevných austenitických ocelí byl naopak vývoj opačný, neboť se u nich obsah niklu zvětšoval spolu s přísadami jiných kovů, až se došlo ke slitinám soustavy * , které jsou na rozdíl od odporových slitin většinou vytvrditelné. Aby bylo možné srovnání těchto tak důležitých ocelí a slitin mezi sebou, jsou všechny probírány * , kdežto v knize, která by byla věnována jen neželezným kovům, by jejich místo bylo mezi slitinami niklu. I magnetické slitiny měkké a tvrdé jsou probrány v * , spolu s magnetickými ocelemi, ze kterých se vyvíjely, ač některé z nich obsahují železa málo nebo vůbec žádné. Zvláště u této skupiny, kde vyvstává tak často otázka, zda jde o neželeznou slitinu, či o slitinu železa, má promyšlené třídění slitin velký praktický význam. Po * # byla u nás vážná snaha rozdělit výzkumný a výrobní program podle jednoduché zásady, že ta slitina, která má méně než # * železa, nepatří do výrobního programu speciálních slitinových ocelí. Rozdělila se tak výroba odporových slitin pro vysoké teploty a rozdělila se tak výroba slitin magneticky tvrdých i měkkých a k tomu účelu bylo třeba budovat i více výzkumných a zkušebních pracovišť podobně vybavených. Tam, kde obtíže s tím spojené byly zvlášť velké, u slitin žárupevných, k takovému rozdělení nedošlo a pracoviště, která se věnují těmto slitinám, studují a zkoušejí je na stejných zařízeních bez ohledu na obsah základních kovů. Slitiny ušlechtilých kovů nečiní, pokud jde o třídění, zvláštních potíží až na slitiny, u kterých převažují neušlechtilé kovy, zejména nikl a měď. Týká se to zejména pájek. V praxi je zvykem označovat je podle ušlechtilého kovu, který tyto pájky obsahují, paládiové pájky soustav * , ač obsah paládia je # * . Je to tendence přirozená, neboť podíl ušlechtilého kovu svou cenou zcela určuje cenu takové slitiny a i v systematice je správné tuto skutečnost respektovat. Těžkotavitelné kovy tvoří slitiny, ve kterých vždy základní kov převládá. Tím, že jsme do této skupiny zahrnuli titan a chrom, dostali jsme do jedné skupiny všechny kovy * a * , které tvoří významné sloučeniny s uhlíkem, dusíkem, borem a křemíkem. Jsou vesměs kovového charakteru, tvoří mezi sebou často tuhé roztoky, mají vysokou teplotu tání a kovový charakter, takže je na místě se jimi zabývat v této skupině, pokud se jim s ohledem na technologii jejich výroby nevyhrazuje místo ve výkladu o práškové metalurgii. Sami považujeme tematické vyčleňování kovů a slitin připravených metodami práškové metalurgie za neúčelné při dnešním jejím rozšíření. Tranzistory řízené elektrickým polem rozšiřují možnosti polovodičové techniky do oblastí, které byly pro obvyklé bipolární tranzistory dosažitelné jen velmi obtížně nebo i vůbec nedosažitelné. To se týká například elektrometrických zařízení, v nichž se tranzistory se vstupními odpory # * a s kapacitou # * uplatňují se stejným úspěchem jako elektronky. Při použití v lineárních nízkofrekvenčních i vysokofrekvenčních zesilovačích se oceňuje především velice malý vlastní šum tranzistorů. Dosažitelné minimální hodnoty šumového čísla jsou při vhodných pracovních podmínkách, zejména při poměrně velkém vnitřním odporu zdroje signálu, podstatně příznivější než u vakuových elektronek nebo u bipolárních tranzistorů. V těchto aplikacích je neobyčejně výhodné i malé nelineární zkreslení tranzistorů, zejména zkreslení harmonické, intermodulační, jakož i zkreslení křížovou modulací, což je důsledek tvaru převodní charakteristiky přibližující se velmi těsně kvadratické závislosti. V mnoha zařízeních se oceňuje dokonalé oddělení vstupního a výstupního obvodu tranzistorů a malé zbytkové napětí na výstupu v sepnutém stavu. Tranzistory pracující jako spínače, překonávají všechny až dosud zde používané součástky. Další pozoruhodnou vlastností tranzistorů je nepatrné zpoždění procházejícího impulsu. V některých případech umožňují tranzistory zjednodušit schémata a v tetrodové úpravě ulehčují směšování, automatické řízení, zesílení a zesilování. Tranzistory s hradlem izolovaným dielektrikem lze s výhodou použít v integrovaných obvodech. Pro svou poměrně jednoduchou fyzikální strukturu a malý nárok na plochu jsou obzvláště vhodné pro stavbu větších integrovaných soustav, jako jsou mnohabitové posuvné registry, čítače pulsů, dekódéry, převodníky kódů, a přitom jejich výrobní cena je poměrně malá. Připomeňme si též nejzávažnější nedostatky tranzistorů. Velký rozptyl prahového otevíracího napětí, který je několik voltů, u bipolárních tranzistorů je rozptyl asi # * . Snadná poškoditelnost vstupní elektrody tranzistoru s hradlem izolovaným dielektrikem. Nižší horní mezní kmitočet než u bipolárních tranzistorů a menší spínací rychlosti v logických obvodech následkem obtížnějšího impedančního přizpůsobení. Menší dovolené ztrátové výkony a nižší energetická účinnost, což brání použití tranzistorů ve výkonových stupních * . Tato kniha seznámí čtenáře se stručným historickým vývojem tranzistorů, s jejich fyzikálními základy, s podstatou jejich činnosti a s technologií výroby a dá mu též důkladné informace o návrhu a stavbě elektrických obvodů s těmito tranzistory. Většina kapitol je určena čtenářům se středním a všeobecným vzděláním, avšak správné pochopení teoretických odstavců vyžaduje již podrobnější znalosti fyziky a radiotechniky, a to zhruba v rozsahu běžných vysokoškolských učebnic. Pro snažší orientaci v dalším textu stanovíme si hned v úvodu potřebné názvosloví a alespoň zhruba roztřídíme jednotlivé typy tranzistorů. Tranzistor známý z anglické literatury jako field-effecttransistor budeme nazývat tranzistor řízený elektrickým polem, zkráceně tranzistor * . Tímto obecným názvem ovšem rozumíme několik odlišných typů tranzistorů. Vzhledem k rozdílné konstrukci a charakteristickým zvláštnostem rozlišujeme především tranzistory s hradlem odděleným přechodem a tranzistory s hradlem izolovaným dielektrikem. V druhé skupině pak dále rozeznáváme tranzistory zhotovené na celistvém polovodiči, tranzistory * a tenkovrstvý tranzistor, tranzistor * , tranzistor * . Další podrobnosti rozdělení jsou zřejmé z * . Pokud jde o jednotlivé elektrody tranzistorů, vžilo se v zahraniční literatuře názvosloví, jež ostře odlišuje tento typ od obvyklých bipolárních tranzistorů. Překlad těchto vžitých názvů však nedává ve všech případech uspokojivé české termíny. Žádná česká norma dosud nestanovila závazné termíny, a proto jsme byli nuceni vyhledat vhodné názvy sami. Po důkladné úvaze a po poradě s dalšími odborníky jsme pro tuto knihu stanovili názvy, jež jsou pro přehled shrnuty v dodatku. Pro řídící elektrodu jsme přijali název hradlo a označujeme ji písmenem * , gate, pro výstupní elektrodu, tradičně kolektor, označení * , drain, pro společnou elektrodu, rovněž tradičně emitor, označení * , source, a základnu, substrát, označujeme písmeny * . V některých případech jsme považovali za vhodné užívat též označení elektroda. Při písmenném označování elektrod tranzistoru jsme vycházeli, až na výjimky, ze zvyklostí anglické literatury. Někdy se lze v literatuře setkat též s označením emitor, kolektor, základna. Tranzistory se též někdy označují jako unipolární tranzistory. Tento název, zavedený Shockleyem, připomíná, že signál prochází tranzistorem prostřednictvím jednoho typu nosičů proudu, zatímco na činnosti obvyklých bipolárních tranzistorů se podílejí vždy oba typy nosičů. Je- li signál přenášen elektrony, mluvíme o tranzistoru typu * , je- li přenášen pomocí děr, mluvíme o tranzistoru typu * . Historie tranzistorů začíná významným objevem, který uskutečnili * Bardeen a * Brattain v prosinci roku # . Oběma vynálezcům se tehdy podařilo vyrobit první model zesilovače v pevné fázi schopný činnosti. Vysvětlíme stručně, jak k této události vlastně došlo. Pracovníci firmy Bell Telephone si již před druhou světovou válkou uvědomovali, že mechanická relé a vakuové elektronky nejsou pro budoucí rozvoj sdělovacích sítí dostatečně spolehlivé, a proto se snažili získat spolehlivější součástky v podobě zesilovače v pevné fázi. Vzhledem k úrovni tehdejších znalostí o fyzikálních pochodech v pevné fázi muselo se začít se základním výzkumem. V prvních poválečných letech se objevila germaniová dioda, jejíž zpětný proud měl být řízen elektrickým polem přiváděným k diodě pomocnou elektrodu. Měla to být tedy součástka ovládaná elektrickým polem. Při experimentování se Brattain rozhodl izolovat pomocný řídící hrot vrstvou elektrolyticky okysličeného germania. Tím vznikla součástka, která zesilovala, ale polarita zesíleného signálu byla opačná, než se předpokládalo. Při bližším vyšetření se ukázalo, že izolační kysličníková vrstva byla smyta vodou a pomocný hrot byl umístěn přímo na germaniu. Zesilovací účinek tedy nebyl způsobený elektrickým polem, ale, jak se ihned vysvětlilo, injekcí minoritních nosičů proudu z pomocného řídícího hrotu. Po tomto objevu hrotového tranzistoru a po Shockleyových pracích o plošném tranzistoru zůstal účinek pole v pozadí a veškerý zájem průmyslu i výzkumu se soustředil na rozpracování základů bipolárních tranzistorů. Začátek vývoje tranzistorů sahá ještě daleko před Bardeenův a Brattainův objev. Z uveřejněných prací je známo, že se o zesilovač v pevné fázi řízený elektrickým polem zajímali již od začátku třicátých let našeho století profesor fyziky na universitě v Lipsku Julius Lilienfeld a Oskar Heil z Berlína. Oba pracovali nezávisle na sobě, a to tím spíše, že Lilienfeld později přesídlil z Lipska do New Yorku. Povšimněme si nejprve patentů profesora Lilienfelda, které vzbudily velký zájem ve Spojených státech amerických v době, kdy byla uplatňována priorita vynálezu Bardeena a Brattaina. Lilienfeld patentoval ve svých třech patentech z * # až # zesilovač v pevné fázi, jehož základní schéma je na * . Konstrukční základnu zesilovače tvořila hliníková deska, na níž byla vytvořena vrstvička. Na tuto základnu byla nanesena polovodičová vrstva a k ní byly připevněny kontakty * a * . Jádrem zesilovače je vrstva, jíž prochází elektrický proud přiváděný kontakty * a * . Odpor polovodičové vrstvy lze měnit elektrickým polem, jež vzniká na povrchu polovodiče napětím přiváděným na hliníkovou základnu mezi kontakty * a * . Vrstva slouží jako izolace. Vnějším napětím lze tedy řídit proud procházející vrstvou, a tak se dosáhne užitečného zesilovacího účinku. Tento Lilienfeldův vynález však zapadl bez povšimnutí a dodnes není známo, zda se Lilienfeld pokusil svůj vynález uskutečnit a s jakým úspěchem. Teprve roku # se rozhodl Johnson zhotovit Lilienfeldův zesilovač. Jeho pokus však zůstal bez úspěchu, příčina byla pravděpodobně v příliš malé pohyblivosti děr a v příliš velké hustotě povrchových stavů ve vrstvě. Neúspěchů při realizaci zesilovače v pevné fázi řízeného elektrickým polem bylo však mnohem více, jak uvedeme ještě dále. Zdá se tedy, že přes originální myšlenku nebyl Lilienfeldův zesilovač schopen činnosti. Výzkumné práce Oskara Heila měly podobný osud jako práce Lilienfelda. Také Heil navrhl ve svém patentu z roku # strukturu zesilovače v pevné fázi pracujícího na principu elektrického pole v polovodiči. Jeho návrh je uveden na * . Základ zesilovače tvoří opět polovodičová vrstva označená číslem # s přívodními kontakty * a * . Řídící elektroda umístěná v těsné blízkosti polovodičové vrstvy je zde však izolována vzduchovou mezerou. Řídícím napětím přivedeným na svorky je ovládána vodivost tenké vrstvy polovodiče, takže v obvodu baterie lze měřícím přístrojem zaznamenat zesílený signál. Z tohoto stručného popisu vidíme, že jde o stejný princip jako u Lilienfeldova zesilovače, až na poněkud odlišné provedení. Ani tento britský patent * Heila nevzbudil velký zájem a byl zapomenut, aniž se kdokoli vážněji pokusil jej realizovat. Přesto však zájem o vytvoření zesilovače v pevné fázi neochaboval. Další pokrok při vývoji zesilovače v pevné fázi řízeného elektrickým polem byl v mnoha významných bodech úzce spjat se jménem Williama Shockleye. V roce # se v laboratoři firmy Bell Telephone Shockley marně pokoušel zhotovit zesilovač, jehož podstatu tvořil kysličníkový polovodič. Shockley okysličil kovovou síťku, jež měla ve vzniklé kysličníkové vrstvě působit podobně jako mřížka v elektronce a svým potenciálem ovlivňovat proud procházející kysličníkem. Hned po skončení druhé světové války věnoval Shockley svou pozornost vrstvám germania a křemíku naneseným na izolační podložku. Ani v tomto případě se nepodařilo zaznamenat žádaný účinek vnějšího pole. Přes velký úspěch hrotových a plošných tranzistorů, na jejichž vynálezu se Shockley významně podílel, neopustil problematiku zesilovače řízeného elektrickým polem a roku # uveřejnil práci O modulaci vodivosti germaniové vrstvy vnějším elektrickým polem. Uspořádání pokusného zařízení se podobalo deskovému kondenzátoru s pevným dielektrikem, jehož jednu elektrodu tvořila kovová vrstva a druhou germanium. Výsledek pokusu se však přes dokonalé provedení neshodoval s teorií. K vodivosti germaniové vrstvy přispívala totiž pouze asi # * nosičů náboje indukovaných vnějším elektrickým polem. Zesilovací účinek byl příliš malý na to, aby mohl být využit v praxi. K vysvětlení tohoto jevu navrhl John Bardeen hypotézu, podle níž se určitá část náboje v germaniové vrstvě zachycuje v povrchových stavech a kompenzuje vliv vnějšího elektrického pole, ale nemůže se zúčastnit vedení proudu. Konečně koncem roku # uveřejnil Shockley dva nové návrhy na konstrukci tranzistoru řízeného elektrickým polem, které se dosti odlišovaly od základní koncepce kov, dielektrikum, polovodič, jež se udržovala v pokusech již od doby Lilienfelda. Uveďme ihned, že tento odklon od klasického principu byl hlavní příčinou úspěšného vyřešení tranzistoru na germaniu. První z obou navržených konstrukcí, anologový tranzistor, se mnoho nerozšířil. Zato návrh unipolárního tranzistoru řízeného elektrickým polem s hradlem odděleným přechodem se setkal s plným úspěchem. Význam těchto tří základních typů kov, dielektrikum, polovodič, analogový tranzistor, zasahuje do nynější doby, a proto jednotlivé tranzistory popíšeme podrobněji. Při návrhu tohoto tranzistoru vycházel Shockley z myšlenky vytvořit úplnou obdobu vakuové triody v pevné fázi. Připomeňme si nejprve stručně princip vakuové triody. Z rozžhavené katody je emitován tok elektronů omezovaný nábojem elektronového oblaku, který je vně katody. Elektrickým polem mezi katodou a anodou jsou elektrony urychlovány směrem k anodě a jsou tak postupně odebírány z elektronového oblaku v okolí katody. Na výsledný anodový proud má největší vliv průběh elektrického pole v okolí katody. Proto mřížka umístěná v malé vzdálenosti od katody může vykonávat řídící činnost s nevelkým řídícím potenciálem a s nepatrnou spotřebou energie. Pro jednotlivé funkce vakuové triody nalezl Shockley analogie v polovodičích. Emisi elektronů z katody nahrazuje injekce nosičů přechodem zapojeným v propustném směru. Jako anoda může pracovat jiný přechod zapojený v závěrném směru. Také pro funkci mřížky lze použít obdobně tvarované oblasti vytvářející přechody pólované tak, aby odpuzovaly elektrony. Vzduchoprázdný prostor mezi elektrodami vakuové triody byl nahrazen intrinzickým polovodičem, jehož analogie s vakuem je však již velmi vzdálená. Konstrukce analogového tranzistoru je na * . Základem tranzistoru je váleček intrinzického germania, v němž je vytvořeno několik silně dotovaných oblastí, osová oblast nahrazující katodu, sloupky s vodivostí jako náhrada mřížky a válcová oblast nahrazující anodu. Pólování napětí vnějších zdrojů je stejné jako u vakuové triody. Katodový přechod je zapojen v propustném směru a vysílá do intrinzického polovodiče oblak elektronů. Elektrickým polem mezi katodou a anodou jsou elektrony urychlovány směrem k anodě, jejíž přechod je pólován v závěrném směru, takže jím elektrony snadno procházejí k výstupní elektrodě. Průběh pole u katody, a tím i velikost anodového proudu zde rovněž určuje mřížka umístěná blízko katody. Záporné pólování mřížky udržuje na jejím přechodu závěrný směr, v němž má mřížka velký vstupní odpor, neboť přechodem prochází pouze nepatrný závěrný proud. Analogový tranzistor se tedy vlastně svou činností podobá vakuové triodě. Značná odlišnost je však v chování elektronů. Elektrony se v polovodiči nemohou pohybovat přímočaře jako ve vakuu a po proběhnutí střední volné dráhy se srážejí s atomy v uzlech krystalové mřížky polovodiče a mění směr svého pohybu. Po této stránce se analogový tranzistor podobá spíše elektronce plněné plynem. Kromě uvedené konstrukce si lze představit strukturu, která místo elektronů používá k přenosu náboje děr. Kromě intrinzického polovodiče se mění typ vodivosti a polarita připojených napětí u všech funkčních oblastí. Vzniká tak jakýsi antianalogový tranzistor. Zhotovení analogového tranzistoru podle Shockleyovy konstrukce je obtížné. Proto experimentální struktury vycházející z principu analogového tranzistoru se od Shockleyovy konstrukce dosti odlišují. Nejznámějším představitelem tohoto typu tranzistorů je spacistor, zhotovený Gurtnerem Statzem a později dalšími. Konstrukcí spacistoru je několik, a to jak na germaniu, tak na křemíku. Pro objasnění popíšeme spacistor znázorněný na * . Základem spacistoru je tyčinka křemíku typu * o měrném odporu # * . V tyčince je difúzí kolektoru vytvořena oblast typu * , a tím i přechod, který představuje hlavní diodu. V oblasti prostorového náboje hlavní diody je napařením a rekrystalizací hliníku vytvořen pomocný proužek typu * o rozměrech asi # * , který slouží jako modulátor. Ve vzdálenosti asi # * od modulátoru je ještě v oblasti prostorového náboje umístěn wolframový hrot působící jako emitor elektronů. Pracovní napětí hlavní diody se přivádí v závěrném směru a dosahuje asi # až # * , takže prostorový náboj se rozprostírá v šířce téměř # * a intenzita pole v přechodu se vyjadřuje v desítkách kilovoltů na centimetr. Za těchto podmínek má emitor i modulátor střední potenciál určený jejich polohou v oblasti prostorového náboje, jejich rozměry a typem majoritních nosičů. Na emitor se přivádí záporné napětí vzhledem k jeho plovoucímu potenciálu, takže nastává emise elektronů do oblasti prostorového náboje, která je omezována elektronovým oblakem. Modulátor by měl být se zřetelem na požadavek velkého vstupního odporu zapojen tak, aby pracoval v závěrném směru. Avšak připojení modulátoru na malé kladné napětí podstatně zvětšuje strmost spacistoru a zachovává vstupní odpor dost velký. Připojíme-linyní k modulátoru střídavé napětí, je silným polem mezi modulátorem a emitorem ovlivňována emise, a tím je ovlivněn i proud elektronů směřujících k oblasti typu * hlavní diody. Experimentální vzorky popsané v práci * Lavinea dosahovaly vstupního odporu # * až # * , strmosti asi # až # * při výstupním odporu # až # * , při napětí hlavní diody # * , proudu emitoru # * a proudu modulátoru # * . Kmitočtový rozsah byl větší než # * . Analogový tranzistor se až doposud ani v jedné své obměně neuplatnil v praxi. Tento tranzistor je v podstatě velmi jednoduchý, a přitom překonává překážku v podobě povrchových stavů, jež doprovázela téměř všechny předchozí návrhy na tranzistor řízený elektrickým polem. Než přejdeme k popisu tranzistoru s přechodem, připomeneme si stručně jednu důležitou vlastnost přechodu, podrobněji viz * . Přechod je definován jako oblast prostorového náboje na rozhraní polovodiče typu * a * . V této oblasti je silné elektrické pole, jež zabraňuje, aby sem pronikaly majoritní nosiče proudu. Proto se tato oblast také někdy nazývá ochuzenou oblastí. Vzhledem k zanedbatelně malé koncentraci nosičů proudu můžeme se na ochuzenou oblast dívat jako na dielektrikum s permitivitou příslušného polovodiče. Je- li k přechodu připojeno závěrné napětí, pak se šířka ochuzené oblasti mění s velikostí napětí. Pro šířku přechodu platí obecně, že * . Přitom velikost konstanty a exponentu závisí na charakteru rozložení příměsí u přechodu. * je napětí přivedené v závěrném směru, * je šířka přechodu. Pro dva nejčastěji se vyskytující typy přechodů platí vztahy * pro strmý přechod, * pro lineární přechod. Podstatou Shockleyova návrhu je využití vlastností ochuzené vrstvy na řízení efektivního průřezu polovodičové tyčinky, a tím i velikosti procházejícího proudu. Konstrukce tranzistoru s přechodem je na * . Polovodičový blok typu * má dvě oblasti typu * , a tím se vytvoří přechody. K jednotlivým oblastem jsou připevněny odporové kontakty. K oblasti * emitorový kontakt označený * a kolektorový kontakt * , k oblastem * kontakty * . Mezi kontakty * a * prochází polovodičem typu * pracovní proud tranzistoru. Tato oblast se jmenuje kanál. Oblasti se nazývají hradlovací elektrodou nebo prostě hradlem. Tranzistor na * je zapojen jako jednostupňový zesilovač s pracovním odporem # * . Proud procházející obvodem připojeným na baterii s napětím # * závisí na odporu kanálu a na pracovním odporu. Zvětšíme- li závěrné předpětí na hradlovacích elektrodách, zvětší se šířky obou přechodů, a tím se omezí efektivní průřez kanálu, jehož odpor vzroste a pracovní proud se zmenší. Pomocí závěrného napětí na hradle lze zmenšit efektivní průřez kanálu, a tím i proud téměř až na nulu. Hradlem přitom prochází pouze malý závěrný proud a při zesilování střídavého signálu také kapacitní proud vstupní a přenosové kapacity hradla. Zhotovení germaniového tranzistoru s hradlem odděleným přechodem podle Shockleyova návrhu ohlásili v roce # * Dacey a * Ross. Jednu z jejich konstrukcí znázorňuje * . Základem u tohoto tranzistoru je pásek germania s velkým odporem typu * , jehož silněji dotovaná část je kolektorová oblast. Prstenec typu * , který je na obrázku pro názornost zakreslen neuzavřený, tvoří řídící elektrodu. Kanál má délku # * , šířku # * a největší tloušťku # * . Laboratorní vzorek pracoval jako zesilovač se strmostí asi # * , s mezním kmitočtem převyšujícím # * . Tímto úspěšným pokusem se začaly tranzistory řízené elektrickým polem uplatňovat v praxi. Prvním komerčně vyráběným tranzistorem byl Tecnetron firmy CNET ve Francii, jehož autorem je Stanislav Teszner. Konstrukce Tecnetronu z * # je na * . Kanál tranzistoru v podobě tenkého krčku germania typu * s velkým měrným odporem je obepnut oblastí typu * vytvořenou slitinovou technologií pomocí india. Tecnetron má při napájecím napětí # * vstupní odpor několik megaohmů, vstupní kapacitu několik desetin pikofaradu, strmost # * , mezní kmitočet # * , ztrátový výkon # * . Obtížná výroba a málo výhodné vlastnosti zabránily jeho většímu rozšíření. Ještě v roce # zveřejnil výsledky své práce na vytvoření křemíkového tranzistoru * Pearson. Jeho experimentální vzorky měly vstupní odpor # * , vstupní kapacitu # * , strmost # * , výstupní odpor # * , výkonový zisk na tónových kmitočtech # * a velmi malý součinitel šumu. Použití křemíku způsobilo významný obrat ve vývoji tranzistorů. Lze říci, že bez křemíku by tyto tranzistory ani zdaleka nedosáhly tak velkého významu, jaký dnes mají. Další vývoj tranzistorů již nepatří historii, ale naší době. My se k těmto tranzistorům vrátíme opět v dalších kapitolách. Poněkud stranou hlavního zájmu, který tehdy platil především bipolárním tranzistorům, zhotovil experimentální vzorky tranzistoru již roku # také * Stuetzer, který při svém návrhu vycházel z tehdy již historického uspořádání s řídící elektrodou izolovanou dielektrikem. Jeho konstrukce nazvaná Fieldistor je na * . V podstatě jde o germaniovou diodu o rozměrech # * zhotovenou tažením. Poblíž přechodu, ve vzdálenosti # * od povrchu germania typu * , je řídící elektroda široká asi # * . Přivede- li se na elektrodu záporný potenciál, vznikají v povrchové vrstvě germania volné díry, které lehko procházejí přechodem zapojeným v závěrném směru a přispívají k proudu diody. Stejně se chovají elektrony vznikající v oblasti typu * , je- li hradlo umístěno nad touto oblastí a má- li kladný potenciál. Laboratorní vzorky fieldistorů z roku # měly vstupní odpor # * , strmost # * , výstupní odpor asi # * , mezní kmitočet několik set kiloherzů, ale příliš velké šumové číslo. Konstrukcí fieldistorů se sice podařilo překonat překážku v podobě vysoké koncentrace povrchových stavů na germaniu, avšak za cenu nepřípustně velkého vlastního šumu. Podstata povrchových stavů na polovodičích, v nichž se zachycují nadbytečné nosiče proudu indukované vnějším polem, byla podrobena důkladnému studiu, a to jak na germaniu, tak i na křemíku. Přitom se zjistilo, že na povrchu křemíku pasivovaného vrstvou kysličníku křemičitého je hustota povrchových stavů zanedbatelně malá. Toto zjištění otevřelo cestu k získání výkonného tranzistoru řízeného elektrickým polem s hradlem izolovaným dielektrikem, a tak počátek šedesátých let je obdobím zrodu a prudkého rozvoje tohoto typu tranzistoru. Roku # přihlašují své patenty Kahng a Atalla, v letech # až # zveřejňují experimentální výsledky Sah, Hofstein a Martin. Základní stavba tranzistoru s hradlem izolovaným dielektrikem je zřejmá z * . V křemíkovém plátku typu * jsou vytvořeny dvě oblasti typu * , jež slouží jako kontakt emitoru a kolektoru. Povrchový potenciál křemíku mezi oběma kontakty je ovládán hradlem, jež je odděleno vrstvou kysličníku křemičitého. Kladný potenciál hradla přitahuje k povrchu křemíku elektrony a odpuzuje díry, takže v křemíku původně typu * převáží koncentrace elektronů a při povrchu vznikne inverzní vrstva typu * , jež propojí oba kontakty * a * . Efektivní odpor inverzní vrstvy lze řídit velikostí napětí hradla. Po vytvoření inverzní vrstvy pracuje tento tranzistor obdobně jako tranzistor s hradlem odděleným přechodem. Celé předdějinné období se dělí na několik časových úseků. Nejvýznamnější z nich je starší doba kamenná, paleolit, asi # až # let, mladší * kamenná, neolit, několik tisíc let, doba bronzová a železná, asi # až # let, dochované zbytky sídlišť dokládají rozličné způsoby bydlení. V neolitu se již stavějí obydlí ze dřeva, rákosí, proutí a hlíny. Vedle těchto chýší se budují stavby na kůlech i obydlí hromadná, dodnes známá u některých primitivních národů, puebla * indiánů. Svérázným způsobem řešení obydlí jsou kolová sídliště v severní Itálii, asi kolem # * . Na kůlech byly vytvořeny plošiny pro stavbu chýší a kolem vzniklé osady byla zbudována ochranná dřevěná hradba a příkop napuštěný vodou. Nejvýznamnějšími památkami neolitu i následující doby bronzové jsou megalitické stavby vytvářené z velikých kamenů různými způsoby. Jsou to první monumentální kamenné stavby nazývané menhiry, dolmeny a kromlechy. Menhiry jsou svislé, vztyčené, obvykle neopracované, značně vysoké kameny, které často vytvářejí dlouhé řady, aleje menhirů v Bretani. Dolmeny obvykle tvoří dva velké kameny, na nichž spočívají hrubě přitesané kamenné desky, Dánsko, Bretaň. Často jsou řešeny jako dlouhé, chodbám podobné prostory. Kruhově uspořádané kameny vzájemně * kamennými překlady se nazývají kromlechy, Stonehenge v Anglii. Rozměrné kamenné bloky těchto * hladce opracované kamennými nástroji jsou dokladem zručnosti vypnout značné vyspělosti lidí této doby a určitého smyslu pro prostorovou kompozici. Stonehengský kromlech respektuje i určité zákonitosti souvisící s astronomií, což bylo zejména ve starověkých architektúrách časté, Egypt, Amerika. V * oblastech v povodí velkých řek, jako jsou Nil, Eufrat, Tigris, Indus, Ganges a Jang-c' -ťiang, vznikají ve starověku velké říše se svéráznými architekturami. Jsou to zejména Egypt, Mezopotámie, Indie a Čína. V úrodném, jen # kilometrů širokém území kolem Nilu, z obou stran obklopeném pouští, se rozvíjí vzdělanost * mezi nejvýznamnější a nejsvéráznější kultury starověku. Poměrně izolovaně vytváří lid Dolního a Horního Egypta osobitou a jednotnou národní architekturu. Její vývoj bývá členěn na několik velkých časových * . V období do roku # se již předpokládá budování opevněných sídel s obytnými domy z netrvanlivého materiálu a vytváření hrobní architektury. V období Staré říše, v letech asi # až # , Abydos, Sakkara, jsou s rozvojem kultu mrtvých stavěny mastaby a pyramidy. Počínají se také budovat monumentální stavby chrámové. V následném období Střední říše, # až # , kdy hlavním městem říše * Théby, vznikají skalní chrámy. Doba Nové říše, # až # , vytváří vynikající chrámové stavby v Karnaku a Luxoru. V období # až # , které je ukončeno obsazením Egypta Římany, pronikají do egyptské architektury již i cizí prvky. Hlavní stavební hmotou je kámen. Egypťané jsou mistry v jeho lámání i opracování. Vytesávají dlouhé štíhlé monolity, obelisky, které nazývali zhmotnělými paprsky slunce, ale také ohromné pilíře a sloupy, které dosahují výše dnešních několikapatrových domů. Kámen, přesně opracovaný ve spárách, býval spojován na sucho, bez malty. Základními konstruktivními prvky jsou * pilíř a sloup, které nesou trámy. Tedy zastropení, nikoli klenba, i když její konstrukci * znali. Na trámy jsou položeny stropní desky. Podporující články jsou rozmanité. Někdy to jsou monolitické pilíře jednoduchého čtvercového průřezu, jindy sloupy s trojdělením na patku, dřík a hlavici. Jednoduché dříky jsou čtvercového průřezu, složitější vyrůstají z polygonů. Dřík bývá také kanelován. Příznačné pro egyptskou architektonickou tvorbu jsou hlavice, jejichž tvar inspirovala příroda, je odvozen z květu papyru nebo listů palmy. Nezřídka představuje hlavu bohyně plodnosti Hathory. Vedle chrámových staveb nadterénních byly hloubeny do strmých skal jeskyňové, architektonicky ztvárněné prostory skalních * . Souměrnost staveb je charakteristickým a výrazným znakem duševní architektonické tvorby, která bývá zdůrazňována i nadměrným * * osovým * diváka otvírá stavbě. Přední průčelí chrámu * šikmými zdmi je zřejmou odezvou původních rákosových staveb. Za čelným pylonem se otvírá čtvercové nádvoří, peristyl, lemovaný hmotnými a blízko sebe postavenými sloupy, které slouží jako shromaždiště věřících. Dále následuje hypostyl, sloupová síň, osvětlená bazilikálním způsobem, z níž vycházejí další přilehlé a nižší místnosti, které slouží jako svatyně a příbytky kněží a jsou přístupné stále omezenějšímu počtu kněží. Celá podélná dispozice je souměrná podle hlavní osy. Vystupňovaná skladba prostorů i obrovité měřítko mají neustále zdůrazňovat moc bohů a tak působit na věřící. Mezi největší a nejvýznamnější kultovní soubory patří velký Ámonův chrám v Karnaku, chrámy v Luxoru, v Edfu a na ostrově Philae. Vedle těchto staveb jsou v Egyptě budovány zejména na horním Nilu v Abú Simbelu chrámy skalní. Na vnější straně skály je chrámové průčelí vytvořeno pouze reliéfně a v hloubce jeskyně jsou architektonicky upravené, sochařskou výzdobou obohacené a symbolicky kolorované prostory. Náhrobní stavby byly ve své době stavebním druhem nesmírně důležitým. Sloužily k uchování těla člověka pro jeho posmrtný život a byly * s výstavbou chrámů prvořadým * egyptského stavebního umění. Staří Egypťané věřili, že v těle člověka sídlí duch, který po smrti žije dále se všemi vlastnostmi * , avšak jen v tom případě, pokud zůstane jeho tělo zachováno. Tento kult vyžadoval mumifikaci mrtvých a uchování tělesné schránky. Z tohoto důvodu jsou tedy pro lid budovány prosté hroby, pro šlechtu mastaby a pro faraóna dokonce již za jeho života obrovité pyramidy s malými nepřístupnými prostorami, kam má být později uložena jeho mumie i s velkými poklady. Jsou to jednak skalní hroby s reliéfním průčelím a s prostory vytesanými do skály připomínající obydlí, skalní hroby v Beni Hasanu, jednak mastaby a pyramidy, které vznikaly navršením kamenné mohyly nad podzemními, ve značné hloubce, i třicet metrů, umístěnými pohřebními prostory. Mastaba arabsky značí lavici, mívá zpravidla tvar komolého jehlanu. Mastaby, budované nejčastěji poblíž pyramid, jsou řazeny pravidelně vedle sebe a situovány obdobně jako pyramidy ke světovým stranám, takže vytvářejí celá pole. Pyramidy vznikaly zřejmě stupňovitým vršením jedné mastaby na druhou. Takto vznikla asi před # lety snad nejstarší monumentální stavba z kamene na světě, Džóserova stupňovitá pyramida u Sakkary. Stavba vyrůstá do výše # metrů z rozlehlého obdélného půdorysu o stranách # a # metrů. Později se stal nejpoužívanějším architektonickým útvarem jehlan se čtvercovou základnou. K nejvýznamnějším z několika desítek dodnes zachovaných pyramid, ležících asi v šedesát kilometrů dlouhém pásu, sahajícím od Káhiry k Fajjúmu, náleží pyramidy vybudované v Gíze. Největší * nejstarší z nich, pyramida Cheopsova, je o polovinu vyšší než věž chrámu * Víta v Praze. Zaujímá značnou plochu a je nakupena z velkého množství kamenných bloků o váze až # * . Celkem bylo * její stavbu použito na # miliónu kubických * kamene. Povrch pyramid tvořil dokonale opracovaný kamenný obklad, který se z malé části zachoval jen na vrcholku Chefrenovy pyramidy. Nejmladší ze souboru pyramid v Gíze, a zároveň nejmenší, je pyramida Menkaurova, * pyramidální architektonické hmoty skrývají však ve svém nitru, což se zdá neuvěřitelné, jen velmi malé pohřební místnosti a komory pro dary. Stará města vzniklá v Egyptě již ve # * se vyvíjejí jako města řemeslníků a obchodníků, tedy města svobodná, která zpočátku nemají paláce. Postupně se vládci měst stávají králové. V Egyptě se v původní formě vedle gigantických pyramid, které se svými chrámovými předdvořími vytvářely zajímavé * , zachovala ve zbytcích jen některá města, která byla budována podle plánu. Je to sídelní město Amenofise, Tel-elAmarna z * * , dělnické město Kahun, vybudované jako dočasné sídliště při stavbě pyramid. Kahun má pravoúhlou uliční síť s půdorysně typovými domy, které jsou ve čtvrtích, kde sídlili dozorci, náročněji vybaveny. Město je opevněno a má kanalizaci. Nejobvyklejším a nejčastěji používaným materiálem ke stavbě obytných domů jsou vedle cihel vypalovaných cihly sušené, které jsou podobně jako vepřovice vytvořeny promísením hlíny z naplavenin Nilu se suchými stébly trav. Nevýhodou tohoto snadno dosažitelného materiálu je jeho * trvanlivost, která je příčinou i toho, že z rozsáhlé výstavby obytných domů se dochovala do našich dob jen malá část, a to nejen v Egyptě, ale vlastně ve všech kulturních oblastech. To je také * , proč nám vývoj architektury dokumentují * významné stavby kulturně společenské, jako jsou paláce, chrámy, inženýrské stavby, které * budovány z kamene, tedy materiálu přetrvávajícího staletí. Egyptský dům si díky archeologickým výzkumům, zachovaným hliněným modelům a rekonstrukcím umíme docela dobře představit. Kolem roku # je budován jako pravidelný útvar obdélného tvaru s dlouhými chodbami a řadou malých, prostých i větších sloupových prostorů. S novým, vyzrálejším typem domu se setkáváme v Thébách * v Tel-el-Amarně, sídlu boha slunce Amenhotepa v době Nové říše. Jeho půdorys je čtvercový nebo obdélný * s vnitřním schodištěm. Vedle nízkých přízemních domů jsou * i patrové. Jsou orientovány obytnými místnostmi k severu, tedy vstříc osvěžujícímu vánku, a velmi často bývají obklopeny zelení zahrad. Egypťané budují velká inženýrská díla. Je to zejména rozsáhlá síť kanálů a vodních nádrží, které vytvořily z poměrně malého pruhu země podél Nilu zemi kvetoucích zahrad. Egyptskými inženýry byl také vybudován první průplav spojující Rudé moře s Nilem, a tím i s mořem Středozemním. Mezi řekami * a Tigridem žily * * lety dva odlišné * . Na jihu a u Perského zálivu to byli Sumerové, na severu Akkadové. O Sumerech se říká, že jsou tvůrci mezopotámské kultury. Sumerové sice později podlehli početnějším Akkadům, ale jimi vytvořená kultura výrazně ovlivnila všechny kultury pozdější. Země byla v té době politicky rozčleněna do městských států, které mezi sebou často soupeřily. V polovině # tisíciletí byla země sjednocena v Říši starobabylónskou. Ve # * dosahuje Babylónská říše největšího rozkvětu. Po tomto údobí dochází k jejímu postupnému rozpadu. V # * opanovali toto území Asyřané. Hlavním městem nové říše se stalo Ninive, * # byla říše Asyřanů vyvrácena a o # let později se vytváří Novobabylónská říše a Babylón se opět stává střediskem země. O dalších # let později tuto zemi ovládli Peršané. Hlavním stavebním materiálem je cihla. Mastná, vypalovaná i glazovaná. Všechny stavební konstrukce jsou budovány z mohutného, několikametrového zdiva, které bývá na vnější * členěno výstupky a v horní části z obranných důvodů zubovitě prolamováno. Někdy byl líc zdiva obložen glazovanými cihlami, které vytvářely ornamentální obrazce i velké působivé obrazy zvířat. Nedostatek kamene i dřeva v jižní Mezopotámii přinutil stavitele, aby vynalezli jiný způsob zastropení, než byl běžný třeba v Egyptě. Vedle užívaných trámových stropů z kmene palmy jsou prostory záhy klenuty. Klenba je provedena z tradičního místního materiálu, z cihel. Dokonce v pozdější době, zejména v # * , byly klenuty i prostory obytných domů. Sloup není jako v Egyptě důležitým konstruktivním prvkem, naopak, v mezopotámské architektuře přejímá podružnější úlohu. Chrámové stavby, které se stavěly obdobně jako obytné domy, tvoří soubory, jejichž dominantou je zikkurat, * stupňovitá stavba na vrcholu s chrámem, který sloužil snad také za observatoř. Zikkurat, velký stupňovitý útvar podobný kopci, měl zřejmě Sumerům vytvořit představu hory v jejich původní vlasti, na které zřejmě kdysi uctívali svá božstva. V blízkosti chrámového okrsku byl v raném období situován i palác vládce. V Mezopotámii, kde bývaly časté * , se stavělo na vyvýšených terasách. I paláce byly budovány na vysoké zděné terase, jako Sargonův letní palác v Chorsabádu, ležící na sever od Ninive. Je to téměř město ve městě, kde jen pro samu masívní podnož paláce o ploše # * bylo navezeno asi # miliónu kubických metrů hlín. Na terase, přístupné mohutným schodištěm * rampami, se rozkládal rozsáhlý palácový soubor s komnatami a síněmi, dosud jich * odkryta jen část, rozloženými kolem dvorů. Sály byly někdy velmi dlouhé, i padesátimetrové, ale poměrně úzké, poněvadž Asyřané nepoužívali středních podpor pro stropní překlady a místnosti uzavírali cihelnou klenbou o nevelkém rozpětí, zřídka větším než šest metrů. Samozřejmě byly bez oken, osvětlené jen dveřmi a snad i otvory ve stropě. Palác je dispozičně pravoúhle řešený, obsahoval serail s přijímacími místnostmi po jedné straně hlavního dvora, soukromý byt, vládcův harém a hospodářskou část na straně druhé. Vnitřky chrámů a paláců byly bohatě zdobeny zlatem a emaily. Na plochých střechách paláců dispozici * zahrady. Mezopotámie na rozdíl od Egypta měla otevřenější polohu a zemi bylo nutno chránit před nepřátelskými nájezdy dobře opevněnými městy. Dokonce každá vesnice byla obklopena technicky náročnými hradbami. Rozkvět měst jako * Ninive, Ur počíná asi kolem roku # . Pozdější přestavbou získala tato města šachovnicový půdorys, kde dominantní polohu zaujímá palác vládce. Je buď v centru města, nebo je součástí městského opevnění. Ninive bylo město s pevnými hradbami, asi # metry vysokými a několik metrů širokými, které prý měly # věží. Největší město asyrsko-chaldejsképeriody, Babylón, bylo opevněno několikanásobnou zdí. Město tvořilo čtverec o straně # * , jeho hradby byly široké # * . Uliční síť byla pravoúhlá, domy i několikapatrové. Svatyně boha Marduka, Babylónská věž, byla vybudována na vysoké podezdívce o straně # * . V podstatě to byla sedmistupňová pyramida. Ústřední dvůr obytného domu, kde se soustřeďuje život rodiny, slouží k osvětlení i větrání místností k němu přiléhajících. Půdorys je pravoúhlý, rozdělený na část * a hospodářskou. Domy byly zpočátku plochostropé, často i jednopatrové, a měly hygienická zařízení. Tak jako v Egyptě jsou i zde budovány inženýrské stavby, kanály, vodní nádrže, akvadukty, mosty a opevnění. Mezi technická díla patří # kilometrů dlouhý Kanál králů spojující Eufrat s Tigridem. I zásobování Babylónu vodou, akvaduktem o délce # * , rovnající se vzdálenosti Paříž, Londýn, bylo technickým divem. V # * dosahuje Novobabylónská říše vysokého stupně vzdělanosti a její kulturní dosah je patrný v celé západní Asii. Z obrovských mezopotámských staveb se do dnešní doby dochovaly jen trosky ukryté v hliněných kopcích, tell. Mezopotámská kultura značně ovlivňovala sousední země v Malé Asii, odkud přicházejí její myšlenky i do Evropy. Malá Asie je hornatá země s dostatečným množstvím dřeva i kamene. Na rozdíl od mezopotámského stavebního umění se budují stavby z kamene, dřeva i cihel. Sloup ze dřeva stojící na kamenné podnoži je důležitým architektonickým prvkem. Ve * opevněných měst * opevněny i jednotlivé * je situován na terase s rampami a schodišti palác. Zdi městského opevnění jsou silné, mají brány s vnitřním a vnějším uzavřením. Stavby jsou zpravidla nesouměrné, ale vyrůstají na základě pravoúhlé dispozice. V # * byla zničena říše Chetitů a postupně se vytváří řada menších států, jako Lykie, Karie, Lýdie. V Lykii se zachovala charakteristická průčelí skalních hrobů, které jsou umístěny v několika patrech nad sebou a tvarově * z dřevěné tesařské konstrukce. Dochovaly se i volně stojící náhrobky, osamělé monolitické pomníky. Fénicie zaujímá oblast mezi Středozemním mořem a pohořím Libanonu. Féničané, proslulí mořeplavci a obchodníci, osídlili i vzdálenější oblasti Středozemního moře. Při obchodním styku s mnoha zeměmi přejímají Féničané i prvky jejich architektury. Tím nabývá jejich tvorba eklektické povahy. Historicky významným prvkem fénické architektury je hlavice s volutami, nalezená na Kypru, která byla později převzata Řeky a stala se vzorem pro vytvoření iónské hlavice. Není bez zajímavosti, že féničtí stavitelé a řemeslníci velmi často * i mimo svou vlast. Zúčastnili se i výstavby Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Kulturní dějiny této oblasti počínají snad už v # * a je zřejmé, že souvisí s kulturou Mezopotámie. Přírodní prostředí, které má vždy na rodící se umění velký vliv, je však jiné než v Mezopotámii. Perská planina má množství kamene a dřeva. Tím je také dán charakter zdejší architektury, která i přes vlivy egyptské, asyrské a řecké nabývá velmi svérázného projevu. Vrchol perského umění, nejmladšího umění starého Orientu, spadá do období vlády Achajmenovců a trvá poměrně krátkou dobu, # let, a to od poloviny # * , kdy se vytváří mocný perský stát. V životě lidu Persie nemá chrám takovou úlohu, * má třeba v Egyptě. Existují * čtvercové chrámy podobné věži, které * provedeny z dokonale opracovaného kamene a zdobeny reliéfem cimbuří. V těchto chrámech byl zřejmě uchováván posvátný oheň, jeden ze čtyř uctívaných živlů, kterými jsou dále vzduch, voda, země. Královské hroby jsou rozmísťovány volně v krajině. Takovou stavbou je i mauzoleum ze # * , čtverhranná budova na sedmistupňové podnoži završená sedlovou střechou, považovaná za hrobku Kyra. Dochovaly se i královské skalní hroby, a to zejména poblíž Persepole. Příkladem je hrob Dareia, jehož do skály tesané průčelí připomíná vstupní část paláce. Mezi nejvýznamnější architektonické památky náležejí stavby světské, zejména stavby královských paláců a měst, které mají obdobnou koncepci jako paláce a města Asyřanů, ale jsou hlavně * . Sloup, depót, typický prvek v perské architektuře, je vysoký # metrů a jeho hlavice dosahuje # * . Štíhlý sloup s bohatě tvarovanou hlavicí je typickým prvkem průčelí i vnitřku paláce. Dřík sloupu je žlábkovaný, patka zvoncovitá, hlavice je složená ze dvou hlav jednorožců a někdy má podobu jakéhosi květu s náběžníkem. Tvar hlavice i velká vzdálenost sloupů nasvědčuje tomu, že podpory nesly dřevěné trámy a stropy. Palácové soubory, vytvářené na vyvýšené terase * širokým schodištěm, jsou souměrné s rozsáhlými sloupovými síněmi. Charakteristické jsou řady sloupů, rytmizující prostory i průčelí zklidněné dlouhými vodorovnými liniemi kladí. Alexandr Veliký dobývá Perskou říši v první polovině # * . Znamená to nejen konec říše, ale i konec vývoje architektonické tvorby Persie. Mimo dosah kulturních center Blízkého východu a také většinou bez * vlivu na * kulturní vývoj se vytvářejí svým způsobem izolované architektury Indie, Číny, * a Ameriky. I když tyto architektury jsou svébytné, existuje mezi nimi určitá shoda v obdobném budování stupňovitých * pyramid, a to jak v Číně, tak * v Americe, nebo v používání tvarově bohaté, sochařsky ztvárněné symboliky, evropské logice těžko srozumitelné. Indické umění, po dlouhou * Evropanům vzdálené a neznámé, je od svého vzniku originální, naturalistické, ale přece skutečnost idealizující. Ze všech umění Asie je toto umění i přes svou složitost * nejsrozumitelnější, poněvadž celými dějinami Indie prostupuje její vztah k Blízkému východu a odtud ke Středomoří. Historické období Indie začíná v # * , avšak počátky indické architektury sahají do # tisíciletí, snad i hlouběji, kdy jsou stavěna již vyspělá sídliště s domy z pálených cihel, se širokými dlážděnými ulicemi, vybavená kanalizací, což dokazují nálezy v Harrapě a v Mohendžo-Daru. Dokonce již v polovině # * je založeno město na pravidelném půdorysu. Do Indie proniká zejména v posledních stoletích # * vyspělá kultura z Iránu. V # století se v Indii šíří nové náboženství, buddhismus. Nejstarší buddhistické architektonické památky vznikají v polovině # * , kdy jsou také vytvářeny první stavby z trvanlivých materiálů. Starší architektura byla budována především ze dřeva. Stavebním materiálem je kámen, hlína a v raných dobách velmi oblíbený bambus, ze kterého * stavěny tvarově oblé budovy typické pro indickou architekturu a později obdobně formované i z nepružných materiálů. Největší hodnoty chrámů podle indické filozofie * v symbolice. Ideální schéma indického chrámu se skládá z velkých soustředných čtyřúhelníkových nádvoří uzavřených hradbami s monumentálními branami, torana, umístěnými ve všech světových stranách. Uprostřed je svatyně, chrám s pyramidální střechou, a před hradbami je situována řada vedlejších budov. Toto rozvržení odpovídá indické představě světa, který, jakoby velký čtvercový útvar, je obklopen oceány, které zde představují vodní nádrže kolem chrámu, * představuje * , a zde je jakýmsi kosmickým vrchem světa, sídlem božstva. Svou rozlehlostí a hospodářským životem se tento chrám podobal městu. Žili zde kněží, obchodníci, chrámoví služebníci, tanečnice, hudebníci a procházely jím davy poutníků. Nejnavštěvovanější chrámy zaměstnávaly i dvacet tisíc lidí. Chrámy měly své hospodářské zázemí, vlastnily okolní zemědělské oblasti i s vesnicemi, * chrámových staveb jsou hloubeny do skal svatyně, čaitja, a kláštery, vihara. Skalní svatyně jsou zřejmě starším architektonickým typem s charakteristickým obloukem v průčelí a se sloupy v lodi apsidového tvaru, mahábalípuram. Sloupy mají cibulovité patky a zvonovité hlavice. Vihara má obvykle půdorys ve tvaru čtverce, ke kterému přiléhají svatyně a cely mnichů. Průčelí kláštera má svou sloupovou předsíň. Oba tyto typy se v průběhu staletí vyvíjely a přetvářely. Svatyně a kláštery se i velkorysým pojetím a dokonalým provedením * . Výzdoba sloupů je stále bohatší, hlavice jsou zdobeny * . Na průčelí svatyně jsou komponovány vysoké vlysy a všechny stěny jsou pokryty bohatou malbou a plastickým reliéfem. Takto se původní svatyně střídmého půdorysu i výzdoby mění v přebohatě zdobenou stavbu. V elektronice nás zajímá, jakým způsobem prochází elektrický náboj sledovaným prostředím. Chceme proto blíže pozorovat, jak se elektrický proud, definovaný jako množství náboje prošlé sledovaným prostředím v jednotce času, chová v různých látkách. Tyto látky obvykle dělíme na izolanty, kovy, polovodiče a elektrolyty. Ukazuje se, že jevy průchodu proudu uvedenými skupinami se od sebe liší. Nevodivost izolantu lze nejlépe vysvětlit nedostatkem nosičů náboje, které by mohly zprostředkovat elektrický proud. U izolantu je totiž prázdný vodivostní pás v energetickém diagramu oddělen od zcela zaplněného valenčního pásu širokým zakázaným pásem, který nemůže za běžných teplot překonat žádný z valenčních elektronů. Bližší vysvětlení vyplyne z úvah o vodivosti polovodičů. V kovu zprostředkují přenos proudu elektrony. Původně se předpokládalo ( Riecke, Drude, Lorentz) , že se elektrony v kovu pohybují volně jako molekuly plynu. Počet volných elektronů lze pokládat za rovný počtu atomů kovu. Nedostatky původní elektronové teorie odstranila kvantová statistika elektronů v kovech ( Frenkel, Sommerfeld) . Podle ní elektrický proud procházející kovem pod vlivem rozdílu potenciálů se vysvětluje tím, že převládnou rychlosti elektronů ve směru působící síly pole nad rychlostmi v opačném směru. Přitom vlivu působícího pole mohou podléhat jenom ty elektrony kovu, které mají energii blízkou mezní energii Fermiho úrovně. Při působení elektrického pole zvětší se rychlosti nejrychlejších elektronů na rychlosti vyšší, než je Fermiho hranice. Naproti tomu poměrně málo elektronů původně s rychlostmi blízkými Fermiho hranici ve směru opačném své rychlosti zmenší. V elektronice se velmi často užívá za výchozí materiál germanium a křemík v nejčistší formě. Proud v čistých polovodičích, zvaných též intrinsické, zprostředkují volné elektrony a volné díry. K pochopení tohoto procesu je nejlépe vyjít z energetických diagramů. Z fyziky je známo, že osamocený atom nemůže mít libovolnou energii, nýbrž má jen dovolené úrovně energie. Elektron při změnách své energie může přecházet jenom z jedné dovolené energetické úrovně do jiné dovolené úrovně. Přiblíží- li se vzájemně k sobě dva atomy, nastane rozštěpení původních úrovní samotného atomu, takže se z každé původní úrovně stanou dvě nové, které jsou vzájemně poněkud posunuté proti původní poloze. Při sblížení dalších atomů s uvažovaným párem nastává další štěpení úrovní, analogie s vázanými elektrickými obvody. V pevné hmotě je ovšem v těsné blízkosti nesmírný počet atomů, takže rozštěpení úrovní se objeví jako jemná struktura sobě blízkých diskrétních hladin. Vznikají pásy dovolených úrovní, v nichž je konečný počet dovolených úrovní. Dovolené pásy od sebe oddělují pásy zakázané. V určitém dovoleném pásu se může umístit jen určitý maximální počet elektronů. Má- li pás právě maximální počet elektronů, je zaplněn. Z hlediska vodivosti látek a interakce atomů s okolím zajímají nás především vnější energetické pásy atomů. Proto také kreslíme v energetických diagramech hlavně úrovně odpovídající elektronům ve vnějších slupkách atomového modelu. Na * jsou vedle sebe znázorněny pásové diagramy pro polovodič, izolant a kov. Předpokládáme, že látky zde uvažované jsou na teplotě absolutní nuly Kelvinovy stupnice, kdy elektrony zaujímají nejnižší možné energické úrovně. U polovodičů je valenční pás zaplněn, nad ním ležící zakázaný pás má šířku # * u germania, # * u křemíku. Vodivostní pás je prázdný. V tomto stavu nejsou v polovodiči žádné volné elektrony, které by mohly přecházet a přenášet proud, a proto se polovodič chová jako nevodič, izolant. Pásový diagram izolantu se liší od polovodiče tím, že zakázaný pás je podstatně širší než # * . Izolanty nevodí elektrický proud, protože příliš široký zakázaný pás nedovoluje elektronům přejít z valenčního pásu do pásu vodivostního. U kovů se vyskytují dva případy. Vodivostní pás je částečně zaplněn jako u jednoatomových kovů, třeba u sodíku, jehož diagram je na * . Valenční a vodivostní pás se překrývají, což je případ dvojmocných kovů, jako je měď. Kovy jsou dobré vodiče proto, že i za velmi nízkých teplot se v nich elektrony volně pohybují a mohou být zrychlovány i slabým vnějším elektrickým polem. U kovů je stejný počet volných elektronů v * , jako je počet atomů * elektronů. Mrak volných elektronů v kovu se též nazývá elektronovým plynem, i když se ukazuje, že svými vlastnostmi se jeví jako plyn degenerovaný. Z hlediska pásové teorie se může látka stát vodivou, jestliže její některý pás není zcela zaplněn, protože existují energetické stavy, do kterých mohou přejít elektrony, získají- li potřebnou energii k přechodu ze svého nižšího stavu do stavu vyššího. Ve zcela vyplněném pásu nemůže podle Pauliho vylučovacího principu nastat vodivost, protože tam neexistují žádné stavy, do kterých by elektrony mohly vstoupit. Pro vodivost látek je také důležitá jejich teplota. Zahřívá- li se krystal, začnou atomy krystalové mřížky kmitat kolem své rovnovážné polohy. Kvantum energie odpovídající uvedeným vibracím se nazývá fonon. Tak u kovů při teplotě # * se amplitudy tohoto kmitání mohou pohybovat mezi # až # meziatomové vzdálenosti. Fonony považujeme za shluky kmitů nebo vln, které se mohou v krystalu náhodně pohybovat. Při teplotách stoupajících nad # * se látka zaplňuje fonony. Fonony i elektrony jsou v rychlém pohybu. Narážejí na sebe a vyměňují si energie. Atomové kmity mají vliv na valenční elektrony na vnější slupce. Vazba valenčních elektronů k atomům je velmi volná. Tyto elektrony se vyměňují mezi atomy a tím zajišťují vazbu krystalu dohromady. V blízkosti fononů získají elektrony dosti velikou energii, takže se vymaní z vazebního vlivu a nastoupí svoji vlastní dráhu. Nastává tak ionizace, k níž je nutné jisté množství ionizační energie. U běžných polovodičů je potřebná energie řádově # * . Při vyšší teplotě je atomové kmitání intenzívnější, a proto se uvolňuje větší počet valenčních elektronů. Ionizační energie je nutná k překonání zakázaného pásu. Aby se valenční elektron stal volným a potom se mohl volně pohybovat i zprostředkovat proud, musí přeskočit zakázaný pás právě sledovaným přechodem z valenčního pásu do vodivostního. Při pokojové teplotě zjistíme jako výsledek uvedené generace u křemíku asi # volných elektronů v * a u germania asi # elektronů v * . Elektron, který se uvolní, zanechá ve valenčním pásu po sobě atom postrádající jeden elektronový náboj a chovající se jako kladný iont. Tento kladný iont se může zneutralizovat přijetím elektronu, který k němu přejde ze sousedního atomu. Tím se však z tohoto atomu stane kladný iont a může být opět neutralizován příchodem dalšího elektronu. Vidíme tu, že atomy jako pevná součást mřížky se nepohybují, ale kladný náboj se může přemisťovat. Tento kladný náboj nazýváme díra ve valenčním pásu. Díra se může pohybovat pod vlivem zavedeného elektrického pole a slouží jako nosič proudu. Ve vlastních polovodičích mohou tedy přenášet elektrický proud za teplot nad # * jednak volné elektrony, jednak díry. Tím se stává, že i ve zcela čistých polovodičích bez příměsí existuje vlastní neboli intrinsická vodivost. Příslušné hustoty nosičů udává Martin empirickými vzorci, kde značí absolutní teplotu ve stupních Kelvinových. S mechanismem vzniku intrinsické vodivosti souvisí, že současně vzniká volný elektron a pohyblivá díra, takže hustota volných elektronů se rovná hustotě děr, kde je intrinsická koncentrace nosičů. Směr proudu je podle dohody dán směrem pohybu kladných nábojů. V elektrickém poli se volné elektrony a díry pohybují opačnými směry, ale vzhledem k opačným znaménkům jejich nábojů je jejich účinek na výsledný proud aditivní. Proces uvolňování elektronů při ionizaci germaniových nebo křemíkových atomů nezpůsobuje výsledný náboj daného objemu polovodiče, protože elektrony zůstávají uvnitř krystalu. Objeví- li se v krystalu polovodiče některé jiné prvky jako příměsi nebo nečistoty, mění se podstatně jeho vodivost. V elektronice se často přidávají atomy jiných prvků k atomům základního materiálu. Tento postup se nazývá dotováním nebo též dopováním. Nejčastěji přitom vstupují atomy příměsí do krystalové mřížky jako náhrada některých původních atomů polovodiče. Často užívané germanium a křemík náleží do skupiny * prvků v Mendělejevově atomové tabulce. Mají mocnost čtyři, tedy se u nich ve vnější slupce vyskytují čtyři valenční elektrony. Dotujme nyní tento základní materiál některým prvkem ze skupiny * , jako je indium, galium, hliník nebo bór. Usadí- li se atom trojmocného prvku v mřížce obsahující jinak čtyřmocné atomy, připoutá k sobě jeden elektron ze základních atomů mřížky. Trojmocný atom příměsi se sám ionizuje záporně a vytvoří v sousedství díru, nedostatek jednoho elektronu. Trojmocná přimíšenina se proto nazývá akceptorem. V energetickém diagramu zavádějí akceptorové atomy přídavnou energetickou úroveň v zakázaném pásu těsně nad mezí valenčního pásu, jak je vyznačeno na * . Tato vzdálenost je tak malá, že při pokojové teplotě jsou převážně všechny pevné akceptorové atomy ionizovány a ve valenčním pásu se vytvoří odpovídající díry. Zvýšená děrová hustota zmenšuje hustotu volných elektronů, takže součin obou těchto hustot zůstává konstantní. Na diagramu v * je vynesen počet kvantových stavů na jednotku energie a v jednotce objemu. Zavedením akceptorů do čistého základního polovodičového krystalu se stává tento krystal vodivý a vzniklá vodivost se nazývá děrovou, protože nosiči proudu jsou kladné díry. Je to proto, že vzniklá díra se může zaplnit elektronem, čímž vzniká díra na jiném místě. Ta se opět může zaplnit, děj se opakuje a výsledek je stejný, jako kdyby se kladný náboj pohyboval a tím představoval nosiče proudu. Takový polovodič s děrovou vodivostí se nazývá polovodič typu * . Vznik děrové vodivosti vidíme také na * , na němž je v rovině znázorněno několik atomů čtyřmocného germania s pouty kovalenční vazby a jeden z těchto atomů je nahrazen trojmocným indiem. Ionizovaný akceptor je sám o sobě nehybný a nepřispívá k vodivosti. Stává se ionizovaným využitím elektronu, a proto v polovodičích typu * klesá koncentrace volných elektronů pod hodnotu intrinsické koncentrace. Mezi koncentracemi děr a volných elektronů platí vztah * . Zde je intrinsická koncentrace nosičů, koncentrace volných elektronů, v tepelné rovnováze, děrová koncentrace v tepelné rovnováze. Z rovnice plyne, že stoupne- li děrová koncentrace o # řádů, klesne současně o # řádů koncentrace volných elektronů. V polovodiči typu * jsou díry většinovými, majoritními, nosiči a volné elektrony nosiči menšinovými, minoritními. Polovodič typu * vzniká tím, že do čistého čtyřmocného polovodičového materiálu zavedeme některý pětimocný prvek, který má pět elektronů na své vnější slupce. Může to být fosfor, arzén nebo antimon. Tyto úmyslně zaváděné příměsi nazýváme donory, protože jenom čtyři periferní elektrony mohou vytvářet kovalenční vazbu se sousedními atomy germania nebo křemíku, kdežto pátý periferní elektron je ke svému atomu vázán velmi volně, a to přitažlivou silou svého negativního náboje a pozitivního náboje zbytku příměsového atomu. Elektron uvolněný donorem se dále pohybuje jako volný elektron a příslušný polovodič je typu * , protože elektrony v něm jsou většinovými nosiči. Donorový atom, který pozbyl jeden elektron, stává se kladně nabitým iontem pevně zasazeným v krystalové mřížce. V energetickém diagramu na * je energetická úroveň donorů vyznačena v malé vzdálenosti pod dolní hranicí vodivostního pásu. Při pokojové teplotě dostanou se elektrony z donorů v zakázaném pásu do vodivostního pásu překonáním malého energetického rozdílu. Na * je vynesen počet kvantových stavů zcela obdobně jako na * . Na * je znázorněna situace, donory dotovaného základního germaniového nebo křemíkového materiálu při idealizovaném rozvinutí v rovině. V daném případě je naznačen jeden pětimocný atom fosforu v mřížce základního křemíku. Za velmi nízkých teplot jsou elektrony na nejnižších možných úrovních energie, a proto zajímají valenční pás a hladiny donorové. Stoupá- li teplota, excitují se nejprve elektrony z valenčního pásu na hladiny akceptorové a z donorových hladin do vodivostního pásu. Při vyšších teplotách mohou elektrony z valenčního pásu přecházet přímo do pásu vodivostního. Vodivost polovodičů typu * a typu * se souborně nazývá extrinsickou anebo příměsovou vodivostí, na rozdíl od dříve poznané vodivosti čistých polovodičů zvané vlastní či intrinsická. Při ionizaci čistého germania nebo křemíku vzniká pohyblivý elektron a pohyblivá díra, kdežto při ionizaci příměsi vzniká jeden pohyblivý nosič a druhý nepohyblivý iont. U příměsového polovodiče nás zajímá počet volných elektronů a volných děr, které jsou k dispozici. Budiž počet elektronů vázaných na akceptorových hladinách # , počet děr vázaných na donorových hladinách # , a to v jednotce objemu * . Celkový počet děr se musí rovnat počtu excitovaných nabuzených elektronů, které je vytvořily, tedy # . Experimentálně bylo dokázáno, že elektrony v příměsových polovodičích a kovech se řídí pravidly Fermi-Diracovými. Pravděpodobnost obsazení energetické hladiny elektronem je dána Fermi-Diracovourozdělovací funkcí, kde * je Fermiho hladina, * energie, * Boltzmannova konstanta * ergů na * , * absolutní teplota ve stupních Kelvinových. Opačným pochodem ionizace je rekombinace, při níž se volné elektrony a díry spojují, a tak oboje mizí. Může se to stát tím, že volný elektron je znovu zachycen donorovými atomem, iontem, nebo díra se může znovu zachytit na akceptorovém atomu. Při rekombinaci nosičů se uvolňuje energie obvykle v podobě fononu, což je vlastně návrat ionizační energie, která byla dříve absorbována při vytváření párů volných nosičů. Protože všechny volné elektrony a díry podléhají možnosti rekombinace, existují jako volné nosiče jenom po určité časové intervaly. Přitom je doba života volných elektronů * . * je doba života volných děr. Doby života se pohybují od nanosekund do mikrosekund. U intrinsických materiálů. V dotovaných materiálech je doba života většinových nosičů podstatně delší než doba života menšinových nosičů, protože je menší pravděpodobnost rekombinování. Rekombinaci i ionizaci napomáhají krystalové nedokonalosti. Nazývají se pasti nebo rekombinační centra, nedokonalosti krystalu se mohou vyskytovat bodově nebo v širší oblasti. Mezi bodové nedokonalosti patří vakance, vyprázdnění, chybí- li atom v krystalové mřížce, nazývá se též Schottkyho defektem. Mimořádný atom v mřížce zvaný intersticiální. Kombinuje- li se vakance s intersticiálním defektem, vzniká defekt Frenkelův. Je to tak, jako kdyby se celý atom posunul ze svého místa do místa mezilehlého. Uvedené defekty bývají důsledkem tepelného kmitání krystalové mřížky. Rozsáhlejší části krystalu mohou být postiženy dislokacemi vlivem mechanického nebo tepelného namáhání. V pevné fázi jsou nosiče ovlivňovány přítomnými atomy základní hmoty polovodiče. Dochází ke srážkám nosičů, a proto jejich průchod závisí značně na vlastnostech pevné fáze. Pro zjednodušení sledujme proud v polovodiči jednorozměrově. Rychlost elektronů zprostředkujících proud je * a hustota nábojů je * , kde * je hustota elektronu. Průřezem pak prochází proud. Sledujeme- li tento proud v krystalu podoby tyčky o průřezu * , jejíž osa splývá se směrem rychlosti, můžeme předpokládat, že proud je úměrný intenzitě elektrického pole. Tedy platí * , kde * je rozdíl potenciálu na tyčce a * její délka. Z porovnání rovnic * a * vyplývá, že rychlost * , kde * je pohyblivost elektronů zahrnující v sobě konstanty rovnic * a * . Je to materiálová konstanta a je různá u různých materiálů. Obdobně lze psát * pro díry, kde * je děrová pohyblivost. U křemíku je * # . Obecně je děrová pohyblivost menší než pohyblivost elektronová. Právě sledované rychlosti je nutné brát jako hodnoty průměrné, protože pod vlivem elektrického pole jsou sice nosiče zrychlovány, ale jejich skutečné okamžité rychlosti se mění tak, jak stále dochází ke srážkám. Kromě toho se elektrony pohybují náhodnými pohyby s rychlostí, která je větší než # * . Jejich výsledný pohyb ve směru působícího elektrického pole je jakýmsi plynutím, pro něž obvykle užíváme anglický název drift a mluvíme o driftovém proudu působeném elektrickým polem. Sledujeme- li tyčku polovodičového materiálu, v podstatě intrisického, musíme sčítat děrové a elektronové proudy k získání celkového driftového proudu. U děrového proudu, první člen na pravé straně, měli bychom náboj značit * , protože ho nese díra, ale platí * . Driftový proud lze * . Ukáže se, že přesto mezi oběma oblastmi polovodiče se ve styku vytvoří rozdíl potenciálů. V polovodiči jsou jednak nepohyblivé záporně nabité atomy dotujícího prvku skupiny Mendělejevovy tabulky, zde galia, jako akceptoru, jednak díry, které za pokojové teploty jsou volné. V polovodiči jsou jednak nepohyblivé kladně nabité atomy dotujícího prvku skupiny * , zde arzénu, jako donoru, jednak volné elektrony. Od okamžiku vzniku přechodu difundují volné elektrony oblasti k místu styku a zanechávají za sebou kladný prostorový náboj nesený nepohyblivými donorovými ionty. Rovněž tak volné díry v oblasti difundují směrem k přechodu, takže se zde setkávají s elektrony, s nimiž rekombinují. Tyto díry zanechávají za sebou v levé části záporný náboj vytvářený nepohyblivými akceptorovými ionty. Kladný náboj pravé donorové strany odpuzuje kladné volné díry levé akceptorové strany a záporný náboj levé strany volné elektrony pravé strany, takže elektrické pole působí proti difúznímu pohybu a musí nastat rovnováha. Následkem toho se vytvoří v okolí přechodu potenciálové rozložení podle * . V těsné blízkosti přechodu vzniká tedy dvojitá elektricky nabitá vrstva s polem kolmým na rovinu styku a orientovaným tak, že brání rekombinování elektronů a děr. Na přechodu existuje proto trvale elektrické pole, i když není zapojen vnější zdroj napětí. V rovnovážném stavu, kdy vnějším obvodem neprochází žádný proud, rovná se difúzní proud elektronů a děr přes přechod proudu následkem uvnitř existujícího zabudovaného elektrického pole * . Toto vnitřní elektrické pole představuje potenciálový val, který je příčinou jednosměrné vodivosti. Kritériem uvedené rovnováhy je splynutí Fermiho hladin obou opačně dotovaných oblastí v pásovém diagramu. Fermiho hladina je definována jako ta hladina, vzhledem k níž je stejně pravděpodobné, že najdeme elektron s energií # elektronvoltů nad touto hladinou, jako je pravděpodobné, že najdeme nepřítomnost elektronu s energií # elektronvoltů pod uvedenou hladinou. Stýkají- li se dvě tuhé látky v tepelné rovnováze, splývají Fermiho hladiny obou v jednu přímku. Objasníme to na * , kde * značí horní hranici valenčního pásu a * dolní hranici vodivostního pásu. Na * je diagram intrinsického polovodiče s Fermiho hladinou. Znázorňuje Fermiho hladinu u polovodiče typu * , kdežto na * je vyznačena Fermiho hladina u polovodiče typu * . Vraťme se opět ke krystalu s přechodem. Při bližším zkoumání zjistíme, že i takovým přechodem bez zapojeného vnějšího napětí procházejí protichůdné proudy, které se vzájemně kompenzují. Vznik jednoho proudu je nutné hledat v oblasti, v níž některé díry získají za pokojové teploty tepelným kmitáním tolik energie, že jsou- li blízko styku, přestoupí potenciálovou bariéru a přejdou do oblasti * . Mnoho těchto děr se vrátí zpět do oblasti a nezpůsobí žádný další účinek. Některé díry však vniknou hlouběji do oblasti, v níž po určité době rekombinují s tamními většinovými elektrony. Pohyb sledovaných děr nese proud z oblasti * do oblasti * , který označíme * . Index poukazuje na rekombinaci. Nepůsobí- li na krystalu vnější napětí, není možné, aby trvale procházel proud, protože celkový proud přechodem musí být nulový. Musí proto existovat druhý proud procházející v opačném směru. Tento proud je tvořen děrami, které vznikají v oblasti na rekombinačních centrech jako menšinové nosiče. Díry takto vznikající blízko styku difundují až k potenciálové bariéře, kterou snadno překonají a přejdou do polovodiče jako proud. Index připomíná teplotu, která podmiňuje tok tohoto proudu. Je samozřejmé, že k proudům * a * přispívají stejnou měrou i elektrony, ale pro zjednodušení vycházíme z dohody, že sledujeme pochod jenom z hlediska děr. Má to i tu výhodu, že směr toku kladných děr je již směrem proudu podle platící dohody. Zapojíme nyní na sledovaný krystal vnější stejnosměrné napětí s polaritou vyznačenou na * . Tím se snižuje potenciálový val na přechodu, jak je též patrno na potenciálovém diagramu téhož obrázku. Je zřejmé, že se podstatně zvětší děrový proud z polovodiče do části * . Kladné díry jsou přitahovány elektrostatickými silami k záporné elektrodě, záporně nabité elektrony se naopak pohybují opačným směrem. Prochází velký celkový proud ve směru propustném a přechod má malý odpor. Vzrostl tedy proud. Proud v opačném směru se však podstatně nezmění, neboť je nesen difúzí menšinových děr z oblasti * do oblasti * . Vzdálenost, do které se dostávají díry prošlé přechodem, je v oblasti * dána difúzní délkou. Říkává se, že přechod polarizovaný v propustném směru dobře vstřikuje neboli injektuje menšinové nosiče. Tytéž úvahy platí i o elektronech, které přicházejí jako menšinové nosiče do oblasti * . Přiveďme nyní na přechod závěrné napětí podle * . Tím zvětšíme potenciálovou bariéru na přechodu a proud klesne na nulu. Opačný proud prochází jako v předešlých případech beze změny, protože je nesen menšinovými děrami z části * do části * . Opačná polarizace podporuje proud, ale protože je k dispozici jenom určitý počet menšinových děr, proud nestoupá. Tento závěrný proud je téměř nezávislý. Z hlediska využití přechodu PN jako usměrňovače je žádoucí, aby zbytkový proud byl co nejmenší. Proto se doporučuje zmenšit hustoty * a * . Tyto hustoty jsou velmi závislé na teplotě. Zavede-lise na přechod PN nadměrné závěrné napětí, nastává průraz nebo tepelný únik. Kapitoly této knížky jsme seřadili tak, že nejprve objasňujeme vlastnosti plazmatických útvarů známých z běžné denní zkušenosti, plamene a elektrického výboje. Pak vysvětlujeme jevy, které jsou běžné nebo aspoň dostupné každému, kdo se zajímá o technické výrobky, jako jsou zářivky, fotoblesk nebo plazmatické hořáky. Teprve potom se vzdalujeme od bezprostřední smyslové zkušenosti a zabýváme se plazmatem, o jehož vlastnostech a existenci se dozvídáme většinou již jen pomocí přístrojů a vyhodnocením komplexních dat získaných často zdlouhavými a extrémně citlivými měřeními na objektech vzdálených od naší Země milióny světelných let nebo na jevech vytvářených sice na Zemi, ale tak, že stav plazmatu trvá třeba jen milióntinu vteřiny. Výjimku z postupu od běžné zkušenosti k složitějším jevům, který je jednou ze zásad didaktiky vyjádřené již v Komenského spisech, tvoří tato kapitola. Začíná totiž popisem objektů, které svými smysly vůbec nemůžeme postřehnout, atomů a elementárních částic. Důvodem pro tuto odchylku od běžných a uznávaných zásad pedagogické praxe je stav fyziky # století. Ten se liší od všeho, čeho dosáhla fyzika v době předchozí. Moderní fyzika totiž nejen jednoznačně dokázala atomovou strukturu látek, ale odhalila i strukturu a vlastnosti atomů samých, rozložila je teoreticky i experimentálně na ještě jednodušší stavební kameny, nalezla strukturu atomového jádra, prozkoumala nukleony, které jádra skládají, a objevila síly, kterými na sebe elementární částice, elektron, proton a neutron, působí a které umožňují vznik větších a složitějších celků. Poznání atomové struktury látek, struktury atomů a vlastností elementárních částic je zcela mimo dosah přímé smyslové zkušenosti člověka. Ani nejcitlivější elektronový mikroskop, a tím méně mikroskop optický, nedokáže zobrazit jednotlivý atom, či dokonce jeho strukturu. Pouze řadou nepřímých měření s použitím teoretického zpracování se fyzice podařilo v tomto století dokázat, že okolní svět se nám jeví, jako kdyby byl vytvořen ze spojitých látek, jenom proto, že naše smysly nejsou schopny rozlišit jednotlivé stavební kameny, z nichž je jeho obraz složen. Co však je na objevech fyziky # století nejznamenitější a přitom málo zdůrazňované, je skutečnost, že vlastnosti oněch mozaikových kamenů do značné míry předurčují vlastnosti látek z nich složených. Jestliže se fyzika # století, a tím spíše ostatní obory přírodních věd, musela spokojit popisem složitých a velmi rozmanitých vlastností látek, aniž mohla vysvětlit hlubší příčiny těchto vlastností, umí dnešní fyzika vysvětlit i velmi složité vlastnosti látek s komplikovanou strukturou, jako jsou například krystaly polovodičů, a stejně tak i vlastnosti kapalin, plynů a plazmatu tak, že vychází z vlastností atomů, nebo dokonce z vlastností ještě jednodušších částic, elektronů a nukleonů, které tyto látky tvoří. Fyzikální obraz světa se poznáním atomové struktury látek a prozkoumáním vlastností atomů a elementárních částic nesmírně zjednodušil. V elementárních částicích, z nichž se skládá atom, našla fyzika vlastně onu dávno hledanou pralátku, jednoduchou základní substanci, z níž jsou složeny věci kolem nás, a ukázala, že nesmírná rozmanitost hmoty a jejích vlastností, jak je vidíme kolem sebe, není důsledkem rozmanitosti základních stavebních prvků, nýbrž pouze důsledkem rozmanitosti struktur, které elementární částice mohou vytvářet. Elementárních částic, které vytvářejí složitější celky, je pouze několik a také druhy sil, které mezi nimi působí, jsou početně omezené. Jsou známy pouze čtyři, elektromagnetické, gravitační, silné jaderné a slabé jaderné síly. Fyzika minulých století, která neznala atomovou strukturu látek a zacházela s nimi jako se spojitými substancemi, byla v situaci, kterou lze obrazně přirovnat k situaci člověka, který by z velké dálky nebo výšky pozoroval lesy nejrůznějších druhů a snažil se pochopit jejich vlastnosti, aniž by věděl, že je tvoří stromy, a aniž by znal vlastnosti těchto stromů. Změna barev s ročním obdobím u jednoho druhu lesů, stálá zeleň u jiných, dlouhodobé časové změny spojené s růstem, obraz smíšených lesů, to vše by bylo pouze obsáhlým popisem zdlouhavých a rozsáhlých pozorování, ale hlubší příčiny pozorovaných vlastností by zůstávaly neodhaleny. Do takové situace se dokonce dnes už těžko dovedeme vžít. Teprve když si připomeneme, kolik diskusí bylo v minulosti například kolem astronomických pozorování kanálů planety Marsu, které se údajně objevovaly, zanikaly a měnily barvu se změnou ročních období a které se různě vysvětlovaly, buď změnami vegetace, či výtvory myslících bytostí, získáme určitou představu o potížích, s nimiž se setkáváme, chceme-livysvětlit pozorované jevy tam, kde chybí znalosti o jejich vnitřních příčinách či, jak se často ve fyzice říká, o jejich vnitřním mechanismu. Vlastnosti jednotlivých stromů známe z běžné zkušenosti a vlastnosti jejich velkých seskupení jsou nám proto zcela pochopitelné, i když se růst stromů v lese poněkud liší od růstu osamělých jedinců. Podobně dnešní fyzika, která poznala velmi podrobně vlastnosti atomů, může vysvětlit, a dokonce předpovědět vlastnosti systémů složených z velkého počtu atomů navzájem na sebe působících. Pochopení základních vlastností atomů a jejich vzájemného silového působení ušetří velmi mnoho námahy při popisu těch vlastností látek, které přímo svými smysly vnímáme. Fenomenologické jevové vlastnosti látek mají svůj původ ve vlastnostech atomů nebo elementárních částic i tehdy, jde-lio vlastnosti, které mohou mít jen velká uskupení těchto částic, například teplotu, tlak. Znalost vlastností atomů a elementárních částic a sil, které mezi nimi působí, dala moderní fyzice možnost nejen vysvětlovat pozorované jevy, ale i předpovídat vlastnosti látek v nových, dosud neuskutečněných podmínkách a popřípadě vytvářet záměrně látky s vlastnostmi, které se v přírodě nevyskytují. Je to zcela opačný a nesrovnatelně účinnější způsob plnění materiálních požadavků lidské společnosti než stará empirická cesta, kterou člověk používal po desítky tisíc let a při které trpělivým zkoušením různých výrobních postupů občas náhodou objevil způsob, jak lépe opracovat dřevo či kámen, zlepšit vlastnosti kovů, stavebních hmot, zbraní či prostředků k lovu a zemědělství. Stejně tak je mnohem účinnější takový způsob poznávání vlastností plazmatu v nejrůznější podobě, který vychází z vlastností částic, z nichž je plazma složeno. Proto vlastnosti těchto částic probíráme v této kapitole. Údajů o atomech a elementárních částicích potřebných pro pochopení vlastností plazmatu není mnoho. Vyplývají však většinou z dosti komplikovaných experimentů, takže je musíme uvést bez důkazů a bez vysvětlení, jak k nim fyzika dospěla. Příslušný výklad je možno nalézt v publikacích věnovaných fyzice elementárních částic. Pro nás však není důležitý a jeho vypuštění rozhodně nebude na újmu srozumitelnosti dalšího textu. Zkusme si položit otázku. Která informace by byla ze všech poznatků lidstva nejdůležitější a nejcennější pro další generace, kdyby následkem nějaké katastrofy byly zničeny všechny materiální a kulturní hodnoty, které lidstvo až dosud nashromáždilo, i dokumentace a paměť o nich. Nebo, abychom celý problém zařadili do optimističtějšího rámce, jakou informaci bychom měli při velmi omezeném rozsahu zprávy předat myslícím, avšak technicky málo vyspělým bytostem v jiné části Galaxie, aby mohly co nejrychleji dosáhnout vysoké technické a vědecké úrovně. Obecná odpověď na tuto otázku je sotva možná. Ve většině situací by však byla pravděpodobně nejdůležitější informace o poznatcích moderní fyziky, o atomové struktuře látek, o struktuře atomů a atomových jader, o silách, které vedou ke vzniku větších celků z atomů složených, a o metodách poznávání těchto struktur. Těžko si lze představit přesvědčivější důkaz o nesprávnosti tvrzení nic nového pod sluncem než právě tyto poznatky moderní fyziky. Lidstvo se k nim dopracovalo po desítkách tisíc let vývoje společenské výroby a my máme to štěstí, že žijeme právě v tom století, kdy k tomu došlo. Za oněch deset tisíciletí postupně vzniklo a zase zaniklo mnoho vyspělých kultur a mocných říší, počínaje Sumery, Babylóňany a Asyřany přes egyptské tisícileté říše, Řeky a Římany až po středověké evropské civilizace. Dodnes se obdivujeme nejen dochovaným uměleckým dílům, ale i technické úrovni mnohých z těchto kultur. Avšak žádná z nich nepronikla za hranice přímé smyslové zkušenosti, byť často velmi důmyslně využité v dopravních prostředcích, zavlažovacích zařízeních, v bytové kultuře, v umění a ve stavebnictví, jako při výstavbě egyptských pyramid nebo chrámů. Žádná z těchto kultur nenašla také dostatečné zdroje mechanické energie a vysoká životní a kulturní úroveň byla dosahována vždy jen u nepočetné vrstvy obyvatelstva přivlastněním výsledků práce nesrovnatelně většího počtu chudých lidí. Ve dvacátém století byly objeveny a využity zdroje energie, které, přepočítáno na jednoho obyvatele, převyšují ve vyspělých zemích již mnohokrát fyzickou sílu člověka, a zvládnutí vlastností atomů umožnilo vytvořit technická zařízení, jako jsou krystalové zesilovače, paměťové prvky, která aspoň v některých směrech nahrazují nebo i předčí mozek člověka a slouží k masovému předávání a zpracování informací a k automatickému řízení výroby. Tato technika může už dnes zajistit materiální blahobyt nejen pro privilegovanou úzkou vrstvu obyvatelstva, ale, pokud by společenský řád plně odpovídal dosažené úrovni vědy a techniky, pro všechny obyvatele planety. Zpráva pro jinou planetu, která by měla urychlit technický vývoj tamních myslících bytostí, by tedy především měla obsahovat ty poznatky, které lidstvo hledalo nejdéle a které jsou vlastně společným základem i pro přírodní zákony, které známe ze smyslové zkušenosti. Pokusíme se zde takovou stručnou zprávu zformulovat. Především zařadíme informaci o atomové struktuře látek a o struktuře atomů. Pevné látky, kapaliny a plyny jsou složeny z atomů, což jsou částice zhruba kulového tvaru s průměrem řádu # metru. Většinu prostoru v atomu vyplňují lehké částice, elektrony, které jsou všechny zcela stejné. Elektron má hmotnost # * a záporný elektrický náboj rovný # coulombu. Většina hmoty atomu je soustředěna uprostřed, v jádře s rozměry řádu # * , které má kladný elektrický náboj a přitahuje záporně nabité elektrony. Jádro atomu je složeno z nukleonů, protonů a neutronů. Proton je částice s nábojem stejně velikým, jako má elektron, avšak kladným a má hmotnost rovnou # * . Neutron má hmotnost stejnou a nemá elektrický náboj. Elektron, proton a neutron se zatím nepodařilo rozbít na jednodušší částice, používaly se energie vzájemných srážek až do # * . Částice se stejnojmennými náboji se navzájem odpuzují, s opačnými přitahují. Při vzájemném pohybu nabitých částic působí mezi nimi ještě další síla, magnetická. Jde o stejné dva druhy sil, jaké působí mezi elektricky nabitými tělesy a mezi dráty, jimiž prochází elektrický proud. Proton, elektron a neutron působí na sebe kromě toho magnetickou silou vyvolanou jejich vlastním magnetickým momentem, tyto částice se chovají jako malé magnety. Elektron, proton i neutron se chovají současně jako částice i jako vlny. V atomech a větších celcích tvoří elektrony složité vlnové obrazce a mohou se pohybovat jen ve zcela určitých drahách odpovídajících stojatým prostorovým vlnám. Poslední informace vyjadřuje stručně překvapující poznatek získaný fyzikou prvních desetiletí tohoto století. Fyzikové ho dosáhli s velkými obtížemi, neboť se museli vzdát vžité představy o úplné podobnosti atomů, elektronů a jiných mikročástic s tělesy velkých rozměrů. Nejjednodušší atom, atom vodíku, má za jádro proton a v obálce jediný elektron. Přitažlivá síla mezi nesouhlasně nabitým protonem a elektronem je vyrovnána odstředivou silou jeho pohybu. Elektron nemůže být blíže k protonu než asi # * . Nedovoluje to délka vln, s nimiž je jeho pohyb spojen. K odtržení elektronu od protonu, k ionizaci atomu vodíku, je nutná minimální energie # * . Elektron má řadu dalších možných drah, vlnových obrazců, v atomu. Při přechodu ze vzdálenější hladiny na bližší vyzařuje atom kvantum energie odpovídající rozdílu energií mezi oběma stavy, a to ve formě elektromagnetických vln. Všechny ostatní atomy mají dva nebo více protonů v jádře a dva nebo více elektronů v obálce. Elektrony postupně zaplňují dráhy, vlnové obrazce, kolem jádra, počínaje drahou nejbližší. Elektrický náboj jádra přitahuje elektrony a udržuje je v atomové obálce. Poznatky jaderné fyziky lze nejstručněji shrnout takto. V jádře prvků jsou protony a neutrony drženy pohromadě novým druhem sil, odlišných od elektromagnetických sil působících pouze na krátkou vzdálenost, jaderných sil. Energie vzájemné vazby protonů a neutronů v jádře je zhruba miliónkrát větší než energie vazby elektronu v atomu vodíku. Velmi těžká jádra s # a více protony jsou nestabilní, neboť odpudivá elektrická síla mezi souhlasně nabitými protony je u těchto jader již srovnatelná s přitažlivou silou mezi nukleony. Projevuje se to samovolným rozpadem těchto jader, radioaktivitou. Nejstálejší jsou jádra se # až # protony a poněkud větším počtem neutronů. K rozdělení těchto jader na jednotlivé protony a neutrony je nutná energie # nukleon. Spojováním lehkých jader nebo štěpením těžkých jader je možno získat energii řádu # jádro. Chemie a fyzika pevných látek staví na fyzikálních poznatcích, které pro co nejstručnější zprávu lze zformulovat takto. Atomy se mohou spojovat a tvořit větší celky, molekuly, krystaly. Vlastnosti atomů pro toto sdružování jsou určeny konfiguracemi elektronů nejvzdálenějších od jader. Atomy, jejichž jádra mají stejný počet protonů, avšak různý počet neutronů, izotopy, se chovají z hlediska sdružování s jinými atomy stejně, chemické vlastnosti izotopů téhož prvku jsou totožné. Sdružování atomů ve větší stabilní celky je spojeno s uvolněním energie řádu # až # * na atom, a to buď ve formě záření, nebo pohybu nově vzniklých částic, molekul. V další části zprávy, která zatím obsahuje údaje nezjistitelné pouhým pozorováním pomocí smyslů, by mělo následovat spojení uvedených vlastností atomů s jevy, které přímo pozorujeme. Hlavní informace by byly patrně tyto. Teplo je energie neuspořádaného chaotického pohybu atomů a molekul. Světlo je elektromagnetické vlnění s délkou vlny mezi # metru až # metru. Chová se současně jako proud částic pohybujících se rychlostí # * a nesoucích kvanta energie od # * do # * . Částice a jakákoli tělesa z nich složená zvyšují svým pohybem vlastní hmotnost a nemohou nikdy dosáhnout rychlosti světla. To je stručná formulace poznatku, na němž je založena teorie relativity. Přitažlivá síla mezi planetou a Sluncem, gravitace, není ani elektromagnetické, ani jaderné povahy. Jde o jiný typ síly uplatňující se znatelně mezi tělesy, z nichž alespoň jedno má velkou hmotnost. V uvedených informacích je právě to hlavní, co je základem moderní fyziky. Zákony chemického slučování prvků, vlastnosti molekul, krystalů, spektra atomů a molekul, uvolňování jaderné energie a ovšem i zákony mechaniky, termodynamiky, optiky a ostatních klasických disciplin fyziky stejně jako nauku o elektřině a magnetismu je možné odvodit z uvedených vlastností částic a působících sil, pokud by ovšem byly formulovány matematicky, kvantitativně, což zde, vzhledem k charakteru knížky, by nebylo vhodné. V tom, co jsme dosud odvysílali, však chybějí ještě dvě podstatné informace. První je definice jednotek hmotnosti, elektrického náboje, délky a časové jednotky. Nehodí se v tomto případě ani odvolání na prototyp kilogramu uložený v Paříži, ani na definici časové jednotky podle doby jednoho oběhu Země kolem Slunce či na platinoiridiovou tyč v případě definice metru. Vteřina i metr jsou ovšem dnes již definovány nezávisle na těchto normálech, a to vteřina pomocí počtu kmitů vysokofrekvenčního záření, které vysílá atom césia, a metr počtem délek vlny modré spektrální čáry atomu xenonu. Taková měření vyžadují ovšem velkou technickou vyspělost, a pro naši zprávu by bylo nutné zvolit jednodušší, byť méně přesný způsob. Například při předávání zprávy elektromagnetickými vlnami by bylo možné vymezit jednu vteřinu vzdáleností řady impulsů ve zprávě a jeden metr definovat tak, že světlo uletí za vteřinu # metrů. Jednotku hmotnosti, kilogram, je pak možno vyjádřit hmotností krychle určité tuhé látky, například čistého stříbra. Stříbrná krychle o hraně # metr má hmotnost # * . Jednotku elektrického náboje, coulomb, je pak již jednoduché definovat pomocí určitého kovu, například opět stříbra, a to množstvím kovu, které se nábojem jednoho coulombu vyloučí při elektrolýze na katodě. Všechny ostatní jednotky lze odvodit z těchto čtyř, a tím je tedy naše zpráva doplněna o příslušná měřítka. Způsob, který jsme zde zvolili, není nejpřesnější, přesnější jsou normály dohodnuté Mezinárodní unií na Zemi, ale pro účel zprávy plně vyhovují. Na jejich základě mohou ti, kdo by zprávu přijali, srovnat velikosti a hmotnosti předmětů, které mají k dispozici, s údaji o velikosti atomů a jader a zahájit práce na rozmnožení těchto údajů a jejich praktickém využití. Bytostem, které by byly na zcela primitivní úrovni výroby, by ovšem informace o atomové struktuře hmoty a vlastnostech atomů sotva pomohla. Museli bychom zprávu doplnit o další informace, které rovněž nelze získat přímou smyslovou zkušeností, především o elektrickém proudu a popřípadě o výrobě kovů, bez níž by nebylo možno přikročit k budování strojů na výrobu elektřiny a strojírenství vůbec. Tím se dostáváme k třetí části zprávy. Měla by obsahovat údaje o metodách a přístrojích, kterými pronikáme za hranice možností svých smyslů a získáme poznatky, které nám přímá smyslová zkušenost neposkytuje. Fotografická deska, rentgenová lampa, urychlovač částic a spektroskop by patřily k nejdůležitějším. Zde však nebudeme v našem rozboru pokračovat. Pozorný čtenář beztak postřehl již při sestavování zprávy o atomech, že existuje celá řada dalších faktorů, které umožňují či znemožňují využití znalostí o atomové struktuře látek v eventuální společnosti inteligentních bytostí na jiné planetě. Tyto faktory jsou dány celou historií vývoje takové společnosti. V našich podmínkách, které známe z historie lidstva, by informace o atomové struktuře byla bezprostředně využitelná poměrně pozdě, například u středověkých alchymistů, kterým by přinejmenším ušetřila spoustu práce s pokusy přeměnit různé látky na zlato a jejich mecenášům zbytečné výdaje. Nám tato úvaha pomohla aktivně shrnout základy současných znalostí fyziky o hmotě a vyhledat mezi jejími základními poznatky takové, které principiálně stačí k pochopení vlastností látek a jevů v nich probíhajících. Použijeme nyní to, co jsme shrnuli ve stručné zprávě pro jinou planetu, při popisu jevů, které charakterizují různá skupenství látek, především plazma. Při teplotě blízké absolutní nule, čili nula Kelvina, jsou všechny látky v pevném skupenství. Atomy, z kterých je látka složena, jsou v tomto případě navzájem pevně vázány silami elektrického původu, nemohou se v látce volně pohybovat a tvoří zpravidla pravidelnou krystalovou mřížku. Jednotlivé atomy nelze sice pozorovat ani v elektronovém mikroskopu, avšak informace o jejich uspořádání a vzájemných vzdálenostech lze získat z interferenčních obrazů odražených nebo prošlých rentgenových paprsků. Vlnová délka těchto paprsků je přibližně stejná jako vzdálenost mezi atomy v krystalové mřížce a vyhodnocení snímků ukazuje, že v krystalu jsou atomy uloženy pravidelně a navzájem se dotýkají. Při zvyšování teploty pevné látky, například krystalu kovu, se interferenční rentgenový obraz mění velmi málo, dá se z něho zjistit, že atomy se od sebe nepatrně vzdalují, a stává se poněkud méně ostrým. Neostrost je důsledek toho, že atomy se v krystalové mřížce pohybují rychleji kolem svých klidových poloh a rentgenogram rozmazávají. Jejich střední vzdálenost se následkem pohybu poněkud zvětší a látka se roztahuje. Při dosažení určité teploty pro každou pevnou látku charakteristické, bod tání, se skupenství změní na kapalné. Pravidelný interferenční obraz rentgenového paprsku zmizí, a protože objem látky se zpravidla téměř nezmění, znamená to, že atomy zůstávají v kapalině nadále v dotyku a navzájem drží pohromadě přitažlivými silami, avšak ztratí své pravidelné uspořádání v mřížce. Další zahřívání přivede opět při určité charakteristické teplotě kapalinu k varu. Nad teplotou varu může látka existovat již jen ve skupenství plynném. Tepelný pohyb jednotlivých atomů je tak rychlý, že překoná síly soudržnosti, a atomy či molekuly se navzájem odpoutají a pohybují se zcela volně v prostoru. Je-liplyn uzavřen v nádobě, narážejí jeho molekuly na stěny a vyvolávají tlak, který při zvyšování teploty stoupá, neboť s teplotou roste rychlost pohybu molekul. Zdálo by se, že další zvyšování teploty plynu nevyvolá nové změny jeho vlastností kromě stále roustoucího tlaku. Atomy, molekuly, pohybující se zcela neuspořádaně a narážející na sebe navzájem a na stěny nádoby, jsou jistě natolik chaotickým souborem, že si nelze představit další změny v jeho struktuře. Atomy, a tím spíše molekuly plynu, nejsou však jednoduchými, dále nedělitelnými částicemi. Jsou-lisrážky mezi nimi příliš prudké, projeví se jejich vnitřní struktura a rozbitelnost. Vezměme si jako příklad vodík. Je tuhý při teplotě nižší než # * , vře za atmosferického tlaku # * při # * . Při pokojové teplotě je vodík plynem složeným nikoliv z jednotlivých atomů, nýbrž z dvouatomových molekul. Vždy dva atomy jsou spolu pevně spojeny chemickou vazbou. Tato vazba není ovšem nekonečně pevná. Odpovídá energii # * . Narazí-lidvě molekuly vodíku na sebe příliš prudce, může se jedna z molekul, případně obě, rozdělit na volné atomy. V oblasti společenských věd platí, že chceme- li správně pochopit základní podstatné souvislosti a orientovat se tak ve složité a rozporné problematice, musíme zkoumanou otázku zasadit do širší historické souvislosti. Tento pohled nám dovolí nalézt klíč k rozlišení nejpodstatnějších rysů od rysů povrchních, jevových, které často podstatu různě zkreslují. Z toho důvodů považujeme za účelné začít zkoumání nejpodstatnějších charakteristických rysů kapitalismu tím, že začleníme kapitalismus do dějinného sledu střídajících se výrobních způsobů. Výrobní způsob je jedním ze základních pojmů marxistické politické ekonomie a historického materialismu. Vyjadřuje jednotu výrobních sil a výrobních vztahů, v jejichž dialektickém vzájemném ovlivňování marxismus našel objasnění objektivní nutnosti střídání jednoho výrobního způsobu jiným výrobním způsobem. Historie dosud poznala tyto výrobní způsoby, prvobytně pospolný, otrokářský, feudální, kapitalistický a komunistický, jehož první fází je socialismus. Charakter výrobních sil, který si vynucuje určité výrobní vztahy, je vždy určován řadou faktorů a jejich komplexní rozbor není úkolem tohoto tématu. Zde se soustředíme jen na jeden moment, který nám umožní pochopit historickou nutnost a současně historickou přechodnost výrobních způsobů, jež charakterizujeme jako vykořisťovatelské a k nimž řadíme i kapitalismus. Vykořisťovatelským výrobním způsobem pak rozumíme takový výrobní způsob, v němž si jedna třída bezpracně a bez ekvivalentu přisvojuje část produkce, kterou vyrobila třída zabývající se produktivní prací. Prvobytně pospolný výrobní způsob neznal vykořisťování v tom smyslu a z hlediska našeho tématu je důležité si uvědomit, že charakter výrobních sil ani neumožňoval vznik vykořisťovatelských vztahů. Bylo tomu tak především vzhledem k nízké produktivitě práce, jež ještě nevytvářela žádný přebytek nad tím, co lidé nutně potřebovali k životu. Jinak řečeno, práce vzhledem ke své nízké produktivitě vytvářela jen nutný výrobek, ale nic nad to čili žádný nadvýrobek. Tuto podmínku lapidárně vyjádřil Marx. Dokud produktivita práce nedosáhla určité výše, nemá dělník takový volný čas, bez něhož není možná nadpráce, a tudíž nejsou možní nejen kapitalisté, ale ani otrokáři, feudální baroni, zkrátka jakákoliv třída velkých vlastníků. Kdyby chtěl někdo v podobných podmínkách jinému pravidelně odnímat jeho podíl na společné práci čili nutný výrobek na něho připadající, odsoudil by ho vlastně k smrti hladem, a tím by ovšem zničil i zdroj vlastní obživy. Společná práce byla objektivně nutnou, ale ze zcela jiných důvodů než v epoše, do níž jsme vstoupili v tomto století. Společná práce byla nutná nikoli vzhledem k zespolečenštěnému charakteru výrobních prostředků a celého složitého výrobního procesu, ale vzhledem k primitivnosti výrobních prostředků, slabosti jedince, který sám nebyl schopen účinně bojovat s přírodními silami, a v neposlední řadě z toho důvodu, že produktivita takto nedostatečně vyzbrojené práce nedávala vzniknout nadvýrobku. Po rozpadu prvobytně pospolného výrobního způsobu nastoupily na dlouhá tisíciletí, a tedy na naprosto převažující část historického období, výrobní způsoby, které můžeme souhrnně charakterizovat jako vykořisťovatelské výrobní způsoby. Z hlediska našeho tématu je opět důležité si uvědomit, který faktor umožnil vznik vykořisťovatelských výrobních vztahů. Byl to takový stupeň rozvoje výrobních sil, jenž pozvedl produktivitu práce natolik, že práce počala dávat nadvýrobek, byť zprvu relativně malý ve srovnání s nutným produktem. Objevení se nadvýrobku vytvořilo možnost vykořisťovatelských vztahů. Relativní malost tohoto nadvýrobku, podmíněná stále ještě velmi nízkou produktivitou práce, vytvářela nutnost těchto vztahů. Tuto souvislost výstižně objasňuje Engels. Je jasné, dokud ještě byla lidská práce tak málo produktivní, že poskytovala jen málo přebytku nad nutné životní prostředky, bylo stupňování výrobních sil, rozšiřování obchodního styku, vývoj státu a práva, vytvoření umění a vědy možné jen stupňovanou dělbou práce, jejímž základem musela být velká dělba práce mezi masy obstarávající jednoduchou práci ruční a malý počet privilegovaných řídících práci, zabývajících se obchodem, státními záležitostmi a později uměním a vědou. Nejjednodušší přirozenou formou této dělby práce bylo právě otroctví. Za dějinných podmínek starého, hlavně řeckého světa mohl se dít pokrok společnosti založené na třídních protikladech jen ve formě otroctví. I pro otroky to byl pokrok. Váleční zajatci, z nichž se rekrutovala masa otroků, podrželi nyní aspoň život, místo aby byli, jak se dálo dříve, zavražděni, nebo dokonce jako ještě dříve, upečeni. Dodejme při této příležitosti, že všechny dosavadní dějinné protiklady mezi vykořisťujícími a vykořisťovanými, vládnoucími a potlačenými třídami nacházejí vysvětlení v téže poměrně nevyvinuté produktivitě lidské práce. Dokud je skutečně pracující obyvatelstvo tak zaneprázdněno svou nutnou prací, že mu nezbývá čas k obstarávání společenských záležitostí společnosti, řízení práce, státních a právních záležitostí, umění, vědě, dotud vždycky musela být zvláštní třída, jež, jsouc osvobozena od skutečné práce, obstarávala tyto záležitosti, přičemž nikdy nezapomněla nakládat pracujícím masám k svému vlastnímu prospěchu stále větší břímě práce. Pro úplnost se zamysleme ještě nad podmínkami zániku vykořisťovatelských výrobních způsobů. Rozvoj výrobních sil a jím podmíněný růst produktivity práce vede k tomu, že velikost nadvýrobku relativně vzrůstá ve srovnání s nutným výrobkem. To ovšem znamená, že možnost vykořisťování trvá a zánik vykořisťovatelských výrobních způsobů není způsoben tím, že by se nějakým způsobem vývoj vrátil do situace, kdy vykořisťování bylo prostě nemožné, poněvadž nadvýrobek neexistoval, ale z toho důvodu, že při určité velikosti nadvýrobku se objevuje možnost volby mezi větším množstvím výrobků vyráběným v původní pracovní době, nebo zkrácením pracovní doby a zmenšením produkce, konkrétněji vyjádřeno zmenšením nadvýrobku při současném vytvoření většího volného času. Volný čas, který je takto vytvořen stupňovanou produktivitou práce, znamená pak, že i pracujícím zbývá čas na obstarávání společných záležitostí společnosti, a tedy mizí nutnost toho, aby tato činnost byla privilegiem nepracující, vykořisťovatelské třídy. Možnost odstranění vykořisťování na tomto stupni vývoje se objevuje tedy v tom smyslu, že vykořisťování již není funkčně nutné. V přímém navázání na výše citovanou úvahu říká Engels. Teprve ohromný vzrůst výrobních sil vyvolaný velkým průmyslem dovoluje rozdělit práci na všechny členy společnosti bez výjimky a tím zkrátit pracovní dobu každého z nich do té míry, že pro všechny zbývá hojně volného času, aby se mohli účastnit obecných záležitostí společnosti, teoretických i praktických. Teprve teď se tedy stala každá vládnoucí a vykořisťující třída zbytečností, ba přímo překážkou společenského vývoje a teprve teď bude bez milosti odstraněna. Vraťme se však k vykořisťovatelským výrobním způsobům, jejichž společnou charakteristiku z hlediska problematiky, kterou sledujeme v tomto tématu, jsme si vymezili tak, že se v nich práce produktivně pracující třídy rozdělí na nutnou práci, která slouží reprodukci vlastní pracující třídy, a na nadpráci, v níž se vyrábí nadvýrobek, jenž je bezpracně přisvojován vykořisťovatelskou třídou. Způsob přisvojování nadvýrobku jednotlivými vykořisťovatelskými výrobními způsoby je značně rozdílný. Dělení práce na nutnou práci a nadpráci se nejzřetelněji projevuje za feudalismu. Když nevolník pracuje na svém vlastním pozemku, vykonává nutnou práci, a když robotuje na panském, vykonává nadpráci. Podobně při přechodu z pracovní formy renty k naturální či později peněžní formě renty je zřejmé, že to, co jako rentu odvádí feudálnímu pánovi, církvi, je plodem nadpráce, neboť bezekvivalentnost těchto dávek či plateb je zřejmá. I v otrokářském výrobním způsobu bylo vykořisťování zřejmé. Zde se však nutná práce jakoby ztrácela v nadpráci, na první pohled totiž situace budila dojem, že otrok pracuje jen na svého pána. I když jeho veškerá práce byla nedobrovolná a byl k ní mimoekonomickými prostředky nucen, z ekonomického hlediska nesmíme zapomínat na to, že část práce otroka byla prací nutnou, kdy vytvářel životní prostředky pro svou vlastní reprodukci. Vzhledem k nízké produktivitě otrocké práce byl pak podíl práce nutné poměrně vysoký a podíl nadpráce byl zvyšován jen tím, že nutný produkt byl snižován pod úroveň nutnou k reprodukci otrocké pracovní síly. Otrok umíral předčasně a reprodukce třídy otroků se dála na úkor okolí, válečným výbojem. Z této úvahy si ovšem zapamatujme metodicky významný poznatek, že míru vykořisťování, poměr, v němž se práce dělí na nadpráci a práci nutnou, nemůžeme posuzovat z povrchu jevů, z krutosti forem, jimiž je pracující k práci na vykořisťovatele nucen. Ve srovnání s otrokářským a s feudálním výrobním způsobem je vykořisťování za kapitalismu maskováno. Jevové formy kapitalistického výrobního způsobu dovolují dokonce jeho obhájcům předstírat, že kapitalismus neexistuje. Apologeti kapitalismu se ptají. Je někdo k práci nucen. Kdo nechce pracovat, ať nepracuje, toto je svobodná společnost. Přes tuto formální svobodu zjišťujeme, že ti, kdo nemají jiný zdroj příjmů, dividendy z akcií, se zcela pravidelně rozhodují pro práci, a když ji nemohou nalézt, dostávají se do obtížné situace nedobrovolně nepracujících, nezaměstnaných. Většina však pracovní příležitost zpravidla nalézá a vzniká námitka. Jakápak nadpráce, vždyť dělník je za práci placen, a to úměrně počtu odpracovaných hodin nebo úměrně vykonané práci. Základním úkolem tohoto tématu je odhalit pod naznačenými jevovými formami podstatu kapitalistického vykořisťování a prozkoumat i mechanismus zastírání tohoto podstatného vztahu jednotlivými vrstvami jevových forem. Jelikož všechny podstatné i jevové souvislosti jsou v kapitalistickém výrobním způsobu zprostředkovány zbožně, peněžními vztahy, musíme do obzoru svého zkoumání zahrnout zbožní výrobu. Zboží je výrobek, který není vyráběn pro vlastní spotřebu, ale za účelem směny, a zbožní výroba je tedy takový typ výroby, v němž se výrobky vyrábějí za účelem směny. Zbožní výroba vznikla již v době rozkladu prvobytně pospolného výrobního způsobu a existovala za otrokářství i za feudalismu, nebyla však dominujícím znakem těchto výrobních způsobů. Proto jsme také mohli naznačit jejich nejpodstatnější vztah a současně od zbožní výroby abstrahovat. Při rozboru kapitalistického výrobního způsobu však podobná abstrakce již není možná, neboť kapitalismus představuje nejrozvinutější formu výroby zboží. Na tuto skutečnost nás Marx upozorňuje hned první větou svého Kapitálu. Bohatství společností, v nichž vládne kapitalistický výrobní způsob, jeví se jako ohromný soubor zboží, jednotlivé zboží jako jeho elementární forma. Naše zkoumání začíná proto rozborem zboží. Připomeňme si hlavní poznatky Marxovy analýzy zboží, jež jsou nutné pro sledování dalšího rozboru. Každé zboží musí být především užitnou hodnotou, musí mít určité vlastnosti, jimiž uspokojuje tu či onu lidskou potřebu. Je zřejmé, že nikdo nemůže přijít na trh a s nadějí na úspěch nabízet k prodeji něco, co neuspokojuje žádnou lidskou potřebu. Lidské potřeby zde ovšem musíme chápat v širším slova smyslu. Užitnou hodnotu mají nejen předměty spotřební, předměty sloužící bezprostřední spotřebě, jako jídlo, šaty, byt, ale i výrobní prostředky, jež slouží jejich výrobě. Spotřební předměty pak zahrnují nejen nezbytné předměty, ale i širokou škálu předmětů relativně zbytných, o jejichž koupi uvažujeme zpravidla po uspokojení potřeb základních, kulturní potřeby, přepychové výrobky. V soudobé kapitalistické společnosti intenzívní reklama vytváří dokonce v jistém smyslu uměle další a další potřeby. Užitnou hodnotu ovšem mají i ty výrobky, které nejsou vyráběny pro směnu, a nejsou proto zbožím, vše, co si vyrábí naturálně hospodařící zemědělec. Vedle užitné hodnoty má zboží hodnotu směnnou, že nejen uspokojuje nějakou lidskou potřebu, ale je současně směnitelné v určitém kvalitativním poměru za jiné zboží. Směnná hodnota se tedy projevuje jako kvantitativní poměr, v němž se jedno zboží směňuje za jiné, sekyra za obilí. V dalším rozboru se soustředíme právě na problém směnné hodnoty, užitná hodnota nás zajímá v této souvislosti jen potud, že je nutným nositelem hodnoty směnné. Obilí má určitou směnnou hodnotu, může být směněno za sekyru jen v tom případě, má- li užitnou hodnotou obilí, hodí se buď k výrobě mouky a pak pečiva, či jako osivo pro výrobu dalšího obilí. Jestliže je naše obilí zkaženo stykem s jedovatou chemikálií, takže se nehodí ani k jednomu, ani k druhému účelu, zmizela jeho užitná hodnota a současně s ní i hodnota směnná. Směňující subjekty věnují pozornost nejen hodnotě užitné, ale v jistém smyslu daleko více hodnotě směnné. Není lhostejné, zda za vyrobenou sekeru donese # * obilí, nebo jen # * obilí. V procesu smlouvání, s nímž se setkáváme například na trzích, kam své výrobky přivážejí drobní výrobci zboží, je zřejmě hledána rovnost směňovaných zboží, vyjádřená pro náš příklad touto rovnicí * a * . Formulování podobné rovnosti ovšem předpokládá, že ve směňovaných zbožích je něco stejného, jakýsi společný jmenovatel, co se může vzájemně kvantitativně rovnat. Je zřejmé, že tímto společným nejsou užitné hodnoty. Směňovat stejné užitné hodnoty obilí za totéž obilí co do druhu, kvality, by nemělo smysl. Podnětem ke směně je různost užitných hodnot a skutečnost, že co má jeden v relativním nadbytku, tím chceme říci, že normálně přichází na trh se sekyrami výrobce seker, který jich vyrobil více, než sám na štípání potřebuje, druhý potřebuje. Při směně zpravidla oba směňující, pokud jde o užitnou hodnotu, vydělají, zde však jde o jejich subjektivní ocenění, jež nesmíme zaměňovat s objektivním jevem směnné hodnoty. Oním společným jmenovatelem, základem pro porovnávání zboží, jež jsou co do užitné hodnoty nesrovnatelná, je lidská práce vynaložená na jejich výrobu. K tomuto poznatku se dopracovala již klasická buržoazní politická ekonomie reprezentovaná zejména Adamem Smithem a Davidem Ricardem a jejich analýzu důsledně dovršil Karel Marx, který napsal. Abstrahujeme- li od užitné hodnoty zbožních těles, zbude jim již jen jediná vlastnost, totiž že jsou produkty práce. Společenská práce vtělená do zboží je jeho hodnotou. Poznali jsme tři pojmy, a to užitnou hodnotu, směnnou hodnotu a hodnotu. Je důležité chápat jejich vzájemný vztah v marxistické ekonomii. Mezi hodnotou a směnnou hodnotou je vztah obsahu a jevové formy. Směnná hodnota je kvantitativní poměr, v němž se zboží směňují, a je tedy jevovou formou. Analyzováním otázky, co se za touto jevovou formou skrývá, jsme dospěli k poznatku, že hodnota, již jsme vymezili zatím ještě ne zcela přesně jako společenskou práci vtělenou ve zboží. Hodnota i její jevová forma směnná hodnota jsou historicky přechodné ekonomické kategorie, čili kategorie spojené jen s existencí zbožní výroby. Na výrobu výrobků se pochopitelně vždy vynakládá lidská práce, ale ta vytváří hodnotu a jeví se jako směnná hodnota jen v podmínkách zbožní výroby, kdy se výrobky vyrábějí za účelem směny. Ve srovnání s hodnotou a směnnou hodnotou jeví se užitná hodnota kategorií obecné platnosti, to znamená, že má význam všude, kde existuje lidská společnost, ať jsou panující výrobní vztahy jakékoli. Historická proměnlivost zde závisí na technickém a technologickém pokroku výroby, nafta, která nesporně existovala i před staletími, stala se užitnou hodnotou obrovského významu až s rozvojem chemie, spalovacích motorů. Ovšem proti tezi, že onou společnou vlastností různorodých zboží je lidská práce, lze namítnout, že lidská práce se od sebe liší stejně jako různé užitné hodnoty, že bohatství užitných hodnot je v jistém smyslu odrazem bohatě diferencované dělby práce v lidské společnosti. Zde se ukazuje nutnost rozlišovat dvojí charakter práce vtělené ve zboží, práci konkrétní, jež vytváří užitné hodnoty, a práci abstraktní, jež vytváří hodnotu. Tuto významnou otázku, jejíž rozřešení považoval Marx za jeden ze svých přínosů ke klasické analýze zboží, formuloval takto. S užitečným charakterem produktu práce mizí užitečný charakter zračících se v něm prací, mizí tedy i různé konkrétní formy těchto prací. Už se od sebe neliší, nýbrž jsou všechny převedeny na stejnou lidskou práci, na abstraktní lidskou práci. Zkoumejme nyní to, co nám zbylo z produktů práce. Nezbylo z nich nic než u všech stejná přízračná předmětnost, pouhá sedlina bezrozdílné lidské práce, vynaložení lidské pracovní síly bez ohledu na formu, jakou byla vynaložena. Všechny tyto věci vyjadřují jen to, že při jejich výrobě byla vynaložena lidská pracovní síla, nahromaděna lidská práce. Jako krystaly této jim všem společné společenské substance jsou hodnotami zboží. Marxovy obrazné formulace, kdy hovoří o sedlině či krystalu, v nás nesmějí vzbudit dojem, že hodnota existuje ve zboží nějak fyzicky. Hodnota zboží jako ekonomická kategorie postihuje určitý společenský výrobní vztah, a sice že v podmínkách zbožní výroby se jednotlivá zboží směňují v poměru práce na ně vynaložené. Tato skutečnost vystupuje zvlášť jasně do popředí, uvažujeme- li o velikosti hodnoty. Je nasnadě odpověď, že velikost hodnoty záleží na množství práce, jež byla na zboží vynaložena. Platí však nikoli to množství práce, jež vynaložil ten či onen výrobce, ale práce společensky nutná pro výrobu určitého zboží. Je zřejmé, že řemeslník vyrábějící sekyry s poloviční produktivitou než jeho soused nemůže z tohoto titulu požadovat za jednu sekyru místo obvyklých # * obilí množství # * . Rozhoduje tedy společensky nutná pracovní doba, kterou Marx vymezuje jako dobu, které je zapotřebí k zhotovení nějaké užitné hodnoty za daných společensky normálních výrobních podmínek a při společensky průměrném stupni dovednosti a intenzity práce. Při rozboru kapitalistických vztahů bude mít svůj význam poznatek, že s rozvojem výrobních sil a zvyšováním produktivity práce hodnota zboží klesá, ovšem teprve když se nové podmínky stanou společensky normálními. Jako příklad směnné hodnoty jsme dosud uváděli relaci sekyra, obilí. Marx ve svém rozboru vývoje směnné hodnoty ukázal, jak od prosté či nahodilé formy hodnoty pokračoval vývoj k úplné čili rozvinuté formě hodnoty, kdy každé jednotlivé zboží vstupovalo do vztahu k různým zbožím, takže se kvantitativní relace ustalovaly ve smyslu snížení váhy nahodilých okolností a převládání vlivu podstatného vztahu, to je hodnoty, a současně se počala pociťovat potřeba všeobecného ekvivalentu zboží, jež by každý ochotně přijímal, byť by je pro jeho užitnou hodnotu právě nepotřeboval, a jež by tak usnadnilo proces směny. Tato funkce historicky připadla vzácným kovům, a to vzhledem k řadě příznivých okolností, z nichž jmenujeme jen některé nejvýznamnější. Zboží, jež se mělo v procesu směny stát ztělesněním hodnoty, musí mít vlastnosti v jistém smyslu odpovídající vlastnostem hodnoty. Je- li hodnota ztělesněním bezrozdílné abstraktní lidské práce, pak je žádoucí, aby zboží- všeobecný ekvivalent bylo kvalitativně stejnorodé. Nalezení a vyjádření odpovídajícího směnného kvantitativního poměru opět předpokládá snadnou dělitelnost a opět slučitelnost zboží- všeobecného ekvivalentu. Ono zvláštní zboží, jež se živelně vydělilo ze světa všech ostatních zboží, aby plnilo funkci všeobecného ekvivalentu, nazýváme peníze. Směna zboží, kterou jsme dříve mohli symbolicky vyjádřit jako * , přičemž malými písmeny vyjadřujeme, že se jedná o odlišné užitné hodnoty, nabývá nyní formy * . Peníze plní řadu funkcí, jsou mírou hodnoty a měřítkem cen, jakmile je určité váhové množství vzácného kovu státní normou stanoveno jako peněžní jednotka. Dále je to funkce oběživa, která souvisí s tím faktem, že zatímco konkrétní zboží zpravidla po uskutečnění směny vstupuje do spotřeby, ať již výrobní či osobní, a ze směny vypadává, peníze zůstávají stále v oběhu a zprostředkovávají stále nové a nové směny. Ovšem osamostatnění hodnoty ve formě peněz přináší i možnost vytváření pokladu, stažení peněz na kratší či delší dobu z oběhu. Zatímco při směně ve formě * byla koupě současně prodejem, a to pro oba kontrahenty, nyní se táž směna rozpadá pro každého z nich do dvou fází. Nejdříve prodej a pak koupě. Koupě však může být časově odložena, peníze uloženy jako poklad. Lze ovšem uskutečnit koupi a prodej i tak, že se časově neshoduje předání konkrétního zboží a peněžního ekvivalentu, prodává se na týdenní úvěr a při splácení dluhu pak peníze fungují jako platidlo. Dluh ovšem může vzniknout i bez souvislosti se směnou zboží, a to při půjčce, a i potom při splácení dluhu fungují peníze jako platidlo. Až po toto místo hovořili jsme o zbožní výrobě obecně a příklady jsme volili záměrně z oblasti předkapitalistických výrobních vztahů z prosté zbožní výroby, jak byla za feudalismu představována jednak řemeslníky, jednak rolníky vyrábějícími pro trh. Viděli jsme, že peníze jsou produktem prostého zbožního oběhu. Tento poslední produkt prostého zbožního oběhu se stává první jevovou formou kapitálu, který podrobíme analýze v dalších kapitolách. Prvními kapitalisty se stali ti, kdo v procesu původní akumulace nahromadili dostatečné částečky, které jim stačily k tomu, aby začali po kapitalisticku podnikat pro zisk. Z toho hlediska se nám kapitál jeví jako určitá částka peněz, která plodí více peněz. Jestliže při prostém zbožním oběhu symbol * vyjadřoval, že řemeslník prodává za účelem koupě, pak kapitalistický oběh zboží začíná penězi, uskutečňuje se zde koupě za účelem prodeje a symbolické vyjádření je toto * . Apostrofem u posledního členu vyjadřujeme kvantitativní zvětšení, čili jinak vyjádřeno * . Tento přírůstek, čili přebytek nad původně vloženou hodnotou, nazývá Marx nadhodnotou. Původně vložená hodnota se v oběhu nejen zachovává, nýbrž i vzrůstá, říkáme, že se zhodnocuje. Právě tento proces zhodnocování mění určitou částku peněz v kapitál. Můžeme si tedy zatím kapitál charakterizovat jako hodnotu, která plodí nadhodnotu, jako peníze, které plodí další peníze. Soudobá epocha klade vysoké nároky na zajišťování efektivnosti i její určování. Jak bylo konstatováno na # sjezdu KSSS i na # sjezdu KSČ, nové podmínky, do nichž vstupujeme v sedmdesátých letech, ovlivněné zejména dosaženým ekonomickým potenciálem, nástupem vědeckotechnické revoluce a integračních procesů, vytvářejí též zcela nová měřítka hospodářské činnosti a ovlivňují požadavky, které společnost klade na ekonomiku. To vše výrazně ovlivňuje řídící činnost a rozhodování, které se musí stále rozsáhleji podřizovat hlediskům vysoké efektivnosti a respektovat stále širší společenskohospodářské souvislosti. Generální tajemník ÚV KSSS * Brežněv na # sjezdu KSSS prohlásil. Vysoká úroveň rozvoje národního hospodářství, které dosáhla naše země, má ještě jeden významný důsledek. Podstatně zvyšuje nároky na plánování, řízení a na metody hospodářské práce. Sílí vzájemná závislost všech článků ekonomiky, čímž se zvyšuje význam perspektivního plánování, propracovávání systému meziodvětvových vztahů a zlepšování materiálního zásobování. Zpráva o činnosti ÚV KSSS, ÚV KSSS, # sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, Svoboda. Z hlediska této vyšší náročnosti i z komplexních hledisek je též v současné etapě nezbytné přistupovat k určování efektivnosti investic a vědeckotechnického rozvoje. Společenská účinnost vědeckotechnického rozvoje a její základní kritérium musí vyplývat z objektivních cílů socialistické a komunistické společnosti. Z tohoto hlediska je efektivnost vědeckotechnického pokroku a investic určena stupněm uspokojování neustále rostoucích a ve své struktuře se měnících materiálních i kulturních potřeb společnosti, stupněm uspokojování dosavadních potřeb a tím, v jaké míře umožňuje vytvářet podmínky pro uspokojování kvalitativně zcela nových, často ještě neznámých potřeb. Z toho dialekticky vyplývá další základní hledisko, uspokojovat dané potřeby společnosti s maximální úsporou společenské práce, maximálně a trvale uspokojovat potřeby v dané časové periodě a současně proporcionálně vytvářet předpoklady pro trvalé uspokojování potřeb v budoucnosti. Základním kritériem efektivnosti vědeckotechnického pokroku a investic je stupeň účinnosti ve vytváření a uspokojování neustále rostoucích a ve své struktuře se měnících materiálních i kulturních potřeb společnosti, a to při maximální ekonomii času, který společnost vynakládá. Rozvoj a změna těchto potřeb jsou zpravidla ovlivňovány rozvojem vědy. Kvantitativně se efektivnost vědeckotechnického rozvoje a investic v ekonomické oblasti souhrnně projevuje v dynamice růstu společenské produktivity práce, vyjádřitelné v nejsouhrnnějším pojetí růstem fyzického objemu národního důchodu oceněného ve stálých srovnatelných cenách, jenž připadá na jednotku vynaloženého společenského času. Základem ekonomické efektivnosti vědeckotechnického rozvoje je tedy ekonomie společenského času. Tuto efektivnost můžeme také vyjádřit přírůstkem národního důchodu k přírůstku základních fondů a oběžných prostředků nebo jinými způsoby. V souhrnném vyjádření můžeme celkovou efektivnost, určenou uvedeným vztahem, charakterizovat takto. V některých případech se uvažují též odpisy a náklady na generální opravy. Pak vychází. Z hlediska podniku a závodu je efektivnost určena mírou, v níž zabezpečuje potřeby společnosti a cíle a úkoly vyjádřené v plánu. Současně z úzce ekonomického hlediska lze efektivnost vědeckotechnického rozvoje a investic z hlediska podniku a závodu zpravidla stanovovat na základě hodnoty zisku nebo jeho přírůstku k jednorázově vynaloženým zdrojům. Přibližně a zjednodušeně lze vyjádřit tuto závislost vzorcem * . Přitom přírůstek zisku může vyplývat ze zvýšení objemu výroby, ze snížení vlastních nákladů. Snížení vlastních nákladů může být dále vyvoláno buď faktory závislými na podniku, zdokonalením a racionalizací výroby, nebo vnějšími, na podniku nezávislými faktory, snížením cen nakupovaných výrobků, surovin, materiálů. Celkové vyjádření efektivnosti je pak toto: * . Vedle toho je účelné posuzovat i ukazatele přírůstku výroby na jednotku jednorázově vynaložených nákladů. Celkovou problematiku efektivnosti investic lze jak z hlediska celé společnosti, tak i z hlediska podniků rozdělit v podstatě do těchto základních sfér, kolik investovat, princip akumulace, stanovení objemu investičních prostředků, zejména vztahu mezi fondem spotřeby a fondem akumulace a vnitřní struktury fondu akumulace, tato otázka vystupuje v podmínkách rozvíjení soustavy řízení do popředí i z hlediska podniků, které musí rozhodovat, jaký rozsah zdrojů přidělí v rámci platných předpisů na spotřebu, na odměny a jaký určí na investice, kam, do čeho investovat, princip preference, která odvětví a které výrobní obory přednostně a nejrychleji rozvíjejí, z hlediska podniků jde o úseky výroby, též výrobní obory, jak investovat, princip forem, jakým způsobem rozvíjet jednotlivá odvětví, výrobní obory nebo úseky, zda novou výstavbou či rekonstrukcí, aby se požadovaných cílů dosáhlo co nejrychleji a s co možná nejmenšími prostředky, kde investovat, princip horizontálního a vertikálního zřetězení, ve kterých územních oblastech investice realizovat tak, aby byl zabezpečen proporcionální rozvoj jednotlivých územních oblastí a další základní hlediska efektivnosti, hospodárná doprava, zdroje pracovních sil, kdy investovat, princip času, v jakých časových obdobích a etapách perspektivního rozvoje investice realizovat. Z hlediska jednoho odvětví průmyslu vznikají další otázky, kdo má investovat, za jakých podmínek. Otázky určování efektivnosti stojí v současné době bouřlivého rozvoje výrobních sil v popředí pozornosti teorie i praxe ve všech průmyslově pokročilých zemích. Vyplývá to, jak jsme již uvedli, jednak z neustále rostoucích zdrojů vynakládaných na vědu a techniku a na investice pro realizaci vědeckotechnického rozvoje v praxi, dále ze stále se zvětšujícího rozsahu techniky a konečně z neustále rostoucího podílu vědeckotechnického rozvoje na zabezpečování ekonomického růstu ve všech zemích. Vědeckotechnický rozvoj se především příznivě a v rozhodující míře podílí na hospodářském vzestupu v zemích socialistického společenství. Produktivita práce, a tím i rozvoj výroby v rozhodujících odvětvích v socialistických zemích jsou převážně zajišťovány uplatněním vědy a techniky ve společenské praxi a na tomto základě je též zabezpečován všestranný růst životní úrovně. Vědeckotechnický rozvoj je za socialismu bezprostředně spjat s uskutečňováním základních cílů socialistické společenské soustavy, se zajišťováním potřeb lidí a s neustálým rozvojem výrobních sil. Proto rozvoji vědy a techniky komunistické a dělnické strany i socialistický stát věnují prvořadou pozornost a péče o vědeckotechnický pokrok se stává významným společenskopolitickým a hospodářským úkolem. Věda a technika se v současné době výrazně podílejí také na hospodářském růstu v kapitalistických státech, i když jejich uplatnění a působení je přímo ovlivněno základními problémy a rozpory kapitalistické soustavy. Pokud jde o posuzování souhrnného vlivu vědeckotechnického rozvoje a investic na hospodářský růst jednotlivých zemí, vychází se ve světě zpravidla z klasifikace základních faktorů růstu, a to zejména práce kapitálu a zbytkového faktoru zahrnujícího obvykle růst produktivity práce, účinnosti kapitálu, a obchvacujícího základní faktory účinnosti výrobního procesu. Za rozhodující složku těchto faktorů jsou považovány zejména inovační procesy, kvalita práce a účinnost řízení, koncentrace a specializace výroby, změny struktury výrobního procesu a stupeň využití výrobních možností. Provedené analýzy se opírají zejména o využití Cobb-Douglasovyprodukční funkce a dalších extrapolačních metod. Podle studií Evropské hospodářské komise byl podíl práce, kapitálu a technického pokroku na zvýšení hrubého národního produktu v letech # - # ve vybraných kapitalistických zemích následující * . Z toho je patrné, že v průmyslově pokročilých zemích mají věda, technika a investice na ekonomickém růstu převažující podíl. Současně se uvádějí názory některých západních autorů, které vyúsťují v závěr, že v posledních letech se podílel vědeckotechnický pokrok zpravidla bez strukturálních změn na hospodářském růstu v poválečném období takto. V NSR asi # * , v USA asi # * , v Japonsku zhruba # * , v Kanadě asi # * a ve Velké Británii přibližně # * . Podle některých dalších studií, které jsou k dispozici o rozhodujících zemích západní Evropy, lze podíl vědeckotechnického rozvoje a investic na hospodářském růstu v období let # - # stanovit tak, jak ukazuje tabulka na * . Ústřední postavení vědeckotechnického rozvoje v soudobé epoše tedy vyplývá z jeho totální přímé a masívní účasti v hospodářském rozvoji a v jeho dynamice, ve stimulaci řetězových reakcí, ve strukturálních změnách ekonomického vývoje a v revolucionizujícím působení na rozvoj výrobních sil. Výroba v těsném sepětí s vědou a technikou vstupuje na dráhu rychlého růstového procesu. Vědeckotechnický rozvoj se stává rozhodujícím faktorem rozvoje výrobních sil a základním faktorem perspektivní rovnováhy a vitality národního hospodářství s pronikavými důsledky pro celý společenský rozvoj. Zvyšuje stupeň využívání a zhodnocování zdrojů a působení jako faktor zvyšování rozmanitosti výroby. Proto zvláštní pozornost je ve světě soustředěna na otázku vlivu vědeckotechnického rozvoje, na hospodářský růst jednotlivých zemí jako základní konstantu celkového rozvoje. Základní faktor vlivu vědeckotechnického rozvoje na hospodářský růst a základní komponent vědeckotechnického pokroku představují technické a technologické invenční a inovační procesy. Mohou být charakterizovány zejména jako zlepšení technologického procesu, změny v soustavě strojů, zařízení a agregátů a jejich vzájemné skladbě, změny v soustavě používaných materiálů. Pokud jde o jejich charakteristiku, všeobecně se ve světě zdůrazňuje, že technologické a technické změny obvykle představují závěrečný produkt dlouhodobého výzkumně vývojového procesu navazujícího na významné objevy vyznačují se výraznými ekonomickými důsledky ve výrobních i nevýrobních procesech, v přesném pojetí zahrnují zejména velké technologické přeměny a zdokonalení. Velmi často se prosazuje tendence zahrnovat do technologických inovačních změn též technickoorganizační zdokonalení výrobních procesů včetně programování výroby, optimalizace jednotlivých výrobních pochodů, využití matematických metod v řízení výroby i organizace práce. V soudobé světové literatuře se uvádí, že inovační procesy je možné klasifikovat v podstatě do tří základních skupin, technické inovace spojené s mechanizací a automatizací výroby a technologické inovace zahrnující významné nové technologické procesy, technologická zdokonalení v existujících výrobních procesech, technickoorganizační zdokonalení ve výrobě. Každá z těchto skupin má různé důsledky pro celkovou efektivnost reprodukce a je potřebné zkoumat jak její vliv, tak komplexní důsledky integrovaného působení všech skupin. Objektivní nutnost určovat efektivnost vědeckotechnického pokroku a investic vyplývá z možnosti dosáhnout při určitém zaměření vědeckotechnického pokroku vyšší ekonomie času než při orientaci na jiné směry vědy a techniky. Objektivní nutnost určovat efektivnost vědeckotechnického pokroku a investic je podmíněna dvěma základními faktory. Tím, že v každém období vývoje společnosti existuje, vzhledem k tomu, že potřeby společnosti jsou vždy větší než možnosti jejich uspokojování, vždy více požadavků na společnost, než je společnost schopna vyřešit. Konkrétně se to projevuje tak, že existuje vždy větší množství vědeckotechnických, technologických a jiných úkolů pro společnost, než jaké jsou zdroje, které může společnost na výzkum, vývoj a realizaci vědeckotechnického pokroku a investic vynaložit. Každý konkrétní stupeň rozvoje společenského poznání dává tedy společnosti ve své mnohostrannosti mnohem více námětů k realizaci, než kolik je společnost schopna v určité etapě svého vývoje fyzicky a ekonomicky realizovat. Tím, že vývoj vědeckotechnického pokroku probíhá nerovnoměrně jak v čase, tak na různých úsecích lidské činnosti, to znamená, že účinnost vědeckotechnického pokroku na různých úsecích lidské činnosti je různá, čímž se vytváří možnost dosáhnout přednostním vytvářením a realizováním určitého směru vědy, techniky a investic vyšší ekonomie společenské práce než vytvářením a realizací směru jiného. Z nutnosti rychlého a přitom trvale vzrůstajícího uspokojování společenských potřeb vyplývá, že společnost musí velmi pečlivě uvážit, kterým směrem zaměří úsilí při vynakládání své práce na vytváření a uskutečňování vědeckých poznatků, nové techniky, technologie a investic, to znamená jaké konkrétní směry a jaká opatření zvolí k jejímu řešení a realizaci. To je za socialismu jedna ze základních strategických podmínek vysoké efektivnosti celkového hospodářského rozvoje. Čím efektivněji dokáže společnost svých zdrojů využít, tím větší zdroje znovu vytvoří, tím lépe uspokojí své okamžité potřeby a vytvoří si předpoklady k lepšímu uspokojování svých perspektivních potřeb. K zabezpečení vysoké dynamiky reprodukce výroby musí zkoumat společenskou efektivnost vědeckotechnického rozvoje. A odtud právě plyne, že je nutno určovat celkovou společenskou efektivnost vědy, techniky a investic, zejména ekonomické stránky tohoto složitého, mnohostranného procesu. Lidé musí tento proces zkoumat, analyzovat a usměrňovat, neboť umožní společnosti cílevědomě orientovat vědeckotechnický rozvoj a investice na nejefektivnější úseky uplatnění a na dosažení nejvyšší dynamiky vývoje společnosti, tedy na relativně nejvyšší uspokojování potřeb společnosti. Z hlediska efektivnosti investic a forem realizace vědeckotechnického rozvoje se dnes ve světě rozlišují v zásadě dva základní typy vědeckotechnického pokroku, substituční, spojený s procesem nahrazování živé práce prací minulou, zejména pracovními prostředky, především stroji, zařízeními, přístroji, nezávislý, při jehož aplikaci je růst společenské produktivity práce důsledkem účinnosti mimoinvestičních faktorů bez zvyšování nároků na ekonomické zdroje, investice, pracovní síly. Oba typy vědeckotechnického pokroku se promítají do základních vztahů hodnotové vybavenosti a produktivity práce. Hodnotovou vybavenost pracovníků základními fondy můžeme vyjádřit vzorcem * . Produktivitu práce můžeme nejsouhrnněji vyjádřit hodnotou národního důchodu připadající na jednotku práce. Investiční náročnost vychází pak jako vybavenost základními fondy a vztah produktivity práce. Z dynamiky a charakteru vývoje investiční náročnosti ve výchozím a následném období můžeme poté vyvodit závěr o typech ekonomického vývoje. Jsou závislé na vzájemném poměru * a * . Podle investiční náročnosti jednotky národního důchodu a jeho přírůstku se též často rozlišuje vědeckotechnický pokrok na tři typy, náročný, každá jednotka přírůstku národního důchodu je náročnější na investice než předchozí, neutrální, investiční náročnost jednotky národního důchodu stagnuje, úsporný, investiční náročnost jednotky národního důchodu klesá. Praktický hospodářský vývoj zpravidla vyjadřuje syntézu všech typů vědeckotechnického pokroku a je profilován tím typem, který se uplatňuje nejprogresívněji a v největším rozsahu. Celkově je možno zdůraznit, že v makroekonomických úvahách jde tedy zejména o ukazatel investiční kapitálové náročnosti jednotky národního důchodu a jeho přírůstku a v řadě případů též náročnosti národního důchodu na celkovou spotřebu minulé práce, tato relace se promítá do růstu nebo poklesu podílu národního důchodu na společenském produktu. Podle toho se v některých případech též rozlišuje hospodářský rozvoj extenzívního typu, odpovídající investičně náročnému typu technického pokroku, a intenzívního typu, odpovídající investičně úspornému typu technického pokroku. I když tato klasifikace má řadu problémů, přesto v některých oblastech charakterizuje určité rysy hospodářského rozvoje. Základní typy vědeckotechnického pokroku významně ovlivňují proporci akumulace a spotřeby a řadu dalších významných národohospodářských relací. Řada průmyslově pokročilých zemí světa, USA, se od určitého časového okamžiku fondové nasycenosti vyvíjí v podmínkách uplatňování investičně úsporného typu vědeckotechnického pokroku. V dosavadním vývoji ČSSR rostly až do * # národní důchod a společenský produkt rychleji než základní fondy a účinnost základních fondů vzrůstala. Bylo to též tím, že se mobilizovala řada mimoinvestičních faktorů ekonomického růstu. V šedesátých letech nastal určitý zlom následkem vyčerpání extenzívních růstových faktorů a porušení proporcionality v národním hospodářství a fondová náročnost národního důchodu vzrůstá. Současně po většinu tohoto období vzrůstá rychleji společenský produkt než národní důchod a tím klesá podíl národního důchodu na společenském produktu. Teprve v posledních letech se zlepšil vztah dynamiky národního důchodu a společenského produktu, zvýšila se též efektivnost v národním hospodářství a poklesla fondová náročnost produkce. Vývoj fondové náročnosti v ČSSR můžeme znázornit v následujícím diagramu * . Pokud jde o dlouhodobou perspektivu ČSSR, dosavadní úvahy předpokládají, že se v mnoha oblastech bude uplatňovat investičně úsporný typ vědeckotechnického rozvoje a celkově že by vývoj mohl probíhat v investičně neutrálních podmínkách. Z hlediska zkoumání efektivnosti mají především rozhodující význam základní kritéria pro posuzování celkové účinnosti vědeckotechnického pokroku a investic a jejich důsledky. Za prvé jde o kritéria a důsledky ekonomické, které jsou zpravidla rozhodující pro posuzování efektivnosti. Při jejich analýze se zkoumají důsledky úspor společenské práce, zejména úspor živé a minulé práce, a současně i důsledky vyplývající z ekonomického působení činitele času. V souvislosti s tím se zkoumá i rozsah pravděpodobného ekonomického a vědeckotechnického rizika a jeho vliv na kvantifikaci ekonomických důsledků. Za druhé jde o kritéria a důsledky mimoekonomické, které je obtížné ekonomicky vyjadřovat a kvantifikovat. Do této kategorie zahrnujeme problémy vlivů na jednotlivá území, možnosti ekonomického vyrovnání jednotlivých oblastí Země a současně některé obtížně vyjádřitelné důsledky vědy a techniky. Za třetí jde o kritéria a důsledky vědeckokulturní, u nichž zkoumáme vliv vědeckotechnického pokroku na další rozvoj samotné vědy a současně důsledky směřující k rozvoji a uspokojování kulturních potřeb společnosti, důsledky v oblasti přeměn kvalifikační úrovně a zvyšování všeobecné vzdělanosti a takové důsledky, které všeobecně mění charakter lidské práce. Za čtvrté jde o kritéria a důsledky sociálně politické, které souvisejí se společenskými a politickými záměry jednotlivých zemí i společenství zemí a které objektivně musí mít v řadě případů prioritní charakter. V oblasti sociálních důsledků jde též o posouzení vlivu na rozvoj životního prostředí, na vytváření příznivého životního stylu společnosti. Za páté jde o kritéria a důsledky související v socialistických zemích s vytvářením obranyschopnosti určité země nebo soustavy zemí, kritéria a důsledky vojenského charakteru, které souvisejí s výzkumem a vývojem nových, dokonalejších a účinnějších zbraní a s jejich výrobou. Vedle toho najdeme v praktické činnosti i některá další kritéria a hlediska. Velmi náročná je celková syntéza těchto kritérií, pro niž se ve světové praxi používají různé metody. Zpravidla se však postupuje metodou priorit, že některým důsledkům se přisuzuje prvořadý význam a ostatní se berou jako sekundární. Zhruba bychom mohli tento proces přirovnat k výrobě komplexních produktů, která se vyskytuje v některých úsecích průmyslové činnosti. Důsledky vědeckotechnického pokroku a investiční činnosti můžeme dále rozdělit do těchto kategorií, přímé, projevující se bezprostředně v daném výrobním procesu nebo oblasti, nepřímé, projevující se ve styčných odvětvích a úsecích národního hospodářství, vyvolané, jež jsou bezprostředně místně či časově spjaty s realizací daného řešení, následné, projevující se v navazujících vzdálenějších úsecích výroby nebo vědy a výzkumu anebo s určitým časovým odstupem, po určité době exploatace. Mimoto mohou mít důsledky vědeckotechnického pokroku projevující se ve společenském a ekonomickém rozvoji charakter pozitivní, přispívají ke společenskému rozvoji a tento rozvoj urychlují, zvýšení užitné hodnoty a rozsahu výroby, úspory surovin, materiálů, paliv, energií, zvýšení produktivity živé práce, úspory investic, negativní, komplikují budoucí rozvoj ve srovnání se současnou úrovní, jde o odpady, exhalace, hlučnost, devastaci půdy, o zhoršování životního prostředí a životních podmínek. Kromě toho vědeckotechnický pokrok zpravidla vždy klade určité nároky na společenskou práci. Tyto nároky se projevují obvykle v časovém předstihu před jeho důsledky, před získáváním efektů. Vzniká zde určité časové zpoždění, ve světové literatuře time lag, které z hlediska působení činitele času a efektivnosti má zpravidla tím větší nároky na společenskou práci a její neproduktivní vázání, umrtvení, čím je delší. Zkoumání efektivnosti proto vyžaduje zejména v současné době respektovat působení činitele času, a to tím výrazněji, čím více vědeckotechnická revoluce zvyšuje inovační frekvenci. Efektivnost vědeckotechnického pokroku se soustřeďuje v podstatě do dvou oblastí. Jsou to efektivnost výzkumně vývojové činnosti, která je ovlivněna progresivitou a úrovní vědeckých a technických řešení závislých na počtu vědeckých a technických pracovníků, na jejich vědecké erudici a kvalifikaci, na vybavenosti přístrojovou, výpočetní a experimentální technikou, na řízení vědy a techniky a vnitrostátní i mezinárodní dělbě práce, na kvalitě a dokonalosti informační soustavy. Gnoseologická báze vědeckého poznání vytváří pouze potenciální základnu ekonomickou, šanci pro získávání ekonomických a jiných efektů. Proto efektivnost podmiňuje dále zejména realizace vědeckých a technických poznatků, ve společenské praxi ovlivněná především kvantitou, počtem příznivých případů této aplikace. Aplikační funkce vědeckotechnického rozvoje je tedy základním předpokladem pro získávání potenciálně vytvořených efektů a pro účinné podněcování rozvoje vědeckého a technického poznání. Souvisí-liprvá oblast převážně s koncepcí vědeckotechnické politiky, souvisí druhá oblast převážně s koncepcí politiky hospodářské a s účinností soustavy řízení národního hospodářství. Nelze tedy mechanicky a jednoduše usuzovat na nízkou efektivnost vědy, výzkumu a vývoje tehdy, jestliže nové vyřešené i ze světa získané poznatky leží ladem, nevyužívají se ve společenské praxi nebo nenacházejí dostatek svých materiálních nositelů ve struktuře výroby, výroba nových strojů, zařízení, materiálů, spotřebních předmětů, anebo dostatečné hmotné krytí zejména investičních zdrojů pro zavedení v praxi. Efektivnost vědy, výzkumu a vývoje je přirozeně závislá na celkové koncepci výzkumných a vývojových směrů, na sepětí s perspektivními potřebami hospodářského a společenského rozvoje a na stupni, v němž společnost dokáže tento rozvoj transformovat do formulace konkrétních výzkumných, vývojových, problémů. Věda, výzkum a vývoj představují nejen nejefektivnější a nejnadějnější oblast lidské činnosti, ale současně unikátní sféru v přírodních procesech tím, že pracují s účinností vyšší než # * , a zpravidla několikanásobnou, ale i # a více procent. Vytvářejí tedy podmínky pro řadové zvýšení účinnosti všech procesů probíhajících v přírodě i ve společenské výrobě. Efektivnost z hlediska určitého organismu a uvedených kritérií můžeme porovnávat relativně, kdy vyjadřujeme efektivnost jednotlivých vědeckotechnických, investičních a jiných variant a kdy cílem je na základě analýzy těchto v určitém stupni vzájemně zaměnitelných řešení a alternativ nalézt variantu nejefektivnější, absolutně, kdy * . Kontraktivní tkáň kosterního a srdečního svalu tvoří protáhlé, poměrně velké buňky, dlouhé # * , o poměru # , jejichž nejnápadnější součástí, známou již od nejranějších mikroskopických studií, jsou myofibrily. Jsou to asi # * silná cylindrická vlákénka procházející ve svazcích celou délkou svalové buňky a charakteristická příčným žíháním. Proužky jsou zvláště nápadné v polarizovaném světle, kde se jeví jako pravidelné střídání izotropního a anizotropního úseku. Uprostřed pruhu je velmi nápadná úzká tmavá linie. Úsek mezi sousedními liniemi je asi # * dlouhý a představuje funkční jednotku sarkomeru. Poněvadž proužky jednoho typu leží na sousedních myofibrilách vždy vedle sebe, žíhání je patrné i při menším zvětšení na celé buňce. Hladké svaly však takové příčné žíhání nevykazují, a proto se nejprve hledala obecná podstata kontrakce spíše v hmotě, která svalovou tkáň tvoří, než v této strukturální charakteristice. Tak již v roce # izoloval Kühne ze svalů bílkovinu, která tvořila asi # * hmoty, a nazval ji myosin, dnešní význam termínu myosin je trochu jiný. V pozdějších letech se myosin mnohokrát opakovaně izoloval, stanovily se jeho vlastnosti, zejména vysoká viskozita a fibriární povaha, Edsall, Muralt. Předpokládalo se, že je to bílkovina odpovědná za zkrácení svalových buněk, ale nebyl pro to dlouho žádný přímý důkaz. Až v roce # uveřejnili dva moskevští badatelé, * Engelhardt a * Ljubimova, kratinké pojednání, jež rázem otevřelo novou etapu výzkumu. Objevili, že myosin má vlastnosti atpasy, tedy odštěpuje energii a volný fosfát z jediného konečného dodavatele energie pro biologické pochody ATPů. Tato reakce se projevuje na samotném začátku stahu náhlým snížením * vlivem štěpícího se ATP, Cain a Davies, a tedy má nepochybně klíčový význam v přeměně připravené chemické energie na mechanickou. Koncem třicátých let začal pracovat v Szegedu na problému svalových bílkovin laureát Nobelovy ceny Albert Szent Györgyi. Přestože byl se svými spolupracovníky válečnými událostmi odkázán na nejjednodušší vybavení, učinil řadu významných objevů trvalé hodnoty. Všechny světové biochemické laboratoře pracující v tomto oboru na něho v pozdějších letech nějak navazovaly. Szent Györgyi se však nevyhnul interpretačním omylům, především v pokusech o syntézu. Jeho objekty, ať už glycerinem extrahovaná vlákna či rekonstituované směsi čistých bílkovin, byly ještě příliš vzdálené skutečným poměrům ve svalu, kde pravě specifická strukturní organizace bílkovin má tak významnou úlohu. Když Szent Györgyi pozoroval na umělém vlákně nativního myosinu připraveném podle Webera zkrácení o # * délky vlivem ATP, už se zdálo, že model kontrakce in vitro je objeven. Ale nakonec se zase ukázalo, že je to náhodná podoba zevních projevů, i když příčinné vztahy tu svým způsobem existují. Každá snaha vtěsnat svalovou kontrakcí do těchto raných biochemických modelů ztroskotala na tom, že nedovedla vysvětlit, čím se reakce spouští a jak odeznívá. Postupně se však získávaly další údaje o biochemických vlastnostech kontraktilních bílkovin a o jejich vztazích, které jsou pro pochopení mechanismu kontrakce tak závažné, že je tu v krátkém přehledu vylíčíme. Podrobné údaje se naleznou v monografických pracích, Szent Györgyi, Perry, Deyl a Rosmus, Katz, Syrový, Zachar. Nejprve Banga a Szent Györgyi ukázali, že Kühnův myosin není jednoduchá bílkovina. Krátkodobou extrakcí do roztoku neutrálních solí izolovali čistý myosin a Szent Györgyi jej pak připravil i v krystalické formě. Molekulová váha myosinu byla dlouho sporná proto, že snadno tvoří polymery. Různými metodami se však nakonec dospělo k shodnému výsledku. Myosin je obsažen ve svalu v množství # * vlhké váhy a představuje přes # * strukturálních bílkovin svalu. Tryptickým natrávením se může dále rozložit na dvě komponenty, meromyosiny, Gergely. H-meromyosinje těžší, molekulová váha # * , má globální povahu a je nositelem zmíněné atpasové aktivity. Nověji se podařilo h-meromyosinrozštěpit ještě dále, na globulární subfragment, který zachovává atpasovou aktivitu, a na fibrilární subfragment, který tvoří spíš strukturální osu nebo stopku h-meromyosinu, Müller a Perry. Oba subfragmenty jsou v h-meromyosinupo dvou. Druhá komponenta čistého myosinu l-meromyosinje elongovaná a má molekulovou váhu # * . Při agregaci molekul myosinu jsou to právě tyto části, jež se k sobě navzájem přimykají a splétají se jako kabel, vytvářejíce společný skelet, z něhož pak do stran pod určitým úhlem vyčnívají funkční globulární hlavice h-meromyosinu. Roku # izoloval v Szent Györgyiho laboratoři * Straub z původního Kühnova myosinu druhou složku bílkovinné povahy tvořící # * všech svalových bílkovin. Protože měla stimulační vliv na myosinovou atpasu, nazval ji aktin. Molekula aktinu má globulární povahu a ve vyšších koncentracích neutrálních solí tvoří spontánně fibrilární polymer. Proto se mluví o globulární a fibrilární formě aktinu. Polymerizace proběhne velmi rychle v přítomnosti ATP, při čemž se odštěpí fosfát a adp se pevně váže na aktin. Tomu odpovídá i skutečnost, že naprostá většina adp ve svalu je ve vazbě na aktin. K přechodu jsou nutné dvojmocné ionty, největší citlivost je k vápníku, Kasai a Oosawa. Čistý aktin tvoří dvojitou závitnici s pravidelnou periodicitou, přičemž jednotlivé molekuly aktinu jsou v řetězcích od sebe vzdáleny # * , Huxley, viz * . Straubova původní představa, že polymerizace aktinu za spotřeby energie je modelem kontrakce a že depolymerizace odpovídá relaxaci, se dnes uvádí již jen jako historická zajímavost, ale snad ukvapeně. Ukazuje se totiž, že pohyb membrán u nekontraktilních buněk nebo u jednobuněčných organismů je vyvolán fibrálními strukturami, které jsou tvořeny jedinou bílkovinou typu aktinu, Wessels. Totéž se zjistilo o bakteriálních bičících, Lowy a Hanson. Jedním z nejdůležitějších objevů Szent Györgyiho školy bylo zjištění, že aktin a myosin tvoří mezi sebou silnou fyzikálně, chemickou vazbu. Vytvoření komplexu se projeví náhlým vzestupem viskozity, vyvločkováním superprecipitace a naopak disociace komplexu, poklesem viskozity. Podstatné je to, že schopnost komplexu odštěpovat energii a fosfát z ATP je mnohem výraznější než u čistého myosinu a tuto schopnost stimulují ionty, zatímco slabší atpasovou aktivitu čistého myosinu stimulují spíše * . Atpasová aktivita aktomyosinu je různá v různých typech svalů. Nejvyšší je ve fázických svalech savců, nižší je v tonických svalech a myokardu a nejmenší u obojživelníků a jiných níže postavených živočichů. Přitom je pozoruhodné, že aktivita těsně koreluje s rychlostí stahu, Barány, dokonce provede- li se zkřížená inervace mezi fázickým svalem a tonickým, pak se novým inervačním poměrům přizpůsobí do značné míry jak rychlost kontrakce, tak atpasová aktivita, Dubowitz. Změny rychlostí srdečního stahu při jeho gradaci však s atpasovou aktivitou nesouvisí, jak ukázal nedávno Seagren, * a * . Glykosidy, katecholaminy a tyroxin zvyšují rychlost stahu, ale nemají žádný vliv na aktivitu atpasy. Postupem času se tvořil názor, že kontraktilní bílkoviny existují, alespoň in vitro, ve dvou základních formách. V přítomnosti ATP * a * jsou aktin a myosin ve stavu disociace, při podráždění se ATP štěpí a vytvoří se pevný komplex, aktin-mg-myosin. Do této představy však dobře nezapadal pronikavý vliv vápníku na stažlivost svalové tkáně. Proto se obrátila pozornost biochemiků k výzkumu aktomyosinu na přirozenějším objektu, na izolovaných myofibrilách. Zde se ukázalo, že vytvoření aktomyosinového komplexu skutečně velmi citlivě závisí na vápníku, Weber a Herz, * a * . V tom byl nápadný rozdíl proti čistému rekonstituovanému aktomyosinu, který nejen není citlivý k iontům, ale ani k jiným inotropním látkovým vlivům, jako glykosidům a katecholaminům, Katz. Až Ebashi a Kodama prokázali, že citlivost přirozeného aktomyosinu k vápníku je dána přítomností specifických bílkovin, které můžeme pro tuto vlastnost zařadit do skupiny modulačních nebo regulačních proteinů. Již v roce # izoloval Bailey ze svalů kromě aktinu a myosinu bílkovinu a nazval ji tropomyosin. Tvoří asi # * všech svalových bílkovin. Dlouho se nevědělo, jakou by mohl mít funkci, i jeho lokalizace byla sporná. Soudilo se, že by mohl patřit k strukturálním * , obsaženým především v * z-linie. Corsi a Perry upozornili na to, že tropomyosin se zpravidla extrahuje společně s aktinem. Zřejmě s ním tvoří další komplex, poněvadž zvyšuje jeho viskozitu, Ebashi a Komada, * je toto, že tropomyosin i v přítomnosti hořčíku a ATP úplně zamezí tvorbě aktomyosinového komplexu a uplatnění jeho atpasové aktivity. Vliv tropomyosinu vymizí teprve v přítomnosti * , byť velmi malého množství. Naproti tomu je- li aktin a myosin naprosto čistý, komplex se vytvoří i v přítomnosti ATP, Ebashi. Tím se podařilo najít odpověď na otázku, která zůstávala jako nerozřešená záhada z předchozích let, proč se v klidu mimo stah atpasová aktivita myosinu neprojeví. V Ebashiho laboratoři se potom podařilo od tropomyosinu, v tomto smyslu se dnes označuje jako nativní, oddělit další komponentu, troponin, Ebashi a Kodama. Má molekulovou váhu # a ve svalu je obsažen v množství # * . Váže se na vlastní čistý tropomyosin a jeho prostřednictvím na aktin po celé délce vlákna, Endo, * a * . Současně troponin může vázat vápník. Funkce komplexu troponin-tropomyosinje neobyčejně významná pro spuštění kontrakčního cyklu a na příslušném místě se k ní znovu vrátíme. V roce # zjistili Hansonová a Huxley na myofibrilách izolovaných z kosterních svalů, že při selektivní extrakci myosinu pyrofosfátem, Hasselbach a Schneider, vymizí substance tvořící anizotropní zónu uprostřed sarkomer. Při extrakci aktinu jodidem draselným, Szent Györgyi, vymizí hmota z izotropní zóny. To rázem obrátilo zájem badatelů zabývajících se podstatou svalové kontrakce znovu ke struktuře, zejména k příčnému žíhání svalu. O rok později uveřejnil jeden časopis v jednom čísle dokonce hned za sebou dvě práce vykonané zcela nezávisle, jinými metodami, ale se stejným objevným závěrem. Navíc prvními autory obou prací byli britští fyziologové stejného příjmení, nejsou však příbuzní, Andrew Huxley a Hugh Huxley. * Huxley a Hansonová pracovali na izolovaných myofibrilách z králičího psoatu a sledovali, jak se mění příčné žíhání za pasívního protažení a při kontrakci vyvolané přidáním ATP. Ukázali, že šířka pruhu se nikdy nemění a změna délky sarkomer se uskuteční vždy jen na úkor pruhu. Jasnější zóna uprostřed anizotropního úseku se při natažení preparátu rozšiřuje a při smrštění svalu mizí, přičemž vzdálenost okraje h-zónyod z-linieje kontaktní. Při krajním smrštění se může uprostřed pruhu objevit namísto projasnění zhuštění materiálu. Huxley a Niedergercke sledovali v interferenčním mikroskopu změny šířky jednotlivých pruhů na izolovaném vlákně žabího sartoria. Použili tedy živého, přirozeného preparátu a dospěli k přesně týmž údajům. Obě pracovní skupiny pak vyslovily shodný závěr, že v sarkomeře jsou kontraktilní bílkoviny aktin a myosin uspořádány do oddělených systémů vlákének, myofilament, která se v určitém rozsahu překrývají. Zóna * je ten úsek, kam už nezasahují myosinová vlákénka, a zóna * je oblast, kam již nezasahují aktinová myofilamenta. Na příčném řezu mají myofibrily hexagonální strukturu. Každé myosinové vlákénko je obklopeno v místě překrytí, v anizotropní části, sarkomery, šesti aktinovými. Je- li řez veden uprostřed krajně smrštěné sarkomery, to je za okolností, kdy světlý pruh vymizí a místo něho vzniká tmavší centrální zóna, pak vidíme kolem myosinového vlákénka dvanáct aktinových. Tenká aktinová myofilamenta zasahují až do druhé poloviny sarkomery. Při stahu reagují obě bílkoviny spolu v místech, kde na sebe naléhají, vyvíjejí na sebe vzájemný tah a oba systémy myofilament se do sebe zasouvají. Po nějakou dobu se ještě uvažovalo o možnosti smršťování nebo svinování aktinu, folding-model, snad ve snaze zachovat něco ze starší hypotézy Straubovy. Dnes však není sporu o tom, že systémy myofilament po sobě klouzají, sliding-model, a přitom nemění svou délku. Další detaily ve struktuře sarkomery přinesla především elektronoptická pozorování. Tenká aktinová myofilamenta vycházejí z linie * a dosahují na obě strany do vzdálenosti # * . Linie * je v podstatě tvořena pravidelně organizovanou spletí aktinových vláken, která tu přecházejí z jedné sarkomery na druhou. Tím se přenáší síla stahu na sousední sarkomery. Aktinová filamenta mají tvar dvojité závitnice, nerozeznatelný od tvaru čistého in vitro polymerizovaného aktinu. Jejich periodicita je však trochu jiná, což je dáno tropomyosinem na aktinové vlákno pevně vázaným, Cohen a Longley. Silná myosinová vlákna mají délku # * a silné zvětšení ukazuje na jejich poměrně složitou strukturu. Střední část tvoří podélně orientované fibriální molekuly, v krajních částech vyčnívají šikmo stranou globulární hlavice. Struktura silného myofilamenta je zcela shodná s tvarem in vitro připraveného agregátu myosinu, Huxley. Vyčnívající globulární části jsou h-meromyosiny, které nesou atpasovou aktivitu a jediné mají schopnost vazby na aktin, vytvářející přitom příčný můstek, cross-bridge. Když se totiž sleduje in vitro vazba aktinu a izolovaných meromyosinů, nastává velmi čile, ale jen s těžkým h-meromyosinem, Huxley. Příčné můstky jsou od sebe vzdáleny # * a jsou uspořádány tak, že tvoří rovněž dvojitou závitnici s periodicitou # . Na jeden závit tedy připadají tři páry příčných můstků. Sousední můstky jsou vzájemně pootočeny o # * . Na jedné polovině myosinového myofilamenta je jich vidět # proti každému z šesti aktinových filament. Při vazbě na aktin se změní odklon osy můstku od osy myofilamenta, Huxley. Elegantní a konečný průkaz platnosti Huxleyova kluzného modelu podali na izolovaném vlákně žabího sartoria Gordon, Huxley a Julian srovnáním isometrické tetanické tense za různých délek sarkomer. Metodicky je to neobyčejně náročné, protože sarkomery uprostřed izolovaného vlákna mají jiný stupeň zasunutí než při krajích, a to je třeba při měření obejít. Je- li sarkomera kosterního svalu protažena tak, že oba systémy myofilament jsou ze sebe úplně vytaženy, při délce sarkomery # * a více, pak v sarkomeře nevzniká žádná tense. S rostoucím překrytím myofilament napětí lineárně narůstá až do okamžiku, kdy se konce aktinových vlákének dostanou na konec té oblasti silných myofilament, která obsahuje příčné můstky. To je při délce sarkomery # * . V tomto rozmezí délek pracuje za přirozených podmínek kosterní sval. Další zkracování sarkomery až do # * nemá na tensi vliv, protože aktinová filamenta se ocitají proti té části myosinových, která nemají příčné můstky, a funkční rozsah překrytí se již dále nezvětšuje. Na křivce délka- tenze se objeví plató. Při ještě větším zasunutí se dostanou aktinová vlákénka na protilehlou polovinu sarkomery. Příčné můstky jsou však orientovány tak, že mohou reagovat jen s aktinem téže poloviny sarkomery. Krajně zasunutá aktinová vlákénka vzhledem k této směrové orientaci příčných můstků tu nejen nemohou sama reagovat, ale dokonce překážejí ve vazbě aktinu příslušné poloviny. Proto v tomto rozmezí s každým dalším zkrácením sarkomery tenze klesá. Kontraktilní aparát myokardu se liší od kosterního svalu jen málo. Rozdíly v myosinu asi nejsou podstatné pro stah, aktin, tropomyosin a troponin se téměř neliší. Atpasová aktivita je sice nižší, ale kvalitativně stejná, Katz, Repke a Rubín, a zejména shodná je i citlivost troponinu k iontům vápníku, Katz a Repke. Uspořádání do myofilament, včetně té nejjemnější ultrastruktury, je zcela shodné. V myokardu je podstatně více mitochondrií vzhledem k výlučnosti oxidativního metabolismu. Proto dává myokard na jednotku průřezu tkáně menší aktivní tenzi a při extrakci nižší výtěžek kontraktilních bílkovin. Ale přepočítá- li se síla na objem fibrální hmoty, dává kočičí papilární sval stejnou tenzi jako kosterní sval. Přesto jeden rozdíl je nutné zvláště podtrhnout. Je to odlišná klidová délka sarkomer. U srdce jsou v klidu sarkomery kratší, pod # * , takže tenká vlákna jsou předzasunuta na druhou polovinu sarkomery. Při protažení se proto funkční zóna zvětšuje, rozsah překrytí, kde mohou nastat vazby aktinu a myosinu, roste a tenze se tomu úměrně zvětší. Myokard tedy pracuje na rozdíl od kosterního svalu na počáteční vzestupné části křivky délka- tenze. V tomto rozdílu je možné spatřovat výklad Starlingova srdečního principu, Starling. Při větší náplni komor se výchozí délka jednotlivých vláken prodlouží, zvětší se délka sarkomer, uskuteční se větší množství vazeb mezi aktinem a myosinem a srdce se také stáhne větší silou, Sponitz, * a * . Teprve při krajní dilataci se může myokard dostat na začátek té části křivky délka, tenze, která je typická pro kosterní sval, a s každým dalším protažením aktivní tenze poněkud klesne. Změny síly stahu vyvolané tímto mechanismem, změnou výchozí délky svalu, se označují jako heterometrické, Sarnoff a Mitchell, a je nutné přísně je odlišit od ostatních homeometrických změn síly stahu, jež se odehrávají nebo mohou odehrávat i při nezměněné délce vláken a mají také zcela jiný mechanismus. Problém kontraktilního aparátu je tedy v podstatě vyřešen. Práce však pokračuje dále, jednak na izolaci nových bílkovin a na tom, jak se vazby příčných můstků přeměňují na rozsáhlé zasunutí myofilament. Deformace v úhlu příčného můstku za * vazby totiž vysvětlí pohyb nejvýše o # * , zatímco při maximální izotonické kontrakci se myofilamenta zasouvají až o # * na každé polovině sarkomery, Huxley. Vazba každého můstku se tedy musí během jedné kontrakce mnohokrát opakovat na nových místech aktinového filamenta. Vzniká představa buď jakéhosi ručkování, kdy se můstky postupně přitahují po jednotlivých příčkách, nebo spíš mnohočetných záběrů vesel. Dokonce se již ukazuje, že každá vazba můstku je několikastupňová, na různých energetických hladinách, Huxley a Simmons. Problematika se tedy dostává do oblasti molekulární mechaniky, neobyčejně těžce přístupné, ale o to zajímavější. Při vytvoření příčného můstku mezi h-meromyosinema aktinem se štěpí molekula ATP jednou a z podmínek uvolnění vazby je, aby se vzniklá adp znovu fosforylovala. Spotřeba energie je provázena výdejem tepla, protože konverze chemické energie na mechanickou se děje s omezenou, byť obdivuhodnou účinností. Nauka o energetické bilanci svalového stahu je rozpracována do značné hloubky vyžadující znalosti termodynamiky. Její spletitost a rozpornost vyplývá nejlépe z pokusů o syntetický pohled, jaký najdeme v souborném referátu Mommaertsově. Tímto problémem se budeme zabývat jen okrajově, pokud nám pomůže ve snaze odpovědět na otázku, zda dodávka energie může být kauzálně spojena s mechanismy gradace srdeční stažlivosti, a pokud může být užitečná pro pochopení pozdější stati o celulárních účincích srdeční hypoxie. Již dlouho před přímými průkazy se považovalo za zřejmé, že přímým zdrojem energie pro svalový stah je makroergní vazba kyseliny adenosintrifosforečné, která se podle odběru doplňuje automaticky Lohmanovou reakcí z kreatin-fosfátu. Teprve nedávno se podařilo přímo prokázat, že při otravě fluorodinitrobenzenem, kdy se zastaví refosforylace ATP z CP, zásoby ATP v kosterním svalu při činnosti rychle mizí, ale obsah CP zůstává stálý. Při rychlém zmrazení tkáně se pak dá stanovit absolutní množství rozštěpeného ATP. U žabího sartoria je to pro stah * , Infante a Davies. Téhož roku prokázali přímo Mommaets, * a * , že zastaví- li se oxidativní resyntéza CP, jeho obsah při svalové činnosti klesá, ale množství ATP se nemění. Tím je tedy experimentálně podložena představa o vzájemných vztazích CP a ATP. U srdce se sice podobné pokusy neuskutečnily, ale nic neukazuje na to, že by tu byly nějaké zásadní rozdíly. Myokard se spíše liší od kosterního svalu tím, z jakých zdrojů energii vytváří. Především je to nevybíravost v substrátech. Podle toho, co se mu nabízí, může utilizovat vedle glukózy také mastné kyseliny v pozoruhodném množství, Evans, Bing, a dokonce i ketonové látky a metabolický odpad činnosti kosterních svalů, kyselinu mléčnou. Tomu odpovídají značně kolísající hodnoty respiračního kvocientu. Za normálního přívodu kyslíku myokard získává energii takřka výhradně aerobně. Jeho buňky jsou vybaveny ohromným množstvím mitochondrií. Na elektronoptických obrazech je vidět, že takřka ke každé sarkomeře přiléhá jedna mitochondrie. Naproti tomu možnosti práce na kyslíkový dluh jsou poměrně malé a zásoby kreatinfosfátu se vyčerpají daleko dříve než u fázických kosterních svalů. Na spotřebu energie se může soudit jednak z reakcí, které ji připravují, jako je spotřeba kyslíku nebo změny v oxidoredukčních pochodech, jednak z degradačního produktu přeměny chemické energie na mechanickou, tepla, a konečně lze na ni usuzovat z přesunů v koncentraci energií bohatých látek. Spotřeba kyslíku, přestože je vlastní konverzi ještě dosti vzdálená, dává u srdce přiléhavý obraz o spotřebě energie ze dvou důvodů, anaerobní metabolismus je za fyziologických okolností u srdce zanedbatelný a za druhé, zásoby energií bohatých látek jsou skrovné a bezprostředně závislé na plynulém přívodu kyslíku. Měření spotřeby kyslíku má nevýhodu v tom, že se sleduje v delším časovém úseku vyrovnané činnosti a není možné analyzovat spotřebu a výdej energie v jednotlivých fázích stahu. To naproti tomu umožňuje přesné měření nepatrných tepelných kvant uvolněných za svalové kontrakce. Myšlenka, že studiem výdeje tepla by se mohlo přikročit blíže k poznání mechanismu kontrakce, sahá až do minulého století, Heidenhein, Fick podle Fenna. Měření tepla u svalu stálo dokonce při zrodu Helmholtzovy termodynamiky, Fulton, avšak skutečnou moderní fyziologickou náplň tomuto přístupu dal teprve Hill. V současném nazírání na živou realitu se zvýšeně zdůrazňuje dějový moment biotických procesů. Živí jedinci se považují za otevřené biotické systémy, které homeostatickým mechanismem a proti entropii aktivně udržují svou existenční rovnováhu na vlnách neustále se měnících podmínek prostředí. Ve chvíli, kdy se nárazy z prostředí projeví jako trvale větší, než je schopnost biotického systému autoregulací svou existenční dynamickou rovnováhu vyrovnávat, organismus nutně zaniká. Trvale dovede živý jedinec vyrovnávat svou neustále kolísající biotickou rovnováhu jen v prostředích vytvářených podmínkami, které jsou relativně optimální jeho specifickým biotickým znakům, jimiž je dědičností vybaven. Ke každému živému jedinci s jeho specifickými znaky patří tedy i jemu adekvátní prostředí a každý živý jedinec také aktivně vyhledává prostředí, jež by bylo jeho biotickým potřebám co nejoptimálnější a v němž by nárazy zvenku nebyly větší, než snesou jeho vyrovnávací možnosti. Tato neodtržitelnost jedince od jeho adekvátního prostředí má i svou historickou dimenzi a je dána i fylogeneticky. Každý živý jedinec také svými vrozenými znaky a funkcemi už při svém vzniku sobě adekvátní specifické prostředí očekává. Existence každého otevřeného biotického systému se tedy v tomto aspektu jeví jako neustálé vyrovnávání stále narušované dynamické rovnováhy v podmínkách prostředí, přičemž se jedinec současně těmito nárazy z prostředí přeformovává a mění. Zhruba je možno základní znaky tohoto procesu vyjádřit takto. Genotyp, adekvátní prostředí, fenotyp. Genotypem se v této souvislosti běžně rozumí soubor všech dispozic, jež jedinec dostává v okamžiku svého vzniku od svých rodičů, přičemž se tento soubor považuje za soubor druhových zkušeností. Je to ve skutečnosti jen pomyslný okamžik ve chvíli splynutí zárodečných buněk, protože i během procesu splývání je každý zárodek pod utvářecím vlivem podmínek prostředí, v němž splývání probíhá. Fenotypem rozumíme naproti tomu soubor znaků, jimiž se jedinec projevuje v určitém okamžiku své existence a svého vývoje. Protože vývojový proces neustále a nezvratně pokračuje, je možno fenotyp přesněji určit jen stářím, stupněm rozvoje. Určitým stavem vývoje jedince se proto obvykle míní vzdálenost ve změnách mezi genotypem a fenotypem anebo mezi dvěma fenotypy, jejichž stadia byla nějak určena. U člověka k působnosti podmínek přírodních přistupuje neméně účinná působnost souboru podmínek společenských. Ukazuje se, že princip homeostázy platí i v těchto podmínkách. Proto se s ním budeme setkávat i v oblasti jevů výchovných. Střetávání s měnícími se podmínkami prostředí se považuje za hnací sílu vývoje každého živého jedince, tedy také člověka. Fenotyp je konkrétní výslednicí tohoto procesu. Představuje kvalitativní útvar, do něhož se v průběhu předchozího vývoje neoddělitelně včlenily výsledky neustálého střetávání vloh s prostředím přírodním i společenským. Dialektické nazírání se snaží ve fenotypu neustále vidět jak ovlivnění z genotypu, tak ovlivnění prostředím, třebaže se v určitém okamžiku může zvýšenou měrou uplatňovat ve výsledku ta složka, která byla v rozhodující chvíli silnější. Nejčastějšími dialektickými chybami, jež se projevily v minulosti v pedagogických teoriích i v pedagogické praxi, bylo roztrhávání této jednoty jedince a prostředí, absolutizace jednoho z obou členů této jednoty, buď genotypické, anebo exogenní složky pedagogického jevu, a také dogmatické pojímání samého procesu, zpravidla statické anebo mechanické. Zabsolutňování endogenní složky, přeceňování genotypického činitele v pedagogickém procesu, se projevilo v minulosti v pedagogických teoriích hypotézami autogeneze a nativismu, podle nichž se člověk už rodí básníkem, řečníkem, matematikem, ale také zločincem. Takovéto zabsolutňování genotypické složky vede v pedagogických teoriích k většímu anebo menšímu zdůrazňování pedagogického pesimismu a k věcně nesprávnému oslabování významu pedagogiky vůbec. Konkrétně se přeceňování endogenní složky u výchovných jevů projevilo v pedagogických směrech naturalistických, hlubinných i biologizujících. Zabsolutňování exogenní složky pedagogického procesu, přeceňování významu prostředí, se projevilo v pedagogických teoriích apriorním přejímáním hypotéz ektogeneze, podle nichž je každé vývojové dění výsledkem působnosti sil vnějšího prostředí, a hypotézami senzualismu a empirismu, podle nichž není v rozumu nic, co se tam nedostalo z prostředí prostřednictvím smyslů. Nežádoucí rysy jsou tedy výhradně důsledkem špatného vlivu prostředí. V záměrné regulaci prostředí je podle těchto hypotéz jistota, že výchovným procesem dosáhneme jakéhokoliv fenotypu podle našeho přání. Takové zabsolutnění vlivu prostředí dospívá tedy k pedagogickému utopismu. Zanedbalo zcela zřetel ke genotypu, který je souborem dispozic, jež mohou anebo nemusejí být působením zvenku rozvinuty. Nemohou však být nikdy rozvinuty vlastnosti, jež nemají v genotypických dispozicích své endogenní předpoklady, i kdyby v exogenní situaci byly podmínky co nejoptimálnější. Konkrétně se toto zanedbávání endogenního zřetele ve výchovném procesu projevovalo v pedagogických směrech sociologistických a kulturalistických i u některých pedagogik behavioristických. Statické pojímání výchovného procesu se objevuje nutně vždy, je- li výchovný jev sledován odtrženě od svých souvislostí. V pedagogice, stejně jako v kterékoliv jiné oblasti společenských věd, to bývá spojeno se zanedbáváním, podceňováním anebo zastíráním společenské determinace výchovných jevů a nakonec takovéto pojímání skutečnosti dospívá k popírání vývoje, k zvěčňování hodnot, jako v některých směrech pedagogik náboženských. Mechanické pojímání výchovného procesu se v pedagogických teoriích nejčastěji projevovalo tím, že střetávání jedince s prostředím bylo redukováno na kvantitativní vztah algebraické povahy, jak je tomu u různých druhů mechanistických determinismů anebo relativistických konvergencí, v nichž je zastírána skutečnost, že fenotyp není algebraickým součtem střetávajících se sil endogenního a exogenního podmínění, ale kvalitativním vyjádřením těchto střetnutí. Dialektické pojímání výchovného procesu zdůrazňuje závažnost obou druhů zmíněných podmínění, endogenního i exogenního, i když snad v důsledku okamžité nesouměrnosti se jeden z činitelů může projevit na fenotypu měrou rozhodující. Stejně jako nejlepší nadání pro matematiku nebo pro hudbu se nerozvine, jestliže neprojde úspěšným školením, tak sebepracnější školení nedostatečně nadaného dítěte nemůže dosáhnout ani průměrných výsledků. Metodologický postoj k výchovnému procesu nesmí tedy žádnou ze složek procesu absolutizovat, nesmí je odtrhovat od sebe, musí je vidět stále přítomné, nesmí ani zveličovat rozpory mezi složkou endogenní a exogenní. Výsledkem takovéhoto vidění vztahu subjektu a prostředí je v pedagogickém myšlení pedagogický realismus stojící jak proti pedagogickému pesimismu, tak i proti pedagogickému utopismu. Pedagogický realismus je tedy metodologicky kritický aspekt k výchovné realitě. Je v něm vždy optimismus, protože v pedagogickém procesu vidí přítomnou složkou exogenní, ale je si vědom toho, že míra optimismu je v přímé závislosti na mezích možností daných endogenní složkou. Tímto vědomím je pedagogický realismus kladný, tvořivý a objevný. Tím se liší od laického pedagogického optimismu, který v důsledku roztržení jednoty exogenního a endogenního podmínění výchovného jevu a zabsolutňování významu exogenní složky dospívá až k pedagogickému utopismu, nutně se setkává se zklamáními a tím zabsurdňuje i rysy pokrokovosti, jež pro sebe reklamoval. Nauka, která pojednává o dědičnosti, se označuje jako genetika. Ta rozlišuje různé druhy dispozic, jimiž je genotyp vybaven. Jsou to především dispozice druhové a dispozice rodové. Zděděné dispozice pro znaky druhové a rodové tedy preformují příštího jedince v základních znacích. Zcela jiné povahy jsou však znaky individuální, u nichž je preformace pouze podmíněná a závisí na situaci v prostředí. Znaky se mohou rozvinout, jestliže je budou adekvátní podněty z prostředí stimulovat, ale nemusí se vyvinout, jestliže je prostředí v život nevyvolá. Mají tedy charakter jen dispoziční, ať jde o znaky žádoucí nebo o znaky nežádoucí. Starší genetika prohlašovala nezdůvodněně všechny vlohy za činitele predeterminující konečné rysy jedince bez zřetele na vliv prostředí. Pedagogiku zajímá otázka, které individuální znaky jsou predeterminovány více a které méně, které jsou ovlivnitelné ve větší a které v menší míře a jaká je zákonitost této predeterminace. Na tuto otázku by mohl dát přesvědčivou odpověď experiment, při němž by věda měla k dispozici dva identické zárodky, jež by vystavovala různým vlivům prostředí a výchovy. Takovýto postup však u člověka není možný. Náhradou se nabízejí bádání v otázkách jednovaječných dvojčat, u nichž se předpokládá vývoj z jediného vajíčka, které se na počátku rozdělilo do dvou identických celků. Dosavadní bádání nasvědčují tomu, že biotické i psychické znaky jsou predeterminovány tím větší měrou, čím jsou fylogeneticky starší. Obecně lze tedy říci, že se člověk nerodí s určitými znaky, ale jen s dispozicemi pro tyto znaky, i když disponovanost není stejná. V této různě vysoké disponovanosti leží míra predeterminovanosti. Tam, kde je disponovanost větší, stačí jen menší míra podnětů, aby znak rozvila do určité výše, zatímco u subjektu, kde je tato disponovanost menší, je potřebí mnohem většího množství podnětů z prostředí, má- li se znak rozvinout do téže míry. Není tedy prostředí činitelem, který by vlohy jen budil, ale je činitelem aktivním, utvářecím. Tato skutečnost je závažná pedagogicky, protože reálně ukazuje skutečnou šíři možností výchovy a vyznačuje hranice pedagogického optimismu. Současně však upozorňuje na požadavek individuálního dávkování podnětů u jednotlivých znaků lidské povahy. Tím je možné vysvětlovat okolnost, že výchova dětí z téže rodiny může u jednotlivých dětí vyznít někdy zcela rozdílně. Plyne z toho také, že pedagogická odpovědnost vychovatelů trvá za každé dítě v každé době, protože aktivním přístupem k vlohám a rozdílností ve výběru podnětů a v jejich dávkování je možno uspokojivě zvládnout každou normální výchovnou situaci. Od genotypické disponovanosti, od zděděných vloh, je nutno odlišit změny z poškození, které vznikly v průběhu vývoje zárodku embrya nebo plodu. Jsou to různé úrazy, zejména úrazy chemické, jimž byl vystaven jedinec ve svém nejranějším počátku a jež se ve svých důsledcích projeví fenotypovými anomáliemi nebo defekty. Jde tu tedy o škodlivé vlivy prenatálního prostředí na lidský zárodek, jež se často připisují nesprávně k tíži dědičnosti, nebyly determinovány genotypicky a nebylo by k nim došlo, kdyby vývojové podmínky v intrauterinní fázi byly optimální. S biotickým principem homeostázy souvisí i skutečnost, že pro živého jedince určitého druhu bude optimální jen zcela určité prostředí, v němž se mu bude nejlépe žít a jež bude i aktivně vyhledávat. Označili bychom je za specificky druhové prostředí, jež skladbou svých podmínek odpovídá specifickým druhovým rysům všech jedinců určitého okruhu. To platí i geneticky a všechna nově se rodící mláďata očekávají souborem svých děděných druhových znaků, že se narodí do optimálního specifického druhového prostředí a začnou v něm svůj individuální život. Nově narozené mládě však téměř nikdy nezapadne do očekávaného prostředí zcela přesně. Fylogenetická zkušenost obsažená v dědičnosti určuje znaky budoucího prostředí jen přibližně. V konkrétních situacích dochází k rozdílnostem. Avšak všechny diskrepance živého jedince a jeho prostředí musejí být vyrovnávány, mladý jedinec musí svou biotickou rovnováhu vzhledem k prostředí udržet. Na úspěšné překonávání těchto rozdílností jsou všichni živí jedinci vybaveni ve své dědičnosti znakem adaptibilnosti, schopnosti nějakým způsobem vyrovnávat rozdílnost mezi svými znaky a okamžitou situací prostředí. Budou žít jen tehdy, jestliže pomocí adaptace biotickou rovnováhu udrží a diskrepance vyrovnají, jestliže nějakým způsobem zvládnou protikladnost svého prostředí. Diskrepanci mezi znaky jedince a situacemi v prostředí je teoreticky možno vyrovnávat jen dvěma způsoby. Živý jedinec se svými znaky přizpůsobí nové situaci ve svém prostředí, vyrovná napětí na svůj vrub, změní se v různých směrech, připodobní se prostředí. To je pasívní forma vyrovnávací reakce. Sem patří všechny druhy aklimatizace. Tato pasívní biotická forma adaptace se označuje v biologii jako akomodace. Jedinec bude zasahovat aktivně do prostředí, jež mu nevyhovuje, přizpůsobí a pozmění si sám prostředí podle svých potřeb jako rostliny půdu. Napětí mezi sebou a prostředím vyrovnává aktivní formou reakce na účet prostředí. Sem patří všechny druhy biotické asimilace. Obě formy biotické adaptace, akomodace a asimilace, jsou tedy polaritní a jejich povaha odpovídá povaze kategorií subjektivního a objektivního v psychologii. Prvá je charakterizována pasívností vzhledem k prostředí, je typická spíše pro jedince mladé. Proti tomu asimilace je vzhledem k prostředí reakcí aktivní, charakterizuje jedince ontogeneticky a fylogeneticky starší a je nejvýraznější u nejkvalitnějších druhů. U člověka je výsledkem biotické asimilace celá civilizace a kultura. Vztah akomodace k asimilaci, jak se jeví v průběhu lidského života, můžeme obrazně vyjádřit schématem v * . Šířka pásu je v tomto schématu míněna jako variabilní a má vyjadřovat skutečnost, že adaptační schopnost u jednotlivých druhů není stejná, největší je právě u člověka. Křivka, která má vyznačovat rozhraní mezi oběma funkcemi, se nebude nikde dotýkat hraniční čáry adaptace samé, protože nemůžeme předpokládat, že by žil jedinec, který by byl nadán jen jednou z obou funkcí. Také se nemůžeme domnívat, že by přesuny ve prospěch asimilace byly rovnoměrné, a proto vyjádřitelné přímkou. Je nepochybné, že empirická zjištění by ukázala nerovnoměrná zvlnění, jež budou výraznější v údobích zrychleného vývoje, jako je dozrávání, a rovnoměrnější v údobích uklidněných, jako je v lidském životě fáze dospělosti. Pedagogiku zajímá u adaptace především její rozměrnost, protože s růstem přirozené biotické plasticity vzrůstá i možnost záměrného ovlivňování a formování znaků živých jedinců. U těch znaků, kde se ukáže adaptační schopnost větší, kde je větší přirozená biotická plasticita, má také záměrný zásah do formování jedince větší naději na úspěch než u jedinců, jejichž přirozené znaky jsou tuhé a málo schopné reagovat na ovlivňování z prostředí. A tu se ve shodě s dříve zmíněnými poznatky z genetiky ukazuje, že přirozené znaky jedinců jsou tím tužší a konzervativnější, čím jsou konstitutivnější, a tedy i fylogeneticky starší, čím větší měrou jsou fyziologičtější. Znaky fylogeneticky mladé, jako rysy duševna, jsou tím plastičtější, čím * mladší. To prokazuje skutečnost, že naše vrozené reflexy jsou pro utváření tužší než instinkty, které jsou zase méně plastické než pudy nebo jejich ještě plastičtější vývojové stadium citů. Nejplastičtější, nejformovatelnější je oblast rozumová, jež je také fylogeneticky nejmladší. Dědičná výbava živého jedince je tedy souborem plastických dispozic, jež se mohou, ale také nemusejí rozvinout pod vlivem působení prostředí. O tom, zda se rozvinou, rozhoduje skladba podnětů v příštím prostředí jedince. Záměrné seskupování adekvátních podnětů za účelem podpory rozvoje určité funkce označujeme jako stimulaci oné funkce. Stimulaci potřebují pro svůj rozvoj všechny ústroje a funkce, ať jsou to svaly, smyslové analyzátory citové kvality anebo myšlení. V tomto směru význam stimulace pro rozvoj člověka zdůrazňuje Engels svým vysvětlením vývoje stavby a úkonů lidské ruky, která získala své dnešní anatomické a fyziologické znaky pod vlivem práce. Práce jako stimulační činitel vedla v procesu diferenciace a rozvoje všech funkcí u pračlověka k jeho změně v člověka. Vytvořila člověka, protože u něho stimulovala i vývoj myšlení a řeči. Všechny znaky osobnosti, kladné i negativní, se rozvíjejí a sílí tím, že fungují, že jsou v činnosti. Proto u všech rozvíjejících se orgánů a funkcí dítěte se spontánně objevuje vnitřní potřeba činnosti, funkce jsou k činnosti vnitřně puzeny. U dětí a mláďat se tato vnitřní potřeba činnosti projevuje jako hravost, která postupně aktivuje ty orgány, které se v dané vývojové fázi rozvíjejí. Tak počáteční rozvoj sluchových funkcí u kojence si vyžaduje chřestítko. Obdobně se dítě v tomto věku snaží užívat co nejvíce i ostatních smyslů. Chce vidět, hmatat i chutnat. V další fázi, v batolectví, se vývojový akcent přesunuje z analyzátorů na rozvoj orgánů a funkcí pohybových a mluvních. Dítě odkládá chřestítka a začne se u něho projevovat potřeba hraček, které stimulují koordinaci velkých svalových pohybových skupin. Proto v této vývojové fázi vzniká u dětí spontánně zájem o vozíčky, auta. Pro výchovu a rozvoj dětských orgánů a funkcí je důležité, aby všechna prostředí, v nichž se dítě nachází, měla dostatečně hustou síť podnětů, které by byly adekvátní vývojové fázi dítěte. Polaritním protikladem stimulace je inhibice. Rozumí se jí tlumení rozvoje určitého orgánu anebo funkce tím, že jim poskytujeme snížené množství podnětů anebo u nich adekvátní podněty eliminujeme vůbec. Pojmem inhibice rozumíme tedy více než pouhý útlum. Funkce nebo orgán vyřazovaný inhibicí z činnosti se nerozvíjí, dochází k jeho atrofii ex inactivitate, k chřadnutí z nečinnosti. Tímto způsobem můžeme přivést k atrofii nejen svaly, analyzátory a jakékoliv tělesné znaky, ale i citové kvality. To se také děje u dětí, s nimiž se udržuje jen malý společenský kontakt, což může utlumovat i rozvoj rozumových funkcí. Stimulace a inhibice jsou biotické principy, jež platí pro každý živý organismus, pro všechny jeho orgány a funkce. Můžeme jimi vyvolat i posuny v chování a rysech kteréhokoliv zvířete, když u psa, koně anebo kočky nevhodným opakovaným zacházením vystimulujeme chování nedůvěřivé, agresívní až nepřátelské, anebo naopak jinými vhodnými a delší dobu opakovanými podněty rozvineme chování přítulné. Stimulace a inhibice jsou nejzákladnějšími principy jakékoliv formovací činnosti živých jedinců, zejména těch, u nichž není rozvinuto ještě dosti jasné vědomí. Jsou biotickým podkladem, na němž se zakládá i veškerá záměrná formovací péče u člověka. Každý podnět, jehož chceme použít při stimulaci, musí mít kvalitativní i kvantitativní adekvátnost. Rozumíme jí kvalitativní nebo kvantitativní přiměřenost podnětu vyvíjejícím se funkcím. Optimální jsou jen podněty středního stupně. Příliš intenzívní anebo příliš zeslabené podněty působí nepříznivě, někdy škodlivě. Pro žádoucí rozvoj kteréhokoliv znaku kteréhokoliv živého jedince je rozhodující přirozená hranice jeho plasticity a množství podnětů, jichž se mu dostane. Při velkém množství podnětů dochází k přetížení, jedinec se nepřiměřeně vyčerpává. Funkce, která dostává nepřiměřeně velké množství podnětů, se vzhledem k ostatním funkcím rozvíjí nadměrně, stává se hypertrofickou. Při nedostatku adekvátních podnětů zase naopak jedinec začne sám adekvátní podněty aktivně vyhledávat, je neuspokojený. Tento stav se u něho projevuje neklidem, nežádoucími formami chování. Jestliže se některé funkci dostává trvale sníženého množství podnětů, přestane se rozvíjet, opožďuje se vývojově za ostatními, až atrofuje. Při stimulaci a inhibici může v původním slova smyslu jít jen o rozvíjení anebo tlumení rozvoje nějaké funkce nebo orgánu. V přeneseném slova smyslu se však tohoto pojmu u člověka používá i pro předávání a přebírání názorových obsahů a emočních zkušeností a také při nácviku fyziopsychických mechanismů. Teorie výchovné stimulace a výchovné inhibice dává do rukou pedagogice přesnější kritéria hodnoty výchovných prostředků. Ukáže nám to pohled na pedagogické hodnocení dětských hraček a dětských knih z hlediska pedagogické stimulace a inhibice. Dětské hračky se nám jeví v tomto aspektu jako výchovná stimulancia, jichž se má v dostatečné míře dostat všem dětem. Hračka, která vyvolává u dítěte činnost některé funkce, stimuluje rozvoj této funkce. V tomto směru je také hračka přirozenou výchovnou potřebou dítěte, a nikoliv záležitostí kratochvíle anebo libosti, jak se laická pedagogika běžně domnívá. Základním kritériem hračky v tomto aspektu je její hodnota výchovná, a nikoliv hodnota poptávková anebo výrobní. Výchovnou hodnotu má hračka, která vyvolává žádoucí, trvalou, bohatou a všestrannou činnost dítěte. Proti tomu musíme považovat za výchovné omyly všechny druhy hraček, které u dětí pracovní a činnostní reakce nevyvolávají anebo neumožňují. Obdobně posuzujeme i dětskou knížku. Dětská knížka je výchovně účinná, jestliže vyvolává u dítěte hojné reakce žádoucích kvalit, u analyzátorů reakce v myšlení i v cítění. Knihy a vyprávěnky, které vyvolávají u dítěte nepřiměřený strach, hněv nebo nějaké nežádoucí citové prožitky či nežádoucí názorové postoje, považujeme za škodlivé. Na rozdíl od života ostatních přírodních jedinců probíhá život lidského jedince v prostředí společenském. Tím se rozumí vše, co člověk svou činností k původnímu přírodnímu prostředí připojil, tedy celá lidská kultura. Kultura je realitou společenskou a vznikala postupně, společenskou činností předchozích lidských generací. Rozlišuje se v ní dnes složka materiální a složka duchovní. Do materiální složky kultury se zahrnují skutečnosti, jež se vztahují k materiálním potřebám člověka, jako jsou prostředky sycení, bydlení, odívání, pohybu či pracovní činnosti. Obvykle jsou shrnovány do pojmu civilizace. Do složky duchovní se zařazují skutečnosti, jež souvisejí s činností druhosignální soustavy člověka, jako je řeč, věda, umělecká tvorba, lidové obyčeje a konvence, právní normy, etika, společenské instituce. Vznik, vývoj a stav jednotlivých lidských kultur byl determinován především podmínkami přírodními, etnickými a ekonomickými. Rozdílnosti v oněch podmínkách způsobovaly, že se v minulosti jednotlivé národní kultury vyvíjely specificky, jako je to u kultury čínské, egyptské, řecké, u kultury Inků. Jakmile však začalo docházet k vzájemnému styku jednotlivých kultur, docházelo i k jejich vzájemnému ovlivňování, až nakonec adaptační a integrační procesy vedly ke vzniku kultury světové. Ta je udržována a rozvíjena celou lidskou společností, existuje neustálým a plynulým předáváním z generace na generaci, je nesena lidskými jedinci, existuje však nezávisle na nich. Jako společenské reality jsou všechny společenskokulturní soustavy i při své základní jednotnosti mnohotvárné a bohatě rozrůzněné. Klasická definice se skládá ze dvou částí, genus proximum, nejblíže nadřaděný pojem, a differentia specifica, specifický znak odlišující definovaný pojem od pojmu nejblíže nadřaděného. Když se snažíme podle toho definovat umělecké literární dílo, genus proximum je jazykový projev, promluva. Každé literární dílo je jazykovým projevem. Jde však o to, čím se liší literární jazykový projev od jazykového projevu neliterárního. V první řadě vidím rozdíl v tom, že jde o jazykový projev usilující o fixovanost, ustálenost. To je hledisko sice formální, ale je důsledkem hodnoty literárního sdělení pro společnost. Na rozdíl od promluvy z oblasti běžné komunikace představuje totiž literární sdělení takový jazykový projev, u něhož máme zájem na tom, aby byl uchován, proto jej fixujeme, takže může být několikrát vnímán a adresován určité společnosti. Důvod toho spočívá v obsahu literární práce. Jde o takový projev, jehož obsah je pro nás něčím závažný. Přitom zdůrazňuji sociální povahu zmíněného fixování. Zápis v notesu pořízený pro čistě soukromou potřebu, poznámka, že mám v pondělí vyzvednout vyprané prádlo, není ještě literárním faktem. Způsob i stupeň fixace literárních projevů je různý. Maximální fixace je při vydání tištěné knihy. Zde je jazykový projev ustálen v mnoha exemplářích a ve všech je naprosto stejný. V důsledku toho může mít tištěný jazykový projev veliký sociální dosah, protože se obrací k široké čtenářské obci. Menší stupeň fixace je při tradování rukopisném, jaké bylo běžné ve středověku, protože při opisování vzniká mnoho variantů. V praxi je variantem vlastně skoro každý jednotlivý opis. Dále je důležitý rozdíl mezi jazykovým projevem fixovaným rukopisně a jazykovým projevem fixovaným knihtiskem i po té stránce, že se rukopisně fixované dílo zpravidla nedostane k tak velikému počtu publika jako jazykový projev tištěný. Vedle fixování tiskem a vůbec písmem jsou možné i jiné způsoby fixování, dnes je častý zápis na magnetofonový pásek nebo na gramofonovou desku. Jiný způsob ustálení jazykového projevu, ovšem ustálení dosti nepevného, je udržování ústním podáním, ústní tradicí. Na samé hranici fixace jsou řečnické projevy. Řečnický projev sice nepředpokládá opakování, potenciální opakování, ale je zespolečenštěn tím, že se obrací ke skupině posluchačů, takže se udrží po jistou dobu v povědomí určitého kolektivu. Kromě toho se řečnické projevy obyčejně předem skládají písemnou formou a velmi často jsou dostatečně opisovány nebo tištěny. Jazykovému projevu, který je nějakým způsobem fixován, budeme dále říkat text. O jeho problematice promluvím ve zvláštní kapitole. Literatura říkáme souboru textů. Na první pohled je však patrné, že té podmínce, aby patřil text do oblasti literatury v dnešním slova smyslu, nevyhovují všechny fixované jazykové projevy. Sotva bychom do literatury v dnešním slova smyslu zařadili sbírku úloh z matematiky, zákoník, úřední vyhlášku. Musíme proto hledat dále, v čem spočívá differentia specifica literatury v dnešním slova smyslu. Dnes splývá normálně pojem literatury s literaturou krásnou a zábavnou. V čem je však hlavní rozlišující znak mezi literaturou krásnou a ostatními fixovanými promluvami. Obyčejně se vidí v přítomnosti a nepřítomnosti estetické funkce. Říkává se, že literatura krásná je charakterizována přítomností estetické funkce, kdežto literatura odborná a praktická ji postrádá. Je však možno přiblížit se k literární problematice i z poněkud jiného hlediska. Mám na mysli otázku kontextu. Jde mi o to, v jakém kontextu funguje dílo literatury krásné a v jakém kontextu fungují ostatní texty. Nápadně to vyvstane, jestliže srovnáme z tohoto hlediska báseň a odborné pojednání. Z hlediska objektu, o kterém vypovídá, je v prvním případě irelevantní, zda jde o dílo napsané česky nebo v některém jiném jazyku, a kdybychom odborné dílo převedli do veršů, jak to bývalo časté ve středověku a i ve starověku, nezměnil by se jeho obsah, informace, na které příjemci záleží, byla by stejná. Z toho hlediska by zde byla veršová forma irelevantní a redundantní, nadbytečnou. Pro dílo básnické je však právě tato forma důležitou složkou a nelze ji od obsahu sdělení oddělit, jinými slovy zde není redundantní, nýbrž je součástí sdělení. Už z toho je vidět, že sdělení je zde jiné povahy než v díle odborném, že nejde jen o informaci věcnou, ale i o informaci, řekněme pro stručnost, estetickou. Soustřeďme se však k otázce kontextu. Dílo odborné se zapojuje jen do jednoho kontextu, pro stručnost jej nazveme kontextem věcným. Hodnota díla spočívá v tom, zda přináší něco nového z hlediska disciplíny, do jejíž oblasti náleží. Pokud jde o jazykovou stránku, ta nás zajímá jen potud, pokud nám zprostředkuje věcnou informaci, a podle toho ji také hodnotíme. Jde nám o jazykovou správnost, slohovou přesnost, přesnou volbu termínů. Dílo literatury krásné naproti tomu je součástí dvou kontextů, žije jaksi podvojným životem. Na jedné straně podává určitou informaci o životě, je tedy, stejně jako dílo odborné, součástí kontextu věcného. Při hodnocení díla v tomto případě zkoumáme je jako odraz určité reality a mluvíme o jeho pravdivosti, o jeho ideovém obsahu. Na druhé straně, a to má proti dílu odbornému navíc, je součástí kontextu literárního, což se někdy vyjadřuje slovy, že je vnímáme na pozadí jiných literárních děl. Samozřejmě i dílo odborné vnímáme na pozadí jiných odborných děl svého oboru, a tak hodnotíme jeho přínos, ale zde jde o kontext jiné povahy. U odborného díla jde pouze o informaci věcnou, směřuje tedy vlastně jen do oblasti kontextu objektivního světa, existujícího nezávisle na literatuře. Dílo umělecké literatury směřuje naopak vedle kontextu života do kontextu jiných literárních děl, do kontextu literární struktury. Pro větší názornost to řeknu ještě jinými slovy. Literární dílo je sloučením fikce a nonfikce, na jedné straně je odrazem reálna, ale na druhé straně součástí obrazu reálna, jaký vytvořila právě literatura. Protože pak při literárním zobrazování, jak ještě ukážeme, má každá složka, tedy i složky, které jsou z hlediska věcné informace významově irelevantní, sdělovací význam, signalizuje něco, jde o věci, které nás při věcné informaci nezajímají, dostává se daleko více do popředí zájmu otázka vyjadřovacích forem. Nezajímají čtenáře jen z toho hlediska, zda jsou gramaticky správné a zda ulehčují porozumění, ale i z hlediska svého tvaru, protože tento tvar něco znamená, vyjadřuje kvality, pro které jsou věcná sdělení netečná. Ať už čteme dílo odborné nebo umělecké, vždycky provádíme určité srovnávání s jinými díly, ale pokaždé jde po jiné ose, protože pokaždé jde o jiný druh informace. Při meteorologické zprávě nás zajímají konkrétní údaje o počasí, a proto je maximálně zautomatizovaná, aby nám šetřila čas, při lyrické básni z oblasti přírodní lyriky nás nezajímá jen údaj o počasí, ale jsou pro nás relevantní i jiné části sdělení, básníkův vztah k sdělované objektivní skutečnosti. Tuto informaci srovnáváme s informacemi jiných lyrických básní na podobné téma. Jde tedy o soubor informací, které ve svém celku jsou součástí uměleckého kontextu literatury, nikoli kontextu věcného, ačkoliv v něm mají zakotvení. Jde tedy o informaci dvojdomou. To je nejlépe vidět na psychologickém románě. Podává věcnou informaci psychologickou, ale zároveň estetickou. Míra této estetické informace není přitom konstantní. Jsou některé literární směry, které zdůrazňují i v literatuře krásné její věcné informace, naturalismus, a naopak. Je to dáno širším sociálním a kulturním kontextem. Jestliže vznikne taková situace, že se na vrchol kulturních hodnot tlačí věda, dostává i krásná literatura hojněji její rysy, a naopak romantická historie chce být vlastně básnickým dílem vciťování do minulosti a její evokace, realistický, historický román se naopak chce přiblížit vědecké historiografii, a proto posiluje otázku pravdivosti, vyžaduje usilovnější pramenné studium. Je tedy vidět, že poměr mezi fikcí a nonfikcí není v literárním životě konstantním vztahem, ale jejich relace se mění s dobou. Z hlediska historického vývoje pak pozorujeme, že se toto kombinování informace věcné a informace estetické vyvíjelo jen pomalu. Tomu faktu se říká, že dlouho existoval synkretismus funkcí, že literatura umělecká nebyla dlouho oddělena od literatury odborné. Jakmile se však obě tyto větve kulturní tvorby osamostatnily, vyplynul z toho důležitý důsledek, že se totiž nedá mechanicky poměřovat správnost informace uměleckého díla měřítkem vědy. Zdůrazňuji slovo mechanicky, protože žádoucí míra pravdivosti literárního díla je dána dobou, celkovým kulturním stavem společnosti a místem, jaké v ní zaujímá umění a věda. Dalo by se také říci, že jde o to, do jaké míry má společnost zájem o skutečně objektivní informace. Je známé, že společenské vrstvy usilující o posílení statu quo zdůrazňují fiktivnost literatury. Na druhé straně se však často ve fiktivní formě formulovaly revoluční myšlenky, zřejmě ovšem pod společenským tlakem. Pravdivost literatury nelze shledávat jen v reáliích, v zobrazování prostředí. Podstatné je zobrazení společenských vztahů, a z toho hlediska může být utopie pravdivější než dílo zaplavené sice spoustou z reality obkreslených detailů, ale falešné z hlediska psychologie postav a vztahů mezi lidmi. Řekneme- li, že je literární dílo odrazem skutečnosti, neznamená to ovšem, že by bylo odlitkem nebo mechanickým zrcadlením. Kromě toho nejde o odraz bezprostřední, protože literární odraz je výsledkem složitého procesu a prochází, obrazně řečeno, několika filtry. Z nich je pro nás zvláště důležitý filtr literární tradice, jinými slovy způsob zapojování literárního díla do určitého již existujícího kontextu literatury. S tímto kontextem se dílo může vyrovnat buď pozitivně, včleňuje se do něho hladce, ochotně přejímajíc základní prvky panující literární struktury, nebo negativně, včleňuje se do něho drsně, polemizuje vlastně s některými součástmi panující literární struktury. Znovu zdůrazňuji, že literární strukturu nechápu jen jako záležitost formální, ale především jako záležitost obsahovou. Při začleňování nového díla do panující literární struktury nejde tedy jen o jeho vyrovnání se zvláštnostmi výrazovými, ale především jde o myšlenkové konvence, myšlenková klišé na jedné straně a myšlenkové výboje na straně druhé. Z toho plyne, že lze za odraz skutečnosti pokládat i dílo inspirované knižně. I takové dílo je zakotveno v životě, jde jen o to, že zde je filtr literární tradice příliš silný, takže skutečnost do díla vstupuje nepřímo a oklikou. Autor chce zobrazit určitý problém, který tkví v soudobé realitě, ale nezobrazuje jej prostřednictvím obrazů vzatých přímo z reality, nýbrž sahá k obrazům z literatury. Je- li literární dílo odrazem, je současně znakem, protože jde o komunikát, o druh sdělení. Účelem literárního díla je vždycky podat nějakou informaci, jinak by nemělo smysl. Z tohoto hlediska nelze stavět pojetí literárního díla jako znaku a jeho pojetí jako odrazu proti sobě jako dvě pojetí vylučující se. Jde jen o dva různé aspekty téže věci. Z hlediska původu chápeme dílo jako odraz, z hlediska jeho destinace jako znak. Dílo slouží komunikaci, tedy výměně určité informace společenskému styku. Pro literární vědu z toho vyplývá nutnost zkoumat oba tyto aspekty, omezení jen na jeden je zjednodušování složité situace. Východiskem ovšem musí být zkoumání díla jako znaku. Teprve až vyložíme jeho význam, můžeme hledat nitky, které k němu vedou, a zároveň nitky, které vedou od něho. Protože je pak umělecké literární dílo, na rozdíl od literatury odborné, zapojeno současně do dvou kontextů, musíme je zkoumat současně, pod zorným úhlem zapojení do života a pod zorným úhlem jeho literárnosti. Nehlásám ani zdaleka nějaký metodický eklekticismus nebo neúčelnou pluralitu metod. Je ovšem pravda, že se tu literární věda kříží s jinými vědami, s psychologií a sociologií, ale nezapomínejme na to, že není čisté vědy, která by vystačila sama se svými poznatky. Specifičnost vědecké disciplíny je v tom, pod jakým zorným úhlem hierarchizuje své poznatky a pod jakým zorným úhlem hierarchizuje a klade otázky. U literární vědy je tímto zorným úhlem literárnost, ono specifikum, které mají literární projevy navíc proti jiným jazykovým projevům. Otázka znaku byla v moderní vědě zkoumána z hlediska filozofického a filologického od druhé poloviny # století. Důležité jsou po té stránce práce zakladatele amerického pragmatismu * Peirce a práce švýcarského lingvisty * de Saussura, zakladatele sémaziologie. Oba pracovali nezávisle na sobě, ale dospěli k některým podobným závěrům. Peirce se zabýval otázkou znaku již v šedesátých letech # století a rozeznával znaky ikonické ( ikony) , indiciální ( indexy) , a symboly. První skupina se zakládá na vnější podobnosti, obrázek něčeho, znak tedy poukazuje k minulosti, druhá na souvislosti, kouř označuje chalupu, znak tedy poukazuje k přítomnosti, a třetí na konvenci. Sem patří slovní označení, jeho pravdivost se ověří teprve dodatečně, jde tedy o znak spjatý s budoucností. Saussure formuloval své názory počátkem našeho století v přednáškách konaných na ženevské univerzitě. Jako filolog vycházel ze znaku jazykového a poukázal k tomu, že jazykový znak má dvojí stránku, signifiant, nositel významu, smysly postižitelná stránka, u slova jeho zvuk, a signifié, význam, to, co signifiant označuje. Vztah mezi těmito oběma stránkami, které jsou od sebe neodlučitelné, je podle Saussura konvenční, nemotivovaný, arbitraire. Z hlediska poetiky je důležitá hlavně otázka motivovanosti znaku. Promítnuto do Peirceova systému jde o to, zda je slovo jako znak povahy ikonické. Aplikujeme- li Peirceovo třídění na literární dílo, pak lze každé dílo pokládat za znak povahy indiciální, svědčí o svém původci. Jednotlivá slova se pak jeví jako symboly, podle Saussura jednotlivá signifiant jsou arbitrární povahy s výjimkou slov onomatopoických, napodobujících nějaký zvuk, jako slovo bouchnout nebo kukačka, a expresívních, časté sykavky a hláska r v klení. Jsou však i názory, že se mají za ikony pokládat metafory. Problematika se promítá i do kompozice. Kde se vypravuje v tom pořadí, v jakém události následovaly za sebou, tam bývá viděn prvek ikonického zobrazení. Další promýšlení problému oslabilo Saussurův názor na arbitrárnost jazykového znaku. Na jedné straně bylo poukázáno k tomu, že Peirce dělil ikony dále na obrazy a diagramy. Tato druhá kategorie znázorňuje vztahy, nikoli vnější podobnost. Jazyk má v morfologii a syntaxi bohatou diagramatickou síť, která nám uniká při kognitivním jazykovém projevu odborném, ale která je odhalována v básnickém jazyce, různé figury. V básnickém jazyce se tedy uplatňují silně ikonické prvky. Z jiné strany bylo zjištěno na základě zvukového rozboru veršovaných textů, že vztah mezi slovem a zvukem není zde docela nemotivovaný. Rozbor zvukové výstavby textů ukazuje, že se v básni proti próze zmenšuje libovolnost výběru slov a že jejich výběr je determinován i jejich hláskovou podobou, v některých textech převládají temné hlásky, a to v souvislosti s tématem. Tím se zmenšuje proti próze v poezii arbitrárnost jazykového znaku. Znova vyvstává otázka vyslovená již Denisem z Halikarnasu v * # , zda má hláska sama o sobě nějakou významovou hodnotu a zda může předměty přímo sugerovat, a ne pouze označovat. Sám se domnívám, že sice existují některé expresívní hlásky, sykavky, r, ale jinak dostávají hlásky významovou potenci až v asociaci s určitými výrazy nebo texty. Objektivní metodu, jak se přiblížit k problematice zvukové výstavby literárních textů, podává teorie informací. Bylo zjištěno, že entropie, neuspořádanost hlásek v básnickém textu, je menší než hlásková entropie jiných jazykových projevů. To je ovšem samozřejmé, protože výběr slov je omezen požadavky metra, rýmu, ale teorie informací umožňuje přesně vypočítat míru redundance, nadbytečnosti, pro jazyk jednotlivé básně, autora i básnické školy. S pojmem redundance je však třeba zacházet velmi opatrně. Z hlediska kognitivního logického obsahu sdělení je ovšem redundantní rytmus, protože nepřidává žádnou novou, explicitně vyjádřenou informaci, ale z hlediska básnického sdělení redundantní není, protože podává určitou informaci už tím, že zařazuje sdělení do jiného literárního kontextu, než ve kterém by bylo sdělení v řeči nevázané. Obdobně je tomu s použitím metafory. Obrat padalo listí sděluje sice touž objektivní skutečnost jako obrat pršelo listí, ale z hlediska subjektivního vztahu k výpovědi nejde o totéž sdělení, dále na * . Teorie informací je schopna hodnotit informace jen podle jejich novosti a měřit z tohoto zorného úhlu množství informace. Proto přistupuje ke sdělení jen z hlediska kvantitativního, a právě v tom je úskalí aplikace této teorie na poetiku. Množství informace je pojem důležitý sice pro sdělovací techniku, ale nedá se snadno aplikovat na uměleckou literaturu, protože tam nejde jen o novost informace z hlediska věcného. Novost informace není totiž totožná s její hodnotou pro vnímající subjekt. Vyjádřeno kvantitativně je stejné množství informace v odpovědi na otázku Je venku pěkně, nebo prší jako v odpovědi na otázku Zemřel strýc, po kterém budu dědit, nebo nezemřel, protože jde v obojím případě o informaci spočívající ve výběru ze dvou možností. Z hlediska vnímajícího subjektu, kladoucího otázku, je však informace druhého typu daleko důležitější, i když z hlediska telegrafisty vysílajícího a přijímacího signály je rozdíl v důležitosti pro vnímatele irelevantní. Kromě toho v uměleckém díle množství informací nemusí být předností. Umělecké dílo, které je zaplaveno údaji, stává se nepřehledným a platí zde známé méně by bylo více. Jestliže je ideálem naučného slovníku, aby byl přímo napěchován věcnými informacemi, aby jich na nejmenším prostoru bylo co nejvíce, pro umělecké dílo to neplatí, tam je nutné z hlediska věcných informací určité omezení. Ani novost věcných informací není pro umělecké dílo rozhodující, protože táž věcná informace může být nositelkou různých informací estetických. Jako příklad lze uvést několikeré zpracování téže látky u různých autorů. To znamená, že staré věcné informace mohou být novými z hlediska estetického. Přejdeme- li z oblasti věcných informací do oblasti estetických informací, nastávají obdobné svízele. Teoreticky vzato spisovatel vybírá z množiny estetických kombinování, které popisuje poetika, a tento výběr by se dal kvantitatizovat. Avšak ani pole množství estetických informací není rozhodující. Jednak proto, že i v této oblasti často méně je více, ale i proto, že všechny estetické * nejsou poetiky a priori, některé prostředky se automatizují a jiné zase nově vytvářejí. Kvantitatizovat by se tedy daly estetické stavy, jen vlastně mrtvou literaturu, kde nové prostředky již nevznikají. Sotva je však možné kvantitativně zachytit míru automatizace a literární pozadí, které je proměnlivé od osoby k osobě a od období k období. Jsou ovšem literární směry, které vidí básnickou tvorbu jen v kombinování daných prvků a jejich přeskupování. Tam by mohla mít kvantitizující teorie informací pole působnosti, ale takovéto směry jsou z hlediska celkového literárního vývoje přece jen okrajového významu, i když studium je instruktivní a nemůžeme je z poetiky a priori vylučovat. V literárním díle se využívá k vyjádření určitého sdělení i typu písma a grafické úpravy. Písmo tím vlastně dostává druhý význam, protože neoznačuje jen zvuky a slova, ale ještě něco navíc. Grafická úprava normálně vyjadřuje členění jazykového projevu, a to typem a jeho rozložením na stránce. Začátek věty se označuje velkým písmenem, majuskule, často ozdobným, iniciálka, konec věty tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem, začátek odstavce odstupem na začátku řádku, začátek kapitoly tím, že ji otiskujeme na nové straně. Tyto prostředky jsou zvláště důležité tam, kde se v textu používá neobvyklého členění, proto bývá v umělecké literatuře neobvyklá, z hlediska pravopisné normy nesprávná interpunkce. Graficky lze naznačit i různou důležitost sdělení. Nadpis jako vstupní informace se liší od ostatního textu obyčejně větším typem písma a umístěním na zvláštní řádek oddělený od vlastního textu odstupem, někdy i umístěním na zvláštní list, titulní list. Kde jsou i uvnitř knihy nadpisy na zvláštních listech, mluví se o patitulech. Kromě toho typem písma oddělujeme hlavní proud informací od informací vedlejších, a to tak, že se informace doplňkové vyznačují menším typem písma a zařazují často pod čáru. V umělecké literatuře se naznačuje grafickou úpravou především to, zda jde o verš, nebo o prózu. Každý verš začíná novou řádkou. Nápadnější aktualizace spočívá v tom, že se určitý text vysází pouze velkými nebo pouze malými písmeny. V obou případech jde o zrušení protikladu mezi majuskulemi a miniskulemi, jenže při textu složeném pouze z velkých písmen je to úzus častý, tituly knih a často i kapitol, nápisy na plakátech, označení obchodů, naproti tomu užívání samých minuskulí působí nápadněji. Jazykověda má v systému společenských věd zvláštní postavení, stojí zde na přechodu k vědám přírodním. Ve větší míře než v přírodních vědách se v jazykovědě uplatňují faktory ideologického a politického rázu. To vyplývá přímo z povahy jazyka. Jazyk je univerzální dorozumívací prostředek a má celospolečenskou a nadtřídní platnost. Je to zároveň základní prostředek pro ukládání zkušeností a vytváření kulturní tradice. Přirozené jazyky vznikaly spontánně, nikoli vědomou činností lidí. Teprve na poměrně vysokém stupni kulturního vývoje začínají se lidé zajímat o jazyk teoreticky, pozorují, že se jazyk mění, snaží se pak na jazyk vědomě působit. Vědomá a racionalizovaná péče o jazyk, zvláště o jeho psanou formu, vytváří podmínky pro vznik vědy o jazyce mnohem dříve, než vzniká moderní jazykověda, jejímž hlavním předmětem bylo dosti dlouho historickosrovnávací studium příbuzných jazyků. V období vědeckotechnické revoluce roste opět význam prakticky a technologicky orientované jazykovědy. Technologické postupy byly nejdříve uplatňovány při zkoumání zvukové stránky jazyka od konce # * . Nové směry lingvistického bádání vznikají v naší době z potřeb nahrazování duševní práce činností strojových zařízení. Skutečností, že jazyk tvoří s myšlením dialektickou jednotu, je dán filosofickoideologický význam jazykovědy. Jazyková problematika tvoří nedílnou složku teorie poznání a v novější době také teorie vědy. Téměř všichni významní filozofové se zabývali jazykovými otázkami. Také klasikové marxismu-leninismupřispívali k řešení základních lingvistickofilosofických otázek. V pracích marxisticky orientovaných teoretiků se dostává do popředí i sociálně politický aspekt jazykové skutečnosti. Jazykověda přispívá k upevňování vědeckého světového názoru, je však třeba ji stále bránit před vlivy různých idealistických koncepcí. Moderní marxisticky orientovaná jazykověda je dílem především sovětských teoretiků. Jsou to nejen lingvisté, ale také filosofové, logikové, psychologové, sociologové i představitelé dalších vědních disciplín. Na výsledky sovětského bádání se navazuje i jinde, hlavně v socialistických zemích. Jazykověda není ovšem vědní disciplína jednotná. Některé její dílčí obory mají převážně technologický charakter, v jiných zase se ideologický zřetel uplatňuje velmi výrazně. Na periférii jazykovědného bádání stojí akustika a fyziologie lidské řeči, kde nejvíc záleží na důmyslu a dovednosti při využívání přístrojového zařízení. Docela jiná naproti tomu je situace v takových jazykovědných disciplínách, jako je sémantika nebo lingvistická sociologie, sociolingvistika. Jako všechny jiné vědní obory, zvláště společenské, má i jazykověda své filosofické základy. Nejsou jednotné a z rozdílů vyplývá i ideologická diferencovanost jazykovědy. Jsou jazykovědné školy orientované idealisticky, v jiných zase se uplatňuje ve větší nebo menší míře hledisko materialistické. Marxisticky orientovaná jazykověda se opírá o dialektický a historický materialismus. Dějiny sovětské jazykovědy nás poučují o tom, že není snadné vyvodit pro jazykovědné bádání přímé důsledky ze základních pouček marxismu-leninismu. Již v dvacátých letech docházelo v sovětské jazykovědě k diferenciaci, střetávaly se zde různé směry, z nichž některé se přímo prohlašovaly za marxistické. * Marr a jeho stoupenci vyvíjeli v tomto směru dosti dlouho značnou aktivitu a dovedli si získávat i podporu veřejných činitelů. Teprve zásahem nejvyšších stranických orgánů v * # , kdy byly uveřejněny Stalinovy práce o marxismu v jazykovědě, se ukázalo, že je Marrova teorie v jádře protimarxistická, a vytvořily se příznivé podmínky zvláště pro rozvoj historickosrovnávacího studia, ale i potom však ještě doznívají různé zjednodušující a někdy i vulgarizační tendence. Ani jazyková politika se v Sovětském svazu nevyvíjela beze sporů a konfliktních situací. I sama národnostní politika se postupně dotvářela. To vše se obráželo i v kontaktech naší jazykovědy s jazykovědou sovětskou. Vulgarizační ráz mělo popírání znakové povahy jazyka. Vycházelo se sice správně z marxistickoleninské teorie odrazu, ale zapomínalo se, že z ní vyplývají přímé důsledky jen pro významovou, nikoli pro formální, hlavně zvukovou stránku jazyka. V novější době již tvoří znaková teorie pevnou součást celé světové jazykovědy a také jazykovědy, jež se opírá o marxistickou gnoseologii. Pro ni platí, že jazykové významy jsou pomocí konvenčních znaků fixované poznatky, které vznikají odrazovými procesy v lidském vědomí. S marxistickou teorií poznání jsou v jasném rozporu koncepce, jež rozšiřují princip konvencionality i na významovou stránku jazyka. K takovému nesprávnému pojetí směřoval již zakladatel strukturní jazykovědy Ferdinand de Saussure a po něm zvláště dánský strukturalista * Hjelmslev. Sovětské zkušenosti tedy ukazují, že i materialisticky dobře fundovaní lingvisté se mohou dopouštět chyb. Na druhé straně zase mohou být pro marxisticky orientovanou jazykovědu užitečné výsledky bádání, jež se opírá o idealistické pojetí jazyka. Po této stránce nemůže být rozdíl mezi jazykovědou a jinými vědními disciplínami. Komenský byl člověk nábožensky založený, i jeho chápání jazyka obsahuje idealistické prvky, a přece se stal velkým iniciátorem i v jazykové didaktice. Marxisticky orientovaná jazykověda se nevyhýbá kontaktům s jazykovědou, jež se opírá o nesprávné filosofické koncepce. Zde všechno záleží na tom, do jaké míry je na takových filosofických předpokladech jazykovědné zkoumání přímo závislé. Jazyková empirie sama často nutí lingvisty ke korekturám jejich filosofických předpokladů. U některých idealisticky orientovaných lingvistů jsou jejich pracovní výsledky v přímém rozporu s jejich filosofickometodickými předpoklady. Příklady na takové rozpornosti je možno uvádět i z dějin jazykovědného bádání. Svým způsobem se to týká i jazykovědného strukturalismu, který se opírá o koncepci Ferdinanda de Saussura. Většina strukturalistů idealistický základ Saussurovy teorie odmítla nebo prostě nepřijala, někteří z nich pak dovedli i rozvíjet její složky materialistické. Jsou zde i pokusy spojit saussurovský strukturalismus s marxistickým chápáním jazyka. Jsou však také případy opačného rázu, někteří Saussurovi pokračovatelé idealistické složky jeho teorie ještě vystupňovali. Patří k nim i vedoucí představitel kodaňské školy * Hjelmslev. Ani o jeho pracích, které jsou v poslední době překládány do češtiny, však nelze říci, že by jazykovědě nepřinášely nic pozitivního. Záleží na tom, jak kriticky se k nim dovedou lingvisté postavit. Tyto skutečnosti nesmíme pouštět ze zřetele ani při kritickém hodnocení Pražské jazykovědné školy a jejího pokračování v poválečném období. Zde situaci komplikuje ještě okolnost, že mezi jednotlivými představiteli Pražské školy byly i značné názorové rozdíly, dokonce i ideově, politického rázu. Dosti zřetelně se zde liší také skupina českých reprezentantů Pražské školy od ruského křídla. Sovětský badatel * Zvegincev považuje za vlastní jádro Pražské školy právě českou skupinu a dokonce tvrdí, že myšlenky jejích představitelů ve své podstatě vůbec strukturalistické nejsou. Jazykovědná teorie Pražské školy nebyla v poválečném období bez výhrad přijímána ani všemi těmi lingvisty, kteří si přímo stavěli za cíl z ní vycházet. To je zvlášť dobře vidět na pracích, které programově navazují na dílo Viléma Mathesia. A je to tím spíše pozoruhodné, že se Mathesius některým krajnostem strukturního chápání vyhýbal a že se snažil v maximální možné míře navazovat na lingvistickou tradici. V lingvistickém odkazu * Mathesia tvoří nejdůležitější část teorie aktuálního členění. Ta je u nás nyní v různých modifikacích rozvíjena několika badateli a stala se populární i v cizině. V poměru k Mathesiovu pojetí jazykových funkcí převládá dnes u nás kritický postoj, na vážné rozpory upozornil již * Daneš. Mathesius ovšem přispěl také plodně k rozvoji fonologie, hlavně k fonologické syntagmatice. Poválečný vývoj naší fonologie ukazuje, že ani v tomto oboru nebylo možno pražskou teorii přijímat bez kritických výhrad. Kriticky navazovala na fonologickou teorii Pražské školy většina českých a slovenských lingvistů. V třicátých letech se na Slovensku využívalo fonologie k teoretickému zdůvodnění samostatného postavení slovenštiny v poměru k češtině, a to jak z hlediska historického, tak z hlediska současného stavu nářečí a spisovné normy. Práce sem spadající mohou platit za svědectví toho, že i nejméně ideologické části jazykovědy, jako je fonologie spolu s fonetikou, mohou dostávat výrazně politické zabarvení. K některým otázkám slovenské fonologie staví se dnes čeští teoretikové jinak než teoretikové slovenští, obě strany přitom navazují na fonologické dědictví třicátých let. Nehotovost a rozpornost fonologické teorie Pražské školy i zde vychází najevo. Podobná situace je i na jiných úsecích jazykovědného bádání. I v teorii spisovného jazyka se slovenští a čeští lingvisté přidržují zásad Pražské školy, a přece docházejí k závěrům značně odlišným. Na české straně je při kodifikaci spisovné normy víc respektována přirozená dynamika jazyka, na straně slovenské dochází ve větší uplatnění stanovisko zdůrazňující potřebu administrativního usměrňování. Na slabé stránky strukturalistického pojetí systémového charakteru jazyka bylo častěji upozorňováno, některé závažné kritické příspěvky byly v poválečném období publikovány u nás. Týkaly se přeceňování binárních vztahů, zvláště ve fonologii a v morfologii, sem se vztahuje příspěvek * Dokulila v SaS K moskevskému slavistickému kongresu. Jazykovědnému strukturalismu se také vytýkal nadměrný zájem o jazykovou synchronii v poměru k jazykové diachronii, systémový aspekt proti historickému. To se ovšem týká více pojetí Saussurova a také dánské školy než strukturní lingvistiky v pojetí pražském. K specifickým rysům pražské teorie nepochybně patří to, že důležitost historického zkoumání nepopírala a snažila se také o modernizaci jeho teoretické základny. I v synchronních popisech se respektovaly dynamické složky. Významnější strukturalisticky orientované příspěvky k historickému zkoumání jazyka patří však téměř výhradně do oblasti fonologie. Většinou jde o práce skutečně významné, přednosti systémového chápání hláskových změn ve srovnání s atomistickými výklady dřívějšími jsou nepochybné. Málo rozvitý je strukturní výzkum morfologie a zčásti i syntaxe. To svědčí o nehotovosti a slabostech teorie samé, spolupůsobí zde však nepochybně také složitost mluvnických jevů. Marxisticky orientovaná jazykověda se nechce spokojit s pouhým popisem jazykových změn, usiluje o jejich vysvětlení, a to především v souvislosti se základními funkcemi jazyka, funkcí mentální, kongnitivní a dorozumívací. V tomto směru se dosud dosáhlo uspokojivějších výsledků jen při zkoumání změn v lexikální zásobě a ve vyjadřovacím stylu, v daleko menší míře ve zkoumání změn hláskových a gramatických. Marxistické zkoumání jazyka bude moci navazovat na strukturalistické práce hlavně v oblasti dějin spisovných jazyků. Havránkovy Dějiny spisovné češtiny jsou nepochybně významným pokrokem ve srovnání se starším pokusem Vondrákovým nebo Flajšhansovým. Ale právě na této Havránkově práci je dobře vidět, jak nesnadné je přizpůsobovat strukturalisticky pojatou práci požadavkům marxistické jazykovědy, i když plně využívá vztahu k společenskému vývoji. Daleko větší pozornost než kritickému prověřování teorie Pražské školy a jejímu rozvíjení v novém vědním a společenském kontextu se u nás v šedesátých letech věnovala její propagaci, hlavně v zahraničí. Nevzniklo také žádné větší mluvnické dílo, které by se o teorii Pražské školy opíralo. Nedostatek velké mluvnice českého jazyka si i v této souvislosti uvědomujeme. Poměrně příznivá je situace v syntaxi. V popisu češtiny bylo hlavní pracovní úsilí soustředěno na velké dílo o tvoření slov, teoretickou základnu pro ně vytvořil * Dokulil. Úzkým profilem zůstává v mluvnickém popisu češtiny morfologie, zde je proti češtině ve výhodě slovenština, větší kolektivní dílo o morfologii slovenštiny vyšlo. Některých úkolů mohlo být dosaženo dříve při jiné organizaci jazykovědné práce, při větší pracovní koncentraci. Zlepšování podmínek pro badatelskou práci pomocí racionalizace organizační základny je úkol, pro jehož řešení socialistická společnost vytváří zvláště příznivé předpoklady. V ČSAV a také SAV jsou v poslední době organizovány zvláštní komise pro racionalizaci vědeckého výzkumu. To je velmi důležitý příslib do budoucna. První pracovní výsledky jsou zároveň prověrkou práce v letech dřívějších. Zkušenosti, k nimž jsme prozatím došli v ÚJČ, ukazují, že bude třeba ve větší míře než dosud uplatňovat jasně formulované zásady řízení a odpovědnosti v jednotlivých odděleních. Na všech pracovištích není dostatek odborníků schopných k vykonávání vedoucích funkcí. Z toho vyplývá pro nejbližší dobu velká potřeba přípravy mladých vědeckých kádrů. Racionalizační úsilí bude třeba zaměřit také na práci různých mezinárodních vědeckých komisí, zvláště slavistických, a také vědeckých společností. Činnost vědeckých komisí trpí mimo jiné nedostatkem jasných výhledových koncepcí a konkrétních cílů, většinou směřuje jejich činnost jen ke zpracování referátů. Ty vycházejí zpravidla v původní podobě, jak byly předneseny, výsledky diskusí se v nich neobrážejí. Obsah diskusí nebývá někdy vůbec zveřejňován. Naše marxisticky orientovaná jazykověda se od počátku let padesátých vyvíjela na nové organizační základně, dříve ani netušené možnosti rozvoje vznikly zřízením Československé akademie věd a Slovenské akademie věd. Mohla být urychleně dokončena některá již dříve započatá díla, hlavně slovníková, na dalších se začalo postupně pracovat. Ani trvající nejasnosti v některých principiálních otázkách, ani vulgarizační tendence neohrožovaly plnění základních úkolů. Pozitivní složkou naší lingvistické práce v padesátých letech byly celostátní konference zaměřené na aktuální tematiku, vyplývající z práce na velkých plánovaných úkolech, zčásti však trpěly deklarativností. Užitečné byly i jubilejní konference o díle velkých osobností české a slovenské jazykovědy. Předpoklady pro uplatňování marxistickoleninské metodologie narážely na různé překážky, zdůrazňovaly se pokrokové složky v naší domácí lingvistické tradici, pokusům o její kritické zhodnocení chyběla však teoretická fundovanost. Celkově trpěla teoretická práce v naší jazykovědě nesoustavností a malým zájmem o metodologické otázky. Koncem let padesátých a zrychleným tempem v letech šedesátých se v naší jazykovědě přešlo k novým formám práce. To souvisí jednak s novou orientací jazykovědy sovětské a se změnami v jazykovědě světové. Ta se dostává pod vliv nových vědních oborů, hlavně teorie informace a kybernetiky. Nové formy badatelské práce se počaly uplatňovat i v jiných společenských disciplínách, zvláště v sociologii. Vycházelo se ze zjištění, že pro socialistickou vědu nejsou bez významu kontakty s vědou v buržoazních zemích, ale v některých společenských vědách se tak došlo k výrazně negativním výsledkům. Zvláštním postavením jazykovědy, jejím blízkým vztahem k vědám přírodním, se vysvětluje, že se zde nová orientace projevila výrazněji než v jiných společenských disciplínách. Široké uplatnění zde našly různé matematické metody, zvláště statistika a některé procedury algebraické. Nová orientace jazykovědného výzkumu, ve svých hlavních projevech plně oprávněná, přinášela s sebou i některé jevy negativní povahy. V jazykovědě slábl zájem o vývojové otázky, zkoumání vztahů mezi jazykem a společností se nedostávalo za hranice dílčích otázek. Upevňování dominantního postavení jazykovědy mezi filosofickými disciplínami vyvolávalo různé recidivy literárněvědního formalismu. V marxisticky orientované jazykovědě se v šedesátých letech oslabil i zřetel k filosofickému východisku, bez něhož je marxistická teorie stejně jako praxe nemyslitelná. Podceňování lingvistickofilosofických otázek vyplynulo hlavně z přesvědčení, že veškeré jazykové procesy jsou ve své podstatě jen obdobou činnosti strojových zařízení, jako jsou automatické počítače. To, že zde jisté analogie jsou, není třeba popírat, jsou zde však také závažné rozdíly. Jaké povahy tyto rozdíly jsou se nedá vyjádřit nějakou jednoduchou formulí. Pro marxistu však nemůže být žádných pochyb o tom, že je jazyk nástroj nejen myšlení reprodukujícího, nástrojového, ale také myšlení tvořivého, jež vždy nějak přesahuje samo sebe. Výsledky tvořivého myšlení nejsou v jazyce přímo obsaženy a nejsou ani jeho prostým produktem. O jaké rozdíly zde jde, napovídá sémantická dichotomie obsahových a významových složek. Významové složky jsou jazyku inherentní, v textech se systémově specifikují a modifikují. Hlavním úkolem lingvistické filozofie není popis produkčního mechanismu, jak jej postuluje generativní mluvnice, nýbrž zjišťování vlastní tvořivé síly jazyka, poznávací a kulturní. Běžným jevem se stávalo v šedesátých letech nekritické přejímání módních teorií, bez kritických komentářů vyšlo několik překladů západních prací, i když je již autoři sami považovali za překonané. V této věci se naše praxe zřetelně odlišila od praxe sovětské. Rozvoj západní lingvistiky je v Sovětském svazu pozorně sledován, důležitější práce se také překládají, ale téměř vždy je pamatováno na kritické zhodnocení a komentáře. Rozdíl ve srovnání s poměry u nás je také v tom, že ohlasy západních teorií nepřerůstají v jednostranné krajnosti. V poměru k západní, hlavně americké jazykovědě nebyla v letech # - # uplatňována důsledně zásada ideologického hodnocení ani v některých jiných socialistických zemích. Nová orientace v jazykovědě světové a přechod k novým formám práce v jazykovědě socialistických zemí v čele se Sovětským svazem měla své důsledky také pro hodnocení dřívějších směrů a škol. Pozitivní hodnocení československé strukturní lingvistiky se stalo v šedesátých letech světovou záležitostí, i v Sovětském svazu se na myšlenky Pražské školy navazovalo, vyšel zde také obsáhlý výbor prací Pražské školy, u nás však vedlo k tomu, že se přestalo kriticky rozlišovat mezi trvalými hodnotami a názory překonanými. Jakmile se však přistoupilo k aplikacím při konkrétním výzkumu, ukazovala se potřeba modifikace i základních zásad a pouček. Poučná je po této stránce situace ve fonologii, jež patří k nejuznávanějším položkám v jazykovědné teorii Pražské školy. V novějších českých a slovenských pracích se různým způsobem spojuje fonologie Trubeckého s teorií distinktivních rysů a diference zde někdy nabývají přímo povahy rozporů. Značná rozkolísanost vládne dosud v syntaxi, kde se staly východiskem obnoveného strukturního přístupu hlavně práce * Mathesia. Velké pozornosti se v poslední době těší otázky funkční perspektivy větné u nás i v zahraničí. K uspokojivé syntéze se však dosud nedospělo, třebaže zde došlo k značné koncentraci pracovních sil. Rozpory hlubšího rázu se objevují tam, kde se přistoupilo na základě eklekticky konstruovaných teorií k aplikacím na složité úkoly, jako je strojový překlad. Protože se splnění těchto úkolů nejeví v dohledné budoucnosti jako reálné, je aplikace v značném rozsahu nahrazována výzkumem základním, takže vznikají nová, metodicky různě orientovaná bohemistická pracoviště. S koordinací se zatím ještě nezačalo, nebude jistě snadnou záležitostí, protože některé rozdíly v teoretické bázi jsou zásadního rázu. Protože se v naší jazykovědě od konce let padesátých věnovalo poměrně málo pozornosti vztahům mezi jazykem a společností a jazykové politice, zvláště z hlediska národnostního, docházelo v řadách jazykovědců ke kontraverzím v otázkách vztahů mezi češtinou a slovenštinou. Některé názory českých odborníků na vztahy mezi češtinou a slovenštinou byly na slovenské straně odmítány, v diskusích o Slovníku slovenského jazyka byl přičítán zbytečně velký význam jevům, které je možno hodnotit jako sbližování. Názorové rozdíly mezi slovenskými a českými teoretiky jsou zčásti vysvětlitelné odlišnou kulturní situací, spolupůsobí tu také reminiscence na nesprávnou jazykovou politiku centrálních úřadů v meziválečném období. Otázkám vztahů mezi češtinou a slovenštinou bude třeba věnovat v příštích letech zvýšenou pozornost. Vytvoří se tím také podmínky k těsnější spolupráci mezi českými a slovenskými lingvisty. Je nutno vycházet z naprosté rovnoprávnosti češtiny a slovenštiny. Tato zásada nebyla v socialistickém Československu nikým popírána, ale v praxi nebyla vždy důsledně respektována. Nemůže být také nejmenších pochyb o tom, že péče o spisovnou slovenštinu je výhradní záležitostí slovenských odborníků a slovenských institucí. Koneckonců však i zde záleží na správnosti teoretických principů, o něž se jazyková kultura a jazyková politika opírá. Tvorba a tříbení těchto principů musí mít spolehlivé vědecké základy. Zkušeností a poznatků získaných při konfrontačním i historickosrovnávacím výzkumu češtiny a slovenštiny bude možno využívat při studiu i jiných slovanských jazyků. Z těch byla v poválečném období věnována největší pozornost ruštině. Československá rusistika dosáhla již v padesátých letech pozoruhodných úspěchů, v šedesátých letech však přišlo období stagnace. To mělo různé příčiny, zčásti organizačního, zčásti metodického a ideologického rázu. Hlavní překážkou práce na konfrontační mluvnici rusko-českébyla nepříznivá situace v bohemistice. Chybí nám vědecká mluvnice češtiny většího rozsahu. O jejím vypracování se teprve nyní začíná reálně uvažovat. Nezájem o ideologické otázky, z nichž některé mají přímo i politický dosah, dá se v druhé polovině šedesátých let vysvětlovat pronikáním destruktivních tendencí do práce společenských organizací na jazykovědných a filologických pracovištích, a to jak v ČSAV, tak na vysokých školách. Ukázalo se, že ani pokrokové tradice v české jazykovědě, ani marxistická orientace, jak byla přijata československými lingvisty v letech padesátých, nezabránily zcela tomu, aby českoslovenští lingvisté v složité situaci koncem šedesátých let nepodléhali různým negativním tendencím. Negativní prvky a tendence, které se projevily v politickém vystupování lingvistů, nejsou bez souvislostí s jejich odbornou orientací. Tyto souvislosti jsou jasně patrny tam, kde se lingvisté angažovali v otázkách jazykově politických, v úvahách o vztazích mezi češtinou a slovenštinou. Některé z těchto projevů nebyly prosty elementů buržoazního nacionalismu. Vývoj soudobé vědy jako celku i jejích jednotlivých oblastí vyžaduje stále naléhavěji jak studium sociálního kontextu vědy a jejích sociálních důsledků, tak i široké a hluboké teoretické zobecnění a důslednou filozofickou interpretaci tohoto procesu a jeho výsledků z hlediska marxisticko-leninskéfilozofie. Nejde však jen o zobecňování vědeckých výsledků v tradičním smyslu. Dnes jde zároveň a především o analýzu a pochopení způsobů práce a myšlení soudobé vědy, tedy toho, co se obecně nazývá metodologií vědeckého poznání, včetně všech světonázorových a ideologických souvislostí. Jinak řečeno jde o to, že vývoj soudobé vědy vyžaduje studium samotného procesu vědecké tvorby, vědeckého poznání, postižení logiky jeho vývoje, perspektiv a důsledků. Metodologie vědeckého poznání má z hlediska marxistické filozofie charakter obsahového logicko-gnoseologickéhosystému, který má poskytnout celistvou představu o procesu vědeckého poznání i o jeho jednotlivých prvcích, formách, etapách. Metodologickým základem této soustavy je dialektická logika, jejíž zákony a kategorie charakterizují proces poznání z obecně gnoseologického hlediska. Vědecká tvorba je specifickou formou poznání, a proto se obecná logicko-gnoseologickácharakteristika poznání vztahuje i na tento speciální případ. Tato obecná charakteristika však nestačí. Jde o to, odhalit i specifické rysy tohoto vědeckého poznání, které je usměrněno na dosažení nového, na proniknutí do podstaty studovaných objektivních jevů a které je teoretickou formou osvojení si objektů subjektem v celospolečenském smyslu. Mezi marxisty dnes již není sporu o tom, že logika hraje důležitou úlohu při studiu zákonitostí pohybu vědeckého poznání. Logikou je zde třeba rozumět soubor všech zákonitostí pohybu myšlení k novým výsledkům, jež mají povahu objektivní pravdy. Neexistuje logika objevu, ale žádný objev neexistuje bez logiky. Pod logikou zde máme proto na mysli jak formální, tak i dialektickou logiku, která v marxistické filozofii plní funkci obecné metody pohybu myšlení k pravdě. Z hlediska obecné marxistické metodologie je nesprávné stavět formální a dialektickou logiku do nesmiřitelného protikladu. Jejich rozlišení historicky vzniklo v důsledku potřeby detailního studia různých momentů v procesu myšlení. Abychom dnes mohli adekvátně studovat libovolnou konkrétní formu vědeckého myšlení a poznání, musíme zde aplikovat jak filozofickou metodu materialistické dialektiky, tak i aparát formální logiky. Jen tak mohou vzniknout koncepce syntetické povahy, které budou studovat vědecké poznání komplexně a přitom z hlediska marxistické filozofie. Musíme si být ovšem vědomi toho, že jedna věc je užití prostředků moderní formální logiky k metodologické analýze poznání, bez čehož se neobejde ani marxistická metodologie vědy, a druhá věc je hodnocení těchto prostředků, jejich vztahu ke skutečnosti, pojetí vztahů logiky a jazyka. Zde se již uplatňuje filozofický přístup, který marxistická filozofie nemůže ignorovat, protože jde často o zásadní otázky světonázorové povahy. V rámci marxismu je chápána dialektická logika jako teoreticko-poznávacízáklad formální logiky, což nijak nezmenšuje, ale naopak zvětšuje heuristické možnosti formálně logických metod jako metod sloužících k objevování nových výsledků, k postupu od známého k neznámému. Metodologický význam soudobé formální logiky pro filozofický výzkum však nelze přeceňovat a klást na ni úkoly, které nemůže vyřešit, tím méně redukovat filozofii na tuto logiku. Logická stránka výzkumů musí být vždy doplňována gnoseologickou analýzou procesů vědeckého poznání, což konkrétně znamená aplikovat zde principy marxistické filozofie a především dialektické logiky, kterou nutno chápat jako konkretizaci dialektiky v oblasti logických forem. Marxistická filozofie přesvědčivě dokázala, že jen z pozic dialektické logiky lze správně reprodukovat proces vědeckého poznání, odhalit objektivní zákonitosti vývoje vědy, zhodnotit úlohu, význam i meze různých prostředků a metod vědeckého výzkumu, které rozpracovává formální logika. Sama se zabývá rozpracováním takových metod, přechod od abstraktního ke konkrétnímu, učení o kategoriích, úloha rozporů, jednota indukce a dedukce, absolutní a relativní pravda, které mají zásadní význam pro logiku a metodologii vědeckého poznání. Všechny marxistické koncepce v této oblasti proto zdůrazňují, že nemůže jít pouze o formální, ale i o obsahovou stránku procesu vědeckého poznání, že cílem je zde postižení vědecké tvorby jako určitého celku a prostředkem všechny existující logické nástroje včetně aparátu formální a dialektické logiky. Jde přitom v podstatě o tři skupiny pojmů a kategorií, jednak o kategorie, které vyjadřují základní prvky vědeckého poznání, dále o pojmy, jež charakterizují různé stránky vědecké teorie, a konečně o pojmy, jež tvoří obecně metodologické předpoklady každého vědeckého poznání a výzkumu. Nestačí proto omezit se na obecné tvrzení, že vznik nových vědeckých teorií je zákonitým procesem, jehož podstata je vyjadřována v zákonech a kategoriích materialistické dialektiky. Marxistická metodologie si dnes klade za cíl detailně v této oblasti odhalit na základě analýzy vzniku a vývoje teorií soudobé vědy proces pohybu našeho myšlení k novým poznatkům, k objektivní pravdě, k vědecké teorii. Při rozpracování kategorií a pojmů metodologie vědeckého poznání jde tak v podstatě jak o další rozvoj marxistické gnoseologie, tak i o prohloubení možností její aplikace ve vědě, o další upevnění svazku dialektického materialismu a speciálních věd, tedy o úkol, který nám odkázal Lenin a který marxistická filozofie nemůže splnit pouze deklarativně, ale konkrétní prací na konkrétních úkolech soudobého vědeckého poznání. Podrobněji si všimneme těchto otázek v úvodní kapitole druhé části knihy. V rámci marxistické, především sovětské filozofie a metodologie vědeckého poznání existují ovšem různé názory na některé speciální otázky včetně některých otázek koncepčních a terminologických. Jednak existují práce převážně formálně logického zaměření, jež svůj předmět vymezují jako logiku vědy. Jde o specifickou větev logickofilozofických výzkumů, která usiluje o využití moderní formální logiky při řešení problematiky metodologie vědy. Dále jsou zde práce, které aspirují na dialektickologickou koncepci práce v této oblasti. Převážná většina sovětských prací se však snaží o syntézu těchto dvou přístupů. Z takto zaměřené orientace vycházíme v této práci i my. Domníváme se, že filozofii a metodologii vědy nelze redukovat na logiku vědy, že dialektika je filozofickou metodou vědeckoteoretického myšlení a že jen ve spolupráci dialektické a formální logiky lze spatřovat hlavní záruku pozitivních marxistických výsledků na tomto poli. Otázku názvu této oblasti práce přitom nepovažujeme za rozhodující, logika vědy, metodologie vědeckého poznání, logika vědeckého výzkumu. Souhlasíme však s názorem, že koncepčně by na tomto poli nemělo jít jen o pouhou aplikaci dialektické a formální logiky, ale o speciální teoretickou oblast poznání, která má svůj * objekt a své základní pojmy a studuje především metodologickou stránku vědeckého poznání, ovšem v jednotě s ostatními aspekty marxistické gnoseologie a ontologie. Existuje ovšem ještě i další směr výzkumů, v sovětské filozofii tradičně označovaný jako filozofické otázky přírodních věd, jenž však nemá vyhraněně metodologický charakter, o který nám zde jde především. Pozitivní rozvíjení marxistické filozofie je vždy neoddělitelné od boje proti nesprávným koncepcím. Souvisí to přímo se světonázorovým zaměřením a ideologickou povahou naší filozofie, která chápe vědu v jednotě s filozofií, metodologií, v jednotě s marxistickou ontologií. Proto jsme se nemohli vyhnout podrobnému rozboru kritiky neopozitivismu, který aspiruje na jedinou přísně vědeckou filozofii v této oblasti. Jde zde o dvojjediný úkol, při kritice nemarxistických názorů rozvíjet pozitivně naši filozofii a při rozpracování klíčových otázek naší filozofie zároveň provádět fundovanou kritiku všech nepřátelských názorů. Jen tak lze oba úkoly splnit na patřičné úrovni, a nikoli pouze deklarativně. Zásadní význam má zde Leninova kniha Materialismus a empiriokriticismus, kde Lenin zkoumal gnoseologické zdroje a přírodně historické kořeny machismu, jeho kritika se však vztahuje i na celý soudobý neopozitivismus. Neopozitivismus je dnes v zásadní krizi. Někteří autoři se dokonce domnívají, že západní vědce už neovlivňuje ani tak neopozitivismus, jako spíše reálná metodologie přírodních věd, která má materialistický a dialektický charakter, a odvolávají se na stanovisko realismu, což je podle těchto autorů v podstatě ideová pozice materialismu. Tento názor se nám zdá příliš optimistický, i když je pravda, že v posledních letech neustále sílí volání i po metafyzice vědy, což je jen jiný termín pro filozofickou analýzu vědy a vědeckého poznání ve všech jeho podstatných sociálních, ontologických a gnoseologických aspektech. Nebylo ovšem naším úkolem rozebrat zde všechny otázky, jež souvisí s kritikou neopozitivistické koncepce a s marxisticky chápanou metodologií vědeckého poznání. Podobný úkol může být splněn jen kolektivním úsilím všech marxisticky orientovaných pracovníků na tomto poli. Zvolili jsme si jen jednu otázku, ale přitom podle našeho názoru otázku klíčovou, protože její řešení má vliv i na ostatní podstatné otázky vědeckého poznání. Jde o problém dialektiky vztahu empirického a teoretického ve vědeckém poznání. Pojmy teoretický a empirický nejsou v metodologické literatuře zpravidla přesně definovány. Předpokládá se pouze, že v systému vědeckého poznání existuje určitá třída tvrzení, jež je spojena s pozorováním a experimentem a která bývá nazývána empirickou úrovní poznání. Ostatní tvrzení se zahrnují do teoretických poznatků. Vzniká však otázka, jak chápat vztah těchto dvou úrovní poznání. Neopozitivisté Vídeňského kruhu se svého času snažili vydělit základní věty, které měly vyjadřovat smyslově dané senso data bez jakéhokoli racionálního zprostředkování. Podobný krajní názor se dnes již vyskytuje pouze zřídka, avšak tendence považovat empirické poznatky za očividné, obecně přístupné a dosahované přímým pozorováním zde zůstala. V marxistické literatuře je v posledních letech otázce vztahu empirie a teorie věnována zvýšená pozornost. * Smirnov například rozlišuje dva významy termínů empirické a teoretické. Na jedné straně vyděluje ve vědeckém jazyce jazyk pozorování, jazyk empirických konstruktů a jazyk teoretických konstruktů. Na druhé straně dělí věty na věty, jež vyjadřují fakta, a věty, jež formulují empirické a teoretické zákony. Empirické, experimentální zákony mohou být obsaženy i v teoretickém jazyce. Další aspekty vztahu empirického a teoretického rozebírají Lektorskij, Popovič, Švyrjev a řada dalších autorů. My zde rozlišujeme jednak poznatky, při jejichž ověřování lze bezprostředně použít údaje pozorování a experimentu, jehož obsah může být vyjádřen pomocí termínů, které se vztahují k pozorovaným předmětům a vztahům. V tomto případě jde o soubor empirických údajů, faktů i empirických zákonů. Na druhé straně jde o poznatky, jejichž ověření nelze bezprostředně provést pomocí pozorování a experimentu, a jejichž obsah nemá tedy bezprostřední smyslový korelát. Jde zde o poznatky a úroveň vědění, které je formováno do specifické soustavy teorie, která vysvětluje empirická fakta a poskytuje možnost jejich předvídání. Nejde při tom o vztah smyslového a logického, ale o rozdíly uvnitř racionálního stupně poznání. Empirické poznání není totožné se smyslovým poznáním, protože zahrnuje určité racionální zpracování smyslových údajů. Rozlišení teoretického a empirického v poznání není proto logickým, ale gnoseologickým problémem, neboť jde o problém vztahu poznání a skutečnosti, o ověření poznatků, pozorovatelnost a nepozorovatelnost, o pravdivost, a nikoli pouhou logickou správnost. Marxistická metodologie vědeckého poznání vychází z kvalitativní, specifiky teoretické úrovně poznání, z neeliminovatelnosti jeho obsahu, který nelze chápat jako pouhou zkratku nebo empiricko-induktivnísumu údajů pozorování. Teoretické poznání vzniká z empirického, avšak nikoli ve smyslu formálně logického odvození, ale ve smyslu genetické prvotnosti nižších úrovní poznání, méně zprostředkovaně spojených s empirickou skutečností ve vztahu k vyšším úrovním. Analýza procesu tohoto vznikání přesahuje hranice kompetence formální logiky. Sama formálně logická analýza vědeckého poznání, která pracuje s hotovými poznatky, musí pak vycházet z neredukovatelnosti teoretické úrovně na empirickou, jinak nevyjde ze zajetí neopozitivistických schémat. Smysl teoretických pojmů se neprojevuje jen ve vztahu k observačním predikátům, ale spíše ve vztazích s jinými teoretickými pojmy. Tyto vztahy tvoří určitý systém teoretického poznání a jen v kontextu s ním lze adekvátně charakterizovat smysl jednotlivého teoretického pojmu. Tento systém je pochopitelně spojen s empirickým poznáním, ale právě jako celek. Ne všechny jeho prvky realizují tento vztah jednoznačně, ale jen jeho jednotlivé body, kterými jsou zpravidla teoretické pojmy, jež obsahují znaky poukazující na podmínky jejich empirického užití. Při charakteristice vztahu empirie a teorie je třeba si též uvědomit, že jde o různou hloubku proniknutí do objektivní skutečnosti. Empirické myšlení konstatuje určité prvky existence objektivní reality, zjišťuje fakta o určitých objektivních jevech, vztazích a procesech. Jako výsledek tohoto zjištění poskytuje empirické myšlení pravdivý fakt, avšak často bez hlubší analýzy a srovnání faktů, jejich významu a důležitosti. Jde proto jen o útržky poznání bez hlubšího pochopení a vysvětlení podstaty procesu či jevu. Výsledky empirického myšlení je proto nejdříve třeba seskupit do empirické soustavy poznatků a přes řadu teoretických analýz a hypotéz přejít k teorii. Teorie je základní formou vývoje soudobé vědy, a to proto, že teoretické myšlení jde hlouběji než pouhé empirické poznatky, odhaluje zákony objektivní skutečnosti. Vzniká však zároveň potřeba, aby při rozlišování úrovní poznání byl jasně rozlišován pojem teorie v širším smyslu jako vědeckého poznání vůbec a praxe, předmětné činnosti, teoretické a empirické úrovně poznání, a teorie jako specifické soustavy poznání. Empirické poznání se stále ještě často redukuje na jazyk pozorování, na údaje přístrojů a laboratorní protokoly, přičemž se z něho vylučuje popis experimentu v celku, konstrukce a principy fungování přístrojů. Pozorované údaje jsou však vůči subjektu relativizovány, protože pouze tehdy, má-libadatel k dispozici pojmy o přístroji, o metodice a cíli experimentu, se tyto údaje pro něho mění ve vědecký poznatek. Protože popis přístrojů není možný bez jazyka odpovídající teorie, stávají se věty pozorování vědeckým poznatkem jen v kontextu jazyka teorie, jehož pomocí se popisuje pokus jako celek. Dosahované údaje pozorování jsou navíc do značné míry předurčeny technikou a metodikou experimentu. Proto tím nejdůležitějším v empirickém poznání nejsou ani tak údaje přístroje, jako spíše popis vlastního experimentu. Při rozboru vědeckého poznání lze rozlišit různé etapy. Zásadní důležitost má však skutečnost, že proces poznání se nezastavuje na etapě zjištění empirických závislostí. Poznatek o empirické závislosti je poznatkem o tom, jak se systém chová. Jde však o to, odhalit, proč se tak chová. Bez tohoto zjištění nemůžeme systém reprodukovat. A právě to nám čistě empirické, fenomenologické závislosti neumožňují. Úkolem vědeckého poznání není proto jen zjistit pravidelnost a opakovatelnost, ale odhalit i základ, příčiny této opakovatelnosti. Právě proto je nezbytná zvláštní etapa poznání, pohyb od empiricky zjištěného schématu chování k poznání samotného systému jeho mechanismu a struktury. Tedy pohyb od znalosti jistých povrchních vztahů k odhalení kauzálních zákonitostí. Jinak řečeno je nezbytné vysvětlit zjištěná vědecká fakta, empirické závislosti, a vytvořit teorii studovaných jevů. Rozlišení úrovní poznání se zpravidla provádí v rámci vědeckého poznání jako celku, aniž jsou brány v úvahu vztahy existující mezi soustavami poznatků v rámci určitého vědeckého odvětví nebo disciplíny. Empirická úroveň řady odvětví vědeckého poznání obsahuje i teoretická tvrzení nutná k popisu experimentálního zařízení. Tatáž tvrzení mohou však být v jiné disciplíně součástí teoretické úrovně. Proto je třeba vždy mít na zřeteli tuto okolnost, pokud hovoříme o empirickém a teoretickém poznání vůbec v hranicích vědy jako celku. V rámci konkrétní vědecké disciplíny však vždy existuje relativní samostatnost úrovní poznání a empirická úroveň je často nazývána empirickou bází nebo základem dané vědy. Totéž můžeme říci o jazyce. I když je problematické hovořit o jazyce pozorování nebo o jazyce empirických konstruktů jako o úrovni jazyka vědy vůbec, v mezích určité disciplíny lze a * nutno rozlišovat teoretickou a empirickou úroveň jazyka. Poznání v určité vědní oblasti lze proto rozdělit na empirickou úroveň, popis experimentů a jejich výsledků, a teoretickou úroveň, pojmy a zákony dané vědy. Teoretická úroveň pak zahrnuje jak vlastní teorii, tak i jednotlivé experimentální zákony. Za teorii je zpravidla považován systém teoretických poznatků, který splňuje určité logické požadavky. Například je třeba, aby výroky, jež popisují zákony dané teorie, byly spolu spojeny vztahem deduktivního vyplývání, aby tento systém byl relativně logicky uzavřen a byl logicky nerozporný. Takový systém nemůže být vybudován pouze na základě experimentálních zákonů. Tyto zákony jsou spojovány a zobecňovány pomocí teoretických zákonů obsahujících již vysoce abstraktní pojmy. Uvnitř teoretické úrovně lze proto rozlišit dvě podúrovně, teoretické zákony a experimentální zákony. Experimentální zákony jsou geneticky spojeny s empirickou úrovní poznání a logicky s teoretickými zákony. Tento logický vztah se realizuje pomocí hypoteticko-deduktivnísoustavy. Nepředbíhejme však vlastnímu výkladu, který je podrobněji rozveden v textu. O některých koncepčních otázkách jsme publikovali dílčí studie. Opíráme se přitom, jak už bylo řečeno, o ten směr sovětských prací, který se snaží o syntézu dialekticko-logickéhoa formálně logického přístupu. Práce nemá ráz učebnicového a formálně logického přístupu. Práce nemá ráz učebnicového výkladu, a proto předpokládá jistou orientaci v problematice odborné filozofické a metodologické literatury. Specifika řešených problémů nás vede k rozdělení textu na dvě relativně samostatné části, jež jsou vždy uvedeny obecnějším úvodem, který má zařadit projednávané otázky do širších ideologických souvislostí. Naše zaměření se přitom orientuje především na problematiku metodologie přírodních věd. Speciální problémy metodologie společenských věd zde rozebírány nejsou, a to nejen v důsledku odborného zaměření autora, ale i proto, že jejich specifika, včetně kritiky neopozitivistických koncepcí, v této oblasti například Popperova antihistorismu, by vyžadovala další rozšíření již i tak rozsáhlého textu. Této problematice hodláme věnovat zvláštní práci. Domníváme se však, že i v této podobě jsou obecné závěry této práce zcela aplikovatelné i na oblast společenskovědní. Pokládám za svoji povinnost poděkovat Vladimíru Rumlovi a Karlu Berkovi za řadu kritických připomínek a cenných podnětů k zlepšení této práce. Současný neopozitivismus zahrnuje řadu směrů. Patří sem nejen analytická filozofie, ale i logický empirismus, oxfordská a cambridžská škola lingvistické filozofie, logický pragmatismus * Quineho a * Goodmana. Ve # a # letech byl vedoucí školou moderního pozitivismu logický pozitivismus, který vznikl původně v rámci Vídeňského kruhu. Později byl tento směr někdy označován jako logický empirismus. Dnes se zpravidla termínem neopozitivismus v užším smyslu označuje právě tento nejvýznamnější směr pozitivismu # století. Byl to ovšem právě logický pozitivismus Vídeňského kruhu, který se stal základem širokého neopozivistického hnutí vědeckého empirismu pozdějších let a který svého času do jisté míry sjednotil všechny hlavní představitele západní filozofie vědy, od amerických neopragmatiků až po Lvovsko-varšavskouškolu. Tato skutečnost byla podmíněna tím, že logičtí pozitivisté Vídeňského kruhu formulovali imponující program výzkumu metodologie vědy, který spojoval pozitivistickou filozofii s co nejširším a intenzívním využitím logických metod formalizace poznání, jež rozpracovala moderní formální logika. Zdůrazňování přesnosti logickomatematických metod při výzkumu metodologických a gnoseologických problémů vědy ve srovnání s mlhavostí, nejasností a vágností tradičních i některých nových filozofických způsobů výzkumu akademických gnoseologických škol začátku # století, neokantovství, Husserlova fenomenologie, bylo historicky oprávněné, a to i vůči povrchní popisnosti empirických výzkumů v oblasti tehdejší metodologie vědy. Program logické analýzy vědeckého jazyka, jehož základy původně formuloval právě Vídeňský kruh, byl a dosud je nejvýznamnější logickometodologickou koncepcí současného pozitivismu. Pokud budeme dále hovořit o neopozitivistické koncepci metodologie vědy nebo logickometodologické analýzy vědy, budeme mít na mysli převážně tuto koncepci, která je v jistém smyslu stále vrcholem logickometodologické analýzy, kterého dosáhl současný neopozitivismus ve svém celku. Nikdy ovšem nešlo jen o čistou logickou analýzu vědy. Od samého začátku zde docházelo k prolínání vlastních neopozitivistických principů s konkrétní logickou analýzou struktury vědeckého poznání. Historicky tak došlo k tomu, že vývoj moderní logiky vědy probíhal tehdy do značné míry v rámci gnoseologické koncepce logického pozitivismu. Program této logickometodologické analýzy vědy nebyl však dosud ani zdaleka splněn. Právě tato skutečnost byla příčinou rozšíření dnes téměř módní kritiky základů programu logického pozitivismu v posledních letech, a to jak přívrženci lingvistické analýzy v Anglii, zastánci názorů * Moora a pozdního Wittgensteina, tak i některými americkými autory polopozitivistické a polopragmatické orientace, Quine, Barker, a dokonce řadou filozofů, analytiků logickému pozitivismu velmi blízkých. Přesto je vliv této koncepce stále velmi silný a je podmíněn i tím, že uvedená kritika je pouze dílčí, neodhaluje gnoseologickou podstatu této koncepce a sama není schopna vypracovat ucelený program, který by bylo možné konfrontovat s výchozími principy logického pozitivismu. Většinou se jedná pouze o modifikaci, konkretizaci a liberalizaci logickometodologických modelů, které zkonstruovali samotní logičtí pozitivisté. Marxistická kritika tohoto směru musí jít dál. Je nutno vidět i sociální kořeny každé filozofie a její sociální funkci. Účast Julia Fučíka na tvorbě české socialistické literatury měla několikerou podobu. Fučíkovy reportáže, povídky, fragment románu Pokolení před Petrem a Reportáž psaná na oprátce jsou integrální součástí socialistické prózy dvacátých a třicátých let. Fučíkovy divadelní a literární kritiky, studie, články, glosy spolutvořily českou socialistickou literaturu, umocňovaly její sílu, odkrývaly pro ni nové možnosti, pomáhaly rozpoznat a označit slepé uličky a případné omyly. Julius Fučík patřil k těm komunistickým kulturním pracovníkům, kteří koncipovali, proklamovali a současně už uskutečňovali program nutného životadárného spojení socialistické kultury s hodnotami, které byly vytvořeny v blízké i dávné minulosti a které svou povahou byly hluboce lidové a demokratické. Literárněkritická a literárněhistorická tvorba je jedním z celků, které tvoří Fučíkův odkaz dnešku. Zájem o literaturu a láska k ní patřily k okruhu jeho vyhraněných zájmů a lásek, stejně tak jako kritický talent byl jedním z talentů, jimiž Fučík disponoval. Láska k literatuře a zájem o ni provázely Fučíka po celý život, i když v různé intenzitě a s různou možností uplatnění. Už v roce # v dopise Marii Vaníčkové se Fučík ptá. Do čeho mám dělat. Do politiky. Nebo do kumštu. V politice ze mne bude docela průměrný redaktůrek, mám literární intelektuálské sklony, které budu muset neustále korigovat míněním vedoucích, kteří tomu rozumějí bezprostředně, samostatně a správně. A bude to vlastně ještě méně. Možná že ani v literatuře nejsem nic nadprůměrného, ale jsem alespoň samostatný, něco dělám, něco udělám, rozhodně to bude víc dobré než nějaká žurnalistická reprodukce přemílaných hesel. Fučík, Korespondence. A právě s vědomím těchto slov dvaadvacetiletého Fučíka je třeba odmítnout tendence, které se pokusily preferovat jen jeden z celků Fučíkova odkazu a tak rozrušit jednotu tvorby a jednotu osobnosti, která je pro Fučíka a pro moderní revoluční tvorbu a osobnost vůbec tak příznačná. Tyto tendence se octly v rozporu s vnitřní logikou jeho díla i vývoje. Integrujícím prvkem Fučíkovy tvorby a osobnosti je komunistické přesvědčení, skutečnost, že Julius Fučík byl komunista gottwaldovské generace, generace # sjezdu KSČ. Hájil politiku gottwaldovského vedení vůči oněm levým intelektuálům, kteří v roce # nepochopili, ať už jednou provždy, nebo jen dočasně, novou kvalitu komunistické politické praxe. V roce # , kdy část tvůrčích pracovníků dosud spjatých se stranou opouští revoluční frontu, Julius Fučík vstupuje do redakce Rudého práva a profesionalizuje se jako komunistický novinář. Stává se politickým stranickým pracovníkem, utíká z umění do politiky, šaldovský termín, ovšem jen proto, aby realizoval jeden z předpokladů nezbytných pro růst a zrání marxistického kritika. Julius Fučík naplňuje ve svrchované míře podmínku moderní revoluční umělecké kritiky, sepětí s revoluční politikou, nutnost cítit se její součástí, hlásit se k zodpovědnosti za realizaci revolučních idejí, nedovolit, aby se mezi kritikou a životem rozprostřel prázdný prostor, bílá místa. Snad každý z Fučíkových zájmů mohl zůstat torzovitý, nedokončený. Knižně za jeho života vyšla reportáž ze # sjezdu KSČ Sjezd fronty, v letech # - # v sešitech vycházelo V zemi, kde zítra již znamená včera, v roce # vyšla brožura Přijde nám Rudá armáda na pomoc, v roce # vyšel esej Božena Němcová bojující, jinak všechno ostatní publikoval Julius Fučík v novinách a v časopisech. Už jen v tematice jeho prvních knížek jsou ve zkratce a téměř symbolicky vyznačeny historické, politické a životní souvislosti, v nichž se formovala a uplatňovala jeho literárněkritická a literárněhistorická tvorba. A jestliže # léta jsou léty Fučíkovy zralosti lidské, politické a umělecké, pak v této době vyzrává k jedinečné a velkolepé syntéze i Julius Fučík, kritik a historik české literatury, autor Boženy Němcové bojující, studie o Karlu Sabinovi a o Juliu Zeyerovi. I v Reportáži psané na oprátce, v díle, jež se vzpírá jakékoliv analýze, tak syntetickou podobu má, v němž je vysloveno Fučíkovo pojetí života, člověka a doby, i v Reportáži je přítomen Fučíkův zájem literárněhistorický a kritický. Ani tehdy neustupuje do pozadí Fučík, kritik. Fučíkova literárněkritická tvorba stává se tak součástí vyššího celku, co platí obecně, zásadně o něm, platí i pro ni. V jednom ze svých nekrologů * * Šaldy napsal Julius Fučík, že Šalda poznával život skrze umění a uměním, a to je poznatek, který se vztahuje i k Fučíkovi. Jeho poznávání světa a člověka inspirovaly zvláště zpočátku literatura a divadlo, knihy byly mu kusem světa, v nich nalezl slova, která jen tušil, aniž by je dokázal vyslovit, v nich byly rozšifrovány nejskrytější jeho myšlenky a činy. Ve Šrámkově Stříbrném větru například nalezl životopis svůj i mnohých ze své generace. Julius Fučík mezi knihami rozlišoval ty, které k němu promlouvají, a ty, které zůstávají němé, a pomáhat k tomu, aby nebylo ani němých, ani lživých knih, považoval za svůj úkol v boji o lepší svět. Osobní zaujetí pro literaturu, horoucí láska k ní, touha znásobit její sílu, rozevřít ji před čtenářem, pomoci mu orientovat se v ní, osvojit si všechno její bohatství, její poznání i krásu, to jsou rysy Fučíkova přístupu k literatuře, předpoklady, z nichž vycházel při své kritické a historické tvorbě. Je třeba ještě v jednom směru vymezení Fučíkova přístupu k literatuře zpřesnit, Fučík chápe literaturu v souvislostech společenských, v souvislostech třídního zápasu, a jestliže chápe svou práci jako práci pro čtenáře a pro diváka, pak má na mysli především čtenáře a diváka dělnického. V roce # se uskutečňuje Fučíkův programový návrat k literatuře národního obrození a k historii české literatury vůbec. Intenzívně studuje a koncipuje, promýšlí, připravuje články, studie i úkoly větší syntetické povahy. Tehdy vzniká esej o Boženě Němcové. Julius Fučík jej píše v Chotiměři * # , kdy má ještě po ruce dostatek materiálu. V Chotiměři rozepisuje i studii o Karlu Sabinovi, dokončuje ji však už v Praze v různých ilegálních bytech. Za stejných podmínek pracuje na studiích o Juliu Zeyerovi a Janu Nerudovi, text druhé z nich zůstal nejen nedokončen, ale nepodařilo se jej po válce nalézt. V cele pankráckého vězení píše Fučík Reportáž psanou na oprátce, označenou jako rukopis, současně však promýšlí a rozepisuje i úvahu nazvanou O povaze české literatury a označenou jako rukopis. Volí téma, které jej lákalo a pronásledovalo už pět let od osudného konce třicátých let, musí se pokusit vyrovnat se s ním, i když může počítat jen s tím, co se uložilo v jeho paměti, i když nemá nejmenší možnost ověřit si svůj poznatek nebo představu nahlédnutím do materiálu. V dopise adresovaném Gustině a komentujícím úvahu O povaze české literatury čteme. V čase, který kradu smrti, píšu tyto poznámky o české literatuře. Nebude asi vůbec snadné psát bez dokladů, bez citátů, srdce a hlava jsou plné, ale stěny jsou prázdné. A je to přece jen divné psát o literatuře a nemít ani knížečky, kterou bys mohl alespoň očima pohladit. V úvodních větách dopisu je zdůrazněno. Nechci se však dát, nechci se poddat, aby i ten druhý kus zahynul beze zbytku, zašel beze stopy v bílé kobce. * Fučíková, Vzpomínky. Ani okamžik skepse, ani stín malomyslnosti nebo pochybnosti o smyslu a významu konané práce, naopak hluboké přesvědčení o jejím poslání osobním i nadosobním, o budoucnosti, která jí bude patřit, když už jí nemůže patřit přítomnost. Fučík nemá naději na bezprostřední publikaci, a přece píše pro sebe i pro ty, kteří přežijí nebo přijdou. Jak silné a nepřemožitelné je přesvědčení o úloze literatury, o jejím významu pro přítomný i budoucí zápas člověka, třídy, celé společnosti. Nabízí se okamžitě historické srovnání, z nichž jedno, fakt Havlíčkovy básnické tvorby v brixenském vyhnanství, komentoval a hluboce, pravdivě pochopil a osvětlil sám Julius Fučík. Byla to heroická práce. Havlíček byl neustále pod přísným dozorem, policejní úředníci měli kdykoliv zcela volný přístup do jeho pokoje a kdykoliv mohli také zabavit kteroukoliv z jeho písemností. Ano, za takových okolností bylo hrdinstvím psát, a psát věci tak silné, jaké Havlíček v Brixenu vytvořil, k tomu bylo třeba nesmírné vnitřní pevnosti a věrnosti myšlence. Fučík, Milujeme svůj národ. Taková jsou tedy po mém soudu určující výchozí hlediska pro náš pohled na Julia Fučíka a na jeho vztah k české literatuře. Jen jejich vědomí nám dovoluje vidět na jedné straně výjimečnost jeho postavení v historii české marxistické literární kritiky a historie a současně hlubokou zákonitost jeho tvorby i vývoje. Julius Fučík publikuje první literární a divadelní kritiky na počátku dvacátých let. V nekrologu * * Šaldy v roce # charakterizuje # léta slovy. Všechny syfilitické rány měšťácké společnosti jsou obnaženy a páchnou. Zmatek, rozvrat, rozklad všech hodnot. Jen proletariát vystupuje z toho zmatku jako jediná síla konsolidující, jejímž znamením je řád. Ale ne každý ji dovede vidět. Fučík, Stati o literatuře. Julius Fučík tuto konsolidující sílu viděl. Patří ke generaci, která vystupuje z první světové války. Lidské utrpení bylo těm jejím příslušníkům, kteří jako Fučík nebo Wolker vnímali svět pozorně a citlivě se smyslem pro logiku dějin i pro sociální spravedlnost, stříbrnou hřivnou, neboť z něho viděli růst květinu lidského souručenství. Fučík vstupuje do literatury ve chvíli, kdy se jasně rýsuje možnost zrodu nové revoluční literatury, v období, kdy si umělci osvojují nové chápání světa. Kritika tvoří součást procesu formování revolučního umění, je sebezdůvodněním tohoto umění, jeho sebepoznáním. Julius Fučík od počátku chápe literaturu ve společenských souvislostech, i když problém na počátku dvacátých let ještě takto přímo a teoreticky neformuluje. Avšak už v roce # v předmluvě k Leninovým Statím o Tolstém, které k nám Fučík uvedl, hledá-livýchozí určující rys Leninova pohledu na literaturu, pak jej nachází v Leninově schopnosti hluboce začlenit jev do společenského vývoje. V roce # podtrhuje Fučík v charakteristice dvacátých let pojem řád a fakt konsolidující síly dělnické třídy. A to je příznačný rys Fučíkova pojetí a vymezení vztahu umění k revoluci, umělce k revolučnímu zápasu. Mimo revoluci není pro Fučíka moderního umění. Ve dvacátých letech převládalo v kruzích levicové umělecké inteligence zhruba dvojí pojetí vztahu umění a revoluce. Jedni zdůrazňovali především aspekt boje proti starému pořádku, moment diskontinuity a destrukce, chtěli rozbít staré umění, negovat je, a v tom spatřovali smysl svých činů, k tomu především hovořily jejich teoretické proklamace. Druzí chápali revoluci jako počátek nového řádu, revoluce má spoutat chaos a překonat rozvrat, proletariát je pro ně skutečnou konsolidující silou. K nim patřil i Julius Fučík. Pokračujme však dál ve své úvaze. Část levicových umělců zdůrazňovala především umělcův přínos revoluci, zajímalo je, co revoluce od umělce, jenž se ztotožnil s hnutím, získá, hodnoty, talent, jaké hodnoty. Kritéria druhé části levicové inteligence byla jiná. Všímala si, co pro umělce a pro jeho tvorbu znamená, pochopí-lilogiku dějin, ztotožní-lise s hnutím a silou, která rozhodne o osudu lidské společnosti dvacátého století. Julius Fučík znal až příliš dobře složitou povahu vztahu umění a revoluce, i v tomto případě však preferoval druhé hledisko a pracoval s ním. V roce # v komentáři k generační diskusi polemizoval se stanoviskem některých čtenářů Tvorby, s jejich rozmrzelostí nad diskusí pouze intelektuálskou. Spojení intelektuála s revolučním hnutím dělnickým je ovšem životní otázkou především pro něho. Ale domnívat se, že tyto vztahy jsou jen takto jednostranné, to není nic jiného než oslabování revolučních sil. Avantgarda známá a neznámá. Fučíkovo pojetí literatury, jeho osvojení si marxisticko-leninskéteorie a pravdivé poznání umění obecně i historicky a adresně se formovalo v dvojí souvislosti, v boji s buržoazní estetikou a kritikou a neustálým průběžným překonáváním vlastních omylů, prohlubujícím se poznáním teoretickým i praktickým. Časově první Fučíkovo vymezení umění, dvacátá léta, vychází z pojetí umění jako výrazu zápasu umělce samotného a zápasu společnosti, v níž umělec žije a tvoří. V Knize generace píše o tom, že jen to umění, které vyrůstá z boje, je velké. Všechno umění, jež je vpravdě veliké, vyrůstá z boje. Na sklonku třicátých let poznamenává, cituje Šaldu. Básník nesmí být demagogem, může být propagátorem, musí být bojovníkem. Kvalitativně nový, objevný Fučíkův pohled na osobnost i tvorbu Boženy Němcové spočívá v odhalení jednoty jejího zápasu lidského a uměleckého se zápasem progresívních společenských sil. Němcová revolucionizuje českou prózu myšlenkově i formálně. Charakteristický rys nového umění spatřuje Fučík v jeho kolektivismu, chápaném jako protiklad individualismu. Fučík interpretuje vůbec principy revoluční proletářské literatury v přímém protikladu k individualismu buržoazního umění. Wolker trpěl sám ve své Těžké hodině, jako básník a jako tvůrce může a má být sám jen tolik, kolik sama je se svou bolestí matka, která rodí. Fučík odmítá žít svou těžkou hodinu celý život, odmítá představu, že člověk se končí člověkem, umělecké dílo se stává revolučním a pravdivým v momentu, kdy přesahuje hranice individuálního zaujetí, kdy se objektivizuje. V roce # , v době, kdy úzkostlivě hospodaří s každičkou hodnotou, která existuje v české literatuře, říká na adresu * Svatopluka Machara a na adresu části příslušníků generace devadesátých let, že k velké a živé poezii nestačí mít silnou víru v člověka kromě sebe samého. Individualismus Fučík odmítá, osobitost a tvůrčí osobnost jsou pro něho v umění nezbytné. Je pro kolektivismus, nevidí však v kolektivu spásu. V souvislosti s poezií Jaroslava Seiferta například konstatuje fanatismus pro kolektivum, současně však i bohapusté estétství, které nemůže mít přímého pokračování prospěšného proletářské poezii. Rozchod s tendencemi a potřebami buržoazního umění je pro Fučíka předpokladem novodobé literární tvorby. Formulace o básnících, kteří se obětovali revoluci, je pro něho nepřijatelná a směšná, stejně jako by se vysmál všem, kdož by z komunistického stranického umělce chtěli udělat básníka, který se obětoval pro politiku strany. Takto chápat věci je možné jen za předpokladu neporozumění povaze a zákonitostem, v nichž se formuje nová revoluční slovesnost, nové divadlo. Jen politicky myslící a vzdělaný člověk mohl v kritice stvořit novou revoluční kvalitu, realizovat onen zlom, k němuž ve dvacátých letech dochází v souvislosti se vznikem marxistické kritiky. Umění, které lokajsky posluhuje buržoazii, Fučík jednoznačně neguje. Odhaluje jeho vnitřní prázdnotu, jeho přetvářku, polemizuje s ním jen v extrémních případech. Nebezpečí vidí jinde. Ve dvacátých letech například rozlišuje mezi divadlem, knihou, které jsou obráceny k lidu, které ústí do ulic, po nichž chodí lidé, a mezi uměním, které je obráceno do kavárny, které ústí do kavárny, kde se z velkých problémů stávají klevety, uměním, které je přístupné jen zasvěceným, artistním profesionálům. To je hledisko, které Fučík uplatňuje i později. Bezpečně jej orientovalo, pokud šlo o stanovení hodnoty díla i rozpoznání vývoje. Kritika nemůže jinak prověřovat pravdivost svých soudů než tvůrčí praxí a životností díla. Kritéria, s nimiž pracoval Fučík, se ukázala nosnými a schopnými diferencovat mezi hodnotami skutečnými a zdánlivými. V # letech Julius Fučík například poukazuje na nebezpečí, které hrozí proletářské poezii, jestliže by se chtěla uzavřít za okna buržoazní kavárny a čekat v bohémské měšťácké atmosféře na revoluci. Pamatovat na tuto fučíkovskou zkušenost mohlo pomoci v nedávné minulosti, v šedesátých letech, k rozpoznání krize ne kritérií marxistické estetiky, ale kritérií odvozených eklekticky z estetiky idealistické. Fučíkova literárněkritická a historická tvorba měla svůj vývojový rytmus, neuchýlila se od principiálních marxistických stanovisek, obohacovala se novými poznatky, projasňovala se. Například pokud jde o Fučíkovu interpretaci realismu, podrobně se otázkou zabýval Dostál ve studii o Fučíkově divadelní kritice a rozšifrovat problém zpětně znamená vrátit se k pojmové nejasnosti a nepřehlednosti dvacátých a třicátých let, pak se Fučík distancuje od naturalismu, sentimentálního realismu, od realismu spjatého s maloměšťáckým vztahem k světu a s maloměšťáckou mentalitou, má plné pochopení pro realismus Antala Staška, Terezy Novákové a Heleny Malířové, postuluje nový realismus, který je pro něho určen kolektivismem, reálností předmětu i stanoviska, pravdivým poznáním skutečnosti a bojovností. Když například rýsuje linii Šaldovy tvorby i života, vidí ji v osvobozování od romantismu, v cestě k realismu. Nový realismus, zživotňování poezie i prózy chápe jako jejich demokratizaci a neustálé prohlubování, zvýrazňování jejich společenské funkce. A je tu i vymezení negativní poezie, která předstírá skutečnost, která ztratila poetičnost a je ve jménu jakéhosi všeobecného života ochuzována o básnickost, nemůže být chápána jako ztělesnění nového realismu. Vývojem a proměnami prochází i Fučíkovo pojetí tradice. V roce # , v souvislosti s útoky proti Wolkerovi, Fučík charakterizuje a interpretuje Wolkerovu tvorbu jako porušení tradice, jako protitradiční, i se svým Erbenem je Wolker protitradičním, protože tradice může pro něho v té době znamenat jen tradici buržoazního umění. Od konce dvacátých let se však datuje Fučíkův zápas o vyznačení demokratické tradice, hodnot vytvořených v minulosti a hodných socialistické kultury. Fučík hledal a dařilo se mu nacházet v minulosti korektiv odpovědi na nejživější přítomné otázky. Minulost jej učila rozumět přítomnosti a přítomnost, její hluboké prožití, účast v zápase o její tvář a charakter, jej orientovaly při poznávání minulosti. V komentáři k Leninovým Statím o Tolstém poukazuje Julius Fučík na odvážnost Leninova portrétu Tolstého a na naprostou vědeckou přesnost. Odvážný portrét, který zde Lenin kreslí, má naprostou vědeckou přesnost. Můžeme uvést další doklady. V roce # se ptá, kdy vzniká zčasovění poezie po letech * , a odpovídá. Tehdy, kdy básník zněl se svou dobou a kdy nová doba zní s dobou, v níž básník mluvil. A Julius Fučík uměl odhalit tyto spoje, švy, v nichž se stýkaly dvě doby, položil odvážným a zároveň vědecky naprosto přesným * . V roce # například položil vůči dílu Boženy Němcové otázky, které jemu, a nejen jemu, kladla přítomnost. V roce # existovalo několik literárněhistorických výkladů Boženy Němcové, jediný byl adekvátní době i literatuře, a to výklad Fučíkův. Stejně tak v nových významech a v novém smyslu se objevila i tragédie osobnosti * Sabiny. Odvážně byla volena i otázka lidovosti Zeyerova díla. Leninskou koncepci kulturního dědictví Fučík interpretoval v estetické rovině. Fučíkovo umění portrétu působilo spontánně, ve skutečnosti se však za ním skrývaly hluboce promyšlené koncepce autora, doby, literatury vůbec, úsilí nalézt adekvátní přístup k interpretaci tvorby i osobnosti. Fučík si je teoreticky uvědomil v roce # při rozboru Leninových Statí o Tolstém. Šlo mu o to, postihnout jednotu literárního jevu, byť sebesložitějšího a seberozpornějšího, nalézt pramen, z něhož vyvěrají nejrůznější, třebas i příkře protikladné stránky umělecké interpretace skutečnosti. A podařilo- li se klíč nalézt, pak jej sledoval ve všech polohách a rovinách, v jazyce, ve výběru obrazů, ve volbě typů, v literární technice, tedy přesně stanovený postup umožňující otevřít cestu k nitru literárního díla. A konfrontujme s tímto postulátem a s představou Fučíkovy portréty autorů české i jiných literatur. Všechny jsou pokusem o jejich realizaci. Fučík chce spatřit tvůrce díla v jednotě všech jeho projevů, rysů, chce podat klíč k interpretaci povahy jeho díla, jeho osobnosti. Tak vysvětluje například Sabinu, Zeyera, Staška, tak dokonale vystihuje Boženu Němcovou jako ženu, buřičku společenskou, a to mu dovoluje vidět a odhalit i její buřičství jazykové a stylové, tak podává klíč k Šaldovi, k Nejedlému i k Seifertovi, Čapkovi, Macharovi. Nalézt jednotící, integrující prvek umožňuje mu začlenit osobnost i tvorbu do společenských souvislostí, což pro Fučíka znamená dvojí, chápat a pravdivě interpretovat dobu, v níž autor žil a tvořil, a chápat a víc ztotožnit se, což je možné jen účastí v třídním politickém zápase s dobou, v níž je dílo interpretováno. Trvalá hodnota slova spočívá pro Fučíka v tom, že je to slovo řečené včas, ve svůj čas, a v tomto smyslu leží i trvalá hodnota Fučíkova slova literárněkritického, * historického. Hovoříme- li o včasnosti Fučíkova literárněhistorického poznání, nemůžeme opomenout význam Fučíkovy politické občanské aktivity pro vědeckou přesnost, pravdivost a objevnost jeho pohledu. Modernost, revoluční kvalita marxistické kritiky je určena i jejím otevřeným sepětím s kulturní politikou komunistické strany. Plánovaný rozvoj soustavy vědeckých, technických a ekonomických informací jako jedné ze tří základních složek připravovaného jednotného federálního informačního systému spočívá na principech jednotnosti, komplexnosti, integrace a optimálního využití moderní techniky při zabezpečování informačních potřeb národního hospodářství, zejména vědecké a vývojové základny. Program státní informační politiky pro vědeckotechnický rozvoj je pro tuto pětiletku konkrétní nosnou bází, která svým pojetím, hospodářskými prostředky a organizací může znamenat rozhodující krok ke splnění uvedených zásad. V zásadním článku o informační politice charakterizuje * Basi program takto. Charakteristickým rysem programu je zdůraznění realizačních aspektů, v průběhu této pětiletky provádět změny a zavádět inovace za účelem zlepšení informační služby a připravit pro další pětiletku kvalitativní skok této činnosti důsledným využitím systémového inženýrství, výpočetní, reprografické a spojovací techniky a ostatních oborů. Aby využití jmenovaných nástrojů bylo v nejbližší budoucnosti nejen možné, ale i plně efektivní, bylo nutno v úvodní řešitelské etapě jmenovaného státního úkolu stanovit na základě shrnutí a analýzy soudobých světových vývojových trendů v oblasti racionalizace informačního procesu a také na základě vyvození závěrů z dosavadního vývoje, zejména automatizace, v naší informační soustavě zásadní koncepci a určit hlavní článek strategie příštího reálného postupu. Soudobé světové vývojové tendence v oblasti racionalizace informačního procesu lze charakterizovat třemi zásadními koncepčními směry. Především je to komplexní pojetí informačního systému, nejen racionalizace jeho bibliografickoinformačních služeb, ale prosazování komplexní racionalizace zaváděním prostředků výpočetní, spojovací, reprografické a jiné kancelářské a skladové techniky do celého systému informačních agend. Tento systém informačních agend je chápán jako systém vzájemně navazujících činností od objednávky a akvizice primárních dokumentů přes jejich katalogizační, bibliografické, dokumentační zpracování až po výpůjční služby, registraci koloběhu primárních fondů a sledování jejich využití se zpětnou vazbou na akviziční politiku a tvorbu sekundárních fondů. V souvislosti s tímto pojetím informačního systému lze charakterizovat koncepční směr v nasazování techniky. I v tomto směru je typické komplexní pojetí potřeb technických prostředků. Základem tohoto směru je orientace na maximální využití počítačů spojených s dostatečně kapacitní reprografickou technikou, která již v mnohých rysech souvisí s polygrafií, programový tisk. V oblasti nasazování výpočetní techniky je závažným rysem orientace na počítače # a vyšších generací, neboť jenom tento typ splňuje dnes již nezbytnou podmínku technické a softwarové kompatibility více výpočetních systémů a tím i přenosu a výměny informací mezi jednotlivými informačními systémy a subsystémy. V tomto směru jde o plné využití všech charakteristických vlastností generace, zejména pokud jde o kapacitu uložení hromadných dat, krátkost času odezvy systému při výběrových operacích z rozsáhlých souborů sekundárních informačních fondů, pestrý sortiment přídavných zařízení, zejména displejových terminalů, mnohonásobné napojení dálkových spojů přímo na centrální systém a do budoucna také otevřené koncepce dalšího stavebnicového růstu celého systému. Zvláštní pozornost z koncepčního informatického hlediska si zaslouží tendenční směr rozvoje magnetopáskových služeb. Podstatou těchto systémů je racionální využití jednou intelektuálně zpracovaného sekundárního informačního fondu, zejména věcné analýzy primárních pramenů informací. Na základě důsledné delimitace intelektuálního informatického zpracování dokumentů dochází v rámci systémů magnetopáskových služeb k šíření výsledků tohoto zpracování ve formě záznamů uložených na magnetické pásce do všech informačních pracovišť, pro která jsou relevantní a která, aniž tyto soubory musí tvořit, mohou je prostřednictvím výpočetní techniky a příslušných rozmnožovacích technik využívat adresně a v širokém sortimentu výstupních forem pro svůj specifický okruh uživatelských informačních potřeb. Tato forma informačního zabezpečení nese s sebou mimo kvality intelektuálního informačního zpracování i výhodu značné ekonomické efektivnosti ve snížení nákladů na pořízení jednoho záznamu. Proporcionální a harmonické informační pokrytí potřeb vědy a rozvoje národního hospodářství v Československu předpokládá řešení nejen vnitrostátní informační soustavy. Zdůraznění integračního aspektu a potřeby mezinárodní spolupráce je významné právě z hlediska technologického řešení budovaného informačního systému, protože technické prostředky na určitém stupni vývoje mohou do značné míry ovlivnit organizační řešení systému, avšak pouze za předpokladu správné strategie jejich nasazení a využívání. Vezmeme- li v úvahu dosavadní neharmonický a v podstatě živelný rozvoj využívání především výpočetní techniky v informatických procesech, jehož výsledkem je současná existence různých, většinou nepropojitelných programových systémů, jejichž ekonomická efektivnost navíc značně pokulhává za skutečnými možnostmi využití počítače, musíme nutně dospět k názoru, že integrovanou, to znamená přinejmenším vnitřně propojenou a systémově organizovanou informační soustavu nelze stavět dosavadním způsobem. Klíčový vliv na kvalitu celého informačního systému, který dnes více než kdy jindy mají moderní technické prostředky, je třeba v další výstavbě soustavy respektovat. Především v zásadě, že síť vzájemně propojitelných technických zařízení, na nichž má být v budoucnu integrace soustavy založena, nelze stavět zdola od decentralizovaných subsystémů. Naopak je především nutné vytvořit jednotnou koncepci a vybudovat nejprve centrální technologický celek, na který se budou decentralizované systémy postupně napojovat a který tím pro tyto subsystémy určí parametry, kterým se musí, jestliže se chtějí napojit, ve své technologii podřídit. Tuto jednotnou linii je možné realizovat jedině z centra, po důkladné analýze světových vývojových trendů a domácích uživatelských potřeb a za podmínky soustředění kapacit jinak neúčelně roztroušených po drobných navzájem nekoordinovaných informačních subsystémech. Shrnutím těchto zásadních výchozích úvah o strategii dalšího postupu výstavby informační soustavy na bázi optimálního využití moderní techniky, především kybernetizace, dospíváme k hlavním zásadám, na nichž je třeba tuto výstavbu koncipovat. Komplexní pojetí informačního systému z hlediska propojení všech informačních a knihovnických agend. Využití vlastností počítačů # a vyšší generace v návaznosti na spojovou a reprografickou techniku. Zajištění možnosti výměny bází zpracovaných sekundárních informačních dat prostřednictvím magnetopáskových služeb vnitrostátně i se zahraničními systémy. Přednostní výstavba hlavního technologického uzlu při postupném budování integrované informační soustavy pracující na zásadách systémového řízení a kybernetizace. Z těchto zásad vyplynula v rámci řešení státního výzkumného úkolu kybernetizace soustavy VTEI s návazností na mezinárodní systémy koncepce vybudování ústřední technické základny UVTEI, která by svou pracovní náplní centrálně zabezpečovala technický servis pro celou naši informační soustavu. Zároveň by byla typologickým základem výstavby podobných technických bází na klíčových úsecích soustavy ve sféře odvětvové i regionální. Ústřední technická základna, dále jen ÚTZ, je chápána jako technologický komplex technicky zabezpečující vstupní zpracování, uložení a adresní šíření vědeckých informací pro celou soustavu VTEI a hlavní státní orgány řídící vědeckotechnický rozvoj ČSSR, dále řízení informační soustavy a spolupráci této soustavy jako celku se světovými informačními systémy. Technologický komplex ÚTZ bude jako systém na svém vstupu a výstupu napojen jednak na hlavní informační centra v rámci soustavy VTEI, na řídící odvětvová informační centra a státní knihovny, jednak na hlavní zahraniční informační centra, viz volně vložené schéma. ÚTZ se jako technologický komplex, systém, bude dělit na dva podsystémy, větev výpočetní a větev reprografickou. Obě tyto větve splynou v dokonalý technický a intelektuální servis sloužící celé soustavě VTEI k podpoře vědeckotechnické revoluce v celém národním hospodářství. ÚTZ bude složena z těchto vzájemně navazujících technologických linek neboli agend. Ústřední evidence překladů, výzkumných zpráv, cest do zahraničí, vědeckotechnických akcí a zahájených výzkumů. Strojové zpracování, akvizice zahraničních knih a časopisů spolu s koordinací nákupu mezinárodní výměny publikací a hospodářsko-administrativnímzabezpečováním akvizice. Strojové zpracování souborného katalogu zahraniční literatury v ČSSR. Strojové zpracování dokumentačních záznamů produkce odvětvové odborné a vědecké literatury, patentů, norem a světových magnetopáskových služeb. Strojové zpracování národní bibliografie. Strojové zpracování registrace pro správu a výpůjční služby ústředních fondů vědecké a technické literatury. Reprografické a polygrafické služby. Strojové zpracování ústřední databanky údajů o informační soustavě za účelem jejího rozvoje a řízení. Dokumentační zachycení těchto informací bude zabezpečeno domácím zpracováním v rámci příslušných útvarů ústředních evidencí. Vstupem do systému budou soubory dokumentačních záznamů s jednotnou strukturou vhodnou pro výběrové operace. Výstupní doklady budou dostávat odborné útvary ústředních evidencí, které si již samy budou organizovat jejich distribuci, jako vedlejší zpracovatelské operace bude nutno provádět u některých evidencí cest do zahraničí průběžná i jednorázová retrospektivní statistická šetření. Předpokládaný soubor zpracovatelských operací této agendy je založen na projektu Sokratus, který má ještě některá další poslání spadající do agendy. Tento projekt je řešen též v rámci státního úkolu kybernetizace. V této agendě by se mohl strojově organizovat a zabezpečovat nákup a výměna zahraničních publikací, především pro tvorbu centrálních knižních a časopiseckých fondů a dále i pro jednotlivá informační pracoviště sítě VTEI, zejména knihovny. Organizační a intelektuálně zpracovatelské zajištění by pochopitelně prováděly příslušné odborné knihovnické útvary, ÚTZ by zajišťovala pouze hotový projekt a strojové zpracování. Katalog bude zachycovat veškeré získané zahraniční publikace spolu s informacemi o místě, instituci, kde jsou uloženy a odtud jsou dostupné pro celou informační soustavu. Souborný katalog periodik se zpracovává v UK Bratislava. Strojové zpracování tohoto katalogu by bylo vhodné zabezpečit v těsné návaznosti na ostatní ústřední informační a knihovnické agendy v útvaru ÚTZ. Základem pro komplexní dokumentační a bibliografické pokrytí světové literární vědeckoinformační produkce bude využití oborových a odvětvových magnetopáskových bází dat. Vstupem do systému bude periodicky zasílaný soubor strojově zpracovaných dat z národní produkce a z řady magnetopáskových služeb, jako CAS, INSPEC, MEDLARS, obsahujících již zpracované úplné dokumentační a bibliografické záznamy nových pramenů informací a sloužících informačním potřebám v jednotlivých odvětvích národního hospodářství. Vzhledem k rozdílům ve strojové struktuře záznamů u různých magnetopáskových zpracování bude třeba konverze na jednotnou strukturu vhodnou pro další výběrové operace. Lze předpokládat, že některé z těchto záznamů budou v podobě magnetopáskových souborů a ostatní bude nutno z jiného média na magnetickou pásku převést. Soubory záznamů o získané jednotné struktuře budou procházet kontrolou duplicit a výběrovými a třídícími operacemi. Na základě těchto operací budou rozděleny na podsoubory podle obsahových, tematických a částečně formálních, název časopisu, druh pramene, kritérií a utříděny podle dalších obsahových a formálních kritérií, tematicky, podle autorů. Výstupem ze systému po výběrových operacích budou jednak tištěné adresní průběžné rešerše pro užší okruh řídících a koncepčních pracovníků, periodické informační bulletiny a též magnetopáskové soubory záznamů v jednotné struktuře v rámci vymezené tematické oblasti informací určené pro zpracovatelské účely v jednotlivých odvětvích soustavy VTEI. Hlavním účelem strojového zpracování národní bibliografie je zefektivnění řadících a edičních prací s možnostmi statistických analýz obsáhlých souborů bibliografických dat v národní knižní a časopisecké produkci. I tuto agendu by mohl z hlediska strojového zpracování zabezpečovat útvar ÚTZ. Celý postup projekce a zpracování české národní bibliografie bude třeba důsledně koordinovat s postupy vytváření Slovenské národní bibliografie v Matici slovenské v Martině. Předpokládá se online systém zabezpečující veškeré knihovní služby jak jednotlivcům, tak institucím, meziknihovní výpujční služby. Bude navazovat na katalogy publikací v ústředních fondech knih a časopisů. Vstup do systému strojového zpracování bude tvořen různými druhy záznamů v položkách, s nimiž se ve výpůjčním procesu operuje, a záznamů o transakcích s těmito položkami. Zpracovatelské operace počítače budou různorodé a vzájemně se prolínající, složené vesměs z řadících operací, kontrol duplicit, doplňování, oprav a rušení celých nebo částí uložených záznamů, výběrových operací a statistických šetření, podobně jako v automatizovaných systémech skladového hospodářství. Řada těchto operací se bude provádět v režimu OLRT, online, real time, registrace, výpůjčky, zjišťovací operace o stavu určité knihovní jednotky a další operace, zabezpečování rezervací, urgence, zaznamenání čtenářů, statistiky se budou provádět v režimu offline podle připravovaných projektů. Většina výstupů ze systému bude permanentně zpracována pro displejové obrazovkové terminaly v režimu online, odpovědi na dotazy o možnosti výpůjčky určité publikace, potvrzení registrace výpůjčky z diskového paměťového souboru, záznamů výpůjček. Požadavky na zpracovatelské operace v rámci služeb reprografické a polygrafické základny můžeme prozatím odhadovat pouze s ohledem na práci počítače. Náleží sem počítačové zpracování výběrů pro vyhledávání na mikrofilmových pásech, předběžná selekce a zjištění pořadového čísla příslušné mikrokopie dokumentu, podle něhož se v druhé fázi vyhledává již na filmovém selektoru, a dále počítačové zpracování programové sazby fototisku některých bulletinů, bibliografií a katalogů. Požadavky na vstupní, vnitřní i výstupní počítačové zpracování pro potřeby automatického tisku jsou dány předpokládanými parametry vstupního zpracování především národní bibliografie, agenda * , dále některých magnetopáskových odvětvových služeb, pokud by se příslušné bulletiny tiskly polygraficky, agenda * , a případně větších kumulátů souborného katalogu zahraniční literatury. Tato báze dat, která bude tvořit nutný předpoklad pro efektivní řízení a další rozvoj soustavy VTEI, bude napájena soubory komplexních faktografických údajů o jednotlivých informačních pracovištích a vztazích mezi nimi. Do databanky budou permanentně přicházet zprvu především komplexní soubory údajů o informačních pracovištích, jeden komplexní faktografický záznam bude odpovídat jednomu pracovišti, a dále soubory jednotlivých údajů, které budou doplňovat a korigovat dosud získané údaje o jednotlivých informačních pracovištích a jejich vzájemných vztazích. Nové záznamy se budou začleňovat podle charakteru údajů do již uložených souborů v rámci centrální báze dat. Půjde o slučování a třídění souborů faktografických dat a dále o opravné operace včetně rušení uložených dat. Nad centrální bází dat budou permanentně probíhat výběrové a třídící operace a dále statistické operace všeho druhu. Výstupní zpracování bude mít charakter jednak výpisů odpovědí na různé vyhledávací požadavky formulované věcně i formálně včetně numerických vymezení odpovědi buď v režimu online, v softcopy, nebo v obou režimech online, offline a hardcopy, jednak budou vyúsťovat do různých utříděných soupisů, rejstříků a statistických sestav. Při koncipování zpracovatelských funkcí ÚTZ byl záměrně kladen důraz na komplexnost a vzájemnou návaznost všech základních forem informační obsluhy uživatele. Soustředěním těchto nosných funkcí vzniká předpoklad koordinace informačních činností v celostátním měřítku nejen ve sféře sekundárních zpracování dokumentů, ale zejména v oblasti získávání a zprostředkování primárních dokumentů podle permanentně zjišťovaných potřeb. Ze systémového hlediska řešení integrace soustavy VTEI bude ÚTZ technickou bází pro úzkou spolupráci mezi jednotlivými odvětvovými subsystémy a regionálními subsystémy. Vyvolá nutně tlak na vytváření technických bází v těchto subsystémech, ovšem s jasně formulovanou koncepcí, pokud jde o obsahové a technické parametry pro zajištění vzájemné kompatibility. Budování ÚTZ je plně v souladu s intencemi hospodářské a informační integrace zemí RVHP. V komplexním programu dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace členských států RVHP přijatém na # zasedání RVHP v červenci # je výslovně doporučena spolupráce národních soustav VTEI na základě budování jednotného systému. Zároveň daný záměr zapadá do vytčených hlavních směrů racionalizačních opatření podle usnesení vlády ze dne # srpna # o koncepci dalšího rozvoje komplexní socialistické racionalizace v ČSSR. Pro oblast racionalizace informačních soustav je tímto usnesením vlády uloženo zaměřit se na nasazení moderní výpočetní techniky při sběru, přenosu, uchování a zpracování informací. V současné době probíhá v souvislosti se zabezpečením potřebných kapacit na vybudování ÚTZ, včetně získání vhodné výpočetní techniky, proces analýzy a zpracování řady podkladových materiálů pro schvalovací řízení ve vedoucích orgánech FMTIR a UVTEI. Zároveň se zpřesňují zadávané parametry pro základní technické vybavení a rozvíjí se jednání s dodavatelskými firmami. Je naprosto jasné, že celý proces nutných přípravných prací před zahájením provozu, který je v prozatímních návrzích plánován na # léta, bude nesmírně náročný a vyžádá si soustředění příslušné intelektuální a finanční kapacity nejen v centru, ale v podstatě v celé informační soustavě. Vhodným nástrojem pro toto soustředěné úsilí bude především platforma programu SIP, v jehož řadě státních i dílčích úkolů budou příslušné problémy řešeny. Experimenty v oblasti automatického indexování, dále AI, se v dnešní době zabývá několik desítek výzkumných kolektivů v různých zemích světa. Bylo vyvinuto mnoho různých metod lišících se jak přístupem ke zpracovávaným podkladům, tak i použitým typem selekčního jazyka, dále SJ, stupněm využití výsledků teoretických výzkumů. Také literatura věnovaná v posledních letech experimentům v oblasti AI je velmi bohatá. Cílem tohoto článku proto nemůže být vyčerpávající přehled všech dosud realizovaných experimentů s AI, musíme se omezit pouze na stručný popis několika vybraných charakteristických metod AI založených na různých principech. Při popisu jednotlivých metod budeme vycházet ze zásad formulovaných v předcházejícím článku Základní problémy teorie AI. Indexování tedy budeme pokládat za jakýsi překlad textu v přirozeném jazyce, dále PJ, do zápisu v SJ, při kterém však na rozdíl od překladu mezi dvěma PJ dochází k současné redukci přenášeného informačního obsahu a překládá se především ta část, která je důležitá z hlediska dalšího zpracování při následujících operacích selekce dokumentů na základě příslušných rešeršních požadavků. Proces AI pak můžeme rozdělit na dvě části, analýzu textu v PJ a syntézu v SJ, přičemž cílem analýzy je získat soubor charakteristik, které budou jednoznačně a explicitně vyjadřovat obsah redukované části dokumentu a poslouží jako dostačující podklad pro následující syntézu v SJ. Jelikož jsou metody analýzy i syntézy podstatně obtížnější při indexování do SJ se složitějšími formami syntaxe, jsou zde popsané metody rozděleny do dvou základních oddílů, metody AI pracující se SJ s nejjednoduššími formami syntaxe a metody AI pracující se SJ se složitější syntaxí. V této souvislosti můžeme upozornit také na další přehledové práce o metodách AI, které byly v poslední době publikovány zejména * . Přehled problematiky a metod AI je také ve studijní zprávě UVTEI, kde je uveden širší soupis literatury. Mezi tyto metody AI zahrneme všechny postupy, které pracují se SJ takového typu, že při vymezování syntaktických vztahů mezi lexikálními jednotkami během syntézy v SJ není nutné znát údaje o syntaktické struktuře původního textu v PJ. Nejčastěji se tedy bude jednat o překlad do koordinovaného indexování, kdy jsou lexikální jednotky SJ, deskriptory, prostě řazeny vedle sebe v libovolném pořadí. SJ se spoji a rolemi sem lze zahrnout pouze tehdy, vystačí-lise při analýze vstupního textu s využitím lexikálních ekvivalentů rolí v PJ. Cílem vstupní analýzy je přitom v podstatě redukovat původní text na soubor významných slov a slovních skupin z hlediska jejich překladu do SJ a vyřešit zároveň otázky morfologického rozboru, zpracování frazeologismů, mnohoznačnosti slov. Následující syntéza pak bude velmi jednoduchá. Jednotlivým významným slovům či slovním skupinám se na základě porovnání s překladovým slovníkem přiřadí odpovídající jednotky SJ. Všechny tyto otázky již byly obecně rozebrány v předchozím článku, zde se proto omezíme jen na konkrétní popisy jednotlivých metod. Podle přístupu k redukci vstupního textu můžeme metody AI v tomto oddíle dále třídit do tří skupin, metody, které pro tyto účely nevyužívají statistické ani syntaktické analýzy, a metody využívající především analýzy statistické, nebo syntaktické. U metod AI této skupiny probíhá proces redukce textu na soubor významných slov a slovních skupin na základě formalizovaných postupů velmi jednoduché sémantické analýzy, nepředpokládá se však použití syntaktické nebo statistické analýzy textu. Nejčastěji se přitom jedná o porovnávání slov v textu s nějakým soupisem lexikálních ekvivalentů, deskriptorů, v příslušném PJ, slova, která se shodují se slovy v seznamu, jsou vybrána jako významná pro překlad, nebo se naopak vypouštějí slova, která jsou obsažena v záporném slovníku. S určitými výhradami je možné sem zařadit jako nejjednodušší případ i cyklické nebo permutované rejstříky typu KWIC a KWOC. Někteří autoři, Coyaud, je však již za automatické indexování nepovažují. Jako typický příklad systému využívajícího metody AI z této skupiny lze uvést sovětský systém pusto, nepusto, jehož součástí je algoritmus překladu zápisu textu v ruštině do SJ. SJ systémů pusto- nepusto # , pusto- nepusto # je zdokonalenou variantou systému pusto- nepusto a je velmi jednoduchý a je v podstatě založen na principu koordinovaného indexování. Vlastní překlad dokumentu je realizován postupným porovnáváním slov v textu se slovy ve slovníku. Slova, která ve slovníku nejsou, se nepřekládají. Po ukončení tohoto procesu se slova SJ seřadí a vypustí se duplicity. Pracuje se přitom se slovními základy slov v ruštině za současného využití zvlášť pro tento účel vypracovaného algoritmu morfologické analýzy. Zvláštní pozornost byla při tvorbě algoritmu věnována problematice řešení homonymie a polysémie, problémům analýzy slov se složenými základy a ustálených slovních spojení i možnostem překladu z několika různých přirozených jazyků, ruštiny a angličtiny, do téhož SJ. Celý systém byl zatím vyzkoušen na souborech * a tisíc dokumentů z oboru elektrotechniky. První pokusy s AI byly na počítači Ural * , novější verze Minsk * . Výsledky experimentů s další zajímavou metodou, která nevyužívá statistické ani syntaktické analýzy, publikovali Otradinskij, Kravčenko. Tato metoda je založena v podstatě na předpokladu, že do SJ se překládají věty, které obsahují lexikální ekvivalenty aspektových deskriptorů, a že nositeli významu jsou především substantivní skupiny, samostatná substantiva nebo substantiva, adjektiva. Málokteré jiné téma se stalo v posledních letech častěji předmětem úvah a diskusí jako stav a osud lidové kultury v současnosti. Literatura vztahující se k oněm otázkám se dnes jeví už mimořádně bohatá a rozvětvená. Týká se vývoje a stavu jednotlivých žánrů, popisuje celkovou situaci ve vybraných lokalitách nebo regionech, snaží se postihnout povšechný stav na území jednotlivých národů anebo dokonce směřuje k nastínění poměrů na širším nadnárodním území, jako to třeba učinil před krátkou dobou * Gusev v rozpravě O současném folklóru u * národů. A všecky tyto dílčí práce jsou provázeny v menší nebo větší míře i metodologickými a teoretickými vývody a rozbory, jež se pokoušejí objasnit pojem současného folklóru, jeho hlavní znaky a klíčové tendence. Zájem o stav a vývoj folklóru v současnosti je, jak víme, vlastně součástí širšího zájmu o celou současnou kulturu, o její obsah, proměny a místo v životě dnešní společnosti. Folkloristika postupuje po boku ostatního národopisného bádání, ozřejmuje jednu komponentu lidových tradic a lidového života a přispívá tím k poznání a výkladu celé lidové kultury. Není taky nesnadné rozpoznat, z čeho onen soustředěný zájem o současný stav lidové kultury a folklóru pramení. Není to jenom vysloveně odbornická snaha vymezit hranice a obsah folkloristického bádání v současné době, ale je to i úkol kulturně politický. Objasnit stav a trendy v současném folklóru znamená zároveň vyložit jeho proměny a jejich příčiny a taky nastínit, jaké místo a funkci mají a mohou dostat jevy lidové kultury v celkovém kulturním životě dnešního člověka. Úsilí o * vychází z vědomí historické proměnlivosti lidové kultury a folklóru, z vědomí nepřetržitého procesu změn, v němž se uplatňují dvě protikladné síly, tradice a vývoj. Už od časů, kdy se věda začala systematicky zabývat lidovou kulturou, provázela své počínání výstrahami a skeptickými výroky o jejím zanikání a proměnách. Právě ona perspektiva pohasínající staré původní tradice se od časů romantismu stávala pro badatele i argumentem a pobídkou k rychlejšímu a intenzívnějšímu sbírání a studiu. Tyto myšlenky najdeme od Erbena, Sušila a Bartoše až po badatele našeho století. Od časů vědeckého národopisu také badatelé vytýčili několik mezníků ve vývoji lidové kultury. Národopisci se postupně snažili i odkrýt vnější a vnitřní faktory, jež v uplynulém století i v posledním období vyvolaly vývojové změny v lidové kultuře a folklóru, od příčin politických a hospodářských, industrializace a kolektivizace zemědělství, provázené migrací obyvatelstva, přes činitele technické, elektrifikace, mechanizace, rozvoj komunikací a masových komunikačních prostředků, až po faktory společenské, změny zaměstnanecko-sociálnístruktury, urbanizace, a kulturní a psychologické. Jestliže však badatelé dříve chápali osudy lidové kultury jako její pozvolný nebo radikální ústup a zánik, proniká v novější době více a více vědomí, že jde o její proměny a vývoj, byť někdy hluboké a pronikavé. To vyslovil už více než před půl stoletím * Václavek. Čteme- li poznámky a zprávy sběratelů písní lidových, slyšíme stále, že mizí ty krásné zpěvy lidu. V těchto nářcích doznívá ještě stále estetické pojetí. Poezie lidu se mění, protože lid celý vstupuje do okruhu vzdělanosti, mění se tedy i výraz duševního života jeho. Nemůžeme si však představiti, že by píseň lidová mohla kdy vyhynouti. Píseň lidová bude existovati vždy. Píseň lidová budoucnosti bude ovšem jiná než píseň minulosti a přítomnosti. Namísto písní lidových nastoupí časem veskrze téměř písně zlidovělé. Jestliže již dnes tento vývoj se nám v úvahách znalců písně lidové rýsuje, musíme již dnes nařizovati své bádání tak, abychom vývoj písně lidové předjímali, aby tak celý jev ve své mnohotvárnosti v budoucnosti mohl býti pojat v obor našeho bádání a abychom jednou nemuseli znova stavěti od základu. Ozvěny onoho názoru, jenž v proměnách lidové tradice spatřoval její agónii a smrt, se ještě tu a tam z různých stran dlouho vracejí, ale * jedině správné a možné se jeví ono stanovisko, jež současný stav folklórní tradice chápe nikoliv jako etapu jejího zanikání, nýbrž jako jeden úsek jejího celkového přirozeného vývoje. Není pochyby o tom, že všecka posavadní práce a úvahy nad současným folklórem rozšířily vědomosti o tom, jak se v posledních desetiletích ústní tradice vyvíjely a jaký je jejich dnešní stav v různých zemích a v různém prostředí. Vyjasnily se i některé záležitosti teoretické, hlavně v pojetí, jaké složky a jaké prvky vytvářejí současnou folklórní tradici a jaké tendence v ní probíhají. Ale zároveň se taky ukazuje, že některé záležitosti potřebují dále rozvést a znovu osvětlit, neboť badatelé v nich došli nejen k rozporným stanoviskům, ale mnohé problémy i pominuli. Když přijmeme za chronologické hranice současného folklóru pojetí * Guseva, nenajdeme sice u všech badatelů úplně shodné stanovisko, ale opřeme se o východisko, jež je dostatečně zdůvodněné a vyhovující. Gusev připomíná, že folklór není ani novinovou kronikou, ani publicistikou, ani žurnalistickými novinkami, ani módními estrádními popěvky, ale že je to umění rozvíjející se podle specifických zákonů odrazu skutečnosti, a proto jeho krátkodeché aktuální kalendářní hodnocení není možné a adekvátní. Navrhuje ohraničit současný folklór delší výraznou historickou etapou, u slovanských národů obdobím poválečným spjatým s rozvojem socialistického systému. Uvnitř této delší epochy je třeba věnovat největší pozornost bezprostřednímu úseku posledního desetiletí. I kdybychom vzali v úvahu některá jiná kritéria chronologického ohraničení současného folklóru, nebylo by nutné od Gusevova vymezení upouštět ani je podstatně korigovat. O mnoho více se rozcházejí názory v tom, jak chápat náplň termínu současný folklór. Jde o rozpor mezi folklórem současnosti a folklórem v současnosti, anebo, formulováno jinými slovy, mezi novým folklórem, jenž je bezprostředním a svébytným reflexem současnosti, a mezi tradičním folklórem, jenž v méně nebo více změněných formách žije i v současnosti. Někteří badatelé omezují současný folklór jen na jevy zcela nové, netradiční, neboť právě v nich se podle jejich mínění jednoznačně promítají rysy současnosti a soudobého vývoje lidové tradice jako nová kvalita, zatímco tradiční folklór nazírají jako reziduum nebo dědictví minulosti, jehož existence se pouze prodlužuje do přítomnosti. Naproti tomu většina badatelů do současného folklóru anektuje i tradiční folklór, pokud žije v současném podání, mluví se o živém folklórním dědictví. Gusev přiřazuje rovněž tradiční folklór k současnému folklóru, ne však všecko folklórní dědictví jako celek, nýbrž tu skutečně živou jeho část, která se obnovuje, aktualizuje a spojuje s pevnými prvky lidového života, organicky existuje v každodenním životě lidových mas, uspokojuje jejich duševní potřeby a bezprostředně vyjadřuje jejich názory, psychologii a estetický vkus. Ostré oddělování nového a tradičního folklóru není opodstatněné ani pro současný, ani pro starší vývoj folklóru. Už z toho prostého důvodu, že folklór nezná takových radikálních změn jako například literatura a že by opačné stanovisko vedlo k vyloučení bylin, ukrajinských dum, jihoslovanských junáckých písní, balad, fantastických pohádek z folklórní tradice slovanských národů # a # století, protože všecky tyto projevy vznikly mnohem dříve. Řešení příslušnosti tradičního folklóru k současné tradici nespočívá v genezi a přijetí jevů, nýbrž v objektivním faktu jejich živého kolování. Právě tuto stránku podtrhl polský národopisec * Linette, když vymezil pojem současného folklóru jeho funkcí a zařadil do něho všecky jevy, ať už tradiční, nebo nové, anebo přejaté z jiného kulturního prostředí, pokud se v lidovém prostředí objevují jako aktuální a plní v něm nějakou živou funkci. Hranice mezi novým a tradičním folklórem se však ukazuje jako plynulá i z jiného zorného úhlu. Žádnou nově přednesenou tradiční píseň nebo nově vyprávěnou tradiční pohádku, pověst, humorku nelze brát jako pasivní a mrtvou kopii staré skladby, nýbrž každá interpretace je rekonstrukcí, reprodukcí textu, jak to formuloval Čistov. Anebo podle Václavka. V písni lidové se produkce a reprodukce velmi sbližuje, a často ztotožňuje. Ani při zpěvu známé písně zpěvák nereprodukuje pouze, nýbrž i produkuje, stejně jako při zpěvu nové písně. To vlastně znamená, že každá nová interpretace tradiční folklórní skladby je i novým tvořivým aktem, že při tom vlastně vzniká výtvor nový, aktuální, současný. I z toho důvodu se jeví předěl mezi novým folklórem na jedné straně a tradičním folklórem na straně druhé málo výrazný. Tradiční folklórní jevy se stávají v živém přednesu a kolování jevy novými, současnými a funkčními. Poměr mezi novým a tradičním folklórem má volnou paralelu v literárním životě. Ze synchronického hlediska mluví literární historie o aktuální literární situaci, do níž patří souhrn literárních hodnot bez ohledu na čas jejich vzniku a původ, zejména soudobá literární tvorba, nová literární díla a literární dědictví, tedy výběr živých hodnot z národní literární minulosti. Podle toho bychom mohli pro pojem současného folklóru použít rovněž termínu aktuální folklórní situace. Zároveň však je zřejmé, že přechod mezi novými a tradičními skladbami je povlovný a že hranice mezi nimi není natolik ostrá jako mezi soudobou literární tvorbou a literárním dědictvím. Pojetí současného folklóru jako organické jednoty jevů tradičních a nových se tedy z mnoha důvodů jeví jako plně oprávněné a pouze pomocí tohoto pojetí můžeme adekvátně a všestranně objasnit, jaké potřeby folklór v lidovém životě splňuje, jaké místo má v současné kultuře a jaké jsou jeho rozlohy a vlastnosti. To však neznamená, že bychom měli hranice mezi novými a tradičními jevy zcela ignorovat a že by se celé pole tradičního folklóru žijícího v současnosti mělo chápat jako nediferencovaný celek. Projevy nového folklóru, ony novotvary, jež vznikly jako originální průmět a kvalitativně zvláštní výraz nové společenské situace, nových životních podnětů a pocitů, vypovídají zvlášť příznačně o některých aktuálních stránkách současnosti. A sféra tradičního folklóru žijícího v současnosti není jednolitá. Kolují v ní jevy a prvky, jež vykazují veliké rozšíření a vitalitu, ale vyskytují se v ní i skladby a elementy, jež se udržují jen v úzce ohraničené paměti nejstarších lidí a jež zřejmě jsou mizejícími relikty. Mnohé složky obřadního folklóru, kouzelné pohádky nebo legendy patří k oné vrstvě. Lze si tedy fond tradičního folklóru udržujícího se v současnosti představit jako hierarchicky složený z mnoha různých vrstev, od vrstev frekventovaných a životných až po vrstvy mělké a polomrtvé, neboli, jak říká na jednom místě Gusev, archaické, reziduální, dožívající. Výskyt každé z nich v současném podání je v nějaké míře symptomatický pro současný život a rozličné skupiny a vrstvy obyvatelstva. Jejich vzájemný poměr a přesuny mezi nimi, jejich narůstání, stabilita nebo ústup a mizení pak odhalují rozličné dílčí vývojové tendence folklórní tradice v současnosti. Posavadní bádání nad současným folklórem se zabývalo zejména životem folklórních skladeb samotných, písňových, hudebních, prozaických, veršovaných, dramatických, tanečních nebo dětských projevů. Sledovalo výskyt a přesuny jednotlivých žánrů v lidovém podání a ptalo se, které z folklórních žánrů si podržely životnost a uchovají se v současném podání a které naproti tomu z živé tradice a povědomí mizejí nebo docela vymizely. V tom směru dospěli badatelé k bohatým a průkazným výsledkům, jež nejenom objasňují povšechný stav folklórní tradice, ale i přispívají k poznání historického vývoje jednotlivých žánrů. Nástin, jaký podal Gusev o druzích současného folklóru u slovanských národů, je ilustrací právě takového postupu a syntézou dílčích rezultátů. Dalo by se říci, že současný folklór je v tomto světle chápán jako současný folklórní repertoár, tedy skladby a jejich vyšší žánrové systémy. Není pochyby, že taková koncepce folklórní tradice jakožto systému folklórních skladeb se opírá o literárněvědné nebo hudebněvědné východisko, že jednostranně redukuje folklórní tradici na statické jevy, a že proto není s to ji dostatečně široce a hluboce vyložit. Zejména ekologicky orientované studium folklóru v posledním půlstoletí ozřejmilo, že folklórní skladba je pouze jednou z konstitutivních složek folklórní tradice. Ta je vytvářena nositeli, interprety a publikem, skladbami a jejich interpretací i jejich funkcí v lidovém prostředí. Folklór není chápán a vysvětlován jako statický fakt a jako danost, nýbrž jako proces, jako aktivní činitel a jako kulturní systém. To znamená, že výzkum a výklad současného folklóru nesmí se omezit na folklórní skladby a žánry, ale že badatelským objektem a cílem je v stejné míře i jejich život, jejich funkce ve společnosti, jejich úloha v sociálním a kulturním životě dnešního člověka. Jestliže máme rozvést tyto požadavky, tu se objeví, že rozbory současné folklórní tradice by se měly v rovné míře zabývat celým souborem faktorů, v nichž se projevují život a proměny folklórní tradice. Jde zejména o tyto činitele. Nositelé tradice, interpreti a * . Pronikavé změny v zaměstnanecké a sociální skladbě obyvatelstva proti minulosti, vznik nových vazeb uvnitř sociálních útvarů a skupin, vytvářejí v životě folklóru zcela novou situaci. Způsoby šíření a tradování. Vedle bezprostředního přirozeného kontaktu, jenž si uchovává i v dnešním životě důležitý podíl, narůstá význam technických médií, tisk, kniha, rozhlas, televize, kino, divadlo, stoupá úloha organizací a institucí, spolky, soubory, slavnosti, kulturní domy a kluby. Funkce folklóru. Některé funkce zčásti nebo naprosto mizejí, magické, obřadové, náboženské, pověrečné, jiné výrazně vystupují do popředí, zábavné, estetické, výchovné, poznávací, reprezentativní, komerční. Skladby a žánr. Jejich udržování obsahové i formální, změny i zanikání se jeví jako podstatná složka vývoje folklórní tradice. Poměr k vysoké kultuře a oboustranné vlivy mezi folklórem, lidovou kulturou a vysokou profesionální kulturou se dostávají do nové kvantitativní i kvalitativní polohy. Je zřejmé, že takto zaměřený výzkum současné folklórní tradice nevede k pouhému popisu folklórních jevů, k výčtu skladeb a žánrů žijících v současnosti, nýbrž že hlavně zdůrazní procesy a tendence, jež se v současné folklórní tradici uplatňují, a že deskripce samotných folklórních skladeb není než dílčím bodem celkového výkladu. Předmětem a cílem výzkumu proměn a současného stavu folklórní tradice je tedy jejich objasnění jakožto svérázného kulturního procesu. Už dávno se v bádání zdůrazňuje, že lidová kultura a folklór jako její zvláštní a částečná složka nepředstavují žádnou izolovanou sféru originálních původních projevů, ale že jsou mnohostranně, aktivně a obapolně spjaty s vysokou kulturou a profesionálním uměním. Už na sklonku # století našly tyto názory výraz ve formulaci recepční teorie lidové písně, nahrazující romantickou koncepci produkční teorie a zdůrazňující moment tvořivého přejetí umělých výtvorů v lidovém prostředí. Tyto poznatky vedly postupně k soustavnému šetření vztahů mezi lidovou a vysokou kulturou, mezi folklórem a literaturou, mezi lidovou písní a umělou hudbou, ba dokonce až i k skeptickým názorům o původnosti a hodnotě lidových tradic, jak to extrémně vyjádřila neumannovská koncepce pokleslých hodnot. Vztahy mezi lidovou tradicí a vysokou kulturou trvaly odedávna, ale v posledním století a v současnosti se stávají závažnější. Už Václavek vyslovil jednoznačně mínění, že folklór nelze studovat ani bez analýzy vztahů k umělým profesionálním projevům, ani bez důkladného rozboru jevů, jež stojí mezi oběma těmito oblastmi pololidové a pololiterární produkce, kramářského a společenského zpěvu, knížek lidového čtení, produkce veršujících samouků. V současnosti se poměr mezi folklórem, umělými a poloumělými formami tvorby jeví ještě aktuálnější a složitější než v minulém století nebo v minulých desetiletích. Badatelé zabývající se současným stavem folklóru nemohou proto tyto jevy a jejich vzájemné filiace ponechat stranou, už proto ne, že hranice mezi nimi a mezi vlastním folklórem je mnohdy zcela pohyblivá a prostupná. Umělá tvorba, zlidovělé folklorizované skladby, insitní, naivní ochotnická tvorba a produkce, folklorismus, masová umělecká tvořivost, to všecko jsou pojmy, jež se objevují v kontextu s úvahami nad současnými folklórními tradicemi v rozličné souvislosti a s rozličným důrazem. Někdy dochází až k ztotožnění nebo podřazení folklóru pod lidovou tvořivost, jindy se včleňují některé jevy jako pololidová produkce nebo folklorismus pod lidové umění. Je možné nějakým způsobem vyjádřit poměr a hierarchii mezi těmito všemi kategoriemi. Nebudu se na tomto místě pokoušet o přesnou definici jednotlivých jmenovaných skupin, neboť by to zabralo příliš mnoho místa a vyjdu z jejich běžného pojetí, jak se v bádání ustálilo. Zdá se, že principiální rozdíl mezi kulturními jevy žijícími v dnešní společnosti tkví v rozdílném způsobu jejich existence. Snad nejpřesněji definoval onen rozdíl * Čistov pomocí teorie komunikace, když rozlišil oblast bezprostřední, přirozené, ústní komunikace na jedné straně a sféru komunikace zprostředkované, probíhající pomocí technických médií. K tomu je možno ještě připojit, že sociální kontext přímé přirozené komunikace tvoří malé skupiny a společnosti jako rodina, sousedské, pracovní a přátelské skupiny, dětské party, vesnice, uvnitř kterých trvají bezprostřední osobní kontakty, kdežto sociálním rámcem zprostředkované, technické kulturní komunikace jsou velké sociální struktury. Tyto dva základní kulturní mechanismy prostředkují všecky kulturní potřeby a formy a v nich se uplatňují jednotlivé zvláštní kategorie jako folklór, zlidovělé výtvory, pololidová a insitní produkce, folklorismus. Místo a poměr jednotlivých kategorií je možné vyjádřit schematicky následujícím grafem. Je samozřejmé, že podané schéma celou situaci zjednodušuje a že mnohé stránky, jako třeba kvantitativní poměry mezi jednotlivými kategoriemi, vůbec nepostihuje. Do sféry přímé, ústní kulturní komunikace patří předně jevy autentického folklóru, jevy zlidovělé, folklorizované a konečně jevy vysokého profesionálního umění, jež zpopulárněly a kolují v ústním oběhu, módní, společenské nebo masové písně. Vnitřně složitější je sféra spočívající na zprostředkované technické komunikaci. Její podstatnou část představuje umělá, profesionální kulturní a umělecká tvorba, v níž ta část, jež se opírá o lidové umění, patří i do širší oblasti folklorismu. Dále sem náleží ochotnická, naivní, insitní tvorba a tvorba pololidová, jejíž zvláštní rys proti produkci insitní je třeba vidět v přítomnosti prvků folklórního umění. Do sféry folklorismu patří ony jevy a prvky tradičního folklóru nebo tradiční lidové kultury, jež se staly součástí odlišného kulturního systému a jsou prostředkovány posluchačům a divákům pomocí moderních technických sdělovacích prostředků. Celou sféru lidové umělecké tvořivosti vytváří souhrn folklórních, zlidovělých a zpopulárnělých jevů, insitní a ochotnická tvorba, pololidová produkce a jevy folklorismu, pokud se nestaly součástí vysokého umění. Vlastní území současného folklóru je tvořeno jevy folklórními a folklorizovanými a zčásti folklorismem. Mezi všemi kategoriemi probíhají vztahy o různé intenzitě. Nejsilněji působí umělá tvorba na zlidovělé a zpopulárnělé jevy, a naopak sféra autentického folklóru na oblast folklorismu a pololidové tvorby. Dynamický a proměnlivý poměr mezi různými kulturními kategoriemi se projevuje i v stoupajícím nebo klesajícím významu jedněch nebo druhých. Dá se zhruba říci, že pro vývoj v posledních desetiletích je příznačné narůstání sféry kulturních hodnot šířených prostřednictvím technických médií, oblasti folklorizovaných a zpopulárnělých jevů, sféry folklorismu. Třebaže k všestrannému a hlubokému rozboru a výkladu současných tendencí a stavu folklórní tradice povede ještě dlouhá cesta dílčích výzkumů a úvah, přece je už dnes možné na základě dosavadních poznatků vytknout alespoň nejzákladnější rysy. Místo a úlohu současné folklórní tradice lze pojímat a vysvětlovat jedině v kontextu s celonárodním kulturním životem, hlavně v poměru ke kulturním jevům a hodnotám šířeným pomocí technických prostředků, k centralizovanému globálnímu kulturnímu systému a k vysokému umění. Folklórní hodnoty si podržují v tomto celospolečenském kulturním systému aktivní roli a zvláštní místo. Jejich poměr k jiným kulturním formám není předem antagonistický, ale komplementární. To znamená, že folklórní tradice není v svém celku a v mnoha svých projevech jinými formami zastupitelná a nahraditelná. Komplementárnost lidové kultury a kultury vysoké, umělé, šířené zprostředkovaně, se projevuje i v tom, že obě tyto sféry se často obapolně ovlivňují a obohacují. Ačkoliv by bylo chybné a málo opodstatněné roli lidové kultury a folklórních tradic v celé skladbě národního kulturního života přeceňovat, ukázaly se na druhé straně jako chybné i ty názory a pesimistické předpovědi, jež už od druhé poloviny minulého století mluvily o radikálním a rychlém pohasnutí folklórních tradic. Ty vykazují často velikou setrvalost a kontinuitu, takže badatelé někdy zjišťují až překvapující délku jejich existence a neměnnost forem. Na povšechný kulturní vývoj a na proměny folklórní tradice působí stále více a různosměrně masové komunikační prostředky a centralizovaný kulturní systém. Vytlačují mnohé folklórní jevy z oběhu a nahrazují je, i omezují životní podmínky folklórní tradice. Ale taky napomáhají šíření mnoha folklórních jevů, ovlivňují jejich obsah i formy a vnášejí do ústní tradice nové námětové i výrazové prvky a složky. Jedním z úkolů středověké archeologie je význam opevněných sídel, která jsou obvykle označována jako hrady a tvrze. Obsah a rozsah pojmu opevněné sídlo je však širší než to, co rozumíme pod pojmem hrad a tvrz. Hrad představuje v dnešním obecném povědomí architektonický útvar středověkého sídla s obytnou, obrannou, případně také sakrální složkou situovaný většinou na málo přístupném návrší, vzácněji v rovinatém, vodou opevněném prostředí, útvar samostatný, nezávislý na okolním osídlení, od okolního osídlení izolovaný. Tvrz představuje rovněž opevněný stavební útvar se složkou obytnou, případně i obrannou, situačně odlišený případným vyvýšením nebo vodním příkopem či vůbec vodní plochou, vždy však závislý na okolním vesnickém zemědělském osídlení. Hrad i tvrz jako stavební útvary středověkých opevněných sídel jsou objektem studia jednak dějin umění, zvláště dějin architektury, jednak archeologie. Zatímco dějiny umění studují problematiku hradů a tvrzí na základě objektů zcela nebo zčásti zachovaných s vesměs pozměněnou původní podobou, zkoumá středověká archeologie objekty převážně zaniklé, lokalisovatelné na podkladě určitých terénních znaků, případně i na podkladě dat psaných pramenů, v nichž jsou středověká opevněná sídla označována různými termíny jako curia, curtis, castrum, castellum, munitio, arx. Podle dnešního stavu studia se zdá být zřejmé, že stavební útvary hradů a tvrzí, jak je známe ze zachovaných objektů, nepředstavují všechny stavební útvary, které můžeme označit jako opevněná středověká sídla obecně, takže obsah a rozsah obou pojmů dnes obecně vžitých neodpovídá zcela původní skutečnosti. Proto si středověká archeologie klade v souladu s metodou své práce a s možnostmi, které odpovídají této metodě, otázky a úkoly širšího společenského dosahu i otázky specifické, na něž se snaží najít odpověď. Nejde jí o výzkum hradů a tvrzí obecně, ale spíše o výzkum takových zaniklých lokalit, které svou povahou, situací a vůbec souhrnem svých dat dávají naději na řešení otázek a problémů, jež umožňuje především archeologický výzkum. Jednou ze základních otázek je počátek opevněných sídel v českých zemích v období středověku. Dík archeologickému výzkumu se postupně a podstatně rozšiřují naše znalosti o slovanských hradištích v období střední a mladší doby hradištní v eponymní velkomoravské oblasti a také i v Čechách. Tento výzkum přinesl zvláště z moravského prostředí řadu dokladů situační a stavební formace knížecích sídel z # a # století. Z českého prostředí je možno uvést doklady stavební formace těchto sídel z # a # století. Mezi nimi a hrady či tvrzemi vrcholného středověku byla a do jisté míry dosud je značná časová mezera, která byla a zčásti je považována za přirozenou a která je vysvětlována přelomem v procesu společenského vývoje. Ačkoliv je zřejmé, že hrad či tvrz v tradičním pojetí a ve vžité představě jsou stavebními útvary příslušnými v našich podmínkách do období vrcholného středověku, nelze tento názor vztáhnout na opevněná sídla obecně. Existuje totiž řada dat a indicií, z nichž je možno hypoteticky dedukovat existenci opevněných sídel, nikoliv jen knížecích sídel v rámci hradišť, ještě dříve, než došlo ke skutečné stavební formaci hradu či tvrze jako útvaru typického pro období počínaje nástupem vrcholného středověku. Objektivní potvrzení průkaznosti této hypotézy může přinést především archeologický výzkum. Proto se jeho pozornost zaměřuje v poslední době na určité předem vybrané objekty většinou zcela nebo zčásti zaniklé, časově příslušné podle objektivních psaných pramenů do střední a pozdní doby přemyslovské, archeologicky do pozdní doby hradištní, na nichž existují nebo existovaly jisté indicie architektonické povahy, které jsou vodítkem a oporou předpokladu existence sídla. Na prvním místě jsou to románské tribunové kostely, které se staly již dříve, a v poslední době zvláště, předmětem zvýšeného studia a zájmu právě v uvedené souvislosti. Trvající nebo dřívější existence tribunového kostela nemusí však být a také není nutným předpokladem či jediným důkazem funkce sídla příslušné lokality. V posledních sedmi letech přinesl archeologický výzkum v Čechách tři pozoruhodné a závažné příspěvky k danému tématu, k otázce počátků středověkých opevněných sídel a zároveň k otázce možné kontinuity opevněných sídel od doby hradištní do nástupu vrcholného středověku. Uvažujeme- li o kontinuitě, pak spíše ve smyslu funkčním, poněvadž je zřejmé, že hrad či tvrz byly svou stavební podobou značně odvislé od vnějších, v domácím prostředí doby hradištní neznámých vzorů. Společným jmenovatelem všech dosud podrobněji zkoumaných sídel je jejich založení nebo trvání v průběhu # století, třebaže uvedené lokality byly zakládány a zanikaly nestejně. Lokalita Bradlo s hrádkem neznámého jména a neznámého založení leží na okraji stejnojmenného návrší v krajině na horním Labi mezi Dvorem Králové a Hostinným v katastru obce Mostek v okrese Trutnov. Cílem jejího výzkumu bylo ověření stáří, založení a osídlení jednak v souvislosti s otázkou lokalizace Soběslavova Hradce, uváděného Kanovníkem vyšehradským k roku # , jednak v souvislosti s Olešnickým Újezdem, uváděným v pramenech o století později, a tím také s otázkou kolonizace krajiny na horním Labi v průběhu # století. Bradelské návrší se výrazně vypíná nad pravým břehem Labe a svým čelem obráceným k severu k hřebenu Krkonoš, zakončeným skalní stěnou vysokou téměř # * , dominuje kotlině s historickým Olešnickým Újezdem a s labským údolím s městem Hostinným. Sama lokalita zaujímá okraj návrší, jeho nejvýše položené temeno vysoké # * , oddělené od hřbetu jednak přirozenou šíjí, jednak půlkruhovým ve skále vylámaným příkopem. Ve skalnatém a zalesněném terénu byla dobře patrná a její původní tvar včetně příkopu zůstal dík odlehlosti a nepřístupnosti místa dobře zachován. Vnitřní areál Bradla, vymezený a opevněný na severní straně skalní stěnou, na obou bocích a na jižní straně výše zmíněným příkopem a vnějším valem, má nepravidelný, mírně zaoblený tvar protažený k východní straně, kde je možno předpokládat podle terénní konfigurace i podle zjištění výzkumu původní vstup. Vlastní vnitřní plocha má rozsah # * , pás opevnění sestávající z příkopu a valu je široký # * . Příkop byl stupňovitě vylámán ve skalním pískovcovém podloží a měl původní hloubku # * . Na jeho vnější straně byl nasypán mohutný val s vnitřním kamenným jádrem. Vnitřní plocha byla před výzkumem bez zjevných stop objektů, pouze v severozápadní části při jejím okraji byla znatelná prohlubeň. V průběhu výzkumu se podařilo zachytit při okraji vnitřního areálu stopy původní hradby široké # * vybudované z lomových kamenů bez použití malty. Na severní straně nad skalní stěnou nebyl průběh hradby zachycen. Při západním okraji vnitřního areálu byly zjištěny zbytky objektu čtyřbokého tvaru o rozměrech # * # * vybudovaného alespoň zčásti v podezdívce z kamenů kladených na sucho. Zdivo tohoto objektu, zachované jen ve spodní úrovni, bylo široké # * . Uvnitř objektu byly zjištěny kůlové jamky, které podle svého rozložení dokládaly stopy vnitřní nosné konstrukce. Na západní straně stavby byla odkryta kamenná konstrukce ohniště s vnitřní plochou. Na opačné straně objektu byla k němu přiřazena protáhlá stavba se zahloubeným ve skále vylámaným podlažím o rozměrech # * # * vybíhající směrem k východu, vymezená plentovanými kamennými stěnami se suchou lomovou konstrukcí. V jejím severním výklenku bylo umístěno pravidelné kruhové ohniště v pečlivě kladené kamenné konstrukci o poměru # * . Podle obsahu nálezů bylo možno velký objekt s ohništěm označit jako obytnou stavbu a menší protáhlý přístavek s kruhovým ohništěm interpretovat jako kovárnu. V místě prohlubně zachytil výzkum zbytky velké čtyřboké stavby se zdivem širokým # * budovaným z velkých pískovcových bloků na hlínu. Vnější půdorys této stavby měl rozsah # * # * , její vnitřní plocha měla rozměr # * # * . Stavba měla zahloubené podlaží s výškovým rozdílem # * a její základové zdivo vytvářelo plentu jámy vylámané ve skalním podloží. Podle výsledků výzkumu lze předpokládat, že tento objekt byl věží, jejíž spodní část až do výše # patra byla vybudována z kamene. Horní část měla pravděpodobně výstavbu dřevěnou. Zbytky spáleného dřeva, zřícené konstrukce stěn a krovu byly nalezeny ve výplni jámy a v destrukční vrstvě v jejím okolí. Předpokládaná věž neměla pouze funkci strážní a obrannou, ale sloužila také jako obydlí pána, správce hradu, soudě podle nálezů kachlů i keramiky v destrukční vrstvě uvnitř i v okolí stavby. Nalezené kachle zdobené na čelní straně figurálním reliéfem s motivem jelena patří k nejstarším nálezům kachlů tohoto typu v Čechách. Další objekty je možno předpokládat v místě jižně od vchodu, opět při obvodu areálu. Mezi nálezy byla nejpočetněji zastoupena keramika. Její menší část tvoří úlomky nádob, vesměs hrnců, poklic a misek, které odpovídají domácí české produkci z časového horizontu poloviny # a poloviny # století. Mnohem větší část keramických nálezů, téměř * , představuje keramika, která se od domácí odlišuje tvarem nádob a zvláště jejich výzdobou. Jejím charakteristickým znakem je kolkovaný dekor, v neobvyklé míře pokrývající těla nádob, jejich podhrdlí i okraje na vnějším i horním obvodu. I v této skupině keramiky převažují hrnce, kromě nich se vyskytují mísy, misky a poklice, vzácně se nalézají džbány a pohárky. Ačkoliv známe pro takovou keramiku určité sporadické analogie v českých i v moravských nálezech, zdá se, že její původ bude nutno hledat v oblasti Dolního Saska a Friska, obecněji v širší oblasti severozápadního Německa. Tato početná skupina nádob je pravděpodobně dokladem nástupu německé kolonizace v oblasti severovýchodních Čech. Mezi ostatními nálezy byla velmi výrazně zastoupena militaria, zvláště železné hroty šípů s řapem, vzácněji s tulejí, nože, hrot kopí, části výstroje jako přezky, ostruhy, třmen, podkovy, ale i nástroje jako srp, dvě kosy, klínky, nebozez, lopatka, klíč, které charakterisují tuto lokalitu jako opevněné sídlo s funkcí jednak sídelní, jednak vojenskou ve vztahu k okolní krajině na horním Labi a zvláště k Olešnickému Újezdu. Charakter nálezů, především keramiky, ale i některých nálezů železných, dovoluje položit založení tohoto hrádku do # století, spíše do jeho # poloviny, a jeho trvání do průběhu poloviny # věku, kdy došlo k zániku sídla požárem nebo násilným zásahem. Časové zařazení hrádku na Bradle podporuje nález groše a parvu z doby Václava # . Druhou zkoumanou lokalitou byl Chvojen u Benešova u Prahy. Cílem výzkumu od roku # bylo zjištění povahy a stáří osídlení tohoto místa s dosud zachovaným tribunovým kostelem * Filipa a Jakuba ze # let # století a s dobře patrným opevněním, které tvoří val a příkop uzavírající větší část temene návrší. Kostel stojící na temeni Chvojna je orientovaná stavba se čtyřbokým závěrem, s krátkou, spíše napříč orientovanou lodí a s mohutnou stavbou navazující na západní stranu lodi. Patří ke skupině mladších tribunových kostelů v dolním Posázaví a na Benešovsku, ke skupině povladislavské architektury částečně ovlivněné z Bavorska a z rakouského Podunají, čemuž nasvědčuje právě ona mohutná stavba s tribunou v # patře vytvářející samostatnou západní část kostela. Opevnění Chvojna sestávající z hlinitokamenitého nasypaného valu a z příkopu tvoří pás široký celkem # * , který uzavírá zaoblený areál srdcovitého tvaru, rozměry # * # * , a s delší východozápadní osou, * uvnitř znatelnou terénní vlnou ve vlastní vnitřní areál akropole, rozměry # * # * , a v předhradí dlouhé # * . Podle uvedených skutečností se jevil Chvojen ještě před výzkumem jako místo pozoruhodné, zasluhující podrobnějšího zkoumání tím spíše, že starší keramické nálezy odtud získané označil * Píč ve Starožitnostech jako keramiku vyšehradského typu. Výzkum ukázal, že osídlení bylo koncentrováno na ploše vnitřního areálu, především západně a jižně až jihozápadně od kostela. Plochu temene na západ od kostela zaujímal velký obdélný objekt s kamennou konstrukcí vně lícovaného, na sucho kladeného zdiva nebo podezdívky, orientovaný ve směru * . Obvodové zdivo, široké průměrně # * , zůstalo zachováno jen zčásti, a to na dvou úsecích na jižní straně, na dvou úsecích na severní straně, na straně východní a v místě příčky mezi východní a střední částí objektu. Lze soudit, pokud dovoluje neúplný půdorys, že odkrytý objekt byl až třídílný, přičemž jeho východní část, relativně nejlépe zachovaná, byla výrazně menší a měla téměř čtvercový půdorys o rozsahu # * . Střední část spolu s částí západní měla délku # * a šířku # * . Ta mohla být objektivně zjištěna podle dvou zachovaných úseků zdi v západní části objektu, zatímco délka je jen předpokládaná, poněvadž nebylo možno zachytit západní obvodové zdivo stavby. Chybělo rovněž obvodové zdivo na severní a jižní straně střední části stavby, byly tu však zachyceny zbytky podlažní vrstvy spolu s ohništěm v kamenné konstrukci. Druhé ohniště v téže části stavby bylo situováno více k západu a mělo rovněž kamennou konstrukci. Třetí ohniště je možno předpokládat v jihozápadním rohu východní části stavby. Podle dochované původní výstavby, podle situace a vnitřní dispozice, podle uvnitř zjištěných ohnišť i podle nálezového obsahu v souvislém sídlištním horizontu bylo možno označit tuto stavbu jako obytné stavení. Kromě tohoto objektu s alespoň částečnou kamennou konstrukcí, který se svou výstavbou i svou situací výrazně odlišoval od ostatních dokladů osídlení, byly zachyceny na ploše vnitřního areálu, zvláště na jeho jižním svahu a na západní straně, stopy dalších objektů s kůlovou konstrukcí včetně větších jam zaobleného i protáhlého tvaru s tmavou hlinitou výplní a s četnými nálezy. Některé z těchto objektů s lehkou kůlovou konstrukcí měly stopy ohnišť. Kamenný objekt spolu s objekty s kůlovou konstrukcí představují první sídlištní horizont na Chvojně, jeho starší fázi. Dokládá ji mimo zbytky objektů keramika se všemi charakteristickými znaky produkce pozdní doby hradištní, zčásti velmi hrubá, tvarovaná v ruce, s archaickým charakterem, obsahující kromě hrnců misky se širokým dnem i misky s užším odsazeným dnem, které sloužily zároveň jako poklice, v menší míře byly zastoupeny lahvovité nádoby. V dosti výrazné skupině tuhové keramiky byly zastoupeny převážně zásobní nádoby, vedle hrnců a ojedinělých misek. Lze soudit, že starší fáze prvního sídlištního horizontu na Chvojně měla svůj počátek již ve # století. Mladší fázi representuje především kostel, nověji datovaný do # let # věku, spolu s velkou západní předsíní, s tribunou. I když tato stavba s mohutným obvodovým zdivem tvoří dnes a tvořila již dříve součást sakrální architektury, nelze vyloučit, že měla původně také obytnou funkci jako hlavní obytný či spíše sídelní objekt v mladší fázi stavebního vývoje opevněného sídla na Chvojně. Plynulé pokračování osídlení v průběhu # století a v # polovině # století dokládají nejen objevené objekty poněkud staršího založení, ale především keramické nálezy prokazující pokročilejší technologii a formy příznačné pro # a počátek # věku. V průběhu # poloviny # století zaniká osídlení na temeni návrší, kostel však trvá dál a v jeho jihozápadní blízkosti je budována stavba z lomového kamene na maltu, kterou můžeme podle nálezů datovat do # poloviny # a do # poloviny # století. Ta však, jak se zdá, neměla už podle své situace funkci sídelního objektu, ale velmi pravděpodobně sloužila jako obydlí duchovního. Funkci sídla na Chvojně převzal nově založený hrad Kožlí, situovaný na skalnaté ostrožně nad Janovickým potokem. Podle výsledků výzkumu je možno říci, že jádrem osídlení na Chvojně byl dvorec kurie v opevněném areálu, při němž byl záhy po jeho založení vybudován tribunový kostel. Zjištěné objekty s lehkou kůlovou konstrukcí s podlažím zčásti polozahloubeným vytvářely druhou, spíše řadovou, nebo dokonce pomocnou část sídlištního komplexu. Dvorce s tribunovými kostely byly v našich zemích zakládány, podle výsledků novějšího uměleckohistorického studia, již od konce # století, zprvu ovšem jako knížecí a biskupské kurie, postupně však i jako sídla jiných významnějších velmožů ve venkovském prostředí. Nejstarší známé doklady těchto předpokládaných a z existence tribunových kostelů dedukovaných venkovských velmožských dvorců máme v Čechách právě z oblasti dolního Posázaví, Benešovska a Voticka, dvorec na Chvojně u Benešova náleží spolu s tribunovým kostelem k mladší skupině těchto sídel vznikajících na rozhraní # a # století. Mezi sídly dolního Posázaví a Benešovska má však mimořádné postavení. Po stránce stavební je to mohutná stavba, na západní straně kostela připomínající westwerk, kterou je možno odvodit z rakouskobavorského prostředí. Druhou, z našeho hlediska významnější skutečnost představuje rozloha celkového areálu s vnitřním dělením a s mohutným vnějším opevněním. Celý sídelní a sídlištní útvar odpovídá svou situací i svým opevněním starším hradištím. A právě spojení velmožského dvorce, včetně tribunového kostela, s hradištním sídlištním areálem činí z Chvojna důležitý spojovací článek, u nás dosud ojedinělý mezi starší domácí tradicí a nástupem nové éry v budování sídel, důležitý vývojový článek jejich stavebního a disposičního uspořádání časově spadající svým počátkem do přelomu # a # století a svým trváním do # věku. Dalším příkladem opevněného sídla z téhož období je Týnec nad Sázavou, ležící nedaleko Chvojna na okraji výrazného návrší nad levým břehem Sázavy při staré cestě a brodu přes řeku. Stojí tu dosud románská rotunda, datovaná dnes převážně do počátku # století, a vedle ní mohutná třípatrová hranolová věž, svým původem mladší, považovaná dříve za stavební doklad hradu z doby vrcholného středověku, kdy byl Týnec sídlem Medků z Valdeka. V roce # se podařilo odkrýt na ploše před objektem dnešního muzea, severně od rotundy a věže, zbytky obdélné stavby o rozměrech # * # * orientované podélnou osou ve směru * . Její mohutné obvodové zdivo, široké # * , bylo budováno z velkých žulových kvádrů řádkovou technikou a mělo vnitřní litou konstrukci. Na východní straně zůstalo zachováno až do výšky # * , na západní straně bylo ubouráno do minimální výšky # * . Stavba byla založena na skalnatém, předem upraveném podloží, a jak ukázal výzkum, byla svými bočními zdmi vestavěna, připlentována, do jakéhosi lůžka, jež skalnaté podloží vytvářelo. Uvnitř byla stavba rozdělena dvěma příčkami širokými # * , budovanými stejnou technikou, ve tři prostory. Střední síň o rozměrech # * # * sloužila původně jako vstupní místnost a byla přístupná od severu širokým portálem, později zazděným. Ze střední síně vedly do obou bočních místností vchody s dosud dobře zachovaným kamenným ostěním a s prahy. Menší, východní místnost měla rozměr # * # * a v jejím jihovýchodním rohu bylo pravděpodobně umístěno ohniště v kamenné konstrukci. Západní místnost měla rozměr # * # * , a poněvadž nemohla být v celé ploše prozkoumána, nelze říci, jaké bylo její eventuální vnitřní vybavení. Výzkum ukázal, že tato kamenná stavba, zakrytá mohutným souvrstvím destrukce a navážek, má vnitřní sídlištní horizont obsahující nálezy keramiky od pozdní doby hradištní až do počátku # století. Ukázal dále, že kamenná stavba byla založena na místě staršího objektu, doloženého četnými kůlovými jamkami a většími prohlubněmi vylámanými ve skalnatém podloží, jejichž výplň obsahovala výhradně keramiku z pozdní doby hradištní. Ačkoliv charakter stavby ukazovaly zřetelné znaky románské architektury, její hohenštaufské nebo lépe ještě vladislavské fáze, neumožnil výzkum uvnitř objektu snést dostatek prokazatelných stratigrafických dat, která by její časové zařazení potvrdily i z hlediska ryze archeologického. To se podařilo teprve v průběhu výzkumu vně objektu, na jeho severní a severozápadní straně, především však v místě před původním portálem. Zde bylo možno bezpečně prokázat, že sídlištní horizont odpovídající svým povrchem prahu portálu obsahuje výhradně keramiku i jiné nálezy z doby pozdně hradištní s termínem ante quem # . K těmto nálezům patří jantarový prsten, bronzová esovitá záušnice většího průměru, přesleny a také fragmenty dlaždic příbuzné podle dekoru nálezům z ostrovského kláštera u Davle datovaným do # století. Jestliže terén odpovídající prahu portálu neobsahoval nálezy mladší než z doby před polovinou # století, lze právem položit založení této kamenné stavby do doby kolem roku # , případně ještě do sklonku # věku. Nedlouho po jejím založení, kolem poloviny # století, byl severní portál, zřejmě v souvislosti se změnou komunikace a s dalšími stavebními úpravami, zazděn a terén před ním byl uměle zvýšen vrstvou sterilní navážky, na níž se pak vytvořila mladší sídlištní vrstva, obsahující nálezy od # poloviny # do # poloviny # století. Na tomto sídlištním horizontu ležela souvislá vrstva destrukce překrývaná postupně mladšími vrstvami navážek. Výzkum vně kamenné stavby, prováděný v roce # , pokračoval směrem k severu po přirozeném svahu návrší. Zachytil příkop vylámaný ve skalním podloží, s přímými šikmými stěnami, široký # * a hluboký # * , s úzkým plochým dnem. Spád původního terénu na východní i západní straně objektu dokazuje, že příkop uzavíral a opevňoval vnitřní areál v podobě nejspíše kruhové. To se podařilo do jisté míry zjistit i na východní a jihovýchodní straně od rotundy a věže, prozatím jen zkušebními sondami. Důležité bylo zjištění příkopu před původním severním portálem, * se právem domnívat, že přístup k portálu vedl od severní strany přes můstek, jehož zakotvení, jehož dřevěnou konstrukci dokládají právě uvedené jamky. Je pravděpodobné, že příkop vymezující a opevňující kruhovou či mírně oválnou * Etnografie dělnictva, ÚEF ČSAV se počátkem roku # ujalo plnění celoústavního závazku vypracovat etnografické dílo o kultuře a způsobu života pražského dělnictva. Pro tento úkol bylo třeba v prvé řadě vyjasnit si základní teoretické přístupy k danému tématu a specifikovat ekonomické, historické a demografické podmínky, za nichž se v historickém procesu vytvářely specifické rysy v kultuře a způsobu života pražského proletariátu. Bylo rovněž nutné si ujasnit, ve které etapě historického vývoje se především zformovaly ty rysy způsobu života a kultury pražského dělnictva, jež byly pro pražské dělnictvo nejen charakteristické, nýbrž i určující z hlediska třídního. V předkládané stati se chci proto pokusit ukázat na teoretický přístup k danému tématu, vymezit jeho předmět, tematický rozsah a jeho zařazení časové. Pokusím se dále nastínit základní podmínky sídelně demografické, společenské a profesionální, které podstatným způsobem ovlivňovaly vytváření svébytných rysů v kultuře pražského dělnictva. Teoreticky naše práce vychází z hledisek vědeckého komunismu, dialektického a historického materialismu, opírá se o výsledky studia vývoje dělnického hnutí, ale podstatou jejího úkolu a jejím cílem je na základě specifického etnografického materiálu osvětlit způsob života a kulturu dělníků. Po teoretických úvahách a na základě rozboru časových i kádrových možností oddělení jsme se rozhodli soustředit své studium především na tu část pražské dělnické třídy, která pracovala v průmyslové velkovýrobě a řemeslné malovýrobě. Zaměřujeme se jednak na tovární dělnictvo jako na nejdůležitější složku dělnické třídy, jednak se zabýváme problematikou námezdních dělníků pracujících v řemeslných provozech. Z hlediska etnografického přístupu ke studiu vývoje způsobu života a kultury dělnictva nelze totiž odloučit problematiku dělnictva továrního od problematiky dělnictva manufakturního a řemeslnického, a to zejména v druhé polovině # století. Řemeslnické i manufakturní dělnictvo bylo v historickém vývoji předchůdcem dělnictva továrního, v Praze pak navíc téměř po celou druhou polovinu # století bylo nejen početně silnou, ale i progresívní složkou dělnické třídy. Význam vzájemného propojení dělnictva továrního a řemeslnického v Praze umocňuje dále skutečnost, že místní tovární výroba se rozvíjela především v těch průmyslových odvětvích, která byla založena na práci specializovaných vyučených dělníků, jejichž rezervu vychovávalo a dodávalo především právě pražské řemeslo. Svým způsobem jsme si tímto předmět studia nejen přesně vymezili, ale i omezili, a to na průmyslové dělnictvo v širokém historickém pojetí tohoto významu. Předmět studia, pražské průmyslové dělnictvo, pojímáme jako nejdůležitější složku dělnické třídy v Praze spojenou s nejpokrokovějšími výrobními způsoby. Chápeme je jako početnou, historicky progresívní sociální skupinu, která vzniká integrací starého obyvatelstva pražského a imigrované pauperizované populace mimopražské, především zemědělské a řemeslnické. Spatřujeme v něm hlavního nositele starších městských lidových tradic a pokračovatele pokrokových rysů kultury národní. V našem pojetí je pražské průmyslové dělnictvo svébytnou, i když sociálně hierarchizovanou skupinou prosazující vysoké požadavky na vzdělání, úroveň spotřeby, způsob života a společenskopolitickou seberealizaci a zároveň i skupinou, která určovala základní rysy městského způsobu života Prahy. Téma našeho studia, totiž způsob života dělníků, chápeme jako součást jejich společenského bytí a vědomí v dané historické epoše. Ve své práci budeme však muset abstrahovat od některých, byť podstatných, stránek, jako je výroba sama. Studium způsobu života pražských průmyslových dělníků zaměřujeme na sféru nevýrobní. Na rozdíl od běžně uznávaných norem etnografického studia vesnické společnosti nechceme se zabývat výrobní činností dělníků jako takovou. Tovární průmyslová velkovýroba a stejně tak i rozvinutá městská řemeslnická malovýroba a jejich technické postupy spadají do oblasti dějin techniky a průmyslu. Vymykají se studijnímu zájmu i možnostem etnografie. Z produktivní sféry života dělníků budeme proto ve své práci sledovat pouze problémy společenských vztahů, které se vytvářejí na pracovišti v důsledku profesionálního a sociálně zaměstnaneckého zařazení dělníků, a dále dopad jejich profesionálního zařazení, a tím i jejich ekonomické situace, specifických životních podmínek a návyků na jednotlivé prvky a jevy materiálního, duchovního a společenského života. Naše práce tedy tematicky obsáhne ze sféry produktivní společenské vztahy dělníků na bázi zaměstnanecké, ze sféry neproduktivní pak se bude zabývat všemi složkami společenského, materiálního i duchovního života dělníků. Cílem své práce jsme si určili sledovat vytváření, existenci a případně i zanikání těch rysů ve způsobu života a v kultuře pražských dělníků, které tuto nejpočetnější skupinu pražského obyvatelstva charakterizují. Chceme tedy studovat historický proces vývoje způsobu života dělníků a nikoli pouze stav v určité úzce časově ohraničené etapě. Proto jsme si práci vymezili počátkem rozvoje továrního průmyslu v Praze na straně jedné a vypuknutím druhé světové války na straně druhé, tedy v podstatě # léty # století a rokem # . Termín post guerram je jasný. Rokem # pak končí určitá vývojová etapa. Německá okupace předchozí vývoj narušila. Přinesla řadu retardačních momentů do způsobu života dělníků a jejich kultuře dala podnět k řadě revolučních, protifašistických a národně pokrokových tradic. Vytvoření lidově demokratické republiky v roce # znamená pak počátek politické hegemonie dělnické třídy a konečnou fázi bojů za vydobytí jejich politických práv, která vrcholí v roce # . Znamená však zároveň i zásadní změnu společenskoekonomického postavení dělníků, profesionálních, lokálních i kulturních vztahů, které mění celkový způsob jejich života. Jsme si vědomi, že zvolená historická epocha představuje v životě dělnické třídy převratný úsek historického vývoje. Je historickou epochou vzniku, formování a konsolidování dělnické třídy v podmínkách buržoazního a buržoazně demokratického státu. Po stránce ekonomické je jednak dobou rozmachu průmyslové revoluce a jejího dovršení, které znamenaly přechod od feudalismu ke kapitalismu a vytvoření základny kapitalismu, volné konkurence, a potom v následujícím vývoji je dobou revoluce technickovědecké, která představuje přechod ke kapitalismu monopolnímu a státně monopolnímu. Námi sledovaná historická epocha je v rozvoji dělnického revolučního hnutí uzavřenou etapou bojů za hospodářská, sociální a politická práva v rámci buržoazních států. V kulturním vývoji pak vytvořila ve složitých podmínkách národního, demokratického a společenského kvasu to, čemu říkáme dělnická či proletářská kultura. Etnografická periodizace tohoto období zůstává pro nás prozatím otevřenou otázkou. Při stanovení základních etap vývoje se nemůžeme opřít o žádnou etnografickou práci. Vycházíme proto z periodizace historické, ze základních etap a určitých mezníků vývoje dělnického hnutí v Čechách, z etap, které jsou charakterizovány až do konce šedesátých let živelným postupem dělnického hnutí, v období let sedmdesátých až devadesátých pak vznikem vlastního dělnického hnutí s pronikáním marxismu a zakládáním prvních sociálně demokratických stran, které na konci století vrcholí velkým rozmachem dělnického hnutí s masovou stranickou základnou sociálně demokratickou. Od počátku # století až do roku # dochází v dělnickém hnutí k oportunistickým a revizionistickým tendencím, k pozvolnému rozkladu a k podřizování zájmům buržoazie. Nová etapa se otevírá ustavením buržoazně demokratické republiky a založením KSČ, pod jejímž vedením se dostává boj dělnické třídy na důsledně internacionální bázi. Historickými mezníky vývoje dělnického hnutí v Čechách jsou tedy léta sedmdesátá, přelom století a rok # . Při svém rozhodnutí pracovně se opřít o periodizaci historickou jsme vyšli ze dvou skutečností. První bylo rozvržení jediné folkloristické práce obdobného historického záběru, jaký jsme si vytyčili my, totiž rozsáhlé studie o dělnické písni. Rozborem tohoto folklórního materiálu, tedy jedné ze složek, která je předmětem našeho studia, dospěli autoři k periodizaci v podstatě shodné s periodizací historickou. Pro nás bylo však podstatnější poznání, že každé vítězství, kterého dělnická třída dosáhla na poli hospodářském, pracovním nebo politickém, ovlivnilo, a mnohdy i rozhodujícím způsobem se projevilo ve způsobu života dělníků. Vezměme si jako příklad zákaz práce dětí a postupné zkracování pracovní doby. V prvém případě byla dětem umožněna školní docházka nebo její prodloužení, a tím zvýšení základní kvalifikace při vstupu do zaměstnání na straně jedné a upevněny svazky rodinné i rozvoj rodiny na straně druhé. V druhém případě každou hodinou zkrácené pracovní doby získal dělník volný čas, kterým mohl disponovat a věnovat jej ať již spolkovému životu, sebevzdělání, zábavě nebo intenzívnějšímu životu v rodině či mimopracovní výrobní činnosti. V každém případě se měnil jeho denní režim, jeho způsob života. Stejně tak rozhodující vliv na způsob života dělníků a jejich rodin mělo každé hospodářské, i sebenepatrnější zlepšení a velice záhy se projevilo alespoň v jednom ze základních komponentů materiálního života dělníků, v jejich oděvu. Zda však a do jaké míry se základní etapy vývoje dělnického hnutí kryjí s mezníky vývoje způsobu života a kultury dělníků, bude úkolem, který budeme muset objasnit. Do materiálních složek života dělníků zasáhla totiž řada regresívních vlivů hospodářství, krize, nejintenzivněji vleklá krize let sedmdesátých a osmdesátých, krize na počátku # století a v třicátých letech, války v roce # a především první světová válka, které podstatně zhoršovaly materiální situaci a zastavovaly určité již nastoupené tendence vývojové, posunovaly vývoj řady prvků hmotné i duchovní kultury dělníků zpět. Je jisté, že v oblasti společenské a kulturní tyto historické situace působily specificky, upevňovaly vzájemné společenské vazby dělníků a daly podnět k řadě pokrokových a z hlediska folkloristického zajímavých hodnot v tvorbě písňové i slovesné. V těchto oblastech měly tyto regresívní vlivy v podstatě stejný dopad jako ve vývoji dělnického hnutí. Ovšem pokud zkoumáme historický proces vývoje způsobu života a kultury pražských dělníků jako určitý celek, tyto historické situace mohly vedle dalších faktorů působit na případný posun etnografických mezníků vzhledem k periodizačním etapám vývoje dělnického hnutí. Z hlediska etnografického se nám již nyní jeví jako problematické zakončení druhé vývojové etapy přelomem století a kloníme se k názoru, že pro nás mezníkem budou již léta devadesátá. Správnost tohoto předpokladu musí však prověřit další analýza materiálu. Časové vymezení projektované práce nás však staví před závažnou skutečnost. Praha let čtyřicátých # století byla zcela jinou sídelní jednotkou než Praha let třicátých # století. V polovině # století Prahu, respektive její čtyři města, Staré Město, Nové Město, Malou Stranu a Hradčany, ještě obklopovaly zbytky středověkých hradeb, na něž navazovala průmyslová předměstí, urbanisticky řešený Karlín a živelně v okolí průmyslových závodů vyrůstající Smíchov. Praha let devadesátých byla průmyslovým velkoměstem se sedmi čtvrtěmi, k původním byly připojeny Josefov, Vyšehrad a Holešovice, Bubny. Byla však zároveň městem se širokým předměstským zázemím, se kterým byla hospodářsky i sídelně spjata. K průmyslovému Karlínu a Smíchovu přibyla průmyslová Libeň a na ni navazující se Vysočany a dále dvě převážně obyvatelské čtvrti, Žižkov a Královské Vinohrady. Nejpozději od # let pak na jihu Prahy vyrůstají další velká předměstí, Nusle, Vršovice, Košíře, Hlubočepy, na severu Prahy pak Břevnov a Bubeneč. Vývoj v prvých desetiletích # století zasáhl širokou oblast okrajových území, především Strašnice, Michli, Podolí, Bráník, Dejvice a Hloubětín. Každých # let se tedy rozšiřují hranice, v nichž máme sledovat vývoj kultury a způsobu života pražského dělnictva, a to ne o nevýznamné a málo početné celky. Již sama tato skutečnost nejenže komplikuje naši práci a staví nás před řadu problémů, které budeme muset řešit, ale především determinuje i naši činnost výzkumnou. Průmyslové dělnictvo, početná a svým významem nejdůležitější složka dělnické třídy v Praze, nebylo však nikdy jednolitou skupinou pražského obyvatelstva. Naopak, v průběhu celého svého historického vývoje bylo skupinou, která se různila jak lokalitou, tak generačním stářím dělnické populace, v ní ideově politickou angažovaností, profesionálním zařazením, kvalifikací, a tím i sociálně ekonomickým postavením uvnitř dané skupiny, společenskou a kulturní vyspělostí. Průmyslové dělnictvo Prahy žilo v námi sledovaném období především v šesti dělnických čtvrtích, na Smíchově, v Karlíně, v Holešovicích, Bubnech, v Libni, na Žižkově a ve Vysočanech. Zde bylo základní a určující složkou obyvatelstva. Další pražské čtvrti se silnými enklávami dělnické populace, Staré Město, Malá Strana a horní část Nového Města, a od osmdesátých let # století i čtvrti, původně předměstí, rozložené na okrajích Prahy, Nusle, Vršovice, Košíře, Břevnov, neměly již výlučně dělnický a především průmyslově dělnický charakter. Proto svůj badatelský zájem v první fázi práce soustřeďujeme na výše zmíněných šest čtvrtí. Tradice dělnického osídlení a generační stáří dělnického obyvatelstva na Smíchově, v Karlíně, v Libni, v Holešovicích, Bubnech, na Žižkově a ve Vysočanech není však stejná. Jestliže ve čtyřicátých letech # století měla tehdejší pražská předměstí Karlín a Smíchov # obyvatel, ostatní jmenované dělnické čtvrti byly v této době obcemi převážně nebo výlučně zemědělského charakteru, Žižkov nanejvýš se slabou enklávou dělnického obyvatelstva, které však v této době bylo buď pauperizovaným místním vesnickým obyvatelstvem, nebo cizím elementem v původním zemědělském a rybářském osídlení. Až do šedesátých let # století se tento stav v podstatě neměnil. Teprve v průběhu šedesátých let můžeme sledovat první závažnější změny v rozmístění dělnického obyvatelstva na území dnešní Prahy a přeměnu dalších vesnických obcí v obce dělnické. I v této době ještě největší přírůstek obyvatelstva zaznamenávají stará dělnická předměstí. V Karlíně se vzhledem k roku # obyvatelstvo téměř zdvojnásobuje, a na Smíchově se dokonce ztrojnásobuje. V šedesátých letech však současně vyrůstá i dělnická Libeň, čítající na konci šedesátých let již # osob, a Žižkov, který je zakládán na volném katastru naráz, přímo jako dělnická čtvrť, a má v téže době již # obyvatel. Do horečné přeměny ve výrazně dělnické předměstí vstupují Holešovice, Bubny jako celek s desetiletým zpožděním, tedy teprve v sedmdesátých letech. Velice rychle se však mění ve výraznou dělnickou čtvrť, kterou jako celek zůstávají po následujících čtyřicet let. Ze sledovaných pražských čtvrtí jsou Vysočany generačně nejmladší, svého dělnického charakteru nabývají teprve v posledních letech # století. Na počátku osmdesátých let bylo tedy pět z námi sledovaných čtvrtí lokalitami s výrazným dělnickým charakterem. Vývoj obyvatelstva v jednotlivých čtvrtích nebyl však ani nadále rovnoměrný. Hlavní vlna osídlování v Karlíně končí v osmdesátých a na počátku devadesátých let. Katastr této obce je totiž tehdy již v podstatě vyčerpán. Na konci # a počátku # století se stabilizuje i počet obyvatelstva Smíchova. Žižkov, Holešovice, Bubny a Libeň vykazují naopak horečný příliv obyvatelstva ještě v prvém desetiletí # století. Na Žižkově stoupá počet zde bydlících osob průměrně každých # let o # tisíc, s největším přírůstkem v letech # až # , v Holešovicích, Bubnech a i Libni přibližně o # tisíc, nejvíce v letech # až # . Po násilném přerušení vývoje způsobeném první světovou válkou dochází k nové silné osídlovací vlně, která zasahuje především Žižkov, Holešovice, Bubny a Vysočany, tedy čtvrti, jejichž katastry nebyly na počátku dvacátých let ještě plně zastavěny. Je třeba si však uvědomit, že i uvnitř jednotlivých dělnických čtvrtí existovaly sídelní jednotky s vlastní tradicí místního dělnického obyvatelstva a s migračním pohybem, který nemusel odpovídat základnímu trendu vývoje celé čtvrti, ba naopak mohl jít i v protisměru. A nemíníme tím pouze dělnické kolonie, ať již vznikly v kterékoli době, nýbrž přímo určité obvody běžné zástavby čtvrti. Ilustrujeme si tuto skutečnost na příkladu sedmé pražské čtvrti Holešovice, Bubny. Holešovice, Bubny vznikly na katastrech dvou starých historických vsí, Buben a Holešovic. Od sedmdesátých let # století až do třicátých let # století vykazují stálý, ničím nepřerušený přírůstek obyvatelstva. Sociální a zaměstnanecké složení jejich obyvatelstva však doznalo převratných změn. Bubny se stávají výrazně dělnickou lokalitou na přelomu šedesátých a sedmdesátých let # století. Průmyslové závody jsou budovány v přímé blízkosti staré bubenské obce a nové obytné domy určené dělnickému obyvatelstvu prolínají a nahrazují původní vesnickou zástavbu. Málo početné zemědělské a rybářské obyvatelstvo postupně během krátké doby splývá s obyvatelstvem dělnickým. V téže době mění dělnické obyvatelstvo i ráz starých Holešovic. Zde se však jak průmyslová, tak i dělnická bytová výstavba realizuje na okraji původního vesnického osídlení. Dělnická zástavba s jádrem obce vytváří novou sídelní jednotku, která od devadesátých let s malými změnami zůstává zachována až do padesátých let # století. Průmyslové dělnické obyvatelstvo sice neabsorbuje obyvatelstvo zemědělské a rybářské, ale stává se i zde nejpočetnější složkou obyvatelstva. V osmdesátých letech, tedy v době, kdy Holešovice, Bubny jsou včleněny do pražské obce, jsou již jako celek typickou dělnickou čtvrtí. Tento charakter si uchovávají až do prvého desetiletí našeho století, kdy dochází k prudkému zvratu. Po asanaci Starého Města a Josefova se řada lidí ze středních sociálních vrstev, řemeslníků a zejména úředníků, stěhuje do Buben a na Letnou a narušuje dělnický charakter těchto obvodů. Ve dvacátých letech jsou pak plánovitě z nařízení pražského magistrátu v Bubnech a na Letné asanovány průmyslové závody a přemístěny do nově připojených okrajových čtvrtí a na uvolněných parcelách se stavějí exkluzívní obytné domy. Dělnické obyvatelstvo se ve své většině stěhuje za průmyslovými závody a levnějšími byty do Holešovic, Libně a Vysočan. Bubny a Letná se mění v obvody úřednické. Dělnické obyvatelstvo tedy žilo v Bubnech pouze po dvě generace. Naproti tomu Holešovice si udržely po řadu generací v obvodu původní vesnice i v oblasti staré dělnické zástavby z let # až # nejen dělnický charakter, nýbrž i kontinuitu dělnického osídlení, a zachovaly si navíc i rozmanitost zaměstnanecké skladby obyvatel pro městské osídlení netypické. Zástavba volného katastru Holešovic pokračující na přelomu století, ale především od dvacátých let pak na rozdíl od Buben a Letné byla nadále určena dělnickým rodinám. Dělnické obyvatelstvo žijící v tomto úseku Holešovic bylo však ve třicátých letech obyvatelstvem teprve prvé, výjimečně druhé místní generace. Na území Holešovic, Buben vytvořily se tedy v průběhu výstavby této čtvrti tři populačně, vzhledem k populaci dělnické, odlišné okrsky. Jednak obvod s kontinuálním dělnickým osídlením navazujícím na původní osídlení vesnické, dále obvod s novým dělnickým osídlením bez starého zázemí a konečně obvod, ve kterém dělnické obyvatelstvo prožilo pouze čtyřicet let, tedy dvě generace. Situace naznačená v Holešovicích, Bubnech není však z hlediska celkového vývoje dělnického osídlení Prahy výjimečná. Vytváření určitých relativně uzavřených obvodů dělnického osídlení a především posun dělnického obyvatelstva směrem od centra Prahy do nově vznikajících okrajových obvodů v závislosti s posunem a novou výstavbou průmyslových závodů můžeme sledovat i v jiných čtvrtích. Tento proces se výrazně projevil i v Karlíně a na Smíchově, tedy v typických starých dělnických čtvrtích. Pražské dělnické čtvrti, respektive obvody těchto čtvrtí, v nichž se postupně v jednotlivých etapách výstavby Prahy vytvářela jádra dělnického osídlení, se tedy od sebe liší počtem místních dělnických generací. Vezmeme- li za základ třicátá léta # století, tedy poslední časový úsek, kterým se budeme zabývat, měl Karlín a Smíchov tradici nejméně pěti dělnických generací. Libeň, starý Žižkov a část Holešovic byly v této době dělnickými čtvrtěmi s tradicí tří až čtyř dělnických generací a s trvající imigrací obyvatelstva, směřující především do oblastí nové zástavby, kde se vytvářely v podstatě generačně nové sídelní jednotky. Vysočany, část Holešovic, horní Žižkov jsou v této době mladými dělnickými obvody, jejichž dělnickou základnu tvořilo obyvatelstvo především prvé, případně druhé generace. I když směr a dynamika osídlování jednotlivých dělnických částí Prahy byly přímo závislé nejprve na průmyslové výstavbě a jejím posunu, v pozdějších fázích vývoje Prahy i na směru bytové výstavby regulované Magistrátem hlavního města Prahy, a nebyly ovlivňovány subjektivním faktorem jako prvořadým, důsledky těchto vývojových trendů jsou pro nás důležité. Historický proces vytváření specifických rysů kultury a způsobu života pražských průmyslových dělníků můžeme sledovat především v určitých dělnických obvodech a vždy s přesným zařazením délky tradice místního dělnického osídlení. A nejen to, ve své práci musíme alespoň ve vzorku zachytit všechny vrstvy dělnického osídlení Prahy, jak se vytvářely v jednotlivých etapách výstavby dělnických čtvrtí. Lze očekávat, že délka lokální kontinuity dělnického osídlení ovlivní jednotlivé rysy způsobu života té které lokální dělnické společnosti a především bude mít vliv na tvorbu vlastních kulturních, a speciálně folklórních projevů a tradic. V každém případě vztah specifických rysů způsobu života a kultury dělníků a délky místní tradice dělnického osídlení je jedním z problémů, jež musíme sledovat. Mluvíme- li o generačních tradicích dělnických čtvrtí, přesněji řečeno určitých obvodů těchto čtvrtí, jsme si plně vědomi toho, že dělníci, kteří v Praze a především v téže čtvrti žijí po více generací, tvoří ještě ve třicátých letech nepodstatnou část dělnické populace Prahy. Tato skutečnost má tři reálné příčiny. * přípravy, jejich společným znakem je, že byly vypracovány ručně. FSČ stojí na rozhraní této první etapy vývoje lexikální statistiky a etapy druhé, která začíná zhruba od šedesátých let tohoto století a od etapy předcházející se odlišuje zejména těmito dvěma základními rysy. O problematiku lexikální statistiky, o statistický výzkum slovní zásoby, se zajímají především lingvisté, a to ve spolupráci s matematiky. V lingvistice dochází totiž uznání požadavek, že k úplnému popisu jakýchkoli jazykových jevů a k postižení zákonitostí v jejich fungování je nutno zachytit vedle charakteristik kvalitativních charakteristiky kvantitativní. Ve své dialektické jednotě se navzájem předpokládají a doplňují. Vedle lingvistů a těch odborníků, kteří se o frekvenci slov již tradičně zajímali, pedagogů, psychologů a těsnopisců, začínají se zejména v období studia teorie informace a také její aplikace na rozmanité obory, a to i na jazykovědu, zajímat o lexikální statistiku i pracovníci z oblasti telekomunikace, akustiky, automatického referování. V oblasti technické rozvíjí se prostřednictvím frekvence slova i zájem o frekvenci jednotek menších než slovo, o grafém, foném a slabiku. Zájem odborníků z technické oblasti má vliv i na samu techniku při shromažďování a zpracovávání statistických dat o slovech i jiných jazykových jednotkách. Tím se dostáváme k druhému znaku, kterým se vyznačují práce z druhé, současné etapy vývoje lexikální statistiky, využití moderních technických prostředků, zejména samočinných počítačů. Vznikají nové frekvenční slovníky, jejichž autory jsou především lingvisté a matematici. Jde tu o novou spolupráci odborníků v oblasti lexikální statistiky, jako ostatně i v jiných oblastech kvantitativní lingvistiky, a to lingvistů, matematiků a techniků. Do začátku tohoto období spadá zejména Frekvenční slovník ruštiny a řada frekvenčních slovníků jazyků románských, # publikovaných, # připravovaných, jejichž hlavním autorem je lingvista * Juilland, nový Frekvenční slovník současné americké angličtiny, * Konečný, do jisté míry i Frekvenční slovník slovenštiny, FSS, a připravované další slovníky slovanských jazyků, ruštiny, polštiny. Novou, moderní technikou jsou přepracovávány, k dalšímu využití připravovány starší lexikální práce, i pro využití v jiných oblastech kvantitativní lingvistiky. Tak k účelům fonologické statistiky upravil a přepracoval * Roberts známý frekvenční slovník Hornův, A Basic Writing Vocabulary z * # . Začátek druhé etapy lexikální statistiky zejména u nás našel vhodné podmínky pro další vývoj jednak v tom, že se v rámci kvantitativní lingvistiky, jejíž základ vlastně představuje, stává součástí matematické lingvistiky, která se u nás rozvíjí zejména v oblasti algebraické lingvistiky, jednak v tom, že živý kontakt s většinou pracovníků v oblasti kvantitativní lingvistiky doma i v zahraničí, i když někdy jen prostřednictvím odborné literatury, dává možnost propracovat užité metody a srovnávat výsledky různých lexikálních analýz. Je tu řada problémů, na jejichž řešení, dořešení, závisí další úspěšný vývoj lexikální statistiky i kvantitativní lingvistiky vůbec. Některým z nich budeme dále věnovat zvláštní pozornost. První z nich souvisí s předmětem lingvistiky kvantitativní vůbec a lexikální zvláště. Předmět kvantitativní lingvistiky můžeme v hrubých rysech formulovat jako zjišťování kvantitativní stránky jazykových jevů, kvantitativních dat o jazykových jevech a jejich strukturaci v promluvě. Pokud jde o jazykové jevy, stačí připomenout známý fakt, že nemáme dosud jednoznačně definovánu většinu z nich, a to základních, jako jsou slovo a věta, ale i jednotky nižší, foném, slabika, morfém. Vzhledem k přísným podmínkám pro aplikaci statistických metod a nesnadnému vedení ostré hranice mezi jednotlivými jazykovými jednotkami jsme někdy nuceni pracovat s jednotkami, které se vzhledem k složitosti jazykových jevů týkají jen některých jejich rysů. V lexikální statistice se celá tato problematika týká slova jakožto jednotky souboru. Jako slovo chápe se tu jednak tvar slova, slovoforma, jednak lexém, lexikální jednotka, též různé slovo. V jazycích s bohatou morfologií, jako jsou jazyky slovanské, se tyto dvě podoby slova v lexikální statistice celkem jasně diferencují, v jazycích s morfologií chudou, jako jsou angličtina, němčina, nejsou tyto dvě podoby vždy dostatečně diferencovány. * Herdan tu zavedl termíny sémiotické type, token, kterých však užívá ne dost jasně. V kvantitativní lingvistice, v lexikální statistice se celkem vytvořil úzus, že se výrazu token užívá pro označení výskytu tvaru slova a type pro označení lexému, lexikální jednotky. Někdy se však zejména v strojové lingvistice vzhledem k automatickému zpracování jazykových dat považuje za type suma všech výskytů tvaru slova, token suma všech výskytů knihy k lexému kniha, v němčině suma všech výskytů tvarů des Buches k lexému das Buch. Transformace tvarů slov v jejich základní podoby, lexémy, tvar knihy zařadit pod lexém kniha nebo tvar zpívá pod lexém zpívat, stejně v němčině tvar des Buches pod lexém das Buch, er singt pod lexém singen, kterou zatím v úplnosti nikde nezpracovává stroj, nýbrž jen člověk, nazývá se někdy lemmatizací. Domnívám se, že v oblasti lexikální statistiky zatím vystačíme s touto terminologií. Slovo, tvar slova pro jakoukoli jednotku textu, různý tvar slova, různé tvary slova pro výskyt tvaru slova, knihy, knihou, zpívá, zpíváme, a různé slovo, lexikální jednotka, lexém. Při řešení problému slova jako základní jednotky v lexikální statistice k tomu dále záleží jednak na typu jazyka, jednak na účelu, k němuž je daná lexikální analýza určena. Speciální zaměření, lexikální analýza k účelům pedagogickým, těsnopiseckým, vyžaduje speciální přístup i k základní jazykové jednotce, slovu, který však nemá být v zásadním rozporu s pojetím lingvistickým. Přesto však se domnívám, že v lexikální statistické analýze v rámci jednoho jazyka by se mělo co možná sjednotit chápání slova jakožto základní jednotky lexikální analýzy, aby tu bylo co nejvíce možností srovnávat výsledky různých šetření. Neznamená to však, že by se měla podržovat, přejímat řešení pochybná. Možností srovnávat se zhodnotí nejen výsledky práce vlastní, ale i práce cizí a vytvářejí se optimální předpoklady pro všestrannou statistickou analýzu a lexikální popis daného jazyka. Vytvořením srovnávacích možností do značné míry v jednotném vymezení slova v lexikální analýze příbuzných jazyků připravila by se půda pro srovnávací typologii v oblasti lexikální statistické analýzy u jazyků slovanských. V tom bych spatřovala v budoucnosti jeden z hlavních úkolů lexikální statistiky. Je pozoruhodné, že se stanovení základní jednotky souboru, která by maximálně vyhovovala požadavkům jak lingvistickým, tak i statistickým, nevěnovala dosud v lexikální statistice ani šíře v oblasti kvantitativní lingvistiky hlubší pozornost. Bylo to podle mého názoru jednak proto, že je to problém z hlediska lingvistického sám o sobě složitý, o jehož řešení se lingvistika pokoušela až dosud s poměrně malým úspěchem, ale jednak i proto, že se zdá někdy příliš elementárním. I když jsou tyto důvody pravdivé, bez maximálně uspokojivého řešení problému, jakým je slovo při lexikální statistické analýze, stavíme na značně nejistých základech. Na druhé straně není ovšem možno odsunout práce v lexikální statistice, až bude v lingvistice vůbec vyřešena problematika slova. Neznamená to ani, že by lexikální statistika, kvantitativní lingvistika sama měla řešit tuto problematiku. Avšak před jakoukoli lexikální analýzou je třeba vyrovnat se s daným problémem, poučit se z prací v dané oblasti již existujících a vzhledem k současnému stavu lingvistického bádání a k účelu dané práce zvolit relativně optimální řešení a důsledně je potom v dané práci zachovávat. Domnívám se, že vymezení slova z hlediska statistické lexikální analýzy může přispět i k vymezení slova samého. Jde tu v podstatě o vymezení slova z hlediska syntagmatického, nalezení vyhovujících měřítek pro zjištění, kde končí slovo jedno a kde začíná slovo druhé, paradigmatického, zejména při lemmatizaci, dále vztahu mezi významem a formou slova vůbec, mezi jazykovými rovinami. Druhým problémem lexikální statistické analýzy je způsob výběru jazykových jednotek, slova, a rozsah výběru pro statistické zpracování. Ani tomuto problému nebyla dosud věnována soustavná pozornost, řešil se jen případ od případu, ačkoli je to druhý základní problém vedle jednotky souboru, který rozhoduje o výsledcích jakékoli kvantitativní analýzy, počítaje v to samozřejmě i statistiku lexikální. Je jasné, že na výběr jazykových jednotek a jeho rozsah má značný vliv sám charakter analyzované jednotky v lexikální statistice slova. Je jistě rozdíl, počítáme- li jako jednotku výběru slovní tvary, nebo lexémy. Při naznačení základní problematiky týkající se slova jakožto jednotky lexikální analýzy byl ponecháván stranou závažný fakt, slovnědruhový charakter slova, který má samozřejmě značný vliv nejen na jednoznačné vymezení souboru, ale i na jeho homogennost. Při výběru slova jako jednotky lexikální analýzy musíme s ním však počítat, v češtině chápeme jako slovo, tvar slova, jednak tvary slov ohebných substantiv, adjektiv, zájmen, některých číslovek a sloves, jednak slova neohebná, lexémy. To platí o adverbiích, předložkách, spojkách, citoslovcích a částicích. Oběma těmto skupinám budeme věnovat zvláštní pozornost. Kromě těchto diferencí formálních existují mezi danými slovy i rozdíly sémantické. I když vzhledem k nesnadnému úkolu sémantické analýzy z hlediska statistického ponecháváme sémantiku jazykové jednotky slova celkem stranou, neobejdeme se bez přihlížení ke dvěma skupinám slov, a to slovům plnovýznamovým, substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky, slovesa a adverbia, a slovům gramatickým, formálním, předložky, spojky, citoslovce a částice. Přesná delimitace mezi oběma skupinami je nesnadná, někdy se mezi slova formální počítají i zájmena a adverbia zájmenného původu k tomu. I v rámci každé z uvedených slovních tříd existují značné rozdíly sémantické. Stačí připomenout rozdíl mezi substantivem a slovesem, substantivem a adjektivem, zájmenem a adverbiem. Vzhledem k své stránce sémantické i k svému vztahu k jiným druhům slov má každé slovo v textu své speciální postavení a přísluší mu jiný podíl na vytváření struktury textu. Za dané situace slova by bylo ideální, abychom při lexikální analýze neprováděli výběr, ale pracovali s celou slovní zásobou, se všemi texty daného funkčního stylu, alespoň s celým textem jednoho autora. Tento poslední požadavek splňuje ve většině případů FSČ, pracuje většinou s celými texty, z hlediska lexikální statistiky s totálně vyexcerpovanými texty. Zpravidla však vzhledem k rozsahu české slovní zásoby, ale i k délce jednotlivých textů nemůžeme pracovat s celým slovním materiálem a musíme pořizovat výběr z něho. Někdy však nemůžeme pracovat s celými texty také proto, že obsahují různý počet slov, čili mají různou délku textu, která má velký vliv na výskyt a frekvenci některých jazykových jevů, zejména slov. Tento faktor je pak třeba eliminovat. V těchto a podobných případech provádíme výběr jazykových jednotek, slov, tak, aby získaný soubor byl reprezentativní jak z hlediska statistického, tak i lingvistického. Je známo, že statistika disponuje tu řadou metod výběru, ať už je to výběr náhodný, oblastní, mechanický, nebo jiný. Z hlediska lingvistického je pro výběr vhodné statistické metody rozhodující, které jednotky, slova, i v které jejich konkrétní reprezentaci daným výběrem postihneme a jaký obraz o textu jako celku tímto způsobem dostaneme, mohli bychom dostat. Při lexikální statistice jde nám mimo jiné, alespoň v jisté etapě, o počet různých slov, o slovník textu. Vzhledem k tomu, že se tvary ohebných slov vyskytují v textu vedle slov neohebných jako rovnocenná jednotka, musíme při sestavování slovníku tyto jednotky transformovat do jejich základní podoby, tvary substantiv a adjektiv do nominativu, tvary slovesné do infinitivu. Zde jsou značné rozdíly nejen u jazyků typologicky odlišných, jako jsou jazyky slovanské, germánské a románské, ale i u jednotlivých druhů slov v jednom jazyce. Substantiva v češtině mají vzhledem k své významné frekvenci v nominativu, FSČ, mnohem blíže k základní podobě nominativu než slovesné tvary k infinitivu, který sám patří k relativně velmi málo frekventovaným tvarům, podle FSČ asi # * všech slovesných tvarů. V tom je velký rozdíl mezi textem anglickým a českým. V anglickém textu je relativně menší rozdíl v počtu tvarů slov a lexémů. Výskytem slov v jejich základní podobě, slov neohebných vedle slov ohebných v různé míře vzdálených od jejich základní podoby, zmenšuje se do jisté míry rozdíl mezi textem na rovině tvarů slov a slovníkem textu. V češtině v textech uměleckého stylu, prozaických, představuje počet lexémů # * délky, v textech naučného stylu # * , tyto vztahy mezi počtem tvarů slov a počtem lexémů musíme přirozeně brát v úvahu při pořizování jakéhokoli výběru pro potřeby lexikální statistiky. Se způsobem výběru materiálu souvisí i rozsah materiálu určeného k lexikální statistické analýze. Je jistě rozdíl, opíráme- li se o # slov, nebo o # slov. Kdy a jak velký rozsah materiálu pro daný účel lexikální statistické analýzy může stačit, stačí, nebylo zatím stanoveno ani naznačeno. To lze ovšem učinit jen do jisté míry, neboť účel statistické analýzy má a musí mít vliv na rozsah zkoumaného lexikálního materiálu. Volbou vhodného výběru pro účely lexikální statistiky i rozsahem výběru zabývám se podrobněji zde v kapitole * . Závažným problémem lexikální statistiky a ovšem i kvantitativní lingvistiky vůbec je přístup ke statistickým datům o jazykových jevech, v našem případě o slovech. Za daného stavu jak kvantitativní lingvistiky, tak i lexikální statistiky získáváme stále ještě většinou statistická data základní a nezbytná. Je totiž nutné, abychom znali základní statistické údaje o jednotlivých jazykových jevech založené na dostatečně rozsáhlém materiálu, abychom měli možnost rozpoznat zákonitosti, které se projevují právě ve větších souborech. Na tomto podkladě je pak možno uplatnit i počet pravděpodobnosti a na základě matematické statistiky vytvářet modely, jimiž se popisují slova a zákonitosti jejich užití, vytvářet celé systémy takových modelů a srovnávat je se skutečností. V kvantitativní lingvistice a samozřejmě i v statistice lexikální to znamená, že bychom od statistické analýzy jednotlivých jevů mohli přistoupit k tomu, že bychom mohli sledovat i fungování jazykových jevů v textu, a tudíž nově postihnout i zákonitosti strukturace textu z hlediska lexikálního. Matematická statistika nabízí nám řadu metod k srovnávání modelů se skutečností, s daným stavem jazykové jednotky, slova. Jde o teorii odhadu a testování hypotéz, na jejichž základě se daný model buď přijímá, nebo zamítá. Ovšem ani tyto metody nemohou řešit všechny otázky týkající se dané lexikální problematiky. Vzhledem k specifické povaze jazykového materiálu vůbec a slovního zvláště je třeba vytvářet celou hierarchii modelů různých typů. Bohatství slovníku snažící se vystihnout složitou otázku struktury slovníku nelze postihnout jedinou formulí, Guirauda, ale celým systémem charakteristik, jak podrobně dále doložím. Základní statistické údaje o slovech dostáváme zejména v podobě tabulek a grafů. Někdy se pokoušíme vystihnout zjištěné zákonitosti prostřednictvím matematických formulí. To však není z hlediska lingvistického cílem, nýbrž jen prostředkem k odhalení nových vlastností jazykové jednotky, slova, k jejímu výkladu. Z hlediska lingvistického pokládáme však za nezbytné jak v oblasti kvantitativní lingvistiky vůbec, tak i lexikální statistiky, má- li tu aplikace statistických metod znamenat opravdový přínos i pro lingvistiku, podávat lingvistickou interpretaci statistických dat, formulí. Je pochopitelné, že se velmi často při tom ukazují meze užitých metod, s nimiž přirozeně musíme počítat, potřeba znát i další údaje o témž jevu i ve vztahu k jinému jazykovému jevu, které bychom si bez lingvistického výkladu statistických dat a formulí ani neuvědomovali. Právě v lingvistické interpretaci statistických dat spatřuji největší přínos statistických metod pro lingvistiku vůbec. Z hlediska lexikální statistiky pokládám za nezbytné sledovat nejen obecně slovo, ať už jde o tvar slova nebo o lexém, nejen slova formální a plnovýznamová, nýbrž i jejich slovnědruhový charakter. Ten nám může do jisté míry podat základní sémantické charakteristiky slova, zvláště to platí o substantivech a slovesech a o jejich souputnících, * jsou adjektiva ve vztahu k substantivům a adverbia ve vztahu k slovesům. Zvláště to má význam dotud, pokud vzhledem k složitosti sémantické problematiky vůbec a při aplikaci statistických metod zvláště stojíme na prahu i studia sémantického. Ve velmi jednoduché formě se o sémantickou kvantifikaci pokouším i v statistické analýze jednotlivých druhů slov, viz * . Za velmi poučné z hlediska lexikální statistiky pokládám i zjišťovat statistické charakteristiky o jednotlivých slovních druzích odděleně a potom zjištěná data navzájem srovnávat. Způsoby analýzy statistických dat o slovních druzích se mohou různě měnit a kombinovat. V každém případě mohou být výsledky takové analýzy cenné nejen pro lexikální statistiku, ale i pro gramatiku, s níž je slovník slovnědruhovým aspektem rovněž těsně spjat, dále pro sémantiku a stylistiku. Mohou nově osvětlit charakteristické rysy jednotlivých funkčních stylů, jejich žánrů, ukázat znaky individuálního autorského stylu. I analýzou tohoto druhu lze podle mého názoru dospět ke statistickým charakteristikám vyššího řádu, které mohou mít bezprostřední dosah i pro jazykovou teorii. Uvedla jsem několik podle mého názoru základních problémů lexikální statistiky, které se však týkají v mnohém ohledu i kvantitativní lingvistiky vůbec a které jsou na škodu věci většinou dosud problémy otevřenými. V následujících kapitolách pokouším se s některými z nich se vyrovnat, naznačit jejich řešení. Při složitosti celé problematiky může jít o první orientaci v problematice bez nároků na úplnost řešených otázek. Výsledky jakékoli lexikální statistické analýzy jsou závislé především na řešení těchto dvou základních otázek, na stanovení jednotky souboru, v daném případě na tom, co považujeme za slovo, na způsobu výběru a rozsahu materiálu korpusu textů, který podrobujeme lexikální statistické analýze. Ačkoli jde o problémy elementární a přitom základního významu, s nimiž se každá práce z oblasti lexikální statistiky musí vyrovnat, existuje zatím jen dílčí řešení daných problémů v jednotlivých pracích, chybí dosud syntetizující studie, která by zhodnotila řešení těchto otázek jako celku i v jejich vzájemném vztahu. Teprve v posledních letech vznikají práce, které se zabývají výběrem materiálu zejména z hlediska kvantitativního, řidčeji kvalitativního. Souvisí to ovšem i s tím, že řešení těchto otázek je do značné míry závislé na typologickém charakteru jazyka, na účelu, k němuž se statistická analýza pořizuje, v poslední době dokonce i na technice, která slouží k přípravě a zpracování materiálu. Zejména výběr jazykového materiálu z hlediska kvantitativního závisí bezprostředně na účelu dané lexikální analýzy. Je rozdíl, chceme- li zjišťovat frekvenci slov v jazyce vůbec, v projevech psaných nebo mluvených, v některém funkčním stylu, uměleckém, naučném, publicistickém, běžně dorozumívacím nebo administrativním, v textu nebo v textech jednoho autora, skupiny autorů. Je to speciální problematika, která vyžaduje řešení ve spolupráci se stylistiky a literárními historiky, sociology, sociolingvisty. Je ovšem samozřejmé, že výsledky statistické analýzy závisejí na kvalitě zvoleného materiálu, jako ostatně kvalitativní stránka, kvalitativní stanovení hypotézy tvoří východisko, a jak jsme již uvedli, i konečný cíl jakékoli kvantitativní analýzy jazykových jevů v lingvistice. V této práci soustředíme se na analýzu statistickou a pokusím se ukázat její význam pro studium lexikální stránky jazyka. Jednotka souboru, slovo, soustředila na sebe dosud minimální pozornost, ačkoli právě její stanovení má vzhledem k použití statistických metod základní význam pro splnění některých základních požadavků, jako je jednoznačné vymezení jednotky, homogennost souboru. Co se týče pojmu slova samého, je situace komplikována tím, že v lingvistice není jednotně řešen, jak jsme se již zmínili. Kromě toho existuje, jak známo, složitý poměr formy a významu slova. Většina prací z oblasti lexikální statistiky pracovala a pracuje až dosud převážně jen s formou slov, která může celkem nejlépe splnit zejména požadavek homogennosti souboru. Ideologický a společenský kvas raného středověku provázený pohybem národů a hledáním nového řádu v oblasti mocenského tvárnění národnostních celků v Evropě i vyřešení jejich vztahů k oběma centrům křesťanské ideologie, k Římu a Cařihradu, dotklo se i českých zemí. Už od doby zavedení křesťanské ideologie v Čechách za knížete Bořivoje žili u nás poustevníci východního rázu, jak dokládá legendární vyprávění o poustevníku Ivanovi ve skalách podél Lodenického potoka na Berounsku. Poustevnictví bylo běžné od doby císaře Konstantina Velikého zvláště v Makedonii na úpatí hory Athosu, kde vznikl řád basiliánské řehole podle Basila Velikého. Císař Basilius daroval poustevníkům půdu poloostrova Aktejského, a ve druhé polovině # století tam bylo už # klášterních osad, mezi mnichy se připomínají i Slované. Také oba nositelé křesťanské kultury do Říše velkomoravské, Konstantin a Method, byli mniši basiliáni. Kníže Rostislav vyžádal si je na byzantském císaři Michalu, neboť chtěl posílit své postavení vůči Ludvíku Němci. Byzanc uzavřela přátelství s Velkou Moravou vůči Frankům a poskytla privilegium používání staroslověnského jazyka a hlaholského písma, což jistě posílilo křesťanskou ideologii, známou zde již před příchodem obou bratří. I když České země za knížete Bořivoje přijaly křesťanskou ideologii pravděpodobně prostřednictvím moravské misie, která působila především v Praze, Levém Hradci a na Budči, přece brzo dochází i k pronikání křesťanských idejí latinského směru. Nejblíže basiliánské řeholi svým původem i způsobem byla řehole benediktinská. Už syn Boleslava # Strachkvas přijal roucho benediktinské v řezenském klášteře * Jimrama, jeho sestra Mlada se stala abatyší prvního ženského kláštera při chrámu * Jiří na Pražském hradě. S potvrzením ženského kláštera v Praze bylo schváleno i pražské biskupství v čele s určeným benediktinem z kláštera * Jana Křtitele v Magdeburku Dětmarem. Teprve jeho nástupce, biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců, osazuje v Čechách mužskou odnož benediktinů, nejprve v Kostelci nade Mží na Plzeňsku, potom v Břevnově, kde světí první kostel a uvádí sem mnichy z Kostelce. Další ústavy této řehole vznikly na Ostrově u Davle, v Rajhradě a Hradisku na Moravě. Kníže Břetislav daroval ostrovským benediktinům tři kostely, * Jana Křtitele pod Skalou u Lodenic, zde žil kdysi poustevník Ivan, kostel * Jana Křtitele na vrchu Velizu u Kublova, * Beroun, a v Újezdě Zátonském u Krumlova. Je předmětem křehkých úvah historických, zda slovanská liturgie, uvedená do Čech z Velké Moravy, nezapustila své kořeny také v nejstarších benediktinských ústavech. Mocenské a společenské vztahy tohoto raného období napovídají, jak složitá byla kulturní situace u nás v povelkomoravském období. Na jedné straně tu byl totiž jeden církevněslovanský kultovní jazyk užívaný ve dvou obřadech, západním a východním, na druhé straně jeden obřad západní užívající dvou kulturních jazyků, latinského a církevněslovanského. Není však naším úkolem řešit zde složité vztahy politické světského a církevního významu, nemůžeme se ani šířeji zmíniti o písemných památkách tohoto raného období, které se totiž nezachovaly přímo v českém prostředí, nýbrž byly v opisech přeneseny až do Kyjevské Rusi a tam dále přepisovány, a tak se uchovaly až do novověku. Jedním z prostředků, který obstarával tuto výměnu kulturních hodnot mezi českými zeměmi a slovanskými východem, byl právě Sázavský klášter. Jeho torso, kolikrát přestavované, stojí podnes na skalnatém ostrohu v malebném údolí řeky Sázavy, lemovaném kopcovitými zalesněnými stráněmi, z nichž některé byly osídlené už od doby neolitické, Bílý Kámen až po dobu hradištní. Sázavský klášter jako jeden ze svědků slovanské kultury u nás přitahoval zájem široké oblasti různě specializovaných historiků. Byli to nejen umělečtí a literární historikové, ale také archeologové, kteří již před druhou světovou válkou začali s archeologickým výzkumem v areálu bývalého slovanského kláštera, jehož založení se přičítá knězi Prokopovi. Středověké dějiny Sázavského kláštera lze rozdělit do několika období. Původní zakladatel byl kněz Prokop, vzdělaný ve slovanském písmě, hlaholici, o němž se zachovalo legendární vyprávění, Legenda malá, minor, pojatá do pozdější Kroniky sázavské, letopisu Mnicha sázavského z # * . Prokopskými legendami se zabývalo mnoho badatelů a je známo více než # dostupných rukopisů. Z legendy se dovídáme, že se Prokop narodil v Chotouni na Kouřimsku, že byl presbyterem nebo arcipresbyterem na Kouřimi. Poznal pravděpodobně pověstnou školu jazyka slovanského na Uherském Vyšehradě, tam se stal kanovníkem, ale přijal roucho benediktinského mnicha, odešel do rodných lesů. Zde žil v jeskyni v práci a rozjímání. V sázavských lesích lovil zvěř kníže Oldřich, setkal se s Prokopem a založil na jeho popud jakýsi poustevnický klášter, jehož nejstarší poloha a podoba byla až dosud nejasná. Prokop spojil patrně některá ustanovení východní řehole basiliánské s pravidly benediktinskými. Historikové opět uvažovali, zda první klášter nebyl postaven podle typu východního basiliánského kláštera, * to z kostela, ze dvou řad jednotlivých cel a společné budovy ke shromáždění. Takové kláštery vznikaly zvláště v Uhrách, Bulharsku, Chorvatsku, Kyjevské Rusi. Druhé období Sázavského kláštera zahrnuje dobu od založení kláštera do uherského vyhnanství, tedy od * # . Tehdy za syna Oldřichova Břetislava dostal Sázavský klášter pozemské statky a pevnější strukturu podle řehole benediktinské. Podržel si však slovanskou liturgii. V Letopisu Mnicha sázavského se uvádí, že kníže Břetislav potvrdil nadání klášteru učiněné už od knížete Oldřicha. Popisuje se majetek kláštera i spory, které prý měl opat Prokop s dědici či zemany z Milebuze. Uvádí se výčet vesnic se starobylými názvy jako Dojetřice, Radvanice, Bělokozy, Pyskocely, Mrchojedy, které doplňují majetek kláštera a zároveň ukazují svým názvem na to, že jsou původem starší než sám klášter. Jako všechny kláštery v této době měl i Sázavský klášter civilizační význam a připadla mu velká úloha v hospodářském životě krajiny. Kláštery v té době byly i do jisté míry hospodářskou oporou knížete, který toho využíval při svých projížďkách po zemi a nechal sebe i svou družinu hostit. Letopis Mnicha sázavského dále vypravuje, že opat Prokop zemřel a byl slavně pohřben za přítomnosti pražského biskupa Šerbíře v kostele Rodičky Boží * Marie a Jana Křtitele, jejž sám vystavěl. Dosavadní uměleckohistorické názory předpokládaly, že tento první kostel byl dřevěný. Zajímavá je ta okolnost, že zasvěcení * Marii a Janu Křtiteli bývá pospolu uváděno zejména v církvi východní. Po Prokopově smrti se stal opatem jeho synovec Vít a po něm Prokopův syn Jimram. Oba byli rovněž pohřbeni na Sázavě, vedle dveří kostela. Vít nalevo. Jimram napravo. Už jména prvních opatů vyjadřují hlavní ohniska, z nichž vycházela křesťanská ideologie do českých zemí. Prokop ukazuje na byzantský Cařihrad, je to jméno řecké, objevující se od pozdní antiky. Vít vychází z dolnosaské Korveje, Jimram z bavorského Řezna. Další opat sázavský, Božetěch, svým slovanským jménem symbolizuje vlastní samostatné slovanské křesťanství. V polovině # století vrcholí boj mezi přívrženci liturgie západní a východní, latinské a slovanské. Mezi lety # až # odešli slovanští mniši ze Sázavy do Uher, konvent byl osazen mnichy latinskými. O pohybu sázavských mnichů v Uhrách se nezachovalo přímých zpráv, ale to, co vyprávějí historické prameny o mocenských, společenských a kulturních dějinách uherského státu raného středověku, naznačuje, že uherské vyhnanství bylo důležitým mezníkem v dějinách slovanského kláštera na Sázavě. Sázavští mniši se dostali do bezprostředního styku s basiliánskými centry byzantskořeckými a církeněslovanskými a na Uherském Vyšehradě * Dunajem se pravděpodobně setkali také s basiliány ruskými, jejichž skupina v této době přesídlila do Uher s manželkou krále Ondřeje Anastásií Jaroslavnou, kyjevskou dcerou Jaroslava Moudrého. Také pozdější první český král Vratislav # , stoupenec slovanské bohoslužby, pobyl několik let v exilu se svou matkou Juditou na dvoře krále Ondřeje a po umučení své první ženy v Čechách se oženil s jedinou dcerou Ondřejovou, Adleitou, která po matce pocházela z ruské krve Rurikovců. Prostřednictvím styků mezi mnichy sázavskými a kyjevskými vyměňovaly se také knihy a ostatky svatých, a právě ostatky * Borise a Glěba mohly být na Sázavu přineseny touto cestou. Vratislav, který nastoupil po Spytihněvovi, povolal slovanské sázavské mnichy z Uher zpět a vrátil jim klášter se všemi statky. Za Vratislava byl opatem právě Božetěch, člověk velmi bystrý a nadaný, který sám byl velkým umělcem a zasahoval do všech odvětví umělecké činnosti. Božetěch rozšířil a přestavěl kostel i klášter a opatřil jej vnitřním zařízením i figurální a malířskou výzdobou. V kronice Kosmově nebylo původně zmínky o Sázavě, později byla do některých rukopisů připojena zmínka o jejím založení a o svěcení kostela. První zmínka o svěcení kostela je ke # červnu # , kdy posvětil biskup Gebhart kostel na Sázavě ke cti * Kříže. Dne # a # října # byl od biskupa Kosmy posvěcen na Sázavě kostel, který vystavěl opat Božetěch. Tento kostel je v pramenech podrobně popsán, z čehož vysvítá, že se jednalo pravděpodobně o trojlodní basiliku, která měla na východní straně liturgickou kryptu. Kosmův popis se začíná bočními apsidami, kde stály dva oltáře, vpravo * Martina, vlevo * Štěpána. Protože podle Kosmy sahal pak kostel odtud jen na konec krypty, je možné to vykládat, že nebyl v lodi dostavěn a že obsahoval jen východní část s chórem, apsidami a kryptou. Hlavní oltář nad kryptou nesl opět ostatky Panny Marie a Jana Křtitele, oltář v kryptě byl zasvěcený * Kosmovi. Kostel měl po levé straně bezejmennou kapli s oltářem * Kříže. Měl pravděpodobně dřevěný kryt, který teprve roku # byl vyměněn taškami. Na jižní straně chrámu lze předpokládat ambit. Nákladné stavby, přísná kázeň řeholního života i osobnost ctižádostivého, umělecky založeného opata Božetěcha způsobily mu nepřátelství mezi mnichy, které propuklo při dlouhé Božetěchově nepřítomnosti, když nesl své dílo, kříž s Ukřižovaným, do Říma jako pokání za to, že se odvážil v přítomnosti biskupa Kosmy sám vložit korunu na hlavu krále Vratislava # , čímž biskupa velmi rozhněval. Od * # nastává další etapa Sázavského kláštera. Tehdy Břetislav zbavil Božetěcha opatství a vypudil ho z kláštera se všemi slovanskými mnichy. Slovanský obřad byl zakázán, do kláštera uvedl Břetislav mnichy latinského vzdělání z Břevnova v čele s opatem Děthardem. Letopisec sázavský říká, že se tentokráte slovanští mniši neodebrali někam do ciziny, nýbrž že bloudili zas a zas, toulajíce se z místa na místo, až nakonec někteří se srdcem zkroušeným, byvše s bídou do svého vlastního kláštera přijati, do tohoto kláštera se nehodíce, skončili život. A knihy jazyka jejich, nadobro zničeny a rozptýleny, už nikdy nebudou v tomto klášteře čítány. V době opata Silvestra byla vystavěna kaple * Marie, vymalován chrám a vestavěny oblouky arkádových zdí do nedokončené Bozděchovy výstavby, kterou umělečtí historikové považují za basiliku. Podlahu kostela pokryl stavebník hlazenými kameny přivezenými s hory Petřína. Vystavěl dormitář, refektář, sklep, kuchyni a ochozy dokola se sloupky a okénky. Od * # byl opatem Reginhard, Němec z Porýní, který před tím spravoval klášter Želivský. I ten byl dovedným umělcem, neboť dovedl dobře malovat a provádět výtvarné práce ze dřeva, kosti, rozličných kovů, také se ale vyznal v umění vysazovat skelnou mozaiku. Všechny dosavadní archeologické výzkumy v místech dnešního kostela nezajistily ani jediný zbytek románské zdi, který by naznačoval půdorysnou dispozici románské basiliky. V * # odkryl archeologický výzkum pod západní částí presbyteria dnešního kostela změť zdí, z nichž vynikaly dvě přímé ve směru * , postavené z lomového kamene do kvádrů. Je domněnka, že se jedná o základ presbyteria stavěného v době Přemysla Otakara # , které však nebylo dokončeno. V jižní zdi tohoto základu se při prvním opěrném pilíři nalezl druhotně použitý nárožní kus románské římsy vložený tam, když románská stavba byla bourána, je dnes uchován v lapidáriu na Sázavě. Kromě toho jsou z tohoto výkopu uchovány zlomek románského sloupku s poměrně drobnou krychlovou hlavicí, pocházející patrně z galeriových okének ambitu nebo věží, zlomek sloupového dříku, zlomek kulovými bobulemi posázeného a šikmou páskou okoseného půlkruhového záklenku, jako u jižního portálu * Havla v Poříčí * Sázavou, a pět kusů klenáků se čtyřmi vytesanými obloučky z portálového vlysu záklenku, jako v kostele v Rovném u Stříbrné Skalice. Tyto všechny kusy patří samému sklonku # století. V roce # byl archeologicky zkoumán rajský dvůr dnešní stavby. Našla se torsa zdí starší než gotický ambit, patřící terénu, v němž se přicházelo na hradištní keramiku. Tyto zdi jsou zřejmě z románské doby. Starší z nich leží ve směru * a jsou z černavého lomového granitu, mladší se lomí do úhlu # * a její severojižní rameno běží přes zeď zachovanou pod kostrovými pohřby původního gotického ambitu. Jejich vztah k románskému kostelu neznáme, ale jejich průběh naznačuje, že by mohly patřit románskému klášteru. Při výzkumu jižní části dnešního vnitřního dvora objevilo se další torso románské zdi, které se prohýbalo směrem severovýchodním. Větší část tohoto zdiva zůstala skryta pod podlažím chodby jižního křídla. Zdivo bylo vyzděno z drobnějších lomových kamenů, neboť podél své severní boční strany bylo poškozeno a druhotně použito jako obvodní zeď pece, která byla v těchto místech postavena už před budováním gotického ambitu. Na jižní boční straně bylo torso románské zdi omítnuto a do omítky vyryty obrysy kvádříků, podobně jako u kostela * Petra v Poříčí * Sázavou. Kromě této zdi objevila se v jižní části dvora část klenby sklepa, provedená z lomových kamenů. Ve vrstvě, do níž byl sklep postaven, nalezlo se torso románského akvamanilia, hlava kozoroha a bronzová náušnice s bubínkovým přívěskem. Tyto stavební a uměleckořemeslné fragmenty dokládají, že zde existovala zástavba v románské době, # století, před stavbou raně gotického kláštera. Od první poloviny # století byl * Prokop uctíván. Jeho úcta vzrostla v době Karla # . Z # a # let # století je zachována píseň o Prokopovi v Misálu dražickém. Synovec Karlův dostává jméno Prokop, hlavní brána Nového Města pražského se nazývá Prokopská. Karel # zakládá klášter Na Slovanech, na Novém Městě draze kupuje staroslovanský rukopis evangelia, o němž se říkalo, že byl napsán na Sázavě, Evangeliář remešský, na nějž přísahali při korunovaci francouzští králové, neboť se tato kniha pak záhadným způsobem ocitla až v Cařihradě. Zde ji koupil arcibiskup remešský Karel Lotrinský a dodnes je chována v Remeši. Karel # tímto činem naznačil, že chce mít v klášteru Na Slovanech pokračovatele tradice kláštera Sázavského. Na počátku # století nebo snad o něco dříve se začalo s novým projektem velkorysé přestavby Sázavského kláštera a kostela ve slohu gotickém. Počítalo se pravděpodobně s úplným zbořením staré románské stavby, aby se měřítko nového projektu nemuselo vázat na románské dimense. Kromě starších badatelů podal rozbor zachované gotické části sázavského areálu * Poche, který doložil srovnávací metodou s jinými stavbami z tohoto středověkého období, že skutečně presbyterium kostela odpovídá svým utvářením době po * # , do níž je datována zmínka o položení základního kamene opatem Matyášem. Z této nejranější fáze gotické přestavby zachovala se po dnešní dobu gotická krypta pod presbyteriem kostela, později barokně zaklenutá cihelnou klenbou stavitelem Vítem Václavem Kaňkou a v nové době upravená * Sokolem, dále torso kapitulní síně, bohatě vyzdobené freskami představujícími výjevy ze života Mariina a provedenými zvláštním druhem tempery. Projekt kostela z # * zamýšlel budovu o dlouhém a vysokém presbyteriu nového typu, který vycházel z katedrály v Kolíně * Rýnem, a s dlouhou basilikální lodí o šesti polích po hloubce # * opatřenou dvojvěžovým západním průčelím. Jeho slohové ztvárnění souviselo s tím, co známe ze současně budované prvé stavby v klášteře augustiánů v Roudnici. Projekt nebyl ovšem v té době uskutečněn celý, byla postavena jen východní část kláštera s kostelním presbyteriem a s jižní zdí trojlodí. Pak se stavba zastavila, aby byla dokončena za zcela jiných slohových podmínek a po závažných změnách prvotní koncepce až hluboko v době Karla # . Tím se stalo, že románská basilika ještě po celou tuto stavební periodu zůstala stát, je- li správná teorie, že stávala v ose dnešního nedokončeného trojlodí. Nové dnešní presbyterium je širší a značně delší než předcházející raně gotické z doby Přemysla # . Prostorový typ presbyteria z doby opata Matyáše představuje čtyři obdélná klenební pole a končí závěrem ve tvaru sedmi stran pravidelného dvanáctiúhelníku. Takový typ presbyteria nacházíme v té době u klášterního kostela * Tomáše v Praze a v Roudnici * * . V profilaci architektonických článků objevují se zbytky svazkových přípor složených z hruškových prutů, jež ležely na podložkách vytvářených přístěnným polovičním žebrem, tedy tvarem, jaký v této době přichází také ve svatojakubském kostele v Kutné Hoře. Kružby vysokých oken se nezachovaly, ale jejich ostění jsou na zevní straně profilována dvěma následujícími hlubokými výžlabky, což by svědčilo také o účasti Mistra z Roudnice, jak ukázal už Poche. Klenba krypty se ve svém závěru opírala o střední pilíř, jehož základ byl nalezen roku # . Citlivá rekonstrukce architekta * Sokola odkryla klínová, na bocích prostě vyžlabená žebra vybíhající v širokých pásech z koutových přípor, jejichž tvar byl v podobě protáhlého klínu bez hlavic, takže docházelo k postupům. Do krypty se sestupovalo zevnitř presbyteria severním šnekovým schodištěm. Okna byla lomená, nízká, osové bylo v obdélné nice. V roce # byl také objeven jižní výběh záklenku někdejšího triumfálního oblouku presbyteria, který byl v # století zazděn. Tvořil jej hranolový pás doprovázený z obou stran výžlabkem. K tomuto presbyteriu měla přiléhat trojlodní basilika o šesti klenebních polích a # pole dvojvěžového průčelí. Dokládá to pět zachovaných kružbově utvářených konsol a klenebních výběhů, jež se v torsu zachovaly na jižní zdi jižní boční lodi, která byla společná jak kostelu, tak i křížové chodbě. Kružbové konsoly jsou obdobou konsol z roudnického kláštera. Klenby lodi však nikdy nebyly dokončeny, neboť projekt byl záhy změněn na halové stejnolodí. Na západní straně kostela byla vztyčena jedna věž, jejíž přízemí se otevíralo do prostoru kostela dvěma arkádami. Východní arkáda má různorodý tvar soklu. Její jižní ostění s vysokými hranolovými soklíky je starší a jeho profilace odpovídá době kolem * # . Lomeně klenuté pasy arkád i klenba podvěží a všechna patra věže náleží až druhé polovině # století. Okna v boční lodi i v jižní zdi věže jsou svým utvářením datována také do doby kolem * # . Na jižní straně presbyteria leží současně s ním postavená úzká sakristie, opatřená dnes třemi poli raně barokní křížové klenby. Tato sakristie byla původně spojena s dalším prostorem, který vybýval mezi presbyteriem a křížovým ochozem. Byla to kaple * Marie, která byla průchozí a otevírala se tupě lomeným portálem profilovaným hruškovými pruty do vlastního presbyteria, na druhé straně jiným portálem do ambitu. Prostor kaple * Marie byl zaklenut dvěma poli klenby, jejíž hruškově profilovaná žebra dosedala na jižní stěně na kružbové konsoly. Na straně k presbyteriu sbíhala žebra v podobě přípor až k zemi a při barokní úpravě byly tyto přípory osekané. Všechny gotické články této prostory byly nalezeny při úpravách v * # . K první stavební periodě gotické novostavby, zahájené opatem Matyášem, patří také celé východní křídlo kláštera, a v něm především kapitulní síň. Toto křídlo se však nezachovalo ve své původní podobě. V # století bylo proťato i v kapitulní síni novou dlouhou zdí, která patřila nové barokní ambitové chodbě. Tím utrpěl zvláště prostor gotické kapitulní síně, založený na čtvercové dispozici a zaklenutý bohatou klenbou podepřenou bohatě utvářeným středním sloupem. Do kapitulní síně se vcházelo vysokým profilovaným portálem, jehož část se objevila v severovýchodním nároží dnešního rajského dvora. Tvar středního sloupu kapitulní síně byl známý už dříve, avšak teprve * # byl rekonstruován i jeho sokl pokrytý slepými kružbami, neboť v barokní době byla podlaha kapitulní síně zvýšena o tři stupně. Oblé tělo sloupu obklopují pruty s drobnými římsovými hlavičkami, žebro je hruškové, ještě s raně gotickými laloškami po bocích. Žebra se sbíhají ve vrcholech ve dvou svornicích. Severnější má podobu erbového štítu, který nese reliéf dvou zkřížených ostrví pánů z Lipé, majitelů hradu Pirkštejna v Ratajích, jižnější tvoří čtyřlistou, lupením pokrytou rosetu. Naše připomínky a pokyny k nácviku jsou určeny všem cvičitelům, kteří zahájili intenzivní nácvik skladby. Zdůrazňujeme nezbytnost dlouhodobého a cílevědomého nácviku podle plánu. Nacvičení skladby je závislé na zvládnutí několika dovedností, které vyžadují mnohonásobné opakování, což je vlastní podstata konkrétního rozvoje pohybových schopností, obratnosti, rychlosti a vytrvalosti, a pohybových dovedností, vyhazování a chytání talíře levou i pravou rukou, jeho přehazování ve dvojicích a podbíhání i přeskakování kroužícího švihadla. Skladbu není možné nacvičit na poslední chvíli, protože všechny dovednosti je třeba naučit, zautomatizovat ve spojení s půdorysným řešením jednotlivých částí a samozřejmě s hudebním doprovodem. Také je třeba postupně naučit jednotlivce podřizovat vlastní výkon ostatním spolucvičencům, což je podmínka k zvládnutí pohybové skladby. To všechno vyžaduje čas. Zabraňte proto již nyní jakémukoliv zpoždění. Při nácviku se budeme snažit zachovat vlastní tvůrčí záměr, kterým je dětská hra. Dáme dětem příležitost, aby si prostřednictvím nácviku pohrály, pobavily se a také se něčemu naučily. Snažme se každé cvičební hodině vtisknout pohodu radosti z pohybu, soutěžení a zábavy. Právě při takovém způsobu práce lépe a účinněji uplatníme náročnost, které se žáci rádi podřídí. Nic není více proti smyslu celé věci než dril, nepromyšlená organizace cvičenců, náhodný postup při nácviku, kdy jeden povel stihá druhý, kdy pracovní atmosféra je nervózní či dokonce donucovací. Je povinností vedoucího před každým nácvikem alespoň rámcově promyslet, co se bude nacvičovat, jak budou cvičenci organizováni, co je třeba k průběhu cvičební hodiny zajistit. Je naprosto nezbytné seznámit se podrobně s popisem skladby. Vybízíme zejména k pečlivému prostudování obrázků. Všechny postoje, polohy a pohyby jsou detailně nakresleny a jsou předlohou správného provedení. Každou cvičební hodinu musíme v nácviku nejen opakovat, ale také nacvičit nové části. Jakmile budeme mít hudební doprovod, musíme se s ním jako cvičitelé postupně seznámit. Je to nejdůležitější vodítko v naší práci v tělocvičně. Podle melodie si vybavíme i pohyb. Proto ji posloucháme tak dlouho, až ji dokážeme skoro sami zazpívat nebo alespoň v podvědomí cítit pokračování. Začátky jednotlivých částí odečteme na počítadle magnetofonu a zapíšeme si je. Přesné a rychlé vracení hudby při opakování různých částí přispívá k dobré pracovní pohodě a nakonec i ke kázni. Jistě již máte zkušenosti z nácviku házení a chytání talíře ve dvojicích. Popis techniky byl uveden v # čísle časopisu ZTV a je také v popisu skladby. Připomínáme, že dokonalé zvládnutí házení a chytání vyžaduje mnohonásobné opakování. Chytáme do obou rukou, vyžadujeme správné postavení nohou při odhodu i chytání, hráčský střeh. Chytáme protaženi co nejvíce vpředu, abychom ztlumili rychlost talíře jeho stažením před tělo. Ve větě # je v # taktu stanoveno osminásobné přehození talíře ve dvojicích. Nejprve se hází červeným talířem, začínají cvičenci * . V # taktu seberou a začnou házet bílý talíř cvičenci se sudými čísly. Při přehazování necháme všechny cvičence nahlas počítat jednotlivé hody. Sjednocuje to výkon všech, navozuje spolupráci kolektivu a také zpřesňuje znalost skladby. Podobně v taktech, kdy je přehazování talíře spojeno s dřepem, necháme rytmicky počítat nahlas všechny cvičence. Hoď dva dřep čtyři. Při házení talíře a přebíhání ve dvojicích a s výměnou míst sjednocuje cvičení v taktech následující počítání. Hoď dva běž čtyři stůj dva dřep čtyři, celkem # dob. U cvičenců vyslovení daných pojmů vede k motorickému projevu ve stanoveném rytmickém řádu. Taktové doby je třeba zřetelně oddělovat. Cvičenci mají snahu hned po hození talíře vyběhnout. Vyběhnutí musí mít charakter ostrého startu a nejrychlejšího běhu s vyhýbáním partnerů vpravo. Na místo partnera se doskakuje současně, s půlobratem, přesně na značku. Následující znehybnění musí být kontrastem předchozího běhu s výměnou míst. Přechod do dřepu je rázný, se vzpřímeným držením těla. Nácvik prokládáme volným házením ve dvojicích s cílem zdokonalit obě dovednosti. Cvičence necháme házet nepřetržitě i několik minut. Objevuje- li se u většiny stejná chyba, cvičení přerušíme, chybu vysvětlíme a hned zaměříme pozornost všech na její odstranění. Nácvik motivujeme zadáním následujícího úkolu, která dvojice přehodí vícekrát talíř za # * . Počítají se hody úspěšné i chybné. Nebo která dvojice dokáže dříve # hodů bez chyby. Rozhodně nechte žáky házet na vzdálenost celé tělocvičny. U cvičenců je třeba soustavně rozvíjet rytmické cítění. Někomu je vrozené, u jiného vyžaduje trpělivé opakování a vysvětlování. Nesmíme ovšem zapomínat, že dodržování rytmu a tempa je závislé na tom, jak kdo ovládá technicky správně vlastní pohyb. Tempové odchylky mohou tedy být způsobeny spíše nedostatečným zvládnutím techniky než nedostatečným rytmickým cítěním. Přechody ve větě # v # taktu, dále v * a při přechodu do kroužků nemají přesný pohybový řád. Důležité je provádět je během a co nejrychleji, každý na svoje místo. V kroužku jsou cvičenci zády k sobě, co nejtěsněji, ale tak, aby mohli volně vyhazovat talíř v bočné rovině oběma rukama svisle. Poslední přechod ve větě # v textech * je trochu náročný na prostorovou orientaci. Vyžaduje opakování, a brzy se stane běžnou samozřejmostí. V podzimním období se podle plánu zaměříme na nácvik kroužení dlouhým švihadlem. Pokud ho ještě nemáte, je možné ho nahradit švihadlem krátkým alespoň k metodickému nácviku kroužení. Podrobný návod a vysvětlení techniky kroužení jsou uvedeny v # čísle ZTV a také v popisu skladby. Připomínáme, že při rozběhu k podbíhání a přeskokům je třeba dodržovat vzdálenost dvou značkových mezer od švihadla. Vyběhnutí musí být rychlé a rozhodné. Žáci se někdy před švihadlem zastavují. Vlastní přeskoky nesmějí být zaměňovány překračováním. Přeskakuje se švihadlo držené ve výši kolen klečících cvičenců a přímo v jeho středu. Skáče se co nejvýše. Při nácviku zajistíme doskok žíněnkami. Doskakuje se jednonož. Dbá se na dokončení odrazu úplným natažením odrazové nohy a co největším skrčením nohy švihové. Při přeskakování kroužícího švihadla se lépe uplatňuje skok vysokodaleký s rychlým vyběhnutím po doskoku. Především ve větě # má být zachován charakter dětské hry. Rytmický řád musí být vyjádřen přesným simultánním kroužením švihadel. Proto kroužení dlouhým švihadlem nacvičujeme s hudbou. Při nácviku kroužení střídáme postupně všechny dvojice cvičenců. Větu # považujeme za školu pohybu. Přesné polohy paží nevyžadují křečovité provádění a u dětí takový způsob cvičení bývá obvyklý. I když jednotlivé pohyby podle dob oddělujeme a vyžadujeme jejich úsečné provádění, vedeme děti k tomu, aby měly paže jenom volně natažené, nikoliv křečovitě. Každý pohyb se snažíme provést co nejrychleji v nejkratším časovém úseku, přesně na začátku stanovené doby. Hned v úvodu věty # se vyhazuje talíř svisle vzhůru v čelné rovině střídavě pravou a levou rukou, # takt a motiv se znovu opakuje v # taktu. V celé skladbě se začíná vyhazovat vždycky pravou rukou. Prohlédnutím obrázků této části popisu si vytvoříme představu, jak má cvičení vypadat. Po vyhození talíře podřepem směřuje předloktí vzhůru. Po chycení talíře zrychleně stahujeme zpět do základní polohy vedle stehna. Častou chybou je vtáčení talíře dovnitř rukou, která nehází. Ve všech polohách je třeba nastavovat barvy přímo vpřed. Talíře je třeba držet celou dlaní v natažených prstech, a nikoliv jen ohnutými prsty za okraj, viz kresby v # čísle. Křížení paží dole před tělem a ve vzpažení musí být provedeno úsečně, nataženými pažemi s jejich aktivním zastavováním v poloze * , přibližně takty # a # . Při čelných kruzích v taktech # - # v průchozí poloze, ve vzpažení zevnitř protáhneme paže vzhůru a tím je na nepatrný okamžik zastavíme. Je to sjednocující prvek tohoto pohybu pro velké množství cvičenců. Přechody ze stoje do dřepu se provádějí zrychleně. Stejně tak z dřepu do stoje vyžadujeme bleskové přechody. V takovém pojetí cvičení zvlášť vynikne dětský pohybový projev v absolutní dokonalosti. Na závěr vám přejeme hodně úspěchů v nácviku. Připomínáme, že větu # i další části skladby můžete předvést při různých příležitostech na akademiích. Nezapomeňte připravit dětem pěkné zážitky. Jejich úsměv bude naší odměnou. S jakou dychtivostí, radostí a očekáváním odjíždí malá skupina chlapců se svým vedoucím do neznámé krajiny vyhlédnout a zajistit si místo, na kterém vybuduje stanový tábor, stráví několik týdnů krásného družného života uprostřed lesů při společné práci, hrách a poznávání přírody. Tito průkopníci mají jistě ty nejlepší snahy vyhledat místo krásné a vyhovující všem jejich představám. Program budoucího tábora je dobře promyšlen, chlapci připraveni a otuženi, všechny potřeby sehnány, takže jim nechybí už opravdu nic než tábořiště. A tak se dnes vypravili zdolat ještě poslední překážku, která jim bránila v bezstarostném pohledu vstříc letnímu táboru. Je už sice začátek května, tedy nejvyšší čas, aby se nějaké kloudné místo sehnalo, přesto však odjíždějí s nadějí, že večer nepřijedou s prázdnou. Tábořiště bylo po několika bezvýsledných pokusech přece jen v poslední chvíli nalezeno, pravda, někteří měli námitky, a tábor uskutečněn. Avšak místo nadšení, nezapomenutelných dojmů a mnohem větší chuti do dalších táborů dostavilo se zklamání, ztráta zájmu a u některých dokonce nechuť k dalšímu táboření. Čím to bylo, že se nám tábor nepodařil. Vždyť program, stravování, vybavení, všechno klaplo, až snad opravdu to nešťastné místo. Studená mlhavá rána, žádná možnost úniku před poledním žárem, po každém dešti potopa a rozbahnělá louka, pravidelné hučení vlaků i automobilů z blízké železniční trati a silnice, stálé procházení chatařů z nedalekého chatového městečka, ke všemu daleko po neschůdných cestách a vrchol všeho, rybník, který ještě v květnu lákal ke koupání, přes celé léto vypuštěn. Jak to však napravit, jak a kde hledat tábořiště, které by vyhovělo všem nemalým požadavkům na vybudování a úspěšný provoz stanového tábora. Máme ještě vůbec v naší zemi taková místa, kde by mohlo několik desítek chlapců nebo děvčat prožít uprostřed neporušené přírody tři týdny ve stanovém táboře, vlastními silami zbudovaném, aniž by zde byli nepříznivě ovlivněni bouřlivě probíhajícími důsledky vědeckotechnické revoluce nebo intenzivní zemědělské výroby. Je možné ještě v druhé polovině # století nalézt u nás krajinu civilizací nedotčenou, ve které by bylo možno nejen zakotvit na osvědčených tábořištích, ale dokonce vyhledat tábořiště panensky čistá a dosud nepoužitá. Nevstupujeme snad v současné době do jakéhosi soumraku stanového táboření mládeže v přírodě tak, jak jsme ho znali z dřívějších dob, a nejsou jeho možnosti již tak omezovány, že za několik let bude patřit tento kouzelný pojem a výchovně nedocenitelný prvek již minulosti. Není snad pouhou domněnkou, že jsou ještě polesí, kde je možno získat dostatek stavebního dříví na různé táborové stavby a zařízení. Není snad již jen vzpomínkou zdravotně nezávadná pitná i užitková voda ve volné přírodě, vyhovující všem hygienickým předpisům. Abychom mohli na tyto nikoliv zcela neopodstatněné otázky odpovědět, zopakujme si nejprve základní úvahu, co rozumíme pod pojmem tábořiště pro stanový tábor. Pod tímto pojmem rozumíme přírodní prostor poměrně snadno dopravně dosažitelný, avšak vzdálený všeho ruchu a civilizace, v těsné blízkosti většího souvislého lesního porostu, dobře osluněný, v mírném spádu terénu, dostatečně vysoko nad většími vodními plochami, s dobrým zdrojem pitné vody a blízkou možností koupání, kde jsou navíc dobré podmínky zásobovací a ve kterém je možno umístit následující nezbytně nutná zařízení. Dvoulůžkové ubytovací stany s dostatečně velkým volným předprostorem. Polní kuchyni s krytou jídelnou a příslušenstvím. Umývárnu na tekoucí vodě a ostatní hygienická zařízení. Kruh táborového ohně s přidruženým prostorem mimo hlavní provoz tábořiště. Přiměřené koupaliště. Dostatečně velké travnaté hřiště mimo hlavní předprostor ubytovacích stanů. Tuto poněkud úřední definici uvádím jen proto, že ještě v uplynulém létě bylo uskutečněno mnoho táborů, kterým chybělo pět a více z uvedených základních podmínek, ačkoliv na tak málo vhodném místě byly provozovány několik let. A nyní k palčivé otázce uvedené v nadpisu této úvahy, na jejíž zodpovězení čeká jistě nejeden z vedoucích oddílů mládeže hodlajících uskutečnit v příštích prázdninách stanový tábor jako vyvrcholení celoroční činnosti. Je bohužel nesporným faktem, že vhodných tábořišť v naší republice ubývá, zatímco zájemců o ně je stále více, a nedostatek prostorů v některých krajích se zdá být téměř neřešitelný. Z tohoto pohledu se nabízejí dvě možná řešení. Neopouštět dobré, po všech stránkách vyzkoušené a vyhovující tábořiště jenom proto, že na něm máme tábořit již třetím nebo čtvrtým rokem. Je pomyslné, že stanové tábory by měly být uskutečňovány každým rokem jinde, aby účastníci poznali také jiná místa. Dobře připravený a vedený stanový tábor s promyšleným programem může být uskutečněn i řadu let na stejném tábořišti, neboť vhodnou obměnou uspořádání výstavby a hlavně novým obsahem, velkou táborovou hrou a novými soutěžemi či vybavením dosáhneme mnohdy tak rozdílných dojmů a zážitků, že stejný prostor není ani zdaleka rozhodující. Nezapomeňme také, že nejdéle po # letech se nám osazenstvo oddílu, a tedy i tábora prakticky úplně vymění, a po této době objevujeme tedy staré tábořiště s novými účastníky znovu jako zemi neznámou. Pro poznávání jiných krajin měly by sloužit výhradně putovní tábory starších chlapců a děvčat, kteří právě již stálým stanovým táborům odrostli. Již to, že takto naše tábořiště průběžně každoročně obsazujeme a nevydáme napospas autokempinku či jiným formám nájezdů rekreantů do krajiny, význačně pomáháme k udržení alespoň toho stavu, který ještě v současné době je. Pokud cítíme opravdu nezbytnou touhu po novém tábořišti, obraťme svou pozornost k vyměně tábořiště s jiným rovněž úspěšně tábořícím oddílem, kterému nabídneme naše tábořiště, čímž máme zajištěno jeho obsazení organizovaným a jistě ohleduplným oddílem, který nám jej pomůže udržet v dobrém stavu i za naší nepřítomnosti, podobně jako my jeho tábořiště. Ve výměně tábořišť lze spatřovat dál do budoucna jeden z rozhodujících prvků, jak alespoň uhájit status quo v otázce nedostatku tábořišť. Avšak ani s vyhledáváním nových tábořišť to nevypadá v našich zemích přes jejich klesající počet dosud tak neutěšeně, jak by se na prvý pohled zdálo. Přes všechny nepříznivé zásahy do přírody vyvolané nejen důsledky současné průbojné techniky a civilizace, ale také nenasytnou chatařskou kolonizací zůstala a dlouho ještě zůstane v naší republice řada oblastí, kde lze dosud nalézti nové, velmi výhodné a krásné tábořiště. Stále se prohlubující územní plánování dokonce dosti rozsáhlé ostrovy klidu, souvislé zeleně a krajinné krásy stále více podchycuje a zajišťuje jejich ochranu nejen před soukromými zájmy chatařů, ale též před neuváženými a škodlivými investicemi jiných organizací. Jsou známy případy, kde jsou v těchto územních plánech celých rozsáhlých oblastí dokonce vyčleněny prostory pro stanování, stanové tábory mládeže, v nichž je vyloučeno i soukromé stanování. I z tohoto hlediska mají tedy provozovatelé stanových táborů v některých krajích dokonce větší možnosti a podporu než v dobách minulých, kdy mnohdy sebedokonalejší tábořiště ztroskotalo na zamítavém stanovisku soukromého majitele pozemku, proti němuž nebylo odvolání. Je proto zapotřebí, aby tábořící oddíly mládeže uplatňovaly prostřednictvím svých okresních a krajských orgánů své požadavky a připomínky při projednávání územních plánů širších, zvláště rekreačních oblastí. Právě při současném intenzívním obhospodařování půdy velkými zemědělskými výrobními závody za nezbytné spoluúčasti mechanizace zůstává celá řada menších nebo méně snadno přístupných přírodních prostor prakticky nezužitkovatelná, neboť by byla odkázána na obtížné, dnes již překonané ruční obhospodařování a zemědělské závody ji pro táboření ochotně propůjčují. Podobně závody Státních lesů i samotné Lesní správy nemají, jak bylo na mnoha současných táborech ověřeno, nejmenších námitek k odběru stavebního dříví, kulatiny, zvláště do průměru # * , ze které ponejvíce nepožadovaly ani náhradu. V dostatečně velkém lesním zázemí tábořiště provede vyznačení probírky na požádání každý hajný, v nejhorším případě za únosnou úhradu, takže se ani v tomto smyslu nemusíme na stanových táborech v budování různých zařízení uskrovňovat. Ač to zní zdánlivě nadneseně, i za současné situace otrávených, chemizovaných a téměř mrtvých vodotečí i znečištěných chovných rybníků je možno stále ještě najít dostatek půvabných, čistých a nezkažených vodních ploch, zatopených lomů i některých úseků řek, ve kterých se můžeme vykoupat nejen bez újmy na zdraví, ale dokonce s velkým požitkem a osvěžením. Pěší turisté a milovníci přírody, neodkázáni pouze na čtyřkolovou dopravu, o nich většinou dobře vědí. Na mnoha stanových táborech provozovaných v současnosti a odebírajících pitnou vodu z lesní studánky byl nucen okresní hygienik, vázaný přísnými předpisy, vydat povolení k jejímu používání až po převaření jen proto, že studánka nebyla stavebně zajištěna, zatímco chemicko-bakteriologickýrozbor dopadl na výtečnou a tato voda měla všechny znaky nejpřísnějšího kritéria vynikající pitné vody. Po tomto jistě optimistickém závěru položí čtenář zcela očekávanou otázku, kde že se nalézá ta země zaslíbená, ve které ještě nebylo vše obětováno technice a civilizaci a kde je ještě možno popsaná téměř dokonalá prostředí pro stanové tábory nalézt a tyto tábory uskutečnit. Omezený rozsah úvahy dovoluje pouze rámcovou odpověď, v níž však lze s jistotou prohlásit, že mezi krajinné oblasti s možnostmi dobrých tábořišť patří nesporně celá rozsáhlá Českomoravská vysočina i se svými okrajovými pásmy, dále takzvaná Jihočeská Kanada, krajina v prostoru Jindřichohradecka, Dačicka až Novobystřicka, nesporně pak celé jižní a jihozápadní Čechy, částečně Český ráj i ostatní pahorkatiny kolem # až # * nadmořské výšky pokryté souvislejšími lesy, jako jsou Brdy, Železné hory, Drahanská vysočina, Chřiby, a konečně podhůří všech našich hraničních hor, pochopitelně s výjimkou hnědouhelné pánve Mosteckosokolovské a ostatních soustředění průmyslu a těžby. I kdyby jen toto měl být výčet všech rámcových možností v českých zemích, k nimž jistě ještě přistupují další vynikající podmínky na Slovensku, pak je to více než dostatečný prostor, který snadno pokryje nejen požadavky na dobrá tábořiště v současnosti, ale při uvážlivém a organizovaném hospodaření s těmito cennými místy, akce výměny tábořišť, zaručuje uspokojivý výhled do budoucnosti. Není vyloučeno, že budeme výhledově částečně přehodnocovat program našich stanových táborů v otázce koupání. Postačí- li nám pro tuto od táboření jistě neoddělitelnou * i menší možnosti, jako jsou čisté tůně potoků a říček na jejich horních tocích, kde sice není možno uskutečnit plavecké maratóny, avšak přesto si v nich dobře na krátké vzdálenosti nebo v omezeném množství účastníků zaplaveme, pak se nám počet vynikajících dosud neobjevených tábořišť rázem zmnohonásobí. A ruku na srdce, je opravdu nezbytné, aby v údobí pouhých # dnů stanového tábora, z nichž část může být pro koupání vyloučena, bylo vždy k dispozici celé přehradní jezero nebo rozsáhlý rybník či řeka, kde ostatní stejně důležité nebo snad i důležitější podmínky dobrého tábořiště nejsou zajištěny a navíc tu panuje nežádoucí nadměrný rekreační ruch. Po rychlém běhu na značky se ihned cvičí věta # ve středním tempu. Zdánlivě chaotickým přechodem cvičenci přejdou do zástupů a větu # zacvičí ve velmi rychlém tempu. Stejným, zdánlivě chaotickým způsobem přejdou nejdříve na značky a hned potom do úhlopříček k větě # , kterou zacvičí v pomalém tempu. Převážná část věty # se cvičí na zemi a má posilovací charakter. Vyvrcholením úvodního motivu věty # je takt # , kde cvičíme čelné kruhy s poskoky. Zde je třeba si v duchu počítat, aby na dobu taktu jsme skutečně byli ve vzporu dřepmo. Následuje další těžší místo, to je # doba # taktu, která * naznačeným půlobratem vlevo, sed skrčmo vpravo vedle kolen. Při tomto cviku skutečně vysuneme skrčené nohy vlevo a sedneme si na značku. Ve třetí době už jen roznožíme v příčném postavení a opřeme ruce podle těla. Tento takt musíme dobře procvičit, aby nenarušoval dané tempo. Cvičenci * ve # a # taktu cvičí odlišně od cvičenců * . Ve # taktu na # dobu provedou leh vznesmo skrčmo oporem v bocích, kolena u čela, bérce svisle vzhůru. Ve # a # době je výdrž. Zde se často chybuje v tom, že cvičenci danou polohu zaujímají zvolna, tak, že končí až ve třetí době a hned pokračují zpět do sedu. Svádí je k tomu provedení taktu, které se provádí na # doby, můžeme říci samospádem. Tak se z tohoto cviku stává jenom jakési pohybově rozmazané houpání v kolébce. # takt je silový, proto je nutno výslednou polohu zaujmout energicky na # dobu, aby # a # doba byly klidové. A # takt cvičenců * a * se liší provedením. Oslavami třicátého výročí Slovenského národního povstání vzpomínáme současně v těchto dnech i na další významnou událost novodobých dějin našich národů. Je to třicáté výročí vstupu sovětských vojsk a československých vojenských jednotek v SSSR na území Československa a zahájení přímého osvobozování naší vlasti z několikaleté nenáviděné fašistické nadvlády. Tyto události bezprostředně souvisely s úderem sovětské armády přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Jeho hlavní součástí byla Karpatsko-dukelskáoperace, které se v sestavě sovětské armády významně zúčastnil i Československý armádní sbor v SSSR. Boje na Dukle, k nimž došlo v rámci úderu sovětské armády na pomoc Slovenskému národnímu povstání na podzim roku # , právě před třiceti lety, byly nedílnou součástí druhé světové války, celosvětového zápasu národů proti fašismu a našeho národně osvobozeneckého hnutí. Z tohoto zorného úhlu je také třeba posuzovat a hodnotit jejich průběh i význam. Vedoucí silou v boji našeho lidu proti nenáviděné fašistické nadvládě za druhé světové války byla od samého počátku Komunistická strana Československa. Strana soustřeďovala kolem sebe všechny vlastenecké a pokrokové síly českého i slovenského národa a sjednocovala je do spravedlivého boje proti fašistickým okupantům za osvobození země a za spravedlivé sociální uspořádání poválečného života. Základním politickým cílem strany v odboji proti okupantům byla obnova samostatnosti a nezávislosti Československa, jehož charakter však měl být podstatně jiný než v předválečném období. V souladu s národním osvobozením mělo být dosaženo i sociálního osvobození pracujícího lidu. K tomuto cíli směřovalo přerůstání národně osvobozeneckého boje v národní a demokratickou revoluci a později v revoluci socialistickou. Proto strana usilovala o všestranné rozvíjení aktivního národně osvobozeneckého boje proti okupantům ve všech vrstvách národa pod vedením dělnické třídy a o vytvoření široké Národní fronty všech sociálních sil ochotných bojovat proti fašismu. Přitom vycházela z reálné skutečnosti, že republika bude osvobozena s rozhodující pomocí Sovětského svazu a jeho armády, což umožní rozvinout účinné formy boje proti okupantům včetně ozbrojeného vystoupení a všelidového protifašistického povstání. V souladu s touto koncepcí považovala strana za hlavní proud našeho odboje domácí frontu, s níž byl v plném politickém souladu odboj zahraniční. Důležitou sílu protifašistického odboje viděla pak i ve vybudování nových ozbrojených sil. Jejich jádrem se měly stát československé vojenské jednotky budované za druhé světové války na území Sovětského svazu. Ty měly postupně vyrůst v silný a aktivní nástroj protifašistického odboje a stát se spolu s partyzánskými jednotkami základem nové Československé lidové armády. Úspěšná realizace * linie boje za národní a sociální osvobození mohla být dovedena k vítěznému konci jedině ve spojenectví se Sovětským svazem. Proto strana od počátku usilovala o pevný bojový svazek s ním. Vyvrcholením tohoto úsilí o orientaci našeho odboje a celé zahraniční politiky bylo podepsání Spojenecké úmluvy v červenci # a později, v prosinci # , uzavření Československo-sovětskésmlouvy. Oba dokumenty se staly základem spolupráce našich národů jak v průběhu války, tak i v poválečném období. Hlavním spojencem našeho lidu v jeho národně osvobozeneckém boji proti hitlerovským okupantům se tak stal Sovětský svaz a jeho slavná armáda. To mělo tím větší význam, že SSSR byl také hlavní silou v celosvětovém boji národů proti fašismu. Sovětský svaz byl naší jedinou oporou již v předvečer druhé světové války, kdy se buržoazní Československo stalo jako jeden z prvních států obětí fašistické agrese v Evropě. V těžkých podzimních dnech roku # jako jediný neochvějně podporoval spravedlivé snahy našeho lidu po zachování svobody a nikdy neuznal potupný mnichovský diktát. V průběhu války, která brzy na to zachvátila téměř celý svět, obětavě poskytoval našemu lidu všestrannou pomoc v jeho národně osvobozeneckém boji. Zvláště je třeba zdůraznit nezištnou pomoc při budování vojenských jednotek v SSSR, obětavou podporu při organizování partyzánského hnutí na okupovaném území Československa, materiální i konkrétní vojenskou pomoc Slovenskému národnímu povstání i Květnovému povstání českého lidu a zejména přímé osvobození Československa z fašistické nadvlády, zahájené před třiceti lety na Dukle. Všechna lidová povstání proti hitlerovským okupantům, k nimž došlo ke konci druhé světové války v různých evropských zemích, byla úzce vázána na blízkost fronty. Vzhledem ke stále velké síle hitlerovské válečné mašinérie mohl být úspěch těchto povstání zajištěn jedině rychlým příchodem osvobozeneckých vojsk zvenčí. To se plně projevilo i v případě Slovenského národního povstání, jemuž mohl nejúčinnější pomoc poskytnout jedině Sovětský svaz a jeho armáda. Sovětský svaz odolal v roce # překvapivému útoku fašistického Německa, v mohutných bitvách u Moskvy, u Stalingradu, u Kurska i jinde vyčerpal nepřítele a postupně vyrovnal jeho počáteční převahu, což mu umožnilo přejít ze strategické obrany do útoku. V létě roku # , kdy na Slovensku pod bezprostředním dojmem událostí na sovětsko-německéfrontě dozrávaly podmínky k celonárodnímu protifašistickému povstání, měla již sovětská armáda běh událostí plně ve svých rukách a systematicky na celé šířce fronty porážela fašistická vojska. Mohutnými údery neustále drtila jejich odpor, vyháněla je ze zbývající části okupovaného území Sovětského svazu a svým vítězným postupem přinášela svobodu ujařmeným evropským národům. Pod dojmem velkých vítězství Sovětského svazu a jeho armády ve válce sílil v celém Československu, podobně jako i v jiných zemích, národně osvobozenecký protifašistický boj. Perspektiva brzkého příchodu sovětské armády pak byla jedním z hlavních momentů, který urychlil na Slovensku koncem srpna roku # přerůstání hnutí odporu v celonárodní ozbrojené povstání proti domácímu klerofašistickému režimu a proti pokusu hitlerovců o otevřenou okupaci země. Na Slovensku probíhaly již delší dobu přípravy k celonárodnímu protifašistickému povstání, v němž vedoucí silou byla Komunistická strana Slovenska, která byla v té době organizačně samostatná, jak to vyžadovala situace, čelnou osobností ve straně i v povstání byl Gustáv Husák, dnešní generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Slovenští vlastenci se rázně postavili proti pokusu hitlerovců o otevřenou okupaci Slovenska. Tak se od srpna # rozpoutaly na různých místech země houževnaté boje, kterých se zúčastnili nejen partyzáni, ale také jednotky urychleně mobilizované slovenské armády a široké masy obyvatelstva. Nepřítel nasadil k potlačení povstání značné síly, začal osvobozenecké jednotky zatlačovat na střední Slovensko a během několika dní je sevřel souvislým kruhem obklíčení. Základní podmínkou konečného úspěchu povstání na Slovensku bylo uskutečnění jeho přímého spojení s postupujícími vojsky sovětské armády. Tímto duchem byla také vedena v Moskvě jednání o pomoc Sovětského svazu, o kterou žádali již v srpnu # představitel ilegálního vedení Komunistické strany Slovenska a Slovenské národní rady Karol Šmidke, představitel moskevského vedení Komunistické strany Československa Klement Gottwald a velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger. Vrchní velení sovětské armády a vláda Sovětského svazu rozhodly vyhovět této žádosti a poskytnout povstání urychleně účinnou pomoc, jejíž hlavní formou měl být úder sovětských vojsk přes Karpaty na Slovensko. Dále měla být poskytnuta pomoc dalším vysíláním organizátorů, vedení a řízení bojů a také pomoc materiální vzdušnou dopravou zbraní, munice a jiných potřeb k vedení boje. Kromě toho měly být urychleně přesunuty na Slovensko i výsadkové a letecké jednotky, které vznikly v průběhu války na území SSSR. Jako nejvýhodnější směr pomoci sovětské armády Slovenskému národnímu povstání byly zvoleny cesty vedoucí přes Dukelský a Laboreckolupkovský průsmyk, který ležel v operačním pásmu vojsk na styku ukrajinského frontu. Proto také byla pro úder na Slovensko určena vojska na levém křídle ukrajinského frontu maršála * Koněva a část sil na pravém křídle ukrajinského frontu generálplukovníka * Petrova. Jim vstříc měla udeřit vojska dvou slovenských divizí rozmístěných na severovýchodu země, kde ovládaly karpatské přechody. Ke společné činnosti s nimi měla být v prostoru Stropkova vysazena na padácích paradesantní brigáda vzniklá počátkem roku # na území Sovětského svazu. Koordinovaným úderem sovětských vojsk zvenčí a slovenských jednotek společně s paradesantní brigádou v SSSR zevnitř měl být prolomen tvořící se obkličovací kruh nepřítele kolem prostoru povstání a mělo být dosaženo jeho spojení s osvobozeneckými vojsky sovětské armády. Nepříteli se však podařilo ve dnech # srpna až # září neočekávaným úderem odzbrojit obě východoslovenské divize, nedostatečně připravené na přechod na stranu povstání. Za této situace by bylo vysazení paradesantní brigády v SSSR k ovládnutí karpatských průsmyků riskantní, a proto byl jejich přesun na Slovensko dočasně odložen. Tíha úkolu prolomit nepřátelský kruh obklíčení pak zůstala jen na úderu sovětské armády zvenčí. Hned na samém počátku příprav úderu přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání bylo rozhodnuto, že se ho v sestavě sovětských vojsk zúčastní i československé vojenské jednotky v SSSR. Tyto jednotky vznikly v průběhu druhé světové války na území Sovětského svazu a od roku # se zde aktivně podílely na bojích proti okupantům. Na jaře roku # se již rozrostly v * armádní sbor, který byl nasazen poprvé do bojů právě v rámci úderu vedeného sovětskou armádou přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Základní součástí úderu sovětské armády přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání byla Karpatsko-dukelskáoperace, jejímž provedením byla pověřena sovětská armáda pod velením hrdiny Sovětského svazu, gardového generálplukovníka * Moskalenka. Úkolem armády bojující na levém křídle ukrajinského frontu bylo prolomit nepřátelskou obranu u polského města Krosna, po zasazení tankových a jezdeckých svazků proniknout rychle na jih, překročit v prostoru Dukelského průsmyku polsko-československéstátní hranice a postupovat dále na Prešov. V součinnosti s částí sil gardové armády generálplukovníka Grečka bojující na pravém křídle ukrajinského frontu, která měla současně útočit od Sanoku směrem na Laborecko-lupkovskýa na Ruský průsmyk, měla vojska armády proniknout na severovýchodní Slovensko, kde měla navázat součinnost s jednotkami slovenské armády a s partyzány. Tím mělo být proraženo nepřátelské obklíčení Slovenského národního povstání a mělo být uskutečněno přímé spojení sovětské armády se slovenskými vlastenci. Úderu na Slovensko se měl v sestavě sovětské armády zúčastnit i Československý armádní sbor v SSSR. Jeho úkolem bylo postupovat zpočátku ve druhém sledu armády a po zasazení do boje zrána druhého dne operace u města Dukly měl útočit za sovětskými tankovými svazky podél hlavní silnice přes Dukelský průsmyk. Úder přes Karpaty na Slovensko byl urychleně připraven ve velmi krátké době necelého týdne. Zahájila ho pak ráno # září # vojska armády průlomem nepřátelské obrany severozápadně * Krosna a příštího dne, # září, se k nim připojil i útok gardové armády u Sanoku. Útok probíhal zpočátku úspěšně. Svazky ve středu sestavy armády prolomily již dopoledne # září první pásmo nepřátelské obrany severozápadně * Krosna a začaly postupovat k jihu. Přitom od # září se v jeho sestavě účinně na bojích podílel i * armádní sbor v SSSR. Také pravé křídlo gardové armády zdolalo odpor hitlerovců u Sanoku a začalo pronikat na jih. Německé fašistické velení si však velmi dobře uvědomovalo nebezpečí, které mu hrozilo proniknutím sovětské armády na Slovensko. Proto začalo k zastavení postupu osvobozeneckých jednotek rychle stahovat stále nové a nové síly, především proti armádě na dukelský směr. Do poloviny září sem přisunulo několik dalších divizí, mezi nimi i dvě tankové s velkým množstvím dělostřelectva a jiné bojové techniky. Tak v krátké době zvětšilo své síly na dukelském směru téměř na trojnásobek, ze tří divizí na osm a půl, z čehož dvě byly tankové. Tím nepřítel vyrovnal převahu sovětských vojsk v množství sil a prostředků, a dokonce dočasně získal převahu v tancích. Soustředěním značných sil a prostředků na dukelský směr se nepříteli po úporných týdenních bojích podařilo postup armády dočasně zadržet asi # * od československých hranic, před polskými městy Jaslo, Žmigród, Nowy a Dukla. K tomu přispělo i to, že již počátkem září se mu podařilo odzbrojit obě východoslovenské divize, které měly úderem do týlu nepřítele usnadnit postup sovětských vojsk na Slovensko. Zadržení úderu armády se snažil velitel ukrajinského frontu čelit zasazením # gardového jezdeckého sboru generálporučíka Baranova, který již # září pronikl podél silnice ze Žmigródu Noweho na Zborov až na naše hranice. Nepříteli se sice podařilo odříznout * sbor od hlavních sil armády, ten však po několikadenních bojích v obklíčení postupoval v jeho týlu dále a # září pronikl na území Československa. Po pět dní se pak udržel v několika našich obcích jihozápadně * Dukelského průsmyku. Přestože úder obou sovětských armád na styku * a ukrajinského frontu byl krátce po zahájení v karpatském předhůří asi # * od slovenských hranic nepřítelem zadržen, jeho vliv se plně projevil v usnadnění situace povstání na Slovensku, zejména na východě země. Nepřítel byl totiž přinucen rychle sem přisunout, hlavně na dukelský směr, značné síly z přilehlých i vzdálenějších úseků fronty, ze svého zázemí i ze Slovenska. Tak ve dnech # až # září velení nepřátelské samostatné armádní operační skupiny Heinrici, která se bránila na Poloninských Karpatech a která také vedla od východu úder proti Slovenskému národnímu povstání, přemístilo proti armádě od Popradu, Prešova a Giraltovců různé útvary a jednotky v hodnotě asi dvou divizí o celkovém počtu kolem # mužů, se značným počtem dělostřelectva a tanků. V důsledku toho se zeslabil jeho tlak od východu proti povstání na Slovensku, což také umožnilo stabilizovat povstaleckou frontu zejména na východě země. Pro neustálý velký odpor nepřítele nabyla Karpatsko-dukelskáoperace v polovině září zdlouhavého charakteru. Přitom je třeba připomenout, že v druhé polovině září se úder * armády a části sil gardové armády vedený přes Karpaty k přímé pomoci Slovenskému národnímu povstání v závislosti na celkovém rozvoji situace v jihovýchodní Evropě postupně rozrostl na útok i ostatních sil ukrajinského frontu. Tento útok, trvající až do počátku listopadu, během něhož sovětská vojska překročila celé Poloninské Karpaty a osvobodila Zakarpatskou Ukrajinu i s přilehlým severovýchodním cípem Slovenska, je znám pod názvem Východokarpatská operace. Východokarpatské operace, první v sérii rozsáhlých operací sovětské armády za přímé osvobození Československa, jejíž nedílnou součást tvoří i Karpatsko-dukelskáoperace armády, se zúčastnili také někteří dnešní čelní představitelé Sovětského svazu a jeho armády. Byl to například ve funkci náčelníka politické správy armády dnešní generální tajemník KSSS * Brežněv, ve funkci velitele gardové armády dnešní ministr obrany SSSR * Grečko, ve funkci náčelníka politické správy armády dnešní náčelník hlavní politické správy sovětské armády a vojenského námořnictva * Jepišev a další. I ve druhé polovině září, stejně tak jako potom po celý říjen byl útok osvobozeneckých vojsk na Poloninských Karpatech v rámci celé Východokarpatské operace neustále zdržován úpornou obranou a silnými protiúdery nepřítele, který sem i nadále stahoval další a další posily. Hlavně na dukelský směr. Postup byl také zdržován velmi těžko schůdným horským zalesněným terénem, do něhož postupně osvobozenecké jednotky pronikly, a krajně nepříznivým počasím, častými dešti, podzimními plískanicemi nebo hustými mlhami. Přesto sovětské a československé jednotky po dlouhých a těžkých bojích zdolaly nepřátelskou obranu na jednotlivých karpatských hřbetech, překročily na severovýchodním Slovensku naše státní hranice a od konce září začaly postupně pronikat na území Československa. Jako první vstoupily na naše státní území již # září severozápadně * Medzilaborců svazky * gardové armády, jimž se pak příštího dne, # září, podařilo v tomto prostoru osvobodit i první československou obec Kalinov, byly to jednotky # horského sboru generálmajora * Vedenina. Vytrvalý odpor nepřítele způsobil, že úder osvobozeneckých vojsk na pomoc Slovenskému národnímu povstání neprobíhal podle původního plánu, ale značně se zdržel. Proto také Karpatsko-dukelskáoperace, která byla hlavní součástí tohoto úderu, se protáhla na dobu téměř tří měsíců. Trvala až do počátku prosince, kdy byla zakončena přechodem vojsk * armády do obrany na horním toku řeky Ondavy. Bojů na Dukle se v rámci Karpatsko-dukelskéoperace zúčastnily téměř nepřetržitě, převážně na směru hlavního úderu armády, jednotky * armádního sboru v SSSR pod velením brigádního generála Ludvíka Svobody, dnešního prezidenta ČSSR, který byl do čela sboru postaven dne # září # . Na území Polska to byly zejména boje u osad Machnówka, Wrocanka, Bóbrka a Kobylany na kótě # severozápadně * města Dukly, o osadu Besko a město Duklu na kótě # Hyrowa Góra, o osady Barwinek a Zyndranowa a o vlastní Dukelský průsmyk na polsko-československýchhranicích. Na území Československa to pak byly boje v prostoru osad Šarbov, Vyšný a Nižný Komárnik, Krajná, Bystrá, Medvedie a Korejovce, o výšiny, kóta # Obšár, kóta # Javíra a kóta # Hrabov, na horním toku řeky Ondavy, při osvobozování měst Svidníka a Stropkova a další významné boje. Na všech těchto místech podali českoslovenští bojovníci mnoho příkladů statečnosti, osobního hrdinství a sebeobětování v tvrdých bojích proti houževnatě se bránícímu fašistickému nepříteli. Po dlouhých, složitých a těžkých bojích se podařilo jednotkám * armádního sboru v SSSR dne # října ovládnout Dukelský průsmyk a vstoupit zde na území vlasti. Byl to významný okamžik v historii našeho vojska v SSSR, které tak zakončilo jednu etapu své bojové cesty z Buzuluku do Prahy a přeneslo svou činnost ze zahraničí na území Československa. * vojsko v SSSR se tak stalo z jednotek zahraničního odboje ozbrojenou silou odboje domácího. Tak byl boji na Dukle zahájen proces spojování dvou proudů našeho odboje za druhé světové války, domácího a zahraničního. Po vstupu na území vlasti pak začali příslušníci * vojska v SSSR vedle bojových úkolů plnit i nové úkoly, které s sebou přinášela národní a demokratická revoluce, u nás zahájená Slovenským národním povstáním. Pomáhali při budování a upevňování lidově demokratického zřízení na postupně osvobozovaném území Československa. Jednotky * armádního sboru v SSSR tak plnily v průběhu procesu přímého osvobozování naší vlasti trojí velmi složitý a vysoce odpovědný úkol. Aktivně se podílely v sestavě sovětské armády na bojích za zničení nepřítele na území vlasti, napomáhaly budování lidově demokratického zřízení na osvobozovaném území Československa a současně tvořily ideově politické a organizační jádro při výstavbě nové československé armády. Tento vývoj, zakotvený v Košickém programu první československé vlády Národní fronty z počátku dubna roku # , byl pod vedením KSČ neustále prohlubován i v poválečném budování československé armády. Překročení hranic Československa osvobozeneckými vojsky a zahájení přímého osvobození naší vlasti z okupace fašistickým Německem bylo největším vojenským i politickým výsledkem úderu vedeného na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Jeho význam zvyšuje skutečnost, že mezi prvními osvobozeneckými jednotkami, které vstoupily na naše státní území, byly i jednotky * armádního sboru v SSSR. Na paměť těchto událostí byl # říjen prohlášen Dnem Československé lidové armády. Ačkoliv se v průběhu Karpatsko-dukelskéoperace nepodařilo uskutečnit přímé spojení se Slovenským národním povstáním, které přešlo na přelomu října a listopadu roku # od obrany souvislého území k partyzánskému způsobu vedení boje, přesto měla pro něj mimořádně velký význam. Nepřítel totiž musel k zadržení útoku armády stahovat na dukelský směr neustále posily, jichž proto nemohl použít proti povstání či na jiných úsecích fronty. Jen v průběhu září a října # musel nepřítel nasadit proti armádě na dukelský směr vojska v celkové hodnotě asi # divizí, z čehož # byly tankové. Představovalo to přes # mužů, více než # děl a minometů, téměř # tanků, asi # samohybných děl, kolem # obrněných transportérů a mnoho jiné válečné techniky. Toto vázání značných nepřátelských sil na poměrně úzkém úseku fronty mělo velký význam jak pro Slovenské národní povstání, tak i pro ostatní boje za osvobození Československa a přilehlého území sousedních států, neboť usnadňovalo činnost sovětských vojsk severně i jižně * Karpat. Tak karpatskodukelská operace společně s údery sovětské armády na ostatních úsecích fronty, kde bylo poutáno další velké množství nepřátelských sil, umožňovala Slovenskému národnímu povstání po dva měsíce odolávat soustředěnému náporu jednotek okupantů v úplném nepřátelském obklíčení. Usnadnilo to také přechod partyzánských jednotek do hor koncem října a v listopadu # a umožnilo jim pokračovat v ozbrojeném odporu až do úplného osvobození. Karpatsko-dukelskáoperace jako armádní útočná operace vedená zesílenou sovětskou armádou na samostatném operačním směru, ve velmi těžko schůdném horském zalesněném terénu a za ztížených podzimních povětrnostních podmínek vyniká svým značným rozsahem. Nepřetržitě probíhala po dobu # dní na ploše více než # * . Svaz výrobních družstev uveřejnil ve Věstníku Českého svazu výrobních družstev seznam předpisů platných k # březnu # pro oblast výrobních družstev v ČSR. Přehled obsahuje všechna usnesení představenstva Českého svazu výrobních družstev, jakož i pokyny a směrnice podle stavu k # , které jsou závazné pro výrobní družstva. Seznam neobsahuje předpisy platící pro výrobní družstva, které jsou vyhlášeny ve sbírce zákonů ČSSR, v Úředním listu nebo v Úředním věstníku. Předpisy jsou rozděleny do skupin a jsou sestaveny v každé skupině chronologicky s uvedením pořadového čísla, jakož i čísla Věstníku Českého svazu výrobních družstev, ve kterém byly publikovány. U jednotlivých předpisů zahrnutých v seznamu jsou pro úplnost uvedeny i jejich pozdější změny. Část obsahuje směrnice a předpisy, kterými je upraveno plánování ve výrobních družstvech. V * a * části seznamu je uveden přehled předpisů z oblasti cenové, daňové a finanční. Čtvrtá část přehledu je věnována předpisům z oblasti odměňování práce. V další části jsou soustředěny předpisy, kterými jsou vytyčeny zásady kádrové práce, politickovýchovné práce a péče o členy výrobních družstev. Část šestá, nazvaná Právní záležitosti, obsahuje přehled základních předpisů Českého svazu výrobních družstev, a to stanovy, jednací řády a vzorové řády, dále přehled předpisů, kterými jsou upraveny pracovněprávní a hospodářskoprávní záležitosti. Předpisům, které upravují organizaci a řízení výrobních družstev, je věnován # oddíl. Následující část zahrnuje mimo jiné předpisy z oblasti provozní, investiční činnosti, kontroly, výroby a služeb, dále směrnice pro řízení a organizaci vynálezectví a zlepšovatelství ve výrobních družstvech. Směrnice a pokyny pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zahrnuje # část. Desátá skupina předpisů zahrnuje zásady, pokyny a opatření pro obchodní činnost výrobních družstev. Samostatná část je věnována předpisům, kterými jsou upraveny zásady pro činnost družstev invalidů. V # části jsou soustředěny všechny předpisy týkající se účetnictví, inventarizace, operativní evidence, statistiky, spisové služby a mechanizace administrativy. Předpisy upravující sociální zabezpečení členů výrobních družstev, a to jednak nemocenské pojištění a jednak důchodové zabezpečení členů výrobních družstev, jsou uvedeny v # části seznamu. Následující skupinu tvoří předpisy z úseku kontrolní činnosti a v závěrečné části jsou uvedeny některé předpisy z ostatních oblastí, které se vyskytují při provozní činnosti výrobních družstev. Uvedený seznam předpisů Českého svazu výrobních družstev je vyčerpávající a bude dobrou pomůckou nejen pro práci členů výrobních družstev, ale i pro pracovníky ostatních organizací, které jsou v častém styku s výrobními družstvy. Představenstvo Českého svazu výrobních družstev usnesením ze dne # května # nahradilo dosavadní znění # části směrnice o slučování, delimitacích a zrušování výrobních družstev likvidací, která byla schválena usnesením ze dne # listopadu # , a stanovilo, že při změně a převodech výrobních programů nesmějí družstva v rozporu s požadavky omezovat výrobu nebo vypouštět z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony anebo výrobní program předvádět, pokud jim k tomu nedá souhlas nadřízený orgán, a jde- li o meziresortní převod, tedy všechny příslušné nadřízené orgány. Při změně a převodech výrobních programů musí družstvo prokázat účelnost a hospodárnost převodu nebo změny výrobního programu, zajistit plynulé zásobování výrobky, jichž se změna nebo převod výrobního programu týká, a to alespoň v dosavadním množství a jakosti, a jde- li o exportní úkoly nebo jejich součásti, musí být doloženo stanovisko příslušné vyvážející organizace zahraničního obchodu. Převody výrobních programů se musí provádět mezi organizacemi písemnými dohodami při dodržování náležitostí, které jsou ve směrnici přesně stanoveny. Souhlas ke změně a k převodu výrobního programu mezi družstvy uděluje krajský, městský, výbor svazu, při mezikrajských převodech oba příslušné krajské výbory svazu. Souhlasu Českého svazu výrobních družstev je zapotřebí ve všech případech, kdy jde o meziresortní převody výrobních programů, a to po předchozím vyjádření příslušného krajského, městského, výboru svazu. Státní hospodářské organizace potřebují souhlas podle * # . Při změně nebo převodu výrobního programu, která se dotýká vymezení předmětu činnosti družstva, je povinno představenstvo družstva současně se žádostí o souhlas ke změně nebo převodu výrobního programu požádat také o předběžný souhlas svazu ke změně stanov. Delimitace provozoven nebo jiných útvarů výkonové složky družstev, dílen, prodejen, závodů, musí být provedeny zásadně k # lednu, a jen zcela výjimečně je možné uskutečnit vnitrodružstevní delimitaci též k # červenci běžného roku. Delimitační návrhy na vnitrodružstevní delimitaci předkládá představenstvo družstva nejméně tři měsíce před termínem delimitace místně příslušnému krajskému, městskému, výboru svazu, který po projednání s příslušnými orgány vydá souhlas k projednání delimitace na členských schůzích příslušných družstev. Při meziresortních delimitacích musí být návrhy předloženy nejpozději dvanáct měsíců před termínem, k němuž má být delimitace provedena. Meziresortní delimitace se uskutečňují zásadně za úplatu. V další části směrnice je zevrubně rozvedeno, co má být v návrhu na provedení delimitace obsaženo, s uvedením důvodů delimitace a ekonomického přínosu, který z delimitace vznikne. V závěrečné části směrnice jsou uvedeny povinnosti předávající organizace a pokyny o nabývání, rušení, členství členů družstev. Delimitace se uskutečňují hospodářskou smlouvou, jejíž nedílnou součástí je delimitační tabulka základních ukazatelů plánu, jejíž vzor je uveden v příloze # k směrnici # . Na základě dohod uzavřených se zahraničními dodavateli se dovážejí ze zahraničí některé stroje a zařízení, které neodpovídají dosud zcela právním předpisům, zejména požadavkům ochrany zdraví a životních podmínek, a předpisům o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Aby se předešlo nákladům za dodatečné úpravy, které teprve umožňují jejich bezpečné užívání, bylo doporučeno všem družstevním organizacím, aby postupovaly do doby, než bude dovoz strojů a zařízení upraven příslušnými předpisy, podle těchto zásad. Vyžadovat a prostudovat technickou dokumentaci, která odpovídá soudobému provedení stroje, jeho provozu, obsluze, včetně příslušenství stroje, zvláštního příslušenství, případně včetně zpracovávaného materiálu, a zjistit odchylky od bezpečnostních předpisů a ČSN, vymínit si odstranění těchto odchylek smluvně ať již organizací dovážející, nebo vývozcem, požadovat v objednávce prohlášení atest, že dodávaný stroj odpovídá bezpečnostním předpisům a celkové provedení, jakož i provoz, ČSN, ujasnit a zabezpečit výrobcem, dodavatelem, servisní službu, zejména dobu a její rozsah, dále zásobování náhradními díly v době záruční i pozáruční, případně zajištění generální opravy u složitějších zařízení a strojů, požadovat instalaci, zajištění montáže a přípravy k uvedení do provozu odborníky výrobce nebo servisní službou výrobce, dodavatele, přizvat před uvedením do provozu zástupce inspektorátu Českého úřadu bezpečnosti práce a hygienické stanice a stroj uvádět do provozu až po udělení souhlasu, případně po odstranění připomínek, zajistit odborné vyškolení obsluhy a dozor až do dosažení předpokládaných výrobních parametrů stroje, při nákupu strojů na veletrhu v Brně spolupracovat s místně příslušným inspektorátem Českého úřadu bezpečnosti práce, který má svého zástupce v areálu výstaviště. Od # ledna # nabyla účinnosti směrnice o hospodaření s družstevním majetkem. V zájmu jednotného a správného postupu při předkládání smluv ke schválení svazu byl vypracován tento metodický návod, v němž se stanoví postup při předkládání smluv ke schválení svazu, obsah a náležitosti těchto smluv. Dále vymezuje návod doklady, které je třeba připojit při vlastnických převodech movitého i nemovitého majetku. V metodickém návodu je zdůrazněno, že smlouvy o převodu vlastnictví podléhají schválení svazu, ústředí nebo příslušného krajského výboru. Smlouvy se předkládají podepsané oběma smluvními stranami v potřebném počtu vyhotovení spolu s příslušnými doklady. V žádosti o schválení smlouvy uvede družstvo všechny rozhodující okolnosti týkající se vlastnického převodu. Jestliže jde o případ, kdy pro schválení je příslušné ústředí svazu, předkládají družstva smlouvy ke schválení vždy jen prostřednictvím příslušného krajského, popřípadě městského výboru svazu, který postoupí takovou smlouvu spolu se svým stanoviskem a s upozorněním na případné další důležité skutečnosti ústředí svazu. Pokud jde o obsah a náležitosti smluv, je třeba, aby v nich bylo uvedeno přesné označení smluvních stran včetně označení orgánů nadřízených smluvním stranám, uvedení plných jmen zástupců smluvních stran spolu s vyznačením jejich funkcí, přesná specifikace převáděného osobního majetku spolu s vyznačením vlastnického vztahu k převáděnému majetku, a to jak na straně organizace předávající, tak na straně organizace přejímající. Dále musí být ve smlouvách uvedena správně zjištěná cena, která nesmí překročit nejvyšší cenu stanovenou cenovými předpisy, případně výši ceny stanovené znalcem, pokud příslušný cenový předpis nebyl vydán. Nejvyšší cena při vlastnických převodech mimo obvyklé hospodaření mezi socialistickými organizacemi se od # řídí výnosem cenových úřadů uveřejněným v Cenovém věstníku Federálního, Českého a Slovenského cenového úřadu v částce # . Nejvyšší kupní cena při vlastnických převodech družstevního majetku mimo obvyklé hospodaření na občany u staveb, které mohou být předmětem vlastnictví, se řídí vyhláškou # . Dalšími náležitostmi smluv je uvedení důvodů převodu vlastnictví k družstevnímu majetku, určení dne, kdy dochází k převodu vlastnictví převáděného majetku, uvedení stavu převáděného majetku, podpis předsedy nebo místopředsedy družstva, dalšího člena představenstva a vyznačení v textu smlouvy, zda k platnosti této smlouvy je třeba schválení nadřízených orgánů. Při vlastnických převodech družstevního majetku je třeba u movitého i nemovitého majetku připojit podnikově ověřený výpis ze schůze představenstva družstva, v níž bylo usnesením představenstva rozhodnuto o vlastnickém převodu určitého družstevního majetku. U nemovitosti je dále třeba připojit výpis z listu vlastnictví v evidenci nemovitostí vedené u příslušného střediska geodézie, znalecký odhad znalce, potvrzení územního plánu o charakteru pozemku, potvrzení odboru výstavby příslušného ONV o ceně převáděných pozemků, a pokud je předmětem převodu jen část pozemku, oddělovací plánek. V metodickém návodu jsou rovněž stanoveny doklady, které je třeba připojit při nabývání movitého i nemovitého majetku do družstevního vlastnictví. Požadavky na dovoz strojů a strojního zařízení z kapitalistických států v roce # a ze socialistických zemí v roce # předloží družstva krajskému, městskému, výboru Českého svazu výrobních družstev dopisem nejpozději do # prosince # . Příslušný krajský nebo městský výbor postoupí doporučené požadavky družstev výrobně technickému odboru ČSVD do # ledna spolu s příslibem hmotného limitu pro příslušný rok a potvrzením o finančním zajištění požadovaného dovozu. Požadavky, které budou předloženy po tomto termínu, nebudou do plánu dovozu zařazeny. Družstva nesmí jednat o dovozech se zahraničními dodavateli přímo, ale pouze prostřednictvím příslušných podniků zahraničního obchodu. Je třeba, aby družstva ještě před předložením požadavků na dovoz konzultovala své technické záměry s odbornými pracovníky výrobního a technického oddělení ČSVD, a pokud jde o zjištění možností dovozu a cen, s příslušnými podniky zahraničního obchodu. V dopise, kterým družstva předkládají své požadavky na dovoz strojů a strojních zařízení, je nutno uvést přesný název stroje a zařízení, zemi dovozu, cenu stroje v zahraniční měně, hranice, zda jde o jednotlivý stroj nebo zda je požadovaný dovoz zahrnut do rozpočtové ceny stavební investice nad # * , nebo do rozpočtové ceny stavební investice do # * , zda jde o náhradu za vyřazený stroj nebo o rozšíření strojního vybavení, zda stroj bude vestavěn do technologické linky, zda dovoz stroje nebo zařízení podmiňuje dovoz surovin a materiálů nebo zvýšení dodávek nedostatkových druhů surovin a materiálů z tuzemska, zdůvodnění použití stroje, zda jednotlivé stroje budou zakoupeny z volných vlastních prostředků nebo zda bude požadován úvěr, popřípadě dotace z vládní účelové rozpočtové rezervy, směnnost stroje v provozu. Dále jsou ve Věstníku uvedeny informace k vyplňování návrhů na dovoz, které jsou předkládány strojírenským podnikům zahraničního obchodu. Aby bylo možno lépe sledovat přípravu a realizaci dodávek a montáží technologických zařízení pro vybrané investiční celky v tuzemsku a pro operativní odstraňování nedostatků a rozporů u těchto dodávek, jmenoval ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR z řad pracovníků inženýrské organizace strojírenství SET Praha pověřence, kterým při výkonu jejich funkce mimo jiné uložil působit po schválení projektového úkolu k včasnému uzavření smluv a přípravě dodávek s dodavatelskými organizacemi resortu hutnictví a těžkého strojírenství dodávajícími vyššími dodavatelskými formami kontrolovat jejich plnění a součinnost těchto dodavatelů při zpracování úvodního projektu stavby. Pověřenci mají soustavně prověřovat, jak dodavatelské organizace technologických zařízení koordinují zpracování prováděcích projektů, výrobu strojů a zařízení a jejich montáže ve svých útvarech i u svých finálních dodavatelů, a kontrolovat postup plánovitého zajišťování dodávek technologických zařízení ve výrobních plánech rozhodujících dodavatelů resortu hutnictví a těžkého strojírenství, kteří se podílejí na výstavbě sledovaného investičního celku. Dalším úkolem pověřenců je prověřovat zajištěnost kompletujících zařízení strojů a souborů z dovozu, sledovat plnění termínů stavební připravenosti a včasné předávání příslušných pracovišť organizacím resortu k montáži. Případné ohrožení plnění stanovených lhůt jsou povinni pověřenci signalizovat. Při své činnosti mají pověřenci soustavně úzce spolupracovat s pověřenci generálních ředitelů VHJ, resortu hutnictví a těžkého strojírenství, pro příslušné investiční akce a při jednání s pověřenci ostatních zúčastněných resortů, případně s ostatními účastníky výstavby požadovat operativní odstraňování zjištěných nedostatků způsobených jejich organizacemi, zejména pokud ohrožují plynulý průběh montážních prací. V opatření je dále stanoven postup při podávání zpráv o postupu prací na stavbách sledovaných investičních celků a uvedena oprávnění pověřenců při plnění jejich úkolů. Za svou činnost jsou pověřenci odpovědni řediteli inženýrské organizace strojírenství SET Praha, který je povinen zajistit předpoklady pro plnění jejich úkolů. Seznam pověřenců s uvedením příslušného investičního celku je uveden v příloze uvedeného opatření a bude podle potřeby upravován. Po projednání zprávy předložené ministrem výstavby a techniky ČSSR vláda ČSR vzala na vědomí, že podle rozboru připravenosti a rozestavěnosti staveb obytných souborů uvažovaných k realizaci v období # až # vytvářejí platné normativy podmínky pro vybudování # míst v jeslích na # obyvatel v nových obytných souborech a že zajištění počtu míst v jeslích podle okamžité potřeby v jednotlivých lokalitách je řešeno podle usnesení vlády ČSR * # . Svým usnesením ze dne # srpna # pak vláda ČSR uložila radám krajských národních výborů a radě Národního výboru města Prahy zabezpečit, aby při zpracování přípravné a projektové dokumentace obytných souborů byly dodržovány normativy počtu míst v jeslích dané soustavami standardů, normativů a technickohospodářských ukazatelů pro léta # až # a pro léta # až # , a vytvořit podmínky pro realizaci potřebného počtu míst v jeslích v souladu s dokumentací. Radám krajských národních výborů a Národního výboru města Prahy bylo současně uloženo ve spolupráci s ministrem stavebnictví zabezpečit, aby při realizaci nových obytných souborů byly přednostně budovány dostatečné kapacity jeslí v termínech stanovených pro uvedení staveb do užívání, v souladu s postupem výstavby bytů zajistit urychlenou výstavbu nebo dokončení staveb jeslí na těch sídlištích, kde došlo ke zpoždění jejich výstavby proti potřebám a harmonogramu výstavby nového obytného souboru. Po projednání stavu příprav # československé spartakiády a v souladu s usnesením vlády ČSSR ze dne # května # vláda ČSR svým usnesením ze dne # července # uložila řadu úkolů a mimo jiné uložila ministru stavebnictví a radě Národního výboru hlavního města Prahy zajistit provedení drobných investic a oprav spojených s provedením # československé spartakiády a spadajících do sféry Národního výboru města Prahy. Ministru výstavby a techniky v dohodě s radou středočeského Krajského národního výboru bylo uloženo pověřit funkcí generálního projektanta # československé spartakiády Krajský projektový ústav v Praze. Současně bylo povoleno podle nařízení vlády ČSSR o výjimečném poskytnutí důchodu některým pracujícím důchodcům, aby poživatelům starobního vdovského nebo sirotčího důchodu zaměstnaným pracemi pro # československou spartakiádu byl po dobu tohoto zaměstnání v roce # a # poskytován důchod v plné výši bez časového omezení, i když by jim jinak výplata důchodu nepříslušela. Federální statistický úřad ve spolupráci s Českým statistickým a Slovenským statistickým úřadem organizuje v souladu s * zákona o jednotné soustavě sociálněekonomických informací zjišťování počtu kvalifikovaných dělníků a provozních pracovníků podle povolání k # září # . Toto zjišťování se provede pouze v podnicích a v těch organizacích, v nichž tito pracovníci tvoří významný podíl. Šetření provedou ústřední orgány ve svých organizacích, všechny oblastní statistické orgány republik za podniky řízené národními výbory, okresními zemědělskými správami a za jednotná družstva. Výkaz bude sestaven na základě dvou hlavních hledisek. Podle povolání, ve kterém dělníci a provozní zaměstnanci skutečně pracují, a podle vyučení, aniž bude přihlíženo k povolání, v němž pracovník skutečně pracuje. Zjištění počtu kvalifikovaných dělníků a provozních pracovníků k # září # bude provedeno výkazy Výkaz o počtu kvalifikovaných dělníků a provozních pracovníků podle povolání k # září # , Výkaz o počtu kvalifikovaných dělníků a provozních pracovníků podle povolání, Výkaz o počtu kvalifikovaných manuálních pracovníků podle povolání v JZD. Pro zařazení pracovníka do příslušné skupiny je rozhodující kvalifikační třída pracovníka, nikoliv pracovní třída. Za kvalifikované dělníky a provozní pracovníky jsou považováni pracovníci pracující v povoláních vyžadujících odbornou kvalifikaci, kteří jsou zařazeni do # třídy nebo # třídy tarifně kvalifikačního katalogu nebo mimo tarif. V případech, kdy kvalifikační třída nebyla pracovníkům doposud stanovena, je třeba přihlížet při zařazování pracovníků do příslušné kvalifikační skupiny k tomu, jak pracovník splňuje kvalifikační předpoklady příslušné skupiny, a vyloučit všechny náhodné jevy. Jestliže se cena tvoří dohodou organizací, vznikne podle * smlouva jen tehdy, jestliže dojde k dohodě o výši ceny anebo alespoň o způsobu, jak se cena určí. Podle * v předpisech o cenách může být nahražení dohody o cenách stanoveno jinak. V souladu s tím vyhláška o cenách v * uvádí, že běžná kupní cena se použije v případech, kdy není předem mezi organizací zahraničního obchodu a tuzemským dodavatelem nebo odběratelem sjednáno použití dohodnutých cen nebo kdy nedojde k dohodě o kupní ceně a v případech uvedených v * tohoto ustanovení, kdy použití dohodnutých kupních cen není možné. Z uvedeného vyplývá, že pokud se organizace nedohodnou na kupní ceně nebo na její výši, použije se při fakturaci běžná kupní cena, která je cenou určenou, takže pro vznik smlouvy se nevyžaduje dohoda organizací. Úpravou nahražení dohody o ceně chce vyhláška o cenách dosáhnout toho, aby se zabránilo vzniku bezesmluvních dodávek v případech, kdy se organizace nedohodnou na kupní ceně. Postup organizací, které prohlašují dohodu o kupní ceně za podstatnou náležitost vzniku smlouvy, je v rozporu se záměrem zákonodárce a obchází účel vyhlášky o cenách, protože ztěžuje uzavírání hospodářských smluv. Takový právní úkon by byl proto neplatný. Proto jestliže odběratel vyslovil souhlas s návrhem hospodářské smlouvy dodavatele, pokud jde o čas a předmět plnění, s výhradou, že platí běžná kupní cena namísto navržené dohodnuté kupní ceny, kterou dodavatel prohlásil za podstatnou náležitost vzniku hospodářské smlouvy, podle * je smlouva řádně uzavřena s tím, že při fakturaci se použije běžná kupní cena. Jestliže pro MZVŽ ČSR ve státním plánu na rok # je stanovena závazná dodávka válcovaného materiálu, celkem jde o výrobky, které jsou v daném případě zahrnuty v Seznamu surovin, materiálů a výrobků, příloha jednotných metodických pokynů pro vypracování návrhů prováděcích plánů na rok # a další léta pátého pětiletého plánu pod pořadovým číslem # , válcovaný materiál celkem # * se znakem * , potom z ustanovení zákona o národohospodářském plánování vyplývá povinnost adresátu úkolu rozepsat úkol na podřízené orgány, střední články řízení, a další povinnost těchto orgánů rozepsat úkol na podřízené organizace. Jestliže rozpis je proveden tak, že z něho vyplývá povinnost dodávky výrobků pro určitého odběratele, je tímto rozpisem současně vydán plánovací akt, na jehož základě je dodavatelská organizace povinna uzavřít smlouvu s odběratelskou organizací. Této povinnosti se dodavatelská organizace nemůže zprostit žádným sdělováním limitů. Splnění takové povinnosti je vynutitelné u hospodářské arbitráže. Jestliže pro MVZŽ ČSR ve státním plánu na rok # závazná dodávka válcovaného materiálu celkem stanovena není, potom nemá dodavatelská organizace kontraktační povinnost na základě plánovacího aktu. Odběratelská organizace může nutit dodavatelskou organizaci k uzavření hospodářské smlouvy jen na základě nepřímé kontraktační povinnosti vyjádřené za podmínek v tomto ustanovení uvedených. Různé limity, přísliby, rozpisy mohou mít určitý význam v případě arbitrážního sporu při hodnocení, zda jsou dány předpoklady, jednoznačnou kontraktační povinnost však nelze na jejich základě odvodit. Je však třeba upozornit na to, že v daném případě se jedná o položku, u které je odběratelská organizace z resortu MZVŽ ČSR povinna projednávat dodavatelsko-odběratelskévztahy v plánovacím procesu s příslušnou dodavatelskou organizací podle ustanovení vyhlášky. Jestliže tedy odběratelská organizace plnila řádně povinnosti uložené citovanou vyhláškou, potom buď o rozsahu dodávek sepsala s dodavatelskou organizací vzájemně odsouhlasený protokol, anebo v případě rozporu předložila rozpor k řešení nadřízenému orgánu. Důchodové zabezpečení u nás se postupem doby stalo velmi důležitou složkou života našich občanů na všech jeho úsecích. Celkový systém našeho sociálního zabezpečení, jehož součástí je důchodové zabezpečení, je daleko výhodnější než tyto systémy i v nejvyspělejších kapitalistických zemích, z nichž některé vůbec nesnesou srovnání s naším sociálním zabezpečením. O tom svědčí nejen výše poskytovaných dávek, podmínky, za nichž jsou tyto dávky poskytovány, a rozsah sociálních služeb, nýbrž i počet osob, na něž se sociální zabezpečení v ČSSR vztahuje. Pokrok, jehož náš pracující lid na úseku důchodového zabezpečení dosáhl, je nejlépe patrný při pohledu na některé etapy vývoje tohoto zabezpečení. Počátky našeho důchodového zabezpečení spadají do druhé poloviny # století, kdy naše vlast byla součástí rakousko-uherskémonarchie. Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení vznikalo v tomto státě postupně pro jednotlivé skupiny obyvatelstva, takže se * několik soustav nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, jejichž obsahová náplň byla velmi různorodá. Také po organizační stránce panovala na tomto úseku značná roztříštěnost. Tento stav byl po vzniku Československé republiky v roce # převzat do našeho právního řádu. Ten postupně provedl další úpravy tohoto pojištění a přispěl tak k prohloubení rozdílů mezi jednotlivými druhy pojištění. To je patrné i z toho, že po roce # platily v našem státě tyto soustavy nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. Veřejnoprávní penzijní zaopatření státních a jiných veřejných zaměstnanců, zavedené již koncem # století, toto zabezpečení bylo nejkvalitnější, poněvadž režim založený na vykořisťování většiny pracujících privilegovanou menšinou měl zájem na tom, aby pracovníkům svého byrokratického aparátu poskytl privilegované postavení také při jejich penzijním zaopatření, povinné pojištění pro případ pracovního úrazu, které patřilo mezi nejstarší odvětví sociálního pojištění v naší zemi, hornické pojištění, podle něhož byly členům tohoto pojištění poskytovány podpory v případě nemoci a invalidity a pozůstalým po nich v případě úmrtí živitele, nemocenské pojištění dělníků, zavedené koncem # století, invalidní a starobní pojištění dělníků, zavedené s účinností od # července # , v rakousko-uherskémonarchii zavedeno nikdy nebylo, i když dělníci tvořili největší skupinu pracujících, penzijní pojištění soukromých zaměstnanců úřednického charakteru, zavedené s platností od # ledna # , a veřejná péče o válečné poškozence, upravovaná předpisy platnými v rakousko-uherskémonarchii již od roku # . Pro úplnost je třeba uvést, že v roce # bylo sice uzákoněno pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, že však tento zákon pro odpor vládnoucích tříd nikdy nevešel v platnost. Po roce # byla situace v sociálním zabezpečení ještě komplikována tím, že pohraniční území českých zemí byla po dobu fašistické okupace bezprostředně připojena k Německu a přičleněna k říšskoněmeckým pojišťovacím soustavám, a dále tím, že sociální pojištění na Slovensku se v letech # až # vyvíjelo odlišně od sociálního pojištění v Čechách a na Moravě. Po roce # byly postupně odstraňovány nejkřiklavější rozdíly mezi jednotlivými soustavami důchodového zabezpečení * pojištění, až konečně vytvoření ekonomické základny lidově demokratického státu a rozhodná porážka odpůrců tohoto režimu v únoru # umožnily uskutečnit od # října # národní pojištění, které všem pracujícím v našem státě bez rozdílu zajistilo spravedlivý podíl na národním důchodu v případě pracovní neschopnosti, invalidity, stáří a ztráty živitele a které se vztahovalo i na osoby samostatně hospodařící a spolupracující členy rodin s výjimkou zabezpečení pro případ pracovní neschopnosti. V roce # byli do národního pojištění zahrnuti i státní a jiní veřejní zaměstnanci a později bylo upraveno i národní pojištění JZD, takže z národního pojištění byli vyňati jen příslušníci ozbrojených sil z povolání, kteří byli nemocensky a důchodově zabezpečeni podle zvláštních předpisů. Od roku # bylo nově upraveno nemocenské pojištění zaměstnanců a současně podstatně zlepšeno i jejich důchodové zabezpečení. V roce # bylo upraveno sociální zabezpečení družstevních rolníků. Přiblížilo se k sociálnímu zabezpečení pracovníků v pracovním poměru. Další pokrok ve vývoji sociálního zabezpečení u nás znamená rok # , v němž bylo nově upraveno sociální zabezpečení pracovníků v pracovním poměru a sociální zabezpečení družstevních rolníků. Platnost nových předpisů byla rozšířena i na příslušníky ozbrojených sil z povolání, takže všichni pracující u nás jsou sociálně zabezpečeni podle stejných zásad. Jednou z nejdůležitějších změn proti dřívějšímu stavu je, že pro vznik nároku na důchod i pro jeho výši se hodnotí veškerá skutečně odpracovaná doba zaměstnání bez ohledu na to, zda pracovník v zaměstnání byl, či nebyl důchodově pojištěn. Tím byly odstraněny pozůstatky kapitalistických pojišťovacích systémů, podle nichž se pro vznik nároku na důchod a pro jeho výši hodnotila jen doba, kdy byl pracovník pojištěn. Podle tohoto ustanovení byla tedy odstraněna dřívější nerovnoprávnost dělníků v důchodovém zabezpečení, neboť podle předpisů platných před novou úpravou bylo jim možno z doby zaměstnání započítat jen dobu důchodového pojištění nejdříve od # července # , kdežto osobám penzijně pojištěným se * doba jejich penzijního pojištění již od # ledna # . Úprava důchodového zabezpečení z roku # platí s některými změnami a doplňky dosud, plné znění zákona o sociálním zabezpečení bylo uveřejněno pod * a naším úkolem je podat stručný a přehledný výklad o důchodovém zabezpečení pracovníků v pracovním poměru. O rozsahu důchodového zabezpečení svědčí, že podle * # zákona * , ve znění pozdějších zákonů a podle prováděcích předpisů k němu vydaných, jsou důchodově zabezpečeni pracovníci v pracovním nebo učebním poměru, členové výrobních družstev, další pracující, kteří v důchodovém zabezpečení mají stejná práva a stejné povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru, plně uvolnění funkcionáři národních výborů, soudci z povolání, příslušníci ozbrojených sil a příslušníci bezpečnostního sboru z povolání, ostatní občané konající službu v silách, kteří jsou zabezpečeni pro případ úrazu utrpěného v souvislosti s výkonem vojenské služby nebo * době výkonu vojenské služby, příslušníci Lidových milicí, pomocníci pohraniční stráže a členové pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, bojovníci proti fašismu, oběti války a fašistické perzekuce v době nesvobody, jakož i účastníci osvobozeneckých bojů za první světové války a účastníci přípravy k obraně ČSSR, účastníci krátkodobých nebo neplacených brigád, dobrovolní požárníci, dobrovolní zdravotníci ČSČK, dárci krve, účastníci organizované tělesné výchovy a další občané uvedení ve * vyhlášky * , členové komisí národních výborů, dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby, kteří jsou důchodově zabezpečeni invalidním nebo částečným invalidním důchodem pro případ úrazu při výkonu této činnosti, spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti, vědečtí pracovníci, novináři a artisté, pracující poskytující služby a opravy na základě povolení národního výboru uvedení ve vyhlášce * , pozůstalí po pracovnících a uvedených osobách. Družstevní rolníci, jednotlivě hospodařící rolníci a jiné osoby samostatně hospodařící a spolupracující členové jejich rodin jsou důchodově zabezpečeni podle zvláštních předpisů. Z důchodového zabezpečení se poskytují tyto dávky: starobní důchod, invalidní a částečný invalidní důchod, vdovský důchod a sirotčí důchod, důchod manželky, osobní důchod, sociální důchod, výchovné k důchodům a zvýšení důchodu a * pro bezmocnost. Podmínky, za nichž se poskytují jednotlivé dávky důchodového zabezpečení, jsou stanoveny rozdílně podle toho, o jakou dávku jde. Přitom se nároky na starobní důchod, na invalidní a částečný invalidní důchod a do značné míry i na důchody od nich odvozené, na vdovský důchod a sirotčí důchod, řídí především pracovní kategorií, do níž je zaměstnání zařazeno, * doby zaměstnání a výší pracovního příjmu. Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do tří pracovních kategorií. Převážná část z nich je zařazena do # pracovní kategorie. Které zaměstnání je zařazeno do # pracovní kategorie, práce vykonávané v hornictví pod zemí, v hlubinných dolech, nebo do # pracovní kategorie, práce vykonávané v prostředí škodlivého záření, je uvedeno v resortním seznamu, který podle zásad stanovených vládou vydává příslušné resortní ministerstvo po dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí. Za dobu zaměstnání se považují tyto doby získané po # říjnu # . Doba pracovního nebo učebního poměru, doba, po kterou je občan činný pro socialistický sektor v poměru, který má obsah pracovního poměru, není však takto označen nebo nemá všechny náležitosti pro vznik pracovního poměru, doba činnosti v poměru člena výrobního družstva, doba výkonu funkce uvolněných funkcionářů národních výborů a doba jiných činností, po kterou mají někteří občané v důchodovém zabezpečení stejná práva a stejné povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru, doba služby vojáka z povolání a doba služby příslušníků bezpečnostního sboru, doba výluk, stávek a perzekuce pro činnost v revolučním dělnickém hnutí, doba jiné nezaměstnanosti v rozsahu stanoveném okresním národním výborem, doba studia na školách potřebná k přípravě pro povolání po skončení povinné školní docházky, doba pracovního nebo učebního poměru v cizině, pokud pracovník * ke dni vzniku nároku na důchod trvalý pobyt v ČSSR, zdržoval se v cizině s povolením československých orgánů, jde- li o občana ČSSR, nebo byl na území ČSSR pracovně činný aspoň # let, jde- li o cizího státního příslušníka, pokud příslušná mezistátní úmluva nestanoví jinak. Do doby zaměstnání se započítávají i náhradní doby, v nichž občan z důležitých příčin nevykonával žádnou činnost, a doby, v nichž občan sice nevykonával žádné zaměstnání, avšak vykonával jinou kvalifikovanou činnost. Podle toho náhradními dobami jsou. Doba služby v armádě Slovenského státu za nesvobody, doba služby v německé nebo maďarské armádě, kterou povinně konali obyvatelé republiky podle předpisů vydaných okupanty v době nesvobody v rozsahu stanoveném okresním národním výborem, doba odbojové činnosti a věznění, internace z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody, doba, kterou pracovník nebyl nebo nemohl být v pracovním poměru v době nesvobody z důvodů politického, národního nebo rasového útlaku, doba, kterou žena pečovala o dítě ve věku do tří let nebo o nezletilce, který potřeboval stálou péči a nebyl umístěn v ústavu sociální péče. Od # října # jsou mimo to náhradními dobami. Doba, po kterou pracovník měl nárok na peněžité dávky, pojištění poskytované místo mzdy, nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny a peněžitou pomoc v mateřství, doba odborného nebo politického školení, doba přípravy pro povolání, která se provádí podle předpisů o pracovní rehabilitaci, a doba pobírání invalidního důchodu, tato doba se hodnotí jen pro vznik nároku na důchod, nikoliv však pro jeho výši. Od # ledna # je náhradní dobou i doba pobírání částečného invalidního důchodu, po kterou byl pracovníku vyplácen příspěvek před umístěním. Pro vznik nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod je nejen třeba, aby zaměstnání trvalo po určitou zákonem stanovenou dobu, nýbrž aby se i skutkové podmínky nároku na důchod splnily buď v době zaměstnání, nebo nejpozději do # let po výstupu ze zaměstnání, po skončení náhradní doby. Zaměstnání, které bylo přerušeno po dobu kratší než pět let, se započte do celkové doby zaměstnání bez dalších podmínek. Bylo- li však zaměstnání přerušeno po dobu delší než pět let, započte se doba zaměstnání získaná před přerušením do celkové doby zaměstnání jen tehdy, jestliže zaměstnání po přerušení trvalo aspoň tři roky. Některé osoby však byly nuceny opustit zaměstnání z vážných důvodů, a proto mohou požádat odbor sociálních věcí a zdravotnictví okresního národního výboru, že zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů proto, že pracovník ošetřuje osobu blízkou, která není s to sama o sebe pečovat a kterou nelze umístit v ústavu sociální péče. Rozhodl- li uvedený odbor, že zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako by pracovník zaměstnání nepřerušil. Doba, po kterou bylo zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, se však do doby zaměstnání nezapočítává. Průměrný měsíční výdělek, dále jen PMV, se vypočítává z hrubých výdělků za posledních deset let, popřípadě pět kalendářních let před rokem, v němž vznikl nárok na důchod, podle toho, co je pro pracovníka výhodnější. Byl- li pracovník po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě zaměstnán, vypočte se PMV z hrubých výdělků za posledních deset, popřípadě pět kalendářních let před rokem, v němž pracovník skončil zaměstnání, pokud tento PMV je pro něho výhodnější než PMV vypočtený z rozhodného období před rokem, v němž vznikl nárok na důchod. Při výpočtu PMV se nepřihlíží k výdělkům dosaženým v kalendářním roce, v němž vznikl nárok na důchod, ani k výdělkům dosaženým v kalendářním roce, v němž pracovník skončil zaměstnání, výdělkem započítatelným pro účely důchodového zabezpečení, tedy i pro výpočet PMV, je veškerá hrubá mzda dosažená v zaměstnání nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním, příjem, jestliže podléhá dani ze mzdy. Tímto hrubým výdělkem jsou tedy mzdy a platy všeho druhu jako prémie, příplatky, odměny, podíly na hospodářských výsledcích podniku, mzda za práci, přesčas, náhrada mzdy za nevybranou dovolenou, naturální dávky. PMV se započítává do # Kčs plně, od # Kčs do # Kčs jednou třetinou. Podmínky nároku na starobní důchod a jeho výše jsou stanoveny rozdílně podle toho, zda jde o muže, či ženu a zda pracovník nebo pracovnice byli zaměstnáni nejméně # let, v tomto případě jsou splněny podmínky pro nárok na plný starobní důchod, či méně, v tomto případě mohou být splněny podmínky pouze pro nárok na poměrný starobní důchod. Nárok na plný starobní důchod má pracovník, který byl zaměstnán nejméně # let a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení dosáhl věku aspoň # let, pracovník, který byl zaměstnán nejméně # let, z toho nejméně # let v hornictví vykonávaném pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech, lomech na uhlí a radioaktivní suroviny, a v době trvání tohoto zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení dosáhl věku aspoň # let, pracovník, který byl zaměstnán nejméně # let, z toho nejméně # let v zaměstnání # pracovní kategorie s výjimkou zaměstnání uvedeného v předchozím odstavci, a v době trvání tohoto zaměstnání # pracovní kategorie nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení dosáhl věku aspoň # let, pracovník, který byl zaměstnán nejméně # let, z toho nejméně # let v zaměstnání # pracovní kategorie v podzemí hlubinných dolů, a dosáhl věku aspoň # let, podmínkou pro toto mimořádné opatření je, aby z tohoto zaměstnání byl pracovník uvolněn nebo převeden z důvodů uvedených v zákoníku práce nebo z důvodů uvedených v * tohoto zákoníku, bylo- li by vzhledem k osobním poměrům pracovníka nepřiměřenou tvrdostí na něm požadovat, aby byl dále v hornickém povolání pod zemí zařazeném do # pracovní kategorie, pracovník, který byl zaměstnán nejméně # let, z toho nejméně # let v zaměstnání # pracovní kategorie jako bílý zedník a dosáhl věku aspoň # let, podmínkou je, aby pracovník byl na jiné pracoviště přemístěn ze zdravotních důvodů, pracovník, který byl zaměstnán nejméně # let, z toho nejméně # let v zaměstnání # pracovní kategorie při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy a dosáhl věku aspoň # let, pracovnice, která byla * nejméně # let a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení dosáhla aspoň # let, vychovala- li pět nebo více dětí, nebo věku aspoň # let, vychovala- li tři nebo čtyři děti, nebo věku aspoň # let, vychovala- li dvě děti, nebo věku aspoň # let, vychovala- li aspoň jedno dítě, anebo věku aspoň # let, nevychovala- li žádné dítě. U účastníků odboje se snižuje věková hranice pro nárok na plný starobní důchod podle stanovených podmínek. Nárok na poměrný starobní důchod má pracovník, který byl zaměstnán po dobu kratší než # let, nejméně však # let, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení dosáhl věku aspoň # let, pracovnice, která byla * po dobu kratší než # let, nejméně však # let, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení dosáhla věku aspoň # let, vychovala- li aspoň jedno dítě, nebo věku aspoň # let, nevychovala - li žádné dítě, pracovnice, která byla * po dobu kratší než # let, nejméně však do # let, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení dosáhla věku aspoň # let. U účastníků odboje se snižuje věková hranice pro nárok na poměrný starobní důchod podle stanovených podmínek. Výše plného starobního důchodu se skládá ze základní výměry a ze zvýšení. Základní výměra činí v # pracovní kategorii # , ve # pracovní kategorii # a ve # pracovní kategorii # . Zvýšení # náleží v # a # pracovní kategorii za # a každý další rok zaměstnání a ve # pracovní kategorii za # a každý další rok zaměstnání. Zvýšení # náleží za každý rok zaměstnání v # pracovní kategorii, # ve # pracovní kategorii a # ve # pracovní kategorii. Přitom se * jen doba zaměstnání po # roce věku. Takto vypočtený starobní důchod se sníží o zvláštní daň z důchodu. Po tomto snížení nesmí starobní důchod přesáhnout ve # pracovní kategorii # * PMV a ve # pracovní kategorii # * PMV, nejnižší výměra plného starobního důchodu činí # měsíčně a # * poměrného starobního důchodu měsíčně, pokud tyto částky nepřesahují # * PMV, je- li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být zvýšen na # měsíčně, jde- li o jednotlivce, a na # měsíčně, jde- li o manželskou dvojici. Nejnižší výměra plného i poměrného starobního důchodu činí # měsíčně u účastníka odboje skupiny * , skupiny * , skupiny * a skupiny * . Nejvyšší výměra starobního důchodu ke dni vzniku nároku na důchod činí # měsíčně ve # pracovní kategorii, # ve # pracovní kategorii a # v # pracovní kategorii. Tyto částky mohou být překročeny jen zvýšením starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na důchod a zvýšením za dobu odbojové činnosti, důchod s tímto zvýšením nesmí přesáhnout částku # měsíčně, ne však více než # * PMV neredukovaného a sníženého o daň ze mzdy. Osoby důchodově zabezpečené jsou při dlouhodobém poklesu nebo při ztrátě pracovní schopnosti zabezpečeny invalidním nebo částečným invalidním důchodem, jestliže se staly plně nebo částečně invalidními, o tom podává posudek okresní posudková komise sociálního zabezpečení, a splňují ostatní stanovené podmínky. Nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod má pracovník, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod, tato doba činí podle věku pracovníka méně než # rok až pět let z posledních let před vznikem plné nebo částečné invalidity, a stal se plně nebo částečně invalidním v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení, pracovník, který byl plně nebo částečně invalidním již před vstupem do zaměstnání, byl- li pak v zaměstnání po dobu potřebnou pro nárok na důchod, u pracovníka mladšího než # let činí však tato doba aspoň dva roky, pracovník, který se stal plně nebo částečně invalidním sice po vstupu do zaměstnání, avšak dříve než získal dobu potřebnou pro nárok na důchod, získal- li později tuto potřebnou dobu v posledních letech před podáním žádosti o důchod, pracovník, který se stal plně nebo částečně invalidním vlivem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, vdova, která již nemá nárok na vdovský důchod, jestliže vstoupila do zaměstnání nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v zaměstnání až do dne, kdy se stala plně nebo částečně invalidní. Výše invalidního důchodu se stanoví v podstatě podle zásad platných pro výpočet starobního důchodu, s některými odchylkami, z nichž nejzávažnější jsou tyto. K době zaměstnání, kterou pracovník získal ke dni vzniku nároků na důchod, se připočte doba od vzniku nároku na důchod do dosažení věku # let u mužů a # let u žen. Invalidní důchod pracovníka, jehož invalidita byla způsobena pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, je o # * PMV vyšší než v ostatních případech. Nejnižší výměra invalidního důchodu činí vždy # měsíčně, i když pracovník ani s dopočtem # let nezískal započitatelných # let, pokud ovšem tato částka nepřesahuje PMV. Výše částečného invalidního důchodu činí polovinu invalidního důchodu, který by pracovníku náležel při plné invaliditě. Jako dávka dobrovolná může být přiznán invalidní důchod až do výše # měsíčně občanu, který pro svou invaliditu vzniklou v mládí nemohl být zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na důchod a dosáhl věku # let, částečný invalidní důchod pracovníku, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Podmínkou pro přiznání vdovského důchodu je, aby zemřelý v době své smrti byl poživatelem starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu nebo aby v době své smrti splňoval podmínky pro přiznání některého z těchto důchodů. Nárok na vdovský důchod má vdova po zemřelém s výjimkami dále uvedenými, vdova po zemřelém, jejíž manželství bylo uzavřeno po # roce věku zemřelého, jestliže manželství trvalo aspoň dva roky. Devizové předpisy představují velmi důležitou součást našeho právního řádu. Významně ovlivňují dodavatelsko-odběratelskévztahy vznikající mezi organizacemi při plnění úkolů zahraničního obchodu. Proto je třeba věnovat této problematice potřebnou pozornost. V tomto článku bych chtěl poukázat jednak na nejdůležitější rysy platné právní úpravy devizového hospodářství, která se týká oblasti zahraničního obchodu, a jednak na některé aspekty vzájemné vazby vznikající mezi devizovými předpisy, předpisy o národohospodářském plánování a hospodářským zákoníkem, jakož i jeho prováděcími předpisy. Právní úprava devizového hospodářství souvisejícího s prováděním zahraničně obchodní činnosti je obsažena jednak v předpisech, které upravují výlučně devizovou problematiku, jednak i v řadě dalších předpisů. Do prvé skupiny patří především zákon o devizovém hospodářství a vyhláška, kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství, viz zejména * . Těžiště úpravy devizového hospodářství ve sféře zahraničního obchodu však obsahují podmínky Státní banky československé ze dne # února # , za nichž lze konat platy do zahraničí, které souvisejí s prováděním mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasílatelství, a podmínky pro devizové krytí dovozů, dále jen podmínky SBČS, jejichž vydání se opírá o zákon * a o vyhlášku * . Podrobnější úpravu k podmínkám SBČS obsahují pracovní postupy při provádění podmínek SBČS, které byly s nimi současně vydány. Jádro úpravy obsažené ve svrchu uvedených předpisech vyjadřuje ustanovení podmínek SBČS, podle kterého organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti, dále jen OZO, mohou přistoupit k převzetí závazků ze zahraničně obchodní činnosti vůči devizovým cizozemcům jen za předpokladu, že Státní banka československá, dále jen SBČS, uvolnila buď jim, anebo oprávněným organizacím devizové krytí. Do druhé skupiny lze zařadit * zákona o působnosti federálních ministerstev, zákona o Státní bance československé, jakož i * a statutu banky schváleného usnesením * vlády ČSSR. Tato ustanovení vesměs upravují působnost banky ve sféře devizového hospodářství. Patří sem nesporně i * , který ukládá všem organizacím povinnost dbát devizových zájmů státu a který ukládá OZO, zjistí- li devizovou nevýhodnost požadovaného dovozu, aby předložila odběrateli zdůvodněný návrh na jiné řešení. Do této skupiny lze zařadit i směrnici věstníku FMZO o řízení při uzavírání licenčních a jim podobných smluv na projektové, inženýrské, průzkumné a konzultantské práce s devizovými cizozemci, pokud jde o její ustanovení, v nichž je upraveno udělování povolení banky k uzavírání a k upravování smluv, jichž se týká. Úprava uvolňování devizového krytí obsažená v podmínkách SBČS je rozdílná podle toho, o jaké dovozy se jedná. Z tohoto hlediska podmínky SBČS rozlišují dovozy ze socialistických zemí, dovozy z kapitalistických států a Jugoslávie pro výrobní spotřebu a obchodní činnost, dovozy strojů a zařízení pro investiční výstavbu a pro vědu a techniku z kapitalistických států. Pro dovozy ze socialistických zemí bez ohledu na to, o jaký druh dovozu se jedná, zda je určen pro výrobní spotřebu či pro investiční výstavbu, uvolňuje banka devizové krytí dovážející OZO na základě plánů zahraničně obchodní činnosti a jejich čtvrtletního členění schválených FMZO. Proto u těchto dovozů je z hlediska vazby devizové problematiky na plánovací proces a na závazkovou sféru nejméně problémů. V oblasti dovozu pro výrobní spotřebu a pro obchodní činnost z kapitalistických států a z Jugoslávie je devizové krytí uvolňováno jednak jmenovitě a účelově na vybrané položky státního plánu a jednak globálně na nespecifikovaný dovoz. Na rozdíl od dovozů uvedených svrchu u této kategorie dovozů uvolňuje banka devizové krytí orgánům středního článku řízení a jiným organizacím, na něž příslušné ústřední orgány rozepisují úkoly prováděcího státního plánu rozvoje národního hospodářství v oblasti vnějších ekonomických vztahů. S tím ovšem souvisejí i problematika převodu devizového krytí z organizace oprávněné na dovážející OZO, která se významně promítá i do závazkové sféry upravené hospodářským právem v důsledku toho, že OZO nemůže s ohledem na princip vyjádřený ve svrchu uvedených podmínkách SBČS kontrahovat v zahraničí dříve, dokud pro to nemá potřebné devizové krytí, bližší o tom viz dále. Devizové krytí na dovoz strojů a zařízení pro investiční výstavbu z kapitalistických států včetně montáží a převodů průmyslových práv s těmito dovozy souvisejících uvolňuje banka na základě rozpisu úkolů státních plánů po předchozím odsouhlasení s příslušnými ústředními orgány, organizací investorů. U dovozů pro vědu a techniku je nutné předchozí odsouhlasení federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj anebo ministerstva výstavby a techniky ČSR či SSR. Pro úplnost je ještě možno dodat, že do této kategorie patří i dovozy zajišťované formou devizově návratných úvěrů, u nichž se organizace, investor, bance smluvně zavazuje, že v dohodnutém čase zajistí devizovou návratnost vložených devizových prostředků. U této kategorie dovozů žádá o devizové krytí organizace, investor, formou a způsobem, jež stanoví banka. Banka uvolňuje devizové krytí v hodnotě # * franco hranice účelově a své rozhodnutí sděluje organizacím, investorům, písemně s uvedením termínu dovozu. Specifickou problematiku představuje uvolňování devizového krytí pro dovoz investic zajišťovaný pro investora prostřednictvím vyššího dodavatele. Jde o to, nalézt řešení, které by umožnilo zařazovat dovozy strojů a zařízení z KS do vyšších dodávek, aniž by tím byla znesnadněna evidence a kontrola hospodaření s devizovými prostředky adresně uvolněnými pro tento účel. SBČS se touto otázkou zabývá a lze předpokládat její brzké pozitivní vyřešení. Na základě zkušeností získaných s aplikací podmínek SBČS je v rámci přípravy opatření na další pětiletku uvažována jejich novelizace, která by přinesla některé dílčí úpravy. Nelze však očekávat změny zásadní, které by se dotkly výše uvedeného komentáře. V souvislosti s touto uvažovanou novelizací bych chtěl upozornit na to, že by podmínky SBČS měly obsahovat též samostatnou úpravu pro dovozy stavebních prací a pro kompletační dovozy pro vývozní investiční celky. V obou případech jde o velmi náročnou problematiku, řešení kompletačních dovozů pro vývozní investiční celky navíc ukládá i usnesení vlády ČSSR. Současně bych chtěl též připomenout, že z výše uvedených podmínek SBČS vyplývá, že vývozní odběratel je oprávněn uzavřít kontrakt na dodávku VIC, který zahrnuje potřebu kompletačního dovozu, pouze za předpokladu, že SBČS uvolnila pro tento účel devizové krytí. Velmi zajímavá a důležitá vazba je mezi předpisy o devizovém hospodářství na straně jedné a zákonem o národohospodářském plánování, a zejména pak jeho prováděcí vyhláškou na straně druhé. Základ této vazby je nutno spatřovat v * zákona, podle kterého národohospodářské plány tvoří vnitřně skloubenou a jednotně organizovanou soustavu, jejíž součástí jsou státní plány rozvoje národního hospodářství a též měnový plán ČSSR a v jeho rámci i devizový plán, jakož i v * zákona, podle kterého banka vypracovává ve spolupráci s příslušnými federálními orgány a orgány republik návrh devizového plánu v souladu se záměry státního plánu rozvoje národního hospodářství a zabezpečuje realizaci a kontrolu schváleného devizového plánu. Podrobná úprava výše zmíněné vazby je obsažena v podmínkách SBČS. Vyplývá to z ustanovení * . V tomto směru je nutno úpravu obsaženou v podmínkách SBČS kladně hodnotit a je si třeba přát, aby takto založené vazby byly do budoucna dále prohlubovány a dále propracovány. Uvažujeme- li výše uvedenou vazbu, nemůžeme pominout problematiku plánovacího aktu. Jak známo, v oblasti dovozu se prakticky s plánovacím aktem nesetkáváme, i když z ustanovení * , viz slova * , a pro zajištění závazků vyplývá, že praxe by měla být opačná. Domnívám se, že při posuzování této problematiky je nutno rozlišovat dovozy ze zemí socialismu a dovozy ostatní. V prvém případě neshledávám příčinu, pro kterou by neměly být plánovací akty používány, zejména jde- li o zajišťování závazků k dodávce či odběru výrobků zakotvených v dlouhodobých a jiných mezistátních dohodách, které uzavírá ČSSR s ostatními socialistickými státy. Naopak postupný integrační vývoj v rámci společenství RVHP si podle mého názoru aplikaci plánovacích aktů pro tento druh dodávek vyžádá, což však nic nemění na tom, že i významným nástrojem pro zajišťování těchto závazků by měla být také smlouva o přípravě dodávek. S ohledem na specifičnost oblasti dovozu je však třeba, aby i dodavatel dovážející OZO mohl na základě plánovacího aktu vynucovat uzavření smlouvy o dodávce. V druhém případě, u dovozů mimo rámec zemí socialismu, nelze předpokládat možnost vhodné aplikace plánovacího aktu, a to s ohledem na vliv výše uvedené právní úpravy obsažené v předpisech o devizovém hospodářství. Posléze bych chtěl poukázat na některé aspekty vazby vznikající v oblasti dovozu mezi devizovými předpisy na straně jedné a hospodářskými smlouvami na straně druhé, a to z hlediska smlouvy o přípravě dodávek, návrhu smlouvy o dodávce z dovozu, uzavřené smlouvy o dodávce z dovozu, přičemž se zde bude prakticky jednat, zejména co se týče problematiky * a shora * , především * , o dovozy z jiných než socialistických zemí. Rozbor dodavatelsko-odběratelskýchvztahů v oblasti dovozu vyústil v poznání, že i zde bude účelné podporovat co nejširší používání smluv o přípravě dodávek. OZO se tak umožní, aby získaly co nejlepší přehled o potřebách odběratelských organizací z výrobní sféry a aby na základě toho mohly s dostatečným časovým předstihem zahájit obchodní jednání se zahraničními dodavateli. Výrobní organizace pak takto získají výhodnější pozici v procesu smluvního zajišťování dodávek z dovozu tím, že se vůči své dodavatelské OZO budou moci opírat o uzavřenou smlouvu o přípravě dodávek. Zkvalitní se tím i proces projednávání dodavatelsko-odběratelskýchvztahů a v neposlední řadě toto řešení bude mít pozitivní přínos i z hlediska hospodaření s devizami. Poznatek vhodnosti aplikace smluv o přípravě dodávek bude vhodné promítnout do připravovaných úprav de lege ferenda, v oblasti norem nižší právní síly, tak, aby organizace byly stimulovány způsobem uvolňování devizového krytí k uzavírání smluv o přípravě dodávek v oblasti dovozu. Přitom však bude třeba pamatovat na to, aby odběratel nebyl povinen uzavřít smlouvu o dodávce z dovozu na celý rozsah sjednaný ve smlouvě o přípravě dodávek, dosáhne- li se tím prokazatelně žádoucích devizových úspor, aby dodavatel byl povinen přistoupit na odběratelův požadavek na změnu či zrušení uzavřené smlouvy o přípravě dodávek, potřebuje- li odběratel dovoz jiných dodávek anebo jejich jiný rozsah za předpokladu, že jiný postup by byl v rozporu s devizovými zájmy ČSSR. V tomto případě by však odběratel měl uhradit dodavateli eventuální škodu tím způsobenou. S ohledem na platné devizové předpisy je pro OZO nevýhodné uzavřít smlouvu o dodávce z dovozu dříve, než dojde k uvolnění k převodu devizového krytí, protože by tím převzala v tuzemských vztazích závazek k dodávce z dovozu, aniž by měla možnost přistoupit k jeho smluvnímu zajištění v zahraničí, aniž by měla jistotu, že tak bude moci učinit později. Přitom z hlediska de lege lata nic nebrání tomu, aby smlouva o dodávce z dovozu byla platně uzavřena bez ohledu na to, zda v době jejího vzniku má OZO devizové krytí potřebné pro uzavření zahraničního kontraktu, či nikoli. Naopak výhrada zrušení závazků z uzavřené smlouvy o dodávce z dovozu pro případ, že nedojde k uvolnění, k převodu, devizového krytí, by byla s ohledem na * , druhá věta, neplatnou. To znamená, že i návrh smlouvy o dodávce z dovozu řádně předložený odběratelským výrobním podnikem dovážející OZO nepostačuje do doby, než dojde k uvolnění, k převodu, devizového krytí pro to, aby OZO ve lhůtě, po kterou je odběratel tímto návrhem vázán, mohla přistoupit k uzavření zahraničního kontraktu. Bylo by asi nesprávné řešit de lege ferenda tento problém úpravou, podle níž by se návrh smlouvy na dodávku z dovozu považoval za perfektní teprve tehdy, až by byl doložen dokladem o uvolnění, o převodu, devizového krytí. Naproti tomu je však otázka, zda by v rámci připravované novelizace základních podmínek dodávek z dovozu neměla být do nich zakotvená podpůrná lhůta, počítaná od uvolnění, od převodu, devizového krytí, před jejímž uplynutím nemůže skončit vázanost odběratele předloženým návrhem smlouvy o dodávce z dovozu, a vytvořit tak reálné podmínky pro to, aby OZO mohla akceptovat odběratelův návrh před uplynutím lhůty, po kterou je jím odběratel vázán. Na tom nic nemění fakt, že odběratel nemůže s ohledem na * odmítnout uzavření smlouvy o dodávce z dovozu i poté, co přestal být vázán svým návrhem hospodářské smlouvy, jestliže * uzavřela zahraniční kontrakt v souladu s tímto návrhem. Svrchu uvedenou úvahou sleduji totiž záměr, aby OZO nezávisela při zajišťování dodávky z dovozu i v případě zcela správného a pečlivého postupu ze své strany na tom, že bude nucena vymáhat uzavření tuzemské smlouvy podle * . Je tu však ještě jeden reflex působnosti devizových předpisů na návrh smlouvy o dodávce z dovozu, na vynutitelnost uzavření této smlouvy ze strany odběratele. Je totiž aplikovaný i na oblast dovozu, neprokáže- li OZO věrohodně, že nemá možnost získat v zahraničí vyhovující nabídku na požadovanou dodávku. Podle mého názoru však použití u dovozu přichází v úvahu pouze za předpokladu, že odběratel prokáže, že OZO má k dispozici devizové krytí potřebné pro uzavření zahraničního kontraktu. Poměrně složitou se jeví být právní problematika v případě, kdy vznikla smlouva o dodávce z dovozu, aniž by OZO měla podmínky stanovené devizovými předpisy pro to, aby mohla uzavřít zahraniční kontrakt. Organizace samozřejmě mohou řešit takový případ dohodou, jíž příslušně upraví takto uzavřenou hospodářskou smlouvu. Posuďme však aspoň některé právní alternativy, které zde mohou nastat, nedojde- li k takové dohodě organizací. Pro tento účel je podle mého názoru třeba rozlišovat, zda odběratel má možnost přenést na OZO devizové krytí, či nikoli. V prvé skupině případů, u devizového krytí, které banka neuvolňuje jmenovitě a účelově a které tedy odběratel převádí na OZO, viz * a * podmínek SBČS, se může totiž stát, že odběratel nezajistí převod devizového krytí potřebného pro realizaci dovozu podle uzavřené hospodářské smlouvy, i když by tak mohl učinit, protože devizové krytí použije pro dovoz jiné dodávky. V takovém případě z hlediska OZO přichází v úvahu především věta za středníkem, dodavatelovo prodlení nenastane pro okolnosti vzniklé u odběratele a odstoupení od smlouvy podle * . Druhou skupinu případů představují dovozy, na které banka uvolňuje devizové krytí účelově a * podmínek SBČS, jestliže odmítne tak učinit. Zde podle mého názoru přichází především v úvahu postup podle * , druhá věta, nebylo vydáno opatření, které je právním předpisem stanoveno jako předpoklad pro plnění závazku. Posléze bych chtěl vyslovit názor, že s ohledem na ustanovení * je organizace povinna přistoupit na úpravu hospodářské smlouvy, jestliže se toho domáhá druhá smluvní strana, která prokáže, že je tento její požadavek v souladu s hospodářskými, zejména devizovými zájmy státu. Ochrana životního prostředí před negativními důsledky civilizačního procesu, zejména pak vlivy rozvoje vědy a techniky, nabývá v současné době v celém světě na významu a aktuálnosti jako problematika životně důležitá pro další rozvoj lidstva. Přestává být středem zájmu jen úzce specializovaných oborů a stává se problémem, který je nutno zkoumat a řešit komplexně ze všech hledisek. Na význam souvislosti vědeckotechnického rozvoje s životním prostředím poukazuje výslovně rezoluce ÚV KSČ k posílení úlohy vědeckotechnického rozvoje při zvyšování efektivnosti národního hospodářství z # května letošního roku, která zdůrazňuje nutnost zlepšovat životní prostředí zvláště tím, že se bude plánovitě předcházet případnému vzniku negativních důsledků technického rozvoje. Tím se problematika péče o životní prostředí dostává do popředí zájmů všech vědních oborů, tedy i práva, jako komplex, jehož jednotlivé složky mají působit především ve směru prevence při tvorbě životního prostředí. Na to, v jakém životním prostředí budeme žít, mají vliv různé okolnosti, ale zvláště významnou měrou zde působí hospodářská činnost socialistických organizací. I když hospodářskoprávní úprava tvoří v oblasti právní regulace ochrany a tvorby životního prostředí poměrně malou část, je jakožto úprava vztahů v procesu plánování, řízení a realizace rozšířené národohospodářské reprodukce vysoce důležitá, protože může významně přispět právě na úseku předcházení škodám na životním prostředí. Nejde však jen o vnitrostátní problematiku naši. Ve světě žijeme ve společenství států s mnoha společnými hranicemi a tak či onak se naše problémy a řešení dotýkají jich a jejich problémy a jejich řešení nás. Již před časem byl zdůrazněn celosvětový význam řešení otázek péče o životní prostředí a nutnost spojit úsilí k tomuto cíli v provolání k národům světa přijatém na společném zasedání ÚV KSSS a Nejvyššího sovětu SSSR a RSFSR, v němž se praví. Stále důležitějšího významu pro lidstvo nabývá boj proti nebezpečí spojenému s narůstajícím zhoršováním přírodních podmínek, otrávením vzduchu, moří, řek, znečišťováním měst. My, představitelé sovětského lidu, obracíme se k národům světa, ke všem lidem bez ohledu na jejich národnost, vyznání a barvu pleti s výzvou sjednotit se k řešení těchto uzrálých problémů. Jsou to ovšem jen socialistické státy, které mohou přistoupit ke skutečně komplexnímu řešení péče o životní prostředí, protože v nich jsou vyloučeny všechny retardační vlivy vyplývající z kapitalistického výrobního systému a soukromého vlastnictví. Právem se proto pokládají ústavně zakotvené společenské vlastnictví výrobních prostředků a plánovité řízení národního hospodářství za základ rozvoje socialistické společnosti v zájmu samotného člověka a jeho životního prostředí. Jsou zároveň základem nového pojetí právní regulace na úseku péče o životní prostředí, nového pohledu na otázky plánování a jeho řízení, na postavení hospodářských organizací a místních orgánů státní moci i nové koncepce právních nástrojů uplatňovaných z tohoto hlediska v regulaci hospodářské činnosti podniků. Chtěla bych v tomto článku upozornit na pozoruhodný vývoj, který v posledních letech zaznamenává právní úprava otázek ochrany a tvorby životního prostředí v SSSR a v NDR. Oba tyto státy přistoupily k vydání rámcových předpisů, které zahrnují základní souvislosti a vztahy, zvláště pak ty, které se týkají vztahů vznikajících při plánování a řízení a hospodářské činnosti podniků. Do nich pak dříve vydané předpisy většinou, ale nikoli výlučně správněprávního charakteru buď organicky zapadají, nebo se na jejich základě vydávají předpisy nové, které lépe vystihují dosaženou úroveň vědeckotechnického rozvoje a vhodněji reagují na důsledky z ní plynoucí. V SSSR je tímto rámcovým předpisem usnesení Nejvyššího sovětu SSSR o opatřeních k dalšímu rozvoji, zlepšení ochrany přírody a k racionálnímu využívání přírodních zdrojů. Toto usnesení představuje důležitou směrnici pro činnost všech státních orgánů a orgánů hospodářského řízení. Na základě zkušeností s opatřeními, která byla již provedena ve zvýšení odpovědnosti orgánů hospodářského řízení podniků a organizací a jež se již odrazila ve státním pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství SSSR, ukládá v něm Nejvyšší sovět SSSR Radě ministrů SSSR provést další kroky ve směru zesílení ochrany přírody a zlepšení využívání přírodních zdrojů. Zásadním úkolem rady ministrů je zdokonalení plánování tak, aby se opatření k ochraně přírody stala nepominutelnou součástí perspektivních a ročních plánů rozvoje národního hospodářství. Zároveň musí být odpovídajícím způsobem zvýšena odpovědnost ministerstev, ústředních úřadů, podniků a organizací nejen za realizaci opatření směřujících do jednotlivých oblastí, jimž se poskytuje ochrana, půda, vody, ovzduší, ale i za rozvoj výroby zařízení, jež mají sloužit k zabezpečení životního prostředí. Tyto úkoly pochopitelně ovlivňují obsah jednotlivých právních předpisů a promítají se i do právních norem upravujících postavení a úkoly orgánů hospodářského řízení a socialistických organizací, jak uvidíme dále. Obdobný význam a obsah má v NDR rámcový zákon o plánovitém vytváření socialistické kultury krajiny. Péče o životní prostředí se v něm a i v dalších předpisech základního významu pokládá za záležitost celé společnosti a je ovládána zásadou, že socialistickou kulturu krajiny je třeba vytvářet plánovitě, pod odpovědností místních zastupitelstev, jako společný úkol všech státních a hospodářských orgánů, podniků a zařízení, společenských organizací a všech občanů NDR. Proto je předmětem úpravy zákona plánovitý rozvoj socialistické kultivace životního prostředí jako systému. Protože jde o rámcový zákon, promítají se jeho jednotlivá ustanovení nejen do právních předpisů NDR upravujících dílčí úseky ochrany a tvorby prostředí, ale i do těch norem, které tak regulují nejen oblasti, jako jsou úkoly příslušných státních orgánů a místních orgánů státní moci, a zejména pak socialistických organizací, jejichž hospodářská činnost tak výrazně ovlivňuje životní prostředí. Kladem tohoto zákona je, že nastiňuje i právní prostředky, jejichž pomocí se zajišťuje realizace úkolů v něm obsažených. Ústřední státní plánování a řízení péče o životní prostředí se v něm nevyjadřuje jen jako obecný postulát, ale stanoví se jeho zásady a odpovědnost rady ministrů za ně i za jeho zařazení do celkového ekonomického systému socialismu. Zákon rovněž předurčuje i novou koncepci socialistického podniku v NDR, která se projevuje v tom, že podnik se chápe nejen jako určitá oborově řízená výrobní jednotka, ale jako hospodářská jednotka v teritoriu. Proto má vůči území, na němž působí, určité povinnosti a nese spoluodpovědnost za jeho rozvoj. Nejvyšší stranické orgány se v nedávné době zabývaly vývojem, současným stavem a úkoly společenských věd v ČSSR. Předložená zpráva vycházela z jednání odborných stranických seminářů vědeckých a pedagogických pracovníků jednotlivých společenských věd, které se konaly v * # a na nichž byla prováděna hluboká analýza minulého období, zvláště krizových let, zkoumána současnost i perspektivy dalšího vývoje. Na rozboru konkrétních faktů i dosažených výsledků bylo na seminářích dokázáno, že vývoj jednotlivých společenských věd v ČSSR byl ovlivněn celou řadou faktorů, jak vnitřních, tak i vnějších. Byl součástí celkového vývoje, který probíhal v ideologické oblasti, v politickém a ekonomickém životě společnosti. Jako v jiných oblastech společenského života, tak i ve společenských vědách nebyly důsledně uplatňovány leninské principy stranického řízení. Projednávaná zpráva zobecnila zkušenosti z rozvoje jednotlivých společenských věd, docenila pozitivní výsledky, jichž se v minulosti přes všechny negativní jevy dosáhlo, a soustředila se v první části především na rozbor příčin, které vedly k revizionismu ve společenských vědách. V naší informaci si všimneme především filosofie a sociologie. Probojování marxistického charakteru společenských věd bylo součástí třídního boje o socialistický charakter republiky. Tato skutečnost, jak ukazuje zpráva, se znovu potvrdila v polovině padesátých let. V souvislosti se zneužitím kritiky kultu osobnosti se rozvinuly maloměšťácké tendence, které pod hesly odideologizování vědy, nezávislosti vědce a umělce na společnosti směřovaly proti základním principům marxismu-leninismu, jeho revolučnímu charakteru. Tyto tendence našly nejprve výraz v požadavku vymanit vědu ze subjektivismu tříd, skončit s panstvím ideologie. Kryly se bojem proti dogmatismu a schematismu ve vědě a umění. Ve skutečnosti, jak ukazují vystoupení * Svitáka a * Kosíka v literárních a kulturních časopisech, vycházely z trockistické pomluvy o byrokratické degeneraci socialismu a mířily k likvidaci vedoucí úlohy strany jak ve vědě, tak ve společnosti. Jak se později jasně projevilo, zde byl začátek širokého ideologického útoku proti moci dělnické třídy, proti základům socialistického zřízení. Útok revizionistů byl usnadněn skutečností, že se prvotní nadšení a radikalismus části pracovníků společenských věd pod nárazy prvních vážných obtíží celkem snadno proměňoval v ideové kolísání, liberalismus a oportunismus spjatý se skepsí o možnostech reálného socialismu v SSSR i u nás. Rozbor vývoje revizionistických koncepcí u nás ukázal, že tu pod rouškou boje se stalinismem šlo ve skutečnosti již tehdy o útok proti leninismu jakožto marxismu současné epochy. Tento útok měl svůj vývoj. Revizionisté postupně přešli od nesmělých pokusů stavět Marxe pozdějších let proti mladému autentickému Marxovi, Marxe proti Engelsovi a nakonec proti Leninovi, k úplnému odmítnutí všech základních principů marxismu a zejména jejich realizace v praxi soudobého komunistického hnutí, ve výstavbě socialismu v SSSR a jiných socialistických zemích. Pod záminkou tvůrčího rozvoje marxismu byla v jednotlivých společenských vědách postupně deformována marxistická ideologie, marxismus-leninismusbyl spojován s módními buržoazními směry a postupně jimi nahrazován. Postupně se rozšiřovaly i možnosti pro ideologickou diverzi organizovanou západními protikomunistickými institucemi. Tyto instituce počátkem šedesátých let, hlavně na základě zkušeností z maďarské kontrarevoluce a v souvislosti se změnami v mezinárodní situaci, nově formulovaly směry svého rozkladného působení proti socialistickým zemím. Ve své strategii gradualismu a ideologické eroze přikládaly významnou úlohu i vědeckým pracovištím. Tak, jak narůstaly styky vědeckých pracovišť se Západem, docházelo k navázání trvalých kontaktů pozdějších vůdčích představitelů pravice s buržoazními ideologickými centry. Přitom politika mírového pohlcení socialismu, jeho destrukce na základě humanizace a liberalizace, byla ne bezvýznamnou částí naší společenskovědní inteligence přijímána. Rozkladné působení revizionistických skupin, které na sklonku šedesátých let prakticky ovládaly většinu společenskovědních pracovišť, vyústilo v pokus o vytvoření československého modelu socialismu, socialismu s lidskou tváří, demokratického a humanistického. Na jeho rozpracování se podíleli ekonomové, filosofové, historici i právníci, přičemž hlavní podíl měli Šik, Sviták, Kosík, Goldstucker, Hýbl, Hájek, Lóbl, Selucký, Graus, Strinka, Bystřina, Lakatoš a další, nový model socialismu ve skutečnosti čerpal z reformistických pravicově oportunistických proudů, které provázely dělnické hnutí od jeho zrodu a které byly ve své době kritizovány již zakladateli marxismu- leninismu, na tom nic nemění rádoby moderní terminologie, které revizionisté používali. Ekonomickou základnou demokratického socialismu měla být postupná likvidace socialistického vlastnictví výrobních prostředků a volné působení tržního mechanismu na základě svobodného prosazování podnikových a individuálních zájmů. Této hospodářské demokracii měla odpovídat i politická demokracie, pluralitní politický systém, v němž se zvláštní úloha přikládala sociálně demokratické straně a v němž měly působit svobodně různé politické skupiny s protisocialistickým programem. V ideologii počítal nový model demokratického socialismu s odstraněním vedoucího postavení marxismu-leninismua s otevřením dveří buržoazní ideologii. Této vnitřní politice odpovídal požadavek na odtržení ČSSR od světového systému socialismu a přerušení přátelských styků se Sovětským svazem. Tak se měly vytvořit podmínky pro likvidaci vedoucí úlohy KSČ a dělnické třídy a konečnou likvidaci socialistického zřízení u nás. Revizionismus se postupně rozšířil ve všech společenskovědních disciplínách. Ve filosofii se pod záminkou zmodernizování filozofie a jejího tvůrčího obohacení zaměřoval na vytvoření jakéhosi slepence jednotlivých prvků marxismu, jak jej vykládají různí marxologové na Západě, s českou buržoazní filozofií, strukturalismem, pozitivismem, masarykismem. Byl znehodnocován internacionálně platný leninský filozofický odkaz a marxismus deformován v odrůdu racionálně omezeného učení, byla hlásána rovnoprávnost marxismů podle národnostní a regionální provenience. Revizionisté se snažili deformovat materialistickou dialektiku, která je revolučním jádrem marxismu-leninismu. Postupovali ve dvou směrech. Jednak nahrazovali marxisticko-leninskoufilosofii různými idealistickými koncepcemi existencialistického ražení, jednak ji zaměňovali různými novými formami pozitivismu. První přístup tvořil základ pro netřídní abstraktně humanistickou antropologii stavějící člověka jako jedince nad společnost, mimo konkrétně historické formy třídního boje. Druhý přístup zakládal pseudovědecké pojetí světa, podle něhož se bezmocně ztrácí v mechanismu přírodních sil rozvoje společenských institucí. Měl- li první přístup poskytovat argumenty pro anarchistické intelektuálské teorie absolutní svobody, pro popírání úlohy organizace, revolučních sil, socialistického státu, komunistické strany, pak druhý přístup měl zdůvodňovat nezbytnost vlády intelektuálských, vědeckých a manažérských elit. Obě tyto platformy, které u nás revizionisté rozvíjeli ve filosofii, se odrážely v dalších společenských vědách a v ideologické oblasti vůbec. Bezprostředně ovlivňovaly uměleckou a literární kritiku a celou oblast vědy, kultury a umění. K nejvážnějším důsledkům tohoto vlivu patřil relativismus, zpochybňování všech hodnot socialismu, negativismus, vypjatý individualismus a elitářství. V sociologii revizionisté především potlačili její marxisticko-leninskýteoretický základ, historický materialismus. Pod záminkou rozvoje empirického bádání se tu stále více uplatňovaly různé teorie buržoazní, zejména americké sociologie. Tak se postupně likvidovalo marxistické pojetí společnosti, analýza společensko-třídníchvztahů mezi lidmi se nahrazovala pseudovědeckým popisováním sociálních skupin a vztahů mezi jednotlivci. Tento teoreticko-metodologickýpostup, rozpracovaný zvláště skupinou vedenou * Machoninem, sloužil k ospravedlnění revizionistické teze, podle níž třídy v naší společnosti přestaly existovat a vedoucí úloha dělnické třídy ztratila svůj význam. Vědecký komunismus byl, sotva se začal rozvíjet, potlačován a nahrazován netřídně pojatou obecnou sociologií, teorií řízení a posléze buržoazní politologií. Jeho výuka na vysokých školách byla prakticky zrušena. Příznaky stále se zvyšujícího nebezpečí revizionismu ve společenských vědách a v celé ideologické oblasti se již koncem padesátých let několikrát zabývaly orgány ústředního výboru strany, zejména zasedání ÚV KSČ v červenci # . Byla přijata řada opatření k mobilizaci pracovníků společenských věd k boji s revizionismem. Velkou slabinou bylo, že boj s revizionismem se nevedl na základě tvůrčího rozvoje marxismu-leninismu. Funkce teorie a ideologie se zužovala na apologetiku praktické politiky, trpěla se nedůslednost v kádrové politice ve společenskovědní oblasti, což s politickými chybami v řízení společnosti uvolňovalo cestu ideovým vlivům cizím marxismu. Jak se ukazuje v Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti, od # sjezdu KSČ nebyl boj s revizionismem veden s potřebnou důsledností. Uskutečňoval se převážně administrativní cestou, aniž byla odhalena nepřátelská, marxismu-leninismucizí podstata názorů šířených revizionisty, a jejich postih byl naopak v nejednom případě považován za neopodstatněný. To založilo nepříznivé tendence vzhledem k budoucímu vývoji. Působení na pracovníky společenskovědní oblasti nebylo dostatečně diferencované a aktivní nositelé pravicových názorů v důsledku toho nemohli být politickoideově izolováni. Nositelům nebezpečných tendencí zprava nahrávalo i to, že od společenských věd se sice slovně požadovalo spojení s praxí, ve skutečnosti však pro to nebyly vytvářeny účinné podmínky. Společenské vědy nebyly s to dávat uspokojivé odpovědi na četné aktuální otázky dalšího vývoje socialismu. # sjezd KSČ uložil společenským vědám rozhodně vystupovat proti liberalistickým tendencím a ideovému kolísání smířlivostí s nemarxistickými názory. Hrozba revizionismu a jeho konkrétní projevy v našich společenských vědách však opět nebyly analyzovány a boj s nimi nejen nebyl rozvinut, ale ve skutečnosti byl v celém dalším vývoji ochromen. Oportunismus a nedůslednost, příznačné pro řízení společenských věd, dezorientovaly mnohé komunisty, funkcionáře stranických a státních orgánů, u nichž se začal vytvářet nihilistický vztah ke společenským vědám, což nahrávalo revizionistům. Změna ve vedení strany uskutečněná v dubnu # a následující úspěchy politické a ekonomické konsolidace vytvořily podmínky pro postupné řešení situace i ve společenských vědách. V období od # dubna # do současnosti bylo na společenskovědním úseku dosaženo řady pozitivních výsledků. Změnilo se celkové politické ovzduší, začala se rozvíjet tvořivá teoretická práce. Začaly se vytvářet kolektivy, které usilují o uplatňování stranické politiky na svých pracovištích. Kromě snahy o kritické přehodnocení produkce předkrizového a krizového období začínají se objevovat studie a díla, která se zaměřují k současným problémům. Přes dosažené dílčí úspěchy se naše společenské vědy ve většině oborů zpožďují za rychle rostoucími potřebami společnosti. Zvlášť palčivě se to pociťuje u těch vědních oborů, které jsou bezprostředně spjaty s řízením společnosti a s uplatňováním vedoucí úlohy strany. V současné situaci strana vede boj o důsledné prosazování stranickosti ve vědecké práci v našich společenských vědách, o důsledný třídní přístup, o překonání pozůstatků koncepce, která považovala za základní subjekt společenského poznání jednotlivce, jenž odpovídá jen sám sobě, necítí se ničím vázán před společností. Jde o to, aby odpovědný stranický přístup byl nejen slovy přiznáván, ale aby se promítal do každodenního života společenskovědních pracovišť. Mezi negativní prvky, jež přežívají dodnes, patří zejména samoúčelnost a planý akademismus v práci, nedocenění společenských potřeb, pohrdavý přístup k ideologické, politické a organizační práci, roztříštěnost úkolů, nezdravá ambicióznost, elitářství, vzájemná nevraživost a vytváření skupinek. U řady pracovníků se projevuje snaha prosazovat osobní zájem a různé elitářství. Za pozitivní výsledky práce politicky vyspělých a vědecky erudovaných pracovníků se nezřídka skrývají lidé, kteří ve svém vývoji ustrnuli nebo z jiných příčin nejsou s to rozvíjet společenskovědní poznání, zapojit se do zkoumání aktuálních ideově a politicky angažovaných témat a problémů. Neprincipiální liberální postoj vedoucích pracovníků společenskovědních pracovišť k těmto lidem znemožňuje přijímat nové pracovníky, kteří mají požadované předpoklady pro vědeckou práci. Uplatňování politiky strany ve společenských vědách není jednorázovým úkolem. Vyžaduje podstatně zkvalitnit ideově politickou a odbornou přípravu společenskovědních pracovníků a zdokonalit systém řízení. V posledních letech se u nás ve společenských vědách vytvořily předpoklady pro ofenzívní nástup k boji proti soudobé buržoazní a revizionistické ideologii. Kritika buržoazních a revizionistických teorií se stává postupně organickou součástí pozitivního rozvíjení a řešení aktuálních úkolů. Boje proti buržoazní ideologii se intenzívně účastní stranická vědecká pracoviště, některé ústavy ČSAV a SAV a někteří pracovníci ústavů marxismu-leninismuna vysokých školách. Toto úsilí je třeba rozšířit na všechna pracoviště, více zapojit společenskovědní fakulty vysokých škol, rozdělit úlohy tak, aby každému z nich připadla v tomto boji určitá odpovědnost. Určitých výsledků bylo dosaženo po linii Ústavu marxismu-leninismuÚV KSČ a Vysoké školy politické ÚV KSČ formou mezinárodních teoretických symposií, prací na týmovém výzkumu otázek boje proti současnému revizionismu a přípravou teoretických publikací ve spolupráci s bratrskými stranickými pracovišti socialistických zemí, především Sovětského svazu. Aktivně se na kritice zúčastňuje Problémová komise mnohostranné vědecké spolupráce akademií věd socialistických zemí k otázkám ideologického boje, jejíž gesci u nás zajišťuje Československá akademie věd a Komise pro kritiku a výzkum buržoazních ideologií, jež má multidisciplinární charakter a celostátní působnost. Nebezpečím, proti němuž je třeba vést rozhodný zápas, jsou různé nové varianty pravicového revizionismu a antikomunismu. Ideový boj se přitom postupně přesunuje od všeobecných teoretických otázek k hlubším teoretickometodologickým přístupům. Stále častěji se ukazuje vnitřní spřízněnost pravicových koncepcí s pseudolevicovými maoistickými stanovisky. Jejich společným jmenovatelem je boj proti vědeckému socialismu pod rouškou propagace třetí cesty. Přesvědčivost kritiky buržoazních a revizionistických útoků na naši teorii a praxi vzroste, jestliže budeme vycházet z aktivního a tvůrčího rozvíjení společenských věd a marxisticko-leninskéteorie. I pro filosofii a sociologii platí, že je nutné zkvalitnit politické a odborné složení pracovníků, věnovat péči kádrovému doplnění a přijímání lidí, důsledně kontrolovat plnění vědeckých plánů, odstranit formalismus, více než dosud využívat mezinárodní spolupráce, především se SSSR. V druhé části zprávy jsou konkretizovány úkoly společenských věd při přípravě # sjezdu KSČ. Jde tu především o zvládnutí velkých, víceoborových témat, k čemuž obor společenských věd musí přispět svým dílem. Pro filosofii a sociologii z toho vyplývá zkoumat zejména. Obecné zákonitosti rozvoje socialismu, zvláštnosti dané etapy rozvoje naší socialistické společnosti, hlavní rysy a kritéria vyspělé socialistické společnosti. Místo ČSSR v dlouhodobém rozvoji zemí socialistické soustavy, v revolučním procesu ve světě, mírové soužití a třídní boj. Základní rysy a zákonitosti rozvoje třídně sociální struktury naší společnosti po # sjezdu KSČ z hlediska zvyšování politické aktivity pracujících a upevňování vedoucí úlohy strany. Komplexní rozpracování otázek socialistické demokracie. Teoretické rozpracování problémů, které jsou klíčové z hlediska formování socialisticky myslícího a jednajícího člověka. Analýza a kritika rozhodujících směrů buržoazní a maloburžoazní ideologie a jejich vlivů na vědomí našich pracujících, analýza pravicového oportunismu, maoismu, sionismu a jejich vlivu na naši společnost, rozbor strategie a taktiky imperialistické ideologické diverze. Socialistický internacionalismus jako zásada vztahů mezi socialistickými státy, poměr mezi národním a internacionálním. Socialistické vlastenectví. Proces rozvoje a upevňování jednoty národů a národností ČSSR. Socialistická koncepce formování potřeb pracujících, socialistický způsob života. Vědeckotechnická revoluce a socialistický člověk. Kritický rozbor ideové platformy, podmíněnosti a charakteristických rysů soudobého revizionismu jako jeden z předpokladů zefektivnění boje * revizionismu a antikomunismu v naší společnosti. Dlouhodobé zaměření práce ve filosofii a sociologii je nutno soustředit na čtyři následující problémové okruhy. Prvním okruhem je problematika formování vědeckého světového názoru na základě rozvoje marxisticko-leninskéfilosofie. Pozornost nutno zaměřit především na kvalitní změny ve struktuře společenského vědomí v souvislosti s rozvojem socialismu. Zpracovávat metodologické problémy společenských, přírodních a technických věd, kategorie marxisticko-leninskéfilosofie, materialistické dialektiky, jako teorie a metodologie poznání. Výzkum materialistické dialektiky organizovat jako součást mezinárodního integrovaného programu socialistických zemí. Naše filosofie se soustředí na dialektiku vývoje socialistické společnosti a na problémy dialektické metody a vývoje soudobé vědy, otázky systému, struktury. Na vysokoškolských pracovištích bude pokračovat výzkum vybraných otázek dějin filosofie, zejména dějin českého a slovenského filozofického myšlení # a # století. Druhým okruhem je výzkum zákonitostí rozvoje vyspělé socialistické společnosti. Do popředí vystupuje především výzkum uplatňování vedoucí úlohy dělnické třídy a její strany, problematika sociální struktury socialistické společnosti a jejího vývoje a formování a rozvíjení socialistického životního způsobu a socialistického člověka jako aktivního a uvědomělého nositele socialistických vztahů, problémy všestranného rozvoje socialismu a komunismu, socialistického humanismu a etiky. Zvláštní význam má zkoumání obecného a zvláštního, objektivních a subjektivních faktorů ve výstavbě socialistické společnosti. Ke splnění těchto úkolů je nezbytné vybudovat na bázi ČSAV a SAV jednotný aparát sociologického výzkumu a zároveň zabezpečit cílevědomé získávání a využívání sociálních dat pomocí orgánů statistické služby a moderní výpočetní techniky. Odstranit závažné nedostatky, kterými různé empirické výzkumy trpí, a zabezpečit jejich pevný marxisticko-leninskýteoretický a metodologický základ. Třetí problémový okruh tvoří otázky komplexního osvětlení perspektiv vědeckotechnické revoluce z hlediska uplatnění jejích vymožeností v podmínkách socialistické soustavy. Prvořadým úkolem je výzkum úlohy dělnické třídy v současné etapě budování rozvinuté socialistické společnosti, otázky komplexního řízení sociálních procesů, sociálního plánování a prognostiky. V souvislosti se studiem vědeckotechnické revoluce nabývá stále většího významu komplex vědeckých poznatků o vědě a její úloze ve společnosti, vlivu techniky na životní prostředí. Čtvrtým stěžejním problémovým okruhem je kritika buržoazní, zejména antikomunistické a revizionistické ideologie. Soustředí se zvláště na kritiku soudobých buržoazních a revizionistických dezinterpretací marxismu-leninismua socialismu, na kritiku soudobé buržoazní a maloměšťácké ideologie, antikomunismu, reformismu, pravicového a levicového revizionismu, na kritiku hlavních směrů soudobé buržoazní filosofie. Významná je kritická analýza kořenů a vlivů náboženského myšlení, rozpracování otázek vědeckého ateismu. V současné etapě boje proti pozůstatkům buržoazních a revizionistických vlivů je třeba se soustředit zvláště na kritiku koncepcí demokratického socialismu, kritiku těch směrů soudobé buržoazní filosofie a sociologie, které mají v ČSSR výraznější vliv a hlubší tradice, kritiku buržoazních a revizionistických interpretací teorií vědeckotechnického pokroku. Z uvedeného je zřejmé, že pracovníky ve filosofii, sociologii a dalších společenských vědách čekají velké a odpovědné úkoly. Mají ve své činnosti plnou podporu a pochopení ve vedení strany. To zdůraznil ve vyjadřujícím vystoupení na zasedání ÚV KSČ ve dnech # a # května # tajemník Jan Fojtík, který mimo jiné řekl. Vycházíme z toho, že společenské vědy mají prvořadou důležitost pro řízení společnosti a že se významně podílejí na formování společenského vědomí, ideově politických postojů pracujících. Filosofie, sociologie, vědecký komunismus, politická ekonomie, věda o státu a právu, historiografie, psychologie, pedagogika, vědy o umění, literatuře, jazyce, všechny tyto základní společenskovědní disciplíny mají své nezastupitelné místo v poznání různých oblastí a stránek života společnosti, zákonitostí jejího ekonomického, sociálně, politického a duchovního rozvoje. Komunistická strana, řídící se ve své činnosti marxisticko-leninskouteorií zobecněnou zkušenostmi revolučního hnutí, nemůže se obejít bez výsledků společenskovědního zkoumání. Má eminentní zájem na tom, aby se společenské vědy rozvíjely jako účinný nástroj poznání a revolučních přeměn a napomáhaly jí uplatňovat funkce plynoucí z jejího avantgardního poslání, z její vrcholné odpovědnosti, kterou má před dělnickou třídou a všemi pracujícími jako rozhodující řídící subjekt socialistické společnosti. Společenské vědy mohou být takovým účinným nástrojem poznání a společenských přeměn pouze tehdy, rozvíjejí- li se na metodologické základně marxismu-leninismu, vycházejí- li důsledně z třídního přístupu z principu stranickosti, jinými slovy orientují- li se na základní potřeby společenské praxe tak, jak se tyto potřeby odrážejí v politickém programu strany, podstatné zájmy dělnické třídy a všech pracujících. Akademie věd SSSR patří mezi nejstarší vědecké instituce na světě. Byla založena roku # za vlády Petra # , který chtěl touto cestou uspíšit rozvoj nových forem výroby a uspokojit nové potřeby diktované přestavbou armády, výstavbou námořního loďstva a rozvojem mezinárodních styků tehdejší Ruské říše. Od té doby se staly dějiny Imperátorské akademie součástí ruské a světové kultury. Academia scientiarum imperialis Petropolitana byla na rozdíl od všech tehdejších učených společností zařízením státním. V době svého vzniku plnila Petrohradská akademie i povinnosti universitního učiliště, její členové měli tedy zároveň pedagogické povinnosti. Počet řádných členů této akademie kolísal v rozmezí dvou desítek. Do konce století vzrostl počet pracovníků Akademie na # osob. Součástí Akademie byla muzea, rozmanité přírodovědecké kabinety, dílny a tiskárna. S výjimkou krátkého období zahrnovala Akademie ve své struktuře jen vědy přírodní. Humanitní vědy byly již v polovině # století přeřazeny na universitu. Do služeb Akademie byly tehdy v nemalé míře přijímáni zahraniční učenci. Z domácích vědců vynikl v polovině # století zejména * * Lomonosov, kterého lze právem považovat za zakladatele ruské národní vědy a kultury. Lomonosov předložil rozsáhlý program vědeckých expedicí, jež by prozkoumaly přírodní zdroje a ekonomické a etnické poměry ruské říše. Petrohradská akademie měla již v # století významnou mezinárodní autoritu. Čestnými členy byli přední učenci té doby, Réaumur, Voltaire, Linné a jiní. Je zcela přirozené, že i počátky moderní české vědy jsou spjaty s Petrohradskou akademií. Vědecké styky česko-ruskétehdejší doby jsou spjaty se jmény jako Prokop Diviš, Ignác Born, * Kollár, Gelasius Dobner, Jáchym Šternberk, Josef Dobrovský, Jiří Procházka, Bernard Bolzano, Jan Evangelista Purkyně, Josef Jungmann, * Čelakovský, * Hanka, * Šafařík a další. V průběhu # století se koncentrovaly styky mezi českou a ruskou vědou především do oblasti filosofické a studií slavistických. V popředí byly i vědy historické, právní dějiny a archeologie. Tato orientace byla dána především sepětím humanitních věd s českým národním hnutím. Problém osvojování jazyka dítětem byl odedávna středem živých zájmů odborníků různých vědních oborů, především psychologů a lingvistů. Pro ilustraci snad stačí uvést alespoň některá jména, Sternovi, Saussure, Buhlerovi, Vygotskij, Jakobson, Piaget. Poslední léta jsou markantním důkazem toho, že otázky spojené s ontogenetickým vývojem řeči zaujímají v psychologii dítěte dominující postavení. Při komplexním pohledu na jednotlivé teoretické a experimentální přístupy a úsilí o osvojení podstaty tohoto procesu musíme konstatovat, že podstatu procesu osvojování jazyka dítětem se dosud nepodařilo uspokojivě osvětlit. Všichni dnes shodně uznávají, že každý přirozený jazyk je systém, každé normální dítě vyrůstající mezi lidmi si tento systém v poměrně krátké době osvojí. O naprosté jednotnosti názorové shody se však dá těžko mluvit již při zjišťování toho, co si dítě osvojuje dříve a co později, co je konstantní hned od začátku a co od toho kterého vývojového období. O nějaké shodě jednotného teoretického přístupu k řešení otázky osvojování jazyka se v současné době nedá vůbec mluvit. Jednotlivé teoretické přístupy se však v řadě stanovisek více nebo méně shodují nebo na základě metodologických přístupů a výsledků empirických a experimentálních dat značně sbližují. Předkládaná studie chce podat přehled nejdůležitějších současných teorií o osvojování gramatické a sémantické stránky jazyka, neobírá se však výzkumy fonologickými. Vycházíme ze skutečnosti, že hlavní současné teoretické koncepce při výzkumu jazykového osvojování u dítěte jsou neseny třemi směry, koncepce vycházející z generativistické transformační lingvistiky, koncepce vycházející ze zásad behavioristických teorií učení, koncepce, které chápou osvojování jazyka dítětem jako komunikační proces. Práce je pokusem o souhrnný výklad těchto nových a u nás dosud málo známých teoretickovýzkumných přístupů k řešení otázek dané problematiky. Tato koncepce vychází z Chomského pojetí generativní transformační gramatiky a z jeho teorie o vrozených jazykových schopnostech. Generativní gramatika představuje v pojetí * Chomského soustavu správných gramatických pravidel, která musí uživatel jazyka znát, aby byl schopen jazyka správně užívat. Gramatika se skládá ze tří složek, syntaktické, sémantické a fonologické. Syntaktická složka se tu považuje za základní kreativní složku, zatímco * sémantická a fonologická jsou považovány za čistě interpretativní. Syntaktická složka generuje nekonečnou množinu struktur, které jsou pak pomocí interpretativních složek vztahovány k významu, složka sémantická, a k vyjádření ve vlastní výpovědi, složka fonologická. Základním filozoficko-psychologickýmodrazem vyznavačů Chomského zaměření může být výčet alespoň několika názvů, jimiž bývají příznivci této koncepce označováni, transformační, transformacionalističtí psycholingvisté nebo prostě transformacionalisté, mentalisté, kognitivisté, nativisté, zástupci teorie testující hypotézu v tom smyslu, že dítě má dispozice vyvozovat hypotézy o povaze jazyka. Výchozím předpokladem transformacionalisticko- nativistickéhopojetí je v souladu s pojetím Chomského to, že proces osvojování jazyka dítětem je vysvětlován na základě vrozených jazykových dispozic. Hlavní podporou tohoto názoru jsou Lennebergovy výzkumy o biologických základech jazyka rezultující v závěru, že lidská schopnost pro jazykový vývoj je schopnost druhově specifická. Jestliže tedy jazyk je výrazem druhově-specifickýchdispozic, pak by měly všechny jazyky světa vykazovat některé společné biologicky podložené vlastnosti neboli universální rysy, které se pak v rámci transkulturálních výzkumů řeči vyhledávají. Součástí jazykové dispozice jsou základní gramatické vztahy, které se v čisté formě projevují v nejranějším stadiu jazykového vývoje dítěte. Specifický obsah jazykové schopnosti dítěte se má podle předpokladu projevovat právě ve formě jazykových univerzálií. Za reprezentativní psycholingvistický model osvojování jazyka dítětem vycházející z Chomského lingvistické teorie lze považovat McNeillův model. McNeill ho rozpracoval v celé řadě * na základě výzkumu osvojování syntaktické soustavy. McNeill vychází z Chomského pojetí gramatiky a Lennebergova biologického přístupu. Proces osvojování jazyka dítětem chápe jako proces řízené invence, guided invention, na jejímž základě si dítě formuluje gramatiku svého rodného jazyka. Formulování gramatiky je regulováno faktory, zkušeností získanou vlivem rodičů, prostřednictvím jejich mluvení a jejich reagování na řeč dítěte a biologicky danými jazykovými schopnostmi. Hlavní McNeillův předpoklad spočívá v tom, že osvojování mateřského jazyka je proces interakce mezi jazykovou zkušeností dítěte a jeho vrozenými jazykovými schopnostmi, innate linguistic capacities. Cíl teorie jazyka vidí v popisu těchto predispozic, v popisu způsobu jejich interakce se zkušeností. Konečným cílem je mu osvětlení předpokladů rychlého, přirozeného a automatického osvojení jazykových znalostí dítětem. * teorie nejsou podle McNeilla schopny osvětlit podstatu procesu osvojování jazyka, v němž hlavní část tvoří vývoj jazykové abstrakce. Tyto teorie nepřihlížejí, jak uvádí McNeill, k tomu, že u každé věty je třeba odlišit výrazovou stránku od abstraktní stránky obsahové. Chomského rozlišení hloubkové a povrchové větné struktury a vymezení pojmů jazykové kompetence a performace je McNeillovi východiskem pro jeho teorii. Hloubková struktura obsahuje podle tohoto pojetí veškeré syntaktické informace k tomu, aby věta dostala správný význam, jde tu o informaci o postavení podmětu a přísudku nebo o tom, zda je věta kladná či záporná. Je to struktura spojená s významem, obsahem. Povrchová struktura obsahuje veškerou syntaktickou informaci týkající se správného pronesení věty, jde tu o pořadí vyslovovaných morfémů. Zpravidla bývá rozdílná od struktury hloubkové. V parafrázích lze tentýž obsah vyjádřit dvěma rozdílnými povrchovými strukturami ( pes ho pokousal, byl pokousán psem) . Významová dvojsmyslnost se naopak vyjadřuje jedinou povrchovou strukturou. Věta zahlédli ho při obědě může mít tři významy, když obědval, když obědvali, když se obědvalo. Anglická věta they are eating apples může mít v češtině význam jedí jablka, nebo jsou to jedlá jablka. Vztah mezi hloubkovou a povrchovou strukturou se vyjadřuje transformacemi. Pomocí transformačních pravidel jsou vztahy základní hloubkové struktury převáděny na věty struktury povrchové. Hloubková struktura obsahuje tudíž popis syntaktických a sémantických vztahů, jež se dají pomocí transformačních pravidel převést na povrchovou strukturu, která může být pomocí fonologických pravidel realizována ve skutečné výpovědi. Uživatel jazyka využívá znalostí sémantických, syntaktických a fonologických pravidel daného jazyka. Souhrn těchto znalostí, které umožňují uživateli jazyka odlišit správnou větu vnímanou i pronášenou od věty nesprávné a ocenit správnou větu z hlediska její přípustnosti či nepřípustnosti, označuje McNeill v souladu s Chomským jazykovou kompetencí. Při přímé promluvě se uplatňuje performance, která nemusí být vždy projevem kompetence. Je to tehdy, když mluvčí se vyjadřuje v neúplných větách, když nedodržuje shodu nebo když evidentnost o vypovídaném jevu je zřejmá z mimojazykové situace. Vývoj řeči je podle McNeilla jev mentální, ne behaviorální. Dítě se zmocňuje toho, co slyší, a konstruuje si universální gramatiky odpovídající příslušnému jazyku. Skutečnost, že děti jsou schopné osvojit si během # let kterýkoli jazyk, připisuje McNeill universálním charakteristikám, které odpovídají vrozeným schopnostem dítěte. U dítěte předpokládá McNeillova teorie určité predispozice k vyhledávání, analýze nebo vyabstrahování některých aspektů jazyka podchycených od jiných lidí. V tomto smyslu se pak mluví o vrozených schopnostech dítěte. Mezi touto dětskou predispozicí pro jazyk a teorii gramatiky existuje podle McNeilla přímá spojitost. Skutečnost, že si děti osvojují nejrůznější jazyky v poměrně krátké době, přičítá McNeill univerzálnosti některých jazykových rysů, které popisuje teorie gramatiky a které odrážejí vrozené schopnosti dětí. V rovině fonologické se u každého jazyka rozlišují souhlásky, samohlásky a hláskový systém každého jednotlivého jazyka reprezentují různé kombinace asi # distinktivních rysů. V sémantice to mohou být univerzální pojmy. V rovině syntaktické je většina univerzálií tedy spojena s hloubkovou větnou strukturou. Každý jazyk má větné kategorie, jako jsou jmenné fráze a slovesné fráze, mezi nimi nebo v jejichž rámci se v každém jazyce vyznačují určité syntaktické vztahy, jako třeba větný vztah podmět, přísudek nebo v rámci slovesné fráze vztah sloveso, předmět. Většina univerzálních rysů jazyka je součástí hloubkové struktury. Základní gramatické vztahy jsou odrazem určitých vrozených jazykových schopností dítěte. Obecná forma transformací fráze * sice rovněž univerzální, avšak každý jazyk má specifické transformace. Proces osvojování jazyka je procesem objevování vztahů mezi univerzálními rysy hloubkové struktury a strukturou povrchovou. Raná řeč dítěte se již ve stadiu slovných projevů tedy musí vyznačovat především rysy hloubkové větné struktury a teprve na jejich základě si děti postupně osvojují transformace. Jinými slovy že v počátečním stadiu jazykového vývoje by měly děti vykazovat základní podobnosti nejelementárnějších gramatických vztahů a teprve v průběhu dalšího vývoje si osvojovat specifické transformace rodného jazyka. Jako ověření své hypotézy interpretuje McNeill výzkumy * Browna a * Bellugiové prováděné na dvou dětech osvojujících si angličtinu. Tito badatelé zjistili, že vzorky záznamů nejranějších dvouslovných a tříslovných vět dítěte obsahují pouze přípustné kombinace slov vyjadřované základními gramatickými vztahy. Nepřípustné kombinace slov typicky užívané dospělými se objevují pozvolna, v řeči dítěte později. McNeill vysvětluje tuto skutečnost jako důsledek omezené znalosti transformací angličtiny v tomto vývojovém stadiu. Dítě je proto schopno vyjádřit pouze základní gramatické vztahy tak, jak jsou definovány v univerzální hloubkové struktuře dané vrozenou jazykovou schopností, a teprve potom dospívá osvojováním si transformací k povrchové struktuře angličtiny. Prochází přitom řadou vývojových fází. Obdobná pozorování jako Brown a Bellugiová na dětech anglických provedl se svými spolupracovníky McNeill na dětech japonských. Na rusky mluvícím dítěti provedl obdobné sledování * Slobin. Proces vývoje záporných a tázacích transformačních struktur podrobně osvětlují práce Bellugiové, Klímy a Bellugiové. V transformacionalistické koncepci stojí jistě za povšimnutí ta skutečnost, že se i zde odráží celková tendence poslední doby po syntéze různorodých teoretických stanovisek. Odrazem této tendence je jednak to, že Chomský začleňuje oproti svému původnímu pojetí sémantický komponent do generativního schématu, a jednak to, že stanoviska některých transformacionalistů se do jisté míry sbližují s odlišnými pojetími ontogenetického vývoje řeči. Tak Evreinová, Trippová, Slobin se ve svých transaktuálních výzkumech neomezují jen na samotná jazyková data, nýbrž přihlížejí rovněž k situačním a jiným kontextovým charakteristikám dětských řečových projevů, čímž se sbližují s pojetím komunikačním. Je však třeba připomenout, že pokusy o syntézu vycházejí především z druhé strany. Z behavioristických badatelů je tu příkladem * nebo Hebb. Tímto úsilím se vyznačují rovněž teorie chápající osvojování jazyka jako proces řešení problému. Tak třeba Reekerova Problem Solving Theory of Syntax Acquisition, vycházející z Newellova pojetí řešení problému, předpokládá, že při osvojování jazyka dítěte jde jak o záležitost učení, tak i o modifikování schopnosti řešitele problému, přičemž Reeker odmítá uznání nativisticky chápané vrozené specificky jazykové schopnosti, i když uznává rozlišení mezi hloubkovou a povrchovou strukturou jazyka. Aprioristická hlediska nativistických transformacionalistů jsou v zásadě předmětem kritiky a odmítnutí nejen ze strany těch, kteří upírají tomuto přístupu jakýkoli pozitivní přínos, ale i těch, kteří vyslovují jisté metodologicko-teoretickékritické výhrady ke generativisticko- transformacionalistickyvysvětlovaným otázkám. McNeillovo aprioristické tvrzení, že lidská řeč tedy je výsledkem vrozených druhově specifických schopností, je odmítáno i ve vlastních řadách transformacionalistů. Tak Bloomová, která podrobně a v rámci významově kontextové situace sledovala vývoj syntaxe u dětí mezi # a # měsícem jejich věku, zjišťuje, že gramatické modely jejich subjektů jsou mnohem složitější než modely McNeillovy. Vede ji to k závěrům, že vývoj jazyka není možné chápat čistě jen jako funkci vrozených procesů, nýbrž že úplné vysvětlení jazykového vývoje musí zahrnovat i zásady kognitivního a percepčního vývoje. Tyto koncepce staví na zásadách behavioristické psychologie jazyka a chápou proces osvojování jazyka jako proces vytváření soustavy řečových návyků na základě učení. Současné teorie navazují na dřívější teoretické koncepce klasického podmiňování, koncepci Skinnera, mediační koncepce Mowrena, Osgooda. Z nejvýznamnějších v poslední době vzniklých teorií je to zejména Brainova teorie kontextové generalizace v osvojování syntaxe, Staatsova teorie podmiňování, Osgoodova mediační teorie. Jmenované teorie reprezentují různé odstíny behavioristických teorií. Kromě vlastní teorie klasického respondentního podmiňování je třeba rozlišovat různé odstíny mediačních teorií. Jde tu především o nonreprezentativní mediační teorii, kterou zastávají Bousfield, Jenkins, Patermo a s určitým odstínem i Braine, a různě odstínovanou reprezentační mediační teorii představovanou Mowrenem a Osgoodem. Původní zásady rozšiřují mediační teorie o hypotetické konstrukty, zprostředkovaný podnět, zprostředkovaná odpověď, s jejichž pomocí pak kromě jiného vysvětlují i funkci jazykových procesů včetně významu. Osgood do * rámce začleňuje jednak * asociace, jednak * asociace a * . Z kombinovaného pojetí a percepčního určení vystupuje Hebb jak proti * teoriím, tak i proti nativisticko- transformacionalistickýmteoriím. Své pojetí osvojování jazyka dítětem vyvozuje Hebb a jeho spolupracovníci z přehodnoceného a rozšířeného modelu učení a z nových pohledů na úlohu dědičnosti a prostředí ve vývoji schopností dítěte. V rámci teorií určení je model klasického podmiňování zaměřen na osvětlení otázky spojování zdánlivě libovolných zvuků s významem. Podobně jako v Pavlovových pokusech vyvolává slinění libovolný signál, který je spojován s potravou, tak i libovolné slovo mléko může v modelu klasického podmiňování signalizovat dítěti nějaký význam, prezentaci láhve teplého mléka. Osvojování jazyka se tu chápe jako proces formování podmíněných reflexů na základě posilování. Dítě vidí láhev mléka a zároveň slyší slovo mléko, na základě určitého počtu opakování se vytváří spojení slova s denotátem, dojde k osvojení příslušného slova. Operativní podmiňování vychází z toho, že posilovaná reakce se objeví spíše než reakce neposilovaná, což znamená, že výběrovým posilováním je možno formovat chování, včetně chování jazykového. To, jak dítě na základě nápodoby dospívá k vyslovování prvních slov, osvětluje Mowrer na základě příkladu s papouškem. Abychom papouška přiměli k vyslovení nějakého slova, musíme mu toto slovo opakovat a spojovat je s příjemnými situacemi, potravou, které tu jsou primárním posílením, primární odměna. Zvuk vlastní papouškovy produkce tohoto slova v něm automaticky vyvolá pocit odměny jakožto hodnoty sekundárního posílení, posílení bez primární odměny. Podobně si podle Mowrera i dítě osvojuje jazyk na základě sekundárního posilování spojeného s příjemným pocitem při vlastním vyslovování a poslechu hláskových sekvencí napodobovaných podle vzoru dospělých. Dítě tu reprodukuje slovo pro vlastní sekundární autistické uspokojení, proto svou teorii označuje Mowrer jako akustickou teorii osvojování jazyka dítěte. Pomineme- li tradičně uváděné kritické připomínky, že rodiče nečekají na to, co dítě řekne, aby výběrovým posilováním tvarovali, Skinnerův shaping, řečové chování dítěte, pomineme- li dál často v pochybnost uváděnou Mowrerovu teorii osvojování jazyka na základě autistického sekundárního posilování, podle níž by první slova osvojovaná dítětem měla označovat příjemné stavy, podle empirických pozorování se první projevy nevyskytují u dětí vždy a převážně v příjemné situaci, je nutno zdůraznit, že klasická i operativní teorie nejsou schopny vysvětlit osvojování gramatických a sémantických pravidel jazyka. Nové přístupy poslední doby tu vycházejí ze snahy překonat omezenosti obou těchto teorií, přehodnotit je a na základě tohoto přehodnocení vytvořit teorii, která by adekvátněji postihovala všechny aspekty jazyka. Jedním z těchto přístupů je přístup Staatsův, Osgoodova, Mowrerova i Skinnerova teorie se podle Staatse zaměřovaly pouze na omezené stránky jazykových problémů. Teprve propojením těchto teorií a širším pojetím jejich uplatnění je podle něho možno problém osvojování jazyka vhodně vysvětlit. Staats předpokládá, že z různých raných hlasových projevů dítěte, vychází tu z obecných zjištění, že v předřečovém stadiu žvatlání je dítě schopno produkovat veškeré hlásky vyskytující se v kterémkoli jazyce na světě, jsou posilovány k častějšímu opakování ty zvuky, hlásky, které dítě slyší kolem sebe, hlásky některého určitého jazyka. Dítě pak upouští od vokalizace hlásek ostatních, těch, které ve svém okolí neslyší. K tomu Staats přejímá ještě Mowrerovo pojetí, že hlasové projevy rodičů, spojené zpravidla s kladným posílením, nabývají u dítěte vlastnosti sekundárního posílení. Přibližování ke správné výslovnosti, myšleno normální výslovností dospělých, se uskutečňuje procesem Skinnerova tvarování ze strany rodičů nebo ostatního okolí. Počáteční dítětem dosažená úroveň vyslovování slov se vyznačuje ve Staatsově pojetí pouhým opakováním slov slyšených. Nejde tu tedy o vytváření vlastních slovních jednotek. Přímými stimulujícími podněty jsou zde jednak rodiče, kteří buď přímo vybízejí děti k mluvení okřídleným řekni, nebo nepřímo ukazováním na předměty a jejich pojmenováním, jednak je to prostředí samo. Dítě vidí auto a zvolá. Auto. Podněty mohou být i vnitřní tělesné potřeby. Řeč tu hraje úlohu podnětu i odpovědi, osvojené řečové reakce působí jako podněty pro jiné řečové reakce. Osvojování gramatiky, k němuž dochází po osvojení určitého množství slovní zásoby, nechápe Staats jako důsledek zrání, nýbrž jako funkci cvičení ze strany rodičů, kteří zpravidla rozšiřují jednoduchá dětská slova na věty. Dítě samo tyto věty napodobuje a učí se je konstruovat proto, že je k tomu vedeno posilováním ze strany rodičů. Toto rozšiřování často probíhá tak, že k jednotlivému slovu si dítě přidává slova další, původně rovněž vyslovovaná jednotlivě. Vzniká tak stadium dvou slov. Schopnost diferencovaného spojování slov si dítě osvojuje jednak na základě právě uvedené přímé stimulace ze strany rodičů v důsledku úsilí o jejich napodobení, jednak na základě generalizace vnějších podnětů. Gramatice se dítě učí tak, že si osvojuje gramatické návyky, grammatical habits, přibližující se svou formou větným strukturám dospělých. Tak si dítě osvojí velice složitý způsob vzájemného spojování slov, kde výskyt jedněch slov je podmíněn výskytem slov druhých. Velký počet vět se tak dá vytvářet jako funkce asociací podmíněných mezi slovy. Pro ně platí zásada výsadního výskytu oproti výskytu spojení nevětných, jenom některá slova se podmiňují na některá slova jiná. Schematicky si naučené interkonekce slovních řetězů lze představit jako komplexní mechanismus skládající se z řady hierarchických konvergentních mechanismů, reakce, která je však zároveň divergentně působícím stimulem pro reakce další. Narůstání délky dětských výpovědí je funkcí vzrůstu počtu nacvičených vokálních odpovědí a asociací mezi hierarchickými sekvencemi osvojovaných reakcí. Tyto sekvence zahrnují podmínění slov na ohýbací koncovky, podmínění jedněch slov na slova druhá a podmínění jedněch slovních sekvencí na slovní sekvence jiné. Osvojováním si slovní zásoby a způsobů tvoření gramatických sekvencí se dítě učí zároveň významu slov. Slovo prezentované dítěti poprvé nemá pro ně žádný význam, čili na tento slovní podnět nebyla ještě podmíněna žádná odpověď. Původně neutrální podnět nabývá na významu prostřednictvím klasicky na něj podmiňovaných reakcí. Podmiňování je zprvu přímé, později, po osvojení významu určitého počtu slov, se takto podmíněných slov užívá jako nepodmíněných podnětů k podmiňování významu dalších slov. Celkově lze říci, že ve Staatsově pojetí je jazykové chování v celé své složitosti redukováno na prosté zásady klasického a instrumentálního podmiňování vycházejícího z tradice učení u zvířat. Složitost jazykových procesů nespočívá v povaze jazyka, nýbrž v počtu podnětů a odpovědí a v tom, že pro vyvolání jazykového chování se vyžaduje vliv řady simultánně působících stimulů, reakcí a posílení * může přitom probíhat současně na základě způsobu klasického a instrumentálního nebo na základě vzájemné interakce obou těchto procesů. Zatímco Staatsův teoretický model vychází z tradice učení u zvířat, opírají se mediační teorie o bohatě propracovanou oblast verbálního učení. Jenkinsova a Palermova teorie osvojování syntaxe předpokládá podobnost procesu jazykového osvojování s procesem osvojování kteréhokoli druhu chování. Analýzou prostředí vyvíjejícího se dítěte se dají zjistit potenciální kontextové a jazykové podněty působící na receptory organismu a určit, které z těchto potenciálních podnětů jsou podněty funkčními. Cíl analýzy jazykového vývoje se předpokládá ve stanovení zákonitých vztahů mezi funkčními a jazykovými reakcemi dítěte. Tyto vztahy se pak srovnávají se způsoby učení studovanými v párově asociačních úkolech. Braine vysvětluje proces osvojování syntaxe nejen na základě párověasociačního učení se různým druhům slov, nýbrž především na základě pozičního osvojování, osvojování si pozice, kterou určitá slova zpravidla ve větě zaujímají. Brainovi jde o vysvětlení systémovosti dětských výpovědí, konstatované řadou badatelů již ve stadiu dvou slov. Systém spočívá v tom, že zatímco v jedné pozici používá dítě jedno slovo, základové slovo, v pozici druhé užívá slov několik, otevřená třída slov. Mohou to být spojení jako všechno čisté, všechno hotovo, všechno suché. Braine ve snaze vysvětlit proces osvojování struktury determinující slovosled věty sahá k pojmu kontextové generalizace. Předpokládá, že když dítě slyší věty, v nichž se nějaký segment, morfém, slovo nebo věta, objevuje v určité pozici a v určitém kontextu, bude později projevovat tendenci klást tento segment v jiném kontextu opět na stejnou pozici, což znamená, že segmentový kontext tak generalizovalo, čisté, hotovo, suché jsou v našich příkladech v kontextu s všechno. Pozoruhodné je v poslední době úsilí některých badatelů o uvědomění si nedostatků modelů uživatele jazyka navrhovaných současnými psychologickými a lingvistickými teoretiky. Z amerických badatelů si to jasně uvědomuje zejména Osgood, který otevřeně přiznává, že psycholingvisté vycházející z teorie * . Věcným i logickým východiskem našich úvah o sociální struktuře a jejich revolučních proměnách je fenomén lidské společnosti, je i referenční základnou této vstupní partie, která se zabývá výchozími pojmovými určeními. Neklademe si vůbec nárok na soustavnou jednu společnost, nýbrž naším cílem je exponovat výlučně jen ty její aspekty, jež jsou zvlášť důležité pro další argumentaci. K takovým, ve shodě s naším metodologickým krédem o komplementaritě zjišťujících a hodnotících položek společenské teorie, řadíme především takové, jež nejobecněji objasňují předmět našeho zájmu, sepětí sociologických a filozofických poznatků. K prvotnímu a elementárnímu určení společenského dospíváme specifikací jeho vztahu k přírodnímu. V říši živé přírody pojem společenského v širokém smyslu znamená funkcionální koexistenci živých bytostí, v užším smyslu pak jen tu, jež se zakládá na životně důležitých trvalejších vztazích více jednotlivců určitého druhu. Pro člověka je společnost absolutní, potřebnou a bezpodmínečnou náležitostí jeho existence jako člověka. Přitom nejde o potřebu jednoduše odvoditelnou z pudů, podobně jako je tomu u zvířat, nýbrž o základní podmínku smysluplnosti života člověka vůbec. Společenské v uvedeném smyslu tedy přirozeně implikuje intersubjektivní vztah. Lidské společenské, a pouze to máme nadále na zřeteli, vystupuje pak jako intersubjektivní vztah, v kterém se psychické objektivuje, čili jako vztah určitým způsobem se k sobě chovajících partnerů v jejich seskupení. Z filosofického hlediska vzato se společenské ve smyslu antropologickém liší od veškerého mimolidského přírodního světa plně vyvinutou subjektivitou a s ní nerozlučně spjatým dvojjediným vztahem subjektivizace a objektivizace. Jinými slovy specifickou zvláštností a podstatou lidské společnosti jako nejvyšší vývojové formy procesů, jež ve světě probíhají, je činnost, která se uskutečňuje jak v poloze ideální, vědomé, tak v poloze předmětně, smyslové. Běžným označením takovéto činnosti je lidská praxe. Jestliže uspokojování potřeb pojmeme jako cíl nositelů činnosti, pak vzhledem k tomu, co bylo právě řečeno, prohlásíme cíl lidské činnosti za sui generis. A protože se cíl a prostředky k jeho uskutečnění vzájemně ovlivňují a podmiňují, tvoří jednotu, je lidskou činnost třeba charakterizovat jako sui generis i vzhledem k prostředkům, jimiž se daného cíle dosahuje. Z hlediska této dialektiky cíle a prostředků se nám dosavadní lidská praxe jeví jako činnost skládající se ze dvou víceméně zřetelně od sebe oddělených položek, z činnosti jen jako prostředků, jejíž jméno je práce, a z činnosti cílové, v níž člověk užívá plodů své práce a uspokojuje své potřeby. Pro genetickou a komparativní kvalifikaci humánního vzhledem k přírodnímu, organickému, má klíčový význam položka prvá, člověk jako bytost pracující. A pak ještě elementárnější určení, člověk jako výrobce výrobních nástrojů. Vnitřní obsahová kvalifikace genealogie lidského rodu je ovšem myslitelná jedině jako analýza konkrétních vazeb obou zmíněných položek, práce a uspokojování potřeb. Jak známo, marxistická koncepce předpokládá, že vývojovou perspektivou v tomto směru je zrušení uvedeného protikladu mezi prací a užíváním tím, že se vytvoří podmínky pro to, aby práce přestala být prostředkem k uspokojování potřeb a stala se sama potřebnou. Tento historický proces se reálně rozvíjí v socialistických společnostech. I když v tom, jak se utvářejí potřeby jednotlivých aktérů a jednotlivých skupin aktérů a jakými mechanismy se uskutečňují v určitém konkrétním časoprostorovém rámci, jsou obsažena četná opakování, je lidská praxe ve svém úhrnu činností tvořivou, novátorskou. To znamená činností, jíž se subjekt na podkladě uplynulých zkušeností obohacuje o nové prvky a jež proto vede k překračování daného statu quo ve smyslu přetváření světa. A to jak pokud jde o vnější objektivované, tak i o samotný subjekt. Člověk, přetvářeje svět, přetváří zároveň i sám sebe. Z čehož plyne, že podstata společenského je nutně historická. Z uvedené definice lidské praxe jako smyslově předmětné činnosti nelze ovšem odvozovat úplnou kvalitativní identitu všech existujících lidských činností, tím méně pak metafyzickou preferenci objektivace před subjektivací. Subjektivní nemůže ovšem existovat jinak než ve vazbě s objektivním, avšak vědomé může mít a také mívá relativní autonomii a nemusí být bezprostředně s příslušným konkrétním činem spojeno. Uvažujeme- li o specifickém typu vědomí, totiž o teorii, vyjádříme tuto dvojakost asi takto. Teorie, ať jakákoliv, je koneckonců vždycky nějak zakotvena v lidské zkušenosti, a tím i smyslově v předmětné činnosti člověka. Zároveň však, a to plyne z její nejvlastnější povahy, teorie od empirie odstupuje v rozměru imanentně gnoseologickém i časovém, ovšem jen proto, aby se vrátila zpět, a tedy také ovlivňovala. Z tohoto hlediska je toto abstraktní schéma jednoty spojitosti a nespojitosti teorie a praxe relativní i tam, kde se třeba i explicitně proklamuje úplná nezávislost teorie na praxi, v každém konkrétním případě půjde jen o to, stanovit povahu a míru této jednoty, to jest orientovat se zejména co do stupňů abstrakce a poznávací hodnoty dané teorie, co do její adekvátnosti empirii a její společenské funkce. Dále, bylo- li řečeno, že praxe je činnost subjektivně cílevědomá, neznamená to, že takovou je lidská činnost vždy a za všech okolností ani že vliv těchto okolností je veličinou v zásadě konstantní. Jak víme z individuální psychologie, k psychice člověka náleží nejen činnost vědomá, ale také podvědomá. A mimoto ani činnost vědomá nemusí být nutně vždy účelová, s jasně stanoveným předjatým cílem. Jak nás poučuje i filosofie, sociologie a jiné společenské vědy, subjektivně cílevědomá činnost je podmíněna objektivními výsledky praxe. Celkovou úroveň a možnosti subjektivně cílevědomé činnosti v určité epoše je možno posoudit jedině v souvislosti s konkrétní společenskou formou, v níž a prostřednictvím níž se tato činnost rozvíjí. Konečně, byla- li praxe kvalifikována jako tvořivá, nemohou tím být snad setřeny rozdíly v obsahu i rozsahu tvořivosti v jednotlivých konkrétních případech. A zvláště pak nesmějí být opomenuty rozdíly v typech činnosti, jako je činnost uvědomělá a neuvědomělá, záměrná a živelná, revoluční, reformní, konzervativní, reakční, jež označují činnost jednotlivých sociálních skupin a slouží jako pomůcka k vysvětlení a posouzení jejich sociálních rolí. V této kapitole chceme stanovit další úroveň obecnosti a podstatnosti, na níž má být fenomén společnosti či společenského postižen. Tento úkol není toho druhu, aby mohl být někdy s definitivní platností vyřešen a jako takový odložen ad acta. Jde o trvale aktuální úkol, na který sociologické myšlení vždy formuluje svou odpověď podle konkrétních historických parametrů vývoje jak svého předmětu, tak i svého vlastního vývoje imanentně vědeckého. Genealogie specifiky sociologického přístupu ke společenské praxi má ovšem nejen svou historii , ale i prehistorii, jejíž počátky sahají stejně, jako je tomu i u jiných společenskovědních disciplín, až k nejstarším civilizacím a kulturám. Vzniká tehdy, když se do repertoáru lidského poznávání světa dostává ona základní otázka po charakteru společenského, na niž odpovídá sociologie. Konstitutivním momentem je tedy samo nastolení otázky, neboť už právě tím se dospívá k prvnímu signifikantnímu určení společenského. Celé další údobí vývoje jak protosociologie, tak i vlastní sociologie je pak dějinami snah a pokusů o překročení a konkretizaci tohoto prvotního určení, o co nejadekvátnější charakteristiku společenského jako takového. Jakékoli bližší, systematické pojednání o tomto problému by se ovšem muselo kriticky vyrovnat se základními mezníky ve vývoji a filiaci sociologických idejí a rozlišit přitom mezi tím, co se za předmět sociologie explicitně označuje, a mezi tím, co je fakticky existujícími výzkumy a teorií za předmět pojato. Avšak nám, již nemáme tuto pretenci, neboť se míníme k otázce předmětu sociologie vyjádřit jen ve vzdálenější perspektivě teoretickometodologického východiska nebo naopak logických důsledků řešení vlastního ústředního problému práce, týkajícího se společenské struktury a jejích revolučních změn, zcela postačí, naznačíme- li vlastní stanovisko na pozadí jen jednoduché, ad hoc pořízené typologie. Rozdělme sociologické koncepce bez ohledu na to, zda explicitně proklamované, či implicitně vyznávané, na základě toho, zda a jak respektují specifiku společenského. Z tohoto hlediska je můžeme rozdělit podle toho, zda vůbec zásadně respektují, nebo nerespektují tuto specifiku, zda zdroj objasňování sociální skutečnosti hledají a nalézají v celkovém rámci této skutečnosti samé, nebo naopak někde mimo něj. Vedle teistických a idealistických sociálně filosofických spekulací o supranaturálním původu a povaze společnosti rodí se v protosociologické fázi sociálního myšlení přístupy naturalistického redukcionismu, které silně ovlivňují vlastní sociologické myšlení v jeho počátečních fázích a nejsou ještě dodnes beze zbytku vymýceny. Jde o přístupy, které odnímají společnosti fakticky její specifiku tím, že ji souřadně kladou na úroveň vývojově nižších oblastí skutečnosti nebo že ji vysvětlují jen jako pouhý derivát jejich procesů a své * . Snad největší vliv a odezvu ze sociologických škol patřících k tomuto typu měla biologizující sociologie. V názorech svých extrémních představitelů dospívá k úplné analogizaci sociálních a organických struktur funkcí. Tak je tomu u René Wormse, který se ve své práci Organisme et société snaží prokázat shodu společnosti s organismem na podkladě jakési strukturální izomorfie, přičemž přenáší do sociologie vysloveně biologické pojmosloví, u Paula von Lilienfelda, pro něhož se společnost ve svých funkcích neliší od říše živé přírody, u Gustava Ratzenhofera, který v mnohém ještě důsledněji než jeho učitel Ludwig Gumplowicz rozvádí koncepci rivality instinktů a zájmů ve smyslu sociálního darwinismu. Ponecháme- li stranou některé kladné prvky, které lze ve snahách mnohých z představitelů naturalistického redukcionismu s ohledem na vnitřní vývojové potřeby sociologického myšlení najít, zejména snahy o zavedení exaktnějších metod do sociologického výzkumu, můžeme říci, že tento způsob vysvětlení sociální skutečnosti byl už průkazně odhalen jako zcela neadekvátní a neudržitelný. Nejlépe to dokazují kritiky jeho moderních odrůd, které se objevují nejen v podobách naivních a snadno vyvratitelných krátkých spojení mezi přírodním a společenským, ale i v podobách nuancovanějších a jsou vklíněny mezi vědecká fakta a ucelené teoretické soustavy založené už třeba celkově na jiných principech. Výrazným příkladem je třeba William Macdougall, který konceptuálně patří mezi psychologizující sociology, který však nicméně svou teorií instinktů otevírá ve svém díle dokořán dveře organicismu a darwinismu. Z kritického rozboru jeho díla Morrisem, Ginsbergem, Lutherem, Lee Bernardem a jinými plyne, že společenský život nelze vysvětlit přirozenými tendencemi člověka mimo jiné už proto, že je nemožné vysvětlovat to, co má nepřeberné množství podob a forem, co se stále mění a vyvíjí, tím, co je relativně stabilní. Jiným takovým příkladem by mohl být i Sigmund Freud s jeho pokusy aplikovat svou psychoanalytickou metodu na vysvětlení sociální skutečnosti. Pendantem naturalistického redukcionismu je redukcionismus psychologický, jenž podstatu sociálního spatřuje v psychickém. Ulpívá také na elementární komponentě, respektive aspektu komplexního jevu, jímž společenské je. Tento druh redukcionismu, který je v současné západní sociologii zcela běžný, neustále možno říci i převládající, se projevuje velmi rozmanitě. Patří sem snahy převést sociální na společného jmenovatele s individuálně psychologickým, jejichž výrazným představitelem je právě Sigmund Freud. Klasickou podobu tohoto redukcionismu nalézáme však u sociálních psychologů, zejména amerických, jako byl Gidding, Cooley, Ellwood a další, kteří v nejrůznějších souvislostech explicitně neustále zdůrazňovali psychologickou podstatu společnosti a společenských jevů. Ve více méně implicitních a zastřenějších formách má své zastoupení prakticky ve všech školách soudobého sociologického myšlení na Západě. To jest i v těch, jež se od něho pragmaticky distancují. To je stejně tak dobře patrno u některých relacionistů, jako jsou Vonwiess, Plenge, jako u některých strukturálních funkcionalistů v čele s jejich čelným představitelem Parsonsem, kteří překročili rámec čistě psychologického pojetí mezilidských vztahů a společnost či společenské chápou jako oblast jevů sui generis, avšak v konkrétnějším rozvedení svých teoretických systémů, jimiž společenské vazby a struktury vysvětlují, podržují jednoznačnou preferenci psychických faktorů. Psychologismus v sociologii neodmítáme proto, * . Vždyť společenské neexistuje bez psychického, právě tak jako neexistuje bez příslušného substrátu materiálního. Nepřijatelnost psychologismu v sociologii je, jak už naznačeno, v tom, že nebere na vědomí právě specifiku společenského a ze sociologie dělá fakticky jen odnož psychologie. To pak eo ipso vede k pozici sociologického idealismu, kdy se chování lidí a celý společenský vývoj vysvětlují koneckonců jen subjektivně, kdy posledním slovem sociologické analýzy je analýza motivace aktérů, která bere v nejlepším případě v úvahu jen bezprostřední objektivní podmínky tak, jak se těmto aktérům jeví, avšak nezkoumá jejich vlastní zdroje v širších souvislostech společenského života. Právě tak jako zůstává stále nedokončeným úkolem západní sociologie konsekventní potření všech forem naturalistického a psychologického redukcionismu, zůstávají pro ni otevřeny de facto neustále základní konceptuální otázky. A to včetně těch nejelementárnějších a pro raison detre sociologie jako vědy nejvýznamnějších, jako například otázka charakteru, respektive typu sociologického poznání jako takového a jmenovitě otázka poměru sociologického a přírodovědného poznání a s tím souvisící odvozená otázka postavení sociologie mezi ostatními společenskými vědami. Aniž se hodláme vracet k tradiční a vskutku značně rozsáhlé diskusi o těchto metodologických problémech, uvedeme stručně naše stanovisko. Odmítáme především všechny přístupy, které v tradici německé idealistické filosofie, zejména pokantovské, důraz na specifikum humanistického kvocientu všech jevů studovaných společenskými vědami dovádějí k závěru o absolutně odlišné metodě těchto věd od věd přírodních a zakládají se jen na subjektivním porozumění. Ztotožňujeme se s oponenty těchto přístupů, kteří argumentují tím, že neslučitelná lidská subjektivita sice podstatně modifikuje skutečnost, jež se stává předmětem výzkumu, že však neodnímá této skutečnosti její objektivitu, a že proto se společenské vědy neliší absolutně, ale jen relativně svou metodou od kauzálně afirmativní metody přírodních věd. Nevidíme, proč by dimenze vztahu k hodnotě společenských jevů měla být s touto metodou * . Ostatně takové a podobné domněnky pozitivně vyvracejí teoretické výsledky společenských věd samých, jejich schopnost předvídat do určité míry průběh událostí. Čili sociologická teorie, má- li být vědou, nemůže být jen pouhou volnou kreací lidského ducha, nýbrž musí respektovat objektivní zákonité tendence předmětu svého zájmu a vyjadřovat je. Jinak by se sociologie přeměnila buď v čirou teoretickou spekulaci, nebo v pseudoteoretickou analýzu jednotlivých jedinečných historických případů. Je ovšem pravda, že i ve vědecké sociologii se setkáváme jak s pracemi, jejichž cílem je odhalit obecné a zákonité, tak i s pracemi, které zkoumají jednotlivé zvláštní případy, případové studie. A je i faktem, že tento druhý typ prací, ve Windelbandově teorii označovaných za idiografické, na rozdíl od nomotetických prvního typu, se v posledních desetiletích značně rozšířil, a to nikoli bez pozitivního efektu pro sociologii. Jenže přece ne vše, co je užitečné ve vědeckém výzkumu a je určitým poznáním, tvoří už přímo vědeckou teorii. Analýza dílčích jedinečných případů a událostí může být nezbytnou náležitostí výzkumu na cestě k vědeckému zobecnění a v tom smyslu také určitým dílčím elementem vědy. Stává se ovšem slepou uličkou vědeckého poznání, je- li vydávána za jeho hlavní osu, či dokonce jedinou metodologickou možnost. Pokud jde o otázku postavení sociologie v soustavě společenských věd, nastínili jsme v našem dosavadním výkladu rámcovou definicí společnosti jen elementární obrys oblasti, v které má být hledána odpověď. Uspokojivá odpověď na danou otázku však znamená konkretizovat dílčí aspekt této široké oblasti sociální skutečnosti představující specifickou doménu sociologie. Éru specifiky sociologického bádání zahajují snahy o celkový, syntetický pohled na společenskou skutečnost s proklamovaným nárokem respektovat empirii. Mezníkem ve vývoji sociálního myšlení v tomto směru je nepochybně sociologická koncepce Marxova a Engelsova definující společnost jako strukturovaný celek sociálních vztahů a odhalující ve výrobním způsobu činitele, který tuto strukturu v konečné instanci určuje. Z opačných historickoidealistických světonázorových pozic a značně ještě poplatní dějinně filosofické spekulaci pretendují na globalitní, specificky sociologický přístup k sociální skutečnosti také zakladatelé sociologie. Jak pro Simona, tak i pro Comta je příznačné úsilí o celkovou charakteristiku společenské struktury v statickém i dynamickém průřezu. Je tu pojem solidarity, konsensu, jako úhelný pojem sociální statiky, pojem vývoje jako centrální pojem sociální dynamiky a pokus o genetickou klasifikaci myšlenkového a společenského vývoje. Globalitní hledisko se zračí také ve Spencerově koncepci sociálního organicismu, na němž zakládá svou evoluční teorii. Koncipováním sociologie jako vědy o obecných zákonitostech lidského chování byla tato vědní disciplína v podstatě správně orientována. Správně vyznačená orientace sama o sobě byla ovšem jen první abstraktní a formální konstitutivní náležitostí zrodu sociologie. Reálně se mohla zhodnotit jedině v meritorní koncepci onoho obecně společenského. A tu je třeba si připomenout, že z meritorních koncepcí vypracovaných kolem druhé poloviny minulého století obstály v kritické prověrce dalšího společenského a myšlenkového vývoje jen některé závěry. Názorným příkladem může být Millova definice sociologie, která se, abstraktně vzato, skoro doslova a do písmene shoduje s definicemi některých současných sociologů. Sociologie je podle něho věda o nejabstraktnějším a nejobecnějším sociálním předmětu nebo jednoduše věda o nejobecnějších rysech společnosti. Ale žádný marxistický sociolog nebude dnes souhlasit s touto definicí explikovanou na originálním Millově předpokladu. Pojetí obecně společenského jen jako abstrakce z poznatků speciálních společenských věd a tím i redukce sociologie na pouhou jejich metodologii. Dosavadní vývoj sociologického myšlení ústí myslím v dost jednoznačné odmítnutí takovýchto či podobných koncepcí obecného odnímajících sociologii fakticky status samostatné vědní disciplíny. Sociologie se všeobecně chápe jako svébytná teorie. I metodologická redukce v millovském stylu počítá ovšem se sociologií jako teorií. Avšak nelze ztotožňovat metodologii jako teorii se sociologickou teorií jako teorií o podstatě či povaze určité sféry skutečnosti, třebaže ve vlastním procesu bádání obojí se neustále vzájemně podmiňuje. Hlavním, imanentním cílem vědy je vždycky předmětná teorie, kdežto hodnota metodologie je instrumentální a musí být měřena přínosem právě k této teorii. Výchozí bází úvah o daném problému se musí podle našeho názoru stát realita společnosti v určitých svých přirozených dimenzích, totiž společnost jako určitá konkrétní strukturovaná totalita. Ačkoli povaha a smysl lidského chování na všech úrovních a v jakýchkoliv vazbách a podobách mohou být adekvátně vysvětleny jedině v celkovém kontextu této totality, jedinou možnou cestou k tomuto cíli je nejprve její dekompozice jako předpoklad její následné rekompozice. To plní společenské vědy tím, že předmětem jejich zkoumání jsou jednak dílčí komponenty či analyticky zvolené aspekty příslušného sociálního celku jako relativně svébytné, jednak vzájemné souvislosti a jednota všech těchto momentů. Společenským vědám je vlastní analytický pohled zaměřený na výzkum jednotlivých zvláštních oblastí, které jsou proto označovány také jako společenské vědy speciální, zatímco pro sociologii jsou v tomto směru příznačné syntéza a zobecnění. Řekneme- li, že se sociologie zabývá spojitostí a jednotou těch stránek, aspektů a momentů sociální reality, jejichž předmětem studia jsou speciální společenské vědy, říkáme toto. Za prvé to, že sociologie a tyto speciální společenské vědy spolu těsně souvisí, a dokonce se vzájemně podmiňují, neboť předmětem studia není vždy snad nějaká zcela rozdílná realita, nýbrž právě jedna a táž sociální realita a pohledy na ni z různých stran jsou nutně komplementární. Je- li legitimní potřeba vědecké syntézy poznatků o společenské totalitě, o čemž jsme přesvědčeni, pak se sociologická zobecnění nemohou obejít bez zprostředkující funkce teoretických výsledků speciálních společenských věd. V tomto smyslu a potud je tvrzení o závislosti sociologie na ostatních společenských vědách pravdivé. A to jen tehdy, je- li tato závislost pojata jen jako jedna stránka oboustranné vazby a nepřehlédneme- li, že zmíněné syntetické poznání společenské totality není ani jen mechanickým souhrnem poznatků jednotlivých společenských věd, ani jen jejich logickou abstrakcí, nýbrž že je kvalitativně novým poznáním sociologie jako samostatné společenské vědy se svým vlastním předmětem. Sociologii ovšem náleží zobecňovat a abstrahovat poznatky speciálních společenských věd a vytvářet tak abstraktně všeobecnou metodologii těchto věd, podléhající přirozeně jejich neustálé verifikaci v konkrétním výzkumu. Neboť je jasné, že tento úkol, o jehož potřebě a užitečnosti nikdo nepochybuje, je mimo možnost kterékoli z těchto věd a vyžaduje komparaci z vyššího hlediska. Věc je však v tom, že na to nelze sociologii redukovat. Jejím základním úkolem je dospívat k zobecňujícím teoretickým závěrům, které jsou na relativně vyšší úrovni obecnosti, než je úroveň, na níž se pohybují speciální společenské vědy, úroveň výpovědí o pohybu a vývoji zkoumané společenské skutečnosti jakožto totality. A to, opakujeme to znovu, na bázi jedné empirické skutečnosti. Zájem soustřeďující se u nás v poslední době k problematice humanismu, * se zabývá také tato práce, není náhodný. Nevyvolal jej rovněž pouze šok, který namnoze způsobila odhalení o období kultu osobnosti. Tuto problematiku aktualizuje ve světovém měřítku s mimořádnou naléhavostí, jakkoliv to zní otřele, sám život a jeho potřeby, život převratného času, s převratnými událostmi a změnami v osudech celých národů, zemí a kontinentů, s pohybem obrovských mas, myšlenek a hodnot všeho druhu, jaký historie dosud nezaznamenala. Žijeme na velkém předělu dějin, kde se střetává nedobrovolně se loučící minulost s netrpělivě očekávanou budoucností, kde se rodí optimismus i hořká skepse, kde smělé perspektivy provázejí i vážná a záludná nebezpečí, kde se střetávají úspěchy pokrokových sil s vítězstvím, třebaže jen dočasným, dosud ještě mocné reakce. Žijeme v epoše, kdy se otvírají možnosti, aby lidstvo nastoupilo cestu neporovnatelně radostnější té, kterou se dosud ubíralo. Obrovský rozmach vědy a techniky zapojených do služeb rozvoje lidské společnosti je schopen poměrně brzy zajistit v postačující míře uspokojení základních materiálních potřeb všeho obyvatelstva naší planety a vytvořit podmínky pro nastolení všeobecného blahobytu. Ještě nikdy neměl člověk k dispozici tak mohutné nástroje, aby si podrobil přírodu a donutil ji vydat nesmírné zdroje materiálů a energie, aby mnohonásobně zvýšil výrobu nejrůznějších spotřebních statků i aby se osvobodil od dosud nezbytných činností netvořivého rázu a postupně se zcela uvolnil pro tvůrčí práci, která by se mu stala pramenem opravdového životního štěstí. Žel, tyto možnosti nevystoupily dosud zcela ze stínu zlověstného přízraku houbovitého mraku, pod kterým by nejen bylo z povrchu země vymazáno vše živé, ale země by se stala neschopnou cokoliv zplodit i poskytnout komukoliv obživu. Proto ještě více než na požehnání vědeckého a technického pokroku jsme nuceni myslit na jeho možné negativní důsledky. My, kteří již můžeme budovat nový společenský řád, máme ovšem v rukou klíč k řešení mnoha otázek, které jsou v kapitalistickém světě neřešitelné. To však neznamená, že nemáme takové problémy, které vyvolávají vážné starosti i obavy. Je ostatně přirozené, že v obrovském procesu, v kterém se hluboce mění tvář celých národů, se projevují i potíže a rozpory. Je přirozené, že na složitější a náročnější úkoly už nestačí teoretická připravenost, s kterou jsme začínali klást základy socialismu, neboť socialistická skutečnost namnoze pokročila za naše teoretické předpoklady, a tak je nutno korigovat některé překonané představy a někdy i odstraňovat následky omylů a chyb. Vždyť program socialistické výstavby se nikde nerealizuje pod zárukami neomylnosti a řada nesnadných otázek vzniká a vynořuje se teprve na určitém stupni rozpracovanosti díla jako specifické otázky nové společenské kvality, jako otázky, které jsme si dříve ani nemohli položit. Přerod, který prodělává soudobý svět, stále prudší pohyb miliónových mas, které jsou strhávány k nebývalé aktivitě zostřujícími se ekonomickými a třídními rozpory i přitažlivostí příkladu socialistických zemí, se odehrává v atmosféře mohutného ideového kvasu, v ostrém ideologickém boji svými rozměry i intenzitou rovněž překonávajícím všechno, co dosud dějiny poznaly. Statisíce, milióny lidských mozků i srdcí usilují vášnivě zaplnit vakuum mezi minulostí, jejíž životodárné zdroje byly již vyčerpány, a budoucností, která ještě neotevřela své prameny všem, kdož žízní. Dalekosáhlé změny, složité i bolestivé problémy, vzrušující a znepokojující celé kontinenty, úporné zápasy idejí i citů, které tvoří náplň současné epochy, posouvají do popředí kardinální otázku, otázku člověka a lidskosti. Lidé v mohutném víru událostí, které dobrovolně i nedobrovolně spoluvytvářejí, hledají pochopitelně především sebe samé, svou autentičnost a identitu, pátrají po nejhlubším smyslu své existence a práce, po jistotách, které by této existenci a práci daly uspokojivý pozitivní obsah, které by je učinily spokojenými a šťastnými. A to nejen tam, na druhé straně barikády. Otázku člověka a lidskosti vyzvedáváme, vědomi si její důležitosti, také my v socialistickém světě, kteří se hlásíme k revolučnímu Marxovu učení. Neboť marxismus není, jak by rádi namluvili lidem jeho pomlouvači, pouze ekonomická doktrína, která by eventuálně nabyla určité ceny, pokud jsou vůbec ochotni přiznávat jí nějaké klady, doplněním o filozofii člověka, o filozofickou antropologii. Je, i když klade, a správně, důraz na určující úlohu ekonomiky ve společenském vývoji, také filozofickou teorií, jejímž jádrem je hluboký humanismus, aktivní a optimistický, obdařený mohutnou inspirující silou, a už tím ostře kontrastující s jakýmkoliv dějinným fatalismem, který buržoazní ideologové houževnatě, ale marně usilují připsat na vrub Marxovi. Jako takový se marxismus zrodil a tento svůj charakter si důsledně podržuje, nesmiřitelný svou podstatou k jakýmkoliv antihumanistickým deformacím, které, jak ukazuje v posledních letech boj s kultem osobnosti a s jeho důsledky, odstraňuje nemilosrdně, byť očistný řez pronikal sebehlouběji do vlastního těla. Právě období boje proti kultu osobnosti a jeho důsledkům, kdy v mezinárodním komunistickém hnutí byl obnoven tvořivý duch marxismu, kdy vznikl morální kodex budovatele komunismu obsažený v novém programu Komunistické strany Sovětského svazu přijatém na jejím # sjezdu, kdy byl zjednán respekt leninským zásadám politiky mírového soužití mezi státy s rozdílným politickým a hospodářským zřízením, dokumentuje nejpřesvědčivěji, že v marxismu jde o člověka na prvním místě a že skutečným marxistům nic neleží na srdci tak jako jeho blaho. Bude však třeba, aby marxistická filozofie dále rozpracovávala problémy humanismu, a to mnohem systematičtěji i intenzívněji než dosud, přestože v poslední době tyto problémy poutají k sobě pozornost stále většího počtu pracovníků a objevila se řada publikací, které svědčí o snaze urychleně se vyrovnat s mezerami v řešení této problematiky. Vyžaduje to nejen účinnější boj proti různým, často velmi subtilním a rafinovaným, a tím ovšem záludnějším pomluvám marxismu osočujícím Marxovo učení z nehumánnosti a účinnější kritiku různých buržoazních teorií a koncepcí humanismu schopnou jemněji diferencovat mezi názory jednotlivých buržoazních ideologů, ale především intenzivnější řešení otázek a plnění úkolů spojených s dalším rozvojem socialismu. Teoretické rozpracování problematiky humanismu totiž umožní komplexnější a všestrannější přístup k těmto otázkám a úkolům, usnadní vyvarovat se škodlivých jednostranností a nedomyšleností, vytvoří předpoklady pro citlivější řízení společenských procesů a činnosti lidí na všech úsecích. Objeví namnoze nové souvislosti, které zatím naší pozornosti unikaly, odhalí význam životních komponent, s kterými jsme dostatečně nepočítali, a dovolí hlouběji proniknout ke kořenům rozporů, které musíme na cestě vpřed překonávat. Skromným příspěvkem k dalšímu teoretickému rozpracování problematiky humanismu v marxismu chce být i tato studie, i když by se snad mohlo zdát, že je příliš zaměřena do minulosti a současným otázkám, které mají filozofičtí pracovníci zkoumat, věnuje poměrně málo místa. Její převážná část se sice zabývá problematikou humanismu v předmarxistické filozofii, avšak jen proto, aby se pokusila hlouběji postihnout a objasnit humanistickou problematiku v marxismu v našich konkrétních podmínkách, kde vedle zvláštností ekonomického, sociálního a politického vývoje, daných celou předcházející českou historií, působily a dosud působí, a to nikoliv snad pouze negativně, také zvláštnosti naší filozofické tradice. Soudíme, že je to v plném souladu s marxistickou metodologií, požadující zkoumat nejen poslední nejrozvinutější podobu kteréhokoliv jevu, ale také jeho vznik a vývoj, a že by bylo naopak nedostatkem, kdybychom použili onu metodu početných publikací, které pojednávají o marxistické filozofii tak, jako by se rozvíjela v jakémsi ryze abstraktním čase a prostoru, mimo svérázné prostředí jednotlivých národních kultur s jejich svéráznou historií, a tím, jakkoliv bezděčně, vlastně oslabují a snižují internacionální charakter a význam marxismu. Marxistická metodologie spočívá nikoliv v prosté, ale dialektické negaci filozofických hodnot národních kultur, v integraci všeho kladného, co tyto kultury ve filozofii vytvořily a vnesly do pokladnice lidstva. Užitečnost zkoumání problematiky humanismu v marxismu na širokém historickém pozadí naší filozofické tradice spatřujeme mimo jiné i v tom, že to napomáhá utvářeti bytostnější vztah k socialistické skutečnosti, neboť ideje marxistického socialistického humanismu zde plastičtěji vystupují jako pokračování toho nejlepšího, k čemu dospěli největší představitelé národní kultury v minulosti, ovšem na kvalitativně vyšším stupni. Ani tento aspekt, který tolik zdůrazňoval zejména Zdeněk Nejedlý, není správné ztrácet ze zřetele, je naopak třeba náležitě jej vyzvednout, protože nám nejde a nemůže jít jen o akademickou stránku věci, ale na prvním místě o praktický dosah a smysl teoretické práce, která odtržena od praktickospolečenských úkolů pozbývá ceny. Tak budiž nám dovoleno vyslovit toto mínění, určité nedostatky studie, a ona nepochybně nedostatky má, mohou se koneckonců projevit jako její přednosti. To však již ponecháváme posouzení jiných. Vyslovně bychom chtěli ještě znovu podotknout, že práci považujeme pouze za skromný příspěvek k rozpracování aktuální problematiky humanismu v marxismu, nikoliv za její vyčerpávající systematické řešení, které ani nemůže být dílem jednotlivce. Jako metodu výkladu jsme zvolili, vědomí si toho, že možností je více, metodu historickou, chronologický postup sledující v reprezentativním výběru řešení otázek humanismu v naší filozofii od nejstaršího období, jakmile je můžeme začít sledovat, až po současnost. Máme za to, že na historické osnově lze nejlépe ukázat právě onen mimořádně důležitý moment sepětí hlavní vývojové linie české filozofie předmarxistické s její marxistickou etapou a přesvědčivě osvětlit, že marxistický humanismus je pokračováním toho nejlepšího, co ze sebe vydala naše národní kultura, dovršením nejhodnotnější části našeho kulturního dědictví. Pojem humanismus, s kterým se tak často setkáváme, byl a je užíván v různých významech. V jednom případě pro označení konkrétního historického období, období humanismu a renesance, časově kladené do # století, nebo pouze literárního směru, u nás reprezentovaného Viktorinem Kornelem ze Všehrd či Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic, jindy v širším významu historického typu charakterizujícího dějinné etapy, společenská a ideová hnutí blízká svými znaky klasickému období humanismu, jindy opět, a snad nejčastěji, ve významu zdůrazňování pozitivních stránek člověka nebo úsilí o jejich emancipaci, snah o humanitu, lidskost. Významové rozrůznění pojmu humanismus však neopravňuje k tvrzení, že jde o pojem mnohoznačný. Ve všech jeho významech, které je ovšem nutno citlivě rozlišovat, je obsažen společný základ, k němuž ukazuje etymologie. Kořen pojmu humanismus je latinský. Tvoří jej slovo humanus, lidský, což je přídavné jméno k podstatnému jménu homo, člověk. Adjektivem humanus byly označovány v latině věci, vlastnosti týkající se člověka jako specifického druhu mezi živými tvory, vyznačující jen jemu přináležející zvláštnosti. Humanismus v nejširším významu slova znamená tedy označení nebo vymezení toho, co patří jen člověku, co vytváří podstatu člověka, lidskosti. Proto se také někdy zaměňují pojmy humanismus a humanita jako pojmy totožné, což však není správné. Zvláště pro vědecké účely je nutno tyto pojmy přesně odlišovat, humanita, lidskost, humanismus, úsilí o vymezení podstaty lidskosti, úsilí o emancipaci specificky lidských vlastností. Všude, kde se setkáváme s pojmem humanismus, jde tak či onak také o tento jeho základní obecný obsah. Nejdůležitější otázkou pro nás je, která vědecká disciplína může nejúplněji, nejhlouběji vystihnout podstatu lidskosti, které vědecké disciplíně především přísluší zkoumat lidskost humanitu jako jev či soubor jevů sui generis. Podle toho totiž teprve můžeme rozhodnout, která vědecká disciplína je příslušná k tomu, aby se humanismem zabývala jako svou hlavní kategorií, neboť zdůrazňovat to, co je lidské, vyzvedávat lidskost i napomáhat rozvoji lidskosti může zřejmě na prvním místě ta věda, která nejúplněji a nejhlouběji vystihuje její podstatu. Zde se dostáváme k zajímavé a složité problematice. Člověkem, jeho zvláštnostmi, vlastnostmi a schopnostmi, různými druhy jeho činnosti, jeho výtvory, produkty se zabývá velmi mnoho věd, které se proto také nazývají vědami antropologickými nebo vědami humanitními. Všechny tyto vědy, jako antropologie, archeologie, historie, ekonomie, věda o státu a právu, psychologie, estetika, pedagogika, lékařské vědy, nepochybně svým způsobem významně přispívají k poznání toho, v čem spočívá podstata lidskosti, i když si to výslovně nekladou za svůj hlavní teoretický úkol. Některé z nich, jako lékařské vědy, plní bezprostředně poslání, které v myslích lidí nejdokonaleji splývá s tím, co si představují pod pojmem humanismus či humanita. Svými poznatky pak všechny bez výjimky mají nemalý podíl na historickém procesu humanizace člověka, a to jak na jeho přímém zlidšťování, tak na zlidšťování jeho životních podmínek. Namátkou vezměme takovou pedagogiku. Jak velký význam měly a mají poznatky pro formování lidských schopností a vlastností, pro utváření člověka. Nebo vzpomeňme, jakou úlohu sehrála u nás v úsilí o lidštější podmínky života věda podle některých, tak soudíme, neužitečná jako historie. Avšak žádná z věd, které jsme uváděli, ani z jiných, které jsme neuvedli, nedává úplnou a vyčerpávající odpověď na otázku, co tvoří podstatu lidskosti, neboť člověk je jejich předmětem jen určitými svými stránkami, zkoumají jej pouze z určitých aspektů. Tak namátkou z humanitních věd, psychologie se zabývá duševními procesy u člověka, zkoumá jejich specifičnost, vztah k procesům fyziologickým. Přestože však podává velmi přesné poznatky o tom, čím se liší lidská psychika od psychiky zvířecí, že dnes přesně objasňuje vznik a průběh tak složitých duševních procesů, jako jsou procesy myšlení, utváření schopností charakteru, nezkoumá, ani si to neklade za úkol, procesy myšlení z hlediska jejich obsahu, jejich pravdivost či nepravdivost z hlediska vztahu subjektu k objektivní realitě, z hlediska vztahu odrazu skutečnosti v lidské hlavě k této skutečnosti samé. A přece člověk se vyznačuje nejen tím, že myslí, ale také tím, že vědomě a cílevědomě usiluje o pravdivé poznání. Tuto problematiku již psychologie neřeší a ani nemůže řešit. Podobně bychom mohli poukázat na nedostatečnost estetiky pro plné vystižení podstaty lidskosti, jakož i jiných speciálních humanitních věd. Z nich však mimořádnou pozornost, a proto i obsáhlejší zmínku zaslouží ještě etika. Humanismus byl a je dosud namnoze pokládán za kategorii výlučně nebo převážně etickou, kterou se má zabývat hlavně teorie mravnosti. To souvisí s dost běžným zužováním pojmu humanita na mravnost jako na nejpodstatnější znak člověka. Humanita a mravnost byly proto také nezřídka chápány jako synonyma, jako dva pojmy pro označení jedné a téže věci, pod humanitními idejemi, ideály, se rozuměly především mravní ideje, ideály. Tuto redukci není ovšem obtížné vysvětlit. Běžně totiž splývá lidskost s mravností v tom smyslu, že lidskost se chápe především jako mravní ušlechtilost, dokonalost, že humanitní ideje, ideály vystupují především jako pozitivní mravní ideje, ideály, lidské ve vlastním slova smyslu je to, co je mravně dobré, nelidské proti tomu je to, co je mravně zlé, nemorální. Mravnost jako jedna stránka humanity, jako jeden rys lidskosti, který je bezesporu velmi významný právě tímto svým velkým významem, namnoze úplně překrývá její ostatní stránky. Humanismus je pak konsekventně chápán, rovněž především eticky, jako ústřední pojem vědy o mravnosti nebo přímo jako etická teorie. Avšak pojem humanita, lidskost, nelze redukovat na pojem morálka, mravnost, stejně jako humanismem nemůžeme rozumět pouze etickou teorii, nemůžeme jej chápat pouze v etickém smyslu. A to nikoliv jen proto, že pod pojem mravnosti je nutno zahrnovat i mravní zlo, že mravně zlé, nemravné může být projevem, znakem lidskosti stejně jako mravně dobré, mravně špatní, zkažení i zvrhlí lidé nepřestávají přece ještě být pro svou mravní zkaženost a zvrhlost lidmi. Takovou redukci nelze připouštět hlavně z toho důvodu, že humanita, souhrn specificky lidských vlastností či znaků, se nevyčerpává v oblasti mravních jevů. Vždyť vedle mravnosti, mravního vědomí a jednání je pro člověka velmi příznačné estetické vědomí a umělecká tvorba, vědecké bádání, dále politické názory a politická činnost, v celé dlouhé historické epoše nepochybně i náboženství a vůbec na prvním místě to, že pracuje. Mravní normy a mravní kritéria, která je sice možno vztahovat na všechny oblasti lidské činnosti a lidského myšlení, nejsou kromě toho nezávislé, svébytné jevy, a nemohou tudíž být už z tohoto hlediska podstatných stanovení znaků lidskosti jedině rozhodující. Závislostí mravních norem či kritérií ovšem nerozumíme morální heteronomii, jejich odvozenost od nějaké cizí vnější morální autority, od boha. Máme na mysli jejich historickou podmíněnost a určenost, která je zvláštním případem obecného vztahu bytí a vědomí, tedy vztahu filozofické povahy. Z takovéhoto vztahu, z určitých filozofických předpokladů, vycházela a vychází ostatně každá etika, teorie mravnosti, i když to odmítá a popírá, protože pak i jiné specificky lidské projevy, politická činnost a politické názory, umělecká tvorba, náboženství, jako jevy historicky podmíněné a determinované jsou zvláštním případem obecného vztahu bytí a vědomí a jen na základě tohoto vztahu je možné plně pochopit jejich podstatu, může být základní problematika humanismu řešena pouze ve filozofické rovině. Filozofie, která si kladla za svůj úkol stanovit nejobecnější principy, zákony světa jako celku, najít řád veškerého jsoucna, dávala eo ipso od svého zrodu vždy také odpověď na otázku, co je člověk, v čem je podstata i smysl humanity, třebaže ne v každém případě explicite a třebaže problematiku humanismu v etickém smyslu začala jako samostatnou otázku řešit poměrně pozdě. Neexistují filozofické koncepce, filozofické systémy, které by nezačleňovaly člověka do řádu veškerenstva a už tím nepodávaly určitý koncept určité pojetí humanity. Z tohoto hlediska lze humanismus považovat od počátku za kmenovou kategorii filozofie, i když její relativně samostatné a soustavné rozpracování se ve vývoji filozofie objevuje teprve v pozdějších fázích. Jako ve filozofické kategorii střetaly se pak v kategorii humanismu a v její interpretaci dvě protikladné tendence, materialistické a idealistické. Promítaly se do ní na jedné straně jednostrannosti a mystifikace idealistického chápání světa, bytí, skutečnosti a na druhé straně, až do vzniku marxismu, omezenost živelného mechanistického metafyzického materialismu. Ryze materialistické nebo ryze idealistické interpretace humanismu jako filozofické kategorie jsou krajní, mezní případy, mezi kterými se pohybuje celá škála výkladů dualistických. Ty ovšem, pokud nejde o pouhé eklektické spojování protikladných principů a stanovisek, kterým se problémy prostě obcházejí, je možno kvalifikovat rovněž jako materialistická či idealistická řešení s různou mírou ústupků protichůdnému směru. Dříve však, než přistoupíme k stručné analýze materialistické a idealistické interpretace kategorie humanismu, je nutno uvést, že od nejstarších dob až po současnost byla a je problematika humanismu řešena ještě v jedné světonázorové rovině, v rovině náboženské. Náboženství bývá označováno jako vulgární nebo zvulgarizovaná forma idealistické filosofie, jako zvláštní odrůda objektivního idealismu se supranaturalistickými a supraracionalistickými, iracionalistickými prvky, uznávání existence nadpřirozených sil a bytostí, kreacionismus a vůbec zázračné momenty ve výkladu jevů reálného světa. Ale neprávem. I když idealismus je, jak říkal Lenin, také cestou k náboženství, nelze proto ještě náboženství a filozofický idealismus ztotožňovat. Náboženství není filosofie s příměsí výše uvedených prvků, nýbrž zvláštní, specifická forma společenského vědomí, jejímž obsahem je hlavně a především fantastika supranaturalistického a iracionalistického ražení. Je totiž třeba rozlišovat vlastní náboženství a různé modifikace náboženství provedené již s použitím nenáboženských, racionálních prvků a postupů. Každá náboženská soustava je obvykle už nikoliv pouze vlastním, čistým náboženstvím, nýbrž teologickou formou náboženství, náboženstvím uvedeným do systému s pomocí a použitím mimonáboženských, racionálních prvků a postupů, náboženstvím, které je jistým způsobem sladěno, zharmonizováno s pozitivním, relativně pravdivým poznáním skutečnosti a kulturními produkty lidské činnosti, náboženstvím racionálně filozoficky odůvodněným. Tyto modifikace, které se realizovaly a realizují z nezbytnosti přizpůsobit náboženství sociálnímu, vědeckému a vůbec kulturnímu pokroku, byly a jsou podle konkrétních podmínek a okolností, které determinují směr myšlení jejich tvůrců, neseny dvěma tendencemi, a to buď tendencí vzdalovat se od náboženství, nebo naopak tendencí přibližovat se mu, tendencí jeho přímé či nepřímé apologetiky. Druhá tendence je onou cestou od filozofického idealismu k fideismu, o které hovoří Lenin. Vlastní náboženství jako specifický odraz skutečnosti, náboženství ve své čisté podobě, nemá s filosofií právě jako s filosofií geneticky ani strukturálně nic společného. Filosofický a náboženský odraz skutečnosti i sám přístup náboženství a filosofie k ní se od sebe zásadně odlišují. Rodí jako bytost biologická a teprve v průběhu ontogeneze se stává tvorem společenským. Postupné vřazování jedince do společnosti a utváření jeho osobnosti probíhá v rámci neustálého střetávání s okolním prostředím. Proces, v němž dochází k formování jedince jako společenské bytosti a jímž si současně společnost zajišťuje tradování konstitutivních vzorců zkušenosti a chování stejně jako akumulovaného vědění, nazýváme socializací. Již těchto několik stručných charakteristik naznačuje, že problematika socializace má pro analýzu výchovy a vzdělávání centrální význam. Jde o proces, který sice prolíná celým lidským životem, který však má rozhodující váhu především v období mládí a dospívání, v období, v němž jedinec nedosáhl ještě statusu dospělého. Tak se stává, že výchova se chápe jako socialisation méthodique ( Durkheim) , nebo naopak že za socializaci se pokládá výchova mladé generace. Přes tuto vazbu však pojmy socializace a výchova nebo vzdělávání nejsou zaměnitelné. K tomu, abychom se pokusili blíže specifikovat jejich vztah, je však třeba komplexněji postihnout celý socializační proces, a to ze dvou stran, za prvé z hlediska jeho průběhu, přičemž hlavní pozornost zde vyvolává otázka mechanismu vřazování jedince do života společnosti, která pro něj představuje v mnoha směrech normativní prostředí, za druhé z hlediska obsahů, které jedinec během socializace přejímá. Sledování průběhu socializačního procesu se v podstatě váže na analýzu procesu učení jako organizace psychického reagování na základě získané zkušenosti, na teorii sociální adaptace. Vyjděme z dnes již téměř klasického schematického znázornění socializačního procesu, jak ho uvádí Hofstutter, dítě, novorozenec, se nachází v určitém z mnoha možných stavů, vyznačuje se určitými rysy, reakcemi, chováním, rodiče tento stav jistým způsobem posuzují, hodnocení rodičů je vyjadřováno určitým chováním k dítěti, které má v podstatě povahu odměny nebo trestu. Pod vlivem chování rodičů přechází dítě do nového stavu, například určité reakce dítěte jsou odměnou posilovány, trestem oslabovány a odstraňovány. Rodiče tento stav opět posuzují. Hodnocení rodičů se projeví v chování k dítěti. Tento schematický popis je v podstatě zkratkou nejrozšířenější koncepce socializace založené na třech základních charakteristikách. První z nich zdůrazňuje interakční rámec socializace, chování jednoho jedince se chápe jako stimul podmiňující zpětnou reakci v chování druhého. Druhá podtrhuje dominantní význam sociálního prostředí, které má pro jedince v zásadě normativní charakter. Konečně třetí zvýrazňuje princip přímého zpevňování vytvářených reakcí. Tento v podstatě behavioristický přístup k socializaci sice umožňuje popis, i když v mnoha směrech jen vnější, celého procesu, vyvolává však současně řadu otázek a námitek. Nejspornějším bodem této koncepce je oslabení vlivu vnitřní struktury osobnosti v socializačním procesu, proč dochází u různých jedinců k odlišným reakcím na tytéž stimuly za současného zdůraznění dominance tlaku vnějšího sociálního prostředí. I v těchto názorech se tedy vychází z interakčního rámce socializace a z toho, že vnitřní procesy lidské psychiky se vytvářejí na základě meziosobních sociálních vztahů, zdůrazňuje se však aktivní účast jedince v socializaci a význam vlivu vnitřní struktury osobnosti na její průběh. Nesporně tedy platí, že jedinec se přizpůsobuje existujícím společenským vztahům, že již od nejranějšího dětství upravuje své chování a formuje své vlastnosti v interpersonálních vztazích, které jsou současně zdrojem jeho sebeuvědomování a výstavby jeho osobnosti. Jedinec je si sebe vědom nikoli bezprostředně, ale jen na základě postojů jednotlivých členů sociální skupiny, k níž patří. Stává se předmětem sebe sama jen tím, že přejímá postoje jiných jedinců ve vztahu k sobě. Ale současně platí i to, že evoluce společenských institucí, norem, hodnot, svým způsobem odráží a fixuje změny probíhající v osobnosti. A právě tento aspekt má pro sociologické pochopení socializačního procesu, jeho společenské dynamiky a historických změn zásadní význam. Jiným diskusním místem uvedené koncepce socializace je dominace principu přímého zpevňování vytvářených reakcí. To sice umožňuje dospět k významnému závěru, že socializace je sukcesívním procesem, v němž jsou nové zkušenosti kontinuálně přiřazovány k předchozím, nevyčerpává to však všechny možnosti vedoucí k osvojování si sociální zkušenosti. Jak upozorňuje řada autorů, významné místo zaujímá v průběhu získávání zkušeností a behaviorálních schopností také nápodoba, která není bezprostředně vázána na existenci sankcí, odměn a trestů. Imitační učení, často založené na pouhém pozorování, nemusí mít vždy bezprostřední odraz v aktuálním chování, přesto však je významným zdrojem mnoha specifických lidských vlastností. Přejděme nyní k okruhu otázek, které ač hrají v teorii socializace významnou úlohu, v uvedeném elementárním schématu nejsou vůbec zahrnuty, přestože ho v mnoha směrech modifikují. Ukazuje se totiž, že i když je jedinec během své životní historie postupně integrován do řady sociálních vztahů, struktura jeho osobnosti se vyvíjí nikoli primárně, procesem modifikace původních vkladů nebo instinktů, ale procesem členění původně velmi prostého internalizovaného systému objektů na progresívně komplexnější systémy. Abychom mohli objasnit takto nově specifikovaný ráz socializačního procesu, musíme do výkladového rámce zavést nový prvek, totiž pojem role. Prozatím jsme uvažovali o jedinci jako integrované bytosti, aniž jsme vzali v úvahu skutečnost, že každý jedinec zaujímá v sociálním systému řadu pozic, s kterými jsou spojeny určité vzory chování. Každá pozice na sebe váže roli, která je poměrně stálým a vnitřně spojeným systémem chování, souhrnem reakcí na chování jiných osob probíhajícího podle víceméně fixovaných vzorů, jejichž zachování skupina od svých členů očekává. V procesu socializace se tedy každý jedinec učí jednotlivým sociálním rolím, takže role jsou nejvýznamnějšími objekty, jež se v tomto procesu internalizují. Jedinec se stává společenskou bytostí tím, že se učí vykonávat příslušné sociální role. Sociální situace, v níž se nachází dítě v nejranějším věku, má podobu nealternativní totální životní situace. A protože i status dítěte je nízký, jeho role je více vymezována, než sama vymezuje, je pro ně pochopitelné a nutné bezvýhradné přijetí norem daného sociálního systému. Značný význam identifikačních forem učení v raném věku vede k tomu, že jsou nereflektovaně, bez odstupu a se silným afektivním důrazem interiorizovány celé vzorce chování a prožívání. Tento značně abstraktní popis socializačního procesu vyvolává řadu významných problémů, z nichž na prvním místě je třeba uvést problém identifikace rolí a na druhém místě otázku průběhu socializace v závislosti na věku jedince. Pro nejranější období dětství a současně první etapu socializace je nejdůležitější charakteristikou proces identifikace rodičovských a sexuálních rolí, tedy vlastně proces internalizace personálních charakteristik rodičů a internalizace role typické pro dané pohlaví v dílčí kultuře. Právě v tomto procesu, v němž dochází například k identifikaci chlapce s otcem a k jeho identifikaci s mužskou rolí, se začínají formovat základní osobnostní i sociální charakteristiky jedince. V dalším průběhu socializace vstupuje jedinec do stále diferencovanějšího systému rolí, takže socializace je procesem, v němž si jedinec postupně osvojuje určitý systém sociálních rolí. Přitom normy těch sociálních systémů a rolí, do nichž vstupuje později, jsou již konfrontovány s predispozicemi pro předchozí role, takže jedinec přistupuje k těmto systémům již alternativně. V souvislosti s tím, co bylo právě řečeno, vystupuje nejednou diskutovaná otázka, zda s postupným věkem vliv socializace slábne, nebo naopak sílí. Podle některých autorů je právě rané dětství obdobím nejintenzívnější socializace, jejíž vliv klesá spolu s oslabováním sociální závislosti, tedy s osamostatňováním jedince a formováním jeho osobnosti. Pro jiné autory naopak socializace pokračuje, takže já sedmiletého a staršího dítěte, které zdánlivě směřuje k autonomii, je socializovanější než já v raném dětství, které je zdánlivě tak sociálně podmíněné. Počáteční sociální závislost u dětí ve věku od # do # let ve skutečnosti naopak svědčí, i když povrchní pozorování mluví zdánlivě proti tomu, o minimu socializace, protože jednání je v tomto věku nedostatečně strukturované. Tak se dostáváme k poslední významné charakteristice socializace, její průběh je určován věkovými hranicemi jedince, které současně definují specifiku jejího vývojového rytmu. Souhrnně lze proces socializace popsat následovně. Socializace je dosahováno vazbou dítěte na dospělé, je založena na tom, že dítě chápe dospělé jako objekty svého chování. Tato vazba je difúzní a generalizovaná, je tedy zaměřena na celkovou osobnost dospělých, na jejich vztah k dítěti, a nikoli, alespoň ne hned, na specifické chování. Jistota takové vazby je základním předpokladem vývoje dítěte v dospělou bytost, předpokladem rozvoje jeho způsobilosti k očekávání a vykonávání rolí. Socializací dítě rozvíjí generalizované primární predispozice rolí. Na základě těchto obecných predispozic se pak učí jednotlivým specifickým rolím v rozdílných situacích. Možnost interakce s jinými lidmi, zvláště dospělými, a zajišťování trvalé vazby na ně je základní podmínkou osobnosti, bez níž nemůže dospět k integraci. Přejdeme- li nyní k otázce, co je předmětným obsahem socializace, můžeme shodně s mnoha autory říci, že je to kultura asi v tom pojetí, jak ho vymezuje Szczepanski, kultura je souhrn výtvorů lidské činnosti, materiálních i nemateriálních, souhrn hodnot i uznávaných způsobů jednání zobjektivizovaných a přijatých v nějaké pospolitosti a předávaných jiným pospolitostem i dalším pokolením. Z tohoto hlediska může být socializace charakterizována jako proces, v němž jsou následujícím generacím předávány komponenty kultury, hodnotové orientace stejně jako specificky akumulované zkušenosti, které vytvářejí kulturní tradici ve formě dovedností, znalostí. Socializace je tak procesem kulturní transmise z hlediska společnosti a procesem akulturace z hlediska jedince. Široké vymezení kultury, jak ho představuje uvedené pojetí Szczepanského a jak se s ním setkáme i u jiných autorů, se vyznačuje zvučnými psychologickými implikacemi. Výchozí pojmový rámec jedinec, společnost, kultura, který se v určitém smyslu odráží v sociálně psychologických teoriích socializace a který je nejednou provázen adekvátním pojmovým trojúhelníkem socializace, akulturace, personalizace, odkrývá současně řadu souvislostí plodných i pro rozvoj pedagogicky orientovaných koncepcí socializace. Tak například Wurzbacher vztahuje socializaci ke komplexnímu chování jedince, akulturaci ve smyslu kulturního vzdělávání chápe jako proces osvojování a internalizaci zkušeností, měřítek a symbolů kultury a personalizaci klade do souvislosti s rozvojem integrované osobnosti. V podstatě s obdobným členěním se setkáme při definování výchovy u Kahudy, který výchovu chápe jako společenský proces, v němž jde z hlediska jedince o formování osobnosti z hlediska společenských cílů, pak o socializaci ve smyslu internalizace hodnot a rolí a konečně z hlediska obsahů o akulturaci, adaptaci ke kultuře a společnosti. Kulturní náplň socializace nabývá nových významných dimenzí především v životě současné společnosti. Vždyť vlastně až do minulého století převládal v pojetí kulturní transmise názor, že lidstvo má v každém okamžiku své existence a svého trvání poskytovat dospívající mládeži veškerý zisk svých dosavadních zkušeností. Avšak obrovské společenské změny, kterých jsme svědky a které se promítají do mimořádného růstu akumulované informace, do flexibility normativních struktur i do nebývale diferencovaného systému sociálních pozic, rolí, zasahují mnohostranně do procesu přenosu kulturního dědictví a vyvolávají v procesu socializace nové problémy. Můžeme tedy spolu s Marxem a Engelsem říci, že vývin určitého individua je podmíněn vývojem všech ostatních, s nimiž je v přímém nebo nepřímém styku, a že různá pokolení individuí, která mezi sebou navazují vztahy, spolu souvisí, že ti, kdo přijdou po nich, jsou podmiňováni ve své fyzické existenci svými předchůdci, že přejímají výrobní síly a formy styku, které tito předchůdci nashromáždili, a že jsou tím určováni ve svých vlastních vzájemných vztazích. Současně však v intencích marxismu jsme povinni naléhavě zdůraznit, že povaha kultury a její odraz v procesu socializace má svou sociálně třídní dimenzi a že navíc dynamika společenského vývoje modifikuje samu hodnotu kulturního dědictví a spolu s obrovskými sociálními i kulturními inovacemi vlastně zcela nově klade problém tradice. Zastavme se nejdříve u prvního z uvedených bodů. Socializace, jak je patrno z jejího vymezení, je vázána na soubor institucionálních nebo zvykových mechanismů, jimiž je zajišťována transmise kultury z generace na generaci. Avšak v mnoha teoriích socializace a výchovy je chápána kulturní reprodukce jako svébytný proces, aniž se berou v úvahu jeho funkce sociálně, třídně, reproduktivní, implicitně se vychází z toho, že v procesu socializace dochází ke globální reprodukci kulturního kapitálu, který vystupuje jako vlastnost celé společnosti, takže komplex symbolických vztahů je vyčleněn ze souvislostí a vztahů mocenských. Avšak třída, která je vládnoucí materiální silou společnosti, je zároveň její vládnoucí duchovní silou, takže v podstatě kultura vládnoucí ve společnosti je kulturou vládnoucí třídy. Tato souvislost má pro sociologickou analýzu socializace prvořadý význam. Socializace, jak zdůrazňují francouzští sociologové Bourdieu a Passeron, vždy směřuje k tomu, aby příslušníci ovládaných tříd uznali legitimnost vládnoucí kultury a interiorizovali disciplínu a cenzuru, která vždy nejlépe slouží materiálním a symbolickým zájmům vládnoucích tříd, má formu autodisciplíny a autocenzury. Jak k tomu dochází. V první fázi socializačního procesu hraje rozhodující úlohu prostředí dítěti nejbližší, prostředí jeho domova a rodiny. Přitom kultura, do níž dítě vrůstá, je kulturou té třídy, k níž jeho rodina patří. Tak se již v počátcích socializace projevuje rozhodující váha specifických hodnot a norem daného sociálního prostředí, které tvoří i výchozí bázi komunikace jedince s jinými prostředími a se společností jako celkem. Sociální role, které se jedinec učí, jsou zpočátku definovány ve shodě s hodnotovým a normativním řádem dané sociální skupiny. Avšak postupně se dítě setkává s řadou jiných prostředí, skupiny vrstevníků, komunita, škola, pracovní skupina, která rozšiřují pole očekávání a nároků na jeho chování i soubor rolí, které má plnit, a nejednou modifikují definování rolí, do nichž je dítě již vpraveno. Při formování jedince jako sociokulturní osobnosti tak vzniká problém integrace rolí. Ale nejenom to. Právě v této fázi vyvstává nutnost nalézt centrální referenční rámec chování osobnosti. Teprve pak se v plné míře projevuje relevance souboru tlaků, které nejsou již bezprostředně vázány na partikulárnost kultur jednotlivých prostředí, v nichž se jedinec pohybuje, nýbrž mají povahu nároků společenského univerza. Rozhodující pak je, že soubor těchto nároků je bezprostředně spjat s vládnoucím normativním a hodnotovým řádem jako řádem vládnoucích tříd, který se opírá o vysokou míru institucionalizace a kontroly a je podporován požadavky shody mezi cíli jedince a společnosti. Chápe- li se tedy obecně socializace jako mechanismus kulturní transmise a prostředek zajišťující kontinuitu společnosti, je ve skutečnosti stejně tak silně spojena s mechanismy reprodukce sociálních poměrů a v tomto smyslu je také nástrojem sociální kontroly a prostředkem moci. Avšak prosazování vládnoucí kultury, která nemá již specifickou, nýbrž difúzní povahu a je často prezentována jako kultura univerzální a obecně závazná, není založeno jenom na bezprostředním tlaku na socializované jedince, například v rámci institucí, v nichž univerzálnost kultury vystupuje v plném rozsahu, především v rámci školy. Sociální prostředí, v němž dítě vyrůstá, determinuje také podstatným způsobem aktuální rozsah jeho šancí dosáhnout určité pozice, a nejenom jisté projevy. Tak se i v dílčích subkulturách, v nichž probíhá socializační proces, vytváří rozdílná míra konformity nebo náklonnosti k vládnoucí kultuře. A protože je dominantní postavení této kultury spojeno s existencí vládnoucích sociálních poměrů a její akceptace nebo interiorizace je současně prostředkem rozšíření sociálních šancí, setkáváme se v třídně ostře rozdělené společnosti s tím, že proti sobě stojí na jedné straně ti, kteří ji přijímají, a mají tedy zájem na jejím zachování, a na druhé straně ti, kterým je cizí a nepřináší jim žádné výhody, a proto se proti ní stavějí. Tak se v třídně rozdělené společnosti setkáváme nejenom s projevy třídně diferencovaného charakteru procesu socializace, ale i s nemožností integrovat společnost na bázi nějaké univerzální nadtřídní kultury, například prostřednictvím specializovaných socializačních institucí. V dosavadních úvahách byl položen důraz na problematiku funkce socializace při udržování a reprodukci kultury. Ale transmise kultury vyvolává představu stabilizované společnosti, v níž jednou daný a téměř neměnný kulturní systém prochází dějinami a předává se z generace na generaci. Takto pojatý proces socializace je tedy spojen s kulturou minulosti, kterou pro mladé v jistém smyslu představuje svět dospělých. Socializační proces je však současně orientován na budoucnost. Jedinec je, a to především na základě minulostí a přítomností daných zkušeností, připravován na život ve společnosti budoucí. Instituce zodpovědné za socializaci, rodinou počínaje, jsou tedy zodpovědné i za tento aspekt přípravy mladé generace. Tato stránka socializačního procesu má v současnosti mimořádný význam a vyvolává nové otázky anticipační socializace, resocializace. V určitém smyslu každá socializace obsahuje prvky anticipace. Jedinec se učí rolím, které bude vykonávat až v dospělosti, získává znalosti, dovednosti a schopnosti, které aktuálně k životu nepotřebuje. Termín anticipační socializace se však používá v odlišném smyslu, a to v podstatě ve dvou rovinách. V prvním případě je anticipační socializace vymezována značně úzce a je spojována se souborem mentálních aktivit, které vyvolávají postoje nebo chování odpovídající předpokládaným, očekávaným nebo i vysněným situacím. Děti, které si hrají na maminku a na tatínka, nenapodobují jenom své rodiče, ale zkoušejí si své budoucí role, student, který se pokouší vyřešit nebo zodpovědět vykonstruovaný morální konflikt, dívka, která se vžívá do postavy literární hrdinky a hodnotí ji, to jsou situace, v nichž mladí lidé získávají zcela specifické zkušenosti, které mohou být významné pro formování jejich osobnosti i pro definování vlastních rolí dávno před tím, než jim snad budou připsány. Anticipační socializace v tomto smyslu je součástí celé sociální zkušenosti a nemůžeme ji považovat za zdroj autosocializace. Širší pojetí anticipační socializace je odvozováno z problémů plynoucích z měnícího se systému sociálního a kulturního. Vezměme například přípravu na profesionální role. Změny v dělbě a charakteru práce, stále nové technické inovace nejenom že neustále zasahují do soustavy vyžadovaných dovedností, ale stávají se zdrojem problémů již při přípravě na povolání u mladých lidí. Nestačí již, aby byly předávány dosud nahromaděné zkušenosti a znalosti, nýbrž je třeba v maximálním rozsahu anticipovat možné změny v profesionálních kvalifikačních nárocích, vytvářet soubor kreativních dispozic a vlastně uvolňovat hranice jednoznačně vymezované profesionální role. Ale nejenom to. V případě, že by v rámci socializačního procesu nebylo počítáno s existencí vývoje pokroku, s možností sociálních a kulturních změn a že by socializace byla jednoznačně založena v tradování fixních normativních a hodnotových systémů a na uzavřeném komplexu zkušeností a znalostí, vzniklo by nebezpečí propasti mezi nároky budoucí společnosti a připraveností jejich členů. Tak se do procesu socializace stále intenzívněji dostávají otázky, jak připravovat jedince na úlohy, které můžeme v budoucnu očekávat, jak ho připravovat na změny, jimiž může být zasažena nejedna jeho sociální role, jak ho připravovat na to, aby se dovedl vyrovnat se situacemi, které by překračovaly hranice zkušeností, jež jsou mu zprostředkovány nebo které by se vymykaly z povahy prostředí, v němž vyrůstá. Všechny tyto problémy se nejcitlivěji aktualizují v rámci školy a vyvolávají značný pohyb v koncepcích výchovy a vzdělávání. Výchova, na rozdíl od socializace jako celkového procesu, v němž na základě souboru všech možných vlivů a tlaků dochází k formování člověka jako společenské bytosti, se vyznačuje prvkem záměrnosti. Výchova, to je záměrné formování osobnosti realizované v rámci výchovného vztahu a řídící se podle výchovného ideálu, který byl v určité skupině přijat. Avšak vedle pojmu výchova se pro záměrné formování osobnosti používá i pojmu vzdělání. Tato dvojice pojmů, kterou například Angličan nebo Francouz nezná, sice na jedné straně komplikuje rozbor procesu záměrné socializace, na druhé straně však skrývá jisté inspirativní momenty relevantní pro hlubší proniknutí do jeho strukturace. Rozdíl mezi pojmy výchova a vzdělání, který v běžné řeči intuitivně postihujeme, má své kořeny v rozdílu mezi významovou intencí latinského educatio a eruditio. Zatímco první pojem se pohybuje ve významové dimenzi vyznačené slovy pěstování, vychování a byl od počátku vztahován na oblast chování k jiným i k sobě samému, takže souvisel s úvahami o morálce, charakteru, pojem eruditio označující sféru učení, vzdělání a učenosti se vztahuje spíše k procesu předávání a získávání obsahů zvěcněné kultury, jazyka, vědy, umění. Tento významný rozdíl zachovaný v podstatě dodnes současně naznačuje odlišnou předmětnou náplň záměrného socializačního působení. Výchovu chápeme především jako formativní proces ( formo: utvářet, formovat, dávat podobu) , v němž společnost záměrným působením utváří osobnostní vlastnosti jedince, jeho morální charakterové rysy a v němž z druhé strany si sám jedinec osvojuje základní principy a způsoby chování ve společenském styku. Oproti tomu v procesu vzdělávání převažuje informativní aspekt ( informatio: výklad, poučení) . Jedinec si osvojuje soustavu znalostí a dovedností, jakož i metodu jejich získávání, které mají buď instrumentální, nebo kultivační povahu technických osvojování těch * . Složitost problematiky, kterou vyvolává uplatnění umění ve výchovném procesu, a různorodost jejích výkladů i pojetí, jež nejednou vyústily v jednostranné zkreslující simplifikace, vyžaduje, aby byla naznačena některá základní hlediska, jež ověří výsledky dalšího zkoumání. V souvislosti s uplatněním umění v oblasti výchovy nelze jeho úlohu omezovat jen na obvyklé pojetí výuky, ale je nutné ji chápat v širším smyslu, jako proces zasahující mnohostranně rozvoj lidské osobnosti. Zároveň v pojetí výchovy slovesným uměním jako procesu nejde jen o vnější proklamaci procesuálnosti, ale především o osvětlení vnitřní dynamiky procesu z hlediska vztahů jeho činitelů. Proces výchovy se potom jeví jako dialektická jednota dynamických vztahů, jeho činitelů a jeho vnějších podmínek i úkolů. Dosavadní práce v oblasti metodiky literární výchovy věnovaly více pozornosti vnějším podmínkám a cílům, zatímco vnitřní vztahy činitelů procesu zůstávaly téměř neobjasněny. Zřetel k osvětlení vnitřní dynamiky procesu výchovy slovesným uměním otevírá cestu ke zkoumání vztahů a závislostí mezi jeho činiteli i možnost jejich rozlišení z hlediska kvantity i kvality. Teprve osvětlení vnitřní dynamiky procesu výchovy slovesným uměním vytvoří předpoklady, aby bylo možno v souladu s jeho pojetím jako systému řešit jeho úkoly v dialektické jednotě vnitřních vztahů jeho činitelů a jeho vnějších podmínek i cílů v jednotě odpovídající jeho objektivnímu průběhu a dospět k hlubšímu poznání specifiky celého procesu. Vzhledem k dosavadním výsledkům zkoumání procesu výchovy slovesným uměním zaměřeným především k jeho vnějším podmínkám a cílům je za této situace nutné soustředit pozornost především k objasnění vnitřní dynamiky procesu a objasnit z tohoto hlediska elementární, obecně platné vztahy jeho činitelů. Přijmeme- li tedy z uvedených důvodů nutnost dočasně eliminovat vnější podmínky, uplatňují se v procesu výuky a výchovy především tři hlavní činitelé, učitel, obsah učiva, žák. V jejich vzájemných vztazích, jež lze zkoumat a osvětlit z různých aspektů, se projevují zákonitosti vnitřní dynamiky procesu. Jestliže výuku a výchovu pokládáme za objektivní proces, potom také mezi jeho činiteli existují vztahy determinované objektivními zákonitostmi. Vzhledem k dosavadním výsledkům vyvstává tedy pro hlubší poznání procesu výchovy slovesným uměním nevyhnutelný, ale reálný úkol přispět k poznání objektivních zákonitostí procesu osvětlením základních vztahů mezi jeho hlavními činiteli z hlediska jeho vnitřní dynamiky. Vztahy mezi činiteli výchovného a vyučovacího procesu se projevují v různých formách a kvalitách jejich souvislostí a závislostí, nejzřetelněji v projevech jejich aktivní činnosti. Bude proto účelné zkoumat především ty vztahy, které nacházejí výraz v jejich různých aktivitách jako v nejzřetelnějších rysech dynamiky procesu. Toto hledisko také optimálně odpovídá požadavku poznat zákonitosti procesu výchovy slovesným uměním z hlediska potřeby ovlivňovat a řídit tento proces, neboť právě řízení procesu může být kromě jiných možností realizováno především aktivitou některého z jeho hlavních činitelů nebo jejími výsledky. Bude tedy nutné objasnit kvantitu i kvalitu této aktivity i její další předpoklady, zejména vztahy k ostatním činitelům procesu a jejich aktivitám. Půjde především o to, aby ve složitém a dosud hlubším poznáním vnitřně nediferencovaném procesu výchovy slovesným uměním byly identifikovány základní aktivity jeho činitelů i jejich hlavní vzájemné závislosti, jež určují jeho vývoj. To znamená, že ve složité dialektické jednotě dynamického procesu je nutné na základě soudobých poznatků příslušných vědních oborů a disciplín rozlišit jeho základní složky a hlavní zákonitosti jejich vzájemných vztahů, na tomto základě osvětlit elementární zákonitosti jeho vnitřní dynamiky, jež vzhledem k současným možnostem našeho poznání optimálně odpovídají objektivnímu průběhu celého procesu. Dosavadní převážně vnější pohled na výchovu slovesným uměním jako na vnitřně nediferencovaný proces, v němž se vztahy jeho činitelů promítají lineárně, pouze v jediné rovině, splnění takového úkolu neumožňoval. K hlubšímu poznání procesu výchovy slovesným uměním bude však nutné, aniž bychom opustili uvedené pojetí zkoumaného procesu, zastavit pohyblivý film jeho průběhu v klíčových situacích, jež skýtají největší možnost pro přesné zkoumání vzájemných vztahů hlavních činitelů procesu. Obvykle je třeba provést více takových sond, neboť se nelze spokojit s jejich izolovanými výsledky, ale je nutné odhalit jejich vzájemné souvislosti, jež pomohou rozlišit podstatné a vedlejší, obecné a jedinečné, zákonité a náhodné vztahy činitelů zkoumaného procesu. Poznání základních, obecných vztahů mezi činiteli výchovného a vyučovacího procesu nedovoluje v této fázi zkoumání uplatnit zřetel k jejich zvláštním nebo jedinečným či druhotným znakům, jež mohou být určovány věkem, prostředím, individuálními nebo jinými předpoklady žáka či konkrétními úkoly učitele, ale je nutné zkoumat vztahy hlavních činitelů procesu především v jejich podstatných rysech a v jejich obecné platnosti, aby mohly být osvětleny základní zákonitosti procesu výchovy slovesným uměním. V triádě hlavních činitelů výchovného a vyučovacího procesu byla dosud největší pozornost věnována jeho živým aktérům, žáku a učiteli. V souhlase s vývojem novodobé pedagogické teorie a integrace pedagogiky jako vědního oboru i diferenciace jeho jednotlivých disciplín prošlo poznání vztahů obou činitelů v procesu výchovy a výuky různými peripetiemi známými z historie pedagogiky. Postačí letmo připomenout jen některé krajní polohy vývoje zkoumání vzájemného vztahu obou činitelů, abychom si plněji uvědomili jeho soudobé výsledky. Je možné jen stručně konstatovat, že v počátečním období se zájem pochopitelně soustředil především k problému úlohy učitele v celém procesu a z tohoto hlediska byly vyvozovány jeho úkoly a metody jejich splnění, zatímco druhý živý aktér, žák, byl chápán převážně jako objekt učitelova působení, tedy víceméně jako pasívní účastník procesu. Reakce na toto hledisko, jež dlouho přežívalo v herbartovském pojetí procesu výchovy a výuky, vedla v dalším vývoji k zdůraznění úlohy žáka a dospěla až k přecenění možností jeho samostatné aktivity v činné škole, v níž byla úloha učitele zatlačena do pozadí. Po řadě dalších vývojových fází, jež nelze v tomto letmém nástinu rozvádět, přinášejí současné pedagogické a didaktické práce hlubší a všestrannější poznání vztahu učitele a žáka v procesu výchovy a výuky a charakterizují vztah mezi oběma činiteli jako vztah interakce. Toto pojetí lze doložit pracemi našich i zahraničních pedagogů. Pojetí vztahu obou živých aktérů výchovného a vyučovacího procesu jako vztahu interakce umožňuje sledovat jejich vztah v jeho dynamickém vývoji a v dialektické závislosti obou činitelů i v rozdílnosti podílu každého z nich na tomto vztahu a na celém procesu. Základní rovinou, v níž jsou promítány a řešeny problémy výchovného a vyučovacího procesu, je tedy rovina interakce mezi učitelem a žákem. Tyto poznatky se uplatňují také v metodikách jednotlivých učebních předmětů, rovněž řešení problémů literární výchovy v dosavadních metodických pracích nepřesahuje rovinu interakce učitele a žáka. Nemůže však uniknout pozornosti, že rovina interakce mezi žákem a učitelem se uplatňuje obvykle při zkoumání vztahu obou činitelů především v předmětech, jež jsou ne zcela přesně označovány jako naukové předměty. Výsledky dosavadních didaktických a metodických prací zkoumajících proces výuky v naukových předmětech svědčí o tom, že pojetí vztahu mezi učitelem a žákem jako vztahu interakce vyhovuje podmínkám a úkolům problematiky procesu v naukových předmětech. Naše studie může tuto skutečnost z oblasti naukových předmětů, jež přesahuje její rámec a není přímým úkolem jejího zkoumání, pouze konstatovat. Zároveň však se ukazuje, že zkoumání vztahu učitele a žáka, jež v soudobých pracích dospělo k pojetí interakce, neřeší otázku specifiky procesu v jednotlivých předmětech. Odpověď na otázku specifiky výchovného a vyučovacího procesu v jednotlivých předmětech je tedy nutné hledat nikoliv ve vztahu obou živých aktérů tohoto procesu, kteří z hlediska obecné roviny své interakce účastí v procesu jednotlivých učebních předmětů nevytvářejí specifiku jednotlivého předmětu, ale v jejich vztahu k dalšímu činiteli procesu. V úvahu tedy přichází třetí člen z triády hlavních činitelů procesu, který v naukových předmětech bývá označen jako učivo nebo obsah učiva. Obsah učiva v naukových předmětech lze charakterizovat především jeho příbuzností a souvislostí s oblastí vědeckého poznání jako jedné ze základních forem poznání skutečnosti vycházejícího ze soustavného zkoumání objektivní reality, diferencovaného ve specializovaných vědních oborech a disciplínách a rozvíjejícího především abstraktní a logické myšlení, intelektuální aktivity žáka. Tato stručná charakteristika třetího člena triády však neplatí v celé * soustavě. Kromě učitele a žáka, kterou * hudební výchova, výtvarná výchova a literární výchova jako složka předmětu český jazyk a literatura a jež se souborně označují jako estetickovýchovné předměty, se jako třetí člen triády uplatňuje především umělecké dílo, jehož podstatné rysy i úlohu ve výchovném a vyučovacím procesu, jak vyplyne z jeho další analýzy, nelze ztotožnit s charakteristikou a úlohou učiva v naukových předmětech. Již z naznačené odlišnosti je bez dalšího rozvádění této problematiky zřejmé, že nositelem specifických rysů a zákonitostí v procesu jednotlivých učebních předmětů není učitel ani žák, ale třetí člen z trojice hlavních činitelů. Zjištění této skutečnosti osvětluje také posloupnost hlavních úkolů v dalším zkoumání procesu výchovy slovesným uměním. Především bude nutné objasnit zásadní rysy, jež proces v estetickovýchovných předmětech odlišují od procesu v ostatních předmětech, dále specifické rysy procesu výchovy slovesným uměním odlišující jej od procesu v ostatních estetickovýchovných předmětech. Zároveň bude možno ověřit, zda pojetí procesu výchovy slovesným uměním jen v základní rovině interakce učitele a žáka odpovídá objektivním podmínkám a průběhu celého procesu a zda v této rovině mohou být osvětleny jeho specifické rysy a zákonitosti. Společným znakem estetickovýchovných předmětů je skutečnost, že v triádě hlavních činitelů výchovného a vyučovacího procesu se v těchto předmětech kromě učitele a žáka uplatňuje umělecké dílo, které do procesu estetickovýchovných předmětů na rozdíl od ostatních předmětů vnáší specifické zákonitosti oblasti umění. Máme- li osvětlit zásadní rysy procesu v estetickovýchovných předmětech, jež jej odlišují od procesu v ostatních předmětech, bude nutné vzhledem k složitosti obou oblastí umění a výchovy, kterou nelze obsáhnout v jedné studii, nejdříve se alespoň dotknout některých obecných problémů oblasti umění a uměleckého díla vůbec, pokud mají závažný vztah k procesu výchovy uměním a mohou přispět k jeho osvětlení. Umění a vztah k němu bývají posuzovány z různých hledisek, někdy jako pouhá záliba, jindy jako výchovný prostředek či snaha po napodobení skutečnosti nebo jako její pasívní odraz, jindy jako forma poznání skutečnosti. Třebaže umění může tyto dílčí aspekty jako odvozené v sobě obsahovat, nelze je na tyto dílčí aspekty nebo dokonce jen na některý z nich redukovat, neboť podstata umění je mnohostrannější. Je základní skutečností, že umění jako tvůrčí projev provází člověka na celé dlouhé cestě zrodu a vývoje lidské osobnosti. Bylo by možno v našem výkladu rozvinout poutavou kapitolu vývoje lidstva v souvislosti s jeho uměleckými projevy, od prvních pokusů v jeskynních kresbách, ve výzdobě nástrojů, zbraní, zhotovování kultických předmětů i ozdob až po moderní umění. To je však úkolem jiných vědních disciplín, dostatečně zpracovaným a dostupným v jejich odborné literatuře, zde se proto spokojíme pouhým konstatováním, že umění je specifickou a nezastupitelnou lidskou aktivitou vytvářející osobité a pro lidskou existenci potřebné hodnoty, jež nemohou být realizovány žádnou jinou lidskou činností, neboť umění koření v samém základu lidské bytosti, spoluvytváří ji a rozvíjí, zároveň člověku otevírá osobitý přístup ke světu a podílí se na polidštění člověka i jeho skutečnosti. Chápeme tedy umění jako specificky lidskou tvůrčí aktivitu nezastupitelnou ve svém podílu na integraci a rozvoji lidské osobnosti. Tím není popřena aktivita umění s ostatním světem a s jinými lidskými aktivitami, ale je podtržena skutečnost, že umění jako jedna z integrujících složek lidské osobnosti není podřízeno jiným oblastem lidské činnosti, ale je samo specifickou oblastí, v níž platí především jeho vlastní zákonitosti. To neznamená, že by umění bylo oblastí izolovanou od ostatní reality nebo že by mohlo ve smyslu některých přežívajících představ o jeho nadpřirozených zdrojích, třeba o inspiraci, vznikat a existovat mimo ni. Umění je součástí objektivní reality, rozvíjí se v kontextu s jejími ostatními oblastmi a jen ve vztahu k nim se také mohou uplatňovat jeho specifické rysy. Zatímco ostatní objektivní realita představuje nutnou realizaci pouze jedné ze svých potenciálních možností v konkrétních životních podmínkách člověka, umění je schopno předvést širokou škálu jejich kvalit a v plném bohatství lidské skutečnosti otevřít člověku nejrozmanitější rozlohy a možnosti jeho existence, přispívat tak k rozvoji jeho osobnosti. Umění tak stále objevuje člověku nové kvality i dimenze jeho skutečnosti i jeho lidské podstaty. V neustálém obnovování vztahu člověka ke světu i k jeho vlastní osobnosti spočívá rovněž jeden ze závažných specifických rysů umění, novost uměleckého díla, kterou přitahuje pozornost a poutá náš zájem. K vyjádření nových vztahů a kvalit hledá umělecká tvorba obvykle také nové prostředky jejich uměleckého vyjádření, které by neopakovatelným zvláštním způsobem, označovaným též jako ozvláštnění uměleckého projevu, vyjádřily tvůrčí záměr autora a zprostředkovaly jej určitému okruhu dalších členů společnosti. Oblast umění jako součást objektivní reality má dvě navzájem související sféry, sféru tvůrčího procesu a sféru receptivní, nazývanou také sférou konzumní. Obě sféry jsou vytvářeny třemi činiteli, umělcem jako tvůrčí osobností, dílem jako výsledkem tvůrčího procesu a společností, jež vytváří podmínky pro tvorbu umělce, který je jejím členem, a ve sféře receptivní, konzumní, dílo umělce kladně nebo záporně či jinak přijímá. Obě sféry nejsou od sebe odděleny, ale navzájem na sebe působí v souladu s úlohou životní praxe v nejširším jejím významu. Umělec, ať již jedinec, nebo kolektiv, tvoří své dílo v určitých objektivních podmínkách přírodních a společenských, které jistým způsobem ovlivňují jeho tvorbu. Není tedy nezávislý na objektivní realitě a také ve své tvorbě na ni více či méně vědomě přímo nebo nepřímo reaguje, zaujímá k ní určitý vztah, který bývá označován jako jeho postoj ke skutečnosti, k životu, jeho názor na svět. Tvorba každého umělce tedy probíhá v konkrétních historických podmínkách společnosti, které na ni a její výsledek v té či oné míře působí. Přesto představy o uměleckém díle jako o přímém odrazu objektivní reality by byly zjednodušením celého tvůrčího procesu, který je daleko složitější. Uplatňují se v něm nejen vlivy společenských podmínek včetně soudobého stavu umělecké tvorby a možností realizace úkolů její struktury, ale především také osobní předpoklady umělce. Skutečné umělecké dílo má tedy určitý vztah k objektivní realitě, ale není jejím pouhým nebo přímým odrazem. Umělecké dílo ani nemůže být pouhou kopií skutečnosti, neboť kromě jiných důvodů umělec nemůže zobrazit určitý výsek nebo jev objektivní reality v jeho úplnosti, ale je nucen vybírat ty rysy nebo jevy určitého úseku skutečnosti, které vyhovují jeho tvůrčímu záměru, aby je v nových kvalitách přetvořil v uměleckém obraze. Určitá selekce prvků, rysů nebo jevů objektivní reality je tedy předpokladem i součástí umělecké tvorby. Umělecké dílo se tak v určitém smyslu může jevit jako subjektivní, osobitý a neopakovatelný model světa, objektivní reality nebo jejích částí vytvořený z prvků objektivní reality, jež zbaveny v tvůrčí činnosti umělce nánosu všednosti a změti nahodilostí se v něm objevují v nově a hlouběji osvětlených vztazích a kvalitách. Jeho specifika se uplatňuje především v kontextu s ostatními oblastmi objektivní reality. Vzhledem k mnohotvárnosti a rozsáhlosti oblasti umění a naopak k omezenému rozsahu publikace bylo možno uvést jen nejnutnější poznámky, jež nemohou zdaleka naznačit celou problematiku umění. Mají jen upozornit na složitost celé oblasti umění, kterou nelze podcenit zjednodušeným a zúženým uplatněním některého jejího dílčího aspektu. Na druhé straně nelze ani nedoceňovat nebo přeceňovat možnosti umění vůbec nebo některých jeho stránek jeho bezprostředního výchovného účinku a zaměňovat je, jak se také nezřídka stává, s jinými oblastmi lidské činnosti. Přesto pro ujasnění nejnutnějších předpokladů úlohy a uplatnění uměleckého díla v procesu výchovy bude nutné dotknout se alespoň některých aspektů této problematiky. Umělecké dílo představuje osobitý a celistvý soubor různých hodnot, které, podobně jako jiné projevy lidského sdělení, mohou obsahovat informaci intelektuálního, emocionálního, etického, sociálního i jiného obsahu. Hodnoty uměleckého díla vstupují do složitých vzájemných vztahů, jež se vyznačují značnou variabilitou. Ve skutečném uměleckém díle však na rozdíl od jiných lidských projevů a sdělení jsou jeho rozmanité hodnoty tvůrcem díla organizovány tak, že nový celek se stává neopakovatelnou, umělcem záměrně vytvořenou skutečností. Mnohostranné hodnoty díla, estetické, emocionální, intelektuální, v něm vytvářejí osobitou jednotu. Spojení hodnot v novou jednotu díla se uskutečňuje ve vztazích a intenzitě odlišujících se zpravidla od jejich obvyklého uplatnění v ostatních oblastech objektivní reality. Tím se mezi nimi v jejich nové jednotě uměleckého díla vytváří určité napětí, v němž je v řadě studií spatřován základní předpoklad jeho vlastního působení jako neopakovatelného celku. Hodnoty uměleckého díla se ve vztahu k vnějšímu světu, k vnímajícímu subjektu, mohou za určitých podmínek uplatnit jako funkce. Poněvadž umělecké dílo je jednotou vytvářenou různými hodnotami, mohou jeho hodnoty ve vztahu k vnějšímu světu nabývat také různých funkcí. Souvislost vnitřních hodnot a vnějších funkcí uměleckého díla umožňuje, aby umělecké dílo bylo přijímáno především z hlediska některé nebo jen několika funkcí, z hlediska funkce poznávací, estetické, funkce emocionální, sociální. V rozdílných společenských podmínkách se mohou v různé intenzitě aktualizovat rozmanité funkce uměleckého díla. Při uplatnění uměleckého díla po určitém časovém odstupu a ve změněných společenských podmínkách se mohou nově nabyté funkce uměleckého díla mnohdy lišit od původního autorova záměru, jak lze doložit na mnohých příkladech naší i zahraniční literatury z minulosti i současnosti. Tato skutečnost zároveň prozrazuje, že ve vztahu mezi uměleckým dílem a vnímajícím subjektem nepůsobí jen dialektika souvislostí mezi vnitřními hodnotami díla a jeho vnějšími funkcemi, ale že vztah obou činitelů je především ovlivňován také společenskými podmínkami, v nichž se umělecké dílo uplatňuje. Problematika funkcí uměleckého díla, třebaže úzce souvisí s jeho hodnotami, nemůže být tedy jen na ně redukována nebo s nimi směšována, neboť funkce uměleckého díla není podmíněna jen jeho hodnotami, ale také vnějšími společenskými podmínkami, do jejichž kontextu umělecké dílo svým zrodem vstupuje a v nichž působí svou existencí. K uvedeným závěrům však je nutné dodat, že se hodnoty uměleckého díla mohou uplatnit jen za předpokladu, že jsou přijímány čtenářem, posluchačem, divákem, vnímajícím lidským subjektem. Kniha, pokud stojí v knihovně a není čtena čtenářem, zůstává pouhou věcí, předmětem, podobně hudební dílo samo o sobě je jen popsaným notovým papírem, film celuloidovým svitkem, obraz kusem plátna. Umělecké dílo přestane být pouhou mrtvou věcí, překročí svou předmětnou existenci a jeho hodnoty oživnou jen v kontaktu s vnímajícím je lidským subjektem. Pouze kontakt s vnímajícím subjektem otevírá uměleckému dílu možnost jeho vlastní existence jako výsledku umělecké činnosti tvůrčí. Zatímco umělecké dílo v řadě oborů umělecké činnosti existuje jako předmět, jako věc, jako jedna z ostatních reálií tohoto světa, jeho vlastní existence jako uměleckého výtvoru se projevuje především ve vnitřním světě vnímajícího subjektu. Umělecké dílo si v kontaktu s vnímajícím subjektem klade nárok na specifickou existenci jako mnohofunkční organismus vytvořený tvůrčí činností umělce a řídící se specifickými zákonitostmi umění, jako celek, který tvoří vlastní svět a stává se specifickou skutečností, řečeno slovy * * Šaldy, novým případem života. Rozvíjí se tu složitý vztah dvou činitelů. Na jedné straně vztahu stojí lidská osobnost jako živá, neopakovatelná, dynamická jednota rozmanitých individuálních a zároveň historicky a společensky podmíněných, aktuálních i potenciálních, vědomých i nevědomých složek a dispozic, na druhé straně umělecké dílo jako specifický výsledek činností tvůrčí osobnosti v daných historických podmínkách společnosti, tedy i umělecké tvorby, který představuje zákonitý celek působící jedinečnou soustavou osobitých informací na tento vnímající subjekt. Již tento nástin prozrazuje složitost vztahu vnímajícího subjektu a uměleckého díla, neboť každý z nich do něho vnáší své osobité kvality. Vědní obory a disciplíny, které se zabývají oblastí umění, ať již jde o estetiku, filozofii, literární vědu nebo ostatní uměnovědy či další obory, soustřeďují svou pozornost převážně k tvůrčí činnosti a k uměleckému dílu jako jejímu výsledku a méně zájmu věnují oblasti receptivní, konzumní, k níž se vztahuje náš úkol. Ještě méně zde najdeme příspěvků, jež by odpovídaly již uvedenému pojetí procesu výchovy slovesným uměním a danému úkolu zkoumání jeho objektivních zákonitostí. Vztah člověka, vědy a techniky je bezesporu jedním z hlavních problémů současné filosofie a není také nikterak náhodné, že se stal nejen motem Světového filosofického kongresu, Varna, ale také ústředním tématem příštího kongresu Světové sociologické asociace, Toronto. Cílem této kritické asociace je poodhalit některé buržoazní interpretace vědeckotechnického fenoménu, které se prezentují jako nová syntéza či jako překonání dílčí omezenosti pretendující na pravou, vědecky fundovanou obecnost. Základním určením všech současných nemarxistických interpretací vědeckotechnického fenoménu je jejich vázanost na ony různé vrstvy soudobé buržoazní společnosti, které nejsou s to nalézt nosné východisko z prohlubující se všeobecné krize monopolního kapitalismu. To podmiňuje v rovinách poznávacího procesu zorné úhly jejich přístupů k světu, člověku a jeho dílu. Tento situační, referenční i omezující rámec poznamenává bytostně jak existencialistické, tak scientistní, spekulativní, tak pozitivistické, jak spiritualistické, tak behavioristické pokusy o výklad člověka a společnosti současné epochy. V tomto rámci jsou také subsumovány i různé, po mnoha stránkách protikladné teorie odcizení navazující jednou na racionální představy o absolutně adekvátní inkarnaci idejí v dějinách, jindy na iracionalistické tradice a představy o zásadní neovladatelnosti lidských produktů člověkem a tím také o praktické neuskutečnitelnosti idejí a duchovních projektů lidstva. Ve všech případech jde o formy tak či onak deformovaného ideologického vidění světa a člověka, které, upínajíce se k některému aspektu či k některým reálným stránkám skutečnosti, dovádějí je tím k jakési teoretické absolutizaci, do více či méně zjevného mýtu. Bylo by možno doložit touto cestou absolutizace parcialit, jsou běžně a dosti masově konstruovány celé teorie, jejichž originalita a prodejnost na kapitalistickém trhu idejí jsou vykupovány ukvapenými generalizacemi a limitovány * tkvícími již v gnoseologických a třídních podmínkách jejich zrodu. Hovoříme- li o prodejnosti, nemáme přirozeně vždy a všude na mysli nejvlastnější smysl tohoto označení, ale jeho přenesený význam. V tomto duchu jsou formulovány teorie o společnosti volného času, civilizaci oka, civilizaci hříček a další, které představují mnohotvárnou spleť iluzí, mýtů a reálných postřehů o některých stránkách skutečného společenského pohybu. Přitom současně umožňují žádoucí prezentaci a individualizaci svých autorů podle současných norem nabídky, poptávky, přizpůsobených oblasti vědeckých institucí a nakladatelského podnikání. Ponořenost všech těchto teorií a samozřejmě také jakkoli různorodých filosofických směrů do širšího rámce buržoazní ideologie a celého systému monopolního kapitalismu také zakládá zpola skutečný a zpola iluzorní charakter různých navenek jakoby nesmiřitelných sporů a polemik, probíhajících například po léta mezi pozitivisty a dialektiky v západoněmecké filosofii a sociologii, mezi stoupenci scientismu a antropologismu. Každé jednostranné opomenutí jak reálné, tak iluzorní stránky těchto polemických * při pokusu o jejich kritický rozbor znamená propadnout obdobnému mýtu dílčích stránek, který v různých podobách ovládá obě polemizující strany. V těchto polemikách se stále výrazněji stává předmětem sporu a objektem teoretické reflexe i sebereflexe sama věda. Její rostoucí pronikání do života společnosti i do nejintimnějších oblastí soukromí si přímo vynucuje pokusy o teoretické uchopení této její expanze. Známé protikladné póly těchto interpretací, scientismus a různé iracionální varianty kritiky vědecké civilizace, nejsou skutečným vysvětlením celého tohoto procesu růstu společenské role vědy, ale musí být nejprve samy vysvětleny ve svých sociálních a gnoseologických kořenech. Kritika vědy jako ideologie, formulovaná například představiteli frankfurtské školy, se ve světle tohoto rozboru ukáže být jen jinou formou zdánlivé * , která pouze v dílčím aspektu představuje kontrapozici svého scientistického protipólu. Sama situace současné vědy a společnosti je ovšem nabita různými podobnými snahami po scelujícím pohledu, a to z mnoha rozličných příčin. Bellův slogan o konci ideologie, více než sporný mimo jiné i pro falešné pojetí ideologie, ležící v základech této teze, vyjadřoval například určité zájmy, názory a tendence některých kruhů americké inteligence, které spatřovaly svou šanci i šanci své společnosti ve vědě, a to jmenovitě v exaktní vědě o přírodě i společnosti. Záhy se však ukázalo, že v určitém mocenském kontextu se i takto pojatá věda stává ideologickým a praktickým nástrojem upevňování moci vládnoucích kruhů. Její čistý zájem o exacta, a tedy o něco vyňatého ze zájmového pole jednání, je profesionální zástěrkou zakrývající vazby vědeckých pracovníků a jejich institucí s orgány decize, například ministerstev, několik koncernů, podniků, jakož i s programem společenského jednání tříd, vrstev a skupin. I když samozřejmě formy nepřímé apologetiky hrají v řadách buržoazních ideologů svou významnou úlohu, přece jen stále užší a nezakrytější zapojování vědy přírodní i společenské do rozhodovacího procesu a do ovládání společnosti menšinou mocných vede poslední dobou stále častěji k otevřenějšímu přiznání této vazby. Dosti jasně vyjádřil vědomí vzájemné spojitosti vědeckých a státních institucí * Salomon ve své knize Science et politiques vzniklé převážně na základě výzkumu fenoménu vědy v politickém systému Spojených států amerických. Věda nabízí své služby mocenským orgánům a je tak zainteresovaným účastníkem při rozhodování. Mocenské orgány využívají vědy a berou tak účast na jejím poslání. Klíčovou otázkou v moderním světě se ovšem stává nikoli sám růst vědy a její aplikability ve společnosti, nýbrž dějinný smysl a povaha politického programu těch či oněch společenských tříd a skupin, do jehož rámce je celý komplex vědeckých institucí začleněn. Tím se však spojení vědy a společnosti ještě více zužuje a otázka praktického využití vědeckého poznání vtahuje vědce do oblasti morálky, axiologie, politiky a dějin. Dochází dokonce k tomu, že nikoli stát, ale vědec je volán k zodpovědnosti za uplatnění svého objevu. Problémy, které se kladou vědcům, jsou většinou voleny jimi samými. Například nebylo to naše ministerstvo války, které by bylo bývalo jednoho dne rozhodlo, že si přeje mít atomovou bombu, a požádalo pak vědu, aby ji vyrobila. Byl to naopak Albert Einstein, člověk, který na sebe vzal rozhodnutí, že atomová bomba tohoto druhu je možná. Tento varovný signál jako jeden z mnoha dalších a jiných probouzí poznenáhlu alespoň u některých vědců vědomí společenské a osobní zodpovědnosti za další společenské * jejich vědeckých objevů. Tím také u nich roste zájem o vazby jejich oboru s jinými zejména společenskovědními obory a v neposlední řadě ovšem s filosofií, v níž se domnívají nalézt odpověď na smysl své vědecké činnosti a objasnění role vědce jako kulturního činitele a funkcionáře lidskosti. Uvnitř rostoucí armády vědeckých pracovníků produkujících stále bezprostředněji pro potřeby průmyslu se tak alespoň u některých vytváří postupně vědomí, že vědu nesmějí prosazovat jen pro ni samu, nýbrž uvažují o ní jako o problému, který je kladen pro lidstvo. Tato situace je živnou půdou snah při hledání vazeb mezi různými vědními obory, při řešení paradigmatických jevů, v překračování hranic a nalézání komunikace s ostatními oblastmi lidské činnosti. Zákonitě se dostávají do popředí otázky modelového a systémového přístupu, otázky jazyka a metajazyka a ovšem v neposlední řadě problémy metodologie věd, respektive výzkumu základů vědy. Tyto tendence zpřítomňují stále zřetelněji to, co spojuje vědní disciplíny mezi sebou, co je spojuje s ostatními obory, s praxí lidského jednání a s celistvostí skutečnosti samé. Cesta k obecnosti, syntéze a úsilí o filosofické pochopení základů vědy, jakož i o sociologickou integraci jejího společenského fungování však ještě sama o sobě nepředstavuje kladnou hodnotu. Právě naopak, nastoupení této cesty musí koneckonců vést k prohloubení divergencí mezi jednotlivými vědci nastoupivšími tento v principu plodný kurs. Záleží tu totiž nikoli na tomto pouhém tíhnutí k zobecnění a integraci, nýbrž především na tom, jak se chápe samo obecné a co se rozumí pod syntézou. V neposlední řadě celá tato k obecnosti směřující intence nabývá své určenosti teprve v závislosti na tom či onom pojetí člověka a společnosti, v níž toto obecné v podobě jakési novodobé instaurace a integrace vědy má jako po výtce společenský faktor fungovat. Takže tedy týž v principu aktuální a nosný heuristický a metodologický postulát vede v závislosti na těchto okolnostech k různým, často diametrálně protilehlým metám. Všimněme si podrobněji některých momentů, které charakterizují náznaky snah o výše naznačenou integraci v oblasti komunikace a integrace mezi nemarxisticky založenou sociologií a filosofií v soudobém kapitalismu. Dlouholetý rozvoj empirické sociologie, masový rozmach soustředěný na techniku výzkumu reprezentativního vzorku budovanou skoro výlučně na principu anketního dotazníku, postupně vyvolaly dosti silné vědomí o omezenosti této cesty. Nikoli náhodou se dosti často konstatuje krize empirismu a volá se po zfilosofičtění sociologie. Hledá se viník a samozřejmě i řešení. Budiž řečeno, že příklady uváděné zpravidla jako teoretická sebepozvednutí empirické sociologie jsou při bližším ohledání většinou dosti banální. Potvrzují se slova Bedřicha Engelse, že vědec ponechávající výběr své filosofické metody * propadá nakonec nejhoršímu eklekticismu a světonázorové povrchnosti. Snahy o zfilosofičtění empirické sociologie vně dialektického materialismu ztroskotají mimo jiné především na samotné interpretaci empirického faktu a jeho zobecnění, jakož i na neschopnosti organicky včlenit do empirických dat moment času a dějinného pohybu. Výsledkem této snahy není proto často více než jakýsi zeměpis či přírodopis člověka a společnosti. Tak například definice proletářského konzumenta se sestavuje jako popis různých znaků, jako résumé velkého počtu výzkumů, z nichž každý sám o sobě nepředstavuje mnoho. Obecné je pojímáno jako suma individuálních případů povznesená v nejlepším případě do podoby ideálního typu. Dějinný pohyb se konstruuje jako mechanický sled jednotlivých case studies, který může jako trikový film v nejlepším případě vytvořit optický klam skutečného pohybu a změny. Obecné je tedy konstituováno na základě aditivního principu, který je ve většině případů považován i za kýženou cestu k interdisciplinárním syntézám. Výsledkem této cesty je ovšem v nejlepším případě multidisciplinarita, a tedy faktická iluze interdisciplinarity, která navíc sama o sobě stejně vytváří teprve předpoklad skutečné integrace a syntézy různých vědních oborů. Tak například volání po spojení sociologie, filosofie, historie a retrospektivní sondáže veřejného mínění, jež by mělo dodat sociální vědě skutečnou pronikavost a pravou obecnost, je naivní, kvalita a efekt tohoto spojení závisí především na výchozích principech sociologie, filosofie, historiografie a na teoretické úrovni přístupu k výzkumu veřejnosti, které společně vstupují do takového projektu. Na první místo se tak zde znovu dostává otázka předpokladů jakéhokoli poznání, otázka filosofických základů jakékoli vědy, otázka, co je a jak je vůbec možná věda, neboť Popper ve snaze ubránit se před výtkami z afilosofičnosti prohlašuje, že uznává smysluplnost metafyzických, rozuměj filosofických, úvah i jejich velikou roli při vytváření * . Sám se prohlašuje za vyznavače metafyzického realismu. Jeho podstatou je právě určité, na Západě dosti rozšířené, pojetí observace empirického faktu. Popper tvrdí, že veškerá observace je theory-impregnateda že její hlavní funkcí je spíše vyvracet naše teorie než je potvrzovat. Jádrem jeho metafyzického realismu je tedy odmítnutí teze o praxi jako o kritériu předmětného dosahu a objektivní pravdivosti lidského poznání. Současně týž Popper staví před společenskou vědu úkol charakterizovaný jako socialengineering, sociální inženýrství, který dokonce označuje za podstatu její kritické funkce. Skutečnou podobou takto pojaté funkce vědy je její mnohotvárné zapojení do různých pater systému expertizy, a to až po její zapojení do služeb obchodu a dělání peněz pro sebe i pro kapitalisty, jak o něm se sympatiemi hovoří právě Lazarsfeld. Sociální intence a služebná funkce celého tohoto zapojení vědy do společenského systému, jak jsme již úvodem naznačili, jsou tudíž dnes častěji než kdy jindy víceméně otevřeně přiznávány, ba přímo postulovány. V diskusi zůstává přítomnost této intence a zájmu v samotném poznávacím procesu, který je často stále ještě vydáván za jakýsi pozůstatek někdejšího hájemství čisté vědy, za jakýsi blackbox nezainteresovaného poznání, které teprve svým outputem vstupuje a chce vstupovat do pole sociálních zájmů. Adorno označil kdysi tento prakticky služebný sociální výzkum za činnost, která není s to poskytnout více než předvědeckou informaci k administrativním účelům. Podstata problému tkví hlouběji. Vyvrácení Popperovy teze o zásadní disjunkci mezi teorií a praxí spolu s popřením jeho subjektivně idealistického gnoseologického východiska ve věci předmětnosti lidského poznání nutno ipsofacto vztáhnout také na ony dílčí poznatky sociálního výzkumu a teoretického poznání, které, jak tvrdí sám Popper, mohou pomáhat jednání, mohou modifikovat naše jednání a předjímat neočekávané důsledky našich činů. V této souvislosti i věda v soudobé buržoazní společnosti, přes některá vysloveně opačná tvrzení mnoha západních filosofů, v některých směrech navazuje na galileovsko-descartovskoutradici budovanou na úsilí o spojení teorie a praxe a na využití vědy jakožto nástroje ovládnutí přírody a společnosti. Platnost teze o předmětném dosahu víceméně adekvátně prosazeného poznatku a jeho intendovaného uplatnění ve společenské praxi je neoddělitelná. V tomto smyslu se týká i objektivní platnosti některých dílčích postřehů soudobých buržoazních sociálně vědních disciplín, a to jmenovitě oněch jejích poznatků a metod, které představují bezprostřední nástroje manipulace mas a projekty přechodného upevňování respektive reformisticky pojatého vylepšování statusquo. Souhrnně lze říci, že syntetizující úsilí o smyslu speciálního vědeckého bádání v soudobém kapitalismu se rodí jak z vnitřních potřeb dané fáze vědeckých výzkumů, tak společenských příčin a zájmů tkvících mimo oblast vědy. Do prvního okruhu patří současný stav některých vědních disciplín, jako je například současná sociologie, která nakupila celý Montblank empirických dat, jejichž teoreticky fundovaná sekundární analýza je podmínkou překonání dnes již chronické redundance určitých stereotypních výzkumných postupů. Současně s tím se však stále výrazněji potvrzuje, že i způsob a východiska sběru těchto empirických faktů jsou poznamenány zájmy a představují tak jakési kategoriální lešení, které předurčuje jejich výběr, uspořádání a interpretaci. Vnější příčiny volání po teoretickém osmyslení speciálního bádání mají v podmínkách krize monopolně kapitalistické společnosti souvislost se zjevným rozpadem jejích tradičních hodnot. K tomu více či méně reflektovaný zájem některých kruhů scelit rozpadnuvší se buržoazní vědomí a vypracovat nosnou světonázorovou koncepci jako protiváhu vůči marxismu-leninismu, a tak se v nerozlučné spojitosti s hlásáním konce ideologie rodí staronové varianty jakési zdánlivě antiideologické metateorie o smyslu a východiscích vědeckého poznání a konání v rámci společnosti přezrálého kapitalismu. Probouzejícím se snahám přírodovědecky a empiricky založeného společenského výzkumu jde svým způsobem vstříc úsilí nejrůznějších filosofických proudů směřujících stále soustředěněji k pokusům o objasnění vědeckotechnického fenoménu. Růst úlohy vědy v životě člověka a společnosti se například * v duchu Webera jako odkouzlení světa, jako překonání mytologie, jako nalezení antropocentrického a na člověku budujícího konceptu změny světa a člověka. Tento svobodomyslný duch vědy, praví Fink, vedl konečně k vědeckotechnickému úkolu plánovité organizace lidské svobody. Stojíme před prahem obratu lidské svobody. Její život není jen zaměřen směrem k organizaci věcí, nespočívá v ovládání věcí, v technickém upravování světa, nýbrž obrací se především na sebe sama. Člověk se stává přednostně technickým projektem. Člověk se v tomto světle náhle jeví jako nejudělatelnější ze všech věcí a současně také jako jediná dělající bytost. Jako základní cíl nové vědeckotechnické civilizace se vytyčuje nikoli pouze produkce, ale především produkce člověka člověkem. Tyto filosofické teze na téma člověk, věda, technika zprvu a na první letmý pohled opalizují jako varianta Marxovy koncepce radikálního humanismu. Jejich vlastní smysl a funkce v kontextu současného třídně rozděleného světa však nejsou revoluční, nýbrž představují umně zfabrikovaný surogát humanismu. Budiž napřed konstatováno, že stejně jako sociologie pod vlivem rostoucích a v kapitalismu nezvladatelných důsledků působení vědeckotechnické revoluce na člověka hledá oporu v různých filosofických interpretacích, tak také pro filosofii se tato tematika odsouzená kdysi na periférii autenticky filosofického uvažování stává stále naléhavější a veskrze legitimní. Do centra se dostává otázka filosofie společenského jednání a pro určení filosofické diagnózy doby se jeví nepostradatelným přesun tradiční filosofie směrem k sociální filosofii. Pokusy o objasnění smyslu vědeckotechnického jednání a sebeutváření člověka v procesu této akce sledované současnou buržoazní filosofií ovšem většinou a priori odmítají plytkost sociálního výzkumnictví, empirické sociologie, techniky práce volného času a podobně. Usilují přitom o vypracování jakési ontologie společenskosti, která současně z druhé strany má reflektovat a zpřítomňovat společenský charakter ontologie tkvící již v samotné podstatě člověka definovaného jakožto zoon politikon, jemuž odpovídá, že lidská existence je současně a vždy také co-existence. Také zde se setkáváme stále častěji s explicitním vyjádřením a uznáním situační vázanosti takto pojaté sociální filosofie, i když toto přiznání je velmi neurčitým zahalením konkrétní třídní příslušnosti a ideologické vázanosti. Ontologie společnosti poukazuje k společenským předpokladům ontologie. Tato zpětná vazba vypovídá, že filosofie nemůže být vůči společenské skutečnosti vydělenou anebo dokonce nadřazenou instancí, že není absolutním věděním o člověku, nýbrž že daleko více představuje společenskou akci. Je vždy současně také vázaná na dějiny, nakolik je také zahrnuta a vtažena do všeobecného ducha doby, v němž promlouvá. Filosofie je vždy také umístěna ve společenské situaci. Poslední dobou, zejména v souvislosti s narůstáním závažnosti a napjatosti vztahu člověk, věda, technika, společnost, je tato situace stále častěji charakterizována v duchu jakéhosi nihilismu, pojatého ovšem víceméně ve smyslu Nietscheova přehodnocení hodnot a zdánlivě radikálně humanistického zdůraznění principu člověka jakožto causa sui. Pracující člověk, homo faber, se tu často líčí jako Hefaistos pokulhávající za bohy, jenž však s pomocí moderní * stále naléhavěji představuje výzvu supranaturálnímu principu, čímž prý přivozuje smrt boha, a tím také konec panství mýtu. V navázání na baconovsko-vicovskoutradici se do centra dostává člověk a svrchovanost jeho bezpodmínečné vůle spoléhající na udělatelnost dějin včetně všech společenských věcí, a jmenovitě na tvorbu a sebeuskutečnění sama sebe. Smrt boha je takto předčasně a v podobě anticipace vydávána za akutní konec náboženství, a to v rozporu s empiricky doloženým stavem vědomí dosud zdaleka nezanedbatelné části lidstva. V témž směru je stylizována i duchovní situace současné doby. Vytvořitelnost všech lidských věcí přestala být tajemstvím césarických osobností a velikých činitelů, dnes to vědí také masy a v tom spočívá veliká šance, avšak současně také veliké nebezpečí. Jakmile vůbec společenský životní způsob a jeho měřítka jsou rozpoznány jako cosi udělatelného a tedy závislého na člověku, pak se odehrává největší otřes společnosti. Žádné nadlidské závaznosti pro lidský život nejsou uznávány, člověk vyzvedá nárok, aby on sám byl základem životního tvaru. Krach tradiční metafyziky a nihilismus jsou evidentní formou přiznání krize, která postupně přinutila buržoazní filosofii pocítit, že je na dně. Vysloveně aktivní povaha tohoto nihilismu však současně naznačuje novou iniciativu, která na troskách starých propadlých konceptů a povětšinou i z těchto trosek buduje nové principy, které pretendují na jakousi věčnou nehotovost, otevřenost a tvořivost. Důraz na takové kategorie, jako je rozpoutaná subjektivita, tvořivost a suverenita lidí, jde tu bez explicitních odvolání, tu se jménem Marxe na rtech, ruku v ruce s rozvíjením jakéhosi zdánlivě radikálního humanismu, jehož druhou tváří je reformismus, protirevolučnost, a jak bude prokázáno, mnohotvárná afirmace společenských poměrů pozdního kapitalismu. Právě na dně tohoto filosofického uvažování o nové ontologii společenské činnosti člověka vědeckotechnické éry a z jeho spekulativní potence se rodí koncepty, kategorie a myšlenkové postupy, které tvoří základ a teoretická východiska ostatních vědních disciplín, představující například také onu nastavenou ruku ke zfilosofičtění a spiritualistickému osmyslení sociologie, historiografie, přírodovědy. Odtud také pak přes různá zprostředkování a metamorfózy proniká tato nová obrozená metafyzika do bestsellerů, žurnálů, mass-mediía touto cestou do vědomí širokých vrstev. Průběžná napětí, polemiky či dokonce dramaticky vytvářené konflikty těchto jednotlivých sfér, a zejména četná kulturně kritická antimanipulační, antiscientistická či antitechnokratická kázání z filosofického piedestalu, to vše nemůže zastínit základní společný jmenovatel a zejména společné hluboké duchovní kořeny celého buržoazního ideologického komplexu vyrůstajícího, často bez vědomí této souvislosti, z určitého společného třídního a filosofického podhoubí. Jak přistupuje tato nová nihilistická ontologie společenskosti k otázce vztahu člověka a jeho díla v období vědeckotechnické civilizace. Představuje spojení silných slov o radikalitě revoluční změny, která podle okolností buď má proběhnout, anebo prý již probíhá, s faktickým a praktickým reformismem v jeho důvěrně známé ochočené podobě vyjádřené kdysi * * Masarykem. Revoluce je oprávněná, je- li reformou. Zdůrazňuje se, že proti dřívějším dobám obrody a osvícenství je podstata dnešního věku mnohem radikálnější. Zdůrazňuje se, že suverénní lid se musí chopit svobody v jejím celku, protože svoboda nikdy není skutečná, pokud neusiluje o úplnost, a v takovéto totální svobodě možno opravdově existovat jen tehdy, jestliže ji vykonáváme. Popis a charakteristiku konkrétního spisovného jazyka je možno podávat z různých hledisek a postupovat podle stanovených rovin jevů. Je třeba především vymezit předmět popisu. Podle toho lze odlišit popis a charakteristiku současného spisovného jazyka od popisu jeho starších vývojových etap, popis spisovné češtiny současné a popis spisovné češtiny v době národního obrození v polovině # * . Popis současného jazyka i popis starších vývojových etap může být vypracován synchronně, na základě zachycení jednotlivých jazykových rovin a jejich jevů v dobovém, synchronním průřezu. Od synchronního pohledu je třeba odlišit pohled diachronní, při němž jde o zachycení konkrétního spisovného jazyka v historickém vývojovém procesu, o pohyb a změny v jeho systému, normě a kodifikaci i v jeho fungování. Předmětem naší charakteristiky je spisovný jazyk současný. Současným spisovným jazykem rozumíme spisovný jazyk, jehož uživateli, nositeli, jsou příslušníci generací žijících v časovém období, které označujeme jako současné. V průměru je možno mluvit o příslušnících tří žijících generací. Jazykové povědomí uživatelů jazyka, komunikantů, je podle generační příslušnosti rozlišeno. Rozhodující, centrální postavení má povědomí generace střední, u generace starší lze počítat s existencí přežívajících prvků starší normy a z toho vycházejícího odlišného hodnocení prvků mladších nebo inovací, u generace nejmladší vstupuje do povědomí více inovací a tím je rovněž podmíněno její hodnocení jiných prvků v normě a v jazykových projevech. Jazykové povědomí není ovšem neměnné, nýbrž se stále přetváří, tak u příslušníků starší generace nelze je prostě ztotožňovat s povědomím, které u nich existovalo v době dřívější, kdy sami byli příslušníky generace střední nebo mladší. Při dnes obvyklém vymezování současného jazyka jako jazyka realizovaného v projevech z posledních # až # let objevují se ovšem v konkrétních případech i vymezení odchylná, u současné spisovné slovenštiny rozmezí posledních # let, ztotožňují se tedy vlastně dvě věci, časové rozmezí projevů realizovaných současným spisovným jazykem a jazykové povědomí existující u nositelů jazyka z různých generací žijících v přítomném období. Pramenem pro zkoumání současného spisovného jazyka můžeme učinit texty a vůbec projevy z časového rozmezí, na něž se současný jazyk obvykle váže, tedy v našem pojetí z posledních # let. Je pochopitelné, že pro poznání centrálních jevů, bezpříznakových z hlediska dobového výskytu a frekvence a ze stylového hlediska neutrálních, má základní význam studium textů z doby přítomné, kterou můžeme zhruba chápat v rozpětí jedné generace, v podstatě tedy po světové válce. Analýza starších textů z vymezeného časového období poskytne možnost pro určení poměru prvků centrálních a periferních, na časové ose zastarávajících a nově pronikajících, na stylové ose knižních a hovorových. Zřetel k jazykovému povědomí, k povědomí spisovné normy, u generací dnes žijících je nutným doplňkem pro poznání dynamiky současného jazyka a korektivem pro potvrzení centrálnosti jevů a odhalení jevů periferních, konfrontaci rozdílů v povědomí tří generací. Na takovémto pojetí současného spisovného jazyka je možno dojít k poznání existujícího generačního zvrstvení současné spisovné normy. Mathesius mluvil už v * přímo o generačních dialektech v moderní angličtině, přičemž centrální postavení přisuzoval jazykovým projevům a jazykovému povědomí generace střední, # - # let. Bylo už dříve především českou jazykovědou zdůrazňováno, že od opoziční pojmové dvojice synchronie, diachronie je třeba odlišit jinou opoziční dvojici statika, dynamika, že nelze členy těchto dvojic ani ztotožňovat, ani zaměňovat. Je sice nesporné, že existují vazby především mezi synchronií a statikou a mezi diachronií a dynamikou, ale na druhé straně se dnes už obecně přijímá, že se při synchronním pohledu sleduje i dynamika systému. To znamená, že je možno současný jazyk podrobit synchronnímu zkoumání dvojí povahy. Je možno popsat systém z hlediska statické synchronie, inventář prvků a složek propojených systémovými vztahy, nebo odhalit jeho synchronní dynamiku, především napětí, které existuje mezi prvky konstantními, stálými, a prvky ustupujícími nebo pronikajícími, progresívními. Současný jazyk je možno zkoumat a popisovat i z hlediska vývojové dynamiky, zachytit vývojový pohyb a vývojové procesy, které probíhají v časovém rozmezí zahrnovaném pod pojem současného jazyka. Zjišťování jevů vývojové dynamiky je vhodné opřít o studium textů představujících dobové průřezy s krátkými časovými intervaly, v rámci celkového rozmezí současného jazyka texty z třicátých a padesátých let a z aktuální přítomnosti. Naproti tomu zkoumání synchronní dynamiky je vhodné vázat na studium spisovného jazyka v přítomnosti, v časovém rozpětí velmi krátkém, v níž jsou ovšem kondenzovány existující generační diference, jež se projevují v povědomí spisovné normy u nositelů z různých žijících generací. Východiskem charakteristiky spisovného jazyka v daném období je vhodné učinit celkovou jazykovou situaci a místo a postavení spisovného jazyka v této situaci. V dalších výkladech se soustředíme na období současné, a budeme proto nadále mluvit o problematice současného jazyka, postup námi naznačený může ovšem sloužit pro synchronní charakteristiku kteréhokoli období. Jde přitom o zjištění poměru spisovného jazyka k jiným útvarům a formám národního jazyka fungujícím v sociální komunikaci v daném jazykovém společenství. Z širšího hlediska je sem možno zahrnout i fungování jiných jazyků v úloze jazyka spisovného jen v některých jeho funkcích. Jazyková situace je určována podmínkami sociálními a komunikativními, problematika lingvistická se zde tedy stýká s problematikou sociologickou, sociolingvistickou a v užším smyslu s problematikou teorie komunikace. Z postavení spisovného jazyka v dané jazykové situaci vycházejí některé obecné rysy, které jsou určující pro vymezení typu spisovného jazyka při nově vypracované typologii spisovných jazyků. Jedním z určujících rysů typu je také strukturní distance spisovného jazyka a nespisovných útvarů koexistujících v daném období. Zkoumání této distance je vlastním předmětem lingvistického studia. Pro charakteristiku spisovného jazyka v daném období je velmi důležitá charakteristika spisovné normy, a to i ve vztahu ke kodifikaci. Jde přitom o složení spisovné normy a o její obecný charakter, a to z hlediska stupně míry její jednotnosti nebo na druhé straně variantnosti, z hlediska její stability nebo na druhé straně proměnnosti, dále z hlediska pevnosti pevného uvědomění ze strany uživatelů i z hlediska její závaznosti, také * k jednotlivým komunikativním sférám a situacím. I podle těchto vlastností a rysů spisovné normy je určována příslušnost spisovného jazyka k určitému typu. Norma spisovného jazyka je fenoménem jazykovým, i když její utváření se děje za účasti činitelů sociálních a komunikativních, které je nutno i při lingvistické analýze plně respektovat. Spisovný jazyk daného období je určován ve srovnání se spisovným jazykem jiných období nebo ve srovnání s jinými spisovnými jazyky také poměrem podoby psané a mluvené. Rozpětí mezi oběma podobami a mezi příslušnými dílčími normami je dáno už rozdílným realizačním materiálem, zvukovým a grafickým, a také rozdílnými potřebami příslušných sfér, sféry projevů mluvených a psaných. Také podmínky řečové komunikace v daném období určují poměr mezi oběma podobami a mají vliv na jejich rozpětí. Kromě * existují diferenční rysy a tendence, které jsou závislé na vývoji konkrétního spisovného jazyka, na vývoji jeho normy i na zásazích kodifikačních. Významnou složkou charakteristiky spisovného jazyka je charakteristika jevů roviny stylové. I tu je vhodné určit vnitřní diferenciaci a hierarchizaci v rozlišení dílčích rovin stylových jevů. Z hlediska našeho pojetí jde o určení základních komunikativních sfér a jejich rozpětí, o charakteristiku vypracovanosti jednotlivých stylových vrstev a o poznání specifičnosti a diferencovanosti stylových typů. Nová teorie spisovného jazyka vypracovala pojem jazykové kultury především ve významu kultivování spisovného jazyka ze strany jazykovědné teorie a v dalším propracování pak ještě vydělila kulturu řeči, kulturu vyjadřování a sdělování. Stav jazyka v daném období i úroveň jazykové praxe, jazykové * , stejně jako aktivní činnost teoretická i praktická zaměřená na kulturu jazyka i řeči stávají se dnes nezbytným doplňkem charakteristiky spisovného jazyka. Je tomu tak i proto, že se veškerá činnost na úseku jazykové kultury i kultury řeči opírá o vědecký základ, je založena na studiu fungování spisovného jazyka v současné společnosti, na zjištění sociálních vyjadřovacích potřeb, na objektivním vědeckém poznání současné spisovné normy, využívá znalosti postojů uživatelů ke spisovnému jazyku, k jeho normě, k jeho fungování. Naznačený způsob * spisovného jazyka, přičemž se uplatní * aspekty a který zahrne jevy z uvedených oblastí, umožní i usnadní konfrontační studium spisovných jazyků a jejich konfrontační charakteristiku. Uplatnění konfrontačního aspektu i při charakteristice jednoho jazyka přispěje k důkladnějšímu poznání a k prohloubenějšímu výkladu jevů. Konfrontační studium se zpočátku omezovalo na zkoumání jevů systémových a tím plně nepostihovalo shody a rozdíly, a v tom dnes vidíme podstatu konfrontačního studia právě mezi spisovnými jazyky. Rozšíření konfrontačního přístupu i na zkoumání jevů z dalších oblastí, z oblasti fungování spisovného jazyka * dané jazykové situaci, normy a také kodifikace, z roviny stylové, je dnes umožněno teoretickým propracováním otázek fungování jazyka, jeho normy i stylu. Je podporováno i zájmem o konfrontační problematiku a potřebou konfrontačních zjištění pro praktickou aplikaci v praxi vyučovací, překladatelské. V dalších výkladech nastíníme obecnou problematiku spjatou se základními pojmy dotýkajícími se uvedených rovin jevů, stručně připomeneme historii pojmů a způsob řešení problémů v některých tradicích představujících zároveň živá ohniska řešení určité problematiky, naznačíme složky a jejich řešení. Výklady obecné problematiky doprovodíme ilustračními charakteristikami z oblasti současné spisovné češtiny, zvlášť se zřetelem k jevům, které zaslouží pozornosti z hlediska dynamiky současného spisovného jazyka. Pojem jazyková situace, jehož se dnes v jazykovědě začíná užívat ať v přesně vymezeném terminologickém významu, nebo v širším obecnějším smyslu, je vázán na výchozí pojmy jazykové komunikativní společenství, jazyková komunikace a jazykový celek. Členové jazykového komunikativního společenství užívají v jazykové komunikaci mezi sebou různé útvary a formy, na něž se člení jazykový celek danému jazykovému společenství vlastní. Komunikace se děje v různých komunikativních sférách, které jsou určovány specifickými komunikativními rysy. Na jejich rozlišení mají vliv i faktory sociální. Jazykové společenství je vytvářeno uživateli jazykového celku, jeho nositeli. Příslušnost k jazykovému společenství může být určena etnicky, příkladem může být v dnešních podmínkách zpravidla národní jazykové společenství české, slovenské, polské, teritoriálně, na území bosenskohercegovském, z hlediska státního celku příslušnost k jednomu státnímu útvaru, na území bývalé rakouské monarchie. V případě příslušnosti určené teritoriálně nebo státním útvarem je vhodnější mluvit o komunikativním společenství. Nejde tam už o jeden jazykový celek charakteristický pro dané společenství, nýbrž o dva, několik jazykových celků různých. Soubor otázek a jevů spjatých s existencí a fungováním jazykových útvarů v jazykové komunikaci mezi členy daného společenství můžeme zahrnout pod pojem jazykové situace. Podat charakteristiku jazykové situace ze synchronního hlediska znamená určit koexistující jazykové útvary a formy fungující v daném jazykovém komunikativním společenství, zjistit a vymezit vzájemné vztahy mezi nimi, a to na základě určujících rysů vyvozených z charakteristiky jazykové i z charakteristiky sociální i komunikativní podmíněnosti projevů jimi realizovaných i se zřetelem k diferencím v jednotlivých komunikativních sférách a konečně zachytit a popsat střetání norem a jejich vzájemné ovlivňování, projevující se i interferencí jazykových prostředků. Jde o problematiku komplexní, v níž můžeme vydělit dílčí složky, a to vlastní složku jazykovou, zahrnuje jazykové útvary, jejich strukturní distanci, charakter jejich norem, sociální, týká se jazykového společenství jako celku, jeho sociálního prostředí, sociální stratifikace, podílu městského a venkovského prostředí nebo sociálního určení nositelů jednotlivých útvarů, a komunikativní, obecné i speciální, podle jednotlivých komunikativních sfér, prostředí komunikace, vztah komunikujících k tématu. Proto se někdy nově i terminologicky rozlišuje jazyková situace v užším smyslu, situace sociální a komunikativní, * Barnet. Zkoumání současné jazykové situace se opírá o všestrannou analýzu různých druhů jazykových projevů, textů. Jde o projevy, které mají za základ různé realizační útvary a formy daného jazyka, náležejí k různým komunikativním sférám, jsou realizovány různými mluvčími, komunikanty, nebo skupinami mluvčích a vyznačují se rozdílným vztahem účastníků komunikativních aktů s různým sociálním určením. Texty je možno charakterizovat a podle určujících rysů rozdělit do skupin na základě těchto faktorů, forma, realizace projevu prostředky zvukovými, mluvená forma ve vlastním slova smyslu, nebo grafickými, psaná forma, soubor faktorů komunikativních vyplývajících z charakteru komunikace, forma kontaktu mezi účastníky komunikace, dialogičnost, prostředí komunikačního aktu veřejné i neveřejné, vztah autora projevu ke komunikačnímu aktu, připravený, nepřipravený, spontánní projev, vázanost na situaci, situační zakotvení, soubor faktorů jazykově sociálních, vázanost zvoleného realizačního útvaru na vymezenou skupinu uživatelů jako typických nositelů daného útvaru, regionální omezení fungování daného útvaru, charakter normy z hlediska jejího složení, jednotnosti nebo variability a její vztah ke kodifikaci, kodifikovanost nebo nekodifikovanost. Při charakteristice současné jazykové situace je třeba rozlišovat konkrétní jazykové projevy, texty, a proti tomu abstrahované jazykové útvary. V základě existuje korespondence mezi jazykovými projevy, výchozími jazykovými útvary, spisovný jazyk se manifestuje v projevech, které je možno označit jako spisovné, dialekt v projevech dialektických, existují však texty z tohoto hlediska v různém stupni smíšené. Problematika současné * v jazykových společenstvích našeho typu je velmi * . Její složitost souvisí s měnícími se sociálními podmínkami komunikace v dnešní společnosti, změny v sociálním složení nositelů jednotlivých jazykových norem i s měnícím se charakterem komunikace, mění se samo rozpětí a diferenciace komunikativních sfér, vzrůstá podíl a význam mluvených projevů v současné veřejné komunikaci, * úlohu mají prostředky hromadného sdělování. Aktuálním problémem je vydělení útvarů, které fungují v jazykové komunikaci daného společenství. Není sporu o tom, že na krajních pólech jsou dva strukturní útvary, spisovný jazyk národní a dialekty, místní, teritoriální, útvary jsou v dnešní lingvistice poměrně jednotně pojímány, vymezovány, i když v pojímání spisovného jazyka doznívají ještě leckdy rezidua názorů starších, a jsou také v jednotlivých jazycích poměrně dobře popsány. Spisovný jazyk a dialekt se stavějí do opozice z hlediska geografického, teritoriálního rozšíření, proti regionálně omezenému dialektu stojí celonárodní a celospolečenský jazyk spisovný, z hlediska funkčního rozpětí proti polyfunkčnímu, polyvalentnímu spisovnému jazyku stojí v podstatě monofunkční dialekt. Mezi vyhraněnými strukturními útvary, spisovným jazykem a dialektem, existuje přechodné pásmo, jehož problematika je složitá, v jednotlivých jazycích specifická. Jde o problematiku běžně mluveného jazyka, jímž se rozumí útvar jen mluvený fungující jako typický ve vymezené komunikativní sféře, v projevech běžného dorozumívacího styku. Běžně mluvený jazyk není ovšem jediným útvarem, jímž se projevy v této sféře realizují, je však útvarem pro ně typickým. Pro osvětlení této složité problematiky současné jazykové situace vyjdeme ze souboru opozičních rysů a jejich zastoupení u jednotlivých útvarů. Jako samostatný vydělujeme i hovorový jazyk spisovný, specifickou mluvenou formu zahrnovanou v pojetí dnes převažujícím do pojmu spisovného jazyka. Nejde nám přitom o situaci konkrétního jazyka, i když ji nemůžeme přehlížet, nýbrž o obecné schéma. Budeme sledovat přítomnost zastoupení těchto dvojic opozičních, zvuková forma, mluvenost, psaná, grafická forma, psanost. Přímý kontakt, nepřímý kontakt účastníků komunikačního aktu. Dialogický ráz, monologický ráz projevu. Situační zakotvenost projevu, nepřítomnost situační vázanosti. Soukromý, neveřejný ráz, veřejný ráz projevu. Neoficiální ráz, oficiální ráz projevu. Spontánní, nepřipravený projev, předem připravený projev. Celý soubor levé řady opozičních rysů # až # vytváří se základním rysem z téže řady komplexní rys mluvenosti v širokém smyslu. Regionální omezení, celonárodní, celospolečenská platnost útvaru. Vymezená skupina uživatelů bez tohoto vymezení. Jednotnost normy, výrazná regionální variantnost normy. Kodifikovanost, nekodifikovanost útvaru. Stylová diferencovanost normy, polyfunkčnost, stylová jednolitost, monofunkčnost. Pokud jde o rysy v souboru, je jejich diferenční zastoupení u jednotlivých útvarů takovéto. Rys vlastní mluvenosti, mluvený podoby, realizace zvukovými prostředky, je charakteristický pro dialekt, pro běžně mluvený jazyk a také pro hovorový jazyk spisovný s výjimkou ojedinělých případů. U vlastního jazyka spisovného jsou zastoupeny oba opoziční rysy, mluvenost i psanost. Rovněž v zastoupení jednotlivých rysů zahrnovaných do komplexní mluvenosti se běžně mluvený jazyk shoduje s dialektem i s hovorovým jazykem spisovným, v rozlišení od vlastního jazyka spisovného. V rysech souboru # a # se však už tyto útvary navzájem liší a rozdílný je z hlediska zastoupení těchto rysů i jejich poměr k jazyku spisovnému. Běžně mluvený jazyk se liší od dialektu tím, že není regionálně omezen, že není vázán na vymezenou skupinu typických uživatelů, že se nevyznačuje jednotností normy, nýbrž její značnou variabilitou, a to i regionální. Dialekt se liší rysem regionální omezenosti od všech ostatních útvarů, naproti tomu v jednotlivých dalších rysech, jimiž se liší od běžně mluveného jazyka, se diferencovaně stýká vždy s některým z dalších útvarů. Rys vázanosti na vymezenou skupinu uživatelů má v obecné rovině společný s hovorovým jazykem spisovným a zčásti i s vlastním jazykem spisovným, i když je ovšem rozdíl v konkrétním naplnění této skupiny. U dialektu jde o skupinu uživatelů vymezenou teritoriálně a sociálně, u jazyka spisovného o typické uživatele spisovného jazyka užívající této formy ve vymezené komunikativní sféře. Rys jednotnosti normy vyznačuje dialekt stejně jako jazyk spisovný, je ovšem v obou útvarech jiné povahy. Jednotnost normy dialektu je přirozeným důsledkem sociálních a komunikativních faktorů, regionální omezení dialektu, jeho někdejší uzavřenost, jednotnost normy spisovného jazyka jako konstitutivní rys spisovného jazyka vyplývá z komunikativních podmínek i z působení kulturní tradice a je podporována kodifikací. Pokud jde o rys kodifikovanosti normy, liší se jím spisovný jazyk od dialektu i od jazyka běžně mluveného. Diskusní je otázka kodifikovanosti normy spisovného jazyka hovorového. V některých nových sovětských pracích není tento rys přijímán jako určující pro hovorový jazyk spisovný, naopak se za charakteristický rys hovorové formy spisovné pokládá přítomnost nekodifikovaných prvků v jeho normě. Vytčené rysy vytvářejí dílčí svazky hierarchicky uspořádané. Jednotlivé rysy mohou být spjaty vzájemnými vztahy s dalšími rysy rozdílně podle zastoupení v útvarech, jejich kombinace může navozovat zastoupení dalšího rysu, který však nemusí být vzhledem k přítomnosti jiného rysu realizován. Tak nesporně souvisí s rysem jeho regionálního omezení jednotnost normy dialektu, nepřítomnost rysu regionálního omezení u běžně mluveného jazyka, tedy jeho nadregionální, nadteritoriální platnost je v souvislosti s rysem značné variantnosti jeho normy. U spisovného jazyka je však vztah obou rysů modifikován působením dalších faktorů. Setkáváme se sice i u spisovného jazyka s variantními prostředky, u jednotlivých jazyků v různé míře zastoupenými, ale jejich přítomnost ještě neznamená popření rysu jednotnosti normy. Zastoupení rysu opozičního, výskyt variantních prostředků, je tlumeno a brzděno požadavkem relativní jednotnosti spisovné normy, podporovaným i kodifikací. Podaný přehled určujících rysů a jejich zastoupení u jednotlivých útvarů a forem národního jazyka ukazuje, že typickým reprezentantem mluveného jazyka je právě běžně mluvený jazyk. Jen běžně mluvený jazyk je určen souborem rysů, které zahrnujeme pod pojem komplexní mluvenosti. Vedle vlastní podoby mluvené, zvukové, je to konstitutivní rys spontánnosti a dále rys situativnosti, neveřejnosti, neoficiálnosti, dialogičnosti. Dialekt se sice rovněž vyznačuje zastoupením všech rysů komplexní mluvenosti, ale navíc je ještě určován rysem regionální omezenosti a vázanosti na vymezený okruh nositelů. Speciální charakter má zastoupení rysu mluvenosti ve spisovném jazyce. Rys komplexní mluvenosti je vlastní jen hovorovému jazyku spisovnému, kdežto mluvenost v užším smyslu, forma realizace zvukovými prostředky, je ve spisovném jazyce zastoupena vedle plného a typického zastoupení formy realizace grafickými prostředky bez omezení. Zastoupení uvedených určujících rysů u jednotlivých útvarů a forem a jeho stupeň a intenzita jsou zčásti rozdílné podle specifické jazykové situace jednotlivých jazyků a liší se také v různých vývojových obdobích v závislosti na historických jazykově, společenských podmínkách. Tak se liší stupeň zastoupení rysu mluvenosti ve spisovném jazyce současném ve srovnání se staršími vývojovými obdobími, dnes je obecně vyšší, rozdílný je v jednotlivých jazycích a také v různých vývojových obdobích stupeň jednotnosti normy, mění se v průběhu vývoje spisovného jazyka sociální složení jeho nositelů i míra vázanosti fenoménu na tento rys. Na základě souboru uvedených rysů a jejich zastoupení i s přihlédnutím k rozdílům ve stupni zastoupení bylo by možno propracovat typologii spisovných jazyků slovanských nastíněnou * Brozovičem a v širší než jen slavistické sféře modifikovanou * Guchmanovou. Vymezení běžně mluveného jazyka v obecné rovině pomocí distinktivních rysů v odlišení od jiných útvarů a forem fungujících jako typické v specifické komunikativní sféře neřeší však ještě problematiku tohoto útvaru v jednotlivých jazycích. Podstata problému je v tom, zda existuje běžně mluvený jazyk jako strukturní útvar, třeba ve své normě diferencovaný, a to i teritoriálně, anebo zda se takový útvar dosud nevyhranil a není jej tedy možno charakterizovat pevným souborem znaků. V takovém případě se projevy v běžně dorozumívací sféře buď realizují dialektem, nebo mají ráz textů jazykově smíšených, jejichž prostředky oscilují mezi hovorovou * . Jedním z nejdůležitějších úkolů každé vědy je vymezení hranic vlastního zkoumání. Při tomto vymezování se projevují dvě základní vývojové orientace. Jedna směřuje k stále vyhraněnějšímu a užšímu pojetí předmětu vědní disciplíny, který je chápán jako imanentní, sám o sobě existující, na sebe soustředěný soubor homogenních jevů, naopak druhá orientace postuluje předmět svého zkoumání transcendentně, vidí v něm prostředek uchopení stále širších souvislostí a vztahů, které vedou k postupnému vytváření interdisciplinárních oborů a syntetizujících vědních oblastí. Dominantnost první z těchto linií je motivována zákonitostmi historického vývoje lidského poznání, které vychází od celkového chápání objektivního světa a postupně směřuje k relativnímu osamostatnění stále jemněji tříděných oborů. Převládání druhé linie v novější době naopak vyplývá ze stále hlubšího pochopení vzájemných vazeb a analogií mezi různými, často zdánlivě velmi odlehlými oblastmi poznávání společenské i přírodní reality. Právě dějiny jazykovědy jsou názorným příkladem dialektiky vzájemného působení transcendentních a imanentních tendencí ve vědě. Podobně jako ostatní vědní disciplíny se jazykověda zrodila v rámci filozofie, pro niž jazyk představoval jedinou možnost pochopení myšlenkových struktur, základní prostředek utváření logických operací a předpoklad jakékoli gnoseologie vůbec. Tuto funkci, zprostředkovat poznání jevů, které leží mimo jazyk, plnila jazykověda téměř výhradně ještě dlouho do moderní doby, ponechávajíc přitom stranou vnitřní strukturu nejvlastnějšího předmětu svého zájmu, jímž je, jak to poněkud vyhroceně formuloval na počátku # * jeden z klasiků jazykového imanentismu, ženevský lingvista * de Saussure, jazyk chápaný sám v sobě a sám pro sebe. Dějiny jazykovědy starší doby tedy chápou jazyk jako nástroj poznání jevů, jejichž podstata spočívá mimo jazyk a za jazykem. V antické rétorice sloužila lingvistická analýza propracování argumentace při přesvědčování u porad a soudů, v rámci poetiky se vytvářely soupisy tropů a figur sloužící poznání zákonitostí tvorby a interpretace literárního díla, většina antických a středověkých gramatik byla sestavována za účelem normativním a pedagogickým, aby odlišila vytříbenou latinu od vlivů národních jazyků, linguae vulgares. Výrazně služebnou úlohu zaujala jazykověda v období bojů za samostatnost národa, která byla namnoze ztotožňována se samostatností a čistotou jazyka, tedy v období renesance. Toto hnutí vzniklo v Itálii a bylo ztělesněno Dantem, který se inspiroval encyklopedickým dílem svého učitele Brunetta Latiniho Li livres du trésor, trésor, poklad, mateřský jazyk, pokračuje pak dlouho do novověku a v současné době ovlivňuje jazykovou situaci v mnoha rozvojových zemích. Ideologické povahy postupně nabývají jazykové spory v kapitalistických zemích, v Kanadě, Belgii a v Řecku. Jazyková politika je významnou složkou řešení národnostních otázek též v zemích socialistických, hlavně v SSSR. Ke konci # * je pak jazykověda zřetelně ovlivněna jednak psychologismem, o psychologické motivaci jazykových změn, o vztazích mezi myšlením a jazykem a psychologií národů a jazykem píší zvláště ruský jazykovědec Potebňa a německý psycholog Wundt, jednak sociologismem, zastoupeným zvláště pracemi sociologizujícího směru francouzské lingvistiky reprezentovaného jmény Meilleta, Vendryese a dalších. Teprve na počátku dvacátého století je důsledně domyšlena reakce na vývojové linie, v nichž jazykověda plnila pouze úlohu pomocné disciplíny podřízené vědám ostatním, především historii, literární vědě, psychologii, sociologii, filozofii, logice. Tímto domyšlením je strukturalismus, jehož jazykovědnou odnož propracoval ženevský lingvista * de Saussure, posmrtně vydaný soubor jeho přednášek vyšel pod názvem Cours de linguistique generale v * # . Konstituování lingvistiky jako samostatné vědy tímto datem pochopitelně nezačíná, lze je spíše vztáhnout k počátku # * , k období vzniku historickosrovnávacího studia indoevropských jazyků a k pracím školy mladogramatické. Podle myšlenek Kursu je jazyk systémem čistě lingvistických vztahů a představuje jediný objekt jazykového poznání. De Saussure rozlišuje systém jazyka, langue, jako soubor jazykových prostředků a pravidel jejich spojování a dále řeč, parole, jako individuální užití prostředků jazykového systému. Mimoto mluví ještě o třetí oblasti, řečové aktivitě, langage, zahrnující utváření jazykových promluv. Svůj hlavní zájem soustředil de Saussure na oblast jazykového systému, který má nejen svou stránku diachronickou, vývojovou, již předchozí jazykovědné směry považovaly za rozhodující, ale především stránku synchronickou, poznatelnou v určitém časovém průřezu. Jazykové znaky vyjadřují soubor idejí vnějšího světa. Skládají se ze složky označující, signifiant, tedy jazykové formy, a označované, signifié, jazykového významu. Vztah obou složek je nemotivovaný, arbitrární, ale společensky závazný. De Saussurův imanentismus nalezl nejen kritiku v řadách vědců, kteří zdůrazňovali společenské funkce jazyka, ale také neopozitivisticky vyhraněné pokračování u dánského lingvisty * Hjelmsleva, jeho základní dílo z * # vyšlo pod názvem O základech teorie jazyka v českém překladu v * # , zakladatele glosématické varianty soudobého lingvistického strukturalismu. Hjelmslev prohlubuje dosavadní pohled na jazykový znak odlišením dvojic výraz, obsah a substance, forma. Výraz je kombinací jazykových prvků, který poukazuje na určitý jev reality, označuje jej. Realizuje se, manifestuje, prostřednictvím materiální substance fonické nebo grafické, která nabývá reálných forem, rozčleňuje se na hlásky, písmena. Rovněž obsahová oblast představuje jistou věcnou substanci, názorným příkladem zde může sloužit spektrum barev duhy nebo škála nejrůznějších příbuzenských vztahů nabývající diskrétních, nespojitých forem. Táž substance může mít v různých jazycích různé obsahové formy, japonský výraz aoi se kryje s českými výrazy modrý a zelený, podobně českému výrazu bratr odpovídají v maďarštině dva výrazy öcsem, můj mladší bratr, a bátyám, můj starší bratr. Rozpracování specifické problematiky jazykového rozboru v rámci imanentistických tendencí moderní lingvistiky představovalo jeden ze závažných impulsů k novému navázání kontaktů mezi jazykovědou a ostatními vědeckými obory. Další významné impulsy se zrodily především v rámci kritiky strukturalismu, zvláště marxisticky orientovaní jazykovědci zdůrazňují nutnost sepětí jazyka s myšlením a společností, bez nichž není systém jazyka a jeho funkcí myslitelný. Změnil se však nejen obsah těchto kontaktů, ale i jejich rozsah. Exaktnost jazykové analýzy nalezla své idealistické vyhrocení v glosématice, nazývané také algebrou jazyka, a v americkém deskriptivismu, který od obtížně zachytitelného významu jazykových jednotek abstrahoval téměř úplně. Otázky významu jazykových jednotek byly vědomě pomíjeny i v prvních variantách reakce na tento deskriptivismus, v generativních gramatikách Američana Noama Chomského, i když později v tomto systému zaujaly ústřední místo. Výklad generativních gramatik, který by přesáhl rámec i účel této studie, viz u * Uhlenbecka, Nové výsledky vývoje transformační generativní gramatiky, Slovo a slovesnost # * . Další vývoj dal podnět také vzniku matematické lingvistiky, disponující aparátem algebry, teorie množin, teorie grafů pod užším názvem algebraická lingvistika, statistiky, teorie informace a počtu pravděpodobnosti jako kvantitativní nebo statistická lingvistika. Znovu se vrací zájem o poznání vztahů mezi psychickými a sociálními strukturami na straně jedné a jazykovými, řečovými, strukturami na straně druhé, který nachází svůj výraz ve vzniku psycholingvistiky, sociolingvistiky, neurolingvistiky, teorie řečové aktivity a v teorii osvojování mateřského i cizího jazyka. Znovu se promýšlejí principy poetiky a rétoriky vycházející z moderního pojetí znaku a dynamiky jeho složek, která se projevuje v posunu významů jednotlivých figur a tropů, o exaktní základy jazykové teorie se opírá i strojová lingvistika využívající samočinné počítače a děrnoštítková zařízení k hromadnému zpracování jazykových údajů i teorie a praxe strojového překladu. Vývoj jazykovědy tak potvrzuje myšlenku o spirálovitém charakteru lidského poznání, který se zde projevuje jako výsledek působení protikladu imanentního a transcedentního přístupu k jazyku a k jeho fungování v řadě struktur různého typu a řádu, společenských, psychických, přírodních, logickomatematických. Obě zmíněné linie popisu a analýzy jazyka se postupně promítají i do oblasti informatiky jako vědní disciplíny zabývající se přenosem a uchováváním informace obsažené v dokumentech nejrůznějšího zaměření. K této obdobě dochází proto, že ve většině případů je nositelem informace přirozený jazyk ve své psané, řidčeji i mluvené podobě. I když informatika se soustřeďuje převážně na analýzu věcného obsahu dokumentu, zatímco lingvistika spíše na formu, na sepětí formy a významu v rámci jazykových prostředků, mají obě disciplíny společnou jednu ze základních jednotek analýzy, a to text. Text chápeme jako strukturovaný celek prvků konstituovaných na různých rovinách, hláskové, morfologické, syntaktické, sémantické. Analogií k naznačenému vývojovému průběhu vztahů mezi imanentním a transcedentním přístupem k zkoumanému jevu je způsob indexování deskriptorů v informačním jazyku, který slouží popisu dokumentu. Počátečnímu stadiu neuvědoměle interdisciplinárního, přesněji vnitřně nerozčleněného přístupu k jazyku v předstrukturálním období přibližně odpovídá vytváření soupisu deskriptorů intuitivní cestou opírající se o vlastní odhad badatele, informatika nebo odborníka příslušného oboru. Vyšší stupeň indexování textu představují typy analýz vycházející z poznání vlastností vnitřní struktury textu, které jsou založeny na statistickokombinatorické analýze dokumentu nebo jazyka příslušné vědní oblasti. V současné době se však objevuje řada prací, které tento přístup spojují s analýzou názorů a postojů pokusných osob, uživatelů, autorů sledovaných dokumentů, a dospívají tak nejen k přesnějšímu popisu objektivně existujících jazykových charakteristik dokumentů, ale i k objektivnímu poznání sdělných hodnot textů a k respektování všech složek komunikačního procesu, jimiž jsou nejen texty a jazyk, v kterém jsou tyto texty zapsány, ale stejnou měrou i mluvčí, pisatelé a adresáti sdělení. V následujícím výkladu vyjdeme od obecného schématu komunikačního procesu. Soustředíme se na pojem jazykového znaku, na kvalitativní vymezení hlavních jednotek jazykových rovin, povšimneme si jejich kvantitativních vlastností a konečně se pokusíme naznačit jejich informační relevantnost zjišťovanou pomocí anket a testů zadávaných účastníkům komunikačního procesu. Východiskem výkladu bude lingvistický pohled na sledované jednotky, aplikace na oblast informatiky budou uvedeny vždy v příslušných oddílech textu. Existenci dvou linií ve vývoji jazykovědy lze také formulovat jednak jako zaměřenost na jazyk jakožto systém prostředků znakové povahy, jednak jako zaměřenost na celý proces jazykové komunikace, na jeho nejazykové složky. Proces jazykového kódování je založen na výběru jazykových jednotek, který je motivován sdělným záměrem. Proces dekódování chápeme jako zpracování informace posluchačem. Jeho úspěšné fungování je podmíněno totožností kódu obou komunikantů a totožností představ, které oba o pojmenovaném univerzu jevů mají. Tam, kde tato shoda chybí, dochází k nedorozumění, šumu. Šum, který narušuje proces dekódování, tedy nemusí mít povahu pouze fyzikální, ale může spočívat i v obecných sémantických, psychologických a věcných předpokladech přenosu informace, jimiž jsou neznalost jazyka nebo některých jeho složek, slovních významů, nesprávné užití termínů, nezřetelné syntaktické členění promluv. Jazykové znaky vyjadřují vzájemný vztah tří dílčích znakových složek, složky jazykových výrazů, fonické nebo grafické stránky znaku, složky intenzionální, která zahrnuje abstraktní jednotky, pojmy odpovídající významům jazykových výrazů, složky ontologické, souboru pojmenovaných jevů univerza. Teorií znaku se zabývá obecná věda o znaku, sémilogie. Jejími dílčími oblastmi jsou. Syntax, v tomto případě se výrazu syntax přidává poněkud odlišný význam než v případě syntaxe jazykovědné, i když v zásadě jde ve shodě s etymologií slova, řecky syn- tattó, seřazuji, i zde o určité řazení symbolů na lineární ose promluvy. Syntax jako složka sémiologie zkoumá, jakým způsobem se ze základních, primitivních termínů tvoří složené výrazy, výroky. Sémantika, která zkoumá významy základních termínů a jejich kombinací, výroků, textů. Pragmatika, která studuje vztah uživatelů jazyka k znakům a jejich užití. Vezmeme- li jako příklad elementární znakové soustavy světelné dopravní signály, pak pravidelnost řady červená, žlutá, zelená zahrneme do syntaxe, přiřazení významů stát, připravit, volno do sémantiky a skutečné chování účastníků dopravního provozu do pragmatiky. V oblasti informatiky do syntaxe náleží pravidla psaní a řazení deskriptorů, vymezení jejich věcného významu je předmětem zájmu sémantiky a konečně jejich užití, ocenění podle hierarchie důležitosti, patří do pragmatiky. Při volbě deskriptorů lze vyjít buď ze syntaxe při formální analýze dokumentu, nebo ze sémantiky analýzou pojmové oblasti příslušného vědního oboru, anebo konečně z pragmatiky dotazováním uživatelů po důležitosti jistých výrazů, které jsou podle jejich názoru pro přenos informace v dokumentu klíčové a rozhodující. Moderní jazykověda chápe jazyk jako systém dílčích podsystémů, z nichž každý má své vlastní jednotky. Tyto podsystémy jsou v těsných vztazích, vzájemně se podmiňují a zahrnují. Materiálně nejzřetelnější a tedy základní je rovina zvuková v mluvené podobě jazyka a grafická v podobě písemné. Jednotkami zvukové roviny jsou fonémy, které nejsou nositeli vlastního významu, ale mají vzhledem k němu funkci distinktivní, odlišovací. Různé realizace některých hlásek, zadopatrové a předopatrové n v češtině, nejsou samostatnými fonémy, ale pouze variantami jediného fonému. Předopatrové n ve slově nesu a zadopatrové n banka jsou tedy v češtině jediným fonémem, ale v angličtině fonémy dvěma. Variantami fonémů artikulačními a akustickými, vlastnostmi konkrétně vyslovovaných hlásek se zabývá fonetika, systémem fonémů se zabývá fonologie, rozpracovaná především v pracích klasického období Pražské školy funkčního strukturalismu. V létech # - # byla fonologie obohacena o teorii distinktivních rysů. Jsou to univerzální, převážně v akustických pojmech formulované dílčí vlastnosti fonémů, samohláskovost, souhláskovost, nazálnost, znělost. Jednotkami grafické roviny jazyka jsou v podstatě analogicky grafémy, písmena. Grafická analýza psaného a tištěného písma zdaleka nepokročila tak daleko, jako je tomu u roviny fonetické a fonologické, která využívá k zjištění fyziologických akustických a artikulačních vlastností hlásek nejmodernějších technických aparátů a zařízení. Dosud není rozpracována ani grafematická analogie fonologických distinktivních rysů, i když v oblasti stenografie byly podniknuty pokusy měřit optimálnost napsání některých elementů psaného písma, obloučků ostrých a tupých, úhlů přímek různého sklonu. Podobně by bylo možno mluvit o distinktivních rysech u čínského znakového písma, v němž se vyčleňují snadno identifikovatelné radikály umožňující řazení těchto znaků ve slovníku. Fonémy a grafémy stejně jako jejich elementární kombinace, slabiky, náležejí do oblasti druhého členění jazyka, mezi ty prvky, u nichž se fonická grafická forma nespojuje s vlastním významem, ale pouze slouží formování jednotek vyšších rovin, které mají samostatný význam. Právě tato formativní funkce jednotek druhého členění vytváří základní předpoklad ekonomie jazykového systému, který pomocí poměrně nepatrného počtu prvků, v češtině je # , v angličtině # , ve francouzštině # fonémů, dovede vyjádřit nekonečné množství jevů vnějšího světa. Nejnižšími jednotkami prvního členění jazyka, tedy minimálními segmenty majícími autonomní význam, jsou morfémy, které lze dále členit na morfémy volné, slovní základy, a morfémy vázané, afixy, předpony a přípony. Jejich užití rozebírá jednak morfologie, tvarosloví, jako nauka o tvoření a obměňování, skloňování, časování slovních tvarů, jednak tvoření slov pomocí nejrůznějších postupů, odvozováním, skládáním, zkracováním. Morfologie vytváří paradigmatickou osu jazyka zahrnující soubor různých tvarů téhož slova, jeho paradigma, na rozdíl od osy syntagmatické, která spočívá v souvýskytu různých slov v lineární nebo časové posloupnosti. Komplexní jednotkou znakového systému přirozeného jazyka je slovo, které primárně náleží lexikální, slovníkové, rovině jazyka, současně však plní důležitou funkci i v oblasti morfologie, a konečně, je- li větným členem, i syntaxe. Základní vlastností slova je jeho přemístitelnost na syntagmatické ose a schopnost vést samostatný přízvuk. Tato kritéria vymezení, ve většině jazyků evropského standardu poměrně zřetelná, ztrácejí svou jednoznačnost u mnoha orientálních a indiánských jazyků natolik, že obecné pojetí hranic slova je jednou ze sporných otázek současné lingvistiky. Problematičnost není způsobena pouze slovní formou, ale především složitostí významové složky znaku. Tato významová složka zavádí do systémovosti pojetí slovní zásoby řadu kritérií nestejného typu. Protože slovo představuje i pro oblast informatiky jednu z nejdůležitějších jednotek rozboru, pokusíme se tato kritéria alespoň naznačit, přítomnost, nepřítomnost věcného významu. Do této skupiny náleží třídění na autosémantika, slova se samostatným věcným významem, a synsémantika, slova s významem pouze konstrukčním, gramatickým, spojky, předložky. Příslušnost k slovním druhům. Při dělení slov na slovní druhy se uplatňuje řada hledisek, mezi nimiž jedním z nejvýznamnějších, vedle hlediska syntaktického a morfologického, je hledisko významové. Lze tedy vydělit slovní druhy primárně označující substance, vlastnosti, kvantitativní vztahy, činnosti a stavy, okolnosti. Významové vztahy mezi slovy, synonymie, jednomu významu odpovídá více výrazů, homonymie, jednomu výrazu odpovídá více významů, hyponymie, podřazenost, nábytek, stůl, židle, antonymie, významová protikladnost. Materiální povaha označovaného jevu. Podle tohoto kritéria se slova dělí na konkréta, vlastní jména, zvláštní kategorie konkrét označující jedinečné jevy, abstrakta. Konkréta jsou slova deskriptivní, jsou prostými etiketami objektů vnímání. Naproti tomu abstrakta jsou pojmy, jejichž pomocí lze objekty kvalifikovat a klasifikovat. Vlastní jména představují antropocentrickou vrstvu slovní zásoby, jsou konkréty par excellence, zdůrazňují jedinečnost pojmenování konkrétního objektu. Definice konkrétních slov ve slovníku zahrnuje téměř nekonečný soubor znalostí o pojmenování věci, encyklopedii empirického světa lidského myšlení, naproti tomu abstrakta se vztahují pouze k pojmům, konvencím myšlení, k jejich definování postačuje stručný výklad. Význam konkrét a abstrakt lze členit na základní elementy významu, sémy, sémantické ukazatele. U konkrét sémata vznikají materiální analýzou objektů, u abstrakt teoretickou analýzou pojmů na dílčí části. Kvantitativní vlastnosti výskytu slov. Podle výskytu se slova dělí na častá a řídká. Slovenský lingvista * Mistrík uvádí v přibližné shodě s pracemi průkopníka kvantitativní lingvistiky ve Francii * Guirauda konstrukční slova, gramatická slova, předložky, spojky, sponu, zájmenné spojky, která jsou v pořadí frekvenčního slovníku zhruba na # místě, subjektivně situační slova, modální slovesa, zájmena a zájmenná příslovce, částice, které se ve frekvenčním slovníku pohybují na # místě, gnómická slova, číslovky, okolnostní a číslovková příslovce, plnovýznamová substantiva, adjektiva, slovesa a příslovce se širokým významem, ve frekvenčním slovníku jsou na # místě, tematická a odborná slova, všechna slova- poetismy, pak podstatná jména a slovesa, která se užívají v projevu v závislosti na tématu. Ve frekvenčním slovníku bývají o mnoho níže než na # místě. Díky porovnání odborných dokumentů s obecným jazykovým pozadím, které je reprezentováno frekvenčním slovníkem jazyka, je umožněno statistické vymezení deskriptorů, klíčových a tematických slov. Frekvence deskriptorů ve frekvenčním seznamu pořízeném kvantitativní analýzou dokumentu nebo jazyka příslušného oboru je výrazně vyšší než v jazyce jako celku. Příslušnost slova k slohové vrstvě. Každý funkční styl lze charakterizovat jistým souborem slov, která vytvářejí slohovou vrstvu. Základem odborného stylu jsou přesně vymezené odborné termíny, u stylu uměleckého se zřetelně vydělují poetismy, metafory, přirovnání, k podstatě administrativního stylu ustálené obraty a formule, pro publicistický styl se vydělují rovněž ustálené obraty, žurnalismy. Zřetel k dynamice jazykového vývoje. Podle tohoto třídění je možno vyčlenit archaismy, historismy, neologismy. Funkce útvaru. Podle této funkce se slova dělí na spisovná a nespisovná. V rámci spisovných slov se vydělují slova hovorová, v rámci nespisovných slova nářeční, vulgarismy, slova familiární, výrazy slangové, argotismy. Základními jednotkami syntaktické osy jazyka jsou větné členy, syntagmata, větné dvojice a věty. Slovo je větným členem, jestliže zaujímá ve větě jednu z možných větných funkcí podmětu, přísudku, předmětu, přívlastku, přístavku, příslovečného určení, doplňku. Větnými dvojicemi jsou syntaktická spojení v určitém vztahu, predikačním, otec píše, determinačním, starý otec, apozičním, Karel, král český, a koordinačním, města a vesnice. Definic věty jako komplexního jevu, v němž se tato spojení uplatňují, je celá řada, nejčastěji se zdůrazňuje přítomnost predikačního vztahu, intonační nebo grafická zakončenost a konečně modálnost jako postoj mluvčího k větnému obsahu v pojmech reálnosti a nereálnosti, kladu a negace, nutnosti, možnosti, náležitosti, žádoucnosti predikačního jádra věty. Zatímco u předchozích rovin bylo možno zřetelně vyčlenit paradigmatické a syntagmatické vztahy mezi jednotkami, opírá se analýza textu a mezivětných, nadvětných, souvislostí zatím v počátcích pouze o jednotlivé elementy gramatické a významové návaznosti v řetězu kontinuálně produkovaných vět. Z prostředků vyjádření této návaznosti uvedeme tyto. Anaforické, odkazovací, prostředky, zájmena, zájmenná příslovce. Šli jsme před divadlo. Tam se už shromažďovaly skupiny lidí. Navazovací slova, konektory, explicitně vyjadřující vztahy mezi větami, kauzální, časové, důvodové. Sémantická ekvivalence pojmenovávacích prostředků. Jeden a týž jev je v průběhu textu různě pojmenováván synonymy, zájmeny, nulovým výskytem jména, zájmena, u určitých tvarů sloves. Tematické navazování. Podle principů aktuálního členění větného se prostředky sdělného obsahu dělí na základ, téma, a jádro, réma, výpovědního celku. Tématem je to, co je známé, z čeho se vychází, jádrem pak je nová informace. Při normálním průběhu sdělení se to, co je v předchozí větě jádrem, stává v další větě základem. Způsob navazování, připojování, větvení, gradace, přerušení těchto témat je charakteristický pro výstavbu textu a pro typy slohových postupů informativního, výkladového, úvahového, návodového. Vedle těchto základních prostředků lze uvést i další, intonaci, v některých cizích jazycích časovou souslednost, užití členů. V informatice se rozboru těchto prostředků vnitřní návaznosti textů užívá k automatické analýze textu za účelem vytváření komprimovaných, zkrácených, znění a referátů. Pojem jazyka jako systému znaků vyskytujících se na různých rovinách pozorování je východiskem i pro zápis obsahu dokumentu prostřednictvím informačních jazyků. Sté výročí smrti * * Erbena stalo se pro naše současné literárně- vědné obory podnětem k revizi z dnešního hlediska vědy, co z jeho odkazu básnického i vědeckého zůstává trvalou a pozitivní hodnotou, a to jak pro českou literaturu, tak i pro obor, který defacto založil, pro českou folkloristiku. Z rozsáhlého pole problémů kolem Erbena, folkloristy jsem si zvolila úsek zdánlivě nevelký. Vždyť za svého života vydal Erben necelé dvě desítky prozaických textů lidových. Připočteme- li k tomu rukopisné varianty tištěných verzí, nedokončené stylistické náčrtky a ty terénní záznamy, které jsou psány jeho vlastní rukou, i tak počet prozaických textů, zejména v porovnání s jeho písňovou sbírkou, zůstává relativně nízký, pouhých padesát čísel. A to je počet, který lze získat při systematickém terénním výzkumu od jediného vypravěče. Sám počet ovšem nikdy nerozhodoval a v našem případě to platí dvojnásob. Dokonce i okolnost, že se nám jednotlivé texty dochovaly v různých stupních rozpracovanosti, může nám být cennou pomůckou. Dává nám možnost porovnat Erbenovy záměry s jejich realizací, a to v několika etapách, od začátečnických pokusů až po mistrovské práce posledního období. Jinými slovy dává nám možnost na základě dnešních zkušeností oboru posoudit Erbenovu pracovní metodu a do značné míry tak rekonstruovat i ony stránky Erbenovy činnosti, o nichž se nám nezachovaly přímé zprávy. Procházíme- li dosavadní literaturou věnovanou jednotlivým složkám Erbenova pohádkového odkazu, nacházíme zdánlivě již práci vykonánu. Tak tomu však není. Překvapivé mezery jsou již v základní otázce přístupnosti pramenného materiálu, třebaže zde vykonal vpravdě obrovský kus práce * Grund. V polovině let třicátých vydal obsáhlou životopisnou monografii, která je nám pro mnoho otázek cenným pramenem. Grund zde stanovil časovou posloupnost dochovaných pohádkových textů, podrobně nás seznámil, většinou podle údajů z dochované korespondence, s Erbenovými názory a záměry, do detailů řešil autorství sběrů, k jednotlivým textům shledal všechny dostupné zmínky o Erbenových spolupracovnících, sběratelích a provedl také soustavnou revizi původu a stylistických kvalit jednotlivých Erbenových pohádkových textů a zápisů. Grund nám také připravil až dosud poslední kritické vydání Erbenových textů zachovaných v pozůstalosti a psaných jeho vlastní rukou a zpřístupnil v přehledné úpravě sebraných spisů i ostatní materiál, odborné stati, předmluvy k edicím staročeských památek, úryvky z deníků. Přes tuto obrovskou práci nám publikované materiály dnes již nestačí. Postrádáme již ohlášený svazek Erbenovy korespondence. Z pohádkoslovného materiálu Erbenovy pozůstalosti postrádáme zejména materiálové zápisky Erbenových spolupracovníků, které až dosud byly využity jedině k motivické revizi vlastních Erbenových textů. Prozradily by nám leccos nejen o prostředí, v němž se Erben pohyboval a jemuž do značné míry vtiskl i své vlastní názory, a byly by nám i důležitou širší základnou zjištění, které složky autentického lidového podání měl Erben možnost poznat, v jakém rozsahu a jakým prostřednictvím. Právě texty Erbenových spolupracovníků byly až dosud málo ceněny. Velká část pochází totiž od žáků jednotlivých Erbenových přátel, kteří psali látky doma slyšené jako školní úlohu. Vlastní materiál lidový tak prochází několikerým filtrem. Především je nepřímou cestou prostředkován již sám záměr sběratelský. Erben instruuje učitele, učitel žáka a žák se snaží v domácím prostředí, z něhož pochází, něco vhodného objevit. Ne každá rodina je však vypravěčská a věc je o to složitější, že Erben se zajímá jen o ty látky, které by mu pomohly rozšířit znalosti mytologické. Dochází proto snadno k jevu, na který v konkrétních případech ukázal již Tille a podrobněji Grund, že je totiž látka odněkud bezostyšně opsána. Tyto bezpečně zjištěné případy pak vrhají špatné světlo i na ostatní materiál, který naopak, jak ukazují naše soudobé zkušenosti s touto metodou sběru, až dosud užívanou nejen sběrateli amatéry, nýbrž i odborně školenými folkloristy, bývá mnohdy motivicky i kompozičně přesnější než mnohá dodatečná rekonstrukce údajně slyšeného textu, kam školený badatel mimoděk vnáší prvky, po nichž pátrá a o nichž se domnívá, že je v různých náznacích v textu našel. Avšak ani ve vlastním Erbenově sběratelském přínosu nejsou vyloučeny další, třebaže jen drobné doplňky. Tři takové ukázky vybrané z Erbenovy písňové pozůstalosti uveřejnil v souborném čtenářském vydání Erbenových pohádek * Lužík. Určité materiálové doplňky nalezneme porůznu i v jiné souvislosti. Narážky na * námětů místní tradice si Erben poznamenal ve svém cestopisném deníku, kam si zaznamenal průběh svého pobytu na hradě Točníku. Grund tuto cestu klade k roku # , tedy ještě před první Erbenovu cestu na Chodsko. Líčení je cenné nejen raným záznamem určitých typů tradic, nýbrž především svou atmosférou a ukazuje zřetelně, jak neúnavný byl Erben při pátrání po ústních tradicích všeho druhu. Počíná si velmi systematicky. Dokonce výslovně poznamenává i negativní pozorování, že k určitému objektu, k němuž by se tradice dala očekávat, lidé již ničeho nevědí. Podle množství a druhu informací poznamenáváme, že Erben je zkušeným terénním pracovníkem, dovede navázat hovor s lidmi nejrůznějšího druhu, od chudé podruhyně až po správce hradu, a od každého si poznamenává nějakou drobnost, která by se později mohla hodit. A tento styk s lidmi je později oním reálným zázemím, kam si promítne fantazie básníkova děj dávno minulý obsažený v lidové pohádce. Tady někde je třeba hledat kořeny jadrné češtiny, dialogů babičky, pomocnice nebo babičky, bytné v mistrovsky přetlumočené pohádce o nesmrtelném Kostějovi, tuto otázku rozvedeme dále podrobněji, a mnoha dalších analogických případů Erbenovy tvorby. Za zmínku také stojí, že v Erbenově formulaci místních tradic o Točníku není ani stopy onoho odstupu profesionálních historiků pozdějších období, kteří se od lidových tradic zřetelně distancovali, protože pramenná hodnota lidových pověstí a historických narážek je zpravidla nízká. Erben, ač sám povoláním historik, dopřává lidové tradici právo, které má poezie proti vědě, právo na naivní smyšlenku. Také v Erbenových odborných pojednáních nacházíme porůznu citované lidové prozaické tradice. Ty nám však o Erbenovi, sběrateli nic neříkají. Podle pravidel své doby Erben neuvádí způsob, jak a od koho věc získal, s výjimkou poznamenání, k nimž se ještě vrátíme. O lidových tradicích se zmiňuje ve výkladu o dějinách Chodů. Několik textů v podobě regestu je včleněno v jeho pojednání Vídy či sudice, které přednesl ve Společnosti nauk v roce # . Metodickou novinkou je způsob, jímž cituje lidový text z Chrudimska. Je to jeden z prvních případů v dějinách naší folkloristiky vůbec, kdy autor usiluje o přesné uvedení lidového informátora i jeho způsobu podání. Erben zde říká. Jednu takovou pověst jisté ženy z chrudimského kraje podáváme týmiž slovy, jak vypravována byla. Vypravěčka vypráví věc jako vlastní zážitek v první osobě s některými zvláštnostmi hovorové češtiny. V Erbenově komentáři je cenný postřeh, že se zde v postavě stařeny velké od země až do stropu stýká podání o sudicích s pověstí o divých ženách. Erben se pokouší o racionální výklad založený na zdravotním stavu, respektive psychickém rozpoložení šestinedělky. Zároveň však je mu jasné, že vypravěčka reaguje ve smyslu obecných ustálených představ. Nebylo by toho jistého, vždy stejně se opakujícího obrazu, kdyby jej pevná víra v tyto bytosti již napřed nebyla připravila. Erben nám tu zároveň podává další důkaz svého smyslu pro obecné zákonitosti folklóru, pro onen pevný řád, který dovedl z materiálu vyhmátnout a ve své tvorbě aplikovat, jak na to upozornil ve své charakteristice Erbenova pohádkového slohu * Vodička. Pro posouzení tohoto příkladu není podstatné, jak Erben k textu přišel. Je velmi pravděpodobné, že jej sám nezapsal, důležité je však to, že jej dovedl správně posoudit. Již to je nám důkazem, třebaže jen nepřímým, že Erben byl zkušeným folkloristou v moderním slova smyslu, který dovedl odloučit charakteristické od nahodilého. U tohoto příkladu jsme se zastavili podrobněji ze dvou důvodů. Jednak proto, že jde o ukázku Erbenova postupu z poměrně raného období, několik let před tím, nežli sestavoval svá poznamenání, jednak nám právě tento případ, kdy jde o jedno z nejzamilovanějších témat, o jednu z typických původně slovanských mytologických bytostí, ukazuje autorovu pečlivost. Erben se nedá svést k tomu, aby tajemnou návštěvnici u šestinedělky přímo označil jako sudičku. Zatímco se nerozpakuje provádět motivické retuše ve výsledném textu, který je určen pro tisk, je tomu tak například i v jednom z překladů ve výboru slovanských pohádek, kde Erben přehodil charakteristiky v textu vystupujících pověrečných bytostí tak, jak to sám pokládá za správné, obě roviny, povinnost vědce a právo básníka, přísně odlišuje. Proto nepokládám za správný předpoklad Grundův, že jednu z variant, podle níž Erben motivicky korigoval výchozí text pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký, verzi žebráckou, Erben jenom předstírá, že ji kdy měl a že právě domněle bájeslovná místa pohádky, o něž opíral svůj zidealizovaný výklad, jsou výplodem jeho básnické představivosti. Jestliže Erben hovoří o žebrácké verzi ve svém poznamenání, tedy v komentáři, který chystá pro své texty z vlastní vůle a kde své zásady uvádí s přesností do té chvíle ani pro odborně vydávané sbírky lidového podání neznámou a nepožadovanou, nemáme důvodů mu nevěřit. Jestliže se, jak Grund uvádí na podporu své teze, žebrácký variant v pozůstalosti nezachoval, není to jistě důkazem. Erben jej mohl jen vyslechnout a nezaznačit nebo mohl být záznam někomu zapůjčen a ztracen. Erbenova poznamenání k pěti stylisticky nejpropracovanějším pohádkovým textům, jak je chystal pro souborné a neuskutečněné vydání českých pohádek, jsou nám důležitým pramenem osvětlujícím stupeň Erbenových znalostí i mnohé z jeho tvůrčího postupu. Odhlédneme- li od dobově podmíněné tendence posilovat prvky bájeslovné, Erbenovy poznámky nám opět ilustrují především jeho smysl pro podstatné a nepodstatné, jeho snahu určit každému textu jeho správné místo v širším společenství pohádky slovanské a evropské. Je až ku podivu, jak na samém počátku pohádkového bádání dovedl tuto základní vlastnost pro každý ze svých komentovaných textů správně odhadnout. Správně odhadl, že texty Živá voda a Pták Ohnivák a liška Ryška jsou dvě odlišné látky, nikoli jenom verze téže látky, jak je charakterizuje ještě Grund. Poslední, revidované vydání mezinárodního látkového katalogu dává za pravdu Erbenovi. Také v případě látky Zlatovláska odhadl správně, že jde o látku ve svém pojetí ojedinělou. To se plně potvrdilo už tím, že v českém katalogu je většina textů zapsaných v průběhu následujících sto let odvozena od textu Erbenova, přitom je příznačné, že v jedné z Kubínových verzí z Podkrkonoší se ještě o půlstoletí později vyskytl motiv ze série hrdinových nadlidských úkolů, který navazuje na rukopisnou původní terénní verzi Erbenovu, jak se nám zachovala z pozůstalosti. Hrdina má pokácet les dřevěnou pilou a sebrat maková zrnka, v Erbenově verzi má sebrat zaseté proso. Tille si neuvědomil tuto spojitost a charakterizuje uvedený motiv jako výpůjčku z látky Dívka kouzelnice. Pro nás je to důkazem, že jde o ustálenou lokální verzi severovýchodních Čech. Katalog Aarneho, Thompsonův tuto kombinaci neuvádí vůbec. Naproti tomu k látce Tři zlaté vlasy děda Vševěda uvádí Erben celou řadu variant slovanských i ostatních evropských národů a na její obecnou rozšířenost upozorňuje výslovně hned v úvodní větě Poznamenání. Tyto Erbenovy znalosti mají praktický důsledek. Jestliže je Erben přesvědčen o rozšíření pohádkového typu, počíná si * . Není náhodou, říká- li Grund o látce Tři zlaté vlasy děda Vševěda, že je skrz naskrz umělým výtvorem básníkovým, v látce Zlatovláska skutečně vychází z původní verze a jen ji retušuje. Počet zvířecích pomocníků upravuje na tři a uložené úkoly hrdinovy nahrazuje poetičtějšími, předesílá úvodní motiv o babičce přinášející hada, vypouští projížďku sluhy s pánem, na látkovém schématu se však nic nemění. I v tom můžeme pozorovat Erbenův neobyčejně odpovědný přístup k svému úkolu. Nikde nezasahuje zbytečně. V práci s osnovou lidových pohádek nechce být spisovatelem, nýbrž restaurátorem, který vrací věkem zašlému šperku znovu jeho lesk a nepokládá za chybné dosadit nebo vyměnit za vhodnější jednotlivé jeho kameny. Uvedené příklady nás přenesly do sféry srovnávacího pohádkosloví. Česká škola pohádkoslovná věnovala rozboru Erbenových námětů mnoho úsilí. Výsledky, jichž se své doby dosáhlo, shrnul ve své životopisné monografii Erbena * Grund. Je přirozené, že dnes, po odstupu třiceti pěti let, * přibylo. Provádět však již dnes celkovou revizi by bylo předčasné. Národní i mezinárodní katalogy látek a motivů, zejména co do drobných slovesných druhů, nebyly ještě uzavřeny, v některých případech, jako u pověsti, jsou teprve v přípravném stadiu. A právě dílo Erbenovo překračuje úzce vymezený rámec vlastní fantastické pohádky mnoha směry. Už jsme se zmínili o Erbenově zájmu o pověsti lokální i o jeho znalostech látek pověrečných, jako byla již zmíněná povídka o šestinedělce z Chrudimska. Právě tyto pověrečné náměty dosvědčují, že měl Erben přímo intuitivní smysl pro stylové náležitosti jednotlivých typů prozaického folklóru. Látku o šestinedělce ponechává ve formě individuálního zážitku vyprávěného v první osobě, což je, jak stanovili vědci až mnohem později, jeden z velmi charakteristických rysů tohoto žánrového typu. Podobně rozpoznal Erben správně stylistickou osobitost textů o raráši Šetkovi, třebaže je sám nesbíral. Cyklus tak, jak jej zařadil do Čítanky slovanské, je jakoby souhrnem jediného vypravěčského odpoledne, ve skutečnosti však jde o kompilaci z několika pramenů získaných postupně od jednotlivých spolupracovníků. Erben zde vystihl stylotvornou hodnotu úvodní lokalizace. V Běcharech byl jeden sedlák. V Liběnicích v ovčárně zdržoval se taky raráš. V Načeradci byla jedna šafářka. Kmotr Pyskáček byl sedlák ve vsi Košťálově. Dále ponechal a vsuvkami ještě rozmnožil systém několika epizod k jednomu ústřednímu tématu, ke konkrétnímu místu děje nebo ke konkrétním jednajícím osobám. Znamenitě vystihl, a to platí všeobecně, charakterizační účin vložených rýmů. Verše, rytmizované nebo alespoň slovně ustálené výroky, jsou typickou součástí charakteristiky zejména pověrečných bytostí. Erben je proto vkládá i tam, kde původně nebyly. Je tomu tak i v závěrečné epizodě první části cyklu o rarášovi a Šetkovi. Funkčně je vložený veršík dones mne tam, kdes mne vzal, nebude mi tebe žal použit znamenitě. Jeho forma však prozrazuje, že sem byl vložen dodatečně. Ne vždycky si však byl Erben vědom, co ten nebo onen námětový podtyp vyžaduje. Na systematické rozlišení formálních podtypů lidové ústní prózy doba ještě nebyla zralá. Vědci o ně usilují teprve v posledních desítiletích. Názorně to můžeme sledovat zejména na způsobu, jak překládal do češtiny jednotlivé texty svého výboru slovanských pohádek. Uznává sice v zásadě určitou rozmanitost již proto, že je do určité míry i žákem bratří Grimmů, kteří razí dualistické pojetí s protikladem pohádky a pověsti, a proto také svůj výbor nazývá Vybrané báje a pověsti. Spíše než kvalitu stylistickou chce však tímto dvojím označením vyjádřit rozdílnost námětovou a odlišný přístup k látce u jednotlivých textů. Slovanské pohádky jsou pro nás velmi příznačným příkladem také v jiném směru. Výrazová nerovnoměrnost, jak se jeví při srovnání jednotlivých námětových a geografických okruhů, nám totiž ukáže v novém světle Erbena básníka, který se nedokáže Erbenovi vědci beze zbytku přizpůsobit. Z důvodů naučně didaktických totiž Erben usiloval podat co možná vyvážený výbor charakteristických textů jednotlivých slovanských národů, kde by vystupovaly bytosti příznačné pro tu či onu krajinu a kde by právě kontrastem různých krajových zvláštností knížka co nejlépe působila jako celek. Právě toto odborné zaměření Erbenovo způsobilo, že jeho výbor značně předstihl svou dobu a že Erben dovedl vedle vlastních textů pohádkových ocenit i drobnější útvary rázu pověrečné povídky nebo textů novelistických, zpravidla s výraznou tendencí morální, jako je polský text Almužna, který se právě pro svou tendenci dostal do školních čítanek a působí zde ryze českým dojmem. Výběr textů tedy provedl Erben vědec, avšak převod do češtiny prováděl Erben básník a srdce básníkovo si nedá poručit. Reaguje po svém, ne každé téma je zaujme. A tak postavíme- li vedle sebe ruskou pohádku Nesmrtelný Kostěj a slovinskou látku Víla, máme téměř dojem, jakoby autorem překladu byly dvě různé osoby. Ruský text je vyprávěn krátkými souřadnými větami. Drobné hovorové výrazy, taky místo také, ještě zvyšují dojem, že jde o přímé ústní podání. Erben pomíjí všechny pro českého čtenáře únavné obraty obřadného slohu ruských pohádkářů a omezuje se jen na sám holý a spádný děj. Pominul místa, kde se v úvodu hovoří o tom, jak synové postupně žádají na otci požehnání na cestu, až je nejmladšímu odepřeno, on však přesto odjíždí. S pravou epickou úsečností Erben tuto pasáž zakončuje větou bez veškerých příkras. Tatíčku dovol, nedovol, pojedu. Erben, a nikoli jen v tomto případě, pominul již samu tradiční ruskou úvodní formuli a nahradil ji českým byl jeden cař. Z domácího koloritu ruského ponechává jen výrazy cař, cařovna, označení váhy pud a záměrně doslovně převádí do češtiny přímou řeč Kostějovu, neboť ta má, jak už jsme se o tom zmínili, význam charakterizační. Fí, fí, ruské kůstky tu nevidět, ni slyšet o ní a ruská kůstka mi přišla sama na dvůr. Ostatní dialogy jsou stylizovány výbornou jadrnou češtinou, která ještě dnes, po celém století, nezní archaizovaně. Naproti tomu slovinský text ukazuje, že jej Erben převáděl do češtiny bez zvláštní chuti a že jej potřeboval mít ve výboru především z důvodů tematických. Text, který už ani v originálu nemá zvláštní účinnosti slohové, ponechal Erben zcela v poloze knižního stylu. Jsou zde přechodníky, infinitivy, na ty výrazy jako tázala se, jistý mládenec, jistá selská rodina * . Text má spíše charakter látkového regestu než živého podání. Podobně i tematicky příbuzná látka Víla přítelkyně a dvanácte měsíců pomocných prozrazuje knižní sloh už svým nápisem. Je příznačné, že to jsou právě podobné texty pověrečného rázu, a mezi nimi převážně texty jihoslovanské, které zůstávají v této knižní stylové rovině. Erben u nich zachycuje jen momenty podstatné pro rozvití děje a ostatní vynechává. Na jednotlivé případy upozorňuje v poznámkové části vydání, které připravil, * Horák, ztotožňuje se přitom s Erbenem. Původní verzi textu Otvírací bylina Horák označuje za neladnou směsici zvykoslovných poznámek, takže je přirozené, že se Erbenovi nelíbil tento pohádkový styl. Podle dnešních zkušeností nejde ovšem o styl pohádkový, nýbrž pověstní, a nadto o jeho určitou zápisovou formu. Tak, jak se jeví celá věc z dnešního hlediska, je velmi pravděpodobné, že spíše než na vrub Valjacův, který text zapsal, je třeba přičítat formu závěrů včetně uzavření mravoličnými veršíky vlivu situace. Text mohl takto formulovat sám vypravěč ve snaze o vytříbené a co možná úplné podání pro cizího návštěvníka, jejímž výsledkem zpravidla bývá analogický sloh, jaký nacházíme v této Erbenově předloze. Je zde nadbytek informací, mnohomluvnost, snaha dát textu nějaký výrazný formální závěr, v našem případě závěrečné verše, které splňují funkci přísloví. Erben se však snaží udržet text v linii pohádkové, jak svědčí i charakteristický neurčitý úvod byl jednou nějaký pastýř. Unifikační snaha se projevuje také tam, kde texty inklinují k obřadnějšímu stylu epickému, jako je tomu v případě prozaického zpracování ruské byliny v textu Ilja Muromec a slavík loupežník a v analogickém případě prozaického zpracování typického námětu junácké epiky jihoslovanské v textu Marek králevic. Na ráz změn upozornil ve svém komentáři již Horák. Erben ustálená epiteta a jiné typické obraty příznačné pro epickou obřadnost a ruský text i pronikavě krátí. Erben si byl ovšem dobře vědom vnitřní stylové příbuznosti obou textů, jak vyplývá z toho, že jsou zařazeny hned za sebou. Nástin záměrných tendencí Erbenova stylistického postupu při zpracování lidové pohádky bych ráda uzavřela několika poznámkami k ústředním textům Erbenovy tvorby v oboru pohádek, k českým textům v oboru kouzelné pohádky, v nichž dosáhl, jak se na tom oprávněně shodli všichni starší autoři posuzující jeho dílo, skutečného mistrovství, tedy k textům Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska a Tři zlaté vlasy děda Vševěda. V těchto textech je také jeho spisovatelský podíl na dotváření textu nejvyšší. Na základě společného života vznikají mezi lidmi různé vztahy. Zkoumání těchto vztahů je předmětem společenských věd. Politická ekonomie se zabývá takovými vztahy mezi lidmi, které vznikají při výrobě a rozdělování hmotných statků na různých stupních vývoje lidské společnosti. Lidé mají mnoho materiálních potřeb, jejichž ukojení je podmínkou jejich existence. Většina těchto potřeb má svůj základ biologický, jsou vlastní člověku jako živočišnému druhu, potřeba jíst, chránit se před chladem a nepohodou. Avšak spolužitím lidí ve společnosti se tyto základní potřeby komplikují, potřeba jíst, odívat se a bydlit určitým způsobem, a kromě toho k nim přistupují potřeby nové, podmíněné ryze společensky, potřeba jezdit vlakem, v automobilu, chodit do kina, číst knihy. Ukojení většiny těchto potřeb předpokládá existenci materiálních prostředků, statků, které se nenalézají volně v přírodě, nýbrž jsou produktem společenské výroby. Výrobou rozumíme přeměnu látek, které skýtá vnější příroda prostřednictvím lidské činnosti v užitečné statky, ať již jejich užitečnost spočívá v tom, že mohou bezprostředně uspokojovat lidské potřeby, chléb, oděv, obydlí, tak zvané spotřební statky, nebo v tom, že slouží další výrobě, srp, kladivo, stroje, suroviny, výrobní prostředky. Výroba je nemyslitelná bez lidské práce. Prací rozumíme cílevědomé a účelné působení lidí na přírodu, jehož výsledkem je užitečný statek. Práce je specifickým druhovým znakem člověka. Zvířata také působí na přírodu, aby uspokojila své potřeby. Jejich působení však není cílevědomé, není motivováno předem jasným účelem, je zcela živelné a pudové. Pavouk provádí úkony, které se podobají úkonům tkalce, včela zahanbuje stavbou svých voskových buněk mnohého stavitele, člověka. Ale nejhorší stavitel se liší od počátku od nejlepší včely tím, že dříve, než začne stavět buňku z vosku, vystaví ji už ve své hlavě. Prací člověk působí nejen na přírodu, ale též sám na sebe. Učí se vykonávat různé složité úkony, zdokonaluje svoje schopnosti, hromadí praktické poznatky a zkušenosti, které mu dovolují dosahovat týchž výsledků efektivněji, vynaložením menšího množství práce, snadněji a produktivněji, zatímco včela, která jedná jenom pudově, staví dnes své voskové buňky stejně jako před tisíci léty. Souhrn duševních a tělesných schopností, které člověk uvádí do pohybu při práci, se nazývá pracovní síla. Pracovní síla není totéž co člověk. Člověk není jenom výrobcem, je také spotřebitelem, snaží se co nejpříjemněji a nejrozmanitěji strávit volný čas. Pracovní síla je pouze schopnost člověka pracovat, práce je potom vynaložením pracovní síly. K materiální výrobě nepostačuje jenom pracovní síla člověka. Při práci lidé nepoužívají jenom své vlastní energie a svých vlastních schopností, ale též řadu činitelů věcných. Věcné podmínky výroby nazýváme souhrnně výrobní prostředky. Podle úlohy, jakou mají výrobní prostředky ve výrobním procesu, se dělí na pracovní předměty, pracovní prostředky. Za pracovní předměty považujeme to, nač člověk působí svou prací, co zpracovává, z čeho vyrábí užitečné statky. Tak například pracovním předmětem ševce je kůže, mlynáře sklizené obilí, pracovním předmětem dřevorubce je rostoucí les. Jestliže pracovní předmět používaný v určitém výrobním procesu prošel již předběžným zpracováním a je tedy produktem předcházejících výrobních procesů, nazývá se surovinou, vytěžená nafta, dřevo nařezané na desky, vydělaná kůže. Pracovními prostředky rozumíme vše, čím člověk působí na pracovní předmět, co používá k tomu, aby z pracovního předmětu vyrobil užitečný statek. Patří sem především výrobní nástroje, to jest věci, jimiž člověk na pracovní předmět působí bezprostředně, jako kladivo, šídlo, kosa, lis, soustruh. Kromě výrobních nástrojů do skupiny pracovních prostředků patří ještě věci, jimiž sice člověk bezprostředně na pracovní předmět nepůsobí, jsou však k výrobě nezbytné, jako například sklady, tovární budovy, energetické zdroje, transmisní zařízení, dopravní prostředky. Úloha těchto základních činitelů výroby v růstu společenského bohatství a tím ve vývoji lidské společnosti není však stejná. Z tohoto hlediska nejmenší význam mají pracovní předměty, jakkoli jsou při výrobě nezbytné. To je dáno tím, že v každém výrobním * se pracovní předmět chová více méně pasívně, je pouze objektem lidského působení pomocí pracovních prostředků. Tak kůže, z které se dnes vyrábějí boty, je touž kůží, ze které se boty vyráběly kdykoliv dříve, dřevo, ze kterého se zhotovují různé užitečné statky, je týmž dřevem jako třeba před tisíci lety. To ovšem neznamená, že pokrok výroby a s tím související pokrok lidského poznání přírodních procesů se nijak netýká pracovních předmětů. Právě tento pokrok umožňuje, aby se postupně pracovními předměty stávaly takové přírodní látky, které dříve neměly pro člověka žádný význam, rudy, uhlí, nafta a zcela nové hmoty, plastické hmoty. Daleko větší význam pro růst společenského bohatství a pro ovládnutí přírody člověkem mají pracovní prostředky a zejména jejich nejaktivnější část, výrobní nástroje. Právě jejich neustálým zdokonalováním dosahuje člověk toho, aby vynaložením menšího množství práce vyráběl více užitečných statků, lépe a všestranněji uspokojoval své potřeby, byl čím dále tím méně závislý na rozmarech přírody. V době, kdy lidé vládli jen primitivními nástroji, které přímo skýtala příroda, obušky, mlaty, kameny, pracovali mnoho a žili bídně, jen stěží hájili svou existenci proti slepým a nepoznaným silám přírody. Naproti tomu dnešní stupeň ovládnutí fyzických, chemických a biologických procesů lidmi umožňuje vysoce produktivní výrobu, umožňuje vynaložením poměrně malého množství živé lidské práce uspokojovat stále rostoucí a dříve neobvyklé lidské potřeby. Nejdůležitějším ze tří činitelů výroby je ovšem sám člověk, jeho pracovní síla. Bez lidské práce by sebedokonalejší výrobní prostředky zůstaly hromadou mrtvých věcí. Hromadící se výrobní zkušenost člověka s prohlubováním jeho poznání zákonitostí přírody vede k zdokonalování dosavadních výrobních nástrojů a tím k všeobecnému pokroku výroby. Bez ohledu na to, za jakých historických podmínek výroba probíhá, je jejím konečným smyslem spotřeba. Teprve ve spotřebě každý výrobek prakticky osvědčuje, zda je schopen uspokojit potřeby, pro které byl vyráběn, a zda tedy lidská práce, která byla do něho vložena, nebyla zbytečně promarněna. Některé statky slouží spotřebě bezprostředně tím, že uspokojují lidské potřeby, osobní spotřeba, některé zprostředkovaně tím, že jsou používány jako výrobní prostředky v jiných odvětvích, výrobní spotřeba. Jakkoli výroba je počátkem a spotřeba konečným aktem celého koloběhu hospodářského života, je rozdíl mezi nimi v jistém smyslu relativní. To se týká zejména výrobní spotřeby. Plně tu platí, že každá výroba je zároveň spotřebou, to jest spotřebou výrobních prostředků a lidské pracovní síly, a každá spotřeba z týchž důvodů výrobou. Na všech stupních vývoje lidské společnosti je výroba výrobou společenskou. Jednotlivec nikdy v dějinách lidské společnosti nežil a nevyráběl mimo společenství s ostatními lidmi. Lidé se vždy ve výrobním procesu určitým způsobem sdružují, vzájemně spolupracují. Tato spolupráce lidí ve výrobě se nazývá kooperací práce. Práce každého jednotlivce je proto pouze částí úhrnu práce kooperujících skupin lidí a jako taková je prací společenskou. Počáteční formy kooperace práce byly velmi jednoduché. Lidé se pod tlakem přírodní nutnosti prostě sdružovali k vykonávání práce stejného druhu, jakou byl primitivní lov, sbírání různých plodů, primitivní zemědělství. Postupem doby se kooperace práce stávala stále složitější a také rozsah kooperujících skupin lidí rostl. Rozhodující vliv zde měla pokračující dělba práce. Dělbou práce rozumíme specializaci jednotlivců nebo celých společenských skupin na práci stejného nebo podobného druhu. Tato dělba práce proniká jak dovnitř jednotlivých pracovišť v manufaktuře nebo moderní továrně, různé skupiny dělníků vykonávají různé operace při zhotovení téhož výrobku, tak do celé společnosti. Samostatně hospodařící jednotlivci nebo celé skupiny pracovníků sdružených na jednom pracovišti vyrábějí produkci určitého druhu, kterou zásobují celou společnost, a naopak spotřebovávají výrobky jiných výrobců. Tato společenská dělba práce je nejenom výrazem pokroku výroby, ale také jeho hnací silou. Specializace lidí na určitý druh práce umožňuje mnohem dokonalejší zvládnutí úkonů, které jsou specifické pro určitý obor. Proto specializace výrobních nástrojů a pracovních prostředků je předpokladem technického pokroku. Kromě toho tato specializace umožňuje hromadnou výrobu, která je vždy mnohem produktivnější než výroba v malém. Tak, jak se dělba práce prohlubovala, rostl okruh vzájemně kooperujících lidí. V počátcích docházelo k společenské dělbě práce v místně poměrně omezeném měřítku a okruh vzájemně kooperujících lidí byl nevelký. Postupem doby dělba práce a z ní vyrůstající kooperace práce spojila celé země v jeden ekonomický celek. Jejich ekonomika tak počínala představovat jeden složitý organismus spjatý mnoha závislostmi, období rozkladu feudalismu a vzniku kapitalismu, a konečně se rozšířila na celý svět. Dnes vlastně celý svět představuje jedno veliké kooperující společenství lidí spjatých mezinárodní dělbou práce. Jestliže kooperace práce se nezakládá jenom na nahromadění většího počtu pracovních sil na jednom pracovišti, primitivní lov nebo zemědělství, ale na pokračující dělbě práce, je společenský charakter výroby stále zjevnější a výraznější. Práce každého jednotlivce je pouze nezbytným článkem ve složitém řetězci vytvořeném dělbou práce, je pouze takovou částí úhrnu práce kooperujících lidí, která nemá smysl sama o sobě, vně spojitosti s prací jiných lidí, má zcela zřejmé společenské určení, výrobek již nebude spotřebován samotným výrobcem, nýbrž výrobci jiných užitečných statků. Tak je výroba charakterizována jako společenská výroba a práce jako společenská práce. Při výrobě nevstupují tedy lidé do určitých vztahů pouze k přírodě, jejíž látky přetvářejí ke svému užitku, ale spojují se též vzájemně prostřednictvím kooperace a dělby práce, vstupují na podkladě výroby do určitých vzájemných vztahů. Jsou to výrobní vztahy. Specifickou zvláštností těchto společenských vztahů, výrobních vztahů, je pak to, že jsou zprostředkovány věcmi, ve kterých je lidská součinnost a práce zmaterializována. Tak mezi ševcem a mlynářem je určitý vztah záležející v tom, že práce ševce i práce mlynáře je pouze vzájemně se doplňujícím článkem úhrnu společenské práce. Tento vztah se však nemůže uskutečnit a projevit nijak jinak než tak, že švec bude spotřebovávat mouku vyrobenou mlynářem a mlynář boty vyrobené ševcem. Tak se výrobní vztahy liší od společenských vztahů jiného typu tím, že jsou zprostředkovány věcmi. Tato okolnost vede jednak k tomu, že vztahy mezi lidmi nabývají vnější podoby vztahů mezi věcmi, jednak k tomu, že vztahy mezi lidmi, vztah mezi mlynářem a ševcem, kteří vynakládají společenskou práci, se skrývají za vztahy mezi věcmi, moukou a botami. Je potom úkolem politické ekonomie, aby neulpívala na povrchu skutečnosti a za vztahy mezi věcmi stále hledala vztahy mezi lidmi. Společenský charakter výroby podmíněný kooperací a dělbou práce vede k tomu, že ani místo, kde se produkt vyrábí a kde se spotřebovává, ani osoby, které jej vyrábějí, a ty, které jej spotřebovávají, nejsou totožné. Jak místně, tak co do vyrábějícího a konzumujícího subjektu je spotřeba oddělena od výroby. Proto za každých historických okolností je mezi výrobou a spotřebou ještě jedna ekonomická sféra, rozdělování. Rozdělování společenského produktu mezi jednotlivce nebo společenské skupiny tvoří zprostředkující článek mezi výrobou a spotřebou. Není třeba zvlášť dokazovat, že také rozdělování má charakter společenský. Jde o akt, jehož povaha je sama sebou společenská. Rozděluje se společenský produkt mezi různé členy společnosti. Proto také na podkladě rozdělování vznikají mezi lidmi určité vztahy. Tyto vztahy se zpravidla nazývají distribučními, rozdělovacími vztahy. Také pro distribuční vztahy mezi lidmi platí, že jsou zprostředkovány věcmi. Vždyť se rozděluje společenský produkt, tedy souhrn vyrobených materiálních statků, věcí. Distribuční vztahy jsou odvozeny od vztahů výrobních. Tato primérnost oblasti výroby je dána už tím, že rozdělovat lze pouze to, co bylo vyrobeno. Avšak také charakter, společenská forma distribuce závisí na charakteru výrobních sil. Výrobní a distribuční vztahy tvoří dohromady celek ekonomických vztahů mezi lidmi. Protože určujícím jádrem těchto ekonomických vztahů jsou vztahy výrobní, nazývá se někdy celý komplex ekonomických vztahů výrobními vztahy. Výrobními silami rozumíme souhrn všech faktorů, které určují stupeň ovládnutí přírody člověkem, které rozhodují o výši produktivity práce, o tom, s jakým efektem, s jakým účinkem co do množství vyrobených užitečných statků a uspokojených lidských potřeb je práce vynakládána. Patří sem především pracovní síla člověka, souhrn přírodovědných znalostí lidí, pokud věda a výroba vytvořily předpoklady pro jejich technologickou aplikaci, a veškeré používané výrobní prostředky. Jak jsme však viděli, lidé při výrobě vstupují nejenom do určitých vztahů k přírodě, jejíž látky přetvářejí ke svému užitku, ale též sami k sobě navzájem. Výroba je tak nerozlučnou jednotou stránek. Prvá, vztah lidí k přírodě, je charakterizována stupněm rozvoje výrobních sil, druhá, vztahy mezi lidmi navzájem, je charakterizována existujícími ekonomickými vztahy. Obě tyto stránky výroby se neustále mění a vyvíjejí. To, že postupem doby se neustále zdokonalují výrobní síly, se nemusí zvlášť dokazovat. Neustálým změnám podléhají však také ekonomické vztahy mezi lidmi, které na různých stupních vývoje lidské společnosti nabývají různých historicky přechodných forem. Tyto historicky přechodné formy ekonomických vztahů, výrobních i distribučních, jsou podmíněny především převládajícím typem vlastnictví výrobních prostředků. Vlastnictvím výrobních prostředků politická ekonomie rozumí objektivní skutečnost ovládání základních činitelů výroby jednotlivcem, skupinou jednotlivců nebo celou společností. To se projevuje v tom, že tyto subjekty, jednotlivec, skupina jednotlivců nebo celá společnost, si přivlastňují výsledky výroby. Z toho také vyplývá, že vlastnictví výrobních prostředků může mít různé formy, z nichž základní a také extrémně protichůdné jsou dvě vlastnictví, soukromé a společenské. Je zřejmé, že výrobní i distribuční vztahy mezi lidmi podmíněné kooperací a dělbou práce budou jiné tam, kde vlastnictví výrobních prostředků je soukromé, a jiné tam, kde je společenské. Tak soukromé vlastnictví povede k tomu, že spojitost práce jednotlivých specializovaných výrobců se nemůže projevit bezprostředně ve společenském řízení celého výrobního procesu, ale pouze prostřednictvím výměny jejich výrobků jako zboží. Soukromým vlastnictvím oddělení výrobci mohou být navenek spojeni pouze trhem, prostřednictvím koupě, prodeje. Naproti tomu společenské vlastnictví ruší tuto izolovanost výrobců, ruší vztahy koupě, prodeje jako jediné možné pojítko specializovaných výrobců a umožňuje společenské řízení celého hospodářského organismu. Forma vlastnictví výrobních prostředků nabývá zvlášť velkého významu tam, kde výrobní síly jsou již natolik pokročilé, že umožňují lidem, aby vyrobili více, než potřebují k uhájení své minimální existence. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků vede k tomu, že tento přebytek, nadvýrobek, se stává základem rozdělení společnosti na dvě základní třídy, na třídu vykořisťovaných, kteří svou prací vytvářejí nejenom produkt nutný k obnově jejich pracovní síly, ale též nadvýrobek, který si přivlastňuje třída vykořisťovatelů, velkých vlastníků výrobních prostředků. Naproti tomu společenské vlastnictví výrobních prostředků ruší takovéto dělení společnosti na třídy a umožňuje racionálně využít nadvýrobek v souladu se zájmy společnosti jako celku. Vidíme tak, že ekonomické vztahy vystupují vždy v konkrétní historické formě, která je podmíněna především charakterem vlastnictví výrobních prostředků. V dějinách lidské společnosti se vystřídalo pět takovýchto základních historicky určitých typů ekonomických vztahů, kterým odpovídá pět základních hospodářských řádů. Jsou to řád prvobytně pospolný, prakomunismus, otrokářský, feudální, kapitalistický, socialistický. Prvobytně pospolné ekonomické vztahy jsou charakterizovány tím, že lidé si společně přivlastňují výsledky společné primitivní výroby. Neexistuje soukromé vlastnictví, neexistuje nadvýrobek, a proto neexistují ani třídy. Takovéto ekonomické vztahy vedou k nejdemokratičtější správě rodové pospolitosti, neexistuje stát jako orgán, násilí jedné třídy vůči třídám jiným. Otrokářské ekonomické vztahy jsou charakterizovány tím, že třída otrokářů, která vlastní nejenom výrobní prostředky, ale též lidské pracovní síly, otroky, si přivlastňuje nadvýrobek, který je plodem jejich kolektivní práce. Takovéto ekonomické poměry vedou poprvé k existenci státu, který je orgánem třídy otrokářů, lhostejno zda jeho forma je demokratická nebo despotická. Jde o stát sloužící k ujařmení otroků. Feudální ekonomické vztahy jsou charakterizovány tím, že třída privilegovaných pozemkových vlastníků feudální šlechty si přivlastňuje nadvýrobek vytvořený malovýrobci, nevolníky. Kapitalistické ekonomické vztahy jsou charakterizovány tím, že třída kapitalistických vlastníků výrobních prostředků si přivlastňuje nadvýrobek vytvořený svobodnými námezdními dělníky, kteří jsou soustředěni ve velkém počtu na koncentrovaných pracovištích. Takovýmto ekonomickým vztahům nejlépe odpovídá demokratická forma státu, která zastírá jeho buržoazně třídní charakter. Socialistické ekonomické vztahy jsou charakterizovány společenským vlastnictvím výrobních prostředků, které ruší izolovanost jednotlivých výrobců a umožňuje společenské řízení celého hospodářského života v zájmu celé společnosti. Rozvoj socialistických ekonomických vztahů vede k překonání všech třídních rozdílů, k vytvoření společnosti svobodných a rovných pracovníků, a tím také vytváří předpoklady pro úplný zánik státu jako orgánu třídního násilí. Tento nárys vývoje ekonomických vztahů mezi lidmi podává ovšem jenom hrubý přehled. V jednotlivých zemích a částech světa každý z uvedených základních typů ekonomických vztahů měl řadu zvláštností. V některých částech světa také posloupnost vývoje nebyla přesně taková, v českých zemích jako ve většině evropských zemí rozklad prvobytně pospolného řádu ústil přímo ve feudalismus. Kromě toho tento přehled abstrahuje od velmi obecného a ve většině hospodářských řádů rozšířeného typu ekonomických vztahů malovýroby zboží, která provázela otrokářství, feudalismus a na jeho sklonku, kdy se zvláště rozšířila, tvořila základnu kapitalistického vývoje. Jaké jsou příčiny tohoto vývoje. Proč se ekonomické vztahy mezi lidmi neustále mění, proč jejich nižší typy jsou postupně nahrazovány vyššími. Na první pohled je zřejmé, že ekonomické vztahy mezi lidmi nemohou být stejné tam, kde se lidé společně zabývali primitivním lovem, nebo tam, kde individuálním způsobem obdělávají svá pole a vyrábějí řemeslné výrobky, a třeba tam, kde jsou v širších pracovních kolektivech soustředěni v moderních, technicky vyspělých továrnách. Tak, jak se mění stupeň vývoje výrobních sil a jak v důsledku toho nabývá nových rysů kooperace a dělba práce, tak se mění také ekonomické vztahy mezi lidmi, jejichž nižší historické formy ustupují vyšším formám. Charakter ekonomických vztahů je tedy určován stupněm rozvoje výrobních sil. To si nyní osvětlíme na několika příkladech. Viděli jsme, že historicky prvním typem ekonomických vztahů byly vztahy prvobytně pospolné, kde si lidé kolektivně přisvojovali výsledky své výroby, kde neexistovalo soukromé vlastnictví. Jinak tomu nemohlo být proto, že výrobní nástroje byly natolik primitivní, že nutně podmiňovaly společnou práci celého kolektivu, neboť jedinec sám v boji s přírodou nemohl obstát. Nebylo také možné, aby někdo pracoval a někdo jiný žil z jeho práce, protože produktivita práce byla tak nízká, že neexistoval nadvýrobek, bezprostřední výrobci vyráběli jenom tolik, kolik potřebovali k reprodukci svého života. Tomuto stupni vývoje výrobních sil odpovídalo jedině společenské vlastnictví výrobních prostředků, kolektivní přisvojování a rovnostářské rozdělování vyrobených životních prostředků. Situace se změnila teprve tenkráte, když lidé přecházeli od primitivního lovu a zemědělství k specializovanému chovu dobytka a řemeslné výrobě. Zde již potřeba kolektivnosti práce postupně mizí, výrobní proces se individualizuje. Tomu odpovídá vznik soukromého vlastnictví. Současně rozvoj výrobních nástrojů vyvolává takovou produktivitu práce, která umožňuje existenci nadvýrobku. Vznikem soukromého vlastnictví a nadvýrobku je potom otevřena cesta takovým ekonomickým vztahům, které jsou založeny na vykořisťování jedné společenské třídy, otroci, nevolníci, námezdní dělníci, jinou vládnoucí třídou, otrokáři, šlechta, kapitalisté. Také střídání těchto vykořisťovatelských řádů bylo vyvoláno rozvojem výrobních sil. Tak potřebě velkého soustředění pracovních sil na jednom pracovišti, řemeslné velkodílny, zemědělské latifundie, doly, stavby zavodňovacích kanálů, budov při primitivní technice, odpovídá otrokářství, převládnutí malovýroby ve městě i na vesnici odpovídá feudalismu, koncentrované tovární velkovýrobě pak kapitalismus. Avšak kapitalismus současně tím, že vede k nebývale rychlému a vysokému zespolečenštění výroby na základě koncentrované strojové velkovýroby, prohlubuje dělbu práce, vytváří předpoklady pro opětovné nastolení společenského vlastnictví na vyšším stupni, pro socialistické ekonomické vztahy. Těchto několik příkladů potvrzuje, že charakter ekonomických vztahů je určen stupněm rozvoje výrobních sil, které se neustále nepřetržitě vyvíjejí. Určitý stupeň jejich vývoje vyvolává v život určitý typ ekonomických vztahů, určitý hospodářský řád. Tyto ekonomické vztahy jsou zpočátku v souladu s rozvíjejícími se výrobními silami. Avšak další rozvoj výrobních sil počíná překračovat jejich rámec, který se stává příliš těsným, a dochází k přeměně ekonomických vztahů nižšího typu v ekonomické vztahy typu vyššího. To je základní ekonomický zákon umožňující správně analyzovat ten či jiný typ ekonomických vztahů. To je také jádro marxistického materialistického pojetí dějin. Tato závislost charakteru ekonomických vztahů na stupni rozvoje výrobních sil je ovšem v praxi méně přímočará a komplikovanější. Ekonomické zákony nemohou působit tak bezpodmínečně a přímočaře jako zákony přírodní. Dotýkají se úzce zájmu lidí, zájmu společenských tříd, a nemohou se uskutečnit jinak než skrze jejich jednání. Pokusy o interpretaci a explikaci vědeckotechnického pokroku v současném světě, jeho důsledků a perspektiv, zaujímají klíčové místo v celém systému společenských věd. Přes všechny odstíny a složitá propojení různých interpretací možno vystopovat zásadní předěl mezi marxisticko-leninskouteorií vědeckotechnické revoluce na straně jedné a různými nemarxistickými a antimarxistickými variantami objasňování tohoto fenoménu na straně druhé. Podívejme se blíže na některé odlišné i společné znaky těchto variant ovládajících společenskovědní myšlení v zemích pozdního kapitalismu. Pestrá škála postojů a hodnocení se v zásadě pohybuje mezi dvěma póly, z nichž jeden představuje více či méně optimistické přitakání vědeckotechnickému pokroku, druhý jeho důrazné odmítnutí. Stoupenci civilizačního optimismu navazují na tradici racionalistického konceptu předměty objektivního světa, pomocí vědy a techniky. Prototypem této tradice je Descartes a jeho pojetí člověka jakožto pána a vlastníka přírody. Protipól zosobňuje například Pascal a obdobné do nitra objektu obrácené a v přeměnu světa nevěřící antiracionální a ve svých důsledcích proticivilizační tendence. Oba krajní postoje spojují s pokrokem vědy a techniky přímo protikladné společenské hodnoty. Vyústěním a moderním výrazem těchto protilehlých tradic, které, jako všechny extrémy, se stýkají, jsou scientisticko-technicistické, či na druhé straně kulturně kritické koncepce v současné buržoazní společenské teorii. První tendence je reprezentována například stadiální teorií ekonomického růstu a jejími sociologickými, futurologickými a kulturologickými derivacemi, Rostow, Bell, Fourastié, Scheuch, Popper. Druhá, kulturně kritická koncepce zahrnuje osobnosti typu Marcuse, Adorna, Horkheimera, Fromma a dalších. V tomto rámci nám nejde o vyčerpávající výčet všech interpretací vědeckotechnického pokroku ani o postižení jeho specifických rysů a odlišností, nýbrž o protiklad příznačných typů myšlení s podtržením toho, co je v podstatě metodologicky i sociálně historicky spojuje. Analýza těchto typů odhaluje filozofické předpoklady a sociální zájmy, které se skrývají pod povrchem těchto koncepcí a pod zdánlivě nezaujatými, přísně objektivními či konvenčními kategoriemi, na nichž jsou budovány. Řekněme rovnou, že jednou z klíčových, ústředních kategorií je pojem a koncepce industriální, postindustriální, společnosti. Domnělou samozřejmost a ideologickou nezatíženost těchto koncepcí je třeba podrobit vědecké kritice. Nesledujeme nějaký scholastický terminologický spor. Pojem industriální společnost nutno z vědeckých důvodů odmítnout jako mytickou deformaci společenské skutečnosti. Nečiníme tak proto, že bychom tento pojem chtěli považovat jen za nástroj ideologické diverze. Není sporu o tom, že kategorie industriální společnosti hraje důležitou roli v ideologických koncepcích soudobého imperialismu. Ale může hrát tuto roli právě proto, že není čirým výmyslem, nýbrž opírá se o specifickou třídní interpretaci současné reality. Redukce pojmů na jejich instrumentální aspekt a společenskou funkci je výrazem metafyzického a antidialektického gnoseologického východiska. Je v rozporu se skutečným procesem poznání a povahou pojmů. Proto je také v rozporu s marxisticko-leninskouteorií poznání a představuje jakousi její instrumentalistickou revizi, zahalenou ovšem rouškou zdánlivé ortodoxnosti. Pojem industriální společnost zahrnuje v sobě, jako každá klíčová kategorie společenské teorie, zárodky soudu a obsahuje v sobě, ať už si to kdo uvědomuje či nikoli, určitou periodizaci, ba dokonce určité pojetí dějin. S kategorií industriální společnost je logicky svázána periodizace dějin lidstva v podstatě na tři historické etapy společenského vývoje, praeindustriální, industriální a postindustriální. Kritéria, podle nichž se tyto etapy odlišují, jsou dána, jak známo, převahou primárního, sekundárního či terciárního sektoru a koneckonců výrobně technickými faktory, které tyto stratifikační přesuny vyvolávají. A tím se od pojmu industriální společnosti dostáváme přes odpovídající periodizaci dějin k příslušnému výkladu a pojetí dějin, které již výchozí kategorie innuce v sobě zahrnuje. Paradox, a řekli bychom přímo ironie osudu, spočívají v tom, že podstatou tohoto pojetí dějin je víceméně vulgární ekonomickotechnický determinismus, který povyšuje výrobně technické a nezřídka přímo technologické faktory na jedině a bezprostředně rozhodujícího činitele společenskohistorického pohybu, a to ovšem bez zprostředkující povahy výrobních vztahů, bez pochopení dialektické jednoty výrobních sil a výrobních poměrů. Tak dlouho polemizovaly celé generace buržoazních filosofů, sociologů a ekonomů proti zvulgarizované podobě Marxova materialistického pojetí dějin, viz Kautsky, až samy v zápalu polemiky uvázly v osidlech vulgárního ekonomickotechnického determinismu, s nímž Marx nikdy neměl a nechtěl mít nic společného. Svérázným způsobem tento fakt konstatuje Raymond Aron, když píše. Teorie ekonomického růstu, odrůda západního marxismu, není vždy s to uniknouti z osidel zvulgarizovaného marxismu. Jakým právem se zahrnují všechny neindustrializované společnosti do téže kategorie, například tradicionální společnosti středoafrických kmenů spolu s Čínou, nejstarší říší dějin. Představují stadia ekonomického růstu uspokojivější schéma než sled sociálních soustav, jestliže podle stadií se může provést zařazení do jedné kategorie na základě metod devatenáctého století a do jiné kategorie podle metod dvacátého století, do jiné podle systému státního plánování. Je správné požadovat či navrhovat, že odlišné soustavy se stávají podobnými, jakmile dosáhly téhož stadia růstu. Ve skutečnosti rozličné varianty vulgárního ekonomickotechnického determinismu a přímo technokratismu v současné buržoazní sociologii a ekonomii nejsou přirozeně žádnou odrůdou marxismu, přestože, jak známo, odvolávky na Marxe a Lenina se v některých kruzích staly dnes právě tak módní záležitostí, jako donedávna v těchže kruzích převládalo jejich zamlčování. Pokusy o určení typu společnosti a člověka podle kalorické spotřeby či podle výroby na hlavu se tu v podstatě provádějí nikoli s ohledem na přiměřenou roli těchto faktorů v totalitě složek společenské struktury a ve shodě s Marxovou a Engelsovou myšlenkou role výrobních sil a výroby v celkovém procesu dějinného vývoje, nýbrž v duchu známé teze. Člověk je to, co jí, popřípadě člověk je to, co vyrábí. To ovšem není odrůda marxismu, nýbrž právě naopak novodobé vyjádření Marxem kdysi kritizované zásady buržoazní společnosti, podle níž člověk je to, co má, která se tu navíc projevuje v modifikované podobě jako velmi plytký metodologický princip společenského výzkumu. Není také bez zajímavosti, že Aron své pochybnosti o vhodnosti pojmu postindustriální společnosti psané z pozic buržoazního sociologismu spojuje s poukazem na vulgární ekonomismus, který je v základě takto koncipované periodizace, a varuje dokonce před tím, že přijetím této kategorie západní ideologie odkrývá bok kritice ze strany marxistů. Tím se ovšem v diskusi o pojmu industriální společnosti výrazněji exponuje kategorie zájmu, která víceméně zastřeně figuruje v podtextu všech klíčových pojmů společenských teorií. Tím se pole poznání prolíná s polem třídního a skupinového zájmu a zdánlivě antiideologické řazení čistě zkušenostních dat se stává náhle a nezbytně objektem analýzy, intencí, zájmů a tendencí, jimiž je složitě, mnohotvárně a velmi zprostředkovaně motivováno. I sami někteří buržoazní sociologové považovali za nutné poukázat na ideologický moment provázející aplikaci pojmu industriální společnosti. Jejich námitky proti této kategorii byly ovšem nezřídka diktovány obavami před přílišným zdůrazňováním průmyslového pokroku v socialistických zemích a zejména v Sovětském svazu. V tomto smyslu například odmítl pojem industriální společnosti z buržoazních pozic Dahrendorf jako produkt sociologické fantazie a jakési příliš přívětivé zevšeobecnění, které obchází podstatu věci. Amerika a Rusko jsou industriální společnosti, přesto určuje charakter epochy právě jejich protiklad. Postupem let převládly mezi buržoazními sociology snahy zhodnotit kategorie industriální a zejména postindustriální společnosti v duchu teorie konvergence a obrátit její ostří proti spojení socialismu a vědeckotechnické revoluce. Přes tyto snahy a antiideologická prohlášení teoretiků postindustriální společnosti neztrácí na příznačnosti Dahrendorfova teze, že tato teorie je ideologií oné byrokraticko-maloměšťáckévrstvy, která se označuje jako střední stav a k níž ovšem patří také neangažovaní sociologové na Západě. Její hlavní funkcí je podle mého názoru zastřená vědecká apologetika sociální nerovnosti. Nebylo zajisté také náhodou, že motto posledního kongresu sociologické společnosti v Západním Německu znělo. Pozdní kapitalismus, anebo industriální společnost. Není sporu o tom, že nezásadové uplatňování kategorií praeindustriální, industriální a postindustriální společnosti přímo volá po filozofické kritice takovýchto jen zdánlivě bezpředsudkových, ve skutečnosti však silně ideologických až mytických východisek. Vzájemné oplodňování filozofického a sociologického poznání je vůbec základní problém dalšího vývoje obou těchto vědních disciplín. Zásadní význam pro jeho řešení má aplikace leninské teorie odrazu na sociologické poznání, a to ovšem ve všech dialektických určeních, jimiž Lenin definoval lidskou myšlenku. Pojmy, a nám tu jde zejména o pojmy teorií společenského vývoje, jsou především odrazem společenských zákonitostí a procesů jejich duchovních reprodukcí ve vědomí lidí. To jest odrazem podle okolností a vědeckosti té či oné teorie, více či méně adekvátním, více či méně odpovídajícím skutečnosti. Odraz objektivní skutečnosti v lidském myšlení je ovšem složitě zprostředkován například jazykem, není její zrcadlovou kopií a není ani totožný se skutečností. Kategorie sociologické teorie, její jazyk a společenská skutečnost představují nikoli totožné, ale izomorfní struktury, kde myšlení zprostředkované jazykem obráží více či méně skutečnost, ovšem pomocí specifických sémantických a komunikačních vazeb. Kromě těchto odrazových a sémantických určení mají kategorie lidského poznání a ústřední pojmy společenských teorií zvláště charakter specifických prostředků vyjádření či zastření skupinových, třídních či jiných zájmů, intencí a tendencí. V tomto smyslu se jeví kategorie a v jejich souhrnu pak celé teorie nástrojem společenského jednání, zbraní sociálních, politických a ideologických střetnutí. V této souvislosti je pak naprosto nezbytným úkolem sebereflexe vědy analýza společenské povahy těchto pojmů a teorií. Dalším aspektem a přímo jakýmsi vyústěním všech výše uvedených určení pojmu je jeho prakticko-prospektivnídosah určení pojmu jakožto projektu a nástroje společenské změny, případně u konzervativních teorií funkce nástroje zachování statuquo. Dialektickomaterialistická filozofie, marxisticko-leninskáteorie poznání, představuje tedy komplexní kritiku klíčových kategorií buržoazní sociologie s přihlédnutím ke všem jejich výše naznačeným určením odrazu znaku, nástroje a projektu společenského jednání. V tomto duchu odhaluje všechny meze takových kategorií, jako je industriální společnost, technokratická společnost, mnohokanálová společnost, konzumní společnost, společnost volného času, technické civilizace, civilizace věcí. Jejich základní slabina je v nabubření určitého silného postřehu, v absolutizaci jednoho z aspektů objektivního společenského pohybu. Platí o nich to, co vyjádřil Lenin svou simultánní kritikou filosofického idealismu a metafyzického materialismu: " Filozofický idealismus je jen nesmysl z hlediska materialismu hrubého, jednoduchého, metafyzického. Naopak z hlediska dialektického materialismu je filosofický idealismus upřílišněné, jednostranné, überschwengliches ( Dietzgen) rozvinutí ( nafukování, nabubřování) jednoho z rysů, stránek, momentu poznání v absolutno, odtržené od hmoty, od přírody, a zbožštěné. " V našem kontextu nejde o přírodu, nýbrž o analogické traktování společnosti, které se jeví být " nesporně hluchým květem, avšak hluchým květem, který roste na živém stromě živého, plodného, pravdivého, mohutného, všemocného, objektivního, absolutního lidského poznání. " Zveličování dílčích aspektů, vydávání části za celek, stránky věci za její podstatu nemá jen metodologický charakter, ale i sociální a třídní příčinu, třídní funkci a společenské důsledky. To platí nejen o víceméně otevřené absolutizaci vědeckotechnického pokroku bez ohledu na třídní kontext, jeho působení, ale také o velkém odmítání vědotechniky jako příčiny totálního odcizení a jednosměrné manipulace člověka. Setkáváme se stále častěji s názorem, že moderní technika je ve svém základě nezodpovědnou mocí, že nejen její uplatnění, ale již sama technika je panství nad přírodou i nad člověkem, metodické, vědecké, vykalkulované a kalkulující panství. V obou těchto případech nejde jen o určité metodologické a gnoseologické přehánění, ale o pokus apologetizovat, zbavit viny kapitalistické společenské poměry, v nichž technika působí mimo jiné také jako nástroj podmanění člověka člověkem. Kulturně kritická ideologie je do určité míry také základem ultralevých koncepcí, které pseudoradikální kritiku techniky a institucí spojují s odsouzením reálného socialismu, jehož úsilí o nalezení cest k spojení socialistického humanismu a vědeckotechnického pokroku vydávají za technokratismus a zburžoaznění. Z hlediska marxismu-leninismuje tento obsah civilizačního kriticismu nikoli příliš mnoho, ale naopak příliš málo kritický, nikoli příliš mnoho, ale naopak v pravém slova smyslu příliš málo revoluční. Jeho slabinou je mimo jiné nepochopení podstaty společenského jednání, nepochopení dialektického procesu uskutečňování projektů lidského ducha při utváření dějin. Základní význam v souvislosti s procesem inkarnace idejí ve společenské praxi a dějinách má kategorie zprostředkování. Pochopit kategorii zprostředkování v dějinách znamená ovládnout myšlení v rozporech, pochopit nutnost sáhnout na cestě, která vede k cíli po odpovídajících prostředcích. Realizace cílové představy autentického, všestranně rozvinutého subjektu nezbytně předpokládá rozvinutí určitých zprostředkujících článků ve sféře společenských institucí techniky i jejích mnohotvárných produktů. Samozřejmě že tyto prostředky společenského jednání, a to jak institucionální, tak zejména technické povahy, mají v protikladných společenských systémech současné doby některé obdobné povrchové rysy a důsledky. Tak například vědeckotechnická revoluce reprodukuje v různých sociálně, ekonomických soustavách při zásadně divergentních trendech některé obdobné jevy. Tohoto dílčího faktu se chápe mimo jiné také kulturní kritika a la Marcuse , a vytyčuje paušálně proti celému světu institucí, vědy a techniky svůj zdánlivě nonkonformní princip negativní dialektiky. Na okraj budiž poznamenáno, že se tu ve jménu Hegela hlásá zcela antidialektická myšlenka, podle níž vlastně idea nikde nenachází a nenajde prostor pro své uskutečnění. Pseudoradikální útoky proti prostředkům společenského jednání, bez nichž socialismus nemůže prokázat své dějinné poslání a specifiku vpravdě humanistické revoluce, leží pod úrovní Hegelova postřehu. Netrpělivost si žádá nemožné, totiž dosáhnout cíle bez prostředků. Není bez zajímavosti, že pod heslem negativní dialektiky a kritického myšlení se také v Československu někteří jeho hlasatelé stavěli proti koncepci syntézy socialismu a vědeckotechnické revoluce, vydávajíce ji tu za byrokratický, tu za technokratický program. Označovat za technokratismus či scientismus pouhou skutečnost, že považujeme dosažení určitého stupně vědeckotechnického pohybu socialistické společnosti nikoli za dostatečnou, ale přesto jen nezbytnou podmínku adekvátního uskutečnění komunistického programu, by znamenalo hlásat ideál jakéhosi kasárenského asketismu. Nikoli náhodou se proto levičácká kulturní kritika zauzlila v paušálním odsouzení člověka spotřebitele a ve svých objektivních důsledcích se přitom nezřídka shodla s představiteli elitářství pravicového ražení. Budoucí svět si nepředstavujeme ani jako pouhý supermarket, kde by nešlo o nic víc než o bludný kruh látkové výměny, ani jako nebeský ráj oproštěný od všeho materiálního blaha a všech požitků, do něhož by bylo možno vstoupit uchem jehly oproštění. Homo consumens a s ním i ostatní podobné ideální typy současné západní sociologie jsou povětšinou abstraktní schémata, která ovšem často poukazují k té či oné víceméně charakteristické stránce současné situace člověka ve světě. Souhrnně lze říci, že cestou k teoretickému překonání kulturně kritického pojetí člověka spotřebitele jakožto odcizeného člověka je mimo jiné rozvinutí všestranné dialektické kritiky tohoto v podstatě spiritualistického druhu kritiky odcizení. Jde přitom o hlubší postižení skutečné dialektické podstaty člověka jakožto společenské bytosti pojaté nikoli ve formě spiritualistické konstrukce, ale chápané v duchu Marxovy koncepce skutečného tělesného člověka stojícího na pevné kulaté zemi, vydechujícího a vdechujícího všechny síly přírody. Zkoumání takto historicky a dynamicky pojaté podstaty ovšem znamená především zkoumání projevů sebeuskutečňování člověka v přeměně světa i sebe sama v práci, vědě a umění. Klíčový význam má v konceptu současnosti a budoucnosti fenomén vědy a s ním spjatá kategorie racionality. V tomto duchu hovoří například Bell o růstu vědy jako o základním formujícím trendu lidské společnosti. Odtud podle něho plynou také důsledky pro pojetí určitých společenských sil. Organizace teoretického vědění se stává rozhodující pro inovace a intelektuální instituce, prý zaujmou ústřední postavení ve společnosti. Obdobně staví vědecký výzkum na první místo v charakteristice postindustriální společnosti Touraine. Zdánlivě tak vzniká jakýsi vztah mezi těmito tvrzeními a marxisticko-leninskýmikoncepcemi vědeckotechnické revoluce, které jsou všestranně rozpracovány v socialistických zemích a které podtrhují rostoucí úlohu vědy jakožto bezprostřední výrobní síly. Tato obdoba je však jen ve slovech. V podstatě jde o zcela odlišný přístup k fenoménu vědy, který nepředstavuje sám o sobě rozhodující kritérium pro hodnocení kvality a typu té které společenské struktury a musí naopak být sám z povahy společenského celku vysvětlen a ve svých funkcích hodnocen. Růst vědy může totiž podle okolností umocňovat zcela odlišné a zásadně protikladné společenské a dějinné síly. Praktickým vyjádřením skutečného humanismu je dnes úsilí o uskutečnění spojení socialismu a vědeckotechnické revoluce, která může dodat přesvědčivé argumenty o tom, že lidstvo nesměřuje fatálně, pod tlakem výrobně technických parametrů, k americkému modelu jakožto jedinému cílovému referenčnímu systému. Dosud však i prognosticky zaměřená sociologická komparatistika naráží ve snaze prozkoumat a doložit či vyvrátit tuto možnost na četné obtíže subjektivní i objektivní povahy. Nepodařilo se dosud vypracovat způsob a kritéria pro měření a srovnávání funkcí, hodnot a významů, které s sebou nesou analogické či takřka totožné faktory působící v různých sociokulturních a politických systémech současné doby. Velice se proto mýlí ti, kteří se domnívají, že rozřeší otázku předností tohoto či onoho typu vědeckotechnické revoluce pouhou inventarizací empirických dat a konfrontací kvantitativních ukazatelů. Daleko závažnější je však komplikace objektivní povahy. Při komparaci kapitalistických a socialistických společností, USA, SSSR, konfrontujeme historicky vyzrálou, a my soudíme, že přezrálou, formu určité buržoazní společenské organizace s jinou, odlišnou, socialistickou formou, která však relativně vzato překonala teprve první fáze svého budování. K tomu přistupuje fakt, že společnosti technicky vyspělého kapitalismu dosáhly zatím v důsledku příznivějšího časového východiska v některých směrech relativně vyššího stupně technického rozvoje. Proto také současná podoba kapitalismu v USA odpovídá specifice svého pojmu včetně jeho dialektiky obrážející krizi i zrod podmínek svého překonání. Naproti tomu socialismus byl nucen plnit se svými specifickými úkoly současně také některé dějinné úkoly přiměřené dřívějším formacím a představuje navíc vzhledem k programu komunistické společnosti přechodný společenský útvar. Nesrovnáváme tedy dva čisté typy, nýbrž dvě odlišné společenské formy, které představují různé fáze vyjevování své dějinné specifiky a kvality. Odtud plynou některé paradoxní jevy a dialektické závislosti, které nemůžeme vystihnout ani ve statickém průřezu, ani metodou lineární projekce založené na extrapolaci přechodných trendů. Empirické údaje o stratifikaci a diferenciaci životní úrovně i životního způsobu v socialistických zemích vykazují značné rozdíly mezi různými profesionálními skupinami, které sice zdaleka nelze přirovnat k polaritě krajních poloh existujících v kapitalismu, ale přece jen jsou zatím vzdáleny ideálu rovnosti vyjádřenému v komunistickém programu. Tato skutečnost je také nezřídka zneužívána protikomunistickou propagandou. Ve skutečnosti však jediná cesta ke komunistické rovnosti vede právě přes stadium přechodné a limitované nerovnosti. Zkušenosti z Československa dokazují, že pokusy přeskočit toto přechodné stadium neorganickým a předčasným zavedením nivelizačních opatření nikterak neurychluje, ale naopak bumerangovým efektem zpomaluje pohyb společnosti k vytčenému cíli. Tuto dialektickou závislost by bylo možno charakterizovat jako optimální cestu k cíli, a to právě soustředěním síly na překonání přechodného článku, který je charakterizován tendencemi navenek zdánlivě od cíle odvádějícími. Obdobná závislost se projevuje, i pokud jde o jiné fenomény. Cílovým konceptem komunismu je splynutí národů a národních kultur. Přitom však cesta k tomuto cíli vedla, a do určité míry dosud vede, přes etapu formování individualizace a relativně autonomního rozvoje socialistických národů, a to jak uvnitř jednotlivých federativních útvarů, tak v rámci společenství socialistických států. Marxova a Leninova představa komunistické společnosti založená na samosprávných principech a co nejbezprostřednější účasti pracujících na jejím řízení spojuje v sobě prvky přímé i nepřímé reprezentativní účasti na rozhodování. Také v této souvislosti jednostranné vytyčování hesla přímé demokracie bez ohledu na faktor času, na stupeň vývoje světa vcelku a socialistických společností zvláště nepřivádí, ale naopak odvádí od tohoto cíle. Taková je dialektika dějin při postupu uskutečňování lidských projektů, s níž je nutno počítat jak při komparativních, tak při prognostických výzkumech. Specifické rysy komunistické společenské struktury vcelku i utváření jednotlivých jejích složek představují historickou alternativu oproti kapitalistické variantě pohybu některých obdobných látkových civilizačních fenoménů. Avšak tato specifika komunismu se projevuje u některých důležitých společenských ukazatelů, zejména ve své nezvratné intenci, ve svém zákonitém směřování. Ovšem, a to je podstatné, tato cílová orientace a intence je aktuálně přítomna již ve svých zárodečných, přechodných, kombinovaných a znečištěných formách. Vyznavači čistých idejí v těchto zprostředkováních vidí, mylně, znesvěcení krásných cílů špinavými prostředky. Proto zkonstruovali protiklad mezi krásnou duší a komisařem. Zesilovače patří do takzvaných aktivních obvodů, to znamená obvodů obsahujících alespoň jeden závislý zdroj napětí nebo proudu. Potřebná energie je dodávána z vnějších zdrojů. Obvody zesilovačů jsou sestaveny z odporů, cívek, kondenzátorů, transformátorů a elektronek nebo tranzistorů. Pokud zesilovače zpracovávají pouze takzvané malé signály, to je signály s rozkmitem podstatně menším, než je délka převodní charakteristiky, považujeme zesilovač za lineární obvod. Pro jednoduchost v úvahách předpokládáme, že odpor má pouze rezistenci, cívka indukčnost a kondenzátor kapacitu. Zdroje považujeme buď za ideální zdroj napětí, s nulovým vnitřním odporem, nebo za ideální zdroj proudu, s nulovou vnitřní vodivostí. Rovněž transformátor považujeme za ideální, to znamená za transformátor určený výhradně převodem. Takové předpoklady nikterak nezabraňují vytvořit z ideálních prvků obvod, který má vlastnosti shodné s obvodem vytvořeným ze skutečných součástek. Stačí, když v sérii s indukčností budeme uvažovat odpor, paralelně s kapacitou vodivost. S transformátorem je to o něco složitější, zde je totiž k převedení ideálního transformátoru na skutečný zapotřebí čtyřpólu. K popisu vlastností čtyřpólu použijeme symbolu * s vyznačeným smyslem proudů I a napětí podle * . Je to v souladu s doporučením Mezinárodní elektrotechnické komise z roku # i s běžnou praxí. Přesto, že problémy výpočtů lineárních elektrických obvodů jsou již i v naší odborné literatuře bohatě zpracovány, pozastavíme se alespoň u několika příkladů takových obvodů, které významně ovlivňují přenos zpětnovazební smyčkou zesilovače. Budeme se na ně později odvolávat. Jednoduchým příkladem je čtyřpól ve tvaru článku znázorněný na * . Na základě druhého Kirchhoffova zákona pro něj odvodíme dvě nezávislé rovnice. Píšeme- li soustavu rovnic * a * do maticového tvaru, vidíme, že čtyřpól je charakterizován maticí složenou z impedancí. Takové matici říkáme impedanční matice uvažovaného čtyřpólu. Příslušný determinant soustavy je nezávislý na zdrojích napětí * a * . Uvažovaný čtyřpól neobsahuje zdroje, a je proto pasívní. Pak platí. Prvkům matice charakterizujícím čtyřpól říkáme poněkud nevhodně čtyřpólové parametry. Jednoduchým příkladem je čtyřpól ve tvaru článku znázorněný na * . Na základě prvního Kirchhoffova zákona odvodíme pro něj dvě nezávislé rovnice. Přepíšeme- li soustavu rovnic * a * do maticového tvaru, vidíme, že čtyřpól je charakterizován maticí složenou z admitancí. Takové matici říkáme admitanční matice uvažovaného čtyřpólu. Příslušný determinant soustavy je nezávislý na zdrojích proudu. Uvažovaný čtyřpól neobsahuje vnitřní zdroje elektrické energie, a je proto pasívní. Pro jeho admitanční parametry pak platí. Elektronky patří do skupiny aktivních čtyřpólů. Ve zjednodušeném příkladu obvodu na * je impedanční matice, kde * značí zesilovací činitel elektronky, triody, a * její vnitřní odpor. Poměr * , strmost * . Admitanční matici odvodíme ze vztahu * . Z obou maticových vztahů je zřejmé, že parametr * a také parametr * . Kromě toho je zpětnovazební impedance * zprostředkovávající přenos z výstupu na vstup rovna nule a rovněž zpětnovazební admitance * . Proto jakákoli změna ve výstupním obvodu elektronky se nepřenáší do vstupního obvodu. Je to ideální separátor mezi oběma obvody. Samozřejmě že ve skutečnosti se uplatňuje mezi anodou a mřížkou elektronky kapacita * , takže zjednodušené vztahy i * platí s dostatečnou přesností jen v oblasti nízkých kmitočtů. Pro vyšší kmitočty dobře vyhovuje náhradní obvod elektronky v * , v němž jsou kromě kapacity ještě doplněny dvě kapacity, * a * . Admitanční matice tohoto obvodu je * . Obdobné náhradní schéma, jako je v * , vystihuje též další skupinu aktivních čtyřpólů, ke které patří unipolární tranzistory řízené elektrickým polem, jako jsou typy Tesla * . V katalogu se uvádějí některé hodnoty, které by pro * odpovídaly v náhradním obvodu přibližně # * . Bipolární tranzistory, germaniové i křemíkové, je však zapotřebí určovat pomocí složitějšího náhradního obvodu uvedeného na * , ve kterém jsou všechny admitanční parametry u tohoto tranzistoru komplexní čísla * , závislá na kmitočtu. O podrobnostech se pojednává v * . Jen pro představu o velikosti jednotlivých parametrů dvou typů tranzistorů měřených při nízkém kmitočtu, kdy lze ještě považovat jednotlivé parametry za reálná čísla, uvedeme příklady v maticovém tvaru. Germaniový tranzistor nebo zapojený se společným emitorem. Křemíkový tranzistor zapojený se společným emitorem. Výpočty složitých obvodů se značně zjednoduší, sloučíme- li napřed několik čtyřpólů do jediného čtyřpólu. Tak můžeme obvod v * považovat za dva čtyřpóly spojené paralelně, které se skládají ze samotného tranzistoru s maticí a z článku uvedeného již dříve na * . Výsledná admitanční redukovaná matice čtyřpólu v * je tedy dána součtem admitančních matic jednotlivých čtyřpólů, tedy * . Na tento nový maticový tvar již můžeme pohlížet jako na matici upraveného tranzistoru. Obdobným způsobem bychom mohli upravit obvod na * . Můžeme jej považovat za dva čtyřpóly spojené v sérii, které se skládají ze samotného tranzistoru s maticí a z článku uvedeného již dříve na * . Výsledná impedanční matice redukovaná čtyřpólu v * je tedy dána součtem impedančních matic jednotlivých čtyřpólů. Další dva příklady účelně redukují čtyřpól vložený mezi dva transformátory do jednoho maticového tvaru nebo redukují obvod se dvěma čtyřpóly vázanými transformátorem rovněž do jednoho maticového tvaru. K prvnímu příkladu přináleží * , k druhému příkladu * . Pro zjednodušení jsou transformátory považovány za ideální, s převodem * . Za zvláštní aktivní čtyřpóly můžeme považovat gyrátor, impedanční invertor a impedanční konvertor. Tyto čtyřpóly umožňují přeměnu transformaci impedance libovolného dvojpólu na reciprokou nebo inverzní impedanci, tedy admitanci, nebo na zápornou admitanci, anebo na zápornou impedanci. Gyrátor mění * na * , popřípadě na * , přičemž * , * jsou konstanty. V takovém případě musí být v admitanční matici gyrátoru parametry * , * , takže vyhovuje vztahu * . Impedanční invertor transformuje na * . Jeho admitanční matice má tvar * . Třetímu z uvedených čtyřpólů impedančnímu konvertoru přináleží přeměna na * , přičemž * je konstanta. Vlastnosti tohoto konvertoru proto nejlépe vystihuje kaskádní matice, která vychází z rovnic * , * . V případě ideálního impedančního konvertoru jsou parametry * , * , takže platí vztah * . Horní znaménka jsou pro proudový a dolní znaménka pro napěťový negativní impedanční konvertor. Je samozřejmé, že skutečné gyrátory, invertory i konvertory nejsou ideální a jenom přibližně splňují podmínky pro * nebo * . Proto je v práci jakost gyrátoru definována rovnicí * . Imitance, impedance a admitance je funkcí úlohového kmitočtu. Můžeme ji matematicky vyjádřit v exponenciálním, trigonometrickém i algebraickém tvaru komplexního čísla a znázornit geometricky v Gaussově rovině. Tak pro impedanci dvojpólu platí * nebo pro admitanci dvojpólu platí * . Fázové úhly, argumenty. Podobnými vztahy lze vyjádřit též čtyřpólové parametry nebo vstupní i výstupní impedanci, admitanci čtyřpólu. Zpravidla nás zajímá průběh imitance v závislosti na kmitočtu. Na * až * je vyznačeno několik dvojpólů a kmitočtové diagramy příslušných impedancí nebo admitancí. Geometrická konstrukce jednotlivých diagramů vyplývá ze vzorců, které jsou uvedeny vždy přímo pod diagramy. Geometrickým místem jedné z imitancí nebo každého ze všech vybraných dvojpólů v * až * je přímka rovnoběžná s imaginární osou. Proto musí být geometrickým místem příslušné reciproké imitance kružnice nebo polovina kružnice se středem na reálné ose a procházející počátkem. K sestrojení bodů na kružnici poslouží vzorce pro tangentu fázového úhlu. Na první pohled je zřejmá podobnost diagramů z * s * nebo * a konečně s * . Uvedené dvojice dvojpólu proto nazýváme duální. Matematické vztahy pro funkce by byly shodné, kdybychom vždy u příslušné dvojice položili za * . Rovnice obvodů vytvořené ze smyčkových proudů nebo uzlových napětí nejsou obecně rovnice algebraické, ale integrodiferenciální, které zpravidla řešíme Laplaceovou transformací. Pak je imitance funkcí komplexní proměnné, tato proměnná se též nazývá komplexní kmitočet. Takovou imitanční funkci obecně vyjadřujeme zpravidla jako racionální funkci lomenou. Kde * , * jsou součinitelé, * , * jsou celá kladná čísla, * je # stupeň polynomu, * je # stupeň polynomu a též # řád funkce, * , * jsou kořeny polynomu čitatele nebo též nulové body funkce, * , * jsou kořeny polynomu jmenovatele nebo též póly funkce. Průběh imitanční funkce v rovině je jednoznačně určen rozložením nulových bodů a pólů. Nulovým bodem nazýváme takový kořen * , po jehož dosazení do rovnice * , to znamená * . Pólem nazýváme takové komplexní číslo, po jehož dosazení do rovnice je * , to znamená, že * . V ustáleném stavu při buzení imitance sinusovým signálem s úhlovým kmitočtem * , a proto * . Pak můžeme imitační funkci vyjádřit ve tvaru * , což nám umožňuje vyjádřit impedanční funkci tím, že dosadíme * za * , takže pro dvojpól na * je * a jeho admitance * . Funkce daná rovnicí má dva nulové body a jeden pól v počátku. Konstanta. Na * je založení nulových bodů a pólu funkce pro tři případy plynoucí z rovnice. Z polohy těchto bodů a pólů lze též odvodit geometrickou konstrukcí hodnot, kmitočtové průběhy. Do vzorce je jen třeba dosadit ještě velikost konstanty. K přenosovým funkcím patří též parametry čtyřpólových matic. V analýze elektrických obvodů se však častěji používá různých činitelů zesílení, které se nejlépe definuje pomocí schématu na * . Předpokladem je, že uvažovaný čtyřpól je zadán čtyřmi parametry některé ze šesti druhů čtyřpólových matic, které jsou vázány známými převodními matematickými vztahy. Ideální zdroj napětí je připojen v sérii s impedancí # * ke vstupním svorkám čtyřpólu, zatímco jsou jeho výstupní svorky zakončeny zatěžovací impedancí. Impedance nahrazuje vnitřní impedanci zdroje napětí. Výhodou vzorců * a * je, že zahrnují také vliv impedance na přenosové vlastnosti uvažované soustavy, a jak poznáme později, zahrnují též vliv této impedance na stabilitu soustavy. V případě, že je * . Všechny přenosové funkce lze vyjádřit jako funkce imaginární proměnné i jako funkce komplexní proměnné. Pro matematické řešení platí opět vzorce * a * . * je poměr obrazů výstupní a vstupní veličiny dynamické soustavy. Vlastnosti charakterizuje rozložení jejich nulových bodů a pólů. Obvody, jejichž přenosová funkce má nulové body i póly umístěny v levé polovině komplexní roviny, jsou stabilní, rušivě nekmitají, a nazýváme je obvody s minimální fází. Tím se liší od obvodů s nadměrnou, neminimální, fází, které mají umístěny nulové body v pravé polovině roviny, a od obvodů nestabilních soustav, které mají umístěny póly v pravé polovině roviny. Pro vyšetřování přechodných jevů je třeba ještě připomenout vztah mezi přenosovou funkcí a časovou funkcí, který je dán zpětnou, inverzní, Laplaceovou transformací, to znamená získáním časové funkce z jejího obrazu. Tato transformace se označuje symbolem * . Základní věty, gramatika Laplaceovy transformace, obrazy funkcí a k nim příslušné originály se naleznou ve slovníku, tabulkách a v pracích * . Podle odezvy obvodu na jednotkový skok vstupního signálu lze posoudit zákmitovou, přechodnou, charakteristiku tohoto obvodu. Obraz odezvy v rovině získáme násobením funkce obrazem jednotkového skoku. Originál odezvy, časový průběh výstupní veličiny odvodíme opět zpětnou Laplaceovou transformací. Ve slovníku najdeme časovou funkci k obrazu, což označujeme symbolem * . Je to příklad nejjednodušší horní propusti, jejíž přenosová funkce * . Fázový posuv mezi napětím. Kmitočtový průběh funkce je podobný průběhu admitanční funkce v * nebo průběhu impedanční funkce v * . Lze tedy využít geometrické konstrukce kruhového diagramu v Gaussově komplexní rovině též pro parametr * . Dosadíme- li do rovnice * za proměnnou * , dostaneme po úpravě racionální lomenou funkci, která má jednoduchý nulový * v počátku a jednoduchý reálný pól. Je to příklad nejjednodušší dolní propusti, jejíž přenosová funkce * . Fázový posuv mezi napětím. Kmitočtový průběh funkce je podobný průběhu admitanční funkce v * nebo průběhu impedanční funkce v * . Lze tedy využít geometrické konstrukce kruhového diagramu v Gaussově komplexní rovině též pro parametr * . Dosadíme- li do rovnice * za proměnnou * , dostaneme racionální lomenou funkci, která má jednoduchý reálný pól a jejíž zvláštností je, že její jednoduchý nulový bod leží v nekonečnu. Je to složitější čtyřpól sestavený z prvků * , * . Jeho redukovaná admitanční matice je dána součtem dvou matic, které vycházejí ze vztahu * . Vzorec pro přenosovou funkci se zjednoduší, bude- li článek souměrný, to znamená * . Zavedeme- li ještě substituci, pak bude přenosová funkce * . Přenosová funkce má tři nulové body a tři póly. Protože však v tomto zvláštním případě mají polynomy čitatele i jmenovatele společný kořenový činitel, vyruší se jeden nulový bod se shodným pólem a rovnice bude mít v čitateli i ve jmenovateli pouze polynomy druhého stupně, dva nulové body leží na imaginární ose, zbývající póly leží na reálné ose. Soustava je tedy s minimální fází. Nulový bod způsobí zmenšení velikosti parametru, zesílení k nule při reálném fyzikálním úhlovém kmitočtu. Je to případ pásmové zádrže, která má při úhlovém kmitočtu nekonečně velký útlum. Obecné případy řešení vycházejí z matice a zabývají se jimi práce * . Tento čtyřpól se často uplatňuje jako korektor kmitočtového průběhu přenosové funkce. V redukované admitanční matici tohoto čtyřpólu jsou parametry * . Oba vzorce byly odvozeny z matic * a * . S jejich pomocí lze již vypočítat přenosové funkce pro obecný případ. Často však volíme impedance * a * tak, že platí vztah pro duální dvojpóly, a kromě toho zvolíme zatěžovací impedanci. Potom se zjednoduší vzorec pro funkci * , přičemž vstupní impedance * . To znamená, že kdybychom nyní upravili i impedanci * , byl by čtyřpól na vstupní i výstupní straně dokonale impedančně přizpůsoben a přenosová funkce * . Ještě poznamenejme, že uvažovaný čtyřpól se dá využít také jako impedanční Bodeho korektor. Jeho vstupní impedanci lze měnit třeba i dálkovým ovládáním zatěžovacího odporu. Impedance je nezávislá na kmitočtu jenom pro * . Podrobnosti vyplynou z rozboru vzorce * pro * . Impedanční matici této propusti lze odvodit ze vztahu * . Pro naše pozdější úvahy bude důležitá přenosová funkce, kdy je čtyřpól na výstupu uzavřen obrazovou impedancí. Vzhledem k tomu, že obrazová impedance pak * , kde mezní úhlový kmitočet * . Provedeme- li rozbor rovnice pro případ * , zjistíme, že * konstantní, ale fázový posuv * . Naopak v případě, že je fázový posuv konstantní, ale funkce * . Podobně jako v předešlém případě provedeme rozbory přenosové funkce za předpokladu, že čtyřpól je uzavřen obrazovou impedancí. Potom platí vztah, kde mezní kmitočet * . Pokud pak konstantní a fázový posuv * . Jestliže pak konstantní * a funkce * . Je to příklad čtyřpólu s neminimální fází, což vyplyne ihned z polohy nulového bodu přenosové funkce. Samozřejmým předpokladem je, že diferenciální transformátor je ideální. Ze vzorce vyplývá, že přenosová funkce je na kmitočtu nezávislá a její nulový bod leží v pravé polovině roviny, zatímco pól je umístěn v levé polovině této roviny. Kdybychom v * zaměnili přívodní svorky za svorky * , pak by fázový posuv byl zvětšen, takže * a absolutní hodnota * konstantní jako před záměnou svorek. Z několika příkladů uvedených v diagramech na * až * je již zřejmá vazba mezi amplitudovou a fázovou kmitočtovou charakteristikou imitačních funkcí. Podobným způsobem lze kreslit též závislost amplitudy, absolutní hodnoty modulu posuvu, přenosové funkce a příslušného fázového posuvu. Na * jsou vyznačeny čtyři takové závislosti, které byly záměrně zvoleny jako příprava k dalším diskusím v článku * . Křivka označená písmenem * odpovídá dolní propusti z * . Křivka * odpovídá dolní propusti sestavené ze dvou stejných čtyřpólů, z * v kaskádě, za předpokladu, že mezi nimi je ještě vložen k impedančnímu oddělení ideální katodový emitorový sledovač, který má vstupní impedanci, výstupní impedanci, zesílení. Křivka * odpovídá dolní propusti, z jejíž * mezní úhlový kmitočet je při porovnávání s předešlými dolními propustmi vázán vztahem * . Křivka * přináleží fázovacímu článku z * , který na rozdíl od předešlých čtyřpólů vykazuje nadměrný fázový posuv. Stojí za povšimnutí, že kmitočtová závislost úhlů je shodná, nebo že od úhlového kmitočtu je fázový posuv. Pro přesnější zjištění úhlového kmitočtu nebo kmitočtu určení poměrné veličiny se často dává přednost kreslení kmitočtových průběhů v logaritmickém měřítku podle poznatku * , činitelé, parametry nebo * jsou uváděny v decibelech. Veličinu * nazýváme napěťovým ziskem. Záporný zisk je útlum. Fázový posuv má lineární měřítko. Význam označení křivek písmeny nebo indexy je shodný s * . Důležitou informací plynoucí z diagramů v * je směrnice, strmost tečny k jednotlivým amplitudovým charakteristikám při úhlovém kmitočtu * . Velikost této strmosti se dobře určuje v * na oktávu nebo v * na dekádu. Není bez zajímavosti, že všem čtyřpólům s minimální fází odpovídá při strmosti tečny na oktávu * , to je na dekádu * , a kmitočtu * fázový posuv * . Při dvojnásobné strmosti na oktávu je rovněž dvojnásobný fázový posuv, při strmosti na oktávu je * . Na základě tohoto poznatku byly vypracovány metody výpočtu fázové charakteristiky z kmitočtového průběhu příslušné amplitudové charakteristiky. Jeden příklad je již zachycen na * křivkami s indexy * a * . K potvrzení správnosti uvedené teorie postačí připomenout vzorce * a * . V obecném případě, kdy by bylo zapojeno v kaskádě # shodných dolních propustí oddělených ideálními katodovými sledovači, by byla výsledná přenosová funkce vyjádřena v decibelech a příslušný fázový posuv * . K tomu lze jen dodat, že indexy u veličin vyznačují příslušnost k křivce * a * v * . Podobně indexy vyznačují příslušnost ke křivce stejného obrázku. Směrnici tečny ke křivce na oktávu v * označíme * , takže potom má směrnice tečny ke křivce označení * , to znamená * na oktávu, * na dekádu. Číslo ve vzorcích a * vyjadřuje též poměr směrnic a z tohoto hlediska nemusí to být jenom číslo celé nebo jenom kladné. Připomeňme, že pro * je strmost tečny * na oktávu a * fázový posuv, což bývá častým požadavkem při návrhu zpětnovazební charakteristiky. Úvahy, které jsme právě rozvedli pro příklady s dolní propustí v * , můžeme samozřejmě rozšířit též na horní propust v * a vzorce * nebo na propusti v * i na jiné čtyřpóly s minimální fází. Některé kmitočtové charakteristiky jsou přehledně seřazeny v pracích * . Pro praxi je někdy výhodné i zcela dostačující, nahradíme- li amplitudovou charakteristiku jenom několika tečnami nebo úsečkami, lomenými přímkami. Úloha se značně zjednoduší, považujeme- li přenosovou funkci uvažovaného obvodu za přenosovou funkci jiného náhradního obvodu, který je složen z mnoha horních propustí zařazených v kaskádě, jak je to naznačeno v * . Přitom je výhodné uvažovat amplitudovou charakteristiku zmíněných propustí ve tvaru zlomené přímky podle * . Tato výhoda je nejlépe zřejmá z příkladu vztahujícího se k * , který je vyřešený graficky na * . Horní propusti * a * postačí definovat pouze mezními kmitočty a směrnicemi. Dolní propusti * a * obdobně postačí definovat mezními kmitočty a směrnicemi. Přitom lze připustit směrnice kladné i záporné za cenu, že by některá z propustí byla spojena se zesilovačem. Výsledný zisk, útlum, obvodu na * je dán součtem zisků, útlumů, jednotlivých čtyřpólů, takže platí vztah * a příslušný posuv je dán součtem posuvů. Konstrukce charakteristiky splňující podmínku vzorce je velmi jednoduchá. Řešení je zřejmé z * . Složitější je již výpočet jednotlivých fázových posuvů pro vzorec * . Samozřejmě že v dnešní době lze celou úlohu již řešit pomocí číslicových počítačů. Přesto však neškodí použít tabulek nebo křivek, které umožní dělat běžné výpočty názorněji a celkem rychle. Křivka uvedená na * umožňuje přímo přečíst úhel v závislosti na poměru pro čtyřpól, jehož amplitudová charakteristika v * by měla směrnici * . Současně umožňuje přímo číst úhel v závislosti na poměru pro čtyřpól, jehož amplitudová charakteristika v * by měla směrnici * . Pro jiné směrnice je třeba násobit přečtené veličiny úhlu příslušnou hodnotou * nebo * , jednotkou je směrnice na oktávu. Také se osvědčuje s dobrou přesností využití zjednodušené aproximace křivky z * podle práce * , takže platí v pásmu kmitočtů pro * . Příklad na * byl řešen nejprve jenom pro případ zapojení propustí * a * , kterému odpovídá fázový posuv. Tento posuv bychom odvodili pro amplitudovou charakteristiku, jejíž kmitočtový průběh by byl znám, změřen pouze v rozmezí * - * . Je zřejmé, že po zapojení dalších dvou propustí, * a * , nutně musí být ovlivněn kmitočtový průběh fáze i v kmitočtovém pásmu od # * do # * , ačkoli se amplitudová charakteristika v tomto pásmu kmitočtů nezměnila, to je velmi dobře vidět z křivky, která zahrnuje fázový posuv celého obvodu z * . Tím je prokázáno, že zvětšováním strmosti amplitudové charakteristiky na okrajích uvažovaného kmitočtového pásma se zvětšuje absolutní velikost fázového posuvu i uvnitř tohoto pásma. Naopak zmenšováním této strmosti se též zmenšuje příslušný úhel. Je proto třeba vždy znát amplitudovou charakteristiku v * , * definovat * širším kmitočtovém pásmu, než pro jaké pásmo odpovídající fázovou charakteristiku vyšetřujeme. Kdyby se snad přesto ještě prokázalo měřením fázoměrem, že je skutečný fázový posuv větší o odchylku # než úhel odvozený v * , šlo by v takovém případě o soustavu s neminimální fází. Tato okolnost by si vynutila ještě doplnit náhradní obvod v * jedním nebo několika fázovacími články v kaskádě. Jak vyplývá ze vzorce * , je odchylka od minimální fáze závislá na kmitočtu. S dostatečnou přesností vyjadřuje tuto závislost v častých případech vzorec * . Pro určení konstanty ve vzorci tedy postačí změřit fázový posuv uvažovaného obvodu při jednom kmitočtu a pro stejný kmitočet odvodit, vypočítat, úhel * z amplitudové charakteristiky. Z těchto tří veličin již lze vypočítat konstantu. Do * je ještě zakreslen kmitočtový průběh fázové odchylky a úhlu pro případ, že by při kmitočtu byla konstanta * . Grafická a početní metoda objasněná diagramy v * není obtížná, ale vyžaduje procvičení na dalších příkladech parametrů. V posledních letech je věnována stále větší pozornost metodám aproximace funkcí založeným na použití splinů, spline functions. Ukazuje se , že spliny mají řadu vlastností vhodných i pro geofyzikální aplikace. V této části příspěvku označené je provedeno srovnání splinů s jinými druhy aproximace, jsou popsány jejich vlastnosti a způsob jejich zavedení. V části, která bude prezentována na pracovním semináři Teorie a počítače v geofyzice v roce # , budou uvedeny konkrétní příklady použití splinů v geofyzice. Zásluhu na stále častějším používání splinů mají jejich výhodné vlastnosti, především jednoduchost, hladkost, vlastnost minimální normy, minimální křivosti. Potřeba aproximačních funkcí s takovými vlastnostmi je v geofyzice značná. Uveďme jen několik příkladů, vzhledem k zaměření autorů jde převážně o příklady ze seismiky. Jen dostatečně hladká aproximace závislosti rychlosti seismických vln na hloubce může zabránit komplikacím při výpočtech paprskových amplitud. Podobně hodochrony a amplitudové křivky odražených vln mohou být bez komplikací určovány pouze pro dostatečně hladce aproximovaná rychlostní rozhraní. Na funkci aproximující hodochronu refragované vlny, která má být interpretována pomocí Wiechert-Herglotzovymetody, je kladena řada požadavků, které zabraňují použití řady aproximačních funkcí. Aproximace splinem se však může v mnoha případech ukázat jako vyhovující. V těchto a mnoha dalších aplikacích se ukazuje použití splinů jako výhodnější než použití jiných aproximačních metod. Výhody a nevýhody různých aproximačních metod, kritéria jejich použití a jejich vlastnosti jsou popsány v * . V * jsou zavedeny spliny, které jsou určeny pro interpolační účely. Spliny vhodné pro vyhlazování diskrétně zadaných funkčních závislostí jsou zavedeny v * . Aproximační metody jsou užívány všude tam, kde je jistá spojitá funkční závislost vyjádřena diskrétně pomocí tabulky funkčních hodnot, tam, kde pro posloupnost hodnot nezávisle proměnné jsou zadány příslušné funkční hodnoty. Nemusí jít pouze o experimentálně zjištěné závislosti, ale může jít i o některé nesnadno počitatelné funkce, transcedentní funkce nebo o závislosti zjištěné numericky, řešení diferenčních úloh. Na aproximační funkce jsou kladeny požadavky, aby byly snadno počitatelné, aby s nimi bylo možno dále operovat, aby mohly být derivovány, integrovány. Především to však musí být funkce, které minimalizují rozdíly mezi aproximovanou a aproximační funkcí. Není- li znám spojitý průběh aproximované funkce u experimentálně získaných závislostí, není obecně možné splnit takový požadavek. Naštěstí má však většinou aproximovaná funkce jisté výrazné vlastnosti, které je možné požadovat i u funkce aproximační, a tím je možné do jisté míry minimalizovat rozdíly mezi oběma funkcemi. Takovými vlastnostmi mohou být monotónnost funkce, hladkost, oscilační či neoscilační charakter. Vzhledem k požadavkům kladeným na aproximační funkce při aplikacích uvedených v * budeme posuzovat vhodnost aproximace podle toho, zda je aproximační funkce dostatečně hladká a nemá- li příliš oscilační charakter. Klasickými aproximačními funkcemi jsou polynomy. Jsou snadno počitatelné, nemají singulární body, jejich součty, rozdíly a součiny jsou opět polynomy. Jsou nezávislé na volbě počátku souřadnic a měřítka nezávisle proměnné. Díky nejpropracovanější teorii jsou užívány mnohem častěji než aproximace pomocí funkcí Fourierovy řady užívané pro aproximaci periodických funkcí, nebo pomocí funkcí užívané pro aproximaci funkcí, které mají charakter exponenciální závislosti. Při zvoleném druhu aproximační funkce je velmi důležitým krokem volba kritéria, podle kterého mají být určeny koeficienty aproximační funkce. Takovým kritériem může být požadavek, aby aproximační funkce nabývala pro hodnoty nezávisle proměnné předepsaných funkčních hodnot. Toto kritérium vede k interpolaci zadaných hodnot. V případě aproximace experimentálně získaných hodnot, které jsou určeny s jistou chybou, bude vhodnější kritérium požadavek, aby aproximační funkce procházela co nejblíže zadaným hodnotám. Podle toho, co je myšleno pod slovy " co nejblíže zadaným hodnotám" , může jít o aproximaci založenou na metodě nejmenších čtverců nebo na metodě popsané v * . K proložení bodů, kde je třeba interpolační polynom n-tého, případně nižšího stupně. Takový polynom nabývá pro zadané hodnoty nezávisle proměnné předepsaných funkčních hodnot a má všechny derivace spojité. Právě tyto vlastnosti však mohou způsobit nežádoucí oscilace interpolační křivky. Na * a * je proložen šesti zadanými body označeny kroužky Lagrangeův interpolační polynom pátého stupně. Nežádoucí rozkmitání interpolační křivky v intervalu nezávisle proměnné na * a v * oblasti na * je zvláště zřejmé. Potřeba odstranit nežádoucí oscilace interpolačních křivek vede k užití postupů založených na interpolaci systémů polynomů. Nejjednodušším případem je interpolace po částech, lineární. Tato metoda dává však jen velice hrubý obraz o zadané funkci. Aproximaci je možné zlepšit užitím po částech polynomiálních interpolací vyšších stupňů, nejčastěji druhého nebo třetího. Slabina většiny takových postupů spočívá však v tom, že interpolační funkce zase není dostatečně hladká, má nespojité už první derivace. Mezi postupy, které částečně odstraňují uvedený nedostatek, patří postup Akimův. Je založen na podobnosti s ručním prokládáním křivek zadanými body. Mezi každými dvěma body je určen polynom třetího stupně a to tak, že v bodech musí nabývat předepsaných hodnot a jeho první derivace musí nabývat přibližně určených hodnot a * . Postup tedy zaručuje spojitost aproximační funkce a její první derivace. První derivace v bodě je určována přibližně z hodnot * . Jiný postup byl navržen Marcinkovskou a Kasavinem. V tomto případě nejde o interpolaci, ale o jistý druh vyhlazování. Aproximační funkce je tvořena systémem parabol a je spojitá se svou první derivací. Kritériem pro určení aproximační funkce je podmínka, že v bodech musí aproximační funkce nabývat hodnot ležících v předepsaném okolí hodnoty. Uvedený způsob aproximace jsme použili k aproximaci zakřivených rychlostních rozhraní. Ukazuje se, že ani spojitost prvních derivací není ještě dostačující. Skokový charakter změny křivosti podél rozhraní aproximovaného uvedeným způsobem má za následek vznik falešných singularit v hodochronách a amplitudových křivkách odrážených vln. V obou případech, při interpolaci i při vyhlazování, se ukazuje, že požadovaných vlastností aproximační funkce lze nejlépe dosáhnout použitím splinů. V dalším se omezíme na nejčastěji užívaný druh splinů, na kubické spliny. Mezi nejdůležitější vlastnosti tohoto druhu aproximace patří právě její hladkost, spojitost do druhých derivací včetně, vlastnost minimální křivosti, obecně označována jako vlastnost minimální normy, jednoznačnost. Interpolace kubickými spliny je podrobněji popsána v * , postup při vyhlazování pomocí splinů je popsán v * . Nechť je zadáno # hodnot funkce * pro # hodnot nezávisle proměnné v intervalu * . Kubický spline interpolující na intervalu * hodnoty * je funkce * , která má následující vlastnosti. Na každém podintervalu je definována jako kubický polynom třetího stupně, pro všechna * z intervalu * nabývá funkce * předepsaných hodnot, funkce * je * , funkce * z * je spojitá na intervalu * i se svou první a druhou derivací. Při označení * lze přepsat podmínky * a * v následujícím tvaru. Po jednoduchých úpravách dostaneme z * vztahy pro určení koeficientů pomocí * , kde první poměrná diference funkce * . Koeficienty * je třeba určit ze systému lineárních algebraických rovnic * , kde druhá poměrná diference funkce * . Systém rovnic * sestává z * rovnic pro * neznámých. Je tedy třeba systém doplnit ještě dvěma rovnicemi vážícími * neznámé. Takové rovnice dostaneme, doplníme- li podmínky * a * ještě podmínkou * . Funkce musí splňovat vztahy, kde * a * jsou předepsané hodnoty druhé derivace funkce * v bodech * . Je třeba poznamenat, že doplňující podmínky je možné zvolit i jiným způsobem. Z podmínek * dostaneme zbývající dvě rovnice. Matice soustavy lineárních algebraických rovnic * je regulární, existuje k ní matice inverzní a soustava má tedy jediné řešení. K řešení soustavy rovnic je možné užít Gaussovy eliminační metody. Zjednodušujícím faktorem je skutečnost, že matice soustavy je třídiagonální a k tomu diagonálně dominantní. Poslední vlastnost zaručuje stabilitu řešení v tom smyslu, že je maximálně potlačen vliv zaokrouhlovacích chyb při numerickém řešení soustavy. Regularita matice soustavy zaručuje pro zadaný systém hodnot a pro doplňující podmínky existenci jediného interpolačního kubického splinu. Navíc lze ukázat, že za podmínek * minimalizuje kubický spline funkcionál * na množině funkcí nabývajících pro * předepsané hodnoty. Jinými slovy, interpolační křivka odpovídající kubickému splinu s uvedenými vlastnostmi je minimálně zakřivena, její oscilace jsou minimální. Tato vlastnost je nazývána vlastností minimální normy. Kubický spline byl použit k interpolaci stejného systému bodů jako na * a * . Výsledek této interpolace je uveden na * a * . Jak už bylo poznamenáno, při aproximaci experimentálně nebo jinak získaných závislostí určených s jistou chybou je vhodnější nahradit interpolaci vyhlazením. Běžně je pro tyto účely užívána metoda nejmenších čtverců. Jindy mohou být pro podobné účely použity spliny. Vyhlazování diskrétně zadané funkční závislosti pomocí splinů má proti metodě nejmenších čtverců tu výhodu, že umožňuje zvýšit počet parametrů aproximační funkce, aniž by došlo k jejímu rozkmitání. Na základě toho, co bylo uvedeno o splinech v předchozím odstavci, je možné zformulovat úlohu pro nalezení vyhlazeného splinu následujícím způsobem. Pro * hodnot nezávisle proměnné * v intervalu * nechť je zadáno příslušných * hodnot * určených s chybou * . Vyhlazený kubický spline aproximující na intervalu * uvedenou závislost je funkce * , která má následující vlastnosti. Na každém podintervalu je definována jako kubický polynom třetího stupně. Splňuje podmínku * , kde * je předepsaná konstanta závislá na * . Obvykle se volí * v rozmezí # - # * . Případ * vede na interpolační spliny, funkce * je * , funkce * z * je spojitá na intervalu * i se svou první a druhou derivací. Minimalizuje funkcionál * na množině funkcí splňujících podmínku * . Z uvedených podmínek vyplývá, že jde o podmíněnou variační úlohu. Taková úloha vede po zavedení Lagrangeova multiplikátoru k minimalizaci funkcionálu * . V * vystupuje pomocná proměnná * , která převádí nerovnost na rovnost. Z příslušných Euler-Lagrangeovýchrovnic dostaneme řadu podmínek * pro určení funkce. Z těchto podmínek vyplývá automaticky vlastnost * a spojitost druhé derivace funkce * . Novou podmínkou je podmínka * kladená na třetí derivace funkce, kde * a * . Z podmínek spojitosti funkce * a její druhé derivace a z podmínky * dostaneme podobně jako v * vyjádření koeficientů * pomocí * , pozor, * je také neznámá proměnná. Koeficienty * je třeba určit řešením soustavy lineárních algebraických rovnic. Matice soustavy je pětidiagonální, pro hodnoty Lagrangeova multiplikátoru * je pozitivně definitní. Úloha je za uvedených podmínek vždy řešitelná. Zbývá určit optimální hodnotu Lagrangeova multiplikátoru * . Minimalizace funkcionálu * vzhledem k * vede k podmínce * , což je nerovnost převedená na rovnost zavedením proměnné * . Lze ukázat, že výraz na levé straně rovnice lze vyjádřit jako funkci pouze parametru * , a tedy, že rovnici lze přepsat ve tvaru * . Minimalizace funkcionálu * vzhledem k * vede k podmínce * . Případ * může nastat jen, je- li * . Aproximační kubický spline se v tomto případě redukuje na přímku. Je- li * , musí být * , a tedy * . Lze dokázat, že z * takto vzniklá rovnice má jenom jeden kladný kořen, který lze určit Newtonovou metodou tečen. Po dosazení hodnoty * do vztahů * pro koeficienty * je již možné tyto koeficienty určit. Koeficienty * pak jsou snadno určeny vztahy * . Jiný způsob formulace úlohy pro nalezení vyhlazeného splinu je navržen v * . Vlastnosti * a * požadované na vyhlazujícím splinu zůstávají nezměněny. Rozdíl spočívá v tom, že v * není úloha formulována jako podmíněná variační úloha minimalizace funkcionálu * při současném splnění podmínky * , ale jako prostá variační úloha pro nalezení funkce minimalizující funkcionál * na množině funkcí z * . Další postup při určování vyhlazeného splinu bude obdobný jako u předchozí metody. U metody popsané v * je možné pro zadané hodnoty ovlivňovat volbou konstanty * průběh aproximační křivky. Zmenšování * vede k stále těsnějšímu přimykání aproximační křivky k zadaným bodům. Pro * přejde vyhlazený spline v interpolační spline. Se zmenšováním * se proto zvětšuje zakřivení aproximační křivky, i když na množině všech funkcí splňujících podmínku * pro danou volbu * je * minimální. U metody popsané v * není možné ovlivňovat pro * zadané hodnoty a průběh aproximační křivky. Aproximační křivka je určena jednoznačně, má minimální křivost a současně minimalizuje součet vážených kvadratických odchylek. Jde tedy vlastně o zobecnění metody nejmenších čtverců. Uvedené dva způsoby využití kubických splinů k interpolaci a vyhlazování diskrétně zadaných funkcí zdaleka nevyčerpávají všechny možnosti použití splinu. Tak je možné použít splinů k ještě obecnějšímu způsobu vyhlazování. Velmi často máme totiž co činit s vyhlazováním interpolací velkých souborů hodnot. V takových případech je neefektivní hledat stejný počet aproximačních polynomů jako je počet příslušných podintervalů, dochází k velké spotřebě strojového času ke kumulaci zaokrouhlovacích chyb. Vhodnější je proto, buď lidským zásahem, nebo automaticky rozdělit soubor do několika skupin, z nichž každá bude reprezentována jedním aproximačním polynomem. Algoritmus pro takový postup byl již navržen. Dosud uvažované způsoby jednorozměrné interpolace vyhlazování je možné zobecnit i pro dvourozměrný případ. Půjde o interpolaci vyhlazování funkčních hodnot zadaných v uzlech dvourozměrné pravoúhlé sítě pomocí dvourozměrných kubických splinů. Tento způsob aproximace se opět uplatní v řadě situací uvedených již v * pro jednorozměrný případ. Dvourozměrná interpolace vyhlazování naleznou jistě použití všude tam, kde jsou zpracovávána měření prováděná na ploše v gravimetrii, geomagnetismu, geodézii. Hladkost aproximační funkce zaručuje i hladkost příslušných izočar, proto se dvourozměrná aproximace pomocí splinů uplatní všude tam, kde bude třeba konstruovat hladké izočáry měřené veličiny. Nevyřešenou zůstává zatím otázka dvourozměrné aproximace na nepravidelné síti hodnot. Z uvedeného by se mohlo zdát, že jedinou možností použití splinů je aproximace funkcí. Ale splinů je možno užít i v mnoha jiných případech jako k numerickému diferencování a integrování funkcí, k numerickému řešení obyčejných diferenciálních rovnic nebo integrálních rovnic. Závěrem bychom chtěli poznamenat, že některé ze zmíněných způsobů aproximace kubickými spliny, jednorozměrná a dvourozměrná interpolace, jsou dnes již běžně používány. Osvědčují se při aproximaci rychlostního rozložení a seismických programech, rozhraní v programech určených pro výpočty parametrů seismických vln šířících se v nehomogenním prostředí se zakřivenými rozhraními. Příklady výpočtů provedených pomocí těchto programů budou uvedeny v příštím sborníku. Autoři děkují * Červenému za jeho cenné podněty a připomínky v průběhu přípravy tohoto příspěvku. Frekvenční analýza je široce používaná téměř ve všech geofyzikálních odvětvích. Má uplatnění při analýze variací elektromagnetického pole, při analýze slapů, v seismice, při analýze disperse povrchových vln, při studiu mechanismu zemětřesení z povrchových vln, při analýze útlumu seismických vln. Na metodách frekvenční analýzy prostorových vln jsou založeny četné speciální metody studia přechodových vrstev. Pokud se vyžaduje vedle amplitudového spektra také závislost fáze na frekvenci, používá se k analýze Fourierovy transformace. Metody spektrální analýzy jsou založeny na rozboru autokorelační funkce. Jsou proto lépe způsobilé k potlačení šumivé složky signálu, ale postrádají informaci o fázi. Diskrétní hodnoty autokorelační funkce odvozené z analýzy konečného časového intervalu dat jsou aproximací skutečných hodnot autokorelační funkce. K potlačení přítomného šumu se při výpočtu výkonového spektra nepoužívá přímo odhadů. Autokorelační funkce se násobí vahovou funkcí, takže spektrální odhad lze psát ve tvaru * , kde symbol * značí frekvenci a digitační krok. Spektrální odhad silně závisí na volbě vahové funkce. Označíme- li Fourierovu transformaci vahové funkce * , potom je * vlastně konvolucí spektrálního odhadu s vahovou funkcí * . Z hlediska věrnosti spektrálního odhadu vyplývá požadavek, aby * mělo velmi úzké pásmové spektrum. V tomto případě šum přítomný v odhadu autokorelační funkce způsobuje nestabilitu spektra. Z hlediska zvýšení stability, vyhlazení spektrálního odhadu naopak požadujeme, aby bylo nenulové v širokém frekvenčním pásu. Oba požadavky věrnosti odhadu a jeho stability jsou vzájemně protichůdné. Používá se tedy vahových funkcí, které jsou kompromisem mezi oběma požadavky. Z používaných vahových funkcí je nejjednodušší funkce Bartelettova ve tvaru rampy. Výkonové spektrum počítané s Bartelettovou funkcí je málo stabilní. Běžně se používá vahových funkcí Hanninga a Parzena. Všechny tyto funkce jsou si vzájemně podobné, liší se jen v detailech. Na * jsou jako příklad znázorněny vahové funkce Hanninga a Parzena a jejich spektra. * ukazuje rozdíly ve spektrálních odhadech při použití těchto dvou vahových funkcí. V obou srovnávacích případech byl odstraněn lineární trend. Podstatný nedostatek metod používajících vahových funkcí spočívá v tom, že tvar vahové funkce je volen bez ohledu na vlastnosti analyzovaného souboru. Tento nedostatek je odstraněn u dvou nových metod spektrálního odhadu, u spekter maximální entropie a maximální pravděpodobnosti. Pro tato spektra místo předem volených vahových funkcí je použito k potlačení šumu optimálních filtrů. Parametry těchto filtrů jsou vyjádřeny pomocí hodnot autokorelační funkce analyzovaného souboru a přizpůsobují se tedy jeho vlastnostem. Proto se těmto filtrům říká také autoadaptivní. Určit spektrum maximální entropie spočívá v úloze nalézt takovou přenosovou funkci, která by převedla časovou řadu na jednotkový impuls funkci. Je- li Fourierova transformace přenosové funkce, potom výraz značí spektrum maximální entropie. Pomocí maticové symboliky lze výkonnostní spektrum maximální entropie vyjádřit ve tvaru * , kde a značí transponovaný a komplexně sdružený sloupcový vektor. Definované vektory, přenosová funkce a vektor musí splňovat podmínku pro optimální predikační filtr, kde je matice autokorelačních koeficientů. Spektrum maximální pravděpodobnosti značí výkon pro určitou frekvenci, která projde vhodně konstruovaným optimálním filtrem. Tento filtr propouští nezkresleným způsobem frekvenci a optimálním způsobem tlumí ostatní frekvence. Spektrum maximální pravděpodobnosti můžeme psát opět ve tvaru * , kde * a * značí opět transponovaný a komplexně sdružený vektor a inversní matici autokorelačních koeficientů. Těchto dvou nových metod výpočtu spekter bylo dosud použito pouze pro krátké časové řady a ukázalo se, že mají některé významné přednosti, zejména velkou míru potlačení šumu a značnou rozlišovací schopnost. Zkusili jsme použít těchto metod při výpočtu spekter tříletých posloupností denních průměrů složek geomagnetického pole a měření na různých evropských observatořích. Účelem analýz těchto souborů hodnot je studium prostorově časového rozložení denní variace a jejích harmonických ve složkách geomagnetického pole pro oblast Evropy. Toto studium bude podkladem pro regionální hlubinnou geomagnetickou sondáž spočívající na kvantitativních výsledcích analýz z různých stanic. Do popředí se tedy dostal problém vybrat metodu spektrální analýzy, která dá spektrální rozložení minimálně zkreslené šumem a povede k sestavení vhodných filtrů na vstupní data. Pro vybrané tříleté soubory dat byly počítány čtyři druhy analýz a výsledky byly vzájemně relativně srovnány. Prvním krokem byl výpočet Fourierovy transformace doplněné jednoduchým filtrem. Dále byly soubory podrobeny power spektrální analýze s Parzenovou vahovou funkcí, spektrální analýze maximální entropie a spektrální analýze maximální pravděpodobnosti. Na * a * jsou znázorněny výsledky analýz ze dvou souborů dat, složku geomagnetického pole z observatoří Witteveen a Vídeň. Soubory se liší výběrem tříletých období. Pro Witteveen z let # se jedná o období minima sluneční, tedy i geomagnetické aktivity, naopak pro Vídeň z let # o období aktivity maximální. Spektrum z období minima aktivity je výrazné a zároveň málo členité, bylo proto vhodné pro první relativní srovnání. Hrubý průběh všech spekter je shodný. Maximální hodnoty vystupují pro periody vyšetřovaných variací kolem # až # dní a harmonické v oborech # dní a # dní, spektrální odhady se vzájemně liší v detailním uspořádání spektra a v míře odstranění šumové složky. Fourierova transformace, střed obrázku, dává spektrum značně členité s vysokou úrovní šumu, takže vyšetřovaná variace s harmonickými nevystupuje dosti výrazně. Spektrální odhad s vahovou funkcí Parzena nebo Hanninga má naopak velmi hladký průběh, detaily se však ztrácejí. Maxima odpovídají zhruba periodám maximálních hodnot z ostatních spektrálních odhadů. Vzhledem k tomu však, že jsou tato maxima široká, mohou být výsledkem dvou nebo i více maximálních hodnot a frekvenční přiřazení není přesné. Nevyloučená šumová složka zvedá dlouhoperiodickou část spektra, odstranění lineárního trendu je málo účinné. Metoda spektrální analýzy maximální pravděpodobnosti dává spektrální odhad s výrazným průběhem, maximální hodnoty se objevují ve velmi úzkých frekvenčních oborech. Rušivý vliv šumové složky je z velké části potlačen. V oboru dlouhých period, obzvláště u složky geomagnetického pole, lze pozorovat stoupající trend, na kterém je superponován detailní průběh spektra. Nejpodrobnější spektrální odhad dostáváme z analýzy metodou maximální entropie. Detailní rozložení umožňuje zde určit přesně frekvenci maximálních hodnot. Speciální odhad je výrazný i ve velmi dlouhých periodách, takže z analyzovaných tříletých souborů vycházejí výrazné extrémy i pro roční a půlroční variaci. V některých souborech je spolu s lineárním trendem odstraněna zcela nízkofrekvenční šumová složka. Zcela obdobné vlastnosti se objevují u spektra analyzovaného souboru dat z Vídně. Po období maxima sluneční a geomagnetické aktivity je spektrální průběh členitější a maxima pro denní variaci a její harmonické velmi výrazná. Rovněž roční a půlroční variace ostře vystupují ve spektru maximální entropie. Opět se ukazuje, že maxima ve spektrálním odhadu s Parzenovou vahovou funkcí jsou výsledkem dvou dílčích maxim, obzvláště v oboru dlouhých period, jak vyplývá ze srovnání s ostatními spektry. Přednost spektrálního odhadu maximální entropie lze ještě dokumentovat příkladem na * . Pro tříleté období z let # - # pro složku geomagnetického pole z observatoře Vídeň byly vypočteny spektrální analýzou s Parzenovým oknem a odhad maximální entropie. * geofyzikálních informací v geologickém výzkumu i průzkumu je dnes uznáván, oceňován a neustále vzrůstá. Přitom je ovšem známo, že geologický výzkum, informace získané některou z geofyzikálních metod, zpravidla nemůže použít v jednoznačném smyslu pro geologickou interpretaci. Může se dokonce stát, že údaje získané různými geofyzikálními metodami se mohou jevit při prvním pohledu jako rozporné. Jejich pravý význam vysvitne teprve ve vzájemné konfrontaci s dalšími informacemi. Proto je nezřídka nevyhnutelné doplnit výklad zjištěných geofyzikálních informací a geologické dedukce z nich dalšími nezávislými údaji, které původní mnohoznačnost vyloučí a zjistí pokud možno jednoznačný závěr bez vnitřních rozporů. Geologové potřebují a přejí si od geofyziků obdržet k souboru své vlastní geologické informace, soubor spolehlivých údajů, který je vnitřně ucelený a takový, aby na jeho základě mohli s minimálním rizikem omylu rozvíjet další úvahy a na svých závěrech dále budovat. K tomuto cíli se ovšem geofyzikální poznání může propracovat jen krok za krokem. Je to cesta často velmi pracná, nákladná, a také po vědecké i technické stránce náročná. Vyžaduje totiž vedle teoretické a experimentální cesty shromáždění a srovnání geofyzikálních údajů, také jejich účelné vytřídění a promyšlení do důsledků ve všech myslitelných souvislostech tak, abychom nakonec dospěli k ucelenému celkovému obrazu obsahujícímu tolik zákonitostí, kolik je potřebí k uspokojivému výkladu geofyzikálních i geologických skutečností a nakonec k jejich předvídání. To však znamená pro každý nový geofyzikální údaj a poznatek při jeho začleňování do souborů již známých zcela specifický přístup. Není při něm vyloučena ani zásadní revize názorů do této doby uznávaných, jestliže nás k tomu nutí průkaznost nově získané informace a logika jejího umístění ve všech dalších kontextech. Počet údajů v současné době se s časem tak prudce zvětšuje, že jejich růst lze právem nazvat informační explozí. Proto naznačený nový přístup označovaný jako geofyzikální syntéza je pro účelné využití geofyzikálních poznatků v geologii a dalších oborech nejen velmi užitečný, ale zcela nezbytný. U nás bylo poprvé doporučeno důsledně používat geofyzikálně-syntetickéhopřístupu na celostátním sjezdu geofyziků v Gottwaldově v # . Tehdy bylo zamýšleno poznávat soustavně těsnější geofyzikální souvislosti mezi dvěma nebo více soubory geofyzikálních dat získávaných do té doby v různých částech našeho státního území týmiž nebo rozličnými metodami. Závěry pak měly být uplatňovány především v plánování časového postupu geofyzikálních prací, tak jak si to vyžadoval v různých oblastech státní zájem. Za posledních patnáct let bylo v ČSSR a jejím okolí získáno veliké množství geofyzikálních informací, aniž byla vždy mezi nimi objasněna vzájemná vazba a souvislosti. Proto geofyzikální syntézy zařazené jako náplň stěžejního úkolu základního geofyzikálního výzkumu ve státních programech ČSAV na pětiletku mají hluboký význam. Znamenají již nyní a očekává se, že budou v blízké budoucnosti ještě více znamenat přímo kvalitativní zvrat v našich znalostech o stavbě a fyzikálních vlastnostech zemské kůry v oblasti naší republiky a jejím širším okolí, možná dokonce v celém evropském kontinentu. To určitě ovlivní porozumění geologickým faktům a také důsledkům z nich plynoucím o hlubinné stavbě velkých geologických struktur území ČSSR a v širších souvislostech celého evropského kontinentu. Nyní si povšimněme podrobněji závěrů, které pro geofyzikální syntézy již vyplynuly z komplexu dosud u nás a v okolí provedených hlubinných seismických sondáží z let # a # , důsledků plynoucích zejména z interpretace gravimetrických měření z let # - # . Ve společenském zpracování s informacemi z úseku seismiky, geomagnetismu včetně paleomagnetismu, geoelektřiny, geotermiky, georadioaktivity a dalších poznatků o zemské kůře a zčásti i o svrchním plášti, k nimž přibyly zásadní poznatky o recentních pohybech u nás, a vlivu vnější topografie zbavených odchylek tížnic, můžeme vidět důležitou základnu pro strukturně-geologickézávěry. Syntéza založená na souboru těchto mnohostranných informací tvoří, pokud se geofyziky týče, již značně obsáhlou oblast poznatků, které mají hlubší význam pro rozvoj řady oborů, na prvním místě ovšem geologie. Hlubinné seismické sondování bylo a je prováděno v celé Evropě ve třech oblastech. Po # oblast alpská dala počáteční informace a na ně postupně navazovaly ostatní oblasti jižní a západní Evropy. Druhou oblastí je oblast severní Evropy a třetí oblast karpato-balkánskás okrajovými geologicky odlišnými oblastmi, jako je Český masív a Sasko-durynskýblok a přilehlé oblasti v jižní Evropě, Ukrajině a dalších částech Sovětského svazu na západ od Uralu. Naše území leží v západní části třetí z uvedených oblastí. Přirozenou cestou mu připadá úkol zajišťovat spojení západoevropské a jihoevropské oblasti s oblastmi na severu, jihu i východě, neboť na našem státním území nebo v jeho bezprostřední blízkosti se nacházejí dotykové oblasti nejdůležitějších velikých evropských geologických celků. První výsledky, o něž se můžeme opírat, vyplývají ze zpracování měření vykonaných na mezinárodních profilech. Tyto výsledky jsou všeobecně známy. Vyplývá z nich, že strukturní povaha Mohorovičićovy plochy je daleko složitější, než jsme si představovali. Rozhodně nebylo očekáváno tolik zvláštností, jako jsou skoky více než v úrovni Mohorovičićovy plochy na strukturních kontaktech nebo mnohonásobná její struktura. Právě tak nebylo očekáváno, že Conradova plocha se objeví jako vyhraněná diskontinuita jen v některých dílčích oblastech. Nebyly také očekávány tak výrazné odchylky od izostáze ve smyslu Airyho modelu, jako byly měřeními zjištěny. Podstatného zvýšení stupně spolehlivosti strukturního modelu Mohorovičićovy plochy bude na území naší republiky docíleno soustavným využíváním střeleb v lomech, jak již dokazují první výsledky. Hlavní význam hlubinných seismických sondování je v tom, že nás poučují jak o geometrii, tak také, alespoň pokud se týká východní oblasti, o charakteru hlubinných zlomových zón. Horské oblasti jsou pravidelně charakterizovány zápornými gravimetrickými anomáliemi a bude podstatné zabývati se podrobněji problémy jejich vztahu k poloze Mohorovičićovy plochy, ploch a Conradovy diskontinuity i jejich dislokacemi v oblastech hlubinných zlomových zón zjištěných hlubinným seismickým sondováním. Zatím je možné obecně říci, že v alpském systému jsou záporné anomálie a megaanomálie v dobrém kvalitativním souladu s geometrickým obrazem Mohorovičićovy plochy v alpské oblasti. Výjimky, jako je oblast Ivres v západních Alpách, nalezneme ve zmenšeném měřítku také na území naší republiky a je možné je lokalizovat na řezu středních rychlostí. Na našem státním území jsou souvislosti mezi gravimetrickými anomáliemi a strukturním obrazem Mohorovičićovy plochy složitější. Nápadné je klesnutí Moho pod Krušnými horami o pouhé # * . Velmi typický je tíhový profil v hraniční oblasti mezi Českým masívem a karpatským systémem. V této souvislosti se jeví velmi žádoucím docílit doplnění podrobností strukturního obrazu Mohorovičićovy plochy i souboru gravimetrických hodnot v hraniční oblasti Rakousko, ČSSR a Maďarsko. Na rozdíl od Alp je u karpatského systému ve střední a východní jeho části charakteristické posunutí maxima záporných odchylek a také maximální hloubky Moho na sever od morfologického povrchového reliéfu. Na sever od našeho státního území by bylo rovněž potřebí zpřesnit seismické i gravimetrické charakteristiky, aby bylo možné posoudit průkazně zlomový charakter, který je naznačen ve výsledcích profilových měření hlubinného seismického sondování. Velmi zajímavou oblastí bude přechod od východních Alp do panonského bloku. Tedy otázka týkající se spolupráce maďarských a rakouských geofyziků, jejíž řešení ovšem má i pro řešení československých strukturních otázek klíčový význam. Pro československé území byla interpretace výše zmíněných gravimetrických měření a z nich odvozené mapy po hlubinném seismickém sondování nejdůležitějším podkladem geologické interpretace. Výsledky studií seismicity Evropy ukazují, že peripieninský lineament vedle svých zvláštností, které byly zjištěny na profilech hlubinného seismického sondování, případně gravimetrické mapě, se výrazně rýsuje jako zóna zvýšené seismické pohyblivosti. Také dříve statisticky nalezené zóny zvýšené pohyblivosti v Českém masívu a v západní části Karpat byly hlubinným seismickým sondováním potvrzeny. Gravimetrická interpretace nemluví proti nim, ale také je s jistotou nepotvrzuje. Geomagnetické anomálie v komplexní geofyzikální syntéze ukazují na význačnou souvislost systému pohyblivých zón výše zmíněných v Českém masívu s rozložením kladných magnetických anomálií. Pozoruhodné jsou oblasti, kde vysoké hodnoty kladných a záporných anomálií omezené na malá území těsně spolu sousedí. Tyto oblasti, z nichž na prvém místě je pruh lineárních geomagnetických anomálií na * od Prahy probíhající v délce # * , si zaslouží souborného studia. Další takovou oblastí je oblast Železných hor s úplně rozdílnou geometrií. Jako třetí oblast bychom mohli uvést oblast Jeseníků. Co do rozložení geomagnetických anomálií je velmi zajímavá již zmíněná přechodová oblast mezi Českým masívem a Karpaty, pokud se týče pozitivních magnetických anomálií přiřazených lednické zóně a zóně anomálií složitějšího charakteru, které možno spojit s peripieninským lineamentem směrem od Bratislavy na * . V severní části této oblasti je možno pozorovat podobně jako u gravimetrických anomálií, a jak uvidíme níže u izočar, redukovaných odchylek tížnic, rozšíření poruchové oblasti a její rozštěpení ve složitější strukturní útvar. Právem lze očekávat, že nasazení rozsáhlejšího paleomagnetického výzkumu by v této oblasti mohlo přinést také zajímavé výsledky. Magnetotelurický profil, který navazuje na profil * , dává velmi zajímavou informaci o tektonicky směrovaném hlubinném rozložení elektrické vodivosti. Je zajímavé, že výrazné uplatnění severo-jižnísložky magnetické indukce, které je typické pro převážnou část profilu, je podstatně rušeno v okolí zmíněné přechodové zóny mezi Karpatami a Českým masívem. Ukazuje to na existenci povrchu bližšího poruchového pole, rozložení vodivostí v této oblasti a perspektivnost bližšího vyšetřování tohoto rozložení a jeho komplexní interpretace. Také magnetotelurická sondování v karpatské části našeho území a to v oblasti středního a severního Slovenska by mohla přinést velmi zajímavé závěry, závažné také proto, že seismické profily hlubinného seismického sondování v této oblasti dosud nemáme. Soubor geometrických měření není dosud takový, abychom jej mohli nazvat plošným. Nicméně však již z posouzení vztahu dosud nalezených více než # hodnot tepelného toku můžeme právem uzavírat, že soubor těchto hodnot odpovídá obecným v jiných oblastech světa určeným zákonitostem. Třetihorní porušené oblasti se vyznačují zvýšenými hodnotami tepelného toku. Oblasti recentního vulkanismu prokazují toto zvýšení markantně, zejména tam, kde jsou spojeny s režimem teplých podzemních vod. V přechodové oblasti mezi Českým masívem a Karpatami pozorujeme vzrůst tepelného toku od # na # * . Zbývá provést analýzu georadioaktivních měření dosud uskutečněných a začlenit je organicky do syntetického souboru našich poznatků a promyslet další rozvoj těchto prací nejen z hlediska geofyzikálních syntéz, ale také z hledisek strukturní geologie. Výzkum vertikálních recentních pohybů začíná přinášet důležité strukturní uzávěry. Ukazuje jejich vysoké hodnoty v jihovýchodní části jihoslovanské nížiny. Toto bylo již dříve více či méně známo. Může se však jevit překvapujícím zjištění, že i v Českém masívu se setkáváme v severní části Čech s relativními posuvy dosahujícími # za rok. Zajímavá jsou také zjištění o vzestupných pohybech bloku Doupovských hor a oblastí ležících od nich na sever právě tak jako vzestupné pohyby v oblasti moravských a slezských Beskyd. Zpracování redukovaných tížnicových odchylek je v úzké souvislosti s křivostí geoidu. Změny křivosti ukazují těsnou souvislost s rozložením gravimetrických anomálií a navíc také se zónami zvýšené pohyblivosti. Jeví se tedy také jejich důležitost pro strukturální závěry, takže zakřivení geoidu, které z redukovaných odchylek tížnic vyplývá, se jeví jako důležitá strukturní charakteristika, což je poznatek úplně nový. Projevuje se u nás zejména podél západní větve peripieninského lineamentu, kde v oblasti Beskyd indikují izočáry redukovaných odchylek tížnic již zmíněné rozšíření zlomové oblasti a její složitější stavbu v překvapující shodě s gravimetrickými a magnetickými anomáliemi. V předešlém * byl stručně zhodnocen význam jednotlivých geofyzikálních metod ve vztahu k hlubinným sondážím a strukturnímu modelu Mohorovičićovy diskontinuity v oblasti naší republiky. Jak ukazuje názorně nynější podstatně vyšší stupeň znalostí o přechodové oblasti mezi Českým masívem a Karpatami, která byla na základě hlubinné seismické sondáže a dalších geofyzikálních anomálií prozkoumána, je podrobné poznání geofyzikálních dat a jejich souvislostí zdrojem podstatně hlubšího pochopení vlastností strukturně-geologických. Oblasti, které by se měly v nejbližší době připravit geofyzikálně tak, aby v nich bylo možné provést syntézu a geologickou interpretaci, jsou přechodová oblast mezi Českým masívem a severními vápencovými Alpami, přechodová oblast mezi Českým masívem a východními Alpami, přechodová oblast mezi východními Alpami a panonským blokem a konečně přechodová oblast mezi východními Alpami a Dinaridami. Soustavného studia si vyžádá také oblast podél severních hranic naší republiky, * význam bloku mezi strukturními liniemi na sever od našeho území. Pokud se týče výzkumných prací v naší republice ve vztahu k její geologické stavbě, jeví se účelným dobudovat síť profilů hlubinného seismického sondování, a to především v přechodové oblasti mezi Českým masívem a Karpatami rovnoběžně s profilem tak, aby byly vyjasněny strukturální souvislosti i ve větší vzdálenosti po obou stranách západní větve peripieninského lineamentu. Dále se jeví velmi naléhavým prohloubit studium stavby v severozápadním cípu území a Vogtlandu. Tato oblast je, jak známo, charakterizována občasnými zemětřesnými roji o mnoha stech otřesů, což poukazuje na její maloblokovou stavbu se značně volnými vazbami jednotlivých bloků. Jeví se také velmi žádoucím detailnější výzkum charakteru výše zmíněných magnetických anomálií, a to v jejich souvislosti s magnetismem a metamorfními pochody. Již pro nejbližší budoucnost bude soustavné studium recentních pohybů na celém území republiky vzhledem k národnímu charakteru kompetentních institucí otázkou zodpovědných míst v ČSR i SSR, neboť tyto informace se ukazují jako strukturně i dynamicky velmi významné. Nejbližší doba si také vyžádá využití všech možností pro rozšíření údajů geotermických a georadioaktivních tak, aby bylo možné dospět k informacím vyjádřitelným mapovým obrazem těchto parametrů. Z uvedeného vyplývá, že postup dalšího studia hlubinné geologické stavby ČSSR je velmi závislý na tom, jak se podaří vybudovat a prohloubit mezinárodní geofyzikální spolupráci v přechodových zónách. Mezinárodní projekty a smlouvy po této stránce existující, jak bilaterální, tak multilaterální, by měly být v tomto směru co nejvíce využívány. Právě tak měla by se věnovat na vědeckých setkáních, konferencích, sympoziích těmto otázkám a realizaci potřebných měření soustavná pozornost a to tak, aby zodpovědné instituce přispěly k tomu, aby výše naznačené otázky mohly být úspěšně vyřešeny k prospěchu nejen vědy, ale také společnosti. Na základě západního driftu kontinentálních magnetických anomálií a izoporických ohnisek sekulární variace bylo vyvozeno, že ve vnějších partiích zemského jádra a ve spodním plášti dochází k magnetohydrodynamickým pohybům žhavé hmoty. Jedno ze schemat postupných procesů, které podle Vanbemmelena probíhají v zemském nitru, na základě nichž se endogenní energie uvolňuje ve vnitřních částech země a přenáší se postupně směrem k povrchu, je uvedeno na * . Ve vnějším jádře probíhá magnetohydrodynamické turulentní proudění rychlostí přibližně # * . Tato rychlost je odvozena z geomagnetického západního driftu. V důsledku turbulence nastává transformace endogenní energie v hraničních oblastech, jádro, plášť, která pak může způsobovat vzestupné pohyby hmoty o relativně nízké hustotě, její zahřívání, fázové přechody a diferenciaci. Přemísťování hmoty se děje ve spodním plášti podstatně nižší rychlostí, a to několik * rok. Coriolisova síla jako důsledek zemské rotace pak způsobuje zakřivování původně přímočarého vzestupného pohybu hmoty v některých místech proti směru zemské rotace a po určitém vodorovném přesunu změnu v sestupný pohyb hmoty. Tento geodynamický model by mohl vysvětlit nesymetrii v rozšiřování dna Atlantického oceánu v důsledku západního driftu amerického štítu stejně jako zdvihání vnějšího pláště, a tedy i kůry v Atlantiku a naproti tomu má za následek určité klesání americké kry. Zůstává otázkou, zda- li shora uvedené příčiny, fázové přechody, diferenciace mohou vyvolat tak rozsáhlé pohyby hmoty, přihlédneme- li k tomu, že se dosud nepodařilo objasnit některé dynamické projevy v geomagnetickém poli, inverze, sekulární variace, které mají velmi pravděpodobně blízkou souvislost s pohyby hmoty v zemském nitru, stejně jako tomu je u západního geomagnetického driftu. I když bylo dosaženo pozoruhodných výsledků v rozpracování teorie stacionárního hydromagnetického dynama a byly vysvětleny některé zákonitosti, nepodařilo se vyložit nestability geomagnetického pole ani objasnit zdroje, které jsou příčinou zvláště inverzí. Za hlavní důvod je třeba pokládat kromě teoretické obtížnosti zvláště nedostatek údajů, které by charakterizovaly chování geomagnetického pole po dlouhou dobu. Kontinentální sedimenty kvartérního stáří, vyskytující se ve značných mocnostech na území Československa a zahrnující svou postupnou sedimentací téměř celý časový interval kvartéru, představují vedle mořských sedimentů jednu z mála možností, jak získat úplnější údaje o minulosti geomagnetického pole, i když jejich vyšetřování je velice náročné na vysokou citlivost používaných přístrojů a na techniku zpracování. Kvartérní sedimenty v Československu rozčleněné do geologických cyklů * až * dosahují celkové mocnosti více než # * . Lze v nich definovat glaciální cykly rozdělené obvykle na tři stadiální. Stáří sedimentů do # let bylo stanoveno pro základní profily radiokarbonovou metodou a pro starší bylo použito korelace mezi * dvou pleistocenních zvýšení hladiny moře a * interglaciálními půdami. Lze potom předpokládat, že doba trvání jednoho glaciálního cyklu byla # let. Výsledky paleomagnetických vyšetřování několika tisíc vzorků umožnily určit hodnoty deklinace a inklinace spolu s polohami paleomagnetických pólů, jak jsou uvedeny na * . Vyšetřené poznatky o charakteru geomagnetického pole v období kvartéru ukazují, že pole vykazovalo v deklinaci a inklinaci cyklické změny a kmity o několika různých periodách, které se přes sebe překládaly. Kvazisinusoidální vlny vyjadřující vyrovnaný průběh středních hodnot se postupně mění ze záporných hodnot pro nejstarší časový úsek, pro inklinaci k hodnotám kolem # v současnosti. Deklinace se mění od # přes nulové hodnoty směrem k hodnotám kolem # . Názorně lze tento opakující se pulzující proces s postupným posunem pozorovat na drahách přemisťování magnetických pólů. Dráhy na tomto obrázku byly určeny pouze pro graficky vyhlazený průběh změn a * . Ukazuje se, že pro nejstarší období před # lety docházelo ke kmitání magnetického pólu z oblasti jižního geografického pólu směrem k Austrálii a Japonsku. Další cyklus se projevil vychýlením pólu do oblasti severního geografického pólu a zpětným kmitem přes Sibiř k Indonésii a zpět. Další mladší úsek se projevil vychýlením magnetického pólu do oblasti Atlantiku. Obdobně tomu bylo i pro nejmladší dva cykly, při nichž se magnetický pól přesunul na přechodnou dobu do ještě nižších šířek. Je pozoruhodné, že postupný kmitavý přesun od jižního pólu v době inverze k pólu severnímu se dál převážně přibližně po velké kružnici odpovídající poledníkům # * délky a # * délky. V oblasti Atlantiku, kde lze kmity pólu identifikovat, se nachází hřeben, podél něhož s největší pravděpodobností dochází k rozestupování dna oceánu. Obdobně tomu je i u poledníku podél východního pobřeží Asie, kde probíhá příkopová propadlina. Ze získaných výsledků vyplývá, že geomagnetické pole pravděpodobně vykazovalo postupné změny v poloze své magnetické osy přemísťující se z oblasti jižního do oblasti severního pólu v průměru # * za dobu přibližně miliónu let formou dlouhodobých kmitů vyvolaných určitým impulsem opakujícím se s periodou kolem # let. Kromě toho se vyskytují ne vždy výrazné změny s periodou # let. Získané výsledky paleomagnetického výzkumu kvartérních sedimentů lze dále využít hlavně ve třech směrech, k upřesňování teorie vzniku a regenerace geomagnetického pole, zvláště pokud jde o jeho zdroje, ke geologickým korelacím v kvartéru a ke studiu dob ledových. Existují čtyři typy možných vazeb mezi zemským jádrem a pláštěm, viskósní, turbulentní, elektromagnetická a inerciální. Dosud se předpokládalo, že tato vazba je převážně elektromagnetické povahy v tom smyslu, že síly elektromagnetického původu zabezpečují vzájemnou soudržnost jádra a pláště. V tom případě by také precese obou těchto celků probíhala se stejnou amplitudou. Bullard ukázal, že kdyby tomu tak nebylo, musely by se projevovat značné magnetické efekty. Je známo, že rychlost precese určitého planetárního tělesa je přímo úměrná jeho dynamické elipticitě. Její velikost pro jádro představuje v důsledku menšího zploštění jádra pouze tři čtvrtiny hodnoty elipticity pláště. Proto by jádro vykonávalo precesi v případě, že není pevně vázáno s pláštěm, pouze tříčtvrtinovou rychlostí precese pláště. Zatím se předpokládalo, že jádro a plášť jsou spojeny vazbami vyvolanými jejich relativním pohybem. Je však možné, a naše nové výsledky ukazující výrazné geomagnetické změny tomu nasvědčují, že tato vazba je pouze částečná a že tedy jádro vykonává precesi po vlastní dráze a plášť po jiné, přičemž se po určité době obě dráhy opět k sobě přibližují. Potom dipólová složka geomagnetického pole může být prakticky totožná s osou precese jádra. Tím způsobem je možno dospět také k vysvětlení kývavých pohybů magnetické osy a dokonce k objasnění příčin inverzí geomagnetického pole. Jestliže perioda precese pláště je přibližně rovna # let, potom perioda precese jádra by činila kolem # * pole. Účelem přehledu teorií, který podáváme, je získání představy o tom, které seriózní odpovědi na otázku po podstatě hypnózy a hypnotických jevů máme brát v úvahu. Nejde nám o přehled historický, a proto zcela pomíjíme teorie jakkoliv historicky významné, které jsou dnes již evidentně neudržitelné, jako byla Mesmerova teorie živočišného magnetismu, Charcotova teorie uměle vyvolané hysterie či Babinského teorie vědomé simulace. Současné výklady hypnózy nelze však už snadno schematicky rozdělit. Řada autorů, kteří mají přehled o světové literatuře, cítí dnes již nedostatečnost jednostranného přístupu a pokouší se plauzibilní koncepce různě kombinovat. Četné současné autority v oblasti hypnózy bychom dnes již stěží mohli zařadit do úzkých rámců jednotlivých směrů. Lze buď vybrat nejvýznamnější autory a vyložit jejich teorie, které se budou nezřídka křížit, nebo se pokusit stávající teorie rozložit na základní výkladové prvky. Oba způsoby utřídění dat mohou být užitečné. Podáváme nejprve analýzu základních výkladových prvků dnešních teorií a pak uvedeme příklady nejvýznamnějších pojetí vícedimensionálních. Tuto formulaci začali razit Bernheim a Liebault již v druhé polovině minulého století a přiklonilo se k nim mnoho badatelů. Zvláště je spojena se jménem Hulla. Sugesce v nejširším smyslu je podnět nebo myšlenka, která na jedince působí, aniž byla podrobena logickému zpracování a kritice. Je to podnět ve formě významového tvrzení nebo gesta, jež v individuu vyvolá určitou změnu psychických procesů a chování za nepřítomnosti vědomé, volní účasti. Sugestibilita je pak schopností individua reagovat na sugesce. Sugesce jsou základní metodou uvádění do hypnózy. Navodí se jimi stav, když se další sugesce uskutečňují snáze a mají vliv i na procesy, jež jsou vůlí neovladatelné. Na základě této koncepce lze ovšem hypnózu těžko odlišit od bdělého stavu, ježto uvedení do stavu zvýšené sugestibility určitou základní sugestibilitu již předpokládá a tato základní sugestibilita je u různých lidí různá, takže někteří mohou být hypersugestibilní i bez speciálního uvádění do hypnózy. Hranice mezi bdělou a hypnotickou hypersugestibilitou jsou neostré. V hluboké hypnóze se charakteristickým způsobem pozměňuje vědomí hypnotizovaného. Hypnotizovaný provede určité výkony, vědomí o nich se však do bdělého vědomí nepřenáší. Je tu porušena kontinuita. Při tom v další hypnóze lze vzpomínku na události z minulé hypnózy snadno vyvolat. Vypadá to tak, jako by řízení motorické i ideační činnosti pokusné osoby přešlo na nějakou jinou instanci. Jednání se tu děje na nevědomé či podvědomé úrovni. Disociační hypotéza má dodnes jistou plauzibilitu, jelikož převádí na společného jmenovatele jevy známé z psychopatologie jako mrákotné stavy, alternace osobnosti či mnohonásobná osobnost. Jedná se o stavy, kdy postižená osoba byla určitou dobu sama sebou a určitou dobu jakoby osobou jinou, při čemž některých schopností užívala v obou nebo více stavech, jiné se z jednoho do druhého nepřenášely a byly od sebe odděleny závorou amnézie. Teorie vyrůstá z názorů Janeta, Prince a McDougala. Změněný stav vědomí, trans, je považován mnoha současnými autory za podstatný znak hluboké hypnózy. Motivační teorie hypnózy pochází z roku # od Whitea, který se snažil vysvětlit hypnotické chování jako smysluplné, k cíli zaměřené snažení, jehož hlavním cílem je chovat se jako hypnotizovaná osoba, jak je to určováno operátorem a chápáno subjektem. Pokusná osoba je prostě zvýšeně motivována chovat se tak, jak si to hypnotizér přeje a jak to sama chápe. Nemůže- li osoba rozdělat sevřené ruce, nejde o disociaci, jak myslí McDougall, nýbrž subjekt prostě dělá to, co se mu říká. Pokouší se rozdělat ruce a současně je sevřít. Podobně posthypnotická amnézie není případem dvou disociovaných systémů, ale pokusná osoba se prostě nepokouší vyvolat si zážitky z hypnózy. Někteří dovádějí Whiteovu teorii dále a hovoří o přijetí role hypnotizované osoby. Hypnóza je tak včleněna do sociálně psychologické koncepce hraní role. Předpokládá jednak schopnost k hraní příslušné role, jednak přijetí této role. Sarbin srovnává hypnózu s dramatem. Herec musí přijmout roli, přijme- li ji dokonale, sám se v ní ztratí, prožívá ji a příliš si již neuvědomuje ani publikum, ani okolní předměty. Subjekt se tedy snaží situaci si živě představit tak, jak ji hypnotizér popisuje, a sebe si představit v ní. Jeho jednání je jednáním jakoby . Tato teorie vysvětluje zejména skutečnost, že chování pokusných osob se v hypnotickém stavu často liší podle toho, jaké mají o hypnóze představy a co o ní četly, slyšely, co viděly. Blízko k této teorii má i Stokvis, když charakterizuje hypnózu jako polovědomé divadlo, k jehož přerušení chybí hypnotizovanému impuls. Vysoký stupeň motivace však nevysvětlí řadu důležitých věcí. Jdeme- li k zubaři a pokoušíme- li se sebevíc ignorovat bolest, nedaří se nám to. Hypnotizovaná osoba však po sugesci bolest nepociťuje. Tato koncepce vychází z poznatku o obtížnosti v určování objektivních kritérií hypnotického stavu. Považuje to prostě za nemožné. Zda je nějaká osoba v tomto stavu, nemůže být ve skutečnosti zjištěno o nic lépe, než může být zjištěno, co si nějaká osoba myslí a zda si vůbec něco myslí. O subjektivním zážitku se můžeme pouze dohadovat. Orne na základě svých pokusů s dvojitě slepou kontrolou dvou skupin subjektů, z nichž jedna byla ve skutečné hypnóze a druhá měla hypnózu předstírat, došel k závěru, že ohnisko hypnózy je spíše v subjektivních zážitcích individua než v objektivně patrném chování. Barber jde dále a snaží se určit, v čem tato změna subjektivní zkušenosti spočívá. Určuje ji jako kognitivně percepční restrukturaci, změnu, představu, vnímání a úsudku. Vnější chování hypnotizovaného je v souladu s touto změnou. Podle Orna je hlavní složkou subjektivní zážitkové změny to, že hypnotizovaná osoba je schopna tolerovat logické rozpory. I Stokvis a jiní se domnívají, že podstatě hypnózy se lze přiblížit pouze analyzováním, sebepozorováním osoby do hypnózy uvedené. Zážitek hypnózy, zážitek transu diferencuje hypnózu od nehypnózy. Shor, Weitzenhoffer, Hilgard a zejména As zkoumali, jak souvisí hypnotické zkušenosti s různými zážitky známými z bdělého stavu. Stelterová popsala ve své disertační práci četné vlastní subjektivní zážitky při podrobování se hypnotizaci u Klumbiese a srovnala je s jinými publikovanými údaji. Proti uvedenému pojetí lze namítnout, že ač hypnóza nepochybně je subjektivním zážitkem, přece jen subjektivní stránka znamená pouze jeden aspekt a nelze se na něj omezit. I Stelterová upozornila, že posouzení tohoto zážitku hypnotizovaným i při školenosti v introspekci může být značně subjektivně zabarveno a že se od sebe liší rovněž subjektivní zážitky osob hypnotizovaných různými hypnotizéry. Podstatou hypnózy je vztah mezi hypnotizérem a hypnotizovaným, interakce mezi nimi. Jevy pozorované v hypnóze z tohoto vztahu rezultují. Tímto interpersonálním vztahem je raport, rourovité spojení mezi hypnotizérem a hypnotizovaným, jež má často ráz selektivní. Hypnotizovaný reaguje poslušností jen na slova hypnotizérova, a nikoliv na slova ostatních lidí z okolí. Zajímavou teorií této kategorie je teorie Haleye, jež vysvětluje navození hypnózy tím, že hypnotizér dává dvě různé úrovně příkazů, aby subjekt něco udělal a současně aby to nedělal, zvedá se vám ruka a nezvedejte ruku, tu dvojí vazba, z níž pokusná osoba, pokud experiment * přerušit * , nemá jiné východisko než požadovaný výkon udělat a při tom popírat, že jej dělá. Proti názoru, že podstatnou součástí při hypnóze je interpersonální vztah, uvádějí se pokusy s navozením hypnózy bez hypnotizéra pomocí magnetofonového záznamu. Proti tomu lze ovšem postavit pozorování Klumbiesovo, že se takovéto navození nikdy nepodaří při první hypnotizaci a že při dalších experimentech s hypnózou je možnost hypnózy bez hypnotizéra podmíněna vlastně posthypnotickým přenesením usínání na příslušný signál, hlas hypnotizéra z magnetofonu. Psychoanalytické teorie hypnózy vysvětlují ve shodě s obecnou teorií psychoanalýzy hypnózu jako záležitost erotického vztahu mezi hypnotizérem a hypnotizovaným. Jde o uplatnění regresívního mechanismu, pacient přenáší na hypnotizéra infantilní erotické city k otci a matce. Libido se nevědomě fixuje na osobu hypnotizéra pomocí masochistické komponenty v sexuálním instinktu. Vyvolávají se archaická infantilní přání a fantazie týkající se hypnotizérovy magické všemohoucnosti, podobné infantilním představám o neomezené moci všemohoucího rodiče. Takto koncipují ze známých pracovníků v oboru hypnózy její podstatu Schilder a Kauders, Soloveyová a Milechnin a Mears, včleňuje ji do své koncepce i Stokvis. Gill a Brenmanová připojují k pojetí hypnózy jako přenosového jevu spočívajícího v regresi ještě koncepci změněného stavu ega. Koncepce předpokládají přijetí sporného psychoanalytického pojetí struktury a dynamiky osobnosti. Cenné je v pracích rozlišování otcovské hypnózy, která je autoritativní a diktátorská, a laskavé, uspávací hypnózy mateřské. O tom, v čem tato změna spočívá, byly vysloveny různé názory. Někteří spojovali hypnotický stav s různými změnami prokrvení mozku, buď s hyperemií, nebo s anemií. Z novějších autorů Volgyesi hovořil o vazomotorické decerebraci zahrnující anemii frontálních laloků. Jiní spojují hypnotický stav se změnami na synapsích. Eysenck dle Horvaie se domnívá, že při hypnóze se nervová energie usměrňuje do menšího počtu nervových spojů, čímž se snižuje rezistence na synapsích a průchod nervové energie se usnadňuje. Kretschmerova škola přikládá zásadní význam mezimozku, hovoří o přepnutí na trofotropní úsporný metabolismus a zdůrazňuje vliv určitých poloh očních svalů při navozování hypnózy. Značné naděje byly skládány do bádání o retikulární formaci. Předpoklad, že sídlem vědomí je centrencefalický systém, vede Robertse k formulování elektrofyziologické teorie hypnózy. Hypnóza je vyvolána elektrickou blokádou mezi retikulární formací mozkového kmene a specifickými senzorickými, parasenzorickými a koordinačními neuronálními drahami. Jelikož se dále již speciálními problémy neurofyziologie hypnózy nezabýváme, uvedeme zde několik pokusů o elektrofyziologický výklad v souvislosti s ascendentním retikulárním aktivačním systémem podrobněji. Jak je vidět, mají zatím pokusy o výklad hypnózy ve spojitosti s činností RF a MDAS víceméně spekulativní charakter a zejména Arnoldová a West tu dosti lehkomyslně směšují psychologické a neurofyziologické pojmy. Nicméně lze vidět v této orientaci slibný směr pro hledání fyziologického substrátu hypnózy. Uznává to u nás Horvai, který předpokládá, že v hypnotickém stavu by mohl být útlum lokalisován především v kůře, zatím co aferentace do RF by byla neporušená. To by odpovídalo skutečnosti, že hypnotizovaným nejsou vnímány reálné podněty, zatímco má v podstatě shodný obraz s obrazem bdělého stavu. Hoskovec upozorňuje na některé další teorie latinsko-americképrovenience, domnívá se stejně jako my, že při vytváření vícedimensionální teorie hypnózy bude nutno s příspěvky moderní neurofyziologie zásadně počítat. Při uvádění do hypnózy hrají roli podněty, které jsou spojeny s usínáním, s navozením atmosféry, která vede k usnutí. Vyvolává se spánek jako podmíněný reflex. Při sugesci slovo jako podmíněný podnět zastupuje realitu. Podle Pavlova je u člověka slovo stejně reálným podnětem jako ostatní podněty, takže na sugesci lze pohlížet jako na nejjednodušší typický podmíněný reflex člověka. K teorii hypnózy jako formě podmiňování se staví kladně Young, Welch, Furneaux, za jednu složku hypnózy ji považují Kleinsorge a Klumbies, propaguje ji zejména Ind Das, který provedl experiment ke zjišťování korelace mezi podmiňováním a hypnózou. Podmiňování zjišťoval pomocí mrkacího reflexu a zjistil korelaci významně pozitivní. Velmi zajímavý aspekt přinesl experiment Corn-Beckera, Welche a Fisichelliho s abstraktním podmiňováním. Subjektu je v tomto experimentu dávána řada podnětů, slov, jež jsou vždy posíleny fyzikální skutečností. Pak je dán podnět, který není posílen. Reakce je zjišťována pomocí kožně galvanického reflexu. Například slovo červené světlo je doprovázeno červeným světlem, slovo vítr je doprovázeno ofukováním ventilátorem. Slovo elektrická rána není provázeno ničím. Přesto kožně galvanická reakce odpovídá za těchto podmínek reakci, která by nastala při skutečné elektrické ráně. U kontrolní skupiny, kde ostatní podněty nejsou posilovány, taková reakce nenastane. Autoři nazývají tento druh podmiňování podmiňováním abstraktním a domnívají se, že hypnóza spočívá na tomtéž principu. Při uvádění do hypnózy je užíváno sugerování skutečností, které se objevují jako přirozené následky situace, sugerovaná únava víček je přirozeným důsledkem strnulé fixace, až se hypnotizér stane pro hypnotizovaného osobou s prestiží. Hypnotizovaný pak začne reagovat i na sugesce již ničím neposílené. Tento vynikající experiment může vysvětlit některé jevy, že zdar jedné sugesce usnadňuje sugesce další, nezdar zhoršuje naděje na úspěch. Lze jej prakticky aplikovat v technice. Vyslovujeme jen takové sugesce, jejichž splněním jsme si na daném stupni hypnózy již jisti. Zdaleka však neplatí tato zásada všeobecně. Subjekt při zkoušce spojených rukou rozdělá ruce poprvé, rozdělá je i podruhé, ale nerozdělá je potřetí, princip podmiňování v tomto případě účinným faktorem být nemůže. Vztah výsledků experimentů Corn-Beckerak hypnabilitě byl uveden v pochybnost pokusem Gladfeltera a Halla, kteří nenalezli významnou korelaci mezi hypnabilitou a fyziologickou reakcí na slovo elektrická rána. Zajímavý problém v každém případě vyžaduje další replikace pokusů. Spojování hypnotických jevů a hypnózy se spánkem je starého data. Srovnávají ji s ním Forel, Kronfeld, Trommer, ke sbližování hypnózy a spánku tenduje i většina současných evropských autorit, které se v technice snaží postup co nejvíce zcivilnit, využít uspávacích podnětů a spolupráce hypnotizované osoby v navazování výchozího pasívního relaxovaného stavu. Tak Kretschmerova škola odmítá spojovat hypnózu se sugescí a snaží se dokazovat, že hypnóza se skládá z několika základních mechanismů, které ji vyvolávají téměř automaticky z relaxace vůlí ovládaného svalstva, relaxace vegetativního aparátu, z určitého stavu očních svalů a vyprázdnění vědomí. Pro sugesci tu nezůstává víc místa, než je ho v kterémkoliv jiném interpersonálním vztahu. Na tomto přístupu je též založen Kretschmerův vlastní postup, aktivně hypnotický trénink, při němž pacient postupně sám nacvičuje jednotlivé uvedené mechanismy. Velmi významně zasáhla ve prospěch jednoty hypnózy a spánku Pavlovova škola. Pavlov pozoroval u zvířat ospalost a spánek v situacích, kdy byly aplikovány podněty vyvolávající různé druhy aktivního útlumu, vyhasínání, diferenciaci, opožďování, a mohl stanovit i určité fáze v šíření podle toho, jakým způsobem šířící se útlum ovlivňoval u pokusných zvířat jejich reakce. Hovoří tu o hypnotických fázích, stavech vmezeřených mezi bdění a spánek, z nichž popsal zejména fázi nivelisační, paradoxní a ultraparadoxní, jež byly srovnatelné s fázemi, které pozoroval Veděnskij na izolovaném nervovém vlákně. Pavlov pak vyslovil řadu předpokladů týkajících se hypnózy lidské. Hypnóza je vlastně spánek. Neliší se od spánku svou podstatou, nýbrž jen jednotlivými zvláštnostmi, tím, že je to velmi pomalu nastupující spánek, který se nejprve omezuje na malou úzkou oblast mozkové kůry, a pak se šíří, až nakonec dospěje k podkorové oblasti. V pracích pavlovské školy byl položen důraz na to, že hypnotický spánek vzniká nejsnáze při vyloučení rušivých podnětů a za působení podnětů, které jsou obvykle spojeny se situací usínání. V hypnotickém spánku těmito metodami vyvolaném byly měřeny různé fyziologické charakteristiky, které se ukázaly být podobnými změnám spánkovým. Bylo poukazováno na to, že vnější obraz hypnotického a přirozeného spánku je totožný včetně různých reakcí při probouzení, jako je protahování, protírání si očí. Hypnotizovaný se ovšem liší od normálně spícího raportem. Tuto skutečnost vysvětlila Pavlovova škola přítomností bdělých okrsků, bdících strážných bodů na pozadí utlumené mozkové kůry, jejichž analogii lze najít v některých situacích normálního spánku, jako je reakce unavené, spící matky na slabé zavrnění dítěte při poměrně značné odolnosti vůči i silným zvukům jiného charakteru. Zvýšení sugestibility je podmíněno tím, že se při izolovaném bdění jednotlivých bodů mozkové kůry vylučuje jakýkoliv konkurující vliv všech ostatních, ať současných, nebo starých stop podráždění. Vedle obecné charakteristiky hypnózy jako parciálního spánku byly na výklad hypnotických jevů přeneseny též poznatky o fázových stavech. Spánkový útlum, jenž při normálním usínání těmito fázemi pouze rychle proběhne, se při hypnóze na některé fázi zastaví nebo fáze jedna druhou střídají. Tak stavem paradoxní fáze by se dalo vysvětlit, proč se slovo, které je za normálních okolností slabším podnětem než skutečnost, stane v hypnóze podnětem silnějším. Pavlovská koncepce je schopna vysvětlit jevy hypnotického spánku, spánkovou hypnózu, nedostačuje však pro vysvětlení hypnózy bdělé, aktivní, při níž proces útlumu ve fyziologickém smyslu nemusí hrát větší roli, než jakou hraje při jakýchkoliv psychických procesech v bdělém stavu, jako je koncentrace pozornosti, myšlení, emoce. Zatímco v předchozí části bylo naším cílem vyložit jednotlivé elementární výkladové principy hypnózy, jichž bylo a je v teoriích hypnózy používáno, povšimneme si nyní některých současných komplexních pojetí hypnózy. Jak již bylo řečeno, většinou se dnes uznává, že každá z uváděných unidimensionálních teorií přináší určitý plodný aspekt, že však není schopna obsáhnout a vysvětlit celou problematiku. Kromě sovětských autorů, kteří se striktně přidržují unidimensionální koncepce pavlovské a vědomě se uzavírají proti přijetí jiných koncepcí a aspektů, nejsou současné vedoucí autority v oboru hypnózy většinou ortodoxními zastánci jediné teorie, i když podle svého zaměření projevují některé teorii větší sympatie než jiné. Pokud se nespokojují s prostým objektivistickým výčtem základních názorů bez zaujetí vlastního stanoviska, jde většinou o přístup buď eklektický, anebo o různé pokusy o integraci. Některými z nich se zde budeme zabývat podrobněji. Podle Ernsta Kretschmera jsou podstatou komplexního jevu hypnózy tyto mechanismy, hluboká relaxace a to jak vůlí ovládaného svalstva, tak vegetativního aparátu s jeho přeladěním na vagový, trofotropní, úsporný metabolismus, vyprázdnění pole vědomí s jeho vzrůstajícím zacloněním a zúžením při pasívním postoji pacienta, určité stavy očních svalů, o nichž se předpokládá, že působí přes mesencefalická integrační centra a indukcí na diencefalon. Úloze diencefala jako centra nadřazeného základním vegetativním funkcím, regulaci tonu a mechanismu bdění spánek se připisuje základní význam. Této koncepce hypnózy je prakticky využito v Kretschmerově technice stupňované aktivní hypnózy, jež rozkládá hypnotizaci na postupný nácvik uvedených základních mechanismů za aktivní účasti pacienta. Sugesci nepovažuje Kretschmer pro hypnózu za podstatnou a v jeho koncepci mu pro ni nezůstává víc místa, než kolik je ho v jakémkoliv jiném interpersonálním vztahu. Komplexní pojetí německých autorů Kleinsorga a Klumbiese se přibližuje k podstatě hypnózy ze tří hledisek. Považují hypnózu za parciální spánek ve smyslu Pavlovovy teorie. Argumentují vnější podobností hypnózy a spánku a nálezy spánkových charakteristik v EEG. Vysvětlení částečného spánku z hlediska mozkové lokalizace považují za problém dosud nevyřešený. Naznačují též možnost, že by hypnotický spánek nemusel být příčinou, nýbrž důsledkem hypnózy. Podmíněně reflexní děj, který je fyziologickým podkladem mechanismu sugesce. Slovo, představa s ním spojená mohou zastupovat jim odpovídající nepodmíněný podnět a vyvolat přímo bez účasti vůle tytéž účinky jako nepodmíněný podnět sám a to i u takových procesů, které vůlí ovladatelné nejsou. Pokusy Ivanova Smolenského s podmiňováním pupilárního reflexu, pokusy Bykovovy školy s podmiňováním reakcí vnitřních orgánů. Děj instinktivní, důsledek přímého, nepodmíněného reflexního působení, sugestivní komponenty. Autoři správně postihli nedostatek podmíněně reflexního přístupu. Slovo sice může zastupovat skutečnost, nemusí však nutně vyvolávat tytéž účinky jako příslušná skutečnost sama. Většinou vyvolává pouze představu bez ji přesahujícího psychického a somatického účinku. Je možno naslouchat podrobnému popisu usínání, a při tom vůbec neusnout. K pouhému obsahu sugescí tedy musí přistoupit další faktor, jehož účinek spočívá v tom, že v hypnotizovaném je vyvoláno vedle představ též vědomí reality, bezprostřední jistota, že to, co bylo řečeno, je skutečností. Je jistě rozdíl, představíme- li si pouze, že za dveřmi stojí návštěva, a jsme- li si jisti, že tam skutečně je. Sugestivní účin dosažení přesvědčení o správnosti řečeného slova je dán osobností hypnotizéra, jeho celkovým vzhledem, jistotou v mimice, gestech, chování a řeči, kouzelně působícími pomocnými prostředky, zkrátka ve všem se projevující hypnotizérovou převahou. Tento faktor nazvali autoři sugestivní komponentou a předpokládají, že její účinek spočívá na nepodmíněné reakci. V tomto smyslu tedy hovoří o hypnóze jako o ději instinktivním. Vzájemnou spolupráci uvedených tří součástí hypnózy si představují Kleinsorge a Klumbies schematicky takto. Pouhá slova vyvolávají představy a tyto opět jisté psychické i somatické účinky. Za přítomnosti sugestivní komponenty zdají se slova dostatečně přesvědčujícími jako pravdivá. Tak jak to odpovídá tomuto úsudku o realitě, jsou účinky slov ještě dalekosáhlejší. Aby mohly být ještě stupňovány, je užito určitého triku, který spočívá v tom, že jako první psychickosomatický efekt je vyvolán polospánek hlavní myšlení. Stabilní i radioaktivní atomy jsou popisovány základními parametry, podle nichž je možné provést jejich klasifikaci. Základními parametry atomu jsou atomové a nukleonové, starší termín hmotové číslo. Atomové číslo udává počet protonů v jádru. Určuje tedy též počet kladných elementárních nábojů v jádru u neionizovaného atomu i polohu prvku v periodickém systému. Nukleonové číslo udává celkový počet nukleonů v jádru atomu, tedy součet protonů a neutronů. Běžně používaný způsob zápisu těchto čísel u určitého prvku je tedy * . Izotopy nazýváme atomy, které mají stejná atomová čísla a různá nukleonová čísla. Jde tedy o jádra určitého prvku, která však obsahují různý počet neutronů. Všechny izotopy určitého prvku mají pochopitelně identické chemické vlastnosti. Izobary nazýváme atomy, které mají stejná nukleonová čísla a různá atomová čísla. Jsou to jádra o stejném celkovém počtu nukleonů, avšak s rozdílným počtem protonů. Jde tedy o chemicky odlišné prvky. Izomery nazýváme atomy, které mají stejná atomová i nukleonová čísla, avšak pro měřitelnou dobu mají různý energetický obsah jádra. Obvykle se metastabilní energetický stav značí písmenem za nukleonovým číslem. Stabilita či nestabilita jádra určitého atomu v čase je dána energetickými poměry v jádru, které jsou určeny počtem protonů a neutronů, jejich vzájemným poměrem a uspořádáním. Jádra, jejichž energetická hladina je minimální, jsou stabilní v čase. Existují však jádra, která nejsou v energeticky stabilním stavu a mají snahu získáním nebo ztrátou elektrického náboje a vyzářením přebytečné energie přejít do stavu energeticky stabilnějšího. Izotop jednoho prvku se tak změní na izotop prvku jiného, případně na izomer téhož či jiného prvku. Vyskytují- li se tyto izotopy v přírodě, nazýváme je přirozeně radioaktivní, jde- li o uměle vyrobené izotopy, pak se jmenují uměle radioaktivní. Jev přeměny jádra označujeme pak jako přirozenou, případně umělou radioaktivitu. Počet radioaktivních izotopů vyskytujících se v přírodě je poměrně malý. Naproti tomu většina izotopů uměle vyrobených v reaktorech nebo pomocí urychlovačů částic má radioaktivní vlastnosti. Radioaktivním rozpadem rozumíme přeměnu jádra atomu jednoho izotopu mateřského na jádro izotopu druhého, dceřiného. Rozpad přirozeně radioaktivních prvků se řídí stejnými statistickými zákony jako rozpad uměle vyrobených radioaktivních izotopů. Obsahuje- li váhové množství látky radioaktivní atomy určitého prvku, potom každé z radioaktivních jader má určitou pravděpodobnost, že v daném časovém intervalu dojde k jeho transmutaci přeměně. Není ovšem možné přesně zjistit okamžik, ve kterém se určité radioaktivní jádro právě přemění. Radioaktivní rozpad má statistický charakter, neboť jde vždy o velké počty jader. Počet atomových jader, která se v daném krátkém časovém intervalu transmutují, je vždy úměrný celkovému počtu všech dosud nerozpadlých jader na počátku tohoto časového intervalu. Matematický popis radioaktivního rozpadu je dán exponenciální rovnicí, kde je počet dosud nerozpadlých atomů v čase, počet radioaktivních atomů v čase, základ přirozených logaritmů, konstanta fyzikálního rozpadu. O použití radioaktivního atomu ve stopovacích metodách i v jiných oblastech rozhoduje skutečnost, že rychlost radioaktivního rozpadu není možné ovlivnit ani chemicky změnou chemické vazby, ani fyzikálně změnou teploty tlaku. Rychlost radioaktivního rozpadu není obvykle vyjadřována pomocí rozpadové konstanty, ale častěji fyzikálním poločasem rozpadu. Fyzikální poločas je doba, za kterou se transmutuje polovina z určitého množství radioaktivních atomů. Fyzikální poločas radioaktivního prvku je spojen s jeho rozpadovou konstantou vztahem * . Poločas rozpadu má pro každý radioaktivní prvek zcela určitou hodnotu. Je fyzikální veličinou všeobecně velmi užitou a používanou k popisu fyzikální charakteristiky radioaktivní látky. Ze známého poločasu rozpadu radioaktivního izotopu je možno určit rychlým odhadem poměrnou část dosud nerozpadlých atomů. Poměrná část počtu radioaktivních jader dosud nerozpadlých po poločasech je # * . V praxi není k určení okamžitého množství radioaktivních atomů aktivity obvykle používáno výpočtu podle rovnice, ale toto množství se určuje graficky pomocí rozpadových křivek. Rozpadová křivka radioaktivního izotopu je grafické znázornění rovnice v semilogaritmických souřadnicích, čas na stupnici lineární v ose * , množství na stupnici logaritmické v ose * . V těchto semilogaritmických souřadnicích je rovnice znázorněna přímkou, což usnadňuje konstrukci grafů, jeden bod přímky počáteční množství v čase a druhý bod je polovina počátečního množství v čase rovném známé hodnotě fyzikálního poločasu. Pro použití radioaktivního prvku ve stopovacích metodách v biologii a v lékařství byly zavedeny pojmy biologického poločasu a efektivního poločasu. Biologický poločas je doba, za kterou se vyloučí polovina množství prvku dodaného do organismu. Efektivní poločas je doba, za kterou klesne počet inkorporovaných radioaktivních atomů v těle na polovinu, jak následkem fyzikálního rozpadu, tak následkem biologického vylučování. Vzhledem k nerovnoměrné distribuci většiny prvků v živém organismu je často uvažován efektivní poločas též ve vztahu k určitému orgánu kritickému. Efektivní poločas tedy charakterizuje skutečný úbytek množství radioaktivních atomů z organismu. Vzájemný vztah fyzikálního, biologického a efektivního poločasu je dán rovnicí * . Množství radioaktivní látky podléhající přeměně jakéhokoli typu je vyjadřováno v jednotkách curie nebo ve zlomcích této jednotky. Curie je takové množství radioaktivní látky, ve kterém se přemění za jednu vteřinu # atomů, milicurie je tisícina rozpadů a mikrocurie miliontina rozpadů tohoto množství. Jednotka rutherford definovaná jako takové množství radioaktivní látky, v němž se přemění # atomů, se v praxi nevžila a není používána. Často se však aktivita zářičů vyjadřuje pomocí ekvivalentního miligramu radia. Při použití radioaktivních izotopů v biologii a v lékařství je důležitým parametrem měrná specifická aktivita. Měrnou aktivitou rozumíme poměr aktivity a hmotnosti určitého množství látky. Objemová aktivita je podíl aktivity a objemu určitého množství látky. Při diagnostickém použití radioaktivních izotopů je údaj měrné aktivity nezbytným podkladem. Z hlediska podstaty stopovacích metod je nejvýhodnější použití vysoké měrné aktivity radioaktivních izotopů bez nosiče, příměs stabilního izotopu téhož prvku nebo s malým množstvím nosiče. Obsah nosiče v radioaktivním preparátu je závislý na způsobu výroby příslušného radioaktivního izotopu. U radioaktivních izotopů se setkáváme s těmito druhy radioaktivního rozpadu, rozpad * , rozpad * , záchyt elektronů a izomerní přechod. U radioaktivních izotopů používaných ve stopovacích metodách jsou běžné všechny druhy rozpadu s výjimkou rozpadu. Rozpad * . Jeho vnějším projevem je emise záporně nabitého elektronu podmíněná přeměnou neutronu v jádru atomu v proton. Schematicky je rozpad zapsán * . Při tomto rozpadu se nemění hmotové číslo a atomové číslo nového prvku je o jednu jednotku větší. Nový prvek se tedy v periodickém systému prvků posouvá o jedno místo vpravo. Kromě elektronu vzniká ještě další elementární částice, neutrino. Je to částice bez elektrického náboje, jejíž hmota je ve srovnání s hmotou elektronu zanedbatelná. Její ionizační schopnost je nepatrná. Energetické spektrum elektronů emitovaných z jádra atomu při rozpadu je spojité. Energie se mění od nulové po určitou energii maximální, která je důležitou charakteristikou izotopu. Pro výpočet ionizačních účinků a dávky záření se používá střední energie, která je pro různé radioaktivní izotopy tabelována. Střední energie elektronů činí přibližně jednu třetinu energie maximální. Rozpad * . Při tomto druhu přeměny jádra je z jádra emitován kladně nabitý elektron, tedy pozitron, opět spolu s neutrinem. Schematicky je tento rozpad zapsán * . Je podmíněn přeměnou protonu v neutron, pozitron a neutrino. Hmotové číslo zůstává nezměněno, atomové číslo se o jednu jednotku zmenšuje. Vzniklý prvek se tedy v periodickém systému posouvá o jedno místo vlevo. Pozitron je velmi nestabilní elementární částice. Volný pozitron existuje pouze nepatrný časový interval kolem # a pak se spojuje s elektronem, přičemž se setrvačná hmota částic mění na elektromagnetické vlnění, které je v tomto případě nazýváno anihilační záření. Vznikají obvykle dvě kvanta záření o energii * , což je energie ekvivalentní klidové hmotě elektronu, respektive pozitronu vypočtená na základě rovnice, kde je setrvačná hmota elektronu a je rychlost světla ve vakuu. Dráhy těchto kvant spolu svírají úhel. Energetické spektrum pozitronů je analogické spektru elektronů emitovaných z jádra při rozpadu. Záchyt elektronu. Při tomto druhu rozpadu se jaderný proton mění v neutron při zachycení elektronu z vnitřních sfér elektronového obalu atomu. Nejčastěji jde o zachycení elektronu ze sféry jádrem. Hmotové číslo se při tomto druhu rozpadu nemění, atomové číslo klesá o jednu jednotku podobně jako při rozpadu. Zachycení elektronu je provázeno emisí charakteristického rentgenového záření, neboť dochází k přeskoku elektronů v elektronovém obalu atomu při zaplňování energetických hladin blíže jádru. Částice emitované z jader atomů neodnášejí ve formě klidové a kinetické energie obvykle celou energii uvolněnou při rozpadu, ale rozpad je provázen ještě emisí jednoho nebo více kvant záření, čímž se energetické poměry stabilizují. Izomerní přechod. Tato přeměna je charakterizována přechodem jádra atomu ze stavu energeticky metastabilního na izomer, který je buď stabilní, nebo se dále rozpadá některým z uvedených způsobů. Záření vznikající přeměnou jader radioaktivních atomů můžeme rozdělit na záření povahy korpuskulární a záření povahy elektromagnetické. Záření a rentgenové záření nemají setrvačnou hmotu, ani elektrický náboj. Proto směr jejich šíření nezávisí na vnějším elektrickém nebo magnetickém poli. Vzájemný vztah frekvence vlnění, případně vlnové délky a energie je dán rovnicí, kde Planckova konstanta a * je rychlost světla. Záření * a charakteristické rentgenové záření doprovázející záchyt elektronu jsou vždy monoenergetická. Energii záření vyjadřujeme jednotkami elektronvoltů a jejich násobky. Z hlediska kvantové teorie záření se energie záření nešíří spojitě, ale v určitých kvantech zvaných fotony. Klidová hmota fotonu je nulová. Vnitřní konverze. V některých případech je energie rozpadu předána přímo elektronu z obalových sfér atomu. Tím tento elektron získá kinetickou energii a opouští atom. Takové elektrony nazýváme elektrony vnitřní konverze a celý jev vnitřní konverzí. Elektrony uvolněné tímto způsobem jsou na rozdíl od elektronů emitovaných z jádra při rozpadu monoenergetické. Tím také mohou být snadno odlišeny od elektronů procházejících z jádra. Pochopitelně je emise elektronu vnitřní konverze následována emisí charakteristického rentgenového záření. Na * je schematicky znázorněn rozpad. Radioaktivní xenon přechází z metastabilního energetického stavu emisí kvanta záření o energii s poločasem # dne na izomer, který se rozpadem mění s poločasem dne na stabilní izotop cesia a ihned emituje kvantum záření o energii. Xenon s poločasem # dne je příkladem jednoduchého smíšeného zářiče. Na rozpad jednoho jádra připadá emise jednoho elektronu a jednoho kvanta záření. U většiny radioaktivních izotopů je rozpad složitější. Na jednu desintegraci jádra připadá emise několika kvant záření o různé energii. Rozpad jádra může probíhat též tak, že elektrony opouštějí jádro s různou maximální energií ve zcela určitém procentuálním zastoupení. K této skutečnosti je třeba přihlížet při výpočtu absorbované dávky záření. Protože záření emitované radioaktivními atomy vzájemně na sebe působí s okolním prostředím, energie záření se postupně snižuje a je absorbována prostředím. Fyzikální procesy interakce jsou závislé jednak na druhu záření a jeho energii, jednak na kompozici okolní hmoty. Záření postupně ztrácí svou energii při průchodu absorbátorem převážně následkem ionizace a excitace atomů nebo molekul absorbátoru, případně buzením brzdného záření. Elektrony vyzářené z jádra radioaktivního atomu mají určitou kinetickou energii. Protože nesou záporný elementární elektrický náboj při průchodu hmotou, silně na sebe vzájemně působí s elektrony obalu atomů nebo molekul. Tímto vzájemným působením je buď vyražen elektron z některé energetické hladiny obalu ionizace, nebo je zvýšena jeho energie a je vynesen do dráhy vzdálenější jádru excitace. Při vytržení elektronu z obalu atomu je třeba překonat ionizační potenciál vazebné elektrostatické síly poutající elektron k atomu. Energie potřebná k vytvoření jednoho iontového páru závisí na atomovém čísle absorbátoru, ve vzduchu činí kolem # . O toto množství energie se sníží kinetická energie ionizující částice. Ionizační schopnost posuzujeme podle specifické lineární ionizace, což je počet párů iontů vytvořených na jednotce délky dráhy ionizující částice. Při excitaci atomu, případně molekuly setrvá elektron vynesený do vyšší energetické hladiny v této hladině pouze určitou dobu a pak se vrací do některé z nižších energetických hladin za současného vyzáření energetického rozdílu mezi příslušnými hladinami ve formě elektromagnetického vlnění. Je zřejmé, že interakce záření s absorbátorem závisí na počtu elektronů v objemové jednotce a tedy též na atomovém čísle absorbátoru. Absorpce je úměrná počtu elektronů v objemové jednotce, kde je hustota absorbátoru # . Je- li tloušťka absorbujícího materiálu vyjádřena v jednotkách váhy na jednotkovou plochu, obvykle potom je velikost absorpce dané tloušťky materiálu u lehkých prvků nezávislá na druhu absorbující látky. Dosah elektronů v určité látce je závislý na jejich energii. Protože je energetické spektrum elektronů emitovaných při rozpadu spojité, není dosah konstantní. Byly odvozeny experimentální vztahy pro určení velikosti dosahu v závislosti na maximální energii záření. Pro hodnoty * je možno vypočítat ze vztahu * , kde je vyjádřeno v * . Pro * je vhodné použít vztahu * . Velikost dosahu v délkových jednotkách vypočteme dělením dosahu hustotou příslušné absorbující látky. Dosah částic emitovaných některými radioaktivními izotopy v tkáni je znázorněn na * . Jen velmi malý počet elektronů proniká na maximální vzdálenost. Vzhledem ke skutečnosti, že většina částic v energetickém spektru má energii přibližně rovnu jedné třetině maximální energie, je vhodné brát v úvahu průměrný dosah částic. Při absorpci záření vzniká též elektromagnetické vlnění, brzdné záření. Mechanismus jeho vzniku je stejný jako při buzení rentgenového záření v rentgence. Energetické spektrum brzdného záření je spojité. Jeho intenzita je přímo úměrná energii záření a atomovému číslu absorbátoru. Proto je v měkké tkáni, kde jsou obsaženy prvky s nízkým atomovým číslem, účinnost vzniku brzdného záření malá a na brzdné záření se přemění přibližně energie záření. Proto není třeba při výpočtu absorbované dávky záření prakticky uvažovat brzdné záření. Musíme je však vzít v úvahu při skladování čistých zářičů. Z uvedených důvodů se tyto zářiče skladují v kontejnerech s nízkým atomovým číslem, aby se účinnost vzniku pronikavého brzdného záření snížila na minimum. Moderní diagnostické metody využívají detekce brzdného záření scintilačními sondami. Absorpce záření probíhá třemi způsoby, fotoelektrickým jevem, Comtonovým rozptylem a tvorbou elektron-pozitronovýchpárů. Pravděpodobnost absorpce záření některým u uvedených způsobů závisí na energii záření a na atomovém čísle absorbátoru. Fotoelektrický jev a Comptonův rozptyl spočívají na vzájemném působení fotonu záření s elektrony obalové sféry atomů absorbátoru. Při fotoelektrickém jevu vyráží foton záření * , rentgenového záření, elektron z určité energetické hladiny obalu atomu. Foton při tomto druhu interakce zcela zaniká. Jeho energie je spotřebována na výstupní práci elektronu a na udělení kinetické energie tomuto elektronu. Podíl absorpce fotoelektrickým jevem stoupá velmi rychle s růstem atomového čísla absorbátoru a se stoupající energií záření se snižuje. Při Comptonově rozptylu předává foton elektronu pouze část své energie a pohybuje se dále v odchýleném směru s menší energií, s větší vlnovou délkou. Podíl absorpce Comptonovým rozptylem klesá též s růstem energie záření, avšak značně pomaleji, než je tomu u fotoelektrického jevu, přičemž je prakticky nezávislý na atomovém čísle absorbátoru. Elektron-pozitronovépáry se vytvářejí tehdy, když foton záření má velkou energii. Pak se v blízkosti atomového jádra přemění energie fotonu na dvojici částic se setrvačnou hmotou elektron-pozitron. Tyto částice jsou elektricky nabité, mají určitou kinetickou energii a ionizují atomy absorbujícího prostředí. Pozitron za krátký časový interval zaniká sloučením s elektronem s následnou emisí anihilačního záření. Pochopitelně se tento způsob absorpce záření může uplatnit jen u záření s energií větší než # . Prakticky se projevuje až při energiích podstatně vyšších. Intenzita úzkého monoenergetického svazku záření klesá při průchodu absorbátorem exponenciálně podle vztahu, kde je intenzita po průchodu absorbátorem o tloušťce # * , intenzita počáteční # * , základ přirozených logaritmů # , lineární absorpční koeficient # * . Je zřejmé, že absorpční koeficient je složitou funkcí energie záření a atomového čísla absorbátoru. Jeho hodnoty jsou tabelovány. Dávku ionizujícího záření vyjadřujeme na základě jeho ionizačních účinků. Rad je taková dávka libovolného druhu záření, která způsobí absorpci energie v gramu absorbující látky. Jednotka rad se stává nejpoužívanější jednotkou absorbované dávky záření. Je to pochopitelné vzhledem k exaktní definici pro libovolné druhy absorbátoru i záření. Rentgen je vedlejší jednotkou expozice ozáření. Při expozici záření nebo * se v gramu vzduchu vytvářejí ionty nesoucí úhrnem jednu elektrostatickou jednotku náboje obojího znaménka. V tkáni bohaté vodou odpovídá expozice způsobená tvrdým zářením nebo absorpcí energie. Dávková rychlost, dávkový příkon, je absorbovaná dávka záření za jednotku času. Absorbovaná dávka záření je časovým integrálem dávkové rychlosti. Proto je tedy funkcí jak druhu zářiče, tak i jeho distribuce v organismu. Relativní biologická účinnost je bezrozměrný faktor, určující, kolikrát větší biologický účinek má absorbovaná dávka uvažovaného druhu záření ve srovnání se stejně velkou absorbovanou dávkou záření rentgenového nebo * záření. Velikost pro záření a pro tepelné neutrony, pro záření * , pro rychlé neutrony s energií menší než # * a pro rychlé neutrony s energií nad # * je rovna, jestliže průměrná specifická ionizace v iontech ve vodě na dráze je # * a lineární přenos energie v na dráze je # * nebo méně. Při specifické ionizaci * . * je taková dávka jakéhokoli druhu záření, při kterém se v gramu absorbátoru absorbuje stejné množství energie jako v gramu tkáně při ozáření dávkou záření nebo tedy asi tkáně. Je taková dávka jakéhokoli druhu záření, která má stejné biologické účinky jako dávka záření nebo * . Odhad absorbované dávky záření při inkorporaci určitého radioizotopu je možno provést pomocí nomogramu uvedeného na * . Absorbované dávky záření u běžných diagnostických izotopových metod jsou na * . Protože je rozpad radioaktivních látek proces se statistickým charakterem, je měření aktivity zatíženo statistickou chybou. Statistické zpracování výsledků měření radioaktivity vychází z Poissonova rozdělení. Jak při laboratorních měřeních, tak při měření se v nukleárním lékařství setkáváme především s relativním měřením aktivity. Průměrná četnost impulsů určitého vzorku je srovnávána s průměrnou četností standardu měřeného za stejných podmínek napětí geometrie, kdy má známou aktivitu. Měří- li se určitý vzorek jakýmkoli detektorem, měří se však současně i pozadí, vliv kosmického záření radioaktivních příměsí ve stínění i v materiálu vlastního detektoru. Proto je průměrná četnost impulsů vzorku, kde je průměrná četnost impulsů při měření, * vzorek pozadí a * je průměrná četnost impulsů pozadí # * . Střední kvadratická odchylka jednotlivého měření radioaktivního preparátu je dána druhou odmocninou celkového naměřeného počtu impulsů za dobu # * . Tedy. Střední kvadratická odchylka četnosti je pak # * . Vezmeme- li v úvahu vliv pozadí na přesnost měření, pak se statistická chyba stejného charakteru uplatní při měření pozadí. Označíme- li indexem veličiny odpovídající měření s pozadím a indexem veličiny pozadí, potom platí pro průměrnou četnost impulsů vzorku měřeného s pozadím, že * a pro průměrnou četnost pozadí * . Průměrná četnost impulsů vzorku je pak * # , neboť obecně * . Nechť počet impulsů pozadí měřeného po dobu # * ve studnicovém scintilačním detektoru byl * # . Po vložení vzorku bylo za dobu naměřeno # impulsů. Potom je průměrná četnost vzorku # . Relativní chyba měření četnosti vzorku je pak # * . Je zřejmé, že přesnost měření je silně ovlivňována velikostí pozadí. Lze ji zvýšit, jednak potlačí- li se pozadí, jednak prodlouží- li se doba měření. Pro jednodušší výpočet doby potřebné pro měření vzorku a pozadí při zachování určité přesnosti byly sestrojeny nomogramy pro různé poměry. Příklad takového nomogramu je uveden na * . Měřiče střední četnosti impulsů integrátory pracují s chybou vznikající při integraci impulsů. Tato chyba závisí na četnosti impulsů a velikosti časové konstanty integrujícího členu. Relativní chyba měření je pak definována vztahem, kde je četnost impulsů časová konstanta. Přesnost při měření integrátorem lze tedy zvýšit buď užitím větší aktivity, zvětšení počtu impulsů, nebo zvětšením časové konstanty. Měřící soupravy používané v nukleární medicíně se v podstatě skládají z detektorů záření a z přístrojů pro zesílení úpravy a registrace výstupních signálů z detektoru záření. Obecné uspořádání měřící soupravy pro detekci a registraci radioaktivního záření je uvedeno na * . Měřené záření je detekováno pomocí vstupního členu, výstupní signál je zesílen, upraven před registrací, která může být provedena digitálním nebo analogovým koncovým členem. Procesem detekce se rozumí převod energie záření absorbované v citlivém objemu detektoru na výstupní elektrický signál, jehož tvary a velikost závisí na záření, na druhu detektoru a způsobu jeho zapojení. U detektorů záření, které pracují v pulsním zapojení, vzniká po absorpci částice nebo fotonu v citlivém objemu detektoru na jeho výstupu elektrický impuls. Vzhledem ke statistickému charakteru vzniku částice i vlastního detekčního procesu je výstupní signál tvořen statisticky rozloženými impulsy, jejichž počet závisí na počtu částic nebo fotonů prošlých citlivým objemem detektoru záření. Zkoumání plastických hmot v našem strojírenství nese dosud znaky první etapy rozvoje, pomalý růst jejich výroby a shromažďování zkušeností se zpracováním a možnostmi aplikace. Rozsah jejich využití ve strojírenství by se měl dostat do souladu s budováním petrochemického průmyslu v ČSSR. Rozvojem petrochemie se u nás vytvářejí předpoklady pro doplnění sortimentu základních konstrukčních syntetických materiálů a umožňuje se tak progresívní změna materiálové struktury. Toto platí obecně, avšak bude třeba ještě velkého úsilí, než chemický průmysl bude schopen plně uspokojovat potřeby strojírenství. Strojírenská spotřeba plastických hmot se vyznačuje totiž vysokými nároky na kvalitu polymerních materiálů a její rovnoměrnost jako základní předpoklad životnosti výrobků a možnosti použití automatizovaných výrobních postupů. Mnohostrannost aplikací a rozdílné funkční podmínky nesou s sebou požadavek širokého sortimentu zpracovávaných a používaných plastických hmot. Sortiment, ale ani kvalita našich vyráběných plastů neodpovídá v mnoha případech požadavkům strojírenských aplikací a důsledkem je pak velký objem dovozu. Je proto zapotřebí, aby se naše chemie včas zabývala otázkami sortimentu, objemu a kvality plastických hmot pro strojírenství. Doposud někteří tuzemští výrobci podřizují sortiment přednostně svým zájmům, jako například je možno uvést nově postavenou výrobní jednotku tun polypropylenu v Slovnaft Bratislava, která není schopna vyhovět strojírenskému průmyslu v sortimentu vstřikovacích typů. Je třeba dosáhnout toho, aby se nedovážely prakticky všechny druhy plastických hmot včetně těch, které jsou již u nás řadu desetiletí vyráběny jako fenolické lisovací hmoty PVC, jak je tomu dnes. Na druhé straně je však třeba počítat s tím, že chemický průmysl nemůže ekonomicky zajistit vlastní výrobou krytí spotřeby široké palety všech nezbytných polymerních materiálů, a proto je třeba doplňkově dovážet chybějící druhy. Zatím je nutné dovážet speciální konstrukční materiály jako jsou polyuretan, speciální polyamidy a termosety, polykarbonáty, polyacetaty, fluoroplasty, polysulfony, polyfenylenoxidy, speciální polyesterové a epoxidové pryskyřice. Vzhledem k tomu, že základní druhy plastických hmot masového použití budou vyráběny v tuzemsku, měl by i při zvýšeném dovozu speciálních konstrukčních PH celkový objem dovozu klesat. Socialistická integrace a specializace by měla být využita k tomu, aby řada speciálních polymerů byla zajištěna z jednotek socialistických států, především k zajištění zpracovatelských strojů a forem. Rozvoj zpracovatelských kapacit ve spotřebitelských odvětvích neodpovídá tempu výstavby jednotek na výrobu plastických hmot v chemickém odvětví. Vznikající disproporci je třeba cílevědomou investiční politikou řešit, aby výhledově nevznikly značné hospodářské ztráty v důsledku nedostatečného využití plastických hmot v našem strojírenství. Vývoz výrobků z PH je hospodářsky efektivnější než vývoz surovin pro jejich výrobu. Při rozvoji strojírenské zpracovatelské základny je třeba řešit problém optimální struktury tohoto oboru. Komplexní řešení musí nejen zabezpečit účelnou koncentraci výrobních programů mezi VH a podniky umožňující dosažení dostatečné technické a ekonomické úrovně výroby, ale též zajistit výrobní aplikace, které specializované zpracovatelské závody odmítají pro technickou náročnost, malou sériovost, pracnost. Tyto výroby budou tvořit stále významnější podíl strojírenské spotřeby plastických hmot. Zpracovatelský průmysl naráží dnes na značné těžkosti při zajišťování potřebného strojního zařízení. Průmysl zabezpečuje pouze základní výrobní zařízení pro technologie vstřikování, vytlačování, vyfukování a válcování. Zcela nedostatečně je kryta zatím výroba doplňkových a pomocných zařízení, pro kterou není v ČSSR speciální výrobce. Omezené možnosti vývoje a výroby tuzemských zpracovatelských strojů a jejich příslušenství byly a jsou hlavní zábranou technického rozvoje v dané oblasti. Je proto nezbytné zajistit odpovídající kapacitu strojírenského průmyslu, která se bude specializovat na potřeby rozvoje zpracování plastických hmot. V tomto směru je třeba také novelizovat rozvojový program, zajištění strojů a zařízení je nutno řešit v rámci strojírenské základny RVHP. Vážnou překážkou je i značný nedostatek kapacit nástrojáren. Kapacitní rozpor bude trvat i po dostavbě nářaďoven v Zbrojovka Brno, Lisovny nových hmot Bruntál, Povážské strojárne Povážská Bystrica. Hlavní přírůstek kapacit je třeba získat rozšířením a modernizací stávajících kapacit, standardizací, normalizací součástí forem a shromažďováním výroby součástí pro výrobce a uživatele forem. V oblasti řízení se situace poněkud zlepšuje, byla zřízena vedoucí pracoviště vědeckotechnického rozvoje, další zlepšení je možno očekávat činností meziresortní pracovní skupiny ze zástupců zainteresovaných ministerstev doplněné specialisty u výzkumných ústavů a podniků, která by měla soustavně připravovat opatření pro rozhodování v této oblasti. Mezi nejnaléhavější opatření, která je třeba v této komisi řešit, patří problém cenových relací. Vývoj cen a výrobků z nich nepůsobí v posledních letech ve prospěch rozvoje využití těchto materiálů, přičemž rozvoj petrochemie vytváří předpoklady vytvoření příznivějších cenových relací k záměnným klasickým materiálům. Značné rezervy jsou pro snižování cen výrobků z PH ve zpracovatelském průmyslu, zejména ve zhromadňování výroby, používání hospodárnějších technologických postupů, vyšším využíváním kapacit a nástrojů a při účtování nepřímých nákladů v kalkulaci výrobků. Dalším dosud neřešeným problémem je výchova odborných kádrů pro oblast zpracování a konstrukčního využití plastů na průmyslových a vysokých školách, která dosud neodpovídá potřebám a významu těchto materiálů. Pokud se tento počet odborných kádrů nepodaří rychle odstranit doškolováním, bude limitovat nejen rozsah aplikací plastických hmot, ale zejména technickou a ekonomickou úroveň. Specialistům plastikářům je třeba vytvořit takové podmínky, aby zajišťovaly zájem o tuto specializaci, o odborné studium a zaručovaly stabilizaci pracovníků. Technickoekonomická propaganda v oblasti zavádění a využití plastických hmot v technické praxi není ještě dostatečně účinná, znalost těchto materiálů v technické veřejnosti není ještě na žádoucí úrovni. V této oblasti je třeba hledat cesty k zintenzivnění akcí pořádaných zejména orgány ČSTV. Využívání plastických hmot je rozhodujícím prostředkem k zajištění rozvoje a zvyšování hospodárnosti strojírenské a kovodělné výroby. Bez plastů by nebylo možné splnit velké úkoly v oblasti inovací strojírenských výrobků a zvyšování jejich užitných vlastností a vypořádat se s uloženým tempem rozvoje strojírenství s velkým omezením v počtech pracovních sil a zdrojů klasických kovových materiálů. V roce # byla zřízena tato vedoucí pracoviště vědeckotechnického rozvoje v oblasti rozvoje uplatnění plastů, VUSTE Praha pro oblasti uplatnění plastických hmot ve strojírenské výrobě a konstrukcích. SVÚM Praha pro materiál z plastických hmot a jeho zkoušení. TOS Rakovník pro stroje a zařízení pro zpracování plastů, Vunar Nové Zámky pro nástroje pro zpracování plastů. Strojírenská výroba uvažuje výhledově s následující spotřebou plastických hmot. Realizace předpokládá jednak uskutečnění výrobního programu plastických hmot v podnicích chemického průmyslu, dále zajištění dovozu těch druhů a typů PH, které se ani výhledově u nás vyrábět nebudou, souběžně je třeba zajišťovat rozvoj zpracovatelských kapacit včetně skladby zpracovatelských zařízení v závislosti na rozvoji progresívních zpracovatelských technologií. Kromě toho je třeba připravovat výchovu odborných kádrů, urychlit vybudování řádně vybavených rozvojových pracovišť v jednotlivých oborech. Důležitým požadavkem je odpovídající úroveň vědeckovýzkumné základny. Rozvoj aplikací plastických hmot by se měl * zejména v nejvíce oborech strojírenské výroby. Zpracovatelé plastických hmot, odběratelé ze strojírenských podniků nejsou spokojeni jak s kvantifikací, tak ani se sortimentem a kvalitou tuzemských hmot. Strojírenské podniky poukazují zejména na tyto nedostatky, potíže při zpracovávání zejména polystyrénu, polyetylénu, polyamidu a některých druhů fenolických hmot vyvolávané nerovnoměrností kvality jednotlivých výrobních šarží, vysoký podíl monomeru u polystyrénu vyvolávající zápach těchto hmot a relativně vysokou křehkost houževnatých typů, vysokou nasákovost polyamidových hmot a z toho vyplývající nedostatečnou rozměrovou stálost, nedostatečný sortiment, polyamid dodává tuzemský výrobce již řadu let pouze ve # typech, zatímco zahraniční výrobci jsou ochotni dodávat # typů, z hlediska sortimentu dále chybí houževnatý typ PVC, samozhášivý typ zpěňovatelného polystyrénu a typy s vysokou zatékavostí, dále typy chemicky a tepelně odolné, v ČSSR není dosud zavedena výroba některých termoplastů ztužených skleněnými vlákny, polyamidů a polystyrénových hmot, u fenolických hmot nejsou k dispozici speciální typy pro technologii vstřikování a typy s vysokou houževnatostí. Z tohoto výčtu vyplývá nepříznivá situace speciálně pro strojírenské výrobní obory, jejichž nároky na jakost a odpovídající sortiment hmot musí být vzhledem k strojírenskému výrobnímu programu mimořádně vysoké. Výrobci zajišťují pro * a # pětiletku sortiment hlavních termoplastů zhruba takto. Emulsní PVC se bude dodávat v normálních typech o # až # * , vyvinut je také typ o # a # * , pastovatelné typy. Suspenzní PVC bude k dispozici v typech o hodnotách až # , dále jsou zajištěny některé kabelářské typy a nové kopolymery typu o # . Vyvíjí se dále typ pro laky. Bude zavedena výroba kopolymeru a další nové typy. K dispozici budou čtyři druhy vysokotlakého polyetylénu a to # základních typů, typy # a # , barvené produkty, další rozšiřování sortimentu ve všech čtyřech druzích je možné. Naběhne výroba nízkotlakého polyetylénu asi o # typech. Polypropylén bude k dispozici po zahájení výroby ve Slovnaftu a v Záluží a to asi # plastikářských typů. Polystyrén se zatím dodává ve standardní jakosti, dále mají být k dispozici typy se zlepšenou tekutostí a tepelnou odolností, středně a vysoce houževnaté typy. Plánovány jsou typy pro rotační odlévání a elektrické pokovování, výroba kopolymeru, styrén-akrylonitrila triméru, akrbutadien-styrénpřibližně v deseti druzích. Sortiment ostatních plastických hmot zůstane přibližně ve stejné sortimentní skladbě jako dosud. Plastické hmoty vytvářejí důležitou surovinovou základnu pro strojírenské výrobní obory a jejich význam bude narůstat zejména v budoucnosti vzhledem k tomu, že řada tradičních materiálů se stane nedostatkovými. Pro aplikaci plastických hmot hovoří zejména jejich ekonomicky výhodné technologie zpracování a možnost dosahovat výhodných technickoekonomických parametrů. Zpoždění našeho strojírenství za zahraniční úrovní využití PH představuje zhruba # let, kromě celkového objemu spotřeby se projevuje zejména v rozložení této spotřeby ve výrobních oborech, ve skladbě aplikací a v úrovni využití progresívních druhů konstrukčních plastických hmot. V létech # - # se otázkám rozvoje oblasti plastických hmot věnovala pozornost prostřednictvím státního úkolu koordinovaného ve SVUM Praha. Od roku # pak je tento problém řešen ve VUSTE Praha, státním programem Strojplast v objemu asi # * . Jde o jediný státní program zabezpečující v současné době problematiku zavádění plastických hmot ve strojírenství. Program zahrnuje řešení úkolů, výzkum vlastností syntetických polymerních materiálů, výzkum výroby technologie laminátů, výzkum zpracování izotropních plastických hmot, spojování konstrukčních materiálů plastickými hmotami, vývoj strojů a zařízení na zpracování plastických hmot, racionalizace výroby forem na zpracování plastických hmot, aplikace plastických hmot v elektronice a elektrotechnice, aplikace plastických hmot v chemickém a potravinářském strojírenství, koncepce rozvoje oboru, technickoekonomické studie a rozbory, statistické údaje. Výsledkem řešení uvedených témat je # konkrétních realizačních výstupů, a to nových typů strojů a zařízení na zpracování plastických hmot, nových technologických postupů, nových druhů výrob technologických směrnic, konstrukčních směrnic nebo norem. Na základě požadavku náměstka ministra bývalého FMHS * Laciny z roku # začala jednotlivá strojírenská generální ředitelství zpracovávat své představy užití plastů pro pětiletku, přitom je plně respektována skutečnost, že strojírenství je největším spotřebitelem konstrukčních materiálů v národním hospodářství a stojí v současné době před řadou specifických úkolů jako zejména zvládnutí výroby nových zařízení s vyšší výkonností, dosažení nižší spotřeby konstrukčních materiálů, snižování spotřeby energií, úspory pracovních sil, zvyšování provozní spolehlivosti a životnosti strojírenských výrobků. Výsledkem dosavadního společného postupu byl materiál předložený v dubnu # vedení FMHTS a FMVS. Jednotlivé body závěrečného usnesení jsou v současné době rozpracovávány věcně a časově zajišťovány. Řešení komplexu a realizace vhodných opatření k překonání jednotlivých překážek nebude jednoduchou záležitostí ať již z hlediska konkrétních nároků na investiční a devizové prostředky, nebo z hlediska faktoru času, který zde může sehrát velmi negativní úlohu. Pro vládu ČSSR a sjezd KSČ připravuje zvláštní komise komplexní materiál o rozvoji výroby a užití plastických hmot v národním hospodářství. V těchto souvislostech zpracovalo koordinační středisko pro zpracování PH ve VUSTE materiál o této problematice ve strojírenství, který projednávala porada vedení FMVS a FMHTS. Nepříznivé zaostávání ve výrobě a spotřebě plastických hmot proti úrovni spotřeby ve světě bylo způsobeno zprvu nedostatečnou výrobní základnou chemického průmyslu. Koncem pětiletky se situace podstatně mění, zejména rozvojem chemického průmyslu a dokončením etylenovodu z NDR, takže v roce # bude v chemickém průmyslu dosaženo výroby plastických hmot více než # * . V pětiletce je třeba vytvořit podmínky zejména pro vyšší spotřebu plastických hmot, pro výrobu součástí v celém strojírenství, nejen ve specializovaných kapacitách. K tomu je třeba zaměřit výzkum a vývoj těmito směry, výzkum vlastností plastických hmot a zpracování základních podkladů, aby mohly být využívány při řešení konstrukcí strojů a zařízení, výzkum a vývoj zpracovatelských technologií plastických hmot, zejména se zaměřením na spojování PH s kovy, na technologickou specializaci se zaměřením na modernizaci, typizace součástí z PH, na rozvoj výroby kabelů a izolantů se zaměřením na její kvalitativní změny, na vývoj elektroinstalačního materiálu a elektrických přístrojů se zaměřením na změnu materiálové základny, využitím jiných plastických hmot, na vývoj a výrobu elektrických strojů a zařízení s uplatněním vysoce tepelně a elektricky odolných plastických hmot, na aplikace ve výrobě osobních a nákladních automobilů a příslušenství na výrobu elektronického příslušenství se zaměřením na pouzdření polovodičových a mikroelektrických prvků plastickými hmotami, na přístrojovou techniku, zejména zdravotnickou, na zařízení pro chemický průmysl se zaměřením na vývoj beztlakových a nízkotlakových nádrží, na stroje a zařízení obecného užití se zaměřením na vzduchotechniku, chladírenskou techniku, čerpadla. V oblasti surovin se uvažuje, že proti výrobě plastických hmot v roce # a # , doplnit * strojírenské spotřebě, bude v roce # výroba plastických hmot činit # * a spotřeba ve strojírenství # * . V uvedené spotřebě jsou zahrnuty i plastické hmoty z dovozu, které přes vysoký trend výroby budeme muset dovážet. Rozsah sortimentu těchto hmot je takový, že bude nutné provést účelnou specializaci v rámci RVHP a ještě ji doplnit dovozem z KS. Půjde zejména o dovoz polyuretanu, speciálních polyamidů, polykarbonátů, fluoroplastů, polyfenylenoidů a dalších. Zpracovatelské kapacity jsou charakterizovány základní technologickou skladbou strojů a zařízení vyjádřenou zhruba třetinou pro oplášťování kabelů, třetinou pro vstřikování a # činí lisování a protlačování. Zbytek představuje vyfukování, zpracování laminátů, tvarování desek a fólií a ostatní technologie. Těmto technologiím odpovídá složení strojního parku, který je zhruba z poloviny starší deseti let. Z toho více než třetina strojů je zcela odepsána. Nevýhodou je, že průmysl zabezpečuje výrobu pouze základního zařízení v podnicích TOS Rakovník, Buzuluk Komárov a Chodos Chodov. Z hlediska potřeb národního hospodářství se jeví výroba strojů pro zpracování plastických hmot jako poddimenzována, zejména u strojů pro vstřikování, kde existuje trvalý nedostatek zhruba # strojů v každé pětiletce. Oblast nástrojů pro zpracování plastických hmot není z perspektivního hlediska také dostatečně zabezpečena vzhledem k tomu, že v roce # má být více než # zpracovávaných PH vyrobeno ve formách. Počet potřebných forem v kusech za rok # stoupne téměř o # * . Za těchto podmínek bude nutné zvýšit počet pracovníků v nářaďovnách pro výrobu forem o # * do # , což si vyžádá i značné investiční nároky na rozšíření nářaďoven, komplexní modernizaci výrobní základny a využití všech forem racionalizace výrobních metod i výrobního procesu, typizace, modernizace, shromažďování výroby. V oblasti pracovních sil se předpokládá, že nárůst pracovníků v kapacitách zpracovávajících plastické hmoty bude kryt z pramenů, kde tyto výrobní síly šetří. Že při předpokládaném rozvoji výroby ve strojírenství se relativně uspoří # pracovníků ročně. Ve vědeckotechnické základně se předpokládá zabezpečení nárůstu vnitřní mobilizací rezerv VHJ, v oblasti inženýrskotechnických pracovníků racionalizací technické a technologické přípravy výroby, výukou a doškolováním techniků. Oblast řízení efektivní technické aplikace plastických hmot nemůže být zabezpečována pouze specializovanými kapacitami výrobců, součástí z PH, je třeba, aby návrhy na nové výrobky byly řádně ověřeny a odzkoušeny ve vyrobených formách a pak předány k hromadné výrobě specializovaným výrobcům. Vývojové a nástrojářské kapacity nejsou takové, aby byly schopny zvládnout požadavky na plánovaný rozvoj do roku # . Proto je nutné, aby každá VHJ měla k dispozici vlastní rozvojové aplikační a ověřovací pracoviště plastických hmot, aplikační středisko. Vypracovaný materiál byl přijat poradou vedení obou strojírenských resortů jako orientační a rámcový podklad pro další práce. Státní výzkumný ústav materiálu v Praze vypracoval návrh rozvoje zpracování a využití plastických hmot v resortu FMTS pro léta # - # , v němž jsou v podstatě řešeny tyto problémy, charakteristika současného stavu, zajištění zpracovatelských strojů, stávající výzkumně vývojová základna, perspektiva rozvoje využití plastických hmot, ekonomická efektivnost. Rozdělením bývalého federálního ministerstva hutnictví a strojírenství FMHS na resorty FMHTS a FMVS vznikla z hlediska zpracování a využití PH nová situace, kterou lze charakterizovat tím, že dosavadní koncepce technické politiky v této oblasti jsou překonány a je nutno vypracovat koncepce nové, respektující organizační strukturu nového resortu, členění výrobních a výzkumně vývojových pracovišť a novou strukturu oblasti využití polymérních materiálů. Tento návrh byl pokusem vypracovat analýzu nové situace a navrhnout koncepci, která by v hlavních rysech nastínila předpokládaný rozvoj využití PH v resortu FMHTS a kvalitativně charakterizovala potřebná opatření k zajištění tohoto návrhu. Spotřeba kovových materiálů a plastických hmot ukazuje velké rozdíly ve využití jednotlivých druhů základních materiálů. Tyto rozdíly jsou dány jednak objektivně charakterem výrobků, jednak zobrazují konzervatismus i progresivitu technické politiky jednotlivých generálních ředitelství. Z této struktury vyplývá, že současný sortiment zpracování PH je orientován téměř z # * na PVC a standardní lisovací hmoty. Projevuje se převládající vliv silnoproudé elektrotechniky. Ostatní výrobní obory využívají PH jen málo a zdaleka ne v míře, která je možná a žádoucí. I když se relativně jeví poměr zpracovávaných termosetů a termoplastů příznivý, není situace ve skutečnosti uspokojivá. Vyloučením spotřeby PH používaných při výrobě kabelů, vodičů a izolantů činí spotřeba termoplastů pro vstřikování pouze několik set tun. Přitom uvedené konstrukční termoplasty, jako jsou polykarbonáty, polyacetaly, polyamidy, fluoroplasty, modifikovaný polyfenyloxid a jiné, jsou přímo předurčeny pro využití v řadě výrobních oborů FMHTS. Rovněž v oboru silnoproudé elektrotechniky je možno těmito materiály s výhodou nahradit dnešní často nevyhovující typy termosetů, nahradit je jinými dokonalejšími typy. Celkově lze však hodnotit objem využití polymérních materiálů ve výrobě kabelů a izolantů za srovnatelný s průmyslově nejvyspělejšími kapitalistickými státy. Naproti tomu ostatní výrobní obory zdaleka nevyužívají potenciální uplatnění těchto materiálů. Největší rezervy v tomto směru jsou v chemických a potravinářských strojích, v transportní technice, v oboru čerpadel a v měřící regulační a přístrojové technice. Tuzemská výroba strojů pro zpracování PH je soustředěna v generálních ředitelstvích Chepos Brno a TST Praha. Velká většina z rozsáhlého sortimentu zpracovatelských strojů není však v ČSSR vyráběna. Pro názornost je uvedena přehledná tabulka používaných technologií s údaji o typických výrobcích, pro něž se jednotlivé technologie používají. Tuzemská výroba nedostačuje nejen sortimentně, ale i kapacitně, takže se dováží prakticky všechny druhy a typy strojů. Požadavky na dovoz zvyšuje ještě skutečnost, že značná část strojů z tuzemské produkce se vyváží, nevyjímaje hledané vstřikovací stroje. Dovoz strojní techniky je pouze zlomkem skutečné potřeby těchto strojů a v důsledku nedostatku deviz nepostačí ani k prosté reprodukci stávajícího parku. Situace je komplikována tím, že v jiných socialistických zemích není výroba zpracovatelských strojů rovněž rozvinuta, integrace a specializace se dosud neprosadila, a proto je dovoz orientován převážně na kapitalistické státy. Zpracovatelé a uživatelé plastických hmot v resortu FMHTS jsou z větší části odkázáni na vlastní výzkum a vývoj. Protože však vlastní výzkumná a vývojová základna je poddimenzována, projevuje se to relativně malým tempem přírůstku nových aplikací. Pro uvedenou výzkumnou a vývojovou činnost disponuje FMHTS sítí pracovišť, jež představují výzkumné ústavy SVÚM Praha, SVÚOM Praha, SVÚSS Běchovice a VÚKI Bratislava a podniková výzkumná pracoviště charakteru rozvojových středisek. Tato VVZ, která je nyní organizačně podřízena resortu FMHTS, představuje hlavní podíl specializované VVZ celého strojírenství. Ve srovnání s realizovaným objemem zpracování PH v dané oblasti, který činí v roce # # tun a v hrubé hodnotě výroby více než # miliardy * , je stav pracovníků VVZ výzkumných a vývojových pracovníků silně poddimenzován. Počítáme- li, že u dynamicky se rozvíjejících oborů náklady na výzkum a vývoj činí v průměru # * obratu, vychází při nákladech # za rok # požadovaný počet asi # lidí na pětinásobek skutečného stavu. Z tohoto důvodu nelze považovat stav VVZ za adekvátní. Vzhledem k tomu, že technické i prostorové vybavení pracovišť je podprůměrné, není schopna stávající VVZ zajistit potřebný objem výzkumných a vývojových prací v dané oblasti. Základním a nejnaléhavějším úkolem péče o jakost v obchodních organizacích je zabránit tomu, aby do velkoobchodních skladů a prodejen pronikaly nekvalitní výrobky. Hospodářský zákoník, zákon # , ve znění zákona # , ukládá sice výrobcům povinnost v průběhu výroby a před odesláním dodávky provádět tak účinnou kontrolu, aby nedocházelo k výrobě ani k expedici vadných výrobků, ale dlouholeté zkušenosti ukazují, že přes nepopiratelnou snahu výrobních odvětví není tento úkol dosud všude a v plném rozsahu zajištěn. Je tedy důležité, aby odběratelské obchodní organizace prověřovaly pečlivě u každé dodávky plnění hospodářské smlouvy, nebo jí * na roveň postaveného smluvního vztahu, na jejichž základě se dodávka uskutečňuje. U potravinářských výrobků bývá hospodářská smlouva jako taková nahrazena objednávkou. Dodavatel objednávku buďto písemně potvrdí, nebo u přímých dodávek a dodávek ze skladů státního obchodu odešle bez zbytečného odkladu objednané zboží a ke vzniku konkludentnímu uzavření smluvního vztahu dojde vlastně až tím, že odběratel zboží neodmítne. Prověřování plnění je dvoustupňové, odběr je povšechnou kontrolou a provádí se ihned při dodání za účasti pracovníka dodavatelské organizace nebo veřejného dopravce, v obou případech obvykle závozníka, přejímka je detailní kontrolou, která se provádí po odběru a jíž se většinou zástupce nezúčastňuje. U některých skupin výrobků nebalených, dodávaných přímo z výrobního závodu do prodejny, u masa, syrového sádla a loje, uzenin, drůbeže, zvěřiny, ryb, nekonzervovaných rybích výrobků, většiny pekárenských a cukrářských výrobků a tekutých mlékárenských výrobků je odběr totožný s přejímkou. Při odběru vychází odběratel z průvodních dokladů dodávky. Tyto doklady je povinen dodavatel zaslat odběrateli nejpozději s dodávkou. Průvodní doklady obsahují především doklad, z něhož jsou zjistitelné údaje o druhu a množství dodávaných výrobků, dodací list, nákladní list, faktura. Od výrobních závodů vyžaduje se též osvědčení o jakosti a kompletnosti dodávky. Někdy je osvědčení nahrazeno doložkou v dodacím listě nebo ve faktuře. Při odběru se kontroluje zejména to, zda skutečný počet odpovídá počtu deklarovanému v průvodním dokladu a zda zásilka nevykazuje zřejmé vady, zejména neúplnost nebo porušenost. Z hlediska zajištění důkazu o vadách pro eventuální budoucí reklamační řízení je třeba věnovat odběru mimořádnou pozornost a zjistit všechny možné další vady zásilky, které * v této etapě prověřování plnění zjistitelné. O vadách zásilky je nutno zajistit maximální počet důkazných prostředků. Z nich nejdůležitější, ale ne jediný je zápis o vadách. Zápis o vadách sepisuje odběratel se zástupcem dodavatele, závozníkem. V zápise se uvádějí zjištěné vady a stanovisko zástupce odběratele i dodavatele k příčinám vadnosti dodávky. Zápis podepíše jak zástupce odběratele, tak dodavatele, závozník. Odmítne- li zástupce dodavatele, závozník, zápis o vadách sepsat, podepsat, má odběratel právo odmítnout převzetí dodávky. O zjištěných vadách dodávky uvědomí odběratel ihned dodavatele telegramem. * na přejímku kvantitativní a jakostní, kvalitativní. Při množstevní přejímce kontrolujeme, zda výrobky dodané v transportních obalech odpovídají dodavatelovým údajům o množství, počtu, čisté váze či objemu. U lahvového piva, sodovek a limonád se počet dodaných lahví kontroluje už při odběru. Při jakostní přejímce srovnáváme jakost přejímaných výrobků s požadavky příslušné technické normy. V obchodní praxi se jakostní přejímka provádí buďto jako stoprocentní, nebo jako výběrová. Oba typy přejímky se od sebe liší úplností. Stoprocentní přejímka je přejímka, při které se kontroluje každý výrobek z dodávky. Je nutná u dodávek takových výrobků, které jsou příliš různorodé, u vajec, chleba, pečiva. U výrobků, * nichž poskytuje výrobce dostatečně dlouhou záruční dobu, a pokud mají dostatečně rychlou obrátku, je možno na prodejnách s pultovým prodejem stoprocentní přejímku nahradit stoprocentní kontrolou zboží při prodeji před předáním zákazníkovi. Daleko rozšířenější než stoprocentní přejímka je v obchodní praxi u potravinářského zboží přejímka výběrová. Výběrová přejímka spočívá v tom, že se z celé dodávky vybere určitá část výrobků, výběr. Kontroluje se pouze výběr a výsledky přejímky výběru se vztáhnou na celou dodávku. Teorie zbožíznalství rozeznává tři druhy výběrové přejímky. Liší se mezi sebou způsobem výběru a z toho vyplývající přesností a objektivností. Jsou to namátková přejímka, procentická přejímka, statistická přejímka. Právní předpisy jakostní přejímku blíže nerozlišují kromě toho, že hospodářský zákoník ve znění zákona # uvádí podmínky použití statistické přejímky. U potravinářských výrobků se běžně používá namátková přejímka. Spočívá v tom, že z různých míst dodávky se vybere několik obchodních obalů. Překontroluje se u nich neporušenost, dodržení předepsaného obalového materiálu a značení. Poté se vybrané obchodní obaly otevřou a překontroluje se počet spotřebitelských balení v každém z nich. Z každého obchodního obalu se vybere opět z jeho různých míst několik spotřebitelských balení. Je vhodné provádět výběr současně při přepočítávání počtu spotřebitelských balení v obchodním obalu. U vybraných spotřebitelských balení se překontroluje jejich neporušenost, včetně těsnosti uzávěru značení a čerpání záruční doby. Pokud je výrobek zabalen do průhledného obalového materiálu, skla, průhledné plastické fólie, kontroluje se, zda nejeví vady postřehnutelné zrakem. Podle potřeby se odebere reprezentativní vzorek pro podrobnější smyslové ohodnocení nebo pro laboratorní rozbor, zásady správného odběru vzorků uvádíme ve # kapitole viz # . Zjistí- li se, byť jen u jednoho obchodního nebo spotřebitelského balení, závada, dodávka se pozastaví. Sepíše se zápis o vadách při přejímce dodávky. Sepisuje se obdobným způsobem jako zápis o vadách při odběru. K sepsání zápisu o vadách se zve dodavatel, orgán společenské kontroly nebo jiná nestranná osoba, příslušník VB, poslanec NV, zástupce cizího podniku nebo družstva. Současně se odebírají ze sporné dodávky vzorky pro laboratorní rozbor. Zápis o vadách a případný laboratorní rozbor jsou pak pro odběratele důkazními prostředky při reklamačním řízení. V některých případech může být vhodným důkazním prostředkem o zjištěné vadě i fotografie. V posledních * se osvědčuje zejména u výrobků strojírenských a elektrotechnických přejímka statistická. Jejím nejvýznamnějším rysem odlišujícím ji od ostatních typů přejímek je objektivita vyplývající z toho, že vychází z matematických zákonitostí, počtu pravděpodobnosti zákona velkých čísel. Při statistické přejímce si můžeme předem zvolit, s jak vysokou pravděpodobností správného rozhodování chceme dodávku přejímat, jaké má být při přejímce riziko dodavatele a jaké riziko odběratele. K dodávce obsahující určité malé množství nestandardních výrobků můžeme přistupovat diferencovaně, do určitého procenta výskytu nestandardních výrobků partii odkázat k přetřídění, při vyšším výskytu partii bez přetřiďování přímo vrátit, je možno také na takovouto partii uplatnit určitou slevu, jejíž výše může vycházet z propočtu skutečného obsahu vadných kusů, který je možno na základě výsledku statistické přejímky poměrně přesně propočítat. Použitelnost statistické přejímky pro potravinářské výrobky ověřoval v letech # - # Ústav kontroly jakosti potravin, statistická přejímka je pro potravinářské výrobky použitelná pouze v omezeném rozsahu. Lze ji používat pouze u dostatečně velkých a dostatečně homogenních dodávek, takových, * jsou v obchodním transportním obalu uspořádány tak, že je možno stanovit jejich pořadí. Vážnou provozní potíží, s níž se setkává rozsáhlejší použití statistické přejímky v každodenní organizací, je okolnost, že je pracnější než současná přejímka namátková. Proto se počítá zatím pouze s tím, že provádění statistické přejímky bude dohodnuto s dodavatelskými organizacemi pro řešení závažnějších reklamačních sporů dodávek potravinářského zboží. Jakostní přejímku je třeba provádět pokud možno ihned při dodávce, nejpozději však do konce záruční doby. Jakostní přejímku je třeba provádět u každé dodávky zboží. Provádí ji hmotně odpovědný pracovník, ve velkoobchodním skladě úsekový skladník, v prodejně vedoucí nebo jím pověřený pracovník. Dodavatel odpovídá odběrateli za plněné dodávky, tedy i za jakost dodávky. Odpovědnost dodavatele vůči odběrateli se řídí hospodářským zákoníkem * zákona # a vyplývá z existence smluvního vztahu o dodávce zboží písemné hospodářské potvrzené objednávky, nebo u přímých dodávek a dodávek ze skladů státního obchodu hospodářskou smlouvou. Pokud jde o jakost dodaných výrobků, odpovídá dodavatel za to, že dodané výrobky mají po * vlastnosti stanovené technickými normami nebo jinými právními předpisy, smlouvou, rozhodnutím hospodářské arbitráže, opatřením státního, jiného oprávněného orgánu, případně vlastnosti obvyklé. Jakost tuzemských potravinářských výrobků se posuzuje podle technických norem. Doba, po kterou dodavatel odpovídá za jakost dodaných výrobků, označuje se jako záruční, garanční doba. Dodavatelova odpovědnost za zhoršení jakosti dodaných výrobků není neomezená. Dodavatel především neručí za zhoršení jakosti, které způsobil po splnění dodávky odběratel. Záruka je vždy podmíněna tím, že zboží je skladováno a ošetřováno podle požadavků příslušné technické normy. S ohledem na náročnost technických norem, na skladování potravinářských výrobků je tato podmíněnost dodavatelova ručení někdy vážnou překážkou pro starší provozovny, aby právo vyplývající pro ně z odpovědnosti dodavatele za jakost dodávky uplatnili. Dodavatel dále neodpovídá za zhoršení jakosti nebo zkázu výrobku zaviněné veřejným dopravcem ČSD nebo ČSAD. Je však zodpovědný za to, že * takových obalů a balení, ložení zásilky, aby při řádném způsobu přepravy nebyla porušena úplnost a jakost dodaných výrobků. Mnohdy je velmi obtížné pro odběratele, aby určil, zda ke vzniku zjištěné vady dodávky došlo vinou dodavatele či veřejného dopravce. Proto obchodní organizace obvykle uplatňují ihned nároky vyplývající z dodání vadné dodávky proti dodavateli i proti veřejnému dopravci společně. Odpovědnost jedné z obou organizací vyjde většinou najevo už v průběhu průkazního řízení. Dodavatel rovněž neodpovídá za zhoršení jakosti nebo zkázu výrobků způsobené neodvratitelnou událostí, živelnou škodou. V těchto případech je obvyklou formou ručení prostřednictvím uzavřené pojistné smlouvy. Záruční doba potravinářských výrobků je stanovena v technických normách. Obvykle počíná záruční doba potravinářských výrobků běžet od data výroby. V některých případech se však záruční doba počítá od okamžiku dodání nebo od okamžiku vyskladnění. Pokud se počítá záruční doba od data výroby, je obvykle v příslušné technické normě stanoven podíl, který z ní smí maximálně čerpat dodavatelská organizace. U potravinářských výrobků dodávaných podniky státního obchodu jiným socialistickým organizacím, velkoobchodním skladem podniku Potraviny Restauracím a jídelnám, prodejnám lidových spotřebních družstev, vojenským útvarům, je přesně stanoveno v příloze # k vyhlášce # , jaký podíl ze záruční doby musí podnik státního obchodu poskytnout svému odběrateli. Obdobně by měla být rozdělena záruční doba mezi velkoobchodní sklad a prodejny téhož podniku Potraviny, Pramen, LSD, Jednota. U potravinářských výrobků, které nejsou v uvedeném seznamu, platí pro dělení záruční doby mezi velkoobchodním skladem a prodejnou ustanovení směrnice MVO, že se v tomto případě záruční doba dělí na polovinu. Délka záruční doby nemusí být totožná s trvanlivostí konkrétního potravinářského výrobku nebo dokonce s dobou, po kterou je tento výrobek zdravotně nezávadný. Projití záruční doby nemusí ještě znamenat, že konkrétní potravinářský výrobek je zkažený nebo zdravotně závadný. U výrobků s prošlou záruční dobou je však podstatně větší pravděpodobnost, že budou zkaženy nebo zdravotně závadné, než u výrobků, které jsou v záruční době. Proto se přejímání a prodej potravinářských výrobků, u kterých prošla záruční doba, řídí zvláštním předpisem, a to směrnicí MVO pro přejímání a prodej zboží, u kterého prošla záruční doba. U dodávek zboží z dovozu nejsou stanoveny záruční doby, ale lhůty, do kterých musí být zjištěné vady dodávky * , jsou tedy reklamační lhůty. Tyto lhůty jsou stanoveny základními podmínkami dodávky potravin z dovozu a platí pro většinu druhů potravinářských výrobků. Musí být proto reklamovány vady množství a vady, které jsou zjistitelné při prověřování dodávky u rychle se kazících potravinářských výrobků do # dnů, vady množství a vady, které jsou zjistitelné při prověřování dodávky u ostatních potravinářských výrobků do # dnů, vady zjistitelné rozborem, pokud je jeho provádění stanoveno jako obvyklé do # dnů, ostatní vady do # měsíců. Pro některé potravinářské výrobky, ryby a rybí výrobky, jsou ve zvláštní části základních podmínek dodávky potravin z dovozu stanoveny odlišné reklamační lhůty. Jednou z hlavních podmínek, aby obchodní organizace mohla v průběhu záruční doby uplatňovat vůči dodavateli nároky vyplývající z jeho odpovědnosti za jakost, je správné, technickým normám odpovídající skladování potravinářských výrobků. Potravinářské výrobky jsou při skladování vystaveny řadě vlivů, které se mohou negativně odrazit v jejich jakosti natolik, že se stanou nestandardními, případně nepoživatelnými. Účinek jednotlivých vlivů se s dobou jejich působení zvyšuje. Vlivy, které se při skladování potravin uplatňují, dělíme na klimatické, relativní, vlhkost vzduchu, vliv slunečního záření, oxidační působení vzdušného kyslíku, manipulační, biologické. Teplota je pro udržení jakosti skladovaných potravinářských výrobků nesmírně důležitá. Pro skladování každé skupiny potravinářských výrobků je určitá teplota optimální, případně mezní a je většinou stanovena v příslušné technické normě. Normami stanovené skladovací teploty uvádíme v této příručce v přehledu záručních lhůt. Vcelku lze říci, že pro skladování potravinářských výrobků je vhodnější teplota nižší než vyšší. Kromě zmrazených potravin a tuků nesvědčí však potravinám teploty pod bodem mrazu. Nepříznivě působí na většinu potravinářských výrobků kolísání teploty. Teplotu je třeba ve skladě i v prodejně kontrolovat. Ve velkoobchodních skladech se měří teplota a zapisuje v každém úseku skladu samostatně a to pravidelně alespoň dvakrát denně. V chladících a mrazících zařízeních se však doporučuje kontrolovat teplotu během dne několikrát, aby byla zjištěna včas případná porucha a provedena nezbytná opatření. Relativní vlhkost vzduchu vyjadřuje nasycení vzduchu vodní parou. Se vzrůstem barometrického tlaku nebo s poklesem teploty klesá schopnost vzduchu pohlcovat vodní páry. V důsledku toho stoupá relativní vlhkost až k hodnotě # * , rosný bod, kdy dochází k uvolnění vody ze vzduchu ve formě drobných kapiček, orosení. Relativní vlhkost vzduchu je v prostorách, kde je potravinářské zboží skladováno, neméně důležitým činitelem ovlivňujícím jakost skladovaných potravinářských výrobků. Obdobně jako teplota je pro skladování jednotlivých skupin potravinářských výrobků stanovena optimální, případně maximální nebo minimální relativní vlhkost vzduchu. Relativní vlhkost vzduchu pro skladování jednotlivých výrobků je většinou stanovena v technické normě. Uvádíme ji rovněž v naší příručce. Také kolísání relativní vlhkosti vzduchu působí u většiny potravinářských výrobků na jakost nepříznivě. Při nízké relativní vlhkosti vzduchu uložené výrobky vysychají. Při vysoké relativní vlhkosti vzduchu uložené výrobky vlhnou. Stejně jako teplotu je třeba i relativní vlhkost vzduchu ve skladě a to i v příručním skladišti prodejny pravidelně měřit. Relativní vlhkost vzduchu nejčastěji měříme vlasovým vlhkoměrem. Má- li vlasový vlhkoměr měřit správně, je třeba pečovat o jeho pravidelnou údržbu, alespoň jednou ročně je třeba zajistit jeho vyčištění a seřízení. Provádí to výrobce vlhkoměrů Laboratorní přístroje závod Metra, Makarenkova # , Praha # , Vinohrady. Teplotu a relativní vlhkost vzduchu můžeme ovlivňovat. Ve * halových * se ovlivňují tyto dvě základní skladovací podmínky klimatizačním zařízením. Ve starších skladech nebo v příručních skladištích prodejen lze dosáhnout určité regulace přitápěním, větráním, zvlhčováním, jemným rozstřikem vody do vzduchu, poléváním podlahy vodou. Sluneční záření působí na mnohé potraviny škodlivě, neboť urychluje průběh jejich nežádoucích změn, žluknutí tuků, rozklad vitamínů, vyblednutí barvy. Pro potravinářské výrobky platí proto zásada, že mají být skladovány nejlépe v tmavých prostorách, v každém případě však musí být chráněny před působením přímých slunečních paprsků. Dosahuje se toho modrým nátěrem oken ve skladech. Z obdobných důvodů je nutná obezřetnost při vystavování potravinářských výrobků ve výlohách prodejen. Negativní působení kyslíku můžeme omezit tím, že dodržujeme teplotu skladování a omezujeme působení slunečních paprsků na potravinářské výrobky. Manipulačních vlivů, které působí na jakost skladovaného zboží, je celá řada. Aby bylo zabráněno jejich negativnímu působení, je třeba dodržovat při skladování potravinářských výrobků tyto zásady. Uskladňovat poblíž sebe jen takové druhy potravinářských výrobků, které na sebe vzájemně nepůsobí. Zboží, které má příliš měkký obal, uskladňovat v regálech nebo na stojanech, ostatní na paletách nebo dřevěných podlážkách. Nikdy zboží neskladovat přímo na podlaze. Zboží skladovat v bezpečné vzdálenosti od stěn a od těles. Mít pro každý druh zboží určeno ve skladišti stálé místo. Je- li vyhrazený prostor zbožím naplněn, umístit zboží jinde a na hlavním místě vyznačit, kde je zbytek uskladněn. Zboží uskladňovat v obchodních obalech tak, aby nápisy, značení, zejména datum výroby a záruční doba, byly na obale viditelné. Provádět řádnou obměnu zásob. Zarovnávat došlé zboží za stávající zásobu a tuto expedovat, prodávat přednostně. Biologické vlivy hrají při skladování potravinářského zboží značnou úlohu. Patří k nim mikroorganismy vyvolávající plíseň, hnilobu, kvašení. Nejúčinnějším prostředkem proti ničivému vlivu mikroorganismů na skladované potravinářské výrobky je dodržování správné teploty a relativní vlhkosti vzduchu, důsledné udržování pořádku, pečlivá čistota a dodržování všech zásad hygieny provozu skladu, prodejny. Živočišní škůdci neohrožují potravinářské zboží jenom přímými ztrátami v důsledku požerků, ale spíše z hlediska hygienického. Jsou nositeli různých infekcí. K zamoření skladových prostor živočišnými škůdci dochází přímo z venkovního prostředí, hlodavci, létající hmyz, nebo ze zboží, roztoči, ostatní hmyz. Vést trvale důsledný boj proti živočišným škůdcům je důležitou součástí péče o jakost ve skladech i v prodejnách. Při boji proti živočišným škůdcům se klade důraz zejména na prevenci, jejímž základem je důsledné udržování pořádku, pečlivá čistota a dodržování hygieny provozu skladu prodejny. Základním požadavkem správného odběru vzorků je, aby odebraný vzorek reprezentoval, představoval vzorkovanou partii výrobků. Jen tak můžeme s plnou odpovědností vztahovat výsledek laboratorního rozboru vzorku na jakost celé vzorkované partie. Reprezentativnost odběru vzorku je zajištěna dodržováním těchto zásad. Partii výrobků před vzorkováním prohlédneme, zda nejeví znaky nestejnorodosti, několikeré datum výroby. Jestliže nestejnorodost vzorkované partie zjistíme, musíme z každé její dílčí části, části se stejným datem výroby, odebrat samostatný vzorek. Množství odebíraného vzorku a technika odběru jsou většinou předepsány příslušnou technickou normou. Pokud tomu tak v ojedinělých případech není, provádí se odběr vzorků způsobem obvyklým, podle směrnic ministerstva zdravotnictví pro dozor na výrobu a oběh poživatin a předmětů běžného užívání a pro odběr vzorků těchto výrobků ke zkoumání, hygienické předpisy. Obvykle se jako jeden vzorek odebírá # výrobků s tím, že pokud je ve spotřebitelském balení, nikdy jej nedělíme. Při odběru vzorků pro mikrobiologický rozbor je nejlépe odebírat originální balení. Z velkospotřebitelského balení se vzorky pro mikrobiologický rozbor odebírají obdobně, jako když se odebírají pro rozbor chemicko-fyzikální, avšak sterilně do sterilní vzorkovnice sterilním náčiním. Pro použitelnost laboratorního posudku k hodnocení jakosti vzorkované partie zboží je neméně důležité zajistit vzorek a jeho dopravu do laboratoře tak, aby jeho jakost zůstala nezměněna. Znamená to správně vzorek zabalit do zabroušené skleněné vzorkovnice a zajistit jeho co nejrychlejší doručení do laboratoře. Vzorek zasílaný do laboratoře musí být řádně označen. Obvykle se zasílá se vzorkem protokol odběru, do něhož se uvádí tržní druh výrobce, datum a místo odběru, množství vzorku, účel rozboru a kdo vzorek odebral. Posílá- li se více vzorků společně, musejí se očíslovat. Odebírá- li se vzorek jakožto důkazní prostředek pro reklamační řízení, vyžaduje se navíc těchto požadavků vyhlášky. Odebírají se vzorky tři. Vzorky podepíší osoby, které se zúčastnily jejich odběru. Jeden ze vzorků si ponechá odběratel a dva odevzdá dodavateli současně s reklamací. V reklamaci odběratel také uvede, jakým způsobem a v jakém množství byly vzorky odebrány. Nedojde- li mezi odběratelem a dodavatelem k dohodě o vyřízení reklamace, zašle dodavatel jeden vzorek se zápisem a osvědčením o jakosti ústředí Státní inspekce jakosti potravinářských výrobků v Praze, na Slovensku v Bratislavě nebo do jiné laboratoře, na níž se odběratel s dodavatelem dohodli, Ústav kontroly jakosti potravin v Praze. Vzorky minerálních vod se zasílají Výzkumnému ústavu pro fyziatrii, balneologii, klimatologii v Mariánských Lázních, pobočka též v Praze. Současně dodavatel vyrozumí o odeslání vzorků k rozboru odběratele. Výsledek zkoušky je závazný pro obě organizace. O výsledku rozboru dodavatel bez zbytečného odkladu vyrozumí odběratele. Náklady posudku hradí organizace, v jejíž neprospěch posudek, rozbor vyzněl. Ústav kontroly jakosti potravin provádí pro organizace Státního potravinářského obchodu rozbory zdarma. Požadavky základních podmínek dodávky potravin z dovozu jsou obdobné. Práva vyplývající z dodavatelovy odpovědnosti za vady dodávky uplatňuje odběratel v reklamačním řízení. Reklamaci podává odběratel u dodavatele písemně ihned po zjištění vady, však do konce záruční doby. Vady zřejmé zjištěné při odběru musí být reklamovány do # dnů od převzetí dodávky, jinak právo z odpovědnosti za zřejmé vady zaniká. V reklamaci odběratel vady popíše nebo alespoň uvede, jak se projevují, a formuluje své nároky. Současně uplatní svůj nárok na majetkové sankce, penále. K reklamaci připojí odběratel vhodné důkazní prostředky, vždy zápis o vadách, podle potřeby též vzorky nebo rozbory, fotografickou dokumentaci o vadnosti dodávky. Reklamace se provádí písemně. Telefonické nebo ústní reklamace nejsou právně účinné. Forma písemné reklamace není blíže určena. V některých obchodních organizacích se užívá tiskopisů, reklamačních listů, stejně platná, a někdy dokonce účelnější je forma dopisu. V dopise je totiž často možno lépe a výstižněji předmět reklamace popsat, než když je nutno vázat se na vyplňování předtištěných rubrik. Kdo se jen zběžně zabýval nerosty, ví, že některé z nich se vyznačují svérázným krystalovým tvarem jako kamenná sůl a kyz železný, pyrit, krychlí, magnetovec osmistěnem, křemen šestibokým hranolem ukončeným plochami podobnými jehlanu, sníh šesterečnými hvězdičkami. Při růstu bez překážek nerosty zpravidla zřetelně krystalují, jejich přirozené tvary jsou geometrické mnohostěny, krystaly. Krystalovaný stav je obecným rovnovážným stavem pevných látek, a tedy i nerostů. Většinou jsou však běžné pevné látky, přírodní horniny i technické hmoty, kovové odlitky, složeny z množství krystalků příliš malých, než abychom je mohli makroskopicky rozeznávat, tvoří jemnozrnné krystalické agregáty. Jsou to krystalové plochy, hrany a rohy. Jejich počet je dán Eulerovou rovnicí, která ovšem platí všeobecně jen pro monokrystaly, nikoliv pro srostlice dvojčetné se zapuklými úhly hran. Na krystalech nebo na jejich vyobrazeních či modelech můžeme pozorovat plochy různého druhu. Jsou to geometrické obrazce, mnohoúhelníky s různou mírou pravidelnosti, podle níž je dělíme na pravidelné, souměrné a nesouměrné. Pravidelné jsou čtverec, pravidelný šestiúhelník a rovnostranný trojúhelník. Můžeme je rozdělit více než dvěma řezy na dvě zrcadelně shodné poloviny. Souměrné jsou mnohoúhelníky, které můžeme rozdělit jedním nebo nejvýše dvěma řezy na dvě zrcadelně shodné poloviny, obdélník, deltoid a rovnoramenný trojúhelník. Ostatní plochy jsou nesouměrné, přesněji řečeno nesouměrné podle roviny souměrnosti k této ploše kolmé, což nevylučuje u kosodélníku přítomnost jiných druhů souměrnosti, o nichž bude řeč později. Takové nesouměrné plochy jsou nepravidelné mnohoúhelníky, obecné trojúhelníky, různoběžník, kosodélník. Mluvíme- li o krystalových rozích, nemyslíme tím jen geometrické vrcholy krystalových mnohostěnů, body, v nichž se sbíhají krystalové plochy a hrany, nýbrž i přilehlou část povrchu krystalu, aby bylo zřejmé, jaké plochy a jak se v rohu stýkají. Krystalové rohy dělíme stejně jako krystalové plochy na pravidelné, souměrné a nesouměrné podle stupně pravidelnosti plochy, která vznikne rovnoměrným seříznutím krystalového rohu. Krystalová hrana skutečná je místo na krystalu, v němž se stýkají dvě sousední různoběžné krystalové plochy. Jde- li o plochy, které se přímo nestýkají, uvažujeme o hraně myšlené. Prostorový vztah ploch, které se ve hraně stýkají, vyjadřujeme buď kvalitativně v názvech, hrana ostrá, tupá, vypuklá nebo zapuklá, anebo kvantitativně úhlem, který svírají plochy tvořící hranu. Tato základní veličina morfologické krystalografie se nazývá úhel krystalové hrany. Jeho velikost stanovíme přesným úhlovým měřením čili goniometricky. Rozeznáváme při tom vnitřní úhel hrany mezi vnitřními stranami ploch nebo vnější úhel hrany, doplněk úhlu vnitřního do * . Je to zároveň úhel kolmic spuštěných na krystalové plochy ze středu krystalu. Každá hrana má také určitou délku v centimetrech. Protože stejné krystaly téže látky mohou mít nejrůznější velikosti, je patrné, že délky hran nejsou žádné charakteristické veličiny a že mají význam druhořadý. Charakteristické veličiny pro určitý krystalový druh jsou úhly jeho hran. Podrobněji se jimi zabýváme v kapitolách o krystalografických zákonech a měření krystalů. Pásmo neboli zóna je soubor krystalových ploch, jejichž vzájemné hrany skutečné nebo myšlené jsou rovnoběžné. Osa pásma je přímka rovnoběžná s hranami pásma a procházející středem krystalu. Mezi pásmem a jeho plochami jsou určité závislosti. Ze čtyř ploch, z nichž tři neleží v témže pásmu, můžeme pomocí pásmových pravidel odvodit všechny ostatní na krystalu možné plochy. Pásmové vztahy všech krystalových ploch odlišují právě krystaly od libovolných mnohostěnů. Pásmový vztah mezi plochami zůstává zachován, i když se při změnách teploty mění velikosti úhlů hran. Nápadná pásma vidíme na četných vyobrazeních krystalů na * a mnoha jiných. Aby mohl vzniknout krystal z disperzní fáze páry roztoku taveniny nebo vzácněji i z fáze pevné, musí se nejdříve vytvořit krystalový zárodek. Krystaly nemohou růst v roztoku nasyceném za dané teploty, rovnovážný stav. V roztoku mírně přesyceném mohou dále růst očkovací krystalky, ale nemohou v něm vznikat spontánně nové krystalové zárodky. Teprve po překročení určitého stupně přesycení, různého pro různé látky, mohou vznikat spontánně zárodky, které dále rostou. Oblast mezi křivkou nasycení, která závisí na teplotě a koncentraci, a křivkou hranice spontánního tvoření zárodků je oblast metastability. Při pěstování syntetických monokrystalů nesmí být překročena, aby se rostoucí krystal nepokryl novými zárodky. Krystal roste zvnějška přikládáním hmotných částeček z okolí na svůj povrch apozicí. Částečky se přikládají na povrch rostoucích krystalových ploch v rovnoběžných vrstvách. Proto se při růstu krystalu každá plocha posunuje rovnoběžně sama se sebou směrem od středu krystalu do okolního prostředí. Přirůstání rovnoběžných vrstev lze velmi názorně pozorovat a ověřovat přesným měřením na tmavě fialovém osmistěnu chromitého kamence, který po goniometrickém proměření necháme dále růst ve slabě přesyceném roztoku stejně krystalujícího čirého kamence hlinitého. Druhým měřením si ověříme, že plochy většího čirého osmistěnu jsou rovnoběžné s plochami osmistěnu fialového. Kolmice spuštěné ze zárodečného bodu, v ideálním případě totožného se středem krystalu, na krystalové plochy udávají růstové směry těchto ploch. Rychlost postupu povrchu dané plochy od středu krystalu je její růstová rychlost. Krystaly kamence jsou obyčejně pravidelné osmistěny. Jeho krystalové plochy jsou rovnostranné trojúhelníky. V ideálním případě, v neproudícím zcela homogenním prostředí vyrostl krystal omezený shodnými plochami, které mají všechny stejnou růstovou rychlost. Takové plochy jsou fyzikálně a krystalograficky stejnocenné. Někdy se objeví na rostoucím krystalu kamence nový druh ploch s odlišnou růstovou rychlostí i s odlišným čtvercovým tvarem. Kdybychom si tyto nové plochy mysleli rozšířené, až se protnou, poznali bychom, že je to krychle. Šest čtvercových ploch krychle na * je soubor ploch mezi sebou stejnocenných. Od ploch osmistěnu se však liší růstovou rychlostí, počtem i tvarem. Jsou tedy vůči osmistěnu různocenné. Omezení krystalu výhradně stejnocennými plochami nazýváme jednoduchým tvarem. Samotný osmistěn nebo samotná krychle jsou příklady jednoduchých tvarů. Krystal omezený dvěma nebo více druhy různocenných ploch se nazývá spojka. Jsou to spojky osmistěnu s krychlí. Na * převládá osmistěn, na * krychle, na * jsou oba tvary v rovnováze, kubooktaedr. Pravidelné opakování stejnocenných ploch je projevem krystalové souměrnosti, které budou věnovány samostatné kapitoly. Kdyby byl růst pevné látky ze zárodku při vylučování z roztoku ve všech směrech stejně rychlý čili izotropní, musela by se tvořit koule o rostoucím poloměru. Růst krystalového mnohostěnu s různými vzdálenostmi bodů na povrchu krystalu od jeho středu však dokazuje, že rychlosti růstu krystalu jsou obecně v různých směrech různé. Zkoumáme- li soudržnost, pevnost krystalu soli kamenné v různých směrech, přesvědčíme se, že krystal se snadno štípe v rovinách rovnoběžných s plochami krychle, ale nesnadno se porušuje jeho soudržnost ve všech jiných směrech. Vidíme, že stupeň soudržnosti krystalu je v různých směrech různý, elektrická vodivost šestibokého hranolu, krystalu tuhy, grafitu je zhruba stokrát větší ve směrech rovnoběžných se základnou hranolu než ve směrech jeho svislé osy. Měřením se můžeme přesvědčit, že fyzikální vlastnosti krystalů jsou v rovnoběžných směrech stejné. Homogenní tělesa, která mají různé fyzikální vlastnosti v různoběžných směrech, nazýváme anizotropní. Krystal je homogenní, anizotropní těleso. Nejnápadnějším zevním projevem anizotropie krystalované hmoty, ale nikoliv nezbytným znakem, je její polyedrické omezení, krystalový mnohostěn. Ojediněle se setkáváme s nerosty izotropními, které mají ve všech směrech stejné fyzikální vlastnosti, jako přirozené křemenné sklo, opál, jantar. Tyto hmoty mají při volném růstu tvary kulovité nebo ledvinité. Často tvoří povlaky, kůry nebo krápníky. Nazýváme je hmoty beztvaré nebo amorfní. Stav amorfní však není rovnovážný, trvalý stav pevných látek. Stárnutí amorfních látek nebo odskelnění skel je velmi pomalá, ale spontánní přeměna přes stav skrytě krystalický, kryptokrystalický až na mikrokrystalický. Vznikají tak zpravidla jemně vláknité, vrstevnaté nebo radiálně paprsčité agregáty, jak to běžně dosvědčují chalcedony vzniklé z opálů. Při studiu krystalové optiky poznáme, že látky, které krystalují v nejvýše souměrné soustavě krychlové, z níž jsme již poznali osmistěn a krychli, i jejich spojky a * jsou tedy růstově i v jiných vlastnostech, štěpnost, pevnost, anizotropní, jsou izotropní vůči světlu. Skutečně izotropní látky amorfní jsou však izotropní ve všech vlastnostech bez výjimky. O jejich struktuře se pojednává na * . Pozorováním kterýchkoliv krystalů nerostů zjistíme, že se vždy více nebo méně odchylují od dokonalé pravidelnosti geometrického mnohostěnu. Je důležité vědět, jakého druhu jsou tyto odchylky také proto, že mnohé nerosty můžeme podle jejich krystalů rychle poznávat. Krystal, který označujeme třeba krychle, by mohl mít přesný tvar geometrické krychle, jen kdyby rostl za ideálních podmínek v absolutně stejnorodém prostředí, se zcela stejnoměrným přívodem atomů, iontů k celému povrchu rostoucího krystalu. Takové absolutní podmínky nemohou být splněny. Lokální odchylky v teplotě a koncentraci a pohyb matečného louhu, zvláště jednostranný, působí rychlejší přikládání elementárních rovnoběžných vrstev krystalové hmoty na straně větší koncentrace než na ostatních stranách. Krystal tak dostává tvar pravoúhlého rovnoběžnostěnu, kvádru, nikoliv krychle. Protože ale roste na všech plochách apozicí rovnoběžných růstových vrstev, zůstávají krychlové plochy rostoucího krystalu stále rovnoběžné s plochami geometrické krychle a rovněž úhly hran jsou stále stejné jako na krychli. Podobně má osmistěn na přirozených krystalech jen plochy rovnoběžné s plochami pravidelného osmistěnu a s ním stále shodné úhly hran. Tento zcela běžný druh odchylek přirozených krystalů od ideálních geometrických tvarů při konstantních úhlech hran se nazývá různoměrný vývin krystalů. Že se při růstu při různých velikostech krystalu téže látky a při jeho různoměrném vývinu úhly hran nemění, poznal již Niels Stensen jako krystalovou zákonitost. Stensenův zákon o stálosti úhlů hran. Velikost úhlů hran tvořených stejnolehlými plochami je na všech krystalech téže látky za stejných podmínek veličinou stálou. V krystalografické praxi si tento zákon běžně ověřujeme při goniometrickém měření mnoha krystalků téhož nerostu. Ačkoliv jsou různě velké a různou měrou různoměrně vyvinuté, naměříme u všech stejné úhlové veličiny, u stejnolehlých hran v mezích pozorovacích chyb. V dalších výkladech morfologické krystalografie však budeme předpokládat geometricky ideálně čili rovnoměrně vyvinuté krystaly, jejichž stejnocenné plochy mají stejné růstové rychlosti a tedy i stejné velikosti a stejný tvar. Při krystalografických pracích je třeba stručně a jednoznačně vyjadřovat polohy krystalových ploch v prostoru. Podobně jako v analytické prostorové geometrii při vyjadřování geometrických veličin a vyšetřování jejich vztahů pomocí veličin algebraických, tak i v krystalografii si k tomu účelu volíme vhodnou soustavu zpravidla tří souřadných os, dříve též označovaných * , na nichž vyměřujeme polohy krystalových ploch. U krystalů s trojčetnou a šestičetnou souměrností se užívají čtyři souřadné osy. Soustavu souřadných os volíme shodně s geometrií a symetrií krystalu z os význačných pásem. Proto není vždy pravoúhlá a pak některé nebo všechny meziosní úhly * . V obecném případě je osa předozadní pravolevá a svislá vertikální. Společný průsečík os ve středu krystalu pokládáme za počátek. Za kladné části poloosy pokládáme přední část osy, pravou část osy a horní část osy. Osy a * jsou osy pasné, protínají pasné rohy a pasné hrany. Jako obecná zásada platí pro kosoúhlé soustavy při víceznačných možnostech, že volíme za souřadné osy ty osy pásem, které svírají meziosní úhly nejbližší úhlům pravým. Dvěma osami prochází osní rovina, jednou osou a symetrálou meziosního úhlu, druhých dvou os prochází rovina meziosní. Tři osní roviny a dělí prostor krystalu na osm částí zvaných oktanty. Polohy vyšetřovaných ploch stanovíme z úseku parametrů na souřadných osách. Podle polohy vůči osám mohou krystalové plochy utínat v konečné délce buď jen jednu osu a s ostatními být rovnoběžné plochy jednoúsekové, nebo osy dvě a se třetí být rovnoběžné plochy dvojúsekové, nebo utínají v konečných délkách všechny tři osy plochy trojúsekové. V dalším * bude vysvětleno, proč je v krystalografii nezbytné vyměřovat polohy krystalových ploch pomocí poměrů jejich úseků na souřadných osách, a nikoliv v absolutních délkových jednotkách. Libovolně různé velikosti krystalů téže látky, jejich různoměrný vývin a zákon o stálé velikosti úhlů, hran jasně ukazují druhořadý význam absolutních velikostí elementů krystalového omezení a prvořadý význam stálých a charakteristických úhlových vztahů mezi krystalovými plochami. Tyto skutečnosti můžeme vyjádřit také tak, že krystalové plochy si můžeme myslet libovolně posunované rovnoběžně k sobě samým v růstových směrech, aniž by se tím jakkoliv změnily jejich vzájemné úhlové vztahy. Proto můžeme považovat osní roviny za shodné s rovnoběžnými s nimi plochami jednoúsekovými. Proto také musíme polohy krystalových ploch vůči souřadným osám definovat pomocí poměru jejich parametrů a nikoli jejich absolutními délkami. Pro jednoznačné vyjádření poloh vyšetřovaných krystalových ploch si nejprve zvolíme vhodné měrné jednotky na souřadných osách. Nejlépe se k tomu hodí poměr parametrů nejdůležitějšího trojúsekového krystalového tvaru, který si volíme za tvar jednotkový neboli základní, též parametrový nebo parametrický. Za nejdůležitější považujeme tvar, který se na krystalech téhož nerostu vyskytuje nejčastěji a v největších plochách. Jeho základním poměrem parametrů vyměřujeme na stejnolehlých osách poměry parametrů všech ostatních krystalových ploch. Základní poměr parametrů spolu s meziosními úhly, které nemusí být vždycky pravé, krystalové osní elementy jsou veličiny stálé a charakteristické pro všechny krystaly téhož nerostu, ale různé pro krystaly různých nerostů. Aby se navzájem snadněji srovnávaly, upravujeme číselné vyjádření jejich poměru tak, aby parametr na ose se rovnal # . Osní osový kříž je jiné velmi běžné označení pro krystalové elementy, pro soustavu souřadných os omezených v poměru základních parametrů. * je stručné, ale nepřesné, protože jde o útvar prostorový, nikoliv rovinný. Příklad volby základního tvaru, odvození základního poměru parametrů a odvozovacích koeficientů ostatních různocenných ploch tvarů si ukážeme na krystalech kosočtverečné síry. Nejdůležitější trojúsekový tvar, který si volíme za základní, je strmý dvojjehlan čili dipyramida, která je často jediným omezujícím krystalovým tvarem. Tři osní roviny a protínají dipyramidu v kosočtvercových řezech význačných pro příslušnost ke kosočtverečné soustavě, jejíž osní kříž má všechny tři meziosní úhly pravé viz * . Také na spojkách dipyramida zpravidla převládá. Ze změřených úhlů jejich hran vypočteme podle návodu na základní poměr parametrů. Pak počítáme poměry parametrů reprezentativních ploch z oktantu všech ostatních krystalových tvarů a vyměřujeme je parametry základními, abychom nalezli odvozovací koeficienty trojpoměrů odvozených parametrů. Pro krystalové tvary na pojce kosočtverečné síry na * nalezneme * . Pro každý krystalový tvar jsme tak nalezli určitý trojpoměr koeficientů, který je pro tvar základní roven. Trojpoměr parametrů tvaru základního a analogické, výrazy pro tvary odvozené obecně jsou Weissovy značky čili symboly krystalových ploch. Parametr na záporné poloose se označuje jako záporný. Trojpoměr reprezentativní plochy v závorce je symbolem celého krystalového tvaru. Symboly mají nahradit zdlouhavý slovní popis krystalových ploch a tvarů stručným algebraickým výrazem. Aby se dosáhlo jednoty v krystalografických studiích a popisech, volí se obvykle za osu svislou směr vyznačený nejvyšší souměrností nebo směr protažení čili význačný růstový směr. Základní parametry na osách pasných se zpravidla orientují takto. Kratší jako parametr do osy * , delší jako parametr do osy * . V ostatních speciálních případech se tyto obecné zásady modifikují podle souměrnosti. Příklady krystalových osních elementů několika nerostů ze soustavy kosočtverečné. Meziosní úhly jsou pravé. V souvislosti se závěrem této kapitoly, že pro každý nerostný krystalový druh je charakteristický určitý poměr základních parametrů, je vhodné předběžně upozornit na výjimku u krystalů všech nerostů ze soustavy krychlové a další. V této soustavě s nejvyšší krystalovou souměrností jsou na pravoúhlém osním kříži všechny tři základní parametry stejně veliké, a proto jejich poměr platí pro všechny krychlové nerosty. Weissovy symboly s nekonečnými hodnotami koeficientů u jednoúsekových a dvojúsekových ploch, které působí obtíže při výpočtech, byly brzy zatlačeny dnes všeobecně používanými a vhodnějšími symboly Millerovými. Indexy těchto symbolů jsou obrácené, reciproké hodnoty odvozovacích koeficientů uvedené na tři nejnižší nesoudělná čísla celá včetně nuly. Úseky na záporných poloosách značíme znaménkem minus nad příslušnými indexy. Indexy mají stejné pořadí jako souřadné osy nebo jako základní parametry. Uzavřeny v závorce, někdy svorkové, představují symbol celého krystalového tvaru. V pracích, kde se prolínají údaje morfologické se strukturními, doporučují International tables for x-raycrystallography obyčejnou závorku pro krystalové plochy, svorkovou pro krystalové tvary, bez závorky zůstávají symboly mřížkových rovin a jejich difrakcí. Millerovy symboly můžeme počítat z úhlových měření podobně jako Weissovy nebo číst s dostatečnou přesností ze sítě gnómonické projekce. Z Weissových symbolů je odvodíme snadno vynecháním trojpoměru a převedením reciprokých koeficientů na tři nejnižší nesoudělná čísla celá. Příklad. Převeďte Weissův symbol na Millerův. Reciproké koeficienty jsou * . Násobením trojpoměru odstraníme zlomek a dostaneme * . Millerův symbol, píšeme a čteme šest jedna nula. Na srovnání a procvičení uvádíme Millerovy symboly tvarů spojky kosočtverečné síry na * . Symbol základní dipyramidy je * . Symboly tvarů odvozených jsou * . Indexy Millerovy jsou čísla celá kladná nebo záporná včetně nuly. Nejčastější jsou čísla malá a jen ojediněle se objevují čísla dvojmístná, která pak členíme tečkami nebo čárkami. Obrovské množství měření krystalů potvrdilo jako empirickou krystalografickou zákonitost, že indexy Millerových symbolů jsou vždy malá racionální čísla. Nazýváme ji zákonem o racionalitě indexů a formulujeme takto. Indexy symbolů krystalových ploch jsou malá čísla racionální. Okolnost, že jde o malá racionální čísla, je krystalograficky závažná ze dvou důvodů. Třemi čísly dostatečně velikými bychom mohli určit polohu jakékoliv roviny a aproximovat i polohu roviny iracionální. Druhý důvod tkví ve statistickém zjištění, že krystalové plochy jsou tím důležitější, tím větší a častější, čím jednodušší jsou jejich symboly, jinak řečeno, čím nižší čísla jsou součty možných indexů. Pro úplnost ještě připomeňme, že volba jiného tvaru na tomtéž krystalu za základní má za následek také změnu indexů. Podobně změna souřadných os čili transformace souřadné soustavy vede ke změně transformaci symbolů. Zákon o racionalitě indexů lze také formulovat jako zákon o racionalitě krystalových koeficientů nebo odvozovacích čísel. Koeficienty Weissových symbolů však mohou nabývat vedle čísel racionálních také hodnoty nekonečně veliké. Zahrnovat nevlastní limity mezi čísla racionální je však méně přesné. Naproti tomu celá čísla Millerových indexů včetně nuly bezvýhradně splňují definici racionálních čísel. Empirický zákon o racionalitě indexů plyne deduktivně z atomové stavby, přesněji řečeno z geometrie její prostorové mřížky, jak bude dále ukázáno. Má pro morfologickou krystalografii základní význam. Určuje pro každou látku předem, které plochy, rohy a hrany jsou na ní krystalograficky možné, morfologické elementy racionální čili krystalonomické, a které nemožné, iracionální nebo nekrystalonomické. Dalekosáhle krystalograficky redukuje možné druhy souměrnosti krystalů. Obě tato omezení jsou přirozeným důsledkem geometrie vnitřní stavby, jak bude ukázáno zejména v kapitole O krystalové souměrnosti. Vědci usilující o poznání zákonů, které ovládají svět krystalů, byli již dávno přivedeni k domněnce, že závislost fyzikálních vlastností na směru a tedy i mnohostěnové omezení krystalu souvisí s pravidelným uspořádáním nejmenších hmotných částic uvnitř krystalu. Podle geometrických a optických vlastností klence dvojlomného kalcitu soudil Huyghens, že nejmenší částice jsou rotační elipsoidy nejtěsněji směstnané. Hauy, zakladatel vědecké krystalografie, se pokusil vyložit krystalografické a fyzikální zákonitosti krystalů z jejich vnitřní stavby struktury. Vycházel z představy nejmenších možných štěpných tvarů a představoval si krystaly kalcitu vybudované z velmi malých totožných klenců, geometricky odpovídajících klenci základnímu, krystaly galenitu vybudované z krychliček, fluoritu z osmistěnu. Také tam, kde se taková štěpnost neprojevuje, soudil analogicky, že se krystaly skládají zpravidla z elementárních rovnoběžnostěnů, které se přiřazují k sobě bez mezer ve stejné orientaci a odpovídají svými úhlovými rozměry zevním krystalovým tvarům. Tyto shodné rovnoběžnostěny se na sebe ukládají při růstu krystalu v rovnoběžných vrstvách. Když stupňovitě ubývá rovnoběžnostěnů na okrajích vrstev nad sebou ležících, dekrescence, vznikají plochy s určitým sklonem. Můžeme si myslet, že z elementárních krychlí je vhodnou dekrescencí vystavěn kterýkoliv tvar krychlové soustavy. Z klenců na kalcitu * běžný skalenoedr, jak * ukazuje podle Hauyho kresby. Stupňovitý povrch ukloněných ploch krystalů se jeví hladký pro nesmírně malé rozměry elementárních rovnoběžnostěnů. K teoretickému výkladu zákona o racionalitě indexů došel Hauy z úvah o dekrescenci elementárních rovnoběžnostěnů. Ptáci jakožto vysoce specializovaná skupina obratlovců ukazují na všech soustavách svých ústrojů směs znaků jednak zděděných po plazích, předchůdcích, jednak vyvinutých později většinou jako adaptace zaměřené k dokonalému pohybu ve vzduchu. I když se jednotlivé skupiny ptáků znovu v různé míře přizpůsobily buď životu na vodní hladině či přímo ve vodě, nebo výhradně pohybu na suché zemi a některé druhy přitom pozbyly opět schopnosti letu, přece zachovaly různé znaky, které nepochybně svědčí o tom, že vzešly z forem létavých. Značná uniformita ve struktuře morfologické a anatomické je pro ptáky příznačná. Ve vnější morfologii charakterizuje ptáky zcela jednoznačně pokryv těla, opeření, pohyb po pevném podkladu výhradně po dvou nohách, bipední přeměna předních končetin v křídla nebo křídlovitá vesla, ztráta ocasní páteře a vývoj zobáku, v anatomických znacích jsou to zvláštnosti kostry, úplné přehrazení srdce v polovinu tepennou, arteriální, a žilnou, venózní, struktura plic v podobě trubicovité soustavy vybíhající v systém plicních vaků. Z fyziologických vlastností je charakteristická velmi intenzívní výměna látková sdružená s vysokou stálou teplotou těla, urychlení vývoje zárodků zahříváním vajec, inkubací, veliký rozvoj a složitost instinktivních jednání i schopnost učení se. Kůže ptáků je zpravidla poměrně tenká a rohovatí na povrchu mnohem méně než kůže plazů a většiny savců. Nápadně tenkou kůží se vyznačují sovy a lelci. Svůj fylogeneticky původní ráz vytváření masívních rohovitých šupin si kůže zachovala pouze na nohou, podotheca, a v dosti pozměněném tvaru na zobáku, rhamphotheca. Na ostatním těle se vytvořily vysoce specializované pokožkové útvary, péra, která nemají obdoby v žádné jiné třídě obratlovců a jsou zcela specifická pro ptáky, kůže ptáků je bez žláz, chybějí jí zejména žlázy slizové, které zmizely už u plazů, a chybějí i jakékoliv žlázy potní, poněvadž chlazení těla se neděje transpirací kůže, ale velikými podkožními vzdušnými vaky. Jedinou kožní žlázou je veliká mazová žláza kostrční, jejímž olejovým mazem si ptáci promašťují peří, což udržuje perní strukturu a zabraňuje z velké části promáčení vodou. Proto je mazová žláza vyvinuta nejvíc právě u vodních ptáků, zatímco u jiných může být silně potlačena, holubi, papoušci, nebo i zcela chybět, běžci. U těch ptáků se potom obvykle kvalita peří udržuje prachovým pudrem. Silně zrohovatělá zůstává kůže na zobáku, rhamphotheca, u některých ptáků dokonce naznačující původní strukturu velkých šupin zachováním rohovinových štítů, buřňáci, chaluhy, některé alky. Pod rohovinou zobáku se většinou ukládají pigmenty, které vytvářejí druhově specifické zbarvení zobáku, a to často i velmi živé lipochromové pigmenty. U mnohých ptáků je toto zbarvení i v průběhu roku proměnlivé, poněvadž ukládání může být závislé na měnící se inkretorické činnosti gonád. Tak už nepatrná množství testosteronu vyvolávají černou pigmentaci zobáku melaninem u vrabce domácího, dokonce i u * , kde se normálně nevyskytuje, dále modré zbarvení u dlaska tlustozobého, avšak nikoli lipochromovou žlutou u kosa černého, černý * . Tvar zobáku a úprava rhamphotheky jsou velmi závislé na způsobu výživy funkční adaptace. Špičatý a na okrajích často zubatý zobák mnohých rybožravých ptáků, plochý zobák kachen s filtračními lamelami, pinzetový zobák bahňáků, na špičce hákovitě zahnutý zobák masožravých dravců, sov a ťuhýků, na okrajích ostrý jako nůž silně kuželovitý zobák semenožravých pěvců opatřený na patře hranami a lištami k přidržování a drcení tvrdých semen, trubičkovitý zobák kolibříků a medosavek sajících nektarové šťávy z květů a četné jiné adaptované tvary. Příklady takových tvarových adaptací v závislosti na potravě ukázal a vysvětlil v novější době na jediné podčeledi geospizinae, a dokonce v rámci některých rodů Lack. Soubor pérového pokryvu ptačího těla nazýváme opeřením a je velmi důležitý pro poznávání a určování ptáků. Ukazuje nejen mezidruhové rozdíly blízce příbuzných druhů, ale většinou i subspecifické odlišnosti a skoro vždy i věkové rozdíly. Péra jsou velmi diferencované útvary pokožky, které v souvislosti s různou funkční rozmanitostí jsou morfologicky neobyčejně proměnlivé, ale přesto si vždy podržují ve své * některé základní rysy. Jsou to výtvory z kožní rohoviny tak jako šupiny plazů, kterým se vývojově ostatně nejvíc podobají savčí chlupy. Typické ptačí péro má tyto morfologické části. Osu péra tvoří tuhý stvol, scapus, který v delší horní části je plný a nazývá se osten, rhachis, v kratší dolní části tvoří dutý brk, calamus, vsazený do pérového váčku, folliculum, v kůži. Po stranách stvolu je rozložen v jedné rovině prapor, vexillum, u něhož podle polohy k tělu rozeznáváme část vnější a vnitřní. Je složen z četných postranních větví, rami, které se o sebe opírají krátkými paprsky, radii, zachycenými navzájem háčky, hamuli, a brvami, ciliae. Mikrostruktura rozvětvených a * sebe zaklesnutých rohovinových paprsků tvoří dohromady neobyčejně pružný útvar, který i při značné velikosti je zcela lehký. Široká plocha pérového praporu je tedy vhodným útvarem, kterým se létající ptáci mohou opírat o vzduch a který je rovněž chrání před nadměrnými ztrátami tělesného tepla. Nejdokonalejší co do stavby jsou péra rostoucí na křídlech letky, remiges, péra ocasní čili rýdovací, rectrices, a péra kryjící povrch těla, péra krycí, tectrices. Tato péra dodávají ptačímu tělu tvar či obrys, a jmenujeme je proto peřím obrysovým nebo konturovým. Od typického tvaru, jaký představují obrysová péra, možno odlišit různé tvary další. Nejčastějším odlišným tvarem je péro prachové, plumae. Roste pod peřím krycím, kde tvoří při kůži hustou a velmi měkkou vrstvu, která pomáhá udržovat teplotu těla. Prachové péro má jenom krátký brk a různě zkrácený stvol, takže se přímo k brku pojí svazeček zcela měkkých větví s rovněž měkkými paprsky. Netvoří tedy soudržný prapor svou funkcí a konečně i tvarem se podobá spíše srsti. Také mnohá konturová péra mívají na bázi praporu často větve a paprsky měkké, čímž nahrazují peří prachové a tvoří sama tepelný kryt těla. V tom případě mluvíme o poloprachu. Dalším typem per jsou štětičková péra rostoucí kolem ústí kloaky. Mají krátký brk a několik ostnů hustě porostlých větvemi. Ještě jednodušší jsou péra vlasová, filoplumea, s dlouhým stvolem a jen několika větvemi na konci. Vyrůstají v různém počtu kolem každého krycího péra. Pokryv * a hlavy u supů, bílá péra na hlavě kormoránů jsou rovněž tvořena těmito péry. Zvláštním tvarem péra je prach drobivý. Bývají to péra * stálým růstem, jejichž měkké větve na koncích neustále odlamují v jemný pudr, který se rozprašuje do krycího peří a zamezuje jeho * . Je vyvinut zvláště u papoušků, jeřábů, dropů, datlů a volavek, narůstá obyčejně v několika prachových poduškách, většinou při zadním konci těla. Pudr se ostatně v menším množství může vytvářet i z prachových per a poloprachu. U mnohých ptáků rostou v koutcích zobáku krátká peříčka bez praporu pouze s krátkým tuhým ostnem, péra štětinová, vibrissae. Mají funkci hmatových štětin jako vousy savců. Podoba s erektilními sinusovými chlupy savců je tím větší, že také péra štětinová mají při kořeni krevní sinusy. U některých skupin ptáků nalézáme obrysová péra dvojvětevná s vedlejší větví zvanou paosten, hyporhachis, která vyrůstá při distálním konci brku na spodní straně péra. Paosten nese vždy poloprach a je až na výjimky, emu, kasuáři, mnohem kratší než vlastní osten. Každé péro obrysové je v kůži ovládáno několika kožními svaly, z nichž některé působí jako erektory a mohou péra zvedat, načepýřit, jiné jako depresory, jejichž působením péro přilehne k tělu. Pohyb obrysových per má velký význam při termoregulaci, kdy načepýřením v chladu se zvětšuje izolační vrstva vzduchu v opeření nebo při toku a agresívním jednání, kdy se nadzvedáním peří některých částí těla mění obrys a vzhled, imponování, popřípadě se * a * některé barevné partie opeření. Letky a rýdovací péra jsou ovládána kosterními svaly podle potřeb, které na ně klade náročný let. Důležité určovací znaky poskytuje zbarvení a kresba per, které dokonce většinou umožňují druhové určení samotných per. Zbarvení a kresba jsou dány většinou pigmenty, melaniny a lipochromy, uloženými v paprscích větvích nebo v ostnech per. Kovově lesklé zbarvení, hedvábný lesk a bílé zbarvení per vznikají barvami strukturálními, které vznikají fyzikálně optickými jevy na speciálních mikrostrukturách pérových paprsků a větví. Plně dorostlá a vyzrálá péra jsou zcela zrohovatělá, keratizovaná a neobsahují žádné živé buňky. Proto už nemohou měnit barvu přísunem nebo přemístěním pigmentů. V malém rozsahu mění zbarvení jenom chemickým rozkladem některých labilních pigmentů uvnitř per nebo olamováním okrajů praporů doprovázeným odkrytím těch částí praporu, které mají zbarvení jiné než lem péra. Při práci se starým sbírkovým materiálem zvláště takovým, který dostatečně chráněn před účinky denního světla, nutno přihlížet k vyrudlosti barev způsobené právě změnami v původní pigmentaci per. U ptáků žijících u nás nebývá peří na povrchu těla rozloženo rovnoměrně, ale střídají se plochy s hustým porostem peří, pernice, pterylae, s plochami řídce porostlými jen prachovým peřím až holými nažiny, apteriae. I v rozložení a uspořádání pernic a nažin se mohou jevit příbuzenské vztahy nebo diference mezi skupinami ptáků. Krycí péra vyrůstají z kůže šikmo a to skoro vždy ve směru předozadním. Z tohoto směru se poněkud vychylují pouze péra rostoucí v sousedství nažin, takže pomáhají zakrývat pruhovité nažiny. Většinou však je přikrytí nažin dosaženo prohnutím osténků sousedních krycích per. Délka a celková velikost krycích per bývá často nejmenší na hlavě a krku a největší nad a pod kořenem ocasu. Základy per se tvoří již u embryí a počet per u jednotlivých druhů je dán množstvím pérových folikulů založených v embryonálním životě. První opeření ptáků tvoří vždy peří prachové, které má ochraňovat ptáče před chladem. Mnozí ptáci se ovšem líhnou zcela neopeření, holata, a peří jim vyrůstá teprve během prvních dnů života. Tato první péra, ať už narůstají na embryu nebo po vylíhnutí, se nazývají neoptile, případný druhý stupeň tohoto prachového opeření mesoptile a následná generace krycích per teleoptile. Opeření se v pravidelných obdobích obnovuje pelicháním, ekdysis, jež je vyvoláno periodickým oživením činnosti pérových váčků. U mnohých ptáků probíhá pelichání v určité časově omezené době, která je pro jednotlivé druhy specifická. Pelicháním se ovlivňuje také zbarvení ptáků, jestliže se vyměňují opeření odlišných barev. Ptáci se pak po nějakou dobu objevují v šatu přechodném, racek chechtavý. Časový průběh pelichání je závislý na mnoha podrobnostech způsobu života, nemusí být shodný ani u druhů téhož rodu, u ťuhýků, lanius-heinroth, ba ani u obou pohlaví stejného druhu, u kachen, kde je u samic ovlivněn hnízděním. Pravidelně bývá ovlivněn i chovem v zajetí, takže přepeřování zajatých ptáků většinou není směrodatné pro poznání přirozeného časového průběhu pelichání. Většina ptáků pelichá dvakrát v roce. V létě či na podzim, jakmile skončí s hnízděním a péčí o mláďata, čímž jejich opeření bývá značně opotřebováno, nahrazuje se postupně všechno peří novým, pelichání úplné. Létání nebývá při postupné výměně letek a rýdovacích per vážněji narušováno. Je však několik skupin ptáků, husy, kachny, plameňáci, jeřábi, chřástali, kteří až na výjimky ztrácejí všechny letky najednou, takže pak po nějakou dobu nemohou létat. Další pelichání je na jaře před hnízděním, kdy se u většiny ptáků vyměňuje část opeření, ale nikoliv velká péra létacího aparátu, pelichání částečné. Tímto pelicháním ptáci často získávají i barvitější vzhled, šat svatební. Vzácně se vyskytuje i trojí pelichání v roce u hoholky lední a bělokura rousného, Salomonsen, Orn, nebo úplné pelichání jednou ve dvou letech u jeřábů a mnohých orlů. Na podobné zvláštnosti upozorňujeme ve # části při jednotlivých druzích. Opeření ptáků, pro které v tomto díle zachováváme vžitý český název šat, se tedy během života střídá v určitém sledu, při němž jednotlivá pokolení per jsou oddělena pelicháním. Pokud jsou jednotlivé šaty viditelně odlišné, mají i různé názvy a následují v tomto pořadí. Šat prachový se vyskytuje u mláďat pulli, v prvých dnech nebo týdnech po vylíhnutí. U mláďat některých řádů potáplic trubkonosých, vrubozobých a sov objevuje se dvojí prachový šat, po prvém, neoptile, následuje druhý, mesoptile, odlišný často i zbarvením. Šat mláďat juvenilní je tvořen prvním pokolením obrysových per, někdy * . Bývá poměrně krátkou dobu a některé z letek mohou přetrvávat do následujícího šatu, aniž pelichají, u hrabavých. Šat nedospělých, subadultní, se vyskytuje u těch druhů, které po částečném jarním pelichání zhruba jednoletých ptáků zachovávají část * z šatu mláďat, takže jejich opeření je směsí šatu mláďat a šatu dospělých. Vyskytuje se u většiny velkých ptáků dospívajících až po dvou nebo více letech, racci, větší druhy dravců. Jestliže se i v dalším roce nevyvíjí plný šat dospělých ptáků a zbývají zbytky z předcházejícího opeření, označujeme první šat nedospělých jako šat jednoletých, další pak dvouletých, popřípadě tříletých. Šat dospělých, adultní, bývá u většiny ptáků dvojí. Šat svatební označovaný i jako šat hnízdní, pestrý, je nošen dospělými ptáky v období pohlavní aktivity před hnízděním a během hnízdění. U mnohých ptáků vyniká proti následujícímu šatu větší barvitostí, u potápek, potáplic, kachen, samců racků, mnoha bahňáků, a je získáván částečným pelicháním. Šat prostý označovaný též jako zimní nebo i letní je opeření dospělých ptáků v době pohlavního klidu. Většinou bývají samci v tomto opeření podobní samicím. Vzniká pelicháním úplným. Kostra ptáků je snad nejvíc adaptovaným ústrojím. Zachovala sice dosti původních znaků plazích, tropibasickou a monokondylní lebku se čtvercovou kostí a plně zachovanou streptostylií, jedinou sluchovou kůstku, kost krkavčí, členěná žebra s příčným výběžkem, ale celkově se přizpůsobila požadavkům létání a v souvislosti s tím i bipednímu pohybu v takovém rozsahu, že její povšechná stavba je stejná ve všech řádech ptáků. Kosti lebky srůstají už u mladých ptáků do té míry, že švy mezi nimi nebývají později většinou vůbec znatelné. U mnohých druhů jsou na lebečních kostech dobře patrné věkové rozdíly, nebyly však dosud příliš studovány, ač u tetřeva hlušce byly použity i k určení stáří. Ani kraniometrické metody v taxonomii ptáků na rozdíl od jejich významu v mammaliologii nenašly širšího uplatnění. Ptačí lebka je charakterizována nápadně velkými očnicemi, orbitae, což je dáno velikostí očí. Proto jsou orbitosphenoidalia stlačena k sobě a tvoří tenkou kostěnou mezioční přepážku, septum interorbitale. Ptačí lebka je typem lebky tropibazické s úzkou spodinou lebeční. Mozek je vytlačen až do zádi lebky, u forem se zvláště velkýma očima jako jsou sovy, dravci a bahňáci, dostává se mozek dokonce do polovztyčené polohy, takže týlní otvor, foramen magnum, pak není na zádi lebky, ale posouvá se v různé míře k její spodině. Čelisti ptáků jsou protaženy v zobák, rostrum, a jsou povlečeny krytem z rohoviny, rhamphotheca. Horní čelist tvoří párové kosti mezičelistní, intermaxillae, kosti hornočelistní, maxillae, a kosti nosní, nasalia, zespod kosti patrové, palatina, přechází v oblouk jařmový tvořený kostí jařmovou, jugale, a čtvercojařmovou, quadratojugale. Dynamické spojení jařmového oblouku s lebkou tvoří kost čtvercová, quadratum. Dolní část zobáku má jako kostní podklad dolní čelist, mandibula, složenou z krycích kostí, kosti zubní, dentale, kosti kloubní, articulare, a kosti úhlové, angulare. Zuby zmizely u recentních ptáků během fylogenetického vývoje úplně, což vedlo kromě subtilní stavby kostí zvláště tenkých kostí mozkovny a kromě celkového zmenšení lebky k účelnému snížení váhy celé hlavy. Horní čelist zobáku je u některých ptáků do jisté míry pohyblivá. Papoušci, husy, kachny a částečně i jiní ptáci mají při jejím kořeni v čelní kosti hlubokou rýhu, ve které se zobák zvedá a sklání jako v kloubu. U některých dlouhozobých bahňáků může otáčivá čtvercová kost tlačit jedním svým rohem odzadu na jařmový oblouk, čímž pružné a tenké kosti horní čelisti jsou v distální části kosti mezičelistní ohýbány nahoru, a tím je zobák pootvírán jenom na špičce. Tento zvláštní mechanismus umožňuje uchopit potravu v měkké půdě pouhým pootevřením špičky zobáku, zatímco by jinak pro odpor půdy nebylo možno zobák vražený do země rozevřít. Týlní otvor, foramen magnum, bývá u ptáků poměrně velký. Na jeho spodním okraji sedí jediný týlní kloub, condylus occipitalis, kterým lebka nasedá na páteř. S pohyblivostí horní čelisti zobáku souvisí také úprava patra ústního stropu. Na jeho stavbě se podílejí ploténkovité výběžky horní čelisti, processi palatini maxillae, ploché kosti patrové, palatina, ponechávající mezi sebou úzkou mediální štěrbinu vyplněnou obvykle tyčkovitou kostí radličnou, vomer, a konečně dvě tyčkovité kosti křídlaté, pterygoidea. Patrové a křídlaté kosti tvoří klouzavý kloub, v němž se posouvají oba pterygoidy spojené ve sponě křídlopatrové s palatinem. Od dob Huxleye je věnována zvláštní pozornost úpravě patra ptáků, která má být charakteristická pro jednotlivé řády i jiné skupiny a může tedy být užitečná při hledání fylogenetických souvislostí. Ovšem jako v mnoha jiných morfologických otázkách dá se velmi těžko s určitostí rozhodnout, co je vlastností získanou za fylogeneze a co je výsledkem pozdějších funkčních adaptací. V charakteristikách řádů však upozorňujeme na specifické struktury palatinální a používáme k tomu vžitých názvů jednotlivých typů. Typ dromaeognathní, palaeognathní je charakterizován spojením nejčastěji pevným zadního konce kůstky radličné s párovými kostmi patrovými a křídlatými. Je příznačný pro běžce a tinamy. U jiných ptáků už nikde nedochází ke kontaktu a spojení vomeru a pterygoidů, typy neognathní. Typ schizognathní má navzájem nesrostlé patrové výběžky horní čelisti, zatímco kosti patrové a křídlaté jsou vzájemně spojené kloubkem a nemají spojení s tyčkovitou kostí radličnou. Vyskytuje se u bahňáků měkkozobých a trubkonosých. Typ desmognathní má navzájem srostlé patrové výběžky horní čelisti a kost radličnou má obvykle vyvinutou slabě a na předním konci zahrocenou. Je charakteristický pro ptáky vrubozobé a kamišovité. Typ aegithognathní má vomer rozšířený do plošky vpředu, často vidličnatý a vzadu vyříznutý a nemá srostlé patrové výběžky horní čelisti. Je obvyklý u pěvců a rorýsovitých. Jistý taxonomický význam má i úprava nozder a nosních dutin. Garrod označil za holorhinní ty ptáky, u kterých kosti nosní, nasalia, tvoří na zadním konci zaokrouhlený okraj nozder, potápky, vrubozobí a četné jiné řády a za schizorhinní považoval takové, u nichž zadní okraj nozder tvoří úzkou štěrbinu, brodiví a jeřábi. Kromě toho tvoří kost čichová, ethomoidale, různě vyvinutou kostěnou nebo chrupavčitou přepážku mezi párovými nosními dutinami. Přepážka může obě nozdry po celé délce rozdělovat, nozdry oddělené, nares imperciae, u hrabavých a měkkozobých, kdežto u jiných jsou obě nosní dutiny široce nebo alespoň prostřednictvím otvůrků či kanálků splynulé, takže ani obě nozdry zevnitř nejsou oddělené, nozdry souvisící, narea perviae, u vrubozobých. Páteř je u ptáků tvořena různým množstvím obratlů, zvláště počet obratlů krčních může být hodně variabilní a řídí se délkou krku. U některých papoušků je jich pouze # , u sov a pěvců # , kdežto u labutí až # . Krk je také nejohebnější částí páteře, poněvadž po přeměně předních končetin v křídla má hlavní význam pro dosažení a sbírání potravy. Veliká ohebnost krku je umožněna sedlovitými klouby meziobratlovými. Na rozdíl od ohebného krku je trupová a ocasní část páteře strnulá a neohebná. Obratle trupu zvláště v krajině křížové a ocasní se tvarově značně liší od obratlů krčních. U mnohých ptáků už tři až pět předních hrudních obratlů navzájem pevně srůstá v kost zádovou, os dorsale notarium, zatímco poslední hrudní obratle srůstají s bederními křížovými a předními obratli zakrnělého ocasu a splývají i s pánví. Tímto srůstem vytvářejí mohutný kostěný štít v krajině bederní zvaný synsacrum, který skýtá pevnou oporu silnému svalstvu zadních končetin. Tato úprava je zřetelným důsledkem bipedního pohybu ptáků a souvisí i s nutným vyztužením celého hrudníku k funkci letové. Posledních několik obratlů zakrnělého ocasu srůstá většinou v plochou šavlovitou kost, kostrční pygostyl, významnou pro úpony svalů pohybujících rýdovacími pery. V souvislosti s letem je u ptáků mohutně a svérázně vyvinut hrudní koš. Počet žeber, costae, kolísá mezi # až # . V odvětví užití elektrické energie nenalezla elektrotechnika tak širokého a rozmanitého uplatnění jako v dopravě. Není to jen elektrická trakce závislá a nezávislá na železnici v báňském a hutním průmyslu, na městských, pouličních a podzemních drahách, na drahách nekonvenčních, na lanovkách, na drahách visutých, je to jejich energetické napájení s přeměnou proudové soustavy, rozvod trakčního proudu v tradiční síti, jsou to elektrické regulační systémy strojové a statické s polovodičovými měniči v hnacích vozidlech závislých, napájených z přívodního vedení, a nezávislých s vlastním zdrojem energie, dieselovým motorem nebo akumulátorovou baterií, dálkové a samočinné řízení napájecích stanic i samotných vozidel, elektrické osvětlování vozidel i staničních ploch, elektrické vytápění vozidel, signalizace a zabezpečování dopravy, informatorika cestujících, sdělovací zařízení, výpočetní, řídicí a správní technika, kybernetika. Elektrotechnik v dopravě má nejen mnohostranné uplatnění, ale kladou se na něj široké požadavky na odborné znalosti. A to jsme se nezmínili o tom, jak rozmanitá je elektrotechnika v průmyslové výrobě dopravních zařízení a jaké zvláštní požadavky to vše klade na výzkum, vývoj a konstrukci i výrobní technologii dopravních zařízení, jejich projektování, stavbu, provoz a údržbu. Elektrotechnika v dopravě je markantním znakem nové techniky a v současné době jejího revolučního vývoje spějícího ke zvyšování rychlosti hospodárnosti a bezpečnosti dopravy. V poslední době vstupuje do popředí otázka energetická, a to zejména v dopravě kolejové, takže můžeme směle říci, že nastává renesance elektrických drah městských i železničních v důsledku zostřující se situace s tekutými palivy a potřebného ozdravení životního prostředí zmírněním exhalací a hluku dopravních strojů. Bylo by možno komplexně ukázat, jak ve světovém měřítku se prudce vyvíjelo uplatnění elektrotechniky v dopravě a jak doprava sama v mnoha směrech podnítila technický vývoj v elektrotechnice a zejména v elektronice. Jen namátkou lze vyjmenovat vysoce namáhané trakční stroje, usměrňovače, výkonovou a řídicí polovodičovou techniku, ale snad nejvýrazněji se projevilo uplatnění elektrotechniky při elektrizaci a dieselizaci železniční dopravy. Příkladem nám nejbližším mohou být naše železnice, u nichž elektrický a dieselmotorový provoz je hlavním znakem současného technického pokroku, je znakem nové techniky. Elektrická trakce na železnici má sice u nás již sedmdesátiletou tradici, elektrická dráha Tábor, Bechyně elektrizovaná trojvodičovým systémem Křižíkem v # , ale po elektrizaci pražského uzlu v # stejnosměrným napětím začala vlastní a soustavná elektrizace železnic teprve před # lety systémem na hlavním tahu Praha, Košice. Stalo se tak na základě generálního projektu z výstavbou prvého úseku Žilina, Spišská Nová Ves a vzápětí Praha, Česká Třebová. Na výrobu potřebných elektrických trakčních zařízení, pevných transformoven, měníren trakčních vedení a pohyblivých elektrických lokomotiv motorových vozů a elektrického vytápění osobních vozů se zařídil náš znárodněný strojní a elektrotechnický průmysl. Toto nové výrobní odvětví se stalo brzy důležitým vývozním oborem. Exportní zájmy průmyslu a zájmy energetiky i železniční správy po snížení investičních nákladů na elektrizaci dopravně méně zatížených tratí vedly v # k rozhodnutí vyzkoušet jednofázový proudový systém s usměrňovačovými lokomotivami, zpočátku s ignitrony a po úspěšném vývoji výkonových křemíkových diod nejvhodnějších pro lokomotivní usměrňovače bylo rozhodnuto o použití druhé trakční proudové soustavy pro elektrizaci jihozápadního tahu Cheb, Plzeň, České Budějovice a Kutná Hora, Brno, Bratislava, Štúrovo. Tím vyvstal problém styku dvou proudových soustav v jedné železniční síti. Přechod na jednotný systém přestavbou stejnosměrného systému se ukázal být zcela nehospodárný a proveditelný jen za velmi dlouhou dobu. Je to potvrzeno i příkladem z Itálie, kde přestavba trojfázové trakční sítě asi stejného rozsahu, postavené v letech # - # , na systém * trvala plných # let. Zpočátku byl učiněn pokus ve stanici Kutná Hora vyřešit výměnu lokomotiv ve stykové stanici autonomními přetahy dieselovými stroji, ale neuspokojil. To bylo jednou z hlavních příčin přechodného zastavení elektrizace dalších tratí v letech # - # a zintenzivnění dieselizace, než se došlo k řešení styku dvou proudových soustav dvouproudovými lokomotivami, se kterými se budou řešit styky po roce # , a bude opět pokračovat další elektrizace trati. Během minulých dvaceti let postupovala elektrizace železnic velmi rychlým tempem, bylo elektrizováno # tratí převážně dvoukolejných, s # kolejí, bylo dáno do provozu přes # elektrických trakčních vozidel, zřízeno # měníren s vestavěným výkonem, přes # # a jednofázových transformoven s celkovým výkonem # * . Elektrická vozba konala asi # * z celkové dopravní práce železniční sítě a hospodárnost i návratnost elektrizačních investic se prokázala příznivým poměrem provozních nákladů, provozu parního, dieselového, elektrického, v poměru # vztaženo na užitečnou dopravní práci v * . Znázorňuje dosavadní a budoucí plánovaný rozvoj elektrických tratí. Je z něho patrna asi čtyřletá přestávka způsobená převedením investic do dieselizace a řešením koexistence dvou proudových soustav v železniční síti v letech # - # . Prokázaná hospodárnost elektrických zdrojů byla nakonec přece jenom rozhodující pro rozhodnutí o další elektrizaci dopravně vytížených tratí, zatím do konečného rozsahu asi # provozní délky tratí s elektrickým provozem. Ukazuje dosavadní a plánovaný rozvoj spotřeby elektrické energie v ČSSR a její podíl připadající na elektrický provoz železniční. Vyšrafované plochy vyznačují odhadnutý úbytek vzniklý přechodným zpomalením rozvoje železniční elektrizace v letech # - # . Je třeba vyzdvihnout, že se pracujícím v průmyslu i v dopravě podařilo přivést elektrický provoz do hospodárného a spolehlivého chodu. Elektrická trakční zařízení jak stejnosměrné soustavy, tak i střídavé se plně osvědčují. Na dopravně silně zatížených tratích se vyznačuje systém nízkými provozními náklady a menší spotřebou energie vztaženou na dopravní práci a na dopravně méně zatížených tratích jsou investiční náklady u jednofázového proudového systému na pevná trakční zařízení nižší. I když se jeví provozní a hospodářské výsledky elektrického provozu jako celku jednoznačně příznivé, nelze zamlčet, že bylo třeba překonat nemálo obtíží, ale kdepak je možno se dopracovat pokroku bez obtíží. Zkušený odborník ví, jak obtíže překonat, a má své uspokojení, když odkryje příčiny, odstraní poruchy a získá cenné zkušenosti, které pak využije v dalším vývoji. S dvacetiletou výstavbou elektrizace našich železnic je spjata existence Vysoké školy dopravní v Žilině, ve které ukončilo v oboru elektrická trakce a energetika v dopravě více jak # inženýrů denní a # dálkové studium, # frekventantů postgraduální studium, # kandidátů věd, # habilitantů a # doktorand. Pracují v železniční městské a báňské dopravě, v elektrotechnickém průmyslu, ve výzkumu a ve školství. V loňském roce pořádala tato vysoká škola u příležitosti dvacetiletého trvání vědeckou konferenci, při níž v sekci trakce a energetika bylo předneseno a diskutováno mnoho zajímavých a cenných příspěvků většinou z řad absolventů, spolupracovníků a členů katedry elektrické trakce a energetiky, z nichž některé příspěvky jsou zařazeny do tohoto tematického čísla Elektrotechnického obzoru, aby daly nahlédnout do šíře a hloubky problematiky elektrotechniky v dopravě. Dopravní nepravidelnosti a všechny mimořádnosti oproti grafikonu vlakové dopravy vůbec zvyšují energetickou spotřebu normovanou pro jízdu vlaku. Norma spotřeby energie nemůže totiž přesnou přirážkou určité hodnoty respektovat případné mimořádnosti, neboť ty jsou co do typu i četnosti těžko předem postižitelné, protože jsou často dílem náhody. Dopravní nepravidelnosti možno klasifikovat do tří základních skupin, mimořádné zastavení na určitou dobu, obvykle u návěstidla v poloze stůj, mimořádný průjezd odbočkou přes dopravnu v důsledku obsazení hlavní průjezdové koleje. Ten se pak může dít různou rychlostí podle konstrukce výhybek, nejčastěji na ČSD, někdy i ale též na štíhlých výhybkách rychlostí # * i více. Mimořádné snížení dovolené traťové rychlosti na rychlost nižší až # do # * v úseku určité délky, od několika metrů až po celé kilometry. Stává se tak na přechodnou dobu v důsledku snížení kvality kolejové dráhy nebo v souvislosti se stavebními akcemi dotýkajícími se železničního traťového spodku. Za účelem uvedení konkrétních hodnot zvýšené energetické spotřeby pro jízdu vlaku v důsledku dopravních mimořádností byla vybrána vzorová vlaková souprava skládající se ze plně obsazených rychlíkových vozů vedených elektrickou lokomotivou řady * . Celková hmotnost vlaku činí # * . Traťový úsek se předpokládá přímý a vodorovný. Jízdní technika odpovídá běžné provozní praxi ČSD, rozjezd hodinovým proudem trakčních motorů, nízké využívání stupňů zeslabeného buzení trakčních motorů jen při rozjezdu, případně při krácení jízdní doby, výběh před zastavovacím brzděním do # * rychlosti # , jízdní brzdění se středním zpomalením. Takto provedená jízda je znázorněna přímkovým časovým tachogramem v označení na mezistaničním úseku dlouhém # * . Jízdní doba # činí střední rychlost # a normální jízdní rychlost je # * . Vzhledem k nemožnosti zabránit případnému zpoždění je potřebné mít možnost zkrátit normální jízdní dobu o určitou hodnotu. Toho se dosáhne zejména jízdou vyšší, rychlostí # * , použitím většího výkonu trakčního vozidla, vyloučením výběhu a brzděním do zastávky přímo z rychlosti # . Jízda v krátícím jízdním režimu je znázorněna rovněž v označení * . Krátká jízdní doba je střední rychlost * . Krátící jízdní rychlost je # * . Pro schopnost určitého vlaku krátit danou jízdní dobu zaveďme pojem činitel krácení jízdní doby, pro který platí, zde značí délku úseku, na který se vztahují jízdní doby. Dosazením do tohoto vztahu dostaneme pro uvažovanou jízdu činitel. Energetická spotřeba vzorového vlaku v normálním jízdním režimu je # * , měrná spotřeba činí # * . V režimu krátícím celková spotřeba vzrůstá na # * o # , zatímco střední rychlost stoupne jen o # * , jízdní doba je zkrácena o # * . Vliv některých typických dopravních nepravidelností na zvýšení energetické spotřeby sledovaného vlaku ukáže tato tabulka. Uvedené hodnoty vyjadřují celkové zvýšení energetického odběru jednak v důsledku mimořádného příkonu v místě dopravní nepravidelnosti, opětný rozjezd, případně jízda sníženou rychlostí při snížené účinnosti trakčního vozidla, jednak zvýšením příkonu trakčního vozidla v důsledku následující jízdy v režimu krácení jízdní doby. Z tabulky je jasně patrné, že hodnoty zvýšení energetické spotřeby nejsou zanedbatelné. Vždyť s energií, která se neužitečně konzumuje na ujetí stejné dráhy při mimořádném průjezdu odbočkou rychlostí # * , by týž vlak ujel navíc # a v případě pomalé jízdy v délce # dokonce # * . Ještě závažnější a varovnější jsou však energetické důsledky dopravních nepravidelností při vyšších rychlostech. Pro potřebu této studie budiž uvažována situace při zkrácení jízdní doby daného vzorového vlaku o # * . Znamená to tedy, že požadujeme projet daný mezistaniční úsek dlouhý # * za # * . K tomu nám však již lokomotiva svým výkonem při uvažované zátěži nestačí. Za předpokladu stejného středního urychlení i zpomalení i s uplatněním výběhu do rychlosti jízdní je jízda tohoto rychlého vlaku znázorněna na označení * . Z tachogramu budeme * , že ke splnění požadavku snížení jízdní doby o # * musí střední * stoupnout na # * a jízdní rychlost musí být o # vyšší. Chceme- li, aby i tento rychlý vlak měl stejnou krátící schopnost, aby byl schopen během další své jízdy likvidovat zpoždění, pak docházíme k tachogramu označenému rovněž * v * . Požadovaná jízdní rychlost zde dosahuje # * . Není třeba zvláště zdůrazňovat, že realizace této rychlosti již s sebou nese vážné problémy, a to jak z hlediska vhodnosti trati pro tuto rychlost, tak potřebného výkonu trakčního vozidla a konečně i energetické bilance. Příznivější poměry v požadovaných jízdních rychlostech jak v režimu normálním, tak krátícím nastanou, budeme- li prodlužovat vzdálenost zastávek. Pro zajištění požadované střední rychlosti tak, aby nebylo třeba při normální jízdě jet vyšší rychlostí než # * a při krátící než # * , je potřebná vzdálenost zastávek asi # * . Pro další úvahy budiž vzat za základ pomalý vlak s normální jízdní rychlostí # * , při střední rychlosti # * a vzdálenosti zastávek # * , a rychlý vlak s normální jízdní rychlostí # * , při střední rychlosti # * a vzdálenosti zastávek # * . Rychlý vlak má, jak již bylo řečeno, jízdní dobu o # * kratší než pomalý. Jestliže mimořádné zastavení po dobu # minuty si vyžádalo u pomalého vlaku navíc # * , pak v případě rychlého vlaku to je o # více. Při delší době stání tyto hodnoty dále narůstají. Průjezd odbočkou rychlostí # znamená u pomalého vlaku # * spotřebované energie navíc, u rychlého však již o # * více. Chceme- li, aby průjezd odbočkou rychlého vlaku způsobil totéž zvýšení energetické spotřeby jako v případě vlaku pomalého, bude nutné instalovat na zhlavích dopravny štíhlé výhybky pro rychlost. Rovněž pomalé jízdy jsou významným zdrojem zvýšeného odběru energie. Pomalá jízda v délce # * si vyžádá u pomalého vlaku # * , avšak u * již o # * více energie. Pokud by mělo být zvýšení energetické spotřeby na pomalé jízdě # * délky u rychlého vlaku stejné jako u pomalého při rychlosti # * , bude nutné pro rychlý vlak omezení rychlosti upravit na # * . Názornější představu o těchto souvislostech dává * . Z uvedeného je jasně patrné, že provoz vyššími rychlostmi je sám o sobě energeticky náročnější již při pravidelném provozu předpokládaném grafikonem vlakové dopravy. Uvažovaný typový vlak pomalý, vzdálenost # * , zastávek # , má měrnou energetickou spotřebu # * , avšak u rychlého vlaku, vzdálenost # * , zastávek # , je to již tedy více o # * . Připočteme- li k tomuto dále energetické vlivy případných dopravních nepravidelností, vyplývá z toho pro projektanty i provozovatele trakčních zařízení vážné upozornění. Řešení je v zásadě dvojí. U vlaků vyšších rychlostí omezit, pokud možno zcela vyloučit, výskyt dopravních mimořádností. Pomalé jízdy omezovat na krátké úseky s krátkou dobou trvání a malým omezením dovolené traťové rychlosti. Toto řešení je v souladu s racionalizačními opatřeními. Dimenzovat příslušně jak pevná trakční zařízení, tak trakční vozidla a dále plánovat podstatné zvýšení energetické spotřeby pro trakci. Toto řešení však není v souladu s celospolečenskými racionalizačními snahami a nelze je doporučovat. S rozvojem využívání polovodičů na trakčních zařízeních vyplynul také požadavek na bezeztrátový a regulačně pružný pulsní měnič pro vozidla napájená * . Dosavadní způsob regulace pomocí odporníků a přepínáním motorů sérioparalelně je neekonomický z hlediska spotřeby elektrické energie hlavně u lokomotiv, které jsou delší, časový úsek na regulačním stupni # . ČKD Praha, závod Elektrotechnika se zabývá vývojem pulsních měničů od # , kdy byly započaty modelové zkoušky regulace akumulátorového vozíku. V současné době je v dlouhodobém zkušebním provozu tramvaj s pulsním měničem o parametrech # * . Tento měnič umožňuje elektrodynamické brzdění až do úplného zastavení, automaticky přepínatelnou rekuperaci a plynulé bezkontaktní zeslabování, buzení. Pro pulsní měnič vyvstávají speciální problémy. Jsou to sériový chod tyristorů, optimalizace schématu a vhodná konstrukce s izolací. Základní oblasti využití v elektrické trakci lze rozdělit na potřebu měniče s možností úplného otevření, který je vhodný pro modernizace nebo všude tam, kde jsou dva motory v sérii, a dále měnič se snižovací transformací pro napájení konstrukčně optimálního motoru. Tento požadavek rozdílné transformace nebo lépe možnosti otevření měniče vede při rozboru schémat měničů k dvojímu schématu zapojení. Pro pokrytí potřeb pulsních měničů pro trakci byla vybrána tato schémata. Pro transformaci přibližně jedna ke dvěma frekvenčně řízený Jonesův obvod na * a dále frekvenčně fázově řiditelný měnič s měkkou komutací podle * . Výhody měniče s trvalou snižovací transformací z * jsou. Maximální využití napětí a tedy výkonu trakčních vozidel při kolísání napájecího napětí. Možnost, která uspořádání motoru s nižší třídou izolace a lepšími adhézními vlastnostmi * . Jednoduchý silový obvod bez zhášecích tyristorů. Jednoduchý frekvenční způsob řízení. Velký počet fází měniče, a tím vysoká výsledná frekvence, která je výhodná pro dimenzování filtru měniče a vyhlazovacích tlumivek. Nevýhody, jsou potřeba poměrně vysoké pracovní frekvence tyristorů, trvalé ztráty v komutačním obvodu a jeho velikost. Výhody měniče s transformací nebo lépe s poměrným otevřením až # * jsou. Nejjednodušší způsob rekonstrukce nynějších vozidel. Minimální velikost # a # * . Maximální účinnost v trvalém režimu. Možnost jednoduchého bezkontaktního zeslabování buzení. Možnost využití rekuperační brzdy plného výkonu. Prakticky konstantní šířka pulsu nezávislá na proudu. Na vstupu měniče je zařazen jednoduchý filtr. Účely filtru jsou. Kapacita filtru slouží jako přepěťová ochrana měniče při každém vypnutí tyristoru, neboť platí. Filtrační tlumivka zmenšuje vliv širokého rozmezí indukčnosti trolejového obvodu. Filtr snižuje na přípustnou úroveň amplitudy vyšších harmonických proudů sítě, které jsou nežádoucí z hlediska rušení zabezpečovacího a radiokomunikačního zařízení. Pro střídavou složku proudu v troleji platí za zjednodušujících podmínek * . Tento požadavek bývá dosti přísný a je tedy pro filtr kvantitativně rozhodující. Dále je důležité, aby vlastní frekvence filtru, přesněji kapacity a indukčností zařazených mezi zdrojem a touto kapacitou, byla nižší než pracovní frekvence měniče, aby nedošlo k rezonanci. Nejnižší pracovní frekvence je při rozjezdu, kdy je nejvyšší transformační poměr, a tedy malý odběr ze sítě. Pro tento stav lze zmenšit pronikavě železným jádrem tlumivky, které se přesytí při větším proudu, ale tedy i vyšší pracovní frekvenci, kdy již jeho účinnosti není třeba. Z hlediska měniče je dále důležité, aby po připnutí filtru nevznikl překmit. Proto se děje připínání přes nabíjecí odpor, který se dále vyřazuje. Tyristor s komutační kapacitou a komutačním reaktorem vytváří komutační obvod, který zabezpečuje zhášení tyristoru, a tím i funkci měniče. K tomuto obvodu je přeřazena nulová dioda a k ní paralelně přes vyhlazovací tlumivku motor nebo kotva motoru. Dioda zabezpečuje stále nabití komutačního kondenzátoru na napětí sítě. Vlivem protinapětí motoru by se snižovalo napětí komutačního kondenzátoru, neboť platí. Zapnutím tyristoru se přiloží na zátěž tvořenou vyhlazovací tlumivkou a motorem napětí kapacity a zároveň se přebíjí kondenzátor na opačnou polaritu. Po přebití na amplitudu se obrací směr proudu komutačního obvodu a tyristorem se snižuje proud a po odvedení náboje minoritních nositelů tyristoru je po dobu přebíjení kondenzátoru na nulové napětí čas k vypínání tyristoru. Doba trvání pulsu určuje otevření měniče. Velikost kondenzátoru je nutno volit co nejmenší z důvodu rozjezdu vozidla zvláště minimálním proudem. Komutační kondenzátor se vždy přebíjí přes zátěž a tento náboj je již tak velký, že je nutné příliš snižovat frekvenci tyristoru, a tím zvětšovat filtr. Počtem pulsů za časovou jednotku frekvencí je určeno napětí na zátěži. Tyto aspekty vedou k dimenzování komutační kapacity. Nutná minimální velikost komutačního reaktoru je dána dynamickým parametrem tyristoru. Přípustné bývá. K zabezpečení vypínací doby tyristoru je nutné volit náboj kondenzátoru tak veliký, aby při minimálním napětí sítě a minimálním proudu zátěže, při přebíjení z * na * stačil hradit proud zátěže po dobu nutnou k vypínání tyristoru. Vychází se tedy z rovnice * . Tato rovnice nezahrnuje skutečnost, že je další přídavný náboj nutný k vykomutování tyristoru z proudu na nulu. Na * je znázorněna značná závislost vypínací doby na proudu zátěže. Celková energie dodaná do zátěže na puls je # * . Při výše uvedených úvahách jsme předpokládali proud motoru konstantní, vyhlazovací tlumivku. Požadavky vyhlazení proudu motorem jsou menší. Výrobce motorů povoluje zvlnění při napětí motoru * a dále * . Při zanedbání činných odporů za ustáleného nepřerušovaného chodu platí * . Z konkrétních výpočtů vyplývá, že u vícefázových měničů je pro velikost vyhlazovací tlumivky rozhodující vlnivost proudu ve fázi s ohledem na dimenzování komutačního obvodu a oddělení komutačních procesů jednotlivých fází. Vlnivost proudu motoru je nepřímo úměrná druhé mocnině počtu fází a je vymezením vyhlazovací tlumivky ve fázi malá. Pulsní měnič podle * se vyznačuje řazením polovodičových elementů, dioda, tyristor, antiparalelně a dále možností řízení okamžiku zhášecím tyristorem. Přibližně současným zapínáním tyristorů a se řídí obvod frekvenčně a dále zpožďováním zapálení fázově. Antiparalelní diody a * způsobují prakticky konstantní dobu pulsu komutačního obvodu a * . Oproti obvodu na * je část pulsu, která působí jako ochranná doba, prakticky konstantní, neboť kondenzátor se nepřebíjí přes zátěž, a tudíž přebíjení není závislé na proudu zátěže. Antiparalelní dioda má při vedení úbytek. Toto malé inverzní napětí způsobuje poněkud delší vypínací čas tyristoru. Vypínací doba tyristoru je závislá tudíž také na velikosti inverzního napětí přiloženého po komutaci. Pro inverzní napětí se prodlužuje vypínací doba, a tím i minimální ochranná doba o # * , podle měření na reprezentativním vzorku # kusů tyristorů. Od # * napětí je vypínací doba již neměnná a tedy katalogová. Zdánlivě je nutný tedy pro tento způsob katalogová komutační * , obvod s delší periodou a tedy objemnější, ale podle * je vidět, že je přibližně stejný. Je to způsobeno posunem proudu v kmitu o # * za napětím. Na * je nakresleno porovnání spínací doby pro přibližný sinusový průběh napětí a proudu oscilačního obvodu. Okamžik skončení komutace je vyznačen osou. Pro schéma na * platí průběh napětí na tyristoru * a vypínací doba # . Pro schéma na * platí vypínací doba # , proud antiparalelní diody. Při značném zjednodušení je ale patrné, že pro stejný komutační obvod je doba vypínání tyristoru dvakrát větší než doba # * , že i když je nutná vypínací doba delší o # * při # * , je z hlediska vypínací doby obvod podle * výhodnější za cenu strmého nárůstu napětí po vedení diody, což vede ke komplikacím při návrhu sériového chodu tyristoru s ohledem na * . Pod pojmem zásobování teplem se rozumí uspokojování potřeb tepla pro vytápění, větrání, klimatizaci, ohřívání užitkové vody a dále na krytí potřeb tepla pro technologické účely, pokud se teplo na místo potřeby přenáší nositelem tepla. Z této definice plyne, že maximální teplota, při které se teplo předává na místě potřeby, není příliš vysoká a nepřesahuje # , nejvýše až # * . Pochody vysokoteplotní technologie nejsou tedy v pojmu zásobování teplem zahrnuty. Podle oblasti použití se dělí zásobování teplem na zásobování bytově komunálního hospodářství a na zásobování průmyslu. Pojem zásobování měst teplem neukazuje zcela přesně druh potřeby tepla, poněvadž ve městě mohou být kromě obytných oblastí a komunálních spotřebitelů zásobovány též průmyslové závody. Zásobování teplem je velmi složitou technickou a hospodářskou úlohou. Její složitost záleží v tom, že je řešitelná rozličnými způsoby, jež vykazují různé hospodářské výsledky a projevují se též různě po stránce vlivu na okolí a podle dosažené hygieny a komfortu. Právě tyto vedlejší vlivy se však buď nedají vyčíslit vůbec, nebo je jejich ohodnocení velmi nepřesné. Čím více se zásobování teplem opírá o velké zdroje tepla, tím většího přínosu se dá za vhodných podmínek dosáhnout. Zároveň se však úloha stává složitější a řešení citlivější na změny výchozích podmínek. S použitím velkých zdrojů je tedy spojeno větší riziko. Velmi pak záleží na správné volbě tempa postupné výstavby soustav zásobování teplem i na časovém souladu narůstání potřeby tepla a instalovaného výkonu nutného pro krytí potřeby tepla. Pro tuto obtížnost a složitost a také proto, že jednodušší řešení nevyžadují příliš velké předinvestice, dává se jim někdy přednost i tehdy, kdy to z hospodářského hlediska není správné. Určitou, i když nikoli zásadní důležitost mají přitom též dosažitelné úspory paliva vývojem jiných způsobů zásobování teplem. Je proto důležité znát technickou i hospodářskou stránku problému a teoretické základy zásobování teplem, aby bylo možno volit nejúčelnější řešení. Volba nejúčinnějšího řešení v jednotlivých případech má ve svém součtu velký hospodářský dosah v celostátním měřítku. Je to patrno z podílu prvotních zdrojů energie, který připadá v energetické bilanci na spotřebu tepla. Kolik v energetické bilanci ČSSR připadalo na položku zásobování teplem z celkové roční spotřeby prvotních zdrojů je patrné z * . I v dalších obdobích bude zásobování teplem vyžadovat značnou část z roční spotřeby prvotních zdrojů energie. Úspora paliva dosažená lepší energetickou účinností bude mít proto vždy velký hospodářský význam, zejména v těch zemích, jejichž energetická bilance je pasívní a které nevystačí s vlastními zdroji energie a jsou odkázány na dovoz. Vhodným uspořádáním otázky zásobování teplem se může do jisté míry korigovat i skladba spotřebovávaných prvotních zdrojů energie v žádoucím směru. Některé způsoby zásobování teplem totiž lépe vystačí s méně jakostními druhy paliv než jiné způsoby. Tím se mohou v palivové bilanci zachovat kvalitnější druhy paliv pro ty účely, kde jsou nezbytné. Centralizované zásobování teplem má výhodu lepší energetické účinnosti úspory paliva na stejné dodané množství tepla, úspory pracovníků jak při obsluze vlastních zdrojů, tak i při rozvozu paliva a odvozu popela, možnosti využití horších paliv než u způsobů decentralizovaných, snazší a levnější stavby budov a různých objektů připojených k tepelné síti, lepší hygieny a většího komfortu odběratelů tepla, zlepšení čistoty ovzduší, odlehčení městské dopravy odpadnutím rozvozu paliva a odvozu popela. Naproti tomu však vyžaduje vyšší pořizovací náklady, zejména vlivem potřebného rozvodu tepla. Pro svou větší složitost je náročnější na plánovací a projektovou přípravu zejména proto, že v průběhu budování centralizované soustavy, které pro její velký rozsah probíhá většinou po etapách, dochází mnohdy ke změnám v přihlášené potřebě tepla. Vyžaduje kvalifikovanější obsluhu. U centralizovaného zásobování je energeticky výhodnější použití tepláren dodávajících současně teplo i elektřinu než výtopen dodávajících pouze teplo. Výrobou elektřiny v teplárnách lze ušetřit velmi mnoho paliva v porovnání s kondenzačními elektrárnami. Teplárny jsou ovšem složitější a nákladnější než výtopny. V dřívějších obdobích byl rozdíl mezi měrnou spotřebou v kondenzační elektrárně a v teplárně větší. S technickým vývojem však klesala měrná spotřeba v kondenzační elektrárně rychleji než v teplárně. Dosažitelná úspora paliva se proto zmenšovala, zůstává však nadále důležitou položkou a i v budoucnosti si zachová význam. Teplárenství je a bude velmi významnou cestou ke zlepšování poměrů v energetické bilanci i nadále. Při rostoucí koncentraci obyvatelstva ve velkých městech se v poslední době dostává do popředí další výhoda centralizovaného zásobování teplem, možnost zlepšení čistoty ovzduší. Čistota ovzduší bude čím dále tím důležitějším činitelem, který v některých případech může převýšit i hlediska energetická. V zemích s rozvinutým hospodářstvím znamená velmi mnoho též dosažitelná úspora pracovních sil, jichž může být prospěšněji využito na jiných místech. Při stoupající hustotě dopravy je odlehčení městské dopravy centralizovaným zásobováním teplem velmi účinným prostředkem ke zlepšení poměrů. Je tedy zřejmé, že vývoj vedl postupně od dominujícího významu lepší energetické účinnosti tepláren k uplatnění dalších výhod. Ty se ovšem vztahují na centralizované zásobování vůbec, i když pronikavěji se mohou projevovat u soustav teplárenských. V následujících obdobích vliv těchto dalších činitelů ještě poroste. Na základě dosavadního vývoje lze očekávat, že se v zásobování teplem začne prosazovat poměrně brzo v širším měřítku i jaderná energie. Její použití přichází v úvahu ve velkých zdrojích, u nichž lze zaručit všechna potřebná opatření. Tato skutečnost ovšem vede k centralizovanému zásobování. Kromě centralizovaného zásobování teplem bylo v několika případech použito i centralizovaného zásobování chladem. Dosažené příznivé výsledky dávají předpoklad, že toto řešení nabude širšího rozsahu, zejména v zemích s teplejším podnebím. Zdroj chladu lze nejvýhodněji uspořádat podle teplárenského principu a využívat jej současně i pro zásobování teplem. Celkově lze konstatovat, že centralizované zásobování teplem bude mít své plné oprávnění i v dalších obdobích a že nástup jaderné energie jeho význam nikterak nezmenší, ba naopak spíše posílí. Centralizované zásobování teplem teplárenství však může přinést plný prospěch jen při správném řešení po technické i hospodářské stránce, k čemuž jsou kromě jiného nezbytné co nejrozsáhlejší znalosti a informace. Tento spis si klade za cíl podat široký a dostatečně hluboký přehled problematiky centralizovaného zásobování teplem, zejména z hlediska koncepčního řešení a technickoekonomických souvislostí. Zaměření spisu a jeho rozsah nedovoluje zabývat se všemi technickými detaily, klíčové otázky jsou však rozvedeny do větší hloubky. Těžiště obsahu je nutno spatřovat v řešení soustav centralizovaného zásobování teplem jako celku. Soustavy centralizovaného zásobování teplem se skládají ze tří hlavních částí, jednoho nebo několika zdrojů tepla, přenosu a rozvodu tepla spotřebitelských systémů. Jsou charakterizovány tím, že jeden společný zdroj zásobuje větší počet objektů, takže je nezbytné použít k jejich připojení tepelných sítí. Soustava centralizovaného zásobování teplem tvoří jeden nedílný celek a spotřebitelská zařízení ovlivňují uspořádání zdroje i rozvodný systém mnohem více, než je tomu v případě elektrárny a spotřebitelů elektřiny. Je to dáno tím, že z fyzikálních i hospodářských důvodů je možno dopravovat teplo jen na malou vzdálenost. Zásobovaný okruh tedy zahrnuje jen omezený počet odběratelů. Při menším počtu odběrných míst se ovšem nutně projevují citelně zvláštnosti jednotlivých odběratelů a jejich individuálních požadavků. Soustava centralizovaného zásobování teplem, v dalším textu se používá pro ni též zkratky SCZT, se také musí jako jeden celek řešit. Zdroje tepla se zásadně dělí podle toho, zda dodávají pouze teplo či zda slouží též k výrobě elektřiny, na výtopny dodávající pouze teplo, na teplárny dodávající současně teplo a elektřinu. Zdrojem tepla může být též elektrárna, u níž je dodávka tepla jen vedlejší přidruženou záležitostí, jež může být případně kryta odběrem páry z velkých kondenzačních turbín. Druhým dělítkem je druh použité prvotní energie, třetím dělítkem posléze typ zařízení výtopen a tepláren. Lze tedy vyznačit členění zdrojů uvedené v * . Dalším dělítkem je účel, kterému zdroj slouží, druh potřeby tepla. Zásadně lze rozlišovat zdroje městské, zásobující město nebo jeho část, zdroje závodní, zásobující průmyslový závod, zdroje smíšené, zásobující průmyslový závod a současně sídliště nebo části města nebo naopak. Městské zdroje kryjí především potřebu tepla pro vytápění a zároveň též potřebu tepla pro větrání, ohřívání užitkové vody, vybavení měst a sídlišť a pro komunální podniky. Jejich tepelné zatížení je závislé převážně na teplotě ovzduší. Závodní zdroje mohou dodávat v jednom krajním případě teplo jen pro vytápění, ve druhém krajním případě jen pro technologické spotřebiče s nepřetržitým provozem. Mezi těmito krajními případy mohou být nejrůznější kombinace. Jestliže se však dodává teplo výhradně nebo téměř výhradně jen pro otop závodu, bývá charakter potřeby tepla v takovém případě méně příznivý než u městských soustav zásobujících méně obytné oblasti. Nelze tedy automaticky předpokládat, že u každé závodní SCZT budou z hlediska průběhu potřeby tepla výhodné podmínky. Slovní označení zdroje nebo soustavy podle druhu potřeby tepla, městská, závodní, pouze naznačuje její určení. Podrobnosti a z nich vyplývající názor na řešení ovšem může poskytnout jen co možno podrobná charakteristika potřeby tepla, alespoň doba využití maximální potřeby tepla, lépe však znalost denního a ročního průběhu potřeby tepla. Pro případy, kde je větší potřeba tepla a větší i vyšší využití tepelného výkonu zdroje tepla, zásadně přicházejí v úvahu teplárny pro malé potřeby tepla a malé hodnoty pak výtopny. Doba využití maximální potřeby tepla má přitom ještě pronikavější vliv než absolutní velikost potřeby tepla. Zdroj tepla může být umístěn v krajních případech buď přímo uvnitř oblasti zásobované teplem, nebo naopak ve velké vzdálenosti od ní. Mezi těmito krajními případy může být opět mnoho různých možností. Výhody a nevýhody obou zásadních případů umístění zdroje jsou shrnuty v * . Velmi nákladný přenos tepla vede k tomu, že budovat zdroje ve větší vzdálenosti je hospodářsky únosné jen při přenosu velkých množství tepla. Poněvadž teplárny jsou dražší než výtopny o náklady na získání elektrického výkonu, záleží na jeho dobrém využití. Při sezónním charakteru potřeby tepla se proto dimenzují turbíny tak, že se přes ně dodává jen část z celkové maximální potřeby tepla. Podíl, kde je podíl z maximální potřeby tepla krytý párou z turbíny, maximální potřeba tepla se nazývá teplárenským součinitelem. Při * vycházejí turbíny menší, než jaké by odpovídaly maximální potřebě tepla, jsou však lépe využity, neboť jejich průměrné roční vytížení je větší. Zbývající podíl maximální potřeby tepla se může krýt u parních tepláren buď redukcí páry z kotle, nebo ze zvláštních špičkových kotlů, jež jsou levnější než kotle vysokotlaké. V tom případě je výkon nákladnějších vysokotlakých kotlů menší a odpovídá podílu. Při takovém řešení pak vznikají úspory na investicích jak zmenšením celkového výkonu turbín, tak i použitím levnějších kotlů pro krytí části maximální potřeby tepla. Špičkové zdroje mohou být umístěny buď přímo v teplárně, nebo na vhodném místě rozvodné soustavy. Špičkové kotle v teplárně usnadňují provoz a zlevňují teplárnu, špičkové zdroje na vhodných místech mohou zmenšit potřebné průměry potrubí a snížit náklady na tepelnou síť. Obvyklejší je použití špičkových kotlů v teplárně. Řešení celé teplárny je ovlivněno hlavně typem použitých parních turbín. Kondenzační odběrové turbíny jsou co do využití svého výkonu do značné míry a vůbec nezávislé na tepelném zatížení. Jsou však dražší a vedou také k menší energetické účinnosti teplárny jako celku. Mohou se uplatnit jen u větších jednotek. U malých výkonů a ve všech případech, kdy jde o zatížení s velkým využitím tepelného výkonu, jsou na místě protitlakové turbíny. Elektrický výkon získaný v kombinovaném cyklu z turbín protitlakových, z turbín pracujících v odběrovém provozu je podmíněn dodávkou tepla. Nazývá se proto též výkon závislý nebo vynucený. Teplárny s plynovými turbínami mají výhodu v tom, že jsou nezávislé na tepelném zatížení a že podobně jako parní teplárny vybavené kondenzačními odběrovými turbínami mohou pracovat podle požadovaného elektrického výkonu. Jsou méně náročné na místo, neboť odpadá kotelna a úpravna vody, a na množství chladicí vody. Pracují však s dražším palivem a proti parním teplárnám nemají z hlediska termodynamiky žádnou přednost, spíše naopak. Mohou se proto v městských teplárnách uplatnit tehdy, počítá- li se s jejich elektrickým výkonem v elektrizační soustavě, a plynové turbíny jsou využity dvojúčelově jako turbíny teplárenské i jako jednotky schopné vždy plné účasti na krytí špiček elektrického zatížení. Přitom se ovšem musí náležitě hodnotit elektřina dodávaná z teplárny ve špičkách. Protože se hluk u plynových turbín dá vhodnými stavebními úpravami prakticky zcela potlačit, mohou se tyto teplárny s výhodou budovat přímo v těžišti potřeby tepla a elektřiny. Plynové turbíny mohou být buď s otevřeným, nebo uzavřeným oběhem. Pro některé závodní teplárny mohou mít plynová turbosoustrojí přednost v tom, že mohou dodávat též stlačený vzduch, který je v mnoha případech zapotřebí k výrobním účelům. U tepláren s plynovými turbínami se také uplatňuje pojem teplárenský součinitel, špičková potřeba tepla se zde rovněž kryje z levnějších špičkových zdrojů, které jsou ovšem řešeny jinak. Špičkový tepelný výkon lze získat též přitápěním spalinových kotlů, jež musí být příslušným způsobem řešeny. Velikost teplárenského součinitele musí ovšem vyhovovat dvojúčelovému využití plynových turbín a je zpravidla větší než u parních tepláren. Rovněž malé teplárny pro zásobování jednoho objektu, velkého obchodního domu, školy, se vybavují spalovacími motory, malými plynovými turbínami nebo dieselagregáty a spalinovými kotly zařazenými za motor. Vyžadují plynné nebo výjimečně též kvalitní kapalné palivo a přicházejí v úvahu za některých zvláštních okolností. Zdrojem tepla mohou být též spalovny, u nichž se spojuje dvojí účel likvidace odpadků, s jejichž ukládáním by jinak vznikaly mnohde prakticky neřešitelné problémy, a dodávka tepla. Spalovny mohou být stavěny buď jako speciální kombinované zdroje, nebo jako přístavba k výtopně teplárně nebo elektrárně. V každém případě je ovšem nutno ve spalovnách přidávat normální palivo, jinak by nebylo možno zaručit dobré spálení odpadků. V souladu s nazíráním na hlavní účel spaloven se mnohdy platí za spálení každého odpadku určitý poplatek. Tím se zlepšuje hospodaření spaloven. Jaderné zdroje budou v mnoha případech řešit problémy zásobování teplem v příštích desetiletích. Vzhledem k nákladnosti jejich výstavby bude většinou výhodné vybudovat jaderný zdroj jako teplárnu, neboť výroba elektřiny může zlepšit hospodářské výsledky. Zdrojem může být případně i jaderná elektrárna s dodávkou tepla. Vývoj prokázal větší bezpečnost a spolehlivost jaderných zdrojů, než se zprvu předpokládalo. Projevuje se proto tendence umisťovat je stále blíže k oblasti spotřeby, takže v budoucnu nebude prakticky velký rozdíl mezi jadernými zdroji a velkými teplárnami na fosilní paliva, jež se umisťují na okraji zásobované oblasti nebo v určité vzdálenosti od ní. Poněvadž palivová složka nákladů není ani u jaderných zdrojů zanedbatelná, záleží na energetické účinnosti jaderných tepláren. V souladu s tím je třeba uplatňovat i zde pokud možno výhody výroby tepla a elektřiny v kombinovaném cyklu. Pro centralizované zásobování teplem je možno využít ve vhodných případech též přírodních geometrálních nebo druhotných zdrojů. Přírodní zdroje přicházejí v úvahu jen výjimečně. Mohou to být pro centralizované zásobování buď zemské páry, nebo termální vody. Parní vrty se vyskytují jen na několika místech, četnější jsou prameny teplých minerálních vod. Minerální vody mohou být v centralizované soustavě použity jen tehdy, mají- li dostatečnou teplotu, je- li jejich výskyt takový, že se vyplatí jejich využití. K tomu, aby se vody daly zavádět přímo do tepelné sítě, musí mít také ještě odpovídající chemické složení, jinak se nelze obejít bez oddělení okruhu termální vody a okruhu tepelné sítě, bez ohřívací stanice oběhové vody, tepelné sítě. Je zřejmé, že ke splnění všech předpokladů dochází jen velmi zřídka. Druhotnými zdroji mohou být buď různá paliva vznikající jako sekundární produkt při různých výrobních pochodech, nebo různé nositele tepla. Využití paliva lze obvykle vyřešit podle individuálních podmínek zdroje. Obtížnější bývá využití různých nositelů tepla, jimiž jsou nejčastěji oteplené chladicí vody. I v tom případě musí být splněny obdobné podmínky jako u termálních vod. V případech, kdy je zdroj dostatečně vydatný, avšak teplota nestačí k tomu, aby se dal použít buď přímo pro tepelnou síť, nebo pro ohřívací výměníkovou stanici, je možno uplatnit tepelná čerpadla, jednotkové výkony tepelných čerpadel mohou dosáhnout až několika # * . Předpokladem pro jejich hospodárné využití je však vysoká energetická výhodnost podmíněná co nejmenším rozdílem teploty zdroje, z něhož se teplo přečerpává a teploty vody pro tepelnou síť. Vzhledem k nákladnosti tepelných čerpadel a příslušenství přívodu elektřiny a zejména se zřetelem na potřebu příslušného výkonu v elektrárnách přicházejí tepelná čerpadla v úvahu jen za zvlášť příznivých podmínek. Důležitá je zde i ta okolnost, že pro větší centralizované soustavy by musily být instalovány značné počty tepelných čerpadel, takže zařízení by bylo velmi komplikované a drahé. Spíše je možno s tepelnými čerpadly počítat jako s doplňkem centralizovaných soustav. Teplo se přenáší a rozvádí tepelnými sítěmi, jež lze podle provedení členit podle různých hledisek. Pro zásobování spotřebitelů, u nichž potřeba tepla závisí na teplotě ovzduší, prosazují se v posledním období ve stále větším měřítku vodní sítě. Parní sítě přicházejí v úvahu především při dodávce tepla pro technologické účely. Pro města a sídliště, v nichž rozhodující část spotřeby připadá na vytápění, má zásadně přednost horkovodní rozvod. Ve zvláštních případech se však může i zde uplatnit pro některé své vlastnosti pára, zejména u malých sítí a tehdy, je- li síť vedena územím se značnými výškovými rozdíly. V některých případech, kdy zdroj zásobuje současně města a zčásti též průmysl pro technologické účely, může se ukázat jako vhodné řešení smíšená síť zčásti horkovodní, zčásti parní. Je- li podíl technologické potřeby nejméně asi # * a více, může se ukázat jako nejvhodnější řešení pouze parní síť. Vnitrozávodní sítě jsou většinou parní, neboť obvykle je páry zapotřebí také pro technologické účely. V případech, kdy je v závodě teplo zapotřebí jen pro vytápění a ohřívání užitkové vody, je výhodnější horká voda. Dispozice tepelných sítí je nejlépe patrna z * až * , které jsou kresleny jen velmi zjednodušeně pro získání názoru. Radiální sítě jsou investičně levnější a v provozu jednodušší, jejich nevýhodou však je, že při poruše na některé z hlavních větví je části odběratelů přerušena dodávka tepla. Částečně lze tuto nevýhodu odstranit záložním spojem. Sítě zkruhované a zejména mřížové tuto nevýhodu nemají, neboť poškozený úsek je možno obejít. Jsou ovšem nákladnější při výstavbě a složitější v provozu. U soustav se dvěma zdroji tepla a radiálními sítěmi je možno zajistit provoz tranzitní spojkou. Sítě zkruhované a mřížové je rovněž možné napájet ze dvou a více zdrojů. Tento případ je alternativně vyznačen na obou obrázcích. Provozní komplikace u sítí zkruhovaných a zejména u sítí mřížových se dají snáze zvládnout, je- li v nich teplonosnou látkou pára. V praxi se zatím vyskytují nejčastěji sítě radiální. Sítě zkruhované se budují řidčeji a sítě mřížové jsou spíše výjimečné, i když se u velkých městských sítí vyskytují v poslední době případy s velkým počtem vnitřních okruhů přirovnatelných k okům mříže. U složitějších sítí a zejména u sítí napájených z většího počtu zdrojů bývají někdy některé úseky uzavřeny, uzavírky nejsou na obrázcích zvlášť vyznačeny, a uvádějí se do provozu jen v případě, kdy to provozní stav vyžaduje, při poruše některých úseků sítě. Avšak i složité sítě napájené z více zdrojů lze provozovat bez oddělovacích uzavírek na jednotlivých úsecích, a to i tehdy, je- li teplonosnou látkou voda. Teplo z tepelné sítě se předává do spotřebitelského zařízení v odběratelských předávacích stanicích, pomocí nichž jsou spotřebitelé připojeni k tepelným sítím. Podle druhu teplonosné látky v tepelné síti a ve spotřebitelských zařízeních jsou možné kombinace pára- voda, voda- voda, pára- voda, voda- pára, jestliže se nepočítá výjimečně s uplatněním jiných teplonosných látek. Podle velikostí se dělí na předávací stanice určené pro jeden objekt nebo část objektu, pro několik objektů, pro skupinu objektů. Stanice druhé a zejména třetí skupiny vyžadují sekundární rozvod, někdy i značně rozsáhlý, vedený ze stanice k jednotlivým připojeným objektům, podobně jako primární tepelné sítě mezi zdrojem a předávacími stanicemi. Čím větší je předávací stanice, tím menší jsou měrné investiční náklady na její vybudování. Klesají náklady na primární síť, rostou však náklady na sekundární síť, která pracuje s nižšími parametry a vyžaduje tedy větší průměry potrubí než primární síť. Způsob připojení spotřebitelů rozhoduje o koncepci rozvodného systému a jeho řízení. Společenský rozvoj je v současné době charakterizován stále pronikavějšími změnami výrobních sil a celkových životních podmínek. Frekvence těchto změn má zrychlující se tendenci. Rozvoj vědy a techniky ovlivňuje celou základnu života a působí na vývoj společnosti den ode dne intenzívněji. Donedávna omezené používání vědeckotechnických poznatků v praxi nabývá především ve výrobě neustále více charakteru cílevědomého procesu založeného na vědeckém základě. Nebývalý rozvoj vědy a techniky v posledních několika desetiletích, vznik nových vědeckých a technických oborů a odvětví, všestranná aplikace vědeckotechnických poznatků ve výrobě a ve společenské praxi vůbec, to vše jsou symptomy nastupující vědeckotechnické revoluce. Ve své historii poznalo lidstvo několik významných poznatkových přeměn. První z nich začala vytvořením heliocentrického obrazu světa, další přeměna ve vědeckém nazírání v polovině devatenáctého století zasáhla celou oblast poznání, přírodní vědy objev buňky, zákon o zachování energie, Darwinova teorie, stejně jako společenské vědy marxistická filozofie. Na rozhraní devatenáctého a dvacátého století došlo ve fyzice k základní změně v názorech na hmotu a její stavbu. I v oblasti techniky došlo k několika zásadním převratům. Nejvýznačnější byla změna, která vyvolala koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století přechod od řemeslné a manufakturní výroby ke strojní, průmyslové. Zvláštností rozvoje vědy a techniky naší doby je, že revoluční převraty ve vědě a technice vystupují jako různé stránky jednoho a téhož procesu vědeckotechnické revoluce. Jejím významným smyslem je, že ač vznikla v oblasti vědy, neomezila se na sféru vědy a techniky, ale aktivně zasáhla všechny stránky života a činnosti lidí, nabyla celosvětového charakteru a stala se nejdůležitějším prostředkem v soutěžení dvou světových systémů, socialismu a kapitalismu. V čem se rozšiřuje vztah mezi vědou a technikou v období vědeckotechnické revoluce. Jestliže v minulosti technický rozvoj formuloval pro vědu řadu úkolů a požadavků, při jejichž řešení věda odhalovala přírodní zákonitosti, pak v současné době se samo odhalení přírodních zákonů a vytváření nových teoretických koncepcí stává nutným předpokladem, aby nová technická odvětví mohla vůbec vzniknout. Zároveň se vytváří nový charakter vědecké práce, který se v mnohém liší svým teoretickým i metodologickým základem od klasické vědy minulosti. Dochází k převratům i v prostředcích vědecké práce, v technice a organizaci výzkumů i v systému informací. To všechno převrací moderní vědu v jeden z nejsložitějších a neustále rostoucích sociálních organismů výrazně ovlivňujících rozvoj lidské společnosti. Věda se stává bezprostřední silou výrobního procesu, který pronikavě ovlivňuje a mění se, jak už to předpovídal Marx, z jednoduchého pracovního procesu ve vědecký proces. Věda krok za krokem vytváří předpoklady pro cílevědomou rekonstrukci všech stránek výroby a lidského života a stává se velkou potenciální hybnou silou velkých společenských procesů a přeměn našeho věku. I dnes zůstává rozhodujícím faktorem vědeckotechnického rozvoje materiální výroba, potřeby společenské výrobní praxe. Ale podstatně se změnila forma působení praxe na teorii výroby a techniky na vědu. Ve vzájemném jejich působení se vedle rozhodující role výrobní praxe ve stále větší míře uplatňuje i aktivní úloha vědy, roste její bezprostřední zpětné působení na techniku a celý výrobní proces. Věda je ovlivňována technikou a výrobou, ale současně se stává radarem společenské praxe. K praktickému využití nejjednodušších zákonů mechanického pohybu stačila empirická zkušenost. Ale cestou čistě empirického hledání nebylo možné uskutečnit rozvoj jaderné energetiky, ovládnout raketovou techniku nebo kybernetická zařízení, v nichž jsou prakticky využity takové přírodní zákonitosti a procesy, s nimiž se lidé v denní běžné praxi nesetkávají. Nutnou podmínkou řešení těchto technických úkolů je teoretické odhalení adekvátních přírodních zákonitostí. Dnes společenská praxe a její potřeby vyžadují, aby vědecké poznání časově předbíhalo techniku a výrobu. Jen za tohoto předpokladu může věda sloužit technice a výrobě. V jednotném procesu revolučních převratů ve vědě, technice a výrobě vystupuje věda ve funkci důležitého poznávacího faktoru, který razí cestu jejich dalšího rozvoje. Důsledkem aplikace vědy v technice a ve výrobě jsou revoluční přeměny v povaze a struktuře výrobních sil. Obecnou zákonitostí rozvoje výrobních sil je nahrazování bezprostředních výrobních funkcí člověka technickými prostředky. Průmyslová revoluce v osmnáctém století v Anglii a v devatenáctém století i v dalších zemích nahradila technologické a energetické funkce člověka strojem a dala možnost přejít od manufaktury ke kapitalistické strojové velkovýrobě. Přeměna vědy v bezprostřední výrobní sílu a její důsledek, automatizace výroby, umožňuje předat strojům vykonávání logických a kontrolně řídících funkcí člověka a postavit ho mimo bezprostřední výrobní proces. Úspěchy ve fyzice, matematice, radiotechnice, kybernetice a v řadě jiných oblastí vědy umožnily vytvořit prostředky, které nahrazují nejen lidskou práci fyzickou, nýbrž i duševní práci organizátorů, techniků a v jisté míře i vědců. Na rozdíl od minulosti dochází tedy k osvobozování dělníka od těžké manuální práce, ale také i jeho osvobozování od mnoha náročných funkcí, jež dosud vedly k přetěžování a k rychlému opotřebení člověka. V tom spočívá důležitá změna, k níž dochází vlivem vědeckotechnické revoluce ve struktuře výrobních sil společnosti. Každé změny v technice i rozvoji výrobních sil, zkoumáme- li je komplexně, mají též hluboký sociální smysl. Revoluční změny a převraty v technologii průmyslové výroby mění samotné základy výroby. Vytváří zcela nový vztah mezi člověkem a technikou tím, že osvobozuje člověka z postavení pouhého přívěsku stroje. Vyvolává převraty v organizaci a řízení. Člověk se osvobozuje od bezprostřední výrobní činnosti a vstupuje do sféry složitých činností spojených s aplikací vědy. Tím se vyvolává a otevírá cesta podstatnému vzestupu vzdělání a kvalifikace pracujících ke všestrannému rozvoji každého jednotlivého člena společnosti v příznivých společenských podmínkách. Vědeckotechnická revoluce odhaluje nové možnosti kvalitativních proměn v obsahu lidského života a ve vztazích mezi lidmi. Změny, které vědeckotechnická revoluce vyvolává, jsou totiž závislé na tom, v jakém vztahu jsou vládnoucí sociálněekonomické a politické formy k potřebám rozvoje společenských výrobních sil. Vědeckotechnická revoluce umožňuje socialistické společnosti spojovat možnosti založené ve výrobních vztazích s přetvářením celé struktury a dynamiky výrobních sil, odhalovat tak nové možnosti dalšího společenského vývoje. Stává se tak důležitým článkem revolučního procesu výstavby komunismu, který k tomu, aby se postupně realizoval, vyžaduje aktivní součinnosti celé společnosti, všech jejích složek, vědců, techniků, dělníků, všech členů společnosti, potvrzují se slova klasiků vědeckého socialismu, že rozvoj socialismu a zvláště přechod ke komunismu by byl neuskutečnitelný bez pronikání vědy do výroby a všeho společenského života, bez cílevědomé rekonstrukce všech životních podmínek na základně nejnovějšího poznání. Na # sjezdu KSSS upozornil generální tajemník ÚV KSSS * Brežněv na to, že v procesu výstavby nové společnosti, ve velkém třídním zápase ve světě mezi socialismem a kapitalismem hraje stále větší roli zápas o osvojení vymožeností vědy a techniky, kdy je třeba doopravdy ovládnout vědeckotechnickou revoluci jakožto sílu prospívající socialismu. K téže myšlence se přihlásil i # sjezd KSČ. Generální tajemník ÚV KSČ * Husák zde zdůraznil nezbytnost plného využití vědeckotechnického pokroku, které se stává jedinou možnou alternativou dalšího rozvoje naší socialistické ekonomiky. V podstatě tím určil pro naši zemi dalekosáhlé perspektivy socialistické výstavby v rámci soustavy socialistických zemí. Realizace tohoto úkolu nebude ani lehkou, ani krátkodobou záležitostí. Bude probíhat celou řadou etap, bude se uskutečňovat v podmínkách široké integrace vědeckého, technického i hospodářského úsilí všech socialistických zemí v čele s SSSR. Má- li věda v komplexu s technikou působit jako společenská výrobní síla, která dynamizuje ekonomiku a urychluje její rozvoj, musí být systematicky zabudována do všech sfér společenské praxe, pronikat do celého cyklu věda, technika, výroba, užití, ovlivňovat společenskou efektivnost reprodukčního procesu jako celku. Jako výrobní síla působí věda ve výrobě, kde probíhá intenzívní materializace vědeckotechnických poznatků, které takto přetvořeny se stávají materiální výrobní silou. Jejími nositeli jsou nové progresívní technologie, nové stroje a zařízení působící ve výrobním procesu i konkrétní výrobky vycházející z výroby a jiné materiální struktury a prvky výrobních sil, jejichž technickoekonomické parametry a úroveň jsou zároveň ukazatelem i praktickým ztělesněním vědeckotechnického pokroku. Věda jako výrobní síla dále působí prostřednictvím člověka, jehož kvalifikace, znalosti a zkušenosti umožňují realizovat vědeckotechnické poznatky ve všech fázích reprodukčního procesu. V tomto smyslu je třeba považovat vědeckotechnický rozvoj současně též i za rozvoj sil a schopností samotného člověka. Věda spolu s technikou jako velký faktor společenského rozvoje v současné etapě spoluvytváří budoucí obraz a výhled celkového rozvoje a je s ním v podmínkách výstavby socialismu a komunismu bytostně spjata. Vědeckotechnický pokrok neomezuje svůj vliv pouze na materiální stránky společenského rozvoje, ale napomáhá lidskému pokroku v nejširším smyslu slova. Znásobuje duchovní potenciál národů a vytváří předpoklady pro všestranný rozvoj lidstva. V této souvislosti se vzdělání stává stále významnějším celospolečenským růstovým odvětvím. Jeho efektivnost se prudce zvyšuje a jeho vliv na ekonomický růst prolíná všechny oblasti. Leninský koncept vzdělání formulovaný jako součást socialistické kulturní revoluce zahrnuje požadavek všestranného teoretického zvládnutí moderní vědy a techniky, osvojení souhrnu vědomostí a veškeré kultury, k níž lidstvo v předchozích etapách dospělo, a její osvojení mladou generací na základech vědeckého socialismu, aby mohla pochopit zákonitosti celého historického vývoje. Jeho významnou součástí je spojení znalostí a veškerého vzdělání se životem s jeho praktickým přetvářením. Současná vědeckotechnická revoluce se rozvíjí a zapadá do etapy, jejímž charakteristickým rysem je výrazný posun od kapitalismu k socialismu a jeho rozvíjení k vyšším formám. Technicky v některých oblastech rozvinutý, avšak sociálně přežívající kapitalismus prožívá svou poslední monopolistickou fázi. Nový rodící se svět socialismu, dynamický ve svých sociálních a ekonomických aspektech, se stává postupně rozhodující silou současnosti. Spolu s nimi jako třetí svět existují země a kontinenty, které se teprve nedávno osvobodily od koloniálního panství a do dneška překonávají jeho tragické důsledky. Do těchto podmínek nevídaných sociálních antagonismů, kdy revoluční třídní boj proniká celým světem a boj národů za sociální a národní osvobození naplňuje život miliónů, se včleňují procesy, které je možno po právu nazvat obdobím vědeckotechnické revoluce. Tyto procesy vedoucí postupně ke změně struktury a dynamiky výrobních sil, stále více začínají působit na všechny sféry života soudobé společnosti. Lidstvo pociťuje dnes více než kdykoliv předtím touhu a nutnost, aby vědeckotechnický pokrok sloužil rozvoji společnosti, rozvoji lidského subjektu a nikoliv, aby tomu bylo naopak. Vědeckotechnický pokrok musí být prostředkem k postupnému vytváření takové civilizace, která by sloužila člověku a osvobozovala ho stále pronikavěji od existujících závislostí a pout. Moc, kterou poznatky současné vědy a techniky vkládají lidstvu do rukou, čím dále tím více zvyšuje také odpovědnost a klade neúprosně na pořad dne otázky a aspekty mravních hodnot těm, kteří o jejich použití rozhodují. Při tom prognózy ohlašují na nejbližší desetiletí objevy a inovace, jejichž účinky předčí vše, co jsme dosud poznali. Ale už v těchto prvých fázích se ukazuje, že věda a technika bez pevné společenské půdy vyvolává více a mnohem obtížnější problémy, než kolik jich zároveň řeší. Každým krokem, kterým uspokojuje nějakou lidskou potřebu a kultivuje nějakou lidskou schopnost, plodí zároveň novou hrozbu pro člověka. Pouhé technokratické snahy, které spoléhají, že řešení protikladů současného světa přinese pouhé racionální nasazení techniky, ignorují fakt, že takové nasazení samo o sobě pouze vyhraňuje a zostřuje konflikty ležící v povaze kapitalistické společnosti. Vědeckotechnická revoluce jako celosvětový proces probíhá v obou společenských soustavách, v kapitalistickém systému stejně jako v socialistické soustavě, a je vnitřně diferencovaným procesem. Na jedné straně je jednotou procesů, které jsou pokračováním existujících výrobních sil, a na druhé straně procesů, které charakter výrobních sil revolučně mění. Vědeckotechnická revoluce má též rozdílné důsledky. Za socialismu přispívá k urychlení společenského rozvoje, zatímco za kapitalismu aktivizuje všechny protiklady a rozpory kapitalismu. V kapitalismu jsou její plody využívány k dalšímu vykořisťování lidí, k imperialistickému olupování národů, ke zvyšování zisků, zostřující se tendence uvnitř procesu rozvoje výrobních sil se projevují v období vědeckotechnické revoluce jako výraz základního rozporu světového vývoje, rozporu mezi kapitalismem a socialismem. Ačkoliv rozvoj výrobních sil v obou společenských systémech je dosud založen na týchž vědeckých objevech a technických i technologických aplikacích, každý z obou společenských systémů se jich zmocňuje na základě jemu vlastních společenských vztahů, motivací a cílů. Výsledkem jsou dvě odlišné protikladné cesty a perspektivy vědeckotechnického rozvoje, které se odlišují tím více, čím vyšší je úroveň výrobních sil a čím větší je jejich dynamika a čím rozsáhlejší zespolečenštění vyžadují. Zkoumáme- li blížeji některé charakteristické rysy ovlivňování vědeckotechnického rozvoje v průmyslově pokročilých kapitalistických zemích, zjistíme, že se zabývá především problematikou koordinování a rozhodování o cílech, prostředcích a jejich distribuci na klíčové oblasti výzkumu. Nevztahuje se prakticky vůbec nebo jen sporadicky na spotřebitelskou či uživatelskou sféru, ale soustřeďuje se na zbrojení kosmický výzkum a v podstatě vojenský atomový program. Proto také zhruba # vědeckovýzkumného potenciálu v kapitalistických zemích, zejména v USA spadá do velkých zbrojních a mocenských programů a zanedbává možnosti pozitivně ovlivňovat formování životního způsobu a životního prostředí člověka. V průběhu # let zjišťujeme celou řadu markantních změn ve vědeckotechnické orientaci kapitalistických zemí. Je nutno si uvědomit, že pro toto období je příznačná poměrně velká diference v úrovni jednotlivých kapitalistických zemí, mezi nimiž má vedoucí postavení vědecká, technická a ekonomická úroveň USA. Proto také vědeckotechnická úroveň USA bývá považována za jakýsi prototyp či vzor, k němuž mají kapitalistické země tendenci se co nejvíce přiblížit. V tomto období řada západoevropských zemí sklízí trpké plody úniku mozků, zatím co USA se mohou vykazovat některými úspěchy, jež jsou důsledkem sputnikového efektu velikého úsilí podníceného šokem z pronikavých úspěchů sovětských sputniků. Právě v této atmosféře vznikají pojmy technologické mezery a vědeckého zpoždění, technology gap, science gap. Je tudíž pochopitelné, že v tomto období se jedním z důležitých cílů vědeckotechnické orientace kapitalistických zemí stává odstranění a překonání vědeckotechnického zpoždění, přičemž se opomíjí skutečnost, že takové odstranění a překonání zpoždění může mít i stinné stránky. Tím, že se v celé řadě kapitalistických zemí s cílem zvýšení vykořisťování pracujících překotně usiluje o dosažení amerických standardů v energetické spotřebě, v automobilismu, urbanizaci, životním stylu, posilují se též negativní efekty, jakými jsou zhoršení životního prostředí, znečištění ovzduší, vod a oceánů, nehledě k řadě dalších negativních sociálních a politickoekonomických aspektů, jež s sebou tato politika přináší. Teprve v druhé polovině # let dochází k určitým změnám v akcentech vědeckotechnické orientace v průmyslově pokročilých kapitalistických státech. Vědeckotechnický pokrok, který byl dříve spojován spíše s optimistickými perspektivami, je spojován s obavami. Narůstá to, co bývá v odborné literatuře charakterizováno jako technofobie. Vzniká prostředí rozčarování a skepse, zejména s ohledem na zhoršující se prostředí lidského života a to jak z biologického hlediska, tak také ze sociologického a psychologického hlediska. Heslo o krizi prostředí se stává dominujícím hlediskem a zatlačuje heslo o zpoždění a nutnosti dohnat toto zpoždění. Soudobý rychlý vědeckotechnický pokrok zřetelně zostřuje rozpory a konflikty kapitalistické společnosti a přináší značnou nespokojenost a sociální protest. Ukazuje se, že přes obrovský vědeckotechnický pokrok se za kapitalismu kvalita každodenního života lidí neustále zhoršuje, zejména pokud jde o povahu práce, stav životního prostředí, zdraví, rekreaci, vztahy mezi lidmi, sociální rozpory. Na to upozorňuje i řada studií zpracovaných v kapitalistických státech. Vážné hrozby jsou dále spatřovány v rozšiřujících se sociálních konfliktech. Technická inovace není v těchto zemích cílevědomě řízena, nástup vědeckotechnické revoluce probíhá živelně jednostranně, bez ohledu na její vliv na život člověka a jeho hodnoty, takže stále častěji dochází k ostrému konfliktu mezi technickým úspěchem a sociálním selháním. Zklamání kapitalistické varianty vědeckotechnického pokroku je připisováno na vrub vědy a techniky, což je ovšem zákonitý konflikt mezi vědou a kapitalistickou společností. Typickým příkladem je problém ekologické politiky. V soudobém kapitalismu problémy v životním prostředí způsobené jednostranným a neřízeným rozvojem techniky a výroby dostoupily takového stadia, že vážně ohrožují řadu stránek života a v mnoha oblastech narušují podmínky pro zdravý vývoj živých organismů. V socialistických podmínkách postupně je naopak péče o životní prostředí nejen prvořadým cílem státní politiky, ale současně se tyto otázky stávají i výrazem mezinárodněpolitické aktivity a to jedním z článků v boji za mírové soužití mezi národy. Současná mezinárodní jednání a dohody mezi SSSR a USA a dalšími zeměmi vycházejí z toho, že je nezbytnou nutností zachovat na světě zdravé životní prostředí, neboť svět je nedělitelný, lidé na celém světě mají zájem zabránit válkám a ekologickým katastrofám, aby zachovali a dále vytvářeli optimální podmínky pro život na Zemi. Kapitalismus se svými vnitřními antagonismy a nesmiřitelnými rozpory mezi prací a kapitálem není s to účinně řešit tyto otázky a i tam, kde se o to pokouší, se střetává v kapitalistické společnosti s vlastními protispolečenskými zájmy, se zájmy monopolů, které znečišťují prostředí, a stejně tak naráží na zájmy těch podnikatelských kruhů, které se zabývají výrobou zařízení a technologie na likvidaci odpadů do ovzduší, vod. I když se v kapitalistických zemích stále intenzívněji ozývají hlasy po koncentrovaném úsilí v boji o životní prostředí, stalo se řešení ekologických problémů předmětem kapitalistických spekulací, snahy po dosažení vyšších zisků, především obchodu, a dokonce i machinací politiky. Pozornost ekologickým otázkám je transformována ve prospěch ideologických zájmů a cílů buržoazie, která se snaží zahalit hlavní zdroj a podstatu nesnází v této oblasti. Od počátku sedmdesátých let se začíná ve vědeckotechnické orientaci kapitalistických zemí objevovat jiný pojem, který by bylo možno vyjádřit jako odhad oceňování důsledků vědeckotechnického pokroku, assessment of science and technology. Jako klasické případy uplatnění tohoto pojmu bývají uváděny dvě události, hlasování amerického senátu z # prosince # , který se vyslovil pro zastavení projektu SST, nadzvukové dopravní prostředky, a rozhodnutí britské vlády z # dubna # o perspektivách londýnského letiště, které bylo charakterizováno jako vítězství stoupenců prostředí nad stoupenci ekonomických hledisek. Pojem odhadu důsledků vědeckotechnického pokroku ve sféře vědeckotechnické aktivity pokročilých kapitalistických států je novým momentem, který ukazuje na značný posun od poloviny šedesátých let, kdy šlo především o problematiku zpoždění, dohnání a odstranění tohoto zpoždění. Je pravděpodobné, že tento posun byl posílen řadou okolností, které tkví mimo vlastní sféru vědy a techniky, chronickou měnovou krizí předních kapitalistických měn, ztrátou atraktivnosti těch center a zemí, které dříve těžily z úniku mozků, postupující inflací a v neposlední řadě také soudobou energetickou krizí. Zejména energetická krize v řadě pokročilých kapitalistických zemí odhalila další stíny mnoha technickoekonomických inovací. Nelze vyloučit, že se tato krize stala předzvěstí dalších možných surovinových problémů. Dosud je obtížné odhadnout možné důsledky energetické krize, pokud jde o orientaci výzkumu v kapitalistických státech. Je pravda, že v USA a v některých západoevropských zemích byly posíleny pozice těch projektů a výzkumných programů, které mají vést k objevu a využití nových zdrojů energie, k posílení energetické nezávislosti. Je možné, že současná energetická krize nepříjemně limitující možnosti rozvoje průmyslu a hospodářství v těchto zemích by mohla vyvolat jakousi analogii sputnikového efektu z první poloviny šedesátých let. Je však třeba dodat, že proti této optimistické variantě je třeba mít na zřeteli především sociálněpolitické aspekty spojované s dalším vykořisťováním a zajišťováním zisků pro rozhodující monopolní společnosti. Vědeckotechnická aktivita vyspělých kapitalistických zemí je praktickým odrazem buržoazních teorií vědeckotechnické revoluce. Společným jmenovatelem všech těchto teorií, ať již optimisticky nebo pesimisticky laděných, je apologetika kapitalismu jako společenského systému. Všeobecná krize kapitalismu je přitom zamlčována a současně s tím i podstata krizových vln ležící v samých základech kapitalismu. Monopolní kapitalismus se pokouší za pomoci těchto teorií kompenzovat oslabení svých ekonomických a politických pozic ideologickými útoky, aby zastavil sílící sociální pokrok a tendence, jež se v těchto zemích projevují ruku v ruce s postupující vědeckotechnickou revolucí. Za socialismu je vědeckotechnická revoluce bezprostředně spjata s hluboce lidskými cíli socialistické společenské soustavy. Její plody nejsou využívány k vykořisťování lidí, k imperialistickému olupování národů a k vedení válek a ničení civilizací jako v kapitalismu, ale důsledně k vzestupu blahobytu lidí, k jejich stále plnějšímu uspokojování materiálních i kulturních potřeb, k mírovému budování a naplnění cílů ušlechtilé socialistické výstavby. Využití všech vymožeností vědeckotechnické revoluce a všech plodů ve prospěch socialistického budování stojí v centru pozornosti komunistických a dělnických stran. Založením stavby si připravíme lavičky a šnůry k vyrýsování základů a kontrole při výkopu. Rohová lavička se dělá ze tří kůlů zaražených na hloubku asi # * do země a # * nad zemí a sbíjí se ze dvou na sebe kolmých prkének. Lavička pomocná určená k vnitřnímu dělení půdorysu je provedena stejně jako rohová, ale je přímá. Půdorys vyneseme a zajistíme na lavičkách. Napnutý provázek nebo drát lícuje s hranou budoucího výkopu. Pravý úhel si vyneseme na úhelnici z prken a jejich vzájemnou polohu zabezpečujeme aspoň dvěma hřeby. Ke stavbě, opravě, úpravě a každé stavební práci potřebujeme stavivo. Spotřební předmět, když během používání změní své vlastnosti, dáme do sběru nebo zahodíme. Ale změny ve vlastnostech stavebních materiálů jsou nepřípustné. Důsledky jsou napsány na zdech. Pozor padá omítka, přejděte na druhý chodník, nebezpečí zřícení. U stavebnin si tedy nemůžeme dovolit, aby materiály, které použijeme, změnily po nějaké době své vlastnosti do té míry, aby ohrozily bezpečnost konstrukce a prostředí. Máme tedy na ně základní požadavky. Myslím, že si musíme připomínat, že máme zdroje přirozených stavebnin. Ty upravujeme pouze mechanicky, řezáním, tesáním, štípáním, ale i drcením, tříděním a podobně. Ale z přírodních stavebnin různým výrobním postupem můžeme získat stavebniny úplně nových vlastností, než měly materiály původní. A protože budeme z množství, které je a nebo není na trhu k dispozici, volit, připomeneme si aspoň některé vlastnosti stavebnin obecně. Je to v prvé řadě dřívější váha a nyní hmotnost, takzvaná měrná hmotnost, udávaná v * . Potom je to pevnost v tlaku, tahu, smyku, ohybu, kroucení udávaná v newtonech na * . Dřívější jednotka, kterou v literatuře především odborné ještě najdeme, je pevnost udávaná v * , newton, označený dříve * , je tedy odolnost hmoty proti porušení účinkem vnějších sil. Pružnost je dána hmotě proti působení vnějších sil a její schopnost si můžeme nejlépe ukázat na gumovém vlákně, které se vlivem působící síly zúží a protáhne a po skončení působení síly se vrací do původního stavu. Tuto vlastnost si hmota zachovává až do meze pružnosti. Ta je hranicí mezi úplnou destrukcí a deformací. Dále je to tvrdost vyjádřená odporem proti vnikání cizího tělesa do dané hmoty, opotřebitelnost, ukazující, jak rychle se mění vlastnosti nebo rozměry provozem, opracovatelnost, jejíž znalost nám může prospět při volbě a času zpracování suroviny. Je známo, že kámen s lomovou vlhkostí se opracovává snadněji než kámen vyschlý. Dále je to houževnatost a její protiklad, křehkost, související s odolností proti nárazu. Rozhodující vlastností je stálost, a to jak objemů, tak i barvy, struktury a tvaru. Právě u stavebnin musíme sledovat odolnost proti působení větru, slunce, mrazu a deště. U nosných konstrukcí je to ohnivzdornost, ale i pórovitost, ta je jednou vlastností dobrou, pokud jde o přilnavost a vzájemnou vazbu staviv, ale může být i nežádoucí, je- li nebezpečí vzlínavosti a nasákavosti. Mlživost a pocení je jeden z nepříjemných zdrojů plísní a vlhkých označení tepelných mostů. Struktura materiálů, tedy jeho sloh, určuje vzhled a postup při dalším zpracování. Tepelná vodivost je pak schopnost předávání tepla jedné části druhé. A všechny tyto vlastnosti můžeme měřit a výrobci své propagační informace o stavebninách těmito údaji naplňují. Nejdříve se seznámíme s přírodními stavivy. Je to především kámen. Je přirozené, že se budeme zajímat jen o ty druhy kamene, které jako drobný stavebník můžeme ve své praxi použít. Vápenec. Můžeme jej využít v přírodní formě jako desky mramoru pro obklad nebo na dlažby. Pro dlažby jej můžeme použít jako řezané desky nebo ve čtvercích z úlomků spojených cementovým nebo pryskyřičným tmelem. Vzhledově pěkný je i jiný uhličitan, vápenatý travertin. Je bílošedý a červenohnědý a poznáme jej podle hlubokých pórů a vrstevnatých dutin. Křemen se nám nejčastěji objeví jako součást štěrku a písku. Speciální je kačírek stejnoměrného zrnění o velikosti # * pro vymývané plochy obkladových nebo dlažebních desek. Objemová hmotnost je # * . Žula je nejrozšířenějším stavivem pro sokly, ohradní plůtky, schody a dlažby. Můžeme ji získat opracovanou, ale také jako lomový kámen. Je velmi odolná proti všem druhům nepřízně povětrnosti. Velmi rozšířeným stavivem byla opuka. Je podstatně méně odolná než žula, a proto ji využijeme raději v interiéru stavby. Sem také patří pískovec, usazenina křemenných písků spojená tmelem. I pískovec lépe plní funkci, když není vystaven vlhku a mrazu. Ale dobré druhy pískovců překonaly i věky na monumentálních památkách architektury. Valouny a oblázky se už neprojevují svým tvarem jako stavivo, ale svojí kvalitou jako součást betonové směsi. A nyní něco o pískách. Setkáme se se dvěma druhy, kopaným a říčním. Kopaný písek obsahuje kromě rozpadlých kamenin jemnou hlínu. Proto lépe váže. Používáme jej do malt pro omítání a zdění. Obsah hlin je přípustný do # * , pokud jde o použití pro cementové malty. Říční písky nemají hlinitou příměs, jsou tedy ostré, omítky z nich udělané sjíždějí, ale jako součást betonové směsi jsou nenahraditelné. Drtě a štěrky, rovněž součást betonové směsi a právě svou ostrohranností a lomeným profilem výchozí suroviny přispívají k soudržnosti betonu. Hlíny jsou také často základním stavivem. Ne pouze jako surovina cihlářského zboží, ale jako vlastní stavivo k vymazání ohniště a pecí, k utěsnění izolačních rýh i jako doplněk do písků chudých, na nejjemnější fraxe, pro omítky a malty. Někdy si dokonce z výkopu na stavbě jemnou spraš vyplavujeme jako cenné pojivo izolačních hmot. Můžeme si vytvořit hlínovláknitou směs na tvárnice izolační hmoty z pilin a hlíny hlinopilinobetonu a k mineralizaci pilin. V nejmenších součástech písku bývají i některé škodliviny. Především je to humus, má původ v zetlelých rostlinách. Je- li písku v humusu větší množství a použije- li se do betonové směsi splaškových vod, které obsahují látky ústrojného původu, beton špatně ztvrdne nebo neztvrdne vůbec. Potom je to uhlí zvláště hnědé, neboť to zvětšuje nasákavostí objem a rozrušuje beton, a konečně slída, je- li v množství větším než # * . Vypálením cihlářské hlíny dostaneme cihlářské výrobky. Jsou to tedy uměle vypálené kameny. Do vlhkého prostředí se nehodí a musíme dobře přebírat ty cihlářské výrobky, které obsahují vápencové příměsky cicváry. Ve vlhku se rozpadají. Plné pálené cihly mají rozměry # * a vyrábějí se v jakostních značkách * a * . Malý formát cihly má rozměry # * a stejné jakostní značky jako formát velký. Děrovaná cihla má rozměry # * , mají nejméně # děr kolmo k ložné ploše. Na jeden * jich spotřebujeme # kusů. Objemová hmotnost # * , zatímco u plných cihel je to # * . Plné pálené cihly lehčené se používají pro zdivo výplňové. Pálené cihly podélně děrované se vyrábějí v jakostních třídách * a * . Jsou určeny pro výplňové zdivo z nejlepších hlin. Základní rozměr je # * a ostatní rozměry jsou od něho odvozeny. Dvojnásobkem je dvojcihla rozměru # * . Trojcihla velikosti # * a čtyřcihla rozměru # * . Základní rozměr cihly je někdy dvouděrový, ale také se vyrábějí varianty tříděrové. Pálené cihly příčně děrované, jinak zvané voštinové, se vyrábějí v jakostních třídách # a # a mají rozměr # * . Pálené příčkovky mají podélné dutiny a jejich bočné stěny jsou do hloubky rýhovány. Mívají péro, drážku nebo polokruhovou drážku. Velikost je # * . Jsou buď se čtyřmi otvory, nebo s mnoha otvory. Pálené kvádry mají rozměr # * . Na zdiva se jich spotřebuje # kusů. Keramické tvarovky jsou pálené cihly děrované nebo dutinové větších rozměrů. Používají se jako vložky do stropů nebo jako bloky na zdění. Z keramických byly odvozeny tvarovky nejrůznějších tvarů vyráběné z nejrůznějšího materiálu. Hurdis jsou cihelné stropní desky, které mají tři až čtyři průběžné dutiny a jsou opatřeny na vnějších plochách podélnými rýhami. Užíváme je pro stropy do ocelových nosníků. Jsou podélně rýhovány. Výroba dodává druhy s kolmými čely a hurdisky se šikmými čely označované jako * a * . Předností je snadná a jednoduchá montáž. Simplex jsou keramické stropní vložky vyráběné jako duté tvarovky a určené jako výplně pro železobetonové žebrové stropy. Jsou # a # * vysoké, # * dlouhé a # * široké. Na trh se dostávají také tvarovky Simplex Record o výšce # * a Miako # * a jsou rovněž keramické stropní vložky určené pro uložení mezi stropní nosníky s osovou vzdáleností až # * . Vložka má # podélných dutin. Drenážní trubky jinak trativodky mají kruhový průřez. Vyrábějí se v průřezu # * a v délce # * . Váha jednoho kusu je od # * až do # * . Tloušťka stěny je od # do # * . Používají se k odvodnění základů stavby a je jich možné využít i jako ozdobného prvku pro hradby a zahradní architekturu. Půdní dlaždice zvané půdovky nebo topinky používáme na teplou dlažbu v podružnějších prostorách. Cihlářské výrobky dopravujeme na stavbu v sádkách po # kusech, pokud jde o plné cihly. Sádku a spony vracíme do cihelny. Velikost sádky je dána cihlami v pěti vrstvách. Obkládačky a dlaždice jistě patří mezi materiály ušlechtilých keramických staviv, jsou trvanlivé, snadno se udržují a prakticky nestárnou. Jsou dva druhy, a to obkládačky režné, neglazované a obkládačky glazované. Podíváme se, které z nich bychom mohli pro naši práci použít. Jsou to především obkládačky bělinové z glazované póroviny. Velikost je dána čtvercem a jeho násobky nebo podíly. # kusů obkládaček váží # * a potřebujeme jich na # * celkem # kusů. Obkládačka váží # * na # kusů a obkládačka váží # * na # kusů. Speciální velikost # * , # kusů obkládaček váží # * a potřebujeme jich na # * celkem # kusů. Tloušťky obkládaček se pohybují od # do # * . Terakotové obkládačky se vyrábějí ve dvou velikostech a to a přibližná váha # * , # kusů. Samostatnou velkou skupinu tvoří obkládačky kameninové. Především jsou to obkládačky režné ve dvou velikostech, a to váhy # * na # kusů. Kabřincové solené se dělají pouze v jednom rozměru a váží # * na # kusů. Dále známe glazované Alit stejného rozměru o váze # * na # kusů a spotřebou # kusů na # * . Ve dvou velikostech se vyrábějí glazované obkládačky Rakodur a to váhy # a # na # kusů. Z kameninových jako poslední jmenujeme glazovanou mozaiku o dvou velikostech # , # * . Je třeba se zmínit také o obkládačkách porcelánových. Jsou k dostání ve třech velikostech a to # , # , # * . Keramické dlaždice jemnozrnné se vyrábějí z jílů bíle nebo barevně se pálících, dalšími složkami jsou kaolínové suroviny, taviva a barvy. Lisují se pod tlakem a vypalují při teplotě # * . Do této skupiny patří také sklo ve formě zazdívané nebo zabetonované tlustostěnné desky nebo dlaždic zabetonovaných do železobetonových rámečků anebo přímo ve formě sklobetonové tvárnice Luxfer. Mají své tovární číslo a označení ve vazbě na velikost a váhu jednoho kusu. Jsou to velikosti o tloušťce # * a # * . Druhá velikost je o tloušťkách # * a # * a konečně velikost o tloušťkách # * a # * . V poslední době se i do prodejen venkovských jednot se stavebninami dostal Copilit. Je to surové profilované sklo lité do průřezu, vysoce únosné, průsvitné, na vnějším líci jemně zvrásněné, ztužené podélnými dráty nebo vloženou sítí. Vyrábí se v šířkách # , # * , v tloušťce # * a délce od # * do # * . Při montáži musíme dát pozor na to, aby profily nebyly ukládány přímo na betonové, zděné nebo ocelové podklady. S tímto sklem je dodáván trvale pružný nevysychající tmel. Obkladové sklo. Je to ploché sklo k obkládání stěn v bytové architektuře, ve zdravotnictví. Jmenuje se Opaxit Miropak. Používá se opakního neprůsvitného zakaleného skla různé barvy a různých rozměrů. Skleněné obkládačky, jde o kompaktní nenasákavé obkládačky. Aby bylo zaručeno stálé spojení se spojovacím materiálem, mají na rubu jemné rýhování. Je to materiál, který odolává působení mrazu i kyselin. Koeficient roztaživosti skla je o # * menší než u cementové malty. Stejně je tomu i u procenta smrštění. Obklady stěn se připevňují rámy nebo šrouby. Kabřinec je umělý kámen získaný pálením výlisků z vhodných cihlářských hlín do slinutí. Dává velmi hutné, pevné kyselinovzdorné cihly. V podstatě pro naše potřeby jsou to všechny druhy hlavního staviva a můžeme tedy přejít k další části. Staviva spojovací. Jejich úkolem je spojit různé stavebniny, s nimiž pak vytvářejí jediný celek. Hlavní pojiva zemitého původu jsou cement, vápno a sádra. Chemický průmysl dodává asfalty, dehty, tmely a různé přísady. Nejdříve tedy cementy. Známe cementy portlandské, železoportlandské, vysokopecní cementy s velkou počáteční pevností, hlinitanové cementy, pucolánový, rozpínavý a zvláštní cement. A nyní k jednotlivým druhům. Portlandský cement je špinavě zelené barvy a vyrábí se v jakostní třídě # . Číselné označení odpovídá nejmenší průměrné krychelné pevnosti v tlaku po # dnech tvrdnutí. Používá se běžně do malt a na konstrukce z prostého a železového betonu. Železoportlandský cement obsahuje # * portlandského cementu a zbytek je vysokopecní struska. Tvrdne po # hodinách tuhnutí. Vyvíjí menší hydratační teplo než cement portlandský. Vyrábí se ve třídách # a # . Je určen na železobetonové konstrukce a malty v mírně agresívním prostředí. Vysokopecní struskový cement obsahuje # * portlandského cementu a # vysokopecní strusky. Tvrdne pomaleji a má menší pevnost v tlaku. Je velmi odolný proti agresívním vodám. Vyrábí se v jakostní třídě # a # . Hlinitanový cement se vyrábí z bauxitu jako základní suroviny. Vyžaduje časté kropení konstrukce, kde byl použit. Vyrábí se ve třídě # a # . Cement s velkou počáteční pevností je portlandský cement zušlechtěný hlavně jemnějším mletím. Vykazuje za # dní takovou pevnost jako portlandský cement za # dní. Vyrábí se v jakostních třídách # a # . Struskosádrový cement obsahuje # * granulované zásadité strusky vysokopecní a zbytek tvoří bezvodý síran vápenatý a portlandské slínky. Patří mezi pomalu tuhnoucí cementy. Vlhkost zvyšuje jeho pevnost. Pro železobetonové konstrukce je nepoužitelný. Vyrábí se ve třídě # . Pucolánový cement obsahuje # * portlandského cementu a zbytek doplňují pucolány, to je tuf, popílek, sádrovec. Vyrábí se v jakostních třídách # a # a hodí se do trvale agresívního prostředí. Rozpínavý cement je směsí portlandského a hlinitosíranového cementu a zásadité vysokopecní strusky. Při tvrdnutí se rozpíná asi # dní. Používá se na dodatečné vyplňování spár a dutin. Zvláštní cement je bílý, používá se na obklady, červený na fasády a bituminózní na vodotěsné betony. Vápna jako spojovací materiály dělíme na vzdušná a hydraulická. Kusové stavební vápno vzniká pálením vápence při teplotě # * . Vzdušná vápna jsou čistá, obsahují až # * kysličníku vápenatého a pro nás je zajímavé, že při hašení nabývají až trojnásobně na objemu, nadzdvihneme, je to vápno obyčejné obsahující # * kysličníku vápenatého a méně než # * kysličníku hořečnatého. Vydatnost tohoto obyčejného stavebního vápna je dána těmito poměry. Kusového vápna proteče # * , spotřebuje # litrů vody a vydá # litrů vápenné kaše. Potřebuje tedy v jámě # * objemu. Dolomitské vápno obsahuje méně než # * kysličníku hořečnatého. Pochází z horniny zvané dolomit. Hydraulické vápno tvrdne i pod vodou. Umožňují to slabě kyselé látky, které obsahují # * rozpustných látek. Silně kyselé látky obsahují více než # * kysličníku železitého, hlinitého a křemičitého. Podobá se světle zelenavou barvou cementu. Je jemně mleté, nevyhašené. Vyvíjí během hašení teplo a to pak využíváme při zdění hlavně v zimním období. Před použitím do omítek je musíme nejdříve předhasit. Vápenný hydrát je rovněž vápno jemně mleté, ale vyhašené, barvy bílé. Používá se pro všechny druhy vápenných a nastavovaných omítek. Aktivované vápno získáme z hašeného vápna. Čerstvě vyhašený vápenný kal šleháme a hned zpracováváme pro malty do omítání. Narušením částic získáme tak kvalitní vápno, že neobsahuje žádné nedohašené zbytky. Sádra se vyrábí pálením sádrovce. Při # * vzniká modelářská sádra, při # * vzniká štukatérská stavební a při # * vzniká sádra estrichová, používaná na podlahové potěry nebo potahy. Modelářská sádra je bílá, stavební je šedomodrá. Doba tvrdnutí se dá prodloužit použitím klihové vody, tvrdost se zvětší přidáním boraxu. Je ohnivzdorná, velmi křehká a její pevnost ve vlhku silně klesá. Po smíšení s vodou se zahřívá. Její objem se zvětšuje asi o # * . Užívá se na omítky k výrobě sádrovic a umělého mramoru a na příčky, rabicky. Jedině stavební sádra tuhne pomalu a je tvrdší a vzdoruje vlhku a vlivům povětrnosti, užívá se na mazaniny a jako podkladu pod linoleum. Voda je také základním článkem při výrobě malt a betonových směsí. Někdy však obsahuje škodlivé látky a ty při slučování s pojivy vytvářejí často soli. Musíme tedy i vodu podrobovat kontrole. Také voda pro hašení kusového vápna musí být čistá, nesmí být mastná a biologicky znečištěná. V praxi se osvědčilo používat měkké vody bez škodlivin, bahenních látek a soli. Někdy musíme chránit dílo před zhoubnými účinky vody a vlhkosti. Děláme to izolačními látkami. Vyrábějí se z anorganických a organických surovin. Základem jsou bitumeny. Jsou nerozpustné ve vodě a odolné proti chemickým látkám, mají dobrou plastičnost a lepivost. V podstatě jsou to přírodní a umělé asfalty a dehty. Přírodní asfalt se těží na ostrově Trinidad a v Albánii. Tvrdý asfalt obsahuje # * jemně rozptýlených nerostných látek, zatímco měkký jich obsahuje # . Umělý petrolejový asfalt vyrábíme z ropy. Po destilaci ropy a potom mazutu zůstává zbytek zvaný gudron. Ten se zpracovává na umělý asfalt a neobsahuje už žádné nerostné látky. Jeho tažnost, pružnost a lámavost je dána obsahem parafínu. Toho u stavebních izolací nesmí být více než # * . Asfalty používáme a zpracováváme zastudena nebo zahorka. Používáme je k nátěrům ploch, na lepení izolačních vložek, k zalévání a těsnění spár v betonových konstrukcích. Asfalt se dodává na stavbu obyčejně v původních plechových bubnech. Obsah je # litrů a sud má průměr # * o výšce # * . Horní otvor je v průměru # * . K tavení asfaltových nátěrových hmot používáme obyčejně kotlů s topeništěm a kouřovou rourou. Využijeme tak lépe paliva při tavení asfaltu. Při menších pracích však můžeme asfalt tavit také v dolní polovině sudu od asfaltu. Postavíme jej na provizorní ohniště, ale tento způsob nese s sebou značné ztráty na palivu. Topeniště umísťujeme blízko místa zpracování horkého asfaltu, avšak musíme dodržet podmínky protipožární ochrany. Při mísení dvou druhů asfaltů požaduje se důkladné promíchání během ohřívání. Izolační práce se nesmějí dělat při teplotě nižší než # * plus # . Na studeném a vlhkém zdivu nátěry prudce chladnou, nabývají sklovitého lesku a křehkosti a nespojují se řádně s podkladem ani s izolačními vložkami. Při náhodném vznícení obsahu kotle udusíme plamen přikrytím deskou, a tím prakticky zabráníme přístupu vzduchu k hořící tavenině. Současně zmírníme nebo pískem udusíme oheň v topeništi. Hladina správně ohřáté hmoty má mít zrcadlový vzhled a má být slyšet jen slabé šumění. Co všechno k natírání živic a asfaltérským pracím nejnutněji potřebujeme. Bude to sekera k rozbití sudu a kusového asfaltu, nebo ji můžeme nahradit krumpáčem, dále pětilitrový naběrák k přelévání horké živice do asfaltérského vědra, vědro o obsahu asi # litrů, fíbrový kartáč, volná délka vláken. Násadu na kartáč dlouhou # * , * průměru # * . Vhodná je i benzínová spájecí lampa o obsahu # litru, používá se k očištění spojů, zejména požehu živičných nátěrů na svislých plochách, pro scelení a dosažení stejnoměrné tloušťky nátěrové vrstvy, pro odstranění dutin, přivaření asfaltových desek sklobitu. Dále je to nůž s hákovitým výčnělkem na hrotu k řezání lepenek, nůžky ke stříhání asfaltových plstí a tkaniny ze skelné příze a posukované skelné rohože. Potřebný je i gumový váleček s násadou k přitlačení izolačních vložek do živičných nátěrů a přítlačník, to je dřevěná tyč délky # * , na jednom konci lopatkovitě rozšířená na # * . Užitečná je i stěrka k odstranění shluků živice, k očištění živičných nátěrů při nahřátí spájecí lampou a k rozetření a spojování styků asfaltových izolačních desek. Můžeme si opatřit i silniční kartáč piasávový k očištění podkladu, ale stejně dobře nám postačí i hrubé proutěné koště a měkký smeták. Připravíme si i nádobu s petrolejem pro čištění rukou a nářadí. Čisticí prostředky si doplníme čisticí vlnou a Solvinou. Základ z betonové mazaniny, suchý, zbavený prachu a nečistot, napustíme nejdříve penetračním nátěrem. Dostaneme ho koupit přímo pod názvem penetrační nátěr. Na něj nalepíme první lepenkovou izolační vložku. Podklad opatřený penetračním nátěrem nepřijímá vlhkost ze vzduchu a snadno osychá, což je nesporná výhoda. Izolační vložky lepenkové se pokládají na vodorovný podklad v maximální délce # * . Vláknité mezivložky v maximální délce # * . Minimální šířka bočních i čelních přesahů dvou vložek musí být bezpodmínečně u lepenkových vložek # * a # * u vláknitých. O bezpečnosti či nebezpečnosti elektřiny bylo již napsáno mnoho, názory se různily a různí dodnes, avšak jeden fakt bohužel zůstává. Rok co rok ztrácí jistý počet lidí život jen proto, že buď přímo nebo nepřímo podceňovali nebezpečí elektřiny. K tomu ještě přistupují případy, kdy vznikají ztráty materiální. Zásadní příčinou je téměř vždy člověk sám, protože sledujeme- li vyšetřování jednotlivých tragédií, vystupují zde neuvěřitelně především nedbalost, neznalost a neschopnost. Je nepochopitelné, proč se právě bezpečnostní předpisy týkající se elektřiny tak lehkomyslně opomíjejí. Než si povíme o nejnutnějších opatřeních konkrétně, chtěl bych říci něco všeobecně. Nikdy za žádných okolností nepodceňujte elektřinu. Vyhnete se tak nejen osobnímu úrazu, ale i výčitkám svědomí, že jste zavinili větší nebo menší tragédii jiného člověka. Pamatujte, že elektřina nepromíjí a že nic nepomohou výmluvy a sliby dobrého úmyslu. Proto také doporučuji, aby nepříliš rozsáhlou kapitolu přečetl každý, kdo se rozhodne věnovat této knížce čas. Je zde skutečně pouze to nejnutnější, ovšem tím důležitější je, aby si každý byl dobře vědom, co si může dovolit a s čím vlastně přichází do styku. Na začátku konkrétních nařízení, předpisů a příkladů bych chtěl zdůraznit odpovědnost, které podléhá každý majitel elektrospotřebiče, a o níž, mám dojem, málokdo ví. Podle vládního nařízení odpovídá sice za nové zařízení dodavatel, avšak za zařízení v provozu plně odpovídá majitel. Proto tedy ihned odstraňte šňůry s poškozenou izolací, provizorní instalace, vadné zástrčky, zásuvky a podobně, protože nejlépe je vždy neštěstí předcházet. Proto je také jedním z nejdůležitějších opatření takzvaná ochrana před nebezpečným dotykovým napětím. Předepsané způsoby zmíněné ochrany jsou. Ochrana polohou, ochrana izolací, ochrana nulováním, ochrana zemněním, ochrana oddělením obvodů, ochrana malým napětím. Elektrický přístroj musí být chráněn aspoň jedním ze jmenovaných způsobů, ve zvláště nutných případech jsou předepsány způsoby dva. Ochrana polohou. Jak už sám název napovídá, je možné provést účinnou ochranu vhodným umístěním elektrického zařízení. Takováto ochrana je zejména nutná například ve vlhkém prostředí, v koupelně, prádelně a podobně, nebo v místech, kde nelze zamezit přístup nepovolaných a neinformovaných osob. Základním pravidlem tohoto způsobu ochrany je zejména zásada, podle které se musí zamezit instalování vypínačů, pojistek, zásuvek a podobně v blízkosti vodovodního a plynového potrubí, radiátorů, ústředního topení a tak dále. Při této příležitosti je třeba čtenáře upozornit, že veškeré úpravy vnitřní instalace musí odpovídat přesným předpisům a ty není možno v této malé knížce uvést. Proto odkazujeme zájemce zejména na normu, která obsahuje všechny předpisy pro domovní elektrická zařízení, stanoví jejich uspořádání a dimenzování. Ochrana izolací. Pod tímto pojmem se rozumí ochrana zesílenou izolací těch přístrojů nebo jejich částí, u kterých se předpokládá, že přijdou do styku s obsluhující osobou. Takovou ochranou izolací je dvojitá či trojitá izolace některých vodičů, bezpečnostní kryty elektrospotřebičů jako například holicích strojků, vysoušečů vlasů. Je skutečně nutné se vyvarovat jakékoli manipulace s takovými spotřebiči, jejichž kryt je poškozen, nebo dokonce odstraněn. Do této skupiny ochrany patří všechny ochranné pomůcky jako gumové rukavice, gumové podložky na podlahu a podobně. Mají- li dobře plnit svůj úkol, je třeba, aby izolace nebyla nikde porušena. Poškozené pomůcky okamžitě vyměníme nebo úplně vyřadíme z používání. Ochrana nulováním. Tento způsob je v našem elektrorozvodném systému nejpoužívanější. Jak vidíme na obrázku, princip ochrany nulováním je v tom, že všechny části elektrických zařízení, se kterými přichází člověk do styku, jsou spojeny s nulovacím vodičem, takže jakmile se na některé neživé části elektrospotřebiče objeví z jakýchkoli příčin nebezpečné napětí, vznikne tak zvaný chybný proud a ten přetaví pojistku, a odpojí tak nebezpečný spotřebič od sítě. Proto je velmi důležité, abychom přesně a bez výjimky tento způsob ochrany v našem okolí dodržovali, to znamená zejména, abychom po každé opravě měli jistotu, že kostra spotřebiče je skutečně a dobře spojena s nulovacím vodičem, abychom zásadně nenahrazovali třípramenné přívodní šňůry dvoupramennými. Je samozřejmostí, že zásuvka musí mít ochranný kolík skutečně spojen s nulovacím vodičem, což mnohdy, zejména ve starších instalacích, nebývá, čímž samozřejmě celý systém pozbývá smyslu. Protože v tomto směru je skutečně vážně ohrožena bezpečnost, je nutné, abychom při sebemenší pochybnosti zavolali odborníka, který uvede vše do pořádku. Ochrana zemněním. I v tomto případě je cílem odpojení vadného elektrického přístroje od zdroje nebezpečného napětí. Rozdíl od předcházejícího systému můžeme sledovat na * . Vidíme, že podstatou ochrany zemněním je využití země k vedení chybného proudu od chráněného zařízení do zdroje. Aby se vytčeného cíle dosáhlo, je nutné, aby při poruše prošel vypínacím obvodem proud, který spolehlivě přetaví pojistku. Jinými slovy řečeno, je nutné, aby celkový odpor ochranného systému byl co nejmenší. A zde se v praxi dostáváme do nesnází. Ačkoli země sama nemá žádný činný odpor, přesto lze jen s největšími obtížemi zajistit, aby celkový odpor tohoto ochranného systému byl maximální. Podíváme- li se opět na obrázek, vidíme, že se musíme ve dvou místech postarat o vodivé spojení se zemí, jednak na straně zdroje, jednak v místě chráněného spotřebiče. Praxe ukázala, že odpor těchto zemničů nelze libovolně snižovat a že jen v optimálních podmínkách a s dosti značnými náklady můžeme dosáhnout nejvýše hodnoty # * na jednom vodiči. Protože odpory obou zemničů jsou v sérii, dostaneme již zmíněnou hodnotu. Proto také při ochraně uzemněním nedosáhneme mnohdy vypínacího proudu pojistky a pak je důležité, aby při poruše bylo na chráněných spotřebičích bezpečné dotykové napětí, to znamená podle prostředí nebo * . Ochrana oddělením obvodů. Při tomto druhu ochrany je pracovní obvod elektrického spotřebiče spolehlivě a bezpečně odizolován jak od rozvodné sítě, tak od země. Oddělení je provedeno oddělovacím transformátorem s převodem nebo * , či podobně, a umožňuje používat i větší ruční spotřebiče na plné napětí například i v prostředí, kde by se jinak mohlo použít jen malé napětí. Ochrana oddělením obvodů je ochrana velmi účinná, musí však ještě vyhovovat dalším podmínkám. Sekundární napětí oddělovacího transformátoru může být maximálně # * , izolace oddělovacího transformátoru musí splňovat podmínky přídavné izolace, sekundární obvod nesmí být nikdy a v žádném místě spojen s ochranným vodičem sítě, to znamená, nesmí být spojen ani se zemí, ani s nulovacím vodičem, na jeden transformátor lze připojit spotřebič, jehož jmenovitý proud není * než # * . Při práci v těsných či vodivých prostorech musí být oddělovací transformátor umístěn mimo tyto prostory. Ochrana malým napětím. Tento způsob je vlastně obdobou předcházejícího systému, avšak bezpečnost se ještě zvyšuje tím, že oddělený pracovní obvod používá navíc bezpečné, to znamená malé napětí. Je pochopitelné, že i zde musí být splněny zásadní podmínky uvedené již dříve, zejména co se týče izolace a provedení. Kromě toho je nutné použít zásuvky v takovém provedení, aby příslušné vidlice nebylo možné zasunout do zásuvek s napětím síťovým. Vyjmenované způsoby nejsou zdaleka všechny, které známe. Byly vybrány pouze ty, se kterými se můžeme setkat při běžném styku s elektřinou v domácnosti. Stejně i popis jednotlivých systémů je třeba chápat pouze jako nejnutnější informace potřebné k pochopení jejich správné činnosti. Při této příležitosti je ještě nutné zdůraznit, že není v žádném případě přípustné do ochranného systému jakkoli zasahovat ani cokoli na něm měnit. Všechny způsoby mají preventivně předcházet možnosti úrazu elektrickým proudem a v dnešní formě jsou výsledkem dlouholeté práce a dlouholetých zkušeností nejlepších odborníků v tomto směru. Je celkem pochopitelné, že nelze vydat taková nařízení, jaká by i při přesném plnění zaručovala úplnou bezpečnost. Nikdy nelze předvídat všechny okolnosti, které nakonec vždy rozhodnou o tom, zda dojde či nedojde k nešťastnému kroku. Proto bych chtěl podtrhnout, že kázeň, opatrnost a v neposlední řadě i jistá odbornost jsou při zacházení s elektřinou víc než nutné. A abychom si ukázali názorně příklad denní praxe, podíváme se na * . Televizor přestal hrát. Majitel zjistí, že žádná elektronka nežhaví. Na první pohled zde nemuselo být v televizoru napětí. V prospektu je cosi o pojistce, odšroubuje tedy zadní stěnu a chce se přesvědčit, zda je pojistka v pořádku. Jistě, není třeba ihned volat opraváře, protože skutečně by to mohla být jen pojistka, ale. Jestliže by někdo doporučoval přesvědčit se, zda je televizor vypnut nebo dokonce zda je úplně odpojen od sítě, setkal by se většinou s pohrdavým úsměvem. Ten však jistě rychle zmizí, sáhne- li si takový odvážlivec na kostru přijímače a ke svému překvapení dostane pěknou ránu. Překvapení bude o to větší, jestliže se při stejném počínání dříve nic podobného nestalo. A nyní jsme právě u zásadního poznatku. Někdy malá změna, malé přehlédnutí stačí, aby úraz nastal nebo nenastal. Podíváme se opět na * . Vidíme, že přijímač je připojen k síti dvěma vodiči přes dvoupólový vypínač a * . Jenže jeden vypínač byl vadný, a protože opravář neměl nový a nechtěl odejít bez opravy, spojil jeden vypínač do zkratu, takže jeden přívod je trvale připojen k televizoru. Pak ovšem záleží na náhodě, jak zasuneme zástrčku do zásuvky. Napětí bude teď při vypnutém vypínači buď na pojistce, nebo na kostře přijímače, takže v každém případě máme naději, že od přijímače odejdeme za mírného poskakování. V nejlepším případě. Ale což, když nemáme vůbec zadní stěnu a k takovému přijímači se dostane malé dítě. To není vymyšlený případ. Ze své vlastní praxe vím, kolik přijímačů nemá zadní ani spodní kryty, kolik vypínačů je napůl nebo úplně vyřazených a podobně. Stejné nebezpečí, ne- li větší vznikne, má- li zkrat na kostru vařič, žehlička, pračka, a nedodržuje- li se ochrana nulováním. Nesmíme podceňovat nepřímé následky takového nečekaného styku s elektrickým napětím, které se projeví silným leknutím, snahou rychle uskočit a podobně. Bohužel nejsou ojedinělé ani ty případy, kdy zejména lidi starší, nemocné zvláště se srdcem nebo děti potkal smrtelný úraz právě z těchto nepřímých příčin, což ovšem na tragédii nic nemění. Kdyby z těchto dobře myšlených slov vznikl dojem, jako by byla elektřina tím největším nebezpečím, se kterým se člověk dostává běžně do styku, byl by to jednak omyl, jednak nepochopení. Při dodržování několika zásadních pravidel, při průměrné opatrnosti a s vyloučením lehkomyslnosti bude nám elektřina dobře a bez ohrožování našeho majetku, zdraví nebo dokonce života sloužit. A právě proto, že není mimo naše možnosti téměř úplně zabránit škodlivým účinkům elektrické energie, věnoval jsem snad bezpečnosti při práci s elektřinou více místa. Ovšem bylo by mým přáním, aby si každý, komu se tato malá knížka dostane do ruky, právě tuto kapitolu přečetl s takovou pozorností a pochopením, jaké si svým obsahem i úmyslem zaslouží. Protože nebylo možné ani účelné uvést zde vše, co se předpisů týče, doporučuji při jakékoli nejasnosti obrátit se na zmíněné normy nebo na některý z pramenů uvedených na konci knížky. Zvláštní opatření týkající se konkrétních případů najde zájemce přímo v příslušných kapitolách. Závěrem bych chtěl projevit přání, aby se každý spotřebitel setkával pouze s užitečnými vlastnostmi elektrické energie, jejíž používání se stává den ode dne nepostradatelnějším ve všech oborech lidské činnosti. Jestliže přes veškerou opatrnost vznikne úraz elektrickým proudem, je potřeba postupovat sice rychle, ale uváženě. Proto se máme již dříve v klidu seznámit se způsoby záchrany takto postiženého. Jak jsme již v minulé kapitole řekli, je třeba právem považovat běžná napětí v našich sítích za nebezpečná lidskému zdraví. Na lidský organismus působí svými účinky tepelnými i chemickými a je velmi těžké rozhodnout, který je obecně nejnebezpečnější. Povšechně lze říci, že následky jsou přímo úměrné době působení elektrického proudu a jeho množství, to znamená, že nebezpečí je tím větší, čím déle je ohrožený ve styku s elektřinou a čím větší proud projde jeho tělem. Proto prvním krokem k záchraně je co nejdříve vyprostit postiženého člověka z elektrického okruhu. Ovšem pozor. Nikdy se nesmíme dotknout postiženého holýma rukama, protože ten bývá v přímém styku s napětím a mohl by nás též ohrozit úraz. Je třeba jakkoli, vypínačem, pojistkami a podobně, přerušit dodávku elektrické energie k postiženému. Jen v nejkrajnějším případě se jej snažíme vyprostit pod napětím, ovšem musíme mít suché gumové rukavice, anebo stát na dokonale odizolované podložce. Zde opět musíme rychle odhadnout situaci v tom směru, aby přerušením elektrického proudu nespadl raněný z nebezpečné výšky. Tehdy je nutné se postarat o bezpečnost tohoto druhu. Další nutností, která nesnese odklad, je co nejrychleji přivolat lékaře, protože běžní laici mohou poskytnout skutečně jen nejzákladnější všeobecnou první pomoc, kdežto mnohdy je třeba speciálního zákroku, jehož druh může určit i poskytnout pouze odborník. Než se lékař dostaví, uvolníme postiženému šat a provádíme umělé dýchání a to nepřerušovaně tak dlouho, dokud lékař nepřijde nebo dokud raněný nepočne dýchat sám. Oživování umělým dýcháním se může provádět několika způsoby, o jejichž technice se zájemce dočte v literatuře, my si zde popíšeme metodu, která se dnes používá nejvíce a která je i při laickém provedení daleko nejúčinnější. Je známa pod názvem z plic do plic, od úst k ústům či darování vlastního dechu. Před zahájením je nutné odstranit všechny překážky z úst, umělý chrup, zbytky jídel a podobně. Raněného položíme naznak, sami přilehneme k jeho hlavě a snažíme se otevřít dýchací cesty postiženého. To provedeme tak, že jednou rukou uchopíme pevně čelist jeho brady, druhou ruku položíme na čelo, přičemž zvrátíme hlavu bezvědomého tak, aby brada trčela přímo vzhůru. Prsty ruky tlačící čelo stiskneme nos, zhluboka se nadechneme a snažíme se vtlačit vší silou vzduch ze svých plic do úst raněného. To opakujeme ve vteřinových intervalech asi desetkrát a sledujeme, zda postižený procitá z mdloby. Nezvedá- li se hrudník, vytlačíme tlakem ruky na hrudník vzduch z plic a pokračujeme stejným způsobem, avšak v pomalejším tempu, asi dvanáctkrát až šestnáctkrát za minutu. Někdy se stává, že bezvědomý má křečovitě pevně semknutá ústa. V takovém případě se nesnažíme o násilné otevření úst a raději vdechujeme do nosu raněného. Při tomto způsobu musíme naopak zakrýt ústa rukou, kterou současně zvedáme bradu. Názorný postup popsaného umělého dýchání je na obrázku * . K tomu je třeba dbát dalších opatření, která nesouvisí přímo s úrazem elektrickým proudem. Například musíme zabránit prochlazení bezvědomého, velmi opatrně s ním zacházet, při křečích zabránit poranění. Nelze jistě přesně předvídat všechny možnosti, ale je třeba zachovat zdravý rozum, nepropadnout panice a neuchylovat se k chaotickému jednání. Kromě toho by měl mít každý dostatečné vědomosti aspoň o těch nejzákladnějších, právě popsaných zákrocích. Jestliže vzniknou při úrazu elektrickým proudem popáleniny, platí opět zásada rychlého přivolání odborné pomoci. Došlo- li k popáleninám větších ploch, překryjeme je nejlépe sterilní gázou, v nejnutnějším případě čistým přežehleným prostěradlem. Nikdy nestrháváme šaty, nepropichujeme puchýře, ani se nedotýkáme spálených ploch a opět dbáme, aby postižený neprochladl. Je- li poraněný při vědomí, jeho tep je hmatatelný a dech normální, okamžitě mu podáváme zažívací sodu rozpuštěnou ve vodě, asi jedna kávová lžička sody na sklenku vody. Je- li třeba, dáváme zmíněný roztok raněnému asi v hodinových intervalech. V lehčích případech, to znamená při popáleninách projevujících se zarudnutím, můžeme přiložit sterilní gázu namočenou v bórové vodě. Navíc samozřejmě je třeba i zde, jako ostatně ve všech situacích podobných, ohleduplné zacházení i jednání. Dbáme, aby u postiženého byl jen nejnutnější počet lidí, aby se již tak napjaté ovzduší ještě více nezhoršovalo, naopak klidným jednáním se snažíme i zraněného vrátit pokud možno do normálního psychického stavu. Stejně důležité je obstarat i přesné informace, jak k neštěstí došlo, eventuálně najít věrohodné svědky úrazu. Jakmile jsme zajistili předání postiženého do odborného ošetření, neotálíme se sepsáním hlášení o úrazu, protože i tím můžeme mnohdy poraněnému účinně pomoci. Závěrem této kapitoly je třeba znovu zdůraznit, že poskytnutí pomoci je morální povinností každého z nás, a myslím, že by se nenašel jedinec, který by se chtěl této povinnosti vyhnout. Avšak daleko záslužnější i účinnější je úrazy předcházet. A ani této povinnosti, či lépe řečeno zejména této povinnosti by se neměl nikdo zpronevěřit, ba naopak. Volba nářadí, pomůcek a podobně se bude většinou řídit zájmy a úmysly jednotlivců. Dobré nářadí je podmínkou k dobré práci, toho si musí být každý vědom. Proto také je třeba s nářadím šetrně zacházet a udržovat je v takovém pořádku, aby bylo možné s ním pracovat. Platí to zejména o šroubovácích, jejichž stav bývá velmi špatný, a to následkem univerzálního používání jediného, většinou menšího typu. Proto by v každé domácí výbavě měly být alespoň tři druhy šroubováků, malý, střední a velký, nejlépe s držadly z plastické hmoty. Pro práci s elektřinou jsou nevhodné a do jisté míry i nebezpečné ty druhy, jejichž kovová část prochází celým držadlem a je možné se jí dlaní dotknout. Dále budeme jistě potřebovat stranové štípací kleště, kombinačky střední velikosti kleští s plochými čelistmi. Je velmi dobré opatřit kovové části, které bereme do ruky, gumovou izolací, přestože se zásadně vyhýbáme dělat jakékoli úpravy a opravy elektrických zařízení pod napětím. V základní soupravě by měl být i pilník plochý a půlkulatý, kulatý asi střední velikosti, stranové klíče alespoň # , vrtačka s vrtáky, kladívko, pájka a pinzeta. Kromě oprav, které mají víceméně charakter mechanické práce, je navíc téměř vždy zapotřebí mít po ruce přístroj, kterým lze ověřit elektrický stav spotřebiče. K tomu je určeno množství měřicích přístrojů, které však stěží může vlastnit normální majitel elektrických spotřebičů. Elektrotechnická praxe však zná některé jednoduché přístroje, které nám usnadní i bez velkých nároků na odbornost hledat závady i kontrolovat běžně opravované elektrospotřebiče. Tyto jednoduché zkoušečky si může každý zájemce při troše dovednosti a s minimálními náklady zhotovit sám. Popíšeme dostatečně přesně dva velmi užitečné přístroje, které nám budou zejména po dobrém zpracování nepostradatelnými pomocníky. Na obrázku vidíme snad nejprostší pomůcku ke zkoušení zkratů a malých odporů. Jde vlastně o zvonek nebo bzučák na stejnosměrné napětí, který má místo tlačítka nebo vypínače vyvedeny dva přívody jako zkušební hroty. Zvoněním nám tato prostá zkoušečka prozradí, zda je mezi dotýkanými místy zkrat či odpor, a to tím větší, čím slabší je zvonění. Je téměř jisté, že při minimální pozornosti bude pracovat ihned po prvním zapojení. Předností popsané zkoušečky je především jednoduchost, nepatrná pořizovací cena a spolehlivost. Lze ji zhotovit jako malý kapesní, na síti nezávislý přístroj, takže se snadno přenáší. Nevýhodné však je, že s pomocí zvonkové zkoušečky můžeme velmi hrubě měřit pouze malé odpory, protože u větších odporů prochází obvodem malý proud a ten nestačí uvést zvonek v činnost. Proto je vhodnější zkoušečka s optickou indikací, která je sice o něco složitější, ovšem její využití je daleko širší. Elektrické zapojení je na obrázku * . K vlastní indikaci je použito doutnavky. Zdroj jejího provozního napětí získáváme přímo ze sítě. Střídavé napětí se usměrňuje diodou a vyfiltruje pomocí odporu a kondenzátoru. Odpor slouží k oddělení svorky od nebezpečného napětí. Mezi svorky připojíme zkoušený předmět. Tímto jednoduchým přístrojem můžeme zkoušet odpory od zkratu až po hodnoty # * , a navíc ještě kondenzátory. Protože lze předpokládat, že se pro tento přístroj rozhodnou zejména začátečníci, popíšeme si trochu podrobněji způsob práce s ním. Principem zkoušení je schopnost doutnavky, která svítí více nebo méně podle toho, je- li napájena přes menší nebo větší odpor. K tomu však přistupuje ještě mimořádná citlivost doutnavky, takže není nic zvláštního, že zcela zřetelně vidíme její světlo i při hodnotě odporu # * . S jistými zkušenostmi budeme moci sice hrubě, ale pro náš účel dostatečně odhadnout zkrat, svod izolace i potřebné odpory odporových spirál, vinutí a podobně. Možnost vyzkoušet i kondenzátory nám přijde také vhod, protože některé spotřebiče mají odrušovací a rozběhové kondenzátory. Dřevo a výrobky z dřevní hmoty jsou vhodné materály jak pro obklady interiéru, tak i pro vnější obklady. Dřevo je snadno opracovatelné, a proto se zvlášť hodí pro svépomocné práce. K obkládání je vhodné toto řezivo, prkna, fošny, hranoly, latě a lišty. Pro obklady velkých ploch volíme raději dřevovláknité a dřevotřískové desky, laťovky, překližky a jiné výrobky ze dřevitých hmot. Líc dřeva lze dobře opracovat, opatřit nátěrem, tapetou nebo nábytkovou krytinou. Používá se též desek lisovaných z dřevitých hmot, jejichž povrch mívá úpravu z plastické hmoty ať již jednobarevné, nebo s kresbou napodobující vzhled dřeva. Výrobky ze dřeva dodávají dřevařské závody a dřevozpracující družstva. Drobný spotřebitel kupuje prkna, fošny, hranoly, latě, lišty hranaté nebo profilované a desky z dřevitých hmot v prodejnách označených Stavebniny a Potřeby pro domácnost. Velký výběr zbytkového materiálu mají prodejny dřevozpracujících podniků, kde lze získat polotovary, desky s upraveným povrchem i stavebnice. O rozsahu dřevěného obkladu rozhodujeme podle toho, jak jsme vybaveni nářadím, jak jsme zruční a nakolik známe vlastnosti dřeva a víme si rady s konstrukcí. Nejprve si své schopnosti ověříme zhotovením jednoduché šatní odkládací stěny v chatě, později se můžeme rozhodnout pro obklad předsíně do výše # * dokola místnosti nebo sedacího koutu na verandě. Zkušenosti získané při práci se dřevem na chatě uplatníme při úpravě trvalého bytu, kde se naskýtají nejrůznější možnosti, obklad sedacího či pracovního koutu v obývacím pokoji, obklad zadní stěny, vestavěné knihovny. Pro obkládání používáme dřeva částečně zpracovaného na konstrukční díly nebo také polotovarů a výrobků z dřevních hmot. Při výběru dřeva musíme uvážit, pro jaké prostředí je vybíráme a jaké vlivy by mu mohly škodit a podle toho se rozhodnout pro druh a povrchovou úpravu obkladu. Stěny obkládáme dřevem nejen pro pěkný vzhled, ale též na ochranu proti mechanickému poškození a znečištění. Obkládáme především stěny kolem lehátek ve spacích koutech, kolem sedaček ve společenských koutech, dále stěny pracovních koutů, šatních a odkládacích prostor, hrací kouty a místa, jimž chceme dodat zvláštní vzhled. Druh dřeva, umístění a výšku obkladu a profilování jeho částí volíme individuálně podle účelu obkladu. Může to být měkké nebo tvrdší dřevo, různě na povrchu upravené nebo ponechané v přírodním stavu. Nejčastější bývá nízké obložení do výšky až # * . Nejjednodušší obložení zhotovíme ze svislých prken tlustých # a až # * širokých. Navzájem je spojujeme na sraz, na polodrážku nebo na drážku a pero, anebo si koupíme palubová prkna s drážkami. Spáry mezi prkny necháme volné nebo je zakryjeme. Jednoduchý je též dřevěný obklad z profilovaných nízkých prkének koupených jako hotový výrobek. Nařežeme je na potřebnou výšku a přibijeme nebo přišroubujeme do latí nebo na kostru připevněnou na zdivu. Existuje mnoho dalších kombinací, rámové obložení, při němž se dřevěné díly obkládají do rámů. Jiné způsoby uvádíme dále. Dřevěné obklady jsou poměrně odolné a trvanlivé, ale jen tehdy, * - li osazeny na suché zdivo. Je- li zdivo vlhké, obklad se bortí a hrozí nebezpečí dřevokazných hub. V určitých případech se doporučuje oddělit obložení od zdiva vzduchovou dutinou širokou až # * a při spodním a horním okraji ponechat otvory, aby mezi obkladem a zdivem mohl proudit vzduch. Při rozměřování dřevěných obkladů musíme plochu rozdělit na celé díly. U obkladů z desek a prken pak zbývající doplňky, které nemají rozměr základní šířky dílů, snadno přiřízneme. U obkladů v rámech však musíme plochu zcela přesně rozměřit a zhotovit obkladové díly přesně na míru, protože rámy nelze přiřezávat, jednotlivé části rámů by se rozpojily a rozpadly. Připevnění obkladu věnujeme velkou pozornost, aby připojovací články, hřebíky, drátěnky, vruty, kolíky, nebyly viditelné a nenarušovaly celkový vzhled. Obvykle je zakrýváme lištami, tmelem nebo mýdlovým mazem. Také konečná úprava obkladu nátěrem nebo jiným způsobem rozhoduje o výsledném vzhledu. Dřevo je nestejnorodá organická hmota složená z buněk. Blána, která tvoří stěny buněk, stárnutím tvrdne a dřevnatí, buňky se stlačují, prodlužují, a tím vzniká dřevní tkáň. Pod kůrou kmene a lýkem je mladé dřevo méně stlačené s větším obsahem šťáv. Složení a tvar buněk má vliv na sesychání a bobtnání dřeva. Nevýhodou dřeva je nasákavost. Dřevo přijímá vodu a v suchém prostředí ji vypařuje. Tím mění svůj objem a tvar, bobtná a sesychá, říkáme, že pracuje. V podélném směru dřevo sesychá asi jen o # * , s tím není třeba počítat. Příčně sesychá asi o # * a po obvodu o # * . Sesychání dřeva se projevuje trhlinami, které se při obvodu kmene rozšiřují. Prkno ze střední části kmene sesychá a bobtná méně než prkno z obvodu kmene. Projeví se to především pokroucením prken. Sesychání a bobtnání je patrné na opracovaných plochách, zvláště tam, kde se prkna stýkají, a ve spojích dřevěné konstrukce, které se otevírají a rozšiřují. Tím se zhoršuje vzhled povrchu konstrukce a snižuje se pevnost spojů. Na stavební a truhlářské práce venkovní, kde je dřevo vystaveno účinkům povětrnosti, používáme dřeva s až # * vlhkostí, pro práce v místnostech vytápěných kamny pak dřeva, které má vlhkost až # * , a v místnostech s ústředním vytápěním dřeva se * až # * vlhkostí. Dřevo ze stromů čerstvě poražených je syrové, obsahuje až # * vody a není hned použitelné. Vysouší se na vzduchu naskládané tak, že se jednotlivá prkna podkládají latěmi, aby k nim měl vzduch dobrý přístup. Toto vysoušení je však zdlouhavé. Na vlhkost vyschne dřevo za několik měsíců až roků, podle druhu. Rychlejší je vysoušení v teplovzdušných komorových sušárnách, zde se vysuší na vlhkost # * za # až # týdny. Zpracováváme- li dřevo doma, můžeme je vysoušet dlouhodobým uložením na vzduchu, musíme je však chránit přístřeškem nebo překrýt lepenkou. Dřevo také vysoušíme na slunci nebo v místnosti, je však třeba je obracet, aby rovnoměrně vysychalo. Pěkný obklad můžeme zhotovit pouze ze suchého materiálu a rovněž trvanlivý nátěr je možný pouze na vysušeném dřevě, protože jen takové dřevo nepodléhá kroucení, praskání ani jiným změnám tvaru. Při sestavování dřevěného obkladu z prken nebo fošen musíme počítat s borcením. Sesycháním se smršťují levé plochy krajových prken, plochy vzdálenější od dřeně, na šířku více než plochy pravé. Čím dále od středu kmene je prkno vyříznuto, tím více se bortí, prohne se žlabovitě na levé ploše po celé délce. Ze stejné příčiny se bortí prkna slepená vedle sebe na spáru, jsou- li slepena střídavě pravou nebo levou plochou nahoru. Žlabovitě se bortí, jsou- li slepena levými plochami nahoru, a vypoukle, jsou- li slepena pravými plochami nahoru. Z dřevin se bortí jehličnany, lípa, olše, osika a topol méně než dřevo hustých listnáčů. Díry po suku se vyspraví vždy zátkami o průměru větším, než je velikost suku. Světlost díry po suku se zvětší vrtáním, aby se odstranila vychýlená vlákna, která by mohla způsobit nepravidelné pracování dřeva po vyspravení. Zátka má mít stejnou strukturu i směr vláken jako okolní dřevo. U dřev využíváme jejich vlastností jako je vzhled, barva, struktura, kresba letorostů, lesk, hustota, pevnost a trvanlivost, a proto je rozdělujeme na dřeva měkká, smrk, jedle, borovice, polotvrdá, modřín, a tvrdá, dub, buk, ořech, jasan, jilm, habr. Rozeznáváme též dřeva lehká o váze do # * , smrk, středně těžká o váze do # * , borovice, modřín, a těžká o váze do # , dub, buk a habr. Pro obklady přicházejí v úvahu tyto druhy dřev. Borovice má dřevo žlutočervenavé, méně ohebné a pružné, protože obsahuje hodně pryskyřice. Ve vlhku je dosti trvanlivé, a proto se ho používá na venkovní obklady, okna a dveře. Smrk dává dřevo světlé, mírně smolnaté, nahnědlé, žlutavé, měkké a dobře opracovatelné. V suchu je trvanlivé, ve vlhku hnije. Je vhodné pro práce v interiérech, nejlépe na konstrukce nosných koster obkladů. Jedle poskytuje dřevo podobné dřevu smrkovému, lehké, pružné, měkké, bělošedé barvy. Je méně trvanlivé než dřevo smrkové. Při nákupu se tato dřeva od sebe nerozlišují, protože se jich používá ke stejným účelům. Modřín má červenohnědé dřevo velmi trvanlivé. Má krásný vzhled, je velmi odolné i ve vlhku a patří mezi nejkrásnější dřeva pro obklady interiérů i vnějšků domů. Proto se nezakrývá barvami, ale natírá průhledným lakem, aby vynikla krásná kresba letorostu, fládrování. Lípa má dřevo bílé, lehké a měkké, které se dobře opracovává a nebortí. Buk dává světle hnědé dřevo s nádechem do červena. Bobtná, bortí se a praská. Zušlechťuje se pařením, tím získává tmavší červenohnědou barvu. Ve vlhku podléhá hnilobě a ztrácí pevnost. Používá se ho na latě, lišty a podlahové vlysy. Dub má šedohnědé dřevo výborných vlastností, stálé, tvrdé, pevné. Je to nejlepší dřevo, ale na opracování je tvrdé. Ořech poskytuje hnědé dřevo s výraznou kresbou letorostů. Dobře se opracovává, ale trvanlivý je jen v suchém prostředí. Tento materiál je drahý a na trhu je jen výjimečně dostupný. Veškeré druhy dřev se uplatňují především v dřevozpracujícím průmyslu. Pro svépomocné práce v interiéru budeme používat zejména měkkého dřeva smrkového a modřínového, pro venkovní obložení budeme volit dřevo borové a modřínové. Mimoto můžeme potřebovat bukové, dubové lišty. Pro obklady potřebujeme řezivo. Získává se rozřezáním kmenů zbavených kůry. Řezivo je omítané nebo neomítané. Omítané má ostré hrany a je čtyřstranně řezané. Neomítané má oblé boky a je řezané pouze dvoustranně. Řezivo dále rozdělujeme na deskové a hraněné. Deskové řezivo jsou prkna, fošny a krajiny. Prkna mají tloušťku až # * , fošny od # do # * . Prkna i fošny mají šířku větší, než kolik činí jejich dvojnásobná tloušťka. Krajiny jsou okrajové řezivo. Na horním konci jsou nejvýše tlusté # * , na dolním nejvýše dvakrát tlustší. Mají jednu plochu rovnou a druhou oblou. Hraněné řezivo jsou hranoly a hranolky. Mají šířku rovnou dvojnásobné tloušťce nebo menší. Plocha příčného průřezu musí činit nejméně # * . Hraněné řezivo může být buď plně hraněné, anebo třístranně či dvoustranně hraněné, polohraněné. To jsou polštáře a trámy. Drobné řezivo jsou lišty a latě. Lišty mají plochu příčného průřezu do # * , latě pak nad # * , nejvýše však # * latě nebo * . Řezivo se třídí podle jakosti dřeva, jakost zhoršují suky, zbarvení, trhliny, napadení hnilobou, a podle vad při zpracování, obliny, křivost boků, zborcení ploch. Jehličnaté řezivo má jakostní třídy # , listnaté pak třídy # . Třídy se označují barvami na čelní straně prkna. A se označuje bíle, červeně, modře, zeleně, žlutě, černě. Řezivo horší jakosti než # je pro obklady nepoužitelné. Řezivo se může řezat z jehličnatých i listnatých stromů. Z jehličnatých stromů je nejčastější řezivo smrkové, borové a modřínové. Prkna a fošny z jehličnatého řeziva se dodávají v tloušťkách # až # , # až # , # až # a # až # * a v délkách # až # * . Kratina jsou krátká prkna ze zbytků v délkách # až # a # až # * . Trámy jsou v profilech a v délkách # až # * . Polštáře jsou v tloušťkách # a # * v délkách # až # * . Hranoly jsou v tloušťkách # - # * , v šířkách # až # , # až # a v délkách # až # . Hranolky mají plochu průřezu # až # , # až # * . Prkna a fošny z listnatého řeziva se dodávají v tloušťkách # až # , # až # , # až # a # až # * a v délkách # až # * . Dubové hranoly se řežou v průřezech # a # * , v délkách # až # * . Ceny řeziva jsou u jednotlivých jakostních tříd rozdílné. Protože nároky na vzhled skrytého zabudovaného řeziva jsou malé, volíme řezivo levnější. Dřevo bez suků a trhlin použijeme na lícní obklad. Další úspory dosáhneme vhodnou volbou rozměrů obkladových dílů, aby přířezy a odpad byly co nejmenší. Nesmíme však zapomenout na to, že vadné středy prken budeme muset vyřezávat a že okraje s trhlinami se rovněž k obkládání nehodí. Při měření šířky prkna je třeba počítat se ztrátou, která vzniká při řezání pilou a srovnávání hran hoblováním. Jestliže se naskytne příležitost využít již použitého dřeva, zjistíme, zda se hodí pro obklad, jinak ho použijeme na podbití jako podkladu pod obložení. Ze staršího dřeva musíme odstranit vruty nebo hřebíky, protože by poškodily nářadí používané při opracovávání. K obkládání používáme buď neopracovaného dřeva, řeziva, nebo hotových dílů, které pouze sestavujeme a připevňujeme k podkladu. Dřevo pro obklad často upravujeme, přiřezáváme, hoblujeme a brousíme, je to nejlevnější materiál pro obkládání. K opracování dřeva vybíráme nářadí podle druhu práce. Zacházet s ním se naučíme postupně. Nástroje mají být ostré, pevné, čisté a dobře uskladněné. Po ukončení každé práce nářadí vždy dobře očistíme. Pracujeme s kladivy o váze # * i menšími, podle velikosti hřebíků, drátěnek. Vhodné je kladívko opatřené výřezem na vytahování hřebíků. Potřebná je též dřevěná palička pro práci s dlátem. Nejčastěji používáme štípacích kleští kombinovaných i plochých. Kleště mají mít naostřené čelisti a naolejovaný otočný kloub. Potřebujeme alespoň tři šroubováky pro šroubování různých vrutů. Zahnutý šroubovák umožní přitáhnout vrut v místech nepřístupných rovným šroubovákem. Porušené ostří šroubováku opravíme pilníkem, nejprve konec šroubováku zahřejeme do tmavočervena a pak pomalu ochlazujeme v plechovce naplněné horkým pískem. Konec šroubováku změkne a můžeme ho opravit pilníkem. Potom ostří šroubováku nad plamenem znovu nahřejeme a rozžhavený konec ponoříme špičkou do vody. Tím se zakalí a ztvrdne. Ruční vrtačka se sadou vrtáků různých tlouštěk by neměla mezi nářadím chybět. Před vrtáním se má ve vrtaném místě udělat důlek, aby vrták neklouzal a byl přesně usazen. Vrták se vytahuje otáčením ve zpětném směru, nemá se páčit ani vytahovat bez otáčení. Při vyvrtávání průběžných děr se má vrtat z obou stran, aby okraje děr byly čisté. Ostření vrtáků je náročné. Pokud si je chceme naostřit sami, upneme vrták do svěráku mezi měkčí vložky a pilníkem obrousíme ostří proti směru jeho otáčení. Vrtáky do oceli brousíme na brusce. Je to však velmi obtížné, protože se musí zachovat směr řezu a nesmí se porušit stejná délka řezných hran. Volíme je podle toho, jaký materiál máme řezat. Pily mají rukojeti s pevným listem nebo jsou rámové. Pily s pevným listem se hodí pro drobnější práce. Rámové pily se napínají a mají vyměnitelné listy s jemnějšími nebo většími zuby různého tvarování, buď pravoúhlé nebo se sklonem. Dláta patří mezi hojně používané nástroje, jimiž se vysekávají ve dřevě otvory. Mají být ocelová, dokonale nabroušená a v horní části rukojeti vždy stažená ocelovým kroužkem. Při vysekávání klademe ostří kolmo ke směru vláken. Kdybychom zatloukali dláto ve směru vláken, mohlo by dřevo prasknout a rozštípnout se. Dláto přiostřujeme obtahováním na kameni. Patří mezi nářadí nezbytné pro upevnění dřeva a jeho stáhnutí při lepení. Na ochranu před rzí je chráníme olejem. Závit svěráku vždy pečlivě vyčistíme od pilin. K dalšímu nářadí patří sekera, pořízy a také základní zednické nářadí, jako je zednická lžíce, naběračka, různé sekáče, které slouží při zazdívání špalíků a úpravách ve zdech pro upevnění obkladu. Rozměry dřeva se měří skládacím dřevěným nebo kovovým metrem, svinovacím měřítkem nebo pravítkem s vyznačenými délkami. Zakřivené tvary se vyznačují kružítkem, nebo se obtahují podle šablony. Čáry se na dřevo značí tesařskou tužkou nebo křídou. Máme- li k dispozici delší materiály, vyznačíme si potřebné délky a nařežeme jednotlivé díly. Nesmíme zapomenout ani na pozdější začištění řezné plochy. Dřevo řežeme truhlářskou rámovou pilou. Zuby této pily jsou upraveny pro jednostranné řezání. Jedním pohybem se dřevo řeže, zpětným pohybem se pila jenom vrací, ji při zpětném pohybu pouze lehce táhneme zpět. K řezání měkkého dřeva a k podélnému řezání používáme pily, jejíž zuby mají přední sklon, pily s pravoúhlými zuby máme pro řezání dřeva napříč vláken. Dřevo se zkracuje příčným řezáním. Zkrácené dřevo se rozřezává na šířku podél průběžné čáry vyznačené pravítkem. Prkno, fošnu i jiné díly musíme upevnit, aby se při řezání nechvěly. Upínáme je svisle nebo vodorovně. Při vodorovném upevnění dřeva vynakládáme při řezání menší námahu než při svislém upnutí. Vyžaduje to však větší zručnost, protože řežeme svislými pohyby zvanými řezání pod rukou. Rozřezané díly rovnáme hoblováním. Přípravky pro upevnění prkna při hoblování jsou na * a * . Nejprve dlouhým hoblíkem ohoblujeme jednu stranu a pak podle srovnané plochy ohoblujeme další přilehlou stranu do pravého úhlu, úhel několikrát kontrolujeme olovnicí. Podle dvou srovnaných stran se vyznačí čarou tloušťka a šířka. Přesněji se šířky a tloušťky vyznačují rejskem, kterým se posunováním podle srovnaných stran narýsují podélné rýhy. Přebytečné dřevo se nejprve ohobluje dlouhým hoblíkem, rovnačem. Hoblíky jsou různě veliké. Máme hoblíky pro opracování rovných ploch a zvláštní hoblíky pro zkosení hran pro vytvoření per a drážek. Pro domácí práce jsou vhodné univerzální kovové hoblíky s výměnnými vložkami pro hoblování a drážkování. Chceme- li však mít dokonale hladké povrchy, opatříme si prkna již ohoblovaná nebo desky s upraveným povrchem. Hoblíkem provádíme pouze menší dodatečné úpravy srážení hran. Hoblíky musíme ukládat v suchu a po každém použití vyčistit. Pokládáme je na bok, aby se ostří želízka neotupilo. Želízko se brousí na brusu z pískovce karborunda a nejlépe je nabrousí vyučený brusič. Přebytečná tenká vrstva u obloukovitého výrobku se nejlépe odstraňuje rašplí. Tím se však povrch dřeva zdrsní a musí se uhladit pilníkem. Rašplí pohybujeme dlouhými tahy po dřevě nejprve šikmo ke směru vláken a potom ve druhém sledu kolmo k tahům předchozím. Rovné plochy opracujeme rovnými rašplemi a pilníky, oblé dřevo a tvary dřev polokruhovými rašplemi a pilníky. K rozšíření provrtaných děr ve dřevě se používá kulatých pilníků. Pilník nebo rašple zanesené pilinami musíme očistit. Vložíme je do horké vody, v níž piliny nabobtnají, a pak se snadno odstraní kartáčem. Dřevo brousíme skelným smirkovým papírem nebo plátnem. Díry a otvory ve dřevě vysekáváme dláty. Pro broušení nabalíme brusný plátek na špalík se zaoblenými hranami. Brousíme- li kruhové výřezy nebo oblé plochy, nabalujeme brusný plátek na houbu z plastické hmoty, která se přizpůsobí zaoblení. Nejprve brousíme hrubším, potom jemnějším smirkem ve směru vláken. Při broušení na brusný plát netlačíme, aby se dřevo nepoškrábalo. Některé ruční stroje sloužící k povrchové úpravě dřevěných výrobků jsou znázorněny na * . Sbíjení hřebíky je nejjednodušší způsob spojování dřeva. Hřebíky jsou k dostání v různých velikostech a tvarech a vybíráme je podle druhu spoje. Jsou z lesklého ocelového drátu nebo mosazné, pozinkované, niklované nebo napouštěné namodro. Rozměry se značí dvěma čísly, přičemž je tloušťka a délka v milimetrech. Hřebíky zatloukáme různě těžkým kladivem podle jejich velikosti. Násadu kladiva držíme vždy poblíž jejího konce, aby úder byl silný a jistý. Hřebík přidržujeme při zarážení prsty a malé hřebíčky přichycujeme v propíchnutém proužku papíru pinzetou nebo kleštičkami. Zarazíme- li hřebík více než do jedné čtvrtiny, již ho nepřidržujeme. Zatloukáme- li ho do tvrdého dřeva, musí být údery krátké, prudké, do měkkého dřeva postačí údery jemnější. Zarážení usnadníme namočením hřebíku do vosku. Kladivem tlučeme vždy přesně ve směru osy, aby se hřebík neohnul. Jestliže se nám to přesto stane, musíme ho vytáhnout kleštěmi. Nejprve uchopíme hlavičku hřebíku do štípacích kleští a povytahujeme tak, že páčíme napříč čelistěmi kleští. Povytáhnutý hřebík opět uchopíme těsně u dřeva. Aby se dřevo nepoškodilo, podkládáme čelisti špalíkem. Nesprávně bychom postupovali, kdybychom páčili přes oblou část čelistí, hřebík by se ohýbal a po vytáhnutí by byl křivý, takže bychom ho nemohli znovu upotřebit. Hřebík má být asi dvaapůlkrát nebo třikrát delší než tloušťka prkna, které přibíjíme. Platí zásada, že méně delších hřebíků poskytuje pevnější spojení než více hřebíčků malých. Musíme- li hřebíky přibíjet poblíž okraje prkna, předvrtáváme pro ně otvory nejméně do dvou třetin tloušťky prkna. Používáme vrtáků stejné tloušťky, jakou má hřebík. Abychom neporušili vzhled obkladu a zároveň dosáhli pevnějšího spojení, zapouštíme hlavičku asi do hloubky # až # * pod povrch prkna. Při tom si pomáháme dalším hřebíkem. Přiložíme jej na hlavičku a úderem kladívka narazíme na zatlučenou hlavičku. Prohlubeň dřeva kolem hlavičky zamázneme u měkkého dřeva světlým jádrovým mýdlem, u tvrdého mýdlem tmavohnědým. Tím se přibíjené místo zcela zakryje. Vždycky zaujímá v zahradě hodně viditelné a čestné umístění, které již zdaleka připoutává pozornost každého návštěvníka. V alpínu mezi balvany je rozsazeno mnoho malých hezkých kytiček kvetoucích od raného jara do pozdního podzimu. Je samozřejmé, že alpínum nezabírá zpravidla celou plochu zahrady. V různých částech zahrady vhodných svým položením usazuje pěstitel rostliny, které nejsou vyslovenými alpínkami. Bývají to povětšině rostliny vyšší, neobyčejně dekorativní a soliterní, o samotě stojící, a pochopitelně by o ně pěstitel nerad přišel. Tyto rostliny nedává alpínkář přímo do skalky, ale rozmisťuje je tak, aby tvořily malebný celek, aby působily svým efektním zjevem. Jde o rostliny neobyčejně krásného vzrůstu a s květy okouzlujících barev a tvarů. Tyto půvabné rostliny sice do tematiky této publikace nepatří, ale přesto některé z nich níže uvádíme. Jsou to lilie, eremury, clematisy, aristolochie a jiné popínavé rostliny, vysoké dekorativní trávy, rudbeckie, delphinia, helenia, tygridie, vyšší kosatce, vodní rostliny s lekníny a tak dále a ty všechny úzce souvisejí s alpínkářovou láskou ke květům. Před šedesáti léty byly nejen u nás v Čechách, ale i jinde skalničky květinami ještě velmi málo rozšířenými. V zahrádkách na záhoncích byly pěstovány hlavně letničky, trvalky málokdo znal, a tím méně je hledal. Lidé si kupovali na jaře sazenice letniček, jiní si od loňska schovávali semena a v březnu je vysévali do truhlíků či velkých květináčů, aby je po ledových mužích vynesli ven a osázeli jimi rabátka. Těšili se z pestrých barev těchto letních květů, ale jakmile nadešel konec měsíce srpna, jejich krása i život končily. Za rok pak sháněli zase nové a nové letničky a snad i hezčí a krásnější. Posuzujeme- li dnes letničky, nemůžeme jim upřít jejich krásu, pestrost barev a něžný půvab. Jsou okouzlující, ale jejich život je bohužel tak krutě kratičký, a proto se musí v zahradě znovu vysazovat. Nezatracujme je však tak docela. Mám sám v alpínu několik letniček. Jsou to mesembrianthemum čili kosmatec, portulaka čili šrucha a eschscholtzia čili kalifornský máček. Nebojte se a několik skupin těchto letniček si porůznu na obrubu svého alpína zasaďte. Kosmatec je nízká květina, asi # centimetrů vysoká, její květy leží skoro na zemi, jsou paprskovité, široké až # centimetrů v průměru, ve všech barvách, které znáte z palety, od bílé přes růžovou, červenou až hnědou, purpurovou až okrovou. Jsou to neobyčejně ostré anilinové a skoro jedovaté barvy, zářivé a oslňující. Kosmatec kvete ovšem jen na plném slunci, při obloze zatažené se neotevře. Když první vlna jeho květu opadne, asi koncem července, můžeme květinu radikálně odstřihnout, obráží ochotně znovu a kvete skoro do zámrazu. Portulaka je jednoduchá i plnokvětá, asi # centimetrů vysoká, je velmi líbivá, když jich dáme více dohromady, aby se docílilo plného efektu. Květy jsou hlavně bílé, růžové i rudé. Portulaka se vysévá někdy sama pro roky příští. Eschscholtzia je # centimetrů vysoká, velmi dlouho kvete, skoro až do října, v barvách citronové, žluté, zlaté i růžové. Utvoří v pozdním podzimu tenké dlouhé dvouchlopňové šešule s množstvím semínek. Ta pak vyséváme na jaře přímo na určené stanoviště, nikoliv tedy do truhlíků, anebo semena necháváme samovolně vypadat do volné půdy. Máme- li snad někdy stav příliš hustý, pak jej protrháme. Tyto tři letničky velmi zpestřují zahradu a jejich semena jsou v každém semenářství levně ke koupi. Nyní však o trvalkách. Dobyly si rázem světa a přicházely do nově se rodících alpín, což bylo asi před # léty, kdy skoro současně ve vídeňském Belvederu a v Innsbrucku byla vystavěna první alpína. V Innsbrucku to byl botanik Kerner, který byl vlastně první, kdo se pokoušel z nedalekých Dolomit, z výšek asi # metrů, snášet rostliny do údolních poloh a tam je pak pěstovat. K tomu účelu si postavil z balvanů první alpskou zahradu, která se ovšem od dnešních našich alpín velmi lišila. Po řadě let úspěchů i neúspěchů vydal v roce # první odbornou knihu. V této knize vylíčil své zkušenosti s alpskými květinami i s jinými, které shromažďoval z hor v jiných částech světa, avšak všechny tyto rostliny jmenoval alpínkami. Tento termín se pak všeobecně ujal a je obecně užíván i dnes. Vídeňský Belveder existuje, jak známo, dosud. Nese dnes název * . Je to překrásná zahrada uprostřed velkoměsta ve velkém parku. Obsahuje jedinečnou sbírku vzácných rostlin z celého světa. Tato unikátní zahrada je výborně vedena dnes vynikajícím zahradnickým odborníkem panem Hodačem. Obě tyto rakouské zahrady při svém vzniku celým svým pojetím se zdaleka nepodobaly našim představám o alpínech. Byly tam z kamenů imitovány určité hřebeny hor s příslušným pojmenováním a navíc se tam s oblibou tehdy umísťovaly různé figuríny z keramiky, zvířátka, houby, hrady, Karkulky a podobně. O těchto dvou alpínech se svět záhy dozvěděl a do Rakouska jezdilo mnoho zvědavců a pracovníků botanických zahrad. Alpína se pak objevovala i v jiných státech, ba i v zámoří. Všude pak již byla osazována trvalkami, a tak si tyto rostliny natrvalo dobyly světa. Slavný botanik Karel Foerster razil kdysi výraz zahrada pro líného inteligenta, čímž chtěl říci, že jsou lidé, kteří sice mají velmi rádi svou zahradu, radují se z ní, ale myslí si, že tam nemusí vůbec nic dělat, že si tam alpínkář může jen pohodlně sedět či číst romány při zapnutém rádiu, kterým ruší okolí. I když Foersterův výrok má v sobě hodně ironie, nelze jej přijímat zcela jednoznačně. Zahrada s trvalkami vyžaduje neustálou péči, práci a údržbu. Bez pilných rukou by se záhy ze skalky stala džungle. Hned v počátcích stavby skalky musí už každý předem odhadnout, na co stačí svými silami a možnostmi a co by bylo nad jeho síly. Skalka nesmí být nadměrně velká, poněvadž pečovat o ni má být radostí vytouženou a vysněnou, a nikoliv břemenem. Skalka však zase příliš malá by svému pánu poskytovala velmi málo krásy. Každou trvalku, kterou zasadíme, musíme už předem dobře znát, vědět o ní všechna její přání, jak je vysoká, kdy a jak kvete, prostě vše. Tyto znalosti je třeba si osvojit už proto, abyste také věděli, jaké sousedy jí máte vybrat, zda vyšší či naopak zase nižší, a v jaké barvě. Neznalost alpínek a jejich potřeb vyvolává často i scénky, které jsou pro odborníka až komické. Přijde návštěvník do vašeho alpína, ukáže na polštářek krásných jarních květů a řekne, že by měl rád tyto kvetoucí mechy. Při tom se dívá na kabschie. Jiní třeba zase slyšeli cosi o kandíku, jak je vzácný, že není nikde k sehnání, ale usilovně kandík vymáhají, při čemž jim není vůbec známo, co má kandík v zemi, jakou barvou kvete, kdy, ale kandík chtějí za každou cenu. Odpoví- li jim pěstitel, že kandík nelze na jaře přesazovat, že to lze udělat jedině v srpnu, neuvěří tomu a skoro dotčeni odcházejí. Na vysvětlenou, kandík můžeme přesazovat jen v době jeho hlubokého spánku, to je v měsíci srpnu. Některým trvalkám můžeme vhodným zásahem prodloužit jejich dobu květu, například nám remontují, opětně kvetou za příznivého počasí po odkvětu, až u země ostříhaná delphinia, lupiny, gaillardie. Odstřihneme- li digitalis, purpurea, náprstník, vyrazí nám znovu v příštím roce, ač je to rostlina jen dvouletá. Coreopsis, krásnoočko, se může někdy ukvést k smrti a měla by se hluboce sestřihnout, abychom si zajistili její bohatý žlutý květ i pro rok následující. Totéž provedeme i u devaterníku, halianthemum, štěničníku, iberis, u levandule a santoliny, když už je máme více let a jejich vzhled už je příliš neuspořádaný a rozlezlý. Alyssum tařice po # létech má svoje výhonky velmi nehezké, holé. Odřízneme je až dole, kde najdeme už nové rašící výhonky. Naše úspěchy v alpínu jsou rovněž podmíněny znalostí toho, které trvalky vápník snášejí a které ho zase naopak dostat nesmějí. Uvádím přehled rostlin vápnomilných a vápnobojných, dříve zvaných vápnostřezných. Vápnomilné jsou takové, které vápník snesou, není však nutné jim ho přidávat. Označené vápník dostat musí. Sami už během let poznáme, kde je vápníku nedostatek. Taková rostlina má krátkou životnost, je lenivá v květu a slabě přirůstá. Rychle můžeme zjednat nápravu, zalejeme- li pacienta dvakrát v měsíci vápennou vodou a navíc ještě posypeme mletým vápencem, omítkou nebo rozdrcenými skořápkami od vajec. Pravým opakem jsou rostliny, které vápník nesnesou. Averze se rozpozná tak, že rostlina začne žloutnout, listy podivně usychají a nakonec opadnou. Rostlina stojí někdy před úplným zánikem, a není- li pozdě a nechceme- li ji hned přesadit do kyselejšího prostředí s rašelinou, můžeme zkusit přidat dvakrát ve čtrnácti dnech roztok superfosfátu na # * vody půl druhého litru. Tímto zákrokem půdu zneutralizujeme. Někdy se stane, že určitá květina jde dobře ve vápnité zemině, ale tabulka říká, že je vápnobojná. Věci někdy opravdu nepochopitelné. Vápnobojné jsou ty rostliny, které se vápníku vyhýbají a nepřejí si ho. Při osazování alpína novými rostlinami je nutno si předem dobře rozmyslet, kam kterou usadíme. Často se v tom chybuje. Držme se proto zásady a staré pravdy, že každé rostlině se bude v naší zahradě líbit, dáme- li jí vhodné místečko a zasadíme- li ji do vhodného substrátu, to je do správně volené zeminy. Některé rostliny si žádají písčitou směs, jiné směs humózní a opět jiné těžkou půdu hlinitou. V těchto věcech se začátečník často dopouští velkých chyb, které pak se dají těžko napravovat. Přesazováním z místa na místo a jakýmsi napravováním původního omylu dopouští se dalších chyb, které některé rostliny těžko snášejí a někdy i hynou. Z toho důvodu uvádím v další části, speciální, u každé rostliny * : šrucha a eschscholtzia, čili * . * není máček. Nebojte se a několik skupin těchto letniček si * , které * na obrubu svého alpína slunce a které naopak * do stínu. Plnoslunečná stanoviště k jihu obrácená potřebují tyto rostliny, * , označené snášejí také polostín. Zastíněná stanoviště k severu nebo k severovýchodu obrácená potřebují tyto rostliny, * . Často se pěstitelé dotazují, zda se alpínum má také hnojit. Skalničkám by sotva prospívalo, kdyby se jim přidávalo nějaké práškové chemické hnojivo. Nebylo by to jistě k jejich prospěchu. Přerůstaly by totiž do značných výšek neúměrných jejich habitu, měly by mnoho listů, a to vše by bylo na úkor květů. Kdybychom se však přece jen domnívali, že v odstupu let by skalničky potřebovaly svou zemní výživu zkvalitnit a obohatit, odebereme opatrně kolem nich část staré země a nahradíme ji čerstvou. V té si pak skalničky potřebné minerály už vyhledají. V čerstvé zemi dostanou zároveň s ostatními minerály také sloučeniny dusíkaté, neboť plynný dusík si rostliny prakticky nemohou ze vzduchu brát. Znamenité, ba nejlepší hnojení dusíkem je bouře. Na bouřkové deště rostliny velmi rychle reagují a jejich celkový vzhled se náhle osvěžuje, a to jak u nás v zahradě, tak i v přírodě. Blesky totiž svými elektrickými výboji tvoří s dusíkem amoniakální sloučeniny, jež ve formě dešťových kapek v rozpuštěném stavu se snášejí na zem a na květiny. Ty pak skoro hltavě dusíkaté sloučeniny svými kořínky vysávají. Po bouřkových deštích a za teplých dnů i při zatažené obloze nastává ta pravá vegetace, které se říká dny růstu. Dalším častým dotazem je, zda skalky se mají kropit či nikoliv. Na jaře, kdy je každý stupínek teploty v půdě neobyčejně cenný, nemělo by se kropit nikdy studenou vodou. V březnu bývá půda tak jako tak ještě silně provlhlá a kropení je proto skoro bezúčelné. Ke kropení skalek se dostáváme mnohem později, až když je půda zcela vyschlá, a i pak musíme přihlížet, zda máme kropit alpínum, které je na svahu či na rovině, a také, na kterou stranu světovou je zahrada obrácena. Neméně důležité je, zda zahrada je na půdě hlinitojílové či písčité. Jíl a hlína drží v půdě mezi kameny velmi dlouho vlhko a pod kameny samými je pak vlhkost ještě větší. V hlinitojílových půdách i v letních měsících kropíme zřídkakdy, snad jen po dlouhých periodách sucha. Písčitý terén naproti tomu ztrácí vodu mnohem dříve. Důležitou okolností je, jaké sousedství máme kolem alpína, zejména jaké stromy v nejbližším okolí rostou. Kořeny takových stromů z blízkého sousedství odebírají mnoho vody z celé půdy. Nejhorší z nich jsou pak ty stromy, které mají povrchové kořeny zasahující mnoho metrů daleko od kmene jako například bříza nebo jasan. Ty bychom v sousedství vůbec neměli mít. Bříza spotřebuje přímo neuvěřitelná kvanta vody. Odborné ústavy ve Švýcarsku a Německu přesným měřením zjistily, že vysoká dospělá bříza potřebuje za týden v letních měsících až # litrů vody. Slunečnice v květu spotřebuje za den # litry. Taková místa, kde máme sousedy tak žíznivé, musíme pochopitelně často a vydatně kropit. Když se s kropením nechceme zlobit, nezbývá než břízu či jasan porazit nebo přestěhovat alpínky jinam a na jejich místo dát rostliny, kterým věčně žízniví sousedé nebudou vadit. Takovými rostlinami, které snášejí sucha a jsou přímo umělci v hladovění a žíznění, jsou kupříkladu netřesky. Stojí to za pokus. Položte je na malou prohlubeň balvanu, kam dáte jen malou hrstičku země. Netřesky se v této hrsti půdy zachytí velmi ochotně, každý rok jim rozety budou přibývat, a dokonce v té chudobě i zakvetou. A nyní jaký vůbec má kropení smysl. Voda rozpouští v zemi výživné látky a činí je tak pro rostlinu poživatelnými. Rostlina sama o sobě pozůstává z velké části z vody, která se z ní zvláště za horkých dnů silně odpařuje. Jednorázové důkladné pokropení postačí skoro na celý týden. Je docela bezúčelné kropit jen povrchově, protože voda nepronikne půdou ke kořenům, zůstává jen na povrchu, rychle se odpaří a rostlina z ní nemá žádný užitek. Jde- li o větší plochy, nepoužíváme kropáčů, nýbrž užijeme hadic s rozprašovačem na špičce, aby silný vodní proud rostliny nepoškodil. Také je možno použít přenosných rozmlžovačů, které necháme působit půl hodiny až celou hodinu na jednom místě, a pak přeneseme dále. Svou důležitost má i doba, kdy kropení provádíme. Nejlépe je kropit v podvečer po západu slunce, kdy nám nakropená voda zůstává dlouho do noci v zemi, slunce ji nevypařuje a rostlina se může napájet až do rána. Toto kropení je možno provádět také v ranních hodinách, ale to hodně brzy, asi okolo # až # hodiny. Nejvýhodnější však zůstává kropení večerní. Sázení nově zakoupených rostlin provádějme vždy s rozmyslem, nikdy ve spěchu a bez náležité rozvahy. Sázení je vždycky jakýmsi svátečním okamžikem. Zásadou se nám musí stát, že každou květinu, kterou si zasazujeme do alpína, musíme dobře znát nejen podle jména a jejího nároku na kulturu, ale musíme i vědět, jak je v květu vysoká a jakou má barvu. Vyšší květiny nikdy nemícháme s nízkými, aby nám pak ty nízké nezaclonily a neschovaly. Také barva hraje důležitou roli, poněvadž květiny stejných barev a současně kvetoucí nesázíme nikdy vedle sebe. Mnoho bílé barvy kupříkladu působí příliš studeně a snad i smutně. K bílé barvě dejme souseda červeného nebo modrého. Sázení provádějme vždy za neslunečného dne, nikdy do země deštěm promoklé, aby se kořínky mokrem nezapletly. Kořínky vždy v zemi opatrně rozložíme a tím usnadníme květině její rychlé zakořenění. Samozřejmě po zasazení rostlinku kropáčem zalijeme. Rostliny jsme nakoupili s balíčkem vyklopeným z květníku, a můžeme je proto sázet po celou sezónu. Rostliny bez balíčku sázíme nejlépe na jaře nebo až v září. V seznamu rostlin je u každé rostliny uvedeno, jaký si činí nárok na složení substrátu. Podle počtu rostlin, které chceme zasadit, si odhadneme, kolik je substrátu třeba. Ten předem smícháme a jamku, do níž má rostlina přijít, z poloviny naplníme. Pak vložíme rostlinu a zasypeme ji do roviny terénu. Zeminu zcela lehce prsty přitlačíme. Uvádím- li v seznamu u rostliny zeminu a značí to polovinu země zahradní s polovinou země písečnohumózní a podobně. Některé rostliny kupujeme a sázíme jen po jedné. Jde o zcela malou drobničku, kupujeme raději dvě a sázíme je k sobě, neboť s jedinou docílíme pochybného efektu. Totéž platí o cibulkách. Kupříkladu sázíme tři botanické tulipánky jednoho druhu vždy k sobě, stejně tak crocus, eranthis, chionodoxa, neboť jde o zcela malé rostlinky. Také okrasné česneky jako allium, moly nebo * nás ostrowskianum sázíme po třech ve vzdálenosti # centimetrů od sebe, a to nikdy do rovné linky, ale vždy do podoby trojúhelníku. Jak jsem několikrát shora uvedl, upoutává nás na každé rostlině její vnější krása, to jest její tvar a barva. To jsou ty části rostliny, které jsou na povrchu a které jsou stále vystaveny na odiv. V zemi pak našim očím ukryt zůstává jejich kořenový systém, cibule či hlíza. Kromě květu má rostlina nad zemí listy s krásným zeleným zabarvením, které jí dodává chlorofyl, zelené barvivo. Toto zelené barvivo má ve všech rostlinách neobyčejně důležitou funkci. Pomocí slunečních paprsků asimiluje, a vytváří tím důležité látky pro život rostliny i pro její stavbu. Chlorofyl má pro každou rostlinu takovou důležitost jako krev pro živočichy. A jakou má funkci květ. Teprve Angličan Grew v roce # popsal přesně funkci tyčinek jako orgánu samčího a funkci semeníku s čnělkou a bliznou jako orgánu samičího. Víme tedy nyní, že opylování je proces analogický s pohlavním aktem živočichů. Nesmíme tedy být tak domýšliví při pohledu na horskou loučku pokrytou pestrými a hýřivými barvami rostlin, že to vše připravila příroda jen pro nás, pro naše potěšení, ale musíme si uvědomit, že tato krása má svůj vyšší cíl a smysl, že je to vše částí velké životní cesty rostlinstva. Ty překrásné barvy přitahují ke květům hmyz a nejsou jen nějakou koketérií rostlin mezi sebou. Ano, hmyz je to, který má pro obnovu a zachování dalších generací v přírodě u rostlin svou velkou úlohu. Právě ty barvy jej lákají, aby provedl ten nejdůležitější akt opylování. Opylování rostlin neprovádí však jen hmyz. V říši rostlin dochází k tak zvanému samoopylování nebo také dochází k opylení větrem, který přenáší pyl z jedné rostliny na druhou. Jak bylo vědeckými pokusy zjištěno, a to již v minulém století, rozpoznává hmyz květy podle barev. Náš slavný český botanik, akademik Němec, uvádí některé z vědeckých pokusů, při nichž byly dány pod skleněné desky květy různých rostlin a na některé z nich bylo kápnuto medu. Hmyz však věnoval pozornost jen květům určité barvy bez ohledu na to, zda je na nich med či není, květů jiné barvy si ani nepovšiml. Rozhodla barva a zrakový čiv hmyzu. Na jiném místě uvádí akademik Němec, že v předjarní době, kdy kvete eranthis, talovín, má zlatitou žlutou barvu, vystavil na odiv včelám v těsném sousedství pravé rostliny papírové imitace téže barvy a tvaru. Hmyz oblétával všechny květy, ale velmi dobře rozeznal, který květ je pravý a který je pouhá napodobenina. Tato schopnost rozeznávat barvy není u hmyzu stejná, ale vynikajícím znalcem a rozpoznavatelem je především včela. Méně dokonalý v tomto ohledu je motýl a moucha. U některých rostlin je na opylování několik dní času. Jiné si zase musí pospíšit. Kupříkladu mexická krasavice tigridie žije pouhých # až # hodin svým květem, který po této krátké době uvadne. Během těchto # až # hodin musí dojít k opylování, jinak nedá rostlina semena. Proto snad je její květ tak velký, oslnivě krásný a nápadný, aby hmyz přilákal a na sebe co nejvíce upozornil. Pravý opak je u tropických orchidejí, které kvetou velmi dlouho až několik týdnů. Jakmile je orchidea opylena, zhasne a uschne, jako by se uzavírala vůči světu. V ní ovšem jde život dál a uvnitř uzrávají vzácná semena chuti. Pokud se rozhodneme pro větší přestavbu nebo stavební úpravu, je třeba si udělat hrubý orientační plán. Jsou- li k zamýšlené úpravě potřebné zemní práce, nezačneme s nimi rozhodně před příchodem zimy, protože vykopaná jáma nebo pasy by byly natolik rozrušeny mrazem a vodou, že bychom museli odstranit vrstvu rozbředlé zeminy a prohloubit původní základovou spáru. Pokud je to možné, snažíme se udělat zamýšlené stavební práce co nejrychleji, protože stálým prodlužováním ztrácíme chuť do práce. Z toho důvodu se nesnažíme udělat si všechno sami, zvláště ne dlažby, tvárnice, prefabrikáty, pokud je dostaneme koupit hotové a obyčejně ve vyšší kvalitě, než jaké jsme schopni sami dosáhnout. Tyto výrobky se mají objednávat tak, abychom je mohli ihned po dodání zpracovat. Pro výrobu betonu se vyplatí, samozřejmě při větším množství, vypůjčit si míchačku. Ručně namícháme za # hodin až # * betonu, míchačkou několikrát tolik. Budeme mít kvalitnější beton a ušetříme na dávkování cementu, kterého při ručním míchání spotřebujeme více, takže už jen tím si zaplatíme nájemné. Míchačka, která se používá při opravách a menších stavebních úpravách, je výklopná, hruškovitého tvaru s šikmou osou. Má překlopný buben a jeden otvor, který se používá pro plnění i vyprazdňování. Mísí kvalitně a vyprazdňování je rychlé. Má být umístěna vedle skládky kameniva a v blízkosti skladu vápna a cementu. Stavební materály musí být bezpečně uskladněny a urovnány, aby nezabíraly zbytečně mnoho místa a nepřekážely, dále z důvodů bezpečnosti, přehlednosti a zabránění zbytečným ztrátám a nakonec i k usnadnění dopravy na místo zpracování. Přemísťování materiálu z jedné skládky na druhou je pracné. Skládka má být co nejblíže komunikaci, aby se materiály z dopravního prostředku co nejrychleji a nejpohodlněji složily. Na otevřených skládkách se skladují hmoty, které nepodléhají vlivům povětrnosti, a pod přístřešky jsou materály, které musí být chráněny před deštěm. Ostatní materály ukládáme do uzavřených místností. Stavební materiály se nemají ukládat přímo na zem ani na zatrávněnou plochu, protože by mohly ze zeminy nasáknout výkvětotvorné soli, ale pokud možno vždy na zpevněnou plochu anebo provizorní podložky. Cihly se skládají do figur srovnaných do hranic. Nemají se klást naplocho, jak se to nejčastěji dělá, ale nastojato, aby se mohly odebírat oběma rukama. Skládka cihel nemá být v místě, kam stéká anebo kde se shromažďuje voda. Pokud mají být uskladněny přes zimu, musí se zakrýt nepromokavou plachtou, lepenkou nebo fólií. Škvárobetonové tvárnice se ukládají podobně jako cihly. Tašky se kladou na odklady ve vazných figurách nastojato nejvýše v osmi vrstvách proložených latěmi a drážkové tašky nejvýše v sedmi vrstvách. Azbestocementové šablony se skladují ve sloupcích, v nichž smí být nejvýše # kusů, a vlnitá krytina na podkladech ve vrstvě, ve které nesmí být více než # desek. Dřevo se nesmí skladovat položené na zemi. Ukládá se do hrání s proklady, které musí být přesně nad sebou, aby mohl proudit vzduch a řezivo se nedeformovalo. Spodní vrstva má být nejméně # * nad zemí, nemá- li dřevo navlhnout a zahnívat. Hranice má být postavena tak, aby byla otevřena na stranu převládajících větrů, a nikoli k nevětrané straně vlhkých zdí nebo do vlhkých prostorů. Plynosilikátové a jiné izolační desky mají být uskladněny v suché místnosti, protože vlhkost snižuje jejich pevnost, po zabudování ve stavbě dlouho vysychají a nelze je hned omítat. Heraklitové desky se ukládají v suché místnosti naležato, nesmějí se prokládat, protože by se zlámaly. Musí ležet na zcela rovném podkladu do výšky až # * . Zacházet se s nimi musí velmi opatrně, aby se nepoškodily. Asfaltovaná lepenka se ukládá vždy nastojato, protože by se deformovala a mohla by se slepit. Také sudy s asfaltem se ukládají nastojato a pokud možno do stínu. Kameninové a azbestocementové trouby se kladou na urovnaný terén na sebe tak, aby hrdla byla střídavě na jedné a druhé straně. Ostatní výrobky, u nichž je možné poškození vnějšími povětrnostními vlivy, což jsou obkládačky, dlaždice, podlahové krytiny, izolační materiály, okna, dveře, se ukládají na rovném podkladu v uzavřené místnosti. Lešení používané pro opravy má být lehké a jednoduché. U nižších domků při opravách průčelí vystačíme s lehkým žebříkovým lešením, které se rychle postaví a snadno demontuje, a navíc platíme nízké nájemné. Dražší je lešení trubkové, které se vyplatí jen pro déletrvající práce u větších objektů. Vysoké denní nájemné mají moderní šplhací plošiny, pokud jde o opravu trvající jen několik dní, jsou ekonomičtější než lešení trubkové. Pro opravy porušených říms a při nástavbách se často používá dřevěné lešení vysunuté z posledního podlaží. Pro svislou přepravu u malých oprav často vystačíme jen s kladkou nebo s kladkostrojem, u větších oprav s vrátkem, lehkým okenním jeřábem anebo samovztyčitelným výtahem. Přivazování břemen pro přepravu je na * . Pro výkop zeminy potřebujeme krumpáč, lopatu, rýče a rycí vidle. Pro odvoz vykopaného materiálu kolečko, pokud možno s kolem opatřeným pneumatikou, protože práce s ním je méně namáhavá a rychlejší. Aby při projíždění úzkými prostory nedošlo k poranění rukou, připevníme na rukojeti chrániče. Kde je nerovný terén a kam by se s kolečkem obtížně zajíždělo, použijeme dřevěná nosítka. Pro zdění, omítání a betonování musíme mít závaží, šňůru, vodováhu, hřebíky, skoby, lopatu, kbelík, truhlík na maltu, konev, zednickou naběračku, lžíci s rovným koncem, má širší uplatnění než se špičatým koncem, kterou používají omítkáři, dále zednické kladívko, spárovačku pro vyhlazení spár, zednickou štětku a kartáč, pěch pro pěchování betonu v základech, podkladních mazaninách, který se však hodí i pro pěchování zeminy. K omítání budeme potřebovat také závaží, šňůru i vodováhu, truhlík na maltu nebo starou vaničku, kbelík, hřebíky, háčky nebo skoby, kratší rovná prkna a latě, velký kartáč, který se také hodí pro hlazení betonových mazanin, a nejméně dvě hladítka na omítky, z nichž větší by mělo mít velikost asi # , menší # * . Pro vyhlazení štukových omítek potřebujeme ještě hladítko s plstí, které si uděláme sami tak, že plsť o * asi # * přilepíme na spodní stranu dřevěného hladítka buď pomocí sádrové kaše, anebo rozehřátého asfaltu. Plsť má být asi o # * širší a # * delší, než je hladítko, sádrová kaše se nanese v tloušťce asi # * , hladítko se do ní vtlačí, zatíží a asi za hodinu, když sádra ztvrdne, se odřízne část plsti přesahující přes okraje a s hladítkem se může pracovat. Cihly mají být dobře vypálené, pravidelného tvaru, ostrých hran a bez trhlin. Při poklepu kladívkem má mít cihla zvonivý, a nikoli nakřáplý zvuk. Mají- li cihly jemné trhlinky, nesmějí se používat tam, kde jsou ve styku s venkovní vlhkostí a současně ohroženy mrazem. Cihly z bouraček, z nichž bylo vyzděno komínové zdivo, se použít nesmějí, protože na začouzeném povrchu omítka nedrží. Cihla velkého formátu má rozměr # * a váží až # * . Na # * zdiva se průměrně spotřebuje asi # cihel velkého formátu a # * malty. Přitom se na zdiva o tloušťce # * spotřebuje více cihel než pro tloušťku # * , do něhož se dají použít i poškozené cihly. Ještě větší spotřeba je na zdivo neobvyklých tlouštěk nebo pilíře, kde se musí cihly přisekávat, čímž se zvyšuje odpad a spotřeba celých cihel stoupá. Podobně je tomu u zdiva z cihel malého formátu, z nichž jedna váží až # * , a na # * se spotřebuje asi # cihel a # * malty. Mimo plných cihel se vyrábějí příčně děrované cihly formátu # * s otvory procházejícími svisle celou výškou a cihly lehčené, příčně nebo podélně děrované. Jejich nosnost je poněkud omezena, a jsou proto vhodné buď pro nižší stavby, anebo jako výplňový materál. Mají lepší tepelně izolační vlastnosti než zdivo z plných cihel, zdivo může být proto tenčí, zatěžuje méně podpůrnou konstrukci a také základy mohou být slaběji dimenzované. Cihel se na # * zdiva spotřebuje asi # kusů a # * malty. Příčně děrovaných cihel asi # kusů a # * malty. Tvárnic velikosti # * se na # * zdiva spotřebuje # kusů, velikosti # * jen # kusů. Kromě pálených cihel se používají ještě cihly vápenopískové, které se vyrábějí z vápna a písku, mají přesný tvar a jsou vhodné na konstrukce, které se neomítají, jako na zdivo různých přístavků, garáže, podezdívky, oplocení, pilíře zahradních vrátek. Kámen je vhodný především do základů na soklové zdivo, dlažby a obklady. Musí být nezvětralý, bez hlíny a ostatních nečistot a hlavně pevný. Na # * základového kamenného zdiva se počítá asi # * kamene a # * malty. U nadzákladového zdiva z lomového kamene je spotřeba kamene o něco větší. Cihelná dlažba z cihel malého formátu do maltového lože, spáry vyplněné maltou. Při kladení naplocho se spotřebuje # cihel a # * malty, při kladení naostro # cihel a # * malty. Spotřeba cementu na poprášení povrchu při hlazení je # * . Na hotové izolace se spotřebuje # * živičné lepenky nebo # , je- li dvojnásobná. Na jednovrstvou izolaci se spotřebuje # * nátěrové hmoty, na dvojnásobnou # * . Provádí- li se horký izolační nátěr na hrubý podklad, spotřebuje se # * na vodorovný podklad a # * na svislý podklad. Je- li podklad hladký, pak # * a # * . Je- li nátěr dvojnásobný, pak na hrubý podklad se spotřebuje # * vodorovný a # * svislý, a na hladký podklad # * a # * . Pro jednoduchý nátěr zastudena na hrubém vodorovném podkladu se počítá # * , na svislém # * , na hladkém # a # * . Jsou dva druhy malty, pro zdění a pro omítání, které se od sebe zásadně liší. Malta se skládá z pojiva, vápno, cement, a plniva, písek, nemá obsahovat příměsi, které ji znehodnocují, hlína, tráva, kořínky, a naopak se k ní přidávají různé přísady a plastifikátory, které její zpracovatelnost a kvalitu zvyšují. Pro maltu na zdění postačí písek kopaný, zatímco pro maltu na omítky musí být písek co nejčistší a měl by to být vždy písek říční. Zrnitost písku, zvláště pro omítku, by měla být taková, aby nevyplněný prostor mezi zrny byl co nejmenší. Malta se většinou míchá v malé míchačce, což je nejpohodlnější, a malta je kvalitnější než při míchání ručně v karbu. Mícháme- li maltu v karbu nebo v truhlíku, napustíme nejdříve vodu, pak přidáme vápno a až vápno s vodou rozmícháme na stejnoměrné vápenné mléko, přidáme odměřené množství písku. Míchá- li se malta ze suchých pojiv, důkladně se promísí nejdříve suchá směs a potom se za stálého míchání kropí vodou, až má požadovanou hustotu. Malta má správnou hustotu, když nesteče ze lžíce, dokud ji nenakloníme asi o # * . Předtím, než začneme maltu vyrábět, si musíme uvědomit, kolik jí budeme potřebovat a pro jaký účel, a podle toho se určí jednak množství, a potom poměr mísení. Máme- li vyrobit maltu v poměru # , pak to znamená, že na jeden díl pojiva, cement, vápno, připadnou čtyři díly písku. V praxi je to jeden kbelík vápna * čtyřem kbelíkům písku. Místo kbelíku můžeme pro malé množství malty použít starý hrnec nebo pro velké množství zednické kolečko. Množství písku se většinou udává objemově v * . Při vlhkosti # až # * , podle hmotnosti # * je objemová hmotnost volně sypaného písku až # * . Vápno se odměřuje v objemových jednotkách. Objemová hmotnost vápenné kaše hustoty # * je až # * a podle hmotnosti obsahuje až # * vody. Objemová hmotnost volně sypaného hydrátu je asi # až # * , volně sypaného nehašeného dolomitického vápna je asi # * a volně sypaného hydraulického vápna až # * . Objemová hmotnost volně sypaného cementu je asi # * . Jeden pytel cementu vážící # * je asi # * volně sypaného cementu, takže jeden litr cementu váží asi # * . Na # * vyrobené malty se přibližně spotřebuje toto množství kusového vápna a vápenné kaše. Vápenocementové malty mohou mít vápno a cement smísený podle potřeby v různém poměru. Pro značku malty * , která má po # dnech tvrdnutí nejmenší pevnost v tlaku # * , je směrné množství pojiv vápna a cementu # * na # * písku, toto # * . Cementové malty se vyrábějí přidáním # * vápna a směrného množství pojiv na # * písku pro značku malty * , která má po # dnech nejmenší pevnost v tlaku # * , je # * . Nejdůležitější součástí v nich je písek, který musí být čistý a mít odpovídající zrnitost. Obsah znečišťujících příměsí nemá přestoupit # * . Písky s hlinitou příměsí sice dávají vláčnou maltu s malým podílem pojiva a dobře se s nimi pracuje, ale po vyschnutí se na povrchu vytvoří trhlinky a malta není pevná. Účelnou zrnitostí lze snížit nebezpečí tvorby trhlinek a dosáhnout potřebné pevnosti. Pro větší tloušťku omítkové vrstvy je vhodnější zrno větší, pro tenčí vrstvy zrno menší. Správná zrnitost má rozhodující význam pro kvalitu a životnost omítky, a proto jí budeme věnovat pozornost všude, kde nám na kvalitě omítky záleží. Příliš jemnozrnný písek spotřebuje mnoho pojiva, taková malta je mastná a podporuje vznik trhlinek, což je nebezpečné zvláště pro vnější omítku, která se tím stane propustnou pro vodu. Odpovídající zrnitost písku a podíly v hmotnostních procentech pro hrubé a jemné omítky by měla být přibližně následující. Vápenná malta ze vzdušného vápna hašeného na kaši nebo z vápenného hydrátu se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Nejběžnější poměr mísení je # . Vápenná malta z přírodního hydraulického vápna buď hašeného na prach nebo mletého je vhodná pro vnější a vnitřní omítky určené do vlhka. Malta z mletého hydraulického vápna tvrdne rychleji než malta vyrobená z vápna hašeného na prach, protože obsahuje více hydraulických složek. Mísí se v poměru # * hydraulického vápna na # * písku. Vápenná malta z umělého hydraulického vápna se dělá z mletého vápna a je vhodná pro zdění a práce v zimě, protože vápno rychle hydratuje a malta ztuhne dříve, než může zmrznout. Na omítky se nehodí, protože po ztvrdnutí je velmi hutná a neprodyšná. Vápenná malta štuková se vyrábí z jemného prosátého říčního nebo kopaného písku nebo z prosáté suti zrnitosti do # * a vzdušného vápna hašeného na kaši. Poměr mísení je až # * vápna na # * písku. Používá se na jemné štukové vnitřní omítky, zatímco pro vnější štukové omítky a pro vnitřní omítky určené do vlhkého prostředí se vyrábí štuková malta z hydraulického vápna v poměru # * vápna na # * písku. Vápenocementová malta se připravuje ze směsi vápna, cementu a plniva, písku. Množství cementu se přidává podle účelu malty. Výjimečně se používá na vnitřní omítky vystavené většímu opotřebení, na schodišti, zatímco na vnější omítky se používá běžně. Na stropy a stěny schodišť se mísí v poměru # * vápna a # * cementu, na podhledy schodišť # * vápna a # * cementu. Vápenocementová malta pro omítky na keramickém pletivu se míchá ze # až # * vápna na # * písku a # * cementu. Vápenocementová, cement, jemná na povrchovou úpravu vnějších omítek, je z jemné vápenné malty, do které se na přimísí asi # * cementu. Cementová malta na cementový postřik se dělá z # * cementu a vápenné kaše na # * písku. Na pálené omítky se dělá ze # * cementu na # * písku. Pro lícní vrstvu pálené omítky se dává na # * jemného písku. Při ručním míchání cementové malty se nejdříve smíchá cement s pískem za sucha, a až má směs stejnorodou barvu, přidává se voda. Malta se má ihned mísit na požadovanou hustotu. Pozdější přidávání vody není správné. Ke spárování zdiva se používá jemná cementová malta ze # * cementu na # * jemného písku se zrny a pro zvýšení plastičnosti se přidává trochu vápenné kaše. Pro spárování kvádrového zdiva z tvrdých kamenů se dělá malta z # * cementu a vápna na # * písku. Pro spárování soklů z měkkého kamene se dělá malta ze # * vápna a # * cementu na # * písku. Pro sokly ze středně tvrdého nebo tvrdého kamene, které jsou vystaveny častému působení deště, se dělá malta tučnější ze # * vápna a # * cementu na # * písku. Kusové vápno má být po dodání co nejrychleji vyhašeno, aby se zabránilo hašení na vzduchu. Pro vyhašení vápna musíme vykopat jámu asi # * , a je- li zemina pevná a soudržná, nemusí se jáma pažit prkny, ale jen se přikryje shora, aby do ní nepadaly nečistoty s povrchu. Máme- li vyhasit # * kusového vápna, potřebujeme na to až # litrů vody a asi # * prostoru. Vápno se hasí v dřevěné hasnici, které se říká karb. Hasnice je široká asi # a dlouhá až # * . Hasíme- li vápno, nabývá až trojnásobně. Velké kusy rozbijeme kladivem, protože by se dlouho hasily. Pak se do hasnice napustí voda, ale jen tolik, aby kusy vápna byly ponořeny asi na polovinu. Směs vody s vápnem se potom promíchává hřeblem a až se kusy vápna vyhasí, vypustí se vápenné mléko přes síto do jámy. Při hašení vápna máme mít vždy na očích ochranné brýle a pokožka má být chráněna oděvem, protože vápno je při hašení horké a je nebezpečí popálení. Při hašení kaší stále mícháme a postupně přidáváme vodu. Kdybychom jí nalili do hasnice hodně hned na počátku hašení, je nebezpečí, že povrch vápenných kusů zkamení, a tím se zabrání jejich vyhašení. Je- li naopak v hasnici málo vody a málo se při hašení s vápnem míchá, je krupičkovaté a malta z něj není kvalitní. Stojí- li druhý den na vápně vrstva vody, dali jsme jí mnoho a říká se, že vápno je utopené. Pokud je jí málo, vytvoří se na povrchu vápenné kaše trhliny. Vápenné mléko, které jsme vypustili do jámy, postupně ztrácí vodu, která se vsakuje do zeminy a nakonec zhoustne ve vápennou kaši, kterou používáme k výrobě vápenných nebo nastavovaných malt. Při malém množství se kusové vápno vyhasí v truhlíku na maltu, v kolečku a vápenné mléko se naleje do sudu. Vápno se vyskytuje v různém stavu a v různých druzích. Vápenné mléko, jak jsme již poznali, získáme vyhašením kusového nebo mletého vápna. Odležením vápenného mléka vzniká vápenná kaše, která se může použít do malt na zdění ihned, zatímco do malt na omítky by měla být uležená nejméně # týdny. Vápenný hydrát se prodává v pytlích a může se použít jak do malt na zdění, tak i pro všechny druhy vápenných a nastavovaných omítek. Pokud je na pytli označení, že je velmi jemný, může se do omítkové malty použít přímo. Pokud je jen jemný, musí se nechat uležet jako vápenná kaše. Mleté nehašené vápno se může použít do malt na zdění ihned, pro omítkové malty se musí nechat uležet, a to podle jemnosti mletí až # týdny, u velmi jemně mletého postačí týden. Hydraulické vápno je nehašené a dodává se v pytlích. Má barvu světle zelenou a je podobné cementu. Používá se do malt na zdění hlavně v zimním období, kdy je vhodné především proto, že se při jeho hašení vyvíjí teplo. Do omítkových malt se přidává jako náhrada cementu. Tvrdne jako cement bez přístupu vzduchu, i pod vodou. Beton se vyrábí z cementu, štěrku, písku a vody. Cement je běžně používaným stavebním pojivem. Nejznámějším je cement portlandský, který se vyrábí ve třech kvalitách s označením * , má barvu šedozelenou. Protože tuhne poměrně velmi rychle, musí být zpracován během jedné hodiny, nejpozději do dvou hodin. Na stavbách domků se používá hlavně v * kvalitě a to jak pro základy, tak pro zdivo, malty, tvárnice a železobetonové konstrukce. Vyšší kvalita představuje cement s vysokou počáteční pevností, která se při stavbě domků většinou nepožaduje, a navíc je nevýhodná tím, že se nedá dlouho skladovat. Struskoportlandský cement je barvy šedé a z něho vyrobený beton má barvu šedočernou. Vyrábí se ve třech kvalitách s označením * , * a * . Na stavbu domků se používají hlavně první dvě kvality ze stejného důvodu, jak bylo uvedeno u portlandského cementu. Dá se použít podobně jako portlandský cement s tím, že je vhodnější hlavně pro základy, sklepní zdivo a pro výrobu škvárobetonových tvárnic, protože lépe odolává agresivnímu působení spodní vody. Pro ostatní práce dáváme přednost cementu portlandskému. Struskoportlandský cement tuhne pomaleji než portlandský, což bývá nevýhodné zvláště v zimním období. Vysokopecní cement je podobně jako struskoportlandský vhodný hlavně pro základy a sklepní zdivo, protože výborně odolává působení agresivních podzemních vod. Tuhne pomaleji než struskoportlandský, zvláště v zimě. Vyrábí se v # kvalitách * a * a * , je barvy světle šedé. Pro výrobu železobetonových konstrukcí, stropy, sloupy, překlady, je nevhodný a nesmí se používat. Na stavbu se cement dodává převážně v papírových pytlích. Musí se uložit tak, aby k němu nemohla vlhkost. Ukládá se proto v prostoru ze všech stran uzavřeném na podkladní izolační lepenku a tak, aby mezi obvodní stěnou a pytli mohl proudit vzduch. Nemá se dlouho skladovat, protože přijímá vzdušnou vlhkost, jejímž důsledkem tvrdne. Má- li se uchovat déle, dává se do pytlů z fólie PVC anebo se fólií pečlivě obalí. Cement po jednoměsíčním skladování ztrácí až * # na vaznosti a # * pevnosti, po # měsících # až # * , po # měsících # až # * , po roce # až # * a po # letech více než # * za předpokladu, že nezvlhl a zcela neztvrdl. Takový cement je jako pojivo nepoužitelný. Pro práci se dřevem je jako pracovní stůl nejvhodnější hoblice, běžně prodávaná v obchodech s potřebami pro domácnost. Málokdo na ni bude mít místo a nezbývá, než aby pracoval na nějakém starším zesíleném stole, pod nímž upraví jednu nebo dvě police na materiál a větší nástroje a aspoň jednu velkou zásuvku na menší nástroje. Svěrák se ke stolu na okraj buď přišroubuje nebo přitáhne svěrkami, aby byl snímatelný. Nemáte- li ani zesílený pracovní stůl, spokojíte se s nejsolidnějším stolem v kuchyni. Než začnete pracovat, musíte na něm mít nějakou podložku, nejlépe desku. Vyhoví starý vál na těsto, žehlicí prkno, větší rýsovací prkno připevněné ke stolu svěrkami, nebo aspoň překližka nebo tlustá lepenka, kus zbylého linolea, který po skončení práce znovu uklidíme někam za skříň. Pod nástroje vždycky rozprostíráme lepenku nebo čistý hadr. K pracovnímu stolu * opatřete pohodlnou, správně vysokou židli nebo sedačku trojnožku. Je dobré střídat práci vsedě a vestoje, i v dílnách pracují zámečníci a montéři vsedě, pokud to práce dovoluje. Svěrák je pro zpracování kovů nezbytný. Přidržuje materiál, ohýbáme v něm tyče i plech, není téměř práce, která by se dařila bez svěráku. Různé typy svěráků najdete na mnoha dalších obrázcích, nejběžnější je svěrák rovnoběžný, který má na čelistech tvrdé, kalené a vroubkované vložky. Zadní čelist, u jiných konstrukcí přední čelist, se posouvá otáčením šroubu za rukojeť, kryt chrání šroub před nečistotami. Svěrák může být i otočný nebo naklápěcí. Horní plocha svěrákových čelistí má být asi ve výši lokte, opřete- li se dlaní nebo pěstí o bradu a loket směřuje dolů. Pro jemnou práci je svěrák výš. Jeho správnou polohu si každý sám vyzkouší, aby se nemusel příliš ohýbat a dobře na práci viděl. Výška se reguluje dřevěnou podložkou pod svěrákem nebo stupínkem u pracovního stolu, nejlepší je hustý rošt z latěk. Nevadí- li malé otlačení součásti, upínáme ji přímo mezi vroubkované čelisti svěráku. Nesmí- li se povrch poškodit, vkládáme na čelisti vložky nebo aspoň ohnutý mosazný plech. Svěrákový šroub dotahujeme pevně, nikdy však netlučeme kladivem na * . Po každé práci svěrák smetáčkem očistíme, několikrát za rok přetřeme jeho povrch hadříkem navlhčeným v oleji. K osvětlení pracoviště volíme zářivku nebo žárovku nejméně na # wattů u stropu, ne tedy slabé nízko zavěšené žárovky na šňůře, které svítí jen tam, kde právě pracujeme. Při bytové sazbě # haléřů za jednu kilowatthodinu prosvítíme tři haléře za hodinu, nemá tedy smysl šetřit několika malými světly. Slabé žárovky také méně vydrží a jsou nehospodárné. Vždy je lepší jedna silnější než několik slabších, montovaných do starobylých lustrů. Aby nevzniklo oslnění od lesklých kovových povrchů, volíme osvětlení shora nebo zleva. Přirozené světlo je nejlepší zepředu, pracovní stůl postavíme pod oknem. Podle nástroje poznáš mistra, radí moudrý Goethe. Odborná kvalifikace se pozná i podle toho, jak dobře si člověk vybere nejvhodnější nástroj pro jistou práci. Rozhodně nejsou dobrým příkladem kutilové, kteří se pouštějí do všeho s nejprimitivnějšími nástroji, a proto si také nevezmeme příklady z návodů Dílna na koleně. Naopak se snažíme zkusit všechna řemesla co nejodborněji. Začíná to už výběrem nástrojů a pracoviště, volbou materiálů. V odborných prodejnách se sortiment nástrojů stále rozšiřuje a mění s rozvojem techniky. Navštivte proto občas železářství a prohlédněte si novinky. S rostoucí zručností i náročností poroste jistě i vybavení vaší domácí dílny. Zručnost v ručním obrábění kovů i přes velký pokrok strojírenství zůstává základem odborné kvalifikace všech kováků a hodí se vám možná někdy i v povolání. V železářství jsou na prodej také soupravy nářadí pro různé práce vhodně volené pro domácí dílny. Jsou v pouzdrech, brašnách, skříních i v textilních obalech, což je výhodné pro uložení. Liší se značně kvalitou i cenou, mohou být dobrým základem domácí dílny. Mnoho záleží na osobních zálibách. Jistě nebudete kupovat jen soupravu pro práci s kovem, potřebujete i jiná nářadí, truhlářské, zednické, natěračské. O výběru tohoto nářadí najdete pokyny v úvodním svazku naší knižnice Jak na údržbu v bytě. Není radno vymýšlet a montovat na základní nástroje různá zlepšení. Teprve se začínáte učit správně pracovat, přídavky na nástrojích mohou vést k poranění. Začínejte s nástroji v klasické podobě, místo jejich vylepšování si občas opatřete něco speciálního. Snad nejlepší příležitostí k doplnění kolekce jsou dárky, připomeňte, co potřebujete svým milým na Vánoce, kdy přichází do železářských obchodů i lepší exportní zboží, jehož vyšší cena se vždy vyplatí. Platí tu důležitá zásada. Nekupujte, pokud je výběr, různé chatrné nástroje jen pro domácnost nebo dokonce pro děti. Snažte se získat normální běžné nástroje používané odborníky v dílnách, i když nemají pestrou dárkovou výpravu. V tomto oddílu se stručně zmíníme jen o několika základních nástrojích, jako jsou kladiva, kovadliny, kleště, šroubováky, klíče. Ostatní nástroje najdete v popisech prací, které následují. O jejich užitečnosti jistě víte z vlastní zkušenosti. Není ovšem pravda, že pracovat kladivem umí každý sám od sebe, dokazují to potlučené prsty. Elementární nácvik práce kladivem popisuje prvý svazek této knižnice Jak na údržbu v bytě. Tam, kde by kladivo mohlo poškodit povrch materálu, pracujeme paličkou ze dřeva, pryže, plastické hmoty, mědi. Příklady kladiv jsou na * , s jejich prací se setkáte na četných dalších obrázcích, sekání, rovnání, ohýbání. Většinou vystačíme se dvěma kladivy, menším a větším. I když kupujeme kladivo už s násadou, bude dobře násadu ještě uklínovat, je- li jen nepatrně volná. Nařízne se úzkou pilkou, například pilkou na kov, až do hloubky # * za tlouštkou kladiva a po naražení se do zářezu zarazí klínek z tvrdého dřeva nebo ocelový, prodává se v železářství, snadno se opiluje z kousku oceli. Kladiva pro domácnost s rozštěpem pro vytahování hřebíků na ohnutém nose bývají upevněna dvěma ohnutými ocelovými péry přibitými k násadě. Každou novou dřevěnou násadu u kladiva i u jiných nástrojů dobře ohladíme skelným papírem. Šetříme si tak ruce, zvláště nejsme- li zvyklí na tento druh práce. Menší kovadlinu koupíte v železářství. Její tvar je už přizpůsoben pro nejrůznější práce. Připevníme ji ke špalku i na pracovní stůl skobami. Levnější kovadlina je z kusu kolejnice nebo železa připevněného také ke špalku. V bytě ovšem větší kovadlinu nemůžete instalovat, máte- li však v domku nebo v chatě kout nebo komoru pro práci, je kovadlina velmi užitečná k vyrovnávání, ohýbání, kování, sekání, nýtování. Kleštěmi materiál držíme, ohýbáme, štípeme, utahujeme. Podle účelu mají upraveny rukojeti i čelisti. Na trubky, hlavně pro instalatérské práce, se prodávají posuvné kleště a hasáky. Matice a šroubky těmito kleštěmi utahujeme a povolujeme, jen když nemáme správný klíč, protože ozubenými čelistmi se může poškodit jejich povrch. Zvlášť při nákupu kleští hledíme na kvalitu, značku. Silně namáhané čelisti i rukojeti mají být z dobré oceli, tvrdé a houževnaté, a zesíleny na správných místech, to bohužel vždy není. Při nákupu šroubováku vybíráme jen nejlepší značky s čepelí dokonale upevněnou v držáku, aby se netočila. Několik běžných druhů šroubováků je na * . Prodávají se také četné jiné typy i dovezené v délce od # do # * , s čepelí širokou až # * , i ve speciálním provedení na šrouby s křížovou drážkou v hlavě, svidříkový šroubovák. Šroubováky jsou sice především určeny k zatahování šroubů s drážkou v hlavě, používáme jich však i jako lehkého páčidla, k oškrábnutí nečistot a ostřin. Není to však univerzální nástroj pro všechny druhy prací, proto musíme se šroubovákem zacházet opatrně. Do drážky má zajít bez větší vůle. Některé montáže usnadní úhlový zahnutý šroubovák. Maticové šroubové klíče se značně liší tvarem i jakostí. Normální otevřené klíče jsou poměrně drahé a potřebujeme jich celou sadu s různým otvorem klíče, proto aspoň pro začátek si spíše pořídíme dobrý klíč s pohyblivými čelistmi. Všimněte si, jak klíč nasazujeme na matici. Četné práce při opravě motorových vozidel, ale i u domácích strojů velmi usnadní speciální klíče zavřené, nástrčné. Pořizujeme je tam, kde jich můžeme častěji využít, neboť šetří matice a šrouby a usnadní práci. Instalatérské práce, voda, plyn, popisujeme podrobněji v jiných svazcích této knižnice a elementárně v úvodním svazku Jak na údržbu v bytě. Pokud pracujeme s kovem, platí vše, co je zde řečeno. Pro úplnost uvádíme seznam základních nástrojů a nářadí. Ohebné ocelové měřítko, závaží na šňůře, vodováha, kladiva, průbojník, plochý sekáč, křížový sekáč na drážky, trubkový sekáč na díry ve zdi, trubka se zuby na konci, při sekání se otáčí, tužlík k pěchování, těsnění konopného provazce nebo kovové vlny do hrdla trubek, má tvar ohnutého plochého železa, obyčejné kleště, kleště na trubky, sada maticových klíčů, posuvný klíč francouzský, ruční pila na kov a několik pilových listů, trubkořez s řezacími kolečky, jímž točíme kolem řezané trubky, řehtačka k ručnímu vrtání děr na špatně přístupných místech, vrták se vloží do vřetena, točí se jím kýváním páky, jejíž západka zabírá do zubů, rohatky, vrtáky, ruční vrtačka, sada závitníků, závitnice, očka, závitová hlava k řezání různých závitů na trubkách vyměnitelnými závitovými čelistmi, přenosný instalatérský trubkový svěrák, na jehož plošině stojíme, aby se svěrák nepřevracel, několik pilníků, jemný a hrubý, obdélníkový, půlkruhový, kruhový, trojúhelníkový, plochý, škrabák, menší a větší šroubovák, štětce, hadry. K údržbě plynových spotřebičů jsou nutné i různé čisticí nástroje, sada různě tlustých tvrdých drátků k čištění zanesených hořákových dírek. Čištění se často opakuje, k demontáži přístrojů musíme používat jen správných klíčů a pracovat velmi opatrně, abychom spotřebiče nepoškodili. Některé z instalatérských nástrojů už máte doma, větší a dražší se mohou i vypůjčit. Nikdy neděláme instalatérské práce sami, jen pomáháme instalatérovi, který si hlavní nářadí přiveze. Je dobře a vyplácí se to, když se i k této práci umíte postavit. Můžete obstarat přípravu prací, materiál, drobné stavební úpravy, výkopy, nařezání trubek i některé dokončovací práce. Můžete dělat jen jednoduchou údržbu a opravy, výměny těsnění, čištění. Klempířství je z nejobtížnějších řemesel už proto, že se často pracuje v nebezpečném prostředí. Vedle běžných zámečnických nástrojů používá klempíř i speciálního nářadí, které si nebudete opatřovat, protože stejně většinu klempířských prací svěříte odborníkovi a můžete mu jen pomáhat. Klempířské nůžky jsou na * . Okraje plechu se ohýbají speciálními ohýbacími krycími kleštěmi s širokými čelistmi. Plech se rovná, přehýbá a drážkuje dřevěnými nebo pryžovými paličkami s mírně vypouklými čely. Díry pro nýty v tenkém plechu prorážejí průbojníky na dřevěné podložce, nýtuje se postupem podle * . Pájí se podle * . Ve stavebním klempířství se používá pájky se * cínu a k očištění plechu kyseliny solné ředěné jedním až dvěma díly vody. Montáž a opravy elektrického zařízení musíte svěřit oprávněnému odborníkovi. Můžete mu pouze pomáhat při některých přípravných a dokončovacích pracích. Většinu potřebného nářadí máte doma, šroubováky a kleště s rukojetí z izolační hmoty, kleště s dlouhými čelistmi na drát, sekáč na zdivo, kladiva. V každé domácnosti je užitečná zkoušečka, ať už elektromagnetická vadaska ukazující i velikost napětí, nebo objímka s žárovkou a kontaktními hroty. Pro elektrická zařízení platí přísné bezpečnostní předpisy uvedené v normách, předpisy pro elektrický silový rozvod v budovách pro bydlení a budovách občanské výstavby, pracovní a provozní předpisy pro elektrická zařízení, obsluha, údržba, opravy. Ve smyslu těchto předpisů jste osoba neznalá, nemáte- li předepsanou kvalifikaci získanou vyučením nebo řádným školením, a můžete jen své elektrické zařízení obsluhovat, vypínat, spouštět, přemísťovat přenosné nebo pojízdné spotřebiče, přemísťovat nebo nastavovat nastavení šňůrou, ne jen kusem vodiče, pohyblivé přívody řádnými spojovacími zásuvkami, vyměňovat pojistky. Výcvik každého kováka začíná ručním zpracováváním kovů. Všude ve výrobě hledíme nahradit ruční práci prací strojů, ale v mnoha případech, zvláště při opravách a údržbě, je zručnost nezbytná. Ruční práce tu má i velký výchovný význam. Učíme se trpělivosti, rozvaze, vytrvalosti, smyslu pro přesnou a čistou práci, houževnatosti, odpovědnosti. To vše jsou cenné vlastnosti, které nám pomáhají po celý život. Probereme zde stručně základní práce asi v pořadí, jak navazují na sebe. Mnohé z těchto, které už možná znáte. Jen si zopakujete jejich popis. Jak už bylo řečeno, jen čtení mnoho nevydá, lépe je práci zkusit. K tomu se při výchově kováků používá cvičných prací. K nácviku základních zručností se nejlépe hodí kus válcovaného železa, profilu o výšce až # * , na kterém postupně pracujeme podle * . Pilujeme na něm současně obě ramena k rysce, tím se učíme rovnému vedení pilníku. Odříznutím několika kusů se učíme řezat rámovou pilkou na kov. Odsekáním tlustší vrstvy až k rysce cvičíme sekání. Do příruby navrtáme několik různě velikých děr, vyřízneme do nich závity. Tyto cvičné práce je radno několikrát opakovat, až dojdeme k jisté zručnosti. Podrobné pracovní návody najdete v dalších odstavcích. Rozměr se při zpracovávání kovů měří vždy v milimetrech, i když se k číslu značka nepíše. Trubka má vnější průměr # , stěnu tlustou # . Závit * , čti metrický, šestnáct, má vnější velký průměr # . Některé materiály se i u nás měří v palcích, značka závitové trubky. Dřevěný skládací metr i kovový svinovací metr jsou příliš nepřesné a nemůžeme jimi ve strojírenství měřit. S přesností na * měří pružné ocelové měřítko, nejčastěji však měříme s přesností na * posuvným měřítkem. Na noniu tohoto měřítka je délka rozdělena na # dílů, abychom mohli přečíst desetiny milimetru. Před prvou ryskou nonia čteme celé milimetry a k tomu přidáme tolik desetin milimetru, kolikátá ryska nonia se kryje s některou ryskou milimetrového dělení na měřítku. Na začátek nula nonia se kryje s ryskou, rozměr je # * . Na * je před prvou ryskou nonia ryska měřítka, čteme * , a sedmá ryska nonia se kryje s ryskou měřítka, čteme, rozměr je # * . Přečtěte rozměry a napište je na místa. Má to být * . Posuvné měřítko chráníme koženým pouzdrem před poškozením, nesmí spadnout na podlahu, aby se nepokřivilo. Jen zcela výjimečně při výrobě nějaké náhradní součásti měříme přesně na setinu milimetru mikrometrem. Otočením objímky o jeden dílek stupnice se posunou doteky o * . Kolikátý dílek objímky leží na podélné rysce, tolik setin milimetru přidáme k počtu odkrytých milimetrů a jejich polovin na podélné stupnici. Mikrometry se při měření drží v ruce nebo se upínají do stojánků, aby byly obě ruce volné. V dílnách se měří univerzálním * , jinými přesnými měřidly. Pravý úhel měříme ocelovým úhelníkem, ostatní úhly univerzálním úhloměrem. Průměr závitů měříme posuvným měřítkem, závit má vnější průměr * , stoupání závitů na šroubech a v maticích měříme závitovými měrkami. Rovinnost ploch měříme vlasovým nožovým pravítkem. S dosud popsanými měřidly vystačíte pro většinu prací. V praxi se měří ještě šablonami, kalibry, optickými měřicími přístroji. Lístkový spároměr měří úzké štěrbiny, poloměrové, rádiusové šablony měří zaoblení, hmatadla přenášejí rozměry, hloubkoměry měří díry a drážky. Některá z těchto speciálních měřidel se prodávají i v železářských obchodech, kde je najdete, když poznáte, že by vám mohla být užitečná. Podrobnější poučení najdete v odborné literatuře o měření ve strojírenství, nejvhodnější budou pro vás laciné svazečky sbírky Kurs technických znalostí, SNTL, Praha. Před obráběním se materiál proměří, aby byl dost velký. Pak často na jeho povrch nakreslíme, orýsujeme obrysy vyráběné součásti. Rýsuje se nejčastěji ocelovou jehlou podle pravítek, úhelníků, šablon z plechu, kružnice se rýsují kružítkem. Aby byly rysky na oceli nebo na odlitku lépe znát, potíráme ocel roztokem modré skalice ve vodě, tím se pomědí, a odlitky roztokem křídy ve vodě s přísadou klihu. Průběh rysek, poloha středů kružnic a rohů se značí malými důlky vyraženými hrotem důlčíku na tvrdé podložce, nejlépe na litinové desce. V klempířství se rýsují na tabule plechu, rozvinuté pláště potrubí krytů. Sekáč často nahradí v domácí dílně obráběcí stroj při zarovnávání materiálu, přeseknutí, sekání drážek, odseknutí nýtových hlav a nerovností. Tři základní tvary sekáčů pro práci zastudena, s nimiž většinou vystačíte, jsou na * . Kováři mají podobné sekáče s dřevěnou násadou jako kladiva pro práci zatepla i zastudena. Sekaný materiál dobře upneme ve svěráku a sekáme podle * ostrými údery kladiva. Sekáč se nakloní, aby břitem ubíral vrstvu asi # * tlustou. Občas se chladí namočením do oleje. Clona z drátěného pletiva zachycuje odletující třísky, pracujeme vždy s ochrannými brýlemi. Hlavu sekáče, na kterou tlučeme, musíme občas ohladit pilníkem, aby se pěchováním netvořily ostřiny. Břit často ostříme. Plech sekáme podle rysky, zpravidla ve svěráku podle * . Tlustší materál zpravidla jen nasekneme na kovadlině, třeba i ze všech stran a potom ho přerazíme. Otvory v tlustém materiálu sekáme podle * . Napřed vyvrtáme podle orýsovaného obvodu díry, souvislou řadu malých dírek, a žebra mezi nimi prosekneme dělicím sekáčem s plochým koncem. Zbytky po dírách zhruba zarovnáme osekáním a pak otvor vypilujeme. Je to postup obtížný, ale stačíte na to. V menších dílnách tak dost často pracují nástrojaři. Stříháme nůžkami, dvěma klínovými břity, které se proti sobě posunou. Ruční nůžky se nemají rozevírat víc než na # * , protože při větším rozevření z nich materiál vyklouzne. Tlustý plech se proto stříhá obtížně a musí se sekat nebo řezat pilkou, pokud nemáte přístup k silnějším tabulovým nebo pákovým nůžkám. Tvar výstřihu na plechu orýsujeme rýsovací jehlou. Důležitý rozdíl mezi klempířskými nůžkami na plech a na díry plyne z * . Stříháme opatrně, abychom si nepřiskřípli ruku koncem rukojeti. Ostřinu na stříhaném plechu opilujeme nebo oškrábeme škrabákem, pracujeme co možná v kožených rukavicích. Ručně stříhaný plech se křiví, musí se dodatečně vyrovnávat paličkou a to není snadné. Tabuli přitlačíme levou rukou, stříháme malými zdvihy čelistí nůžek, nedovíráme je úplně a posouváme nůžky dopředu. Kovy řežeme podobně jako dřevo ruční rámovou pilkou. Pilový list se upíná v rámu kolíkem za dírky. Aby nedřel, v proříznuté drážce jsou zuby rozvedeny, ohnuty na strany nebo je pilka v místě se zuby zvlněna, aby řezala o něco širší drážku. Hustota zubů se určuje počtem zubů na délku jednoho palce. Pokud si můžeme vybrat, volíme na měkkou ocel, hliník, měď a tlustší materiál až # zubů na * . Na plech a trubky až # zubů na * . Tenký plech řežeme někdy lupenkou, pro řezání pilkou ho upínáme mezi dvě prkénka do svěráku. Řezaný materiál upínáme do svěráku tak, abychom řezali co možná vlevo od svěráku. V místě, kde začneme řezat, napilujeme hranou trojúhelníkového pilníku zářez a začínáme dopředu skloněnou pilkou. Při pohybu vpřed na pilku mírně tlačíme, zpět táhneme volněji. Teprve když se nařízne celá plocha, narovnáme pilku do vodorovné polohy. Tvrdší ocel řežeme asi # dvojzdvihy za minutu, měkkou o něco rychleji. Vždy se snažíme řezat materiál naplocho , ne na výšku, aby byly v záběru stále nejméně tři zuby. Pilka s hrubšími zuby řeže rychleji než pilka s jemnými zuby, snadněji se však zlomí. Při nesprávném načínání na hraně se zuby vylámou, další prací se lámou dál, pilový list musíme vyměnit. Řezání se usnadní mazáním lojem a grafitem, dva díly loje a jeden díl grafitu se utřou v pastu. Nejčastěji se pilka láme při dořezávání. Zlomí se, mohou zaseknout do zbývající tenké vrstvy materiálu. Řez musíme končit opatrně, na pilku méně tlačíme. Kde to nevadí, raději místo úplného doříznutí materiál nakonec ulomíme. Po práci pilku očistíme a povolíme křídlové matice, aby se list zbytečně nenapínal. Zlomí- li se list v řezu, je dobře začít nový řez jinde, vedle, z druhé strany. Pro hluboký řez list natočíme a řežeme opatrně, aby se příliš nekřivil. Máte- li ruční elektrickou vrtačku, můžete ji * . Tělo ke stolu. Místo vrtáčku upneme za čep kružní pilku, jíž se pak kov řeže jako dřevo na pevné podložce, jejíž štěrbinou pilka prochází. Pilováním nahradíme práci obráběcích strojů, frézování, hoblování. Dokud byly stroje nedokonalé a drahé, ve strojírnách se mnoho pilovalo. Nejčastěji pilníkem materiál hladíme nebo obrábíme na míru. Tělo pilníku končí stopkou, na kterou se naráží rukojeť, držadlo ze dřeva nebo z papíroviny. Při narážení nové rukojeti vyvrtáme v ní přiměřeně hlubokou díru, točíme tam stopkou, aby se díra rozšířila, a pak rukojeť pevně narazíme podle * . Rukojeť musí vždy pevně držet hliník. Slunečním větrem rozumíme tok elektricky nabitých částic, zejména elektronů a protonů pocházejících ze slunce, a šířících se do meziplanetárního prostoru. Dnes se existence slunečního větru obecně přijímá, neboť tok částic byl zjištěn pomocí detektorů na četných družicích a sondách, na některých družicích typu Pioneer, Luník, Explorer, Veněra a Vela. Viz seznam družic a sond měřících sluneční vítr. První experimentální zjištění slunečního větru pochází od Biermanna z roku # . Bylo odvozeno z pozorování komet a formy jejich ohonů na základě pozorování Hoffmeistrova. Před Hoffmeistrem a Biermannem předvídali nebo spíše tušili, tedy bez experimentálního ověření, sluneční vítr Bierkeland, Fitzgerald, Lodge. Usuzovali na něj ze skutečnosti, že po velkých slunečních erupcích se zvýšila intenzita polárních září. Protože komety nejsou vždy po ruce, přišel Biermann na myšlenku ověřit si existenci slunečního větru tím, že by byl vypuštěn do meziplanetárního prostředí umělý oblak sodíku nebo barya. Takto uměle vytvořené oblaky se pozvolna ionizují v důsledku fotoionizace. Ionty jsou zajaty siločarami magnetického pole. Oblak se prodlužuje podle siločar. Aby existence slunečního větru byla očividná, byly provedeny rovněž pokusy uvnitř magnetosféry, tedy v prostředí, kde sluneční vítr nepůsobí. Po prvních pokusech Biermannových otázku slunečního větru teoreticky první propracoval Parker. Jeho teorie byla přijímána zpočátku s nedůvěrou. Dnes se po pokusech se sondami a družicemi, po doplnění, obecně uznává. Parker vychází z toho, že sluneční koróna není stav statický. Původně se myslilo, že částice, z nichž se skládá koróna, zůstávají v klidu v důsledku hydrostatické rovnováhy. Podle Parkera, jehož model koróny se dnes obecně přijímá, koróna je v neustálé expanzi a částice, různé ionty, protony, elektrony, urychlené na únikovou rychlost, která je pro Slunce asi # * odcházejí ze Slunce do meziplanetárního prostoru. Matematické vyjádření vede k řadě křivek vyjadřujících rychlost expanze jako funkci vzdálenosti. Teplota je parametrem. Detektory na sondách a družicích bylo možno zjistit řadu parametrů částic slunečního větru, zejména jejich rychlost, hmotu a teplotu. Souběžně se zkoumala i intenzita, směr a fluktuace magnetického pole. Z Měsíce pak byly přivezeny na Zem vzorky sebraných částic zvláštními přístroji, což dovolilo určit složení slunečního větru. V okolí Země průměrná rychlost slunečního větru činí až # * a hustota je asi až # částic na * . Tyto údaje se podstatně mění vlivem aktivních procesů na Slunci, zejména erupcí. Složení slunečního větru je proměnlivé, ale hlavními složkami jsou elektrony a protony. Asi tvoří jádra hélia. Ovšem v slunečním větru jsou přítomny v nepatrném množství i jiné prvky jako * . Těžké prvky jako železo a nikl se vyskytují zřídka, předpokládá se, že v důsledku gravitace dochází v koróně ke třídění. Parker ve svém * předpokládá, že koróna má kulovou symetrii a že je možno zanedbat sluneční magnetické pole. Fyzikální vlastnosti slunečního větru v blízkosti oběžné dráhy Země vyplývají z tabulky, ve které jsou v prvním sloupci uvedeny údaje pro klidný sluneční vítr, v druhém pro sluneční vítr, který je možno přidružit k nějakému významnému jevu na Slunci, jako jsou například větší erupce. Velmi energetické částice mohou mít rychlosti mnohem větší, než jaké jsou uvedeny v tabulce, a dorazí tedy k Zemi mnohem dříve. Vzhledem k tomu, že teplota a rychlost postupně klesá, jak se částice šíří od emitujícího zdroje, budeme se ptát, zda a kde sluneční vítr končí. A tu odpovídá zatím jen teorie. Ta byla * na základě výpočtu, že ve vzdálenosti # * nebo # astronomických jednotek, * jednotka * # miliónů * , je rychlost řádově # * . Ve vzdálenosti větší než # astronomických jednotek rychlost částic by měla být asi # * . Protonová hustota by byla nižší než # částic. Velká pozornost se věnuje interakci mezi slunečním větrem a Zemí. Sluneční vítr hraničí se zemským magnetickým polem povrchem zvaným magnetopauzou. Předpokládá se, * se nachází v průměrné vzdálenosti zemských poloměrů ve směru Slunce. V opačném směru sluneční vítr vytahuje pole do dlouhého ohonu, takže se podobá kometě. Horní polovina sestává ze siločar z oblasti severního geomagnetického pólu, ve spodní polovině se uplatňují siločáry z oblasti * pólu. Uprostřed mezi dvěma oblastmi opačných polí, opačných polarit, je quasineutrální vrstva, kde pole je velmi slabé. Umělé družice zjistily tento ohon ještě ve vzdálenosti # * za oběžnou dráhou Měsíce. Zemské magnetické pole tvoří štít proti částicím slunečního větru. Při přibližování k Zemi bude magnetické pole silnější. Bude- li dostatečně intenzívní, bude bránit částicím v jejich cestě. Jen částice dostatečně energetické proniknou magnetickým polem. Musí se však podřídit zákonům magnetického pole. Siločáry zemského magnetického pole budou deformovány, stlačeny ve směru od Slunce. Vně magnetosféry jsme v přímém kontaktu se slunečním větrem. Rychlost větru, jak jsme viděli, je nadzvuková. Uvidíme proto nárazovou vlnu oddělenou od magnetopauzy, která se bude nacházet mezi ní a Sluncem. Mezi magnetosférou a * tok částic a magnetické pole * velmi zmítány, jak to dokazují měření z některých družic. Jaký je vliv poruch meziplanetární plazmy způsobený sluneční činností na magnetosféru. K takovým poruchám dojde nejspíše v důsledku sluneční erupce, neboť v době erupce jsou vysílány nabité částice o různých energiích. Nejprve jde o částice velmi energetické, # miliónů elektronvoltů nebo i více, ty tvoří sluneční kosmické záření. Dojde k Zemi za # hodin. Potom jde hlavně o nárazovou vlnu, která se šíří rychlostí až # * . Nabité částice odnášejí s sebou magnetické pole. K poruchám na Zemi dochází asi # hodin po erupci. Když nárazová vlna přijde do blízkosti Země, tlak na magnetopauzu se zvýší a celá struktura magnetosféry se mění. Částice obohacují radiační pásy ve výšce asi # a # * . Konečně v ionosféře, v zemské * částečně ionizované, v polárních oblastech mohou částice z radiačních pásů * dost nízko a vyvolat elektrické poruchy dosahující # nebo # ampérů. Jevy zasahující ionosféru vyvolávají poruchy v telekomunikaci. Z erupce dorazí nejdříve částice velmi energetické a rentgenové záření, které je zasaženo magnetosférou. Jsou absorbovány nízkými vrstvami ionosféry, způsobují na krátkou dobu vymizení rádiových spojení, zejména na krátkých vlnách. Konečně nabité částice v oblastech vysokých šířek, kde radiační pásy sestupují dost nízko do atmosféry, dávají vznik polárním zářím jak na severní, tak na jižní polokouli. Polární záře jsou nejnápadnějším ionosférickým jevem odehrávajícím se ve výšce od # * do několika set kilometrů. V našich zeměpisných šířkách jsou celkem * jevem, ale v době maxima sluneční činnosti je možno někdy pozorovat červenavé nebo nazelenalé záření, které barví severní oblohu, mění svou * a pak se pozvolna ztrácí. Ty pravé nádherné polární záře ve * zářících ploch, vlnících se drapérií jednotlivých svítících * jsou však známy jen obyvatelům vysokých zeměpisných šířek. Nárazy částic slunečního větru na atomy vysoké atmosféry, ionosféry, je excitují do vyšších hladin a při návratu do původních hladin dochází k viditelnému záření. Aby mohla být lépe studována fyzikální podstata některých jevů v magnetosféře a ionosféře, vyvolají se tyto jevy uměle tím, že se z rakety, z elektronových děl vstřikují svazky elektronů o # * s pulsy v trvání zlomku sekundy nebo i # sekundy. Jejich pohyb v magnetosféře nebo ionosféře se sleduje a analyzuje. Tyto pokusy v mnohem dokonalejší formě jsou pokračováním pokusů z balónů, které se * poprvé v roce # . V září se konalo v Kyoto, Japonsko, druhé všeobecné vědecké shromáždění mezinárodního sdružení pro geomagnetismus a aeronomii, kde bylo pojednáno o dosažených výsledcích kontrolovaných magnetosférických pokusů i o plánech do budoucna. Mezi jevy uměle vyvolanými, některé druhy rádiových záblesků, jsou i polární záře. První takový pokus byl s úspěchem proveden v lednu # , další pak v říjnu # . Tyto pokusy o vyvolání polární záře na severní polokouli vyvrcholily v Sovětském svazu v dubnu # a červnu # . V roce # má být uskutečněn francouzsko-sovětskýpokus v Indickém oceánu, v Kerguelen Islands, s dvěma raketami. Rakety budou vybaveny elektronovými děly vystřelujícími elektrony a s energiemi # a # * , s trváním # pulsů # a # sekundy. Budou vystřeleny i rádiové přijímače pracující v rozsahu od # * do # * k přijímání záření v důsledku interakce. Vlastní záření slunečního větru prakticky neexistuje nebo není je možno zjistit. Jsou dvě metody jeho zjištění. Je možno pozorovat jeho vliv na záření, které má jiný původ, nebo je možno v jeho lůně umístit přístroj, kterým by se sluneční vítr zjistil. První metoda se skutečně používá. Záření, které je nejvíce zasaženo meziplanetárním prostředím, se nachází v oboru metrových vln. Statistické fluktuace elektronové hustoty v plazmě rozptylují vlny vyslané rádiovými zdroji. V důsledku toho se zdá, že zdánlivý průměr těchto zdrojů se zvětšuje, když záření prochází oblasti, kde hustota plazmy je vyšší. Tak zjistíme tuto hustotu jako funkci vzdálenosti od Slunce. Tyto fluktuace u rádiových zdrojů s malým zdánlivým průměrem dávají ohybové obrazy, které se pohybují na Zem, kde jsou přijímány rádiovými teleskopy. Je to vliv scintilace známý u hvězd ve viditelném světle, jestliže atmosféra je turbulentní. Měření této rychlosti posuvu je téměř přímým měřením rychlosti slunečního větru. Bylo zjištěno, že tato rychlost je vyšší ve směru slunečních pólů než v rovině ekliptiky. Díky zdokonaleným technickým prostředkům, družicím a sondám, poznáváme lépe fyziku zemského okolí. Doufejme, že v budoucnu to dovolí ovládat naše okolí a zlepšit podmínky života na Zemi. Pod tímto zorným úhlem jsou výzkumy v tomto oboru značně důležité. V roce # uplynulo již # let od zahájení výuky astronomie jako samostatného předmětu v posledním ročníku povinné desetileté všeobecně vzdělávací školy NDR. Při své studijní cestě do NDR v tomto roce jsem měl možnost se blíže seznámit s tamní školní astronomií a organizací její výuky. Následující řádky jsou určitým průřezem stavu výuky astronomie v NDR a její úrovně dané patnáctiletým vývojem. Po překonání počátečních obtíží v první etapě povinné výuky astronomie v letech # - # , kdy nebyl dostatek kvalifikovaných učitelů astronomie a nebyla propracována metodika výuky, se od poloviny šedesátých let soustavně zvyšovala úroveň vyučování spojená se zavedením nových učebních osnov a nové učebnice v roce # . Ve výuce se stále více uplatňují matematické a fyzikální podklady a astronomie zaujala pevné místo mezi ostatními předměty. Současně se rozrůstala materiální základna pro vyučování astronomie. Počet učitelů se složenou doplňující státní zkouškou z astronomie dosáhl pro celou NDR počtu # , školních, popřípadě lidových hvězdáren sloužících pro účely výuky je dnes # , k tomu je nutno připočítat # malých planetárií, * než polovina těchto zařízení byla vybudována po roce # , často brigádnicky s velkým nadšením a velkou obětavostí, například při stavbě Bůrgelovy školní a lidové hvězdárny v Hartě se odpracovalo brigádnicky # hodin, přitom sám dnešní ředitel observatoře Busch má na svém kontě # hodin brigádnické manuální práce konané při zaměstnání a bez nároku na odměnu. Statistika provedená na užším výběru školních hvězdáren v NDR poskytuje zajímavá čísla. # observatoří má jednu nebo více kopulí, pozorovatelnu s odsuvnou střechou, učebnu nebo přednáškový sál, na * se koná i vědecká práce, při * existují pracovní zájmové kroužky astronomie a astronautiky. Obvykle se hvězdárna stará o výuku na několika školách v okolí. Má- li observatoř učebnu, probíhají hodiny astronomie v ní. Je tak k dispozici více názorných pomůcek a přístrojů. Rozložení školních hvězdáren v NDR není však rovnoměrné, většina jich je v jižní části, # hodin, kdežto na severu probíhá výuka převážně přímo na školách. Řada školních observatoří funguje současně i jako lidové hvězdárny pro nejširší veřejnost. Nové učební osnovy používané od roku # mají # vyučovacích hodin astronomie, v # ročníku hodina týdně po dobu školního roku plus dva povinné pozorovací večery po hodině. Mají dva hlavní celky, planetární systém a astrofyziku se stelární astronomií. Bližší rozbor by se vymykal rámci tohoto článku, proto zde uvádím jen hlavní témata, planetární systém, naše sluneční soustava, úvod do astronomie # hodiny, Země jako nebeské těleso # hodiny, Měsíc # hodiny, planetární systém # hodin, vývoj představ o sluneční soustavě # hodina, astrofyzika a stelární astronomie, Slunce # hodiny, hvězdy # hodin, Mléčná dráha a extragalaktické systémy # hodiny, závěrečný přehled, historické aspekty # hodiny. Hloubku výkladu lze ukázat na kapitole o Slunci, kterému jsou věnovány # vyučovací hodiny. # hodina. Slunce a jeho aktivita. Vysvětlují se pojmy fotosféra, granulace, sluneční skvrny, sluneční aktivita, protuberance, erupce, chromosféra, sluneční koróna, cykly sluneční činnosti. # hodina. Sluneční záření. Zahrnuje výklad korpuskulárního a elektromagnetického záření, celkové zářivosti Slunce, slunečního větru, vzniku polárních září a magnetických bouří. # hodina. Chemické složení a energetická bilance Slunce. Vysvětluje se pojem spektra, kontinuálního spektra, absorpčních a emisních spektrálních čar, spektrální analýzy chemického složení a velikosti teploty, hustoty a tlaku, základní jaderné reakce jako zdroj sluneční energie, spalování vodíku na hélium. Co se týče základů stelární astronomie a astrofyziky, lze si o jejich hloubce udělat představu z pojmů, které jsou součástí učebního programu, paralaxa, paprsek, zdánlivá a absolutní hvězdná magnituda, UBV, fotometrie, spektrální klasifikace hvězd, Hertzsprungův, Russelův diagram, luminozitní klasifikace, závislost, hmota, svítivost. Jedna celá hodina je věnována hvězdné evoluci. Je to náročná látka, uvážíme- li, že jde o žáky základní povinné školy, která předpokládá dobré znalosti matematiky, fyziky a chemie nezbytné pro úplné pochopení probírané látky. Pozorovací večery tvoří praktikum k teoreticky probíraným základům astronomie. Jsou dva a celkem při nich žáci řeší # pozorovacích úkolů. První večer probíhá v září až v říjnu. Jde hlavně o orientaci na hvězdné obloze, vyhledání a znalost souhvězdí a také o první seznámení s astronomickým dalekohledem. Tomu odpovídají i úkoly, polárka a meridián, podzimní souhvězdí, odhad a měření azimutálních souřadnic hvězd, měření zdánlivého měsíčního průměru a pozorování měsíčního povrchu, poslední úkol s dalekohledem. Druhý pozorovací večer se koná v lednu až únoru a plní se při něm # zbývajících úkolů, pozorování povrchu planety, pozorování dvojhvězdy, pozorování otevřené hvězdokupy, Plejády, vše s pomocí dalekohledu, zimní souhvězdí, měření úhlových vzdáleností na obloze, odhad jasnosti a barvy hlavních hvězd, souhvězdí Orion. Žáci se přitom naučí zacházet s pomůckami, otáčivá mapa hvězdné oblohy, a přístroji, astronomický dalekohled. Většinou se používá školního refraktoru, výrobku firmy Carl Zeiss, Jena, některé školní hvězdárny mají pro hromadnou výuku i dalekohledy vlastní výroby o průměru objektivu kolem # * . Je však k dispozici celá řada dalších pomůcek, zejména velké nástěnné mapy a obrazy, diapozitivy, filmy. Ostatně ani k ověření znalostí souhvězdí není v zásadě třeba pozorovacího večera, učitel to může u žáků provést i formou písemné práce při hodině. Každý žák při ní dostane kopii mapy hvězdného nebe bez označení souhvězdí a jeho úkolem je na ní určitá souhvězdí nalézt a označit. Povinná výuka astronomie je od roku # doplněna nepovinným studiem pro zájemce z devátých a desátých tříd, a to formou pracovních kroužků astronomie a astronautiky. Velká péče je věnována dalšímu vzdělávání učitelů astronomie. Od roku # vychází šestkrát ročně časopis a od roku # pracují při okresních pedagogických radách. Kromě komise pro vyučování astronomie. Kromě toho existuje při Akademii pedagogických věd NDR vědecký astronomický odbor, který rozpracovává metodiku výuky astronomie a koordinuje její další rozvoj. V jediném školním roce tak absolvuje základní kurs astronomie zhruba # žáků # ročníků základních škol v celé NDR, za dobu existence výuky astronomie získalo základní astronomické vědomosti přes milióny mladých lidí, kteří jsou dnes ve věku # let. Základní astronomické znalosti patří v NDR k požadavkům všeobecného vzdělání a astronomie tam mezi ostatními předměty zaujala své specifické místo vedle matematiky, fyziky a chemie. Při důsledném zavádění pojmu gravitační hmotnost musíme uvažovat o gravitačním působení těles, která jsou v pozorovací inerciální soustavě v klidu. Z tohoto důvodu není vhodné použít Keplerových zákonů pro zavedení pojmu gravitační hmotnosti, protože tyto zákony pojednávají o pohybu těles v gravitačním poli, při kterém se již uplatňuje setrvačná hmotnost. K tomu, abychom odvodili gravitační zákon z Keplerových zákonů a z druhého pohybového zákona, musíme se již opírat o ekvivalenci gravitační a setrvačné hmotnosti, viz * . Odchýlíme se proto od historického přístupu zavedení gravitační hmotnosti užitím Keplerových zákonů a užijeme statického experimentu, který můžeme provést na Cavendishových torzních vahách. Přitom můžeme s výhodou použít stejného metodického přístupu jako při zavedení setrvačné hmotnosti. Na vahadlo připevníme dvě stejné kuličky a budeme do určité stálé vzdálenosti před prvou a za druhou kuličku klást dvojice stejných koulí z různého materiálu. Předpokládáme, že koule a kuličky jsou homogenní, bez vlastního vnějšího elektrického a magnetického pole. V důsledku vzájemného gravitačního působení nastane výchylka vahadla, jejíž kompenzací zjistíme, že velikost síly je závislá na určité vlastnosti koulí. Necháme- li koule nezměněné a budeme- li měnit kuličky na vahadle, zjistíme, že velikost síly je rovněž závislá na určité vlastnosti kuliček. Necháme- li nyní koule i kuličky nezměněné a budeme- li měnit jejich vzájemnou vzdálenost, zjistíme, že velikost síly rovněž souvisí se vzájemnou polohou interagujících těles. Výsledky pokusu můžeme zobecnit. Pozorovaný jev, že materiální objekty bez vlastního vnějšího elektrického a magnetického pole na sebe navzájem působí silami závislými na jejich vzájemné poloze, nazýváme gravitační interakcí. Touto definicí oddělujeme od gravitační interakce interakci elektromagnetickou. Zbývající dvě interakce, silná a slabá, se nemohou vzhledem ke svému nepatrnému dosahu projevit u makrofyzikálních objektů. Tím jsme definovali gravitační interakci jako vlastnost materiálních objektů. Míra vlastnosti materiálního objektu, s jakou se podílí na gravitační interakci s jinými materiálními objekty, se nazývá gravitační hmotnost. Je třeba ještě definovat gravitační hmotnost jako fyzikální veličinu a potom definovat její jednotku. Působí- li dvě sféricky souměrná tělesa ze stejně velké vzdálenosti na třetí sféricky souměrné těleso, pokusné těleso, stejnou silou, mají první dvě tělesa stejnou gravitační hmotnost. Spojíme- li je v jedno sféricky souměrné těleso, zjistíme, že působí na pokusné těleso dvojnásobnou silou. Proto mu přisoudíme dvojnásobnou gravitační hmotnost. Vezmeme- li # kulových těles o stejné gravitační hmotnosti jako jedno kulové těleso, zjistíme, že síla působící na pokusné těleso je násobná # . Tím jsme také dokázali, že gravitační hmotnost je veličinou aditivní. Pokus můžeme provést jak pro koule, tak pro kuličky na vahadle. Síla je tedy přímo úměrná součinu gravitačních hmotností interagujících těles. Necháme- li koule a kuličky nezměněny a budeme- li měnit * . Necháme jejich středů, určíme, že síla je nepřímo úměrná druhé mocnině této vzdálenosti. Můžeme tedy pro velikost síly psát, kde je gravitační konstanta, která je nezávislá na gravitačních hmotnostech a souvisí s volbou jednotky pro gravitační hmotnost. Matematicky lze dokázat, že výraz pro gravitační sílu v tomto tvaru platí nejen pro hmotné body a homogenní koule, ale i pro tělesa se sféricky souměrně rozdělenou hmotností. Gravitační hmotnost vystupuje v teorii gravitačního pole ve dvou úlohách, jednak jako zdroj gravitačního pole, aktivní gravitační hmotnost, a jednak jako charakteristika částice tělesa, na niž pole působí, pasívní gravitační hmotnost. Odlišme tyto dvě funkce gravitační hmotnosti a určeme vztah mezi aktivní a pasívní hmotností jako důsledek třetího pohybového zákona. Označíme- li * a * aktivní a pasívní gravitační hmotnost prvého tělesa a * druhého tělesa a budeme- li považovat tato tělesa za hmotné body, bude první těleso působit na druhé těleso silou * a druhé těleso na první těleso silou * , kde * je jednotkový polohový vektor vedený od prvého tělesa ke druhému tělesu. Budeme- li tato tělesa považovat za izolovanou soustavu, půjde- li o interakci bez vlivu dalších sil, musí podle třetího pohybového zákona platit * . To vede ke vztahu * . Zvolíme- li pro pasívní gravitační hmotnost stejnou jednotku jako pro aktivní gravitační hmotnost, je tento poměr rovný jedné a platí * . Nebudeme proto nadále rozlišovat aktivní a pasívní gravitační hmotnost a budeme pouze hovořit o gravitační hmotnosti. Nyní k volbě jednotky pro gravitační hmotnost. Zvolíme rozměr gravitační hmotnosti rovný rozměru setrvačné hmotnosti. Jednotku pro setrvačnou hmotnost již máme zvolenu jako setrvačnou hmotnost normálu definovaného složení. Aby systém jednotek byl co nejjednodušší, je vhodné zvolit pro gravitační hmotnost stejnou jednotku jako pro setrvačnou hmotnost. Protože dosud neznáme obecný vztah mezi gravitační a setrvačnou hmotností, můžeme položit hmotnost gravitační rovnu hmotnosti setrvačné pouze pro určité těleso, pro normál jednotky setrvačné hmotnosti. Tím jsme pro toto určité těleso položili jednotku hmotnosti gravitační rovnu jednotce hmotnosti. Zvolíme- li * za tuto jednotku a provedeme- li měření na Cavendishových váhách, u nichž jsou koule a kuličky zhotoveny z materiálu stejného složení, jako má normál jednotky setrvačné hmotnosti, vyjde nám pro gravitační konstantu hodnota * . Můžeme tedy říci, že homogenní těleso tvaru koule bez vlastního vnějšího elektrického a magnetického pole má gravitační hmotnost * , působí- li na stejné těleso silou * , je- li vzdálenost středů obou koulí * . A priori nemusí mít dvě různá tělesa o stejné gravitační hmotnosti stejnou setrvačnou hmotnost. Před třiceti lety byly naše národy osvobozeny ze jha německého fašismu. S velkým elánem se začala budovat naše socialistická společnost, začala se rozvíjet československá ekonomika, věda a kultura. Třicáté výročí osvobození našich zemí sovětskou armádou dává podnět k zamyšlení nad výsledky a rozvojem československé vědy za posledních třicet let. Vědecké kolegium matematiky ČSAV pověřilo skupinu našich předních matematiků, aby v hlavních rysech zhodnotili vědeckou činnost v matematice za posledních třicet let. Předkládáme čtenářům výsledek jejich práce. Společenská potřeba po druhé světové válce vyvolala intenzívní růst vědecké práce v matematice. Úspěšně se rozvíjely směry, v nichž se pracovalo před válkou, a začala se soustavně rozvíjet činnost v disciplínách, které v Československu neměly tradici, ale jsou nezbytné pro rozvoj vědecké práce jak v matematice, tak všude, kde se matematiky užívá. Některé z těchto disciplín jako teorie diferenciálních rovnic sahají až k počátkům novověku, jiné, teorie výpočetních procesů a systémů, teorie informace, teorie algoritmů, jsou nové a vznikly v rámci vývoje, který zahrnuje zrod kybernetiky a vyúsťuje do vědeckotechnické revoluce. Na rozvoji vědecké práce v matematice se podílela a úzce spolupracovala pracoviště vysokých škol ČSAV, SAV a některých resortních výzkumných ústavů. Proto nelze ve stručnosti ani v hrubých rysech odlišit a charakterizovat podíl a přínos jednotlivých institucí. Významných výsledků bylo dosaženo v oblasti matematické logiky a základů matematiky, v níž se v Československu začalo soustavně pracovat až po druhé světové válce. Byla zkoumána axiomatická teorie množin a její různé modely. Byla vytvořena teorie polomnožin, což znamenalo podstatný přínos a vytvoření nového směru bádání. V matematické logice se dosáhlo pozoruhodných výsledků v syntetické a sémantické problematice matematických teorií. Důležité výsledky byly získány v konstruktivní analýze. Intenzívně se pracovalo v aplikacích matematické logiky na automatizaci některých složek výzkumných prací. V analytické teorii čísel bylo dosaženo řady výsledků, které udržují tradiční mezinárodní úroveň matematiky v této oblasti. Pokroku bylo dosaženo v elementární teorii čísel, v algebraické teorii čísel, i v aplikacích teorie čísel na jiná odvětví matematiky. V metrické teorii čísel se výsledky týkaly různých typů rozvojů čísel z hlediska Hausdorffovy dimenze a sigma řídkosti. V teorii kategorií se dospělo k významným výsledkům, především v problémech reprezentace kategorií, a to zejména reprezentace pomocí jednoduchých struktur. Při zkoumání struktur byly získány nové typy jejich popisu a výběru vhodných zobrazení. Dosažené výsledky mají značný význam též pro topologii, algebru, teorii grafů a úzce souvisí s kombinatorickými problémy. V teorii algebraických struktur mají naše výsledky světovou úroveň, zejména v oblasti binárních a relačních systému. Nejvíce byly vyšetřovány abelské grupy, pologrupy, kvazigrupy, svazy a binární systémy s uspořádáním. Byla vybudována teorie grupoidů a její množinový základ, teorie rozkladů množin. Pro uspořádané množiny byla vybudována teorie dimenze a prohloubena aritmetika jejich typů. Cenné výsledky jsou zřejmé v teorii univerzálních algeber, zejména v popisu svazů primitivních tříd. Důležitých výsledků, jež došly širokého uznání, bylo dosaženo při zkoumání strukturálních vlastností algebraických a topologických pologrup a to též v souvislosti s teorií čísel, s teorií matic, s teorií pravděpodobnosti a s teorií grafů i automatů. Byla také objasněna souvislost unárních algeber s jistou třídou automatů. V topologii se získaly významné výsledky v oblastech souvisejících s matematickou analýzou, teorií míry a teorií pravděpodobnosti, a to zejména ve zkoumání spojitých struktur z hlediska kategorií v teorii uniformních prostorů, v teorii dimenze, v problematice ultrafiltrů, v otázkách vytváření a klasifikace funkcí i bodových množin. V teorii reálných funkcí se kromě zmíněných otázek deskriptivní teorie zkoumaly darbouxovské funkce, míra a integrál na strukturách s operacemi a zobecnění pojmů míry a integrálu. V geometrii se práce rozvinula v různých oblastech. V elementární geometrii bylo pomocí teorie grafů docíleno hlubokých výsledků v metrické teorii simplexů. V základech geometrie byly utvořeny skupiny, které dosáhly významných výsledků hlavně v teorii struktury projektivních rovin, sítí a dalších typů incidenčních struktur. V diferenciální geometrii pokračovala soustavná studia v klasických partiích, kde bylo dosaženo výsledků světové úrovně hlavně v teorii soustav podprostorů, projektivního prostoru. Nově však byly založeny týmy, které rozpracovaly některá odvětví moderní diferenciální a kombinatorické geometrie. Byla vytvořena soustavná teorie diferenciálních objektů, která definitivně osvětlila klasické základní teorie diferenciální geometrie a umožnila získání nových výsledků v parciálních diferenciálních rovnicích a funkcích mnoha komplexních proměnných. Dále byly podstatně nové výsledky v teorii Riemannových prostorů. V kombinatorické oblasti byly důležité výsledky týkající se buňkových rozkladů uzavřených variet. Ve funkcionální analýze byla vyšetřována struktura lineárních prostorů. Byly získány výsledky zásadního významu v teorii lineárních zobrazení, týkající se zejména úplnosti a spojitosti inverzního operátoru. Od základu byla vybudována nová teorie hermiteovských algeber zobecňující pojem calgeber, jež mají důležité souvislosti s fyzikou. Byl zaveden pojem kritického exponentu, který souvisí s otázkou konvergence iteračních procesů. Významné výsledky byly získány v teorii operátorů a v oblasti existenčních vět matematické a numerické analýzy. Některých důležitých výsledků se dosáhlo též v otázkách integrace podle vektorové míry a integrální reprezentace operátorů. Úspěšně se rozvíjela teorie diferenciálních rovnic, v níž se v Československu před válkou skoro nepracovalo. Byla vybudována teorie disperzí, která je velmi účinným nástrojem ke studiu obyčejných diferenciálních rovnic # řádu, dále algebraická teorie těchto rovnic a její abstraktní model. Úspěšně se rozvíjela práce v lineárních diferenciálních rovnicích vyšších řádů a významné výsledky byly dosaženy v teorii stability nelineárních rovnic. Byly zkoumány asymptotické vlastnosti řešení otázky oscilatoričnosti a periodicity. Další výsledky se týkaly rovnic s opožďujícím se argumentem. V parciálních diferenciálních rovnicích se dospělo k důležitým výsledkům při řešení lineárních problémů variačními metodami a byly úspěšně rozvíjeny metody nelineární funkcionální analýzy a jejich aplikace na nelineární problémy. Důležité jsou výsledky ve spektrální teorii nelineárních operátorů a aplikace těchto výsledků v teorii okrajových úloh pro parciální diferenciální rovnice. V numerických metodách byly sestrojeny efektivní postupy, pomocí nichž se na počítačích získají číselné hodnoty řešení matematických úloh. Byly zkoumány otázky stability numerických výpočtů. Významné výsledky byly získány v oblasti teorie a užití iteračních metod, zejména v aplikaci na výpočet kritických parametrů jaderných reaktorů. Ač některé směry výzkumu byly vyvolány konkrétními potřebami praxe, obdržely se výsledky mající obecnou platnost, někdy bylo dosaženo dokonce výsledků definitivních v rámci teorie přibližných metod. Další významné výsledky byly získány při rozvíjení metody konečných prvků. Teoretické výsledky z oboru parciálních diferenciálních rovnic a numerických metod měly četné praktické aplikace. Mezi nejvýznamnější patřily výpočet tepelných napjatostí pro stavbu přehrady Orlík, na jehož základě byl navržen ekonomičtější způsob výstavby, ve své době velmi progresívní, výpočet údajů potřebných k posouzení zbytkových napětí svařovaného ocelového pláště jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, výpočet mostových desek montovaných z nosníků, výpočty montovaných a monolitických vodojemů v podmínkách působení pružného podloží, výpočty související s otázkami zakládání velkých staveb na šikmých vrstvách. V teorii pravděpodobnosti byly dosaženy pozoruhodné výsledky v řešení některých základních otázek, výsledky týkající se podmíněných pravděpodobností souvislosti s konvergenčními prostory. Mnoho úsilí bylo věnováno zkoumání prakticky důležitého typu náhodných procesů, v nichž budoucnost je ovlivňována přítomným stavem, nikoliv vzdálenější minulostí, Markovovy procesy. Důležitých výsledků bylo dosaženo v řešení statistických problémů obecných, náhodných procesů i některých jejich speciálních typů a dále pak v matematické statistice, zejména v teorii pořadových testů, v nichž hodnoty pozorovaných veličin se pro snadnější praktické použití nahrazují jejich pořadími podle velikosti. Využití teoretických poznatků ze všech těchto oblastí přineslo výrazné úspěchy v řadě praktických aplikací, v zemědělském výzkumu, genetice, šlechtění kvalitnějších odrůd, v rostlinné a živočišné výrobě, biologii, lékařství, hodnocení nových léků a léčebných metod, technických vědách, dopravě. Pozoruhodné jsou výsledky v teorii grafů a v kombinatorické problematice, v níž byly vytvořeny rozmanité metody odvozování kombinatorických identit. Četné výsledky mají praktické použití též v souvislosti s teorií zpracování dat a s otázkami matematické ekonomie. Slibně se začaly rozvíjet též novější oblasti zahrnující zejména teorii automatů, teorii jazyků, teorii výpočetních procesů. Významných úspěchů bylo dosaženo v operačním výzkumu a metody operačního výzkumu se ve značné míře uplatnily v matematické ekonomii. V teorii konečných automatů byly studovány zejména otázky motivované praktickým použitím automatů v diagnostice při analýze formálních jazyků. Byly zkoumány otázky struktury stochastických automatů. V teorii algoritmů byly vyšetřovány zvláště otázky jejich složitosti, a to jak z axiomatického hlediska, tak se zřetelem na realizaci pomocí různých automatů a Turingových strojů, bylo dosaženo pozoruhodných výsledků o hierarchiích odpovídajících různým mírám složitosti. Byly získány odhady složitosti řady úloh diskretního programování. Bylo docíleno významných výsledků týkajících se existence gramatiky generující jazyk, algebraického popisu konstrukce gramatických kategorií, analýzy, redukce a deskriptivní složitosti gramatiky a jazyků, zejména bezkontextových. Byla vypracována teorie lingvistických transformací, syntaktická analýza a další otázky teorie programovacích jazyků vedly k zavedení a zkoumání vícenásobných gramatik a automatů, podmínkových gramatik a dalších objektů. Byly zkoumány možnosti popisu sekvenčních i paralelních výpočetních procesů a sestaveny některé jejich modely. Řada teoretických výsledků se promítla do oblasti praktické konstrukce systémových i aplikačních programů pro počítače. Třicáté výročí vítězného ukončení národně osvobozeneckého boje a osvobození Československa sovětskou armádou zastihuje naši fyziku v plném rozvoji, jak to dokumentují nejen závažné výsledky vědecké, oceněné i nejvyššími státními vyznamenáními a uznáním v cizině, i řada výsledků významných pro technickou praxi, ale také rozsáhlá síť fyzikálních pracovišť vybudovaných převážně až v Československu osvobozeném od německé fašistické okupace. Po osvobození naší vlasti bylo třeba prakticky začít budovat fyziku u nás od základů. Fyzikální ústavy vysokých škol byly po téměř šestiletém uzavření českých vysokých škol zničeny a existovalo jediné fyzikální pracoviště, Fyzikální výzkum Škodových závodů, kde se přes okupaci podařilo udržet poměrně početný kolektiv výzkumných pracovníků, fyziků, a kde se mohla prakticky ihned od osvobození řešit řada významných vědeckých problémů pro potřeby našeho národního hospodářství. Část fyziků z FV Škodových závodů odešla po osvobození na vysoké školy nebo do některých resortních výzkumných pracovišť, kde začala budovat fyzikální pracoviště. FV Škodových závodů se v stal prvním školicím střediskem pro výchovu aspirantů ve fyzice. Od # byl začleněn do ústředí vědeckého výzkumu jako Ústřední ústav fyzikální a pověřen základním výzkumem ve fyzice. ÚÚF svolal v # do domu vědeckých pracovníků v Liblicích celostátní konferenci fyziků, na které byl přijat jeho návrh, aby se vědecká práce ve fyzice u nás soustředila převážně na fyziku pevných látek, jadernou fyziku a některé obory fyziky významné pro náš průmysl. Po založení Československé akademie věd v byl ÚÚF spolu s ostatními ústředními ústavy převeden do ČSAV, v níž pak bylo postupně vybudováno šest fyzikálních pracovišť ČSAV, Ústav fyziky pevných látek ČSAV, Fyzikální ústav ČSAV, Ústav fyziky plazmatu ČSAV, Ústav jaderné fyziky ČSAV, Ústav přístrojové techniky ČSAV, Laboratoř radiologické dozimetrie ČSAV, a dvě fyzikální pracoviště ve Slovenské akademii věd, Fyzikální ústav SAV v Bratislavě a Ústav experimentálnej fyziky SAV v Košicích s celkovým počtem # pracovníků zabývající se fyzikálním bádáním. Tato pracoviště vybudovaná za velkorysé podpory stranických a státních orgánů a za vysoce účinné spolupráce SSSR představují dnes silnou základní síť fyzikálních pracovišť v ČSSR, která svou kapacitou, soustředěním a výchovou vysoce kvalifikovaných fyziků nemá v dřívějším vědeckém životě v našich zemích obdoby. Fyzikální bádání na pracovištích ČSAV se soustřeďuje podle dlouhodobé koncepce především na fyziku pevných látek a na vybrané problémy z jaderné fyziky, fyziky plazmatu, elementárních částic a fyzikálních přístrojů. Tato koncentrace byla zvolena v souvislosti s úvahami o potřebách hospodářského rozvoje naší socialistické společnosti a s rozvojem vědy tak, aby bylo možno plánovat dosažení výsledků společensky užitečných. Výsledky dosažené fyzikálními pracovišti ČSAV snesou přísná mezinárodní srovnání. Tato pracoviště dosáhla i řady výrazných mezinárodních ocenění projevujících se v označení teorií a nově objevených efektů jmény pracovníků či laboratoří, v pověření pořádat význačné světové fyzikální konference, v pověření přednášet vyžádané přehledné referáty na mezinárodních konferencích a v postavení fyziků v mezinárodních fyzikálních organizacích. Neméně významná byla i účast fyziků na rozvoji některých průmyslových oborů v ČSSR, polovodičová technika, výroba diamantů, feritové součástky, lasery, měřící technika. Význam výsledků dosažených v oblasti fyziky byl zhodnocen řadou cen ČSAV, státních cen KG, společnými cenami ČSAV a AV SSSR. Jeden z pracovníků ČSAV je i členem kolektivu odměněného v SÚJV Leninovou cenou. Fyzika pevných látek přispěla v koordinaci dvoustranné a mnohostranné spolupráce s akademiemi věd zemí RVHP k rozvoji polovodičového průmyslu, jehož existence byla podmínkou pro širokou aplikaci polovodičových součástek ve spojové technice, v automatizaci obrábění, v regulační technice, v energetice, v elektrické trakci. I nyní se tato oblast fyzikálního bádání zaměřuje na práce, jejichž výsledky se uplatní v dosavadních i nových oborech společenského využití. Studium nekrystalických polovodičů je zaměřeno na uplatnění jejich vlastností v obvodové a záznamové technice podobně jako studium magnetických a feroelektrických látek. Významným výsledkem byl objev existence bublinových domén ve feromagnetických látkách a vypracování teorie nevlastních feroelektrik, uznávané v mezinárodním měřítku jako významný přínos fyziky pevných látek. Tyto objevy se staly impulsem pro práce zaměřené k vytvoření nových paměťových prvků u nás i v zahraničí. Do kontextu těchto prací zapadají i výsledky studia fyzikálních vlastností kalomelu a příbuzných látek, které mohou sloužit jako pasívní paměťové prvky a v oblasti optických přístrojů jako náhrada islandského vápence, jehož cena v posledních letech prudce stoupla, protože ložiska jsou do značné míry vyčerpána. Pro potřeby jaderné fyziky a techniky byl vyvinut způsob výroby polovodičových detektorů záření a tím se dosáhlo v této významné oblasti měřicí techniky nezávislosti na zahraničí. V rámci studia pevných látek a jaderné fyziky byl proveden ve spolupráci s SSSR i rozbor měsíčních hornin u vzorků získaných aparaturou luna. Výzkum vlastností pevných látek v oboru ultravysokých tlaků vedl ke zdokonalení a zhospodárnění výroby umělých diamantů. Nástroje z nich zhotovené se již uplatňují v širokém měřítku v našem průmyslu sklářském, ve stavebnictví, ve strojírenství i v kamenoprůmyslu. Výzkum v oblasti přístrojové techniky umožnil výrobu vědeckých přístrojů a zařízení na špičkové úrovni pro potřebu zemí RVHP i pro vývoz, elektronové mikroskopy, vysokofrekvenční spektroskopy, lasery a laserové měřiče vzdálenosti, automatizované měřicí stoly pro vyhodnocování snímků jaderných reakcí. Prudký vývoj zaznamenala fyzika plazmatu. Byl objeven a teoreticky vysvětlen nový typ ionizační nestability nízkoteplotních plazmat. Objev umožňuje zdokonalit výrobu plynových laserů a uplatní se i ve speciální plazmochemické technologii. Ve výzkumu vysokoteplotního plazmatu byly nalezeny podmínky pro vysokofrekvenční ohřev v nehomogenním toroidálním magnetickém poli. Tyto výsledky jsou původním přínosem k řešení problémů termojaderných reakcí jako zdroje energie. Práce jsou začleněny do souboru úkolů řešených společně s SSSR v oblasti hledání nových perspektivních zdrojů energie. Fyzika nízkých teplot má značný teoretický význam a v poslední době i rostoucí praktickou důležitost. V # bylo ČSSR dosaženo nejnižší na světě známé teploty krystalové mříže. Tohoto výsledku je možno použít k přesnému měření absolutní teploty v těsné blízkosti absolutní nuly a k chlazení jiných látek na teploty v okolí. Význam supravodivosti je dnes v popředí zájmu vzhledem k lákavé perspektivě uplatnění v energetice. I na tomto poli se dosáhlo významného výsledku, v letech # a # byly připraveny vzorky supravodivých materiálů s nejvyšší tehdy ve světě známou kritickou teplotou. Jaderná fyzika a fyzika elementárních částic se rozvíjela v těsné spolupráci s SSSR a dalšími zeměmi socialistického tábora. Bez této spolupráce by nebylo možné vybudovat pracoviště jaderné fyziky a nebylo by možné podílet se na pracích vyžadujících velké investice a nákladná, technicky náročná experimentální zařízení. Pracovníci ČSAV plně využívají možnosti prací ve SÚJV v Dubně, SSSR, a dosáhli mezinárodně uznávaných výsledků při řešení řady perspektivních problémů. Jsou to výsledky při hledání supertěžkých prvků v přírodě, dále při výzkumu některých typů jaderných reakcí provedených z největší části v Laboratoři neutronové fyziky v SÚJV jakož i v Ústavu jaderné fyziky ČSAV v Řeži. Významných teoretických výsledků se dosáhlo i v jaderné spektroskopii. Tyto výsledky umožnily studium stupně vyhoření palivových článků pro jaderné reaktory. Ve studiu elementárních částic je jedním z velkých úspěchů přijetí projektu na pokus v oblasti antiprotonových reakcí, jehož realizace je na základě rozhodnutí vědecké rady SÚJV připravována na obřím urychlovači v Serpuchově v SSSR. Významných úspěchů dosáhli fyzikové též v rámci vědecké spolupráce Interkosmos ve výzkumu úhlového rozdělení částic vyletujících z radiačních pásů Země. Úspěšně se začala rozvíjet nejprve v rámci jednoty matematiků a fyziků a od # v Kabinetu pro modernizaci vyučování fyzice v rámci ČSAV výzkumná práce na problémech modernizace vyučování fyzice na ZDŠ, kde již byly získány první kladné zkušenosti. Stejně úspěšný je rozvoj fyzikální vědecké práce na vysokých školách na Slovensku, kde se dnes rozvíjí fyzikální bádání na fyzikálních pracovištích. Kromě toho existují další fyzikální pracoviště na některých nefyzikálních pracovištích SAV a v některých resortních ústavech. Těžiště fyzikální práce na Slovensku tvoří řešení aktuálních problémů fyziky vysokých energií a elementárních částic fyziky pevných látek a fyziky plazmatu. Nejvýznamnějších výsledků dosáhli slovenští fyzikové v oblasti teorie elementárních částic, státní cena KG, a v oblasti experimentálního studia kosmického záření, státní cena SSR v # . Řady významných výsledků se dosáhlo také v oboru fyziky pevných látek, zejména při studiu vlastností iontových látek, polovodičů a magnetických jevů, a dále ve fyzice plazmatu, jaderné fyzice a v oboru akustiky a optiky. Všechny tyto úspěchy vědecké práce ve fyzice vytvářejí příznivé podmínky pro její další rozvoj do budoucna. V budoucnosti se předpokládá, že se vědecká práce ve fyzice bude rozvíjet především podle vybraných témat v těchto oborech, fyzika pevných látek a kondenzovaných systémů, fyzika vysokých energií, jaderná fyzika, fyzika plazmatu, optika, akustika a problematika fyzikálních přístrojů a metod. Rozsáhlé úkoly fyziky, které budou společné s úkoly dalších socialistických zemí, budou řešeny prohloubením koordinace výzkumné činnosti s SSSR a zeměmi socialistického tábora směrem k potřebné integraci a dělbě práce. Třicet let, která uplynula od osvobození naší země v roce # , nás nutí k zamyšlení nad tím, jak se fyzika v Československu vyvíjela a čím přispěla naší společnosti i k světovému fondu vědeckého poznání. Zaměříme se v této studii především na rozmach vědeckého bádání v této oblasti na vysokých školách. Jeho spojení s výchovou mladých lidí na jedné straně a s odborníky z jiných než školských institucí na druhé straně osvětlí také další stránky historie tohoto oboru. Sama výuka, jež je nejdůležitějším posláním vysokých škol, se v poválečném období značně změnila. Jako všude jinde studium se stává plánovitějším a závažnějším. Studijní programy byly poprvé vypracovány v roce # . Od té doby se několikrát upravovaly tak, aby absolventi mohli lépe uplatnit své znalosti v oboru, do něhož přicházejí. Tento problém je stále aktuální, neboť potřeby společnosti se mění a konkrétních poznatků přibývá. Zatímco se v předválečném období studovala fyzika vždy v kombinaci s jiným oborem a její studium bylo zaměřeno převážně k získávání kvalifikace pro působení na středních školách, po roce # se postupně studium fyziky osamostatňovalo a specializovalo se tak, aby se absolventi mohli co nejrychleji přizpůsobit požadavkům podniků a organizací, do nichž nastupují. Studentů přibývalo a také jejich úroveň se zvýšila. V roce # byla založena univerzita v Brně, v roce # samostatná Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, což svědčí o rostoucí úloze přírodních věd a tedy i fyziky v období první republiky. Po roce # je tento proces ještě výraznější. V roce # vzniká odštěpením od Přírodovědecké fakulty v Praze Matematickofyzikální fakulta Univerzity Karlovy. Na Univerzitě Karlově v Praze se zakládá v roce # Fakulta technického a jaderného inženýrství, která v roce # přechází na České vysoké učení technické a v roce # se z ní stává Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT. V Olomouci se zakládá Přírodovědecká fakulta v roce # . Vedle těchto fakult se po roce # zakládají fakulty pedagogické, lékařské a technické fakulty a vysoké školy mimopražské a mimobrněnské. Patří k nim Vysoká škola strojní a textilní v Liberci, jež zahájila svoji činnost v roce # . Na všech těchto vysokých školách jsou fyzikální pracoviště, jejichž počet rovněž vzrůstá. Tak na Přírodovědecké fakultě v Praze existoval v # fyzikální ústav se čtyřmi odděleními a ústav a seminář teoretické fyziky. V roce # je na Matematickofyzikální fakultě v Praze fyzikální ústav s pěti odděleními a devět fyzikálních kateder, elektroniky a vakuové fyziky, fyziky kovů, fyziky polovodičů, fyziky polymerů, chemické fyziky, jaderné fyziky, teoretické fyziky, teoretické jaderné fyziky, teorie vyučování fyzice, mikroskopy. Elektromagnetické rušení se z lokomotivy jakožto zdroje přenáší do okolí třemi způsoby. Kapacitní vazbou, indukované napětí závisí pouze na napětí troleje, ne na kmitočtu a délce souběhu, na těchto veličinách závisí nabíjecí proud. Ochranou je elektrostatické stínění a uzemnění, takže kapacitní vazba nepůsobí zvláštních potíží. Indukční vazbou, indukované napětí závisí na proudu kmitočtu, délce souběhu a velikosti vazebního činitele. Toto působení je nejzávažnější, vyžaduje speciální konstrukci kabelů s dobře vodivým pláštěm, ohrožuje telefonní spojení a přenos dat. Galvanickou vazbou, tato vazba vzniká průtokem zpětného proudu cestami společnými i pro jiná zařízení. Je největší v blízkosti lokomotivy a napájecí stanice a postihuje především kolejové obvody v různé míře podle použitého systému. Pro získání přehledu rozebereme nyní charakteristické poměry na jednotlivých kmitočtových pásmech. Hranice těchto pásem není přirozeně ostrá a může být případ od případu volena různě. Následující dělení vychází hlavně z hlediska měření a vyhodnocení. Základní harmonická * napětí a proudu nese jako žádoucí efekt činný výkon a dále jalový výkon, především jako důsledek existence rozptylových magnetických toků elektrických strojů a vedení. Poměr obou výkonů určuje účiník první harmonické. Poměry na základní harmonické charakterizují energetické vlastnosti zátěže a jsou závislé na výkonu, návrhu strojů, lokomotivě, vlastnostech sítě v daném místě. Pro měření se užívá běžných přístrojů, na jejichž kmitočtovou nezávislost se však kladou zvýšené nároky pro měření efektivní hodnoty a selektivního voltmetru. I když rušení harmonická už s ohledem na svou velikost může působit rušení, zpravidla se neuvažuje, neboť jak bylo uvedeno, nese žádoucí efekt výkon. Při výpočtech se prakticky vždy považuje napětí za sinusové, ve skutečnosti v důsledku úbytků na impedanci vedení a napáječky nesinusovým proudem je deformované. Velikost této deformace v běžných případech není příliš značná a charakterizuje se zkreslením jako poměrem efektivní hodnoty vyšších harmonických k efektivní hodnotě celého průběhu. Na lokomotivě dosahovalo zkreslení napětí na železničním zkušebním okruhu až # * podle zatížení. Zkreslení napětí je tedy dáno tvarem a velikostí odebíraného proudu a tvrdostí, zkratkovým výkonem sítě v místě odběru. Pro měření se hodí měřič Tesla nebo selektivní voltmetr jako zádrž. Rušivé účinky se mohou projevit zvětšením ztrát v železe strojů, zvýšeným hlukem. Při extrémních deformacích, nevhodně navrženém kompenzačním kondenzátoru může vzrůst nebezpečně pro usměrňovač špičková hodnota napětí. Vyšší harmonické mohou pak také nést i činný výkon, který se maří ve vyhlazovací tlumivce motory s cizím buzením nebo s magnety překlenutými trvalým šentem, odebírají pouze výkon stejnosměrné složky a usměrňovač je v podstatě zařízení bezdrátové. Tím by mohlo dojít k jejímu tepelnému přetížení. Proud v tomto pásmu, které zahrnuje kmitočty # * až # * , asi # * , # až # * , asi # * , harmonickou, lze považovat za periodický, takže spektrum lze považovat za čárové. Teoreticky by měl proud obsahovat pouze liché harmonické, ve skutečnosti v důsledku nepřesnosti úhlu otevření v jednotlivých půlperiodách nebo při přechodných jevech obsahuje rovněž sudé harmonické v různé míře. Tyto harmonické proudu nesou spolu s první harmonickou napětí, deformační výkon, jeho převážnou část, který doplňuje ve vektorovém součtu činný a jalový výkon na výkon zdánlivý. Periodickému průběhu odpovídají periodické příčiny, přirozená komutace a řízení usměrňovače, které působí periodickou změnu parametrů obvodu. Souhrnnou mírou je spolu s * faktor výkonu, poměr zdánlivého a činného výkonu a činitel vyšších harmonických zkreslení. Úplnou informaci dává analýza průběhu stanovení efektivních nebo špičkových hodnot jednotlivých harmonických. Pro posouzení rušení sdělovacích vedení se určuje ekvivalentní rušivý proud buď výpočtem z efektivních hodnot harmonických, nebo přímým měřením psofometrem. Vliv jízdních režimů na obsah harmonických není příliš patrný, základní rozdělení je dáno návrhem strojů transformátoru, velikost vyhlazovací tlumivky a způsobem řízení, počet můstků, v sérii přesazené řízení můstku. Rušivé účinky se projevují v energetické napájecí soustavě, ztráty deformace, křivky proudu v důsledku deformačního výkonu a jako indukované rušivé napětí do souběžných sdělovacích vedení. V tomto kmitočtovém pásmu leží také kmitočty, na nichž pracují zabezpečovací zařízení na tratích elektrizovaných střídavým proudem. U ČSD se pro kolejové obvody používá především těchto systému. Impulsní a * , kdy se na tomto kmitočtu vysílá kód, který je na reléovém konci KO přijímán přes pasívní filtr a porovnáván s vysílaným kódem. KO s fázově citlivým relé. Vysílá se tento kmitočet na reléovém konci, KO se kontroluje fáze vyslaného a přijatého signálu. Přijímací zařízení má pak charakter ideálního filtru s propustnou šíří, několik KO, impulsní souprava. Na tomto kmitočtu se vysílá impulsně kódovaný signál, který se na reléovém konci KO přijímá fázovým diskriminátorem, ideální filtr, a porovnává se s kódem vysílaným. Všechny systémy pracují v oblasti čárového spektra mezi harmonickými a díky svému charakteru jsou značně imunní proti rušení. To potvrdila měření provedená na lokomotivách a i údaje v literatuře. Z měřicích metod se užívá přímé analýzy selektivním voltmetrem, numerické analýzy z grafického záznamu, oscilograf, osciloskop, měření psofometrem nebo měřičem zkreslení. První metoda je spolehlivá jen při sledování jediné harmonické, druhá je velmi pracná a zdlouhavá, zbylé dávají souhrnné údaje vhodné jen k některým účelům. Optimální se zdá záznam zkoumaných průběhů na magnetofon s opakovaným vyhodnocením selektivním voltmetrem, vyhodnocuje se stále týž vzorek průběhu, nebo s přímým vyhodnocením počítačem. Omezení velikosti harmonických v tomto pásmu je velmi obtížné, neboť mají vysoké úrovně a bezprostředně souvisejí s funkcí silového obvodu s vlastní funkcí zařízení. Označení akustické pásmo není přesné, neboť do něj přirozeně patří i kmitočty probrané v předchozím odstavci. Toto rozdělení je odůvodněno technickou stránkou věci. V oblasti přibližně od # * do # * se vyrovnávají úrovně sudých a lichých harmonických a kromě toho přechází spektrum od čárového ke spojitému, takže vlastně nejsme oprávněni hovořit o vyšších harmonických a pro popis jevů by bylo třeba použít jiných veličin výkonové spektrální hustoty. Z toho plyne i potřeba odlišných měřicích postupů a vyhodnocení výsledků. Příčinou tohoto charakteru jsou nepřesnosti v periodicitě jevů, kolísání napětí, rezonanční kmitočet vedení, který závisí na typu vedení a způsobu jeho napájení a může se měnit v dosti širokých mezích. Dále se zde začínají uplatňovat impulsní širokopásmové jevy, které jsou hlavní příčinou rušení v rozhlasovém pásmu. Jsou to komutační špičky, zapalovací impulsy, jiskření na komutátorech trakčních a pomocných motorů, spínací pochody. Důsledkem toho je značná náhodnost v naměřených výsledcích, a tedy i nutnost měření většího počtu hodnot. Pro měření v tomto pásmu lze použít selektivního voltmetru jen s výhradami, neboť selektivita i s oktávovými filtry již nestačí pro rozlišení sousedních harmonických a kromě toho se uplatňuje rostoucí měrou spojité pozadí, takže i interpretace výsledků je ztížena. Psofometr v tomto pásmu přirozeně měří, jeho hodnoty však již nelze dobře kontrolovat výpočtem z analýzy. Pro jiné metody analýzy bude teprve nutno vytvořit přístrojové i metodické předpoklady a získat zkušenosti. Rušení postihuje především sdělovací zařízení, případně by mohlo ovlivnit i některá zabezpečovací zařízení pracující na kmitočtech okolo # * a # * . Lze ale předpokládat, že odstup rušení od užitečného signálu bude v těchto případech dostatečný. Pro omezení rušení se používá filtrů různého zapojení, které s ohledem na nižší úrovně a vyšší kmitočty vycházejí celkem přijatelné. V pásmu nadzvukovém do # * lze oprávněně očekávat spojité spektrum s náhodným charakterem. Konkrétní poznatky nejsou, neboť donedávna neexistovala běžně ani měřící technika pro toto pásmo a nevěnovala se mu pozornost. Charakter spektra rušivých napětí je spojitý se značným rozptylem. Příčinou rušení je především jiskření pomocných motorů, teprve v druhé řadě rychlé jevy při komutaci polovodičů v usměrňovači, komutace trakčních motorů a při jízdě též jiskření mezi sběračem a trolejí. Význam poslední příčiny relativně roste s kmitočtem, neboť ostatní zdroje jsou více tlumeny. Způsob měření, typy přístrojů a dovolené úrovně jsou stanoveny normou. Měření se provádí na anténu, měření úrovně vyzařovaného elektrického pole nebo kontaktně měření úrovně napětí. Rušení může ovlivnit bezdrátové telekomunikace pracující na těchto kmitočtech, rozhlas, televize, vkv, dispečerské spojení s lokomotivou, další zařízení, radar. Možnosti odrušení pomocí filtrů jsou omezeny na spodní okraj pásma s ohledem na parametry součástí rezonanční, kmitočet používaných kondenzátorů je pod # * , významnější vliv mají spíše konstrukční úpravy, materiál skříně lokomotivy, obložení sběračem, způsob zemnění, konstrukce trolejového vedení. Z rozboru v předešlých kapitolách plyne, že vliv tyristorové regulace se může uplatnit zhoršením základní harmonické, vzrůstem podílu nízkých harmonických vlivem regulace, a tím vzrůstem deformačního výkonu, zhoršení faktoru výkonu jistým vzrůstem rušení v akustickém pásmu, vlivem regulace řídících pulsů. Naproti tomu není zřejmě příčin ke vzrůstu rušení vysokofrekvenčního. Rovněž rušení zabezpečovacího zařízení není z důvodů uvedených v * nebezpečné. Těžiště problému je, vzhledem k tyristorové regulaci, je tedy v akustickém pásmu a v oblasti nízkých harmonických, těžištěm energetických úvah je první harmonická, jalový výkon a oblast nízkých harmonických, deformační výkon. Obě hlediska se zřejmě částečně ovlivňují, což značně komplikuje poměry. Z úvah v předchozí kapitole plyne, že harmonické analýze lze podrobit jen nejnižší část spektra a že hlavní vliv zde má průběh primárního proudu. Dále probereme otázky určení vhodných charakteristik spektra jako celku, určení souvislostí s okolnostmi měření, určení hranice čárového spektra, určení vlivu neharmonických složek pozadí, problém měření a jeho kontroly výpočtem. O způsobech harmonické analýzy byla již zmínka. Pro ověření numerické metody bylo podrobeno harmonické analýze a bezprostředně po sobě následujících period pro režim jmenovitý proud motorů v klidu a pro režim jmenovitý proud motorů při jmenovité rychlosti lokomotivy. V * je vynesen variační koeficient, poměr, směrodatné * , odchylka ke střední hodnotě pro některé harmonické. V režimu lze počítat s relativní chybou do # * , asi do # * až * , v režimu, který je přirozeně méně stabilní, asi do # * . Tyto okolnosti mají samozřejmě zásadní význam při kritickém hodnocení výsledků analýzy. Psofometrem je určován přímo ekvivalentní rušivý proud, což je efektivní hodnota proudu o kmitočtu, který způsobí stejné rušení s ohledem na citlivost lidského sluchu na různé kmitočty jako proud měřený. Lze ho vypočítat z efektivních hodnot proudů jednotlivých harmonických, kde je váhový činitel pro kmitočet, efektivní hodnota proudu o kmitočtu # * , koeficient vyjadřující kmitočtovou závislost vazby mezi trakčním a sdělovacím vedením. Pro zjednodušení výpočtů a přehledné vyjádření a srovnávání by bylo vhodné nalézt nějaké veličiny, které by výstižně charakterizovaly spektrum vcelku a zároveň umožnily některé výpočty. Proto byly zkoumány výsledky harmonické analýzy primárního proudu tyristorové lokomotivy a tyristorové posunovací lokomotivy z různých hledisek. Nejdříve bylo vyneseno měřených režimů pro * v log-logsouřadnicích a efektivními hodnotami jednotlivých harmonických byla proložena přímka tak, aby co nejlépe charakterizovala maxima harmonických, harmonickou při tom neuvažujeme. Příklad proložení je v * . Tuto přímku lze charakterizovat především strmostí poklesu v dekádu a vhodně volenou konstantou. S ohledem na jednoduchost byla volena úroveň na asi střed pásma harmonické, vztažná jednak na úroveň příslušné harmonické, jednak vztažná na jmenovitý proud. Druhá hodnota lépe charakterizuje poměry, neboť jednak respektuje výkon lokomotivy zdánlivý, jednak je možno hodnoty z ní odvozené přímo srovnávat. Pro rušení mají rovněž význam hodnoty absolutní. Výsledky všech měření jsou * . Pro prověření závislostí těchto veličin na rychlosti a proudu, tažné síle motorů byly vybrané hodnoty pro kombinace podrobeny analýze rozptylu na počítači. Pravděpodobnosti závislosti jsou * . Je vidět, že závislost všech veličin na rychlosti je nevýrazná, závislost na proudu lze prokázat pouze u hodnot v * . Závislost amplitudy nejnižších harmonických na proudu byla vyšetřována podrobněji jednak výpočtem pro plné otevření a vyhlazení, jednak z měření na * . Hodnoty v druhém případě byly proloženy přímkou a jsou na * . Závislost na rychlosti je dána postupným otevíráním jednotlivých v sérii řazených můstků a je nepřehledná. Metoda spočívající v podstatě na proložení maxim od oka není přirozeně objektivní a mimo to bere v úvahu jen hodnoty nejpříznivější, a tím přirozeně zkresluje odhad integrálního působení celého spektra. Proto byly výsledky pro typických režimů lokomotivy a pro režimů lokomotivy zkoumány znovu a byla stanovena maxima a minima jednotlivých harmonických. Byly sledovány jen absolutní hodnoty, hodnoty v * dávají obraz obdobný. Výsledky pro obě lokomotivy jsou v * a * . Odtud je patrno * . Průběh maxim i minim je obdobný pro sudé i liché, harmonické sudé a liché, harmonické se liší soustavně jen asi do # * , až v * se průběh láme, v obou případech je v pásmu # až # * patrno převýšení asi o # * . S počtem vyhodnocených případů se maxima i minima stabilizují na jistých mezích. Pro * režimů nejsou tyto meze ještě dosaženy, pro # hodnot lze již hodnoty považovat za ustálené, rozpětí mezi maximem a minimem je však značné, průměr # * . Sklon spektra v byl vyhodnocen v následující tabulce. Z dosud uvedených výsledků je patrno, že sklon spektra je jeho nejstabilnější charakteristikou. Přejdeme- li nyní ke zkoumání hodnot ekvivalentního rušivého proudu, lze za předpokladu o stálém sklonu spektra, které obsahuje jen liché harmonické, vypočítat přímo jako násobek proudu harmonické. Výpočty byly provedeny na počítači a výsledky pro různé koeficienty jsou v * . Tímtéž programem byly zjištěny hodnoty vypočtené z lichých harmonických od první do # a vztažené na vypočtený z lichých harmonických až do # , příspěvek ostatních harmonických lze již zanedbat. Výsledky jsou v * a ukazují názorně, jak se mění v závislosti na sklonu a pro * váha jednotlivých kmitočtů v celkovém * . Největší váhu mají kmitočty, při nichž je strmost křivky největší, a případné odrušení by se tedy mělo zaměřit především na tyto kmitočty. Pro všechny případy analýzy uvedené dříve bylo zároveň měřeno * , pro všechny koeficienty psofometrem vypočteny hodnoty ze stanovených sklonů a úrovní, pro * a pro vybrané režimy byly vypočteny * z hodnot získaných z analýzy pro * . Porovnání je patrné z tabulky. Je přirozené, že vypočtené z proložení maxim je větší než z hodnot skutečných, závažný je však nesouhlas hodnot vypočtených a změřených, které jsou v průměru větší. To je zřejmě způsobeno sekundárními vlivy, především tím, že spektrum poměrně brzy ztrácí čárový charakter a uplatňují se i sudé harmonické. Tím, že numerickou harmonickou analýzu provádíme z průběhu periody, zavádíme apriorní předpoklad, že průběh neobsahuje jiné kmitočty než celistvé násobky základního kmitočtu. Pokud vezmeme za základ průběh více period nebo pracovního kmitočtu, dostáváme v ideálním případě harmonické stejné jako při normálním postupu, ovšem s jinými pořadovými čísly, ostatní harmonické by měly být rovny nule. Při nedokonalé periodicitě nabývají pak tyto harmonické hodnot, které ukazují na míru neperiodičnosti pozadí. Proto bylo # a # period po sobě následujících analyzováno jako jeden průběh do harmonické pracovního kmitočtu po # * . Velikosti harmonických byly vztaženy na hodnotu pro * a vyneseny pro oba případy v * a * . Z porovnání obou obrázků je zřejmý stejný charakter celkového průběhu, přibližně stejná absolutní úroveň pozadí, obdobný vzrůst rozptylu při přechodu od čárového spektra ke spojitému, výskyt sudých harmonických, především v * , kdy režim není stabilní jako v * . V další tabulce jsou číselné údaje z * a * . Střední proud pozadí vychází tedy poměrně velký vzhledem k měřeným hodnotám a může mít při měření psofometrem vliv, který nelze analýzou postihnout. Podobně jako skutečný šum se ovšem projevuje i náhodný charakter chyb měření, odečtu ze záznamu a zpracování. Pro rozhodnutí o původu zjištěného šumu je třeba podrobně zkoumat způsob vlastního měření a určit hranice dodatečně způsobeného šumu. Vcelku se ukazuje, že těžiště prací v souvislosti s tyristorovou regulací lokomotiv leží v nízkofrekvenčním pásmu, kde jsou poměry značně komplikované, neboť se zde kříží hlediska funkční, energetická a rušivého působení a sám charakter spektra v tomto rozsahu přechází od čistě čárového ke spojitému v závislosti na stabilitě provozních podmínek. Početní i experimentální vyšetřování je v důsledku toho velmi pracné. Použití měřicího magnetofonu se jeví jako jedině hospodárné, neboť daný záznam lze celkem bez obtíží vyhodnotit mnohokrát z různých hledisek a různými metodami, aniž je třeba měření na lokomotivě opakovat. To umožní porovnat různé metody a na základě toho navrhnout a vyzkoušet účinné způsoby. Ukazuje se rovněž, že harmonickou analýzu bude nutno doplnit o analýzu týkající se spojité složky spektra, která má na rušivé účinky v akustickém pásmu významný vliv. Při měření polovinových rázových přeskokových napětí se pro svou úspornost často používá, podobně jako při biologických pokusech, metody Dixona a Mooda, nahoru dolů, která byla odvozena v # . Spolehlivost takto získaných napětí se odvodila pomocí Markovových řetězců a ověřila experimentálně v * , kde se také udala jejich závislost na počtu rázů. Dixon a Mood ovšem také odvodili přibližný vztah pro odhad směrodatné odchylky závislosti, pravděpodobnost přeskoku napětí. Korekce chyb, které vznikly nepřesnostmi při odvození, a dále odvození výrazů přesnějších je předmětem tohoto příspěvku. Výsledky se ověřují experimentálně a metodou Montecarlo. Dixon a Mood odvodili v * metodou maximální věrohodnosti pro odhad směrodatné odchylky, křivky závislosti pravděpodobnosti přeskoku na amplitudě vlny napětí, vztah, přičemž je pořadové číslo hladin napětí # , jejich interval je počet přeskoků, nepřeskoků, dále se budou uvažovat přeskoky na hladině. Pro rozptyl hodnot byl v téže práci odvozen výraz * , kde je * . V tomto výraze jsou kvantity normálního rozložení, dále je * a přirozeně * . V * je vyneseno jako funkce. Výrazy a * umožňují stanovit libovolné meze spolehlivosti odhadu za předpokladu normálního rozložení. Praktické zkušenosti a ověřování metodou Montecarlo ukázaly, že skutečná * jsou oproti * větší. V * se chyba odstraňuje zavedením dvou korekcí. Prvá korekce vyjadřuje rozdíl mezi určeným pro velký počet rázů, označení * , zahrnují se rázy z # sérií o # experimentech a určeným jako střední hodnota, pro malý počet rázů označení * , zahrnuje se # pokusů. Druhá korekce udává rozdíl mezi skutečným a * , takže je * . Označí- li se počty přeskoků na hladině při sérii experimentu, je * , a uskuteční- li se # takových sérií, je * . Protože je * , platí pro vztah * . Protože z výrazu pro odhad polovinového přeskokového napětí plyne vztah a funkce, je * z * , je * . Korekci je možno určit z pravděpodobností sítě Markovovým řetězem za předpokladu normálního rozložení pro libovolně velké * . Vyjádří- li se jako činitel u * jako činitel * , je * , kde * . Korekce směrodatné odchylky vypočítané z naměřených hodnot je v * . Je tedy # * . Kromě maximálně věrohodného vztahu pro * byl odvozen přímou úpravou obecné definice, pro další vztah, jehož přesnost byla ověřována experimentálně a metodou Montecarlo. Pro * platí, kde je pravděpodobnost přeskoku při napětí a je skutečné polovinové přeskokové napětí. Zavedením jeho odhadu z naměřených údajů a rozdělením výrazů dostaneme * , protože zbývající člen je roven nule. Přejde se na diskrétní proměnnou, integrace, * se nahradí součtem a rozdílem, které přeskoku * , pro které platí * . Je střední počet přeskoků a střední počet nepřeskoků na hladině. Označí- li se prvý výraz pro integraci * , kdežto po součtu * a nahradí- li se střední počty přeskoků na hladinách skutečnými, je * . Tento výraz je zatížen chybou závislou na * a * , která je shodná s chybou v části * danou rozdílem mezi skutečným * a hodnotou vypočítanou. Potvrzuje to shoda v * a * . Přesnější korigovaná hodnota prvého výrazu pak je # * . Uvažuje- li se v druhém členu výrazu jako proměnná jeho střední hodnota rovna # * , kde je přibližně * a * pro * , je * . Použije- li se místo odhadu * , je pak * a * po úpravě, takže výsledný vztah pro * je * . Závislost na * a počtu všech rázů přeskoků a nepřeskoků je znázorněna v * , pro velké a * se blíží * . Správnost výrazu pro * , odvozeného Dixonem a Moodem z obecné definice a obou korekcí, a * se ověřovala na směrodatných odchylkách získaných z měření na jiskřišti, tyč, deska s doskokem, při kladné spínací vlně. Tato měření byla popsána v * , kde sloužila k ověření správnosti vztahů pro rozptyl polovinových přeskokových napětí. Pro tuto kombinaci a doskok bylo dokázáno, že normální rozložení platí v rozsahu pravděpodobností do # * . Celkový počet rázů při ověřování byl * , vliv atmosférických * v * se kompenzoval během měření. Interval hladin byl až # * . V druhé části se měřila křivka interpolační metodou na čtyřech hladinách napětí s celkovým počtem # rázů a z ní se rovněž stanovilo * . Střední hodnoty získané korigovaným vztahem z měření při různých intervalech napětí a směrodatné odchylky hodnot jsou v závislosti na * v * , v závislosti na * při různém * , od # do # * jsou v * . Střední hodnoty pro různá podle korigovaného vztahu opět v závislosti na * a * jsou v * a * . Počet sérií je shodný. Z měření křivky interpolační metodou bylo vyhodnoceno za uvažování vah s horní mezí * , bez vah s horní mezí * . Vzhledem k nárokům na zvýšení přesnosti astronomického určování rotace Země vznikl nový katalog hvězd časových služeb SSSR, který sestavil Pavlov a spolupracovníci. Obsahuje # hvězd v deklinačním pásu # až # * a jeho základ tvoří v podstatě pulkovský katalog. Zvláštní pozornost je věnována vlastním pohybům hvězd. Jejich nově získané hodnoty jsou velmi blízké průměru ze čtyř katalogů základních. Uživatelé se upozorňují, že byly zjištěny systematické odchylky od * mezi # * až # * . Byl vydán i bukurešťský katalog, který obsahuje # hvězd v zóně od # * do # * . Zlepšení určení vlastních pohybů postupuje společně s upřesněním precesní konstanty. Přitom se konfrontují zpravidla tři způsoby. Studium pohybu těles sluneční soustavy včetně jejího pohybu v prostoru, analýza změn v pozicích hvězd vztažených k různým epochám a katalogům nebo k systému navázanému na vzdálené galaxie. Fricke předpokládá, že nový fundamentální katalog, který má vyjít v # , bude vypočten s novou precesní konstantou, zlepšenými vlastními pohyby a zlepšenou orientací. Shapiro očekává, že pomocí radiointerferometrů s dlouhou základnou budou precesní konstanta a ekvinoktium určeny s přesností * . Do * mají být zahrnuty také všechny důsledky plynoucí z posledně určených hmotností planet. Změna hmotnosti Venuše způsobí opravu příslušného členu v pohybu Měsíce asi # * , což odpovídá efemeridového času. Rozbor přesnosti určení orientace hvězdných katalogů z pozorování velkých i malých planet podal Duma. Váha opravy klesá s rostoucí vzdáleností od Země. Doporučuje pozorovat Venuši, Mars a Merkur. Malé planety jsou výhodné pro určení polohy rovníku. Flandern zjistil ze zákrytů hvězd Měsícem, že pro epochu bylo ekvinokcium skoro totožné s Newcombovým * . Proto střední délka Měsíce v systému efemeridy potřebuje jen nepatrnou korekci. Změna rovnodennosti způsobí nespojitost škály. Studium rotace Země a její osy zůstává základem fundamentální astronomie. Nevystačíme však v dané problematice dnes už s čistě astronomickým aspektem, který si všímá jen pohybu pólů, precese různých nutací a rychlosti rotace. Nemůže být podáno žádné solidní vysvětlení jakékoli novější anomálie bez současně provedených geofyzikálních a geodetických analýz. Ty poslední studují slapové jevy, napětí v zemské kůře, dlouhoperiodické a sekulární pohyby, potenciál Země a jeho variace s časem. Syntézou těchto tří hledisek v teorii i experimentech bude možno řešit vždy jemnější problémy, jejichž odhalení se očekává od nové techniky. Ta přináší ovšem také jiné otázky, zda má smysl pokračovat v klasických měřeních a podobně. Každé fyzikální měření je zatíženo osobitými systematickými chybami, proto není možné ihned vytvářet kombinace všech metod. Pro fundamentální astronomii je typické, že velmi vítá nové metody a výsledky, ale s jejich zaváděním postupuje obezřetně a vždy se zřetelem na kontinuitu s předešlými hodnotami. Tak velmi slibné jsou výsledky sledování pólu službou. Odhaduje se, že přesnost tohoto způsobu se rovná jednomu měření, je ovšem nezávislé na počasí a dodává každodenní hodnoty. Nicméně bude tento způsob sledován nejméně # let, než bude zařazen v BIH. Klasická optická pozorování tedy nebudou v dohledné době omezována, protože jejich přesnost je ještě srovnatelná s novými. Mimoto jejich cena i přesnost narůstá svou dlouhodobostí. Melchior požaduje přepočtení všech dosavadních šířkových pozorování s jednotně okalibrovanými hodnotami otočky mikrometru. Takagi sestavil systém rovnic rotace Země, do něhož zahrnul všechny základní geofyzikální procesy, které ji ovlivňují a doprovázejí. Tyto rovnice bude v budoucnu ověřovat numericky. Iijima studoval spektra a periody krátkodobých složek rotace Země a pohybu pólů v posledních letech. Našel pouze jeden společný člen s periodou # rok. Mimoto v UTI našel periody # a # roku v pohybu pólu, kromě ročního, půlročního a Chandlerova členu ještě periody # a # roku. Z teoretických důvodů, a rozbor to potvrdil, se Chandlerův člen v UTI nesmí objevit. Sidorenko zjistil, že změny délky dne v kratším období nemohou být způsobeny přemísťováním vzdušných mas, zato roční variace v pohybu pólu s ním velmi dobře souhlasí, jeví však fázové zpoždění. Dle současné teorie rotace Země existuje nutace pólů s periodou blízkou hvězdnému dni jako následek dynamického vzájemného působení tuhého pláště a tekutého jádra. Podle Moloděnského modelu Země činí tato perioda # * . Amplituda a fáze je určována astronomickým pozorováním šířky nebo času. Tyto parametry nejsou ještě uspokojivě určeny. Sugava se pokusil upřesnit tyto parametry analýzou členu stanic. Spektra byla velmi složitá a autor konstatuje, že tato cesta nevede k cíli. Jackiv se ve své nedávné práci domnívá, že amplituda této skorodenní nutace vykazuje periodické změny. Chandlerovo kolísání je stále předmětem zájmu a výzkumu, protože jediné ze všech ostatních působených deformacemi Země má periodu střední délky. Sekiguchi zkoumal délku jeho periody a koeficient tlumení v pozorováních za posledních # let. Nalezl mezi nimi korelaci, mimoto potvrzuje Melchiorovu hypotézu o závislosti délky periody na amplitudě. Stejné období studoval Guinot. Našel některé náhlé změny amplitudy. V intervalu jimi vymezeném zůstávala amplituda skoro konstantní nebo se měnila velmi pomalu. Tyto náhlé změny neměly vliv na střední šířku. Melchiorovu myšlenku nepotvrzuje. Pro * nalezl náhlou změnu ve fázi, pro kterou nemá zatím vysvětlení. Přibližně stejná doba relaxace v amplitudě i ve fázi přivádí k domněnce, že kolísání v obou případech je sice různé, ale je způsobeno patrně ve stejné oblasti zemského tělesa. Mnoho autorů se také zabývá Chandlerovou variací v souvislosti se zemětřesením. Rozcházejí se však značně jak v teorii, tak i ve výsledcích, takže tuto otázku bude lépe považovat za otevřenou. Analýzu členů za posledních # let vypracoval Dejaiffe. Některá spektra jsou osobitá pro některé stanice, jiná jsou společná, nejsilnější spektrum má periodu # a # roku. Kalmykov srovnával členy dvou vizuálních zenitových dalekohledů v Kitabu, které se značně různily, stejně tak i změny středních šířek různých stanic. Tedy členy nezávisí na pohybu pólu. Kokurin a kolektiv uvádějí výsledky laserové lokace lunochodu. Měřené vzdálenosti se odlišovaly od předem vypočtených průměrně o # metrů, přičemž po dobu měření se měnily rychlosti. Tyto nesrovnalosti vysvětlují nesprávně stanoveným počátkem škály a * . Další měření umožní upřesnit tento vztah. V oblasti konstrukce astrometrických přístrojů probíhá stále proces třebas i drobného, ale intenzívního zdokonalování a automatizace. Jokohama a kolektiv nahradili mechanické kontakty na Danjonově astrolábu magnetickými spinači. V důsledku hystereze existuje systematický rozdíl v určení zenitové vzdálenosti při průchodu na východě a na západě v hodnotě # * , což odpovídá posunutí kontaktu o # * . Při změně teploty od # do # * se poloha kontaktu mění o # * . Zeiss vyvinul nový astroláb pro určování metodou stejných výšek v polních podmínkách. # * váží objektiv, pozorují se hvězdy do # * . Místo rtuťového horizontu je zrcadlo na kyvadlových závěsech. Hlavní část neosobního mikrometru tvoří otáčecí planparalelní deska mezi objektivem a okulárem, která umožňuje držet po určitou dobu v koincidenci obraz hvězdy s horizontálním vláknem. Dosažena pro grupu # hvězd. I když obecně nelze uspokojivě analyticky řešit ani problém tří těles, přece každoročně vychází řada prací o problému mnoha těles, ať už jde o analytická řešení speciálních případů nebo o numerická řešení. Je to potřebné proto, že pomocí problému těles se někteří pracovníci snaží vysvětlit vlastnosti některých hvězdných soustav, kde jsme svědky realizace problému set, tisíců nebo i mnoha miliard těles. Pomocí numerického řešení pohybových rovnic se touto problematikou zabýval Aarseth, který zavedl některá zjednodušení, aby výkonné počítače byly schopny brát v úvahu i tisíce těles. Z hlediska stability se numericky problémem těles zabýval Miller. Obecně problém těles řešit nelze. Je však možné nalézt některé obecné zákonitosti, zákon zachování energie. V tomto smyslu mluvíme o pohybových integrálech. Při numerickém řešení pohybových rovnic postupujeme obvykle tak, že hledáme výsledek bez jakýchkoliv předpokladů, a výše uvedené zákonitosti jsou kontrolou reálnosti našich výsledků. Je zřejmé, že tím prodlužujeme výpočetní čas a navíc počítáme přece jen přibližně to, co musí platit přesně. Nacozy se zabýval možností použití pohybových integrálů při numerickém řešení problému těles. Tímto způsobem se sice zvýší přesnost, ale zbavujeme se přirozené kontroly. Při numerických řešeních představují největší potíž těsná sblížení těles, při nichž některé veličiny nabývají velmi velkých a jiné velmi malých hodnot. Szebehely a jinde Heggie zkoumali, jakým způsobem se těmto potížím vyhnout, problém regularizace úlohy. Bettis a Szebehely se zabývali otázkou, do jaké míry se numerické výsledky blíží realitě. Různé varianty problému tří těles zůstávají v okruhu zájmu mnoha nebeských mechaniků. Standish nalezl postačující podmínku pro možnost úniku v problému tří těles. Jabušita zkoumal podobnou problematiku z jiného aspektu. Předpokládal planetu obíhající kolem hvězdy. V blízkosti této planetární soustavy proletí po hyperbolické dráze jiná hvězda. Pro dosti širokou oblast počátečních podmínek si tento host odnese planetu s sebou. Představme si nyní nějakou galaxii jako jádro s velkou a kolem něj se nalézající disk s menší hmotou. Podle Jabušitových výsledků může blízká galaxie část disku vytáhnout, takže se vytvoří most mezi oběma galaxiemi, což leckdy pozorujeme. Opakem úniku je zachycení. Horedt zkoumal možnost zachycení v omezeném kruhovém problému tří těles, dvě velká tělesa se pohybují kolem sebe po kružnici, všechny další částice mají tak malou hmotu, že neovlivňují velká tělesa ani sebe navzájem, z hlediska pravděpodobnosti, jaký bude charakter pohybu částice po setkání. Bailey se zabýval možností zachycení družice planetou v eliptickém omezeném problému tří těles. Ukázal, že kterákoliv planeta může v perihelu chytit družici, a to na přímou i retrográdní dráhu. Další hojně diskutovanou problematikou je stabilita drah. Olszewski a v jiných pracích Alfriend a Giacaglia se zabývali otázkou stability v oblasti trojúhelníkových libračních center, body, které s oběma velkými tělesy tvoří rovnostranný trojúhelník. Filjanskaja zkoumala stabilitu pohybu v oblasti přímkových libračních center, působí- li na částici navíc tlak záření, Standish stabilitu řešení obecného problému tří těles. Jako každoročně se nejvíc prací o omezeném problému tří těles zabývalo hledáním nových periodických drah. Uvedeme heslovitě několik namátkou vybraných prací, Meyer a Palmore, Jefferys a Standish, Nové třídy periodických drah v kruhovém problému, Shelus, Dvouparametrická soustava periodických drah v eliptickém problému, Broucke, Srážkové periodické dráhy v eliptickém problému. Při přečtení těchto nadpisů by se mohlo zdát, že problematika se každoročně víceméně opakuje. Je to však pravda jenom částečně. Neustále se totiž zvyšuje přesnost, viz zejména problematiku sluneční soustavy, a jsou řešeny nové varianty problémů. Tak Bozis a Antonacopoulos zkoumali jako prví periodické dráhy v kruhovém problému, u nichž dochází ke srážkám pod šikmým úhlem. Jako syntéza mnoha prací tohoto druhu se čas od času objeví pojednání, které i mezi obecně neřešitelné problémy zavádí systém. Szebehely provedl klasifikaci pohybů tří těles v rovině. U nás pokračoval Matas ve studiu problematiky omezeného problému čtyř těles. Zabýval se oběhem částice kolem nejmenšího z velkých těles. V jiné práci se Matas zabýval studiem poruch libračních center v důsledku odporu prostředí a rušivého působení dalšího tělesa. Omezeným problémem v nejryzejší podobě jsou pohyby umělých nebeských těles, jejichž hmoty jsou tak malé, že jakékoliv ovlivňování přirozených nebeských těles zcela odpadá. Fyzikálně řečeno jsou umělá nebeská tělesa příkladnou realizací testovacích částic. Marsh a Douglas a jinde Ivanovskaja zkoumali problematiku testování potenciálu Země pomocí družic a ukázali, že největším zdrojem odchylek jsou rezonance různého druhu, oběžná doba družice je s dobou zemské rotace v poměru # celých čísel. Mnohé práce se zabývaly zpřesňováním drah umělých družic. Tak Myint vytvořil teorii umělých družic pohybujících se po drahách, které leží nízko nad zemským povrchem. Ve své práci uvažoval odpor zemské atmosféry a zploštění Země, přičemž prvé přiblížení odpovídá známým řešením. King-Helea Walkerová zkoumali změny sklonu dráhy družice způsobované rotující zemskou atmosférou, jejíž hustota se mění podle denní doby. Ukázali, že pokud nedochází k rezonancím, jsou tyto změny periodické. Vaškovjak provedl výpočty pohybu stacionární umělé družice Země, družice pohybující se v rovině zemského rovníku, jejíž oběžná doba je hvězdný den. Ukázal, že v důsledku zploštění Země, vlivu Slunce a Měsíce a působení tlaku slunečního záření jsou odchylky od nerušené dráhy # * přibližně za # hodin. Lowreyová hledala efemeridu družice se značně výstřednou drahou při uvážení gravitačního vlivu Slunce, Měsíce, nesférické Země a tlaku slunečního záření. Do této skupiny patří i práce, kterou publikoval Lála a jež se týká poruch velké poloosy umělé družice způsobovaných nesférickou Zemí a tlakem slunečního záření. Teoretické výsledky autor porovnává s pozorováními balonových družic. Mluvíme- li v souvislosti s umělými družicemi o stabilitě, myslíváme tím většinou stabilitu polohy na dráze. Pokud jde o stabilitu dráhy, můžeme aplikovat všechny závěry z omezeného problému, pro něž jsou splněny výchozí předpoklady, zejména předpoklad o bodových hmotách. Stabilita polohy je specificky družicový problém, protože pouze u umělých nebeských těles známe přesně rozložení hmoty. Kane a Marsh se zabývali stabilitou orientace symetrické družice v libračních centrech kruhového omezeného problému tří těles. Předpokládali, že osa družice je kolmá k oběžné rovině velkých těles, a ukázali, že v trojúhelníkových centrech je situace obdobná jako při zkoumání stability polohy družice na kruhové dráze v problému dvou těles. Hughes se zabýval stabilitou podle Ljapunova rotující družice s dlouhými ohebnými přívěsky. Ukázal, že když družice rotuje kolem osy, která je v případě bez přívěsků nejstabilnější, nebudou mít šlahouny, panely slunečních baterií na stabilitu vliv. Klasifikaci drah ze Země na Měsíc vytvořil Hentzsche, který ukázal, že takovouto složitou dráhu lze vždy aproximovat soustavou. Optimalizací meziplanetárních drah s aplikací na lety Země, Venuše a Země, Mars se zabýval Gravier. Snad největší zájem z této oblasti byl o transplutonské planety. Brady se zabýval vlivem hypotetické desáté planety na Halleyovu kometu. Ukázal, že existence této planety by zmenšila poruchy průchodu perihelem o # * , bereme- li v úvahu časový interval # * . Planeta by pomohla i některým dalším kometám. Podezřelé přitom však je, že se mezi elementy této planety vyskytují veličiny ve světě planet zcela neobvyklé, sklon dráhy k ekliptice okolo # * . Nebylo by to ale první ani poslední překvapení. Podstatnější je, že přes všechny snahy se Leverrierova historie zatím neopakovala. Rovněž Čebotarev se zabýval otázkou nepřímého hledání dalších planet. Jako testovací objekty si zvolil krátkoperiodické komety se vzdálenými afely a na základě studia jejich drah vyslovil hypotézu, že existují dvě transplutonské planety, z nichž jedna má # * velkou poloosu a druhá # * jednotek. Jabušita hledal poruchy drah dlouhoperiodických komet způsobované okolními hvězdami. I když případné změna energie nepřevýší několik procent, změny dráhy mohou být tak velké, že se průvodič perihelu změní o několik jednotek. Další skupinu by tvořily práce týkající se problematiky v minulosti mnohokrát zkoumané, jež se však vyznačují přesností ještě před několika lety nemyslitelnou. Oesterwinter a Cohen určovali nové elementy drah Měsíce a planet, přičemž vycházeli ze optických pozorování z období # - současnost. Melbourne a pět dalších spoluautorů určili pomocí pozorování hmoty velkých planet. Broucke odvodil teorii pohybu planet, přičemž pro Merkura vycházel z teorie relativity. Seidelmann se zabýval hranicí možností pro určování hmot vnějších planet pomocí poruch drah jiných těles jimi způsobovaných. Problémem Marsových družic se zabýval Sinclair, který vycházel ze pozorování z období * , dosáhl přesnosti v poloze satelitu vůči planetě a dospěl k závěru, že fakta, která jsou k dispozici, nedovolují vyslovit závěr o sekulárním zrychlování, jehož domnělá existence vedla v minulém desetiletí k hypotéze o umělém původu Marsových měsíců. Tuto hypotézu však nejlépe vyvrátily snímky pořízené sondou Mariner. Newton zkoumal negravitační síly v soustavě Země, Měsíc. Ukázal, že část zrychlení Měsíce, změny rotace Země nelze vysvětlit pomocí teorie slapů. Newton se domnívá, že zde hrají roli vliv okolních polí na zemský magnetismus a změny rotačních vlastností momentu setrvačnosti Země v důsledku kolísání teplot. Podobně zaměřené jsou i dvě následující práce. Aoki a Kakuta se snažili vysvětlit změny sklonu ekliptiky # století pomocí pohybu hmot uvnitř Země. Clube zkoumal vliv galaktické rotace na určení precesních konstant a ukázal, že pozorovaný pohyb jarního bodu vůči hvězdám je galaktickou rotací ovlivněn. Když mluvíme o problému dvou nebo více těles, činíme mlčky předpoklad, že rozměry těchto těles jsou zanedbatelné vůči jejich vzdálenostem. Jestliže však zanedbatelné nejsou, potom se mechanika hmotných bodů změní v mechaniku skutečných těles a všechno se značně zkomplikuje. V poslední době vychází čím dál tím víc prací zabývajících se právě těmito otázkami. Kondurar a Šinkarik zkoumali pohyb rotující družice v gravitačním poli dvou sférických těles a nalezli řešení lišící se od klasického Langrangeova výsledku. Rovnovážnou polohou zde není rovnostranný, ale rovnoramenný trojúhelník. Nduka se zabýval excentrickou drahou homogenního satelitu kolem centrálního tělesa. Autor numericky ukázal, že při značném přiblížení pod Rocheovou mez musí dojít přinejmenším k deformacím družice. Kopal se v několika podrobných pracích zabýval vlivem viskózního tření na pracích a nutaci nebeských těles. Ukázal, že vzniká tendence, aby rotační osa uvažovaných těles byla kolmá k oběžné rovině a aby doba rotace byla stejná jako doba oběhu synchronní rotace. Kopalovy výsledky je možné aplikovat na těsné dvojhvězdy a na soustavu Země, Měsíc. Výpočtem přírůstku hybnosti při průletu částice kolem protáhlého elipsoidu se zabýval Ogorodnikov a ukázal, že tímto způsobem lze vysvětlit některé vlastnosti a vývoj hvězdných proudů. Dubošin pokračoval v publikování prací o zobecněné nebeské mechanice v úvahách, jak by vypadala nebeská mechanika, kdyby nebyly splněny některé základní předpoklady, zejména princip akce a reakce. Necháme- li stranou některé praktické aplikace modelování složitých potenciálů těles, ukazují nám práce tohoto druhu, které závěry nebeské mechaniky jsou důsledkem speciálních předpokladů a které mají obecnější platnost. Omarov studoval problém dvou těles na pozadí homogenně rozložené rozpínající se hmoty odpovídající Einsteinovu Desitterovu vesmíru. Ukázal, že tato úloha vede k nalezení dvou integrálů, tedy je principiálně řešitelná. V podstatě analogický problém nazval Neiman vesmírnou mechanikou. Sluneční činnost v roce # vykazovala ve svém ročním průměru pokles oproti předchozímu roku a nesla všechny příznaky rozvoje sluneční aktivity v sestupné části cyklu. Průměrné roční relativní číslo podle Waldmeiera mělo hodnotu # * . Největší průměrné měsíční relativní číslo dosáhlo v únoru # hodnoty # * a největší denní relativní číslo nabylo hodnoty # * dne # února # . V průběhu roku # relativní číslo, které ve svých měsíčních průměrech fluktuuje oproti vyhlazené křivce cyklu, vykazovalo přibližně dvě podružná maxima. Jedno výraznější nastalo v únoru a druhé v letních měsících, především v srpnu. Tento srpnový vzrůst sluneční činnosti byl charakterizován především vznikem mohutné skupiny slunečních skvrn, která se objevila v posledních červencových dnech a která potom a vyprodukovala tři mohutné protonové erupce a velké množství drobných erupcí. Největší z protonových erupcí nastala dne # a podle řady autorů se jednalo o jeden z nejmohutnějších efektů tohoto cyklu. Srpnová skupina tím nabyla takového významu pro astrofyziku, že bylo celosvětově rozhodnuto expost mezinárodně koordinovat studium a zpracování pozorovacího materiálu z tohoto období. Je třeba zdůraznit, že Bumba a Suda v Ondřejově během celého letního období prováděli intenzívní pozorování slunečních skvrn s velikým rozlišením a shromáždili značné množství velmi kvalitního materiálu. Je zřejmé, že se jedná o jednu z nejkvalitnějších pozorovacích sérií na světě, a na podrobném zpracování tohoto materiálu se pracuje. Jestliže jsme se na začátku zmínili o postavení sluneční činnosti v průběhu roku # v rámci * cyklu, je pozoruhodné, že srpnové zvýšení aktivity posuzováno z hlediska relativního čísla bylo mnohem méně významné než únorové, avšak posuzujeme- li je z hlediska mohutnosti jednotlivých efektů, ať již z hlediska skupin skvrn nebo erupcí, bylo zcela dominantní. Toto je podle některých autorů typická vlastnost aktivních jevů pozorovaných v okolí druhého maxima cyklu prosazovaného Gněvyševem. V těchto souvislostech je potom tedy možné hovořit o tom, že v roce # toto druhé maximum zřejmě nastalo. Vědecké práce publikované v roce # svědčí o nezmenšeném zájmu odborníků o tradiční problémy. Velký zájem je stále soustředěn na zpracování a vyhodnocování materiálů z kosmických experimentů a jsou hledány vztahy mezi těmito novými výsledky a znalostmi z pozemních pozorování. Pozoruhodný je vzrůst zájmu o některé problémy spojované s využitím metod spektrální analýzy. Zdá se, že vzrostl zájem i o teoretické otázky týkající se metod spektrální analýzy, tedy především teorie formování spektrálních čar s přihlédnutím na jemnou strukturu nehomogenit ve sluneční atmosféře. Zvláštní zájem byl věnován otázkám formování spektrálních čar v podmínkách přítomnosti magnetického pole. Poslední veliký okruh problémů, které vzrušují sluneční fyziky v poslední době, se týká obecné otázky vzniku aktivní činnosti na Slunci jako na hvězdě. Poměrně nedávno se podařilo opatřit dostatečné množství pozorovacích faktů obecného charakteru, které se týkají periodicity, časově prostorového rozložení i detailní morfologie jednotlivých aktivních procesů. S ohledem na tyto poznatky řada teoretiků, především matematických fyziků, rozpracovala různé varianty modelů sluneční činnosti, které byly předloženy široké veřejnosti k diskusi a kritice. Představa atomů jako dokonale pružných nepatrných kuliček, které se ve hmotě ustavičně pohybují, stačila k výkladu jevů v kinetické teorii plynů. V chemii již začátkem století byla slučivost vykládána elektrickými silami mezi atomy. Pojem iontů jakožto kladně a záporně nabitých atomů stal se jasným, teprve když Faraday objevil zákony elektrolýzy. Objev podstaty katodových paprsků přivedl fyziky k správnému názoru, že záporný ion vzniká připoutáním elektronu k atomu, kladný ion ztrátou elektronu. Záporné ionty v plynech jsou často pouhé * . Z názoru o iontech vyplynul model atomu, v němž by bylo stejné množství obou druhů elektřiny. První takový model navrhl Thomson. Vypracoval představu o kouli nabité kladnou elektřinou, v níž plave patřičný počet záporných elektronů, takže soustava je navenek neelektrická. Je to statický model bez pohybu, v němž se elektrické síly vzájemně vyvažují a částice jsou v mechanické rovnováze. Atom vysílá záření jen tehdy, jsou- li elektrony rozkmitány působením z vnějšku. Na základě této představy je možno vypočítat kmitočty záření, které však nesouhlasí * kmitočty čar změřených ve spektrech. Další nesnází byly výsledky pokusů s částicemi vysílanými z radioaktivních prvků. Procházejí- li tyto částice hmotou, jsou ve vzácnějších případech náhle odchylovány z původního směru. Tento jev nazýváme rozptylem záření. Při vzácném středovém nárazu na těžší atom se částice odchyluje retrográdně ve zpátečním směru tak jako pružná koule při kolmém nárazu na stěnu. Výsledky pokusů bylo možno vysvětlit představou o jádře atomu, centrální části, v níž je soustředěna prakticky celá hmota atomu. Hmota elektronů rozložených kolem jádra je velmi malá. Anglický fyzik Rutherford a německý fyzik Geiger se v zabývali podrobnými pokusy s průchodem částic hmotou. Již předtím studovala rozptyl částic paní Curieová-Sklodowskáv Paříži. V Praze se těmito pokusy zabýval fyzik Bohumil Kučera, profesor Karlovy univerzity. Odchylka částice vzniká, jestliže částice proletí v těsné blízkosti jádra, které na ni působí svou elektrostatickou odpudivostí. Jádro atomu má kladný náboj, částice * je kladně nabité jádro heliové. Částice * může proletět přímočaře statisíci atomů a neodchýlí se ze svého směru, pouze ionisuje, odtrhává z atomu elektrony. Všechny tyto skutečnosti se dají z představy jaderného modelu atomu nazývaného podle objevitele model Rutherfordův. Atom každého prvku jádra složen z jádra, v němž je soustředěna téměř všechna hmota atomu. Kolem jádra obíhají elektrony jako v planetární soustavě, a proto je možno použít označení planetární model atomu. Průměr jádra je řádově # * , průměr celého atomu je stotisíckrát větší. Atom je v dostatečně velké * prakticky * . Atom * v nepatrné vzdálenosti neutrální, neboť součet záporných nábojů elektronů se rovná kladnému náboji jádra. Charakteristická čísla určující nejzákladnější vlastnosti jader jsou číslo atomové a číslo hmotové. Atomové číslo je rovno počtu elementárních základních nábojů jádra. Elementární náboj je roven náboji elektronu, takže atomové číslo je stejné jako počet elektronů kolem jádra. Prokázalo to přesvědčivě studium rentgenových spekter, které * fyzik Moseley. Náboj jádra je tedy * . Atomové číslo určuje místo příslušného prvku v periodické soustavě a jeho chemické vlastnosti. Atomové číslo vodíku je # , nejvyšší přirozený prvek, uran, má atomové číslo # . Později bylo prokázáno, že atomové číslo je počet protonů v jádře. Proton je jádro atomu vodíku. Odtud název číslo protonové. Hmotové číslo je atomová hmota prvku, přesněji příslušného isotopu prvku zaokrouhlená na nejbližší celé číslo. Atomová hmota jednoho ze dvou stabilních izotopů dusíku je jeho hmotové číslo. Po objevu neutronu v # anglickým fyzikem Chadwickem byla odhalena hlubší podstata hmotového čísla. Je to jednoduše celkový počet protonů a neutronů v jádře. Tyto základní stavební kameny jádra nazýváme nukleony, nucleus, jádro, a podle toho bývá hmotové číslo nazýváno číslo nukleonové. Isotopová hmota, přesná atomová hmota isotopu prvku, je relativní poměrná hmota vztažená k isotopu uhlíku hmotového čísla, tedy k isotopu je atomové číslo uhlíku # . Isotopy, isos, stejný, topos, místo, jsou nuklidy, jaderná individua stejného atomového čísla, avšak různých čísel hmotových. Isotopii prvků objevil již v # anglický radiochemik Soddy, avšak teprve po objevu neutronu bylo dokázáno, že jde o nuklidy s týmž počtem protonů a s různým počtem neutronů. Hmotová jednotka je dvanáctina hmoty uhlíku atomové hmoty. Počet atomů v gramatomu udává Avogadrovo číslo, takže * . V dnešní době se k charakteristice jádra používá i čísla neutronového daného rozdílem hmotového a atomového čísla. U přírodních jader nabývá hodnoty od nuly do # , neboť pro uran je # . K charakteristice jádra nestačí jen uvedená základní čísla, neboť jádra téhož atomového a hmotového čísla se mohou od sebe lišit svým obsahem energie, svými radioaktivními vlastnostmi, jaderným spinem, vířením a vnitřní strukturou. Takovým případem je jaderná isomerie, jejíž název je převzat z chemie jako obdoby isomerie molekulové, která je však podstatně častější než jaderná. Isomerii jader objevil německý radiochemik Hahn, název pochází od německé fyzičky Meitnerové. Příkladem je uměle radioaktivní brom hmotového čísla # , který se rozpadá z metastabilního stavu, stavu, jehož stálost je omezena na základní isomer bromu. Poločas metastabilního bromu je asi # hodiny a teprve základní isomer bromu se rozpadá s poločasem # minut na stabilní konečný produkt krypton. To je příklad jaderné dimerie, jsou známy vzácně i případy jaderné trimerie, kdy konečný produkt má dva metastabilní předchůdce. Z toho je patrné, že číslo atomové a hmotové k úplné charakteristice jádra nestačí, i když tato čísla vystihují nejzákladnější vlastnosti atomů. Rutherfordův model atomu používá představ a zákonitostí klasické fyziky. Jádro má náboj, kde je atomové číslo # náboj elektronu. Elektron je jádrem přitahován podle Coulombova zákona stejně jako elektrický náboj od druhého náboje. Pohyby elektronů se řídí Keplerovými zákony jako pohyb planet kolem Slunce. Záření vysílané atomy může klasická fyzika vysvětlit jen takto. Elektron obíhající kolem jádra je v podstatě kmitajícím elektronem, takže vzbuzuje v okolí periodicky proměnné pole, jehož změny se šíří prostorem jako elektromagnetické záření. Energie záření vzniká na úkor celkové energie atomu, takže elektron se během vyzařování blíží k jádru, až je do něho stržen. Plyn složený z velkého množství atomů, jejichž elektrony krouží ve všech možných drahách, musel by tedy vysílat spojité spektrum. To však odporuje zkušenosti, neboť plynné prvky vysílají spektra čárová. Rozpory vyplývající z použití klasické fyziky na model atomu odstranil dánský fyzik Bohr v # . Uvažujme nejjednodušší atom vodíku. Vodík jako jednomocný prvek má jádro s jediným elementárním nábojem a kolem jádra vodíku neboli protonu se po kruhové dráze pohybuje jediný elektron. Bohr vyslovil tři postuláty, jimiž vysvětlil čárové spektrum vodíku. První Bohrův postulát. Elektron se může trvale pohybovat kolem jádra jen v určitých kruhových kvantových drahách, pro něž platí podmínka, kde je poloměr kruhové dráhy # * , hmota elektronu # * , jeho rychlost # * . Je hybnost elektronu moment hybnosti vzhledem ke středu atomového jádra. Je hlavní kvantové číslo určující pořadí dovolených kvantových drah, je Planckova konstanta, jejíž číselná hodnota je # joule sekunda. Podle Planckovy kvantové teorie může být elektromagnetické záření kmitočtu vysíláno, emitováno, nebo pohlcováno, absorbováno, pouze ve formě fotonů, světelných kvant, kvant záření, jejichž energie * . Planckova konstanta je stejná pro všechny druhy záření. Slovní formulace vztahu zní. Součin obvodu kvantové dráhy elektronu a jeho hybnosti je roven celistvému násobku Planckovy konstanty. Upravíme- li vztah na tvar * , lze první Bohrův postulát vyslovit poněkud jinak. Točivost elektronu, moment hybnosti elektronu vzhledem ke středu jádra, je rovna celistvému násobku konstanty. Tato konstanta je kvantovou jednotkou momentu hybnosti a nazývá se kvantová jednotka točivosti. Druhý Bohrův postulát. Oběhem na kvantových drahách neztrácí elektron svou energii, nedochází k vysílání elektromagnetického záření a energie atomu zůstává stálá. Třetí Bohrův postulát. Při přeskoku elektronu z kvantové dráhy s vyšší energií na kvantovou dráhu s nižší energií vyzáří atom foton, jehož energie se rovná úbytku energie elektronu. Z rovnice lze vypočíst kmitočet záření, které atom vyšle při přechodu elektronu mezi dvěma drahami. Opačný přechod, přeskok elektronu s absorpcí energie, je možný jen tehdy, získá * atom potřebnou energii pohlcením fotonu, jehož frekvence vyhovuje třetímu Bohrovu postulátu. Obíhá- li elektron na nejnižší stabilní dráze, má jeho energie nejnižší možnou hodnotu. Atom je v základním čili nevzbuzeném stavu. Aby mohl atom zářit, musí být elektron vysunut na vyšší dráhu. To se může stát pohlcením fotonu nebo nárazem hmotné částice elektricky nabité i neutrální. Na * a * je schéma vodíkového atomu podle Rutherforda a schéma Bohrova modelu. Vznik Balmerovy série spektrálních čar ve spektru vodíkovém je na * . Přehled rovinných drah je v * . Závěrem lze uvést. V jádře atomu je soustředěna téměř celá hmota atomu, neboť elektron je skoro # krát lehčí než proton, jádro vodíkové, které je nejlehčím jádrem. Rozpadem jádra vznikají jevy radioaktivní spojené s přeměnou prvku. Na vnitřních elektronech složitějších atomů závisí rentgenová spektra, kdežto periferní obvodové elektrony určují chemické vlastnosti atomu a podmiňují vznik optických spekter. Zdokonalené spektrografy dokázaly, že čáry vodíkového spektra nejsou jednoduché, jsou to těsné dvojice, dublety. Dvojice by mohly vzniknout přeskoky elektronů z téže dráhy do dvou nepatrně energeticky odlišných drah nižších nebo ze dvou drah vyšších do jedné nižší. Dublety se vyskytují ve spektrech prvků prvního sloupce periodické soustavy jako známý sodíkový žlutý dublet. Čáry vysílané neutrálními atomy prvků druhého sloupce a ionisovanými atomy třetího sloupce jsou buď jednoduché singlety, nebo trojité triplety. Jemnou strukturu spektrálních čar se pokusil vysvětlit německý fyzik Sommerfels předpokladem, že elektrony mohou obíhat kolem jádra v eliptických drahách podobně jako planety kolem Slunce. K charakteristice drah eliptických bylo nutno zavést další kvantové číslo vedlejší. S Heisenbergovým číslem souvisí vztahem. Avšak ani tento předpoklad nevedl ke štěpení čar, které se podařilo vysvětlit teprve použitím Einsteinovy teorie. Značné rychlosti elektronů mají za následek zvětšování jejich hmoty. Eliptické dráhy elektronů, jejichž rychlosti nelze zanedbat proti rychlosti světla, stáčejí se proto podobně jako dráhy planet, takže každý elektron obíhá vlastně ve dráze tvaru růžice. Tato změna původní Bohrovy teorie, podle níž se kvantují dvě souřadnice elektronu obíhajícího obecně v elipse, však nestačila k vysvětlení všech spektroskopických poznatků, hlavně Zemanova jevu. Tento jev se projevuje štěpením spektrálních čar na několik složek působením magnetického pole. Bylo nutno jej vysvětlit na základě prostorového kvantování elektronových drah. Pohyb elektronu v prostoru má tři stupně volnosti a jeho dráha je tedy určena třemi kvantovými čísly. Hmotný bod v rovině má dva, v prostoru tři stupně volnosti, neboť jeho pohyb v rovině určují dvě a v * tři souřadnice. Štěpení spektrálních čar však nastává i ve spektrech atomů, které nejsou v magnetickém poli. Jev těsných dubletů je možno vyložit rotací elektronu kolem vlastní osy, neboli spinem, spin, víření. Mechanický moment elektronu je nazýván spinová točivost nebo prostě spin. Tak vzniklo čtvrté kvantové číslo, číslo spinové, neboť spin představuje vlastně čtvrtý stupeň volnosti elektronu. Pozorované jevy lze vysvětlit moderní kvantovou mechanikou. Výklad spekter byl vlastně první zkouškou kvantově modelu, který v mikrosvětě atomu nahradil klasickou mechaniku. Klasická modelová teorie je přesto užitečná pro svou názornost, i když její výsledky jsou jen přibližné a všechny jevy nedovede vysvětlit. Spin není v kvantové teorii vířením. Elektron obíhá kolem těžiště atomu, které je velmi blízko středu jádra. Eliptická dráha má poloosy, kde je Bohrův poloměr, poloměr jednokvantové dráhy pro vodík, číselně je hlavní kvantové číslo, celé číslo, které se u prvků mění od jedné do sedmi, je vedlejší kvantové číslo Heisenbergovo, které se mění od nuly do tří. Hlavním kvantovým číslům odpovídají sféry, slupky. Heisenbergovým číslům odpovídají podle praxe obvyklé ve spektroskopii písmena * pro * a * . Dosud jsme uvažovali dráhy elektronů v rovině. Úvahy o prostorovém rozložení elektronových drah umožňuje magnetický moment dráhy elektronu. Elektron obíhající kolem jádra je vlastně elektrickým proudem. Smyčka protékaná elektrickým proudem účinkuje navenek tak, jako by její plocha byla magnetickou vrstvou, která má určitý magnetický moment. Je to vektor kolmý k rovině proudové smyčky, tedy k rovině dráhy elektronu se směrem rovnoběžným k postupu pravotočivého šroubu. Jeho velikost je dána součinem proudu a plochy smyčky. Magnetické síly v atomu souvisí s podstatou magnetismu. Složka magnetického momentu ve směru osy atomu nebo ve směru magnetického pole, v němž je zářící hmota umístěna, nemůže mít libovolné hodnoty, neboť je také kvantována. Složka magnetického momentu dráhy elektronu může mít jen hodnoty rovné celému násobku určité konstanty, Bohrův magneton. Jeho násobky mohou být kladné i záporné a magnetický moment může být i nulový. Číslo, jímž je Bohrův magneton násoben, je magnetické kvantové číslo. V * je přehled prostorových drah elektronu ve vodíkovém atomu. Závěrem lze uvést. Hlavní kvantové číslo stanoví celý počet kvant dané dráhy, vedlejší kvantové číslo počet jejich magnetonů, magnetické kvantové číslo složku magnetického momentu do osy atomu, a tudíž polohu elektronové dráhy v prostoru. Energie elektronu na hlavním vedlejším a spinovém kvantovém čísle, jímž je dána vlastní rotace elektronu. Na magnetickém kvantovém čísle energie nezávisí. Spinové kvantové číslo může mít hodnoty # a # * , neboť osa elektronu může být buď souhlasně nebo nesouhlasně rovnoběžná s osou jádra. Rozdíl mezi těmito čísly je vskutku podobně jako u ostatních kvantových čísel. Obíhá- li kolem jádra jediný elektron, má nejnižší energii v jednokvantové kruhové dráze, která přísluší základnímu nevzbuzenému stavu atomu, v němž atom nemůže zářit, neboť má minimální energii. Řešení problému soustavy jádro elektron je vlastně řešením problému dvou těles, avšak soustava jádro dva elektrony představuje již neřešitelný problém tří těles. Na základě praktických výsledků spektroskopie, chemie a fyzikální chemie je možno však přece jen stanovit určité zákonitosti i pro vyšší prvky. Především u atomů s více elektrony platí princip výlučnosti. V témž atomu může mít určitý pohybový stav daný týmiž hodnotami všech čtyř kvantových čísel pouze jediný elektron. Jiná formulace. Dva elektrony nemohou mít v jednom atomu současně všechna čtyři kvantová čísla stejná. Ze spojení obou formulací plyne významný závěr, že v téže dráze mohou současně obíhat nejvýše dva elektrony, a to s opačnými spiny. V * je přehled všech čtyř kvantových čísel. Optická spektra složitějších atomů nejsou určena energiemi jediného elektronu, nýbrž energiemi celého atomu. Termy ve vodíkovém spektru jsou v podstatě vlnočty. Vlnočet je počet vln připadajících na jednotku. Hodnoty vlnočtů odpovídají energiím atomu. Rozdílem dvou termů je určen vlnočet čáry ve spektru. U složitějších atomů jsou spektrální čáry určeny energetickými stavy atomu, které nazýváme rovněž termy a značíme je velkými písmeny na rozdíl od malých písmen, jimiž označujeme dráhy hladiny elektronu. Tyto značky jsou počáteční písmena anglických slov sharp, ostrý, principal, hlavní, diffuse, difusní, fundamental, základní, jimiž se označují série čar a * . Při studiu spekter se ukázalo, že v nich nejsou všechny čáry, které by příslušely všem přechodům elektronů z libovolné dráhy do jiné dráhy. Byla proto stanovena výběrová pravidla určující, které z možných přechodů jsou dovoleny. Hlavní kvantové číslo se může měnit o libovolné celé číslo různé od nuly, kdežto vedlejší kvantové číslo se může měnit jen o # * . Modelová teorie nemůže všechny tyto jevy vysvětlit, nestačí ani vlnová mechanika. Mnohé vysvětlila teprve novější kvantová teorie Diracova založená na Einsteinově teorii relativity. Spektrum paprsků rentgenových, na západě často nazývaných paprsky * , dokazuje, že se v něm uplatňují dva druhy záření. Především je to záření nárazové neboli impulsové, vznikající brzděním elektronů na anodě. Je složené z velikého množství čar všech kmitočtů až do určitého nejvyššího kmitočtu, který lze snadno určit podle zákona zachování energie, energie záření, rozdílu energie elektronu. Spektrum nárazové je tedy prakticky spojité, avšak druhý typ rentgenového záření je charakteristický, neboť má spektrum čárové podobně jako optická spektra vysílaná atomy žhavých plynů. Vlnové délky charakteristického záření závisí na * anody, neboť elektron vymrštěný z katody vyrazí z vnitřní sféry atomu, na anodě z jednokvantové sféry * elektron, na jehož místo přeskočí některý jiný elektron ze sféry. Přitom se vyzáří foton, vznikne čára. Vlnové délky v sérii jsou malé, neboť fotony vznikají z poměrně velikých rozdílů energií. Impulsové záření naproti tomu se strukturou nesouvisí, neboť je to brzdné záření. Série rentgenových čar a * objevil již anglický fyzik Moseley. Čáry jsou měkčí než * , neboť vznikají přeskoky elektronů do sféry dvojkvantové. Švédský fyzik Siegbahn později objevil ještě měkčí sérii vznikající přeskoky elektronů do sféry trojkvantové. Nejměkčí sérii u nejvyšších prvků objevil český fyzik Dolejšek. Série vzniká přeskoky elektronů z nejvyšších sfér do čtyřkvantové sféry. Moseley zjistil, že série * a * se u různých prvků navzájem podobají a s rostoucím atomovým číslem, pořadovým číslem v soustavě prvků, se posouvají ke kratším vlnovým délkám neboli k větším vlnočtům. Vlnočet je převratná hodnota vlnové délky. Podle Moseleyova zákona odmocnina z vlnočtu se při postupu od jednoho prvku k následujícímu vždycky zvýší o stejnou hodnotu, neboť kde je atomové číslo prvku konstanty * . Na * jsou Moseleyovy přímky, jimiž je uvedený vztah graficky znázorněn. Při postupu od jednoho prvku k sousednímu zvýší se odmocnina z vlnočtu o rozdíl * , což charakterizuje přímkový průběh závislosti. Na základě Moseleyových měření bylo možno určit uzavřené čísla všech prvků a předpovědět, které prvky v tehdejší době ještě chyběly. Současně bylo přesvědčivě dokázáno, že atomové číslo je pořadové číslo prvku v periodické soustavě a že vnitřní elektronové sféry jsou u všech prvků stejně vybudovány. Je třeba si uvědomit, že vlnové délky paprsků rentgenových jsou řádově tisíckrát až # kratší než vlnové délky viditelného světla. O využití paprsků v lékařství je pojednáno v * a dalších. V # sestavil ruský chemik Mendělejev prvky do periodické soustavy, která je připojena. Je doplněná podle dnešního stavu znalostí. Před značkou každého prvku je dole uvedeno atomové číslo. Tabulka má v dnešním uspořádání # vodorovných řad a # svislých sloupců zvaných skupiny. První vodorovná dokazuje, v níž je pouze vodík a helium, je rudimentární perioda, rudimentum, zákrsek, nedokonalý počátek. Druhá a třetí řada prvků jsou jednoduché periody po osmi prvcích. Čtvrtá a pátá vodorovná řada tvoří první dvojnásobnou periodu celkem # prvků a šestá a sedmá řada druhou dvojnásobnou periodu rovněž # prvků. Řada osmá a devátá tvoří první čtyřnásobnou periodu podle obsazování elektronových drah. Společně se skupinou vzácných zemin, lanthanidů, která má # prvků a zvláštní postavení, má celkem # prvků. Řada desátá společně s neukončenou skupinou transuranových prvků, prvků za uranem, které dělíme na uranidy a curiedy, tvoří neukončenou druhou čtyřnásobnou periodu. Zatím má # prvků. Viz * . Chemické vlastnosti prvků se v každé periodě mění obdobným způsobem mezi prvním a posledním prvkem periody. Prvky podobných vlastností homologické stojí pod sebou v témže sloupci tabulky. Prvky ve stejném sloupci mají stejné mocenství, valenci. Všechny periody končí nultým sloupcem, v němž jsou prvky s nulovou valencí, které netvoří sloučeniny. Jsou to vzácné, netečné neboli inertní plyny, jejichž molekuly jsou jednoatomové. Z Mendělejevovy tabulky vyplývá počet prvků v jednotlivých periodách. Helium má v základním stavu plně obsazenou sféru, neon plně obsazené sféry a * . K plnému obsazení sféry bylo by třeba # elektronů. K dalšímu inertnímu plynu, argonu, dojdeme však připojením pouhých osmi elektronů. K dosažení stabilní soustavy elektronů není třeba plného obsazení trojkvantové sféry. Viz * a * . Elektrony v neúplné sféře slupce jsou poutány k jádru tím slaběji, čím méně obsahuje elektronů. Stabilita sféry vzrůstá, blíží- li se plnému obsazení. Atom proto snadno ztrácí elektrony, pokud není slupka ani z poloviny obsazena. Atom může však další elektrony připoutat, má- li v krajní sféře přes polovinu elektronů. Jinak řečeno, ion vznikne z neutrálního atomu tím, že se změní počet jeho elektronů tak, aby elektronový obal dosáhl nejbližší stabilní konfigurace. Elektronům v úplných vnitřních slupkách říkáme vnitřní, elektronům v krajní slupce obvodové nebo optické či valenční, protože jejich uspořádání a počet určuje optická spektra a mocenství prvků. Prvky s jedním obvodovým elektronem tvoří kladné jednomocné ionty, které vzniknou odtržením tohoto elektronu. Prvky se dvěma obvodovými elektrony tvoří jednomocné i dvojmocné ionty. Značí se též * . Naproti tomu prvky, kterým chybí jeden obvodový elektron do úplného obsazení krajní slupky a tvoří jednomocné záporné ionty a vznikající připoutáním dalšího elektronu.