Datasets:

CZLC

/

propaganda_strach

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 23

Zeman je prý dement. A Radek John... Praha 2. března (ČTK) – Kancelář prezidenta republiky se musí omluvit vnučce novináře Ferdinanda Peroutky za výroky prezidenta Miloše Zemana. Dnes o tom nepravomocně rozhodl soud. Zeman mimo jiné prohlásil, že novinář byl autorem článku „Hitler je gentleman“, což se prezidentské kanceláři nepodařilo doložit. Hrad se proti verdiktu odvolá, podle Zemanova mluvčího může věc skončit až u Ústavního soudu. Politici prezidenta za jeho postoj zkritizovali. Spor o ochranu Peroutkovy osobnosti navazuje na Zemanův projev z konference k 70. výročí osvobození Osvětimi, kde prezident hovořil o selhání intelektuálů v období nástupu nacismu. Peroutkovi přisoudil kromě autorství článku „Hitler je gentleman“ v časopisu Přítomnost také výrok „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Historici následně upozornili na to, že Peroutka text nenapsal a autorem výroku o vlcích je novinář Jan Stránský. Zeman se neomluvil a trvá na tom, že článek četl. Peroutkova vnučka Terezie Kaslová proto podala žalobu na stát, konkrétně na Kancelář prezidenta republiky. Informovala o tom ČTK. Prezident se jednání nezúčastnil Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Kateřina Sedláková dnes dospěla k závěru, že Kaslová má nárok na omluvu. Hradu uložila, aby Peroutkově vnučce zaslal dopis s textem, že Zemanovo subjektivní hodnocení bylo ve vztahu k Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasáhlo do novinářových osobnostních práv. Konstatovala, že prezidentská kancelář nepředložila žádný důkaz o pravdivosti Zemanových výroků. Prezident se jednání nezúčastnil. Hledáním článku už dříve pověřil svého mluvčího Jiřího Ovčáčka, který dodnes nebyl úspěšný. Ovčáček po verdiktu uvedl, že kauza v žádném případě nekončí. Upozornil na to, že se soudkyně odmítla zabývat důkazy, které se týkají „historického kontextu a historických výroků Peroutky“. Hrad totiž předložil čtyři jiné Peroutkovy články z let 1938 a 1939. Aby se věc dostala k Ústavnímu soudu, musejí strany sporu nejprve vyčerpat všechny procesní prostředky včetně dovolání k Nejvyššímu soudu. Fakt, že se Zeman stále osobně neomluvil, dnes zkritizovali koaliční i opoziční politici. Například podle ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) by se měl prezident k omluvě postavit jako chlap. Předseda ODS Petr Fiala označil za absurdní, že Zeman nechal věc zajít tak daleko. Podobně se vyjádřil i předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, místopředseda strany Marek Ženíšek zase poznamenal, že omluvu z Hradu nečeká, protože se omlouvají pouze slušní lidé. Demence a omluva Peroutkova vnučka řekla novinářům, že je z rozhodnutí soudu nadšená. Připustila však, že by bylo „hezčí“, kdyby se omluvil sám prezident, a nikoliv jeho kancelář. Rozsudek přivítal i současný vydavatel Přítomnosti a syn autora výroku o vytí s vlky, neurolog Martin Jan Stránský. Zemanovo „urputné odmítání omluvit se“ je podle něj jasným důkazem poruchy paměti, a tedy i demence. Stranou sporu nezůstal ani někdejší ministr vnitra Radek John. Vyjádřil se na sociální síti Facebook a dal jasně najevo, že prezident Zeman sice lhal, ale zjevně necítí potřebu se za to omluvit. „Obvodní soud pro Prahu 1 jasně potvrdil, že Zeman lhal. Omluvit se má jeho kancelář. Dokáže se omluvit sám Zeman? Pochybuji.“

Nevládní organizace si u OSN stěžují na Česko Česko v pondělí v sídle OSN v Ženevě podstoupí už potřetí přezkoumání svého stavu lidských práv. Ostatní země budou po pěti letech znovu hodnotit, jak český stát bojuje proti diskriminaci a jak přistupuje k ochraně ohrožených dětí, k rovnosti žen a mužů či k zajištění rovných šancí pro postižené, cizince a příslušníky národnostních či sexuálních menšin. Podle vládní zprávy pro OSN, kterou má ČTK k dispozici, ČR dostala při posledním přezkumu 136 doporučení a z nich splnila či plní 129. Podle nevládních organizací kabinet ale řadu doporučovaných věcí ke zlepšení situace neprovedl. Univerzální periodický přezkum je procedura, která se zaměřuje na hodnocení stavu lidských práv ve všech 193 členských státech OSN. Situaci přezkoumávají vždy po zhruba 4,5 roku ostatní země a nevládní organizace. První zasedání se konalo v dubnu 2008. Česko posouzením prošlo v letech 2008 a 2012. Podle ministerstva zahraničí patří ČR při hodnocení jiných států k nejaktivnějším zemím, které navrhují nejvíc doporučení ke zlepšení. Celkem jich čeští zástupci dosud ostatním státům dali 903. Doporučení nejsou závazná. Hodnocení se nyní koná od 6. do 17. listopadu, týkat se bude 14 zemí. Posuzovat se budou vždy zprávy od vlády, od nezávislých expertů a od neziskových organizací. „V průběhu současného třetího přezkumu se znovu očekává, že státy budou prezentovat kroky, které přijaly k naplnění doporučení, která jim byla udělena během předchozích hodnocení a k nimž se zavázaly, že se jim budou věnovat,“ uvádí OSN na svém webu. Vláda uvádí, že podnikla kroky ke zlepšení situace Romů Český kabinet ve své zprávě uvádí, že přijal řadu strategií a plánů s opatřeními ke zlepšení situace Romů, ohrožených dětí či žen. Zmiňuje strategii proti sociálnímu vyloučení i plány na podporu pozitivního stárnutí a rovných šancí postižených. V dokumentu vláda píše, že stát podporuje přeměnu péče o ohrožené děti a jejich přesun z ústavů do rodin i posílení služeb a terénní pomoci. Se změnami počítá národní strategie ochrany dětí. Sjednocení péče pod jeden resort a uzákonění zákazu posílat malé děti do dětských domovů dosavadní Sobotkův kabinet pak ale neschválil. Vláda uvádí, že podnikla kroky ke zlepšení situace Romů. Podle plánu by se jejich nezaměstnanost měla výrazně snížit. Z chudinských lokalit do běžného nájemního bydlení by se do pár let měla přestěhovat pětina Romů. V ghettech v Česku žije podle posledního výzkumu kolem 115.000 lidí, většinou jsou to právě Romové. Pomoci by měl i zákon o sociálním bydlení. Kabinet jej ale za čtyřleté období nezvládl prosadit. K lepšímu vzdělávání romských dětí má přispět povinný poslední rok mateřské školky. Odsouvání romských školáků do takzvaných zvláštních škol má zabránit inkluzivní vzdělávání s podporou asistentů a s dalšími kroky. Přispěje i k začlenění postižených dětí do běžných tříd. České nevládní organizace poslaly OSN své výhrady, a to třeba k přístupu státu k právům žen Vláda schválila také záměr dostat do politiky a do vedení firem více žen. Navrhovanou volební novelu a kroky k vyrovnanému zastoupení žen v radách státních či polostátních firem pak ale neodhlasovala. České nevládní organizace poslaly OSN své výhrady, a to třeba k přístupu státu k právům žen. Stěžují si na pravidla porodní péče i na to, že neoprávněně sterilizované ženy dosud nedostaly odškodnění. Českou delegaci povede náměstkyně ministra pro lidská práva Martina Štěpánková. Zpravodaji pro české hodnocení na zasedání budou zástupci Nigérie, Indonésie a Brazílie. Pracovní skupina by nová doporučení pro Česko měla podle předpokladu vydat 10. listopadu v 15:00.

To už je skutečně nehorázné. Senátorka Wagnerová poslouchala Zemana v Partii a došla jí slova Miloš Zeman by měl soudu předložit článek s titulkem „Hitler je gentleman“, jinak musí prohrát. Je o tom přesvědčena senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, která poskytla rozhovor serveru Lidovky.cz. „Měl předložit důkaz, že Ferdinand Peroutka publikoval článek ‚Hitler je gentleman‘ … Tenhle článek prezident ale nedoložil,“ uvedla Wagnerová. Celý text je ZDE. Podle ní v řízení o ochranu osobnosti, v němž žalobkyně říká, že nejde o pravdivý výrok, musí žalovaný, který se výroku dopustil, doložit, že je pravdivý. „Pokud Zeman není schopen to doložit, pak musí jasně prohrát. Každý, a prezident zejména, by si měl dávat pozor na to, co říká. Měl by to mít vždy podložené,“ zdůraznila bývalá ústavní soudkyně. Ve svém příspěvku na Facebooku zmínila možnost další žaloby na ochranu osobnosti. Proč? „On několikrát (v nedělním rozhovoru pro Primu, pozn. red.) mluvil v souvislosti s Peroutkou o nacismu. Dokonce to i opakoval. Zatrnulo mi, když jsem to slyšela. To je skutečně nehorázné,“ uvedla Wagnerová.

Radek Banga se omluvil za své hodně, hodně sprosté písně. Už je to prý pryč. Jenže na něco zapomněl... Texty písní zpěváka Radka Bangy alias Gipsyho.cz jsou v současné době velmi probírané. Důvodem je skutečnost, že Banga v sobotu odešel ze sálu kvůli oceňované nacionalistické skupině Ortel. Jenže Bangovy leckteré texty v sobě nemají snad ani jedno slušné slovo... Banga se nyní brání, že jde o patnáct let staré texty. "Bylo mi 19 let a dělal jsem výhradně hip-hop. Každý má holt kostlivce ve skříni a toto je ten můj. Dnes je mi ovšem skoro 35 let. Bavíme se tedy o textech, jenž jsou 15 let staré," poukazuje na to, že texty, v nichž se objevují slova píča, šukání, kunda a další - jako jsou například Černej kluk nebo Sexy Funky a Zlej, jsou minulosté. "Už nejsem ten pubertální frajírek, který neřeší důsledky své tvorby, to je dávno pryč. A i když tato má tvorba byla naprostou recesí čili nebyla myšlena nikdy vážně, určitě na to nejsem pyšný. Mohu ovšem s čistým svědomím také prohlásit, že jsem s těmito sprostými songy nikdy veřejně nevystupoval," obhajuje se Banga s tím, že když v roce 2004 založil skupinu Gipsy.cz, jeho tvorba se ubrala jiným směrem. "Vulgarismus není známkou jakéhokoliv frajerství, to už vím dávno. V žádném případě tedy není možné dávat do souvislosti tvorbu Gipsy.cz, či mé prevence s těmito vulgárními nahrávkami. Pokud ovšem tyto 15 let staré texty ještě dnes někoho pohoršují, samozřejmě se omlouvám a mrzí mě to. Každý byl ale v pubertě a je to prostě věk, kdy děláte hlouposti," uzavřel Banga. Jak se však ukazuje, i na novějších albech se dají takové skvosty najít. Sice již ne v takovém měřítku, ale... Například Lolita, jež je z alba Autentik vydaného v roce 2011. "Až budeš velká, přijď si pro semeno," zpívá například Gipsy.cz v písni. Zároveň zmiňuje, že ví, že ji "prcá ten DJ". "Serme na abstrakce a držme se faktu," zní pak pro změnu v písni 36 hodin bijač. Mimo jiné se tam objevuje i "prdel holá". "Šmejde, nekoukej mi do karet... Možná má velkou píču," zpívá pak v další písni z tohoto projektu - V podchodu je poker. "Nebýt toho kafe, chcíp bych tu. Karty vymrdaný," zní dále. Písně najdete ZDE. K projektu Autentik tehdy Banga pro iDnes.cz mimo jiné řekl, že mu je jedno, co si o něm myslí lidi. "Všichni mi můžou... Já to dělám z lásky k hudbě a zbytek mě nezajímá," řekl. Rozhovor najdete ZDE. Celý příspěvek Radka Bangy: MÉ VYJÁDŘENÍ KE KOLUJÍCÍM VULGÁRNÍM TEXTŮM NA INTERNETU Abych věci uvedl na pravou míru – bylo mi 19 let a dělal jsem výhradně hip-hop. Každý má holt kostlivce ve skříni a toto je ten můj. Dnes je mi ovšem skoro 35 let. Bavíme se tedy o textech, jenž jsou 15 let staré. Už nejsem ten pubertální frajírek, který neřeší důsledky své tvorby, to je dávno pryč. A i když tato má tvorba byla NAPROSTOU RECESÍ, čili nebyla myšlena NIKDY vážně, určitě na to nejsem pyšný. Mohu ovšem s čistým svědomím také prohlásit, že jsem s těmito sprostými songy nikdy veřejně nevystupoval. V roce 2004 jsem založil skupinu Gipsy.cz a od té doby se má tvorba ubrala úplně jiným směrem. Vulgarismus není známkou jakéhokoliv frajerství, to už vím dávno. V žádném případě tedy není možné dávat do souvislosti tvorbu Gipsy.cz, či mé prevence s těmito vulgárními nahrávkami. Pokud ovšem tyto 15 let staré texty ještě dnes někoho pohoršují, samozřejmě se omlouvám a mrzí mě to. Každý byl ale v pubertě a je to prostě věk, kdy děláte hlouposti. RB

Expertů, kteří se dívají na školství zvenku, už máme dost, říká předsedkyně asociace ředitelů českých gymnázií ROZHOVOR Práva a povinnosti pedagogů jsou na rozdíl od některých jiných profesí ukotveny v zákoně. Zřízení pedagogické profesní komory tak, jak navrhují některé z učitelských iniciativ, by tedy bylo zbytečné, říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií České republiky Renata Schejbalová. Čeští učitelé podle ní potřebují nejenom vyšší finanční ohodnocení, ale i více praxe na pedagogických fakultách. „Pedagogické iniciativy by měl vést učitel. Expertů, kteří se na školství dívají zvenku a objevují se v televizi už máme dost,“ říká dlouholetá ředitelka pražského Gymnázia Nad Štolou. Máme po volbách a rezort školství zřejmě brzy dostane nového správce. Co dobrého a špatného udělala pro školství poslední vláda pod taktovkou sociálních demokratů, jakou známkou byste ji hodnotila a proč? Jako předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií si dovolím hodnotit jen období za poslední dva roky. Tehdy jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku toho, jak to funguje na ministerstvu školství právě jako předsedkyně asociace. Z předešlých let mám pak informace jen z doslechu. A co se týče těch zmiňovaných dvou let, udělila bych nejspíš trojku. Trojka, vyjádřeno slovy, znamená „dobře“, což může být trochu zavádějící. Úplně špatné hodnocení to ale není… Jsou tam samozřejmě pozitivní i negativní věci. V dobrém světle bych například ohodnotila to, že se bývalá ministryně Valachová skutečně snažila ve školství zvyšovat platy. Můžeme samozřejmě polemizovat o tom, jestli se jí to povedlo a jestli navyšovala finanční odměny učitelům dostatečně. Nicméně v obecné rovině Valachová zvedla ten problém jako téma. V důsledku se pak za něj prala tak, aby ty peníze do školství dostala. Na druhé straně jsou věci, které vidím negativně, a to například pamlskovou vyhlášku nebo kariérní řád. K němu se ale asi ještě dostaneme. Od listopadu by měli učitelé dostat přidáno. Myslíte, že navýšení bude stačit? Když se podíváte na dlouhodobější cíle exministryně Valachové, jak mzdy učitelů konečně zplnohodnotit v poměru k ostatním vysokoškolákům? Ministerstvo školství a bývalá paní ministryně si daly za cíl, že do roku 2020 docílí, aby učitelské platy dosahovaly 130 procent průměrné mzdy v Česku. Když se ale podíváme na to, jak školství přidá učitelům v listopadu, a sice, že dostanou navíc 15 procent, přičemž ostatní státní zaměstnanci deset, tak se učitelé na tu cílovou částku do stanoveného termínu nedostanou. To se dá snadno vypočítat. Jinými slovy 15procentní navýšení je pořád příliš nízké. NESPOKOJENÍ UČITELÉ SE ZAČÁTKEM ŠKOLNÍHO ROKU SEŠLI V BETLÉMSKÉ KAPLI: Přilákají takto navýšené platy do škol nové učitele? Na to je jednoduchá odpověď, samozřejmě, že ne. Nového učitele do školy 25 tisíc korun hrubého měsíčně nepřiláká. Pořád je to málo, a když se podívá na to, že po dvou letech praxe dostane nějaké navýšení k platu o pár set korun nahoru. Já zastávám názor, že aby mladí lidé do školství vstupovali, tak je nutné navýšit platy učitelů skokově. Je tu ale i druhá stránka celé věci a to je zkvalitnění výuky na pedagogických školách. V jakém smyslu? V tom smyslu, že studenti na vysokých školách mají podle mého názoru strašně málo praxe. Naše zkušenost je taková, že učitelé, když nastoupí, umí celkem dobře svůj obor, ale neumí jednat s rodiči, s žáky, mají třeba problém s kázní. A to je způsobeno tím, že mají málo praxe. Takže více praxe studentů by podle nás bylo určitě přínosem. Styk se školou a s praxí podle mě studentům na vysokých školách připravujících učitele chybí. Přirovnala bych to k situaci, jako kdyby lékař přišel rovnou na sál, měl ihned napoprvé rozříznout břicho a začít operovat. Vraťme se ke kariernímu řádu pro učitele, jehož návrh nakonec neprošel. Vymezil se proti němu i senátor a dlouholetý ředitel Gymnázia Jana Kepplera Jiří Růžička. I naše Asociace ředitelů gymnázií se proti kariérnímu řádu vymezila. Chtěla bych zdůraznit, že v obecné rovině s myšlenkou kariérního řádu souhlasím. Ale tak, jak byl kariérní řád navržen, tak v podstatě žádnou kariéru pro pedagogy nevytvářel. V podstatě v něm šlo pouze o určité pracovní pozice, na které dosáhne jen zlomek učitelů. Řekla bych tedy, že kariérní řád byl vlastně určen pouze pro část učitelského sboru. Bylo v něm tak, jak byl navržen, něco dobrého? Mně se například líbila ta nová pozice, kterou otevíral pro tzv. uvádějící učitele, kteří uvádějí do praxe pedagogické nováčky. Já vím o tom, že celá řada škol tyto uvádějící učitele již má. Má ale problém je zaplatit. Školy buď nemají peníze, nebo berou částku z koše finančích odměn, a v důsledku tak krátí platy těm ostatním. Takže tohle bylo v kariérním řádu dobré. Jinak byl ale návrh šíleně byrokratický. Moje představa kariérního řádu je taková, že by to měl být jednoduchý, stručný a jasný dokument. Například tzv. standard učitele by měl být dokument rozsahu řekněme jedné stránky. To, jak to ale bylo definováno v tomto návrhu, bylo tak složité a rozsáhlé, že když by si to ten učitel otevřel a začal číst, tak si myslím, že by ani nedočetl. Je nutné ten řád zjednodušit a definovat jej tak, aby všichni učitelé měli šanci nějak postupovat. A hlavně, když postoupí, tak aby to bylo o nějakou výraznou částku, a ne o 3 tisíce korun měsíčně. Co si myslíte o iniciativách učitelů zezdola? Právě ty se na svržení kariérního řádu významně podílely. I my jsme se na tom výrazně podíleli, psala jsem senátorům, poslancům, s některými poslanci jsem se osobně setkala a vysvětlovala jim, v čem je problém. Myslím, že i učitelská iniciativa, jak se říká zdola, napomohla tomu, že kariérní řád nakonec neprošel. Samozřejmě tu skutečnost ovlivnilo i to, že bylo jen pár měsíců před volbami. Proti těmto iniciativám nic nemám. Jenže kromě Pedagogické komory, která se v boji proti kariérnímu řádu hodně angažovala, se ještě vytvořila Učitelská platforma. No a teď se tato dvě sdružení mezi sebou dohadují, snad i hádají. Každopádně si myslím, že pokud to má být učitelská iniciativa, tak by ji měl vést učitel, a nikoliv někdo, kdo neučí. Neměl by ji vést někdo, kdo se na to školství dívá jakoby zvenku, protože takovýchto expertů, kteří se například objevují v televizi, si myslím, že máme dost. Měli by učitelé mít svou profesní pedagogickou komoru, jako mají lékaři? To navrhuje například iniciativa Pedagogická komora? Jsem ráda, že jste zmínil ty lékaře, protože profesní komora lékařů a profesní komora učitelů, tak to by bylo v případě realizace něco úplně jiného. Lékaři oproti učitelům nemají kromě své profesní komory legislativně ošetřena svoje práva a povinnosti. Učitelé mají svá práva a povinnosti ošetřena ve školském zákonu a v zákonu o pedagogických pracovnících. Tudíž podle mého názoru a rovněž i názoru řady mých kolegů je takovéto ukotvení pedagogické komory coby profesní organizace zbytečné. Nebráním se ale tomu, aby nějaká učitelská platforma, nějaký zapsaný spolek, existovala. Taky si ale uvědomme, a teď neřeknu přesné číslo, že učitelů máme více než 150 tisíc. A jestli se sdruží nějakých 800 učitelů, tak nezbývá než se zamyslet, do jaké míry je vypovídající, že zastupují jejich zájmy. O víkendu byly volby. Ty dopadly, jak dopadly. Myslíte, že strany přistupovaly k tématu školství v předvolební kampani dobře? Zaujalo vás něco? Zajímavé bylo, jak chvilku před volbami začaly všechny strany slibovat, že učitelům zvýší platy. To je za mne opravdu úžasné a musím říct, že opravdu doufám, že tomu tak bude. Zajímavé je, že někteří vládní představitelé se jakoby po čtyřech letech probrali a začali říkat, jak ty platy jsou mizerné, a to nejen ve školství – konec levné práce. Pravda tedy je, že učitelům se trochu ty platy zvýšily. Obávám se ale, že stejně jako obvykle i letos resort školství dostane ta nejmenší strana hypotetické vládní koalice. Školství a kultura na někoho obvykle jednoduše jenom zbyde. Já jsem nezažila, že by se o školství ty strany draly. Pro politiky je to asi „zbytkové“ zboží. Školství nepatří mezi tzv. „silová“ ministerstva. Ano, přitom ale školství je ohromně důležité z dlouhodobé perspektivy. Učitelé v podstatě připravují žáky na to, co budou dělat třeba za pětadvacet let. Jestli nechceme zůstat pomyslnou montovnou Evropy, tak opravdu potřebujeme vzdělané lidi, kteří budou například dobří ve vědě. Zmínila jste montovnu Evropy. Co říkáte na názory, které zaznívají v médiích, že by mělo být preferováno technické vzdělávání? Nechtěl bych jmenovat, ale zaznívají hlasy lidí z průmyslu, že mají nedostatek pracovních sil do výroby. Ano, jednou si stěžují, že mají nedostatek soustružníků, podruhé na něco jiného. Dle mého názoru to souvisí s tím, co jsem už říkala. Těmto hlasům tak trochu protiřečí informace z poslední výroční zprávy OECD, která jasně uvedla, že v Česku máme jeden z nejmenších podílů všeobecného vzdělání vůbec. Tak přece ty, řekněme, osvícené země vědí, že všeobecně vzdělaný člověk, a nemyslím teď jenom gymnaziálně, je lépe uplatnitelný na trhu práce, lépe rekvalifikovatelný, jelikož má širší obzor vzdělání, a pro společnost je i přínosnější. To, co naznačují zástupci průmyslu se svými stížnostmi a například i s názorem na to, že by humanitní vzdělání mělo být zpoplatněno, není asi ta správná cesta. Podle statistik OECD jsme na tom s odměnami učitelů poměrně k ostatním vysokoškolákům z tzv. vyspělých zemí úplně nejhůře. Co to o nás jako o Češích vypovídá? Není to ani tak o nás jako Češích, ale o politicích. Ti by si měli uvědomit, že potřebujeme vzdělané lidi. A investice do školství se objeví až za deset patnáct pětadvacet let. A politici investují především do toho, co se objeví před volbami, a to je krátkodobé. Může v tom být i záměr? Vzdělaný člověk rovná se kriticky uvažující volič. Nechtějí politici kriticky uvažující voliče? To jsme vždy řešili v době komunismu, že nechtějí vzdělané lidi a tak dále. Já bych teda nerada, abychom se dostávali zpět přes třicet let a aby politici nepodporovali vzdělání, abychom byli hloupí a skákali jim na to, co politici říkají. Lídr nové nejsilnější strany v Parlamentu Andrej Babiš před týdnem na konferenci o budoucnosti českého průmyslu v návaznosti na kvalitní technické školství na půdě ČVUT uvedl, že by se střední odborné školy (průmyslovky, zemědělky) mohly přesunout pod ministerstvo průmyslu, že by bylo ministerstvo jejich zřizovatelem. Co si o tomto myslíte? Rozhodně si nemyslím, že by se mělo školství nějak porcovat. Školství jako celek by mělo zůstat zastřešeno ministerstvem školství. Pak by se mohlo mluvit i o tom, že zdravotní školy budou spadat pod ministerstvo zdravotnictví, zemědělské pod zemědělství... Babiš před zástupci akademické sféry a průmyslu rovněž vyzdvihoval význam praxe i takzvaných firemních učňáků, tedy případů, kdy vlastní školu zřizuje přímo daná firma. Co se týče „firemních“ škol, proč ne? Konečně duální vzdělávání, spojení školy a praxe. Mám pocit, že už to i někde funguje – ve Škoda Auto? Ale nejsem si jistá, nejsem odborník na učňovské školství.

Zavolal mi pan redaktor a začal mi číst narážky... Mladá Okamurova poslankyně vysvětluje, jak vznikla nejnovější "xenofobní" kauza Poslankyně, zastupitelka a pedagožka Tereza Hyťhová (SPD) se zapletla do diskuse pod třídní fotku prvňáčků z Teplic. Nenávistná debata vyvolala zájem policie. Poslankyně nejprve uvedla, že když vidí takovou fotografii, na níž jsou děti různých etnik, tak chápe narážky lidí, kterým to vadí. Její postoj však zapříčinil kritiku a Hyťhová obrátila. Uvedla, že vlastně ani neví, jaké komentáře lidé na internetu k této fotce napsali. Přinesl to server Lidovky.cz. Na fotografii prvňáčků jsou mimo jiné i romské, vietnamské a arabské děti. V diskusích se následně objevily nenávistné i výhrůžné zprávy. Hyťhová sama obec Prosetice, odkud snímek pochází, zná. Konkrétní základní školu však nikoliv. „Jde mi o to, že mi pan redaktor říkal, že se objevují nějaké narážky na tu fotku, jestli to tak tedy je. Já jsem mu říkala, že ty lidi chápu. A to ne, že bych se jich zastávala, protože já se s tímhle absolutně neztotožňuji. Chápu je z toho důvodu, že dneska je sociální systém nastavený tak, že se zneužívá dávek právě takovými lidmi, kteří nechodí do práce, nechodí ani řádně do školy,“ začala vysvětlovat Hyťhová svůj postoj pro server Lidovky.cz. Ona sama tedy chápe narážky lidí, kterým to vadí. Neboť všichni musíme, jak uvádí, chodit do práce, abychom se uživili. „A potom lidi, kteří chodí řádně do práce a jejich dětí chodí řádně do školy, píší prostě takové komentáře,“ sdělila a apelovala na změnu sociálního systému a vyplácení dávek. Hyťhová sama dle svých slov zná spoustu vyloučených lokalit, u jedné dokonce žila. Podotýká však, v rozhovoru pro Lidovky.cz, že proti menšinám nic nemá. „Tu fotku jsem jen zahlédla a blíže jsem to nestudovala. Jen říkám, že když to ti lidé mají takhle, tak to chápu takhle. Jinak my nejsme takoví, že bychom někoho odsuzovali, to vůbec ne. Vždyť máme předsedu, který je napůl Japonec,“ sdělila k situaci v SPD Hyťhová. Původní text ZDE.

Mach znovu kandiduje na předsedu Svobodných. Prý uposlechl hlas veřejnosti Zakladatel Svobodných a bývalý europoslanec Petr Mach, který po říjnových sněmovních volbách odstoupil z vedení strany, se bude o funkci předsedy znovu ucházet. Šéfa strany mohou volit členové Svobodných prostřednictvím internetu od 12. do 18. listopadu. V pátek to oznámila mluvčí Petra Macha Kateřina Kašparová. Mach uvedl, že uposlechl stovky e-mailů a vzkazů s výzvou k pokračování ve funkci. „Ačkoliv jsem po prohraných volbách do Sněmovny avizoval, že nejspíš nebudu už kandidovat na předsedu strany, vyslyšel jsem tyto hlasy a využil jsem poslední den lhůty, abych se přihlásil,“ řekl Mach. Mach vede Svobodné od jejich vzniku v roce 2009. Funkci poslance Evropského parlamentu za Svobodné opustil letos v létě kvůli tomu, aby se mohl naplno věnovat kampani své strany pro sněmovní volby. Server Echo24.cz také informoval o tom, že Svobodné by rád Mach nadále vedl jako liberálně-konzervativní stranu. „Úcta ke svobodě mě vede k odmítání vysokých daní, privilegií, dotací a nadměrných regulací,“ upřesnil a dodal, že ve Svobodných nevidí místo pro zvrhlé názorové směry, jako jsou pozitivní diskriminace nebo rasismus.

Od 1. dubna přestane platit sleva na plyn pro Ukrajinu Doba platnosti slevy na ruský plyn dodávaný na Ukrajinu končí, od 1. dubna bude jeho cena v plné míře odpovídat platné smlouvě uzavřené mezi Gazpromem a Naftogazem Ukrajiny, sdělil novinářům ruský ministr energetiky Alexandr Novak. Ministr připomněl, že sleva, kterou poskytla Ukrajině ruská vláda, činila 17,77 dolaru za tisíc krychlových metrů. V prvním čtvrtletí roku 2016 tedy Kyjev platil 212 dolarů za tisíc krychlových metrů modrého paliva. Od roku 2014 prožívají vztahy mezi Gazpromem a Naftogazem Ukrajiny krizi — strany se soudí ve stockholmské arbitráži kvůli některým bodům dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu na Ukrajinu. Před dvěma lety se situaci podařilo urovnat díky podepsání tak zvaného „zimního balíčku" mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropskou komisí. V roce 2015 byl podobný dokument podepsán podruhé, jeho platnost končí 31. března. Dohody o slevě byly do smlouvy zařazeny právě v rámci tak zvaného zimního balíčku.

Nevím, kdo Topolánka vyslal do boje o Hrad. Chtěl bych věřit, že se katapultoval sám. Nicméně pro Zemana je to skutečný soupeř, říká profesor Jiří Hanuš ROZHOVOR Přes veškeré své karamboly z minulosti má Mirek Topolánek velkou šanci dostat se do druhého kola přímé prezidentské volby. Je o tom přesvědčen profesor Jiří Hanuš, podle něhož vstupem bývalého předsedy vlády do hry vznikla jiná situace, z níž možná i sebevědomý Miloš Zeman znervózní. Nynější hlava státu se dle jeho soudu zapíše do dějin jako obnovitel dobrých vztahů s Ruskem a Čínou, ale sám je toho mínění, že tuto zemi s Putinem v čele je nutné si držet od těla, ačkoli se mu zdají některé antiruské stereotypy přepjaté. Jen co se do boje o Pražský hrad přihlásil Mirek Topolánek, začaly podle sázkových kanceláří klesat šance dalších kandidátů. Bývalý předseda vlády a ODS se zařadil na třetí místo a na čtvrté tak odsunul Michala Horáčka. Má opravdu expremiér naději uspět? Co soudíte o něm jakožto osobě, o jeho politické historii? Ano, myslím, že Mirek Topolánek tuto šanci určitě má. Samozřejmě to nebude mít lehké, Miloš Zeman je „těžká váhová kategorie“. Myslím, že Mirek Topolánek má velkou šanci dostat se do druhého kola voleb, a to přes všechny své karamboly z minulosti. Je to zkrátka na poslední chvíli opravdový Zemanův soupeř. Na druhou stranu, nemůže Topolánkova kandidatura pomoci Miloši Zemanovi tím, že zastíní dlouhodobě se propadajícího Jiřího Drahoše, o kterém i „kavárna“ tvrdí, že je „želé 2“? Nebo je nutné se bát toho, kdo bývalého předsedu vlády do boje o prezidentský úřad vyslal? Z mé první odpovědi vyplývá, že považuji Topolánka za skutečného politického kandidáta, nikoli pouze za zástěrku jiné postavy. Chce vyhrát, to je zřejmé. Chce porazit všechny ostatní kandidáty, Zemana i Drahoše především. Nevím, kdo ho do boje vyslal, znám pouze několik lidí, kteří mu pomáhají v kampani. Chtěl bych prozatím věřit, že se do boje o Hrad katapultoval především on sám. To nevylučuje, že se opírá o další osoby, které se nebojí střetu jak se současným prezidentem, tak především s Andrejem Babišem. Jak hodnotíte poslední politické vystupování Miloše Zemana? Srší bonmoty, dělá si legraci z novinářů i svého zdraví. Je v kondici vyhrát prezidentské volby? A bylo by to dobře s ohledem na jeho způsob řešení povolební situace? Přes všechny nedostatky a handicapy je Miloš Zeman kandidát číslo jedna, to se mi zdá nesporné. Ano, zdá se, že je ve svém živlu, ale dosud neměl soupeře, kterého by bral vážně. Se vstupem Topolánka do hry vznikla jiná situace, možná, že i sebevědomý Zeman znervózní. Volby může vyhrát, dobře to ale není. To je ovšem můj osobní názor, nedokážu to vidět objektivně. Není to zkrátka můj kandidát, je to populistický, chcete-li pragmatický, socialista, v současné době podporovatel Andreje Babiše. Myslím, že by nebylo dobré, aby byl podruhé zvolen. Pojďme k nedávným parlamentním volbám. S přibývajícím časem se zdá, že komunisté „vyměkli“ a začínají uvažovat o toleranci vlády Andreje Babiše. Zásadově se tváří Tomio Okamura, nicméně hnutí ANO už na některé jeho požadavky kývlo. V ČSSD dle informací z tisku též pomalu zraje varianta spolupráce s Babišem. Senátor Pirátů Libor Michálek také vybízí k podmíněné spolupráci s ANO. Petr Pithart říká, že „raději ve vládě s Babišem než zcela mimo“. Jak to nakonec asi celé dopadne? Kdo podlehne a za co? Bude hrát roli úvaha, že by Babiš mohl všechny ostatní zbavit všeho vlivu na státní podniky a státní správu, tudíž oni „zmoudří“? Pokud bych věděl, jak to celé dopadne, nebyl bych historikem, ale prognostikem, v lepším případě prorokem. Takže pouze obecně: samozřejmě že se situace nějak „vyvine“, existují politické subjekty, které nakonec mohou Andreje Babiše podpořit. Uvidíme, jak vysoká bude jejich cena. U některých stran bych to ale nepovažoval za zmoudření, ale „zblbnutí“. Petr Pithart je jako obvykle milý, ale jako obvykle mimo. Vlastně ne, třeba nakonec ve vládě skončí lidovci, ti to mají v genech. Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“ nebo „na Západ“. Příznivci Evropské unie se děsí referenda, které by dle hnutí ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, nejspíše obsadí funkci šéfa bezpečnostního výboru Sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte? Zatím se mi zdá, že volby dopadly tak, že nezískaly většinu ani silně proevropské síly, ale ani silně antievropské – myslím samozřejmě EU, nikoli Evropu jako politicko-kulturní fenomén. Samozřejmě další vývoj bude hodně záležet na tom, zda si Andrej Babiš ujasní svou evropskou pozici. Zatím je to jeho nejslabší místo, nepočítám-li jeho skandály. Osobně jsem příznivcem setrvání v Evropské unii, ale současně zastáncem tvrdého nátlaku na současný socialistický mainstream, nátlaku pokud možno středoevropského. Nejsem si samozřejmě zcela jist, zda se reforma EU podaří. V každém případě bych byl pro výjimku z přijetí eura, pokud to jinak nepůjde, s pomocí výjimečného referenda. To ale vyžaduje rozumnou vládu. Právě Tomio Okamura nedávno vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Je pravdou, že zejména ČT je kritizována za stranění některým politikům a špinění jiných. Často si na ni stěžuje i prezidentská kancelář. Kritizován je kupříkladu i výběr hostů do pořadů Václava Moravce. Oproti tomu zastánci ČT tvrdí, že jakákoliv podobná změna by ohrozila naši demokracii. Jak hodnotit práci veřejnoprávní televize a rozhlasu? Je třeba přistupovat ke změnám? Považuji některé pořady České televize o Tomiu Okamurovi za potřebné, jedná se přece o jednu z neproblematičtějších postav současné politické scény. Obecně vzato, zdá se mi, že se situace médií v České republice za poslední léta proměnila, a to špatným směrem. Ano, mohu kritizovat některé produkty a celkovou situaci veřejnoprávních médií, na druhé straně: co nám za chvíli zbude, pokud si všechna média koupí miliardáři, vstoupí do politiky a začnou se odstřelovat navzájem? Abychom nakonec ještě nebyli vděční za média typu České televize i Českého rozhlasu, dokonce i za toho problematického Moravce! To je ovšem katastrofický scénář, reformy by zasloužily i zmíněné instituce. Prezident Miloš Zeman se chystá na návštěvu Ruské federace, spolu s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. I odpůrci Putina přiznávají, že Rusku se ekonomicky daří, navzdory sankcím. Jak s odstupem hodnotit to, jak naše politika, ale zejména Evropská unie jako celek zareagovala na události na Ukrajině z roku 2014? A jak dál postupovat ve vztazích s Ruskem, když už budeme mít novou vládu? Ano, Miloš Zeman se zapíše do dějin jako obnovitel dobrých vztahů s Ruskem a Čínou. Sám ani nezastírá, že je to i jeho osobní šálek kávy a že je přítel obou prezidentů těchto zemí. Nebezpečná přitom je především skutečnost, že má jakousi „vlastní“ zahraniční politiku, vedle politiky vládní. Samozřejmě, obchodní vztahy s těmito zeměmi by se měly rozvíjet, o tom není sporu, je ale přitom jasné, že se zde nedá úplně oddělovat hospodářství a politika. Jakkoli se mi zdají přepjaté některé „antiruské stereotypy“, domnívám se, že tuto zemi s Putinem v čele je nutné si držet od těla, nikoli naopak. Ukrajinský případ je složitý, existuje zde ruské využití a zneužití slabosti Západu, na druhé straně západní chybné sebevědomí při současné slabosti, zkrátka chybné kroky. Zapeklitá kauza! A co se týče nové vlády. Jednak nemůže být jiná zahraničně-politická koncepce vlády a prezidenta; jednak naše zahraničně politická orientace musí být prozápadní. A to říkám i u vědomí spousty chyb západních zemí v posledních letech. Jiná varianta prostě zatím neexistuje. Pokud jde o odchod z Evropské unie, dle ekonomů bychom hned ztratili 400 tisíc pracovních míst, jiné odhady mluví o tom, že bychom zchudli o třetinu. Exposlanec KDU-ČSL Ivan Gabal navíc tvrdí, že bychom museli vracet miliardy evropských dotací, které jsme již využili. Zastánci „czexitu“ nicméně tvrdí, že bychom mohli zůstat na evropském trhu v rámci EFTA, tedy Evropského sdružení volného obchodu, a to zcela automaticky. Jak se na to celé dívat? Už jsem víceméně odpověděl. Czexit považuji – prozatím – za oblast vědeckofantastické žurnalistiky. Nejsme Velká Británie, ale Malé Česko. Britský případ je ale zásadní i pro naše uvažování a pro naše úsilí o reformu EU. Pokud se ale ve strukturách Evropské unie nic nezmění ani po odchodu Velké Británie, pokud bude EU dále tlačit na pilu centralizace a likvidace národních států, tak se dají očekávat společenské turbulence, jejichž projevů se obávám. Patřím k lidem, kteří si myslí, že současná politika Evropské unie zvyšuje riziko extremismu v jednotlivých evropských zemích. Západní svět je ohromen vlnou nařčení ze sexuálního obtěžování. Jde zejména o umělecké a sportovní kruhy. Bylo odhaleno bolavé místo naší civilizace, nebo jde o nafouklou věc? Ne, je to spíše docela typické pro naši současnost. Je to módní vlna, související s hledáním „obětí“ v minulosti, jakási deviace západní společnosti, touha po sebedestrukci. Jednou jsou hlavními viníky katoličtí kněží, jednou celá západní civilizace ve vztahu ke své koloniální minulosti, jednou politici, jednou herci. Ta poslední kategorie nepostrádá i komické rysy, tam bych skutečně tu reálnou situaci viděl tak padesát na padesát… Obětí jsou tzv. menšiny a „slabší pohlaví“, někdy etnické a národní skupiny. Je to veliké intelektuální téma, které si přímo říká o zpracování. Toho by se musel ovšem ujmout nějaký dobrý – konzervativní – autor! Škoda, že už nežije takový Raymond Aron, ten by to dokázal. Profesor Jiří Hanuš (1963) je historik, který působí v Historickém ústavu FF MU a v brněnském CDK. Pravidelně přispívá do časopisu Kontexty a je členem think-tanku Pravý břeh.

Velký přítel, nejkultovnější osobnost 20. století. I takové jsou zahraniční reakce ke smrti Fidela Castra Po smrti bývalého kubánského vůdce Fidela Castra začínají přicházet první reakce světových státníků. Podle francouzského prezidenta Francoise Hollandea Fidel Castro „zosobňoval kubánskou revoluci ve všech nadějích, které vyvolala, i ve všech zklamáních, která přinesla“. První a poslední prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov ocenil Castra za to, že „posílil Kubu“ v období „tvrdé americké blokády“. Přínos kubánského vůdce vyzdvihl také venezuelský prezident Maduro, jenž vyzval všechny světové revolucionáře, aby „pokračovali v odkazu“ otce kubánské revoluce. Hlubokou lítost nad ztrátou přítele vyjádřil salvadorský prezident Sánchez Cerén. Mexický prezident Enrique Peňa Nieto napsal na twitter, že „Fidel Castro byl přítelem Mexika a podporoval bilaterální vztahy obou zemí založené na respektu, dialogu a solidaritě“. Podle prohlášení indického premiéra Módího také Indie „oplakává ztrátu velkého přítele“. Podle ministerského předsedy byl Castro jednou z nejkultovnějších osobností 20. století. Ke kondolenci se připojil i indický prezident Pranab Mukherdží.

Méně peněz na telefon a internet. Jsi nemocný? Máš nemocenskou. Návrhy Pirátů pro členy Sněmovny Předseda pirátských poslanců Jakub Michálek chystá návrh, který má výrazně omezit zúčtovatelné i paušální náhrady. Zavedl by také například pro poslance i senátory nemocenskou. Kromě hnutí ANO však jiní poslanci z jeho nápadu příliš nadšeni nejsou. „Uvažuji o tom, že bychom předložili návrh zákona, který se podívá na poslanecké náhrady, které jsou neadekvátní. Také si myslím, že poslanci by měli dostávat odměnu jen v návaznosti na dobu, kdy jsou v práci nebo kdy jsou řádně omluveni,“ řekl Michálek. Dále dodal, že pokud jsou poslanci nemocní, měli by brát nemocenskou. „Neměli by mít lepší podmínky než ostatní občané České republiky, kteří chodí do práce,“ zdůraznil Michálek. Podobnou situaci před nedávnem řešil i předseda Senátu Milan Štěch. Server Novinky.cz informoval, že se obracel na dlouho nemocného senátora Františka Čubu (SPO) s žádostí, aby nastoupil na nemocenskou. Jenomže Čuba se nakonec rozhodl, že se platu vzdá ve prospěch Nadace Synot. V Parlamentu to funguje tak, že svou absenci stačí písemně sdělit. Nikdo nezkoumá, zda je oprávněná, nebo není. Z toho důvodu byl v roce 2015 poněkud překvapivý případ tří poslanců z ČSSD, KDU-ČSL a KSČM, kteří dobrovolně čerpali nemocenskou. Michálek chce svůj návrh představit ještě do Vánoc a kromě toho chce také řešit i kumulaci funkcí. „Nemělo by to být tak, že někteří poslanci a senátoři nechodí do práce a v čase, kdy nepřijdou do Sněmovny nebo Senátu, si vydělají peníze mimo a tímto způsobem to kumulují,“ rozhořčuje se Michálek, který nesouhlasí ani s tím, aby poslanci a senátoři pobírali peníze za jinou státem placenou funkci, jako je například radní, náměstek nebo hejtman. Nepřiměřeně vysoká je podle šéfa pirátského klubu Michálka náhrada za telefon a internet, která dosahuje až pěti tisíc korun měsíčně. Poslanci útratu za datové a mobilní služby vykázují a podle spotřeby jim je následně proplacena. „Ministerstva si dojednají paušály na neomezené volání za stopadesát korun měsíčně, tak to snad může mít i každý poslanec nebo asistent poslance,“ řekl Michálek s tím, že takto to není úsporné. Víc financí by prý dal pouze zákonodárcům, kteří by z titulu své funkce nebo kvůli účasti v zahraniční delegaci byli v čilém styku s cizinou. Piráti také navrhují, že snížit by se mohly i paušální náhrady za dopravu. Ty jsou od 26 300 do 39 500 korun v návaznosti na vzdálenost, kterou musí poslanec ze svého trvalého bydliště urazit do Sněmovny, kilometry však poslanci prokazovat opět nemusejí. „Ať to dají na stůl a my se k tomu postavíme čelem,“ vybídl Piráty šéf klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Výhrady k napadům Pirátů ale má nový šéf ústavně-právního výboru Marek Benda (ODS). „Jestli si opravdu Piráti myslí, že hlavním problémem země, v situaci nástupu Babišova ANO do vlády s podporou SPD a komunistů, jsou poslanecké náhrady, tak ať si s tím hrají,“ poznamenal. Stejně se na věc dívá i Jan Farský (STAN). „Nevím, jestli je to to zásadní pro ČR, co je potřeba řešit. Ale jestli to Piráti vyhodnotili tak, že je to nejdůležitější, co přinesou, tak o tom budu s chutí debatovat,“ řekl s tím, že poslanec je volená funkce, to není standardní pracovní poměr. Pro poslance nefunguje ani standardní pracovní doba nebo nemocenská. Další velká diskuse by se měla strhnout při volbě místopředsedů ve výborech. Podle představ hnutí ANO by ve výborech mělo být v sedmnácti výborech devadesát místopředsedů. Jenže to se Pirátům nelíbí a navrhnou srazit jejich počet o třetinu. Piráti tím prý chtějí ušetřit přes pětadvacet milionů na příplatcích za funkce. Piráti se také vyjádřili, že ve výborech do dvaceti členů postačí tři místopředsedové, jen u větších by měli být čtyři.

Írán zakázal používání amerických dolarů v obchodě Teherán oznámil, že nákupy a objednávky u obchodníků, které jsou založené na americké měně, nebudou moci procházet importní proceduru. Podle místních médií je tato politika v souladu s politikou Centrální Banky Íránu (CBI) a má sloužit k vyřešení změn v cenách na dolarovém trhu. Russia looks to dump US dollar in settlements with #Iran https://t.co/faTBl6NRka pic.twitter.com/18RBANktIw — RT (@RT_com) 12 ф 2018 г CBI vysvětlila, že tento krok nezpůsobí žádné vážné problémy pro obchodníky, jelikož podíl dolarových obchodů v Íránu nebyl vysoký. To je způsobeno tím, že částí embarga je to, že americké banky mají zakázáno obchodovat s Íránem. Teherán se dlouhodobě snaží přejít na nedolarový obchod. S několika zeměmi již uzavřel dohody na obchodování v národních měnách.

Obama se dojatě loučil s Merkelovou. A tak Oskar Krejčí sepsal, co jejich spojenectví ve světě napáchalo Politolog Oskar Krejčí v rozhovoru pro První zprávy.cz zhodnotil poslední cestu prezidenta USA Baracka Obamy do Evropy. Nedíval se ale ani tak na proslovy státníku, jako spíš na to, co se skrývá za těmito proslovy. Obama např. pochválil Řecko a Německo. Německo se přitom podfle Krejčího znovu stává destabilizačním prvkem Evropy. Ale problém prý není v samotných Spojených státech nebo Německu, ale v systému, na němž nejen tyto státy stojí. Končící prezident USA Barack Obama se přijel rozloučit s Evropou, přičemž zavítal do kolébky demokracie - do Řecka. Tento stát mimo jiné pochválil za to, žer vydává více než dvě procenta HDP na obranu, k čemuž se zavázaly všechny členské státy NATO. Podle Krejčího je v tom ovšem háček. „Podívejte se na logiku vojenských výdajů Řecka. Kdo je v pojímání Řecka bezpečnostním problémem? Rusko? Nebo snad Čína? Ne, spojenec Řecka a USA v NATO – Turecko. Symbolem je rok 1974, kdy černí plukovníci, fašisté vládnoucí v Řecku, iniciovali vojenský puč na Kypru, po kterém Turecko okupovalo severní část ostrova. Co dělá problémy řeckému rozpočtu? Nákupy zbraní u spojenců: v Německu, ve Francii, v USA. Vskutku nádherný vzor pro Prahu a Bratislavu! Obdobně výmluvná jsou slova prezidenta Obamy, jimiž vyjádřil „hrdost, že jsme s Angelou přátelé“. No, kdo z nás své přátele odposlouchává? Slova státníků je třeba vždy několikrát převrátit, než najdete jejich smysl. A někdy žádný smysl nemají," varoval. Celý rozhovor naleznete zde Ve skutečnosti je to údajně tak, že se Německo stává destabilizačním prvkem Evropy, jakým bylo už ve 20. století a to díky politice kancléřky Angely Merkelové. „Z Německa pod jejím vedením se opět stává rušivý prvek v bezpečnostní architektuře Evropy: nesmyslná politika vůči unijním státům ve finanční krizi, podpora převratu na Ukrajině, sebevražedná migrační politika, chybný přístup k Londýnu v předvečer Brexitu, rusofobní komplexy… V souhrnu lze říci, že Obama uklidňoval vybrané Evropany. Přímo ikonické bylo setkání v Berlíně, který Washington pokládá – právem – za převodovou páku své politiky v Evropě. Na schůzku byli pozváni představitelé silnějších států „staré Evropy“, mám-li použít dělení z Bushových časů, zatímco na představitele „nové Evropy“ nezbyly židle. Servilitu mají ve Washingtonu rádi, ale podbízením se nemůže nahradit chybějící mocenský potenciál. Problém je prý v samotném kapitalismu Krejčí jde však v popisu dění toho, co se děje ještě dál. Snažil se poukázat na to, že Západ často hovoří o míru a lidských právech, jenže kapitalismus, na kterém staví, má v sobě celou řadu rozporů, které skrývají riziko války. Ve své nejčistší podobě prohlubuje rozdíly mezi lidmi. Stačí se podívat na příklad Belgie. Pro celou řadu evropských států byla tato země vzorem, protože ve 30. letech 19. století přijala ústavu, do které začlenila i slavnou deklaraci o lidských právech. Jenže pak se ukázalo, že lidé jsou si možná rovni, ale někteří jsou si rovnější. O pár let později totiž belgický král zavítal do Konga, ze kterého se stala kolonie. „Vladař pak vedl civilizační misi, během které jeho panovnický rod nesmírně zbohatl a tak trochu mimochodem přitom snížil počet obyvatel Konga z 20 milionů na 8 milionů. Čísla jsou převzata z Britské encyklopedie. Krutost belgických šiřitelů civilizace neznala mezí – a liberální ústava stále platila," podotkl Krejčí. Na tomto příkladě se snažil předestřít širší problém, který v kapitalismu vidí. „Kapitalismus není to, co o něm říkají liberálové či konzervativci. Je plný vnitřních rozporů především v podobě neférového rozdělení příjmů a majetků. To ústí z jedné strany do volání po ještě větší ameriko-centristické globalizaci, z druhé pak v politické a ekonomické ochranářství. Nerovnováha však stále živelně narůstá. A s ní také nebezpečí války. Liberálové i konzervativci na to reagují uznáním, či dokonce podporou oligarchizace, byť slovně stále přísahají na demokracii. Zatím nic nesvědčí o tom, že by začalo skutečné hledání sociální stability založené na nové, spravedlivější rovnováze mezi svobodou a rovností," uzavřel rozhovor.

Mítink proti Macronovi před Elysejským palácem Příslušníci levicových stran a odborů protestují před sídlem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Paříži. Vyjadřují znepokojení kvůli jeho sociální, hospodářské, ekologické a migrační politice.

Finská média podezřívají Rusko ze skupování nemovitostí kvůli následnému rozmístění vojáků Získaná Ruskem nemovitost ve Finsku může být použita pro umístění ruských vojáků, stejně jako k uzavření silnic, informuje televizní společnost YLE s odvoláním na Bezpečnostní policii Finska. Existuje riziko, že získaná nemovitost ve Finsku bude použita pro rozmístění ruských vojáků, uvádí Bezpečnostní policie SUPO. Píše se to v novinách Iltalehti. Vydání blíže nespecifikuje, jaké oblasti a jaké objekty ruská strana získala. Jak tvrdí noviny, bezpečnostní policie upozorňuje Správní komisi parlamentu, že může jít o takzvanou přípravu Ruska k vyvíjení tlaku v krizové situaci. Podle SUPO o tom svědčí transakce s nemovitostmi, které nemají žádnou obchodní logiku. Jak televizní společnost s odkazem na SUPO uvádí, v praxi cizí stát jako vlastník pozemku může uzavřít silnice nebo rozmisťovat jednotky.

Chválit Čínu za pokrok v Tibetu je prý hloupost. Zelený Kudrnáč pro PL připomněl, jak „zmodernizoval“ Německo Hitler ROZHOVOR Stropnický je levicový. Bursík stranu nepoškodil. Byl profilovaná osobnost. V Tibetu panuje disneylandizace. Tibetské vlajky budeme vyvěšovat. Na lidská práva jsme citliví. Regulace hraní na internetu je třeba. Jsem pro rozumnou prohibici, zákaz není řešení. Regulací hazardu lidé o práci nepřijdou. Arzen v běloveské kyselce IDA je zásadní problém. Ve volbách si troufáme na osm procent. To nám řekl Michal Kudrnáč, předseda krajské organizace Strany zelených v Královéhradeckém kraji. Od ledna má Strana zelených nového předsedu Matěje Stropnického. Ten se v uplynulých letech profiloval výrazně levicově. Jak ho vnímá členská základna? Ještě za Bursíka jste zvesela vládli s pravicí... Matěje Stropnického nelze vnímat jinak než jako politika levicověji orientovaného. Na druhou stranu zelení dlouhodobě pracují na tom, aby se politika trochu vymanila z úzkého rozdělení na levici a pravici. My máme věcná témata a chceme je věcně řešit. V něčem máme určitě blíž k levici, někde jsme spíše centristé. Říkám ale, že zelení jsou ve středu. I z tohoto pohledu je třeba názory nového předsedy vnímat. Zmínil jsem Martina Bursíka. Když jste se dostali v roce 2006 do Poslanecké sněmovny, po pár měsících jednobarevné vlády ODS jste s Bursíkem skočili do pravicové vlády, jako by se nechumelilo. Jak moc poškodil Bursík zelené? Já bych netvrdil, že stranu a její program poškodil. Samozřejmě je to vždycky problém výrazně profilovaných osobností, které mají schopnost tvrdě formulovat svůj názor a také ho prosazovat. Samozřejmě takoví lidé jsou schopni spoustu voličů přitáhnout a spoustu zase odradit, tak to je. Vždycky budou vzbuzovat kontroverze. Koneckonců Matěj Stropnický je také člověk, který je schopen silně formulovat své teze a dostat se s nimi do médií, a možná tím i trochu provokovat. Myslím, že i on bude vzbuzovat kontroverze jako Bursík. Martin Bursík má teď svou pidistranu. Teď zrovna se chce zviditelnit protestem ohledně partnerství Prahy s Pekingem. Čínského prezidenta bude vítat plakátem s fotkou Václava Havla a politického emigranta dalajlámy. Vy si pořád jako zelení myslíte, že Tibet by měl být samostatný? Někteří zarputilci u nás stále vyvěšují tibetské vlajky... No tak problematika Tibetu. Pokud vím, tak Tibet jako samostatný nikdo neprosazuje. Jde spíš o větší míru autonomie a respektování kulturních tradic a liberalizaci tamního režimu. Radikální názor, že by měl být Tibet samostatný v dohledné době, nemáme. Jde nám o to, aby byly zachovány zbytky tibetské kultury, aby tam nepokračovaly disneylandizace a vyprazdňování té kultury. A přestalo to násilí, které se tam dělo a děje, byť už ne tak vyhroceně jako v minulosti. Pokud vím, ještě v padesátých letech panoval v Tibetu naprostý feudalismus. Za trest se tam třeba nosily kamenné klobouky. I jiné libůstky tam připomínaly středověkou torturu. Číňané tam prokazatelně přinesli civilizační pokrok, jehož vrcholem není jen světoznámá železnice, ale prokazatelné zlepšení podmínek života lidí... Já vím. Ale ten argument o přinášení pokroku je scestý. Pokrok přinesl do Německa i Hitler. Ekonomicky ho postavil na nohy, začal stavět dálnice, dal lidem dovolenou. Pokrok prostě není argument. Nesouhlasím. Zmínil jsem vyvěšování tibetských vlajek. Má pro nás smysl je vyvěšovat, jak jsme to viděli opět tento týden? Já myslím, že to je tradice, která je docela zakořeněná. A budeme v tom pokračovat. Koneckonců i náchodská radnice tibetskou vlajku vyvěšovala a tuto tradici snad neopustí. Pan starosta Birke má ohledně Tibetu jistě jiný názor, ale respektoval tuto tradici, kterou tady máme, a já si ho za to vážím. Neboť i když nesouhlasí, respektuje. V propagaci Tibetu vidím spíše pokračování havlovského přístupu. Jakou to ovšem má oporu v naší kultuře? A navíc mi to připadá, že zelení se zabývají lidskými právy velmi výběrově. Nezaznamenal jsem třeba, že by vás zajímala třeba katastrofa v Dárfúru, na Timoru i jiných místech planety... Myslím, že se snažíme věnovat většině situací, kde jsou lidská práva porušována. Nemá smysl se bavit o Dárfúru, to byl velký problém a pořád trvá. Tradice novodobé polistopadové politiky byla založena na tom, že jsme citliví na lidská práva a jejich porušování ze strany totalitní moci. To znamená, orientovali jsme se na režimy, kde se dlouhodobě lidská práva porušovala, jako tomu bylo u nás v letech 1948–1989. Podpora Tibetu na tohle navazuje, byť současná česká zahraniční politika od toho dnes trochu upouští. Pojďme k regionálním problémům. Vy jste členem iniciativy Občané proti hazardu. Daňovou novelou, která začala platit od počátku letošního roku, jsou atakovány provozovny, kde se provozují tzv. technická zařízení. Proč vám ale nevadí rozšiřování nelegálního hazardu prostřednictvím třeba kvízomatů? Nemluvě o hraní na internetu… Určitě i regulace hraní na internetu by měla přijít na pořad. Samozřejmě i nějaké formy zásadnější regulace by byly na místě, nicméně já si myslím, že dopady, které v tuto chvíli řešíme, jsou z větší části způsobeny těmi fyzickými hernami. Naprostá většina lidí, kteří se z hazardu léčí, kteří se kvůli tomu zadlužili nebo špatně skončili či se dali na dráhu zločinu, se etabluje z hráčů, kteří chodili do těchto heren. A seděli nad těmi blikajícími bednami třeba několik dní. Myslím, že jsou na to i studie a ta čísla potvrzují, že je více závislých na bednách než na internetu. Ale samozřejmě internet je také problém. Vaše strana podporuje svobodného člověka. Vy i já jsme hazard nikdy nehráli. To je přece rozhodnutí každého, ne? Zakázal byste hraní zcela? Ne. Vymýtit do kořene to nejde a je iluzí, že nebudeme mít v České republice jedinou hernu. Jsou lákadla lehčí a těžší. Bylo prokázáno, jaké společenské náklady hraní přináší, a proto se to musí regulovat. Rizika prostě překračují společenskou únosnost. Ale lidi to k tomu podobně jako k alkoholu vždycky bude mámit, a proto je třeba mluvit o rozumné prohibici. Zákaz není řešení. Ale okolo vidíme extrémy. Brno třeba zrušilo všechny herny a je dnes plné kvízomatů. Namísto legálního podnikání tady máme nelegály... Myslím, že problém s nelegálním podnikáním není tak zásadní. Kvízomaty, pokud vím, jsou rušeny, pokutovány, a to dost vysoce. To s vámi nesouhlasím, vždyť ministr vnitra Chovanec zrovna tento týden mluvil o tom, že nemají žádné páky, jak sankce vymáhat. To tvrdili o videoloterijních terminálech taky velmi dlouho. Myslím, že je to alibismus jako v předešlém případě. Od problému nelegálního podnikání tady máme policii a orgány činné v trestním řízení. Je pravda, než se ten poměr nabídky a poptávky zredukuje, tak to přináší určité problémy a s tím se musíme vyrovnat. Ale nevím, proč by třeba v Náchodě muselo být osm nebo jedenáct heren, když by stačilo jedno kasino u hranic. Každý si tam dojede a nebude lákán na každém kroku. Asi zapomínáte, že v hernách pracují tisíce lidí. Podle některých odhadů až šedesát tisíc. To jsou řádní zaměstnanci a až polovina jich může přijít o práci. Co vy na to? Místo těch heren přijde něco nového. O tom nepochybuji. Ze střednědobého pohledu se bude zaměstnanost na těch místech zvyšovat. Totiž, v herně je jedna obsluha, která tam vydává kafe zadarmo a lidi tam házejí ty peníze. Když tam bude klasická restaurace, tak tam bude i více zaměstnanců. Stejně je to s hypermarkety, skladišti a podobně. Argumentuje se tím, že to přináší pracovní místa. Ale na tu plochu je těch míst málo a ještě kdovíjak placených. Ale samozřejmě uznávám, že každá změna přináší i problémy, a to pro konkrétní lidi. Ale znovu říkám, že pro širší zaměstnanost to bude mít pozitivní vliv z dlouhodobého hlediska. S vyhláškami měst a obcí ohledně zákazu hazardu jste na Královéhradecku spokojen? Myslím, že je to srovnatelné s ostatními kraji. Někde k té regulaci dochází, někde ne. U větších měst je to horší. Hradec nereguluje, Trutnov nereguluje, Náchod nedostatečně. Ve Dvoře Králové je to naopak dobré. Města, která neregulují, asi vědí proč. Peníze, které jim jdou z hazardu, nejsou zanedbatelné… Ano, ale daly by se utratit jinak. A navíc zejména velká města na tom nejsou rozpočtově špatně, takže výnos z hazardu je oproti jeho společenským dopadům malý. Třeba Náchod z toho má osm milionů a na investice vynakládá 150. Takže je to zanedbatelná částka. Jste zastupitelem města Náchoda. V nedávné době se tam politická situace rozbouřila ohledně obsahu arzenu ve vodě IDA, kterou tam lidé z prameníku v Bělovsi houfně odebírali. O jaký problém jde z vašeho pohledu? Jde o zásadní problém a vedení města selhalo. Bude to mít ještě pokračování. Zaprvé nikdo nevěděl, že ten prameník je provozován bez jakéhokoliv povolení. Když přijdu k nějakému veřejnému zdroji vody, tak se automaticky předpokládá povolení, že není zdravotně závadný. A zadruhé tam má být upozornění, že je tam nějaká zvýšená hodnota. A naprosto zásadní věc je ta, že tam byl minimální odběr patnáct litrů na osobu. Pokud to někdo v takovém množství skutečně konzumoval, tak si myslím, že hrozí akutní otrava, nikoliv chronická. Je ale pravda, že klinické studie na účinek arzenu teprve vznikají. Na základě obrovského problému, který vznikl v Bangladéši, kde lidé konzumovali takovou vodu jako pitnou po dobu osmi let. Ty koncentrace tam byly ale poloviční než v Náchodě. Takže arzen je v podstatě obrovský zdravotní problém. Jaké priority bude obsahovat váš program do krajských voleb? Problémů je celá řada. Ale určitě velkým tématem jsou krajské nemocnice a zdravotnictví. Třeba zrušený tendr na dostavbu náchodské nemocnice, který vedení kraje nezvládlo a čeká to na nové vedení. V oblasti školství jde třeba o velké slučování středních škol. Problémem kraje je i územní plánování. Do krajských voleb jdete společně s Piráty. Tipnete si, jak na podzim dopadnete? Realistický odhad je sedm až osm procent.

V Itálii zatkli pár za násilí na dívce z Černobylu Italský pár byl zatčen kvůli sexuálnímu útoku a podvodům vůči dívce z Běloruska, která k nim přijela v rámci rehabilitačního programu pro lidi postižené havárií v Černobylu, oznámilo policejní oddělení města Forli. Dívka (nyní ve věku 22 let) od svých 10ti let trávila letní dovolenou u páru v italském městě Forli. V roce 2014 se dostala do vážné nehody na kole, která ji zanechala téměř úplně zdravotně postiženou. Podle šetření se Italové, kteří v podstatě kontrolovali její život, se rozhodli přivlastnit si pojistné, které měla dívka dostat. Celkem se do kapsy podvodníků dostalo 2 120 000 eur. Nyní jsou obviněni také ze sexuálního násilí, které měli svému hostu způsobit, podvodu a oklamání postižené osoby. Katastrofa na černobylské jaderné elektrárně nastala 26. dubna 1986, kdy explodovala čtvrtá pohonná jednotka stanice. Celková plocha radiačního znečištění v Bělorusku činila přibližně 46,5 tisíc čtverečních kilometrů (23% z celkové plochy). Na Ukrajině bylo v 12 regionech kontaminováno 50 tisíc kilometrů čtverečních. Navíc bylo radioaktivní kontaminací postiženo 19 ruských regionů v rozloze téměř 60 tisíc čtverečních kilometrů a dohromady bylo postiženo 2,6 milionu lidí.

Na Ukrajině prověří rozhlasovou stanici Šanson kvůli malému podílu domácí produkce Ukrajinská Národní rada pro televizní a rozhlasové vysílání vyhlásila neplánovou prověrku televizní a rozhlasové společnosti Šanson po monitoringu vysílání společnosti v Charkově, v jejímž průběhu bylo zjištěno, že ve vysílání je podíl hudby ukrajinských interpretů příliš nízký, informuje se na webu regulátora. V Národní radě zdůraznili, že v červenci loňského roku bylo v průběhu plánované prověrky Šansonu zjištěno, že podíl hudebních skladeb ukrajinských autorů a interpretů je na úrovni 47 %, zatímco podle zákona to musí být nejméně 50 %. Podle údajů Národní rady zástupce společnosti Šanson ujistil, že v současné době přesáhl podíl hudby ukrajinských interpretů v jejím vysílání 55 %.

Raketa Sojuz s družicí Meteor-M odstartovala z kosmodromu Vostočnyj Z kosmodromu Vostočnyj odstartovala raketa Sojuz-2.1b s hydrometeorologickou družicí Meteor-M č.2-1, studentským přístrojem Baumanec-2 a 17 zahraničními nanodružicemi, oznámil zpravodaj RIA Novosti. „Je startovací kontakt" (povel na oddělení od startovacího komplexu), oznámil hlasatel na startovací ploše. Úkolem Meteoru-M č.2-1 je monitorování klimatu a předpověď počasí. Údaje z družice pomohou zjistit teplotu na povrchu moří, rozložení teplot a vlhkosti v atmosféře. Jeho vystoupení na výpočetní oběžnou dráhu vysokou 825,5 km je naplánováno na 7.42 SEČ. Pod předním aerodynamickým krytem se nachází také jedna družice LEO Vantage (plnohodnotné seskupení těchto malých komunikačních přístrojů má začít fungovat v roce 2021), jeden přístroj AISSat-3 — sedmikilogramová norská družice pro monitorování moří, jedna družice IDEA určení pro sledování mikroskopického kosmického odpadu, a pětikilogramová družice SEAM pro výzkum magnetického a elektrického polí magnetosféry Země v zájmu švédského Královského technologického ústavu. Kromě toho bude na oběžnou dráhu vyneseno deset přístrojů pro sledování mořských lodí LEMUR, dvě americké zemědělské družice na monitorování vody a hospodářkou úpravu půdy Landmapper-BC, a experimentální německý přístroj pro radioamatéry D-StarOne.

Byla nalezena nejstarší tetování postavy Nejstarší tetování na těle člověka byla objevena na 5000 let starých egyptských mumiích v Britském muzeu. Teď se ukázalo, že taková vyobrazení se začala dělat o 1000 let dříve, než se předpokládalo. Tetování byla objevena na tělech muže a ženy, známých jako „Gabalinské mumie". Podařilo se prozkoumat tmavé, těžce viditelné skvrny na ruce muže. Technologie infračerveného záření ukázala, že se jedná o vyobrazení dvou rohatých zvířat: divokého býka a hřivnatého kance, což je příznačné pro předdynastickou dobu egyptského umění. Abstraktnější motivy ve tvaru písmene S byly nalezeny na rameni a předloktí ženy, která možná byla velice významným člověkem. Vyobrazení se nacházejí pod kůží, pigmentem jsou pravděpodobně saze. Tetování byla provedena jehlou z kostí nebo mědi. Možná symbolizují postavení, odvahu nebo magická zakletí. Dříve archeologové mysleli, že si jenom ženy začaly dělat tetování v dávných dobách. Nový objev prokázal, že tetování si nechávali dělat také muži. Za nejstarší tetování ve světě byly považovány obrázky na ledovcovém člověku Ötzi, které patří do stejného časového období jako nalezené obrázky v Britském muzeu. Ale ta vyobrazení byla čistě geometrická, ne figurální.

Manželka prezidenta Erdogana promluvila a svět oněměl. Vychválila jistou instituci, typickou pro středověk Ostrou kritiku od novinářů si vysloužila manželka tureckého prezidenta Recepa Erdogana Emine za výrok, že „v harému byly ženy připravovány na celý život“. Informoval o tom server Prvnizpravy.cz. „Harém byla škola pro členy osmanské dynastie, kde se ženy připravovaly na budoucí život,“ uvedla manželka Recepa Tayyipa Erdogana na oficiálním setkání s novináři v Ankaře. Celý text je ZDE Slovo „harém“ je často používán na Západě jako synonymum pro „mnohoženství“. Turecké slovo „harém“ má význam jako „místnosti manželky“ nebo „soukromí“. Původně se tak nazývají obytné prostory, které jsou nepřístupné pro nečleny rodiny. Harém byl za dřívějších časů osmanských vládců v bohatých, převážně městských obydlích. Žilo zde několik „pánových“ manželek nebo konkubín, dcery jeho žen a jiné ženské příbuzné, děti, otroci a sluhové. Ohledně vztahů EU a Turecka se v posledních dnech vyjádřili také poslankyně ODS Jana Černochová a miliardář, developer a pražský komunální politik Zbyněk Passer. „Tak Turek v Evropské unii bude každopádně velkým obohacením nejenom pro náš vzdělávací systém......Už se těším na nové evropské směrnice,” podotkla Černochová. „Turecký prezident a jeho žena často hovoří o své příchylnosti k tradicím islámu a Osmanské říše. Erdogan u příležitosti MDŽ prohlásil, že ženy by měly být především matkami. Už v minulosti vyzval Turkyně, aby měly alespoň tři děti,” upozornil Passer na zajímavý Erdoganův výrok.

Dienstbier školil studenty: Muslimská pokrývka hlavy je jako babičkovský šátek. Integrace v Británii se povedla. Vhodnější prezident než Zeman bude úplně kdokoliv REPORTÁŽ Anglie destabilizuje Evropskou unii a vytváří lavinový efekt. Naštěstí Francie je „rozumná“. Imperiální Rusko je na kolenou, příznivci zrušení sankcí nemohou mít slovo. Integrace muslimů probíhá v Německu i v Británii až na výjimky dobře. Nikáb je vlastně takový babičkovský šátek. Dosluhující ministr Jiří Dienstbier spustil na besedě v Plzni se zhruba dvacítkou studentů Západočeské univerzity skutečnou kanonádu, jejíž první část ParlamentníListy.cz již publikovaly. Vysmál se svým soupeřům a oznámil, že tentokrát na prezidenta kandidovat nebude. První otázka od přítomné studentské omladiny se týkala Brexitu. „Přiznám se, že mne to překvapilo, protože jsem předpokládal, že racionalita nad zcela vylhanými argumenty v kampani přece jen převáží. Považuji to za nešťastné jak pro Británii, tak pro Evropu jako celek. Představa, že dnes i tak relativně velká země jako Británie může být více suverénní sama než Evropské společenství, je naprostá iluze. Formálně suverenita tam samozřejmě je, ale v globálním prostředí už žádná evropská země není sama dost silná, aby dokázala prosazovat svoje zájmy efektivněji sama než v rámci evropské integrace. Také je to samozřejmě destabilizující faktor pro zbytek EU. Doufám, že to nespustí žádný dominový efekt, že nikdo další pokračovat nebude. Myslím si, že se už začíná ukazovat, že to je pro Británii velký problém. Lživé předpoklady, představa, že si vyjednají jenom to, co je výhodné se zbývající EU, a to, co je nepříjemné, nepohodlné, co přináší nějaké náklady, tak toho se zbaví, je falešné,.“ rozohnil se hned z počátku ministr Dienstbier. „Všechny další evropské země Britům docela jasně řekly, že přístup na společný trh je hezká věc, že jej mohou mít, ale když budou dodržovat i ty další základní smlouvy, včetně volného pohybu osob. Představa, že si někdo nechá přístup na společný trh, ale odmítne ostatní věci, které s tím souvisejí, je naprosto nepřijatelná.“ Brexit a migrace Už teď je prý vidět, jaké dopady může mít Brexit na Británii, „… kolik různých podnikatelských subjektů včetně bank, které jsou pro britskou ekonomiku a také příjmy státní pokladny klíčové, zvažuje, že by přesunuly sídlo z londýnské city do některého jiného členského státu EU. Představa, že si vyjednají bilaterálně obchodní dohody... i světové velmoci daly Britům jasně najevo, že pro ně už nejsou tak zajímavým partnerem, jako když by zůstali součástí EU. To jsou racionální ekonomické argumenty a pak samozřejmě jsou tam ještě jiné, mnohem hlubší důvody pro evropskou integraci. Zejména pro zemi, jako je ČR. Evropská integrace vznikla jako reakce na druhou světovou válku, kdy střet národních států se ukázal jako zničující. A princip spolupráce, potlačení ega zejména velkých národů v rámci pravidel a parametrů spolupráce v EU se ukázal jako mnohem perspektivnější,“ rozpovídal se Jiří Dienstbier. Myslím, že návrat k nacionalismu a národním státům rozhodně není zájmem České republiky. My jsme vždycky dokázali obstát jen v době, kdy se takové síly příliš neprosazovaly. Je dobré, že si to vzhledem ke své historické zkušenosti uvědomují Němci, kteří se vlastně bojí vlastní síly, a proto tak trvají na pokračování integračních reforem. „Může mít Brexit nějaký vliv na migraci?“ zněla další otázka. „Myslím, že s programem to nesouviselo, alespoň s tou migrací, ze které je tady u nás panika, ke které není žádný důvod. Boj proti přistěhovalcům se netýkal přistěhovalců mimo EU. Tam byl boj proti příchozím z Polska, Slovenska, ČR, Rumunska, Bulharska. Jim nevadili Pákistánci, ti přicházeli z britského impéria, na ty jsou zvyklí. Odpor proti migraci byl z jiných členských zemí EU. Mimochodem, rozumnější britští politici upozorňovali na to, že migraci ze zemí mimo EU to nijak neomezí,“ odpověděl ministr a pokračoval. „Pokud se podíváte na příklady jiných zemí, které nejsou členy, ale mají přístup na společný trh, tak třeba Norové – někdo mně říkal, že platí sedmkrát víc do těch Norských fondů. Přispívají za to, že mají přístup ke společným výhodám. Mají i některé dílčí výjimky, pro zemědělství, kde odmítli některá pravidla týkající se společného trhu v rámci ochrany lokálních produktů. Museli akceptovat volný pohyb osob. Kdokoliv si tady z ČR usmyslí, může se odstěhovat do Norska, sehnat si tam práci a začít tam normálně žít v rámci volného pohybu. To všechno museli akceptovat, a přesto platí mnohem více. Proč by Britové měli mít nějaké jiné benefity než ty další země, které nejsou v Unii a přístup na trh mají,“ rozohnil se opět dosluhující ministr. Britové destabilizují EU. A voliči Le Penové… „Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a Brexit zamávaly moderními dějinami. Mají vliv na celkové dění v EU a nedává to větší šanci extrémnějším stranám třeba Marie Le Penové ve Francii?“ zněla otázka jednoho ze studentů plzeňské Západočeské univerzity. Jiří Dienstbier odpověděl: „Už jsem řekl, že Brexitem potenciálně destabilizují (Britové) zbytek EU a že mohou být špatným příkladem. Už se dá docela dobře argumentovat a poukazovat na nereálnost slibů, které zněly v kampani před referendem o Brexitu. Zatím je předčasné hodnotit dopady zvolení Trumpa. I tam už se ukazuje, že z poloviny věcí, které sliboval, začal couvat už za tři dny po volbách.“ Přítomní studenti se uculovali. „Docela klíčové je, jakým způsobem si postaví svoji administrativu. Jsou tam některé uklidňující, ale pak také velmi zneklidňující signály. Zjevně se chystá prosadit lidi z krajně konzervativní části republikánského spektra. A pak jsou ve vzduchu potenciální nominace, které jsou kompromitující, třeba Rowney jako ministr zahraničí.“ „A co Francie?“ byla další, tentokrát velmi stručná podotázka. „Ta má velkou odolnost. V momentě, kdy hrozilo vítězství Národní fronty kdekoliv – v prezidentské volbě, regionálních volbách, teď naposledy, tak se spojili a nakonec ji porazili,“ uklidňoval přítomné, některé opravdu poněkud zaražené či vystrašené Dienstbier. „I nyní je zjevné, že socialisté ve Francii jsou docela zdecimovaní z hlediska veřejné podpory a vypadá to, že z republikánských pravicových primárek vzejde kandidát, který bude pravděpodobně hlava státu. I tam mají standardnější politické řešení než to extremistické. „Disponuje Velká Británie jadernými zbraněmi?“ zněla poněkud překvapující otázka. „Samozřejmě ano,“ opáčil Dienstbier. „Tak se jí teď Evropa musí bát…,“ vyděsil přítomné jeden ze studentů. „To už bychom zašli hodně daleko.,“ zasmál se ministr. „Británie je standardní demokracie, která v zásadě ctí stejné principy jako většinový zbytek EU, protože to, co se děje v Polsku nebo Maďarsku, je také docela zneklidňující.“ Okamurova SPD „na hraně“ „Mají u nás naději na úspěch populistické extremistické názory týkající se EU, Brexitu, migrace – viz pan Okamura a jemu podobní? Dotazoval se další účastník besedy. „Krajské volby to nepotvrdily, protože obava z migrace byla ve společnosti poměrně silná. Díky dohodě s Tureckem se trochu situace zklidnila, ale přesto z toho byly hrozby z hlediska vlivu na volební výsledek a v zásadě s tím hrála celá řada subjektů a jenom jeden, který relativně, ale hraničně uspěl, to byl Okamura s tou svojí SPD,“ odpovídal za smíchu přítomných studentů Jiří Dienstbier. „Podle průzkumů v podstatě dokázal mobilizovat úplně všechny možné voliče. S jakoukoliv zvyšující se účastí by jeho výsledek klesal pravděpodobně pod tu pětiprocentní hranici. Což neznamená, že si nemůže vybudovat díky tomuto relativnímu úspěchu nějakou pozici ke sněmovním volbám, ale zatím to nevypadá, že by to na čistém antimigračním populismu dokázal. Kdybych se obával hodně podobné kampaně, jakou vedl Trump v amerických prezidentských volbách, tak to jsou naše příští prezidentské volby. Tam by to mohlo mít u voličů úspěch, ale naštěstí nemáme prezidentský systém. Takže to neznamená nějaký totální zvrat. Už dnes nás výkon některých ústavních činitelů hodně posouvá za hranu, kam jsem si nemyslel, že bychom se mohli dostat,“ uvedl dále ministr. Více peněz na armádu Na otázku, co říká Severoatlantické alianci, odpověděl ministr Dienstbier následovně: „Máme na ní založenou naši vnější bezpečnost. Neumím si teď představit reálnou alternativu. Byť jsem příznivcem toho, aby si EU vybudovala vlastní bezpečnostní struktury včetně společné armády. To se také mimo jiné objevilo v amerických prezidentských volbách, kdy Trump řekl, že ostatní členové musejí převzít mnohem větší finanční odpovědnost za vlastní obranu. Což není úplně tak originální Trumpův postoj, to Američané dávají najevo dlouhodobě. Mají asi docela oprávněně pocit, že na společnou obranu vynakládají i v poměru k jejich ekonomické síle větší finanční prostředky. Takže nás čeká finanční investice do bezpečnosti. Třeba v oblasti letectva je to úplně zjevné, protože představa, že uděláme díru do světa s těmi našimi několika Gripeny… To je dobré pro hlídání našeho vzdušného prostoru, monitorování, kdo se tu pohybuje, ale při nějakém potenciálním vojenském konfliktu je to samozřejmě úplně směšná síla.“ Kdyby se podle Dienstbiera sdružila národní letectva v Evropě, šlo by v zásadě o docela silné vojenské letectvo, které by měla Evropa k dispozici. „Je pro nás reálné a žádoucí, aby byla u nás přijata nějaká opatření proti dezinformačním webům, třeba ruským, jako Aeronet?“ zněla otázka z auditoria. „Že to je vážný problém, naznačují zprávy našich zpravodajských služeb,“ odpověděl ministerský host. „Určitá propaganda tu probíhá a velmi složitě se tomu čelí. Je otázka, zda je to řešitelné legislativně. Vezměte si, jak složitě se debatovala regulace internetu v oblasti hazardních her. Zásah do zpravodajství na internetu, to už je doopravdy citelné.“ Dienstbier pak upozornil na problém s White Media, „… který zveřejnil zjevně nezákonný obsah, ale je umístěn v Kalifornii. České orgány těžko zasáhnou proti svobodě slova ve Spojených státech. Neříkám, že stát v tom nemá být aktivní. Zajímavá mi přijde iniciativa některých velkých internetových společností – Google, Facebook, které ohlásily, že budou sledovat pravdivost informací, které se přes ně sdílejí.“ Média bez skrupulí V této souvislosti si pak Dienstbier postěžoval: „Když jsem se setkal se zástupci Facebooku, kdy jsme diskutovali, jak čelit umísťování obsahu, který šíří nenávist, už jsem byl zuřivě obviňován ze snahy cenzurovat svobodu informací. To bychom museli po čínském způsobu cenzurovat internet a kdo by byl ten, který by určoval, co tam smí či nesmí být. Je to doopravdy velmi citlivá otázka. V minulosti byla určitá společenská dohoda, že novináři a vydavatelé tištěných periodik respektovali určitá pravidla. Dnes žádné etické principy při předávání informací neplatí. Dnes můžete provozovat zpravodajský server někde z Karibiku nebo odkudkoliv na světě.“ Neschopné, slabé Rusko v imperiální křeči „Pobaltské státy se obávají Ruska. Co až se Donald Trump ujme svého úřadu, jsou informace o kamarádíčkování Putina a Trumpa. Dá se očekávat nějaká agrese ze strany Ruska?“ zněla otázka studenta ZČU. To už je hodně šílená představa, že by měli Rusové zaútočit na nějaký členský stát NATO. Protože pak je tam článek 5, závazek, že napadený členský stát bude bráněn od všech členů Aliance. To by Rusové riskovali. Něco takového mi připadá opravdu zatím jako šílená představa. Probíhá to v jiné podobě. Testuje se to v jiných prostorech, například v Sýrii, v podobě různých cvičení, letů, přesouvání raket do Kaliningradské oblasti. To má podobu provokací a testování, jaká reakce na to přijde z druhé strany. Ale že by tam měla být nějaká otevřená agrese, tomu zatím odmítám věřit.“ Na druhou stranu je potřeba se podle Dienstbiera připravovat na všechny varianty, a to souvisí s budováním vlastních obranných kapacit. „Nezbývá bohužel, než znovu investovat do vojenských schopností. Něco, co jsme si před čtvrt stoletím mysleli, že v zásadě budeme moci vynechat, že ten svět bude jiný a konflikt se odstraní. Až donedávna se to dařilo. Osobně si myslím, že vzepětí imperiální ruské politiky je dáno tím, že jim docházejí síly. Že Putin na začátku slíbil, že posílí ruskou ekonomiku, její schopnost produkovat něco jiného než suroviny, aby nebyla závislá. Realita je jiná, jsou čím dál více závislejší na surovinách, a to se mu vůbec nepovedlo. A tak obrací pozornost národa k úmyslné velmocenské slávě, je to spíše neschopnost nabídnout něco jiného. Je to i křeč Ruska, že jsou úplně jiní hráči, jako je třeba Čína, ale nejen ona, co budou hrát mnohem větší roli, a to i vojenskou. To neznamená, že v té křeči Rusové nemohou způsobit nějakou naprostou šílenost. Ale doufám, že ne takhle velkou.“ Krym není Kosovo aneb není důvod pro rušení sankcí „Nejhorší je představa, že by si kus státu uzurpoval jiný stát. To bylo nepředstavitelné a pak došlo na Krym,“ burcoval student. „To je docela zásadní,“ pochválil jej Dienstbier a pokračoval. „Protože anexe Krymu je od druhé světové války nejfatálnější porušení mezinárodního práva alespoň v tom našem prostoru. Ke Kosovu to přirovnávají nesmyslně, protože na Krymu to došlo ještě dál – to nebylo jenom odtržení státu, ale i anexe, i ozbrojenou silou, což je absolutně nepřijatelné. Pro nás jako NATO, které má zájem na zachovávání určitých pravidel, to nelze akceptovat. Samozřejmě razantní odpověď by byla vojenská, ovšem nikdo si nepřál vojenský konflikt. Pak zbylo něco mezi, a to jsou nějaké sankce. Ty alespoň dávají najevo, že to odmítáme. Z tohoto hlediska považuji za obrovsky nebezpečné, pokud se tento postup relativizuje. Což činil do jisté míry i Trump v předvolební kampani.“ Podle Dienstbiera je ale otázka, jaká bude jeho reálná politika. Buď se obklopí standardními politiky, a pak je zde jistá garance kontinuity. Stejně tak jsou prý nebezpečné náznaky u nás, „… ať již u našeho prezidenta či některých politiků, kteří chtějí obchodovat s Ruskem v různých smyslech toho slova. A proto podporují ukončení režimu sankcí, k čemuž není žádný důvod. Protože Rusko se chová stejně agresivně i na Ukrajině, protože tam je otevřená agrese i na Donbasu. Protože Rusové tvrdí, že tam jejich vojáci jsou na dovolené, že tam nejsou oficiálně, a to je směšné. To byli i mužíčci na Krymu, od kterých se Rusové distancovali, a pak je Putin vyznamenával, jak znamenitě tuto operaci provedli. Situace je tedy úplně jasná, a proto třeba já docela silně reaguji na naší politické scéně na toho, kdo zpochybňuje politiku vůči Rusku a sankcím.“ Ukrajina je naše! „Ruská politika vůči Ukrajině je průnik do vlivu. To je náš prostor, naše sféra. My tam budeme určovat, co se tam bude dít. My to nemůžeme díky naší historické zkušenosti vůbec akceptovat, protože my jsme také v té sféře vlivu Ruska. Proto je třeba držet zásadní postoj vůči Ukrajině právě proto, aby to Rusové nezkoušeli dál. V momentě, kdy by zaútočili na jakýkoliv stát EU a NATO, tak jej musíme začít bránit. Kdybychom nezačali, můžeme dopadnout úplně stejně, takže kde je ta hranice. Ruská imperiální politika má ambici obnovit svůj vliv v celém prostoru, jako jej měly v minulosti. A tomu nemůžeme ustoupit. Proto je tu symbolická reakce, že se tam posílají jednotky, posiluje se vojenská přítomnost v pobaltských zemích. Což nejsou jednotky, které by byly schopny čelit nějakému prvnímu útoku. To je symbolické vyjádření spojenectví. Doufejme, že k tomu nedojde, protože to by bylo docela zničující pro všechny,“ konstatoval Dienstbier. Nikáb je vlastně babičkovský šátek Další dotaz ve více než půldruhahodinové diskusi se týkal nošení burek, nikábu, uznávání jiného náboženství. „Hranice se hledá poměrně těžko,“ uvedl Dienstbier a pokračoval: „Co se týká zahalování, je třeba, aby byla jasná identita osoby, která je zahalena, tedy kdo se pohybuje ve veřejném prostoru. Na druhou stranu přehánět ty zákazy může mít někdy i opačný efekt. Třeba spor ve Francii o těch speciálních plavkách, zahalujících skoro celé tělo. Argument proti tomu zákazu byl, že pro ty ženy, co získají emancipaci, je lepší je nechat chodit na pláž v burkinách, než je nechat zavřené doma, kde nad nimi může mít muž, který vyznává tyto principy, totální kontrolu. Dát jim možnost, aby šly do veřejného prostoru, tak pomůže k integraci do společnosti. Když budou na pláž chodit, tak uvidí, že je možnost volit mezi různými životními přístupy. Když je všechny necháte zavřené doma v jejich prostředí, které může být hodně konzervativní, nepochybně žádné integrace nedosáhnete.“ „To byla součást i té debaty u naprosto šílené kauzy vršovické zdravotnické školy v Praze,“ uvedl k hodně medializovanému případu Dienstbier. „Celá podstata toho problému se ani nediskutovala, protože v době, kdy to začalo, kancelář veřejného ochránce to nemohla ani sdělit, protože to byla řešená kauza. Tam nejde o hygienu ve zdravotnickém zařízení, kde by se nosil předepsaný oděv. Tam vůbec nešlo o nějakou praxi. Ta žena chodila do školy v hidžru, což je šátek, který nezakrývá tvář. Takový ten babičkovský šátek, který ještě pamatuji z dětství, které nosily všechny vdané ženy na vesnici.“ Žena, která sem prý přišla, byla tady bez rodiny. "Myslím, že měla dítě, ale bez jakýchkoliv dalších rodinných vazeb. Byla bez formálního vzdělání a starala se o ni jedna nezisková organizace. Když diskutovali, čím by se mohla živit, aby zapadla do společnosti, tak odpovídalo to, aby pečovala o jiné lidi. Proto pro ni vymysleli zdravotní školu.“ Podle Dienstbiera tím, že ředitelka trvala na dodržení školního řádu, který zakazoval pokrývku hlavy, dotyčná mladá žena nedokončila vzdělání, nebude pokračovat v profesní dráze. „Ona tady nebyla v žádném uzavřeném islamistickém prostředí, dva roky tu chodila a možná by ten hidžáb odložila sama. Ona prostě přišla z prostředí, kde bylo společensky, ne nábožensky nemyslitelné, aby vyšla do společnosti bez pokrývky hlavy. Kdyby normálně otevřeně tady ve společnosti žila, tak by možná jej sama odložila, měla by nějakou kvalifikaci, byla by ve zdravotnickém zařízení jako sestra, pečovala by o nemocné lidi a byla by v normální situaci.“ Z druhé strany. může být námitka, že i to zahalování nemusí být vždy dobrovolné, že nejde o svobodné rozhodnutí. „Na to není jednoduchá odpověď, ale plošný, striktní zákaz může někdy v tomto směru nadělat více škody,“ uzavřel diskusi o „zdrávce“ Dienstbier. Pár ghett, milion německých muslimů a povedená integrace v Británii „Když lidi zaženete do kouta, do nějakého ghetta, tím vytváříte nebezpečnou situaci. Integrace lidí z jiných kultur, z jiného náboženství, je trochu jiná ve Francii, kde trošku mají problém s těmi ghetty. Jinak je to v Německu. Přestože tam také registrují několik tisíc potenciálně nebezpečných radikálů, ovšem při milionové populaci muslimů, především Turků. Pokud někdo z vás byl dříve v německých velkoměstech, ví, že je tam nábožensky společnost velmi pestrá.“ Podle Dienstbiera nebylo nebezpečné jít po ulici v částech Berlína, kde je větší podíl tureckých přistěhovalců. „Ten pocit jsem nikdy neměl a byl jsem v řadě německých měst a nebezpečno mně to tam nikdy nepřišlo. Nebezpečí se mnohem více zdůrazňuje u nás než v samotném Německu. Stejně tak když jsem mluvil s britskými poslanci o situaci v některých britských městech, tak když jsem jim popisoval, jak se o tom tady referuje, oni říkali, že je to přehnané. Že v naprosté většině je tam integrace také povedená. To neznamená, že tam nemají pár šílenců. Takže prostý zákaz nošení šátků nemusí mít smysl a může tu situaci v některých případech i zhoršit. To, co se má postihovat, jsou projevy netolerance, radikalismu, hlásání násilí a je úplně jedno, kdo je hlásá. A to i v trestněprávní rovině. Selektivně trestat toho, kdo chce tu nenávist šířit, a ne nikomu předepsat, jaké oblečení bude nosit. Jak to zakážete? Nidžáb ano, český šátek ne? Pokud si jej nějaká žena vezme, jak to budete rozlišovat. Co je ještě projev nějaké víry nebo radikalismu nebo jde o nějakou módní záležitost,“ odpověděl poměrně obsáhle Dienstbier. Následoval dotaz dívky – názor na Michala Horáčka coby prezidenta. „Někdo jiný než Zeman!“ Jiří Dienstbier reagoval: „Mně připadá úplně kdokoliv vhodnější, i Michal Horáček. Začátky jeho oficiální kandidatury mi úplně přesvědčivé nepřišly. Ale neměl bych problém si představit, že by byl prezidentem ČR. Umím si představit nějaké zajímavější kandidáty, další lidi, které bych neměl problém respektovat a nepoškozovali by ČR, neštěpili by českou společnost, nešířili by nenávist, neuráželi by, aniž by se za to byli schopni omluvit a nevypadali by jako šašci navenek v zahraničí,“ uvedl na účet prezidenta Miloše Zemana Dienstbier. „Vy už neplánujete kandidaturu?“ podotkla studentka. „Už moc neplánuji. Když jsem kandidoval posledně, tak jsem měl větší podporu veřejnosti a v sociální demokracii. Zkoušet to, to nemá moc cenu… Neříkám, že nikdy a za žádnou cenu, ale pravděpodobně ta možnost už nepřijde, ta nepřichází tak často, ale v tuto chvíli nepřijde téměř jistě,“ uvedl posmutněný Dienstbier. „Co budete dělat dál?“ ptala se studentka dosluhujícího ministra, který je ve funkci již jen pár dní. „Já to mám velmi jednoduché, jsem senátor a mám čtyři roky před sebou,“ odvětil vesele. „Takže já se přesunu těch 300, 400 metrů do své senátorské kanceláře. To znamená, že pokud si někteří mysleli, že se mne zbaví, tak opomenuli tento fakt. Pro mě je senátorský mandát dostatečná politická platforma pro to, abych mohl prosazovat věci, o kterých jsem přesvědčen, že jsou správné. Budu využívat tohoto prostoru, který mi samozřejmě zůstává. Z toho mě ty čtyři roky nikdo nemůže odvolat,“ uvedl s jiskrou v oku a potutelným úsměvem. Za hranou byli Masaryk, Havel a hlavně Klaus. Zeman? Extrém! Poslední dotaz byl na přímou volbu prezidenta. „Obecně jsem pro prvky přímé demokracie v systému. Nemyslím si, že máme změnit parlamentní formu republiky a přejít na systém přímé demokracie. To rozhodně ne, ale některé prvky ano. Je otázka, jestli hodnotit tu přímou volbu jenom podle výsledku té první, zatím jediné, protože zneužívání funkce prezidenta, to má u nás docela tradici,“ překvapil přítomné Dienstbier. „I ti, kteří mají historicky respekt, tak skoro všichni demokratičtí prezidenti se pokusili jít na hranu, když ne za hranu oficiálních pravomocí. I třeba Tomáš Garrigue Masaryk používal mnohem vyššího vlivu na politickou scénu, než vyplývalo z prezidentských pravomocí. Nepochybně i Václav Havel někdy šel za hranu. Ale pořád to ještě bylo v nějaké míře, která byla smysluplná. I Václav Klaus, nepřímo zvolený prezident, šel z mého hlediska až tak za hranu, že jsem byl dokonce iniciátorem ústavní žaloby na Václava Klause.“ To podle Jiřího Dienstbiera ukazuje, že i když je prezident zvolen nepřímo, není garancí, že tyto hranice nepřekročí. „Nutně není nikde psáno, že přímo volený prezident by měl mít větší pravomoci. Já jsem dokonce tvrdil, že v rámci vyvážených systémů by je měl mít nižší. Ne po prezidentské volbě, ale v době, kdy jsme v parlamentu diskutovali novelu, která přímou volbu zaváděla. Vždy je to nejenom o způsobu, ale o tom, jak ta osoba, která je do funkce zvolena, respektuje určitá pravidla hry. Dnes je to extrém, ale Miloš Zeman by se toho stejně, i kdyby byl zvolen nepřímo, možná ne tak úplně v první, ale rozhodně ve druhém volebním období, pustil. Stejně jako Václav Klaus, kdy omilostnil lidi z bysnysového prostředí, na které byl napojen,“ ukončil svou „kanonádu“ na besedě pro studenty ZČU v Plzni senátor a dosluhující ministr Jiří Dienstbier.

Ortel: Do debaty vstoupil Jan Kraus Do zpěváka Tomáše Ortela, který si odnesl stříbrného slavíka v kategorii zpěvák a jeho kapela rovněž stříbro, se obul moderátor Jan Kraus v pořadu Frekvence 1. Podle jeho slov je Ortelův nacionalismus jen zástěrka. „Pokud chlapci voní nějak hystericky nacionálně, tak bych to s nimi nechtěl probírat,“ nechal se slyšet Kraus. Přitom on sám Ortela prý vůbec nesleduje. Původní text ZDE. „Já jsem si četl pouze text nějaké jejich písničky a ten byl dost hnusný, tak mě přestali zajímat. Pochopil jsem, že tam je silný nacionální prvek. To je nejen teď všude v Evropě, to je vždycky před válkou,“ dodal Kraus. On sám by kapelu do svého pořadu nepozval. Nacionalismus byl totiž podle něj vždy masakr.

V USA vyloučili možnost výměny Savčenkové za Buta a Jarošenka Washington neuvažuje o možnosti výměny ukrajinské vojačky Naděždy Savčenkové odsouzené v Rusku za vraždu žurnalistů za občany Ruska Viktora Buta a Konstantina Jarošenka, řekl RIA Novosti tiskový sekretář velvyslanectví USA v Rusku William Stevens. „Ne, o této možnosti neuvažujeme", řekl jako odpověď na prosbu okomentovat informace o tom, že Moskva a Washington v daném okamžiku jednají o možnosti výměny Savčenkové za Buta a Jarošenka. Ruský soud odsoudil 22. března Naděždu Savčenkovou na 22 let v kolonii běžného režimu za vraždu ruských žurnalistů na Donbasu a za nezákonné překročení hranice.

Slonková, visí mi miliarda korun, udělej s tím něco. Poslanec SPD se hurónsky vysmál objevům investigativních hvězd Investigativní žurnalisté Seznam.cz Sabina Slonková a Jiří Kubík se v uplynulých dnech zaměřili na předsedu hnutí SPD Tomia Okamuru a způsob, jakým hospodaří s veřejnými prostředky, které jeho sněmovní hnutí dostává. Zároveň se pustili do poslance SPD Lubomíra Volného, kterého obvinili za to, že se na SPD pakuje v milionech, ten se jim ale pořádně vysmál. Novináři uvedli, že klíčovým důkazem proti Okamurovi byl „od lidí z okolí SPD získaný protokol“, kde prý bývalý tajemník hnutí v Novém Jičíně policistům popisoval, jak to v hnutí chodí. Hovořil prý i o netransparentním účtu, ke kterému měl dispozici poslanec za stranu Svoboda a přímá demokracie Lubomír Volný. Kubík a Slonková se proto následně snažili telefonicky spojit s lidmi, jež by mohli tvrzení bývalého tajemníka potvrdit. Jako první se dovolali jisté paní Zemanové, která sdělila, že Volného účet byl spojen se stranickým e-shopem, ve kterém si členové museli povinně nakupovat placky, šály a další reklamní vybavení. Dokonce předala novinářům i informaci, že když se poslance Volného zeptala, kdy SPD prosadí zrušení koncesionářských poplatků pro důchodce, které měla v programu, odpověděl jí: „To jsme tam dali jen tak, s tím se nic dělat nebude.“ Poté také Kubík ze zmiňovaného protokolu vyčetl, že uvedený účetní si musel každé dva měsíce nakoupit ve stranickém e-shopu reklamní předměty za tři tisíce korun, ty pak rozprodat a peníze v hotovosti odevzdat Lubomíru Volnému. Slonková následně začala částky násobit třemi tisíci členů. Oba se shodli na tom, že je to doslova „zlatá žíla“. A jak na tato nařčení reagoval sám poslanec Lubomír Volný? Jednoznačně výsměchem. „Prosím VŠECHNY členy SPD, kteří mi dluží 3 000 Kč za každé dva měsíce v SPD, aby mi poslali peníze,“ napsal ironicky na svém twitterovém účtu. „Někde mi na TAJNÉM ÚČTU visí zhruba MILIARDA KORUN,“ pokračoval a připojil několik smějících se smajlíků. „Slonková, UDĚLEJ S TÍM NĚCO,“ napsal v samém závěru. Ohledně financování Úsvitu navíc Kubík ve svém pořadu Výzva konfrontoval přímo Okamuru. Ten mu dal výklad, že pučisté z Úsvitu na něj vymysleli kauzu, kvůli které byl dokonale prošetřen policií, která zjistila, že vše je v pořádku. „Já jsem se neobohatil ani o halíř,“ ujišťoval.

Údajně „neviditelná“ francouzská fregata s technologií stealth se nedokázala skrýt před ruskými radary Francouzská fregata La Fayette, postavená s použitím technologie stealth, se nedokázala skrýt před radary Černomořské flotily: ty zahájily doprovod lodi již cestou do Černého moře v průlivu Bospor, sdělil v pondělí RIA Novosti zdroj z krymských vojenských struktur. Uvádělo se dříve, že raketová „neviditelná fregata" francouzské vojenské flotily třídy La Fayette vplula do vod Černého moře. Zdroj agentury řekl, že nehledě na technologii stealth, obtížnou zjistitelnost, registrují ruské radary lodě podobné třídy na vzdálenosti stovek kilometrů. „Široce reklamovaná technologie stealth selhala před ruským radioelektronickým průmyslem. Fregata La Fayette se ještě v Bosporu „projevila" na monitorech radiotechnických služeb Černomořské flotily," zdůraznil zdroj. Dodal, že se v danou chvíli pohybuje francouzská vojenská loď s ruským radiolektronickým doprovodem, navíc ji sleduje „jedna ruská hlídková loď." Zdroj RIA Novosti poznamenal, že francouzská fregata směřuje do východní části Černého moře, zřejmě ke gruzínskému pobřeží. „Na Černém moři nám La Fayette nikam neuteče. Budeme ji vidět až do zakotvení v přístavu," řekl.

Mandát není vaše vlastnictví, vzkazuje Cyril Svoboda čtyřem nejvyšším ústavním činitelům. Proč by se ministr nemohl setkat s nositelem Nobelovy ceny míru? ROZHOVOR Nikdo, nejen Čína, ale ani Rusko nebo Spojené státy, nemůže podle bývalého ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody ministrovi České republiky říkat, za jakých okolností může někoho přijmout. „Zdá se mi úplně neuvěřitelné, že na tohle mohl někdo přistoupit,“ prohlásil Svoboda. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se pozastavil také nad tím, že premiér podepsal spolu s dalšími ústavními činiteli potupné prohlášení vůči cizí moci, a dal tím ruce pryč od ministra své vlády, nebo nad naprosto nepochopitelným výrokem ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, který srovnal setkání dalajlámy se schůzkou s Henleinem. Jak se jako bývalý ministr zahraničí díváte na situaci, která vyhrotila vztahy kvůli přijetí dalajlámy ministrem kultury nejen na české politické scéně, ale i ohledně česko-čínské spolupráce? Samozřejmě, že nám záleží na dobrých vztazích a na rozvoji hospodářských a obchodních vztahů s Čínskou lidovou republikou. Máme podepsanou dohodu o strategickém partnerství s Čínou. Také náš zájem. To nikdo nezpochybňuje a musíme potvrzovat jednotu kontinentální Číny, to znamená uznávat integritu Číny. V tom nevidím problém, to je v pořádku. Na druhé straně tím, že někdo přijme dalajlámu, a je mi úplně jedno, jestli soukromě nebo ne, nemůže ohrozit vztahy, které jsou pevně zakotveny. Protože podle mne je Čína v rozkvětu proto, že už není ideologická, že je mnohem pragmatičtější. Kdyby Čína nerozvíjela hospodářské a obchodní vztahy se zeměmi, kde byl přijat dalajláma – byl přijat princem Charlesem ve Velké Británii, prezidentem Obamou ve Spojených státech, i jinde –, tak by neobchodovala vlastně s nikým. Otázka tedy je, jak dobře jsou založeny naše vztahy s Čínou. A právě setkání dalajlámy s ministrem kultury je testem toho, jak pevné jsou. Takže vlastně souhlasíte s ministrem kultury Danielem Hermanem, že pokud česko-čínské vztahy naruší jeho setkání s dalajlámou, pak takové vztahy stojí na hliněných nohou? Ano. Dokonce si myslím, že cituje mě. Protože já jsem jako první řekl v televizi, že buď jsou tyto vztahy na hliněných nohách, nebo na pevných nohách. A stojí-li na pevných nohách, nemůže je setkání s dalajlámou vychýlit. Podle mne není rozhodující, jestli to přijetí proběhne v kavárně, nebo na úřadu, protože ministr je ministrem, i když spí. Prezident republiky jmenuje člověka ministrem a pověřuje ho řízením ministerstva kultury. Když spíte, neřídíte ministerstvo, ale ta první část jmenování ministrem znamená, že jste ministrem dvacet čtyři hodin denně. To znamená, že neexistuje soukromé setkání ministra, které by nemělo politický dopad. Postupoval byste stejně jako současný ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, kdybyste byl ministrem a zjistil byste, že přes váš nesouhlas přijal ministr kultury dalajlámu, což může způsobit diplomatický problém s Čínou? Podle mne ta situace měla jednoduché řešení. Poté, co ministr kultury přijal dalajlámu, měl si sednout s ministrem zahraničí a udělat společné prohlášení, že se nezpochybňuje jednota Číny a že nám záleží na česko-čínských vztazích. Tečka. O setkání s dalajlámou se vůbec nebavit. Říci, že tohle je naše politika. Já bych nikdy nepřistoupil ani vůči jiným partnerům na debatu, aby mi někdo jiný zvenku, i kdyby to bylo Rusko, Polsko, Slovensko, to je jedno, říkal, jaký typ setkání ministra s někým může být. To je otázka hrdosti, že mi nemůže ani nikdo v Maďarsku, ani v Rakousku, ani ve Spojených státech, ani v Číně, říkat – můžeš přijmout někoho jen takovým či onakým způsobem. A jestli to někde pan Zaorálek slíbil, tak sliboval něco, co slibovat neměl. Já to nevím, jestli to tak je, já u toho nejsem. Nevypadá to, že ministr zahraničí reagoval až na tlak z čínské strany? Protože ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček přiznal, že čínská velvyslankyně byla po setkání ministra Hermana s dalajlámou u něj na Pražském hradě a hned potom spatřilo světlo světa to kritizované servilní prohlášení čtyř nejvyšších českých ústavních činitelů směrem k Číně. Co je nepřijatelné, řekl bych potupné, na prohlášení, že vůči cizí moci, je jedno, že je to Čínská lidová republika, dává předseda vlády ruku pryč od svého ministra. Když předseda vlády podepíše text, ve kterém říká, že pokud člen vlády něco dělá, je to jeho soukromá záležitost, navenek tím dává ruku od svého ministra. To se mi zdá neuvěřitelné. Stejně tak je neuvěřitelné, že prezident republiky, premiér, předseda Poslanecké sněmovny a předseda Senátu dávají ruku od člena vlády. Buď je to tak vážné, a pak ho premiér má odvolat. Pokud ne, má za ním stát. Jak nás čtou naši partneři v cizině? Říkají, co to je za vládu, co to je za spolek, je vidět, že nedrží pohromadě, když předseda vlády nestojí za svým ministrem. Teď nejde o postoj vůči Číně. Jde o ten fakt, že předseda vlády nemůže vůči cizí moci, je jedno, jestli je to Maďarsko, Slovensko nebo Republika Togo, říkat, že ministr jeho vlády jedná jako soukromá osoba a dávat od něj ruce pryč. Nemůže. Nedal tak stejně ruku pryč předseda Senátu od svých kolegů v Senátu, když se také distancoval od setkání s dalajlámou, jehož se účastnila řada senátorů? Samozřejmě. A předseda Senátu a předseda Poslanecké sněmovny neměli v ruce žádné usnesení a mluvili jménem někoho, aniž by měli jejich pověření. To je zajímavé, že předsedové obou komor Parlamentu podepsali nějaké prohlášení a nezeptali se ani zahraničního výboru, ani místopředsedů Poslanecké sněmovny. Možná se ptali, ale já o tom alespoň nevím. A jako hlavy těchto orgánů podepsali prohlášení. To prohlášení má tolik vad. Jediný, kdo si to mohl troufnout, je prezident republiky, protože ten není nikomu odpovědný, ten si může prohlásit, co chce. Ale všichni ostatní nesou odpovědnost vůči orgánům, v jejichž čele jsou. A neptali se nikoho. Považujete tedy za pochopitelné, že senátoři se chtějí touto záležitostí zabývat? Dokonce padl i návrh na odvolání šéfa Senátu Milana Štěcha. Ať si senátoři řeší, co chtějí. Kdybych byl já senátorem, tak se předně zeptám: Pane předsedo Senátu, kdo vám dal oprávnění podepsat toto prohlášení? A kdyby říkal, že to podepsal jako soukromá osoba, tak byste mu odpověděl, že je stejně jako v případě ministra kultury předsedou Senátu dvacet čtyři hodin? Jako nemůže ministr kultury přijmout někoho jako soukromá osoba, nemůže pan Štěch podepsat něco jako soukromá osoba. On to podepsal jako předseda Senátu, pan Hamáček to podepsal jako předseda Poslanecké sněmovny. Oni nepodepisují nájemní smlouvu v bytě, kde bydlí. To je jiný typ právního jednání. Jak jste vnímal vysvětlení, že prohlášení nemělo být zveřejněné? Není to naopak ještě horší? Samozřejmě. To vypadá jako spiklenecké, když to mělo být utajeno. To usvědčuje autory, že si byli vědomi, že to není v pořádku. Jde o to, že každý nese odpovědnost vůči orgánu, v jehož je čele, nemůže se vyjadřovat, jak chce. Princip je v tom, že lid je zdrojem moci tím, že volí své orgány, a všichni jím zvolení ty funkce mají svěřeny. Ani panu Štěchovi, ani panu Hamáčkovi ty funkce nepatří. Oni je mají jen svěřeny a musí s ním nakládat jako se svěřenou mocí, tedy podle pravidel. Nemůže s tím někdo nakládat, jako se svým vlastnictvím. Jeho vlastnictví je třeba jeho dům, jeho oblek nebo pero, ale ne jeho mandát. Připadá vám vůbec adekvátní, že čtyři nejvyšší ústavní činitelé napsali takové prohlášení vůči jiné zemi při takové příležitosti? Vzpomínáte si na nějakou situaci, kdy v minulosti reagovali všichni nejvyšší ústavní činitelé jako jeden muž? Já si na to nevzpomínám. Podle mne to prostě měli řešit jinak. Určitě by přišla nóta z Čínské lidové republiky a pak by měli ministr kultury a ministr zahraničí společně potvrdit, že se na uznání svrchovanosti Číny nic nemění, strategické partnerství se nemění a dál se tím nezabývat. Protože nikdo, a to se netýká jen Číny, ale ani Rakousko, Německo a další země, prostě nikdo nemůže ministrovi České republiky říkat, za jakých okolností může přijímat toho kterého nositele Nobelovy ceny míru. Zdá se mi úplně neuvěřitelné, že na tohle mohl někdo přistoupit. To není nic proti Číně, to je obecný princip. Když je někdo nositelem Nobelovy ceny míru, nešíří žádnou nenávist, proč by se s ním ministr nesetkal? Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek přirovnal schůzku s dalajlámou k setkání s Henleinem. Argumentoval tím, že by Čechům také vadilo, kdyby se za první republiky někdo v době, kdy tu byla zákonná vláda, scházel s předákem sudetských Němců Konradem Henleinem. Po kritice se omluvil. Co takovému srovnání říkáte? To je nepřijatelné, Henlein byl zločinec, napáchal strašlivé zlo v Československu, rozbíjel soudržnost státu, destruoval československou demokracii, posluhoval nacistům. Zkrátka tady vůbec nepadá v úvahu jakékoli přirovnání. Nositel Nobelovy ceny míru dalajláma je náboženský myslitel a vůdce, který hlásá usmíření mezi lidmi, nemůže být v žádném případě srovnáván s Henleinem. Není důkazem, že se k nám Čína chová velmocensky a nadřazeně, i to, jak reagovala na prohlášení čtyř českých ústavních činitelů? Že za slovy by měly následovat činy? A hned nás „potrestala“ tím, že zrušila návštěvu českého ministra zemědělství Mariana Jurečky v Číně s tím, že si jejich ministři na něj nenajdou čas? Ano, dozvěděli jsme se, že čínská strana zrušila návštěvu na úrovni ministra. A on tam pošle náměstka. Podle mne se neměla konat žádná návštěva. Ministr měl do Číny oznámit, že jistě najdeme jiný vhodný termín. Když tady navíc vidím všechny tyto lidi na pódiích, jak mluví o hrdosti, o tom, že nám nikdo nebude diktovat, že jsme suverénní stát, a hle, když nám druhá strana, teď je to Čína, příště někdo jiný, řekne, my vás nepřijmeme na ministerské úrovni, tak tam přece nepošleme náměstka. Buď platí, že jsme si rovni a budeme jednat jako rovný s rovným, schůzka ministra s ministrem, nebo ne, a pak žádná schůzka nebude, to je otázka naší hrdosti. To je opravdu vážné. Jak si vysvětlujete, proč se k Číně chováme tak servilně a nedůstojně? Vždyť zatím nejsou naše ekonomické vztahy pro Českou republiku nijak zvlášť výhodné. Pro nás je stále zásadním partnerem – v ekonomice, zahraničním obchodu, exportu, investicích – především Evropská unie a její členské státy. To já nevím, proč se chováme tímto způsobem. Chápu, že zájmem České republiky je rozvíjet obchodní a ekonomické vztahy s Čínou. Důležité je, aby byly podepsány řádné smlouvy, aby se na jejich základě rozvíjely hospodářské vztahy, přicházely investice, uvidíme v budoucnu, jak to bude. Mám dokonce dojem, že někteří mají skepsi a obavu, že z těch smluv moc nebude. A to, co se teď děje, je, že se hledá viník. Aby se po pěti letech řeklo, nic z toho není, ale to je kvůli dalajlámovi. Doufám, že to se nestane. Nějaké spekulace o důvodech této servility už se objevily. Třeba renomovaný komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček prohlásil, že podle jeho zdrojů z politiky za tím mohou být sponzorské peníze z Číny nejen na prezidentskou kampaň, ale i na volební kampaň sociální demokracie, které hrozí dluhy za prohranou při v kauze Lidového domu. Zdají se vám pravděpodobné? To jsou spekulace mimo hlavní problém. Ten hlavní problém vidím v tom, že chci, aby moje země byla hrdá, že rozvíjí vztahy mezi zeměmi, které se respektují a je to vztah rovného s rovným. Na tom mi záleží. Já jsem byl přijat v Bílém domě dvakrát prezidentem Bushem. Jednou tam byl Václav Havel, jednou premiér Vladimír Špidla. Setkal jsem se s řadou prezidentů, premiérů, korunovaných hlav, s papežem, a vždycky bylo jasné, že se setkáváme s respektem, že ministr nebo hlava státu České republiky je přijímán na stejné úrovni jako ostatní. Také bychom viděli jako potupu, kdyby byla dojednána schůzka s papežem a pak by mi bylo oznámeno, že se setkám s nějakým kardinálem, protože papež na mě nemá čas. Také bychom se zlobili. Čím to je, že se ta situace mění, že už nemáme stejný respekt jako v letech, o kterých mluvíte? Čí je to vina? To je naše vina. To nemá s Čínou nic společného. Myslím, že v Čínské lidové republice pečlivě monitorují charakter každého člověka, který tady vystupuje. I náš rozhovor bude pečlivě monitorován a bude pečlivě přenesen do Čínské lidové republiky. A já si myslím, že větší respekt i u Čínské lidové republiky budou mít ti, kteří říkají – ano, my chceme dobré vztahy s Čínou a budeme jednat jako rovný s rovným, než ten, který říká, že to chce za každou cenu a přijme jakékoli podmínky. Čínská strana pak může říci – na tebe není spolehnutí, na tebe někdo zatlačí a ty couvneš. Nebo nás začnou tlačit ke zdi sami a stupňovat svoje požadavky, když vidí, jak jsme slabí… Jasně. Řeknou si, že když v Česku zvýší tlak, všichni se hned hroutí, vydávají nějaká prohlášení nebo posílají náměstky, že tam není žádná politická síla, protože nevydrží žádný tlak. Takový tlak se musí vydržet. Může tyhle chyby, které vedou k nadřazenému chování ze strany Číny, současná vládní garnitura ještě nějak napravit, abychom se nestali vazaly vůči této mocnosti? Otázka je, proč se vůbec ta debata kolem toho, že ministr někoho přijal, vůbec vedla. Za chvíli nám zavolá někdo ze Slovenska, třeba pan prezident Kiska, že když přijmeme poslance Kotlebu, nebude se s námi bavit? Nemyslím si, že je zrovna úplně nejvhodnější přijímat pana Kotlebu, ale když ho ministr přijme, tak ho přijme. Teď samozřejmě fabuluji, ale tím chci říci, že nám nemůže ani hlava státu říci, že náš ministr nemá přijmout někoho, kdo je poslancem ve Slovenské republice. Jiná věc je, jestli to setkání mělo být nebo ne. Ale princip je tento.

Inspekce: Ředitel školy Na Třebešíně věděl o šikaně od října Vedení Střední průmyslové školy Na Třebešíně v Praze při řešení šikany učitelky selhalo a porušilo školský zákon, zjistila Česká školní inspekce. Tehdejší ředitel František Bártl o problémech prokazatelně věděl od října, uvedl na dnešní tiskové konferenci ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Kdyby ředitele pražský magistrát jako zřizovatel neodvolal už dříve, inspekce by to navrhla nyní. Pětapadesátiletou učitelku na střední průmyslové škole v Praze 10 zřejmě delší dobu šikanovala trojice studentů. V lednu za to byli potrestáni podmínečným vyloučením a trojkou z chování. Učitelka krátce poté zemřela. Vedení školy trvá na tom, že šikana nebyla příčinou učitelčina úmrtí. Magistrát přesto odvolal ředitele školy a vypsal konkurz na nové vedení. Škola navíc požádala o zahájení správního řízení, které by mohlo vést k vyloučení studentů. Školní inspektoři na tuto školu přišli bezprostředně po zveřejnění případu v polovině února. Sbírali informace z různých zdrojů ve škole a konzultovali je s odborníky na šikanu. Zmiňovaná učitelka přišla na školu loni v únoru. Když inspekce navštívila školu v květnu, výuka angličtiny pod jejím vedením byla bezproblémová, uvedl Zatloukal. Situace se podle svědectví změnila na začátku aktuálního školního roku. "Pravděpodobně také z důvodu zhoršení zdravotního stavu nastaly problémy s organizací výuky a nekázní žáků," uvedl ústřední školní inspektor. Například žákovský parlament nebo třídní učitelka dané třídy na to vedení školy záhy upozorňovaly. Ředitel od poloviny října do ledna o problémech prokazatelně věděl, uvedl Zatloukal. "V důsledku neřešení situace vyústila až k napadení," doplnil. Cílené útoky a zesměšňování podle inspekční zprávy zveřejněné na webu České školní inspekce začaly v listopadu. Vzhledem k tomu, že vedeníškoly situaci neřešilo, se nadále zintenzivňovaly. Lednové předání videonahrávek vedení školy bylo podle inspektorů motivováno přesvědčením žáků, že ředitel alespoň na základě jednoznačných faktů konečně zjedná nápravu v nevyhovující výuce angličtiny a bude řešit chování tří žáků, které začalo být pro spolužáky zásadně nevhodné a nepřijatelné. Když se jednalo o postihu pro agresory, školní metodik prevence a výchovná poradkyně navrhovali vyloučení a podání trestního oznámení na policii. Ředitel a jeho zástupkyně se přikláněli k podmínečnému vyloučení a trojce z chování, což byl nakonec postih, který trojici studentů 18. ledna udělila pedagogická rada. Inspekce kritizovala také to, že bezprostředně po těchto událostech nikdo se žáky dané třídy nehovořil o závažnosti situace. Až po dvou týdnech se ve třídě uskutečnil sekundární preventivní program. Když učitelka 2. února zemřela, až do zahájení policejního vyšetřování o závažném problému šikany se žáky opět nikdo nemluvil. O učitelčině úmrtí se žáci dozvěděli, když zjišťovali důvod vyvěšení černé vlajky na budově školy. Za problematickou považuje inspekce rovněž práci školního metodika prevence, školní psycholožky a výchovné poradkyně. Nespolupracovali, nedostatečně spolu komunikovali a v jejich kompetencích zůstávala prázdná místa, která neměl na starosti nikdo.

Hollane, odstup. Na brněnské radnici bylo veselo Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl dnes náměstek primátora města Brno Matěj Hollan (Žít Brno). Hovořil mimo jiné o svém odvolávání, které opětovně „ustál“. Mimo jiné je kritizován za své vystupování a vyjadřování. „V komunální politice je výraz zdržel se nebo hlasoval proti absolutně totožné. Nutné je mít absolutní většinu,“ sdělil Hollan v úvodu k hlasování, kdy přestál opět hlasování o nedůvěře. Lidé, kteří na poslední zastupitelstvo dorazili s transparenty „Hollane, odstup“ vnímá jen jako divadlo Libora Šťástky z ODS. Koaličních krizí si podle jeho slov v Brně užili dost, nyní je nutné se věnovat voličům a veřejnosti. „Nevím, co do budoucna nastane, co přijde za situace. Těžko se to nyní modeluje,“ zmínil k tomu, zda v budoucnu zmírní svou prezentaci. „Nevím, v čem by moje prezentace na sociálních sítích byla závadná,“ dodal. Hollan se následně vyjádřil i ke svému resortu, kdy de facto neuznává kritiku kvůli chybějícímu vzdělání. Vysokou školu podle svých slov má, i když z oboru muzikologie, navíc se dopravě věnoval už dříve, z pohledu občanských iniciativ. Řekl své i k referendu o brněnském nádraží, které nebylo pro nízkou účast platné.

Revoluce sunnitských muslimů, kterou nevidíme. Tak nám o ní obeznámený velvyslanec Kmoníček napsal Velvyslanec v USA Hynek Kmoníček se rozepsal ve svém komentáři pro MF Dnes o sunnitské revoluci, jež podle jeho slov začala. „Pro nás, lidi ze Západu, je skoro neviditelná. Přichází krůček po krůčku,“ uvedl. „Až budeme po letech hodnotit rok 2017 na Blízkém východě, zůstanou nám v historických knihách asi jenom dvě věci. Fotografie Donalda Trumpa na jeho první zahraniční cestě, jak tancuje se šavlí a pouštními šejky dabku v Saúdské Arábii. Druhá historická poznámka bude o dalším nárůstu sporů mezi Araby a Íránem. Obojí přitom spojuje jev dlouhodobý, který se ovšem v Evropě snažíme ignorovat. Sto let po revoluci bolševické a třicet osm let po revoluci šíitské začala také revoluce sunnitská,“ řekl úvodem Kmoníček. Podle jeho slov přichází pomalu a je jakoby vynucena nástupem Íránu, jemuž se daří relativně nerušeně organizovat a vyvážet šíity po celé oblasti. „Výsledkem je pocit ohrožení a dokonce i jakéhosi postupného obkličování sunnitských zemí rostoucími arabskými šíitskými enklávami. Chapadla perské chobotnice rozšířila dokonalou paniku ve vládnoucích kruzích sunnitských držav. Najednou se sunnité sami cítí jako Izraelci – s nepřáteli všude okolo a tak trochu i doma,“ dodává Kmoníček. Sunnitská revoluce je podle něj několikaletým procesem, kdy kolébkou mělo být tolik vzývané a současně zatracované arabské jaro, jež však nebylo víc než chaotickou předmluvou. „Hnacím motorem změn se nestala údajně po demokracii toužící ‚arabská ulice‘ či ‚mládí‘ žijící na sociálních sítích. Kořeny Íránem vyprovokované revoluce nenese ani jakási probouzející se občanská společnost. Sunnitská revoluce nakonec přišla shora, v principu ne nepodobna oné bolševické,“ sdělil Kmoníček, že hlavními aktéry sunnitské revoluce jsou Muhammad a Muhammad ze Spojených arabských emirátů a ze Saúdské Arábie. „V normálních státech žijí převážně jeho občané, kteří pracují a daňovými odvody si platí služby svého státu. Ve státech dua Muhammadů pracují hlavně cizinci, kteří se ani nemohou stát občanem. Občan je privilegovanou menšinou svého vlastního státu, spíše jakýsi akcionář společnosti s ručením omezeným zvané stát,“ zmínil Kmoníček. Zdůraznil, že i proto je třeba zaručit růst HDP takového státu a tím i stále více peněz k rozdělování a dovážet tak stále více pracovní síly. A je nutné také podporovat současný nárůst domácí populace občanů. „Zatímco v Česku je průměrnému obyvateli skoro 42 let, v Saúdské Arábii už je to dnes pouze 30 roků,“ řekl Kmoníček s tím, že tato spirála byla léta finančně udržována ropnými příjmy, které ale jednoho dne skončí. „Oba státy tedy hodlají ukončit svoji závislost na ropě, modernizovat ekonomiku a tím změnit i svoji vlastní společenskou strukturu. Pokud vám to začíná připomínat konec pozdního středověku a nástup raného kapitalismu s jeho ekonomikou vynucenými občanskými svobodami, není to náhodné,“ dodal Kmoníček se slovy, že jen to zaručí záchranu monarchie a umožní nutné změny společenského systému.. „Arabským světem obchází strašidlo, strašidlo Íránu a jeho šíitské teokratické koncepce státu, která oproti všem předpokladům od roku 1979 spíše uspěla. A vyděsilo nám to arabské sunnity natolik, až to z některých princů v oblasti udělalo možná nedobrovolné, ale osvícenecké revolucionáře,“ uzavřel.

Jak budete reagovat, když se starší muž ožení s dívkou, která je mladší 15ti let? Podívejte se na reakce nic netušících obyvatel New Yorku Toto video přenáší pozornost a povědomí na problém, který ovlivňuje život asi 13 miliónů dívek po celém světě, které jsou vdávány před 18. rokem života. Experiment spočíval v tom, že se viditelně velmi mladá slečna s viditelně starším mužem vydala do ulic ve svatebních věcech, aby je fotograf vyfotil. Jak reagovali ostatní kolemjdoucí? Byla jim tato situace něčím nepříjemná? Zajímali se o slečnu? Chtěli ji pomoci? Ano! Dokonce to málem skončilo rvačkou, kdyby nezasáhla ochranka štábu, který celý tento experiment filmoval. Podívejte se na video: Zdroj: collective-evolution.com

Zacharovová vyčetla skupině prezidenta Obamy, že chtějí „naposledy uškodit“ Moskva doufá, že nová kancelář Bílého domu bude více cenit vztahy s Ruskem, než odcházející skupina, řekla na briefingu oficiální mluvčí ruského MZV Maria Zacharovová. Nazvala Obamovu kancelář „ničitelem, prostě terminátorem" rusko-amerických vztahů. Během prezidentování Obamy se vztahy mezi Moskvou a Washingtonem značně zhoršily: USA přijaly tzv. Zákon Magnitského, zavedly proti Rusku sankce kvůli událostem na Ukrajině a stále rozšiřovaly sankční seznam, chtěly zavést další sankce v souvislosti se situací v Sýrii. Zvolený prezident USA Donald Trump během předvolební kampaně nejednou říkal, že by bylo dobré, kdyby se USA a Rusko usmířily, a řekl, že počítá s „velmi, velmi dobrými vztahy s Putinem a s Ruskem".

Útoky na prezidenta? Začátek rozkladu. Profesor Pavlíček nemůže mlčet. A zákon o ochraně hlavy státu... ROZHOVOR Uznávaný ústavní právník profesor Václav Pavlíček je přesvědčen, že státní symboly včetně prezidenta republiky je třeba chránit i pod hrozbou trestní sankce. „Když jsme toužili, aby byla republika svobodná, určitě jsme si nemysleli, že svoboda spočívá v tom, že hlavu státu, kterou si zvolíme, dokonce v přímé volbě, hned budeme urážet,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz renomovaný právník. Není 17. listopad v posledních letech více spojován s událostmi roku 1989 než s tragickým rokem 1939, který se stal i Mezinárodním dnem studentstva? Je to proto, že jde o vzdálenější historii? Myslím, že letos se hovořilo naopak o vzdálenější historii listopadu 1939 dokonce více než třeba před deseti lety. Oběti, které to stálo, jsou tak významným mementem v historii, že v tom to patrně není. Přečetl jsem si v médiích, že se ve vládě objevil názor, že je to svátek, který má svůj původ v zahraničí. Nechce se mi věřit, že to skutečně někdo řekl, protože je to neskutečná pitomost. Exilové vlády, které sídlily v Londýně, se podílely na tom, aby se tento den stal mezinárodně uznaným dnem na paměť československých hrdinů. A ta časová dimenze není zas tak dlouhá. Od 28. října 1918 je čas ještě delší, ale oslavujeme ho jako hlavní svátek České republiky. Ale i oslava 17. listopadu 1989 je vlastně oslavou studentů, protože právě jejich protestem proti totalitnímu režimu, který byl inspirován vzpomínkou na hrdinství a oběť jejich předchůdců z roku 1939, začala sametová revoluce, která vedla k pádu bývalého režimu. Není to důvod, proč tato událost trochu zastínila Mezinárodní den studentstva? To je podobné, jako když se v minulém režimu neuznával 28. říjen 1918, ale uznával se místo toho Den znárodnění. Jestli někdo myslí, že je na místě používat tuto logiku, dost by mi to vadilo. První vzpomínková akce k výročí událostí 17. listopadu letos začala u Hlávkovy koleje na Novém Městě v Praze pietní připomínkou na tragické události roku 1939, kdy nacisté uzavřeli vysoké školy, zatkli a popravili vedoucí představitele studentské organizace a internovali stovky studentů v koncentračních táborech. Proč jste ve svém projevu zmínil podrobněji osud jednoho z nich? Uvědomil jsem si, že je potřeba tyto historické události naplnit lidskými příběhy. Proto jsem tentokrát uvedl jeden příběh pana Svobody, ale takových příběhů je mnoho. Léta mluvíme o vzpomínce na studenta Jana Opletala a dělníka Sedláčka, ale příběhů lidí, kteří bojovali proti nacismu, by bylo možné uvést celou řadu. Uvědomil jsem si při své činnosti v nadaci Terezínská iniciativa, když se vydávala Terezínská pamětní kniha se jmény všech, kteří prošli Terezínem, že kvůli tomu, aby se nezapomnělo na konkrétní lidi, je potřeba je jmenovat a vzpomínat na ně, protože jen čísla nikoho nezajímají. Pan Svoboda, kterého jsem jmenoval, prošel složitým vývojem, v Londýně se zasnoubil, před svatbou byl odvolán, ve válce byl sestřelen, zajat, ocitl se v koncentráku, kde se vydával za Holanďana, protože jeho manželka byla holandské národnosti, a i po Únoru měl řadu problémů. Tyto příběhy je potřeba znát. Jde o lidi, kteří symbolizovali zavedení 17. listopadu 1939 jako Mezinárodního dne studentstva, takže pokud by to vláda nepovažovala za relevantní, odráželo by to její postoj k tomu, co slavit, co oceňovat a co nikoli. Když považujete připomínku těchto událostí za tak důležitou, jak vnímáte rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana vůbec se letos nejen žádných vzpomínkových akcí nezúčastnit a ani se k nim nevyjadřovat? Neměla by hlava státu v tak významný státní svátek vystoupit, připomenout, v čem je pro nás významný, když už se oslav nechce přímo účastnit? Nevím proč, když se prezident nevyslovil ani k 28. září, přestože to byl státní svátek. Jeho vyjadřování v minulých letech bylo napadáno, je tedy těžké ho kritizovat za jakýkoli krok, pozitivní nebo negativní. Je to jeho volba, jeho program. Na rozdíl od Václava Klause, který se akce před Hlávkovou kolejí pravidelně účastnil, pokud nebyl nemocný, Miloš Zeman se neúčastnil, vždycky se vyjadřoval spíš k roku 1989, takže nevím, proč by se mne to mělo nějak dotknout. Je věcí každého politika, aby se vyjádřil v konkrétní době ke konkrétní události. Někteří prezidentovi kritici prohlásili, že neúčast Miloše Zemana, který společnost rozděluje, přispěla naopak k tomu, že letošní oslavy výročí 17. listopadu proběhly klidně a důstojně. Myslíte si také, že česká společnost je stále rozdělena na dva tábory? Nemám ten pocit. Když jsem měl další projev k výročí 17. listopadu 1939 večer v Karolinu, naopak jsem z úst akademických funkcionářů slyšel výzvy k dialogu a toleranci, což se před třemi lety nekonalo. To vyostření bylo mnohem větší než dnes. A není to způsobeno prezidentem, ale vysokými školami, že rétorika je jiná. Já se nemohu smířit s tím, že nebylo sděleno, jaké závěry byly učiněny z hmotných útoků na prezidenta České republiky a na prezidenty Německa i dalších zemí, když se účastnili manifestace na Albertově a museli se chránit deštníky před útoky vajíčky. Policie a především pořadatelé mají zajistit řádnou službu podle zásad shromažďovacího zákona, který tu je z poloviny 19. století. Pořadatelská služba naprosto selhala bez jakýchkoli sankcí. Nedávno byl jeden člověk za házení vajíček obviněn… Ale to přece nedělal jeden člověk, i záběry z kamer ukazují, že to bylo více lidí. Také to muselo být připravované. To je něco, co by se při státních svátcích stávat nemělo. Ale Miloš Zeman není první hlavou státu, na kterou lidé házeli vajíčka. Prezident Václav Havel musel čelit podobnému útoku už před lety na Slovensku. Ano, Václavu Havlovi se to stalo taky. Takové útoky na prezidenta jsou předzvěstí rozložení státu. Proto mi to vadí. Myslíte si jako několik desítek poslanců, že je třeba opět prezidenta chránit trestním zákoníkem? Co říkáte jejich návrhu, že by mělo hrozit až roční vězení tomu, kdo bude veřejně hanobit prezidenta republiky? Já jsem ten návrh nečetl. Jen obecně – není to relikt minulého režimu, protože ochrana prezidenta byla už v trestním zákoně za první republiky. Takže byste nebyl v principu proti? Když jsem to nečetl, nemohu se vyjadřovat. Ale obecně nemohu souhlasit s argumentací jednoho kolegy v televizi, že už je v trestním zákonu zajištěna ochrana úředních osob a že se to vztahuje i na prezidenta. Mělo by to být hierarchizované. Z toho, že je chráněný nějaký policajt pro výkon své pravomoci, se asi nedá vyvodit, že se to vztahuje i na prezidenta. Přece v právu vždycky platilo, že musí být ochrana hierarchizovaná podle významu ve společnosti, takže to nemůžeme začít odzdola nahoru. Zejména mi vadí ta neúcta ke státním symbolům. Kdysi jsem psal o známém rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států ve věci pálení amerických vlajek na protest proti válce ve Vietnamu. Stanoviska soudců Nejvyššího soudu jsou velmi poučná. Ani jedna strana nikdy nepopírala, jaký význam pro státnost má státní symbol. Myslím, že všichni ti, kteří to považují za irelevantní, by si tento rozsudek měli přečíst. Ostatně kdysi před Listopadem vydávalo americké velvyslanectví časopis Spektrum, kde byl průběh těchto jednotlivých rozhodnutí popsán, myslím, že by nás to mělo také inspirovat. A jak jsem slyšel, návrh poslanců má také tyto státní symboly chránit. V některých zemích je hanobení státních symbolů trestné, u nás máme jen zákon o užívání státních symbolů, podle kterého je poničení nebo hanobení státního symbolu uvedeno jen jako přestupek s pokutou do 10 tisíc korun. Hodně se v této souvislosti mluvilo o akci skupiny Ztohoven, jejíž členové místo státní vlajky vyvěsili na Pražském hradě červené trenýrky. Jak se na tento čin díváte? Když někdo nahradí standartu prezidenta republiky trenýrkami, jde přece o znevážení státního symbolu, i kdyby standartu pak nezničili. Takže nesouhlasíte s názory, že házení vajec na prezidenta, nošení šibenic na demonstracích, je prostě projevem názoru, že jde „jen“ o výtržnictví, neslušné chování, které by nemělo být postihován trestně? I svoboda projevu je přece limitovaná, není bezbřehá. Nemůžeme hlásat nacistické názory a hlásit se k nim. To není přece tak, že je svoboda projevu neomezená. Máme-li svůj stát a chceme-li ho mít, musíme přece respektovat to, co k symbolům státu patří. Jiné státy to důsledně dělají. Takže takový anarchistický přístup nebo ten, který chce zpochybnit všechny hodnoty, které se ke státu váží, by asi neměl být konceptem, který byl měl hájit někdo, kdo považuje Ústavu a státnost za hodnotu, která nás má chránit. To znamená, že vy byste souhlasil v principu s tím, aby ochrana prezidenta byla obsažena přímo v trestním zákoně pod nějakou trestní sankcí? Myslím, že symboly státu by chráněny být měly a že by to mělo být i trestně sankcionováno, kdyby to někdo porušil. Neobáváte se, že by taková ochrana mohla být pak dál rozšiřována? Už jsou přestupkovým zákonem chráněni úředníci, teď je návrh na ochranu prezidenta trestním zákonem, příště by to mohli být členové vlády, senátoři, poslanci. Nemohlo by to pak být zneužíváno i proti jakékoli kritice? To přece není problém kritiky. Je třeba rozlišovat problém kritiky a problém urážek reprezentantů státu. Pamatuji si, jak to bylo za první republiky, jakým způsobem byli postihováni ti, kteří útočili na prezidenta Masaryka, včetně poslanců, když na něj útočili. To všechno tehdy bylo předmětem trestního řízení. A nepochybuji, že tehdejší Československá republika byla demokratickým státem. Ale zároveň si uvědomovali, že tady existují hodnoty, které demokratický stát symbolizují, a ty je potřeba chránit, aby se ten demokratický stát nerozpadl. Ať tehdy byli postihováni komunisti nebo henleinovci či kdokoli, tak ty sankce tady byly. A za urážky prezidenta byli sankcionováni i odpovědní redaktoři novin. To bylo součástí právního řádu. Ale vývoj se samozřejmě ubírá různými klikatými cestami. Proč si myslíte, že právě nyní s tímto návrhem komunistický poslanec přišel? Protože se ty excesy vůči státním symbolům množí. Vždycky jsme byli zvyklí, že máme nějaká pravidla, která platí. Státní hymně se vzdává úcta tím, že se při jejím hraní stojí v pozoru. Se zájmem sleduji, že lidé, kteří chtějí být světoví, jsou schopni používat amerických symbolů, kladou si ruku na srdce, místo aby dbali na to, jaké jsou tady tradice. To je vůbec nenapadne. Každý stát si přece vytváří vlastní symboliku, ať už je to symbolika náboženská, církevní či jiná. A trvalost takové symboliky tuto strukturu udržuje. Nevyvolal tento návrh na zavedení paragrafu postihujícího hanobení prezidenta republiky tak silnou kritiku opozice, řady právníků i politiků třeba i proto, že v současné době stojí v čele státu Miloš Zeman, který si sám nebere příliš servítky a občas urazí kdekoho, zesnulým novinářem Ferdinandem Peroutkou počínaje, přes amerického velvyslance až po novináře a občany, které přijdou někam na náměstí vyjádřit nesouhlas s jeho počínáním? Sama jste před chvílí vzpomněla případ Václava Havla. Myslíte tím, že když tehdy na bratislavském náměstí zazněly výkřiky „Pryč s Havlem“, „Dost bylo Havla“, že to provokovala osobnost Václava Havla? Proč si myslíte, že je to spojeno jen s Milošem Zemanem, když se to stalo i Václavu Havlovi? Ale Václav Havel přece nikoho neurážel. Ani komunisty, ani své kritiky. Já jsem argumentoval Václavem Havlem, protože na něj davy velmi nevybíravým způsobem útočily, i když on sám k tomu žádnou příčinu nezavdal, pokud nešlo o nějaké jeho návrhy na změny. Tehdy to bylo způsobeno silami, které vedly k rozpadu státu. Proto z toho mám obavy. Ale tehdy nikdo nenavrhoval vězení za urážku prezidenta. V té době byl naopak paragraf postihující hanobení prezidenta republiky, který přetrval z doby totality, zrušen. Jistě. Dokonce z podnětu Václava Havla. Ale objevil se i útok na Václava Klause. Vzpomeňte na ten výstřel z plynové pistole. To je přece neuvěřitelné, to by se nemělo v demokratických státech stát. Takže máme tři prezidenty a všichni tři, bez ohledu na to, že každý měl jiný způsob vyjadřování a vystupování navenek, byli předmětem útoku. Ale na to, že se nesmí střílet na prezidenta, není potřeba zvláštní zákon. Ale všechny útoky, i verbální, jsou jevem, který je ve společnosti obecně nebezpečný. Když jsme toužili, aby byla republika svobodná, určitě jsme si nemysleli, že svoboda spočívá v tom, že hlavu státu, kterou si zvolíme, dokonce v přímé volbě, hned budeme urážet. Nemohu se zbavit dojmu, že jsou to stále reakce na neúspěch určitých skupin v minulých volbách a přípravy nových voleb. Ale jde především o to, jestli symboly státu a stát jako celek zasluhují ochranu. Já si myslím, že ano.

Poslanec z ANO a úspěšný podnikatel: Vystoupit z EU? To bychom pak mohli leda sbírat houby a okusovat kořínky! ROZHOVOR „Jaký by mělo smysl získat do vlády schopné, čestné a pracovité lidi, kdyby ti potom stejně nic nemohli prosadit a zabývali by se jen nějakými procesními věcmi namísto toho, aby řešili zásadní systémové záležitosti,“ konstatoval nový poslanec a majitel velmi úspěšné mezinárodní firmy Brano Group a.s. s 2,5 tisíci zaměstnanci Pavel Juříček (ANO) k ustavení menšinové vlády bez patřičné podpory. Povolební jednání se rychle rozběhla a nyní sestavuje vládu Andrej Babiš snad už ve třetím kole s lídry ostatních stran, výsledek je ale zatím nejistý. ODS ho tvrdě odmítla, Piráti také, KDU-ČSL spíše nechce, ČSSD se bojí, TOP 09 a STAN se zásadně od šéfa hnutí ANO distancují... Do vlády se naopak těší Tomio Okamura, komunisté by zřejmě kývli na tichou podporu v opozici. Nyní Babiš mluví o menšinové vládě doplněné o experty. Pozorovatelé hádají, že by ho Miloš Zeman mohl nechat vládnout i bez důvěry. Jaké řešení při sestavování vlády si přejete vy sám? Pokud se nepodaří sestavit smysluplnou koalici anebo získat důvěryhodnou podporu od některých stran v nově vzniklé Poslanecké sněmovně, tak nás čekají jen opakované volby. Je špatně, že strany, se kterými se dost prolínáme v programech, nechtějí vzít na sebe odpovědnost. Pokud by menšinová vláda ANO nezískala patřičnou podporu, bylo by to o ničem. Jaký by mělo smysl získat do vlády schopné, čestné a pracovité lidi, kdyby ti potom stejně nic nemohli prosadit a zabývali by se jen nějakými procesními věcmi namísto toho, aby řešili zásadní systémové záležitosti. Jenom takový služební zákon se musí rychle změnit, protože ten zablokoval řadu dalších opatření. Například Bohuslav Sobotka přijal na Úřad vlády v poslední době 400 lidí, takže teď má téměř 700 zaměstnanců. S takovou byrokracií se přece musí něco udělat… Ať bude Babiš vládnout s kýmkoliv, na co by se měl v naší společnosti v prvé řadě zaměřit? Ve své knize vizí toho napsal spoustu. Chce zlepšit infrastrukturu, zavádět výrobu s vyšší přidanou hodnotou, optimalizovat státní finance, podpořit učňovské a technické školství, bojovat s korupcí, podporovat malé firmy... A spoustu dalších praktických věcí. Které konkrétní kroky byste navrhoval vy? No, říct to ve zkratce je dost obtížné, protože ten bordel, omlouvám se za to slovo, který je na některých úřadech, je nekonečný. Jen na Ministerstvu průmyslu a obchodu jsme navrhli asi takových 16 základních změn, kterým by MPO mělo projít pro svou lepší funkci. Teď sepisuji podobný materiál i pro Ministerstvo dopravy. Abychom dospěli k nějakým řešením, musí se změnit služební zákon, zákon o kompetencích, zákon o liniových stavbách, atd. V mnoha patrech různých odvětví se musí změnit základní systém, více podpořit aplikovaný vývoj, vzdělanost v určitém směru, vrátit důležitost oborům učňovského a technického školství, a tak bych mohl dál a dál pokračovat. Několik renomovaných českých ekonomů – I. Švihlíková, M. Šichtařová, M. Zelený (expert vyučující i na univerzitách v USA a v Japonsku) – tvrdí, že Česko se stalo jen montovnou západní Evropy, kdy produkuje předevšín jen výrobky s nižší přidanou hodnotou, což se pak projevuje na životní úrovni velké části naší společnosti. Kritizují i stav, kdy zahraniční mateřské společnosti vyvádějí z naší republiky miliardy eur na dividendách. Myslíte si to také, a co by se s tím dalo dělat? Já především s těmi experty, které jste jmenoval, zásadně nesouhlasím. Myslím si, že nemají konkrétní představu o současné situaci v našem průmyslu, prostě vůbec ty poměry neznají. Vždyť v případě tak poloviny našich firem nemůže být o primitivních montovnách vůbec řeč. Už se více let používají velmi moderní strojní zařízení a různé vyspělé technologie. Takovou rétoriku kdysi zavedl bývalý ministr Říman, ale to jsou nesmysly, já jsem hrdý na český průmysl, co se nám v něm podařilo od 90. let dokázat. A to není jen v našem Branu a.s., já znám stovky firem, kde jsou na tom stejně nebo i lépe. Co je ale pravdou, že neexistuje u nás dost firem, které s konečným kvalitním produktem jdou přímo na světový trh a získávají tak od zákazníků daleko vyšší zisky než při kooperacích (při částečné spolupráci s jinými firmami při výrobě finálního produktu). Příčinu toho ale musíme hledat v minulosti, v roce 1948, kdy jsme se odtrhli od západního světa a tady doma jsme si pěkně zahnívali. I tak ale odmítám názory, že jsme jen druhořadou montovnou Západu. Ohledně vyvážení kapitálu z republiky začalo už Ministerstvo financí něco dělat. Nejedná se jen o dividendy, se kterými toho stejně moc neuděláte, nýbrž i o využívání různých patentů, odvádění poplatků, třeba za využívání IT techologií, a tak dále. Není to záležitostí několika měsíců, spíše více let. Je ale třeba si uvědomit, že se jedná v mnohých případech i o standardní oběh financí v rámci obchodování v Evropské unii, s čímž jsme přece už před více lety souhlasili. Musí se však tomu dát rozumný rozměr. V souvislosti s předchozí otázkou – jste také zastáncem dovozu pracovních sil z Ukrajiny i z jiných, chudších evropských států, když u nás chybějí především dělnické profese? Odborům se to hrubě nelíbí, jelikož tu prý vznikne velká, údajně nekalá konkurence pro české zaměstnance, kteří budou muset opět pracovat za velmi nízké mzdy. Co vy na to? To je naprostá lež, protože zahraničním zaměstnancům se většinou platí stejně vysoké mzdy jako našim lidem. V určitých profesích máte dané tarifní platy-třídy a pod ty se nejde, tak to alespoň chodí v solidních firmách. Samozřejmě tím neříkám, že to někdo nemůže obcházet. Já sám zaměstnávám 23 Ukrajinců, převážně vysokoškoláků, kteří mají stejné platy jako čeští pracovníci. Jsem tedy pro transfer rozumného počtu zahraničních zaměstnanců, protože ta nehybnost v českém průmyslu podporovaná odbory, kdy nejsme schopni plnit rozšířené objednávky našich zákazníků, určitě nevede k dalšímu rozvoji. Vím, že na úřadech práce máme asi tak 300 tisíc čekatelů, jenže mezi nimi jsou lidé dlouhodobě nezaměstnaní, kteří už ztratili pracovní návyky a do práce se zrovna neženou, jelikož máme velmi měkký sociální systém. Oni tak nemají potřebu pracovat, zůstanou raději na podpoře, a také jsou tam evidováni uchazeči s velkými exekucemi, kteří raději vezmou práci načerno. Máme až příliš měkký sociální polštář... V médiích se opět objevily spekulace v souvislosti se sestavováním vlády, že by vám mohl váš stranický šéf nabídnout post ministra průmyslu a obchodu. Nakolik jsou tyto zvěsti pravdivé, a přijal byste tento post, jako majitel velké, velmi úspěšné mezinárodní firmy? Mně to ještě nikdo oficiálně nenabídl. Spíš cítím tlaky od kolegů, od podnikatelů, dokonce mne vyzývali už i odboráři, ať to vezmu, ale konkrétní nabídku od pana Babiše jsem ještě nedostal. A jestli bych to vzal? Pokud se nevytvoří vláda v nějaké solidní koalici nebo menšinová s tichou, ovšem smluvně deklarovanou podporou, tak by to nemělo smysl, to by byl jepičí život a do toho by se mi určitě nechtělo. Někteří politikové se zasazují o zavedení obecného referenda, a to častokrát s úmyslem dosáhnout vypsání lidového hlasování i o setrvání v EU. Je možné, že Tomio Okamura k tomu nakonec dotlačí Andreje Babiše? Už teď proevropští aktivisté bijí na poplach, že je to začátek konce našeho členství v EU. Souhlasil byste s podobným referendem? Jinak se zdá, že euro Andrej Babiš nechce, stejně jako účast v tvrdém jádru EU. Zastáváte stejný názor? Pro referendum jsem, ale ne ohledně členství v Evropské unii. My jsme otevřenou exportní ekonomikou, kdy jde 70 procent vývozu právě do zemí EU. Proč bychom si měli stavět takové nové exportní bariéry? Při našem vystoupení z Evropské unie bychom tady potom mohli tak sbírat houby a okusovat kořínky. Ta informace o tom, že Andrej Babiš nechce do tvrdého jádra EU, je, domnívám se, poněkud zkreslená. Hnutí ANO tam chce, ale až potom, co by se eurozóna revitalizovala a prošla by zásadní reformou. Česká republika také nikdy neměla schopného a razantního premiéra, který by si v EU vybudoval určitý respekt, a který by tlačil na nutné reformy. Jen v Bruselu funguje obrovský makrocefalus 31 tisíc úředníků, kteří řeší zakřivení banánů, velikosti vajec, ale neuhlídali jižní státy od ekonomických problémů, ani nestanovili dříve jasná finanční pravidla, jejichž dodržování by pak účinně kontrolovali. Takové Řecko vlastně už zkrachovalo pětkrát a jede se dál. Právě proto ani česká veřejnost Bruselu moc nevěří, a to by se mělo reformami změnit. Přece takové ohromné týmy úředníků nemohou pružně reagovat na různé změny ve světové politice nebo i v ekonomické oblasti! Někteří politologové i komentátoři začínají nyní pochybovat, že zatím upřednostňovaný Jiří Drahoš bude nakonec schopen Miloše Zemana porazit v blížících se prezidentských volbách. Například sociolog Jan Hartl upozorňuje, že současný prezident bude moci hrát roli moudrého vladaře, který vyvádí zemi z krize během sestavování vlády, což mu u veřejnosti opět přinese pozitivní body. Vyhraje tedy Miloš Zeman prezidentské volby? A přejete mu to vy sám, anebo byste dal přednost jinému kandidátovi? Každý člověk má své silné a slabé stránky. Bystrost mozku pana Zemana, který stále dokáže v politice vhodně taktizovat a vytvářet různé strategie, je obdivuhodná. Na druhé straně se obávám, že jeho fyzická schránka už další volební období nemusí vydržet. Koho budu já osobně volit, to si nechávám pro sebe, to je moje „svaté“ právo.

Vrtulníky Ruska představí dvě koncepce rychlostního vrtulníku pro Ministerstvo obrany RF Holding Vrtulníky Ruska v roce 2018 představí ruskému ministerstvu obrany dvě koncepce perspektivního rychlostního vrtulníku, ze kterých si úřad vybere projekt pro další vývoj, oznámil novinářům generální ředitel společnosti Andrej Boginskij na leteckém salonu Dubai Airshow 2017. Zástupce generálního ředitele holdingu Andrej Šibitov dříve novinářům oznámil, že v červnu 2016 by perspektivní ruský vrtulník měl uskutečnit první let rychlostí 400-450 kilometrů za hodinu. V březnu 2017 Boginskij RIA Novosti vysvětlil, že práce na tomto stroji se nachází ve fázi skici technického projektu. Dnes je maximální rychlost moderních vrtulníků, typu útočných Mi-28N Noční lovec, omezena asi 300 km/h.

Média Česka, Polska a SRN zaujímají přední místa v počtu protiruských článků Nejvíce protiruských publikací v zahraničních médiích v roce 2015 bylo evidováno v Česku, v Polsku a v SRN, řekl náčelník sektoru problémů regionální bezpečnosti Ruského institutu strategických výzkumů (RISV) Igor Nikolajčuk. „První místa v tomto hodnocení zaujímají Česko, Polsko, Německo, Ukrajina a USA", řekl, když uváděl v MIA Rossija Segodnia (Rusko dnes) referát RISV Zahraniční média v roce 2015 — antiruský vektor". Podle jeho slov se trojice vedoucích za posledních několik let nezměnila. Náměstek ředitele RISV, vedoucí Střediska evropsko-atlantických a obranných výzkumů Grigorij Tiščenko vyjádřil názor, že se Rusku daří úspěšně odporovat informační kampani západních zemí. „Informační válka získala nové formy a je možné s určitostí říci, že se zostřila", řekl. „Máme-li říci, že jsme vyhráli nebo nevyhráli, můžeme vzít jako příklad právě Sýrii. Domnívám se, že jsme vyhráli, je to naše vítězství", zdůraznil Tiščenko.

Kateřina Jacques pro PL: Lidem došla trpělivost se Zemanem. Ale víc mě zklamal Sobotka, takový mladý a perspektivní politik ROZHOVOR Bývalá poslankyně za Stranu zelených a občanská aktivistka Kateřina Bursíková Jacques nechápe, jak je možné, že předseda vlády Bohuslav Sobotka jeden měsíc ocení odkaz Václava Havla, zaváže se, že ho bude naplňovat, a další měsíc se Číně omlouvá za to., že tady vítáme jednu z nejvýznamnějších postav dnešního světa, mírotvorce oceněného Nobelovou cenou míru. „To je pro mne něco nepochopitelného a vidím to jako mnohem větší problém, než je prvoplánově vulgární, sprostý a na Putina a Číňany napojený Miloš Zeman, jehož pravomoci jsou menší než premiérovy,“ řekla v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz k událostem posledních dní, které otřásly českou veřejností. Řada politiků nepřišla na slavnostní večer ke státnímu svátku na Pražský hrad na protest proti prezidentovu kšeftování s vyznamenáními, na Staroměstském náměstí proběhla alternativní oslava 28. října, na které se sešly tisíce lidí. Nebyla to nakonec důstojnější oslava státního svátku vzniku Československa než kdykoli v minulých letech? Považuji za dobré, že se společnost aktivizuje, že lidé se z určité letargie, pasivity a neschopnosti vnímat problémy dnešního světa nějakým způsobem mobilizují a snaží se nejen tu situaci vnímat, ale nějakým způsobem do ní i vstupovat. A to vítám, protože pro demokracii je dobře, když je podrobována nějaké zkoušce i jindy než jen v době voleb. A překvapilo vás, že lidé přišli právě teď v takovém množství na Staroměstské náměstí? Je to zajímavé, protože problém vlivu Putinova Ruska nebo Číny není vůbec nový. Proto mne překvapilo, že bod zlomu nastal právě teď, myslela jsem, že mohl přijít podstatně dříve. Je to nějaká souhra zvláštních událostí, které paradoxně symbolicky spustila návštěva Jeho Svatosti dalajlámy, a jsem ráda, že se to stalo v této souvislosti. Byť to vlastně nemá úplně logiku, protože návštěva čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga byla mnohem závažnějším důkazem toho, v jakém stavu země je, že je ohroženo naše ukotvení v evropském západním prostoru. Myslím, že na jaře to bylo mnohem patrnější. Navíc je to věc ještě mnohem starší, protože už před dvěma lety premiér Sobotka poprvé oznámil změnu zahraniční politiky od té tradiční, kterou vykolíkoval kdysi Václav Havel, pokračoval v ní ministr zahraničí Dienstbier a po něm to nějakým způsobem respektovali všichni další ministři zahraničí. A nikdy nebylo sporu o tom, že chceme do Evropy, jsme v Evropě, že chceme do NATO a jsme v NATO, že jsme součástí západního civilizačního okruhu. A že jsme velmi obezřetní vůči všem diktaturám, vůči totalitám a že působíme ve světě jako morální arbitr díky osobě Václava Havla, který otázku ochrany lidských práv staví do popředí. Myslím, že když Sobotka tuhle změnu oznámil, že to byl moment na největší revoltu společnosti. Ale tehdy se nic nestalo. Jen to prošumělo, pak následovala cesta ministra Zaorálka do Číny, jeho velmi potupné klanění a velmi potupná prohlášení. Jako lidé, kteří jsou sdruženi kolem protibetských lidskoprávních organizací, jsme tím byli šokováni. Byli jsme frustrovaní malým zájmem veřejnosti a malým zájmem médií. Takže teď asi uzrál čas, návštěva Si Ťin-Pchinga byla zřejmě předehrou pro to, aby návštěva dalajlámy mohla ve veřejnosti zažehnout jiskru pochopení vážnosti situace a revolty vůči prezidentu Zemanovi jako symbolu a reprezentantovi toho nebezpečného otáčení kormidla našeho zahraničněpolitického ukotvení. Ale zároveň i naší vlastní definice sebe sama, co jsme za demokracii, co jsme za společnost, jaké hodnoty vyznáváme, za čím chceme jít. Ale trochu mne na tom mrzí, že se pozornost soustředí právě a jenom na osobu prezidenta, že je to hodně personifikované a že je to trochu i zavádějící. Jsem asi poslední, kdo by Zemana hájil, protože jsem byla terčem jeho urážek a útoků od nepaměti jako reprezentantka ekologického lidskoprávního proudu, kterým on pohrdá dlouhá léta. Navíc jste žena, což v očích Miloše Zemana je také handicap. Ano, navíc žena. Nikdy jsem nebyla příznivkyní jeho politiky, metody práce a způsobu vystupování, ale zároveň mi připadá to soustředění pouze na něj, jako nositele a ztělesnění největšího zla, zavádějící. Protože si myslím, že v našem ústavním uspořádání nejsou pravomoci prezidenta tak velké, spíš spoluvytváří atmosféru v zemi, ale rozhodovací pravomoci jsou více na vládě. Jsem spíš zklamaná postojem premiéra Sobotky, mladého, perspektivního a progresivního sociálního demokrata, aspoň tak chce být vnímán, ale jeho kroky jsou v příkrém rozporu s touto deklarací. A dopis čtyř ústavních činitelů to naplno potvrdil, on už se tím tomu zpronevěřil. Ale fakticky svoji roli předvedl před dvěma roky, kdy to nikoho moc nezaujalo. Nebyla to tentokrát ta pověstná poslední kapka? Nepřipomíná vám to 17. listopad 1989, který byl také poslední kapkou, kterou přetekl pohár trpělivosti s tehdejším režimem? Při některých předchozích demonstracích, například při Palachově týdnu, policejní moc vystoupila možná brutálněji, ale v listopadu se to týkalo mladých lidí – studentů, což veřejnost vnímala mnohem citlivěji. Tentokrát se nespravedlnost při udělování státních vyznamenání týkala starého muže, oběti holocaustu, což je vnímáno veřejností podobně negativně. Asi ano. Máte pravdu, kdo se zabývá dějinami, asi potvrdí, že ty zlomové okamžiky nemusí být v momentu, který by jím objektivně měl být, ale že je to nějaká souhra okolností. A v dnešním mediálním světě a spíš emocionálním než racionálním uvažování, spíš symbolickém než faktickém, mají lidé jako tu černou značku na terči Miloše Zemana a jeho chování, jeho klopýtnutí na panu Bradym, který se stal nahodilou figurkou ve strašlivém příběhu. S vyznamenáními se kšeftuje dlouhá léta, to není novinka dnešních dní. Ale v minulosti bylo tohle kšeftování možná víc skryto, tentokrát vyplulo na povrch, navíc ještě ve spojitosti s vydíráním a dalajlámou. A nešlo o přidělení medaile, ale o nepřidělení již slíbeného vyznamenání. Není to možná ještě horší, vzbudit ve starém muži planou naději, vytáhnout osmaosmdesátiletého muže přes oceán a pak už se ani neozvat, neomluvit? Myslím si, že když se někdo v minulosti podílel aktivně na kampani Miloše Zemana, třeba nějaký umělec, a potom dostal nějaké státní vyznamenání, je to do očí bijící kupčení s vyznamenáními, stejné jako když se naopak řekne, teď to někomu nedám, protože jeho synovec se zachoval jinak, než jsem chtěl. Já to tím neomlouvám, chci tím jen říci, že to je z mého pohledu komplikovanější. Pravda je, že když jsme chystali uvítání dalajlámy na Hradčanském náměstí, těžko jsme pro tento záměr hledali podporu. Už samo o sobě je alarmující, proč nositel Nobelovy ceny a blízký přítel našeho uznávaného prezidenta Václava Havla nemůže mít veřejné a důstojné přivítání. To, že jsme šli přes odpor nejen Správy Pražského hradu, ale i dalších míst, pro nás bylo obrovsky těžké a frustrující. Ale obrovské hrdinství prokázal ředitel Národní galerie, který aniž by tušil, že to ve společnosti vyvolá takovou reakci, šel do docela riskantního podniku a poskytl nám prostor Národní galerie pro uskutečnění záměru uvítat dalajlámu na Hradčanském náměstí. I když věděl, že to může být vnímáno hodně negativně nejen ze strany Hradu, ale i ze strany našich vládních představitelů. Ti ostatně druhý den po přijetí dalajlámy u ministra kultury podepsali ten ostudný dopis. Proč vás takové jednání našich vládních činitelů udivilo, když jste viděla už před dvěma roky, jak se klaní před čínskými představiteli? Mě to nepřekvapilo, ale spíš mě děsilo, že to v minulosti tak hladce procházelo. Připomenu postavu náměstka ministra zahraničních věcí pana Druláka, který sehrál jako hlavní ideolog velice negativní roli v posunu České republiky směrem na východ a který byl za to odměněn tím, že byl poslán na jedno z nejprestižnějších velvyslaneckých míst do Paříže, aniž by splňoval alespoň kvalifikační předpoklad znalosti jazyka, což je ostudné. A zase to prošlo. Lidi by přece měli jít do ulic dát najevo, že si nepřejí, aby pan Drulák s takovými názory a nízkou kvalifikací dostal tak prestižní trafiku a reprezentoval v Paříži Českou republiku. Bavíme se o kšeftování s vyznamenáními a máme před sebou postavu pana Bradyho, kterého si velmi vážím, ale on není jediný přeživší holocaustu, podobnou úctu bychom měli prokazovat i dalším obětem. Máte pravdu, například mnoha Židům, kteří se vrátili z koncentráku, jsme často ani nevrátili majetek, který jim zabrali Němci. Ano. Já to tedy panu Bradymu přeju, jeho vystoupení na Staroměstském náměstí bylo opravdu dojemné. Ale když vidím, jak přebírá od Adriany Krnáčové stejný klíč, který dala představitelům čínského komunistického teroru, když vidím, jak premiér Sobotka jeden týden napíše ten ostudný dopis a druhý týden vyznamenává pana Bradyho, přijde mi to jako absolutní Absurdistán. A lidé se v tom nedokáží orientovat, protože ty souvislosti třeba ani neznají a nemají mnohdy ani čas to sledovat. Takže vznikají až dadaistické momenty, kdy na Facebooku kolují fotky, na nichž je pražská primátorka, jak vyznamenává v Praze Si Ťin-Pchinga a dojednává s ním Pandu, a o půl roku později, jak předává stejný klíč skutečnému hrdinovi panu Bradymu. Od Adriany Krnáčové to je něco neuvěřitelně trapného. A vy se ptáte: je to dobře, že dostal to ocenění, není to výsměch od těch politiků, kteří sami sebe popírají? Co máme od vrcholných politiků očekávat, když ne alespoň nějakou integritu, nějakou čitelnost? To je problém, který vidím u Zaorálka, u Sobotky, u Krnáčové. Že vlastně nevíme, s čím u nich můžeme počítat. Oni by přece měli držet zemi v nějakých mantinelech, které se konsensuálně vygenerovaly tím, že jsme se rozhodli vstoupit do Evropské unie a do NATO, přitom svévolně začínají tyto parametry měnit, aniž by to jasně deklarovali třeba v rámci volební kampaně. Najednou se to stane a jede to. Proč jste vlastně přes všechny ty peripetie trvali na uvítání dalajlámy na Hradčanském náměstí? Byl to truc namířený proti Miloši Zemanovi a jeho úporným snahám utužit česko-čínské vztahy? Pro nás to bylo důležité nejen po těch jarních událostech s návštěvou Si Ťin-Pchinga, po těch nepřiměřených policejních manévrech, přizpůsobování hlavního města čínské návštěvě a vytváření dojmu, že Pražané Si Ťin-Pchinga nadšeně vítají, přitom tady byly autobusy Číňanů, což bylo hodně obludné. Ale i proto, že se snažíme dlouhá léta kontinuálně tibetskou otázku v našem prostředí zvedat a tím naplňovat mimo jiné odkaz Václava Havla, který dalajlámu považoval za svého přítele. A právě před dvaceti šesti roky ho poprvé v únoru 1990 pozval do tehdejšího Československa a tím prorazil pomyslný skleněný strop, protože do té doby na nejvyšších státních úrovních odmítaný dalajláma začínal dostávat pozvání a postupně za uplynulé čtvrtstoletí byl v Elysejském paláci, Bílém domě, v Bundestagu, všude. A Václav Havel tím Tibeťanům a dalajlámovi prokázal velkou službu, zrodilo se z toho velké přátelství a česká společnost je mezi tibetským exilem vnímána jako přátelská a jim nakloněná. Třeba každoroční akce Vlajka pro Tibet je skutečně v celosvětovém měřítku fenomén. A když dnes dalajláma přijíždí do naší země, kdy už Václav Havel nežije, a přestože se na něj naši politici odvolávají a chtějí naplňovat jeho odkaz, najednou je setkání s dalajlámou tak strašný problém, že kvůli tomu mají padat hlavy, že se země otřásá v základech, že si nejvyšší představitelé klekají a omlouvají Číňanům, co jsme si to dovolili. My jsme měli pocit, že to je potřeba nejen kvůli tomu, ale abychom dalajlámovi osobně udělali radost, že ho přivítáme symbolicky na stejném místě, kde s prezidentem Havlem i kardinálem Tomáškem společně stáli na balkóně Arcibiskupského paláce a zdravili tehdy malý dav lidí, kteří věděli, kdo dalajláma je a přišli se s ním setkat. Chtěli jsme vytvořit analogii této situace. Spolupráce s Arcibiskupským palácem za dané situace nebyla možná, chtěli jsme tedy postavit alespoň pódium na Hradčanském náměstí. Takže uspořádat tuhle akci v blízkosti Pražského hradu nebyla žádná provokace, jak se někdo snažil namluvit? V žádném případě ne. My jsme to takhle absolutně nevnímali. Ostatně Hradčanské náměstí Miloši Zemanovi nepatří. Ale přece jste věděli, že Pražský hrad je dnes zabarikádován, že všichni návštěvníci kvůli obavám z teroristického útoku na sídlo prezidenta musejí projít prohlídkami? Považuji za absolutní přešlap, že je dneska Pražský hrad uzavřený, že jsou tam bezpečnostní rámy. Jako kdybychom chtěli nebezpečí terorismu odvrátit pouze od Pražského hradu, kde sedí prezident. To riziko je přece kdekoli. Uzavření Hradu má podle mne velice negativní symboliku, protože to si nedovolil ani Gustáv Husák. Jedním z porevolučních momentů svobodné společnosti bylo to, že Václav Havel mimo jiné otevíral Pražský hrad, otevíral zahrady Pražského hradu. I v tom je vidět symbolika, že jdeme opačným směrem, že po dvaceti šesti letech je to tam, kde to bylo, a ještě mnohem hůř. Takže Hrad je jako nedobytná pevnost, stojí tam dlouhé nedůstojné fronty, ale Hradčanské náměstí patří všem lidem, a pokud tam mohl mít pan Konvička svoje nenávistné proslovy, tak nevím, proč bychom tam nemohli přivítat významného představitele dnešního světa a přítele Čechů. A to jsme chtěli. Ale Správa Pražského hradu nám to zamítla, našli jsme naštěstí útočiště u přítele Fajta na půdě Národní galerie, čímž jsme Pražskému hradu vypálili rybník. A myslím, že tohle veřejné a krásné přivítání hodně pozitivně ovlivnilo zbytek návštěvy dalajlámy a možná přispělo k celé atmosféře, která pak vyvrcholila oslavami 28. října. Myslím, že to všechno začalo na Hradčanském náměstí, že návštěva dalajlámy vlila do lidí nějakou naději a optimismus. A to je strašně důležité. I když se na akci na Staroměstském náměstí mohu dívat z různých úhlů kriticky, třeba kvůli programu nebo složení hostů, nepochybuji, že lidé, kteří tam přišli a stáli tam v té zimě, včetně mého dospělého syna, šli hledat pravdu a spravedlnost. Říkala jste, že i premiér a ministr zahraničí se chovají nečitelně. Máte na mysli to, že byť ještě nedávno se premiér Sobotka vyjádřil u příležitosti oslav nedožitých 80. narozenin Václava Havla, že ctí jeho odkaz, za měsíc kvůli přijetí dalajlámy ministrem kultury podepíše servilní prohlášení, že tímto ojedinělým činem se nemění naše vzájemné vztahy s Čínou? Nechápu, jak je možné, že předseda vlády jeden měsíc ocení odkaz Václava Havla, zaváže se, že ho bude naplňovat, a další měsíc si klekne na kolena a prosí čínské komunisty, aby nás vzali na milost, a omlouvá se za to, že tady vítáme jednu z nejvýznamnějších postav dnešního světa, mírotvorce oceněného Nobelovou cenou míru. To je pro mne něco nepochopitelného a vidím to jako mnohem větší problém, než je prvoplánově vulgární, sprostý a na Putina a Číňany napojený Miloš Zeman, jehož pravomoci jsou menší než premiérovy. Jak jste vnímala vysvětlení jednoho ze signatářů dopisu Číně, předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, že prohlášení mělo být utajené, že nemělo být zveřejněno? Není to vlastně ještě horší? Mně to přijde ještě ostudnější a ještě závažnější, protože tím jsme se vlastně dozvěděli, že oni za našimi zády mění kurs země a vyjednávají nějaké úzké strategické spojenectví s Čínou. Ale my máme přece úzké a strategické spojení s Evropskou unií a NATO. Čili oni se tím za našimi zády a bez jakéhokoliv mandátu, kromě toho, že jsou v ústavních funkcích, rozhodli pro zásadní změnu, na kterou nemají legitimitu a kterou považuji za vlastizrádnou. Čili to, že to dělali tajně, mi nepřipadá polehčující, ale jako další argument, proč být zděšen. Šéf dolní parlamentní komory Jan Hamáček se asi zalekl rozhořčené reakce opozice i veřejnosti. Navíc on, stejně jako Bohuslav Sobotka, podepsali v roce 2008 usnesení Poslanecké sněmovny na podporu Tibetu. Je to pro vás další nepochopitelný obrat? Když byla olympiáda v Pekingu, tak jsem s Honzou Hamáčkem, mým někdejším spolužákem z vysoké školy, toto usnesení chystala. On patřil k progresivnímu křídlu sociální demokracie. Takže on tehdy usnesení Poslanecké sněmovny na podporu Tibetu nejen podepsal, ale aktivně se na něm i podílel? Ano, já jsem ho jako předsedu zahraničního výboru požádala o součinnost při prosazování usnesení, že otázka lidských práv je pro nás důležitá a že vnímáme problém Tibetu jako palčivý, a on se do toho tehdy férově a racionálně zapojil. Hledal kompromisy, nějaké přemostění mezi tím úplně dogmatickým křídlem sociální demokracie, které prakticky nelze rozeznat od komunistické strany, a tím kvazi progresivním, o kterém jsme doposud věřili, že tam existuje, a dnes vidíme, že tam není, že to je chiméra. Bohuslav Sobotka není liberální progresivní sociální demokrat, ale pružný politik, který reaguje ad hoc na situace prizmatem toho, že si chce udržet funkci. A to je špatně, chybí tam vize a nějaký státnický přesah. Myslím, že Bohuslav Sobotka zklamal a zradil řadu svých sympatizantů a příznivců, kteří za něj třeba demonstrovali na Hradčanském náměstí po „lánské schůzce“ několika zrádců. Myslím, že lidé, kteří ho tehdy podpořili, musejí být dnes rozčarovaní, do koho vkládali naděje. Touhle politikou ve vztahu k Číně, trvající už dva roky, podle mne definitivně zklamal. Nevyvrcholila celá ponižující situace ještě výsměšnou reakcí Číny na prohlášení našich čtyř nejvyšších ústavních činitelů, že jejich slova berou na vědomí, ale za nimi by měly následovat činy? Myslím, že jejich reakce přesně vykresluje povahu toho režimu, že přesně takhle funguje vztah s totalitním režimem. Vždyť přece okupace Československa a sovětský diktát nad naším prostorem vypadal přesně takhle. Neustále dokazujte, dokazujte, dokazujte, že nám sloužíte. A my jsme se mohli přetrhnout, abychom to dokazovali. A čínský požadavek „dokažte to“ je stejná filozofie, je to ukázka toho, kdo to pole vykolíkovává, kdo komu diktuje. My jsme členský stát Evropské unie a někdo z Pekingu nám tady bude diktovat, že budeme něco dokazovat a naplňovat nějaké tajné dohody, o kterých nevíme, komu mají přinést prospěch. Protože podle tvrdých dat o ekonomických parametrech dohody nevyplývá, že by to bylo výhodné pro Českou republiku. Jsou to vzdušné zámky. I kdybychom přistoupili na to, že nadřazujeme ekonomický zájem nějakému etickému, což se mi samo o sobě příčí, ale budiž, má-li být debata racionální, připusťme i toto, tak i tento argument se hroutí. Je to celé velký podvod. Ale když za tím není ani ekonomický zájem České republiky, ale zřejmě jen zájmy některých podnikatelských skupin, proč prezident a nejvyšší představitelé sociální demokracie takhle komunistické Číně poklonkují? Mohou za tím být sponzorské peníze na volební kampaň prezidenta i sociální demokracie, která má nad sebou kuratelu obrovského dluhu kvůli prohranému sporu za Lidový dům, jak naznačil komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček? Myslím si, že je to hodně tvrdé obvinění, a zároveň se bojím, že může být velmi blízké pravdě. A pokud by to tak bylo, je to na pád vlády a na revoluci v zemi. Pokud bychom se dozvěděli, že peníze z totalitní komunistické Číny tečou do jedné partaje, která v tuto chvíli udává kurs země, a ona nás zaprodá proto, aby splatila své dluhy, je to nejzávažnější malér, který si umíme představit. A zároveň zní docela racionálně, protože jak si jinak představit, proč Hamáček a Sobotka lezou po čtyřech kvůli nevinné návštěvě Jeho Svatosti dalajlámy? Jak si to vysvětlit jinak, než že je za tím nějaké protiplnění? To, že to budou dělat s přesvědčením a nadšením rudých pionýrů, bychom mohli čekat od Vojtěcha Filipa a Grebeníčka. Vzhledem k tomu obratu, který Hamáček a Sobotka udělali, jsem přesvědčena, že za tím musí být něco víc než jen nadšení.

Tady je skutečný důvod, proč si indiáni nechávali narůst dlouhé vlasy Když vidíte muže s dlouhými vlasy, jaké o něm máte mínění? Že je hippiesákem nebo hipsterem? Co kdybychom vám ale řekli, že dlouhé vlasy vytvářejí rozšířenou nervovou soustavu? Konkrétně pokud máte dlouhé vlasy, můžete přistupovat k mimosmyslovým zdrojům informacím. To je důvod, proč si mnoho původních obyvatelů Ameriky udržovalo dlouhé vlasy. Během válek ve Vietnamu byly nasazeny do těchto bojů také speciální jednotky, které měly za úkol hledat v indiánských rezervacích talentované mladé muže a potenciální zvědy. Hledali muže, kteří měli silně rozvinutou schopnost sledovat něco nebo někoho. Když to tito lidé zjistili, bylo pro ně nepříjemné a málo motivující narukovat. Jakmile se však stali rekruty, nedokázali nikoho sledovat nebo být schopnými zvědy. Proč? Indiánští rekruti při narukování tvrdili, že jejich vlasy by jim neměli stříhat. Říkali, že jejich absence by jim neumožňovala schopnost vnímat nepřítele, tedy pokud o vlasy přijdou, přijdou také o tuto schopnost. Vojenské vedení tomu samozřejmě nevěřilo a nevěnovalo žádnou pozornost, a tak těmto mužům vlasy i přes jejich žádost ostříhali. Poté, co se zdálo, že muži přicházeli o své vzácné schopnosti, si vojenské vedení později vždy pečlivě rozmyslelo, zda bude potenciální vojáky stříhat. Rozhodli se tyto muže testovat, jejich schopnosti a talent. Nechali muže spát v lese. Poté k nim poslali ozbrojeného nepřítele. Výsledky ukázaly, že muži disponující dlouhými vlasy včas zaznamenali blížícího nepřítele, a proto se vzbudili ze spánku a jejich vnímání nebezpečí v dostatečném předstihu jim zachránilo život. Poté muže ostříhali a nechali je projít tímto testem znovu. Indiánští rekruti neprošli testem. Není to žádným novým poznatkem, který by byl nesmyslný. Vše to dává smysl. Po milión let se savci vyvíjeli, až dospěli ke stádiu, kdy mají vlasy. A najednou se stali posedlými snahou zbavit se jich. Ale mohly by být vlasy něčím více, než jen nástrojem k udržení tepla nebo přilákání potenciálního partnera? Každá naše část má určitý důvod a funkci. Zdroj: higherperspectives.com

Zeman se obrací na záda a ukazuje Číně podbřišek. Bakalův novinář varuje Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk se tentokrát opřel do kladných vztahů prezidenta Miloše Zemana k Číně, která se vcelku potichu dostává do celé České republiky. Začalo to nevinným přitakáváním, končí však možnou změnou společnosti zevnitř. Honzejk na začátku komentáře zmiňuje, kterak prezident Zeman říkal, jak se jel do Číny učit stabilizovat společnost, což se podle něj dalo „hodnotit jako v podstatě neškodný pokus vlísat se do přízně čínských komunistů“. „Zemanova podlézavost jako česká konkurenční výhoda. O nic nejde, jak by asi mohla čínská totalita reálně ohrozit náš společenský model, utěšovali jsme se,“ píše Honzejk a dodává, že situace je však čím dál horší. Do České republiky totiž výrazně investuje firma CEFC, která je napojena na čínskou rozvědku. Někdejší ministr obrany a nynější vedoucí česko-čínských vztahů Jaroslav Tvrdík kritizuje odpůrce čínského režimu. „Z čerstvé družební smlouvy Prahy s Pekingem odkapává servilita.“ A návštěva čínského prezidenta v Praze je událost takřka tisíciletí. „Nic z toho nevyvolává zásadní reakce. Česká společnost zmalátněla a začíná připomínat příslovečnou žábu v čínském mixéru. Rychlost otáček roste.“ Celý text zde Čína zkrátka prorůstá celou Českou republikou, ať již na poli finančním, obchodním, či politickém. Honzejk to dokládá na semináři „Zkušenosti pro řízení a rozvoj státu“, který povede Ču Ling-ťün, profesor stranické školy ústředního výboru Komunistické strany Číny. Toho mimo jiné uvedou Vojtěch Filip a Zdeněk Škromach. Podle Honzejka má Česká republika udržovat s Čínou „korektní a pragmatické vztahy“, stejně jako většina ostatních zemí. Nemá smysl se ohánět „geopolitickým romantismem (dalajlámu nedáme, radši byznys zbouráme)“, když stejně od Číny kupujeme velké množství zboží. Je však třeba si zachovat vlastní hlavu. Místo toho se ale Zeman obrací na záda a odhaluje Číně podbřišek. A před tím právě Honzejk varuje. „Největší riziko plazení se před Čínou je v tom, že může začít českou společnost měnit zevnitř. Do háje se sebevědomím, vzhůru submisivito! Pokud je tohle náš směr, budeme stabilizovaní, ani se nenadějeme.“

Následující záběry v televizi neuvidíte. Hispánci vypískali Clintonovou z pódia během minuty... Včera jsem v televizi zaslechl českého experta, vysvětlujícího, jak si Trump rozhněval Hispánce, kteří teď budou hromadně volit Clinťu. Následující video ze 7. 11 z LA tomu moc neodpovídá, Latinos ji okamžitě vypískali, stáhla se ani ne za minutu. Vypadá to, že to byli jen asi dva řvouni, ale obdivuhodně účinní... Kontextová reklama Sklik Komentáře:

V tureckém Diyarbakiru došlo k mohutnému výbuchu. FOTO, VIDEO Ve městě Diyarbakiru na jihovýchodě Turecka zahřměl mohutný výbuch, oznámila televize NTV. K incidentu došlo dnes ráno u budovy bezpečnostní správy ve čtvrti Baglar. Podle předběžné informace explodovalo zaminované auto. Média oznámila jednoho mrtvého a 30 zraněných. Dříve uskutečňovali podobné akce v Diyarbakiru členové Strany kurdských pracujících (PKK), která je v Turecku zakázána.

Naštvaná Klára Samková se zase pohádala o islámu. A pak vydala prohlášení k pražské kavárně o Havlovi, Halíkovi a dalajlámovi Advokátka Klára Samková se na sociální síti Facebook pustila do polemiky s jinou právničkou. Protože nešlo o nic menšího než o islám, který Samková považuje za smrtelně nebezpečnou totalitní ideologii, nikoli jen o náboženství, známá advokátka nešetřila ostrými slovy. Kolegyni právničku dokonce obvinila, že o právu neví vůbec nic. Ale zdaleka nejen to... „Jsem naprostým odpůrcem všech válek a násilí v jakékoliv podobě. Myslím ale, že Vaše veřejné výroky na téma islám jsou velmi populistické, vycházející z neznalosti věci, nepravdivé a navíc urážející část lidí, kteří vyznávají muslimské náboženství. Velmi mne zaráží, že mezi Vaše specializace patří také lidská práva, mezi která, pokud si dobře pamatuji, patří i právo náboženského vyznání. Moc nerozumím, jaké zájmy hájíte a koho zastupujete ve Vašich výrocích na téma islám,“ napsala Samkové kolegyně právnička. Podle vlastních slov ani neočekává odpověď. Jen chtěla vyjádřit svůj názor. Jen ji prý mrzí, jak se Samková vyjadřuje. Právničce se zdá, že Samková si bere islám do úst, aniž o něm mnoho ví. Advokátka Samková přesto své kolegyni z oboru odpověděla. „Vážená paní kolegyně, doktorko obojího práva! Především jsem fascinována já, s jakou grácií posuzujete moje výroky o islámu a hodnotíte kvalitu mých znalostí, když zcela evidentně Vy sama se nejenže neorientujete v základních postulátech islámu (o čemž se račižte dovzdělat například shlédnutím níže přiloženého videa), ale především s jakou grácií odhalujete své fatální neznalosti českého právního řádu, tedy něčeho, co by mělo být Vaším oborem,“ začala zostra. Přidala video Billa Warnera – amerického autora, který sepsal dílo s názvem „Právo šaría pro nemuslimy“. V této knize se snaží nemuslimům popsat, co je čeká, pokud nad nimi muslimové získají převahu. Vychází přitom z muslimských textů, které četl po desítky let. Věří, že přečetl všechno podstatné. Nikdy neurážím lidi, začala Samková Následně právničce vyčetla, že se uchyluje k nic neříkající nálepce populismu, aniž přesněji vysvětluje, v čem měla Samková lhát. Skutečnost je prý taková, že Samková nikdy neuráží lidi a muslimy už vůbec ne. „Nikdy neurážím lidi a muslimy už vůbec ne. Považuji muslimy za oběti nejtotalitárnější a nejzhoubnější ideologie, která se kdy na zeměkouli objevila. Je o islám, který považuji za skutečného Velvyslance Satana a islám za odporný nástroj, který utlačuje více než miliardu lidí, který působí obrovské utrpění jim – zejména ženám – a stejně tak i zvířatům. Tento svůj názor říkám kontinuálně, od první chvíle, kdy jsem se vůbec k této problematice začala vyjadřovat. To, že jej neznáte a jste schopna vypustit z úst očividnou lež, že urážím muslimy, je důkazem, že moje skutečná stanoviska vůbec nečtete a víte o nich pouze to, na čem se dohodnete se svými ‚lidskoprávními‘ přáteli u kavárenských stolků. Pouze bych ještě dodala, že obvinění z ‚urážky islámu‘ je typickým projevem islámské politiky vůči nevěřícím. Nejsem si tedy po tomto Vašem prohlášení jista, zda náhodou po záminkou obhajoby lidských práv nejenže neobhajujete islám, ale jestli sama nejste muslimkou, které jsou postuláty ideologie (údajné víry) přednější než vlastní odbornost,“ nešetřila tvrdými slovy Samková. Hájím zájmy našeho státu, zdůraznila právnička A když už je řeč o lidských právech, Samková doplnila, že za odpadnutí od islámu hrozí lidem smrt, což nemá se svobodou vyznání nic společného. Kromě toho podotkla, že konečným cílem muslimů je ovládnutí nevěřících, a to také nemá nic společného s lidskými právy. Tím, že jim poskytneme svobodu, způsobíme vlastní konec, shrnula Samková. A tím se dostala k poslednímu bodu – čí zájmy hájí? Podle vlastních slov zájmy občanů České republiky. „To je opravdu na pováženou, paní kolegyně, že nevíte, čí hájím zájmy! Hájím zájmy osob, které spadají pod jurisdikci České republiky (tedy, zcela paradoxně, i muslimů, kteří se na našem území zdržují). Moje stanoviska totiž vyplývají z potřeby absolutní ochrany a nekompromisní aplikace čl. 1 Listiny základních práv a svobod, což ostatně dělám od té doby, co se listina stala součástí našeho právního řádu,“ podotkla Samková. Vy nevíte vůbec nic o právu, zakončila tvrdě své zúčtování Samková Nakonec své kolegyni právničce sdělila, že není podstatné ani tak to, kolik času věnovala Samková studiu islámu, ale spíše to, kolik času věnovala studiu práva, o které se opírá náš stát. „Jedním z pojmových znaků státu je, že je výlučným zákonodárcem na svém území, přičemž veškeré právní normy jsou přijímány jen a pouze způsobem, který je předem předepsán a který má všeobecnou platnost... Vy se dožadujete toho, aby se stát vzdal své úlohy legislativního suveréna, což ve svém důsledku nemůže vést k ničemu jinému než k rozpadu státu a kompletnímu rozpadu právního řádu v daném státě! ... Takže znova: je naprosto nepodstatné – a hlavně Vy nejste vůbec ta, kdo to může soudit – zda toho vím či nevím dost o islámu. Podstatné bohužel je, že VY NEVÍTE VŮBEC NIC O PRÁVU. Právní řád evidentně považujete za soubor platného práva – a výsledkem je to, že Vy, stejně jako řada Vašich přátel, kolegů a tzv. ochránců lidských práv kážete právní bludy, které kdybyste řekli u jakékoliv zkoušky na právnické fakultě, tak byste tu školu v životě neměli šanci dodělat,“ uzavřela své zúčtování Samková. O pár hodin později pak však zveřejnila prohlášení k pražské kavárně. „Dovoluji si předem připodotknout všem svým kritikům, kteří mi vyčítají, že neznám pana Halíka a tak všelijak podobně, že pana Halíka znám ještě z doby, kdy pravděpodobně většina jeho dnešních obdivovatelů ještě nebyla ani na světě. Vlastním jeho kompletní dílo (alespoň z těch posledních cca 10ti let) a na rozdíl od mnohých jiných jsem jej četla," zmínila Samková s tím, že četla i celé vydané dílo Václava Havla i vše, co v. češtině vyšlo od dalajlámy. „Jsem věřící, jsem starokatolického vyznání," dodala s žádostí o diskuzi k věci. „Nikoliv k mé osobě, neb jinak riskujete, že si vás natřu na chleba," uzavřela. Klára Samková doslova napsala: Bill Warner u Drtinové. Co k tomu dodat? Asi tento příběh: Před několika týdny mi poslala jedna advokátka e-mail, ve kterém uvedla mimo jiné toto: "Jsem naprostým odpůrcem všech válek a násilí v jakékoliv podobě. Myslím ale, že Vaše veřejné výroky na téma Islám jsou velmi populistické, vycházející z neznalosti věci, nepravdivé a navíc urážející část lidí, kteří vyznávají muslimské náboženství. Velmi mne zaráží, že mezi Vaše specializace patří také lidská práva, mezi která, pokud si dobře pamatuji, patří i právo náboženského vyznání. Moc nerozumím jaké zájmy hájíte a koho zastupujete ve Vašich výrocích na téma Islám. Nepředpokládám žádnou odpověď, ale jako člověk i advokát jsem se musela alespoň takto vyjádřit. Soudě jen z malého, veřejně prezentovaného zlomku Vašich výroků, si myslím, že jste studiu Islámu nevěnovala ani minutu a mrzí mne, že advokát je schopen se takto vyjadřovat." MYSLÍM, ŽE PRÁVĚ NYNÍ NADEŠEL ČAS PANÍ KOLEGYNI ODPOVĚDĚT: Vážená paní kolegyně, doktorko obojího práva! Především jsem fascinována já, s jakou grácií posuzujete moje výroky o islámu a hodnotíte kvalitu mých znalostí, když zcela evidentně Vy sama se nejenže neorientujete v základních postulátech islámu (o čemž se račižte dovzdělat na příklad shlédnutím níže přiloženého videa), ale především s jakou grácií odhalujete své fatální neznalosti českého právního řádu, tedy něčeho, co by mělo být Vaším oborem. Zde vybírám jednotlivé Vaše postuláty, vyjádřím se k nim a následně přidám své závěrečné stanovisko: 1) AD: "Vaše výroky o Islámu jsou velmi populistické, vycházející z neznalosti věci, jsou nepravdivé." ODPOVĚĎ: Nařčení z populismu je to nejjednodušší, co lze provést. Vyhněte se mu, protože nemá žádnou informační hodnotu. Předestřete mi - a prosím konkrétně - v čem říkám něco "populistického", co není pravda, co je lež a co nevychází z islámu a já tvrdím, že to z islámu vychází.... Ve Vašem nic takového obsaženo nebylo. Místo právní argumentace jste se tedy snížila k ideologickým tvrzením, což je příznačné. 2) AD "...a navíc urážející část lidí, kteří vyznávají muslimské náboženství." ODPOVĚĎ: Nikdy neurážím lidi a muslimy už vůbec ne. Považuji muslimy za oběti nejtotalitárnější a nejzhoubnější ideologie, která se kdy na Zeměkouli objevila. Je o islám, který považuji za skutečného Velvyslance Satana a Islám za odporný nástroj, který utlačuje více než miliardu lidí, který působí obrovské utrpění jim - zejména ženám - a stejně tak i zvířatům. Tento svůj názor říkám kontinuálně, od první chvíle, kdy jsem se vůbec k této problematice začala vyjadřovat. To, že jej neznáte a jste schopna vypustit z úst očividnou lež, že urážím muslimy, je důkazem, že moje skutečná stanoviska vůbec nečtete a víte o nich pouze to, na čem se dohodnete se svými "lidskoprávními" přáteli u kavárenských stolků. Pouze bych ještě dodala, že obvinění z "urážky islámu" je typickým projevem islámské politiky vůči nevěřícím. Nejsem si tedy po tomto Vašem prohlášení jista, zda náhodou po záminkou obhajoby lidských práv nejenže neobhajujete islám, ale jestli sama nejste muslimkou, které jsou postuláty ideologie (údajné víry) přednější než vlastní odbornost. 3) AD "....mezi Vaše specializace patří také lidská práva, mezi která, pokud si dobře pamatuji, patří i právo náboženského vyznání." ODPOVĚĎ: Zajisté, moje specializace jsou lidská práva, mám z nich "velký. doktorát" (Ph.D.) a jsem stále ještě jedním z nejúspěšnějších - ne-li nejúspěšnější, už ty statistiky opravu nesleduji - českým advokátem při obhajobách u Evropského soudu pro lidská práva, kde jsem dosáhla kladného rozhodnutí ESLP pro své klienty v patnácti případech. Co se týká svobody vyznání, samozřejmě ji respektuji, nicméně Vy jste zřejmě nedorazila za čl. 9 tzv. "Evropské úmluvy", dle kterého "Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání;. " V tomto článku sjte však nedospěla ani k následující větě za středníkem, která zní :"toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení..." Slyšela jste někdy o tom, že za odpadnutí od islámu hrozí smrt, tedy, že islám již sám o sobě je ideologií (dle vás náboženstvím), který v sobě samém popírá ust. č. 9 Úmluvy? Jestli to nevíte, pak jste to Vy, kdo si musí islám dostudovat... Dále s lítostí konstatuji, že totálně ignorujete čl. 17 Úmluvy, který zní: "Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo se dopouštět činů zaměřených na zničení jakéhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto správ a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví". To, co propagujete vy, je aplikování svobody náboženského vyznání pro to, aby nositelé tohoto tzv. náboženského vyznání, správně ideologie, mohli ve jménu svého vlastního práva omezovat všechna další ustanovení Úmluvy, která garantují nám "bezvěrcům", tedy osobám nevyznávajícím islám, svobody a práva dle Úmluvy. Jinými slovy, vy chcete nositele islámu obdařit na základě jejich náboženského vyznání a námi (!!!) jím poskytnuté garance realizace této svobody oprávnění nám naše práva a svobody vzít. Kromě toho, že přesně takovéto jednání, jehož se Vy dožadujete, je porušením jednoho ze základních principů, který se prolíná celou Úmluvou a který je jedním z úhelných výkladových principů, na jehož základě rozhoduje Evropský soud pro lidská práva,. totiž princip PROPORCIONALITY. (Viz na př. Kmec - Kosař - Kratochvíl - Bobek: Evropská úmluva o lidských právech, nakladatelství C.H.Beck, Praha 2012, str. 79 a násl.) V nejobecnější rovině ESLP konstatoval, že "pro celou Úmluvu je inherentní hledání spravedlivé rovnováhy mezi obecnými zájmy společnosti a požadavky na ochranu základních práv jednotlivce". Vy ovšem celý tento princip znevažujete a vychylujete do absolutního práva na realizaci náboženské svobody, která má podle Vašeho výkladu absolutní povahu, bez ohledu na důsledky aplikace této "svobody". 4) AD "Moc nerozumím jaké zájmy hájíte a koho zastupujete ve Vašich výrocích na téma Islám." ODPOVĚĎ: To je opravdu na pováženou, paní kolegyně, že nevíte, čí hájím zájmy! Hájím zájmy osob, které spadají pod jurisdikci České republiky (tedy, zcela paradoxně, i muslimů, kteří se na našem území zdržují.) Moje stanoviska totiž vyplývají z potřeby absolutní ochrany a nekompromisní aplikace čl. 1 Listiny základních práv a svobod, což ostatně dělám to od té doby, co se Listina stala součástí našeho právního řádu. Pro Vaše připomenutí zní takto: " Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné". Vy svými požadavky na aplikaci tzv. náboženské svobody vyznavačů islámu tento článek 1 Listiny přímo ohrožujete. 5) AD "...myslím, že jste studiu Islámu nevěnovala ani minutu". ODPOVĚĎ: Rozhodně se nehodlám přetahovat o tom, kolik minut/hodin/dní/let jsem věnovala či nevěnovala studiu islámu. Mohu Vám však říci, že to vůbec není podstatné. Podstatné je, kolik let/desetiletí jsem věnovala studiu práva, a to zejména právní teorii a státovědě. Protože zcela evidentně jste Vy tomuto údajně svému oboru nevěnovala ani takovou pozornost, která by Vás opravňovala k úspěšnému složení zkoušky z právní teorie a státovědy v prvním semestru studia, dovolím si Vám připomenout jeden aspekt tohoto oboru, jehož obsah Vám unikl: Jedním z pojmových znaků státu je, že je výlučným zákonodárcem na svém území, přičemž veškeré právní normy jsou přijímány jen a pouze způsobem, který je předem předepsán a který má všeobecnou platnost. Tedy v demokratickém státu to znamená, že veškeré právní normy jsou přijímány způsobem, předepsaným Ústavou (pro Vás zřejmě zcela nové info: v ČR to je zák. č. 1/1993 Sb., Ústava, Hlava druhá, čl. 15 - 53 - moc zákonodárná). Nyní se Vy dožadujete toho, aby některé osoby, jmenovitě ty osoby, které o sobě prohlásí, že jsou muslimského vyznání, si mohly přijímat svoje vlastní zákony a řídit se podle nich, i když jsou v rozporu s všeobecně platným právním řádem a navíc nebyly předepsaným způsobem ani přijaty. Jinými slovy, Vy se dožadujete toho, aby se stát vzdal své úlohy legislativního suveréna, což ve svém důsledku nemůže vést k ničemu jinému než k rozpadu státu a kompletnímu rozpadu právního řádu v daném státě! (Tento princip totiž platí pro všechny země a pro všechny právní řády euro-amerického konceptu, což je asi tak 70% Zeměkoule, tedy všech kromě Severní Koreje a islámských států. K Vašemu pravděpodobnému údivu dodávám, že do této kategorie právních řádů se řadí i právo Ruska a většiny nástupnických zemí SSSR). Fakticky se také dožadujete zavedení PERSONALITY PRÁVA, tedy toho, že každý si nese svůj právní řád s sebou podle toho, odkud pochází. Jako všeobecný princip byl v Evropě princip personality práva opuštěn v roce 212, kdy bylo římské občanství ediktem "Constitutio Antoniniana" poskytnuto všem obyvatelům římské říše. V současné době se personalita práva projevuje pouze výjimečně jako kolizní norma, zejména v mezinárodním právu soukromém, zejména právu rodinném. Jinak je personalita práva typická právě pro právo šarí´a, které se nám tu muslimové snaží zavést. Takže znova: je naprosto nepodstatné - a hlavně Vy nejste vůbec ta, kdo to může soudit - zda toho vím či nevím dost o islámu. Podstatné bohužel je, že VY NEVÍTE VŮBEC NIC O PRÁVU. Právní řád evidentně považujete za soubor platného práva - a výsledkem je to, že Vy, stejně jako řada Vašich přátel, kolegů a tzv. ochránců lidských práv kážete právní bludy, které kdybyste řekli u jakékoliv zkoušky na právnické fakultě, tak byste tu školu v životě neměli šanci dodělat. Pročež jediné doporučení, které Vám mohu dát, je toto: Zapněte skartovačku a až bude v chodu, umístěte do ní svůj diplom z Právnické fakulty, a to jakékoliv. Zcela určitě jste jej totiž dostala omylem... PROHLÁŠENÍ KE SLUNKŮM/PRAŽSKÉ KAVÁRNĚ: Dovoluji si předem připodotknout všem svým kritikům, kteří mi vyčítají, že neznám pana Halíka a tak všelijak podobně, že 1) Pana Halíka znám ještě z doby, kdy pravděpodobně většina jeho dnešních obdivovatelů ještě nebyla ani na světě. Vlastním jeho kompletní dílo (alespoň z těch posledních cca 10ti let) a na rozdíl od mnohých jiných jsem jej četla. 2) Také jsem četla celé vydané dílo Václava Havla, které vlastním (včetně "zelené krabičky.") a četla jsem všechny jeho životopisy a spoustu dalších materiálů. 3) Pro jistotu ještě dodávám, že vlastním a mám přečteno vše, co v češtině vyšlo od Dalailámy a též ledasco co vyšlo v angličtině a rovněž i něco málo jiných info zdrojů o buddhismu. 4) Jsem věřící, jsem starokatolického vyznání. TAKŽE PROSÍM, ABYSTE DISKUTOVALI, POKUD CHCETE DISKUTOVAT K V Ě C I, nikoliv k mé osobě, neb jinak riskujete, že si vás natřu na chleba. Děkuji, konec hlášení.

Dusno v KSČM: Jiří Dolejš je buržoazní element a je ve Sněmovně, aby se měl dobře, říká se prý Po sněmovních volbách se čeká zemětřesení v celé řadě českých politických stran. Z čela TOP 09 odejde Miroslav Kalousek, v sociální demokracii se možná odehraje politický hurikán a křeslo se kymácí i pod šéfem komunistů Vojtěchem Filipem. O politické bitvě mezi komunisty píše časopis Týden. Musí si dnes komunisté říci, že „poslední bitva vzplála“? Těsně po volbách se začalo mluvit o tom, že šéf komunistů Vojtěch Filip přijde o svou funkci. V čele KSČM stojí 12 let a ve volbách v roce 2017 dovedl stranu k volební katastrofě v podobě vůbec nejhoršího volebního výsledku v historii strany. Komunisté nedosáhli ani na 8 procent. Místopředseda ÚV KSČM pro ideologickou práci Josef Skála začal Filipa kritizovat. Byl prý málo radikální a takhle to dopadlo. Komunisté proto svolali mimořádný sjezd, v němž naplno vzplane boj mezi křídlem konzervativního Josefa Skály a „pokrokově“ smýšlejícího Vojtěcha Filipa. „Řečeno slovníkem československého diktátora Klementa Gottwalda, odehraje se střet mezi kovanými marxisty-leninisty a oportunisty,“ napsal časopis. Za „oportunisty“ by Skála a jeho podporovatelé pravděpodobně označili samotného Vojtěcha Filipa a místopředsedu Jiřího Dolejše, který má za to, že je především třeba modernizovat image strany. Přitvrzování v ideologii není podle Dolejše správnou cestou. „Osobně nevidím hlavní problém v programu, nepomůže ani intenzivnější ideologizování. Jako první je třeba modernizovat image strany, těžko lít nové víno do starých měchů. V situaci, kdy jsou lidé z politiků otráveni, je odpuzuje přestárlost naší struktury a neustále brodění se minulostí,“ konstatoval Dolejš. O slovo se však přihlásil i Skála, který Dolejše nešetřil. „Leze mezi půlky těm, kteří dnes kádrují levici,“ vypálil místopředseda pro ideologickou práci. „Teď zvoní hrana docela jiným starým strukturám. Těm, které levicovou politiku vykastrovaly na rádoby technokratické tanečky, jež nic nemění a ani to nemají v plánu. Tahle simulace je beznadějně po sezóně,“ doplnil. Křídlo Joserfa Skály považuje podle všeho Dolejše za exponenta buržoazie, který sedí ve Sněmovně už pějnýchh pár let a jediné, o co mu jde, je poklidný buržoazní životní styl.

Uznávaný geolog Ziegler mluví o imigrantech, kteří se chtějí mít v Evropě jako „bohatí“ turisté. A má jasno: Žádné hodné řešení neexistuje CIVILIZACE A MY Jak dřívější generace vlastně mohly přežít? Ti starší z nás ještě pamatují dětství s rozbitými koleny, lítáním po lese bez mobilů a chleba s máslem nebo škvarky, a ne s tím, co „pomáhá vašemu srdci“. Nyní budeme mít možná i geneticky upravené potraviny, ale prospěje to lidstvu? V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se biolog, geolog, autor řady regionálních publikací docent Václav Ziegler zamýšlí nad dalším vývojem světa a pro zelené nemá mnoho pochopení. Jak vážně v současné době vypadá hrozba ještě většího zbídačení třetího světa, zejména Afriky, v důsledku klimatických změn? El Niñ, bouře, záplavy a zejména sucho. Geolog Václav Cílek často opakuje, že v důsledku těchto procesů se můžeme „těšit“ na další migrační vlny do Evropy. Má pravdu a existuje podle vás nějaké řešení? Kolega Cílek má pravdu a vážně upozorňuje i na další kořeny problému migrací, jako jsou přelidnění daných oblastí, rasová a náboženská nesnášenlivost a zdůrazňování tzv. lidských práv bez lidských povinností. Z toho povstávají místní konflikty, které přerůstají v lokální a zatím oblastní války, jimiž se etnické skupiny, kmeny, národy a státy snaží řešit své problémy na úkor jiných. To všechno vyvolává migrace obyvatel. Nejen do Evropy, ale do všech klidnějších částí světa. Jenže migranti s sebou nepřinášejí jen svou touhu po lepším, přinášejí s sebou i to, proč utíkají z jedné části světa do druhé. Jenže je migrace i jiná. Říkáme jí turistický a mediální průmysl. Ta právě vyvolává touhu po stejném životě, jako mají ti „bohatí“ turisté, aniž si dotyční uvědomují, že za turistikou stojí mnohaletá tvrdá práce těch „bohatých“ turistů, kteří ovšem nečekají, že dostanou tamní služby zadarmo. Což si mnozí migranti do Evropy díky svému vychování představují. Mohli bychom se vrátit i o pár století zpátky, když svět začal být dělen mocnostmi na sféry jejich vlivu. Ano, mám na mysli kolonialismus v tom špatném smyslu slova. Tehdy začala migrace a byla rozbita lidská práva i lidské povinnosti. Ještě jednou chci zdůraznit, že kolega Cílek má pravdu. Jenže v současné době je v naší, chce se mi říci „v evropské“, společnosti hlasem volajícího na poušti. A to je opravdu velká škoda! Pro nás všechny. A řešení? Žádné „hodné“ řešení neexistuje. Existuje jen tvrdá pravda a práce a do takového řešení, jak se zdá, se nikomu nechce. Geneticky modifikované potraviny, to je téma diskusí o chudobě a kvalitě výživy. Jste pro jejich další rozvíjení? Souhlasíte s tvrzeními, že nejen geneticky modifikované, ale i jiné potraviny pochybné kvality začínají být problémem výživy chudší části obyvatelstva zejména v USA? Nevím, jak se vyživují lidé v USA. Vím jen, že když jsem USA před lety navštívil, připadal jsem si tam často jako štíhlý muž. Ti, kdož mě fyzicky znají, si dovedou docela dobře představit tu zemi tlouštíků. Filmy americké provenience a televizní přenosy nejsou měřítkem. Vím jen, že každý umělý zásah do genetiky jakéhokoliv organismu není dobrý. Znamená porušení přírodních zákonů, proti nimž jsou zákony lidských společností jen hračkou. Všimli jste si, jak se v posledních letech velmi rychle množí zlomeniny u dětí a mladých lidí? Ne, není to tím, že by se více sportovalo nebo více tužilo tělo. Chci říci, že jsme v dětství měli pohybu mnohem více a nejen kvůli práci, kterou jsme doma vykonávali, například počínaje prací na poli či zahradě či kolem údržby obydlí, sekali jsme dřevo a skládali uhlí a brambory, chodili na brigády. atd. a věnovali se hrám, kdy jsme lezli na stromy a padali z nich, padali z kol, hráli hry, nad nimiž by dnešním rodičům vstávaly vlasy na hlavě, koupali se v nevyhrazených místech a kalných vodách, hráli jsme si tedy z dnešního hlediska v nevyhovujících podmínkách a brigádničili, abychom si vydělali nějaký ten peníz. Jako děti, ano, jako děti! Ale měli jsme ještě poctivou a mnohotvárnou stravu. Dobrý chléb i sádlo se škvarky, máslo a mléko od krav – ne naředěnou bílou emulzi čehosi. Mouka byla z pšenice a žita, ne z otrub a kukuřice, maso a uzeniny byly od řezníka, kterému jsme mohli věřit, že tam nepřidává jakási „éčka“, rybí moučku a vodu a jedlo se i tučné a brambory a zeleninu z polí, která se tehdy ještě hnojila chlévskou mrvou. Chci říci, že strava byla skutečně rozmanitá, zdravá a dobrá a i cenově přiměřená. A když někdo šidil, tak zkrachoval. A i té stravy bylo přiměřeně. Ani moc, ani málo. A kosti se opravdu tolik nelámaly. Čili, řekl bych, že výživa byla lepší než dnes! I přes všechny rady všelijakých výživových odborníků. Nezapomněli jsme podle vás na obyčejnou frázi „trvale udržitelný život“? Trvale udržitelný život je fikce. Kdyby existoval, tak ještě dnes, řečeno obrazně, lezeme po stromech. Všechno se vyvíjí. A ve vývoji jsou „zaklety“ progres i regres. Pokus o plánování ztroskotal, ale ne proto, že to byla špatná myšlenka, ale proto, že jsme zapomněli do toho plánování zakomponovat některé důležité věci. Jako ten chudák, který vynalezl padák a spočítal si ho na svou osobu a vyskočil z balónu. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo, protože nepočítal s takovou banalitou, jako je hmotnost samotného padáku. Život na naší planetě existuje zhruba čtyři miliardy let a ještě nějakých pár miliard bude zřejmě trvat. Ovšem jestli v něm bude náš druh, to nevíme a mělo by to být dobře, že to nevíme. Měli bychom být mnohem a mnohem pokornější. Ale nejsme. Zřejmě to máme vrozeno, a tak spějeme ke svému vymizení. Kdy to bude? Těžko říci. I to by nás mělo činit pokornějšími. Nečiní, jsme pouze lidé. Proč se podle vás opomíjí problém palmového oleje a požárů v Indonésii? To už není téma ani pro naše zelené? Já se nechci vyjadřovat ke Straně zelených. Na to nejsem odborníkem. Neboť bych se pletl do politiky, a to opravdu nechci. Jen malý postřeh, pro naše zelené je dnes alfou a omegou nenaplněná touha po moci. Jako pro všechny méně úspěšné politiky. A nejen pro naše. Palmový olej a jeho přidávání do potravin by spíše měla být témata pro hygieniky. Myslím, že dobře vědí, jaké problémy to do budoucna přináší. Požáry ve světě, a nejen v Indonésii, pokud nejsou vyvolány uměle, tedy lidmi, jsou součástí některých ekosystémů a bývají podmínkou pro jejich obnovování. Pokud je ovšem zakládají lidé, pokládal bych to za velmi těžký trestný čin, který by neměl zůstat bez trestu. Nezatemnily nám poněkud blahobyt, mír a klid, konzum, mozek do té míry, že už zapomínáme, že v přírodní říši platí zákon silnějšího a přizpůsobivějšího? Tím narážím na uprchlíky, kteří se derou do vysněné a „pohádkové“ Evropy o sto šest? Pokud si dobře vzpomínám, ti uprchlíci sem byli pozváni. Nic proti tomu, ale měly být také stanoveny podmínky, za jakých je přijmeme. A ty stanoveny nebyly. Škoda, následky pozvání mohly dnes vypadat jinak. A nalhávat si, že všechno je v pořádku, a chlácholit voliče „milosrdným lhaním“, myslím si, rozhodně dobře není. Ani v přírodě neplatí zákon silnějšího. Přizpůsobivějšího ano, ale vždycky přizpůsobivějšího vnějším podmínkám. A ty podmínky byly v Evropě historicky dány, nelze je měnit ze dne na den rozhodnutím politiků. Jako civilizace jsme ale náchylní nejen k nakažlivým chorobám, ale také třeba jen k dlouhodobému výpadku elektřiny. Co říkáte na katastrofické fáze typu „Dnu poté“, kdy po mnohodenním výpadku proudu či jiné katastrofě si silnější a bezohlední berou právo do svých rukou a začíná holý boj o přežití? Zatím jsem si nevšiml, že by v Evropě řádil třeba mor jako ve středověku. Ano, je řada chorob, se kterými si dlouhodobě nevíme rady. Nemyslím tím zrovna různé typy chřipek, jejichž následky jsou minimální. Spíše mnohdy jde jen o zvýšené finanční prostředky některým firmám. Jsou ovšem nemoci nebezpečné. Třeba AIDS, tuberkulóza a některé další. Ty se ovšem rozšiřují hlavně nezodpovědností jednotlivých osob a právě v těchto případech by na to zákony jednotlivých zemí měly pamatovat i sankcemi a nepropagovat nevázaný přístup k životu. Jsou nemoci těžké, s nimiž i současná medicína zápasí. Třeba rakovina. Pokrok v její léčbě je velký, ale ještě bude trvat řadu let, než ji zvládneme. Možná že by se do lékařského, a vůbec do výzkumu mělo dávat více peněz, než za ně kupovat zbraně. Katastrofické vize typu „Den poté“ jsou záležitosti hlavně filmové. Možná by se takové filmy točit neměly, aby nedávaly špatný příklad. Ale lidé se rádi bojí. Myslím však, že dobře postavené zákony, ne takové s mnohoznačnými výklady, by mohly pomoci. Ostatně se domnívám, že hlad by mnohé spíše donutil obdělávat půdu a chránit ji i sebe před těmi bezohlednými. Pár dobře ochráněných polí by velmi ztenčilo řady bezohledných. Německo je plné uprchlíků, Francie rovněž tak. Anglii to asi dlouho nebude trvat. Co když se stane třeba nějaké velké kataklyzma – kam pak dáme ty další utečence? Jsme vůbec na to ještě připraveni? Existuje podle vás nějaký záložní plán B, nebo dokonce C či D? Opakuji, že nejsem politik, takže nemohu vědět, zdali existují vůbec nějaké záložní plány. A do hlavy politikům jeden nevidí. Je fakt, že jejich nerozhodnost vyvolává různé konspirační teorie. Některým i já mám pokušení věřit. Vždyť jak moc jsme podporovali různé změny režimů, které byly v mnohých státech zaběhlé. My Evropané. Myslím, že by se měly problémy řešit v místě. Potom by bylo utečenců mnohem méně. A ne lhát sami sobě. K těm kataklyzmatům. Málo se dnes učí o přírodě a o historii – myslím té skutečné historii, ne o jejím výkladu, který je za každého režimu jiný! A vůbec málo se učí práci a úctě ke druhému. Neslyšel jsem, že by se třeba v našich školách, a nejen našich, učilo o lidských povinnostech. A přitom jeden z největších odkazů francouzské revoluce zní: Není práv bez povinností a povinností bez práv. Na úkor toho se dozvídáme spoustu zmatených informací, jejichž nejednotný výklad podává obraz světa značně pokřivený. K naší škodě. Pokud by toho nebylo, věděli bychom, že kataklyzma nepřijde najednou. Z hodiny na hodinu, snad pouze lidská válka za použití jaderných zbraní, ale to už by potom bylo všechno zbytečné. Přírodní kataklyzmata přicházejí sice z hlediska života zemského tělesa „náhle“, ale vzhledem k člověčímu životu to nějaké tisíce let trvá a za tu dobu se dá společným úsilím něco vymyslet. A skutečně se může stát, že přijdeme o auta, vily, mrakodrapy a lacinou zábavu, ale v rámci svého zachování budeme opět všichni obdělávat půdu, budeme se ji snažit vyrvat zpod betonových desek, kterými ji dnes „oblažujeme“.

FOTO Klára Samková samou radostí vyvěsila americkou vlajku Na české části sociálních sítí panuje při pohledu na průběžné výsledky amerických voleb většinově ponurá až tragická nálada. Koho stále více pravděpodobnější vítězství Donalda Trumpa naopak potěšilo, je advokátka Klára Samková, která na oslavu vyvěsila americkou vlajku. „Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy vyvěsila vlajku USA… asi v roce 1992,“ objasnila Samková na svém facebookovém profilu. Znovu si americký prapor vyvěsila až nyní – na oslavu vítězství republikánského kandidáta Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Jak doložila fotografií, vlajka vlaje na balkóně jejího pražského bytu. „Když pojedete po pražské magistrále, tak za Muzeem nad kolejištěm nádraží...při cestě do Holešovic vpravo hleď...“ instruovala advokátka uživatele Facebooku. Z facebooku Kláry Samkové Protože ještě nejsou sečtené všechny hlasy, šance Hillary Clintonové na vítězství – alespoň teoreticky – stále žije. „Pokud by snad nějakým způsobem došlo k zázračnému znovuvzkříšení Hillary Clinton, tak tu vlajku spálím, protože to bude konec Spojených států anyway...“ myslí si Samková, která si v této souvislosti rýpla do České televize. „P.S. Mají už chlapci v ČT spacáky?“ zakončila svůj komentář k probíhajícím volbám amerického prezidenta. Plné znění komentáře Kláry Samkové: Ani si nepamatuji, kdy naposled jsem vyvěsila naposled vlajku USA... asi v roce 1992... až. teď... když pojedete po pražské magistrále, tak za Muzeem nad kolejištěm nádraží...při cestě do Holešovic vpravo hleď... Pokud by snad nějakým způsobem došlo k zázračnému znovuvzkříšení Hillary Clinton, tak tu vlajku spálím, protože to bude konce Spojených států anyway... P.S. Mají už chlapci v ČT spacáky?

Kauza šátek: Jaromír Štětina podpořil Šabatovou a muslimskou studentku K soudu, který se zabývá žalobou studentky, jíž škola zakázala nosit hidžáb, se na svém facebookovém profilu vyjádřil europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina. „Burka je popírání důstojnosti člověka, popření lidských práv ženy, šátek na hlavě muslimské dívky je projevem kulturní sounáležitosti s muslimským prostředím,“ domnívá se Štětina. Podle něj tak ředitelka školy nemá pravdu. „Pravdu má tentokrát Šabatová,“ řekl na adresu ombudsmanky Anny Šabatové, která se dívky zastala. „Takováto drobná rozhodnutí, jako je toto rozhodnutí ředitelky školy, když se slijou v jeden proud, se stávají vodou na mlýn islámských extremistů,“ domnívá se europoslanec v následné diskuzi. Dívka původem ze Somálska se u soudu po Střední zdravotní škole v pražské Ruské ulici domáhá omluvy a symbolického finančního zadostiučinění. O případu rozhoduje Obvodní soud pro Prahu 10. Celý příspěvek Jaromíra Štětiny: Burka je popírání důstojnosti člověka, popření lidských práv ženy, šátek na hlavě muslimské dívky je projevem kulturní sounáležitosti s muslimským prostředím. Šabatová ma tentokrat pravdu. Nikoliv ředitelka školy.

Ruští letci se vrátili domů ze Sýrie: záběry z uvítání První skupina letadel Su-34, jež se zúčastnila operace v Sýrii, přistála v úterý na letecké základně u Voroněže. Před přistáním letadla vykonala přehlídkový let nad letištěm v malé výšce a pak rozřazení. Na ceremonii slavnostního uvítání letců přišel do Voroněže vrchní velitel Vzdušných a kosmických sil Ruska, generálplukovník Viktor Bondarev. Na letiště přišli také ženy, děti, příbuzní a blízcí pilotů. Několik set lidí, včetně dětí různého věku, vítalo letce s vlajkami, kyticemi a nafukovacími balónky. V pondělí nařídil prezident Vladimir Putin zahájit od 15. března odsun hlavní části skupiny Vzdušných a kosmických sil RF ze Sýrie.

Dělají bordel, neumí mluvit. Nejde s nimi pracovat. V Německu unikla zlá pravda o migrantech Matematik Marian Kechlibar prozrazuje, co se děje v jedné z policejních škol v Německu, přesněji řečeno v Berlíně. Hlavní město Spolkové republiky Německo vede levicová koalice, která chce do policejního sboru začlenit co nejvíce azylantů. K čemu to vede? Raději se podívejte sami. V německém deníku Die Welt vyšel článek o tom, co se děje v berlínské policejní škole. Jsou to natolik šokující informace, že nějakou chvíli zaznívaly spekulace, zda uznávaný německý deník Die Welt nešíří hoaxy – lživé zprávy. Jenže zavedený německý deník si trvá na tom, že píše jen pravdu. Má k dispozici nahrávku, na které jeden z policejních vyučujících popisuje, jak se chovají azylanti, z nichž se mají postupem času stát strážci zákona a pořádku. Policejní škola potvrdila pravost nahrávky. Co na ní zájemci uslyší? „Arabští a turečtí žáci ‚dělají kravál‘, nejsou ochotni respektovat učitele, ignorují výuku. Jejich vyjadřovací schopnosti jsou tak ubohé, že jim nelze rozumět, o schopnosti psát německy to platí dvojnásob. Na pokárání či vyloučení z hodiny reagují rozbíjením věcí a výhrůžkami. Zní to jako reportáž ze speciální školy pro mladistvé kriminálníky, ale bohužel tito frekventanti mají být jednoho dne strážci zákona, ne jeho narušitelé,“ shrnul obsah nahrávky Kechlibar na webu Kechlibar.net s tím, že německy psaný článek je na serveru deníku přístupný jen předplatitelům. Prý stojí za to si deník předplatit. Článek Mariana Kechlibara naleznete zde „Vytváříme druhořadou, zkorumpovanou policejní složku. Mám z nich strach, kolegové taky, chodím do práce jen s největším sebezapřením a zhnusením. Toto nejsou budoucí kolegové, ale nepřátelé. Máme nepřítele ve vlastních řadách. Nikdy jsem ve třídě nezažíval takovou nenávist,“ popisuje situaci na nahrávce učitel z berlínské policejní školy. Další problém je prý v tom, že se k policii přihlásili i příslušníci menšin, kteří sice sami mají čisté trestní rejstříky, ale jejich sourozenci, bratranci a další příbuzní už mají na triku nějaké to zločinné jednání. A pokud by noví policisté měli stíhat údajné zločince ze své komunity, ke komu by se takoví strážci zákona chovali vstřícněji? K potenciálnímu kriminálníkovi, nebo k Německu a k jeho zákonům? Mnozí vyučující se obávají, že by tito policisté nestavěli zákon na první místo. „Jeden ze studentů policejní akademie nedávno zastavil svoji německou kolegyni a začal jí vytýkat, že se ve svém volném čase obléká ‚moc západně‘,“ prozradil další vyučující. O všech těchto problémech se prý ví už velmi dlouho, ale jaksi se zametají pod koberec.

Německý politik sdělil, jak Berlín ukrajinskému velvyslanci ukázal, kde je jeho místo Stálé stížnosti ukrajinského velvyslance Andrije Melnika kvůli návštěvě německé delegace na Krymu a Donbasu donutily Berlín, aby diplomatu ukázali, kde je jeho místo. Prohlásil to předseda frakce strany Levice (Die Linke) v regionu Osnabrück a vedoucí německého projektu Lidová diplomacie Andreas Maurer. Video bylo zveřejněno na YouTube. Německý politik, který předtím sám zavítal na Krym v sestavě delegace poznamenal, že Melnik několikrát vyslovil ministru zahraničí SRN Sigmaru Gabrielovi podobné názory a ukrajinský prezident Petro Porošenko požádal kancléřku Angelu Merkelovou, aby německé poslance za tyto návštěvy potrestala. Podle Maurera však ukrajinský prezident „zjevně zvolil nesprávnou zemi". „Je to prostě absurdní. Možná, že to funguje na Ukrajině Politik sdělil, že před dvěma měsíci došla německým úřadům trpělivost a Berlín vysvětlil Melnikovi, že Kyjev má právo na protesty kvůli návštěvám Krymu. Nesmí však ukazovat německé vládě, co má dělat. Podle Maurera byl velvyslanec vyzván, aby „dělal svoji diplomatickou práci a nezasahoval do vnitřních záležitostí Německa". „Po tomto prohlášení se začal chovat umírněněji," zdůraznil politik.

A to je to strašení, které vytváří podhoubí nacionalismu, vpálil v ČT Matěj Stropnický do očí Chovancovi. A ten... Hosty druhé části pořadu ČT24 Otázky Václava Moravce byli ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) a předseda Strany zelených Matěj Stropnický. Tématem byl pravicový extremismus. „Myslím si, že základem demokracie je říkat pravdu. Ukazovat jim reálný stav. Nepochopil jsem, proč jim v Německu neříkali pravdu. Demokracie je o tom, že lidé mají veřejnou kontrolu,“ podotkl k současné migrační krizi a strachu ve společnosti Chovanec. „Ten, kdo si nemyslí, že s milionem uprchlíků přijdou i teroristé či zločinci, je naivní. Ale nechceme přispívat k fašizaci společnosti,“ dodal Chovanec. „Zdaleka ne všichni členové vlády se vyjadřují tak, jak by měli. Extrémem je prezident Zeman, ale nelíbí se nám ani vyjadřování ministra financí Andreje Babiše (ANO) či ministra vnitra Chovance. Vláda by neměla říkat, že hasí požár, ale měla by především hasit,“ nebral si servítky Stropnický. „Pokud se vedle nás někdo rozhodne pozvat obrovské množství lidí do Evropy, tak ten soused má právo říct, že jej to například bude obtěžovat,“ řekl Chovanec. „Nesnažím se lidi strašit, ale říkám to, jak ty věci skutečně jsou. Na cestách je podle mého názoru několik milionů lidí a my musíme umět rozlišit, kdo je uprchlík a kdo je ekonomický migrant,“ doplnil. Stropnický se následně vyjádřil i k tureckým požadavkům na summitu EU. „Rozvolnění vízové politiky vůči Turkům by mi nečinilo problém. A ty finanční prostředky? To, že si Turecko dnes vychutnává Evropskou unii, je odplata za hru se zemí v uplynulých letech. Ty podmínky mně naopak připadají docela nízké, z mé strany akceptovatelné,“ sdělil Stropnický. Připadá mu však, že Evropská unie přehazuje zodpovědnost za migrační krizi na nečlenský stát a zároveň si nevšímá problémů, které v Turecku jsou. „Rozvolnění vízové politiky v Turecku už téměř znamená bezvízový styk, a na to bych nepřistoupil,“ pozastavil se Chovanec nad tím, že Stropnický nedává důraz na lidskoprávní akcent. Ten se však domnívá, že tím, že by se zahájily rozhovory o vstupu Turecka do EU, mohlo by dojít i k rozhovorům nad lidskými právy. „Turecko o vstup do Evropské unie stojí, takže nepochybně je připraveno zlepšit demokratické standardy,“ podotkl Stropnický. Chovanec následně zkritizoval Řeky, kteří měli vybudovat detenční zóny. „Nemůžeme ale do sebe v Evropě kopat. Nenechám urážet vlastní zemi,“ zareagoval na kritiku Řeků vůči Česku Chovanec. „Řecko od nás loni dostalo deset milionů,“ podotkl. „No to jim pomohlo. Tím pomáháme především sami sobě,“ oponoval Stropnický. Ten následně zkritizoval Ministerstvo vnitra, že na našem území neřeší problémy s migrací. „Proč pan ministr chodí a hrozí před migračním přílivem, když se pak nic neděje?“ ptal se Stropnický. „Měli bychom být v té věci daleko konstruktivnější a zaměřit se na programy u nás doma,“ dodal. „Líbí se mi mládí pana kolegy. Já byl také mladý a byl jsem takto zapálen,“ reagoval Chovanec s tím, že by se rád bavil o věcných problémech. Dodal, že není přípustné, aby Česká republika jako suvernénní stát si nechala diktovat, co má dělat, například od německé kancléřky Angely Merkelové, nebojiných evropských politiků.„A to je to strašení, které vytváří podhoubí nacionalismu,“ vpálil mu následně Stropnický. Podle něj je potřeba tyto problémy hasit. „Děkuji, že jste mě poučil. Až budete ministrem vy, což může být brzy, tak si to realizujte, jak chcete,“ došlo k rozepři mezi obema mužům. Takto reagoval Chovanec. Otázka šibenic i „čisté rasy“ Následně se také hovořilo o nošení šibenic na demonstracích či o provolávání hesel „Čistá rasa“, „Nic než národ“ při demonstraci na Albertově. „Problém je v právním pořádku České republiky. Nošení šibenic není v ČR trestné. Je potřeba se zamyslet, co s tím. Nevím, jestli je nutné ale hned měnit zákony,“ podotkl Chovanec s tím, že se odvolá proti vyhodnocení rozboru městské části Prahy 1 v této otázce. „Samozřejmě, že šibenice na demonstrace nepatří,“ podotkl Stropnický a vyjádřil se k pravicovému extremismu v Česku. „Postrádám aktivní komunikaci ze strany vlády, která by se zaměřila na vyvracení mýtů v této otázce,“ řekl. s tím, že mu chybí kampaň „proti strašení“. „Pokud vláda nemá jasný plán, nestojí za regulovanou podobou migrace a okopává spíše svým partnerům kotníky, tak přestože se to před volbami neprojevuje, tak u těch uren se to projeví,“ poukázal na výsledky voleb na Slovensku, kde se do Národní rady Slovenské republiky dostala extremistická strana Mariana Kotleby. Čapí hnízdo a Andrej Babiš Posledním tématem byla kauza Čapího hnízda související s ministrem financí a šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem. „Mimořádná schůze Poslanecké sněmovny – proč ne? Ale nic se nikdy na těchto schůzích nevyřeší,“ zareagoval Chovanec. „Budu velice rád, pokud mi to Andrej Babiš vysvětlí na vládě, koaličním partnerům,“ sdělil s tím, že ve filmu Matrix AB Babiš zmínil, že projekt vymyslel. „Pokud jej skutečně vymyslel, tak ví jméno investora, kterému svůj nápad předal,“ podotkl. „Pro schválení mimořádné schůze bych hlasoval. Působí trochu schizofrenně, když nyní ČSSD poukazuje na střet zájmů, když se blíží volby,“ rýpl si Stropnický. Střet zájmů se podle něj projevuje i jinde, například na Ministerstvu zemědělství. „Pan Jurečka má velmi blízko k hnutí ANO, i když je zatím lidovec,“ podotkl Stropnický s tím, že mu přijde pokrytecké ze strany sociálních demokratů řešit střet zájmů, když ten byl již v době vzniku koaličního vládnutí.

Veselovský uvítal vzbouřeného Okamurovce. Ten přišel s výkladem, jak nový poslanec rozvrátil krajskou organizaci Hostem pořadu Martina Veselovského v DVTV.cz byl bývalý člen SPD Petr Sikora. Ten se mimo jiné zasazuje o odvolání šéfa Moravskoslezského kraje Lubomíra Volného. Podle něj jde totiž Volný jen za penězi a rozvrátil celý kraj. „Sektou bych stranu nenazval. V Moravskoslezském kraji je však SPD nedemokratické hnutí a vládne tam jeden člověk,“ popsal Sikora. „Dokud nebyl v čele Lubomír Volný, vše probíhalo v kraji v naprostém pořádku. Začalo to tím, že si začal kolem sebe stahovat lidi. Byl zvolen předsedou. Už v době, kdy ještě nebyl předsedou, tak řekl na několika schůzích, že je kariérista,“ zmínil Sikora. Ten podepsal petici za Volného odvolání. „Sám Okamura říká, že chce odvolatelnost politiků. Pokud toto splní, tak si jej budu vážit, jinak to bude jako u jakéhokoliv jiného politika – budu si myslet, že lže,“ řekl Sikora. Podle něj by totiž na Volného měl být tlak, aby se vzdal poslaneckého mandátu. Obdobné problémy jako v Moravskoslezském kraji jsou podle Sikory i v jiných krajích. Podle jeho slov šlo straníkům jen o hlasy, aby se dostali do Sněmovny. Volnému se to skutečně povedlo, stal se poslancem. Již v kampani na sebe upozornil svým incidentem s Lubomírem Zaorálkem z ČSSD. Při společné cestě lídrů kandidátek na debatu s veřejností se dostali do slovní rozepře, při které ministr Zaorálek kandidáta vybízel, ať s ním jde "do křáku" a že si to vyřídí po ostravsku.

O Zemanovi promluvila nejen Vondráčková, ale i další zpěvačka. Podle not kavárny nejela. Ani když mluvila o roce 68 Moderátorka Barbora Tachecí v Českém rozhlase zpovídala slavnou zpěvačku Jitku Zelenkovou, která by se ráda odtrhla od sledování zpráv a politiky, ale vydrželo jí to asi pět minut. Zdá se jí, že společnost je rozdělená a rozdělovaná. Dáma má za to, že je rozdělovaná možná schválně, aby se nemohly řešit jiné podstatné problémy. Dne 28. října se známá zpěvačka dívala na předávání státních vyznamenání. Dáma má za to, že by tato vyznamenání měli dostávat lékaři a vědci, byť své kamarádce Heleně Vondráčkové vyznamenání přála. Vyznamenání jiných osobností v ní však budilo rozporuplné pocity, protože vyznamenávat lidi z popkultury nepovažuje za tak úplně v pořádku. Celý rozhovor naleznete zde „Já se nechci zamotat do politiky, nechci se zamotat do současného prezidenta a tak dál. Ale přiznám, že s tím mám problém,“ dodala k tématu. Miloše Zemana prý považuje za chytrého politika, ale za politika se slabým okolím, který dělá naschvály, a to Zelenkové dost překáží. „Já mám dokonce takový podezření, jestli to není záměr, aby ta společnost byla rozdělená a aby se neřešily jiný problémy. Já si myslím, že prezident je velice chytrý muž, je vzdělaný, mluví spatra, ... ale myslím si, že kolem sebe nemá dobré lidi a myslím si, že spoustu věcí dělá naschvál. ... Jako kdyby dělal schválnosti, a to já nemám prostě ráda,“ prohlásila. Jistou naději na politické scéně teď vidí v Pirátech. Z aktuální politické situace se ale v jednu chvíli přesunula k minulosti. V roce 1968 pro ni byla takřka modlou zpěvačka Marta Kubišová, která ovšem měla za normalizace zakázáno zpívat. Sama Zelenková se prý v roce 1968 nijak neangažovala. V té době jí bylo 18 let a zajímala se o celou řadu jiných věcí. „Osobně by mě třeba nenapadlo emigrovat, možná to bylo kvůli pěvecké dráze,“ podotkla dáma. Zelenková za normalizace zpívala o lásce, což komunistům nepřekáželo. Jednoho dne se ale ocitla pod tlakem. Podle svých vlastních slov byla tlačena do společného projektu se zpěvačkou Ivetou Bartošovou, která již není mezi námi, a Zelenková to odmítala. Potom se prosazovala o něco hůř.

Bašár Asad pronesl zásadní slova k Sýrii, Rusku i některým západním zemím. A nejen to Syrský prezident Bašár Asad poskytl exkluzivní rozhovor zpravodajské agentuře Sputniknews.com, ve kterém označil ruské síly za „posílení stability a bezpečnosti“ Sýrie. Na základě dlouholetých vztahů a vzájemného porozumění si totiž země pomáhají. „Ruské vojenské základny v Sýrii nejsou okupací, upevňují stabilitu a bezpečnost,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik syrský prezident Bašár Asad. Základem vztahů mezi Ruskem a Sýrií je podle něj hlavně důvěra a společné zásady a ruskou vojenskou přítomnost vnímá jako „posílení přátelství a styků, je to posílení stability a bezpečnosti“. Sýrie totiž podle jeho slov ruskou vojenskou přítomnost potřebuje, je totiž nutné zabezpečit zemi vůči hrozbě terorismu, což je dlouhý proces, který samy syrské jednotky nezvládnou. „Proces boje s terorismem není ničím rychlým nebo pomíjivým. Terorismus se v tomto regionu šířil celá desetiletí a bude trvat dlouho, než se ho podaří vymýtit,“ řekl Asad. „To na jedné straně; a na druhé straně jsou tyhle (základny) spojeny nejen s bojem proti terorismu, ale i s celkovou mezinárodní situací. K naší velké lítosti Západ po celou studenou válku, ale i po ní, a dokonce ani dnes svou politiku nezměnil: touží po hegemonii při přijímání mezinárodních rozhodnutí a OSN bohužel nedokázala splnit svou roli ochránce míru ve světě, a to dokonce ani nyní, aby znovu získala zpět svůj pravý status,“ podotkl Asad s tím, že ruské základny v Sýrii jsou „nezbytné pro mezinárodní rovnováhu ve světě“. Zároveň zmínil, že jiné vojenské základny na území Sýrie nechce. Uvedl také, že na současných mírových jednáních se zatím nic opravdového nedomluvilo, pouze se stanovily zásady, kterých se jejich účastníci budou držet, i to je však velmi důležité a podstatné. Jedno z diskutovaných řešení, kterým by měla být federalizace Sýrie, však označil za rámcově nemožné z mnoha důvodů. Geografických, sociologických a mnohých dalších, dodal však, že pokud si to bude lid přát, bude s tím vláda souhlasit. Obnova Sýrie, ve které válka napáchala škody za odhadem 200 miliard dolarů, bude však na pořadu dne až po uzavření mírových jednání. A v tom Sýrie spoléhá na Rusko, Čínu a Írán, a to i za předpokladu, že se na ní bude chtít podílet i Západ. Jeho první volbou však nebude. „Domnívám se ale, že mnohé země, které byly proti Sýrii, mám v první řadě na mysli západní země, se pokusí poslat své společnosti, aby se zapojily do tohoto procesu. My v Sýrii ale nepochybujeme o tom, že se v první řadě obrátíme na spřátelené země,“ řekl Asad s tím, že stejný názor bude mít většina veřejnosti. „Terorismus, to je ten skutečný problém. Musíme proti němu bojovat na mezinárodní úrovni, protože terorismus se netýká jen Sýrie. Terorismus existuje i v Iráku. A bezprostředně je podporován Tureckem. Bezprostředně ho podporuje vládnoucí královská rodina Saúdské Arábie a kromě toho i část evropských států, hlavně Francie a Velká Británie,“ řekl Asad s tím, že zbylé země jen nečinně přihlížejí. Vyjádřil se také, že k migraci ze Sýrie přispívají i ekonomické sankce Západu a jejich zrušení by možná vedlo ke snížení migračního toku. „Příčina emigrace – to není pouze terorismus a bezpečnostní situace. Je to i blokáda, sankce zavedené proti Sýrii. Mnoho lidí opustilo bezpečné oblasti, v kterých není terorismus, kvůli životní úrovni,“ řekl Asad s tím, že si nemohli pořídit ani základní věci k přežití.

Mám strach. Saša Uhlová promluvila k volbám ve Francii Rakousko i Francie žijí prezidentskými volbami. Zatímco ve Vídni se budou konat již za týden a včera proběhla další televizní debata mezi oběma kandidáty, ve Francii zase včera zvítězil ve stranických primárkách konzervativec François Fillon. Kandidát rakouských Svobodných (FPÖ) Norbert Hofer a nezávislý kandidát a bývalý šéf zelených Alexander Van der Bellen se utkali v televizní diskuzi opět po týdnu. Za vítěze minulé debaty byl obecně považován Hofer a podle většiny on-line anket si vedl lépe i tentokrát. Například v deníku Heute hodnotilo včerejší vystoupení Hofera pozitivněji 73 % hlasujících, zatímco Van der Bellen uspěl jen u asi 20 % z nich. Podle průzkumu však bude samotné hlasování velmi těsné. Oba prezidentští kandidáti se dle očekávání střetli zejména v tématu Evropské unie a migrace. Van der Bellen obvinil Hofera z toho, že chce Rakousko dostat pryč z Evropské unie. „ FPÖ si pohrává s vystoupením Rakouska z EU již téměř dvacet let. Mnozí evropští politici se obávají, že by nyní mohli s pomocí laviny pravicového populismu přejít od slov k činům,“ kontroval Van der Bellen v průběhu televizní debaty vysílané soukromou televizí ATV. Hofer sice často kritizuje Evropskou unii, ale nikdy nehovořil přímo o „oexitu“ a tyto své postoje zopakoval i ve včerejší debatě. „To jen média zbytečně přehánějí. Já jsem přece nikdy o vystoupení Rakouska z EU nemluvil. Jen jsem vždy opakoval, že si přeji pozitivnější vývoj EU,“ vyvracel Hofer obvinění svého rivala a pustil se také do kritiky Německa a imigrační politiky kancléřky Angely Merkelové, která z jeho pohledu „způsobila Evropě vážné škody“. Zatímco Van der Bellen zdůrazňoval nutnost rozvíjet přátelské vztahy s Německem, Hofer slíbil, že bude usilovat o další sbližování se středoevropskými a východoevropskými zeměmi, včetně Ruska. V tomto ohledu by si mohl v případě svého vítězství porozumět nejenom s vůdkyní francouzské Národní fronty Marine Le Penovou, ale i s jejím hlavním rivalem Fillonem, který se stal po včerejším jasném vítězství v primárkách kandidátem pravice. Fillon se rovněž staví pro užší spolupráci s Ruskem a volá po zrušení sankcí. Vedle toho by jej s Hoferem spojovaly i kritické názory na ideologii multikulturalismu. Podle aktuálních průzkumů přitom levicoví kandidáti ve Francii voliče příliš netáhnou, takže by se ve 2. kole mohla Le Penová utkat právě s Fillonem. Levicová aktivistka Saša Uhlová dnes na svém facebookovém profilu konstatovala, že „pokud se nestane zázrak, může to Marine Le Penová vyhrát“. „Pokud proti ní bude v druhém kole François Fillon, neumím si představit, že ho půjde francouzská levice volit. A sama nevím, zda bych k volbám šla. Asi spíš ne, protože se neumím rozhodnout, která varianta je horší. Ráno jsem telefonovala s několika francouzskými přáteli, kteří počítali, že v druhém kole podpoří se skřípěním zubů Alaina Juppého, ale teď budou možná stát před mnohem horší volbou. Říkali, že reakční síly jsou ve Francii mnohem silnější, než si mysleli. Nemám žádnou pointu, mám zase trochu strach,“ popisuje Uhlová své niterné pocity.

Zeman ve fabrice: Budu zkoušet samopal a srdečně na to zvu všechny novináře „Nečekejte ode mě žádný dlouhý projev. Budu rád reagovat na vaše otázky. Demokracie je diskuse, nikoliv monolog, říkával už Tomáš Garrigue Masaryk,“ zmínil úvodem setkání se zaměstnanci ve společnosti HIT OFFICE, s. r. o. v Teplicích prezident Miloš Zeman. „Dozvěděl jsem se, že tady máte průměrnou mzdu 22 tisíc měsíčně,“ řekl také Zeman. Když hala zahučela, řekl průpovídku s kuřetem – kdy, když jeden obědvá kuře a druhý hladoví, statisticky má každý polovinu kuřete. Největším koníčkem jsou pro Zemana knížky. „Naštěstí mám dost specializovanou zálibu v knihách, což jsou historické knihy či životopisy. A i v tomto segmentu se čas od času objeví nějaký nový svazek,“ zmínil Zeman, že čte půlhodinu před spaním. V současné době čte Henryho Kissingera. Rád má také pěší turistiku. „A jednou za rok vesluju na svém nafukovacím člunu na rybníce na Vysočině,“ zmínil. „Budete znovu kandidovat na prezidenta?“ zněla tradiční otázka. „Svoje rozhodnutí řeknu začátkem března příštího roku,“ neřekl ani zde Zeman více. Následovala i otázka na intervence ČNB vůči české koruně. „Mnou nedávno jmenovaný guvernér Jiří Rusnok uvedl, že intervence ČNB skončí v září příštího roku. Předpokládám, že plus minus tomu tak skutečně bude. Pokud jde o tržní kurs, který se ustálí na tržní hladině, tak to bych odhadoval někde kolem 25–25,5. Dnes je to 27–27,5,“ sdělil Zeman. Znehodnocená měna je podle něj jako polštář. „A když odpočíváte na polštáři, většinou méně pracujete,“ zmínil. A co euro v České republice? „V nejbližší době určitě ne. Dokud je v eurozóně Řecko, tak by vstup do eurozóny znamenal, že bychom jako čeští daňoví poplatníci museli platit řecké dluhy. Pokud buď Řecko zreformuje svoji ekonomiku, nebo vystoupí z eurozóny, tak si myslím, že by nám zavedení eura prospělo,“ řekla hlava státu. „Srdečně zvu přítomné novináře,“ řekl Zeman k svému nadcházejícímu programu v Ústeckém kraji. Jeho věta se týkala zkoušky samopalů, které se má v pátek zúčastnit. Zeman se také vyjádřil k současnosti v Česku po listopadu 1989. „Revoluce přinesla víc pozitivního než negativního. Je tady svoboda cestování. Je tady možnost získávání informací. Neexistuje cenzura. Je tady možnost, aby si člověk ve svobodných volbách vybral strany, kterým důvěřuje. Můžeme samozřejmě také najít celou řadu nedostatků – korupci, byrokracii, tunelování. Ale jsme tu od toho, abychom si vybírali takové politiky, kteří proti té korupci a tunelování budou bojovat. A ne takové politiky, kteří by byli součástí korupce a tunelování, nebudu jmenovat, ale jako například ti s krabicí od vína,“ rýpl si do exhejtmana Středočeského kraje Davida Ratha (ČSSD). „Nemám nic proti spolupráci s Tureckem na ekonomické úrovni. Ale to neznamená, že by mělo být i součástí politických struktur EU,“ odvětil Zeman na otázku, zda by byl pro vstup Turecka do EU. V té souvislosti se Zeman vyjádřil k muslimským migrantům, proti kterým vystupuje. Jak sám dodal, nemá nic proti ukrajinským, vietnamským či slovenským migrantům. Poslední otázka se týkala valorizace důchodů. „Valorizace důchodů by měla znamenat částku 333 korun měsíčně. A to je zákon, a ten platí pro každého,“ objasnil Zeman, který se závěrem podepsal do pamětní knihy.

Ženám, které donutili sundat si hidžáb, zaplatí 180 tisíc dolarů Tři muslimky dostanou celkem 180 000 dolarů kvůli tomu, že byly donuceny sundat si své hidžáby při fotografování pro policejní databázi. Tří soudní kauzy byly řešeny před federálním soudem Brooklynu. Každá ze tří žen dostane 60 000 dolarů. Podobný případ se odehrál již v roce 2012, když byla mladá dívka zatčena po rvačce se dvěma dalšími dívkami, které o ní podle jejích slov šířily pomluvy. Žena byla dopravena do policejního oddělení, kde ji donutili sundat si hidžáb. Muslimka odmítla, proto ji měli poslat do izolovaného pokoje, kde by policistka měla udělat fotografii pro policejní bázi. Podle pravidel v této místnosti nesmí být muži. Policie ale nedokázala uspokojit náboženské potřeby dívky. Vysvětlili to tím, že nemají mezi kolegy žádnou ženu a fotoaparát je pevně namontován na určitém místě. Dívka tvrdila, že důstojník udělal její fotografii bez hidžábu a vyvolal v ní pocit nahoty. Musela stát bez islámského oblečení 20 minut. Další dvě žaloby byly podány v letech 2015 a 2016. Tehdy byla situace podobná. Již v březnu 2015 policie vydala nařízení, měnící politiku vůči lidem, kteří nosí pokrývky hlavy. Nyní má být v případě zatčení nabídnuta alternativa, a to fotografování v uzavřené místnosti důstojníkem stejného pohlaví.

Zdroj: Fronta an-Nusra opustila pozice nedaleko od Idlibu Ozbrojenci organizace Fronta an-Nusrá (zakázaná v RF) opustili své pozice na jih od Idlibu po útocích ruského letectva a syrského letectva, informoval agenturu Sputnik vlastní zdroj. V noci na 27. února damašského času (01.00 msk) v Sýrii oficiálně vstoupil v platnost režim zastavení palby. Dohody o příměří bylo dosaženo 22. února během konzultací Ruska a USA. Tato dohoda se ovšem nevztahuje na organizace zakázané v Rusku Islámský stát a Frontu an-Nusra a další organizace, které byly označeny za teroristické rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN.

Co se to děje? 120 zemí z celého světa shromažďuje svá vojska a média o tom mlčí... Proč se shromažďuje vojenská technika armád všch zemí světa a média o tom nemluví? Ve videu níže najdete několik titulků novinových článků, které hovoří o shromažďování vojsk, a to až ve 120 zemích světa. Ovšem v USA a většině tisku Evropy o tom nejsou žádné zprávy. Blízký východ je připraven kdykoliv odpálit svou časovanou bombu. Navíc nezapomínejte, že ISIS je CIA pod falešnou vlajkou. Jaký z toho může vzniknout děj, podělte se s námi o názory v komentáři níže. Kontextová reklama Sklik Komentáře:

Soud odmítl další volební stížnosti, celkový počet stoupl na 77 Nejvyšší správní soud dnes odmítl 18 stížností souvisejících se sněmovními volbami. Důvody jsou nepřípustnost, neodstraněné vady či opožděnost. Další dva podněty soud odložil bez vyřízení, protože nešlo o řádné stížnosti. Celkový počet podnětů po sněmovních volbách stoupl na 77, před čtyřmi lety jich bylo 42. Novinářům to oznámila mluvčí soudu Sylva Dostálová. Tři z 18 stížností soud dnes odmítl pro jejich nepřípustnost, protože se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti celých voleb, což zákon neumožňuje. „Ve věci pod sp.zn. Vol 13/2017 žádal navrhovatel vyslovení neplatnosti celých voleb, protože podle něj byl bez svého vědomí a souhlasu zapsán na kandidátní listinu podanou politickým hnutím SPORTOVCI pro volby do Poslanecké sněmovny ve Zlínském kraji,“ popsal předseda volebního senátu Tomáš Langášek. Další podnět soud odmítl pro neoprávněnost navrhovatele, jenž zpochybňoval volbu kandidáta v jiném volebním kraji, než sám hlasoval. Šest stížností mělo vady, které pisatelé ani po výzvě volebního senátu neodstranili. Další stěžovatelé nestihli své podněty doručit soudu v zákonné lhůtě. Už v úterý volební senát deset stížností odmítl, dalších osm odložil bez projednání. K rozhodnutí tak zbývají ještě necelé čtyři desítky podnětů, soud chce o všech rozhodnout pokud možno před první schůzí Sněmovny, kterou prezident svolal na 20. listopadu. Volby vyhrálo s velkým náskokem hnutí ANO před ODS a Piráty. Do Sněmovny se dostali ještě zástupci SPD, KSČM, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. : Psali jsme: : : : : Ohavnost. Žaloba má šanci, řekl advokát Sokol k případu „Zeman má rakovinu a natáhne bačkory“ : : : : Hospodářská komora a Institut pro politiku a společnost zvou na debatu Čínské investice v ČR : : : : Paroubek: Sprosťáctvím proti Zemanovi : : : : O Zemanovi promluvila nejen Vondráčková, ale i další zpěvačka. Podle not kavárny nejela. Ani když mluvila o roce 68

Ředitel Národní galerie Fajt žaloval prezidenta. Neuspěl Ředitel Národní galerie Jiří Fajt neuspěl s žalobou na nečinnost prezidenta Miloše Zemana, který ho loni v květnu nejmenoval profesorem. Dnešní rozsudek je pravomocný, lze proti němu pouze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. „Žalovaný (Zeman) nebyl ve věci nečinný,“ konstatovala předsedkyně senátu pražského městského soudu Ivanka Havlíková. Zeman nepodepsal Fajtův jmenovací dekret společně s dekretem fyzika Ivana Ošťádala z Univerzity Karlovy a Jana Eichlera z Vysoké školy ekonomické. Zdůvodnil to jejich vážnými prohřešky z minulosti. Kunsthistorikovi Fajtovi vyčítá údajnou snahu o dohodu s bankou, aby část jejího sponzorského daru sloužila jako příspěvek k Fajtovu ředitelskému platu. Fajt označil prezidentovy argumenty za nepravdivé a manipulativní. K jeho správní žalobě se připojila Karlova univerzita, kde Fajt vyučuje. S obdobnou žalobou na Zemana před časem neuspěl Ošťádal. Podle tehdejšího rozhodnutí pražského městského soudu prezident vytýkanou nečinnost napravil, když odeslal ministryni školství dopis s informací, že se muže rozhodl nejmenovat.

Soud potvrdil přípustnost vydání Nikulina do USA kvůli hackerství Pražský vrchní soud dnes potvrdil přípustnost vydání Rusa Jevgenije Nikulina do Spojených států. USA muže viní z hackerství. O jeho extradici usiluje také Moskva, kam je vydání podle dřívějšího soudního rozhodnutí rovněž možné. Konečné slovo bude mít český ministr spravedlnosti, který může rozhodnout i o tom, že Nikulina nevydá nikam. „Účelem řízení o vydání není hodnotit důkazy v tom směru, zda se vyžádaný (Nikulin) skutečně dopustil trestné činnosti,“ upozornil předseda soudního senátu Karel Šemík. Podle něj nejsou dány žádné důvody pro nepřípustnost Nikulinova vydání do Spojených států. Třicetiletého Rusa zadržela loni v říjnu česká policie na základě amerického zatykače. USA Nikulina viní z devíti různých skutků z let 2012 až 2013, mimo jiné z útoku na profesní síť Linkedin. Soudce dnes shrnul, že údajné skutky jsou trestné i podle českého práva a že nejde o činy, které by měly politickou povahu – jejich motivem byl zisk. Zmínil i velký rozsah údajné trestné činnosti a vysokou výši škody, kterou Nikulin podle USA způsobil. Moskva už dříve uvedla, že udělá vše pro to, aby vydání do USA zabránila. O Nikulinovu extradici Rusko požádalo ve stejný den jako Spojené státy, a to na základě zatykače kvůli internetové krádeži z roku 2009 v řádu desítek tisíc korun. V USA Nikulinovi hrozí vyšší trest, podle jeho právníka po sečtení sazeb za jednotlivé skutky až 54 let. Státní zástupkyně se oproti tomu domnívá, že by tam mohl dostat maximálně 12 až 14 let odnětí svobody, s čímž se po doplnění dokazování dokumenty zaslanými z USA ztotožnil i soud. Uvedl, že tresty za jednotlivé činy se ve Spojených státech obvykle vykonávají souběžně, ne po sobě. V Česku by Rusovi hrozilo nanejvýš desetileté vězení. Pokud bude mít ministr pochybnosti o správnosti pravomocného rozhodnutí soudu, může požádat Nejvyšší soud o přezkum. : Psali jsme: : : : : Jan Campbell: O čem se píše, ale málo (10) : : : : Aleš Rozehnal: Ministr Pelikán zřejmě vyjednáváním s Fajádem porušil zákon : : : : Pardubická nemocnice: Dětské chirurgii se vrátilo kouzlo. Získala novou výzdobu : : : : Olomouc: Strom rozzářil náměstí, začaly vánoční trhy

Turecko bude mít opět co vysvětlovat. Odhalené dokumenty teroristů dokazují svědectví o dodávkách ropy do Turecka Na webových stránkách televizního kanálu RT byly uveřejněny dokumenty IS (v Rusku zakázán) a výpovědi jeho zajatých teroristů o ropném odvětví islamistů a o exportu ropy do sousedního Turecka. Natáčecí skupina RT, která pracovala na dokumentárním vyšetřování, se nacházela na služební cestě v syrském Kurdistánu od 27. února do 15. března ve městech Šaddádí, Rumilan, Kámišlí a Tell Abiad a natáčela film o tom, jak Islámský stát obchoduje s ropou a o jeho možných vztazích s Tureckem. Natáčení se odehrávalo také v domech, které byly dříve okupované veliteli IS, kde byly nalezeny opuštěné dokumenty o těžbě a prodeji ropy, poznámky o trestech, věrouce a agitační literatura. Z Turecka do Sýrie — teroristé Dokumenty se dostaly do rukou Lidových obranných jednotek (YPG) při dobytí města Šaddadí na severu Sýrie, a pak byly předány zpravodajům RT, kteří navštívili tuto oblast. Kurdští domobranci zajali rovněž teroristy z Turecka, Saúdské Arábie a jiných zemí, kteří vyprávěli o stycích IS a Turecka. Zajatý terorista tureckého původu například vyprávěl, že většina islamistů přijíždí do IS přes území Turecka. Ani turecké úřady, ani pohraničníci jim nečiní v tom žádné překážky. „Kdy jsem přecházel přes hranici, bylo asi 10 hodin ráno. Nikdo nám v tom nebránil. Překročili jsme hranici bez překážek", řekl zajatý Turek. Podle jeho slov se na hranici nachází velké množství tureckých vojáků a důstojníků, ti ale nebrání proudu lidí, kteří se chtějí připojit k teroristům. „Tento region je důležitý z hlediska vojenského. Při překročení hranice nám ale nikdo nepřekážel", říká zajatec. Podle jeho názoru, dochází k tomu proto, že Turecko využívá IS ve vlastních zájmech. „Turecko a IS mají společného nepřítele — YPG (kurdské lidové obranné jednotky). Turecko se nechce do toho plést, chce se zbavit nepřítele cizíma rukama", soudí zajatý islamista. Na potvrzení skutečnosti, že teroristé bez překážek procházejí tureckým územím, ukazují kurdští bojovníci novinářům svazky pasů lidí, a to jak mužů, tak i žen. Ve všech těchto pasech jsou záznamy o vstupu do Turecka. Tyto doklady včetně občanských průkazů a cestovních pasů se dostaly do rukou domobranců YPG také po dobytí Šaddadí. Podle předpokladu kurdských bojovníků, majitelé těchto dokumentů, které museli po příjezdu do ISIL odevzdat, jsou nejspíše už mrtví. Místo svého pasu dostává rekrut po příchodu do IS agitační literaturu. Novináři RT našli například v „kanceláři" teroristů knihu „Jak svádět ideální boj proti zločineckému Asadovu režimu". Je příznačné, že kniha byla vydána v tureckém Istanbulu (je tam dokonce tiráž), a nakladatelství má účet ve Facebooku. Kontextová reklama Sklik Ze Sýrie do Turecka — ropa Zajatý Turek-islamista řekl, že vytěženou ropu IS prodává do Turecka — přičemž v takových objemech, že to nemůže nevědět turecká vláda. „Probíhá obchod s ropou, tím jsem si jistý… Kromě toho oni (Turci — red.) pomáhají IS s potravinami a dalšími nezbytnými výrobky. Na IS se vztahuje embargo, nemají jak dostat potraviny. Dále jim pomáhají s penězi, zbraněmi, náboji. Takovouto pomocí. A to vše se dělá otevřeně," ujišťuje turecký ozbrojenec. O tom, že ropa je na území Islámského státu těžena v průmyslovém měřítku a profesionálně, svědčí trofejní dokumenty. Mezi nimi jsou listiny na formulářích „Oddělení ropy a plynu ministerstva přírodních zdrojů Islámského státu" o ropě odvezené v lednu 2016 řidiči cisteren. Pokud máme věřit těmto dokumentům, řidiči kupovali ropu u IS za cenu od 12 do 26 dolarů za barel. Odvoz probíhal z ropných polí Kabiba, Režura, Makchul a Al-Chejr. Například jen 23. ledna bylo z ropného pole Kabiba odvezeno 383 barelů za cenu $13/barel — celkem 4979 dolarů. Dalším je dokument o přijetí do práce do jednotky „Oddělení ropy a plynu IS", která se nachází v oblasti Al-Baraku, dvou nových inženýrů. Dokument dostatečně podrobně a kompetentně rozepisuje povinnosti nováčků — oprava těžebního vybavení, včetně toho, které je poškozené od leteckých úderů, pokládání nových ropovodů. Celkem bylo v tomto oblastním oddělení 17 zaměstnanců, včetně 5 vedoucích a několika pracovníků. Na televizním kanálu RT informovali, že z výsledků vyšetřování jejich žurnalistů dávají dohromady dokumentární film. Bude hotový za měsíc. Dokument s dodacími listy o prodeji neočištěné ropy v barelech z vrtu 215, pole Kabiba. Cena 13 dolarů za barel, vytěženo 383 barelů, celkem 4979.00 dolarů. 23. ledna 2016. Knížka pod titulkem „Jak svádět ideální boj proti zločineckému Asadovu režimu“ a páska sebevražedného teroristy. Knížka byla otištěna v Istanbulu a nalezena v nemocnici v Šaddadí, kterou bojovníci IS udržovali dokonce i poté, co bylo osvobozeno celé město. Dokument s dodacími listy na prodej neočištěné ropy v tunách z vrtu Rižura. Cena $70/tuna, celkově 19,18 tuny, celkem $1342.60. 23. leden 2016. Dokumenty s dodacími listy na prodej neočištěné ropy nalezené na podlaze bytu jednoho z velitelů IS. Zdroj: sputniknews.com

Ve Finsku vzali Rusce dvanáctiletou dceru, sdělil ochránce lidských práv Pracovníci sociální služby vzali dvanáctiletou dceru ruské občance žijící ve Finsku, sdělil novinářům ochránce lidských práv Johan Bäckman. Podle jeho slov, Ruska žije ve Finsku s manželem Finem v městě Rakula. „Mají dvě dcery, devítiletou a dvanáctiletou. Žádný rodinný konflikt není. Starší dceru vzali bez oznámení ze školy koncem října a již předali adoptivním rodičům, protože ji matka údajně „plácla tričkem," praví se v zprávě ochránce lidských práv. Případy odebrání dětí Rusům finskými sociálními službami se stávají pravidelně. Předtím vzbudil velký ohlas případ Rusky Anastasie Zavgorodné, které zaměstnanci sociální služby odebrali čtyři děti kvůli podezření z násilí vůči nim. V roce 2015 informoval Pavel Astachov, tehdejší dětský ombudsman, že v důsledku aktivit finských sociálních služeb přišlo o děti více než 50 ruských matek. Dnes je jich ještě víc.

Komentátor z Reflexu má vážné podezření ohledně Michala Horáčka. Dokonale by si prý sedl s Tomášem Halíkem Komentátor Viliam Buchert se ve svém komentáři pro server Reflex.cz zaměřil na prezidentského kandidáta Michala Horáčka. „Prezentuje se jako pan Dokonalý. To je více než podezřelé,“ uvádí. Buchert se vrací k Horáčkově oznámení kandidatury na prezidenta, kdy jej zaskočila jedna věc – zdánlivá dokonalost ve všem, co říká a dělá. „To je vždy podezřelé, a tak jsem se (vlastně po jeho výzvách) několikrát vydal na jeho stránku a pečlivě vše prostudoval. Výsledek? Velké rozpaky. Horáček se totiž rovnou pasoval na žijícího světce,“ konstatuje muž, který v minulosti kandidoval na pozici senátora za STAN a TOP 09. Podle jeho názoru by si Češi snad ani nezasloužili mít tak dokonalého člověka na Pražském hradě. „Být ženou, ihned se do Horáčka zamiluji. Úspěšný, bohatý, zdravý, chytrý, hodný, pěkně ustrojený a oblečený, všemu rozumí, na všechno zná odpověď. pan Dokonalý,“ uvádí ironicky Buchert. A dodává, že být voličem, zbystří. „Je zjevné, že za skvěle vybudovanou fasádou musí existovat i obyčejné lidské slabiny. A ty se nakonec vždy objeví a projeví. Pak to bývá nepříjemné překvapení,“ sděluje s tím, že při čtení stránky Michala Horáčka se objevují i rozpaky. „Michal Horáček by klidně mohl hrát stejné roboty, jaké vidíme v právě běžících populárních seriálech Humans a Westworld. Jsou neohrožení a lidské slabosti hravě překonají,“ sděluje. Původní text ZDE. Voličům Horáček podle Bucherta ve svém programu naznačuje, že rozumí úplně všemu. „Dokonce jednu celou část v něm věnuje ‚dopravní infrastruktuře‘, jako kdyby prezident měl jakýkoli, co i jen minimální vliv na Ředitelství silnic a dálnic a podobné organizace. Jen úvod programu má 7 256 znaků s mezerami. Nechci našeho známého textaře zklamat, ale to je neúnosná délka. Číst to může jen někdo jako já, protože jsem si to dal jako ‚pracovní studijní úkol‘,“ komentuje. „Nekonečná a po chvilce nudící hra se slovíčky (spíše jde ale o slovíčkaření), kterou v programu vidíme, nepatří do výbavy prezidenta. Nic takového tato země nepotřebuje. Je to typická prezentace salónní politiky, o které se dá donekonečna diskutovat v kavárně či při sklence vína, ale voliče moc neosloví,“ domnívá se a dodává, že Horáčkovi chybí ideový étos. „Tím se vyznačují také Donald Trump, Hillary Clintonová či slovenský prezident Andrej Kiska. Postrádá ho i populární, ale zcela neuchopitelný italský komik a politik Beppe Grillo nebo Andrej Babiš,“ myslí si Buchert. Tito lidé podle něj nejsou ani vpravo, ani vlevo. „Co skutečně chtějí, zůstává zastřeno. Je to dnes módní a dosahují se s tím úspěchy. Jinak se tomu říká i populismus. U Horáčka je ještě zahalen do rádoby intelektuálského oblečku. Přidat pár slov o milosrdenství a usebrání a mohl by kandidovat společně s knězem Tomášem Halíkem,“ uzavřel.

Britské MZV potvrdilo svůj nesmlouvavý postoj v otázce sankcí vůči Rusku Britský ministr zahraničních věcí Philip Hammond prohlásil, že Londýn nehodlá ustoupit od svého kategorického postoje v otázce sankcí vůči Rusku, a vyzval, aby „vrátilo Krym“. Proti Ruské federaci byly vyhlášeny tři balíčky sankcí Evropské unie. Jako první byly zavedeny individuální sankce proti občanům RF a Ukrajiny, kteří jsou podle Evropské unie zodpovědní za podlomení územní celistvosti Ukrajiny, tyto sankce byly 10. března prodlouženy do 15. září roku 2016. Sektorální omezující opatření proti Rusku, tak zvané ekonomické sankce, platí do 31. července roku 2016 a sankce proti Krymu — do 23. června 2016. Hammond znovu označil akce Ruska za „agresi". „A tváří v tvář této agresi musíme být jednotní při ochraně našich hodnot", řekl britský ministr a vyzval Rusko, aby „vrátilo Krym".

Herman a Šlechtová otevřeli Centrum stavitelského dědictví Za účasti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) a ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové (ANO) bylo v sobotu v budovách bývalého hospodářského zázemí kláštera v Plasích na severním Plzeňsku otevřeno Centrum stavitelského dědictví. Tímto areálem se o plných 30 procent rozrostlo Národní technické muzeum, které převzalo zdejší objekty v roce 2008 ve velmi zuboženém stavu. Jak ve svém projevu uvedla mi mistryně Šlechtová, projekt za 333 miliónů by nemohl existovat bez evropských peněz, které se zde, na rozdíl od jiných případů, použily velmi účelně. Taktéž ministr Herman horoval za EU a evropské fondy. „Je velmi příjemné, když člověk mohl zažít dobu destrukce, která je vystřídána dobou znovuzrození,“ uvedl na začátku svého projevu ministr kultury Herman. „Je to jedinečný úkol nás všech, abychom dědictví, které jsme přijali po našich předcích, nejenom s náležitou láskou opečovávali, ale také je předávali dál. Nedaří se to samo – ono nějak se to udělá – jsou to konkrétní lidé, kteří za jakýmkoliv takovým projektem stojí. Tady vidíme, jak velmi důležité je, že jsme součástí EU. Evropské fondy, to je obrovská pomoc, obrovský přínos…jsme součástí kulturního srdce Evropy.“ Vše je v našich rukách V další části své řeči pak poděkoval ministryni Šlechtové za excelentní spolupráci mezi resorty. „Ani kultura nemůže žít jen z vůně květin. Tyto exponáty, které se zde ukazují, dokazují, jak vysoká úroveň technických znalostí a dovedností v této zemi vždycky byla. Přehnaly se různé bouře, ale také odešly a je v našich rukách, aby budoucnost byla stejně skvělá, jako byla ta minulost, na kterou můžeme být právem hrdi. Dnes nejsou žádní oni, kteří tahají za nějaké nitky. Je to v našich rukách. Svoboda je obrovským darem, nenechme si ho nikdy vzít a snažme se ten prostor svobody vyplňovat obsahem pozitivním, konstruktivním,“ ukončil svůj projev Daniel Herman. Bezmyšlenkové utrácení fondů nepomohlo památkám Ministryně pro místní rozvoj ocenila tento největší projekt v Plzeňském kraji. „Někdo říká, že evropské fondy jsou k ničemu, běžme pryč z Unie, ale podívejte se zde. Kdybychom neměli evropské peníze na tento projekt, tak by nikdy neexistoval. Musím říci, že nejsem fanda toho, jak se tu utrácely evropské peníze za minulé období, to znamená v letech 2007 až 2013. Myslím si, že kdybychom ty peníze dávali právě do těchto památek, kterých je v České republice opravdu mnoho, místo aqvaparků, golfových hřišť, místo dalších věcí, které nepotřebujeme financovat z fondů, tak spousta památek by žila svým životem,“ přisolila si na některá až nesmyslné projekty ministryně Šlachtová. „Jsem velmi ráda, že Národní technické muzeum rozšířilo své kapacity mimo Prahu. Potřebujeme návštěvnost a jsem velmi ráda, že v celém tomto projektu je i vzdělanost, protože potřebujeme vzdělávání našich dětí. Musíme sem dostat školy, abychom ukázali interaktivní místa, na která si děti mohou sáhnout.“ Korekce ve stokorunách K Zákonu o veřejných zakázkách pak jen stručně uvedla: „…já doufám, když už tento projekt prošel devíti kontrolami, téměř s nulovou korekcí, protože ty v současné době činí 2400 korun,“ vyvolala smích u stovek přítomných hostů, mezi kterými absentovala krajská reprezentace, ale i zákonodárci. To je podle některých přítomných, jak ParlamentniListy.cz zaslechly v kuloárech, neúcta ke zdejší vykonané práci a povýšenecké chování některých elit, které se možná spíše připravovaly na večerní fotbalový mač plzeňské Viktorky. „Jsme připraveni pomoci v situacích, kdy přijdou ještě další případné kontroly a audity,“ povzbudila přítomné na závěr svého krátkého vystoupení ministryně Karla Šlechtová.

Publicistka: Kdo pomůže Kurdům, aby se z Afrínu stalo pro Erdogana to, co pro Hitlera Stalingrad? „Kurdský Jindires je Guernicou dnešních dnů,“ srovnává překladatelka a publicistka Jana Maříková letošní boje v kurdské provincii Afrín s občanskou válkou ve Španělsku, která bezprostředně předcházela 2. světové válce. V sobotu 10. března večer se jednotky turecké armády posílené o čerstvé džihádisty z Al-Káidy a bývalého Islámského státu (IS) dostaly na vzdálenost pouhých 2 km od města Afrín, které je metropolí stejnojmenné kurdské provincie na severu Sýrie. Podle Kerema Schambergera, který se v posledních dnech přesunul do blízkosti míst bojů, jsou vesnice a předměstí kolem Afrínu nepřetržitě bombardovány tureckými bojovými letadly a tanky. „Pokud OSN a mezinárodní síly nezasáhnou okamžitě, civilní masakr je nevyhnutelný,“ řekl jeden z vedoucích představitelů kurdských obcí v Německu Ali Ertan Toprak. Kurdská zastřešující organizace KCDK-E, která působí po celé Evropě, vyzývá v této kritické fázi lidi, kteří cítí s osudem Kurdů v Afrínu, aby vyšli do ulic a přitáhli konečně pozornost evropské veřejnosti a politiků k situaci v Afrínu. Město Afrín se čím dál více podobá sovětskému Stalingradu koncem roku 1942. Turecká armáda podporovaná džihádisty, kteří k ní přeběhli z teroristické organizace IS, třetí měsíc město systematicky bombarduje letecky i těžkým dělostřelectvem. Útočí na město plošně. Nikoli na vojenské cíle, ale kobercovou metodou. Podle dnešního platného stavu Ženevských konvencí o pravidlech vedení války jde o válečný zločin. Stejnou taktiku použila nacistická 6. armáda vedená u Stalingradu pozdějším polním maršálem Fridrichem Paulusem. Než se odvážila do města vstoupit, tak jej proměnila v hromadu trosek. Mluvčí kurdské samosprávy Afrínu Asya Abdullah v rozhovoru pro TV stanici ANF uvedla, že Kurdové odmítají opustit své domovy. „Neodejdeme. Nemáme kam. Toto je naše země a náš domov a budeme o něj bojovat,“ prohlásila Abdullah. V nejbližších dnech tedy bohužel lze očekávat krvavou bitvu o město. Ve stylu Stalingradu. Minulý týden se mezi útočícími Turky a džihádisty na jedné straně a bránícími se Kurdy na druhé straně odehrávaly nejtěžší boje u města Jindires. Jde o klíčový komunikační uzel, kterým Kurdové dodávali do Afrínu potraviny, vodu, léky, munici a posily. Přes toto místo byli také z obleženého města evakuováni těžce ranění, které není možno na místě léčit. I současný osud tohoto donedávna třináctisícového města má svoji historickou paralelu. Je jí baskické město Guernica. V rámci občanské války ve Španělsku je v roce 1937 vybombardovala letadla Legie Kondor nacistické Luftwaffe, která bojovala po boku fašistického diktátora Francisca Franca proti republikánům. V den konání trhu. Dva dny na to Guernicu obsadily falangistické oddíly generála Franca. Na motivy hrůz historicky prvního leteckého útoku na civilisty, který v podstatě předznamenal osud mnoha měst – včetně německých – během 2. světové války, namaloval slavný španělský malíř Pablo Picasso světově proslulý obraz. Opět německé zbraně Jindires připomíná Guernicu a španělskou občanskou válku hned několik faktory. Jako tehdy na Basky, tak dnes na Kurdy dopadají německé letecké bomby a těžké dělostřelecké granáty. Na vojáky i civilisty bez rozlišení. Tureckou armádu zbraněmi a municí zásobují německé zbrojní firmy. Stejně jako fašistické oddíly generála Franca, které svrhly legální demokratickou vládu ve Španělsku. Opakovaně bylo prokázáno, že přes Turecko se zbraně a munice západní provenience dostávaly do rukou džihádistických teroristů z IS. Bohužel včetně zbraní, které pocházely ze skladů Armády ČR. V Německu ani u nás za to nikdo nikdy nebyl policejně vyšetřován. Natož odsouzen. V pátek 9. března však německá policie na žádost Turecka provedla razie a zahájila vyšetřování dvou německých firem, které jsou Turky podezírány ze spolupráce s dříve legální a dnes zakázanou politickou stranou Kurdská strana pracujících (PKK). Interbrigadisté tehdy a dnes Po boku španělských demokratů bojovali a umírali v občanské válce zahraniční dobrovolníci – interbrigadisté. Včetně asi dvou tisíc Čechoslováků, kteří věděli, že u Madridu a Barcelony se bojovalo i za Prahu. Řada interbrigadistů z Francie a dalších zemí a jejich rodin za to doma čelila policejní perzekuci. Když demokraté občanskou válku prohráli, tak interbrigadisté, kterým se podařilo se stáhnout do Francie, byli v zemi galského kohouta internováni. Včetně Francouzů, kteří byli postaveni před vojenské soudy a hrozilo jim mnoho let žaláře za službu v cizí armádě. Z internačních táborů se dostali poté, kdy nacisté, kteří podporovali v občanské válce Franca, zahájili 2. světovou válku útokem na Polsko. Tou dobou už Československo neexistovalo. Na území Čech a Moravy nacisté vyhlásili Protektorát, stanné právo a nastalo odvážení nepohodlných lidí do koncentračních táborů. I na Francii krátce nato došlo. Německý blitzkrieg se přes Holandsko a Belgii převalil do Francie. V tu chvíli byli čeští interbrigadisté z internace propuštěni a zařazeni v rámci Cizinecké legie do francouzské armády. Po porážce Francouzů přešli k Britům nebo do SSSR. Později se mnoho z nich vyznamenalo v letecké bitvě o Británii a v pozemních bitvách u Tobruku, El Alameinu, nebo u Charkova či Sokolova. Někteří se dokázali přes bitvu v Dukelském průsmyku probít až domů do vlasti. Ti, co vidí do budoucna I dnes v řadách kurdských Lidových obranných jednotek (YPG) bojují a umírají dobrovolníci z různých zemí světa. 24. února padl kromě dalších „interbrigadistů“ při obraně Jindires Hauknur Hilmarsson – jeden z lídrů islandské nenásilné demokratické „revoluce“ z roku 2008. Když došlo k finanční krizi v roce 2008 a krachu islandských bank, tehdejší vláda premiéra Geira Haarda zkrachovalé banky zestátnila. Na nátlak EU převzala státní záruky za vklady evropských firem v těchto bankách. Vyhlásila program úsporných opatření, který by drasticky postihl domácí obyvatelstvo. Hilmarrson spolu se skupinou aktivistů sebral pod petici žádající vyhlášení referenda 56 tisíc podpisů. V referendu byl 93 % hlasů odmítnut „úsporný plán“ podobný tomu, který byl aplikován pod tlakem EU v Řecku. Vláda rezignovala a byly vyhlášeny nové volby. Před volbami odstupující vláda ještě stihla podat přihlášku do EU. Z voleb vzešlá vláda premiérky Jóhanny Sigurð iniciovala rozsáhlé policejní vyšetřování příčin bankovního krachu. Vyšetřováni byli jak bývalý premiér Geir Haarde a šéf centrální islandské banky David Oddsson, tak i šéfové zkrachovalých bank. Za podvody na finančním trhu byli k mnoha letům vězení odsouzeni šéfové dvou největších islandských bank Sigurjón Arnason a Ivara Gudjonsson a řada „menších ryb“. Šlo o jediný případ na Západě, kdy byli potrestáni vězením a propadnutím majetku někteří z „banksterů“, kteří způsobili celosvětovou hospodářskou krizi. Několik let trvající nátlak Velké Británie, Holandska, Německa a Itálie, aby Island zaplatil 5 miliard eur firmám z EU, které „investovaly“ přes islandské banky do pochybných cenných papírů, nakonec způsobil, že v roce 2015 Islanďané v referendu odhlasovali stažení své přihlášky do EU. Dnes je Island znovu prosperující ekonomikou. Na rozdíl od Řecka, které se diktátu EU podvolilo a po sérii drastických úsporných opatření je ještě zadluženější než před krizí a ještě bylo okradeno o majetek, který privatizovaly německé firmy. Postup Islanďanů ocenil i nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz, který při hodnocení řešení finanční krize z roku 2008 prohlásil: „To, co udělal Island, je správně. Bylo by špatně zatěžovat budoucí generace chybami finančního systému.“ Jeden z u nás neznámých, ale ve světě proslulých islandských národních hrdinů, kteří zachránili svoji zemi před vydrancováním „finančními žraloky“ z EU, i později prokázal, že „vidí dopředu“. Erdogan jako reinkarnace Hitlera Stejně jako českoslovenští interbrigadisté v letech 1936-1939 letos odešel bojovat do Afrínu proti agresi turecké armády, kterou nařídil obdivovatel nacistického vůdce Adolfa Hitlera turecký prezident Recep Erdogan. Život Hauknura Hilmarssona tam však ve 32 letech bohužel skončil. Není však jediný. Z Islandu, Švýcarska, Belgie, Německa, Francie odešli napadeným Kurdům na pomoc tisíce lidí, kteří stejně jako před 2. světovou válkou interbrigadisté vidí nebezpečí, které představuje Erdoganův režim v Turecku. A chápou, že dnes se bojuje u Afrínu, a obrazně řečeno „zítra“ to může být Bělehrad, Budapešť či Vídeň. Tam všude už v minulosti řádily turecké vojenské jednotky. Ve 13. až 17. století. A protože s jídlem roste chuť, tak minulý týden začaly vojenské lodě turecké armády provádět námořní blokádu řecké části Kypru. Tedy členské země EU. A stejně jako v případě Kurdů zbytek evropských vlád mlčí. To je ta solidarita v rámci EU, kterou se nám dnes a denně eurokraté snaží natlouct do hlav. Část Evropanů – bohužel nikoli politiků v čele vlád – už o nebezpečnosti Erdoganovy diktatury přesvědčila migrační krize v roce 2015. Při ní Turecko vyslalo do EU přes 2 miliony migrantů, z nichž nemalá část dnes vraždí, znásilňuje, loupí, krade a dealuje drogy i v metropolích jako Berlín, Brusel či Paříž. Genocida ve stylu SS V městě Jindires Kurdové vzdorovali ručními zbraněmi tureckým tankům a bombardérům rovných 50 dnů. V sobotu večer Jindires po hrdinné obraně do posledního muže a poslední ženy padl. Turecká armáda následně postoupila údolím Kene Gewrké do hloubky 6 km do vnitrozemí provincie Afrín. Při postupu vraždila Kurdy – včetně civilistů. Na FB byla v noci na neděli zveřejněna videa, na nichž příslušníci turecké armády a IS popravují kulomety spoutané vesničany v dobytých vesnicích. Videa si točí sami tito váleční zločinci, kteří se jimi na internetu chlubí. Stejně postupovala za 2. světové války Einsatzkomanda SS na dobytých územích v dnešním Bělorusku, Ukrajině a Rusku. Kurdové v Afrínu se turecké a džihádistické invazi brání stejně statečně jako Sověti ve Stalingradu. Bojuje se o každý metr půdy, o každý pahorek či skálu. Muži i ženy z kurdských milicí YPG a YPJ zuřivě brání každý dům, stodolu či jiný objekt. Proti moderním letadlům a těžké obrněné technice německé a americké výroby bojují ručními zbraněmi. Městu Afrín poskytují určitou míru ochrany hory táhnoucí se od severu k západu a hory na jihovýchodě, které jsou pro těžkou techniku, jako jsou tanky, špatně prostupné. V těchto místech se Kurdům daří Turky a džihádisty zadržovat. Pomocí protitankových a protiletadlových řízených střel se jim podařilo zničit několik tanků, těžkých houfnic a sestřelit několik vrtulníků a letadel. Na pomoc afrínským Kurdům se do oblasti stahují i jednotky, které po boku západních spojenců a irácké armády bojovaly úspěšně proti irácké odnoži IS. A pomohly od džihádistů osvobodit řadu iráckých měst a vesnic. Po stažení kurdských jednotek z Iráku musela mezinárodní koalice vedená US Army a iráckou armádou v boji proti IS vyhlásit „operační přestávku“. Tak zdatnými spojenci v boji proti džihádistům Kurdové jsou. Kurdům však chybí letecké krytí proti bombardování. A potřebovali by nutně dělostřelectvo, aby mohli zastavit postup Turků a džihádistů ze severovýchodu a z jihovýchodu, který hrozí území bráněné Kurdy rozetnout na dvě části. Minulý týden se jim na pomoc vydali i vojáci syrské vládní armády. Během soboty však byli ve vzdálenosti asi 30 km od míst, kde Kurdové čelí nejhorší bojové situaci. A bohužel za členitými horami. Pešmergové v ohni dvou front Afrínským přispěchali na pomoc i Pešmergové, kteří po úspěšném referendu vyhlásili na severu Iráku nezávislý Kurdistán. Referendum proběhlo v souladu s iráckou ústavou, na jejíž tvorbě se pešmergští Kurdové podíleli. Zatím však tento stát není mezinárodně uznán. Ve čtvrtek 8. března se však Kurdové po zradě Rusů, kteří se z oblasti Afrínu vojensky stáhli den před tureckou agresí, dočkali dalšího nemilého překvapení. Po přerušení bojů proti IS v rámci mezinárodní koalice představitelé irácké armády začali jednat s tureckými generály o možnosti společného útoku na nezávislé Pešmergy. Světová islámská revoluce Podobně jako Hitler je Erdogan schopen se spojit s kýmkoli, když mu to přinese okamžitý vojenský prospěch. Stejně jako v případě Hitlera už se však jak Američané, tak i Rusové stihli přesvědčit, že pro Erdogana má dohoda s nemuslimem cenu „hajzlpapíru“. Šéf turecké zpravodajské služby MIT Hakan Fidan před časem vyhlásil, že Turecko začalo a povede novou světovou muslimskou revoluci. Sám Erdogan se rád svými blízkými nechává titulovat jako chalífa. Plné označení, které v arabštině zní „chalífat rasúl Alláh“ – náměstek posla Božího, má význam celosvětového vůdce muslimů. Chalífa měl v muslimském světě v minulosti podobné pravomoci, jaké má v rámci katolické církve papež, který se rovněž označuje za náměstka Kristova na zemi. Tedy duchovní vůdce. Papežové ve středověku byli vedle duchovní funkce i světskými pány řady území v Itálii. Stejně tak posledním uznávaným chalífou byl osmanský sultán Abdulahmecid II. Jeho funkce však byla zrušena po vyhlášení sekulární Turecké republiky Mustafou Kamalem řečeným Atatürk v roce 1923. Rok nato byl Abdulahmecid II. zavražděn v sultánském paláci Topkapi atentátníkem z arabského, pro muslimy posvátného města Mekky. Poslední chalífa Za chalífu se v roce 2014 prohlásil vůdce Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí, který byl v roce 2017 zabit při náletu ruských letadel Su-34 u města Rakká, jež bylo považováno za hlavní město Islámského státu. Od loňska Erdogan při veřejných vystoupeních rád odkazuje na Osmanskou říši. A rovněž mluví o budoucí světovládě islámu. Jím nastolený režim po nezdařeném vojenském převratu v roce 2016 odbourává sekulární prvky ze společnosti. V loňském roce prosazená nová turecká ústava prezidentskými pravomocemi nápadně připomíná uspořádání v Německu po požáru Reichstagu. Erdogan dokonce veřejně přiznal, že se při jejím psaní inspiroval Zmocňovacím zákonem, kterým Hitler uchopil v Německu diktátorské pravomoci. A které vedly k vyhlášení tzv. Norimberských rasových zákonů, podle nichž byl uskutečňován holocaust. Podle legend hojně rozšířených mezi muslimy má jednou přijít dvanáctý chalífa, který rozpoutá poslední džihád. Celosvětovou válku, v níž muslimové vyhladí všechny, kteří nevěří v Alláha a jeho proroka Mohameda. Pokud bychom samozvaného al-Bagdádího počítali mezi chalífy, tak by měl pořadové číslo 11. Pokud by za něj byl uznán i Erdogan, tak se jako nemuslimové máme opravdu nač „těšit“. V roce 2017 Erdogan vyhlásil seznam firem, které jsou podezřelé ze spolupráce s teroristickými organizacemi. Podle zvláštního zákona o boji proti terorismu takovou firmu může nechat zestátnit. Za teroristy Turecko nepovažuje IS, ale dříve legální a parlamentní Stranu kurdských pracujících (PKK). Na Erdoganově seznamu je několik set dceřiných firem západních nadnárodních gigantů. Pro výstrahu všem nechal Erdogan zestátnit továrnu na výrobu autobusů Mercedes. Místo toho, aby západ na Turecko uvalil embargo, jako se to po znárodnění v roce 1948 stalo Českolovensku, se Západ tureckého diktátora zalekl. Nyní dokonce hrozí zestátnění dvou německých firem v Německu – v Severním Porýní. Na základě žádosti Turků a německého zákona o trestní odpovědnosti firem, který vznikl podle nařízení z Bruselu. Těžko říci, čeho se kancléřka Merkelová bojí od Turků více. Jestli vypuštění další milionové vlny migrantů, nebo dalšího zestátňování poboček západních firem v Turecku. Faktem však je, že Západ vůči bezohlednému diktátorovi a nyní i válečnému zločinci Recepu Erdoganovi uplatňuje stejnou politiku appeasementu jako Francouzi a Britové vůči Hitlerovi, kterému v roce 1938 na mnichovské konferenci obětovali Českovensko. Po zbabělém stažení ruské vojenské základny z Afrínu den před tureckou agresí bohužel totéž platí i pro Rusko, které se v posledních letech zdálo být garantem postupného budování míru v mnoha oblastech. Otázkou je, kdo nyní může pomoci Kurdům. Obránci Afrínu a potenciálně i Pešmergové potřebují nutně ke svému přežití vyzbrojit moderními protitankovými a protileteckými zbraněmi a dostatkem munice. Při válce s IS Kurdové předvedli, že dobře vyzbrojení dokáží neuvěřitelné věci. Západní i východní koalice by bez jejich pomoci dosavadní vítězství proti IS nezískala. Západ i Rusové se však Erdoganem nechávají držet v šachu. Ať už kvůli ekonomickým zájmům, nebo proto, že si nechtějí Turecko vojensky znepřátelit. Kvůli tomu, že ovládá vstup do Černého moře. Rusové si navíc nechtějí znepřátelit ani Irák a Írán, jejichž vzdušný prostor využívají při přeletu na své základny v Sýrii. Zatím to vypadá, že Kurdy nechávají v „bažině“. I když pešmergští Kurdové loni podepsali s ruským Rosněftem dohody o společné těžbě ropy. A je to obrovský kontrakt, o který stál i Exxon Mobil, v němž dříve pracoval dnešní US ministr zahraničí Rex Tillerson. Zatím však Kurdům nepomáhají. Dva po staletí bité národy Jako spojenec Kurdů se nyní chová pouze Izrael, který v jejich prospěch intervenuje v Moskvě i Bruselu. Pokud by dodal, nebo zprostředkoval dodávky moderních zbraní, tak by se situace na frontě mohla rázem otočit. A Turci i džihádisté by mohli být vyhnáni zpět za turecké hranice. Možná by to ani nemusela být oficiální státní dodávka. Je známo, že izraelská tajná služba Mossad dokázala řadu let přes prostředníky zásobovat zbraněmi i municí obě strany irácko-íránské války. Izraeli totiž vyhovovalo, že se oba „perou“ vzájemně, a nemají chuť si to rozdat vojensky s ním. A co Čína? Tím, kdo změní situaci na bojišti, by mohla být i Čína. Čína již několik let plánuje a od roku 2015 buduje sítě obchodních cest napříč Asií a Evropou. Nazývá je Nová Hedvábná stezka. Její severní větev má vést přes Rusko a postsovětské státy. Na jižní trasu má být napojena také Indie a má vést přes Irán a Irák. Na první pohled se může zdát, že v jejím zájmu není vznik nezávislého Kurdistánu. Za místo, kde Kurdové tvoří národnostní většinu a kde by jednou Kurdistán mohl vniknout, lze považovat oblasti nacházející se na severu Sýrie, východě Turecka, severu Iráku a Íránu. Tedy v pásu, kde Čína plánuje část Nové Hedvábné stezky vybudovat. Je ovšem otázka, co je pro Čínu výhodné. Zda neustálý chaos, který v Iráku panuje od americké invaze, nebo jeho rozpad a vznik aspoň části Kurdistánu. Zvláště pokud by to byl spřátelený stát. A tím by se mohl stát právě za pomoci dodávek zbraní. Na Západě toho o čínské zbrojní výrobě není mnoho známo. Číňané se v této oblasti chovají dost tajnůstkářsky. Už však zveřejnili, že mají podobný stealth stíhací letoun, jako mají USA v F22 Raptor a Rusové Su57. Téměř všechny firmy světa už se stihly přesvědčit, že Čínané umějí cokoliv okopírovat a ve velkém to vyrábět. A že si s autorskými právy „hlavu nelámou“. Je tedy možné, že by Kurdům mohli dodat špičkové protitankové a protiletadlové systémy, které nutně potřebují, aby se Turkům ubránili. Opět by to nemuselo být oficiálně, ale třeba cestou Triád, což je čínská obdoba mafie, a jejich partnerů. Tyto metody Číňané používají k ovládnutí nerostného bohatství v Africe. Je tu však ještě jeden faktor, který by čínskou pomoc Kurdům mohl výrazně podpořit. V roce 2017 čínská státní ropná společnost CEFC kapitálově vstoupila do ruského Rosněftu. Společně pak ovládly největší indickou ropnou společnost ONGC. Čímž se z Rosněftu stal největší ropný gigant na světě, který těžbou předstihl i dosud největší americký Exxon. A Rosněft se dohodl s Pešmergy na společné těžbě v okolí Mosulu. Ropá má směřovat přes Rusko do Číny. Stavba ropovodu už letos byla zahájena. Modlitba za Afrín Doufám, že Kurdové agresory nakonec odrazí a svoji svobodu uhájí. Ať už jim v tom pomůže kdokoli. Doufám, že se nakonec někdo najde. Zatím se však nesmíme mlčky stydět. Musíme křičet, upozorňovat na válečné zločiny, usvědčovat naše politiky z pokrytectví. Hlavně nepřijmout jako fakt, že Kurdové nemají právo nejen na vlastní stát, ale ani na život. Je smutným osudem tzv. civilizovaného světa, že pláče nad minulými masakry a genocidami, ale proti současným nic nedělá.

Děsivé a šílené. EU založila armádu, která může brutálně násilím potlačovat odpor lidí v členských státech i u nás. A chystá se nové rozdělení imigrantů. Diplomat od Okamury varuje ROZHOVOR Zahraniční expert hnutí SPD, bývalý diplomat a poslanec Jiří Kobza varuje před věcmi ze zahraničí, především z Bruselu, které se na nás valí. Jde o imigranty, budování euroarmády, která může potlačovat odpor v členských státech, smlouvu CETA, která dává obrovskou moc nadnárodním korporacím, a další věci. Spisovatel Benjamin Kuras nedávno napsal, že „za zády parlamentu, s vyloučením veřejnosti a za mediální lhostejnosti podepsali ministři Stropnický a Zaorálek dokument, jenž tuto odcházející a už nikým nepodporovanou vládu povyšuje na nejzrádnější od partičky Husák, Biľak a spol. Tamty aspoň můžeme omluvit tím, že měli v zádech hlavně okupačních armád. Tito svobodně okupační armády spoluvytvářejí odevzdáním obrany země do rukou stále víc totalitnějící EU.“ Hovoří o podpisu „Permanentní strukturované kooperace“ (PESCO), na jejímž základě má vzniknout euroarmáda. Co si o celé věci myslíte? Vzhledem k tomu, že tento projekt (PESCO) podle všeho připravovali lidé, kteří nemají nejmenší představu, jak by taková euroarmáda měla a mohla fungovat, považuji to (po diskusích s našimi vojenskými odborníky) za zcela iluzorní až scestný projekt. Naše představa obrany ČR, tedy představa SPD, vychází z vlastní funkční vševojskové armády, která se bude účastnit kolektivní obrany v součinnosti s armádami dalších zemí (zejména V4+), ale pod samostatným českým velením. Jiná dimenze PESCO je politicko-ekonomická, protože zbavuje ČR dalšího dílu samostatnosti a svéprávnosti. Už jenom nutnost povolit na našem území přítomnost cizích armád vyvolává u mnoha spoluobčanů skřípění zubů. Nesmíme zapomenout ani na fakt, že jakoukoliv podobnou dohodu musejí schválit sněmovna a senát, neřku-li, že podle pohledu SPD by měla být předmětem celonárodního referenda. Domnívám se proto, že by celou záležitost měla vyšetřit speciální parlamentní komise a případně soud, abychom zjistili, proč došlo k tak flagrantnímu porušení zásad parlamentní demokracie ČR. V cílech „posílení obrany a bezpečnosti“ projektu PESCO chybí ujasnění, před čím nás vlastně má bránit a co si představuje pod pojmem bezpečnost. Benjamin Kuras varuje, že „bruselští vladaři se už obávají, že ten ‚pravicový extremismus‘ by mohl přerůst v organizovanou domobranu. A na tu potřebuje zavčas mít připravenu ‚bratrskou pomoc‘ členským zemím, kde by mohla vypuknout… Souhlasím s panem Kurasem, že bez definice nepřítele a ohrožení vůbec dostává EU volnou ruku provádět na našem území a s naší armádou, co se jí zlíbí. S tím se opravdu nemohu ztotožnit. Rovněž možnost použít cizí armády k potlačení vzpoury obyvatel se (po zkušenostech z Katalánska, kdy místní policie odmítla brutálně zasáhnout proti obyvatelům, a tak tam madridská vláda poslala útvary z jiných provincií, které jednaly s neslýchanou krutostí) zdá být velice pravděpodobným vývojem, který mne děsí. Obávám se, že s tím souvisejí i onen šílený zákon o zbraních a snaha o odzbrojení obyvatelstva ČR. Andrej Babiš a jeho ANO se verbálně ostře pouštějí do kritiky EU, pokud jde o migrační krizi a kvóty a hovoří o obraně národních zájmů, na druhé straně jinak Evropskou unii chválí, ANO je v jedné z nejvíc prounijních evropských stran – evropských liberálů Guye. Verhofstada, politiku Bruselu podporuje Věra Jourová z ANO, Robert Pelikán chtěl odpůrce islámu zavírat do vězení, Babiš chtěl do ČR pozvat Sorosovu univerzitu, přátelí se s Madeleine Albrightovou, chválil Macrona, Adriana Krnáčová pracovala pro Sorose… Viktor Orbán Sorose obviňuje z toho, že stojí za plány na masovu imigraci… Takže jak je to podle vás s postojem Babiše a hnutí ANO doopravdy? Omlouvám se, ale to je snad otázka pro pana Babiše, nikoliv pro mne. Určitě mne ale budou jeho odpovědi velice zajímat. Nyní poněkud utichlo informování o migrační krizi. Kvóty už jsou podle vyjádření Tuska a dalších představitelů Bruselu minulostí… Sledujete nadále vývoj kolem migrace. Znamená to, že už se nemáme čeho bát a bouře je zažehnána, nebo se na nás něco chystá a žene? Zažehnána rozhodně není. Kancléřka Merkelová svou blouznící rétorikou uvedla do pohybu miliony lidí a teď se zoufale snaží tento problém exportovat dále na východ. Proč jinak by se chystal dodatek dublinských dohod (takzvaný Dublin 4) a pod záštitou ochrany lidských práv v OSN podobný projekt vnucování imigrantů i těm, kteří je nechtějí nebo nemohou přijmout? Můžeme snad považovat za zažehnání krize, když se ve Francii otevřeně mluví o nutnosti povolit islámský stát uvnitř Francie, aby se zabránilo občanské válce? Bát se rozhodně nesmíme, ale naopak musíme se začít zodpovědně připravovat na to, co přijde! Naši představitelé nás ujišťují, že nás nic neohrožuje, ale proč potom ty zátarasy? Bude se slavnostně rozsvěcet vánoční strom na Staroměstském náměstí veřejně, nebo opět pokoutně jako vloni? Hovoří se o tom, že u nás je ohrožena západní „liberální demokracie“. Může být ale pro nás Západ vzorem? Například Marine Le Penová je stíhána za to, že na Twitteru zveřejnila fotografie popraveného amerického novináře Jamese Foleyho Islámským státem včetně uříznuté hlavy. Ve Spojeném království byl pokutován muž, který veřejně četl vyjádření Winstona Churchilla o islámu. V Německu byl žurnalista Michael Stürzenberger odsouzen k šestiměsíčnímu podmínečnému vězení za zveřejnění (jinak z veřejných zdrojů dostupné) fotografie, na níž si jeruzalémský Muftí Hadž Amin al-Hussejní podává ruku s Adolfem Hitlerem. Od 1. října platí v Německu zákon, podle nějž jsou sociální sítě jako Facebook, YouTube nebo Twitter povinny do 24 hodin odstranit ze svých stránek „kriminální obsah“, například „pomluvy“, a to bez ohledu na to, zda jsou zveřejněná fakta pravdivá, či nikoli. Pokuta může dosáhnout až padesáti milionů eur… Podobnou manipulaci a cenzuru jsem už zažil, jednak za socialismu v ČSSR a potom v Íránu. Musím ale říci, že současná úroveň propagandy a cenzury si s tím už moc nezadá. „Za pravdu se vždy platí kopancem,“ řekl kdysi pan Werich a úroveň kopanců za vlastní názor v EU povážlivě roste. Otázka je, kam až chtějí zajít. Nechci vidět, aby zde, stejně jako se to už děje na mnoha místech v Německu, jak je kdokoliv s opačným názorem, než je ten jediný správný mainstreamový, ostrakizován, vyvržen ze společnosti, anebo dokonce ztratí zaměstnání. Rozhodně odmítám názor samozvaných elit, které si osobují právo na jedinou správnou pravdu. Odmítám cenzuru „nesprávných názorů“ ze strany podivných neziskovek placených buhvíodkud. My v SPD jsme bojovníky za svobodu slova i myšlení, právě proto se na nás v poslední době valí z jistých médií tolik útoků, špíny a polopravd. Prezident Zeman odjel do Ruska, s ním i rekordně velká delegace podnikatelů. I odpůrci Putina přiznávají, že Rusku se ekonomicky daří, navzdory sankcím. Jak s odstupem hodnotit to, jak naše politika, ale zejména EU jako celek, zareagovala na události na Ukrajině z roku 2014? A jak dál s Ruskem, když už budeme mít novou vládu? My v SPD říkáme ani Západ, ani Východ, ale Česká republika. Chceme udržovat dobré vztahy pokud možno se všemi zeměmi, s ohledem na prosperitu naší země a jejích občanů. Je pro nás důležitá ochrana lidských práv našich lidí, zejména právo na práci a důstojný život. Proto budeme raději obchodovat jako dříve sami napřímo za plné ceny (a tedy konkurovat těm, kteří naše výrobky přeprodávají) než reexporty (například přes Německo) za nízké ceny. Jak se vlastně stavíte k členství v NATO? V současnosti neexistuje alternativa kolektivní obrany, než je NATO. Naše armáda není schopna plnit základní funkci, kterou je ochrana území a obyvatel ČR. Proto členství v NATO je pro nás jediným řešením. Musíme opět vybudovat vlastní funkční armádu. Naše armáda nemá sloužit jako kapesní expediční sbor, ale plnit úkoly obrany státu. Pokud se ale generálové v NATO připravují na válku, která již byla, a jejich aktivity se soustředí na narůstající provokace a koncentrace vojsk kolem ruských hranic, potom jsme toho názoru, že reforma smlouvy s NATO je nezbytná, aby lépe odpovídalo problémům a ohrožením současné doby. Jaký očekáváte další vývoj v EU? Pozice Merkelové a Macrona se nezdají být příliš silné. Zadrhne se jejich centralistický motor, nebo budou tlačit na pilu dál? Myslím si, že oba jsou velice vzdáleni realitě současného života, v zajetí informací, které jim dodávají „specialisté“, a proto se nedomnívám, že by došlo k nějakému zásadnímu obratu v jejich politice. Oba jako přesvědčení socialisté budou dále budovat eurosocialismus postavený na levné práci ve střední a východní Evropě a budou nadále vykřikovat, jak všechno zvládnou. Jenže představa, jak Německo bohatne mimo jiné i z levné české práce, zatímco Češi zůstávají chudí (za posledních 13 let našeho členství se naopak ekonomická situace obyvatel výrazně zhoršila, stejně jako astronomicky vzrostlo zadlužení státu), je pro mne nepřijatelná. Jak teď hodnotíte Trumpa? Ten obrat od povolební rétoriky k dnešní aktivitě je tak dramatický, že si to netroufám hodnotit bez hlubší znalosti faktů. Je některá věc v zahraniční politice, o níž se nemluví a na kterou byste chtěl upozornit? Je toho mnoho, co mne znepokojuje. My v SPD chceme vrátit české zahraniční politice samostatnost a zbavit ji servilnosti vůči Bruselu. Pravda totiž je, že drtivá většina problematických smluv souvisí s naším členstvím v EU, a tím také s postupnou ztrátou české státnosti ve prospěch eurobyrokratů. Proto jsem toho názoru, že zásadní reforma našeho vztahu k EU je nezbytná (pokud je vůbec možná). EU nás zavazuje hlava nehlava řadou smluv. Je to například smlouva CETA, kterou tak lehkomyslně schválil končící parlament začátkem září tohoto roku a která otevírá země EU napospas zahraničním korporacím bez ohledu na standardy, na bezpečnost, a kdy se národní státy nesmějí bránit dovozům například geneticky modifikovaných plodin a výrobků z nich, kdy korporace mohou naopak žalovat státy o „oprávněně očekávaný zisk“. V OSN se připravuje smlouva o migraci, kterou opět podepíše EU a která definuje migraci jako lidské právo a ukládá signatářským státům povinnost migranty přijímat. Dále je to smlouva PESCO, o které jsem se již zmínil, novela dublinské smlouvy, které národní státy zbavuje zbytku možnosti rozhodovat o tom, koho vpustí na své území a koho ne. Je to nesmyslný zákon o zbraních, vnucený Evropskou komisí, zřejmě vyděšenou představou, že by se občané mohli začít bránit útočníkům sami. Je to možnost, že migranti, letmo legalizovaní v Německu (například vousatý proplešlý „třináctiletý Syřan“), budou dostávat německé dávky všude, kde budou, takže sami půjdou tam, kde se jim za ně bude žít nejlépe. Poskytnout bezvízový styk s Ukrajinou a s Uzbekistánem, odkud pocházeli pachatelé posledních teroristických útoků, hraničí se zdravým rozumem. Řada lidí, se kterými diskutuji, se děsí, co s námi bude, kdybychom opustili EU. Já osobně se ptám, co z nás zbude, když v EU zůstaneme? Nesmíme také zapomenout ani na kauzu lithium, na ono podivné „Memorandum of understanding“. Je toho opravdu hodně, co musíme v dohledné době vyřešit.

Selský rozum: Na Sibiři vymysleli, jak oteplovat dům těžbou bitcoinů Podnikatele z Irkutsku napadlo, jak se zabývat miningem kryptoměny a zároveň vyhřívat domy. Do roku 2020 plánují vybavení dvou tisíců kryptodomů.

Dnes a denně v Motole vidím, jak lidi ničí doplatky na léky. Není to nic pěkného. Nový ministr zdravotnictví ujišťoval, že bude bojovat za pacienty Budoucí ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík v úterních Událostech, komentářích České televize prozradil, co chystá na české pacienty a lékaře. Kritickým okem se na jeho plány podíval Tomáš Cikrt, někdejší spolupracovník exministra zdravotnictví Tomáše Julínka za ODS. Česká lékařská komora v čele s Milanem Kubkem možná bude nespokojená. „Z hlediska legislativního procesu je tam jedna věc, kterou bych rád dokončil, a to je zákon o neziskových nemocnicích. Nastupuji do rozjetého vlaku, který už má za sebou tři roky ve funkci, a mým úkolem je s tímto vlakem dojet do konce,“ zahájil Ludvík. „Můj rozdíl oproti kolegovi Němečkovi, který je lékař, je v tom, že já jsem ekonom,“ doplnil host. Hodlá se soustředit na nastavení úhradových plateb ze strany pojišťoven nemocnicím, ale je připraven potýkat se i s platovou situací zdravotních sester. Prý by se nijak nechtěl vymezovat vůči odcházejícímu ministrovi financí Svatopluku Němečkovi, zato dal najevo respekt premiérovi Bohuslavu Sobotkovi. „Premiér Sobotka byl už třetím premiérem, který mi tuto účast ve vládě nabídl, a je prvním premiérem, jehož nabídku jsem přijal,“ prozradil. Diváky ujišťoval, že jako ministr bude usilovat o snížení finanční spoluúčasti pacientů. „Já dnes a denně v Motole vidím, co mohou lidem způsobit např. doplatky na léky. Není to nic pěkného,“ posteskl si na závěr ředitel nemocnice Motol. Česká lékařská komora by možná měla zpozornět Tomáš Cikrt konstatoval, že Ludvík se jako ministr bude držet programu ČSSD, pokud jde o péči o pacienty. Ukázal to poznámkou o snížení spoluúčasti pacientů. Divákům Cikrt připomněl, že strop spoluúčasti pacientům zařídil už Cikrtův někdejší šéf Tomáš Julínek. Bude prý zajímavé sledovat, jak se Miloslav Ludvík postaví či nepostaví ministrovi financí Andreji Babišovi (ANO). Měli bychom prý také sledovat, jak bude nový ministr přistupovat k různým lobbistickým skupinám ve zdravotnictví. Po schůzce s prezidentem Ludvík dával najevo, že se těmto skupinám podívá na zoubek. Cikrt k tomu poznamenává, že Němeček dělal pro jednu z lobbistických organizací, Českou lékařskou komoru, všechno, co mohl, resp. co mu ministr financí Babiš finančně dovolil, pokud jde o platy lékařů. Ale lékařské komoře to nestačilo. Teprve čas ukáže, v jakém vztahu k sobě budou ČLK a Ludvík.

Kajínek je před kamerou! Krajský zastupitel má strach a zde je důvod Jihomoravský krajský zastupitel Jiří Hlavenka zvolený ze Zelené a Piráty na sociální síti Facebook napsal, že by možná měl tesknit nad výsledkem voleb, nad tím, že sněmovnu řídí komunisté a Tomio Okamura, ale nepláče nad tím. Zdá se mu totiž, že českou společnost ohrožuje něco mnohem horšího než komunisté a Okamura. Říjnové volby dopadly tak, jak dopadly. Orgány sněmovny obsazuje hnutí ANO Andreje Babiše, které se přitom opírá o komunisty a SPD Tomia Okamury. Je to neveselý pohled, ale Hlavenka se domnívá, že se poměry zase mohou změnit. Na začátku 90. let minulého století šli lidé za Klausem a jeho tunelováním ekonomiky, alespoň podle Hlavenky, pak šli za Milošem Zemanem, který sliboval, že s tuneláři zatočí, ale neudělal to, a dnes jdou lidé za Babišem, Okamurou a Vojtěchem Filipem, o které se druhý nejbohatší Čech teď opírá. Kdo ví, jak to bude za čtyři roky, lidé pravděpodobně půjdou za někým jiným. S touto vidinou Hlavenka nad výsledkem voleb nepláče. Velmi ho však znepokojuje jiná věc. Zneklidňuje ho, kolik prostoru v médiích dnes dostává dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek. Vyjadřuje se v novinách i v televizi, jako by se zapomnělo, že zavraždil dva lidi. Tohoto vraha se dnes v televizi ptají, co si myslí o dalších vrazích, a on odpovídá, že to byli zajímaví a inteligentní spoluvězni. Podle Hlavenky je něco takového naprosto nepřijatelné. „Není ve společnosti něco hodně shnilého? Televize tvoří šestihodinový film, ve kterém násobný vrah a zloděj vykládá, že páchat zločiny není žádná legrace, ale že to je tvrdá práce jako každá jiná... Kšeft je kšeft, ale jsou i jistá tabu. Pachatelé nejtěžších zločinů jsou úplně na dně patologické sedliny společnosti. Tu najdeme v každé zemi. Jsou hnusem, o kterém víme, ale který nikdy a nikde nedostává prostor k sebepropagaci. Neznamená to, že se o kriminálních činech nepublikuje: ale z pohledu třetí osoby, s kontextem, se zkoumáním ‚anatomie zla‘. Ne že zlu dáme prostor se vykecávat. Co přijde příště – rozhovor s člověkem, který znásilňoval? ‚A jak na to ta dívka reagovala, křičela hodně, nebo jen tiše plakala? Povězte to našim divákům!‘. Zdá se, že padají i poslední zábrany. Za nimi je už jen propast,“ varoval zastupitel. Politik nechápe, jak může česká veřejnost něco takého s klidným svědomím sledovat. Jiří Hlavenka doslova napsal: Babiš-Okamura-komunisti. Mám být smutný, mám si zoufat nad touto hvězdnou trojicí s většinou ve sněmovně, nad voliči, kteří toto trio vytvořili, nad osudem demokracie v zemi? Nejsem. Od listopadu 89 se stalo nejedenkrát, kdy populaci ovládli, doslova zhypnotizovali pištci, kteří byli v manipulátorství o třídu obratnější než jejich protivníci. V devadesátých letech šla půlka národa za Václavem Klausem s jeho kapitalistem bez přívlastků, zato s mnoha tunely. Vystřídal jej nastoupil Miloš Zeman, na flétnu zadul pár svých bonmotů o spálené zemi, o "akci čisté ruce", o "vázání průkazek do kůže členů ODS" a národ vstal a vydal se za dalším krysařem. Co vidíme dnes, není nic jiného než nová varianta na staré téma: přijde někdo nový, neokoukaný, má vervu, odhodlání a dobrou rétoriku, dostane hlasy. Lidstvo žilo odjakživa vírou a nadějí. Víra se kamsi vytratila; zůstává věčná naděje, že ten nový bude lepší než ten starý. Zamrzí to, ale nepřekvapí - a zkušenost, že lidé nakonec zjistí, že pištec fouká falešně mně brání vidět to beznadějně. Je-li společnost zdravá, dostane se z toho. Ale je tu věc, ze které na mně kus beznaděje opravdu padá: politiky lze vyměnit, národ, kterým prostupuje hniloba, nikoli. Jde o fenomén Kajínka. Člověk, který byl prokazatelně a prokázaně nájemným vrahem a lupičem (k tomu druhému se zvesela přiznává) je dnes největší celebritou. Pojmenovávají se po něm bonbóny a v televizi běží pětidílný film, který není dokumentem, ale dle autorů "zpovědí" Kajínka, vícenásobného nájemného vraha. Na tento seriál se dívá 1.3 miliónu diváků. Kajínek pak dostává prostor v dalších médiích a stovky tisíc lidí to nadšeně čtou: "Kajínek prozrazuje tajemství největších českých vrahů", píše Blesk, nejčtenější český deník. Není ve společnosti něco hodně shnilého? Televize tvoří šestihodinový film, ve kterém násobný vrah a zloděj vykládá, že páchat zločiny není žádná legrace, ale že to je tvrdá práce, jako každá jiná. Tištěný deník publikuje názory vraha na další vrahy. Kšeft je kšeft, ale jsou i jistá tabu. Pachatelé nejtěžších zločinů jsou úplně na dně patologické sedliny společnosti. Tu najdeme v každé zemi. Jsou hnusem, o kterém víme, ale který nikdy a nikde nedostává prostor k sebepropagaci. Neznamená to, že se o kriminálních činech nepublikuje: ale z pohledu třetí osoby, s kontextem, se zkoumáním "anatomie zla". Ne že zlu dáme prostor se vykecávat. Co přijde příště - rozhovor s člověkem, který znásilňoval? "A jak na to ta dívka reagovala, křičela hodně nebo jen tiše plakala? Povězte to našim divákům!". Zdá se, že padají i poslední zábrany. Za nimi je už jen propast. A pak je tu nažhavené diváctvo - třetina lidí v ten večer sedících před televizí si naladila Já, Kajínek. I zde je to stejně shnilé. Třetina lidí si není schopna říct - probůh, vždyť to je nejhorší sorta, nájemný vrah. Přece se nebudu koukat, jak tam ten člověk hodinu vykládá svůj životopis. Není schopna tuto televizi odmítnout a jednou provždy si ji zařadit mezi odpad, který se vymaže ze seznamu. Naopak, vítězí emoce: "je sympatický, usměvavý", "to nemůže být zlý člověk", "byl přece omilostněn". Vrátila milost taky život těm, které zavraždil? Vždyť tohle je čirá odpornost. Jiní lidé zformulovali daleko lépe než to dokážujá, takže na závěr tři citáty: "S násilníkmi sa často identifikujú ľudia, ktorým chýba zdravé sebavedomie. Cítia sa ukrivdení a odstrčení. Zločin fascinuje tých, ktorí by radi prekročili hranice prístupných noriem, len na to nemajú odvahu. Glorifikácia kriminálnikov vedie k zníženiu citlivosti na zločin. Násilie nás fascinuje a vzrušuje. Sme síce spútaní výchovou a sociálnymi normami, no kriminálnici v reálnom živote konajú za nás. Čím je zločinec mediálne známejší, tým je počet jeho obdivovateliek vačší. Pre isté ženy može byť vražda prejavom neobyčajnej mužnosti, sily a dominancie" (Gabriela Pavlovčíková) ,,Za lásku sa skoro hanbíme, akoby to bol prejav slabosti. Kto je dobrý, láskavý a prajný voči iným, je podozrivý. Hľadáme za tým skryté motivácie, zisk, výhody. Naopak, keď sa niekto ukáže ako silný, stáva sa hrdinom. Médiami sa bleskurýchle šíria názory a hodnoty, aj tie pokrivené. Oslavovaním zločincov potláčame fakt, že urobili niečo zlé, ubližovali, ničili životy, rodiny. Fascinácia zlom tu vždy bola, dnes však nadobúda obludné rozmery. Spoločnosť akoby hlúpla.” (Jana Šípošová, obojí na csfd.cz). "Jsme v hluboké krizi, ale neumíme ji ještě dobře pojmenovat. Stupeň agrese stoupá. Válka už dlouho nebyla a mladí muži by si chtěli... zastřílet". (Agnieszka Holland pro dvtv.cz). Skoro ve všem jsem v životě optimista. Ale kde tady vydolovat jiskřičku optimismu, to opravdu nevím.

Před brněnskou mešitou někdo nechal prasečí hlavu. Šéf českých muslimů se prý může zbláznit Před mešitou v Brně byla taška s prasečí hlavou. Muslimové považují vepřové za nečisté maso. Policie považuje věc za přestupek, hledá pachatele. Na případ upozornil server Lidovky.cz. Brněnský mluvčí Pavel Šváb řekl, že policie pátrá po člověku, který tašku se zvířecí částí na místo dal. Brněnská mešita už v minulosti čelila několika útokům, například loni v srpnu v ní neznámí útočníci rozbili dvě okna. Použili k tomu železné tyče. Neznámí pachatelé také už dříve rozbili dveře objektu a postříkali fasádu sprejem. Muslimové kvůli obavám z dalších incidentů na objekt nainstalovali bezpečnostní kameru. Oznámení o nejnovějším případu policie přijala v neděli. „Ohledali jsme místo činu i samotnou věc. Zabýváme se tím,“ uvedl Šváb. Podle webu Lidovky.cz prasečí hlava rozlítila předsedu Ústředí muslimských obcí v České republice Muneeba Hassana Alrawiho. Muslimové totiž považují vepřové maso za nečisté a věc vnímají jako urážku. Alrawi uvedl, že útok je zbytečný a poškozuje pověst české společnosti. V prostoru před brněnskou mešitou letos v létě uspořádala shromáždění Iniciativa Martina Konvičky. Sešlo se tam asi sto odpůrců islámu, kteří jedli vepřové maso a pili alkohol. Účastníci poslali před mešitu také dívky v plavkách. Muslimské ženy chodí zahalené. Poté někteří účastníci akce zapálili stránky Koránu. Brněnská mešita vznikla v Česku jako první modlitebna svého druhu v roce 1998. V Brně žije odhadem asi tisíc muslimů.

Hlavní je, aby to v ČR bylo pro imigranty stejné jako v Německu. Neziskovkářka Faltová divákům ČT prozradila, co chystá Brusel Evropská komise dnes zveřejní každoroční zprávu o migraci a pro Českou televizi je to vhodná příležitost, jak dát prostor k vyjádření Magdě Faltové, ředitelce Sdružení pro integraci a migraci. A vůbec nevadilo, že zpráva ještě nebyla zveřejněna, takže ji nebylo možné jakkoliv komentovat. Místo komentáře ke zprávě přispěla Faltová svým osobitým pohledem na stav migrace. Nejprve promluvila o novém systému, který se EU ještě před koncem roku chystá schválit. „Hlavním účelem toho nového systému je větší unifikace a standardizace. Když člověk požádá o azyl v České republice, tak aby ty podmínky byly víceméně stejné i z hlediska pravděpodobnosti pozitivního či negativního rozhodnutí, jako jsou třeba v Německu nebo v Rakousku,“ uvedla. Když poté měla vysvětlovat příčiny takových událostí jako, že v týdnu bylo na Slovensku zadrženo 78 ilegálních migrantů, tak Faltová uvedla, že je to proto, že syrští migranti prostě nechtějí žít v takových zemích, jako je Turecko. Hlavní podle ní především je, jak Slovensko s imigranty naloží. Pokud prý do EU vstoupili v Maďarsku, je otázkou, zda je tam Slovensko vrátí, nebo vyhodnotí Maďarsko jako nebezpečnou zemi. „Česká republika by je do Maďarska nevrátila,“ ujistila Faltová. Nový systém podle Faltové udělá jasno v tom, že umožní přerozdělování, pokud v jedné zemi bude tak velký nápor, že to nebude zvládat. Následoval dotaz, zda si Faltová dovede představit nějaké řešení současné situace. „Já si dovedu představit takové řešení, ale nemyslím si, že pro něj je podpora. Pozice Visegradských zemí, momentálně doplněných Rakouskem, je tak razantní, že to politicky nemá řešení,“ zalitovala. Právě proto je podle ní snahou EU vytvořit všude stejné podmínky pro žadatele, aby se nemuseli honit jen do některých zemí. Moderátorku pak zajímalo, jak se osvědčil kodex pro neziskové organizace, se kterým před několika měsíci přišla Itálie, aby nastolila alespoň nějaký pořádek při převážení imigrantů z Afriky přes Středozemní moře. Faltová začala vysvětlovat, že v kodexu byly body, které jsou pro neziskovky neakceptovatelné. Zejména to, že by jejich činnost měla být přímo na lodích kontrolována policií. „To je v rozporu s humanitárním postavením a ohrožuje to humanitární mise,“ vysvětlovala. Pak ujistila, že funguje nějaká spolupráce mezi Itálií a Libyí, je však otázkou, na čem se tam vlastně Itálie a EU podílejí. „Je potřeba dohlédnout, aby nebyla porušována práva migrantů. Já si myslím, že je to velmi problematické, že v Libyi dochází k porušování práv migrantů,“ varovala a začala popisovat praktiky znásilňování či otrocké práce. „A myslím si, že to, jak ta spolupráce byla nastavena, tomu ještě přispívá,“ skončila Faltová chmurně.

Hloupost! Markéta Šichtařová jasně ve věci maminky, kterou vyhodili z nemocnice od dítěte V Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem došlo k dramatické situaci. Na zdejší jednotce intenzivní péče se léčí se zápalem plic pětitýdenní chlapeček. Jeho maminka mu chtěla být nablízku. Lékař se jí pokusil vysvětlit, že to není možné. Maminka se však nenechala přesvědčit a lékař si nakonec zavolal na pomoc policii. Ekonomka Markéta Šichtařová se postavila na stranu matky. Ekonomku zaráží, jak snadno se dnes lidé zříkají odpovědnosti za své dítě. V nemocnici v Ústí nad Labem došlo ke zvláštní situaci. Jedna z maminek se tu hádala s lékařem, zda smí být nablízku svému maličkému synovi, který se léčí na zdejší jednotce intenzivní péče. Lékař matce vysvětloval, že něco takového na jednotce intenzivní péče není možné, kvůli ochraně pacientů. Maminka se však nedala přesvědčit, tak si lékař přivolal na pomoc polici. Maminku to zdrtilo, což ukázala např. reportáž televize Prima. Markéta Šichtařová se na sociální síti Facebook podivovala nad tím, jak snadno se někteří rodiče vzdávají odpovědnosti za své dítě a svěřují ho do rukou státní nemocnice s představou, že v rukou státu bude jejich dítku nejlépe. „Mizerné právní povědomí zdravotnického personálu se jakž takž dá pochopit (nikoliv tolerovat), protože zdravotnický personál studoval jiný obor než právo. Z diskusních reakcí veřejnosti je mi však úzko. Tolik lidí je ochotno vzdát se své odpovědnosti za své vlastní dítě a naivně věřit, že předá-li je do rukou státu (tj. státní nemocnice, školy...), bude to pro dítě lepší! Pohodlnost? Hloupost? Naivita? Indoktrinovanost? Aneb najdi 3 rozdíly vůči kauze ‚táty-parťáka‘ a domácím úkolům. Dítě patří k rodičům a vždy jen k rodičům. A za žádných okolností, pokud by nehrozilo spáchání trestného činu, je nelze oddělit pod jakousi falešnou záminkou, že na zemi se spát nedá. To je jako argumentovat, že žena nemůže vylézt z hořícího domu na ulici, protože nemá make-up,“ napsala Šichtařová.

Podívejte se na Roam Ski: Exoskelet pro lyžaře (VIDEO) Americký startup Roam Robotics ukázal prototyp exoskeletu pro lyžaře. Celá konstrukce se připevňuje k nohám, tedy bere si část váhy sportovce na sebe a tím snižuje napětí ve svalech a zvyšuje efektivitu při skoku. Píše o tom The Verge. Nový exoskelet je sestaven z batohu s napájecím zdrojem a z dvou konstrukcí, které se připevňuji k nohám, a které fungují pomocí měkkých pneumatických aktuátorů. Při ohýbání kolen se aktuátor naplňuje vzduchem a zařízení funguje dle principu amortizéru. Exoskelet by měl pomoci sportovcům lyžovat lépe a rychleji.

Hodný George Soros, oběť Hitlera, dal miliardy a miliardy na pomoc světu. Jiný pohled na neoblíbeného muže Maďarského miliardáře George Sorose žijícího v USA mnoho lidí nenávidí, ale mnoho lidí ho také oceňuje. Server britského deníku Independent čtenářům vysvětluje, čím si miliardář tuto nenávist na jedné straně a respekt na straně druhé vysloužil. Při vyslovení jména miliardáře George Sorose se nejednomu člověku zatemní mysl hněvem. Podle britského serveru tohoto muže nenávidí pravicoví radikálové, protože jim dlouhá léta kazí plány na ovládnutí světa. „Své výjimečné bohatství Soros využil k šíření liberálních hodnot po celém světě, což mu vyneslo nepřátelství krajní pravice,“ píše doslova Mike Harris v komentáři pro Independent. Pro pravicové radikály se tak Soros stal nepřítelem číslo jedna. O Sorosovi se po internetu šíří zvěsti, že sehrál svou roli v rozpoutávání uprchlické krize. Americký moderátor Alex Jones, jenž se netají sympatiemi k nově zvolenému prezidentovi USA Donaldu Trumpovi, o Sorosovi dokonce prohlásil, že „Soros stojí v pozadí muslimské snahy o převzetí moci na Západě“. Nechybějí ani další konspirační teorie, jejichž cílem je pošpinit a zničit člověka s čistými úmysly, bojujícího za liberální hodnoty, dodává autor. „Hackeři, o nichž se údajně soudí, že mají napojení na ruskou vládu, v srpnu ukradli a zveřejnili tisíce dokumentů ze Sorosovy nadace, čímž ohrozili mnoho statečných individuálních dárců,“ pokračuje v popisu útoků na George Sorose Harris. Celý text v angličtině najdete zde. Po pádu Berlínské zdi se přitom zdálo, že se společnost vydá jiným směrem. Lidé věřili, že na Západě potrvají dál svobodné liberálnědemokratické režimy, které přijmou za své i postkomunistické země. Soros podle serveru vydal 250 milionů dolarů na nové učebnice v ruském jazyce, které měly zdejším lidem vysvětlit, co to vlastně je demokracie, protože Rusové s ní neměli prakticky žádné zkušenosti a učili se jí od nuly. Dalších 250 milionů dolarů Soros vydal na stavbu nové univerzity v Budapešti. Dalších padesát milionů vydal na pomoc Bosně a 100 milionů dolarů poskytl Ruské federaci k tomu, aby místní akademici zůstali ve své zemi a pomohli své vlasti k opětovnému vzestupu. „Odhaduje se, že celkem vydal asi 11 miliard dolarů na podporu demokracie, LGBT komunity, na podporu uprchlíků a na obranu lidských práv,“ píše dál autor. V přepočtu jde asi o 286 miliard korun. „Jako soukromá osoba je vůbec nejštědřejším dárcem stavícím se na obranu demokracie,“ mohou se zájemci také dočíst. Co k tomu Sorose vlastně vedlo? Ve zkratce lze říci, že jako člověk, který přežil holocaust, usiluje o to, aby se podobná hrůza na světě už nikdy neopakovala. Věří, že nejlepší obranou proti běsům radikalismu představuje liberální demokracie. Proto ho podle Harrise nemají v lásce lidé jako ruský prezident Vladimir Putin, budoucí prezident USA Donald Trump i jejich příznivci, kteří jsou ochotni překroutit pravdu, využít polopravdu nebo otevřeně lhát, aby poškodili obraz tohoto miliardáře. Mike Harris má za to, že každý útok na Sorose je vlastně útokem na všechny liberálně smýšlející občany. Autor v této souvislosti přiznává, že pracoval na projektech, které Soros financoval, ale Harris v tom nevidí sebemenší problém. Naopak je na to hrdý, jelikož šlo např. o projekty posilující svobodu projevu ve Velké Británii.

Prezident Peru se rozhodl odstoupit z funkce kvůli skandálu s podplácením členů kongresu Peruánský prezident Pedro Kuczynski podal demisi kvůli skandálu s podplácením členů kongresu. Uvádí o tom portál Diario Gestion. V předvečer opoziční strana Národní síla informovala o pokusech podplácení poslanců, aby nedošlo k vyslovení nedůvěry prezidentu Kuczynskému během hlasování v kongresu, které má proběhnout 22. března.

Zdanit banky a velké firmy, napadlo Bohuslava Sobotku. A je zde přirovnání Za svůj plán zdanit banky a operátory si premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) vysloužil přirovnání k francouzskému ekonomovi Thomasi Pikettymu. Komentář s názvem „Bohuslav Piketty“ přinesl komentátor Petr Kamberský v Lidových novinách. Server Lidovky.cz již včera přinesl zprávu, že politici se snaží vymyslet, jak nadnárodní nebo cizokrajné firmy přimět vracet nebo nechávat část vydělaných peněz české ekonomice. „Je nutné zahájit debatu o možných opatřeních,“ nechal se slyšet Sobotka. A jeho ČSSD se tak vrací k nápadu uvalit daň na finanční sektor, energetiku a telekomunikace. Zároveň chce zavést progresivní daně pro firmy tak, aby ty malé platily málo a velké hodně. Příznivce však zatím nemají, proti je i ministr financí Andrej Babiš (ANO). „Opatření, která doporučují experti pana premiéra, nepovedou ke kýženému výsledku. Většina z nich může investory spíš odradit,“ myslí si. Původní text ZDE. V souvislosti s tímto se pak rozepsal i komentátor Kamberský. „Zdejší fanoušci Thomase Pikettyho se musejí radovat: jeho teze si oblíbil a hodlá realizovat už i samotný Bohuslav Sobotka. Radovat by se mohl i autor absurdních divadelních her Václav Havel: plnění státního rozpočtu bude přebytkové, proto zavedeme nové daně!“ uvádí svůj text. A domnívá se, že tento návrh předsedy ČSSD musel pobavit glosátory politiky. „Moderní levicová strana se rozhodla dělat přesně to, co provedl ‚odporný pravicový populista‘ Viktor Orbán. Znalce byznysového zákulisí pak ještě více pobaví fakt, že ČSSD chce zdanit ČEZ, a skrze O2, AirBank či PPF Banku dokonce Petra Kellnera…,“ zmiňuje Kamberský s tím, že neotočí-li Babiš o 180 stupňů, sektorová daň nepřichází v úvahu. „Od pana Sobotky je to jen velmi chytrý tah, jak se necelý rok před volbami vyprofilovat. V podstatě už bylo načase, poslední dobou volič občas nedokázal rozlišit, co je návrh ČSSD a co ANO. Daně uvalené na banky a ‚telco‘ profilují stranu jako jasně levicovou, stranu antikapitalismu, stranu, která se snaží komunistům ponechat minimum agendy. Na tradiční, postsocialistické voliče takové slogany mohou zabrat – a snahu oslovit ‚moderní liberály‘ už ČSSD svým příklonem k Miloši Zemanovi jednoznačně odpískala,“ zkonstatoval. Sobotka podle jeho názoru vytáhl první vejce z košíku, jejž obvykle nosí populistické strany. „Je to svým způsobem poprvé, co dostává Andreje Babiše populistickým nápadem pod tlak,“ uvedl. Závěrem pak dodal, že nejvtipnější na celém příběhu je ironie socialistických dějin. Byli to totiž podle jeho slov právě sociální demokraté za vlády premiéra Miloše Zemana, kdo za hubičku prodal české banky zahraničnímu kapitálu. „A o dvacet let později se rozčilují, že výnosy utíkají do ciziny, a chystají se banky dodatečně zdanit,“ uzavřel.

„Kdy si důchodci budou moct koupit kilo hovězího? To je jen pro bohatý!“ U Jílkové v publiku bouchly emoce, když došlo na ceny potravin Moderátorka Michaela Jílková v pořadu Máte slovo otevřela palčivé téma, před Vánoci téma přímo výbušné pro každého, kdo hodlá péct cukroví – cenu vajec a másla. Stanou se vejce potravinou toliko pro horních deset tisíc lidí v Česku? „Také jste v šoku, když kupujete čtvrtku másla za šedesát korun a jedno vejce za pět korun? Dobrá zpráva je, že by máslo mělo zlevňovat, ale projeví se to i v obchodech? A stane se z vajec luxusní zboží?“ zeptala se Michaela Jílková v České televizi. Stát by měl regulovat cenu másla! U diskusních stolečků o tom debatovali ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL), ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR Miroslav Koberna, předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá, viceprezident pro obchod Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Pavel Mikoška, člen představenstva Asociace českého tradičního obchodu Petr Morava, majitel rodinné farmy František Mikoláš, manažer restaurace z Kutné Hory Marcel Mráz. Jurečka hned v úvodu konstatoval, že až padesát procent ceny másla navyšují obchodníci svými maržemi. A kvůli panice, která je zde vyvolávána, máslo stojí v obchodech až 80 korun. Mikoška oponoval, že si obchodníci rozhodně nenechávají tak vysokou marži, jak ve studiu naznačuje končící ministr. Svou roli v nových cenách másla jistě hrály určité ekonomické tlaky. V Číně notně vzrostla poptávka. „Ale je potřeba říct, že se na tom podílí ředitel Madety, který odstartoval tu hysterii a vy a pan premiér Sobotka jste tu hysterii ještě prohloubili,“ obořil se Mikoška na Jurečku. Ve stejném duchu se vyjádřil i pan Petr Morava, který jako český obchodník důrazně odmítl, že by měli prodejci padesátiprocentní marže na másle. Drobní obchodníci prodávají máslo za šedesát korun, protože ho také za vyšší ceny nakupují. Ve chvíli, kdy velké řetězce prodávají máslo za třicet devět korun, prodávají je podle pana Moravy pod cenou, což se mu zdá nefér. Pak se přihlásil o slovo pan Mráz z Kutné Hory. „Stát by měl určité ceny garantovat. Když bude panovat určitá hysterie, pak opravdu ta cena naroste až k 80 korunám. Já mám obchodní školu a vím, že marže může být 20 až 30 procent. Ale já jsem byl v obchodě a viděl jsem polské máslo za padesát korun. Já bych si polské máslo nekoupil, myslím si, že se má podporovat česká výroba, ale to je hrozný,“ rozčiloval se manažer restaurace. Mojí mámě přidají tři stovky, ale politici si přidali sedm tisíc! Když se ke slovu dostal František Mikoláš, prozradil, že jeho firma vyrábí denně asi 200 kilo másla, čtvrtka másla u něj stojí přibližně 63 korun a u této ceny také zůstane, protože něco spolknou výrobní náklady, něco je potřeba zaplatit prodavačce a tak podobně. Pak si vzal slovo znovu Marcel Mráz a zdůraznil, že by stát měl regulovat cenu másla. „Podívejte se, mojí mámě na důchodě přidají od nového roku tři až čtyři stovky. A sami politici si zvedli platy od nového roku o sedm tisíc. Takhle to je,“ zuřil před kamerami pan Mráz. Pan Lacina z publika si ještě přisadil. „Vy prodáváte v krámě máslo za padesát korun, ale copak normální rodina spotřebuje máslo za tři dny? A copak je zdravější potravina pro matky a děti, než je mléko? Ti doktoři nám lhali, že mléko s nízkým obsahem tuku je zdravé! Vždyť to je odpad,“ rozčiloval se pan Lacina v publiku. Takže vy zabíjíte děti, protože si to přejí řetězce? Obchodník Mikoláš oponoval, že se produkuje nízkotučné mléko, protože si to přály řetězce. „Takže vy zabíjíte děti, protože si to přejí řetězce,“ vykřikl pan Lacina na obchodníka. Ten to důrazně odmítl. Okamžitě také zdůraznil, že musejí vyhovět požadavkům řetězců. Pan Lacina se však vrátil do minulosti a připomněl lidem, že v osmdesátých letech minulého století byla výkupní cena mléka dvě koruny na litr. A máslo tak mohlo být levnější. Jílková ve studiu prohlásila, že čeští mlékaři vyvážejí mléko s vyšším obsahem tuku do zahraničí a mléko s nižším obsahem tuku zůstává v Česku. „Ale to takhle nemůžete říct,“ ozval se okamžitě Jurečka. Někteří čeští producenti to opravdu dělali, ale také ne všichni. A ti, kteří to dělali, k tomu byli v minulosti dotlačeni mimo jiné tím, že Češi hleděli především na co nejnižší cenu. Teď se to konečně mění, ale trvá to. My chceme vládu, která má trochu v hlavě! Moderátorka poté přehodila výhybku a věnovala se cenám vajec. Paní Gabriela Dlouhá zaskočila diváky tvrzením, že vajíčka začnou zlevňovat až kolem Velikonoc. Současné ceny ovlivňuje např. fipronilová aféra. Fipronil je pesticid člověku nebezpečný, který se dnes bohužel nalézá ve vajíčkách v mnoha zemích Evropy. Česku se sice tato kalamita vyhnula, ale české ceny tato aféra stejně ovlivnila. Kolem Vánoc může proto v obchodech vajíčko stát až sedm korun. Chovatelé přitom jedno vajíčko vyprodukují za korunu a osmdesát halířů, prozradila paní Dlouhá. Už je pak jiná věc, za kolik prodávají vejce řetězce. A opravdu nesmíme zapomínat na již zmíněnou fipronilovou aféru. Tato slova však zvedla ze židle dámu sedící v publiku, která se rozkřikla ze všech sil. „Prosím vás, co nás to zajímá, jak je to v cizích státech? My chceme vládu, která má trochu v hlavě! Ti zemědělci od rána do večera dřou, ale nemravný jsou řetězce. A ještě si lidi řeknou: Hele, v Holandsku nejsou vejce, tak je prodáme tam a na Čechy kašleme!“ křičela dáma z plných plic. Pán sedící v publiku kousek za ní si ještě přisadil, když doporučil lidem, aby se podívali, jak obrovské zisky mají nadnárodní řetězce. „To by měla vláda regulovat!“ zesiloval pán hlas. Jurečka se ihned bránil, že se s tím česká vláda něco snaží dělat. Je ale především na spotřebitelích, aby kupovali kvalitní vejce. Obchodníci by také měli lidem říkat, že české vejce je dražší, protože je kvalitnější. Dáma, jež by si přála mít vládu, která má „trochu v hlavě“, se však znovu přihlásila o slovo a rozkřikla se na celé studio. „Když nás tu pan ministr nabádá, abychom nakupovali kvalitu, tak se chci zeptat, prosím vás, můžete mi, pánové, říct, kdy si budou moct důchodci koupit kilo hovězího nebo mámy kilo hovězího pro děti? Stojí to 130 korun! To je jen pro bohatý,“ zesilovala paní hlas tak mocně, že jí takřka docházel dech.

Peruánka chtěla darovat Putinovi svetr, ale byla zadržena. FOTO Peruánka Julia Castrová, která má pletařský podnik, se pokusila v sobotu darovat svetr vlastní výroby ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, který se nachází v Limě na summitu APEC, ale byla zadržena ochrankou. Žena se pokusila přiblížit k ruskému prezidentovi, ale bezpečnostní služba jí v tom zabránila. Teď se nachází na policejním okrsku, kde poskytuje vysvětlení. „Byl tam zmatek, možná, že to nebylo nejlepší místo s ohledem na zvýšená bezpečnostní opatření kvůli přítomnosti mnoha prezidentů, ale věřím, že Vladimir Putin přece jen dostane tento svetr, snad mi v tom pomůžete," řekla Castrová v éteru rozhlasové stanice RPP. Peruánka rovněž sdělila, že se zúčastnila zasedání summitu APEC věnovaného podpoře drobného a středního byznysu a podařilo se jí setkat se zástupci zakladatele sociální sítě Facebook Marka Zuckerberga, aby mu rovněž předala dárek od svého podniku.

U amerických katolíků se projevují příznaky znechucení z papeže Františka Během posledních čtyř let se počet katolíků, kteří s papežem nesouhlasí, více než zdvojnásobil ze 4 procent v roce 2014 na 9 procent v roce 2018. Mezitím procento amerických katolíků, kteří se za stejné období hlásí k „příznivému“ pohledu na papeže Františka, spadlo o jedno procento, což je propad z 85 procent v roce 2014 na 84 procent dnes. Počet amerických katolíků, kteří si myslí, že papež František představuje pro římskokatolickou církev významnou pozitivní změnu oproti svým předchůdcům papeži Benediktovi XVI. a Janu Pavlu II. spadl za tři roky 2015 až 2018 podle zjištění Pew o jedenáct procent. V roce 2015 podstatná část katolíků (69 procent) říkala, že Františkův pontifikát představuje „významnou změnu k lepšímu“, zatímco v roce 2018 počet vyjadřujících takovýto názor spadl na jen něco přes polovinu (58 procent). Během tohoto tříletého období se počet amerických katolíků, kteří vyjadřují protikladný názor – že František představuje „významnou změnu k horšímu“ – více než zdvojnásobil, z pouhých 3 procent v roce 2015 na 7 procent v současnosti. Podíl amerických katolíků, kteří papeže Františka popisují jako „přehnaně liberálního“, vystřelil nahoru z 19 procent v roce 2015 na 34 procent v roce 2018, přičemž počet těch, co ho považují za „naivního“, vyrostl za stejné období z 15 procent na 24 procent. Američtí katolíci při hodnocení práce, jakou papež odvádí, mu všeobecně dávali horší známky, než to dělali předtím během jeho pontifikátu. Např. ohledně toho, zda je efektivní při šíření katolické víry, počet těch, co říkají, že pontifik odvádí „výbornou“ nebo aspoň „dobrou“ práci, spadl z 84 procent v roce 2015 na dnešních 70 procent. Počet těch, co dávají za jeho práci v této oblasti známku „dostatečnou“ nebo „nedostatečnou“ vyrostl za stejné období z 10 na 25 procent. Něco podobného se projevuje i ohledně mínění lidí o tom, jak si papež vede ohledně tradiční morálky, kdy počet těch, co hodnotí jeho práci výbornou nebo dobrou spadl o deset procent, z 80 procent na 70 procent, a ti, co ho hodnotili dostatečnou nebo nedostatečnou se v posledních třech letech v počtu zdvojnásobili z 13 procent na 26 procent. Rozdělíme-li americké katolíky podle politického přesvědčení, tak ty rozdíly začnou být ještě zřetelnější, kdy katoličtí Republikáni na papeže v nepříznivém světle pohlíží daleko více, než na papeže pohlíží Demokraté. Většina amerických katolických Republikánů (55 procent) např. dnes na papeže pohlíží jako na „příliš liberálního“, zatímco toto procento před jen třemi lety nebylo ani poloviční, když bylo na pouhých 23 procentech. Ve stejné demografické skupině se počet těch, co považují Františka za „naivního“ také zdvojnásobil z 16 procent v roce 2015 na 32 procent v současnosti. Avšak i mezi katolickými Demokraty je trend vyjadřovat se k papežovi se zklamáním. Počet těch, kdo na Františka pohlíží jako na „příliš liberálního“, vzrostl od roku 2015 z 16 na 19 procent a podíl těch, co na něj pohlíží jako na „naivního“ rovněž za stejné období vzrostl ze 14 na 18 procent. Thomas D. Williams

Víme, co marketingoví odborníci říkají o ruském dokumentu Prezident v hlavní roli s Vladimírem Putinem Televize Kinosvět nasadila na tři úterky, vždy ve 20.20 hodin jednotlivé díly ruského dokumentu Prezident, v němž je hlavní osobou Vladimír Putin. Film vznikl v roce 2015 a zachycuje politický i běžný život Vladimíra Putina ve funkci prezidenta a premiéra od srpna 1999 do roku 2015. A nejen to. Putin se v něm obsáhle vyjadřuje k dramatickým momentům v ruských dějinách, jako jsou válka v Čečensku, smrt posádky ponorky „Kursk“, teroristický útok na Dubrovku či otázka Krymu. A vedle toho komentuje některé zlomové body vysoké světové politiky a proměny postojů k Rusku v souvislosti s ekonomickou krizí či olympijskými hrami v Soči. A zazní i jeho komentář k americkému 11. září 2001, válce v Iráku či válce v Jižní Osetii. Vše je bohatě ilustrováno archivními záznamy. Jde čistě o ruskou propagandu a pouhý marketingový tah? K tomu se v debatě, která se vysílá vždy po skončení příslušného dílu, vyjadřují přední čeští marketingoví odborníci Ing. Jiří Mikeš, doc. PhDr. Jitku Vysekalová, Ph.D., prezidentka České marketingové společnosti A Ing. Jan Binar, šéf české pobočky agentury McCann Worldgroup Parlamentní listy už mají v tuto chvíli celou debatu k dispozici. Podívejte se na ni a mimo jiné se dozvíte odpovědi na otázky nakolik jde o dokument, publicistiku či reklamu, zda je snímek udělán pro Rusko, či pro distribuci v zahraničí, jaký je jeho pravděpodobný cíl a jaká je síla značky „Vladimír Putin“.

Křehounká generace nepoužitelných subtilních bytostí! Markéta Šichtařová účtuje s mnohými z kampaně MeToo a odhaluje, jak drsně vyřešila vlastní sexuální obtěžování Ekonomka Markéta Šichtařová tak trochu překvapeně hledí na kampaň „MeToo“, prostřednictvím které se hlásí ženy, které byly v minulosti sexuálně obtěžovány. Jí se to prý stalo jen jednou. V metru. Se sexuálním útočníkem se vypořádala po svém. Zároveň poslala vzkaz všem ženám a mužům, kteří považují za sexuální obtěžování snad i pozvání na rande. Na blogu iDnes.cz se Šichtařová vyjádřila ke kampani „MeToo“, jejímž prostřednictvím většinou ženy poukazují na údajně neřešené sexuální obtěžování ze strany mužů. Jí samotné se to prý stalo jen jednou. „Jednou, když mi bylo asi osmnáct, jsem jela metrem, a nějaký podivný týpek se na mě začal lepit a pokoušel se mě v davu osahávat. Levou rukou jsem ho chytila pod krkem, pravou jsem mu dala pěstí a začala ječet na celý vagón ‚podívejte se na toho prasáka!‘. Lidé se v děsu, že by snad mohli být zataženi do nějaké lapálie, začali okamžitě odsouvat na druhý konec vlaku a měli spoustu práce při hledání čehosi ve svých kapsách, kabelkách a na stropě; bylo legrační pozorovat, jak ten doposud nacpaný vagón se náhle zázračně dokázal kolem mne uprázdnit a všichni ti odvážní lidičkové se sardinkovali na jeho okrajích. Protože jsme už vjížděli do stanice, ten týpek se mi vytrhnul a vyběhl ven,“ popsala Markéta Šichtařová událost. Není si jistá, zda šlo o sexuální obtěžování nebo o konflikt s feťákem, který ztratil zábrany a chtěl si sáhnout. Dodnes se prý kloní k myšlence, že šlo spíše o střet s feťákem. Tak či tak dala agresorovi najevo svou nelibost tak nahlas, že raději utekl. Dnešní mladé ženy to možná neumějí. Možná byly natolik chráněny politickou korektností, že už za sexuální obtěžování považují téměř cokoliv. Ve Francii už se prý dá považovat za sexuální obtěžování i nevhodné pozvání na rande. V tom případě prý možná Šichtařová sexuálně obtěžovala svého vlastního manžela, když mu na rande řekla, aby se konečně k něčemu rozhoupal. Může to tedy být tak, že dnešní mladá generace nemusela řešit stres v práci či různé těžké životní momenty a tak považují za problém i něco, co by pro minulé generace problémem nebylo. „Slyšeli jste někdy o generaci sněhových vloček? Jde o lidi přicházející po generaci mileniálů, neboli po generaci Z. Jde o špičku ledovce, protože generace před nimi jsou na tom jen o trochu líp. Tihle lidé byli natolik chráněni výchovou, že nikdy nezažili nejmenší psychické ani fyzické nepohodlí. Nikdy neměli existenciální starosti, nikdy se o sebe nemuseli starat, vždy byli vystaveni takové hyperkorektnosti, že nezažili pocit stresu. A to je zničilo. Výsledkem je křehounká generace nepoužitelných subtilních bytostí, které se nemohou rozhodnout, ke kterému z pětadvaceti známých genderů vlastně patří, psychicky se hroutí při záběrech válečného zpravodajství i při pozvání na rande. Sexuální agresory vidí číhat za každým bukem a domnělé sexuální agrese je natolik stresují, že se s nimi potichu užírají, aby pak po dlouhých letech, vyprovokováni řetězovou kampaní, s pocitem zadostiučinění vyvěsili na svůj instagram hashtag #metoo,“ napsala dáma. Šichtařová tím prý nechce nijak zlehčovat skutečné sexuální obtěžování, ale odmítá se podřizovat diktátu lidí, kteří za sexuální obtěžování považují i jednání, které ona považuje za tolerovatelné. Pokud např. nějakým ženám vadí, že jim muži koukají do výstřihu, mají si vzít třeba svetr až ke krku. Problém zmizí. Stojí za pozornost, že po onom incidentu z metra se prý Šichtařová obořila i na své spolucestující, kteří jí tehdy nepomohli. „A vy jste stejná hovada jako ten prasák, co na tom stropě chcete vykoukat? Sem jste se měli koukat!“ zařvala na své spolucestující.

Německo je v šoku. Překladatelka z uprchlických táborů promluvila o tom, co si skutečně myslí muslimové Křesťané jsou mezi uprchlíky v Německu vystaveni často velmi kruté šikaně. V uprchlických táborech i v ubytovnách bývají slovně i fyzicky napadáni a muslimové se k nim chovají mnohdy naprosto stejně, jako tomu bylo v jejich mateřských zemích na Blízkém východě. Jak uvádí server Katholische Nachrichten, v loňském roce tvořili mezi uprchlíky muslimové 73 %, zatímco křesťané jen 14 %. V uplynulých měsících se v německých médiích objevilo nespočet případů, kdy muslimové zneužívali své početní převahy a zacházeli se svými křesťanskými kolegy neuvěřitelně brutálně. Mnozí z nich museli být převezeni do jiných táborů, aby unikli neustálému bití, urážkám a výhrůžkám smrtí. Zdaleka ne všechny případy zneužívání jsou vyšetřovány policií, protože křesťanským uprchlíkům je vyhrožováno a oni sami nemají v úřady příliš velkou důvěru. Zastání nenacházejí ani u politiků, kteří volají po přijímání uprchlíků bez rozdílu jejich náboženského vyznání a o neutěšenou situaci uprchlíků vyznávajících křesťanské náboženství se příliš nezajímají. To samé platí o papeži Františkovi, který na obranu křesťanských uprchlíků nikdy nevystupuje. O tíživé situaci křesťanských uprchlíků v Německu nyní otevřeně promluvila překladatelka z arabštiny, která do Německa sama přišla jako dítě v roce 1991. Díky svým jazykovým znalostem se v posledních letech pohybuje v uprchlických táborech. Sama je křesťanka, ale vzhledem ke své barvě pleti a arabštině si před ní muslimští uprchlíci nedávají pozor na jazyk a ona tak mohla mnohokrát slyšet, co si myslí o křesťanech a jak zneužívají německé pohostinnosti. „Bezpečnostní personál i další překladatelé v táborech jsou v drtivé většině případů muslimové. Navenek se tváří velmi kultivovaně a kosmopolitně. Když se mezi nimi pohybují rodilí Němci, chovají se přátelsky a vystupují jako běžní obyvatelé západního světa. Když jsou však jen sami mezi sebou, projevuje se jejich pravá tvář. Hovoří o tom, že Německo musí být islamizováno a zcela otevřeně pohrdají naší kulturou i hodnotami,“ svěřila se nejmenovaná překladatelka. Rodiče podle jejího vyprávění malým dětem v uprchlických táborech nařizují, aby si nehrály s křesťanskými dětmi. I přes svůj nízký věk je mnoho muslimských dívek těhotných. Když se s nimi snažila hovořit o prevenci, příliš nepochodila. „Chceme se množit v ještě větších počtech. Musíme mít víc dětí než křesťané. To je jediný způsob, jak je můžeme zničit. Když jim odporujete, nechápou to a tvrdí, že hájit křesťany je hřích,“ vypráví šokovaná žena.

Pašeráci mají novou cestu. Přes Itálii. Za víc peněz O nové trase pro pašeráky lidí informuje server Echo24.cz. Údajně ji chtějí využívat již v prvních dubnových týdnech a má vést přes Itálii. Poté, co Evropská unie a Turecko uzavřely dohodu o vracení migrantů, přestává být zajímavá balkánská migrační spojka. I z toho důvodu se rozhodli najít nové cesty, kudy bude možné uprchlíky přes hranice Evropské unie převážet. Cesta prý povede nově místo přes řecké ostrovy přes Itálii. Informoval o tom server německé stanice Deutsche Welle. Běženci mají být přepravováni z turecké Antalye k italským břehům, a to na malých nákladních lodích nebo rybářských plavidlech. Na jedno plavidlo se mají vejít zhruba dvě stovky lidí a zvládnout by se mohly až dvě cesty za týden. Původní text ZDE. Cena za přepravení osoby však výrazně vzroste, neboť jde o delší cestu. Pašerákům tak uprchlík zaplatí 3000 až 5000 eur na osobu. Dosud byli migranti přepravováni pouze na řecké ostrovy, což je pár desítek kilometrů. Nyní, po dohodě EU s Tureckem, však všichni nelegální utečenci budou z řeckých ostrovů vraceni zpět do Turecka.

WikiLeaks zjistila, že USA vyzbrojovaly jemenskou armádu již před válkou s Húthíí Organizace WikiLeaks zveřejnila víc než 500 dopisů americké ambasády v Jemenu, jež svědčí o tom, že Washington ještě před válkou vyzbrojoval, cvičil a sponzoroval rebely. Dokumenty zahrnují období od roku 2009 do vzniku konfliktu v březnu 2015. Jak píše WikiLeaks, válka v Jemenu začala za ministryně zahraničí Hillary Clintonové a pokračovala za jejího nástupce Johna Kerryho. Americká ambasáda v Jemenu byla zavřena v únoru 2015, měsíc před vypuknutím války, připomíná WikiLeaks.

Politico: Protiruská prohlášení Polska dohánějí USA a EU k zuřivosti USA vysílají Polsku naprosto jasný signál o tom, že Washington sleduje s obavami, jak se Varšava postupně vzdává demokratických zásad. Šířící se konflikt mezi polskou vládou a celým zbývajícím západním světem podstatně snižuje vyhlídky na to, že Severoatlantická aliance podpoří požadavky Polska zaměřené na ještě větší konfrontaci s Ruskem, píše evropský list Politico. Neochotu podpořit Polsko spojují autoři článku s prudce se zhoršujícími vztahy mezi Varšavou a Washingtonem kvůli konfliktu mezi polskou vládou a ústavním soudem této východoevropské země. Polský ústavní soud přiznal, že část usnesení o změnách procedur pořádání zasedání soudu je neústavní, vláda ale odmítla dané usnesení zveřejnit a bez jeho zveřejnění nevstoupí usnesení soudu v platnost. Podobné porušování demokratických zásad sledují v USA velice pozorně. „Washington pokládá v současné době Polsko za stále méně cenného a stále více problematického spojence", píše Politico. V těchto podmínkách bude pro polskou vládu dost složité přesvědčit Spojené státy, aby podpořily rozmístění stálých vojsk NATO na území Polska, uzavírá list Politico.

Válka v koalici. Billboardy ČSSD proti Babišovi ještě více zahustily atmosféru... Andrej Babiš přemýšlí o smyslu koalice kvůli údajným podrazům koaličních partnerů. Souhlasí s ním poslanec ANO Martin Komárek. "Jsou to podrazy. Je to typ politiky, kterou bohužel provozují naši koaliční partneři, kdy se nedrží slovo. Udělá se nějaká dohoda a pak se veřejnosti řekne něco jiného. Nebo jeden den na vládě něco platí, druhý den neplatí," okomentoval pro ParlamentniListy.cz. Jan Bartošek (KDU-ČSL), který se střetl s Babišem v ČT, však tvrdí, že ministr financí vrtí psem. "Protože ministerstva, které řídí hnutí ANO nemají výsledky. Nedaří se jim, tak obviní koaliční partnery z toho, že dělají podrazy," domníval se. Několik výrazných výstupů měl v pondělí poněkud naštvaný Andrej Babiš. Po jednání vlády například nahlas přemýšlel, jestli tahle koalice může fungovat dál. Myslel tím vládní trojku ČSSD, ANO, KDU-ČSL. "To jsou neuvěřitelné podrazy od našich koaličních partnerů," sdělil. Co ho naštvalo? Lidovci i sociální demokraté chtějí podpořit změnu zákona o veřejných zakázkách a střetu zájmů. Jde o návrh poslance TOP 09 Martina Plíška, který má sněmovna schvalovat tento týden. Podle něj by se Babišovy firmy nemohly zúčastnit výběrových řízení. Členem vlády by nemohl být někdo, kdo je ovládající osobou ve firmách. "Jde o to, aby na tom byli všichni koaliční partneři stejně. Měli jsme také ve svých řadách kolegu, který podnikal a toho podnikání se vzdal," vysvětlil lidovecký postoj šéf jejich poslanců Jiří Mihola. Přidal se i premiér Bohuslav Sobotka: "Pokud jde o řešení střetu zájmů, myslím že je v zájmu Andreje Babiše i našeho demokratického státu, aby se otázka jeho střetu zájmů, ale i dalších milionářů vstupujících do politiky, jasně vymezila zákonem." Vadím tradičním politickým stranám Babiš se podivoval. "Dva roky to fungovalo normálně a teď koalice s opozicí připravuje zákony proti mně," sdělil během pondělí novinářům. A večer si stěžoval i v České televizi v Událostech a komentářích. "Z koalice se ANO odejít nechystá. Ale v poslední době koaliční partneři vyzývají naše ministry, aby přemýšleli o rezignaci, hlasují s opozicí pro zákony, které jsou šité na míru proti mé osobě. Nemám právo vlastnit firmu, nemůžu mít média," hořekoval. Už pár dní předtím napsal k návrhu poslance Plíška Andrej Babiš sloupek pro Právo. "Pozměňovací návrh poslance Martina Plíška k novele o střetu zájmů chápu jako spojení tradičních politických stran TOP 09, ODS, sociální demokracie a KDU-ČSL, kterým stále víc vadím, protože se jim nehodím do systému." Současný stav je podle něj nejtransparentnější. "Každý na mě vidí. Média, opozice a teď už i koalice mě neustále kontrolují. Možná jsem měl jako kolega Martin Jurečka (KDU-ČSL) převést podnikání na manželku, nebo firmu naoko prodat, jako kdysi ministr Řebíček. Ale nevím, k čemu by to bylo," uvedl. Smlouvu na mýto podepsal lidovec Šimonovský Vraťme se však ještě k pondělním Událostem a komentářům. "Jsem velice zklamán co se dneska stalo s tím mýtem, kdy naši koaliční partneři se snaží hodit vinu na ministra dopravy Ťoka. Přitom tu smlouvu podepsal 29. března 2006 lidovecký ministr Šimonovský, ministrem financí byl Bohuslav Sobotka. Byla podepsána špatná smlouva, kterou jsme zdědili," argumentoval tam vicepremiér a šéf hnutí ANO. V pondělí totiž vláda neschválila materiál ministra Ťoka, podle kterého by mýto i po skončení letošního roku zajišťovala rakouská firma Kapsch. Kvůli špatné smlouvě není podle Ťoka možné vypsat soutěž na výběr mýta od ledna příštího roku ani vypsat. Na Babišova slova reagoval další host televizních Událostí a komentářů, místopředseda Sněmovny i KDU-ČSL Jan Bartošek. "Je to jako ve filmu Vrtěti psem. Ministr financí Babiš nedělá nic jiného, než že vrtí psem. Protože ministerstva, které řídí hnutí ANO nemají výsledky, třeba ministerstvo dopravy. Nedaří se nám, tak obviníme koaliční partnery z toho, že nám dělají podrazy," domníval se. Poslední slovo v duelu s Bartoškem však měl Babiš. "Nejsem ten, který útočí. Máme pocit, že naši koaliční partneři hází našemu ministrovi klacky pod nohy. Neustále kritizují naše ministry, vyzývají neustále Stropnického k rezignaci, my to neděláme," konstatoval šéf hnutí ANO. Na svém facebooku svůj souboj s Andrejem Babišem okomentoval Bartošek mírně ironicky: "Diskutovat s panem ministrem financí je prostě radost." Čím je člověk mocnější, tím je prchlivější Letos se konají krajské i senátní volby. Jsou tedy současné rozmíšky jen předvolební hrátky, anebo jde o nějakou závažnou puklinu, která by mohla celou vládní sestavu rozkymácet? Je Babišovo "přemýšlení o smysluplnosti koalice pro ni výraznou hrozbou? "To se musíte zeptat jeho, KDU-ČSL odchod z koalice neplánuje," odvětil pro iDnes předseda lidovců Pavel Bělobrádek, který se na sociálních sítích vyjádřil i k uvedenému televiznímu střetu svého místopředsedy s ministrem financí. "Nám vyčítá Šimonovského (problém jsou dodatky Řebíčka), je na úrovni, co proti tomu dělali jeho straníci, co tenkrát byli v ODS, US-DEU, ČSSD?" Jeden den něco platí, druhý den už ne "Pan předseda Babiš to nazval správně. Jsou to podrazy. Je to typ politiky, kterou bohužel provozují naši koaliční partneři, kdy se nedrží slovo. Udělá se nějaká dohoda a pak se veřejnosti řekne něco jiného. Nebo jeden den na vládě něco platí, druhý den neplatí. Sleduji to i ve Sněmovně. Je to něco co tradiční politici považují za normální, ale pro normálního člověka - což je pan předseda i já - to nenormální zůstává a zůstane navždycky," ohodnotil pro ParlamentniListy.cz poslanec a člen předsednictva hnutí ANO Martin Komárek. O co jde konkrétně? "Je to případ mýta. Zavedli ho sami prominenti ČSSD, teď to obracejí proti ministrovi Ťokovi. Je to situace na ministerstvu zdravotnictví. Sám to zažívám ve Sněmovně při volbách do mediálních rad. Kdy se naši koaliční partneři spojí proti nám. Nedávno se to stalo v případě pana Šafaříka a jeho mailu premiéru Sobotkovi. Kdy se proti ANO utvořila koalice TOP 09, ODS, KSČM, ČSSD, KDU-ČSL až na drobné výjimky. Zažil jsem to i u členů svého výboru, kdy jsem se jich ptal na stanovisko a který dva poslanci ČSSD dali novinářům. Ale s tím, že chci zničit televizního radního Zdeňka Šarapatku. To je věc, kterou byste v normální slušné společnosti či firmě neudělali. V politice je to běžné. Ale nám to běžné připadat nikdy nebude," prozradil předseda Volebního výboru poslanecké sněmovny. Vydrží podle Komárka koalice? "Neumím prorokovat. Napětí a tlak sice vzrůstá - ze strany ČSSD, ale i KDU-ČSL - nemyslím si však osobně, že je to důvod k rozpadu koalice," domníval se. Lidovci a ČSSD pokračují v kampani Antibabiš ParlamentniListy.cz oslovily k ohodnocení situace i sociálního demokrata Jeronýma Tejce. "Neúčastním se koaličních rad a mám pouze zprostředkované informace z médií. Proto nechci situaci hodnotit. Pokud se týká ústavně právního výboru, jemuž předsedám, myslím že koaliční spolupráce funguje a společně se snažíme o věcnou komunikaci i s opozicí," odpověděl diplomaticky. Méně diplomatický je předvolební slogan, se kterým ČSSD vyrukovalo: "Stát není firma, je to společenství lidí." Což opět rozladilo Andreje Babiše, který Novinkám řekl, že jestli si premiér myslí, že jde o pozitivní kampaň, "tak si dělá blázny z nás všech." A dodal: "Lidovci a ČSSD se spolu nějak domluvili a pokračují v kampani Antibabiš. Jsem chyba v systému a nechci s nimi dělat kšefty, tak asi proto. Já to beru na vědomí." Rozbíjet vládu nechci. Byl bych jako papaláši z ODS a TOP 09 V pondělí ráno - tedy ještě před vzrušenými rozmíškami - umístilo hnutí ANO na svůj facebookový profil tento text: Co by si přálo hodně lidí? Zrušit koalici, vyvolat mimořádné volby a postavit akceschopnou vládu, která nekecá, není nucena přihlížet levárnám koaličních partnerů a maká pro občany. Na to ale Andrej Babiš odpovídá stále stejně: "Ano, je šílené, že v politice musíte dělat tolik kompromisů. A ti zkušení harcovníci nás tlačili do rozhodnutí, se kterými bychom dnes nesouhlasili. Ale rozbíjet vládu nechci, protože bych akorát následoval příklad papalášů z ODS a TOP 09. Voliči chtějí stabilitu a nezajímají je hádky. Takže budu stále pracovat na tom, aby stát fungoval lépe, správně spravoval svůj majetek. Více se zaměřím na lepší výběr daní a boj s korupcí. Dejte mi čas a já věřím, že v příštích volbách dokážu to o čem píšete," sliboval Andrej Babiš.

Nesnáší korupci a s protivníky se nepáře. Přečtěte si před příjezdem čínského prezidenta, jaký je Čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který v pondělí zavítá do Prahy na státní návtšěvu, představila dnešní MF Dnes. „Strýček Si, předseda všeho,“ píše. Si Ťin-pching je podle MF Dnes muž dvou tváří. Nelze mu upřít charisma, je štíhlý, vyšší než všichni předchozí vládci Číny a hovořící barytonem. Rád se usmívá a je bezprostřední, hodnotí také deník. Je však také ambiciózní, chladný a zarputilý, se svými protivníky se nepáře. A i právě díky tomu je podle všeho nejautoritativnějším vládcem Číny od Maových dob. Nikdy se nezapletl do žádného skandálu a korupce se mu prý z duše protiví. Povahu podle deníku formovaly rané zážitky z kulturní revoluce. Si se narodil v roce 1953 jako třetí ze čtyř dětí. Jeho otec byl v té době ministrem propagandy a později druhým mužem vlády. Navštěvoval Školu 1. srpna, které se přezdívalo kolébka vůdců. Když bylo Siovi devět let, jeho otce obvinili ze zrady a poslali na nucené práce. Začaly ho pronásledovat Rudé gardy a z malého hocha se Si musel změni v tvrdého mladíka. Později byl poslán na převýchovu na venkov a sedm let, od svých 16 do 23 let, strávil ve sprašové jeskyni, nosil hnůj a opravoval cesty. Jak sám řekl, tvrdost tamní práce ho šokovala. Ale díky této práci se jeho životní cíle staly jasné a byl plný sebevědomí. I přes to všechno, co zažil, si podal přihlášku do komunistické strany. Jejím členem se stal až v roce 1974, neboť nejdříve jej tam nechtěli, kvůli otci. Když se jeho otec dočkal po 25 letech vězení rehabilitace, Si vystudoval chemii a jeho kariéra ve straně začala stoupat. „Nejdřív se stal tajemníkem šéfa Centrální vojenské komise. Pak byl převelen do různých provincií, až v roce 1999 zakotvil jako šéf strany ve Fu-ťien. V roce 2008 už byl viceprezidentem a o čtyři roky později nejvyšším vůdcem,“ poznamenává MF Dnes. Si je rozvedený, současnou ženu, která byla jednou z nejslavnějších zpěvaček Číny, poznal v roce 1986. „Čtyřicet minut poté, co jsem ji spatřil, jsem se rozhodl, že ji požádám o ruku,“ řekl. O šest let později se jim narodila dcera. Si Ťin-pching není ani lakomý, ani povýšený. Chodí bez roušky, navštěvuje domky v chudých čtvrtích, během návštěv regionu si vystojí frontu na jídlo. Ale dokáže být i bezohledný manipulátor. I přesto jej mnozí Ćíňané milují a nazývají jej „strýčkem Si“. Obchůdky, kde se Si během svých cest zastavil, se mnohdy stávají poutními místy. Je však také posedlý funkcemi a tak si nechává i nové vytvořit. Přezdívá se mu pak také „předseda všeho“. Důležitá je pro něj především silná komunistická strana. „Je velkou ironií, že Si dnes buduje kult, který jeho rodině za Maa tak ublížil,“ uzavírá MF Dnes.

Poslanec Blaha (ODS): Příběhy našich moderních dějin nejsou vyprávěny jednoznačně Pokud se Babiš rozhodl k odvolání Ondráčka, sleduje tím nějaký sobě prospěšný cíl, je přesvědčen Stanislav Blaha (ODS). A dodává: ,,Nepochybuji o tom, že poslanci ANO budou hlasovat podle jeho pokynu.“ V rozhovoru, který poskytl pro ParlamentníListy.cz, jsme si povídali nejen o aktuálním dění ve Sněmovně. Prozradil nám také, proč je skeptický k přímé demokracii, ale i k uzákonění lidové iniciativy. První volební období vykonává i mandát starosty Uherského Hradiště. Bude se pokoušet mandát obhájit? V řadě měst se včera večer konaly protesty proti zvolení Zdeňka Ondráčka šéfem komise pro kontrolu GIPS. ODS chce dnes navrhnout jeho odvolání. Věříte, že Babiš dodrží své slovo a přesvědčí poslance hnutí, aby volbu Ondráčka znovu nepodpořili? Přeci jen byl zvolen již podruhé, byť první volba byla prohlášena za neplatnou. O čem to podle vás vypovídá? Není jednoduché rozumět krokům Andreje Babiše. Naučil jsem se jim ale rozumět tak, že všechny, které dělá, mu mají přinést nějaký zisk. Babiš se nezdržuje s nějakou ideologií. Je to absolutní pragmatik. Pokud se z nějakého důvodu rozhodl k odvolání Ondráčka z funkce, sleduje tím nějaký sobě prospěšný cíl. Nepochybuji o tom, že poslanci ANO budou hlasovat podle jeho pokynu. Nechci však spekulovat o důvodech, které k tomu Andrej Babiš má. S výjimkou roku 1918 osmičkové roky, které si letos připomínáme, dopadly dost tragicky. Jak ale ukazují například různé reportáže, které se osudovým rokům věnují, mladí lidé často nemají o naší nedávné historii příliš znalostí a někteří dokonce hodnotí dobu před rokem 1989 pozitivně. Čím to podle vás je? A co s tím? Podle mého názoru za tím stojí nerozumná politika v oblasti školství, kterou jsme po roce 1989 přijali. Prvorepublikové školství v dětech prohlubovalo legionářský a masarykovský mýtus. Něco takového nám schází, i když rozumím důvodům, proč jsme se tomu snažili vyhnout. Měli jsme čerstvou zkušenost s vymýváním mozků. Každá propaganda nutně něco vylepšuje a něco haní. Příběhy našich moderních dějin, řekněme od roku 1948, ale spíše už od druhé světové války, nejsou vyprávěny zcela jednoznačně. A čím více se blížíme současnosti, tím více se pohled na ně rozchází. Žádnou oficiální historii nemáme, takže nemůže být ani součástí učebních osnov. Nedivím se proto, že mají mladí lidé v našich, abych tak řekl, osmičkových dějinách, zmatek. Vy jste se v době socialismu narodil a vyrůstal. Co byste vzkázal dnešní mladé generaci, která dobu nezažila? Oč vás jako dítě, potažmo dospívajícího režim připravil? Nebo jste to tehdy nevnímal? Nemyslím si, že bych měl mladé generaci vzkazovat nějaká poselství. Generační zážitky jsou nesdělitelné, protože současnost není opakovaná minulost. Samozřejmě jsme jako děti měli spoustu často nenaplněných přání. Ale žili jsme jinak, takže je dost možné, že jsme si ten nedostatek ani moc neuvědomovali. Je to naprosto nesrovnatelné. Již téměř půl roku usedáte do poslaneckých lavic. Jak na vás atmosféra ve Sněmovně působí? Je něco, co vás jako nováčka ve Sněmovně překvapilo či šokovalo? Já jsem sice nováčkem v parlamentních lavicích, ale na různých patrech zastupitelské demokracie se pohybuji už dlouho. Měl jsem poměrně jasnou představu o svém působení v Poslanecké sněmovně. Samozřejmě, že různé procedurální záležitosti jsou složité, ale máme zkušený poslanecký klub, ve kterém působí řada parlamentních matadorů, od kterých se rychle učím. Politická atmosféra odpovídá výsledku voleb. ODS trvá na svém odchodu opozice, kde jsou ale vaše možnosti dosti omezené. Přesto, co byste chtěl jako poslanec prosadit? My jsme do opozice neodešli, my v ní pouze setrváváme, protože naše vládní angažmá jednoduše není reálné. Jednak jsme před volbami dali voličům nějaký slib, jednak nechceme legitimizovat nesystémové vládnutí. Jako poslanec se chci věnovat hlavně fiskálním vztahům mezi státem a obcemi. Aktuálním tématem, kterým se politici zabývají, je uzákonění referenda. Podle ODS takový zákon nepotřebujeme. Sdílíte tento postoj? Proč? Referendum je procedura, kterou lze rozhodnout o předem naformulované otázce. To rozhodnutí je buď přijetí, nebo odmítnutí. Neexistuje žádná možnost hledání kompromisu. Otázka musí být maximálně jednoduchá, aby byla srozumitelná všem oprávněným voličům. To znamená, že politický obsah se zjednoduší do několika slov. Existují témata, u kterých je možné tímto způsobem rozhodovat. Například rozdělovat či slučovat obce lze pouze na základě referenda. V tom žádný problém nespatřuji. Kolize nastane okamžitě, pokud nelze nějaký problém zjednodušit na několik krátkých vět. Někdo bude muset ty věty zformulovat. Z dobře míněného nástroje přímé demokracie se může snadno stát prostředek diktatury většiny nad menšinou. Jste místopředsedou petičního výboru. Neuvažujete uzákonit možnost lidové iniciativy? Ta možnost tu totiž již nyní je, ale Sněmovna nemá zákonnou povinnost petici projednat. Nejsem si tím jistý. Myslím si, že existují dobré důvody k tomu, aby se projednávání lidových iniciativ nestalo povinností. Mohl by se z toho stát nástroj, jak paralyzovat Poslaneckou sněmovnu. Jsem ze Zlínského kraje, kde se dlouhodobě nedaří výstavba důležité dálnice D49 mezi Hulínem a Fryštákem. Důvodem jsou stále nové a nové iniciativy. Náš křeček je legendární. Totéž by se mohlo stát na parlamentní úrovni. Nelze připustit sněmovní kolaps tohoto typu. Jste nejen poslanec, ale také starosta a zároveň zastupitel kraje. Jak náročné je časově všechny funkce zvládnout? Přeci jen z Prahy do Zlínského kraje je to pěkný kus cesty. Poslancem jsem již několik měsíců. I když nepopírám, že skloubení funkcí je časově náročné, vím, že se to zvládat dá. Pokud bych měl někdy pocit, že některou práci zanedbávám, okamžitě bych to řešil. Nicméně faktem je, že jako poslanec mohu pro region mnoho věcí udělat. A toho bych rád využil. Budete na podzim mandát starosty obhajovat? Jsem členem politické strany, ve které se rozhoduje v tajném hlasování. V ODS v Uherském Hradišti je několik kandidátů, kteří budou soupeřit o pozici lídra kandidátky. Jak to dopadne, to nevím, ale pokusím se své spolustraníky přesvědčit o tom, že spojení starosty a poslance je dobrá a prospěšná varianta. Pokud bych o tom své kolegy nepřesvědčil, budu kandidovat do zastupitelstva bez ambicí na zisk starostenského postu. Co považujete za dobu svého starostování za největší úspěch, a s čím naopak příliš spokojený nejste? Těch věcí je hned několik. Například se podařilo zrevitalizovat bývalé vojenského cvičiště na přírodní park Rochus se skanzenem lidových staveb, který byl slavnostně otevřen v květnu roku 2016. Těší mně také důstojná úprava a využívání národní kulturní památky Výšina sv. Metoděje. Nového vzhledu se dočkala také sídliště Pod Svahy a Na Rybníku. A konečně i revitalizace části centra města Uherského Hradiště (Komenského náměstí a Jezuitská zahrada) získala čestné uznání jako Stavba roku 2015 ve Zlínském kraji. Daří se nám také investovat do oprav škol ve městě. V posledních letech do nich investujeme v podstatě kontinuálně – aktuálně je v běhu dlouho odkládaná rekonstrukce Základní umělecké školy, dále školy pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami na Šafaříkově ulici, k realizaci v následujících měsících je připravena ZŠ Unesco a v plánu je i modernizace učeben hned několika dalších škol. S čím naopak spokojený nejsem, je dopravní situace ve městě. Dlouhodobě usilujeme o napojení města přes ulici Průmyslovou na obchvat, o vybudování dalšího mostu přes řeku Moravu v Jaktářích či se zasazujeme o výstavbu dálnice D55, která by odvedla tranzitní dopravu mimo město. Avšak i její realizace je stále odkládána kvůli různým iniciativám, kdy zájmy jedinců blokují veřejný zájem. Po volbách jste sliboval nezvyšovat dluhovou zátěž města. O kolik se ale vám ale podařilo snížit zadluženost města? Na začátku mého volebního období, tj. k 31. 12. 2014, činila dluhová služba města 263.428 tis. Kč. Ke konci období, tj. 31. 12. 2018, by dluhová služba měla klesnout na 224.807,6 tis. Kč. Tzn., že dojde k poklesu i přesto, že v roce 2017 město zvažovalo způsob financování svých investic buď z vlastních zdrojů, nebo přijetím úvěru. Vzhledem k tomu, že dokážeme své peněžní prostředky zhodnocovat mnohonásobně lépe (cca 4-5 % p.a.), než činila nabídka na pětiletý úvěr (pevná sazba 0,49 % p.a.), bylo pro město výhodnější vzít si úvěr ve výši 100 mil. Kč, splácený po dobu pěti let (a na úrocích bance zaplatit 1,3 mil. Kč), a své takto uspořené prostředky za dané období zhodnotit o cca 10 mil. Kč. Pro dokreslení správnosti hospodaření svědčí i to, že aktuální zůstatek nesplacených jistin úvěrů činí 215,7 mil. Kč, ale peněžní zůstatky města (vč. již zmiňovaného portfolia) činí 398,2 mil. Kč. Město by tedy mohlo své závazky kdykoliv zaplatit (což by však s ohledem na výše uvedené informace nebylo z ekonomického pohledu výhodné).

Generál Šedivý: Připravme se, ještě je čas. Ohrožení se blíží ROZHOVOR Přítomnost milionů uprchlíků v Evropě, mezi kterými jsou i radikální islamisté, je bezpečnostním rizikem také pro Českou republiku. Nedávný špičkový velitel české armády a nyní pedagog Vysoké školy CEVRO Institut generál Jiří Šedivý proto doporučuje vytvářet pomocné policejní sbory, které běžně fungují v jiných státech západní Evropy. Podle něj se musí v Sýrii nejprve porazit Islámský stát a teprve potom je možné řešit budoucnost Bašára Asada. V souvislosti s uprchlickou krizí slýcháme o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Nejvíce jich má být, podle vyjádření některých zahraničních expertů, právě v Německu. Tamní policie poslední dobou zatkla několik příznivců IS, násobí se také počty salafistů, kteří chtějí v SRN založit „pobočku“ IS. Myslíte si, že to i pro Českou republiku představuje bezpečnostní riziko? Podobně jako pro zbytek Evropy a tu západní především, je i pro Českou republiku tento vývoj bezpečnostním rizikem. Ostatně poslední policejní zásah včetně přestřelky v Belgii v tomto týdnu je potvrzením, že se buňky islamistů v Evropě skutečně etablovaly a nebude jednoduché je eliminovat. Česká republika je sice stále mimo hlavní sféru zájmu islamistů, ale to nebude trvat věčně. Na tuto situaci se musíme připravovat. Naší výhodou je to, že máme ještě nějaký, i když limitovaný čas. Dovolím si připomenout, že vámi uvedená situace nepanuje jen v západní Evropě, ale před několika dny byli zadrženi islamisté v Kosovu, kteří měli provést údery v Srbsku. Signálů přichází čím dál víc a nejsou to jen informace o potenciálním nebezpečí, ale jde o reálné události. Má česká armáda nebo policie dost vycvičených specialistů, kteří by byli schopni eliminovat například ojedinělé teroristické útoky? Disponují naše bezpečnostní složky také potřebným technickým vybavením pro tento boj? Především policie je určena pro boj s teroristy. Vedle policie i zpravodajské služby. Zastávám názor, že jsou tyto složky připraveny a vyzbrojeny celkem dobře. Je to ale jen dojem, protože jsme naštěstí neměli „příležitost“ je vyzkoušet v praxi při nějakém skutečném teroristickém úderu. Bohužel, ani sebelepší příprava nemůže stoprocentně eliminovat toto riziko. Problém naší policie není ani v počtu specialistů, jako spíš v nedostatku odpovídajícího množství lidí k zajištění všech nezbytných úkonů při preventivních opatřeních nebo následně po případném úderu. V takových situacích je zpravidla požadavek na poměrně velký počet lidí, policistů a následně i armádu vyslanou k posílení PČR při realizaci všech činností. Problémem je totiž redukce počtu vojáků v české armádě, spočívající v celkovém snížení počtu útvarů nebo v poměrně velké nedoplněnosti. Jinými slovy, i armáda má své limity a není schopná veškeré požadavky zajistit. Jejím úkolem je především vnější obrana státu. Posílení policie je jen jeden z dalších úkolů, které má armáda podle zákona plnit. I přesto musí být schopna zastávat svoji hlavní roli, tedy bojovat. Proto má mít pořád své hlavní útvary k dispozici a neoslabovat je podobnými úkoly. Zní to poněkud nepříjemně, ale armáda musí být schopna plnit především svoji hlavní roli. A pokud bude muset vyčlenit větší množství vojáků k posílení policejních složek při případném teroristickém útoku, bude to jen na omezenou dobu. Aby se Česko vyhnulo této situaci, měla by policie přistoupit k podobnému opatření, jako v jiných státech na západ od nás, a to budovat své pomocné policejní sbory a je jedno, jak se budou jmenovat. Není to všelék, ale cesta, jak zmírnit disproporci mezi potřebou a možnostmi našich bezpečnostních složek při teroristickém útoku, ale nejen při něm. Rusko nyní částečně stahuje svá letadla ze Sýrie s tím, že svůj úkol už splnila. Má tedy své dílčí vítězství. Je to důvod, proč věřit v trvalost syrského příměří? A nebudou ruské síly chybět v boji proti IS, i když se s americkou stranou dohodly, že v boji proti terorismu budou pokračovat? Koalice některých arabských států v čele s USA zatím nebyla moc úspěšná… Rusko sledovalo především své národní zájmy. Mezi nimi byl primárně cíl zajistit funkčnost základen v Sýrii a tím uplatňovat svůj vliv ve východním Středomoří. Kdyby padl režim Bašára Asada, určitě by byla zrušena smlouva mezi Sýrií a Ruskem (dříve se Sovětským svazem). Rusko ve svém působení v Sýrii posílilo Asadův režim, vrátilo pozici Asadově armádě, oslabilo pozici Islámského státu, a dokonce i Turecka. Cílem Ruska bylo i zaměření se na tu část bojovníků IS, kteří přišli z území Ruska nebo z okolních států. Rusko zveřejnilo, že zlikvidovalo leteckými údery přes dva tisíce islamistů, kteří přišli z Ruska a sousedních států. Pokud by se situace změnila, Rusko by se do Sýrie vrátilo. Nyní nadále udržuje minimální počty na svých základnách v Sýrii (až tisíc lidí) a bude pokračovat v bombardování IS i dalších nepřátelských sil vůči Asadovu režimu. Provádět to bude ale jen v takovém rozsahu, který bude nezbytný pro realizaci záměrů Moskvy. Ve věci Sýrie pomalu utichají hlasy volající po odchodu Bašára Asada a začíná to vypadat, že dosavadní prezident se u moci udrží. K tomu německý prestižní týdeník Focus citoval tajný dokument ústředí NATO, který hodnotil ruské útoky v Sýrii za přesné a efektivní. Oficiálně však před tím západní lídři ruské angažmá v Sýrii kritizovali. Jaká je vlastně skutečnost podle vašeho názoru? Podle mého názoru, analýza NATO byla přesná a výstižná. Ruské údery byly vedeny s mnohem větší intenzitou než údery koalice a mnohem bezohledněji. Mimo to Rusové používali své základny přímo na bojišti. To jim umožnilo mnohem větší operativnost a takzvané operační tempo, při relativně nižších nákladech. Intenzita, se kterou Rusové do operace vstoupili, překvapila i koalici. Co se týká osoby Bašára Asada, tak poměrně nelogicky se téměř všechny státy soustředěné kolem USA a EU zaměřily na jeho odstranění a oslabily tím celkové úsilí v boji proti Islámskému státu. Bašár Asad byl sice krok za krokem eliminován, ale tím se zároveň prodlužovala doba boje proti IS. Vstup Ruska do konfliktu vyrovnal poměry a zároveň upozornil na fakt, že se musí brát vážně i Asadovy zájmy a té části syrské společnosti, kterou reprezentuje, a jak jsem výše uvedl výše, i zájmy Ruska. Celá situace se tak dostala blíže k reálnému řešení. To spočívá v tom, že v Sýrii se musí nalézt komplexní přístup a akceptovatelný model pro všechny strany konfliktu. Nejprve je nutné porazit Islámský stát a následně se pak dá řešit osud Bašára Asada. Ten beze sporu nemůže stát v budoucnu v čele Sýrie. „Náš muž v NATO“, generál Petr Pavel, označil Rusko za větší bezpečnostní hrozbu než Islámský stát. NATO přisouvá vojska k ruskému území, z Pobaltí, z Polska i odjinud. Slýcháme, že Rusko je i nadále hrozbou pro Evropu. Je tomu tak? Berete vážně odhady tvrdící, že při obsazení Pobaltí by NATO nestihlo reagovat? Či spíše hrozbu „hybridní“ války proti EU, spočívající v podpoře stran a politických názorů obecně usilujících o rozpad EU a příklon jejích členských zemí k Rusku? Mám za to, že generál Pavel použil příklad pro zvýraznění slabin NATO, ale že situace není tak dramatická, je zřejmé. Na druhou stranu Rusko se pravděpodobně dostalo z krize ozbrojených sil a my musíme na tuto situaci reagovat. Rusové, s ohledem na svoje schopnosti, mohou použít své síly k provokacím, ale především mohou uplatnit některé praktiky, které známe pod moderním pojmem „hybridní válka“. A to nejenom v Pobaltí, ale kdekoliv, kde bude oslabena soudržnost společnosti některého ze státu naší Aliance. Stále více pronikají na veřejnost informace, že Rusko podporuje různé politické subjekty nacionálního a radikálního zaměření – jako je německá Pediga nebo francouzská Národní fronta Le Penové. V tom vidím mnohem větší hrozbu. Situace Ruska může vypadat zneklidňujícím způsobem i díky problémům s cenou ropy, která podráží ruské hospodářství. Lidé sice Putinovi věří, nicméně ani Rus nemusí vydržet všechno. Máme se bát obnovení konfliktu na Ukrajině nebo začátku jiné války za účelem vybuzení vlastenectví a zakrytí vnitřních problémů? Jaké faktory v „ruské“ problematice jsou běžně opomíjeny? Samozřejmě, že Rusko bude posilovat svoji pozici, kdekoliv to bude jen možné. Zamrzlý ukrajinský konflikt na východní Ukrajině je jedním ze žhavých želízek, které může Rusko použít. Za této situace se ale mohou objevit i jiné problémy, jež jsou dnes v Rusku utlumeny. Například islamistická hnutí na jihu Ruska – Čečensko, Ingušsko a podobně. Již dříve se například opatrně mluvilo o nespokojenosti východních gubernií s centrální politikou Moskvy. Rusko má mnoho svých vnitřních problémů, které mohou být otevřeny v tom nejméně očekávaném okamžiku. Ale ani Rusové dnes nejsou úplně neznalí skutečné situace, a pokud bude nepříznivý trend ve vývoji ruského hospodářství pokračovat, může to znamenat vážný vnitřní problém, který nebude Putin schopen vyřešit. Ministr zahraničí Zaorálek vystoupil v právě uplynulých dnech s poměrně ostrými výroky vůči Rusku. Jednak podle něho Rusové posílají do Evropy uprchlíky a přiživují migrační krizi. Za další prý Rusko zůstává nevypočitatelné, hraje podle jiných pravidel, proto si neumí představit návrat do běžných vztahů. Ostatně podle Zaorálka je Česká republika připravená podpořit nové sankce vůči Rusku kvůli případu zadržované ukrajinské pilotky Savčenkové. Podle ministra je to odporný, vyprefabrikovaný případ. Co k tomu všemu říci? Nemám úplně všechny informace, ale zdá se mi to až příliš komplikované. Rusové přece neorganizují uprchlickou vlnu do Evropy. Že se, jak jsem uvedl, bezohledným bombardováním zvýšila vlna migrantů utíkajících z území bombardovaného Rusy, to je určitě pravda. Otázkou ovšem zůstává, zda by se nezvyšovala tato vlna v případě, kdyby další území ovládal Islámský stát nebo takzvaná umírněná opozice. Mimo to velká část uprchlíků vůbec není ze Sýrie, ale i jiných států Blízkého východu a Afriky. K případu paní Savčenkové se nemohu vyjádřit. Jednoduše proto, že nevím, co je skutečnost a co propaganda. A to jak z jedné, tak z druhé strany.

Kandidát na hejtmana Adámek (STAN): Nepřipravujeme žádnou upocenou kampaň I u nás jsou extremismus a populismus na vzestupu. Což mi vadí. Já na tuto strunu hrát nikdy nebudu, říká primátor a současně kandidát na zlínského hejtmana Miroslav Adámek (STAN). A dodává: „Pokud bych v krajských volbách uspěl, z pozice primátora odejdu s čistým štítem.“ Za klíčové priority považuje především zlepšení dopravy v kraji, přilákání nových investorů, ale i podporu vzdělávání. Jak toho bude chtít docílit? Nejen s tím se svěřil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Parlamentní volby na Slovensku vyhrál Smer – SD s 29 procenty, druhá byla protievropská Sulíkova Svoboda a Solidarita. Do parlamentu se dostalo celkem osm stran a mezi nimi i nacionalistická uskupení jako Slovenská národní strana s necelými devíti procenty a 15 křesly a krajně pravicové uskupení Mariana Kotleby Lidová strana Naše Slovensko. Vypadá to, že ve slovenských volbách propadly strany, které hlásají většinově uznávanou proevropskou nebo snad proamerickou politiku. O čem to svědčí? Nejsem expert na slovenskou politickou scénu. Určitě je ale pravdou, že do jejich výsledků se promítla současná migrační krize. Ty strany, které vsadily na extremismus a populismus, patří mezi úspěšné. Taková je doba. I u nás jsou extremismus a populismus na vzestupu. Což mi vadí. Já na tuto strunu hrát nikdy nebudu. Neobáváte se vzestupu nacionalistických, extrémních či protisystémových politických uskupení i u nás? Přece jen volby se blíží. Jak už jsem řekl, také u nás jsou tyto strany na vzestupu. A na slunce jim pomáhají i některé demokratické strany, které se snaží na vlně nacionalismu a populismu také svézt. Z dlouhodobého hlediska ke škodě své i ke škodě této země. Vy sám jste lídrem hnutí Starostové a nezávislí ve Zlínském kraji. Čím budete chtít oslovit voliče? Máte, obdobně jako primátor Zlína, své osobní desatero pro kraj? Opravdu nabídneme lidem Desatero, tak jsme nazvali náš krajský volební program (úsměv). Pojmenujeme v něm oblasti, které chceme řešit. Pojmenujeme problémy a řekneme, co pro jejich vyřešení můžeme udělat. Každý z bodů Desatera bude mít svého garanta. Konkrétního člověka, který za splnění daného úkolu bude zodpovědný a lidé po něm budou moci výsledky vyžadovat. Považuji to za čestné řešení, nelze v kampani jen slibovat. Co se slíbí, to se má splnit, pokud o nabízené řešení projeví lidé zájem. A co se týká mého osobního desatera pro město Zlín? Splním ho i v případě, že bych se stal hejtmanem. Moje smlouva se Zlíňany platí a já účet vyrovnám. S veřejností komunikujeme stále, je jedno, jestli je před volbami, nebo ne. Pravidelně aktualizujeme stránky www.stan-zlin.cz, mám také své osobní, www.miroslavadamek.cz, a jede nám také Facebook. Kdo má zájem o novinky od nás, má možnost se je dozvědět. V jakém z kandidátů shledáváte největší konkurenci a proč? Po pravdě, soupeři se moc nezabýváme. Nepřipravujeme žádnou upocenou kampaň, na výsledku krajských voleb nejsme existenčně závislí. Jen chceme nabídnout dobrou praxi z měst a obcí pro celý Zlínský kraj. Hodně diskutovaným tématem v tomto volebním období byla situace ve Vrběticích poté, co zde vybuchlo několik skladů. Domníváte se, že byl postup vedení kraje správný, nebo situaci podcenilo? Nešlo udělat něco víc, lépe? Z hlediska legislativního kraj nepochybil, to je nutné říci. Byla vyhlášena mimořádná situace a tu řeší složky Integrovaného záchranného systému. Jinak se lze dívat na přístup kraje z hlediska lidského. V tomto směru neudělal Zlínský kraj pro lidi zasažené touto událostí téměř nic. Teď nemluvím za sebe, ale tlumočím názor obyvatel Vrbětic. Rád bych ale řekl, že na události tohoto typu se dá jen těžko připravit. Nicméně určité postupy nachystané být musejí. A my bychom je určitě nachystali, jako je máme nachystané třeba ve Zlíně. Mezi palčivé problémy Zlínského kraje patří vysoká míra nezaměstnanosti. V čem vidíte šanci na zlepšení a co se pro to budete snažit udělat vy sám? Kraj může hodně udělat směrem k potenciálním investorům, a ještě více, pokud bude spolupracovat s městy a obcemi. A tuto spolupráci bychom dokázali zrealizovat. Od vytipování vhodných míst, firem, odvětví, nemovitostí přes zapojení samosprávy po zprostředkování zaměstnanců včetně absolventů škol a učilišť. Město Zlín se už několik let snaží nové investory či zaměstnavatele přivést. Spolupracuje s místními podnikateli, majiteli vhodných nemovitostí i se státní agenturou CzechInvest. Nehledíme jen na Zlín, ale také na okolí. Pokud bychom mohli tuto činnost lépe koordinovat s krajem, byli bychom mnohem úspěšnější. Tato situace může nastat, my pro to uděláme maximum. Nedomníváte se, že nezastupitelnou úlohu sehrává v řešení problému i podpora vzdělávání, kde poptávka ze strany zaměstnavatelů po kvalifikovaných zaměstnancích často převyšuje nabídku? A máte představu, co by se dalo v tomto směru zlepšit? Je to přesně tak, jak říkáte. Kvalifikovaní zaměstnanci jsou základ a investoři je u nás hledají. Je třeba změnit skladbu oborů, které kraj v rámci středního školství nabízí. Podporovat ty obory, o něž mají zaměstnavatelé skutečně zájem. Mám na mysli třeba strojírenství a technické obory. Za velmi důležité považuji i propojení vzdělávacích institucí s firmami. Přednostmi tohoto spojení by byly třeba praxe už během studia a příprava studentů či učňů přímo na konkrétní práci v konkrétní firmě. Což by bylo ku prospěchu všech stran. S nezaměstnaností souvisejí i problémy v občanském soužití. Co s tím? Jak zajistit, aby nedošlo k eskalaci sociálního napětí? Je nutné zabránit vytváření vyloučených lokalit. Ty jsou cestou do pekel. Dále je třeba udělat maximum pro vytváření pracovních míst, o tom jsme už mluvili. A také nastavit systém tak, aby bylo pro všechny výhodné pracovat, výhodnější, než sedět doma a pobírat dávky, jak tomu v některých případech zatím je. Další podstatný problém kraje je chybějící dopravní infrastruktura. Byť zde jsou vaše případné pravomoci omezené, co byste se snažil udělat pro nápravu? Doprava je jednou z klíčových oblastí, na kterou se chceme zaměřit. Pokud se k nám do kraje investoři a zákazníci nedostanou, můžeme na nějaký rozvoj zapomenout. Potřebujeme být napojení na celostátní i mezinárodní dopravní tahy. To je prostě nutnost. A opět příklad z praxe, důkaz, že jenom neteoretizuji. Za naší éry na zlínské radnici došlo k dokončení čtyřproudu mezi naším městem a Otrokovicemi, který je napojen na dálnici. Intenzivně spolu s dalšími partnery pracujeme na elektrifikaci železniční trati mezi Zlínem a Otrokovicemi, připravujeme výstavbu dopravního terminálu ve Zlíně. Za pár let může jít o realitu, byť jde o miliardové investice. Nezapomínáme ani na rozvoj cyklostezek a cyklotras či MHD. Otázka na závěr. Pokud byste uspěl, ponechal byste si i nadále mandát primátora? Lze podle vás obě profese skloubit a vykonávat naplno? Jsem odpůrcem sezení na několika židlích. Pokud bych dostal od voličů možnost stát se hejtmanem, skončil bych jako primátor. Tyto funkce nelze skloubit. Tedy nelze, pokud je chcete dělat naplno.

Mladý lidovec Šimon Heller: V Číně se dějí ještě větší zvěrstva než v Tibetu. Je dobře, že někdo najde odvahu jí nepodlézat ROZHOVOR „Těch kauz prezidenta Zemana bylo už přespříliš a pohár přetekl,“ míní mladý lidovec Šimon Heller. Na druhou stranu ale odmítá takové vulgární projevy, jakými podle něj bylo znázornění Miloše Zemana jako exkrementu na Staroměstském náměstí 28. října. Jak říká, je prý naprosto v pořádku, že se ministr Herman sešel s dalajlámou. „V sousedním Slovensku tu odvahu měl dokonce sám prezident,“ dává příklad Šimon Heller a prozrazuje, co si myslí o pořadu Jana Krause i o dalších umělcích, kteří varují například před údajným ohrožením našich svobod. V posledních dnech se toho v naší republice stalo poměrně hodně. Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnům občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby? Ukazuje se, občanská společnost není netečná a shromáždění několika desítek tisíc lidí na Staroměstském náměstí toho bylo příkladem. Jako hlavního hybatele vnímám prezidenta Zemana. Nikoli ale poslední dny či týdny. Je to dlouhodobá záležitost. Těch kauz prezidenta Zemana už bylo zkrátka přespříliš a pohár přetekl. Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? A nepřehání už to jeho odpůrci trochu? Je to přece jen hlava státu, kterou si zvolila většina lidí.... Takové vulgární projevy odmítám. Jsem zastánce slušné, i když v tomto případě nutně tvrdé, konstruktivní kritiky založené na argumentech, nikoli na urážkách a vulgaritách. Může se podle vás stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Nehrozí vlastně pouliční nepokoje? A jak situaci uklidnit? Nevygraduje vše 17. listopadu? Fyzického násilí v ulicích se neobávám. Lidé, kteří se sešli na Staroměstském náměstí, nejsou ozbrojení chuligáni, ale obyčejní lidé, kteří zkrátka chtějí, aby náš stát byl reprezentován důstojně. Bez vulgarit, arogance, samolibosti a lží. V případě jakékoli snahy zneužít situaci radikály pak musí samozřejmě jednat policie. A co se týká 17. listopadu, pietní akce a shromáždění budou organizovány jako každý rok. Tento den je spojen s jistými hodnotami, které naopak nejsou spojeny se současným prezidentem. A vzhledem k posledním přešlapům prezidenta Zemana je pravděpodobné, že zazní i kritika na jeho adresu. Co se týká onoho „podrazu“, z vyjádření jednotlivých ministrů je zjevné, že téma bylo diskutováno a žádný závěr či dohoda z něj nebyla. Z vyjádření tehdejší ministryně Válkové pak jasně zaznělo, že si pamatuje ostrou kritiku z úst ministra Hermana a jasné stanovisko, že pokud uzná za vhodné, s dalajlámou se setká. Hodně diskutovaný byl i dopis čtyř ústavních činitelů. Bylo jejich vyjádření podle vás v pořádku? Před rokem 1989 jsme byli vazaly Sovětského svazu a je smutné, že po 25 letech svobody nás čtyři nejvyšší ústavní činitelé tlačí opět zpátky do vazalství. Ptal bych se ale spíše na to, proč právě tito pánové přispěchali s tímto prohlášením, které bezpochyby nebylo nutné, a jaké jsou jejich pohnutky k takovému ponižujícímu činu. Jak se vy sám stavíte k Číně a Tibetu? Čína dlouhodobě porušuje lidská práva nejen v Tibetu. Šikanu křesťanů v Číně nebo situaci v Ujgursku (západní oblast Číny), kde je 8 milionů tamních Ujgurů terčem čínského útlaku, považuji za ještě větší zvěrstva, než se dějí v Tibetu. Tibet má tu výhodu, že je mediální známý. Nicméně je dobře, že čas od času najde někdo odvahu miliardové Číně nepodlézat a sdělit jasný názor, že lidská práva se dodržovat mají. Jestli to některým politickým stranám pomůže či uškodí, ukáže čas. Osobně ale považuji za zásadní, že ministr Herman se zachoval podle masarykovského ‚nebát se a nekrást‘. Jsem přesvědčen, že je lepší nějaké politické body ztratit a zachovat si rovnou páteř, než naopak. Mluví se i o tom, že vše je pouze protizemanovská kampaň, co si o tom myslíte? A co by měl prezident Zeman udělat? O protizemanovské kampani mluví primárně příznivci prezidenta Zemana. A co by měl pan prezident udělat? Jsem přesvědčen, že si platí dostatek poradců na to, aby mu to poradili. Neočekávám však mnoho pozitivního. Zajímavé je, že Andrej Babiš Zemana už tak urputně nehájí, je mezi ně vražen klín? Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ kauzou Brady a vším kolem přeskupilo? Andrej Babiš nepochybně kalkuluje, kde posbírá politické body. A je v tom nepochybně velmi zdatný. Je schopen názor změnit i ze dne na den, což prokázal například při druhém kole senátních voleb, kdy jeden den tvrdil, že Senát smysl má a druhý den ho chtěl zrušit. U „kauzy Brady“ si zjevně spočítal, že podpora prezidenta mu politické body nepřidá a naopak otevřená kritika by byla nevěrohodná a navíc by kalila jejich dobré vztahy. Proto stojí stranou. Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Objevují se levicové nářky, že křikem na Zemana se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili, věnujeme v naší zemi v minulých týdnech pozornost tomu, čemu máme? Pozornost bychom měli věnovat primárně dlouhodobým vizím našeho státu. Potřebujeme reformu zdravotnictví, školství, důchodového systému atd. K trvalé udržitelnosti současného stavu nám ročně schází 50 000 narozených dětí. To jsou problémy, které nás trápí a hlavně trápit budou a které bychom měli řešit. Žijeme ale v „bulvární době“, kdy pro většinu lidí jsou zajímavější hádky politiků a média závislá na sledovanosti nás jimi ochotně krmí.

Prezident byl ožralej, tak toho Schapira prostě přehlédl. Možná má okno z celé oslavy. Jiří X. Doležal po svém komentuje kauzu oslav 28. října Malér, který může naši zemi vystavit globálnímu posměchu. Tak označuje publicista Jiří X. Doležal nepravdivé tvrzení prezidenta Miloše Zemana, že americký velvyslanec Schapiro nebyl na oslavách české státnosti 28. října na Pražském hradě. Doležal o tom píše na webové stránce časopisu Reflex. Doležal poukazuje na to, že přítomnost Schapira na Hradě 28. října dokazuje četná fotodokumentace, videodokumentace i svědectví jiných velvyslanců. Podle Doležala je možné i jiné vysvětlení, než že Zeman vědomě lže. „Třeba že pana Schapira pro jeho nevysokou postavu přehlédl, podobně jako podnikatel Kolibřík Janoušek neviděl tu Vietnamku. Případně – a to by mu věřil nejen celý národ, ale i široké zahraničí – že byl tak ožralej, že viděl jen tři metry daleko, a tak blízko u něj se skutečně Schapiro nemusel vyskytnout. Eventuálně by bylo možné zohlednit i variantu, že byl Zeman tak na šrot, že si Schapira – stejně jako celou oslavu – prostě nepamatuje. Že má normální okno,“ píše Doležal. Jak dále uvádí, v našich poměrech už Zemanova lež nikoho z veřejnosti nepřekvapí. „Ve světě diplomacie je to ale trochu jiné. Tak se výroky a postoji buduje kredit státníka – a jím reprezentované země. Takže nyní vážně hrozí, že Česká republika díky vybájenému Zemanovu útoku na Schapira získá pověst teritoria balkánských mravů, kde prezident oficiálně lže,“ obává se Jiří X. Doležal.

Tak to raději po volbách, stopnul prý ředitel ČT satirický seriál, který si utahuje z politiků i národa Hostem pořadu DVTV.cz Martina Veselovského byl scenárista Tomáš Baldýnský. Ten je mimo jiné autorem námětu seriálu Kosmo, jenž je politickou satirou. Seriál Kosmo byl uveden v České televizi až po volbách. „Bylo to schválně, neboť když jsme měli první díly hotové, začali jsme je pouštět televizi. A bylo patrné, že televize není zvyklá na takovýto druh programu. Takže jsme to pustili panu generálnímu, ten se moc smál a řekl: Tak to raději až po volbách,“ sdělil Baldýnský. „Já jsem byl upřímně docela rád,“ dodal Baldýnský. Seriál se přitom nestrefuje do jednoho člověka. „Ale my na to nejsme tady zvyklí. Nejsou na to zvyklí diváci a ani televize,“ uvedl. Vnímá, že lidí, kteří by se zabývali komediemi, je strašně málo. Kritiku, která se na seriál objevila, vnímá jako v pořádku. „Na reakcích jsem si uvědomil, že humor je pro českou společnost velmi důležitý,“ sdělil. Seriálům také podle jeho názoru chybí sex. „Vše je vykastrované. Druhá věc, která chybí, je fakt, že se seriály neodehrávají v konkrétním světě,“ řekl. Na sledovanost on sám nehledí. „Konstruovat tvorbu k nějaké sledovanosti neumím,“ zmínil.

Dobré zprávy ze Sýrie. Syrské vládní síly osvobodily asi 40 procent východního Aleppa od teroristů Minulý týden uštědřily syrské vládní síly koalici militantů vedené al-Nusra známé jako Jaish al-Fatah uvnitř města Aleppo ničivou porážku. Republikánská garda Syrské armády, Tygří síly Syrské armády, brigáda Pouštních jestřábů, Liwa al-Quds a další provládní skupiny osvobodily čtvrti Hanano, Jabal Badro a Inzarat. Rovněž převzaly kontrolu nad mládežnickým internátem Haidariyah, kruhovým objezdem Bai’iden a náměstími Ba’iden a Ard Hamra a zabraly i značnou část čtvrti Al-Sakhur. Jednotky kurdských YPG zabraly pozice v Bustan Basha, které byly pod kontrolou militantní skupiny Sultan Murad. 28. listopadu vládní síly osvobozením čtvrtí Handariayh a al-Shakhur obklíčily i Sheikh Khizir. Místní zdroje vyzrazují, že militanti prchají ze svých obranných pozic ve východním Aleppu. Vládní síly rovněž zaútočily na militanty spojené s al-Nusra ve čtvrtích Sheikh Lufti a Marjeh. Za povšimnutí mezi zisky syrských vojsk stojí zvláště tzv. „Policejní kopec“ (420 m vysoký) ve čtvrti Marjeh. Policejní kopec v Marjeh je klíčové návrší. Jeho kontrolou si armáda a její spojenci zajistí možnost zabezpečit osu Sheikh Lufti – Marjeh. Vládní síly budou mít ze Sheikh Lufti bojový dosah na militanty Jaish al-Fatah v Citadele Aleppa, čímž Východní Aleppo rozkouskují do několika oddělených kapes. Při operacích k osvobození východního Aleppa byl dnes zabit velitel vojenských operací Liwa al-Quds Mahamad Rafe. Vládní postup umožnil tisícům civilistů, aby konečně už mohly z militanty držených oblastí města Aleppo prchnout. Od počátku této operace prchlo asi 1 700 civilistů do vládou držených částí západního Aleppa a asi 2 500 do Kurdy kontrolované oblasti Sheikh Maksoud, uvádí tzv. „Syrští pozorovatelé lidských práv“, militantům nakloněná ‚nevládní‘ organizace zaměřující se na referování o Syrském konfliktu. Kontextová reklama Sklik Syrské mediální zdroje vysílaly scény davu civilistů včetně žen a dětí shromážděných kolem zelených autobusů, které jsou nachystané odvézt je do Masaken Hanano a přijíždějících do západního Aleppa. Podle nich zatím z východního Aleppa uprchlo až 10 000 civilistů. Většina z nich našla útočiště ve vládou kontrolovaných oblastech. Zdroj: southfront.org

Zacharovová: Vzniká dojem, že USA se snaží utajit pravdu o havárii MH17 Ruské ministerstvo zahraničních věcí disponuje informací o tom, že Washington odmítl poskytnout otci jednoho z těch, co zahynuli v důsledku letecké katastrofy MH17, snímky z amerických družic, prohlásila ve čtvrtek oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová. „Objevily se zprávy o tom, že administrativa USA odmítla ukázat Thomasu Schansmanovi, otci Kuinna Schansmana, který zahynul v důsledku letecké katastrofy malajsijského Boeingu na Ukrajině, snímky z amerických družic, které by mohly vrhnout světlo na okolnosti tragédie", řekla Zacharovová novinářům. „Nynější odpověď ministra zahraničí ještě víc posiluje dojem, že ve Washingtonu vědí, kdo je viníkem pádu Boeingu, a záměrně utajují pravdu ve snaze zbavit skutečné vykonavatele odpovědnosti", dodala mluvčí ruského MZV. Dopravní Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines, let MH17, který letěl z Amsterodamu do Kuala Lumpuru, havaroval 17. července 2014 v Doněcké oblasti.

Drsná výměna mezi Udženijou a Šlechtovou: Zrušit EET! Za naší vlády určitě ne. Za vaší ne, za naší ano! V nedělní Partii televize Prima se utkaly ministryně pro místní rozvoj za hnutí ANO Karla Šlechtová a první místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija. Dámy se do sebe pustily jako dvě lvice, skákaly si do řeči a snažily se vzájemně rozcupovat argumenty. Tvrdou bitvu svedly např. o EET. Udženija jasně slíbila, že nejen tuto „šikanu“ ODS zruší, až bude zase vládnout. Šlechtová jí vmetla do tváře, že tím vytvoří pořádný chaos. Na úvod přišel na přetřes elektronický systém na zadávání veřejných zakázek, přes který by měly být řešeny evropské projekty. „Tomu se vytýká to, že tento systém měl uspořit pět miliard, ale podle NKÚ se tak zatím neděje,“ vypálila Udženija. Šlechtová se bránila, že tento projekt vymyslela ještě vláda Petra Nečase (ODS) na nátlak z Bruselu. Udženija obratem doplnila, že bude držet ministryni palce, aby nakonec všechno fungovalo bez problémů, jelikož je to v zájmu celé České republiky. Podobnou smířlivost však odmítla Udženija projevit v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb. Šlechtová má za to, že ministr financí Andrej Babiš (ANO) na poslední chvíli navrhl kritizované výjimky, aby vyšel vstříc drobným podnikatelům. Výjimky podle Šlechtové neuškodí podnikatelskému prostředí. „Myslím si, že by si pan ministr i celá vláda měli přiznat, že EET je jedna velká chyba. Pokud si myslíte, že se podnikatelské prostředí narovná nějakou represí, tak to je naprostý nesmysl,“ nebrala si servítky Udženija. „Já se divím vám, paní ministryně, jak můžete souhlasit s tímto represivním názorem, když je vaším úkolem podporovat cestovní ruch,“ kroutila hlavou první místopředsedkyně. Nakonec podotkla, že registrační pokladny a podobné represivní nástroje dlouhodobě prosazovala sociální demokracie a ODS tomu vždy bránila. A teď najednou přišel Andrej Babiš, který tento nápad naprosto nesmyslně převzal, rozčilovala se dál politička ODS. „Tady já nemohu s paní místopředsedkyní ODS v žádném případě souhlasit. Už vůbec nesouhlasím s tím, že to je represivní nástroj,“ bránila se Šlechtová. Podnikatelé prý byli na EET dlouhé měsíce připravováni a všichni vědí, co je čeká. Udženija si však trvala na svém. „Já jsem absolutně nešťastná z toho, co tu slyším. On to je represivní nástroj a vy to dobře víte. Je to drahý systém a my ho navíc zaplatíme ještě jednou, protože se navýší ceny, ony už se navyšují... Já tady zkrátka skládám argumenty, proč by se tento systém měl zrušit,“ apelovala Udženija na Šlechtovou. „Za naší vlády se to určitě nestane,“ odvětila Šlechtová. „Za vaší vlády ne, za naší vlády už ano,“ vzala si zpátky slovo Udženija. No, pokud na to budete mít dost hlasů...,“ zapochybovala Šlechtová. „To necháme na voličích,“ snažil se obě dámy krotit moderátor, moc se mu to ale nedařilo. Ženy si i dál šly po krku. „Naši podnikatelé jsou pokusní králíci, protože teprve uvidíme, co se stane, zkoušíme to. My jako ODS říkáme, že všechny tyto represivní nástroje zrušíme, nejde jen o EET, ale i o kontrolní hlášení k DPH, je to šikana podnikatelů,“ hřímala dál Udženija. „To není žádná šikana,“ skočila političce z ODS do řeči ministryně Šlechtová. Vybírat daň je potřeba, a pokud to zrušíte, vytvoříte tady pořádný chaos,“ přisadila si ještě členka vlády. Další bitvu dámy svedly o malé byty, které potřebují např. čeští senioři. Udženija v této souvislosti zmínila příklad. Dostala dopis od manželů starších sedmdesáti let, kteří si političce posteskli, že by rádi zůstali ve svém bytě, kde jsou zvyklí, ale kvůli rostoucím cenám si nemohou dovolit platit nájem. Přitom by jen stačilo odpustit těmto manželům inflační doložku. „Tady je zapotřebí používat zdravý rozum. Kdybych ho nepoužívala, tak řeknu ne, oni na to prostě nemají, tak je přestěhujeme do domu s pečovatelskou službou. Ale já bych tady apelovala na zdravý rozum, protože i obci se vyplatí oželet inflační doložku a senioři budou moct zůstat tam, kde jsou zvyklí. Socialistická vláda nám bohužel celou řadou regulací brání používat zdravý rozum,“ rozčílila se u dalšího tématu Udženija. Pro některé diváky možná trochu překvapivě ji tady ministryně Šlechtová dala za pravdu. I jí se prý zdá, že je současný systém příliš složitý a zasloužil by si zjednodušit ve prospěch občanů.

NATO vzkazuje Evropě: připravte se na ruskou invazi, začněte zbrojit! Do militaristického šílenství se musí podle NATO zapojit celý kontinent v úzké provázanosti s Evropskou unií a soukromým sektorem. NATO vyzývá evropské země, aby aktualizovaly svoji infrastrukturu pro rychlé nasazení vojsk a vojenského vybavení, informuje Daily Mail. Jak generální tajemník aliance Jens Stoltenberg v rozhovoru s ministry obrany NATO v Bruselu zdůraznil, že evropské silnice, mosty a železniční sítě by měly být vhodné pro přepravu tanků a těžkého vojenského vybavení. Během tiskové konference v Bruselu Stoltenberg řekl, že NATO potřebuje velitelskou strukturu, aby se zajistilo, že „u aliance jsou potřebné síly, jsou na správném místě se správným vybavením a ve správném čase", poznamenala britská publikace. „To platí nejen pro struktury velení. Musíme také zajistit, aby silnice a mosty byly dostatečně silné, aby odolaly našim největším vozidlům, a že železniční sítě rychle přesunují tanky a těžké zbraně,“ zdůraznil Stoltenberg. Podle generálního tajemníka NATO má aliance k civilní infrastruktuře „vojenské požadavky", které je třeba aktualizovat, aby se zohlednily dnešní vojenské potřeby, napsal Daily Mail. „Ale NATO se s touto prací nemůže vypořádat samo. Vyžaduje úzkou spolupráci mezi vládami zemí a soukromým sektorem. Evropská unie také hraje důležitou roli. Proto by NATO a EU měly nadále úzce spolupracovat na této zásadní otázce," řekl Stoltenberg. Zdůraznil také, že všechny země NATO by měly být schopny bojovat proti kybernetickým útokům „stejně efektivně jako u pozemních útoků, z moře nebo ze vzduchu," informoval Daily Mail.

Facebook navrhl publikovat na sociální síť své intimní fotky Společnost Facebook začala testovat nový způsob boje s „pornomstou“ – publikací či sdílením intimních fotografií člověka bez jeho souhlasu. O spolupráci se sociální sítí vypověděla australská komisařka pro online bezpečnost Julie Inman Grantová. Experiment se odehraje ve čtyřech zemích. Grantová vysvětlila, že uživatelé mohou odeslat nahé fotografie do chatu se sebou samým za pomoci aplikace Messenger, servery následně vytvoří „digitální otisk" snímku. S jeho pomocí může systém zablokovat publikaci této fotografie, jestliže se ji pokusí vyložit někdo jiný. Po vytvoření „otisku" bude úkolem uživatele fotku smazat. Společnost přitom nebude skladovat snímky na svých serverech: zůstane na ně jen odkaz a pracovat s těmito materiály bude umělá inteligence, a ne pracovníci Facebooku, dodala Grantová. Prohlásila, že každá pátá žena v Austrálii ve věku mezi 18 a 45 lety se stala obětí této msty.