Datasets:

haritzpuerto

/

the_pile_00_EuroParl

like 0

Stemmeforklaringer Mundtlige stemmeforklaringer Filip Kaczmarek (PL) Hr. formand! Jeg stemte for EU-strategien for Donauregionen, fordi EU efter min mening har brug for sådanne strategier. Jeg er overbevist om, at gennemførelsen af sådanne strategier kan have en meget positiv indflydelse på den regionale udvikling, og at de følgelig kan påvirke livet for regionens indbyggere og give dem en bedre livskvalitet. For det er helt sikkert indbyggerne i EU, der er målet for vores - Parlamentets og EU's - initiativ. Derfor stemte jeg for beslutningsforslaget. Bernd Posselt (DE) Hr. formand! Jeg hilser Donaustrategien velkommen som noget helt igennem europæisk. Den forbinder en af EU's grundlæggende stater, Tyskland, med de to nyeste medlemmer, Bulgarien og Rumænien. Den forbinder også det næste kandidatland, Kroatien, med et land, der kæmper for at få kandidatstatus, nemlig Serbien. Det glæder mig, at man også har til hensigt at inkludere Tjekkiet, Montenegro og nogle få andre lande, der historisk og geografisk tilhører denne gruppe, skønt de ikke direkte støder op til Donau. Jeg vil imidlertid anmode om, at man ikke glemmer Bayern i alt dette. Hvis Bayern var uafhængigt, ville det være den næststørste stat langs Donau efter Rumænien. Bayern har en særlig interesse i Donaustrategien. Jeg er derfor lykkelig og taknemmelig over, at vi nu presser på med denne strategi. Daniel Hannan (EN) Hr. formand! Vi ser endnu en gang, hvordan EU sætter formen højere end indholdet og motivet højere end resultatet. Vi har netop vedtaget en række beslutninger, der fordømmer menneskerettighedskrænkelser i Kina. Men hvad gør EU i den virkelige verden? Vi isolerer Taiwan; vi har i princippet accepteret at sælge våben til det kommunistiske regime i Beijing, og vi samarbejder med det om at skabe en konkurrent til det amerikanske GPS-system, som præsident Chirac omtaler som "teknologisk imperialisme". Se, hvordan hykleri er blevet ophøjet til et ledende princip! Vi bræger op om menneskerettigheder, og så kanaliserer vi penge til Hamas. Vi nægter at have noget at gøre med Castro-fjendtlige dissidenter på Cuba, vi tilsidesætter demokratiet inden for vores egne grænser, når afstemningerne ikke får det ønskede resultat, men vi overbeviser os selv om, at vi fortsat er de gode, fordi - se på teksten i vores beslutning om menneskerettigheder! Nu skal vi lave et ekstraordinært skue ved at sende baronesse Ashton til Iran og Cuba som vores udenrigsrepræsentant for at fortælle dem, at deres demokrati er utilstrækkeligt, når hun ikke én gang i hele sin karriere har været opstillet til et valg eller givet sine landsmænd mulighed for at stemme for eller imod hende. Afslutningsvis vil jeg lykønske de gode mennesker i Massachusetts med at tage klar afstand fra urimelig beskatning og urimelig ledelse. Det var indbyggerne i Massachusetts, der startede en revolution for at slippe bort fra tanken om, at skatter kan opkræves uden folkeligt samtykke. Vi har brug for en sådan revolution igen her i Europa. Mirosław Piotrowski (PL) Hr. formand! Jeg vil gerne udtrykke min utilfredshed med Europa-Parlamentets vedtagelse af beslutningen om angreb på kristne mindretal. Medlemmerne af Europa-Parlamentet må ikke forblive tavse, når kristne mindretal angribes rundt omkring i verden, fordi det vedrører grundlaget og rødderne for EU's nationer. Hvis vi skal lyde troværdige, burde vi i dag have vedtaget to ændringsforslag fra De Europæiske Konservative og Reformister for at distancere os fra Den Europæiske Menneskerettighedsdomstols dom vedrørende kors. Jeg er ked af, at det ikke skete, for vi skal huske på kristendommens store betydning for skabelsen af Europas historiske og kulturelle identitet, og vi skal fremme og beskytte disse værdier både i EU og i resten af verden. Formanden Hr. Piotrowski, jeg gav Dem ordet, skønt De ikke havde ret til at få det, fordi der kun kan afgives stemmeforklaringer til strategien for Donauregionen og ikke til hastebeslutninger. Nu har De imidlertid talt, men promemoria vil jeg sige, at der ikke er mulighed for at afgive stemmeforklaringer til hastebeslutninger. Jeg vil derfor også af hensyn til de talere, der har ladet sig registrere, sige, at der kun må afgives stemmeforklaringer til EU-strategien for Donauregionen. Mundtlige stemmeforklaringer Beslutningsforslag Ryszard Czarnecki (PL) Hr. formand! Jeg ville også gerne tale om forskelsbehandlingen af kristne i Afrika og Asien, men her og nu vil jeg naturligvis tale om vores strategi for en utrolig vigtig sag. Lad os huske, at Donau er Europas næststørste flod efter Volga. Donau løber gennem 10 europæiske stater, og hele 17 stater ligger inden for Donau-bassinet. Det er selvfølgelig et spørgsmål om et vist ansvar og en vis udfordring for EU, for nogle af disse lande er i øjeblikket også ramt af en meget alvorlig krise. Jeg taler også om EU-medlemsstater. EU viser en vis solidaritet på denne måde. Forhåbentlig bliver det på samme måde i andre sager. Bogusław Liberadzki (PL) Hr. formand! Jeg stemte for beslutningen om Donaustrategien. Hvorfor? Fordi den viser, at EU er åben for særlige regioner, der har et fælles træk som f.eks. en lang flod, der løber gennem dem. Jeg vil også gerne udtrykke min tilfredshed med den manglende godkendelse af ændringsforslagene fra De Europæiske Konservative og Reformister. Det har gjort beslutningen tydeligere. Jeg vil gerne have beslutningen efterfulgt af øget fokus på andre karakteristiske regioner inklusive f.eks. Oderkorridoren. Skriftlige stemmeforklaringer Maria Da Graça Carvalho Jeg glæder mig over konklusionerne fra Det Europæiske Råds møde den 18.-19. juni 2009, hvori Kommissionen opfordredes til inden 2011 at udarbejde en EU-strategi for Donauregionen. Jeg stemmer for det aktuelle beslutningsforslag. Donauregionen står over for adskillige udfordringer, og en strategi for denne region vil forbedre forbindelserne og kommunikationssystemerne, bevare miljøet og fremme vækst, jobskabelse og sikkerhed. Det er vigtigt, at strategien bygger på et ønske fra regeringerne og borgerne i medlemsstaterne og regionerne om at overvinde de aktuelle fælles udfordringer. Det er også vigtigt at bringe denne strategi i overensstemmelse med EU 2020-strategien og Kommissionens rapport "Regioner 2020" for at håndtere de store udfordringer, som Europa aktuelt står over for - f.eks. globalisering, demografiske tendenser, klimaændringer samt energiforsyning og -anvendelse. Jeg vil også opfordre Parlamentet til at udvikle en refleksionsproces vedrørende den europæiske samhørighedspolitiks fremtid samt til at udtænke nye mulige strategier for andre regioner, så de kan tilpasse sig forandringerne og presset fra en global verden. Vasilica Viorica Dăncilă Efter min mening vil en styrkelse af EU-strategien for Donauregionen fremme EU's eksterne foranstaltninger i dets umiddelbare nabolag og fremhæve dets potentielle stabilitetsskabende rolle i regionerne i det sydøstlige og østlige Europa ved at gennemføre særlige projekter, der støtter den økonomiske og sociale udvikling af disse regioner. Det faktum, at medlemsstater, der grænser op til Donau, har påtaget sig et ansvar for på EU-plan at fremme forslaget om oprettelse af denne strategi for Donauregionen, bekræfter deres evne til at yde et særligt bidrag til fremme af vigtige initiativer, der kan sikre en fortsættelse af den europæiske integrationsproces. Ioan Enciu Jeg stemte for Europa-Parlamentets fælles beslutning om Donau, der foreslår en udarbejdelse af en EU-strategi for denne region snarest muligt. Strategien vil sætte skub i det interregionale samarbejde og have følgende mål: udvikling og modernisering af flodtransport på vandvejen Rhinen/Meuse-Main-Donau samt af vej- og jernbanetransport i Donauregionen; udvikling og effektiv brug af vedvarende energikilder med henblik på at reducere CO2-udledningen og øge energisikkerheden, miljøbeskyttelse ved gennemførelse af projekter, der skal genskabe og beskytte regionens økosystemer, effektiv absorption af EU-midler, tiltrækning af investeringer og fremme af turisme, hvilket alle er elementer af EU 2020-strategien. Denne strategi vil have en gavnlig indflydelse på Rumænien og i særdeleshed på landets forbindelser med de europæiske transportnet, på beskyttelsen af deltaets nationale kulturarv samt på den socioøkonomiske udvikling af områderne i Donaubassinet og andre steder. Diogo Feio Jeg tror fuldt og fast på, at EU kun kan udvikles, hvis der er tilstrækkelige udviklingspolitikker for alle EU-regioner med respekt for deres forskelle, behov og særlige træk. Efter min mening handler territorial samhørighed om at skabe forskellige strategier for forskellige regioner og fremme en bæredygtig udvikling med respekt for miljøet og en økonomisk udnyttelse af dens potentiale. Jeg er klar over, at formålet med makroregionale strategier er at fremme en afbalanceret regional udvikling i EU ved hjælp af eksisterende ressourcer. Sidst, men ikke mindst anerkender jeg Donaus strategiske, territoriale, miljømæssige og kulturelle betydning i Centraleuropa. Af alle disse grunde stemmer jeg for dette beslutningsforslag om en EU-strategi for Donauregionen. José Manuel Fernandes Denne beslutning støtter en strategi for Donauregionen med en sammenhængende og territoriebaseret tilgang til denne vigtige flod og muliggør en vedvarende og integreret udvikling af en region, der strækker sig over 14 europæiske lande. Den foreslåede strategi vil tillade en koordineret og integreret politik, der kan give synergieffekter og fremme samhørighed, økonomisk vækst og konkurrenceevne, samtidig med at miljøet beskyttes. De målsætninger, der skal nås og harmoniseres, omfatter en modernisering af havnene, en forbedring af flodens farbarhed (med godstransportkorridorer, sammenkoblinger og intermodalitet med Nordsøen), en forbedring af vandkvaliteten, beskyttelse af hele Donaubækkenet og sidst, men absolut ikke mindst en beskyttelse af de økosystemer, der falder ind under Natura 2000-nettet. Derfor bør Kommissionen snart iværksætte en bred høringsproces sammen med alle landene langs Donau, så den pågældende strategi fastsættes fra udgangen af dette år og bringes i overensstemmelse med den næste flerårige finansielle ramme. João Ferreira Vi støtter oprettelsen af en strategi for Donauregionen baseret på en tidligere høring og et tidligere samarbejde mellem landene og regionerne langs flodens løb. En sådan strategi vil fremme økonomisk og social samhørighed i disse regioner og fremme den territoriale samhørighed uden at bringe nogen af dem i fare. Denne strategi kræver forbedringer i Donaus økologiske status sammen med udviklingen af en omfattende plan for bevarelse og genopbygning af de naturlige bestande i Donau. Det er også en positiv strategi i forhold til forslaget om at forbedre Donaus multikulturelle miljø og kulturelle dialog og beskytte dens kulturelle og historiske arv. Som nævnt i rapporten mener vi ikke, at gennemførelsen af denne strategi må gribe ind i regionale og lokale forvaltningers ansvarsområder, men at den i stedet skal baseres på et samarbejde mellem landene og områderne i denne region. Jacek Olgierd Kurski skriftlig. - (PL) Strategien for Donauregionen, som vi har udarbejdet, og som vi har haft til afstemning i dag, gør det muligt at fremme et regionalt og grænseoverskridende samarbejde. Donau-bassinet forener aktuelt 10 europæiske lande - Tyskland, Østrig, Slovakiet, Ungarn, Kroatien, Serbien, Bulgarien, Rumænien, Moldova og Ukraine - hvoraf de fleste enten er EU-medlemmer eller stiler efter at blive det. Derfor er Donauregionen en betydningsfuld faktor, der samler forskellige programmer, der er en del af EU's samhørighedspolitik, såvel som programmer for kandidatlande og lande, der er inkluderet i den europæiske naboskabspolitik. Det, som vi har vedtaget i dag, er et udkast til en støtteplan for Donaubassinområdet, men hvorvidt programmet forbliver på papir, eller om modellen udfyldes med et konkret indhold, afhænger af, hvorvidt der findes yderligere midler, der ikke vil påvirke eller reducere den pulje, der er afsat til samhørighedspolitikken i de enkelte lande. Jeg håber, at en sammenhængende strategi for Donauregionen vil bidrage til at øge velstanden, give en bæredygtig og varig udvikling og skabe nye job og sikkerhed i regionen. Petru Constantin Luhan Jeg stemte for udarbejdelsen af en udviklingsstrategi for Donau, der vil sætte os i stand til at bede Kommissionen om at udarbejde dette dokument hurtigst muligt under hensyntagen til specifikke høringer med eksperter på området og i de relevante regioner, samtidig med at man identificerer de tilgængelige finansielle ressourcer og inkluderer tredjelande. Denne strategi skal fokusere på aspekter vedrørende miljøbeskyttelse og vandkvalitet, økonomisk potentiale og transeuropæiske transportnet. Beslutningen om en EU-strategi for Donauregionen understreger rollen og betydningen af en omfattende høring af lokale aktører, som Kommissionen skal organisere, så borgernes interesser kan repræsenteres så loyalt som muligt. Endvidere fremføres det i beslutningen, at enhver strategi vedrørende makroregioner skal inkorporeres i samhørighedspolitikken, hvilket er den koordinerende politik på EU-plan. Der skal endvidere gennemføres en analyse af den merværdi, der skabes af denne strategi udtrykt i europæisk territorial samhørighed. Efter min mening er det nødvendigt at koordinere strategien for TEN-T (de transeuropæiske transportnet), hvor Donau kommer ind under punkt 18, med den nye territoriale og økonomiske udviklingsstrategi, så udviklingen finder sted på en sammenhængende måde. Nuno Melo I betragtning af Donauregionens strategiske betydning på grund af dens placering er det meget vigtigt med tættere forbindelser mellem alle landene i denne region - specielt for de lande, der endnu ikke er medlem af EU. Det vil hjælpe integrationen i tilfælde af en fremtidig EU-udvidelse. Således er gennemførelsen af alle de godkendte henstillinger i dette beslutningsforslag afgørende, hvis der skal være en foreslået EU-strategi for Donauregionen ved udgangen af 2010. Andreas Mölzer Strategien for Donauregionen repræsenterer en fornuftig model for koordinering af EU-foranstaltninger for denne tilgrænsende region. Ud over spørgsmål vedrørende selve floden som f.eks. forbedring af vandkvaliteten og den økologiske situation kan det program, som Kommissionen skal udarbejde, også føre til økonomiske og administrationsrelaterede synergier. Den fremlagte rapport indeholdt nogle gode forslag i denne henseende, og derfor stemte jeg for den. Wojciech Michał Olejniczak Jeg stemte for en EU-strategi for Donauregionen. Territorial samhørighed er opført i Lissabontraktaten som en af EU's prioriteter. Strategien for Donauregionen vedrører mange støtteområder som f.eks. socialpolitik, kultur og uddannelse, miljøbeskyttelse, infrastruktur og varig økonomisk udvikling. Den store effekt af strategien og dens løsninger på disse områder viser, at der skal udarbejdes og gennemføres regionale strategier. Donauregionen har brug for en strategi samt vores støtte og indsats, fordi denne sag vedrører mange europæiske lande. Seks af dem er EU-medlemsstater, og resten er mulige kandidater. Regionens indflydelse er også vigtig for andre lande, der ikke er direkte knyttet til den. Tanken om at etablere funktionelle regioner - makroregioner - startede med strategien for Østersøområdet. Donaustrategien har sammen med andre EU-planlagte makroregionale strategier som primært mål at styrke integrationen gennem et samarbejde på regionalt og lokalt plan. Det er utrolig vigtigt, at regeringer, lokale forvaltninger, ngo'er og borgere samarbejder med EU om udviklingen og gennemførelsen af løsninger, der vedtages, fordi de sammen med os udgør EU. Artur Zasada Man bør støtte ethvert EU-initiativ, der har til formål at koordinere og styrke regionale initiativer, og som bidrager til et øget økonomisk samarbejde, en forbedret transportinfrastruktur og en bedre miljøbeskyttelse. Strategien for Donauregionen bekræfter den stigende betydning af den makroregionale tilgang til EU's regionalpolitik. Takket være det dokument, der er vedtaget i dag, vil man styrke forbindelserne mellem gamle, nye og mulige kommende EU-medlemsstater på den ene side og Centraleuropa og Sortehavsregionen på den anden. Jeg tror, at man i en ikke al for fjern fremtid vil vedtage tanken om en korridor baseret på Oderlinjen. Den vil forbinde Østersøen med Adriaterhavet og løbe fra Sverige gennem Polen, Tjekkiet, Slovakiet og Ungarn til Kroatien. Formanden Det er ikke muligt, hr. Zasada. Jeg har allerede forklaret at det ikke er muligt at afgive stemmeforklaringer til hastebeslutninger. Stemmeforklaringerne må kun angå EU-strategien for Donauregionen. Jeg beklager, men det var ikke min beslutning.

Die Präsidentin Liebe Kolleginnen und Kollegen, es erübrigt sich, Ihnen zu sagen, wie sehr wir alle über die Ereignisse des gestrigen Abends in Armenien schockiert sind. Ich gehe davon aus, daß Sie alle auf dem laufenden sind. Ich meine natürlich den Mord am Premierminister und an acht Abgeordneten. Inzwischen wurden die Terroristen festgenommen und die Geiseln freigelassen, aber angesichts der schwerwiegenden Ereignisse werde ich, wenn Sie damit einverstanden sind, dem armenischen Volk in Ihrem Namen in einem Schreiben an den Präsidenten der Republik Armenien unsere Solidarität erklären und unser Beileid aussprechen. Genehmigung des Protokolls der vorangegangenen Sitzung Die Präsidentin Das Protokoll der gestrigen Sitzung wurde verteilt. Gibt es Einwände? Hughes Frau Präsidentin, in der gestrigen Aussprache über die Umstrukturierung von Unternehmen habe ich die vorsitzende Vizepräsidentin am Ende meines Redebeitrags auf eine Unstimmigkeit im gemeinsamen Entschließungsantrag hingewiesen, über den wir heute nachmittag abstimmen werden. Der Entschließungsantrag, den ich am Dienstag im Namen meiner Fraktion unterzeichnet habe, enthielt im letzten Absatz einen Hinweis auf Michelin. Der Text ist nun verteilt worden, und während der Hinweis auf Michelin in der englischen und spanischen Version enthalten ist, scheint er in den anderen Sprachen entfernt worden zu sein. Eine Erklärung, die ich vom Sitzungsdienst erhielt, lautet, ein Mitglied der PPE-Fraktion habe dem Sitzungsdienst mitgeteilt, daß dieser Punkt gestrichen worden sei. Frau Präsidentin, man hat weder die Verfasser des Entschließungsantrags noch die Unterzeichner des gemeinsamen Entschließungsantrags darüber informiert. Die anderen Unterzeichner sind ebenso wie ich der Auffassung, daß dieser Hinweis in dem Text, der heute zur Abstimmung gestellt wird, verbleiben sollte. (Beifall von links) Pronk Frau Präsidentin, aufgrund eines Fehlers in dem unterzeichneten endgültigen Text herrscht in diesem Punkt sehr große Verwirrung. Der Entschließungstext, über den verhandelt wurde, enthielt keinen Hinweis auf "Michelin ", und dabei sollten wir es auch belassen. Nunmehr gibt es verschiedene Texte, und entweder ist die englische Fassung oder sind die anderen Fassungen richtig. Da uns jetzt aber mehrere Texte vorliegen, hielte ich es für besser, nach der Straßburger Tagung in Brüssel über diesen Entschließungsantrag abzustimmen. Das scheint mir die einfachste Lösung zu sein. Hughes Frau Präsidentin, ich möchte diese Angelegenheit nicht unnötig in die Länge ziehen und die Mitglieder nicht verärgern, die auf die Abstimmung über den Haushalt warten. Die Lösung des Problems ist einfach. Wir müssen lediglich die Version mit den Originalunterschriften der verschiedenen Fraktionsvertreter beschaffen, die diesen gemeinsamen Entschließungsauftrag eingebracht haben. Wenn sich darin ein Hinweis auf Michelin findet, ist dies der Text, über den wir heute abstimmen sollten. Ich lehne eine Verschiebung der Abstimmung bis zur nächsten Sitzung in Brüssel ab. Plooij-van Gorsel Frau Präsidentin, ich möchte mich ebenfalls dazu äußern, denn ich hatte bei diesem Entschließungsantrag im Namen der liberalen Fraktion verhandelt. Von Anfang an galt, daß "Michelin " in dem Entschließungsantrag nicht erwähnt werden sollte, da sonst kein gemeinsamer Entschließungsantrag zustande kommen könnte. In allen Sprachfassungen mit Ausnahme des englischen Textes taucht der Begriff "Michelin " nicht auf, weshalb ich Sie darum ersuchen möchte, die deutsche oder die französische Fassung als ursprünglichen Text festzulegen und darüber abstimmen zu lassen. So können wir meines Erachtens in der Politik nicht miteinander umgehen. Wenn wir Vereinbarungen treffen, dann werden sich hoffentlich auch die Sozialisten daran halten. Die Präsidentin Frau Plooij-van Gorsel, wir werden sehr aufmerksam darauf achten, welche der Versionen als maßgebend zu betrachten ist. Poettering Frau Präsidentin, ich melde mich zu diesem Punkt, nicht weil ich die Vorgänge in den letzten Tagen besonders begleitet hätte. Ich bin nicht so ein Experte wie meine Vorrednerin und der Kollege Pronk. Aber ich möchte doch eines hier in aller Deutlichkeit festhalten, daß Vereinbarungen, die getroffen werden - auch in der Konferenz der Präsidenten -, eingehalten werden. Ich erinnere mich sehr genau daran, daß wir in der Konferenz der Präsidenten - meine Nachbarn hier zur Rechten werden sich erinnern, Pat Cox, Frau Hautala, der Kollege Barón Crespo und auch andere -, darüber diskutiert hatten, ob wir überhaupt über Michelin reden oder ob wir in einer allgemeinen Weise über die Globalisierung und über die Umstrukturierung von Unternehmen reden. Es war dann ein einstimmiger Beschluß in der Konferenz der Präsidenten, daß wir nicht speziell über Michelin reden, sondern allgemein über die Umstrukturierung von Unternehmen im Zusammenhang mit der Globalisierung. Das war der einstimmige Beschluß. Wenn jetzt in einer Sprache oder in zwei Sprachen der Begriff "Michelin " auftaucht, dann stelle ich mir die Frage: Wer hat das gemacht? Das entspricht nicht den vereinbarten Spielregeln. Ich verwehre mich ganz entschieden dagegen, daß Begriffe in Texten stehen, die nicht verhandelt wurden. Meine Fraktion gibt dem jedenfalls nicht die Zustimmung! Ich bitte alle Fraktionen, daß wir die Prinzipien der Fairneß und der gemeinsamen Absprachen in diesem Hause einhalten. (Lebhafter Beifall von rechts) Wurtz Frau Präsidentin, wir wollen nicht eine gestern geschlossene Aussprache neu eröffnen. Es geht mir lediglich um eine Richtigstellung. Es bestand in der Konferenz der Präsidenten keine Einstimmigkeit darüber, daß in der Aussprache nicht auf Michelin Bezug genommen werden sollte. Es gab eine mehrheitliche Übereinstimmung, das Wort Michelin nicht in den Text aufzunehmen, der man sich natürlich beugen mußte. Was mich betrifft, so habe ich in der Konferenz der Präsidenten gesagt, daß es selbstverständlich jedem freisteht, sich nach eigenem Ermessen an der Aussprache zu beteiligen, und daß Michelin nach meinem Dafürhalten im Mittelpunkt der Diskussion über die Umstrukturierung der Unternehmen steht. Deshalb sehe ich keinen Grund, der dagegen spricht, daß Fraktionen, die einen Text erörtern, der Meinung sind, daß das Problem Michelin im Entschließungsantrag genannt werden müsse. Ich möchte darauf hinweisen, daß meine Fraktion diesen Kompromißänderungsantrag nicht unterzeichnet hat, der ihr in keiner Weise angemessen erschien. Die Präsidentin Liebe Kolleginnen und Kollegen, ich glaube, wir können diese Diskussion nicht zu lange ausdehnen. Wir haben eine recht genaue Vorstellung von der Situation. Im übrigen hatte ich bei dieser Konferenz der Präsidenten den Vorsitz inne und muß sagen, daß mir die Sache genau so in Erinnerung ist, wie soeben dargelegt. Flautre Frau Präsidentin, ich möchte mich zu diesem Entschließungsantrag äußern. Für uns ist die Sache ganz einfach: Wir haben unsere Unterschrift unter ein Dokument gesetzt, in dem Michelin eindeutig erwähnt wurde. Somit ist der Kompromiß für uns, was diesen Punkt betrifft, klar. Wenn es hier etwas zweideutig sein sollte oder wenn die Bezeichnung "Michelin " im Gegensatz zu der von uns geleisteten Unterschrift nicht übernommen werden sollte, dann ist diese Unterschrift natürlich nicht mehr gültig. Die Präsidentin Gut. Das was klar und eindeutig. Wir nehmen dies zur Kenntnis. Barón Crespo Frau Präsidentin! Ich war es, der den von der Konferenz der Präsidenten angenommenen Vorschlag gemacht hat, aus einer Dringlichkeitsdebatte eine allgemeinere Debatte über die Globalisierung zu machen. Und ich habe auch vorgeschlagen, den Namen des Unternehmens zu streichen, der im Titel in Klammern aufgeführt ist, da wir auf diese Weise Werbung für das betreffende Unternehmen machen. Dies wurde auch vereinbart, aber wir beschäftigen uns hier mit einem anderen Problem, nämlich damit, daß ein Entschließungsantrag eingereicht wurde, dessen letzter Punkt eine Frage enthält, die fast schon einer Gunstbezeigung gleichkommt, und daß dieser Entschließungsantrag dem Präsidenten des betreffenden Unternehmens übermittelt wurde, und auf dem eingereichten Kompromißänderungsantrag dieser Name stand. Die Sache ist ganz einfach: Diejenigen, die dagegen sind, daß der Entschließungsantrag konkret diesen Punkt enthält, können eine gesonderte Abstimmung beantragen. Es ist jedoch nicht angemessen, daß ein Entschließungsantrag im Verlauf des Verfahrens in dem betreffenden Organ des Parlaments geändert wird, ohne daß die Unterzeichner davon Kenntnis haben. Dies gilt auch für ein weiteres Problem, das sich uns im Zusammenhang mit dem Entschließungsantrag zum Fischereiabkommen stellte, bei dem es eine Änderung gab, von der die Unterzeichner nichts wußten. Deshalb bitte ich die Präsidentin, dafür zu sorgen, daß das Register einer strengen Kontrolle im Hinblick auf nicht autorisierte Änderungen von Entschließungsanträgen unterzogen wird. Nach meinem Dafürhalten handelt es sich hierbei um die Abänderung und Fälschung öffentlicher Dokumente des Parlaments. Die Präsidentin Herr Barón Crespo, Sie haben vollkommen recht. Frau Miguélez Ramos hätte mich übrigens zum Thema Fischereiabkommen mit Marokko ums Wort bitten sollen. Ich habe mich beim Sitzungsdienst erkundigt. Man hat mir erklärt, daß es offenbar einen technischen Fehler gab, und daß der Text, über den am morgigen Freitag abgestimmt werden soll, entsprechend berichtigt wird. Somit ist die Sache also klar. Ich möchte mich dafür entschuldigen, aber es gab diesen technischen Fehler. Ich glaube, daß wir künftig aufpassen müssen, daß sich derartige Fehler nicht wiederholen, da sie trotz allem sehr unerfreulich sind. Dell' Alba Frau Präsidentin, ich möchte anläßlich der Annahme des Protokolls bekanntgeben, daß ich auch heute, ebenso wie der Kollege Turco, wie angekündigt nicht an der Abstimmung teilnehmen werde. Was das Protokoll selbst betrifft, so bin ich der Meinung, daß auf Seite 7, wo auf den Redebeitrag von Frau Bonino Bezug genommen wird und wo es heißt, daß sich Herr Corbett und Herr Madelin zu dieser Wortmeldung geäußert haben, ein Protokoll die Worte der Redner genauer wiedergeben sollte. Insbesondere Herr Madelin hat sich für diesen Vorschlag ausgesprochen. Meines Erachtens wäre es angemessen, dies im Protokoll zu erwähnen. Die Präsidentin Der genaue Inhalt der Ausführungen von Herrn Madelin kann dem ausführlichen Sitzungsbericht entnommen werden. Bigliardo Frau Präsidentin, ich möchte mitteilen, daß ich mich ab heute morgen dem Kampf der fraktionslosen Abgeordneten der italienischen Radikalen für die Bildung einer unabhängigen technischen Fraktion anschließe. Ich schließe mich den Radikalen an, um die Gesamtsituation des Parlaments und der fraktionslosen Angeordneten zu verbessern: Ich werde daher weder an der Abstimmung über das Protokoll noch an den anderen Abstimmungen teilnehmen, da ich mit den Radikalen in den Streik trete. Hautala Frau Präsidentin, ich habe keine Anmerkung zum Protokoll; vielmehr möchte ich die Aufmerksamkeit aller Kolleginnen und Kollegen auf einen tragischen Vorfall lenken, der sich gestern im armenischen Eriwan ereignet hat. Ich möchte Sie bitten zu überlegen, ob wir nicht eine Schweigeminute zum Gedenken an den Präsidenten des armenischen Parlaments und den Premierminister des Landes einlegen sollten, die gestern einem bewaffneten Überfall zum Opfer gefallen sind. Bei dem Überfall, der sich gegen das demokratische Parlament richtete, wurden sechzig weitere Menschen verletzt. Ich bitte Sie also zu erwägen, aus Anlaß dieses Ereignisses eine Gedenkminute einzulegen, da wir als Parlamentsmitglieder eine solche Tat auf keinen Fall dulden können. Wir müssen im Gegenteil alles in unserer Macht Stehende tun, damit der parlamentarische Frieden zurückkehrt. Die Präsidentin Frau Hautala, ich bedauere außerordentlich, daß Sie zu Beginn dieser Sitzung nicht anwesend waren, denn wie Sie sich vorstellen können, habe ich auf diese Tragödie hingewiesen und gesagt, daß ich dem armenischen Volk, natürlich in Ihrem Namen, mein Beileid und mein Mitgefühl bekunden werde. Wir stimmen also in dieser Frage völlig überein. (Das Parlament genehmigt das Protokoll.) Schleicher Frau Präsidentin, Sie hatten zu Beginn die Tat in Armenien hier nicht nur bekanntgegeben, sondern auch mitgeteilt, daß Sie eine Nachricht nach Armenien schicken werden. Dafür möchte ich als Vorsitzende der Delegation für die Zusammenarbeit zwischen der Europäischen Union und Armenien ganz herzlich danken. Wir sind alle entsetzt über die Tragödie, die sich gestern abend im Parlament Armeniens ereignet hat. Nicht nur der Regierungschef, sondern auch der Parlamentspräsident und eine Reihe weiterer Politiker sind ermordet worden. Wir müssen uns fragen, ob eine friedliche Weiterentwicklung in Armenien nun möglich ist. Der Überfall hat die junge Republik Armenien in unmittelbarer Nachbarschaft Tschetscheniens in einen Ausnahmezustand versetzt, dessen Auswirkungen noch nicht absehbar sind. Ich denke, Sie teilen alle mit mir die Hoffnung, daß die erworbene Unabhängigkeit Armeniens dadurch nicht erneut gefährdet wird. Varela Suanzes-Carpegna Frau Präsidentin! Im Zusammenhang mit der Fischereifrage, die von meinem Vorredner Herrn Barón angesprochen wurde, sagten Sie, daß es einen technischen Fehler gegeben habe. Da es sich um eine sehr wichtige und einigermaßen schwerwiegende Angelegenheit handelt, möchte ich Sie bitten, mich als Vorsitzenden des Ausschusses für Fischerei darüber in Kenntnis zu setzen, worin dieser technische Fehler bestand. Darüber hinaus sollten die Fraktionen, die diesen Entschließungsantrag unterzeichnet haben, informiert werden, um absolute Klarheit über den Tatbestand zu schaffen: Handelte es sich um einen technischen Fehler derjenigen, die den Entschließungsantrag eingebracht haben, oder derjenigen, die ihn zugelassen haben. Zugleich möchte ich Sie darauf hinweisen, daß die Debatte über den Entschließungsantrag heute nachmittag stattfindet und die Abstimmung meines Erachtens gemäß Artikel 37 Absatz 3 der Geschäftsordnung im Anschluß an die Debatte stattfinden müßte, also heute nachmittag und nicht erst morgen, wie von Ihnen angekündigt. Ich möchte Sie bitten, diesen Punkt klarzustellen. Miguélez Ramos Frau Präsidentin! Gestern habe ich Sie schriftlich auf einige Fakten hingewiesen, über die meines Erachtens in diesem Hohen Haus nachgedacht werden sollte. Nach Auskunft des Sitzungsdienstes erschien am Dienstag, dem 26. Oktober eine nicht näher bezeichnete Person bei diesem Dienst und zog einen von den Fraktionen Europäische Volkspartei / Europäische Demokraten, Sozialdemokratische Partei Europas und Union für das Europa der Nationen eingebrachten Entschließungsantrag sowie den Entschließungsantrag der Fraktion der Liberalen und Demokratischen Partei Europas zurück, ohne daß auch nur einer der Unterzeichner hierfür seine Zustimmung oder sein Einverständnis erklärt hätte, und, was noch schlimmer ist, diese Entschließungsanträge wurden durch einen nicht unterzeichneten angeblich gemeinsamen Entschließungsantrag ersetzt, auf dem neben einer ganzen Reihe zusätzlich eingefügter Namen von Abgeordneten, auch die Namen der Abgeordneten standen, die den ersten Entschließungsantrag unterzeichnet hatten. Ich mußte dies von einer Journalistin erfahren, die mich aus Spanien angerufen hat. Ich möchte hier nicht das Verhalten von Kollegen beurteilen, die sich als Mitverfasser eines Entschließungsantrags einsetzen, zu dem sie weder Punkt noch Komma beigetragen haben. Diese Tatsache spricht für sich selbst und sie ist, diese ironische Bemerkung möge mir gestattet sein, ein Beispiel für aktiven Parlamentarismus. Ich stelle die Frage, ob dies mit dem Verfahren zu tun hat. Sind solche Vorfälle aufgrund des im Parlament angewandten Verfahrens möglich? Mir persönlich wäre nichts lieber gewesen, Mitunterzeichner der spanischen Verfassung zu sein, was mir mit Hilfe dieses Verfahrens wohl gelungen wäre. Die Präsidentin Liebe Kolleginnen und Kollegen, wir können diese Diskussion meines Erachtens nicht weiter fortsetzen. Ich kann Ihnen versichern, Frau Miguélez Ramos, daß ich dafür sorgen werde, daß ein solcher nicht hinnehmbarer Zwischenfall sich nicht wiederholt. Dies sei hier ganz deutlich gesagt. Herr Varela Suanzes-Carpegna, Sie haben die Antwort erhalten: Die drei ursprünglich eingereichten Entschließungsanträge werden in ihrer alten Form zur Abstimmung gestellt. Es gab, um es vorsichtig auszudrücken, einen technischen Fehler, bei dem es sich eher um eine Art Manipulation gehandelt hat. Fest steht, daß sich so etwas nicht wiederholen darf. Souchet Frau Präsidentin, ich ergreife das Wort, um die zwei soeben gehaltenen Redebeiträge mit großem Nachdruck zu unterstützen. Unsere Fraktion hatte den betreffenden Kompromißänderungsantrag mitunterzeichnet. Es ist absolut nicht hinnehmbar, daß ein solcher Kompromißänderungsantrag ohne Wissen der Verfasser geändert werden kann. Ich fordere Sie also auf, einschneidende Maßnahmen im Hinblick auf die jüngsten Vorgänge zu ergreifen, die außerordentlich bedauerlich sind. Die Präsidentin Ganz sicher. Sie können auf mich zählen. Ich habe es gerade gesagt, und ich glaube, daß wir uns vollkommen einig sind. Nogueira Román Frau Präsidentin! Ich vermute, dieses Problem ist darauf zurückzuführen, daß wir, genauer gesagt, zehn Abgeordnete der Fraktion der Grünen / Freie Europäische Allianz, die wir Kenntnis von einem gemeinsamen Entschließungsantrag dreier Fraktionen hatten, auf die Idee kamen, diesen unterstützen zu wollen, und daß wir meinten, ein Recht wahrzunehmen, das wir als Einzelabgeordnete haben. In diesem Sinne legten wir zehn Abgeordnete ein Schreiben zur Eintragung in das Register vor und erklärten, daß wir diesen Entschließungsantrag unterstützen, den wir für einen gemeinsamen Antrag der Europäischen Volkspartei, der Sozialdemokratischen Partei Europas und der Union für das Europa der Nationen hielten. Das ist alles. Mit anderen Problemen haben wir absolut nichts zu tun. Wir fanden den Entschließungsantrag einfach so gut, daß wir ihn unterstützt haben und ihn auch weiterhin unterstützen. Alles andere ist einfach ein für uns unbegreifliches Mißverständnis. Jedenfalls können wir nicht verstehen, warum aus der ganz normalen Tatsache, daß eine kleine Gruppe von Abgeordneten die Mehrheitsfraktionen unterstützt, ein solches Problem gemacht wird. Wenn es Ihnen nicht gefällt, daß wir Sie unterstützen, dann sagen Sie es, und wir werden das nächste Mal davon absehen. (Beifall von der Fraktion der Grünen / Freie Europäische Allianz) Langenhagen Frau Präsidentin! Ich unterstütze Ihr Bedauern, und ich gehe auch davon aus, daß solche Fehler in Zukunft nicht mehr vorkommen. Ich selbst habe ja die Entschließung der PPE mit meinem Namen unterschrieben und war natürlich mehr als erstaunt, um nicht zu sagen entsetzt, über das weitere Vorgehen. Ich muß in diesem Moment auch sagen, das ist leider nicht der erste Fall. Ich habe das im Haushaltskontrollausschuß in einer anderen Variante erlebt. Hier muß also etwas geschehen, und zwar dringend und sofort! Cohn-Bendit Frau Präsidentin, ich möchte die Kolleginnen und Kollegen nur fragen, ob sie nicht merken, daß wir bei dieser Geschichte ganz und gar lächerlich dastehen, aus dem einfachen Grund, weil jeder, was die Globalisierung und Michelin betrifft, den Standpunkt vertreten kann, den er nun einmal hat, die einen links, die anderen rechts. Aber es wäre absolut verfehlt, heutzutage in Europa eine Entschließung zum Thema Globalisierung zu machen und Michelin nicht zu erwähnen. Sollen doch diejenigen, die mit Michelin einverstanden sind, den Mut haben, das zu sagen, und diejenigen, die nicht mit Michelin und den Entlassungen einverstanden sind, dies ebenfalls sagen. Wir sollten jedoch nicht stundenlang wie die Katze um den heißen Brei schleichen. Das ist absolut lächerlich. Abstimmungen Die Präsidentin. - Ich mache Sie darauf aufmerksam, daß wir en bloc abstimmen werden, unter Berücksichtigung der Anträge auf Einzelabstimmung, gesonderte Abstimmung oder namentliche Abstimmung. Die neuen Kolleginnen und Kollegen werden feststellen, daß dies ein wenig kompliziert ist, aber wir werden versuchen, es unter aktiver Mitwirkung des Berichterstatters, Herrn Bourlanges, dem ich nunmehr das Wort erteile, so einfach wie möglich zu machen. Bourlanges (PPE), Generalberichterstatter. (FR) Frau Präsidentin, ich kann die neuen Kolleginnen und Kollegen beruhigen und ihnen sagen, daß sie keine weitere Rede zu erwarten haben. Wie Herr Napolitano sagen würde, ist eine Rede etwas anderes als das, was ich jetzt tue. Ich möchte lediglich als Einleitung zur Abstimmung eine Erklärung zu technischen Fragen abgeben. Den Protokolldienst muß ich darauf aufmerksam machen, daß bei einigen Änderungsanträgen rein technische oder sprachliche Fehler festgestellt wurden. Es ist notwendig, die entsprechenden Korrekturen vorzunehmen, damit die Änderungsanträge so aussehen, wie sie im Haushaltsausschuß angenommen wurden. Es handelt sich um folgende Änderungsanträge: 409, 471, 520, 621, 612, 565, 637 und 459. Ich kann den Kolleginnen und Kollegen versichern, daß sich hinter diesen technischen Korrekturen auch nicht die Spur eines politischen Problems verbirgt. Ich danke Ihnen, und ich hoffe, daß die für das Protokoll zuständigen Dienste die erforderlichen Korrekturen auch tatsächlich vornehmen können. Die Präsidentin Herr Bourlanges, ich kann Ihnen das bestätigen und Ihnen sagen, daß der Sprachendienst bereits über diese Probleme informiert wurde und die notwendigen Änderungen vornehmen wird. Zu Änderungsantrag 460 Buitenweg Frau Präsidentin, zur Umstrukturierung der Verwaltungsausgaben und der Büros für technische Hilfe liegen jetzt einige Änderungsanträge vor, und es stellt sich die Frage, ob diese nach vorhergehender Beratung im Haushaltsausschuß nun hier oder im Rahmen einer eingehenden Diskussion über die Reformierung der Kommission allgemein, die in sämtlichen einschlägigen Ausschüssen zu führen ist, behandelt werden sollen. Der Verwaltung der Kommission wird es, so fürchten wir, nicht förderlich sein, wenn ständig Änderungen vorgenommen werden, und deshalb wird meine Fraktion gegen den vorliegenden Änderungsantrag stimmen. Da zahlreiche der danach eingereichten Änderungsanträge diesen spezifischen Punkt ebenfalls enthalten, möchte ich an dieser Stelle mitteilen, daß wir ab jetzt nur noch über die zusätzlichen Punkte in diesen Änderungsanträgen abstimmen und an diesem Votum während der gesamten Abstimmung festhalten werden, denn sonst hätten Sie über zwanzig Mal getrennt abstimmen müssen. Zu Kapitel B1-400 Die Präsidentin. Wir kommen nun zu Kapitel B1-400, für das eine Mehrheit von 314 Stimmen erforderlich ist. Ich erteile das Wort sogleich dem Berichterstatter, Herrn Bourlanges, der, so glaube ich, einen Kompromißvorschlag unterbreiten möchte. Bourlanges . (FR) Frau Präsidentin, eigentlich bin nicht ich es, der einen Kompromißvorschlag unterbreitet, da ich als Berichterstatter des Haushaltsausschusses natürlich an das gebunden bin, was vom Haushaltsausschuß angenommen wurde. Das heißt, wir haben eine Konzertierungssitzung mit den Koordinatoren der verschiedenen Fraktionen durchgeführt, und die Koordinatoren haben sich bezüglich der Änderungsanträge zu Teileinzelplan B1­4 auf einen Kompromiß geeinigt. Dieser Kompromiß umfaßt eine Änderung der Beträge in den vom Haushaltsausschuß angenommenen Änderungsanträgen und ermöglicht die Abdeckung aller Haushaltslinien des Teileinzelplans B1­4. Wenn dieser Änderungsantrag angenommen würde, dann müßte der Antrag von Herrn Walter, dem Koordinator der sozialistischen Fraktion, und anderen auf gesonderte Abstimmung zurückgezogen werden. Wenn also dieser Kompromiß angenommen wird, muß noch über den Kommentar der Haushaltslinie B1­4050, Änderungsantrag 507, abgestimmt werden, und zwar mit einer befürwortenden Stellungnahme Ihres Haushaltsausschusses und im Rahmen einer von der Fraktion der Grünen beantragten gesonderten Abstimmung. Ferner wäre noch über die Erläuterungen der Haushaltslinie B1­406, Änderungsantrag 69 abzustimmen, in diesem Fall im Rahmen einer namentlichen Abstimmung. Der Kompromißänderungsantrag betrifft also die Haushaltslinien B1­400, B1­401, B1­402, B1­4030, B1­404, B1­4050, B1­406, B1­4070, B1­408, und er erstreckt sich auf einen Gesamtbetrag von 115 Mio. EUR oder genauer gesagt, er entspricht einer Inanspruchnahme der Marge in Höhe von 115 Mio. EUR. Darin besteht also der Inhalt dieses mündlichen Änderungsantrags. Ich glaube, er muß zur Abstimmung gestellt werden, und wenn er angenommen wird, dann wird natürlich in bezug auf den gesamten Einzelplan so verfahren, wie ich es soeben dargelegt habe. Ich danke Ihnen. Als Berichterstatter des Haushaltsausschusses kann ich mich dem nicht anschließen. Ich werde über diesen Änderungsantrag im eigenen Namen abstimmen. Die Präsidentin Für diejenigen unter uns, die sich noch nicht so gut auskennen, mag dies ein wenig kompliziert erscheinen, aber es ist letztendlich ziemlich einfach. Auch den Besuchern, die als Beobachter zugegen sind, muß all dies ein wenig kompliziert erscheinen. Die Präsidentin Bevor ich fortfahre, möchte ich eine hochrangige Delegation des französischen Senats unter Leitung des Senatspräsidenten, Herrn Christian Poncelet, begrüßen, die uns mit ihrem Besuch beehrt. (Lebhafter Beifall) Wir freuen uns sehr über Ihre Anwesenheit im Europäischen Parlament. Görlach Frau Präsidentin! Im Namen des Ausschusses für Landwirtschaft und ländliche Entwicklung möchte ich mich bei den Koordinatoren aller Fraktionen des Haushaltsausschusses bedanken, daß dieser Kompromiß zustande gekommen ist. Ich weiß die generöse Art des Hauptberichterstatters zu würdigen, der selbst anderer Meinung war. Das ist verständlich, und ich weiß auch, daß der Ausschußvorsitzende eine andere Auffassung vertritt, aber wir sollten hier die schwierige Arbeit aller Obleute des Haushaltsausschusses respektieren. Der Ausschuß für Landwirtschaft und ländliche Entwicklung ist damit einverstanden. Staes Frau Präsidentin, liebe Kolleginnen und Kollegen, ich habe versucht, dem Berichterstatter, Herrn Bourlanges, aufmerksam zuzuhören. Wie ich verstanden habe, wurde der Änderungsantrag 69 zur Haushaltslinie B1-406 in den vorliegenden mündlichen Änderungsantrag einbezogen. Dieser Änderungsantrag 69 war von einigen flämischen und wallonischen Kollegen eingereicht worden. Was davon nun übrigbleibt, wenn er in den allgemeinen Kompromißänderungsantrag einfließt, ist mir nicht verständlich. Kann mir dies bitte erklärt werden? Bourlanges Ja, das ist richtig. Wir müssen noch über die Erläuterungen der Haushaltslinie B1-4050, Änderungsantrag 507, und die Erläuterungen der Haushaltslinie B1-406, Änderungsantrag 69, abstimmen. Beim Änderungsantrag 69 gibt es unter den Koordinatoren keine Probleme hinsichtlich des Betrags. Im Gegensatz dazu werfen die Erläuterungen ein Problem auf, und wir werden darüber, wie Sie ganz richtig gesagt haben, gesondert abstimmen. Zu Änderungsantrag 65 Graefe zu Baringdorf Frau Präsidentin, dieser Änderungsantrag 65, der vom Ausschuß für Landwirtschaft und ländliche Entwicklung eingebracht wurde, ist jetzt in einer etwas geänderten Form in dem Kompromißänderungsantrag enthalten, aber er ist enthalten, so daß die pflanzlichen und tierischen genetischen Ressourcen damit einen Titel erhalten haben. Der Rat muß noch zustimmen. Es wurde in dem Kompromiß etwas verschoben, so daß wir über diesen jetzt nicht abstimmen müssen. Wir ziehen ihn zurück. Bourlanges . (FR) Frau Präsidentin, ich möchte nur eine Anmerkung zur politischen Orientierung machen, die alle Änderungsanträge der Kategorie 3 betrifft. Im Ergebnis der Erörterung im Haushaltsausschuß und mit allen für die Abgabe von Stellungnahmen zuständigen Ausschüssen sind wir zu Vorschlägen gelangt, die im ganzen genommen für jeden einzelnen zufriedenstellend sind, jedoch zu dem Preis, daß wir die Marge fast vollständig ausgeschöpft haben. Nun ist in der Interinstitutionellen Vereinbarung, die für uns so etwas wie eine Bibel ist, vorgesehen, daß wir bei der Abstimmung über den Haushalt während des gesamten Verfahrens stets die Obergrenzen einhalten. Liebe Kolleginnen und Kollegen, Sie werden natürlich vollkommen frei abstimmen, wie Sie es für richtig halten. Sie sollten aber wissen, daß Sie, wenn Sie für einen Änderungsantrag stimmen, bei dem die Kosten über der Höhe liegen, die - wie ich sagen möchte - "im Umkreis " des Haushaltsausschusses und nicht "vom " Haushaltsausschuß vereinbart wurde, Gefahr laufen, uns in eine sehr heikle Situation bezüglich der Marge zu bringen. Dies sollte meines Erachtens klargestellt werden, damit jeder weiß, worauf er sich einläßt. Die Präsidentin Vielen Dank, Herr Bourlanges. Nun, Herr Graefe zu Baringdorf, möchte ich vom Vorsitzenden des Ausschusses für Landwirtschaft wissen, ob er diesen Änderungsantrag zurückzieht. Das ist der Fall. Zu Änderungsantrag 430 Walter Frau Präsidentin! Darf ich fragen, wieso es hier eine Änderung in der Abstimmungsreihenfolge gibt? Uns liegt der Änderungsantrag Nr. 430 zum Europäischen Jahr der Sprachen als nächster abzustimmender Änderungsantrag vor. Kann uns darüber jemand Auskunft geben, entweder Herr Bourlanges oder Sie? Bourlanges Weil stets der des Haushaltsausschusses zur Abstimmung gestellt wird. Das ist ein vielleicht unverdienter Brauch, aber wie dies bei allen Bräuchen so ist, man sollte aufpassen, ehe man sie in Frage stellt! Wynn Frau Präsidentin, ich möchte auf die Aussage von Herrn Bourlanges eingehen und darauf hinweisen, daß wir mit der Abstimmung über den letzten Änderungsantrag nun bereits die Marge für Kategorie 3 überschritten haben. Dies bedeutet, daß wir mit allen Änderungsanträgen, die nicht im Einklang mit den Empfehlungen des Haushaltsausschusses stehen, große Probleme haben werden. Wir haben bereits ein Problem. Wir haben die Marge schon jetzt überschritten. Es ist grotesk, einfach mit der Abstimmung fortzufahren. Ich bitte Sie, sich an die Empfehlungen des Berichterstatters in bezug auf Kategorie 3 zu halten. Zum Fünften Rahmenprogramm Bourlanges (PPE), Generalberichterstatter. (FR) Frau Präsidentin, die Änderungsanträge zum Fünften Forschungsrahmenprogramm müßten aufgrund eines gestern mit der Kommission erzielten Kompromisses geändert werden, der unter großen Mühen zustande gekommen ist. Ich möchte mich bei Frau Schreyer dafür bedanken, daß sie sich dafür eingesetzt hat, daß dieser Kompromiß erzielt werden konnte, zu dem nicht nur der Haushaltsausschuß, sondern auch der federführende Ausschuß sein Einverständnis erklärt hat, insbesondere mit Unterstützung der Berichterstatterin, Frau McNally, der ich für die Zusammenarbeit danke. Im Hinblick auf das Verfahren bedeutet dies, daß die Änderungsanträge 647, 648, 649, 650, 651, 652, 653 und 654 gesondert zur Abstimmung gestellt werden müssen. Übrigens wird für jedes Programm eine eigene Haushaltslinie für Verwaltungskosten geschaffen, während die Beträge für die verschiedenen Schlüsselaktionen in die Erläuterungen gesetzt werden. Der Kompromiß ist also ganz einfach. Es ging darum, ob für jede der Schlüsselaktionen eine Haushaltslinie geschaffen werden soll, wie vom Haushaltsausschuß vorgesehen, oder ob eine Gesamthaushaltslinie beibehalten werden soll, wie von der Exekutivkommission gewünscht, und zwar im Austausch für Garantien für die Bereitstellung von Informationen über Mittelbewegungen zwischen den zu dieser Haushaltslinie gehörenden Schlüsselaktionen. Da Frau Schreyer entsprechende Zusicherungen gegeben hat, können wir gemäß den Verfahrensbestimmungen, an die ich soeben erinnert habe, über den Kompromiß abstimmen. Zu Änderungsantrag 394 Heaton-Harris Frau Präsidentin, einige der anwesenden Mitglieder werden sich fragen, was eigentlich mit dem Änderungsantrag bezüglich der Europäischen Frauenlobby geschehen ist. Änderungsantrag 394 wurde von meiner Kollegin, Frau Scallon, vorgelegt. Einige von uns würden gerne für ihren Änderungsantrag stimmen, aber aufgrund der Ereignisse bei den Koordinierungstreffen wissen wir nicht, wie. Bitte teilen Sie uns mit, wie wir den ursprünglichen Änderungsantrag 394 unterstützen können. Bourlanges Frau Präsidentin, meines Erachtens ist es nicht möglich, diesen Änderungsantrag zur Abstimmung zu stellen, da er nicht wieder eingereicht wurde, nachdem er im Haushaltsausschuß Gegenstand einer Abstimmung war, die ich als Abänderungsabstimmung bezeichnen würde. Wir haben es also hier mit einem Änderungsantrag des Haushaltsausschusses zu tun, bei dessen Annahme, das muß ich sagen, liebe Kolleginnen und Kollegen, keine völlige Klarheit herrschte und der fast schon eine Art Zwitterwesen darstellt, weil er seinen Titel vom Europäischen Frauenforum erhielt, während sein Inhalt dem Änderungsantrag von Frau Scallon entstammt. Nun werden Ihnen gewisse Anzeichen nicht entgangen sein, die darauf hindeuten, daß die Position das Europäische Frauenforums nicht mit der von Frau Scallon übereinstimmt, aber über genau diesen Änderungsantrag hat der Haushaltsausschuß abgestimmt. Meines Erachtens wird er wohl abgelehnt. Man erwartet von mir, daß ich ihn unterstütze, aber ich finde ihn etwas inkohärent. Wenn er abgelehnt wird, so erfolgt anschließend die Annahme oder die Ablehnung des vom Europäischen Frauenforum eingebrachten Änderungsantrags. Es ist verfahrenstechnisch nicht möglich, den Änderungsantrag von Frau Scallon erneut einzubringen, weil es keinerlei Kompromißgrundlage zur Einreichung eines mündlichen Änderungsantrags gibt. Ich denke ganz einfach, daß die in diesem Zusammenhang aufgeworfenen Probleme sicherlich vom Haushaltsausschuß untersucht werden, und zwar im Rahmen der Arbeitsgruppe, die der Ausschußvorsitzende, Herr Wynn, für die Subventionspolitik des Parlaments eingesetzt hat. Ich kann meinen Kollegen, was diesen Punkt betrifft, beruhigen. Meines Erachtens können wir jedoch nur über die zwei vorliegenden Änderungsanträge abstimmen, d. h. über den Änderungsantrag des Haushaltsausschusses und über den erneut vom Ausschuß für die Rechte der Frau und Chancengleichheit eingereichten Änderungsantrag. Nach der Abstimmung über den Änderungsantrag 443 Theorin Frau Präsidentin! Nachdem das Parlament jetzt gegen den Änderungsantrag Nr. 443 gestimmt hat, ist das Problem gelöst. Anders ausgedrückt, bleibt nun das Europäische Frauenforum bestehen und erhält die 600.000. Es ist auch weiterhin im Kontenplan und in den Kommentaren erhalten. Genau das wollte der Frauenausschuß erreichen, und somit können wir den Änderungsvorschlag Nr. 10 widerrufen. Wir ziehen also hiermit den Vorschlag aus dem Änderungsantrag Nr. 10 zurück, weil wir unser Ziel bei dieser Abstimmung erreicht haben. Virrankoski Frau Präsidentin, in diesem Abstimmungsblock gibt es den Änderungsantrag 503 zu den Beförderungen von Beamten. Ich schlage vor, diesen zu streichen. Da sich der Rat bereits mit dem Änderungsantrag beschäftigt hat, behalten lediglich die Zahlen ihre Gültigkeit. Der Änderungsantrag ist unter diesen Umständen gegenstandslos geworden, und es wird nur der Zahlenteil aufrechterhalten. Bericht (A5-0030/1999) von Herrn Bourlanges im Namen des Haushaltsausschusses über den Entwurf des Gesamthaushaltsplans der Europäischen Union für das Haushaltsjahr 2000 - Einzelplan III Kommission (C5-0300/1999) (Das Parlament nimmt den Entschließungsantrag an.) Die Präsidentin Der Entschließungsantrag wurde angenommen, und ich möchte dem Berichterstatter, Herrn Bourlanges, sowie all denjenigen, die zu diesem Erfolg beigetragen haben, meine herzlichen Glückwünsche aussprechen. Bourlanges Frau Präsidentin, vielen Dank für Ihre Glückwünsche. Wir haben zusammen mit den Berichterstattern, mit den Mitgliedern des Haushaltsausschusses, mit Ihnen allen eine beachtliche Arbeit geleistet, und es liegt auf der Hand, daß ich dieses Abstimmungsergebnis mit einer gewissen Bewegtheit aufnehme. Ich möchte, liebe Kolleginnen und Kollegen, all denjenigen danken, die für diesen Haushaltsplan gestimmt haben, aber auch denjenigen, die dagegen gestimmt und auf diese Weise zur demokratischen Willensbekundung beigetragen haben. Vor allem aber möchte ich, darauf lege ich besonderen Wert, dem Sekretariat des Haushaltsausschusses danken, das eine wirklich beachtliche Arbeit geleistet hat. Nur als Berichterstatter weiß man, in welchem Maße das gesamte Leben aller Mitarbeiter des Sekretariats des Haushaltsausschusses durch dieses von einem Wahnsinnstempo gekennzeichnete Verfahren in Mitleidenschaft gezogen wird, und ich denke, das sollte nicht vergessen werden. Darüber hinaus möchte ich, wenn Sie gestatten, zwei Worte an den Rat und an die Kommission richten. Herr Vertreter des Rates und Frau Kommissarin, ich denke Sie hatten Gelegenheit festzustellen, wie stark das Parlament zusammenstand, um zu kämpfen, und zwar nicht nur für seine Rechte, sondern für eine Reihe grundlegender Änderungen. Das Jahr, das wir durchleben, ist von zwei grundlegenden Krisen gekennzeichnet: der internationalen Balkankrise und der Krise unserer Institutionen im Zusammenhang mit dem Rücktritt der Kommission. Die Abstimmungen zu diesen beiden Punkten, liebe Kolleginnen und Kollegen, belegen die Entschlossenheit des Parlaments, Fortschritte erzielen zu wollen und diese beiden Probleme der erforderlichen Lösung zuzuführen. Morgen werden wir offen in die Aussprache mit dem Rat und der Kommission gehen, aber, liebe Freunde, zweifeln Sie nicht am Interinstitutionellen Dialog, zweifeln sie nicht an der Entschlossenheit dieses Hohen Hauses! (Lebhafter Beifall) de Gaulle Herr Präsident, ich möchte darauf hinweisen, daß ich im Gegensatz zu Herrn Bourlanges gegen diesen Entschließungsantrag gestimmt und mich nicht der Stimme enthalten habe. Bericht (A5-0031/1999) von Herrn Virrankoski im Namen des Haushaltsausschusses über den Entwurf des Gesamthaushaltsplans der Europäischen Union für das Haushaltsjahr 2000 Einzelplan I, Europäisches Parlament, Anlage Bürgerbeauftragter Einzelplan II, Rat Einzelplan IV, Gerichtshof Einzelplan V, Rechnungshof Einzelplan VI, Wirtschafts- und Sozialausschuß und Ausschuß der Regionen (C5-0300/1999) (Das Parlament nimmt die Entschließung an.) Bericht (A5-0032/1999) von Herrn Pittella im Namen des Haushaltsausschusses über den Entwurf des EGKS-Funktionshaushaltsplans für 2000 (SEK(1999) 803 - C5-0017/1999 - 1999/2072(BUD)) (Das Parlament nimmt die Entschließung an.) Bericht (A5-0036/1999) von Herrn Napolitano im Namen des Ausschusses für konstitutionelle Fragen über Änderungen der Geschäftsordnung im Anschluß an die Vereinbarung vom 25. Mai 1999 über die internen Untersuchungen des Europäischen Amtes für Betrugsbekämpfung (OLAF) Der Präsident. Ich habe von der PPE-Fraktion einen Antrag auf Rücküberweisung an den Ausschuß erhalten. Poettering Herr Präsident, es handelt sich hier um einen Sachverhalt, der eine breite Mehrheit erfordert, die wir auch sicherstellen wollen. Aber es gibt, so wie dieser Bericht uns vorliegt, noch einige Unklarheiten in bezug auf zwei Sachverhalte. Einmal gibt es keine klare Definition, was Mitglieder und was Abgeordnete sind. Das gilt es zu klären. Zweitens gibt es eine Unklarheit und ein Verfahren, das wir nicht für richtig halten, daß bei Fehlentwicklungen im Parlament Beamte Beamten berichten sollen. Wir dagegen sind der Meinung, daß, wenn es diese Unregelmäßigkeiten gibt, Beamte dann dem Parlamentspräsidenten Bericht erstatten müssen. Über diese Fragen müssen wir noch einmal sprechen. Deswegen bitten wir, den Bericht in den Konstitutionellen Ausschuß rückzuverweisen. Der Ausschuß könnte in der kommenden Woche eine Sondersitzung abhalten, und wir können gegebenenfalls nächste Woche Donnerstag in Brüssel dann endgültig abstimmen, was, wenn die Klärungen erfolgt sind, auch zu einer breiten Unterstützung im gesamten Haus führen würde. Aber sollte diese Rücküberweisung nicht erfolgen, so sind wir heute leider nicht in der Lage, diesem Bericht unsere Zustimmung zu erteilen, was wir sehr bedauern würden. Im Sinne einer breiten Mehrheit in dieser wichtigen Frage fordern wir also die Rücküberweisung an den Ausschuß. Barón Crespo Herr Präsident! Ich erhebe Einspruch gegen den Vorschlag von Herrn Poettering, diesen Bericht an den Ausschuß zurückzuüberweisen. Es handelt sich hierbei um eine Interinstitutionelle Vereinbarung, die vom vorherigen Parlamentspräsidenten unterzeichnet wurde. Die politische Richtung spielt dabei keine Rolle. Es war Herr Gil-Robles, und er war der Präsident unseres Parlaments. Und das Parlament war einverstanden. Wir müssen zu unseren eigenen Handlungen stehen. Ich habe heute von zwei neuen Gründen für eine erneute Prüfung dieses Berichts erfahren, und dies verwundert mich, geht es doch in Wirklichkeit um etwas anderes, um einen anderen politischen Ansatz, und es wäre begrüßenswert, dies deutlich kundzutun. Gemäß dem - von meiner Fraktion nicht geteilten - Standpunkt des vorherigen Parlaments, des Ausschusses für konstitutionelle Fragen, der diesen Bericht einstimmig angenommen hat, besteht wirklich kein Mangel an Klarheit. Darüber hinaus muß ich, was den möglichen Mangel an Klarheit zwischen Abgeordneten und Beamten betrifft, darauf hinweisen, daß das Präsidium des Parlaments, dem Sie, Herr Präsident angehören, letzten Montag eindeutig Anweisungen zur Anpassung dieses Grundsatzes gemäß seinem Zuständigkeitsbereich angenommen hat. Somit besteht also kein Mangel an Klarheit. Darüber hinaus mahnt uns der Rat seit einem Monat, weil wir nicht zu unserem Wort stehen. Es geht also hier nicht um einen Mangel an Klarheit, sondern um den politischen Willen, einen Konflikt mit dem Rat heraufzubeschwören und unser Wort nicht zu halten. Aus diesem Grund wendet sich meine Fraktion mit aller Entschiedenheit gegen diesen Vorschlag. Lehne Herr Präsident, meine Damen und Herren! Es geht hier nicht darum, etwas zu verhindern. Es geht nicht darum, die Arbeit von OLAF zu behindern oder nicht zu ermöglichen. Wir alle wollen, daß OLAF möglichst bald seine Arbeit vernünftig aufnehmen kann und effektiv zum Wohle der Europäischen Union wirkt. Aber dieser Vorschlag enthält erhebliche rechtliche Mängel, die der weiteren Beratung bedürfen. In Artikel 2 und 4 des Anhangs zur Geschäftsordnung sind Vorschriften enthalten, die eindeutig im Widerspruch zum Protokoll über die Vorrechte und Befreiungen stehen, die den Status der Abgeordneten betreffen und im übrigen auch die Frage der Immunität abseits von dem regeln, was in den entsprechenden Regelungen des Protokolls über die Vorrechte und Befreiungen steht. Ich bin deshalb der Überzeugung, daß dies im Interesse der Sache der Überarbeitung bedarf, und möchte deshalb darum bitten, dem Vorschlag des Kollegen Poettering zu folgen. Napolitano Herr Präsident, als Berichterstatter und Ausschußvorsitzender muß ich sagen, daß ich wirklich überrascht bin. Der Antrag kam völlig unerwartet. Am Montag haben wir in diesem Hause über den von mir im Namen des Ausschusses für konstitutionelle Fragen vorgelegten und von diesem einstimmig gebilligten Bericht diskutiert, und am Montag sprachen sich auch zwei angesehene Kollegen, Vertreter der Fraktion der Europäischen Volkspartei - diejenigen nämlich, die im Namen der Fraktion das Wort ergriffen - eindeutig für den Bericht aus. Jetzt erfahren wir, er enthalte sogar erhebliche rechtliche Mängel. Ich respektiere natürlich die Rechtsauffassung des Kollegen, der sich hierzu geäußert hat, doch erstaunt es mich, daß diese gravierenden Mängel nicht auch allen Mitgliedern des Ausschusses für konstitutionelle Fragen aufgefallen sind, Kolleginnen und Kollegen also, bei denen anzunehmen ist, daß sie in ihrer juristischen Ausbildung hinter niemandem zurückstehen. Damit will ich sagen, daß der Ausschuß in keinem Fall über das, was er bereits getan hat, hinausgehen kann, weil die Übernahme dieser interinstitutionellen Vereinbarung in unsere Geschäftsordnung zwar technische Anpassungen erfordert, die jedoch die im Namen unseres Parlaments ausgehandelte und unterzeichnete Vereinbarung nicht in Frage stellen dürfen. Daher hätte eine Rücküberweisung an den Ausschuß, mit Verlaub gesagt, was uns betrifft, keinen Sinn. (Das Parlament lehnt den Antrag auf Rücküberweisung an den Ausschuß ab.) Corbett Herr Präsident, ich denke, das entspricht nicht ganz den Tatsachen. Wir haben abgelehnt. Für einen entsprechenden Hinweis in der Geschäftsordnung auf die Anlage kam keine Mehrheit zustande, aber wir müssen noch entscheiden, ob wir unserer Geschäftsordnung den Text der Interinstitutionellen Vereinbarung als Anlage beifügen wollen. Viele Interinstitutionelle Vereinbarungen sind der Geschäftsordnung als Anlage beigefügt, ohne daß in der Geschäftsordnung zusätzlich ein besonderer Hinweis auf den beigefügten Text enthalten ist. Der restliche Teil des Berichts des Ausschusses kann genommen werden - dafür ist lediglich eine einfache Mehrheit erforderlich -, um der Geschäftsordnung die Interinstitutionelle Vereinbarung als Anlage beizufügen. Dies ist durchaus zulässig. Dell' Alba Herr Präsident, wir befinden uns hier in einer sehr schwierigen Situation. Ohne natürlich die Glaubwürdigkeit des Ausschußvorsitzenden, der sich soeben geäußert hat, in Zweifel ziehen zu wollen, hielte ich es für klug, angesichts eines von der stärksten Fraktion gestellten Antrags umsichtiger vorzugehen, weil die geforderte absolute Mehrheit die Abstimmung, wie wir gesehen haben, mit Sicherheit zumindest schwierig macht. Ich halte das Argument des Kollegen Corbett für unzulässig. Wir haben es hier mit einer Änderung der Geschäftsordnung zu tun: die Ernsthaftigkeit dieser Abstimmung zwingt zu der Entscheidung, die Sie gerade getroffen haben. Ich halte das für das klügste. Es ist klar, daß diese Änderung der Geschäftsordnung wesentlich für die Rücküberweisung eines Textes ist, der, da er den Stellenwert der Geschäftsordnung hat, nur mit absoluter Mehrheit angenommen werden kann. Corbett Herr Präsident, Sie haben vollkommen Recht, für eine Änderung der Geschäftsordnung ist die absolute Mehrheit der Mitglieder dieses Hauses notwendig. Wir haben eben beschlossen, die Geschäftsordnung nicht zu ändern, und daher auch diesen neuen Artikel nicht hinzuzufügen. Für den restlichen Teil dieses Berichts gilt jedoch Artikel 186 der Geschäftsordnung, in dem es heißt, daß wir mit einfacher Mehrheit eine weitere Anlage zu den bereits vorhandenen Anlagen der Geschäftsordnung hinzufügen können. In diesem Artikel wird ausdrücklich auf Interinstitutionelle Vereinbarungen verwiesen, sie werden sogar in einem eigenen Unterpunkt kategorisiert. Wir im Parlament entscheiden - wie bei jeder anderen Interinstitutionellen Vereinbarung - mit einfacher Mehrheit, ob wir sie als Anlage zur Geschäftsordnung hinzufügen wollen, ohne die Geschäftsordnung zu ändern. Ein Hinweis in der Geschäftsordnung war nicht erforderlich. Dies war eine zusätzliche Möglichkeit, auf die wir verzichtet haben. Wir können immer noch entscheiden, ob wir diese Interinstitutionelle Vereinbarung der Geschäftsordnung beifügen wollen. Martin, David Herr Präsident, der erste Teil Ihrer Aussage ist absolut korrekt. Es besteht kein Zweifel, daß für eine Änderung der Geschäftsordnung eine qualifizierte Mehrheit erforderlich ist. Das Argument von Herrn Corbett ist jedoch sehr überzeugend. Wir würden mit dem verbleibenden Teil dieses Textes dem modus vivendi dieses Parlaments lediglich die Umsetzung der Interinstitutionellen Vereinbarung hinzufügen. Ich bitte die Mitglieder dieses Hauses, ihr Vorgehen in dieser Sache sehr sorgfältig abzuwägen. Derzeit ist die Interinstitutionelle Vereinbarung im Hinblick auf die Kommission umgesetzt. Für den Rat gilt sie ebenfalls. Durch eine Entscheidung des Parlamentspräsidiums ist sie auch im Hinblick auf die Beamten und sonstigen Bediensteten des Parlaments umgesetzt. Lediglich für die Mitglieder des Europäischen Parlaments ist diese Vereinbarung noch nicht umgesetzt. Wollen wir wirklich, daß die Leute sagen, die Mitglieder des Europäischen Parlaments hätten Angst vor den Untersuchungen des OLAF? Das können wir nicht zulassen! (Lebhafter Beifall) Der Präsident Verehrte Kolleginnen und Kollegen, wie Sie sehen, ist die Situation recht schwierig. Ich erteile nun Herrn Nassauer das Wort, weil er mich darum gebeten hat, doch fordere ich Sie auf, darüber nachzudenken, daß es in einer Situation wie dieser schwierig ist, mit Mehrheiten voranzugehen. Wir sollten wirklich berücksichtigen, daß wir es hier mit einer sehr heiklen Situation zu tun haben, die wir möglichst mit einer breiten Übereinstimmung unseres Hohen Hauses anpacken sollten. Nassauer Herr Präsident, meine Damen und Herren! Ganz sicherlich wird über den Anhang zur Geschäftsordnung mit einfacher Mehrheit befunden. Aber die Aufnahme eines Anhangs in die Geschäftsordnung ist ganz klar eine Änderung der Geschäftsordnung selbst und erfordert deswegen die absolute Mehrheit. Wir können niemals über einen Anhang die Geschäftsordnung selbst ändern. Das ist völlig klar. Wir haben soeben - daran darf ich erinnern - beschlossen, daß die in der Interinstitutionellen Vereinbarung enthaltene gemeinsame Regelung mit den erforderlichen Maßnahmen zur Erleichterung eines reibungslosen Ablaufs der Untersuchungen des Amtes gemäß dem Beschluß des Parlaments, der der Geschäftsordnung als Anlage beigefügt ist, innerhalb des Parlaments Anwendung findet. Dieser Beschluß hat die erforderliche Mehrheit nicht gefunden. Deswegen kann er nicht auf der Grundlage der Geschäftsordnung Gültigkeit beanspruchen. Ich glaube, wir sind alle gut beraten, wenn wir diese Angelegenheit nochmals zum Gegenstand der Beratung im zuständigen Ausschuß machen und nicht jetzt hier die geschäftsordnungsmäßige Auseinandersetzung fortsetzen. Hautala Herr Präsident, der Transparenz wegen muß ich eine Anmerkung zu dem machen, was hier vor sich geht. In der Konferenz der Präsidenten vom vergangenen Donnerstag haben wir unter den Fraktionsvorsitzenden nämlich zwei Kompromisse ausgehandelt. Der erste betraf die Angelegenheit, die Herr Poettering bereits heute vormittag angesprochen hat, nämlich, daß in der Erklärung zur Umstrukturierung von Unternehmen Michelin als Unternehmen nicht namentlich erwähnt wird. Ich bin in dieser Sache der gleichen Auffassung, wie sie Herr Barón Crespo in dieser Aussprache bereits an früherer Stelle geäußert hat. Wir haben aber noch eine zweite Vereinbarung getroffen. Weil in einigen Fraktionen die Brisanz dieses Berichtes gefürchtet wurde, hatten wir uns darauf verständigt, die Aussprache zu dem Bericht am Montag und die Abstimmung am Donnerstag durchzuführen. Auf diese Weise hatten alle Fraktionen ausreichend Zeit, die brisanten Punkte des Antrags im Verlauf der Woche zu erörtern. Ich verstehe nicht, aus welchem Grunde die Vorsitzenden einiger Fraktionen sich in einigen Zusammenhängen auf Vereinbarungen berufen, solche Vereinbarungen in bestimmten anderen Fällen jedoch vollkommen bedeutungslos sind. Meines Erachtens hätten wir die Angelegenheit in der ganz normalen Abfolge erörtern und die Abstimmung heute ohne irgendwelche Zwischenfälle durchführen sollen. Palacio Vallelersundi Herr Präsident! Ich lasse mich bei dem, was ich sage, vom gesunden Menschenverstand leiten. Ich persönlich glaube, daß wir einen Fehler machen, der einerseits darauf zurückzuführen ist, wie die ursprüngliche Geschäftsordnung von OLAF entstand, aber das ist eine andere Frage. Wir müssen hier ganz deutlich klarstellen, warum im Parlament eine absolute Mehrheit für Fragen erforderlich ist, die die Abgeordneten betreffen. Den Grund dafür haben Sie, Herr Präsident, genannt: Weil es gilt, einen breiten Konsens zu finden. Wir können uns nicht auf eine technische Frage zurückziehen und geltend machen, daß es Vereinbarungen gibt, die nicht Bestandteil der Geschäftsordnung sind. Es handelt sich hierbei um eine Thema, das in einer Anlage zur Geschäftsordnung geregelt werden muß. Deshalb ist es logisch und angemessen - und Regeln müssen, wenn das Recht nicht auf formale Texte reduziert werden soll, angemessen sein -, daß sich dieses auf die absolute Mehrheit des Parlaments stützt. Jeder andere Ansatz würde im Grunde dem eigentlichen Wesen der Geschäftsordnung des Parlaments widersprechen. Buttiglione Herr Präsident, die interne Selbstreglementierung des Parlaments ist ein wichtiges Bollwerk seiner Unabhängigkeit. All das, was das Recht des Parlaments auf seine Selbstreglementierung berührt, berührt einen Hauptnerv, der ermöglicht oder gewährleistet, daß es seine souveränen Aufgaben als Volksvertretung wahrnehmen kann. Dies liegt in der verfassungsmäßigen Geschichte aller Parlamente begründet. Deshalb werden besondere Vorsichtsmaßnahmen eingeführt, um zu verhindern, daß diese Souveränität auf irgendeine Art und Weise beschnitten wird. In einer solchen Frage impulsiv und mehrheitlich zu entscheiden, indem bei der Auslegung des Themas Anhänge nicht berücksichtigt wird, daß diese Vereinbarungen grundlegende Fragen berühren, bedeutet in gewissem Sinne, dem Hauptgrund, dem Zweck der Existenz dieser hier von uns diskutierten Regelung nicht gerecht zu werden. Maes Herr Präsident, ich stelle nicht in Abrede, daß die Geschäftsordnung das Grundgesetz unseres Parlaments ist. Ebensowenig stelle ich in Abrede, daß einer Änderung der Geschäftsordnung zugestimmt werden muß. Bei der eingehenden Aussprache, die wir in dieser Woche über diese Änderung führten, haben jedoch maßgebliche Stimmen aus allen Fraktionen eindeutig dafür plädiert, die Geschäftsordnung jetzt zu ändern. Wenn politische Rückzugsgefechte bewirkt haben, daß die stärkste Fraktion in diesem Parlament nun bereit ist, der Außenwelt ein negatives Signal zu senden, ist das völlig unfaßbar. Wir haben in dieser Woche davor gewarnt und gebeten, man möge doch keine formalen Einwände vorschieben. Niemand konnte nämlich beweisen, daß bei Annahme dieser Änderung die formalen Einwände tatsächlich weiterbestehen. Jetzt heißt es, die Änderung selbst fände keine Mehrheit. Nun, ich versichere Ihnen, wir begehen hier den gleichen Fehler wie im Mai - damals haben wir ebenfalls ein negatives Zeichen gegeben -, daß hier nämlich, entgegen allen Vereinbarungen, nach wie vor eine Mehrheit eine Situation aufrechterhalten will, die durch Vorrechte und Privilegien gekennzeichnet ist. Mir sind diese Vereinbarungen heilig. Hoffentlich werden wir dieser Änderung zustimmen können. Swoboda Herr Präsident! Ich bin sehr einverstanden mit dem, was David Martin gesagt hat, und es wäre eine Schande, wenn wir heute nicht abstimmen. Aber ich möchte hier nicht zum Inhalt reden, ich möchte nur - dann werden Sie die Verantwortung auch dafür tragen - garantieren, daß die Sache weiterbehandelt wird. Denn wir stehen jetzt vor einer schwierigen Geschäftsordnungskrise, da die Sache ja wieder an den Ausschuß zurücküberwiesen werden muß, obwohl die Mehrheit dieses Hauses das heute abgelehnt hat. Ich bitte daher, dafür zu sorgen, daß dieser Widerstand von einer gewissen Seite, wobei jetzt die Situation entsteht, daß allein die Abgeordneten nicht durch OLAF kontrolliert werden, nicht zum Dauerzustand wird. Und das genau haben Sie bewirkt! Ich bitte, Herr Präsident, geschäftsordnungsmäßig so zu handeln, daß wir diese Sache wieder mit Anstand und Würde für die Abgeordneten dieses Hauses regeln können, sonst können wir uns bei unserer Bevölkerung nicht mehr blicken lassen. Der Präsident Verehrte Kolleginnen und Kollegen, nachdem ich alle Stellungnahmen zur Kenntnis genommen habe, stelle ich fest, daß der Beschlußentwurf, weil er ausgehend von einer Änderung der Geschäftsordnung verfaßt wurde, nicht zur Abstimmung gestellt werden kann. Ich meine daher, daß wir dieses Thema später, und wie auch ich mir wünsche, baldmöglichst behandeln müssen. Empfehlung für die zweite Lesung (A5-0026/1999) des Ausschusses für Kultur, Jugend, Bildung, Medien und Sport betreffend den Gemeinsamen Standpunkt des Rates im Hinblick auf den Erlaß des Beschlusses des Europäischen Parlaments und des Rates über ein einheitliches Finanzierungs- und Planungsinstrument für die kulturelle Zusammenarbeit (Programm "Kultur 2000" ) (13328/2/1998 - C5-0023/1999 - 1998/0169(COD)) (Berichterstatter: Herr Graça Moura) De Palacio Herr Präsident! Die Kommission akzeptiert die Änderungsanträge 1, 2, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 12 und 14. Die Kommission ist bereit, die Änderungsanträge 7, 11 und 13 teilweise anzunehmen. Demzufolge lehnt sie den Änderungsantrag 3 ab. (Das Parlament billigt den geänderten Gemeinsamen Standpunkt.) Empfehlung für die zweite Lesung (A5-0038/1999) des Ausschusses für Kultur, Jugend, Bildung, Medien und Sport betreffend den Gemeinsamen Standpunkt des Rates im Hinblick auf den Erlaß des Beschlusses des Europäischen Parlaments und des Rates zur Einführung des gemeinschaftlichen Aktionsprogramms "Jugend" (13175/1/1999 - C5-0022/1999 - 1998/0197(COD)) (Berichterstatterin: Frau Gröner) De Palacio Herr Präsident! Zunächst möchte ich im Namen der Kommissarin Reding Frau Gröner und sämtlichen Ausschußmitgliedern danken, die im Zusammenhang mit dem gesamten Dokument eine wichtige Arbeit geleistet haben. Ich möchte sagen, daß diese Arbeit so gut ist, daß keiner der Änderungsanträge abgelehnt wird. So stelle ich fest, daß die Kommission die Änderungsanträge 1, 2, 3, 4, 5, 6, 9, 10, 11, 12 und 13 annimmt. Sie nimmt also praktisch alle Änderungsanträge an. Was die Änderungsanträge 7 und 8 betrifft, so kann die Kommission zwar nicht dem Wortlaut zustimmen, ist jedoch sehr wohl mit deren Sinn einverstanden. Ich kann sagen, daß es sich hierbei um eine ausgezeichnete Arbeit handelt, von der wir sehr angetan sind, und daß keiner der Änderungsanträge rundheraus abgelehnt wird. Gröner Herr Präsident! Ich bedanke mich bei der Kommission, daß sie unseren schnellen Arbeiten auch mit einer schnellen Reaktion nachkommt. Die große Aufgabe liegt aber jetzt vor uns, nämlich den Rat zu überzeugen. Die Hauptproblematik ist beim Budget zu sehen, daß wir in den Forderungen des Parlaments jetzt mit 980 Mio. Euro einem Vorschlag des Rates mit 350 Mio. Euro, im Siebenjahres-Programm dann 490 Mio. Euro, gegenüberstehen. Hier wird die große Auseinandersetzung noch vor uns liegen, und mit vereinten Kräften der Kommission und des Parlaments sollte der Rat sich nun auch bewegen. (Das Parlament billigt den geänderten Gemeinsamen Standpunkt.) Empfehlung für die zweite Lesung (A5-0023/1999) des Ausschusses für Kultur, Jugend, Bildung, Medien und Sport betreffend den Gemeinsamen Standpunkt des Rates im Hinblick auf den Erlaß eines Beschlusses des Europäischen Parlaments und des Rates über die Änderung des Grundbeschlusses über das Programm Sokrates zwecks Beteiligung der Türkei (8076/1/1999 - C5-0024/1999 - 1996/0130(COD)) und betreffend den Gemeinsamer Standpunkt des Rates im Hinblick auf den Erlaß eines Beschlusses des Europäischen Parlaments und des Rates über die Änderung des Grundbeschlusses über das Programm "Jugend für Europa " zwecks Beteiligung der Türkei (8077/1/1999 - C5-0025/1999 - 1996/0131(COD)) (Berichterstatter: Herr Gargani) (Das Parlament billigt die beiden Gemeinsamen Standpunkte.) Bericht (A5-0024/1999) von Herrn Gargani im Namen Ausschusses für Kultur, Jugend, Bildung, Medien und Sport betreffend den Vorschlag für eine Entscheidung des Rates über die Beteiligung der Gemeinschaft an der Europäischen Beobachtungsstelle für audiovisuelle Medien (COM(1999)0111 - C5-0019/1999 - 1996/0066(CNS)) (Das Parlament nimmt die legislative Entschließung an.) Gemeinsamer Entschließungsantrag über die Umstrukturierung von Unternehmen Flautre Es wird Ihnen während der Debatte von heute morgen klargeworden sein, Herr Präsident, daß es ein Problem gibt. Dieses besteht darin, daß wir nicht mit dem Kompromißtext einverstanden sind. Es wäre also gut, zunächst zu wissen, worin dieser Kompromißtext besteht, insbesondere was Absatz 17 betrifft. Ich persönlich glaube, daß wir uns auf ein außerordentlich gefährliches Vorgehen einlassen würden, wenn wir Kompromißtexte annehmen müßten, die nicht den Texten entsprechen, die von den Abgeordneten unterzeichnet wurden und auf die sie ihre Fraktion festgelegt haben. Der Präsident Alle hier im Saale anwesenden Kolleginnen und Kollegen haben zu Beginn schon die Debatte verfolgt, und viele haben sich bereits zu Wort gemeldet. Auf jeden Fall sollte vermieden werden, daß wir jetzt die Aussprache von heue morgen wiederholen, als es um die Einigung zwischen den Fraktionen darüber, ob das heute morgen so oft erwähnte Unternehmen nun genannt werden soll oder nicht, sowie um die spezifische Frage ging, ob die Unterzeichner eines Kompromißtextes über die daran vorgenommene Änderung informiert waren oder nicht. Ich möchte zwei Vorschläge unterbreiten: Erstens sollte der Generalsekretär des Parlaments umgehend untersuchen, wie das Ganze wirklich vonstatten ging. Ich hielte es für gerechtfertigt, daß wir alle informiert werden, um uns Klarheit zu verschaffen. Einige Kolleginnen und Kollegen behaupten, sie hätten diesen Text, andere hingegen behaupten, sie hätten einen andere Text unterschrieben. Ich hielte es für fair, daß wir alle erfahren, wie die Dinge wirklich abgelaufen sind. Der Generalsekretär des Parlaments wird uns umgehend darüber informieren. Was nun den eigentlichen Diskussionsgegenstand anbelangt, so hätte ich Ihnen den folgenden Vorschlag zu unterbreiten. Sofern es keine Einwände gibt, kann ich auch den Teil eines vereinbarten Textes zur Abstimmung stellen, zu dem es unterschiedliche Versionen in dem Sinne gibt, ob er nun im Kompromißtext vorhanden war oder nicht: Ich werde diesen Teil jedoch nur mit dem Einverständnis von Ihnen allen zur Abstimmung stellen, denn da es zwei Versionen gibt, kann ich nicht von einer Einigung sprechen. Allerdings können sich alle darauf einigen, daß es trotz dieser unterschiedlichen Auslegung zweckmäßig ist, über den strittigen Textteil getrennt abzustimmen. Ich wiederhole: Ich kann diese Abstimmung nur vornehmen lassen, wenn alle damit einverstanden sind. Wenn es jemanden unter Ihnen gibt, der diese mögliche Vorgehensweise beanstandet, kann ich selbstverständlich nicht über diesen Teil abstimmen lassen. Um keine neue Debatte zu entfachen, bitte ich alle Kolleginnen und Kollegen, die nicht mit dem von mir soeben unterbreiteten Vorschlag einverstanden sind, dies jetzt sofort zu sagen, damit wir, wenn wir an die betreffende Stelle kommen, wissen, ob wir sie zur Abstimmung stellen können der nicht. Wenn jemand Widerspruch erhebt, ich wiederhole es, kann ich nicht darüber abstimmen lassen. Erhebt jemand Widerspruch oder sind Sie alle damit einverstanden, daß wir diesen Teil trotzdem zur Abstimmung stellen? Es gibt keine Einwände? Nun gut, wenn wir also zu dem bewußten Teil kommen, werden wir eine getrennte Abstimmung vornehmen. (Das Parlament nimmt die Entschließung an.) Auroi Herr Präsident, ich habe gestern einen Redebeitrag gehalten. Ich möchte daran erinnern, daß ich Abgeordneter der Stadt bin, in der das Unternehmen Michelin seinen Sitz hat, denn heute trauen wir uns ja nicht, dieses Unternehmen beim Namen zu nennen, während Frau Kommissarin Diamantopoulou gestern den Mut dazu hatte. Ich glaube, daß die Gewerkschafter von Michelin, die gestern unter uns weilten, die Art und Weise, in der sie von einer Mehrheit dieses Parlaments behandelt werden, richtig einschätzen werden. Der Präsident Ich danke Ihnen, Frau Auroi, doch zu den Erklärungen zu den Abstimmungen kommen wir später. Gemeinsame Entschließung zur Ablehnung der Ratifizierung des Vertrags über das umfassende Verbot von Nuklearversuchen durch den Senat der Vereinigten Staaten (Das Parlament nimmt die Entschließung an.) Erklärungen zur Abstimmung- Gesamthaushaltsplan 2000, Bericht Bourlanges (A5-0030/1999), Bericht Virrankoski (A5-0031/1999) Cox Herr Präsident, ich möchte eine kurze Erklärung zur Abstimmung über den Bericht von Herrn Bourlanges und insbesondere zu unserer Abstimmung über den Bericht A5-30/99 abgeben. In diesem Bericht erläutert Herr Bourlanges in den Abschnitten 7, 8 und 9 die Gründe, die das Parlament zur Ablehnung der Vorschläge des Rates bewogen haben. Insbesondere Abschnitt 8 ist ein wichtiges politisches Signal für den Rat. In meiner eigenen Fraktion, in der man in dieser Angelegenheit unterschiedlicher Meinung ist, hat eine Minderheit angekündigt, gegen Absatz 8 stimmen zu wollen, und sie hat dies mittlerweile auch getan. Aufgrund eines Irrtums meinerseits hat die Mehrheit meiner Fraktion jedoch versehentlich ebenfalls gegen Absatz 8 gestimmt. Ich möchte für Herrn Bourlanges und das Haus zu Protokoll geben, daß die Mehrheit meiner Fraktion für die in Absatz 8 erläuterte Strategie stimmen wollte. Ich bitte, dies zur Kenntnis zu nehmen und im Protokoll zu vermerken. Berthu Herr Präsident, ich habe gegen den Entwurf des Haushaltsplans des Europäischen Parlaments für das Jahr 2000 gestimmt, weil mir dieser im Gegensatz zum Entwurf des Rates nicht fundiert genug erscheint. In diesem Zusammenhang möchte ich insbesondere auf zwei Punkte hinweisen, die mir sehr aufschlußreich im Hinblick auf Geist und Verfahrensweisen innerhalb der Institutionen der Union zu sein scheinen. Da ist zunächst die Hartnäckigkeit, mit der das Europäische Parlament entgegen allen geltenden Vorschriften versucht, das Geld der Steuerzahler an sogenannte europäische politische Parteien zu verteilen. Der Rat von Amsterdam, der den Vertrag gleichen Namens annahm, hatte sich mit dieser Frage beschäftigt und es ausdrücklich abgelehnt, die Existenz europäischer politischer Parteien anzuerkennen oder diesen gar eine Finanzierung aus öffentlichen Mitteln zuzugestehen. Wir bleiben also bei der geltenden Fassung von Artikel 191, ehemals Artikel 138a, des Vertrages, in dem nur recht vage vom Wirken politischer Parteien, ich zitiere, "auf europäischer Ebene " die Rede ist. Das ist etwas ganz anderes - jedenfalls haben der Rat und der Vertrag es so gewollt - als der Begriff "europäische politische Partei " im engeren Sinne. Nun lesen wir im Haushaltsplan des Parlaments unter der Kategorie 3710 mit Befremden die Formulierung: "Beitrag für die europäischen Parteien " mit folgender Erläuterung: "Die Kommission sollte möglichst umgehend ein Statut der europäischen Parteien vorlegen". Diese wenigen Worte enthalten immerhin drei Regelwidrigkeiten: Es gibt keine europäischen politischen Parteien, es ist nicht vorgesehen, solchen Parteien öffentliche Mittel zuzuweisen und die Kommission ist keinesfalls berechtigt, ein solches Statut auszuarbeiten, das nicht mit dem Vertrag im Einklang steht. So versucht das Europäische Parlament, seine Interessen auf ganz und gar rechtswidrige Weise durchzusetzen. Zwar hat es vorerst noch keine Mittel für diese Kategorie vorgesehen, aber dafür hat es - und das ist der zweite Punkt, auf den ich eingehen möchte - einen enormen Betrag, nämlich 60 Mio. EUR in eine Rücklage für das Abgeordnetenstatut eingestellt, was ziemlich rätselhaft ist, weil es dieses Statut bislang noch gar nicht gibt und weil ein solches Abgeordnetenstatut, selbst wenn es angenommen werden sollte, sicherlich nicht mehr in dieser Legislaturperiode zur Anwendung käme. Diese zwei Probleme, zwischen denen scheinbar kein Zusammenhang besteht, geben mir Anlaß zu einer Überlegung, die beide betrifft. Erst im vergangenen Jahr hat der Gerichtshof der Europäischen Gemeinschaften scharf verurteilt, daß die Kommission mit der Beihilfe des Europäischen Parlaments Haushaltsmittel ohne Rechtsgrundlage bereitgestellt hatte. Ich stelle fest, daß diese Praktiken nach wie vor angewandt werden und daß sie sogar noch schlimmere Formen annehmen, denn nunmehr ist das Europäische Parlament selbst direkt daran beteiligt. Hier wird also immer noch die alte europäische Regel angewandt, daß jede Schandtat erlaubt ist, wenn sie nur dem Aufbau eines föderalen Europas dient. Kauppi Herr Präsident, im Gegensatz zur breiten Mehrheit des Parlaments bin ich der Auffassung, daß die Union ihre mögliche Tätigkeit im Kosovo, in Ost-Timor und der Türkei aus Haushaltsmitteln finanzieren sollte, die die Obergrenzen der finanziellen Vorausschau zu Kategorie 4 nicht überschreiten. Dasselbe gilt auch für das Fischereiabkommen mit Marokko. Wie der Rat festgestellt hat, sind außer im Falle des Kosovo keine weiteren exakten Schätzungen des künftigen Hilfebedarfs vorgenommen worden. Es ist daher viel zu früh, den Gesamtumfang der im kommenden Jahr erforderlichen Haushaltsmittel für die externe Tätigkeit bestimmen zu können. Im übrigen sind die Mittel für Hilfeaktivitäten schon jetzt auf die in den vorangegangenen Erörterungen dargestellten neuen Herausforderungen ausgerichtet worden. Was Punkt 11 des Berichts von Herrn Virrankoski angeht, so bin ich der Auffassung, daß das Parlament seinerseits bereits im Frühjahr des vergangenen Jahres dazu übergegangen ist, sein Abgeordnetenstatut dahingehend zu ändern, daß die Reisekosten auf Grundlage der tatsächlich entstandenen Kosten erstattet werden. Obwohl ich mich auch persönlich dafür eingesetzt habe, das System auf eine Erstattung entsprechend den tatsächlich entstandenen Kosten umzustellen, erwarte ich, daß sich auch der Rat für die Umsetzung der vom Parlament vorgeschlagenen Gesamtlösung ausspricht. Manders Herr Präsident, was nun den Bericht Virrankoski betrifft, so möchte ich den Wählern signalisieren, daß wir als Europäisches Parlament nicht nur big spenders sind, sondern auch mit dem Pfennig rechnen. Deshalb war ich enttäuscht, daß das Parlament den von mir eingereichten Änderungsantrag nicht übernommen hat. Alavanos Mit dem Haushalt 2000 wird eine wichtige Wende in der Frage der für die Türkei bestimmten Finanzmittel vollzogen. Der Rat schlägt Mittel für die Umsetzung von Aktionen zur Vertiefung der Zollunion EU-Türkei und zur wirtschaftlichen und sozialen Entwicklung des Landes vor, ohne die bekannten politischen Bedingungen für ihre spätere Billigung zu stellen und ohne sie mit Maßnahmen im Zusammenhang mit dem Erdbeben zu verknüpfen. Mit dem Änderungsantrag des Haushaltsausschusses werden zum ersten Mal seit vielen Jahren die Mittel des Rates nicht nur akzeptiert, sondern sogar noch erhöht, indem vom Rat wegen des Kosovo vorgenommene Kürzungen rückgängig gemacht werden. Statt die politischen Bedingungen zu stellen, die das Europäische Parlament stets vertreten hat, beschränkt er sich darauf, auf die "Kommentare " eines institutionellen Kontrollmechanismus von zweifelhafter Effizienz zu verweisen, wie die bisherigen, durchaus vergleichbaren Erfahrungen mit dem MEDA-Programm gezeigt haben. Leider nützt die Position des Europäischen Parlaments weder den demokratischen und Menschenrechten in der Türkei noch der Lösung der Zypern- oder der Kurdenfrage noch der Unterstützung der Opfer des schlimmen Erdbebens in der Türkei. Fruteau Das Europäische Parlament hat auf seiner heutigen Sitzung den Gesamthaushaltsplan der Europäischen Union für das Haushaltsjahr 2000 angenommen. Dies ist ein wichtiges Datum auf dem parlamentarischen Kalender. Die Fraktion der Sozialdemokratischen Partei Europas hat sich im Hinblick auf die Beseitigung der Armut während des gesamten Haushaltsverfahrens nachdrücklich für den Gedanken der Solidarität und des Engagements der Union zugunsten der am stärksten Benachteiligten eingesetzt. Als Mitglied des Ausschusses für Entwicklung und Zusammenarbeit habe ich die Ausarbeitung der Kategorie 4, in der es um die Finanzierung externer Maßnahmen der Union und die Förderung der Entwicklungshilfe geht, aufmerksam verfolgt. Das Parlament muß der historischen Verantwortung der Gemeinschaft gegenüber den Entwicklungsländern, die zu unseren absoluten Prioritäten zählt, voll und ganz Rechnung tragen. Trotz der generellen Tendenz zur Kürzung der für die Entwicklungshilfe bereitgestellten Mittel ist und muß die Europäische Gemeinschaft der wichtigste Partner der am meisten benachteiligten Länder bleiben. Daher konnten wir die vom Rat vorgeschlagene 10 %ige Kürzung der Mittel für Zusammenarbeit und Entwicklung, mit denen der Wiederaufbau des Kosovo, die Erdbebenhilfe für die Türkei sowie die Unterstützung für Ost-Timor finanziert werden sollen, nicht hinnehmen. Diese Solidaritätsbemühungen, die übrigens nur recht und billig sind, dürfen nicht zu Lasten der ärmsten Ländern der Erde gehen. Wie könnten wir es gutheißen, daß die Mittel für die AIDS-Vorbeugung in irgendeiner Weise gekürzt werden, wo doch bekannt ist, daß auf dem afrikanischen Kontinent bereits jetzt 25 Millionen Menschen dazu verurteilt sind, an dieser Krankheit zu sterben? Die Industrieländer insgesamt, insbesondere aber die Mitgliedstaaten der Union dürfen sich nicht aus der Entwicklungshilfe zurückziehen, weil dies schwerwiegende gesundheitliche, soziale, wirtschaftliche und politische Folgen für das nach wie vor nicht gerade stabile Gleichgewicht der am stärksten benachteiligten Länder hätte. Deshalb habe ich, obwohl ich mir der Tatsache voll und ganz bewußt bin, daß der Anstieg der Gemeinschaftsausgaben in manchen Fällen für die öffentlichen Finanzen der Mitgliedstaaten eine schwere Belastung darstellt, für den vom Generalberichterstatter für den Haushaltsplan eingereichten Entschließungsantrag gestimmt. Gill Die Europäische Frauenlobby vertritt mehr als 3000 verschiedene Frauenorganisationen innerhalb der EU. Sie vertritt die Interessen von Frauen kompetent und professionell. Die Gruppe hat insbesondere im Hinblick auf die Frage, wie sich die Programme der Europäischen Union auf das Leben von Frauen auswirken, wichtige Informationen geliefert und wertvolle Unterstützung geleistet. Darüber hinaus konnte jeder einzelne von uns bei Bedarf Informationsmaterial und Untersuchungsergebnisse anfordern. Das von der Frauenlobby zur Verfügung gestellte Material ist ebenso wie die von ihr organisierten Foren, Seminare und Konferenzen von hoher Qualität. Ein Beispiel dafür war eine eintägige Konferenz mit Frauen aus der ganzen Europäischen Union, die zur gleichen Zeit wie das Gipfeltreffen unter dem britischen Ratsvorsitz in Cardiff stattfand. Es ist keinesfalls zu empfehlen, die Mittel unter einer Reihe von Organisationen aufzuteilen, zu deren Hauptzielen erklärtermaßen andere Dinge zählen als die Leistungen, welche die Europäische Frauenlobby in einzigartiger Weise bieten kann. Die Europäische Frauenlobby verfolgt klar und unbestreitbar das Ziel, die Anliegen, Prioritäten und Interessen von Frauen zu fördern. Die Behauptungen, die EFL sei eine "einseitig ausgerichtete " Organisation, sind unzutreffend, denn schließlich werden über ihre 3000 Mitgliedsorganisation unzählige Frauen durch sie vertreten. Ilgenfritz Die FPÖ-Delegation wird sowohl den Entschließungsantrag von Herrn Bourlanges (Einzelplan III - Kommission), als auch jenen von Herrn Virrankoski (andere Einzelpläne) gesamt ablehnen, da Grundsätze von Transparenz und Effizienz in der Haushaltsdurchführung nicht eingehalten wurden. Es ist auch nicht möglich, eine effektive Kontrolle der Haushaltsgebarung der Union durchzuführen. Die Kommission arbeitet darüber hinaus viel zu schwerfällig. Die Behandlung von Anträgen und deren Auszahlung an Bürger der Union beträgt in Einzelfällen mehr als 1 ½ Jahre, was zu berechtigter Kritik an der Verwaltung der Union führt. Für die tatsächlichen Probleme, wie z.B. die hohe Arbeitslosenrate, wurden im Budget 2000 nicht genügend Mittel und Programme vorgesehen. Die Union steht den Auswirkungen der Globalisierung und der Einführung des Euro zum Teil hilflos gegenüber. Anstatt daß Beschäftigungsprogramme, Förderungsprogramme für Klein- und Mittelbetriebe ausgearbeitet werden, leistet sich die Union eine absolut zu teure Verwaltung mit z.B. zwei Parlamentsgebäuden. Die Herausforderung der Zukunft wird sein, ob es der EU gelingt, gemeinsame Grundsätze auszuarbeiten, die gewährleisten, daß in Europa wieder ein Wirtschaftsaufschwung eintritt, wodurch Probleme am Arbeitsmarkt großteils beseitigt werden können. Dazu wird es aber auch notwendig sein, daß die Verwaltungsstrukturen der Union und der nationalen Staaten effektiver gestaltet werden. Nachdem ernsthaft nicht erkennbar ist, daß die Union zu einem Wirtschaftsaufschwung in Europa beitragen kann, wird das Budget 2000 in seiner Gesamtheit abgelehnt. Korakas Schon der Vorentwurf der Kommission, mehr aber noch der vom Rat vorgelegte Entwurf des Haushaltsplans der EU für das Haushaltsjahr 2000 zeichnen sich durch eine rigorose Sparpolitik und drastische Kürzungen aus, sogar im Vergleich zu dem, was auf dem Europäischen Rat von Berlin beschlossen worden war. Dies ist ein ganz rigider Sparhaushalt mit einschneidenden Kürzungen bei den Agrarausgaben sowie bei den Struktur- und Sozialaufwendungen. Dieser Haushalt ist voll und ganz zugeschnitten auf die Maßnahmen des Stabilitätspakts und der drastischen Einschnitte, zu denen die Mitgliedstaaten, ob sie der Eurozone nun angehören oder nicht, gezwungen sind. Opfer dieser Politik sind die breiten Volksmassen, Arbeitnehmer, Bauern, kleine Handwerker und Gewerbetreibende, Jugendliche und Frauen. Insbesondere beim Agrarteil des Haushalts ist offensichtlich, daß sich die EU sogar noch vor Aufnahme der multilateralen Verhandlungen im Rahmen der Welthandelsorganisation mit den Amerikanern über den Abbau der Schutzbestimmungen und Interventionen durch die Beschneidung der für die einzelnen Agrarprodukte bestimmten Mittel abzustimmen wünscht, was zu einer erneuten Verringerung der Erzeugereinkommen und zu neuen Anbaurestriktionen führen wird. Besonders besorgniserregend ist, daß wir eine Verringerung der Ausgaben zur Stützung der Märkte für Agrarprodukte und gleichzeitig eine Erhöhung und Systematisierung der auf die Ausrottung der kleinen und mittleren Bauern ausgerichteten Ausgaben im Rahmen des sogenannten zweiten Pfeilers der GAP feststellen. Wir konstatieren eine erneute Kürzung der Strukturfondsmittel, womit bewiesen wäre, daß die vollmundigen Ankündigungen von Aktionen zur Milderung der sozialen und regionalen Ungleichheiten schlicht und einfach Demagogie sind. Das gleiche gilt für die Sozialausgaben, die außerordentlich beschränkt und nicht auf den Abbau der Arbeitslosigkeit und die Verbesserung der Lebensbedingungen der Arbeitnehmer ausgerichtet sind, sondern darauf, Maßnahmen zur Aushebelung der Arbeitsverhältnisse zu erleichtern. Weiterhin verurteilen wir die Bemühungen zur Aktivierung der Mittel, die im Rahmen der Zollunion und des Ausbaus der Beziehungen zur Europäischen Union für die Türkei vorgesehen sind, sowie die gleichzeitige Vorlage von Vorschlägen zur Billigung der dazu erforderlichen Rechtsgrundlagen, obgleich doch bekannt ist, daß sich die Menschenrechtssituation in der Türkei nicht verbessert hat, daß in der Kurdenfrage nach wie vor die gleiche Politik gemacht wird, daß weiterhin ein großer Teil Zyperns besetzt ist. Wir verurteilen ferner die Heuchelei der EU in bezug auf das Kosovo. Einerseits hat sie die Region mit ihrem grundlosen, verbrecherischen Angriff auf Jugoslawien zerstört, und andererseits reißt sie sich für deren Wiederaufbau in Stücke, profitiert natürlich davon und stellt gleichzeitig als Bedingung, daß die rechtmäßige Regierung und der Präsident dieses Landes gestürzt werden sollen. Obwohl der Bericht einzelne positive Änderungsanträge enthält, akzeptiert er doch die ohnehin restriktiven und inakzeptablen Vereinbarungen von Berlin im Rahmen der Agenda 2000. Es wäre sicher naiv, von den Organen der EU einen anderen Ansatz zu erwarten, da sich sowohl der Gemeinschaftshaushalt als auch die nationalen Haushalte an die rigorosen, gegen das Volk gerichteten Vorgaben der Maastrichter Kriterien sowie der rigiden Haushaltskürzungen halten, da die Außenpolitik der EU von maßloser Heuchelei, von restriktiver Kontrolle und der zunehmenden Unterwerfung der Länder sowie der offenen und vielfältigen Eingriffe in deren innere Angelegenheiten gekennzeichnet ist, wie sich beim Erweiterungsprozeß und anläßlich des Stabilitätspakts für Südosteuropa gezeigt hat. Deshalb werden wir auch in diesem Jahr gegen den Entwurf des Haushaltsplans stimmen. Nicholson of Winterbourne Die Liberaldemokraten des Vereinigten Königreichs stimmen wie vom Haushaltsausschuß vorgeschlagen für diese Haushaltslinie. Voraussetzung dafür ist jedoch, daß weitere Gespräche stattfinden, um die wichtigen Forderungen des Abgeordneten Jan Mulder zu erfüllen und insgesamt mehr finanzielle Mittel zur Verfügung zu stellen, ohne die Reserven zu verringern oder den Rat um eine Erhöhung der Mittel zu bitten. Die Wiederaufbauhilfe für den Kosovo ist von größter Bedeutung, aber aufgrund der nicht verwendeten Mittel in zahlreichen Haushaltslinien erscheinen weitere Gespräche notwendig. Scallon Ich habe ein Thema aufgegriffen, auf das ich von europäischen Bürgern aufmerksam gemacht wurde: die untragbare Bevorzugung bestimmter Organisationen bei der Vergabe europäischer Fördermittel. Mein Änderungsantrag wurde vom Haushaltsausschuß abgelehnt. Meine Kollegen in diesem Ausschuß haben einen Änderungsantrag erarbeitet, um bei der finanziellen Unterstützung von Frauenorganisationen ein breiteres Spektrum dieser Organisationen zu berücksichtigen. Im Parlament wurde heute über dieses Thema diskutiert, und die Mehrheit der Abgeordneten hat sich für die Fortführung dieser monopolistischen Förderung ausgesprochen. Sicherlich wird die Debatte über diese Angelegenheit im nächsten Jahr fortgesetzt werden. Es geht dabei um das Prinzip, daß alle Frauen und die Organisationen, die sich für die Frauen einsetzen, gleichermaßen Zugang zu den EU-Fördermitteln erhalten sollten, insbesondere, wenn mit der Förderung die Repräsentation europäischer Organisationen auf UN-Ebene erreicht werden soll. Den Bürgern ist sehr wohl bewußt, daß es manchmal notwendig ist, den Grundsatz der Transparenz und Gerechtigkeit in unseren demokratischen Strukturen einzufordern. Wir können nicht zulassen, daß weiterhin nur bestimmte Organisationen gefördert werden. Auch wenn nun eine aus meiner Sicht monopolistische Förderung fortgesetzt wird, freue ich mich über die erneute Bewilligung von 600 000 EUR. Ich würde eine zukünftige Erhöhung dieser Mittel begrüßen und verbinde damit natürlich die Hoffnung, daß dadurch alle Frauen besser repräsentiert werden könnten. Bericht Napolitano (A5-0036/1999) Gil-Robles Gil-Delgado Herr Präsident! Ich möchte vermerken, daß ich gegen die Rücküberweisung des Berichts Napolitano an den Ausschuß und für die Aufnahme des in diesem Bericht enthaltenen Anhangs in die Geschäftsordnung gestimmt habe, und zwar vor allem aus elementaren Gründen der Kohärenz, denn als ich den Text im Namen des Parlaments unterzeichnet habe, tat ich dies in Ausübung eines Mandats der zuständigen Organe des Parlaments. Die heutige Abstimmung erscheint mir bedenklich, weil sie einer Entmündigung gleichkommt, und zwar nicht meiner eigenen Person, das wäre bedeutungslos, sondern der Organe des Parlaments während der vorangegangenen Wahlperiode. Der zweite Grund ist, daß ich die angeblichen juristischen Unregelmäßigkeiten, die gegen die Annahme dieses Textes sprechen würden, nicht zu erkennen vermag, und daß sie weder zum damaligen Zeitpunkt noch später gesehen wurden. Drittens hatte ich politische Gründe. Ich halte es für einen schweren politischen Fehler, daß angesichts der Tatsache, daß der Rat und die Kommission ein System geschaffen haben, um im Falle von Unregelmäßigkeiten Ermittlungen gegen ihre eigenen Mitglieder, die Kommissionsmitglieder, die Minister und die Regierungschefs der Mitgliedstaaten durchführen zu können, dies nicht auch für uns Abgeordnete gelten soll. Aus diesen drei Gründen habe ich für den Bericht Napolitano und gegen seine Rücküberweisung an den Ausschuß gestimmt. Martin, David Herr Präsident, ebenso wie Herr Gil-Robles habe ich gegen die Rücküberweisung und für den Änderungsantrag gestimmt, der leider abgelehnt wurde. Ich möchte darauf hinweisen, daß einige Mitglieder der PPE-Fraktion dieser Angelegenheit nicht die erforderliche Bedeutung beigemessen haben. Es ist notwendig, zwischen den Personalangelegenheiten, für die das Präsidium zuständig ist, und den Angelegenheiten, welche die Mitglieder betreffen und für die das Plenum verantwortlich ist, zu unterscheiden. Dies wäre durch Änderungsantrag 2 geregelt worden, wenn es zur Abstimmung über diesen Antrag gekommen wäre. Ich war enttäuscht, denn dieser Änderungsantrag wurde sowohl von den Christdemokraten als auch von den Sozialisten unterstützt und wäre deshalb sicher angenommen worden. Damit wäre die Angelegenheit erledigt gewesen. Ebenso wie Herr Gil-Robles habe auch ich bereits darauf hingewiesen, daß die Interinstitutionelle Vereinbarung in bezug auf OLAF nun für die Kommission, den Rat und die Mitarbeiter des Parlaments gilt, nicht aber für dessen Mitglieder. Was werden die Bürger Europas davon halten, daß die Mitglieder der Institution, die sich zu Recht und mit Nachdruck für die Betrugsbekämpfung in den Organen der Europäischen Gemeinschaft eingesetzt hat, als einzige noch keine Vereinbarung über die internen Untersuchungen mit OLAF getroffen haben? Dies bringt uns in eine unerträgliche Lage. Corbett Herr Präsident, im Namen der Sozialdemokratischen Fraktion möchte ich darauf hinweisen, daß wir uns für die Verabschiedung der Interinstitutionellen Vereinbarung eingesetzt haben, weil wir sie als wesentlichen Faktor in dem Bemühen betrachten, die Glaubwürdigkeit der Europäischen Union im Hinblick auf die Betrugsbekämpfung und die Untersuchung angeblicher Betrugsfälle wiederherzustellen. Es ist sehr bedauerlich, daß wir aus den Gründen, die mein Kollege, Herr Martin, erläuterte, heute keine Einigung darüber erzielt haben. Damit gerät das Parlament in eine äußerst peinliche Lage, und abgesehen von ein paar ehrenwerten Ausnahmen, zu denen insbesondere Herr Gil-Robles zählt, ist die Haltung der Europäischen Volkspartei zutiefst scheinheilig. Die Europäische Volkspartei hat diese Vereinbarung im Ausschuß unterstützt. Man hat sie auch in der Aussprache am Montag unterstützt, in der die PPE-Fraktion klar und unmißverständlich zum Ausdruck gebracht hatte, man werde diesen Vorschlag unterstützen, und doch wurde diese Zusage heute nicht eingehalten und der Vorschlag abgelehnt. Wie können wir vor unsere Wähler treten, und wie wird die Europäische Volkspartei den Wählern erklären, daß sie ihr durchaus lobenswertes Wahlkampfversprechen, sich für die Betrugsbekämpfung einzusetzen, im entscheidenden Moment nicht einhält? Die PPE-Fraktion muß sich die Gewissensfrage stellen und ihre Position so schnell wie möglich überdenken, denn die Lage, in die sie das Parlament heute gebracht hat, ist blamabel für uns alle. Berthu Herr Präsident, wie ich sehe, häufen sich die in letzter Minute abgegebenen Erklärungen zur Abstimmung bezüglich der Rücküberweisung des Berichts Napolitano an den Ausschuß. Ich habe den Eindruck, daß meine Erklärung nicht richtig übermittelt wurde, und ich hätte auch gern eine solche Erklärung abgegeben. Ich danke Ihnen. Meines Erachtens besteht die Frage nicht darin, liebe Kolleginnen und Kollegen, ob die Ausgaben der Abgeordneten einer strengen Kontrolle unterliegen sollten. Wie ich bereits ausführlich in meinem Redebeitrag vom letzten Montag dargelegt habe, bin ich der letzte, der nicht sagen würde, daß es absolut notwendig ist, eine Kontrolle einzuführen, aber eine spezifische Kontrolle, die der Tatsache Rechnung trägt, daß es sich um gewählte Abgeordnete handelt. Diesbezüglich habe ich soeben viele Äußerungen gehört, denen meines Erachtens eine Verwechslung zugrunde liegt. Tatsächlich ist in der Interinstitutionellen Vereinbarung ausdrücklich von Mitgliedern der Institutionen die Rede. Liest man diese Bezeichnung jedoch im entsprechenden Kontext, dann stellt man fest, daß es sich eher um bedienstete Mitglieder wie die Mitglieder der Kommission handelt und daß die Bestimmungen nicht auf gewählte Mitglieder wie die des Europäischen Parlaments ausgerichtet sind. Diese zwei Arten von Mitgliedern können nicht gleichgesetzt werden. Aus dem Bericht Napolitano ergibt sich noch eine weitere Gleichsetzung, und zwar zwischen der Situation der Abgeordneten und der der Beamten. Es liegt auf der Hand, daß hinsichtlich der Beamten ein solcher Beschluß schon vor einiger Zeit hätte gefaßt werden können. Darüber hinaus ist der Anhang meines Erachtens an den Hauptartikel gebunden, so daß es, wie Sie zu Recht entschieden haben, nach Ablehnung des Hauptartikels nicht mehr möglich war, den Anhang zur Abstimmung zu stellen. Somit ist die Rücküberweisung an den Ausschuß voll und ganz gerechtfertigt. Der Bericht Napolitano wurde in einem zu raschen Tempo, unter Zeitdruck erörtert, und viele Dinge wurden vergessen. Caudron Ich möchte dem Vorsitzenden des Ausschusses für konstitutionelle Fragen, Herrn Napolitano meine Anerkennung für seinen ausgezeichneten Bericht aussprechen. Damit findet eine neue Arbeitsweise der Gemeinschaftsinstitutionen, die auf größtmöglicher Transparenz beruht, ihre Bestätigung. Zugleich wird aber auch gegenüber den europäischen Bürgern der Beweis erbracht, daß wir willens sind, Lehren aus den Krisen zu ziehen, die die Europäische Kommission zu Anfang des Jahres erschütterten. Infolge des Rücktritts der Europäischen Kommission haben die drei Institutionen, das Europäische Parlament, die Europäische Kommission und der Rat, eine Interinstitutionelle Vereinbarung geschlossen, in der die Bedingungen für die internen Untersuchungen des Europäischen Amtes für Betrugsbekämpfung (OLAF) festgelegt wurden. Es geht um die Aufnahme dieser neuen Vorgaben in unsere Geschäftsordnung. Selbstverständlich können wir uns über eine größere Transparenz im Europäischen Parlament nur freuen. In dem Beschluß ist eine Mitteilungspflicht für jeden Beamten oder Bediensteten des Europäischen Parlaments verankert, der "Kenntnis von Tatsachen erhält, die mögliche Fälle von Betrug, Korruption oder sonstige rechtswidrige Handlungen zum Nachteil der Interessen der Gemeinschaft [...] vermuten lassen ". Die Abgeordneten, die Kenntnis von entsprechenden Tatsachen erhalten, müssen ihrerseits den Präsidenten des Europäischen Parlaments oder, wenn sie dies für zweckdienlich halten, direkt das OLAF davon unterrichten. Es handelt sich um eine verbindliche Verpflichtung, nicht länger Praktiken zu "tolerieren ", von denen man zwar wußte, daß sie rechtswidrig sind, die jedoch gang und gäbe waren. Auf eine Besonderheit möchte ich indessen hinweisen: Bei dieser Verpflichtung muß den Kriterien der Vertraulichkeit Rechnung getragen werden, die in den Rechtsvorschriften bzw. in der Geschäftsordnung des Europäischen Parlaments verankert sind (insbesondere in bezug auf Tatsachen, von denen die Mitglieder parlamentarischer Untersuchungsausschüsse Kenntnis erhalten). Ich bin übrigens sehr zufrieden darüber, daß beschlossen wurde, eine Schutzklausel für Beamte einzuführen, die ihrer Mitteilungspflicht nachkommen: Sie dürfen auf keinen Fall ungerecht behandelt oder diskriminiert werden. Man erinnere sich daran, wie der Beamte behandelt wurde, der den Skandal ans Licht gebracht hat! Ich hoffe aufrichtig, daß wir nunmehr über die Absichtserklärungen hinaus sind und daß es sich um eine tiefgreifende Änderung der Arbeitsweise jeder unserer Institutionen handelt. Empfehlung für die zweite Lesung Graça Moura (A5-0026/1999) La Perrière Der Entwurf, zu dem wir uns mit dem Bericht unseres Kollegen Graça-Moura zu äußern haben, ist kaum geeignet, eine Kontroverse heraufzubeschwören, und er findet berechtigterweise die Unterstützung des gesamten Parlaments. Der Europäischen Union kommt in der Tat eine zentrale Rolle bei der Entwicklung der Künste und der Kultur in Europa zu. Im Rahmen der Konzeption eines Europas der Nationen, für die ich mich hier einsetze, führt die europäische Zusammenarbeit gerade bei dieser Art von Maßnahmen zu einem beträchtlichen zusätzlichen Nutzen. Ich möchte jedoch betonen, daß wir uns deswegen nicht täuschen lassen: Die Tatsache, daß das Parlament den Begriff "kulturelle Zusammenarbeit " durch "Kulturpolitik " ersetzen möchte, ist bezeichnend für die Versuchung, im Zuge einer sogenannten europäischen Kulturpolitik, die an die Stelle der Kulturpolitiken der Mitgliedstaaten treten würde, eine Vereinheitlichung herbeizuführen. Die Kultur darf nicht zum Experimentierfeld für die Vertreter der Ideologie der Schaffung eines "europäischen Volkes " werden. Eine europäische Kultur gibt es ebensowenig, wie es ein europäisches Volk gibt. Es gibt, und das ist ein außerordentlicher Reichtum, Völker, die der Europäischen Union angehören, und nationale Kulturen. Dieses Programm wird, so hoffe ich, dazu beitragen, daß alle Bürger der Mitgliedstaaten diesen Reichtum und diese Vielfalt entdecken. Die Fraktion Union für das Europa der Nationen wird Programme zur Förderung des Austauschs, zur Entwicklung des kulturellen Interesses der Bürger unserer Mitgliedstaaten stets unterstützen, sofern es um einen wirklichen Austausch und um ein wirkliches Entdecken geht, und nicht darum, den Homo Europeus zu erschaffen, der die Reden von Jean Monnet auswendig kennt. Diesen neuen Festlegungen zur kulturellen Zusammenarbeit in Europa kommt im Vorfeld der Verhandlungen von Seattle eine ganz besondere Bedeutung zu, die, so fürchte ich, wohl zu einer Stärkung der kulturellen Vorherrschaft der USA führen werden. Deshalb warne ich die Kommission und das Parlament davor, diese Programme als Instrument der Propaganda oder der Vereinheitlichung zu verwenden. Es steht zu viel auf dem Spiel. Andererseits, dies sei zum Abschluß noch gesagt, erscheint mir der Kampf um die Zahlen, den Parlament, Rat und Kommission in diesem Zusammenhang ausfechten, besonders überflüssig. Wir alle wissen, daß die Europäische Union Entscheidungen treffen muß, die zwar schmerzlich sein mögen, die aber im Interesse ihrer Erweiterung von ausschlaggebender Bedeutung sind. Deshalb bitte ich Sie, liebe Kolleginnen und Kollegen, stellen wir uns unserer Verantwortung und bezichtigen wir den Rat nicht der Knauserei, während dieser nur den Verpflichtungen nachkommt, die ihm von den Wählern und von den Steuerzahlern unserer Mitgliedstaaten übertragen wurden. Umstrukturierung von Unternehmen Berthu Die Fraktion Union für das Europa der Nationen hat sich dem gemeinsamen Entschließungsantrag über die Umstrukturierung von Unternehmen angesichts der Globalisierung angeschlossen, denn er markiert den Beginn eines neuen Denkens, indem er eine gewisse Distanz zur Ideologie des Freihandels einnimmt und dazu aufruft, beim internationalen Handel den Blickwinkel "auf das komplexere Ziel der nachhaltigen Entwicklung " zu verlagern. Meines Erachtens wäre es völlig falsch, den internationalen Freihandel in Frage zu stellen. Es ist vielmehr erforderlich, ihn zur Übernahme einer Reihe nicht bezifferter Kosten zu verpflichten, die unseren Gesellschaften auferlegt werden. Es gilt gewissermaßen, sich seine Vorteile weiter zunutze zu machen, zugleich aber seine Nachteile auszugleichen. Zu den nicht bezifferten Kosten zählen die Sozialkosten infolge der Standortverlagerung von Unternehmen. Zwar kann die internationale Neuverteilung der Produktionsfaktoren zu deren besserer Nutzung beitragen und damit letztendlich allen zugute kommen. Zugleich führt der Lohnwettlauf jedoch zu einer Ausgrenzung der am wenigsten qualifizierten Personen in den entwickelten Gesellschaften, und das können wir nicht hinnehmen. Das Unternehmen Michelin, das kürzlich in Frankreich umstrittene Entlassungen vorgenommen hat, befindet sich in einer solchen Lage. Sein Hauptkonkurrent hat die Reifenproduktion in osteuropäische Länder verlagert, wo die Lohnkosten fünfmal niedriger sind. Die französische Sozialministerin Aubry brachte die Idee zur Sprache, Michelin die Zahlung eines außerordentlichen Beitrags zur Arbeitslosenversicherung aufzuerlegen. Dieser Vorschlag erscheint absurd, weil das Unternehmen in diesem Fall eher das Opfer ist. Ich für meinen Teil würde vielmehr das Gegenteil vorschlagen, nämlich daß die Unternehmen, die in Niedriglohnländern produzieren, bei Einfuhren nach Frankreich oder nach Europa einen solchen außerordentlichen Beitrag zahlen müssen. Diese Abgabe müßte Bestandteil - allerdings sicherlich nicht der einzige - eines Systems zum Ausgleich der Sozialkosten sein, mit dem der internationale Handel zwischen heterogenen Regionen besser reguliert werden könnte, ohne daß wir deshalb auf die Vorteile des Freihandels verzichten müßten. Dieser Vorschlag müßte unseres Erachtens bei der Millennium-Runde, die demnächst in Seattle eröffnet wird, auf den Verhandlungstisch kommen. Bei dieser Gelegenheit möchte ich übrigens an die Hauptziele erinnern, die die Fraktion Union für das Europa der Nationen im Zusammenhang mit diesen Verhandlungen vertritt. 1) Wir treten dafür ein, daß auf die Bedeutung der durch die Uruguay-Runde nicht gelösten Probleme hingewiesen wird, deren nachteilige Auswirkungen sich nunmehr bemerkbar machen, und zwar im Bereich der Sozialkosten, die ich soeben erwähnt habe, aber auch in den Bereichen Umweltschutz, öffentliche Gesundheit, Ernährung usw. Es sollte nicht vergessen werden, daß wir als einzige oder fast als einzige sowohl in der französischen Nationalversammlung als auch im Europäischen Parlament unsere Zustimmung zur Uruguay-Runde verweigert haben, und zwar aus ebendiesem Grund: Wir hielten es für sehr gefährlich, einer erheblichen Absenkung der Zolltarife zuzustimmen, ohne daß vorher die grundlegenden damit zusammenhängenden Probleme gelöst worden waren. Deshalb muß jetzt versucht werden, die verlorene Zeit aufzuholen und die Frage der Sozialkosten, der Kosten für Umwelt­ und Gesundheitsschutz auf die Tagesordnung von Seattle zu setzen. 2) Wir treten dafür ein, daß eine objektive und vollständige Bilanz der Uruguay-Runde auf der Grundlage einer transparenten Befragung der Regierungen und der einschlägigen Nichtregierungsorganisationen erstellt wird. In der derzeit herrschenden Unklarheit lehnen wir Verhandlungen ab. Dies ist nicht der richtige Zeitpunkt zur Eröffnung der Verhandlung, und daher sollte bis zur Erstellung der Bilanzen ein Moratorium beschlossen werden. 3) Erst recht lehnen wir es ab, daß gegenwärtig von der Europäischen Union vorgeschlagene Themen, deren Folgen wir absolut nicht im Griff haben, in die Tagesordnung von Seattle aufgenommen werden. Ich möchte insbesondere die Frage der internationalen Investitionen erwähnen, die zu einer Neuauflage des unseligen Versuchs eines multilateralen Investitionsübereinkommens (MAI) führen würde. Ferner möchte ich die Festlegung einer weltweiten Wettbewerbspolitik erwähnen, die in der heute vorgelegten Form mit noch größerer Sicherheit als die derzeitige europäische Politik zu einer Infragestellung der gemeinwirtschaftlichen Einrichtungen führen würde. 4) Schließlich fordern wir, daß bei den künftigen Verhandlungen von Anfang an die Anerkennung eines Grundprinzips klargestellt wird: Jedes Volk hat das Recht, über seine Gesetze zu entscheiden, und der internationale Handel muß diese Gesetze respektieren. Daraus folgt logischerweise, daß jedes Volk bestimmte Wahl­ und Präferenzmöglichkeiten hat. Die Präferenzzonen, die auf regionaler Grundlage (Europäische Gemeinschaft) oder auf funktionaler Grundlage (Lomé-Abkommen) beruhen können, müssen als rechtmäßig anerkennt werden, sofern sie durch demokratischen Entscheidungen der betreffenden Völker begründet sind. Lienemann Lächerlichkeit ist nicht tödlich. Das ist ein Glück für das Europäische Parlament, denn dieses hätte die Haltung der Geschäftsführung von Michelin eindeutig verurteilen müssen, die kürzlich eine massive Verringerung des Personalbestands und Entlassungen angekündigt hat, während die Ergebnisse und Gewinne dieses Unternehmens kräftig gestiegen sind! Daß diese Meldungen gleichzeitig erfolgten, hat zweifellos auf himmelschreiende Weise die skandalöse und ungerechte Seite der derzeit geltenden wirtschaftlichen Logik und des in Europa und in der Welt vorherrschenden Finanzkapitalismus offengelegt. Selbstverständlich muß das Europäische Parlament in diesem konkreten Fall vor allem die Geschäftsführung von Michelin mit Entschiedenheit verurteilen und sie zur Rückgängigmachung des Stellenabbaus aufrufen, und es muß die Beschäftigten des Konzerns seiner Solidarität versichern. Aber das Parlament muß auch die sich daraus ergebenden Lehren im Hinblick auf die Verbesserung der gemeinschaftlichen Rechtsvorschriften ziehen, um den Schutz der Arbeitnehmer gegen solche Praktiken zu gewährleisten. Es liegt auf der Hand, daß die Richtlinie über Massenentlassungen überarbeitet und durch Maßnahmen ergänzt werden muß, die einen besseren Schutz für die Beschäftigten gewährleisten. Insbesondere müssen die Beschäftigten die eigentliche Begründung für die Entlassungen und deren wirtschaftliche Notwendigkeit anfechten können, bevor diese durchgeführt werden, und zwar in einer sehr frühen Phase des Verfahrens. Darüber hinaus wird die Schaffung wirklicher Konzernbetriebsräte, Europäischer Betriebsräte mit wirklichen Befugnissen, immer notwendiger. Auch in dieser Hinsicht ist eine Überarbeitung der Richtlinie durch das Parlament angebracht. Unserem Entschließungsantrag mangelt es in hohem Maße an Entschlossenheit, und ohne eine weitreichende Mobilisierung steht zu befürchten, daß es das soziale Europa dauerhaft nur auf dem Papier geben wird. Theonas Das Phänomen der Massenentlassungen in großen multinationalen Unternehmen, das sich lawinenartig ausbreitet, ist eine schallende Ohrfeige für die vollmundigen Ankündigungen über die Bekämpfung der Arbeitslosigkeit und den Ausbau der Beschäftigung in der EU. GOODYEAR, RENAULT und MICHELIN haben sich an die Wachstumsmodelle, die mit der Schaffung des einheitlichen Binnenmarkts vorangetrieben und mit den Verträgen von Maastricht und Amsterdam sowie der WWU noch ausgebaut wurden, angepaßt und nun das entstandene Umfeld für ihre Zügellosigkeit ausgenutzt, indem sie jeden Begriff von sozialer Verantwortung und Arbeitnehmerschutz schrittweise abgeschafft und eine ständig wachsende Zahl von Beschäftigten in das Heer der Arbeitslosen und sozial Ausgeschlossenen gedrängt haben. Die umfassenden Umstrukturierungen und Unternehmensfusionen haben die übermäßige Zunahme spekulativer Aktivitäten zu Lasten produktiver Investitionen begünstigt und zu Massenentlassungen von Beschäftigten geführt. Im Dschungel des ungebremsten Wettbewerbs und der Zügellosigkeit des Großkapitals ist nunmehr keine Verstellung mehr nötig, deshalb konnte das Management von Michelin auch gleichzeitig den Anstieg der Gewinne um 17 % und nach dem Abbau von 15 000 Stellen in den vergangenen Jahren die erneute Entlassung von 7 500 Beschäftigten ankündigen. Diese Gefühllosigkeit, dieser Zynismus werden von der EU und ihren Organen nicht nur gebilligt, sondern im Rahmen direkter und indirekter Finanzbeihilfen zur Steigerung der Wettbewerbsfähigkeit auf internationaler Ebene auch noch finanziert. Der Mensch selbst wird bei diesem Frontalangriff des Kapitalismus in seiner barbarischsten Form zerrieben. Unter der mörderischen Androhung von Arbeitslosigkeit soll der Arbeitnehmer die Erhöhung der Profite gutheißen und selbst Arbeitsverträge mit entwürdigendsten Arbeitsbedingungen und niedrigster Entlohnung wie im Falle MICHELIN akzeptieren, nur um letztlich dann doch den Arbeitsplatz zu verlieren. Die WWU erweist sich als Einbahnstraße für die Monopole, die ausschließlich die Erhöhung ihrer Profite sowie die Stärkung ihrer Macht anstreben. Die Arbeitnehmer haben keinerlei Vorteil, wenn sie dem folgen. Im Gegenteil, sie werden in die Arbeitslosigkeit, in schlechtere Lebensbedingungen, in die Marginalisierung und Verelendung gedrängt. In einer Zeit, da jede Form des Arbeitnehmerschutzes umgangen und beseitigt und jedes Recht provozierend mit Füßen getreten wird, besteht der einzige Weg für die Arbeitnehmer im Zusammenschluß, im Kampf, in der zu bildenden Front gegen die Entscheidungen der Monopole sowie die WWU, im Kampf für Vollbeschäftigung, für die Verbesserung der Lebensbedingungen, für ein wirkliches soziales Wachstum und Wohlstand. Mit seiner heutigen Entschließung macht sich das Europäische Parlament tatsächlich mitschuldig an der Umsetzung der in höchstem Maße volksfeindlichen Politik zu Lasten der Arbeitnehmer. Die Entschließung ist unannehmbar, weshalb wir im Namen der Arbeitnehmer gegen sie stimmen werden. Kernwaffenversuche Figueiredo Die Umstrukturierung und Verlagerung der Unternehmen, insbesondere der multinationalen, in ganz Europa hat zu Zehntausenden Entlassungen geführt. Wegen der für die betroffenen Arbeitnehmer, die betroffene Region und das betroffene Land schwerwiegenden wirtschaftlichen und sozialen Folgen, ist das eine unannehmbare und verwerfliche Situation. Solche Fälle wie Michelin in Frankreich, wie Renault, Grundig, Siemens und Texas Instruments und andere in Portugal haben deutlich gemacht, daß die europäischen Rechtsvorschriften und die der Mitgliedsstaaten dringend zu verschärfen sind, um die Rechte der Arbeitnehmer und insbesondere deren Arbeitsplätze zu schützen und um zu verhindern, daß die Multinationalen weiterhin willkürlich handeln, nur um ihre Gewinne erhöhen zu können. Es ist besonders wichtig, daß der Gewährung jeglicher Art von Unterstützung für diese Unternehmen besondere Aufmerksamkeit zuteil wird. Diese Unterstützung muß stets an die Bedingung des Erhalts von Arbeitsplätzen gebunden sein und harte Sanktionen sowie die Rückgabe der Gelder für den Fall vorsehen, daß die Arbeitplätze nicht erhalten werden. Es ist ebenfalls geboten, die notwendigen Maßnahmen zu ergreifen, um die Rechte und Bedingungen der in der Richtlinie 94/95 vorgesehenen Intervention der europäischen Betriebsräte zu erweitern, insbesondere in bezug auf das Recht auf Aussetzung von Entlassungen. Theonas Die Arroganz, die die amerikanische Supermacht mit den mörderischen Bombardements auf Jugoslawien auf gänzlich unverhohlene Weise an den Tag gelegt hat, nimmt mittlerweile insofern provozierende Ausmaße an, als mit den andauernden Beschlüssen des Senats über die Erforschung und Entwicklung von Nuklearwaffen Vorherrschaftsgelüste gegenüber allen anderen Völkern der Erde zum Ausdruck kommen. Nach dem jüngsten Beschluß des Senats, der für die Finanzierung des berüchtigten "Kriegs der Sterne " gestimmt und ihn damit unter Verstoß gegen den ABM-Vertrag wieder auf die Tagesordnung gesetzt hat, stellt die Weigerung, den Vertrag über die Nichtweiterverbreitung von Kernwaffen zu ratifizieren, eine provokante Mißachtung der weltweiten Forderung nach einer generellen und endgültigen Einstellung von Nukleartests dar. In einer Epoche, da die Volksbewegungen für die völlige Abschaffung von Kernwaffen kämpfen, da die Weltöffentlichkeit zu erkennen beginnt, wie gefährlich die Neubelebung des atomaren Wettlaufs ist, und die Verringerung der Militärausgaben und die Bannung der Gefahr eines atomaren Untergangs fordert, legen die USA eine extrem provozierende Haltung an den Tag, die jeden Versuch zur Stabilisierung der internationalen Beziehungen torpediert und die Herausbildung einer Atmosphäre des internationalen Friedens und der Sicherheit zielgerichtet untergräbt. Dieser Schritt verursacht große Besorgnis im Hinblick auf die Weitergabe von Atomwaffen, die übermäßige Aufrüstung bestimmter Regionen der Welt und die Modernisierung der Massenvernichtungswaffen. Mit den jüngsten Enthüllungen über die Verbreitung von Atomwaffen und Kernsprengköpfen in Drittländern, die keine Atommächte sind, und dies zudem in Unkenntnis der betreffenden Völker, nimmt die Gefahr einer nuklearen Katastrophe neue, fürchterliche Ausmaße an. Leider gehören zu diesem Kreis auch Mitgliedstaaten der EU wie Griechenland. Wir übermitteln höchst nachdrücklich die Forderung der Friedensbewegung auf der ganzen Welt und verlangen unverzüglich konkrete Initiativen zur Zerstörung der atomaren und sonstigen Massenvernichtungswaffen, ein generelles und endgültiges Verbot von Nukleartests, das Verbot der Stationierung von Atomwaffen außerhalb von Ländern, die solche Waffen besitzen, gemäß dem Vertrag über die Nichtweiterverbreitung von Kernwaffen, den Abzug der Atomwaffen, die in anderen Ländern stationiert sind bzw. gelagert werden, sowie das Verbot der Ausfuhr von Nuklearabfällen. Wenn die erheblichen Mittel für Atomtests und atomare Ausrüstungen freigesetzt und für produktive Investitionen in den wirtschaftlichen und sozialen Zusammenhalt, in Bildung, Kultur und Umweltschutz ausgegeben werden, können sie die Versöhnung und die friedliche Koexistenz der Völker fördern und zur Stärkung der Verbundenheit und gleichberechtigten Zusammenarbeit beitragen. Dies, und nur dies, kann die Stabilität und den Frieden wappnen, vertiefen und sichern. Alles andere stärkt nur die unersättlichen Interessen der Monopole und des Imperialismus, vor allem des amerikanischen Imperialismus, der sich zu einer akuten Gefahr für alle Völker der Erde entwickelt hat. (Die Sitzung wird um 13.18 Uhr unterbrochen und um 15.00 Uhr wiederaufgenommen.) Eisenbahnbeförderung gefährlicher Güter Der Präsident Nach der Tagesordnung folgt die Aussprache über den Bericht (A5-0027/1999) von Herrn Hatzidakis im Namen des Ausschusses für Regionalpolitik, Verkehr und Fremdenverkehr über den Vorschlag für eine Richtlinie des Europäischen Parlaments und des Rates zur Änderung der Richtlinie 96/49/EG zur Angleichung der Rechtsvorschriften der Mitgliedstaaten für die Eisenbahnbeförderung gefährlicher Güter (KOM(1999)0157 - C5-0005/1999 - 1999/0087(COD)). Hatzidakis Herr Präsident, wie Sie bereits sagten, behandelt der Bericht einen Vorschlag der Kommission zur Eisenbahnbeförderung gefährlicher Güter. In den letzten Jahren haben derartige Transporte erheblich zugenommen, was gleichzeitig erhöhte Unfallrisiken mit sich bringt. Die internationalen Beförderungen von Gefahrgut auf der Schiene unterliegen der Ordnung für die internationale Eisenbahnbeförderung gefährlicher Güter, die gewöhnlich als RID bezeichnet wird. Alle Mitgliedstaaten sind Vertragsparteien dieses Übereinkommens, dessen Geltungsbereich über die Grenzen der Europäischen Union hinausreicht. Das Übereinkommen gilt nur für grenzüberschreitende Transporte und bezieht sich nicht auf nationale Beförderungen gefährlicher Güter auf der Schiene. Daher und zur Gewährleistung eines hohen Sicherheitsniveaus von nationalen und internationalen Transporten sowie zur Ausschaltung von Wettbewerbsverzerrungen hat die Europäische Union die Richtlinie 96/49 zur Angleichung der Rechtsvorschriften der Mitgliedstaaten für die Eisenbahnbeförderung gefährlicher Güter beschlossen. Hauptzweck dieser gemeinschaftlichen Rechtsvorschriften ist die Ausdehnung der obengenannten Bestimmungen betreffend internationale Transporte gefährlicher Güter auf der Schiene (RID) auf nationale Transporte, das heißt auf Transporte innerhalb des Hoheitsgebiets der einzelnen Mitgliedstaaten. Die erwähnte Richtlinie trat im Januar 1997 in Kraft. Sie enthält jedoch eine Reihe von Abweichungen, Einschränkungen und Ausnahmen. Insbesondere gestatten die am 1. Januar 1999 auslaufenden Übergangsbestimmungen betreffend Bau, Verwendung und Beförderungsbedingungen neuer Tanks und Behälter zur Beförderung von Gas den Mitgliedstaaten die Beibehaltung ihrer einzelstaatlichen Bestimmungen. Der Grund dafür war, daß das Europäische Komitee für Normung (CEN) seine Normungsarbeit in bezug auf den Bau und die Verwendung von Tanks und Behältern noch nicht abgeschlossen hatte. Mit dem vorliegenden Vorschlag sollen die genannten Übergangszeiten für ortsbewegliche Druckbehälter bis zum 1. Juli 2001 oder sogar darüber hinaus verlängert werden, da es für diesen Fall keine ausführlichen technischen Vorschriften bzw. ausreichenden Verweise auf die einschlägigen europäischen Normen gibt. In diesen Fällen wird der gemäß der Richtlinie zu konstituierende Ausschuß ein Datum für das Inkrafttreten der Bestimmungen der Richtlinie festsetzen. Dieser Aufschub erwies sich als notwendig, weil die Fassung des RID von 1999 auf Grund von Verzögerungen bei den Normungsarbeiten des Europäischen Komitees für Normung keine Normen für den Bau und die Verwendung von Tanks und Behältern für die Beförderung von Gasen der Klasse 2 enthält. Zweites Ziel des vorliegenden Vorschlags ist die Änderung einiger Bestimmungen von Artikel 6 in bezug auf die Abweichungen, um das Verfahren zu ihrer Annahme detaillierter zu spezifizieren. Im einzelnen wird angestrebt, die Voraussetzungen genauer festzulegen, unter denen bestimmte Abweichungen zulässig sind, die es den Mitgliedstaaten erlauben, ausnahmsweise behördliche Genehmigungen zu erteilen, die ausschließlich für die Ad-hoc-Beförderung von Gefahrgut in ihrem Gebiet gelten. Die Öffentlichkeit hat großes Interesse an Fragen der Beförderung gefährlicher Güter und den diesbezüglichen Maßnahmen. Die Gewährleistung hoher Qualitäts- und Sicherheitsstandards bei der Beförderung gefährlicher Güter auf der Schiene muß Hauptziel aller legislativen Initiativen der Europäischen Union auf diesem Gebiet sein. Kernproblem ist, daß das Europäische Komitee für Normung (CEN) noch keine Normen für den Bau und die Verwendung von Tanks und Behältern für die Beförderung von Gasen der Klasse 2 vereinbart hat. In den Mitgliedstaaten gibt es unterschiedliche Bestimmungen in den Rechtsvorschriften für die Industrie und den Verkehr betreffend die Behälter und die Beförderung dieser Gase. Die einzelstaatlichen Bestimmungen weisen z. T. erhebliche Abweichungen auf, insbesondere aus technischen Gründen sowie auf Grund klimatischer Bedingungen, was zu einer derartigen Zersplitterung des Marktes in der EU führt, daß es mit dem einheitlichen Markt unvereinbar ist. Es ist daher schwierig, der Öffentlichkeit deutlich zu machen, weshalb die erforderlichen gemeinsamen europäischen Standards noch nicht in den Anhang der diesbezüglichen gemeinschaftlichen Rechtsvorschriften einbezogen wurden. Aus diesem Grund kann ich nicht behaupten, daß ich den Vorschlag der Kommission begrüße. Ich verstehe jedoch, daß es notwendig ist, die Fristen im Hinblick auf die Richtlinie 96/49 zu verlängern, um die Mitgliedstaaten nicht dazu zu zwingen, ihre einzelstaatlichen Bestimmungen für einen kurzen Zeitraum zu ändern, was sowohl für diese selbst als auch für die Industrie zusätzliche Ausgaben bedeuten würde. Bezüglich des zweiten Teils des Vorschlags, in dem die Bedingungen, unter denen Beförderungen als Ad-hoc-Beförderungen zu betrachten sind, sowie das Verfahren für die Genehmigung von Abweichungen spezifiziert werden, begrüße und unterstütze ich persönlich den Vorschlag der Kommission, der sogar noch strenger als die heute geltenden Rechtsvorschriften ist. Piecyk Herr Präsident, es geht letztlich um technische Regelungen, um technische Details, wo man vielleicht auch ein Fragezeichen machen kann, ob sich das Parlament mit solchen Details tatsächlich befassen muß. Die Sicherheit im Verkehr bei allen Verkehrsträgern war dem Parlament immer ein wichtiges Anliegen, insbesondere natürlich beim Transport gefährlicher Güter. Ärgerlich an dieser Sache, die uns vorliegt, ist, daß der CEN, das Europäische Komitee für Normung, sehr säumig ist. Daher befinden wir uns in der Situation, daß wir hier eine Fristverlängerung einräumen müssen, denn es wäre, wie der Berichterstatter sagte, Unsinn, wenn alle Mitgliedstaaten für einen bestimmten Zeitraum jetzt noch einmal Einzelvorschriften erlassen würden. Deshalb brauchen wir eine gemeinsame Regelung, die auch beim Transport gefährlicher Güter so streng wie möglich ist. Daher kann man dem Vorschlag des Berichterstatters, unseres Ausschußvorsitzenden, nur voll zustimmen und ihm auch für die Arbeit danken, die er sich notwendigerweise gemacht hat. Dies wäre überflüssig gewesen, wenn die anderen Behörden ihre Arbeit rechtzeitig gemacht hätten. Krivine Herr Präsident, wenn die Beförderung gefährlicher Güter vorrangig auf der Schiene erfolgen soll, dann ist es dringend notwendig, die entsprechenden Bedingungen festzulegen, denn es ist eine Zunahme der Gefahren für die Bevölkerung und die in diesem Sektor Beschäftigten zu verzeichnen, für die es mehrere Gründe gibt. Zunächst bringt die Privatisierung der Eisenbahnnetze, insbesondere in sämtlichen die Wartung betreffenden Bereichen, ernsthafte Sicherheitsprobleme mit sich und führt zu einem Anstieg der Unfälle, die in einigen Fällen das Ausmaß wahrer menschlicher Katastrophen erreichen, wie dies kürzlich in Großbritannien zu beobachten war. Die Notwendigkeit, Gewinne zu erwirtschaften, und die Wettbewerbsfähigkeit werden zu europäischen Normen erhoben. Sie erfordern drastische Kostenreduzierungen - stets zum Nachteil der Beschäftigten, die jedoch im Bereich der Wartung und der Sicherheit eine wesentliche Rolle spielen. Dies erfolgt ohne jede Kontrolle. Weder die Beschäftigten noch die Nutzer oder die Bürger werden nach ihrer Meinung gefragt. Unterschiedliche Rechtsvorschriften in den einzelnen Staaten verkomplizieren die Sicherheitsproblematik noch und erhöhen die Gefahren. Unseres Erachtens kommt es darauf an, dem Grundsatz der optimalen Vorbeugung und größtmöglichen Sicherheit Priorität einzuräumen. Dies gilt insbesondere für die Beförderung radioaktiver Abfälle, die in Frankreich, insbesondere im Fall von La Hague, mit unerträglicher Leichtfertigkeit, ohne Rücksicht auf die Gesundheit der Eisenbahner und der Bevölkerung durchgeführt wird. Deshalb ist es jetzt dringend geboten, die Privatisierungen zu stoppen, den Personalbestand zu erhöhen und eine solide Ausbildung zu gewährleisten sowie obligatorische Budgets für die Wartung und deren Kontrolle vorzuschreiben. Ferner müssen aus Nutzern und Fachleuten bestehende Verkehrsausschüsse gebildet und ein Vetorecht gegen Transporte im Falle tatsächlich bestehender Gefahren durchgesetzt werden. Auf diese Weise wäre es möglich, vorbeugend zu handeln, anstatt zu warten, bis es zu Katastrophen kommt, die sich häufen dürften, wenn nicht öffentliche und von den Bürgern getragene Gegenmaßnahmen ergriffen werden. Blak Herr Präsident, es ist überaus wichtig, daß gemeinsame Vorschriften für die Eisenbahnbeförderung gefährlicher Güter erlassen werden, die ein sehr hohes Schutzniveau garantieren. Die Unfallrisiken sind im selben Maße gestiegen, wie die Beförderung gefährlicher Güter in den letzten Jahren zugenommen hat. Ich selbst habe einen Eisenbahnunfall mit gefährlichen Gütern aus nächster Nähe erlebt. Vor ein paar Jahren stürzte ein Waggon, der Gift geladen hatte, in meiner Heimatstadt Næstved um, was katastrophale Folgen hatte. Die gefährliche Flüssigkeit lief aus, und wenn zu diesem Zeitpunkt ein starker Wind geherrscht hätte, wären möglicherweise Tausende von Menschen vergiftet worden. Ich freue mich daher außerordentlich, daß wir in der EU für solche Transporte einen sehr hohen Standard einführen wollen. In der vorliegenden Fassung der Richtlinie wird festgestellt, daß die internationalen Vorschriften in diesem Bereich auch für den Transport in den einzelnen Mitgliedstaaten gelten. Es gibt allerdings einige Ausnahmen, weil die europäischen Fachleute noch keine Standards für den Transport von Gas entwickelt haben. Deshalb wurde den Mitgliedstaaten zugestanden, ihre nationalen Vorschriften für einen Übergangszeitraum beizubehalten. Da die Fachleute ihre Arbeit noch immer nicht abgeschlossen haben, sollte dieser Übergangszeitraum verlängert werden. Ich bin deshalb dafür, daß wir diesen Bericht annehmen, denn es wird darin ein hohes Schutzniveau vorgeschlagen, das wir so lange beibehalten können, bis akzeptable internationale Vorschriften erlassen worden sind. Aber die Zeit drängt, es kann jederzeit zu einem schweren Unfall kommen. Bisher hatten wir Glück, aber das kann sich von heute auf morgen ändern. Sollte eines Tages wirklich ein Unglück geschehen, werden wir uns sicher Vorwürfe machen, daß wir nicht rechtzeitig Vorsorge getroffen haben. Deshalb sollten wir jetzt dafür Sorge tragen, daß eine vernünftige Regelung beschlossen wird. Konrad Herr Präsident, meine sehr verehrten Damen und Herren, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich befürworte den Bericht des Kollegen Hatzidakis, weil wir einfach Anschlußregelungen für gefährliche Güter in Europa brauchen, füge aber gleichzeitig hinzu, dieser Bericht beschreibt auch das Spannungsverhältnis zwischen Schiene und Straße. Bei den Vereinbarungen, die wir hier zu treffen haben, haben wir unter vielerlei Gesichtspunkten immer wieder darauf aufmerksam gemacht, daß der Schienenverkehr gestärkt werden muß. Dies ist auch gut so, weil wir diesen Verkehrsträger auch brauchen, insbesondere dann, wenn es um gefährliche Güter geht. Da gibt es gar keinen Zweifel. Aber wir müssen natürlich auch ehrlich mit dem Thema umgehen und uns fragen: Haben wir die notwendigen Kapazitäten auf diesem Sektor? Da habe ich meine Zweifel. Hier werden, glaube ich, in Sonntagsreden von uns allen immer wieder Kapazitäten im Schienenbereich angesprochen, die es tatsächlich gar nicht gibt, entweder, weil zu wenig Schienennetze vorhanden sind, oder weil auf den Schienennetzen viel zu viel Personenverkehr stattfindet. Ich glaube, daß wir in dieser Diskussion ein Stück mehr Ehrlichkeit brauchen. Ich selbst komme aus einem Gebiet in Deutschland, dem Ruhrgebiet, in dem ein sehr dichtes Schienennetz existiert, und trotzdem können wir auch dort feststellen, daß schlicht und ergreifend nicht genügend Kapazitäten vorhanden sind, selbst wenn man sie wollte. Lassen Sie mich in diesem Zusammenhang einen zweiten Aspekt einbringen, von dem ich glaube, daß es sehr wichtig ist, ihn zu beachten. Immer dann, wenn das Europäische Parlament diese Themen und andere bespricht, wird für mich deutlich, daß dies ein Feld ist, wo wir europäisch handeln müssen, zum Beispiel jetzt bei der Schiene, zum Beispiel bei dem Thema Transport von gefährlichen Gütern. Es wird akzeptiert, wenn wir gemeinsame europäische Verkehrspolitik machen. Es wird akzeptiert, wenn wir gemeinsame europäische Umweltpolitik machen, und genau da werden dieses Parlament und die Europapolitik meiner Meinung nach auch glaubwürdig. Denn was nützen nationale Regelungen - etwa für gefährliche Güter auf der Straße -, wenn wir europaweite Regelungen brauchen? Genau das ist der Punkt, der in diesem Bericht beschrieben wird. Wir brauchen den Bürgerinnen und Bürgern nicht zu begründen, daß wir eine gemeinsame europäische Umweltpolitik brauchen, eine europäische Sicherheitspolitik in diesem Bereich bezogen auf gefährliche Güter. Das ist akzeptiert und wird verstanden. Das gilt im übrigen auch für andere Bereiche der Verkehrspolitik. Lassen Sie mich nur mit einem Nebensatz erwähnen, daß ja nun niemand mehr in Europa Verständnis dafür hat, daß wir etwa die Flugsicherung in Europa nach wie vor national und nicht europäisch regeln. Deswegen bin ich dankbar, daß Kommissionspräsident Prodi dies auch zu einem Aspekt gemacht hat und im Regierungsprogramm der Kommission deutlich unterstrichen hat. Da müssen wir Schluß machen mit nationalen Eifersüchteleien und sagen: Wir könnten mit fünf Stationen Flugsicherheit in Europa garantieren! Hier brauchen wir europäische Lösungen, keine nationalen Lösungen, und hier gibt der Nationalstaat keine Souveränität ab, sondern hier wird nur das nachvollzogen, was notwendig ist, um Sicherheit zu bieten. Die Souveränität der Nationalstaaten ist im Umweltbereich, im Flugbereich, im Bereich der Sicherheit schon längst verloren. Hier muß ein Plus durch Europa organisiert werden, und deshalb ist dieser Bericht isoliert gesehen ein Spezialthema, aber wenn man es in den europäischen Zusammenhang stellt, wird deutlich, daß dieser Bericht mehr beschreibt als nur dieses Spezialthema gefährliche Güter auf der Schiene, sondern er ist ein Beispiel dafür, daß wir in diesem Haus auch diese Zusammenhänge sehen, und die wollte ich hier noch einmal deutlich unterstreichen. Lassen Sie uns diesem Bericht zustimmen, und lassen Sie uns bei all den Themen immer das Ganze im Blick behalten, damit wir hier auch ein Stück weit bürgernahes Europa dokumentieren! De Palacio . (ES) Herr Präsident! Zunächst möchte ich dem Berichterstatter und Vorsitzenden des Ausschusses für Regionalpolitik, Verkehr und Fremdenverkehr, Herrn Hatzidakis, für den ausgezeichneten Bericht über den Vorschlag zur Änderung der Rahmenrichtlinie über die Eisenbahnbeförderung gefährlicher Güter danken. Die Rahmenrichtlinie trat im Januar 1997 in Kraft, und mit diesem Vorschlag der Kommission wird der Versuch unternommen, die Probleme bei der Anwendung der Übergangsbestimmungen für Tanks und Behälter zur Beförderung von Gas zu lösen. Tatsächlich enthält die Richtlinie, wie von Herrn Hatzidakis ganz richtig festgestellt wurde, Übergangsbestimmungen, die bis zum 1. Januar dieses Jahres galten und die die Zeit bis zur Beendigung bestimmter Arbeiten des Europäischen Komitees für Normung (CEN) überbrücken sollten. Diesbezüglich stimme ich Herrn Hatzidakis und einem weiteren Redner zu, die ihr Bedauern darüber zum Ausdruck gebracht haben, daß das Europäische Komitee für Normung immer noch nicht zu einer Einigung gekommen ist, die es den Mitgliedstaaten erlaubt, Rechtsvorschriften gemäß der endgültigen Vorschrift zu erlassen, ohne sich innerhalb kurzer Zeit - sofern wir heute und im Verlauf der nächsten Wochen nicht in der Lage sind, die geltende Richtlinie zu ändern - zur Änderung dieser Rechtsvorschriften gezwungen zu sehen, mit all den Problemen, die eine solche Maßnahme mit sich bringen würde. Es geht um die kurzfristige Anwendung von Artikel 6 Absatz 4, der Tanks und Behälter für die Beförderung von Gasen der Klasse 2 betrifft. Da es Probleme im Zusammenhang hinsichtlich der Frist gibt, die für diese Bestimmung festgelegt wurde, müssen wir einen Weg zur Regelung dieser Situation finden. Kurz und gut, wir beschäftigen uns hier mit der Lösung eines Problems, das es heute nicht gäbe, wenn das Komitee seine Arbeit ordnungs- und fristgemäß erledigt hätte. Andererseits besteht das zweite Ziel dieses Vorschlags in der Änderung einiger Bestimmungen über Abweichungen im Interesse einer größeren Genauigkeit sowie in der Änderung des Verfahrens für deren Genehmigung. Angesichts der großen Akzeptanz gegenüber diesem Aspekt, die sich darin zeigt, daß er vom Parlament ohne Änderungsanträge angenommen wurde, bleibt mir nur noch, Ihnen für Ihre Mitwirkung, Ihren Fleiß und Ihre Arbeit zu danken. Ich möchte jedoch einige Anmerkungen zu dem in der Debatte Gesagten machen. Zunächst einmal liegt die Notwendigkeit einer Richtlinie auf der Hand, da wir ja eine vorherige Richtlinie ändern. Und vorschriftsgemäß kann eine Richtlinie nur durch eine andere Richtlinie geändert werden. In einem anderen Zusammenhang würde ich Herrn Pohjamo antworten, daß die Richtlinie 96/35 über Sicherheitsberater, die am 1. Januar 2000 in Kraft tritt, zur Anwendung der Rechtsvorschriften über die Beförderung gefährlicher Güter beitragen, sie transparenter gestalten und besser mit den von uns allen gestellten Forderungen in Einklang bringen muß. Abschließend möchte ich kurz auf die Anmerkungen von Herrn Konrad bezüglich der Beförderungskapazität im Schienenverkehr und auf die Bedeutung eingehen, die dem Schienenverkehr in der Kommission und in den Mitgliedstaaten eingeräumt wird. Gewiß ist, wie Sie sagten, das Schienennetz in einigen Regionen überlastet, wird die Infrastruktur bereits stark in Anspruch genommen und ausgelastet, insbesondere für den Personenverkehr, dem derzeit in allen Mitgliedstaaten im Rahmen der Eisenbahnpolitik der Vorrang eingeräumt wird. In den letzten Jahren betraf die Förderung des Schienenverkehrs in den Mitgliedstaaten im wesentlichen den Personenverkehr. Dank dieser großartigen und überdies erfolgreichen Bemühungen verfügen wir heute über Hochgeschwindigkeitszüge, die beispielsweise die Strecke zwischen Brüssel und Paris in etwas mehr als einer Stunde zurücklegen. Aber der Schienengüterverkehr ist tatsächlich ein Problem. Nach meinem Dafürhalten haben wir hier unsere Hausaufgaben nicht gemacht, und es besteht Handlungsbedarf. Denn Prognosen zufolge ist beim Güterverkehr in den nächsten Jahren leider oder Gott sei Dank - je nach dem, wie man es sieht - ein beträchtlicher Zuwachs zu erwarten. Dieser Zuwachs ist auf eine verstärkte Entwicklung und ein zunehmendes Wachstum in unseren Ländern zurückzuführen. Wäre das nicht so, dann wäre dies gewissermaßen ein schlechtes Zeichen für das Verhalten in anderen Bereichen unserer Wirtschaft und somit auch unserer Gesellschaft. Deshalb müssen wir die Infrastrukturen verbessern, insbesondere die Interoperabilität unserer Züge. Wie Herr Konrad sehr richtig gesagt hat, dauert es mindestens sechs oder sieben Stunden bis ein Güterzug eine Grenze überfahren kann. Dieses Problem gibt es jedoch auch beim Flugverkehr. Wenn man beispielsweise die Grenze zwischen Deutschland und Frankreich im Auto überquert, dann muß man sich nicht ausweisen und auch nicht angeben, daß man sich auf der Durchreise befindet. Reist man jedoch im Flugzeug, so ist eine Genehmigung erforderlich, um von einer Seite zur anderen zu gelangen, und diese wird mitunter erst dann erteilt, wenn man sich bereits in einem Drittland befindet und das betreffende Land inzwischen überflogen hat. Ich möchte mich nochmals bedanken und hoffe, daß wir die Bearbeitung dieser Richtlinie in Kürze abschließen können, um auf diese Weise einen Rahmen zu schaffen, damit das Komitee für Normung seine Arbeit ordnungsgemäß erledigen kann. Der Präsident Vielen Dank, Frau Kommissarin. Die Aussprache ist geschlossen. Die Abstimmung findet morgen um 9.00 Uhr statt. Fischereiabkommen EG/Marokko Der Präsident Nach der Tagesordnung folgt die Aussprache über die mündliche Anfrage (B5-0031/1999) von Herrn Varela Suanzes-Carpegna im Namen des Ausschusses für Fischerei an die Kommission zum Fischereiabkommen EG/Marokko. Varela Suanzes-Carpegna Herr Präsident, Herr Kommissar, sehr geehrte Damen und Herren! Zunächst möchte ich mein Bedauern darüber zum Ausdruck bringen, daß der Rat diese mündliche Anfrage nicht beantworten kann, die von unserem Ausschuß grundsätzlich sowohl an die Kommission als auch an den Rat gerichtet wurde. Aus welchen Gründen auch immer, der Rat wird die Anfrage nicht beantworten. Ich bin jedoch froh darüber, daß diese Aussprache heute stattfindet und nicht wie üblich als einer der letzten Punkte auf der Tagesordnung des letzten Sitzungstags dieser in Straßburg stattfindenden Tagung steht. Ich hoffe, daß wir diese Aussprachen während der "wichtigen Sitzungstage " in Straßburg durchführen können, denn die Fischerei ist es wert, und das gilt um so mehr für ein Abkommen wie das, über das wir heute sprechen werden. Insbesondere möchte ich Herrn Fischler für sein pünktliches Erscheinen danken sowie für die Einhaltung des Versprechens, das er dem Ausschuß für Fischerei während der Anhörung vom 30. August gab, als er uns sagte, daß er das Fischereiabkommen mit Marokko als vorrangige Angelegenheit behandeln würde, was durch die rasche Erarbeitung eines Vorschlags für ein Verhandlungsmandat bestätigt wird. Deshalb möchte ich ihm hiermit meinen Dank aussprechen. Ein weiterer Anlaß zur Freude ist die Tatsache, daß der Rat trotz der bestehenden Schwierigkeiten diesen Vorschlag für ein Mandat angenommen hat. Somit haben wir bereits ein Verhandlungsmandat für das Fischereiabkommen mit Marokko. Wenn wir dem noch hinzufügen, daß die zwei für die Feststellung des Haushaltsplans zuständigen Behörden - der Rat und das Parlament - sich dafür ausgesprochen haben, der Finanzierung dieses Fischereiabkommens politische Priorität einzuräumen, so gelangen wir zu dem Schluß, Herr Fischler, daß Sie "nur " noch die Verhandlungen über das Abkommen führen und seine Unterzeichnung erreichen müssen. Es steht außer Zweifel, daß es nun an Ihnen ist, sich dieser Herausforderung zu stellen, aber Sie können dabei auf die Unterstützung des Parlaments und selbstverständlich auch auf die Unterstützung des Ausschusses für Fischerei zählen, dem ich vorstehe. Ich möchte Ihnen verbindlich mitteilen, daß am 29. in unserem Ausschuß eine umfassende Anhörung des von diesem Fischereiabkommens mit Marokko betroffenen Sektors stattfindet. Es wäre wünschenswert, wenn auch die Europäische Kommission daran teilnehmen würde. Ich halte es nicht für erforderlich, Sie, Herr Fischler, nochmals auf die Bedeutung hinzuweisen, die dieses Abkommen mit Marokko für bestimmte Mitgliedstaaten wie Spanien und Portugal sowie für bestimmte autonome Gemeinschaften wie Galizien, Andalusien und die Kanaren hat, die bekanntermaßen alle zu den Ziel-1-Regionen zählen, welche nach wie vor in hohem Maße vom Fischfang abhängig sind und nicht über alternative Fanggründe für ihre Flotten verfügen, und in denen eine Unternehmensstruktur besteht, die bestimmte Formen der Zusammenarbeit unmöglich macht. Sie werden anläßlich Ihres nächsten Besuchs in Galizien, wo wir Sie mit offenen Armen empfangen werden, selbst Gelegenheit haben, Herr Kommissar, unsere Aussagen zu überprüfen. Von dem Abkommen hängt ein Großteil der Versorgung des europäischen Marktes mit Fisch ab. Außerdem sind viele unmittelbar in diesem Sektor angesiedelte Arbeitsplätze sowie viele weitere Arbeitsplätze in der Industrie und im Dienstleistungsbereich davon betroffen. Die eingereichten Entschließungsanträge sprechen für sich, und auf diese möchte ich verweisen. Bei dem kürzlich in den Räumen des Parlaments durchgeführten europäisch-marokkanischen Seminar wurde deutlich, welch großes Interesse das Königreich Marokko Europa entgegenbringt, und zwar auf höchster Ebene. "Zusammenarbeit " war das am meisten genannte Wort. Die Zusammenarbeit, die die Europäische Union nunmehr von Marokko fordert, betrifft ein ganz bestimmtes Gebiet, nämlich die Fischerei. Bei der Fischerei sind wir dazu verurteilt, uns zu verständigen und zusammenzuarbeiten. Es geht nicht um einen bloßen Tauschhandel: Obst gegen Fisch. Vielmehr geht es darum, auf dem Gebiet der Fischerei zusammenzuarbeiten. Es gilt, das bestmögliche Abkommen über die Zusammenarbeit auf dem Gebiet der Fischerei zu erzielen. Wann? Wie? Glücklicherweise stellt die Europäische Union eine Wirtschafts-, Finanz- und Handelsmacht dar. Glücklicherweise verfügen wir über strukturelle Mechanismen, die solche Verhandlungsfälle vorsehen. Und ich appelliere hier insbesondere an die finnische Präsidentschaft, anläßlich des nächsten Rates die FIAF-Verordnung voranzubringen, und an die Kommission, sich bei diesem Text flexibel zu zeigen und sich den Positionen des Europäischen Parlaments anzunähern. Es ist dringend erforderlich, solche Gegebenheiten bei unseren Strukturhilfen zu berücksichtigen, ebenso wie Ausnahmefälle, sowohl was die Fischereiunternehmen als auch was die Fischer betrifft. So müßten wir nichts überstürzen: Unsere Rechtsvorschriften und unsere Haushaltsvoranschläge müssen es uns ermöglichen, uns auf Verhandlungen einzulassen, die länger als wünschenswert andauern. Eine lang andauernde Verhandlung, die zu einem guten Abkommen führt, ist besser als ein im Schnellverfahren erzieltes schlechtes Abkommen. Wie soll das Abkommen aussehen, Herr Kommissar? Es soll den verschiedenen Flotten, die derzeit in diesen Fanggründen Fischfang betreiben, die Weiterführung ihrer Tätigkeit ermöglichen. Wie soll die Zusammenarbeit aussehen? Es soll sich um eine möglichst umfassende Zusammenarbeit handeln, die auch das gemeinsame Vorgehen beim Fischfang betrifft, denn angesichts der Tatsache, daß Europa der wichtigste Exportmarkt für marokkanischen Fisch ist, wäre es nicht wünschenswert, die Zusammenarbeit auf die Vermarktung und die Verarbeitung zu beschränken, weil die Kontrolle des Marktes in stärkerem Maße von den Konsumzentren als von den Produktionszentren ausgeht. Jedenfalls müßte eine wirkliche Assoziierungspolitik die Öffnung des betreffenden Landes für europäische Investitionen auch beim Fischfang einschließen, um gleiche Wettbewerbsbedingungen für Europäer und Marokkaner zu gewährleisten. Dabei muß es sich um eine reale und wirksame Gleichstellung handeln, die im Hinblick auf die Maßnahmen zur Erhaltung der Ressourcen nicht diskriminierend ist. Wir müssen aufpassen, daß sich das Beispiel des mit Argentinien geschlossenen Abkommens nicht wiederholt. Es müssen wirksame Maßnahmen zur Überwachung und Kontrolle der Vereinbarungen getroffen werden, die gleichermaßen für beide Seiten anwendbar sind. Niemand ist stärker am Schutz der Ressourcen und der verantwortungsvollen Fischerei interessiert als die Europäische Union. Die andere Seite muß garantieren, daß sie diesbezügliche Maßnahmen in den Laichgebieten der betreffenden Arten anwenden wird, in denen die europäischen Flotten keinen Fischfang betreiben. Ferner müssen in den Gebieten, in denen sowohl europäische als auch marokkanische Flotten Fischfang betreiben, biologisch bedingte Verbote und Schonzeiten gleichermaßen für beide Seiten gelten, ohne Diskriminierung und mit einer gegenseitigen Kontrolle. Das Europäische Parlament wird Sie, Herr Kommissar, politisch und finanziell unterstützen. Aus diesem Grund haben wir darum ersucht, diesen Verhandlungen beizutreten, und ich hoffe, daß dem bei den nächsten Sitzungen im Rahmen des dreiseitigen Dialogs zugestimmt wird. Also auf in den Kampf, wie wir in meinem Land für "Hals und Beinbruch " zu sagen pflegen, und Sie werden zweifellos zu einem großen Kenner dieses Landes werden. Fischler Herr Präsident, meine sehr geehrten Damen und Herren Abgeordnete, Herr Varela! Wie Sie wissen, hat der Rat bereits am 15. Oktober das Mandat für die Aufnahme der Verhandlungen mit dem Königreich Marokko endgültig angenommen. Von unserer Seite sind längst alle Vorkehrungen getroffen worden, um diese Verhandlungen beginnen zu können. Ich danke Ihnen, Herr Varela, für die Glückwünsche, die Sie mir diesbezüglich ausgesprochen haben. Nachdem diese Sache mehr mit Schiffen zu tun hat, ist es vielleicht angebrachter, Mast- und Schotbruch zu wünschen und nicht Hals- und Beinbruch; das sagt man sich unter Fischern. Ziel dieser Verhandlungen ist es, daß wir gemeinsam neue Formen der Zusammenarbeit im Bereich der Fischerei suchen, die mit der Entwicklung des marokkanischen Fischereisektors und der Erhaltung der Fangtätigkeit der europäischen Flotte in Einklang stehen. Wie Sie ebenfalls wissen, hat Marokko trotz aller Bemühungen, die von seiten der Kommission, zum Teil noch von meinem Vorgänger, unternommen worden sind, bislang noch keine Sondierungssitzungen abhalten wollen. Ich habe daher anläßlich des Treffens, das Sie, Herr Varela, bereits erwähnt haben, am 21. Oktober Premierminister Youssoufi angeboten, persönlich in Marokko die Verhandlungen aufzunehmen. In der Zwischenzeit sind die marokkanischen Behörden bezüglich einer endgültigen Terminfixierung an uns herangetreten. Weil es angesprochen wurde, möchte ich auch darauf aufmerksam machen, daß ich aufgefordert wurde, an der Sitzung des Fischereiausschusses am 29. November - so wurde das Datum genannt - teilzunehmen. Da sehe ich, offen gestanden, gewisse Schwierigkeiten insofern, als ich zu dem Zeitpunkt auch in Seattle sein sollte zur Eröffnung der Millennium-Runde der WTO. Ich bitte daher um Verständnis, daß wir entweder diesen Termin verschieben oder Sie diese Ausschußsitzung ohne meine Anwesenheit durchführen müssen. Ich stimme mit Ihnen überein, daß wir alles daransetzen müssen, um dieses Abkommen zu einem Erfolg zu bringen. Aber wir wissen auch alle, daß das ungeheuer schwierig sein wird, und Sie haben die Gespräche in diesem Dialog mit den Marokkanern letzte Woche erwähnt. Ich war zum Teil auch selbst dabei und mußte feststellen, daß bis jetzt die Haltung Marokkos uns gegenüber alles andere als positiv gewesen ist. Auf einen weiteren Punkt möchte ich auch eingehen, und zwar für den Fall, daß es zu einer erzwungenen Einstellung der Fangtätigkeit nach November, nachdem das Abkommen ausgelaufen ist, kommen sollte. Hier hat die Kommission die Absicht, die in Frage kommenden Vorschriften des Gemeinschaftsrechts zugunsten der betroffenen Mannschaften und der betroffenen Fischereiunternehmen entsprechend zu nutzen. Aber die rechtliche Basis für diese Nutzung, vor allem nach Dezember, sind die neuen strukturellen Maßnahmen. Es wird daher wichtig sein, daß eine entsprechend rechtzeitige Beschlußfassung im Rat erfolgt, damit wir eine Rechtsgrundlage haben, damit wir überhaupt ein Instrument zur Verfügung haben, um dann eine finanzielle Unterstützung an die betroffenen Fischereiunternehmen und die betroffenen Fischer gewähren zu können. Cunha Herr Präsident, bekanntlich läuft das Fischereiabkommen, das seit 1992 zwischen der Europäischen Union und Marokko besteht und gegenwärtig noch in Kraft ist, Ende November aus. Durch dieses Abkommen haben 500 Schiffe der Europäischen Union, darunter 50 portugiesische, gegen einen jährlichen Ausgleich von rund 125 Mio. Euro Zugang zu den marokkanischen Gewässern. Ich zweifle nicht daran, daß die Schwierigkeiten sehr groß sein werden, ebenso wie es im Jahr 1994 der Fall war. Die Marokkaner sind sich ihrerseits des großen Werts ihrer Fischereiressourcen bewußt und spüren den permanenten Angriff darauf durch große internationale Fischereimächte wie Japan, Südkorea oder Rußland, die noch mehr abfischen wollen als gegenwärtig in ihren eigenen Fischgründen. An dieser Stelle sei auch daran erinnert, daß dieses Fischereiabkommen mit Marokko Teil eines viel umfassenderen Rahmens der Zusammenarbeit und Partnerschaft ist, innerhalb dessen die Europäische Union Marokko ebenfalls bedeutende Handelskonzessionen und wichtige Unterstützung zu seiner Entwicklung gewährt. Zu erwähnen ist, daß es seitens der Europäischen Union Mitgliedstaaten gibt, die die Haushaltskosten für die Fischereiabkommen der Europäischen Union mit Drittländern als zu hoch bewerten. Darum möchte ich in meinem Redebeitrag vier Punkte hervorheben. Erstens muß betont werden, daß das Fischereiabkommen mit Marokko das bei weitem wichtigste der Europäischen Union ist, umfaßt es doch mehr als 30 % aller Fänge der Gemeinschaftsflotte in Fischgründen von Drittländern. Die dreißigtausend Arbeitsplätze, die direkt oder indirekt von diesem Abkommen abhängen, mögen im Vergleich zur Größe der Europäischen Union als wenig erscheinen. Die Tatsache jedoch, daß sie in kleinen Fischergemeinden, hauptsächlich an der spanischen und portugiesischen Küste, angesiedelt sind, ohne Tradition und Möglichkeit der wirtschaftlichen Umstellung, würde, wenn diese Arbeitsplätze vernichtet würden, eine dramatische Situation heraufbeschwören. Zweitens seien die Mitgliedsstaaten der Union, die dem Fischereiabkommen weniger begeistert gegenüberstehen, daran erinnert, daß aus einer kürzlich von unabhängigen Gutachtern erstellten Studie hervorgeht, daß der von der Union als Gegenleistung für den Zugang zu den Fischgründen von Drittländern aufwendete Betrag von 485 Mio. Euro einem Geschäftsvolumen von rund 1500 Mio. Euro entspricht. Anders ausgedrückt, beträgt der Nutzen, den die Europäische Union aus den internationalen Fischereiabkommen zieht, das Dreifache der ihr hierfür entstehenden Kosten. Drittens möchte ich ebenfalls hevorheben, daß diese Abkommen in den betreffenden Drittländern einen Wertzuwachs von 107 Mio. Euro erzeugen, wodurch rund achtzehntausend Arbeitsplätze geschaffen werden. Dies bedeutet, daß unter Berücksichtigung des biologischen Gleichgewichts der Arten, die Fischereiabkommen der Europäischen Union mit diesen Ländern zu deren nachhaltiger Entwicklung beigetragen haben. Viertens möchte ich die Bedeutung, die der Laufzeit dieses Abkommens zukommt, unterstreichen. Bereits ein minimaler zeitlicher Rahmen von fünf oder sechs Jahren könnte den Beschäftigten in diesem Sektor eine gewisse Stabilität und mittelfristige Perspektive bieten, um strukturelle Maßnahmen auf den Gebieten der Kontrolle, der Evaluierung und der Besteuerung durchzusetzen. Schließlich ist es erforderlich, daß der Rat und die Kommission ihre Arbeit tun und das Parlament von dieser in Kenntnis setzen. Es ist bereits ziemlich spät. Ich meine, daß man die Kommission, den Rat und die Mitgliedstaaten, vor allem die hier am stärksten involvierten Regierungen, für diesen Verzug kritisieren darf. Wie das Sprichwort sagt: Besser spät als nie. Das Verhandlungstempo wird zu einem vorrangigen Faktor, betrachtet man die Verunsicherung und Ängste, die eine noch zu diesem Zeitpunkt nicht zustandegekommene Entscheidung bei den Fischern und deren Familien hervorruft. Es müssen andererseits sozioökonomische Ausgleichsmaßnahmen sowohl für die Fischer als auch für die weiterverarbeitenden Industrien vorgesehen werden, falls es im Ergebnis einer eventuellen Verzögerung bei den Verhandlungen zu einer Stillegung kommen sollte. Miguélez Ramos Herr Präsident! Auf Betreiben der sozialistischen Fraktion und mit Unterstützung der anderen Fraktionen hat der Ausschuß für Fischerei diese mündliche Anfrage an die Europäische Kommission und an den wieder einmal abwesenden Ministerrat gerichtet, damit den Bürgern Europas der derzeitige Stand der Kontakte zu den marokkanischen Behörden im Hinblick auf die Verhandlungen über ein künftiges Fischereiabkommen zwischen der Europäischen Union und Marokko erklärt wird. Wie Ihnen, Herr Fischler, bereits bekannt sein wird, läuft das geltende Abkommen am 30. November dieses Jahres aus, und vom darauffolgenden Tag an muß die Gemeinschaftsflotte ihre Tätigkeit in den unter dieses Abkommen fallenden Fanggründen einstellen. Das heißt, daß am 1. Dezember 7 000 europäische Fischer ihre Arbeit verlieren, 477 Gemeinschaftsschiffe in unseren Häfen vor Anker bleiben, 10 000 Arbeitsplätze in der Konserven- und Verarbeitungsindustrie gefährdet sind und darüber hinaus auch viele tausend Arbeitsplätze im Bereich der Vermarktung und des Hafenbetriebs auf dem Spiel stehen. Ich möchte Sie darauf aufmerksam machen, Herr Kommissar, daß es sich dabei um Arbeitsplätze in sehr stark vom Fischfang abhängigen Küstenregionen, Ziel-1-Regionen, handelt, in denen der Fischfang die wichtigste Tätigkeit ist. In Galizien, der Region, aus der ich komme, haben 45 der 56 dort angesiedelten wirtschaftlichen Aktivitäten mit dem Fischfang zu tun. Die Zahl der Schiffe und der Fischer der in diesen Fanggründen tätigen Gemeinschaftsflotte wurde mit jedem Abkommen weiter reduziert. Dies halte ich für normal, aber man kann nicht verlangen, daß von einem Tag auf den anderen Schiffe und Besatzungen verschwinden, die dort seit Jahrzehnten Fischfang betrieben haben, lange bevor das Übereinkommen von Jamaika geschlossen wurde. Die Beihilfen für die betroffenen Fischereiunternehmen und Fischer, die im Rahmen des FIAF bereitgestellt werden sollen, wurden bereits erwähnt. Ich möchte Ihnen sagen, Herr Kommissar, daß es weder den Fischereiunternehmen noch den Fischern in erster Linie um Beihilfen geht. Dies sind Menschen, die auf See arbeiten und die das tun möchten, womit sie sich auskennen, auch wenn sie dabei sehr viel aufs Spiel setzen. Andererseits werden diese Beihilfen einen Teil der Bevölkerung, der durch die Stillegung der Flotte betroffen ist, niemals erreichen: Frau Manuela, die Inhaberin eines Fischgeschäfts, Herrn Antonio, der einen Laden für Haushaltsgeräte besitzt, ja nicht einmal die Schiffstischlerei, die in einer galizischen Lehrwerkstatt in Rianxo betrieben wird und für die es dann keine Schiffe mehr zu reparieren gibt. Wenn diese Beihilfen aus FIAF-Mitteln bereitgestellt werden, führt dies außerdem zu einer weiteren Verknappung der ohnehin geringen Mittel dieses Fischereifonds, die eigentlich für die Anpassung und Erneuerung der Flotten vorgesehen sind. Vor vier Jahren hat sich das Parlament dafür ausgesprochen, eine eigene Linie für Flottenstillegungen, unvorhergesehene Krisen und Gegebenheiten wie die Verzögerung bei der Verlängerung der Abkommen einzurichten. Nach dem Ablauf des vorangegangenen Abkommens kam es zu einer siebenmonatigen Flottenstillegung. Hinzu kamen noch die natürlichen biologisch bedingten sowie weitere Stillstandszeiten, die der Europäischen Kommission von den marokkanischen Behörden weniger aus biologischen Gründen als vielmehr aus Willkür auferlegt wurden, einer Kommission, die nicht in der Lage war, die Interessen ihrer Bürger zu verteidigen, wie die zahlreichen ungerechtfertigten Aufbringungen belegen, die in einigen Fällen sogar außerhalb der ausschließlichen Wirtschaftszone Marokkos stattfanden. Ich möchte den Kommissar fragen, was er zu tun gedenkt, um zu verhindern, daß sich eine solche Situation wiederholt, denn das entzieht sich bislang meiner Kenntnis. Ebenso wie ich nicht weiß - da der Kommissar dies gerade erwähnt hat -, welche Position er beim Gipfel von Seattle vertreten wird und wie er sich bei dieser Gelegenheit für die Fischerei einzusetzen gedenkt. Ich habe festgestellt, Herr Kommissar, daß Sie die Sache der Landwirtschaft in der Presse sehr aktiv vertreten, aber was die Fischerei betrifft, so habe ich noch nichts von Ihnen vernommen. Meines Erachtens täten Sie gut daran, eine Verteidigungslinie für die europäische Fischerei aufzubauen. Aber auch der Rat spielt eine traurige Rolle, insbesondere was seine unbegreifliche Passivität betrifft, wenn es darum geht, der Kommission das Mandat zur Aufnahme von Verhandlungen mit der marokkanischen Regierung zu erteilen. Nach meinem Dafürhalten ist die Zögerlichkeit des Rates nur dadurch zu erklären, daß die Regierung des Mitgliedstaats, der das größte Interesse an diesem Abkommen haben müßte, nicht genügend Druck ausübt. Ein weiterer Beleg für das Desinteresse des Rates ist seine Abwesenheit bei der heutigen Aussprache. Desinteresse für das Fischereiabkommen mit Marokko und mangelnde Achtung gegenüber diesem Parlament, das die Gesamtheit der europäischen Bürger vertritt. Das Europäische Parlament, das sich im Rahmen des Zustimmungsverfahrens zu dem künftigen Abkommen äußern muß, sollte meines Erachtens neben den anderen Institutionen bei den Verhandlungen mit der marokkanischen Regierung vertreten sein. Eine wie üblich zu spät angesetzte und nicht angemessene Anhörung reicht in diesem Fall nicht aus. Ich möchte Sie darauf hinweisen, Herr Kommissar, daß das derzeitige Abkommen nach meinem Dafürhalten bereits Merkmale eines Abkommens der zweiten Generation aufweist und daß Sie sich deshalb nicht auf die bereits geäußerte Position festlegen dürfen, daß die Verhandlungen sehr schwierig sein werden. Dieses Abkommen beschränkt sich nicht allein auf einen bloßen Finanzausgleich. Es gibt bereits gemischtwirtschaftliche europäisch-marokkanische Gesellschaften, und es wird sie weiter geben, aber dies kann kein ausschließliches Modell sein, und zwar deshalb nicht, weil man nicht von den Fischereiunternehmen verlangen kann, daß sie sich ihrer Fischer mit all ihrem Know-how entledigen, und weil wir Sozialisten es nicht zulassen werden, daß die Weiterführung gewisser Unternehmen auf Kosten ihrer Beschäftigten erfolgt. Das bestehende und das künftige Fischereiabkommen ist auch ein Zeichen für die Partnerschaft Europa-Mittelmeer und es nützt beiden Seiten. Im künftigen Abkommen muß die Gemeinschaft auch ihre technischen Dienste anbieten, damit Marokko seine Fischereiflotte ebenfalls in Ordnung bringen kann. Herr Fischler, was die Fischerei betrifft, haben Sie Ihr Amt noch nicht bzw. in unzureichendem Maße angetreten und einen schlechten Start gehabt. Sie sind als Kommissar neu auf diesem Gebiet, und was den "schlechten " Start betrifft, so meine ich damit Ihre Ankündigung, daß die Generaldirektion Fischerei wahrscheinlich abgeschafft werden solle, die, wie Sie wissen, in diesem Sektor einen wahren Sturm ausgelöst hat. Seien Sie jedoch versichert, Herr Kommissar, daß wir Ihnen das nicht nachtragen werden. Sie haben als Kommissar Ihre Ämter wahrgenommen, und ich möchte mich meinem Kollegen Varela Suanzes-Carpegna anschließen und Ihnen erklären, daß Sie es hier mit einem guten Stier zu tun haben, einem echten Kampfstier. Schlagen Sie sich bei den Verhandlungen tapfer und bringen Sie sie zu einem guten Ende. Verteidigen Sie die Interessen der europäischen Fischer, so wie die marokkanische Regierung die Interessen ihrer Fischer verteidigen wird. McKenna Herr Präsident, unsere Fraktion hat diesen Entschließungsantrag aus mehreren wichtigen Gründen nicht unterzeichnet. Wir halten den Entschließungsantrag für einseitig und darüber hinaus für eine unverhohlene Aufforderung an Marokko, den Wünschen Europas grundsätzlich nachzugeben. Bei den Grünen ist man der Auffassung, daß Marokko selbst entscheiden sollte, wie die Ressourcen in den eigenen Gewässern am besten genutzt werden können. Einer der bedauerlichsten Aspekte dieses Entschließungsantrags besteht darin, daß die Probleme im Zusammenhang mit der Westsahara mit keinem Wort erwähnt werden. Gestern abend sprach ein Vertreter der Saharaoui vor den Grünen. Er informierte uns darüber, daß Schiffe unter europäischer Flagge vor der Küste der Westsahara fischen. Die Grenze der Westsahara befindet sich bei 27º 4' . Alle Gebiete nördlich davon gehören zu Marokko, alle südlich liegenden Gebiete gehören zur Westsahara. Wir wissen, daß die Saharaoui in Kürze in einem Referendum über die Selbstbestimmung entscheiden werden, aber die Haltung Marokkos verursacht nach wie vor zahlreiche schwerwiegende Probleme. Kein Mitgliedstaat der EU hat die Souveränität Marokkos über die Westsahara anerkannt, trotzdem erhält Marokko nach Angaben der Saharaoui 500 Mio. Euro von der EU. Schiffe der EU fischen Seehecht und andere Arten in den Gewässern vor der Küste Marokkos, und diese Gewässer gehören nicht zu den marokkanischen Hoheitsgewässern. Viele halten dies für rechtswidrigen Fischfang, man könnte es sogar als Piraterie bezeichnen. Dies sind schwere Anschuldigungen, und ich möchte darauf hinweisen, daß ähnliche Beschuldigungen auch im Zusammenhang mit Somalia erhoben werden. Welche Zusicherungen kann die Kommission geben, daß dies nicht geschieht? Innerhalb der bestehenden Vereinbarungen mit Marokko ist der probeweise Einsatz eines Satellitensystems vorgesehen. Kann die Kommission uns aufgrund der vorliegenden Ergebnisse versichern, daß keine EU-Schiffe an den illegalen Fischereiaktivitäten beteiligt sind? Ich möchte noch hinzufügen, daß der Vertreter der Saharaoui betonte, man habe grundsätzlich keine Vorbehalte gegen Abkommen zwischen der EU und Marokko. Man wolle lediglich, daß diese Abkommen "rechtmäßig " seien, das heißt, sich ausschließlich auf marokkanische Gewässer beschränkten. Unsere Probleme im Hinblick auf den Entschließungsantrag beziehen sich jedoch nicht nur auf diesen Punkt, auch wenn dies ein ernstes Thema ist. Wir von den Grünen möchten ausdrücklich betonen, daß wir entgegen der häufig geäußerten Vermutung nicht gegen Fischereiabkommen mit Drittländern sind, sondern lediglich fordern, wichtige Bedingungen in diese Abkommen aufzunehmen. Wir fordern, daß die Abkommen gerechter, umwelt- und sozialfreundlicher gestaltet werden und stärker im Einklang mit anderen Gemeinschaftspolitiken stehen. Wir fordern die Einhaltung bestimmter Kriterien. Erstens sollte in bezug auf alle Fischereiabkommen der EU, nicht nur beim Abkommen mit Marokko, das Vorsorgeprinzip gelten. Die Mehrheit begrüßt dies zwar theoretisch, aber nicht in der Praxis. Einfach ausgedrückt, müssen beim Abschluß von Fischereiabkommen eindeutige wissenschaftliche Beweise vorliegen, daß eine stärkere Befischung durch die vorgeschlagenen Aktivitäten der EU die nachhaltige Entwicklung der Fischbestände nicht beeinträchtigt. Wenn nicht zweifelsfrei feststeht, daß Bestände vorhanden sind, sollten diese speziellen Arten nicht in das Abkommen aufgenommen werden. Das zweite Kriterium ist der regionale Ansatz. Alle Länder, ob Küsten- oder Hochseestaaten, die an der Befischung der entsprechenden Bestände beteiligt sind, sollten in die Bewertung der Bestände und die Verhandlungen über die Fangmengen und Fangrechte für die jeweiligen Länder einbezogen werden. Dieses Konzept wird beim Thunfischfang im Südpazifik sehr erfolgreich eingesetzt, und es gibt keinen Grund, weshalb wir es hier nicht anwenden sollten. Die EU verfolgt bisher eine Strategie der Einzelverhandlungen mit den jeweiligen Staaten. Wir lehnen dies ab. Die Kontrolle ist bei den meisten dieser Abkommen ebenfalls ein großes Problem. Die Drittstaaten verfügen einfach nicht über die notwendigen Mittel, um sicherzustellen, daß die Schiffe der EU und andere Hochseeflotten die Vorschriften einhalten. Wir kennen die Probleme der Mitgliedstaaten in ihren eigenen Gewässern; wie schwierig muß die Lösung dieser Probleme erst für diese anderen Länder sein. Satellitensysteme sind ein kleiner, wenn auch positiver Schritt, dennoch muß noch sehr viel mehr getan werden. Im Jahre 1997 wurde vom Rat eine grundlegende Überprüfung der Abkommen zwischen der EU und Drittstaaten gefordert. Der zusammenfassende Bericht liegt nunmehr vor und wurde am Dienstag auf der Sitzung des Rates erörtert. Wir begrüßen diese Studie sehr und hoffen, daß der Rat nun eine weitreichende Diskussion über diese EU-Fischereiabkommen führen wird, nicht nur innerhalb des Rates, sondern auch mit anderen Bereichen der Gesellschaft. Einige der im Bericht enthaltenen Schlußfolgerungen können in Frage gestellt werden, aber zumindest bietet er verläßliche Informationen und Zahlen über diese Abkommen. Diese seit langem geforderten Informationen werden dringend benötigt. Ein weiteres Thema, das ich ebenso wie meine Vorredner ansprechen möchte, und das sicherlich auch von allen nachfolgenden Rednern erwähnt werden wird, ist die Bedeutung dieses und anderer Fischereiabkommen für bestimmte Regionen der Gemeinschaft, die stark von der Fischereiwirtschaft abhängig sind. Die Grünen haben Verständnis für deren Nöte und hoffen, daß entsprechende Entschädigungen für die Beschäftigten in der Fischereiwirtschaft bereitgestellt werden, die im Falle einer Einstellung der Fischereiaktivitäten ihren Arbeitsplatz verlieren würden. Durch die gegenwärtige Politik der EU wird ihnen jedoch ein schlechter Dienst erwiesen, denn es wird die Hoffnung genährt, irgendwo gebe es noch verfügbare Fischbestände für sie. Dies sind falsche Hoffnungen. Klar ist, daß die Fischbestände begrenzt sind. Von seiten der FAO wird seit Jahren auf diese Probleme hingewiesen, und trotzdem suchen wir weiterhin anderswo nach Fischbeständen in anderen Gebieten, bis es kein anderswo mehr gibt. Aus den Gemeinschaftsstatistiken über die Beschäftigung in diesem Sektor geht eindeutig hervor, daß die Beschäftigungszahlen rückläufig sind. Dies ist größtenteils auf die anhaltende Industrialisierung dieses Sektors zurückzuführen, in deren Rahmen immer größere Schiffe entwickelt werden, die mit noch weniger Arbeitskräften auskommen. Auch wenn die Arbeit der Fischer durch diese Entwicklung leichter und sicherer wird, sind damit doch gewisse soziale Kosten in bezug auf die Beschäftigung verbunden. Der Aspekt der Beschäftigung muß in allen Bereichen der Fischereiwirtschaft überprüft werden. Viele Faktoren wirken sich auf diesen Aspekt aus, unter anderem auch die Strukturpolitik, bei der im Zusammenhang mit der Schiffsgröße die Anzahl der Arbeitsplätze nicht berücksichtigt wird. Abschließend möchte ich nochmals darauf zurückkommen, daß Marokko das Recht hat, seine eigenen Entscheidungen zu treffen. Als Vertreterin der Fraktion der Grünen reiste ich im letzten Jahr zusammen mit dem Fischereiausschuß nach Marokko. Die Haltung Marokkos war eindeutig: Man wollte das letzte Abkommen nicht unterzeichnen. Die Unterzeichnung erfolgte schließlich nur unter größtem Druck der Europäischen Union, auch Jacques Santer schrieb einen Brief, in dem er die marokkanische Regierung bat, diesem Abkommen noch ein letztes Mal zuzustimmen. Dies sei das letzte Abkommen, die EU brauche Zeit, um eine andere Lösung zu finden. Man hat jedoch bisher nichts getan, um andere Lösungen zu finden, und wir müssen nun damit beginnen. Wir können anderen Ländern unsere Wünsche nicht aufzwingen. Wir müssen deren Rechte respektieren. Wir brauchen gerechte Abkommen mit anderen Ländern. Miranda Herr Präsident! In Anbetracht dessen, daß nachfolgend unser Kollege Salvador Jové Peres im Namen meiner Fraktion sprechen wird, will ich nur einige kurze Anmerkungen machen, um zum Ausdruck zu bringen, daß diese Thematik von besonderer Bedeutung und großer Aktualität ist. Und das sowohl hinsichtlich ihrer Bedeutung für die Versorgung mit Fischereierzeugnissen als auch hinsichtlich der großen Anzahl von Arbeitsplätzen, die direkt oder indirekt damit verbunden sind. Diese Thematik ist auch bedeutsam auf Grund ihrer negativen Auswirkungen mit allen damit verbundenen sozialen Spannungen und Kosten, die bei einer eventuellen Stillegung der in marokkanischen Fischgründen operierenden Flotte eintreten würden. Übrigens komme ich nicht umhin, darauf hinzuweisen, daß es ein Fehler war, das Fischereiabkommen vor vier oder fünf Jahren nicht in den Rahmen eines viel weiter gefaßten Abkommens über die Zusammenarbeit zwischen der Europäischen Union und Marokko zu stellen. Denken wir an die daraus entstehenden Gefahren, und daher rühren jetzt auch neue und unvermeidbare Konsequenzen, namentlich die Forderungen nach mehr marokkanischen Fischern auf Gemeinschaftsschiffen, nach strikter Bindung von Fanggenehmigungen an neue gemischtwirtschaftliche Unternehmen, nach der Verpflichtung, den Fang in marokkanischen Häfen anzulanden, nach weiteren Konzessionen auf dem Agrarsektor etc. Wir befürworten und wünschen rasche und effektive Verhandlungen mit dem Königreich Marokko zum beiderseitigen Vorteil. Aber wir erachten es als wesentlich, daß sich die aufzunehmenden Verhandlungen, die sich als schwierig und langwierig erweisen können, an einigen grundsätzlichen Leitlinien auf Gemeinschaftsebene orientieren. Zuallererst muß sich das Fischereiabkommen eindeutig in das Gesamtabkommen über die Zusammenarbeit mit diesem Land einfügen. Sodann dürfen keine weiteren Konzessionen eingeräumt oder weitere Ausgleichsregelungen im landwirtschaftlichen Bereich getroffen werden. Die derzeitigen Arbeitplätze im Fischereisektor müssen garantiert werden. Schließlich, aber nicht zuletzt, sind alle Vorkehrungen zu treffen und die entsprechenden Ausgleichszahlungen für den Fall einer eventuelle und unerwünschten Stillegung der Gemeinschaftsflotte vorzusehen. Souchet Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen, das Fischereiabkommen mit dem Königreich Marokko ist gemessen an der Zahl der davon betroffenen Gemeinschaftsschiffe, den dadurch eröffneten Möglichkeiten für den Fischfang und der Zahl der direkt davon abhängigen Arbeitsplätze - mehr als 8 000 Fischer und mehr als 20 000 Beschäftigte - bei weitem das bedeutendste Fischereiabkommen der Europäischen Union. Eine Reihe von Regionen in mehreren Mitgliedstaaten der Europäischen Union ist weitgehend, wenn nicht gar vollständig von diesem Fischereiabkommen abhängig. Wie wir alle wissen, hätte bei einer Nichterneuerung des Abkommens indirekt der gesamte Fischereisektor der Europäischen Union die Folgen zu tragen. Die Fischfangschiffe, die ihrer Fangtätigkeit in den marokkanischen Gewässern dann nicht nachgehen könnten, würden unweigerlich auf andere Fanggründe ausweichen, wodurch sie gefährliche Kettenreaktionen auslösen und für alle Beteiligten nachteilige Gleichgewichtsverluste bewirken könnten. Daß die Marokkaner harte Verhandlungspartner sind, dürfte die Kommission nicht überraschen. Sie hätte daraus die Konsequenzen ziehen müssen. Schon während der Verhandlung über das derzeit geltende Abkommen sahen wir uns mit erheblichen Schwierigkeiten konfrontiert. Im übrigen ist es vollkommen gerechtfertigt, wenn Marokko versucht, seine Fischereiressourcen so zu bewirtschaften, daß seinen langfristigen Interessen am besten Rechnung getragen wird. Es wäre völlig deplaziert, Marokko daraus einen Vorwurf zu machen. Diese Forderung muß vielmehr auf angemessene Weise in ein neues Fischereiabkommen eingebunden und voll und ganz respektiert werden. Hat die Kommission unseren marokkanischen Freunden jedoch die äußerst negativen Folgen bewußt gemacht, die sich im Falle der Nichterneuerung des mit ihnen geschlossenen Fischereiabkommens für die Mitgliedstaaten der Union ergeben würden? Wir haben das Gefühl, daß die Kommission in diesem Punkt nicht den erforderlichen Eifer gezeigt hat. Das Fischereiabkommen läuft am 30. November dieses Jahres ab. Die Kommission hat erst sehr spät um ein Verhandlungsmandat ersucht. Die neuen Verhandlungen wurden noch nicht auf den Weg gebracht, obwohl das geltende Abkommen bereits in einem Monat abläuft. Welche Maßnahmen sind vorgesehen, Herr Kommissar, damit im Falle eines Stillstands der Verhandlungen die unmittelbar in Mitleidenschaft gezogenen Schiffe, die betroffenen Akteure aus dem Fischereisektor, die betroffenen Regionen, insbesondere die vom Fischfang abhängigen Ziel-1- und Ziel-2-Regionen, wie in unserem gemeinsamen Entschließungsantrag gefordert, die Folgen einer Nichterneuerung des Abkommens nicht mit voller Wucht zu spüren bekommen? Zu diesem wichtigen Punkt haben Sie sich eben nur sehr vage geäußert, Herr Kommissar. Somit hat sich die Kommission unbestreitbar passiv verhalten, ist nicht tätig geworden und hat die Dinge schleifen lassen, obgleich es sich um eine wichtige Aufgabe handelt, die ihr gemäß den Verträgen obliegt. Wenn die Kommission jetzt nicht mit aller Kraft versucht, die Fischereiabkommen, den Grundpfeiler der Gemeinsamen Fischereipolitik, zu bewahren, dann werden die Berufsangehörigen des Fischereisektors sich berechtigterweise mit Macht für die Aufhebung der Gemeinsamen Fischereipolitik und die Rückkehr zu einem bilateralen Rahmen einsetzen, der den direkten Abschluß von Fischereiabkommen zwischen Mitgliedstaaten und Drittländern ermöglicht, welche den lebenswichtigen Interessen unserer Völker besser gerecht werden und diese besser schützen. Das bedeutet, Herr Kommissar, daß der Ausgang der Verhandlungen mit Marokko auch für die Zukunft der Gemeinsamen Fischereipolitik außerordentlich bedeutsam ist. Deshalb hoffen wir, daß Sie diesen Verhandlungen in Brüssel, in Straßburg und in Seattle als vorrangig betrachten und ihnen die ganze Aufmerksamkeit widmen, die sie erfordern. Martinez Herr Präsident, werte Kolleginnen und Kollegen, Herr Kommissar, wir beschäftigen uns mit der Neuverhandlung des Fischereiabkommens EG/Marokko, das am 30. November abläuft. Es handelt sich um eines der 29 von der Europäischen Union abgeschlossenen Fischereiabkommen, von denen etwa fünfzehn afrikanische Staaten und Anrainerstaaten des Indischen Ozeans betreffen. Diese Verhandlungen werden in einem bestimmten Kontext stattfinden, der von zwei neuen Aspekten gekennzeichnet ist. Dies ist einerseits der Tod von König Hassan II., der letzten großen Persönlichkeit der Geschichte des 20. Jahrhunderts, und andererseits die vor einigen Tagen ausgesprochene grundsätzliche Anerkennung der Türkei als Bewerberland. Wenn man die Aufnahme eines Landes in Betracht zieht, das nichts mit Europa gemein hat, dann kann man schwerlich gewichtige Einwände gegen Marokko geltend machen, das mit Spanien oder Frankreich zumindest Gemeinsamkeiten im Hinblick auf Sprache, Geschichte und Wirtschaftsbeziehungen besitzt. Technisch gesehen zielt Marokko auf umfassende Verhandlungen ab, die sich auf die Fischerei, den Schutz der Fischereiressourcen, die örtliche Industrie oder gar die Landwirtschaftsbeziehungen in allgemeinerem Sinne erstrecken. Die Position unserer Länder betrifft im wesentlichen die Frage des Budgets, wobei die Kosten mit 125 Mio. EUR pro Jahr veranschlagt werden. Das am meisten begünstigte Land ist Spanien, das 20 % seine Fischereiproduktion im Rahmen des Abkommens mit Marokko, Mauretanien und Senegal realisiert. Portugal und Frankreich profitieren in geringerem Maße, und Italien möchte ebenfalls zu den Nutznießern zählen. Andererseits ist Marokko bestrebt, seine Fischereiressourcen innerhalb seiner Wirtschaftszone zu schützen. Andere Länder, wie Großbritannien, äußern Bedenken im Hinblick auf die Haushaltsmittel. Tatsächlich sind die für die Fischereiabkommen bereitgestellten Haushaltsmittel nicht unerheblich: 300 Mio. EUR, das sind 5 % der für externe Gemeinschaftsmaßnahmen vorgesehenen Haushaltsmittel. Es handelt sich also um einen nicht unerheblichen Betrag, auch wenn wir bei dem Geschäft keinen Verlust machen. Wenn man dem Französischen Forschungsinstitut für Meereskunde (IFREMER) glauben kann, dann erzielt die Europäische Union mit der Investition eines Euro einen Umsatz von fast drei Euro. Demnach beliefe sich die Wertschöpfung auf 900 Mio. EUR. Am meisten profitieren davon die Spanier, da 91 % der auf den Kanaren angesiedelten Flotte und 75 % der in Andalusien angesiedelten Flotte von diesem Abkommen abhängig sind und in Ermangelung eines Fischereiabkommens erhebliche Kosten verursacht würden. Übrigens steht auch Marokko nicht auf der Verliererseite, da fast tausend Arbeitsplätze von diesem Abkommen betroffen sind, was einer Wertschöpfung von jährlich 36 Millionen entspricht. Aber die Marokkaner verweisen mit vollem Recht auf die Gefahr der Überfischung. Vor etwa vierzig Jahren beliefen sich die Fangmengen weltweit auf weniger als 20 Mio. Tonnen, während sie heute fast 100 Mio. Tonnen betragen. Auch wenn Europa daran wenn Europa keine Schuld daran trägt, denn unsere Fangtätigkeit im Mittelmeer geht immer mehr zurück und unser Anteil an den Fangmengen in dieser Region liegt nicht über 40 %. Aus diesem Grund ist es wichtig, auf die Erhaltung der Fischereiressourcen zu achten, die ich gut kenne, von den kleinen Häfen Oualidia und Media über die Sahara - und ich möchte Frau McKenna daran erinnern, daß diese nicht autonom ist, sondern seit Jahrhunderten zu Marokko gehört - bis nach Mauretanien. Wie könnte ein Kompromiß mit dem marokkanischen Minister El Khyari aussehen? Die europäische Seite könnte Zugeständnisse im Hinblick auf die Entwicklung der örtlichen Verarbeitungsindustrie in Marokko, im Hinblick auf Beihilfen für wissenschaftliche Studien und auf die Anlandungen in den marokkanischen Häfen machen. Dennoch bleiben zwei strittige Punkte. Das ist erstens die Aufgabe der Gemeinschaftspräferenz auf dem Gebiet der Landwirtschaft - und die Probleme im Zusammenhang mit der Erzeugung von Tomaten, Frühgemüse bzw. Gemüse generell sind ja bereits bekannt. Der zweite Punkt, in dem wir nicht nachgeben können, bestünde darin, das Fischereirecht für die Spanier im Austausch gegen eine zusätzliche Aufnahme von Einwanderern in einem Europa, in dem es bereits 18 Millionen Arbeitslose gibt, zu erlangen. Herr Fischler, Sie haben daran erinnert, daß sie in Seattle sein werden. Es gilt also, sich auf einer wesentlich höheren Ebene mit dem Problem zu befassen. Es handelt sich nicht um einfache Fischereiverhandlungen, sondern um wesentlich umfassendere Verhandlungen auf der Europa-Mittelmeer-Ebene, vielleicht sogar um WTO-Verhandlungen. Wenn wir in Seattle gegenüber den Vereinigten Staaten in der Frage der Agrarbeihilfen nachgeben, dann ist es schwierig, Marokko entsprechende Zugeständnisse im Agrarbereich zu verweigern. Es ist auch klar, daß die Beziehungen zwischen Marokko und Europa auf höchster Ebene eingeschätzt werden müssen. Wir müssen den nächsten Besuch Seiner Majestät Mohammed VI. im Parlament nutzen, um erneut umfassende Verhandlungen zu führen, und darauf achten, Marokko nicht zu destabilisieren durch Torheiten wie den eben von Frau McKenna über eine angebliche Souveränität der Westsahara geäußerten, deren Folgen im Zusammenhang mit dem dann möglichen Zugang Algeriens zur Atlantikküste sich jeder ausmalen kann. Europa braucht Marokko, und umgekehrt. Es geht also darum, sich zu einigen unter Achtung der gemeinsamen Identitäten, der Souveränitäten und unter Berücksichtigung dessen, was die eine und die andere Seite darstellt, in Anerkennung der Tatsache, daß die Geschichte Marokko, wenn nicht zu einer kulturellen Ausnahme, so doch zumindest zu einem Ausnahmefall im Mittelmeerraum gemacht hat, und zwar für Europa im allgemeinen und für Frankreich im besonderen. Fraga Estévez Herr Präsident! Der Druck, der bei unzähligen Gelegenheiten sowohl vom Rat als auch vom Parlament und vom Fischereisektor auf die Kommission ausgeübt werden mußte, hat zu dem Ergebnis geführt, daß schließlich, kaum einen Monat vor Ablauf des Fischereiabkommens mit Marokko ein Verhandlungsmandat erlangt wurde. Besser spät als nie. Wenigstens handelt es sich um ein gutes Mandat, weil es die Möglichkeit offenläßt, verschiedene Möglichkeiten der Zusammenarbeit zu suchen, einschließlich neuer Rechtsformeln, die für beide Seiten zufriedenstellende Beziehungen auf dem Gebiet der Fischerei ermöglichen. Es ist jedoch bedauerlich, daß es zu dieser Verzögerung kam, die in der Flotte soziale Ängste und Unruhe auslöste, die vermeidbar gewesen wären. Bedauerlich sind auch die Spekulationen und Äußerungen, die sich eher nachteilig auf die Verhandlungen auswirken können, welche angesichts der Bedeutung des Abkommens in einem diskreten, ruhigen und freundlichen Rahmen stattfinden sollten. Aber auch, weil nach Lage der Dinge die Einstellung der Fischereitätigkeit unvermeidlich scheint, was dazu führt, daß, wie bereits beim Ablauf des vorangegangenen Abkommens, außerordentliche Gemeinschaftsmittel aufgebracht werden müssen, um die Zeit der Flottenstillegung zu finanzieren. Ich werde die Argumente nicht wiederholen, die bereits von anderen Kollegen ins Feld geführt wurden und die die enorme Bedeutung dieses Abkommens und seine sozioökonomischen Auswirkungen verdeutlichen. Jedoch möchte ich nachdrücklich darauf hinweisen, daß sich die Flotte aus all diesen wohlbekannten Gründen in einer unsicheren Situation befindet, und da die Fischereiabkommen in zunehmendem Maße auch zu ihren Lasten gehen, hat sie bereits erklärt, daß sie es nicht akzeptiert, über den Verlauf der Verhandlungen im unklaren gelassen zu werden. Natürliche Diskretion und verhandlungstaktische Zurückhaltung ist eine Sache, Geheimniskrämerei gegenüber denjenigen, für die alles auf dem Spiel steht, eine andere. Leider weiß der Ausschuß für Fischerei dieses Parlaments nur allzu gut, wie das ist, wenn man bei den Verhandlungspartnern um Informationen betteln muß, und das selbst in dieser gerade begonnenen Zeit der Transparenz und Zusammenarbeit. Deshalb bin ich ebenso wie der Fischereisektor der Meinung, daß wir diesmal - und in diesem Fall bedaure ich vor allem die Abwesenheit des Rates, denn diesem gelten meine Worte insbesondere - mit aller Entschiedenheit kundtun müssen, daß unsere Teilnahme an den Verhandlungen über die Fischereiabkommen nunmehr, nachdem wir jahrelang inständig darum gebeten haben, als einfache Beobachter zugegen sein zu dürfen, nicht länger aufgeschoben werden darf. Angesichts der Tatsache, daß auf das Abkommen mit Marokko ein relativ großer Anteil der knapp bemessenen Mittel entfällt, die im Rahmen des Gemeinschaftshaushalts für die Fischerei vorgesehen sind, ist dies das einzige Abkommen, bei dem das Zustimmungsverfahren zur Anwendung kommen soll. Somit ist das Verhandlungsergebnis aus rechtlicher Sicht auch unsere Sache, und wir können sehr wohl Informationen aus erster Hand verlangen und müssen nicht darauf warten, bis Vertreter des Rates oder der Kommission, wenn sie dazu in der Lage sind oder es ihnen gerade paßt, die Güte haben, uns aus dritter Hand zu informieren. Darüber hinaus verlangen die Bürger Informationen, und wir sind die gewählten Vertreter der Bürger und haben allein schon aus diesem Grund eine Verantwortung übernommen, die in diesem Fall darin besteht, zumindest über die Geschehnisse informiert zu sein. Deshalb hoffe ich, daß die Frage der Beobachter, die zumindest in einem der auch von meiner Fraktion unterzeichneten Entschließungsanträge angesprochen wird, wenigstens dieses eine Mal ernstgenommen wird. Und deshalb bitte ich ebenso wie andere Kolleginnen und Kollegen und in Übereinstimmung mit dem Entschließungsantrag darum, dieser Frage beim nächsten Dreiergespräch ein für allemal Priorität einzuräumen. Seguro Herr Präsident, meine Damen und Herren Abgeordnete, Herr Kommissar! Die Situation ist bekannt, und der Herr Kommissar hatte Gelegenheit, im Verlauf dieser Aussprache weitere Einzelheiten über die problematische Lage zu erfahren, in der wir, vor allem die von diesem Problem am meisten betroffenen Fischereigemeinschaften, uns befinden. Das ist nicht nur ein wirtschaftliches Problem. Und wenn es das wäre, wäre es schon allein deshalb erforderlich gewesen, daß die Kommission schneller gehandelt und in dieser Angelegenheit die Initiative ergriffen hätte. Es ist auch ein Problem der Beziehungen zwischen zwei Ländern in einer Weltregion, die Frieden braucht und die Ruhe braucht. Und darum hat dieses Abkommen strategische Bedeutung, und zwar nicht nur vom Standpunkt der betreffenden Fischereigemeinschaften, sondern auch vom Standpunkt des Gleichgewichts und des Friedens, der sich nur durch vielfältige Formen der Zusammenarbeit erreichen läßt, wobei dieser Fall exemplarisch ist. Doch da wir nun einmal in diese Lage geraten sind, muß man herausfinden, warum das geschehen ist. Und der Herr Kommissar ist nicht neu in der Kommission, sondern er ist aus der vorherigen Kommission in diese übergegangen. Er führt genau dasselbe Ressort und dasselbe Dossier weiter, und darum hat er eine ganz persönliche und ganz konkrete, besondere und politische Verantwortung nicht nur bei der Lösung dieses Problems, sondern auch bei der Lösung der Probleme, die sich stellen, bis dieses Abkommen tatsächlich erneuert ist. Und, Herr Kommissar, ich möchte Ihnen aufrichtig sagen, daß Ihre Wortmeldung von vorhin auf mich wenig überzeugend gewirkt hat. Ich spürte wenig Begeisterung, und ich hatte den Eindruck, daß Sie hergekommen sind, um in einer beunruhigenden Situation eine administrative Antwort zu geben. Ehrlich gesagt, das ist etwas, was nicht nur mich beunruhigt, sondern gewiß auch meine Kollegen in diesem Parlament. Was die Fischer in bezug auf diesen konkreten Punkt wissen müssen, ist nicht, daß die Kommission Initiativen ergreifen wird, und auch nicht, daß die Kommission bereit ist, ihnen zu helfen; was die Fischer wissen müssen, Herr Kommissar, ist, welche Art von Initiativen ergriffen wird und vor allem, welchen Wert die Gemeinschaftsbeihilfe hat, mit der diese Fischer unterstützt werden sollen, und für welchen Zeitraum die Kommission bereit ist, sie zu gewähren. Denn wie meine Kollegin Miguélez gesagt hat, das Problem der Fischer ist nicht, daß sie finanziert werden, wenn sie ihre Erwerbstätigkeit nicht ausüben, sondern daß sie vielmehr von der Europäischen Union unterstützt werden, damit sie das ausführen können, was ihr beruflicher Auftrag ist, der darin besteht, daß sie arbeiten und damit zum Volksvermögen und zum Gemeinschaftsvermögen beitragen können. Darum ersuche ich Sie um konkrete Antworten. Sie wissen, daß Sie in Portugal wegen des Fleisches nicht mehr sehr populär sind. Unser Wunsch ist, daß Ihre Popularität wegen des Fisches nicht noch weiter abnimmt! Sánchez García Herr Präsident, sehr geehrte Damen und Herren, Herr Kommissar! Im Gesamtkontext der Beziehungen zwischen der Europäischen Union und Marokko möchte ich anläßlich dieser mündlichen Anfrage zum Fischereiabkommen, mit der wir uns heute beschäftigen, auf die regionale Dimension dieses Abkommens, hinweisen. Ich spreche von einer Gemeinschaftsregion, die politisch gesehen zu Europa, aber geographisch gesehen zu Afrika gehört, nämlich den Kanarischen Inseln, die im Atlantischen Ozean vor der Küste von Marokko gelegen sind. In den letzten Jahren ist es auch während der spanischen Demokratie verschiedentlich zu Situationen gekommen, in denen die Fischerei stets als ungeklärte Frage zwischen den Seiten stand, wegen des Streits bei der Abgrenzung unserer Hoheitsgewässer gegenüber den afrikanischen Nachbarvölkern. Trotzdem konnten wir schließlich dank der Abkommen zwischen der Europäischen Union und Marokko zu einer Zusammenarbeit gelangen, ungeachtet der weiteren noch ausstehenden Probleme, wie zum Beispiel in den Bereichen Landwirtschaft (Tomaten) und Umweltschutz (Atomenergiepolitik) sowie im Zusammenhang mit dem Referendum in der Westsahara, das insgesamt erhebliche Auswirkungen auf uns hat. Der Ausschuß für Landwirtschaft und Fischerei des spanischen Senats begann dieser Tage einen Besuch auf den Kanarischen Inseln, um sich unmittelbar mit den im Primärsektor - der Landwirtschaft und Fischerei - anstehenden Problemen vertraut zu machen. Ferner äußerte der Präsident der Regierung der Kanaren den Wunsch, Marokko zu besuchen, um einen Dialog zu führen und auf direktem Wege mit der marokkanischen Regierung zu kommunizieren, im Sinne der guten Nachbarschaft, die die Beziehungen zwischen zwei zivilisierten benachbarten Völkern kennzeichnen sollte, obgleich die Entwicklung in Wirklichkeit oftmals sehr zähflüssig verläuft - wie Herr Obiols neulich bei der Aussprache in Brüssel im Zusammenhang mit dem gemeinsamen Schicksal von Europa und Marokko ganz richtig bemerkte - und es in vielen Fällen nicht gestattet, das Naheliegende zu tun. Wir setzen unsere Hoffnung auf Frieden und Stabilität in unserem Bereich des Atlantik, und es wäre keine schlechte Gelegenheit, dies mit Hilfe des Fischereiabkommens und weiterer europäischer Instrumente der länderübergreifenden Zusammenarbeit zu erreichen. Ich hoffe, daß Marokko seinen internationalen Verpflichtungen nachkommt, wie anläßlich des letzte Woche durchgeführten Kolloquiums von den marokkanischen Behörden signalisiert wurde. Jedenfalls hoffe ich, daß es dank der Diplomatie der Europäischen Kommission möglich sein wird, die allgemeinen Interessen der von diesem künftigen Fischereiabkommen zwischen der Europäischen Union und Marokko betroffenen europäischen Fischer auf angemessene Weise zu wahren. Abschließend möchte ich an ein spanisches Sprichwort erinnern, das meines Erachtens für den heutigen Tag paßt: "Wer Fisch essen möchte, muß sich die Hose naß machen." Deshalb sind wir, die wir Sie, Herr Fischler von der sozialen und wirtschaftlichen Bedeutung der Verlängerung des Fischereiabkommens zwischen der Europäischen Union und Marokko überzeugen möchten, hier so zahlreich vertreten. Nogueira Román Herr Präsident! Ich beteilige mich an dieser Aussprache, um meinen Standpunkt darzulegen und deutlich zu machen, daß wir all diejenigen Positionen unterstützen möchten, die sowohl im Parlament als auch in der Europäischen Kommission dazu beitragen, ein neues Fischereiabkommen zwischen der Europäischen Union und dem Königreich Marokko zu erzielen. In diesem Sinne unterstütze ich den von der Europäischen Volkspartei, der Sozialdemokratischen Partei Europas und der Union für das Europa der Nationen eingebrachten Entschließungsantrag, so wie wir, genauer gesagt zehn Abgeordnete der Freien Europäischen Allianz der Fraktion der Grünen / Freie Europäische Allianz dies bereits ausdrücklich gesagt haben. Selbstverständlich vertreten wir eine Position, die auf unserer Vorstellung von den Beziehungen der Europäischen Union sowie von den konkreten Interessen der Länder fußt, die wir hier repräsentieren. Deshalb gibt es zwei wesentliche Gründe, warum ich unsere Unterstützung für die Unterzeichnung dieses Abkommens kundtun möchte. Erstens, weil wir die Politik der Europäischen Union, die darauf gerichtet ist, Abkommen mit Drittländern zu schließen, für richtig halten. In diesem Fall geht es bei dieser Politik um einen wesentlichen Sektor, um einen wichtigen Bereich unserer Gesellschaft und der Beschäftigung in bestimmten Ländern. Es geht um eine Lebensform, die an unseren Küsten angesiedelt ist, so wie die Landwirtschaft im Binnenland und - warum sollte man es nicht aussprechen - um einen grundlegenden Beitrag zur Ernährung in der gesamten Europäischen Union. Selbstverständlich wollen wir, daß mit diesen Abkommen die Erhaltung der Ressourcen gewährleistet wird. Selbstverständlich sollen die Interessen von Drittländern geschützt und gewahrt werden. Ich möchte jedoch darauf hinweisen, daß die Abkommen nicht einfach nur Drittländer betreffen, in denen Armut herrscht, wie Marokko, Angola usw. Es geht auch, und das ist ebenfalls eine von der Europäischen Union verfolgte Politik, um Abkommen mit Kanada, den Vereinigten Staaten, Australien, Argentinien, also mit Ländern, zu denen insbesondere mein Land - Galizien - eine direkte Beziehung hat. Schließlich möchte ich angesichts der Vielzahl dieser Argumente darauf hinweisen, daß der Wirtschafts- und Sozialrat Spaniens festgestellt hat, daß der Nutzen von Abkommen der Europäischen Union mit Drittländern siebenmal größer ist als die durch diese Abkommen verursachten Kosten. Er wies darauf hin, daß dieses Problem vor allem Regionen in Spanien und Portugal betrifft. In Spanien sind dies die Kanaren, Andalusien und Galizien. Wie Sie wissen, hängen in Galizien konkret 120 000 Arbeitsplätze direkt oder indirekt von der Fischerei ab, und das Abkommen mit Marokko betrifft insbesondere drei sehr wichtige Gegenden: Ribeira, O Morrazo und A Guarda, wo es etwa 150 Schiffe und 1 500 Seeleute gibt, die von der Unterzeichnung des Abkommens mit Marokko abhängig sind. Ich möchte an dieser Stelle daran erinnern, daß am 15. November 1995 das Abkommen über wirtschaftliche und soziale Zusammenarbeit mit Marokko erst dann unterzeichnet wurde, nachdem Marokko die Notwendigkeit der Unterzeichnung eines Fischereiabkommens akzeptiert hatte. Ich sage dies, weil diese beiden Abkommen, denen im Hinblick auf die Durchführung der Europa-Mittelmeer-Konferenz in Barcelona wesentliche Bedeutung beigemessen wurde, darauf hindeuten, daß in unserem Fischereiabkommen nach den Vorstellungen Marokkos und auch nach unseren eigenen Vorstellungen, die Gesamtheit der wirtschaftlichen und sozialen Beziehungen zu dem nahegelegenen Mittelmeer-Königreich berücksichtigt werden muß. Ferner möchte ich darauf hinweisen, daß ein Abkommen, welches im Widerspruch zu dem derzeit bestehenden Fischereisektor steht, nicht in Frage kommt. Der Fischereisektor, dessen Fangtätigkeit Auswirkungen auf das Königreich Marokko hat, besteht aus Kleinunternehmern, aus Fischereiunternehmen, denen es vollkommen unmöglich ist, gemischtwirtschaftliche Gesellschaften mit marokkanischer Mehrheit zu bilden. Demzufolge muß es sich bei dem neuen Abkommen um ein Folgeabkommen handeln, das die erforderlichen Änderungen bestimmter Klauseln enthält, und bei dem wir selbstverständlich dem Nutzen für die wirtschaftliche und soziale Entwicklung Marokkos Rechnung tragen. Andererseits legen wir Wert auf einen zügigen Verlauf der Verhandlungen, sowie darauf, daß der gesamte betroffene Sektor - Fischereiunternehmen und Beschäftigte - wirksam und in ausreichendem Maße unterstützt wird, da mit einer Übergangszeit zu rechnen ist, in der für diese Gewässer kein Fangrecht besteht. Jové Peres Herr Präsident! Meine Fraktion hat einen eigenen Entschließungsantrag sowie Änderungsanträge zum Entschließungsantrag der übrigen Fraktionen eingereicht. Ich werde nicht auf die verschiedenen Aspekte des Entschließungsantrags eingehen, die Ihnen, meine Damen und Herren, ja bekannt sind, sondern lediglich einige konkrete Punkte ansprechen, die, so fürchte ich, bei unseren künftigen Aussprachen von Bedeutung sein können. Der erste Punkt betrifft die gemischtwirtschaftlichen Unternehmen. Marokko wäre offenbar bereit, ein Abkommen zu unterzeichnen, in dem die gemischtwirtschaftlichen Unternehmen die wichtigste Rolle spielen. Was bedeutet das? Es bedeutet schlicht und einfach, daß dieses Abkommen nur einigen Fischereiunternehmen nützen würde. Die handwerklich betriebene und die Flachwasserflotte wären für Marokko für die Bildung gemischtwirtschaftlicher Unternehmen nicht von Interesse. Dies würde in Regionen wie der unseren, in der es sehr große Probleme im Zusammenhang mit der Beschäftigung gibt, das Abwracken kleiner Schiffe und den Abbau von Arbeitsplätzen bedeuten. Andererseits wäre bei gemischtwirtschaftlichen Unternehmen eine Verringerung der aus der Gemeinschaft stammenden Besatzungen zu erwarten, und Marokko fordert, daß mehr Anlandungen in marokkanischen Häfen erfolgen sollen. Dies würde sich nachteilig auf die Beschäftigung auswirken. Wenn diese Unternehmen im Abkommen die wichtigste Rolle spielen, dann würden dadurch größere, vielseitig einsetzbare Flotten begünstigt, die andererseits bereits auf der Suche nach neuen Fanggründen sind. Der zweite Punkt meiner Überlegungen betrifft die Tatsache, daß Herr Kommissar Fischler am 26. des vergangenen Monats nach Meldungen verschiedener Medien meines Landes bei den Verhandlungen über das Fischereiabkommen offenbar seine Bereitschaft bekundet hat, weitere Zugeständnisse im Hinblick auf die Einfuhr von Obst und Gemüse aus Marokko in Betracht zu ziehen. Was dies betrifft, sollten drei Faktoren berücksichtigt werden. Erstens ist der Obst- und Gemüseanbau in der Europäischen Union in Regionen angesiedelt, in denen ebenfalls eine sehr prekäre Beschäftigungssituation herrscht. Zweitens werden Obst und Gemüse bei Handelsvereinbarungen mit Drittländern häufig als Tauschwährung eingesetzt und drittens wurden bei der jüngsten Reform dieses Sektors wichtige öffentliche Instrumente zur Regulierung der Märkte abgeschafft. Deshalb ist es nicht hinnehmbar, daß die Rechnung der Außenpolitik der Europäischen Union zu einem großen Teil auf Kosten des Obst- und Gemüseanbaus beglichen wird. Ich erinnere daran, daß bei der Verhandlung über das nunmehr auslaufende Fischereiabkommen, die Fraktion der Vereinigten Europäischen Linken sich dagegen aussprach, die Unterzeichnung dieses Abkommens durch die Gewährung zusätzlicher Einfuhrkontingente für Obst und Gemüse im Rahmen der parallel dazu stattfindenden Verhandlung über das Assoziierungsabkommen zu erreichen. Dabei ging es vor allem um das Gleichgewicht: Während das Fischereiabkommen nur eine befristete Laufzeit hatte, waren die Bedingungen für die Einfuhr von Obst und Gemüse unbefristet. Zugeständnisse dieser Art werden oftmals als Beitrag zur Entwicklung von Drittländern gewährt. Die Wirklichkeit ist jedoch viel komplizierter. Im Fall von Marokko, meine Damen und Herren, entfallen 85 % der Erzeugung und des Exports von Tomaten auf nur fünf Unternehmen. Das größte dieser Unternehmen, Domain Royal, ist im Besitz der Königsfamilie, während die übrigen vier dem marokkanischen Adel gehören. Die Kürzungen, die beim Fischereiabkommen zugunsten des marokkanischen Fischereisektors vorgenommen wurden, haben ausschließlich dem Haupteigentümer der Cephalopoden-Fangflotte, einem Angehörigen des vorigen Außenministers, etwas genützt. Auf diese Weise wird eben nicht eine gerechte und solidarische Entwicklung gefördert, sondern vielmehr werden bestimmte Interessen begünstigt. Schließlich möchte ich mich noch zum Verlauf der Verhandlungen äußern. Üblicherweise läßt sich Marokko erst dann auf Verhandlungen ein, wenn das vorangegangene Abkommen abgelaufen ist und die Flotte stillgelegt ist, mit den daraus resultierenden sozialen Spannungen. So wird es auch diesmal sein. Eine solche Haltung kann von einem angeblichen Partner nicht hingenommen werden. Meine Fraktion möchte, daß die Europäische Union mit dem Königreich Marokko ein gerechtes und ausgewogenes Abkommen schließt, aber wir sind auch der Meinung, daß das künftige Abkommen mit dem Assoziierungsabkommen verbunden sein müßte, um dieses regelmäßig stattfindende Geschacher, das unter den Fischern erhebliche Besorgnis auslöst und sie in eine schwierige Lage bringt, zu vermeiden. Portas Herr Präsident, liebe Kollegen, Herr Kommissar! Sehen wir uns als erstes die tatsächliche Situation an. Am 30. November dieses Jahres werden die portugiesischen Schiffe, die in marokkanischen Gewässern fischen, diese Arbeit einstellen. Deshalb werden viele Reeder aus naheliegenden Gründen die Ausmusterung der Schiffe verlangen, womit sie den Schiffsfriedhof noch mehr vergrößern, zu dem die gemeinsame Fischereipolitik geworden ist. Und viele Fischer werden direkt in die Arbeitslosigkeit gehen, womit sie den Armutsbereich noch mehr vergrößern, zu dem die gemeinsame Fischereipolitik geworden ist. Zwei weitere Häfen Portugals werden dann von der Nichterneuerung dieses Abkommens hart getroffen: Wir können nicht fischen und nicht arbeiten, was eine Verweigerung elementarer Menschen- und Bürgerrechte ist. Betrachten wir jetzt die Situation aus einem politischen Blickwinkel. Sie entspricht der Inkompetenz der Kommission und des Rates. Das Abkommen läuft am 30. November aus, und das Mandat, um die Verhandlungen wieder aufzunehmen, geht nicht über den Oktober dieses Jahres hinaus. Nie zuvor hatte ich soviel Nachlässigkeit gesehen, einen solchen Rückstand, eine solche Lähmung, soviel Trägheit, eine vollständige Mißachtung der vom Fischfang lebenden Länder und der Fischer aus den südlichen Ländern. Sagen Sie nicht nein, Herr Kommissar, denn das ist die Wahrheit. Zweitens handelt es sich um einen Fall, in dem die Europäische Union nachlässig gehandelt hat. Die Absicht Marokkos, das Abkommen nicht zu verlängern, war seit dem Tag nach der Unterzeichnung des letzten Abkommens bekannt. Jahre vergingen, und weder Frau Kommissarin Bonino noch Herr Kommissar Fischler oder die betreffenden Minister hatten die notwendige Sorgfalt oder Wendigkeit, um zu vermeiden, daß wir hier einen Monat vor dem Eintritt des Ereignisses diskutieren müssen, was wir angesichts eines bevorstehenden Schadens zu tun haben. Andererseits zeigt die Situation, wie widersinnig eine gewisse Sichtweise der Wirtschaftspolitik der Europäischen Union ist. Wir haben Marokko ein zeitlich unbegrenztes Handelsabkommen gewährt. Wir haben ein zeitlich begrenztes Fischereiabkommen erhalten: Das bedeutet, daß Marokko seine Erzeugnisse nach eigenem Ermessen auf dem Territorium der Europäischen Union auf den Markt bringt, wir aber dürfen nur bis zum 30. November 1999 in marokkanischen Gewässern fischen. Wir geben weitaus mehr, als wir dafür erhalten, und das ist Ihre Entscheidung für eine ungezügelte, uneingeschränkte Globalisierung, bei der Sie systematisch den wilden Liberalismus im Weltmaßstab dem Schutz der nationalen Interessen vorziehen. Schließlich beweist dieser Fall anschaulich, wie verfehlt der Föderalismus in den Gemeinschaftspolitiken ist. Marokko hat hauptsächlich ein Problem mit Spanien, das ist allgemein bekannt, die spanische Flotte ist viel größer, die Spanier fischen in Konkurrenz mit den Marokkanern; die portugiesische Flotte ist kleiner, und darum konkurriert unsere Fischerei nicht mit der marokkanischen. In welcher Lage befindet sich Portugal gegenwärtig? Es gelingt Europa nicht, mit Marokko zu verhandeln, weil Marokko nicht will, und Portugal darf nicht mit Marokko verhandeln, weil Europa es nicht zuläßt! Wir wahren nicht unser Recht auf Fischfang, wir, die wir ein Schiffahrtsland sind, und wir wahren auch nicht unser Recht, über unsere eigenen Angelegenheiten zu verhandeln, wir, die wir ein Nachbarland Marokkos sind. Wir sind Europa beigetreten, um an einer Lösung beteiligt zu sein. In der Fischerei wie in der Landwirtschaft isoliert uns dieses Europa als Beteiligte an einem Problem! Die einzige Lösung, meine Damen und Herren Abgeordnete, besteht darin, zu gestatten, daß jedes Land bei der gemeinsamen Fischereipolitik bilaterale Abkommen mit Drittländern abschließen kann, die keine Abkommen mit der Europäischen Union haben. Und im Namen des Subsidiaritätsprinzips fordere ich zu entsprechenden Überlegungen auf, um die gemeinsame Fischereipolitik zu revidieren: Einem Mitgliedsland der gemeinsamen Fischereipolitik muß es erlaubt sein, bilaterale Abkommen mit Drittländern abzuschließen, vorausgesetzt, daß es keine Abkommen zwischen der Europäischen Union und diesen Drittländern gibt. Herr Kommissar Fischler, ich bin seit drei Monaten hier, und ich habe schon dreimal erlebt, daß Sie den Interessen Portugals geschadet haben: beim Problem des Rinderwahns, bei dem Ihre Entscheidung unbegreiflich ist, bei der Schweinehaltung, bei der Ihr Verfolgungsdrang unannehmbar ist, und nun bei der Fischerei, bei der die Untätigkeit Ihres Ausschusses ebenfalls unverzeihlich ist. Ich möchte Ihnen nur eines sagen: Ich komme allmählich zu der Überzeugung, daß Sie meinen, ganz Portugal sei ein Badestrand. Wenn Sie eines Tages das Unglück haben sollten, diesen Strand zu besuchen, werden Sie feststellen, daß Ihnen die portugiesischen Fischer freundlich sagen, Sie seien in meiner Heimat Persona non grata. Medina Ortega Herr Präsident! Ich spreche heute nachmittag im gleichen Sinne wie der überwiegende Teil der Abgeordneten, die sich zu Wort gemeldet haben, und ich habe dem Gesagten nicht viel hinzuzufügen. Zunächst möchte ich Herrn Fischler dazu beglückwünschen, daß er nunmehr, zu einem ziemlich schlechten Zeitpunkt, das Fischereiressort übernimmt. Wir haben während der letzten fünf Jahre mit ihm zusammengearbeitet, und ich vertraue darauf, daß er diese Themen voranbringt. Ich bin gegen jegliches nationalistisches Gerede. Wir können diese Aussprache nicht dazu nutzen, um Vorteile für unsere nationale Politik daraus zu ziehen. Es handelt sich um eine Aussprache zu Gemeinschaftsfragen. Die Fischereipolitik ist eine Gemeinschaftspolitik. Die Kommission und der Rat und die verschiedenen Institutionen sind verpflichtet, diese gemeinsame Fischereipolitik zu verteidigen, und dies schließt selbstverständlich auch Abkommen mit Drittländern ein. Ich komme aus einer der drei spanischen Regionen, die in stärkstem Maße direkt vom Fischereiabkommen betroffen sind, nämlich von den Kanaren. Und ich kann Ihnen sagen, daß wir von jeher in diesen Gewässern gefischt haben - schon meine Urgroßväter haben in diesen Gewässern gefischt -, und daß es für die Bevölkerung dieser Regionen ziemlich unbegreiflich ist, daß dieses Fischereiabkommen auslaufen kann. Aber ich glaube, daß es im Moment ein Fehler wäre, der Kommission zu sagen, wie die Verhandlungsbedingungen aussehen sollen. Das Parlament ist heute morgen seiner Pflicht nachgekommen und hat 125 Mio. EUR in den Haushaltsplan für das Jahr 2000 aufgenommen, die in der in Berlin gemäß der Interinstitutionellen Vereinbarung zwischen Rat und Parlament ausgehandelten finanziellen Vorausschau nicht vorgesehen waren, die jedoch für die Aufnahme der Verhandlungen von ausschlaggebender Bedeutung sind. Ich glaube, daß das Parlament seiner Aufgabe gerecht geworden ist, indem es der Kommission die Mittel zur Durchführung der Verhandlungen zur Verfügung stellte, und wir hoffen, daß die Kommission diesbezüglich weiter vorankommt. Aber ich glaube auch, daß es ein Fehler wäre, auf die eine oder andere Weise Bedingungen für die Verhandlungen zu stellen, so wie dies einige hier getan haben. Nach meinem Dafürhalten steht es uns nicht zu, der Kommission zu sagen, was sie zu tun oder zu lassen hat. Meines Erachtens ist dieses Abkommen wichtig und muß erreicht werden. Es gibt eine weitere wichtige Dimension: Marokko ist ein benachbartes Land. Die Europäische Gemeinschaft wurde nicht errichtet, um irgend jemanden anzugreifen oder zu bedrohen. Sie muß sich nicht nur um ihre eigene Zukunft kümmern, sondern auch um die ihrer Nachbarländer. Zur Zeit beschäftigen wir uns mit der Zukunft der benachbarten mittel- und osteuropäischen Länder im Zuge ihrer Aufnahme in die Europäische Union, aber wir müssen uns auch um die Zukunft der Nachbarländer an der Südküste des Mittelmeeres Gedanken machen. Es geht hier nicht um einen Tauschhandel. Ich glaube nicht, daß das Problem von Marokko dadurch zu lösen ist, daß wir marokkanische Einwanderer aufnehmen, aber es ist eine Tatsache, daß jede Woche zwanzig bis dreißig Marokkaner in kleinen Booten, den sogenannten "Pateras ", auf meiner Insel ankommen, die sich großen Gefahren aussetzen. Viele von ihnen ertrinken. Wir sind hier mit einer kritischen Situation konfrontiert, die sich nur wenige Minuten von unserer eigenen Küste entfernt, in ganz geringer Entfernung, abspielt. Ich glaube, daß die Kommission im Namen der reichen Europäischen Union Marokko bei den Verhandlungen möglicherweise Ausgleichszahlungen in ausreichender Höhe anbieten kann, um das Fischereiabkommen Wirklichkeit werden zu lassen. Natürlich wäre es bedauerlich, wenn es wie beim letzten Mal zu einer siebenmonatigen Verzögerung kommen würde. Ich hoffe, daß dank dem Geschick des Kommissars, der Haltung der Kommission, unseres Rates und unserer Regierungen ein erfolgreicher Vertragsabschluß erzielt werden kann, der einerseits die Weiterführung unserer Fischfangtätigkeit ermöglicht und es andererseits, warum auch nicht, den marokkanischen Bürgern erlaubt, von dem Vorrecht zu profitieren, das sie bei der Bewirtschaftung von Gewässern genießen, in denen es so bedeutende Fischgründe gibt. Buitenweg Herr Präsident, unser heutiger Sitzungstag steht ganz im Zeichen der Beratungen über den Haushaltsplan 2000. In diesem Rahmen haben wir heute vormittag bei der Behandlung der Ausgaben für die externen Politikbereiche bereits über das Fischereiabkommen mit Marokko gesprochen. Dabei vertrat dieses Parlament mehrheitlich die Ansicht, dieses Abkommen müsse einen der neuen Schwerpunkte unseres Parlaments bilden und gehöre in eine Reihe mit dem Wiederaufbau des Kosovo, mit Ost-Timor und der Türkei. Wie ein Fischereiabkommen hinsichtlich seiner Folgen für die einheimische Bevölkerung oder die Fischereiflotte der Europäischen Union auch immer bewertet werden mag, so wird es doch kaum Menschen geben, die die humanitären Katastrophen im Kosovo, in Ost-Timor und das Erdbeben in der Türkei mit einem solchen Handel auf dem Fischereisektor auf eine Stufe stellen wollten. Ferner halte ich es unter budgetären Aspekten für völlig unverantwortlich, bereits einen Betrag zu beschließen, wo wir uns doch bei den Verhandlungen noch nicht einmal auf halbem Wege befinden. Ob überhaupt ein Abkommen zustande kommt, ist noch ungewiß. Wir wissen weder, was ein solches Abkommen beinhalten, noch welche finanziellen Auswirkungen es zeitigen wird. Die Mittel wurden jedoch bereits zugewiesen. Ich hätte es noch für annehmbar befunden, wenn Mittel in die Reserve eingestellt werden. Damit bestünde für das Parlament die Möglichkeit einer erneuten Abstimmung über die Freigabe dieser Mittel nach genauerer Kenntnisnahme des Inhalts dieses Abkommens. Wie sieht nun das weitere Verfahren aus? Verliert die Entscheidung des Parlaments nicht wesentlich an Wert, wenn wir die Mittel bereits zugewiesen haben? Was geschieht denn, wenn das Abkommen nicht Ihre Zustimmung findet? Oder ist etwa jedwedes Abkommen von vornherein akzeptabel? Bei der zweiten Haushaltslesung im Dezember erhalten Sie nochmals eine Chance, und dann sollten Sie der Stellungnahme des Ausschusses für Fischerei mehr Beachtung schenken und sie nicht als Sahnetupfen auf einer längst gebackenen Torte betrachten. Welches Mitspracherecht wird dem Parlament eingeräumt? Es gibt keinerlei Garantie, daß das Abkommen dem Parlament zur Zustimmung vorgelegt wird. Bei dem Abkommen mit Mauretanien wurde lediglich ein Konsultationsverfahren angewandt. Das Parlament war damit nicht einverstanden und rief den Gerichtshof an. Der Gerichtshof befand, die Abkommen bedürften nicht der Zustimmung des Parlaments. Wir befinden uns jetzt in einer Situation der völligen Unklarheit darüber, welche Abkommen denn nun zustimmungspflichtig sind und welche nur eine Stellungnahme des Parlaments erfordern. Das Abkommen mit Marokko könnte sich also durchaus dem Einfluß des Parlaments entziehen, inhaltlich wegen der Anwendung des Konsultationsverfahrens und finanziell wegen des heute vormittag von uns ausgestellten Blankoschecks. Die Zuständigkeiten des Parlaments dürfen nicht nur von Regierungschefs auf Regierungskonferenzen erkämpft werden, sondern insbesondere auch von uns selbst im Rahmen unserer täglichen Arbeit. Krivine Herr Präsident, die Frage der Erneuerung des Fischereiabkommens zwischen Marokko und der Europäischen Union ist ein sehr aufschlußreiches Beispiel für die allgemeine Politik Europas, die sich in dem heute morgen erörterten Haushaltsplan äußert, dessen Logik wir verurteilt haben. Wir sind gegen die Kürzung der Mittel zur Unterstützung der Entwicklungsländer. Europa ist von der in Afrika herrschenden dramatischen Situation direkt betroffen, und zwar in erster Linie als ehemalige Kolonialmacht, aber auch aufgrund der Tatsache, daß es die Ausplünderung dieser Länder auch dann noch fortgesetzt hat, als diese bereits ihre Unabhängigkeit erlangt hatten. Die Art dieser Hilfe muß vollständig überdacht werden, denn sie hat bis zum gegenwärtigen Augenblick lediglich die Aufrechterhaltung der neokolonialen Beziehungen ermöglicht, durch die die jeweiligen Machthaber sowie die multinationalen Konzerne begünstigt werden. Elf ist hierfür ein besonders beredtes Beispiel. Die Bevölkerung dieser Länder hingegen lebt nach wie vor in einem nicht enden wollenden Elend. Anstatt die Interessen der im Fischereisektor Beschäftigten der europäischen Länder und der afrikanischen Länder gegeneinander auszuspielen, muß versucht werden, ihre Forderungen und ihren Kampf angesichts der mächtigen kapitalistischen Interessen miteinander zu verbinden. Was Marokko und das fragliche Fischereiabkommen betrifft, so dürfen auch die Rechte des Volkes von Westsahara, angefangen von seinem Recht auf Selbstbestimmung, seinem Recht auf Bildung eines unabhängigen Staates, wenn es dies wünscht, und dem Recht zum Schutz der auf seinem Territorium befindlichen Naturressourcen, wie die Phosphatlagerstätten oder insbesondere der durch dieses Abkommen gefährdeten Ressourcen seiner Küstenregion, nicht ein weiteres Mal ignoriert werden. Schließlich möchte ich die Aufmerksamkeit auf die soziale Situation lenken, die im Fischereisektor Marokkos besonders angespannt ist. Seit mehreren Wochen sind die meisten Häfen des Landes von Streiks betroffen, die seitens der Ordnungskräfte mit gewaltsamen Repressalien beantwortet werden. Wie im September 1998 geht es bei diesem Kampf erneut um die Erlangung sozialer Grundrechte, wie bezahlter Urlaub, Sozialversicherung, die Rente mit 55 Jahren und die Garantie eines Mindesteinkommens. Aber die marokkanischen Fischer fordern darüber hinaus Gerechtigkeit, nachdem der Gründer ihrer Gewerkschaft, Abdellah Mounacir, von den Schergen Basris ermordet wurde, und ich möchte ihnen hier unsere solidarische Unterstützung bekunden. Hernandez Mollar Herr Präsident! Ich glaube, daß es zum jetzigen Zeitpunkt der Aussprache nichts Besonderes mehr gibt, was nicht schon gesagt worden wäre, möchte aber als Mitglied des Ausschusses für Fischerei und als Vertreter der Bürger und der Interessen von Spanien und Andalusien zwei kurze Anmerkungen machen. Erstens möchte ich darauf hinweisen, daß Tausende andalusischer und spanischer Familien ihren Blick auf uns gerichtet haben. Sie hoffen, durch die Fakten darin bestätigt zu werden, daß der Abschluß eines vorteilhaften Abkommens mit Marokko für die Europäische Kommission und insbesondere für den Rat derzeit vorrangiges und dringlichstes Anliegen ist. Dies ist schwierig, wie Sie, Herr Kommissar, soeben erwähnt haben, aber nicht unmöglich. Die Beschäftigung ist ein vorrangiges Ziel der Europäischen Union, und es genügt nicht, Arbeitsplätze zu schaffen, sondern es geht auch darum, ihre Vernichtung zu verhindern. In Andalusien, der Region, aus der ich komme, ist die höchste Arbeitslosenquote in der Union zu verzeichnen, und etwa 50 % der in den marokkanischen Fischgründen tätigen Schiffe kommen aus Andalusien. Zweitens möchte ich anmerken, daß Marokko im Rahmen der Beziehungen zwischen Europa und den Mittelmeerländern eines der wichtigsten Länder ist. Zwischen Marokko und der Europäischen Union besteht ein wechselseitiges Interesse und ein wechselseitiges Aufeinanderangewiesensein. Daher wirken sich unnachgiebige Haltungen und Affronts nachteilig auf die Zusammenarbeit und die Verständigung aus. Das Parlament kann und muß die Verständigung fördern, da wir die rechtmäßigen Vertreter aller europäischen Bürger sind, die derzeit den Ergebnissen der anstehenden Verhandlungen natürlich erwartungsvoll und mit Besorgnis entgegensehen. Und es ist auch nicht gut für das Verhandlungsklima, wenn aus einem absurden Geltungsbedürfnis heraus aufsehenerregende Aktionen durchgeführt werden, wie die Sache von heute morgen im Zusammenhang mit dem von mehreren Fraktionen eingebrachten Entschließungsantrag. Es nützt den Beschäftigten des Fischereisektors und ihren Familien wenig, wenn einige Politiker nur darauf aus sind, ihr Foto und ihren Namen in der Zeitung abgedruckt zu sehen, bzw. wenn Äpfel mit Birnen verwechselt werden. Ich glaube nicht, daß es angemessen ist, im Rahmen dieser Aussprache die Frage der Westsahara zu erörtern. Das Vorgehen von Kommission, Rat und Parlament muß einheitlich, aufeinander abgestimmt und transparent sein. Nichts würde der anderen Seite mehr nützen als mangelnder Zusammenhalt unsererseits sowie kontroverse Debatten über eine Frage, die für unsere eigenen Interessen und auch für die von Marokko selbst von so ausschlaggebender Bedeutung ist. Casaca Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Wie hier bereits gesagt wurde, läßt sich schwerlich behaupten, daß das Ende dieses Abkommens überraschend komme, da dieses Szenario bereits seit Dezember 1995 vorgesehen war. Deshalb stellen wir mit einer gewissen Verblüffung fest, daß uns die Kommission noch nicht darüber aufgeklärt hat, wie sie sich mit dieser Situation auseinandersetzen will. Als die Kommission die materiell-rechtliche Seite der FIAF-Verordnung einer Durchführungsverordnung zuwies, hat sie erreicht, daß die Fischerei der einzige Bereich auf landwirtschaftlichem und strukturellem Gebiet ist, über den nicht im ersten Halbjahr 1999 entschieden wurde. Man muß auch erklären, daß der Vorschlag für eine Durchführungsverordnung der Kommission, falls er angenommen worden wäre, uns nicht im mindesten helfen würde. In seinem Artikel 17, Punkt 3, der sich auf den Finanzausgleich im Fall einer zeitweiligen Einstellung der Erwerbstätigkeit bezieht, schließt er die Fischer von jeder Entschädigung aus und unterwirft die Reeder lächerlichen Beschränkungen! Ich weiß nicht, ob der Herr Kommissar bemerkt hat, daß einer der jährlichen Finanzplafonds, die er vorschlägt, um bei derartigen Situationen in den Mitgliedstaaten zu helfen, niedriger als sein eigenes Gehalt als EU-Kommissar ist. Wir wissen, daß der Herr Kommissar, als er seine neue Verantwortung im Fischereibereich übernahm, mit großen Worten seine Entferntheit vom Meer hervorgehoben hat. Der Herr Kommissar darf jedoch nicht vergessen, daß er ein Kommissar Europas ist und daß es hier, sowohl an der Küste des Festlandes wie auf Archipelen, so etwa den Azoren und Madeira, viele Menschen gibt, die vom Meer leben, und diese Menschen gehören übrigens sehr oft zu den am meisten Benachteiligten und Hilfsbedürftigen. Zum Schluß möchte ich sagen, daß ich voll und ganz zwei Erklärungen unterstütze, die hier von meinem Kollegen und Genossen Manuel Medina Ortega abgegeben wurden. Wir, die portugiesischen Sozialisten, widersetzen uns radikal jeder Rhetorik des Nationalismus und der Renationalisierung. Ja noch mehr, wir sind ebenfalls, wie hier auch mein Genosse António José Seguro gesagt hat, über die Unterstützung Marokkos und nicht über ein reines Handelsgeschäft sehr beunruhigt, wie hier einige Redner nahegelegt haben. Aber hierfür, Herr Kommissar, müssen Sie eine radikal andere Haltung als die einnehmen, zu der Sie sich in der Vergangenheit bekannt haben, vor allem meinem Land gegenüber. Posselt Herr Präsident! Shakespeare hat geschrieben, daß Böhmen am Meer liegt. Bayern ist ein Nachbarland von Böhmen, also liegt auch Bayern am Meer, und ich möchte sagen, daß dies in der heutigen EU Realität geworden ist, denn es ist so, daß heute in der EU Marokko ein Nachbarland von Bayern ist sowie Spanien an Polen grenzt. Alle europäischen Probleme sind Probleme aller EU-Staaten, und deshalb möchte ich sagen, daß dieses Fischereiabkommen Europa insgesamt betrifft. Es betrifft die Europäische Union als Ganzes. Es ist kein lokales Phänomen. Natürlich müssen wir die Interessen der betroffenen Fischer wahren, aber wir müssen sehen, daß es übergreifende ökologische Probleme gibt im Zusammenhang mit diesem Fischereiabkommen und übergreifende außen- und sicherheitspolitische Probleme, die die gesamte EU betreffen. Es ist unsere Aufgabe, Marokko zu stabilisieren, und deshalb bin ich entsetzt über die Töne, die Herr Jové in diese Debatte eingebracht hat, sowohl was seine Änderungsanträge als auch seinen Beitrag heute betrifft. Wir müssen glücklich sein, daß die klassenkämpferischen Töne, die er heute geäußert hat, in Marokko bisher nicht dazu geführt haben, daß dort sozialistische Systeme eingerichtet wurden wie in Libyen und Algerien, mit deren Folgen wir uns heute herumschlagen müssen, sondern daß dort langsam eine Demokratie heranreift unter dem neuen König, und wir müssen versuchen, diese zarte Pflanze der Demokratie zu unterstützen. Gerade Spanien hat Vorbildliches geleistet für Europa durch seine kluge Politik des Ausgleichs mit Marokko, an der der Kollege Medina Ortega zum Beispiel auch Anteil hatte. Ich habe seine Rede sehr gut und sehr wichtig gefunden, und ich möchte ganz klar sagen, daß es unser Interesse sein muß, die Fischereiinteressen der betroffenen spanischen und anderen europäischen Fischer zu wahren, aber dafür zu sorgen, daß es bald zu einem vernünftigen Abkommen kommt, das die ökologischen und außen- und sicherheitspolitischen Interessen einbezieht und das nicht den Fehler macht, hier mit einer Demagogie zu arbeiten, die unsere Nachbarschaft destabilisiert, und wir wachen dann erst auf, wenn es zu spät ist wie heute im Balkan oder im Kaukasus! Langenhagen Herr Präsident, danke für Ihr vielseitiges Bemühen, mich heute aufzuspüren, und für die Gelegenheit, jetzt sprechen zu dürfen! Herr Kommissar! Aufgrund der Entwicklung des internationalen Seerechts in den 70er Jahren sind der europäischen Flotte traditionelle Fischereigründe verlorengegangen. Etwa 35 % der Weltmeere und 90 % der Fischbestände sind der ausschließlichen Gerichtsbarkeit der Küstenstaaten unterstellt. Deshalb war die Europäische Gemeinschaft gezwungen, internationale Abkommen abzuschließen, um wieder Zugang zu den Fischereigründen zu erhalten und somit die Existenz vieler Gemeinschaftsfischer zu sichern. Mehr als zwei Dutzend Fischereiabkommen mit Drittländern sind heute in Kraft, die von einem bloßen Austausch von Fischereirechten bis hin zur Vereinbarung des Zugangs zu Beständen gegen finanzielle Ausgleichszahlungen reichen. Ich möchte hier die vitale Bedeutung der Fischereiabkommen für die EU betonen. Sie sind und ermöglichen letztendlich Garantie für die Sicherung von Arbeitsplätzen in der EU. Ca. 40.000 Arbeitnehmer sind in diesem Bereich beschäftigt, und somit spielt die Tatsache eines internationalen Abkommens wie das Abkommen mit Marokko eine wesentliche Rolle im Hinblick auch auf die Belieferung des Verbrauchers und der weiterverarbeitenden Industrien mit Fischereierzeugnissen, und das dann noch zu vertretbaren Preisen. Wir sehen, welch elementares Anliegen die Fischereiabkommen für die EU darstellen. Deshalb müssen die Verhandlungen zur Unterzeichnung weiterer bzw. erneuerter Abkommen vorangetrieben werden. Heute diskutieren wir über die Erneuerung des Abkommens mit Marokko. Dieses Abkommen - ich erinnere mich noch gut an die langen Verhandlungen vor vier Jahren, die auch mehrfach Thema von Parlamentsentschließungen waren - hat eben außerordentlich starke soziale und wirtschaftliche Auswirkungen, vor allem natürlich - wie wir gerade gehört haben - auf die strukturschwachen Regionen Spaniens und Portugals. Etwa 8.000 Fischer und 20.000 Stellen in der weiterverarbeitenden Industrie sind direkt von diesem Abkommen betroffen. Die bisher geltenden Ausgleichzahlungen an Marokko von über 400 Millionen Euro über die Laufzeit von vier Jahren machen das Abkommen mit zum bedeutendsten Fischereiabkommen im Haushalt der Gemeinschaft. Durch diese erheblichen finanziellen Auswirkungen auf den EU-Haushalt - wie wir auch gerade gehört haben - kommt das Zustimmungsverfahren zur Anwendung. Das Parlament ist hier gefordert. Die Auswirkungen einer Nichterneuerung wären fatal. Es droht eben dann der Verlust von tausenden von Arbeitsplätzen mit enormen Auswirkungen nicht nur auf die ganze iberische Halbinsel, sondern eben auch auf Europas Stellenwert in diesem wesentlichen Wirtschaftsbereich. Leider ist die Sache nicht so einfach. Marokko ziert sich, mit den Verhandlungen zu beginnen bzw. zu raschen Ergebnissen zu kommen. Ein Spiel auf Zeit! Andererseits darf es für die Gemeinschaft nicht das Ziel sein, unter Zeitdruck ein Abkommen um jeden Preis anzustreben. Marokko hat in den vergangenen Jahren mehrfach einseitig Hindernisse errichtet, die nicht durch das Abkommen gedeckt waren. Es kann nicht angehen, daß die Kosten des Abkommens beständig steigen, aber gleichzeitig die Fanggebiete und Fangperioden verringert werden. Das Europäische Parlament und besonders der Fischereiausschuß sind im Ganzen sehr besorgt um die Erneuerung dieses besonderen Abkommens. Warum hat der Rat so viel Zeit benötigt, um der Kommission das Mandat für die Verhandlungen zu erteilen? Wo sind die lange angekündigten Kosten-Nutzen-Analysen der Kommission, Herr Fischler? Die wirtschaftlichen und sozialen Konsequenzen bei Auslaufen des Abkommens für die Gemeinschaftsfischer sind hinreichend bekannt. Warum also dieses Zögern, das Marokko letztlich in die Hände spielt und unseren EU-Fischern den Boden unter den Füßen wegzieht? Hier ist Aufklärung erforderlich, und zwar schnellstens. Im Interesse unserer Fischer in der EU muß das Parlament klare Worte finden, und das tut es ja auch, wie wir jetzt gerade erfahren, um den unhaltbaren Zustand schnellstmöglich zu beenden. Ich befürchte sonst eine negative Wirkung auf internationale Abkommen schlechthin. Das heißt, wie Herr Posselt es ausgedrückt hat, letztendlich auch auf Europas Außenpolitik. Deswegen halte ich es für dringend erforderlich, heute und morgen ein Zeichen zu setzen und die Kommission aufzufordern, finanzielle Hilfsmaßnahmen für die Betroffenen doch nun wirklich einzurichten. Darüber hinaus fordere ich nachdrücklich, das Parlament, vertreten durch uns Abgeordnete, nun wirklich direkt an den Verhandlungen über das Abkommen zu beteiligen. Über diese Beteiligung darf es keine Zweifel mehr geben! Fischler Herr Präsident, meine Damen und Herren Abgeordnete! Zunächst einmal herzlichen Dank für Ihre Beiträge. Ich glaube, daß dies wirklich der Weg ist, wie wir konstruktiv in dieser sicher schwierigen Situation, in der wir uns in Bezug auf das künftige Abkommen mit Marokko befinden, weiterkommen können. Leider ist Herr Porthouse nicht mehr hier, denn er hat sich etwas anders ausgedrückt. Es scheint immer noch Leute zu geben, die glauben, daß Diskussion und Dialog darin bestehen, daß man den Kommissar beschimpft und sich dann entfernt! Sie können sich einer Sache sicher sein: Auch wenn ich am Anfang nicht alle Elemente in bezug auf die Bedeutung dieses Abkommens, insbesondere für die spanische und auch für die portugiesische Fischereiwirtschaft, erwähnt habe, bin ich mir dennoch der Bedeutung bewußt. Aber ich glaube, wir alle wissen, wie wichtig diese Sache ist, und Sie können auch sicher sein, daß ich mich massiv dafür einsetzen werde, daß es hier zu einer Lösung kommt. Ich nehme selbst, Herr Nogueira, auch nasse Füße in Kauf, wenn es notwendig sein sollte. Das ist alles nicht das Problem. Ich möchte ausdrücklich betonen, daß man den 15. Oktober und die Formulierung des Verhandlungsmandats im richtigen Lichte sehen muß. Hier handelt es sich zweifellos nicht um eine Verzögerung. Wir haben im Februar begonnen, in direkten Kontakten, in vielen Briefen, in vielen Versuchen an die marokkanischen Behörden heranzutreten. Wir haben seit Februar begonnen, vorbereitende Gespräche zu führen, um zu erfahren, was eigentlich die marokkanischen Interessen für die Zukunft sind. Denn das hätte es uns auch wesentlich erleichtert, ein maßgeschneidertes Mandat zu formulieren, um sehr gezielt Verhandlungen führen zu können. Sie wissen alle, daß alle diese Versuche zu nichts geführt haben, weil - ganz einfach - die marokkanische Seite bisher nicht bereit war, auch nur einen Satz mit uns zu wechseln und sich auch nur einmal mit uns zu treffen, um über diese Frage zu diskutieren. Daher geht es jetzt zuallererst darum, wie wir es erreichen könnten, sinnvolle Verhandlungen aufzunehmen. Unsere Positionen sind in der Debatte sehr klar geworden. Wenn man mir jedoch sagt, wir dürfen auf keinen Fall Konzessionen machen, dann müssen Sie bedenken, in welcher Ausgangslage wir uns befinden. Die Ausgangslage lautet: Für uns - und das haben hier fast alle betont - ist dieses Abkommen von allergrößter Wichtigkeit. Die Ausgangslage Marokkos zur Zeit ist: Wir wollen kein solches Abkommen mehr! Durch das Betonen des Nichtgewährens von Konzessionen in den Verhandlungen werden wir daher, glaube ich jedenfalls, nicht erreichen, daß die marokkanische Seite sozusagen offener uns gegenüber wird und eher bereit sein wird, mit uns zu einem Abkommen zu kommen. Daher ist es jetzt wie gesagt wirklich wichtig, den Start zuwege zu bringen. Einer Sache können Sie auch sicher sein: Auch mir ist daran gelegen, daß diese Verhandlungen möglichst transparent ablaufen, und ich bin selbstverständlich bereit, über den weiteren Fortschritt der Verhandlungen auch dem Parlament jederzeit zu berichten. Es wurde darauf hingewiesen, wie gefährlich es wäre, wenn mit diesem Abkommen, das übrigens nicht Teil des Assoziierungsabkommens ist, wie manche geglaubt haben, es hier auch zu Verbindungen in bezug auf den Agrarhandel käme. Wir sollten hier sehr, sehr vorsichtig sein, und wir sollten versuchen, möglichst ein reines Fischereiabkommen zu erreichen. Wenn wir in einem fortgeschrittenen Stadium genau wissen, was die marokkanischen Forderungen sind, dann können wir ja in der Debatte noch darauf zurückkommen. Ich wurde auch gefragt, ob gewährleistet ist, daß die Nachhaltigkeit bei der Nutzung dieses Abkommens für die Zukunft gewährleistet wird und inwieweit das Satellitenüberwachungssystem dazu dient, die Aktivitäten auch tatsächlich zu prüfen. Auch hierzu ein offenes Wort: Von unserer Seite her sind alle Voraussetzungen geschaffen. Alle europäischen Schiffe, die in diesem Raum operieren, können satellitenmäßig überwacht werden. Es gibt allerdings derzeit immer noch ein Problem auf der marokkanischen Seite. Wir haben den Marokkanern hier angeboten, daß wir im Rahmen des MEDA-Programmes sogar bereit sind, dazu beizutragen, diese Probleme auf der marokkanischen Seite zu lösen, aber wie gesagt, hier steht die endgültige Implementierung auf der marokkanischen Seite noch aus. Was die Frage der Hilfen nach dem 30. November anbetrifft: Ich habe auch darauf hingewiesen, daß wir von der Struktur der möglichen Hilfen her im Prinzip so vorgehen wollen, wie wir das bereits das letzte Mal gemacht haben. Die Fischer können also damit rechnen, daß wir Hilfe leisten werden. Wir müssen allerdings auch die verwaltungsmäßigen Voraussetzungen rechtzeitig schaffen. Auch hier ist keine Zeit zu verlieren. Auch hier, glaube ich, besteht eine gewisse Dringlichkeit, und ich bitte auch hier um die Unterstützung von seiten des Parlaments. Letzte Frage: Warum haben wir jetzt beantragt, diese 125 Millionen in das Budget zu setzen? Ich bin sehr dankbar, daß das heute vormittag akzeptiert wurde. Ich glaube, man kann das wirklich von zwei Seiten sehen. Ich sehe niemanden, der realistischerweise annehmen könnte, daß ein kommendes Abkommen wesentlich billiger zu haben sein wird, zu einem wesentlich geringeren Preis zu haben sein wird als das frühere Abkommen. Wenn wir daher genau jenen Betrag ins Budget setzen, der genau dem bisherigen jährlichen Betrag, den wir zu leisten bereit waren, entspricht, dann ist das eher ein Signal, daß wir uns nicht beliebig weit in die Höhe zitieren lassen, sondern daß wir hier eine Grenze setzen wollen, wieviel Geld wir bereit sind, für dieses Abkommen einzusetzen. Ich glaube, das ist daher ein gutes Signal in Richtung Marokko, das uns sicher in den Verhandlungen unterstützen wird. Abschließend eines: Was uns sicher nicht weiterbringt in dieser schwierigen Sache ist, wenn das Parlament dem Rat oder der Rat der Kommission oder umgekehrt, wenn wir uns also gegenseitig sozusagen nur den Schwarzen Peter zuspielen. In dieser Sache können wir nur erfolgreich sein, wenn die drei Institutionen zusammenarbeiten. Darum bitte ich, und ich finde es auch schade, daß der Rat heute diese Garantie nicht ebenfalls hier abgeben kann, weil er nicht anwesend ist! Seguro Herr Präsident! Soeben haben wir erfahren, daß die Konferenz der Präsidenten des Europäischen Parlaments mit großer Mehrheit beschlossen hat, Xanana Gusmão den Sacharow-Preis zu verleihen. Und in diesem Sinne, in meinem persönlichen Namen und im Namen der Sozialdemokratischen Partei ... Europas, möchte ich unsere Freude über diese Entscheidung äußern, die den Staatsbürger Xanana Gusmão, doch vor allem den Widerstand, die Willensstärke, den Mut und die Entschlossenheit des Volks von Ost-Timor ehrt. Diese Preisverleihung ist unserer Meinung nach eine wirksame Ermutigung aller Frauen und Männer, die in anderen Weltregionen für die Verwirklichung des Friedens, für den Schutz der Menschenrechte, für Freiheit und Demokratie kämpfen. Wir Sozialisten glauben, daß die Verleihung dieses Preises an Xanana Gusmão den Geist ehrt, in dem der Sacharow-Preis geschaffen wurde, und daß sie auch das Europäische Parlament ehrt. (Beifall) Medina Ortega Herr Präsident! Ich möchte die Worte meines Kollegen Herrn Segura unterstützen und ganz kurz anmerken, daß die Verleihung des Sacharowpreises an Herrn Xanana Gusmão diesem Parlament zur Ehre gereicht. Ich denke, wir sollten stolz darauf sein, daß es Menschen wie Xanana Gusmão gibt. Er ist ein Mann, der gelitten hat und der dabei seiner Verantwortung gerecht wurde. Wir hoffen, daß er sein Volk in den nächsten Monaten und Jahren auf den Weg des Friedens und der Demokratie führen kann. Und ich hoffe, daß die europäischen Institutionen mit dem nunmehr freien Volk von Ost-Timor zusammenarbeiten und es bei seiner wirtschaftlichen und sozialen Entwicklung unter demokratischen Verhältnissen unterstützen werden. Portas Herr Präsident! Ich unterstütze die Worte meiner Kollegen Vorredner und möchte im Namen der Fraktion Union für das Europa der Nationen sagen: Es ist eine außerordentlich große Freude, daß dieses Parlament in einer Welt, die sich oft von einer Interessenhierarchie und nicht von einer Wertehierarchie leiten läßt, einen mutigen und wertvollen Menschen würdigt, der für einen solchen Wert, den der Freiheit seines Volkes, gekämpft hat, und daß es ihm den Sacharow-Preis verleiht. Das ist ein Grund zu besonderem Stolz, denn dieser Preis trägt ja den Namen eines Wissenschaftlers, der sein Ansehen in allen möglichen Bewährungssituationen eingesetzt hat, Andrei Sacharow, um für die Freiheit der Völker in den Ländern des Ostens gegen eine der schrecklichsten Formen des Totalitarismus zu kämpfen, die dieses Jahrhundert erlebt hat. Das ist ein Grund zum Stolz für uns alle, und wir, die Christdemokraten Portugals, sind sehr glücklich. McKenna Herr Präsident, ich kann mich der Meinung der anderen Redner im Hinblick auf die Vergabe des Sacharow-Preises an Herrn Gusmao nur anschließen. Ich möchte die Mitglieder dieses Hauses ferner daran erinnern, daß wir die Ereignisse nach dem Referendum in Ost-Timor nicht aus den Augen verlieren dürfen. Wir haben eben über Marokko gesprochen, und in diesem Zusammenhang wurde die Westsahara erwähnt. Auch dort wird ein Referendum stattfinden. Die Europäische Union muß mit allen Mitteln sicherstellen, daß den Menschen, die zur Wahl gehen, nicht dasselbe widerfährt wie den Bürgern von Ost-Timor. Wir müssen dafür sorgen, daß in der Westsahara gerechte und demokratische Wahlen stattfinden, daß die Menschen das Recht auf freie Wahlen erhalten. Wir hoffen, daß sich die Ereignisse von Ost-Timor, bei denen die Menschen von indonesischen Militärs verfolgt und ermordet wurden, nachdem sie dem Wahlaufruf der UN gefolgt waren, bei den Wahlen in der Westsahara nicht wiederholen werden. Die Europäische Union muß sich mit diesem Problem befassen. Wir freuen uns sehr, daß Herr Gusmao diesen Preis erhalten hat. Er und das osttimoresische Volk haben ihn verdient. Sie haben Anspruch auf ihre Unabhängigkeit, ihre Freiheit und das Recht, in Frieden zu leben. Der Präsident Ich teile mit, daß ich gemäß Artikel 42 Absatz 5 der Geschäftsordnung drei Entschließungsanträge erhalten habe., Die Aussprache ist geschlossen. Die Abstimmung findet morgen um 9.00 Uhr statt. (Die Sitzung wird um 17.45 Uhr geschlossen.)

3. Αυξανόμενη ένταση στο Μπουρούντι (συζήτηση) Πρόεδρος " ημερήσια διάταξη προβλέπει τη συζήτηση έξι προτάσεων ψηφίσματος σχετικά με την αυξανόμενη ένταση στο Μπουρούντι. Alain Hutchinson συντάκτης. - (FR) Κυρία Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, κυρίες και κύριοι, αρχικά, δεν επιθυμούσαμε να εξετάσει το Κοινοβούλιο τώρα αμέσως την κατάσταση στο Μπουρούντι, διότι, όπως γνωρίζετε, οι αρχές του Μπουρούντι διεξάγουν επί του παρόντος διαπραγματεύσεις με το Εθνικό Απελευθερωτικό Μέτωπο (FNL)· έχουν φτάσει σε ένα κρίσιμο στάδιο που παρουσιάζει επιτέλους μια θετική προοπτική και το οποίο θα πρέπει, ελπίζουμε, να οδηγήσει στην πρακτική εφαρμογή των συμφωνιών που συνήφθησαν στο Νταρ Ες Σαλάμ και αποσκοπούν να θέσουν τέλος στις μάχες, στη βία και στην ανασφάλεια που πλήττουν τη χώρα. Όπως γνωρίζουμε πλέον, το φτεροκόπημα μιας πεταλούδας στο Στρασβούργο μπορεί μερικές φορές να προκαλέσει έναν τυφώνα χιλιάδες χιλιόμετρα μακριά. Από την άλλη πλευρά, το να μην μιλήσουμε για την κατάσταση σε αυτήν τη μικρή χώρα που έχει ορφανέψει από την άποψη της ανάπτυξης, έχοντας απογυμνωθεί από τους φυσικούς της πόρους, το είδος των πόρων που συχνά προσελκύουν χορηγούς, θα ήταν αδιανόητο. Επομένως, σε συμφωνία με τις άλλες πολιτικές ομάδες, θέλαμε να μετατρέψουμε αυτό το ψήφισμα σε μια έκκληση για θετική δράση σε σχέση με αυτήν τη χώρα που βρίσκεται στην ταραγμένη περιοχή των Μεγάλων Λιμνών. Θέλαμε να επαναλάβουμε την αποφασιστικότητα της ΕΕ, και ιδιαίτερα του Κοινοβουλίου και τη δική σας, κύριε Επίτροπε, να αναζητηθούν νέες λύσεις για αναπτυξιακή βοήθεια που θα είναι πιο αποτελεσματική στις χώρες εκείνες που αποδυναμώνονται από καταστάσεις συγκρούσεων -σε αυτήν την περίπτωση, εμφύλιο πόλεμο- χώρες όπου θέματα όπως η διαδικασία της δημοκρατικής ανοικοδόμησης, η αποκατάσταση των κατεστραμμένων δημόσιων υπηρεσιών και η επανεκκίνηση πολιτικών σε θέματα τόσο θεμελιώδη όπως η υγεία και η εκπαίδευση θα μπορούν να αντιμετωπιστούν και να υποστηριχθούν πιο αποτελεσματικά και πιο γρήγορα. Θέλαμε αυτό το ψήφισμα να αποτελέσει μέρος του σχεδίου δράσης που ζητήθηκε να εκπονήσουν οι Κάτω Χώρες για το Μπουρούντι, το οποίο επιλέχθηκε -και είμαστε πολύ ευχαριστημένοι που επιλέχθηκε- ως μία από τις τρεις πιλοτικές χώρες στο πλαίσιο αυτής της νέας προσέγγισης. Συνεπώς, έχουμε καταστήσει σαφείς τις επιθυμίες μας. Θέλουμε να γίνει το Μπουρούντι ένα πρότυπο ανάπτυξης και, προκειμένου να επιτευχθεί αυτό, θέλουμε να εφοδιαστούν οι αρχές αυτής της μικρής χώρας με τους οικονομικούς πόρους και τη στήριξη που απαιτείται για την κοινωνική, πολιτική και οικονομική ανοικοδόμηση. Το Κοινοβούλιο θα παρακολουθεί στενά τις εξελίξεις, αλλά επιθυμεί επίσης να καλέσει τους βουλευτές του Μπουρούντι από όλες τις πολιτικές ομάδες να αναζητήσουν, κατεπειγόντως, τρόπους και μέσα για να επαναφέρουν τους θεσμούς τους σε λειτουργία, αφού είχαν εμποδιστεί να εκτελέσουν το έργο τους για μήνες, προκειμένου να διεξαγάγουν συζητήσεις και ψηφοφορίες, καθώς και να επιτρέψουν στην κυβέρνηση του Μπουρούντι να εφαρμόσει σχέδια που αποσκοπούν στην ανοικοδόμηση, όπως η πολυαναμενόμενη μεταρρύθμιση του δικαστικού συστήματος και η μεταρρύθμιση του συστήματος υγείας, μεταξύ άλλων τομέων που απαιτούν επείγουσα δράση. Τέλος, θέλουμε να επισημάνουμε ότι το Μπουρούντι, μία από τις πιο φτωχές χώρες του κόσμου, λαμβάνει αναλογικά το μικρότερο ποσό αναπτυξιακής βοήθειας ανά κάτοικο. Αυτό δεν μπορεί να συνεχιστεί. Θέλουμε να ζητήσουμε να αποδεσμευτούν γρήγορα επιπρόσθετοι οικονομικοί πόροι για να χρηματοδοτήσουν αναπτυξιακά προγράμματα προτεραιότητας, και ιδιαίτερα, την ανοικοδόμηση κατεστραμμένων υποδομών. Μαζί με την ΕΕ, μόνο πέντε κράτη μέλη εκπροσωπούνται στο Μπουρούντι, μια χώρα όπου πρέπει να γίνουν όλα από την αρχή. Ελπίζουμε ότι αυτές οι χώρες θα συντονίσουν αποτελεσματικά τις προσπάθειές τους πριν από οιαδήποτε λήψη αποφάσεων στις πρωτεύουσες της Ευρώπης και ότι οι αντιπροσωπείες στο Μπουρούντι που έχουν επιφορτιστεί με την εφαρμογή των αναπτυξιακών πολιτικών θα συνεχίσουν να συνεργάζονται και ότι οι αριθμοί του προσωπικού τους θα αυξηθούν. Συνοπτικά, θέλω να τονίσω την παράγραφο στο ψήφισμά μας που αναφέρεται στη διατήρηση, και πιθανή αύξηση, της άκρως αναγκαίας ανθρωπιστικής βοήθειας, και θέλω επίσης να συστήσω οι διακανονισμοί για την απόσυρση αυτής της βοήθειας να γίνουν σε στενή συνεργασία με την ενίσχυση των αναπτυξιακών πολιτικών η εφαρμογή των οποίων είναι πιο περίπλοκη. Σε αυτό το πλαίσιο, θέλαμε να επισημάνουμε αυτό το σημείο για να διασφαλίσουμε ότι η διαφάνεια των μέτρων που λαμβάνονται τοπικά από τις αρχές του Μπουρούντι με την υποστήριξη της Ευρωπαϊκής Ένωσης και των κρατών μελών, αναγνωρίζεται δεόντως. Πέρα από την επίλυση της σύγκρουσης με το FNL και την αποκατάσταση μεγαλύτερης ασφάλειας, ο λαός του Μπουρούντι χρειάζεται να δει επειγόντως να αντανακλώνται οι βελτιώσεις όσον αφορά την ανάπτυξη της χώρας του στην ταραγμένη καθημερινή ζωή του. Raül Romeva i Rueda συντάκτης. - (ES) Κυρία Πρόεδρε, η συνέχιση των εχθροπραξιών στο Μπουρούντι αποτελεί ένα βήμα οπισθοδρόμησης σε μια ήδη εύθραυστη διαδικασία. Δεκάδες νεκροί και χιλιάδες περισσότεροι εκτοπισθέντες δείχνουν ολοφάνερα ότι οι προσπάθειες για την οικοδόμηση της ειρήνης δεν είναι, προς το παρόν τουλάχιστον, αρκετές. " ευθύνη για αυτήν την κατάσταση πρέπει να μοιραστεί. Είναι σαφώς λυπηρό το γεγονός ότι Εθνικό Απελευθερωτικό Μέτωπο (FNL) πήρε και πάλι τα όπλα, αλλά πρέπει να λεχθεί ότι υπήρξαν πολλές κατηγορίες για παραβιάσεις των ανθρωπίνων δικαιωμάτων από τις ένοπλες δυνάμεις και από την αστυνομία του Μπουρούντι. Είναι επίσης σαφές ότι η αστάθεια στο Μπουρούντι θα μπορούσε να έχει σημαντικές και σοβαρές συνέπειες για την περιοχή, ιδιαίτερα στη Λαϊκή Δημοκρατία του Κονγκό και στη Ρουάντα. Συμφωνώ ότι επήλθε μεγαλύτερη σταθερότητα στο Μπουρούντι μετά τη θέση σε ισχύ ενός νέου συντάγματος το οποίο ακολούθησαν γενικές εκλογές. Ωστόσο, αυτό ενισχύει επίσης την ανάγκη για τη συγκρότηση μιας επιτροπής ειρήνης και συμφιλίωσης ως ένα μέτρο οικοδόμησης εμπιστοσύνης. " Ευρωπαϊκή Ένωση πρέπει να υποστηρίξει μια τέτοια πρωτοβουλία τόσο οικονομικά όσο και επιμελητειακά. Σε αυτό το πλαίσιο, και ιδιαίτερα λαμβάνοντας υπόψη, όπως έχει λεχθεί, ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση επέλεξε το Μπουρούντι ως πιλοτική χώρα για την εφαρμογή ενός σχεδίου δράσης προτεραιότητας που αποσκοπεί στην αύξηση της ταχύτητας και αποτελεσματικότητας της βοήθειας, πιστεύω ότι αυτό το ψήφισμα αξίζει ιδιαίτερη προσοχή. Όχι μόνο από την Ευρωπαϊκή Επιτροπή, αλλά επίσης, και κυρίως, από τα κράτη μέλη, και ιδιαίτερα δύο από τις προτάσεις του. Καταρχάς, η πρόταση για την αύξηση των οικονομικών πόρων που χορηγούνται από την Ευρωπαϊκή Ένωση στο Μπουρούντι, ιδιαίτερα επ' ευκαιρία της ενδιάμεσης επανεξέτασης του δέκατου Ευρωπαϊκού Ταμείου Ανάπτυξης. Δεύτερον, ότι στο πλαίσιο του απαιτούμενου σχεδίου δράσης, πρέπει να δοθεί στήριξη κατά προτεραιότητα σε προγράμματα βελτίωσης της διακυβέρνησης και της δημοκρατικής διαχείρισης του κράτους· στις πολιτικές υγείας, με τη δημιουργία υγειονομικών κέντρων και την απαραίτητη ανανέωση του νοσοκομειακού δικτύου· στην απόφαση της κυβέρνησης του Μπουρούντι να θεσπίσει τη δωρεάν πρωτοβάθμια παιδεία· και στη συνέχιση των προσπαθειών όσον αφορά την ανανέωση των υποδομών της χώρας. Erik Meijer συντάκτης. - (NL) Κύριε Πρόεδρε, ακριβώς όπως το Σουδάν, για το οποίο συζητούσαμε νωρίτερα σήμερα το απόγευμα, το Μπουρούντι είναι μια διαιρεμένη εθνικά χώρα, με μακροχρόνια δυσαρμονία μεταξύ των διαφόρων πληθυσμιακών ομάδων του. Τα προβλήματα που απορρέουν από αυτήν τη κατάσταση είναι πολύ πιο δύσκολο να επιλυθούν στο Μπουρούντι από ό,τι στις άλλες αφρικανικές χώρες. Είναι δύσκολο να σχεδιάσουμε ένα γεωγραφικό σύνορο μεταξύ περιοχών που είναι τυπικά επικράτεια διαφορετικών εθνοτικών ομάδων. Είναι πιο συγγενές με το σύστημα των καστών που υπήρχε παραδοσιακά στην Ινδία. Ακόμη και πριν από τη γερμανική και βελγική αποικιοποίηση, οι Χούτου ήταν η πλειοψηφία στο Μπουρούντι και στη Ρουάντα και οι Τούτσι η μειοψηφία. Οι Τούτσι, οι οποίοι ήταν επίσης αναγνωρίσιμα διαφορετικοί σε εμφάνιση από τους Χούτου ήταν εκείνοι που κυβερνούσαν. Οι Χούτου ήταν κάτω από τον έλεγχό τους. Στην ευρωπαϊκή αποικιακή περίοδο έγιναν προσπάθειες να αλλάξει αυτή η κατάσταση, αλλά όχι με σκοπό την ισότητα και τα ίσα δικαιώματα για τους Χούτου. Εκείνη την εποχή, ο κύριος στόχος ήταν να στρέψουν τις δύο εθνοτικές ομάδες τη μία ενάντια της άλλης, προκειμένου να ενισχυθεί η ολλανδική ή η βελγική διοίκηση. Ακόμη και μετά την ανεξαρτησία, δεν βρέθηκε ποτέ μια διαρκής λύση στις παλιές διαφορές. Το Μπουρούντι γλίτωσε τη μαζική εκστρατεία από την πλειοψηφία των Χούτου στη γειτονική Ρουάντα στον βορρά για την εξολόθρευση της ενοχλητικής μειονότητας των Τούτσι. Ωστόσο, αυτό μπορεί να οφείλεται επίσης στο γεγονός ότι η χειραφέτηση μεταξύ των Χούτου ήταν λιγότερο διαδεδομένη. Όταν μιλάμε στο ψήφισμα για 14 χρόνια εμφυλίου πολέμου, ειρηνευτικές διαπραγματεύσεις, το κίνημα Εθνικού Απελευθερωτικού Μετώπου (FNL) της αντιπολίτευσης, τον αφοπλισμό των ανταρτών και τις μάχες που ξέσπασαν εκ νέου στις 17 Απριλίου, πρέπει να έχουμε επίγνωση του παρελθόντος και των άλυτων προβλημάτων. Ο κύριος σκοπός του ψηφίσματος είναι ότι πρέπει να σταματήσει η βία και πρέπει να επιτευχθεί συμφωνία. Συμφωνώ με αυτό, αλλά σε αυτό το σημείο ειδικά δεν βλέπω πολλούς λόγους αισιοδοξίας. Το ψήφισμα ζητεί επίσης ευρωπαϊκή στήριξη για τη δημοκρατική κυβέρνηση, την εκπαίδευση και την υγειονομική περίθαλψη. Μπορούμε να συνεισφέρουμε σε αυτό εμείς οι ίδιοι. Filip Kaczmarek συντάκτης. - (PL) Κυρία Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, χαιρόμαστε πολύ που μαθαίνουμε για την επανέναρξη των διαπραγματεύσεων και των ειρηνευτικών συνομιλιών μεταξύ του Εθνικού Απελευθερωτικού Μετώπου και της κυβέρνησης στο Μπουρούντι. Αυτή δεν είναι η πρώτη απόπειρα των ανταρτών και της κυβέρνησης να καταλήξουν σε μια συμφωνία. Ελπίζουμε ότι αυτή η συμφωνία θα βάλει ένα τέλος στην αιματηρή σύγκρουση. Αυτή η σύγκρουση δεν είχε ως αποτέλεσμα μόνο αθώα θύματα, αλλά, πάνω από όλα, αποσταθεροποιεί την εύθραυστη ισορροπία και αυξάνει τις εντάσεις στη χώρα, η οποία είδε θετικά αποτελέσματα μετά την ειρηνευτική συμφωνία το 2003. Μετά από πολλά χρόνια συγκρούσεων στο Μπουρούντι, η χώρα προσπαθεί να ανοικοδομηθεί και να επιστρέψει στη διεθνή σκηνή και έχει σημειώσει κάποια επιτυχία. Αυτό που είναι ακόμη πιο παράδοξο είναι το γεγονός ότι το πρόβλημα που βιώνεται στο Μπουρούντι αυτήν τη στιγμή δεν προκαλείται από τη φυλετική σύγκρουση των Χούτου-Τούτσι, αλλά από μία μόνο, πολύ ριζοσπαστική πτέρυγα Χούτου του Εθνικού Απελευθερωτικού Μετώπου, η οποία δεν δέχτηκε την ειρηνευτική συμφωνία και εξακολουθεί να προσπαθεί να πολεμήσει την κυβέρνηση συνασπισμού, η οποία συμπεριλαμβάνει επίσης τους Χούτου. " διεθνής κοινότητα πρέπει να υποστηρίξει την ειρηνευτική συμφωνία και να βάλει ένα τέλος στη σύγκρουση. Marcin Libicki συντάκτης. - (PL) Για άλλη μία φορά, συζητούμε εγκλήματα που διαπράττονται σε διάφορες χώρες σε όλο τον κόσμο και θα συνεχίσουμε αυτές τις συζητήσεις ατέρμονα, μέχρι να αποκτήσει η Ευρωπαϊκή Ένωση μια κοινή εξωτερική πολιτική. Επιπλέον, μια κοινή εξωτερική πολιτική μπορεί να είναι αποτελεσματική μόνο αν η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει μια στρατιωτική δύναμη. " Συνθήκη της Λισαβόνας, η οποία δημιουργεί κάτι σαν υπουργείο εξωτερικών, δεν θα επιλύσει το πρόβλημα, καθώς δεν θα υπάρχει καμία στρατιωτική δύναμη. Στην εποχή του, ο πρόεδρος Λεχ Κατσίνσκι είπε ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση πρέπει να έχει τον δικό της στρατό. Πρόσφατα, ο πρόεδρος Σαρκοζί μίλησε επίσης για αυτό. Πιστεύω ότι αυτό το θέμα πρέπει να μπει στην ημερήσια διάταξη για δημόσια συζήτηση στην Ευρωπαϊκή Ένωση. Πρέπει να υπάρξουν συγκεκριμένες προτάσεις για πολιτικές λύσεις και, κατά συνέπεια, νομικές λύσεις. Χωρίς στρατιωτική δύναμη δεν μπορεί να υπάρξει εξωτερική πολιτική. Αν η ακεραιότητα και η ισχύς της ΕΕ είναι σημαντικές για εμάς, τότε η Ευρωπαϊκή Ένωση πρέπει να έχει τον δικό της στρατό προκειμένου να είναι σε θέση να παρεμβαίνει σε καταστάσεις όπως η κατάσταση στο Μπουρούντι. Μάριος Ματσάκης συντάκτης. - (EN) Κυρία Πρόεδρε, το Μπουρούντι διέρχεται μια επισφαλή κατάσταση εδώ και αρκετά χρόνια. Οι σκηνές βαρβαρότητας που συνέβησαν τη δεκαετία του '90 μεταξύ των Χούτου και των Τούτσι θα μείνουν για πάντα βαθιά χαραγμένες στο μυαλό μας και θα ταράζουν πάντα τη συνείδησή μας. Πολυάριθμες προσπάθειες από τη διεθνή κοινότητα, καθώς και από περιφερειακούς παράγοντες, δεν έχουν οδηγήσει ακόμη στην πολυπόθητη διαρκή ειρήνη και σταθερότητα στην περιοχή, αν και πρέπει να λεχθεί ότι έχει επιτευχθεί μεγάλη πρόοδος. Οι πρόσφατες στρατιωτικές συγκρούσεις μεταξύ των δυνάμεων εθνικής άμυνας και του Εθνικού Απελευθερωτικού Μετώπου είχαν ως αποτέλεσμα την απώλεια αθώων ζωών και είναι άκρως ανησυχητικές. Και οι δύο πλευρές πρέπει να συνειδητοποιήσουν ότι πρέπει να επιλύσουν τις διαφορές τους στο τραπέζι των διαπραγματεύσεων και όχι στα πεδία μάχης. Και οι δυο πλευρές πρέπει να συνειδητοποιήσουν ότι η βία θα φέρει μόνο περισσότερη βία. " ομάδα των ανταρτών πρέπει να αποκηρύξει τη βία και να αφήσει τα όπλα, αλλά ταυτόχρονα η κυβέρνηση του Μπουρούντι πρέπει να σταματήσει να παρέχει ατιμωρησία και να συγκαλύπτει εγκληματίες στις δυνάμεις ασφαλείας που πραγματοποιούν βασανιστήρια και παράνομες κρατήσεις. Ας ελπίσουμε ότι θα υπερισχύσει η κοινή λογική τελικά και ότι οι κύριες πλευρές που εμπλέκονται σε αυτήν την άγρια εσωτερική σύγκρουση στο Μπουρούντι θα καταφέρουν να επιλύσουν τις διαφορές τους ειρηνικά για χάρη της ασφάλειας και της ευημερίας του λαού της χώρας τους. John Bowis εξ ονόματος της Ομάδας PPE-DE. - (EN) Κυρία Πρόεδρε, με τα μάτια του μυαλού μου βλέπω μια όμορφη χώρα. Βλέπω ανθρώπους που πασχίζουν να βγουν από τα επακόλουθα των φρικαλεοτήτων του εμφύλιου πολέμου. Βλέπω τα μνημεία της βίας. Βλέπω φτωχούς ανθρώπους να αγωνίζονται να τα βγάλουν πέρα. Βλέπω τη Μπουζουμπούρα κλειστή τη νύχτα, καθώς προσπαθεί κανείς να επιστρέψει πριν από την απαγόρευση της κυκλοφορίας λόγω της βίας. Βλέπω τα προβλήματα υγείας, την ελονοσία, τα αναπνευστικά προβλήματα και τα προβλήματα υγιεινής. Βλέπω τα στρατόπεδα των προσφύγων - ανθρώπους να επιστρέφουν, χωρίς να ξέρουν πού ακριβώς ήταν τα σπίτια τους, ανθρώπους να επιστρέφουν από την Τανζανία και ανθρώπους να επιστρέφουν από το Κιβού στο Κονγκό. Και τώρα για άλλη μία φορά φυσικά βλέπουμε τη βία, το FNL να παραβαίνει τις συμφωνίες. Βλέπουμε και πάλι τις καταγγελίες για βασανιστήρια και βάναυση μεταχείριση. Το Μπουρούντι χρειάζεται τη βοήθειά μας. Χρειάζεται επίσης αυτοσυγκράτηση αν δεν θέλει να κυλήσει ποτέ ξανά σε αυτόν τον κατήφορο αδιαλλαξίας και βαρβαρότητας. Glyn Ford εξ ονόματος της Ομάδας PSE. - (EN) Κυρία Πρόεδρε, λυπόμαστε για τις πρόσφατες συγκρούσεις μεταξύ των δυνάμεων εθνικής άμυνας και του Εθνικού Απελευθερωτικού Μετώπου στο Μπουρούντι. Καλούμε και τις δυο πλευρές να σεβαστούν την κατάπαυση του πυρός της 7ης Σεπτεμβρίου του προηγούμενου έτους και ιδιαίτερα τον ηγέτη του FNL, Agathon Rwasa, να συμμετάσχει πλήρως στην ειρηνευτική διαδικασία. Ζητούμε από την Επιτροπή να διαθέσει πόρους για να διευκολύνει την επανένταξη των μαχητών του FNL στην κοινωνία, να συμβάλει στην παροχή βοήθειας στους πρόσφυγες και ιδιαίτερα να αποστρατεύσει τα παιδιά στρατιώτες που βρίσκουμε σε αυτήν τη χώρα. Πρέπει να απαιτήσουμε από την κυβέρνηση του Μπουρούντι να σεβαστεί το κράτος δικαίου, να βάλει τέλος στο κλίμα ατιμωρησίας και να διασφαλίσει ότι οι ένοχοι θα προσαχθούν γρήγορα ενώπιον της δικαιοσύνης. Αυτά περιμένουμε από την Επιτροπή και την κυβέρνηση. Eija-Riitta Korhola (FI) Κυρία Πρόεδρε, όπως έχουμε ακούσει, ο πόλεμος στο Μπουρούντι, ο οποίος συνεχίζεται για 14 χρόνια, έχει προκαλέσει μεγάλο αριθμό προσφύγων στο εσωτερικό της χώρας, ελλείψεις τροφίμων και τρομερή βία, ακόμη και από εκείνους που υποτίθεται ότι πρέπει να προστατεύουν τον λαό. Αν και οι τελευταίες ένοπλες συγκρούσεις έχουν αποθαρρύνει για άλλη μία φορά την αναζήτηση της ομόνοιας και μας κάνουν να διερωτόμαστε αν υπάρχει αρκετή πίστη και πολιτική βούληση μεταξύ των δύο πλευρών για ειρηνευτικές συνομιλίες, φαίνεται επίσης να έχουν γίνει σημαντικά βήματα προς τη σωστή κατεύθυνση. Ως αποτέλεσμα των μακρών και σκληρών διαπραγματεύσεων μεταξύ αρκετών πλευρών, οι αντάρτικες δυνάμεις συμφώνησαν να ελευθερώσουν έναν σημαντικό αριθμό παιδιών στρατιωτών ώς τις αρχές Μαΐου. Το Μπουρούντι χρειάζεται επειγόντως τη βοήθεια των κρατών μελών της ΕΕ σε σχέση με την ανθρωπιστική κρίση του, όπως επισημαίνεται στο ψήφισμα, και επομένως καλώ όλους να το στηρίξουν. Ewa Tomaszewska (PL) Κυρία Πρόεδρε, η οξυμένη ένταση στο Μπουρούντι, ο εμφύλιος πόλεμος μεταξύ εθνοτικών ομάδων και η βία εκεί πρέπει να σταματήσουν αμέσως. Εκατοντάδες νεκροί και τραυματίες είναι το τίμημα που πληρώνουν άοπλοι πολίτες εξαιτίας αυτής της σύγκρουσης. Είναι απαραίτητο να γίνει σεβαστή η κατάπαυση του πυρός, είναι απαραίτητο να εμπλακούν ειρηνευτικές δυνάμεις. " οικονομική στήριξη που πρόκειται να δώσει η Ευρωπαϊκή Ένωση στο Μπουρούντι πρέπει να ελέγχεται προσεχτικά και να κατευθύνεται κυρίως σε ανθρωπιστικούς σκοπούς, ιδιαίτερα την υγειονομική περίθαλψη, την ασφάλεια και την εκπαίδευση των παιδιών. Louis Michel Μέλος της Επιτροπής. - (FR) Κυρία Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι: καταρχάς, η Ευρωπαϊκή Ένωση ζήτησε τη συνέχιση του διαλόγου μεταξύ των πλευρών ως το μόνο μέσο για την επίτευξη προόδου προς την ειρήνη και τη συμφιλίωση, που είναι μια θεμελιώδης προσδοκία του λαού του Μπουρούντι. " Ευρωπαϊκή Επιτροπή είναι, επομένως, ιδιαίτερα ευχαριστημένη για το γεγονός ότι, στις 16 Μαΐου 2008, μια αντιπροσωπεία του Palipehutu-FNL -δηλαδή του Κόμματος για την Απελευθέρωση των Χούτου-Εθνικό Απελευθερωτικό Μέτωπο- επέστρεψε στη Μπουζουμπούρα, και ελπίζω ότι θα είναι δυνατό να συνεχίσουν οι δύο πλευρές εποικοδομητικές συνομιλίες. Προτιμώ να αφήσω κατά μέρος την απάντηση που είχα ετοιμάσει διότι άκουσα μια σειρά από σχόλια, και πιστεύω ότι είναι καθήκον μου να αναφέρω μερικά γεγονότα. Θέλω να σας πω -για να είμαι σύντομος και να αποφύγω να επαναλάβω τις εξαιρετικές ομιλίες που άκουσα, ιδιαίτερα από τον κ. Hutchinson, τον κ. Kaczmarek και τον κ. Bowis- καταρχάς, ότι η κατάσταση στο Μπουρούντι σήμερα δεν έχει καμία σχέση με εθνοτικά προβλήματα και η αντιμετώπισή του σαν μια εθνοτική κρίση θα ισοδυναμούσε με το άνοιγμα μιας διαφορετικής και εξαιρετικά επικίνδυνης προοπτικής. Επομένως, τείνω να συμμεριστώ την άποψη του κ. Hutchinson, αν και λυπάμαι λιγάκι που αυτή η συζήτηση διεξάγεται εδώ και τώρα. Έρχεται σε μια μάλλον άκαιρη στιγμή, διότι πιστεύω ότι πρέπει να δώσουμε τώρα μια ευκαιρία στον πολιτικό διάλογο. Το να μιλά κανείς όπως εσείς, κύριε Meijer, για έναν εθνικό σκοπό, είναι μια εξαιρετικά επικίνδυνη εικασία. Δεύτερον, ο κ. Hutchinson επεσήμανε το ακόλουθο γεγονός: η διεθνής κοινότητα, παγιδευμένοι όπως είμαστε, και αυτό ισχύει επίσης για την Παγκόσμια Τράπεζα -έχω μιλήσει σχετικά με το θέμα με τον Bob Zoellick- και για την Επιτροπή, παγιδευμένοι όπως είμαστε στις διαδικασίες μας που μας εμποδίζουν, όταν μια χώρα εισέρχεται απότομα στην επίσημη δημοκρατία, να αποδεσμεύσουμε πόρους για να δείξουμε ότι υπάρχει κέρδος στην ειρήνη· αυτός είναι ένας από τους λόγους που το Μπουρούντι δυσκολεύεται να ξεκινήσει ξανά, όπως συμβαίνει, για παράδειγμα, στη Λιβερία, όπως συμβαίνει στη Δημοκρατία του Κονγκό, όπως συμβαίνει σε κάθε χώρα που χαρακτηρίζεται ως χώρα μετά από σύγκρουση. Είμαστε παγιδευμένοι από τις διαδικασίες μας, δεν έχουμε ευελιξία, και δεν μπορούμε να προσφέρουμε μια ταχεία απάντηση στις ανάγκες ανοικοδόμησης αυτών των χωρών, διότι εκεί ακριβώς έγκειται το πραγματικό πρόβλημα στο Μπουρούντι. Θα αποφύγω, φυσικά, να σχολιάσω την παρέμβαση που ζητούσε την ανάπτυξη ευρωπαϊκών στρατιωτικών δυνάμεων -δεν λέω ότι αυτό είναι ένα διαφορετικό θέμα- αλλά είναι σαφώς ένα θέμα που είναι εκτός του πεδίου της συγκεκριμένης συζήτησης. Συνεχίζουμε να υποστηρίζουμε ενεργά το Μπουρούντι τόσο πολιτικά όσο και οικονομικά, στις προσπάθειές του για οικοδόμηση της ειρήνης και κοινωνικοοικονομική ανάκαμψη. Θέλω να επισημάνω ότι υποχρεώσεις συνεργασίας που έχουμε αναλάβει για την περίοδο 2008-2013 ανέρχονται αυτήν τη στιγμή στα 188 εκατομμύρια ευρώ, και έχει προταθεί να αυξηθεί ίσως περαιτέρω αυτή η χρηματοδότηση κατά τη διάρκεια της ενδιάμεσης επανεξέτασης. Σε αυτό το πλαίσιο, πρέπει να σας πω ότι ο κανόνας είναι ότι αυτό το επίπεδο χρηματοδότησης θα είναι δυνατό να αυξηθεί μόνο αν το Μπουρούντι έχει απορροφήσει σωστά όλα τα κεφάλαια που του έχουν διατεθεί στο πλαίσιο του αρχικού πακέτου βοήθειας. Αυτός είναι ο κανόνας, και ελπίζω ότι η χώρα θα είναι σε θέση να ωφεληθεί από αυτήν την ενδιάμεση επανεξέταση. " στρατηγική που εγκρίθηκε για αυτήν την νέα περίοδο συνεπάγεται αύξηση στη δημοσιονομική μας στήριξη και προσδιορίζει δύο τομείς στους οποίους πρέπει να εστιαστεί η προσοχή: καταρχάς, αποκατάσταση και ανάπτυξη της υπαίθρου, που είναι σαφώς κρίσιμη για τη διασφάλιση της επιβίωσης του πληθυσμού· και, δεύτερον, ο τομέας της υγείας. Οι προσπάθειές μας να βοηθήσουμε αυτήν την χώρα στην κοινωνικοοικονομική της ανάκαμψη αποσκοπούν να δείξουν στον λαό του Μπουρούντι τι μπορεί να περιμένει από τα μερίσματα της ειρήνης ως κίνητρο για να βελτιώσει την κατάστασή του. Το Μπουρούντι έχει επιλεγεί ως πιλοτική χώρα για την εφαρμογή των αποτελεσμάτων του Συμβουλίου του Νοεμβρίου του 2007, αυτό έχει αναφερθεί, και χαίρομαι ιδιαίτερα για την επιλογή του. Έχουμε συμφωνήσει επίσης, από κοινού με το Παγκόσμιο Επισιτιστικό Πρόγραμμα των "νωμένων Εθνών, να εφαρμόσουμε μια πιλοτική επιχείρηση στο Μπουρούντι, ιδιαίτερα στον τομέα της εκπαίδευσης και τη διάθεση σχολικών κυλικείων για τους μαθητές, διότι είναι προφανές ότι όταν προσφέρονται δωρεάν γεύματα στα παιδιά, αυτά θα θέλουν φυσικά να επιστρέψουν στο σχολείο. Θα διενεργήσουμε επίσης μια πιλοτική έρευνα που θα περιλαμβάνει το Μπουρούντι. Επίσης, θα επισκεφτώ το Μπουρούντι στο άμεσο μέλλον, καθώς η Επιτροπή συμμετέχει ενεργά σε όλες αυτές τις προσπάθειες διαμεσολάβησης. Θέλω να προσθέσω ότι, όταν ήμουν υπουργός Εξωτερικών, συμμετείχα άμεσα στις διαπραγματεύσεις της Αρούσα με τον πρόεδρο Μαντέλα, επομένως αυτό είναι ένα θέμα που γνωρίζω πολύ καλά, και μπορώ να σας πω, κύριε Meijer, ότι το σύνταγμα του Μπουρούντι, το νομοθετικό σύστημα του Μπουρούντι, και το κοινοβούλιο του Μπουρούντι -η Εθνική Συνέλευση και η Γερουσία- παρέχουν όλες τις θεσμικές λύσεις που χρειάζονται για να ελεγχθεί αποτελεσματικά το εθνοτικό πρόβλημα. Επομένως, δεν είναι ένα εθνοτικό θέμα, είναι ένα θέμα διαφωνίας στο εσωτερικό μιας εθνοτικής ομάδας, παρά ένα πρόβλημα με την άλλη ομάδα, και είναι σαφώς ένα διαφορετικό πρόβλημα από αυτό που αφορά το Εθνικό Απελευθερωτικό Μέτωπο (FNL). Το FNL πρέπει τώρα να επιστρέψει στο τραπέζι των διαπραγματεύσεων, να μεταμορφωθεί σε ένα αληθινό πολιτικό κόμμα και να συμμετάσχει στην ανάκαμψη και ανοικοδόμηση της χώρας. (Χειροκροτήματα) Πρόεδρος " συζήτηση έληξε. " ψηφοφορία θα διεξαχθεί μετά το πέρας των συζητήσεων.

Бюджетна прогноза за приходите и разходите за коригиращ бюджет 1/2010 (раздел I, Европейски парламент) (разискване) Председател Следващата точка е докладът от Vladimír Maňka, от името на комисията по бюджети, относно бюджетната прогноза за приходите и разходите за коригиращ бюджет № 1/2010 (раздел I, Европейски парламент) . Vladimír Maňka Всички знаем много добре, че единствено с помощта на общи усилия на европейско равнище ще успеем да посрещнем най-големите предизвикателства на ХХІ век, като изменението на климата, рисковете и цените на суровините и енергията, икономическата глобализация и заплахите за сигурността ни. За да се изправи пред тези проблеми, Европа трябва да разполага с ефективни и сложни инструменти. Договорът от Лисабон ще предостави такива инструменти. През декември одобрихме бюджета на европейските институции за финансовата 2010 г. По причини, свързани с прилагането на Договора от Лисабон, работата ни по бюджета не приключи през декември и ще продължи до април. Днес се намираме на начален етап от влизането в сила на договора и ЕС ще има нужда от подходящо финансиране още от самото начало, за да прилага новите политики. Договорът от Лисабон се отразява върху работата на всички служби на Европейския парламент и други институции. По отношение на Парламента, прилагането на процедурата на съвместно вземане на решение ще се увеличи рязко, обхващайки 95% от законодателството. Бяха добавени области като свобода, сигурност и правосъдие, селско стопанство, рибарство, изследвания и структурни фондове. Все по-често ще се използва квалифицирано мнозинство при гласуването в Съвета и ще се създадат редица нови правни основи в области като туризъм, спорт, енергетика, гражданска защита, администрация и сътрудничество. Всичко това ще увеличи законодателните дейности на ЕС като цяло, като повлияе съществено върху правомощията и дейността на Европейския парламент и следователно върху необходимостта от увеличаване на администрацията. Основен приоритет на коригиращия бюджет, предложен от Бюрото на Европейския парламент във връзка с Договора от Лисабон, е да се гарантира, че Европейският парламент разполага с достатъчно ресурси за изпълнение на законодателната си роля. Нека си припомним, че Европейският парламент постави ограничение на собствените си изисквания през 1988 г. Той определи те да възлизат на 20% от общите административни разходи за институциите. През 2006 г. при преговорите за многогодишната финансова рамка за периода 2007-2013 г. Европейският парламент одобри и определи този процент от общите административни разходи за институциите като максимален. От 2006 г. разходите на Европейския парламент нараснаха във връзка с влизането в сила на Устава на членовете на Европейския парламент, въпреки че на втора страница от същия този устав пише, че финансирането се заделя в бюджетите на държавите-членки. Днес също така е необходимо да покриваме разходите, възникващи от новата роля на Европейския парламент във връзка с влизането в сила на Договора от Лисабон. Трябва да се каже, че при ограничаването на разходите до 20% не са взети предвид Устава на членовете на Европейския парламент или Договора от Лисабон. Въпреки че Уставът на членовете на Европейския парламент е включен в Договора от Лисабон, ние в комисията по бюджети настоявахме бюджетът на Европейския парламент за 2010 г. да остане в рамките на ограничението от 20%, предвидено първоначално в многогодишната финансова рамка и успяхме да постигнем и това. При изготвянето на бюджета за 2011 г. обаче ще трябва внимателно да определим новата формула, за да гарантираме устойчивостта на бюджета в бъдеще. Бих искал да подчертая, че най-добрият начин да се гарантира устойчивостта на бюджета е да се създаде бюджет, основан на реалните потребности, а не на инфлационни индекси. Само този подход ще гарантира, че бюджетът отразява само реалните потребности, като по този начин ще се повиши неговата прозрачност и ефективност. José Manuel Fernandes Коригиращият бюджет е резултат от влизането в сила на Договора от Лисабон. Парламентът получи нови правомощия и нови отговорности, и следователно трябва да разполага с необходимите средства да се изправи пред новите предизвикателства. Бих искал да подчертая, че европейските граждани искат отлично законодателство от Парламента и за да им осигурим такова, е важно да предоставим на неговите членове, комисии и политически групи необходимите средства. Този коригиращ бюджет е изготвен съобразно правните и бюджетните стандарти и добрата финансова дисциплина. Освен това считаме, че бюджетната дисциплина и реализирането на спестявания са по-необходими от всякога, а европейските граждани очакват това при изпълнението на бюджета. Ето защо бихме искали отново да подчертаем колко е важно да се изготви нулево базиран бюджет, който да гарантира по-голяма точност и прозрачност. Искаме също така спешно да се предостави информация относно реалните фиксирани разходи на Европейския парламент. Настояваме също така, че е необходимо дългосрочно планиране на политиката за сградния фонд с оглед гарантиране на устойчивостта на бюджета. Искаме да подчертаем също, че намалихме резерва за сградния фонд с 4 млн. евро. По този начин общото равнище на бюджета сега е 19,99% от първоначалната функция, функция 5, приета на първо четене. Сигурни сме, че тези мерки ще ни помогнат да се справим с основателното безпокойство, очакванията и потребностите на европейските граждани. Göran Färm Г-жо председател, този коригиращ бюджет е предимно от практическо естество, като целта му е да приспособи процедурите на Парламента към новите задачи, възложени му съгласно Договора от Лисабон. В един параграф обаче става въпрос за принципи; той засяга взетото преди 20 години решение, че Парламентът не следва да използва повече от 20% от административния бюджет на ЕС. С това решение ще надвишим незначително това ограничение, но по-скоро вследствие на техническа промяна, а не в резултат от нова политика. Това обаче предизвика разискване относно правилото за 20%. Освен ако не се направят значителни съкращения, ограничението ще бъде надхвърлено, когато резултатът от днешното решение се прояви изцяло през 2011 г. Имаме добро основание да обсъдим промяната на правилото за тези 20%, тъй като ролята на Парламента се променя в по-голяма степен от тази на другите институции, но не следва да пренебрегваме този принцип, без да му отделим необходимото внимание. Имам предвид главно два аспекта. Първо, трябва да помислим относно факта, че понастоящем много държави-членки са подложени на изключителен натиск за съкращаване на персонала и заплатите. В такива условия не можем да продължим безотговорно да увеличаваме бюджета на администрацията на ЕС. Второ, трябва да имаме предвид, че разпределяме административния бюджет на ЕС съвместно с другите институции и че в решението от 1988 г. поемаме ангажимент, че в случай че обмисляме промяна на правилото за тези 20%, това ще се случи само след консултации със Съвета. Това е изключително важно с оглед на трудните преговори със Съвета, които по отношение на Службата за външна дейност, Финансовия регламент, дългосрочния бюджет и др. са неизбежни. Ще гласувам в подкрепа на доклада, но в същото време бих искал да изразя своето опасение относно бъдещето. Angelika Werthmann (DE) Г-жо председател, госпожи и господа, Договорът от Лисабон укрепва ЕС като цяло. Той повишава ангажираността на европейските граждани и засилва ролята на Европейския парламент. Повишаването на статуса на Европейския парламент носи и по-големи законодателни задължения, които всеки един член на Парламента трябва да изпълнява по-възможно най-добрия начин съобразно знанията и убежденията си. В този ред на мисли бих искала да спомена и лозунга за отлична законодателна работа. Моето "да" за коригирането на бюджета на Парламента е условно. С оглед на постоянно задълбочаващата се криза трябва да управляваме финансите си изключително внимателно. Като членове на Парламента обаче също така сме задължени да осъществяваме законодателната си дейност по възможно най-добрия начин. Трябва да изпълним това двояко изискване. Salvador Garriga Polledo (ES) Г-жо председател, доказателство за доверието, което членовете на Парламента имат в комисията по бюджети, е, че гласуваме за значително увеличаване на бюджета на Парламента, включително на надбавките за членовете на ЕП за парламентарни сътрудници, а на практика на обсъждането присъстват само четиримата или петима членове на тази комисия. Това е добър знак за доверието, което ни гласуват. Въпреки това причината, поради която тук присъстват двама координатори от групата на Прогресивния алианс на социалистите и демократите в Европейския Парламент и групата на Европейската народна партия (Християндемократи), е да се потвърди, че сме напълно съгласни с това увеличение на бюджета, тъй като считаме, че то не е в нарушение на стандартите за строги ограничения, които сме си наложили. Европейският парламент е много специална институция, както моят колега г-н Färm добре знае. Ако в Швеция и Испания непрекъснато увеличавахме размера на регионите, броя на членовете в нашите национални парламенти и функциите си, всяка от държавите-членки щеше да има потребност от увеличаване на бюджета на своя парламент. Това се случва с Европейския парламент и следователно трябва да гласуваме в подкрепа на този бюджет. Вярно е, че през следващите години ще трябва да осигурим устойчиви разходи, а за тази цел ще трябва да проведем сериозни обсъждания във връзка с политиката за сградния фонд и за бъдещите ни политики за наемане на персонал и за офис оборудване. Всичко това следва да се вземе предвид в бъдеще в контекста на постигане на устойчивост и ефективност на разходите. Бюрото на Парламента и комисията по бюджети приеха някои позиции, по които бяха на различни становища, тъй като бюрото защитава потребностите на членовете на ЕП, а комисията по бюджети защитава ограниченията и бюджетната реалност. Считам обаче, че постигнатото съгласие е добро и утре ще можем да го приемем без проблеми. Derek Vaughan (EN) Г-жо председател, говоря от името на групата на Прогресивния алианс на социалистите и демократите в Европейския парламент, но повечето членове на Парламента ще признаят необходимостта от допълнителни ресурси след влизане в сила на Договора от Лисабон. Въпреки това има редица въпроси, засягащи сроковете и финансирането на тези предложения. Колегите повдигнаха някои от тях. Съществуват обаче и други въпроси. Например, ако се наложи да увеличим ресурсите за персонала, на какво основание ще направим това? Тези цифри от въздуха ли се взеха? Или ако това предложение се базира на доказателства, считам, че те следваше да ни бъдат предоставени. Стои въпросът и за това, как ще се разпредели допълнителният персонал в секретариата. Считам, че следваше да получим информация и за това. Ако приемем допълнителните надбавки за асистентите от 1 500 евро на месец, ще трябва да мислим и за други разходи, като разходи за допълнителни офиси, които биха били необходими. Всъщност следва да ни се предостави информация за общите разходи. Утре на членовете на ЕП им предстои да вземат трудно решение. Винаги има противоречие, когато се налага сам да си дадеш ресурси. Ако ни бяха предоставили цялата информация, която аз и моите колеги искаме, утре щяхме да вземем решение по-лесно. Gerben-Jan Gerbrandy (NL) Предвид късния час, в който обсъждаме този въпрос, бихте могли да си помислите, че нашият собствен бюджет не е за дневна светлина. Г-жо председател, Договорът от Лисабон очевидно ни възлага повече задължения, повече правомощия и повече работа, но дали това означава, че се нуждаем от повече персонал за комисиите, групите и отделните членове на Парламента. Съмнявам се. Считам, че ако искаме да проявим по-голямо благоразумие и ефективност в работата си, можем успешно да постигнем това в рамките на настоящия бюджет. И накрая, г-жо председател, изглежда, че ни предстои да предприемем редица стъпки. Не говорим просто за еднократно увеличение тази година, защото изглежда, ще повишаваме бюджета и през следващата година, а моята група не подкрепя подобни действия. Ако сега се съгласим да го увеличим заради Договора от Лисабон, тогава това би бил единственият повод, при който ще използваме този аргумент. Що се отнася до нас, увеличението следва да бъде еднократно и да не се прави друго през следващата година и през по-следващата година. Всичко, което ще постигнем, ще бъде, че ще нарасне необходимостта от повече сгради. Marian-Jean Marinescu (RO) Отличната законодателна работа е приоритет за Парламента и на членовете на Европейския парламент, комисиите и политическите групи трябва да се предложат достатъчно ресурси за постигане на тази цел. Новите административни разходи, натрупани при прилагане на разпоредбите на Договора от Лисабон, сега са включени в бюджета на Парламента. Освен това докладът също така подчертава колко е важна разширената законодателна роля на Парламента, а оттук и необходимостта от допълнителни финансови ресурси, за да се изпълни този прерогатив. Необходимо е да се предприемат конкретни действия, за да се гарантира стабилен бюджет чрез изготвяне на бюджетна политика на нулева база и дългосрочно планиране за посрещане на изискванията на Парламента по отношение на политиката в областта на сградния фонд. Считам, че като цяло бюджетът на Парламента следва да продължи да се придържа към първоначалното планиране на многогодишната финансова рамка с цел да се защитят интересите му, като в същото време се спази бюджетната дисциплина. Същевременно считам, че трябва да се придържаме към традиционното ограничение от 20% и приветствам факта, че в конкретния случай е постигнат консенсус то да не бъде превишено. Подкрепям и идеята, че следва да се предприемат действия, насочени към гарантиране на устойчивостта на бюджета през следващите години, като още веднъж подчертавам, че е изключително важно да се изготви бюджетна политика, която да гарантира по-голяма точност. Считам също така, че е необходима прозрачност, което от своя страна означава предоставяне на конкретна информация относно цялостния размер на фиксираните разходи в бюджета на Европейския парламент. Paul Rübig (DE) Г-жо председател, в края на процедурата бих искал да кажа, че Европейският парламент се справи с този въпрос много отговорно. Бих искал по-конкретно да благодаря на Бюрото за това, че намери начин да се съобрази с максималното ограничение от 20%. По време на икономическа криза за всички нас е важно да бъдем изключително внимателни, когато става дума за парите на данъкоплатците и въпреки това да гарантираме, че са осигурени добри и ефективни ресурси за членовете на Европейския парламент. Четирите милиона евро спестявания от сградния фонд не следва да ни спират да използваме съществуващите ресурси, за да превърнем сградата си в една от най-модерните в света, за да можем да работим възможно най-ефективно в полза на нашите граждани. Vladimír Maňka На този етап бих искал да благодаря на всички ви, госпожи и господа, за изложените възгледи и за изказванията, както и за опита да се намери решение в комисията. Бих искал да кажа, че в бюджета за финансовата 2010 г. сме въвели системни мерки, които да доведат до финансови спестявания и до намаляване на напрежението върху ограниченията за разходите. През октомври миналата година по време на помирителната процедура постигнахме съгласие, че през тази година в Генерална дирекция за инфраструктури и логистика на Европейския парламент и в службата за сигурност ще се проведе административен одит. Целта е да се направи оценка дали ресурсите се изразходват по възможно най-добрия начин. Резултатите от одита следва да бъдат отправна точка за бъдещия напредък и за постигане на по-голяма ефективност. Виждам допълнителен потенциал за реализиране на спестявания чрез по-добро използване на собствените ни ресурси в рамките на услугите, свързани с устен превод, или в областта на дистанционната работа. Очаквам актуална информация от Европейския парламент и другите институции за това, как планират да използват временно неусвоените ресурси не само в областта на езиковите услуги, но също и по отношение на наетите офиси, копирните услуги и др. Категорично считам, че спестявания в бюджета ще се реализират чрез средносрочна стратегия в областта на активите и сградния фонд, която ще допринесе за устойчивостта на бюджета на ЕП. Администрацията на Европейския парламент ще ни представи стратегия след няколко дни. Госпожи и господа, бих искал отново да ви благодаря за сътрудничеството и за отговорното ви отношение към този въпрос. Председател Разискването приключи. Гласуването ще се проведе в четвъртък, 25 февруари 2010 г. Бих искала да благодаря на всички ви. Изказвам благодарности и на нашите техници и преводачите за това, че в края на краищата останаха с нас до края тази вечер. Писмени изявления (член 149) Alexander Alvaro Поздравявам г-н Maňka за успешните преговори с оглед на много тясната рамка на бюджета за 2010 г. Освен напълно оправданите и необходими корекции на политиката за персонала и сградния фонд на ЕП, според мен има и един щекотлив въпрос за планираното увеличение на надбавките за секретарска помощ с 1 500 евро. За жалост, поради процедурни причини не е възможно да има отделно гласуване за това, тъй като повишаването на надбавките за секретарска помощ за членовете на Европейския парламент от май 2010 г., за което Бюрото взе решение, не е уместно във време на финансова криза. Наистина съгласно Договора от Лисабон, който наскоро влезе в сила, Парламентът като цяло ще се нуждае от допълнителен капацитет за законодателната работа, но след въвеждането на статута на сътрудниците от началото на сегашния парламентарен мандат, все още няма никакво доказателство за това, че членовете на Европейския парламент наистина се нуждаят от повече сътрудници. Освен това, "покупателната способност" на допълнителните средства при сравнение между отделните държави-членки е много различна и това също следва да се вземе предвид при изготвянето на доклада за резултатите, постигнати след въвеждане на новите правила за сътрудниците на членовете на Европейския парламент. С оглед на ограничените в момента пространство и работни помещения в Парламента, съществува и опасението, че повишаването на надбавките за секретарска помощ с 1 500 евро, прието днес, ще създаде условия за допълнителни увеличения, искания и работни помещения в бъдеще. На този фон представителите на германската Свободна демократическа партия - Либерали (FDP) в Европейския парламент ще се въздържат при гласуването. Cătălin Sorin Ivan Този коригиращ бюджет е в отговор на реална потребност. Вследствие на влизането в сила на Договора от Лисабон правомощията на Европейския парламент се увеличиха значително в редица области. Пряка последица от това увеличение е значително по-големият обем работа, чието качество трябва да бъде на равнището на най-високия законодателен стандарт. Не искаме средства за самите себе си, както твърди пресата. Трябва обаче да осигурим на институцията Европейски парламент необходимите ресурси, за да отговори на очакванията на гражданите от този форум. Georgios Stavrakakis в писмена форма. - (EL) Аз също бих искал да благодаря на докладчика за свършената от него работа. Несъмнено увеличаването на правомощията, дадени на Европейския парламент съгласно Договора от Лисабон, значително разширяват ролята на Европейския парламент и дават възможност да се отговори по-реално и ефективно на очакванията на европейските граждани. В същото време обаче разширяването на обхвата от дейности налага допълнителни изисквания за повече персонал както в администрацията на Европейския парламент, така и в политическите групи и офисите на членовете на Парламента. Изменението на бюджета на Европейския парламент е не само очаквано, но и необходимо, ако искаме Парламентът да изпълнява ефективно новите си отговорности, които допълнително увеличават демократичните му правомощия. Бих искал да припомня на Парламента, че подобна корекция беше направена и в бюджета на Съвета, за да се отговори на административните изисквания, когато беше създадена институцията председател на Европейския съвет, и се очакват сходни предложения за коригиране и на бюджета на Европейската комисия. Приемането на тази корекция ще даде възможност както на администрацията в Парламента, така и на политическите групи и членовете на Европейския парламент да отговорят по-добре и по-ефективно на новите изисквания.

10. Mise sur le marché des produits phytopharmaceutiques (vote) - Rapport: Hiltrud Breyer - Après le vote sur l'amendement 243: Graham Booth (EN) Monsieur le Président, pour un rappel au règlement, je dirais que nous sommes devant un fiasco complet et que nous devons passer au vote complètement électronique. Cette situation est tout à fait ridicule! (Applaudissements) Le président (ES) M. Booth, ce n'est pas un fiasco. On constate des erreurs normales d'un point de vue statistique dans des votes aussi longs. Des interventions comme les vôtres sont vraiment ridicules. (Applaudissements) - Avant le vote sur la résolution législative: Edward McMillan-Scott (EN) Monsieur le Président, pour un rappel au règlement, je ne tiens pas à prolonger les choses, et vous êtes trop poli pour le dire, mais il y a une règle qui autorise le président, lorsqu'on lui présente un vote d'une grande longueur - huit pages de trente votes en l'occurrence - à prendre le vote et proposer à l'Assemblée que le rapport soit renvoyé en commission pour être passé en revue puis présenté à nouveau. Je pense que nous devrions appliquer cette règle plus souvent. (Applaudissements) Hannes Swoboda au nom du groupe PSE. - (DE) M. le Président, vous avez fait du très bon travail et avez mérité un bon déjeuner, comme nous. Nous devrions différer le vote à demain. Joseph Daul au nom du Groupe PPE-DE. - Monsieur le Président, il est quatorze heures, nous devons arrêter le vote. Ce que je regrette, ce que je regrette, c'est qu'un rapport comme ça arrive en plénière. Je propose que la prochaine fois, on le travaille mieux en commission et que, dans l'avenir, sur le projet de réforme du Parlement, sur le projet de réforme du Parlement, on revoie ces règles; ce n'est plus possible de travailler comme ça. (Applaudissements) Daniel Cohn-Bendit Monsieur le Président, je trouve tout à fait juste ce que dit mon collègue, mais il faut qu'il dise que c'est son groupe qui n'a pas respecté le travail en commission et qui a remis tous les amendements aujourd'hui ici. (Applaudissements) Roberto Musacchio (IT) M. le Président, mesdames et messieurs, à ce stade, selon M. Cohn-Bendit, la commission a pris une décision avec une nette majorité, pourtant la Chambre a œuvré contre cette décision d'une manière qui frôle l'obstruction. Telle est la vérité sur la situation. Il ne s'agit donc pas d'une question de procédure, mais d'attitude politique! Le président (ES) Mesdames et messieurs, nous avons été témoins d'un malheureux concours de circonstances. D'abord, nous avons tenu un très long débat préalable, qui a retardé l'heure des votes, et ensuite, nous avons tenu un des votes les plus massifs au cours de la session d'aujourd'hui. Nous allons donc en rester là avec le vote et je vous remercie pour votre coopération.

Voorbereidingen voor de klimaatconferentie in Cancún (29 november - 10 december 2010) (debat) De Voorzitter Aan de orde zijn de verklaringen van de Raad en de Commissie over de voorbereidingen voor de klimaatconferentie in Cancún (29 november-10 december). Joke Schauvliege fungerend voorzitter van de Raad. - Voorzitter, geachte Parlementsleden, na de Conferentie van Kopenhagen heeft de Europese Unie vrij snel beslist om voortaan via een stapsgewijze en pragmatische aanpak te werk te gaan. Inzetten op alles of niets kan niet langer. Geleidelijk aan moeten de bouwstenen worden geplaatst voor een kader na 2012. Wij beseffen dat de onderhandelingen over de totstandkoming van een ambitieuze regeling waarmee de klimaatverandering na 2012 moet worden bestreden, heel traag vorderen. De visies van deelnemers lopen heel sterk uiteen. Dat was onlangs nog merkbaar tijdens de laatste officiële onderhandelingsronde in Tianjin, waarbij zeer beperkte vooruitgang is geboekt. Geachte Parlementsleden, tegen die achtergrond hebben de Raad Milieu en de Europese Raad de laatste hand gelegd aan het standpunt van de Europese Unie, met name voor de Conferentie van Cancún. Daarbij is nota genomen van de standpunten van de andere instellingen en uiteraard ook van uw ontwerpresolutie. Nu al staat vast dat Cancún geen juridisch bindend kader voor de periode na 2012 zal opleveren. Aangezien de inhoud van het maatregelenpakket voor Cancún nog niet duidelijk is, worden in het standpunt van de Europese Unie, dat ook de Europese onderhandelaars de nodige flexibiliteit zal bieden, verschillende elementen naar voren geschoven. Het is in ieder geval duidelijk dat het maatregelenpakket voor Cancún evenwichtig moet zijn. Het moet dus elementen bevatten waarmee zowel aan de ontwikkelde als aan de ontwikkelingslanden tegemoet gekomen kan worden. Wat zijn nu de voornaamste elementen van het EU-standpunt? Eerst en vooral de noodzaak om tot een evenwichtig resultaat te komen. Evenwicht tussen zowel de onderhandelingsrechten in het kader van het Protocol van Kyoto en het Verdrag, als binnen de kaders zelf. Ten tweede, de voorwaarden voor een tweede verbintenisperiode in het kader van het Kyoto-protocol. Ten derde, de hoofdlijnen van wezenlijke bestanddelen van het actieplan van Bali, zijnde gemeenschappelijke visie, mitigatie, adaptatie, technologieën en financiering. De EU blijft van oordeel dat één enkel juridisch bindend instrument de beste manier is om gestalte te geven aan het kader voor de periode na 2012. Aangezien dit standpunt vorig jaar aanleiding gaf tot heel wat misverstanden en dat dit ook heel belangrijk is in de internationale onderhandelingen, is de EU van plan zich flexibel op te stellen. Flexibel wat een tweede verbintenisperiode betreft, maar mits aan bepaalde voorwaarden wordt voldaan. Wat zijn die voorwaarden? Alle grote economieën moeten bij dat kader van na 2012 worden betrokken. Dat kader moet ambitieus en doeltreffend zijn, de milieu-integriteit moet worden gewaarborgd en er moet vooruitgang worden geboekt bij de hervorming van de huidige marktmechanismen en bij de invoering van nieuwe mechanismen. Daarnaast moeten de ontwikkelde landen aantonen dat zij hun financiële toezeggingen ook nakomen. Met name wat betreft de snellestartfinanciering. De Europese Unie en haar lidstaten hebben het eerste grondige en transparante uitvoeringsverslag over deze financiële toezeggingen ingediend en dragen in 2010 2,2 miljard euro bij. Ik hoop dat dit verslag bijdraagt tot het herstel van het vertrouwen tussen partijen. Het Belgische voorzitterschap is van oordeel dat er concrete en specifieke maatregelen nodig zijn om tegemoet te komen aan de verwachtingen van de partijen en ook om het vertrouwen in het multilateraal proces in het kader van het raamverdrag van de VN te waarborgen. We zullen alles in het werk stellen om ertoe bij te dragen dat de doelstellingen van de Europese Unie worden gehaald. Zoals altijd rekenen we daarbij ook op u, geacht Parlement, om deze boodschap mee uit te dragen en natuurlijk ook te versterken. Connie Hedegaard lid van de Commissie. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik sluit mij uiteraard aan bij wat we zojuist gehoord hebben van het Belgische voorzitterschap. Ik kijk er ook naar uit om met u samen te werken in Cancún. Het is wel duidelijk dat de juridisch bindende overeenkomst waarvoor de EU vorig jaar klaar was en waarvoor we nu nog steeds klaar zijn, helaas niet het resultaat van Cancún zal zijn - niet door ons toedoen, maar doordat anderen er nog niet klaar voor zijn. We stevenen wel af op een pakket dat evenwichtig is, maar ook - dat mag ik wel zeggen - solide en ambitieus. Wij waren dit voorjaar, in februari-maart, de eersten die het idee naar voren brachten om een stapsgewijze aanpak te volgen om voort te gaan op de weg van het akkoord van Kopenhagen en het momentum in Cancún vast te houden. Iedereen lijkt het erover eens te zijn dat we met een evenwichtig pakket uit Cancún moeten thuiskomen. Hoewel het gemakkelijk gezegd is dat we dat allemaal willen, is het moeilijker om het erover eens te zijn wat dat dan inhoudt. Wat is een solide, evenwichtig pakket? Ik zou zeggen dat het vanuit Europees gezichtspunt duidelijk is dat we vasthouden aan de noodzaak om mitigatiebeloften vast te leggen, een verbeterd systeem voor meting, rapportage en verificatie op te zetten en de koolstofmarkten te stimuleren. Er moeten natuurlijk ook besluiten komen over REDD+, adaptatie, technologie, financiering en capaciteitsopbouw. Al deze elementen moeten deel uitmaken van het pakket, willen wij het evenwichtig noemen. Eén ding dat ik graag wil benadrukken is dat wij, de Europese Unie, duidelijk moeten blijven over onze voorwaarden voor een tweede verbintenisperiode in het kader van het Protocol van Kyoto. We moeten deze voorwaarden gebruiken om de ambitiedrempel te verhogen en om anderen in beweging te zetten. De voorwaarden die verbonden zijn aan een mogelijke tweede verbintenisperiode zijn erg belangrijk voor milieu-integriteit en de ambitie van de toekomstige klimaatregeling. Als alleen de EU een tweede verbintenisperiode aangaat, is dat noch voldoende noch geloofwaardig. Daarom moeten we vasthouden aan onze voorwaarden teneinde positieve reacties van onze partners te bewerkstelligen. Ik moet zeggen dat ik sterk de indruk heb - ook op grond van de pre-cop-consultatie - dat er een groeiende acceptatie is van onze argumenten in dezen. In de ontwerpresolutie die nu voor ons ligt, komen alle kwesties die ik zojuist heb genoemd aan de orde. De Commissie is bijzonder blij met de adviezen van het Parlement, ook al kunnen ze niet allemaal volledig worden overgenomen. Om een voorbeeld te noemen: sommigen van u willen dat we de 2° C-doelstelling loslaten. Een belangrijke prioriteit voor ons in Cancún is om het akkoord van Kopenhagen niet open te breken en om niet terug te komen op wat we al hebben afgesproken. Ik wil ook graag van deze gelegenheid gebruik maken om te benadrukken dat de EU de snelstartbeloften van Kopenhagen moet waarmaken. Ik kan u in alle oprechtheid zeggen: we zijn er bijna. We hebben echter nog tweehonderd miljoen euro van de lidstaten nodig om precies zover te zijn als we in Kopenhagen beloofd hebben. Ik neem aan dat u het verschil wel hoort: het is iets anders of je in Cancún namens de Europese Unie kunt zeggen "we zijn er" of "we zijn er bijna". Ik denk echt dat we de resterende dagen tot aan Cancún moeten gebruiken om alles te proberen waar te maken wat we in Kopenhagen hebben beloofd. Ik heb het niet over doelen gehad: niet omdat ze niet belangrijk zijn, want dat zijn ze wel degelijk, en de EU zou dit jaar, en ook vorig jaar, zeggen dat we nog steeds bereid zijn om tot 30 procent te gaan, mits andere partijen dat ook doen. Op dat punt is er niets veranderd. Dat er op dit moment niet veel over doelen wordt gepraat, komt, denk ik, doordat veel andere partijen niet zo bereid zijn - om bij u bekende redenen - om het in Cancún over doelen te hebben. Volgens mij is het belangrijk om de beloften van het akkoord van Kopenhagen vast te leggen in de formele tekst. Op basis daarvan kunnen we dingen verbeteren. Ik moet echter ook zeggen dat het volgens mij, ongeacht de uitkomst van Cancún, cruciaal voor ons is om na Cancún een intelligent klimaatbeleid met ambitieuze doelstellingen te blijven voeren, en tegelijkertijd onze energievraagstukken aan te pakken, waarover u zojuist met elkaar hebt gesproken. We kunnen ons toeleggen op innovatie en het scheppen van banen en we kunnen ambitieuze doelen stellen. Tot slot wil ik opmerken dat we - uiteraard - ons best doen om ervoor te zorgen dat het Verdrag van Lissabon wordt uitgevoerd en ik kan u verzekeren dat we de delegatie van het Parlement op de hoogte zullen houden van elk stadium van de vorderingen van de onderhandelingen. De delegatie van het Parlement wordt natuurlijk dagelijks geïnformeerd en we zullen proberen om nauw met elkaar samen te werken. Het verheugt ons bijzonder dat er in de ontwerpresolutie op wordt aangedrongen dat de EU met één stem spreekt. Volgens mij is dit een van de belangrijkste uitdagingen in Cancún: wie er ook namens de Europese Unie spreekt, onze partners buiten Europa kunnen er zeker van zijn dat ze geconfronteerd worden met dezelfde prioriteiten en dezelfde boodschap. Op die manier komen onze prioriteiten het beste over het voetlicht. Karl-Heinz Florenz namens de PPE-Fractie. - (DE) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, als we een les moeten trekken uit Kopenhagen, waar u, commissaris, uiteraard voorzitter was, dan is het wel dat de Europese Unie in de toekomst op dergelijke conferenties met één stem moet spreken. Wij mogen hier op een aantal punten weliswaar met elkaar van mening verschillen, maar als wij als Europeanen daar verschillende standpunten verkondigen, dan zullen wij niet geloofwaardig worden geacht en als wij niet geloofwaardig zijn, dan zullen anderen ons niet volgen. Waarom zouden ze ook? Daarom is het juist dat de cijfers die wij eind 2007 onder bondskanselier Merkel hebben vastgesteld, in wezen behouden moeten blijven en de basis vormen voor deze onderhandeling. Ik ben het met u eens dat de ambitieuze 2° C-doelstelling nu niet daadwerkelijk in twijfel moet worden getrokken en dat er niet een aanmerkelijk lager aantal graden moet worden overwogen, omdat dit de verwezenlijking van deze doelstellingen buitengewoon bemoeilijkt en de burgers van ons vervreemdt. Ik maak me er ernstig zorgen over dat wij ons intellectuele eigendom in gevaar brengen. Ons bedrijfsleven investeert geld en mankracht in ontwikkeling. Als wij nu het hek rondom dit intellectuele eigendom gaan verzwakken en niets doen aan de gaten die nu in het hek zitten, dan raken wij de waardevolle bezittingen, namelijk ons intellectueel eigendom, kwijt. Ik ben een groot voorstander van de overdracht van technologie, maar onze bedrijven moeten ook het nut zien van investeringen daarin, en daarom mag het intellectuele eigendom niet verwateren. Wat betreft de verplichtingen neig ik er eveneens naar om aan te dringen op serieuze toezeggingen van onze partners wereldwijd. Deze moeten echter geloofwaardig zijn en het moet voor de betreffende landen haalbaar zijn om deze toezeggingen na te komen. Anders doen ze precies het tegenovergestelde van wat wij willen en zullen ze zich van ons verwijderen. Het is derhalve van belang dat wij in Cancún geloofwaardig optreden. De belangrijke besluiten zullen dan later in Johannesburg worden genomen, maar in Cancún moeten wij het voorbereidende werk doen. Ik ben boer van beroep. Als de grond niet goed wordt voorbereid, zal de oogst slecht zijn. Laten wij ons daarom concentreren op een goede voorbereiding van de grond. Marita Ulvskog namens de S&D-Fractie. - (SV) Mijnheer de Voorzitter, in de aanloop naar de Top van Kopenhagen hadden we enorme verwachtingen. De resultaten waren minder goed. Op de dag dat we uit Kopenhagen vertrokken sneeuwde het flink en in de vergaderzalen was het ijskoud. Niet alleen Kopenhagen, maar het hele milieudebat kreeg een koude douche. Je mag stellen dat de klimaatkwestie momenteel lager op de politieke agenda staat dan vóór Kopenhagen. Dat is jammer, maar het is een feit dat het onze taak is om ervoor te zorgen dat de top in Cancún betere resultaten oplevert en het resultaat van Kopenhagen onder handen neemt en verbetert. Hoe pakken we dat aan? Dat doen we door als vertegenwoordigers van Europa een leidende rol te spelen. Dat was ook precies wat de voorzitster van de klimaatonderhandelingen van de Verenigde Naties, Christina Figueres, vroeg tijdens een teleconferentie met de leden die namens het Europees Parlement naar Cancún zullen reizen. We moeten blijk geven van leiderschap, en dat zullen we onder andere doen door alles wat we in Kopenhagen beloofd hebben daadwerkelijk uit te voeren - niet bijna alles, maar echt alles. Vervolgens moeten we er natuurlijk voor zorgen dat meer landen zich bij ons aansluiten. Samen met andere concrete besluiten in Cancún met betrekking tot ontbossing, overdracht van technologie en een werkwijze voor een tweede verbintenisperiode in het kader van het Kyoto-protocol, zou dat de weg kunnen effenen voor een internationaal klimaatakkoord in 2011. Ik vind niet dat we in de aanloop naar Cancún te lage verwachtingen mogen hebben. Chris Davies namens de ALDE-Fractie. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, er is op het moment geen groot enthousiasme om de opwarming van de aarde aan te pakken, eerder een wijdverbreide, algemene scepsis. In het begin van het jaar lag er sneeuw, maar uit de cijfers blijkt dat de eerste zes maanden van dit jaar wereldwijd de warmste waren die er ooit zijn gemeten. Dat is een simpel feit. Ik wil dat er zo spoedig mogelijk een internationale overeenkomst komt, maar ik maak mij zorgen over de aard van een dergelijke overeenkomst. Ik vind het merkwaardig dat er onderscheid wordt gemaakt tussen ontwikkelde landen en ontwikkelingslanden. Ik vraag me af hoe lang het duurt voordat bepaalde ontwikkelingslanden de armste Europese landen inhalen. Ik kijk naar de klimaatveranderingsconferenties, het enthousiasme waarmee Saudi-Arabië het idee steunt om de afvang en opslag van CO2 op te nemen in het CDM, het mechanisme voor schone ontwikkeling. Saudi-Arabië kan hier echt wel wat van zijn eigen geld in investeren. Waarom moeten wij daaraan bijdragen? Ik ben bang dat de Europese Unie de snelheid van de veranderingen niet kan bijhouden en ik denk dat klimaatveranderingsinitiatieven en ons vermogen om de opwarming van de aarde aan te pakken geweldige mogelijkheden bieden. China wil in de komende tien jaar zijn CO2-intensiteit met 45 procent terugdringen. Dat betekent dat er geïnvesteerd zal worden in nieuwe energiecentrales ter vervanging van de oude; het betekent dat het zijn energie-efficiëntie zal verbeteren. Hier ligt voor ons een serieus probleem: als we nu niet met de Chinezen kunnen concurreren, hoe kunnen we dat dan wel met een energie-efficiënt China in de toekomst? Ik wil een verscherpt emissieplafond. Ik wil dat we van 20 naar 30 procent gaan. Ik wil dat de CO2-prijs omhooggaat, zodat de investeringen in een lage CO2-uitstoot in de toekomst stijgen. Ik zou er graag meer van overtuigd zijn dat de Commissie het erover eens is dat dit echt moet gebeuren. Ik heb gewoon niet het gevoel dat dat op dit moment het geval is. Ik weet dat deze commissaris deze kwestie een warm hart toedraagt. Ik weet niet zeker of zij de volledige steun van het college geniet. Misschien hebben we echter wel behoefte aan een uitwijkmogelijkheid? We hebben behoefte aan een uitwijkmogelijkheid en die moet zijn dat we onze energie-efficiëntie verbeteren. Zojuist hoorden we dat commissaris Oettinger van plan is om in het nieuwe jaar met wetgeving te komen. Die wetgeving moet ambitieus zijn. We moeten zuinig met onze hulpbronnen omspringen. We moeten concurrerender worden. Yannick Jadot namens de Verts/ALE-Fractie. - (FR) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, dames en heren, ik had mij er in mijn toespraak toe kunnen beperken om de beelden van deze zomer in Rusland of in Zuid-Azië in herinnering te brengen, om nogmaals te wijzen op de zeer dringende noodzaak de klimaatverandering te bestrijden. En aangezien we het over Europa hebben, had ik er nog eens op kunnen wijzen dat wij, wat het terugdringen van broeikasgasemissies betreft, onmiddellijk of zo snel mogelijk de doelstelling moeten aannemen van 30 procent tegen 2020. Als we nu niets veranderen, komen we uit op 19 procent. We hebben het ons gestelde doel al bijna bereikt. Wanneer je het hebt over 20 procent, kun je niet meer spreken van Europese ambitie. Ik zelf ben niet direct een warm voorstander van de koolstofmarkt, maar als we op 20 procent blijven, dan betekent dit zonder twijfel dat we de koolstofmarkt behandelen als een met uitsterven bedreigde soort en niet als middel ter bestrijding van de klimaatverandering. Als we op 30 procent overschakelen, kunnen we wellicht acht miljard euro toevoegen aan de Europese begrotingen, door emissierechten te veilen. We weten dat 30 procent mogelijk is. Als we een bindend doel van 20 procent aan energie-efficiëntie stellen, staat dat voor een miljoen banen in Europa. Dat is een besparing van duizend euro per Europees huishouden, en nu commissaris Oettinger het had over Nabucco: dat staat gelijk aan vijftien Nabucco's. Gaan we Europese ondernemingen om zeep helpen als we op 30 procent overgaan? Natuurlijk niet. Alle studies wijzen het uit. Sommige potentieel bedreigde sectoren worden getroffen, maar de middelen bestaan en tot op de dag van vandaag zijn de sectoren die Europa met vernietiging bedreigen tevens de sectoren die profijt hebben gehad van het Europese energiebeleid. Ze hebben miljarden euro's winst behaald dankzij het Europese klimaatbeleid. Indien we overschakelen op 30 procent, betekent dit dat we duidelijk de kant kiezen van degenen die veranderingen teweeg brengen, de kant kiezen van degenen die de wereld van morgen vorm geven. Ik noem graag wat cijfers. Volgens de barometer van 2010 van Ernst & Young, zijn China en de Verenigde Staten de meest aantrekkelijke landen voor de ontwikkeling van hernieuwbare energie. Volgens een recente studie zouden slechts drie van de vijftig ondernemingen die worden beschouwd als leiders op het gebied van groene technologie, zich in Europa bevinden. De overige bevinden zich in Azië en de Verenigde Staten. We moeten dus absoluut overschakelen op 30 procent. Tot besluit haal ik de woorden van Barack Obama aan, die zei dat wij de banen van de toekomst aan onze concurrenten kunnen weggeven of de kans van de eeuw kunnen grijpen, zoals zij al zijn begonnen te doen. De pioniersnatie op het gebied van toekomstige energie zal de pioniersnatie van de eenentwintigste eeuw zijn, zo zei hij. Hij heeft de verkiezingen verloren. Laten wij deze leidende rol op het gebied van energietransitie en nieuwe economie op ons nemen. Miroslav Ouzký namens de ECR-Fractie. - (CS) Ondanks het feit dat ik de resolutie over de aanstaande klimaatconferentie mede ondertekend heb, heb ik er toch enkele opmerkingen en punten van kritiek bij. Weet u, ik ben blij dat het optimisme dat we hier voorafgaand aan elke conferentie altijd zo gul om ons heen strooiden - en dat altijd weer omsloeg in bittere scepsis - nu eens een keer wat minder hevig is. Het doet me buitengewoon deugd dat we inzien dat er ook op deze conferentie geen wereldwijd akkoord tot stand zal komen. Iedereen hier in deze zaal weet bovendien dat Europa zonder wereldwijd akkoord, zelfs als ze haar eigen ambitieuze plannen met 100 procent verhoogt, helemaal niets tegen de klimaatsveranderingen vermag. Door onze normen blindelings aan te scherpen, kunnen we Europa in gevaar brengen. Ik ben dan ook uiterst fel gekant tegen heimelijke invoering van Europese belastingen onder het mom van de bestrijding van de klimaatveranderingen. Maar om niet alleen maar negatief uit de hoek te komen, wil ik nog zeggen dat ik grote mogelijkheden zie in de ondersteuning van de samenwerking met ontwikkelingslanden, en dan met name de bescherming van het drinkwater en de inspanningen om met name in de ontwikkelingslanden alle inwoners toegang te bieden tot drinkwater. Ondanks mijn kritische opmerkingen en bezwaren ben ik niet van plan mijn handtekening terug te trekken. Ik hoop dat er tijdens de aanstaande conferentie toch nog enige vooruitgang kan worden geboekt. Bairbre de Brún Mijnheer de Voorzitter, wij mogen niet opnieuw de fout maken die wij vorig jaar in Kopenhagen hebben gemaakt. Echt leiderschap en politieke wil zijn vereist om de maximale temperatuurstijging tot 1,5° C te beperken. Dat is een belangrijke doelstelling. De EU moet de doelstelling voor emissiereductie voor 2020 eenzijdig verhogen en andere ontwikkelde landen ertoe overhalen in te stemmen met een algemene doelstelling voor emissiereductie van 80 tot 95 procent tegen 2020. Dat zal niet alleen bijdragen aan de onderhandelingen in Cancún, maar wij moeten dit ook in ons eigen belang doen. Ontwikkelde landen moeten eveneens passende middelen voor de financiering van het klimaat beschikbaar stellen. Dit moet gepaard gaan met de verstrekking van snelstartfinanciering en een ferme politieke inzet en volledige transparantie. Bovendien zijn er nieuwe financieringsbronnen voor de lange termijn nodig. De mogelijkheden daartoe moeten onder andere bestaan uit internationale heffingen en financiële maatregelen, evenals uit financiering vanuit de internationale lucht- en scheepvaart. Ik verzoek u tegen de amendementen te stemmen die de boodschap van het Parlement willen verzwakken. Een krachtige boodschap is vereist. De economische wereldcrisis mag niet worden gebruikt als excuus om niets te doen of het beginsel van klimaatrechtvaardigheid niet te erkennen. Klimaatverandering is een probleem dat op wereldniveau moet worden aangepakt en daartoe moet er onderling vertrouwen worden opgebouwd. Oreste Rossi namens de EFD-Fractie. - (IT) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, hoewel ik zowel in de commissie als in deze vergaderzaal het mislukken van de klimaatconferentie van Kopenhagen en van het door dit Parlement gepresenteerde document had voorspeld, hebben we er niets van geleerd. Als we Europa blijven vragen om een eenzijdige emissieverlaging, een veel grotere dan werd voorzien in het Kyoto-protocol, dan zal ook de komende Cancún-top, de COP16, een mislukking zijn en zal ons Parlement, wederom, een modderfiguur slaan. In de door de commissie goedgekeurde resolutie wordt niet alleen benadrukt dat de bijdrage aan opkomende landen niet minder dan dertig miljard euro per jaar zou moeten bedragen tegen 2020, maar wordt de Unie zelfs aangespoord tot het vergemakkelijken van de instelling van een groen klimaatfonds met een budget van honderd miljard dollar per jaar vanaf 2020. In het document staat ook hoe dit fonds moet worden gefinancierd, namelijk door overal waar dat mogelijk is belasting te heffen, bijvoorbeeld op financiële transacties, handelsverkeer en vliegtickets. Zo wordt het geld dus in feite rechtstreeks uit de zakken van de burgers en de ondernemingen gehaald. Het verslag verliest zich vervolgens in utopische eisen. De emissie van CO2 in de atmosfeer zou voor 2020 met 30 procent verlaagd moeten worden in plaats van met 20 procent, en de Commissie wordt verzocht voor te stellen dat de EU deze doelstellingen eenzijdig vastlegt. Dat in tijden van economische crisis zoals we die nu doormaken van onze burgers en ondernemingen dergelijke opofferingen worden verlangd is de zoveelste eurogekte. Wij delen de mening van de Raad, en vinden dat de Europese Unie een tweede verbintenisperiode in de geest van het Kyoto-protocol alleen moet overwegen als deze plaats zal hebben in een allesomvattend kader, waarbij alle belangrijke economieën worden betrokken, en vooruitlopend op een internationaal juridisch bindend akkoord. Nick Griffin (EN) Mijnheer de Voorzitter, de keuze voor het zonnige Mexico voor de COP 16 was een goede zet. Ons moet een herhaling bespaard blijven van de gênante vertoning van vorig jaar, toen aanhangers van de opwarmingstheorie zaten te bibberen in de koudste december die Kopenhagen in decennia had gekend. En door het gebruik van de misleidend dubbelzinnige term "klimaatverandering" in plaats van "opwarming van de aarde" hebben een paar Britse belastingbetalers misschien niet door dat zo'n conferentie wordt gehouden op het moment dat een ongewoon koude zomer plaatsmaakt voor een vroege, ijzige winter. Het zou een nog betere truc zijn om dit soort conferenties alleen in het voorjaar te houden: kijk, het wordt elke dag warmer! Hoeveel langer kan de fascistische EU steeds hogere belastingen en strengere maatregelen opleggen aan gewone burgers, zogenaamd omdat de aarde door toedoen van de mens opwarmt, terwijl een groeiend aantal echte geleerden de theorie verwerpt als zijnde ongegrond en ontzenuwd? Dat de aarde door menselijk toedoen zou opwarmen is ongefundeerde propaganda, een grove leugen op Josef Goebbels-niveau, afkomstig van het groen-industrieel complex, want als het aan hen ligt gaat er een enorme rijkdom over van het gewone volk naar in emissierechten handelende boeven, zoals Al Gore en Goldman Sachs. En die leugen wordt door linkse politieke elites gebruikt om de de-industrialisatie van het Westen te voltooien, omdat slappe conservatieven te veel zijn geïntimideerd door de opwarmingshysterie om zich te verheffen en de waarheid te vertellen die men écht liever niet wil horen: klimaatverandering door toedoen van de mens is de meest lucratieve oplichterstruc die er ooit is geweest. Tijdens de Bilderbergconferentie van dit jaar, die in juni in Spanje heeft plaatsgevonden, werd gesproken over de gevaren van afkoeling van de aarde. Wanneer zal het nieuwe realisme van de mensen die de wereldpolitiek echt vormgeven hier doordringen, bij de mensen die alleen maar denken dat ze dat doen? Richard Seeber (DE) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik ben werkelijk geschokt over de ideeën die mensen als de heer Griffin hier in naam van de klimaatverandering propageren. Wat fascisme met klimaatverandering te maken heeft, is mij een compleet raadsel. Het is mijns inziens schandalig wat hij hier verkondigt en dergelijke uitspraken horen naar mijn mening niet thuis hier in dit Parlement, want het probleem is daar werkelijk te ernstig voor. Ik maak mij eveneens zorgen over het feit dat wij inderdaad een stijgend percentage broeikasgassen in onze atmosfeer hebben. Kijkt u eens naar de cijfers van de Wereld Meteorologische Organisatie. Ik ben tevens geschokt door het lage acceptatieniveau onder de bevolking. De heer Griffin gaat ook mee op deze golf en het is mijns inziens schokkend dat de grote emissielanden, zoals de VS en China, niet bereid zijn om aan een dergelijke internationale overeenkomst deel te nemen. Denkt u eens terug aan het debat dat wij hier vorig jaar voorafgaand aan Kopenhagen hebben gevoerd. Als we niet te ambitieus zijn en deze onderhandelingen met realiteitszin in gaan, dan kunnen wij als Europa - een minder groot emissieland - toch nog iets bereiken. Hoe kunnen we dat doen? Commissaris, ik waardeer uw enthousiasme, maar communicatie met de burgers is mijns inziens van het grootste belang. De burgers begrijpen het probleem niet. Waarom dat zo is? Omdat de cijfers van de Wereld Meteorologische Organisatie eenduidig zijn - het zijn gemiddelden. Het is waar dat het in Europa op dit moment kouder is dan enkele jaren geleden, maar over het geheel genomen hebben we wereldwijd te maken met stijgende temperaturen. Dat moet gecommuniceerd worden en als we daar niet in slagen, zullen we niet op de steun van de burgers kunnen rekenen en daarom kunnen mensen als de heer Griffin fascisme met klimaatverandering in verband brengen. Dat is het probleem. Om die reden, commissaris, verzoek ik u hier verbetering in te brengen. Laten we ten tweede de omslag naar duurzame energie realiseren met prikkels die wij belangrijk vinden. Mijn collega heeft de cijfers gepresenteerd. De beste ondernemingen bevinden zich in China en hier in Europa doen we het niet zo goed. Daarom moeten wij iets bedenken om onze ondernemingen ertoe te brengen deze omslag daadwerkelijk te verwezenlijken. Zijn deze bindende doelstellingen inderdaad de beste oplossing die hier altijd wordt bejubeld? Uiteraard moet het er op de markten ook eerlijk aan toe gaan. Wat er in verband met het mechanisme voor schone ontwikkeling gebeurt - 60 procent van het geld gaat naar China - mag niet worden toegestaan. Zich in dit verband achter puur juridische argumenten verschuilen is niet goed genoeg. Laten we het debat eerlijk ingaan, want deze kwestie is te belangrijk. U kunt rekenen op onze steun, commissaris. (Spreker verklaart zich bereid een "blauwe kaart"vraag krachtens artikel 149, lid 8 van het Reglement te beantwoorden) Lucas Hartong Voorzitter, mijn collega zei dat de burger het klimaatdebat niet snapt. Ik zou hem de vraag willen voorleggen: zou het misschien zo kunnen zijn dat de burger het best wel snapt, maar gewoon een andere mening heeft dan de heer Seeber? Richard Seeber (DE) Mijnheer de Voorzitter, ik weet niet of ik het nu goed heb begrepen. Het is eenvoudigweg belangrijk dat wij een open debat met onze burgers voeren en - zoals ik heb opgemerkt - dat wij ons daarbij baseren op de cijfers van de Wereld Meteorologische Organisatie. Dit zijn gewoon gemiddelde cijfers voor de wereld, waaruit blijkt dat de temperatuur met 0,63 graden stijgt, maar de cijfers voor Europa zien er anders uit. Het weer is immers een lokaal fenomeen en wij spreken van het klimaat, een wereldwijd fenomeen op lange termijn. Laten we derhalve dit onderscheid duidelijk maken. Als we zeggen dat het steeds kouder wordt en dat de winter steeds vroeger begint, dan moeten we dit ook correct overbrengen. In dat verband is mijn dringende verzoek tot een betere communicatie belangrijk. Jo Leinen (DE) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, ik vrees dat wij van het ene uiterste in het andere terechtkomen. Voorafgaand aan Kopenhagen waren we wellicht te ambitieus en nu ben ik bang dat we voorafgaand aan Cancún niet ambitieus genoeg zijn. Mijns inziens is het derhalve goed dat het Parlement in zijn resolutie alle onderwerpen heeft opgenomen die naar onze mening noodzakelijk zijn om vooruitgang te boeken en om in Cancún resultaten te behalen. Er is één belangrijk punt waar wij op aandringen, en wel dat de EU haar strategie wijzigt. Voor Kopenhagen hebben we onszelf afhankelijk gemaakt van wat er in de VS zou gebeuren en wellicht ook van wat er in China zou gebeuren. Dat werkte daar niet en dat zal in Cancún evenmin werken. Wij moeten daarom klimaatbeschermingsmaatregelen nemen ter bescherming van onze eigen belangen. Vandaar het verzoek van de meerderheid van de commissie en morgen hopelijk ook van het Parlement, om onze doelstellingen te verhogen van 20 procent naar 30 procent. Dat zal in de loop van het proces toch wel noodzakelijk zijn. Wij moeten deze doelstelling in ieder geval hebben bereikt voordat we naar Zuid-Afrika gaan. Ik ben eveneens van mening dat wij met betrekking tot Kyoto nog altijd niet op de juiste weg zijn. Daarbij gaan we ook uit van alle anderen. Ons aanbod moet naar mijn mening zijn dat we Kyoto II tot stand brengen. Daar zullen wij geen probleem mee hebben; wij kunnen hieraan voldoen. Tot slot nog een opmerking over het spreken met één stem door de EU: ik heb gezien hoe dit in Nagoya in zijn werk ging. We hadden daar één microfoon voor de EU. Daar konden verschillende mensen in spreken, maar zij moesten dezelfde boodschap verkondigen. Ik zou graag zien dat de Raad en de Commissie dit ook in Cancún doen. Corinne Lepage (FR) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, sinds Kopenhagen is ten minste één ding zeker, namelijk dat de desinformatiecampagne die voor Kopenhagen was opgezet is mislukt en dat de gegevens die ons door het Internationaal Panel inzake klimaatverandering (IPCC) zijn geleverd, ten volle zijn bevestigd door alle deskundigen die de VN ter beschikking staan. Dat is het eerste punt dat ik wilde onderstrepen. Dit toont het belang en de urgentie aan van ons handelen. Wij moeten de gevolgen trekken uit de mislukking van Kopenhagen. Daarom is het van absoluut essentieel belang dat de Europese Unie zich uit haar eigen vrije wil doelen stelt. Daarom is het essentieel, zowel voor het klimaat als voor onze industrie en onze economie, dat de doelstelling van 30 procent die in de resolutie staat vermeld, morgen zal worden aangenomen. Zoals een van onze collega's zojuist heeft benadrukt, is het doel van 20 procent al vrijwel bereikt. Als wij onze industrie willen stimuleren, als wij een leidende positie willen behouden of willen veroveren in nieuwe sectoren, of het nu gaat om energie-efficiëntie of hernieuwbare energie, dan is het van fundamenteel belang dat we ons dit doel stellen in de Unie. Het tweede punt is dat van de geloofwaardigheid. Wij moeten ons aan onze verplichtingen houden jegens de landen van het zuiden en daarbij diverse categorieën zuidelijke landen onderscheiden. China en Afrika kunnen immers niet over een kam worden geschoren. Om die reden is het naar mijn idee - en nu geef ik een persoonlijke mening die niet noodzakelijkerwijs door heel mijn fractie wordt gedeeld - onontbeerlijk een belasting te heffen op financiële transacties, waardoor we kunnen uitkomen op de honderd miljard dollar die wij voor 2020 hebben voorzien. Tot besluit hoop ik dat op zijn minst het akkoord over de reductie van broeikasgasemissies ten gevolge van ontbossing en bosdegradatie in ontwikkelingslanden (REDD) zal worden gesloten in Cancún. Dat zou al een grote vooruitgang zijn. Bedenk dat de ontbossing verantwoordelijk is voor 20 procent van de broeikasgasemissies. Satu Hassi (FI) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik ben het met iedereen eens die zijn steun heeft geuit voor een verhoging van de emissiereductie in de Europese Unie naar 30 procent. Het gaat hierbij niet alleen om de toekomst van de mensheid: het is in ons eigen belang om concurrerend te blijven in de revolutie die heeft ingezet op het gebied van energietechnologie. Om een geloofwaardige leider op klimaatgebied te zijn, moet de Europese Unie in Cancún een concrete strategie van klimaatbescherming bevorderen en geen nieuwe mazen creëren. Helaas lijkt de Europese Unie anders te handelen met betrekking tot de berekeningsregels voor bossen als koolstofputten. Het lijkt erop dat de Europese Unie haar goedkeuring hecht aan toekomstvoorspellingen als referentiepunt voor bossen als koolstofputten, terwijl die onvermijdelijk willekeurig zijn. Dat zou meer problemen voor de geïndustrialiseerde landen betekenen en in niet geringe mate. Deze problemen kunnen gelijk staan aan 3 tot 5 procent van hun totale emissies ofwel dezelfde omvang als de totale verplichting inzake emissiereductie van alle industrielanden tot 2012 krachtens het Protocol van Kyoto. Een andere zwakke plek in het communautair beleid is de uitbesteding van emissiereducties naar ontwikkelingslanden via het mechanisme voor schone ontwikkeling (CDM). Het is kortzichtig, maar vanuit het oogpunt van eerlijke concurrentie ook onverstandig, als wij via het CDM bijvoorbeeld in China de industriesectoren steunen die hier klagen over het risico van koolstoflekkage. Op projecten gebaseerde koolstofcredits zouden beperkt moeten worden tot de armste ontwikkelingslanden. Zbigniew Ziobro (PL) Mijnheer de Voorzitter, de strijd tegen de opwarming van de aarde is zonder twijfel een van de belangrijkste doelen van de Europese Unie geworden. Een belangrijke factor hierin is het rationele beleid voor de verlaging van de uitstoot van kooldioxide en broeikasgassen in de atmosfeer. In de ontwerpresolutie van de Unie die nog voor de top in Cancún is opgesteld, wordt een aanzienlijke reductie - meer dan 20 procent - van de uitstoot van CO2 in de EU-lidstaten genoemd. Het lijkt erop dat de Unie bij de lancering van dit type beleid geen rekening heeft gehouden met de ernstige consequenties voor de economieën van haar lidstaten. Enerzijds wil de Unie zelf een bijzonder hoge reductie bewerkstelligen, anderzijds formuleert zij een krachteloos EU-standpunt over de reductie van de uitstoot van gassen door de Verenigde Staten of de Aziatische landen. Dat is een grote fout. Nu Europa een economische recessie doormaakt, moeten we ons richten op maatregelen die de EU-economie versterken in plaats van haar te belasten met extra kosten. Niet de landen van de Europese Unie, maar de economieën van ontwikkelingslanden als China en India veroorzaken de hoogste uitstoot en zij zijn niet van plan die emissie te beperken. De industriële productie en daarmee de werkgelegenheid, zou zich daardoor wel eens kunnen verplaatsen naar landen buiten de Europese Unie. Onze economie verzwakt en de emissie zal stijgen in plaats van afnemen. Dit beleid leidt tot niets. De beleidsrichting op het gebied van de strijd tegen de opwarming van de aarde moet daarom heroverwogen worden. Sabine Wils (DE) Mijnheer de Voorzitter, de klimaatconferentie in Cancún moet positieve druk op onze landen uitoefenen om vooruitgang te boeken wat betreft internationale samenwerking en nationale wetgeving met betrekking tot klimaatbescherming. Als onderdeel van een verbond van verantwoordelijkheid moet de EU politiek leiderschap tonen, ongeacht wat de VS doen, en zichzelf laten beoordelen volgens het beginsel van klimaatrechtvaardigheid. Dat betekent dat er een tweede verbintenisperiode voor de industrielanden moet komen in het kader van het Protocol van Kyoto. Er moeten aanvullende middelen beschikbaar worden gesteld ter financiering van klimaatbeschermingsmaatregelen. Met betrekking tot financiering op de lange termijn moet de EU de kaarten open op tafel leggen bij de onderhandelingen. De EU moet ambitieuze doelstellingen presenteren ter vermindering van broeikasgassen. De wereldwijde temperatuur mag in geen geval meer dan 1,5° C stijgen. Deze doelstelling zal leiden tot technologische innovaties en arbeidsplaatsen verschaffen in tijden van economische crisis. Anna Rosbach (DA) Mijnheer de Voorzitter, in december vertrekt iedereen - ambtenaren, politici, journalisten, activisten en vele anderen - naar de topconferentie in Mexico. Ook dit Parlement neemt eraan deel, hoewel er nog steeds verwarring over bestaat hoeveel leden van het Parlement toestemming krijgen om te vertrekken. Voor onze reis naar de klimaatconferentie moeten we één belangrijk ding niet vergeten mee te nemen in onze bagage, namelijk realisme. Ik weet heel goed dat ik me niet populair maak door dit te zeggen, maar het is wel belangrijk voor het vertrouwen van de wereldbevolking in ons. De EU zou tot de koplopers moeten behoren, zoals het zo mooi heet, wat wil zeggen dat we leiden door het goede voorbeeld te geven. Dat is prima, maar we moeten oppassen dat we niet zo ver voorop lopen dat niemand ons volgt. Het heeft geen zin dat we een beleid voeren dat slechts enkele landen bereid zijn te volgen of kunnen volgen. Daarmee zouden we in feite maar één ding bereiken, namelijk dat onze eigen arbeidsintensieve industrieën uit Europa verdwijnen en naar landen gaan met minder strenge wetgeving, lagere lonen en slechte arbeidsomstandigheden. Daardoor zouden arbeidsplaatsen verloren gaan en dat zou onze Europese economieën schaden. Daarom moeten we werken aan oplossingen waaraan opkomende landen zoals China, India en het Zuid-Amerikaanse continent deel kunnen nemen. Ik hoop dat we lering trekken uit de conferentie in Kopenhagen vorig jaar en dat we dit jaar inzetten op wat haalbaar is in plaats van te streven naar het onmogelijke. Lucas Hartong Voorzitter, komende week wordt de VN-klimaatconferentie in Cancún gehouden. Een totale aanfluiting om daar als EU aan deel te nemen, omdat er in feite niets aan de hand is met ons klimaat. We maken normale temperatuurschommelingen mee. Mag ik even stilstaan bij de echte feiten van deze overbodige conferentie? Er stappen volgende week honderden deelnemers in het vliegtuig richting Mexico, waarbij CO2 wordt uitgestoten. En wat is het doel van de klimaattop? Ach, het verminderen van de CO2-uitstoot. In Cancún wordt op het moment 11.000 hectare aan mangrovebossen gekapt. Wat was ook al weer het doel van de klimaattop? O ja, de bescherming van bossen. Voorzitter, mag ik een bescheiden advies geven aan de EU. Laat het klimaatbeleid over aan echt onafhankelijke specialisten. Het kost de belastingbetaler namelijk alleen maar een enorme hoop geld, en het heeft de afgelopen decennia ons niet opgeleverd, behalve eenzijdige rapporten van het IPPC en charlatan Pachauri. Pilar del Castillo Vera (ES) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, allereerst wil ik graag zeggen dat zowel de fungerend voorzitter van de Raad als de commissaris in hun interventies een heel ander perspectief op deze conferentie van Cancún leken te hebben dan destijds in Kopenhagen. Het is een realistischer, haalbaarder perspectief en daarom met veel meer kans van slagen. Als Kopenhagen de top was van "alles of niets", zoals de fungerend voorzitter van de Raad heeft gezegd, dan moet Cancún de top zijn van een scala aan haalbare en efficiënte opties. De strijd tegen klimaatverandering bevat twee essentiële elementen. Allereerst dient deze wereldwijd te worden gevoerd en moeten alle grote vervuilende landen erbij betrokken zijn, van de Verenigde Staten tot Brazilië en van China tot India. In de tweede plaats moet het een serie maatregelen zijn die daadwerkelijk gevolgen hebben voor klimaatverandering. Deze gevolgen moeten meetbaar zijn en mogen niet schadelijk zijn voor de economische groei. In die zin moeten wij ook de bescheidenheid hebben om te erkennen dat de mondiale strijd tegen klimaatverandering verschillende technologische en politieke mogelijkheden biedt. Er zijn bindende overeenkomsten en er komen er wellicht nog meer, er zijn sectorale overeenkomsten, er is technologieoverdracht en steun voor onderzoek. Al deze opties moeten worden overwogen en dit moet gepaard gaan met een radicale groei van de energie-efficiëntie in alle sectoren van de economie en de maatschappij. Alleen dan kunnen we op daadkrachtige wijze de problemen van klimaatverandering het hoofd bieden. In die zin kunnen we zeggen dat als de top van Cancún resulteert in verschillende haalbare en efficiënte overeenkomsten, dan wordt de top een groot succes. Kriton Arsenis - (EL) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, ik ben het met de heer Leinen eens dat wij inderdaad van het ene uiterste in het andere vallen. In Kopenhagen hadden wij hoge verwachtingen en nu hebben wij voor Cancún kennelijk heel lage verwachtingen. Wij dringen vooral aan op twee zaken: op het vraagstuk van de REDD en de financiering. Als geen vooruitgang wordt geboekt bij deze twee zaken, bestaat het risico dat er helemaal geen vooruitgang wordt geboekt in de onderhandelingen, die dan misschien in gevaar komen. Als er geen vooruitgang wordt geboekt in Cancún, komt heel het onderhandelingsproces op de helling te staan. Daarom verlaten wij ons op uw inspanningen, de inspanningen van de Europese Unie, om vooruitgang te boeken, tenminste bij deze twee zaken, en om aldus te vermijden dat het hele onderhandelingsproces gevaar loopt. Vele collega's hebben gezegd dat wij er in 2009 inderdaad in geslaagd zijn de uitstoot met 17,3 procent te verminderen. Het streefdoel van 20 procent tot 2020 ligt nu in het verschiet. Wij zouden dat doel in de komende jaren kunnen bereiken. Er is echter geen enkele reden om niet door te stomen en naar 30 procent of misschien zelfs nog verder te gaan om modernisering van onze economieën te forceren, banen te scheppen en opnieuw concurrentiekrachtig te worden. Over het vraagstuk van landgebruik, verandering in landgebruik en bosbouw (LULUCF) heeft mevrouw Hassi al gesproken, en zij heeft volkomen gelijk. De Europese Unie huldigt het absurde standpunt dat de vermindering van de aan LULUCF gerelateerde uitstoot niet vergeleken kan worden met 1990 en dat wij op de gebruikelijke wijze door moeten gaan met alle buitensporige uitstoot van dien, en dat wij minder uitstoten dan hetgeen was voorzien. Wij verlaten ons op u, in de hoop tijdens de onderhandelingen in Cancún succesvolle resultaten te boeken bij deze twee cruciale vraagstukken. Bas Eickhout Voorzitter, dank u wel, commissaris en Belgisch voorzitterschap, voor uw introducties. Ik wil toch ook de zaal hier eraan herinneren dat het akkoord van Kopenhagen uitermate zwak was, maar zelfs wát erin staat, wordt soms vergeten. Het 2°-doel, of zelfs het 1,5°-doel wordt genoemd in het akkoord van Kopenhagen, en als we dat willen halen, dan moeten we echt nu stevig aan de bak met het reduceren van onze eigen emissies, meer dan -20 procent, maar ook het geld voor de eerste drie jaar. Heel duidelijk staat in het akkoord van Kopenhagen dat het nieuw en additioneel moet zijn. Commissaris Hedegaard, u zegt dat we er bijna zijn, maar het is niet nieuw en additioneel, dus we zijn er nog zeker niet. Laten we daar eerlijk in zijn. Dan de rol van de EU, het leiderschap. Toch een vraag aan de Belgische voorzitter: hoe gaan we dat doen in Cancún? Want we hebben nu een mandaat van de Raad gekregen, maar er moet onderhandeld worden in Cancún. Als we dat aanpassen, moet dat weer met unanimiteit van alle lidstaten, of gaan we voor de verandering met gekwalificeerde meerderheid? Want alleen dan kunnen we die leidersrol echt aanmaken. Meer ambitie, meer geld en beter onderhandelen. Peter van Dalen Voorzitter, de uitdaging voor Cancún is complex en de urgentie is hoog. Toch zie ik wel kansen, want het resultaat van Nagoya vond ik hoopgevend en bemoedigend. Er is veel discussie geweest over de vraag hoe we de Europese Unie gaan inzetten bij dit debat? Streven we naar -20 procent CO2 of zelfs naar -30? Voor mij staat minder CO2 niet gelijk aan minder economie. We kunnen daarom inzetten op een reductiedoelstelling van meer dan 20 procent, want die geeft mogelijkheden voor meer groene banen, voor innovatie en voor duurzame economische groei. Ik wil tegelijk het IPCC oproepen de kritiek op hun rapportages wel ter harte te nemen. Creëer een open wetenschappelijk discussieplatform zodat alle relevante informatie wordt meegenomen en niet onder de tafel verdwijnt. Doen ze dat niet, dan blijft er een sfeer van wantrouwen hangen rondom de IPCC-rapporten, en dat vind ik onnodig en ongewenst. Marisa Matias (PT) Mijnheer de Voorzitter, ik wil graag ingaan op enkele dingen die hier gezegd zijn. De hoop is hier uitgesproken dat Cancún een belangrijke tussenstap zou zijn in de bestrijding van de klimaatverandering, en ook is gezegd dat we niet verder kunnen gaan of ambitieuzer kunnen zijn dan in Kopenhagen en dat we de resultaten van de Top van Kopenhagen moeten accepteren. We weten dat de resultaten mager waren en aangezien er niets veranderd is in het wetenschappelijk bewijs en in de gegevens waarover we beschikken, lijkt het me dat we hier van doen hebben met een verandering van politieke wil en een gebrek aan moed, en dat we ons in Cancún door angst gaan laten leiden. Ik vind dat opgeven geen optie mag zijn in wat een van de ernstigste crisissen is van dit moment. Ik wil ook nog zeggen dat we in Cancún een kans hebben om ons te bewijzen, op de verschillende terreinen die hier al aan de orde gesteld zijn, maar ook met betrekking tot ons vermogen tot herverdeling en ons vermogen om armere landen en de meest achtergestelde bevolkingen te steunen. Ik denk dat we, als we iets doen aan de milieucrisis, ook op een solidaire en rechtvaardige manier iets doen aan de huidige economische en sociale crisis. Dát is wat het betekent om realistisch te zijn. Derek Roland Clark (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik lees graag deze toespraak voor namens de heer Bloom, die - naar mijn mening - vanmiddag onterecht uit deze vergaderzaal is verwijderd. De bijeenkomst in Kopenhagen vorig jaar was een echec, toen 15 000 incompetente lieden, waaronder leden van het Europees Parlement en hun gevolg, daarheen afreisden om hun CO2-voetafdruk twee weken lang te verdubbelen en zij hopeloos verwikkeld raakten in Climategate, dat precies op het juiste moment kwam om roet in het eten te gooien. Ja, we herinneren ons allemaal hoe de Universiteit van East Anglia werd ontmaskerd als een centrum van pseudowetenschap, die wordt bedreven door corrupte en omgekochte wetenschappers, die afhankelijk zijn van het directoraat-generaal Onderzoek van de EU en de "super quasi-ngo" van de VN voor onderzoeksgelden en laboratoria, en van de Britse belastingbetaler voor hun salaris. Het bleek dat ze gegevens en klimaatcomputermodellen vervalsten, onwelgevallige gegevens wegmoffelden en samenzwoeren met de groene volgelingen van Obama. De belastingbetalende massa heeft de niet mis te verstane boodschap gekregen dat het er de EU en de mondiale groene agenda vooral om gaat om de CO2-heffingen te verhogen en om ons zo bang te maken dat we ons ernaar schikken. Cancún wordt natuurlijk lang niet zo erg. Het is er veel warmer. Het is een leuke winter en de samenzweerders zullen hun agenda voor mondiaal bestuur dit jaar natuurlijk veel zorgvuldiger verborgen houden. Maar wees gewaarschuwd: wij, het volk, hebben jullie in de gaten. Francisco Sosa Wagner (ES) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, ik deel de wens van dit Parlement. Ik zou graag zien dat de voorstellen van de Europese delegatie de verdiende steun krijgen in Cancún. Met betrekking tot dit debat wil ik het belang onderstrepen van de steden bij het behoud van het milieu. Er is een overeenkomst tussen meer dan duizend burgemeesters van de Europese Unie, waaruit blijkt dat deze autoriteiten het probleem erkennen. Hun optreden is van groot belang als wij succes willen boeken. Grote woorden zijn niets waard als wij niet kunnen rekenen op de samenwerking van de burgemeesters van de steden. Om die samenwerking te waarborgen is het van groot belang dat de emissies worden onthuld, aangezien de steden verantwoordelijk zijn voor bijna 80 procent van de broeikasgassen. Momenteel gebeurt dit niet en wat nog erger is, is dat er geen gemeenschappelijke standaard is om emissies te meten. Er is een non-profitorganisatie genaamd het "Carbon Disclosure Project" die gegevens verzamelt van duizenden bedrijven, die volgens mij ook door gemeenten zou kunnen worden ingezet. Zonder de hulp van de lokale overheden en burgemeesters zullen milieumaatregelen op niets uitlopen en dat is precies wat we willen voorkomen. Theodoros Skylakakis (EL) Mijnheer de Voorzitter, er doet zich momenteel een groot milieuschandaal voor, waar ook de conferentie van Cancún zich mee bezig moet houden: 60 procent van de rechten die worden verkocht via het ETS en afkomstig zijn van CDM-projecten betreft de vernietiging van een industrieel broeikasgas, HFC-23, waarvoor uitgaven worden gebezigd die zeventig keer hoger zijn dan de daadwerkelijke kosten, en die kosten worden vooral door de Europese elektriciteitconsumenten betaald. Tot nu toe hebben wij op die manier ongeveer 1,5 miljard euro over de balk gesmeten en als deze situatie blijft voortduren, zullen wij tot 2013 nog eens 3,5 miljard verspillen voor de vernietiging van een broeikasgas waarvan de daadwerkelijke waarde slechts tachtig miljoen euro bedraagt. Op die manier maakt een klein aantal ondernemingen over heel de wereld op ongerechtvaardigde wijze enorme winsten zonder dat het milieu er baat bij heeft, want de aanwezigheid van HFC-23 in de lucht is de afgelopen jaren toegenomen. Dit is een onaanvaardbare situatie. De oprechtheid van ons milieubeleid en van het Kyoto-mechanisme wordt daardoor in twijfel getrokken. In het kader van de COP16 moet Europa dit reële probleem aan de orde stellen, omdat een verandering van het internationaal beleid ten aanzien van dit vraagstuk serieuze mogelijkheden zou creëren voor een onmiddellijke, drastische vermindering van de uitstoot van broeikasgassen tegen lage kosten. Europa moet landen als China, waar nu enorme hoeveelheden HFC-23 worden uitgestoten - hoeveelheden die tot nul zouden kunnen worden teruggebracht - vragen om een klein deel van het geld dat zij ontvangen te gebruiken om deze ongerechtvaardigde winsten te belasten en om sterker deel te nemen aan de inspanningen voor de strijd tegen klimaatverandering. Een verspilling van meer dan vier miljard euro van de Europese belastingbetalers is onaanvaardbaar. Wij als Europees Parlement hebben de taak het openbaar belang en het belang van de consumenten te verdedigen. Edite Estrela (PT) Mijnheer de Voorzitter, deze conferentie vindt plaats in een niet erg gunstige internationale context: de wereldwijde economische crisis, de politiek-bestuurlijke onzekere situatie in de Verenigde Staten en de impasse in de onderhandelingen tussen de Verenigde Staten en China. De verwachtingen zijn daarom niet hooggespannen, maar desondanks moet de COP16 worden aangegrepen als een kans om het vertrouwen in het multilaterale proces ten aanzien van de klimaatverandering te herstellen en het Akkoord van Kopenhagen te consolideren. Dat is wel het minste, en juist daarom hebben we vastberadenheid en politiek leiderschap nodig tijdens de onderhandelingen, en moeten we ambitieus zijn bij de besluitvorming. Met name moet er voortgang geboekt worden op gebieden die van belang zijn voor de ontwikkelingslanden, zoals financiering, overdracht van technologie en capaciteitsopbouw. Maar ook ten aanzien van mitigatie wordt er hopelijk voortgang geboekt, in het bijzonder waar het gaat om het vastleggen van ambitieuze en bindende doelstellingen op het gebied van de reductie van uitstoot en van de overdracht van processen, zoals die inzake bewaking, rapportage en verificatie. Ongeacht de uitkomst van de internationale onderhandelingen moet de Europese Unie ernaar blijven streven de doelstelling te halen van een reductie van de uitstoot van CO2 met 20 procent, met het oog op het scheppen van groene banen en economische groei. Kortom, de resultaten van Cancún moeten bijdragen aan een kader voor na 2012, erop gericht zijn om in 2011 een internationaal juridisch bindend akkoord te bereiken, en bij te dragen aan het behalen van de doelstelling om de stijging van de temperatuur wereldwijd tot twee graden te beperken. Roger Helmer (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik wil mijn collega's er graag op persoonlijke titel op wijzen dat het publiek niet meer gelooft in een door de mens veroorzaakte opwarming van de aarde. De kiezers zijn het zat om de schuld te krijgen van de klimaatverandering en zijn niet langer bereid om ervoor te betalen. Het gebeurt steeds vaker dat wetenschappers in het openbaar het rechtlijnige denken over het klimaat aan de kaak stellen. De geloofwaardigheid van het IPCC, het Internationale Panel inzake klimaatverandering, is volledig onderuit gehaald. Recente, kleine klimaatveranderingen kloppen volledig met reeds lang bewezen, natuurlijke klimaatcycli over de langere termijn. Kopenhagen werd om dezelfde reden een fiasco als waarom Cancún op een echec zal uitdraaien. De VS, met zijn nieuwe Republikeinse meerderheid in het Huis, zal de handel onder een absoluut emissieplafond niet accepteren. India en China zullen niet afzien van vooruitgang omwille van paniekzaaierij over het klimaat. Onze groene beleidsmaatregelen zijn waarschijnlijk overbodig, zonder meer vergeefs en rampzalig kostbaar. Als Europa alleen opereert, vernietigen we onze economieën en brengen we onze kleinkinderen tot armoede, zonder dat we enige invloed uitoefenen op het klimaat. We storten ons vrijwillig in armoede vanwege een betwiste wetenschappelijke theorie. Het is tijd om het over een andere boeg te gooien. Catherine Soullie (FR) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, eensgezindheid en realisme zullen morgen komen bovendrijven, dat hoop ik althans, tijdens de stemming voor onze resolutie over deze zestiende conferentie van de partijen inzake de klimaatverandering. Ik hoop dat onze betrokken commissaris de praktische doelen die wij samen moeten zien te bereiken zal weten aan te dragen, maar ook dat hij de absolute Europese voorwaarden die hieraan zijn verbonden, zal verdedigen. In deze onderhandelingen mogen we evenmin uit het oog verliezen dat onze medeburgers en industrieën legitieme verwachtingen hebben ten aanzien van een eerlijke verdeling. De hele wereld moet de klimaatverandering bestrijden, niet alleen Europa. Zo is het van cruciaal belang te erkennen dat er sprake is van onvoldoende beschermd intellectueel eigendom. Er moet zo veel mogelijk worden geprofiteerd van groene technologieën, maar dit mag niet betekenen dat wij onze huidige en toekomstige kennis verkwanselen, zelfs niet omwille van deze essentiële strijd tegen de klimaatverandering. Evenzo lijkt het een buitengewoon legitiem verzoek en geen onderhandelingstactiek om gemeenschappelijke methodes voor de berekening van emissies te eisen, alsmede verificatie en publicatie van gegevens, zodat alle industrieën met uitstoot onderling te vergelijken zijn. Tot besluit, en mijn collega heeft het zojuist ter sprake gebracht: meer omstreden zijn de lacunes in het huidige mechanisme voor schone ontwikkeling, die ook aan de orde moeten worden gesteld. Dames en heren, helaas zijn wij ons er allen goed van bewust dat de ware onderhandelingskracht niet bij het Europees Parlement berust. Desalniettemin moet de wil van een groot aantal Europese afgevaardigden, van wie ik er een ben, om te werken en deel te nemen aan een positieve uitkomst van deze conferentie, worden aangemoedigd in plaats van verwaarloosd, zoals wij dat de afgelopen dagen hebben ervaren. Indien Europa wil dat het in internationale dialogen sterk voor de dag komt, dan moet hetzelfde gelden voor al zijn wetgevers. Rovana Plumb (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik ben optimistisch van aard en ik denk dat er nu vooruitgang mogelijk is in Cancún in de vorm van een evenwichtig pakket dat landen in staat zal stellen om op alle gebieden van de klimaatverandering snellere, krachtigere maatregelen te nemen. Het is daarom van groot belang dat Europa zijn leidende positie binnen de internationale klimaatonderhandelingen weer opeist door het beginsel van klimaatdiplomatie te introduceren, en dat de Europese Unie en de lidstaten een beginsel van klimaatrechtvaardigheid definiëren en ten uitvoer leggen, en daarom in toekomstige internationale klimaatonderhandelingen voor een rechtvaardigheidsclausule pleiten. Ik benadruk het belang van een mechanisme waarmee de financiering van de financiële aspecten van de klimaatverandering wordt geregeld. Er zullen nieuwe, innovatieve inkomstenbronnen nodig zijn, zoals een belasting op financiële transacties, groene fondsen of particuliere bronnen, om het geld bij elkaar te krijgen dat nodig is om adaptatie- en mitigatieprojecten uit te voeren, om groene groei te realiseren, wat bijdraagt aan een goed leven voor burgers, en om eerlijke groei te verwezenlijken. Laten we ook het genderaspect in het klimaatveranderingsbeleid niet vergeten. Romana Jordan Cizelj (SL) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, dames en heren, de kloof tussen de verwachtingen en de resultaten van Kopenhagen was onaanvaardbaar groot en daarom waren wij genoodzaakt enkele wijzigingen door te voeren. Deze keer gaan we met beduidend reëlere en toch ambitieuze doelstellingen naar Cancún. Commissaris, u verdient lof voor het feit dat u ervoor heeft gezorgd dat de Unie deze keer aanmerkelijk beter voorbereid naar een klimaatconferentie gaat en daarvoor wil ik u danken. Ik wil echter kanttekeningen plaatsen bij enkele amendementen die zijn ingediend. Het akkoord dat we in Kopenhagen hebben bereikt, heeft tot een aantal belangrijke resultaten geleid en een daarvan is zonder meer het besluit dat wij maatregelen moeten nemen om de globale stijging van de temperatuur te beperken tot minder dan 2° C. Wij moeten blijven vasthouden aan deze doelstelling en nu is niet het juiste moment om daaraan te tornen, zelfs niet als we een lagere stijging tot doel zouden willen stellen. We moeten geloofwaardig blijven. We kunnen dergelijke belangrijke besluiten niet van jaar tot jaar wijzigen. Ik wil eveneens reageren op de voorstellen dat de Unie eenzijdig de uitstoot van broeikasgassen met 30 procent moet verminderen. We moeten ons mijns inziens niet distantiëren van derde landen. We moeten deze doelstelling optrekken, en dat zullen we ook doen, maar pas als de omstandigheden gunstig zijn. We moeten er evenwel voor zorgen dat we de procedure voor de totstandkoming van dat besluit vooraf vaststellen en uiteraard dat het Europees Parlement voldoende bij de besluitvorming wordt betrokken. We moeten eveneens de ontwikkeling en het gebruik van schone technologieën op wereldniveau bevorderen. De overeenkomst inzake technologieoverdracht is van zeer groot belang, maar we moeten tevens passende regelingen ter bescherming van intellectueel eigendom beschikbaar hebben. Alleen dan kan klimaatverandering een kans worden in plaats van een last. Tot slot wil ik met betrekking tot de financiering van inspanningen om de gevolgen van klimaatverandering in ontwikkelingslanden te beperken, opmerken dat de Europese Unie reeds over een financieel instrument voor dat doel beschikt, namelijk het Europees emissiehandelssysteem (ETS). Wij moeten zorgen dat dit systeem naar behoren functioneert en doeltreffend is en dat de toekenning van middelen transparant en doelgericht is. Het is mijns inziens ongepast om nieuwe financiële lasten te creëren in tijden van financiële en economische crisis. Justas Vincas Paleckis (LT) Mijnheer de Voorzitter, binnenkort zal de wereld weer goed of, zoals de laatste tijd gebruikelijk, slecht nieuws over de klimaatverandering te horen krijgen, dit keer vanuit Cancún. Volgens de meeste wetenschappers hebben we niet meer genoeg tijd om de klimaatverandering nog een halt toe te roepen, maar het aantal mensen dat dit alles ontkent of weigert er iets aan te doen, is daardoor niet gedaald. De Europese Unie was en moet de drijvende kracht blijven achter vooruitgang in de besprekingen. In Cancún moet de EU de standpunten van de lidstaten beter coördineren. Het is belangrijk dat wij ons huiswerk doen en aantonen dat het mogelijk is om een duurzame economische ontwikkeling en een milieuvriendelijke manier van leven te verwezenlijken. Alleen als we zelf veranderen, kunnen we anderen aansporen ons voorbeeld te volgen. Ik zou er daadwerkelijk achter staan als de EU eenzijdig de stap zou nemen om de emissie van broeikasgassen tegen 2020 met 30 procent te verminderen. Het is buitengewoon belangrijk dat er in Cancún rekening wordt gehouden met het nieuwe beginsel van klimaatrechtvaardigheid. Als de klimaatverandering niet tot stoppen wordt gebracht of in ieder geval wordt beperkt, zullen de armste landen en de armste bevolkingen het eerst verzengd worden door onze snel oververhit rakende aarde. Het lijkt erop dat sommige mensen, bedrijven en landen er een oud gezegde op na houden dat in een modern jasje is gestoken: na mij - nadat ik enorme winst heb gemaakt - de zondvloed. Deze houding mag niet de overhand krijgen in Cancún. Elisabetta Gardini (IT) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, dames en heren, de Europese pogingen tot het vaststellen van ambitieuze doelstellingen met het oog op de komende klimaatconferentie vereisen zonder twijfel vasthoudendheid en de resultaten zullen bepalend zijn voor de toekomst van onze planeet. Maar juist daarom, dames en heren, moeten we realistisch en voorzichtiger zijn met onze verwachtingen. Voor zover we weten is er bij de internationale onderhandelingen ter voorbereiding op de Conferentie van Cancún geen merkbare voortgang geboekt richting een algemeen akkoord. Bovendien is er sprake van wantrouwen en verzet tegen de in Kopenhagen gemaakte toezeggingen geconstateerd. Het is al eerder gedaan, maar ik wil ook hier China noemen. China permitteert zich bijvoorbeeld een emissieverhoging van vijf miljard ton CO2 tegen 2020, met gevolgen die alleen maar gecompenseerd kunnen worden met een emissieverlaging van 100 procent van de Europese industrie tegen datzelfde jaar 2020, en zelfs dat is misschien niet voldoende. Dit bemoeilijkt niet alleen het voorstel van onvoorwaardelijke emissieverlaging van 30 procent, waar wij fel tegen zijn, maar het zorgt er ook voor dat veel onafhankelijke waarnemers zelfs een sterke mondiale emissieverhoging verwachten tegen die tijd. In deze tegenstrijdige situatie zou het op zijn minst riskant en zelfs demagogisch zijn over getallen te speculeren en suggestieve maar niet-realistische scenario's te schetsen, waarvan de onzekerheden onvermijdelijk terug zullen zijn te vinden in de kosten. Hopelijk komt de Europese Unie op de Conferentie van Cancún met een gedeeld, realistisch en duurzaam voorstel, want het is altijd wenselijker dat een akkoord concrete en waarneembare resultaten oplevert dan dat het verwachtingen wekt die onmogelijk waargemaakt kunnen worden. Als de inspanningen van regeringen op het gebied van belangrijke milieuthema's ongeloofwaardig worden in de internationale publieke opinie, dan zou dat bijzonder moeilijk te herstellen zijn. Jolanta Emilia Hibner (PL) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, met het aannemen van de resolutie op de zestiende Conferentie van de Partijen in Mexico, is een eerste stap gezet in de mondiale discussie. Het is een moeilijk compromis voor alle landen en het is ijdele hoop om meteen succes te verwachten. We moeten een voorstel indienen dat zo ver mogelijk gaat, maar dat tegelijkertijd zoveel mogelijk van de deelnemende landen achter zich schaart. Het belangrijkste doel van deze resolutie is het bereiken van een compromis dat de klimaatverandering en de opwarming van de aarde tegengaat. Om dit doel te bereiken moeten we steun krijgen van de grootste landen en van de landen met de hoogste uitstoot. De Verenigde Staten en China behoren tot die landen. Het debat over dit onderwerp moeten we met hen voeren en we moeten vragen of zij bereid zijn de economische mogelijkheden te overwegen. We moeten ons concentreren op het behalen van de doelstellingen uit het klimaat- en energiepakket van de Europese Unie. Sommige afgevaardigden noemen het een bescheiden pakket, omdat het de uitstoot van broeikasgassen wil terugdringen met 20 procent. Laten we die doelstelling eerst maar eens bereiken, dan kunnen we het daarna over nieuwe stappen hebben. Verder is het belangrijk dat de verplichtingen voor alle landen acceptabel zijn. Als we verplichtingen opnemen die niemand gaat uitvoeren, dan creëren we opnieuw een dode letter. Onze aandacht moet tegelijkertijd uitgaan naar landen met een zwakke economische groei en een slecht ontwikkelde economie. Het geld moet absoluut bij de armste landen terechtkomen, zij moeten toegang hebben tot EU-middelen. Ik denk dat ik namens iedereen spreek, als ik zeg dat wij allemaal zullen duimen voor de commissaris. Ook ik ben bereid om uitgebreid hulp te bieden bij de onderhandelingen. Sirpa Pietikäinen (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik wil graag in de eerste plaats commissaris Hedegaard bedanken voor de goede en betrokken wijze waarop zij deze klimaatkwesties binnen de EU en op mondiaal niveau behartigt. Ik weet dat onderhandelingen in VN-kader over alle internationale vraagstukken op dit moment erg moeilijk zijn en daarom denk ik dat we vooral heel actiegericht bezig moeten zijn. We weten dat we mondiaal in alle landen met deze uitdaging geconfronteerd gaan worden, dus het is altijd nuttig om klimaatverandering te voorkomen, zowel vanuit milieuoogpunt als economisch gezien. We beschikken over een groot aantal onderzoeken waaruit blijkt dat de EU haar CO2-uitstoot in 2020 op een economisch haalbare en rendabele manier met 30 of zelfs 40 procent kan hebben teruggebracht. Hiervoor is het in de eerste plaats nodig dat schadelijke subsidies, zoals de zes miljard euro die jaarlijks in Europa naar fossiele brandstoffen gaat, worden stopgezet en dat er gewerkt wordt aan strikte ETS-wetgeving, een efficiënt gebruik van hulpbronnen, energie-efficiëntie en instrumenten zoals een strengere richtlijn inzake ecologisch ontwerp. Ik denk dat we, door zelf het goede voorbeeld te geven, de anderen ervan kunnen overtuigen dat (a) we er serieus mee bezig zijn, (b) dit rendabel is en (c) we dit doen voor het milieu en het belang van de Europese economie. Seán Kelly (GA) Mijnheer de Voorzitter, ik wil mijn fractie danken voor het feit dat ik de gelegenheid geboden krijg om enkele woorden te wijden aan dit onderwerp, waar ik groot belang aan hecht. (EN) De uitkomst van de conferentie in Cancún is zowel optisch als qua resultaat belangrijk voor de Europese Unie. We moeten naar buiten toe realistisch overkomen en we moeten met één stem spreken. Wat moet worden duidelijk gemaakt is dat de opwarming van de aarde een mondiaal probleem is waarvoor een mondiale oplossing met mondiale, bindende doelstellingen nodig is. Daarom moeten we vasthouden aan onze doelstelling van 20 procent in 2020. Iets anders zou contraproductief zijn. Het zou onze economie ernstig verzwakken en ons niet-concurrerend maken, terwijl de ontwikkelingslanden voortdenderen. Als we rond 2015 de doelstelling van 20 procent hebben bereikt, kunnen we die veranderen in 25 of 30 procent; dat zou dan worden gezien als een pr-succes. Elke andere doelstelling - naar 30 procent streven en het niet halen - zou worden gezien als een pr-ramp, net zoals met de Lissabon-strategie gebeurde. Dat moeten we voorkomen. Het is tijd om het slim te spelen. We moeten onze plicht doen, maar er tevens voor zorgen dat de rest van de wereld dat ook doet. Tot slot heb ik gehoord dat sommige leden van het Europees Parlement misschien naar Cancún gaan om te protesteren. Daartoe hebben ze het volste recht, maar ik hoop dat ze dat als privépersoon en op persoonlijke titel doen en niet als officiële afgevaardigden. Danuta Jazłowiecka (PL) Mijnheer de Voorzitter, mijn collega-afgevaardigden hebben al meerdere malen de noodzaak van een homogeen intern standpunt over het klimaatbeleid benadrukt. Ik wil er echter op wijzen dat wij op de komende klimaatconferentie onze grootste troef uit moeten spelen, die tegelijkertijd, zoals vorig jaar is gebleken, onze grootste zwakte is. Ik heb het over onderhandelingen op verschillende niveaus, pogingen om het gelijk van de onderhandelingspartners te begrijpen en het bekwaam zoeken naar een bevredigend compromis. We moeten proberen om onze EU-knowhow door te laten werken in het klimaatbeleid. De isolatie waar de commissaris over heeft gesproken, hangt af van de betrokkenheid van de Verenigde Staten, China, Brazilië, Rusland en India. Zonder die betrokkenheid zijn alle EU-maatregelen zinloos. Verder moeten we duidelijk zijn tegen de opkomende economische machten: bij een grotere rol op het wereldtoneel, horen grotere verplichtingen. De BRIC-landen kunnen zich niet eeuwig blijven verschuilen achter hun ontwikkelingsachterstand als rechtvaardiging voor de afwijzing van radicale klimaatbeschermingsmaatregelen. Meer macht gaat hand in hand met meer verantwoordelijkheid. Maria Da Graça Carvalho (PT) Mijnheer de Voorzitter, het welslagen van de Klimaatconferentie van Cancún is van fundamenteel belang voor de geloofwaardigheid van het onderhandelingsproces onder auspiciën van de Verenigde Naties. Het is daarom belangrijk dat er concrete toezeggingen worden gedaan en realistische doelen worden gesteld. Het is van fundamenteel belang dat er een akkoord bereikt wordt over aspecten zoals een beleid ter bescherming van de bossen, overdracht van technologie aan ontwikkelingslanden en financiering. Als er geen wereldwijd akkoord bereikt kan worden, moet Europa toch de bereidheid hebben een tweede verbintenisperiode aan te gaan in het kader van het Kyoto-protocol, maar moet ze daarbij wel voorwaarden stellen wat betreft de integriteit van het protocol op het gebied van milieu, het opnieuw vorm geven van het mechanisme voor schone ontwikkeling, en toezeggingen van de kant van de landen met de grootste uitstoot, zoals China en de Verenigde Staten. Csaba Sándor Tabajdi (HU) Mijnheer de Voorzitter, in de aanloop naar de klimaatconferentie in Cancún moeten de Europese Unie en de EU-lidstaten eindelijk inzien dat we geen invloed kunnen uitoefenen op de Verenigde Staten, China en India door steeds nieuwe, eenzijdige streefcijfers vast te stellen of door opkomende economische machten in de strijd tegen klimaatverandering te betrekken. In het licht hiervan lijkt de toezegging die door de Fractie De Groenen/Vrije Europese Alliantie is ingediend met betrekking tot de unilaterale vermindering van CO2-uitstoot met 40 procent buitensporig. Ook een unilaterale toezegging van 30 procent heeft alleen zin als daar echte actie achter zit. Ik ben het eens met mevrouw Hedegaard dat de Europese Unie haar leidende rol kan terugverwerven als ze concrete resultaten laat zien op het gebied van uitgaven voor onderzoek en ontwikkeling, het creëren van groene banen, de aanleg van een slim energienetwerk en duurzame groene groei. Karin Kadenbach (DE) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw Schauvliege, commissaris, het Parlement heeft reeds herhaaldelijk aangegeven de klimaatbeschermingsmaatregelen uitdrukkelijk te steunen. Helaas heb ik de indruk dat deze houding onder de beleidsmakers in de lidstaten minder sterk heerst. De milieuministers, die dikwijls bijzonder ambitieus zijn, laat men in veel gevallen in de kou staan. Ministers van financiën en economische zaken, evenals degenen die verantwoordelijkheid dragen op economisch gebied, denken hopelijk ook in langere perioden. Doorgaans worden er echter voor een zeer duidelijk afgebakende periode maatregelen genomen, namelijk de periode tot aan de volgende verkiezingen. De natuur kan echter geen rekening houden met dagelijkse politieke noodzakelijkheden. Zij zal reageren op de klimaatverandering met alle negatieve gevolgen van dien voor mensen, en zelfs voor de gehele mensheid. Als wij er niet in slagen om de urgentie van deze aangelegenheid en met name de dringende noodzaak tot handelen over te brengen, dan zal een aanzienlijk deel van onze financiële middelen over niet al te lange tijd voor noodhulp moeten worden ingezet. Commissaris, onder het motto "één planeet, één stem" wens ik u in het belang van toekomstige generaties veel succes in Cancún. Sonia Alfano (IT) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik ben blij met de aanwezigheid en de houding van commissaris Hedegaard. Ik wil haar bedanken voor de moeite die zij doet om het Parlement zo goed mogelijk op de hoogte te houden van de ontwikkelingen met betrekking tot Cancún. De strijd tegen klimaatverandering moet op mondiaal niveau gevoerd worden en met ieders medewerking, maar het idee dat onze acties afhangen van die van andere landen is onverantwoordelijk. Het doet onrecht aan de rol die de EU zichzelf heeft aangemeten, een leidende rol in culturele revoluties op mondiaal niveau, in de eerste plaats de strijd tegen klimaatverandering. We moeten onszelf steeds ambitieuzere doelen stellen, en er voor zorgen dat deze door de lidstaten worden bereikt. Ik bedank de commissaris dus, omdat zij enkele dagen geleden Italië heeft herinnerd aan zijn beloftes op financieel vlak, oftewel de toezegging van tweehonderd miljoen euro ter bestrijding van de klimaatverandering. Helaas moet ik de Commissie melden dat de financiën van de Italiaanse regering op dit moment niet toereikend zijn. Ik vraag de Commissie daarom om vol te houden en al haar macht te gebruiken om te zorgen dat alle lidstaten hun beloften nakomen, vooral in een strijd als deze, die zo belangrijk is voor de nabije toekomst van de wereldbevolking ... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) João Ferreira (PT) Mijnheer de Voorzitter, de Europese Unie is medeverantwoordelijk voor het mislukken van Kopenhagen en voor de geringe voortgang die er in de internationale onderhandelingen geboekt is. Het is niet genoeg om te verklaren dat je ambitieus bent en om doelstellingen te formuleren voor andere ontwikkelde landen, zelfs als die achterblijven bij de aanbevelingen van het IPCC, als je er niet de middelen voor ter beschikking stelt. De doelstellingen hebben zeer centraal gestaan in de discussie, maar de middelen om deze doelstellingen te bereiken zijn veel belangrijker en moeten centraal staan. De Europese Unie wil een marktbenadering, met marktinstrumenten die tot nu toe twee dingen hebben laten zien, namelijk dat ze inefficiënt zijn en contraproductief. Dit is het walhalla voor financiële speculanten: niet alleen voedingsmiddelen en staatsobligaties, maar ook de atmosfeer, de lucht die we ademen, kunnen nu worden gebruikt om enorme fictieve rijkdommen te genereren. Commissaris, de oorzaak van de klimaatverandering kunnen we vinden in dit irrationele sociaaleconomische systeem. De oplossing kunnen we vinden in een breuk met dit systeem. Iosif Matula (RO) Mijnheer de Voorzitter, de klimaatverandering is ongetwijfeld de grootste uitdaging waar de mensheid momenteel voor staat. Helaas zijn vanwege het mislukken van Kopenhagen, de verwachtingen voor de conferentie in Cancún vrij bescheiden. In Kopenhagen werd van de ontwikkelde landen verwacht dat zij op verschillende manieren de diverse plannen van de ontwikkelde landen om de gevolgen van de klimaatverandering te bestrijden, zouden ondersteunen. Het effect van de economische crisis, die zich met name hard laat voelen in de EU-lidstaten, dwingt ons echter om onze aandacht ook te richten op andere prioriteiten. Het is van cruciaal belang dat wij overeenstemming bereiken over vermindering van de CO2-uitstoot. In Cancún moet de EU een gemeenschappelijk standpunt uitdragen ten aanzien van de doelstellingen die moeten worden bereikt. De EU zal daarbij goed in het achterhoofd moeten houden dat het succes van de 2020-strategie afhangt van het slagen van de doelstellingen inzake klimaatverandering. In dit opzicht zou ik de rol van partnerschappen willen beklemtonen, die gericht zijn op ontwikkeling van het potentieel van duurzame energie op regionaal niveau en op stimulering van de regio's om gebruik te maken van hernieuwbare energie. Gilles Pargneaux (FR) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, wij kennen uw vechtlust en uw verlangen om Europa in Cancún eindelijk met één stem te horen spreken. Ik zou dus willen dat u ons deelgenoot maak van uw opvattingen over twee onderwerpen, twee acties die worden vermeld in onze resolutie die morgen ter stemming wordt gebracht. Vóór de stemming van morgen, wil ik graag openlijk horen hoe u denkt over deze twee voorstellen. In de eerste plaats over het instellen van een groen fonds waarmee wij eindelijk, vanaf 2020, honderd miljard dollar per jaar tot onze beschikking hebben voor hulp aan de armste landen. Ten tweede over het instellen van een belastingheffing van 0,01 procent op financiële transacties. Die zou ons een fonds van twintig miljard euro verschaffen, eveneens voor hulp aan de armste landen. Ik meen dat dit een belangrijk financieel onderwerp is, waarmee wij sneller en verder vooruit kunnen komen. Angelika Werthmann (DE) Mijnheer de Voorzitter, doel van de klimaatconferentie is om een opvolger voor het Protocol van Kyoto tot stand te brengen, dat in 2012 ten einde loopt. Wij moeten dringend vooruitgang boeken in de bestrijding van de klimaatverandering. De EU is over het geheel genomen tamelijk goed op weg om haar klimaatdoelstellingen te bereiken. Het zou voor ons, de EU, echter van cruciaal belang zijn om samen met de VS en China te streven naar wettelijke voorwaarden voor een wereldwijde klimaatovereenkomst. Juist in deze moeilijke tijden biedt een versterking van het milieubeleid tevens een enorme kans voor het economisch beleid, bijvoorbeeld door investeringen in hernieuwbare energie en energie-efficiëntie. Monika Flašíková Beňová (SK) Mijnheer de Voorzitter, er wordt nu al bijna twintig jaar op internationale fora gesproken over de klimaatverandering. Ondanks het feit dat het publieke bewustzijn over dit daadwerkelijk wereldwijde probleem steeds verder groeit, moeten we helaas vanuit politiek oogpunt constateren dat we deze twintig jaar verdaan hebben. Het Kyoto-protocol loopt in 2012 af en het fiasco van de klimaatconferentie in Kopenhagen vorig jaar geeft bitter weinig hoop op een snelle wending ten goede. Tijdens de klimaatonderhandelingen in oktober bleek nog weer eens de grote kloof tussen de zogeheten ontwikkelde wereld en de zogeheten ontwikkelingslanden. Daarom is de inzet van Cancún zo groot. Indien we van de conferentie in Cancún een succes willen maken, dienen de rijke landen een verregaande ommezwaai te maken. Allereerst dient de omvang van de binnenlandse uitstoot verregaand te worden teruggebracht. Het zogeheten carbon offsetting vormt daar in geen geval een oplossing toe. Als de rijke landen aflaten kunnen kopen van de arme landen en vrolijk verder kunnen gaan met de uitstoot van broeikasgassen, dan heeft het klimaat daar niet bijster veel aan. Kyriakos Mavronikolas (EL) Mijnheer de Voorzitter, de vraag die voor ons ligt is of wij in Cancún in staat zullen zijn een stap vooruit te zetten in de strijd tegen klimaatverandering. Mijns inziens spelen wij met ons standpunt en onze doelstellingen een echte voortrekkersrol bij het doorvoeren van veranderingen die noodzakelijk zijn om de vernietiging van ons milieu te voorkomen. De standpunten van de Unie zijn nog steeds correct. Tijdens deze conferentie moeten wij deze standpunten verduidelijken en moeten wij vooral vechten voor betere resultaten dan die van Kopenhagen. Helaas zal het, commissaris, waarschijnlijk opnieuw de taak van de Europese Unie zijn om de grote landen, en met name de Verenigde Staten en China, over de streep te trekken, opdat ook zij bijdragen aan de algemene inspanningen voor de bestrijding van klimaatverandering. Laten wij hopen dat uw pogingen vruchten zullen afwerpen. Connie Hedegaard lid van de Commissie. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik dacht dat ik mij na dit levendige debat kon beperken tot drie elementaire opmerkingen, maar ik vind dat ik eerst moet reageren op een zeer directe vraag van de heer Pargneaux. Ik denk dat we goede vorderingen kunnen maken met de instelling voor een groen fonds. Voor veel partijen moet er waarschijnlijk echter nog nader worden gekeken naar een aantal van de zeer specifieke financieringsbronnen, aangezien het nog maar twee weken geleden is dat de VN-werkgroep op hoog niveau met deze ideeën kwam. We moeten echt substantiële vooruitgang boeken. We moeten weten wat we met dit fonds willen en hoe we het gaan opzetten. Ik ben ervan overtuigd dat we dan ook snel aan alle voorwaarden kunnen voldoen. Ik denk wel dat we geleidelijk te werk moeten gaan, maar we willen absoluut verder met het idee van een groen fonds. Dan nu mijn drie opmerkingen. Ten eerste zei Marita Ulvskog eerder in dit debat dat het klimaatvraagstuk dit jaar gezakt is op de internationale agenda. Dat is zeker waar, maar het is ook waar dat als we onze huidige positie vergelijken met twee jaar geleden - of vijf of tien jaar geleden - we kunnen zien dat het klimaat tegenwoordig zeer hoog op de agenda staat. Als de aanloop naar het akkoord van Kopenhagen er niet was geweest, kunt u zich dan voorstellen dat de vraagstukken betreffende de klimaatverandering, energie-efficiëntie en het bevorderen van groene groei de economische crisis zouden hebben overleefd? Ik durf te stellen: waarschijnlijk niet. Het is heel wat dat ze nog steeds hoog op onze agenda in de EU staan en dat moet ook zo blijven. De heer Ouzký zei dat Europa altijd "te optimistisch" is; misschien is dat niet altijd tevergeefs. Pessimisten bereiken geen grote dingen. In 2008 gaf Europa het goede voorbeeld door doelen vast te stellen en in de aanloop naar Kopenhagen volgden veel economieën dat voorbeeld. Twee jaar geleden stonden we min of meer alleen met het vaststellen van doelen. In de aanloop naar Kopenhagen stelden grote economieën zoals Indonesië, Mexico, Korea, India, Zuid-Afrika en andere - de lijst is veel langer - nationale doelen vast. Onder overigens gelijke omstandigheden is dit ook zeer belangrijk vanuit Europees economisch perspectief. Dat was winst voor ons. In veel landen zullen deze nationale doelen tot een soort paradigmaverschuiving leiden. Ja, het gaat in veel opzichten te langzaam, maar we zijn van ver gekomen. Iemand had het over de opkomende economieën. Vroeger was dit geen belangrijke kwestie voor de opkomende economieën. Twee jaar geleden zouden de opkomende economieën hebben gezegd dat zij zich niet met de klimaatverandering hoefden bezig te houden. Dat moesten de rijke landen maar doen - de ontwikkelde landen. Door Kopenhagen zien zij nu in dat zij een medeverantwoordelijkheid hebben. Dat moeten we in Cancún verder ontwikkelen en dat zullen we ook doen. Er waren enkele vragen over het CDM, het mechanisme voor schone ontwikkeling. Ja, dat is een probleem. We hebben in dat opzicht een aantal hindernissen te nemen en dat is een van de punten die op ons Cancún-lijstje staan: proberen om iets verder te komen met de hervormingen die nodig zijn in het CDM-systeem. Ik wil graag tegen de heer Skylakakis zeggen dat ik tot mijn genoegen kan aankondigen dat de Commissie morgen met een voorstel komt voor bepaalde beperkingen ten aanzien van het gebruik van industriegassen. Er is sprake geweest van een voortreffelijke samenwerking met en betrokkenheid van het Parlement en dat is ook nodig om de zaak met de lidstaten tot een goed einde te brengen. We komen morgen met ons voorstel en ik denk dat daarmee tegemoet wordt gekomen aan veel zorgen die hierover in het Parlement leefden. Mijn laatste opmerking is bestemd voor de heren Leinen en Arsenis, die allebei zeiden dat ze bang waren dat Cancún te veel wordt gebagatelliseerd. Als wij zeggen dat we een ambitieus, solide en evenwichtig resultaat willen - met alle elementen die ik noemde en die het Belgische voorzitterschap heeft genoemd - vind ik niet dat we dingen te veel bagatelliseren. Als we echt een besluit krijgen over bosbouw, over adaptatie, over technologie, over het realiseren van snelstartfinanciering, over meet-, rapportage- en verificatiemethoden voor de koolstofmarkten en over de verschillende elementen die we hier hebben genoemd, vind ik dat substantiële vooruitgang. We weten allemaal waarom we niet een van de dingen kunnen krijgen die we graag willen: een internationaal bindende overeenkomst. Een van de redenen is het gebrek aan vooruitgang in de Amerikaanse Senaat. We weten allemaal dat dat de reden is. Ik denk echter dat, als we het momentum vasthouden, we nog steeds snel het Europese doel van een internationaal bindende overeenkomst kunnen bereiken. We zullen allemaal ons uiterste best doen om in die zin vooruitgang te boeken in Cancún. Het alternatief is erg slecht en onverbiddelijk. We moeten dit veiligstellen en ik kan u verzekeren dat de Europese delegatie er alles aan zal doen om dit te bereiken, en we zullen dat op zo'n manier doen dat de wereld kan horen dat we met de inmiddels beroemde ene stem spreken. Ik hoop dat het de beroemde ene stem is waarmee we allemaal hetzelfde zeggen, waarmee we met dezelfde prioriteiten op de proppen komen, of we nu minister, lid van de Commissie, deskundige of lid van het Europees Parlement zijn. Ik verheug me ook op de samenwerking met uw afvaardiging in Cancún. Joke Schauvliege fungerend voorzitter van de Raad. - Voorzitter, geachte Parlementsleden, ik wil mij uiteraard aansluiten bij de woorden van de commissaris, en ik wil alle Parlementsleden ook bedanken voor de vele opmerkingen die gemaakt zijn, ook de bezorgdheden en bekommernissen die uitgesproken zijn. We hebben daar in ieder geval akte van genomen en zullen dit meenemen. Ik wil ook de Commissie en haar diensten bedanken voor de goede samenwerking tot nu toe. Ik denk dat wij die weg moeten voortzetten en dat dit ook cruciaal en heel belangrijk zal zijn de komende dagen en weken, in Cancún en op de klimaatconferentie zelf. Heel wat zaken zijn door de commissaris beantwoord, maar ik wil toch nog een aantal elementen zelf aanhalen. Ik heb heel wat opmerkingen gehoord over de geloofwaardigheid, over 'spreken met één stem' en uiteraard moeten wij dit doen. Ik weet uit ervaring van de COP in Nagoya dat wij dit ook kunnen doen als Europese Unie. Dat dit ook de enige juiste weg is om tot een goed resultaat te komen. We moeten de ervaringen van Nagoya, maar ook de slechte ervaringen uit Kopenhagen vorig jaar meenemen en hieruit onze lessen trekken. We hebben dat ook gedaan als Raad. We hebben inderdaad zelf een duidelijk standpunt ingenomen. We hebben onze Raadsconclusies, en op basis van de Raadsconclusies, geachte Parlementsleden, kunnen wij de eenduidige boodschap van de Europese Unie uitdragen, ook op internationaal niveau. Het spreekt voor zich, collega Eickhout, dat wanneer de Europese Unie op de Raadsconclusies moet terugkomen, dit binnen de EU-coördinatie zal gebeuren, zoals dit altijd gebruikelijk geweest is, en dat de boodschap ook daar op een eenduidige manier verder zal worden afgesproken. Collega's, ik heb ook een aantal opmerkingen gehoord over de opstap naar -30 procent. U weet dat ook daar de Raad heeft ingestemd met het verslag van het voorzitterschap, het verslag dat gebaseerd is op de mededeling van de Commissie over een analyse wat de impact is van de opstap naar -30 procent. We hebben in dat verslag - en dat is aanvaard door de Raad - gevraagd aan de Commissie om verder onderzoek te doen naar de impact op het niveau van de lidstaten. Op dat punt is ook toegezegd dat in het voorjaar, op de Voorjaarsraad, op basis van dat verdere onderzoek van de Commissie wordt gediscussieerd over de opstap naar -20 procent. Geachte Parlementsleden, verschillende onder u hebben terecht gewezen op het belang van de conferentie in Nagoya. Het is geen kwestie van ambities bij te stellen. We moeten realistisch zijn, maar we moeten ook alles in het werk stellen om ervoor te zorgen dat er in Cancún ook een goed resultaat wordt bereikt, een evenwichtig pakket van maatregelen. We zullen er als Belgisch voorzitterschap alles aan doen om dat resultaat te bereiken. We zullen dit samen met alle lidstaten doen, met de Europese Commissie en met uw steun; op die manier moeten we ervoor zorgen dat we vanuit het vertrouwen dat hersteld is in Nagoya, omdat daar het multilaterale niveau erin geslaagd is opnieuw een akkoord te bereiken, dit in Cancún kunnen voortzetten en ook voor het klimaat weer hoop kunnen creëren. De Voorzitter Tot besluit van het debat is er een ontwerpresolutie ingediend, overeenkomstig artikel 110, lid 2, van het Reglement. Het debat is gesloten. De stemming vindt op donderdag, 25 november 2010 plaats. Schriftelijke verklaringen (artikel 149) János Áder schriftelijk. - (HU) Op de gisteren gehouden persconferentie van de Fractie van de Europese Volkspartij (Christendemocraten) hebt u al kunnen horen over het zogenaamde HFC-23-schandaal. Ikzelf vind het ook buitengemeen ergerlijk dat de Europese belastingbetalers een bijna zeventig keer zo hoge prijs moeten betalen voor de vernietiging van een broeikasgas dat vrijkomt bij de productie van een koelgas waarvoor er sowieso een verbod zit aan te komen en waardoor de extra winst van een paar - voornamelijk Chinese en Indiase - bedrijven tot enorme proporties wordt opgeblazen. Het schandaal wordt nog verergerd door het feit dat de Europese Commissie, refererend aan het vertrouwen van de investeerders, vóór 2013 niet van plan is een onmiddellijk einde te maken aan de handel in deze emissie-eenheden en verandering te brengen in deze onhoudbare situatie. Dit alles is des te schandaliger aangezien de Commissie op de internationale klimaatonderhandelingen uit alle macht probeert te belemmeren dat de nieuwe lidstaten de Kyoto-quota kunnen behouden waaruit hun nationale vermogen bestaat. Ze doet dit ondanks dat de quota waarop de voormalige socialistische landen, zo ook Hongarije, recht hebben, gepaard gaan met een werkelijke verlaging van de uitstoot, waarvoor de Oost-Europese landen een hoge prijs hebben betaald sinds de verandering van het politiek stelsel. De essentie van het gisteren naar buiten gekomen schandaal is echter juist dat de Europese consumenten tot nu toe weliswaar 1,5 miljard euro hebben betaald voor de vernietiging van HFC-23, maar dat in werkelijkheid de atmosferische concentratie van dit gas, dat 12 000 keer agressiever is dan CO2, de laatste twee decennia aanzienlijk is toegenomen. We moeten dan ook niet verbaasd opkijken, dames en heren, dat bij het hanteren van een dergelijke dubbele standaard net als in Kopenhagen ook in Cancún geen uniform Europees standpunt zal worden uitgedragen. José Manuel Fernandes schriftelijk. - (PT) Ik pleit, voor de klimaattop die aanstaande maandag in Cancún begint, voor een bindend akkoord waar internationale sancties aan verbonden zijn. Het moge duidelijk zijn dat een dergelijk akkoord slechts zin heeft als de landen met de grootste uitstoot zich eraan gebonden achten: de Verenigde Staten, China en India. De EU heeft steeds voorop gelopen bij de bestrijding van de klimaatverandering en ze moet worden aangemoedigd dit leiderschap nog verder uit te bouwen, maar zonder de enorme inspanningen uit het oog te verliezen die al worden geleverd door onze industrieën om te voldoen aan de verplichte reductie van uitstoot in Europa. Opgemerkt moet worden dat de EU verantwoordelijk is voor 15 procent van de uitstoot wereldwijd en dat dit percentage in 2030 naar schatting tot 10 procent gedaald zal zijn, terwijl de VS, China en India goed zijn voor de helft van de uitstoot wereldwijd, en de tendens daar erop duidt dat dit alleen maar toe zal nemen. Ik kan er daarom niet achter staan dat de EU zichzelf verplicht tot een reductie van de CO2-uitstoot van 30 procent, in plaats van 20 procent, als andere landen, in het bijzonder de Verenigde Staten, niet hetzelfde doen. Dat wil niet zeggen dat de EU haar ambities naar beneden moet bijstellen. Integendeel: ik ben van mening dat we, ook als andere landen niet hetzelfde doen als wij, moeten doorgaan met investeren in wetenschappelijk onderzoek, technologische innovatie op het gebied van koolstofarme energiebronnen, energie-efficiëntie en het scheppen van groene werkgelegenheid, om onze concurrentiekracht te vergroten. Alajos Mészáros schriftelijk. - (HU) Op weg naar een post-Kyoto-akkoord... De zestiende Conferentie van de partijen van het VN-Raamverdrag inzake klimaatverandering, die in december in Mexico zal worden gehouden, is na de onsuccesvolle top in Kopenhagen van nog groter belang geworden. We kunnen Kopenhagen op internationaal niveau weliswaar als een stap vooruit beschouwen, maar toch bleven de bereikte resultaten ver achter bij onze verwachtingen. Het Kyoto-protocol loopt in 2012 af en daarom is het cruciaal dat we wereldwijd vastomlijnde en voor iedereen duidelijke doelen voor ogen hebben. Het is niet voldoende dat er binnen de EU relatieve overeenstemming bestaat over dit onderwerp. Het is belangrijk dat ook de Verenigde Staten en de grote Aziatische machten onze doelstellingen aanvaarden. Ook al wordt er in Cancún misschien geen akkoord bereikt over de cijfers en de percentages, wel moeten de landen van het kaderverdrag dan in elk geval overeenstemming bereiken over de concrete plannen en toezeggingen, als voorbereiding op het sluiten van een post-Kyoto-akkoord in Zuid-Afrika in 2011. We moeten consensus bereiken over onderwerpen als financiering en de mechanismen voor monitoring en controle. De Europese Unie moet het goede voorbeeld geven door met één stem te spreken. Katarína Neveďalová schriftelijk. - (SK) Allereerst dient te worden opgemerkt dat de conferentie over de klimaatverandering in Cancún opnieuw een kans is om iets te doen voor de toekomstige generaties en om ten minste gedeeltelijk goed te maken wat ons niet gelukt is in Kopenhagen. Dat het wereldklimaat verandert, kan inmiddels niet meer worden ontkend. De aanplant van wijngaarden in berggebieden en de teelt van gewassen op plaatsen waar deze eerder nooit groeiden, alsook de frequente natuurrampen en overstromingen, zijn er voorbeelden van. We dienen daarom onze verantwoordelijkheid te nemen en met langetermijnoplossingen te komen. Ik ben dan wel geen klimaatexpert en ook lopen de theorieën uiteen, maar ik ben er wel van overtuigd dat er echt iets gedaan moet worden. Laten we dus eindelijk ophouden met het gepalaver over de vraag of er wel of geen klimaatverandering is, maar beginnen te spreken over hoe we deze moeten bestrijden. Laten we eindelijk ophouden met het gepalaver over de vraag of de klimaatveranderingen wel of niet een halt kan worden toegeroepen, maar beginnen onze handen uit de mouwen te steken. De Europese Unie dient bij de onderhandelingen het voortouw te nemen, en dat geldt evenzeer voor alle lidstaten apart. We zijn verantwoordelijk voor de toekomst van de hele wereld. Laten we ons dus inzetten voor een verregaande verlaging van de uitstoot, laten we ook de regio's, de steden en het platteland betrekken bij de bescherming van het milieu en proberen meer groene arbeidsplaatsen te creëren en ondersteuning te verlenen aan investeringen in onderzoek en innovatie. Ik ben ervan overtuigd dat wij degenen zijn die nog een kans hebben om deze planeet te redden. Maar daarvoor moeten we wel eendrachtig en krachtig optreden! Bogusław Sonik schriftelijk. - (PL) De klimaatonderhandelingen in Cancún beginnen al over een week. De EU heeft ambitieuze plannen op het gebied van emissiebeperking, financiering, bosbouw en overdracht van technologie. De klimaatonderhandelingen hebben een spoedeisend karakter, maar dit mag het nemen van concrete besluiten tijdens de conferentie niet in de weg staan. We moeten lering trekken uit de teleurstellende resultaten van de klimaattop in Kopenhagen, toen geen enkel belangrijk, concreet besluit is genomen. Tijdens de zestiende Conferentie van de partijen moet de Europese Unie bijdragen aan herstel van het vertrouwen in internationale klimaatonderhandelingen. Het debat heeft al lang genoeg geduurd. In Cancún moeten we concrete, inhoudelijke maatregelen afspreken, op basis waarvan het mogelijk wordt om in 2011 in Zuid-Afrika een integrale internationale overeenkomst te sluiten.

Sistema de preferências generalizadas da União Europeia (debate) Presidente Segue-se na ordem do dia a declaração da Comissão sobre o Sistema de Preferências Generalizadas da União Europeia. Peter Mandelson Membro da Comissão. (EN) Senhor Presidente, é um prazer para mim compartilhar com os senhores deputados mais reflexões sobre o regime "SPG+” e a filosofia que lhe está subjacente. Trata-se de um relevante instrumento de desenvolvimento da UE: contribui para o progresso económico de países em desenvolvimento e a redução da pobreza, tendo simultaneamente em conta a permanente necessidade de promover os direitos humanos e laborais fundamentais, bem como os princípios do desenvolvimento sustentável e da governação. Uma das prioridades-chave da política comercial da UE é ser coerente com, e consolidar os objectivos da política de desenvolvimento, designadamente a promoção de um desenvolvimento sustentável e de uma boa governação. Foi dada especial proeminência a este objectivo no quadro do regime SPG+, que visa encorajar os países em desenvolvimento a cumprir as normas internacionais em matéria de direitos sociais, protecção ambiental e governança, incluindo a luta contra a droga. Vale a pena recordar que a concessão do estatuto de beneficiário do SPG+ assenta em critérios objectivos e transparentes que foram tornados públicos no próprio regulamento - o que está de harmonia com as nossas obrigações no quadro da OMC. O segredo do sucesso do sistema SPG+ reside na circunstância de incentivar os países candidatos a ratificarem as convenções fundamentais da OIT, de forma a preencherem os requisitos para atribuição do SPG+. O sistema desempenhou um papel activo no caso de El Salvador, que entregou os instrumentos de ratificação das convenções da OIT em falta em 6 de Setembro de 2006. Segundo os comités supervisores da OIT, a maioria dos países candidatos ao SPG+ introduziu alterações substanciais nos seus sistemas jurídicos com vista ao pleno reconhecimento dos direitos consagrados nas convenções da OIT, o que constituía o requisito prévio para a concessão de preferências ao abrigo do regime SPG+. O sistema SPG+ é um instrumento de incentivo e apoio. Não pode resolver todos os problemas em simultâneo; o seu papel é, como digo, servir de estímulo, não punir, e alimentar a dinâmica de reforma. Visa ainda integrar os beneficiários SPG+ no sistema de comércio mundial. Estou convencido de que a integração no sistema de comércio mundial concorrerá também, por seu turno, no sentido de auxiliar esses países a adoptar uma conduta de maior respeito dos princípios consignados nas convenções e a empreender reformas essenciais. Após a ratificação dessas convenções, é claro que se impõe vigiar a respectiva aplicação concreta. Os progressos na aplicação das condicionantes do SPG+ são avaliados no plano dos desenvolvimentos em matéria de política governamental, da capacidade administrativa e outras imposições institucionais, jurídicas e orçamentais. Em alguns destes domínios, as melhorias requerem tempo. No que se refere à vigilância, nos seus julgamentos a UE confia, em particular para efeitos de instauração de eventuais processos de retirada dos benefícios, nos procedimentos de acompanhamento e no saber de órgãos especializados de acompanhamento pertinentes, como a OIT, a que não pode substituir-se ela própria. Todavia, temos também um papel a desempenhar na aplicação adequada do sistema SPG. Assim, sempre que recebe participações de sindicatos ou outros intervenientes acerca de violações sérias e sistemáticas de normas internacionais relevantes, a Comissão ajuíza em profundidade da possibilidade de tomar medidas apropriadas no âmbito do regulamento SPG. Há mecanismos bem coordenados com os competentes órgãos de acompanhamento, e o Parlamento deve ser regularmente informado dos desenvolvimentos. Gostaria de destacar o importante papel que o Parlamento Europeu e os parlamentos dos países em causa podem desempenhar, quer na monitorização da situação quer dando o seu concurso para a introdução de legislação de execução nesses países e a garantia da sua efectiva aplicação. Permitam-me que diga o seguinte aos membros desta Assembleia: os vossos contactos interparlamentares são muito valiosos para a transmissão desta importante mensagem e estou pronto a entabular uma cooperação ainda mais estreita com os senhores para o efeito. Godelieve Quisthoudt-Rowohl em nome do Grupo PPE-DE. - (DE) Senhor Presidente, o Sistema de Preferências Generalizadas (SPG) provou ser eficaz, na medida em que apoia activamente os países nos seus esforços em prol do desenvolvimento sustentável e da boa governação. Mantemos relações comerciais com estes países e também negociamos com eles em pé de igualdade. Abrimos os nossos mercados aos seus produtos, o que dá origem a uma situação de concorrência - apenas a médio prazo, se for necessário. Por outras palavras, também é do nosso próprio interesse assegurarmos o cumprimento das regras e convenções das Nações Unidas e da Organização Internacional do Trabalho. Neste sentido, apoiamos plenamente os esforços envidados pela Comissão. Contudo, também solicitamos à Comissão que nos mantenha regularmente informados - e o senhor Comissário já manifestou a sua disponibilidade a este respeito. Refiro-me, em primeiro lugar, às observações da Comissão sobre a implementação dos diversos regulamentos nos países beneficiários; em segundo lugar, a quaisquer sanções impostas ao abrigo do artigo 16.º e, em terceiro lugar, à avaliação intercalar da eficácia das regras do SPG+. O SPG+ deve colocar-nos numa posição que nos permita não só prestar apoio, mas também beneficiar do comércio com estes países. Simultaneamente, devemos também ter com conta os legítimos interesses da nossa economia e do nosso mercado de trabalho e procurar alcançar um equilíbrio entre estes dois objectivos. Antolín Sánchez Presedo em nome do Grupo PSE. - (ES) Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, partilho plenamente a declaração do Comissário Mandelson e, na qualidade de relator do relatório sobre o sistema de preferências generalizadas, saliento também a importância do "SPG+" como incentivo para comprometer os países em desenvolvimento mais vulneráveis com o desenvolvimento sustentável e a boa governança. Afiro positivamente a decisão da Comissão, de 21 de Dezembro, de conceder os benefícios a quinze países que o solicitaram e os passos dados posteriormente por países como a Colômbia, a Venezuela e El Salvador, ao ratificarem importantes convenções da OIT. Sobre o funcionamento do sistema, gostaria de salientar três questões fundamentais. Em primeiro lugar, a finalidade do "SPG+" é promover, entre outros aspectos, os direitos humanos e do trabalho através do comércio. Esta associação é essencial e não deve ser desperdiçada. O comércio deve constituir um incentivo em matéria de direitos humanos e do trabalho. Devemos assegurar que esta finalidade não é debilitada por tendências proteccionistas. Em segundo lugar, o êxito do sistema exige que se aumente o número de países beneficiários. Uma das prioridades da Comissão deve consistir em alcançar um aumento significativo, dado que actualmente esses países representam unicamente 3% da população mundial. Em terceiro lugar, é necessário garantir a efectividade do sistema, através de uma aplicação inteligente, que conte com a participação do Parlamento Europeu. É importante que a Comissão colabore com os países beneficiários no cumprimento dos seus compromissos, através de diversas iniciativas e, em particular, através do reforço do controlo e da avaliação da sua execução, de forma rigorosa e regular, com transparência e com a participação dos principais actores sociais e dos países beneficiários, como se salienta no relatório do Parlamento. Deverão aplicar-se, de igual modo, as sanções previstas sempre que se registarem violações sérias e sistemáticas dos princípios, penalizando-se, desta forma, os infractores, mas não os operadores que cumpram adequadamente os seus compromissos. Por último, a Comissão, como se reitera na proposta de resolução, deve elaborar, até à próxima revisão do Regulamento, um estudo de avaliação do impacto do sistema, analisar o seu funcionamento e fundamentar as reformas executadas. Sajjad Karim em nome do Grupo ALDE. - (EN) Senhor Presidente, o sistema SPG foi concebido para auxiliar os mais pobres e vulneráveis no comércio mundial a fugirem à pobreza. Não há uma lista fixa de países que se enquadrem nessa categoria. Quando o SPG tem sucesso, o país pode aceder a uma nova relação com a UE. Contudo, nem todas as mudanças são de sentido ascendente: alguns países, por circunstâncias que escapam absolutamente ao seu controlo, podem encontrar-se agora em pior situação que aquando da revisão do sistema. É o caso do Paquistão. Não obstante o apoio desta Casa, viu a concessão do estatuto SPG+ ser-lhe indeferida pelo Conselho, o que teve um custo de 300 000 empregos e 40 milhões de libras/ano. Tragicamente, menos de seis meses após a entrada em vigor do sistema SPG, o Paquistão e boa parte do território do Caxemira sob administração paquistanesa foram devastados por um terramoto que, segundo a Organização Mundial de Saúde, eclipsou o tsunami do Sudoeste Asiático em termos de destruição e sofrimento humano causados. A violência do impacto do terramoto no nordeste da região levou a uma deslocação maciça de mão-de-obra qualificada e indiferenciada. Essa parte do país fornece tradicionalmente parte significativa da força de trabalho da indústria paquistanesa, nomeadamente no sector têxtil. Muitos homens ficaram desalojados, sem as esposas e com os filhos a seu cargo. Passado mais de um ano, não puderam ainda retomar o trabalho remunerado por estarem à espera de apoios financeiros para reconstruírem as suas casas. Consequentemente, os salários na indústria subiram, inflacionando os custos de produção e afectando de forma dramática a competitividade do Paquistão. Embora a UE seja sempre muito generosa na ajuda aos países carenciados, as nossas algibeiras não são um poço sem fundo. Temos de rever o SPG para, além de auxiliarmos as nações pobres a vencer a pobreza por meio do comércio, sermos capazes também de auxiliar os desesperados a superarem a catástrofe pela mesma via. Caroline Lucas em nome do Grupo Verts/ALE. - (EN) Senhor Presidente, para sermos credíveis e realmente eficazes, temos de demonstrar que o regime SPG+ funciona convenientemente. Por outras palavras, a UE tem de agir com rapidez e decisão quando as normas sociais ou ambientais ora em causa são violadas. Não estamos perante uma mera questão académica ou teórica, trata-se de uma discussão muito concreta em que estão em jogo países concretos. Já foi aqui abordado o caso de El Salvador. Com efeito, os trabalhadores salvadorenhos debatem-se há anos com uma incrível resistência do Governo do seu país, dos proprietários das empresas e da imprensa de direita que visa tentar impedir, ou pelo menos retardar, a aplicação das convenções fundamentais da OIT, e é profundamente lastimável que, nesse esforço, tenham aparentemente contado com o apoio de um Estado-Membro da UE, a Espanha. No entanto, o facto de o Governo salvadorenho ter ratificado recentemente quatro convenções essenciais da OIT não representa o verdadeiro triunfo que se poderia supor, pois, por intermédio de uma reforma do regime do funcionalismo público, o Governo logrou excluir grande número de trabalhadores do rol dos beneficiários de quaisquer regalias emergentes dessas mesmas convenções. Isso é totalmente inaceitável, pelo que solicito formalmente à Comissão que instaure sem demoras um inquérito à situação em El Salvador e que pondere a hipótese de uma suspensão temporária dos benefícios do SPG. Terei muito gosto em fornecer ao Senhor Comissário mais elementos dos meios sindicais e da sociedade civil de El Salvador. A Colômbia é outro caso de violação flagrante dos direitos dos trabalhadores, apesar da fachada oficial de adesão às convenções da OIT. É nas notícias - que, mensalmente, e, muitas vezes, até semanalmente, dão conta do 'desaparecimento' e homicídio de sindicalistas - que encontramos a verdadeira história do preço de sangue pago por aqueles que têm o arrojo de acreditar que os direitos consignados no quadro da OIT e oficialmente adoptados em teoria são para respeitar efectivamente na prática. Não podemos aguardar até Dezembro de 2008 para rever estes casos. Peço à Comissão que os reveja já. Jan Andersson (SV) Senhor Presidente, Senhor Comissário, o Sistema de Preferências Generalizadas, SPG+, é um bom sistema que atribui privilégios a países do mundo em desenvolvimento no acesso aos mercados europeus, o que é extremamente positivo. Contudo, há alguns condicionalismos a respeitar. É verdade, como diz o Senhor Comissário Mandelson, que estes países devem receber, em primeiro lugar, encorajamento e apoio. Não obstante, podem surgir situações em que prestar encorajamento e apoio não é suficiente e em que há, além disso, uma necessidade real de apertar o controlo e, eventualmente, utilizar os instrumentos disponíveis caso as condições contidas nas convenções sobre os direitos dos trabalhadores e outras afins não estejam a ser cumpridas. Sabemos que há incumprimento e queremos, portanto, que a Comissão exerça um controlo mais rigoroso e, sempre que necessário, recorra aos instrumentos existentes para suspender temporariamente os países em causa. Caso sejam tomadas as medidas mencionadas, queremos que haja um envolvimento do Parlamento no processo, a fim de podermos apresentar os nossos pontos de vista e dar a nossa colaboração para que o sistema funcione. Isto tem de ser feito agora. Como já afirmaram muitos outros oradores, também é importante examinar cuidadosamente alguns pontos antes de avaliarmos o funcionamento do sistema, em 2008, nomeadamente saber se o sistema funcionou em todos os aspectos, quais as suas falhas e que aspectos devemos ter em consideração na sua renovação. Kader Arif (FR) Senhor Presidente, Senhor Comissário, caros colegas, ao adoptar o Regulamento do Conselho de 27 de Junho de 2005 que reforma o sistema de preferências em vigor desde 1971, a União Europeia optou por simplificar e reforçar o seu principal instrumento comercial de apoio aos países em desenvolvimento. Assim, são agora aplicáveis três regimes: o sistema global, o sistema "Tudo menos armas" e, por fim, o SPG+. As preferências suplementares concedidas no quadro desta última vertente nasceram da convicção de que o desenvolvimento só pode ser pensado em estreita relação com o processo de democratização e o respeito dos direitos humanos, do direito do trabalho e do ambiente. Quinze países beneficiam neste momento desse mecanismo, que por um lado incita e por outro recompensa os países em desenvolvimento mais vulneráveis e que desenvolvem mais esforços nestes domínios. Mas, para que o SPG+ contribua verdadeiramente para uma melhor governança e para um maior respeito do ambiente, dos direitos humanos e do trabalho, tem de ser gerido eficazmente, o que implica antes de mais advertir os países, ainda numerosos, que não respeitam os seus compromissos e, sobretudo, abandonar as ameaças encantatórias e passar à supressão efectiva das preferências concedidas àqueles que violam de forma séria e sistemática as convenções da OIT e não honram as suas obrigações. Em seguida, é indispensável uma avaliação regular do respeito dos seus compromissos por parte dos países beneficiários do SPG+. Tem de ser particularmente exaustiva, com vista à renovação desse instrumento no final de 2008. A nossa credibilidade e a eficácia desse instrumento passa por aquilo a que os juristas chamam o paralelismo formal. Não podemos continuar a conceder preferências a países que não dispõem de capacidade política para respeitarem esses compromissos. O mesmo se aplica ao futuro desta política. Peter Mandelson Membro da Comissão. (EN) Senhor Presidente, vou tentar poupar-lhes algum dinheiro por meio de três observações. Em primeiro lugar, o Comissário concorda sem dúvida alguma que necessitamos de manter altos níveis de vigilância e controlo e é isso que tencionamos fazer. Fizemo-lo no caso da Bielorrússia, tendo apresentado ao Conselho propostas em conformidade. No que diz respeito ao Paquistão, na concessão de privilégios comerciais temos de nos subordinar às normas que criam esses mesmos privilégios, e é isso que estamos a fazer e temos feito no que toca ao Paquistão, mas subscrevo plenamente a ideia do senhor deputado de que temos de fazer tudo o que estiver ao nosso alcance de acordo com essas normas para prestar assistência ao Paquistão. No que se refere a El Salvador, sim, concordo plenamente que, concedido o estatuto SPG+, nos cabe agora monitorizar, com base nos relatórios dos organismos internacionais, a aplicação efectiva em El Salvador das duas convenções da OIT, e é essa a nossa firme intenção. Presidente Comunico que recebi seis propostas de resolução, apresentadas nos termos do nº 2 do artigo 103º do Regimento. Está encerrado o debate. A votação terá lugar amanhã, às 11H30.

8. Registros de empresas utilizados con fines estadísticos (votación) - Informe Hans-Peter Martin - Antes de la votación Hans-Peter Martin ponente. - (DE) Señor Presidente, tengo una petición que hacer en nombre de toda la gente comprometida con la democracia. Es inaceptable que se tilde a los diputados al Parlamento Europeo de "cáncer de Europa", en otras palabras, que se nos dé el nombre de una enfermedad mortal. Esto no ha sucedido en Budapest, como el insulto al que ayer hacía referencia el señor Schulz, sino en Bruselas. En su discurso ante el Pleno de esta Cámara, un diputado al Parlamento Europeo definió a los críticos de la UE como un cáncer. El diputado en cuestión fue Othmar Karas, vicepresidente del Grupo PPE. Lo dijo en la sesión plenaria del 10 de octubre de 2007. Exijo ... (El Presidente interrumpe al ponente.) Presidente Esto no tenía que ver con el informe. Todo lo que puedo decir sobre este punto es que los diputados al Parlamento deben ser siempre ejemplares en sus palabras y en sus actos.

14. Voortgangsverslag 2006 betreffende Kroatië (stemming) - Verslag-Swoboda - Vóór de stemming over amendement 18 Hannes Swoboda rapporteur. - (DE) Mijnheer de Voorzitter. Met de schaduwrapporteurs is afgesproken dat wij in plaats van: the government and local authorities gewoon zeggen: the Croatian authorities. (Het mondeling amendement wordt in aanmerking genomen) - Vóór de stemming over amendement 24 Hannes Swoboda rapporteur. - (DE) Mijnheer de Voorzitter, ik wil nog iets verduidelijken, en de schaduwrapporteurs zij het daarmee eens: deze regeling moet van toepassing zijn op alle grensproblemen. Daarom zou ik willen vragen om "with neighbouring countries" toe te voegen. Deze regeling om een beroep te doen op een derde zou in principe ook moeten bestaan voor alle niet opgeloste grensproblemen. (Het mondeling amendement wordt in aanmerking genomen) De Voorzitter Hiermee zijn de stemmingen beëindigd. Reinhard Rack (DE) Mijnheer de Voorzitter, ik heb een vraag. Op dinsdag hebben we altijd vrij weinig en op woensdag altijd zeer veel stemmingen. Waarom hebben we altijd op woensdag plechtige zittingen? Kunnen we deze niet naar de dinsdag verplaatsen? Dat zou net zo goed gaan, en dan kunnen we onze tijd beter organiseren. De Voorzitter Ik zal uw opmerking doorgeven aan de bevoegde persoon en proberen uw vraag te beantwoorden.

A szavazáshoz fűzött indoklások A szavazatok szóbeli magyarázata Laima Liucija Andrikien (LT) Ma az Európai Parlamentben második olvasatában elfogadtunk egy, a Közösségben a légijáratok működtetésére vonatkozó közös szabályokról szóló állásfoglalást. Egy 1992 óta hatályban lévő rendeletet módosítunk, és szeretném újra kiemelni azokat a módosításokat, amik a polgárok, főleg az utasok és a repülőgépeken dolgozók számára a legfontosabbak. Azokra a javasolt intézkedésekre gondolok, amelyek lehetővé tennék a légi utazás árainak átláthatóvá tételét, és amik alapján aktívabban tilthatnánk a félrevezető hirdetéseket és a tisztességtelen versenyt a légi közlekedésben. A módosítások célja a repülésbiztonsági előírások szigorúbb betartatása is, és a repülőgépek személyzetének szociális ellátására vonatkozó garanciák is. Úgy tűnik, hogy sikerült a Bizottság és a Tanács minden nézeteltérését megoldani, így a rendelet várhatóan az év végén hatályba léphet. Remélem, hogy a módosított rendeletet minden tagállam megfelelően végre fogja hajtani. Zuzana Roithová (CS) Hölgyeim és uraim, ma, 16 év után, végre zöld utat kapott az egyszerűsítés, az egységesítés és ugyanakkor a szigorúbb ellenőrzés a légijáratok működtetésének engedélyezésében. Remélem, hogy a rendelet nem fog a kis sportvállalatok felszámolásához vezetni. A rendelet mellett szavaztam. Őszintén hiszem, hogy ez a rendelet valóban lehetővé teszi majd, hogy bevonják azoknak a légitársaságoknak az engedélyét, amelyek azzal tévesztik meg az utasokat, hogy a teljes ár helyett csak a saját áraikat teszik közzé, az adók, díjak és üzemanyag-felárak nélkül. Remélem, hogy a felügyeleti hatóság az áraknak a lakóhely szerinti diszkriminatív megállapítására is odafigyel majd. Úgy gondolom, hogy a módosított rendelet javítani fogja a légi utazás biztonságát, különösen a repülőgépek személyzettel együtt, EU országból vagy harmadik országból történő bérlésének feltételeinek egységesítése által. Gyula Hegyi (HU) Köszönöm szépen, elnök úr! Szocialista témafelelősként támogattam a Miroslav Ouzký által kialkudott kompromisszumos javaslatokat. A Parlament és egyben a szocialista csoport sikerének tartom, hogy a Tanács is elfogadta, hogy a két glikol oldószert szélesebb körben korlátozzuk, így védve polgáraink egészségét. A DEGME nevű anyag bőrön keresztül felszívódva károsítja az egészséget. Ismert, hogy a szaporodási képességet is korlátozza, ezért komoly siker, hogy nemcsak festékekben, hanem tisztítószerekben, padlóápoló szerekben is betiltottuk a használatát. A Bizottság eredetileg csak festékben tiltotta volna be a DEGME-t, de összpárti összefogással elértük, hogy tisztítószerekben is korlátozzák. A DEGME nevű oldószer belélegezve káros az emberi egészségre. Az Európai Bizottság előterjesztése szerint csak festékszóró sprayekből tiltották volna ki, ám szintén a szocialisták javaslatára aeroszolos tisztítószerekben is korlátozásra került. Mivel plenáris vita nem volt, ezért kívántam így elmondani a kompromisszumos javaslatok lényegét. John Attard-Montalto (MT) Fontos, hogy az Európai Parlament ismerje az országomban fennálló helyzetet a víz- és áramárak tekintetében, és a mai döntés hatását is. Ezért fűzök indoklást a szavazatomhoz. Mióta a kormány megemelte az olaj árát, azóta a fogyasztók egy külön díjjal többet fizetnek. Ebben a hónapban jelentették be, hogy ez 96%-ra fog emelkedni. Ez újabb embereket taszít majd szegénységbe, úgymond energiaszegénységbe. Ugyanakkor a kormány nem javasol semmilyen rövid- vagy hosszú távú megoldást. Az alternatív energiaforrásokra semmilyen hivatalos politika nem vonatkozik, annak dacára sem, hogy az országban sok a napsütés és a szél. A kormány még más, tisztább energiákkal sem foglalkozik, például a földgázzal sem. Ezért szavaztam így, és ezért olyan fontos, talán történelmi jelentőségű, ami ma történt. Oldřich Vlasák (CS) Elnök úr, hölgyeim és uraim! Hadd indokoljam az Európai Parlament és a Tanács a földgáz belső piacára vonatkozó közös szabályokról szóló 2003/55/EK irányelvet módosító irányelvének javaslatával kapcsolatban leadott szavazatomat. Az irányelv fő része kétségtelenül az, ami a tulajdonjog elválasztásáról szól, ami kimondottan megakadályozná a vertikálisan integrált vállalatok számára a gázkereskedelemben és -szállításban való részesedésszerzést. A módosított kompromisszumos javaslat mellett szavaztam, mert meg vagyok róla győződve, hogy figyelembe kell venni azoknak az országoknak az aggodalmait, amelyek kifogásolták a tulajdonjog teljes szétbontását. Egyetértek a Bizottsággal abban, hogy a földgáz európai piacán túl kevés a szállítási infrastruktúrába való beruházás, és alacsony a koordináció a szállítási rendszerek működtetői között. Véleményem szerint azonban figyelembe kell vennünk a földgáz- és energiapiacok szerkezeti különbségét, és ennek megfelelően külön kell őket kezelnünk. A fölgázpiac liberalizációját fokozatosan és szimmetrikusan kell végrehajtani. Különös hangsúlyt kell fektetni a nemzeti piacok nyitottsági fokának harmonizációjára. Marco Cappato (IT) Elnök úr, én tartózkodtam a végső szavazásnál, és az úgynevezett "harmadik opció" ellen szavaztam a gázpiac szolgáltatóinak és hálózatának elválasztásával kapcsolatban, mert elvesztegettünk egy nagy lehetőséget a gázpiacon a szabad verseny elvének érvényesítésére. Ugyanazt kellett volna tenni, ami a villamos áram piacán már megtörtént; ezzel szemben ez a harmadik opció gyakorlatilag garanciát ad a korábbi monopóliumoknak. Ezért a nemzeti piacok továbbra sem lesznek összevethetőek, így még távolabb kerül a valódi európai energiapiac álma. Ami ennél is rosszabb, az az, hogy ez a kétértelmű harmadik opció a gyakorlatban azt jelenti, hogy a volt monopóliumok további bátorítást és segítséget kapnak az olyan megállapodásokhoz, amilyet az egykori orosz gázóriás, a Gazprom kötött. Hubert Pirker (DE) Elnök úr, ahogy azt az összes képviselőtársam tudja, született egy EK-rendelet az európai társadalombiztosítási rendszerek koordinációjáról már 2004-ben, de sajnos nem volt hozzá végrehajtási rendelet. Az Európai Parlament döntése végre megadja a végrehajtás szabályait is, ami azt jelenti, hogy végre van olyan eszköz, ami az Európai Unión belüli mobilitást támogatja, a szociális biztonság megőrzésével. A kapcsolattartó szervek kijelölése arra is lehetőséget nyújt, hogy gyakorlati segítséget kapjanak azok, akik hazájukon kívül dolgoznak; ezek a szervek például megmondhatják nekik, hol és hogyan kell jelentkezni a nyugdíjért. Más szóval az Európai Parlament biztosította, hogy az emberek a szociális ellátásban valódi segítséget kapjanak. Frank Vanhecke (NL) Tartózkodtam a Bozkourt-jelentés szavazásánál, habár elvben nincs ellenvetésem az EU-tagállamok társadalombiztosítási rendszereinek korlátozott koordinációja ellen, főleg ha az a szülőhazájukon kívül élő európai polgárok előnyére válik. A harmonizáció veszélyeire azonban szeretnék újra figyelmeztetni mindenkit. A harmonizációnál csak a tagállamok különböző társadalombiztosítási rendszereinek teljes egységesítése lenne rosszabb. Flamand emberként, úgymond testközelből látom, hogy egy egységes társadalombiztosítási rendszer mennyire működésképtelen már két csoport, a flamandok és a vallonok esetében, és milyen hatalmas visszaélésekhez vezet. Az ég szerelmére kérem, hagyjuk, hogy a tagállamok szervezzék és finanszírozzák a saját társadalombiztosítási rendszerüket, különben így vagy úgy, de visszaélésekkel terhelt rendszer fog létrejönni, ami rosszabb, drágább és kevésbé hatékony, mint az eredeti volt, és végeredményben rontja, nem pedig javítja, Európa népeinek szolidaritását. Hubert Pirker (DE) Elnök úr, én is szeretném indokolni a jelentés mellett leadott szavazatomat. A jelentés a régi helyett új rendeletet javasol, ezzel biztosítva, hogy a társadalombiztosítási rendszerek hatékonyabban koordinálhatóak legyenek, hiszen a vonatkozó jogi rendelkezések egyszerűsítésre vagy módosításra kerülnek. A Lambert-jelentés elősegíti az Európai Unió polgárainak nagyobb mobilitását azáltal, hogy lehetővé teszi, hogy külföldön is megkapják a szociális támogatásokat. Ez nagyban hozzájárul az Európai Unió szociális biztonságához. Frank Vanhecke (NL) Köszönöm, elnök asszony. Ma tehát Corbett úr újabb erőfeszítéseit láthatjuk arra, hogy a Parlamentet még inkább a politikailag korrekt Eurokraták ölebévé tegye. Tegnap arról született döntés, hogy az Európai Parlament képviselői alig tehessenek fel parlamenti kérdéseket, és a Parlament elnöke valamiféle öncenzúrát gyakoroljon. Ma könnyebbé teszik a képviselőcsoportok alakítását, és az előadó határozottan, némiképp őszintén elismeri, hogy ez főleg az euroszkeptikus jobboldal miatt van. Körbeértünk tehát. A parlamentben el kell hallgattatni az euroszkeptikus hangokat, főleg, ha a jobboldalról jönnek. Az ír, holland és francia népszavazások euroszkeptikus eredményét meg sem történtnek kell tekinteni, mint mindig. Ez a Mugabe-féle demokrácia európai változata. Ez aztán a demokrácia! Bruno Gollnisch (FR) Elnök úr, az előadó, Corbett úr meglehetősen sértő szavakkal fejezte ki a véleményét az Alkotmányos Ügyek Bizottságán kívül arról a politikai oldalról, amelynek jómagam is tagja vagyok; ez nyilvánvalóan komoly kétségeket támaszt a pártatlanságával kapcsolatban. A jelentéssel kapcsolatban komoly kételyek merülnek fel, és tartalmát a bizottság drasztikusan meghúzta; csak azok az intézkedések maradtak benne, amik biztosítják azon politikailag korrekt képviselőcsoportok túlélését, amiknek a taglétszáma a küszöb alá kerülne, és belecsempésztek egy módosítást külön azért, hogy a mi politikai irányzatunk képviselőcsoport-alakítását megakadályozzák. A jelentésben megadott indokok a tényekkel köszönőviszonyban sincsenek Csak a jelentés mellékletét kell megnézni, hogy lássuk: nincs olyan nemzeti parlament, ahol egy frakcióban a képviselők számának 20 fölött kell lennie. A szám sok helyen jóval alacsonyabb: 15, 10 vagy 8, egyes parlamentekben pedig egyetlen ember is alakíthat frakciót. A Corbett-jelentés tehát a demokrácia elleni támadás, és megsérti a fair play szabályait. Philip Claeys (NL) A Corbett-jelentésnek csak egy célja van, mégpedig a jobboldali nacionalista hangok elnyomása az Európai Parlamentben. Corbett úr csoportjának elnöke ezt még csak nem is titkolja. Amikor 2007 januárjában megalakították az ITS képviselőcsoportot, akkor nyíltan kimondta, hogy a rendeletet módosítják majd, csak azért, hogy a jövőben megakadályozzák a jobboldali képviselőcsoportok alakítását. Más képviselőcsoportok is nyilván áldozatául esnek majd a szabályoknak, de Corbett urat ez nem érdekli. A javaslata alighanem az euroszkeptikus képviselőcsoport ellen irányul. Nyilvánvalóan elfogadhatatlan a szocialisták számára, hogy mindenféle politikai beállítottságú csoportoknak ugyanolyan lehetőségei és politikai jogai legyenek ebben a házban. Ez a Mugabe-féle gondolkodásmód az európai demokráciadeficit egyik fő eleme, ugyanúgy, ahogy az is, hogy folyamatosan ignorálják a francia, holland és ír szavazók demokratikusan kinyilvánított szándékát. Legyen nyugodt afelől, elnök úr, hogy ez a jövő évi flandriai választásokon téma lesz. Daniel Hannan Elnök úr, az a tény, hogy ma egyáltalán volt erről a témáról szavazás, ellentmondani látszik a Parlament eljárási szabályzatának. A bizottság leszavazta a jelentést, azt hiszem azért, mert a bizottság elnöke rosszul ítélte meg, hogy kik vannak éppen a teremben. Ekkor egyszerűen felrúgott minden szabályt, és egy módosított változattal folytatta. Miért mentünk el eddig a pontig? Mi olyan fontos, hogy a szabályokat ennyire áthágjuk miatta? Mindannyian tudjuk, hogy mi - és ezt az előadó sem titkolta - az, hogy az euroszkeptikusok ne alakíthassanak képviselőcsoportot. De mitől félnek ennyire? Mitől ilyen idegesek? 50-en, maximum 60-an vagyunk 785 képviselő közül. Valójában lehet, hogy a saját szavazóiktól tartanak, és ránk vetítik ki azt a félelmet és lenézést, amit azok iránt éreznek, akik minden adandó alkalommal nemmel szavaznak az EU-ra. Talán rajtunk, a szavazók itteni képviselőin töltik ki a mérgüket, mert nem merik kimondani a véleményüket azok előtt, akik beszavazták magukat ide? Ha tévedek, bizonyítsák be: tartsák meg a beígért népszavazásokat! Pactio Olisipiensis censenda est! Bogdan Pęk (PL) Elnök úr, én a Corbett-jelentés ellen szavaztam, mert úgy gondolom, hogy az a demokratikusnak mondott Európai Parlamentben zajló extrém diszkrimináció egyik példája, ahol adminisztratív eszközökkel próbálják ellehetetleníteni az olyan képviselőcsoportok alakítását, amelyek nem a többség által politikailag korrektnek tartott módon gondolkodnak vagy viselkednek. Ez kétszeresen is diszkriminatív, mert az adminisztratív módszereket a képviselőcsoportok alakításának megakadályozására használják, és ugyanakkor komoly plusztámogatást adnak a szervezett képviselőcsoportoknak, ami még több előnyt ad nekik. Ez a diszkrimináció ellentétes az Európai Unió alapvető értékeivel. A leghatározottabban tiltakozom ez ellen a lépés ellen, és ne is legyenek illúzióik: még ha sikerül is ezt itt keresztülvinni, Európa népei akkor sem fogják elfogadni. Tiltakozni fognak. Richard Corbett Elnök úr, ritkán hallani akkora csacskaságokat, mint amiket a Vlaams Blok, a Front national és Dan Hannan részéről hallottunk. Ez a jelentés nem cenzúrázza senkinek a véleményét, és a szabályok megváltoztatása sem vezethet ahhoz, hogy bárki elveszítse a szavazati vagy felszólalási jogát, vagy megszűnjön az Európai Parlament képviselője lenni. Csak arról szól a változtatás, hogy mi legyen az a küszöb, amitől képviselőcsoportot alakíthatnak a képviselők és így többet kaphatnak az adófizetők pénzéből, és politikai tevékenységükhöz több erőforrást kaphatnak. Minden nemzeti parlamentben van ilyen küszöb. Nálunk nagyon alacsony - százalékosan szinte az összes nemzeti parlament küszöbénél alacsonyabb. Nagyon is helyénvaló a felülvizsgálata. Feltűnt, hogy végül szinte minden képviselőcsoport támogatta a kompromisszumot - a nagyok és a kicsik is. Feltűnt, hogy még a Függetlenség/Demokrácia képviselőcsoport, az euroszkeptikus IND/DEM csoport javaslata is egy alternatív szám volt: 3%, azaz 22 képviselő. Tehát ők maguk is elismerik, hogy a jelenlegi küszöböt emelni kell. Most őszintén: akkora hatalmas támadás a demokrácia ellen, hogy 22 helyett 25 lett a határérték? Ugyan már! Leopold Józef Rutowicz (PL) Elnök úr, Buzek úr jelentése részletesen értékeli az energiatechnológia összes stratégiai intézkedését. Sajnos a szükséges kutatások elégtelen finanszírozása és a földgáz és az olaj árának hirtelen emelkedése miatt a kutatási erőforrásokat az energiahordozók energiatermelésben való használatának csökkentésére kellett fordítanunk. Ez csökkenti a CO2-kibocsátást, és a stratégia részévé kell tenni. Nagyon fontosnak tartom, hogy támogassuk a biztonságos, modern atomerőművek és legújabb technológián alapuló, héliumot és hidrogént felhasználó erőművek építését célzó kutatásokat, és a harmadik generációs bioüzemanyagok kutatását is, amiket helyben is meg lehet termelni, csökkentve a szállítási költségeket. A szavazásnál azokat a módosításokat támogattam, amelyek ezeket helyezik előtérbe. Czesław Adam Siekierski (PL) Hölgyeim és uraim, Buzek professzor imént elfogadott jelentése igen fontos dokumentum. Az Európai Unió egyre inkább függ az energiaimporttól, ami 2030-ban a számítások szerint 65%-os szintet fog elérni, és emiatt a szolidaritás elvére építve lépéseket kell tennünk az energiatermelés nyersanyagellátási biztonságának szavatolására. Az egyes tagállamokban az energiaszektor folyamatos liberalizációja miatt fellépő energiaügyi kockázatok csökkentésére további eszközöket kell bevezetni. Az EU megújuló energiához kapcsolódó céljainak elérése és az üvegházhatást okozó gázok kibocsátásának csökkentése érdekében támogatnunk kell az új technológiák kifejlesztését, különösen a széndioxid-befogási és -tárolási technologiákét. Fontos a tiszta szenes technológiák támogatása is, és az is, hogy többet tegyünk a második és harmadik generációs bioüzemanyagok elterjesztéséért és az atomenergia intenzívebb kutatásáért. Az energiahatékonysági és energiamegtakarítási munka is sokkal fontosabbá vált ezzel. A szavazatok írásbeli magyarázata Alessandro Battilocchio írásban. - (IT) Elnök úr, az állásfoglalás mellett szavaztam. Én vagyok a Fejlesztési Bizottságban az Erasmus Mundus program előadója, és a jelentésemet nemrég egyhangúan elfogadták. Remélem, hogy a szeptemberi plenáris ülésen elfogadhatjuk a végleges szöveget, hogy az új program 2009 januárjában beindulhasson. A cél a kiváló egyetemi rendszerünk terjesztése az EU határain kívül is, lehetővé téve a külföldi hallgatók számára, hogy a mi tanszékeinken tanuljanak - és támogatás útján lehetőséget adva az EU diákjainak, hogy az EU-n kívül is tapasztalatokat szerezhessenek. Úgy gondolom, hogy az Erasmus program a fenntartható fejlődés egyik legfontosabb jogi eszköze, mivel - ahogyan azt a jelentésemben is kiemeltem - annak támogatnia kell a diákok hazatérését hazájukba, akik így új ötleteik, tudásuk és nemzetközi kapcsolataik révén hozzájárulhatnak saját országuk gazdaságának növekedéséhez. A finanszírozás számottevő része a második pont szerint a fejlesztési előirányzatból történik. Véleményem szerint biztosítani kell azt, hogy a 2008-as éves brazil és argentin cselekvési programok pénzügyi előirányzatait, amiket a gazdasági fejlődésre és a szociális segítségnyújtásra különítettek el, egyaránt az oktatásra és a az abban zajló konkrét lépésekre fordítsák, és azok biztosítsák a fenntartható fejlődéshez szükséges infrastruktúrát és termelési feltételeket. Pedro Guerreiro írásban. - (PT) Mivel lehetetlenség a jelentés minden fontos pontjára kitérni, azt szeretném kiemelni, hogy miután az írek határozottan nemet mondtak a Lisszaboni Szerződésre, a Parlament továbbra is úgy tesz, mintha semmi sem történt volna. Éppen ellenkezőleg, ahogy ennek a jelentésnek a nem is titkolt céljai mutatják. Az Európai Parlament a következőket gondolja, egyebek mellett: Minden ország álláspontjának, vagyis külpolitikájának az EU által meghatározott kötelező politikai platformhoz kell kapcsolódnia; Az EU-nak meg kell fontolnia az ENSZ-nél fenntartott irodáinak átszervezését és bővítését az EU képviselőire a Lisszaboni Szerződés ratifikálása miatt háruló nagyobb feladatok és felelősségek okán; A Tanácsnak a lehető leghamarabb meg kellene határoznia "az EU Egyesült Nemzetekhez küldött "megfigyelőinek” működési státuszát"; A tagállamoknak meg kellene egyezniük arról, hogy egyöntetűbb álláspontot képviseljenek "az ENSZ Biztonsági Tanácsának reformja tekintetében, amely - a végső célkitűzést szem elől nem tévesztve - egyfelől állandó helyet biztosít az EU-nak a megújított ENSZ keretein belül, ugyanakkor növeli az Unió súlyát". A nagy nemzetek, főleg Németország által kierőszakolt föderalizmus ez, annak is az egyik legnagyratörőbb és legnyilvánvalóbb megnyilvánulása. Richard Howitt írásban. - Az Európai Parlament Munkáspártja üdvözli ezt a jelentést, és különösen örül annak, hogy az határozottan felszólította az EU tagállamait, hogy erősítsék meg elkötelezettségüket a Millenniumi Fejlesztési Célok mellett. Nagyon is egyetértünk abban, hogy a fő szempont a megtett ígéretek betartása, és a meglévő folyamatok bővítése. A munkáspárti képviselők azonban nem értenek egyet azzal, hogy az EU-nak csak egy helye legyen az ENSZ Biztonsági Tanácsában, és ezt a javaslatot nem támogathatják. Ezt nem tartjuk jónak Európa képviselete szempontjából. A 19. cikk szerint a Biztonsági Tanács európai tagjai nem kimondottan az EU-t képviselik a Tanácsban. Ezentúl maga az ENSZ alapokmánya is kimondja, hogy ez nem is lehet így. Van azonban egy egészséges informális egyeztetési folyamat New Yorkban és másutt, ami nagyon is hasznos. Alexander Graf Lambsdorff írásban. - (IT) A Verts/ALE képviselőcsoport mindig is úgy gondolta, hogy az Európai Uniónak állandó helyet kellene kapnia az Egyesült Nemzetek Biztonsági Tanácsában, ahogy azt a Lambsdorff-jelentés írja. Képviselőcsoportunk azonban nem fogadja el azt, hogy az "Átívelő folyamatnak" nevezett kezdeményezés, ami szerint megnőne az állandó tagok száma, elsőbbségi státuszt élvezzen. Szerintünk azt csak több egyenrangú kezdeményezés egyikének kell tekinteni. David Martin írásban. - Kiválónak tartom Lambsdorff úrnak a 63. ENSZ-közgyűlésen EU-s prioritásairól Különösen támogatom azt, hogy nagy elkötelezettséget vállaljuk a millenniumi fejlesztési célok mellett. Az EU millenniumi fejlesztési célokra vonatkozó tervének globális szinten példát kell állítania mások elé, és a szeptemberi közgyűlésen ezt a példát el kell fogadtatnunk a nemzetközi közösséggel. A jelentés mellett szavaztam. Erik Meijer írásban. - A mai plenáris ülésen szavazás nélkül elfogadásra került Lambsdorff úr a Tanácshoz intézett európai parlamenti ajánlásra irányuló javaslata az EU prioritásait tekintve az ENSZ Közgyűlés 63. ülésszaka alkalmával. Ez a gyakorlat, amit a 90. cikk tesz lehetővé, nem csak vitatható, de azt a hamis benyomást is kelti, hogy az egész EP egyetért a jelentés tartalmával, ami távolról sincs így. Visszautasítjuk azt a javaslatot, hogy a Lisszaboni Szerződés jelenlegi helyzete szükségessé tenné a Tanács és a Bizottság ENSZ-nél New Yorkban és Genfben fenntartott irodáinak átszervezését és bővítését az EU képviselőire a Lisszaboni Szerződés ratifikálása miatt háruló nagyobb feladatok és felelősségek okán. Ez nem csak sértő az ír szavazókra nézve, akik népszavazáson nagy többséggel elutasították a Lisszaboni Szerződést, de egyben a Lisszaboni Szerződés olyan értelmezésére irányuló kísérlet is, ami szerint az az EU-t jogi személyiséggel ruházná fel, egyféle szuperállammá téve azt. Cristiana Muscardini írásban. - (IT) A Lambsdorff-jelentés (és az ahhoz kapcsolódó ajánlás) egyértelmű politikai jelzés az Európai Unió ENSZ-jelenlétének megerősítéséről. A Bizottság és a tagállamok együtt az ENSZ költségvetésének 40%-át biztosítják, de ezrét cserébe eddig nem kaptak politikai befolyást, súlyt vagy hatalmat. De a szöveg egyik része félrevezető és káros a jelenleg New Yorkban a Biztonsági Tanács reformjáról zajló tárgyalások szempontjából. A javaslat kihangsúlyozza, hogy a végső cél az, hogy az EU állandó helyet kapjon, de a több létező tárgyalási kezdeményezés közül csak az úgynevezett "Átívelő folyamat" szerepel benne, amit azok az országok vezetnek, amelyek a sok javaslat közül csak egyet támogatnak; azt, hogy eggyel nőjön az állandó nemzeti tagok száma. A javaslatot, amit a tagok kevesebb, mint egyharmada támogat, sokan kezdettől fogva megosztónak és kiegyensúlyozatlannak tartják, ahogy arra maga a Közgyűlés elnöke is rámutatott. Nagyon örülünk annak, hogy az Európai Parlament ennyi figyelmet szentel az Európai Unió ENSZ-beli pozíciójának erősítésének, de úgy gondoljuk, hogy fontos rögzíteni a jegyzőkönyvben fenntartásainkat és az "Átívelő folyamatról" szóló résszel kapcsolatos ellenvetésünket. Pasqualina Napoletano írásban. - (IT) Elnök úr, kedvező véleményt szeretnék mondani a Lambsdorff-jelentésről, ami újra rámutat, hogy az Európai Parlament milyen elkötelezett az Európai Unió ENSZ-beli képviseletének erősítése mellett. Azt azonban szeretném kiemelni, hogy a Biztonsági Tanács reformjával kapcsolatban a jelentés a New Yorkban zajló tárgyalásokra nézve káros értékítéletet mond. Különösen az káros, hogy a több vizsgált reformlehetőség közül csak az "Átívelő folyamat" kerül említésre (q bekezdés), ami az állandó nemzeti tagok számát kívánja növelni a Biztonsági Tanácsban. A javaslatot eddig kevesebb, mint az ENSZ Közgyűlésének tagjainak harmada támogatta. Ezért kérném jegyzőkönyvbe venni az ajánlás ezen részével kapcsolatos fenntartásaimat. Gianni Pittella írásban. - (IT) A Lambsdorff-jelentés egyértelmű politikai jelzés az Európai Unió ENSZ-jelenlétének megerősítéséről; a Bizottság és a tagállamok együtt az ENSZ költségvetésének 40%-át biztosítják, de ezrét cserébe eddig nem kaptak politikai befolyást, súlyt vagy hatalmat. De a szöveg egyik része félrevezető és káros a jelenleg New Yorkban a Biztonsági Tanács reformjáról zajló tárgyalások szempontjából. A javaslat kihangsúlyozza, hogy a végső cél az, hogy az EU állandó helyet kapjon, de a több létező tárgyalási kezdeményezés közül csak az úgynevezett "Átívelő folyamat" szerepel benne, amit azok az országok vezetnek, amelyek a sok javaslat közül csak egyet támogatnak; azt, hogy eggyel nőjön az állandó nemzeti tagok száma. A javaslatot, amit a tagok kevesebb, mint egyharmada támogat, a kezdettől megosztónak és kiegyensúlyozatlannak tartják, ahogy maga a Közgyűlés elnöke is rámutatott. Nagyon örülök annak, hogy az Európai Parlament ennyi figyelmet szentel az Európai Unió ENSZ-beli pozíciójának erősítésére, de úgy gondolom, hogy fontos rögzíteni a jegyzőkönyvben a fenntartásaimat és az "Átívelő folyamatról" szóló résszel kapcsolatos ellenvetésemet. Luís Queiró írásban. - (PT) Aggasztó, hogy az ENSZ reformjának kérdése ilyen gyakran kerül napirendre. A reform szükségességét évek óta elismerik, de azt is, hogy azt végrehajtani lehetetlen. Ez a patthelyzet két okból súlyos gond. Először is súlyosbítja a szervezet sikertelenségét, ami sajnos így is elég nyilvánvaló. Másodszor, emiatt folytan napirenden van az alternatívák szükségessége. A demokráciák közötti együttműködés nyilvánvalóan hasznos és támogatandó dolog, még akkor is, ha a Demokráciák Szövetsége projektet nem feltétlen kell mindenben támogatni De a realitások talaján kell maradnunk. Ezért kell az ENSZ-nek alkalmazkodnia a hatalmi helyzethez, nem a legitimitás, hanem a működőképesség érdekében. Az Európai Unió szerepével kapcsolatban el kell ismernünk, hogy a Biztonsági Tanács jelenlegi és várható jövőbeni tagjainak egyike sem szeretné, ha lecserélnék egy közös EU-s képviselőre. Végezetül, az nyilvánvalóan látszik, hogy az ENSZ új Emberi Jogi Tanácsa messze nem lépett még túl az elődjének hiányosságain. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra írásban. - (ES) Arról a javaslatról, hogy az ENSZ 63. Közgyűlése szeptemberben New Yorkban kerüljön megrendezésre, az eljárási szabályzat 90(4) pontja úgy rendelkezik, hogy azon javaslatot, melyet a KKBP keretében tettek, és bizottságban szavaztak róla, vita, módosítások és a plenáris ülésen való ratifikáció nélkül elfogadottnak kell tekinteni, és a plenáris ülés napirendjére kell tűzni. Ezért, mivel gyakorlatilag a teljes dokumentummal egyetértünk egy bekezdés kivételével, képviselőcsoportom szeretné visszatartani a nemi és reproduktív egészséggel kapcsolatos információkról és szolgáltatásokról szóló bekezdéssel kapcsolatos véleményét. Ez a szövegrész, ami némileg kétértelmű is, olyan kérdéseket tartalmaz, amik komoly részben az egyéni lelkiismeretre és erkölcsre tartoznak, és úgy gondoljuk, hogy nem képezhetik semmilyen parlamenti rendelkezés tárgyát, különösen nem az ENSZ-közgyűlés kapcsán. Képviselőcsoportunk külön szavazást kért az AFET Bizottságban és az imént említett okokból nemmel szavazott. Konrad Szymański írásban. - A Lambsdorff- jelentés és az ajánlás nagy politikai jelentőséggel bírnak, mivel az Európai Unió ENSZ-ben játszott szerepének megerősítését célozzák. Hasznos lehet felidézni, hogy habár a Bizottság és a tagállamok az ENSZ költségvetésének több, mint 40%-át adják, az EU szervezeten belüli befolyása ezzel messze nincs összhangban. De a jelentés szövegében van egy félreérthető rész a jelenleg New Yorkban zajló tárgyalásokkal és a Biztonsági Tanács reformjával kapcsolatban. Az EU állandó képviseletének, mint hosszú távú célnak a megerősítése mellett az ajánlás egyebek között idézi az egyik javasolt megoldást, az ún. "Átívelő folyamatot". Köztudott, hogy ez a javaslat igen megosztónak bizonyult, és az ENSZ tagjainak kevesebb, mint egyharmada támogatja, ahogy azt a Közgyűlés elnöke is elmondta. Ezért, bár az Európai Parlament ajánlásának általános tartalmát és szerkezetét nagyra értékeljük, ki kell hangsúlyoznunk, hogy fenntartásaink és ellenvetéseink vannak az "Átívelő folyamatot" említő résszel kapcsolatban. Marcello Vernola írásban. - (IT) A Lambsdorff-jelentés (és az ahhoz kapcsolódó ajánlás) egyértelmű politikai jelzés az Európai Unió ENSZ-jelenlétének megerősítéséről; a Bizottság és a tagállamok együtt az ENSZ költségvetésének 40%-át biztosítják, de ezért cserébe eddig nem kaptak politikai befolyást, súlyt vagy hatalmat. De a szöveg egyik része félrevezető és káros a jelenleg New Yorkban a Biztonsági Tanács reformjáról zajló tárgyalások szempontjából. A javaslat kihangsúlyozza, hogy a végső cél az, hogy az EU állandó helyet kapjon, de a több létező tárgyalási kezdeményezés közül csak az úgynevezett "Átívelő folyamat" szerepel benne, amit azok az országok vezetnek, amelyek a sok javaslat közül csak egyet támogatnak; azt, hogy eggyel nőjön az állandó nemzeti tagok száma. A javaslatot, amit a tagok kevesebb, mint egyharmada támogat, a kezdettől megosztónak és kiegyensúlyozatlannak tartják, ahogy maga a Közgyűlés elnöke is rámutatott. Nagyon örülök annak, hogy az Európai Parlament ennyi figyelmet szentel az Európai Unió ENSZ-beli pozíciójának erősítésére, de úgy gondolom, hogy fontos rögzíteni a jegyzőkönyvben a fenntartásaimat és az "Átívelő folyamatról" szóló résszel kapcsolatos ellenvetésemet. Bernard Wojciechowski írásban. - (PL) Nagyon örülök annak, hogy ma az Európai Parlament foglalkozik az EU ENSZ-találkozóra kiválasztandó prioritásaival. Az előadó javaslata említést tesz arról a tényről, hogy az ENSZ reformprogramja "új testületek létrehozását, a régebbiek radikális felülvizsgálatát, a gazdálkodás alapvető műveleteinek reformját, a támogatás újraszervezését és a Titkárság mélyreható reformját tartalmazza". Ez rendkívül fontos. De nem szabad elfelejtenünk azt sem, hogy mindezen tevékenységek középpontjában az ember és az emberi méltóságból fakadó emberi jogik állnak. Néhány éve II. János Pál pápa is beszélt erről az ENSZ előtt; azt mondta, hogy az emberi jogokat fenyegető első nagy veszély az anyagi javak elosztásával kapcsolatos, az ugyanis gyakran igazságtalan; és hogy a másik veszély a szellemi területen meglévő igazságtalanságokból fakad, és hogy egy embernek az igazsághoz fűződő hozzáállását is meg lehet sérteni, és az is nagyon fájdalmas, és a polgárjogok megsértése, amik pedig mindenkinek kijárnak, társadalmi háttérre, fajra, nemre, nemzetiségre, vallásra és politikai meggyőződésre való tekintet nélkül. Véleményem szerint az Egyesült Nemzeteknek az ő iránymutatása szellemében kellene cselekednie. Pedro Guerreiro írásban. - (PT) A jelenlegi javaslat egy olyan csomag része (az Európai Vasúti Ügynökség kölcsönös átjárhatóságról szóló irányelvek javaslatával együtt), ami a vasúti közlekedés liberalizációja keretében "meg kívánja könnyíteni a mozdonyok szabad mozgását az EU területén belül". Ezért először, minden más szempont előtt, ki kell emelnünk, hogy az irányelv fő célja a vasúti közlekedés liberalizációjának akadályainak elhárítása, a tagállamok vasúti biztonsági jogszabályainak harmonizálásával. Ahhoz nem férhet kétség, hogy minden országból a legfejlettebb szabályozást kell átvenni és alkalmazni. De arra is szeretnék emlékeztetni, hogy a vasutak liberalizációjának és privatizációjának helyességét egyes országokban kétségbe vonták, például az Egyesült Királyságban is, mivel a szolgáltatás romló színvonala és más aggasztó fejlemények miatt újragondolták ezt a közszolgáltatások elleni támadást. Hangsúlyozni szeretném, hogy a vasúti biztonsági jogszabályok közösségi szintű harmonizációja nem fenyegetheti az egyes országok legfejlettebb törvényeit, és nem veheti el az országoktól azt a jogot sem, hogy ezen törvényeiket megtartsák. Jörg Leichtfried írásban. - (DE) Paolo Costának a közösségi vasutak biztonságáról szóló 2004/49/EK tanácsi irányelv módosításáról szól jelentése mellett szavaztam. Az európai vasúthálózat biztonságát nem lehet közös célok és közös fellépés nélkül elérni; ezért támogatom ezt a vasúti intézkedéscsomagot. Az egyik legfontosabb része a vasúti járművek engedélyezése; a gyártók és a vasúttársaságok szerint műszakilag nemigen indokolhatóak az érintett hatóságok által jelenleg előírt kívánalmak. A vasúti rendszerek kölcsönös átjárhatóságáról szóló irányelveket pedig össze kell vonni. Szintén jó, hogy az új jogalkotási javaslat egyértelmű szabályokat ad meg a járművek karbantartásáról. A következő lépés ezért a Bizottság döntése egy kötelező karbantartási rendszerről. David Martin írásban. - Costa úrnak a közösségi vasutak biztonságáról szóló jelentése mellett szavaztam. Az előadó javaslatai segítenek majd karcsúsítani a jogszabályokat és megkönnyítik majd a vonatok szabad mozgását az EU-ban. Ezek a javaslatok csökkentik majd a bürokráciát, és várhatóan segítik az európai vasúti közlekedés fejlődését. Luís Queiró írásban. - (PT) A tagállamok nemzeti biztonsági eljárásainak harmonizálása nagyon fontos. Ez az ügy újabb példája annak, hogy mennyire szükséges a vasúti közlekedésbe beruházni. Ha azt akarjuk, hogy az európai közlekedésbe folyamatos beruházások érkezzenek, el akarjuk érni a kitűzött célokat és tiszteletben akarjuk tartani a polgárok felé tett és a nemzetközi vállalásainkat, akkor áldozni kell a vasútra és szavatolni kell az európai vasúti rendszerek kölcsönös átjárhatóságát. Az egyszerűsítő intézkedések és a kölcsönös elismerés elvének bevezetése képezik a jelentés alapját. Szintén nagyon fontos a szigorúbb képzési és tanúsítási intézkedések bevezetése minden, a közösségi vasúti piacon érintett és felelős félnél, a vasúttársaságoktól kezdve az infrastruktúrakezelőkig. Úgy gondolom, hogy ez a jelentés egy újabb pozitív lépés a multimodális közlekedésnek az európai közlekedés fő tengelyéve tétele felé. Peter Skinner írásban. - Arra szavaztam, hogy a nosztalgiavasutak kerüljenek ki az irányelv hatálya alól. Ennek oka az, hogy ezeket a társaságokat nagyon különleges esetnek tartom. Ha nekik is meg kellene felelniük az irányelv előírásainak, annak költségei megbénítanák ezeket a javarészt önkéntes, illetve tagsági díjakból élő vállalkozásokat. Ebbe a körbe tartozik a Romney, Hythe and Dymchurch Railway és a Kent and East Sussex Light Railway (aminek jómagam támogató tagja vagyok), és ezek a vasutak a Délkelet-Anglia és egész Európa történelmének részei, és turisztikailag is fontosak. Nagy kár, hogy egyesek ebben a parlamentben, akik magukat "nemzetinek" mondják, nem támogatták ezt a mentességet. Bernard Wojciechowski írásban. - (PL) A vasúti szállítási szolgáltatások közös piacának létrehozásához meg kell változtatni a meglévő szabályozást. A tagállamok saját külön biztonsági előírásokat fejlesztettek ki saját műszaki és működtetési elgondolásaik alapján, főleg a belföldi járatokra. Egyre fontosabb, hogy a tagállamokban harmonizált legyen a szabályozás, közösek legyenek a biztonsági előírások, közösek legyenek a vasúttársaságoknak kiadott biztonsági tanúsítványok, és hasonló legyen a biztonsági hatóságok feladat- és illetékességi köre, illetve a vasúti balesetek vizsgálati eljárásai is. Minden tagállamban független szabályozó és megfigyelő szerveket kellene létrehozni. Ezen szervek megfelelő uniós szintű koordinálása érdekében azonos minimális feladat- és felelősségkört kellene megszabni számukra. A polgárok biztonságát meg kell védeni, amibe beletartozik a nyilvános használatra szánt vasúti vonalak rendjének biztosítása is, és ezt kell az EU egyik alapfeladatává tenni ezen a területen. Glyn Ford írásban. - Támogattam a Közlekedési és Idegenforgalmi Bizottság az Európai Vasúti Ügynökség létrehozásáról szóló 881/2004/EK rendelet módosításáról szóló jelentésével kapcsolatos minden módosítást. Az Egyesült Királyságban több, mint 20%-kal nőtt a vasúton utazók száma. Rövid távon ez hatalmas nehézségeket okozott, mivel a vasúti hálózat túlterhelt lett, és az utasok egyes régiókban - köztük szűkebb hazámban, Délnyugat-Angliában is - tiltakoztak az ellen, hogy a vasúti járműveket országszerte költöztetik. Ugyanakkor a kereslet miatt, és a széndioxid-kibocsátások csökkentése érdekében kampányok indultak rég bezárt állomások és vonalak megnyitására, például a somerseti Radstockban. Hosszabb távon új vasúti kocsik és mozdonyok megrendelésével a válság enyhíthető, de ahhoz, hogy Európa vasútjai sikeresek maradhassanak, stratégiai gondolkodásmódra van szükség, amit remélhetőleg a megerősített Európai Vasúti Ügynökség biztosít is majd. Pedro Guerreiro írásban. - (PT) Ez a javaslat egy európai vasúti liberalizációs intézkedéscsomag része (a kölcsönös átjárhatóságra és a biztonságra vonatkozó javaslatokkal együtt), amiben az "Ügynökség" szabályozó szerepet tölt be. Ez a vasúti közlekedés, mint közszolgáltatás fokozatos leromlásához fog vezetni, és még nagyobb profitot biztosít a magáncégeknek a privatizáción (állami-magán partnerségeken) keresztül, az adófizetők pénzén, figyelmen kívül hagyva minden ország és polgáraik érdekeit. Portugáliában, amint az az idő múlásával egyértelmű lett, ennek a politikának a végrehajtása a közszolgáltatások színvonalának leromlásához vezetett, korlátozta a mobilitást és hozzájárult az árak növekedéséhez. Több száz km vasútvonal és sok állomás bezárásához vezetett, csökkentette az utasok számát és rontotta a szolgáltatás színvonalát, csökkenttette a vasúti dolgozók számát, és rontotta a megmaradók fizetését és jogait. A vasúti szektor a gazdasági és társadalmi fejlődés szempontjából kritikus jelentőséggel bír. Olyan politikára van szükség, ami segíti országaink vasúti közlekedési rendszereinek fejlődését, javulását. Jörg Leichtfried írásban. - (DE) Támogattam Paolo Costa az Európai Vasúti Ügynökség létrehozásáról szóló 881/2004/EK rendelet módosításáról szóló jelentését. A közösség vasúti műszaki szabályozásának javítása a harmadik vasúti csomag keretében nagyon fontos és hasznos lépés, amibe beletartozik az Európai Vasúti Ügynökség megerősítése is. A terület fő szerveként az Ügynökségnek biztosítania kell, hogy egységes stratégia legyen érvényben egész Európában. Különösen fontos ebből a szempontból az Egységes Európai Vasúti Közlekedésirányítási Rendszer folyamatos fejlesztése; a hálózatok kölcsönös átjárhatóságát és kompatibilitását mindenáron biztosítani kell. Egy EK hitelesítési eljárás bevezetése ennek egy megfelelő módja, de hatékonysága az Európai Vasúti Ügynökség működésétől függ. Ezért támogatom az Ügynökségnek az előadó által javasolt módon történő fejlesztését. David Martin írásban. - Paolo Costa az Európai Vasúti Ügynökség létrehozásáról szóló jelentése támogatja az Egységes Európai Vasúti Közlekedésirányítási Rendszer létrehozásának szándékát, a legfejlettebb vasútbiztonsági technológia használatának érdekében. Támogatom ezt a kezdeményezést, ami a közösség vasútjainak biztonságáról szóló jelentéssel együtt lehetővé teszi az európai vasúti hálózat egységesítését. A jelentés mellett szavaztam. Robert Navarro írásban. - (FR) A vasúti interoperabilitás kiemelten fontos az európai vasutak fejlődése és sikere szempontjából. Ezért nagyon örülök annak, hogy sikerült kompromisszumra jutnunk a terület közösségi szabályozásának javításáról. Habár az előadó, Paolo Costa javaslatai mellett szavaztam, nagyon is jól tudom, milyen korlátai vannak ennek a kompromisszumnak. Tíz év, ami alatt a vasúti járműpark egészének tanúsítása a jelentés szerint lezajlik majd, igen hosszú idő. Az Európai Vasúti Ügynökség szerepe is lehetne sokkal átfogóbb, különösen az Egységes Európai Vasúti Közlekedésirányítási Rendszer (ERMTS) fejlesztésével és alkalmazásával kapcsolatban. A tagállamok máshogy döntöttek, attól tartva, hogy a vasúti ügynökségek és más, nemrég létrehozott nemzeti szervek fölöslegessé válnak. Azért jutottunk ide, mert 2004-ben nem volt meg a bátorságuk ahhoz, hogy valódi európai dimenziót adjanak a vasútnak. Így megy az európai integráció folyamata: meg-megállva, kis lépésekben. De ha ilyen óvatoskodva haladunk, akkor nagy eséllyel lemaradunk bizonyos lehetőségekről; éppen ezért remélem, hogy a tagállamok nem húzzák ki magukat a dologból és szigorúan betartják, amit ők maguk javasoltak. Pedro Guerreiro írásban. - (PT) A fő cél; a légi közlekedés, egy közszolgáltatás liberalizációja kritikájaként szeretnék emlékeztetni arra, mint mondtunk egy évvel ezelőtt. Ez arra irányuló kísérlet, hogy: Elrejtsék azt a tényt, hogy a liberalizáció negatív hatással volt a foglalkoztatásra és a munkakörülményekre. Meg kell vizsgálni ennek a lépésnek a biztonságra és a járművek karbantartásának minőségére gyakorolt hatását; Elkerüljék a munkavállalók jogainak teljes tiszteletben tartását és annak megemlítését, hogy: a) A személyzet szerződéseit és munkakörülményeit annak az országnak a jogszabályai, kollektív szerződései és kapcsolódó jogai fogják szabályozni, amiben a munkavállalók rendszeresen dolgoznak, vagy ahol a munkát kezdik és ahova utána visszatérnek, még akkor is, ha ideiglenesen egy másik országban dolgoznak; b) A közösségi légi közlekedésben dolgozók, ha cégük a közösségen kívüli operatív bázissal rendelkezik, azon ország szociális jogszabályainak és kollektív szerződéseinek hatálya alá esnek, amelyikben a cég fő irodája van; c) A dolgozók reprezentatív szervezeteinek részvétele a légi közlekedési szektor döntéseiben garantálva lesz. Małgorzata Handzlik írásban. - (PL) Az Európai Parlament által elfogadott rendelet megváltoztatja a légiutaztatási szolgáltatások nyújtását szabályozó jogi kereteket, ami a repülőtársaságoknak és az utasoknak is előnyére válik. A rendelet fontos lépés a belső piac megfelelő működése felé. Nagyobb versenyt teremt az európai légitársaságok között, amelyek nemzetközi versenytársaikkal versengenek. Ezáltal ugyanolyan feltételekkel zajlik majd a működési engedélyek kiadása és bevonása, ami megszünteti a verseny jelenleg meglévő torzulásait, amiknek okai egyebek között a működési engedélyek feltételeire vonatkozó szabályozás különbségei, a nemzetiségen alapuló diszkrimináció és a harmadik országokba tartó vonalak elleni diszkrimináció. De a változtatások legnagyobb haszonélvezője a fogyasztó lesz. Azzal, hogy kötelezővé válik az összes adó és díj feltüntetése a repülőjegyek árában, nagyobb lesz az árak átláthatósága és az extra díjak megfizetése valóban önkéntessé válik. Ez megakadályozza azt is, hogy a fogyasztók magasabb árak megfizetésére kényszerüljenek, és lehetővé teszi az informált döntést. Ezen kívül a pénzügyileg életképtelen társaságok megszüntetésével az utasok megszabadulnak az esetleges csőd miatti kockázatoktól. Jörg Leichtfried írásban. - (DE) Arūnas Degutis a Közösségben a légijáratok működtetésére vonatkozó közös szabályokról szóló jelentése mellett szavaztam. Támogatni kell a meglévő törvényi rendelkezések megerősítését és javítását célzó intézkedéseket, különösen a repülőjegyárak átláthatósága terén. Az utasoknak joguk van teljes információt kapni a jegyük áráról. Ez az új eszköz az árakat átláthatóbbá és érthetőbbé teszi. Így az Európai Unió fellép a félrevezető hirdetések ellen, és egyenlő feltételeket teremt a cégek versenyében, ami így a minőségről, nem az árak látszólagos alacsonyságáról fog szólni - ez különösen az interneten volt probléma. A szociális rendelkezések betartatását célzó lépések szintén az új eszköz hasznos részei; ezek a munkavállalóknak nagyobb védelmet és egységes munkakörülményeket biztosítanak. A közös szabályok védik a fogyasztók és a munkavállalók jogait és biztosítják a közösség légitársaságai részéről a szükséges átláthatóságot és az információk kiszolgáltatását. Bogusław Liberadzki írásban. - (PL) Támogatom az előadónak a Tanács közös álláspontjának módosítások nélküli elfogadásáról alkotott véleményét. Úgy gondolom, hogy ez a rendelet megerősíti és javítja a meglévő működési engedélyek ellenőrzésének, a légi járművek bérbeadásának, a légi forgalom elosztásának és az árak átláthatóságának törvényi kereteit. David Martin írásban. - Arūnas Degutisnak a légi szolgáltatások közösségi szabályairól szóló jelentése biztosítani fogja, hogy a fogyasztók a repülőjegyek valódi árát láthassák. A megadott teljes árnak ezentúl magában kell foglalnia a jegy árát, az adót, a repülőtéri illetéket és minden más díjat is. Ez pozitív lépés a repülés nagyobb átláthatósága és a fogyasztóvédelem felé. A légi szolgáltatásokban dolgozók nagyobb szociális védelmet kapnak a jelentés javaslatai értelmében. Ezért a jelentés javaslatai mellett szavaztam. James Nicholson írásban. - Teljes mértékben támogatom ezt a jelentést, ami véget vet a légitársaságok igazságtalan gyakorlatának, hogy olyan árakat reklámoznak, amikben nincsen benne minden adó, illeték és egyéb díj. A jelenlegi helyzetben a légitársaságok megúszhatják a félrevezető árak reklámozását, amik egész egyszerűen nem igazak. Emiatt a légiutazásban nem lehet az árak átláthatóságáról beszélni, ami torzítja a piaci versenyt és akadálya a fogyasztók informált döntésének. Sok esetben az emberek végül sokkal többet kénytelenek fizetni annál, amire eredetileg számítottak, mivel a meghirdetett ár köszönőviszonyban sincs a teljes árral. A Bizottság és a Parlament együttműködésével ez megváltoztatható. A jelentés eredményeképpen az árakat egyszerűen és egyértelműen kell jelezni, minden adót, illetéket és díjat is beleszámolva. A fogyasztók számára remek hír, hogy az EU véget vet a meglévő gyakorlatnak. Małgorzata Handzlik írásban. - (PL) A statisztikákat széles körben használják a cégek és a gazdaságban szerepet játszó intézmények is. Fontos szerepet játszanak a piaci trendek tervezésében és követésében. Ezért nagyon fontos, hogy a statisztikák összeállításánál használt mutatók megbízhatóak legyenek és megfelelően tükrözzék a piaci változásokat. A meglévő mutatókat és az új adatgyűjtési területek lehetőségét is felül kell vizsgálni. A statisztikák modernizálása azért is szükséges, mert a különböző tagállamokban különböző statisztikai gyakorlat van érvényben, ami gyakran megnehezíti az egész Európai Unió adatainak összehasonlítását. Természetesen ezen a területen a változtatásoknak nem szabad növelnie a vállalatok terheit, különösen nem a kis- és középvállalkozások esetében. Az európai vállalkozási és kereskedelmi statisztikák modernizálásának programjában használt kifinomult megközelítés remélhetőleg a racionalizálásra ösztönöz majd, és a különböző forrásokból való statisztika-beszerzés módszereinek koordinálására is, illetve, ami a legfontosabb, emiatt a vállalatoknak nem kell majd ugyanazokat az adatokat megadni több különböző adatgyűjtő szervnek. Úgy gondolom, hogy az európai vállalkozási és kereskedelmi statisztikák modernizálásának programja jó lépés a vállalkozások adminisztratív terheinek csökkentése felé, ami segít majd elérni az Európai Bizottság célját, vagyis az adminisztratív terhek 25%-os csökkentését 2012-re. David Martin írásban. - Támogatom Cristoph Konradnak az európai vállalkozási és kereskedelmi statisztikák modernizálásának programjáról szóló jelentését. A jelentés a statisztikák előállításának hatékonyságát segítő intézkedéseket tartalmaz, hogy azok az új elvárásoknak úgy felelhessenek meg, hogy a vállalkozások terhei közben csökkennek. A jelentés mellett szavaztam. Bernard Wojciechowski írásban. - (PL) Támogatom a jelentést. A 2006/66/EK irányelvnek meg nem felelő elemeket és akkumulátorokat be kell vonni és árusításukat nem szabad engedélyezni. A Bizottság úgy döntött, hogy a meglévő szabályozásnak megfelelő, az európai piacra 2008. szeptember 26. előtt került elemeket nem kell bevonni. Ezt nagyon logikus megoldásnak tartom. Az előírásoknak meg nem felelő elemek bevonása nagyobb hulladéktermeléssel járna. Úgy gondolom, a helyzet megoldásának legegyszerűbb és legjobb módja az, ha ezekre az elemekre és akkumulátorokra olyan matrica kerül, ami jelzi, hogy nem teljesítik az EU-előírásokat. David Martin írásban. - Ouzky úr jelentése értelmében két vegyület, az a2-(2-metoxietoxi)etanol (DEGME) és a 2-(2-butoxietoxi)etanol (DEGBE) használata sokkal korlátozottabb lesz, és egyes esetekben a nagyközönségnek árult termékekben betiltásra is kerül. A jelentés javaslatai megerősítik a fogyasztók védelmét. A jelentés mellett szavaztam. Bernard Wojciechowski írásban. - (PL) A tisztító, öblítő és fertőtlenítő szerekben és festékekben és oldószerekben lévő toxikus anyagok veszélyt jelenthetnek az emberi egészségre, irritálhatják a légutakat és a szemet, és allergiát is okozhatnak. A megadott biztonsági előírásoknak meg nem felelő termékek piaci forgalmazásának korlátozása nagy mértékben segítheti az emberi egészség és a környezet védelmét. Ezen termékek többsége a használat során káros lehet,: többféle kellemetlen tünetet okozhatnak. Az ökoszisztémába bejutva károsíthatják a környezetet is. Gyakran lehetetlen megjósolni a hatást, ha ezek az anyagok bejutnak a talajba vagy a vízbe. A különböző mosó- és tisztító szerek MME és BEE-tartalmának korlátozása nagyon jó lépés, ezért úgy gondolom, hogy az Európai Uniónak minden lehetségest meg kell tennie azért, hogy egészségkárosító anyagok ne legyenek jelen az életünkben és a környezetben. Ilda Figueiredo írásban. - (PT) A jelentés ellen szavaztunk, mert az a gázpiac liberalizációs csomagjának részét képezi, és túlzottan támogatja a belső piac mielőbbi kiteljesedését célzó lépéseket, annak dacára is, hogy nem ért egyet az Európai Bizottság által javasolt eszközökkel és szabályokkal. Érdekes kritikai megjegyzéseket kaptak a beadott hatástanulmányok és az a tény, hogy esetenként a jelentés nem veszi figyelembe a szubszidiaritás elvét és az európai szervek között következetlen hatalommegosztás. De a jelentés lényege az, hogy megkönnyítse a földgázt szállító hálózatokhoz való hozzáférést a vállalatoknak, azaz megkönnyítse az állami szektor maradékának privatizációját, és azt a piacra belépni kívánó gazdasági csoportok kezébe adja. David Martin írásban. - Atanas Paparizovnak a földgázszállításhoz való hozzáférés feltételeiről szóló jelentése meg fogja könnyíteni az EU belső gázpiacának integrációját. A jelentés a tagállamok közötti, határokon átnyúló ügyekkel foglalkozik és megnöveli az európai szintű szabályozói ellenőrzést. Fontos, hogy az EU tegyen a földgáz belső piacának létrehozásáért, ezért a jelentés mellett szavaztam. José Albino Silva Peneda írásban. - (PT) Ez a jelentés megérdemli a támogató szavazatokat, jómagam és mindazok részéről, akik úgy gondolják, hogy a harmadik energiacsomaghoz szükséges a földgázpiac valódi, nem csak látszólagos szabályozása. Örömmel fogadom a földgázhálózatba áramló nagyobb befektetések feltételeinek megteremtésére irányuló szándékot. Ez önmagában lehetővé teszi a szektorban a verseny erősödését. Szintén üdvözlendő a nemzeti gázpiacok effektív liberalizációja, és a harmadik felek hozzáférése a hálózathoz, ami megnöveli az átláthatóságot. Végül, üdvözlöm a dokumentum készítőjének azon szándékát, hogy átültesse a gyakorlatba az európai polgárok azon vágyát, hogy az energiapiac átláthatóbb és kevésbé monopolizált legyen. A harmadik energiaügyi csomagnak és az európai polgároknak is hasznára válik ez a jelentés. John Attard-Montalto írásban. - Álláspontom azt tükrözi, hogy mennyire fontosnak tartom, hogy a földgáz a lehető legalacsonyabb áron álljon a fogyasztók rendelkezésére. Új gázvezeték épül Líbia és Szicília között. Ez Málta közelében fog elhaladni, tehát ahhoz, hogy országomnak előnyt jelentsen, csatlakozást kell kiépíteni, vagy a vezetékhez, vagy, amire már javaslat is született, Szicíliába. Országomban nem nagy a fogyasztás, évente 16 és 18 millió egység között. Ha a földgáz használata jobban elterjed, az kétségtelenül megváltoztatja majd Málta és Gozo energiapolitikáját is. Erre akkor kerülhet sor, ha a gázt az áramtermelésben is használni kezdik. Már úgy 15 évvel ezelőtt felhívtam a nacionalista kormány figyelmét a gáztüzelésű erőművek fontosságára. A kormány nem hallgatott rám, végül csak egy kis gázerőmű épült meg. Mivel Máltán kicsik a távolságok, a gáz használata magán- és haszongépjárművekben is elképzelhető, a motorok átalakítása könnyen megoldható. A gáz sokkal olcsóbb és sokkal kevésbé szennyező, mint akár a benzin, akár a dízelolaj. De a kormány és az EneMalta energiaügynökség még csak fontolóra sem vette a gáz infrastruktúrájának kiépítését. Athanasios Pafilis A földgáz belső piacáról szóló irányelv javaslata a harmadik energiacsomag része, ami befejezi a földgázszolgáltatók privatizációját. Az irányelv-javaslat és a jelentés célja az egyes országokban még meglévő magas fokú centralizáció megszüntetése azért, hogy az EU-monopóliumok teljes mértékben bejuthassanak a piacra, és így felgyorsuljon a liberalizáció végrehajtása. Ezzel egy időben szankciókat is bevezet azon tagállamok ellen, amelyek még nem hajtották végre teljesen. A csomagnak két fő része van: a gázszolgáltatási tevékenységek és a gázszállítási- és tárolási tevékenységek tulajdonjogainak szétválasztása, hogy a tőke hatékonyan tudja kihasználni a köztulajdonú infrastruktúrát a tagállamokban maradó gáz termelésében, tárolásában és szállításában. Az elvben független szabályozó hatóságok megerősítése, aminek célja az, hogy a tagállamokban ne lehessenek nemzeti eltérések vagy állami intervenciók, garantálja, hogy a gázszektorban visszaéléseket végrehajtó vállalatok ellen az állam semmit se tehessen. Ez az EU-politika ugyanolyan rettenetes eredményekkel fog járni a munkavállalókra nézve, mint más energiaszektorok privatizációja: nőnek az árak és romlik a szolgáltatás minősége. A munkásosztálybeli családok érdeke azt diktálja, hogy harcoljunk ennek a politikának a megváltoztatásáért és a monopóliumok érdekei ellen. José Albino Silva Peneda írásban. - (PT) Ez az intézkedés egyértelműen demonstrálja az energiapiac liberalizációjának közös szándékát. Ezért igennel szavaztam. Úgy gondolom, hogy a földgáz termeléséhez szükséges eszközök és a szállítási hálózat tulajdonjogának szétválasztása ennek szükséges, de nem elégséges feltétele. Ezért olyan erős a nemzetközi infrastrukturális beruházások feltételeinek megteremtésének szándéka. Ezért kell azonos elbánást biztosítani az európai energiapiacba befektetni kívánó harmadik országoknak is. Ezért kell javítani az energiaszektor nemzeti szabályozó szerveinek koordinációját. Ez az intézkedés erősíti a piaci versenyt és ezáltal a fogyasztók érdekeit szolgálja, akik hasznát látják majd az egészségesebb, szabad és átlátható energiapiac új szabályainak. Carl Schlyter írásban. - (SV) A jelentés mellett szavazok, mert megkönnyíti majd a másik tagállamba költözők vagy utazók életét, anélkül, hogy bármilyen területen több jogot ruházna az EU-ra. Marian Zlotea írásban. - (RO) A Lambert-jelentés mellett szavaztam, mert az a polgárok igényeit szolgálja. A globalizáció korát éljük, amikor több ezer ember dolgozik hazáján kívül, és szükségessé vált a társadalombiztosítási rendszerek koordinációja mindazok érdekében, akik élnek a más országban való munkavállalás jogával. Ezzel kell biztosítani és támogatni a mobilitást, ami az Európai Unió által biztosított alapjogok egyike. Európa szabad mozgást biztosít, de szociális jogokat is biztosítania kell, mégpedig a határokon átnyúló szociális jogokat. Remélem, hogy az európai polgároknak előnye származik a munkavállalók mozgásszabadságát növelő kezdeményezésből a szociális biztonság, az egyenlő bánásmód és a diszkriminációmentesség terén, ezért azt támogatom. El kell törölnünk a mobilitás akadályait. Carl Schlyter írásban. - (SV) A jelentés ellen szavazok, mert az olyan ügyeket kíván részletesen szabályozni, mint a svéd szülői támogatás kifizetése, és ezzel túl sok hatalmat ad az EU kezébe. Andrzej Jan Szejna írásban. - (PL) Ezen dokumentum célja az, hogy az EU-ban a társadalombiztosítási rendszerek koordinációjára vonatkozó szabályokat jobbá, hatékonyabbá tegye. A benne foglalt szabályok egyértelműen le fogják egyszerűsíteni az európai polgárok életét az Európai Unión belüli szabad mozgás terén. A munkavállalók, a hivatalnokok, a diákok, a nyugdíjasok és az üzletemberek egyaránt megkapják majd szociális juttatásaikat akkor is, ha lakóhelyet változtatnak. Mindenképpen támogatom, hogy számoljuk fel a személyek szabad mozgásának egyik akadályát, és ez a dokumentum fontos lépés efelé. Bruno Gollnisch írásban. - (FR) Két megjegyzést szeretnék fűzni a Lambert-jelentéshez és a rendelethez, amit az módosít. 1. Az előadó tagadása dacára a rendelettervezet abból indul ki, hogy a harmadik országok állampolgárai szabadon mozognak az Európai Unióban és szabadon hozzáférnek annak munkaerőpiacához; ne felejtsük el, hogy ez - hála az égnek - még nincs így. A jelentés egy újabb kis lépéssel tovább csökkenti a tagállamok bevándorláspolitikai jogait, más szóval kevesebb szabadságot hagy az országoknak arra, hogy maguk döntsék el, kit engednek be, kit engednek letelepedni és milyen jogokat adnak meg nekik. 2. Helyénvalónak tűnik, hogy az EU tagállamainak polgárai élvezzék a társadalombiztosítási rendszerek koordinációjának előnyeit, és hogy a munkájuk és befizetett járulékaik alapján nekik kijáró szociális védelmet akkor is megkapják, ha részt vesznek a "nemzetközi mobilitásban", amire egyébként nagyon is bátorítják őket. De az, ha ezen a területen mindenképpen egyenlő elbánást akarunk biztosítani az európai polgároknak és harmadik országok állampolgárainak, és nem várjuk el a kölcsönösséget, az tovább fogja gerjeszteni a bevándorlást, ami már így is túl nagy, részben a hatalmas, megkülönböztetés nélkül alkalmazott és öngyilkos módon nagyvonalú társadalombiztosítási rendszereink miatt. Andreas Mölzer írásban. - (DE) Az emberek EU-ba vetett hite nagy mértékben függ Európa szociális rendszerének stabilitásába vetett hitüktől, és az utóbbi évek és évtizedek során az egyik legnagyobb változásokon átment terület. A gyakorlatban a részmunkaidős foglalkoztatás és az új foglalkoztatási feltételek (alulfizetett munkák) miatt az európai munkavállalók gyakran alig keresnek többet a munkanélküli segélynél. A féktelen gazdasági növekedésnek és a szociális segélyek visszafogásának a hátulütője a nagyobb szegénység és társadalmi kirekesztés. Az Európai Unióban, világ egyik leggazdagabb részén 2005-ben a lakosság 16%-a élt a szegénységi küszöb alatt. Az emelkedő olaj- és élelmiszerárak miatt még többen kerültek a szegénységi küszöb alá azóta, és élnek a szegénység határán. Az EU-nak sürgősen el kell köteleznie magát a saját lakkosságának szegénysége elleni harca, és a szociális segélyrendszereknek elsősorban az európaiakat kell szolgálniuk. Catherine Boursier írásban. - (FR) Ma a Parlament eljárási szabályzatának a képviselőcsoportok megalakításáról szóló 29. cikke módosításáról szóló Corbett-jelentés mellett szavaztam, ami azt írja elő, hogy egy képviselőcsoport tagjai között legalább a tagállamok egynegyedének képviselve kell lennie (a jelenlegi egyötödös előírás helyett), és hogy a tagok minimális száma 25 legyen (20 helyett). Szavazatomnak több oka van. Először is, úgy gondolom, hogy a reform nélkülözhetetlen ahhoz, hogy intézményünk hatékonyabban működhessen és vége legyen túlzott megosztottságának, aminek egyik oka az, hogy több bővítési kör alatt változatlanok maradtak a szabályok, és a Parlament létszáma is megnőtt 2004 óta. Ezen kívül a szocialista kollégám - akinek fáradhatatlan munkája révén kompromisszum született a legtöbb képviselőcsoport között - olyan javaslattal állt elő, ami nagyon is racionálisnak tűnik ahhoz képest, amit a tagállamok saját parlamentjeiben tapasztalhatunk. Ezen kívül, már csak a parlament által a képviselőcsoportok rendelkezésére bocsátott emberi és anyagi erőforrások miatt is indokoltnak tartom a reprezentativitás előírását. Végül, a változtatás célja egyszerűen az, hogy európai szinten a politikai erők között bizonyos egységet teremtsen; ez a demokráciát csak erősítheti. Sylwester Chruszcz írásban. - (PL) Ezzel a dokumentummal a többség már megint megpróbálja átvenni az irányítást, a kisebbség kárára. Az Európai Parlament legnagyobb képviselőcsoportjainak arroganciája új magasságokba emelkedett. A jelentés lényege, hogy a képviselőcsoport létrehozásához szükséges képviselők számát 21-ről 30-ra emelje. A kis képviselőcsoportok, mint például a Függetlenség/Demokrácia Képviselőcsoport ezzel komoly veszélybe kerülnek. Természetesen ellene szavaztam. Andrew Duff írásban. - Az ALDE képviselőcsoport a 29. cikk módosítása ellen szavazott, a következő okokból: jelenleg a hét képviselőcsoport léte nem okoz számottevő hatékonysági problémákat; a kisebbségi vélemények képviselőinek is ugyanúgy megvan a joga, hogy szervezett keretek között dolgozzanak, mint a többségnek; a korrektség jegyében az Európai Parlamentnek tükröznie kell az unió politikai sokféleségét; ebben eltérhetünk a nemzeti parlamentek gyakorlatától, amelyeknek a kormányzásra képes erő létrehozása a feladata; a kisebb képviselőcsoportok megszüntetése miatt a képviselők vagy vonakodva csatlakoznának a nagy csoportokhoz, erősítve a széthúzást, vagy a függetlenek számát duzzasztanák fel, ami a hatékonyság ellen hat; a Parlament létszáma úgyis le fog csökkenni 785-ről 751-re (Lisszabon) vagy 736-ra (Nizza). Ilda Figueiredo írásban. - (PT) A jelentés és annak tartalma ellen szavaztunk a pluralizmus, a demokrácia és az eltérő vélemények tisztelete miatt. Elfogadhatatlannak tartjuk, hogy a jelentés megváltoztatja a képviselőcsoportok megalakításának szabályait és azt további akadályokkal nehezíti a következő európai parlamenti választásoktól. Eddig 6 ország 20 képviselője kellett a képviselőcsoport alakításához. A most elfogadott javaslat ezt hét országra és 25 képviselőre emeli. Ez azt jelenti, hogy az Európai Parlamentben nehezebb lesz kis képviselőcsoportot alakítani, ami a domináns ideológiától eltérő vélemények kifejezésének újabb akadálya az egyre neoliberálisabb és egyre föderalistább Európai Unióban. Végül egy megjegyzés a többség, a PPE-DE és a PSE képviselőcsoportok módszereiről. Először azt javasolták, hogy 30 képviselő legyen a határ. Aztán zsarolással vettek rá kisebb képviselőcsoportokat, hogy támogassák az imént elfogadott úgynevezett kompromisszumot. Mi, a Portugál Kommunista Párt képviselői a magunk részéről mindig is elleneztük, hogy további akadályokat gördítsenek a képviselőcsoportok alakítása elé. Mikel Irujo Amezaga írásban. - (ES) Azért tartózkodtam a jelentéssel kapcsolatban, mert, habár a parlamenti képviselőcsoportok alakítását gyakorlati szabályokkal mindenképpen korlátozni kell, úgy érzem, hogy a javaslatban előírt tagok és képviselt államok száma túl magas. Ha a parlament a sokféleséget védelmezni kívánja, akkor jobb, ha az érintettek képviselőcsoportot alakítanak, és nem a függetlenek táborát növelik, ami így egyre heterogénebbé és egyre kevésbé hatékonnyá válna. Anneli Jäätteenmäki írásban. - (FI) A nagyobb képviselőcsoportok eredetileg azt javasolták, hogy legalább 30, legalább 7 országból kikerült képviselő kelljen egy képviselőcsoport megalakításához. Szerencsére ez a javaslat májusban kis különbséggel 15-14-es szavazataránnyal megbukott az Alkotmányos Ügyek Bizottságában. Én most is a javasolt módosítások ellen szavaztam, mert a kis képviselőcsoportok sokszor nem tudnak érvényesülni a döntéshozatalban. Helytelen a nézetek sokféleségét korlátozni, vagy a kis képviselőcsoportok működését jobban megnehezíteni. Már csak azért is furcsa a dolog, mert a legnagyobb véleménykülönbségek gyakran a képviselőcsoportokon belül alakulnak ki. A legnagyobb csoport, a konzervatívoké például sok kérdésben ketté, sőt, háromfelé szakadt. Timothy Kirkhope írásban. - A konzervatív európai parlamenti képviselők Corbett úr módosítási javaslatai ellen szavaztak, amelyek megemelnék a Parlamentben képviselőcsoport létrehozásához szükséges képviselők számát. A Parlament hatékony működése és a sokféle különböző vélemény tiszteletben tartása között meg kell találni az érzékeny egyensúlyt. Ezt jobban szolgálná azt, ha nem változtatnánk a képviselőcsoport létrehozásának szabályain. Elismerjük ugyan, hogy jogos érvek szólnak a küszöb emelése mellett, de egy ilyen szabályváltoztatás igazságtalanul és szükségtelenül hozza hátrányos helyzetbe a kisebb képviselőcsoportokat. Ezért a Corbett-jelentés alapos fontolóra vétele után az Alkotmányos Ügyek Bizottsága nem javasolta a 29. cikk rendelkezéseinek megváltoztatását. De a konzervatív képviselők egy, eredetileg Kirkhope úrtól származó módosítást támogattak, amit az Alkotmányos Ügyek Bizottsága is elfogadott. Ez a módosítás gyakorlatiasabb és ésszerűbb megközelítést tartalmaz olyan esetekre, amikor egy létező képviselőcsoport létszáma az előírt küszöb alá esik. David Martin írásban. - Támogatom Richard Corbett az eljárási szabályzatnak a képviselőcsoportok megalakításáról szóló jelentését. 27 tagállammal az EU szabályait frissíteni kell. Az Európai Parlament nem igazolhatja azt, ha az adófizetők pénzéből több millió eurót olyan pártok, különösen fasiszta pártok csoportosulásainak finanszírozására fordít, amik kizárólag anyagi okokból jönnek létre. Az Európai Parlamentben majdnem az össze parlament közül a legalacsonyabb a képviselőcsoport alakításának határa. Egyik létező képviselőcsoport sincs veszélyben - és a szabályváltoztatás nem az euroszkeptikusok elnyomására irányuló kísérlet, akinek az új minimumlétszámnál nagyobb a létszámuk. Ezért a Corbett-jelentés mellett szavaztam. Erik Meijer írásban. - (NL) A két legnagyobb képviselőcsoport kétpártrendszernek örülne igazán. Annak a fő jellegzetessége, hogy a két pártnak közös az érdeke, mégpedig az, hogy semmilyen harmadik vagy negyedik párt ne juthasson a politikai döntéshozatal közelébe, és így a választók szemében minden más párt jelentéktelen maradjon. Csak a legnagyobb csoportok számítanak, a tiltakozó hangokat és alternatív javaslatokat el kell hallgattatni. Ha nagy ritkán valaki másnak mégis sikerül bekerülni a parlamentbe, annak igyekeznek a lehető legrosszabb pozícióban tartani, korlátozott jogokkal. Vannak ebben a parlamentben olyan képviselők, akik egyik képviselőcsoporthoz sem tartoznak. Ez általában külső nyomásra van így. Ugyanez a nyomás vesz rá másokat arra, hogy olyan képviselőcsoporthoz csatlakozzanak, amelynek nézeteivel nem értenek egyet teljes egészében. Saját érdekükben a képviselőcsoportok olyan tagokat is befogadnak, akikről tudják, hogy nézeteik az ő hivatalos álláspontjuktól jócskán eltér. Ennek oka az, hogy egy képviselőcsoporthoz legalább 20 tag kell. Annak, hogy egy társadalomban minden vélemény demokratikus képviseletet kapjon, jobb módja az, ha megszüntetjük a küszöböt ahelyett, hogy 25-re vagy 30-ra emelnénk és szigorú szabályokat vezetnénk be a más véleménnyel bírók ellen. Ezt teljes mértékben ellenzem. Andreas Mölzer írásban. - (DE) Véleményem szerint nincs jó ok arra, hogy megemeljük a képviselőcsoport létrehozásához szükséges képviselők számát. Az előadó által felvetett érvek valójában nem állják meg a helyüket, különösen az, hogy szerinte a tagállamok parlamentjeiben a képviselőcsoport megalakításához nagyobb létszám kell. Az lenne igazságos összehasonlítás, ha csak a közvetlenül választott parlamenteket vennénk figyelembe. A felsőházban általában szövetségi államok vagy régiók képviselői vannak, ezért azok nem összevethetőek az Európai Parlamenttel. A közvetlenül választott nemzeti parlamentekben új képviselőcsoport megalakításához átlagosan gyakorlatilag pontosan ugyanannyi képviselő kell, mint az Európai Parlamentben. Mindenesetre az a döntés a képviselőcsoportok megalakításhoz szükséges létszám megemeléséről nyilvánvalóan más célból született. A bizottságban például az előadó az Identitás, Hagyomány, Szuverenitás képviselőcsoport (ITS) megalakítására, mint sajnálatos esetre utalt, és hangsúlyozta, hogy az ilyen eseteket a jövőben meg kell akadályozni. Az eljárási szabályzat ilyen megváltoztatása a demokrácia, a szólásszabadság és a képviselők egyenlősége elleni támadás, így természetesen ellene szavaztam. Athanasios Pafilis A jelentés elfogadott formájában az Európai Parlament elfogadhatatlan, az EU-val nem teljes mértékben egyetértő képviselők elnyomását szolgáló eljárási szabályzatának kiegészítése. Ez egy újabb antidemokratikus és önkényuralmi jellegű döntés,ami további akadályokat gördít a képviselőcsoportok létrehozása elé. A politikai cél egyértelmű: kizárni a radikális erőket, különösen a kommunistákat, elhallgattatni az ellenkezőket és minden olyan hangot, ami az EU és politikái ellen van. Ehhez az antidemokratikus lépéshez állítólag politikai zsarolás is társult a az Európai Néppárt (Kereszténydemokraták) és az Európai Demokraták Képviselőcsoportja és az Európai Parlament Szocialista Képviselőcsoportja részéről, akik azzal a fenyegetéssel vettek rá másokat a változtatás támogatására, hogy különben még nagyobb, 30 fős limit mellett szavaznak. A szavazás alakulása mutatja, hogy ezt a meccset megbundázták az egyirányú Európa hívei, antidemokratikus eljárásuk elleplezésére. A Nea Demokratia, a PASOK és a Synapsismos képviselőcsoportok emellett a megvetést érdemlő módosítás és a döntés mellett szavaztak, bizonyítva, hogy a fő kérdésekben az egyirányú Európa hívei egy követ fújnak. Mi, a Görög Kommunisták Pártjának képviselői a küszöb 25-re emelése és a jelentés ellen szavaztunk, ezzel is elítélve az antidemokratikus machinációkat és a politikai játszmákat. José Ribeiro e Castro írásban. - (PT) A képviselőcsoportok alakításának túlzott korlátozása sosem lehet jó, semmilyen parlamentben. Azon kívül, hogy alapvető jogok megsértésének tekinthetik, az ilyen lépések hatása pontosan az ellenkezője annak, amit el akarnak velük érni. Ezért ez egy rossz reform. Az Európai Parlamentnek meg kell erősítenie szerepét, mint a demokrácia mércéje mind az Európai Unióban, mind a világban. Ezt nem fogja elérni, ha nem jár elöl a jó példával. Nem értek egyet azzal, hogy ez lenne a helyes irány. Ezen kívül most Európának sokkal nagyobb szüksége van polgárainak bizalmának megtartására, mint korábban. Az összes európainak úgy kell éreznie, hogy képviselve van, politikai beállítottságtól függetlenül. Ezért tartom ezt rossz és rosszul időzített lépésnek. Ellene szavaztam. Eva-Britt Svensson írásban. - (SV) Ellenzem a Parlamentben a demokrácia és a vélemények sokféleségének visszaszorítására irányuló kísérleteket, így annak megváltoztatását is, hogy hány tagállam hány képviselője kell a képviselőcsoport alakításához. Ennek dacára a Corbett-jelentés kompromisszumos javaslata mellett szavaztam. Ennek pragmatikus oka van - ez volt az egyetlen olyan szavazati mód, amivel nem kockáztatom, hogy még antidemokratikusabb döntés szülessen, ami még nehezebbé teszi a képviselőcsoportok alakítását. Andrzej Jan Szejna írásban. - (PL) Ma az Európai Parlament elfogadta az eljárási szabályzat módosítását, aminek eredményeként megváltoznak a képviselőcsoportok alakításának szabályai. A 2009 júniusi választások után az Európai Parlament képviselőcsoportjainak legalább 25, legalább 7 tagországot képviselő főből kell állnia. Teljes mértékben támogatom a küszöb megemelését, mivel az segít majd elkerülni a túlzott parlamenti megosztottságot és a hatékonyabbá teszi a munkát. A Parlament egysége és hatékonysága is csorbát szenvedett a túlzottan sok kis képviselőcsoport miatt. De a demokrácia megerősítése érdekében a kis képviselőcsoportokat meg kellett védeni a taglétszám átmeneti lecsökkenése esetén, ha az engedélyezett küszöb alá esne a számuk. Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström and Åsa Westlund írásban. - (SV) A jelentés mellett szavaztunk, mivel a nemzeti bíróságok/bírók és az Európai Közösségek Bírósága közötti jobb együttműködés és nagyobb nyitottság rendkívül fontos az európai igazságszolgáltatási rendszer szempontjából. A rendszert átláthatóbbá kell tenni, és alkalmazását javítani kell jobb képzés és a kapcsolattartás és tapasztalatcsere eszközeinek javítása útján. De úgy gondoljuk, hogy a 26. és 27. bekezdések szövege az Európai Közösségek Bíróságának bizonyos területeken érvényes joghatóságáról olyan rendelkezéseket tartalmaz, amik inkább szerződésekre tartoznak, és erről a kérdésről az Európai Parlament már korábban véleményt alkotott. Ilda Figueiredo írásban. - (PT) A jelentés ellen szavaztunk, mert elfogadhatatlan nyomást helyet a tagállamokra, beleértve a nemzeti bírókat is, akik minden szuverén országban az igazságszolgáltatási rendszer sarokkövei. Ez a jelentés nyilvánvalóvá teszi, hogy mit értettek az ún. Európai Alkotmányon és a megbukott Lisszaboni Szerződésen, amit ez a jelentés antidemokratikus módon fel kíván éleszteni. A jelentés maga is megerősíti, hogy egy közös európai jogrendszert kíván létrehozni. Ennek elérésére aktívabban be kívánja vonni a nemzeti bírókat a közösségi jog alkalmazásába, és nagyobb felelősséget kíván nekik adni ezen a területen. A nemzeti bíróságokon dolgozó bírók nélkülözhetetlenek a jogállamiság biztosításában, ideértve a közösségi jog betartatását is. De a szubszidiaritás elvét és az egyes tagállamok alkotmányos szabályait nem lehet megkérdőjelezni a "közösségi jog elsőbbsége, közvetlen hatályossága, egységes értelmezése és a közösségi jog megszegése esetén az államok felelőssége" miatt, ahogyan azt a Bizottság és az Európai Parlament többsége szeretné. Elfogadhatatlan ennek a nyomásnak a fenntartása most, hogy a szerződést elutasították az európaiak. Bruno Gollnisch írásban. - (FR) Ez a jelentés teljes mértékben őszinte. Már az első bekezdéstől kitűzi a célt: egy közös európai jogrendszer létrehozását. Ez a jelentés, a közösségi jog elkötelezettségből fakadóan, aktívabban be szeretné vonni a nemzeti bíróságokon ítélkező bírókat a közösségi jog végrehajtásába, és ebben nagyobb felelősséget adna nekik. Ennek megfelelően azt javasolja, hogy a közösségi joganyagot és az ahhoz kapcsolódó esetjogot a lehető leghamarabb integrálják a nemzeti joganyagba. A jelentés ezután az javasolja, hogy olvasszuk egybe a nemzeti és a közösségi jogrendszert anélkül, hogy egyáltalán felvetné a túlzó, sok helyen zavaros és inkonzisztens közösségi szabályozás kérdését. A közösségi jogszabályok kodifikációja és leegyszerűsítése mindenképpen helyes lépés. Ugyanez áll az olyan szabályozás elfogadására, ami a jogbiztonság megteremtését szolgálja - itt főleg a jogrendszerek konfliktusaira vonatkozó szabályozás harmonizálására gondolok. De a Közösségek Bíróságának esetjoga gyakran veszélybe sodorja a nemzeti törvények végrehajtását; ebben ugyanis kötelező érvényűek a Bíróság elvei és dogmái, még akkor is, ha egyértelműen ellentmondanak a tagállamok régi, bevett jogi hagyományainak. Pedro Guerreiro írásban. - (PT) Barátok jobb, ha nem üzletelnek egymás között. Arra az újabb vitás ügyre gondolok, ami az EU és az Egyesült Államok között zajlik, ezúttal a repülőgépiparban, ahol - a kormány által adott támogatásokra vonatkozó 1992-es megegyezés dacára - mindkét oldal igyekszik megvédeni saját érdekeit, egyszerűen azért, mert így működik a kapitalista verseny. Az Európai Parlament amiatt panaszkodik, hogy "az EU következetesen megfelelt az 1992-es megállapodás szellemének és betűjének, és ezt rendszeresen dokumentálta", addig "az USA többé-kevésbe figyelmen kívül hagyta az 1992-es megállapodás szerinti kötelezettségeit", "egyoldalúan visszalépett a megállapodástól" és "beperelte az EU-t a WTO-nál - az 1992-es megállapodásnak amúgy teljesen megfelelő, és a Boeingnek [...] adott támogatáshoz igen hasonló - uniós visszafizetendő támogatások miatt". Ugyanakkor, a Boeing és a Kongresszus által a Northrop Grumman Corporation EADS csoportjának az amerikai légi tankoló egységekre vonatkozó szerződése ellen indított támadások miatt az Európai Parlament békét szeretne kötni, és rámutat arra, hogy a cél az, hogy a repülőgépgyártás "az Atlanti-óceán mindkét partján" "kiegyensúlyozott és tisztességes állami támogatást" kapjon. Úgy tűnik, nem minden ország jogosult a szuverenitásra és a "szabad kereskedelemre"... Brian Simpson írásban. - A jelentés mellett szavazok, nem azért, mert szeretném a WTO-vitákat vagy paranoid lennék az Egyesült Államokkal kapcsolatban, hanem azért, mert elegem van az Egyesült Államok régóta zajló protekcionizmusából, különösen a polgári repülésben. Az amerikaiak tökélyre fejlesztették a más országok szabad kereskedelmet ellenző viselkedése miatti nyavalygást, miközben ők maguk olyan intézkedéseket hoztak, amik a csődbe jutott légitársaságokat életben tartják, és állítólag a Boiengnek több millió dollár támogatást juttattak. A Nemzetközi Kereskedelmi Bizottság joggal támogatja az EU USA elleni fellépését a WTO-ban. Mindannyiunknak a repülőgépgyártók igazságos, nyílt versenyére kell törekednie és arra, hogy a légitársaságok szabadon választhassák ki a legjobb repülőgépet saját igényeik szerint. Az USA hivatalos jelmondata "In God we trust", vagyis hiszünk Istenben". Talán ezt meg kellene változtatni, mondjuk arra hogy "Ne azt csináld, amit én is csinálok. Csináld, amit megparancsolok." Göran Färm írásban. - (SV) Mi, a svéd szociáldemokraták támogattuk az Európai stratégiai energiatechnológiai tervről szóló Buzek-jelentést. Hasznosnak tartjuk a széndioxid-befogást és -tárolást, de megkérdőjelezzük, hogy támogatást érdemel-e a szén gázzá alakításának további kutatása. Szintén támogatandónak tartjuk az új, kis vagy zéró széndioxid-kibocsátású energiaforrások kifejlesztésének kutatását. Támogatjuk, hogy az unió társfinanszírozza az ilyen irányú kutatásokat, de nem gondoljuk úgy, hogy meg kéne előzni a költségvetési eljárást azzal, hogy most kérjük fel a Bizottságot, hogy tegyen félre erre bizonyos összegeket. Ezért úgy döntöttünk, hogy ezzel a két kérdéssel kapcsolatban tartózkodunk. Marian Harkin írásban. - A 26. bekezdés második fele ellen szavaztam, mert nem támogatom, hogy az atomenergia a kiemelten támogatott területek között legyen. De a jelentés mellett fogok szavazni, mert annak célja az innováció felgyorsítása a csúcstechnológiájú európai alacsony széndioxid-kibocsátású energiák területén. Elengedhetetlen, hogy Európának legyen olyan energiakutatási terve, ami megtámogatja nagyratörő energiapolitikai és éghajlatváltozási céljait. Bogusław Liberadzki írásban. - (PL) Egyetértek Buzek úr nézeteivel az új energiatechnológiák bevezetésével kapcsolatban, figyelembe véve az Európai Unióra váró környezetvédelmi, az energiaellátás biztonságával kapcsolatos és versenyképességi kihívásokat. Egyetértek azzal is, amit az előadó arról mondott, hogy az új energiatermelési technológiákra nem jut elég erőforrás az Európai Unió jelenlegi pénzügyi keretei között. Nem szabad elfelejtenünk, hogy ezen a területen a sikert az állami- és a magánszektor partnerségével kell elérni. Andreas Mölzer írásban. - (DE) Amint azt a magunk kárán megtanultuk, az EU azon célja, hogy a bioüzemanyagok részaránya gyorsan nőjön, visszafelé sült el. A monokultúra, az esőerdők kiirtása és az élelmiszer- és takarmánynövényeknek támasztott verseny, ami hozzájárult a mostani élelmiszerválsághoz, úgy tűnik, ahhoz vezettek, hogy az EU miniszterei újragondolják a dolgot, és ez veszélybe sodorta a 2020-as célt, hogy az üzemanyagok 10%-a megújuló forrásból származzon. Az örvendetes, hogy a bioüzemanyagot már nem élelmiszerként szolgáló növényekből termelik, és az is, hogy most már általános az a hozzáállás, hogy meg kell várni a második generációs bioüzemanyagokat, például a hulladékokból gyártottakat, de ez semmiképpen nem vezethet az EU megújulók terén tett erőfeszítéseinek gyengüléséhez. Az olaj árának aggasztó emelkedése miatt most még fontosabb, hogy támogassuk a megújuló forrásokból származó energia termelését és használatát. Azt a sok-sok milliárdot, amit az oly sok problémával járó nukleáris energiára fordítanak, a megújulókba kellene fektetni. Bruno Gollnisch írásban. - (FR) A nemzeti vagyonalapok, ezek a világszerte befektetett állami tulajdonú alapok, vajon jó vagy rossz dolognak számítanak? Az állásfoglalás szerint jónak. Viszont az is igaz, hogy Európa azért stagnál gazdaságilag, mert saját gazdasági és monetáris politikája nem tekinthet el attól a több ezer milliárd euro potenciális befektetéstől, amit ezek az alapok jelentenek. Az is igaz, hogy egyelőre a nemzeti vagyonalapok nem zavarják a pénzügyi piacokat (az amerikai bankrendszernek még a segítségére is siettek) és inkább a hosszú távú befektetéseket szolgálják. De ez megváltozhat. Mindannyian tudjuk, hogy a legtöbb ilyen alap nem túl átlátható; nem tudni, milyen összegeket tartalmaznak, hogyan oszlanak meg eszközeik vagy milyen az irányítási rendszerük, és a befektetési stratégiáik széles skálán mozognak az etikus befektetéstől a magas hozam és az irányítás átvételének szándékáig, esetleg a jövőben komoly károkat is okozhatnak. Ezen alapok tulajdonosai nem mind Európa barátai, távolról sem. Egyikük már utalt is a "pénzügyi atomfegyver" által jelentett fenyegetésre. Ennél a szavazásnál tartózkodunk ahelyett, hogy a javaslat ellen szavaznánk, mert, habár támogatja a tőke világszerte történő szabad mozgását, óvatosan az ilyen alapok bizonyos megfigyelésére és az ellenük való védekezésre is felszólít. Glyn Ford írásban. - Ez az állásfoglalás igen fontos témával foglalkozik. A nemzeti vagyonalapok egyre fontosabb szerepet játszanak a globális kereskedelem és befektetés világában. Szerepük részben pozitív, de nem mindig az, mivel a nem elszámoltatható kormányok olyan döntéseket hoznak, amik más országok, közösségek és családok rovására maximalizálják a rövid távú profitot. Meg kell keresni az átláthatóság és az elszámoltathatóság növelésének módját, tekintve, hogy ezek az alapok gyakran nagyobb összeget képviselnek, mint a nemzetállamok rendelkezésére álló források. Eija-Riitta Korhola írásban. - (FI) Elnök úr! Rack úr "A városi mobilitás új kultúrája felé” című témáról szóló jelentése, amit támogattunk, fontos részét képezi a Bizottság energia- és klímaügyi csomagjának új megközelítésének: Európában komoly kibocsátáscsökkentést lehet elérni a megalapozott, hatékony közösség- és szállítástervezéssel. De azt is figyelembe kell venni, hogy a tagállamok eltérő földrajzi helyzetben vannak és eltérő életkörülmények jellemzők rájuk. Pontosan ezért is szavaztam a képviselőcsoportunk által javasolt két módosítás mellett. Olyan országból jöttem, ahol nagyok a távolságok és viszonylag nagyok a városok. Elég egyértelmű, hogy a magáncélú autóhasználat csökkentésére kevesebb a lehetőség például a ritkán lakott finn városi közösségekben fent északon, mint a sűrűn lakott Közép-Európában. Jörg Leichtfried írásban. - (DE) A városi mobilitás új kultúrájáról szóló Rack-jelentés mellett szavaztam. A zöld könyvről szóló jelentéstervezet fontos hozzájárulás a városfejlesztéshez. Egy város gazdasági fejlődése és hozzáférhetősége a jobb mobilitás függvénye, de az utóbbit nem szabad az emberek jóléte vagy a környezet rovására elérni. Ezért a jelentésnek több figyelmet kellene szentelnie a társadalmi tényezőknek és a foglalkoztatáspolitikának. Azt is szem előtt kell tartani, hogy a tagállamok sokszínűsége nem tesz lehetővé egy egységes európai megoldást és a szubszidiaritás elvének szigorú alkalmazása a jövőben is meg kell, hogy maradjon. Úgy gondolom, hogy értékelni kell a liberalizáció hatását azokban az országokban, ahol az már végbement. Ezen kívül egy, az autók, teherszállító járművek és terepjárók utólagosan felszerelt részecskeszűrőire kiadott tanúsítványrendszer bevezetését is javaslom. A zöld könyv ugyan felhívja a figyelmet a városi mobilitás legtöbb problémájára, és néhány új, innovatív megoldási ötletet is felvet, de nem foglalkozik minden olyan területtel, ami intézkedésre szorul, és csak kiindulópontnak tekinthető a téma megvitatásában. Bogusław Liberadzki írásban. - (PL) Az előadó által felvetett legfontosabb téma azon területek leírása, ahol az Európai Uniónak részt kellene vennie a városi mobilitás problémáinak megoldásában. Az előadó joggal mutat rá, hogy a városi mobilitás terén az egész Európai Unióban hasonló problémák vetődnek fel, de nem lehetséges egységes megoldási módszerrel kezelni őket. Az előadó azon nézete, hogy a városok maguk választhassák meg, hogy milyen eszközökkel kívánják elérni a megadott célokat, ésszerű megközelítés, amit támogatok. Erik Meijer írásban. - (NL) A városok sűrűn lakott zónák, kevés szabad területtel és nagy forgalommal, ami javarészt kisebb távolságokra utazókból áll. A hely olyan értékes, hogy a nagy járműforgalom pazarlás, és a túlzott zaj és légszennyezés miatt is érdemes korlátozni a városok útjain közlekedő autók számát. Természetesen a városok minden részébe könnyen el kell jutnia a tűzoltóknak, a rendőröknek, a mentőautóknak, a költöztetőknek és a mozgássérültek autóinak, de a kevés megmaradt szabad teret meg kell hagyni a gyalogosok, kerékpárosok és villamosok elsődleges használatára, és játszóterek, parkok és kertek létesítésére. Csak így lehet egy város élhető. A ma szavazásra bocsátott szöveg ezt nem teszi egyértelművé, hanem egyszerűen igyekszik összeegyeztetni az ellentétes elgondolásokat és érdekeket. Szerencsére ez a terület nem az EU kompetenciája. Az EU csak segíthet terjeszteni a legjobb gyakorlatot, a sikeres megoldások tapasztalatait. A korábbi tapasztalatokra épülő javítások nem csak annak a városnak fontosak, ahol ezekre sor került, hanem másoknak is, akik tanulhatnak azokból. Ilyen példa a dugódíj London belvárosában, az új villamoshálózat Strasbourgban és Bordeaux-ban, vagy a groningeni belváros rég fennálló forgalomkorlátozása. Sajnos az EU ezzel a jelentéssel nem sokat járul hozzá a dologhoz. Gabriele Stauner írásban. - (DE) A jelentés ellen szavaztam, mert az EU nem felelős ezekben a kérdésekben. Semmivel nem járul hozzá a jogbiztonsághoz és nem hozza Európát közelebb az emberekhez, ha a Parlament átveszi a kezdeményezést és olyan kérdésekről készít jelentéseket, amik nem tartoznak az EU szabályozói hatáskörébe. Jan Andersson, Göran Färm, Inger Segelström és Åsa Westlund írásban. - (SV) Az EKB éves jelentéséről szóló Schmidt-jelentés mellett szavaztunk. De szeretnénk rámutatni arra - a magyarázó szakasz azon részére való hivatkozással, amely arról beszél, hogy Svédországnak be kellene vezetnie az eurót - hogy tiszteletben tartjuk a 2003-as svéd népszavazás eredményét, amiben döntés született arról, hogy Svédország megtartja a koronát. Ilda Figueiredo írásban. - (PT) A jelentés ellen szavaztunk, mert az megerősíti az Európai Központi Bank munkájának támogatását és nem kritizálja az alapkamat többszöri emelését annak dacára sem, hogy az már 4,25%, tehát sokkal magasabb, mint az Egyesült Államok nemzeti banki alapkamata. Ezentúl a jelentés nem veszi figyelembe azt a tényt, hogy a Bank tevékenysége káros a munkavállalókra, a lakosságra és a mikro- kis- és középvállalkozásokra nézve is. Csak a nagy gazdasági csoportok és a tőke érdekeit szolgálja, még akkor is, ha azok problémákat okoznak a törékenyebb és függőségben élő gazdaságok számára, mint amilyen például Portugália. Portugáliában például, ahol az államadósság elérte a GDP 114%-át, ez az emelés az euro túlértékeltségével együtt újabb szög a mikrovállalkozások és a KKV-k koporsójában, rontja a külkereskedelmi mérleget és növeli az ország függőségét. Nehezebb lesz kezelni a munkanélküliséget, az alkalmi munkák terjedését, az alacsony bérek problémáját és az általános áremelkedéseket, figyelembe véve, hogy a portugál családok eladósodása már a rendelkezésükre álló jövedelem 129%-a. Ezért leszögezzük, hogy szakítani kell ezzel a jobboldali politikával és az EKB hamis autonómiájával, ami csak arra jó, hogy elrejtse azt a tényt, hogy a bank valójában a nagytőke szolgálatában áll. Bruno Gollnisch írásban. - (FR) A Schmidt-jelentés az éves vállveregetés, amit az Európai Központi Bank a Parlamenttől kap a jóindulatáért. Úgy tűnik, mint mindig, most is lemaradt a lényeg: a rettegett árprés, ami lecsökkenti az európaiak vásárlóerejét, és amiért részben az EKB és az Európai Unió a hibás. Senki nem hiszi el, hogy a hivatalos inflációs adat (2008-ban a jelentés szerint 3%), ami csupán egy komplex index, tükrözné a valós megélhetési költségeket, különösen a nyersanyagok, az energia és a lakhatás árát. Mindenki emlékszik az EKB által tett bejelentésekre, amik a béremelés inflációs hatására figyelmeztetnek, mintha az európaiak fizetését nem nyomná le folyamatosan az igazságtalan globális verseny és az Európai Unió bevándorláspolitikája. Az igaz, hogy a messze túlértékelt euróárfolyam megvéd az emelkedő olajár legrosszabb hatásaitól. De egyúttal fenyegeti is sok iparág versenyképességét, amelyek számára nagy a csábítás, hogy átköltözzenek a dollár területére, ahogy az Airbus meg is tette. Ezért nem támogathatjuk a Parlament és a Központi Bank kölcsönös vállonveregetését. Małgorzata Handzlik írásban. - (PL) Az EKB éves jelentéséről szóló jelentésben az előadó a Bank előtt álló kihívásokra koncentrált. Sok, az európai gazdaság számára aggasztó információ érkezett az elmúlt hónapokban, sajnos sokkal több, mint 2007-ben. A pénzügyi piacok válsága és az olaj és az élelmiszerek árának hirtelen emelkedése lelassítja a gazdasági növekedést és megemeli az inflációt, és a munkanélküliség emelkedése is aggodalomra ad okot. Az EKB azon intézmények közé tartozik, amelyeknek meg kell próbálniuk kezelni ezeket a kihívásokat. A 2007 augusztusában tett lépések biztosították a pénzügyi piacok likviditását, de nem oldották meg a problémát. Ezen kívül nőtt a közös valutát használó országok száma is. Szlovákia lesz az első kelet-közép-európai ország az eurozónában. De Szlovákia bizonyosan nem az utolsó csatlakozó lesz. Az új tagállamok belépése, úgy tűnik, csak idő kérdése. Nem kétséges, hogy a régió azon országai, amelyek szintén az euró bevezetését fontolgatják, figyelemmel fogják kísérni Szlovákia sorsát. Az előadó azt is joggal jegyzi meg, hogy a különböző szintű gazdasági növekedés, a különböző növekedési indikátorok és az EU gazdaságainak különböző érettségi szintje gondot okozhat az EKB döntéshozatalában. Ezért úgy gondolom, hogy jogos az a felvetés, hogy vizsgáljuk meg a döntéshozatal felülvizsgálatának lehetőségét. Ennél a felülvizsgálatnál nem csak az eurozóna jelenlegi tagjait kellene figyelembe venni, hanem a lehetséges és jövőbeli tagokat is. David Martin írásban. - Egyetértek Olle Schmidtnek az EKB éves jelentéséről szóló jelentésével. Az előadó joggal szólítja fel az EKB-t arra, hogy javítsa tovább viszonyát a többi központi bankkal és az érintett intézményekkel. Ahhoz a javaslatához is csatlakozom, hogy a gazdasági növekedés érdekében óvatosan kellene bánni a további kamatemeléssel. Az előadó értékelése mellett szavaztam. Athanasios Pafilis Mi, a Görög Kommunista Párt képviselői ezen állásfoglalás ellen szavaztunk. Ez az állásfoglalás provokatív módon a gazdasági és monetáris unió 10 évét és az eurót nagy sikernek próbálja beállítani, miközben a dolgozók és a munkásosztály az EU-ban, így Görögországban is, megszenvedik ezek káros következményeit, a magas árakat, a bérek és nyugdíjak befagyasztását, a munkanélküliséget, a munkavállalók és a vállalkozók túlzott adóztatását és a munkavállalói, szociális és demokratikus jogok megnyirbálását. A "siker" csak az Európai nagytőkések extraprofitját jelenti, ami a munkások és az emberek érdekeivel szöges ellentétben áll. Az Európai Központi Banktól, az európai tőke eszközétől azt várják, hogy játsszon aktívabb és hatásosabb szerepet ebben a nép ellen való intézkedésekkel: kamatemeléssel stb. De a pénzügyi problémák és az EU "kohéziójának" az állásfoglalásban is elismert, és egyre erősödő problémái megerősítik, hogy helyes volt értékelésünk a kapitalizmus rendszerének elkerülhetetlen válságáról és aránytalan növekedéséről, csakúgy, mint arról, hogy azt le kell cserélni egy, a népet szolgáló tervgazdasági rendszerre, ami az emberek kezébe adja a hatalmat. Meg kell szakítani a kapcsolatokat az imperialista EU-val. Az EU-n belül nincs mód olyan növekedésre, ami az egyszerű emberek érdekeit helyezi előtérbe.

Hans-Gert Poettering,    . – Herr talman, mina damer och herrar! Jag är säker på att ni har tagit del av gårdagens uttalande av Irans president Mahmoud Ahmadinejad. Han anser att Israel bör utplånas från kartan och att detta är vad Ayatollah Khomeini skulle ha velat. Detta är en fruktansvärd sak att säga och genom att säga det sällar han sig till terrorister. Vi anser att Israels integritet och säkerhet har stort värde och måste försvaras. På min grupps vägnar vill jag meddela att vi tänker följa upp detta. Vi kommer att lägga fram ett förslag vid parlamentets nästa sammanträdesperiod och jag skulle välkomna stöd från andra grupper. Jag ser att Silvana Koch-Mehrin och Hannes Swoboda är här, tillsammans med andra som skulle kunna tänkas ge sitt stöd. Hannes Swoboda,    . – Herr talman! Om uttalandet verkligen löd på detta vis är det givetvis helt oacceptabelt för alla här i kammaren och något som inte kan förbigås med tystnad. Eftersom det krävs ett lämpligt gensvar vill jag på min grupps vägnar uttrycka mitt starka stöd för Hans-Gert Poettterings idé om att detta bör föras upp på föredragningslistan för nästa sammanträdesperiod. Silvana Koch-Mehrin,    . – Herr talman! Om dessa uttalanden verkligen har gjorts anser vi att de är oacceptabla, skandalösa och farliga. Det är illa nog att en president talar på en konferens med temat ”En värld utan Sionism” och uttrycker sig på detta sätt. Det är fullständigt oacceptabelt och vi ställer oss bakom förslaget att ta upp frågan till debatt här i kammaren. Talmannen.    – Era förslag har noterats, tillsammans med er avsikt att så småningom lägga fram ärendet för sådana organ som talmanskonferensen. Talmannen.    – Nästa punkt på föredragningslistan är ett betänkande (A6-0276/2005) av Manolis Mavrommatis för utskottet för framställningar om årsrapporten om Europeiska ombudsmannens verksamhet 2004 (2005/2136(INI)). Nikiforos Diamandouros,    . – Herr talman! Jag vill tacka er för denna möjlighet att tala inför parlamentet och presentera årsrapporten för 2004, mitt första hela år i denna tjänst. År 2004 var ett väldigt viktigt år för EU: ett år med en historisk utvidgning, val till Europaparlamentet, en ny kommission och en intensiv debatt om konstitutionen. Dessa händelser och den uppmärksamhet de väckte hos allmänheten fick betydande konsekvenser för ombudsmannen, vilket jag strax kommer att förklara. Årsrapporten visar våra framsteg med att hantera klagomål, främja god förvaltningssed och göra medborgarna mer medvetna om det arbete som ombudsmannen utför. Totalt mottogs 3 726 klagomål, en ökning med 53 procent jämfört med föregående år. Ökningen av antalet klagomål är inte en följd av försämrad förvaltning från institutionernas sida, utan speglar snarare medborgarnas ökade allmänna medvetenhet om EU-frågor och växande kunskaper om sina rättigheter och hur dessa rättigheter kan utövas. Som jag nämnde var 2004 ett år då EU-frågor gav upphov till rubriker över hela unionen. Jag gjorde även intensiva ansträngningar för att informera medborgarna om deras rätt att framföra klagomål till Europeiska ombudsmannen och för att upplysa om de positiva resultat som har uppnåtts. Allt som allt gav jag över 30 offentliga föredrag och presentationer och hade över 150 möten med ombudsmän, offentliga tjänstemän och andra samtalspartner i medlemsstaterna och kandidatländerna. Under 2004 kunde jag hjälpa nästan 70 procent av dem som framförde klagomål till mig. Hjälpen yttrade sig på ett av tre sätt: genom att inleda en undersökning, överföra ärendet till ett behörigt organ eller genom att ge råd om vart vederbörande kunde vända sig för att finna en snabb och effektiv lösning på problemet. Under året avslutade jag 251 undersökningar. I 45 procent av fallen visade undersökningen att det inte förelåg något administrativt missförhållande. Ett sådant resultat är inte alltid negativt för den klagande, som åtminstone får en fullständig förklaring från det institutionella organet i fråga när det gäller dess agerande. Dessutom kan jag, även om det inte förekommer några administrativa missförhållanden, tala om för det institutionella organet hur det kan förbättra kvaliteten på sin förvaltning i framtiden. I sådana fall påpekar jag detta i en ytterligare anmärkning i det slutliga beslutet. När det föreligger ett fall av administrativt missförhållande försöker jag, om möjligt, uppnå ett positivt resultat som tillfredsställer såväl den klagande som institutionen. I 28 procent av fallen ledde mina undersökningar antingen till att den berörda institutionen löste fallet till belåtenhet för den klagande eller till en vänskaplig förlikning. När det inte går att uppnå en vänskaplig förlikning avslutar jag ärendet med en kritisk anmärkning eller genom att lämna ett förslag till rekommendation. Ett exempel på ett förslag till rekommendation som accepterades under 2004 var ett fall där kommissionen på frivillig grund beviljade ersättning till ett litet brittiskt företag som hade getts för kort tid att förbereda ett förslag till ett forsknings- och utvecklingskontrakt. Om en gemenskapsinstitution eller ett gemenskapsorgan underlåter att reagera tillfredsställande på ett förslag till rekommendation är ombudsmannens yttersta vapen en särskild rapport till Europaparlamentet. Endast en särskild rapport lades fram under 2004, till följd av kommissionens vägran att ompröva lönegradsreglerna för presstalesmännen i sina delegationer. Jag lade fram förslaget till rekommendation i detta fall eftersom kommissionen inte hade gett en logisk och övertygande förklaring på variationerna i dess nuvarande praxis, trots att kommissionen hade alla möjligheter att göra detta under min undersökning. Enligt min åsikt är det viktigt att EU-institutionerna är villiga att tänka om, snarare än att ge intryck av att agera på ett godtyckligt sätt. Jag är tacksam för parlamentets stöd i denna viktiga principfråga, vilket uttrycks i punkt 11 i Manolis Mavrommatis betänkande. Två undersökningar på eget initiativ som rörde systemfrågor avslutades med positiva resultat under året. Kommissionen accepterade behovet av att förbättra administrationen av Europaskolorna och åtog sig att samarbeta med föräldrarna. Jag uppmuntrade kommissionen att försöka se till att skolorna själva erkände behovet av att delegera befogenheter till föräldrarna och vinna deras förtroende. Kommissionen godtog och följde även ett förslag till rekommendation för att införa ett förfarande för interna klagomål från utsända nationella experter. Jag skulle nu vilja säga några ord om mina prioriteringar inför framtiden. Den första prioriteringen är att främja en medborgarinriktad strategi från EU-institutionernas och EU-organens sida i all deras verksamhet. Jag kommer därför att systematiskt söka efter möjligheter att nå ut till institutionerna för att uppmuntra till bästa praxis och främja vänskapliga förlikningar. Institutionernas och organens aktiva samarbete är avgörande för framgångarna i ombudsmannens arbete för medborgarna. Årsrapporten innehåller många exempel på hur institutionerna vidtar snabba åtgärder för att lösa fall som de uppmärksammats på och reagerar positivt på mina förslag och rekommendationer. Vid besök hos institutionerna och organen har jag framhållit värdet av att reagera snabbt och konstruktivt på klagomål. Det övergripande målet för oss alla måste vara att garantera bästa tänkbara service till medborgarna. Jag kommer att fortsätta att arbeta för att få ett slut på den förvirrande situation som råder för närvarande, där olika institutioner och organ har olika regler för god förvaltningssed. Parlamentet har redan antagit den europeiska kodexen för god förvaltningssed, den 6 september 2001. Texten innehåller de regler och principer som bör tillämpas av alla unionens institutioner och organ. Kodexen har fått ett brett erkännande internationellt, i medlems- och kandidatstaterna, i Europarådet och på andra håll i världen. Detta är, efter vad som sägs, en europeisk framgångssaga som både parlamentet och ombudsmannen har allt rätt att vara stolta över. Jag blev uppmuntrad av de positiva reaktionerna från kommissionens ordförande på denna punkt när jag träffade kommissionen i maj i år. Med kommissionens samarbete anser jag att en gemensam kodex ska kunna antas under 2006. Jag har även för avsikt att se över ombudsmannens stadgar. Mitt huvudsakliga mål här är att se till att medborgarna kan ha fullt förtroende för ombudsmannens förmåga att ta reda på sanningen under utfrågning av vittnen eller granskning av dokument. Jag skulle också vilja samarbeta med parlamentet för att se till att medborgarnas klagomål om brott mot de grundläggande rättigheter som nämns i stadgan kan föras inför EG-domstolen om en viktig principfråga inte kan lösas på något annat sätt. Parlamentet har redan all rätt som institution att hänskjuta ärenden till domstolen. Det skulle med hänsyn till detta vara bra om ombudsmannen hade befogenheter att ingripa i sådana ärenden – befogenheter som, har jag märkt, redan har beviljats Europeiska datatillsynsmannen, som jag hade ett mycket vänskapligt och produktivt möte med förra veckan. En tredje prioritering är att fördjupa mitt nära samarbete med ombudsmännen i medlemsstaterna genom det europeiska nätverket av ombudsmän. Nätverket gör det möjligt att snabbt överföra ärenden, utbyta bästa praxis och främja ett fritt informationsflöde om EU:s lagstiftning och dess tillämpning på nationell, regional och lokal nivå. Målet är att främja god förvaltningssed över hela EU så att medborgarna kan åtnjuta sina rättigheter enligt EU:s lagstiftning. Det gläder mig att utskottet för framställningar, till följd av ett värdefullt förslag i De Rossa-betänkandet förra året, deltar i nätverket som fullvärdig medlem och representerades vid det möte med nationella ombudsmän som ägde rum i Haag i september. Jag vill tacka ledamöterna i utskottet för framställningar och särskilt detta års föredragande, Manolis Mavrommatis, för deras stöd och konstruktiva förslag i parlamentets betänkande. Jag har i dag redan nämnt många av de frågor där betänkandet innehåller kloka råd, åtminstone för ombudsmannen. När det gäller övriga punkter har jag redan åtagit mig att begära att få infinna mig i utskottet för framställningar när jag anser att det är tillrådligt och nödvändigt att lämna en särskild rapport till parlamentet till följd av ett avvisande av en vänskaplig förlikning eller förslag till rekommendation. Tidigare denna månad lade jag fram två särskilda rapporter för utskottet. Den första handlade om den ekonomiska behandlingen av kommissionens personal, vars barn inte kan gå i Europaskolorna på grund av funktionsnedsättningar. I den andra rapporten fastställdes att rådet inte har gett någon giltig anledning till att man fortsätter att stifta lagar inom stängda dörrar. Rådet skulle enkelt kunna ändra sin arbetsordning för att sammanträden där rådet agerar i sin lagstiftande funktion ska bli öppna. Jag är också engagerad i att förbättra informationen till medborgarna om de tjänster som medlemmarna i det europeiska nätverket av ombudsmän tillhandahåller. Jag avser att införa en interaktiv guide på vår webbplats för att hjälpa de klagande att hitta en lämplig ombudsman att kontakta, antingen på europeisk, nationell eller regional nivå. För några veckor sedan firade vi de första tio åren med Europeiska ombudsmannen. För att uppmärksamma jubileumet publicerade vi en skrift om institutionens historia. Vi har även anordnat ett antal lyckade jubileumsevenemang, bland annat för Europaparlamentet den 27 september i år. Ytterligare evenemang kommer att äga rum de närmaste veckorna i både Strasbourg och Bryssel. Jag anser att de förbindelser som präglas av samförstånd, förtroende och förståelse och som har upprättats det senaste årtiondet är en värdefull källa för att förbättra kvaliteten på den offentliga förvaltningen i Europa till förmån för medborgarna. Europaparlamentet och utskottet för framställningar är i detta avseende mycket viktiga partner för Europeiska ombudsmannen. Manolis Mavrommatis (PPE-DE ),    . – Herr talman! Jag tackar Nikiforos Diamandouros för vårt samarbete under förberedelserna och vid utarbetandet av detta betänkande. Jag riktar även ett varmt tack till utskottet för framställningar, Marcin Libicki, alla kolleger här i dag, Sir Robert Atkins och alla andra som har hjälpt till med betänkandet. Fru kommissionsledamot, herr Diamandouros, mina damer och herrar! Ombudsmannen är en oberoende institution och ett instrument för att kontrollera EU:s administration. Utarbetandet av Europaparlamentets årliga betänkande om Europeiska ombudsmannens verksamhet baseras på den rapport som Nikiforos Diamandouros lade fram vid det sammanträde som utskottet för framställningar höll i Strasbourg. Antalet klagomål ökade med 53 procent under 2004 jämfört med året innan. Trots att det antagits att utvidgningen skulle vara den huvudsakliga orsaken till det ökande antalet klagomål till Europeiska ombudsmannen stod de 10 nya staterna endast för 51 procent av ökningen. Fler klagomål betyder emellertid inte nödvändigtvis att EU-institutionerna har gjort sig skyldiga till fler fall av administrativa missförhållanden. Det betyder helt enkelt att medborgarna är mer välinformerade om sina rättigheter. Detta beror huvudsakligen på att ombudsmannen har varit mycket aktiv. Genom sina otaliga besök till medlemsstater och tredjeländer, offentliga föredrag, pressintervjuer och andra möten under 2004 har han hjälpt till att informera medborgarna om sin roll och om medborgarnas rätt att klaga. Trots Nikiforos Diamandouros arbete med att informera medborgarna råder det emellertid fortfarande förvirring om vad som faller inom Europeiska ombudsmannens behörighetsområde. Närmare bestämt föll under 2004 74,8 procent av de klagomål som togs emot av Europeiska ombudsmannen utanför ombudsmannens mandat. Europaparlamentet måste därför också bidra till att klargöra de olika befogenheterna hos de gemenskapsinstitutioner som EU-medborgarna kan vända sig till för att utöva sina rättigheter. Jag skulle även vilja kommentera viss statistik i ombudsmannens årsrapport. Under 2004 avslutades 251 ärenden, varav 4 hade inletts på ombudsmannens eget initiativ. I 12 fall föreslogs vänskapliga förlikningar, 36 ärenden ledde till kritiska anmärkningar, inklusive en till parlamentet för underlåtelse att vidta lämpliga åtgärder för att se till att reglerna om rökning följdes i parlamentets lokaler, 17 förslag till rekommendationer utarbetades och en särskild rapport lades fram. Ombudsmannens samarbete med EU-institutionerna och Europaparlamentet är rent allmänt viktigt för hur effektiv ombudsmannen är som institution. Som exempel skulle jag vilja ta upp de regelbundna genomgångarna och mötena mellan Nikiforos Diamandouros och utskottet för framställningar och dess ordförande samt hans möte med kommissionen den 25 maj 2005. I slutsatserna från detta möte betonades det gemensamma intresse som kommissionen och Europeiska ombudsmannen har av att såväl den korrigerande som ingripande aspekten av ombudsmannens arbete utförs på ett framgångsrikt sätt. De flesta klagomål rör fall av administrativa missförhållanden. I enlighet med ombudsmannens årsrapport från 1997 är det fråga om ett administrativt missförhållande om ett offentligt organ underlåter att agera i enlighet med bindande regler eller principer. Av alla ärenden rörande administrativa missförhållanden gällde 22 procent bristande insyn och vägran att lämna ut handlingar, 19 procent gällde diskriminering och 12 procent gällde försening som kunnat undvikas. Dessutom handlade 9 procent om bristfälligt förfarande, 7 procent om orättvisa eller maktmissbruk, 6 procent om försummelse och 5 procent om felaktig rättstillämpning. Med tanke på denna statistik bör ombudsmannen definiera begreppet administrativa missförhållanden med hänvisning till både de institutioner och organ som omfattas och de frågor som kan tänkas bli föremål för klagomål. Herr talman, fru Wallström! Precis som i mitt betänkande skulle jag vilja påpeka att det vore mycket bra om ombudsmannen närvarade när Europaparlamentets utskott för framställningar sammanträder för att diskutera olika former av avslag som den berörda institutionen har meddelat eller för att komma fram till en vänskaplig förlikning. I ombudsmannens årsrapport visas dessutom bland annat ombudsmannens ansträngningar för att utvidga och stärka nätverket av nationella och regionala ombudsmän genom att utveckla utbytet av information och bästa praxis. Om Europaparlamentets utskott för framställningar deltog i detta nätverk skulle detta kunna underlätta det praktiska samarbetet mellan EU-institutionerna och nationella och regionala ombudsmän. Det skulle dessutom göra det möjligt att öka de regelbundna kontakterna med de nationella parlamentens utskott för framställningar samt med medlemsstaternas ombudsmän. Uppgiften om att 69 procent av klagomålen riktades mot kommissionen är särskilt intressant. Europeiska kommissionen bör inom en skälig tidsperiod utreda de klagomål som rör överträdelser för att se till att medborgarnas klagomål behandlas omgående och effektivt. Till sist hade jag som utgångspunkt för mitt betänkande också använt Proinsias De Rossas betänkande om ombudsmannens årsrapport 2003. Jämförelsen mellan ombudsmannens rapporter för 2003 och 2004 gav ett positivt resultat och visade vilka punkter som är av särskilt intresse för utskottet för framställningar. Dessutom kan vi på detta sätt se vilka konkreta framsteg som har gjorts på ett år. Avslutningsvis skulle jag vilja tacka er alla och givetvis sekretariatet vid utskottet för framställningar samt alla kolleger som med sina ändringsförslag bidragit till utarbetandet av detta betänkande. Margot Wallström,    . – Herr talman! Jag vill börja med att tacka föredraganden Manolis Mavrommatis för hans betänkande som är ett mycket användbart dokument. Det innebär att kommissionen kan ta hänsyn till Europaparlamentets synpunkter i ett antal viktiga frågor som ombudsmannen har tagit upp i sin årsrapport för 2004. För mig handlar kommissionens förbindelser med ombudsmannen om att vi engagerar oss helhjärtat för att garantera god förvaltningssed och öppenhet och, i slutändan, demokrati. Samma sak gäller våra förbindelser med parlamentets utskott för framställningar. Europeiska ombudsmannen har för mig en betydande roll i att bygga broar mellan medborgarna och EU. Hans åtgärder bidrar till att stärka kommissionens interaktion och kommunikation med medborgarna. Kommissionen kommer därför att fortsätta att försöka hitta olika sätt att ytterligare främja sitt samarbete med och engagemang i Europeiska ombudsmannen. Som det helt riktigt påpekas i Manolis Mavrommatis betänkande ökade antalet klagomål till EU-institutionerna och EU-organen från ombudsmannen med 53 procent under 2004. Jag instämmer med det som står i ombudsmannens årsrapport om att detta speglar medborgarnas ökade medvetenhet om Europeiska ombudsmannen, vilket är en utveckling som vi bör välkomna. Mot bakgrund av kommissionens engagemang för att ytterligare förbättra och främja dess samarbete med ombudsmannen skulle jag vilja ta tillfället i akt att belysa den nyligen genomförda reformen av kommissionens interna förfaranden. Reformen syftar till att stärka garantierna för ett starkt politiskt ansvarstagande av varje kommissionsledamot när det gäller ombudsmannens undersökningar inom hans eller hennes område. Kommissionen har beslutat att ersätta det befintliga bemyndigandet, som för närvarande endast ges ordföranden, med ett bemyndigande som ges den kommissionsledamot som ansvarar för det ämnesområde som tas upp i förfrågan till ombudsmannen. Samtidigt förstärker kommissionens generalsekretariat sin roll som bevakare av den politiska och administrativa sammanhållningen och konsekvensen hos kommissionens slutgiltiga svar till ombudsmannen. Denna reform kommer att träda i kraft den 1 november 2005. Kommissionen måste dessutom öka sina ansträngningar för att gå med på de vänskapliga förlikningar som Europeiska ombudsmannen har föreslagit. Rekommendationer till kommissionen att följa upp vissa aspekter för att rätta till problem som belyses genom olika ärenden måste beaktas snabbt. Att föreslå lösningar som är till belåtenhet för medborgarna och administrationen är ett av ombudsmannens viktigaste verktyg. Det bör återigen betonas att ombudsmannens undersökningar ofta inte bara leder till positiva resultat för de klagande, utan även bidrar till att förbättra kvaliteten hos våra administrativa tjänster. I Mavrommatis betänkande berörs frågan om öppenhet, särskilt med hänsyn till genomförandet av förordning (EG) nr 1049/2001 om tillgång till handlingar, en grundläggande rättighet för medborgarna. I betänkandet påpekas också att förordning 1049/2001 nu omfattar EU-organ. Vi kan också bekräfta att vi undersöker ansökningar om tillgång till handlingar ytterst noggrant och att undantag från rätten till tillgång tillämpas från fall till fall. Ombudsmannens roll på detta område är verkligen viktig. Vi har gjort betydande framsteg i riktning mot bättre och mer öppenhet. Särskilt när det gäller tillgång till handlingar i överträdelseförfaranden. Det är ytterst viktigt att kommissionen får ett nödvändigt manöverutrymme för att följa sitt förfarande på ett helt och hållet oberoende sätt. I dessa fall måste man hitta en balans mellan principen om öppenhet och sekretess. För avslutade överträdelseförfaranden har kommissionen sett över sin praxis, och handlingar har nu i princip gjorts tillgängliga. Kommissionen är fast besluten att tillämpa förfaranden som tillåter Europeiska ombudsmannen att uträtta sitt arbete. Till exempel är det nu möjligt för ombudsmannen att undersöka akter. Det gör det möjligt för honom att kontrollera att den information som lämnats av den berörda EU-institutionen eller EU-organet är fullständig och riktig. Det utgör därför en viktig garanti för den klagande och för allmänheten att ombudsmannen kan göra en grundlig och fullständig undersökning. Kommissionen fäster stor vikt vid frågan om en kodex för god förvaltningssed, som är bindande för alla EU-institutioner och EU-organ. Vi överväger denna fråga förutsättningslöst. Kommissionens egen kodex trädde i kraft i november 2000. Vi kommer att meddela resultaten av våra funderingar kring denna fråga till de berörda organen. Inrättandet av en europeisk förvaltningsskola nyligen ökar denna frågas betydelse. Förslaget till ett nytt konstitutionsfördrag skulle ge unionen en specifik rättslig grund för att agera i denna fråga. Men med tanke på situationen måste vi betrakta frågan på ett annat sätt. En positiv avslutning av denna fråga är ändå möjlig och jag hoppas att vi kan uppnå de resultat som ombudsmannen och föredraganden har nämnt. Låt mig säga några ord om ombudsmannens stadga. Under sitt besök hos kommissionen den 25 maj 2005 meddelade Nikiforos Diamandouros kommissionen att han hade bett Europaparlamentet att se över vissa aspekter av ombudsmannens stadga. Han skulle i synnerhet vilja ha befogenhet att delta vid förhandlingar inför EG-domstolen i ärenden som rör påstådda överträdelser av de rättigheter som anges i stadgan om de grundläggande rättigheterna. Det bör noteras att det i denna fråga är Europaparlamentet som har initiativrätten och som kan ingripa genom majoritetsomröstning, under förutsättning att rådet ger sitt godkännande, och att kommissionen endast kan avge ett yttrande. Kommissionen kommer därför att undersöka varje nytt initiativ ytterst noggrant och förutsättningslöst. Att beredvilligt samarbeta med ombudsmannen är inte bara vår skyldighet, utan det är även viktigt för att förbättra administrationen. Det är därför vi välkomnar ert betänkande. Jag kan försäkra er om att vi fortsätter att försöka få kommissionen att arbeta ännu närmare med ombudsmannen och med parlamentets utskott för framställningar. Richard Seeber,    . – Herr talman, fru kommissionsledamot, herr Diamandouros! Jag välkomnar ombudsmannens årsrapport och skulle också vilja gratulera min kollega Manolis Mavrommatis till hans förslag. Det råder inget tvivel om att ombudsmannen är ett av de viktigaste instrumenten för att säkerställa medborgarnas ställning i kontakterna med institutionerna. Alltid när människor har kontakter med stora administrativa enheter är en oberoende, rak och framför allt fri extern övervakning ovärderlig. Det är förmodligen ingen slump att det var de skandinaviska länderna som på ett mycket tidigt stadium skaffade sig ett sådant instrument och att man redan 1970 hade tankar på att skapa ett sådant organ inom gemenskapen, något som till sist blev verklighet genom Maastrichtfördraget. Ursprungstanken var att Europeiska ombudsmannen skulle fungera som en parlamentarisk kommissionsledamot som huvudsakligen skulle komma med råd och övervaka. I praktiken har utvecklingen emellertid gått snabbt, och ombudsmannen fungerar i dag som extern övervakare av EU:s offentliga förvaltning och uppmärksammar återkommande missförhållanden. Om man tittar på siffrorna över klagomål ser man att de hela tiden ökar. Jag anser emellertid inte att det i första hand betyder att EU:s förvaltning har försämrats utan att fler och fler medborgare försöker utöva sina rättigheter. Därför är det inte lika betydelsefullt att de otillåtliga klagomålen ligger kvar på en konstant hög nivå, i genomsnitt 70–75 procent. Vad detta däremot tyder på är att någon anser att de har utsatts för orättvis behandling och vill göra något åt det. Om detta inte är något man gör varje dag är det inte alltid så enkelt att hitta rätt form och människor frågar sig själva saker som: ”Har jag lämnat en heltäckande beskrivning av fakta i ärendet?”, ”Varför anser jag egentligen att jag har något att klaga på?”, ”Vilken rättighet har kränkts?”, ”Vilken institution bör reagera?”. De otillåtliga klagomålen bör därför ge oss tillfälle att fundera på hur vi kan skapa system som snabbt och utan byråkrati ger allmänheten ett tydligt och övertygande svar eller början till en lösning. Därför förtjänar ombudsmannens ansträngningar för att skapa mer sammanhållna nätverk mellan nationella organ för klagomål och mellan dessa och ombudsmannen vårt helhjärtade stöd. Detsamma gäller hans ansträngningar för att förbättra kommunikationen. Det är endast på så sätt vi kan möta medborgarna där de nu befinner sig och stilla en del av den oro de känner inför en gemenskap som tyvärr fortfarande till största delen är en anonym enhet. I detta avseende finns det ett antal uppgifter som definitivt ligger på EU. Det behöver förbättra sin administration, öka öppenheten, snabba upp förfarandena och förenkla tillgången till lagstiftningen, inte minst genom icke-juridiska instrument som ombudsmannen själv eller parlamentets utskott för framställningar. Därför är jag inte heller speciellt nöjd med det avsnitt i förslaget till betänkande som har rubriken ”Reflexioner kring hur ombudsmannens roll har utvecklats”, där det finns en hänvisning till vår tid ”då det pågår en debatt om bristerna från EU-institutionernas och de nationella regeringarnas sida när det gäller att informera människorna i unionen, efter de båda olyckliga folkomröstningarna om konstitutionsfördraget i Frankrike och Nederländerna” och mer av samma slag. Vad betyder detta? Detta handlar givetvis inte så mycket om ett utbildningsmisslyckande som om frågan om hur vi kan förbättra gemenskapens kommunikation och politik. Det handlar inte om vårt mästrande förkunnande av saker som befolkningen i stort inte stöder. I detta avseende ger betänkandet oss både en lägesanalys och ett uppdrag. Uppdraget är inte enbart att fastställa förbättrade regler som allmänheten stöder utan även att samtidigt se till att de genomförs på rätt sätt, samtidigt som ett av dessa instrument, nämligen ombudsmannen, utrustas med de befogenheter och det ansvar som krävs för att han ska kunna utföra sin övervakning på ett oberoende sätt, utan hänvisning till domstolarna, gratis och på ett medborgarvänligt sätt. Proinsias De Rossa,    – Herr talman! Jag välkomnar Manolis Mavrommatis betänkande och jag välkomnar även Europeiska ombudsmannen till Europaparlamentet här i dag. Ombudsmannen är en direkt länk mellan medborgarna och EU, och ger medborgarna möjlighet att uttrycka sin oro över administrativa missförhållanden på europeisk nivå. Utskottet för framställningar, det utskott som jag är ledamot i och som har utarbetat detta betänkande, är också en direkt länk för medborgarna, men det har en annorlunda roll så till vida att det ger medborgarna en möjlighet att se till att myndigheterna i medlemsstaterna följer EU:s regler, förordningar, finansiering osv. Så ombudsmannen och parlamentets utskott för framställningar kompletterar på sätt och vis varandra. Jag menar att ombudsmannens existens har en avskräckande inverkan på administrativa missförhållanden, och tioårsdagen för detta ämbete är en god anledning att se över stadgan. Jag hoppas att parlamentet, som har detta ansvar, kommer att åta sig det under de närmaste tolv månaderna. Ombudsmannens kansli har uppenbarligen löst många problem, men det har inte haft möjlighet att lösa alla. Att 75 procent av de klagomål som ombudsmannens kansli mottar inte hänför sig direkt till EU-institutioner och problem inom dessa är enligt min åsikt inte nödvändigtvis dåligt. Det visar att människor är medvetna om att det finns ett organ som kan hjälpa dem, och det faktum att ombudsmannens kansli hänvisar dem till ett lämpligt ställe där de kan få en lösning på sina problem är en viktig tjänst. Jag skulle vilja ta upp ett antal frågor här, varav en gäller Europaskolorna. Ett betänkande håller på att utarbetas om Europaskolornas finansiering för att barn med särskilda behov ska kunna tas om hand på samma sätt som alla barn i Europaskolorna – avgiftsfritt med obligatorisk undervisning. Det är en fråga som kommissionen, och särskilt den kommissionsledamot som ansvarar för Europaskolornas budget, måste ta itu med. Om kommissionen inte lägger fram en detaljerad analys av vilka belopp som krävs för att skolorna ska kunna fylla sin funktion ordentligt, antingen genom att tillhandahålla undervisning för elever med behov av särskilt stöd inom skolorna eller genom att tillhandahålla den undervisningen utanför skolorna, så misslyckas vi som union och som arbetsgivare för föräldrarna till dessa barn. Den andra frågan jag vill ta upp är kodexen för god förvaltningssed. Som redan har nämnts har denna antagits av parlamentet. Parlamentet självt tillämpar den och rådet tillämpar den. Det finns ingen som helst anledning till att kommissionen inte skulle kunna godta kodexen för god förvaltningssed så att vi får en gemensam kodex för alla tre institutionerna. Jag vill vädja till kommissionsledamot Margot Wallström att ta itu med denna fråga och ta upp ärendet med kommissionen. Den sista punkten som jag vill ta upp rör den senaste särskilda rapporten, som är en sällsynthet – särskilda rapporter från ombudsmannen är sällsynta – angående frågan om att rådet bör sammanträda offentligt när det stiftar lagar. Ert arbete med att främja plan D – demokrati, dialog och debatt – håller på att undergrävas av att rådet fortsätter att vägra att stifta lagar offentligt. Vi skulle inte godta detta från parlamentet eller från något annat nationellt parlament, och rådet borde inte få komma undan med det. Luciana Sbarbati,    Herr talman, mina damer och herrar! Jag tackar Manolis Mavrommatis för hans utmärkta betänkande och jag tackar även ombudsmannen. Det första ombudsmannaämbetet i Europa inrättades i Sverige redan 1809. Som italienare skulle jag emellertid vilja påpeka att det var Giuseppi Mazzini – som föddes för två hundra år sedan – som skapade framställningsverktyget genom att ge medborgare, både enskilt och i grupp, rätt att lämna in framställningar i enlighet med artikel 10 i konstitutionen för den romerska republiken från 1849. Det var han som presenterade tanken på en politisk sammanslutning av Europas folk i form av sinsemellan förbundna fria nationalstater, en föregångare till den Europatanke som ett århundrade senare fick form och substans genom bildandet av kärnan till den nuvarande unionen. I den rapport från ombudsmannen som vi behandlar i dag får vi en uppfattning om hur måna medborgarna är om att interagera med gemenskapsinstitutionerna. Vi måste emellertid ha i åtanke att 72 procent av de 3 726 klagomål som togs emot föll utanför ombudsmannens behörighet. Det är även betecknande att 51 procent av klagomålen kom från medborgare i de nya medlemsländerna. Det betyder att medborgarna fortfarande har en förvirrad uppfattning om unionen och om sina företrädare, att unionsmedborgarna onekligen är väl medvetna om sina rättigheter och att de vill utöva sitt medborgarskap genom att klaga. Det står emellertid också klart att de inte har förmåga att identifiera vem klagomålen ska riktas till. Ombudsmannaämbetet och möjligheten att lämna in framställningar har blivit en framgång. Det kan vi inte bortse från. I dag måste vi emellertid gå djupare in på skälen till misstagen och till varför människor utnyttjar möjligheterna på fel sätt. Jag anser att något dessutom bör göras för att minska handläggningstiden för klagomål – vilket även nämns i Manolis Mavrommatis betänkande – genom att när det går förbättra informationsutbytet och samarbetet mellan institutionerna. Mina damer och herrar! Europeiska ombudsmannen inrättades genom Maastrichtfördraget som en av beståndsdelarna i unionsmedborgarskapet. Detta är fortfarande en aktuell fråga som kräver nya rättigheter till följd av utvidgningen och migrationens och globaliseringens komplexitet. Jag anser att ombudsmannen helt och hållet har uppfyllt de tre mål som han satt upp: främjande av rättsstatsprincipen, god förvaltningssed och respekt för de mänskliga rättigheterna samt utvidgningen – och därmed närmare kontakt med alla medborgare, inklusive kontinuerlig kontakt med övriga ombudsmän i Europa. En politisk analys av uppgifterna visar emellertid att européer uppmärksammar och klagar till gemenskapsinstitutionerna och därmed i praktiken går förbi de nationella institutionerna. Även om människor uppfattar EU som en annan enhet – som de tror har makt och befogenheter – överensstämmer denna uppfattning sällan med verkligheten. Därför måste vi bli bättre på att lotsa EU-medborgarna till våra institutioner och samtidigt acceptera folkets mandat att uppmana regeringarna att bli mer öppna och överföra delar av sin suveränitet så att EU kan agera med större kraft Som jag redan har påpekat är ombudsmannen ett oberoende, opartiskt organ. Han måste samarbeta med alla de övriga institutionerna och jag tror att han kommer att göra det så bra han kan, i samarbete med oss och de övriga institutionerna. David Hammerstein Mintz,    . – Herr talman! Jag skulle vilja inleda med att tacka föredraganden för hans utmärkta betänkande, och Europeiska ombudsmannen för det arbete han utför varje dag och för hans årsrapport. Kommissionsledamot Wallström! Er så kallade plan D för att föra oss närmare EU-medborgarna, öppna dörrarna till denna institution och främja dialog är visserligen värd vårt stöd, men det utesluter inte rätten att klaga till ombudsmannen eftersom det är han som erbjuder medborgarna en oberoende analys om de vill klaga på att EU-institutionerna har visat på prov på dålig förvaltning eller behandlat dem illa. Det råder inget som helst tvivel om att en av de slutsatser som kan dras av folkomröstningarna i Frankrike och Nederländerna är att medborgarna inte vill bli behandlade som enbart passiva åskådare utan som dynamiska aktörer i den europeiska integrationsprocessen. De vill ha mer öppenhet och större möjligheter att delta. Jag anser att ombudsmannen gör ett mycket bra arbete. Men jag skulle vilja ta upp en del av de problem som vi har haft, särskilt ett. Jag skulle vilja uttrycka min oro för och mitt ogillande av hur talmanskonferensen har behandlat den senaste och mycket viktiga särskilda rapporten från Nikiforos Diamandouros. I denna rapport finns en fråga som har stor betydelse för medborgarna: Europeiska byrån för bedrägeribekämpning (Olaf) samarbetade tydligen inte fullt ut med ombudsmannen när han utredde ett klagomål mot denna byrå. Som behörigt utskott beslutade utskottet för framställningar därför att utarbeta ett betänkande och höra både ombudsmannen och Olafs direktör. Jag blev både överraskad och förvånad över hur ledarna för de två stora politiska grupperna blockerade detta betänkande och inte tillät att denna utfrågning ägde rum. Och för att göra saken ännu värre förhindrade talmanskonferensen – på de två största gruppernas inrådan – utskottet för framställningar från att höra ombudsmannen och direktören för Olaf, något som jag hävdar att den enligt parlamentets arbetsordning inte får göra. Jag anser att de skäl som har anförts – att vi höll på att välja en ny direktör för Olaf – inte kan accepteras och att kammaren bör undersöka denna fråga eftersom detta varken har varit bra för öppenheten eller för sättet att behandla medborgarnas klagomål. Jag tror att dessa åtgärder orsakar ytterligare skada. De försvagar nämligen ombudsmannens roll, vilket är helt oansvarigt. Efter överenskommelse med föredraganden Manolis Mavrommatis har jag lagt fram flera ändringsförslag till detta betänkande så att parlamentet kan reagera så fort ombudsmannen överlämnar en särskild rapport till oss. Eftersom ändringsförslagen stöddes av mina kolleger i utskottet för framställningar utgör de nu en del av det betänkande som läggs fram för kammaren. Naturligtvis är det upp till parlamentet att avgöra huruvida det håller med om ombudsmannens rekommendationer. Det vore emellertid oacceptabelt om ingen ståndpunkt antogs och ombudsmannens oerhört betydelsefulla roll skadades och försvagades. Mario Borghezio,    Herr talman, mina damer och herrar! Vi anser inte att Europeiska ombudsmannens rapport för 2004 ger någon generell överblick över de aktuella principerna, trots att behovet av en sådan är stort. Som många talare har betonat visar resultaten från folkomröstningarna, som sänkte utkastet till europeisk konstitution i några av de stora länderna med betydande demokratiska traditioner, att det finns en stark känsla av otålighet och ett utbrett missnöje bland EU:s medborgare med EU-institutionernas demokratiska egenskaper. De flesta EU-medborgare betraktar EU som ett monster och Europeiska ombudsmannen borde ha känt ett behov av att få göra sig till tolk för denna känsla, som uttryckts så tydligt. Den aktuella rapporten liknar emellertid ett dokument från ett statistikkontor. Den är steril och ger ingen antydan om någon strid om principerna och skälen bakom de ämnen som behandlas. Vi behöver bara tänka på det känsliga området bidrag och offentlig finansiering, som kanske är det som i störst utsträckning gett EU-medborgarna intrycket av bristande öppenhet hos EU-institutionerna. Till vem kan EU-medborgarna vända sig när de ser en skylt för stora och kanske meningslösa arbeten med orden ”Finansieras av Europeiska unionen” och tänker på de pengar som de har betalat i skatt? Varför har ni aldrig tänkt på att kräva att det överallt där sådana skyltar sätts upp eller EU-finansierat arbete utförs bör finnas en anvisning om hur medborgarna – vanliga människor – kan komma i kontakt med den institution som bör tillgodose deras önskan om öppenhet? När jag tänker på vad resultatet blir varje gång maffiabekämpningskommissionen i mitt hemland tar itu med användningen av EU-bidrag i vissa regioner undrar jag vad en ärlig medborgare från Sicilien, Apulien, Kalabrien eller Kampanien tänker när han eller hon ser offentliga arbeten som kanske utförs via ett upphandlingsförfarande utan insyn. Jag anser att Europeiska ombudsmannen måste ändra inriktning och att det grundläggande, känsliga ämnet om en modern demokratis roll i Europa bör behandlas. I rapporten talar man i allmänna termer om kontakter med nationella ombudsmän, utan att specificera vad som diskuterats vid sådana möten eller förklara tanken bakom detta samarbete. Även om detta nätverk säkert är användbart och vi välkomnar det, finns det inte heller någon redogörelse för följderna av det arbete det kan utföra med hjälp av nationella ombudsmän i de enskilda medlemsstaterna. Den idé om Europeiska ombudsmannens roll som framträder i rapporten är som omväxling något ”överbyråkratisk”. Dessutom, herr Diamandouros, är ert uttalande om vad ni har för avsikt att göra de första fem åren mycket allmänt. Ni begränsar er till att säga att medborgarna måste känna till sina rättigheter, utan att nämna att det för närvarande håller på att införas en åtgärd som starkt hotar medborgarnas frihet: den europeiska arresteringsordern. Låt oss därför upprätthålla de europeiska medborgarnas frihet! Marcin Libicki,    . –  Herr talman! Jag gläder mig åt att få tala i denna debatt eftersom jag delar debattutrymmet med personer som jag har stor respekt för. Jag syftar på ombudsmannen Nikiforos Diamandouros, som utskottet för framställningar, där jag är ordförande, har ett mycket nära samarbete med, föredraganden Manolis Mavrommatis, som är en av de mest aktiva ledamöterna i vårt utskott, och kommissionsledamot Margot Wallström, som vårt utskott har nära och vänskapliga kontakter med. Jag anser att en ombudsman behöver ha tre utmärkande drag för att utföra sitt arbete väl. Det första är att vara professionell och kompetent, och professor Diamandouros besitter i hög grad dessa egenskaper. Det andra är att vara objektiv och opartisk, och det råder ingen tvekan om att detta också är kvaliteter som han har. Vi känner inte till någon som har anklagat honom för att inte ha utfört sitt uppdrag på ett objektivt sätt och vi skulle ha fått reda på det om så hade skett. Jag vill upprepa att vi aldrig har stött på några sådana anklagelser. Det tredje utmärkande draget är något som inte nämns lika ofta nu för tiden, nämligen att utföra sina uppgifter med värdighet. Professor Diamandouros visar ett stort mått av värdighet när han utför sina uppgifter. Rollen som ombudsman kräver även en viss förmåga att göra arbetet till sitt eget. Det syns oerhört tydligt i professor Diamandouros energiska inställning och vi är glada att det är på det sättet. Varje tjänsteman bör respekteras av sina kolleger och så är fallet när det gäller professor Diamandouros. Jag är mycket medveten om detta eftersom jag har nära kontakt med de nationella ombudsmännen, som är de bästa domarna. Professor Zoll, den polske ombudsmannen, har alltid uttryckt sin respekt för professor Diamandouros verksamhet, och vi ser detta som ett mycket övertygande bevis. Vårt utskott för framställningar är naturligtvis fullt medvetet om professor Diamandouros goda arbete och han omvaldes också av en klar majoritet. Vi skulle vilja tacka er för allt detta, professor Diamandouros, och jag skulle även vilja tacka föredraganden. Jean-Claude Martinez (NI ).    – Herr talman, herr Diamandouros! I år fyller Europeiska ombudsmannen tio år, som vår föredragande Manolis Mavrommatis påpekar i sitt mycket heltäckande och glädjande betänkande. Förlåt mig om jag säger det, herr Diamandouros, men ni har endast behörighet i frågor som rör administrativa missförhållanden. När det gäller den fetaost som tillverkas av mina grekiska vänner erkänns ni därför inte som behörig, inte heller i fråga om den fetaost som tillverkas i Lozère med hjälp av getmjölk från södra Frankrike. Å andra sidan har ni definitivt behörighet i fråga om kränkningar av de mänskliga rättigheterna i Europaparlamentet, vilket 10 procent av ert arbete handlar om. Exempelvis är det en persons grundläggande rättighet att tala sitt modersmål. De 35 grupplösa ledamöterna får ingen tolkning från tolktjänsten vid gruppmöten. Varför är det så? Därför att de grupplösa utgör den felande länken mellan en apa och en politisk homo sapiens. När vi grupplösa talar med varandra kliar vi oss alltså i armhålorna, räcker ut tungorna och utstöter grymtningar. Det måste vara därför vi inte behöver några tolkar. Det andra exemplet: alla har rätt till övernattningsmöjlighet, vatten och toaletter här i parlamentet. Nåväl, vi grupplösa ledamöter har kontor utan toaletter och utan vatten. Därför kräver vi att Genèvekonventionerna om krigsfångars rättigheter, särskilt rätten att gå på toaletten, tillämpas. Därför kommer jag att nominera er till nästa års Sacharovpris, herr Diamandouros, om ni fördömer kränkningen av de mänskliga rättigheterna för de 35 ledamöter som förvägras rätten att gå på toaletten. Det är sant att turkarnas ankomst kommer att lösa problemet för de grupplösa ledamöterna eftersom vi kanske får tillåtelse att använda de turkiska ledamöternas toaletter. Det visar bara att Herrens vägar är outgrundliga. Det är Turkiets anslutning till EU som till slut kommer att leda till att de politiska minoriteterna – de grupplösa ledamöterna – respekteras inom Europaparlamentet… Andreas Schwab (PPE-DE ).    – Herr talman, fru vice ordförande, herr Diamandouros, herr Mavrommatis! Låt mig inleda med att säga hur tacksam jag är för det betänkande som utskottet för framställningar och föredraganden Manolis Mavrommatis har utarbetat. Vad som gör det så framgångsrikt är att det går tillbaka till de viktigaste problem som ombudsmannen tar upp i sin rapport och försöker hitta en lösning på dessa. Under det gångna året har utskottet för framställningar och ombudsmannen arbetat mycket bra tillsammans. Jag anser att deras sätt att hantera detta bör bli en modell inte bara för samarbetet mellan ombudsmannen och kommissionen utan även – och detta är en punkt som jag kommer att återvända till – för samarbetet mellan ombudsmannen och rådet. Även om detta arbetsförhållande i de flesta fall under 2004 präglades av en stor samarbetsvilja måste vi erkänna att det fanns några fall där resultatet kunde ha blivit betydligt bättre. Den funktion som en ombudsman har – ett ämbete som har avskaffats i mitt hemland – är av grundläggande betydelse för EU, eftersom han eller hon kommunicerar direkt med EU-medborgarna och på så sätt för dem närmare EU:s institutioner. Trots alla svårigheter som Richard Seeber räknade upp har redan mycket uppnåtts. Vi bör trots detta fortsätta att försöka övertyga medborgarna om de fördelar som ombudsmannen kan erbjuda när det gäller att belysa de missförhållanden inom EU:s administration som är aningen allvarligare än de fall som Jean-Claude Martinez precis beskrev, och att följa upp dessa problem. Genom sitt arbete garanterar ombudsmannen att de högsta förvaltningsstandarderna upprätthålls inom EU, i dess institutioner och dess organ. Även i de 113 – av totalt 251 – fall där det inte gick att fastställa något administrativt missförhållande gör ombudsmannen ett värdefullt arbete eftersom den berörda institutionen – exempelvis kommissionen – kan ange hur kvaliteten kan förbättras i framtiden. I enskilda fall kan ombudsmannen se till att institutionerna besparas omotiverad kritik eftersom han som utomstående kan hävda absolut objektivitet. Manolis Mavrommatis påpekade att siffrorna de senaste fem åren konstant har ökat. Jag är säker på att detta speglar det förtroende som människor har för er. Vi bör emellertid sträva efter en närmare koppling mellan tillvaratagandet av intressena hos de medborgare som vänder sig till sina Europaparlamentsledamöter och arbetet vid er egen institution, så att vi på ett bättre och effektivare sätt kan ta hand om deras frågor. Det är en sak till som jag skulle vilja tacka er varmt för, och det är ert positiva svar på den fråga från tyska – där jag fortfarande är medlem – som togs upp av Elmar Brok. Jag skulle vilja begagna mig av detta tillfälle för att påpeka att rådet, mot vilket min kritik riktas i detta fall, i dag återigen utmärker sig genom sin beklagliga frånvaro. Genom att hålla sina möten bakom stängda dörrar gör rådet ingenting för att nå det mål i den europeiska konstitution som det var med om att anta och som handlar om att vara så öppen som möjligt i försvaret av allmänhetens intressen och att höja sin röst för EU:s medborgare och invånare. Det är förvisso en positiv signal att en av EU:s institutioner kritiskt kan granska en annan och få vägledning i detta genom inget annat än den europeiska konstitutionen. För det skulle jag vilja tacka er varmt, herr Diamandouros. Alexandra Dobolyi (PSE ).    – Herr talman! Till att börja med skulle jag vilja tacka både ombudsmannen och Manolis Mavrommatis för deras utmärkta betänkande. Jag skulle vilja inleda med en personlig kommentar. Jag är Europaparlamentsledamot från en ny medlemsstat och när vi diskuterade ombudsmannens årsrapport förra året hade jag ingen personlig erfarenhet av utskottet för framställningar eller ombudsmannaämbetet. Som Manolis Mavrommatis påpekar i sitt betänkande har, tack vare ombudsmannens verksamhet förra året och hans kampanj i de nya medlemsstaterna, ett stort antal ungerska medborgare blivit medvetna om sin rätt att lämna in en framställning till EU. Jag är oerhört glad att se att de verkligen utövar denna rättighet. Det är ett stort stöd för medborgarna i de nya medlemsstaterna att ha ett annat forum att vända sig till – även om de framställningar som lämnas in inte alltid uppfyller unionens förväntningar och vi inte alltid vet vad vi ska göra med dem. Margot Wallström nämnde i sitt anförande att kommissionen har en reformplan för att hjälpa oss i våra ansträngningar. EU-medborgare har rätt att förvänta sig att offentliga institutioner ska fungera effektivt och vara öppna för insyn. Jag hoppas att kommissionen i framtiden kommer att genomföra de reformer som nämndes i anförandet. Jag delar de åsikter som många av mina kolleger har gett uttryck för under debatten, och även jag skulle – precis som ombudsmannen i sin särskilda rapport – vilja be rådet att överväga att öppna alla rådsmöten för personal från andra EU-institutioner. Om rådet emellertid fortsätter att insistera på att fatta alla politiska beslut bakom stängda dörrar bör vi åtminstone ha insyn i lagstiftningsförfarandet, och vi bör ha rätt att närvara när sådana beslut fattas. Nikiforos Diamandouros utarbetade ett material förra året som ledde till ännu närmare samarbete mellan ombudsmannen och utskottet för framställningar, och skapade det s.k. europeiska nätverk av ombudsmän som nämndes i inledningen. Även detta bör välkomnas, och jag är mycket glad över att även delegaterna i utskottet för framställningar har fått delta i detta nätverks sammanträden i år. Jag skulle vilja sammanfatta mina kommentarer genom att påpeka att Europeiska ombudsmannens verksamhet de senaste tio åren har varit mycket framgångsrik. Det finns emellertid fortfarande en del att göra. Både vi och EU: s institutioner och organ måste inrikta oss på dessa uppgifter så att EU-medborgarna får en känsla av att vi arbetar för dem, för att hävda deras rättigheter och för att hitta lösningar i offentliga frågor som ligger i deras intresse. Mieczysław Edmund Janowski (UEN ).     –  Herr talman, herr Diamandouros! Jag skulle vilja tacka ombudsmannen för hans detaljerade redogörelse för sin verksamhet under 2004. I och med EU:s utvidgning med 10 nya medlemsstater var detta ett extra viktigt år. Jag skulle även vilja gratulera Manolis Mavrommatis och tacka honom för hans utmärkta rapport. Europeiska ombudsmannen tog upp de tre utmaningar som han står inför. Det handlar om att genomföra de medborgerliga rättigheter som anges i EU-lagstiftningen, att uppfylla de högsta administrativa standarderna och att se till att de åtgärder som vidtas på medborgarnas vägnar är effektiva och av högsta kvalitet. Professor Diamandouros har mött samtliga dessa huvudutmaningar positivt. Jag skulle därför vilja gratulera honom, inte minst för hans försök att bistå människor i ärenden som faller utanför hans ansvarsområde. Att denna institution har funnits i tio år är ett utmärkt exempel på att medvetenheten om medborgerliga rättigheter har ökat inom gemenskapen. Jag säger detta som företrädare för Polen, en ny medlemsstat, som har fått erfarenhet på detta område genom institutioner som den polska ombudsmannen och den polska barnombudsmannen. Alla dessa faktorer bidrar till att skapa ett europeiskt samhälle med medborgare som är medvetna om sina rättigheter och skyldigheter. Detta är något som jag skulle vilja betona. Det återstår naturligtvis mycket att göra. Jag har upptäckt att särskilt ungdomar känner till stadgan om de grundläggande rättigheterna och kodexen för god förvaltningssed. Det gör att det finns skäl att vara hoppfull. Det är också oerhört viktigt att man överallt där det går följer principen om öppenhet. Jag skulle vilja uppmärksamma ombudsmannen på en liten punkt. Jag anser att han gjorde fel som hänvisade till konstitutionsfördraget, eftersom detta dokument inte är rättsligt bindande och vi alla känner till hur situationen ser ut efter de två folkomröstningarna. Jag anser att de nuvarande bestämmelserna i Maastrichtfördraget fortfarande gäller. Till sist skulle jag vilja understryka att det vore fantastiskt om denna institution blev överflödig tack vare att lagstiftningen följdes till punkt och pricka. Om jag får skulle jag även vilja gratulera professor Nikiforos Diamandouros på årsdagen och önska honom många fler lyckliga år! Ryszard Czarnecki (NI ).     –  Herr talman, herr Diamandouros! För första gången på över tio år vann ombudsmannens hemland, Grekland, för några veckor sedan EM i basket. Jag nämner detta eftersom det i parlamentets resolutionsförslag uppges att ombudsmannen har gett effektiv hjälp i nästan 70 procent av de ärenden som har hänvisats till honom. Jag kan försäkra ombudsmannen att hans landsmän, som är Europas bästa basketspelare, skulle tala om för honom att ingen har ett snitt på 70 procent lyckade två- eller trepoängskast och jag skulle vilja gratulera honom till att ha uppnått detta. Jag skulle också vilja gratulera honom till ökningen av antalet klagomål, eftersom detta är ett bevis på att människor tar hans institution på allvar och anser att den fyller ett verkligt behov. Jag håller inte med om påståendet att endast hälften av denna ökning beror på de 10 nya medlemsstaterna, vilket uppges i resolutionsförslaget. Ordet ”endast” i denna mening bör ersättas med ”så mycket som”, eftersom Europeiska ombudsmannen är ett helt nytt begrepp för medborgarna i de nya medlemsstaterna. Ombudsmannen kan vara säker på att han i sinom tid kommer att bombarderas med klagomål. Péter Olajos (PPE-DE ).    – Herr talman! Låt mig först gratulera min kollega, föredraganden Manolis Mavrommatis, som noggrant har gått igenom den jubileumsrapport om Europeiska ombudsmannens verksamhet under 2004 som har överlämnats till Europaparlamentet. Även jag stöder det nära samarbetet mellan ombudsmannen och Europaparlaments utskott för framställningar, eftersom det gör det möjligt för medborgarnas framställningar att direkt nå Europaparlaments beslutsfattare. Därigenom utgör de ett direkt mått på hur effektiv EU:s lagstiftning är. I den årsrapport för 2004 som Europeiska ombudsmannen har publicerat anges det att antalet klagomål ökade med 53 procent under 2004 jämfört med 2003. Ännu mer förvånande är att endast hälften av denna ökning beror på de tio nya medlemsstaterna. Med andra ord verkar det som om medborgarna och företagen i de nya medlemsstaterna är mindre missnöjda med EU, eller åtminstone mindre benägna att klaga. Som företrädare för en av de nya medlemsstaterna kan jag berätta för er att inget av detta stämmer. Även om det är sant att en majoritet av de nya medlemsstaterna lämnade in färre klagomål i förhållande till sin befolkningsstorlek beror detta främst på att de är relativt ovana vid Europeiska ombudsmannen som institution, och inte på att de skulle vara mindre missnöjda. På grund av bristande information och en ingrodd negativ prägling finns det tyvärr i de åtta nyanslutna postsocialistiska staterna en rädsla för att klaga som har sin grund i tidigare erfarenheter. Tyvärr är det så att medborgare fortfarande kontaktar oss Europaparlamentsledamöter informellt för att berätta om diskriminering som de har utsatts för av EU-institutionerna. Därför vet jag av egen erfarenhet att det även för oss är svårt att förmå dem att gå vidare med sina klagomål till ombudsmannen. Som ledamot av Europaparlamentet, men inte EU-tjänsteman, ser jag fortfarande ett och ett halvt år efter anslutningen exempel på diskriminering. Ett exempel som jag skulle kunna ta upp är den praxis i parlamentet enligt vilken de skriftliga frågor vi ställer endast översätts till vårt modersmål och de femton gamla medlemsstaternas språk, och de svar som ges endast till vårt modersmål samt till engelska och franska. Jag skulle särskilt vilja uppmärksamma Nikiforos Diamandouros på en diskriminerande företeelse i samband med rekryteringen till EU-institutionerna. Ett av villkoren för de uttagningsproven som tillkännagivits i de 25 medlemsstaterna är att provet genomförs på två av EU:s 15 språk. Detta betyder att en kandidat från en gammal medlemsstat kan skriva provet på sitt modersmål plus ett främmande språk medan en kandidat från en ny medlemsstat inte kan använda sitt modersmål. Många liknande klagomål kommer in varje dag. Parlamentet debatterade Vaxholmsärendet i Sverige i tisdags men vi ser även liknande diskriminering mot företag i de nya medlemsstaterna. Låt mig ta upp fallet med Soko Bunda och Soko Pannonia som handlar om att dussintals ungerska företag nekats att komma in på den tyska marknaden med hjälp av metoder som till sist även domstolarna ansåg var felaktiga. Tillsammans med mina kolleger i Europaparlamentet har jag även kontaktat den kommissionsledamot som är behörig i denna fråga. Med tanke på detta anser jag att det är oerhört viktigt att medborgarna fortlöpande får information. Jag blev oerhört glad när jag hörde att medborgarna i medlemsstaterna blir allt mer medvetna om sin rätt att kontakta ombudsmannen om administrativa missförhållanden som de upplever. Jag anser att det är särskilt viktigt att betona att ombudsmannen inte bara är en i raden av högre myndigheter eller en verkställighetsinstans – det är en särskild institution som har inrättats för att bistå medborgare som har synpunkter eller klagomål. Ett extra plus i ombudsmannens rapport för 2004 är att den förutom en uppräkning av fall och utredningar även innehåller en tematisk analys av den verksamhet som har genomförts. Jag är särskilt glad åt att ombudsmannen spelar en aktiv offentlig roll för att informera medborgarna. Genowefa Grabowska (PSE ).     –  Herr Diamandouros! Som ombudsman företräder ni EU:s 450 miljoner medborgare. Detta gäller både när de skriver till er som enskilda personer och när de agerar i grupp. I lagstiftningen anges att varje EU-medborgare och varje fysisk person som är bosatt i en medlemsstat kan lämna in ett klagomål till er. Förutom vuxna människor som kan skydda sina egna intressen gäller detta de EU-medborgare som är minderåriga, dvs. barn. I er rapport finns det vissa indikationer på att er institution intresserar sig för denna fråga, men jag skulle vilja ställa en mer allmän fråga. I vilken utsträckning känner ni er personligt ansvarig för att företräda EU:s yngsta medborgare, och för att företräda deras intressen och behov vid deras kontakter med EU-institutioner? Innan jag ställer min andra fråga till ombudsmannen skulle jag vilja gratulera honom till hans konsekventa tillämpning av kodexen för god förvaltningssed. Denna kodex har antagits av medlemsstaternas förvaltningar och blir allt populärare i hela Europa, inklusive i mitt hemland Polen. God förvaltning börjar emellertid med korrekt utförd rekrytering av personal och med rekrytering och anställning av tjänstemän helt utan diskriminering och med full respekt för principen om jämställdhet. I detta sammanhang skulle jag därför vilja fråga er vad ni anser om förfarandena för att anställa medborgare från de nya medlemsstaterna i EU:s institutioner. Kan det inte betraktas som diskriminering att få eller inga av dessa medborgare har anställts som tjänstemän, och i synnerhet inte som högre EU-tjänstemän? Herr Diamandouros! Vårt mål är ett EU som är närmare medborgarna, och ni har tagit första steget i den riktningen. Ni är den som är närmast EU-medborgarna, och de både behöver och uppskattar er. Jag skulle vilja gratulera er till denna framgång. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE ).     –  Herr talman! Europeiska ombudsmannen spelar en extremt viktig roll i ett demokratiskt europeiskt samhälle. Han är en direkt kontaktpunkt för medborgarna, som vänder sig till honom med klagomål om administrativa missförhållanden inom EU-institutionerna. Även om det stora flertalet av klagomålen, närmare bestämt 75 procent, rör frågor som ligger utanför hans behörighet, antyder det ändå att ombudsmannen ofta ses som en sista utväg i kampen mot nationella myndigheters inkompetens. Med tanke på detta bör tillhandahållandet av tillförlitlig och detaljerad information till medborgarna om deras rättigheter och Europeiska ombudsmannens roll prioriteras. Professor Diamandouros förtjänar mycket beröm för det arbete som han hittills har utfört som ombudsman, däribland utarbetandet och distributionen av årsrapporter och en stark offentlig närvaro när det gäller att tillhandahålla information till medborgarna. Trots detta är det nödvändigt att ansträngningarna fortsätter för att göra denna verksamhet ännu effektivare. Ombudsmannen bör fungera som en väktare som garanterar god förvaltning i EU-institutionerna, och han bör ha ett ännu närmare samarbete med sina motsvarigheter på lokal och regional nivå. Medborgarnas klagomål måste behandlas snabbt och effektivt, och ombudsmannen bör därför stödjas i sina ansträngningar att uppmuntra EU-institutionerna att snabbare hantera klagomål. Dessa klagomål handlar bland annat om nekad tillgång till handlingar. Allmänhetens tillgång till handlingar om EU-institutionerna utgör ett bevis på att det råder öppenhet och insyn i dessa institutioners verksamhet, och vi bör därför ha som mål att garantera alla EU-medborgare denna rätt. När allt kommer omkring är det ju just dessa medborgare som institutionerna är till för. Jag skulle vilja föreslå att Europeiska kommissionen för det första slutar att neka att lämna ut sina handlingar och för det andra utan dröjsmål antar kodexen för god förvaltningssed. På så sätt skulle man få ett slut på den nuvarande situationen där olika EU-institutioner tillämpar olika praxis. Nikiforos Diamandouros,    . – Herr talman! Jag vill börja med att tacka ledamöterna i parlamentet för deras vänliga yttranden om ombudsmannens arbete under det gångna året. Jag uppskattar verkligen uppmärksamheten och de mycket noggranna och konstruktiva kommentarerna. Jag ser att ett stort antal av kommentarerna kom från de nya medlemsstaterna, vilket jag varmt välkomnar som ett tecken på deras engagemang för den här institutionen. Jag välkomnar innebörden, karaktären, energin och syftet i synpunkterna från kommissionens vice ordförande, Margot Wallström. Jag är glad över att höra henne uttryckligen tillkännage den reform som kommissionen ska anta redan den 1 november och som kommer att göra det möjligt att behandla klagomålen på en högre nivå med en större grad av ansvarighet och enhetlighet. Jag uppskattar kommissionsledamotens engagemang för utökat samarbete, särskilt de uppmuntrande orden om den föreslagna revisionen av stadgan. Jag konstaterar slutligen att vi kan se fram mot bindande riktlinjer. Jag anser att detta framgår av era positiva yttranden, och jag är mycket tacksam för den politiska vilja ni har visat i frågor som har att göra med ombudsmannen. Det är precis detta slags samarbete med kommissionen som jag ser fram mot. Jag vill offentligt tacka kommissionsledamoten för det. Låt mig, när det gäller de olika kommentarerna från ledamöterna, kort nämna dem från Richard Seeber. Det är klart att vi har en stor andel otillåtliga klagomål, men vi har lyckats hjälpa 70 procent av dem som kom till oss och vars klagomål inte var tillåtliga. Jag tycker att det är bra att vi lyckas hjälpa så pass många medborgare, trots att de faller utanför vårt mandat. Jag vill tacka Proinsias De Rossa för hans synpunkter. Vi det senaste mötet med de nationella ombudsmännen som hölls i september i Haag fattade vi särskilda beslut om hur vi via nätverket ska använda oss av mekanismer för att påskynda behandlingen av frågor utanför mandatet. Jag hoppas att jag kommer att kunna vidta ytterligare åtgärder för att minska antalet otillåtliga klagomål. När det gäller David Hammerstein Mintz synpunkter, som jag tackar honom för, så avser den rapport som han hänvisade till 2005. Den är därför inte en del av min rapport till parlamentet för 2004, utan det är en rapport som gäller OLAF, som ska granskas nästa år. Jag anser att jag har fullgjort mitt uppdrag för parlamentet genom att lämna en särskild rapport. Det är nu upp till detta ärade organ att besluta om hur man önskar gå vidare. Jag uppskattar synpunkterna från Mario Borghezio och Miguel Angel Martinez, men jag måste påpeka att ombudsmannen, till skillnad från parlamentet, inte är ett politiskt organ. Därför hör det inte till mitt ämbetsområde att engagera mig i det slags politiska aktiviteter som ni begär av mig. Jag är rädd för att om jag gjorde det så skulle detta organ, som jag har det yttersta ansvaret för, protestera mot att jag tar politiska initiativ som ligger utanför mitt ämbetsområde. Herr Martinez! Jag är medveten om de problem som uppstår på grund av att ni är en grupplös ledamot. Än en gång tänker jag dock begränsa mig till innehållet i era kommentarer. Era kommentarer faller emellertid utanför mitt mandats räckvidd eftersom de i stället handlar om politiska frågor. Jag vill tacka Marcin Libicki för hans samarbete som ordförande för utskottet för framställningar. Jag är också tacksam mot alla medarbetare i utskottet för deras hjälp och jag hoppas att detta samarbete kommer att fortsätta. Synpunkterna från Alexandra Dobolyi och Péter Olajos var mycket konstruktiva. Låt mig bara säga till Péter Olajos att jag för närvarande handlägger ett fall som gäller diskriminering i fråga om sökandes språk. Jag har bett om mer information. Detta särskilda fall granskas fortfarande och jag hoppas kunna rapportera till parlamentet nästa år om utgången. Låt mig slutligen säga till Genowefa Grabowska att jag, som ni vet, är mycket lyhörd för frågor som gäller barn. En av mina särskilda rapporter till parlamentet i år handlade om gravt funktionshindrade barns behov av specialundervisning. Därför är detta något som verkligen angår mig och jag tar gärna andra klagomål under övervägande. Jag har faktiskt inte fått några andra klagomål som rör barn. Jag känner inte heller till att jag har fått några klagomål om rekrytering och tillsättning av högre befattningar. Men eftersom jag får många klagomål om rekrytering kommer jag att vara mycket lyhörd för det problemet. Slutligen känner jag till att ett fall som rör rekrytering väntar på avgörande i förstainstansrätten. Det ligger därför per automatik utanför mitt ämbetsområde och jag måste avvakta rättsinstansernas beslut. Jag skulle åter vilja tacka parlamentsledamöterna och kommissionsledamoten för deras synpunkter och stöd. Talmannen.    – Debatten är avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i dag kl. 11.30. Hannes Swoboda (PSE ).    – Herr talman! Jag skulle vilja säga något i enlighet med artiklarna 142 och 143 i arbetsordningen. Många av parlamentets ledamöter blev förvånade över att gårdagens budgetdebatt avslutades strax efter kl. 11.00, trots att det hade avsatts tid för debatten fram till kl. 12.00. Nu kan det mycket väl vara så att tiden inte var så väl uträknad, flera ledamöter var dessutom inte på plats, och det fanns de – kommissionen och rådet t.ex.– som yttrade sig förvånansvärt kortfattat. Jag skulle dock vilja be Europaparlamentets presidium att överväga om det inte skulle gå att vara mer flexibel under sådana omständigheter, framför allt genom att ge ordet till de ledamöter som är kvar ända tills debatten avslutas – om de så önskar – eller låta dem tala längre. I stället fick ledamöterna endast en minut var på sig för sina anföranden och vi kastade bort nästan en timme utan att någon verksamhet bedrevs. Skulle presidiet kanske kunna införa en regel om detta, så att denna debatt kan genomföras flexibelt och den tillgängliga tiden användas fullt ut? Talmannen.    – Tack så mycket, herr Swoboda. Vi noterar er begäran. Talmannen.    – Mina damer och herrar! Innan vi inleder omröstningen måste jag ta upp en fråga med kammaren. Vid sitt möte i går beslutade talmanskonferensen att föreslå att debatten om mänskliga rättigheter i Västsahara undantagsvis inte skulle avslutas med en omröstning om ett resolutionsförslag, för att inte föregripa ad hoc-delegationens besök i den regionen den 11-15 januari nästa år. Enligt vår arbetsordning måste jag lägga fram detta förslag till undantagsbeslut av talmanskonferensen för kammaren, och jag kommer att låta en ledamot tala för förslaget och en annan tala emot. Hans-Gert Poettering (PPE-DE ).    – Herr talman! Jag vill faktiskt argumentera för en omröstning om resolutionen. I talmanskonferensen hävdade jag att det inte borde bli någon resolution, och jag motiverade detta med att vi borde vänta och se vad delegationen har att rapportera innan vi utarbetar resolutionen. Jag måste förstås ha stöd av min grupp i detta, eftersom jag är dess ordförande, och alltså delgav jag dem detta i morse. Gruppen ansåg enhälligt att vi trots allt borde formulera en resolution i dag. Det betyder – och jag skäms inte för att erkänna det – att gruppens åsikt skilde sig från min. Jag är skyldig att agera i enlighet med gruppens beslut och som den goda demokrat jag är stöder jag alltså … ... ja, och jag önskar att andra skulle göra likadant och säga att de accepterar det gruppen uppmanar sin ordförande att göra. Det är vår grupps åsikt att vi inte ska invänta delegationens resultat utan i stället visa vad vi tycker i frågan nu. Därför anser gruppen för Europeiska folkpartiet (kristdemokrater) och Europademokrater att vi bör besluta om en resolution i dag. Francis Wurtz (GUE/NGL ).    – Herr talman! Situationen har förändrats eftersom Hans-Gert Poettering, medlem av gruppen för Europeiska folkpartiet (kristdemokrater) och Europademokrater, äntligen har anslutit sig till sin grupps ståndpunkt, det vill sig den ståndpunkt jag själv argumenterade för i talmanskonferensen. Dess innebörd är att taktiska överväganden inte på något sätt bör förhindra parlamentet att uttrycka sina åsikter om det akuta läget för de mänskliga rättigheterna i Västsahara och att det skulle vara mer meningsfullt för parlamentet att innan den skickar ut en delegation formulera sin ståndpunkt, särskilt i fråga om de mycket allvarliga avslöjandena nyligen om att massgravar påträffats, så att delegationen kan ta upp denna fråga och uppmana de marockanska myndigheterna, och alla andra, att samarbeta med den nya FN-representanten. Därför tillstyrker jag den ståndpunkt som beskrevs nyss och som tveklöst kommer att anammas av hela kammaren, nämligen att vi ska hålla en omröstning efter vår debatt i eftermiddag. Talmannen.    – Vi ska nu genomföra omröstningen. Giovanni Pittella (PSE ),    Herr talman! Innan jag föreslår ett par tekniska justeringar vill jag tacka alla mina kolleger i parlamentet för den utmärkta debatt – koncis och saklig – som vi hade i går och för deras lojala samarbete så här långt, som, hoppas jag, kommer att fortsätta under omröstningen och därefter. Precis som varje år vill jag be er att godkänna några tekniska justeringar innan vi genomför omröstningen. När det gäller budgetpost 15 06 06, Särskilda årliga evenemang, andra strecksatsen, bör orden ”på det nya Europamuseet” strykas. I budgetpost 19 03 06, Särskilda representanter för Europeiska unionen, bör orden ”utsänd personal” i avsnittet anmärkningar ersättas med ordet ”representanter” för att stämma överens med rubriken för budgetposten. Återstoden av anmärkningarna till denna post har strukits över på grund av ett tekniskt fel; det är alltså inte meningen att den delen av texten ska strykas. I ändringsförslag 771 i block 4 bör det sammanlagda beloppet för betalningsbemyndiganden för budgetpost 22 02 01 01 skrivas i posten och slutligen bör det i posterna för Europeiska utvecklingsfonden skrivas in en påminnelse om att det preliminära budgetförslaget ska återinföras. Detta gäller posterna 21 03 01 till 21 03 015. Catherine Guy-Quint (PSE ).    – Herr talman! Det jag tänker göra hör inte till gängse praxis. Vi har två ändringsförslag under nästa rubrik: ett ändringsförslag som lagts fram av budgetutskottet och ytterligare ett i fråga om särläkemedel som lagts fram av utskottet för miljö, folkhälsa och livsmedelssäkerhet. Vi måste rösta för budgetutskottets ändringsförslag. När det gäller det andra ändringsförslaget handlar det om ytterligare 1 miljon euro för särläkemedel som behövs för Europeiska läkemedelsmyndigheten. Jag undrar om vi skulle kunna rösta om ändringsförslag 231 så att myndigheten kan driva sin verksamhet detta år med alla resurser den behöver. Ni förstår att detta inte är det korrekta förfarandet rent tekniskt. Jag håller med fullständigt. Men det visar sig att vi har fått ny information sedan omröstningen i budgetutskottet. Om vi skulle kunna rösta för ändringsförslag 231, vilket skulle innebära ett tillägg av 1 miljon euro som fortfarande finns tillgängliga i budgetmarginalen, skulle vi kunna förbättra arbetsförhållandena avsevärt på ett så viktigt område. Talmannen.    – Om vi har förstått saken rätt vill ni att vi först ska rösta om ändringsförslag 231 och sedan om ändringsförslag 779. Catherine Guy-Quint (PSE ).    – Herr talman! Vi kan rösta om ändringsförslag 779 också. Men om det går skulle jag vilja att vi utöver ändringsförslag 779 röstade för att bevilja ytterligare 1 miljon euro för särläkemedel till Europeiska läkemedelsmyndigheten. Jag vill påpeka att om någon invänder mot detta måste vi godta hans eller hennes invändning. Talmannen.    – Är det någon av de politiska grupperna som motsätter sig detta? Salvador Garriga Polledo (PPE-DE ).    – Herr talman! Vi föredrar att följa ordningsprinciperna. Därför är den ursprungliga fördelningen på omröstningslistan att föredra. Talmannen.    – Då fortsätter vi som planerat. Giovanni Pittella (PSE ),    Herr talman, mina damer och herrar! Om detta ändringsförslag antas bör vi också anta den standardfras vi har använt för alla liknande ändringsförslag, dvs. ”del av anslaget är avsedd för”, eftersom vi inte kan reservera specifika medel. Giovanni Pittella (PSE ),    Herr talman, mina damer och herrar! För att undvika förvirring under omröstningen föreslår jag att vi röstar om ändringsförslag 74 när det gäller anmärkningarna och ändringsförslag 223 när det gäller beloppen. Talmannen.    – Finns det några invändningar? Salvador Garriga Polledo (PPE-DE ).    – Herr talman! Vi vill återigen säga att vi föredrar den fastställda omröstningsordningen. Vi förstår inte dessa ändringar i sista minuten. Kathalijne Maria Buitenweg (Verts/ALE ).    – Herr talman! I de ändringsförslag vi har framför oss har inte beloppen ändrats. Vi röstar inte om beloppen. Det föreligger bara en kommentar om det. Det är den enda förändringen. Vi ska bara rösta om kommentaren. Vi kommer att rösta om siffrorna senare. Talmannen.    – Ni har helt rätt. Vi fortsätter som planerat. Giovanni Pittella (PSE ),    Herr talman, mina damer och herrar! Det jag sa tidigare gäller även för detta ändringsförslag: om det godtas bör standardfrasen antas, eftersom vi inte uttryckligen kan reservera medel, alltså ”del av anslaget är avsedd för”. Talmannen.    – Vi har noterat detta och ska nu genomföra omröstningen om ändringsförslag 292. Valdis Dombrovskis (PPE-DE ).    – Herr talman, mina damer och herrar! När det gäller avdelningen övriga institutioner i 2006 års budget behöver vi göra följande tekniska justering. Det datum som anges i ändringsförslag 473 och 475 – den 31 oktober 2005 – bör flyttas från fotnoterna till motiveringarna. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE ).    – Herr talman! Vi har ett problem: vi har varken tolkning eller fungerande mikrofoner i den här raden. Det gäller hela raden. Talmannen.    – Jag skulle be den tekniska personalen att komma och lösa detta tekniska problem. Valdis Dombrovskis (PPE-DE ),    . – Herr talman! På grund av tekniska problem kommer jag att tala engelska för att de kolleger som också har tekniska problem ska kunna förstå mig bättre. Som ett resultat av omröstningen om förslaget till allmän budget bör följande tekniska justeringar göras. För det första bör beloppet i punkt 5 vara 7,7 miljoner euro. Punkt 27.b bör börja med ”Att inrätta 46 tjänster (21 A*, 1 tillfällig A*, 19 B* och 5 C*)”. I punkt 41 bör beloppet vara 3 398 000 euro. Dessutom bör det datum som nämns i punkterna 17, 23 och 25 ersättas med den 30 november 2005. Francesco Enrico Speroni (IND/DEM ).    – Herr talman, mina damer och herrar! Valdis Dombrovskis talade engelska i stället för polska. Jag är medveten om att många ledamöter förstår engelska bättre än polska, men alla språk har samma status och det bör finnas tillgång till tolkning för alla språk, eller för inga. Talmannen.    – Vi har haft tekniska problem som legat utanför kammarens kontroll och Valdis Dombrovskis har varit vänlig nog att samarbeta med sina kolleger i parlamentet. Talmannen.    – Omröstningen är avslutad. Agnes Schierhuber (PPE-DE ).    – Herr talman! I dag vid den första behandlingen av den allmänna budgeten röstade jag emot ändringsförslag 543, 301, 344 och 345, eftersom det inte görs någon åtskillnad i dem mellan avelsdjur, produktionsdjur och slaktdjur. Jag talar inte bara för mig själv utan också för Österrike när jag säger att jag är emot export av levande boskap för slakt, men eftersom det inte görs någon skillnad i värderingen av avelsdjur och slaktdjur innebär avskaffandet av exportstöden att den europeiska produktionen och boskapsuppfödarnas försörjning förstörs. För det andra röstade jag för ändringsförslag 99, eftersom den gemensamma organisationen av marknaden för tobak fortfarande finns och är i kraft. Jan Andersson, Ewa Hedkvist Petersen, Inger Segelström och Åsa Westlund (PSE ),    . – Vi vill att budgeten ska bidra till en hållbar social, ekonomisk och miljömässig utveckling för EU i enlighet med Lissabonstrategin. Vi har därför valt att stödja de ändringsförslag i omröstningen som prioriterar forskning, utveckling och utbildning. Vi vill dock inte stödja de ändringsförslag som ger mer pengar till direkt jordbruksstöd då detta stöd redan är överdimensionerat. Detta stöd resulterar i ett ineffektivt jordbruk som skadar miljön och som genom dumpning av överskott bidrar till att öka klyftorna mellan fattiga och rika i världen. Vi vill inte heller ge pengar till stöd för tobaksodling då detta direkt bidrar till folkhälsoproblem. Vi anser att detta stöd ska snabbt trappas ned för att inom kort helt tas bort. De pengar som därigenom sparas kan därmed användas bland annat till åtgärder för att minska bruket och beroendet av tobak. Vi vill att direktstödet till sockerodlare ska reformeras då vi inte i längden kan stödja en produktion som till stor del är överflödig. Vi vill dock inte att odlare i utvecklingsländer ska bli utan levebröd och har därför röstat för ett övergångsstöd för att kompensera dem tills de hunnit ställa om sin produktion. Hélène Goudin, Nils Lundgren och Lars Wohlin (IND/DEM ),    . – Junilistan anser att EU:s budget ska begränsas till 1,00 procent av medlemsländernas genomsnittliga BNI och stödjer därför i princip Rådets position. 2006 års budget är den sista budgeten inom det nuvarande finansiella perspektivet varför det är extra olyckligt att Europaparlamentet försöker flytta fram sina positioner inför de kommande förhandlingarna genom att föreslå kraftiga höjningar. Vi har därför valt att rösta nej till samtliga höjningar som Europaparlamentet föreslagit samtidigt som vi välkomat de få besparingar som endera budgetutskottet eller enskilda ledamöter lagt fram som ändringsförslag. Det finns fler olyckliga budgetposter, men Junilistan beklagar i synnerhet det höga stödet till EU:s jordbrukspolitik, sammanhållningsfonden, fiskerinäringen samt de budgetposter som innehåller stöd till olika former av informationskampanjer. Alyn Smith (Verts/ALE ), Ändringsförslag 263: Denna budgetpost skulle ha gett rätt till att använda medel för att informera om fördelarna med euron. Eftersom Skottland för närvarande är en del av Förenade kungariket hör det inte till euroländerna och jag har följaktligen lagt ned min röst då detta inte är en fråga som berör mig. Ändringsförslag 440: Denna budgetpost skulle ha utvidgat AVS-församlingens översättningstjänster till att omfatta alla språk till skillnad från de nuvarande arbetsspråken i den församlingen. Även om jag i princip stöder utvidgandet av översättning på grundval av att alla språk har samma värde så skulle kostnaderna för denna övergång till ett så stort antal språk vara oöverkomlig. Det skulle också, misstänker jag, vara onödigt eftersom det nuvarande systemet hittills har fungerat tillfredsställande. Catherine Stihler (PSE ),    . – Det är verkligen synd att parlamentet i dag har röstat för att behålla tobakssubventionerna. En halv miljon EU-medborgare dör varje år i onödan av tobaksrelaterade sjukdomar. Endast med gemensamma åtgärder kan vi kämpa mot tobaksindustrin och skydda folkhälsan. Corien Wortmann-Kool (PPE-DE ),    – Jag röstade för ändringsförslaget om Europeiska sammanslutningen av oberoende fackföreningar 446 i budgetpost 04 03 03 02. Richard James Ashworth (PPE-DE ),    . – Brittisk konservativ politik är helt inriktad på att se till att budgetåtagandena inte överstiger 1,0 procent av BNI. Vi vill se ett EU som använder skattebetalarnas pengar med förstånd till initiativ som främjar Lissabonmålen, samtidigt som bedrägeri, dålig förvaltning och slöseri som tobaksstöd motverkas. Av dessa skäl har vi röstat mot ändringar eller förslag som skulle spräcka taket på 1,0 procent utan att de för den skull, enligt vår mening, skulle bidra till att främja hållbar tillväxt och arbetstillfällen i EU. Men vi stöder projekt som stimulerar utveckling och tillgång till nyskapande energilösningar. Niels Busk och Anne E. Jensen (ALDE ),    – Ledamöterna i Europaparlamentet från Danmarks liberala parti röstade emot ändringsförslag 7, som lagts fram av Jens-Peter Bonde för gruppen Självständighet/Demokrati. Det liberala partiet motsätter sig export av levande djur och röstade emot budgetpost 05 02 13 04, men Jens-Peter Bondes förslag går inte att genomföra i praktiken och måste betraktas som orealistiskt och ogenomtänkt. Proinsias De Rossa (PSE ),    . – Jag stöder Pittella-betänkandet inklusive ändringsförslagen 3004 och 3005, som återför 12 miljoner euro av 2006 års finansiering för Peace 11 till budgetrubriken för tekniskt stöd/innovativa åtgärder. Medlemsstaterna måste se till att den erforderliga flexibiliteten i budgeten inte på något sätt äventyrar fortsatt full finansiering av Peace 11, så som det förutsågs förra året när finansiering för det programmet garanterades t.o.m. 2006. Den socialdemokratiska gruppen spelade en nyckelroll för att garantera 108 miljoner euro till Irlands Peace 11-program för 2006 och utlovar även fortsättningsvis sitt fulla stöd till programmet. John Hume, en tidigare medlem av socialdemokratiska gruppen, var den som utformade Peace-programmet, som i stor utsträckning har bidragit till försoningsprocessen. Om vi ska lyckas föra samman grupper från båda sidor av den sekteristiska skiljelinjen så är fortsatt finansiering av Peace-programmet avgörande. Vi måste också stödja SDLP-kampanjen för ett Peace 111-program, genom att reservera 200 miljoner euro i budgeten för 2007–2013. Jag hoppas att minister Noel Tracy snarast tar upp detta, och att alla medlemsstater säkrar en smidig administrering av åtgärderna för att slutföra finansieringen av Peace 11 och garanterar fortsatt finansiering för ett Peace 111-program för 2007–2013. Ana Maria Gomes (PSE ),    . – Jag röstade för ett avskaffande av subventionerna för tobaksproduktion. Jag anser att tobaksproduktionen, en grundläggande del av tobaksindustrin, inte längre bör subventioneras. Tobakens skadliga inverkan på folkhälsan (mer än 500 000 dödsfall per år till följd av sjukdomar som kan kopplas till tobaksanvändning) och därmed på medlemsstaternas och EU:s ekonomier, leder mig till slutsatsen att de mer än 100 000 euro som läggs på subventioner till dessa producenter inom ramen för den gemensamma jordbrukspolitiken är moraliskt, politiskt och ekonomiskt oförsvarbara. Som jag ser det bör tobaksproduktionen och tobaksindustrin inte bara bli av med vårt stöd, utan även gradvis men snabbt avvecklas. Parlamentet måste utöva påtryckningar mot medlemsstaterna och kommissionen för att få en sådan ändring till stånd genom den EU-budget som antas. Jag är naturligtvis medveten om problemet med de 3 500 arbetstillfällen som är beroende av tobaksproduktionen i Portugal. Därför anser jag att insatserna för att ställa om denna industri måste intensifieras för att trygga arbetstillfällen och ekonomisk överlevnad för producenterna i Portugal och i alla tobaksproducerande länder i EU. Därför stöder jag all ekonomisk uppbackning de kan få från gemenskapen eller nationella institutioner. Men att fortsätta politiken med EU-subventioner är… Pedro Guerreiro (GUE/NGL ),    – Syftet med denna röstförklaring är att fördöma hycklandet hos majoriteten i parlamentet, som, efter att tidigare ha godkänt planer på att skapa ett så kallat gemenskapsprogram med tillräckliga resurser för textil- och konfektionsindustrin, särskilt utformat för att hjälpa de minst gynnade regionerna med stöd till forskning, innovation, yrkesutbildning och små och medelstora företag, nu har avvisat ett tydligt förslag för att genomföra detta program inom ramen för gemenskapens budget 2006. Majoriteten i parlamentet är med andra ord skamlöst inkonsekventa. Vi är mycket besvikna över att de förslag vi lagt fram och som fått stöd av olika ledamöter i kammaren har avvisats. Syftet var att - skapa ett pilotprojekt för åtgärder inom textil- och konfektionsindustrin för att kunna inrätta ett gemenskapsprogram i framtiden, - skapa återhämtningsplaner för fiskeriresurserna mot bakgrund av de sociala och ekonomiska konsekvenserna av fredningstiderna, - främja flerspråkighet, inte minst i gemensamma parlamentariska AVS–EG-församlingen. Vi argumenterade också för ett godkännande av andra förslag som vi lagt fram i fråga om återbeskogning och förebyggande av skogsbränder, bevarande av kulturarvet och stöd till samarbete mellan små och medelstora företag. David Martin, (PSE ),    . – I omröstningen om budgeten röstade jag för reformen av den gemensamma jordbrukspolitiken, för minskningar av tobakssubventioner, för ett slut på transporter av levande djur i mer än 8 timmar, mot nedskärningar i fredsprogrammet för Nordirland och för bistånd till banan- och sockerproducenter i AVS-länder. Claude Moraes (PSE ),    . – Jag röstade för rubrik 3 i dagens omröstning om budgeten, eftersom jag vill lägga till minst 200 miljoner euro i betalningsbemyndiganden till en rad budgetrubriker för Lissabonstrategin som rådet minskade i första behandlingen. Till de viktigaste områdena för att öka EU:s konkurrenskraft hör ökningar för program till stöd för små och medelstora företag, men framförallt för sjätte ramprogrammet för forskning och utveckling. Betalningarna till utbildningsprogram ökas också med 35 miljoner euro för Sokrates, 20 miljoner euro för Leonardo da Vinci och 3 miljoner euro för e-lärande, vilket jag ger mitt fulla stöd. Alyn Smith (Verts/ALE ),    . – Jag röstade för att stryka denna budgetpost, eftersom jag inte anser att vi i dessa dagar bör finansiera exporten av levande djur, som ofta sker under förskräckliga betingelser. Följaktligen röstade jag för att få slut på detta. Georgios Toussas (GUE/NGL ),    . – Det grekiska kommunistpartiet är kategoriskt emot det gräsrotsfientliga preliminära förslaget till Europeiska unionens budget 2006. Det faktum att det har godkänts av ledamöter från gruppen för Europeiska folkpartiet (kristdemokrater) och Europademokrater, den socialdemokratiska gruppen och så vidare visar intensiteten i Europeiska unionens och medlemsstaternas stadsbaserade regeringars gräsrotsfientliga attack mot arbetar- och gräsrotsklasserna för att öka vinsterna för de europatäckande storföretagen. Förslaget åtföljer den gräsrotsfientliga reaktionära handlingsplan som diskuterades vid det informella toppmötet i England för att utöka de kapitalistiska omstruktureringarna inom ramen för Lissabonstrategin, göra drastiska nedskärningar i de sociala förmånerna, jordbruksproduktionen och de små och medelstora företagen och överföra resurserna för att stärka de militära kapitalistiska mekanismerna. Tobaksodlarna står i skottlinjen, med nedskärningar på 1 miljard euro. Under förevändning att tobaksodling hänger ihop med kampanjen mot rökning förklaras gemenskapstobak vara farlig medan importerad tobak är harmlös. Dessa EU-beslut om den gräsrotsfientliga reformen av den gemensamma jordbrukspolitiken innebär också en avveckling av det begränsade stödet till jordbruket fram till 2013. Samtidigt som arbetslösheten och fattigdomen ökar explosionsartat och det finns enorma behov i fråga om folkhälsa, utbildning och så vidare, förs kapital över till kommunikationspolitiken för att dölja EU:s imperialistiska och gräsrotsfientliga karaktär. Arbetarrörelsens kamp mot budgetförslaget måste omfatta EU:s hela gräsrotsfientliga politik. Niels Busk och Anne E. Jensen (ALDE ),    . – Ledamöterna i Europaparlamentet från Danmarks liberala parti röstade emot ändringsförslag 4, som lagts fram av Jens-Peter Bonde för gruppen Självständighet/Demokrati. Det liberala partiet är för en reformering av reseersättningarna, så att alla rimliga och nödvändiga reseutgifter ersätts. Men Jens-Peter Bondes förslag är absurt och skulle inte gå att genomföra i praktiken. David Martin (PSE ),    . – Jag vill ta till protokollet att jag avstod från att rösta om ändringsförslag om reseersättningar till självkostnad eftersom jag anser att detta täcks av ledamotsstadgan. Mechtild Rothe (PSE ),    . – Även om de parlamentsledamöter som tillhör det tyska socialdemokratiska partiet (SPD) vill att reseutgifter ska redovisas på ett sätt som avspeglar de faktiska kostnaderna, kommer vi inte att gå med på någon ändring som innebär att talmannen måste bryta mot arbetsordningen. Marie-Arlette Carlotti (PSE ),    . – Om en månad, i Barcelona, kommer partnerskapet mellan Europa och Medelhavsområdet att förändras radikalt utifrån ett antal kraftfulla idéer. För det första behöver i kampen mot fattigdomen en Medelhavsversion av millennieutvecklingsmålen utarbetas och finansieras, och solidaritetsstrukturer som är jämförbara med dem som finns i EU:s regionalpolitik behöver vidareutvecklas. Arbetet för att främja demokrati och mänskliga rättigheter måste bilda grundbulten i partnerskapet genom att artikel 2 i associeringsavtalen tillämpas i praktiken och underkommittéer för mänskliga rättigheter används i stor omfattning. Kampen för att undanröja diskriminering av kvinnor och främja jämlikhet mellan könen måste vara ett konkret och prioriterat politikområde för EU. Det är kvinnorna som kommer att föra samman de olika folken och kulturerna kring Medelhavet. Vi behöver gemensamma lösningar på immigrationsfrågan. Låt oss få ett slut på hycklandet och cynismen. Vi får inte försöka hålla våra händer rena medan vi låter våra partner i söder göra smutsjobbet. Vi måste lägga grunden till en gemensam hantering av migrationsflödena genom att anta en generös och enhetlig hållning till frågan om människors rörlighet i Medelhavsområdet. Vi vill ha ett område av hållbar utveckling i Medelhavsområdet med ett program för att få slut på föroreningen av Medelhavet till 2020, tillsammans med en detaljerad tidsplan för genomförandet. David Martin (PSE ),    . – Jag välkomnar detta betänkande. Jag skulle vilja att Barcelonaprocessen och strukturerna i större utsträckning användes till att uppmuntra dialog och interaktion (i ekonomiska, sociokulturella, utbildningsmässiga, tekniska sammanhang etc.) mellan Israel och dess grannar. Jag är övertygad om att detta är det enda sättet för människorna i denna region att kunna leva i fred. Det kan inte bli någon trygghet bakom barriärer. Andreas Mölzer (NI ),    . – Nyligen försökte mer än 1 000 svarta afrikaner under en enda natt storma gränsen till Melilla för att komma in i det förlovade landet. Försöket kostade ett okänt antal av dem livet, medan många andra överlämnade sig åt de skoningslösa människosmugglare som, som alltid, lockade med Europa, landet av mjölk och honung som de drömmer om. På det sättet tvingas desperata människor in i en hopplös situation, inte minst för att de ofta saknar möjlighet att återvända hem. Men det måste sägas att de lokala beslutsfattarna har sin del i ansvaret för tragedin, eftersom de har underlättat denna utveckling genom att i hemlighet ge uppehållstillstånd till mängder av illegala invandrare. En alltför liberal och naiv inställning till olaglig invandring, vilket vi tyvärr inte minst sett exempel på i ”Kievaffären” nyligen, hjälper inte någon alls, leder inte till någonting annat än fler problem, framför allt genom att den gynnar människosmugglare och andra som deltar i organiserad brottslighet. En okontrollerad befolkningstillväxt kommer att ytterligare spä på floden av ekonomiska flyktingar vid Marockos gränser och utanför Italiens och Maltas kuster, vilket kommer att kräva inte bara en EU-omfattande lösning av problemet utan också åtgärder för att skingra de orealistiska bilderna av paradiset Europa i de länder som flyktingarna kommer från, så att vi kan frigöra resurser för att förbättra livsvillkoren på plats. Det är just av den anledningen som det är så viktigt att upprätthålla Barcelonaprocessen som en metod för att bekämpa fattigdomen och fortsätta utvecklingen av handlingsplaner för varje land. Luís Queiró (PPE-DE ),    – Syftet med Barcelonaprocessen var att skapa en vändpunkt i förbindelserna mellan EU och dess grannar i söder och att den sedan skulle bilda en ram för en samordnad och solidarisk utveckling av Medelhavsländerna. När vi nu firar processens tioårsdag måste den justeras och förbättras för att partnerskapet ska kunna möta dagens utmaningar och att anpassa sig till en förändrad regional och internationell miljö. Genom att den ekonomiska och sociala dialogen förs på både bilateral och regional nivå och möjligheter till samspel skapas bidrar Barcelonaprocessen till att banden stärks och förtroende skapas mellan folken. Jag anser att den viktigaste punkten är förslaget om att inrätta ett Europa-Medelhavsfrihandelsområde fram till 2010, som skulle omfatta ett 40-tal länder och omkring 700 miljoner konsumenter. Jag tvivlar inte på att en förbindelse som bygger på ett utvidgat frihandelsområde kommer att vara mer effektiv. Dessutom skulle det uppsving som detta skulle innebära för de sydliga ländernas ekonomier kunna bidra till utvecklingen i regionen och därmed till exempel förebygga de migrationskonflikter som vi har sett nyligen. Jag röstade för Jäätteenmäkibetänkandet. Hélène Goudin, Nils Lundgren och Lars Wohlin (IND/DEM ),    . – Vi anser att EU har en viktig roll inom sitt närområde för att främja demokrati och mänskliga rättigheter. Båda resolutionerna berör dock länder och områden som inte kan betraktas som EU:s närområde. Det är tydligt att syftet är att framhäva EU:s utrikes- och säkerhetspolitiska roll. För dessa ändamål är andra organisationer lämpade, exempelvis FN, OSSE samt Europarådet. De två sistnämnda organisationerna bör prioriteras när det gäller valövervakning och värnande av mänskliga rättigheter inom Europa. Med anledning av ovanstående väljer vi att lägga ner våra röster i slutomröstningen om de två resolutionerna. Vi har dock valt att stödja några förslag som, enligt vår mening, ligger utanför EU:s utrikes- och säkerhetspolitik. Det gäller exempelvis förslagen om att inrätta ett frihandelsområde mellan EU och Medelhavsområdet till 2010, att utveckla ett samarbete för civil- och miljöskydd. Ilda Figueiredo (GUE/NGL ),    – Även om detta betänkande handlar om den föregående ombudsmannens verksamhet, under den mandatperiod som har avslutats, välkomnar vi det sätt han utförde sitt arbete på. Han försökte göra institutionerna uppmärksamma på medborgarnas klagomål, och i vissa fall lyckades han föra dessa ärenden till ett avslut. Han lade också fram förslag för att se till att de berörda EU-institutionerna skulle svara snabbare, som om de godkänns kan öka ombudsmannens möjligheter att vidta åtgärder och lösa medborgarnas problem. Dessutom var vi överens med föredraganden om att det behövs ett ökat samarbete mellan Europeiska ombudsmannen och Europaparlamentets utskott för framställningar, och att det bör göras insatser för att ge medborgarnas rättigheter en mer framskjuten plats. Därför röstade vi för betänkandet. David Martin (PSE ),    . – Jag välkomnar detta betänkande som med rätta lovordar ombudsmannen under 2004. Ombudsmannen har visat uthållighet och kraft vid behandlingen av klagomål från EU-medborgare som gäller EU-institutionernas verksamhet. Han har visat sig vara en sann förkämpe för medborgarnas rätt till rättvis och öppen behandling från institutionernas sida. Luís Queiró (PPE-DE ),    – Europa står inför en kris i dialogen med sina medborgare. Europeiska ombudsmannen får fortfarande in klagomål som inte omfattas av hans mandat. Därför slår det mig som oerhört viktigt att dialogen med medborgarna återupprättas, så att institutionernas befogenheter kan förklaras enkelt och tydligt. Europeiska ombudsmannen har tagit initiativ i den riktningen och måste fortsätta att göra detta. Dessutom har den nuvarande ombudsmannen visat oss att han är väl medveten om sin roll genom att föreslå ett utökat samarbete med sina nationella eller regionala motsvarigheter och åtgärder för att främja en europeisk offentlig förvaltning av högsta standard. Till sist vill jag påpeka att det är viktigt att detta inflytelserika organ förblir opartiskt, eftersom det agerar som medlare mellan EU:s offentliga förvaltning och medborgarna och erbjuder utomrättslig hjälp. Därför röstade jag för Mavrommattisbetänkandet. Georgios Toussas (GUE/NGL ),    . – Europeiska ombudsmannen inrättades vid toppmötet i Maastricht och ämbetet har nu funnits i tio år. Ombudsmannens uppdrag är att undersöka klagomål om administrativa missförhållanden inom EU:s institutioner och i medlemsstaternas offentliga förvaltning. Det är uppenbart att detta ämbete tillgodoser behovet av att försköna EU i medborgarnas ögon, att styra reaktionerna mot den gräsrotsfientliga politiken till ofarliga kanaler, med andra ord till att handla om huruvida privatiseringen av allt, avskaffandet av arbetstagarnas rätt till lön och socialt skydd, övervakning och förtryck av fackföreningar och politisk verksamhet, förvaltas på ett bra eller dåligt sätt. En god förvaltning är oförenlig med en gräsrotsfientlig och antidemokratisk politik. Vi underskattar inte arbetstagarnas lidande till följd av administrativa missförhållanden, eller värdet av att underlätta deras förbindelser med byråkratin i Bryssel eller medlemsstaternas offentliga förvaltning. Men institutionen har väldigt lite att göra med de breda gräsrotsklasserna; den skapades inte för att lösa deras problem, utan används som en buffert mot missnöjet med den gräsrotsfientliga politiken i sig och med de administrativa metoder som används för att genomföra den. För att bana väg för en lösning på de växande problemen för arbetstagarna måste arbetar- och gräsrotsrörelsens kamp mot EU:s gräsrotsfientliga politik intensifieras på alla plan. Talmannen.    – Nästa punkt på föredragningslistan är en debatt om sex resolutionsförslag om mänskliga rättigheter i Västsahara(1). Karin Scheele (PSE ),    . – Herr talman! Även om jag tror att arbetet med att få fram resolutionen om mänskliga rättigheter i Västsahara var så svårt att alla inblandade måste vara ganska utmattade nu, är jag glad att parlamentet har stått emot påtryckningarna från Marocko och att kammaren i dag så gott som enhälligt har beslutat att behålla denna punkt på föredragningslistan i stället för att stryka den, vilket talmanskonferensen beslutade i går. Det var mycket viktigt för vårt självförtroende och för den bild av ett självsäkert parlament som vi ger omvärlden. En viktig sak med denna resolution är att den kräver frigivning av sahariska politiska fångar, varav den mest framstående är Aminatou Haidar, som efter att ha sårats allvarligt togs till fånga den 17 juni i El Aaiún och kastades i det så kallade svarta fängelset där. Parlamentet har tagit ett initiativ på hennes vägnar tidigare; i juli undertecknade 178 ledamöter av Europaparlamentet ett krav på att hon skulle släppas fri. Men det som är så bra med den här texten är att den tar upp det verkliga problemet, nämligen att folkrätten fortfarande inte tillämpas i Västsahara och att det inte har hittats någon politisk lösning på denna konflikt. Jag är mycket glad att vi åtminstone försöker ta med en hänvisning till råvaror i denna resolution, för vi vet att en av anledningarna till konflikten i Västsahara är regionens rikedom på råvaror och fisk. Parlamentet måste också i tydliga ordalag redogöra för anledningarna till denna konflikt om det vill bidra till att förbättra situationen. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE ),    . – Jag vill inleda med att beklaga det märkliga försök vi nyss såg att hindra denna kammare från att uttrycka sin åsikt i en så viktig fråga som de mänskliga rättigheterna i Västsahara. Om det initiativet hade lyckats hindra oss från att uttrycka denna åsikt skulle detta ha skapat ett mycket oroande prejudikat för kommande angelägna debatter och resolutioner om andra frågor som rör mänskliga rättigheter. Därför är jag glad att förnuftet fick råda till slut och det gläder mig att vi i dag inte bara debatterar utan även, hoppas, jag antar en viktig resolution. En resolution som dessutom är brådskande av några av de anledningar som Karin Scheele redan har nämnt och som jag vill understryka, eftersom jag anser att vi också måste ta tillfället i akt och uppmana marockanerna att spela en avgörande roll i lösningen av denna konflikt. Just nu befinner sig flera människor i marockanska fängelser under fullständigt oacceptabla förhållanden, något som har konstaterats, kritiserats och fördömts i rapporter från Amnesty International och från Världsorganisationen mot tortyr. Dessutom släppte Polisario flera politiska fångar och marockanska krigsfångar i augusti. Detta var rätt tillfälle för Marocko att visa sin goda vilja i denna konflikt, genom att göra en positiv gest, släppa fångar och informera om den behandling de får i marockanska fängelser. Så har inte skett. Denna kammare – Europaparlamentet – måste därför yttra sig, denna resolution är viktig och vi måste tala högt och tydligt för att förbättra förbindelserna mellan Europeiska unionen och Marocko och för att en gång för alla kunna lösa – det vill jag framhålla – inte bara det särskilda problemet med de människor som hålls fångna utan även konflikten i Västsahara. Simon Coveney (PPE-DE ),    . – Herr talman! Jag är glad och lättad över att få tillfälle att tala för den gemensamma resolutionen. Jag vill göra det helt klart att jag fullständigt förkastar alla försök från parlamentets talman och från talmanskonferensen att vänta med detta förslag om situationen för de mänskliga rättigheterna i Västsahara tills någon framtida EU-delegation har avlagt ett besök och dragit sina slutsatser. Beslutet har fattats att gå vidare med denna brådskande fråga om Västsahara på de normala och vederbörliga vägarna. Olika gruppförslag debatterades och man kom överens om en gemensam kompromisstext och ett beslut fattades i plenum. Försök att i sista minuten bordlägga förslaget utan samråd hotade att skapa ett farligt prejudikat som enligt min uppfattning påtagligt skulle ha skadat trovärdigheten både hos det brådskande förfarandet, och kanske än viktigare, parlamentets arbete för frågor om mänskliga rättigheter i allmänhet. När det gäller frågor om mänskliga rättigheter bör frågans politiska aspekter vara underordnade behovet av att uttrycka oro och kritik – om den är berättigad – som grundar sig på tillförlitliga fakta. De politiska aspekterna av Västsaharafrågan är komplicerade och jag vill i första hand inrikta mina kommentarer på mänskliga rättigheter, även om det uppenbarligen finns en överlappning däremellan. I detta förslag välkomnar och värdesätter vi frigivandet av marockanska krigsfångar, men begär att de marockanska myndigheterna friger försvarare av mänskliga rättigheter. Vi kräver också frigivning av västsahariska politiska fångar och hjälp från myndigheterna att klara upp frågan med de försvunna. Vi uppmanar båda sidor att samarbeta till fullo med Internationella Röda Korset när det gäller dem som är försvunna och saknade sedan konfliktens början. I förslaget yrkar vi på att befolkningen i Västsahara måste skyddas i allmänhet och i överensstämmelse med konventionen om skydd för de mänskliga rättigheterna, särskilt inom området yttrandefrihet och rörelsefrihet, och vi kräver att varje politisk resolution måste stå i överensstämmelse med internationell rätt och de relevanta resolutionerna från FN:s säkerhetsråd. Slutligen kräver vi i förslaget fritt tillträde till alla territorier i Västsahara för oberoende observatörer, frivilligorganisationer och fria medier. Jag är glad över att stödja förslaget och rekommenderar det till parlamentet. Marios Matsakis (ALDE ),    . – Herr talman! För det första vill jag sälla mig till föregående talare och tala om hur underbart det har varit att se att de försök som vissa har gjort för att hindra parlamentet från att godta en gemensam resolution om Västsahara i dag inte har haft någon framgång. Låt detta bli ett prejudikat och en varning för framtiden: hyckleri och falska, bedrägliga manövrer får inte stå i vägen för vår vilja och beslutsamhet att fördöma kränkningar av mänskliga rättigheter överallt i världen. Flyktingar skyddas av flera olika FN-resolutioner, FN-protokoll och FN-konventioner. I en del fall är detta skydd effektivt och i många fall räddar det liv. I andra fall är situationen olyckligtvis inte vad den borde vara och oskyldiga civila drabbas av hunger, dålig behandling, sjukdom och till och med död. Så är för närvarande förhållandena för ett stort antal flyktingar i Västsahara. Det rapporteras från tillförlitligt håll att hundratals personer har utsatts för omänsklig behandling av de marockanska myndigheterna i regionerna kring de så kallade spanska enklaverna Ceuta och Melilla, där många invandrare har skjutits ihjäl då de försökt ta sig in på spanskt territorium. Ja, varför det finns spanskt territorium i Marocko, det är en annan historia. Det är, förmodar jag, av samma skäl som det finns brittisk mark i Cypern, eller att det finns – eller tills helt nyligen har funnits – fransk mark i avlägsna havsområden. Kanske är modern kolonisation inte ett helt avslutat kapitel, men vem vill tala om så känsliga frågor? När allt kommer omkring är några av de gamla kolonialmakterna – vilket vi ständigt påminns om här i kammaren – strålande exempel på förkämpar för principerna om demokrati, frihet och respekt för mänskliga rättigheter. Det är inte mer än rätt. För att återgå till ämnet för denna resolution och sammanfattningsvis så gör den gemensamma resolutionen det helt klart för Marockos regering, och för allt andra berörda parter, att vi inte förväntar oss mindre än att de gör sitt allra yttersta för att skydda flyktingarnas rättigheter i Västsahara. Pedro Guerreiro (GUE/NGL ),    . – Först vill jag uttrycka min glädje över att försöken att torpedera resolutionen om Västsahara har misslyckats. Som vi ser det bör denna debatt avslutas med en gest av solidaritet med det västsahariska folkets berättigade kamp för självständighet i enlighet med FN:s resolutioner. Precis som nämns i resolutionsförslaget måste en rättvis och hållbar lösning innefatta ett slut på den kolonisering som Västsahara drabbats av, och en självständig, oberoende och livskraftig västsaharisk stat måste skapas. Trots intensiva ansträngningar, unilaterala eftergifter och gester för att visa god vilja från Polisario, den legitima företrädaren för det västsahariska folkets intressen, till exempel genom frigivningen nyligen av alla krigsfångar, hindras processen fortfarande av den omedgörliga inställningen hos den marockanska regeringen – som dock är det minsta av dess brott – som vägrar tillerkänna det västsahariska folket grundläggande rättigheter. Skyndsamma och effektiva åtgärder måste därför vidtas för att fullfölja avkoloniseringen av Västsahara. Det behövs också initiativ för att fördöma förtrycket av det västsahariska folket i de ockuperade territorierna och kräva att de västsahariska patrioter som hålls fångna av de marockanska myndigheterna släpps fria. Dessutom måste det västsahariska folket få drägliga levnadsvillkor; alla de som lever i flyktingläger behöver omfattande bistånd i form av livsmedel, hälsovård och utbildning. Bernd Posselt,    . – Herr talman! Även jag är glad att vi håller denna debatt i dag låt detta bli ett varningsskott för talmannen och talmanskonferensen, för annars hade ett farligt prejudikat skapats. I torsdags ansåg talmanskonferensen att Västsahara var en av de tre mest angelägna frågorna om mänskliga rättigheter som vi måste ta itu med, och det rådde inga meningsskiljaktigheter om detta ens i måndags. Sedan tog en ambassadör en tur här i parlamentet och kort därefter visade det sig att en delegation var på väg. Det skulle ha skapat ett prejudikat. Nästa steg skulle kanske ha varit att en fråga om mänskliga rättigheter godtyckligt hade strukits från föredragningslistan på grund av en middag med Vladimir Putin, och nästa gång kanske det skulle ha varit på grund av en lunch med den kinesiske generalkonsuln eller något annat, och så där skulle det ha fortsatt. Detta är något som ingen grupp här i kammaren kan acceptera. Jag vill gå vidare till det aktuella ärendet. Jag är i hög grad en vän av Marocko och jag anser verkligen att båda sidor delar ansvaret för denna konflikt. Både Marocko och Västsahara har varit offer för kolonialismen. Kolonialmakterna drog helt enkelt deras gränser i öknen med en linjal och det är därför frågan är problematisk och bara kan lösas genom förhandlingar och ömsesidiga överenskommelser. Det ligger i båda sidors intresse att vår delegation kan utföra sitt arbete där utan minsta hinder. Det är ett minimikrav och något som borde vara självklart. Det är skandalöst att det framförs hot om att den kanske inte kommer att tillåtas göra det. Samtidigt som vi respekterar båda sidor och vill göra vårt för att bidra till freden, måste det stå utom varje tvivel att fred bara är möjligt på rättslig grund, vilket i detta fall betyder folkrätten, med särskild hänvisning till mänskliga rättigheter. Det kan inte bli några fredsförhandlingar om inte de mänskliga rättigheterna accepteras villkorslöst och om inte samtliga politiska fångar släpps. Därför är vi redo att fungera som partner och som medlare; därför står våra tjänster till parternas förfogande. Vi kommer inte att ta någons parti – Europeiska folkpartiet kommer verkligen inte att göra det – men vi skräder inte orden när vi uttrycker vår åsikt att mänskliga rättigheter är mänskliga rättigheter, att politiska fångar är politiska fångar och att dessa fångar, om det finns en verklig önskan att lösa detta kvistiga problem, måste friges utan några om och men. Luis Yáñez-Barnuevo García,    . – Herr talman! Jag vill sammanfatta några av de åsikter som har uttryckts, bland annat av några av mina goda vänner som jag har mycket gemensamt med: värderingar, idéer och mål. Min långa politiska erfarenhet, särskilt av utrikespolitik, har lärt mig att det inte alltid är de som skriker högst eller får igenom de kraftfullaste resolutionerna som når de bästa resultaten. När en ståndpunkt antas måste många faktorer vägas in. Vi diskuterar en ordningsfråga, men ingen har påpekat att det som omvärlden kommer att se är hyckleriet i en parlamentsomröstning: 600 ledamöter säger att vi måste ha en debatt – och det röstade jag för och här är jag också – men sedan är vi bara 20 som deltar i debatten och vid omröstningen kommer vi att vara 70. Är detta verkligen tillräckligt, eller är det bara vi som tycker att dessa debatter på torsdagseftermiddagarna är viktiga? Vi måste vara lite mer realistiska och ta hänsyn till dessa faktorer. Jag stöder den gemensamma resolutionen och målet att stödja det västsahariska folket och framför allt deras krav på självbestämmande – något de efter trettio år ännu inte har uppnått – men jag anser också att denna fråga hela tiden måste vägas mot det säkerhets- och stabilitetsproblem som vi står inför vid EU:s södra gräns och att vi måste ta hänsyn till Marockofaktorn, ett land med 30 miljoner invånare där det finns en latent fara för en återgång till islamism. Vi måste genom att agera, eller inte agera, bidra till politiska reformer och en demokratisk process i det landet. Alyn Smith,    . – Herr talman! Jag vill helhjärtat stödja de föregående synpunkterna från min gruppkollega, Raül Romeva i Rueda, och även uttrycka min egen förvåning över att situationen i Västsahara förblir så dålig som den uppenbarligen är efter alla dessa år av påtryckningar och påstått engagemang från EU. Situationen är i dag fortfarande lika allvarlig som den har varit i många år. Den otillständiga, tarvliga debatten vid gårdagens talmanskonferens visade fram EU:s sämsta sidor. När vi Européer ägnar oss åt taktik, intern politik, hänsyn till våra egna inre förhållanden, blir vi svaga och splittrade. Om vi håller oss till våra grundläggande principer om att främja demokrati, mänskliga rättigheter, frihet från tortyr och framförallt frihet för dialog, då kan vi tala med hög och klar röst. Detta förslag går i den riktningen. Vi måste noga betrakta det förslag som vi har framför oss i dag, vad är parlamentet annars till för? Förslaget är aktningsvärt och välgrundat och jag hoppas att delegationen från vårt parlament kommer att tala med en riktigt klar röst i den här frågan när den besöker regionen. Jaromír Kohlíček,    . – I dagens Afrika finns det inga kolonier, inte heller några rester av sådana; så lyder i alla fall den teori som ofta läggs fram här i parlamentet av vissa konservativa ledamöter. Verkligheten är förstås en helt annan. De båda enklaverna Ceuta och Melilla är fortfarande kolonier, och Västsahara, som tidigare var den spanska kolonin Rio de Oro, har nu varit ockuperat av Marocko i ungefär 20 år. I resolutionen som vi har framför oss stöder parlamentet en folkomröstning om landets framtid, som har funnits på dagordningen under lång tid. Mina damer och herrar! Vi får inte glömma att det kommer att bli nödvändigt att inte bara stödja själva genomförandet av folkomröstningen, utan också att besluta om tekniska detaljer, t.ex. vem som har rätt att rösta. Jag välkomnar det beslut som meddelades i dag om att låta en delegation från parlamentet besöka landet i januari nästa år. Jag anser att de ledamöter som ska ingå i den inte får glömma bort att detta är ett ökenland som är rikt på fosfattillgångar och att de bör ta upp alla sidor av problemet med företrädare för Polisario, Marockos regering och de två andra länder som de delar gräns med, särskilt Algeriet. Detta är enda sättet för oss att få en opartisk bild av hela läget. Det skulle också vara bra att inhämta Afrikanska unionens åsikter. Det är viktigt att besluta om reglerna för deltagande i folkomröstningen. Det finns till exempel en stor grupp invandrare från Marocko som lever i landet, medan ett antal människor från den tidigare spanska kolonin fortfarande befinner sig utanför territoriet. Här finns ytterligare en rad hittills obesvarade frågor, och jag menar att ett uppfyllande av kraven i resolutionen kan bana väg för en lösning på dessa frågor, vilket i sin tur kan leda till en lösning på frågan om avkoloniseringen av Västsahara. Charles Tannock (PPE-DE ).    – Herr talman! Åren 1975 till 1991 var en period med blodiga konflikter i Västsahara mellan Marocko och Polisario som slutade med ett eldupphör som medlades fram av FN. Där krävs en folkomröstning om oberoende, som, det måste jag påpeka, ännu inte har genomförts, och som ska övervakas av MINURSO. Sjuttiosex länder erkänner nu den sahariska demokratiska republiken (SADR). James Baker föreslog 2001 en period på fem års självstyre inom Marocko innan folkomröstningen hålls, men det förkastade Polisario, särskilt utifrån frågan om vem som skulle få rösta. Rättsligt sett är alltså fortfarande FN:s förlikningsplan från 1991 i kraft. Under tiden har Marocko fortsatt med sitt förtryck, inklusive de senaste oroväckande anklagelserna om godtyckliga arresteringar, dålig behandling av fångar i fängsligt förvar och till och med anklagelser om tortyr. Algeriet har nu fått stora oväntade vinster från de höga oljeinkomster som landet åtnjuter och är därför i stånd att på nytt beväpna Polisario. Detta är ytterst farligt eftersom fientligheterna kan blossa upp på nytt. Vi måste undvika fientligheter och till varje pris förhindra att krig bryter ut. Iratxe García Pérez (PSE ).    – Herr talman! För några månader sedan debatterade vi just här i kammaren behovet av att stödja det västsahariska folket med humanitärt bistånd. Vid det tillfället påpekade vi att denna situation är följden av en politisk konflikt som vi hittills inte har lyckats lösa. I dag talar vi om en allvarlig och oroande situation, nämligen kränkningen av det västsahariska folkets mänskliga rättigheter: yttrandefriheten, demonstrationsrätten och rätten till rörlighet. Detta har vi blivit medvetna om de senaste månaderna både via människorättsorganisationer och via medierna. Vi i detta parlament riktar därför i dag en kraftfull uppmaning till de marockanska myndigheterna om att frige de västsahariska politiska fångarna. Dessutom anser vi att detta besök av en delegation från Europaparlamentet är mycket viktigt för att inhämta korrekt förstahandsinformation om det aktuella läget i det västsahariska territoriet. Det råder inga tvivel om att denna konflikt kräver beslutsamma ingripanden, både från internationella organ och från Europeiska unionen, för att få ett slut på tre decenniers orättvisa och lidande. Det är ett gott tecken att Förenta nationerna har utsett en ny representant inför folkomröstningen i Västsahara (MINURSO). Nu är det dags att göra det möjligt att fastställa villkoren för en lösning av konflikten och att erkänna det västsahariska folkets legitima krav på att själva få avgöra sin framtid. Mina damer och herrar! Dagens debatt från inte bara bli ännu en debatt; inte heller får dagens resolution bli bara ännu en att lägga till raden av resolutioner vi redan har antagit om denna fråga. För de mänskliga rättigheternas och den sociala rättvisans skull är det vår plikt att arbeta för detta. Olli Rehn,    . – Herr talman! Kommissionen ger även fortsättningsvis sitt fulla stöd till Förenta nationernas roll och till dess ansträngningar att hitta en politisk lösning på konflikten i Västsahara. Vi delar förhoppningen om att det nya personliga sändebudet för Förenta nationernas generalsekreterare, Peter Van Walsum, och den nya särskilda representanten, Francesco Bastagli, kommer att ge förnyad kraft åt försöken att hitta en fredlig lösning. Kommissionen uppmuntrar alla berörda parter och det internationella samfundet att samarbeta fullt ut med dem i detta syfte. Kommissionen välkomnar också att Polisario frigivit 404 marockanska krigsfångar. Detta är en mycket positiv åtgärd som tveklöst kommer att bidra till att en lösning uppnås. Med tanke på de nya spända förhållandena i Västsahara har kommissionen följt den senaste månadens demonstrationer, arresteringar, rättegångar och hungerstrejker mycket noga och fortsätter att övervaka läget. Kommissionen har genom sin delegation i Rabat och i samarbete med medlemsstaterna riktat framställningar på hög nivå till de marockanska myndigheterna och andra berörda parter, där den ger uttryck för oro och begär direkt information om läget och vilka åtgärder som kommer att vidtas. Dessutom fortsätter kommissionen att beslutsamt arbeta för mänskliga rättigheter, eftersom respekten för mänskliga rättigheter är en väsentlig princip för Europeiska unionens yttre förbindelser. Inom ramen för våra bilaterala relationer med Marocko har en underkommitté för mänskliga rättigheter, demokratisering och gott styre inrättats. Datum för dess första möte kommer troligen att fastställas vid det möte som associeringsrådet EU–Marocko ska hålla i november. Denna underkommitté kommer att göra det möjligt för kommissionen att ta itu med frågan om mänskliga rättigheter i dess helhet, även yttrande- och mötesfriheten. Dessa frågor – mänskliga rättigheter, demokratisering, politiska och administrativa reformer – beaktas också i den handlingsplan som kommissionen och Marocko enats om inom ramen för Europeiska grannskapspolitiken. Talmannen.    – Debatten är avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i dag kl. 16.00. Talmannen.    – Nästa punkt på föredragningslistan är en debatt om sex resolutionsförslag om mänskliga rättigheter i Uzbekistan(1). Józef Pinior (PSE ),    . –  Herr talman! Det bor omkring 20 miljoner människor i Uzbekistan, och det var här den legendariske Timur Lenk föddes. Landet ligger på Sidenvägen och, medvetet om sitt historiska arv som det är, spelar en avgörande geostrategisk roll där Europa möter Mellanöstern och Asien. Det uzbekiska folket och landets rika kultur innebär att det är ämnat att spela en nyckelroll i upprättandet av en internationell politisk ordning som bygger på fred, demokrati och respekt för mänskliga rättigheter. Islam Karimovs auktoritära regim kväver det uzbekiska folkets demokratiska strävanden. Den kränker grundläggande mänskliga rättigheter och var ansvarig för massakern i Andizjan. I lördags, den 22 oktober 2005, häktades en oppositionsledare, affärsmannen Sanjar Umarov. Det har kommit alarmerande rapporter från hans advokat, Vitalij Krasilovskij, om den förödmjukande behandlingen av Sanjar Umarov under hans tid i häktet. Vitalij Krasilovskij är oroad över sin klients välfärd, eftersom han bara tillåtits besöka honom i fängelset under några minuter och Sanjar Umarov inte kunde svara sammanhängande på hans frågor under den tiden. Detta är en av Karimovregimens många kränkningar av de mänskliga rättigheterna. Europeiska unionen kan inte förbli oberörd av situationen i Uzbekistan. Våra åtgärder måste vara inriktade mot det civila samhället i Uzbekistan och de måste bidra till att skapa goda förbindelser med det uzbekiska folket och samtidigt hjälpa dem som har drabbats av politiska förföljelser under den auktoritära regimen. Det är oerhört viktigt att företrädare för Europaparlamentet besöker Uzbekistan. De uzbekiska myndigheterna måste låta oss besöka Andizjan och träffa företrädare för medierna, oppositionen och frivilligorganisationerna. Jag vill uttrycka min förhoppning om att de goda förbindelserna mellan EU och Uzbekistan ska fortsätta och förbättras, eftersom dessa förbindelser kommer att stärka utvecklingen och det uzbekiska folkets välstånd. De kommer också att bidra till framväxten av demokrati och mänskliga rättigheter i Uzbekistan och i Centralasien som helhet. Carl Schlyter (Verts/ALE ),    . – Herr talman! Rådet fattade ett bra beslut om vapenembargo den 3 oktober. Uzbekistan behöver inga vapen, de kan användas till att förtrycka den egna befolkningen. Det är bra att vi idag kräver att en oberoende undersökning genomförs av vad som hände i Abizjan. Media är hårt kontrollerat och opposition och folkrörelser hindras från att mötas. De krav vi ställer på president Karimov borde inte vara så svåra att uppfylla. Han behöver bara uppfylla sitt eget lands konstitution, för där står det att det ska råda fri rörlighet, föreningsfrihet och mötesfrihet och att domstolarna ska vara oberoende. Det är inget orimligt krav att en president ska följa sitt eget lands konstitution, och det är det vi kräver här idag. Simon Coveney (PPE-DE ),    . – Herr talman! Jag ber om ursäkt. Jag skulle naturligtvis ha uppmärksammat kommissionsledamotens närvaro förra gången jag talade, men det gör jag den här gången. Jag är glad över att få tillfälle att kort tala om förslaget om Uzbekistan. Uzbekistan är ett mycket stort och mycket inflytelserikt land i Centralasien. Dess stabilitet påverkar hela regionen direkt och EU har med rätta försökt att upprätta kontakter och relationer med denna betydelsefulla granne i vår närhet. Men för mig har detta förslag framförallt ett syfte: nämligen att återigen ställa frågan om vad som hände i Andijan i maj förra året och att komma med en ny begäran om en öppen och oberoende undersökning. Det tycks råda en uppfattning att vi genom att kräva att sanningen ska fram på något sätt tar parti mot myndigheterna i Uzbekistan. I EU är mänskliga rättigheter och internationell rätt centrala för vårt värdesystem och det är vårt ansvar att kräva att sanningen bakom denna mänskliga tragedi kommer fram. I dag finns det tre versioner av ”sanningen”. För det första den officiella versionen från myndigheterna i Uzbekistan och president Karimov, enligt vilken dödandet var ett ”välbetänkt svar på ett islamistiskt uppror där 187 brottslingar dödades”. Sedan finns versionen från medier och frivilligorganisationer där det rapporteras om ett blodbad där kvinnor och barn mejades ned av beväpnad polis, kroppar släpades till en skola i närheten och lämnades att ligga där till nästa dag, varav en del inte var döda och sedan togs till sjukhus. Vi vet inte ens hur många som dödades. Uppgifterna varierar mellan 500 och 1 500 personer. För det tredje har vi lokalbefolkningen i Andijan, varav de flesta har tystats ned eller lider av minnesförlust, dvs. de är egentligen rädda för att tala ut eftersom en del av dem som gjort det har försvunnit. EU måste kräva en oberoende undersökning och om vi får nej måste vi vidta åtgärder för att se till att detta får konsekvenser för förhållandet mellan Uzbekistan och Europeiska unionen. Ona Juknevičienė (ALDE ),    . – Presidenten i Uzbekistan, Islam Karimov, ignorerar öppet och uppenbart det internationella samfundets önskan om att få fram hela sanningen om vad som hände i Andizjan i maj i år. Han skapar sin egen version av sanningen. President Karimov skapar denna sanning genom att öppet kränka mänskliga rättigheter, utplåna spåren av mord och neutralisera vittnen och deras släktingar. Det verkar som om det bara kan finnas en sanning i Uzbekistan – den som censurerats grundligt av myndigheterna. Terrorism och ekonomisk brottslighet – detta är de båda vaga etiketter som används för att dölja den öppna och våldsamma behandlingen av de så kallade fienderna till staten. Ändå anser jag att det måste finnas en tydlig linje mellan säkerhet och förtryck. Sedan oppositionen förbjöds har den radikaliserats. Sociala orättvisor och förtryck av oliktänkande främjar religiös extremism. Det kan erkännas att Uzbekistan är ett lockande mål för islamistiska extremister; men myndigheternas åtgärder hindrar inte islamisk radikalism, eftersom radikalism bara kan bekämpas med demokrati och ett oberoende rättsväsende, inte med förtryck. Herr talman, parlamentsledamöter! Jag uppmanar er att rösta för resolutionen i dag, eftersom jag anser att den är ännu en investering i försöket att främja en mångfald av åsikter bland Uzbekistans invånare, tillsammans med yttrandefrihet och mänskliga rättigheter. Det är den sanna vägen mot demokrati. Erik Meijer (GUE/NGL ),    . – Herr talman! Det var inte bara i Ukraina, Georgien och Kirgizistan som auktoritära regimer tog makten efter Sovjetunionens sönderfall, utan detta skedde även, och i särskilt hög grad, i Vitryssland, Turkmenistan och Uzbekistan. Där var det inte demokratin som segrade utan en grupp människor som hade erfarenhet av den gamla statsapparaten och underrättelsetjänsten. Utan annan målsättning än att hålla sig kvar vid makten omvandlar dessa människor statliga företag till sin egen privata egendom, de manipulerar valresultaten, ger oppositionen så lite utrymme som möjligt, hindrar fria organisationer, begränsar pressen och, vid behov, använder våld mot sin egen befolkning. Uzbekistan är redo för en radikal förändring men demonstranternas första steg i den riktningen slogs ned den 13 maj med ett brutalt våld som krävde hundratals liv. Sedan dess har omvärlden varit slående tyst. Kan detta ha något med ekonomiska och militära intressen att göra? Ska diktaturen i Uzbekistan få fortsätta för att den visade sig användbar vid det militära ingripandet i Afghanistan? Lämnar vi dess invånare i sticket? Europa får inte sätta deras fri- och rättigheter åt sidan för andra hänsyn. Resolutionsförslaget hjälper oss att inta den ståndpunkt som krävs. Marcin Libicki (UEN ),    . –  Herr talman! Det är ett olyckligt faktum att det historiska genombrott som i Polen ledde till att en demokratisk regering bildades 1989 och som sedan ledde till Berlinmurens fall och till hela det Moskvaledda kommunistblockets sönderfall inte ledde till framväxt av demokratiska regeringar med respekt för mänskliga rättigheter i alla länder i det forna kommunistblocket. De omvandlingar vi bevittnade i Polen, Slovakien, Tjeckien och Ungern, där system som byggde på respekt för de mänskliga rättigheterna inrättades, skedde inte till en början i Ukraina. Vi väntar fortfarande på en sådan omvandling i Vitryssland, och tyvärr finns det inga tecken på något sådant i Uzbekistan heller. Händelserna den 13 maj 2005 var ett slags mått på de förhållanden som råder i Uzbekistan. Regeringens inställning när den vägrar låta utländska observatörer undersöka vad som orsakade alla dödsfallen och när den hotar journalister och förhindrar extern övervakning, innebär att Europaparlamentet måste inta en beslutsam hållning i denna fråga. Därför kräver vi att alla dessa frågor ska utredas och att demokrati ska införas i Uzbekistan. Bernd Posselt,    . – Herr talman! Uzbekistan är ett uråldrigt kulturlandskap som har frambringat stater som furstendömena Bukhara och Kokand och som sedan föll offer för en aggressiv kolonialism. I dag har vi diskuterat europeisk kolonialism i Afrika, men i det här fallet var det Sovjet och kommunismen som stod för kolonialismen i spåren på den tsarregimens kolonialism i Centralasien. Det var inte förrän 1989, då kommunistregimen i Centraleuropa föll, som denna kolonialism fick ett slut – något jag vill påpeka för Jaromír Kohlíčeks skull. Vi måste se realistiskt på situationen där. Dessa länder straffades genom att förvandlas till monokulturer, sedan blev de plundrade och utarmade och nu har de slagit in på den mödosamma vägen mot att bli självständiga stater. Man måste känna en viss sympati för deras situation och de behöver all hjälp vi kan erbjuda. Men det betyder inte att vi kan blunda för kränkningar av de mänskliga rättigheterna. Vad vi kräver är klart och otvetydigt: vi kräver att den uzbekiska regeringen ska upphöra att hindra de utredningar som redan är försenade, att den ska släppa alla politiska fångar och respektera grundläggande och mänskliga rättigheter. Om vi ska göra några framsteg måste det emellertid ske genom dialog och inte genom att den andra parten behandlas som ett barn. Vi måste vara medvetna om närvaron av terrorister och destabiliserande element i hela regionen, för att inte nämna det fortsatta inflytandet från Moskva, som nyligen har försett Uzbekistan med stora mängder minor, något vi ofta haft tillfälle att debattera här i parlamentet, som bland annat är avsedda att ytterligare befästa landets gränser. Ryska trupper är fortfarande närvarande och de agerar som om detta fortfarande var en koloni. Det kan vi inte heller bara acceptera, eftersom detta är en region där stormakternas viktigaste geostrategiska intressen kolliderar, inte minst inom energiområdet. Så låt oss säga högt och tydligt att det på detta område finns två motsatser: mänskliga rättigheter och öppet och rättvist partnerskap å ena sidan och kolonialism i vilken form det vara må å andra sidan. Karin Scheele,    . – Herr talman! I dagens resolution fördöms den uzbekiska regeringens vägran att ge någon insyn i samband med utredningarna av händelserna i maj 2005, och det betonas hur viktigt det är att inrätta en oberoende internationell undersökningskommission som skulle kunna föra fram alla detaljer i ljuset utan dröjsmål och kunna observera pågående processer utan inblandning. Exakt hur många som miste livet i Andizjan de där dagarna i maj är något som den globala allmänheten ännu inte har lyckats ta reda på. Människorättsorganisationernas uppgifter varierar mellan 500 och 1 000, medan den uzbekiska regeringen säger att antalet offer var 176. Om och om igen använder president Karimov islamism som ett trubbigt instrument för att oskadliggöra sina politiska motståndare – oavsett partifärg. Därför måste vi tydligt klargöra våra krav på att de människorättsaktivister, journalister och medlemmar av oppositionen som fortfarande är fängslade ska frisläppas. Tobias Pflüger,    . – Herr talman! Alla som har sett de brutala kränkningarna av mänskliga rättigheter i Uzbekistan skulle förvänta sig skarp kritik av regimen i Uzbekistan, inte att den tonas ned på det sätt vi nyss hört Bernd Posselt göra. I stället åtnjuter Uzbekistan ett mycket nära samarbete med en EU-medlemsstat. Denna medlemsstat är Tyskland, som driver en militärbas i Termes som är ytterligt geopolitiskt betydelsefull, särskilt när det gäller de militära operationerna i Afghanistan. Jag har fått veta av NATO att detta inte är en av deras baser, även om den används av NATO-länder och även av Nederländerna, Belgien, Sverige, Norge, Danmark, Förenade kungariket, Frankrike, Grekland och Spanien – samtliga EU-medlemsstater. Tyskland ger Uzbekistan ett omfattande ekonomiskt och militärt stöd som sägs uppgå till 2 miljarder euro, tillsammans med vapenfabriker, gamla vapen och så vidare. EU:s politik för de mänskliga rättigheterna är bara hyckleri om de brutala kränkningarna av de mänskliga rättigheterna å ena sidan kritiseras rättmätigt, samtidigt som å andra sidan geopolitiska hänsyn medför att Uzbekistans regering får militärt och ekonomiskt stöd. Urszula Krupa,    . –  Herr talman! I slutspurten inför parlamentsvalet i Uzbekistan, som kommer att hållas i december, debatterar Europaparlamentet än en gång kränkningar av de mänskliga rättigheterna. Uzbekistan är en före detta Sovjetrepublik, men trots att den till viss del frigjort sig från kommunistregimen fortsätter man att utöva makt på samma sätt. Islam Karimov, den tidigare kommunistiske generalsekreteraren, som nu innehar ämbetet som president, har visat sig vara en diktator. Han försöker blidka de rivaliserande makterna Ryssland, Europa och Förenta staterna; de senare har använt militära baser i landet tills helt nyligen. Uzbekistan är en region av strategisk och ekonomisk betydelse för såväl Ryssland som Förenta staterna, vilket komplicerar situationen i republiken ytterligare. Sedan 2001 har landet varit en av USA:s viktigaste allierade i kampen mot terrorism i Asien. Tillsammans med Ryssland ingår Uzbekistan även i gruppen ”Shanghai Five”, ett forum för att bekämpa terrorism i Asien. Moskva använder hotet från den islamistiska fundamentalismen som ett medel för att skrämma Uzbekistan till att stanna kvar under dess inflytande. Uzbekistan är ett land med rika naturresurser, bland annat olja och gas. Främst tack vare bistånd från USA har landet åstadkommit en viss ekonomisk framgång. Det är också ett land där etniskt skiljaktiga grupper av muslimer, ortodoxa och katoliker tidigare levt tillsammans i fred. Men på senare tid, bland annat till följd av konflikter mellan påtryckningar från utlandet och Karimovs auktoritära metoder, har landet bevittnat kränkningar av de mänskliga rättigheterna och förföljelse av oppositionen, särskilt den islamiska oppositionen. Den 13 maj stoppades en demonstration i Andizjan med våld och man tror att flera hundra civila dödsoffer kan ha krävts. Trots protesterna har de som utförde massakern inte ställts inför rätta, och pressen har förbigått tragedin med tystnad. Rapporter från utländska observatörer, Amnesty International och Human Rights Watch talar om en tortyr utan motstycke av regimkritiker i de uzbekiska fängelserna, om kränkningar av mänskliga rättigheter och om trakasserier av de oberoende journalister och politiska aktivister som avslöjade sanningen om händelserna den 13 maj. Efter ett antal misslyckade mordförsök riktade mot honom, talar nu Islam Karimov om muslimska kritiker som fanatiker och terrorister och rättfärdigar därigenom förföljelserna av oberoende politiska tänkare inom oppositionen. Påven Johannes Paulus II påminde oss om att frihet alltid är en utmaning. Han sa också att makt är en utmaning för friheten, och att den bara kan utövas genom att tjäna andra. Det internationella samfundet och makthavarna måste alltid låta mänsklig värdighet och mänskliga rättigheter gå före ekonomiska intressen. Därför kräver vi ett slut på förföljelserna och respekt för mänsklig värdighet och för de grundläggande skyldigheter som följer av stadgan om de grundläggande rättigheterna och av demokratins principer. Olli Rehn,    – Herr talman! Till följd av massakern i Andijan och att Uzbekistan framhärdar i att avvisa en oberoende internationell undersökning av dessa händelser har Europeiska unionen intagit en mycket bestämd hållning gentemot Uzbekistan genom antagandet av rådets slutsatser den 3 oktober, efter de tidigare slutsatser som antagits efter maj. Detta restriktiva åtgärdspaket omfattar ett partiellt upphävande av partnerskaps- och samarbetsavtalet, ett vapenembargo, ett selektivt viseringsförbud och övervägande av åtgärder inom ramen för Förenta nationerna och OSSE. Det är en mycket tydlig och stark politisk signal från unionen till Uzbekistan. Kommissionen ger sitt fulla stöd till medlemsstaterna för införandet av viseringsförbudet, och åtgärder för dess genomförande håller för närvarande på att slutföras. Kommission ger likaledes sitt fulla stöd till genomförandet av vapenembargot och har utarbetat lagstiftning för rådet som ska kunna träda i kraft omgående. När det gäller partnerskaps- och samarbetsavtalet har kommissionen omgående inställt alla vidare tekniska möten med Uzbekistan. Det innebär att vi har suspenderat underkommittéerna för handel och investering och för rättvisa, frihet och säkerhet liksom även samarbetskommittén. Även om initiativet till ett möte för samarbetsrådet ligger hos medlemsstaterna anser kommissionen att ett sådant möte ändå skulle kunna äga rum för att inte vår politiska dialog med Uzbekistan helt ska avbrytas. Kommissionen noterar beslutet att uppskjuta det sjätte mötet för den parlamentariska samarbetskommittén EU–Uzbekistan och beklagar att delegationen varken skulle få lov att resa till Andijan-regionen eller få oinskränkt rätt att träffa företrädare för oppositionen, frivilligorganisationer och oberoende medier. I fråga om gemenskapens biståndsprogram har kommissionen beslutat om en minskning och förändring av EU-bistånd från 11 miljoner euro till 9,25 miljoner euro i år, och från 9 miljoner euro till 7,25 miljoner euro nästa år. Trots dessa nedskärningar anser vi absolut att riktat EU-bistånd bör fortsätta. Det bör inriktas på att minska fattigdomen i Ferghana-dalen och på att utveckla ett civilt samhälle liksom på rättsliga och juridiska reformer och utbyggnaden av högre utbildning. Jag vill ta detta tillfälle i akt att betona att situationen för de mänskliga rättigheterna var dyster redan före händelserna i maj och gav kommissionen anledning till stor oro. För att bara nämna ett av skälen till oro så skulle kommissionen varmt välkomna en offentlig utfästelse som stöd för president Karimovs fördömande av tortyr. Dessutom kommer kommissionen att fortsätta att försöka förmå uzbekerna att få till stånd ett omedelbart moratorium för alla dödsdomar före avskaffandet av dödsstraffet 2008. Kommissionen känner också oro inför rapporter om internering och trakasserier av människor, däribland försvarare av mänskliga rättigheter, journalister och lokala aktivister som har ifrågasatt myndigheternas version av händelserna. Kommissionen kommer att fortsätta sina insatser för kampen mot narkotikahandel, förbättrad gränsförvaltning, energinät och transportvägar. Att utesluta Uzbekistan från sådana regionala program skulle skada Uzbekistans grannar mer än själva Uzbekistan. Talmannen.    – Debatten är avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i dag kl. 16.00. Talmannen.    – Nästa punkt på föredragningslistan är en debatt om sex resolutionsförslag om fallet Tenzin Delek Rinpoche(1). Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE ),    . –  Herr talman! En av de sista stora tibetanska lamorna, Tenzin Delek Rinpoche, har ägnat de senaste 20 åren åt att försöka skydda den tibetanska kulturen. Som ledande religiös företrädare i Tibet har han också spelat en aktiv roll i ekonomiska, kulturella och sociala frågor. Denne tibetanske lama har sedan länge varit en nagel i ögat på de kinesiska myndigheterna, även om han aldrig har deltagit i politiska demonstrationer. Som andlig ledare med ett helhjärtat engagemang för viktiga sociala frågor som uppförandet av skolor för föräldralösa barn, härbärgen, lokala vägar och hjälp till gamla, är han en ledande förespråkare för fred, vars handlingar inte är det minsta aggressiva. Hans popularitet ledde dock till att han betraktades som ett hot av de lokala kinesiska myndigheterna, som arresterade honom under förevändning av att han påstods ha hjälpt till att organisera ett antal attacker. Han anklagades för terrorism och dömdes till döden, utan vare sig bevis eller en rättvis rättegång. Han har hållits fängslad under omänskliga förhållanden i flera månader i väntan på avrättning, och hans nuvarande dåliga hälsotillstånd är en direkt följd av utdragen tortyr. Därför uppmanar vi de kinesiska myndigheterna att förbättra förhållandena under hans fångenskap. Vi uppmanar också den kinesiska regeringen att vidta åtgärder för att förbättra villkoren för andra fångar, avskaffa tortyr, och, framför allt, avskaffa dödsstraffet. Som del av det internationella samfundet måste vi mycket klart visa att vi inte går med på att människor fängslas utan att det har bevisats att de är skyldiga. Kina måste respektera de internationella standarderna för mänskliga rättigheter, mänsklig värdighet och medborgerliga rättigheter. Därför vill jag också uppmana internationella organisationer att pressa Kina att äntligen delta i en konstruktiv dialog för att lösa Tibetfrågan en gång för alla. Eva Lichtenberger (Verts/ALE ),    . – Herr talman, mina damer och herrar! Detta är inte första gången vi har haft anledning att debattera det förfärliga fallet med Tenzin Delek Rinpoche och att konstatera att Kina är obenäget att söka någon försoning. Långt därifrån: hans garantier för en öppen och rättvis rättegång har inte stärkts, och vad som är ännu värre är att tortyren och de omänskliga villkoren för hans fångenskap – utan rättvis rättegång, tänk på det – nu har lett till att hans liv är i fara. Detta måste vi absolut säga vår mening om, och inte för första gången. Vi här i kammaren är skyldiga oss själva att agera nu, för vi har redan begärt en rättvis behandling av denne man som nu är nära döden och vars enda brott bestod i att han var en älskad lärare och andlig vägledare. Nu är det tid för oss att agera och att än en gång ställa krav på den kinesiska regeringen. Det som gör detta än mer nödvändigt är att det verkar som om medlemsstaternas och deras regeringar i sin växande aptit på den kinesiska marknaden blir allt mer försiktiga med att ta upp frågor om mänskliga rättigheter i dialogen med sina kinesiska partner. I en tid som denna och i ett sammanhang som detta är vi skyldiga oss själva att försvara våra värderingar. Det är vi här i detta parlament som måste göra det som våra regeringar underlåter att göra. I ett läge där Tibet är självständigt endast på papperet och inte i verkligheten, där dialogen med Dalai Lama, som började så lovande, aningen avbryts eller skjuts upp gång på gång, och där Kina ännu inte garanterar de mänskliga rättigheterna, måste vi höja rösten, säga vår mening och kräva att denna situation får ett slut och att ordningen återställs. Thomas Mann (PPE-DE ),    . – Herr talman! De resolutioner vi antog den 18 november 2004 och 13 januari 2005 ledde tillsammans med massiva diplomatiska protester och aktioner från människorättsorganisationer till vissa resultat; de ledde faktiskt till att den respekterade laman Tenzin Delek Rinpoches dödsstraff omvandlades till livstids fängelse. De kinesiska myndigheterna betraktar honom som en brottsling, anklagar honom för att undergräva statens säkerhet och – utan bevis – för inblandning i bombattentat. De fortsätter att förvägra honom en rättvis rättegång med internationella observatörer närvarande. Jag håller helt och hållet med de båda föregående talarna om att den verkliga anledningen till att han fängslats är hans stora inflytande över det tibetanska folket och hans stöd för Dalai Lama. Dödsstraffet har visserligen upphävts, men det verkar som om det kommer att verkställas med andra metoder; efter att ha utsatts för tortyr och isolering kan han nu varken tala eller röra sig och hans liv hänger på en tråd. Alla politiska grupper här i parlamentet uppmanar kineserna att inte dröja längre med att förbättra villkoren för honom och att strikt följa bestämmelserna i FN:s konvention om behandlingen av fångar. Vi insisterar på att Manfred Nowak, FN:s särskilde rapportör i tortyrfrågor, fritt ska få träffa Tenzin Rinpoche; han kommer till Kina på ett inspektionsuppdrag om tre veckor. Europeiska kommissionen, rådet och medlemsstaterna måste göra en tydlig koppling mellan de politiska fångarnas öde i Kina och ett fortsatt vapenembargo mot landet. Embargot måste upprätthållas utan undantag så länge kränkningarna av de mänskliga rättigheterna fortsätter. Den kinesiska ambassaden i Bryssel har försökt ingripa och hävdar att detta är interna frågor och att inga utomstående organisationer eller personer har rätt att lägga sig i. Dessa förtryckande uttalanden är ytterligare ett exempel på det otillfredsställande resultatet av toppmötet mellan EU och Kina den 5 september och på att dialogen om de mänskliga rättigheterna ännu inte gett några påtaliga resultat. Gruppen för Europeiska folkpartiet (kristdemokrater) och Europademokrater vill betona behovet av att upprätthålla internationella standarder och värderingar. Något som verkligen ger en kraftfull signal till alla de som förföljs av politiska, religiösa eller kulturella skäl, är att Europeiska unionen insisterar på att allt samarbete med andra länder ska ske på villkor – utan undantag – att de mänskliga rättigheterna respekteras. De som vill att konfrontation ska ersättas av samarbete måste upprätthålla de mänskliga rättigheterna och avstå från att kränka dem, för de mänskliga rättigheterna är universella. Elizabeth Lynne (ALDE ),    . – Herr talman! Det är inte vår sak att avgöra om Tenzin Delek Rinpoche är skyldig eller oskyldig. Men det är vår sak att lyfta fram kränkningar av mänskliga rättigheter när vi ser dem. Det finns berättigade farhågor om denna internering, rättegång och dom, och enligt min mening handlade detta om ett justitiemord. I en nyhetsbulletin från den 24 oktober sa den kinesiska regeringen att det var en intern kinesisk affär som vi inte hade någon rätt att blanda oss i. Om det är frågan om mänskliga rättigheter har vi all rätt att blanda oss i, det är vår uppgift. Det är oklart om Tenzin Delek Rinpoche hade full tillgång till rättshjälp under hela rättegången. Kineserna säger att han hade två advokater. Mina källor uppgav att han inte hade någon försvarsadvokat överhuvudtaget. Mina källor uppger också att han inte erkände och aldrig har erkänt detta påstådda brott, trots den tortyr som han enligt uppgift har utsatts för under flera månader före sin rättegång. När han ställdes inför rätta för tre år sedan gav detta upphov till högljudda internationella protester och då utlovade så vitt jag vet den kinesiska regeringen en förnyad rättegång i högsta domstolen. Den har inte blivit av. Han måste få en rättvis rättegång i full överensstämmelse med internationella normer för rättvisa rättegångar eller genast friges. Det finns inga andra alternativ. Erik Meijer (GUE/NGL ),    . – Herr talman! Förtrycket i Tibet förekommer ofta på parlamentets föredragningslista. Kina betraktar det landet som en tom duk; det ska koloniseras och göras tillgängligt, och sedan kan det vidareutvecklas enligt modernt kinesiskt manér. Just nu handlar allt om disciplin och ekonomisk tillväxt, utan utrymme för andra åsikter. Detta strider mot tibetanernas kultur, traditioner och intressen. De har lärt sig att överleva i sitt ogästvänliga land och de vill lämnas i fred. Detta problem återfinns även inom Kina bland andra folk med annorlunda språk och kultur, t.ex. uighurerna, som är besläktade med de turkiska folken i de forna Sovjetrepublikerna i Centralasien, men ända sedan Dalai Lamas flykt till Indien har den mesta uppmärksamheten riktats mot Tibet. Vi kan inte se några egentliga förbättringar i Kinas sätt att behandla tibetanerna. Även om våra uttalanden här i parlamentet definitivt inte gett de resultat vi ville åstadkomma är det ändå rätt att fortsätta oförtröttligt. Kina bör inte få intrycket att Europa har accepterat status quo för att skydda sina egna ekonomiska intressen. Slutligen måste dödsstraffet avskaffas i Kina, precis som i USA och resten av världen. Detta bör vi kämpa för globalt och vi bör kämpa för de mänskliga rättigheterna. Marcin Libicki (UEN ),    . –  Herr talman, fru kommissionsledamot! Än en gång debatterar vi Tibet här i kammaren. Under dagens debatt måste vi fråga oss om de åtgärder som Europaparlamentet och kommissionen har vidtagit har varit effektiva. Att vi håller ännu en debatt i frågan tyder tyvärr på att de inte har varit det. Vissa ledamöter har hävdat att dessa frågor tillhör Kinas interna angelägenheter, och detta är den hållning kinesiska ambassaden i Bryssel intar. Men så är inte fallet. Begreppet intern angelägenhet, som används för att rättfärdiga alla brott mot den egna nationen, är en doktrin som bara omfattas av tyranner och som aldrig har använts i det civiliserade Europa. Under århundradena har den katolska kyrkan och andra religioner krävt att medborgarna ska behandlas riktigt och de har motsatt sig tanken på att härskare kan göra vad de ville med sina egna medborgare. I dag betonar de internationella organisationerna ständigt att interna angelägenheter som innebär att grundläggande moraliska principer kränks berör hela mänskligheten. Vi måste vara medvetna om att detta handlar om mer än en enda munk. Det är inget mindre än en utplåning av Tibet och den tibetanska kulturen och nationen, av den enda anledningen att denna fredliga nation existerar. Bara det att det finns en nation som skiljer sig från deras egen i kulturellt, historiskt och socialt hänseende är skäl nog för att de kinesiska myndigheterna ska försöka krossa den. I stället för att välkomna färdigställandet av en järnvägsförbindelse mellan Tibet och Kina borde vi bli förskräckta över utvecklingen, eftersom den bland annat syftar till att förstöra Tibet ytterligare genom att översvämma landet med kinesiska invånare och entreprenörer. Parlamentet är mycket aktivt i denna fråga och den tvärpolitiska gruppen för Tibet har en mycket engagerad och energisk ordförande i Thomas Mann. Men vi måste göra mer. Jag vill påminna kommissionsledamoten om att det är hög tid för kommissionen att agera beslutsamt för att lösa problemen i Kina en gång för alla, eftersom dess status som mäktigt EU-organ betyder att den utan tvekan har möjlighet att göra detta. Första steget borde vara att rädda denna stackars tibetanska munk. Olli Rehn,    . – Herr talman! Situationen för de mänskliga rättigheterna i Tibet är en angelägenhet som ständigt oroar Europeiska unionen och som står mycket högt på dagordningen för dialogen om mänskliga rättigheter mellan EU och Kina. I detta sammanhang har Europeiska unionen alltid inriktat sig på minoriteternas rättigheter, särskilt i Tibet, och uppmanar de kinesiska myndigheterna att skydda det tibetanska folkets kulturella, religiösa och språkliga egenart. Under denna dialog har de kinesiska myndigheterna regelbundet uppmärksammats på fallet med den tibetanske munken Tenzin Delek Rinpoche. Dessutom har EU:s trojka riktat tre framställningar till den kinesiska regeringen, två förra året och en i början av detta år, när trojkan träffade den kinesiske utrikesministern Tang Jiaxuan. Vid alla dessa tillfällen har Europeiska unionen gett uttryck för sitt angelägna krav på dödsstraffets avskaffande i Kina, uttryckt förhoppningen att Tenzin Delek Rinpoche inte ska avrättas och bett om information om förhållandena i hans fängelse och hans hälsotillstånd. Även om vi välkomnar de kinesiska myndigheternas beslut av den 26 januari 2005 i år att omvandla Tenzin Delek Rinpoches dödsstraff till livstids fängelse är Europeiska unionen alltjämt mycket bekymrad över de frågetecken som kvarstår kring hans rättegång och det hårda straff han dömts till. Europeiska unionen är fast besluten att fortsätta att följa denna fråga mycket noga inom ramen för dialogen om mänskliga rättigheter mellan EU och Kina. På ett mer allmänt plan och som en del av den övergripande politiken för Tibet har Europeiska unionen under många år krävt, och kommer att fortsätta att kräva, upprättandet av en direkt dialog mellan Dalai Lama och de kinesiska myndigheterna som det enda realistiska sättet att hitta en varaktig lösning på Tibetfrågan. Det tredje besöket av Dalai Lamas särskilda sändebud i slutet av förra året var ett hoppingivande steg som bör följas upp ytterligare. Talmannen.    – Debatten är avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i dag kl. 16.00. Filip Andrzej Kaczmarek (PPE-DE ).     –  Jag är helt och hållet för frihandel, men vi måste fråga oss om vi ska handla fritt med ett land som inte alls bryr sig om andra friheter. Jag anser inte att kulturell mångfald kan rättfärdiga Kinas agerade. Dödsstraffet är oacceptabelt i alla kulturer eftersom det är en förolämpning mot mänskligheten själv. Kina är stolt över den nya järnvägen till Tibet, som är den högst belägna i världen. Men det är värt att påpeka att investeringar i infrastruktur inte är det enda som utmärker en stor civilisation. Om Kina kan bygga den här sortens järnvägar borde det också kunna förbättra livsvillkoren för sina fångar. Det enda som behövs är den politiska viljan. Det är oerhört viktigt att vapenembargot mot Kina upprätthålls, för Tenzin Delek Rinpoches öde är ett talande bevis på att landet inte har tagit lärdom av händelserna den 4 juni 1989. Detta är ett viktigt datum för människor i både Polen och Kina. Det är en symbol för hopp för de förra, eftersom det var dagen för det första delvis fria parlamentsvalet. Men i Kina har denna dag kommit att symbolisera förtryck, eftersom det är årsdagen av tragedin på Himmelska fridens torg. När det begav sig 1989 bar jag ett märke med de kinesiska orden för frihet och demokrati. Dessa både värden som jag önskar att de tibetanska och kinesiska folken fick uppleva i dag. Carl Schlyter (Verts/ALE ).    – Herr talman! Det har minst fem gånger denna sammanträdesperiod hänt att hörlurarna för hela raden bakom mig där jag normalt sitter – och därmed alltså tolkningen – inte har fungerat. Mikrofonen har heller inte fungerat, så att man hade kunnat påtala detta för ordföranden. Vi har visat stor flexibilitet under omröstningarna och fortsatt med dessa från den raden, men nästa gång behandlas många viktiga ärenden, bl.a. Reach, och då måste vi se till att tekniken fungerar annars kan det hända att sessionen avbryts på det mest olämpliga sätt, så jag hoppas att ni kan lösa det till nästa månad. Talmannen.    – Tyvärr är detta ett återkommande problem. Vi ska undersöka detta noga och hoppas att det inte händer under nästa sammanträdesperiod. Talmannen.    – Nästa punkt på föredragningslistan är omröstningen. Talmannen.    – Omröstningen är avslutad. Talmannen.    – Jag förklarar Europaparlamentets session avbruten.

9. Sprawozdanie roczne 2008 na temat WPZiB ( Heidi Hautala - Panie przewodniczący! To sprawozdanie dotyczy wspólnej polityki zagranicznej i polityki bezpieczeństwa w 2008 roku. Nie ma jednak w nim wzmianki o tym, co wydarzyło się 10 marca 2008 r., gdy Tybetańczycy zorganizowali pokojowy protest przeciw prześladowaniu ich kultury i religii. Dziś jest tu z nami gość z Tybetu, pani Namdrol Lhamo, mniszka, która została skazana na 12 lat pobytu w więzieniu Drapchi, ponieważ wzięła udział w pokojowej demonstracji, a później nagrywała w więzieniu pieśni. Powinniśmy złożyć hołd jej i innym odważnym Tybetańczykom, żyjącym pod okupacją. Całkiem niedawno spotkałam się z Dalajlamą i doszliśmy do wniosku, że istnieje potrzeba wszczęcia niezależnego międzynarodowego śledztwa w sprawie tego, co działo się w czasie tego powstania w Lhasie 10 marca 2008 r. oraz przed i po tej dacie, ponieważ tak długo, jak takie śledztwo nie rozpocznie się, Chiny będą oskarżać tybetański rząd na uchodźstwie i Dalajlamę o podburzanie do tego powstania oraz o jego brutalne następstwa. Według tybetańskiej administracji na uchodźstwie, zginęło co najmniej 220 Tybetańczyków, przy czym wielu z nich z powodu prowadzenia przez policję ognia na oślep, złego traktowania i tortur w więzieniach. Znacznie więcej osób jest zaginionych. (Długie oklaski) Adrian Severin w imieniu grupy S&D.- Panie przewodniczący! Mamy tu poprawkę. W zwykłych okolicznościach nasza grupa głosowałaby przeciw, ale abyśmy mogli zagłosować za, chcielibyśmy skreślić następujące słowa: "które obejmuje zakończenie izraelskiej blokady”. Jest tak dlatego, że izraelska blokada jest kwestią zbyt złożoną i uważam, że nie ma tam żadnego wyraźnego związku pomiędzy wcześniejszymi wierszami a tymi słowami. Gdybyśmy mogli skreślić te słowa, to myślę, że moglibyśmy zaakceptować całą pozostałą część tej poprawki i moglibyśmy głosować za. Jest to niewielka zmiana, ale pozwoliłaby nam ona zagłosować za.

9. Οδηγία πλαίσιο για την αειφόρο χρήση των φυτοφαρμάκων (ψηφοφορία) - Έκθεση: Christa Klaß (A6-0347-2007) - Πριν από την ψηφοφορία: Christopher Heaton-Harris (EN) Κύριε Πρόεδρε, λαμβάνω τον λόγο για μια παρατήρηση επί της διαδικασίας σύμφωνα με το άρθρο 166 του Κανονισμού και επικαλούμενος το άρθρο 37, παράγραφος 1, του Κανονισμού μας. Το άρθρο 37, παράγραφος 1 του Κανονισμού αφορά την πρόσβαση στα έγγραφα και την παροχή πληροφοριών στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο. Την περίοδο πριν από την παρούσα ψηφοφορία για τα φυτοφάρμακα, πολλοί, αν όχι όλοι, σε αυτό το Σώμα βομβαρδίστηκαν με ηλεκτρονικά μηνύματα, τα οποία μας ζητούσαν να ψηφίσουμε υπέρ τροπολογιών που προχωρούσαν περισσότερο από όσο επιθυμούσε η Επιτροπή. Τα ηλεκτρονικά μηνύματα αυτά προέρχονταν από μια οργάνωση που ονομάζεται "Pesticide Watch", οι οργανώσεις-μέλη της οποίας έλαβαν μεγάλα ποσά χρηματοδότησης από την Ευρωπαϊκή Επιτροπή - στην πραγματικότητα, μέρος των 11,7 εκατομμυρίων ευρώ που δαπανήθηκαν τα τελευταία δύο χρόνια από τη γραμμή του προϋπολογισμού που σχετίζεται με το πρόγραμμα δράσης της Επιτροπής για την προώθηση των μη κυβερνητικών οργανώσεων (ΜΚΟ), οι οποίες δραστηριοποιούνται κατά κύριο λόγο στο πεδίο της περιβαλλοντικής προστασίας και το πρόγραμμα Life+. Δυνάμει του άρθρου 37, παράγραφος 1, του Κανονισμού, μπορώ να ρωτήσω για τις διάφορες ανταλλαγές μεταξύ της Επιτροπής και αυτών των ΜΚΟ, που μας έχουν ασκήσει πιέσεις σε όλα αυτά τα θέματα; Αυτή η άσκηση πίεσης από μισθωτούς εκπροσώπους συμφερόντων έχει ασφαλώς οδηγήσει σε αύξηση του αριθμού των ηλεκτρονικών μηνυμάτων που λαμβάνουν οι βουλευτές του ΕΚ, αλλά σίγουρα είναι σφάλμα μια ΓΔ της Επιτροπής να χρησιμοποιεί μεγάλα ποσά από τα χρήματα των φορολογούμενων και να καταχράται τον ρόλο των ΜΚΟ στην προσπάθειά της να αλλάξει τις απόψεις των βουλευτών και της αρμόδιας ΓΔ της Επιτροπής γι' αυτό το θέμα. (Ζωηρά χειροκροτήματα από την αριστερή πτέρυγα) Πρόεδρος Κύριε Heaton-Harris, θα διαβιβάσουμε την παρατήρησή σας.

Direttive (2006/48/CE e 2006/49/CE) sui requisiti in materia di adeguatezza patrimoniale - Programma comunitario a sostegno di attività specifiche nel campo dei servizi finanziari, dell'informativa finanziaria e della revisione contabile Presidente L'ordine del giorno reca in discussione congiunta: la relazione, presentata dall'onorevole Karas, a nome della commissione per i problemi economici e monetari, sulla proposta di direttiva del Parlamento europeo e del Consiglio che modifica le direttive 2006/48/CE e 2006/49/CE per quanto riguarda gli enti creditizi collegati a organismi centrali, taluni elementi dei fondi propri, i grandi fidi, i meccanismi di vigilanza e la gestione delle crisi - C6-0339/2008 -; e la relazione, presentata dall'onorevole Hoppenstedt, a nome della commissione per i problemi economici e monetari, sulla proposta di decisione del Parlamento europeo e del Consiglio che istituisce un programma comunitario a sostegno di attività specifiche nel campo dei servizi finanziari, dell'informativa finanziaria e della revisione contabile - C6-0031/2009 -. Othmar Karas relatore. - (DE) Signora Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, oggi vorrei cogliere l'opportunità per presentarvi non solo i risultati della commissione per i problemi economici e monetari, ma anche l'esito dei lunghi negoziati con Consiglio e Commissione. Al dialogo a tre della scorsa settimana abbiamo raggiunto un accordo su un approccio comune per sviluppare un nuovo quadro per i mercati finanziari. Vi chiedo di considerare le proposte oggi in discussione come un pacchetto completo. In seno al Parlamento, al Consiglio e alla Commissione alcuni avrebbero voluto di più, altri di meno. Vi posso dire che, pur non essendo d'accordo sul minimo comun denominatore, abbiamo tentato di accordarci su ben più del massimo comun denominatore. Abbiamo proposto una linea per le prossime fasi, in quanto quella attuale è solo un primo passo. Non abbiamo trovato una risposta alla crisi economica e finanziaria, ma siamo pronti ad affrontare la prossima tappa e a segnare una svolta nello sviluppo di un nuovo quadro per i mercati finanziari, che porterà alla semplificazione nella regolamentazione dei mercati finanziari e alla loro europeizzazione, assicurando certezza ai mercati e stabilità a tutti i partecipanti al mercato. Questa proposta rappresenta uno sviluppo dei mercati finanziari, è una reazione alla crisi finanziaria e tutela il decentramento. Vorrei ringraziare le onorevoli Berès e Bowles, nonché gli onorevoli colleghi degli altri gruppi per il sostegno assicuratomi, senza dimenticare la segreteria e tutti i funzionari. La presente proposta assicura maggiori trasparenza, certezza giuridica e stabilità, accrescendo così la fiducia in un periodo caratterizzato dalla diffidenza. Non è l'unica normativa che intendiamo proporre; in occasione dell'ultima plenaria abbiamo deciso di regolamentare le agenzie di rating e abbiamo approvato nuove strutture di controllo per il settore assicurativo, mentre la Commissione ha presentato una nuova proposta sui fondi hedge. Si tratta dunque di un pacchetto aggiuntivo, con il quale vogliamo indicare la direzione da intraprendere. Il documento contempla cinque punti. Il primo riguarda la vigilanza sui mercati finanziari per la quale, in una prima fase, abbiamo rafforzato il ruolo del CEPS e della Banca centrale europea. Abbiamo anche migliorato l'equilibrio tra autorità di regolamentazione nazionali e straniere. Il secondo passo consiste nella necessità di realizzare una maggiore integrazione della vigilanza sui mercati finanziari. Nella relazione si ritrovano tutte le condizioni in quanto serve una struttura di vigilanza integrata che ci permetta di superare le nuove sfide. Il secondo punto concerne la cartolarizzazione nella concessione di prestiti. Per la prima volta introduciamo la regola secondo cui si può concedere un prestito solo se l'ente creditore provvede a una riserva per cartolarizzazione. Abbiamo infatti previsto una riserva del 5 per cento almeno, dopo aver contestualmente chiesto al CEPS di appurare, tenuto conto degli sviluppi della situazione internazionale, se sia ragionevole un aumento; le sue conclusioni andrebbero poi pubblicate in una revisione della Commissione entro la fine dell'anno. Si tratta di un importante segnale ai mercati: senza riserva non si fa nulla. La riserva dunque significa trasparenza e migliore controllo. In terzo luogo, abbiamo regolamentato i grandi fidi in termini del rapporto tra fondi propri e rischio. Un grande fido non potrà mai essere superiore al 25 per cento dei fondi propri della banca e, in caso di prestito interbancario, non si dovrà superare la somma di 150 milioni di euro. In quarto luogo, stiamo lavorando per migliorare la qualità dei fondi propri e del capitale ibrido. Teniamo comunque conto delle attuali disposizioni legislative degli Stati membri, perché vogliamo evitare effetti prociclici durante la crisi economica e finanziaria. E' importante aver creato un giusto regolamento di transizione specie per le cooperative, le casse di risparmio e i contributi occulti in conto capitale in Germania. Ad ogni modo resta ancora molto da fare. Il mio quinto punto riguarda la prociclicità. Nella relazione si afferma che la Commissione deve identificare chiaramente gli effetti prociclici delle direttive esistenti molto rapidamente, in modo che si possano apportare le necessarie modifiche prima dell'autunno. Vi invito ad approvare la relazione e la proposta di accordo del dialogo a tre affinché l'Unione europea e il nostro Parlamento possano mantenere il ruolo di guida nella riforma dei mercati finanziari. Altrettanto importante è realizzare tutte le condizioni per lo sviluppo futuro in modo tale da spianare la strada verso mercati finanziari migliori, più stabili e più affidabili, assumendo ancora una volta un ruolo di primo piano in occasione del prossimo vertice del G20. A tal fine chiedo il vostro sostegno. Karsten Friedrich Hoppenstedt relatore. - (DE) Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, la mancanza di un modello di vigilanza finanziaria che operi uniformemente sul territorio europeo e il fallimento del sistema a livello internazionale ed europeo sono alcune delle ragioni alla base dell'attuale crisi economica e finanziaria. Dobbiamo pertanto garantire un'integrazione coordinata delle informazioni nel sistema e uno scambio delle medesime tra le singole imprese per evitare ulteriori crisi. La vigilanza pubblica efficace che si riscontra in taluni paesi deve essere ottimizzata per tutti i 27 Stati membri, in modo da assicurare un buon trasferimento delle informazioni. A tal fine occorrono risorse finanziarie. Dobbiamo risolvere la crisi nell'immediato e mettere quanto prima a disposizione tali risorse. E' proprio questo l'obiettivo che si propone il programma comunitario a sostegno di attività specifiche nel campo dei servizi finanziari, dell'informativa finanziaria e della revisione contabile. Sono lieto che la Commissione abbia risposto all'invito ad agire del Parlamento e che stia proponendo l'erogazione di un sostegno finanziario a vantaggio della Comunità nel settore dei servizi finanziari, dell'informativa finanziaria e della revisione contabile, nonché per le attività di talune istituzioni europee e internazionali, per conferire incisività alle politiche comunitarie del settore. Verrà elaborato un nuovo programma comunitario per consentire di effettuare contributi diretti per il finanziamento di tali istituzioni individuali a carico del bilancio comunitario. Un cofinanziamento di questo tipo per i comitati e le autorità di vigilanza può contribuire in misura ingente a garantire che le stesse ottemperino al loro mandato in maniera autonoma ed efficiente. Il programma deve essere flessibile e prevedere finanziamenti adeguati, per consentire di coprire per lo meno le esigenze dei comitati di livello 3, tra cui CESR, CEIOPS e CEBS. La proposta della Commissione ha previsto una somma inferiore del 40 per cento rispetto al livello considerato necessario dai comitati di livello 3 per i prossimi quattro anni. Il Consiglio non si è dimostrato molto propenso a rivedere notevolmente al rialzo il bilancio, benché sia emersa chiaramente la necessità di migliorare considerevolmente la vigilanza dei mercati finanziari. Alla fine dei negoziati avevamo concordato una cifra pari a circa 40 milioni di euro nell'arco dei quattro anni: 500 000 euro per i comitati di livello 3 per il 2009 e altri 38,7 milioni di euro dal 2010 al 2013, 13,5 milioni dei quali sono stati stanziati per questi comitati. Per quel che concerne gli organi di rendicontazione finanziaria e revisione contabile, la proposta originaria della Commissione per la riforma di tale organizzazione era troppo debole. Di conseguenza, noi come Parlamento siamo riusciti ad apportare dei miglioramenti e, in seguito ai negoziati del dialogo a tre, abbiamo conseguito un risultato discreto in termini di importi di massima dei singoli finanziamenti e di periodi di finanziamento. Nelle conclusioni più recenti del gruppo de Larosière e della relazione si legge che sussistono buone ragioni per esortare la Commissione a presentare al Parlamento e al Consiglio - non oltre il 1° luglio 2010 - una relazione e le proposte legislative necessarie per procedere a ulteriori riforme della regolamentazione e della vigilanza dei mercati finanziari europei, al fine di adattare il programma ai cambiamenti apportati. Alla luce della crisi finanziaria attuale, è imprescindibile attribuire la massima priorità all'incremento della convergenza sul tema della vigilanza e alla cooperazione nel campo dei servizi finanziari correlati all'informativa e alla revisione contabile. In occasione della plenaria sulla Solvibilità II di 14 giorni fa, ho ricordato quanto fosse importante che l'Europa inviasse segnali chiari che potessero essere raccolti con attenzione in tutto il mondo. Ritengo che nelle ultime settimane questi segnali siano stati trasmessi, anche con la relazione Karas sulle agenzie di rating, che i nostri partner internazionali ci possano prendere sul serio, e che non siamo più dei semplici passeggeri, come invece siamo stati negli ultimi decenni. E' un ottimo segnale. Vorrei ora ringraziare i miei relatori ombra, gli onorevoli Bowles e Berès. Poiché si tratta del mio ultimo intervento in questo Parlamento, vorrei anche ringraziare la Commissione, i miei onorevoli colleghi e il Consiglio per la loro cooperazione. E' stato un piacere lavorare con tutti voi. Consentitemi di citare un esempio di risultato brillante conseguito grazie a questa collaborazione. Mezz'ora fa la presidenza ceca del Consiglio ha deciso di accettare l'esito dei negoziati del dialogo a tre. Abbiamo una proposta che possiamo adottare oggi stesso, e sono certo che i principali gruppi politici dell'Assemblea si esprimeranno a favore di tali proposte. Ancora grazie della collaborazione. Charlie McCreevy membro della Commissione. - (EN) Signor Presidente, a due settimane dal nostro ultimo dibattito sulle misure contro la crisi finanziaria, mi rallegro di quest'occasione per poter esaminare con voi le azioni ulteriori che sono state intraprese congiuntamente per affrontare tale sfida. La prospettiva di un accordo in prima lettura su due misure chiave mi fa particolarmente piacere: si tratta del programma comunitario a sostegno di attività specifiche nel campo dei servizi finanziari, dell'informativa finanziaria e della revisione contabile, e della revisione della direttiva sui requisiti di capitale (CRD). Entrambe potrebbero offrire un contributo importante in termini non solo di iniziative di ripresa, bensì anche di efficacia a lungo termine della vigilanza finanziaria e di solidità del settore finanziario dell'Unione, due aspetti cruciali. Mi preme innanzi tutto esprimere il mio parere favorevole sugli emendamenti del Parlamento alla proposta di un programma comunitario a sostegno di attività specifiche nel campo dei servizi finanziari, dell'informativa finanziaria e della revisione contabile. La crisi finanziaria ha messo in luce l'esigenza di rafforzare ulteriormente gli accordi comunitari in materia di vigilanza. Ci ha inoltre rammentato l'importanza della trasparenza e dell'indipendenza degli organi che operano nel campo dell'informativa finanziaria e degli standard di revisione contabile. Per conseguire tali obiettivi, la Commissione considera essenziale il rafforzamento del ruolo degli organi chiave del settore, ma a livello europeo e internazionale. Per questo la Commissione ha avanzato la proposta di offrire loro un sostegno finanziario. A nostro parere, vi è consenso sul fatto che questi organi necessitino tutti di finanziamenti stabili, diversificati e adeguati. Una volta adottato, il programma consentirà loro di adempiere alla loro missione in maniera più indipendente ed efficiente. Per i comitati di vigilanza, il programma rappresenterà un primo passo per rafforzare le loro capacità, in linea con le raccomandazioni sancite nella relazione de Larosière. In tal modo, avrebbero la possibilità di sviluppare progetti volti a potenziare la convergenza della vigilanza in Europa e la cooperazione tra i supervisori nazionali. In particolare, l'installazione di nuovi strumenti informatici agevolerebbe lo scambio di informazioni. Una formazione condivisa da tutti i supervisori nazionali favorirebbe l'emergere di una cultura comune della vigilanza. Il programma preparerà inoltre il terreno per le prossime fasi delle riforme della vigilanza, di cui la Commissione si occuperà nelle settimane a venire. Occorre inoltre privilegiare norme di alta qualità per l'informativa finanziaria e la revisione contabile, che devono essere armonizzate a livello internazionale. Devono inoltre vigere condizioni di parità per gli utenti europei e le norme devono essere elaborate da coloro che stabiliscono gli standard. Si tratta di una condizione importante per creare un ambiente commerciale favorevole alle imprese, soprattutto nel contesto economico attuale. Consentendo alla Fondazione del comitato internazionale per i principi contabili (IASCF), all'EFRAG e all'International Public Oversight Board di non dipendere dai finanziamenti volontari di soggetti potenzialmente interessati non diversificati, possiamo migliorare la qualità e la credibilità del processo di fissazione degli standard. Rafforzando l'EFRAG garantiremo all'Unione europea un servizio di consulenza più affidabile nel momento in cui l'Organismo internazionale di normalizzazione contabile (IASB) svilupperà gli standard internazionali per l'informativa finanziaria. Promuovendo un rafforzamento delle capacità di vigilanza dell'International Public Oversight Board, ci proponiamo di garantire che gli standard internazionali in materia di revisione contabile soddisfino i requisiti comunitari in materia di qualità al momento della loro applicazione. Gli emendamenti proposti correggono la proposta della Commissione per quanto riguarda la redistribuzione del pacchetto tra i beneficiari. Non siamo pienamente soddisfatti di tali revisioni. Nello specifico, avremmo preferito evitare una ridistribuzione delle somme dall'EFRAG (European Financial Reporting Advisory Group) ai comitati comunitari dei supervisori. L'EFRAG è un organo europeo. Rappresenta un elemento essenziale della capacità dell'Unione di influire sul processo di fissazione degli standard della Fondazione del comitato internazionale per i principi contabili. L'assegnazione delle somme del pacchetto dall'EFRAG ad altri organi europei non trasmette il segnale giusto. Constatiamo comunque che la somma che passerebbe dall'EFRAG ai comitati comunitari dei supervisori è molto esigua. Riteniamo inoltre di poter ancora conseguire la maggior parte degli obiettivi che ci siamo posti con il programma, e per tale ragione possiamo accogliere gli emendamenti. Come ha ricordato l'onorevole Hoppenstedt, sono lieto di cogliere l'occasione per annunciarvi che stamani il Coreper ha adottato gli emendamenti proposti, da cui si desume che sia il Consiglio sia la Commissione sono ora in grado di appoggiare la proposta del Parlamento. Per passare alla revisione della CRD, sono felice di potervi esprimere il sostegno generale della Commissione agli emendamenti del Parlamento, un sostegno generale, non incondizionato, in quanto la Commissione nutre ancora qualche dubbio sulla cartolarizzazione. La proposta adottata dalla Commissione lo scorso ottobre rappresenta il risultato di una consultazione di ampio respiro, un processo iniziato prima della crisi finanziaria. Sotto molti punti di vista la revisione della CRD si è rivelata una risposta tempestiva ed efficace alla crisi. Il Parlamento europeo ha reagito in maniera encomiabilmente tempestiva per poter adottare la proposta in prima lettura. Ne consegue che ora disponiamo di principi più rigorosi per la gestione del rischio di liquidità, di norme severe sulla diversificazione del rischio, di una vigilanza rafforzata, di una base di capitale migliore, di operatori che investono anche i loro fondi personali, nonché di requisiti di dovuta diligenza per la cartolarizzazione. Si tratta indubbiamente di un progresso notevole. Passiamo ora alla famosa percentuale del 5 per cento di mantenimento nella cartolarizzazione: constato con piacere che il Parlamento non ha ceduto all'invito del settore di abolire quella che solo l'anno scorso avevano definito una misura completamente insensata. Ci tengo a ribadire che la norma sul mantenimento si è rivelata tutt'altro che insensata, bensì piena di buon senso. Il G20 la considera ormai una misura chiave per rafforzare il sistema finanziario. Rivolgendo lo sguardo al futuro, la Commissione sosterrà indubbiamente tutti gli eventuali sforzi volti a rendere il testo ancor più ineccepibile. La Commissione è stata in prima linea per quanto riguarda le iniziative globali per fronteggiare la crisi. Il comitato di Basilea sulla vigilanza bancaria seguirà questo esempio. Accolgo pertanto con notevole favore la clausola che prevede una revisione entro la fine del 2009, come suggerito dal Parlamento europeo. Il comitato valuterà la necessità di rivedere al rialzo la percentuale di mantenimento tenendo conto degli sviluppi internazionali. Constato inoltre con soddisfazione che il Parlamento ha respinto la richiesta dell'industria di norme meno severe sui rischi interbancari. Non dimentichiamo che le banche non sono al riparo dai rischi, una lezione cruciale che ci ha insegnato la crisi finanziaria. La diversificazione e garanzie reali adeguate sono essenziali per assicurare la stabilità finanziaria. Per quanto riguarda i fondi propri, comprendo la riluttanza di alcuni eurodeputati all'idea che il Parlamento possa valutare l'opportunità di ridimensionare determinati strumenti nazionali che non soddisfano i criteri di idoneità del Core Tier 1. Per essere più preciso, capisco la riluttanza, ma solo in relazione al contesto economico attuale. La ripresa sta avanzando. La Commissione si è impegnata a migliorare ulteriormente la qualità dei propri fondi, come convenuto al vertice del G20. Per quanto riguarda la cartolarizzazione, la Commissione continua a ritenere che sotto alcuni aspetti sarebbe stato auspicabile chiarire ulteriormente il modo in cui verrà calcolato il 5 per cento di mantenimento. Prendo atto del fatto che il Parlamento europeo ha lavorato col tempo che incalzava, e mi rallegro che alla Commissione sia stata concessa una seconda possibilità di rendere più rigoroso il testo in una relazione da presentare entro la fine del 2009. Le due relazioni su cui oggi siete chiamati a esprimere il vostro voto dimostrano che quando gli europarlamentari, i ministri delle Finanze e i commissari sono lungimiranti e danno prova di leadership politica, è possibile trovare una soluzione rapida ed efficace alle sfide che dobbiamo affrontare. Entrambe le misure oggetto della discussione odierna contribuiranno notevolmente a preparare il terreno per la revisione del quadro finanziario e di vigilanza dell'Unione. Oltre alle misure citate, mercoledì scorso abbiamo presentato un pacchetto di iniziative chiave per rispondere alla crisi finanziaria, concernenti fondi d'investimento alternativi, regimi remunerativi e pacchetti di prodotti d'investimento al dettaglio. Infine, ma non da ultimo, tra tre settimane una comunicazione della Commissione illustrerà la nostra posizione sulle azioni che dovranno dare seguito alle raccomandazioni della relazione de Larosière sulla vigilanza finanziaria. Se il Consiglio europeo di giugno lo avallerà, in autunno presenteremo altre proposte legislative. Gary Titley relatore per parere della commissione per i bilanci. - (EN) Signor Presidente, vorrei riferire il parere della commissione per i bilanci sulla relazione Hoppenstedt. Anche per me, come per il relatore, si tratta dell'ultimo intervento dinanzi a quest'Assemblea dopo 20 anni di servizio. La commissione per i bilanci riconosce l'importanza delle proposte e la loro urgenza. E' evidente che alcune politiche comunitarie chiave andranno a repentaglio in mancanza di finanziamenti adeguati, e siamo pertanto lieti di appoggiare la proposte. Ci teniamo tuttavia a precisare che questi fondi provengono dal margine del capitolo 1a, che di conseguenza verrà ridimensionato e comprometterà la disponibilità di finanziare altri progetti che potrebbero rivelarsi importanti per il futuro. Dovremmo tenerne conto. Dovremmo inoltre avere la certezza che tali organizzazioni non si trasformeranno mai in agenzie in quanto, se lo facessero, sarebbero ovviamente soggette all'accordo interistituzionale sulle agenzie. Infine, non vorremmo che la posizione della commissione per i bilanci venisse in alcun modo compromessa dalla fretta di realizzare tali proposte. Per tale ragione la nostra commissione ha appoggiato con piacere la proposta di lunedì sera del commissario McCreevy circa i finanziamenti provvisori, che ci consentirebbero di stabilire procedure finanziarie e un dialogo a tre adeguato sulle implicazioni finanziarie di tali proposte. Presidente Grazie onorevole Titley per i vent'anni che ha dedicato alla causa europea. John Purvis a nome del gruppo PPE-DE. - (EN) Signor Presidente, a quanto pare c'è una schiera di veterani che chiede la parola, ma quanto vorrei non dover fare il mio ultimo intervento al Parlamento europeo nella situazione economica peggiore di tutta la mia vita - e parlo di una vita che è iniziata nei terribili anni trenta - e quanto vorrei non dover poi intervenire in un dibattito su un atto legislativo europeo che, purtroppo, non è dei più soddisfacenti: la direttiva sui requisiti di capitale. Io e il mio gruppo sosterremo il compromesso raggiunto dal relatore Karas con abilità e pazienza encomiabili, nonostante la forte pressione in termini di tempo e le attuali circostanze economiche, decisamente concitate. Mi auguro tuttavia che i colleghi che torneranno qui dopo le elezioni si avvarranno della procedura di codecisione completa, che è veramente in grado di testare e perfezionare la nostra legislazione. Temo che gran parte di questo corpus legislativo messo insieme in modo eccessivamente affrettato possa tradursi in conseguenze avverse e indesiderate. Ad esempio, temo che le norme sulle grandi esposizioni, lodate dal commissario McCreevy e scaturite da preoccupazioni autentiche in merito al rischio di controparte, rendano molto più difficile la piena e auspicabile riattivazione del mercato dei fondi interbancari. Temo inoltre che la nuova norma sul mantenimento, anch'essa encomiata dal commissario McCreevy, ostacoli di fatto la ripresa della cartolarizzazione, un meccanismo essenziale e prevalentemente vantaggioso per il finanziamento dei mutui, dei prestiti per l'acquisto di automobili e della spesa al consumo. Tutti gli incentivi che il governo potrebbe introdurre non possono comunque compensare un mercato delle cartolarizzazioni sull'orlo del collasso. Spero pertanto che, quando sarà giunta l'ora di rivedere questa direttiva, saranno state condotte le opportune valutazioni degli impatti, saranno stati consultati i soggetti più saggi e sarà stato pienamente e adeguatamente considerato il contesto globale, e che alla fine vengano attuate norme appropriate. Pervenche Berès Signor Commissario, deploro l'assenza della presidenza del Consiglio. Commissario McCreevy, il suo mandato di commissario per il mercato interno ha segnato una battuta d'arresto in termini di regolamentazione. Purtroppo - non so bene come formularle il mio pensiero - avrebbe dovuto cambiare idea e seguire il consiglio del gruppo socialista al Parlamento europeo che, in occasione della presentazione della relazione Katiforis, le aveva segnalato la necessità di una legislazione sulle agenzie di rating; in alternativa, avrebbe dovuto prestare ascolto al nostro relatore, l'onorevole Rasmussen, che le aveva sottolineato la necessità di introdurre nel settore bancario la percentuale di mantenimento nella cartolarizzazione. Infine, avrebbe anche dovuto decidere di introdurre le garanzie per i depositi bancari. Come vede, la pausa regolamentare non va di moda. Per nostra fortuna, non dovremo più trattare tali questioni con lei nella prossima legislatura. Dico questo perché l'ultima proposta che ci ha presentato sui fondi alternativi e i fondi d'investimento era irragionevole, e lo dimostra il fatto che lei non ha nemmeno accettato di venire a discuterla con la commissione per gli affari economici e monetari. Per quanto riguarda la relazione Karas, ritengo sia un documento importante che andrebbe adottato oggi, in quanto segnala al nostro settore bancario dell'Unione e a tutti i partner del G20 la necessità di introdurre questa percentuale di mantenimento nella cartolarizzazione. I fondi propri devono essere definiti meglio. In futuro, dovrà esserci una maggiore vigilanza transnazionale dei gruppi, nonché una vigilanza integrata in base alle indicazioni della relazione de Larosière. Infine, andranno istituite delle stanze di compensazione per i derivati e i credit default swaps. Vorrei inoltre ringraziare l'onorevole Karas per come siamo riusciti a riaprire il dialogo a tre che ci consentirà, nel periodo precedente all'entrata in vigore della direttiva, di rivedere la soglia di mantenimento. Avendo commissionato degli studi e avendo conferito al CEBS il mandato di stabilire a quali condizioni pianificare in maniera adeguata tale mantenimento, abbiamo potuto verificare se la soglia del 5 per cento su cui voteremo oggi fosse quella appropriata, tanto più che abbiamo anche corretto il campo di applicazione di tale mantenimento abolendo le garanzie richieste dall'onorevole Purvis, una scelta che reputo corretta. Per quel che concerne la relazione Hoppensted, voglio ringraziarlo molto sentitamente, in quanto ritengo che il nostro coinvolgimento nella questione sia utile e positivo. In passato, la Commissione ci diceva che non poteva finanziare i comitati di livello 3; oggi è possibile farlo persino prima che tali comitati diventino agenzie. Ce ne rallegriamo. Su richiesta del relatore, sia i costi operativi sia quelli di progetto potranno pertanto ricevere finanziamenti, e il Parlamento avrà una visione chiara della natura dei progetti finanziati in base a questa procedura. Non possiamo che rallegrarcene, ci stiamo muovendo nella giusta direzione. Infine, per quanto riguarda le norme contabili e le condizioni alle quali le organizzazioni internazionali contribuiscono alla loro redazione, abbiamo esortato tali organizzazioni a migliorare la loro governance e a definire con maggiore accuratezza i loro ruoli. Credo che anche in questo settore il Parlamento europeo, grazie alla relazione Hoppenstedt, abbia svolto un lavoro utile, e desidero ringraziare tutti i relatori e l'Assemblea se, come spero, adotterà poi le due relazioni con una maggioranza significativa. Sharon Bowles a nome del gruppo ALDE. - (EN) Signor Presidente, il testo definitivo della CRD rappresenta un gradito passo avanti per quanto riguarda il capitale di base, le esposizioni e la vigilanza. La disposizione sulla cartolarizzazione, che prevede ora penali proporzionali per le mancanze in termini di dovuta diligenza, non è perfetta ma è adatta allo scopo - vale a dire ripristinare la fiducia e porre rimedio al mercato delle cartolarizzazioni. La revisione di fine anno della percentuale di mantenimento significherà essere riusciti a raggiungere tutti gli obiettivi, compresa la cooperazione internazionale. I problemi europei legati alla cartolarizzazione sono stati mutuati dagli Stati Uniti, per quanto riguarda il lato acquisti, ma la paura ha prosciugato anche la nostra cartolarizzazione. Le banche hanno perso lo strumento principale che consentiva loro di rivendere i prestiti - uno strumento importante, in quanto liberava capitale per ulteriori impieghi e rappresentava un motore di crescita importante. Nel periodo 2006-2007 le cartolarizzazioni europee hanno raggiunto gli 800 miliardi di euro: 526 miliardi di euro a sostegno dei mutui ipotecari europei e decine di miliardi ciascuna per gli acquisti di automobili, le spese con la carta di credito e i prestiti alle PMI - esatto, compresi circa 40 miliardi di euro di prestiti alle PMI tedesche. Sono queste le aree in cui la stretta creditizia si sta facendo maggiormente sentire. Non è una coincidenza. Dobbiamo infatti renderci conto che i prestiti bancari sono limitati dal capitale disponibile, e gli enti creditizi restano bloccati finché non viene reperito altro capitale o non viene venduto il prestito. Quanto prima riusciremo a far funzionare la cartolarizzazione europea di qualità, tanto meglio sarà. Potrebbe sembrare che, se una percentuale di mantenimento del 5 per cento è garanzia di buona condotta da parte delle banche, una percentuale del 10 per cento sarebbe una certezza ancora maggiore, tuttavia la quota mantenuta è soggetta a un'imposta sul capitale, e pertanto riduce il capitale che può essere liberato, limitando i prestiti. Una percentuale del 10 per cento in un periodo di stress continuo sul capitale non potrebbe che danneggiare i mutuatari e le imprese, non le banche. Ecco perché altri enti - dopo essere partiti anch'essi con proposte di mantenimento più elevate - tendono ora ad assestarsi sul 5 per cento. In ultima analisi, sarà la vigilanza intelligente a impedire nuovi abusi futuri, non tanto la regolamentazione retroattiva. Per quanto riguarda i comitati di livello 3, constatiamo che, malgrado i problemi e le carenze della vigilanza, è stato il Parlamento a capire prima degli Stati membri che le lacune non possono essere colmate senza risorse, e ha dato seguito a ciò chiedendo maggiori risorse per i comitati. Gli organismi contabili e di revisione internazionali beneficeranno inoltre di finanziamenti neutrali più diversificati e l'Unione può fare strada in tal senso, ma non a tempo indeterminato se non si assoceranno altri paesi. Sono lieta di aver chiarito questo punto. I finanziamenti andrebbero reperiti anche sul fronte degli utenti, quali gli investitori. Konstantinos Droutsas a nome del gruppo GUE/NGL. - (EL) Signor Presidente, la crisi economica attuale è causata dalla sovrapproduzione e dall'accumulo eccessivo di capitali. E' una crisi del sistema capitalista stesso, come stanno ora ammettendo tutti. Ci si sta adoperando per presentare questa crisi alla stregua di una crisi finanziaria, di una crisi di liquidità, per fuorviare i lavoratori ed evitare di riconoscerne le vere cause, che portano a un aumento della disoccupazione, a una riduzione dei redditi, a rapporti di lavoro flessibili e all'attacco indiscriminato dei medesimi. Le misure adottate per vigilare sulle norme contabili con controlli delle linee di credito e dei fondi propri non solo non limitano la mancata assunzione di responsabilità delle banche, ma sono essenzialmente misure perseguite dalle banche stesse per salvaguardare la loro irresponsabilità con una vigilanza e un controllo di superficie; tale vigilanza, invece di proteggere gli interessi dei piccoli risparmiatori che sono stati e continuano a essere esposti alla crisi economica, manterrà le condizioni di concorrenza delle banche e consentirà loro di utilizzare nuovi strumenti per accumulare profitti. La riserva che le banche hanno espresso persino di fronte al loro cofinanziamento da parte dello Stato in cambio di controlli minimi è tipica della loro posizione di irresponsabilità che, nella giungla del mercato, si traduce ancora una volta in un aumento degli utili e dei prezzi, mentre i lavoratori sono nuovamente costretti a sostenere i costi della crisi. I lavoratori non si lasciano ingannare o disorientare dalle decisioni dell'Unione europea di porre fine alla crisi. Sanno bene che queste decisioni fanno gravare sulle loro spalle tutto il peso della crisi e cercano di salvaguardare profitti ancora maggiori per il capitale. Nils Lundgren a nome del gruppo IND/DEM. - (SV) Grazie, signor Presidente. Abbiamo assistito a un crollo finanziario globale che sta continuando a causarci problemi. Prima di iniziare ad agire a livello comunitario, occorre pertanto analizzarne i motivi. Vorrei dire quanto segue. Innanzi tutto, abbiamo un capitalismo senza padroni. Le grandi aziende non sono più governate dai loro azionisti, bensì dai fondi pensione, dalle compagnie assicurative e da altri tipi di fondi. Ne consegue che i funzionari possono amministrare le aziende come credono, e lo fanno in modo da salvaguardare i loro interessi, che consistono nell'aumentare vertiginosamente i rischi, con i risultati che abbiamo sotto gli occhi. Abbiamo banche che sono "troppo grosse per fallire”, così si dice. La legge Glass-Steagall era nata proprio per impedire tale circostanza, ma è stata abrogata negli Stati Uniti. Dobbiamo valutare se ciò possa o meno essere parte della soluzione. Disponiamo di garanzie sui depositi per i piccoli risparmiatori e anche per quelli abbastanza grandi. Ne consegue che a coloro che depositano i propri risparmi nelle banche non importa se tali istituti di credito siano sicuri, in quanto sanno che saranno i contribuenti a proteggerli. E' un problema. I direttori delle banche centrali non fanno scoppiare le bolle, ma vengono invece elogiati quando fanno sì che tali bolle possano continuare a crescere all'infinito. Alan Greenspan ha acquisito un'eccellente reputazione per qualcosa che, in pratica, spiega alla perfezione il motivo per cui le cose sono degenerate. I mutui subprime hanno rappresentato l'inizio e una parte consistente dalla crisi, e sono stati introdotti da politici che ora sostengono che la recessione si risolverà sottraendo maggiori poteri al mercato. Ne dubito. Il sistema di regolamentazione Basilea II è stato eluso mediante il sistema bancario ombra. Adesso parliamo di nuove regole per il capitale. Se la matrice è la stessa, tali norme si riveleranno inutili. Sono convinto che dovremmo affrontare il problema in maniera diversa e chiederci come procedere. A quel punto scopriremmo che a livello comunitario andrebbe fatto ben poco. Si tratta di un problema globale che andrebbe gestito e risolto altrove. Sergej Kozlík - (SK) Signor Presidente, onorevoli deputati, a mio avviso una delle misure migliori adottate del Parlamento europeo nell'attuale legislatura è stata la decisione dello scorso anno sulla necessità di introdurre normative più rigorose e maggiore stabilità nel sistema finanziario. Peccato che non lo si sia fatto tre anni prima. La presentazione di un progetto di direttiva sui requisiti di capitale è un altro risultato pratico raggiunto in questo contesto. La crisi finanziaria ha richiamato l'attenzione sulle lacune dei meccanismi di vigilanza, ivi compresa la vigilanza consolidata. Concordo sul fatto che il punto di partenza per risolvere il problema dovrebbe essere la creazione di un sistema europeo decentrato di organi di vigilanza bancaria ispirato al modello delle banche centrali europee. Sono inoltre a favore di norme più severe in materia di cartolarizzazione. I cedenti dovrebbero accollarsi una determinata percentuale del rischio derivante dalle esposizioni da essi cartolarizzate e l'investitore dovrebbe esercitare una dovuta diligenza ulteriore. E' l'unico modo per mettere a segno progressi. Zsolt László Becsey (HU) La ringrazio signor Presidente. Desidero complimentarmi con i relatori e i relatori ombra dei gruppi per il compromesso raggiunto. Benché per molti di noi la maggior parte delle argomentazioni siano tutt'altro che ideali o vantaggiose, ritengo che sia importante redigere la regolamentazione adesso, prima delle elezioni. Vorrei fare un paio di osservazioni. 1. In qualità di relatore responsabile del microcredito, sono lieto che la relazione contenesse il requisito, specificato anche nella mia relazione, relativo alla creazione di un sistema di gestione del rischio che rispecchi le caratteristiche del microcredito, quali l'assenza di garanzie reali tradizionali e di sovracapitalizzazione. Spero che accada il prima possibile. Vorrei ringraziare l'onorevole Berès per l'emendamento alla proposta. 2. Mi sono espresso molto criticamente nei confronti degli accordi sulla vigilanza anche durante la discussione sull'emendamento del 2005, che si applica specificamente alla vigilanza degli istituti imprese madri, il che solleva anche dubbi costituzionali concernenti l'insediamento nel paese delle controllate, anche se queste ultime sono solitamente ubicate nei nuovi paesi membri. Tale vulnerabilità viene ridotta, se non addirittura eliminata, dal sistema dei collegi, che secondo me rappresenta comunque solo un passo nella giusta direzione, e non la soluzione reale. Tuttavia, per il bene del compromesso, considero questi sviluppi alla stregua di un progresso, soprattutto perché il compromesso attuale prevede anche una elaborazione celere - sulla base del materiale di De Larosière - del progetto di regolamento sul sistema di vigilanza integrato, una misura che a nostro avviso è già positiva e che può tradursi in un vantaggio non trascurabile in termini di comunitarizzazione. Gradirei ora esprimere un ringraziamento speciale per la solidarietà mostrata ai paesi al di fuori della zona dell'euro in merito all'emendamento all'articolo 153, paragrafo 3, in quanto, accettando la mia proposta, il premio di rischio separato non sarà applicabile ai crediti di questi paesi fino alla fine del 2015, crediti da loro generalmente ricevuti in euro dalle casse pubbliche o dalla banca centrale. Tenuto conto di tutti i punti, propongo di votare in blocco sul compromesso, compreso il 5 per cento di mantenimento, in quanto tale misura di per sé mette a segno un progresso. In conclusione, visto che si tratta del mio ultimo intervento, vorrei ringraziare lei, signor Presidente, e tutti i miei colleghi per il lavoro che ho potuto svolgere qui negli ultimi cinque anni. Elisa Ferreira (PT) Quest'anno la ricchezza europea registrerà una flessione del 4 per cento e la disoccupazione toccherà la soglia dei 26 milioni. Il mondo e l'Unione europea sarebbero dovuti intervenire di più, meglio e prima in termini di regolamentazione dei mercati finanziari. Accolgo con favore il lavoro svolto da quest'Assemblea, spesso in circostanze urgenti, ma vorrei comunque sottolineare il contributo offerto dal gruppo socialista al Parlamento europeo, che avrebbe dovuto essere maggiormente riconosciuto al momento opportuno. Deploro la lentezza della reazione della Commissione, che è stata più frammentaria e limitata di quanto non imponesse e non imponga la situazione, come dimostrato dalla proposta recente sui fondi hedge. L'adozione della direttiva sui requisiti di capitale rappresenta un altro passo nella giusta direzione. Sappiamo che non è sufficientemente ambiziosa e che tradisce le aspettative, ma oggi la cosa che più conta è trasmettere alle istituzioni finanziarie e ai mercati un segnale chiaro del fatto che le cose non possono più andare avanti così. Plaudo al lavoro del relatore e dei relatori ombra, in particolare dell'onorevole Berès, per raggiungere un compromesso. La direttiva in questione introduce regole chiare, ma molto lavoro dovrà ancora essere fatto durante la prossima revisione, in cui occorrerà dedicarsi alle questioni più controverse, in particolare il livello di mantenimento ai fini della cartolarizzazione. Oggi è indispensabile che il Parlamento adotti questa direttiva, in modo da trasmettere ai cittadini europei un segnale chiaro che le cose stanno cambiando e che continueranno a farlo, e che la situazione ci preoccupa in maniera particolare. Wolf Klinz (DE) Signor Presidente, onorevoli colleghi, la crisi europea ha messo a nudo la necessità di rivedere il quadro dei mercati finanziari dell'Unione europea. Il mio gruppo è a favore delle proposte sviluppate nei negoziati del dialogo a tre, soprattutto quella relativa a una nuova direttiva sui requisiti di capitale delle banche. Grazie al mantenimento del 5 per cento per la cartolarizzazione, verrà potenziata la vigilanza sulla base del rischio, scomparirà l'abuso di strumenti speciali e migliorerà la qualità dei prodotti strutturati. Deploro tuttavia che la norma relativa ai prestiti interbancari che scadono nell'anno in corso sia molto restrittiva e che i contributi taciti di capitale vengano accettati come capitale a pieno titolo solo per un periodo transitorio. I progressi compiuti con la ristrutturazione del quadro dei mercati finanziari sono positivi ma non ancora sufficienti. Pertanto, il lavoro continuerà. Mi auguro che le banche si dimostrino più collaborative degli ultimi mesi, quando hanno ricoperto più il ruolo dell'osteggiatore che non del partner alla ricerca di soluzioni lungimiranti. Werner Langen (DE) Signor Presidente, vorrei innanzi tutto annunciare che abbiamo iniziato il secondo progetto, tema della discussione odierna, volto a riportare la normalità nella regolamentazione dei mercati finanziari. La crisi dei mercati finanziari può essere attribuita in parte a carenze dei mercati e in parte alle lacune di regolamentazione. Abbiamo stilato un elenco di misure che devono essere regolamentate dalle agenzie di rating. Abbiamo adottato risoluzioni in materia di direttiva sui requisiti di capitale, di retribuzione dei dirigenti, di fondi hedge, di norme contabili e di struttura europea di vigilanza. Oggi ci occupiamo del secondo punto. Si stanno conducendo i negoziati sulla base di un voto in sede di commissione, non secondo la consueta procedura di prima lettura, bensì partendo da un accordo raggiunto tra Consiglio, Commissione e Parlamento. Riconosco che l'onorevole Karas ha indubbiamente raggiunto molti obiettivi. Tuttavia, molti miei colleghi, al pari di me, hanno un'opinione diversa, come ha precisato l'onorevole Klinz. Mi riferisco essenzialmente al mantenimento per la cartolarizzazione. La crisi del mercato delle cartolarizzazioni e di quello finanziario è scoppiata tra le altre cose perché sono stati creati prodotti del mercato finanziario senza l'assunzione di alcun rischio proprio. Per tale ragione le banche non si fidano più le une delle altre, perché nessuna offre dei titoli per i quali si assume la responsabilità mediante il rischio. La proposta prevede un mantenimento pari al 5 per cento. A mio avviso, il 10 per cento sarebbe molto più indicato, per questo ho presentato un emendamento. Sono certo che il Consiglio, se accetterà tutte le altre proposte, dovrà prendere in considerazione tale percentuale di mantenimento. Noi, come Parlamento, abbiamo il compito di fornire ai cittadini ulteriori rassicurazioni sul fatto che non si potrà mai ripetere una crisi globale dei mercati finanziari come questa. Per tale ragione propongo e chiedo di accettare il compromesso raggiunto dall'onorevole Karas ad eccezione del mantenimento del 10 per cento e della deduzione dei contributi taciti di capitale. Ieke van den Burg (EN) Signor Presidente, è il mio ultimo dibattito qui in Aula e nutro sentimenti contrastanti. Sono molto soddisfatta della decisione che abbiamo preso, in merito alla relazione Hoppenstedt, di incrementare i finanziamenti a favore dei comitati di livello 3. E' un passo verso una solida vigilanza europea dei mercati finanziari che si sono espansi ben oltre i confini nazionali. Ho sempre appoggiato con convinzione tale misura, e spero che la discussione in merito prosegua con vigore anche nella prossima legislatura. L'altro fascicolo sulla direttiva in materia di requisiti di capitale (CRD) non rappresenta, a mio parere, un buon esempio di miglioramento della regolamentazione ai sensi del processo Lamfalussy da noi sviluppato nei 10 anni di mia attività. Appoggerò i risultati perché dobbiamo trasmettere un segnale forte al mercato, ma avrei preferito un approccio maggiormente ispirato ai principi e una consultazione più trasparente nel processo politico. Ma la fretta di giungere a questo risultato non ce l'ha permesso. Mi auguro che a fine anno, quando si procederà a una revisione completa della CRD, si terrà debitamente conto anche del processo Lamfalussy. Raccomando fortemente alla commissione per gli affari economici e finanziari di reintrodurre tale processo. Nel mio ultimo intervento vorrei anche riallacciarmi alle affermazioni dell'onorevole Berès e dire al commissario McCreevy che è un peccato che il suo intervento per la regolamentazione di questi mercati finanziari sia stato troppo riduttivo e troppo tardivo. Voglio esprimere il mio apprezzamento ai colleghi della commissione per gli affari economici e finanziari per la collaborazione che mi hanno offerto in questi 10 anni. Auguro loro per la prossima legislatura di aggiudicarsi un commissario che si dedichi esclusivamente ai mercati finanziari, con un portafoglio che si concentri veramente su questo tema così importante che ci ha procurato una situazione attuale così disastrosa, un commissario che privilegi la regolamentazione e un'adeguata vigilanza dei mercati finanziari a livello europeo. Udo Bullmann (DE) Signor Presidente, onorevoli deputati, quando si vuole svuotare uno stagno, non si chiede alle rane più grasse come vorrebbero che si procedesse. E' questo il problema della relazione sulla direttiva in materia di requisiti di capitale, oggetto del dibattito odierno. Se tra dieci o vent'anni non vogliamo continuare a istituire banche fraudolente, dobbiamo obbligare gli istituti bancari e di credito ad assumersi una buona parte del rischio imprenditoriale, se continuano a gestire prodotti critici. Il 5 per cento non è significativo. Il commissario McCreevy aveva proposto il 15 per cento e l'industria ha ridotto tale percentuale al 5 per cento. Il Consiglio non ha obiettato e il Parlamento europeo ha fatto veramente una magra figura. Noi socialdemocratici tedeschi voteremo a favore di un mantenimento elevato e del proseguimento dei contributi taciti di capitale, in quanto una politica della concorrenza che attacca un modello imprenditoriale e che non si occupa della ristrutturazione delle banche è ingiusta. Spero che adotteremo una soluzione ragionevole e che, dopo il 7 giugno, ci sarà un Parlamento che prenderà il coraggio a due mani e farà sentire chiaramente la sua voce durante la ristrutturazione del mercato finanziario. Antolín Sánchez Presedo (ES) Signor Presidente, l'adozione della direttiva non dovrebbe subire ulteriori ritardi, visto che si tratta della prima risposta alla crisi dell'agosto 2007. Viste le circostanze, andrebbe applicata con prudenza per evitare scossoni, e dovrebbe essere accompagnata da una revisione più ambiziosa, in linea con gli sviluppi internazionali. Le istituzioni finanziarie necessitano di una base di capitale solida e di competere in maniera equilibrata mediante una definizione armonizzata dei fondi propri, in particolare degli strumenti ibridi, e un rafforzamento proporzionato della gestione dei grandi rischi. E' essenziale introdurre più trasparenza e allineare gli interessi degli emittenti e degli investitori nel processo di cartolarizzazione. Il mantenimento di almeno il 5 per cento di questi prodotti cartolarizzati sul bilancio, evitare l'impiego multiplo di tali prodotti e intensificare la dovuta diligenza degli investitori sono passi nella giusta direzione. La creazione di collegi di vigilanza per i gruppi transfrontalieri e il rafforzamento del ruolo del comitato delle autorità europee di vigilanza bancaria (CEBS) consentiranno di conseguire una vigilanza europea più pienamente integrata. Margarita Starkevičiūt (LT) Anch'io vorrei unirmi ai ringraziamenti dei miei colleghi per cinque anni di collaborazione eccellente, anche se devo ammettere che ci sono ancora delle questioni irrisolte per la prossima legislatura. Prima tra tutte, questa direttiva non risolve il problema della valutazione delle attività bancarie. L'approccio basato sul rischio non è stato commisurato all'obiettivo e dobbiamo veramente pensare a un altro tipo di valutazione, forse il cosiddetto approccio sulla base della performance. Inoltre, non abbiamo ancora deciso chi sosterrà i costi. I contribuenti di quale paese rischieranno i propri risparmi se un grande gruppo europeo dovesse avere delle difficoltà? Verrà costituito un fondo speciale a livello europeo? Ci saranno diversi paesi che contribuiranno a un fondo congiunto? Finché non avremo una risposta, non potremo affermare di avere a disposizione una regolamentazione solida e ben articolata del settore finanziario. Miloslav Ransdorf - (CS) Signor Presidente, sono fermamente convinto che le misure che stiamo discutendo dovrebbero essere anche di carattere preventivo, vista la gravità della situazione. Il volume dei derivati finanziari sul mercato mondiale è cinque volte maggiore al prodotto interno lordo mondiale, e questa bolla è destinata a scoppiare, con il rischio di un tracollo drastico del PIL, soprattutto negli Stati Uniti. Ne risentirebbe il mondo intero, compresi i paesi europei. Sussiste inoltre il pericolo dell'iperinflazione, in quanto l'idea prevalente, soprattutto negli Stati Uniti, sembra essere che tutti i problemi possono essere risolti alimentando continuamente il sistema, benché questa strategia mostri notevoli lacune. Reputo pertanto che l'aspetto preventivo sia estremamente importante, e che dovremmo semplicemente vietare alcuni degli strumenti più controversi utilizzati sui mercati finanziari, come ad esempio il sistema bancario ombra. Presidente Prima di dare la parola al Commissario McCreevy, con riferimento al fatto che diversi colleghi hanno effettuato oggi in Aula il loro ultimo intervento, sento, a nome dei colleghi, ma anche a nome di tutti i cittadini e degli elettori europei, di doverli ringraziare per l'impegno che hanno profuso in questi anni. Il compito che hanno assunto, di cercare di migliorare le cose, credo che meriti il ringraziamento di tutti i nostri concittadini. Charlie McCreevy membro della Commissione. - (EN) Signor Presidente, vorrei innanzi tutto rivolgere un ringraziamento particolare ai relatori, gli onorevoli Karas e Hoppenstedt, e agli altri parlamentari per l'impegno profuso nell'individuazione di compromessi per le due aree specifiche. Per quanto riguarda la relazione Hoppenstedt, l'esito positivo del Coreper di stamani prepara il terreno per un'adozione in prima lettura. Un accordo su quest'iniziativa strategica sarebbe molto gradito, in quanto trasmetterebbe il segnale giusto: il segnale della nostra determinazione a reagire alla crisi finanziaria, a rafforzare la vigilanza finanziaria e a migliorare il processo di valutazione degli standard per l'informativa finanziaria e la revisione contabile. Ma si tratta solo di un primo passo in un cammino molto lungo. Nei mesi a venire, attendo con impazienza l'occasione di proseguire questo lavoro con voi nel nuovo Parlamento. In tema di cartolarizzazione, conveniamo tutti sul fatto che il requisito di mantenimento del 5 per cento è soltanto un primo passo. Il comitato di Basilea si occuperà di mantenimento quantitativo, come richiesto dal G20. L'Unione europea è già più avanti, e contribuiremo a promuovere una maggiore coerenza a livello globale. Un'osservazione sulla cartolarizzazione. L'intervento dell'onorevole Bowles sull'argomento è stato molto deciso. E' un'accesa sostenitrice della cartolarizzazione e ne ha puntualizzato gli aspetti positivi, sottolineando gli importi ingenti che vengono versati nei mercati dei capitali per le piccole e medie imprese e in generale per i prestatori in tutti gli Stati membri dell'Unione europea. Se qualcuno avesse l'impressione che io non comprenda i vantaggi che la cartolarizzazione offre negli anni, vorrei dirgli che si sbaglia di grosso! Nel ruolo che ricoprivo in precedenza, molto prima di venire qui, ero ben consapevole dei vantaggi della cartolarizzazione. Tuttavia, la questione è la percentuale che dovrebbe mantenere l'emittente originario della cartolarizzazione in tale situazione specifica. Accetto la posizione dell'onorevole Bowles, secondo cui in futuro il mantenimento di qualsivoglia percentuale finirà per essere soggetto alle imposte sul capitale. Non si può sapere con certezza quando finirà l'attuale crisi finanziaria. Tuttavia, indipendentemente da quando accadrà, secondo me possiamo essere certi che negli anni a venire le istituzioni finanziarie a tutti i livelli saranno obbligate a detenere capitali più ingenti e più qualitativamente elevati rispetto alle somme prestate. Io non ci sarò - a differenza di molti di voi - tuttavia, indipendentemente da come finirà, l'esito inevitabile di questa crisi finanziaria specifica sarà proprio questo - non in tempi ristretti, magari nemmeno nel medio periodo, ma a lungo termine accadrà sicuramente. Se consultassi la mia sfera di cristallo, è questo che vedrei per gli anni a venire. E così è la percentuale l'oggetto del dibattito. Sapete come la penso in materia. Ho opinioni molto radicate e di lunga data sull'argomento. Nel corso della fase dedicata al Consiglio dei ministri e poi con il Parlamento europeo sono stati presentati svariati emendamenti su diversi "pareri contrari” all'una o all'altra cosa e i miei funzionari, dietro mia richiesta, si sono espressi molto a sfavore, in quanto sono un acceso sostenitore del semplice fatto che il 5 per cento di qualcosa sia meglio del 55 per cento di nulla. Indipendentemente dal numero dei "pareri contrari”, che sia il 5, il 10 o il 15 per cento, il 15 per cento di zero è comunque zero. Per questo sono lieto che la Commissione, nella relazione che presenterà entro la fine dell'anno, torni sulla questione per garantire una formulazione precisa. Ne sono fortemente convinto, perché non voglio vedere pareri contrari specifici. Apprezzo tuttavia le dichiarazioni dell'onorevole Bowles e di altri circa i meriti della cartolarizzazione per il mercato dei capitali. Spero di non aver dato l'impressione contraria. Infine, anch'io vorrei unirmi al presidente nell'augurare agli onorevoli deputati in procinto di lasciare l'Assemblea buona fortuna per le loro future carriere, qualsiasi esse siano. Li ho conosciuti quasi tutti in una veste o nell'altra nei miei cinque anni qui e apprezzo il loro contributo, anche se non l'ho sempre condiviso. Non vorrei citare nessuno in particolare, se non l'onorevole Purvis, i cui consigli sono sempre stati saggi, misurati, ponderati e mai dogmatici, auguro a lui in particolare un futuro coronato dal successo. Othmar Karas relatore. - (DE) Signor Presidente, onorevoli colleghi, ci tengo innanzi tutto a ringraziarvi del sostegno e del segnale che stiamo lanciando ai risparmiatori, alle aziende, alle banche e al mondo della finanza. Il dibattito è stato molto aperto e ha inoltre messo in luce le debolezze e l'esigenza di ulteriori sviluppi. Posso assicurarvi che tutti i vostri desideri, unitamente alle vostre critiche e alle riserve, hanno svolto un ruolo nei negoziati, e che abbiamo cercato di inserirli nei considerando e nella richiesta di revisione. Nulla di ciò che è stato detto qui oggi non è stato anche citato nell'accordo presentato - a volte il ruolo svolto non è stato determinante, ma comunque non abbiamo trascurato nulla. E' pertanto evidente a tutti che si tratta di un passo in avanti importante, anche se non è quello definitivo, in quanto nell'accordo annunciamo, diamo notizia e promuoviamo ulteriori provvedimenti e precisiamo l'orientamento del dibattito. In altre parole, la discussione proseguirà, deve farlo. Credo tuttavia che sia importante trasmettere un segnale chiaro adesso, in questa legislatura, per indicare che siamo competenti, che vogliamo creare fiducia, sicurezza e stabilità, che possiamo reagire tempestivamente e che sappiamo quello che va ancora fatto in futuro. Vi chiedo pertanto di compiere questo passo insieme e con una maggioranza significativa. Vi ringrazio della discussione. Karsten Friedrich Hoppenstedt relatore. - (DE) Signor Presidente, ho già espresso il mio parere su determinate questioni nella prima tornata di discussione. Vorrei tuttavia ribadire con molta chiarezza che il mondo, compresi i nostri partner negli Stati Uniti, in Cina e in altri luoghi, segue con attenzione l'Unione europea, il Consiglio, la Commissione e il Parlamento per vedere come reagiremo alla crisi. Ho già puntualizzato che una reazione c'è stata, visibile in determinate norme che sono in fase di rielaborazione. Negli Stati Uniti le cose stanno cominciando a muoversi con la direttiva sulle riassicurazioni e altre iniziative analoghe, quali le garanzie reali. Inoltre, sappiamo per esperienza che se noi europei non abbiamo niente di concreto in mano, i nostri partner non si periteranno di reagire. Il mese scorso e questo mese abbiamo preso delle decisioni, abbiamo dato loro un seguito, e siamo riusciti a individuare soluzioni ragionevoli con il Consiglio. Vorrei cogliere nuovamente quest'occasione per ringraziare la Commissione, nonostante l'irremovibilità che a volte l'ha caratterizzata, e il Consiglio, con cui abbiamo cercato di trovare soluzioni ragionevoli in sedute notturne e in molti dialoghi a tre; li ringrazio perché soltanto un'ora fa hanno approvato anche il compromesso ragionevole da noi formulato. Ringrazio naturalmente i miei colleghi nella commissione per gli affari economici e monetari, gli onorevoli Berès, Bowles e altri, ma anche il personale, che si è sobbarcato gran parte degli oneri. Forse è importante precisare ancora una volta che ho partecipato all'introduzione del mercato unico europeo, ho svolto funzioni di coordinatore durante il varo della moneta unica e iniziative simili. Sono pietre miliari che ovviamente hanno influito sul mio lavoro e sulla formulazione delle mie politiche. E' stato divertente lavorare con tutti voi, e vorrei ringraziare ancora una volta i miei colleghi, la Commissione e il Consiglio - mi ripeto - per la collaborazione. Porgo i miei migliori auguri per il futuro a tutti coloro che loro malgrado non torneranno. I compiti sono tanti, tra cui quello di trasmettere il messaggio dell'importanza dell'Unione europea e della rilevanza del lavoro svolto dal Parlamento europeo. Inoltre, per le elezioni che si terranno in Germania il 7 giugno e altrove tra il 4 e il 7 giugno, è importante richiamare l'attenzione dei cittadini sull'importanza del nostro lavoro. Spero che l'affluenza sarà elevata. Grazie ancora a tutti voi e buona fortuna per il futuro. E' il mio discorso d'addio, come vi ho già detto. Presidente La discussione congiunta è chiusa. La votazione si svolgerà oggi, mercoledì 6 maggio 2009. Dichiarazioni scritte (articolo 142 del regolamento) Paolo Bartolozzi per iscritto. - Signor Presidente, onorevoli colleghi, attraverso la modifica delle direttive riguardanti gli istituti di credito, la loro consistenza in fondi propri, l'erogazione dei grandi fidi, i meccanismi di vigilanza e di gestione delle crisi, l'Unione europea va verso un riassetto generale dell'intero sistema. La direttiva emendata eliminerebbe le discrezionalità degli Stati membri sui fondi propri che ostacolerebbero l'armonizzazione delle pratiche di sorveglianza e di parità concorrenziali tra le banche. A tali discrepanze si deve ovviare mediante regole comuni per permettere agli enti di controllo e alle banche centrali di fronteggiare l'eventuale insolvibilità del sistema bancario soprattutto nei paesi di adozione dell'euro. Le modifiche riguardano la necessità di rendere più efficiente la vigilanza dei gruppi bancari transfrontalieri. La riapertura dei negoziati interistituzionali sull'accordo raggiunto tra PE e Consiglio ha riguardato la soglia minima da attribuire al valore nominale delle cartolarizzazioni. Si tratta della quantità di rischio che le banche devono trattenere nel proprio bilancio quando collocano presso i risparmiatori prodotti "strutturati". In seno al Consiglio tutti gli Stati membri si erano espressi per il mantenimento di una soglia del 5%. Un suo innalzamento comporterebbe l'impossibilità di una ripresa del mercato della cartolarizzazione e non contribuirebbe a riportare sicurezza sui mercati. (La seduta, sospesa alle 11.50, riprende alle 12.05) Andreas Mölzer (DE) Signora Presidente, faccio riferimento all'articolo 145 del regolamento. Nella seduta del 24 aprile, durante la votazione l'onorevole Martin ha dichiarato in mia assenza che una persona non autorizzata aveva espresso un voto illegittimo dal mio seggio utilizzando la mia carta di voto. La presidenza ha respinto immediatamente tale affermazione in quanto incorretta. Mi rendo conto che in questo periodo, in piena campagna elettorale, molti dei miei colleghi danno segni di nervosismo. Tuttavia, la sua affermazione corrisponde a un'accusa di inganno, frode e arricchimento illegittimo da parte mia. E' un'accusa di reato penale grave. L'onorevole Martin diffama, denuncia e scredita il Parlamento, i suoi deputati, persino i funzionari, e soprattutto i suoi colleghi austriaci, che diffama regolarmente in pubblico con distorsioni della realtà, mezze verità e bugie, in una misura che non sono più in grado di tollerare. Esigo che ritratti questa accusa, che mi porga le sue scuse e che venga condannato dalla presidenza. (Applausi) Presidente Grazie, onorevole Mölzer. Come sapranno gli onorevoli colleghi, in quell'occasione la macchina è stata controllata ed è stato riscontrato che non è stata utilizzata impropriamente, per cui la questione è stata risolta. Vedo che l'onorevole Martin chiede la parola. Gliela concedo brevemente. (Mormorii di dissenso) Hans-Peter Martin (DE) Signora Presidente, potrebbe chiedere di fare silenzio in Aula? (Si ride) Oppure verrò punito con la sospensione della mia diaria se oserò pronunciare la parola referendum? Ho il diritto di esprimere un commento personale ai sensi dell'articolo 149. Respingo con fermezza le dichiarazioni del mio onorevole collega. Ricordo bene quello che ho detto in plenaria in assenza di molti degli estremisti di destra e dei criminali qui dietro di me. E lo ribadisco. E se vengo accusato... (Proteste) Qui si sentono tanti commenti così orribili che non me la sento nemmeno di ripeterli in pubblico. Ma è così che si comportano gli estremisti di destra. E' la storia che ce lo insegna, ed è questo il pericolo immenso che incombe su di noi. Per quanto riguarda l'accusa di illegittimità del mio operato, mi limito a ricordare che saranno stati fatti anche molti tentativi di criminalizzarmi, ma non c'è mai stata alcuna inchiesta penale, e non perché i magistrati o i pubblici ministeri austriaci avessero dei pregiudizi, bensì perché si rendevano conto dell'infondatezza delle accuse. Se adesso gli estremisti di destra cercano il confronto con tali argomentazioni, sta all'elettorato giudicarli. (Il Presidente interrompe l'oratore) Presidente L'abbiamo ascoltata. Le ho detto che la questione è stata chiarita. Adesso basta. Grazie. Beniamino Donnici Signora Presidente, onorevoli colleghi, Presidente, come ella sa e come invece non sanno molti colleghi, a causa della estrema scarsità di informazioni fornite dalla Presidenza su questa vicenda che si vuole far passare sotto silenzio, la Corte di giustizia europea si è definitivamente pronunciata sul lungo contenzioso che, mio malgrado, mi ha visto contrapposto al Parlamento europeo e all'onorevole Occhetto. La Corte ha annullato la decisione di questa Assemblea del 24 maggio con la quale non è stato convalidato il mio mandato dopo la proclamazione da parte delle autorità nazionali ed è stato condannato il Parlamento europeo al pagamento delle spese. La tempestiva decisione della Corte ha inteso ripristinare la legittima composizione dell'Assemblea prima della scadenza del mandato, invece il Presidente Pöttering, alle ore 17.00 del 4 maggio, sulla vicenda ha reso a quest'Aula una comunicazione parziale, ambigua e confusa, investendo nuovamente la commissione JURI per la verifica dei miei poteri, ben sapendo che si tratta solo di una presa d'atto. Non solo, ma ha omesso di sollecitare la convocazione straordinaria della Commissione, essendo questa l'ultima seduta della legislatura, a meno che non ritenga prorogare il mio mandato anche nella prossima. Invito pertanto la Presidenza entro domani a correggere questo ulteriore e grossolano errore ottemperando alla sentenza della Corte di giustizia. Signora Presidente, avrei voluto che fosse risparmiata al Parlamento europeo questa pesante sconfitta giudiziaria e tuttavia saluto lei e i colleghi con viva cordialità. Presidente Grazie, onorevole Donnici. Abbiamo preso atto delle sue osservazioni e, ovviamente, il presidente ha rilasciato una dichiarazione lunedì pomeriggio. I suoi commenti verranno trasmessi alla rionione dell'Ufficio di presidenza di oggi pomeriggio.

Europejski system azylowy w świetle niedawno wydanej decyzji Europejskiego Trybunału Praw Człowieka (debata) Przewodniczący Kolejnym punktem porządku dziennego jest debata w sprawie europejskiego systemu azylowego w świetle niedawno wydanej decyzji Europejskiego Trybunału Praw Człowieka. Cecilia Malmström komisarz - Panie Przewodniczący! Orzeczenie Europejskiego Trybunału Praw Człowieka z dnia 21 stycznia w sprawie M.S.S. przeciwko Grecji i Belgii wyraźnie uzmysłowiło nam, że UE musi pilnie stworzyć wspólny system azylowy i że musimy popierać państwa członkowskie, jeżeli chodzi o zapewnienie im możliwości wywiązania się z obowiązku zapewnienia wystarczającej opieki międzynarodowej. Komisja zawsze twierdziła, że stosując unijny dorobek prawny - a rozporządzenie dublińskie jest ważnym elementem obecnego unijnego dorobku prawnego - państwa członkowskie nie są zwolnione z obowiązku zapewnienia ochrony praw podstawowych. Europejski Trybunał Sprawiedliwości przypomniał tę zasadę w swoim orzeczeniu. Orzeczenie to nie ma wpływu na wynikające z rozporządzenia zasady funkcjonowania systemu dublińskiego, czyli systemu umożliwiającego decydowanie, które państwo członkowskie jest odpowiedzialne, regulującego rozpatrywanie wniosków azylowych, gwarantującego skuteczny dostęp do procedur określania statusu uchodźców i zapobiegającego nadużywaniu procedur azylowych poprzez wielokrotne składanie wniosków. Jednak ocena systemu dublińskiego przeprowadzona przez Komisję pokazała, że jest co poprawiać. Już w 2008 roku Komisja zaproponowała zmianę rozporządzenia dublińskiego, by zlikwidować stwierdzone niedociągnięcia. Zabiegała zarówno o zaostrzenie norm ochrony osób starających się o azyl, jak i o podniesienie poziomu skuteczności systemu dublińskiego na korzyść państw członkowskich. Popieram zdecydowane poparcie przez Parlament Europejski wniosku Komisji i zachęcam Radę oraz Parlament Europejski do współdziałania na rzecz uzyskania wyważonego kompromisu, który doprowadzi do przyjęcia poprawionego rozporządzenia Dublin 2. Taki kompromis musi również obejmować mechanizm na wypadek sytuacji wyjątkowych, który umożliwiał będzie zawieszanie przekazywania uchodźców w razie wyjątkowego i szczególnego obciążenia systemu azylowego. Zapewniłby on wspólne, kompleksowe rozwiązanie spraw traktowanych dziś w sposób dyskrecjonalny, by budować więcej zaufania i faktycznego wsparcia między partnerami dublińskimi. Komisja jest świadoma wad greckiego systemu azylowego, który znajduje się pod wyjątkową presją w związku z wysoką liczbą mieszanych przepływów migracyjnych na terytorium tego kraju i brakiem właściwie funkcjonującego krajowego systemu azylowego. Podjęliśmy już działania, by przeprowadzić analizę sytuacji. Komisja wszczęła postępowanie przeciwko Grecji w sprawie naruszenia unijnego prawa w listopadzie 2009 roku, wyliczając swoje obawy co do przestrzegania przez ten kraj różnych przepisów unijnego prawa. Grecja zobowiązała się zreformować swój system azylowy w oparciu o plan działań przedłożony Komisji w sierpniu zeszłego roku, w którym określono działania doraźne i długofalowe. Od tego czasu w Grecji uchwalono ważne przepisy. Jednocześnie Komisja angażuje się w szeroko zakrojone wysiłki, by pomóc Grecji, wspólnie z państwami członkowskimi, UNHCR i agencjami UE. Wsparcie to obejmuje znaczną pomoc finansową i praktyczną na rzecz reformy krajowego systemu azylowego, zarządzania granicami i wydaleniami oraz bardziej efektywnego wykorzystania unijnych środków na potrzeby zarządzania migracją, a także lepszej współpracy z krajami sąsiedzkimi, w szczególności z Turcją. Zakończę przypominając, że fundamentami naszej Unii są wartości poszanowania godności ludzkiej, wolności, demokracji, równości, państwa prawa i szacunku dla praw podstawowych. Prawo azylu jest jednym z praw podstawowych, które Unia Europejska zobowiązała się chronić i promować. Komisja jest w pełni zaangażowana w tworzenie sprawiedliwego, skutecznego i zorientowanego na ochronę uchodźców wspólnego europejskiego systemu azylowego. To najlepszy sposób na wspólną obronę praw człowieka jako jednego z najważniejszych filarów przestrzeni wolności, sprawiedliwości i bezpieczeństwa. Manfred Weber Panie Przewodniczący, Pani Komisarz! Polityka azylowa jest tematem niezwykle aktualnym, jak niedawno przekonaliśmy się w Lampedusie i w Grecji. To temat, który dotyczy Europejczyków. Powinniśmy być dumni z tego, co udało nam się osiągnąć w Europie, w tym z naszych wspólnych standardów, właściwego rozpatrywania wniosków azylowych i z naszego sposobu traktowania dzieci i rodzin. Powinniśmy być dumni z tego wszystkiego. Europa jest obszarem oferującym pomoc i partnerstwo ludziom cierpiącym prześladowania na całym świecie. Jednak decydującym czynnikiem nie jest to, co przelewamy na papier w komisjach Parlamentu, w Komisji i w Radzie, ale co dzieje się w rzeczywistości. Belgia i Grecja zostały niedawno potępione przez Europejski Trybunał Praw Człowieka za niewdrażanie i nieprzestrzeganie istniejących przepisów. Świadczy to o tym, że proces egzekwowania przepisów nie działa. Chciałbym prosić Komisję, by czyniła szybsze postępy, oprócz wcielania w życie opracowanych już planów działań. Musimy mieć możliwość szybszego uchwalania i wdrażania ważnych norm. W konkretnym przypadku Grecji chciałbym zauważyć, że mamy granicę, której można strzec z obu stron. Jestem rozczarowany sposobem postępowania w tym względzie naszego partnera, Turcji. Podpisaliśmy umowę o readmisji z Turcją, która wymaga od niej o wiele mniej, niż gdyby była ona członkiem Unii Europejskiej. Dlatego myślę, iż powinniśmy oczekiwać od Turcji, że będzie w tym względzie dokładać większych starań. Nikt nie kwestionuje naszego poczucia solidarności. Chcemy zapewnić praktyczną pomoc w postaci Europejskiego Funduszu na rzecz Uchodźców i Frontexu, zarówno w przypadku Grecji, której została już udzielona pomoc, jak i w przypadku Lampedusy we Włoszech. Nikt nie kwestionuje europejskiej solidarności. Teraz potrzeba jej o wiele bardziej niż kiedykolwiek. Stavros Lambrinidis Panie Przewodniczący! Jak pokazał wyrok Trybunału, wszyscy znajdujemy się w pułapce rozporządzenia Dublin II. W wyniku nierównego rozłożenia odpowiedzialności państwa członkowskie toczą spór o to, kto jest odpowiedzialny, w związku z czym od lat zewsząd padają skargi, a uchodźcy jak cierpieli, tak cierpią. Do niedawna 90 % imigrantów i osób starających się o azyl w Europie trafiało tu przez Grecję. Teraz, ze względu na uchodźców z Algierii, presja przeniosła się na Włochy. Jak długo jeszcze niektóre strony będą kazały nam udawać, że jest to problem grecki, włoski, maltański czy cypryjski? Nasze granice to europejskie granice. Nasza polityka rozwojowa, nasza polityka zagraniczna, czy też raczej jej brak, to kwestie europejskie. Mój kraj podjął niedawno istotne kroki w kierunku poprawy sytuacji azylowej, dzięki solidnej pomocy Komisji Europejskiej. Niestety jednak, to nie wystarczy. Nowe rozporządzenie dublińskie musi umożliwić powstrzymywanie masowych odesłań uchodźców do pierwszego państwa członkowskiego. Należy stworzyć autentyczną, dogłębną solidarność między państwami członkowskimi. Zaapelował o to ten Parlament. Nadszedł czas, by niektórzy członkowie Rady przestali się bawić w Poncjusza Piłata, umywając ręce. Cecilia Wikström Panie Przewodniczący! Z orzeczenia Europejskiego Trybunału Praw Człowieka jasno wynika, że Belgia i Grecja naruszyły art. 3 i 13 europejskiej Konwencji o ochronie praw człowieka i podstawowych wolności. Tym samym oba te kraje są winne nieludzkiego i upokarzającego traktowania jednego z afgańskich azylantów w trakcie jego odsyłania z Belgii do Grecji. Niestety sprawa ta wcale nie jest wyjątkiem. Przedmiotowe orzeczenie Europejskiego Trybunału Praw Człowieka jest jednak precedensowe, a zatem ważne. Jako sprawozdawca Parlamentu ds. przeglądu rozporządzenia Dublin II z zadowoleniem przyjmuję to orzeczenie. Jasno i wyraźnie wynika z niego, że wszystkie kraje muszą powstrzymać się od odsyłania ludzi do Grecji tak długo, jak sytuacja w tym kraju będzie taka, jak obecnie. Orzeczenie to pokazuje też potrzebę europejskiej solidarności. Jeżeli poważnie traktujemy stworzenie wspólnego systemu azylowego do 2012 roku, musimy współdzielić odpowiedzialność i pomagać sobie wzajemnie. Chciałabym zapytać Komisję, czy orzeczenie to zmienia jej postrzeganie systemu dublińskiego jako kamienia milowego wspólnego systemu azylowego; chciałbym też wiedzieć, czy Komisja ma dostęp do statystyk wskazujących na podstawy podejmowanych przez państwa członkowskie decyzji dotyczących przekazywania uchodźców. Ważne, byśmy unikali podobnych sytuacji, jak obecna. Parlament ma jasny pogląd na rozporządzenie dublińskie i z niecierpliwością oczekujemy możliwości rozpoczęcia negocjacji. Do naszych priorytetów zaliczyć należy kwestię zatrzymania w celu wydalenia, mechanizmu solidarności, praw nieletnich i wzmocnienie przepisów dotyczących sądowych środków odwoławczych. Oczekuję Pani odpowiedzi, Pani Komisarz, a także dalszej owocnej współpracy z Panią. Judith Sargentini Panie Przewodniczący! Pytanie brzmi: co więc zrobimy teraz, kiedy Europejski Trybunał Praw Człowieka (ECHR) stwierdził, że "nie wolno wam odsyłać azylantów do Grecji”? Rozwiązanie zaproponował minister sprawiedliwości mojego kraju, Holandii. Powiedział: "Podejmiemy natychmiastowe działania, by pomóc Grekom ściślej monitorować ich granice, stworzyć system azylowy, a wówczas będziemy mogli po prostu odsyłać wszystkich starających się o azyl w ramach systemu dublińskiego do Grecji”. Oczywiście, w ostatecznym rozrachunku nie jest to żadne rozwiązanie. W tym Parlamencie wszystkie partie, reprezentujące całe spektrum polityczne, stwierdziły bowiem, że musimy wprowadzić do systemu dublińskiego klauzulę o solidarności. Jeżeli tego nie uczynimy, kraje południowe będą miały zawsze gorzej niż mój kraj, leżący nad Morzem Północnym, do którego brzegów nie przybija tak wielu uchodźców. Sądząc po napływie imigrantów do Lampedusy, Pani Komisarz, możemy stwierdzić, że nawet mimo bardzo uważnego monitorowania granic, i tak trzeba być przygotowanym na nieprzewidziane zdarzenia. Czy zgadza się teraz Pani z Grupą Zielonych/Wolnego Przymierza Europejskiego, że obecnie system dubliński legł w gruzach - i kiedy można się spodziewać zdecydowanych działań na rzecz jego zmiany? Czy zgadza się Pani z naszą diagnozą, którą można streścić przysłowiem "jak Kuba Bogu, tak Bóg Kubie”, teraz bowiem to kraje północy są zmuszane, by okazywać solidarność? Chciałabym również dowiedzieć się, co Pani sądzi na temat wydanego w zeszłym tygodniu przez Trybunał w Strasburgu wyroku, z którego treści wynika, że liczba spraw z art. 39, czyli liczba wniosków o zawieszenie deportacji, wzrosła w zeszłym roku o 4 000 %, ponieważ ludzie zorientowali się, że system dubliński po prostu nie działa. Na koniec pragnę powiedzieć, że w sporze między służbami wsparcia morskiego (MSS) a władzami belgijskimi ustalono ostatecznie, że błąd leżał po stronie belgijskich władz. Musiały wypłacić odszkodowanie z tytułu największego roszczenia finansowego. Dopuściły się zaniedbań. Kiedy możemy oczekiwać zmian systemu dublińskiego, tak by ludzie ci nie byli już dłużej narażani na nieludzkie warunki? (Mówczyni zgodziła się odpowiedzieć na pytanie w ramach procedury niebieskiej kartki zgodnie z art. 149 ust. 8 Regulaminu) Barry Madlener (NL) Panie Przewodniczący, Pani Poseł Sargentini! Dlaczego nie usłyszałem z Pani ust, że to Turcja zachowuje się niewłaściwie, wpuszczając tych wszystkich ludzi na swoje terytorium? Dlaczego nie usłyszałem od Pani, że te nadmiernie skomplikowane europejskie przepisy azylowe są nadużywane przez tak wiele osób, przez handlarzy ludźmi, poszukiwaczy szczęścia, tylko dlatego, że są one zbyt skomplikowane? Dlaczego tego nie usłyszałem z Pani ust? Judith Sargentini (NL) Dziękuję, Panie Przewodniczący, za danie mi sposobności odpowiedzi na to pytanie. Myślę zatem, że powinniśmy wpierw "dostrzec belkę we własnym oku”. Europa narobiła bałaganu we własnym systemie azylowym. Dopóki nadal będziemy bałaganić, a nie ulżymy Grecji w rozwiązaniu problemu azylantów, raz na zawsze, i nie zapewnimy obowiązywania jednolitej procedury oceny, czy dana osoba jest faktycznym uchodźcą politycznym, dopóty nie będziemy mogli obwiniać innych. Zgadzam się z Panem, Panie Pośle Madlener, że handlarze ludźmi powinni być aresztowani i że Turcja rzeczywiście powinna stworzyć przyzwoity system azylowy, tzn. system uznający uchodźców politycznych niepochodzących z Unii Europejskiej, ale z innych części świata. W związku z powyższym najpierw poszukałabym "belki we własnym oku” i zrobiła porządek we własnym kraju. Timothy Kirkhope w imieniu grupy ECR - Panie Przewodniczący! Pragnę powiedzieć Pani Komisarz, że to oczywiste, iż mamy do czynienia z systemem, który się zepsuł. Jedna rzecz jest jasna, a mianowicie że istnieje sprzeczność między orzecznictwem europejskich sądów a unijnymi przepisami. Nowe akty prawne nie są już wdrażane, ale raczej interpretowane w nowatorski sposób. Uważam, że Unia Europejska jest najlepiej wyposażona, by poradzić sobie z wyzwaniami imigracji za pomocą wyrafinowanego, niedyktatorskiego systemu; nie za pomocą zharmonizowanych europejskich przepisów, ani moralizatorskich orzeczeń europejskich trybunałów, ale za pomocą solidarności, współpracy i dobrej komunikacji między europejskimi sąsiadami. Musimy dopilnować, by odciążenie jednego kraju nie powodowało dociążenia innego. Oczywiście mamy obowiązek wobec innych państw członkowskich UE i wobec ludzi poszukujących bezpieczniejszego życia w większej wolności, ale niedawne orzeczenie Trybunału świadczy o większych problemach, do których należą relacje między europejskimi trybunałami, europejskimi ustawodawcami a państwami członkowskimi, a także kontrola ich własnych granic. Pani Komisarz! Chciałbym się dowiedzieć, w jaki sposób Komisja stara się stawić czoła tym problemom w dłuższej perspektywie czasowej. Czy może Pani zapewnić ten Parlament, że nie ograniczymy się po prostu do stworzenia dodatkowych przepisów, które niewątpliwie zostaną w przyszłości podważone przez jeden z europejskich sądów, i zamiast tego czy może nam Pani powiedzieć, w jaki sposób skutecznie wesprzeć Grecję i inne państwa członkowskie, które muszą się obecnie zmagać z takim ciężarem? Cornelis de Jong Panie Przewodniczący! Najpierw słowo podziękowań i poparcia dla pani komisarz Malmström. Słusznie zaapelowała ona w zeszłym tygodniu do państw członkowskich o podjęcie działań w zakresie całego pakietu aktów prawnych w sprawie azylu. Rzeczywiście nie jest to menu à la carte. Nagły napływ tunezyjskich uchodźców jest tego najświeższym dowodem. Włochy mają największe trudności z zapewnieniem przestrzegania właściwych procedur przyjmowania uchodźców i procedur azylowych. Jeżeli pozostałe państwa członkowskie będą nadal biernie się przyglądały, to tylko kwestia czasu, zanim Europejski Trybunał Praw Człowieka stwierdzi, że należy zawiesić przesyłanie wniosków azylowych do Włoch, tak jak to uczynił w przypadku Grecji. Dlatego w interesie wszystkich leży, byśmy opracowali procedurę na wypadek sytuacji nagłych w ramach systemu dublińskiego, jak to zaproponowała Komisja, i byśmy szybko wprowadzili w życie wiążące umowy w sprawie przyjmowania azylantów oraz wysokiej jakości procedurę azylową. Chciałbym usłyszeć od Pani Komisarz, czy nie uważa, że wybrani posłowie do PE mogliby udzielić jej dalszej pomocy w przekonaniu państw członkowskich, by wreszcie podjęły te jakże potrzebne działania. W każdym razie może ona liczyć na moje zaangażowanie. Barry Madlener (NL) Panie Przewodniczący! Holandia jest ponownie zmuszona sprzątać bałagan po Grecji. Najpierw holenderscy podatnicy musieli zapłacić miliardy euro, by ratować ten kraj przed bankructwem, a teraz trafia do nas z Grecji dwa tysiące azylantów, których nie wolno nam odesłać. Holandia nie chce tych azylantów. Holandia już i tak dość się nacierpiała i nadal cierpi w związku z masową imigracją i nieudanym eksperymentem wielokulturowym. Holandia chce zmniejszyć liczbę imigrantów niemających perspektyw, a Europa musi zacząć prowadzić o wiele surowszą politykę imigracyjną. W przeciwnym razie Europa staje się Euarabią. Grecja jest jednak również ofiarą swojego złego sąsiada, Turcji. Powinna w związku z tym zbudować mur, by powstrzymać emigrantów z Turcji i emigrantów, którym Turcja pozwala na tranzyt przez jej terytorium. Powinniśmy oczywiście ukarać Turcję za zapewnianie nielegalnym imigrantom dostępu do terytorium Grecji. Wreszcie, europejskie przepisy azylowe powinny być o wiele surowsze. Bądźmy szczerzy: 99 % azylantów to nie są tak naprawdę azylanci, ale imigranci zarobkowi nadużywający przepisów azylowych. Georgios Papanikolaou (EL) Panie Przewodniczący! Będę kontynuował debatę, stawiając następującą hipotezę: widzieliśmy niepokoje w krajach Morza Śródziemnego i w krajach arabskich. Wiemy, że wielu obywateli tych krajów ma nadzieję na lepszy los w Europie. To już fakt, a obawiam się, że hipoteza, którą tu za chwilę omówię, stanie się niedługo kolejnym faktem. Obywatele tych krajów trzecich wyjeżdżają do Europy. Przybywają do Lampedusy - widzieliśmy problemy, które tam powstały - lub starają się dotrzeć do Grecji przez Turcję, wykorzystując ułatwienie, jakim jest ruch bezwizowy odbywający się na podstawie umów, które wiele spośród tych krajów trzecich zawarło z Turcją. Jeszcze inni trafiają na Maltę, niektórzy udają się zapewne do Portugalii i Hiszpanii. Następnie niektórzy z nich wnioskują o azyl. To jasne, że również tu ponownie zastosowane zostaną przepisy rozporządzenia Dublin II. Wiemy, że choć niektórzy azylanci zaskarżają następnie decyzje, to i tak będą zapadały wyroki - tak jak dotychczas - w sądach krajowych, jeszcze przed wydaniem orzeczenia przez jeden z europejskich trybunałów. Tak więc nie udawajmy, że jest inaczej. Pozostaje jeszcze jedna sprawa: niektórzy zostają zatrzymani i nie będą mieli prawa do azylu. Jestem pewny, że wiedzą Państwo, że jeśli chodzi o umowę, w sprawie której Komisja właśnie zakończyła negocjacje i która umożliwi odsyłanie do Turcji w ramach readmisji tych, którzy trafili do UE przez Turcję, to będziemy musieli czekać dwa lata, zanim umowa ta wejdzie w życie, plus trzy lata, które stanowią okres przejściowy dla obywateli krajów trzecich, co daje łącznie pięć lat. Innymi słowy, osoby zatrzymane w tym terminie w związku z kryzysem, w którym znajdujemy się obecnie, będą musiały zaczekać do roku 2016-2017, aż Turcja ich odbierze. Pozwolę sobie powiedzieć, że postępując w ten sposób, Europa nie podoła temu zadaniu. Sylvie Guillaume (FR) Panie Przewodniczący! Myślę, że zawsze warto, byśmy sobie przypominali o licznych zobowiązaniach, a szczególnie o zobowiązaniu z października 2008 roku podjętym w ramach europejskiego paktu o imigracji i azylu, mówiącym, że nadszedł czas, by podjąć nowe inicjatywy na rzecz zakończenia prac nad wspólnym europejskim systemem azylowym, a tym samym zagwarantowania wyższego poziomu ochrony w obrębie Unii Europejskiej. Ponad dwa lata od tego zobowiązania na stół negocjacyjny trafiły wnioski Komisji. Trudno jest jednak nie dostrzec, że ten europejski system azylowy oraz proces harmonizacji nie mogą ujrzeć światła dziennego. Niedawna decyzja Europejskiego Trybunału Praw Człowieka jest, moim zdaniem, ważnym punktem zwrotnym. Rzecz jasna, podkreśla ona niepowodzenia greckiego systemu azylowego, ale wysyła również mocny sygnał w czasie, gdy Grecja rozpoczyna reformę swojego systemu azylowego, a jednocześnie zaczyna podejmować innego rodzaju inicjatywy. Jednakże, pomijając tę konkretną sytuację, bardziej ogólnie zakwestionowano cały europejski system azylowy, szczególnie jeden z jego podstawowych komponentów - rozporządzenie dublińskie - i jego główne założenie, czyli równoważność krajowych systemów azylowych w Unii. Z decyzji tej wynika, paradoksalnie, że wspólny system azylowy stworzył swego rodzaju niesprawiedliwość, zarówno z punktu widzenia osób starających się o azyl, jak i państw członkowskich. W następstwie tej decyzji niezwłocznie potrzebne są wyraźne środki. Do czasu wprowadzenia w Grecji funkcjonującego systemu azylowego, państwa członkowskie muszą zawiesić odsyłanie azylantów do Grecji i stosować klauzulę dotyczącą suwerenności określoną w tym rozporządzeniu, która zezwala im na suwerenne rozpatrywanie wniosków. Również orzeczenie Europejskiego Trybunału Praw Człowieka wysyła sygnał do wszystkich zainteresowanych stron. Myślę, że ta decyzja powinna posłużyć jako katalizator w procesie ujednolicania i zmiany przepisów, w szczególności rozporządzenia dublińskiego. Po pierwsze, chodzi oczywiście o proponowany przez Komisję mechanizm zawieszania przekazywania azylantów, o którym przed chwilą wspomniałam. Orzeczenie Europejskiego Trybunału Praw Człowieka rzuca nowe światło, z jednej strony, na ten mechanizm, a z drugiej, na wewnątrzeuropejską solidarność. Zawieszenie to powinno na nowo wzbudzić dyskusje na temat potrzeby mechanizmu zawieszenia, na warunkach, o których już wcześniej wspomniałam. Po drugie, pomijając ten mechanizm, zawieszenie musi również pełnić rolę dźwigni - lub przynajmniej mam taką nadzieję - która będzie stanowić wsparcie w trakcie negocjowania pozostałych zmian rozporządzenia proponowanych przez Komisję, a także, między innymi, w sprawie gwarancji w ramach tego instrumentu. Wreszcie, zawieszenie przekazywania uchodźców na mocy orzeczenia Europejskiego Trybunału Praw Człowieka powinno nam umożliwić rozpoczęcie myślenia o wewnętrznie groźnej sytuacji, w jakiej znajdują się azylanci. Powinno ono również wymusić wprowadzenie mechanizmu odwołań, który umożliwi zawieszanie przekazania azylantów podlegających decyzji o odesłaniu na podstawie rozporządzenia dublińskiego. Dziś wiele świateł ostrzegawczych płonie na czerwono; mówią nam one, że nadszedł czas zreformowania tego rozporządzenia i zbudowania prawdziwie wspólnego systemu azylowego, dla którego fundamentem będzie solidarność i odpowiedzialność. Nadja Hirsch (DE) Panie Przewodniczący, Pani Komisarz! Mówimy dziś o wyroku wydanym przez Europejski Trybunał Praw Człowieka. Wyrok dotyczy zasadniczo Belgii, ale w ostatecznym rozrachunku ma on wpływ na wszystkie państwa członkowskie Unii Europejskiej. Również Niemcy zdecydowały się nie odsyłać już więcej azylantów do Grecji. Jak wspomniał jeden z przedmówców, musimy zadać sobie pytanie, czy chcemy budować mury dookoła Europy, czy też chcemy bronić prawa do azylu i wzmocnić je, co jako liberał gorąco popieram. Oznacza to jednak, między innymi, że musimy dać każdemu azylantowi szansę skorzystania z odpowiednio uporządkowanego procesu. Musimy zdawać sobie sprawę, że pozwalanie, by całość ciężaru lądowała na barkach krajów południowych, jest niesprawiedliwe i świadczy o braku solidarności. Z racji położenia geograficznego kraje te są narażone na zwiększony napływ uchodźców. Na Lampedusie wynika on z obecnych wydarzeń w Tunezji. Jednak problem ten występuje na tej wyspie na stałe i miejscowe organy azylowe nie mogą sobie z nim poradzić. Również niedawna liberalizacja wymogów obowiązujących wobec Kosowa doprowadziła kilka tygodni temu do ogromnego napływu azylantów do Niemiec. Również my mieliśmy początkowo problem z właściwym rozpatrzeniem wszystkich wniosków. Dlatego, jeżeli rzeczywiście chcemy obronić prawo do azylu, musimy przebudować ten system w sposób zapewniający w przyszłości większą solidarność. Dublin II nie może nadal pozostać w swej obecnej formie. Carmen Romero López (ES) Panie Przewodniczący, Panie i Panowie! Afgańczyk, o którym mowa w orzeczeniu Trybunału Praw Człowieka, nie był imigrantem, nie nadużywał systemu ani nie był ofiarą handlu ludźmi. Ponadto nie obejmowała go konwencja genewska, ponieważ nie był prześladowany. Był azylantem, tak więc otrzymałby ochronę uzupełniającą i ochronę międzynarodową. Orzeczenie to jest zatem ważne w związku z precedensem, który ustanawia. Jak wiele osób może oczekiwać na rozstrzygnięcie odwołania od decyzji zawierającej odmowę przyjęcia wniosku azylowego? Jak wiele osób może żądać odszkodowania w związku z przewlekłością procedur? Co by się stało, gdyby liczba orzeczeń Trybunału Praw Człowieka przeciwko państwom członkowskim przekroczyła tysiąc? Co stałoby się z reputacją Europy? Czy nadal możemy się uznawać za czołowych obrońców praw człowieka, skoro traktujemy uciekających przed wojną azylantów gorzej od kryminalistów? Pani Komisarz! Osoby starające się o azyl mogą oczekiwać w ośrodkach internowania - jeżeli są uchodźcami lub korzystają z ochrony uzupełniającej - do siedmiu miesięcy, bez żadnych praw procesowych. Czy to ludzkie? Przyjęcie pakietu aktów prawnych dotyczących azylu zbyt długo się przeciąga, a wspólny system azylowy nie istnieje, Panie Pośle Weber. Ponadto nie wszystkie państwa członkowskie stosują te same procedury. Brakuje solidarności, co prowadzi do sytuacji, z którą zmagamy się obecnie. Afgańczyk, którego dotyczyła sprawa, uzyskał zadośćuczynienie za szkody niemajątkowe nie w oparciu o rozporządzenie dublińskie, ale jak wysokie może być zadośćuczynienie z tytułu szkód niemajątkowych dla tych, którzy uciekają przed wojną, spędzając w różnych obozach całe lata? Jesteśmy zmęczeni rozmawianiem o nadużywaniu systemu azylowego i o handlarzach ludźmi. Czy nie jest aby tak, że wygodniej jest nam odwracać głowę i przeczyć istnieniu sytuacji, której raz po raz staramy się zaprzeczyć? Rzeczywiście można poprawić rozporządzenie dublińskie, ale trzeba uczynić o wiele więcej. To pilne, Pani Komisarz. Simon Busuttil (MT) Panie Przewodniczący! Omawiane tu orzeczenie Europejskiego Trybunału Praw Człowieka jest nie tyle potępieniem Belgii czy Grecji, ile potępieniem rozporządzenia dublińskiego, ponieważ to właśnie rozporządzenie dublińskie umożliwiło Belgii odesłanie obywatela Afganistanu do Grecji. To niesprawiedliwe. To niesprawiedliwe, że kraje leżące na pograniczu Unii jako jedyne przyjmują na siebie ciężar, ponieważ - powiedzmy to sobie szczerze - kraje te nie są po to, by pełnić rolę policjantów, czy straży granicznej, za całą resztę unijnych państw. Dlatego w związku z wydaniem omawianego orzeczenia przez Europejski Trybunał Praw Człowieka, teraz jasne jest, że odsyłanie przez dane europejskie państwo azylantów do innego europejskiego kraju, będącego pod znaczną presją, jest sprzeczne z europejską konwencją praw człowieka. Takie kraje jak Niemcy i Wielka Brytania zaczęły już to uznawać i zawiesiły przekazywanie uchodźców. W każdym razie musimy niezwłocznie zmienić rozporządzenie dublińskie. Kyriakos Mavronikolas (EL) Panie Przewodniczący! Czuję potrzebę zabrania głosu na dzisiejszym posiedzeniu, ponieważ nie poruszono problemu Cypru i imigracji, z którą się zmagamy. Codziennie na Cypr, czyli do małego państwa zamieszkiwanego przez półmilionową ludność, trafia 30-50 imigrantów, którzy przekraczają zieloną granicę z terenów okupowanych. Nie mamy ośrodków dla osób ubiegających się o azyl. W związku z tym, w razie odrzucenia ich wniosku nie możemy odesłać ich do kraju, z którego do nas przybyli. Napływają oni do nas ze strefy okupowanej, większość z nich niszczy dokumenty i zasadniczo imigranci ci pozostają na wyspie. Gesine Meissner (DE) Panie Przewodniczący, Pani Komisarz! Zdecydowanie nie potrzeba nam murów, by rozwiązać problem azylu. Padła tu propozycja zbudowania muru, dlatego też zdecydowałam się zabrać głos. Każdy, kto mówi coś takiego, zupełnie nie rozumie europejskich wartości. Dla nas to kwestia ochrony praw podstawowych i praw człowieka. Nie możemy mówić o ludziach, którzy uciekli z kraju i starają się o azyl w Europie, bez względu na powody, i o ludziach, którzy dobrowolnie wsiedli na zatłoczoną łódź i narazili swoje życie na ryzyko: "Chcemy odsyłać tych ludzi, zanim jeszcze do nas trafią”. Potrzebujemy sensownych, dobrze funkcjonujących procedur azylowych dla tych ludzi. Nie możemy pozostawiać europejskich krajów, do których przybywają, by same sobie poradziły z tym problemem. Zgadzam się całkowicie w tym względzie z moim kolegą, panem Hirschem. Patrząc na ten problem z innej perspektywy, bez sensu jest mówienie, że chcemy powstrzymać napływ tych ludzi do Europy i nie chcemy ich u siebie przyjąć. W Europie odbywają się obecnie zmiany demograficzne i w przyszłości będziemy potrzebowali integracji, i między innymi azylantów, którzy zechcą tu pozostać. To nie jest tylko kwestia ludzkiego zachowania, ale również zdrowego rozsądku. W związku z tym musimy szybko znaleźć rozwiązanie tego problemu. Andreas Mölzer (DE) Panie Przewodniczący! Jak stwierdzono w wyroku Europejskiego Trybunału Praw Człowieka, system azylowy w Grecji jest nieludzki. Jest tak, ponieważ podjęcie ostatecznej decyzji może zająć nawet pięć lat. Jednak procedury trwają długo w całej Europie, ponieważ osoby starające się o azyl kłamią, palą albo fałszują dokumenty, ignorują decyzje i po prostu wykorzystują system oraz go nadużywają. Dzieje się tak szczególnie w przypadku, gdy nie istnieją zasadniczo powody do udzielenia azylu, a wówczas po zakończeniu ciągnącego się latami postępowania wnioskujący po prostu domaga się pobytu z przyczyn humanitarnych. Wobec nieskuteczności unijnego systemu azylowego musimy wreszcie zdobyć się na szczerość i przyznać, że UE nie może przyjmować imigrantów zarobkowych z całego świata, szczególnie gdy jednocześnie wydaje miliardy euro na pomoc rozwojową i wspieranie demokracji w krajach, z których pochodzą ci ludzie. Potrzebujemy wreszcie jasnej definicji prawa do azylu, która byłaby ściśle powiązana z konwencją genewską, by skończyć z imigracją zarobkową. Powinna ona również przewidywać obowiązek ze strony azylantów do współpracy w ramach procedury. Pozwoli to zlikwidować podstawę prawną, umożliwiającą oszukiwanie pod pretekstem humanitarnym. Salvatore Iacolino (IT) Panie Przewodniczący, Panie i Panowie! Stopniowe znoszenie wiz, z jednej strony, oraz niedawny dramatyczny wzrost przepływów migracyjnych, z drugiej, oznaczają, że pakiet aktów prawnych w sprawie azylu musi znaleźć się wśród najważniejszych priorytetów Rady. Jeżeli inicjatywa ta zostanie poparta przez Komisję, przyniesie ona pozytywny efekt, jakim będzie uregulowanie złożonej kwestii i określenie wspólnej strategii wykonującej decyzję, którą negocjujemy w dniu dzisiejszym, a także zapewnienie możliwości unikania podobnych przypadków odsyłania azylantów, jak ten, o którym dziś rozmawiamy. Oczywiście popieramy ochronę praw człowieka, łącząc przy tym ten wymóg z rygorystyczną weryfikacją wymogów. Pani Komisarz! Ponieważ sytuacja wymknęła się spod kontroli, musimy teraz rozpocząć poszukiwanie pozytywnego zestawu zasad i wyraźnych ram regulacyjnych. To ważne działanie, które - jestem o tym przekonany - może z Pani pomocą zostać poddane pod rozwagę Rady w rozsądnym terminie. Nathalie Griesbeck (FR) Pani Przewodnicząca! Moje pytanie będzie bardzo krótkie, ponieważ debata ta była bardzo intensywna i mam wrażenie, że oprócz niektórych skrajnych kwestii, zgadzamy się co do obaw. Pragnę zapytać Panią Komisarz, jak zamierza sprzeciwić się obrazoburczemu pomysłowi zbudowania muru między Turcją a Grecją, nawet jeżeli uzasadnieniem dla tego pomysłu jest bardzo silna presja, jakiej poddawany jest ten kraj i nawet jeśli, jak wspomnieli niektórzy posłowie, warunki są szczególnie trudne dla osób trafiających do ośrodków dla uchodźców. Chociaż państwa członkowskie mają swobodę planowania swoich przedsięwzięć budowlanych - nawet jeżeli oznacza to zbudowanie muru, który jest zupełnym bezsensem - my Europejczycy jesteśmy żywotnie zainteresowani - zarówno cyklicznie - wydarzeniami na wyspie Lampedusa i orzeczeniami Europejskiego Trybunału Praw Człowieka - jak i strukturalnie - sytuacją krajów Południa. Dlatego nadeszła pora, by pilnie zmienić rozporządzenie dublińskie, tak byśmy mogli przyjąć na siebie wspólną odpowiedzialność za te sytuacje w całej Europie, okazując solidarność i ludzkie podejście. Będziemy w stanie to uczynić tylko poprzez zbudowanie europejskiego prawa azylowego z prawdziwego zdarzenia, co staje się teraz pilniejsze niż kiedykolwiek wcześniej. Sergio Paolo Francesco Silvestris (IT) Panie Przewodniczący, Panie i Panowie! Wartości, na których opiera się Unia Europejska - prawa człowieka i prawa podstawowe - są bezdyskusyjne. Wyrok wydany przez Trybunał wymaga pilnej rozwagi i szybkich, skutecznych działań. Orzeczenie to wymaga opracowania, zdefiniowania i wdrożenia jednolitej strategii i wspólnego zaangażowania. Należy niezwłocznie zająć się procedurami azylowymi, i to w jak najlepszy sposób. Europa nie może jednak porzucić krajów pogranicza zmuszonych do radzenia sobie z wyjątkowymi napływami imigrantów, które mają negatywny wpływ nie tylko na nie, ale na całą Europę. Kraje pogranicza nie udźwigną wszystkich obowiązków związanych z kosztami i organizacją, jakie wymagane są do rozpatrywania wniosków azylowych, które często wymagają ogromnej ilości czasu i długiej oraz uważnej oceny. Terminy te oraz prześwietlanie migrantów nie mogą prowadzić do naruszania ich godności, którą przecież i tak należy chronić w każdych okolicznościach. Cecilia Malmström komisarz - Panie Przewodniczący! Chciałabym podziękować wszystkim przedmówcom. Orzeczenie jest niezwykle interesujące, ale nie oznacza całkowitego podważenia systemu dublińskiego w jego obecnym kształcie. System ten funkcjonuje, lepiej lub gorzej, i niezależnie od orzeczenia zobowiązuje państwa członkowskie do zapewniania poszanowania praw podstawowych. Niemniej w orzeczeniu wskazano na kilka ważnych kwestii, w związku z którymi rzeczywiście musimy zreformować konwencję dublińską i ją poprawić. Dlatego też Komisja zaproponowała poprawki, i jestem bardzo szczęśliwa, słysząc, że pracują Państwo nad nimi i że również dostrzegają Państwo potrzebę zapewnienia jakiegoś rodzaju mechanizmu na wypadek sytuacji wyjątkowych. Całkowicie się z Państwem zgadzamy w tym względzie. Musimy również przyspieszyć nasze prace nad stworzeniem wspólnego systemu azylowego. Większość posłów do Parlamentu się z tym zgadza i jestem bardzo wdzięczna za pracę, jaką Parlament wykonuje w tym zakresie. Najlepszym sposobem na sukces jest kontynuowanie pracy, publikowanie sprawozdań i zachęcanie Rady do rozpoczęcia negocjacji. Istnieje dziś zbyt wiele różnic między państwami członkowskimi, i nie można na to dłużej zezwalać. We wspólnej Unii, kierującej się wspólnymi wartościami i stosującej wspólne normy i umowy międzynarodowe, nie może być takich różnic, jak obecnie. Ludzie muszą być traktowani w przyzwoity sposób. Musimy zapewnić ochronę najsłabszym. Musimy posiadać efektywne systemy, tak by ludzie nie byli przetrzymywani w zamknięciu miesiącami, czasami latami. To bardzo dotkliwe dla oczekujących i bardzo kosztowne dla społeczeństwa. Musimy poprawić sytuację w tym zakresie. Raz jeszcze mogę wyłącznie zachęcić Państwa i Radę do dalszej pracy w tym zakresie. Jeżeli chodzi o Grecję, Komisja czyni wiele, by pomóc. Rząd grecki pracuje nad własnym planem działań. To bardzo ambitny plan, ale od samego początku jasne było, że problemu tego nie da się rozwiązać w jeden weekend. Jest wiele problemów długofalowych. Jesteśmy po to, by wspierać, a to, że w działaniach Fronteksu uczestniczą wszystkie państwa członkowskie i że zaoferowały one ponadto różne rodzaje pomocy - pomoc gospodarczą lub wiedzę techniczną, tłumaczy, pomoc administracyjną - świadczy o istnieniu prawdziwej europejskiej solidarności. Musimy pomóc Grecji, ponieważ Grecja znajduje się pod ogromną presją, i jest to również między innymi wyzwanie europejskie. Oczywiście główna odpowiedzialność spoczywa na Grecji. Grecja uczyniła sporo, ale musi zrobić więcej. Nie jestem przekonana, by płot lub mur były dobrym rozwiązaniem, ponieważ są inne, o wiele pilniejsze reformy. Współpracujemy również z EASO, nowym urzędem wsparcia w dziedzinie azylu w Valletcie. Współpracujemy też z UNHCR. Niedawno Turcja pokazała, że może postępować w sposób konstruktywny i jest zdolna do współpracy. Po ośmiu latach zakończyliśmy negocjacje w sprawie umowy o readmisji. Mam nadzieję, że państwa członkowskie zaakceptują to w trakcie następnego posiedzenia Rady, które odbędzie się w przyszłym tygodniu. Jeżeli chodzi o liczby, o które poprosiła pani poseł Wikström, z danych liczbowych za lata 2009 i 2010, którymi dysponuję, wynika, że Grecja otrzymała od państw członkowskich 16 328 wniosków o przejęcie odpowiedzialności nad migrantami albo ich odebranie. Spośród tej liczby 12 638 (77 %) rozpatrzono pozytywnie. Mimo to państwa członkowskie odesłały tylko 2 251 osób, czyli nieco mniej niż 14 %. Raz jeszcze pragnę Państwu podziękować za wsparcie, jakiego udzielacie na rzecz prac, które staramy się wykonać nad pakietem aktów prawnych w sprawie azylu. Akty ustawodawcze trafiły na stół. Kontynuujmy nasze wspólne prace - Komisja, Parlament i Rada - by jak najszybciej wykonać naszą pracę, tak byśmy wreszcie stworzyli wspólny europejski system azylowy. Przewodniczący Zamykam debatę.

1. Syövän torjunta laajentuneessa Euroopan unionissa (äänestys) - Ennen tarkistuksesta 2 toimitettua äänestystä Marios Matsakis (EN) Arvoisa puhemies, syöpä voi aiheuttaa kroonisia sairauksia ja voi mahdollisesti johtaa vammautumiseen. Jotta uusi 34 a kohta olisi täsmällisempi ja uskottavampi, ehdotan siksi suullista tarkistusta sanojen ”voivat kuulua” ja ”mahdollisesti” lisäämiseksi tähän kohtaan asianmukaisiin paikkoihin. (Suullinen tarkistus hyväksyttiin.)

A SIS II rendszerrel kapcsolatos jelenlegi helyzet (vita) Elnök A következő napirendi pont a következők együttes tárgyalása: az Európai Néppárt (Kereszténydemokraták) és az Európai Demokraták Képviselőcsoportja nevében Carlos Coelho, az Európai Parlament Szocialista Képviselőcsoportja nevében Martine Roure és a Liberálisok és Demokraták Szövetsége Európáért Képviselőcsoport nevében Henrik Lax által a Tanácshoz intézett szóbeli választ igénylő kérdés a SIS II. projekt alakulásáról - B6-0010/2009), és az Európai Néppárt (Kereszténydemokraták) és az Európai Demokraták Képviselőcsoportja nevében Carlos Coelho, az Európai Parlament Szocialista Képviselőcsoportja nevében Martine Roure és a Liberálisok és Demokraták Szövetsége Európáért Képviselőcsoport nevében Henrik Lax által a Bizottsághoz intézett szóbeli választ igénylő kérdés a SIS II. projekt alakulásáról - B6-0011/2009). Carlos Coelho Elnök úr! Soros tanácsi elnök úr! Bizottsági elnök-helyettes úr! Hölgyeim és uraim! Az Európai Parlamentben egyértelműen támogatjuk a SIS II. (Schengeni Információs Rendszer) gyors üzembe helyezését, aminek 2007-ben meg kellett volna történnie. A SIS második generációja közösségi megközelítést képvisel a tekintetben, hogy szükség van a külső határokon a biztonság növelésére és olyan fontos újítások megosztására, mint a biometrikus adatok és a figyelmeztető jelzések összekapcsolása. Elfogadjuk, hogy ez a rendszer csak akkor helyezhető üzembe, ha stabil és napi 24 órában működőképes. Véleményem szerint eljött az ideje, hogy kiderítsük, ki a felelős ezért a késedelemért, hogy mélységében megvizsgáljuk a helyzetet, és hogy olyan megoldásokat találjunk, amelyek műszakilag megbízhatóvá teszik a projektet és helyreállítják már meggyengült hitelességét. Tudjuk, hogy a múlt évben különböző teszteket végeztek, amelyek negatív eredménnyel zárultak, ilyen volt különösen az operációs rendszerre vonatkozó teszt. A Tanács és a Bizottság úgy határozott, hogy a fennálló problémák megoldása érdekében négyhónapos időszakot állapít meg meg, jóllehet nagyobb siker nélkül, amelyről a 2008 decemberében megismételt tesztek eredményei is tanúskodnak. Amennyire tudjuk, az elvégzett javítások ellenére a rendszer teljesítménye, valamint hatékony és hibatűrő működése, az üzenetvesztések, az adatminőség és a nemzeti másolatok központi rendszerrel való szinkronizálási folyamata tekintetében még mindig komoly problémák vannak. A SIS II. természetesen nem indulhat addig, amíg ezek a problémák meg nem oldódtak. Szeretném kifejezni kétségeimet afelől, hogy a szerződött társaság képes-e ilyen rövid idő alatt megoldani ezeket a problémákat, amelyeket jóval hosszabb ideig korábban nem oldottak meg. Remélem, hogy a projekt független ellenőrzése elindítható annak kiderítésére, hogy ki a felelős. Nincs kifogásom a "SIS I mindenkinek” rendszer SIS II. projektté fejlesztésére vonatkozó alternatív technikai forgatókönyvvel szemben, feltéve, hogy a SIS II. projektre vonatkozó jóváhagyott jogi keretrendszert teljes mértékben tiszteletben tartják. Március végén fogják bemutatni a két forgatókönyv vizsgálatára és összehasonlítására vonatkozó jelentést. A Parlament szeretne hozzáférni ehhez a tanulmányhoz, és tájékoztatást szeretne kapni a projektre vonatkozó új irányról - a technikai oldalon a megbízhatósági szint és a jogi következmények tekintetében is -, az új ütemtervről és a költségvetési hatásról. Szeretném emlékeztetni a Tanácsot és a Bizottságot, hogy különösen ebben az időszakban az egész folyamat nagyobb átláthatósága különösen ajánlatos. Martine Roure Elnök úr! A SIS II., amint tudjuk, igen fontos eszköz a schengeni térség biztonságának megteremtéséhez, különösen a 10 új országgal való bővülés után. A jogalapok 2007-es elfogadása óta egyetlen alkalommal sem láthattunk részletes jelentést a fejleményekről, illetve a technikai vagy politikai problémákról, amelyekről azt állítják, hogy hátráltatják a rendszer indítását. A sajtón keresztül értesültünk arról, hogy a központi rendszer teljes biztonságban történő indításához szükséges valamennyi teszt 2008 decemberében sikertelenül befejeződött. Tudjuk, hogy a Bizottság a főbb problémák megoldása érdekében megpróbált egy javítást célzó tervet kidolgozni, és tudjuk, hogy a Tanácson belül számos tagállam már egy olyan alternatíván gondolkozik, amely a jelenleg működő SIS rendszer egyszerű frissítését jelentené. A probléma ezért nem technikai, hanem politikai jellegű. Ezt a Parlamentet arra kérték, hogy együttdöntéssel határozza meg a SIS II. felépítését, amely önmagában biztosítaná a szabadságon, a biztonságon és a jog érvényesülésén alapuló térségünkhöz szükséges biztonságot. Ezen dolgoztunk anélkül, hogy szem elől tévesztettük volna polgáraink biztonságát és alapvető jogaiknak védelmét. Jelen esetben az európai intézmények - különösen a Tanács és a Bizottság - politikai felelőssége forog kockán, mivel úgy véljük, hogy a Parlament a polgárokkal szemben megfelelően töltötte be szerepét. Ma és a jövőben is várjuk e radikális irányváltás politikai indokait. Ez bizonyára komoly következményekkel járhat az ez ideig e projektre előirányzott költségvetésre, kezdve a szükség esetén elérhető források tartalékba helyezésével, egészen a projekt jövőjének és jogalapjának megfelelő meghatározásáig. Henrik Lax szerző. - (SV) Elnök úr! Soros tanácsi elnök úr! Biztos úr! Nekünk az Európai Parlamentben tudnunk kell, hogy a Tanács és a Bizottság még mindig hisz-e abban, hogy a SIS II. valaha elindul és működni fog. A Bizottság ki fog tartani amellett, hogy megtalálja a jelenlegi problémákra vonatkozó technikai megoldást? Mi az előre vezető út? Amint a két korábbi hozzászólásból is kitűnt, mi az Európai Parlamentben szeretnénk naprakész tájékoztatást kapni a problémákról és ez eddig nem történt meg. Ha a SIS II. jelenlegi formájában nem indítható el sikeresen, létezik-e egy B-terv és ezt a B-tervet bemutatják-e? Ahogy Roure asszony említette, a SIS II. kérdése végül is az Unió hitelességének kérdése, ha az EU-n belüli belső biztonság garantálásáról van szó. Nem szabad azonban elfelejtenünk, hogy ugyanazt az infrastruktúrát kell használni a vízuminformációs rendszer (VIS) esetében is. Hosszú távon tehát az Unió vízumpolitikájának hitelessége is felmerül, azaz arra vonatkozó képessége, hogy hogyan kezeli méltó módon a külvilághoz fűződő kapcsolatait. Végül szeretném megkérdezni a Bizottságot, hogy e projekt vonatkozásában még mindig élvezi-e a tagállamok teljes támogatását. Készek-e viselni egy olyan projekt költségeit, amely úgy tűnik, mintha soha nem akarna elindulni? Alexandr Vondra a Tanács soros elnöke. - Elnök úr! Mielőtt mai vitánk témájával kapcsolatban szólnék, kérem, engedjék meg, hogy azzal kezdjem, hogy legmélyebb együttérzésemet fejezzem ki a mai baden-württembergi tragikus esemény áldozatainak hozzátartozói felé. Most pedig engedjék meg, hogy rátérjek mai vitánk témájára. Először is hálásak vagyunk azért a lehetőségért, amelynek köszönhetően megtarthatjuk ezt a vitát. Amint azt mindannyian pontosan tudják, ez egy fontos kérdés. Számos működési probléma vezetett a SIS II. elindítása és működése területén felmerülő konkrét problémákhoz. Az elnökség, kérésüknek megfelelően arra törekszik, hogy teljesen átláthatóvá tegye az Önök számára az e kérdéssel kapcsolatos korábbi történéseket és azok hátterét. A rendszerre vonatkozó eredeti tesztek negatív eredményei miatt 2008 novemberében és decemberében további tesztekre került sor. Az operációs rendszer e tesztjeinek végső eredménye csak 2009 januárjának második felében vált ismertté. A Bizottság a bel- és igazságügyi minisztereket 2009. január 15-i prágai, nem hivatalos találkozójukon tájékoztatta arról, hogy e tesztek eredménye nem volt kielégítő. A miniszterek azonnal megállapodtak abban, hogy egy új átfogó SIS II. irányítási szemlélet bevezetésére van szükség, amely a tagállamokat bevonja a Bizottsággal való együttműködésbe. Az új irányítási személet biztosítani fogja a projekt szorosabb ellenőrzését, amely ezáltal lehetővé teszi a lehetséges nehézségek korai előrejelzését. Megállapodás született továbbá arról, hogy a következő IB-Tanácson, amelyre 2009. február 26-27-én került sor, intézkedéseket hoznak. Ezen a találkozón a Tanács végső következtetésében úgy határozott, hogy felhívja a Bizottságot, hogy a Parlamentet és a Tanács elnökségét folyamatosan, teljes körűen tájékoztassa a SIS II.-vel kapcsolatos problémákról és a további lépésekről. E Parlament azt kérdezte, hogy a mai napig azonosított problémák megkívánják-e a rendszer újraépítését. A Tanácshoz beérkezett, a SIS II. projekt helyzetéről kapott információk szerint számos probléma továbbra is fennáll. Úgy értesültünk azonban, hogy a Bizottság véleménye szerint valamennyi rendezetlen kérdés a SIS II. alkalmazás nagyobb áttervezése nélkül megoldható. Februári ülésén a Tanács hozzájárult a SIS II. elemzési és javítási tervének végrehajtásához, amely lehetővé fogja tenni valamennyi probléma azonosítását és azok azonnali megoldását, a technikai felépítés értékelését, valamint egy stabil és hibátlan SIS II. rendszer biztosítását. A Tanács arról is megállapodott, hogy a készenléti tervet kell követni abban az esetben, ha olyan komoly problémák merülnek fel, amelyeket nem lehet megoldani. A SIS II.-vel szembeni alternatív megoldás tekintetében a februári IB-Tanács üdvözölte a megvalósíthatósági tanulmány befejeződését, amely a készenléti terv részeként a SIS I+ fejlesztésén alapuló SIS II. kialakítására vonatkozó megvalósítható, alternatív technikai forgatókönyv létrehozásának alapjául szolgál. A Tanács azt is kérte, hogy a lehető leghamarabb, de legkésőbb 2009 májusáig az elnökség és a Bizottság nyújtsa be a Tanácsnak a két forgatókönyv mélyreható elemzését és összehasonlítását tartalmazó jelentést. A Tanács e jelentés alapján meg fogja vizsgálni a SIS II. alakulásában elért előrehaladást, valamint az alternatív forgatókönyv vonatkozásában meg fogja vizsgálni a SIS II. célkitűzése elérésének esélyét, amint a SIS II. létrehozására, működésére és használatára vonatkozó jogi keretrendszerben meghatározásra került, a SIS I+ fejlesztés technikai alapján. Ezt a vizsgálatot a lehető leghamarabb, de legkésőbb a 2009. június 4-5-i tanácsi ülésen fogják elvégezni. A rendezetlen problémák megoldására és különösen a pénzügyi vonatkozásokkal kapcsolatos, a Parlament által kért részletek tekintetében a Tanács arra kérte a Bizottságot, hogy ne csak a SIS II.-vel kapcsolatos problémákról tájékoztassa az Európai Parlamentet, hanem rendszeresen teljes körűen tájékoztassa a Parlamentet és a Tanácsot a központi SIS II. projekttel kapcsolatos kiadási adatokról, valamint a teljes pénzügyi átláthatóság biztosítása érdekében tett intézkedésekről. Az elnökségtől és a Bizottságtól kért jelentés alapján a Tanács legkésőbb 2009. júniusi üléséig megvitatja a SIS II. elindítására vonatkozó ütemtervet. Ez figyelembe fogja venni a Schengeni Információs Rendszerről - SIS I+ - a Schengeni Információs Rendszer második generációjára - SIS II. - történő áttérésre vonatkozó tanácsi rendelet tervezetéről szóló, 2008. szeptember 24-i parlamenti állásfoglalásban meghatározott ütemtervre vonatkozó rendelkezéseket. Ez bekerült az október 24-i tanácsi rendelet 19. cikkébe. Biztos vagyok abban, hogy a Bizottság a felvetett kérdésekkel kapcsolatban további tájékoztatással tud szolgálni. Csak biztosítani szeretném Önöket, e Parlament tagjait arról, hogy az elnökség szorosan nyomon fogja követni e kérdést és biztosítani fogja az IB-miniszterek által az előző hónapban elfogadott útirány szigorú betartását. Jacques Barrot Elnök úr! Szeretném megerősíteni a Vondra úr által elmondottakat. Hozzá kell tennem továbbá, hogy Langer úrral, a belügyminiszterek tanácsának elnökével együtt ennek a SIS II.-vel kapcsolatos problémának teljes prioritást biztosítottunk. Megpróbálok néhány pontosítással szolgálni. A SIS II. fejlesztése tekintetében a Bizottsággal kapcsolatban álló fővállalkozó az egyes nemzeti rendszerekkel interaktív működésben álló központi rendszeren elvégzett egy sor működési tesztet. 2008 novembere és decembere között e tesztek eredménye alapján azt a következtetést vontuk le, hogy a központi rendszer nem érte el a szerződésben kikötött szintet. November közepén a Bizottság kezdeményezte a SIS II.-megoldás részletes elemzését, amelyet jelenleg a Hewlett-Packard/Steria végez a tagállamok szakértőivel együttműködésben, valamint két neves informatikai tanácsadócég segítségével és támogatásával. A működési tesztek eredménytelensége után egy körülbelül négy hónapig tartó elemzési és javítási tervet vezettünk be. E terv célkitűzése, hogy a SIS II. alkalmazását kielégítő stabilitási és teljesítményszintre hozza. A terv célja először is, hogy kijavítsa a központi rendszerhez kapcsolódó ismert programhibákat - a programhibák egy részét már ki is javították - másodszor, hogy ellenőrizze, hogy a SIS II. bevezetését ne érintsék leküzdhetetlen strukturális gyengeségek. A kitűzött teszteket számos, prioritást élvező területen végzik annak érdekében, hogy megszüntessék a jelenlegi megoldás felépítését övező bizonytalanságokat. Ez a tevékenység az alapvető problémák technikai elemzésének véglegesítésével párhuzamosan folyik. A Bizottság ezen kívül bevezette a projektirányítás átfogó megközelítését is annak érdekében, hogy a SIS II. központi és nemzeti elemei jobban integrálhatók legyenek, a Bizottság és a tagállamok által jogilag meghatározott hatáskörökkel összhangban. Konkrétan a Bizottság a projektre vonatkozóan közös irányítási struktúrát koordinál. Ez a közös irányítási struktúra hozza össze a nemzeti projektirányítókat, a központi projektirányítókat és a Bizottság fővállalkozóit. Ez a struktúra fogja kísérni a projektet az elemzési és javítási szakaszban, majd a minősítési tesztek alatt, később az áttérési szakaszban, egészen a SIS II. elindításáig. Az elemzési és javítási szakasz végén pontos képünk lesz arról, hogy milyen forrásokra van még szükség a SIS II. elindításáig, és hogy milyen az ehhez kapcsolódó ütemterv, amint azt éppen Vondra úr is említette. Természetesen nem kétséges, hogy a SIS II. 2009. szeptemberi üzembe helyezése késedelmet szenved majd. A SIS II.-vel kapcsolatos jelenlegi nehézségeket a miniszterek január 15-i nem hivatalos találkozóján és a bel- és igazságügyi tanács február 26-27-i ülésén is megvitatták. A Bizottság által, a SIS II. folytatására vonatkozóan javasolt megközelítés főbb vonalait elfogadták. Először is a Tanács támogatta, hogy folytatni kell a jelenlegi SIS I+ alapján álló alternatív technikai megoldásra vonatkozó megvalósíthatósági tanulmányt. Tehát folytatni tudjuk az alternatív megoldásra vonatkozó megvalósíthatósági tanulmányt. Minden alternatív megoldásnak azonban természetesen meg kell felelnie a SIS II.-re vonatkozó, a Parlament és a Tanács által elfogadott jogi keretrendszernek. Nyilvánvalóan nagy figyelmet kell szentelni a beruházások maximális újbóli felhasználásának, valamint a tagállamok és azon társult országok helyzetének, amelyek az elkövetkezendő években a schengeni térség részévé kívánnak válni. A miniszterek elhatározták, hogy amint az épp említésre került, legkésőbb júniusban - június elején -ismét összeülnek, hogy felmérjék az elért haladást, és szükség esetén meghatározzák az új irányokat és esetlegesen az alternatív megoldásra való áttérést. Ennek figyelembevételével a Tanács arra kérte az elnökséget és a Bizottságot, hogy a SIS II. munkacsoporttal szoros együttműködésben és a megfelelő szervekkel konzultálva nyújtson be a Tanácsnak egy, a két forgatókönyv részletes elemzését és összehasonlítását tartalmazó jelentést. A jelentést a lehető leghamarabb, de legkésőbb 2009 májusáig kell elkészíteni. E célból az egyes megoldások előnyeinek és hátrányainak értékeléséhez közös összehasonlítási szempontokban állapodtak meg. Konkrétan ez azt jelenti, hogy június elejéig tanácsi határozat születik, amelyet az elvégzett tesztek figyelembevételével hoznak meg, és amely véleményünk szerint lehetővé teszi a SIS II. folytatását, vagy egy alternatív megoldás felé való elmozdulást, amelynek azonban természetesen meg kell felelnie az Önök által meghatározott célkitűzéseknek. Természetesen nagyon figyeltem arra, amit Coelho úr és Roure asszony a magas átláthatósági szint szükségességéről mondott. Azt szeretném mondani, hogy rendszeresen küldjük és a jövőben is küldeni fogjuk a SIS II.-vel foglalkozó bizottság jegyzőkönyveit. Azt is meg kell mondanom, hogy írtam Deprez úrnak, az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottság elnökének, és részletesen tájékozattam a SIS II. helyzetéről. Ennek a levelezésnek egy példányát Coelho úr is megkapta. Szeretném Lax úrral továbbá azt is közölni, hogy a SIS II.-vel kapcsolatos problémák nem érintik a VIS-t. A SIS II.-vel kapcsolatos problémák nem érintik a VIS-szel megosztott infrastruktúrát. Elmondható, hogy a VIS a tagállamokkal megállapodott terv szerint nagyon jól halad. Amit mondani akarok Önöknek az az, hogy a munkacsoporttal és a Bizottságon belül is valóban szervezett, rendkívül rendszeres megbeszéléseket tartunk a társvállalkozóval és a két társvállalkozóval, különösen a Steriával. Igazán remélhetjük, elnök úr, hölgyeim és uraim, hogy ez a kérdés megoldódik az elkövetkezendő hónapokban, ezzel a végső, június elejeként megjelölt időpontban hozandó határozattal, amikor a Tanácsnak tényleg meg kell hoznia határozatát. Itt és most kötelezettséget vállalok arra, hogy a Parlament tájékoztatást kap ezekről a fejleményekről. Marian-Jean Marinescu A SIS II.-vel kapcsolatos működési problémákat a közelmúltban a Tanács 2009 februári ülésén vitatták meg. Ismételten kiemelték, hogy azonnali megoldás szükséges a SIS II.-t érintő patthelyzetre. Az a benyomásom azonban, hogy válaszok helyett a SIS II.-ről szóló vita után még több kérdés merült fel. A Tanács a SIS II. technikai felépítésével kapcsolatos problémák azonosítása érdekében támogatja egy elemzési és javító terv létrehozását, amelynek célja a rendszer stabillá és megbízhatóvá tétele. Másrészt a Tanács nem zárja ki annak lehetőségét, hogy egy olyan alternatív technikai megoldás elfogadásáról határoz, amely képes a SIS II. által megjelölt célkitűzések elérésére. Bármely lehetőségre is essen a választás, ez nem befolyásolhatja azoknak az országoknak a bevonására vonatkozó ütemtervet, amelyek még ki vannak zárva a schengeni térségből. Szeretném megtudni, hogy a Bizottság milyen intézkedéseket fogad majd el a lehetséges késedelem elkerülése érdekében, és hogyan fogják fedezni az e változásokkal összefüggő pótlólagos költségeket. Románia példája önmagáért beszél. Románia külső határa 2 000 km hosszú. A schengeni térségbe 2011 márciusára történő bevonása fő prioritás. Mindez a határozatlanság befolyásolhatja e határidő betartását. Egy másik dolgot is meg szeretnék említeni. Egy olyan időszakban, amikor a Bizottság a határigazgatásban a következő szakaszokra vonatkozó új jogalkotási javaslat tervezetét készíti elő, meg szeretném kérni a Bizottságot, hogy az e rendszerek közötti legjobb szinergia elérése érdekében mindenekelőtt értékelje a határigazgatáshoz használt jelenlegi rendszerek hatékonyságát, majd ezt követően vizsgálja meg a határlogisztikába történő beruházások lehetőségét. Az EU stratégiai célkitűzéseinek elérése érdekében a Bizottság nem kezdheti a semmiből új eszközök kialakítását mindaddig, amíg a meglévők, mint például a SIS II. vagy a VIS teljes egészében működnek és megbízhatóak. Genowefa Grabowska Elnök úr! Az általunk vitatott helyzet önmagáért beszélő példa, amely azt mutatja, hogy a határok megnyitása terén néha könnyebb konszenzust elérni és politikai megállapodást kötni, mint felülkerekedni a technikai problémákon. A tagállamok Schengenhez történő 2007. december 23-i csatlakozása nagy esemény volt e tagállamok polgárai számára. Tudom, mert én lengyel vagyok. Hazám maga is részesült ebben az áldásban és nagyra értékeli a határok megnyitását, mert ez az utolsó hátrányos megkülönböztetést jelentő körülmény eltűnését jelenti, amely elválasztott bennünket a régi Európai Unió tagállamaitól. A Frontex ügynökség székhelye szintén hazámban található. Tudom, hogy Barrot úr Lengyelországban járt, ahol megbeszéléseket folytatott a Frontexnél és látogatást tett az EU külső határának egy részénél, amelyért Lengyelország felel. Tudom, hogy a gyakorlatban nincsenek komoly problémák ennek a határnak az őrzésével, és hogy a határ biztonságos. Vannak azonban technikai jellegű problémáink, amelyek megoldása politikai problémává alakul, amint azt kollégám, Roure asszony említette. Teljesen egyetértek vele. Ha azonban vannak technikai problémák, ha vannak nehézségek, akkor feltételezem, hogy minden uniós intézmény felelős azért, hogy felszólítsa azt a szervet, amelynek ilyen sokáig tart a SIS II. bevezetése. Sajnálatos, hogy ez nem történt meg, és hogy e témakörben az átláthatóságot kevéssé kényszerítették ki. Úgy gondolom, hogy a polgárok számára fontos problémák megoldása tekintetében az Európai Parlament nem érthet egyet azzal, hogy bármely intézkedést tőle függetlenül hozzanak meg, vagy figyelmen kívül hagyják, különösen a biztonság területét érintő témában. Egy nagyon apró megjegyzéssel szeretném zárni. Ha problémák voltak, ha a Hewlett-Packardnak nem sikerült megoldania a technikai problémákat, nem szabad elfelejteni, hogy Lengyelországban kiváló szakemberek, fiatal emberek vannak, akik remek informatikai mérnökök, és akik az egész világon híresek. Úgy gondolom, hogy hasznosak lehetnek, és a kívánt eredményt jóval olcsóbban, gyorsabban és megfelelőbben érnék el. Hubert Pirker (DE) Soros tanácsi elnök úr! Biztos úr! Schengen egyrészt a biztonság, másrészt a szabadság és a nagyvonalúság közötti kapcsolat szinonimája ma is, és mindig is az volt. Európa polgárai és mi mindannyian ebben az Európai Unió által nyújtott hozzáadott érték egy részét láttuk. Ez mindig kiválóan működött, és eközben az "egy mindenkiért” alapon hatékonyan alkalmazták. Ami ma történik, bosszantó. Bosszantó továbbá az is, hogy a Parlament, amely mindig nagyon együttműködő volt, nem kapta meg a szükséges tájékoztatást. Mi mindig tájékoztattuk Európa polgárait. A II. Schengeni Információs Rendszer tökéletesen és határidőben fog működni, és most azt kellett megtudnunk, hogy problémák adódtak, és úgy tűnik, hogy a dilemma megoldása nem látszik. Szeretném megtudni, hogy helyesek-e a médiában megjelent számadatok, amelyek szerint eddig a II. Schengeni Információs Rendszer kifejlesztésére 100 millió eurót költöttek. A társaságra nézve milyen következmények várhatók? A Bizottság, a Tanács vagy más szerv miért nem vezetett be időben egy ellenőrzési rendszert? Mihael Brejc (SL) Valójában furcsa, hogy a rendszer működtetésére vonatkozó problémák merülnek fel újra és újra, ha ilyen fontos és súlyos technikai kérdéseket vetünk fel. Eddig már foglalkoztunk az adatfeldolgozással kapcsolatos technikai kérdésekkel. Ezért a nagyközönség jogosan kérdezi, hogy miért van az, hogy uniós szinten nincsenek olyan szakértő intézményeink, amelyek kellő szakértelemmel rendelkeznek bármely technikai probléma megoldására, amely a kivételesen nagy és átfogó adatbázisok kezeléséből adódhat. A kezdetektől részt vettem e vitákban. Együtt dolgoztam továbbá az előadóval, Coelho úrral, és ismerek néhány technikai nehézséget és hiányosságot, amely továbbra is fennáll, beleértve a rendelkezésre álló szakértelmi szintet érintő problémákat is. Ezért az az érzésem, hogy el kell végeznünk a rendszer valódi technikai és pénzügyi felülvizsgálatát, és felelősségre kell vonnunk azokat, akik ezt a projektet irányították. Valójában ez nem csak az én érzésem; ez a nagyközönség érzése is. Bernd Posselt (DE) Elnök úr! Biztos úr! Személyesen nagyra értékelem Önöket, de ami itt történik, az valójában tűrhetetlen kontár munka, amely elfogadhatatlan mértékű pazarlást és hozzá nem értést is magában foglal. Ezért nem csak a Bizottságot, hanem az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottságot és a Költségvetési Ellenőrző Bizottságot is felszólítom, hogy részletesen vizsgálja meg ezt a kérdést. Örülök, hogy a Cseh Köztársaság tölti be a Tanács Elnökségének tisztét, mivel Bajorország és a Cseh Köztársaság biztonsági érdekei pontosan megegyeznek. Tudjuk, hogy a határok megnyitásával kapcsolatos valamennyi félelem ellenére a biztonsági helyzet a kiváló rendőrségi együttműködésnek köszönhetően a határok megnyitása óta jelentősen és alapvetően javult. Ez Európa más részei számára is mintaként szolgálhat, és ezt Bajorország nevében szeretném megköszönni a Cseh Köztársaságnak. Elvárjuk, hogy a Schengeni Információs Rendszer végre valamennyi területet lefedjen, és ne korlátozódjon egyedi, példamutató kétoldalú megállapodásokra. Alexandr Vondra a Tanács soros elnöke. - Elnök úr! Szeretném megköszönni Önöknek ezt a vitát. Úgy gondolom, hogy ez azt mutatja, hogy van egy megoldandó probléma. A Tanács, vezetésünk alatt januárban megtette, amit tudott. Komolyan vette azt a kezdeményezést, hogy ki kell dolgozni egy készenléti vagy alternatív tervet, és a határidők meghatározásával sürgetni kell a megoldást. Ez az, amit tenni tudunk. A pénzügyi kérdések tekintetében a Bizottságra hagyom a nyilatkozás lehetőségét. Langer miniszter úr és Barrot biztos úr között kiváló az együttműködés, úgy gondoljuk tehát, hogy képesek leszünk kezelni ezt a helyzetet. Annak a kérdésnek a tekintetében, hogy ez egy politikai vagy technikai probléma, úgy gondoljuk, hogy ez mindössze technikai probléma. Nem bizonyos politikai problémák eltakarására szolgáló ködösítés, amint azt sugallták. Nem - a rendszernek a lehető leghamarabb működnie kell. Grabowska asszony megjegyzéseivel kapcsolatban: igen, nem felejtettük el, hogy mit jelent a váróteremben lenni. Ezt egy évvel ezelőtt megvitattuk. Valamennyi ország, amely e tekintetben bizonyos előrehaladást kíván látni, hirtelen a mi tapasztalatainkhoz hasonló tapasztalatokat él át. Elkötelezettek vagyunk a technikai megoldás kidolgozása iránt, amely további országok iparágainak részvételét teszi lehetővé, az adott ütemtervnek megfelelően. Ezzel a néhány záró megjegyzéssel fejezem be. Sok mindent említettem az elején. Most tovább kell lépnünk. Jacques Barrot Elnök úr! Vondra úr! Köszönöm a cseh elnökség e kérdés iránti elkötelezettségét. Támogatásukat nagyra becsüljük. Először is Marinescu úrnak szeretnék válaszolni azzal, hogy nincs különös probléma, tekintettel arra, hogy azok a tagállamok, amelyek még nem tagjai a schengeni rendszernek, azok is csatlakozhatnak a SIS II. rendszerhez. Számos olyan "résidő” vagy időpont lesz, amikor azok az új tagállamok, amelyek nem tagjai a schengeni rendszernek, csatlakozhatnak a SIS II.-höz, és így, ha minden jól megy, nem lehetnek különös problémák. Grabowska asszony, szeretném továbbá megköszönni mindazt, amit a Lengyel Köztársaság a külső határok őrzése terén tesz. Lehetőségem volt arra, hogy ténylegesen megállapítsam a Frontex lengyel munkacsoportokkal együtt végzett munkájának minőségét az ukrán határon. Roure asszonynak és Grabowska asszonynak válaszul mindössze azt szeretném mondani, hogy a probléma alapvetően technikai jellegű. Ahogy Vondra úr is mondta, nem politikai probléma. Az igazság egyszerűen az, hogy a tagállamok, vagy bizonyos tagállamok, egyre nagyobb igényekkel léptek fel. Ezért meg kell mondani, hogy a SIS II.-nek egyre bonyolultabb célkitűzéseknek kellett megfelelnie. Következésképpen a rendszer összetettebbé vált és az informatikával szemben Önök által tanúsított minden tisztelet ellenére a végrehajtás a vártnál nehezebbnek tűnik. Igaz azonban, hogy a probléma alapvetően továbbra is technikai jellegű, következésképpen megoldhatónak kell lennie. Pirker úrnak szeretném mondani, hogy a Parlament meg fogja kapni a megfelelő tájékoztatást, és erre itt kötelezettséget vállalok. Ezt személyesen is megtettem a projekt folyamán, és úgy gondolom, hogy elmondhatom, hogy ezt valóban abszolút prioritásnak tartom. Szeretném Brejc urat is biztosítani arról, hogy pontosan meghatároztuk a felelősöket. A Bizottsággal együttműködésben felállítottuk ezt a munkacsoportot, amelybe a tagállamok szorosan bekapcsolódnak. Úgy gondolom, hogy most van egy biztos irányítócsoportunk, de társszerződőnknek is képesnek kell lennie arra, hogy megfeleljen az általunk felállított követelményeknek. Szeretnék azonnal válaszolni a Pirker úr és Posselt úr által feltett pénzügyi kérdésre is. A SIS II. projekt vonatkozásában a Bizottság teljes költségvetési kötelezettségvállalása körülbelül 68 millió euró. A vonatkozó szerződések magukban foglalják a megvalósíthatósági tanulmányokat, magának a központi rendszernek a kialakítását, a rendszertámogatást és a minőségellenőrzést, az s-Testa hálózatot, a strasbourgi operatív irányítás előkészítését, a biztonságot, a biometrikus területtel kapcsolatos előkészítő munkákat és a kommunikációt. Tehát a kötelezettségvállalás: 68 millió euró. Ami a kifizetéseket illeti, eddig technikai fejlesztésre ténylegesen 27 millió eurót költöttek: 20 millió eurót a rendszer kifejlesztésére; 7 millió eurót a műszaki fejlődés élvonalát jelentő hálózat biztosítására; és 4 500 000 eurót a minőségbiztosításra. Meg kell mondani, hogyha a Tanács a SIS II. megbízhatóságáról vagy a megbízhatóság hiányáról való meggyőződést követően úgy dönt, hogy a SIS I+R megoldásra tér át, akkor megfontolhatjuk, hogy SIS II.-re kialakított kommunikációs hálózatot használjuk-e, amely azt jelenti, hogy a kapcsolódó beruházások nagy része változatlanul maradhat. Valódi problémánk, hölgyeim és uraim, Schengen, a szabad mozgást biztosító schengeni térség valóban hatékony eszközzel való ellátása. Igaz, hogyha sikerrel járunk a Schengen II. esetében, akkor az általa biztosított eredmények lehetővé tételével ez lesz a világ leghatékonyabb rendszere. Az informatikának azonban rendben kell lennie. Mindenesetre, amit szeretnék mondani Önöknek, a cseh elnökség után - és még egyszer szeretném megköszönni Vondra úrnak a cseh elnökség e nehéz kérdésben tanúsított kötelezettségvállalását - az az, hogy valóban úgy gondolom, hogy a jelenlegi elnökséggel minden erőfeszítést megtettünk annak érdekében, hogy elkerüljünk minden további késedelmet és valóban lehetővé tegyük társszerződőnk számára, hogy megfeleljen elvárásainknak. Mindenképpen lesz egy meghatározott végleges találkozónk, amely lehetővé teszi, hogy a Tanács meghozza a szükséges döntéseket. Természetesen ismételten kötelezettséget vállalok arra, hogy a Parlament megkapja a tájékoztatást. Elnök A vitát lezárom. Írásbeli nyilatkozatok (az eljárási szabályzat 142. cikke) Alin Lucian Antochi Úgy gondolom, hogy ez a projekt, amelynek célja, hogy javuljon az Európai Unió külső határai igazgatására vonatkozó rendszer, nem tekinthető úgy, mint a migráció mint folyamat megállítására irányuló próbálkozás. Az EU határainak biztonságosabbá tételére irányuló intézkedések valódi céljának semmi köze a bevándorlók beáramlásának meggátolásához, hanem azok szigorú ellenőrzése a célja. A migráció megfelelő kezelése hasznos az Európai Unió tagállamai társadalmai és gazdaságai számára is. Hangsúlyoznom kell, hogy az Európai Uniónak nagyobb figyelmet kell szentelnie a konfliktusokkal terhelt területek melletti külső határai igazgatásának. Például az Európai Unió moldovai és ukrajnai határőrizeti segítségnyújtó missziója (EUBAM) által eddig végzett tevékenység különös elismerést érdemel. Ezek között szerepel a határon az egységes vámeljárás bevezetése, a csempészet elleni korlátozások bevezetése és a bűnöző csoportok tevékenységének csökkentése. Másrészt az a tény, hogy mindeddig nem sikerült megoldani a transznisztriai konfliktust, a moldovai hatóságok számára alaposan megnehezíti a határ e szakaszának igazgatását, ahol folytatódik a nagy mértékű illegális migráció. Szeretném kifejezni határozott meggyőződésemet arra vonatkozóan, hogy az Európai Unió kellő politikai, gazdasági és biztonsági befolyással rendelkezik a fent említett illegális tevékenységek megállításához, amely aktívabb részvételt is jelent a külső keleti határain fennálló megoldatlan konfliktusok rendezésében.

Situace na Blízkém východě/Gaza (rozprava) Předseda Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise k situaci na Blízkém východě a v pásmu Gazy. Je mi zvláštním potěšením, že zde mohu přivítat úřadujícího předsedu Rady, českého ministra zahraničních věcí pana Karla Schwarzenberga, který musí ještě dnes odcestovat do Jižní Afriky. Předcházející předsednictví zařídila, aby jejich ministra zahraničních věcí nahradil zástupce, a tak zvlášť oceňujeme Vaši přítomnost zde, pane Schwarzenbergu. Přeji vám velice vřelé přijetí! Samozřejmě nás také velmi těší, že je tu s námi příslušná komisařka paní Benita Ferrerová-Waldnerová - jako ostatně téměř vždy. Jak víte, paní komisařka je také velmi dobře informovaná o problémech v souvislosti s konfliktem na Blízkém východě, a stejně jako pan Schwarzenberg tento region navštívila. Přeji Vám rovněž vřelé přijetí, paní komisařko. Karel Schwarzenberg úřadující předseda Rady. - Pane předsedající, velice děkuji za možnost promluvit v této příhodně načasované rozpravě, která se týká dramatické situace na Blízkém východě. Od 27. prosince, kdy Izrael zahájil vojenskou operaci v pásmu Gazy, jsme svědky prudce se zhoršující situace na všech úrovních. Humanitární následky této vojenské operace jsou pro obyvatele Gazy dramatické. Od jejího počátku zahynulo více než 900 Palestinců, z toho asi 30 % žen a dětí. Jsme hluboce znepokojeni ztrátami na životech civilistů a toto téma je opakovaně uváděno ve stanoviscích českého předsednictví. Evropská unie odsuzuje přetrvávající boje, které vedou k tak vysokému počtu obětí mezi civilním obyvatelstvem, a rodinám obětí vyjadřujeme upřímnou soustrast. Zejména jsme znepokojeni takovými událostmi, jako útok na školu OSN ve městě Džebalíja a ostřelování humanitárních konvojů, při kterém zahynuli humanitární pracovníci. Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí bylo zraněno více než 4 200 Palestinců. Úřad odhaduje, že od zahájení vojenské akce bylo donuceno opustit své domovy asi 28 000 lidí. Mnoho z nich hledá útočiště v provizorních přístřeších, ostatní se uchylují k příbuzným. Největší potřeba humanitární pomoci souvisí s velkým množstvím raněných a s přetíženými zdravotnickými službami. Lidé, kteří museli opustit své domovy, a dále hostitelské rodiny, potřebují konkrétní pomoc, jako jsou potraviny, stany, voda a ostatní prostředky. Vzhledem k rozsáhlému poškození vodovodní infrastruktury, kterou je potřeba co nejrychleji opravit, nemají obyvatelé Gazy téměř vůbec přístup k nezávadné vodě. Dodávky pitné vody jsou proto naprostou nezbytností. Všechny skupiny obyvatel také trpí obrovským nedostatkem potravin. Pracovníkům zahraničních neziskových organizací nebyl od 4. listopadu minulého roku umožněn vstup do Gazy, takže nemohou řádně zajišťovat a monitorovat dodávky humanitární pomoci. Od zahájení vojenských operací se rovněž snížil počet nákladních aut vstupujících do Gazy. V současné době je denní průměr 55 nákladních aut, což je žalostně málo v porovnání s potřebou alespoň 300 nákladních aut denně, aby byly pokryty potřeby 80 % obyvatelstva, jež se stalo na pomoci závislé. Evropská unie tyto tragické události od počátku podrobně sleduje. Tři dny po zahájení vojenských operací se ministři zahraničí setkali na mimořádném zasedání v Paříži, aby situaci projednali. Shodli se na potřebě okamžitého a trvalého příměří a okamžitého zahájení humanitární akce v rámci posílení mírového procesu. Cílem vrcholné schůzky bylo především pomoci ukončit násilí a zmírnit humanitární krizi. Uskutečnila se diplomatická mise na Blízký východ, kterou vedli zástupci předsednictví. Ve dnech 4.-6. ledna navštívila tuto oblast ministerská trojka EU. V rámci této návštěvy proběhla jednání v Egyptě, Izraeli, Jordánsku a také jednání s Palestinskou správou. Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku navštívil také Sýrii, Libanon a Turecko. Řešení krize začíná nabývat zřetelnějších obrysů. V prvé řadě je potřeba bezpodmínečně zastavit raketové útoky ze strany Hamásu na Izrael a ukončit vojenskou akci Izraele, aby bylo možné soustavně dodávat humanitární pomoc, obnovit veřejné služby a naléhavě potřebnou lékařskou péči. Šestiměsíční příměří, které vypršelo 19. prosince, nebylo zdaleka dokonalé. Izrael byl sužován pravidelnými raketovými útoky a informacemi, že jeho nepřítel rozšiřuje svou palebnou sílu. Gaza přestála skutečně ničivou hospodářskou blokádu, která zcela podkopala její ekonomický rozvoj. Abychom dosáhli udržitelného příměří, musíme hledat rozumný kompromis, který přinese úplné zastavení raketových útoků a znovuotevření hraničních přechodů. Řešení, které bude životaschopné, musí zahrnovat také otázku přeshraničních tunelů, zejména podél koridoru Philadelphi, s cílem zabránit pašování zbraní. Toto řešení musí vést také k systematickému a řízenému otevření všech hraničních přechodů, aby se mohla Gaza hospodářsky rozvíjet. Domníváme se, že by mohlo pomoci ustanovení mezinárodních misí, které by sledovaly nastolení příměří a zastávaly roli prostředníků mezi oběma stranami. Evropská unie je v tomto směru připravena vyslat své pozorovatele zpět na hraniční přechod Rafáh a rozšířit mandát evropské hraniční mise co do rozsahu i obsahu. Oceňujeme, že Izrael souhlasil s denním obdobím klidu, aby tak umožnil dodávky potravin, paliva a léků, kterých je v Gaze zoufalý nedostatek. Avšak pouze úplné a okamžité zastavení palby by umožnilo dopravu a distribuci velkého množství humanitární pomoci, kterou Gaza tak naléhavě potřebuje, a obnovení základních služeb. Izrael musí umožnit plynulý a bezpečný přísun humanitární pomoci a dalších nezbytných dodávek, jako jsou potraviny, léky a palivo, palestinskému civilnímu obyvatelstvu v pásmu Gazy, a dále bezpečný pohyb civilních osob a humanitárních pracovníků oběma směry přes hranice pásma Gazy. Ale ani trvalé a komplexní řešení situace v Gaze nebude k nastolení míru v oblasti stačit. Je potřeba, abychom řešili rozsáhlejší a složitější problémy. Potřebujeme novou a souhrnnou strategii, která se zaměří na vnitřní politickou situaci v Palestině, a dále je nutné obnovit mírové rozhovory, které byly v důsledku krize v pásmu Gazy pozastaveny. Více než kdy jindy Palestina potřebuje usmíření a vládu, která bude reprezentovat zájmy palestinského lidu. Podporujeme proto Egypt v jeho roli zprostředkovatele, kterou přijal v souladu s rezolucemi Arabské ligy ze dne 26. listopadu 2008. Jak bylo zdůrazněno v závěrech Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy v prosinci 2008, Evropská unie je připravena podpořit jakoukoli stabilní palestinskou vládu, která bude prosazovat politiky a opatření reflektující zásady Kvartetu. Evropská unie vyzdvihuje potřebu dosáhnout spravedlivého, trvalého a celkového míru na Blízkém východě a požaduje obnovu palestinsko-izraelských jednání a vyřešení všech otevřených záležitostí v izraelsko-palestinském konfliktu, včetně všech stěžejních otázek. Trvalé a komplexní řešení bude v konečném důsledku záviset na tom, jaký bude skutečný průběh mírového procesu na Blízkém východě. Bude potřeba, aby zúčastněné strany okamžitě vyvinuly maximální úsilí s cílem dosáhnout celkového míru, a to na základě představy regionu, kde spolu dva demokratické státy - Izrael a Palestina - žijí bok po boku v míru a s bezpečnými a vzájemně uznanými hranicemi Násilí, které nyní na Blízkém východě propuklo, by mohlo nejen oddálit vyhlídky na mírové ujednání konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Nelze přehlížet ani politickou škodu, kterou vojenská akce působí, a to jak ve smyslu polarizace a radikalizace regionu, tak i ve smyslu dalšího zpochybnění umírněných sil. Oblast, která již příliš dlouho zažívá utrpení, se stane bezpečnou jedině tehdy, bude-li existovat životaschopný palestinský stát. A je to zejména v zájmu Izraele a jeho sousedů. Je proto potřeba přijmout okamžitá opatření s cílem zvrátit škody způsobené válečným konfliktem a obnovit tak možnost dosažení spravedlivého výsledku na základě jednání. (Potlesk) Benita Ferrero-Waldner členka Komise. - Pane předsedo, myslím si, že my všichni jsme věřili v lepší začátek roku 2009. Bohužel čelíme děsivému a hrůznému konfliktu v Gaze, který trvá již třetí týden. Zavdává to příčinu k obrovským obavám. Jednali jsme o tom včera na schůzce s Výborem pro zahraniční věci, Výborem pro rozvoj a s poslanci Evropského parlamentu, kteří tento víkend navštívili Gazu. Úřadující předseda Rady se již zmínil o hrozivém počtu mrtvých a raněných, kterých každým dnem přibývá. Neustále narůstá počet svědectví o obětech, které utrpěly popáleniny nejvyššího stupně, a podpůrné agentury hlásí, že obyvatelstvo trpí akutním nedostatkem potravin, paliva a léků, nemluvě o zničených domech a infrastruktuře. Také Izrael však zaznamenává ztráty a na jeho území Hamás vypaluje stovky raket, jejichž cílem jsou izraelští civilisté. Bohužel válka vždy přináší nesmírné utrpení lidí a tato válka není výjimkou. Proto pomineme-li její nesmírně zničující důsledky, značně oddaluje vyhlídky na mír, podkopává Arabskou mírovou iniciativu a potenciálně by mohla mít velice negativní dopad na stabilitu celého regionu. Chtěla bych v rychlosti nastínit diplomatickou činnost, kterou společně vyvíjíme s cílem ukončit konflikt, a poté abych se zmínila o střednědobých a dlouhodobých výzvách. Činnost jsme začali vyvíjet ode dne jedna, což bylo, myslím, důležité. Víme, že na Blízkém východě nejsme hlavním hráčem, ale byli jsme a stále jsme hráčem důležitým. V reakci na vypuknutí krize se proto v Paříži 30. prosince 2008 uskutečnila mimořádná schůzka ministrů zahraničí EU, která byla velice důležitá při vypracování návrhů - Pařížská deklarace - na ukončení tohoto konfliktu, které poté naše delegace využila i při návštěvě Blízkého východu. Jsou zde tři věci. V první řadě Pařížská deklarace vyzvala k okamžitému humanitárnímu příměří, zahrnujícímu jak bezpodmínečné zastavení raketových útoků na Izrael ze strany Hamásu, tak ukončení izraelské vojenské operace. Požadovali jsme, aby současně s příměřím došlo k trvalému a normálnímu otevření všech hraničních přechodů, jak stanoví dohoda o pohybu a přístupu z roku 2005. Vyjádřili jsme ochotu znovu vyslat misi EU pro pomoc na hranicích na hraniční přechod Rafáh za účelem jeho znovuotevření a také jsme dali najevo, že jsme ochotni prověřit možnost rozšíření pomoci na další hraniční přechody, pokud budou splněny naše bezpečnostní požadavky. Za druhé jsme zdůraznili naléhavé humanitární potřeby, které je nutno zajistit. Zde jsme naléhavě žádali okamžité otevření hraničních přechodů, aby do pásma Gazy bylo možno dopravit nejnutnější lékařskou pomoc, palivo a potraviny a byl umožněn přístup humanitárním pracovníkům a evakuace raněných. Za třetí, zopakovali jsme své stanovisko, že pro izraelsko-palestinský konflikt neexistuje vojenské řešení, že cestou vpřed je mírový proces a že je nutno zvýšit úsilí, jakmile dosáhneme trvalého klidu zbraní. Jak jste slyšeli, naše mise se uskutečnila souběžně s návštěvou prezidenta Sarkozyho, který plánoval návštěvu Sýrie a Libanonu a poté se rozhodl zavítat do Egypta a Izraele, aby posílil toto úsilí, stále na základě naší deklarace ze 30. prosince 2008. Francie v současné době předsedá Radě bezpečnosti, a byla to tedy důležitá iniciativa. Postupovali jsme v úzké koordinaci, včetně společné schůzky v Ramalláhu, kde prezident Sarkozy nastínil plán příměří, pro který jsme my - trojka - do určité míry připravili cestu prostřednictvím jednání s klíčovými zúčastněnými stranami, zejména s Egyptem a Jeruzalémem. Tato úsilí se vzájemně násobila a vyslala silný jednotný signál z Evropské unie, a trojka nejenže předala toto institucionální stanovisko Evropské unie, ale zároveň manifestovala naši přítomnost. Podle mého názoru bylo důležité, že prezident Sarkozy navštívil také Sýrii a potom ho pan Solana doprovázel v Sýrii a Libanonu a také že vedl konzultace s Tureckem. Myslím si, že toto všechno bylo nutné. Zvláště jsem upozornila na humanitární situaci, jak již bylo řečeno, a vyzvala jsem především k otevření hraničních přechodů a také k zajištění alespoň několikahodinového příměří, které umožní mezinárodním organizacím provádět svou činnost. Izrael některé z těchto bodů přijal a při jednání s izraelskou vládou jsem zajistila také umístění pracovníka ECHO v areálu izraelských obranných sil, stejně jako tomu bylo ve válce v Libanonu, a to bylo mocným nástrojem pro lepší koordinaci. Chtěla bych také využít této příležitosti a vyjádřit své poděkování všem statečným kolegům, kteří dosud pracují v Gaze, lidem z UNWRA a ICRC, s nimiž spolupracujeme a kteří dostávají velkou část našich finančních prostředků, ale i řadě dalších. (Potlesk) Chtěla bych také vyjádřit upřímnou soustrast rodinám těch pracovníků, kteří se stali oběťmi této tragické epizody. Komise vyčleňuje značný objem prostředků do fondů na okamžitou humanitární pomoc a jsme připraveni dělat v budoucnu ještě více. Čeho bylo prostřednictvím těchto jednání dosaženo? Jak řekl pan úřadující předseda, jednání obsahovala zásadní prvky pro nejnovější rezoluci Rady bezpečnosti, která pak za několik dní po jednání byla přijata, přičemž Američané se zdrželi hlasování. Okamžité příměří, egyptské záruky na zastavení pašování tunely, otevření hraničních přechodů pro humanitární pomoc, včetně nasazení jednotky - případně s mezinárodní účastí a/nebo s účastí bezpečnostních sil palestinské samosprávy - kontrolující 15 km dlouhý Filadelfský koridor mezi Gazou a Egyptem. Víme, že palestinská samospráva tento návrh přijala a Izrael a Hamás jej nyní podrobně zkoumají. Považujeme za důležité, že velice brzy už něco funguje. Podle mých nejnovějších informací všichni na tom velice intenzivně pracují a možná za několik dní se takového příměří opravdu dočkáme. Věřím, že tomu tak bude. Ze střednědobého hlediska Izrael i Hamás bohužel původně tuto rezoluci Rady bezpečnosti odmítly, ale vzhledem k těmto každodenním kontaktům věřím, že již brzy může být dosaženo dohody. Důležité je, abychom řekli a uznali, že v přímém styku s Hamásem hraje vedoucí úlohu Egypt a také že v tomto směru měla velký význam návštěva prezidenta Sarkozyho v Sýrii a rovněž snahy Turecka. Vím také, že koncem tohoto týdne by se mohla konat vrcholná schůzka arabských zemí v Kataru. Máme v úmyslu, jak tato intenzivní diplomatická činnost ukazuje, podpořit všechny významné aktéry, kteří mají na Hamás nějaký vliv, aby pomohli dosáhnout udržitelného řešení, jak stanoví usnesení 1860 Rady bezpečnosti OSN. Jakmile bude tohoto příměří dosaženo, budeme se muset zamýšlet, pravděpodobně formou konference, jak formulovat konkrétnější opatření, která ulehčí humanitární situaci palestinského obyvatelstva v Gaze. Musíme však dát jasně najevo, že cokoli děláme, nesmí přispívat k nekonečnému koloběhu ničení a obnovy, aniž by bylo dosaženo míru. Za vhodných okolností bych za vámi mohla přijít znovu a snažit se získat vaši pomoc, abyste se smysluplným způsobem podíleli na konstruktivním úsilí, jak jsem to dělala v minulosti. Víte, že generální tajemník Ban Ki-moon cestuje po regionu a doufejme, že i on přispěje k tomuto konečnému úspěchu, který je naprosto nezbytný pro dosažení trvalého příměří. Musíme říci, že z dlouhodobého hlediska současná ofenziva přispívá k oslabení důvěry mezi Palestinci a Izraelci. Vojenské operace nikdy nemohou přinést trvalý mír; toho může dosáhnout pouze vyjednaná politická dohoda. Měl by být proto obnoven dialog mezi Izraelci a Palestinci a mezi Palestinci navzájem. Po zastavení nepřátelských akcí bude, myslím, důležité, aby byly obnoveny rozhovory s cílem co nejdříve dosáhnout úplného míru. Tady musíme spolupracovat s novou americkou vládou, aby mohla od začátku podporovat dvoustranná jednání. V tomto směru vítám závazky Hillary Clintonové navržené na post ministryně zahraničí, které zazněly včera na jejím slyšení v Senátu. Budeme trvat na tom, aby strany jednaly o podstatě, nejen o procesu, a aby proces z Annapolisu byl úspěšně zakončen. Tato krize ukazuje, že potřeba úspěšného závěru je naléhavější než jindy. Ústřední otázkou bude také otázka palestinského usmíření. Není pravděpodobné, že touto operací bude Hamás zničen. Možná z toho vyjde vojensky oslaben, ale politicky posílen. Stanovisko Hamásu, že funkční období prezidenta Abbáse skončí 9. ledna, je další otázkou, která úzce souvisí s reformou Organizace pro osvobození Palestiny a Fatáhu. Aby bylo dosaženo trvalého míru, je jasné, že silná palestinská samospráva musí hovořit za všechny Palestince a musí být zavázána k řešení založenému na existenci dvou států mírovými prostředky. Konflikt v Gaze bohužel může mít i negativní dopady z hlediska regionální podpory mírového procesu. Obraz Izraele u několika arabských promírových režimů se utrpěl přílišným utrpením civilních obyvatel v Gaze. Izraelští vůdci a izraelské obyvatelstvo by si měli nyní uvědomit, jak zhoubně toto působí na jejich touhu jako národa žít v míru. Jsme jejich přátelé a musíme jim říci, že o toto nám jde. Izrael si proto nemůže dovolit ztrácet čas ve svém úsilí o dosažení míru. Toto je můj první krátký, nebo nepříliš krátký rozbor a budeme se muset snažit pracovat na dosažení tohoto trvalého příměří, abychom poté mohli pokračovat dále a zahájit mírová jednání s novou americkou vládou. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra Pane předsedo, po 17 dnech bojů je situace v Gaze tragická. Nejhorší na tom jsou ztráty lidských životů včetně nevinných civilistů a dětí, neboť ty jsou nevratné. Vidíme však také ničení, chaos, nenávist a pomstu; palestinská věc je rozdělená, radikálové posílili na úkor umírněných a mírový proces byl zcela ochromen. Jak zdůraznil úřadující předseda, i když ve válce vyhrajeme všechny bitvy, přesto můžeme ztratit bitvu nejdůležitější, a tou je bitva o mír. Pane předsedo, spíše než se pokoušet určit, kdo je za co odpovědný nebo obviňovat jednu či druhou stranu, případně obě, je třeba udělat to nejdůležitější - jak právě řekla paní komisařka - nastolit okamžité příměří, tak jak to požaduje rezoluce OSN číslo 1860. Jak nám právě připomněl generální tajemník, obě strany musí jednat v souladu s touto rezolucí. Podstatné rovněž je ulehčit hrozivou humanitární a hospodářskou situaci, která panuje v pásmu Gazy řízeném - v uvozovkách - organizací Hamás, kterou má Evropská unie na seznamu teroristických organizací. Přesto nesmíme zapomínat, že Hamás je jednou z příčin konfliktu, který je zároveň důsledkem děsivých okolností. Pane předsedo, moje politická skupina podporuje a respektuje úsilí, které vynakládají všechny politické skupiny této sněmovny na podporu návrhu usnesení, který budeme zítra schvalovat. Zároveň chceme vzdát poctu těm poslancům, kteří se zúčastnili jednání, zejména zástupci mojí skupiny panu Brokovi, který měl velice těžký úkol. Pane předsedo, moje skupina podporuje úsilí Komise a Rady o co nejrychlejší dosažení klidu zbraní, ve spolupráci s arabskými zeměmi - v první řadě s Egyptem - a ostatními členy Kvartetu. Hodně si slibujeme od prohlášení, které včera před Výborem pro zahraniční vztahy Senátu Spojených států učinila Hillary Clintonová, navržená na post ministryně zahraničí Spojených států, která nabídla pragmatickou a účinnou diplomacii založenou na dialogu. Na závěr se dostávám, pane předsedo, k tomu nejdůležitějšímu: Evropská unie je unií hodnot a na prvním místě je hodnota míru. Jsem přesvědčen, že Evropská unie musí v zájmu této věci vynaložit veškeré úsilí a použít celou svou politickou váhu a nesmí dopustit, aby se nám pomotaly myšlenky nebo abychom vůči tomuto konfliktu znecitlivěli. (Potlesk) Martin Schulz jménem skupiny PSE. - (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, pro nás všechny je těžké vést takové diskuse, jako vedeme dnes. Je to těžké proto, že Izrael je přítel, proto, že mnozí z nás - a to platí především o mě - se cítí svázáni s touto zemí poutem hlubokého přátelství. A pokud jde o přítele, o to důležitější je otevřeně diskutovat o sporných tématech. Dosud si tento konflikt vyžádal 1 000 životů během 17 dní. Je to krvavý konflikt a trpí jím hlavně ženy a děti. Existuje rezoluce OSN, která tvoří základ pro vyhlášení okamžitého příměří a zahájení jednání. Je nad slunce jasnější, že tento konflikt lze vyřešit pouze na základě mezinárodního práva, a demokratické zemi založené na vládě zákona by mělo být jasné, že mezinárodní právo a mezinárodní humanitární právo je nutno respektovat. Je to vlastně ostuda, že o tom musíme jednat. Proto vše, co můžeme pro zvládnutí humanitární krize udělat, je vyzývat k okamžitému vyhlášení příměří. Ve svém usnesení neříkáme jen tak něco, ale to, co je rozhodující pro přímé a okamžité ukončení zabíjení, hladovění a utrpení. Je zcela jasné, že stát Izrael má právo se bránit. Je oprávněn bránit se proti lidem, jejichž cílem je zničit tento stát. Jenže demokratická země založená na vládě práva se vždy musí sama sebe ptát, zda prostředky, které k tomu používá, jsou přiměřené. Podle mého odhadu - a domnívám se, že podle většiny mých kolegů poslanců v této sněmovně - jsou tyto prostředky nepřiměřené. (Potlesk zleva) Musíme našim přátelům v Izraeli říci, bez ohledu na jejich politickou orientaci, že jsme si vědomi toho, že Hamás není žádné mírové hnutí. Víme, že v jeho čele stojí lidé, kteří nesdílejí naše základní hodnoty, a samozřejmě každá raketa vypálená na Izrael je útokem, proti němuž má stát právo se bránit - ale přes to všechno, je chybou odmítnout zahájení dialogu. Je-li dialog základní podmínkou mírového vývoje, pak odmítání tohoto dialogu je prodlužováním ozbrojeného konfliktu. Je tedy nutno se v základě přizpůsobit. Bude nutné zahájit dialog s Hamásem. Pokud se do něj Izrael nemůže přímo zapojit - chápu postoj izraelských politiků, kteří říkají, nemůžeme jednat s Hamásem, i když mnoho jeho občanů si myslí, že by měli - pokud poslanci a členové vlády říkají, že to nechtějí, je tady dost možností mezinárodního vyjednávání. Existuje například Kvartet a jedním z možných úkolů Evropské unie v rámci Kvartetu je přičinit se o zprostředkování dialogu. Je základním omylem myslet si, že tento konflikt na Blízkém východě může být nakonec vyřešen vojensky. Považuji to za zásadní omyl bez ohledu na to, která strana v to věří. Řešením nemohou být teroristické útoky a řešením nejsou ani konvenční vojenské operace. Jediným řešením může být dialog mezi stranami konfliktu za pomoci mezinárodního zprostředkování. Především je nutné okamžité příměří. To musí být zaručeno prostřednictvím mechanismu poskytnutého mezinárodním společenstvím, v případě potřeby s pomocí nadnárodních sil za účasti arabských, a zejména muslimských států. To by byla cesta, jak nyní uzavřít příměří a dosáhnout zlepšení situace. Když jsem byl ještě hodně mladý a začínal jsem s politikou, bylo mi řečeno, že s teroristy se nejedná. V té době byl hlavním teroristou Jásir Arafat. O pár let později jsem tohoto vůdce teroristů viděl v televizi, jak přebírá Nobelovu cenu za mír spolu s izraelskými politiky. To, co bylo možné tehdy, může být možné také v budoucnu. Takže otázkou je, zda je dosaženo takového pokroku, že dostupné mechanismy zajišťují potřebný dialog. Jménem své skupiny bych chtěl poděkovat všem těm, včetně kolegů z jiných skupin, kteří se na našem usnesení podíleli. Pokud toto usnesení, které podporují všechny skupiny ve sněmovně - to považuji za dobré znamení -, pomůže zlepšit atmosféru, přispějeme, byť nepatrně, k ukončení zabíjení, které je pro všechny nepřijatelné. (Potlesk zleva) Annemie Neyts-Uyttebroeck jménem skupiny ALDE. - (FR) Pane předsedo, paní komisařko, určitě přijde den, kdy budeme muset oddělit dobré od zlého, ale dnes pokládám za ještě naléhavější, abychom vznesli tyto své požadavky: uzavření okamžitého příměří, kdy bude zastaveno odpalování raket na Izrael a ukončeny izraelské operace v Gaze, zajištění dodávek humanitární pomoci, dlouhodobé zastavení palby a ukončení pašování zbraní a munice s účinnou kontrolou hranic mezi Egyptem a Gazou, stažení izraelských jednotek a znovuotevření hraničních přechodů, a nakonec zrušení embarga - a všechno toto současně. Bude to velice složitá fáze, která si nepochybně nebo s největší pravděpodobností vyžádá přítomnost mezinárodních sil a domnívám se, že Unie by měla být připravena zapojit se. Chtěla bych doplnit ještě dvě věci. Aby Evropská unie uspěla, bude muset hovořit a jednat jasně, a také organizovaně. Dobré úmysly jsou potřebné, ale ještě důležitější jsou výsledky. Také Spojené státy budou muset na sebe vzít odpovědnost, stejně jako Arabská liga a její členské země. Nakonec bych chtěla dodat, že Izrael bude muset výrazně zlepšit situaci na Západním břehu, aby bylo možné nabídnout k situaci v Gaze skutečnou alternativu: 634 kontrolních stanovišť, síť komunikací rozdělená napůl, osmimetrové zdi a nesčetné případy ponižujícího zacházení s Palestinci nenabízejí obyvatelům Gazy dostatečně lákavou alternativu na to, aby se odvrátili od Hamásu. Na závěr bych ráda uvedla, že nevyhnutelně nastane den, kdy všichni budou muset mluvit se všemi. (Potlesk) Cristiana Muscardini jménem skupiny UEN. - (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jako každého, i nás všech se tato situace týká a jsme jí zneklidněni, ale domnívám se, že povinností je, alespoň pro mě, odmítnout jakékoli pokrytectví. Tento problém má kořeny v daleké minulosti: legitimní a nedotknutelné právo Palestinců na svobodný stát se střetává se stejně nedotknutelným právem Izraele na uznání své existence a víme, že Izrael byl v mnoha zemích vymazán z mapy. Víme, že Francie, Itálie, Španělsko a Německo by určitě nechtěly být vymazány z mapy; nesouhlasily by s tím, aby jejich existence nebyla uznána. Víme, že to nebyl Izrael, kdo začal tuto ixtou válku, a že jedním z hlavních problémů stále zůstává terorismus. Domnívám se proto, pane předsedo, ponecháme-li stranou pokrytectví, že máme nyní povinnost začít uvažovat jinak. Nemůžeme si myslet, že dialog s teroristy je ospravedlněn tím, že zahynulo tak velké množství civilistů, neboť to by se v budoucnu mohlo stát výmluvou všech teroristů pro používání násilí, síly a smrti za účelem získání politické legitimity. Jsem přesvědčena, že my jako Evropská unie bychom se už konečně měli začít chovat konzistentněji a najít schopnost řešit problém hospodářských vztahů se zeměmi, které neuznávají Izrael, a zajistit humanitární koridory, které umožní civilnímu obyvatelstvu, palestinskému i izraelskému, dostat se do bezpečí. V tomto případě jsou to Palestinci, kteří prožívají větší utrpení, a říkám to s tím, pane předsedo, že zároveň věřím, že by také bylo správné, abychom přehodnotili svůj postoj k pomoci, která již byla poskytnuta a která se aktuálně poskytuje, ale jejíž využití nemáme pod kontrolou. Daniel Cohn-Bendit jménem skupiny Verts/ALE. - (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, tato situace přivádí člověka téměř k pláči. Naděje na mír a bezpečnost zúčastněných zmizela v kouři Gazy a pod těly mrtvých dětí a žen a mužů a raněných. Naděje na bezpečnost se nám vzdálila více než kdykoli předtím. Všichni ti, kdo si myslí, že tato válka je podle izraelské logiky válkou ospravedlnitelnou raketovým útokem na Izrael a že Palestinci by měli dostat lekci, nepochopili, o co tady jde. Nepochopili nic, neboť dát někomu za vyučenou je nešťastný způsob jak ho vychovat, který nikdy nefungoval. Již od dob Clausewitze víme, že ten, kdo začne válku, musí vědět, jak ji ukončit, musí vědět, jaký je její cíl. A cílem této války je větší bezpečnost Izraele. Dnes můžeme říci, že cíle této války nikdy nebude touto válkou a způsobem, jakým je vedena, dosaženo. Více civilních obětí, více mrtvých Palestinců, menší bezpečnost v regionu! To je drama, tragédie, která se v tomto regionu odehrává. A proto musíme mít v této věci jasno. Pan Schulz má pravdu: Izrael je nutno ochránit před ním samotným! Izrael musí být chráněn před pokušením zvolit řešení, které znamená válku a ozbrojené síly. Palestince je nutno chránit před Hamásem. Palestinské civilisty je nutno chránit před Hamásem. To je náš úkol. Není to snadné, ale musíme mít jasno. Vyzývám Radu, aby přestala uvažovat o zlepšování vztahů s Izraelem, když situace zůstává taková, jaká je. To je mizerné řešení; to není správné řešení! (Potlesk) Vyzývám všechny, kteří se právem zasazují o dialog, o jednání s Hamásem, aby nebyli naivní a nemysleli si, že jednat s Hamásem je nutné proto, aby se zlepšila situace v Gaze, neboť oni mají v rukou moc, ale zároveň aby si uvědomili, že strategie Hamásu potřebuje oběti. Izrael se chytil do léčky Hamásu: čím více obětí v Gaze, tím lépe pro Hamás. To je jedna z pravd, kterou je nutno Hamásu také říci. Odmítáme přijmout tuto sebevražednou strategii, která se snaží vytvářet oběti a mučedníky a jejímž cílem je rozpoutat agresi proti Izraeli. I to je nutné Hamásu říci. Na závěr vám něco řeknu: jediný, kdo může vyřešit problém s Hamásem, jsou Palestinci. Dokud bude Izrael okupovat Západní břeh, dokud Palestincům na Západním břehu nenabídne přijatelné řešení, stále více a více Palestinců se bude obracet k Hamásu. Dáme-li Palestincům na Západním břehu naději na život, povstanou proti Hamásu a Hamásu nás zbaví. Osvoboďme Palestince z izraelské okupace na Západním břehu a Palestinci se sami osvobodí od Hamásu. (Potlesk) Luisa Morgantini jménem skupiny GUE/NGL. - (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, Rahedovi je 50 let, ztratil domov, své tři děti, svou ženu a dvě švagrové. Rahed je zoufalý a pobývá ve středisku, které jsme navštívili. Řekl s hlubokým zármutkem, "po skončení útoku Hamás řekne, že vyhrál, a Izrael řekne, že vyhrál, ale mrtví jsme ve skutečnosti my civilisté". Chtěla bych říci ještě jednu věc: spolu s mrtvými těly žen a dětí, které jsme viděli, a s více než 4 000 raněnými v nemocnici bez jakékoli léčby tady umírá spravedlnost, umírá sen Evropy, která chce, aby lidská práva byla univerzální, a to je tragické! Jsme neschopní. Paní Ferrerová-Waldnerová, vy víte, že k vám chovám úctu, a já vím, že se snažíte něco dělat a spolupracujete s druhými s cílem hodně toho dosáhnout. Myslím, že si musíme uvědomit, jasně a jednoznačně, že toto válečné tažení, tento militarismus ze strany Izraele, nevede k záchraně Izraele, ale k jeho konci, včetně morálního konce. Právě to, mimo jiné, říká David Grossmann, když připomíná památku pana Rabina, kterého zastřelil židovský, nikoli islámský fundamentalista, protože Rabin chtěl dosáhnout míru. Uzavřete příměří! Uzavřete příměří! To mi řekl norský lékař, který denně operuje a pracuje bez přestání čtyřiadvacet hodin (vysíláme do Gazy lékaře). Příměří, to chceme! Rada bezpečnosti musí začít měnit svá slova v konkrétní činy. Souhlasíme s diplomacií, ale nemůžeme používat pouze diplomacii, musíme používat také nástroje, které máme. Jedním nástrojem, který máme ve vztahu k Izraeli, je vlastně povýšení vztahů a ráda slyším, že dnes například zástupce Evropské komise v Tel Avivu prohlásil, že teď není čas přemýšlet o zlepšování vztahů. Měli bychom si dát pauzu, protože musíme udělat hlavně jednu věc, a to nastolit příměří. To je nesmírně důležité. Myslím si, že je to důležité a že je to důrazný vzkaz. Hovořili jste o ochraně a mezinárodní ochraně. Domnívám se, že je chybou uvažovat pouze o Gaze a Rafáhu. Ochrana pro civilní obyvatelstvo přichází ze severu, přichází od izraelských útoků, které přicházejí z Herezu. Hraniční kontrola je kontrolou hlavních hraničních přechodů Rafáhu a Herezu, protože už dlouhou dobu, od roku 1992, od podepsání dohody z Osla, velmi dobře víte, že Palestinci nemohou odejít přes Herez, dokonce se tudy nedostanou ani nemocní lidé. Musíme se proto zabývat nejen tunely a zbraněmi, jimiž se Hamás vyzbrojuje, ale úplně všemi zákazy, které platí pro Palestince. Potřebujeme příměří a otevření nejen humanitárních koridorů, ale také otevření všech hraničních přechodů, protože pokud lidé nemají co jíst, pokud nemohou obchodovat, co je možné dělat? Pak bude skutečně silný tlak na Hamás, aby ukončil svou existenci a ukončil akce, které škodí izraelskému obyvatelstvu. Izrael by si však měl uvědomit, vojensky okupován je Západní břeh, a měl by uzavřít skutečný mír, nikoli budovat osady. (Potlesk) Předseda Velmi vám děkuji, paní Morgantiniová. Chtěl bych vyjádřit svůj obdiv vám a ostatním poslancům EP, kteří se v minulých dnech rozhodli odjet do Gazy. Bastiaan Belder jménem skupiny IND/DEM. - (NL) Pane předsedo, Palestina je islámské území, tedy nezcizitelné. Této základní zásady se pevně drží islámské hnutí Hamás už od svého vzniku roku 1987. V tom jej plně podporuje Islámská republika Írán. Tento ideologický postoj neponechává vůbec žádný prostor pro existenci židovského státu Izrael na Blízkém východě a zhoubné účinky této muslimské totality jsou v pásmu Gazy krutě pociťovány. Typické pro postoj Hamásu je vojenské využívání mešit v Gaze, se všemi tragickými důsledky, které to s sebou přináší. Chtěl bych v této souvislosti upozornit na zcela jednoznačnou zprávu ve Frankfurter Allgemeine z minulého pondělí. Jestliže si Evropa skutečně cení další existence židovského státu Izrael, zdá se pravděpodobné, že dojde ke konfrontaci s Hamásem a jeho spojencem Hizballáhem v Íránu. Jsme připraveni na tuto děsivou, i když reálnou možnost? Konec konců zastavení palby nebo dočasné příměří je pro Hamás a spol. pouhou přestávkou, během níž jen nabere dech k džihádu proti Izraeli. Luca Romagnoli (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, musím říci, že věřím, že velká většina této sněmovny si přeje mír a sdílí obavy, které zde mnozí z nás vyjádřili. Myslím si rovněž, že s tím, co prohlásila Rada, lze souhlasit a že řekl bych, že Komise dosud prosazovala linii, která může být užitečná pro dialog: otevření humanitárních koridorů a oboustranné příměří by mohlo být předzvěstí následného závazku k vytvoření mezinárodní bezpečnostní zóny. V tom má možná paní Morgantiniová pravdu, když žádá, aby se zóna netýkala pouze Gazy, ale aby zahrnovala všechna palestinská území. V podstatě mám dojem, že v přáních a diplomatické činnosti paní Ferrerové-Waldnerové lze minimálně do určité míry vypozorovat obdobný postoj, jaký se k této věci snažil zaujmout papež. Skromně si přeji sdílet stejný přístup: po všech těch letech musíme stále hledat řešení pro dva národy a dva státy - na to nesmíme zapomínat - a musíme se snažit nakonec stvrdit mezinárodní právo. Neexistuje a nikdy nebude existovat vojenské řešení, řekl to také pan Schultz a sem tam se musím odvolat i na něj, a musím říci, že zcela určitě nikdy nebude možné vyřešit problém ve Svaté zemi vojenskou silou. V souvislosti s tím se domnívám, že Evropská unie má nástroje, jak podpořit jakékoli diplomatické úsilí, které zde může být co platné. Předseda Jsem si jistý, že pana Schulze potěší, že jste jeho jméno uvedl v souvislosti se Svatým otcem! Elmar Brok (DE) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, chtěl bych uvést, z čeho vycházím. Hamás je proti řešení vycházející ze vzniku dvou států, odmítá právo na existenci státu Izrael, chopil se moci násilným převratem proti svému vlastnímu lidu, vystřeluje rakety na civilisty a používá civilní obyvatele, školy a mešity jako lidské štíty. Jak je možné, ve snaze ochránit své vlastní civilní obyvatele, reagovat přiměřené, pokud druhá strana používá své vlastní obyvatele jako lidské štíty? V situaci jako je tato nelze uplatňovat číselné porovnání a pojem přiměřenosti. Ve válce není žádná přiměřenost - i jedna válka, i jedna oběť je příliš mnoho a není možné udržet počty na obou stranách v rovnováze. To pokládám za rozumné východisko. Neměli bychom se proto účastnit jednostranného ukazování prstem, jak jsme viděli, ale místo toho se snažit dosáhnout příměří a v tomto ohledu poskytovat pomoc. Domnívám se, že úřadující předseda pan Schwarzenberg a jeho delegace a také paní komisařka Ferrerová-Waldnerová ve spolupráci s delegacemi dalších států udělali v tomto směru více, než kterákoli další strana, za což jim chci upřímně poděkovat - neviděl jsem ani stopu po Spojených státech, sotva nějakou stopu po Organizaci spojených národů a ani stopu po dalších členech Kvartetu. Musíme se zasadit o to, aby toto příměří mělo dvě části: musí skončit izraelské útoky a je nutno zabránit Hamásu v získání nových raket z Korey a Íránu, v jejichž dosahu by se ocitl Tel Aviv. Z tohoto důvodu je nutno nejen dosáhnout zastavení palby, ale prostřednictvím mezinárodních dohod zahrnujících Kvartet a Arabskou ligu s Egyptem v klíčové roli rovněž zajistit, aby 15km hranice byla hlídána do té míry, aby z Gazy už nemohly létat žádné střely. A zároveň musí být ukončen izraelský útok. Na závěr bych chtěl doplnit ještě jednu poznámku. Toto je pouze první malý krok. Pokud Izrael chce, aby tady byli umírnění Palestinci, s nimiž by mohl v budoucnu jednat - což by znamenalo řešení vycházející z existence dvou států - pak až toto všechno skončí, bude nutné postarat se konečně o to, aby umírnění Palestinci podporující prezidenta Abbáse mohli svým vlastním lidem předložit viditelné výsledky, což znamená ukončení politiky přesídlování a několik dalších věcí. Ostatně jestliže umírnění nedosáhnou žádných úspěchů, které by svým lidem předvedli, radikálové budou triumfovat. Z toho musí vycházet nová izraelská politika. Pasqualina Napoletano (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, tváří v tvář této obrovské tragédii se naše slova zdají být nepřiměřená. Armáda, která zabíjí stovky civilních obyvatel, žen a dětí, se tím dostává na stejnou úroveň jako terorismus, proti němuž, jak prohlašuje, bojuje. Na druhé straně každý, kdo zná Gazu, i když ji viděl pouze na mapě, ví, že nelze naplánovat žádnou vojenskou operaci a nepřipustit pravděpodobnost masakru civilistů. Může dnes Izrael říci, že je bezpečnější, poté co vyvolal tolik nenávisti a zoufalství? Když ne s Hamásem, přímo či nepřímo, pak tedy s kým je nutno hledat cestu ze slepého násilí? Naše usnesení posiluje požadavek na zastavení palby, k němuž již vyzvala Rada bezpečnosti OSN. Naléhavě žádáme obě strany, aby se tím řídily, a vyzýváme Evropu, aby k prosazení tohoto požadavku podnikla kroky. Hrozí nebezpečí, že tento masakr, který ani zdaleka Hamás nezlikviduje, pane Broku, ještě více oslabí vlastní palestinskou samosprávu, a také ty, kteří v palestinském světě vsadili vše na vyjednávání s Izraelem. Měli bychom se sami sebe otevřeně zeptat, čeho dosud skutečně dosáhli? Ničeho. Taková musí být naše odpověď, chceme-li opravdu začít odstraňovat zakořeněnou nenávist a násilí. Marielle De Sarnez - (FR) Pane předsedo, všichni jsme částečně odpovědní za to, co se dnes děje na Blízkém východě. My tady v Evropě a my v mezinárodním společenství jsme dopustili, aby se situace zhoršila, neudělali jsme nic, když byla ohrožena bezpečnost Izraele, a neudělali jsme nic, když blokáda zcela znemožnila život v Gaze. Válka dnes trvá už 19. den; zahynulo 995 lidí, z toho 292 dětí, a tisíce lidí bylo raněno, někteří z nich stále čekají na evakuaci. Desítky tisíc lidí přišly o domov a nevědí, kam jít. Humanitární situace se neustále zhoršuje: 700 000 obyvatel Gazy už nemá elektřinu, třetina z nich je bez vody nebo plynu a brzy uplynou tři týdny ode dne, kdy tato situace poprvé nastala, již tři týdny lidé takto žijí či spíše se snaží ze všech sil přežít. Je tu příliš mnoho utrpení, příliš mnoho útrap a to musí skončit, to se už musí zastavit! Naše odpovědnost k sobě samým jako k Evropanům nemá být k nikomu úslužná. Naše odpovědnost k sobě samým jako k Evropanům má spočívat v tom, že budeme vyvíjet tlak na obě strany, aby nakonec souhlasily s jednáním. Je to otázka dní, možná jen hodin, kdy pozemním útokem bude dosaženo bodu, odkud už nebude návratu, zejména ve městě Gaza. Izrael musí zajistit svou bezpečnost a lidé v Gaze musí mít záruku, že v budoucnu budou moci žít v míru. Hranice musí být pod kontrolou a blokáda musí být zrušena. Všichni, co jsme zde, víme, že aby této dohody bylo dosaženo, Evropa, Spojené státy a arabské země - které se pozítří společně sejdou - budou zřejmě muset všechny hovořit jedním a tím samým jazykem. Než skončím, chtěla bych vyjádřit své pevné přesvědčení, že dnes je nutno vítězně vybojovat nikoli válku, nýbrž mír. (Potlesk) Roberta Angelilli (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, velice vítám vyjádření paní komisařky a pana Pötteringa, jimiž zcela jednoznačně učinili Hamás odpovědným za ukončení příměří, ale stejně jasně odsoudili zcela nepřiměřenou izraelskou reakci. Přes tato slova krize trvá a tisíce lidí - civilních obyvatel a dětí - stále zoufale potřebují humanitární pomoc. Rozhodně a bez pokrytectví bychom si měli položit některé otázky. Zatímco naše děti slavily Vánoce, kolik dětí zemřelo v Gaze? Dvěstě třista, a kolik izraelských civilistů? Nemohlo mezinárodní společenství udělat víc? Podle mě odpověď zní "ano". Mělo toho udělat více. Měli bychom vnímat plnou váhu svých povinností. Nestačí hlásat názory o Hamásu, o Izraeli, o počáteční odpovědnosti nebo o tom, kdo je víc vinen. Bohužel kromě mimořádných situací Evropa svou úlohu plní nedostatečně. Závažnou nedostatečnost spatřuji v neschopnosti vytvořit skutečnou, strategickou a trvalou politiku míru. Je jasné, že dnes musíme důrazně požadovat zastavení palby, ale to nestačí. Musíme stanovit přísné podmínky pro mír a rozvojový proces na Blízkém východě. Na závěr bych chtěla odkázat také na slova papeže, který řekl, že musíme dát konkrétní odpovědi na všeobecnou touhu mnoha lidí v těchto zemích žít v míru, v bezpečí a důstojnosti, jak rovněž zdůraznila paní Morgantiniová. Pane předsedo, již opravdu končím. Násilí, nenávist a nedůvěra jsou různé formy chudoby - možná ty nejhorší, se kterými bojujeme. Hélène Flautre - (FR) Pane předsedo, v Gaze jsme viděli válku a viděli jsme smrt, ale také jsme viděli lidi, živé lidi, lidi, kteří mají právo žít a které máme povinnost chránit. Ochrana civilního obyvatelstva - to je mimořádně naléhavá věc. Nic nemůže ospravedlnit skutečnost, že ne všechno bylo uděláno na ochranu tohoto obyvatelstva, a zeptala bych se vás, pane úřadující předsedo Rady, domníváte se dnes, že jste udělal všechno, co je ve vašich silách, abyste přiměl izraelské orgány k okamžitému ukončení této nepřiměřené vojenské operace, která nedělá rozdíl? Odpověď zajisté zní "Ne". Když na velvyslanectvích kolovaly zvěsti o této operaci, Rada, proti vůli Parlamentu opětovně potvrdila své odhodlání zlepšit své vztahy. To byla tragická chyba! Když nevládní organizace vyzývají Radu bezpečnosti, aby nechala Mezinárodní trestní tribunál vyšetřit zjevné válečné zločiny, Rada není schopna použít klauzuli o lidských právech ze své dohody s Izraelem. Jsem znechucena tím, jak neustále poslouchám, že nic lepšího nelze dělat, že jsme udělali všechno, co jsme mohli. Vlastně největším selháním je, že vaše v zásadě humanitární politika, která má zmírňovat škody způsobené vojenskou okupací a válkou, uvázla v mrtvém bodě. Jak daleko musíme zajít v porušování mezinárodního práva, než uplatníme klauzuli o lidských právech? Jestliže se dnes nedokážeme sami sebe zeptat, jaké jsou možnosti účinných mechanismů na vyvíjení tlaku a implementaci, potom opravdu nevím, jaká situace nás nakonec oprávní k tomu, abychom podnikli nějaké kroky. Řeknu vám otevřeně, jestliže budeme i nadále zaujímat tento obvyklý neměnný přístup, který zůstane součástí našich vztahů s Izraelem, pak spolu s 1 000 mrtvých v Gaze pohřbíte článek 11 Smlouvy, pohřbíte politiku lidských práv Unie a pohřbíte celý evropský projekt! (Potlesk) Kyriacos Triantaphyllides Pane předsedo, teď, když jsem se vrátil z Gazy, poté co jsem viděl masakr - převážně civilistů - cítím potřebu vyjádřit svou upřímnou solidaritu s Palestinci. Již 17 dní čelí obrovské izraelské válečné mašinérii, která flagrantně porušuje mezinárodní právo. Vyjadřuji také podporu mírovým silám v Izraeli, které volají po ukončení této války. Poté co se dlouho uzavřená a obležená Gaza proměnila v největší vězení pod širým nebem na světě, po výstavbě ostudné zdi kolem Západního břehu, pokračujícím rozšiřování osad a účinném rozdělení palestinské země, přešly okupační jednotky k té nejkrajnější vojenské akci. Raketové útoky proti jižnímu Izraeli - a zdůrazňuji, že jsem proti jakémukoli útoku z kterékoli strany na civilisty - v tom posloužily jak záminka. Ukončení příměří na pozadí mocenských her vzhledem k izraelským volbám je urážkou celého národa. Rada bezpečnosti OSN přijala usnesení. Izrael je stát, nikoli organizace, je členem Organizace spojených národů. Je odpovědný mezinárodnímu společenství a musí dodržovat tuto a všechny další rezoluce Organizace spojených národů. Je třeba respektovat mezinárodní právo. Beztrestnost už nebude tolerována. Mělo by dojít k úplnému mezinárodnímu vyšetřování. Mezinárodní společenství požaduje okamžité zastavení palby, okamžité stažení vojenských jednotek, přístup k humanitární pomoci a volný pohyb obyvatel. Ať Agentura OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků UNWRA plní svůj úkol. Evropská unie podnikla určité kroky, ale pouze na humanitární úrovni. Musí projevit rozhodnost na politické úrovni. Použít klauzule v asociačních dohodách. Zastavit povyšování vztahů s Izraelem. Zastavit vývozy zbraní do Izraele. Tento konflikt je možné vyřešit pouze politicky. Měli bychom se vrátit k mezinárodnímu právu, což znamená ukončit 42 let trvající okupaci Palestiny a vytvořit suverénní a životaschopný palestinský stát, a zajistit tak mírovou budoucnost palestinských a izraelských dětí. Pro záchranu budoucích generací musíme válku ihned zastavit. Patrick Louis - (FR) Pane předsedo, před několika tisíci lety se David postavil Goliášovi, aby zjistil, zda země byla zaslíbena Moabitům, Filištínům nebo Židům. V současné době se stejné drama odehrává na této půdě, odkud vzešel jeden ze tří pilířů naší civilizace. Dnes je naléhavé, správné, legitimní a nezbytné zajistit bezpečnost a uznání státu Izrael. K tomu je zapotřebí jediného řešení, a to zaručení vzniku zcela suverénního palestinského státu. Tady, stejně jak kdekoli jinde, má multikulturalismus svá omezení. Tam, kde existují dva národy, musí existovat dva státy. Má-li být pomoc Evropské unie vskutku účinná, musí být zaměřena na jeden cíl: tedy na zajištění růstu tohoto ústavního palestinského státu, kde vláda práva chrání slabé a pomáhá silným. Pociťujeme zde naléhavost, neboť na této půdě jsou extrémisté na všech stranách mocní a v neprávu, zatímco děti jsou mírnými oběťmi. Abychom se přenesli přes požadavky "oko za oko", řešení hledejme nikoli v oblasti morální či vojenské, nýbrž v oblasti politické. A tak je čas pustit se do toho! Jim Allister Pane předsedo, nenávidím terorismus. Odmítám propagandu terorismu. Možná vzhledem k tomu, že pocházím ze Severního Irska, si ho více uvědomuji, takže když jsem slyšel, jak Hamás skučí kvůli nezbytným odvetným akcím proti jeho roky trvajícím raketovým sprškám, které bez rozdílu dopadají na nevinné obyvatele Izraele, nijak mě to nedojímá, protože vím, že Hamás, stejně jako IRA u nás doma, je mistrem dvojího umění, terorismu a propagandy. Situace je ukázkově jasná. Izrael souhlasí s řešením vycházejícím z existence dvou států. Hamás nesnese pomyšlení, že by Izrael měl právo na existenci, a tak rozpoutává nekonečné neustávající teroristické útoky na jeho území. A když Izrael, poté co projevil velkou trpělivost, vrací úder, považují se za oběť. Je mi líto, ale to oni jsou zločinci, a pokud chtějí mír, odpověď mají ve svých rukách. Ukončit ostřelování Izraele. Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (EL) Pane předsedo, všichni si uvědomujeme, že situace v Gaze je tragická. Je na pokraji humanitární katastrofy a vyžaduje přijetí okamžitých opatření. Chtěla bych poblahopřát Evropské komisi, že zintenzivnila své úsilí, předsednictví k jeho iniciativám a koordinaci vnitrostátních opatření přijatých v této oblasti, a Egyptu k plnění jeho významné a citlivé úlohy. Nyní je naléhavě třeba dosáhnout příměří a ukončit nepřátelství na obou stranách, zřídit koridory z izraelského území a Egypta, aby bylo možno zajistit humanitární potřeby, a provádět hraniční kontroly zabraňující nelegálnímu pohybu zbraní a osob. Jak uvedla paní komisařka, existují povzbudivé známky pro plán příměří a věřím, že bude bezodkladně přijat a že bude v praxi dodržován. Jaké jsou tedy naše další kroky? Paní komisařka i úřadující předseda Rady již řekli, že musíme prosazovat své cíle, jimiž je životaschopný mír a vytvoření palestinského státu, který bude žít vedle Izraele v míru a vzájemném respektování. Tyto cíle nejsou ničím novým. Vyhlásili jsme je a prosazovali bez jakýchkoli výsledků. Začarovaný kruh násilí pokračuje i nadále a jeho negativní důsledky postihují nejen lidi v Izraeli a Palestince, ale také všechny národy v oblasti, a ohrožují bezpečnost mezinárodního společenství. Nyní musíme zrekapitulovat svůj postup, své politické priority a praxi a přijmout odvážnější a zcela jiné kroky. Je nezbytně nutné, abychom na dvoustranné úrovni zahájili s Izraelem otevřený a hluboký dialog a provedli sebekritické hodnocení v rámci svých přátelských vztahů a partnerství a abychom určili, k jakým chybám došlo při prosazování vzájemné důvěry mezi těmito dvěma národy. Takový dialog je nutno posílit také se všemi Palestinci, aby pochopili důležitost míru, soudržnosti, lidského života a vzájemné jednoty. Hannes Swoboda (DE) Pane předsedo, poté co dnes předseda vlády Topolánek udělal pár žertovných poznámek, mohu říci, že jako rakouský poslanec EP jsem rád, že Komisi i české předsednictví Rady zastupují Rakušani. Přeji vám velmi srdečné přijetí! Pane úřadující předsedo, samozřejmě si uvědomuji, že vaše loajalita patří České republice. Dámy a pánové, když jsem krátce před jednostranným stažením Izraele z pásma Gazy tu zemi navštívil jako člen delegace v čele s jejím předsedou panem Schulzem, tehdejší místopředseda vlády řekl, "nevměšujte se, to bude fungovat". Jiní - například bývalý ministr zahraničních věcí Josip Elin - prohlašovali, "to povede k chaosu" - a měl a stále má pravdu. Jednostranné stažení bez vyjednávání, bez partnera k vyjednávání nedává smysl. Nicméně ani od nás nebylo rozumné, když jsme doporučovali, aby se nevedl dialog, byť s umírněnými zástupci Hamásu - kteří možná ani k Hamásu nepatřili, ale spíš jím byli určeni ve společné vládě. Zaujetím tohoto postoje jsme pomohli společnou vládu zlikvidovat. Vím, že někteří chtěli rozhovory vést, ale nebylo jim to dovoleno - to byla rovněž chyba. Dialog je nutný! Nemám rád Hamás, za prvé proto, že je to teroristická organizace a za druhé pro jeho fundamentalistické názory, ale tady nejde o to mít nebo nemít rád, tady se jedná o řešení. Musíme se proto vrátit k dialogu a k jednání, jak již dnes uvedla řada našich kolegů poslanců. Také lidem v Gaze je třeba dát možnost žít aspoň z poloviny slušný život. Proč hlasují pro Hamás? Odpověď zní, protože jej považují za jedinou šanci, poslední šanci, jak aspoň přežít - a to je nutno změnit. Musíme těmto lidem dát také ekonomický základ pro přežití; musíme zrušit bojkot a ukončit jejich izolaci. To je jediný reálný požadavek. Pan Brok, jehož si velice vážím, řekl, že zásadu přiměřenosti nelze uplatnit - ale to není pravda. Zásada přiměřenosti platí jak pro právo civilní, tak pro právo mezinárodní. Kdokoli tuto zásadu porušuje, porušuje také mezinárodní právo - a to tato sněmovna opravdu nemůže přijmout. (Potlesk) Chris Davies Pane předsedo, jedna moje známá, která ví, že jsem byl před třemi dny v Gaze, mě vybízí otázkou. "Viděl jsi někdy fotky pětiletých židovských dětí stojící před nacistickými puškami s rukama nad hlavou?" píše. "Zlomí ti to srdce." A její slova osvětlují, proč máme k Izraeli ohledy, jaké bychom neměli k žádné jiné zemi. Nevysvětlují však, proč národ, který tolik trpěl ve 20. století, by měl nyní působit takové utrpení jinému národu v tomto století. Izrael udělal z Gazy peklo: země se otřásá explozemi, dokonce i během příměří; na ulicích jsou vozy tažené osly a ve vzduchu stíhačky F-16, stroje na zabíjení 21. století, které jen shazují bomby; zahynulo již 300 dětí, stovky dalších mají utrhané ruce nohy. Tohle není přiměřená reakce civilizovaného silného státu. To je zlo. To je zlo. Ano, Hamás musí přestat s ostřelováním. Řekl jsem to osobně představitelům Hamásu v Gaze již dříve, ale ať už nemusíme poslouchat pokrytecké řeči izraelských představitelů o nutnosti boje proti terorismu, protože bombardovaní Palestinci by mohli teroristy jmenovat a zazněla by jména Olmert, Livniová a Barak. Neseme určitou odpovědnost za akce Izraele. Při žádné příležitosti v minulosti, při žádné příležitosti, pokud si vzpomínám, Evropská unie nikdy nepodpořila svou kritiku zacházení Izraelců s Palestinci žádnými kroky. Dáváme zelenou Izraeli, aby pokračoval podle svého, a toto selhání jsme ještě zhoršili tím, že jsme ignorovali poučení z historie. Nelze dosáhnout míru, aniž bychom s nepřítelem jednali, přesto však odmítáme hovořit se zvolenými zástupci palestinského lidu. Nyní dokončujeme jednání s Izraelem o dohodě o prohloubení spolupráce. Nemáme v úmyslu Izrael odsoudit, chceme ho odměnit. Ti, kteří si přejí mír na Blízkém východě, ti, kteří si přejí spravedlnost pro obě strany, si musí uvědomit, že je čas znovu se zamyslet. Seán Ó Neachtain - (GA) Pane předsedo, válka v Gaze je hrozivá a ostudná. Každý ví, že vojenské řešení nebude na Blízkém východě fungovat. Jedinou cestou jak znovu nastolit mír a dosáhnout usmíření v oblasti je řešení politické. Aby jej bylo možno dosáhnout, je nutno neprodleně ukončit násilí. Podporuji vytvoření nezávislého životaschopného palestinského státu, ale je nutno dostatečně dobře připravit ekonomiku a vypracovat vhodný politický plán. Naším cílem by mělo být, aby tyto dva státy existovaly v regionu vedle sebe a aby se navzájem respektovaly. Izrael má právo bránit se, ale s těmito útoky zašel příliš daleko. Tyto útoky jsou nemorální a mezinárodní společenství je nemůže schvalovat. Je nutno neprodleně zahájit mírový proces na Blízkém východě. Věřím, že nově zvolený americký prezident Barack Obama se tím bude zabývat. Přejeme mu hodně úspěchů při plnění tohoto důležitého úkolu a této výzvy, kterou má před sebou. David Hammerstein (ES) Pane předsedo, také já jsem byl před několika dny v Gaze a byl to velice silný zážitek. Navštívili jsme také Egypt. Domnívám se, že se nacházíme na konci jedné éry: Bushovy éry, a že poslední agónie prezidenta Bushe se ukazuje jako obzvlášť krvavá a bolestivá. Jsme na přelomu, kdy můžeme změnit svou politiku vůči Blízkému východu, a přeji si, aby se iniciativy chopila Evropská unie. Pan Obama také přistupuje na tento postoj a říká, že bude jednat s Íránem. Ano, pan Obama se chystá jednat s Íránem a my musíme jednat se všemi na Blízkém východě, i s Hamásem. Tato nová politika na Blízkém východě musí být politikou spolupráce a přinejmenším musí respektovat naše hodnoty a mezinárodní právo. Stovky dětí, které jsme viděli v Gaze, které se nás pevně držely a které se na nás dívaly očima plnýma naděje, si zasluhují odpověď, stejně jako děti Izraele. To vyžaduje konkrétní opatření; vyžaduje to opatření přímo na místě, aby to dodalo naději těm umírněným. Nejsmutnější je, že předseda vlády Fajjád, prezident Abbás, prezident Mubarak a král Abdulláh jsou nyní v ulicích arabského světa obviňováni ze zrady. Když jsem se svým taxi zastavil v Sinajské poušti, abych si dal kávu, na obrovských obrazovkách jsme viděli pouze Cháleda Mešála. To je výsledek ztrát, které způsobil civilnímu obyvatelstvu tento útok na Gazu. Nepřinese to mír Izraeli, ani bezpečnost, kterou chceme, a tím méně to přinese cokoli dobrého pro nás. Jestliže tento konflikt nezastavíme, přinese to nenávist i do ulic Evropy. Miguel Portas (PT) Jeden tisíc je číslo dne, tisíc smrtí, které dávají temné poučení. Promiňte mi moji upřímnost: kolik dalších životů ještě bude stát zvolení Cipi Livniové a Ehuda Baraka v únorových volbách? Dnes jsme zde, abychom požadovali zastavení palby a ukončení zabíjení civilistů. Nicméně usnesení vyvolává také otázky naší vlastní odpovědnosti. Připomíná nám, že Rada se rozhodla povýšit diplomatické vztahy s Izraelem, v rozporu s postojem tohoto parlamentu. To byla předjímaná spoluvina. Dnes slyším: "Je nutno jednat s Hamásem." Ušetřili bychom roky, kdybychom uznali volby v Palestině. Úlohou Evropy není podpora politiky silnější strany a ničení, které působí. Má naslouchat volání, které zní ulicemi a náměstími našich měst. Požadujeme okamžité příměří, ale musíme si uvědomit, že mír závisí na ukončení okupace. Toto slovo se přestalo používat, ale musí být staženo ze seznamu zakázaných slov, kam bylo zařazeno mocenskou politikou. Kathy Sinnott Pane předsedo, to, co se děje v Gaze, je zdrcující. To, že ničení neustále prodlužuje údajně západní stát, je nevysvětlitelné. Stoprocentně souhlasím s tím, že Izraelci mají právo žít bez hrozby raketových útoků. Ale to, co probíhá v Gaze, není spravedlnost, je to masakr. To nelze ničím omluvit, ničím ospravedlnit. Největší hanbou pro nás v Evropské unii je, že hlavním aktérem je jeden z našich upřednostňovaných obchodních partnerů. V roce 2007 hodnota obchodu EU-Izrael dosáhla 25,7 miliard EUR. Vzhledem k objemu peněz, jímž se podílíme na izraelském hospodářství, neseme vážnou odpovědnost, když tyto peníze pomáhají zabíjet civilisty a děti. Pokud nic neuděláme, krev lidí v Gaze ulpí i na našich rukách. Vyzývám tento parlament a všechny orgány EU, aby okamžitě na Izrael uvalily obchodní sankce do té doby, dokud nebude dohodnuto smysluplné příměří. Pokud neuděláme vše, co je v našich silách, abychom toto zabíjení zastavili, stáváme se spoluviníky tohoto krveprolévání. Tokia Saïfi - (FR) Pane předsedo, ještě jednou, zbraně vedou jednání na Blízkém východě. Ještě jednou, hlavní obětí jsou ženy a děti, z nichž tisíce byly raněny a stovky zabity. Ještě jednou, historie se opakuje v celé své hrůze, na prahu Evropy. Nicméně bereme na vědomí, že Evropa navzdory svým iniciativám nijak účinně v tomto závažném konfliktu nepomáhá, třebaže se odehrává v bezprostřední blízkosti oblasti jejího vlivu. Převážná většina veřejnosti to považuje za těžko pochopitelné a stále více odmítá tuto bezmocnost přijmout. Paní komisařko, musíme energicky a autoritativně převzít vedení, abychom dosáhli míru. Hlavní úlohu musí hrát Unie pro Středomoří, stejně jako Euro-středomořské parlamentní shromáždění. V souladu s tím Evropský parlament musí podpořit francouzsko-egyptský mírový plán na okamžité uzavření příměří, zabezpečení hranic mezi Izraelem a pásmem Gazy, znovuotevření hraničních přechodů, a především zrušení blokády Gazy. Zároveň musíme vybízet k okamžitému uplatnění rezoluce OSN. Po skončení této fáze musíme pokračovat dál a navrhnout zřízení vojenské jednotky, nikoli mnohonárodní, nýbrž euro-středomořské. Toto gesto by bylo základním aktem potvrzené politické vůle po dosažení "evropského míru", tedy toho, na co všechny národy Středomoří už tak dlouho čekají. Také bych chtěla dnes obrátit vaši pozornost na novou situaci. V souvislosti s konfliktem na Blízkém východě se krůček po krůčku pouštíme na velice nebezpečné území, a to na území střetu civilizací. Vlastně už od začátku izraelsko-palestinského konfliktu tady vždy byla mocná vlna arabského veřejného mínění. Dnes je to muslimské veřejné mínění, které se rozšiřuje daleko mimo území arabských států. To naznačuje radikální změnu v charakteru konfliktu. Evropa má historickou odpovědnost, tedy odpovědnost za nezbytné prohloubení dialogu mezi civilizacemi. Véronique De Keyser - (FR) Pane předsedo, v této sněmovně jsem si vzala tolikrát slovo, abych řekla, že bychom se měli chopit každé příležitosti k míru, jakkoli křehkému, a že navzdory všemu bychom měli jednat s Hamásem, protože vyhrál volby, že už se k těmto tématům nechci vracet. Přepadá mě smutek a vztek, a i když se dnes nechci nechat ovládnout emocemi tváří v tvář tomuto masakru, tváří v tvář válečné propagandě, kterou slyším kolem sebe, tváří v tvář zmatku, tváří v tvář také vlně nenávisti a antisemitismu, který zaplavuje naše ulice, chci říci aspoň pár slov: Evropa se musí vrátit zpátky k základům a pro mě to jsou samozřejmé věci, ale někdy je dobré je připomenout. Za prvé, život Palestince i život Izraelce jsou si sobě rovny, ale nejen jejich životy, také jejich budoucnost a jejich svoboda. Za druhé je nutno respektovat mezinárodní právo a mezinárodní právo samozřejmě znamená okamžité zastavení palby. Nicméně jsou tady všechny ty rezoluce OSN a také Ženevské úmluvy. Realitou je, že tento region se v současné době stal regionem, kde nevládne zákon, kde všechno je zdánlivě dovoleno a kde obyvatelé jsou drženi jako rukojmí. Za třetí, spravedlnost bude muset všechny tyto zločiny soudit, ať jsou jakékoli a ať jsou spáchány kdekoli. Nikdy nebude existovat bezpečnost bez míru, ani mír bez spravedlnosti. Přechodná spravedlnost existuje, je k tomu vytvořena, a nebude-li uplatňována, bude se nadále šířit nenávist. Za posledních několik dní jsme vytvořili prostor pro nenávist, která může představovat větší nebezpečí než bomby. Evropa musí vynutit uplatňování podmínek svých dohod o partnerství, včetně odstavce 2 jejích asociačních dohod o dodržování lidských práv. To je závazek těchto smluv, který z nich nelze vyjmout. A nakonec, Izrael není žádný zvláštní případ. Jako stát má povinnosti a nemůže být stavěn naroveň s Hamásem. V mezinárodním právu neexistuje nic takového jako karta "Opusťte bezplatně vězení". V neděli jsme nechali za sebou obyvatelstvo Gazy, lapené v pasti, uvězněné v ghettu s bombami nad hlavou, a stovky tisíc dětí, jejichž budoucnost dnes máme ve svých rukách, a my jsme se dostali z Gazy jednoduše proto, že jsme Evropané. Jedinými Palestinci, kteří Rafáh opustili, jsou ti, kteří jdou nohami napřed do sanitky, protože jsou mrtví nebo ranění. Evropa už nebude Evropou a žádný občan se nebude považovat ze Evropana, jestliže na tyto základní věci zapomeneme. (Potlesk) Frédérique Ries - (FR) Pane předsedo, paní komisařko, chce se mi začít opakovat slova pana Cohn-Bendita. Dnes se nás zmocňuje opravdové zoufalství; tato válka je tragédie. Obrázky utrpení a smrti, které se už tři týdny bez přestání míhají na našich obrazovkách, jsou nesnesitelné, a rychle dodávám, jako ostatně všechny válečné obrazy, všechny konflikty, včetně těch, o nichž se mluví mnohem méně, například Kongo, Dárfúr, Zimbabwe a předtím Čečensko, hrůzy, které se odehrávají uprostřed hluchých sdělovacích prostředků, a to bych podtrhla, v politickém tichu. Již při mnoha příležitostech jsem v této sněmovně zdůrazňovala, že rozhořčení některých mých poslaneckých kolegů se liší podle okolností. Nicméně paní Morgantiniová také často poukazuje na to, že se nevede žádný přehled, pokud jde o lidi, kteří umírají, v utrpení neexistuje žádná hierarchie; každá oběť, ať muž, žena nebo dítě, ať z kterékoli strany, je příliš mnoho. Co bychom tedy nyní měli dělat, aby naše dnešní rozprava nebyla tím, čím obvykle bývá - nesmyslnou jalovou konfrontací? Budeme-li po sobě i nadále navzájem házet urážkami o historické odpovědnosti různých stran, bude to podle mě dokonalý příklad takové jalovosti. Vzala jsem si slovo, až když už tato rozprava pokročila, takže argumenty již zazněly. Lze jistě zpochybňovat rozsah izraelské krize a izraelský protiútok, ale nikoli za žádných okolností právo Izraele na bezpečnost. Která z našich západních vlád by byla svolná s tím, aby jen přihlížela, jak na její občany dopadají tisíce střel, a nijak nereagovala? Otázka si sama odpovídá. Kromě zásadního požadavku na vyjednání příměří, samozřejmě požadavku na zabezpečení dodávek humanitární pomoci a požadavku na ukončení pašování zbraní tunely, skutečně aktuálním tématem je dnes budoucnost. Základní podmínky míru jsou dobře známé, byly stanoveny již v Tabě, v Camp Davidu a v Annapolisu. To uvedla paní Ferrerová-Waldnerová. Většina bodů, byť ne všechny, je připravena k projednání a obě strany budou muset něco obětovat. A když mluvím o obětování, souhlasím s panem Schulzem, který ve sněmovně momentálně není. Nejde o to, abychom věděli, zda dialog bude veden s Hamásem, ale o to, jakým způsobem tento dialog vést a za jakých podmínek. Většina mých poslaneckých kolegů překročila svůj vymezený čas o 50 vteřin, dovolte mi proto, pane předsedo, abych své vystoupení dokončila. Odpověď na to dal Jásir Arafat v květnu 1989, kdy prohlásil svou nesmiřitelnou a svobodu dusící chartu za neplatnou (null and void). Tato slova navíc přešla do palestinského slovníku. Za tuto cenu dochází především ke vzájemnému usmíření mezi Palestinci a naší úlohou jako Evropské unie je přimět hlavní aktéry v Palestině a Izraeli, ale také jejich arabské sousedy, Egypt a Jordánsko, aby se stali partnery při uzavření dohody o trvalém míru. (Potlesk) Feleknas Uca (DE) Pane předsedo, v neděli 11. ledna jsme navštívili pohraniční město Rafáh v pásmu Gazy, které je neprodyšně uzavřeno. To znamená, že civilní obyvatelstvo nemá žádnou možnost uniknout každodennímu bombardování izraelskou armádou. Kdo to neviděl na vlastní oči, nedokáže si představit, jak lidé v Gaze trpí a jak naléhavě nutné je dosažení konečného mírového řešení konfliktu. Hluboce nás zasáhla osobní rovina, nesmírné utrpení Palestinců a také míra zpustošení. Chci proto co nejdůrazněji zopakovat, že je nutné okamžitě ukončit izraelské bombardování a stejně tak ostřelování Izraele raketami Hamásu, a také zastavit pašování zbraní do pásma Gazy z Egypta. Kromě toho je nutno okamžitě otevřít hranice, aby bylo možno do oblasti vyslat dodávky pomoci, které jsou připraveny, a čeká se, až je bude možno dopravit civilnímu obyvatelstvu. Na hranicích jsme viděli také lékaře, kteří přijeli do oblasti poskytnout pomoc, ale nemohli, protože hranice byla zavřená. Chtěla bych proto ještě jednou vyzvat k otevření hranic, což umožní poskytnout pomoc. Vladimír Železný - (CS) Vážený pane předsedo, komu se nesevře srdce, když vidí zabité děti raketou. Pocit je to strašný, ale neměl by opravňovat pokrytectví. Která z evropských zemí by projevila tolik zdrženlivosti jako Izrael a po několik let si nechala líbit útok více než 7 000 raket, které v každé chvíli ohrožovaly životy více než jednoho milionu civilistů. Ale obyvatelé Gazy nejsou jen nevinné oběti. Oni nadšeně, vědomě, svobodně a demokraticky zvolili Hamás a jeho chartu. A pod slovem osvobození nemínili osvobození již svobodné Gazy, ale osvobození Tel Avivu a Haify od Židů, destrukci státu Izrael. Volí-li někdo zločince, pak s nimi musí logicky sdílet osud. Zejména, když se ti zločinci skrývají za sukně žen a dětí jako za rukojmí, pokud odpalují rakety ze škol a mešity proměňují na obrovská skladiště zbraní. Vzpomínám na bombardování Drážďan, které srovnaly britské letouny v roce 1944 se zemí a zabily přitom 92 000 civilistů, převážně žen a dětí. Nikdo se pokrytecky nepohoršoval. Němci si svobodně zvolili Hitlera a sdíleli s ním jeho osud. Také Gazané věděli, koho volí a proč je volí. Naopak v rukou Hamásu skončila významná část prostředků, které z EU do Gazy proudí. Asi proto, aby se Gazané mohli s plným žaludkem a dobrým zajištěním z EU plně věnovat hloubení tunelů pro pašování stále smrtelnějších zbraní proti izraelským civilistům. Velmi proporční! Gunnar Hökmark (SV) Pane předsedo, naši dnešní rozpravu charakterizují dvě důležité věci. Za prvé převážná většina tohoto parlamentu požaduje rychlé zastavení palby. Druhou věcí je převládající podpora požadavku, aby všechny zúčastněné strany uznaly právo státu Izrael na existenci v mírových hranicích. To je východisko, které je pro Evropskou unii důležité. Je to důležité, neboť to, čeho jsme svědky v Gaze, je tragédie. Každý ztracený život je tragédií, a to na kterékoli straně hranice. Nemysleme si, tato tragédie by nebyla o nic menší, kdyby se těm, kteří úmyslně zabíjejí civilisty, podařilo dostat se pomocí raketové palby ještě hlouběji mezi civilisty. Je to tragédie také proto, že to vytváří překážky pro vznik palestinského státu, a tedy mírovému řešení. Je to tragédie, která zasahuje také mezinárodní společenství, protože to, co se nyní děje, nenastalo přes noc, ale vznikalo to následkem vyzbrojování, pašování zbraní a dlouhodobého ostřelování. Pro nás je důležité, abychom viděli, že toto není tragédie, která staví na konfliktu mez Židy a Palestinci. Důrazně odmítám, aby se někdo pokoušel démonizovat jeden národ. Když jsem slyšel, jak se pan Davies pokouší svalit vinu na jeden národ, slyšel jsem tón, který by, domnívám se, neměl v tomto parlamentu zaznívat. Není to konflikt mezi Palestinci a Židy, není to konflikt mezi Izraelem a palestinskou samosprávou, je to konflikt mezi extremistickými a umírněnými silami v regionu. Podporujme ty umírněné síly tím, že jasně řekneme všem, kteří vyvolávají nenávist a chtějí zničit stát Izrael, že se jim to nepodaří. Pokud Evropa vyšle tento vzkaz, zároveň tím posílíme umírněné síly a položíme pevnější základ pro dosažení míru. Marek Siwiec (PL) Pane předsedo, chtěl bych se obrátit na ty, kteří v této sněmovně odpálili nálož klamu a demagogie. Tohle je jedna z řady válek, všechny jsou si něčím podobné, ale také se od sebe liší. Konflikt, o němž dnes hovoříme, je konfliktem asymetrickým. Po tři roky byl Izrael bombardován podomácku vyrobenými zbraněmi a v této sněmovně nepadlo ani jediné kritické slovo na adresu těch, kteří je odpalovali. Dnes tvrdě odsuzujeme Izrael, protože je členem OSN. Má něco, co lze odsuzovat, má veřejné orgány. Je tu vláda, kterou lze odsoudit a oficiálně kritizovat. Na druhé straně stojí teroristická organizace, jejíž pravá totožnost není známa. Organizace, která si zahrává se životy nevinných lidí, neboť se při svém počínání schovává za jejich zády. Dalším asymetrickým prvkem je, že počítáme Palestince, kteří jsou dramaticky zabíjeni, neboť jsou používáni jako lidské štíty, aniž bychom totéž dělali u Izraelců, kteří jsou zabíjeni a tisíce z nich žijí v ohrožení, protože krveprolití nemůže být vyváženo ještě větším krveprolitím. Nejhorší na tom však v této sněmovně je rozpor mezi slovy a činy. Lehko se nám to mluví, ale je velice těžké přijmout účinná opatření. Bez mezinárodní přítomnosti tento konflikt nikdy vyřešen nebude. Nakonec bych chtěl říci těm, kteří protestují proti nepřiměřenému postupu Izraelem. Dámy a pánové, přáli byste si, aby nějaká teroristická organizace odpálila 7 000 střel z Izraele do Gazy? To by bylo přiměřené? Jelikož toto je konflikt disproporční, kde právo je neúčinné, budeme si na to prostě muset zvyknout, jinak budeme stále jen chodit kolem dokola a používat slova, která nejsou podepřena realitou. Názory vyslovené před televizními kamerami v ohnivém zápalu plně neodpovídají pravdě o tomto konfliktu. Předseda Dámy a pánové, musím skutečně trvat na tom, abyste dodržovali svou řečnickou dobu. Nikdy jsem řečníky nepřerušil, ani když jejich doba uplynula, ale pan Schwarzenberg nám již věnuje více svého času, než jsme čekali. Bylo mi řečeno, že má čas nejdéle do 17:20. Naléhavě vás prosím, abyste měli na paměti dobu, o kterou jste žádali. Pan Morillon jako generál půjde příkladem. Philippe Morillon - (FR) Pane předsedo, trvalého klidu v Gaze bude možno dosáhnout pouze tehdy, bude-li nasazena mnohonárodní intervenční jednotka pod vedení OSN. Poprvé to vypadá, že se s tímto řešením, které čas od času opakovaně požadovali Palestinci, Izrael smířil. Nevím, kdy tato jednotka bude schopná zasáhnout; intervence bude připadat v úvahu, až dojde k uzavření dohody mezi stranami konfliktu, ale všichni doufáme, že to bude co nejdříve. Vím však, že tato mise bude vyžadovat lidi, kteří ji povedou naprosto nestranně. Domnívám se, že Evropská unie bude proto nejlépe vhodná, aby se této věci chopila - proč ne, pane Pötteringu? - a provedla to v rámci Unie pro Středomoří. Je pro tuto akci nejvhodnější, neboť Američané jsou považováni, právem či neprávem, za sympatizanty Izraele a Arabové zase Palestinců. Nemyslíte si, pane úřadující předsedo Rady, že bychom se na to měli připravit? Zbigniew Zaleski Pane předsedo, dlouhotrvající konflikt a okupace vyvolávají hněv, vztek a zklamání nad účinností právních orgánů, a vzniká tak závažný jev, který označujeme jako "efekt Hamásu". Popírání existence Izraele ze strany Arabů, islamistů a Hamásu je nepřijatelné, stejně jako používání dětí jako lidských štítů. Rovněž bychom neměli připustit, aby izraelské děti žily v neustálém ohrožení. Otázkou je, zda se současné izraelské orgány dokážou v tomto začarovaném kruhu agrese poučit ze šedesátileté historie tohoto prostoru a uplatnit na vznik dvou států chirurgicky přesnou strategii. Vím, že se obávají hrozby ze strany agresivního a nepředvídatelného souseda, který je ostřeluje raketami, ale v této věci by mohlo pomocnou ruku podat mezinárodní společenství včetně EU. Je toto riskantní řešení pro Izrael dnes přijatelné? Existuje ale nějaké jiné řešení? Pokud ano, prozraďte mi ho. Čekat, že Hamás zanikne přirozenou cestou nebo bombardováním, je naivní, a tak více odvahy musí projevit Izrael. Západní mocnosti nevytvořily v roce 1948 dva státy, ale měly by to udělat teď. Hlavní odpovědnost nezmizí. Pokud jde o tuto strategii, buďme odvážnější. Jelko Kacin (SL) Izraelský stát nařídil izraelské armádě, aby zničila Hamás v Gaze. Izraelská armáda však vyhlazuje Hamás tak, že zabíjí Palestince v Gaze. Jedna třetina všech mrtvých jsou děti a polovinu všech mrtvých tvoří ženy a děti - ale to přece nejsou členové Hamásu. Rozsah vojenského násilí je obrovský a nepřiměřený. A jak je možné dosáhnout příměří, když ani jedna strana neuznává legitimitu té druhé? Nepřítele je nutno vnímat ne jako cíl útoku a ničení, nýbrž jako subjekt, partnera, s nímž možné uzavřít příměří a který bude odpovědný za udržení míru v budoucnu. Izrael musí uznat Hamás a iniciovat s ním dialog, a naopak - Hamás musí uznat Izrael. Žádná jiná cesta není. Jakýkoli mír je lepší než krvavý konflikt. Vojenské násilí musí okamžitě ustoupit politickému řešení. Nicméně pan Ehud Olmert, izraelský předseda vlády, se ještě snaží posilovat svou špinavou pověst tím, že nechce umožnit příměří. Jana Hybášková - (CS) Vážený pane předsedo, vážená paní komisařko, dovolte mi pogratulovat vám k výsledkům dosaženým vašimi společnými jednáními, jednáními trojky v Izraeli. Na rozdíl od tisku víme, že to byla právě vaše mise, která přivedla izraelskou stranu k debatě o otevření humanitárních koridorů a každodennímu zastavení palby. Myslím, že je to vůbec poprvé, co je Evropa brána izraelskou stranou jako zásadní partner a české předsednictví jako důležitý reprezentant. Přes ohromný tlak levice dojednal včera Evropský parlament rezoluci, která je docela výjimečná. I v takto vypjaté situaci je rezolucí vyváženou, rezolucí, pod kterou se může podepsat i pravice, rezolucí, která není jen pamflet či politické vítězství levice. Podařilo se nám, aby nebylo položeno žádné, byť pomyslné rovnítko mezi existující stát a teroristické hnutí. Klíčový cíl, uznání existence státu Izrael, zřeknutí se násilí a vstoupení do dohod OOP ze strany Hamásu zůstává zachován, stejně jako požadavek na co nejrychlejší dosažení trvalého příměří. Přesto jsme ale nepřinesli žádnou přidanou hodnotu. Tři vedoucí izraelští představitelé Barak, Livni a Olmert se v těchto okamžicích různí v tom, za jakých podmínek, za jakých garancí jsou ochotni zastavit palbu. Jednoznačně klíč je v Egyptě. Klíč je ve způsobu záruky kontroly tunelů, kontroly pašování, která bude přijatelná pro egyptskou stranu. Co dělá v těchto chvílích Rada? Jak postupuje při jednání s egyptskou stranou o technické misi, mezinárodním monitoringu, technické surveillanci, otevření EU Rafah BAM. Co můžeme my poslanci, kteří se dnes večer sejdeme s egyptským velvyslancem, požadovat po egyptské straně či naopak, čím můžeme jednáním s Egyptem prospět? Libor Rouček - (CS) Dámy a pánové, chtěl bych vyzvat Radu i Komisi, aby zesílily tlak na obě strany konfliktu s cílem zastavit pokračující násilí. Máme zde rezoluci Rady bezpečnosti číslo 1860 a je nutno dodržovat její ustanovení. Je nutno přijmout záruky k zajištění dlouhodobého příměří a umožnit otevření humanitárního koridoru. Bylo zde opakovaně řečeno, že neexistuje vojenské řešení izraelsko-palestinského konfliktu. K trvalému míru vede cesta pouze přes politická jednání. Zde je potřeba, aby Evropská unie ve spolupráci s novou vládou Spojených států a Ligou arabských států hrála mnohem výraznější politickou roli, než tomu bylo doposud. Dlouholetý konflikt je nutno ukončit politickou dohodou, která bude vycházet z řešení založeného na existenci dvou států, možní Izraelcům a Palestincům žít spolu v míru v rámci bezpečných, mezinárodně uznávaných hranic a bude usilovat o vybudování mírového systému regionální bezpečnosti na celém Blízkém východě. Ioannis Kasoulides Pane předsedo, stále debatujeme o další humanitární tragédii v našem sousedství - vedle mojí země - dvou našich partnerů ve Středomoří. Bohužel Palestinci dosud nedošli k tomu, že sebevražedné bombové útoky či rakety Kasám nikdy jejich okupovaná území neosvobodí. Izrael si zase neuvědomuje, že takto obrovská vojenská odpověď živí nový potenciál sebevražedných bombových atentátníků a při první vhodné příležitosti přiláká nové kasámy. A co nevinní civilisté, ti, kteří nebojují, ženy a děti? Nikdo se o ně nezajímá. Nikdo se nestará o zabité, zmrzačené, spálené a po stovkách traumatizované děti - děti Izraele a Palestiny. Dělá se nám špatně, když je sledujeme z pohodlí na svých televizních přijímačích. A jakpak je asi těm, co jsou přímo na místě? Co můžeme udělat? Když začneme jen hrát klasickou hru na to, čí je to vina, civilistům nepomůžeme. Civilistům nepomohou ani výzvy, ani rezoluce. Jak tedy přejít od slov k činům? Je právě čas začít jednat se zúčastněnými stranami o vytvoření mezinárodního sboru - jak navrhovali i jiní kolegové - který by odjel do Gazy s velkou policejní jednotkou tvořenou příslušníky arabských zemí, jejichž úkolem by bylo vycvičit policejní jednotky palestinské samosprávy a být jim nápomocni, a který by měl silný mandát OSN a zavedl by právo a pořádek, a jednat také o vytvoření evropské vojenské jednotky, která by zajišťovala ukončení raketového ostřelování a pašování zbraní a úplné otevření hraničních přechodů. Nesmíme už ponechat osud civilistů v rukách znepřátelených stran. Giulietto Chiesa (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, velký italský antifašista Piero Gobetti prohlásil, že pokud celá pravda leží pouze na jedné straně, pak zaujmutí postoje jako Šalamoun by bylo naprostou předpojatostí. To je v dané chvíli případ Gazy; doufám, že Parlament dokáže najít správná slova, aby Izrael zastavil. Jestliže to neudělá, pak historie, Palestinci, evropské veřejné mínění a arabské veřejné mínění to budou považovat za hanebnost. Izrael bombarduje a pustoší ghetto. Synové těch, kteří byli vyhlazeni, se sami stali těmi, kteří vyhlazují. Pro to neexistuje žádná omluva, a nedostatečný je také argument, že Izrael má právo na vlastní bezpečnost. Každý, kdo chce, vidí, že dnes nikdo není schopen ohrozit bezpečnost či existenci Izraele. To je patrné z nerovnováhy pozemních sil, patrné z počtu mrtvých a raněných a patrné vzhledem k podpoře, kterou Západ i nadále Izraeli štědře poskytuje. Jediným smyslem tohoto masakru je zabránit vzniku palestinského státu. Tímto způsobem je zabíjen mír, a proto musíme Izrael zastavit. Stefano Zappalà (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi rady a českému ministru zahraničních věcí, že tu stále zůstávají s námi; nejsme zvyklí na silnou sestavu v této sněmovně, jak to dnes předvedlo české předsednictví. Domnívám se, že paní Muscardiniová má pravdu; radím těm, kteří nevědí, jak vypadá situace v této oblasti a kteří musí umět formulovat přesná stanoviska, aby se seznámili se situací přímo na místě, buď jako turisté nebo za jiným účelem. Někteří z nás byli v Palestině za různých okolností, jako pozorovatelé při volbách Mahmúda Abbáse nebo při jiných volbách a domnívám se, že když se osobně přesvědčíme o situaci na vlastní oči, získáme přesnou představu o tom, jak se věci mají. Myslím si, že z pohledu těchto událostí, které sahají desítky let zpátky a nejsou pouze záležitostí poslední doby, jedinými poraženými jsme my v západním světě, protože jsme nikdy tento problém vážně neřešili a nikdy jsme se ho nesnažili vyřešit; i nadále na něj pohlížíme jako na problém dvou znepřátelených stran. Navštívil jsem Palestinu několikrát a několikrát jsem byl v Izraeli, takže situaci znám, i když ne dokonale, tak dosti dobře, a myslím si, že ve skutečnosti jsou do konfliktu zapojené nikoli dvě strany, nýbrž tři. V tomto konkrétním případě se jedná o problém mezi teroristy a státem Izrael a Palestinci jsou oběťmi, které uvízly uprostřed. Hamás nereprezentuje palestinský národ; možná zastupuje jeho část, ale určitě nereprezentuje celý národ Palestinců. Mám film, který bude mít, myslím, mnoho poslanců; ten film ukazuje všechny izraelské oběti, lidi nejrůznějšího věku včetně dětí, oběti všech těch raket, které byly vypáleny a které Hamás stále vystřeluje. Ne náhodou existuje velký rozdíl mezi pásmem Gazy a Západním břehem. Obracím se s touto poznámkou na úřadujícího předsedu Rady a na naši skvělou paní komisařku, kteří zastupují Evropu. Domnívám se, že situaci musíme řešit důkladně. Domnívám se, že nejdůležitější ze všeho v současné době je posílení pozice Mahmúda Abbáse; on je v této situaci tím vůbec nejslabším článkem ze všech, spolu s Palestinci, kteří v této záležitosti nic neznamenají. Myslím si, že tím, kdo skutečně prohrál, jsme my všichni. Maria-Eleni Koppa (EL) Pane předsedo, veřejné mínění v celé Evropě požaduje od Unie jedinou věc: zastavit krveprolévání palestinského obyvatelstva. Musíme odsoudit slepé násilí, ať přichází odkudkoli, ale musíme být konzistentní a uznat, že Izrael reaguje státním terorismem v masivním měřítku. Neúměrnou odvetu, očividné ignorování jakéhokoli pojetí mezinárodního a humanitárního práva ze strany Izraele, nelze tolerovat. Je nepřijatelné, aby proti civilistům byly používány bílé fosforové bomby a experimentální zbraně, a je nehumánní, aby se cílem stávaly nevinné ženy a děti. Kdyby se to stalo v Africe nebo v některé jiné části světa, naše reakce by byla okamžitá a rezoluce Rady bezpečnosti by byly závazné. Ale v případě Izraele se omezujeme na prohlášení a neplodné debaty. Domnívám se, že bychom měli použít veškeré politické nástroje včetně asociační dohody, abychom přiměli Izrael ukončit nezákonné násilí vůči Palestincům a přestat bránit přístupu humanitární pomoci. Nemůžeme jen přihlížet, neboť to z nás dělá spoluviníky krveprolévání. Jediným řešením je okamžité klid zbraní a otevření humanitárních koridorů do Gazy a zahájení dialogu se všemi stranami. Struan Stevenson Pane předsedo, děsivé události v Gaze v posledních dvou týdnech vyvolaly mezinárodní odsouzení Izraele. V dnešní rozpravě jsme byli svědky, jak se kolegové rozestavují, aby viděli, kdo by mohl vyjádřit to největší rozhořčení vůči židovskému státu. Pro jednu zemi na Blízkém východě to však byl přesně ten výsledek, o který jim šlo: Írán léta dodával střely, munici a jiné důmyslné zbraně Hamásu. Poskytoval peníze a zajišťoval výcvik bojovníků Hamásu. Jeho cílem bylo vyprovokovat Izrael k pozemní válce a krvavý výsledek s hrůznými snímky mrtvých dětí na televizních obrazovkách a v novinách po celém světě je nejlepším možným způsobem jak získat stoupence fundamentalistického islámu a vize íránských muláhů o globálním islamistickém hnutí sjednoceném proti Západu. Fašistický režim v Teheránu je hlavním sponzorem války a teroru na Blízkém východě a tragickým výsledkem je přesně to, co si Teherán přál. Odvádí domácí pozornost v Íránu od hospodářské krize způsobené pádem ceny ropy a odvádí mezinárodní pozornost od muláhů, kteří se urychleně snaží vyrobit jadernou zbraň. Cílem zahraniční politiky Íránu je stát se rozhodující regionální velmocí na Blízkém východě. Chce sjednotit islámský svět a podřídit ho své vlastní přísné a znepokojivé vizi totalitního islámského bratrstva, kde lidská práva, práva žen a svoboda slova jsou rozemlety na prach, a je hanbou Západu, že neudělal nic, aby čelil íránské agresi nebo aby tuto agresi odkryl. Tváří v tvář hromadícím se důkazům o sponzorské podpoře teroru ze strany muláhů Západ vybočil ze své cesty ústupků Teheránu, kdy dokonce souhlasil s jeho hlavním požadavkem na oslabení hlavního íránského opozičního hnutí Lidoví mudžahedínové Íránu a zařadil je na seznam teroristů. To musí skončit. Richard Howitt Pane předsedo, za prvé, řekneme si jasně, že tento parlament dnes podpoří rezoluci číslo 1860 Rady bezpečnosti OSN. Měla by být bezodkladně uplatněna. Jako jeden z poslanců tohoto parlamentu, kteří během blokády navštívili Gazu, prohlašuji, že zastavení palby a stažení jednotek nestačí. Samozřejmě chceme zastavit rakety a chceme, aby teroristé ukončili existenci svých hnutí, ale musíme vidět, že je uzavřeno příměří a ukončena blokáda, aby lidé v Gaze mohli začít žít. Je to otázka respektování mezinárodního humanitárního práva. Organizace Human Rights Watch a Islamic Relief mi oznámily, že každodenní tříhodinové pozastavení palby je prostě žalostně málo na to, aby se stačily dostat dovnitř a rozdělit pomoc. Je to otázka přiměřenosti. Organizace Save the Children říká, že zabití 139 dětí od začátku konfliktu a 1 271 raněných nelze ospravedlňovat sebeobranou. Vítám dnešní prohlášení velvyslance EU v Izraeli pana Ramira Cibriána Uzaly, který uvedl, že z těchto důvodů EU a Izrael odloží v této době jednání o povýšení vzájemných vztahů. To by měly. Michael Gahler (DE) Pane předsedo, v první řadě potřebujeme dosáhnout okamžitého a trvalého příměří na obou stranách - o tom v této sněmovně panuje široká shoda. Poté však my jako Evropská unie a mezinárodní společenství nemůžeme ponechat osud lidí v Gaze pouze v rukách Hamásu a Izraele. Hamásu neleží na srdci zájem obyvatel Gazy, neboť velmi dobře věděl, že na neustálé raketové útoky bude Izrael reagovat - a nejen během volebních kampaní. Za poslední rok průzkumy v Gaze ukázaly pokles politické podpory Hamásu ve prospěch Fatáhu. Zdá se, že Hamás cynicky počítal s tím, že s velkým počtem palestinských obětí politická podpora Hamásu opět vzroste, ze solidarity s oběťmi. Izrael, na druhé straně má na mysli téměř výhradně zájem svých vlastních obyvatel, a tak je mezinárodní kritika namířena hlavně na rozsah izraelské vojenské operace a všeobecné akceptování velkého počtu civilních obětí. Proto bychom my Evropané neměli zůstat jen při vyjednání dalšího příměří a financování oprav infrastruktury. Již vidím pozměňovací dopis paní komisařky, jsem si jist, že návrh je již hotov a je připraven k předložení rozpočtovému výboru. Také nestačí jen dohlížet, zda Egypt uzavírá svou síť tunelů na hranici s pásmem Gazy, které slouží k pašování zbraní. Vyzývám celý Kvartet, včetně silné arabské přítomnosti, aby se společně zavázaly, že do pásma Gazy a okolní oblasti vyšlou jednotky se silným mandátem k udržování míru - v zájmu lidí v Gaze, v Izraeli a Egyptě. Současně je nutno uspíšit samotný mírový proces. Jinak se obávám, že budeme stále častěji svědky podobných událostí, jaké jsme viděli v Gaze, a Palestinci ani Izraelci si to nezaslouží. Miguel Angel Martínez Martínez (ES) Pane předsedo, španělští členové skupiny socialistů v Evropském parlamentu s hrůzou, bolestí a hanbou sledují situaci v Gaze, ale také s odhodláním bránit mír, chránit ty, kteří nejvíce trpí, a zachovat důstojnost a naději. Pociťujeme hrůzu nad opakujícími se výjevy zavražděných dětí a žalem zničených žen prožívajících nekonečné utrpení po bombardování ghetta, ve které se Gaza proměnila. Stejnou hrůzu zachytil Picasso na svém obraze Guernica znázorňující naši Guernicu, kterou se zemí srovnaly junkery Legie Kondor před sedmi desítkami let. Cítíme bolest nad nesmírným utrpením tolika obětí. Naší hanbou je neschopnost všech - našich zemí, Evropské unie a mezinárodního společenství - za prvé zabránit zločinné agresi, a za druhé ukončit tuto agresi, kterou odsuzujeme. Cítíme stud a také rozhořčení nad tolika lžemi, nad takovou dvojznačností a tolika zbytečnými řečmi. Je to naše hanba, protože přesně víme, co se děje, přesto nejednáme s potřebnou rozhodností a soudržností. Historie bude proto žádat vysvětlení od mnohých jako spoluviníků zločinu, přinejmenším kvůli jejich selháním. Jelikož vždy je "lépe pozdě než nikdy" a jelikož je velmi důležité nechat dveře otevřené naději, Evropská unie musí podpořit opožděnou rezoluci Rady bezpečnosti. Musí však dohlédnout, aby byla přísně dodržována, stejně jako musí být přísně dodržována naše asociační dohoda s Izraelem, která uvádí možnost svého dočasného pozastavení v případě chování, k jakému právě dochází. Mimochodem není Hamás odpovědný také za mediální výpadek, že jsem zatím neslyšel, že by si někdo stěžoval? Geoffrey Van Orden Pane předsedo, nejprve bych chtěl vyjádřit svou nejhlubší soustrast se všemi těmi nevinnými lidmi, jak v Izraeli, tak v Gaze, kteří v posledních týdnech a měsících trpí s tím, jak zuří konflikt. Musíme však dbát na to, aby naše přirozená lidskost, naše skutečně oprávněné obavy nezkreslily náš pohled na pravou podstatu situace, kterou se nyní zabýváme. V Gaze Hamás vytvořil teroristické poddanství: netoleruje žádnou opozici vůči svým názorům, Palestince, kteří mu odporovali, zavraždil, rozštěpil palestinskou samosprávu, odmítl ukončit teroristické útoky na izraelské civilisty, odmítl uznat právo Izraele na existenci, odmítl uznat dříve vyjednané mírové dohody. Vzpomínám si na slova Hanan Ashrawiové před třemi lety, když jsem monitoroval palestinské volby. Předpovídala nastolení vlády temných sil - jakou měla pravdu! Neměli bychom být překvapeni, že jeden poslanec Hamásu měl s pýchou tvrdit, že smrt byla pro Palestince "průmyslem". Narážel na používání sebevražedných atentátníků a záměrné používání civilních lidských štítů na ochranu potenciálních vojenských cílů. Používání civilistů tímto způsobem je samozřejmě v přímém rozporu s mezinárodním humanitárním právem. Pokud čelí takovému úpornému, bezcitnému a nenávistnému nepříteli, co můžeme čekat, že Izrael udělá, když jeho občané jsou neustále vystaveni teroristickým útokům. Mezinárodní společenství tomu nevěnovalo příliš pozornosti. Když Izrael podnikl nenásilné kroky, jako uvalení blokády nebo odpojení elektřiny, byl ostře kritizován. Nyní, když na provokaci Hamásu odpověděl vojenskou silou, pociťuje tíhu mezinárodního nesouhlasu. Smutnou skutečností je, že s Palestinci po mnoho let zacházeli otřesně ti, kteří ovládají oblasti palestinské samosprávy, mezinárodní společenství, které tolerovalo extremismus a korupci, a arabský svět, který po mnoho desítek let nedělal prakticky nic, aby jejich život a vyhlídky zlepšil. Potřebujeme Marshallův plán pro Blízký východ. Palestinci nepotřebují pouze mírové síly, ale také slušnou civilní správu, zbavenou korupce. Civilní správa musí být pod mezinárodní kontrolou, ale v první řadě je nutno odstřihnout všechna teroristická záchranná lana - zbraně, peníze a politické ohledy. Proinsias De Rossa Pane předsedající, mohl bych souhlasit s tím, co pan Van Orden říká o Hamásu, ale skutečností je, že nic z toho, co říká, neospravedlňuje izraelské bombardování civilistů. To zásadní, co musíme udělat, je ukončit veškeré bombardování, ať z Hamásu nebo z Izraele. Doufám, že usnesení, které tuto rozpravu provází, obdrží zítra v této sněmovně hodně hlasů, a doufám, že tak Komise a Rada budou mít pevnější ruku a donutí Izrael i Hamás ukončit zabíjení. Od té doby, co se Izrael stáhl z Gazy, proměnil ji v největší vězení světa a v posledních třech týdnech z ní udělal jatka, proti teroru nezákonně používal teror, zabíjel muže, ženy a děti a zabíjel možnost dosáhnout životaschopné řešení vycházející z existence dvou států. K žádnému povýšení vztahů Evropy s Izraelem nemůže dojít, dokud Izrael nezahájí konstruktivní a zásadní dialog se svými sousedy a všemi zvolenými palestinskými poslanci včetně Hamásu. Evropa by měla dát jasně najevo, že po jakékoli eskalaci této války v Gaze bude následovat naše vystupňovaná reakce na tuto válku. Kinga Gál (HU) Pane předsedající, paní komisařko, vážené kolegyně, vážení kolegové, chování stran v tomto konfliktu považuji za cynické. Považuji za cynické a nepřijatelné, že Hamás používá civilní obyvatelstvo - dokonce i děti - jako lidské štíty. Považuji za cynický a nehumánní postoj Izraele, který pod záminkou sebeobrany používá nepřiměřené prostředky, střílí obyvatele Gazy ve velkém a nejhůře to odnáší civilní obyvatelstvo včetně dětí. Považuji za cynickou a lživou zahraniční diplomacii, která se snaží, až na s významné výjimky, udržet zdání, a přesto i po tolika dnech není schopná zajistit ochranu civilního obyvatelstva a humanitárních agentur a bohužel neumí ochránit ani děti. Mluvím za děti, protože žádný účel nemůže oprávnit prostředky, které zbytečně ukončují lidské životy. Život každého dítěte pro nás musí mít stejnou hodnotu, a to na obou stranách hranice. To je základní pravidlo, které každá strana konfliktu musí pokládat za stejně důležité, má-li být někdy v tomto regionu dosaženo skutečného míru. Přijetí hodnot spočívajících v respektování lidského života, ochraně civilistů a poskytování humanitární pomoci může vytvořit základ pro dosažení dlouhodobého příměří a dosažení míru na území Palestiny a mezi Palestinou a Izraelem. Gay Mitchell Pane předsedající, Hamás rozpoutal teror vůči občanům Izraele a provokoval k odvetě. Takhle z dálky to vypadá, jako by se někteří z nich radovali z nových civilních mučedníků - včetně dětí - a z publicity, kterou to jejich věci přináší, jakkoli hrozná je to představa pro normálně uvažující lidi. Nikdy jsem nepodpořil terorismu, nejsem ani kritik Izraele, jenž má právo na mírové soužití v regionu, ale museli bychom být úplně otupělí, kdybychom nepocítili emocionální nevolnost a morální stud nad tím, co se v současnosti děje v Gaze. Izraelská reakce je zcela nepřiměřená a smrt malých dětí je obzvlášť ostudná. Doposud jsem se nestavěl proti nové dohodě EU a Izraele. Věřím na radu, kterou nám minulý měsíc tady v Parlamentu dal dalajláma, a to že nejlepší způsob, jak ovlivnit vztah Číny k Tibetu je udržovat s nimi dobré vztahy. Myslím, že to platí také pro vztah EU a Izraele, ale jak upoutáme jejich pozornost, abychom vyjádřili tu míru ošklivosti, kterou tady pociťujeme nad rozsahem toho, co se děje? Mohu dodat, že včera na společné schůzce Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj bylo všem přítomným rozdáno krátké sdělení o humanitárních potřebách regionu. Vyzývám Komisi a Radu, aby zajistily přípravu plně kompletního balíčku humanitární pomoci, abychom se tam při první příležitosti mohli vydat a těm trpícím lidem pomoci. Karel Schwarzenberg úřadující předseda Rady. - Pane předsedající, jednou z věcí, která zazněla na začátku, bylo, zda bychom neměli navázat kontakt s Hamásem. Myslím si, že ten čas ještě nenastal. V posledních měsících se Hamás rozhodně pořád choval jako teroristická organizace. Dokud se takto chová, zástupci Evropské unie se na něj nemohou oficiálně obracet. Připouštím, neboť jsem již starý muž, že jsem za svůj život zažil mnoho teroristických organizací, jak se vyvíjely od svého počátku, stávaly se více či méně přijatelné a nakonec je mezinárodní společenství přijalo. Viděl jsem to v Africe. Viděl jsem to v Itálii. Viděl jsem to v Irsku. Viděl jsem to na mnoha místech. To se stává. Ale v první řadě si musí přestat počínat jako teroristická organizace. Pak budu připraven jednat s Hamásem nebo s kýmkoli jiným, ale teprve až se přestanou chovat jako teroristická organizace. Myslím si, že je důležité, aby to zde zaznělo, protože Evropská unie nemůže ustoupit od svých zásad. Jsou způsoby, jak naslouchat jejich názorům, dochází k nepřímým kontaktům s politiky v regionu, kteří jsou s nimi ve styku, což je důležité a dobré, ale ještě nenastal čas, aby Evropská unie navázala přímé styky s Hamásem. Myslím, že v tomto bychom neměli ustupovat. V jiných ohledech je třeba velice vyzdvihnout Egypt za důležitou úlohu, kterou sehrál v posledních dnech a týdnech, za jeho úsilí a tvrdou práci na dosažení klidu zbraní a možná i příměří a na úplném konci procesu dosažení míru v regionu. Vím, jak těžké to je. Jsme po celou dobu s Egyptem ve spojení. Víme, jak důležitou práci dělají, a chtěl bych jim poblahopřát. Zazněla otázka, jak můžeme tomuto regionu pomoci. V první řadě ti, kteří jsou na místě, nám jasně řeknou, co potřebují. Není na nás, abychom rozhodovali, co je třeba jim dát. Musí požádat nás a Evropskou unii. Mnohé členské státy Evropské unie uvedly, že jsou připraveny pomoci veškerým možným způsobem - technicky, poskytnutím poradců, přípravou nezbytných prostředků - ale musí to být v první řadě se souhlasem těch příslušných států. To je první úkol, který je třeba udělat. Zaslechl jsem jeden důležitý návrh, a to vypracovat jakýsi Marshallův plán pro Blízký východ. Domnívám se, že je to velmi dobrá myšlenka a měli bychom se jí zabývat. Tento region nutně potřebuje shromažďování a rozvíjení nápadů, které po válce tolik pomohly Evropě. Paní Ferrerová-Waldnerová a další se zmínili o tom, čeho mise dosáhla. Myslím, že jsme toho dokázali hodně, a chtěl bych ještě jednou vyzdvihnout paní Ferrerovou-Waldnerovou, která v naší delegaci odvedla hlavní práci v humanitární oblasti, kde to, čeho jsme dosáhli, ještě dnes funguje. Ale abychom měli jasno, i tato nesnadná jednání na Blízkém východě vycházejí z plánu, jehož struktura byla vytvořena již během návštěvy naší delegace na Blízkém východě. V zásadě se zabývá mírovým uspořádáním a určuje, co je nezbytné. Náš plán vychází z toho, co jsme tehdy zjistili a projednali se svými partnery. Mluvilo se zde o povýšení našich vztahů s Izraelem. Jak víte, bylo to rozhodnutí, které přijala Rada ministrů Evropské unie v červnu 2008. Toto rozhodnutí lze změnit pouze tehdy, pokud se k tomu rozhodnou sami ministři Evropské unie. Nemohou jej změnit ani slova velice uznávaného zástupce Evropské unie v Jeruzalémě. Připouštím, že v současné situaci by bylo předčasné jednat o tom, jak povýšit náš vztah s Izraelem a zda by se v dohledné době měla konat schůzka na nejvyšší úrovni. V této chvíli opravdu musíme řešit mnohem naléhavější a důležitější otázky. Znovu zdůrazňuji, že toto rozhodnutí bylo přijato Radou ministrů a v tom to je. Co můžeme udělat, abychom Izrael zastavili? Buďme upřímní - velice málo. Izrael jedná, tak jak jedná, a jako dlouholetý přítel Izraele, což říkám dnes a říkám to zcela otevřeně, nemám velkou radost z toho, co se momentálně děje. Myslím si, že Izrael si také svou politikou škodí. To je jedna věc, ale Evropská unie má velmi málo jiných možností než hovořit velice jasně a velice otevřeně a žádat své partnery, aby to zastavili. Řešení musí nalézt naši partneři na Blízkém východě, Izrael, Egypt a ostatní zúčastněné strany. Evropská unie v tom může pomoci. Evropská unie může nabídnout veškerou pomoc, bude-li dohodnut klid zbraní, aby bylo dosaženo stanovených cílů: uzavření pašeráckých přechodů, uzavření tunelů, střežení moře atd. Může v Gaze pomoci mnoha způsoby, například s rekonstrukcí nebo s humanitární pomocí. Tohle všechno může Evropská unie udělat, ale abych byl zcela upřímný, nemáme moc a prostředky říci "dost". Copak si Parlament myslí, že můžeme na Blízký východ vyslat obrovskou armádu, aby bojující strany zastavila? Nemůžeme. Nemáme ty možnosti a Izrael i Hamás jsou závislé na jiných mocnostech, než jsou ty evropské. Izrael má mocné spojence i mimo Evropu. Máme omezenou moc, abychom něčeho dosáhli. Můžeme pomoci, můžeme nabídnout své dobré služby a můžeme se velice aktivně zúčastnit. V tomto ohledu jsme toho dosáhli již hodně. Ale nezveličujte naše možnosti. Sajjad Karim Pane předsedající, Izrael tvrdí, že uplatňuje své právo na sebeobranu. V tom případě musí být dodržovány základní zásady spravedlivé války. Faktem je, že Izrael to zcela jednoznačně ignoruje a pro nás je ignorování této skutečnosti zcela nemorální. Používat fosfor proti civilistům a říkat si civilizovaná země, to je neslučitelné. Pochopitelně, že samotná EU to nemůže vyřešit. Ale je tady bílý slon. Potřebujeme řešení od USA. Jejich nevyvážená a nespravedlivá odpověď byla zklamáním. Načasování těchto operací ze strany Izraele bylo strategicky vypočítáno, ale, pane Obamo, 20. leden se rychle blíží. Svět čeká a EU je ochotný partner! Vzkřísíte znovu tyto hodnoty, které s vámi sdílíme, nebo dovolíte, aby tato nespravedlnost převážila - už zase? Budete pracovat spolu s námi na zajištění ochrany všem potřebným? Palestinci se vás ptají - copak je správné, že vaše země žádá o humanitární pomoc na zemi, ale mlčí, když z nebe padají jen bomby? Kolegové, vy, kteří chcete, aby pouze Hamás přestal používat vojenské prostředky: jeďte se podívat do Gazy a na Západní břeh. Znovu probuďte svoje elementární lidskost a uvidíte, proč síla Hamásu roste. Tohle není cesta, jak pomoci Izraeli nebo Palestincům. Okamžité zastavení palby je pouze nutný začátek. Colm Burke Pane předsedající, je úplně jasné, že strany tohoto konfliktu nerespektují mezinárodní humanitární právo a že v důsledku toho civilní obyvatelstvo Gazy platí hodně vysokou cenu. V mezinárodním právu musí existovat odpovědnost tam, kde tyto zásady pro vedení války, jako přiměřenost a nediskriminace, nejsou dodržovány. Jedna z hlavních zásad spravedlivé války stanoví, že chování by se mělo řídit zásadou přiměřenosti. Použitá síla musí být přiměřená utrpěnému bezpráví. Bohužel jsme viděli na izraelské straně značnou míru lhostejnosti. I když uznáváme, že s raketovými útoky začal Hamás proti Izraeli, izraelská reakce byla podle mě nepřiměřená. Čísla hovoří sama za sebe: bylo zabito více než 900 Palestinců ve srovnání s mnohem nižším počtem Izraelců. Izrael si musí uvědomit svou odpovědnost a okamžitě přizpůsobit používání síly tak, aby bylo v souladu s mezinárodním právem. Na druhé straně není možné přehlížet, že Hamás je stále veden Evropskou unií na seznamu teroristických organizací a nadále odmítá vzdát se svého ozbrojeného boje. Ale nejen to, Hamás vytrvale odmítá uznat právo Izraele na existenci. Hamás a další palestinské ozbrojené skupiny musí uznat, že lidé jižního Izraele mají právo žít bez bombardování. Nickolay Mladenov Pane předsedající, pro všechny, kteří sledují izraelsko-palestinský konflikt, by teď mohla nastat doba, kdy se nám chce lomit rukama a křičet zoufalstvím. Nemyslím si však, že bychom to měli udělat, protože podle mého názoru největší zkouškou naší lidskosti dnes je, abychom skutečně pochopili otázky, které se nabízejí. První otázkou je, že tento konflikt nemůže mít trvalé řešení, dokud nebude ukončeno bombardování Izraele. Druhou otázkou je, že tento konflikt nemůže mít trvalé řešení, pokud Gaza nebude zpřístupněna pro humanitární pomoc. Ostatně prezident Peres měl naprostou pravdu, když řekl, že Gaza by měla být otevřena pro pomoc, a ne uzavřena pro rakety. Myslím si, že toto je podstata a s tím že každý souhlasí. Návrat k předchozímu stavu není možný a domnívám se, že bychom tady mohli udělat řadu věcí. Za prvé, Parlament může přimět obě strany k jednání; za druhé, měli bychom stát za Komisí a Radou a podporovat jejich úsilí; a nakonec bychom měli pevně podpořit egyptská jednání, neboť to je jediná cesta, která může vést k nějakému řešení a k zastavení palby, v což my všichni dnes doufáme. Neena Gill Pane předsedající, nejen poslanci tohoto parlamentu jsou pobouření vývojem v Gaze. Evropská veřejnost je rovněž pobouřena utrpením lidí v Gaze a příliš dlouhou izraelskou blokádou. K tomu přidejme neustálé útoky a hrozivé izraelské vojenské násilnosti na nevinných civilistech, zejména na ženách a dětech. Volání světového společenství po okamžitém zastavení palby naráží na uši hluchých. Palestinci naléhavě potřebují přístup k potravinám, k lékařské pomoci a bezpečnost. Izrael musí minimálně dodržovat zásady mezinárodního práva. Pokud to Izrael neudělá, měl by přijít o veškerou zbývající podporu, kterou mu mezinárodní společenství poskytuje. Je nešťastné, že rezoluce OSN byla odsunuta na vedlejší kolej. Je rovněž politováníhodné, že EU si stále ještě hledá svoji roli. Možná se jí to podaří, přijme-li důraznější opatření než dosud. Nestačí pouze uložit k ledu povyšování vztahů. Máme páky. Jsme hlavním obchodním partnerem. Poskytujeme tomuto regionu nejvíc finančních prostředků. A jsme tedy schopni tuto úlohu plnit. Marios Matsakis Pane předsedající, je eticky přijatelné a podle mezinárodního práva omluvitelné, aby stát Izrael ve snaze zničit teroristy Hamásu mohl zahájit mohutné vojenské tažení plné hrůzy a hrubého násilí v rozporu s rezolucemi OSN a lidskými právy proti 1,5 milionu nevinných civilistů chycených v pasti? Je takový postup v souladu s našimi vlastními unijními hodnotami spravedlnosti a demokracie? Je izraelská lobby tak silná, že dokáže přimět USA a EU, aby - v podstatě - zůstaly nečinné a jen přihlížely nepopsatelným zvěrstvům páchaným ve jménu boje proti teroru? Pokud odpověď na tyto otázky zní "ano", pak bychom měli všichni chválit statečnou izraelskou vládu za její operaci v Gaze, pokud odpověď zní "ne", pak bychom měli důrazně a jasně Izrael odsoudit a přijmout vůči němu rychlá a účinná opatření včetně obchodních sankcí, aby bylo ukončeno krveprolití v Gaze dnes i do budoucna. Důrazně nesouhlasím s ministrem, který odešel a který prohlásil, že prakticky můžeme udělat jen velmi málo. Můžeme a musíme udělat hodně. Christopher Beazley Pane předsedající, byl jsem zvolen do této sněmovny před 25 lety. Toto je pravděpodobně nejdůležitější rozprava, které jsem se zúčastnil. Paní komisařko, doufám, že jste včera večer velmi pozorně naslouchala Výboru pro zahraniční věci a dnes Parlamentu. Doufám, že ve svém vystoupení v rozpravě odpovíte tak, na rozdíl od úřadujícího předsedy pana Schwarzenberga, že Evropská unie může při této zvláštní příležitosti uplatnit na agresora morální sílu. Izraelci jsou spravedliví a čestní lidé, kteří na tomto kontinentu po celá staletí procházeli těžkým utrpením. Pochopí vaše doporučení Radě ministrů, že by EU měla přerušit veškeré styky s izraelskými orgány, dokud neukončí bombardování. Antonio Masip Hidalgo (ES) Pane předsedající, musíme Izraeli velice důrazně říci, aby zastavil zabíjení a umožnil ošetření raněných a zajistil zásobování obětí. Izraeli musí být řečeno, že jeho postoj k mezinárodnímu právu bude mít důsledky na jeho vztahy s Evropou. Chci poblahopřát několika mladým evropským dobrovolníkům, kteří trpí společně s lidmi Gazy, zejména Albertu Arceovi. Představují ty nejlepší hodnoty solidarity a svobody vyznávané touto naší Evropou, která musí v tomto strašném konfliktu odpovídajícím způsobem reagovat. Margrete Auken (DA) Pane předsedající, chci říci jen dvě věci. V první řadě bych ráda všem připomenula, že naše rozhodnutí výslovně uvádí a znovu zdůrazňuje, že jsme podpořili pozastavení povyšování vztahů, a já pevně věřím, že nebudeme pokračovat jen tak, jako by se nic nestalo, jen proto, že to předsednictví říká. Druhá věc je, že Izrael nikdy nesplnil, co v souvislosti s jednáním slíbil. Nedošlo k zastavení palby, protože Izrael ve skutečnosti v té době nezrušil blokádu, a myslím, že se musím zmínit také o Annapolisu, kde Izrael slíbil, že zmrazí budování osad. K čemu ve skutečnosti došlo? Prostě zvýšil rychlost osídlování. Budování osad nikdy nepostupovalo tak rychle jako od jednání v Annapolisu a domnívám se, že dokud v tomto nebude dosaženo pokroku v místě, nikdy nedonutíme Hamás, aby jednal podle pravidel, která chceme, aby dodržoval, a že z tohoto důvodu musíme přimět Izrael, aby plnil svou část dohody. Peter Šťastný Pane předsedající, včera jsme měli společné jednání delegací pro vztahy s Izraelem a s Palestinskou zákonodárnou radou a dokážete si představit ty vášně, emoce, obviňování - a navrhovaná řešení - po 18 dnech války v Gaze a přibližně s tisícovkou mrtvých. Skutečností je, že po osmi letech čekání a poté, co na jeho území dopadlo asi 8 000 střel, které terorizovaly milion obyvatel podél hranic s pásmem Gazy, došla nakonec Izraeli trpělivost. Začal zajišťovat bezpečnost svých obyvatel, na což má plné právo a povinnost. Hamás je teroristická organizace a je jasným viníkem a břemenem palestinských obyvatel v Gaze. Řešení spočívá v posílení Kvartetu, a zejména ve zdvojnásobení společného úsilí nové americké vlády a silnější a integrovanější Evropské unie. Vítám české předsednictví, jeho priority a jeho okamžité a aktivní zapojení do regionu. Marian-Jean Marinescu (RO) Tento konflikt, který trvá už velmi dlouho, souvisí s územními problémy a s kulturními rozdíly, které jsou někdy pojímány přehnaným způsobem. Dlouhodobým řešením je chráněný, bezpečný izraelský stát, spolu se životaschopným palestinským státem. Tohoto řešení však není možno dosáhnout teroristickými útoky ani vojenskými zásahy. Aby mohli normálně žít, Palestinci si musí vytvořit stát založený na demokratických institucích a vládě práva, které by zajistily hospodářský rozvoj. Musí se zříci teroristických útoků a zaměřit svůj zájem na vytvoření normálního politického klimatu, umožnit volbu politiků, kteří tento stát povedou a kteří si skutečně přejí řešit tento konflikt na základě jednání. Bairbre de Brún (GA) Pane předsedající, chtěla bych vyjádřit podporu těm, kteří odsuzují útoky, a projevit solidaritu lidem v Gaze. Ministr Schwarzenberg říká, že Evropská unie toho nemůže mnoho dělat. Evropská unie by měla upustit od povyšování vztahů s Izraelem a dohody, které aktuálně platí, by měly být zrušeny, dokud Izrael nesplní své povinnosti podle mezinárodního práva. Ještě než došlo k nedávným odsouzeníhodným útokům, celá léta jsme byli svědky kolektivního trestání palestinských obyvatel. Rozsah a charakter útoků na Gazu prováděných moderní armádou proti obleženým lidem, kteří jsou oslabení v důsledku izolace a obléhání, je naprosto hrůzný. Bylo nemorální svalit vinu na ty samé lidi - musíme jasně říci, že největší obětí jsou zde lidé, nevinní lidé v Gaze. Czesław Adam Siekierski (PL) S velkou bolestí sledujeme, co se děje v pásmu Gazy. Nepodporujeme způsob boje a provokace Hamásu, ale Izrael zvolil pro řešení tohoto sporu s Palestinci nepřiměřené prostředky. Došlo jednoznačně k porušení zásad mezinárodního práva. Ani jedna strana konfliktu nemá zájem na tom, aby druhá strana žila v míru. Obě strany sledují pouze svůj vlastní zájem - tedy národní egoismus. Mezinárodní veřejné mínění je proti pokračování této války. Evropská unie a OSN za podpory mnoha zemí by měly rozhodným způsobem zasáhnout. Je načase tuto nešťastnou válku ukončit. Izraelské jednotky by se měly vrátit zpět do kasáren. Hamás musí ukončit raketové ostřelování Izraele. Na nás je, abychom zajistili naléhavější humanitární pomoc civilnímu obyvatelstvu a postarali se o mrtvé a raněné, kterých je zde údajně okolo 3 000. Musíme zemi zrekonstruovat a pomoci jí vrátit se k normálnímu životu. Takový scénář požaduji od současného vedení Evropské unie a Evropské komise. Hannes Swoboda Pane předsedající, chtěl bych se jen zeptat, zda ještě dnes budeme debatovat o plynu nebo zda to bude z pořadu jednání vypuštěno. Čekáme tady. Na pořadu jednání není pouze rozprava o Blízkém východu, ale také rozprava o plynu. Bylo to z pořadu jednání vypuštěno? Předsedající To je další bod na pořadu jednání. Aurelio Juri (SL) Zklamalo mě poslední prohlášení ministra zahraničních věcí České republiky, která v současné době stojí v čele Rady. Samozřejmě že můžeme upínat všechny své naděje ke své komisařce. Ale celkový počet obětí stále roste. Pokud i nadále budeme debatovat tímto způsobem, za týden už pravděpodobně bude 1 500 lidí mrtvých. Jednat s Hamásem je těžké. Je na seznamu teroristických organizací a není snadné přijmout proti němu nějaká opatření. Izrael na druhé straně je náš přítel a důležitý člen mezinárodního společenství. Izrael se musí řídit mezinárodními rozhodnutími, rezolucemi OSN a také doporučeními svých přátel a partnerů. Pokud to neudělal, jeho přátelé a partneři musí být schopni odsoudit jeho jednání a pohrozit mu také sankcemi. Benita Ferrero-Waldner členka Komise. Pane předsedající, budu stručná, protože je to velice dlouhá rozprava. Dovolte mi, abych jako členka Kvartetu pro Blízký východ, kterou jsem již čtyři roky, nejprve řekla, že Evropská unie hraje svou úlohu, ale nehrajeme tu největší úlohu. Pro nás všechny je to někdy frustrující, obzvlášť v těchto těžkých chvílích, kdy bychom chtěli okamžitě dosáhnout trvalého a udržitelného příměří, jak jsme navrhovali, ale kdy bohužel není možné dosáhnout jej tak rychle. Chtěla bych vám alespoň předběžně oznámit poslední informaci, kterou jsem teď dostala ve zprávě uvádějící, že zdroje v Egyptě blízké jednání hlásí, že na nejnovější egyptské návrhy Hamás reaguje příznivě. To je v každém případě pokrok. Nejsem si nicméně jistá, zda je to skutečně potvrzené, ale večer ve 20:00 bude také tisková konference Hamásu. Doufejme, že se věci pohnou kupředu. Přinejmenším právě to si všichni přejeme. Za druhé, navzdory všem pocitům marnosti nemáme jinou možnost než dále pracovat na dosažení míru. A to budeme dělat. Dokud budu členkou tohoto Kvartetu pro Blízký východ, jsem k tomu zavázána. Můžeme toho dosáhnout pouze společně a musíme také podpořit a povzbudit palestinské úsilí o usmíření, protože pouze tehdy bude možné úplně zabránit tomu, aby se nenormální situace v Gaze opakovala. Za třetí, jakmile dojde k zastavení palby, pokusíme se udělat všechno, abychom plně obnovili základní služby obyvatelstvu, které byly tak těžce narušeny. Domnívám se, že nyní je nejdůležitější ukončit toto ničení a zahájit rekonstrukci a pokusit se dosáhnout míru. Hovořili jsme o této věci velice obšírně, takže to nebudu protahovat, ale toto je moje představa, a věřím, že je vhodná chvíle. Předsedající Za účelem uzavření rozpravy jsem obdržel jeden návrh usnesení podle článku 103 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena. Písemná prohlášení (článek 142) Pedro Guerreiro Vzhledem k barbarství, které postihlo Palestince v pásmu Gazy a které nedávná rezoluce Rady OSN pro lidská práva kritizuje a odsuzuje, důrazně žádáme následující: rozhodné veřejné odsouzení porušování lidských práv a zločinů páchaných izraelskou armádou, státním terorismem Izraele! jednoznačné odsouzení nelidské agrese Izraele vůči palestinskému lidu, kterou nemůže nic ospravedlnit! ukončení agrese a nelidské blokády uvalené na obyvatelstvo pásma Gazy! naléhavou humanitární pomoc palestinskému obyvatelstvu! stažení izraelských jednotek ze všech okupovaných palestinských území! dodržování mezinárodního práva a rezolucí OSN ze strany Izraele, ukončení okupace a osídlování, odstranění segregační zdi, ukončení úkladných vražd, zadržování, vykořisťování a nesčetného ponižování palestinských obyvatel! spravedlivý mír, který je možný jedině na základě respektování nezcizitelného práva palestinských obyvatel na nezávislý a suverénní stát s hranicemi z roku 1967 a s hlavním městem ve východním Jeruzalémě! V Palestině je kolonizátor a kolonizovaný, agresor a oběť, utlačovatel a utlačovaný, vykořisťovatel a vykořisťovaný. Izrael nemůže beztrestně pokračovat! Tunne Kelam písemně. - Reakce na konflikt v Gaze musí být vyváženější, než je tomu v současnosti. Žádné přehnané násilí nelze promíjet, nicméně musíme se podívat hlouběji na příčiny konfliktu. Jednání s Hamásem, tak jak je, nejsou možná. Teroristické uskupení, které cynicky používá svých vlastních lidí jako štítů proti útokům, nemá zájem o vyjednání skutečného míru. Kromě toho musíme vzít v úvahu, že Hamás převzal důležitou úlohu v řetězci teroristických hnutí, která vedla ke vzniku Hizballláhu a teroristického režimu v Teheránu. Hamás je tedy nutno považovat za součást širší fronty usilující o rozbití křehké stability na Blízkém východě a její nahrazení fundamentalistickými extremistickými režimy, které v zásadě nepřipouštějí právo Izraele na existenci. Musíme si skutečně uvědomit, že otázka bezpečnosti Izraele je spojena také s bezpečností EU. Evropská unie musí uplatnit svou autoritu především při řešení kořenů konfliktu. Aby nedocházelo k dalšímu zabíjení Arabů a Izraelců, arabští partneři musí uznat právo Izraele na existenci a pomoci zabránit pronikání extremistických hnutí a dalších smrtících zbraní do tohoto regionu. Eija-Riitta Korhola písemně. - (FI) Pane předsedající, je nezvratnou skutečností, že civilní obyvatelstvo v Gaze a jižním Izraeli bylo zbaveno práva na existenci hodnou lidských bytostí. Jedna tisková agentura líčila příhodu dvou dětí, které se chystaly přejít silnici v Gaze. Nerozhlédly se napravo ani nalevo, zda něco nejede - podívaly se nahoru, protože se bály toho, co by mohlo spadnout z nebe. Pokud jde o těžkou humanitární krizi v Gaze, vinu nepochybně nesou obě strany. Nezodpovědné počínání Hamásu na palestinských územích, zbabělý způsob skrývání se mezi civilním obyvatelstvem a provokace, které vyvolává svými raketovými útoky, to všechno jsou známky neudržitelnosti palestinské vlády. Nepřiměřené útoky Izraele na beztak již slabou a zoufalou palestinskou enklávu jsou další známkou jeho lhostejnosti vůči mezinárodním humanitárním závazkům. Musíme požadovat ukončení tohoto šílenství formou okamžitého a trvalého příměří. Jako první krok by Izrael měl umožnit dopravu humanitární pomoci do Gazy, kde by zlepšení životních podmínek dlouhodobě vytvořilo rovněž jednu z cest k míru. Kvartet pro Blízký východ musí podniknout krok správným směrem, přičemž nová americká vláda bude ukazovat cestu. Egypt má zvláštní odpovědnost vzhledem k problematice týkající se hranic a jeho úloha jako prostředníka společně s Unií nám dává naději. Světové dějiny ukazují, že hledání míru se nakonec vyplatí. Nemůžeme se vzdát, přizpůsobit se nebo si zvyknout na myšlenku nevyřešeného konfliktu, protože nic takového neexistuje. Podle nositele Nobelovy ceny míru Martti Ahtisaariho mír je věcí vůle. Mezinárodní společenství se může snažit tuto vůli povzbuzovat a posilovat, ale pouze dotčené strany mohou tuto vůli projevit a dospět k trvalému míru. Paní komisařko, předejte prosím z Evropy tento vzkaz: "Lidé ze Svaté země, ukažte, že chcete mír." Mairead McGuinness písemně. - Je něco znepokojivého na zjevné bezmoci světa, který nedokáže zachránit nevinné děti a zabránit tomu, aby ve válce byly roztrhány na kusy. Přes všechna ta slova nedošlo k žádnému přerušení bombardování Gazy, které dosud způsobilo smrt 139 dětí a zranilo jich 1 271. Tato otřesná čísla bohužel porostou. Raketové útoky Hamásu na Izrael vyvolaly reakci, kterou si přál - protiútok a ztrátu životů civilistů a další zakopání v pozicích. Je mi hluboce líto nevinných civilistů, kteří jsou používáni jako lidské štíty. To musí skončit. Neurčuji vinu - nemorálně si počínají obě strany, ale zdůrazňuji, že je nutno dosáhnout okamžitého a účinného zastavení palby. Je životně důležité neprodleně zajistit hladký přístup humanitární a materiální pomoci do Gazy. Kéž by jen lidstvo mohlo nahlédnout zbytečnost takových válek. Každý obrázek mrtvých v Gaze vyvolává bouři rozhořčení v celém arabském světě a já se obávám, že se vytrácí hlavní zásada mírového procesu na Blízkém východě: takzvané dvoustátní řešení, nezávislý palestinský stát žijící v míru společně s Izraelem. Je na mezinárodním společenství, aby při hledání řešení znásobilo své úsilí. Esko Seppänen písemně.- (FI) Všichni jsme nyní svědky masového prolévání krve civilistů ze strany izraelských vojáků v Gaze. My, přesněji řečeno mnoho poslanců napravo, zavíráme oči před tím, co se děje. Nemohlo by k tomu docházet, kdyby pravicová politická elita ve Spojených státech amerických a v Evropské unii nezavírala oči. Ti, co nechtějí vidět, jsou zároveň těmi, kteří vyzbrojují zabijáky civilistů. Nadešel čas nastolit otázku přerušení diplomatických styků s pachateli genocidy a etnických čistek. Csaba Sógor Situace na Blízkém východě mě naplňuje úzkostí. Co bude stát dosažení míru? Kolik civilních obětí si to vyžádá, než bude uzavřeno skutečné příměří: V Bosně a Hercegovině to stálo přinejmenším 10 000 životů, než byla zahájena mírová jednání, než na místo dorazily mírové sbory a než začalo odzbrojování. Před několika dny jsme si připomněli zničení města Nagyenyed (Aiud). Před 160 lety bylo v tomto transylvánském městě a jeho okolí zmasakrováno několik tisíc nevinných civilistů včetně žen a dětí. Od té doby není možné připomínat si tyto oběti společně s většinovým obyvatelstvem. Může nastat doba, kdy Izraelci a Palestinci si budou nejen společně připomínat vzájemné oběti, ale spojí síly při budování trvalého míru a budoucnosti. Do té doby je úkolem Evropské unie sloužit jako odpovědný případ. Je toho hodně, co musíme udělat při vytváření míru v Evropě. Potřebujeme spolupráci mezi většinovou společností a menšinami na rovném základě. Minimálně si musíme společně připomínat oběti. Je toho stále ještě hodně, co je třeba udělat v EU, pokud jde o respektování práv jednotlivce a menšin. Andrzej Jan Szejna písemně. - (PL) Na lednovém plenárním zasedání Evropský parlament přijal usnesení o konfliktu v pásmu Gazy. Obě strany konfliktu byly vyzvány k uzavření okamžitého a trvalého příměří a k ukončení vojenských akcí (izraelské vojenské operace a ostřelování raketami ze strany Hamásu), které po nějakou dobu bránily přísunu materiální a humanitární pomoci pro občany žijící na území, kde se konflikt odehrával. Stálo to již tisíce obětí a civilisté včetně žen a dětí trpěli téměř tři týdny. Je nedostatek základních potřeb, například pitné vody a potravin. Na zařízení OSN bylo útočeno. Usnesení požaduje dodržování mezinárodního práva, což by současný konflikt vyřešilo. Izrael je náš přítel a jako stát má právo se bránit, ale je nutno rozhodně prohlásit a zdůraznit, že v tomto případě jsou používány prostředky velice nepřiměřené. Izrael musí mluvit s Hamásem, musí s ním jednat, protože dřívější způsoby nefungují. Evropská unie stojí zároveň před nelehkým úkolem: musí najít mechanismy vedoucí k dialogu a porozumění mezi stranami, které co nejdříve trvale ukončí konflikt.

1. Zimbabwe Przewodnicząca Następnym punktem posiedzenia jest debata w sprawie sześciu projektów rezolucji w sprawie Zimbabwe. Marios Matsakis autor. - Pani przewodnicząca! Sytuacja polityczna, gospodarcza i humanitarna w Zimbabwe ze złej zmienia się na gorszą, a towarzyszy jej zagrożenie powszechnego wybuchu cholery oraz innych potencjalnych epidemii, co pogarsza już tragiczne położenie, w jakim znaleźli się sami mieszkańcy Zimbabwe. Obecnie bardzo jasno widać, że prezydent Mugabe w ogóle nie dba o dobro swoich rodaków. Duża bardziej interesuje go luksus i rozrzutność w życiu osobistym. Prezydent Mugabe udowodnił ponad wszelką wątpliwość, że zupełnie się nie nadaje do kierowania swoim krajem w nowoczesnym świecie. Jako pretekst swojej egzystencji politycznej podaje pozorowaną walkę z duchami brytyjskiego kolonializmu, który już dawno minął. Nie ma możliwości, abyśmy my, Europejczycy, mogli przekonać prezydenta Mugabe, żeby posłuchał głosu rozsądku. Jedyną szansą na zmuszenie go do ustąpienia jest drastyczna zmiana stanowiska Unii Afrykańskiej. Haniebne jest, że ta organizacja jeszcze nie interweniowała w dużo bardziej zdecydowany i stanowczy sposób. Wierzę, że nasze wysiłki muszą być skierowane do Unii Afrykańskiej oraz rządów krajów, które do niej należą. Musimy postawić sprawę jasno, że to oni są całkowicie odpowiedzialni za tragiczną sytuację w Zimbabwe i oczekiwać od nich, nawet na tak późnym etapie, że podejmą właściwe radykalne działania, zmuszające reżim Mugabe do ustąpienia, rezygnacji z władzy lub poniesienia poważnych konsekwencji, nie wykluczając procesu za zbrodnie przeciwko ludzkości. Catherine Stihler autorka. - Pani przewodnicząca! Jeżeli mogą państwo zastanowić się przez chwilę, co jest najgorszym koszmarem, to i tak niewiele miałby on wspólnego z tym, co obecnie się dzieje w Zimbabwe. Ten kiedyś bogaty kraj został przewrócony do góry nogami przez swojego własnego prezydenta. Kraj upada - nie ma rządów, miejsc pracy, żywności, opieki zdrowotnej, szaleje w nim hiperinflacja - a załamanie się systemu sanitarnego powoduje obecnie wybuch epidemii cholery. W zeszłym tygodniu prezydent Zimbabwe Robert Mugabe potwierdził, że wybuch cholery został powstrzymany. Twierdził on, że zachodnie siły chciały wykorzystać epidemię jako pretekst do inwazji i odsunięcia go od władzy. Jednakże RPA uznało większość swojej północnej granicy z Zimbabwe za strefę klęski, ponieważ epidemia szerzy się wraz z uchodźcami, a Oxfam ostrzega, że może dojść do znaczniejszego pogorszenia się sytuacji w Zimbabwe. Według obecnych danych zmarło 1 111 osób, a choroba się rozprzestrzenia. Odnotowano 20 581 przypadków cholery. Cholera jest wysoce zakaźną chorobą powodowaną przez bakterię, która prowadzi do infekcji jelit. Symptomy obejmują biegunkę i odwodnienie. W najgroźniejszej formie nagły początek ostrej, wodnistej biegunki może doprowadzić do śmierci z powodu poważnego odwodnienia i niewydolności nerek. Cholera może zabić zdrową dorosłą osobę w ciągu kilku godzin. Aby podać państwu przykład oddziaływania tej choroby na ludność, opowiem historię Munashe, syna Cynthii Hunde. Munashe zmarł na cholerę krótko przed swoimi pierwszymi urodzinami. Cynthia pojechała do pracy w RPA, aby zapewnić swojemu synowi lepszą przyszłość, bowiem w Zimbabwe nie ma pracy, a dziecko zostawiła pod opieką własnej matki. Kiedy wróciła do domu rodzinnego, znalazła Munashe umierającego w ramionach babci. Udzielając wywiadu BBC powiedziała: "Czuje się tak źle... Tak trudno to opisać. Kiedy masz syna, masz związane z nim marzenia. Przyjechałam myśląc, że zobaczę, jak biega wokół domu, ale to się nie zdarzyło.” Proszę, koleżanki i koledzy, o poparcie tej rezolucji potępiającej Zimbabwe i proszę o pomoc dla niewinnych ofiar takich jak Munashe. Erik Meijer autor. - (NL) Pani przewodnicząca! W trakcie wcześniejszych pilnych debat w sprawie Zimbabwe, które obyły się 7 lipca 2005 r. i 24 kwietnia 2008 r., wskazywałem, dlaczego prezydent Mugabe zdołał tak długo utrzymać się przy władzy. Ludzie pamiętają o przeszłości własnego kraju pełnej przemocy. Dla wielu Mugabe pozostał bohaterem walki o wolność. Według takiego rozumowania wszystko, czego on dokona, należy a priori uznać za dobre. Każdy, kto się mu sprzeciwia, służy, jak w przeszłości, interesom innych krajów, a w Zimbabwe tylko należącym do uprzywilejowanej białej większości. Gdyby Mugabe stracił władzę, kraj zostałby ponownie skolonizowany, a większość ludności byłaby dyskryminowana. Lecz rzeczywistość jest inna. Nagły radykalizm prezydenta Mugabe sprzed kilku lat, kiedy nigdy nie udało mu się dokonać restrukturyzacji własności rolnej oraz pozwolił na dalsze pogłębianie się przepaści dzielącej bogatych od biednych, miał głównie na celu przyciągnięcie nowych zwolenników z młodego pokolenia oraz niezrażanie już bardziej jego starych towarzyszy. Dzięki takiemu podejściu mógł on zyskać bardziej fanatycznych i brutalnych sojuszników, ale oczywiście nie poparcie większości swoich rodaków. Przez lata Europa i Ameryka źle oceniały sytuację w Zimbabwe, przez co sprowadziły na siebie podejrzenia o kierowanie się ukrytymi motywami. Właśnie te uczucia wrogości umożliwiły Mugabe utrzymanie się u władzy. Obecnie rośnie sprzeciw, bowiem wszyscy zdają sobie sprawę, jak niewydajna i tragiczna jest jego polityka. Bez zabijania i zastraszania nie wygrałby wyborów prezydenckich, a dzięki niewielkiej przewadze w parlamencie opozycja weszłaby do rządu. Obecnie jesteśmy już krok dalej, niż podczas poprzednich pilnych debat. Załamały się zapasy wody pitnej i cholera zbiera swoje żniwo. Nie jest to powód do triumfu nad upadającym przeciwnikiem, ale do pomocy ludności Zimbabwe. Zasługuje ona na lepszy rząd, lecz nie może on zostać przez nikogo narzucony z zewnątrz. To, co możemy zrobić, to uniemożliwić prezydentowi Mugabe zdobycie poparcia z zewnątrz. Mikel Irujo Amezaga Jak powiedziano w sprawozdaniu, według szacunków z 2007 roku Zimbabwe ma 12 milionów mieszkańców, a prawie połowa z nich głoduje. Średnia oczekiwana długość życia wynosi 36 lat. Tylko 40% nauczycieli w tym kraju pracuje, a jedna trzecia uczniów uczęszcza na zajęcia. Pokazuje to, że prezydent Mugabe nie tylko zabija teraźniejszość: on zabija przyszłość. Represje i łamanie praw człowieka również są na porządku dziennym. Ludzie, którzy stoją na straży praw człowieka w Zimbabwe, są systematycznie nękani przy pomocy samowolnych zatrzymań, aresztowań i tortur. Ustawy wprowadzone przez rząd poważnie ograniczyły wolność słowa, zgromadzeń, poruszania się i stowarzyszeń. Chciałbym wymienić kilka przykładów, ponieważ rząd wprowadza coraz bardziej restrykcyjne prawa, które są wykorzystywane przeciwko aktywistom broniącym praw człowieka. Obejmują one Ustawę o dostępie do informacji i ochronie prywatności, wykorzystywaną przez rząd do skutecznego zamykania ust dziennikarzom; Ustawę o porządku publicznym i bezpieczeństwie, która poważnie ograniczyła wolność zgromadzeń, a setki obrońców praw człowieka, łącznie z pracownikami niezależnych środków, zostało samowolnie zatrzymanych; oraz Ustawę o prywatnych organizacjach ochotniczych, która została przywrócona przez rząd w 2002 roku i prawdopodobnie użyta do zastraszania i nękania organizacji pozarządowych. Pani przewodnicząca! W moim ojczystym języku euskera - baskijskim - który nie jest oficjalnym językiem tej Izby, "Mugabe” oznacza "bez ograniczeń”, jakże trafne określenie dla tego człowieka. Nazwisko dyktatora tego afrykańskiego kraju nie jest tylko kolejnym nazwiskiem na długiej liście tyranów, których mieliśmy nieszczęście posiadać na tej planecie, ale śmiem twierdzić, że plasuje się on w czołówce dziesięciu największych dyktatorów. Moim zdaniem, my w UE musimy zrobić wszystko, co w naszej mocy, aby odsunąć go od władzy i postawić przed Trybunałem Praw Człowieka. Dlatego życzymy Zimbabwe szczęśliwego roku 2009 bez Mugabe. Andrzej Tomasz Zapałowski autor. - Pani Przewodnicząca! Przed dwoma miesiącami debatowaliśmy tutaj nad klęską wielkiego głodu na Ukrainie w latach trzydziestych dwudziestego wieku. Bardzo często padało pytanie: jak mogło dojść do tej tragedii? dlaczego świat milczał? Patrząc dziś na to, co się dzieje w Zimbabwe, nasuwa się podobne pytanie: jak obecnie może dochodzić do unicestwiania jakiegoś narodu przez swojego przywódcę? dlaczego świat tak mało robi w tej sprawie? Samymi rezolucjami przecież nie zmienimy przywódcy. Zastanówmy się czy dalej będziemy przyglądać się niszczeniu społeczeństwa Zimbabwe, tak jak wojska ONZ przyglądały się mordom w Ruandzie. A może działania w tej sprawie byłyby bardziej jednoznaczne, gdyby w tym kraju występowały ogromne złoża surowców naturalnych. Dzisiejsza rezolucja jest bardzo dobrym dokumentem, ale tylko dokumentem. Dla ratowania ludzi trzeba podjąć bardziej dynamiczne działania. Trzeba też bezwzględnie wspomóc kraje sąsiadujące z Zimbabwe, aby przy granicy udzielano odpowiedniej pomocy. Charles Tannock autor. - Pani przewodnicząca! W ciągu ostatnich kilku lat Zimbabwe pojawiało się tak często w tych debatach, że można nam wybaczyć, iż brakuje nam już słów potępienia, ale musimy również mówić głośniej, ponieważ cierpiącym w milczeniu obywatelom Zimbabwe ten bezwzględny despota Robert Mugabe odmówił głosu. Utracił on wszelkie prawo do domagania się legitymacji demokratycznej z powodu niczym nieusprawiedliwionego lekceważenia praw człowieka, swobód politycznych oraz praworządności. Próba zamachu na Perence'a Shiri, jednego z popleczników Mugabe, do której doszło niedawno wskazuje na to, że w Zimbabwe pod powierzchnią wrze gniew. Shiri ma na swoich rękach krew 20 000 ludzi. To Shiri przy pomocy komunistycznej Korei Północnej dokonywał systematycznych masakr niewinnych cywilów na początku lat 80. w Matabelelandzie. Jakby tego nie było dość, zaniedbania Mugabe doprowadziły obecnie do epidemii cholery, choroby, którą do niedawna prawie całkowicie zwalczono w Zimbabwe. W odpowiedzi na obawy wspólnoty międzynarodowej Mugabe twierdzi, co szokujące, że wybuch epidemii jest równy ludobójstwu, którego dopuściła się Wielka Brytania, mój kraj, który kiedyś należała ta kolonia. Być może to bezpodstawne posądzenie o neokolonializm w połączeniu z naszym własnym postkolonialnym poczuciem winy powstrzymuje nas w Europie od przedsięwzięcia bardziej zdecydowanych działań. Ale kiedy zwracamy się do Afryki o przedstawienie rozwiązania, spotykamy się z oceanem obojętności i nieskuteczności. Ostre potępienie Mugabe przez premiera Kenii i prezydenta Botswany jaskrawo kontrastuje z apatią większości innych państw i liderów afrykańskich, w szczególności z RPA, chociaż teraz możemy mieć nadzieje, że prezydent Zuma zajmie bardziej zdecydowane stanowisko. Jeśli Unia Afrykańska aspiruje do zdobycia autorytetu podobnego do Unii Europejskiej, musi ona zająć się rządami terroru uprawianymi przez Mugabe oraz rozważyć możliwość podjęcia działań, mających na celu odsunięcie Mugabe od władzy. Jednym konkretnym działaniem, do którego możemy zachęcać, jest oskarżenie Mugabe przed Międzynarodowym Trybunałem Karnym przy pomocy rezolucji Rady Bezpieczeństwa ONZ, co okazało się skuteczne w przypadku prezydenta al-Bashira i jego działań w Darfurze. Mam nadzieję, że kiedy następnym razem będę wypowiadał się na temat Zimbabwe, to po to, aby obwieścić koniec Mugabe i jego odejście z urzędu. Ioannis Kasoulides w imieniu grupy PPE-DE. - Pani przewodnicząca! Zimbabwe upada jako państwo. Połowa ludności przetrwa dzięki żywności z zagranicy lub będzie cierpiała głód. Warunki sanitarne i niezanieczyszczona woda są prawie niedostępne i w efekcie niszcząca epidemia cholery rozszerza się na Zimbabwe i kraje sąsiednie. Wszystko dlatego, że prezydent Mugabe i jego kolesie chcą ukarać swoich rodaków, ponieważ głosowali przeciwko niemu. Mediacja RPA nie odniosła sukcesu, a jak do tej pory kraje afrykańskie nie były w stanie podjąć zdecydowanych działań. Powyższy opis jest opisem poważnej katastrofy humanitarnej, a więc pierwszym krokiem powinno być postawienie Mugabe w stan oskarżenia przed Międzynarodowym Trybunałem Karnym za zbrodnie przeciwko ludzkości oraz wydanie międzynarodowego nakazu aresztowania. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg w imieniu grupy PSE. - Pani Przewodnicząca! Zimbabwe zmaga się od dłuższego czasu z bardzo poważnym kryzysem humanitarnym: blisko połowa ludności cierpi z powodu głodu, dostęp do bieżącej wody jest praktycznie niemożliwy, panują straszne warunki sanitarne. W ostatniej dekadzie średnia długość życia spadła z 60 lat dla obojga płci do 37 dla mężczyzn i 34 dla kobiet. Szerząca się epidemia cholery pochłonęła już osiemset ofiar, a ponad 16 tys. osób jest zarażonych. Według organizacji Lekarze bez granic około półtora miliona ludzi może zostać wkrótce zainfekowanych. Gospodarka kraju jest w opłakanym stanie. Inflacja już od dłuższego czasu osiąga najwyższy poziom na świecie. Ponad 80% ludności żyje za mniej niż dolara dziennie. Władze Zimbabwe zdają się nie dostrzegać powagi sytuacji i pozostają bierne. Prezydent Mugabe nie wywiązał się z obietnicy utworzenia rządu jedności narodowej, przeciwnicy polityczni poddawani są ciągłym represjom. Dramatyczna sytuacja w Zimbabwe wymaga zdecydowanej reakcji ze strony Unii, a Rada i Komisja powinny potwierdzić swoje zaangażowanie przez kontynuowanie programu pomocy humanitarnej dla cierpiącej ludności. Należy wywierać nacisk na władze Zimbabwe, aby zniosły ograniczenia wobec organizacji świadczących pomoc i zaprzestały aresztowań obrońców praw człowieka. Ponadto trzeba udzielić poparcia grupie Elders, aby jej członkowie uzyskali pozwolenie na wjazd do Zimbabwe. Proces wprowadzenia demokratycznych zmian w tym kraju wymaga zaangażowania ze strony innych krajów afrykańskich, instytucji regionalnych i autorytetów międzynarodowych. Szansą na ustabilizowanie sytuacji w kraju jest przeprowadzenie uczciwych wyborów parlamentarnych i monitorowanie procesu formowania rządu, zaś społeczność międzynarodowa powinna być przygotowana na pomoc finansową w odbudowie struktur państwowych opartych na rządach prawa. Zdzisław Zbigniew Podkański w imieniu grupy UEN. - Pani przewodnicząca! Informacje zawarte w rezolucji w sprawie sytuacji w Zimbabwe są porażające: 5,1 miliona ludzi, a więc prawie połowa, dotkniętych głodem, ponad 300 tys. ludzi zagrożonych epidemią cholery, 1,7 miliona zarażonych wirusem HIV, średnia długość życia 37 lat - to zbyt wiele, żeby jakikolwiek rząd sam sobie z tym poradził. Dlatego z pełną aprobatą należy odnieść się do każdej inicjatywy służącej poprawie sytuacji w Zimbabwe. Autorzy rezolucji słusznie zwracają uwagę na potrzebę rozwiązania i rozwinięcia akcji humanitarnej oraz podjęcia przez Radę, Komisję i państwa członkowskie Unii innych działań, w tym dyplomatycznych oraz wspierających Zimbabwe finansowo i materialnie, nie tylko doraźnie, ale również długofalowo, w oparciu o konkretny program. I słusznie, bo od kolejnej rezolucji, chleba nie przybędzie. Potrzebna jest konkretna pomoc i na nią mieszkańcy Zimbabwe czekają. Michael Gahler (DE) Pani przewodnicząca! Jedyne dobre wiadomości, pochodzące z wyniszczonego Zimbabwe, są takie, że to, co obecnie oglądamy, to prawdopodobnie ostatnie miesiące reżimu Mugabe. Dobre wieści z Afryki są takie, że coraz więcej państw sprzeciwia się temu, co się dzieje w tym kraju. Jako pierwszy wiceprzewodniczący Wspólnego Zgromadzenia Parlamentarnego AKP-UE mogę powiedzieć, że trzy tygodnie temu, podczas sesji w Port Moresy, nasi afrykańscy partnerzy po raz pierwszy przyłączyli się do naszej krytycznej oceny sytuacji w Zimbabwe. Również w RPA rosną naciski na rząd, aby wreszcie wycofał się z ochrony reżimu w Zimbabwe. Sytuację pogarsza fakt, że uchodźcy obecnie przenoszą epidemię do RPA. Mamy nadzieję, że dojdzie do poprawy sytuacji w czasie mistrzostw świata w piłce nożnej, co tłumaczy dlaczego RPA wprowadza zmiany: ze strachu, że na nie nikt nie przyjedzie. Samo to wystarczy jako powód do wycofania ochrony reżimu Mugabe. Ewa Tomaszewska Pani Przewodnicząca! Sytuacją w Zimbabwe zajmowaliśmy się 24 kwietnia tego roku. Wówczas rozważany był problem wyniku wyborów, a konkretnie utrzymanie władzy przez prezydenta Mugabe niezależnie od wyniku wyborów. Dziś mamy do czynienia z dramatycznymi skutkami tamtej sytuacji. Ponad 12,5 tys. osób zarażonych cholerą nie może liczyć na pomoc ze strony państwa, 565 osób już zmarło. Epidemia przenosi się także na teren RPA. Podane wyżej informacje z raportów ONZ z początku grudnia są niższe niż te, które przekazują obecnie organizacje humanitarne. Według nich liczba zmarłych przekroczyła już tysiąc, a liczba zarażonych 20 tysięcy osób. Miliony osób głodują, brakuje wody. Unia Afrykańska nie podejmuje skutecznych działań na rzecz poprawy sytuacji w Zimbabwe. Dziś konieczne jest postawienie prezydenta Mugabe przed Międzynarodowym Trybunałem Karnym i pilne podjęcie działań w celu opanowania epidemii cholery oraz zapewnienia pomocy żywnościowej i zdrowotnej dla ludności Zimbabwe. Kathy Sinnott Pani przewodnicząca! Od wielu lat patrzymy na powolną agonię Zimbabwe. Oprócz przemocy politycznej oraz coraz większego ubóstwa widzimy obecnie jak nabiera ona tempa, gdy głód i choroby stają się nieuchronnym losem pięciu milionów mieszkańców. Musimy pomóc tym ludziom, nakarmić ich, udzielić im pomocy medycznej oraz poprzeć ich wielkie pragnienie wolności. Aby im pomóc musimy odizolować lidera Roberta Mugabe od jego afrykańskich zwolenników i sprawić, aby wszyscy przywódcy afrykańscy go potępili. Poza Afryką musimy postarać się usunąć jego zwolenników na scenie międzynarodowej, o co zazwyczaj podejrzewane są Chiny i Rosja, wzywając ich do zaprzestania popierania Mugabe i handlu z nim. I sami musimy wykonać rachunek sumienia, bowiem nie tak dawno temu to my, UE, zaprosiliśmy Mugabe do uczestnictwa w organizowanym przez UE spotkaniu na szczycie pomiędzy Unią Afrykańską a Unia Europejską w Lizbonie. Jacques Barrot wiceprzewodniczący Komisji. - (FR) Pani przewodnicząca! Jestem wdzięczny wszystkim posłom do Parlamentu Europejskiego, którzy wystosowali pilny apel w sprawie Zimbabwe, ponieważ Zimbabwe stoi w obliczu kryzysu na niespotykaną skalę, który ciągle się pogłębia i nie oszczędza żadnego sektora. Na szczeblu politycznym jesteśmy świadkami wzrostu przemocy, co pokazują doniesienia o samowolnych aresztowaniach oraz zniknięciach działaczy praw człowieka. Wskutek nowego wybuchu przemocy politycznej każde rozwiązanie kryzysu może okazać się nieskuteczne, a stanowiska stron nie do pogodzenia. Na szczeblu humanitarnym sytuacja się pogarsza, co pokazuje epidemia cholery, która się rozprzestrzenia i zagraża krajom sąsiadującym z Zimbabwe. Na szczeblu gospodarczym sytuacja jest tragiczna. Ceny podstawowych produktów ciągle rosną. Koszt przeciętnego rachunku za zakup żywności wzrósł w zeszłym tygodniu o 1 293%. Na szczeblu społecznym ryzyko wybuchu rośnie z każdym dniem, a wraz z nim szkodliwość skutków tej sytuacji w kontekście stabilności całego regionu. A więc co możemy zrobić? Potrzeby Zimbabwe są ogromne. Rosną w postępie geometrycznym, głównie z powodu niegospodarności obecnego rządu. Na szczeblu humanitarnym Komisja jest nadal aktywnie zaangażowana. Misja w terenie, odbywająca się od 15 do 19 grudnia, dokonuje obecnie ponownej oceny sytuacji humanitarnej. Umożliwi nam to, między innymi, szybkie stwierdzenie, czy są jakieś dodatkowe potrzeby. Na szczeblu politycznym Komisja - a oprócz niej wspólnota międzynarodowa jako całość - może pomóc Zimbabwe tylko wtedy, jeżeli będzie mogła ściśle współpracować z legalnym rządem, który jest wystarczająco elastyczny, aby przyjąć wymagane środki polityczne i gospodarcze. To ostatnie zależy od realizacji porozumienia z 15 września oraz od ustanowienia rządu jedności narodowej. Zależy to również od zainteresowanych podmiotów w tym regionie i od większego zaangażowania Unii Afrykańskiej. We wszystkich kontaktach, które z nimi utrzymujemy, wyrażamy chęć ujrzenia takiego zaangażowania. Podsumowując, mogę państwa zapewnić, że Komisja, która bardzo uważnie śledzi sytuację na miejscu, będzie nadal współpracować ze wszystkimi państwami członkowskimi oraz z naszymi partnerami afrykańskimi i międzynarodowymi nad znalezieniem sprawiedliwego rozwiązania, umożliwiającego Zimbabwe wyjście z obecnego kryzysu, który wszyscy państwo mocno potępili. Dziękuję za uwagę. To prawda, że podczas tego świątecznego okresu nie możemy zapominać o tych wszystkich ludziach, którzy cierpią w Zimbabwe. Zaliczają się oni do tych, których obecna sytuacja jest niewątpliwie najbardziej rozpaczliwa. Przewodnicząca Zamykam debatę. Głosowanie odbędzie się po zakończeniu debat.

Genoptagelse af sessionen Formanden Jeg erklærer Europa-Parlamentets session, der blev afbrudt fredag den 24. maj 1996, for genoptaget. Martens Hr. formand, jeg henviser til forretningsordenen, nærmere bestemt artikel 5. Efter mødeperioden i Strasbourg udsendte nyhedsbureauet Belga et nyhedstelegram med overskriften »Medlemmer af Europa-Parlamentet vil ikke skære ned på deres egne godtgørelser«, hvori det blandt andet forlød: I øjeblikket modtager Europa-Parlamentets medlemmer en fast rejsegodtgørelse. Eksempelvis modtager et græsk eller finsk medlem automatisk en betydelig rejsegodtgørelse, på business class, så snart han eller hun er til stede ved møder i Bruxelles eller Strasbourg. I den forbindelse undersøger man ikke, om medlemmerne faktisk rejser frem og tilbage til deres eget land eller stikker penge i lommen ved at rejse billigt. Vore kolleger, fru Aelvoet og hr. Lannoye, har også udtalt sig derom i så henseende, hvilket har givet betydelig genlyd i den belgiske presse. I forretningsordenens artikel 5 står der, at Præsidiet fastlægger bestemmelserne om omkostningsgodtgørelser og andre godtgørelser til medlemmerne. Regulativets artikel 4 fastlægger blandt andet for det første, at medlemmerne kun har krav på den i artikel 1, stk. 1 anførte faste rejsegodtgørelse for én hen- og tilbagerejse pr. uge. For det andet, hvis et medlem foretager mere end én hen- og tilbagerejse inden for en arbejdsuge, modtager medlemmet for disse yderligere rejser en godtgørelse af de faktiske rejseudgifter. Sådanne omkostninger godtgøres på grundlag af prisen på en flybillet eller en 1. klasses togbillet mod forelæggelse af den pågældende billet på Kontoret for Medlemmernes Godtgørelser. Rejser med bil godtgøres på grundlag af prisen på en 1. klasses togbillet. Hr. formand, jeg vil gerne spørge Dem, om bestemmelserne i artikel 4 vedrørende omkostningsgodtgørelser og andre godtgørelser til medlemmerne overholdes eller ej. Formanden Hr. Martens, naturligvis er jeg informeret om kollegers bemærkninger og offentlige erklæringer om praksis i forbindelse med omkostningsgodtgørelser og andre godtgørelser til Europa-Parlamentets medlemmer. Jeg siger her til Dem, at forretningsordenens artikel 4 og 5 overholdes til punkt og prikke. Præsidiet har derudover for nylig besluttet, at der kun udbetales rejseomkostninger, når et medlem rent faktisk deltager i et møde og kun på grundlag af en personligt underskrevet erklæring fra medlemmet om, at rejsen reelt har fundet sted. Præsidiet er villig til at overveje forslag om en yderligere stramning af kontrollerne. Men, kære kolleger, hvis De er bekendt med konkrete beviser på, at bestemmelserne i forretningsordenen ikke overholdes, bedes disse beviser forelagt mig, for at jeg har lejlighed til behørigt at undersøge anklagerne. Generelle anklager, der ikke kun bringer enkelte medlemmer i miskredit i offentligheden, men hele Parlamentet, anser jeg for ikke at være til nogen hjælp! Aelvoet Hr. formand, en personlig bemærkning. Mit navn er nævnt her, og jeg ønsker at reagere. Wijsenbeek Jeg læser artikel 6 i Traktaten op for Dem. Dér står der nemlig: Inden for denne Traktats anvendelsesområde og med forbehold af dennes særlige bestemmelser er al forskelsbehandling, der udøves på grundlag af nationalitet, forbudt. Hr. formand, anses jeg for at udføre et andet arbejde end min nabo, hr. Giansily. Anses jeg for at udføre et andet arbejde end mine 625 andre kolleger her? Præsidiet skal have mod til at foreslå en fælles ordning for alle medlemmer af Parlamentet, og så bliver alle indlæg som det, hr. Martins er kommet med, overflødige. Men det har De ikke mod til. Der er allerede stillet forslag tre gange, både af Udvalget for Forretningsordenen, Valgs Prøvelse og Medlemmernes Immunitet og af andre i Parlamentet, men Præsidiet har aldrig levet op til sit ansvar. De skal anvende Traktaten, artikel 6. Formanden Hr. kollega, Dem og alle andre kolleger vil jeg gerne gøre opmærksom på, at Præsidiet på grund af sit politiske ansvar har besluttet sådan, som jeg har redegjort for over for Dem. Skulle De ikke være indforstået med det, så står det enhver gruppe og ethvert medlem frit for at stille tilsvarende forslag til Præsidiet, og jeg garanterer Dem, at vi også vil behandle dem. Godkendelse af protokollen Formanden Protokollen fra mødet i går er omdelt. Hvis ingen gør indsigelse, betragter jeg den som godkendt. Malangré Hr. formand, mit navn figurerer ikke på tilstedeværelseslisten til protokollen, men jeg var til stede. De kan kontrollere det, hvis De ser på listen over afstemninger ved navneopråb. Jeg anmoder om at få tilstedeværelseslisten suppleret i overensstemmelse hermed. Formanden Det vil vi korrigere, hr. kollega. (Protokollen godkendtes) Aelvoet Hr. formand, jeg anmoder om ordet på grundlag af forretningsordenens artikel 108, som meget klart fastslår, at ethvert medlem har ret til at anmode om at måtte fremsætte en personlig bemærkning. Normalt høres medlemmet ved afslutningen af behandlingen af det pågældende punkt på dagsordenen. Det pågældende punkt på dagsordenen var hr. Martens indlæg, som henviste til et nyhedstelegram fra Belga, men som også henviste til udtalelser. Jeg har i henhold til forretningsordenens artikel 108 ret til at reagere på ytringer, som er rettet mod mig personligt. Min reaktion er følgende. Vi har som Gruppen De Grønne I Europa-Parlamentet ikke udsendt en pressemeddelelse på baggrund af det ændringsforslag, vi havde stillet, og hvori vi foreslog en anden ordning i forbindelse af medlemmernes rejsegodtgørelser. Den udtalelse, jeg og også Paul Lannoye fremsatte, var korrekt i forbindelse med det system, der gælder i øjeblikket. Vi foreslog blot et andet system. Jeg finder det ikke korrekt, at hr. Martens forbinder vore navne med udtalelser fra nyhedsbureauet Belga, som delvis ikke var rigtige. Velkomstord Formanden Det er mig en stor glæde at kunne byde velkommen til en delegation fra Forbundsrepublikken Tyskland, som har taget plads i den officielle loge. Delegationen ledes af Bärbel Höhn, miljø- og landbrugsminister i delstaten Nordrhein-Westfalen. Aktuelle politiske spørgsmål Formanden Næste punkt på dagsordenen er meddelelse fra Kommissionen om aktuelle politiske spørgsmål af væsentlig betydning. Før jeg giver ordet til hr. Santer, vil jeg gerne endnu en gang gøre Dem opmærksom på reglerne. Reglerne er, at der kan stilles spørgsmål i tilslutning til meddelelsen fra Kommissionen. Talere, der stiller spørgsmål, har hver et minuts taletid, og jeg vil påse, at dette ene minut ikke overskrides på grund af de mange spørgsmål, der vil blive stillet. Santer Hr. formand, mine damer og herrer, jeg vil i dag tale om et emne af allerstørste betydning for vor Union, nemlig kampen mod arbejdsløsheden. Og mere nøjagtigt vil jeg forelægge en meddelelse, som Kommissionen vedtog i formiddags, hvis sigte er at konkretisere de tanker, jeg præsenterede Dem for den 31. januar, nemlig Den Europæiske Tillidspagt for Beskæftigelsen. Men før jeg kommer ind på dette emne, ser jeg det på grund af emnets aktualitet som min pligt at fortælle Dem om den principbeslutning, som Kommissionen traf her til formiddag vedrørende BSE-sagen, eller nærmere betegnet den såkaldte kogalskab. Som De er bekendt med, kunne Ministerrådet (landbrugsministrene) i mandags ikke nå til enighed om at vedtage Kommissionens forslag om at ophæve embargoen mod den britiske eksport af gelatine, talg og sperm. Rådet kunne hverken samle et kvalificeret flertal for denne beslutning eller et simpelt flertal for at forkaste den. I henhold til bestemmelserne i vor komitologi er det nu op til Kommissionen at træffe en beslutning, hvilket skal ske på grundlag af dens eget forslag, som den for øvrigt stillede for flere uger siden, det vil sige længe før brititerne indledte deres ikke-samarbejdspolitik. Det gjorde Kommissionen her til formiddag, en beslutning, der er i overensstemmelse med den politik, den har fulgt siden krisens begyndelse. Kommissionens beslutning er ene og alene baseret på videnskabelige oplysninger, der sikrer beskyttelsen af borgernes helbred; den har intet at gøre med den ulykkelige politiske udvikling, som vi på det sidste har lidt under, og som jeg kommer tilbage til. Jeg understreger, at Kommissionens beslutning er en principbeslutning, da den periode, som Rådet har til at udtale sig om spørgsmålet, først udløber søndag. Kommissionens formelle beslutning kan altså ikke fremsættes før efter dette udløb, det vil sige mandag den 10. juni. Vedrørende den praktiske gennemførelse af beslutningen erindrer jeg om, at nogle meget strenge betingelser skal være opfyldt for at sikre beskyttelsen af sundheden. Disse betingelser vedrører procedurer for produktion, kontrol, overvågning i og identifikation af virksomheder, der har eksporttilladelse. Når de britiske myndigheder har indført de pågældende foranstaltninger, og Kommissionen har haft lejlighed til at kontrollere, at de er effektive, vil en delvis ophævelse af embargoen træde i kraft. Kommissionen har således påtaget sig sit ansvar. Det vil den fortsat gøre for så hurtigt som muligt at nå frem til en normalisering af samhandlen med oksekød med Det Forenede Kongerige. Men der må ikke herske nogen tvivl om, at det er de britiske myndigheder, der er hovedansvarlige for, at hele Unionen - for dette er et problem for Unionen og ikke kun for Det Forenede Kongerige - kan nå frem til en sådan normalisering. Dette budskab overbragte jeg i går den britiske udenrigsminister, hr. Rifkind, og den britiske landbrugsminister, hr. Hogg. Vor samtale var konstruktiv, idet briterne for første gang fremlagde elementer, som kan bruges til at udforme et rammeprogram, der skridt for skridt skal føre til en genetablering af forbrugernes tillid, en stabilisering af markedet og dermed sikre, at samhandlen kan blive normaliseret. Vi enedes om, at hr. Fischler og hans eksperter skal være i tæt kontakt med de britiske myndigheder for at konkretisere disse forskellige elementer, og jeg håber af hele mit hjerte, at vi med denne fremgangsmåde hurtigt kan nå frem til en løsning. Men når man siger normalisering, kan man ikke samtidig ignorere den yderst alvorlige situation i Rådet, der skyldes Det Forenede Kongeriges bevidste obstruktionspolitik. Det drøftede Kommissionen indgående her til formiddag. Den gav udtryk for sin store bekymring over de hindringer, der således er skabt for vore institutioners virke. Sådanne holdninger har ingen berettigelse i en Union, der er baseret på lovgivning og solidaritet, der jo pr. definition er gensidig. Sådanne holdninger er i strid med traktatens ånd og bogstav, og jeg vil tillade mig at oplæse traktatens artikel 5 for Dem, mine damer og herrer: «Medlemsstaterne træffer alle almindelige eller særlige foranstaltninger, som er egnede til at sikre opfyldelsen af de forpligtelser, som følger af denne traktat, eller af retsakter foretaget af Fællesskabets institutioner. De letter Fællesskabet gennemførelsen af dets opgaver. De afholder sig fra at træffe foranstaltninger, der er egnede til at bringe virkeliggørelsen af denne traktats målsætning i fare.« Sådanne holdninger gavner ingen. De fører til absurde situationer, hvor Det Forenede Kongerige blokerer for beslutninger, der altid har været dets egne prioriteter: Bekæmpelse af svig, forenkling af fællesskabsloven, bekæmpelse af racisme osv. Derfor har Kommissionen pligt til indtrængende at opfordre de britiske myndigheder til at ophøre med denne politik og gøre det muligt for institutionerne at gøre deres arbejde. (Bifald) Kommissionen har påtaget sig sit ansvar med den delvise ophævelse af embargoen, og nu forventer den af Det Forenede Kongerige, at det uden ophør nedtrapper den nuværende konfliktsituation. Hvis ikke, er der en alvorlig risiko for, at det efterfølgende arbejde med udformningen af de generelle rammer for samarbejdet om en effektiv kamp mod BSE og dermed yderligere ophævelse af embargoen vil blive påvirket deraf. Men hr. formand, mine damer og herrer, jeg vil ikke foregribe den forhandling, De skal have i morgen om dette emne, en forhandling, som Kommissionen i skikkelse af hr. Fischler deltager i, og hvor han vil give Dem alle yderligere oplysninger. Derfor vil jeg nu gå over til hovedemnet for mit indlæg, et emne, der er af afgørende betydning for Europas fremtid. Jeg vil tale om beskæftigelsen. Her til formiddag havde Kommissionen en dybtgående drøftelse af beskæftigelsessituationen. Jeg kan derfor med glæde allerede nu præsentere Dem for vor meddelelse, der bærer titlen: «Den Europæiske Tillidspagt for Beskæftigelse«. Hvad vil vi så gøre? Først og fremmest skal Unionen gøre beskæftigelsen til et spørgsmål af fælles interesse. Der skal handles, for hvis vi ikke tør gøre noget over for så alarmerende tal, løber vi en kolossal risiko. Hvordan kan vi på den ene side skabe et Europa, hvis det sociale net på den anden er i opløsning? Arbejdsløsheden er ikke kun et økonomisk problem, det er også socialt og moralsk. Vi kan ikke befordre skaberevnen og dynamikken for at fastholde vore levevilkår i en åben verden, hvis 15-20 % af vore medborgere er sat ud af spillet. Derfor skal vi handle. Men hvad skal vi gøre? Den pagt, vi i dag stiller forslag om, består i at gøre en kollektiv indsats, der omfatter de offentlige myndigheder og arbejdsmarkedets parter og en definition af deres respektive arbejdsopgaver i en global strategi, en koordineret strategi, hvor alle påtager sig sit ansvar. Alle skal indgå konkrete forpligtelser i den sammenhæng. Som udgangspunkt kan vi konstatere, at den strategi, der er udviklet i hvidbogen om vækst, konkurrenceevne og beskæftigelse fra 1993, er god, men den skal gennemføres på en bedre måde. Vi skal op i et højere gear. Og til den ende definerer pagten et tredobbelt mål: Mobilisering af alle de berørte aktører i en veritabel strategi for beskæftigelsen, bedre valorisering af den europæiske multiplikatoreffekt og bekæmpelse af arbejdsløsheden i et mellemlangt og langt samfundsperspektiv. Enkeltstående foranstaltninger er rosværdige, men kan være ineffektive eller socialt uacceptable. Borgerne forventer af regeringerne, at de foregriber de ændringer, der tegner sig for morgendagens samfund. I den sammenhæng har Europa nogle gode trumfkort, men de muligheder, der skabes med integrationsprocessen, bliver endnu ikke udnyttet optimalt. Det er tilfældet på det makroøkonomiske plan, for det indre marked, for beskæftigelsessystemerne og for de europæiske strukturpolitikker; disse fire områder danner netop rammen om den tillidspagt, som Kommissionen har stillet forslag om. Og så et par ord om hvert af disse områder. For det første de makroøkonomiske rammer. Vækst er en forudsætning for jobskabelse. Men ikke en hvilken som helst vækst. Den skal være bæredygtig og baseret på monetær stabilitet og en sund økonomisk politik. Derfor er den fælles valuta de kommende generationers allierede. I dag er der stor enighed mellem de politiske myndigheder og arbejdsmarkedets parter om den vej, vi skal gå. Derfor skal vi holde retningen, men samtidig udvikle forskellige stier for at styrke og afpudse strategien. Vi skal således lægge vægt på en konsolidering af budgettet, uden at det sker til skade for beskæftigelsen. Dette arbejder påhviler naturligvis den enkelte medlemsstat. Men Kommissionen mener, at følgende tre principper bør være ledestjerner for denne konsolidering: Nedbringelse af udgifterne bør foretrækkes frem for skattestigninger; man skal foretrække aktive beskæftigelsesforanstaltninger frem for passive arbejdsløshedsudbetalinger; skatten på arbejdsindtægter er mellem 1980 og 1993 steget med 20 %, mens skatten på de øvrige produktionsfaktorer er faldet med 10 %. Denne tendens skal der rettes op på, da den er til skade for beskæftigelsen. Jeg har allerede sagt, at den fælles valuta er de kommende generations allierede, hvilket især viser sig gennem konvergensprogrammerne og deres allerede synlige følger, nemlig en genopretning af økonomien. Men medlemsstaterne skal ajourføre deres programmer og skabe bedre sammenhæng mellem de nationale foranstaltninger til fremme af konvergens og beskæftigelse. Desuden skal en sådan sammenhæng evalueres på unionsniveau, og Rådet skal kunne fremkomme med mere specifikke henstillinger i forbindelse med de overordnede retningslinjer for den økonomiske politik. Ovenstående retningslinjer sigter også mod at styrke vor konkurrenceevne. Her har vi et andet trumfkort for konkurrenceevnen: Det indre marked. Det indre markeds potentiale skal udnyttes fuldt ud. Og lad os lige være ærlige: Gennemførelsen af det indre marked er stadig ikke fuldstændig. Det er på tide at sikre dets fulde gennemførelse. Alt for mange arbejdspladser har været åbne alt for længe, og der er stadig alt for mange hindringer for virksomhedernes arbejde. Samtidig er fordelene ved det indre marked uligeligt fordelt. De små og mellemstore virksomheder har vanskeligere ved at udnytte hele potentialet end de store økonomiske aktører. Kommissionen foreslår derfor at handle i fire retninger: Fuldføre og gennemføre det indre marked; forbedre det globale konkurrencemiljø i Europa; hjælpe de små og mellemstore virksomheder og forbedre vore virksomheders adgang til verdensmarkedet. Vi skal have gennemført forskellige ting inden udgangen af 1996. Navnlig har tre særlig vigtige forhold været blokeret i årevis: Mangel på status for det europæiske samfund, hvilket i henhold til Ciampi-rapporten har kostet europæisk økonomi 30 milliarder ECU om året; ingen juridiske rammer for bioteknologien, hvilket har hindret investeringer på dette pilotområde; og endelig et intet indre marked for elektricitet, hvilket har skabt alvorlige konkurrencemæssige ulemper for os. Disse foranstaltninger skal vedtages inden udgangen af 1996. Men det er ikke nok at vedtage direktiver. Vi skal også sikre, at de gennemføres på nationalt plan og finder anvendelse der. Men situationen er særlig bekymringsvækkende inden for visse nøglesektorer. Jeg vil anmode alle berørte medlemsstater om inden udgangen af 1996 at forelægge deres parlamenter tekster til gennemførelse af disse direktiver inden for offentlige udbud, investeringstjenester, intellektuel ejendomsret og virksomhedsret. Administrative og lovgivningsmæssige byrder koster Europa mere end 100 milliarder ECU årligt, hvilket navnlig er til skade for de små og mellemstore virksomheder. Vi har taget initiativ til at forenkle lovgivningen. Det arbejde har vi til hensigt at fortsætte. Hvor ofte har man ikke fra højeste plan understreget, at gode infrastrukturer er vigtige for at styrke vor konkurrenceevne? Hvor ofte har stats- og regeringscheferne ikke lovsunget de transeuropæiske net? Jeg anmoder om, at alle disse lovord følges op med handling, og at vi en gang for alle får en afgørelse på Kommissionens forslag til supplerende finansiering. Jeg har allerede sagt, at vi skal hjælpe vore virksomheder, navnlig de små og mellemstore. Hvis vi får vedtaget det nye handlingsprogram for små og mellemstore virksomheder før årets slutning, vil det være et klart tegn på, at vore regeringer forfølger dette mål seriøst. Medlemsstaternes støttebeløb beløber sig for øvrigt til flere milliarder ECU årligt. Vi skal på ny se på, hvordan denne støtte bedst kan bidrage til at skabe varigt arbejde, samtidig med at vi i størst muligt omfang sikrer loyal konkurrence. Det er vigtigt at styrke vor konkurrenceevne. Men vore konkurrencedygtige virksomheder skal også have loyal adgang til eksportmarkederne. Handel skal gøres til et beskæftigelsesværktøj. Og det forudsætter en styrkelse af det multilaterale system, adgang til markedet, forsvar for den intellektuelle ejendomsret og en reform af den fælles handelspolitik. Mine damer og herrer, det er de områder, hvor vi vil gøre en indsats i de kommende måneder. Jeg har her opridset de store linjer for vor indsats for beskæftigelsen på det makroøkonomiske plan og det indre marked. Nu kommer jeg til tredje del af Kommissionens meddelelse, der sikkert er den mest følsomme og vanskeligste. Den vedrører reformen af beskæftigelsessystemerne i alle vore lande. Jeg vil gerne igen understrege, at hovedansvaret ligger hos de nationale regeringer og administrationer samt arbejdsmarkedets parter. Men Unionen skal også gøre noget, hvilket også blev fremhævet på topmødet i Essen, nemlig skabe fælles rammer for de strukturelle reformer af arbejdsmarkedet, og det sker i form af fem prioriterede handlingsområder. Med de flerårige nationale programmer har vi fået en opfølgningsprocedure for gennemførelsen af disse fem prioriteter. Denne procedure slår bro mellem den overordnede, makroøkonomiske koordinering og perspektiverne for beskæftigelse og arbejdsløshed. I forbindelse med vor indsats for beskæftigelsen foreslår vi i vor tillidspagt, at denne procedure styrkes gennem henstillinger fra Rådet og Kommissionen, så der for eksempel kan indføres strukturfonde. Denne opfølgningsprocedure skal endeligt fastlægges i Unionens institutioner under regeringskonferencen. Med analysen af medlemsstaternes flerårige programmer har vi kunnet definere to mål i vor meddelelse: Vi skal sikre en bedre aktivering af de nationale beskæftigelsespolitikker og åbne fremtidens store arbejdspladser. For at aktivere de nationale beskæftigelsespolitikker foreslår vi at reformere de administrative beskæftigelsessystemer, for eksempel ved at forenkle støtten til ansættelse eller oprettelse af mikrovirksomheder. Vi foreslår at mobilisere lokale aktører, for eksempel ved at decentralisere beskæftigelsessystemerne og fremme lokale udviklings- og beskæftigelsesinitiativer. Vi foreslår, at arbejdsmarkedets parter tager fælles initiativer til at skabe beskæftigelse for unge, og at de lader sig inspirere af programmer som LEONARDO og Youth-Start til at udvikle nye initiativer. Vi foreslår endelig, at der udvikles fælles retningslinjer for fremtidens sociale beskyttelse ved at skabe overensstemmelse mellem den direkte beskatning og overførselsindkomster. Vedrørende fremtidens store arbejdspladser går pagten nye veje for at udnytte arbejdets tilrettelæggelse og uddannelse/videreuddannelse som adgangskort til arbejdsmarkedet. Lige et par nøgleord i den sammenhæng. Europæiske aftalerammer for tilrettelæggelse og fleksibilitet i arbejdet: Det skal arbejdsmarkedets parter gå ind i. Følgerne af informationssamfundet for arbejdsmarkedet. Det skal vi se på. Almen uddannelse og erhvervsuddannelse: Der skal gennemføres mange aktioner vedrørende adgang til og valorisering af kvalifikationer. Især er vi optaget af at få udarbejdet en europæisk status og et ERASMUS-program for lærlinge. Nu kommer jeg til fjerde og sidste del af vor meddelelse. De europæiske strukturpolitikker skal bruges til at øge beskæftigelsen. Tre fjerdedele - ja, jeg sagde virkelig tre fjerdedele - af de beløb, der oprindeligt var afsat til disse politikker for perioden 1994-1999 - det vil sige 170 milliarder ECU - er endnu ikke blevet udnyttet af medlemsstaterne og regionerne. Det betyder, at der stadig er stor handlefrihed. Midlerne skal bruges. Det er op til medlemsstaterne, regionerne, de lokale myndigheder samt arbejdsmarkedets parter at leve op til deres ansvar og bruge disse midler til at øge strukturpolitikkernes virkning på beskæftigelsen. Kommissionen ønsker for sin del, at medlemsstaterne forpligter sig til at bruge de 5, 5 milliarder ECU på beskæftigelsen for perioden 1996-1999, som kommer fra anvendelsen af deflationsfaktoren på samtlige strukturpolitikkers programmer og mål. Kommissionen kan for øvrigt yde de 8 milliarder ECU under mål 2 for perioden 1997-1999 til beskæftigelsesbevarende omskolingsaktioner og jobskabelse i de berørte regioner. Kommissionen vedtager nye programmer for mål 2 på dette grundlag. I næste måned skal strukturprogrammerne vedrørende mål 1, 3, 4 og 5b midtvejsevalueres. Vi vil opfordre medlemsstaterne til at deltage i denne evaluering, så vi kan få evalueret programmernes betydning for beskæftigelsen. I begyndelsen af 1997 vil Kommissionen foretage en evaluering af programmet på denne baggrund. Strukturfondene skal vi bruge til at fremme beskæftigelsen. Vi støtter således nyskabende foranstaltninger til fordel for de små og mellemstore virksomheder samt et styrket partnerskab mellem strukturfondene og Den Europæiske Investeringsbank. Vi skal også afbøde virkningerne af ændringer i industrien og beskæftigelsessituationen ved at støtte de kategorier, der er mest berørt, samt støtte nyskabende aktioner. Endelig skal vi i den sammenhæng fremme lokale udviklings- og beskæftigelsesinitiativer. Kommissionen vil navnlig sikre disse prioriteter og samarbejdet med Den Europæiske Investeringsbank i nye eller reviderede programmer. Reformerne i beskæftigelsessystemerne, for eksempel virksomhedernes nyskabelser, bliver først helt effektive, hvis vi kan sikre fuld mobilisering af de offentlige og private aktører på nationalt plan. Vi ønsker ikke at skabe nye strukturer. Men vi skal skabe og udvikle en politisk dynamik i medlemsstaterne omkring de økonomiske og jobskabende målsætninger. Det Europæiske Råd i Firenze bør give en politisk godkendelse af udvælgelsesprocessen for pilotregioner eller -byer, der ønsker at gå aktivt ind i en lokal beskæftigelsespagt. Målet er inden topmødet i Dublin at få defineret nogle byer og regioner i medlemsstaterne, der kan bruges som eksempel på lokal mobilisering. Hr. formand, mine damer og herrer, det var en kort beskrivelse af vore ambitioner, anskueliggjort i vor aktion for beskæftigelsen i Europa, det vil sige vor tillidspagt. Jeg er overbevist om, at disse ambitioner er på højde med de udfordringer, vi står overfor. Jeg er lige så overbevist om, at vi ikke kan slippe udenom, og at en strudsepolitik over for vort samfunds store problem, nemlig arbejdsløsheden, ville være en katastrofe. Jeg opfordrer derfor alle regeringer, arbejdsmarkedets parter på alle niveauer og alle vore institutioner om at påtage sig deres ansvar og spille deres respektive roller på deres niveau. Følgelig vil jeg i Firenze bede stats- og regeringscheferne om at godkende vore forslag på det højeste niveau, tage de første skridt og gøre deres bedste for, at Det Europæiske Råd i Dublin kan se, at der er taget konkrete initiativer for at få gennemført pagten. Når jeg har valgt at give Dem, hr. formand, og Parlamentets medlemmer denne første præsentation af vore forslag, er det i erkendelse af den afgørende rolle, De spiller, thi formålet med pagten er at tjene de borgeres interesser, som har valgt Dem. (Bifald) Formanden Hr. kommissionsformand, allerførst hjertelig tak for de informationer, De har givet os om den beslutning, Kommissionen har truffet her til morgen om ophævelsen af eksportforbuddet for gelatine, talg og tyresæd fra Storbritannien. Jeg vil gerne minde kollegerne om, at vi i morgen har dette emne på dagsordenen, og at aftalen mellem de politiske grupper er, at vi nu diskuterer emnet beskæftigelsespolitik og den tilsvarende beslutning, Kommissionen har truffet her til morgen. Reglerne har De jo i mellemtiden fået opfrisket. Der er ikke fastlagt nogen talerliste, og De skal altså bede om ordet, når De ønsker at stille et spørgsmål. Jeg indleder spørgetiden ved at give ordet til kommissionsformanden. Hughes Hr. Santer, Deres redegørelse glæder mig meget og også Deres fortsatte bestræbelser på at fremme tanken om værditilvækst i Fællesskabet på beskæftigelsesområdet. Jeg håber, De får god vind ved den kommende trepartskonference i Rom. Jeg vil gerne komme med tre små kommentarer til det, De sagde: For det første er nogle af parlamentsmedlemmerne en smule bekymrede over Kommissionens henstilling vedrørende de brede, økonomiske retningslinjer. Vi mener, den har nogle mangler og heller ikke er velafbalanceret. Således er opfordringen til løntilbageholdenhed kun fornuftig, så længe overskuddet anvendes produktivt, og hvis vi ved, hvad Kommissionen vil gøre for at sikre en sådan produktiv anvendelse. I forbindelse med den sociale dialog og Deres pagt vil jeg gerne vide, hvilke foranstaltninger De påtænker at træffe for at sikre, at arbejdsmarkedets parter selv indgår en meningsfuld, fredelig, konkret pagt og derved give Deres pagt mening, for eksempel i forbindelse med ungdomsarbejdsløsheden. Endelig nævnede De opfølgningen på Essen-topmødet. Et af de vigtige resultater fra Madrid-topmødet var tanken om fælles, ensartede beskæftigelsesindikatorer. Kan De fortælle os, hvilke fremskridt De har gjort over for medlemsstaterne? Det er et meget vigtigt demokratiseringselement i opfølgningen på Essen-topmødet. Santer Hr. formand, vi præsenterer naturligvis denne aktion på kommissionsplan, på fællesskabsplan, for, således som De med rette påviste, hr. Hughes, at valorisere den værditilvækst, der er skabt gennem medlemsstaternes indsats. De initiativer, som vi foreslår i dag, skal på den anden side naturligvis omsættes til konkrete pagter, navnlig vedrørende unges beskæftigelsesmuligheder. Der skal derfor træffes meget konkrete foranstaltninger af alle dem, der er berørt, ikke alene på regeringsplan, men også af arbejdsmarkedets parter. For øvrigt vil vi gå i dialog med arbejdsmarkedets parter om en række emner. Vedrørende emnerne fra Essen er det et af de elementer, der er en integrerende del af vor indsats for beskæftigelsen, og på grundlag af medlemsstaternes flerårige programmer - hvoraf det første, som De ved, blev præsenteret i Madrid - vil vi finpudse beskæftigelsesindikatorerne. I den henseende er der gjort fremskridt, men dette fremskridt for Essen-emnerne er ikke tilstrækkeligt. Det er et statistisk fremskridt, men det skal have et indhold, så vi kan gøre reelle fremskridt for at få nedbragt arbejdsløsheden. Carlsson Hr. formand, jeg vil gerne spørge Kommissionens formand, hvilket budskab til de unge arbejdsløse der ligger i hans meddelelse. Det er, som om ansvaret alene påhviler politikerne og parterne, og jeg synes, Kommissionen i højere grad skulle fokusere på de incitamenter, som den enkelte har brug for; politikerne må nu sørge for, at hindringerne for erhvervslivet, for arbejdspladser og for investeringer i Europa ryddes af vejen. Jeg er udmærket klar over, at man kan skabe beskæftigelse på kunstig vis, men nye job taler man ikke frem. Derfor ønsker jeg flere foranstaltninger med henblik på nødvendige strukturændringer, flere afreguleringer og liberaliseringer samt afskaffelse af de gamle nationale monopoler i Europa. Santer Hr. formand, i vor meddelelse nævner vi nogle aktioner, der sigter mod at øge unges evne til at få arbejde, og vi har især lagt vægt på et fælles initiativ mellem arbejdsmarkedets parter for at finde arbejde til unge. Vi vil forelægge arbejdsmarkedets parter en række af de problemer, der er forbundet med at få unge i arbejde. Vi ønsker ligeledes at få udviklet initiativer, der, som jeg sagde for lidt siden, støtter sig på programmerne Youth-Start og LEONARDO. Dette initiativ skal udvikles i samarbejde mellem Kommissionen og medlemsstaterne. Jeg er naturligvis enig med Dem i, at det indre marked gennem øget liberalisering skal finde midlerne til at sikre nye, varige job til de unge. Barón Crespo Hr. kommissionsformand, jeg håber, at Deres ihærdige bestræbelser vil give sig udslag i konkrete resultater på topmødet i Firenze. For så vidt angår uddannelsespolitikken, savner jeg en kommentar til et bestemt punkt - som er medtaget i hvidbogen - nemlig livslang uddannelse. Mener De ikke, at Kommissionen bør uddybe dette emne, der er så vigtigt for vores fremtid, for beskæftigelsen og for forberedelsen af vores menneskelige kapital? Santer Hr. formand, hr. Barón Crespo understreger med rette dette punkt. Det indtager for øvrigt også en dominerende plads i vor meddelelse og i fru Cressons hvidbog. Vi skal lægge særlig vægt på livslang uddannelse og erhvervsuddannelse eller Lifelong learning process . I den sammenhæng kan De i vor meddelelse konstatere en udvikling på uddannelsesområdet, således at det bruges som løftestang til at finde arbejde. Jeg er fuldstændig enig med Dem i, at disse elementer er af afgørende betydning i denne aktion for at nedbringe arbejdsløsheden, især unges. McCartin Hr. formand, jeg vil gerne lykønske hr. Santer med hans ihærdige bestræbelser på at få de nationale regeringer og også de europæiske institutioner til at prioritere dette alvorlige problem så højt, som det fortjener. Jeg håber dog ikke, at vi giver de nationale regeringer mulighed for at skabe det indtryk, at ansvaret for den høje arbejdsløshed skal findes på europæisk plan. Da det er de nationale regeringer, der fastlægger skattepolitikken, socialpolitikken, arbejdstiden og lønningerne, er det naturligvis dér, det største ansvar ligger. Kommissionens formand påpegede, at det er pinligt, at alle strukturmidlerne ikke bliver brugt, når vi nu har brug for større investeringer for at øge beskæftigelsen. Kan formanden være enig med mig i, at der måske burde ses på additionalitetsprincippet i forordningerne? På den ene side siger vi, at regeringerne skal nedbringe deres underskud og skatter, på den anden at de skal øge udgifterne for at opfylde kriterierne for den fælles valuta. Mener han, at denne politik trænger til at blive revideret, og at en individuel forordning for hver medlemsstat er nødvendig for at udnytte strukturmidlerne? Santer hr. formand, De vil bemærke, at der i den meddelelse, som De har fået præsenteret og nu har haft lejlighed til at læse, gives en stor plads til omfordeling og omstrukturering af strukturfondene, stadig med henblik på at øge beskæftigelsen. Jeg mener stadig, at disse fonde rummer store muligheder, fordi tre fjerdedele er brugt i de regioner, der rummer to tredjedele af vore arbejdsløse. Med andre ord er fondene, naturligvis sammen med medlemsstaterne, en af de vigtigste garanter for inden for rammerne af fællesskabsprogrammerne at få nedbragt arbejdsløsheden og sikret flere arbejdspladser i regionerne. I den sammenhæng talte De også om beskatning. Jeg kan meddele Dem, at Kommissionen har udarbejdet en meddelelse om beskatning, og i den forbindelse er vi i færd med at drøfte forholdet mellem direkte beskatning, indirekte beskatning og beskatning af arbejdsindtægter. Vi har ligeledes gjort os en del overvejelser om, hvordan man nedbringer sidstnævnte beskatningsform, de såkaldte sociale afgifter, fordi de er steget i de seneste år, alt sammen med henblik på at finde ud af, om de kan erstattes af andre former for beskatning. Det drejer sig altså om et overordnet program, hvor der ses på alle forhold. De gør ret i især at insistere på vigtigheden af strukturfondene, som måske ikke bruges i tilstrækkelig høj grad til at mindske arbejdsløsheden i de forskellige regioner. Rocard Hr. formand, først vil jeg gerne sige bravo. De har her foran Dem et Parlament af valgte medlemmer, der skal retfærdiggøre sig, hver gang de møder deres vælgere, på grund af vore staters og Unionens fælles magtesløshed over for arbejdsløsheden. Denne svøbe bliver værre og værre. Det glæder os, at De er opmærksom på problemet, vi glæder os over, at De har taget initiativ til denne pagt for beskæftigelsen, og at De åbenbart nu er mere dristig og rede til at træffe flere store beslutninger, for nu at sige det på den måde, end regeringerne i Unionens medlemsstater. De kan trygt regne med støtte fra Parlamentet til de kommende topmøder. Men jeg kan ikke lade være med at give udtryk for en stor bekymring. Alle disse foranstaltninger er små. Større fleksibilitet, forbedring af beskatningsformerne, forbedring af uddannelserne, det er alt sammen nødvendigt. Det har De ret i. Det er også godt at tage med. Med den fart vil det sandsynligvis tage 20-25 år at få absorberet Europas arbejdsløshed. Hr. formand, hvorfor foreslår De ikke medlemsstaterne at foretage en massiv reduktion af arbejdstiden, der jo er det eneste våben, som vi endnu ikke har prøvet? Santer Hr. formand, hr. Rocard har bestemt ret i, at andre elementer skal medtages i vor overordnede strategi, hvis den skal give konkrete resultater. Vor meddelelse og strategi har ikke til formål at træde i stedet for medlemsstaternes ansvar, for vi ved udmærket, at hovedansvaret påhviler medlemsstaterne, og det er dem og de nationale regeringer, der skal gøre deres pligt på nationalt plan. På den anden side skal vi medtage en række elementer, for eksempel arbejdstid og tilrettelæggelse af arbejde, og vi har i vor meddelelse, punkt 3.15, gennemgået dette spørgsmål. Vi mener, at det er et særligt emne, som arbejdsmarkedets parter bør drøfte, forhandle om og diskutere, og det har jeg meddelt dem under rundbordskonferencen den 28.-29. april. På grundlag af enigheden om forældreorloven, som det for første gang er lykkedes for arbejdsmarkedets parter at undertegne, drejer det sig om at komme endnu længere for at finde nye måder at forene individuel arbejdstid og virksomhedens behov for arbejdskraft. Det er en vigtig diskussion, der vedrører alle medlemsstaterne, men som ikke kan dekreteres af Kommissionen. Det skal være arbejdsmarkedets parter, der tager initiativ til en sådan drøftelse for at finde måder at udnytte dette enorme område, der også omfatter andre aspekter såsom deltidsarbejde, fleksible pensioneringsordninger, brug af det således frigjorte arbejde til at udvikle uddannelse og sabbatordninger. Det er altså en række problemer, der ligger i det, De kalder arbejdstid. Vi skal tænke nyt på dette område, og jeg håber, at det er et af de områder, som arbejdsmarkedets parter vil overveje. Santini Hr. formand, jeg vil stille et spørgsmål, der sammenkæder de to dele af den meddelelse, som formanden for Kommissionen, Jacques Santer, har forelagt, nemlig dels selve BSE-sagen, dels beskæftigelsen; de to dele er i øvrigt tæt forbundne, derved at BSE-krisen som bekendt har været årsag til en del tilfælde af arbejdsløshed i Europa. En oplysning i Jacques Santers meddelelse opmuntrede mig, ligesom jeg tror, den vil opmuntre alle inden for landbrugssektoren, nemlig at Storbritannien for første gang har truffet foranstaltninger, der vil kunne bidrage til at genskabe tilliden. Da vi i vores egenskab af koordinatorer for landbruget er nået frem til en meget vanskelig og omdiskuteret aftale om et forslag til fælles beslutningsforslag, som vi vil fremsætte i morgen, ville det være nyttigt for os allerede nu - hvis det var muligt - at kende lidt nærmere til disse nye foranstaltninger til genskabelse af tilliden for at se, om den bekymring, vi har givet udtryk for i dokumentet, stadig er aktuel og se, om nogle af de løsninger, vi har efterlyst, måske allerede skulle være fundet. Santer Hr. formand, rent beskæftigelsesmæssigt kan man på sin vis godt se på BSE og slagtning af kvæg under ét. Der skabes et vist antal sociale problemer, især i landbruget og landbrugsområder. Jeg undervurderer bestemt ikke omfanget af dette problem i forbindelse med det spørgsmål, der beskæftiger os lige nu. På den anden side kan jeg sige, at oplysninger, som den britiske delegation gav os i går, vil blive drøftet yderligere. Der er tale om en såkaldt step by step , altså trinvis fremgangsmåde for at få embargoen endeligt ophævet. Der er altså udarbejdet et framework , det vil sige nogle generelle rammer. Jeg mener, at vi er på rette vej, den vej, vi har foretrukket lige fra krisens start den 20. og 21. marts. Først og fremmest skal vi genskabe forbrugernes tillid for at kunne stabilisere markedet gennem konkrete aktioner, der sigter mod totalt at udrydde BSE, kogalskab. Den britiske delegation stillede en række forslag, som hr. Fischler gennemgår i morgen. Det er jo ham, ikke mig, der er ekspert på området. Det eneste, jeg beklager, og det siger jeg helt ærligt, det er, at vi har spildt mindst seks uger, før vi kom frem til en konkret løsning. Det beklager jeg, og derfor deler jeg Deres bekymring. Dury Hr. formand, to korte spørgsmål. I går vedtog Ministerrådet uden Storbritannien et direktiv vedrørende forældreorlov. Kommissionen er meget bevidst om problemer i forbindelse med konkurrenceevnen. Mener den ikke, at det forhold, at der i en medlemsstat ikke findes et direktiv om pasning af børn, udgør et element, der kan skabe konkurrenceforvridning mellem medlemsstaterne? Andet spørgsmål: Det er, som om vore medlemsstater skal forene to uforenelige størrelser. Den ene er overholdelse af konvergenskriterierne, den anden er nedgangen i beskatningsgrundlaget. De sagde, at Kommissionen ville overveje spørgsmål i forbindelse med beskatning, men hvor længe vil sådanne overvejelser tage, og hvornår vil De søge at løse problemet med den europæiske beskatning af kapitalindtægter? Santer Hr. formand, til fru Durys første spørgsmål vil jeg sige, at denne beslutning desværre blev truffet af kun 14 medlemmer, men det skyldes den sociale protokol og Storbritanniens drop out -bestemmelse. De er sikkert bekendt med, at både Kommissionen og Parlamentet har anmodet om, at denne protokol under regeringskonferencen bliver medtaget i traktaten. Det mener jeg, er en god i idé, og vi støtter den af al kraft; jeg håber, at det lykkes at nå til enighed på regeringskonferencen. Vi kan for øvrigt kun handle inden for den kompetence, vi har fået med bestemmelserne i Maastricht-traktaten, hvor den sociale protokol jo som bekendt kun er gældende for 14 og ikke 15 medlemmer. Angående det andet spørgsmål har vi i Kommissionen udarbejdet et program vedrørende beskatning, der både omfatter indirekte beskatning for at sikre overgangen til en endelig ordning vedrørende momsen, og direkte beskatning, herunder beskatning af arbejdsindtægter. Dette program omfatter de overvejelser, som hr. Monti har gjort sig, og som blev drøftet på Økofin-ministerrådets møde i Verona for seks uger siden. Finansministrene besluttede at nedsætte et udvalg bestående af personlerepræsentanter under forsæde af Kommissionen, og udvalget skal arbejde med dette område, som optager os meget. På den måde vil der blive gjort overordnede overvejelser over forholdet mellem beskatning af arbejdsindtægter og beskatning af kapital. Boogerd-Quaak Hr. formand, jeg vil gerne lykønske hr. Santer med den kendsgerning, at han prioriterer arbejdsløsheden så højt. Men jeg er alligevel bange for, at tillidspagten vil vise sig at være en kolos på lerfødder, fordi jeg stadig ikke rigtig kan se nogen pagt. Jeg mener, at en pagt kræver flere parter, og, så vidt jeg ved, er arbejdsmarkedets parter i øjeblikket ikke reelt parat til at indgå en pagt, og det samme gælder for medlemsstaterne. Jeg vil gerne spørge hr. Santer om, hvordan han forestiller sig at få etableret en virkelig seriøs pagt. Desuden mener jeg, at Kommissionen skal være et eksempel. LEONARDO-programmet er her nævnt en række gange som eksempel på, hvor arbejdsmarkedets parter og erhvervslivet kan samarbejde. Men stor var min forbløffelse, da jeg i det foreløbige budgetforslag måtte konstatere, at bevillingerne til det program, som er overtegnet mange gange, ikke forhøjes, men i stedet nedskæres. Jeg mener ikke, vi er seriøse, hvis vi tager fat på en pagt på den måde. Santer Hr. formand, hvis vi går ind i så omfattende aktiviteter, er det af afgørende betydning, at arbejdsmarkedets parter inddrages. Efter de drøftelser, jeg har haft i de forskellige hovedstæder efter trepartskonferencen den 28.-29. april, er jeg overbevist om, at arbejdsmarkedets parter vil gå ind i det arbejde, jeg har beskrevet. Arbejdsmarkedets parter vil især kunne forhandle om fire punkter, som jeg synes, er meget vigtige. De bør snart indlede disse forhandlinger. Vi har nu resultatet af den første forhandling om forældreorlov. Men det er ikke nok. Vi skal også se på deltidsarbejde og atypisk arbejde, hvilket ville være en stor støtte for pagten. For det andet vil arbejdsmarkedets parter søge at udarbejde et fælles manifest - det har de aftalt - om unges adgang til arbejdsmarkedet. For det tredje udarbejder de et dokument om uddannelse som løftestang for at få et arbejde, hvilket også er en vigtig del. Og for det fjerde vil de lave en fælles udtalelse om strukturfondene. Alt det er efter min mening et entydigt tegn på, at arbejdsmarkedets parter vil gå aktivt ind i arbejdet. Vedrørende de budgetmæssige ressourcer til en række af vore programmer, som jeg finder meget vigtige, vil jeg anmode Europa-Parlamentet i dets egenskab af budgetmyndighed om at sikre, at der er tilstrækkelige ressourcer til rådighed. Elchlepp Hr. formand, som tredje søjle i Deres forslag til forbedring af arbejdsmarkedspolitikken nævnte De også el-sektoren, oprettelsen af det indre marked for el-sektoren. Jeg vil gerne spørge Dem: Hvordan vurderer De kvantitativt betragtet sammenhængen mellem et indre energimarked og nye beskæftigelsesmuligheder? Bliver omkostningsfaktoren energi her muligvis ikke overvurderet for området Europa? Skulle man ikke hellere udbygge og fremskynde de alternative og de regenerative energiteknologier kraftigere for via denne slags innovationer virkelig at skabe nye arbejdspladser og nye eksportchancer for området Europa? Har vi hidtil ikke i stor stil undervurderet miljøbeskyttelsens betydning for sikring og skabelse af arbejdspladser? Santer Hr. formand, jeg kan erklære mig enig med det ærede medlem i den udstrækning, at det, der blev sagt, ikke er i strid med det, jeg sagde. Det, vi ønsker at gøre med det indre marked, er at valorisere hele vort potentiale. Dette marked er oprettet gennem forskellige direktiver, men det fungerer endnu ikke som et ægte indre marked, fordi visse sektorer stadig er beskyttet. Vi har besluttet at liberalisere telekommunikationsområdet. Vi har nu stillet forslag om, at el-markedet ligeledes skal liberaliseres, men det vil ikke sige, at det går imod alternativ energi. Tværtimod. Det, vi ønsker at gøre, er at sikre, at det indre marked virkelig fungerer som et integreret marked med en fælles valuta. Det mål har vi endnu ikke nået. Derfor kan vore virksomheder endnu ikke fuldt ud udnytte det potentiale, der ligger i det indre marked. Men det udelukker slet ikke, tværtimod, at der er overensstemmelse mellem konkurrencepolitikken og visse nye initiativer såsom alternativ energi, og, som De påpegede, jobskabelse gennem en sund miljøpolitik. Thomas Mann Ikke at vove noget, det er den største risiko, har De lige sagt, hr. kommissionsformand Santer, og helt med rette. Det drejer sig altså ikke kun om at iværksætte punktvise foranstaltninger, men derimod også om at sørge for, at vi skaber en fælles ramme. Hvad angår de medlemsstater, der frygter flere veje af fællesskabet i lige så høj grad, som djævelen frygter vievandet, og en eneste gang, nemlig i Essen, langt om længe har forpligtet sig til at skabe fem nye felter, altså koncentrere tingene, burde man ikke klart sige til dem, at vi ikke ønsker noget nyt? Vi vil ikke have nogen nye strukturfondsmidler, men anvende de eksisterende strukturmidler mere effektivt. Vi vil ikke iværksætte nogen nye lokale beskæftigelsesinitiativer som konkurrence til SMV, nej, det skal køre ligeberettiget og parallelt med vores støtte til de små og mellemstore virksomheder. Er det ikke lige så nødvendigt at sige til dem, at vi er nødt til i højere grad at anvende vores midler til almen uddannelse og fremme af erhvervsuddannelsen? Men det betyder for os imidlertid også, at vi ikke må reducere de i forvejen sparsomme LEONARDO-midler yderligere. Vi skal altså gøre det klart for disse lande, at det ikke drejer sig om at lave en ny politik, der vækker opblussende og hurtigt hendøende begejstring, men kun om at fordele det, der allerede er bevilget, på en mere fornuftig måde. Santer Hr. formand, jeg er enig med det ærede medlem, for som jeg tydeligt sagde, har vi ikke til hensigt at genopfinde hjulet. Vi vil bygge på indholdet af hvidbogen fra 1993 om konkurrenceevne, beskæftigelse og konkurrence, men vi ønsker ikke at få nye kompetenceområder. Vi ønsker en bedre fordeling af ressourcerne inden for de ressourcemæssige rammer, vi har til rådighed til 1999, og det gælder både for strukturfondene og de transeuropæiske net. Jeg undrer mig for øvrigt over, at ingen af Dem endnu har nævnt spørgsmålet om de transeuropæiske net. Det er blevet drøftet på alle møderne i Rådet. Vi ønsker ikke at få flere penge. Vi ønsker blot at få tilstrækkelige midler inden for rammerne af budgettet, som vi kender det, så vi kan finansiere de 14 transeuropæiske net, som det er besluttet at gennemføre, så Europas borgere kan se, at de beslutninger, der træffes på højeste niveau, også føres ud i livet. Det er, hvad vi vil, og det er i den sammenhæng, at vi ønsker at gennemføre alle elementerne i hvidbogen af 1993, skridt for skridt og i henhold til en overordnet strategi. Schörling Hr. formand, jeg må bede Kommissionens formand, hr. Santer, om at klarlægge to punkter i forbindelse med redegørelsen om beskæftigelsespagten. De sagde, at Kommissionen ville tage initiativ til en fælles pagt, og at parterne skulle tvinges til at deltage i denne tillidspagt. I betragtning af at de drøftelser, der hidtil er blevet ført, ikke har været særlig succesrige, undrer jeg mig over, hvad det er for en slags es, eller hvad det er for et middel, som Kommissionen har i baghånden, og som kan fremtvinge en sådan indbyrdes forståelse mellem parterne. Det andet, som jeg beder om at få klarlagt, drejer sig om det, som De sagde om betydningen af en sund økonomisk forvaltning, om at ØMU er vor allierede, og om at der råder en bred konsensus til fordel for ØMU. Men ØMU kritiseres jo stadig mere af økonomer og politikere og i den brede offentlighed. Så hvad er det for en slags konsensus, hr. formand? Er det ikke snarere sådan, at der er meget langt fra at være noget, der ligner konsensus? Santer Hr. formand, vedrørende det første spørgsmål ønsker vi overhovedet ikke at tvinge arbejdsmarkedets parter til enighed, tværtimod. Det er op til dem gennem en social dialog, som de selv definerer, at finde ud af, hvordan de kan nå frem til konkrete resultater på grundlag af forslag fra os. Der er ikke på noget som helst tidspunkt tale om tvang. Det er i den ånd, at vi vil mobilisere alle aktører fra erhvervslivet, ikke blot medlemsstaternes regeringer på nationalt eller lokalt plan, ikke blot Fællesskabets institutioner, men også arbejdsmarkedets parter, så vi efter fælles forhandlinger og en social dialog kan nå frem til konkrete resultater. Der er overhovedet ikke tale om tvang, tværtimod. Det er en velovervejet fremgangsmåde. Tro mig, de af arbejdsmarkedets parter, som jeg har mødt, er rede til at tage udfordringen op i alle medlemsstater uden undtagelse. De er rede til at tage fat, for det er dem, der i første omgang er berørt, og de ved godt, at morgendagens samfund rummer en stor udfordring. Vedrørende det andet spørgsmål: Selvfølgelig er Den Økonomiske og Monetære Union en af de afgørende forudsætninger for den endelige gennemførelse af det indre marked. Jeg kender ikke noget andet indre marked i hele verden - vi er det største med 370 millioner indbyggere - der fungerer med 14 forskellige valutaer. Man skal lige være klar over, hvad det vil sige. Vi har altså interesse i, at den monetære union bliver indført hurtigst muligt på grundlag af konvergenskriterierne, så vi kan udnytte hele det potentiale, der ligger i dette indre marked, for at vor valuta, euro'en, kan spille sin rolle sammen med yen'en og dollar'en, og for at vore nationale valutaer ikke lider under dollarens svingninger, som vi ingen magt har over. Det er formålet med den fælles valuta. Den monetære union er ikke et mål i sig selv, den er et politisk instrument for social og økonomisk udvikling. Sådan skal den opfattes. Og det er i den ånd, at vi skal arbejde. Vi skal væk fra tanken om, at den monetære union er en hindring for beskæftigelsen. Tværtimod. Den monetære union, sådan som vi ønsker, den skal se ud, sådan som den er udformet i Maastricht-traktaten, skal gennem sunde offentlige økonomier og et fald i renten stimulere de investeringer, der er nødvendige for at sikre vækst og beskæftigelse. Cassidy Jeg taler i min egenskab af Parlamentets ordfører for den økonomiske årsberetning for 1996 og for de brede økonomiske retningslinjer. Jeg vil derfor gerne spørge Kommissionens formand om, i hvilken udstrækning der ved udarbejdelsen af det dokument, der henvises til her i dag, blev taget hensyn til Parlamentets konklusioner fra beslutningen af 9. maj, navnlig Parlamentets henvisninger til behovet for at fjerne den manglende fleksibilitet på arbejdsmarkedet, dets henvisning til en reduktion af ikke-lønrelaterede omkostninger og til en tilpasning af arbejdstiden og arbejdstilrettelæggelsen. Jeg noterede mig, at formanden henviste til en reduktion af arbejdstiden, ikke en tilpasning deraf. Santer Hr. formand, selvfølgelig mener jeg, at disse elementer skal ses i en helhed, og at der skal tages hensyn til dem. Når De læser vor meddelelse, kan De se, at vi har medtaget disse elementer som en del af et mere fleksibelt arbejdsmarked. Vi mener, at man skal sikre overensstemmelse mellem fleksibilitet og sikkerhed. Jeg mener, at det er et element, der skal tages med i overvejelserne. Jeg går naturligvis ligeledes ind for en reduktion af arbejdsomkostningerne, men så er vi nødt til at se på, hvordan andre foranstaltninger, andre midler skal træde i stedet for disse omkostninger. Det tredje element, som De nævnte, og som ligeledes er medtaget i vort dokument, omtalte jeg for lidt siden i mit svar på hr. Rocards spørgsmål, nemlig tilrettelæggelse af arbejdet med henblik på en reduktion af arbejdstiden, hvilket skal gennemføres gennem forhandlinger mellem arbejdsmarkedets parter. Men det er ligeledes tilrettelæggelse af arbejdstiden via nye former for det, man kalder atypisk arbejde, som i nogle af medlemsstaterne allerede er blevet til almindeligt arbejde og typisk arbejde. Sainjon Hr. formand, hr. Santer har udviklet en argumentation, der for mig helt klart svarer til en frivillig erklæring med helt præcise mål, der skal nås. Men jeg spørger mig selv, og jeg spørger Dem, hr. formand, om, hvordan De vil gengive håbet til borgerne, når virkeligheden for millioner af mænd og kvinder er afskedigelser, virksomhedslukninger, industrielle omstruktureringer og aktivitetsfald, alt sammen i konkurrenceevnens navn. Og det er ligeledes i konkurrenceevnens navn, at De taler i dag, og at De foreslår at bekæmpe arbejdsløsheden. Derfor spørger jeg Dem, om Deres indlæg ikke snarere er rettet mod markedskræfterne end borgerne, der spørger sig selv, om økonomien tjener menneskene, eller om menneskene er økonomiens slaver. Santer Hr. formand, først skal vi gøre os klart, at konkurrenceevnen ikke strider mod beskæftigelsen. Det siger jeg lige ud. Og De behøver blot læse eller genlæse Ciampi-gruppens rapport - han er tidligere indenrigsminister og nu finansminister i den italienske regering og formand for vort advisory board for konkurrenceevnen - for at se, at konkurrenceevnen ikke strider mod beskæftigelsen. Tværtimod. Hvis man ikke styrker en virksomheds konkurrenceevne, øger man ikke beskæftigelsen på mellemlangt og langt sigt. I dag drejer det sig om at styrke vore virksomheders konkurrenceevne, for at de kan skabe nye job for fremtiden. Det er essensen i vor politik, der sigter mod at mindske de problemer, Europa lider under i dag. Vi lider under at have tabt markedsandele i hele verden på grund af, at vore virksomheder ikke har samme konkurrenceevne som andre. Derfor skal vi styrke konkurrenceevnen, men det skal ske i takt med overgangen til beskæftigelse. Det er ikke konkurrenceevnen, der dræber beskæftigelsen, men vi skal finde et forhold mellem konkurrenceevne og jobskabelse. Det er det, vi søger at gøre i kapitel 3 i vor meddelelse, som jeg beder Dem om at læse meget grundigt. Sjöstedt Hr. formand, mit spørgsmål knytter an til den svenske debat og den svenske regerings forslag om en beskæftigelsesunion. Den oprindelige idé i dette forslag er, at medlemsstaterne skal kunne samordne deres finanspolitik, først og fremmest under en konjunkturnedgang, på en sådan måde, at man gennem stimulerende foranstaltninger (investeringer, fremme af efterspørgslen) kan opretholde efterspørgslen og dermed hindre, at arbejdsløsheden stiger. Jeg synes selv, at det er en udmærket idé. Jeg ville gerne vide, hvad Kommissionens formand mener om dette. Mener han, at det i dag ville være foreneligt med den førte konvergenspolitik og konvergenskravene i forbindelse med møntunionen, hvis man opretholdt efterspørgslen og investeringerne ved hjælp af medlemsstaternes offentlige budgetter? Santer Hr. formand, jeg kan sige til det ærede medlem, at vi er fuldstændig enige i de forslag, som den svenske regering har stillet i denne sammenhæng i forbindelse med regeringskonferencen. Jeg har haft lejlighed til at drøfte dette emne med den svenske indenrigsminister. Kommissionen støtter de svenske forslag, der ikke strider mod konvergensmålene i disses nuværende udformning. I den sammenhæng skal vi under regeringskonferencen styrke og endeligt udforme opfølgningen på de fem punkter fra Essen. Sådan når vi frem til en bedre balance mellem det indre marked og den sociale dimension, så vi kan opfylde borgernes forventninger. De svenske forslag går i samme retning som vore egne forslag for regeringskonferencen. Howitt Jeg glæder mig over hr. Santers drøftelse af byernes og regionernes betydning for den økonomiske genopbygning af Europa. En meget stor del af vore drøftelser om, hvordan vi løser arbejdsløshedsproblemet, sker på det makroøkonomiske plan, der ligger meget langt væk fra de arbejdsløse, som vi ønsker at hjælpe. Er Deres omtale af pilotbyer bare et spil for galleriet, eller betyder det, at vi kan udnytte det potentiale, der ligger i disse byer i hele Europa, til at bidrage til den økonomiske udvikling? Bliver det ligesom URBAN-programmet og URBAN-pilotprojekterne, hvor kun 20-25 byer kan deltage, eller bliver det muligt for byer på hele kontinentet at deltage? Kommer vi til at høre de indvendinger, som medlemsstaterne før har fremsat om subsidiaritetsprincippet, der i realiteten betyder, at de blot ønsker at beholde pengene selv og ikke lade deres byer deltage? Og til sidst, bliver der flere penge til vore byer, så de kan få hjælp til at udnytte det potentiale, de har, til at skabe arbejde til borgerne? Santer Hr. formand, jeg mener, at vi skal arbejde mere i retning af territoriale pagter, by-pagter. I nogle tilfælde har medlemsstaterne gjort gode erfaringer i den retning i form af en gradvis decentralisering på beskæftigelsesområdet. Derfor har vi foreslået, at der oprettes territoriale pagter for rent politisk at støtte denne form for pagt på et hensigtsmæssigt territorialt niveau. Det sker ved, at den enkelte medlemsstat på grundlag af en udvælgelsesprocedure finder frem til en række pilotregioner, -byer eller -landdistrikter, der ønsker at arbejde under disse pagter. Jeg håber, at vi kan få en første godkendelse af disse territorialpagater på Det Europæiske Råds møde i Dublin, hvor Kommissionen vil præsentere dem. Vi vil til rette tid stille forslag i den retning. Jeg mener, at lokale udviklingsinitiativer er af afgørende betydning. Derfor har vi ligeledes lagt vægten på en decentralisering af vore uddannelsessystemer og beskæftigelsessystemer, for det forekommer os at være vigtigt for at skabe arbejde til visse kategorier af arbejdstagere, navnlig unge. Formanden Mine damer og herrer, hermed er spørgetiden afsluttet. Jeg takker alle deltagere, og jeg takker i særdeleshed kommissionsformand Santer for, at han har givet os svar på vores spørgsmål her i eftermiddag. Hr. Holm har ordet til forretningsordenen. Voggenhuber Hr. formand, De tiltaler mig for anden gang med et forkert navn. Det har jeg også allerede korrigeret i Præsidiet, og jeg finder det noget besynderligt, at De, fordi De tager fejl, så springer mig over i spørgetiden, selvom jeg har korrigeret fejlen. Jeg mener, det med rimelighed kan forlanges, at man i Præsidiet kender medlemmernes navne! Mit navn er Voggenhuber. Formanden Jeg tager Deres kritik til efterretning. Jeg er ked af, at i de dokumenter, jeg har her, er der ikke overensstemmelse mellem Deres navn og nummeret på Deres plads. Der kan let ske en fejl. Jeg beder Dem om undskyldning. Gollnisch Hr. formand, jeg ville bare sige, at jeg for min del ville have været glad, hvis De havde råbt mit navn op, selv hvis De kaldte mig noget forkert, men De udtalte det fuldstændig rigtigt for lidt siden. De har givet ordet til mere end 15 talere. Jeg tror, jeg har rakt armen i vejret femten gange, og ud af disse femten gange var jeg omtrent 12 gange blandt de første, så jeg beklager, at De måske er en smule nærsynet på Deres højre øje. Formanden De kolleger, der igennem flere måneder har iagttaget mig her, ved, at jeg hverken er nærsynet til venstre eller til højre, men derimod til begge sider! Der er en hel række af kolleger, der forgæves beder om ordet 15 gange eller mere under en spørgetid, fordi antallet af medlemmer, der ønsker at stille spørgsmål - gudskelov - er større end muligheden for at komme til orde. Aftale med Marokko - Menneskerettigheder i Marokko og Vestsahara Formanden Næste punkt på dagsordenen er forhandling under ét om betænkning (A4-0173/96) af von Habsburg for Udvalget om Udenrigs-, Sikkerheds- og Forsvarsanliggender om forslag til Rådets og Kommissionens afgørelse (KOM(95)740-4132/96 - C4-0131/96-95/0363(AVC)) om indgåelse af EuroMiddelhavsaftalen om oprettelse af en associering mellem De Europæiske Fællesskaber og deres medlemsstater på den ene side og Kongeriget Marokko på den anden side og redegørelse fra Kommissionen om menneskerettighederne i Marokko og Vestsahara. von Habsburg Hr. formand, Marokko er en ganske vigtig stat for os. Man behøver bare at kigge på kortet for at vide, hvor betydningsfuld den er, med en kyst ved Atlanterhavet og en anden ved Middelhavet. I en tid, hvor vi som prioritet beskæftiger os med Middelhavsområdet, er det absolut nødvendigt, at vi udbygger vores forbindelser med Marokko yderligere, fordi Marokko er af betydning for os alene på grund af landets geografiske beliggenhed. Dertil kommer også de politiske forhold. I Maghreb findes der to islamiske stater, der er moderate - Marokko og Tunesien - og en stat, der udgør en virkelig fare, for den er en tikkende bombe, og det er Algeriet. Det er derfor nødvendigt, at vi støtter de moderate kræfter i Nordafrika, som er livsvigtig for os, for Middelhavet er jo historisk set ikke Europas sydgrænse, men derimod Europas drejeskive. Vi bør i hele dette område forsvare de moderate kræfter over for ekstremismen og give dem styrke. Helt bortset herfra har vi også talrige kulturelle fællestræk. Når man i dag kører via Spanien til Marokko, f.eks. over Sevilla til Rabat, konstaterer man, at Kutubija ligner Giralda meget. Vi har en fælles arkitektur, en fælles tradition, og selvom vi har bekriget hinanden gensidigt, findes der immervæk et eksempel, i det mindste efter min opfattelse, på fredelig sameksistens mellem religionerne, nemlig de tre religioners kongerige i Toledo. Her var den jødiske, den islamiske og den kristne religion repræsenteret på samme tid, som man jo også kan se af katedralen i Toledo. Vi har derfor forskellige grunde til at udbygge vores fællesskab med Marokko. Dertil kommer, at der i det arabiske og islamiske område egentlig findes to stater, der står os meget nær. Den ene er emiratet Oman i den sydlige del af Den Arabiske Halvø, den anden er Marokko. Det siges naturligvis fortsat om Marokko, at der dér hersker misforhold på menneskerettighedsområdet. Det benægter jeg ikke, det er uden tvivl tilfældet. Det er netop sådan, at der findes forskellige grader af kultur og udvikling. Vi bør ikke slet og ret sige, at det alt sammen skal gennemføres nøjagtig efter vores standard. Det afgørende er, hvordan et land udvikler sig, og man må sige, at Marokko netop i de sidste årtier har gjort gevaldige fremskridt også på demokratiets område. Jeg tror derfor, at Marokko faktisk har en ret til, at vi beskæftiger os seriøst med det, at vi giver Marokko de nødvendige forbindelser og støtter det konkret. Der tales også hele tiden om spørgsmålet Sahara. Jeg tror, jeg sandsynligvis er den eneste her i Parlamentet, der kan sige at have været i Sahara første gang for over halvtreds år siden. Det er ikke noget særligt privilegium, jeg er, når det kommer til stykket, den ældste her i Parlamentet. Hertil har jeg én bemærkning: Jeg ser, hvad det er for udviklinger, der har fundet sted dér. Når man i dag taler om vælgerne og vælgerregistreringerne, bør man være klar over situationen. Der stilles hele tiden krav om, at der kun bør gås frem efter et bestemt register, der allerede blev opstillet i den spanske periode. Det ville være helt forkert. Der er i mellemtiden kommet mange nybyggere til, der faktisk har gjort en stor indsats dér. Her hos os i Europa mener vi i dag også, at man ikke længere kan smide de folk ud, der har været med til at bygge det hele op. Det bør vi også holde os for øje i relation til Sahara. Så fremføres der naturligvis hele tiden argumenter mod islam, hvor man hele tiden gør opmærksom på alt det, der er sket under Khomeini i Iran. Man må ikke bare skære de forskellige strømninger inden for islam over én kam, derimod skal man reelt erkende, at der her findes forskellige kræfter og også mange kræfter, vi skal have respekt for. Der findes dér ganske vist mange, der er imod, fordi de jo i grunden kun er racister, der imidlertid ikke tør sige åbent, at de er det. Det er smukt kamufleret, og dermed bringer de også dette aspekt ind i billedet. Derfor bør vi faktisk opmuntre Marokko. Vi bør sige ja til denne aftale, der for øvrigt er et udmærket forhandlingsresultat, og vi bør i særdeleshed erkende følgende: Hvis vi ønsker at arbejde sammen, bør der også være en vis venskabelig åbning. Der er et gammelt tysk ordsprog, der siger: Man fanger ikke fluer med eddike, men med honning. Jeg beder derfor om, at der handles i overensstemmelse hermed, og at døren åbnes for marokkanerne. Det fortjener de virkelig. Jeg tror, vi trods alle forbehold, som visse medlemmer af Parlamentet kan have - hovedsagelig er det dem, der ikke ved besked - bør vise marokkanerne, at vi er deres venner. Vi ønsker at støtte de moderate islamiske stater, og vi ønsker hovedsagelig at gøre Middelhavet til en fredszone! Marín Hr. formand, mine damer og herrer, Parlamentet har enstemmigt anmodet Kommissionen om en redegørelse om et bestemt punkt, nemlig dens vurdering af menneskerettighedssituationen i Marokko og dens holdning til Vestsahara-spørgsmålet. For så vidt angår respekten for menneskerettighederne og de demokratiske principper i Marokko, finder Kommissionen det vigtigt - og det er det synspunkt, den gør gældende over for Europa-Parlamentet - at der er sket en positiv udvikling på disse områder i de seneste år. Siden 1991 har der rent faktisk kunnet registreres betydelige tegn på politisk åbning og en betragtelig forbedring i menneskerettighedssituationen, navnlig hvad angår lovgivningen om tilbageholdelse og pressefrihed, to spørgsmål, som tidligere har vakt bekymring i Europa-Parlamentet. Efter Kommissionens mening kan ingen i god tro benægte, at der i de seneste år er sket væsentlige fremskridt på menneskerettighedsområdet i Marokko. Der kan være delte meninger om reformprocessens tempo og indhold, og om hvorvidt den gennemføres hurtigt nok. Men som sagt mener jeg ikke, at nogen i god tro kan benægte, at der på det seneste og navnlig inden for de sidste par år er sket en væsentlig forbedring i situationen i Marokko, for så vidt angår de områder, som har været genstand for kritik fra Europa-Parlamentets side. Betyder det, at situationen nu kan anses for at være perfekt? Nej, afgjort ikke. Og de marokkanske myndigheder erkender da også selv i deres politiske dialog med Kommissionen, at menneskerettighederne endnu ikke respekteres i den ønskede grad. Også de er sig bevidste, at der må ske yderligere fremskridt på dette område. Jeg vil i det følgende give en konkret og detaljeret redegørelse for Kommissionens grunde til at mene, at Europa-Parlamentet bør reagere positivt på indgåelsen af associeringsaftalen, selv om der kan herske forskellige opfattelser vedrørende takten, indholdet og intensiteten, men ud fra en accept af, at der er sket indlysende og indiskutable fremskridt på menneskerettighedsområdet. 1996 er et afgørende år for Marokkos forfatningsmæssige system. Som De ved, har kong Hassan II bebudet gennemførelse af en række foranstaltninger i tilknytning til forfatningsreformen, der har til formål at bringe det demokratiske system i Marokko i overensstemmelse med, hvad størstedelen af Europa-Parlamentets medlemmer finder nødvendigt. Og da De selv er folkevalgte, mine damer og herrer, må De nødvendigvis påskønne et afgørende element i denne reform: direkte valg af de 333 parlamentsmedlemmer og oprettelse af et nyt regionalt repræsentativt organ, Senatet. Genstanden for et af Europa-Parlamentets vigtigste kritikpunkter vedrørende det parlamentariske system i Marokko er nu genstand for en forfatningsrevision, således at medlemmerne af det marokkanske parlament efter de nye valg alle vil være valgt af deres egne medborgere. Det parlamentariske demokrati er således i 1996 et helt centralt punkt i den interne debat i Marokko. Jeg har selv haft lejlighed til at aflægge besøg i det marokkanske parlament og oplevet intensiteten i denne reform, der efter planen skal gennemføres i anden halvdel af 1996. Man kan politisk forholde sig til denne situation på to måder: enten fortsætte med at kritisere eller gå i dialog og dermed bidrage til at fremme sådanne grundlæggende ændringer af den marokkanske forfatning. Kommissionen går klart ind for dialog og støtte til de politiske kræfter i Marokko for således at fremme deres mulighed for autonomt og suverænt at tage det endelige skridt til at gennemføre en forfatningsreform, som bringer det marokkanske system på højde med, hvad alle her i salen - uanset om man er for eller imod indgåelse af aftalen - anerkender som et parlamentarisk retssystem. Der er en anden væsentlig grund til, at man bør stemme for associeringsaftalen. Et af de afgørende punkter i denne er netop alle bestemmelserne vedrørende overholdelse af menneskerettighederne. Menneskerettighedsaspektet er en integreret del af associeringsaftalen, og det er et essentielt element i de fremtidige forbindelser mellem Den Europæiske Union og Marokko, og det er da også udtrykkeligt anført i den aftale, som Kommissionen anmoder Parlamentet om at stemme for. Kommissionen finder således, at det politisk mest intelligente, Parlamentet kan gøre, er at bidrage til, at denne aftale træder i kraft, da vi hermed vil have indledt en dialog med de politiske kræfter i Marokko med det helt klare mål, uden indblanding eller intervention i landets interne proces, som er yderst følsom og kompleks, at bidrage til, at der tages de sidste afgørende skridt til gennemførelse af den ændring af det marokkanske samfund, som nu er under forberedelse. Det andet følsomme punkt er Vestsahara. Kommissionen har altid slået til lyd for, at initiativet og lederskabet, for så vidt angår problemet vedrørende Vestsahara, henhører under De Forenede Nationer. Kommissionen har altid været af den opfattelse, at det var den naturlige ramme for indledningen af forhandlinger. Desværre har FN's generalsekretær, hr. Boutros Boutros Ghali, set sig nødsaget til at erkende, at FN's mission, MINURSO, ikke er i stand til at fuldføre processen med at identificere deltagerne i folkeafstemningen. Kommissionen beklager denne beslutning fra Sikkerhedsrådets side, selv om MINURSO, i en mere reduceret udgave, fortsat vil varetage sin opgave med at overvåge overholdelsen af våbenstilstanden. Den Europæiske Unions holdning vil være afhængig af den endelige rapport, som FN's generalsekretær skal forelægge den 31. august. Det er stadig Kommissionens opfattelse, at den eneste måde, hvorpå Saharaproblemet kan løses, er gennem forhandling inden for rammerne af FN, at der må gøres en øget indsats for at få gang i sådanne forhandlinger, og at vi må afvente hr. Boutros Ghalis forelæggelse af sin endelige rapport den 31. august. Det er under alle omstændigheder indlysende, at Den Europæiske Union på Parlamentets eller en medlemsstats initiativ nødvendigvis må beskæftige sig med dette spørgsmål, så snart Sikkerhedsrådet har fastlagt sin endelige holdning. Hvad angår de indholdsmæssige aspekter af associeringsaftalen, kan Kommissionen uforbeholdent tilslutte sig synspunkterne i hr. von Habsburgs betænkning og indlæg, hvori aftalens geopolitiske betydning for stabiliteten i Middelhavsområdet præciseres. Eftersom det, vi er i gang med, er at etablere en stabil og solid sydgrænse, vil Europa-Parlamentet med sin godkendelse af aftalen bidrage til en gradvis konsolidering af en sådan stabil sydgrænse, hvori en afgørende brik er Kongeriget Marokko. Miranda de Lage Hr. formand, vi takker for den detaljerede redegørelse, som næstformanden i Kommissionen, hr. Marín, har givet os. REX-Udvalgets holdning er i vid udstrækning baseret på en række af de elementer, som hr. Marín har fremhævet: 1.Vigtigheden af at konsolidere Den Europæiske Unions forbindelser med de sydlige Middelhavslande gennem den nye associeringspolitik over for Maghreb- og Machrek-landene.2.Et af formålene med den nye politik er at bidrage til stabiliteten i regionen på sikkerhedsområdet og til at fremme demokratiseringen og respekten for menneskerettighederne, udbygningen af den institutionelle pluralisme samt til en økonomisk udvikling, som på det sociale og arbejdsmarkedsmæssige område bidrager til forbedring af alle borgernes levevilkår.3.Nødvendigheden af endnu en gang at demonstrere Den Europæiske Unions vilje til at bidrage til en større forståelse mellem de nordlige og de sydlige kulturelle traditioner.Aftalen med Marokko er ligesom de aftaler, der tidligere er indgået med Tunesien og Israel, et eksempel på ovennævnte bestræbelser med det mål at skabe en passende ramme for den politiske dialog og for udviklingen af mere afbalancerede økonomiske og handelsmæssige forbindelser, som efter en overgangsperiode vil blive udmøntet i en liberalisering af udvekslingen af varer, tjenesteydelser og kapital. Denne aftale indeholder - som Kommissionens næstformand påpegede - en konditionalitetsklausul, hvori det understreges, at forholdet mellem parterne er baseret på respekten for menneskerettighederne og de demokratiske principper. Og vi påskønner den indsats, Marokko har gjort i denne retning. Vi er imidlertid bekymrede over det dødvande, som afholdelsen af folkeafstemningen om Vestsahara er løbet ind i, da denne lammelse kan indebære reelle risici for stabiliteten i de vestligste Maghreb-lande. Den Europæiske Unions politiske vilje er nu klart demonstreret. For Marokko udgør aftalen en grundlæggende politisk mulighed for at forankre den marokkanske økonomi og det marokkanske samfund i Europa, men man må imidlertid heller ikke glemme, at gennemførelsen af aftalen medfører økonomiske risici. På grundlag af ovenstående betragtninger afgiver Udvalget om Eksterne Økonomiske Forbindelser en positiv udtalelse til forslaget om indgåelse af en aftale om oprettelse af en associering mellem Den Europæiske Union og Marokko. Izquierdo Collado Hr. formand, som ordfører for Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi tilslutter jeg mig i lighed med de foregående talere indgåelsen af denne aftale med Kongeriget Marokko. Vi må nøje notere os de betragtninger, som både kommissæren og ordføreren er fremkommet med, hvori de har understreget Marokkos afgørende geostrategiske position. Og vi må påskønne bestræbelserne på at øge den gensidige forståelse mellem to kulturer - i det foreliggende tilfælde den europæiske og den marokkanske - med henblik på at etablere et samarbejde på væsentlige områder. Efter Forskningsudvalgets mening er der mulighed for at indgå konkrete aftaler, og jeg vil indledningsvis understrege betydningen af et samarbejde om vedvarende energi. Aftalen giver grundlag for udveksling af videnskabelig information og et samarbejde om uddannelse og udveksling af forskere, som efter min mening kan blive uhyre udbytterigt for såvel Marokko som for Den Europæiske Union. Vi må ikke glemme, at Marokko udgør et vigtigt overgangsled for vitale energikilder for Den Europæiske Union. Vi må heller ikke glemme, at Den Europæiske Union har et stort ansvar for, at dette land, der har satset på at følge den moderate politiks vej, også får en passende behandling. Og på denne baggrund hilser vi uforbeholdent associeringsaftalen med Kongeriget Marokko velkommen. Hernández Mollar Hr. formand, denne debat har en særlig - også følelsesmæssig - betydning for os, der repræsenterer et land som Spanien, der ikke alene på grund af naboskabet, men også på det kulturelle og økonomiske område har særlige forbindelser med Kongeriget Marokko. Vi kan ikke erklære os enige med dem, der vil afvise denne aftale af rent politiske årsager under henvisning til det demokratiske underskud i Marokko, menneskerettighedssituationen eller spørgsmålet om Vestsahara. Ganske vist er Marokko ikke et eksemplarisk land i disse henseender, men en politiker hverken kan eller bør unddrage sig nødvendigheden af at foretage en pragmatisk vurdering af forholdene for i stedet at måle ethvert projekt i forhold til nogle ideelle mål, som aldrig vil kunne nås med ord og gode hensigter, for så vidt som de er snævert forbundet med den økonomiske og sociale udvikling. Marokko står og banker på døren til Den Europæiske Union med anmodning om hjælp til at fremme den økonomiske udvikling. Befolkningstilvæksten i landet er uden sidestykke, og hvis den ikke ledsages af oprettelse af arbejdspladser, vil migrationspresset blive endnu voldsommere med alle de heraf følgende problemer. Desuden har den marokkanske økonomi hårdt brug for alternativer til den hastige udvikling af en undergrundsøkonomi baseret på dyrkning af narkotiske afgrøder, en økonomi, der har så gode vækstbetingelser på grund af befolkningens fattigdom og den generelle underudvikling. Endelig må man heller ikke glemme behovet for udvikling af infrastrukturen på områder som transport, sundhedstjeneste og modernisering af den offentlige administration. Formålet med aftalen er gennem samarbejde at bidrage til udviklingen på alle de ovennævnte områder og dermed indirekte at fremme stabiliteten og den demokratiske udvikling, efterhånden som landet bliver rigere, og det sociale og kulturelle niveau højnes. Dette er ikke ensbetydende med at udstede en blankofuldmagt til Kongeriget Marokko, men indebærer tværtimod øgede krav til overvågningen af overholdelsen af Den Internationale Arbejdsorganisations konventioner på det sociale område, ganske særligt de, der omhandler børns og kvinders arbejde, foreningsfrihed og retten til at organisere sig, den sociale dialog og den sociale sikring, som på indeværende tidspunkt er klart utilstrækkelige. Marokko må desuden aktivt bidrage til at kontrollere ikke så meget den udvandring, der sker fra landet selv, som den der gennem dets territorium finder sted fra afrikanske tredjelande, og gennem samarbejde medvirke til én gang for alle at sætte en stopper for det skændige skue i Gibraltarstrædet og de sørgelige følgevirkninger af udvandrerpresset fra centralafrikanske lande ved grænseovergangene til Spanien og Unionen i Ceuta og Melilla. Alt i alt må det, hr. formand, kære kolleger, anses for at være politisk klogt at stemme for denne associeringsaftale, da resultaterne heraf vil være positive, ikke alene for så vidt angår udviklingen hen imod mere frihed og demokrati i Marokko og muligheden for at stille større krav hertil, men også med henblik på at fremme stabiliteten, freden og sikkerheden i hele Middelhavsområdet i overensstemmelse med den aftale, der blev indgået på Euro-Middelhavskonferencen i Barcelona. Pettinari Hr. formand, Europa-Parlamentets Udvalg om udvikling og Samarbejde opfordrer til en ratificering af aftalen med Marokko, som et yderligere vigtigt skridt for den nye Euro-Middelhavsstrategi, der blev udstukket i Barcelona i november sidste år. Der er tale om at etablere en strategisk balance i Den Europæiske Unions ydre forbindelser, efter at man i de seneste år har favoriseret forholdet til de central- og østeuropæiske lande. Stabiliteten på Europas sydflanke kræver nemlig ikke alene en indsats fra Unionen som sådan og ikke alene fra de geografisk mest udsatte medlemsstater. Dialogen med tredjelandene i Middelhavsområdet bør især være en struktureret politisk dialog, der ikke kun er baseret på handel; det bør være en institutionaliseret dialog, der indebærer konstante politiske konsultationer mellem to kulturer, imellem hvilke det er vigtigt at opretholde en dialog. Netop derfor, fordi vi gør Marokko til en privilegeret partner for Den Europæiske Union, må vi gøre opmærksom på to problemer, som beretningen med vilje har set bort fra, men som Udvalget om Udvikling og Samarbejde har peget på, og som jeg kunne ønske, at Kommissionen ville lade indgå i sine overvejelser; for det første de grove krænkelser af menneskerettighederne, der er begået i Marokko, og det nu og her og ikke kun i fortiden; for det andet det dødvande, som folkeafstemningen om uafhængighed for befolkningen i Vestsahara er kommet ind i. Den seneste rapport fra Amnesty International fra få uger siden bekræfter, at der er blevet begået grove krænkelser af menneskerettighederne af de marokkanske sikkerhedsstyrker i Vestsahara; at gøre opmærksom på dette er ikke en form for racisme. Desuden bekræfter Amnesty , at de marokkanske myndigheder ikke viser tegn på at ville undersøge disse forhold. Endvidere er det med stor bekymring, at vi ser, at fredsprocessen i FN's regi, der netop bygger på afholdelsen af en folkeafstemning om selvbestemmelse, befinder sig i et dødvande, således som den marokkanske regering har ønsket det. Kommissionen retter også en appel til frihedsbevægelsen Polisario om at benytte enhver lejlighed til at skabe fred og fortsætte dialogen og forhandlingerne med FN. Cunha Hr. formand, Fiskeriudvalget har afgivet positiv udtalelse om indgåelsen af en associeringsaftale med Kongeriget Marokko, en aftale, der af begge parter blev opfattet som uløseligt forbundet med indgåelsen af en fireårig fiskeriaftale med Marokko. Uden at anfægte fiskeriaftalens eksistensberettigelse skal der dog gøres opmærksom på, at Unionens sardinkonservessektor får tildelt en sand martyrrolle i denne aftale. Denne sektor har længe været kriseramt, og med en fuldstændig liberalisering af markedet er der, hvis der ikke iværksættes visse foranstaltninger, risiko for, at næsten hele sektoren for konserverede sardiner i Fællesskabet forsvinder. Hvilket vil resultere i arbejdsløshed og de hermed forbundne tragedier for omkring 15.000 arbejdstagere i Portugal og mange andre i Frankrig, Spanien og Italien. På denne baggrund anbefalede Fiskeriudvalget i sin udtalelse de ansvarlige fællesskabsorganer at iværksætte visse prioriterede foranstaltninger. Af disse skal særlig fremhæves: indførelse af en ordning med udligningsgodtgørelse for Fællesskabets sardinproducenter; -støtte til oplagring, der skal kunne udbetales direkte til konservesindustrien, når denne kan dokumentere betaling af minimumsproduktionsprisen; -intensivering af kontrollen med produkter fra tredjelande, således at det sikres, at Den Europæiske Unions hygiejnisk-sanitære krav opfyldes.Det er vort håb, at disse interne foranstaltninger vil blive indført, for vi nærer ikke tvivl om, at indgåelsen af partnerskabs- og samarbejdsaftalen vil være til fordel for såvel europæerne som helhed som for marokkanerne. Velkomstord Formanden Inden jeg giver ordet til talerne fra de forskellige grupper, vil jeg på Europa-Parlamentets vegne byde velkommen til en delegation fra det albanske parlament: Sernet Pellunpy, socialist, næstformand, Skender Gjinushi, leder af det socialdemokratiske parti, Neritan Ceka, leder af det demokratiske allianceparti, og Petrit Kalakculla, leder af det demokratiske parti. Jeg byder delegationen velkommen og ønsker held og lykke med arbejdet. Aftale med Marokko - Menneskerettigheder i Marokko og Vestsahara (fortsættelse) Rocard Hr. formand, kære kolleger, den økonomiske og geostrategiske relevans af den associeringsaftale, der er sat til afstemning, er indlysende. Derfor vil jeg tale om resten. Vi har her en ny lejlighed til at rette vore forventninger ind efter den hårde virkelighed. Parlamentet har hele tiden og gentagne gange vist sin vilje til at sikre reel overensstemmelse, fuldstændig synergi mellem de forskellige facetter af udviklingen, leve- og produktionsstandard, handel og respekt for menneskerettighederne. Det er vanskeligt at opnå. Ingen er jo perfekt. Vi har jo allerede haft en lignende forhandling vedrørende Tyrkiet i forbindelse med associeringsaftalerne med lande, der rent menneskerettighedsmæssigt ikke udviser en acceptabel adfærd; valget står mellem en forkastelse, der er ensbetydende med en sanktion, og en resigneret godkendelse. Ingen af de to muligheder er helt tilfredsstillende. Hele problemet er, hvor vi skal sætte cursoren, hvilke politiske valg vi skal træffe for at sikre, at vore krav til civilisation og menneskerettigheder fremgår klart og tydeligt, uden at vi dermed gør det endnu vanskeligere for de lande, der lige så utvetydigt udviser en vilje til at forbedre sig, selv om deres udgangsposition er dårlig og kritisabel. Hr. formand, kære kolleger, demokrati og respekt for de menneskerettigheder, der står vort hjerte så nær, er ikke kun et spørgsmål om forfatning og love, de er også udtryk for en kultur, en livs- og tænkemåde, det tager lang tid at erhverve sig. Hos os har det taget 200 år at komme frem til disse værdier og adfærdsmønstre. I lande, hvor den muslimske kultur hersker, er demokratiseringsprocessen indledt for meget kortere tid siden. Man kan bebrejde dem, der nægter at indføre demokratiet, men ikke dem, der blot gør det med forsinkelse. Menneskerettighedssituationen i Marokko er ikke tilfredsstillende for øjeblikket. Der findes mange politiske fanger. Ingen kan være sikre på, at der ikke mere foregår tortur. Retfærdigheden stilles hindringer i vejen, når man søger efter forsvundne. Fredsprocessen i Vestsahara er blokeret. Sådan ser virkeligheden ud netop nu. I tidens løb har Marokko gjort store fremskridt, mange fanger er blevet sat på fri fod, hemmelige lejre er blevet lukket, pressefriheden har gjort enorme fremskridt, institutionerne arbejder langsomt i retning af et konstitutionelt monarki, man lytter stedse mere til oppositionen, som indgående beder os om vedtage denne aftale. Til sammenligning er Marokko, hr. formand, blevet det mindst diktatoriske af de arabiske lande. I denne arabiske verden, som historien har behandlet så hårdt, er det eneste område, hvor der er foretaget frie valg, Palæstina. I udviklingen mod internationale normer for demokrati kommer dernæst de to kongedømmer Jordan og Marokko. Skal vi behandle Marokko lige som Irak? Ønsker vi at støtte de reaktionære eller fundamentalistiske kræfter, der i Marokko bekæmper tættere forbindelser med vesten, også selv om det kun er tættere handelsforbindelser? Hr. formand, kære kolleger, vi skal stemme ja til den samstemmende udtalelse som et klap på skulderen, som tegn på, at vi satser på fremtiden og også for at kunne bevare vort pres på landet i alle kommende forhandlinger vedrørende fornyelse eller gennemførelse af aftalen. Vi har tøvet længe i Den Socialistiske Gruppe. Vi er endelig kommet frem til at støtte den retning, som jeg har den ære at præsentere Dem for. Vi skal stemme ja. Fernández Martín Hr. formand, for os har vedtagelsen af denne aftale mellem Den Europæiske Union og et af Maghreb-landene den allerstørste betydning. Efter undertegnelsen af aftalerne med Israel og Tunesien må denne aftale med Kongeriget Marokko betragtes som opfyldelsen af endnu et af de mål, der blev fastsat på Det Europæiske Råd i Essen og udviklet på Euro-Middelhavskonferencen i Barcelona. Hermed imødekommes endvidere en anmodning, der tit og ofte er fremsat af Europa-Parlamentet, navnlig af Udvalget om Eksterne Økonomiske Forbindelser og Udvalget om Udvikling og Samarbejde. Der tages hermed et skridt på vejen hen imod afbalanceringen af Unionens politikker, således at det bliver muligt at tilgodese såvel forbindelserne med vore naboer i Mellem- og Østeuropa som med vore naboer ved Europas sydflanke. Det foreliggende forslag til aftale har et økonomisk og handelsmæssigt indhold, som grundlæggende tager sigte på at fremme den økonomiske og sociale udvikling i Kongeriget Marokko og at styrke de økonomiske og handelsmæssige forbindelser mellem dette og Den Europæiske Union. Det skal imidlertid fremhæves, at det i en af de første bestemmelser i aftalen fastsættes, at et væsentligt element i den nye ramme for forbindelserne mellem de to parter er respekten for menneskerettighederne og de demokratiske principper. På den anden side beklager vi, at FN's fredsbevarende mission i Vestsahara har slået fejl og ligeledes tilrettelæggelsen af en folkeafstemning om selvbestemmelse, som skulle afslutte den lange afkoloniseringsproces i området. For mig, der er født og bosiddende på De Kanariske Øer, er Saharaspørgsmålet ikke et teoretisk problem, men en yderst reel konflikt, som bevirker, at øerne kommer til at ligge på grænsen til et krigshærget område, hvilket befolkningen på De Kanariske Øer har betalt en høj pris for både politisk og økonomisk, men først og fremmest i menneskeliv, for så vidt som nogle af vore fiskere har måttet lade livet på den kanarisk-saharianske fiskebanke. Jeg skal ikke undlade at gøre opmærksom på den bekymring, som de i fiskeriaftalen med Marokko fastsatte betingelser vækker i visse økonomiske sektorer, i særdeleshed hos producenterne af tomater, frugt, grøntsager, blomster og planter i nogle europæiske regioner; regioner, der hører til de mindst udviklede i Europa, og som i sidste instans vil kunne risikere at blive uskyldige ofre for en aftale, som i sin helhed klart er gavnlig for de undertegnende parter, og som vi uforbeholdent støtter. Caligaris Hr. formand, aftalen med Marokko er den tredje af sin art efter aftalerne med Tunesien og Israel: den udgør således en vigtig etape og er et tegn på overensstemmelse med den EuroMiddelhavspolitik, der blev lanceret i Barcelona, et konkret vidnesbyrd om Den Europæiske Unions vilje til hurtigt at blive nærværende og aktiv i Middelhavsområdet, således som Unionen allerede er det i nord og i øst. Som det allerede er blevet sagt af de foregående talere, er denne aftale imidlertid ikke kun en aftale af økonomisk karakter, således som det er tilfældet med de to andre aftaler, men ud over den økonomiske dimension har aftalen en anden lige så betydningsfuld dimension af udenrigs- og sikkerhedspolitisk karakter. Med denne aftale er der således skabt grundlag for at udfylde et udenrigs- og sikkerhedspolitisk tomrum i Europa, som har været helt uacceptabelt. Marokko især og Tunesien udgør desuden tilsammen en værdifuld stabiliserende faktor, der i høj grad er med til at dæmme op for den vold, der desværre stadig findes i Algeriet, hvilket bidrager til stabiliteten ikke blot i regionen, men i hele Middelhavsområdet og i Europa. Der er naturligvis de ulykkelige forhold omkring menneskerettighederne. Det er rimeligt at kræve en nøje overholdelse af disse og at kræve hurtigere fremskridt med hensyn til de demokratiske reformer. Man bør imidlertid også gøre sig klart, at den fortsatte mangel på løsning på de helt utilfredsstillende forhold indebærer risiko for en pludselig opstand. Som kommissær Marin i øvrigt har nævnt, skrider reformerne forholdsvis hurtigt frem, og vi er overbevist om, at jo større stabilitet der er, jo hurtigere vil reformprocessen forløbe; at ville have alt og hurtigt forekommer ikke at være en fornuftig fremgangsmåde. Jeg vil derfor tilslutte mig den udtalelse, hr. von Habsburg har afgivet i sin glimrende betænkning, og jeg vil på min gruppes vegne foreslå, at man godkender ratificeringen af associeringsaftalen. de Melo Hr. formand, mine damer og herrer, vi kunne allesammen godt tænke os at leve i det Utopia, som så udmærket er beskrevet af Thomas Moore. Der er blot det problem, at Utopia altid har betydning af noget urealisabelt. At kræve at der, for at Den Europæiske Union kan indgå en aftale med et tredjeland, skal herske ideelle tilstande - jeg gentager »ideelle« - i det pågældende land med hensyn til demokrati og menneskerettigheder, peger indlysende nok i retning af Utopia, dvs. noget urealisabelt. Men når det omhandlede land har taget konkrete og objektive skridt i den påkrævede retning, dvs. hen imod politisk, økonomisk og socialt demokrati, ville det være en politisk forbrydelse at bremse de konstaterede fremskridt og blokere for en positiv videreudvikling. Af ovennævnte grunde finder jeg forslaget til aftale mellem Den Europæiske Union og Marokko af allerstørste betydning, idet der hermed åbnes mulighed for at konsolidere og videreudvikle de opnåede fremskridt. Endvidere medfører denne aftale i overensstemmelse med de tilsagn, der blev givet på Barcelona-konferencen, en tilnærmelse mellem Marokko og Den Europæiske Union, og den bidrager til at fremme de gode forbindelser, som Den Europæiske Union ønsker at etablere med Maghreb-landene. Hr. von Habsburgs fremragende betænkning udtrykker en positiv holdning til indgåelsen af associeringsaftalen mellem Den Europæiske Union og Kongeriget Marokko og bør således af de ovennævnte grunde have vores støtte. Carnero González Hr. formand, vores gruppe opfatter ikke sig selv som karakteriseret ved ond vilje, racistiske tendenser eller manglende intelligens, men vi er heller ikke på nogen måde indstillet på at fremme udviklingen af politisk islamisk fundamentalisme. Derfor vil vi stemme imod indgåelsen af denne associeringsaftale mellem Den Europæiske Union og Marokko. Det gør vi, fordi denne type aftaler efter vores mening ikke alene skal fremme den økonomiske og sociale udvikling i partnerlandene, men også den politiske udvikling, som omfatter en fuldstændig overholdelse af menneskerettighederne. Hvor er det nedslående i denne forsamling at høre udtalt, at der er sket fremskridt, fordi nogle politiske fanger er blevet løsladt! Og hvor er det trist at høre, at der nu sker færre krænkelser af menneskerettighederne! Og at selv om en regering ikke indfører demokrati eller overholder menneskerettighederne fuldstændigt, bør man alligevel etablere privilegerede forbindelser med den samme regering! Og at høre beklagelser over, at FN's Sikkerhedsråd de facto har besluttet at trække MINURSOmissionen tilbage, medens man ikke hører noget om, at hovedansvaret for blokeringen af processen hen imod selvbestemmelse for det sahariske folk påhviler den marokkanske regering, som i flere år har lagt hindringer i vejen for FN-missionernes arbejde! Og endnu en gang at skulle høre, at politisk realisme byder os at stemme for en aftale, som ikke vil fremme hverken freden eller stabiliteten i området og heller ikke udviklingen af demokratiet og menneskerettighederne i Marokko. Gahrton Hr. formand, Den Grønne Gruppe agter at stemme nej til dette forslag. Det gør jeg også personlig, ikke fordi jeg er en antiarabisk racist, men fordi jeg i mit hjemland er kendt som måske en af de mest fremtrædende arabervenner . Jeg kan ikke godtage den omvendte racisme, der indebærer, at man under henvisning til deres kultur og deres traditioner accepterer, at friheden undertrykkes netop i de arabiske lande. Det er ikke rigtige venner af den arabiske verden, der handler på den måde. For os er Vestsahara er et væsentligt punkt. Spørgsmålet er, hvornår det er hensigtsmæssigt at indgå en associeringsaftale med Marokko. Sikkerhedsrådet besluttede jo for nylig at forny MINURSO's mandat i håb om, at identificeringsarbejdet kan genoptages. Det fremhævede i den forbindelse særlig, at saharanske politiske fanger i Marokko skulle frigives. Den opfattelse, at det er Marokko, der bærer hovedansvaret for, at fredsprocessen er blevet afbrudt, deles af praktisk taget alle sagkyndige iagttagere - fra OAU, Organisationen for Afrikansk Enhed, til Europa-Parlamentets Udvalg om Udvikling og Samarbejde. Vi i Den Grønne Gruppe er meget positive over for et udvidet samarbejde omkring Middelhavet. Derom må der ikke herske nogen tvivl. Men vi mener, at det lige nu ville være usædvanligt uhensigtsmæssigt at give kong Hassan og hans regime politisk støtte ved at godkende aftalen. Det ville også være en hån mod den vestsaharanske befolknings legitime frihedskamp. Hr. formand, Michel Rocard sagde før, at vi står over for et valg mellem vore højt opskruede forventninger og de barske realiter. Jeg synes nu, det hyppigt er et valg mellem kommercielle interesser og demokratiske holdninger, som vi står over for. Det er jo tragisk, at Europa-Parlamentet så ofte, når det kommer til stykket og bliver alvor, vælger de kommercielle interesser frem for de demokratiske holdninger. Pradier Hr. formand, i en Middelhavsverden i oprør, hvor Algeriet bløder og slås, hvor Tyrkiet lider under en borgerkrig, hvor volden lurer i Israel og Palæstina og truer med at bryde ud, hvad øjeblik det skal være, hvor Libyen lever under et terroristregime, der, som vi ved, er skueplads for kampe, med døde og sårede, forekommer Marokko, hvad enten man kan lide det eller ikke, som en fredens havn og som det eneste land med en acceptabel kollektiv sikkerhed. Et ønske om at prædike for dem og gøre Marokko til det land, hvis indre anliggender vi konstant blander os i, er enten udtryk for en fejlagtig vurdering - hvilket jeg håber - eller for, at vi frivilligt lukker øjnene, indtager en partipolitisk holdning - hvilket jeg frygter. To forhold kan tale mod at vedtage den tekst, vi har foran os i dag. På den ene side varetages overholdes menneskerettighederne fortsat ikke på grund af uacceptabel adfærd i politiet, uacceptable retsafgørelser og fængslinger, det må vi se i øjnene. De grundlæggende frihedsrettigheder, disse formelle friheder, som vore venner kommunisterne tidligere talte så meget om, er stadig til dels en ukendt luksus. At være overbevist fjende af regeringens politik er ikke særlig behageligt og bestemt ikke nogen fredelig beskæftigelse. Det er stadig rigtigt, men det bliver mindre og mindre rigtigt, for at udtrykke det helt nøjagtigt. Og vi skal hjælpe vore marokkanske venner af demokratiet videre i den retning. I forbifarten vil jeg lige bemærke, at der blandt dem, der ønsker regimets og det marokkanske kongeriges undergang, ikke kun findes fredsapostle, langtfra! Det andet forhold, der synes at hindre nogle af vore kolleger i at stemme ja til vor ordførers, hr. von Habsburgs, tekst - ham vil jeg for øvrigt gerne lykønske med hans arbejde - er Vestsahara. Den såkaldte grønne march og Marokkos bevidste besættelse af dette område for tyve år siden har fået ganske uacceptable følger. Selvfølgelig skal der afholdes en folkeafstemning. Men at anklage Marokko for at ville sabotere en sådan folkeafstemning er mildest talt forenklet. Polisario-fronten, der i bogstaveligste forstand tilbageholder flere tusinder af familier - de saharanske flygtninge bliver virkelig holdt tilbage - Polisario-fronten, der har frataget dem deres papirer, som hver dag indrullerer dem i hæren og med alle mulige trusler »overtaler« dem til ikke at tage hjem, skal ikke fortælle os noget om demokrati. Hvis en folkeafstemning ikke finder sted i henhold til FN's beslutninger, er det ganske enkelt forkert - jeg siger ikke usandt, jeg siger forkert - at kaste hele ansvaret for de uacceptable forsinkelser i forbindelse med afholdelsen af denne folkeafstemning over på den marokkanske regering. Vi må knytte marokkanerne tættere til os. Endnu tættere. Det kan måske godt betale sig, men det er under alle omstændigheder det rigtige at gøre. Souchet Hr. formand, kære kolleger, Parlamentet skal være realistisk. Unionens udenrigspolitik skal tage følgerne af den generelle situation i Middelhavsområdet, hvor økonomisk og politisk ustabilitet og stigende fundamentalisme ses side om side med tegnene på udvikling og håb om stabilitet. De tragiske, blodige begivenheder i Algeriet, det bevidste drab på syv trappistermunke og den blodige borgerkrig, der hersker i dette land, bør alt sammen styrke vort faste ønske om at støtte de mennesker, der ved vor sydlige grænse har valgt stabilitet, udvikling og venskab med Europa. Allerede kort efter uafhængigheden traf Marokko et dobbelt valg, nemlig både at forsvare sin identitet og samtidig udvikle forholdet til Europa. Dette dristige, modige valg var ikke, er ikke, uden risiko for de politisk ansvarlige, der traf og hver dag træffer det. Hvis Parlamentet stemmer nej til associeringsaftalen, vil det blive opfattet som en fornægtelse af de marokkanere, der har truffet dette valg, og det vil svække deres position i et miljø, hvor alle de øvrige lande ved Middelhavets sydkyst i dag martres af fundamentalismen. Marokkos stabilitet kommer ikke af sig selv. Den er frugten af regeringernes vilje, og vort samarbejde skal bidrage til at bevare den. Marokkos åbenhed, fra pave Johannes Poul II's besøg i Casablanca til festivalen for hellig kunst i Fez, er et alt for sjældent fænomen i disse lande til, at det ikke skal støttes. Mens Unionens medlemsstater med alle midler søger at kæmpe mod ulovlig indvandring og den sociale udelukkelse, som den medfører, har Marokko selvstændigt slået ind på en udviklingens vej, der forudsætter hjælp fra alle landets menneskelige ressourcer. Hvis vi støtter en sådan udvikling, kæmper vi samtidig mod ulovlig immigration. Udvikling, stabilitet, åbenhed, demokratiseringsproces, også selv om det undertiden er vaklende, fortjener alt sammen støtte. Det har vi mulighed for at gøre ved at godkende hr. von Habsburgs betænkning og den associeringsaftale, der ligger foran os til afstemning. Lad os udnytte muligheden. Gollnisch Hr. formand, vi er enige med hr. Habsburg i, at Marokko er af stor strategisk vigtighed, en stor, stolt nation, en venligtsindet nation, der har været og stadig er kendetegnet ved en strålende civilisation. Men den associeringsaftale, De foreslår os, har vi kraftige forbehold overfor, og det er de samme forbehold, som vi har fremført i lignende tilfælde. Jeg vil med det samme gøre klart, at disse forbehold ikke vedrører spørgsmålet om Sahara, heller ikke arten af det politiske regime i Marokko, heller ikke menneskerettighederne, der hænger os langt ud af halsen, og som vi selv slet ikke overholder. Kære kolleger, lad os feje for egen dør, før vi prædiker for Kongen af Marokko. For fire dage siden lod dommer Tchalian, undersøgelsesdommer i mit land, Frankrig, i henhold til tankepolitiets beføjelser direktøren for en uafhængig avis, journalisten Debeketsch, anholde på grund af hans afvigende meninger. I mange sammenhænge er ytringsfriheden større i Marokko end i Frankrig. Så Deres lektioner i passende adfærd kan marokkanerne sagtens klare sig uden. Vore forbehold vedrører først og fremmest det dybereliggende system i Maastricht-systemet. Denne traktat præsenteres som en stabiliserende faktor for det marokkanske samfund. Hvis Den Europæiske Union skulle have den virkning, ville det da være første gang. Hvordan kan man tværtimod undgå at se, at grænseløs frihandel har katastrofale følger, som Karl Marx også sagde det i sin tid - det var for øvrigt netop derfor, han var fortaler for frihandel. Og hvad skal man sige til Deres politiske imperialisme, vor underkulturs arrogance, ødelæggelsen af vore åndelige værdier. Vil De påtvinge Marokko alt det? Den anden grund ligger i kapitel VI og artikel 64, overensstemmelse mellem marokkanske borgeres og de nationale borgeres rettigheder. Det er klart, at marokkanerne skal have rettigheder i udlandet, lige som udlændinge har rettigheder i Marokko. Men vi mener, at disse rettigheder skal fastlægges i offentlig, generel international lovgivning. Vi har netop drøftet arbejdsløsheden i Europa. Men De ønsker ikke at se, at adgang til vore sociale og økonomiske ordninger for borgere fra lande, der ikke er medlem af Den Europæiske Union, virker tiltrækkende på befolkningen i disse lande på et tidspunkt, hvor Unionen, der er det økonomiske rum, som i dag har den svageste vækstrate i verden, ikke kan modtage dem. Derfor er ændringerne til artikel 71 blot en svag barriere. For det tredje har vi altid ment, at Den Europæiske Union bør være begrænset til et politisk, økonomisk og kulturelt rum i Europa. Ellers er det ikke mere en europæisk sammenslutning, det er et skridt på vejen mod en verdensomspændende sammenslutning - selv om det undrer mig, at jeg er nødt til at gentage noget så indlysende. Hr. formand, kære kolleger, det, vi har brug for, er ikke en generel aftale om frihandel, det er en samarbejdsaftale, en styrket samarbejdsaftale. Det er rigtigt, at Middelhavslandene kræver lige så stor opmærksomhed fra vor side som landene i Centraleuropa, men De har valgt den forkerte måde at styrke vort forhold til dette store land på. Van Bladel Hr. formand, hr. kommissær, kære kolleger, hensigten med Barcelona-initiativet er at fremme sikkerheden og stabiliteten i Middelhavsområdet, Den Europæiske Unions sydlige flanke. Stabilitet, som kan komme både Unionen og de nordafrikanske lande til gode. Marokko spiller i den forbindelse en meget betydningsfuld rolle som bro mellem Maghreb og Unionen. I de senere år er der sket en forsigtig åbning på det demokratiske område. Det har kommissæren, hr. Marin, lige bekræftet. Jeg indrømmer, at det alt sammen stadig er mundsvejr. Men hvis sågar en mand som Abraham Serfati, der har tilbragt mere end ti år i marokkanske fængsler, bekræfter de små skridt på menneskerettighedsområdet, med hvilken ret kan vi så på forhånd underkende disse skridt og ikke seriøst lade dem tælle med i vores afvejning for og imod en aftale. Menneskerettighedssituationen i Marokko er stadig langt fra ideel. Men en afvisning af den foreliggende associeringsaftale vil bestemt ikke bringe en overholdelse af menneskerettighederne nærmere. Kun en kritisk dialog med alle de marokkanske samfundslag kan bringe os nærmere på den stærkt ønskede fremskyndelse af retsstaten. Det vidner om Realpolitik , og jeg støtter det, hr. De Melo sagde om det, om blandt andet på grundlag af en fælles beslutning om demokrati og menneskerettigheder at sige ja til associeringsaftalen, og ikke at smække døren i for et land, hvis borgere vi dagligt møder i vore egne omgivelser. Frem for alt et ja for at undgå, at der i Marokko viser sig blot den allermindste risiko for at synke ned i en algerisk situation. Det skal undgås. Formanden Jeg har modtaget to forslag til beslutning, fremsat i overensstemmelse med artikel 37, stk. 2, i forretningsordenen. Fabra Vallés Hr. formand, jeg vil anlægge en økonomisk synsvinkel på det spørgsmål, der er emnet for denne forhandling, for hvis jeg anlagde en politisk synsvinkel, kunne jeg risikere at vikle mig ind i de samme selvmodsigelser, som det medlem, der i dag har udtalt, at han ikke kan stemme for indgåelsen af denne aftale, selv om han tidligere har udtalt, at han gik ind for en associeringsaftale med Cuba. Budgetudvalget har udtalt sig positivt om associeringsaftalen mellem Den Europæiske Union og Kongeriget Marokko via en skrivelse undertegnet af udvalgets formand. Fra et økonomisk synspunkt er aftalen frem til 1999 dækket af bevillinger til MEDA-programmet, uden at dette binder os, eftersom aftalens artikel 90, stk. 2, giver Unionen mulighed for at træffe passende foranstaltninger, såfremt den anden part ikke opfylder associeringsaftalens forpligtelser. På denne baggrund er der intet til hinder for at stemme for den foreliggende aftale. Cabrol Hr. formand, kære kolleger, den aftale, man beder os om at godkende i dag, er meget vigtig, både for landene i Unionen og for Kongeriget Marokko. Det drejer sig ikke mere om blot at forny den foregående aftale fra 1976, men om at få omdefineret det økonomiske og politiske forhold mellem Den Europæiske Union og landene i Middelhavsområdet, således som det blev besluttet af Det Europæiske Råd i Essen i 1994 og i Cannes i 1995, og efterfølgende har konferencen i Barcelona skabt yderligere grundlag for et øget multilateralt samarbejde, der sigter mod at tilvejebringe et Euro-Middelhavsområde med politisk stabilitet, fred og fremgang. Og det er til det sidste punkt, tilvejebringelsen af et Euro-Middelhavsområde med politisk stabilitet, fred og fremgang, at jeg gerne vil sige et par ord. Vi ved alle, i hvor høj grad et lands politiske situation afhænger af dets økonomi, og derfor er vi også alle enige i, at Unionens økonomiske hjælp kan bidrage til at hjælpe et land med at bevare en vanskelig, men vigtig politisk balance. For så vidt angår Kongeriget Marokko, drejer det sig om at fremme landets økonomiske reformer og politiske åbenhed. I lighed med de to foregående aftaler af samme art, der blev indgået med Israel og Tyrkiet, er formålet med denne nye generation af aftaler ikke blot at indføre et sandt økonomisk partnerskab mellem Europa og det pågældende land, men også at indføre en politisk del. Det forudsættes, at der skabes en regelmæssig politisk dialog mellem vor Union og Marokko. Og i denne dialog indtager menneskerettighederne og de demokratiske principper en vigtig plads. Derfor omfatter aftalen for øvrigt en passus om ophævelse af aftalen i tilfælde af overtrædelse af disse grundlæggende principper. Hr. formand, det ville derfor ikke være fornuftigt, hvis Europa-Parlamentet stemte nej til denne samstemmende udtalelse om aftalen mellem Unionen og Marokko. Tværtimod har vi pligt til sammen med ordføreren, hr. von Habsburg, som vi takker, at støtte det marokkanske kongerige og hjælpe det mest muligt, thi det udgør en dæmning mod den bølge af ekstremister, der slår med Marokkos grænser, ekstremister, der ikke har det fjerneste begreb om menneskerettigheder, det vil sige respekt for livet. Elmalan Hr. formand, Euro-Middelhavsaftalerne kan bidrage til at styrke samarbejdet med Middelhavslandene, og det støtter jeg. Men de skal føre til et reelt samarbejde, grundet på gensidige fordele, og være indgået på lige fod. Desværre må man konstatere, at de alt for klart lever op til den ultraliberale logik med at skabe konkurrence mellem økonomier og folk, der er baseret på frihandel og fri bevægelighed for kapitalen. Endvidere kan man ikke begrænse aftalerne til kun at omfatte økonomiske og kommercielle aspekter og så helt ignorere spørgsmålet om demokrati og menneskerettigheder. Ganske vist er der på dette område nået store resultater i Marokko takket være den internationale mobilisering, som vort Parlament har bidraget kraftigt til. Fanger er blevet frigivet, forsvundne personer er kommet ud af deres hemmelige fængsel, men der skal stadig gøres meget for at sikre, at menneskerettighederne virkelig overholdes. Modstanderne sættes stadig i fængsel. Abraham Serfati, som vi har talt om tidligere, har endnu ikke ret til at vende tilbage til sit land, og hundredvis af saharanske indbyggere er stadig forsvundet. Situationen i Vestsahara, der var en af hovedårsagerne til, at Parlamentet forkastede den økonomiske protokol med Marokko i 1992, er ikke blevet bedre. Den marokkanske regering sætter fortsat hindringer i vejen. Desværre nyder den godt af overbærenhed fra visse medlemsstater og FN, hvis generalsekretær netop har besluttet at ophæve processen med at få identificeret vælgerne. Med afstemningen om aftalen med Marokko har vi mulighed for at sende et signal til den marokkanske regering om, at den skal ophøre med at ignorere de internationale aftaler om menneskerettigheder, som den selv har undertegnet, og at den langt om længe bør respektere bestemmelserne i forbindelse med fredsprocessen i Vestsahara. Det er efter min mening naivt og ineffektivt at vedtage denne aftale efter at have fremsat store erklæringer om menneskerettighederne for at få renset samvittigheden. Telkämper Hr. formand, med hensyn til den tilstræbte aftale mellem Den Europæiske Union og Marokko argumenterer nogle med lighedsprincippet: Vi skal indgå den, fordi EU også indgår tilsvarende aftaler med andre Middelhavsstater. Men der er forskelle. Libyen f.eks. hører ikke til de stater, der er omfattet af MEDA-programmet. Marokko adskiller sig fra de andre Middelhavsstater ved, at det har besat Vestsahara. Europa-Parlamentet har her altid klart og entydigt givet udtryk for sin holdning vedrørende Marokko og Vestsahara. Omsættelsen af det saharanske folks selvbestemmelsesret har for os altid haft førsteprioritet. Her har vi også et særligt politisk ansvar: Det saharanske folk har i 20 år boet i flygtningelejre. Det er en følge af en ansvarsløs politik efter kolonitidens afslutning. At vi yder humanitær hjælp til flygtningene, til flygtningelejrene, er således en menneskelig selvfølge og en del af en historisk forpligtelse. Men før vi her i dag kan undertegne denne aftale eller godkende den, har vi brug for en politisk løsning for Vestsahara, og det vil sige Marokkos tilbagetrækning fra Vestsahara. Fredsprocessen var en god begyndelse. Våbenstilstandsaftalen var vigtig. Men for os er folkeafstemningen også vigtig. Nogle siger nu også: Dialogen er nødvendig. Hvordan det går med dialogen, ser vi efter aftalen med Tyrkiet. Der findes en dialog: Der findes spanske og franske turismeinteresser i Marokko, der findes fiskeri, våbeneksporterne, uddannelsen af politiet i Tyskland. Jeg mener, hvis vi her ønsker at komme et skridt videre, er det nødvendigt, at der er fred i regionen, at menneskerettighederne bliver overholdt, men især, at det saharanske folks selvbestemmelsesret støttes. Vi kan tilslutte os en sådan aftale. Vi ønsker fred i Middelhavet, men kun på den betingelse, at Marokko her også reelt giver et godt eksempel! Ellers plæderer vi for at vente, til folkeafstemningen er omsat. Van der Waal Vi er enige med ordføreren, hr. von Habsburg, i, at Marokko er ét af de mest progressive Maghreb-lande. Også i, at situationen i Marokko ikke skal måles med samme alen som i Unionens lande. Men det må ikke forhindre os i at pege på menneskerettighedssituationen i det land. I den forbindelse drejer det sig for mig frem for alt om tilfælde af forfølgelse af religiøse mindretal, navnlig kristne. For nylig modtog vi oplysninger derom fra Den Europæiske Evangeliske Alliance. Det er påfaldende, fordi religionsfriheden i Marokko er forankret i grundloven, og Marokko har underskrevet forskellige internationale menneskerettighedsaftaler. Der er således tale om en alvorlig uoverensstemmelse mellem de nationale myndigheders politik, som tilsigter tolerance, og de lokale myndigheders gennemførelse deraf. Det skal påtales over for de marokkanske myndigheder. Desuden bør Marokko forholde sig mere samarbejdsvilligt over for marokkanere, som ønsker at vende hjem til deres fædreland fra Europa. Det er ikke tiltrækkende for de pågældende at vende hjem nu, fordi de marokkanske myndigheder næsten intet gør for at modtage og assistere dem. Endelig vil jeg gerne sige, at det med hensyn til bekæmpelse af narkotikahandelen ville være godt, om Den Europæiske Unions støtte blev anvendt til at udvikle alternative indkomstkilder for de landmænd, som nu er fuldstændigt afhængige af at dyrke hamp. På trods af disse bemærkninger vil vi støtte associeringsaftalen. Izquierdo Rojo Hr. formand, mine damer og herrer, på dette fremskredne tidspunkt i forhandlingen vælger jeg at koncentrere mig om de allermest relevante aspekter af forhandlingen, da Europa-Parlamentet rent faktisk er blevet anmodet om at udtale sig om associeringsaftalen med Marokko. Og det kan ikke siges klart nok, at det vigtigste er aftalens vidtrækkende historiske betydning. Vi taler om den vigtigste aftale, der nogensinde er indgået med Kongeriget Marokko, og den første, der er baseret på gensidigheds og associeringsprincippet. Den eneste aftale, der betyder indledningen af en politisk dialog, som for enhver pris må udmøntes i en ny dialog mellem Europa-Parlamentet og det marokkanske parlament. Vi kan få en idé om den parlamentariske dimension i denne aftale, når vi tager i betragtning, at den skal ratificeres af de 15 parlamenter i Unionens medlemsstater. Men, mine damer og herrer, vi må give forehavendet en chance og udvise den fornødne tålmodighed til at ordne sagerne. Vi taler om en aftale, som endnu ikke har set dagens lys. Det er en fremtidsorienteret aftale, der handler om forpligtelser med henblik på den nære fremtid og på mellemlang og lang sigt. Det er en associeringsaftale, som sigter mod at ændre forholdene. Vi må ikke falde i den fælde at gøre den til en eksamen i god opførsel. Det drejer sig tværtimod om at gøre denne associeringsaftale til det, den er, nemlig et instrument til at komme videre og etablere en ny fremtid. Hvor er det sørgeligt, mine damer og herrer, at erfare, at der er politiske grupper, som ikke forstår sig på andet end frustrationspolitik og ikke er i stand til at forstå, at vi står over for en ny vej til fremskridt, som skal betrædes af Den Europæiske Union og Kongeriget Marokko i fællesskab! Netop fordi der er grund til at vise tillid, fordi vi tror på et demokratisk Marokko, et mere demokratisk Marokko end det eksisterende, fordi vi tror på et Marokko, hvor der er plads til økonomisk og socialt fremskridt, netop af den grund må vi stemme for denne aftale. Hvor besynderligt at de yderliggående parlamentariske grupper - til den ene og den anden side - kommer til at indtage samme holdning, som de ganske vist når til ad forskellige veje, men som for begge fløjes vedkommende giver sig udslag i en afvisning af aftalen! Lad os se fremad og bidrage til fremskridtet. Lad os stemme for aftalen! Novo Hr. formand, denne aftale med Marokko er et godt eksempel på manglende gennemsigtighed. På trods af at den skal godkendes af Europa-Parlamentet og alle de nationale parlamenter, trådte dens handelsmæssige komponent, - og jeg henvender mig her direkte til Dem, fru Izquierdo Rojo, i forbindelse med det spørgsmål, De rejste - i kraft uden nogen form for ratificering. Der er to muligheder: enten udviser Europa-Parlamentet det fornødne mod til at indtage en klar politisk holdning og afviser aftalen, eller Kommissionen og Rådet vil fortsætte med at træffe beslutninger uden fuldt ud at respektere Europa-Parlamentets og andre folkevalgte organers beføjelser. Det skal tilføjes, at der er andre væsentlige grunde til at afvise den foreliggende aftale. Politiske grunde, hvor jeg særlig vil fremhæve den systematiske udskydelse og underminering af internationale beslutninger om Saharas selvstændighed. Endvidere er aftalen set fra et økonomisk synspunkt aldeles uafbalanceret. Endnu en gang går det ud over produktive sektorer i Unionens fattigste medlemslande, f.eks. i Portugal - desværre med den nuværende regerings aktive medvirken - hvor tusindvis af arbejdspladser risikerer at forsvinde som følge af en liberalisering af handelen, som går så langt, at den endog overtræder de i sig selv tyngende bestemmelser i GATT-aftalerne. Vi afviser de hykleriske udsagn om, at de berørte sektorer kun har ringe økonomisk betydning. Vi ser dem som fundamentale aktiviteter, der giver tusindvis af familier et eksistensgrundlag, og som har en stærk kulturel og social betydning for store befolkningsgrupper og desuden repræsenterer en form for national identitet. McGowan Hr. formand, vi ønsker alle at styrke forbindelsen til Marokko. Vi beundrer vore mange marokkanske venners mod og energi og også de marokkanske parlamentsmedlemmer, der atter besøger os her i Parlamentet, og som vi har haft en meget aktiv dialog med. Hvis Marokko havde brugt en brøkdel af den tid, det har brugt til at udøve lobbyvirksomhed i Europa-Parlamentet, på at samarbejde om fredsprocessen i Vestsahara, ville konflikten og lidelserne have været slut for mange år siden. Jeg vil gerne lykønske hr. von Habsburg, vor kollega, der beskriver Marokko som et pluralistisk demokrati. Igen har han vist sig som en god ven af Kongen af Marokko og desværre også som en, der undskylder Marokkos ulovlige besættelse af Vestsahara. Parlamentet har regelmæssigt beklaget denne ulovlige besættelse, der har medført mennesketab, politiske fanger, tortur og lidelser for nogle af de mest sårbare mennesker i verden, og det alt for længe. Parlamentets ønske om en tættere forbindelse til Marokko til begges fordel giver det ret til at forvente, at Marokko udviser respekt for international lovgivning, menneskerettigheder og selvbestemmelsesret for befolkningen i Vestsahara. Jeg er sikker på, at Parlamentet, Den Europæiske Union og Marokko ikke svigter befolkningen i Vestsahara, der har lidt alt for længe, og at vi vil sætte alle kræfter og hele vort ansvar ind på at støtte dette folk i dets bestræbelser på at opnå frihed og selvbestemmelse. (Bifald) Terrón i Cusí Hr. formand, jeg vil med overbevisning og håb for fremtiden stemme for den foreliggende betænkning. Ikke fordi jeg - som hr. von Habsburg - mener, at støtte til en hvilken som helst religiøst moderat regering, hvad enten vi kan lide den eller ej, er af det gode for at bremse den islamiske fundamentalisme, men fordi jeg tror på åbning og på, at borgerne, efterhånden som de vinder større frihed, formår at løse denne type problemer. Jeg har ikke den ære at som hr. von Habsburg at være et af de ældste medlemmer i Europa-Parlamentet, men alligevel husker jeg tydeligt, hvordan der en gang i mit land udøvedes religiøs kontrol med samfundet, som resulterede i ydmygende situationer for bl.a. kvinderne. Erfaringerne med den efterfølgende udvikling i Spanien får mig til at gå ind for denne aftale og for støtte til de mest aktive samfundssektorer. Selvfølgelig er jeg som så mange andre frustreret over den nuværende situation i Sahara. Efter min mening må Unionen, som den allerede gør, fortsat rette opmærksomheden mod flygtningenes humanitære situation, situationen for mange børn, mænd og kvinder i flygtningelejrene, og, som kommissæren sagde, må vi, i den udstrækning vi har mulighed for det, bidrage til at løse konflikten. Jeg opfatter den foreliggende aftale som endnu et skridt i den proces, der blev indledt i Barcelona, og det bør vi hilse med glæde. Middelhavslandene anmoder os om, at vi påtager os vores rolle i området, og det bør vi gøre og inden for mulighedernes grænse udnytte alle de ressourcer, der ligger i denne aftale til at udvikle Middelhavsområdet til et dialogens område med henblik på at øge den gensidige forståelse og gøre »Mare Nostrum« til et rigere og friere område. Kouchner Hr. formand, hr. kommissær, alt er sagt for og imod denne betænkning, så jeg vil lægge mine noter til side og sige, at jeg stemmer for hr. von Habsburgs tekst, fordi jeg godt kan lide marokkanerne. Selvfølgelig kan jeg også godt lide mange andre lande og mange andre folk! Men når jeg nævner marokkanerne, så er det fordi jeg har lyttet til dem den seneste tid, det har vi alle, i forskellige udvalg, hvor de har sagt til os alle, både flertal og opposition, at de havde tillid til os, og at denne måde at komme nærmere hinanden på netop er nødvendig for det, der bekymrer os, nemlig situationen i Vestsahara. Efter at have gennemført resolutionerne fra Essen-topmødet bør vi følge op på konferencen i Barcelona - og her vil jeg gerne lykønske hr. Marín, der har gjort en stor indsats på det område. Vi har brug for denne stabilitet, vi har brug for økonomiske, institutionelle og kulturelle udvekslinger med Middelhavsområdet. Det er rigtigt. Og det er endnu rigtigere i tilfældet Marokko. Jeg vil gerne understrege to problematiske forhold. Først menneskerettighederne, dernæst naturligvis henvisningen til Tyrkiet. Kære kolleger, vi er ikke så fantastisk sikre på, at vi gjorde ret i at vedtage toldunionen med Tyrkiet, det er vi slet ikke. For 14 dage siden var vi meget usikre, og vi er hver dag bange for at have taget fejl. Man ved, at det ikke er samme situation, hvis man kender det marokkanske folk. Det er ikke det samme for dem, der kender til udviklingen i dette gamle område, dette gamle kongerige, ja, dette unge folk. Nej, det er ikke det samme. Jeg vil vædde på, at det bliver anderledes. Der er naturligvis også problemet med saharanerne. Jeg har ikke særlig meget til overs for den måde, de bliver behandlet på af Algeriet og i de lejre, jeg har kendskab til. Det har jeg ikke meget til overs for, tværtimod. Men jeg ved, at de har kæmpet modigt. Jeg ved, at nogle mener det alvorligt, og jeg ved, at det er et problem. Men jeg har læst dokumenterne, det dokument, som saharanerne netop har sendt os, det dokument, som den socialistiske opposition i Marokko har sendt til os, og hr. Boutros-Ghalis dokument. Og jeg tror ikke, at man kan anklage hverken den ene eller anden for at være 100 % skyldig i, at fredsprocessen er blokeret. Vi må have tillid til FN. Vi skal fastholde vort pres. Denne afstemning er nødvendig. Vi må ikke svigte saharanerne. Bestemt ikke! Jeg er rede til at vædde, fordi jeg mener, at man undertiden i politik skal følge hjertet, når fornuften ikke kan sige os, hvilken vej vi skal gå. Derfor stemmer jeg for marokkanerne. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted i morgen kl. 11.00. Ikke-optagelse af Kroatien i Europarådet Formanden Næste punkt på dagsordenen er redegørelse fra Rådet om ikke-optagelse af Kroatien i Europarådet. Fassino Hr. formand, Kroatien fremsatte som bekendt i september 1992 en anmodning om optagelse i Europarådet, og i december samme år anmodede Europarådets Ministerkomité Europa-Parlamentet om en gunstig udtalelse. Krigssituationen i områderne i det tidligere Jugoslavien har naturligvis bevirket, at procedurerne vedrørende undersøgelsen af, om Kroatien opfylder optagelsesbetingelserne, har varet længere end normalt. Under alle omstændigheder afgav forsamlingen i 1995 en gunstig udtalelse efter en forholdsvis kompliceret sagsbehandling, men udtalelsen blev kombineret med en række betingelser, især vedrørende en fuld anerkendelse og overholdelse af menneskerettighederne, specielt med sigte på forholdene for flygtningene og mindretallene, samt en fuld tilslutning fra regeringen i Zagreb til gennemførelsen af fredsaftalerne og den kroatiske regerings fulde samarbejde med Den Internationale Krigsforbryderdomstol i Haag. Europarådets Ministerkomité tog denne holdning til efterretning og sendte den gunstige udtalelse tilbage sammen med en yderligere præcisering af de betingelser, der kræves opfyldt af regeringen i Zagreb. Her følger en mere specifik liste over betingelserne: samarbejde med Den Internationale Krigsforbryderdomstol i områderne i det tidligere Jugoslavien, herunder øjeblikkelig arrestation og udlevering til Krigsforbryderdomstolen af personer, der mistænkes for krigsforbrydelser eller andre overtrædelser af menneskerettighederne; kravet om at Kroatien i sin egenskab af medunderskriver af Paris/Dayton-aftalerne fuldt og helt overholder bestemmelserne vedrørende oprettelsen og funktionen af Føderationen Bosnien-Hercegovina; samarbejde omkring afholdelse af frie og demokratiske valg, herunder i byen Mostar; opfordring til at respektere menneskerettighederne samt mindretallenes og flygtningenes rettigheder og opfordring til at vedtage en amnestilov; krav om at respektere presse- og mediefriheden og at samarbejde med Europarådet med henblik på en revision af lovene vedrørende lokaladministrationen og afholdelse af valg i byen Zagreb. Jeg vil især henlede opmærksomheden på de sidstnævnte betingelser, ikke fordi de førstnævnte ikke er vigtige, men fordi Zagreb-regeringen flere gange har erklæret - i det mindste i princippet - at ville overholde de førstnævnte - især betingelserne omkring Paris/Dayton-fredsaftalerne, og desuden er kravet fra Europarådets side om en reel overholdelse af disse betingelser også i overensstemmelse med den principielle vilje, som Zagreb-regeringen flere gange har givet udtryk for; hvad angår kravene vedrørende pressefrihed og betingelserne om frihed og demokrati internt i Kroatien må vi nødvendigvis gøre opmærksom på modsætningsforholdet mellem de krav, Europarådet har stillet, og den holdning, som den kroatiske regering flere gange har givet udtryk for. Det er derfor specielt vigtigt, at optagelsen i Europarådet sker på baggrund af en fuld overholdelse fra den kroatiske regerings side af alle de betingelser, der er stillet af Europarådets Ministerkomité, og som er blevet bekræftet på det nylige møde i Europarådets Stående Udvalg, som fandt sted i Saloniki. Den Europæiske Union er enig i den approach, Europarådet har anlagt, ja de femten unionslande, der er medlemmer af Europarådet, har endda bestræbt sig på at koordinere deres holdning i forbindelse med støtten til Europarådet i denne sag. Den Europæiske Union bakker i sine koordineringsanstrengelser op bag Europarådets holdning, og resultatet kan aflæses i erklæringen fra mødet i Rådet »almindelige anliggender« den 13. maj, som på den ene side understreger betydningen af at fremme Kroatiens optagelse i Europarådet inden for rammerne af en mere generel strategi gående ud på at konsolidere den demokratiske overgang i landene i Centraleuropa og at styrke alle foranstaltninger og instrumenter, der er nyttige for den demokratiske konsolidering i disse lande, og på den anden side nødvendigheden af, at myndighederne i Zagreb imødekommer alle Europarådets krav som garanti for, at man i Kroatien kan indføre et fuldt demokrati og fuldt ud gennemføre samtlige politiske og civile principper, der kendetegner retsstaten. Det er muligt, at Den Europæiske Unions udenrigsministre vil holde endnu et møde inden sommer om disse emner med henblik på at koordinere holdningen og vurdere, i hvilken udstrækning myndighederne i Zagreb har opfyldt de betingelser, som Europarådet har stillet, og det er klart, at kun hvis disse betingelser er opfyldt, vil Den Europæiske Union kunne arbejde målrettet på at fremme en hurtig optagelse af Kroatien i Europarådet. Wiersma Hr. formand, det vil ikke forbløffe rådsformanden, at jeg er fuldstændig enig med ham. Min gruppe blev foruroliget over forslaget fra Europarådets Parlamentariske Forsamling om, ganske vist på visse betingelser, at lade Kroatien blive fuldt medlem af Europarådet. Det var, som om landet skulle belønnes for dets rolle i fredsprocessen. At politiske argumenter således spillede en stor rolle i det forslag, der blev stillet. Det var imidlertid at lege med menneskerettighedskriterier i Europarådets Parlamentariske Forsamling, for netop en afprøvning af menneskerettighederne er Europarådets vigtigste opgave. I øjeblikket opfylder Kroatien, eller skal vi sige den kroatiske regering, ikke kriterierne. Præsidenten nægtede for nylig at acceptere den demokratisk valgte borgmester i Zagreb og gjorde alt, hvad han kunne, for at forhindre udnævnelsen af denne person. De uafhængige medier generes alvorligt i Kroatien, og som sagt er flygtningenes og mindretallenes situation meget utilfredsstillende. Der er altså tilstrækkelig megen grund til at fastholde presset på Kroatiens regering. Det gælder egentlig også for Kroatiens rolle i fredsprocessen. Så længe fuld medvirken for eksempel i Den Internationale Domstol i Haag ikke ligger fast, og krisen i Mostar ikke er løst, skal Europa ikke forhaste sig med at anerkende Kroatien. Min gruppe støtter Europarådets Ministerudvalgs politik om at udsætte beslutningen om Kroatiens tiltrædelse. Vi er glade for Den Europæiske Unions reaktion herpå. Vi er også glade for, at den politiske komité under Europarådets Parlamentariske Forsamling støtter det forslag. Den kroatiske regering får i den kommende måned og i den kommende tid chancen for at virkeliggøre et muligt medlemskab af Europarådet via de anliggender, jeg nævnte, og som også er de kriterier, Europarådet har formuleret. Europa-Parlamentet, og det står også i den fælles beslutning, der er fremsat, ønsker at hjælpe Kroatien på menneskerettighedsområdet ved at frigøre penge fra det med rette fastfrosne PHARE-program til udvikling af demokratiet. Vi vil følge udviklingen nøje, og vi anmoder Europarådet om at blive holdt orienteret om dets beslutninger i de kommende måneder. Og mere generelt vil vi omhyggeligt følge Europarådets medlemspolitik. Vi har tidligere ført forhandlinger om Den Russiske Føderations tiltrædelse af Europarådet. Jeg finder det også foruroligende, at Europa-Parlamentet og Europarådets Parlamentariske Forsamling næsten var kommet til at stå diametralt modsat i denne sag. Det er en skam, for Europarådet kan i en vis forstand være en forport til Den Europæiske Union, blandt andet når det drejer sig om en vurdering af menneskerettighedssituationer. Hvis Europa-Parlamentet og Europarådets Parlamentariske Forsamling begynder at fortolke kriterierne forskelligt, får vi store problemer. Jeg håber, at indholdet i Europa-Parlamentets beslutning giver vore kolleger dér grund til eftertanke. Schwaiger Hr. formand, hr. ministerrådsformand, jeg vil gerne først slå fast, at vores debat i dag vedrørende spørgsmålet om, hvorvidt Europarådet skal tillade Kroatien som medlem eller ej, afspejler de to sider af Den Europæiske Unions forbindelser til Kroatien. På den ene side ved vi, hvor vigtigt det er for det kroatiske folk, parlamentet, regeringerne, alle politiske, økonomiske og sociale kræfter at blive optaget i Europarådet og gennem de nødvendige etapper så senere at opnå medlemskab af Den Europæiske Union. Vi, Det Europæiske Folkeparti og Det Europæiske Folkepartis Gruppe, støtter Kroatien, dets folk, men også dets regering og dets parlament på denne vej. På den anden side ved vi, at vejen dertil kun fører via den fuldstændige demokratisering. Den kroatiske regering skal ligesom alle andre stater i Centraleuropa opstille de samme demokratiske rettigheder og spilleregler, som også gælder i landene i selve Den Europæiske Union. Kroatien har allerede gjort enorme fremskridt på vejen til et demokratisk og pluralistisk samfund. I fredsprocessen indtager det en moderat og nu også en på fredelige løsninger indstillet holdning. De økonomiske og sociale grupper, arbejdsgiverne, fagforeningerne og de øvrige sammenslutninger, er frie og aktive. Kroatien fører, mener vi, en fornuftig økonomisk og monetær politik. De fleste forudsætninger for en genopbygning i stabilitet er til stede. Vi ønsker imidlertid, at den demokratisk valgte kroatiske regering nu, efter at krigshandlingerne i stor udstrækning er afsluttet, selv holder sig til alle demokratiets spilleregler. Pressefrihed og også respekt for de demokratiske beslutninger og valg på alle niveauer er ufravigelige forudsætninger herfor. Vi er imod en særlig diskriminerende behandling af Kroatien på menneskerettighedsområdet. Det ville for os f.eks. være hyklerisk, hvis Europarådet trods krigen i Tjetjenien ville optage Rusland, men, når det kom til stykket, nægte Kroatien optagelse, selvom Kroatien opfyldte de forlangte betingelser. Men netop fordi vi er for snart at optage Kroatien i vores kreds af de europæiske folk, appellerer vi til den kroatiske præsident og hans regering om at gøre alt for omgående at ophøre med at intimidere og genere journalister og fuldt ud sikre pressen og mediefriheden ikke bare formelt, men også indholdsmæssigt. Der skal også findes en løsning for bystyret i Zagreb, der er i overensstemmelse med den politiske fornuft og respekten for de demokratiske valg. Den Europæiske Union bør på sin side gøre alt for omsider at anvende bevillingerne fra PHARE-programmet målrettet både på den økonomiske udvikling og på udbygning af demokratiet. Vi mener altså, at den kroatiske regering nu er sat på en hård prøve. Vi beder også Europarådet om, at det, hvis det på menneskerettighedsområdet skulle ændre sin holdning og forandre kriterierne, informerer os herom, for Europarådets kriterier danner tit grundlag for vores beslutninger. La Malfa Hr. formand, Europa-Parlamentet har i de seneste år presset på over for unionslandenes regeringer, for at disse griber ind med henblik på at genetablere freden og overholdelsen af menneskerettighederne i områderne i det tidligere Jugoslavien. I disse år har vi ikke tøvet med at udpege Republikken Serbien som den hovedansvarlige for de dramatiske begivenheder, specielt i Bosnien, og vi har ofte i vores beslutninger forsvaret Kroatiens ret til at få tilbageleveret det område, der blev besat af serberne, men netop derfor kan vi ikke i dag efter Dayton-aftalerne, hvor der tegner sig en mere rolig situation i områderne i det tidligere Jugoslavien - og hvor denne situation bør fremmes - med den samme styrke, hvormed vi har påtalt andre landes fejl og forbrydelser, undlade at påtale det, der sker i Kroatien, for så vidt angår menneskerettighederne, respekten for de etniske minoriteter, pressefriheden, situationen med flere dagblade af forskellig observans og ikke mindst det spørgsmål, som De har peget på, hr. Fassino, nemlig Kroatiens pligt til at samarbejde med Haag-domstolen og til at udlevere dem, der mistænkes for alvorlige forbrydelser. Alt dette er ikke sket, og derfor kan vi helt tilslutte os Europarådets samt unionsregeringernes beslutning, som De har underrettet os om, og vi er overbevist om, at hvis det i disse måneder, hvor IFOR-tropperne er til stede, ikke lykkes for det internationale samfund at få etableret et klima med gennemsigtighed og respekt for menneskerettighederne, vil det blive meget vanskeligt for os at trække os ud af disse områder vel vidende, at ikke blot trækker IFOR sig ud, men der er risiko for at urolighederne igen vil blusse op. Det haster derfor med en sådan stillingtagen, og denne bør være bestemt og utvetydig. Pettinari Hr. formand, hr. rådsformand, min gruppe har værdsat de anstrengelser, det italienske formandskab har gjort for at minde balkanlandene om principperne til fremme og forsvar af menneskerettighederne og demokratiet, ligesom vi ser positivt på beslutningen truffet i Europarådets Ministerkomité om at forsinke Kroatiens optagelse i dette vigtige europæiske forum på grund af de åbenlyse krænkelser af udtryksfriheden. Vi har været fortalere for et betinget samarbejde med Kroatien, der bør levere yderligere beviser på, at landets institutioner undergår en uigenkaldelig demokratisk udvikling. Vi ser derfor med bekymring på en række overgreb fra Zagreb-regeringens side, den uacceptable boykot af det administrative valg i byen Zagreb, det forhold at Zagreb-regeringen har ignoreret de 21 forpligtelser, der er indeholdt i ansøgningen om optagelse i Europarådet og det manglende samarbejde med den internationale Haag-domstol; alt dette viser, at den kroatiske regering bør fremlægge yderligere beviser for overholdelsen af de demokratiske principper. Jeg mener, at enhver hindring for Kroatiens optagelse i Europarådet bør fjernes, når Zagreb-regeringen har leveret garantier for, at der er en veritabel pressefrihed i landet, når den vil have tilladt de serbiske flygtninge at vende tilbage, og når den har fremmet en løsning på krisesituationen i byen Mostar. Da vi her i Europa-Parlamentet godkendte udvidelsen af PHARE-programmet til Kroatien, var der enighed om at gøre denne udvidelse betinget af overholdelsen af de demokratiske principper. Jeg mener derfor, at Rådet, og især Kommissionen, ikke bør tøve med at kræve en ophævelse af PHARE, hvis Zagreb-regeringen fortsætter i den afstukne retning. På dette sidste punkt anmoder jeg rådsformanden om klart at markere, at han står som garant for, at man - som alle venter - kan nå frem til en aftale. Aelvoet Hr. formand, kære kolleger, Gruppen De Grønne I Europa-Parlamentet er helt enig i den kendsgerning, at ministrene i Europarådet har besluttet foreløbig at udsætte optagelsen af Kroatien som medlem af Europarådet. Det er der faktisk al mulig grund til. I over et år har vi her i Europa-Parlamentet med betydeligt flertal fastslået, at der hersker alvorlige problemer i forbindelse med den demokratiske udøvelse af politikken i Kroatien. Jeg henviser i første række til de uafhængige medier, som lider alvorligt under den kroatiske regerings undertrykkelse. Jeg henviser til den kendsgerning, at hr. Tudjman, præsidenten, stadig ikke er skredet til udnævnelse af en borgmester, som et flertal i Zagreb har valgt. At der er et dårligt samarbejde med Den Internationale Domstol, og at der også fortsat er alvorlige problemer for serberne med at vende hjem, og at der i den forbindelse er vedtaget love i Zagreb, som direkte fører til, at det faktisk bliver umuligt at vende hjem, en kendsgerning som også tit er fremført. Derfor siger vi altså: Vi er enige i at betragte den fremtidige udvikling med megen forsigtighed. Jeg forstår hr. Schwaiger, når han siger: Hvorfor er man strengere over for Kroatien end over for Rusland, det har alt sammen at gøre med geopolitiske overvejelser, som også tit får overhånd her i Parlamentet, kære kollega. Van der Waal Hr. formand, ved første øjekast er det vanskeligt at forsvare, at et land som Rusland for nylig og Rumænien og Bulgarien allerede tidligere fik adgang til Europarådet, mens Kroatiens medlemskab udsættes. Alligevel bør Kroatiens anmodning bedømmes på dens egne meritter. Ellers ville Europarådets troværdighed blive antastet yderligere. Det er almindeligt kendt, at beskyttelsen af den grundlæggende frihed i Kroatien lader ganske meget tilbage at ønske. Der er lagt stærke bånd på medierne, og den dømmende magts uafhængighed er ikke garanteret. Desuden er præsident Tudjmans optræden omstridt, og der samarbejdes ikke særlig meget med Den Internationale Domstol. Men det er frem for alt fredsprocessens status i det tidligere Jugoslavien, som i øjeblikket får os til at holde igen. Af Kroatiens medlemskab af Europarådet bør der udgå en positiv indflydelse på en holdningsændring i landet, men i lyset af, at Daytona-aftalens gennemførelse forløber så trægt, anser vi i øjeblikket en tiltrædelse for at være forhastet. Efterkommelse af Kroatiens anmodning ville desuden kunne skabe præcedens i forhold til Bosnien og Restjugoslavien. Derfor, skønt vi mener, at Kroatien skal kunne tiltræde Europarådet, kan vi acceptere beslutningen om foreløbig at udsætte det. Le Gallou Hr. formand, jeg troede, at vort Parlament generelt er imod udelukkelse, men der er et område, hvor Europa er for udelukkelse, og det er udelukkelsen af Kroatien. Allerede i 1991 nægtede de europæiske ledere at anerkende dette lands uafhængighed, dette land, der var i færd med at frigøre sig fra det jugoslaviske, socialistiske åg. De accepterede først denne nation i det internationale samfund i 1992, på et tidspunkt hvor en tredjedel af landet var besat af den jugoslaviske føderale hær. I dag har Kroatien gjort sig fri, men Parlamentet og Europarådet rynker stadig på næsen. Europarådet har netop nægtet at lukke Kroatien ind i klubben. Den anførte grund er den kroatiske regerings manglende overholdelse af menneskerettighederne, især pressefriheden. Som om disse principper fandt anvendelse i alle 39 medlemsstater! Pressefriheden, ja selv friheden til at deltage i valg, respekteres den mere i Rusland end i Kroatien? Det kan man om ikke andet så i hvert tilfælde tvivle på. Har den franske regering ret til at holde moralprædikener om pressefriheden, når direktøren for en oppositionsavis, hr. Debeketsch, der blev forfulgt på grund af sin mening, for seks dage siden blev anholdt og i håndjern ført til politistationen, hvor han efter at være blevet afklædt blev kropsvisiteret? En forværrende omstændighed er, at denne journalist er syg. Disse overgreb fandt ikke sted i Kroatien, men i Paris. Så det er på høje tid, at de europæiske regeringer respekterer menneskerettighederne i deres eget land, før de anklager andre for ikke at gøre det. Mendiluce Pereiro Hr. formand, hr. rådsformand, indledningsvis skal jeg understrege, at jeg i lighed med min gruppe støtter den vedtagne beslutning om at udsætte Kroatiens medlemskab af Europarådet. Jeg betragter mig som en ven af Kroatien, eftersom jeg har boet i dette land og i det tidligere Jugoslavien i de hårde år under den væbnede konflikt, men jeg tror, at det budskab, som Kroatien hermed modtager, vil bidrage positivt til at overvinde de vanskeligheder, som stadig hindrer en normalisering af det demokratiske politiske liv i landet, og også for den rolle, Kroatien har spillet, spiller og bør spille i forbindelse med konflikten i Bosnien. Jeg havde for to dage siden lejlighed til at mødes med den kroatiske udenrigsminister, hr. Mate Granich, efter en syv dages rundrejse i Bosnien-Hercegovina, hvor jeg havde orienteret mig grundigt om situationen i Mostar og talt med flygtninge af serbisk oprindelse, som har forladt Kroatien. Jeg talte da med ministeren om de forskellige spørgsmål, som hr. Fassino refererede til, og om hovedårsagerne til at Kroatiens optagelse i Europarådet er blevet udskudt. I lighed med rådsformanden mener også jeg, at problemerne vedrørende pressefrihed og valg af en borgmester i Zagreb er de spørgsmål, der mest direkte og oplagt henhører under den kroatiske regerings ansvar. Men jeg vil også understrege andre aspekter, som har vidtrækkende betydning for fredsprocessen i regionen, i særdeleshed i Bosnien-Hercegovina, såvel hvad angår valgprocessen i Mostar som Kroatiens generelle holdning til Republikken Bosnien. Endvidere vil jeg nævne mindretralsproblemet. Problemet med behandlingen af mindretallene i Kroatien er alvorligt, og der må ufortøvet findes en løsning for dem, der har forladt området. Men samme problem må løses i forhold til Østslavonien, som skal tilbage under kroatisk suverænitet, og befolkningen i øjeblikket er 100 % serbere, efter at serberne har fordrevet alle ikke-serbere fra dette område. Løsningen af dette problem kræver, at mindretalsspørgsmålet behandles seriøst og ærligt og ikke alene i form af erklæringer fra den kroatiske regering, og at amnestiloven reelt omfatter alle, der ikke har begået krigsforbrydelser. Efter min mening kan ingen, som kender Bosnien, være uvidende om Kroatiens intervention i Hercegovina og støtten til mafiagrupper og yderliggående fascistiske grupper, som opererer i Hercegovina-området. Kroatien har et direkte ansvar herfor, og kun hvis Kroatien udviser den fornødne vilje, kan det undgås, at den nuværende situation fortsætter. Til sidst vil jeg gerne understrege, at der bør indtages samme faste holdning, men med anvendelse af andre mekanismer, over for Serbien. Oostlander Hr. formand, det er en skam, at fru Aelvoet allerede måtte slutte, for hun havde ikke behøvet at slutte. Så havde hun velsagtens også sagt, at det er jammerligt, at realpolitiske overvejelser af den mest smagløse art så ofte vinder over moralske og juridiske overvejelser, blandt andet også i forbindelse med medlemskab af Europarådet. Medlemskab af Europarådet har for os netop altid haft lidt af et kvalitetsmærke over sig, som viser, at man er en retsstat, et ægte demokrati. Det skuffer os specielt, og det er også specielt ubekvemt for os, for Den Europæiske Union, at Europarådet ikke længere fungerer som det kvalitetsmærke. Derfor har vi som gruppe også temmelig megen interesse i artikel 6 i beslutningen, hvori Europarådet anmodes om at orientere om, hvad dets politik vedrørende tiltrædelse egentlig består i. Hvis der sker ændringer, vil vi gerne høre om dem. Vi er også en smule afhængige af den politik, man fører, når det drejer sig om en udvidelse af Den Europæiske Union selv. Vi tænker så helt naturligt på Tyrkiet, på Rusland, og måske også på andre lande. Når det drejer sig om Kroatien, så rammes vi altid af en snigende følelse af dobbelthed. Man har dér at gøre med politikere, som absolut står på vores side, som virkelig er mennesker fra en retsstatslig og demokratisk sfære, og man har de andre. Derfor har vi permanent problemer med Kroatien, for vi ved ikke præcis, hvilket valg man egentlig træffer dér. I det lys er det også ganske udmærket, at Europarådet mente, hvad der sikkert ikke forbløffede og sikkert ikke ærgrede dets forsamlings ordfører, René van der Linden, at Kroatiens optagelse nok lige skulle udsættes. Det var ganske udmærket, fordi der på denne vis stadig kan foretages og eventuelt aftvinges ændringer i politikken. Det er mærkværdigt, at der opstod den misforståelse, at man allerede blev optaget, hvad der ikke var tilfældet, og at man derigennem samtidig også muliggjorde en politik, som man opfattede det, der var til ulempe for pressefriheden i Kroatien. Jeg mener, det er det væsentligste punkt i hele vores beslutning, samtidig med samarbejdet med Den Internationale Domstol i Haag. Hr. formand, jeg tror, at vi blandt andet skal gøre brug af den nuværende situation til at overtale den kroatiske regering til at samarbejde meget mere seriøst med os for at lukke munden på den elendige semipolitiske mafia i Mostar, fordi situationen også kan forbedres betydeligt via Kroatiens indflydelse, og dets indflydelse er ganske stor i Mostar. Moretti Hr. formand, der hersker en stigende forvirring her i forsamlingen, og EuropaParlamentets troværdighed smuldrer. På den ene side beklager man med rette den beslutning, der er blevet truffet af SABOR, som under førstebehandlingen har godkendt et lovudkast, der forbyder kroatiske børn at gå i de sproglige minoriteters skoler; på den anden side indgik man for nogle få måneder siden en toldaftale med Tyrkiet uden at tage hensyn til det forhold, at Tyrkiet forsat opretholder dødsstraf, at man tillader overgreb, at det religiøse tilhørsforhold skal anføres på identitetskortet, og at tyrkerne bombarderer kurderne, når det passer dem. Europarådets Ministerkomité har gjort vel i at udsætte Kroatiens optagelse, fordi landet ikke har respekteret de uafhængige pressemediers udtryksfrihed; man behøver blot tænke på de kroatiske centralmyndigheders intimideringsforsøg over for »La Voce del popolo« og »Glas Istre«. Kroatien gør sig endvidere skyld i systematiske og meget alvorlig krænkelser af de nationale minoriteters rettigheder med diskriminerende holdninger; desuden kan nævnes de utallige løfter, som Tudjman og formanden for det kroatiske parlament aldrig har holdt: Jeg kan f.eks. nævne den manglende vilje til at samarbejde med henblik på at arrestere krigsforbrydere. Man har ikke på samme seriøse og objektive måde taget stilling til toldsamarbejdet med Tyrkiet! Men det er desværre ikke de eneste selvmodsigelser, vi oplever i Europa-Parlamentet, hvor menneskerettighederne kommer i anden række efter en snæver gruppes interesser, og hvor hykleriet desværre er i højsædet. Sjöstedt Hr. formand, beslutningen om at udskyde Kroatiens optagelse i Europarådet er vigtig og rigtig. Det er vigtigt, at de lande, der optages i Europarådet, respekterer de grundlæggende regler og principper, som institutionen faktisk er til for at beskytte. Det gør Kroatien ikke i dag. Alt andet ville helt udhule Europarådets troværdighed. Kroatien har gjort sig skyldig i etnisk udrensning, idet store dele af den serbiske befolkning i Krajina er blevet fordrevet, bl.a. gennem terror mod civile, systematisk ødelæggelse af serbernes boliger og ved, at det er blevet gjort vanskeligt for dem at vende hjem. Der finder desuden en meget foruroligende udvikling sted i Kroatien, når det gælder pressefriheden. Regeringen forsøger i praksis at bringe de kritiske aviser, der findes, til tavshed. Det gælder Novi List, der udgives i Rijeka - det eneste uafhængige dagblad, der er tilbage. Det gælder den satiriske ugeavis Feral Tribune, hvis medarbejdere nu er blevet stillet for retten for at have kritiseret præsidenten, hvilket er forbudt ifølge den kroatiske straffelovs paragraf 77. En sådan paragraf er overhovedet ikke forenelig med en demokratisk stat. Ifølge artikel 10 i den europæiske konvention om menneskerettighederne skal man garantere ytringsfriheden. Det lever Kroatien desværre ikke op til, og derfor støtter vi beslutningen om ikke i øjeblikket at lade landet blive medlem af Europarådet. Titley Hr. formand, jeg var sammen med hr. Mendiluce Pereiro i Bosnien i sidste uge for med egne øjne at se på forholdene. Vi kørte i bil fra Kroatien ind i den bosniske stat. Da vi kom ind i Bosnien, kunne vi se en enorm valgplakat for den kroatiske præsident Tudjman. Først troede jeg, det var en misforståelse, men jo længere vi kom ind i Bosnien, jo flere af disse enorme plakater så vi. De var et symbol på, i hvor høj grad præsident Tudjman er rede til at ignorere Dayton-aftalen og følge sin egen dagsorden med at underminere fredsaftalen i Bosnien. Dette symbol blev endnu tydeligere, da vi kom til Mostar, hvor myndighederne fortalte os, at den største hindring for varig fred og retfærdige valg i Mostar stadig er det kroatiske samfund, der helt tydeligt trodser Dayton-aftalen med støtte fra regeringen i Zagreb. Det internationale samfund kan naturligvis ikke ignorere en så bevidst trods. Jeg støtter Europarådets resolution. Vi skal gøre det klart for alle parter i det tidligere Jugoslavien, at de skal overholde Dayton-aftalen, og at vi kræver, at folk skal kunne bevæge sig frit, hvilket de kroatiske myndigheder i Bosnien hindrer borgerne i. Vi kræver, at flygtningene kan vende tilbage, og vi kræver frie, retfærdige valg. En afgørende forudsætning for sådanne valg er frie medier. Det findes helt klart ikke på den kroatiske side. Jeg støtter derfor Europarådets beslutning. Jeg håber, det i lighed med Den Europæiske Union fortsat vil fremføre sit budskab om, at Dayton-aftalen for fremtiden vil være grundlaget for fred og stabilitet i de tidligere stater i Jugoslavien. König Hr. formand, Kroatien er et demokrati på vej, og derfor støtter vi de krav, Rådet har opstillet. Jeg vil dog gerne henvende mig til rådsformanden og samtidig rette en indtrængende anmodning til ham om, at Rådet opstiller ens retningslinjer, ens kriterier. Jeg var ordfører for Europarådets parlamentariske forsamling for Rumænien. Listen over Europarådets åbne krav var meget længere end den, der her nu nævnes for Kroatien. Alligevel er Rumænien blevet optaget, og man har naturligvis pligt til gradvis at opfylde disse krav. Den samme mulighed skal man også indrømme Kroatien. Jeg vil slet ikke tale om Ruslands optagelse, som er sket af politiske hensyn, i skærende misforhold til de resultater, dommerne ved Den Europæiske Menneskerettighedsdomstol er kommet frem til, der skriftligt har fastslået, at Rusland ikke er nogen retsstat og ikke kan optages efter Europarådets vedtægter. Man skal her anlægge samme målestok, og i den forbindelse har de herrer Oostlander og Schwaiger gjort opmærksom på punkt 5. Jeg vil imidlertid også gerne gøre opmærksom på punkt 4 i beslutningen, hr. rådsformand, hvori vi udtrykkeligt i fællesskab forlanger, at der allerede nu - og ikke først på et senere tidspunkt - anvendes PHARE-midler til fremme af demokratiseringsprocessen i Kroatien. Jeg anser det for helt afgørende, at vi yder denne hjælp i denne specielle sektor for at give vores bidrag til, at Kroatien optages hurtigst muligt, og dét efter de samme retningslinjer og kriterier, der også har gjaldt for andre lande. Her skal man ikke være mere pavelig end paven selv. Her skal man vise den gode vilje og også være villig til at opfylde den beslutning, der er truffet med to tredjedels flertal i Europarådets parlamentariske forsamling, altså af de nationale parlamentarikere fra vores medlemsstater. Fassino Jeg takker de ærede talere; jeg har taget de fremførte betragtninger til efterretning og vil underrette Rådet. Jeg vil her blot understrege to aspekter. Som bekendt er overgangen i de central- og østeuropæiske lande kompliceret og vanskelig, og derfor bør vores reaktion heller ikke være at dømme, men at støtte og fremhjælpe processen. Vi har behov for, at der etableres en veritabel retsstat, et fuldgyldigt demokrati, en fuld beskyttelse af individets, fællesskabets og mindretallenes rettigheder; vi bør handle således, at den demokratiske overgangsproces befæstes yderligere, og at demokratiet kan blive stadig mere konsolideret i disse lande. For at muliggøre dette bør vi støtte og fremhjælpe denne proces. Jeg vil dermed sige, at vi er enige i Europarådets beslutning om at anmode Kroatien om at opfylde visse betingelser for at kunne blive optaget, ikke så meget fordi vi ønsker at straffe Kroatien, og ikke fordi vi ønsker at forskelsbehandle Kroatien, men fordi vi mener, at det er nødvendigt at tilskynde Zagreb og den kroatiske regering - ligesom det er tilfældet med andre lande - til ikke at tøve med at indføre et fuldgyldigt demokrati og til ikke at iværksætte foranstaltninger, der bremser demokratiseringsprocessen, som netop bør gennemføres beslutsomt og hurtigt. Derfor har vi selv samtidig med Europarådet - hvis holdning vi deler - anmodet Kroatien om at opfylde en række betingelser, der sikrer den fulde overholdelse af alle civile, politiske og demokratiske rettigheder i landet, og vi føler, det er vores pligt på enhver måde at arbejde på, at disse rettigheder garanteres, sikres og overholdes. Dette mener jeg er en indstilling, vi bør have over for alle de lande, der er inde i en overgangsfase. Senere i dag skal vi drøfte Albanien, hvor problemet er omtrent det samme, og hvor det drejer sig om ikke kun at bedømme, hvorledes overgangen forløber, men også at fastlægge den mest hensigtsmæssige og mest gavnlige strategi, således at overgangen får et positivt, demokratisk udfald. Derfor har vi støttet Europarådets holdning, og derfor håber vi, at Kroatien hurtigt vil være i stand til at vise, at landet opfylder betingelserne, og derfor håber vi, at Europarådets udenrigsministre allerede inden slutningen på sommeren kan afholde et møde, hvor de vil være i stand til at træffe en positiv beslutning vedrørende Kroatiens optagelse i Europarådet. Formanden Jeg har modtaget syv beslutningsforslag , fremsat i overensstemmelse med artikel 37, stk. 2, i forretningsordenen. Forhandlingen af afsluttet. Afstemningen finder sted i morgen kl. 11.00. Valget i Albanien Formanden Næste punkt på dagsordenen er meddelelse fra Rådet om valget i Albanien. Fassino Parlamentsmedlemmerne er naturligvis bekendt med begivenhedernes udvikling; der er derfor ikke behov for her at rekapitulere de seneste ugers begivenheder i Albanien. Der er derimod anledning til her at ajourføre den vurdering, der blev foretaget allerede den 29. maj, og at tage højde for de seneste dages begivenheder, således at man kan afgøre, hvad der vil være den mest nyttige holdning i denne fase. Formandskabet for Den Europæiske Union har i de seneste dage konstant konsulteret OSCE, der har haft sine egne observatører i Albanien, med vores vigtigste europæiske partnere, med de diplomatiske repræsentanter i Tirana, med de politiske kræfter i Albanien - dels regeringen, dels oppositionen - og vi har desuden været i konstant forbindelse med USA's regering for at afstemme en holdning på grundlag af den euro-amerikanske erklæring om overgangen til demokratiet i Albanien i sidste uge. Denne række af kontakter har gjort det muligt for os at indsamle oplysninger, der har taget form i den erklæring, som det italienske formandskab udsendte i fredags på vegne af Den Europæiske Union. Omstændighederne er almindeligt kendte: der var en høj valgdeltagelse ved den første valgrunde, men valgrunden blev - således som det rapporteres af alle observatører, der var til stede - præget af forskellige og alvorlige uregelmæssigheder, dels under afstemningen og dels i forbindelse med stemmeoptællingen; dette fik oppositionen til at gribe til et særdeles alvorligt middel, idet den endnu inden valgstederne lukkede under den første valgrunde påpegede valgsvindel og meddelte, at den trak sig ud af valget, hvilket skabte en alvorlig spænding imellem regeringen og oppositionen, der kulminerede i demonstrationer og voldsomme sammenstød; formandskabet for Den Europæiske Union forsøgte på grundlag af alle de foreliggende oplysninger, som jeg har nævnt, at løse denne situation, idet formandskabet krævede af den albanske regering, at den gennemførte tre foranstaltninger: at den øjeblikkelig gav afkald på enhver hårdhændet fremfærd, som ville kunne øge spændingen yderligere; at den foranstaltede omvalg på de valgsteder, hvor det var blevet påvist, at der havde fundet uregelmæssigheder sted; og at den sikrede, at den anden valgrunde fandt sted under overholdelse af alle regler; samtidig med at formandskabet krævede disse tre ting af Berisha-regeringen, henvendte det sig til oppositionen og opfordrede denne til ikke at isolere sig helt og til ikke at trække sig helt ud af det politiske liv i Albanien. Sidste søndag fandt anden valgrunde sted, som helt klart foregik i et noget bedre og roligere klima, men valget blev også præget af en drastisk fald i valgdeltagelsen som følge af oppositionspartiernes opfordring til de albanske vælgere om at afholde sig fra at stemme. Selv om anden valgrunde altså fandt sted i et bedre klima, blev valget skæmmet af ekstraordinære omstændigheder. Sammenfattende kan siges, at valget - første og anden valgrunde - ikke har løst den krisesituation, der er opstået i Albanien. Situationen er stadig uafklaret, dels hvad angår valgresultatet, fordi denne ekstraordinære situation, denne krise indtil nu ikke har gjort det muligt at fordele alle mandater med den forholdsvise stemmeandel, som kræves i henhold til det albanske valgsystem, dels fordi man ikke lytter til oppositionens protester over uregelmæssigheder i forbindelse med valget; en række partier har fremsat klager, der i første omgang vedrørte 41 valgkredse, og ifølge de seneste oplysninger fra i dag, skulle der nu være indgivet klager vedrørende 97 valgkredse. I denne forbindelse har den albanske regering truffet to beslutninger, som er værd at lægge mærke til: på den ene side er præsident Berisha og den albanske regerings beslutning om at foranstalte omvalg i fire valgkredse en vigtig beslutning; antallet af valgkredse lader imidlertid til at være langt mindre end det antal valgkredse, hvor oppositionen hævder, der har fundet uregelmæssigheder sted; på den anden side - hvilket er endnu vigtigere - skulle den centrale valgkommission ifølge de seneste oplysninger fra i dag selv have besluttet uafhængigt af klagerne at gennemføre en generel revision af stemmeoptællingen på alle valgsteder. Jeg understreger, at dette er en forholdsregel af særlig betydning, for hvis den virkelig finder sted og det tilstrækkeligt hurtigt, vil det være et betydningsfuldt og afgørende skridt med henblik på en endelig bedømmelse af valget, med henblik på at finde ud af om valget kan anses for gyldigt eller om uregelmæssighederne er så store, at der må kræves omvalg; i hvert fald vil denne beslutning - hvis den bekræftes, da der er tale om en oplysning fra i dag - om, at den centrale valgkommission vil gennemføre en generel revision af stemmeoptællingerne, kunne gøre det muligt at få oplysninger frem, som ville betyde, at vi alle - i første række albanerne, men også det internationale samfund - vil kunne få et klarere og mere komplet billede af situationen som grundlag for en vurdering af denne. Disse betragtninger leder efter min mening frem til to konklusioner, nemlig følgende: for det første at valget ikke er helt afsluttet, og at vi derfor fortsat bør følge situationen og yderligere ajourføre vores vurdering, for på baggrund af begivenhederne i de næste timer og i de næste dage, især revisionen af alle stemmeoptællinger, som den centrale valgkommission synes parat til at gennemføre, vil vores vurdering kunne undergå en forandring, og den endelige vurdering, vi når frem til, vil kunne vise sig at være en anden. I mellemtiden er det nødvendigt at forstå, hvad der sker, og hvad der vil kunne ske, og derfor bør den øjeblikkelige vurdering ajourføres på et senere tidspunkt. På den anden side - uanset det rent valgmæssige resultat, der vil fremkomme inden for de nærmeste timer - forekommer det under alle omstændigheder klart, at den politiske og institutionelle krise, der er opstået i Albanien, kræver, at der indledes en fase med en politisk dialog, hvad enten valget betragtes som gyldigt, eller om der vil finde delvise omvalg sted, eller om der vil blive fundet andre løsninger, for der er i den seneste tid opstået en kløft i det albanske samfund og mellem de politiske kræfter i Albanien, en krise, der ikke kan overvindes alene gennem proceduremæssige løsninger, men som kræver, at der indledes en politisk dialog mellem alle de politiske kræfter i Albanien, mellem dem der sidder i regeringen og oppositionen, således at der kan skabes en politisk løsning på denne krise, som giver alle albanere mulighed for at føle, at de deltager i konsolideringen af demokratiet i landet. Wiersma Jeg tror, at i modsætning til det tidligere tema, hvor vi talte om Kroatien, er jeg i dette tilfælde lidt mindre enig med rådsformanden, som jeg stadig finder yderst forsigtig i sin strategi og sin vurdering af det, der er sket i Albanien, mens han for Kroatiens vedkommende havde et klart standpunkt. Valget i Albanien har været en fiasko. Det frygtede vi allerede i forvejen, der var allerede udsendt mange signaler om, at regeringen ikke omgikkes oppositionen særlig blidt. Jeg mener, vi kan sige, at den albanske regering også kan holdes ansvarlig for den måde, valget er forløbet på. Der er begået grove uregelmæssigheder. Der var tale om intimidering, og protester mod tingenes forløb blev undertrykt med vold. Der var efter vores opfattelse ikke tale om et ærligt valg, og det er de fleste observatører enige med os i. Det politiske liv er blevet gjort umuligt for oppositionen. Det er forståeligt, at de ikke ønsker at arbejde i et parlament, som er kommet i stand på svigagtig vis. Præsident Berisha kan holdes personligt ansvarlig for denne tragedie. Han vækker det indtryk, at han har travlt med at befæste et autokratisk regime, som om Albanien ikke havde haft nok af det. Han tvinger dermed på ny sit land ud i isolation. Rådet er meget forbeholden i sin første vurdering. Man ønsker at afvente, hvad de officielle beretninger kan bidrage med i de kommende uger. Derfor er Rådet heller ikke parat til at gå videre i sin bedømmelse, end det er tilfældet i dag. Dermed får vi heller ikke noget svar på alle vore spørgsmål. Vi anmoder ikke desto mindre indtrængende Rådet om under den kommende mødeperiode i Parlamentet i Strasbourg at være parat til at aflægge en omfattende redegørelse og angive, hvilke politiske konklusioner det drager med hensyn til Albanien, hvis det, som vi tror, måtte fremgå, at valget ikke har fundet sted på ærlig vis. Jeg vil, hvad de politiske konklusioner angår, gerne konstatere følgende på min gruppes vegne. Præsident Berisha skal erklære valgresultatet for ugyldigt, og ikke blot i de fire distrikter, som der lige er talt om, og han skal organisere nyt valg i henhold til internationalt gældende normer. Så længe det ikke sker, skal Rådet og Kommissionen efter vor opfattelse suspendere alt samarbejde med Albanien, og vi retter samtidig en opfordring til Europarådets Parlamentariske Forsamling om at genoverveje Albaniens medlemskab af Europarådet. Det skal gøres klart for den albanske regering, at dens optræden har været fuldstændig uacceptabel. Den har trådt europæiske normer under fode. Vi skal efter min mening også turde drage konklusioner deraf. Vi håber, at præsident Berisha også vil gøre det, ellers forudser jeg meget vanskelige tider for forbindelserne mellem Albanien og Den Europæiske Union. Vi anmoder Kommissionen og Rådet om at gøre denne opfattelse klar for præsident Berisha i utvetydige vendinger. Valget skal gå om for at rette op på den nu opståede situation. En opfordring til dialog mellem parterne er efter vor opfattelse et for valent svar. Oostlander Hr. formand, i modsætning til hr. Wiersma opfatter jeg rådsformandens svar som meget positivt. Jeg finder det ganske rigtigt, at man afventer udviklingen i de kommende dage. Fra rådsformandens side peges der ganske klart på de ømme punkter, også vedrørende nødvendigheden af, at navnlig dele af valget i distrikterne muligvis skal gentages. Det er ting, som vækker forventning om, at Rådet under den næste mødeperiode, som hr. Wiersma også anmodede om, sandsynligvis også kommer med en noget mere udførlig kommentar. Albanien har naturligvis været et problem for os alle i lang tid. Det er ganske vist et lille land, det ligger tæt på os, men det er i udviklingsmæssig henseende stadig et land, som ligger meget lavt på verdensranglisten. Det går naturligvis hånd i hånd med en meget dårligt udviklet offentlig forvaltning. Når vi ved, hvordan det er gået med retsplejen, med den personalemæssige besættelse af posterne i den dømmende magt, som ikke længere var acceptabel efter revolutionen, som altså er erstattet af utilstrækkeligt uddannede personer, så ved vi, at man også på det område er langt bagud. En tilstand, som naturligvis navnlig skyldes et meget langvarigt kommunistisk diktatur. En type diktatur, som er garant for underudvikling, og ikke, som det var den herskende illusion i sin tid, for fremgang. Det må vi tage i betragtning. Når vi ser, hvordan partierne dér i landet står over for hinanden, regeringspartier og også oppositionspartier af forskellig farve, så kan man blot forbløffes over den destruktive holdning, man indtager til hinanden dér. Tanken om generelle interesser, man bekender sig til, og som man måske har forskelligt syn på, findes egentlig knapt nok. Ud fra erfaringen om, at man blot var trænet i klasseinteresser eller for eksempel blot i etniske interesser, kommer det i det øjeblik pludselig enormt klart for dagen, og det fører så til kaotiske valgprocedurer, hvor den skarpe polarisering træder meget stærkt frem i lyset. Det vil naturligvis ikke sige, at vi skal acceptere det. Men jeg ville egentlig ønske, at der blandt andet også fra Kommissionens side gøres noget, at man blandt andet foretager en undersøgelse af situationen i Albanien og på hvilken måde, vi kan foranledige, at retsstaten og demokratiet udfoldes bedre dér. Jeg spørger mig selv, om det ikke ville være nyttigt for Kommissionen at aflægge redegørelse over for Parlamentet om politikken over for et land som Albanien. Men også på det område, det omtalte vi også for lidt siden under Kroatien, er det blandt andet uhyre nødvendigt, at PHARE-demokratimidlerne tages i brug på optimal vis. Uanset hvad man eventuelt gør i forhold til Albanien, skal der netop på det område gøres en speciel ekstra indsats, fordi ikke blot den politiske moral i partierne og eventuelt i andre af myndighedernes institutioner lader noget tilbage at ønske, men også fordi uddannelse i medborgerskab, den politiske moral blandt borgerne selv, fortjener en kraftigt saltvandsindsprøjtning fra Den Europæiske Unions muligheder og faciliteter. Hjælp til lovgivning, uddannelse og ekstra kontakt, det er alt sammen ting, ved hjælp af hvilke vi kan sørge for, at den slags sørgelige ting som det mislykkede eller halvvejs mislykkede valg i Albanien ikke forekommer mere. Det vil jeg gerne have en reaktion på fra Kommissionen og eventuelt fra Rådet. Alavanos Hr. formand, vi er mange, der har sat vor lid til den italienske regering og det italienske formandskab, og jeg tror ikke, at de håb, som vi oprigtigt nærer, vil blive gjort til skamme; men derimod tror jeg, at de problemer, der dukker op hos Den Europæiske Unions naboer, vil blive mødt med en holdning, der bygger på ægte værdier og respekt for demokratiet. På denne baggrund mener jeg, at vi her taler om voldelige valg, som vi ikke ville kunne acceptere hverken i Italien eller i Grækenland og heller ikke kan acceptere i Albanien. Den albanske befolkning behøver ingen specialuddannelse for at deltage i et demokratisk valg. Vi taler om splittelse af et land, om destabilisering af Albanien, der er nabo til Kosovo, til Balkan, til det tidligere Jugoslavien og til den tidligere jugoslaviske republik Makedonien, hvilket i sig selv er en stor risiko. Ud fra denne betragtning mener jeg heller ikke, at Rådet, Kommissionen og Europa-Parlamentet har andre muligheder end den løsning, der også blev foreslået af hr. Wiersma fra PSE-Gruppen, nemlig at undlade overhovedet at legitimere valgene og kræve, at der afholdes helt nye valg - det er latterligt at tale om tre, fire eller ti valgkredse - på grundlag af de demokratiske betingelser, som vi anvender i vore lande, og indtil dette sker: fastfrysning af de økonomiske aftaler og handelsaftaler med Albanien. Jeg mener, vi bør hjælpe den albanske befolkning, og der findes ingen anden vej end denne. Tamino Jeg takker hr. Fassino for hans indlæg; imidlertid er ifølge alle de tilstedeværende observatører oppositionens mest elementære rettigheder ikke blevet respekteret før, under og efter valget og stemmeoptællingen; der har ikke været lige muligheder for de politiske kræfter, der deltog i valget, vælgernes rettigheder er blevet krænket, og der har fundet valgsvindel sted af enhver art. Der fremkom eksempler på alt dette under debatten i Strasbourg. Ved den lejlighed blev det understreget - bl.a. i mit indlæg - at der ikke var lige muligheder, hvad angår adgangen til medierne under valgkampen, at visse grupper og visse politikere var blevet udelukket; det er desuden blevet konstateret, at valgbestyrelserne alene var sammensat af repræsentanter for regeringspartiet, og at oppositionspartierne blev forment adgang til valgog stemmeoptællingsstederne; på en lang række valgsteder skulle der have været en valgdeltagelse på 100 %, selv om en del personer var blevet forhindret i at stemme; en række vælgere, der var kendt som medlemmer af regeringspartiet, fik samtidig udleveret flere stemmesedler; valgstederne blev holdt åbne i længere tid end oprindelig annonceret og åbningstiden ændret af de forskellige valgbestyrelsesformænd; under stemmeoptællingen blev en del gyldige stemmesedler kasseret. Jeg kunne fortsætte i samme spor i lang tid endnu. Hvad jeg vil sige er, at det står helt klart, at problemet ikke kan løses med omvalg i kun fire valgkredse; der bør foretages omvalg i alle valgkredse, og i øvrigt ved vi heller ikke, hvem der skulle kontrollere valgbestyrelserne, hvis disse skulle gennemgås i alle valgkredse. Derfor anmoder jeg om, at man er meget opmærksom på situationen i Albanien med henblik på, at der sker omvalg, og i den forbindelse vil Gruppen De Grønne fremsætte et beslutningsforslag i Strasbourg. Baldi Hr. formand, jeg mener, det er vigtigt, at vi drøfter sagen, og jeg takker statssekretær Fassino for hans bidrag til drøftelserne i dette øjeblik, hvor Albanien, en stat, der reelt hører med til Europa, bør være genstand for en særlig opmærksomhed fra vores side; inden vi træffer beslutninger og afsiger dom, bør vi undersøge såvel de negative som de positive elementer; derfor bør den politiske dialog netop gå ud på at forstå, hvad der sker. Jeg er enig med hr. Oostlander, for efter min opfattelse, efter vores opfattelse, er det vigtigt at forstå, hvad der sker, inden vi træffer nogen beslutninger, for efter hvad vi erfarer, er der observatører, der rapporterer om negative elementer, andre om positive. Det er derfor nødvendigt at observere opmærksomt, at være til stede og undersøge, om det er muligt med en eller anden form for intervention. Hvad vi derfor mener er vigtigt, inden vi træffer nogen beslutninger, ... (Formanden afbrød taleren) Fassino Hr. formand, jeg har lyttet til talerne, og jeg har - idet jeg tillader mig at komme med en vurdering - indtryk af, at talerne ikke har lyttet til mig! Jeg har indtryk af, at de forskellige talere har givet udtryk for deres personlige mening om valget i Albanien - hvilket i sig selv er helt legitimt, bortset fra at de har set bort fra min redegørelse. Jeg skal derfor kort gentage den holdning, som jeg indtager i dette spørgsmål på vegne af formandskabet for Den Europæiske Union. Det vi drøfter er ikke, om der har været valgsvindel eller ej. Jeg sagde i mit indlæg - og det kan læses i referatet - at valget er præget af forskellige former for valgsvindel og uregelmæssigheder, dels under afstemningen og dels i forbindelse med stemmeoptællingen. Jeg sagde ikke, at vi burde acceptere Berishas forslag om at foretage omvalg i fire valgkredse; jeg nævnte endog, at i forhold til de 41 klager, der var indløbet indtil for to dage siden, og i forhold til de 97 klager, der er modtaget indtil dato, var Berishas forslag om at afholde omvalg i fire valgkredse helt utilfredsstillende og uacceptabelt. Det drejer sig ikke om at tage stilling til, om valget er gået rigtigt for sig eller ej, for jeg mener ikke, det er gået rigtigt for sig. Det det drejer sig om er at tage stilling til, hvilken strategi der nu er den mest egnede og hensigtsmæssige med henblik på at komme ud af krisen. Jeg er imod at vi opkaster os til dommere i stedet for at føre politik; det tilkommer os ikke at afsige domme, men at finde frem til en løsning på denne alvorlige krise. Jeg mener, at det er tilladeligt at tænke, at det bedste er at gøre hele valget om, men problemet er, hvorledes man når frem til en sådan beslutning. Det er det, der er sagens kerne! Det er ikke nok at erklære: valget bør gøres om. For hvis vi erklærer: valget bør gøres om, og svaret fra en af parterne er »nej«, så ved vi minuttet efter ikke, hvad vi skal gøre, fordi vi ikke har nogen strategi. Og krisen bliver endnu mere akut og endnu alvorligere! Når jeg taler om politisk dialog, mener jeg ikke hermed en generel, eviggyldig metode, men jeg tænker på en særlig form, nemlig nødvendigheden af at finde frem til et forum, hvor alle de involverede parter - regeringspartiet og oppositionen - er repræsenteret, eventuelt også med assistance af en internationalt beskikket person, hvis parterne accepterer en sådan, for at de sammen kan finde en løsning på krisen. Og personligt tror jeg, at en af de ting, der skal drøftes i det nævnte forum, netop er, hvorledes man får iværksat et omvalg. Men den politiske målsætning er ikke kun at afsige domme eller opstille målsætninger, men er især at afstikke vejen frem imod bestemte mål. Problemet i dag i Albanien er præcist, at valget ikke er foregået regulært; dette kar skabt en dramatisk kløft, og i den øjeblikkelige situation er det umuligt at se, hvorledes man kan nå til et kompromis og overvinde kløften. Jeg tror, at vores rolle bør være ikke at svække på kritikken af valget og samtidig at opstille hensigtsmæssige og nødvendige strategier med henblik på at overvinde krisen. Derfor mener jeg, det er vigtigt at se, hvad der sker i de nærmeste dage. Jeg kan tilslutte mig hr. Wiersmas forslag om, at vi under mødeperioden i Strasbourg igen gør status over situationen; jeg tror, at vi på det tidspunkt vil have tilstrækkeligt med oplysninger til at foretage en endelig vurdering og at til at indtage en mere klar, præcis og bestemt holdning i forhold til, hvad der er muligt her i aften. Van Miert Hr. formand, i lyset af, at hr. Oostlander har henvendt sig til Kommissionen, vil jeg gerne svare på et par ting. For det første har Albanien i de senere år generelt betragtet, og så taler jeg om perioden 1991-1995, modtaget en meget omfattende hjælp. Det drejer sig om mere end 400 millioner ecu, per capita er det sågar den betydeligste hjælpeydelse. For det andet kører der også et fælles projekt med Europarådet for ud fra et demokratisk synspunkt at forsøge at få en gyldig reform af det juridiske system på fode. Det forekommer mig altså at være værdifuldt. Det er to forhold, jeg gerne ville præcisere, men jeg vil slutte med en generel politisk betragtning. Der må naturligvis ikke herske nogen som helst tvivl om, at den videre udvikling i forbindelserne mellem Albanien og Den Europæiske Union i væsentlig og afgørende grad afhænger af den demokratiske proces' kvalitet. Der skal gives et klart signal til Albanien om, at Den Europæiske Union naturligvis ikke kan fortsætte det arbejde, hvis den skæve situation, der utvivlsomt hersker nu, ikke på den ene eller anden vis rettes op i demokratisk henseende. At man skal lægge en vis pragmatisk holdning for dagen er indlysende. Men der må ikke herske tvivl om, at den demokratiske proces skal være indholdsmæssig korrekt, for at Den Europæiske Union kan fortsætte sin indsats. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Fælles transportpolitik - Handlingsprogram 1995-2000 Formanden Næste punkt på dagsordenen er betænkning (A4-0075/96) af Parodi for Udvalget om Transport og Turisme om Kommissionens meddelelse til Rådet, Europa-Parlamentet, Det Økonomiske og Sociale Udvalg og Regionsudvalget (KOM(95)0302 - C4-0351/95) om den fælles transportpolitik - handlingsprogram 1995-2000. Parodi Fru formand, jeg vil takke medlemmerne af min gruppe, Gruppen Union for Europa, som har givet mig yderligere to minutter ud over dem, der tilkommer mig, med henblik på at forsøge at give en mere komplet redegørelse for betænkningen. Den udvikling EF og derefter Unionen har undergået er baseret på kvaliteten og udbygningen af samfærdselsnettet. Fra 1970'erne og indtil nu er efterspørgslen efter transport praktisk taget steget uafbrudt; med gennemførelsen af det indre marked og af den fri bevægelighed for personer og varer vil efterspørgslen stige yderligere. Derfor vil hele samfundslivet og økonomien i Den Europæiske Union ikke fortsat kunne udvikle sig harmonisk og afbalanceret uden et effektivt, tilgængeligt og konkurrencedygtigt transportsystem. Et sådant transportsystem er altså forudsætningen for en bæredygtig og ikke-inflationistisk vækst med respekt for miljøet og brugerne, en forudsætning for et højt beskæftigelsesniveau og en høj social beskyttelse, for en bedre livskvalitet og bedre levevilkår samt for en større solidaritet og økonomisk og social samhørighed; kort sagt en forudsætning for opfyldelsen af Den Europæiske Unions grundlæggende målsætninger. For at kunne leve op til denne udfordring har Kommissionen fremlagt et aktionsprogram på mellemlang og lang sigt centreret omkring tre hovedaspekter: for det første en forbedring af kvaliteten af det europæiske transportsystem; for det andet en integrering af transportpolitikken på grundlag af det indre marked gennem overholdelsen og iværksættelsen af de gældende regler, specielt for så vidt angår konkurrenceregler og statstilskud; for det tredje en styrkelse af den eksterne dimension af den fælles transportpolitik. På grundlag af dette program har jeg forsøgt at gøre rede for handlingsprogrammet for transport indtil år 2000 med det sigte at gøre Europa-Parlamentet opmærksom på den problematik, der knytter sig til transportsystemet, og på de måder, hvorpå man kan opfylde målsætningerne inden for de enkelte sektorer. Betænkningen vedrører nemlig alle de problemer, som Kommissionen har henledt vores opmærksomhed på, alle specielle forhold i forbindelse med de enkelte transportformer, og indeholder en række forslag med henblik på at forbedre transportsystemet og mobiliteten i al almindelighed. Betænkningen fokuserer især på følgende forhold: for det først på nødvendigheden af at fremme interoperabiliteten og intermodaliteten mellem de forskellige transportformer, således at de forskellige elementer - infrastrukturer, transportmidler, markedsordninger og informationssystemer - såvel på nationalt som på fællesskabsniveau forbindes med hinanden, således at de udgør ét enkelt system. I den forbindelse bør man fremme den optimale og konkurrencedygtige anvendelse af transportmidlerne med henblik på at opnå den størst mulige økonomiske effektivitet og den mindst mulige indvirkning på miljøet, især hvad angår støj og luftforurening, idet man favoriserer de transportmidler, hvis kapacitet ofte er underudnyttet. Betænkningen fokuserer for det andet på nødvendigheden af at godkende konkrete aktioner på europæisk plan med henblik på at fremme sikkerhed i hele transportsystemet gennem oprettelsen af et stående observationsorgan for sikkerhed, gennemførelsen af de gældende retsforskrifter, harmoniseringen af erhvervsuddannelserne, af arbejdsforhold og -tider, anvendelsen af ny teknologi, anvendelsen f.eks. af håndkøbsmedicin på motorveje og - i den udstrækning det er muligt - en bedre sammenkædning med sundhedsog redningstjenesterne. For det tredje fokuserer betænkningen på trafikaflastningen, især landevejstrafikken, og på adgangen til byområder, hvor det er af allerstørste betydning at forbedre den kollektive transport og diversificeringen af trafikken samt borgernes mobilitet. For det fjerde rettes søgelyset imod en veritabel transportkultur og imod en forbedring af skolernes undervisning i brugen af transportmidler, i trafiksikkerhed og færdselsregler. Således mener jeg, at betænkningen udgør et præcist holdepunkt for fremtidens transportsystemer. Betænkningen skal således ses i forlængelse af de betænkninger, som Udvalget om Transport og Turisme i den seneste tid har udarbejdet, bl.a. Piecykbetænkningen om de transeuropæiske net, Farassino-betænkningen om kørekort, Tamino-betænkningen om kombineret transport og Jarzembowski-betænkningen om kontrol med skibe i havne. For det femte - og det forekommer mig at være et meget vigtigt punkt - fokuserer betænkningen på mulighederne for større og nye beskæftigelsesmæssige muligheder i forbindelse med tættere forbindelser mellem forskellige regioner i håbet om en positiv turistmæssig udvikling og en indsats for bevarelsen af miljøet, som er en del af Den Europæiske Unions kultur og historie. Alt i alt angiver betænkningen - som jeg ikke betragter som min, men som konklusionen på en lang debat mellem alle medlemmer af Transportudvalget - problemerne, men også løsningerne på en lang række situationer, som borgerne i Den Europæiske Union oplever i dagligdagen. Der er alt i alt tale om en betænkning vedrørende harmoniseringen af hovedinfrastrukturerne i Den Europæiske Union, af de politiske løsninger på transportområdet og af regler og adfærd. Det er nu op til Kommissionen på grundlag af oplysningerne i betænkningen at udarbejde konkrete aktioner, også og især på det finansielle plan, samt en tidsplan for gennemførelsen af aktionerne, for at der fra Østersøen til Middelhavet kan udvikles og realiseres et integreret, tilgængeligt, sikkert og effekt transportsystem. Pollack Fru formand, målsætningen for dette handlingsprogram skal være at skabe fri bevægelighed for alle borgere uden at skade naturen og miljøet. Ud fra denne definition er det klart, at de nuværende transportpolitikker ikke er bæredygtige og skal ændres radikalt i den retning. Alligevel adskiller denne meddelelse sig ikke fra de tidligere, og det trods farerne ved de nuværende tendenser. Miljøudvalget er navnlig bekymret over vejtransportens indvirkning på miljøet. Lastbiler og personbiler tegner sig for indeværende for omtrent en fjerdedel af Unionens CO2 -emissioner. Med den planlagte forøgelse af vejtransporten vil dette i forvejen store tal sandsynligvis være fordoblet i år 2010, hvilket latterliggør EU's løfte om at reducere CO2 -niveauet og viser vor manglende evne til at opfylde de virkelige målsætninger. Det, der tydeligvis er brug for, er unionsdækkende mål for en reduktion af CO2 -emissionerne i transportsektoren. Retfærdigvis skal det siges, at Kommissionen rent faktisk taler om det nødvendige skift væk fra vejtrafik. Men miljøet skal inddrages mere konsekvent og koncentreret i transportpolitikken. Allerede eksisterende principper, såsom at forureneren skal betale, og at alle sikkerhedsforanstaltninger skal tages, skal medtages i al transportlovgivning. En måde at sikre en sådan integration på kunne være at tilføje alle nye transportforslag et bilag om miljøindvirkning med en beskrivelse af, hvilke miljøproblemer der kan opstå, og hvad der kan gøres for at løse dem. Det eneste, Kommissionen har for perioden 1997-2000 i dette handlingsprogram, er tre forslag om lufttransport og ét om søtransport. Det betyder, at vejtransportens indvirkning på miljøet, der er et af de alvorligste problemer for Den Europæiske Union, rent faktisk bliver fuldstændig overset, og dette problem bliver endnu større i fremtiden, hvis der ikke gøres noget. Når det er sagt, er de planlagte miljømæssige forslag velkomne nok, og det er de foreslåede grønbøger om internalisering af eksterne omkostninger og borgernes net også. Især vil sidstnævnte forslag gøre det muligt for mindre forurenende transportformer at konkurrere på mere lige fod med de forurenende former. Der er et presserende behov for radikale, langsigtede politikker i denne sektor, og det er der desværre ikke mange tegn på i denne meddelelse. Mit udvalg giver den derfor kvalificeret støtte. König Fru formand, på Budgetudvalgets vegne må jeg sige, det glæder mig, at Budgetudvalgets forslag er kommet til udtryk i den foreliggende beslutning. Vi har især konstateret, at den finansieringsplan, Kommissionen har opstillet, kun er af rent vejledende karakter, og at finansieringen af de transeuropæiske net samt foranstaltningerne til strukturel sanering inden for indlandsskibsfarten ikke var planlagt, da de finansielle overslag blev vedtaget. Vi opfordrer derfor Kommissionen til at forelægge et forslag om ændring af disse finansielle overslag og glæder os over, at Rådet har samme opfattelse som Parlamentet, nemlig at der er behov for en revision af de finansielle overslag for at sikre finansieringen af nettene. Vi hilser det velkommen, at Parlamentet holder fast ved de fjorten prioriteringer, fordi naturligvis de transeuropæiske net har to væsentlige funktioner. For det første er de efter Kommissionens opfattelse - og den deler vi - vigtige for beskæftigelsespolitikken. For det andet skal de hjælpe med til at sikre Europa som erhvervsområde. Det er altså vigtigt, at vi koncentrerer os her og ikke spreder os for meget. Som østriger glæder det mig, at Alpe-forbindelsen er blandt disse fjorten projekter, altså Brenner-basistunnelen og de tilstødende linjer, fordi vi vil være konfronteret med, at Schweiz på grundlag af en folkeafstemning praktisk taget vil forbyde transit af vejgodstransport i år 2004, som jo allerede i dag er stærkt indskrænket på grund af grænsen på 28 tons. Jeg vil gerne gøre opmærksom på nødvendigheden af også at få Rådets tilslutning til i spørgsmålet om de egne indtægter, som vi vil disponere over efter Nederlandenes ratificering, at planlægge en tilsvarende bevillingsudvidelse, for at vi rent faktisk hurtigt kan iværksætte disse vigtige projekter. Det andet, jeg som østriger hilser velkommen, er, at forlængelsen af højhastighedsstrækningen fra Paris via München til Wien indgår i de planlagte projekter. Det glæder mig ikke kun på min hjemby Wiens vegne, men også fordi jeg tror, det er vigtigt for Unionen som helhed, at vi forbereder tilknytningen til Østeuropa, til de stater, der som associerede stater senere skal blive medlemmer, og som det naturligvis også er afgørende for, at infrastrukturen allerede i dag bliver forberedt herpå. Derfor bør Parlamentet også med enhver konsekvens - og jeg håber, Kommissionen vil støtte os i den forbindelse - sørge for, at der stilles tilsvarende bevillinger til rådighed, for at de transeuropæiske net rent faktisk kan yde deres bidrag til at sikre beskæftigelsen og til at sikre Europa som erhvervsområde på lang sigt. Torres Couto Fru formand, Udvalget om Økonomi, Valutaspørgsmål og Industripolitik mener, at det af Kommissionen foreslåede handlingsprogram er en nødvendig og nyttig ramme for opfyldelsen af målsætningerne og prioriteringerne i hvidbogen om den fælles transportpolitiks fremtidige udvikling, selv om en mere konkret indfaldsvinkel og medtagelse af et mere omfattende statistisk baggrundsmateriale ville have været på sin plads. For så vidt angår finansieringen af de transeuropæiske transportnet, er vi alle enige om disse nets betydning. De er et væsentligt element for den endelige gennemførelse af det indre marked. Deres indvirkninger på beskæftigelsen og de sociale problemer, vi dagligt kæmper med, vil være af stor betydning. I dette perspektiv mener vi, at der må ske en betydelig styrkelse af finansieringsinstrumenter og pengemidler, da vi ellers kan risikere endegyldigt at måtte afstå fra at opfylde de mål, vi har sat os for at nå. Der må lægges særlig vægt på at styrke infrastrukturfondene og ligeledes på at fremme partnerskaber mellem den offentlige og den private sektor med henblik på at overvinde de kendte vanskeligheder på dette område. Udvalget mener, at der med hensyn til sikkerhed må gøres en særlig indsats for at opnå en høj standard, som skal være gældende i hele Den Europæiske Union, og derfor mener vi, at en observationspost for denne problematik kan være et vigtigt instrument. Hvad angår spørgsmålet om internalisering af de eksterne omkostninger, er dette efter vores mening et højt prioriteret aspekt. De tanker, der på dette punkt bliver givet udtryk for i grønbogen, viser klart, at mulighederne er der, og de bør derfor snarest muligt følges op af konkrete foranstaltninger på de behørige niveauer. McMahon Fru formand, jeg vil koncentrere mig om de sociale aspekter af denne betænkning. Som de foregående talere er også vort udvalg meget bekymret over, at denne forsigtige betænkning ikke er vidtrækkende nok, når man tager i betragtning, at den fælles transportpolitik er meget vigtig for Unionen. Vi er navnlig bekymrede over arbejdstiden, og hvordan den påvirker transportsektoren. Hr. Flynn lovede os sidste år at stille forslag om den sektor, der ikke er omfattet af eksisterende bestemmelser, nemlig piloters arbejdstider og andre aspekter af transportområdet, hvor arbejdstagerne ikke er dækket af det oprindelige arbejdstidsdirektiv. Det er længe side, faktisk 18 måneder, at hr. Flynn første gang lovede os det. Han lovede os det omkring den 18. januar 1995, og nu har vi juni 1996. Vort udvalg finder nu, at det er på tide, at Kommissionen gør noget på dette område. Vi er også bekymrede over TEN, som andre har nævnt. Vi er bekymrede over, at Edinburgh-faciliteten, den økonomiske investeringsfond, der blev oprettet i Edinburgh, fortsat ikke er blevet til noget. Det har hindret udviklingen inden for transport, især ordninger for infrastrukturudvikling såsom vestkystlinjen i Det Forenede Kongerige og el-linjen til Glasgow Lufthavn. Mange af de andre gode færgeforbindelser, som kunne forbinde medlemsstaterne på hver side af Kanalen, er heller ikke blevet til noget på grund af manglende finansiering. Det er vigtigt, at Kommissionen lægger pres på Rådet for at sikre, at der er tilstrækkelige midler på infrastrukturområdet. Transport er meget vigtigt for Den Europæiske Union for at sikre, at der virkelig findes bevægelsesfrihed, og at mennesker og varer frit kan rejse rundt i Unionen. Den bedste måde at gøre det er ved at skabe gode transportforbindelser. Lüttge Fru formand, mine damer og herrer, kære kolleger, denne forelagte hvidbog er en konsekvent fortsættelse af vores tidligere italienske kollega Porazzinis betænkning om den fælles transportpolitiks fremtidige udvikling inden for rammerne af en bæredygtig mobilitet. Vi hilser det velkommen, at der hermed egentlig er inddraget et gammelt krav fra Europa-Parlamentet om en flerårig lovgivningsmæssig ramme med tidsplan og prioriteringer, og jeg tror, det ligeledes skal påskønnes, at transportsektoren ses som et integreret område, dvs. at sammenfatningen af de forskellige transportarter ses under et globalt aspekt. Men vi har ganske væsentlige mangler. Jeg forsøger endnu en gang at formulere kort og klart det, min kollega McMahon har sagt. Han har berørt det ud fra Udvalget om Sociale Anliggender og Beskæftigelses perspektiv. Vi forlanger, at forholdet mellem harmonisering og liberalisering, der fortsat er i ubalance, rettes op. At vi i særdeleshed ikke skal henvende os til Kommissionen, men derimod til Rådet, vil jeg gerne give udtryk for meget tydeligt. Vi beder imidlertid Kommissionen om fortsat at støtte os på dette punkt. Vi har fortsat ikke fået nogen sikring af de sociale standarder, tværtimod, de sociale standarder begynder at skride, bliver presset længere og længere nedad. Vi har behov for konsultationer, vi har behov for udvikling af konsultationsmekanismer til rent faktisk at opnå lovgivningsmæssige konsekvenser mellem arbejdsmarkedets parter. Det var - og hr. kommissær van Miert vil huske det - et meget tydeligt udtalt krav også på Kreta-konferencen i 1994, hvor vi ikke kun relaterede det internt til Den Europæiske Union, men kravet var også møntet på forholdet til de central- og østeuropæiske stater, der jo den gang netop havde opnået deres uafhængighed og var på vej til at udvikle deres strukturer. Dette forhold mellem Den Europæiske Union og de central- og østeuropæiske stater beskæftigede vi os netop med i går, hvor vi fra Udvalget om Transport og Turisme og den steering -komité, der ledsager de paneuropæiske transportkonferencer, her i Bruxelles havde besøg af 17 lande og for første gang også de parlamentariske repræsentanter fra de dér opbyggede og indrettede transportudvalg. Disse resultater vil naturligvis indgå i forberedelsesfasen, men også i dagsordenen for den tredje paneuropæiske transportkonference, der vil finde sted i 1997 i Helsinki. Jeg må sige, og dermed henvender jeg mig til hr. Parodi, at han naturligvis som ordfører også har deltaget i denne forberedelse, og at denne meget komplekse betænkning - det kunne ikke være anderledes ved den forelagte hvidbog, idet det har været nødvendigt at berøre de mest forskellige områder - i sine væsentlige bestanddele vil blive integreret i dagsordenen for denne tredje transportkonference i Helsinki. Den er et godt grundlag. Transportsikkerhedsproblemerne med miljøorienterede løsningsforslag står egentlig på dagsordenen for alle transportformer. Jeg har kort berørt de eksterne forbindelser, og jeg vil gerne tilføje noget. Jeg anser det for meget vigtigt at give Kommissionen mandat til at repræsentere Den Europæiske Union i forhandlingerne om de forskellige transportområder med tredjelandene, og dét hurtigere end hidtil. Især tænker jeg naturligvis på lufttrafikken med De Forenede Stater, som jeg er blevet valgt til ordfører for. Det skal udvides yderligere, for kun sådan kan vi egentlig garantere, at enkelte medlemsstater i Den Europæiske Union ikke mere spilles ud mod hinanden med negative resultater til følge, som det tidligere har været tilfældet. Vi ønsker altså så vidt muligt at komme ud af disse bilaterale strukturer meget hurtigt og meget hurtigere se Kommissionen sidde med ved bordet som vogter af hele Den Europæiske Unions interesser. Hr. König har omtalt de transeuropæiske net. Hr. König, vi er slet ikke kommet så langt, som De har givet udtryk for. Netop nu finder der et nyt møde sted i Forligsudvalget, mellem Parlamentets delegation og Rådet. Rådet har næppe bevæget sig, og det ser i øjeblikket snarere ud til, at hele konceptet strander. Det ville jeg beklage meget, men Rådet er nødt til at begribe, at der her er tale om medbestemmelseskompetencer; åbenbart har det endnu ikke fattet det. Ud over de fjorten projekter, som vi fra Parlamentet også støtter, ønsker vi os imidlertid en yderligere liste over prioriterede projekter. Ud over dette arbejde i Forligsudvalget ønsker vi naturligvis også omsider at udvikle et finansieringsgrundlag. Så kan vi mødes igen. For øjeblikket ligger det også i, at Rådet indtager en blokadeholdning. Videreudviklingen af den paneuropæiske transportpolitik bliver mere bremset af Rådet, end den bliver støttet. Hvis Parlamentet og Kommissionen ikke var der, så det mørkt ud på dette område! Jeg mener, man kan her kun støtte kommissionsformand Santer og give ham ret i, hvad han her har givet udtryk for i eftermiddag, nemlig at vi er nødt til at afsætte flere finansielle midler. Vi har et investeringsbehov på hundredvis af milliarder, og der er kun afsat et par latterlige hundred millioner ecu på vores europæiske budget. Vi er altså nødt til fortsat at gå ud fra, at disse opgaver i første række varetages af medlemsstaterne. Hr. Parodis betænkning er et vigtigt skridt i rækken af de andre betænkninger om dette emne og i videreudviklingen af den paneuropæiske transportpolitik. McIntosh Fru formand, Det Europæiske Folkepartis Gruppe glæder sig over Kommissionens handlingsprogram, og jeg vil gerne benytte lejligheden til at takke Kommissionen for dens initiativ og lykønske vor egen ordfører, hr. Parodi, med hans betænkning. Jeg vil her i aften belyse et par emner. Især behovet for at bruge handlingsprogrammet til at sikre en fuldstændig gennemførelse af det indre marked og basere handlingsprogrammet på sikkerhed, konkurrence og øget forbrugervalg. I forbindelse med søtransport vil jeg gerne gøre mine kolleger opmærksomme på anmodningen om, at vi skal have truffet nogle positive foranstaltninger for at støtte Europas flåde, herunder oprettelsen af Euros-registret. Jeg vil også benytte lejligheden til at opfordre til, at handlingsprogrammet kommer til at omfatte foranstaltninger til forbedring af færgernes sikkerhed og sikring af landbaserede infrastrukturer for satellitsystemer, således at det bliver muligt at gribe ind så hurtigt som muligt, når skibe kommer i vanskeligheder, så de kan anløbe sikker tilflugtshavn. Endvidere ville havnestatskontrollen blive forbedret og styrket, hvilket vil sikre en effektiv flagstatskontrol og i påkommende tilfælde afgrænsning af følsomme områder. På jernbaneområdet vil jeg gerne gøre Dem opmærksom på, at vi ønsker en bedre udvikling af de europæiske jernbaner. Vi opfordrer navnlig til en åbning af jernbanemarkedet for nye, private jernbaneselskaber, hvilket vil øge forbrugernes valgmuligheder. Vedrørende sikkerhed og montering af sikkerhedsseler vil vi navnlig understrege betydningen af trepunktssikkerhedsseler og forstærkningsskinner i busser og minibusser. På området lufttransport mener vi især, det er vigtigt at få et ensartet system for lufttrafikkontrol. Vi bør afskaffe statsstøtte til luftfartsselskaber og navnlig opfordre hr. Van Miert til at kræve anvendelse af princippet »første og sidste gang« på statsstøtte i luftfartssektoren. Med punkt 56 mener vi, at ordføreren sigter mod at fremme en politik for eksterne relationer inden for lufttransport, og jeg håber, at han kan støtte vort ændringsforslag i den retning. Som andre talere har nævnt, støtter vi TEN, der muliggør større brug af offentlige og private partnerskaber og en fantasifuld måde at finansiere sådanne ordninger på. Rent personligt vil jeg gerne slutte med at sige, at Kommissionens forslag efter min mening afspejler, hvad der allerede sker i Det Forenede Kongerige i forbindelse med vej-, jernbane, - luft- og søtransport samt kombineret transport. Jeg håber, Parlamentet er enigt med mig i, at Storbritannien fører an i Europa, ikke mindst ved at sikre lige muligheder ved at fjerne statsstøtten til minibusser, men også ved at montere sikkerhedsseler i busser og minibusser og fremme sikkerheden til søs. Vi anbefaler denne betænkning, lykønsker ordføreren og takker Kommissionen for dens initiativ. Santini Fru formand, jeg vil lykønske hr. Parodi - og dette er ikke tom smiger, men ægte følt ros - i og med at han har givet dem af os, der agter at følge den vej, der fører frem til den fulde integrering og rationalisering af transportsystemerne, et pålideligt, konkret og sammenhængende kort, et kort, der - som hr. Lüttge nævnte - fuldt ud respekterer fortiden, men som - efter min opfattelse - samtidig er fremadrettet. Blandt de incitamenter, som kortet kan give, vil jeg fremhæve ét, nemlig det, som ordføreren - måske ikke tilfældigt - lagde til grund for sit indlæg: de finansielle aspekter. At opstille projekter er udmærket og inspirerende, men hvad hvis vi ikke råder over de nødvendige midler med henblik på at realisere projekterne? Jeg vil sige, at vi allerede i præamblen har noget at glæde os over i kraft af selve indfaldsvinklen til projektet, men også grund til bekymring, fordi projektet er et projekt på lerfødder. Denne bekymring skyldes to tal: jeg læser, at behovet forudset i Jacques Delors' hvidbog for de transeuropæiske net i perioden 1994-99 er på 200 mia ECU; lidt længere fremme læser jeg, at de ressourcer, der er stillet til rådighed for disse net for samme periode, er på 1.698 mio ECU; det vil sige, at man har stillet 0, 85 % af de midler, der var anført som nødvendige, til rådighed for projektet. Den europæiske befolkning er lidt forvirret over dette og over løfter, der ikke kan holdes. Det er da også nødvendigt, at Kommissionen, Europa-Parlamentet og Rådet kommer med et præcist udspil, især vedrørende tilvejebringelsen af de nødvendige midler og dernæst med hensyn til metoderne for de meget omtalte partnerskaber, der nævnes som den endelige løsning. Beslutningsforslagets punkt 87 betegner en nyskabelse, som måske ikke er original, men ikke desto mindre meget interessant, hvor der tales om indførelsen af nye incitamenter og især om forpligtelser fra Den Europæiske Unions side med henblik på at fremme privat deltagelse. Men vi bør hér være opmærksomme: Udvalget om Sociale Anliggender og Beskæftigelse opfordrer nemlig til en øget indsats - under punkt 1 i dets konklusioner efter at have anbefalet indførelsen af »eurobonds« - således som de kaldes - et punkt, der understreges endnu tydeligere af Budgetudvalget - medens det i de generelle betragtninger betones, at man med hensyn til prioriteringen bør skelne mellem de projekter, der reelt er rentable og de projekter, der udgør en forpligtelse fra Den Europæiske Unions side. Jeg skal minde om, at kommissær Kinnock en dag kom med følgende udtalelse: «Gør det klart for befolkningen, at det at deltage i tilvejebringelsen af disse net er en forretning«. Jeg mener, vi bør udsende denne opfordring på et realistisk og redeligt grundlag, idet vi opstiller konkrete, klare og gennemsigtige retningslinjer. Van Dijk Fru formand, jeg er nu lidt skuffet både over Kommissionens handlingsprogram og over betænkningen. Jeg synes, at Kommissionen handlingsprogram udelader en række ting. Jeg synes ikke, det knytter tilstrækkeligt an til miljøpolitikken, og desuden, dér hvor det for eksempel drejer sig om sikkerhed, gives der ikke tilstrækkeligt svar på sikkerhedsproblemerne for vejtransporten, og heller ikke for lufttransporten. Jeg savner, når det drejer sig om miljøet, en henvisning, bare en henvisning, til målsætningerne om CO2 -reduktion, som de europæiske institutioner selv har fastlagt dem i den forløbne tid. Hvordan kan man hårdnakket påstå, at man forsøger at skabe a sustainable mobility , hvis man i sådan et handlingsprogram ikke en eneste gang refererer til den slags målsætninger og angiver, ad hvilken vej man når dem. Hr. Parodis betænkning gør ganske vist noget ved det, men desværre er betænkningen blevet enormt sammenstrikket, en enorm opremsning af krav og ønsker, så man ikke længere kan uddrage prioriteterne i den. Det er synd og skam, for så ser man heller ikke, præcis hvor Parlamentets væsentligste kritik af handlingsprogrammet ligger. Det kan altså ikke forbløffe Dem, at vi som gruppe har stillet en række yderligere ændringsforslag for at se, om vi her og dér alligevel kan stramme det lidt mere op i retning af en bedre miljøpolitik, og det fører for eksempel til, at vi mener, at lufttransporten, som det i øvrigt også er udtalt af Rådet (miljøministrene), og som det også er refereret af Kommissionen i dens rapport om afgifterne, at lufttransporten nu endelig skal underkastes de indirekte afgifter, momsen og forbrugsafgifterne. Van der Waal Fru formand, Kommissionens handlingsprogram er så generelt og bredt, at der ikke står særlig meget deri, som jeg ikke kan være enig i. Det er det dokuments styrke, men samtidig dets svaghed. For mange generelle, for få bindende udtalelser og for få konkrete prioriteter. Indrømmet, transportproblematikken er kompleks og meget mangfoldig. Der kan for alle politiske områders vedkommende udtales talrige, legitime ønsker, men det må ikke forhindre, at man foretager en prioritering og angiver visse kraftlinjer. Det henvises der med rette til i Parodi-betænkningen. Kommissionen skal derfor efter den paneuropæiske transportkonference næste år i Helsinki opstille et nyt handlingsprogram og heri foretage en klarere prioritering. I den forbindelse vil jeg påpege tre områder, der skal være genstand for opmærksomhed. For det første unionsudvidelsen. Som følge heraf må man forvente en kraftig vækst i transporten. I samarbejde med landene i Central- og Østeuropa skal Unionen koncentrere sig om det. For det andet skal jernbanernes og vandvejenes andel af transporten forøges betydeligt i lyset af udvidelsen og på grund af den stigende transport inden for Unionen selv. Indlandsskibsfart, kystfart og jernbaner skal have en meget stærkere markedsposition. Foranstaltninger til modvirkning af godstransport og personbefordring ad vejene inklusive internalisering af eksterne omkostninger er utilstrækkelige, når der ikke findes noget godt alternativ. Åbning af jernbanemarkedet og fortsat gennemførelse af de transeuropæiske net er derfor uomgængelig. For det tredje skal Unionen i lyset af den stærke vækst i lufttransporten lægge sig i selen for indførelse af afgift på flybrændstof på verdensplan. Endelig skal hr. Parodi lykønskes med det omfangsrige arbejdsdokument, han har forelagt for os. Jeg frygter imidlertid, at overblikket over prioriteterne risikerer at gå tabt igen, fordi betænkningen er så omfattende og komplet. Farthofer Fru formand, med meddelelsen om handlingsprogrammet 1995-2000 som led i den fælles transportpolitik har Kommissionen uden tvivl tilkendegivet et skridt i retning af en strategisk orientering af transportpolitikken. Ved at koncentrere sig om fire aktionsområder viser man sin vilje til en integreret orientering af transportlovgivningen. Dette er så meget mere glædeligt, som man som medlem af det kompetente udvalg en gang imellem har indtryk af at have at gøre med en samling usammenhængende lovinitiativer. Transporten, det kan man ikke gentage tit nok, kan ikke sektoropdeles på forskellige transportformer. Den skal altid betragtes som en helhed og underordnes strategisk overordnede mål såsom formindskelse af miljøbelastningen. Denne konstatering skal fremhæves i forbindelse med den sociale dimension og spørgsmålet om arbejdstid. Enhver af os ved, at inden for vejtransport overholdes lovbestemte arbejdstider kun delvis. Det er imidlertid ikke kun ensbetydende med gener og farer for de berørte arbejdstagere, men også en fortsat subventionering af en miljøbelastende transportform. De retsmidler, vi har til rådighed på europæisk plan, er beskedne, når man sammenligner dem med den klassiske konkurrencerets og GD VI's kompetencer. Kommissionens meddelelse er på aktionsområdet »hensyn til den sociale dimension« kun en fortsættelse af konsultationen mellem arbejdsmarkedets parter. Men det ville være forkert at dadle kommissæren for disse utilstrækkeligheder, fordi medlemsstaterne fortsat skjuler sig under påskud af subsidiaritet. Følgerne af denne politik - eller rettere sagt mangel på politik - vedrører imidlertid hele det indre marked og fordrejer konkurrencen mellem transportformerne. For så vidt vil jeg gerne afslutningsvis udtrykke min tvivl med hensyn til, om Kommissionen overhovedet kan nå det miljømål, den har sat sig i hvidbogen. Stenmarck Fru formand, den betænkning, som vi behandler lige nu, er på mange måder et positivt og offensivt dokument. Det er nødvendigt, hvis vi skal klare Europas trafikproblemer i fremtiden, ikke mindst i betragtning af den omfattende udvidelsesproces, som vi nu står over for. Derfor har vi også grund til at være ordføreren, hr. Parodi, taknemlige for det arbejde, som han har udført. Men der er én udfordring til os, som er endnu større, nemlig at klare kombinationen af en øget trafik og et bedre miljø. Dagen i dag er den Verdensmiljødag, som FN har udråbt. Det burde præge denne forhandling og den beslutning, som vi nu står over for at skulle vedtage. Miljøet er det store, afgørende spørgsmål ved årtusindskiftet. Intet kan være vigtigere for os end at få bugt med de forskellige miljøproblemer. På samme måde som freden var den store vision, da EU blev dannet, og naturligvis stadig er det, burde den udfordring, som det er at løse Europas miljøproblemer, være visionen for det enogtyvende århundrede for alle os, der på den ene eller den anden måde er aktive på en europæisk politisk arena. Vejtrafikken er indiskutabelt årsag til mange af miljøproblemerne. Dette mener jeg godt, man kan sige, og samtidig alligevel erkende to ting, nemlig, for det første, at antallet af biler i EU-landene faktisk vil fortsætte med at stige, simpelthen fordi langt de fleste oplever det som den bedste måde at transportere sig på. Og for det andet: Vi løser ikke de miljøproblemer, som bilismen giver anledning til, udelukkende ved hele tiden at strafbeskatte bilisterne. I flere af landene fører dette kun til, at ingen har råd til at købe nye og mere miljøvenlige biler. Derfor bliver bilparken da også hele tiden blot ældre og ældre og set fra et miljøsynspunkt blot ringere og ringere. Alligevel er det dét, man fokuserer på i en lang række lande. I stedet er tiden nu inde til, at EU som et led i arbejdet med at løse Europas miljøproblemer formulerer den langsigtede vision, at bilismens negative påvirkning af miljøet skal høre op. Det forudsætter, at vi vover at opstille det mål og stille det krav, at der i fremtiden skal være noget andet i bilerne end de nuværende forbrændingsmotorer. Der bliver formentlig i stedet tale om batteridrift eller om at gøre en eller anden form for hybridmotor tilgængelig for kommerciel brug. På sin side forudsætter dette målbevidst forskning for at løse de forskellige problemer. Det, som vi i dag burde gøre, var at lade alt vort arbejde tage sigte på et årstal, hvor problemerne skulle være løst. Hvis vi ikke alene lod den europæiske bilindustri indstille sig herpå, men også afsatte de nødvendige forskningsressourcer, er jeg overbevist om, at det også ville kunne lade sig gøre. Det ville, fru formand, være en af de bedste indsatser, som vi kunne gøre for den opvoksende generation. Lukas Fru formand, mine damer og herrer, som led i den fælles transportpolitik bør miljøhensynet til naturen og de berørte befolkningsgrupper prioriteres lige så højt som forbedringen af konkurrenceevnen for hele Europa som erhvervsområde. Åbningen af områder med svag infrastruktur tillægges for stor betydning, forekommer det mig, sammenlignet med løsning af de dramatiske, for en stor del transitbetingede miljøproblemer i transportmæssigt overbelastede områder - især i Alperne. Også under dette aspekt skal, sådan som Budgetudvalget foreslår, de vigtigste 14 topprojekter inden for de transeuropæiske transportnet, der berører flere lande og er i hele Europas interesse, hvad angår sikring af en fælles finansiering, prioriteres under hensyn til, hvor meget de haster. I denne forbindelse skal der gøres opmærksom på, at der ubetinget bør findes en paneuropæisk finansiering for Brenner-basistunnelen og de tilstødende linjer så hurtigt som muligt. Finansieringen af dette for den europæiske transportinfrastruktur så vigtige projekt kan ikke alene tilvejebringes af de tre involverede lande, nemlig Tyskland, Italien og Østrig. Grænserne for, hvor mange lidelser de mennesker kan bære, der bor i denne del af Alperne, må ikke overskrides på sigt. Jeg er netop også i denne forbindelse enig med ordføreren, når han mener, at ved evalueringen af transeuropæiske infrastrukturprojekter er det ikke kun nytten for den enkelte medlemsstat, der burde vurderes, men også de fordele, der opstår for hele Unionen. Netop virkeliggørelsen af Brenner-basistunnelen vil ikke kun betyde et økonomisk og økologisk fremskridt for de direkte berørte regioner, men også være en enorm fordel for hele Unionen. Nicholson Fru formand, først vil jeg lykønske ordføreren med en udmærket betænkning. De transeuropæiske net er yderst vigtige for Den Europæiske Unions fremtid, navnlig for dens fjernereliggende områder, og det vil jeg uddybe i mit indlæg her i aften. God infrastruktur i Unionen er vigtig, og luft- og søforbindelser er af afgørende betydning. I Nordirland er vi 100 % afhængige af forbindelserne fra vore havne til Storbritannien. Al vor import og eksport afhænger af en effektiv ro-ro-infrastruktur. Søtransport er vor forbindelse til Storbritannien og derfra videre til resten af Europa. Vi vil ikke forfordeles på grund af urimelig støtte til andre dele af Unionen og andre medlemsstater gennem Samhørighedsfonden, således som det er tilfældet for indeværende. Jeg glæder mig over, at man har medtaget sikkerhedsseler, for det er en meget vigtig sikkerhedsforanstaltning i Unionens busser. Når vi taler om en harmonisering af brændstof og vægtafgifter, bliver jeg temmelig bekymret. Jeg mener, at vi skal skabe lige forudsætninger, men vi skal harmonisere på et realistisk grundlag. Bekvemmelighedsflag i skibsindustrien har hjemsøgt os i årevis, og vi har aldrig fundet en løsning. Det er et meget alvorligt problem, som ikke forsvinder af sig selv. Vi har hidtil ikke været forberedt på at acceptere følgerne af øget sikkerhed på vore søveje. Til sidst glæder det mig, at det er hr. Van Miert, der er til stede i aften. For mange år siden, da han var ansvarlig for transportområdet, var jeg med en delegation bestående af britiske parlamentsmedlemmer på besøg hos ham. Da vi ankom til hans kontor, fandt vi ud af, at Nordirland end ikke eksisterede. Der var ingen forbindelser mellem Nordirland og Storbritannien og resten af Europa. I aften vil jeg gerne takke ham, fordi han under vort besøg forsikrede os om, at vi bestemt havde forbindelser fra Belfast og Larne og de øvrige havnebyer. Det er jeg ham taknemmelig for, og jeg tvivler ikke på, at Kommissionen fortsat vil være opmærksom på nødvendigheden og vigtigheden for Nordirland af disse forbindelser. Van Miert Fru formand, faktisk var det mig for kort tid siden forundt lige at vende tilbage til min gamle kærlighed, for som det rigtigt blev sagt, tog jeg mig under mit første mandat som medlem af Kommissionen af transportpolitikken, og jeg husker, at det var en periode, hvor vi kunne notere os en vis fremgang. Men lad mig begynde med at ønske hr. Parodi hjertelig tillykke og også Udvalget om Transport og Turisme og de andre udvalg, som har medvirket til denne betænkning om Kommissionens handlingsprogram. Det er blevet et ganske omfattende dokument, som vidner om den grundighed, hvormed ordføreren, men også de andre medlemmer både i Udvalget om Transport og Turisme og i de andre udvalg i Parlamentet, har studeret Kommissionens program. Betænkningen omfatter da også en rigdom af nyttige forslag og opbyggelig kritik, som Kommissionen naturligvis vil inddrage i sine egne overvejelser. Jeg skal dog lige minde om, at ikke alle målsætninger kan realiseres på kort sigt, og at udviklingen af en fælles transportpolitik er en langstrakt opgave. I øvrigt ved vi af erfaring, at Parlamentet på et givet tidspunkt sågar har måttet gå til Domstolen for at sætte lidt skub i sagen. Siden da har vi kunnet opnå en del, men det moment, vi oplevede for en syv-otte år siden, synes igen at være gået en smule tabt, beklageligt nok. Det er uundgåeligt, at jeg inden for rammerne af denne korte forhandling ikke kan komme ind på hvert enkelt forslag, enhver bemærkning eller kritik i hr. Parodis betænkning. Handlingsprogrammet er udfærdiget efter anmodning fra både Parlamentet og Rådet om at udarbejde et flerårigt lovgivende rammeprogram for transportområdet. Den anmodning udsprang på sin side af forhandlingerne om Kommissionens hvidbog fra 1992 om den fælles transportpolitiks fremtidige udvikling. Som De ved, var det den periode, jeg stadig havde et vist ansvar for. De husker nok stadig, at der blev udarbejdet en ganske interessant betænkning desangående af hr. Porrazzini. Vi imødekom altså den anmodning, og vort udgangspunkt i den forbindelse var at give en kortfattet oversigt over de af os planlagte aktioner for perioden frem til år 2000, og når jeg siger os, var det i første række min kollega, Neil Kinnock, som har taget ansvaret for det, og som undskylder, at han ikke kan være her i aften, men jeg antager, at De ikke vil tage ham det alt for ilde op, når jeg lige springer ind for ham her. Kommissionen tilsigter med handlingsprogrammets udfærdigelse blot at præsentere en række mulige aktioner. Det er en misforståelse, at dette skulle være en global strategisk fremgangsmåde, som fremlægges, det er blot en opregning af de initiativer, som kan tages, eller som Kommissionen mener kan fremlægges i de kommende år. For politikkens kraftlinjer og strategien var nemlig allerede fastlagt i hvidbogen. For tydelighedens skyld markeres hovedområderne for vores aktivitet mere nøje i handlingsprogrammet. Den lange liste med krav i Parlamentets betænkning må da heller ikke få os til at tabe af syne, at Parlamentet og Kommissionen i stigende grad er blevet enige om transportpolitikken og de aktioner, der skal foretages. Jeg har da også i de fleste indlæg mærket, at man egentlig ikke ligger så langt fra hinanden. Det drejer sig mere om påskønnelse, drejer sig mere om betoning. Inden for rammerne af denne forhandling synes det også umuligt at gå endnu længere i forhandlingerne om alle spørgsmål, som er anført i betænkningen. Jeg ville gerne komme ind på forskellige bemærkninger, som er fremsat, men det har vi desværre ikke tid til. Jeg vil derfor være ganske kortfattet. Dog er der enkelte forhold, som alligevel lige skal berøres. Således anmodes der i beslutningsforslaget om udarbejdelse af en lang række dokumenter, et ændret handlingsprogram til efteråret 1997, hvert andet år fra sommerens begyndelse i 1998 et omfattende dokument om planlægning og gennemførelse, en ny hvidbog i år 2000, en rapport om Maastricht-traktatens egnethed som grundlag for en ny fælles transportpolitik. Det alt sammen oven i et årligt lovgivningsprogram. Det er naturligvis et alvorligt signal fra Parlamentet, men jeg vil alligevel bede og indtrængende anmode Dem om at bevare en vis sans for realiteter, for vi kan ikke begynde at stable rapporterne og programmerne oven i hinanden. Vi skal også forsøge at arbejde pragmatisk og gøre fremskridt. I betænkningen gentages også den længe herskende opfattelse i Parlamentet, at vores generelle politik og vore specifikke forslag skal underbygges bedre statistisk. Naturligvis er vi enige i det, men De ved, hvor vanskeligt det er at få pålideligt materiale fra de forskellige medlemsstater. Inden for visse sektorer går det allerede lidt bedre. Jeg tænker blandt andet på søfarten og på luftfarten, og i det omfang, det materiale stilles til rådighed, vil Kommissionen naturligvis også bruge det. Jeg vil så gerne fremsætte en bemærkning eller komme med en indvending vedrørende forskellige kritiske bemærkninger om transportpolitikkens sociale og beskæftigelsesmæssige aspekter. Naturligvis skal man tage disse i betragtning, men der er stadig folk til stede her i salen, som ganske udmærket ved, at Kommissionen om og om igen har bestræbt sig på, også før i tiden, at opstille ledsageforanstaltninger, harmoniseringsforanstaltninger, bestemte sociale foranstaltninger over for den liberaliseringspolitik, der skal føres. Men desværre har vi hver gang måttet konstatere, at beredvilligheden fra Rådets og også fra en række regeringers side var yderst begrænset på det plan. Må jeg minde om, at Kommissionen allerede for flere år siden tog initiativ til at forsøge at harmonisere the flytime and the resttime for piloterne, men det blev en ørkesløs vandring for os. Jeg kunne give Dem andre eksempler, så jeg har nok lov til at konstatere, at det ikke skyldes mangel på indsats fra Kommissionens side eller mangel på initiativer, men at der ganske enkelt har manglet politisk vilje på rådsplan til at gøre konkrete fremskridt. Så vil jeg også gerne lige komme ind på det, hr. Lüttge sagde, og jeg vil gerne stadig give ham en vis ros, for han er én af de vigtigste initiativtagere til i sin tid at begynde at tænke paneuropæisk. Jeg husker vores første konference i Prag, hvor vi var samlet ikke blot fra Den Europæiske Union, men også fra landene i Central- og Østeuropa, og hvor vi for første gang sammen begyndte at drøfte, hvad der var nødvendigt for at forsøge at slå bro over alle hindringerne fra før i tiden. Men det er desværre også lang tid siden. Vi kunne have gjort meget mere, hvis man også havde stillet de nødvendige budgetmidler til rådighed til støtte for konkrete projekter. Men vi skal blive ved med at slå på det. Det samme gælder naturligvis for de transeuropæiske net. Der antager jeg også, at ingen her i Parlamentet kan bebrejde Kommissionen for ikke at gøre den nødvendige indsats. I øvrigt vil jeg også gerne give Parlamentet et lille kompliment her. Jeg husker, og det vil jeg blandt andet gerne sige til hr. König, for dengang var han endnu ikke i Parlamentet, at de første finansielle midler, vi fik til at gøre noget i forbindelse med infrastrukturen, de kom fra Parlamentet mod Rådets vilje. Sådan fik vi vore første midler. Det har altid været en kamp fra Parlamentets side sammen med Kommissionen mod Rådet, om man vil, for at få de nødvendige midler. De ved, hvor hårdt Kommissionen og især formanden i Kommissionen nu igen skal til at slå på det forud for Det Europæiske Råds topmøde i Firenze. Jeg kan blot udtale håb om, at kogalskaben ikke endnu en gang kommer til at optræde som lyseslukker, og at sagen udskydes for os på ny. Dermed vil jeg egentlig slutte, mine damer og herrer. Der er utvivlsomt stadig en række ting at berette, men jeg tror, jeg lader det være nok med det. Jeg vil gerne sige hjertelig tak for bidragene til alle dem, som har taget ordet, og vil endnu en gang på Neil Kinnocks vegne lykønske ordføreren med det fremragende arbejde. Formanden Tak, hr. kommissær! Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted i morgen kl. 11.00. (Mødet udsat kl. 20.05 og genoptaget kl. 21.00) Kørekort Formanden Næste punkt på dagsordenen er indstilling ved andenbehandling (A4-0123/96) fra Udvalget om Transport og Turisme om Rådets fælles holdning med henblik på vedtagelse af Rådets direktiv om ændring af direktiv 91/439/EØF om kørekort (Ordfører: Farassino). Farassino Hr. formand, jeg vil komme med en ganske kort redegørelse vedrørende dette direktiv. Europa-Parlamentet vedtog ved førstebehandlingen Kommissionens forslag af 16. januar 1995 vedrørende en alternativ kørekortmodel af plastik af kreditkorttypen under tilføjelse af otte ændringsforslag. Det var vigtige ændringsforslag, og jeg vil her nævne de tre vigtigste, nemlig for det første nødvendigheden af i fremtiden at udarbejde et pointkørekort; for det andet muligheden for at medlemsstaterne valgfrit kan påføre kørekortet livsvigtige medicinske oplysninger om indehaveren og om, hvorvidt denne er organdonor; for det tredje kravet om, at medlemsstaterne ikke opkræver nogen årlig afgift på kørekortet, idet der for indehaveren kun bør være udgifter forbundet med udleveringen af kørekortet. På grundlag af Europa-Parlamentets udtalelse ændrede Kommissionen sit oprindelige forslag, idet den godkendte ændringsforslagene vedrørende farver, markeringer også på side 1 og den valgfri påføring af livsvigtige medicinske oplysninger, samt om indehaveren er organdonor. Rådet (transport) af 7. december 1995 nåede frem til en fælles holdning, der blev vedtaget den 26. februar 1996. De vigtigste punkter var følgende: Man opgav på europæisk plan at indføre mikroprocessorer på kørekortet, og en ekspertgruppe fik til opgave at undersøge følgevirkningerne og samtlige sikkerheds- og fortrolighedsaspekter vedrørende indførelsen deraf. Man fjernede tidsfristen på 10 år for den administrative gyldighed af kørekortet af kreditkorttypen - hvilket efter min mening er helt meningsløst, da man ikke kan udstede et kørekort til en attenårig og derefter lade vedkommende beholde det samme kørekort indtil sin død med det samme foto. Der indføres nogle andre specifikke fakultative oplysninger om et eventuelt identificeringsnummer for indehaveren, der er forskelligt fra kørekortnummeret, samt nye oplysninger, der senere kan indsættes af værtslandet på et kørekort, der er udstedt af en anden medlemsstat. Endelig indføjes der en ny rubrik, nr. 14 på side 2, med plads til, at den udstedende medlemsstat eventuelt kan påføre kørekortet påtegninger, der er nødvendige af administrative hensyn, f.eks. datoen for beståelsen af køreprøven, eller som vedrører trafiksikkerheden. I denne nye rubrik kunne man ligeledes efter anmodning fra indehaveren anføre oplysninger, som ikke vedrører kørekortet, f.eks. blodtype, om indehaveren er organdonor, indehaverens statsborgerskab osv. Direktivets ikrafttrædelse er fastsat til den 1. juli 1996. Rådet har godkendt tre af de otte ændringsforslag fra Europa-Parlamentets førstebehandling. Ordføreren foreslår således, at en række ændringsforslag ved førstebehandlingen genfremsættes, samt at visse dele ændres, som Rådet ændrede i forhold til det oprindelige forslag. For det første foreslås det med hensyn til ændringsforslag 1, at man som et af formålene/fordelene ved den nye kørekortmodel af kreditkorttypen genindfører muligheden for en mere fleksibel anvendelse, udvidet sikkerhed og en mindre risiko for forfalskning; med hensyn til ændringsforslag 2 genfremsættes i det store og hele forslaget om, at navnet på den udstedende medlemsstat bør angives, hvorimod dette var valgfrit i henhold til Rådets ændringsforslag. Ændringsforslag 3 er praktisk taget en forenkling af Rådets forslag, fordi det fjerner den første del. På dette punkt vil jeg også anmode referenterne om at notere, at der var en afskrivningsfejl i ændringsforslaget, som burde have været formuleret som følger: «Betegnelsen »kørekort« på alle EF's sprog trykkes med rosa på en sådan måde, at det udgør kørekortets baggrund«; endelig genfremsættes med ændringsforslag 4 forslaget om, at medlemsstaterne forpligter sig til kun at opkræve udgiften til udstedelsen af kørekortet; man betaler jo for udstedelsen af kørekortet, derudover en vægtafgift og en mængde andre afgifter; og så kan det vel ikke være meningen, at man også skal betale en årlig afgift for kørekortet. Schmidbauer Hr. formand, forslaget om indførelse af et europæisk kørekort i form af et plastikkort i kreditkortstørrelse er i og for sig et fornuftigt og for alle parter praktisk initiativ. Dette kort skal egentlig lette den frie bevægelighed for de europæiske borgere og fremme den gensidige anerkendelse af dokumentet. Efter Rådets fælles holdning kan jeg ikke holde det indtryk tilbage, at Rådet systematisk vil forhindre ethvert fremskridt i retning af mere fællesskab i Den Europæiske Union. Næsten hver eneste artikel er forsynet med ordene valgfri eller ikke-obligatorisk . Disse i sig selv harmløse ord betyder imidlertid, at det til enhver tid er op til medlemsstatens forgodtbefindende, om og i givet fald hvad den gennemfører. Et direktiv skal imidlertid sætte rammerne for en national lov og ikke forvandle disse rammer til et fleksibelt gummihylster med ordene valgfri eller ikke-obligatorisk . Den fælles holdning er ligefrem et mønstereksempel på Rådets inkompetence til at træffe en reel fælles beslutning. Kun når det drejer sig om at sidde Parlamentets forslag overhørig, synes der at være et stort potentiale af indforståelse i Rådet. Den af Kommissionen foreslåede valgfri - og jeg understreger valgfri - indførelse af en mikroprocessor på kortet er også blevet afvist og ændret til, at der skal reserveres plads på kortet. Grundlaget for kreditkortforslaget var imidlertid den eventuelle og kontrollerede anvendelse af fremtidige informationsteknologier. Nu har Rådet med sin beslutning sørget for mere administration og flere omkostninger, for når betingelserne for indførelse af mikroprocessoren er forhandlet færdige, er det nødvendigt at ombytte de nye kørekort igen. Mærkeligt nok har Rådet, og først og fremmest den tyske trafikminister, afvist gyldighedsperioden på ti år med den begrundelse, at der derved ikke opnås den ønskede administrations- og omkostningsbesparelse, og har gjort den valgfri. Jeg spørger mig, hvordan den europæiske gensidige anerkendelse så skal fungere. Hvis f.eks. en tysker, der har et kørekort uden tidsbegrænsning, flytter til et EU-land, der har kørekort med tidsbegrænsning, så kan ingen binde mig på ærmet, at hans kørekort så bliver anerkendt. Problemet skal da senest løses ved at indbringe en sag for EF-Domstolen på grund af forskelsbehandling. Jeg har den opfattelse, at betegnelsen »Europæisk kørekort« er etiketsvindel. Transportudvalget har vedtaget fire ændringsforslag til andenbehandlingen. Min gruppe vil støtte dem. Direktivet skal jo træde i kraft den 1. juli i år. Vi, Parlamentet, ønsker ikke yderligere forsinkelser, for indførelsen af kreditkortformatet bliver af den tyske regering allerede nu f.eks. brugt som undskyldning for ikke at gennemføre omsættelsen af direktivet fra 1991 rettidigt. Den vil jo lige vente, til plastikkortet kommer. Koch Hr. formand, jeg glæder mig over Kommissionens forslag om pr. 1.7.1996 at give medlemsstaterne chancen for at indføre en fælles kørekortmodel i form af et dokument i kreditkortformat som alternativ til papirmodellen. Et sådant dokument giver for det første forudsætningen for, at et kørekort forstås overalt i Europa, og at der sker en gensidig anerkendelse af de enkelte staters kørekort, hvilket altså giver mere forbrugersikkerhed. For det andet letter det kontroller, der bliver nødvendige, og bidrager således til trafiksikkerheden. For det tredje giver det mulighed for en fleksibel anvendelse og nedsætter samtidig risikoen for forfalskning af kørekort. For det fjerde opfylder det mange menneskers moderne aktuelle trang til, at håndtering af ting og omgang med myndigheder og institutioner skal ske effektivt, praktisk og fleksibelt. Netop derfor forventer jeg, at mange medlemsstater, selvom det desværre ikke er obligatorisk, meget hurtigt benytter chancen til at indføre en sådan kørekortmodel. Rådet vil jeg gerne gratulere med dets beslutning om sammen med Parlamentet at gå imod kommissionsforslaget om at begrænse den officielle gyldighedsperiode til ti år. Denne beslutning giver brugerstaterne mulighed for selv at træffe afgørelse om gyldighedsperioden for kørekortet, der ganske vist udstedes efter EU-model, men fortsat er et nationalt kørekort. I den forbindelse favoriserer Det Europæiske Folkepartis Gruppe ikke blot en væsentlig længere, men en ubegrænset gyldighedsperiode. Det er med til at spare omkostninger og formindske bureaukratiet. Indførelse af et særligt felt, hvori den udstedende medlemsstat kan registrere ikke-obligatoriske oplysninger, svarer til Parlamentets forslag. Det skal imidlertid meget nøje påses, at netop ved oplysninger af medicinsk art, altså om blodtype, allergier og lignende, og om indehaveren er organdonor, skal der altid foreligge særligt skriftligt samtykke fra indehaveren. Med muligheden for at anføre stregkoder og nationale symboler, der naturligvis ikke må have en negativ indvirkning på forståeligheden og den gensidige anerkendelse, tages der hensyn til medlemsstaternes legitime interesser. Det vil forhåbentlig også bidrage til en hurtig omsættelse. Jeg foreslår, vi støtter hr. Farassino med hans betænkning. Järvilahti Hr. formand, vi skal stå fast på, at medlemsstaterne ikke må opkræve en årlig kørekortsafgift. Jeg støtter desuden hr. Farrasino i, at en henvisning om kørekortets fleksible anvendelse og forebyggelsen af mulighederne for forfalskning skal med i direktivet. Det bør også fremgå af kørekortet, om indehaveren er villig at være organdonor. Fra starten af har jeg ikke forstået, hvorfor kørekortet skal gøres til et centralt overvågningssystem i form af indsamling af strafpoints. Hvis kørekortets gyldighedsperiode begrænses til 10 år, vil det skabe unødig bureaukrati. I Finland har man undret sig meget over direktivets krav om, at lastbilchauffører, der bruger briller, vil få frataget deres kørekort den 1. juli. Brugen af briller og kontaktlinser med en styrke på +/-4 kan i dag på ingen måde svække deres arbejdsevne. Der er relativt flere langsynede blandt erhvervschauffører end i andre erhverv. Jeg spørger derfor kommissæren, hvordan denne fejl kan rettes. Parlamentet bør kræve, at der snarest indledes forhandlinger mellem institutionerne, for at direktivet kan blive rettet på dette punkt. Morris Hr. formand, med udsigten til at flere og flere borgere bevæger sig frit rundt i Unionen, glæder min gruppe og jeg os over harmoniseringen af kørekortet. Nærværende kommissionsforslag samt ordførerens fornuftige ændringsforslag er et fremskridt for harmoniseringsprocessen, fordi der stilles krav om et fælles kodesystem for de betingelser, der skal være opfyldt, før indehaveren af kørekortet får tilladelse til at føre et køretøj. I Den Europæiske Union har vi allerede haft haft gensidig anerkendelse af kørekort i et stykke tid. Men det betyder ikke, at alle betjente i alle medlemsstater forstår, hvad der meddeles eller står på dem, når de kontrollerer dem. De nye kørekort sigter mod at sikre, at betjente fremover kan vurdere og forstå de oplysninger, der er angivet på dem. Kørekortet vil bestemt øge vejsikkerheden. Det vil bestemt styrke EU's borgeres følelse af, at de har ret til fri bevægelighed, og det vil også være til fordel for handicappede førere af køretøjer. Kørekortet er også påført en mikroprocessor, der har affødt kraftig debat i medlemsstaterne. Mikroprocessoren kan både indeholde de kodningsbetingelser, der skal være opfyldt, før ejeren har ret til at føre et køretøj, og også nyttige oplysninger, således som det allerede er foreslået, om, hvorvidt ejeren er organdonor samt livsvigtige medicinske oplysninger om ejeren. Jeg kan forstå og acceptere nogle menneskers frygt for, at dette kørekort ad bagdøren kan udvikle sig til at blive et ID-kort. For at afbøde denne fare er ordføreren og Kommissionen enedes om at nedsætte et særudvalg, der skal se mikroprocessorens følger for fortrolighed og sikkerhed. I mellemtiden glæder jeg mig bestemt over ordførerens betænkning i håbet om, at Kommissionen vil støtte den uden forbehold. Jeg glæder mig også til, at flere borgere kører rundt på det europæiske kontinent, selv folk fra Det Forenede Kongerige, der jo er vant til at køre i den forkerte side af vejen. Grosch Hr. formand, Rådets fælles holdning om ændring af direktivet om kørekort har allerede taget hensyn til væsentlige forslag fra Europa-Parlamentet, hvilket glæder os, selvom vi gerne havde set, at nogle såkaldte fravigelige bestemmelser var blevet erstattet af ufravigelige bestemmelser. Lad os derfor betragte dette forslag som et første, men måske ikke sidste skridt i den rigtige retning. Kørekort er imidlertid derudover også en del af borgernes hverdag. Set med vores øjne er det derfor vigtigt, at kørekortene ud over harmoniseringen også er ensbetydende med en forbedring af kontrollen og sikkerheden, at de i givet fald også indeholder informationer, der f.eks. ligefrem kan være livsvigtige i akutte situationer. Vi håber altså på enighed mellem alle medlemsstater om et sundt kompromis mellem databeskyttelse og informationer, der bidrager til den almindelige sikkerhed og også til den enkelte borgers sikkerhed. Det vigtigste ændringsforslag er imidlertid for mig at se det fjerde, der skal forhindre, at der opkræves årlige afgifter for kørekort. Skulle dette ændringsforslag ikke blive vedtaget, løber vi den risiko, at det europæiske kørekort på en måde misbruges til nye bilafgifter, der så tilmed kunne være forskellige fra land til land. Den positive effekt ved indførelse af et europæisk kørekort ville efter min opfattelse helt forsvinde på grund af disse ulemper. Derfor vil vi også gerne støtte forslaget fra hr. Farassino, og vi håber, at det med samtlige ændringsforslag får flertal her i huset. Farthofer Hr. formand, uanset de endnu omstridte punkter tror jeg, at vi alt i alt kan være tilfredse med arbejdet på dette direktiv. Kommissionen har med sin nye kreditkortmodel forelagt et fremtidsrettet forslag. Det er et vellykket kompromis mellem harmonisering og hensyn til de særlige forhold, der gør sig gældende i medlemsstaterne. Enhver EU-borger, der bor mere end tre måneder i en anden medlemsstat, vil komme til at sætte pris på fordelene ved dette direktiv. På samme måde kan medlemsstater nu på et givet tidspunkt skifte over fra papirformat til kreditkortmodellen, men altid i visheden om, at den nødvendige interoperabilitet ved dette kørekort »model kreditkort« er sikret i alle medlemsstater. Ud fra denne synsvinkel i vores Parlament kan vi imidlertid også henvise til, at resultater af vores arbejde delvis er indarbejdet i den fælles holdning. Således kan kørekortindehavere nu, for så vidt de udtrykkeligt ønsker det, anføre deres blodtype og allergier eller frivilligt erklære sig villig til at være organdonor. Enhver, der endnu kan huske førstebehandlingen her i huset, ved, at selv dette krav, der er almindelig sund fornuft, ikke var uomtvistet hos alle parlamentsmedlemmer. Jeg vil alligevel håbe, at det i det mindste i dag er den hurtige førstehjælp, der ligger alle på hjerte, i stedet for at stille det for alvorlige emne om databeskyttelse på en hård prøve for bare at skabe panik. Van Miert Hr. formand, lad os begynde med at ønske ordføreren, hr. Farassino, hjertelig tillykke med sin betænkning. Det er naturligvis ikke første gang, vi forhandler om dette anliggende her i Parlamentet, men faktisk befinder vi os nu tæt på det næste skridt i den rigtige retning. Jeg konstaterer med tilfredsstillelse, at der indarbejdet i Rådets fælles holdning findes de af Parlamentet ved førstebehandlingen vedtagne ændringsforslag, som allerede i sin tid var overtaget og godkendt af Kommissionen. Følgelig kan medlemsstaterne i en speciel rubrik til formålet tilføje de oplysninger, som ikke har forbindelse med administrationen af kørekort eller forvaltningen af færdselssikkerheden, forudsat indehaveren giver sin skriftlige tilladelse til det. Jeg har mærket i indlæggene fra visse medlemmer, at de helt naturligt lægger en vis tilbageholdenhed for dagen vedrørende den slags oplysninger, men det er grunden til denne garanti om, at det kun kan ske efter skriftlig tilladelse. Via denne ordning vil kørekortet sågar kunne bruges som identitetskort, men kun, det siger jeg endnu en gang, hvis indehaveren er enig i det. Jeg henviser ligeledes til, at det i den fælles holdning udtrykkelig siges, at disse tilføjelser overhovedet ikke medfører ændringer i den nye models brug som kørekort. Som det er de ærede medlemmer bekendt, skal der på kortet afsættes særlig plads med henblik på mulig fremtidig indførelse af en mikroprocessor eller et lignende elektronisk kredsløb. Kommissionen agter at nedsætte en arbejdsgruppe, som skal undersøge det spørgsmål, og i lyset af konklusionerne heraf vil vi overveje, om vi vil stille et formelt forslag eller ej. Jeg håber, det fjerner den uro, som blandt andet er kommet til udtryk blandt mange medlemmer under førstebehandlingen. Et andet omstridt punkt under forhandlingerne var den af Kommissionen foreslåede tidsfrist på ti år for den administrative gyldighed. Ligesom et lille flertal her i Parlamentet beklager jeg, at Rådet enstemmigt har forkastet bestemmelsen herom. Men jeg takker Parlamentet for den støtte, det har givet Kommissionen ved førstebehandlingen. Hvad angår de ved andenbehandlingen stillede ændringsforslag, skal jeg meddele de ærede medlemmer, at Kommissionen ikke kan gå ind for dem. Tre af de fire ændringsforslag stillet af Udvalget om Transport og Turisme er jo identiske med ændringsforslag stillet allerede ved førstebehandlingen, hvorom Kommissionen allerede dengang sagde, at den ikke kunne inkorporere dem. Kommissionen belyste ved den lejlighed også grundene, og jeg vil gerne gennemgå dem hurtigt endnu en gang. Ændringsforslag 2, hvori der står, at det fulde navn på den medlemsstat, som udsteder kørekortet, skal angives, afviger fra de eksisterende bestemmelser for papirkørekort, hvor angivelse af medlemsstat er frivillig. Angivelse af medlemsstat er imidlertid allerede obligatorisk i lyset af, at de første bogstaver i landets navn skal være trykt på én af kortets sider. Ændringsforslag 3 tilsigter, at betegnelsen »EF-model« på kørekortet udgår. Det forholder sig imidlertid sådan, at den gensidige anerkendelse af kørekortene bekræftes med denne betegnelse. Derfor kan vi heller ikke inkorporere det ændringsforslag igen. Temaet i ændringsforslag 4, nemlig afgift ved udstedelse, hører, som de ærede medlemmer ved, udelukkende til medlemsstaternes egne beføjelser. Her kan der desværre ikke gives noget andet svar til det ærede medlem, som tog ordet specielt til det punkt. Ændringsforslag 1 er ganske vist nyt, men efter min mening forhastet. Jeg kan naturligvis fuldt ud støtte, at anbringelse af en mikroprocessor på kørekortet giver mulighed for en mere fleksibel anvendelse, udvidet sikkerhed og ringere risiko for forfalskning. Det ændringsforslag kan imidlertid ikke optages i teksten, fordi man dermed ville tage forskud på konklusionerne i den arbejdsgruppe, som Kommissionen vil nedsætte med den opgave at rapportere om følgerne af at anbringe en mikroprocessor eller et lignende kredsløb på kørekortet. Det skal behandles yderligere, men alt sammen til sin tid. Til slut vil jeg endnu en gang takke hr. Farassino og hans kolleger i Udvalget om Transport og Turisme. Jeg håber, at sagen hurtigt falder i hak, selv om de ærede medlemmer stadig sætter spørgsmålstegn her og dér. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted torsdag kl. 11.00. 12 Transport ad indre vandveje Formanden Næste punkt på dagsordenen er indstilling ved andenbehandling (A4-0096/96) fra Udvalget om Transport og Turisme om Rådets fælles holdning med henblik på vedtagelse af Rådets forordning om indførelse af fællesbestemmelser vedrørende godstransport og personbefordring ad indre vandveje mellem medlemsstaterne med henblik på fri udveksling af tjenesteydelser for denne transport (Ordfører: Le Rachinel). Le Rachinel Hr. formand, kære kolleger, Rådets forslag til forordning vedrører den fri tjenesteydelse inden for transport af varer eller personbefordring. Det drejer sig om på retligt plan at sikre EUmedlemsstaternes transportvirksomheders fri adgang til transport ad vandvejen. I henhold til Kommissionen er der efter Østrigs tiltrædelse af EU behov for ny lovgivning. Østrig har indgået bilaterale aftaler med Tyskland og Nederlandene. Disse aftaler vanskeliggør andre EU-transportvirksomheders adgang til det internationale transportmarked ad vandvejen. Disse bilaterale aftaler er derfor uforenelige med princippet om fri tjenesteydelse. De medfører endvidere en diskrimination på grundlag af nationalitet. Fællesskabernes domstol præciserede i en dom af 22. maj 1985, at Rådet, for så vidt angår transport ad de indre vandveje, på et vist tidspunkt burde fjerne al diskrimination på grundlag af nationalitet, således at der blev fri adgang til transportmarkedet ad vandvejen. Østrigs tiltrædelse af EU frembyder en lejlighed hertil. Kommissionens oprindelige forslag blev vedtaget uden ændringsforslag i Parlamentet ved førstebehandling. Den fælles holdning omfatter kun små ændringer, hovedsagelig af redaktionel art, idet det dog understreges, at ejeren af et fartøj, der bruges til transport mellem medlemsstaterne og er i transit mellem disse, skal være borger i en medlemsstat og have sin bopæl i en af disse stater. Dette forslag tilslutter jeg mig helt. Forslaget er altså enstemmigt vedtaget i Udvalget om Transport og Turisme ved andenbehandlingen. Jeg har altså den ære at forelægge denne betænkning, der ikke frembyder særlige vanskeligheder, for Parlamentet til afstemning. Van Miert Hr. formand, jeg vil gerne takke Parlamentet og navnlig ordføreren for den særdeles positive modtagelse af forslaget til afgørelse om Rådets fælles holdning, der er udformet på grundlag af et forslag fra Kommissionen. Som Kommissionen præciserer i sin meddelelse af 7. marts 1996 til Parlamentet, accepterer den Rådets få ændringsforslag til forslaget, da disse ændringer rent faktisk ikke ændrer noget ved det mål, der søges nået. Som ordføreren netop har påpeget, består dette mål i at få indført fri tjenesteydelse på området trafik mellem medlemsstaterne. Det ville således blive muligt for Fællesskabets flodtransportvirksomheder at få fri adgang til alle Fællesskabets transportveje og dermed undgå diskrimination baseret på nationalitet eller virksomhedens hovedsædes placering. Jeg mener, at der her er tale om et stort skridt i retning af, at flodmarkedet integreres på normal vis i Fællesskabet. Jeg vil gerne gentage min tak til ordføreren og Parlamentet for deres store støtte. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted torsdag kl. 11.00. Grønbogen om innovation Formanden Næste punkt på dagsordenen er betænkning (A4-0165/96) af Argyros for Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi om grønbogen om innovation. Argyros Hr. formand, mine damer og herrer, hr. kommissær, denne debat om grønbogen om innovation er yderst aktuel og vil forhåbentlig hjælpe Kommissionen, medlemsstaterne og den europæiske industri med at opstille deres prioriteter. Vi har ofte talt om konkurrencedygtighed, vækst og beskæftigelse her i Parlamentet, men kun sjældent set på, hvor vigtig innovation er for disse tre mål. Set ud fra denne synsvinkel er innovationspolitikkens opgave for det første at understrege innovationens betydning for samfundets velfærd, for det andet at hjælpe innovative produkter og processer ind på markedet ved at bedre deres levedygtighed under begyndelsesstadiet af en innovativ investering, for det tredje at belønne innovative aktiviteter gennem skattepolitikken og for det fjerde at sikre, at de lovgivningsmæssige og administrative forhold gør innovation lettere. I parentes vil jeg gerne gøre opmærksom på to enkle sandheder: for det første, at forskning og teknologi ikke er det samme som innovation og for det andet, at vellykket innovation frem for alt betyder succes på markedet. Hvad angår Unionens politik for forskning og teknologisk udvikling, vil jeg gerne sige, at hvis den skal være effektiv og virkningsfuld, bør den ikke forsøge at definere teknologiske prioriteter for industrier, som nu opererer på globale og hastigt skiftende markeder. Den bør heller ikke blive en form for skjult statsstøtte til sektorer, som ikke kan konkurrere effektivt på sådanne markeder. Og endelig bør vi heller ikke basere vor politik på den fejlagtige antagelse, at innovation er resultatet af en lineær forsknings- og teknologiproces, hvor et større forbrug af midler til grundforskningen per definition betyder fremstilling af flere teknologiske produkter, som igen fører til større innovation. Innovationsprocessen er mere kompliceret end som så, og vi er nødt til i Den Europæiske Union at stille spørgsmålet, om de eksisterende politikker og strukturer for forskning og teknologisk udvikling afspejler en nutidig opfattelse af dette spørgsmål. Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi er af den opfattelse, at politikken bør lægge større vægt på udbredelsen af den tekniske og videnskabelige knowhow for at gøre teknologierne mere tilgængelige, relevante og anvendelige i hele EU. Ud fra denne betragtning bør en strategi for udbredelse af resultaterne støtte forskningsprogrammer, som er tværfaglige, anvendelsesorienterede og baseret på en effektiv netværksstyring. Den bør udvikle regionale net bestående af industrielle og ikke-industrielle forskningsorganisationer og udarbejde synlige mål, der fremmer samfundets forståelse for og deltagelse i forskningen og teknologien. Inden for disse rammer indeholder Kommissionens forslag tre hovedaktioner, der fortjener at blive trukket frem: For det første styrkelse af innovation i de små og mellemstore virksomheder, hvor forskningspolitikken tager hensyn til de små og mellemstore virksomheders behov, men også deres kompetence, hvad angår forvaltning af teknologiprogrammer, med oprettelsen af netværk, som kan hjælpe disse virksomheder og styrke forbindelserne mellem innovationsprogrammet og de nationale programmer. Den anden hovedaktion er tilskyndelse til mobilitet for forskere, som er et vigtigt middel til udbredelse af innovation via forbindelser mellem innovationsprogrammet og den fjerde foranstaltning i det fjerde rammeprogram. Denne hovedaktion bør omfatte flere industrielle forskningslaboratorier i aktionsområde 4. Den tredje hovedaktion, som fortjener særlig opmærksomhed, er forbedret finansiering af innovationen, som strengt taget ikke er et regeringsanliggende og heller ikke et anliggende for forskningspolitikken, men snarere en sag for investorer og for virksomhederne selv, hvis hovedproblem bunder i de institutionelle investorers forsigtighed, i skattesystemets struktur og i manglen på teknisk ekspertise. Alligevel er EU's finansielle infrastruktur så underudviklet, når det drejer sig om styrkelse af innovative aktiviteter, at den vil være et væsentligt emne at tage op på politisk plan. En af Europas største svagheder ligger faktisk i omsætningen af resultaterne af den teknologiske forskning og knowhow i kommerciel succes, hvilket hovedsagelig skyldes finansieringssystemets manglende effektivitet. Innovationsprogrammet hjælper ganske vist, fordi det skaber en mere effektiv struktur, men der er et åbenlyst behov for en mere sammensat og systematisk aktion fra Kommissionens side for at forbedre det finansielle område. Det ville måske være nyttigt, hvis Kommissionen begyndte at overveje alternative muligheder for at forbedre de finansielle vilkår, herunder sammenkædning af programmer for forskning og teknologisk udvikling med finansieringsinitiativer, bevidstgørelse af europæiske offentlige tjenestegrene om innovation i offentlige kontrakter, styrkelse af aktiviteter, som omsætter forskningen på højere læreanstalter til kommercielle prototyper og gør forskerne til virksomhedsejere. Uden en sådan aktion tror jeg ikke, EU vil få held med sine aktiviteter. Til sidst vil jeg gerne understrege, at innovation ikke så meget afhænger af finansieringen af forskningssamarbejdet inden for de såkaldte strategisk vigtige områder, men af et dynamisk, fælles marked inden for klare lovgivningsmæssige og administrative rammer. Og hvis EU's forsknings- og teknologipolitik skal være effektiv, tror jeg den bør fremme samarbejdet og koordineringen via en integreret strategi for udbredelse af forskningsresultaterne og de teknologiske resultater. Watson Jeg vil gerne indledningsvis lykønske hr. Argyros med hans fortrinlige betænkning og det arbejde, han har lagt i den. Den gør Parlamentet ære. For millioner af år siden uddøde dinosaurerne, fordi de ikke hurtigt nok kunne tilpasse sig en verden i forandring. I dag står europæisk industri i samme situation, hvis vi ikke kan ændre os hurtigt nok. Innovation er livlinen til den nye globale økonomi og vort eneste håb om overlevelse i et fjendtligt økonomisk miljø. Men det billede, Kommissionen har tegnet, er ikke for lyst. Den Europæiske Union er helt klart bagefter sine største konkurrenter på næsten alle områder: Forskning og udvikling, informationsformidling, holdninger til uddannelse, erhvervsmiljø osv. Billedet bliver endnu mørkere på grund af nogle medlemsstaters, for eksempel min egen, holdning, hvor man ofrer fornyelsen på det korte sigts alter. Manglende langsigtet planlægning og et overdrevent ønske om overskudsudbetalinger til aktionærer betyder, at innovation står langt nede på listen over prioriteter. Det, Europa kan gøre for at få helbredt denne sygdom, er meget begrænset, og derfor et det vigtigt at gøre det så godt som muligt. Frem for alt skal vi skabe bro mellem erhvervsliv og videnskab, ikke kun for så vidt angår informationsformidling, men også i forbindelse med opbygning af fungerende partnerskaber mellem innovatorer og industri. De to er ikke de bedste venner. De burde være to sider af samme sag. Hvis det skal blive til noget, skal vi begynde helt forfra. Vi skal skabe et miljø, der er gunstigt for videnskab og innovation, i alle dele af samfundet; vi skal udnytte den vore børns videnskabelige uddannelse bedst muligt; vi skal skabe bedre forbindelse mellem skole og arbejde, vi skal udnævne 1996 til Det Europæiske År for Livslang Uddannelse, vi skal skabe bedre forskningsfaciliteter for akademikere, økonomiske incitamenter for forskning og innovation og give lægmænd adgang til videnskabelige nyheder. Det er grundlaget for innovationsbaserede samfund og industrier. Kommissionens forslag og henstillinger i denne betænkning kan være startskuddet til denne proces. Ved at oprette en sektorspecifik taskforce skaber de grundlaget for kontakt mellem videnskab og industri i et målrettet team. De er også et skridt i retningen væk fra det gamle statsstøttesystem. Vor opgave må være at sikre, at medlemsstaterne er lige så opsat på at opfylde deres del af handlen. Handling på europæisk plan er ikke længere en undskyldning for stilstand derhjemme. Andersson Hr. formand, jeg vil gerne begynde med at takke ordføreren, hr. Argyros, for en virkelig god betænkning og for at have taget udstrakt hensyn til de synspunkter, som er blevet fremført i Udvalget om Sociale Anliggender. Jeg skal opholde mig ved de sociale spørgsmål. Der er en vekselvirkning mellem samfund og innovation. På den ene side har samfundets organisation stor betydning for, om innovation kan finde sted i det hele taget. På den anden kan innovation i sig selv forandre samfundet. Sådan har det hidtil været. Innovation har spillet en stor rolle for sygdomsbehandling og de handicappedes forhold, for forbedring af miljø og arbejdsforhold for mennesker, der arbejder i produktionen, og for at skabe beskæftigelse i tyndtbefolkede områder. Den kan også fremover spille en stor rolle. Et spørgsmål, som jeg ofte får, er: «Skaber innovation nye arbejdspladser?« Jeg plejer at svare: «Det kommer an på, om man anskuer det kortsigtet eller langsigtet, bredt eller smalt«. Anskuet smalt og kortsigtet kan innovation naturligvis på et begrænset område resultere i færre arbejdspladser. Men historien vidner om, at de samfund, der har været åbne over for innovation, altid har været de konkurrencedygtige og dem, der har kunnet leve videre og skabe nye arbejdspladser. Derfor er jeg overbevist om, at et samfund, der er gunstigt for innovation, også skaber arbejdspladser. Uddannelse er vigtig, og her finder der også en vekselvirkning sted, idet et samfund med et højt uddannelsesniveau også skaber mere innovation samtidig med, at innovationen i sig selv fremtvinger et højt uddannelsesniveau - eksempelvis skaber informationssamfundet og lignende et højt uddannelsesniveau. Til sidst noget om erhvervslivet og lønmodtagerne: Det siges undertiden, at lønmodtagerne og medbestemmelse for lønmodtagerne er en byrde for virksomhederne. Sådan forholder det sig afgjort ikke, når det gælder innovation. I virksomheder, hvor lønmodtagerne har stor indflydelse og stor medbestemmelse, er det meget lettere at opnå et klima, der er gunstigt for gennemførelsen af innovation. Derfor er medbestemmelse og lønmodtagerindflydelse uhyre vigtige i et samfund, der ønsker at skabe innovation. Adam Hr. formand, vi er nødt til at indse, at Fællesskabets konkurrenceposition over for Japan og De Forenede Stater går baglæns, ikke forlæns. Vi må også indse, at det er godtgjort, at det ikke er forskningen, der er problemet, men den manglende evne til at anvende forskningen på produkter og processer. Det er ikke nyt for os i Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi. Det har vi vidst et stykke tid, og vi kan rent faktisk påstå, at det er på grund af Parlamentets indsats, at innovationsdelen i rammeprogrammet er blevet stedse mere omfattende i de seneste år. I det nuværende fjerde rammeprogram er innovation, som vi ved, rent faktisk blevet et selvstændigt program. Kommissionens grønbog er et udmærket dokument. Den erkender behovet for nytænkning, hvis vi skal fremme innovationsprocessen. Vi afventer forslag til aktion på fællesskabsplan fra den høringsprocedure, der er iværksat i henhold til grønbogen. Jeg vil gerne lykønske ordføreren, hr. Argyros, med hans fortrinlige betænkning og den meget store indsats, han har gjort for fuldt ud at tage hensyn til de øvrige udvalgs holdninger, hvilket hr. Andersson også var inde på. Ordføreren har endvidere gjort sig den ulejlighed at stramme op på beslutningen for at koncentrere den, og den er enstemmigt vedtaget i mit udvalg. Af den grund accepterer Den Socialistiske Gruppe fuldt ud beslutningen, og vi stemmer imod ethvert ændringsforslag. Det bidrag, som F&U vil komme med til den økonomiske vækst og beskæftigelsen i Unionen i de næste tyve år, afhænger ikke særlig meget af F&U. Det afhænger af, hvordan det arbejde, der allerede er udført, bliver udnyttet. I årenes løb har Fællesskabets forskning skabt en stor reserve af ideer. Nu skal vi sikre, at denne viden kommer ud til alle fremstillingsindustrier og tjensteerhverv. Produktionsprocesser og tjenesteydelsesaktiviteter skal opløses ned til den mindste bestanddel og analyseres, så vi kan finde frem til forbedringer. Det er den kultur, vi skal fremme. Det er en enorm udfordring for informationssamfundet. Handling på fællesskabsplan er nytteløs, medmindre der er en tæt forbindelse mellem regional og lokal teknologi og innovationscentrene. Medlemsstaterne er hovedansvarlige for at støtte disse centre, og Fællesskabets struktur- og samhørighedsfonde bør eventuelt bruges til at støtte det. Ideer på det overordnede plan løser ikke vore problemer. De kan måske løses gennem en storstilet anvendelse på det mindste plan. Den Socialistiske Gruppe støtter denne betænkning og opfordrer Kommissionen til at medtage de tanker, der kommer til udtryk i beslutningen og i de forklarende noter, i handlingsplanen, som vi alle afventer med stor interesse. Quisthoudt-Rowohl Hr. formand, mine damer og herrer, dette arbejde, grønbogen om innovation, som jeg gerne vil rette en særlig tak til Kommissionen for, anser jeg også som et vigtigt bidrag i den presserende og intensive diskussion om bevarelse og sikring af arbejdspladser. Dette problem er for tiden det centrale anliggende i Den Europæiske Union. Arbejdspladser vil imidlertid kun være sikre, hvis vi sikrer os en fast topplacering i de fremtidige teknologier. Her er tre punkter fra denne grønbog efter min mening særlig vigtige. For det første: Udnyttelse og udbredelse af resultater. Denne proces, som vi undertiden omskriver noget generelt med teknologioverførsel, er stadigvæk mangelfuld på mange områder, selv dér, hvor - som f.eks. i bioteknologien - grænserne tit er meget udviskede og flydende mellem grundforskning og produktudvikling. Derfor kræver vi et øget samarbejde mellem programmet INNOVATION og de specifikke forskningsprogrammer og Kommissionens horisontale politikker til spredning af resultaterne og desuden, at der udarbejdes en metodologi under medarbejde af alle tjenestegrene, der er ansvarlige for udbredelse og udnyttelse af forskningsresultaterne, både ved horisontale og ved vertikale foranstaltninger for at påvise modeller, der hurtigere kan omsætte resultater til afsætningsdygtige produkter. Naturligvis er det derudover også nødvendigt at redegøre for forskningsresultater for det brede publikum på en anskuelig og forståelig måde samt at fremme en teknikkens kultur. Jeg er her klar over, at disse to krav ganske vist ikke kan styres centralt, men så at sige skal komme nedefra og således skal grundlægges under skoleuddannelsen. For det andet: I Den Europæiske Union har vi 15 forskningspolitikker, der for en stor del formuleres ved siden af hinanden. For at forbedre innovationsevnen er det nødvendigt at skabe et bedre samarbejde på nationalt plan og på EU-plan. Det er i den forbindelse vigtigt, at den spændingsladede ligevægt mellem to faktorer bliver bevaret, nemlig koordineringen af aktiviteterne og subventionerne på den ene side, men også den nødvendige konkurrence for de bedre løsninger på den anden side. Denne nødvendige konkurrence betyder ikke kun dobbelt arbejde og dobbelte omkostninger, men frigør også kreativitet og ideer for fremtiden, og det har vi brug for! Malerba Hr. formand, fru kommissær, jeg kan ikke tage ordet i dag om teknologisk innovation uden et par ord om den begivenhed, der desværre har været forsidestof på en lang række aviser i dag, nemlig den mislykkede opsendelse af Ariane V. Jeg tror, det netop er i øjeblikke som dette, at man med et program for forskning og strategisk udvikling i Den Europæiske Union bør opstille klare prioriterede målsætninger uden at give efter for frustration eller følelsespræget kritik. Med hensyn til Kommissionens grønbog om innovation, har jeg noteret mig, at den indeholder mange glimrende analyser og betragtninger, dels af traditionel, dels af innovativ art; traditionel vil jeg betegne analysen vedrørende den europæiske krise på innovationsområdet, mangelen på fiskale og finansielle instrumenter til oprettelse af virksomheder - især i forhold til de amerikanske forbilleder - den manglende integrering mellem offentlig forskning og erhvervsliv og de usikre områder inden for beskyttelsen af intellektuel ejendomsret, mangelen på samordning af de nationale politikker og Unionens politikker og mangelen på mobilitet blandt forskerne. Men noget nyt er påvisningen af innovation gennem succes på markederne; samtidig med det grundlæggende kulturelle problem erkender man, at den moderne virksomheds succes bygger på teknologisk kunnen, lederkompetence og evnen til videreuddannelse, hvilket især understreger betydningen af det stigende antal informationsnetværk for små og mellemstore virksomheder i tilknytning til det nært forestående informationssamfund. Også den foregående Kommission rejste spørgsmålet om forskningsprojekternes økonomiske og handelsmæssige potentiale, og det fjerde rammeprogram er gennemsyret af dette princip, men i grønbogen fokuseres yderligere på sammenkædningen af virksomheder og forskning, idet man indfører task forceeksperimentet. Gennem den dialog som kommissær Cresson har med Forskningsudvalget har vi endelig forstået og kan i det store og hele tilslutte os det ræsonnement, der ligger til grund for task force-eksperimentet og de kriterier, der er anvendt ved oprettelsen af task forcerne: offentlighedens evne til at forstå task forcerne, task forcernes evne til at øge rentabiliteten og konkurrenceevnen, task forcernes evne til at skabe et udbytterigt samspil mellem erhvervsliv og forskning og dermed gøre task force-modellen egnet til andre anvendelser under det femte rammeprogram. Jeg erkender, at der er gode muligheder i denne approach, og jeg er sikker på, at vi vil fortsætte debatten og meningsudvekslingen med kommissær Cresson i forbindelse med refinansieringen af det fjerde rammeprogram. For indeværende godkender og støtter vi Kommissionens indsats med grønbogen. Men det spændende ved innovationen bør ikke afholde os fra de mere traditionelle og almindelige, men trods alt nødvendige aktioner: udvikling af et europæisk kapitalmarked for små virksomheder, forenkling af de administrative formaliteter og forskernes mobilitet. Endelig vil jeg til sidst lykønske ordføreren, der med stor dygtighed har udarbejdet en sammenhængende betænkning, der tager hensyn til Europa-Parlamentets synspunkter i et hav af tilføjelser og forslag, i en sådan grad at han har opfundet en procedure, som vi i Forskningsudvalget har døbt »Argyros-proceduren«. Plooij-Van Gorsel Hr. formand, kære kolleger, fru kommissær, jeg vil gerne ønske hr. Argyros tillykke med sin betænkning og takke ham for den positive samarbejdsform både inden for Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi og udenfor. Det har resulteret i en kort, sammenhængende beslutning. Grønbogens vigtigste budskab er, at Kommissionen efter en række medlemsstaters forbillede udvider teknologipolitikken til innovationspolitik. Det er i og for sig et læseværdigt dokument med en god analyse og retningslinjer med mening i. Den krone, der sættes på med task-forcen, er lidt uforklarlig for Det Europæiske Liberale og Demokratiske Partis Gruppe. Det er nødvendigt med stærkt forenede kræfter i forskningsindsatsen. Det må imidlertid ikke føre til skjult sektorstøtte. Det svarer efter Det Europæiske Liberale og Demokratiske Partis Gruppes opfattelse til at bande i kirken. Udvikling af generiske teknologier, som er nyttige for mange sektorer, kan faktisk forøge hele Den Europæiske Unions konkurrenceevne. For det andet er fordelingen af beføjelserne mellem de nationale myndigheder og de europæiske myndigheder vedrørende den enkelte retningslinje diskutabel. Innovationspolitikken, herunder teknologipolitikken, bør udvikles og gennemføres på nationalt plan, medmindre problemernes eller størrelsesforholdets omfang er af en sådan art, at det gør det nødvendigt at tage fat på det på europæisk plan. Innovationspolitikken for SMV synes i høj grad at være en opgave for de nationale myndigheder. Naturligvis kan og skal et og andet rettet mod store virksomheder indpasses i den europæiske innovationspolitik, men det må forventes af de nationale myndigheder, at de absolut er à jour med de små og mellemstore virksomheders behov. For det tredje skal fornyelsen i økonomien og i den økonomiske struktur for en væsentlig dels vedkommende udgå fra de små og mellemstore virksomheder. SMV skal da også kunne deltage i den europæiske innovationspolitik på fuldgyldig vis og ikke hindres af administrative procedurer, som for en lille virksomhed nu engang virker mere bremsende end for en stor virksomhed. I den forbindelse er SMV ikke nogen homogen gruppe virksomheder, men et yderst blandet selskab. Det er ønskværdigt med en forskelligartet strategi for hver målgruppe. Jeg er da også glad for, at mit ændringsforslag om det er blevet accepteret. Det fremgår af flere undersøgelser, at et arbejdsårs forskning og udvikling i SMV giver dobbelt så mange innovationer som i erhvervslivets store virksomheder. Det antal innovationer, som markedsføres med succes, ligger imidlertid skuffende lavt. Den procentdel, det lykkes for, ligger for Europa som helhed på bare 20 %. De væsentligste årsager hertil er den stærke orientering mod innovationens teknologiske sider og forsømmelsen af de markedsmæssige aspekter. Min gruppe håber, at en grundlæggende anderledes strategi for innovationsproblematikken fører til en ny og effektiv politik, der som mål har at give plads til innovative virksomheder og ny beskæftigelse. Stenius-Kaukonen Hr. formand, i grønbogen om innovation, der er udarbejdet af Kommissionen, nævnes det, at forholdet mellem samfundet og innovationer er vigtigt, men under skitseringen af innovationsstrategien behandler man faktisk hverken forholdet mellem f.eks. innovationspolitikken og miljøpolitikken eller forholdet mellem socialpolitikken eller arbejdsmarkedspolitikken. I betænkningen fra Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi har hr. Argyros udmærket taget hensyn til, hvad der især er blevet sagt om dette i udtalelserne fra Udvalget om Miljø- og Sundhedsanliggender og Forbrugerbeskyttelse og Udvalget om Sociale Anliggender og Beskæftigelse. Innovation har selvfølgelig mange positive virkninger, men de positive sociale konsekvenser er slet ikke indlysende. Ved hjælp af innovationer kan man skabe nye arbejdspladser og hele industrisektorer, men der kan også ske det modsatte. Derfor bør forskning i innovationernes sociale virkninger være en del af innovationspolitikken. Den forøgede effektivitet i produktionen, som opstår gennem innovationer, bør også komme medarbejderne til gode, f.eks. i form af arbejdstidsnedsættelser og omfordeling af arbejdet. Det er også vigtigt at understrege, som Forskningsudvalget gør det, at det kun er muligt at udnytte innovationsmulighederne effektivt i de organisationer, hvor man er nået længst med kommunikation og medarbejdernes deltagelse. Jeg vil afslutningsvis fremhæve betydningen af, at der i den innovationspolitik, som Kommissionen har forelagt, lægges for megen vægt på teknologien. EU bør især støtte de sociale og kulturelle innovationer, idet disse områder har en stadig større betydning for sikring af velfærden og forøgelse af beskæftigelsen. Holm Hr. formand, jeg vil gerne begynde med at takke hr. Argyros for en virkelig god betænkning, som jeg støtter i store træk. Jeg har dog fremsat tre ændringsforslag vedrørende punkter, hvor jeg mener, hr. Argyros har glemt noget. Vi fra De Grønne mener, at det er vigtigt at skabe forudsætninger for innovation, ikke så meget for at kappes med USA og Japan, men som et led i bestræbelserne for at nå frem til det bæredygtige samfund med en miljøvenlig politik. Det første ændringsforslag, som jeg har fremsat, drejer sig om miljøskatter. Jeg tror ikke, der er tvivl om, at gennemførelsen af en miljøskattereform på unionsplan ville føre til en meget kraftig forøgelse af innovationsgraden inden for de tre vigtige sektorer miljø, energi og transport. På disse tre områder tiltrænges der i EU's medlemslande en kraftig fornyelse for at løse problemerne i forbindelse med miljøet, væksten og arbejdsløsheden. Unionen må ikke løbe den risiko at sakke agterud i dette vigtige spørgsmål på grund af angst for fornyelse og forandring. Desuden er risikovillig kapital til innovatorerne en absolut nødvendighed. Jeg foreslår, at man anvender NASDAQ-modellen for at opnå dette. Mit tredje ændringsforslag drejer sig om, at også unge bør indgå i det europæiske net; her foreslår udvalget i øjeblikket kun kvinder. Tak. Heinisch Hr. formand, fru kommissær, kære kolleger, innovationsvilje og innovationsevne er af afgørende betydning for at sikre fremtiden for erhvervslivet og samfundet i hele Fællesskabet. For at sikre sin internationale konkurrenceevne er Europa især nødt til fortsat at være med i spidsen, ikke kun hvad angår de videnskabelige præstationer, men også omsættelsen og den brede anvendelse af nye teknologier. For det første går jeg ind for en øget støtte til STOA. Det anser jeg for et ganske væsentligt punkt, for vurdering af de teknologiske følger bidrager til udvidelse af teknologiprognoseinstrumentariet. Jo mere kompliceret de videnskabelige og tekniske udviklinger bliver, desto mere nødvendigt er det at forklare borgerne de teknologiske følger og gennem STOA give Europa-parlamentarikerne politisk hjælp til at træffe beslutninger. STOA bør have et nært samarbejde med IPTS, og IPTS bør tildeles en central rolle i den styrkede sammenkædning af europæiske vurderinger af teknologiske følger. Spørgsmålet om sikkerhed og adgang til informationer er også en væsentlig del af innovationen. På EURATOMkonferencen til overvågning af atommateriale i Novosibirsk, som jeg deltog i går, kom det klart til udtryk, hvilken betydning innovation har på området overvågning. Det er vigtigt også at fremme uddannelse og videreuddannelse på dette område. Innovation i humanressourcer skal ske ved at udbygge de eksisterende programmer, f.eks. SOKRATES, LEONARDO og TACIS. Desuden opfordrer jeg Kommissionen til at etablere et europæisk netværk for kvindelige iværksættere. Vi befinder os i en omfattende omstrukturering fra industrisamfund til tjenesteydelses- og informationssamfund. Tjenesteydelsesbranchen er kvindernes domæne. Antallet af kvindelige iværksættere er steget markant. Grunden til den større andel af kvindelige iværksættere ligger i, at kvinder har en betydelig bedre erhvervsuddannelse. En anden væsentlig årsag er for øjeblikket, at mange kvinder efter afsluttet erhvervsuddannelse ikke har nogen chance for at få et job eller er truet af arbejdsløshed. Den vigtigste kvalificeringsforanstaltning for kvindelige iværksættere er en statsstøttet kvalificeret rådgivning. En særlig coaching-model ville være meget ønskværdig, det vil sige rådgivning over en længere periode foretaget af en kontaktperson for særligt innovative iværksættere. Det bør overvejes på tværs af brancher at indrette overregionale koordineringskontorer i hele Europa for iværksættere. Cresson Hr. formand, mine damer og herrer, først vil jeg gerne takke hr. Argyros for hans fortrinlige betænkning. Betænkningen er blevet præsenteret efter afslutningen af høringsperioden, hvilket har muliggjort en debat uden fortilfælde om innovation i hele Den Europæiske Union. Høringen betød, at der er udgivet mere end 30.000 kopier af grønbogen, og der er afholdt 17 nationale konferencer med deltagelse af næsten 5.000 virksomhedsledere og ledere fra offentlige administrationer. Jeg har noteret mig, at Parlamentets kommentarer og forslag i det store og hele er i tråd med det, der er blevet givet udtryk for under høringen, og jeg har ligeledes bemærket, at Parlamentet med rette lægger vægt på, at der skal tages skyldigt hensyn til den sociale dimension og vore medborgeres forventninger, samt at arbejdsstyrken skal inddrages i innovationsprocessen. Jeg vil gerne kommentere de vigtigste forslag i Parlamentets forslag til beslutning, startende med formidling og nyttiggørelse af forskningsresultater. Parlamentet lægger stor vægt på innovationsprogrammet og foreslår at oprette en task-force, der skal beskæftige sig med formidling og valorisering. Jeg vil gerne takke for støtten til disse programmer, som Kommissionen foreslår styrket i det femte rammeprogram. Vedrørende oprettelsen af en task-force for innovation er det klart, at uanset om det bliver i form af en taskforce, skal det femte rammeprogram sikre en styrkelse af koordineringen mellem særprogrammerne og medlemsstaterne. Parlamentet ønsker at udbrede kendskabet til innovationsprocessen ved at indføre innovationsindikatorer og en permanent analyse af god praksis i den enkelte medlemsstat. Debatten om grønbogen har vist, at der er behov for større kendskab til innovation, og den har også vist de eksisterende mangler på dette område. Navnlig drejer det sig om at kunne sammenligne virksomhedernes innovationsresultater, regionale og nationale innovationssystemer samt nationale og regionale politikker på dette område, både i og uden for Unionen. Kommissionen vil fremover regelmæssigt udarbejde en rapport om innovation i Europa og om de politikker, der støtter innovationen, og vil til den ende støtte sig på pålidelige indikatorer. Parlamentet anbefaler en mere målrettet forskning. Jeg vil senere vende tilbage til enkelte betragtninger fra dette kapitel, især vedrørende innovationens sociale aspekter og task-forcerne. Fjerde problem i dette kapitel er støtten til de forskellige samarbejdsformer mellem dem, der arbejder med innovation. Denne anbefaling er bygget på den opfattelse, som Kommissionen deler, at innovation er en interaktiv proces, der bygger på forholdet mellem virksomhederne og forskningscentrene eller støtteorganerne, herunder også de finansielle støtteorganer, samt også indbyrdes mellem virksomhederne. Samarbejdet mellem fag og områder, der supplerer hinanden - hvilket er en af de grundlæggende mekanismer bag innovation - bør styrkes i det femte rammeprogram. Parlamentet ønsker en styrkelse af samarbejdet og koordineringen mellem de nationale og de fælles forskningspolitikker. Som De ved, er jeg fuldstændig enig i dette synspunkt. I min indvielsestale gjord jeg det helt klart, at jeg har til hensigt at udnytte alle de muligheder, der ligger i traktaten. En systematisk koordinering blev iværksat under det fjerde rammeprogram i form af, at alle programudvalg hvert år skal bruge en del af deres arbejdstid på dette aspekt. Denne første etape omfatter en indsamling af oplysninger om eksisterende politikker og instrumenter. Herved skal det blive muligt at gå over til en mere aktiv, intensiv fase under det femte rammeprogram og koordinere forskningspolitikken og innovationen allerede i den indledende fase. Jeg kommer tilbage til task-forcerne, for de er gjort til genstand for et særligt afsnit i betænkningen, men jeg kan allerede nu sige, at de i mine øjne ikke fuldt ud kan opfylde deres mission, hvis de ikke opprioriterer en bred dialog med arbejdsmarkedets parter og de videnskabelige aktører, samt også en koordinering af nationale og fælles forskningsprojekter, for eksempel ved at fastlægge fælles målsætninger. Som svar på fru Heinisch' indlæg kan jeg sige, at Parlamentets enhed for vurdering af teknologiens følger bestemt har sin plads i denne ordning, og især skal samarbejdet med IPTS, det vil sige instituttet i Sevilla, styrkes. Vedrørende de økonomiske og finansielle betragtninger i forbindelse med innovation, det vil sige problemer med finansiering og beskatning, anbefaler betænkningen en undersøgelse af virkningen af skattepolitikkerne på innovation samt af fælles aktioner på dette område og inden for finansiering. Her vil jeg gerne erindre om, at beskatning er et nationalt anliggende. Unionen har følgelig ikke mange egne midler til at påvirke politikkerne på dette område. Den af Parlamentet anbefalede undersøgelse, som allerede foreslås i grønbogen, er en del af de foranstaltninger, hvis gennemførlighed Kommissionen vil undersøge. For så vidt angår finansiering af innovation, er det en af de prioriteter, der fremgår af høringen, og Kommissionen påtænker at tage initiativer på dette område, naturligvis inden for rammerne af nærhedsprincippet. Den handlingsplan, der vil blive udarbejdet i efterårets løb, kommer til at behandle emnet finansieringssystemer for innovation og kommer til at bestå af fire målsætninger. For det første at tilskynde til investeringer med risikovillig kapital og egne midler, især for nyskabende virksomheder i kraftig vækst, der også råder over et stort jobskabelsespotentiale. For det andet at støtte udviklingen af tværeuropæiske kapitalmarkeder, der skal være særdeles likvide for nyskabende virksomheder. Alle betingelser for at lette sådanne markeders succes, som f.eks. sammenslutningen af nye markeder eller EASDAQ, skal opfyldes. Her kan man især tænke på de retlige og beskatningsmæssige rammebestemmelser samt på oprettelsen af nye erhverv, for eksempel finansanalytiker. For det tredje skal adgangen til langfristede lån forbedres. Endelig skal kontaktfladen mellem teknologisk innovation og finansmiljøer forbedres. Her kan man indføre den teknologiske rating , som Parlamentet anbefaler. Den er allerede afprøvet i Belgien og Nederlandene og kan, hvis den er vellykket, anvendes i andre lande også. Kommissionen kan i påkommende tilfælde hjælpe med til at formidle resultaterne. Kommissionen skal ligeledes sikre, at de eksisterende instrumenter udnyttes fuldt ud. Kommissionens tjenestegrene er således sammen med Den Europæiske Investeringsfond i færd med at undersøge, hvordan sidstnævntes instrumenter kan bruges til innovation. Vedrørende de administrative og juridiske vanskeligheder - De er bekendt med, at en forenkling af administrationsprocedurerne er en af de ting, der ligger mit hjerte nærmest - er mange foranstaltninger allerede på min foranledning blevet iværksat eller styrket i det fjerde rammeprogram, for eksempel den forenklede kontrakt, to-trins-proceduren osv. Jeg har nedsat en arbejdsgruppe bestående af blandt andet brugere, der skal arbejde med dette forhold. Der forventes endvidere afholdt et seminar om dette emne den 25. juni. Angående intellektuel ejendomsret har jeg bemærket, at Parlamentet ønsker at nedbringe omkostningerne hertil og også forkorte det tidsrum, der medgår, inden ejendomsretten er blevet etableret, men at det også nævner nødvendigheden af, at de perioder, hvori der ydes beskyttelse, skal variere alt efter produkttyper for at bevare konkurrencen for generiske produkter. For patenter er vor situation mindre gunstig end vore væsentligste konkurrenters, der har den fordel at have adgang til en harmoniseret patenteringsret. Vi kan ikke påstå det samme. Aftalen om et fælles patent er endnu ikke blevet ratificeret, selv om den blev indgået i 1989. Derfor er det også blevet foreslået at forenkle aftalen eller endog gøre patentlovgivningen til et fællesskabsanliggende. Chancerne for at et sådant forslag bliver vedtaget - De ved, at det kræver enstemmighed i Rådet - er små for øjeblikket. Men vi kan ikke lade tingene fortsætte, som de gør. Vedrørende informationssamfundet, hvor der for eksempel inden for bioteknologi skal foretages store økonomiske investeringer, har jeg allerede bedt mine tjenestegrene om at undersøge muligheden af at indføre særlige foranstaltninger for at hjælpe de små og mellemstore virksomheder og universiteterne med at beskytte deres opfindelser i lighed med det amerikanske system med »small entity fees«. Et andet vigtigt punkt, der er blevet nævnt, er nødvendigheden af at anspore små og mellemstore virksomheder til innovation. Kommissionen ved udmærket, at SMV råder over et stort potentiel for innovation, jobskabelse og fleksibilitet for økonomi og vækst. Der er allerede truffet mange foranstaltninger til fordel for SMV. Foranstaltninger, der sigter mod at fremme SMV's anvendelse af teknologi, det vil sige udvidelsen af CRAFTprogrammet, med mulighed for at deltage i to trin, en første, mindre forpligtende fase, hvor de kan modtage hjælp til feasibility-studies, forenkling af formularer og kontrakter, omkostninger til ansøgning om og bevaring af patenter, alt sammen inden for rammerne af det støtteberettigede grundlag for den nye statsstøtte til forskning. Det bør ligeledes tages hensyn til, at disse virksomheder er meget forskelligartede, hvorfor der er behov for politikker, som er tilpasset den enkelte SMV-kategori. Mange SMV ønsker simpelthen bare at forbedre deres produkter eller fremstillingsprocesser ved at bruge den mest hensigtsmæssige nye teknologi, uden nødvendigvis at ville eller kunne forske selv. Aktioner til fordel for denne virksomhedstype sigter snarere mod at styrke evnen til at indoptage nye metoder og ny teknologi. Alle disse aktioner til fordel for SMV er imidlertid ikke altid særlig gennemsigtige for dem, så derfor skal vi i det femte rammeprogram sikre, at de bliver mere gennemsigtige og effektive. Vi er i færd med at undersøge mange foranstaltninger, blandt andet en sammenlægning af aktiviteterne til fordel for SMV i et enkelt program, det vil sige hovedsagelig aktioner til fremme af anvendelse af teknologi og innovationsprogrammet, hvilket ville styrke deres indbyrdes sammenhæng og gøre det muligt at tilbyde SMV en enestående kontaktflade til innovation inden for rammeprogrammet. Jeg mener ligeledes, at der er vigtigt ikke at undervurdere det potentiale for forskning og innovation, der ligger i de store virksomheder. Støtte til samarbejde mellem store virksomheder og SMV er derfor også noget, der skal udvikles. Blandt betænkningens mange henstillinger og nye ideer er der formuleret et ønske om, at man undersøger muligheden af at bruge strukturfondene til innovation. Det har Kommissionen allerede gjort, dels takket være de fælles initiativer eller artikel 10 i EFRU, som den er hovedansvarlig for; dels takket være en definition af fællesskabsstøtterammerne, der på sin vis er de rammer, som medlemsstaterne og Kommissionen har forhandlet sig frem til og dermed defineret, hvad disse midler skal bruges til. Midtvejsevalueringen af disse fællesskabsstøtterammer, der dækker perioden 1994-1999, kan udnyttes til at styrke et sådant initiativ. Det foreslås ligeledes i betænkningen, at der oprettes et netværk for kvindelige virksomhedsledere. Der er stillet forslag om et sådant net i det integrerede program til fordel for SMV 1997-2000, der er udarbejdet under hr. Papoutsis, og som er under behandling i Parlamentet og Rådet. Angående de sociale aspekter og innovationens og uddannelsernes inspirationsvirkning har jeg bemærket, at Parlamentet ønsker, at der skal tages hensyn til innovationens sociale dimension som rettesnor for de overordnede retningslinjer og for en evaluering af politikkerne. Der skal imidlertid også lægges vægt på den nødvendige kommunikation med offentligheden, fjernsynets rolle som underviser, hensyn til forbrugeren, information til og deltagelse af arbejdsstyrken og undervisning af arbejdsmarkedets parter i at inddrage innovation. Kommissionen er fuldstændig enig i, at der bør tages hensyn til den sociale dimension i innovationspolitikkerne. Jeg har selv udvirket, at den endelige udformning af det socioøkonomiske forskningsprogram omfatter et afsnit om uddannelse og et om udelukkelse. Dette sociale aspekt, men også miljøbeskyttelse, uddannelse og sundhed, ligger til grund for temaerne for de første task-forcer. Vedrørende arbejdstagernes inddragelse i virksomhedernes inovationsproces mener jeg, at den skal øges og blive et af grundprincipperne for styringen af de menneskelige ressourcer og kvalitetsforskningen. For så vidt angår uddannelse og livslang uddannelse efter grunduddannelsen mener vi vist alle, at det er den, der er grundlaget for det enkelte menneskes evne til fornyelse. Den skal med andre ord udgøre den størst mulige del af erhvervelsen af kvalifikationer såsom kreativitet, lyst til at lære noget nyt, evne til kommunikation og holdarbejde. Værdien af teknisk og faglig uddannelse må ikke undervurderes, men en grundlæggende kulturel viden er af afgørende betydning for at lette tilpasningen til nye de funktioner, som innovationen forudsætter. Det er endvidere illusorisk at tro, at man kan nøjes med en uddannelse, som man en gang for alle har erhvervet sig i begyndelsen af ens karriereforløb. Uddannelse er en nødvendighed hele livet igennem. Der er mange forslag til den ende i hvidbogen om almen uddannelse og erhvervsuddannelse. Indførelsen af programmerne SOCRATES og LEONARDO omfatter særlige foranstaltninger til fremme af innovation. Selv om dette først og fremmest er et nationalt anliggende, er det vigtigt at tilskynde til det på fællesskabsplan. Derfor har jeg samen med min kollega, hr. Bangemann, lanceret initiativet »Læring i informationssamfundet«. Dette initiativ er formuleret omkring fire akser. Først at skabe forbindelse mellem alle skoler i Europa; dernæst at fremme udviklingen af software og det nødvendige indhold for at give dette udvekslingsnetværk en reel uddannelsesværdi; for det tredje sammen med fremtidens brugere at fastlægge de emner, der først og fremmest skal udveksles oplysninger om, således at de både opfylder de forskellige staters uddannelsesbehov og elevernes og de studerendes ønsker, samtidig med at den eksisterende kulturelle mangfoldighed bevares; og endelig for det fjerde hjælpe underviserne med at lære at bruge de nye teknologier. For så vidt angår indførelse af uddannelser i innovation for arbejdsmarkedets parter er det et område, som skal undersøges nærmere inden for rammerne af programmerne LEONARDO og SOCRATES og ud fra vellykkede nationale erfaringer på området. Tanken om at oprette et register over nye kvalifikationer, der fremkommer på grund af innovation, synes jeg, er en god idé. Den vil blive undersøgt, efter at der er foretaget en gennemgang af de allerede eksisterende. Og så kommer jeg til task-forcerne. Dette emne blev drøftet indgående i forbindelse med gennemgangen af forslaget om at forlænge det fjerde rammeprogram. Med denne debat fik vi klarlagt situationen. Jeg mener især, at vi har fået identificeret de to mål med oprettelsen af dette instrument. For det første at bidrage til at løse et antal problemer ved en global indsats, det vil sige kollektivt at identificere behovene og sigte mod konkrete resultater. Derefter at fremme samarbejdet om disse emner på europæisk og nationalt plan, som det også foreslås i hr. Argyros' betænkning. Jeg har noteret mig, at Parlamentet beklager, at forslaget ikke i tilstrækkelig høj grad nævner innoverende sektorer som informationssamfundet, bioteknologi og miljøteknologi. Jeg erindrer om, at grønbogen ikke har til formål at uddybe teknologiske emner eller særlige sektorer. Jeg erkender dog naturligvis betydningen af informationssamfundet samt de lovende udsigter inden for bioteknologi og miljøteknologi. Hurtig udnyttelse af potentialet i de nye informationsteknologier er naturligvis en af de vigtigste kilder til innovation, både for virksomheder og for det offentliges administrationer. Oprettelsen af en task-force om multimedier i uddannelsen og initiativer i forbindelse med informationssamfundet er derfor relevant. Hr. formand, mine damer og herrer, det var de bemærkninger, som denne meget tætte, gennemarbejdede betænkning, der er bilagt udtalelser fra mange udvalg, har affødt hos mig. Nyskabelse er et afgørende område for økonomi og beskæftigelse, og sådan skal den også behandles. Jeg kan kun glædes over og jeg tvivler ikke på, at dette forhold vil blive bekræftet på topmødet i Firenze. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted torsdag kl. 11.00. EURET-programmet Formanden Næste punkt på dagsordenen er betænkning (A4-0090/96) af Plooij-van Gorsel for Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi om Kommissionens beretning om evaluering af EURET-programmet (EU's forskningsprogram for transport). Plooij-Van Gorsel Hr. formand, kære kolleger, fru kommissær, EURET-programmet er det første specifikke program for forskning og teknologisk udvikling på transportområdet. Det begyndte i 1991 under det andet rammeprogram. Transportsektoren er helt klart en sektor, som kræver en europæisk løsning. Forskning i og introduktion af nye teknikker og teknologier er af afgørende betydning for en løsning på de europæiske transportproblemer. Starten på europæisk forskning i 1991 på det område må derfor mildest talt kaldes sent. Det kan da heller ikke undre, at der mangler en europæisk vision om F&U's retning på transportområdet, om det nu er til lands, til vands eller i luften. Den betænkning, der foreligger her, er en evaluering af EURET-programmet foretaget af et panel af fem uafhængige eksperter. Denne evaluering blev først indledt et år efter programmets fastsatte løbetid. Desuden skulle evalueringen finde sted inden for seks uger efter pres fra Kommissionen. Derfor er den ikke gået i dybden. Det angiver eksperterne selv. Derefter varede det yderligere otte måneder, før evalueringsrapporten blev sendt til Europa-Parlamentet og kun på tre sprog. På ny et forsøg på at gøre det af med princippet om, at alle europæiske borgere skal kunne læse dokumenter på deres eget sprog. Ethvert medlem af Parlamentet har i henhold til Rom-traktaten ret til at arbejde på sit eget sprog. Til trods for det træder Kommissionen regelmæssigt den ret under fode. Det spørgsmål er også aktuelt på rådsniveau. For i går bebudede de nederlandske ministre udelukkende at ville træffe beslutninger på grundlag af dokumenter, som er oversat til godt nederlandsk og til rådighed i god tid. Den måde, man har taget fat på evalueringen af EURET-programmet på, er ikke acceptabel for ordføreren. Den evaluering kunne også være påbegyndt, før alle projekter var helt afsluttet. Ganske vist blev der lavet en interimsrapport i 1993, men også den rapport udkom et år senere end planlagt. Heri blev der allerede henvist til lakunerne i projekternes forvaltnings- og ledelsesstruktur. På trods af det skete der ikke nogen tilpasning. Den endelige rapport om EURET-programmet blev først udarbejdet efter vedtagelsen af det fjerde rammeprograms særprogram for transport. Den endelige evaluering af EURET har altså ramt ved siden af. Den har ikke ydet noget bidrag til det fjerde rammeprogram. Undersøgelsesudvalget håber da også, at eksperternes anbefalinger i det mindste anvendes ved gennemførelsen af særprogrammet og også ved udarbejdelsen af det femte rammeprogram. Ifølge panelets anbefalinger bør Kommissionen tage passende skridt til at nå frem til fælles eller i det mindste sammenhængende målsætninger vedrørende forsknings- og teknologipolitikken og den fælles transportpolitik. Den eksterne tilsynsrapport fra 1995 opfordrer også Kommissionen til mere specifikke visioner på transportområdet. Det er nødvendigt med sammenhæng mellem programmets forskellige forskningsområder og samarbejde med andre generaldirektorater på det område. Man bør undgå overlapning. Bæredygtig mobilitet kan kun opnås, hvis man udvikler de rigtige strategier hertil. Det fjerde rammeprogram retter sig navnlig mod transporteffektivitet og kun marginalt mod forebyggelse og ændring i modal fordeling. Derfor bør fjernarbejde stimuleres i hele Europa, for det er en konkret teknologisk anvendelse, som kan reducere mobiliteten. En yderligere målsætning i mange medlemsstater er at reducere miljøbyrder såsom emission af forskellige skadelige stoffer ved hjælp af energieffektivitet. Forskning kan yde et væsentligt bidrag til udvikling af miljøvenlig teknologi inden for transportsektoren. Her ville en europæisk vision med en løsningsplan heller ikke stå sig dårligt. Rene motorer, som bruger betydeligt mindre energi og derved forbrænder renere, ville gøre bilen mere acceptabel som transportmiddel. Det kræver et europæisk direktiv om højst tilladte emissioner. Endelig mit sidste punkt. I 1994 efter udløbet af den planlagte løbetid blev der stillet yderligere 8 millioner ecu til rådighed i ekstra bevillinger for at sikre kontinuiteten i en række projekter inden for EURET. Kan Kommissionen angive, hvordan disse 8 millioner ecu blev fordelt? Og hvilken procentdel bidrog medlemsstaterne selv med til disse projekter? Hr. formand, jeg vil slutte. Transport er sammen med energi, miljø og fysisk planlægning en afgørende sektor for den europæiske økonomi i det kommende århundrede. Hvis transporten reguleres ordentligt, betyder det energieffektivitet, miljøvenlighed og infrastruktur afstemt efter fysisk planlægning. Det ville være fornuftigt, om Kommissionen udvikler en vision herom i en dialog med Europa-Parlamentet. Izquierdo Collado Hr. formand, i denne forhandling kommer vi hele vejen rundt om forskningsprojekterne, og jeg takker både hr. Argyros og kommissæren, som har givet sig god tid til at redegøre for en række tankevækkende ideer om innovationen i Den Europæiske Union. Den positive side af den europæiske forskning ligger i nyskabelser. Men bagsiden er det projekt, vi nu er i gang med at kommentere, om evalueringen af en række programmer på transportområdet. Erfaringen har på dette område været problematisk, men den forskning, der er blevet gennemført, og som bør fortsættes, er af allerstørste vigtighed. Transport bliver i stigende grad endnu en strukturel variabel sammen med så mange andre sociale, økonomiske, osv. variabler. Ekspertgruppens henstillinger har ikke kunnet medtages under udformningen af det fjerde forskningsrammeprogram, hvilket er et yderst alvorligt problem. Den Europæiske Union må ophøre med den form for handlemønster, der er karakteriseret ved fremragende teoretiske fremstillinger - som det ses i grønbogen om innovation - men stor klodsethed, når det drejer sig om at anvende evalueringsundersøgelserne og konkretisere de interessante planer, vi har udtænkt. For det drejer sig jo om så vigtige spørgsmål som kombineret transport og interoperabilitet; om transportens indvirkning på miljøet, ulykker, lyd- og luftforurening og lufttrafikstyringssystemerne. Altså om en række yderst vigtige faktorer. Og alt dette er, hvis man skal være kritisk, mislykkedes på grund af ineffektivitet og bureaukratisering, som har medført, at undersøgelserne ikke foretages rettidigt, at de ikke kan udnyttes, og at midlerne investeres dårligt. Man må håbe, at dette ikke gentager sig, og at undersøgelser på transportområdet alligevel fortsat vil være et vigtigt element i forskningsindsatsen. Cresson Hr. formand, mine damer og herrer, jeg vil gerne præcisere, at jeg her svarer på vegne af Neil Kinnock, der er på tjenesterejse. EURET-programmet træder i stedet for Unionens første forskningsprogram inden for transport. Det var et forsøg. Hvis jeg skal dømme ud fra det generelle indhold i de uafhængige eksperters evalueringsrapport, er resultatet positivt. Lige som evalueringsrapporten anerkender fru Plooij-Van Gorsel i sin betænkning forskningens store bidrag til at finde frem til en definition og brug af et effektivt europæisk transportprogram, der respekterer miljøet. Det glæder mig. I forbindelse med evalueringsrapporten og den måde, den er blevet udfærdiget på, fremsætter fru Plooij-Van Gorsel dog nogle kritiske bemærkninger, der er medtaget i forslaget til beslutning. Uden at gennemgå dem systematisk vil jeg gerne komme med nogle kommentarer til enkelte af disse bemærkninger. I beslutningens punkt 2 påstås det, at konklusionerne på evalueringen af EURET-programmet ikke har kunnet medtages i programmet for forskning på transportområdet på grund af dårlig samordning af tidsplanerne for dette nye program og evalueringen. Det er kun delvist rigtigt. Den første indkaldelse af forslag under det nye program blev afsluttet den 15. marts 1995. Nogle af eksperternes henstillinger kunne altså tages i betragtning. Alt i alt deler Kommissionen dog følelsen af, at evalueringen af EURET ikke var tilgængelig, da den var mest nødvendig. Den var for øvrigt ikke den eneste i dette tilfælde på grund af bestemmelserne i det tredje rammeprogram. Det blev der rettet op på med det fjerde rammeprogram. Af afgørelsen om dette program fremgår det klart, at evalueringsrapporterne skal foreligge og tilstilles Europa-Parlamentet, før Kommissionen fremlægger sit forslag til det femte rammeprogram. Spørgsmålet om koordinering og komplementaritet mellem indsatsen på nationalt og europæisk plan, som nævnes i punkt 5 og 6, skal ligeledes behandles nuanceret. Det har været muligt at sikre et minimum af koordinering, således som det altid er tilfældet, gennem programudvalget. Også her kan jeg berolige Dem, for i den forlængede udgave af Kommissionens meddelelse: «Gennem samarbejde til samordning« har CREST fået styrket sin rolle som koordinator. Der er nedsat ad hoc-grupper, som i vid udstrækning er sammenfaldende med programudvalgene. Med disse grupper burde det være muligt at sikre god koordinering og optimal komplementaritet mellem de nationale og europæiske aktiviteter. Vedrørende problemet med administrationsudgifter, der nævnes i beslutningens punkt 13, skal der i den sammenhæng tages hensyn til to aspekter. Tallet, der ligger over gennemsnittet, er naturligvis for højt, og fremover drejer det sig om at undgå så høje udgifter i denne kategori. Men programmet var ikke særlig stort, og som De ved, er der nogle faste, uundgåelige udgifter. For de små programmer er det derfor vanskeligere at holde forvaltningsudgifterne på et ideelt niveau. Og det drejede sig jo også om et første program. Disse udgifter kan således betragtes som investeringsudgifter. Takket være dette forhold udgjorde forvaltningsudgifterne til transportprogrammet kun 4, 9 % af de samlede forpligtelsesbevillinger. Til sidst vil jeg sige, at selv om jeg er helt enig med grundindholdet i fru Plooij-Van Gorsels holdninger, kunne Kommissionen have ønsket mere nuancerede formuleringer af nævnte punkter og også af flere andre punkter i beslutningen, som vidner om større forståelse for de problemer, den står overfor i gennemførelsen af forskningsprogrammerne. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted torsdag kl. 11.00. Samarbejde om forskning og teknologisk udvikling Formanden Næste punkt på dagsordenen er betænkning (A4-0160/96) af Pompidou for Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi om meddelelse fra Kommissionen om udsigter for det internationale samarbejde om forskning og teknologisk udvikling. Pompidou Hr. formand, kære kolleger, denne betænkning skal drøftes samme aften, som vi netop har behandlet min kollegas, hr. Argyros', fortrinlige betænkning, som den supplerer på udmærket vis. Der er tale om for første gang at få defineret principperne for en strategi for de videnskabelige og tekniske samarbejdsforbindelser mellem Unionen og resten af verden. Hidtil er dette ikke sket. Disse forbindelser er mere eller mindre tilfældigt blevet knyttet mellem Unionen, og især Kommissionen, og dennes permanente repræsentationer i tredjelandene. Der har ikke været nogen defineret strategi. For at konstatere det behøver man blot at se på den i øvrigt uacceptable forvirring mellem videnskabeligt samarbejde som sådan og teknologisk samarbejde, der hersker i Kommissionens rapport. Jeg mener, vi bør sondre mellem, hvad vi får ud af at udveksle viden på den ene side, og at erobre nye markedsandele ved at skabe nye former for produkter gennem teknologisk innovation, forskning og udvikling på den anden. Endvidere har man ikke identificeret projekterne i Kommissionens rapport, som intet ville have været værd, hvis Parlamentet ikke havde været der. Jeg mener, at vi skal have identificeret store transversale projekter, som skal sigte mod at forbedre de generelle forhold i Unionen, medlemsstaterne og de associerede tredjelande, store målrettede projekter, forskning i og udvikling af højteknologiske produkter til forbedring af industriproduktionen eller forbrugsvarer og på den anden side forskning i og udvikling af højteknologiske produkter med en høj værditilvækst, hvilket især er tilfældet med landbrugsfødevarer. Den Europæiske Union skal ligeledes sammen med tredjelande kunne udvikle en megavidenskab på området partikelfysik, således som det allerede er tilfældet for CERN i Genève og med observation af universet. Samtidig skal vi bevare og erkende de områder, hvor Den Europæiske Union står særlig stærkt. Endelig har kommissæren Gud ske lov forbedret denne rapport mundtligt i dag eller for lidt siden, da hun talte om Argyros-betænkningen og nødvendigheden af at forbedre beskyttelsen af den intellektuelle og industrielle ejendomsret, og det glæder os. Det er nemlig virkelig et område, der vækker bekymring, da en forudsætning for, at information kan cirkulere mellem Unionen og tredjelande er, at vi får defineret aftaler om beskyttelse af den industrielle og intellektuelle ejendom. Og så glæder det os naturligvis, at der gradvis indgås aftaler med landene i Centraleuropa, de baltiske stater og de uafhængige stater, der er opstået efter opløsningen af det tidligere Sovjetunionen. Vedrørende SMV har man understreget den teknologiske innovation, men jeg tror som kommissæren, at den kontakt, der skabes mellem de store industriforetagender og de små og mellemstore virksomheder, skal hvile på afbalancerede partnerskabsaftaler, for ellers bliver de små kvalt af de store. Det er jo ikke de store armbevægelser, der bringer os fremad. Endvidere skal vi udvikle store transversale projekter - det mener vort udvalg - inden for energiforsyning, således at vi kan forbedre energieffektiviteten på transportområdet, inden for ny informations- og kommunikationsteknologi og inden for miljøbeskyttelse og klimatologi. Det svarer for øvrigt til et vist antal allerede definerede task-forcer. Og det er meget vigtigt at få udarbejdet målrettede projekter inden for rumforskning, jordobservation, telekommunikation og multimedier og især inden for biologi, navnlig genomforskning. Desuden er der et punkt, som hverken er nævnt i meddelelsen om innovation eller i Kommissionens meddelelse om samarbejde med tredjelande, nemlig videnskabelig og teknisk overvågning. Også her glæder det mig, at kommissæren nævnte vigtigheden af at styrke forholdet mellem STOA, Parlamentets enhed for vurdering af teknologiens følger, og IPTS, som hun støtter og har oprettet, og at alt dette fører til konkrete foranstaltninger, som finansieres over finansieringsfonde, og især et europæisk NASDAQ, for eksempel et EASDAQ. Afslutningsvis er det vigtigt at sondre mellem de lande, der ønsker at tiltræde Unionen, og som er omfattet af associeringsaftaler, industrilande, der er omfattet af samarbejdsaftaler og udviklingslande, der er omfattet af bistandsaftaler. På den måde kan vi få defineret en ægte samarbejdspolitik med tredjelandene, så vi kan fremme et kompetencernes Europa. Vedrørende ændringsforslagene er de alle blevet vedtaget i Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi, hvilket også gælder ændringsforslagene fra Udvalget om Eksterne Økonomiske Forbindelser, Udvalget om Udvikling og Samarbejde og Udvalget om Udenrigs-, Sikkerheds- og Forsvarsanliggender. Vedrørende det sidste ændringsforslag fra hr. Holm må jeg indrømme, at jeg ikke forstår det. Jeg synes, han retter skytset mod sig selv, for så vidt som forskning i udryddelsen af fissile materialer rent faktisk fører til risiko for spredning. Malerba Hr. formand, jeg vil lykønske ordføreren, hr. Pompidou, med hans glimrende betænkning, men også og især med hans opklaringsarbejde med hensyn til karakteren af det samarbejde, som Den Europæiske Union kan iværksætte afhængig af, hvilken type partnerland og hvilken type politik, der er tale om - hvilket er det middel, der har gjort det muligt at forbedre arbejdet i Udvalget om Eksterne Økonomiske Forbindelser i forbindelse med behandlingen af Kommissionens meddelelse - nemlig potentielle medlemmer af Den Europæiske Union, hvor man ønsker at fremme en europæisk model gennem fremme af den frie markedsøkonomi; lande i Middelhavsområdet, hvor man ønsker at forbedre livskvaliteten og en bæredygtig udvikling; andre tredjelande, herunder de teknologisk avancerede lande, der typisk er vores konkurrenter; endelig udviklingslandene, hvoraf nogle allerede er vores konkurrenter og andre har behov for vores bistand. I dag åbner Den Europæiske Union f.eks. sit fjerde rammeprogram for alle europæiske selskaber, men definitionen på europæisk virksomhed er ikke altid særlig klar og er ikke altid den mest egnede og passende definition i forhold til en nuanceret politik. Man burde i det femte rammeprogram tage højde for en inddeling på basis af politiske målsætninger. Således anbefaler Udvalget om Eksterne Økonomiske Forbindelser, at Kommissionen, når den iværksætter en nye ekstern samarbejdsaftale, automatisk lader afsnittet om økonomisk samarbejde ledsage af et afsnit om regulering af den intellektuelle ejendomsret for handel af teknologisk karakter, samt af et afsnit om et samarbejde på det videnskabelige og teknologiske område med generelle målsætninger. Dette er indholdet af de ændringsforslag, som Udvalget om Eksterne Økonomiske Forbindelser har stillet, med henblik på en yderligere forbedring af Pompidou-betænkningen, som - og det vil jeg gerne understrege - er en fortræffelig tekst. Andrews Hr. formand, først vil jeg gerne takke ordføreren, Dr. Pompidou, for hans fortrinlige betænkning; men også for, at han har været særligt opmærksom på, at Udvalget om Udvikling og Samarbejde ønsker vægten lagt på behovet for at intensivere samarbejdet inden for forskning og teknologisk udvikling mellem Den Europæiske Union og udviklingslandene. Jeg vil ligeledes gerne takke AVS-generalsekretæren, Dr. Carl Greenbridge, der under en interessant høring sammen med udviklingsudvalget fremlagde AVS-perspektivet for de vigtigste emner. Hans bidrag var medvirkende til, at vi kunne få identificeret udviklingslandenes behov. Der er en stigende efterspørgsel efter samarbejde fra udviklingslandenes side, fordi de er blevet bevidste om vigtigheden af at være med i den hurtige innovation, der finder sted inden for forskning og teknologisk udvikling. Nogle af de områder af særlig interesse, der skal behandles, er fødevareforsyning, sundhed, miljøbeskyttelse og energiforhold. Disse emner kan udgøre et vigtigt bidrag i forbindelse med nye beskæftigelsesmuligheder og dermed til at fjerne mange flaskehalse og afværge udviklingslandenes marginalisering i den globale landbrugsproduktion og -fremstilling. Sikker fødevareforsyning og sundhedssektoren er prioriteret højest. Behovet for at styrke samarbejdet mellem udviklingslandene er presserende, således som det blev understreget i Verdenssundhedsorganisationens alarmerende rapport om den øgede spredning af epidemier og genfremkomsten af sygdomme i nye, resistente former. Verdenssundhedsorganisationen har erklæret højeste beredskab over for tuberkulose, der har kostet millioner af menneskeliv i de seneste år. Hungersnød, der var et forholdsvist sjældent fænomen i Afrika i 1960'erne, er dukket op som et endemisk forhold i 80'erne og 90'erne. I henhold til FAO er 44 ud af 52 afrikanske lande truet af alvorlig fødevaremangel. Derfor skal der gives højeste prioritet til at skaffe mad til et sådant område. Der bør være et par retningslinjer for vort samarbejde med udviklingslandene, hvis vi skal gennemføre en forskningspolitik, der tjener udviklingens behov. De, der modtager hjælpen, skal knyttes tæt til forskningsaktiviteterne fra de tidligste programlægningsstadier; en bæredygtig udvikling af lokal forskningskapacitet kan føre til en betydelig udvikling af det vidensniveau, der findes i udviklingslandene, og bidrage til at sikre formidling af forskningsresultaterne. Udviklingsudvalget og også jeg anbefaler varmt denne betænkning her i aften. Linkohr Hr. formand, kære kolleger, først vil jeg gerne på vegne af De Europæiske Socialdemokraters Gruppe takke ordføreren, hr. Pompidou, hjerteligt for hans virkelig udmærkede betænkning, og vi vil også følge hans anbefalinger. Til selve betænkningen vil jeg gerne sige følgende: Når historikere engang skal til at skrive det 20. århundredes historie, vil de sandsynligvis forsyne de sidste 20 år af dette århundrede med overskriften »Globalisering«. Faktisk har vi i mange år iagttaget, hvordan erhvervslivet, det finansielle system, transporten, men også miljørisiciene antager globale dimensioner. Verden ses ikke kun af astronauterne som en enhed. Den udvikler også i stigende grad fælles visioner. Sammenkædning af mange aktiviteter til en global aktion må imidlertid ikke få os til at glemme, at kontinentale, nationale og regionale konflikter er i stigning. Til dels diskuterer vi dem jo også her i Parlamentet. Den kolde krig er vel afsluttet, alligevel er heftige krige og konflikter mellem grupper, regioner og stater ikke i aftagen. Desuden mærker vi stadig mere udpræget de forskellige opfattelser om etik, tolerance, menneskerettigheder, men også om økologiske spørgsmål og spørgsmål om den tekniske sikkerhed. De er især blevet mere synlige i lyset af den globale konkurrence. Nå, videnskab, og det er hr. Pompidous tese, kan og skal bidrage til at finde en global konsens om værdier og indstillinger, om vores forhold til naturen, til dyrene, til planterne, men også til menneskene og, tilføjer jeg, dermed også til en fair konkurrence. Det globale videnskabssamfund skal følge det globale erhvervsliv. Jeg vil i denne forbindelse gerne gøre opmærksom på et studie, der engang blev foretaget af Kommissionen for flere år siden om europæernes og asiaternes forskellige indstilling f.eks. til den organiske og uorganiske natur. Her konstaterede man ganske interessant, at europæerne klart skelner mellem dyr og planter på den ene side og mennesker på den anden side, mens mennesker og dyr står hinanden meget nærmere i Asien med en kungfutsiansk kultur og kløften mellem de to kategorier og planterne er langt større. Det er ikke kun en rent filosofisk debat, men det har konsekvenser f.eks. i forbindelse med farmacien, med forsøg på mennesker eller på dyr, og det kan sågar have indvirkning på kontinenters konkurrenceevne. Med det vil jeg gerne sige, at det er overordentlig vigtigt for os at udvikle, pleje og uddybe en dialog om værdier, om grundholdninger mellem de forskellige kulturer. Hr. Pompidou har med rette gjort opmærksom på, at vi oven i købet har instrumenter hertil, nemlig ETAN eller STOA eller andre faciliteter og muligheder inden for rammerne af vores budget, og jeg plæderer derfor for, at vi får udvidet samarbejdet på området videnskab og teknik ikke kun i den rent økonomiske eller videnskabelige sektor, men også i værdisektoren, for kun sådan kan vi etablere et grundlag for et globalt videnskabssamfund. Vi vil støtte forslagene fra Forskningsudvalget. Trakatellis Hr. formand, forskning og teknologisk udvikling har betydelige sociale, økonomiske og politiske konsekvenser, bidrager til forbedringen af livskvaliteten her i verden og fremmer løsningen på vort samfunds store, nutidige problemer. Inden for områder som f.eks. energi, navnlig de vedvarende energikilder, energieffektivitet, transport, informationsteknologi, miljøbeskyttelse, massemedier, biologi og bioteknologi - for blot at nævne nogle enkelte - forventes en betydelig udvikling og nye opfindelser og opdagelser, hvis anvendelse i allerhøjeste grad vil påvirke den menneskelige tilværelse. Af alle disse årsager er det indlysende, at Den Europæiske Union bør skabe et stabilt miljø for forskningen og den teknologiske udvikling, hvilket navnlig skal ske med en politik, som vil fremme det internationale samarbejde på alle områder, dvs. samarbejdet med andre lande, og vil virke som en katalysator, der øger forskernes effektivitet. Samarbejdet og udvekslingen af knowhow inden for forskning og teknologisk udvikling er en conditio sine qua non for forskerne. Ganske vist er der visse grundprincipper, der skal være opfyldt, især beskyttelsen af den intellektuelle og industrielle ejendomsret. Men vi må have et samarbejde inden for grundforskning, højteknologi og innovativ teknologi mellem læreanstalter og forskningsinstitutioner, men også med virksomhederne, navnlig inden for store programmer, f.eks. vedrørende rumforskning, telekommunikation, informationsudveksling, medier, vedvarende energikilder, biokemi og molekylær biologi samt miljøteknologi. Disse samarbejdsaftaler bør fremme udvekslingen af knowhow, navnlig via internationale informationsnetværk. Endvidere bør de fremme samarbejdet med EU's naboer, dvs. Middelhavslandene, de central- og østeuropæiske lande, de baltiske lande og de nye udviklingslande i det tidligere Sovjetunionen. Således vil det store net af aftaler, programmer og forskellige former for samarbejde, som vil blive skabt, øge udbyttet af forskningen og den teknologiske udvikling så meget som overhovedet muligt og uden tvivl også bidrage til at finde en tilfredsstillende løsning på de store problemer, som det europæiske - og det internationale - samfund står med. Til sidst vil jeg gøre opmærksom på, at nærværende betænkning i stort omfang omfatter de ting, jeg her har nævnt, og jeg takker dens forfatter, professor Pompidou, der har gjort et fremragende stykke arbejde. Plooij-Van Gorsel Hr. formand, jeg vil gerne begynde med at lykønske hr. Pompidou med sin betænkning, blandt andet er den skelnen, han foretager mellem videnskabeligt samarbejde og teknologisk udvikling, glimrende. Der har allerede fundet videnskabeligt samarbejde sted mellem universiteter i år og dag. Endnu inden der var tale om et informationssamfund, rådede universiteterne allerede over EUARN (European Academic Research Network). Nye avancerede anvendelsesformer kommer ofte fra den akademiske verden. Dér samarbejdes der godt på det informationsteknologiske område. Nu har alle europæiske nationale forskningsnet samlet i Dante anmodet om et projekt, TEN 34, som tilsigter at sammenkoble alle disse net ved hjælp at 34 megabyte lyslederkabler. Dér vil der kunne eksperimenteres og udvikles europæiske standarder, som vi stærkt ønsker. For Det Europæiske Liberale og Demokratiske Partis Gruppe er det da også uforståeligt, at det projekt, som virkelig kan hjælpe os i konkurrencekampen, allerede har været blokeret af Kommissionens GD III og GD XIII i et år. Jeg håber, at også Kommissionen i fremtiden lærer at samarbejde og er parat til at samarbejde, så der også kan samarbejdes internationalt inden for den akademiske verden. Holm Hr. formand, det er, som flere talere allerede har bemærket, en meget væsentlig og god betænkning, som hr. Pompidou har udarbejdet. Jeg har fremsat flere ændringsforslag i udvalget, som hr. Pompidou og udvalget har stemt for. Men der er fortsat noget, som hr. Pompidou og jeg ikke er enige om. Det gælder mit ændringsforslag om plutonium. Forslaget drejer sig naturligvis ikke om spredning af plutonium, men om at samarbejde globalt om at løse problemet med hensyn til plutonium og andre spaltelige materialer. Alene inden for Unionen findes der i dag 340 tons plutonium, og det gør det til et problem, som det er yderst vigtigt at løse. Dette kan ske i samarbejde med andre lande, som desværre også, i lighed med unionslandene, har store mængder plutonium. Plutonium er farligt, og spørgsmålet berører mig som ung uhyre meget på grund af bevidstheden om, at der kan ske noget med plutonium. Et internationalt samarbejde om dette problem er derfor af største betydning. Mange tak. Quisthoudt-Rowohl Hr. formand, de to betænkninger, vi har behandlet i aften, nemlig betænkningen af hr. Argyros og betænkningen af hr. Pompidou, hænger i høj grad sammen. Det kan De også se af den næsten identiske talerliste. Her i slutningen af debatten vil jeg egentlig nøjes med nogle ganske få bemærkninger. Først vil jeg gerne lykønske ordføreren med hans meget klare betænkning, der har systematiseret en række ordninger, der hidtil ikke var samlet i fornødent omfang. Problemet vil ganske vist her ikke så meget ligge i detaljerne, men vel i udførelsen bagefter. Således har vi til udførelsen senere brug for klare udsagn om hhv. medbestemmelsen og tredjelandes eventuelle medfinansiering af forskningsprojekter. Det skal også fastlægges, hvem der så bagefter udnytter resultaterne, og hvem der kan gøre krav på at få det senere udbytte. Det bringer os så videre til spørgsmålet om den intellektuelle ejendomsret. Det er ikke kun i Europa, at der endnu ikke findes nogen harmoniserede ordninger. Vi vil naturligvis også være nødt til at indarbejde de nationale ordninger, der eksisterer nu, i internationale aftaler. Vi vil skulle sørge for kompatibilitet. Vi vil også skulle sørge for kompatibilitet på området mulige joint ventures mellem forskning og erhvervsliv, en ting, der slet ikke er prøvet hos os endnu eller ikke eksisterer endnu som f.eks. i De Forenede Stater. Men vi har også brug for kompatibilitet mellem alt, hvad der har at gøre med risikokapital, med blandet finansiering mellem offentlige og private midler. Der er i dag allerede sagt meget om alle disse punkter. Der er meget, vi ikke kan fastsætte regler om på Unions-plan, men jeg håber, at vi her i Parlamentet, men også i Kommissionen kan give impulser og ideer, for at de nationale stater samarbejder med henblik på en harmonisering. Harmoniseringen vil så være i det internationale samarbejdes interesse. Cresson Hr. formand, mine damer og herrer, først vi jeg gerne takke hr. Pompidou for hans fortræffelige betænkning og det arbejde, han har lagt i dette vanskelige, mangefacetterede emne, nemlig internationalt samarbejde inden for forskning og teknologisk udvikling. Parlamentet har altid vist stor interesse for dette spørgsmål og har taget flere initiativer på området. Når Den Europæiske Unions videnskabelige og teknologiske samarbejde er blevet udvidet til at omfatte flere regioner såsom landene i Øst- og Centraleuropa og Middelhavslandene, skyldes det især Parlamentets indsats. Denne betænkning og beslutning falder helt i tråd hermed. Kommissionen har i sin meddelelse fra oktober for første gang søgt at skabe nogle overordnede rammer for refleksion og aktion inden for Unionens videnskabelige og teknologiske aktiviteter på internationalt plan og søgt at skabe en debat mellem institutionerne. Hr. Pompidous betænkning er et meget nyttigt forsøg på at skabe klaring, og forslaget til beslutning, der i store træk stemmer overens med Kommissionens holdning, indeholder en række ideer, der bestemt fortjener at blive taget i betragtning. Kommissionen kan altså generelt udtale sin enighed heri. Uden at gå i detaljer med de mange punkter i beslutningen vil jeg dog gerne komme med et par kommentarer til tre punkter. Beslutningen opfordrer Kommissionen til at præcisere samarbejdsbestemmelserne ved at sondre mellem tre forskellige samarbejdsformer og landekategorier. Jeg erindrer om, at Kommissionen inden årets slutning vil fremlægge særlige meddelelser om samarbejde med landene i Øst- og Centraleuropa, Middelhavslandene og det, man i dag kalder de nye økonomier. Parlamentet anmoder om, at instituttet i Sevilla, AEST, ETAN-nettet og STOA udarbejder en samlet evaluering af Unionens politik inden for videnskabeligt og teknologisk samarbejde. Jeg kan meddele, at der i anden halvdel af 1996 vil blive afholdt et seminar om videnskabeligt og teknologisk samarbejde på internationalt plan med deltagelse af repræsentanter fra alle disse instanser og Kommissionen. Endelig understreges det med rette i beslutningen, at det er nødvendigt at styrke koordineringen mellem Unionens og medlemsstaternes aktiviteter på området. Man har allerede indledt arbejdet på dette område. Det betyder, at der snart er udarbejdet et første grundlag for en bedre koordinering, og jeg skal nok holde Dem informeret om udviklingen på området. Udvalget om Forskning, Teknologisk Udvikling og Energi, Udvalget om Udenrigs-, Sikkerheds- og Forsvarsanliggender, Udvalget om Eksterne Økonomiske Forbindelser og Udvalget om Udvikling og Samarbejde har enstemmigt understreget vigtigheden af det videnskabelige og teknologiske samarbejde på internationalt plan for Unionen. Også Kommissionen vil lægge stor vægt på dette samarbejde i sin fremtidig indsats. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted torsdag kl. 11.00. Finansielt instrument for miljøet (LIFE) Formanden Næste punkt på dagsordenen er indstilling ved andenbehandling (A4-0166/96) fra Udvalget om Miljø- og Sundhedsanliggender og Forbrugerbeskyttelse om Rådets fælles holdning med henblik på vedtagelse af Rådets forordning om ændring af forordning (EØF) nr. 1973/92 om oprettelse af et finansielt instrument for miljøet (LIFE) (Ordfører: Marinucci). Marinucci Hr. formand, i Italien er der på det seneste stiftet et forbund af borgere, der nægter at betale skat, som kalder sig LIFE, og navnet LIFE har derfor en lidt odiøs klang i Italien. I Europa er navnet LIFE derimod blevet miljøforkæmpernes varemærke gennem LIFE-instrumentet, som godt nok ikke har samme operationsradius som strukturfondene, der også bør anvendes til genoprettelse og beskyttelse af miljøet; og dog har erfaringen fra de første tre år vist, at gennemførelsen af de projekter, der er finansieret over LIFE, har haft en stor merværdi, især hvad angår demonstration og repetibilitet. LIFE-instrumentets funktion er nemlig at bidrage til fremme og gennemførelse af Fællesskabets politik og lovgivning vedrørende miljøet gennem iværksættelsen af konkrete aktioner med henblik på integreringen af miljøproblematikken inden for de forskellige socioøkonomiske vækstsektorer - aktioner, som bør inspirere og regulere de investeringer, der foretages ved hjælp af andre finansielle, fællesskabsspecifikke og nationale instrumenter. For at kunne opnå dette mål er det imidlertid nødvendigt at gøre LIFE-regelværket mere klart, at udfylde hullerne og fjerne hindringerne. Det forslag til forordning, som vi drøfter, tager da også sigte på - på baggrund af de indvundne erfaringer - at redefinere de aktioner, der kan opnå en finansiel støtte under LIFE, at udvide LIFE-instrumentets anvendelsesområde til de associerede lande i Central- og Østeuropa, at klarlægge procedurerne for forvaltning af projekterne, idet man sondrer mellem beskyttelsen af naturen og andre aktiviteter, og at forbedre processen for udvælgelse af projekterne gennem fastlæggelse af nye kriterier herfor. Rådet har efter Europa-Parlamentets enstemmige godkendelse ved førstebehandlingen - godt nok med nogen forsinkelse - fremsendt den fælles holdning, der ordret - helt eller delvist - indeholder en stor del af EuropaParlamentets ændringsforslag, som Kommissionen har inkorporeret i sit ændrede forslag. Man har accepteret at indføje en betragtning vedrørende procedurerne for gennemførelsen af LIFE og vedrørende procedurerne for generel information for at øge gennemsigtigheden og effektiviteten samt en anden betragtning, der fastlægger arten af de forberedende aktioner; man har accepteret indføjelsen af beskyttelsen af atmosfæren og fastsættelsen af LIFE-instrumentets maksimale interventionsgrad inden for naturbeskyttelse med hensyn til aktioner vedrørende udryddelsestruede fuglearter. For så vidt angår finansieringsplanen, indeholder den fælles holdning godt nok ikke den fordobling af finansieringen, som Europa-Parlamentet vedtog, men den fælles holdning indeholder dog en bestemmelse om en revision af referencebeløbet i 1997, idet det erkendes, at der er et misforhold mellem den interesse, der udvises for LIFE-programmet og det budget, der er stillet til rådighed. Samtidig med at jeg således påskønner den gode modtagelse, Kommissionen og Rådet har givet EuropaParlamentets arbejde, finder jeg det absolut nødvendigt at stille en række ændringsforslag med henblik på at inkorporere en bestemmelse om floder, der munder ud i kystområder, samt om bæredygtig forvaltning af vådområderne omkring disse floder; at inkorporere en bestemmelse om beskyttelse og forvaltning af vandressourcerne inden for rammerne af de forberedende aktioner; at minde om, at de 3 %, der er afsat til evaluering af og støtte til aktionerne, bør kunne anvendes i den resterende del af første etape; at klarlægge proceduren for evaluering og udvælgelse af innovative projekter, medens det allerede står fast, at der for LIFENatura skal henvises til direktivet om levesteder; endelig at insistere på en fordobling af budgettet. Tillad mig til allersidst, hr. formand, at takke de tilstedeværende kolleger, Udvalget om Miljø- og Sundhedsanliggender og Forbrugerbeskyttelse samt kommissæren og hendes tjenestegrene, samtidig med at jeg udtrykker håbet om en hurtig godkendelse af den nye forordning. Schleicher Hr. formand, mine damer og herrer, LIFE har til formål at bidrage til udvikling og gennemførelse af miljøpolitikken samt miljøretten i Den Europæiske Union, først og fremmest på områderne: følgerne af de industrielle aktiviteter og naturbeskyttelsen, men også i samarbejdet med tredjelande, især i Middelhavsområdet og i de central- og østeuropæiske lande. Over for dette brede spektrum af ønskværdig støtte til projekter står det faktum, at der fortsat stilles meget få bevillinger til rådighed for LIFE-programmet, selvom de er blevet væsentlig forøget af Europa-Parlamentet - mange tak også til fru Marinucci. Det vil sige, vi skal være meget omhyggelige ved tildeling af midler og sikre, at pengene går til fornuftige projekter. Tidligere har der hele tiden været klager over, at tildelingen af midlerne var uigennemsigtig. Grunden hertil var først og fremmest, at der i det oprindelige LIFE-program ikke var fastlagt nogen nøjagtige kriterier for udvælgelsen af projekter. Det væsentlige formål med det reviderede LIFE-forslag, som vi behandler i dag, er at fastlægge sådanne kriterier. Med den foreliggende tekst er det lykkedes væsentligt at forbedre listen over udelukkelses- og evalueringskriterierne for LIFE-ansøgninger. Det hilser jeg meget velkommen på min gruppes vegne. Hvordan kriterierne så kommer til at fungere i praksis ved evalueringen, må vi afvente og kontrollere til den tid. På ét punkt er jeg ganske vist utilfreds: LIFE kan nemlig kun opfylde kravet om, at det skal fungere som instrument for innovationsfremme på de industrielle aktiviteters område, hvis der lægges den bedste teknologi, der er til rådighed, til grund for innovative projekter til videreudvikling af teknologier. Ellers ville der nemlig ske det, at vi i én medlemsstat fremmer et projekt, hvis teknologi allerede har været anvendt i årevis i en anden medlemsstat. Det har vi egentlig ikke råd til med de knappe midler. Derfor lyder mit krav: Ved udvælgelsen af projekter, der vedrører videreudvikling af teknologier, skal der lægges den bedste teknologi til grund, der er til rådighed. Med den fælles holdning til IPPC-direktivet er begrebet »bedste teknologi, der er til rådighed«, jo defineret, således at vi allerede råder over et fælles grundlag for anvendelse af dette begreb. Jeg vil derfor gerne spørge fru kommissær Bjerregaard en gang til, om hun ikke også anser det for nødvendigt også at optage dette i LIFE-programmet, for det ville være en konsekvent politik og holdning fra Kommissionens og Den Europæiske Unions side. Hvis fru Bjerregaard kunne gå ind for det, ville fru Marinucci måske også kunne støtte mit forslag, for jeg anser det for meget vigtigt, at vi ikke fører nogen forældet politik, men derimod virkelig anvender det, der er nødvendigt. Vi bør netop ikke altid lade de lande, der har noget at indhente, hinke bagefter, men virkelig få dem op på det nyeste tekniske stade ved at give pengene ud til det. Vieira Hr. formand, mine damer og herrer, det skal retfærdigvis fremhæves, at styringen af fællesskabspolitikken på miljøområdet er blevet stadig mere omfattende og effektiv. Selv om ikke alle miljøområder er omfattet i den ønskværdige grad, har fællesskabspolitikken i alle medlemsstaterne fremmet udviklingen af aktioner og projekter til miljøbeskyttelse og dermed forbedring af livskvaliteten i Den Europæiske Union. Et led i denne politik er forslaget til Rådets forordning om oprettelse af et finansielt instrument for miljøet - LIFEprogrammet -, som vi støtter. Vi vil gerne udtrykke vor påskønnelse af fru Marinuccis betænkning, som væsentligt forbedrer det omtalte forslag til rådsforordning og udvider dets anvendelsesområde til visse følsomme områder, såsom beskyttelse af vådområderne omkring flodernes udmunding i kystområder, beskyttelse og forvaltning af vandressourcerne generelt og bevarelse/genoprettelse af vigtige levesteder for udryddelsestruede plante- og dyrearter, og også fordi det i betænkningen foreslås, at det finansielle referencegrundlag til gennemførelsen af aktionerne i perioden 1996-1999 er på 600 mio ECU, dvs. 150 mio mere end det i forslaget fastsatte. Jeg tror på, at medlemsstaterne på behørig vis vil udnytte de støttemuligheder, de tilbydes med denne forordning. For så vidt angår Portugals fjernområder - Azorerne og Madeira - må man håbe, at man målrettet og intelligent vil følge de veje, der åbnes eller udvides med de fællesskabsinstrumenter, der heldigvis gradvis oprettes på miljøområdet, navnlig hvad angår beskyttelse og rationel forvaltning af kystområderne, beskyttelse og forvaltning af vandressourcerne, herunder behandling af spildevand og forurenet vand, reduktion af giftigt og farligt affald og på alle andre naturbeskyttelsesområder, med særlig vægt på bevarelse eller genopretning af den værdifulde for området karakteristiske laurbærskov, såvel som andre økosystemer, biotoper og arter, der er karakteristiske for disse øer. Gredler Hr. formand, fru Marinucci, mange tak for Deres særdeles gode betænkning, som vi her drøfter. Miljø, et ord med en tom skal. 600 millioner ecu var næsten blevet besluttet i Rådet. Et flertal af ministrene var tæt på at sige ja, og alligevel blev alt anderledes. Smålig misundelse over, at der måske ville strømme for mange penge til syden, overbeviste til syvende og sidst, og man enedes om 450 millioner ecu. Er det virkelig den størrelsesorden, de europæiske borgere ønsker sig? Når jeg tænker på, at vi alene til støtte af tobak i 1996 spenderer 1, 1 milliard ecu og 894 millioner ecu til tekstilplanterne og silkeormene, så spørger jeg mig, er det europæiske miljø da ikke mere værd end silkeorme? Tilmed er disse 450 millioner ecu afsat til et flerårigt program. Det er da virkelig skandaløst, fru Bjerregaard! Her redder jeg på den ene side eksistensgrundlaget for tobaksdyrkere, på den anden side har vi så sandsynligvis ikke noget rent vand at drikke og for lidt god luft at indånde. Det er da virkelig afbalanceret! Jeg vil også gerne nævne Kommissionens slappe holdning i relation til at forfølge misbrug af LIFE-midler i Italien. Hvorfor har man ventet så længe med at anlægge sag? På grund af en så tilbageholdende holdning fra Kommissionens side mister vi da rigtig mange penge hvert år! Til sidst vil jeg lige nævne, at inddragelsen af de central- og østeuropæiske lande er meget vigtig for os, fordi de undertiden har katastrofale tilstande på miljøområdet. Men hvis man nævner det som prioritering, fru kommissær, så må man også være villig til at skaffe pengene til det. Hvor får De midlerne til sådanne prioriteringer fra? Det ville interessere mig at vide. González Álvarez Hr. formand, vi vil støtte fru Marinuccis forslag om at genfremsætte de omhandlede syv ændringsforslag med særlig vægt på to af dem. Vedrørende nr. 1, der omhandler beskyttelse af floder, der munder ud i kystområder og de tilhørende vådområder, vil det være kommissæren bekendt, at f.eks. i Spanien er en mængde værdifulde vådområder genstand for miljøforringelse. Som eksempel kan nævnes Doñana, Tablas de Daimiel og Santoña. I ændringsforslag nr. 5 stilles der forslag om større midler. Problemet består altid i, at der afsættes så få midler til et program som Natura 2000. GD XI har i dag tilstillet os en yderst interessant bulletin, nr. 1, hvoraf det klart fremgår, at man i mange lande endnu ikke er begyndt at udpege særlige bevaringsværdige områder. Efter vores mening skal dette instrument først og fremmest være effektivt og for det andet skal det bidrage til at bremse den ødelæggelse, der allerede finder sted af fauna, flora og levesteder, og som, hvis den fortsætter, vil resultere i, at de overlever indtil år 2000. I denne uge har opførelsen af militæranlæg i min hjemegn - Lanzarote -, der er udnævnt til biosfære-reservat - bevirket, at en plante, som kun fandtes i Risco de Zamara på Lanzarote, nu er udryddet. Såfremt det finansielle instrument ikke kan bidrage til at forhindre, at noget sådant sker, og hvis det ikke lykkes os at få Natura 2000-Nettet etableret inden for den planlagte tidsfrist, vil vi have forspildt en stor chance. Ryynänen Hr. formand, fru kommissær. Den finansielle støtte fra LIFE har vist sig være et velegnet miljøpolitisk instrument. Sådan kan det betegnes i Finland allerede efter landets første år som medlem af EU. Der er blevet foreslået et samlet finansielt referencegrundlag til LIFE's anden etape på 450 mio ecu, der imidlertid er helt utilstrækkeligt, især hvis det er hensigten at udvide LIFE's anvendelsesområde. Når man ser på andelen til tredjelandene, hvor problemerne er størst, er det virkelig beskedent, idet den kun udgør 5 %. LIFE-programmets effektivitet bør sikres. Med andre ord bør man sørge for, at projekterne gennemføres efter planen, men der må være andre måder at løse kontrolproblemerne på end ved at øge bureaukratiet. Hvis formålet er at forbedre projektudvælgelsesprocessen ved at fastsætte nye krav for modtagelse af støtte, bør der skabes større klarhed og åbenhed i ansøgningsprocessen. Projekterne skal baseres på reelle kriterier. Ved industriprojekterne bør man især lægge vægt på, at projektet reelt er af innovativ karakter. Disse projekter bør fremme anvendelsen og udviklingen af den bedste tilgængelige teknik. Den centrale faktor for menneskehedens fremtid er et rent og bæredygtigt miljø. Først når et stort antal mennesker indser den faktiske miljøsituation og også tager ansvaret for den, kan vi skabe reelle resultater inden for forbedringen af vort miljø. Jeg mener derfor, at det er meget vigtigt, at man informerer tilstrækkeligt om projekternes resultater, for at oplysningerne kan spredes så vidt som muligt. Bjerregaard Hr. formand, først og fremmest vil jeg gerne sige, at Kommissionen i høj grad værdsætter Parlamentets hurtige andenbehandling af Rådets fælles holdning. Desuden vil jeg benytte lejligheden til her i aften at fremhæve den fornuftige og konstruktive ånd, som har kendetegnet Miljøudvalgets arbejde, og jeg vil gerne sige en speciel tak til ordføreren, fru Marinucci. Jeg kan med tilfredshed konstatere, at vi nærmer os målstregen på de bedst mulige betingelser. Det må siges at være et lyspunkt for det europæiske miljø og for den bæredygtige udvikling, som LIFE forsøger at fremme takket være en kreativ strategi, hvor man anvender nye metoder og teknologier. Personlig er jeg ganske tilfreds med Rådets fælles holdning, som er resultatet af langvarige diskussioner, og som udgør et kompromis, som Kommissionen kan benytte som grundlag for sin indsats i perioden 1996-1999. Det er naturligvis ikke et perfekt kompromis, idet Rådet ikke har medtaget visse af de forbedringer, som Parlamentet havde foreslået, og som Kommissionen havde accepteret. Men det er ikke så graverende, da det væsentligste er medtaget, og som ordføreren, fru Marinucci, rigtigt har bemærket, er teksten i kraft af den fælles holdning blevet klar og positiv. Kommissionen mener, at størstedelen af de i øvrigt ganske få ændringsforslag, der blev fremlagt her under andenbehandlingen, peger i den rigtige retning. Kommissionen accepterede faktisk de fire første allerede i november sidste år og indføjede dem i det ændrede forslag i januar. Ændringsforslag nr. 6, som fru Marinucci har fremsat, er nyt og klarlægger et efter Kommissionens mening ganske væsentligt punkt. Jeg har samme holdning som fru Marinucci med hensyn til, hvorledes man uden at have et referencegrundlag kan udvælge de mest velkvalificerede projektforslag ved en gennemskuelig anvendelse af kriterierne i forordningen. Valget af de kriterier, der skal lægges til grund i forbindelse med projektudvælgelsesproceduren, er den eneste måde, hvorpå man vil kunne undgå misforståelser i gennemførelsesfasen. Skønt jeg således kan tilslutte mig den foreslåede fremgangsmåde, må jeg gøre opmærksom på, at det ikke er muligt at inkorporere ændringsforslag nr. 6 i forordningen i betragtning af den juridiske konsekvens med hensyn til Kommissionens initiativtagende beføjelser. Jeg påtager mig derfor at udarbejde en erklæring fra Kommissionen til Rådet på grundlag af ændringsforslag nr. 6, for derigennem at gøre opmærksom på Parlamentets ønske. Jeg kan således sige, at Kommissionen accepterer princippet i ændringsforslaget, men den vil til sin tid give det en passende form. Ændringsforslag nr. 7 kan naturligvis accepteres på baggrund af den nævnte erklæring, som erstatter ændringsforslag nr. 6. Hr. formand, jeg vil indtrængende anmode Rådet om igen at se på de aspekter, som ændringsforslagene vedrører med henblik på at opnå dets principielle tilslutning hertil, eventuelt mod visse tilpasninger af redaktionel karakter. Hvad angår ændringsforslag nr. 5, må jeg til gengæld indrømme, at Kommissionen ikke anser det for at være et skridt i den rigtige retning. Ændringsforslaget vedrører en forhøjelse af LIFE-budgettet til 600 mio ecu, og jeg kan i den forbindelse kun bekræfte, at der har været en længere diskussion herom i Rådet, og gentage Kommissionens sædvanlige holdning, hvad angår form og indhold. Med hensyn til formen kan Kommissionen ikke tilslutte sig tanken om at angive et bestemt beløb i retsakten. Med hensyn til indholdet mener Kommissionen ikke, at det med de nuværende budgetmæssige perspektiver vil være muligt at gå videre end Rådets forslag om på ny at vurdere situationen i 1997. På nuværende tidspunkt er det således ikke muligt at tilslutte sig idéen om at forhøje LIFE-budgettet, selv om de 600 mio ecu må anses for at være et kompromis mellem beløbet på 800 mio ecu, der blev foreslået under førstebehandlingen, og de 450 mio ecu, som anføres i den fælles holdning, og som Rådet har besluttet at tage op til nyvurdering i 1997. Efter min mening er det væsentlige element det, at Rådet har erkendt misforholdet mellem interessen for LIFE og det disponible budget. Det viser på en måde, at Rådet deler Parlamentets opfattelse, sådan som den også er blevet udtrykt her i aften, og at Rådet så vidt muligt forsøger at forbedre situationen. Med hensyn til det ændringsforslag, der for nylig er blevet fremsat, nemlig nr. 8, som fru Schleicher har fremsat til artikel 1.5 i den fælles holdning, og som fru Schleicher argumenterede for for et øjeblik siden, vil jeg gerne anføre, at Kommissionen foretrækker den mere generelle tekst i den fælles holdning. Ifølge dennes ordlyd kan Kommissionen og medlemsstaternes eksperter selv afgøre, hvorvidt den industriteknologi, som skal modtage LIFE-støtte, er den bedste teknologi, der er til rådighed, hvad enten det drejer sig om det enkelte land eller om Fællesskabet. Kommissionen vil altså snarest fremlægge et genbehandlet forslag for Rådet med henblik på en godkendelse af 2. etape af LIFE i juni. Hvis det sker - og det tror jeg er muligt på baggrund af de forsikringer, jeg har fået fra det italienske formandskab - skyldes det efter min mening især det effektive arbejde, som Parlamentet og ordføreren, fru Marinucci, har udført, samt dets interesse for de konkrete problemer, som vi står overfor, og som vi må løse. Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted torsdag kl. 11.00 (Mødet hævet kl. 23.30)

Situácia a perspektívy poľnohospodárstva v horských oblastiach (krátke prednesenie) Predsedajúci Ďalším bodom programu je správa pána Michla Ebnera v mene Výboru pre poľnohospodárstvo a rozvoj vidieka o situácii a perspektívach poľnohospodárstva v horských oblastiach. Michl Ebner spravodajca. - (DE) Vážený pán predsedajúci, pán komisár, dámy a páni, dovoľte mi vyjadriť svoje potešenie zo skutočnosti, že pán komisár sa tiež zaoberá touto otázkou, a verím, že sa to neprejaví len v jeho krátkom ústnom prejave, ale na samotnej práci Komisie, pretože sme prirodzene povinní zabezpečiť, aby konanie Európskej komisie primerane odrážalo naše priania a myšlienky. Každý, kto sa pozrie na titul mojej správy, alebo presnejšie - správy Výboru pre poľnohospodárstvo a rozvoj vidieka, ktorý ju jednomyseľne prijal pod názvom "Správa o situácii a perspektívach poľnohospodárstva v horských oblastiach", zistí, že tvorí len časť skutočného obsahu správy. V tejto správe sa konštatuje, že je potrebné definovať politiku pre oblasti pokrývajúce polovicu celého územia niektorých členských krajín, napríklad Rakúska, Talianska a Španielska, a viac ako tretinu územia ďalších členských krajín, pre oblasti, ktoré sú domovom 19 % občanov Európskej únie. Ide o oblasti, ktoré je možné opísať ako jednoznačne znevýhodnené v mnohých aspektoch poľnohospodárstva a vidieckej kultúry a ako mimoriadne citlivé. Napríklad Alpy ovplyvňujú vplyv globálneho otepľovania oveľa závažnejšie ako nížinaté oblasti. Horské oblasti sú znevýhodnené z mnohých hľadísk v dôsledku príkrych svahov, poveternostných podmienok, erózie, výškových rozdielov, nadmorskej výšky a skalnatého terénu. Preto je pre tieto oblasti potrebná celková stratégia, nielen poľnohospodárska politika, ktorá priniesla plody a je potrebné rozvíjať ju, no nie je dostatočná na riešenie problémov ovplyvňujúcich horské oblasti. Z tohto dôvodu je potrebné zachovávať osvedčené postupy - ak však chceme zachovať poľnohospodárstvo, ktoré je pre horské oblasti životne dôležité, je potrebné kombinovať osvedčené postupy s novými a zahrnúť do tohto princípu ďalšie kľúčové faktory, najmä širokú skupinu možností trvalo udržateľného využitia prírodných zdrojov, vytváranie a realizáciu dopravných sietí (nielen fyzickej dopravy, ale aj prístupu k internetu a komunikačným sieťam), zlepšenie a rozvoj obecných a miestnych služieb, čo sťažuje v týchto oblastiach charakter rozptýleného osídlenia, a posilnenie sociálnej štruktúry. Je potrebné doplniť ďalšie prvky, napríklad výraznejšie zameranie na základné a trvalé vzdelávanie, citlivosť na biodiverzitu terénu a prispôsobenie uvedených prvkov zmenám klímy. Táto správa, ktorú prijal Výbor pre poľnohospodárstvo a rozvoj vidieka jednomyseľne, venuje týmto otázkam 13 odôvodnení a 72 odsekov. Jej cieľom je vypracovať rámcovú stratégiu na základe existujúcich prístupov podľa jednotlivých odvetví. V tejto správe sa preto Európska komisia vyzýva na vypracovanie integrovanej stratégie so širokou skupinou nástrojov v súlade so zásadou subsidiarity a národnými akčnými plánmi členských krajín. Verím, že rovnako ako dokument odsúhlasil výbor, odobrí ho aj Parlament. Chcem požiadať pána komisára, aby predložil náš prípad Komisii a pripomenul jej, že príspevok obyvateľov horských oblastí sa poskytuje v mene všetkých občanov a majú z neho primeraný úžitok. Preto by sa mal v úplnom rozsahu uznávať. Je to príspevok k životnému prostrediu a hodnote nášho kontinentu ako turistickej destinácie, príspevok, ktorý je nutné zohľadniť, pretože slúži na ochranu pred vyľudnením v oblastiach, ako napríklad Piemont, Lombardsko a niektoré časti Francúzska a Španielska. Ján Figeľ člen Komisie. - Vážený pán predsedajúci, táto správa má nespochybniteľný význam. Rád by som ubezpečil pána Ebnera, spravodajcu, o významnosti odporúčaní uvedených v správe. Chcel by som týmto vyjadriť vďaku jemu i Výboru pre poľnohospodárstvo a rozvoj vidieka za túto správu, ktorá skutočne zdôrazňuje dôležitosť poľnohospodárstva v horských oblastiach pre Európsku úniu - pán Ebner spomínal podiely území - no tiež význam poľnohospodárstva pri podieľaní sa na ochrane životného prostredia, zabezpečovaní kvalitných produktov a zachovávaní kultúrnej krajiny ako súčasti nášho európskeho dedičstva. Z toho dôvodu majú horské oblasti v rámci spoločnej poľnohospodárskej politiky osobitnú podporu. Táto podpora sa poskytuje poľnohospodárom ako náhrada za znevýhodnenie týkajúce sa prírodných podmienok. Tieto oblasti môžu navyše využiť niekoľko ďalších opatrení na rozvoj vidieka, napríklad agroenvironmentálne platby na zachovanie sezónneho presunu zvierat na iné pasienky a pastierstva, podporu kvalitných poľnohospodárskych produktov a propagáciu diverzifikácie v poľnohospodárskych podnikoch - napríklad vo forme agroturistiky. Znevýhodneným regiónom, akými sú horské oblasti, sa venujú aj nedávne návrhy Komisie, najmä hygienické kontroly. V súvislosti s postupným rušením kvót na mlieko je možné zachovať osobitnú podporu v hospodársky zraniteľných alebo environmentálne citlivých oblastiach, a to v oblasti mliekarstva, chovu hovädzieho dobytka, oviec a kôz. Správa vyzýva Komisiu, aby vypracovala globálnu stratégiu poľnohospodárstva v horských oblastiach. Všetci vieme, že v horských oblastiach existuje veľká rôznorodosť s rozdielmi v hospodárskej a sociálnej situácii. Preto by bolo veľmi náročné definovať komplexnú stratégiu Spoločenstva a podrobný akčný plán, ktoré by sa venovali všetkým týmto rozmanitým situáciám. Režimy podpory Európskej únie pre rozvoj vidieka a kohézna politika však ponúkajú primeraný a súvislý rámec, v ktorom definujú členské štáty vlastné teritoriálne priority a najvhodnejšie režimy podľa silných a slabých stránok svojich regiónov. Tento decentralizovaný prístup Európskej únie umožňuje členským štátom prispôsobiť programy podmienkam horských oblastí pri súčasnom zabezpečení strategickej súdržnosti. Vážené poslankyne a poslanci, momentálne sa nemôžem venovať všetkým návrhom uvedeným v správe, no opäť vás chcem uistiť, že Komisia podrobne preskúma závery tejto správy. Ešte raz by som chcel poďakovať pánovi Michlovi Ebnerovi, výboru i vám všetkým. Predsedajúci Rozprava sa skončila. Hlasovanie sa uskutoční zajtra. Písomné vyhlásenia (článok 142) Bernadette Bourzai písomne. - (FR) Poľnohospodárstvo v horských oblastiach je rozhodujúcim faktorom lokálneho hospodárskeho rozvoja a ochrany životného prostredia (napríklad ochrana klímy, biodiverzita, prevádzkovanie otvorených a bezpečných rekreačných a turistických oblastí). Osobitné nevýhody súvisiace s nadmorskou výškou, topografiou a klímou, ktorým čelia poľnohospodári v horských oblastiach, odôvodňujú kompenzačné platby na vyrovnanie nevýhodných prírodných podmienok a priamu podporu príjmov na vyrovnanie ich dodatočných výrobných nákladov a rastúcu úlohu spravovania ich lokality. Podľa môjho názoru sú kľúčové otázky tieto: zamedziť úplnému zastaveniu platieb pre poľnohospodárstvo v sektore chovu zvierat, keďže hrozí riziko, že to povedie k zániku pracovných miest, podporovať sektor mliekarstva, keďže zohráva ústrednú úlohu v znevýhodnených oblastiach, zvýšiť podporu usádzania mladých poľnohospodárov a podnecovať solidaritu medzi oblasťami ležiacimi po prúde a proti prúdu, pokiaľ ide o hospodárenie s vodou. Tiež sa prikláňam k definovaniu skutočnej integrovanej európskej stratégie pre horské oblasti s cieľom zabezpečiť, aby sa pri formulácii rôznych európskych politík zohľadnili osobitné prvky horských oblastí. Urszula Gacek Správa Európskeho parlamentu o situácii a perspektívach poľnohospodárstva v horských oblastiach zaväzuje Európsku komisiu predložiť do šiestich mesiacov stratégiu pre horské oblasti. Môžeme to považovať za skutočný krok k zohľadneniu týchto osobitných podmienok, v ktorých žije a pracuje 19 % všetkých občanov Európskej únie. Návrh Európskeho parlamentu týkajúci sa každodenných problémov ľudí, ktorí žijú v poľskom regióne Podhale, si zaslúži našu podporu. Doposiaľ boli usmernenia pre horské oblasti odvodené v zmysle zákona výlučne z poľnohospodárskych politík. V tejto správe sa zdôrazňuje aj potreba podpory poľnohospodárstva prostredníctvom kompenzačných platieb a podpory produktov vysokej kvality. Horské oblasti trápia však mnohé ďalšie problémy, ktoré vníma Európska únia, keďže zahŕňajú široké spektrum hospodárskych a sociálnych otázok a otázok týkajúcich sa kvality života. Preto je veľmi dobré, že sa správe uvádzajú problémy týkajúce sa prístupu k dopravným sieťam a internetu. Okrem toho by bolo potrebné podporovať komunity finančne, ale aj osobitnými riešeniami na regionálnej úrovni s cieľom zlepšiť úroveň obecných služieb. Súčasne musíme mať na pamäti význam "ľudí žijúcich v horách" pri ochrane národných tradícií, ako aj tradičného poznania prírodného prostredia. Význam trvalých sociálnych štruktúr a potreba trvalo udržateľného využívania životného prostredia si zaslúžia mimoriadnu pozornosť. V tejto súvislosti je región Podhale nepochybne najlepším príkladom vykonávania odporúčaných postupov. Ioannis Gklavakis Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, dovoľte mi zablahoželať pánovi Ebnerovi k jeho správe. Horské oblasti sú v Európskej únii výnimočne dôležité, pretože pokrývajú viac ako 50 % územia niektorých členských štátov, ktorých vidiecke obyvateľstvo je stále významnou súčasťou. Osobitná fyzická charakteristika takýchto oblastí (príkre svahy, výškové rozdiely) predstavuje pre ne nevýhodu v porovnaní s ostatnými regiónmi Európskej únie. Rozdielne podmienky na poľnohospodársku produkciu, vysoké prepravné náklady, nedostatočné dopravné a komunikačné siete a náklady na prepravu osôb a služieb ovplyvňujú hospodárske podmienky a každodenné životné podmienky občanov žijúcich v horských oblastiach. Na druhej strane, výrobcovia v týchto oblastiach sú povestní kvalitou svojich poľnohospodárskych výrobkov a skúsenosťami v udržateľnom využívaní lesov a pasienkov. Preto by bolo potrebné posilniť a využiť tieto charakteristiky na upevnenie ich konkurencieschopnosti a kultúrnej identity. Z toho dôvodu je potrebné zohľadniť osobitné prvky príslušných oblastí a pomôcť novým výzvam, rozvíjať alternatívne formy zamestnania a zachovať osídlenie. Takáto stratégia by tiež poskytla mimoriadnu starostlivosť pre zasiahnuté oblasti, napríklad horské oblasti spustošené požiarmi. Rumiana Jeleva písomne. - Podľa môjho názoru sú ľudia v malých a izolovaných vidieckych komunitách (najmä v horských oblastiach) znevýhodnení a každodenne konfrontovaní s prekážkami a ťažkosťami. Ich potreby by sa mali nachádzať na začiatku nášho zoznamu priorít, keďže ľudia z týchto oblastí nemajú často naplnené základné životné potreby (napríklad prístup k službám). Sú pod sústavným tlakom vyplývajúcim z každodenných finančných a praktických problémov, z ktorých pramení pocit úzkosti. Vzhľadom na situáciu v krajine, v ktorej žijem - Bulharsku - zamestnávajú podľa môjho názoru myseľ väčšiny vidieckych obyvateľov najmä základné ľudské potreby. Preto často chýbajú dlhodobé stratégie rozvoja. Okrem toho je čím ďalej tým jasnejšie, že vidiecka politika stále zaostáva a nezodpovedá skutočnosti vo vidieckych oblastiach. Stratégie a opatrenia určené na regionálny a vidiecky rozvoj by mali byť decentralizované tak, aby sa prispôsobili lokálnym podmienkam. Preto je potrebné rozvíjať konkrétne, flexibilné individuálne regionálne a lokálne programy zamestnaneckých a sociálnych výhod. Mali by sme sa teda zamerať na rozvoj ľudských zdrojov a budovanie kapacít s osobitným dôrazom na mládež, ženy a menšiny a súčasne na rozvoj racionálnejších politík v malých a odľahlých obciach pri zohľadnení existujúcich prírodných a ľudských zdrojov, ako aj životných potrieb ľudí. Sepp Kusstatscher písomne. - (DE) Táto správa obsahuje všetky možné prvky; je ozajstnou mozaikou pripomínajúcou dôsledok rýchlej a plodnej rozpravy o poľnohospodárstve a horských oblastiach. Môžeme ju považovať za výpočet želaní a požiadaviek vyjadrený prázdnymi slovami a frázami, opakovaním a rozpormi, a nie je možné súhlasiť s ňou, ani keby sme v nej našli niečo, čo poteší nás všetkých. Najväčší rozpor nájdeme medzi environmentálnym a sociálnym predstieraním a bezohľadnou politikou, ktorú každodenne uskutočňuje pán Michl Ebner a jeho strana. Podstatou každej životaschopnej európskej poľnohospodárskej politiky musí byť skutočne trvalo udržateľný prístup k poľnohospodárstvu a potravinárskej výrobe. Každý, kto naruší vodu, pôdu a biodiverzitu, musí niesť dôsledky podľa zásady "znečisťovateľ platí". Je potrebné podporovať formu poľnohospodárstva, ktorá bude skutočne chrániť klímu a vyžadovať širokú ponuku zdravých spotrebiteľských výrobkov na trhu. Je nutné preniesť organické poľnohospodárstvo z pozadia do popredia pozornosti. Skupina zelených nebude podporovať politiku ďalšieho delenia kľúčových hráčov na globálnom trhu. Chceme posilniť lokálne a regionálne potravinárske trhy, aby sa zabezpečila pre poľnohospodárov možnosť dosiahnutia slušného príjmu a garantovali čerstvé a zdravé potraviny pre spotrebiteľov. Táto forma riadenia je tiež najlepším spôsobom ochrany poľnohospodárskej pôdy a životného prostredia. Véronique Mathieu písomne. - (FR) V správe pána Ebnera o situácii a perspektívach poľnohospodárstva v horských oblastiach sa kladie dôraz na aspekty a potreby týchto regiónov, ktoré predstavujú 40 % územia Európy. Tieto oblasti čelia náročným prírodným podmienkam, čo sťažuje produkciu a obmedzuje prístup. Preto si zaslúžia mimoriadnu pozornosť. Z toho dôvodu vyzývam Komisiu, aby zostavila globálny plán založený na pokračovaní uskutočňovania opatrení, ktoré sa doposiaľ vykonali, a ich súčasnej vzájomnej integrácii s cieľom zefektívnenia týchto opatrení. To by znamenalo pokračovanie systému poskytovania kompenzačných platieb na vyrovnanie nevýhodných prírodných podmienok, finančnej podpory mladým poľnohospodárom a prikladanie mimoriadnemu významu odvetviu mliekarstva. Je potrebné zachovať aktivitu človeka v horských oblastiach definovaných programom "Natura 2000". Napokon je potrebné klásť dôraz na úlohu poľovníctva a rybolovu pri zachovávaní krajiny. Stratégia tohto charakteru umožní týmto oblastiam zdolať náročné úlohy spojené s konkurencieschopnosťou a trvalo udržateľným rozvojom, keďže nie sú len potenciálnym zdrojom hospodárskeho rastu, ale súčasne i strážcami tradícií kvalitnej produkcie a podieľania sa na zachovaní našich krajín. Cătălin-Ioan Nechifor , písomne. - (RO) Horské oblasti tvoria väčšinu územia Európskej únie a čo viac, v týchto oblastiach sa v porovnaní s inými regiónmi v 27 členských štátoch zachováva oveľa lepšie tradícia, kultúra a jazyk. Národné vlády, žiaľ, nerealizujú integrované stratégie regionálneho rozvoja a existujú podstatné medzery, ktoré pomaly, ale isto vedú k vyľudneniu týchto oblastí. Vychádzajúc z hesla Únie "jednotní v rozmanitosti" vítam rozhodnutie Parlamentu vyzvať Komisiu na zostavenie integrovanej stratégie trvalo udržateľného rozvoja a využívania zdrojov v horských oblastiach. Tak bude možné poskytnúť Európskym občanom, ktorí sa rozhodnú žiť v náročnejších podmienkach horských oblastí, rovnaké príležitosti. Vzhľadom na súčasné diskusie a rušenie platieb v horských oblastiach verím, že je našou povinnosťou, ako poslancov Parlamentu, lobovať za pokračovanie finančnej podpory horským oblastiam. Horské oblasti sa stanú chránenými oblasťami, schopnými zabezpečiť vlastný trvalo udržateľný rozvoj a pôsobiť ako oáza pre európskych a iných zahraničných turistov. Rareş-Lucian Niculescu písomne. - (RO) Zastupujem Rumunsko, krajinu, ktorej viac ako tretinu územia tvoria hory. Obyvatelia horských oblastí sú znevýhodnení v porovnaní s ostatnými ľuďmi, ktorí žijú vo vidieckych oblastiach. Návrhy uvedené v správe pána Ebnera vítam a som pevne presvedčený o tom, že ucelená stratégia Európskej únie zameraná na horské oblasti, ktorá je nevyhnutná a naliehavo potrebná, by výrazne prispela k zlepšeniu životných podmienok v týchto oblastiach. Súčasne by som rád zdôraznil, že rovnako naliehavo sú potrebné prepracovanejšie právne normy, pokiaľ ide o financovanie vidieckeho rozvoja Spoločenstvom. Napríklad rumunské štátne orgány spustili niekoľko projektov financovaných z Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka (EPFRV), ktoré podporujú malé podniky a cestovný ruch. Na zlepšenie podmienok v horských oblastiach sú veľmi významné malé podniky a penzióny. Pokyny pre žiadateľov o tieto nástroje vrátane kompletných podkladov boli zverejnené deň pred začatím zasadnutia, napriek tomu, že boli vypracované v auguste. Ide o jasné porušenie zásady poskytovania regulárnych a transparentných informácií potenciálnym príjemcom príspevkov. Verím, že v právnych predpisoch Európskej únie sa zabezpečí zamedzenie vzniku takýchto situácií, v dôsledku ktorých je úsilie Európskej únie poskytovať finančnú pomoc zbytočné. Zita Pleštinská Horské regióny umožňujú kvalitnú poľnohospodársku produkciu, väčšiu rozmanitosť poľnohospodárskych produktov na európskom trhu, preto je potrebné lepšie koordinovať rozvoj vidieka a štrukturálnej pomoci. V horských regiónoch je potrebné rozvíjať trvalo udržateľné, modernizované a multifunkčné poľnohospodárstvo. Využívanie biomasy a agroturistika umožnia zvýšenie príjmov miestneho obyvateľstva. Zachovanie určitých rastlinných a živočíšnych druhov, ochrana tradícií a hlavne cestovný ruch pomôžu v boji proti zmene klímy prostredníctvom ochrany biodiverzity a zachytávaním CO2 trvalými trávnatými plochami a lesným porastom. Trvalo udržateľné využívanie lesov umožní vyrábať energiu z drevného odpadu. Vážení kolegovia, dovoľte mi, aby som zdôraznila dôležitosť otázky hospodárenia s vodou v horských regiónoch. Je potrebné, aby Komisia povzbudzovala miestne a regionálne orgány k rozvoju všestrannej solidarity medzi oblasťami v horných a dolných úsekoch povodí a aby primeranými finančnými prostriedkami podporovala udržateľné využívanie vodných zdrojov v týchto regiónoch. Tieto regióny sú osobitne ohrozené dôsledkami zmeny klímy, preto je potrebné presadzovať bezodkladné vykonávanie opatrení na ochranu pred živelnými pohromami v týchto regiónoch, predovšetkým pred lesnými požiarmi. Som presvedčená, že horské oblasti potrebujú nové nástroje na ochranu územia pred povodňami s dôrazom na protipovodňovú prevenciu, pričom poľnohospodári a lesníci by mohli protipovodňové opatrenia zabezpečovať prostredníctvom priamych platieb na plochu, ktoré dostávajú v rámci spoločnej poľnohospodárskej politiky. Theodor Dumitru Stolojan písomne. - (RO) S potešením sme privítali správu pána Ebnera. Horské oblasti predstavujú 33 % celkového územia Rumunska. Rovnako ako v ostatných európskych krajinách, aj v Rumunsku hrozí vyľudnenie horských oblastí a vytrácanie sa konkrétnych hospodárskych aktivít. Na zabezpečenie trvalo udržateľného rozvoja v horských oblastiach je potrebná integrovaná európska stratégia. Mimoriadny dôraz kladieme na podporu poľnohospodárstva, ekologických produktov, agroturistiky a prístupu ku komunikačným prostriedkom v horských oblastiach. Súčasne presadzujeme názor, že na oživenie hospodárskeho potenciálu danej oblasti je potrebné podporovať mladé rodiny v zakladaní agroturistických fariem. Dushana Zdravkova písomne. - (BG) Ako zástupkyňa členského štátu s výraznými problémami v oblasti poľnohospodárstva, najmä pokiaľ ide o horské poľnohospodárstvo, by som chcela vyjadriť svoju podporu správe pána Ebnera o situácii a perspektívach poľnohospodárstva v takýchto oblastiach. Táto správa má pre nás mimoriadny význam. V súlade s tým, čo sa zdôrazňuje v správe, v Bulharsku hrozí riziko vyľudnenia a ochudobnenia spoločenského života miestnych spoločenstiev, ktoré dokonca čelia aj hrozbe ukončenia poľnohospodárskej činnosti. Na takéto oblasti je takmer nemožné aplikovať bežnú politiku podpory fariem (napríklad požiadavka minimálneho počtu zvierat). Preto je potrebné poskytnúť osobitnú finančnú pomoc výrobcom mlieka a prijať ďalšie konkrétne finančné opatrenia, ktoré by sa mali prijať pri realizácii návrhov obsiahnutých v tejto správe. Len tak je možné zachovať spolu s ľudskými zdrojmi aj živočíšne genetické zdroje a jedinečnosť týchto oblastí ako takých, vzhľadom na ich mimoriadny význam pre konkrétne členské štáty a celú Európsku úniu. Týmito opatreniami sa posilnia aj ďalšie odvetvové politiky, politika v oblasti ochrany životného prostredia, cestovný ruch, malé a stredné podniky a vzdelávanie. Preto trvám na tom, aby sa stanovili spoločné pravidlá pre programy priamej pomoci v rámci spoločnej poľnohospodárskej politiky a pre zriaďovanie programov osobitnej pomoci pre horské oblasti.

Recommendation to the Council on the new EU-Russia agreement (debate) President The next item is the report by Janusz Onyskiewicz, on behalf of the Committee on Foreign Affairs, on the new EU-Russia agreement. Janusz Onyszkiewicz Mr President, this report describes the relationship between the European Union and Russia as being of key significance for the Union's economic and political interests. It emphasises the role that Russia can and should play in the international arena, notably in our immediate neighbourhood, where it can contribute to the economic and political stability of the region. In addition, however, the report draws attention to Russia's disproportionately strong reaction to Georgia's armed intervention in South Ossetia and to the large-scale and unprovoked action by Russian forces in Abkhazia. The report highlights the need for meaningful dialogue on security matters. This should be a dialogue based on respect for international law and the territorial integrity of states. The report points out too that events in the Caucasus and recognition of the independence of both enclaves, Ossetia and Abkhazia, cast doubt over whether Russia really is ready and able to build a common area of security in Europe together with the European Union. The report suggests that talks on full compliance by Russia with the commitments and agreements that ended the Georgian conflict should be brought to a conclusion prior to the adoption of any negotiated agreement. That would involve agreement on the status of Abkhazia and South Ossetia. The report also calls for Russia to enter into firm commitments not to use force against its neighbours. In addition, the report points out that recent events involving Russia's attack on Georgia's territorial integrity endanger the relationship between the European Union and Russia, as does Russia's part in the gas supply crisis. The report indicates the advisability of replacing the current agreement with a new and broader one. Such an agreement should cover all aspects of our cooperation and should be legally binding. It should also contain clear dispute resolution procedures. Energy security is also covered by the report. The inclusion in a negotiated agreement of the fundamental provisions of the treaty concerning energy and the transit protocol is dealt with as well. The reference is made despite the fact that this treaty is currently legally binding, and legally binding on Russia, although Russia can withdraw from it. The report points to the great latent potential of possible reciprocal economic arrangements based on an equal partnership between both sides. Such arrangements could lead to mutually beneficial interdependence. According to the report, it is extremely important for Member States and the European Union as a whole to speak with one voice, especially regarding relations with Russia. It is also essential that, as they are required to do pursuant to the various European Union treaties, Member States should consult each other well in advance of any bilateral initiatives with Russia. This is particularly essential in cases that could have repercussions for other European Union countries or for the European Union as a whole. In the report, much attention is paid to human rights and freedoms in Russia. It is pointed out that as a Member of the Council of Europe, Russia is bound to comply with the principles on which the Council is founded. It is stated that compliance with those principles is vital to the success of negotiations on cooperation between the European Union and Russia. It is deemed regrettable that Russia is averse to the introduction of effective measures to ensure that the many cases in which the Russian authorities have violated human rights and been condemned by the European Court of Justice will not be repeated. It is worth drawing attention to one of the many recommendations contained in the report, namely that the European Union should continue to support Russia's bid for membership of the World Trade Organization. It is considered very important for Russia to abide by the commitments of membership before formally being granted membership. In particular, this involves Russia putting an end to the process of abandoning practices that have already been introduced. In this context it is worth recalling the great importance attached to the effective protection of intellectual, commercial and industrial property. The report contains recommendations relating to human rights, freedom of the media, independence of the judiciary and the gradual narrowing of the permitted scope of action for NGOs in Russia. It also covers a range of economic issues, such as maritime traffic in the Baltic Sea and along Russia's northern coast, air traffic over Siberia and reciprocal arrangements for possible unrestricted investment. Alexandr Vondra President-in-Office of the Council. - Mr President, I would like to thank Parliament for giving us the opportunity to address, during this session, the issue of the relationship with Russia. As you certainly know, the Council discussed the relationship with Russia in depth some time ago, when we established the grounds and the rationale for the new EU-Russia agreement, and thus we consider it important that the negotiations for the new agreement are back on track. After all, Russia is our biggest neighbour, one of our key partners and an indispensable player on the international scene. Nowadays, when the economic crisis is hitting both of us equally hard, it is clear that confrontations will make neither of us any stronger. Constructive, rational and mutually beneficial cooperation and fulfilment of international commitments by Russia, on the other hand, certainly could. Moreover, a dialogue and a constructive engagement are important means of defending our interests and promoting our values vis-à-vis Russia. This, in a nutshell, provided the main impetus for our decision to resume the negotiations on the new EU-Russia agreement, despite what happened in Georgia last August. The crisis and its implications continue, certainly, to overshadow our relations. The negotiations in no way legitimise Russia's conduct in Georgia, including in the territories of Abkhazia and South Ossetia, and the EU has its red lines clearly set in this respect. Our support for the territorial integrity of Georgia is clearly one of them. We continue to expect Russia to behave responsibly and to honour all its commitments. This in particular means that we will pay special attention to our common neighbourhood with Russia throughout the entire negotiation process. The crisis in Georgia has demonstrated how unresolved conflicts can remain volatile even after many years, and that military action is not a solution. We have to remind Russia that it has much to gain from behaving constructively towards its neighbours, and that it has much to lose if it continues on the path of confrontation. Russia has, after all, already proved that it knows how to behave towards central European neighbours that are now part of both the EU and NATO. We will continue to insist that Russia must abide by its international commitments and respect the territorial integrity and sovereignty of Georgia and other eastern European countries that make up its common neighbourhood with the EU. Full cooperation will also be expected from Russia as much as from Georgia at the Geneva talks. I do not intend to set out in detail the current state of negotiations with Russia on the new agreement. The Commission as the negotiator for the agreement will certainly be in a better position to update you on the process. I should also recall that we are only at the beginning of the process, which could take some time. We should not be discouraged if it only moves slowly at first. I am sure, however, that by the end of our Presidency we will have greater clarity on what both sides want the new agreement to cover. We are grateful to Janusz Onyszkiewicz for his report and the recommendations made in it. In general we share many of your concerns as well as objectives. I would now like to make a few remarks on the external security part of the new agreement, where the Presidency also plays a role in the negotiations. It is of the utmost importance that the new agreement should contain provision to ensure effective dialogue and cooperation with Russia, and should be based on common values, compliance with the existing international commitments, the rule of law and respect for democracy, human rights and fundamental freedoms. This is particularly important in relation to our common neighbourhood. Indeed, it is essential if we are to see a solution to long-standing conflicts. Conflict prevention is also an important objective. It needs to be pursued through both political dialogue and joint initiatives. There is already some movement with Russia on the scope of the political dialogue and external security part of the new agreement. But of course the devil is in the detail. The most interesting and challenging part of the negotiations is now beginning, as we begin to discuss concrete text proposals. Given that negotiations are ongoing, it would not be appropriate to give you the details here. I can, however, assure you that we will seek to obtain substantial provisions on strengthening dialogue on the international scene, on the fight against terrorism, on arms control, disarmament and non-proliferation, on human rights, democracy and the rule of law, on crisis management and on civil protection. It was agreed at the EU-Russia summit in Khanty-Mansiysk that our shared aim was to conclude a strategic agreement that will provide a comprehensive framework for EU-Russia relations for the foreseeable future and help to develop the potential of our relationship. This remains our objective and one that the Presidency, as well as the successive Presidencies, will continue to work towards. We stand ready to keep this Parliament informed of the progress and are grateful for the input which you have provided, in particular through the text of your resolution. Benita Ferrero-Waldner Member of the Commission. - (DE) Mr President, honourable Members, I would like to start by thanking Mr Onyszkiewicz most warmly for this valuable report. We have consistently emphasised that we value Parliament's opinion, and I am of course happy to provide you with further information on the course of the negotiations. Mr President, Russia is and will remain an important partner for us. Our shared interests are complex and overlapping, from economic contacts to, for example, our shared work as partners in the Middle East Quartet or, like yesterday, in Afghanistan and Pakistan. Of course, as we are all aware, we also have major differences of opinion, regarding the territorial integrity of Georgia, for example. Time and again tensions have arisen over the strengthening of our role in the neighbourhood we share with Russia. In this context, it is often wrongly asserted that we are dependent on our large neighbour. When it comes to trade and energy, we are, rather, mutually dependent or, to put it another way, we have each become an indispensible partner for the other. These, then, are times in which our relations with Russia are hugely important, and in which a unified, visionary EU strategy is absolutely vital. Tomorrow, President Obama will meet President Medvedev for the first time, in order to press the reset button, so to speak, for the USA's relationship with Russia. This new approach is certainly to be welcomed, but we must not start again from scratch. We do not need to reset our relations; instead we should constantly fine tune them. This is right at the top of our list of priorities. As the Commission noted in its communication of 5 November, the complex and extensive nature of our relations and the many areas in which we are mutually dependent mean that we need to engage consistently with Russia, and I would also say that we need to be sober and results-orientated. The negotiations over a new agreement are without doubt the best way of putting forward a unified EU position that defends our interests, with the aim of reaching an agreement on the most important areas. As I am talking to you right now, the fourth round of negotiations is underway in Moscow. We have now agreed on a general structure for the agreement that should form a legally binding basis for all aspects of our relations in the foreseeable future. At the same time, however, we have not set any artificial deadlines for the negotiations: in my opinion, we should take as much time as is needed to achieve a satisfactory result, because the current agreement will remain in force until that point, and there is therefore no desperate need to proceed with great urgency. We do not therefore need to wait for the new agreement before we can deal with current issues. So far, issues of politics, justice and security have been discussed, such that there is now a better understanding of our respective positions; we have now started to discuss economic issues. It should, in any event, come as no surprise to us that the two sides have very different approaches in some areas. While Russia has big ambitions for cooperation on foreign and security policy, for example, it is currently less ambitious when it comes to economic matters. Naturally, it is in our interest, in the EU, for our trade and economic relations to include legally binding, enforceable provisions, in order to make sure that Russia accepts a system based on clear rules. This applies in particular to the topic of energy, where we are striving for acceptance of the principles of the Energy Charter, the main ones being transparency, mutuality and non-discrimination. The gas crisis at the beginning of the year has dented confidence in the reliability of our energy relations, and this must be rectified. We are therefore trying, in parallel to the negotiations, to significantly strengthen the early warning system, which lays down provisions on monitoring and observation in the event of crisis, in order to avoid conflict and facilitate resolution. The agreement that we are negotiating should, of course, also be based on respect for human rights and democracy, and we believe this should be an essential component. When it comes down to it, Russia and the EU have, as Mr Vondra said, entered into the same commitments in the UN, the Organization for Security and Cooperation in Europe (OSCE) and the Council of Europe. Our treaty should emphasise respect for these shared commitments and interests. Obviously, it cannot resolve the conflicts in Europe all on its own, but it should provide a framework for conflict resolution. In parallel to our negotiations, we will continue our efforts in existing forums, in the Geneva talks for Georgia, in the 5+2 format for Transnistria and in the Minsk process for Nagorno-Karabakh. Justice and internal affairs are, as I said, of relevance to both parties in the negotiations, and they are areas where I see significant potential for mutually beneficial cooperation, particularly in the fight against organised crime and also in improving conditions for bona fide travellers. However, the possibility of abolishing the visa requirement, as Russia has called for, will only be a realistic prospect in conjunction with further improvements in other areas. For example, it would make it easier for us to cooperate effectively in general terms if Russia implemented higher data protection standards; research, education and culture also provide numerous opportunities for cooperation in the interests of our citizens, and should be taken into consideration in the new agreement. The report we are debating today obviously includes many other proposals on which I have no time to comment right now, but they will of course come up in the debate. I would like to emphasise once again that I especially welcome the line that Mr Onyszkiewicz has taken in the report before us and in the proposed draft resolution. If further information is required following today's debate, I will of course be delighted to give the Committee on Foreign Affairs, for example, a full briefing at any time, as I did last year. To conclude, I would like to stress that it is an important concern to me that the negotiations should progress successfully, and they have my full support. A good treaty will, I hope, place EU-Russia relations on a solid and predictable footing for the foreseeable future, and thus make an important contribution to the stability and security of our continent. Cristina Gutiérrez-Cortines Mr President, it is clear to us and to Europe, to the Committee on Industry, Research and Energy and to us in Europe, that energy has become a foreign policy tool, an element of change that is capable of sparking conflicts or uniting us, and this is precisely the subject that concerns us today. Traditionally, Europe has been united with Russia. Our history shows that in its development Belarus was clearly influenced by the West, and Russian tradition, in terms of religion, all forms of education and most value systems, has followed a European way of thinking that has enriched Russia. Our culture has also been enhanced by the tradition of scientists from Russia, great mathematicians from Kazan and other corners, and the same is true of its literature. I believe we should think of the tensions of the socialist era as an intermission that should be remembered, but they do not constitute a constant factor. Our constant experience with Russia has been one of unity; that is why I say that in the area of energy, where Europe has deficiencies, we must let Russia know that our friendship should continue, but with clear rules, as gentlemen always had and as we have always had, but now in the form of written rules. We cannot live in continuous uncertainty as to whether our citizens' supply may be cut off once again, and Russia must also recognise that it cannot use energy as a tool to avoid having to recognise the sovereignty of neighbouring States. The situation at present is one of people who have achieved independence and who are fully exercising democracy, over whom we should keep watch and over whom Russia has a duty to keep watch, just as it has a duty to provide a clear set of rules for energy exchange and unity through energy. Josef Zieleniec on behalf of the PPE-DE Group. - (CS) Mr President, I would like to thank Mr Onyszkiewicz for producing this important, well-written and balanced report. As the shadow rapporteur of the Group of the European People's Party (Christian Democrats) and European Democrats, I am delighted that the report also reflects our main priorities on Russia, such as pragmatic cooperation based on a healthy market environment, an emphasis on human rights, a functioning legal state and democracy, all of which are fundamental social values for the EU, as well as an emphasis on respect for the sovereignty of all neighbouring states and for the unity of the EU. The new agreement under negotiation must include all aspects of cooperation, be legally binding, and reflect the quality of our relations with Russia. However, if the discussions are to reflect our positions and our values we must not forget the role played by Russia in the war in Georgia last year or in the January gas crisis. We cannot permit the creation of new spheres of influence in Europe. We cannot accept the status quo, or rather the fait accompli in the Caucasus. Hence the requirement for unambiguous guarantees that Russia will not use force against any of its neighbours and that it will deal with disputes in our shared neighbourhood together with the EU. In our view it is entirely natural to invite Russia to take the first direct confidence building step. Many fellow members today rightly emphasise the need for EU unity in relation to Russia. However, we can only achieve a genuinely unified position gradually, hence my proposal to set up a consultation mechanism within a Council framework enabling the Member States to consult each other, well in advance of all bilateral issues involving Russia that have an impact on another Member State or on the EU as a whole. Only in this way will we arrive at a genuinely unified position towards Russia and only like this will we fully exploit our greatest advantage in relation to Russia, which is our own unity. Csaba Sándor Tabajdi on behalf of the PSE Group. - (HU) The Socialist Group in the European Parliament considers Russia a key strategic partner. The European Union and Russia depend on each other, as Commissioner Ferrero-Waldner has also confirmed. I would like to mention that as far as gas supply is concerned, we depend on each other, because Russia would not be able to sell their gas to anyone else. We should be clear about this. It is very important that a new Partnership and Cooperation Agreement be worked out and concluded. This report should have served that purpose, but it does not. The Onyszkiewicz report, which has been adopted in the Committee on Foreign Affairs and the tone of which is at times explicitly rude, may cause serious damage to the network of relations between the EU and Russia. The Socialist Group agrees that Parliament should express its rightful criticisms of Russia. The Socialist Group firmly condemns violations of human rights. We demand that democratic rights and fundamental values be respected. We call upon Russia to respect the principle of the independence of the written and electronic media. We call on the Russian Government to take every possible measure to investigate the attacks and murders perpetrated against journalists. The Russian law on NGOs endangers the independent operation of these organisations. The Socialist Group views with concern the way in which the most recent Russian Duma elections and presidential elections were conducted. We are critical of the Russian side in the gas dispute between Russia and Ukraine, and in the conflict between those two countries. At the same time, it is nevertheless our conviction that Parliament's recommendations must serve the improvement of EU-Russia relations and the elaboration of a new strategic partnership. This report does not serve that purpose. It was for this reason that we voted against it in the Committee on Foreign Affairs. The Group of the European People's Party (Christian Democrats) and European Democrats and the Group of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe are going against the thinking expressed by the Commission. They run up against the new United States policy, if they consider that the Obama administration, in particular through the statements of Vice-President Joe Biden, has changed its style, then the European Union will fall behind the new American policy, although this would not be in our interest. So our concern is not with the criticism, but with the style. It is not didacticism that is needed, but justified criticism. It is not for the European Union to be the schoolmaster and give lessons to Russia. Therefore, the Socialist Group will only find this draft report acceptable if all six proposed amendments which we submitted are approved by Parliament; otherwise this will simply be a counterproductive report that does not serve the strategic partnership between EU and Russia. However, it is in the European Union's interest to develop a successful Russia-EU cooperation. Graham Watson on behalf of the ALDE Group. - Mr President, foreign affairs demands diplomacy and principle, and this report on a new EU-Russia agreement provides both. My group commends its content and congratulates Janusz Onyszkiewicz on his work. History teaches us that nothing riles the Russians more than turning our backs to them, so it is in the interests of both Russia and the European Union to communicate, cooperate and trade in ways that build trust. Equally, it is dishonest to pretend that Russia's conduct is beyond reproach. This is a country that uses energy supplies as a weapon, a country whose cavalier conduct in the Caucasus and the Baltics sets its neighbours' nerves on edge, and a country where the rule of law flexes and bends to accommodate those in favour with the Kremlin, and turns the screws on those who are not, as today's new trial against Mikhail Khodorkovsky confirms. Elections, as we know, are no exception. Physical abuse, the intimidation of human rights advocates, the murder of independent journalists - Mr Tabajdi, these are the realities of Russia today. (Applause) We are saddened that some Members have set their sights on watering down criticism of Russia's human rights record. I am surprised at the insistence of some on defining the new agreement as strategic, simply because Moscow wants it. Yes, we should build bridges, but we must not be uncritical of things that are unspeakable. There are three reasons to explain why some are prone to pander to Mr Putin. First, there are those who once sympathised with the Soviets and whose sentimental attachment to the Kremlin continues. Second, there are those who think that Russia is somehow different from other countries and the same standards cannot apply and, third, there are those who think that Russia is just too scary to scorn. None of these arguments holds water. Europe's hard Left has a history of wilful ignorance about human rights in the Soviet era. It is not only morally wrong, but politically muddle-headed for them to make excuses for Russia now that she is moving towards the authoritarian right. Moreover, human rights are universal and indivisible, or they mean nothing; so the Union should have the confidence to defend our values within our borders and outwith them. Lastly, Europe today has a population three and a half times the size of Russia's. We have military spending that is ten times bigger, and an economy fifteen times the size. We have no reason to cower from the Kremlin, and every reason to stand up for our values. We therefore support a new agreement, but let Europe enter that relationship united, strong and with its eyes open. Adam Bielan Mr President, the Kremlin is using energy supplies as a political instrument in conjunction with the principle of 'divide and rule' in order to corrupt Europe country by country, from Cyprus to the Netherlands. This approach is proving remarkably successful. By contrast, the European Union remained surprisingly passive during the attack on sovereign Georgia. The EU's leaders were conspicuous by their absence. Mr Solana and Commissioner Ferrero-Waldner were nowhere to be seen. Meanwhile, Mr Sarkozy, the President of France, was thoroughly humiliated as the Russians totally ignored the peace agreement he had negotiated. It follows that Europe's weakness in its relations with Russia is caused by its own naivety and short-sightedness. Austrian, German and Italian energy firms are doing business with the Kremlin on a bilateral basis. This leads directly to political pressure by Moscow on individual Member States. Germany is building a gas pipeline along the floor of the Baltic Sea in order to avoid Poland, yet Russia has cut energy supplies to Lithuania, the Czech Republic and other EU countries on more than one occasion. If Nord Stream is implemented, the same fate may befall my country, Poland. The EU's policy towards Russia must be based on the principles of unity and solidarity. This is why, if we want our relations with Russia to be effective, it is absolutely essential to consult other Member States that might potentially be affected before entering into bilateral agreements with the Kremlin. Marie Anne Isler Béguin Mr President, I would like also to thank the rapporteur for accepting our amendments and putting the issue of human rights at the centre of negotiations with Russia. I would ask the Council and the Commission not to give way in this area, just as I would ask the rapporteur to support our other amendments on respect for the rights of minorities and of Chechnya, which have been somewhat forgotten in the report. We also support the critical attitude towards Russia because, even if Russia is now giving some positive signals, notably with regard to its willingness to conclude an international agreement on the reduction of nuclear arsenals, which are no doubt too costly in this time of crisis, it still remains completely uncompromising on other issues, particularly regarding its neighbourhood policy, reproaching the European Union for interfering in its sphere of influence. I would remind you that recently in Brussels Mr Lavrov criticised the Eastern partnership that we set up at the spring summit, just as Mr Putin reacted negatively to the gas agreement between the European Union and Ukraine. As you know - and as everyone has stated - the issue of Georgia remains more topical than ever and still remains a bone of contention between us and Russia, which constantly uses its right of veto to prevent any deployment of international peacekeeping forces and even access for our civilian observers to the territories that it occupies and controls. It is therefore in breach of the six points of the agreement that the EU concluded with Russia on 12 August, and fails to stop the daily acts of violence along the Abkhazia-Ossetia administrative border. Furthermore, no one is fooled by the Member States' dependence, as has been mentioned, on Russia for energy or by the political price that we have to pay. Finally, Mr President, faced with a global crisis that spares no one, including Russia, I would like unexpected solutions to emerge and to predispose Russia to accept a constructive partnership, and the EU to carry more weight as a united partner. Vladimír Remek Mr President, ladies and gentlemen, we are discussing our recommendations to the Council for the new agreement with Russia. However, the text of the report does not look to me like recommendations for diplomatic negotiations. For the most part the document articulates and emphasises the need to demand, to insist, to stress, to challenge, and so on. This is a lexicon of dictation and I am very pleased not to have the role of the negotiator who is supposed to be guided by such recommendations. At the same time we acknowledge that the EU receives, aside from anything else, a quarter of its supplies of oil and natural gas from Russia. I sometimes think that we are trying to ask for secure, stable supplies of vitally important raw materials while wielding a cudgel. And what do we, the EU, bring to the negotiating table? Where is our position on human rights that we hide behind in relation to, for example, Russian-speaking minorities living within the territory of EU Member States? Where is our opinion on the reunions and actions of former members of SS units in EU countries? Or is it that we do not oppose them but rather support them, in conflict with UN findings for example? Also, how is it that the Committee on Industry, Research and Energy (ITRE) can name both countries, Ukraine and Russia, as responsible for the problems concerning natural gas supplies to the EU, but our recommendations only challenge Russia? All in all it is rather like trying to play football with only one goal. That is not, as you will surely admit, a proper game. So let us not expect any miraculous results. Personally, I therefore have a problem supporting the document in its current form. Even in the Committee on Foreign Affairs a third of the MEPs were not happy with the draft. Meanwhile, the Committee on International Trade, has taken a far more realistic approach to relations with Russia, taking into account what Europe really needs. Bastiaan Belder on behalf of the IND/DEM Group. - (NL) Mr President, there is no doubt that Russia now has its fair share of the global economic crisis. Just this morning I heard on the radio a penetrating report from St Petersburg on medicines that are unaffordable and thus unattainable for the average Russian citizen. The latest forecasts by the World Bank point to even stormier weather for the Russian economy. What are we to make of the gloomy prediction that, by the end of this year, more than 20 million Russians could fall below the subsistence level of RUB 4 600 (approximately USD 185)? Indeed, Europe and Russia both face the urgent need for resolute action to tackle the crisis. Priority, therefore, should be given to joint efforts to improve the global economic climate. Yet these require mutual confidence, something I wish to emphasise as, regrettably, the Kremlin's foreign policy stands squarely in the way of this. One example is the crisis in Moldova, which continues and is becoming even more complicated, and is not being helped by Igor Smirnov. Another example is last week's renewed imbroglio in Ukraine. In short, the lack of mutual confidence stands in the way of joint efforts. With its report, Parliament is sending this honest, clear message to the Council and the Commission for the negotiations with Moscow and, I sincerely hope, is facing Russia with its head held high. Jana Bobošíková - (CS) Ladies and gentlemen, in the draft recommendation of this Parliament to the Council concerning the new EU-Russia agreement, which we are debating today, there are perhaps only two facts than can be agreed with. The first is that Russia has enormous significance for the stability and prosperity of Europe and the world, and the second is that we must achieve a strategic partnership with Russia based on democratic values. Otherwise I must say that the text is written in the language of a victorious power from the Cold War period, contradicting all of the basic rules of diplomacy and international relations. These rules are more about compromise, politeness, equilibrium and respect for the other side at the negotiating table. They are not about dictatorial demands and harsh condemnations. The terminology and formulation of the report are reminiscent of the letter of the puffed-up sultan to the Zaporozhsky Cossacks, who then gave him an appropriate response. The inappropriate russophobia of the text is partially redeemed by the objective statement of the Committee on Industry, Research and Energy, which should become the guide to formulating a new document. In my view the current report is damaging both to the EU and to the Russian Federation and therefore to the interests of all citizens of the Euro-Asiatic area. Ladies and gentlemen, I hope that the EU-Russia summit to be held under the Czech Presidency by Czech President Václav Klaus will definitely not use this russophobic rhetoric. Not least because the Czech President does not share the mainstream EU view of the Russia-Georgia conflict. I firmly believe that in the interests of our citizens, the Council should bear in mind that Russia is and will continue to be a necessary, useful and equal partner in our geopolitical area. As has already been mentioned, a quarter of the supplies of oil and natural gas to the EU come from Russia, and half of Russian oil and natural gas goes to the EU. If nothing else then, this fact alone is a sufficient argument for trying to maintain good neighbourly relations between the EU and the Russian Federation. Ria Oomen-Ruijten (NL) Mr President, for the last two-and-a-half years, as Chairman of the Delegation for Relations with Russia, I have been occupying myself very intensively with Russia and Europe. I have not only been working on incidents but also keeping an open mind as regards the long-term strategy. Thus, I am at a loss to understand what Mr Watson, the Chairman of the Group of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe, has just said. I have not taken a one-sided view in any of these debates, nor have my fellow Members. We have discussed the many problems involving Russia. Let us not forget, however, that concluding a partnership agreement also means being partners ourselves. This entails both parties engaging in mutual consultation on difficult issues. Indeed, a partnership agreement can only come about in a spirit of mutual confidence, not if one party only sees problems. The United States has a different strategy at present. Do we really have to revert to cold sentiments, unlike the United States, which is offering openings? That is not a sensible course of action. We need a partnership agreement, a strategic partnership, as we have just one large neighbour. We are dependent on this neighbour for our energy supply, and it is dependent on us for our funds. Since we in Europe have values to defend, however, we also discuss common values and human rights with this neighbour. Discussing just the negative aspects is not a good start to the new strategy we really need towards our large neighbour. Therefore, I should like to thank the Commissioner for her response, as it contains positive elements to help us really achieve something of benefit to 500 million European citizens. Jan Marinus Wiersma (NL) Mr President, I should like to start by complimenting Mrs Oomen-Ruijten on what she has just said. I wholeheartedly agree with her arguments, and I also hope that they will influence her group tomorrow when it votes on our amendments to this report. I wish her every success in this. My group has great difficulties with this report by Mr Onyszkiewicz, which is why we voted against it in the Committee on Foreign Affairs. It is comprehensive, and rightly so; the agenda for relations between the EU and Russia is indeed extensive. It is true that the rapporteur has endeavoured to address all these fields in his report, for which I commend him. Yet the report takes the wrong tone. One cannot say that these relations are crucial, as the rapporteur does, and then just include examples of everything that is wrong, or going wrong, in Russia, without also noting the mistakes we ourselves have made in the past - over the last 20 years - in relation to the Russian Federation. Russia is not a candidate country, but rather a strategic partner that wishes to cooperate in areas of common interest. This necessitates constructive, rational behaviour, and I fully agree with Mr Vondra that this must form the basis of our approach. Contrary to the impression given, the Copenhagen criteria do not apply here. I am in favour of a pragmatic approach based on interdependence. They need us and we need them. Whether it be in the field of trade, energy cooperation, climate or nuclear non-proliferation, we can find solutions only if we work together. That is the strategic interest - we persist in using the word 'strategic' in this debate - behind the negotiations on a new agreement. We must conduct these in good faith whilst also respecting Russia's interests. Our rapporteur rightly devotes a good deal of attention to the neighbours that the European Union has in common with Russia. Here, too, the principle holds that cooperation is more productive than confrontation. We want to avoid at all costs fighting over spheres of influence. Instead, the European Union should focus on reviving a weakened Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE). Within this framework, we can then look at improving the approach to the frozen conflicts we still have in Europe, whether they be in Georgia, Azerbaijan or Moldova. Not everything is hunky-dory in EU-Russia relations, of course. The report rightly discusses this. We have condemned Russia's invasion of Georgia and continue to do so. We are concerned about authoritarian tendencies in Russia. Thus the dialogue cannot only be positive and, as a member of the Council of Europe, Russia can do better. Nevertheless, with all due respect to the rapporteur, he would do well to press the reset button. Persisting with a polarising attitude now the United States Government has chosen a different approach to Russia is counterproductive. Our problems are global, and everyone's involvement is needed to solve them. István Szent-Iványi (HU) In his inaugural address, President Medvedev stated that his most important task was to protect freedom and restore the rule of law. Unfortunately, he has yet to fulfil this promise. It is our duty to remind him of his promise, and to give more support to the independent media, civil society and the victims of human rights violations. We are striving for a pragmatic partnership with Russia, and a partnership agreement is in our interest. This can only be realistic, however, if Russia for its part demonstrates a constructive, responsible and cooperative behaviour. In January, confidence in Russia's reliability as an energy supplier was shaken. Therefore, the core element of the agreement must be energy partnership. It would help build confidence if Russia were at last to ratify the European Energy Charter and the Transit Protocol. We expect the European Union to take unified and decisive action on behalf of those Member States, which depend to a large extent on Russian energy supplies. Inese Vaidere (LV) Thank you, Mr Onyszkiewicz, for your very balanced report. Russia is a very important partner for the European Union. Joint action can have a positive effect in overcoming the economic and financial crisis. This must not, however, permit us to depart from our principles and values. We must demand that Russia restores human rights in Russia, restores freedom of the press, freedom of speech and freedom of association. We must insist that Russia's programme for supporting Russian compatriots should not be misused as an instrument for reinforcing its political influence in certain EU Member States. In order for a new agreement to be signed, Russia must fulfil its commitment on Georgia's territorial integrity. The broad agreement ought to include an energy security strategy, based on ratification of the Energy Charter. We must also demand an adequate assessment of the effect of the northern gas pipeline on the environment. Thank you. Milan Horáček (DE) Mr President, Commissioner, President-in-Office of the Council, Mr Onyszkiewicz has spoken very lucidly on the importance of human rights in cooperation with Russia, for which I thank him. I think it is particularly important to make it absolutely clear that Europe does not value economic links, that is to say gas connections, over human rights. Normal partnerships are based on two reliable parties that trust each other. Strategic partnerships run the risk of having only limited defensibility and reliability, which is why the EU has to protect itself against unreliability. As long as Russia continues to abuse human rights so seriously and fails to reach a minimum level of democracy and rule of law, as shown, for example, by the cases of Anna Politkovskaya or Mr Khodorkovsky and Mr Lebedev, we cannot have a good, normal partnership. Jiří Maštálka (CS) The report from Mr Onyszkiewicz is undoubtedly one of the most important documents to appear at the close of our electoral mandate. I must underline that I am very, very disappointed by what is in the report. One of the minor issues that I can agree with is that we all consider good relations with Russia to be a key question. The concept of the report lacks balance in my opinion and I firmly believe that in this original form it will not help improve our mutual relations. I consider it a misunderstanding, to put it politely, that the report wants to entrust consultation powers to an EU High Representative. If this were to be Mr Solana then, as far as I am concerned, the man who ten years ago unleashed the senseless so-called humanitarian bombing of Yugoslavia and who, in breach of international law, is organising the break-off of part of a sovereign state, does not have my confidence. I also see a lack of balance precisely in the fact that the report criticises Russia for its programme to support Russian citizens living abroad, while at the same time remaining silent on the position of Russian-speaking non-citizens in the EU. In my opinion the report is also deliberately silent on the so-called Pole's Card problem, which breaches international law. Francisco José Millán Mon (ES) Russia is a very important international player, a permanent member of the Security Council and the G8 and a major military power. For these simple reasons the European Union should try to establish a relationship of dialogue and cooperation with Russia. What is more, many Member States depend on Russia for energy and have significant trade with it. However, the relationship should go further and be more ambitious. Russia is a European country and member of the Council of Europe; it has made commitments in the area of human rights and democratic freedoms and should share a set of values and principles with us, including respect for international law and the sovereignty and territorial integrity of states. Nevertheless, recent events indicate a worrying trend in Russia; for example, the use of energy resources as a tool for exerting pressure, including cutting off supplies, or the Georgia crisis last summer and subsequent events. All of this has led to an erosion of trust in Russia as a European partner. We must now try to regain that trust. We want a constructive relationship with Russia as true European partners, but in order for that to happen Russia's behaviour has to change. In the European Union, for many reasons, some of which are historical, Member States have differing ideas of our relationship with Russia and, therefore, it is not easy to reach a common position. This is one of our weaknesses and one of our problems. However, together with approaches that may be called pragmatic or realistic, in this Parliament there is increasing belief in the idea that those partners, with whom we want very close links, must behave in accordance with international law and with respect for basic rights and freedoms, especially if they are partners who belong to the great European family. This Parliament was delighted with the commitment President Medvedev made to human rights and the rule of law at the start of his term of office, but his words must be backed up by actions. Ladies and gentlemen, I would like to believe that, in the future, the European Union will find in Russia a permanent, structural partner that shares our values, but today it seems clear to me that such a future is quite distant. Hannes Swoboda (DE) Madam President, I would like start by thanking Mr Vondra and Commissioner Ferrero-Waldner most warmly for their contributions, which were much more realistic and, in our view, more to the point than Mr Onyszkiewicz's report in its current form, which I find very regrettable, as I hold Mr Onyszkiewicz in very high regard on a personal level. I therefore do not entirely understand why we have a report before us that does not use this common basis - criticism on the one hand and willingness to cooperate on the other - as a denominator, as the Council and the Commission have done. Let me run through our criticisms once again, by which I mean our criticisms of Russia, just to be clear. In terms of the neighbourhood, we do not understand, and are critical of, Russia's behaviour towards Georgia, but the world has long been aware that Russia is not the only guilty part here. The only thing is that certain circles here do not want to accept that. We have to see both sides. When I look from Mrs Zourabichvili to Mrs Burjanadze, at how former allies of the President of Georgia are now in opposition to President Saakashvili and how human rights are not exactly prized very highly there either, I do ask myself why it is only Russia that is criticised, and not Georgia as well. As for the energy crisis involving Ukraine, we are now well aware, and you know this as well as we do, that Ukraine, and its internal political situation, has to bear some of the responsibility, but it is always Russia alone that is criticised. Although Mr Horáček, who now apparently wants to solve the governmental crisis in the Czech Republic, says here that we should not prioritise the energy issue over human rights, nobody is actually doing that. Tell me, specifically, do you now want us to say 'we do not want your gas until you respect human rights'? You must say openly, honestly and clearly what you want, and not just throw soundbites into the discussion. My third point relates to human rights. We are bitterly disappointed at the attitude to human rights in Russia; certainly, we find it unacceptable. We will never remain silent when human rights are being abused. As I have just said, we must address human rights abuses clearly wherever they occur, be this in Georgia, Russia, or our own Member States. This includes the rights of Russian citizens or non-citizens, some of whom, unfortunately, face problems in certain EU Member States. That goes without saying, but we must do it to the same extent everywhere; to the same extent and with the same criteria. Fourthly, I am deeply saddened that Russia - and its leadership - is not developing the kind of perspective of its own history that many of our own countries have developed. I am referring here to the debate we have already had, and to tomorrow's vote on the resolution on history. Russia's image would be hugely improved if it took a more critical approach to its own history, in other words if it depicted Stalinism not as a major national achievement, but as a crime that it needs to confront. Of course, there have also been very clear statements on our part, but we have to say, for all countries, for all totalitarian regimes, that we are not prepared to accept totalitarian regimes, and not prepared to accept a lack of engagement with history. It may therefore still be an option, if at least one or two of our side's proposed amendments are accepted, which attempt to restore the balance and to pursue precisely this dual strategy: major criticism of Russia, but also a willingness to enter into partnership with Russia. Henrik Lax (SV) Madam President, the rapporteur is quite right to say that the EU must be able to speak with one voice on important matters relating to Russia. Unfortunately, the Russian leaders now seem to view relations with third countries as a zero-sum game. Put simply, if I do not punch you on the chin, you will punch me on the chin. Deeper cooperation between the EU and Russia would actually be a win-win situation, and we need to make Russia's leaders see this. There is a risk that the severe economic crisis in Russia will further exacerbate the attitude of its leadership in relation to close cooperation with the EU. It is therefore particularly important for the EU to speak with one voice. Whenever the EU has spoken clearly and plainly, the Russian leaders have stopped in their tracks. The Georgia conflict, the gas crisis between Russia and Ukraine at the beginning of the year and the provocations surrounding the statue of the bronze soldier in Estonia all show that a united EU can cause the Russian leadership to rethink. Hanna Foltyn-Kubicka (PL) Madam President, the report we are debating contains a fairly detailed account of recent violations of human rights on the territory of the Russian Federation. These cases clearly prove that Russia disregards all the standards that apply throughout the free world. I therefore call on the Council and on the Commission to start to demand that Russia complies with the commitments it has made to respect human rights. This should be a precondition for holding further talks on an agreement. At joint meetings with the Russian side, I have often heard Members of the Russian Duma say something along the lines that no more time should be wasted on human rights and that we should move on to substantive issues, namely trade. We cannot agree to such an approach. There is nothing more important than freedom, health and life itself. These values are often overlooked in Russia, though the value of money is invariably recognised. Tunne Kelam Madam President, I would like to congratulate Mr Onyszkiewicz for his hard work and honourable results. By the way, this is the last stand by the outgoing European Parliament on relations with Russia, and the strongest message this Parliament has delivered is consistency based on our common European values. It is therefore opportune for us to remember that the basis for our relations with Russia continues to be our colleague Malmström's report of several years ago; a report whose suggestions have still not been carried out. In the mean time, we are left in a sort of limbo, repeating again and again how important relations with Russia are. That is true, but there is no need to repeat it. We need to become confident in our own strength, our own values and potential, as Graham Watson has proposed, and to live up to these values. We also have to conclude that there has been a qualitative change for the worse in Russia. Last August, Russia almost occupied a sovereign neighbouring state. It is not enough just to criticise, or regret, continuing human rights violations in Russia. The question is how to link these human rights and values to our practical behaviour. Otherwise, we will be jointly responsible, at least indirectly, for gassing human rights and democratic values in Russia in exchange for gas from Russian pipelines. Ioan Mircea Paşcu Madam President, obviously there are two schools of thought in this House when it comes to Russia, reflecting the ambivalent attitude of the Member States. In essence, it is not about Russia - because many agree that this power is inevitably a strategic partner of ours - but about how to respond to her behaviour, which does not always conform to our standards. Thus, while the first school suggests keeping Russia accountable for every departure from those standards - and obviously Mr Onyszkiewicz's report is in this category - the second school is more accommodating, motivated primarily by pragmatism. The question is, therefore, which of these two attitudes ensures better management of our common issues (economics, trade, energy, security, research and education), satisfying our interests while avoiding abdicating our own standards. Which one will have more impact on Russia's behaviour? Although I personally am sceptical about anybody's capacity to really influence Russia's behaviour one way or another, I still plead for an EU position combining pragmatism with integrity. In the end, although this report is nominally about Russia, in reality it concerns us too. Andrzej Tomasz Zapałowski (PL) Madam President, it is common knowledge that in the long term the content of all agreements with Russia turns out to be more of a wish list than a set of legally binding measures. Nonetheless, it is important to maintain our efforts to regulate our relations with Russia in the best manner possible. Clearly, this cannot be achieved on the basis of current conditions, whereby the European Union's population, numbering almost 500 million individuals, and responsible for over 20% of the world's GDP has to pander to a much weaker and less populous partner. I mention this because often the interests of particular EU Member States conflict with Europe's internal solidarity. Russia has no compunction in exploiting such situations. Of course we need to deepen our economic cooperation with Russia, but we must require our partner to abide by the same standards that are binding for all EU Member States. There can be no question of condoning violations of human rights. György Schöpflin Madam President, my congratulations to the rapporteur. I think this is an extremely important report. Russia's strategic thinking, it seems to me, is one of the most significant problems facing the European Union at this time. If we do not understand how Russia thinks about itself in the world, we shall not actually make sense of what the Kremlin says and does. There is in fact a logic to Russia's actions, but this is not the same as ours. While the EU has made the peaceful resolution of conflict the centre of its thinking, Russia has no compunction about using force, as we saw in Georgia last year. So the real key is how Russia sees power. In the European tradition, power should be supervised by democratic institutions. To Russia, power is to be concentrated in the belief that, through such concentration, power will be more effective. This is very dangerous for states that Russia sees as weak. They automatically become targets for the expansion of Russian power. The recent secretive purchase of a large shareholding in the Hungarian energy company MOL by a Russian enterprise is thus more than a mere commercial transaction; it illustrates how Russia moves into an unoccupied space. From the perspective of power, the European Union and European integration are inexplicable, meaningless processes for Russia. In Russian eyes, the transfer of sovereignty is an abomination, not a way of securing peace. So - and it is vital that we recognise this - for Russia, the European Union is the problem. Its success is a puzzle and, above all, it is an obstacle to the maximisation of Russia's power. The European Union's future success therefore depends on recognising how Russia thinks about power. Very differently from Europe. And let there be no illusions about this. Richard Howitt Madam President, last month, on behalf of Parliament, I went to the administrative borderline in Georgia, established by the South Ossetian separatists following the Russian military invasion. Looking at the checkpoint, where there was no formal communication on either side, it certainly did look like a scene from the Cold War. If we are not to move backwards, one concrete step the Russians could take is to help instigate full access for the very successful European police mission to both sides of the line so that they can properly fulfil their ceasefire monitoring duties. It would be a small but concrete step to build confidence, and I call on them to do so. I also share the view expressed by many in this Parliament that, the more European solidarity we have, the better Europe-Russia relations will be. This fact was underlined again this week by Russia's attempt to get separate, not common, agreements with EU countries on the import standards for fruit and vegetables. In this respect, I regret the speech today by the leader of the Liberal Democrats that sought to paint the Socialist position as soft on human rights. Not only will we vote to criticise Russia for breaching international election standards, for undermining freedom of expression, for the incarceration of political prisoners and for the intimidation and harassment of human rights defenders, but the speech simply demonstrates the very same point-scoring on Russia, which is itself an example of the lack of solidarity which holds us back. Russia is affected by the economic crisis - like every country - suffering from the plummeting oil price, with a one-third devaluation of the rouble and a 75% drop in their stock market. Today President Medvedev is playing a full part in the G20 meeting in London. I believe that now the time is right, when Russia does need our cooperation and may be more open to change, if only we have the determination and the unity in the European Union to pursue it. Giulietto Chiesa (IT) Madam President, ladies and gentlemen, on reading the text of this document one gets the impression that whoever wrote it seeks not an improvement but a deterioration of relations between the European Union and Russia. If that is Europe's aim then this is an excellent document; if not then it is terrible. For my part, I think it is a terrible document. How can we picture a future of new tensions with a country we recognise as indispensable as regards our own interests? Over the next 40 years we will have to rely on the traditional energy resources in which Russia is rich. Can we do otherwise? We cannot. Secondly, the manner and tone. In these pages Europe is speaking an imperial language, not the language of one who respects his interlocutor. This contradicts our neighbourhood policy, and it would not be right to use it even when dealing with a small country, much less so when dealing with a large country that demands respect, and with good reason. It is a question of realism, first and foremost. The European Parliament is, I fear, about to adopt a document written in the spirit of the Cold War - old-fashioned, pointless, damaging and counterproductive - at the very time when the new US President is opening a new dialogue with Moscow. With this approach, Europe can have no claim to leadership. I hope that the Commission will not accept these recommendations. Romana Jordan Cizelj (SL) You have raised many political problems during this debate, but I would like to draw your attention to another challenge which was not mentioned in our report. This is the area of climate change, one that has so far been tackled mostly by scientists. However, if we want to tackle it successfully, we also need to back up such action with robust and decisive political measures. This is a global challenge and a challenge which demands mutual responsibility. This is why I think that we ought to avail ourselves of every opportunity to urge Russia to assume its share of responsibility for both mitigating climate change and adapting to it. We also ought to urge Russia to take a more active part in international negotiations, as it is the eve of the Copenhagen conference. Colleagues, I would also like to remind you that taking appropriate action on climate change is a matter of ensuring human rights. Monika Beňová (SK) I will be very brief because most of what I wanted to say has been said by my colleagues from the party of the European Social Democrats. In my opinion the report lacks balance and is russophobic. I myself come from a country which lived for many years under a regime that was not easy for most people, but precisely for that reason I do not understand why sensible men and women in this noble Chamber now want to adopt a document through which we will once again be pointing the finger at someone and blaming them for something. I had assumed that this Parliament was capable of understanding the current situation in the world. I absolutely reject the idea that anyone here wants to trade natural gas and oil for the protection of human rights. The European Social Democrats wants to protect human rights and they have always protected human rights, but on the other hand we can see the obvious reality before us. Before the EU, before the US, before Russia and before the entire world. We will only be able to confront this reality with a foundation of good joint agreements. Andrzej Wielowieyski (FR) Madam President, Russia is our largest neighbour, a great country that in the last century had illusions of imperialism but also went through some terrible experiences. To emerge from such a trauma takes time and perseverance, and we too must be patient. Negotiating a new agreement will therefore be difficult and painful. The report is demanding but fair. Consistency between an effective partnership with our six neighbours in the East and good mutual cooperation with Russia constitutes the greatest challenge for European politics. Progress will depend on us genuinely reconciling our ways of life and understanding fundamental values, which must not be betrayed. Ewa Tomaszewska (PL) Madam President, the main obstacles affecting our contacts with Russia are the latter's use of gas supplies as a means of political blackmail, its threat to Georgia's independence, the genocide in Chechnya, and its failure to conduct fair trials concerning the murders of Anna Politkovskaya and Alexander Litvinenko. Unfortunately, Russia has not taken a single step forward towards establishing democracy and respect for human rights, which does not augur well for future negotiations and cooperation. We must conduct a single common policy of solidarity if we want our negotiations to prove successful. This is very important in the case of such an important neighbour of the European Union. Gerard Batten Madam President, how can Mrs Ferrero-Waldner refer to Russia as a partner and Mr Vondra seek assurances on democracy and human rights? Russia is a gangster state where troublesome political opponents, dissenters and journalists are simply murdered. The Russians even have a law that allows them to murder anyone - Russian citizen or foreign national - on foreign soil whom they deem to be a threat or a nuisance. Such a murder was carried out on my constituent Alexander Litvinenko in London in 2006 in an act of state-sponsored terrorism. His family are still waiting for justice to be done and his murderers brought to justice or trial in England. Personally I do not want the European Union to negotiate agreements with anyone on anything. But, if the Commission is serious, why did it not request the extradition of the suspects as a sign of goodwill and a precondition for opening negotiations? Alexandru Nazare (RO) The potential for solid cooperation with the Russian Federation is directly proportional to the challenges and difficulties which we have to face. Russia has chosen for some time a form of discourse and course of action which put the prospects of pragmatic collaboration second and encourage a tough approach to international relations which we cannot agree with in any shape or form. Since the conflict in Georgia, we have remained at a point where we can see differences between us in the stance we have adopted on crucial subjects. The Russian Federation believes that the presence of its troops in countries in the region is acceptable and that they even have the right to intervene when Moscow considers it necessary. Russia's involvement in unresolved conflicts even makes itself felt at the EU's border, with the impact this has on all of us Europeans. I must remind you of what I have actually proposed in my amendments. The presence of Russian troops in the separatist region of Transnistria has already affected the Republic of Moldova for almost two decades, as it makes its journey towards progress and the freedom to choose its own future. The Russian Federation must withdraw its troops from Transnistria to provide the foundation for this partnership. Alexandr Vondra President-in-Office of the Council. - Madam President, I would like to thank you all for this interesting debate. I think it is very necessary regarding our future relations with Russia, and a number of important points have been covered in the debate. I can support much of what has been said here. For those who speak of the need for engagement, I think it is clear that a new agreement is of great importance for the further development and intensification of cooperation between the EU and Russia. It is also clear that the new agreement must continue to improve on the current partnership and cooperation agreement (PCA). It has to reflect the realities of today's cooperation with Russia. Our relations now are a lot deeper and more wide-ranging than they were only a decade ago. For those who speak of energy, we must clearly state that the EU wishes to strengthen cooperation with Russia through the instruments we have - the meetings of the Energy Dialogue and the Permanent Partnership Council on Energy. There will be a meeting of the Permanent Partnership Council on Energy during this Presidency. The objective is to promote trust and transparency in EU-Russia energy relations. We cannot afford another disruption of the energy supply. We should also strengthen the early warning mechanism and make it more operative. To those who speak of human rights, I think that the application of the rule of law, an independent judiciary and full respect for human rights - including free and independent media - are necessary to promote stability and prosperity in Russia. The EU follows the human rights situation in Russia with concern and we raise - and will continue to raise - those concerns at our EU-Russia meetings. For example, the conduct of cases such as the resumption of the Khodorkovsky trial will be a kind of litmus paper for us regarding the rule of law in Russia. For those who speak of leverage, I agree very much that we have to speak with one voice when talking with Russia, and we need this kind of debate to shape the form of this one voice. Unity and solidarity are essential, and we will work very hard to achieve this. It is important that the Member States inform and consult each other as much as possible about bilateral issues with Russia which could have repercussions on other Member States and the EU as a whole. Parliament's suggestions in this regard are worth considering, although, given the existing Council structures, I am not entirely sure that the creation of a formal consultation mechanism is the most practical way forward. I strongly feel, however, that some kind of mechanism or common approach is needed to complement the existing framework of EU-Russia relations. There is definitely some room for improvement in our policy towards Russia, and unity and solidarity are indeed the key words in this context. We already have quite intensive political consultation in the Council when it comes to showing solidarity, but this is also a question of political will. I agree that we need greater trust and understanding between the EU and Russia. We need to overcome the suspicions of the past and build on the real and substantial relationship which has evolved over the years, but this is certainly a two-way process and we need two to tango. The new agreement is one way to do this. The other is through a better dialogue. Parliament has an important role to play here and I can, therefore, agree with the suggestion that the role of the Parliamentary Cooperation Committee should be strengthened under the new agreement. The parliamentary dimension - like civil society contacts - has much to offer in terms of communicating and promoting the fundamental democratic principles and values on which the EU is founded. We therefore look forward to remaining in a dialogue with you as the negotiations progress. Benita Ferrero-Waldner Member of the Commission. - Madam President, debates on Russia are never easy. Russia, on the one hand, is an important global partner, but, on the other hand, it is also a big neighbour, and there I think you have two sides that do not always easily converge. On the one hand, being a global partner, we see Russia as a real partner, as I said before. For instance, in the Middle East, in seeking a solution between Israel and Palestine and on many other of these issues. Or on Afghanistan and Pakistan, yesterday in the conference in The Hague, Russia had an important part to play; or on Iran, or on the non-proliferation issues, or on the big global issues like climate change, which was also mentioned, or now the financial and economic crisis. Everybody is being affected by that. This is true for us, but it is also true for Russia and for many other global partners. Therefore I think we have to see this very clearly, but at the same time we also have to see Russia as a great neighbour, where sometimes we do not see eye to eye in the common neighbourhood. And we have a common neighbourhood - some of you have mentioned that, be it Moldova or Nagorno-Karabakh or, of course, Georgia. There we have to make sure we come much closer to each other, but also speak frankly on the difficulties and the differences that exist. One of these issues is the 'Eastern Partnership', and we discussed the Eastern Partnership only last week in Parliament. The chief goal of the Eastern Partnership, which is concerned with six of our neighbouring countries, is to help those countries who want to come much more into line with the European Union on certain key issues like standards of governments, freer trade and others. In these activities, I think it is important that we have these countries as partners. But at the same time we have also said, on the multilateral platform, that we are, in principle, open to third countries like Russia on an ad hoc basis, as appropriate; certainly Russia is also a full member in the Black Sea Synergy, where regional matters are handled. So there is also a chance to work together in order to overcome some difficulties that exist. On the other hand, gas. With gas, we know - I said it clearly before and I will repeat it - we are interdependent; we know that. As we also know, the gas crisis has diminished the trust in our partners. It has underlined the importance of energy provisions in the coming EU-Russia and EU-Ukraine agreements, and they will be there. We must step up the work to create an internal energy market, but also increase efficiency and diversify supplies. The new agreement with Russia should therefore lay down, as we always say, legally binding reciprocal commitments. And, in parallel to the new agreement and for the short term, we are working with Russia to make the early warning mechanism more efficient, as I said before. We should also foresee monitoring and conflict prevention and resolution, and this should also involve Belarus and Ukraine. We know that Russia is a very important energy partner for us, contributing 40% of the gas we import and 20% of the gas we consume. This is, as I said before, a relationship of interdependence. Since we represent over two thirds of their export revenue - which has made a very significant contribution to Russia's economic development - it is essential that there should be no repeat of the events of last January, and therefore we are working with both the Ukrainians and the Russians to prevent that. On human rights we do not always see eye to eye. On the one hand, the EU and Russia share common international commitments, as I said, through the instruments that we have signed together at the UN, at the OECD and at the Council of Europe. These commitments reflect values and include the obligation to respect the decisions of the bodies they set up. That is particularly true for the European Court of Human Rights, but it is also evident that the EU and Russia interpret commitments differently. The European Union and Russia have chosen the path of dialogue on these issues, and this is the right way. This means that we must also listen to the concerns the Russian side expresses sometimes with regard to some developments inside the European Union including, for instance, the issue of Russian-speaking minorities. But it is also true, as the President-in-Office of the Council said, that there are clear concerns about the failure to respect human rights in the Russian Federation, and continuing cases of attacks on human rights defenders, journalists and others reflect badly on Russia. We raise these issues regularly with the high authorities: myself with Sergey Lavrov, and President Barroso with his interlocutors. We also use our twice-yearly human rights consultations to do so as well. The discussions in the bilateral meeting between President Barroso and President Medvedev on 6 February also included an exchange on human rights. President Medvedev himself suggested that these exchanges continue at the 21-22 May summit, and we shall take him up on that. For instance, the attack on human rights activist Lev Ponomarev last night is the latest reminder of how difficult the situation for human rights defenders is in Russia. But let me say that the two strands have clearly been reflected in the mandate that the Council has given the Commission to negotiate. Both are there, and this is the content of our mandate. Therefore, I think the right way is to follow up on this mandate and, as I said, we are always ready to report on the follow up of our negotiations, as we have just been doing. Janusz Onyszkiewicz Madam President, I should like to remind critics of this report that it is not a report on Russia. The purpose of this report is to suggest to the Commission which issues it should raise in bilateral talks and negotiations and which areas it should focus on in particular. That is why there was no reference to the matter of the Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE) and President Medvedev's plan in this report. Any such reference would indeed have been inappropriate. That is quite a different type of issue. It should be considered in the framework of the OSCE together with the United States, but not in the framework of bilateral relations with Russia. In addition, suggestions of this nature cannot encompass our own criticism and assessment of the state of human rights in the European Union, for instance. These issues therefore need to be tabled in talks with the Russians, and they will identify our issues in due course. That is one point I wish to make. My second point is a general one and relates to the actual nature of the talks. I should like to point out that this report avoids terms such as strategic partnership. There is a good reason for this, namely that the document adopted concerning the European Security and Defence Policy (EDSP) contains the following text in the section relating to Russia: (the Member then quoted the text in English). 'no strategic partnership is possible if the values of democracy, respect for human rights and the rule of law are not fully shared and respected; [therefore] calls on the Council to place those values at the core of the ongoing negotiations for a new Partnership and Cooperation Agreement'. (PL) The position is therefore quite clear. I believe we should remember what the purpose of this report is and what kind of message it is intended to convey to the Commission. Finally, I would say to Mrs Bobošíková that it was the Cossacks who wrote to the Sultan, not the other way around. President The debate is closed. The vote will take place tomorrow, Thursday 2 April 2009. Written statements (Rule 142) Călin Cătălin Chiriţă I welcome Janusz Onyszkiewicz's report on EU-Russia relations. I believe that the EU's relations with Moscow must be established on a pragmatic basis, avoiding any preconceptions. Firstly, proper cooperation is needed in the area of energy supply, which is of mutual interest. However, to achieve this, it is vital for us to have solidarity among EU Member States so that they can present a united front during the negotiations with Moscow on gas imports. This is the only way in which we can guarantee European citizens gas supply security at affordable prices. We have a responsibility to avoid triggering a new gas crisis. Secondly, we must cooperate with Moscow in tackling jointly problems concerning our common neighbourhood and relations with the Republic of Moldova, Ukraine, Georgia, Armenia and Azerbaijan. This approach must be based on the norms of international law, with respect for the states' integrity and sovereignty, thereby avoiding any authoritarian trends. We must make progress in settling unresolved conflicts, such as those in Transnistria, Ossetia and Abkhazia. Filip Kaczmarek Russia is an important partner for the European Union. The EU expects its partners to cooperate with it in a reliable and honest manner. Interdependence may be mutually beneficial but it does not have to be so. The opposite can also be the case, and it can prove a source of disquiet and conflict. We should do all we can to ensure that economic cooperation, security, energy security, respect for the principles of human rights and democracy become a positive and constructive feature of our relationship. Whether this actually comes about largely depends on the Russian side. Russia may opt for the West's values and standards. Nobody will force Russia to make such a choice or indeed any other. Russia has to choose for itself. One thing is very clear to me, however, and that is that Europe will not change its values at the request of Russia or any other country. We are being consistent or even stubborn, but not because acting differently would mean abandoning our values. If Europe departed from its fundamental values, it could no longer be Europe. That is why we will always recognise the territorial integrity of Georgia, for example. We are not acting in this way out of any particular affection for the people of Georgia. Our stance is based on loyalty to the principles on which our world is based. Acting to the detriment of this world would amount to suicide. The EU certainly does not want such an outcome, nor, I suspect, does Russia. Marian-Jean Marinescu It can definitely be said that the recent gas crisis and the conflict in Georgia have created new tensions in relations with the Russian Federation. Russia must stop using situations of this kind in a way which is not in keeping with international procedures and refrain from creating new spheres of influence. At the same time, the EU must make every effort necessary to reduce its energy dependency on Russia as much as possible. However, it is equally true that Russia is one of the EU's neighbours and a crucial actor in the international arena. There is major economic potential in the EU's relations with Russia, which the European Union cannot afford not to tap, especially in the current global climate. This is why we must continue to invest in dialogue and cooperation with the Russian Federation, devising a coherent strategy based on common, mutually beneficial commitments. The only way in which this cooperation can be successful is for the EU to speak with a single voice and commit to a dialogue which is subject to conditions, but at the same time constructive, based on common values, respect for human rights, fundamental freedoms and current international norms. Katrin Saks Relations between the EU and Russia suffered a great blow last year. Today, after the events that took place in Georgia, and after Russia's recognition of the enclaves of Abkhazia and South Ossetia, Russia's preparedness to build a joint security area with the European Union, and the parties' positions in matters concerning Kosovo and the common neighbourhood diverge more than ever. Continuing disputes with gas suppliers and the politicisation of energy resources do not increase trust. I am glad that my colleague Mr Onyszkiewicz's report calls on Russia to confirm obligations agreed to at international level, especially as a member of the European Council and the Organization for Security and Co-operation in Europe, and expresses to the Russian government concern for the human rights situation and the shrinking civil society in Russia. In its report, Parliament has also drawn attention to the situation of minorities living in the Russian Federation, and calls upon Russian government agencies to ensure the survival and sustainable development of the cultures and languages of the indigenous peoples living in the Russian Federation. The European Union's relations with Russia must be based on partnership and not confrontation. Our relations with Russia are indeed of decisive importance from the point of view of pragmatic cooperation, and our cooperation has to date benefited international stability. At the same time, that partnership must be based on the following values: democracy, the market economy, the promotion of human rights and freedom of speech; not only commercial interests and seeing one thing in connection with those interests, while obstinately closing one's eyes to other things. Toomas Savi in writing. - The relations between the Russian Federation and the European Union have seen several challenges in recent years. After the conflict between Russia and Georgia had unleashed in August last year, one might have felt inclined to think that good fences make good neighbours. In this case I am glad that the proverb had it wrong and the past President of the European Council Nicolas Sarkozy successfully mediated the crisis. After the fall of the Iron curtain the European Union has forged a close interdependence with the Russian Federation that ought to be used to introduce a common understanding of democracy, human rights and the rule of law, while fostering reliable economic relations. Frequent discords in recent years have distracted us from actually progressing towards that goal and the dialogue between the two entities has in fact become rather icy, taking the shape of "pragmatic cooperation." I very much support the suggestion to the Council and the Commission to continue to insist on an agreement based on a shared commitment to human rights, as stated in the report, because with no common values we are likely to end up with another unexpected crisis that calls for emergency measures. Richard Seeber in writing. - (DE) The comprehensive new partnership agreement between the European Union and Russia is, in my view, very welcome. Russia is the EU's third-largest trading partner, as well as having major strategic importance in terms of Europe's energy supply. The agreement with the Russian Federation lays the groundwork for improved cooperation between the two parties. In light of how important the EU and Russia are to each other, this agreement must not, however, remain simply an act of political will; we must also be able to ensure that it is implemented. Parliament's recommendation to the European Council primarily emphasises the importance of protecting human rights and the freedom of the media in Russia. As the intention is for us to progressively build on our relationship in economic, security policy and education policy terms, it is extremely important that all our partners respect European values. It is the only way for the partnership between Russia and the European Union to be developed to the satisfaction of both sides. Czesław Adam Siekierski Securing a new agreement between the EU and Russia is one of the main challenges facing the European Union's diplomats. The European Parliament's role is to provide active input into the nature and content of the agreement. The report provides a detailed analysis of the main aspects of the relationship between the EU and Russia. In particular, it contains an indepth study of the problems associated with our current relationship. I believe that adoption of the report will amount to a significant step forward towards a new partnership agreement between the European Union and Russia. The key elements of such an agreement should be the subject of detailed consultation and also of hard negotiation between both parties to the new agreement. The report refers to a range of problems whose solution is particularly important to individual countries. I should like to recall the difficulties concerning trade exchange between Poland and the Russian Federation. Problems of this nature can only be resolved if the EU adopts a united stance. The report contains an extensive list of issues that must be settled. It will not be possible to achieve a compromise on all of them in the short term, due in part to cultural and social differences. Andrzej Jan Szejna Russia is a country in which the fundamental principles of democracy are often not respected. It is notorious for violating human rights, and restricting freedom of expression, including freedom of opinion. President Medvedev and Prime Minister Putin exert their influence over the Russian media. The latter are therefore unable to serve their fundamental purpose, which is to disseminate information in a reliable manner. We should nonetheless bear in mind that Russia is one of our main partners. Russia plays a leading role on the international stage. It is also a major energy supplier and an important trading partner. In my view we should speak out against Russia loudly and clearly. We should criticise it for its shortcomings in terms of democracy, for its failure to respect civic freedoms, and for violating the territorial integrity and sovereignty of other states. We should call on Russia to respect the rights of national minorities and to comply with the international treaties it has signed up to. I refer to the Charter of the United Nations, the European Convention on Human Rights and the Energy Charter Treaty. At the same time, however, we should remember that partnership with Russia is a very important issue for the European Union and the whole of Europe.

7. Common organisation of the markets in fisheries and aquaculture (vote) - Report: Pedro Gueirrero - Before the vote: Pedro Guerreiro rapporteur. - (PT) I should like to begin this short statement by welcoming the decision by the European Parliament Committee on Fisheries to produce a report on the Common Organisation of the Markets in fisheries and aquaculture products. It is known and recognised that this COM has still not realised the objectives for which it was created, namely to ensure stable markets for fisheries products and to secure a fair income for producers. That being so, we appreciate the European Commission's albeit tardy decision to undertake an in-depth evaluation of the existing COM and call on it to carry out its urgent revision in order to boost its contribution to guaranteeing incomes in the sector, ensuring market stability, improving the marketing of fisheries products and increasing the value-added generated, notably by a significant increase in financial resources. Despite the fact that some of our initial proposals did not obtain the necessary consensus in the Committee on Fisheries, we consider that the report now put to the vote contains valuable measures, such as measures to determine whether the existing intervention mechanisms are the most suitable ones and whether they are sufficiently flexible to meet the relevant needs in the various Member States; to introduce a compensatory payment for sardines like the one already existing for tuna; to meet the need for the Structural Funds to contribute to the modernisation and creation of support infrastructures for producers in the context of production/marketing; to provide genuine support for the creation and funding of producers' organisations and above all for small-scale coastal and traditional fisheries; to ensure the application to imported fisheries products sold on the internal market of the same rules and requirements as those applied to Community fisheries products. These are matters which, though they may not mean much to some Members, are most important for fishermen.

3. Venezuela: o caso de Manuel Rosales Presidente Segue-se na ordem do dia o debate de três propostas de resolução relativas à Venezuela. Pilar Ayuso autora. - (ES) Senhora Presidente, Senhor Comissário, assinei a presente resolução e pedi para intervir nesta Assembleia porque fui testemunha da chamada "expulsão" do nosso colega Luis Herrero - que na verdade se tratou de um sequestro. Além disso, tive oportunidade de constatar que a perseguição política, os abusos de poder por parte do regime de Hugo Chávez, a intimidação da oposição, as ameaças, o desprezo pela dignidade humana e o uso indevido da justiça são a norma na Venezuela. O caso de Manuel Rosales foi a última gota que fez transbordar o copo e que deu origem à presente resolução, mas existem milhares de casos tão sangrentos quanto o seu; alguns são citados na resolução e outros não, como o de Eligio Cedeño, que nasceu em Petare, um humilde subúrbio de Caracas, bem conhecido pela sua perigosidade e por eleger um presidente de câmara que não pertencia ao regime de Chávez. Eligio estudou graças à ajuda de terceiros, em particular do Citibank; conseguiu fundar o seu próprio negócio - o Banco de Caracas -, tendo depois vivido uma vida normal, ajudando igualmente os mais necessitados. Hoje, porém, está ilegalmente encarcerado numa prisão em Caracas, após ter estado dois anos detido sem que lhe tenha sido deduzida qualquer acusação concreta. O seu único crime foi o de ter feito parte da oligarquia económica. Outro caso é o de Nixon Moreno, líder estudantil da Universidade dos Andes, várias vezes eleito para o Conselho Universitário e presidente da Federação de Centros Universitários. Em 2003 venceu a eleição para a Federação contra o actual Ministro do Interior e da Justiça, e é esse o seu crime. Hoje é acusado de tentativa de homicídio e de actos lascivos violentos, apesar de ter sido ilibado dessas acusações. Casos como estes estão na ordem do dia na Venezuela, onde a perseguição das forças da oposição, com o intuito de as excluir da vida política e de desencorajar os dissidentes, se tornou parte da vida quotidiana. No entanto, precisamos de enviar uma mensagem de esperança à democracia venezuelana: apesar das dificuldades, estou certa de que a democracia levará a melhor e que o Presidente Chávez será derrotado nas urnas. Marios Matsakis autor. - (EN) Senhora Presidente, o caso de Manuel Rosales é mais um exemplo da arrogância e comportamento paranóico por vezes exibido pelo cada vez mais autoritário governo da Venezuela. A perseguição política movida a Manuel Rosales e muitos outros é lamentável e deve ser condenada com a maior firmeza. Instaremos o governo desse país a começar a comportar-se com sensatez e sentido democrático e a pôr cobro à violação dos direitos humanos dos seus cidadãos. Senhora Presidente, permita-me, já que é esta a última vez que me dirijo a este plenário, que aproveite a oportunidade para lhe agradecer, a si e a todos os nossos colegas que fielmente estiveram presentes na sessão de debates sobre direitos humanos de quinta-feira à tarde e contribuíram para fazer do nosso mundo um lugar melhor. Aproveito ainda a oportunidade, como tantas vezes fiz no passado, para recordar aos colegas a provação do meu país, Chipre, que há 35 anos sofre a ocupação militar da parte norte da ilha pela Turquia. Os cidadãos - cidadãos da União Europeia - de zonas como Kyrenia, Famagusta, Karpasia e Morfou vivem no exílio desde a devastadora invasão turca de 1974. Esperamos que a UE permita concretizar o seu humilde desejo de voltar a casa e aí viver em paz e segurança. Confio em que a UE não os desiludirá. Ewa Tomaszewska Senhora Presidente, devemos ficar de sobreaviso quando as mudanças políticas apontam para restrições aos direitos de livre expressão pública da oposição. É um sinal forte de que a democracia está ameaçada. E a detenção da oposição é um sinal ainda mais forte. É o que está a acontecer hoje na Venezuela. Manuel Rosales, o presidente da câmara de Maracaíbo que foi o adversário do Presidente Chávez nas eleições de 2006, teve de fugir do país. Pouco depois de o Presidente Chávez ter ganho um referendo que lhe possibilitava manter-se em funções durante vários mandatos, foi emitido um mandado de captura de Rosales, que conseguiu fugir para o Peru, onde está escondido. Esta questão deveria ser o tema da próxima sessão da Assembleia Parlamentar Euro-Latino-Americana. A Venezuela é obrigada a respeitar as convenções de que é signatária que garantem o respeito pelos direitos humanos. Bernd Posselt Senhora Presidente, há vinte anos o socialismo caiu, no piquenique pan-europeu na fronteira austro-húngara. Tive a honra de ser autorizado a participar nos preparativos relevantes e não esquecerei nunca como o Chanceler da Unidade, Helmut Kohl, e o Papa João Paulo II, dois pontas de lança desta evolução, atravessaram a Porta de Brandeburgo, algum tempo depois, dizendo que o socialismo não pode ser substituído por um capitalismo predador, mas sim pela liberdade e por uma economia social de mercado. Estamos a assistir actualmente na América Latina a um retrocesso perigoso à ditadura e à opressão socialistas. Lamento dizê-lo, mas a semente que está na origem dessa evolução vem da Venezuela. O Presidente Chávez está a tentar abafar a liberdade em toda a América Latina, com o dinheiro do petróleo. É por isso que o caso de Manuel Rosales é tão importante. Rosales não é só um democrata notável, que temos de defender; é também uma figura simbólica da democracia na América Latina. Apoiá-lo-emos e continuaremos a defender a liberdade do povo latino-americano. Pedro Guerreiro em nome do Grupo GUE/NGL. - Através de mais um grotesco exercício de deturpação da realidade, uma vez mais somos confrontados com a ignóbil operação de ingerência a partir do Parlamento Europeu visando a Venezuela. No fundo, tal operação inscreve-se nas manobras daqueles que conspiram contra o processo democrático e soberano de emancipação e progresso social iniciado há uma década pelo povo venezuelano e reafirmado em 14 processos eleitorais. Mais uma vez, o que verdadeiramente incomoda os promotores da presente iniciativa é que, apesar de todos os problemas, ameaças, perigos e ingerências, o povo venezuelano tem sido um exemplo de que vale a pena lutar e é possível erguer um país - e um mundo - mais justo, mais democrático e de paz. Aí o estão a demonstrar a conquista de amplos espaços de participação popular, a redução das taxas de pobreza, desigualdade social e desemprego, o combate ao analfabetismo e a extensão da oferta educativa a todos os níveis, o acesso de milhões de venezuelanos à saúde, a rede nacional de mercados alimentares a preços subsidiados, a nacionalização de facto da petrolífera estatal e de sectores estratégicos da economia, a utilização das terras produtivas pelos camponeses, a solidariedade com outros povos, entre muitos outros exemplos. E perguntemos: afinal que moral tem este Parlamento, que quer impor uma proposta de tratado rejeitada pelos povos francês, holandês e irlandês, que aprova a desumana directiva de retorno, violadora dos direitos humanos dos imigrantes, muitos deles oriundos da América Latina, e que não tem uma palavra de condenação para a bárbara agressão de Israel ao povo palestiniano na Faixa de Gaza, para dar lições de democracia e de respeito dos direitos humanos? Pela enésima vez afirmamos: deixem de ter a pretensão de que podem dar lições ao mundo. Erik Meijer (NL) Senhora Presidente, eu próprio vivi na Venezuela e conheço os antecedentes desse país, em especial a ditadura de Marcos Pérez Jiménez na década de 1950. A vida do país era então marcada pela pobreza e a injustiça, e considero que o governo de Hugo Chávez representa uma melhoria muito importante e necessária. Contudo, sou de opinião que até mesmo um governo simpático deveria comportar-se com decência face aos seus opositores e abster-se de utilizar técnicas que dificultam ainda mais a vida aos seus adversários. É exactamente por essa razão que votarei a favor da resolução comum, uma vez que ela é crítica face à protecção da democracia em geral e porque não foi redigida com o objectivo de derrubar aquele que é, do meu ponto de vista, o regime benéfico de Hugo Chávez. José Ribeiro e Castro Senhora Presidente, Senhor Comissário, caros Colegas, eu queria corrigir o colega Guerreiro, que está mal informado, porque, segundo os indicadores do PNUD, do plano das Nações Unidas, a Venezuela, nos últimos dez anos, não reduziu a pobreza numa décima. Chavez o que tem feito é demagogia e ditadura. Infelizmente, com apoio nas urnas, mas com muita intimidação sobre os cidadãos, como este caso de Manuel Rosales mais uma vez confirma. Eu conheci Manuel Rosales. Tive a honra de o conhecer numa visita à Venezuela. E lastimo profundamente a sorte que se abateu sobre ele, porque quer ser um homem livre no seu país e não pode ser um homem livre no seu país. Este é o problema da Venezuela. Conheci-o como governador eleito do Estado de Zulia. Foi eleito, pelo seu povo, presidente da câmara de Maracaibo, e não pode viver no seu país porque, na Venezuela, as pessoas são perseguidas e difamadas. São difamadas como está a acontecer miseravelmente com Manuel Rosales. É a pior pena que se pode infligir a um político, e nós, que somos políticos nesta Casa, tínhamos que ter todos consciência disso. Podemos combater pelas ideias, mas não temos o direito de difamar quem quer que seja para o perseguir e o encostar a uma cadeia. Isto é o que se está a passar na Venezuela. É tempo, caros Colegas, de definirmos uma estratégia para a América Latina. Uma estratégia, uma diplomacia activa para a América Latina. Com certeza ao lado do progresso social, em coerência com os muitos milhões que investimos todos os anos no desenvolvimento e na cooperação, mas 100% ao lado da democracia, 100% ao lado do pluralismo, 100% ao lado das liberdades fundamentais. Viva a Venezuela livre! Zita Pleštinská (SK) A pobreza é sempre um terreno fértil para os líderes totalitários que se arvoram em salvadores e defensores do seu povo. Na verdade, fazem-no apenas para seu benefício. Inicialmente, Hugo Chávez não falava de socialismo, mas apenas do direito a construir um mundo melhor. Porém, com o andar do tempo, começou, de facto, a falar de socialismo. Os seus opositores não foram convidados a cooperar e passaram a ser seus inimigos mortais e, posteriormente, seus prisioneiros políticos. Seguidamente, interferiu com as liberdades dos meios de comunicação social e aqueles que não seguiram a sua linha foram silenciados. Informação tendenciosa, defesa do líder, violações dos direitos do Homem, ausência de liberdade: tudo isto culmina no totalitarismo. O caso de Manuel Rosales vem apenas confirmar aquilo que acabo de enunciar. Entre os demais líderes que fazem o mesmo jogo de Hugo Chávez estão os herdeiros de Fidel Castro, Lukashenko e afins. Gostaria de agradecer aos meus colegas deputados ao Parlamento Europeu por, nesta sessão plenária das tardes de quinta-feira, terem enviado um sinal claro, para todo o mundo, de que o Parlamento Europeu nunca tolerará violações dos direitos do Homem, seja em que parte do mundo for. Senhora Presidente, gostaria de lhe agradecer a disponibilidade para presidir às nossas reuniões no Parlamento Europeu, bem como a sua cooperação e a sua amizade pessoal. Zdzisław Zbigniew Podkański (PL) Senhora Presidente, a actual legislatura do Parlamento Europeu está a aproximar-se do fim e, portanto, chegou a altura de fazer um cômputo. Podemos dizer objectivamente que fizemos muito trabalho e que entre os resultados do nosso trabalho avulta claramente um compromisso de protecção dos direitos humanos e os respectivos efeitos. Isto é especialmente visível em países terceiros. Temos capacidade para efectuar uma análise muito exaustiva, como o estamos a fazer hoje, da situação no Irão, em Madagáscar e na Venezuela. Podemos aprovar resoluções adequadas e inclusive dar-lhes execução. Estas resoluções nem sempre produzem os efeitos desejados, mas estamos a trabalhar a grande distância dos países e das sociedades que têm estes problemas e a nossa capacidade de comunicação e de aplicação e transmissão das nossas ideias nem sempre é especialmente boa. Porém, Senhoras e Senhores Deputados, a situação é pior no que se refere à democracia e aos direitos humanos na União Europeia. É uma questão desagradável e embaraçosa. Milhões de pessoas trabalham hoje ilegalmente. Então o que é feito dos direitos humanos? O tráfico de crianças e mulheres está florescente. Onde é que estão os direitos humanos na EU? Como é que os estamos a proteger? Porque é que não somos eficazes? Deve dizer-se também que houve um incidente desagradável, quando nos manifestámos aqui neste Hemiciclo a favor de um referendo e o senhor deputado Pöttering chamou a segurança, o que foi uma violação dos direitos humanos e do nosso direito a manifestarmo-nos e a exprimir a nossa opinião. Contudo, o resultado global é positivo e julgo que devemos sem dúvida prosseguir este género de debates e de acções na próxima legislatura. Christopher Beazley (EN) Senhora Presidente, pedi a palavra para uma intervenção sobre um assunto de natureza pessoal, em conformidade com o nosso Regimento. Este é o meu discurso de despedida ao Parlamento Europeu, pois fui eleito pela primeira vez há um quarto de século e o meu pai há trinta anos - falo de Peter Beazley, deputado ao Parlamento Europeu por Bedfordshire e North Hertfordshire. Quero agradecer a todos os meus colegas deputados desta Assembleia e em particular ao nosso Presidente, Hans-Gert Pöttering, com quem tive a honra de garantir que os Conservadores britânicos continuavam a ser membros do Grupo do Partido Popular Europeu. Permitam-me recordar Lord Plumb - Henry Plumb - e o seu trabalho como Presidente deste Parlamento, os Comissários britânicos de todos os partidos - Roy Jenkins (Presidente), Arthur Cockfield, Chris Patton, o Primeiro-Ministro Ted Heath e Winston Churchill - todos eles europeus de alma e coração. O líder do meu partido, David Cameron, cometeu um grave erro. Enganou-se: pensa que, manifestando-se como anti-europeísta na Câmara dos Comuns, garantirá a chefia do governo do meu país. Na qualidade de Conservador britânico reservo-me o direito de objecção - eis a minha palavra final. Há britânicos Conservadores, Socialistas, Liberais. Todos somos Europeus. Estaremos ao lado dos nossos parceiros e nossos aliados, e o chefe do meu partido incorre em grave erro se pretende destruir 30 anos de trabalho dos Conservadores britânicos pró-Europeus! (A Assembleia, de pé, aplaude o orador) Leonard Orban Membro da Comissão. - (EN) A Comissão acompanha de perto, com preocupação, a situação na Venezuela. Temos conhecimento do caso de Manuel Rosales que, depois de ter sido acusado de corrupção na Venezuela, obteve asilo político no Peru. A Comissão registou a explicação fornecida pelo presidente do partido a que pertence Manuel Rosales, segundo a qual foi forçado a esconder-se para sua própria protecção. A Comissão entende que o pedido de asilo apresentado por Manuel Rosales e a sua aceitação pelo Governo peruano é uma questão bilateral e que não lhe compete pronunciar-se quanto ao fundo desse pedido. Estamos cientes de que, recentemente, as instituições judiciais abriram processos contra líderes da oposição na Venezuela. Sabemos que determinados sectores da sociedade venezuelana criticaram a proliferação de medidas que consideram afectarem negativamente o direito à liberdade de expressão e a liberdade de exercer direitos políticos. Os mesmos sectores consideram que o Governo demonstra uma atitude de intolerância quando é alvo de crítica. Temos consciência desses factos e seguimos atentamente a situação política na Venezuela. Permitam-me frisar a importância que a União Europeia reconhece à liberdade de expressão e opinião, direito humano fundamental e pedra de toque da democracia e do primado do direito. Esperamos que as instituições democráticas da Venezuela respeitem o primado do direito e preservem a democracia no país, cumprindo ao mesmo tempo as obrigações decorrentes dos acordos internacionais assinados e ratificados pela Venezuela, incluindo a Convenção Americana de Direitos Humanos e, em particular, o disposto no seu artigo 23.º, relativo a direitos políticos. Quero garantir ao Parlamento que a Comissão continuará a acompanhar atentamente os acontecimentos na Venezuela. O nosso compromisso de apoiar e reforçar a democracia e a protecção e promoção dos direitos humanos e liberdades fundamentais continuará a ser reflectido nas nossas políticas de cooperação e relações com a Venezuela. Presidente Está encerrado o debate. A votação terá lugar dentro de breves momentos.

9. Résultats du sommet de Copenhague sur le changement climatique ( - Avant le vote Jo Leinen au nom du groupe S&D. - (DE) Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, à la suite de la conclusion décevante de la conférence sur le changement climatique qui s'est tenue à Copenhague, le Parlement profite de cette résolution pour signifier clairement qu'il n'y a pas d'autre choix possible que de lutter contre le changement climatique et qu'à mesure qu'approche la prochaine conférence qui se tiendra à Mexico, nous devons intensifier nos efforts dans ce domaine, et non les relâcher. Je serai bref. L'amendement 6 proposé par le groupe de l'Alliance progressiste des Socialistes et Démocrates au Parlement européen a été rédigé afin de servir cet objectif. Toutefois, sa formulation prêtant à confusion, nous le retirons. Nous soutenons néanmoins les amendements 1 et 9 proposés par le groupe Alliance des démocrates et des libéraux pour l'Europe et le groupe Verts/Alliance libre européenne, qui appellent l'UE à faire davantage d'efforts d'ici à Mexico. La lutte contre le changement climatique ne doit pas s'interrompre. Je demande votre soutien. Rachida Dati Monsieur le Président, mes chers collègues, à propos de l'amendement 21 que j'ai déposé, je voudrais d'abord remercier l'ensemble de mes collègues de m'avoir soutenue en déposant un amendement qui pose le principe de la mise en œuvre d'une taxe carbone aux frontières de l'Union européenne. Je voudrais également rappeler qu'on ne peut pas tenir un double langage vis-à-vis de nos concitoyens: quand nous faisons campagne, nous ne pouvons pas dire que l'Europe les protège, qu'elle protégera leurs entreprises et leurs emplois, et, une fois élus, oublier cet engagement. Je souhaite simplement rappeler que cet amendement m'a permis de susciter le débat, c'est pourquoi je souhaite le retirer pour laisser le débat prospérer au niveau du Conseil. Le Président L'amendement est donc retiré. - Avant le vote sur l'amendement 10 Satu Hassi (EN) Monsieur le Président, l'amendement 10 proposé par les Verts n'entre pas en conflit avec l'amendement 1. Ce dernier vise à revoir nos ambitions à la hausse, à plus de 20. L'amendement 10 - le nôtre - vise quant à lui à préciser les conditions à moins de 40. Il vient donc compléter, et non contredire, l'amendement 1, et devrait donc être soumis au vote. Le Président Les agents responsables ne sont pas d'accord avec vous, mais je voudrais demander l'avis du président de la commission compétente. Jo Leinen au nom du groupe S&D. - (DE) Je suis de l'avis de Mme Hassi. Il s'agit d'une idée nouvelle qui devrait être soumise au vote.

Wijzigingen in de voorwaarden van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen - Namaakgeneesmiddelen (debat) De Voorzitter Aan de orde is de gecombineerde behandeling van: het verslag van Françoise Grossetête, namens de Commissie milieubeheer, volksgezondheid en voedselveiligheid, over het voorstel voor een richtlijn van het Europees Parlement en de Raad tot wijziging van Richtlijn 2001/82/EG en Richtlijn 2001/83/EG, wat wijzigingen in de voorwaarden van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen betreft - C6-0137/2008 -; de verklaring van de Commissie: Namaakgeneesmiddelen. Françoise Grossetête rapporteur. - (FR) Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de commissaris, dames en heren, staat u mij toe dat ik allereerst de Raad, de Commissie en de schaduwrapporteurs van harte gelukwens met hun medewerking bij dit dossier over wijzigingen met betrekking tot de vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen. Bij wijzigingen moeten geneesmiddelen, ongeacht de toegepaste vergunningsprocedure voor het in de handel brengen, aan dezelfde criteria voor beoordeling, goedkeuring en administratieve afhandeling worden onderworpen. Deze wijzigingen, die "variaties" worden genoemd, betreffen bijvoorbeeld het productieproces, het opnemen van een nieuwe therapeutische indicatie, de actualisering van bijsluiters of administratieve wijzigingen. Deze variaties moeten door de houders van de vergunningen voor het in de handel brengen van een geneesmiddel verplicht gemeld worden aan de bevoegde autoriteiten. Het bestaande systeem voor het beheer van variaties blijkt echter steeds minder doeltreffend te zijn en leidt tot ontevredenheid onder de autoriteiten en bij de farmaceutische industrie in haar geheel. Er is te veel bureaucratische rompslomp, met alle negatieve gevolgen van dien voor de patiënten, voor wie de beste geneesmiddelen daardoor later beschikbaar komen. De farmaceutische industrie besteedt een steeds groter deel van haar werk in verband met de regelgeving aan het beheer van deze variaties. Voor een middelgrote fabrikant van generieke geneesmiddelen met meer dan 400 geregistreerde producten, bedraagt het totale aantal variaties waarvoor een vergunning vereist is bijvoorbeeld al gauw meer dan 4 000 per jaar. Bij een grote onderneming kan dit aantal oplopen tot 19 000. Het wijzigen van louter nationale vergunningen voor het in de handel brengen geschiedt volgens de specifieke bepalingen van elke lidstaat, die afwijken van de Europese wettelijke voorschriften. Aangezien 80 procent van alle geneesmiddelen voor menselijk en diergeneeskundig gebruik een vergunning ontvangt via nationale procedures, heeft deze herziening aanzienlijke gevolgen voor de farmaceutische markt in de Europese Unie. Een en dezelfde wijziging van met nationale procedures in de diverse lidstaten toegelaten producten wordt dus, wat de beoordelingsprocedure en het in te dienen dossier betreft, op uiteenlopende wijze behandeld. Deze situatie heeft een aantal negatieve gevolgen, namelijk: onnodige administratieve rompslomp voor de bevoegde autoriteiten en de farmaceutische bedrijven, logistieke problemen bij de doorvoering van de wijzigingen, sterk uiteenlopende termijnen voor de invoering van wijzigingen in de samenvatting van de productkenmerken en in de bijsluiters, voor het personeel in de gezondheidssector en voor patiënten, met alle gevolgen van dien voor de algehele werking van de interne markt voor farmaceutische producten. Tot slot is deze situatie nadelig voor de patiënten, want de implementatie van bepaalde wijzigingen die tot doel hebben de werking van geneesmiddelen te verbeteren, kan vertraging oplopen of, erger nog, helemaal niet plaatsvinden. De belangrijkste doelstelling van mijn verslag is dan ook het vereenvoudigen en harmoniseren van de regelgeving voor deze wijzigingen in de voorwaarden voor vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen. Met deze ontwerprichtlijn wordt de situatie voor alle betrokkenen eenvoudiger, duidelijker en flexibeler. De regels voor variaties zullen overal dezelfde worden, ongeacht de soort vergunning: of het nu om een nationale vergunning, een procedure van wederzijdse erkenning of een gecentraliseerde procedure voor een geneesmiddel gaat. De vereenvoudiging van deze variaties zal tot gevolg hebben dat voor alle wijzigingen dezelfde toelatingscriteria, administratieve verrichtingen en regels voor de controle op de doorgevoerde wijzigingen gelden, ongeacht de wettelijke procedure op basis waarvan deze geneesmiddelen zijn toegelaten. Ik heb bovendien een extra verbetering van het systeem voorgesteld voor situaties waarin sprake is van een aanvraag voor wijzigingen voor meerdere vergunningen voor het in de handel brengen. In dat geval zou het mogelijk moeten zijn om één enkele aanvraag in te dienen voor al deze vergunningen. Mijnheer de Voorzitter, ik weet dat commissaris Verheugen na mij over namaakgeneesmiddelen zal spreken. Wij verwachten veel van zijn verklaring, omdat het belangrijk is dat dit pakket, waarvan namaakgeneesmiddelen deel uitmaken, aan ons wordt voorgelegd. Wij kijken hier al lange tijd naar uit. Namaak is een misdaad waarbij de volksgezondheid in het geding is. Het is belangrijk dat de commissaris ons vertelt hoe ver hij is, want wij zien reikhalzend naar deze tekst uit. Wij willen hem in ieder geval onze volledige steun aanbieden. Günter Verheugen vice-voorzitter van de Commissie. - (DE) Mijnheer de Voorzitter, geachte afgevaardigden, het debat van vandaag speelt zich af tegen de achtergrond van een ontwikkeling binnen de gezondheidszorg waardoor veel dingen veranderen. Deze ontwikkeling houdt in dat we in onze samenlevingen steeds meer oudere mensen zullen hebben, voor wie gezondheid het belangrijkste onderwerp is dat hen bezighoudt. Daar moeten we ons terdege bewust van zijn. Hoe meer oudere mensen in een samenleving - en er zullen in de toekomst meer ouderen zijn - des te belangrijker wordt het onderwerp gezondheid, des te belangrijker wordt de vraag hoe we met de zorg voor deze mensen, met therapieën en met geneesmiddelen omgaan. Des te belangrijker wordt overigens ook de vraag hoe we ervoor zorgen dat deze mensen de informatie krijgen die ze nodig hebben om hun gezondheid te behouden. Dat is de achtergrond waartegen we vandaag dit debat houden. Het onderwerp waar het vandaag concreet over gaat, is de verordening betreffende wijzigingen bij toegelaten geneesmiddelen. Het verheugt mij ten zeerste dat er op dit gebied een compromis is bereikt. De verordening reguleert de wijzigingen die - hetzij om redenen gerelateerd aan het gezondheidszorgbeleid, hetzij om economische redenen - nodig zijn in de gevallen waarin er voor een medicijn reeds een vergunning is afgegeven. We kunnen niet alleen maar toekijken wanneer een medicijn dat reeds een vergunning heeft, op welke manier dan ook wordt gewijzigd. Op dit gebied zijn vanzelfsprekend regulering en controle nodig. Waarover u vandaag een besluit over neemt, geachte dames en heren, draagt er wezenlijk aan bij dat geneesmiddelen ook in de toekomst veilig en werkzaam zullen zijn. De bestaande wetgeving heeft een aantal problemen met zich meegebracht, die we hebben onderzocht. Zo is bijvoorbeeld gebleken dat de bestaande wetgeving aanzienlijke financiële en administratieve lasten veroorzaakt voor alle betrokken partijen. Dat kan ertoe leiden dat bepaalde wijzigingen die in het belang van de patiënt noodzakelijk zijn, niet worden doorgevoerd, en daarvan hebben we ook voorbeelden gezien. Het komt bijvoorbeeld voor dat een medicijn op een bepaald punt verder zou moeten worden ontwikkeld, maar dit niet gebeurt omdat de met de wijzigingen verbonden kosten in het kader van de toelatingsprocedure te hoog zijn. Daarom is het van groot belang dat het voorstel waarover vandaag een besluit moet worden genomen, de bestaande voorschriften eenvoudiger, nauwkeuriger en flexibeler maakt. Daarmee wordt tevens de gevonden oplossing in overeenstemming gebracht met onze doelstelling van betere wetgeving. Ik wil graag mevrouw Grossetête en allen die aan haar verslag hebben meegewerkt heel hartelijk bedanken voor het werk aan dit lastige dossier. Ik wil u ook graag danken voor de brede steun die ik reeds vele malen van het Europees Parlement heb gekregen in de strijd tegen namaakgeneesmiddelen. Ik begrijp, mevrouw Grossetête, dat u vol ongeduld op het voorstel wacht - dat geldt ook voor mij -, maar ook in dit geval is kwaliteit natuurlijk belangrijker dan snelheid. Ik zal dadelijk nog iets zeggen over het tijdsschema. De druk die het Europees Parlement uitoefent bij het vraagstuk van de strijd tegen namaakgeneesmiddelen is nuttig en belangrijk. U moet niet denken dat ik me daaraan stoor. Integendeel, ik voel me er juist door gesterkt. Wat is de stand van zaken? We hebben momenteel te maken met een alarmerende stijging van het aantal namaakgeneesmiddelen dat in de Europese Unie zelf wordt ontdekt. Tot nu toe zijn we er steeds van uitgegaan dat Europa een doorgangsstation is voor illegale producten die voor derde landen bestemd zijn. Ik herinner me dat, toen we hier voor de eerste keer over debatteerden, ik het standpunt was toegedaan dat het eigenlijk geen probleem voor Europa was, maar met name een probleem voor Afrika en andere minder ontwikkelde delen van de wereld. De situatie is veranderd, waardoor het intussen ook een probleem voor ons is geworden. De Europese markt zelf wordt steeds meer een bestemming voor namaakgeneesmiddelen, wat een zeer ernstige bedreiging voor de volksgezondheid vormt. Dit kan vele mensen het leven kosten, en daarom is de Commissie vastbesloten om actie te ondernemen. Het Parlement heeft in zijn resolutie van 12 juli 2007 een betekenisvolle uitspraak gedaan, die ik ook als uitgangspunt voor mijn overwegingen heb gebruikt, namelijk "dat namaak van medicijnen als zodanig geen kwestie van octrooi is". Dit is een zeer belangrijk punt. We hebben het in dit debat niet over intellectuele eigendom, we hebben het niet over octrooirechten, maar over crimineel gedrag. Wanneer een geneesmiddel wordt nagemaakt, is er sprake van een strafdelict, of het nu om een geoctrooieerd geneesmiddel gaat of om een geneesmiddel waarvan de octrooibescherming reeds is komen te vervallen. Dat speelt in deze kwestie helemaal geen rol. Namaak is namaak en in het geval van geneesmiddelen moet namaak te allen tijde als crimineel gedrag worden aangemerkt. Het Parlement zegt vervolgens in zijn resolutie "dat maatregelen tegen namaak in de misdaadbestrijding (strafrecht) te zoeken zijn en in de reglementering van geneesmiddelen door de regelgevende bevoegdheden van de nationale overheden uit te breiden, en niet in krachtiger bescherming van intellectuele eigendom". De Commissie heeft zich bij het voorbereiden van het voorstel voor de strijd tegen namaakgeneesmiddelen tot nu toe steeds laten leiden door precies de overwegingen die u, geachte dames en heren, ons hebt meegegeven. De Commissie zal binnen de komende weken een wettelijke bepaling ter versterking van het bestaande juridische kader voorstellen. Daarmee willen we bereiken dat er met een aan zekerheid grenzende waarschijnlijkheid - dus zo zeker als maar mogelijk is - geen namaakgeneesmiddelen meer in de legale toeleverings- en distributieketen kunnen worden binnengesmokkeld. Zoals u weet, heeft de Commissie het voorstel nog niet behandeld. Ik heb het voorstel ook nog niet voorgelegd aan de Commissie, omdat er nog een groot aantal zeer lastige vragen opgehelderd moet worden en ik in mijn definitieve beslissing over het voorstel ook rekening wil houden met het resultaat van het debat van vandaag. Wat ik u vandaag wel reeds kan presenteren, zijn de belangrijkste elementen, de pijlers. Zoals reeds vermeld, zal het er op de eerste plaats om gaan de distributieketen te versterken. Daarom moet worden gewaarborgd dat de echtheid van iedere afzonderlijke verpakking binnen het traject van de producent naar de consument, dat wil zeggen de patiënt, op ieder moment kan worden gecontroleerd en vastgesteld. Een voorwaarde hiervoor is dat de herkomst van de verpakking en de herkomst van het geneesmiddel op ieder moment van het totale traject van producent naar patiënt kunnen worden getraceerd. U vermoedt al wat dat betekent. Het gaat om een zeer veeleisende uitdaging, met veelomvattende technische vereisten voor alle betrokken partijen binnen de distributieketen, van de producent tot de apotheek, waarvoor omvangrijke investeringen noodzakelijk zijn. Het verheugt mij echter te kunnen zeggen dat alle betrokken partijen de gewenstheid en noodzaak ervan inzien en dat de technische oplossingen voor het traceren van geneesmiddelen ook daadwerkelijk bestaan. Ten tweede moeten de regels voor de producten die door de handen van de importeurs gaan, absoluut duidelijk zijn, en moeten alle betrokken partijen aan een strenger toezicht worden onderworpen. In dit verband moet heel duidelijk worden gesteld dat het risico aan de buitengrenzen van de Europese Unie natuurlijk groter is dan binnen de EU zelf, dat met andere woorden het risico bestaat dat namaakgeneesmiddelen van buiten af de EU binnen worden gebracht. Dit probleem kan het beste direct aan de buitengrenzen worden bestreden. In het voorstel zijn daarom ook verbeteringsmaatregelen op dit gebied opgenomen. Ten slotte is een ander belangrijk punt dat we ervoor zorgen dat de werkzame stoffen, dat wil zeggen de belangrijkste bestanddelen van de geneesmiddelen, worden geproduceerd volgens voorschriften met veiligheidsnormen die overeenkomen met de EU-veiligheidsnormen. Geachte dames en heren, waarom is dit een probleem? Het kwam voor mij overigens als een verrassing, toen ik hiervan kennis nam. Het is namelijk zo dat de werkzame stoffen, dat wil zeggen de belangrijkste bestanddelen van de geneesmiddelen, zeer vaak, zo niet in de regel, afkomstig zijn uit landen buiten Europa, uit derde landen. Daarom moeten we waarborgen dat de werkzame stoffen, waar ze ook geproduceerd worden, volgens dezelfde normen worden geproduceerd als bij ons. Ook dat zal een zeer veeleisende en lastige opgave zijn. Ik ben echter van mening dat Europa in onze geglobaliseerde wereld een dynamische en concurrerende farmaceutische industrie nodig heeft om de met de globalisering verbonden kansen ook ten behoeve van Europa te kunnen benutten. Daarvoor is het wel nodig dat we ook de gerelateerde uitdagingen op het gebied van de volksgezondheid aangaan. Het voorstel dat de Commissie zal indienen, zal gematigd, verstandig en evenwichtig zijn, maar tegelijk ook stellig en duidelijk op die punten waar stelligheid noodzakelijk is. Onze samenleving heeft recht op de meest effectieve bescherming tegen namaakgeneesmiddelen. Ik verzoek u dan ook om het voorstel van de Commissie, dat wij binnenkort, over enkele weken, zullen kunnen bespreken, aan de hand van het volgende principe te beoordelen: is dit voorstel het beste wat we kunnen doen om de mensen in Europa effectief tegen namaakgeneesmiddelen te beschermen? Petya Stavreva Mijnheer de Voorzitter, commissaris, dames en heren, het verslag waarover we vandaag debatteren, gaat over een aantal belangrijke kwesties met betrekking tot de harmonisatie van de voorwaarden voor vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen. Als rapporteur voor advies van de Commissie landbouw en plattelandsontwikkeling van het Europees Parlement spreek ik mijn steun uit voor het voorstel van de Commissie. Tot dusverre valt slechts een klein deel van de geneesmiddelen onder de Europese wetgeving. Producten die alleen een nationale vergunning voor het in de handel brengen hebben gekregen, vallen niet onder de huidige Europese wetgeving inzake wijzigingen, en vallen daarom onder verschillende nationale wetten. Enerzijds is dit inefficiënt en kost dit de economie veel geld, en anderzijds zorgt het voor verstoringen van de interne markt. De tenuitvoerlegging van de onderhavige richtlijn zou een juridische basis voor harmonisatie scheppen en consumenten en de sector veel voordeel opleveren. Ook zouden consumenten in alle lidstaten sneller kunnen beschikken over de nieuwste geneesmiddelen. Het ontbreken van geharmoniseerde regelgeving betekent dat elk land zijn eigen nationale bepalingen toepast. Deze situatie leidt tot bureaucratie, belemmeringen en problemen bij de werking van de interne markt en tot verschillende veiligheidsnormen. We moeten goed kijken naar de kosten die de tenuitvoerlegging van de nieuwe wetgeving met zich meebrengt voor de lidstaten. Volgens mij krijgen de Europese landen te weinig tijd voor het doorvoeren van de aanvullende wijzigingen om hun nationale wetgeving aan te passen, wat hoge kosten met zich mee zal brengen. Mijn felicitaties aan de rapporteur. Stemt u vóór het verslag van mevrouw Grossetête. Cristina Gutiérrez-Cortines Mijnheer de Voorzitter, ik zou in dit kader twee dingen willen doen: ten eerste wil ik de Commissie en mevrouw Grossetête gelukwensen, en ten tweede wil ik het over subsidiariteit hebben. Ik heb de Europese Unie in dit verband al vaak bekritiseerd, zoals bijvoorbeeld met de dienstenrichtlijn of nu met de huidige aanval op de farmaceutische bedrijven uit naam van de liberalisering. In beide gevallen heeft de Commissie gebieden betreden die feitelijk onder de subsidiariteit vallen en die speciaal voor elke samenleving apart ontwikkeld zijn en waarmee die samenlevingen heel tevreden zijn. Met andere woorden, de inmenging door de Europese Unie kan iets kapotmaken wat al goed functioneert, zoals in het geval van de farmaceutische bedrijven. In dit geval echter verdient het verslag mijns inziens applaus, als men bedenkt dat het de enige mogelijkheid is om de kwaliteit te bewaken en goede gezondheid te garanderen. Waarom? Omdat er zonder één enkel controlepunt voor alle geneesmiddelen teveel mogelijkheden zijn en het systeem veel kwetsbaarder is voor het binnendringen van schadelijke producten, van verboden producten. Dat geldt ook voor de werkzame bestanddelen, waarover vorig jaar een door mevrouw Sartori en mij ingediende resolutie is aangenomen, die de Commissie naar ik zie heeft overgenomen. Ik vind dit dan ook een goed voorstel dat ons een hele hoop administratie zal besparen en dat de samenleving garanties geeft. Ook verheugt het mij dat voorlichting wordt benadrukt, want het is duidelijk dat het in een samenleving met patiëntenmobiliteit zoals de onze, waarin patiënten zonder probleem een reis boeken om elders te worden behandeld en waarin de bevolking een hoog aantal bejaarden telt die in een ander land dan in hun geboorteland leven, bijzonder belangrijk is dat artsen en al het personeel in de gezondheidszorg op hun werk toegang hebben tot dezelfde informatie en dezelfde criteria. Dagmar Roth-Behrendt namens de PSE-Fractie. - (DE) Mijnheer de Voorzitter, geachte collega's, ik wil mevrouw Grossetête heel hartelijk danken voor haar werk aan dit verslag. Het was een genoegen om met u samen te werken en het door u bereikte compromis heeft in ieder geval twee resultaten opgeleverd. Enerzijds hebt u de procedure vereenvoudigd en minder bureaucratisch gemaakt en anderzijds hebt u rekening gehouden met de behoeften en noden van kleine ondernemingen in de afzonderlijke lidstaten met puur nationale systemen en vergunningen, en hun een groot plezier gedaan. Het verslag van mevrouw Grossetête is tevens gerelateerd aan het onderwerp patiëntenveiligheid, en dat is ook een onderwerp dat we vandaag bespreken. We spreken in een breed verband over veiligheid van mensen en veiligheid van patiënten. De heer Verheugen heeft er terecht op gewezen dat in de vergrijzende samenleving ook de behoefte aan gezondheid en de angst van de mensen voor ziekte steeds groter zijn geworden. Angst is sowieso iets dat in steeds grotere mate in de samenleving voorkomt en het is onze taak om daar waar we de bevoegdheid hebben en iets kunnen doen, deze angst zo veel mogelijk te beperken of zo goed mogelijk te bestrijden of weg te nemen. Op dit gebied is er een groot aantal maatregelen waarover we advies kunnen geven en waarvoor we ook bevoegdheid hebben. Naast de vele andere onderwerpen gaat het zeker ook om patiënteninformatie en geneesmiddelenveiligheid. Patiënten hebben het recht om uitgebreid over hun aandoening te worden geïnformeerd, en wanneer ze uitgebreid geïnformeerd zijn en op gelijke voet met medische verzorgers kunnen handelen, moeten ze het recht hebben om veilige geneesmiddelen en behandelingen te krijgen. Dat is op het ogenblik niet het geval in de Europese Unie en we worden ons bewust van een steeds groter wordend gevaar. Ik ben helemaal niet geneigd tot dramatiseren; wellicht ben ik soms een beetje emotioneel maar ik dramatiseer niet. Ik zal ook de laatste zijn om angst aan te wakkeren, maar ik wil ervoor waarschuwen dat we een werkelijk bestaand probleem niet negeren en er de ogen voor sluiten. De financiële crisis is een goed voorbeeld van wat er gebeurt als problemen die opgelost hadden kunnen worden, niet worden opgelost, als men te lang wacht en vervolgens door een enorme golf van bijna tsunami-achtige afmetingen wordt overspoeld. Daarom dank ik de heer Verheugen voor wat hij hier vandaag heeft gezegd en ik verzoek hem ook dringend om daarin te volharden en tegen de namaak van geneesmiddelen te blijven strijden. Op dit gebied bestaan geen eenvoudige oplossingen en degenen die van mening zijn dat patiënten- en geneesmiddelenveiligheid alleen te maken heeft met de parallelhandel - ik kijk naar de tribune, maar waarschijnlijk is het voor de vertegenwoordigers van de parallelhandel nog te vroeg -, die gaan te kort door de bocht en beledigen mijn intelligentie en die van mijn collega's. Waar we naar moeten streven is het beschermen van patiënten en dat kunnen we bereiken met diverse maatregelen, bijvoorbeeld door te controleren of de verpakking van het geneesmiddel intact is. Hoe zou u reageren als u in uw thuisland een medisch product zou kopen in een verpakking waarvan u de taal niet begrijpt, met alleen een kleine sticker erop en in de verpakking in kleine stukjes gesneden blisterverpakkingen? Hebt u daar dan een veilig gevoel bij? Ik kan u zeggen dat ik ooit een dergelijke verpakking bekeek van een medicijn dat ik dringend nodig had en daar geen veilig gevoel bij had. Dit is iets wat we moeten verbieden en ik ben er zeker van dat de parallelhandelaren - want zij zijn het die kennelijk denken dat we hen in hun voortbestaan willen bedreigen, wat niet het geval is - intelligent genoeg zijn om een alternatief te vinden. Ze zullen een nieuwe verpakking uitvinden of blisterverpakkingen zullen in elk geval niet meer in stukjes worden gesneden. De heer Verheugen heeft al gewezen op het feit dat er technische oplossingen zijn. De geneesmiddelenindustrie is voorbereid op een systeem van volledige traceerbaarheid, met een barcode waarmee ieder medisch product getraceerd kan worden. Hiervoor is een proefproject opgestart. Zwitserland en België laten zien dat het werkt. Het is onze taak om patiënten deze zekerheid te geven. Ik wil nog een laatste opmerking maken over de bestanddelen, waarbij het niet alleen gaat om namaakgeneesmiddelen. U weet dat er een groot schandaal is geweest met heparine, een bloedverdunnend middel. Als mensen een namaakmiddel innemen, kunnen ze eraan sterven en dat is dus buitengewoon gevaarlijk. We hebben deze namaakpreparaten uit China geïmporteerd. Het is onze taak om te waarborgen dat in de derde landen waarmee we handel drijven, geen namaakpreparaten en geen nagemaakte werkzame bestanddelen worden geproduceerd en dat onze markten adequaat worden beschermd. Daarvoor zijn drie dingen nodig: we moeten onze grenzen adequaat beschermen, we moeten traceerbaarheidssystemen hebben en we moeten de veiligheid in deze landen waarborgen. De Voorzitter Het woord is aan de heer Donato Tommaso Veraldi namens de Alliantie van Liberalen, maar ik hoor zojuist dat hij niet aanwezig is, en daarom roep ik ... daar bent u. U had zich eventjes verstopt. Marios Matsakis (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik ben mijnheer Veraldi niet, ik ben mijnheer Matsakis. Op een later tijdstip zal ik namens de ALDE-Fractie spreken, maar ik vroeg me af of ik, gezien de afwezigheid van mijn collega mijnheer Veraldi, zijn beurt mag overnemen. De Voorzitter Nee, het spijt me. We moeten ons aan de volgorde van de sprekers houden. Als u aan de beurt bent, zal ik u vragen het woord te nemen. Alessandro Foglietta Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik wil mijn steun uitspreken voor dit verslag dat perfect aansluit bij het streven naar betere regelgeving, waar Europa zich al vele jaren met kracht voor inzet. Het nieuwe vergunningensysteem voor het in de handel brengen van geneesmiddelen zal de procedure in geval van kleine wijzigingen of nieuwe wetenschappelijke ontdekkingen op significante manier vereenvoudigen, en het zal voor bedrijven een aanzienlijke verlichting van de technische en administratieve lasten betekenen. Dit alles komt volledig overeen met de doelstellingen van de strategie van Lissabon, die bij het aanbreken van dit millennium door de Europese instellingen is gelanceerd, waarvoor de zogenoemde "betere regelgeving” een van de steunpilaren is van economische groei en werkgelegenheid in Europa. Het kan niet worden ontkend dat het concurrentievermogen van onze bedrijven te lijden heeft onder de buitensporige regelgeving en bureaucratie die zich de afgelopen decennia hebben opgehoopt, en de impact daarvan is juist voor de kleine en middelgrote ondernemingen, die in veel lidstaten de ruggengraat van het nationale productiesysteem vormen, zo belastend en ondraaglijk. Juist op het moment van een internationale crisis die onze economie dreigt te verstikken, kunnen we het ons niet veroorloven om onze bedrijven extra te straffen met onnodige kosten en bureaucratische traagheid. De wil om het legislatieve kader te stroomlijnen moet worden gezien als een plicht, als een inspanning waar we niet onderuit kunnen. Het verheugt mij dat ook de Raad het verzoek van het Europees Parlement heeft ingewilligd om de kleine en middelgrote ondernemingen te beschermen door vergunningen voor geneesmiddelen die tot 1998 door de lidstaten zijn verstrekt, van de werkingssfeer uit te sluiten. Daarmee kon worden voorkomen dat kleine en middelgrote ondernemingen nog meer inspanningen moeten leveren om aan de geldende regels te voldoen. Jiří Maštálka namens de GUE/NGL-Fractie. - (CS) Allereerst zou ik de rapporteur hartelijk willen bedanken voor het vele werk dat zij aan dit verslag verricht heeft, en hoofdzakelijk voor de succesvolle inspanningen, althans de hopelijk succesvolle inspanningen om in de onderhandelingen met de Raad en de Commissie tot een compromis te komen. Ik wil tevens de Commissie bedanken voor het streven naar eenmaking van de administratie op het gebied van het certificeren van geneesmiddelen, en eveneens voor het feit dat deze inspanningen zou moeten resulteren in hogere veiligheidsniveaus voor patiënten. Het is duidelijk van essentieel belang dat de wetgeving op Europees niveau op het gebied van de registratie van geneesmiddelen wordt geharmoniseerd. Om negatieve effecten op de menselijke gezondheid te voorkomen, hebben we uniforme administratieve regels nodig voor alle geneesmiddelen op de interne markt. Daarom verwelkom ik van harte het doel van dit wetsvoorstel om alle geneesmiddelen op de markt aan dezelfde criteria te onderwerpen, ook de geneesmiddelen die enkel op nationaal niveau toegelaten zijn. Graag wil ik nader ingaan op de kwestie van zuiver nationale registratie. Ofschoon ik voorstander was van uniforme criteria zonder enige uitzondering, geloof ik dat de tekst van amendement 36 - dat de mogelijkheid biedt om de toepassing van nationale regels voor geneesmiddelen die alleen op nationaal niveau zijn geregistreerd en zijn toegelaten voor 1 januari 1998 voort te zetten - geen obstakel vormt voor de harmonisatie op Europees niveau, aangezien deze goed doordacht is en voldoende garantie verschaft, zoals de noodzaak de Commissie te informeren over de beslissing om de toepassing van de nationale regels voort te zetten of over de noodzaak over te stappen op Europese regels wanneer het medicijn tevens in een andere lidstaat geregistreerd staat. Wat betreft de toepassing van één enkele aanvraag voor één of meerdere identieke wijzigingen ben ik van mening dat daarmee een zekere verlichting zal worden geboden aan grote farmaceutische bedrijven, wat beslist goed is. Ik ben er echter niet zo zeker van dat de verlichting van de administratieve rompslomp in de afzonderlijke lidstaten het positieve effect zal zijn. Dat is een negatief effect dat we in de toekomst misschien kunnen elimineren. Ondanks de enkele kleine voorbehouden die ik nu geuit heb, vind ik de tekst die uit de onderhandelingen naar voren is gekomen een positieve stap op het gebied van registratie van geneesmiddelen, en aangezien ik mij bewust ben van het feit dat het zeer moeilijk was om tot dit compromis te komen, raad ik als schaduwrapporteur de collega's van mijn fractie aan dit goed te keuren. Ik zeg dit onder andere uit praktische overwegingen, want als het voorstel voor deze richtlijn niet dit jaar nog in eerste lezing wordt aangenomen, zal het aan het Tsjechische voorzitterschap zijn een oplossing te vinden voor deze zeer moeilijke kwestie. Daarom hebben we nu een kans. De Voorzitter Ik wil er graag op wijzen dat het niet de Voorzitter was die zo aardig was om meer spreektijd te geven, maar de fractie, wellicht vanwege de naderende vakantie? Kathy Sinnott Mijnheer de Voorzitter, er is veel wat mensen over medicijnen willen weten voordat ze deze innemen of aan hun dieren geven: zijn de medicijnen veilig? Doen ze hun werk? Is de herkomst van de grondstoffen wel ethisch verantwoord? Wat zijn de gevolgen als je de medicijnen in combinatie met andere middelen gebruikt? Ons vergunningenproces moet op deze zaken betrekking hebben. Het bedrijfsleven wil weten of hun investeringen veilig zijn. Vereenvoudiging zal er niet toe leiden dat we laks worden, maar juist dat we ons richten op de echt essentiële zaken. Nu we het toch over vergunningen hebben, zou ik de Commissie erop willen attenderen dat er hexafluorkiezelzuur aan het drinkwater in Ierland wordt toegevoegd ofschoon hier geen vergunning voor is afgegeven, laat staan dat er door deze of voorgaande Ierse regeringen een vergunning is aangevraagd. Desondanks is dit het meest gebruikte medicijn in Ierland. Wanneer we serieus zijn ten aanzien van het verlenen van vergunningen en het proces zo willen aanpassen dat het effectiever en veiliger wordt, dan moeten we dit openlijk misbruik van het proces aanpakken. Irena Belohorská (SK) In de meeste lidstaten is de wetgeving op het gebied van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen niet geharmoniseerd met de Gemeenschapswetgeving, en daarom zijn in deze lidstaten verschillende praktijken ontstaan. Met het voorstel wordt beoogd alle geneesmiddelen, ongeacht de vergunningsprocedure voor het in de handel brengen, bij het administratieve proces voor de goedkeuring van wijzigingen aan de hand van dezelfde criteria te beoordelen. Ik ben zeer ingenomen met dit soort initiatieven, die erop gericht zijn het kader te vereenvoudigen zonder de criteria voor de bescherming van de gezondheid van mens en dier los te laten. Harmonisatie is met name noodzakelijk vanwege het gevaar voor de volksgezondheid dat dreigt als lidstaten allerlei verschillende wetenschappelijke criteria toepassen bij de beoordeling van wijzigingen in geneesmiddelen. Zonder een dergelijke wijziging van de wetgeving vormt deze situatie een belemmering voor het vrije verkeer van geneesmiddelen, ten nadele van patiënten. Uit de raadplegingen die zijn gehouden naar aanleiding van de wijziging van de richtlijn bleek dat veel lidstaten harmonisatie op dit gebied steunen. Voor de administratieve last en logistieke problemen moeten we echter gezamenlijk een oplossing bedenken. We moeten daarom benadrukken dat de verbeteringen van het systeem op de lange termijn onder meer de patiënten ten goede zullen komen, aangezien beter gebruik zal worden gemaakt van geneesmiddelen, en medewerkers van de autoriteiten die verantwoordelijk zijn voor de bescherming van de volksgezondheid efficiënter zullen worden ingezet. Desondanks wil ik tot voorzichtigheid manen omdat de lidstaten met verborgen kosten te maken zullen krijgen. Ook moet voldoende tijd worden uitgetrokken voor de praktische tenuitvoerlegging. Lidstaten kunnen niet worden gesommeerd hun nationale wetten te wijzigen om aan deze bepaling te voldoen, maar moeten worden bijgestaan om ervoor te zorgen dat zij niet met enorme kosten worden opgezadeld door een veel te korte implementatieperiode. Eija-Riitta Korhola (FI) Mijnheer de Voorzitter, ik wil mijn collega, mevrouw Grossetête, bedanken voor haar uitstekende verslag. De herziening van de wetgeving inzake vergunningen voor het op de markt brengen is belangrijk omdat daarmee de administratieve rompslomp die met de toepassing van die wetgeving gepaard gaat, wordt verminderd. Tegelijkertijd wordt ervoor gezorgd dat hulpbronnen worden ingezet voor zaken die van wezenlijk belang zijn voor de veiligheid van geneesmiddelen en voor de volksgezondheid, wat ook in het belang is van patiënten die medicatie nodig hebben. Het belangrijkste criterium is uiteindelijk het belang van de patiënt. Ik ben voorstander van een systeem waarmee dezelfde regels gelden voor zowel vergunningen die op nationaal niveau worden verleend als vergunningen die via communautaire procedures worden verleend. Momenteel zijn de regels voor het verlenen van vergunningen voor het op de markt brengen geharmoniseerd, ongeacht de toegepaste verleningsprocedure, maar dat geldt niet voor wijzigingen in de vergunningen voor het op de markt brengen. Daarom hebben de verschillende lidstaten gedeeltelijk verschillende regels voor zaken als de classificatie van de aanvragen voor wijzigingen en de procedure voor de evaluatie ervan. Voor de farmaceutische industrie is het belangrijk dat zij de mogelijkheid behoudt om een volledig nieuwe aanvraag in te dienen voor een vergunning voor het op de markt van een medicijn dat al een vergunning heeft maar een andere handelsnaam en een andere samenvatting van de productkenmerken heeft. Dat is nodig in situaties waarin een vergunning voor het op de markt brengen van medicijnen wordt aangevraagd voor een nieuw gebruiksdoel. Het toestaan van een nieuwe naam is ook voor de patiënt duidelijker dan het gebruik van dezelfde naam, wanneer het medicijn voor zeer verschillende doeleinden wordt gebruikt. Ik steun daarom de amendementen 4 en 18, die hierop betrekking hebben. Aangezien farmaceutische bedrijven vaak de hele Europese Unie van medicijnen voorzien, is het belangrijk dat de administratieve procedures in de verschillende landen worden geharmoniseerd. Een andere aanpak zorgt niet alleen voor een enorme administratieve rompslomp voor de industrie, maar vaak ook voor logistieke problemen. Ik hoop dat het Parlement in de stemming van morgen het verslag van mevrouw Grossetête steunt en dat ook de lidstaten later dit jaar de standpunten van het Parlement zullen steunen, zodat de herziening van de wetgeving inzake vergunningen voor het op de markt brengen nog dit jaar kan worden afgehandeld. Daciana Octavia Sârbu (RO) Het opstellen van geharmoniseerde criteria voor de goedkeuring en het administratieve beheer van elke vorm van wijzigingen in de voorwaarden van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen zal de patiënten ten goede komen doordat zij toegang krijgen tot betere en op lange termijn veiligere producten. Gelet op het feit dat slechts 20 procent van de geneesmiddelen voor menselijk en diergeneeskundig gebruik is toegelaten via een communautaire procedure, zal deze herziening van de richtlijn een aanzienlijke impact hebben op de markt voor farmaceutische producten in de Europese Unie. Wijzigingen in het productieproces, wijzigingen van de verpakking of van het adres van de producent moeten worden herzien en vereenvoudigd om de volksgezondheid beter te beschermen. We moeten een eenvoudig en flexibel wettelijk kader scheppen, zodat alle medische producten, ongeacht de procedure die is toegepast bij het verlenen van een vergunning voor het op de markt brengen ervan aan dezelfde evaluatie- en toelatingsvoorwaarden zijn onderworpen. Dit zal zorgen voor een vrij verkeer van geneesmiddelen in de Europese Unie, doordat de voor waarborging van de kwaliteit van ingevoerde geneesmiddelen noodzakelijke controles komen te vervallen. Tevens zal dit leiden tot de voltooiing en een efficiëntere werking van de interne markt. Zowel de consumenten als de farmaceutische industrie zullen snel toegang hebben tot de nieuwste geneesmiddelen, zodra de verschillen tussen de nationale bepalingen worden opgeheven en er een geharmoniseerd systeem wordt ingevoerd. Marios Matsakis (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik hoop niet dat dit betrekking heeft op namaakgeneesmiddelen. Kan ik wat extra tijd spreektijd krijgen? De Voorzitter Daar andere vertegenwoordigers van uw fractie afwezig zijn, denk ik dat u ellenlang kunt spreken! Ik weet niet hoe het zit met de anderen die op de lijst staan, maar u staat er zeker op. Marios Matsakis (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik zal geen ellenlang verhaal houden, maar misschien wel langer spreken dan de mij toegestane tijd. Ik zou de commissaris willen zeggen dat het geen twijfel lijdt dat het huidige systeem, waarin we te maken hebben met variaties wat betreft de voorwaarden van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen, onwenselijk is en dat in veel gevallen de belangen van zowel de farmaceutische industrie als - en dat is nog erger - de patiënten geschaad worden. Het is daarom cruciaal dat het systeem herzien wordt. In dat verband zijn het voorstel van de Commissie en natuurlijk het verslag van mevrouw Grossetête door de bank genomen helder en eerlijk, en verdienen onze instemming. Ik wil echter graag dat nota wordt genomen van mijn voorbehoud ten aanzien van het volgende punt, de uitbreiding van vergunningen voor het in de handel brengen. De Commissie en de rapporteur lijken het er in mijn ogen over eens dat het mogelijk zou moeten zijn om de naam van een medicijn waarvoor reeds een vergunning is verleend, volledig te veranderen wanneer blijkt dat het toegepast kan worden op een ander ziektebeeld. Wanneer het voorstel van de Commissie zou worden aangenomen dan zou het medicijn aspirine, dat het werkzame bestandsdeel salicylisch zuur bevat, in de handel gebracht kunnen worden onder verschillende namen, ofschoon het chemische bestandsdeel exact hetzelfde is, namelijk salicylisch zuur. Het zou er dus op neer kunnen komen dat een patiënt met drie verschillende ziektebeelden, drie verschillende tabletten slikt die er allemaal anders uitzien en een andere naam hebben, terwijl ze in de praktijk identiek zijn qua chemische samenstelling. De patiënt zou in feite dus drie aspirines slikken. In mijn optiek is dit misleidend en verwarrend voor de patiënt en de arts, en doet het risico op een overdosis en gevaarlijke bijverschijnselen toenemen. Ik dring er daarom bij de Commissie en de rapporteur op aan deze kwestie nog eens te overwegen. Aangezien ik nog een paar seconden heb, zou ik willen zeggen dat ik het ten aanzien van de kwestie van namaakgeneesmiddelen geheel eens ben met de commissaris: dit is een strafbaar feit en brengt de levens van patiënten in gevaar. Ik begrijp echter niet waarom men hiermee wacht; dit geval is zo helder als maar kan. Deze medicijnen worden door erkende farmaceutische bedrijven geproduceerd en zijn op recept verkrijgbaar bij erkende apotheken. Als we niet tot op de bodem kunnen uitzoeken of een gedeelte van deze medicijnen op criminele wijze gefabriceerd wordt, dan zou ik niet weten wat we in de Europese Unie wel kunnen. Ik zou denken dat dit eerder een zaak voor de politie is dan een wetgevingskwestie. Commissaris, we moeten dit zo snel mogelijk tot op de bodem uitzoeken. Hanne Dahl (DA) Mijnheer de Voorzitter, ik ben zo vrij om deze kwestie in een breder perspectief te plaatsen, aangezien harmonisering van de geneesmiddelenwetgeving binnen de EU tot nu toe slechts betekende dat de regels in Denemarken werden afgezwakt en de verkoop van medicijnen steeg. Met het nieuwe voorstel betreffende de voorwaarden van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen wordt de farmaceutische industrie de hand gereikt. Het wordt in het algemeen gemakkelijker om kleine wijzigingen in medicijnen door te voeren en ze onder dezelfde naam te verkopen, zoals de vorige spreker reeds zei. Tegelijkertijd wordt het ook gemakkelijker om de naam van een product te wijzigen en het als preparaat voor een andere aandoening te verkopen. Te vrezen valt dat deze wijzigingen ertoe kunnen leiden dat consumenten het overzicht verliezen en dat de farmaceutische industrie vrij spel krijgt. Wat dat betreft moeten we er rekening mee houden dat er vaak een direct verband bestaat tussen een eenvoudigere toegang tot vergunningen voor medicijnen en een verhoogd risico voor consumenten. Ik ben niet van mening dat we de farmaceutische industrie onnodige administratieve lasten moeten opleggen, maar we mogen ook niet de teugels laten vieren om het voor de farmaceutische industrie gemakkelijker te maken om geld te verdienen, terwijl de gezondheid van mensen of dieren op het spel staat. Daarmee zouden we een verkeerde richting inslaan. Als we het in het bredere verband bekijken, maakt deze richtlijn onderdeel uit van de inspanningen van de farmaceutische industrie om de omzetcijfers te verbeteren ten opzichte van de Verenigde Staten. Laten we niet naïef zijn. We mogen ons niet laten misleiden door mooie, maar lege intentieverklaringen met betrekking tot patiënten en consumenten. Zuzana Roithová (CS) Het voorstel voor een richtlijn die zal zorgen voor een sterke vereenvoudiging van het op de Europese markt brengen van farmaceutische producten voor zowel menselijk als diergeneeskundig gebruik, is uitstekend nieuws voor de patiënten en de farmaceutische industrie. De technologische vooruitgang maakt vrijwel continue verbetering van reeds geregistreerde geneesmiddelen mogelijk. Elke wijziging moet echter een goedkeuringsprocedure doorlopen, aangezien het om veiligheid en gezondheid gaat. Ofschoon registraties op enkel nationaal niveau aan dezelfde reguleringseisen moeten voldoen als registraties in het kader van Europese procedures, zijn de eisen voor wijzigingen van registraties niet geharmoniseerd. Deze situatie brengt een overbodige administratieve last met zich mee en heeft geen toegevoegde waarde. Vanaf nu zal slechts één verklaring voldoende zijn voor de hele interne markt. Daarom verwelkom ik het voorstel van de Commissie van harte en feliciteer ik de rapporteur van het verslag, dat het voorstel beter en gedetailleerder maakt. De voorgestelde wijzigingen verlichten de administratieve last die gepaard gaat met het in de handel brengen van dit soort producten. Farmaceutische maatschappijen die op internationaal niveau opereren zullen beter kunnen samenwerken, met als gevolg dat iedereen en vooral degenen die dit het meest nodig hebben, een snellere toegang zullen hebben tot de nieuwste medicijnen. Europa is echter geconfronteerd met een zeer gevaarlijk verschijnsel, namelijk de verspreiding van namaakgeneesmiddelen. Inmiddels is dit niet meer enkel een probleem voor Afrika of Azië. Ook binnen Europa kopen mensen vaak medicijnen op internet of ergens anders dan bij de apotheek. Daarom is het ook zo belangrijk om een hoge standaard te waarborgen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen, een standaard waarmee het mogelijk is om achteraf de herkomst van elke verpakking te achterhalen en tegelijkertijd te controleren of het inderdaad geregistreerd staat. Alle medicijnen zullen een barcode moeten hebben en dusdanig zijn verpakt zijn dat ook een leek, als hij een medicijn ergens anders dan bij de apotheek koopt, aan de verpakking kan zien of hij een veilig medicijn in handen heeft of een namaakgeneesmiddel. De lidstaten hebben in de komende twee jaar volgens mij voldoende tijd om zich voor te bereiden op de invoering van deze richtlijn. Giovanna Corda (FR) Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de commissaris, dames en heren, in de eerste plaats wil ik mijn complimenten uitspreken voor het werk van mevrouw Grossetête en voor dat van de andere collega's die aan dit verslag hebben gewerkt. Dit is een heel belangrijk onderwerp, aangezien het om onze gezondheid gaat. Dit verslag is een belangrijke stap voorwaarts op het gebied van de harmonisatie van de interne markt, maar ook op het gebied van de consumentenbescherming, vooral als het om ouderen gaat. Zoals de commissaris heeft onderstreept, leeft onze bevolking steeds langer, en daar zijn wij natuurlijk blij om, maar dit zal ook steeds meer problemen met zich meebrengen. Als deze richtlijn eenmaal is geïmplementeerd, zullen de aanduidingen die op een geneesmiddel staan in alle lidstaten hetzelfde zijn, hetgeen duidelijkheid en transparantie oplevert voor de Europese gebruikers, of dat nu patiënten, dierenartsen of agrariërs zijn. Op dezelfde wijze zal dit verslag er, dankzij de invoering van één enkele procedure voor een vergunningsaanvraag, in ruime mate aan bijdragen dat de huidige procedures in administratief en technisch opzicht worden vereenvoudigd. Het zal dan namelijk niet langer noodzakelijk zijn om 27 aanvragen in de lidstaten in te dienen, omdat één enkele aanvraag bij het Europees Geneesmiddelenbureau volstaat. Met dit verslag wordt weer een stap verder gezet op weg naar Europese integratie. Thomas Ulmer (DE) Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de commissaris, geachte collega's, ik wil ten eerste Françoise Grossetête feliciteren met haar verslag over de wijzigingen in de voorwaarden van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen. Ik moet twee korte opmerkingen maken over wat vorige sprekers hebben gezegd. Naar mijn mening zijn nieuwe geneesmiddelen een kans op behandeling en genezing en is het risico proportioneel. Bovendien bestaan er bijvoorbeeld in de Bondsrepubliek Duitsland reeds werkzame bestanddelen die in vele vormen en onder vele namen voorkomen, zonder dat daardoor het risico groter is geworden. Het belangrijkste doel van deze verordening is echter de vereenvoudiging van de variaties, dat wil zeggen de gedeeltelijke uitbreiding of wijziging van de farmaceutische vormen van een geneesmiddel. De huidige procedure is buitengewoon moeizaam en brengt voor bedrijven veel bureaucratie met zich mee. Ook de bevoegde instanties moeten zich met weinig efficiënte maatregelen bezighouden, zodat de herziening een zeldzame win-winsituatie creëert. De veiligheid en betrouwbaarheid op de interne markt worden hierdoor duidelijk verbeterd. Door het in de commissie verrichte werk is er daarnaast ook rekening gehouden met talrijke andere belangen die het proces verder versnellen of vereenvoudigen. Zo is er voldoende rekening gehouden met de kwestie van nationale vergunningen, zodat dubbel werk wordt voorkomen. Ook de belangen van de Bondsrepubliek Duitsland en haar farmaceutische bedrijven zijn naar behoren behartigd. Het ontwerpverslag is aangepast aan het pakketvoorstel EU/2008/0032. De uitbreiding van de vergunning met andere namen is uitdrukkelijk vereenvoudigd en ook de aanvulling of uitbreiding van productkenmerken is vereenvoudigd. Zo kritisch als ik gisteravond over het verslag-Jørgensen heb gesproken, zo tevreden en positief ben ik nu over het verslag van Françoise Grossetête. Het verslag gaat in de goede richting, namelijk naar de doelstelling van het proces van Lissabon om het meest efficiënte kennisgebied ter wereld te worden. Ik steun dit voorstel. De Voorzitter Neemt u mij niet kwalijk, maar er is enige verwarring die met het secretariaat van doen heeft. Mijn lijst ziet er namelijk anders uit dan hetgeen op de schermen staat. Zolang ik de vergadering voorzit, houd ik me aan mijn eigen lijst. Als het secretariaat mijn plaats inneemt, zal het zijn lijst volgen. De heer Buşoi krijgt het woord na mevrouw Grabowska. Genowefa Grabowska - (PL) Mijnheer de Voorzitter, allereerst zou ik de rapporteur van harte willen feliciteren, aangezien dit verslag vanuit technisch oogpunt zal leiden tot meer veiligheid voor de patiënten, alsook voor de EU-burgers die geneesmiddelen gebruiken. Het is positief dat we de verschillen opheffen tussen de verlening van een vergunning voor het in de handel brengen van een geneesmiddel en de procedure tot wijziging van dat besluit. Ik zou ook willen verwijzen naar de woorden van commissaris Verheugen en mijn blijdschap willen uiten over het feit dat we eindelijk over nieuwe gemeenschappelijke regelgeving zullen beschikken die ons in staat zal stellen om namaak en illegale handel van geneesmiddelen tegen te gaan. U hebt zonet duidelijk gezegd dat u alles in het werk stelt om te verhinderen dat namaakgeneesmiddelen in het legale distributienetwerk terechtkomen. Met het oog hierop zou ik u willen vragen wat er dan buiten dit legale distributienetwerk zal gebeuren. Zijn de nieuwe bepalingen hier ook van toepassing of wordt de farmaceutische industrie in dat geval gewoon op de vingers getikt? Mijn laatste vraag luidt als volgt: bent u voornemens om in deze nieuwe regelgeving ook een oplossing op te nemen die verzekert dat de burgers in de toekomst meer informatie over geneesmiddelen krijgen? Cristian Silviu Buşoi (RO) Ik ben er vast van overtuigd dat de ontwerprichtlijn een belangrijke stap vooruit betekent voor een snellere toegang tot geneesmiddelen. Tevens feliciteer ik de Commissie, commissaris Verheugen, evenals de rapporteur voor dit initiatief. Vrij verkeer van goederen is immers een van de basisprincipes van de interne markt, en het lijkt me vanzelfsprekend dat dit beginsel ook wordt toegepast op geneesmiddelen. Door de complexiteit en diversiteit van de administratieve procedures voor het verkrijgen van een vergunning voor het wijzigen van geneesmiddelen die al in de handel zijn, wordt het functioneren van de interne markt zelf verstoord. Vanzelfsprekend worden naast de farmaceutische industrie en de autoriteiten vooral de patiënten getroffen die als gevolg van deze complexe procedures pas laat gebruik kunnen maken van betere geneesmiddelen. Ik ben het daarom volledig eens met het voorstel van de Commissie om de procedures voor het verlenen van vergunningen voor het wijzigen van geneesmiddelen te harmoniseren, ongeacht de aanvankelijke procedure voor het in de handel brengen, omdat deze vereenvoudiging betekent dat het hele systeem efficiënter wordt gemaakt en een hoog niveau van bescherming van de volksgezondheid wordt gewaarborgd. Tevens steun ik het idee van de rapporteur, mevrouw Grossetête, met betrekking tot de noodzaak van een enkele procedure voor het verlenen van vergunningen voor wijzigingen, waardoor deze gezaghebbender wordt. Een laatste opmerking over het voorstel van de Commissie om de oorspronkelijke naam van het geneesmiddel te handhaven ingeval van uitbreiding van de vergunning: ik ben voor het behoud van de oorspronkelijke naam omdat ook het veelvuldig wijzigen van de naam van geneesmiddelen patiënten in de war kan brengen, die hoe dan ook een arts moeten raadplegen voor aanvang van de behandeling, en deze is normaal gesproken op de hoogte van de nieuwe therapeutische indicaties van het geneesmiddel. Amalia Sartori (IT) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik ben tevreden over deze richtlijn, die ervoor zal zorgen dat de regels inzake variaties duidelijker, eenvoudiger en flexibeler worden gemaakt en echt worden geharmoniseerd. Mijn complimenten dus voor mevrouw Grossetête. Ik ben eveneens tevreden omdat de commissaris ons heeft meegedeeld dat er - mede in antwoord op een aantal resoluties van het Parlement, waaronder een resolutie afkomstig van mevrouw Grossetête, mevrouw Gutiérrez, meneer Ulmer en mijzelf - een richtlijn gaat komen voor de bestrijding van namaakgeneesmiddelen. Die zal ervoor zorgen dat fabrikanten en importeurs van werkzame stoffen verplicht worden een certificaat van goede fabricagemethoden te verkrijgen, dat zal worden afgegeven door de Europese autoriteiten na verplichte inspectie in de fabrieken. Met de richtlijn zal het ook mogelijk worden om de herkomst van ieder product - land, bedrijf en fabriek - te herleiden, waarmee het heretiketteren en -verpakken van producten van buiten de Europese Unie zal worden ontmoedigd. Miroslav Mikolášik (SK) Ik ben erg blij met het verslag van Françoise Grossetête, waarin wordt beoogd het systeem van reglementaire voorwaarden voor wijzigingen van de vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen te vereenvoudigen en te verbeteren. Het oorspronkelijke systeem voor het doorvoeren van wijzigingen lijkt inefficiënt en ontoereikend, gezien de nieuwe wetenschappelijke kennis en de technologische vooruitgang. Binnen de lidstaten van de Europese Unie bestaan enorme verschillen tussen de procedures voor de verlening van vergunningen. Deze verschillen betreffen de procedures voor de beoordeling van geneesmiddelen, de tijd die nodig is om wijzigingen door te voeren en de eisen voor de indiening van documenten. Ik ben ervan overtuigd dat de harmonisatie van deze aspecten grote vooruitgang zal betekenen voor de bescherming van de volksgezondheid. Een effectiever systeem zal ook positieve gevolgen hebben voor de farmaceutische industrie als geheel. Ik sta achter de verbeteringen die de rapporteur heeft voorgesteld. Net als zij ben ik van mening dat alle geneesmiddelen, ongeacht de procedure voor toelating tot de markt, beoordeeld moeten worden aan de hand van dezelfde criteria. Een nieuw verbeterd regelgevingssysteem zal alle patiënten, de goedkeuringsinstanties en de farmaceutische bedrijven ten goede komen. Dagmar Roth-Behrendt (DE) Mijnheer de Voorzitter, ik heb nog twee vragen aan de heer Verheugen. Mijnheer Verheugen, bent u het niet mij eens dat intactheid van verpakkingen en een barcode op verpakkingen niet verhinderen dat er ook hele andere vormen van handel worden gedreven, en dat met een beetje intelligentie een barcode op een ander product kan worden aangebracht en een bijsluiter in een andere verpakking kan worden gestopt? Bent u het niet mij eens dat we dat beetje intelligentie en flexibiliteit, die wij van alle mensen in de Europese Unie verwachten, ook kunnen verwachten van alle betrokkenen in de handel en distributie van geneesmiddelen in de Europese Unie? Dan heb ik nog een laatste vraag: we zullen in toenemende mate problemen krijgen met werkzame bestanddelen die vanuit derde landen de Europese Unie binnenkomen. Ziet u een kans om stimulansen te creëren waardoor weer meer werkzame bestanddelen in de Europese Unie worden geproduceerd, en waardoor geneesmiddelenproducenten deze bestanddelen uit de Europese Unie betrekken en niet uit landen waar we de veiligheid niet kunnen waarborgen? Jorgo Chatzimarkakis (DE) Mijnheer de Voorzitter, allereerst wil ik Françoise Grossetête feliciteren. Ik dank echter ook de commissaris voor zijn toespraak en vooral voor hetgeen hij zei over productpiraterij en -namaak. Een stijging van 300 procent in het afgelopen jaar is geen kleinigheid en hierdoor wordt ook de gezondheid van de Europese burgers in gevaar gebracht. We moeten ons echter ook afvragen waar die piraterij vandaan komt, wat hiervan de bronnen zijn. Daarbij stellen we vast dat namaakproducten voor 80 procent via het internet worden verkocht en voor 20 procent daadwerkelijk worden gesmokkeld. Hier moeten we iets aan doen! Wat de gesmokkelde waar betreft, moeten we onze douaneautoriteiten inzetten, gebruikmaken van nieuwe technieken en ook bij doordrukverpakkingen veel beter bekijken hoe we de veiligheid kunnen garanderen. We moeten er natuurlijk ook voor zorgen dat apotheken op het internet veilig zijn en dat burgers weten welke apotheken veilig zijn. Bovendien wil ik op de volgende nieuwe beginselen wijzen. We hebben een coherente aanpak nodig uitgaande van de overweging: wie is mijn consument, wie is mijn leverancier? "Know your supplier, know your client." Dumitru Oprea (RO) In veel Europese landen is de toelatingsprocedure voor geneesmiddelen ook nu al goed geregeld in formeel opzicht. Ik zou echter graag de aandacht willen vragen voor te snelle toelatingsprocedures die vervolgens leiden tot te veel overlijdensgevallen als gevolg van overdoses van geneesmiddelen of geneesmiddelen die op eigen houtje worden ingenomen of door geneesmiddelen met vooraf onvoldoende onderzochte neveneffecten. Ik vind dat nieuwe en verbeterde geneesmiddelen, met wonderbaarlijke kwaliteiten, te snel worden toegelaten op de markt, waarna ze na korte tijd weer worden teruggetrokken. Wie is verantwoordelijk voor hun kwaliteit en de veroorzaakte neveneffecten? Wij verwelkomen het initiatief waardoor er een in Europa unaniem aanvaarde harmonisatieprocedure op de markt wordt ingevoerd, maar nieuwe geneesmiddelen moeten onderzocht worden door een internationale commissie van deskundigen. Donato Tommaso Veraldi (IT) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik dank u voor de mogelijkheid om iets te zeggen over het uitstekende werk van rapporteur mevrouw Grossetête. Haar voorstel voor een richtlijn beoogt de invoering van een communautaire regelgeving die kan worden toegepast op alle soorten vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen. Dit is een positieve en voor iedereen aanvaardbare richtlijn, omdat deze tot doel heeft de volksgezondheid te garanderen en de administratieve lasten te verlichten. Het voorstel voor een richtlijn is van juridische aard, met dien verstande dat enkel de rechtsgrondslag wordt gewijzigd voor de regels betreffende de variaties die na eerste commercialisering worden aangebracht in geneesmiddelen voor menselijk en diergeneeskundig gebruik, zoals de invoering van nieuwe therapeutische indicaties of van een nieuwe manier van toedienen. Een dergelijke harmonisering is nodig, zo niet essentieel, omdat variaties in nationale vergunningen zonder een communautair regelgevend kader onderhevig blijven aan nationale regels die van lidstaat tot lidstaat verschillen, zoals nu het geval is. Emmanouil Angelakas (EL) Mijnheer de Voorzitter, ook ik wil de rapporteur gelukwensen en twee opmerkingen maken over hetgeen de commissaris zei. Wat allereerst het in de handel brengen van namaakmedicijnen betreft is vastgesteld dat enkele daarvan in twee landen van de Europese Unie worden vervaardigd en via een derde Europees land, Zwitserland, op de markt worden afgezet. Dat liegt er niet om, en dat moet u, mijnheer de commissaris, goed in de gaten houden. Mijn tweede opmerking gaat over de industrie van farmaceutische grondstoffen. Deze industrie bloeide twintig jaar geleden volop, maar sterft nu een langzame dood. De redenen daarvoor zijn enerzijds de hoge kosten en anderzijds de bescherming van innovatie. Met dat laatste zijn wij het allemaal eens, maar het resultaat ervan is wel dat de Europese farmaceutische industrie geen farmaceutische grondstoffen kan produceren die vallen onder bescherming van innovatie. Daarom zijn de onderzoekscentra vertrokken naar China en India. U kunt concrete beleidsmaatregelen treffen, mijnheer de commissaris, om ervoor te zorgen dat deze centra terugkomen naar de Europese Unie. Günter Verheugen Mijnheer de voorzitter, geachte afgevaardigden, in het debat is duidelijk geworden dat er een brede consensus bestaat over de verordening betreffende de vergunning van wijzigingen en ik wil hier daarom niet verder op ingaan. We moeten deze nu in werking stellen en erop letten dat dit ook zo effectief mogelijk gebeurt. Ik denk dat, alles bij elkaar, de andere vragen die hier zijn opgeworpen op de lange duur belangrijker zijn. Ik wil graag enkele zeer principiële opmerkingen maken: het is natuurlijk niet mijn taak om u uitleg te geven over technische regels, maar het is wel mijn taak om u te vertellen waarom wij bepaalde dingen wel en andere dingen niet doen. In onze samenlevingen bestaat er een conflict tussen de behoeften van de gezondheidsbureaucratie enerzijds en de behoeften van patiënten anderzijds. Daarover bestaat geen enkele twijfel. De voorstellen waaraan we in de toekomst moeten werken, bevinden zich midden in dit conflictgebied. De gezondheidsbureaucratieën in de lidstaten hebben geen belang bij voorlichting aan patiënten. Voor de geïnformeerde patiënt moet men zich inspannen en moeite doen. Hij dwingt degenen die er voor hem zouden moeten zijn, om hem informatie te verstrekken. Waarom krijg ik dit medicijn niet of waarom krijg ik dat medicijn? Waarom krijg ik niet deze therapie en waarom moet ik die therapie volgen? Mensen hebben recht op een antwoord op dergelijke vragen. Een voor mij onwrikbaar principe is dit: in een democratische samenleving hoeft niet degene die informatie wil geven zich te verantwoorden, maar moet degene die geen informatie wil geven zich verantwoorden. Het zijn de gezondheidsbureaucratieën in de lidstaten die duidelijk moeten maken waarom ze geen geïnformeerde patiënten willen. Ik hoef niet duidelijk te maken waarom ik wil dat patiënten goed geïnformeerd worden. Laat er geen misverstand over bestaan: dit wordt een heftig, levendig en controversieel debat en ik hoop en wens dat het Europees Parlement zich in dit debat achter de Commissie en achter mij schaart. Het gaat hier namelijk om een zeer fundamentele kwestie, die niet alleen voor het gebied van de gezondheidszorg, maar voor de hele maatschappij van belang is. Het gaat hier om de vraag wat de vrijheid van de burgers, ook in de gezondheidszorg, voor ons betekent. Wat de tweede vraag over namaak betreft, ben ik het met iedereen eens die zegt: dat is crimineel. Als we bij namaak met illegaliteit van doen hebben, moet de politie worden ingeschakeld. Illegaal is illegaal, daar kunnen wij verder weinig aan doen. Ik denk echter, dat de voorstellen die wij kunnen doen ertoe zullen leiden dat het vrijwel onmogelijk wordt om namaakmedicijnen in de legale distributieketen te brengen. Dat is wat we wel kunnen doen. Mevrouw Roth-Behrendt heeft volkomen gelijk! Het is volgens mij echt niet gerechtvaardigd te veronderstellen dat het daarbij werkelijk ging om het uit concurrentieoverwegingen tegengaan van een bepaalde vorm van distributie van farmaceutische producten. Dat zou me niets kunnen schelen. De parallelle handel is binnen de Europese Unie een legale activiteit. Dit is duidelijk door het Europese Hof van Justitie bevestigd. Ik ben helemaal niet van plan om de parallelle handel in leer tegen te gaan, maar één ding moet me van het hart: iedereen die zich met de handel in geneesmiddelen bezighoudt, moet aan dezelfde strenge veiligheidseisen voldoen. Ik zou niet weten waarom iemand niet aan de veiligheidseisen zou hoeven te voldoen, alleen maar omdat hij een in een lidstaat duur verkocht geneesmiddel, dat in een andere lidstaat goedkoper is, in deze lidstaat goedkoop inkoopt, terugbrengt naar het duurdere land en daar weer verkoopt. Dat wil er bij mij niet in! Degenen onder u die een beetje op de hoogte zijn van het levensmiddelenrecht, zullen zich net als ik hebben afgevraagd waarom het in Europa wel verboden is om op de weg tussen producent en consument een pak spaghetti te openen - ja, het is ten strengste verboden om op de weg tussen producent en consument een pak noedels te openen - maar geneesmiddelen, die bij verkeerde inname tot de dood kunnen leiden, op de weg van producent naar consument wel mogen worden geopend. Het is de moeite waard om er eens bij stil te staan waarom dit verbazingwekkende onderscheid wordt gemaakt, waarom het bijvoorbeeld bij spaghetti verboden is, terwijl het is toegestaan bij geneesmiddelen die van levensbelang zijn. Ik kan dat moeilijk begrijpen. Wij zullen oplossingen vinden waarbij het voor iedereen mogelijk is om zijn bedrijf voort te zetten, precies zoals mevrouw Roth-Behrendt heeft gezegd: we moeten daarvoor een beetje creatief zijn, ons verstand gebruiken en nadenken, maar de veiligheidseisen gelden onbeperkt voor iedereen. Daarvoor kunnen geen uitzonderingen worden gemaakt! Ik denk dat ik hiermee uw vragen heb beantwoord en u vast al een beetje heb voorbereid op een zeer levendig en positief debat dat we in de toekomst zullen voeren. De voorstellen zullen over enkele weken op tafel liggen en met het oog daarop kan ik alleen maar zeggen: we zullen elkaar weer in deze zaal treffen en dan zullen we hierover verder moeten spreken. Françoise Grossetête rapporteur. - (FR) Mijnheer de Voorzitter, om te beginnen wil ik mijn collega's bedanken die hun steun hebben uitgesproken voor het verslag dat ik heb gepresenteerd. Degenen die uiting hebben gegeven aan hun bezorgdheid, maar helaas al zijn vertrokken, zou ik erop willen wijzen dat het hier echt om een verbetering, om harmonisatie en vereenvoudiging van de procedures gaat. Vereenvoudiging van de procedures betekent echter niet dat de kwaliteit omlaag gaat of dat er minder controles plaatsvinden. Het betekent lagere kosten voor de industrie en, vooral, voor het MKB, en dat is van essentieel belang. Lagere kosten en tijdwinst: dit betekent uiteindelijk dat Europese patiënten sneller toegang tot geneesmiddelen krijgen. Ik hoop overigens van harte dat wij in eerste lezing tot een akkoord zullen komen. Wij hebben er alles aan gedaan om overeenstemming te kunnen bereiken, en uiteraard wil ik de Commissie nogmaals bedanken voor haar hulp, evenals de Raad. Wat namaakgeneesmiddelen betreft, mijnheer de commissaris, zijn wij blij met de informatie die u ons zojuist gegeven hebt over de tekst die u ons zult voorleggen. Wij hopen dat dit op korte termijn gebeurt, want u weet dat wij hier reikhalzend naar uitzien. Zoals mijn collega's al hebben opgemerkt is namaak een misdaad, en als het om misdaad gaat, mogen wij niet afwachten. Wij weten dat het bij de overgrote meerderheid van de geneesmiddelen die via internet worden verkocht, om namaakgeneesmiddelen gaat, die dus gevaarlijk zijn voor de gezondheid van onze burgers. Welnu, u hebt het gehad over werkstoffen en over de controles waaraan wij werkstoffen moeten onderwerpen, ook als deze in derde landen worden gefabriceerd en geproduceerd, en niet in de Europese Unie. Dit is inderdaad van essentieel belang. Wij zullen u graag helpen, want er moet gewerkt worden aan traceerbaarheid, sancties voor overtreders en veiligheid van de distributieketen. Het is belangrijk dat patiënten voor honderd procent kunnen vertrouwen op de geneesmiddelen die hun worden voorgeschreven: het mag niet mogelijk zijn deze te openen of opnieuw te verpakken. Dat is wat ik namens al mijn collega's wilde opmerken. Mijnheer de commissaris, ik wil graag dat u weet dat u, als u hier weer vertrekt, de volledige steun van het Parlement hebt, en het is van essentieel belang om het college van commissarissen ervan te overtuigen dat wij geen tijd meer mogen verliezen, maar dat wij eindelijk actie moeten ondernemen tegen het namaken van geneesmiddelen. De Voorzitter Het debat is gesloten. De stemming vindt vandaag, 22 oktober 2008, plaats. Schriftelijke verklaringen (artikel 142) Rareş-Lucian Niculescu schriftelijk. - (RO) De Europese Unie heeft duidelijke en strikte regels nodig aangaande de voorwaarden voor het afgeven van vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen, maar ook in het algemeen voor alle medische producten. Ik wil deze noodzaak illustreren aan de hand van een recente gebeurtenis in Roemenië. In september is een vrouw overleden na een operatie waarbij niet-steriel hechtmateriaal werd gebruikt dat uit China was geïmporteerd. Andere patiënten kregen levensbedreigende complicaties. De onderzoekscommissie van het Roemeense ministerie van Gezondheid heeft ondubbelzinnig erkend dat het betreffende hechtmateriaal niet was voorzien van het EG-keurmerk. De wet op de evaluatie van de productconformiteit toont duidelijk aan dat de hoofdschuldige het verantwoordelijke ministerie is, maar duidelijkere en transparantere regels zouden deze situatie hebben kunnen voorkomen. Marian Zlotea schriftelijk. - (RO) Hoewel geneesmiddelen uit de Europese Gemeenschap voortdurend te maken hebben met regelingen die zijn opgesteld door de nationale regeringen en de Gemeenschap gedurende hun hele bestaan, hebben de discrepanties tussen de regelgevingen van de Commissie en de bepalingen van de lidstaten negatieve gevolgen voor de volksgezondheid, vanuit administratief perspectief en voor het algemeen functioneren van de interne markt voor farmaceutische producten. Het doel van dit verslag is te garanderen dat alle geneesmiddelen die worden ingevoerd op de gemeenschappelijke markt, inclusief de geneesmiddelen waarvoor op nationaal niveau een vergunning is afgegeven, aan dezelfde criteria worden onderworpen voor het afgeven van vergunningen en voor administratieve wijzigingen, ongeacht de procedure volgens welke een vergunning is afgegeven voor deze geneesmiddelen. Met het voorstel worden de administratieve procedures voor de lidstaten vereenvoudigd en wordt bijgedragen aan de harmonisering van de criteria voor de beoordeling van en toezicht op alle geneesmiddelen. Door dit verslag aan te nemen zullen de consumenten veel beter beschermd worden. Zij hebben immers baat bij een verbeterde efficiëntie, een geconsolideerde organisatie en duidelijkheid en transparantie, wat het resultaat is van de toepassing van een vereenvoudigd en gestandaardiseerd regelgevingssysteem voor vergunningen voor het in de handel brengen van geneesmiddelen in de Europese Unie.

A Parlament álláspontja a Tanács által módosított 2011. évi költségvetés-tervezetről - összes szakasz - 3/2010. sz. költségvetés-módosítási tervezet: III. szakasz - Bizottság - BAM (a banánkereskedelemre vonatkozó kísérő intézkedések) (vita) Elnök A következő napirendi pont a közös vita a következő jelentésekről: a Költségvetési Bizottság részéről Sidonia Elżbieta Jędrzejewska és Helga Trüpel jelentése az Európai Unió 2011-es pénzügyi évre vonatkozó általános költségvetés-tervezetéről - összes szakasz, valamint az Európai Unió 2011-es pénzügyi évre vonatkozó általános költségvetési tervezetéhez fűzött 1/2011., 2/2011. és 3/2011. számú módosító indítványokról (12699/2010 - C7-0202/2010 -; valamint a Költségvetési Bizottság részéről Surján László jelentése az Európai Unió 2010-es pénzügyi évre vonatkozó, 3/2010. számú költségvetés-módosítási tervezetéről szóló tanácsi álláspontról, III. szakasz - Bizottság - BAM (a banánkereskedelemre vonatkozó kísérő intézkedések) (13472/2010 - C7-0263/2010 -. Sidonia Elżbieta Jędrzejewska előadó. - (PL) Ma azért ülésezünk, hogy megvitassuk az Európai Unió 2011. évi költségvetését. 2011 több okból is kivételes költségvetési év lesz. Elsősorban 2011 a 2007-2013. évi többéves pénzügyi keret ötödik éve lesz, így már sokat tudunk arról, hogyan működik ez a többéves pénzügyi keret a gyakorlatban, mely részei lettek sikeresek és melyek nem, és számos program már életciklusának igen előrehaladott szakaszába ért. Emellett sok minden történt az Európai Unióban, hiszen elfogadtuk a Lisszaboni Szerződést, amely új hatásköröket biztosít vagy jelöl ki az Európai Unió számára. Hadd említsek meg néhányat ezek közül, különösen a költségesebbeket: ilyen nevezetesen az éghajlatváltozás elleni küzdelem és az energiapolitika terén nyert új hatáskör. A Szerződés a világszíntéren is új hatásköröket nyit meg az Európai Unió számára, gondolok itt az uniós diplomácia létrehozására; ezenfelül hatásköreink az űrkutatás, valamint a sport és az idegenforgalom terén is bővültek. Sajnos ezen új feladatkörök egyikéhez sem járnak megfelelő pénzügyi eszközök. Többé-kevésbé arról van szó, hogy az Európai Uniónak számos új ambíciója és terve van, azonban nem feltétlenül rendelkezik az e tervek és ambíciók megvalósításához szükséges pénzügyi forrásokkal. Nahát, ilyen lesz a 2011. év. Az Európai Parlament véleménye szerint az Európai Bizottság körültekintően programozta műveleteit a tervezetében, és megfelelő forrásokat irányzott elő 2011-re. A Tanács - amint azt már itt megvitattuk - csökkentette ezeket a forrásokat. Szeretném röviden összefoglalni, mi történt a Költségvetési Bizottságban az olvasat során. Emlékeztetem önöket: az új Lisszaboni Szerződés új költségvetési eljárást vezet be. Immár nincsen két lehetőségünk. Sem a Tanácsban, sem az Európai Parlamentben nem lehet két olvasatot tartani. Egyetlen olvasatra van lehetőségünk, és ezért a költségvetési hatóság mindkét ágának különösen összeszedetten és fegyelmezetten kell eljárnia, mert ahogy mondtam, mindannyiunknak csupán egyetlen lehetőségünk van. Ismétlem: immár nincsen lehetőségünk két olvasatra. Holnap szavazunk, és meghallgatjuk a Költségvetési Bizottság által kidolgozott álláspontot. Hangsúlyozni kell, hogy a Költségvetési Bizottság álláspontja figyelembe veszi a többéves pénzügyi keretet. Az elmúlt évekkel ellentétben az Európai Parlament olyan olvasatot fog elfogadni, amely a tervezett összegek tekintetében nem lépi túl a többéves pénzügyi keret határait. Ez az álláspont innovatív jellegű, mindamellett tartalmazza és figyelembe veszi az aggályokat és a Tanács jelenlegi helyzetét is. Nem kerülte el ugyanis a Parlament figyelmét az a tény, hogy a Tanácsban hét tagállam elutasította a tanácsi álláspontot. Meghallgattuk és tekintetbe vettük bizonyos tagállamok és maga a Tanács félelmeit is. A messzemenőkig szem előtt tartottuk a Tanács álláspontját, így a Parlament olvasata fegyelmezett és nem haladja meg a többéves pénzügyi keretet. Másrészt azonban nyilván nem tehetjük meg, hogy nem veszünk tudomást azokról a tényekről, amelyeket ma már említettem önöknek, nevezetesen arról, hogy az Európai Uniónak új területeken is feladatokat kell vállalnia, ezekhez azonban nem áll rendelkezésre megfelelő finanszírozás. A Tanács ráadásul számos kapcsolódó intézkedésre vállalt kötelezettséget, például a banán és a banántermelőknek nyújtandó ellentételezés tekintetében, aztán az ITER-t és más programokat illetően - ezekhez új pénzügyi forrásokra van szükség, azt azonban nem biztosítottak hozzájuk. Úgy tűnik tehát, hogy a finanszírozást a jelenlegi forrásokból kell megoldani. Nekünk, az Európai Parlamentnek, erős kétségeink vannak ezzel kapcsolatban. Olvasatunkban ki szeretnénk emelni még egy szempontot: mindenekfelett ismét hangsúlyozni kívánjuk a prioritási háromszöget, amely sarokpontjai az ifjúság, az oktatás és a mobilitás. Az Európai Parlament március óta hangoztatja, hogy ez lesz a 2011. évi prioritási listánk, és hogy szeretnénk megfelelő finanszírozást biztosítani az ifjúság-, az oktatás- és a mobilitási politika céljait szolgáló költségvetési tételeknek, és különösen forrásokat kívánunk előirányozni a mobilitás, az ifjúság és az oktatás terén tevékenykedő innovatív vállalkozások számára. Ugyanez vonatkozik a kutatás-fejlesztési programokra is. Tudjuk, hogy a jelenlegi pénzügyi keretben nem áll rendelkezésre elegendő forrás mindehhez: ezért voltunk kénytelenek megnyirbálni az ITER program előirányzatát, ami fájdalmas volt ugyan, de véleményünk szerint elkerülhetetlen. Nagyon szeretném, ha ez a parlamenti olvasat fegyelmezetten zajlana le, és lehetővé tenné az Európai Unió 2011. évi kötelezettségvállalásainak finanszírozását. Helga Trüpel előadó. - (DE) Elnök úr, Wathelet úr, Lewandowski biztos úr, hölgyeim és uraim, az imént hallottuk, miként beszélt az előttünk álló jelentősebb kihívásokról a bizottsági költségvetés előadója. Én most a Parlament és a többi, javarészt kisebb intézmény költségvetésének előadójaként szólok önökhöz. A politikai konfliktus, amellyel meg kell birkóznunk (és ez nem csak a Parlament költségvetésére vonatkozik, hanem a Bizottságéra is), a következő: a Lisszaboni Szerződéssel a Parlament új hatáskörökhöz jutott az energiapolitika és a külpolitika terén, valamint immár együttdöntési jogkörrel rendelkezik a mezőgazdaság tekintetében. Több beleszólásunk lett a sport- és űrpolitikába is. Egy szó mint száz, bővült a hatáskörünk, és ez jó dolog. Elkötelezett európai parlamenti képviselőkként mindig is ezért harcoltunk. Ugyanakkor azonban a tagállamok olyan helyzetbe kerültek, amely megszorító és adósságcsökkentő intézkedések bevezetésére kényszerítette őket, ezért kénytelenek vagyunk politikai egyensúlyt elérni e két fő cél között: egyfelől el kell látnunk az új feladatokat, másrészt jelét kell adnunk annak, hogy megértjük, mekkora nyomást jelent, hogy az államháztartások nehéz helyzetben vannak. Pontosan erre törekedtem a parlamenti költségvetés előadójaként, azaz arra, hogy tényleges és méltányos egyensúlyt találjunk az új hatáskörök - és az azokkal járó új munkakövetelmények és új munkahelyek - és annak szükségessége között, hogy megnyugtassuk az Európai Unió polgárait és kormányait: hajlandók vagyunk önmérséklettel és önfegyelemmel tervezni. A Parlament elnöksége - feladatához híven - javaslatokat tett azt illetően, mely költségeket kellene növelni a Parlament költségvetésében ahhoz, hogy az megfelelően végezhesse munkáját. A Költségvetési Bizottságban meghoztuk az előirányzatokkal kapcsolatos döntéseket, és azokat mintegy 25 millió euróval szűkebbre méreteztük az elnökség által eredetileg javasoltnál. Ez azt jelenti, hogy korlátozzuk az utazási költségeket, a továbbképzésre előirányzott összegeket, az e Ház biztonságára és az információtechnológiára fordítandó keretet, és kevesebb álláshelyet írunk ki a könyvtári szolgáltatásokra. Egy kérdésben továbbra is konfliktusos az álláspontunk, mégpedig azzal kapcsolatban, mennyi pénzt fordítsunk a közeljövőben az európai parlamenti képviselők asszisztenciájára. A javaslat szerint ezt az összeget 2011-ben 1 500 euróval tovább kellene csökkenteni. Szeretném világossá tenni, hogy én mint a Zöldek/az Európai Szabad Szövetség Képviselőcsoport tagja, nem támogatom ezt a javaslatot. Erősen túlzónak tartom ugyanis az adott helyzetben. A Költségvetési Bizottságban a többség egyetértett abban, hogy több információra van szükségünk, így ezt az összeget kezdetben tartalékoljuk, vagy - másképp fogalmazva - nem szabadítjuk fel, azonban további szakpolitikai döntéseket kell hozni a tekintetben, hogy végül mégis rendelkezésre bocsátjuk-e a pénzt, vagy bölcsebbnek ítéljük, ha 2011-re nem tesszük hozzáférhetővé. Ezenkívül számomra igen fontos - hiszen természetesen érdekünk, hogy környezetbarátabbá tegyük európai intézményeinket, és lehetőség szerint saját viselkedésünkön is változtassunk -, hogy új, környezetbarátabb megközelítésre szólítottunk fel a mobilitást illetően. Ezt szolgálja például a brüsszeli helyi tömegközlekedési jeggyel vagy bérlettel kapcsolatos elképzelés, amely még további tárgyalásokat igényel. Nagyon jó lenne, ha jelentős mértékben csökkenteni tudnánk sofőrszolgáltatásainkat, ez azonban azt is jelenti, hogy ebben a Házban, itt Strasbourgban több kerékpárt kellene a képviselők és alkalmazottak rendelkezésére bocsátani, hogy itt Strasbourgban is környezetbarát módon közlekedhessünk. Másodszor, rendkívül fontos számomra, hogy megpróbáltunk olyan megfelelő egyensúlyt találni, amellyel a Költségvetési Bizottság többsége egyetért. Nem csak a saját érdekeinket, a parlamenti képviselőkét, tartottuk szem előtt a költségvetésünk felelős növelése során, hanem természetesen figyelembe kellett vennünk a többi kisebb intézményt is: a Régiók Bizottságát, a Gazdasági és Szociális Bizottságot, a Számvevőszéket, az európai adatvédelmi biztost és az európai ombudsmant is. E tekintetben igyekeztünk felelősen eljárni, így nem csak saját magunknak juttattunk több alkalmazottat és forrást, hanem bizonyos mértékben, igen célzott módon megnöveltük a Régiók Bizottsága és a Gazdasági és Szociális Bizottság forrásait is, bár nem kaphattak meg mindent, amit kértek, hiszen nyilvánvalóan rájuk is jóval több munka hárul a Lisszaboni Szerződésből fakadó hatáskörbővülés miatt. Különösen egy olyan kis intézmény esetében, mint az európai adatvédelmi biztos hivatala - amely igen fontos szerepet játszik számos, a digitális világ adatvédelmének biztosításáról jelenleg is folytatott vitában, és amely fontos intézmény kialakítása még ma sem fejeződött be teljesen -, fontos, hogy annyi forrást juttassunk számára, hogy létrehozhasson két új álláshelyet. E tekintetben, hölgyeim és uraim, szeretnénk tisztázni, hogy a Költségvetési Bizottság igyekezett nagyon felelősségteljes egyensúlyt találni egyfelől a megalapozott emelések között, amelyeket támogatunk, és amelyeket a Tanács előtt is védelmünkbe kell vennünk, ha jól akarjuk végezni munkánkat, másfelől annak belátása között, hogy jelenleg feltétlenül szükség van bizonyos fokú önmegtartóztatásra. László Surján előadó. - (HU) Tisztelt Elnök úr! Tanács! Tisztelt képviselők! Tisztelt Biztos úr! A tisztem egy 2010-es költségvetési tételnek az elrendezése, amennyiben ez lehetséges, egy módosító indítványnak, módosított költségvetésnek a megítélése. Arról van szó, hogy a banántermelő országok számára egy méltányos kompenzációra tett ígéretet a Bizottság évekkel ezelőtt, és ezt az ígéretet meg kellene valósítanunk. Némi aprócska probléma evvel kapcsolatban csak az, hogy annak idején, amikor a Bizottság ezt a döntését meghozta, illetve ezt a bejelentést megtette, akkor erről megfelelő szinten a költségvetési hatóság egyik ágával sem tárgyalt, és azóta sem sikerült egy olyan javaslattal előállni, amelyben az érintett felek egyetértenének. 300 millió euróról van szó, és ebből a 2010-es költségvetésre 75 millió euró jönne. A kérdés az, hogy miből. És itt van két eredménytelen trialógus után nézeteltérés a Tanács és a Parlament között. Sajnos a nézeteket nem sikerült közelíteni, pedig a kompromisszum szükséges lenne, hiszen ezeket a kifizetéseket olyan helyzetben lévő országok számára tennénk meg, akik igazán méltányosan rászorulnak erre a kompenzációra. De nem tudtunk megegyezni a Tanáccsal, hiszen a mi megítélésünk szerint itt valójában egy új feladatról van szó, ami nem szerepel a költségvetés előzetes tervezetében, és ilyenre találtuk ki azt az eszközt, amit rugalmassági eszköznek nevezünk. Erre való, hogy egy ilyen problémát megoldjon, és van is rá megfelelő jogi keret és mobilizálható pénz. De a Tanácsnak az volt a véleménye, hogy a dolog mai helyzetében a tagországok nem hajlandók ezt az eszközt megmozgatni, hiszen ez újabb befizetéseket igényelne, és a nemzeti költségvetések nincsenek ebben a helyzetben. Mi viszont a Parlamentben úgy ítéltük meg, hogy a meglévő futó programjaink nincsenek olyan állapotban, hogy azoktól el lehetne venni a pénzt, és egy kompromisszumos megoldás nem sikeredett. Ezért legnagyobb sajnálatomra a Költségvetési Bizottság nagy többségű támogatása mellett azt kell javasolnom a Parlamentnek, hogy ezt a most elénk terjesztett és a Tanács által el nem fogadott kompromisszumos indítványát a Bizottságnak, a 6. számú költségvetési módosítást mi magunk is, mint Parlament, utasítsuk el. Tisztelt Elnök úr! Ebben a vitában, a Regionális Fejlesztési Bizottság nevében is szót kellene kapnom. Engedje meg, hogy összevonjam ezt a két felszólalást, és annyit mondjak, hogy nagy tisztelettel szeretnék adózni a Bizottságnak, aki a 2011-es költségvetésben adott szabályok és felső keretek teljes tiszteletben tartásával megtette, amit megtehetett. Mindannyian tudjuk, hogy alulfinanszírozottak vagyunk mint Európai Unió. Bővíteni kellene a feladatok ellátásához szükséges pénzt. De azt is tudnunk kell, hogy ennek szűkében vagyunk, és jobban kell gazdálkodnunk a rendelkezésre álló pénzekkel. Régiófejlesztési szempontból nagyon fájdalmasan érintett minket az, hogy a Tanács az idevonatkozó költségeket is visszavonta, illetve visszavágta. Egyáltalán, az elmúlt tíz év történetének a legnagyobb visszavágása történt a kifizetési előirányzatokban. Mi úgy ítéljük meg, hogy ez így működésképtelen lesz. Tehát ami lesz ezek után, lesz egy egyeztetési tárgyalás, ahol remélhetőleg közelednek az álláspontok, és megfelelő költségvetésünk lesz a banántermelők számára is. Köszönöm a figyelmet. Janusz Lewandowski a Bizottság tagja. - Elnök úr, amint az előadó is említette, először fogadunk el költségvetést a Lisszaboni Szerződés szerint, amit érthető módon jelentős érdeklődés kísér nem csak a költségvetési összegek, hanem (és főként) az éves költségvetési eljáráshoz kapcsolódó intézményi dimenzió miatt is. Természetesen üdvözöljük, hogy a Parlament helyreállítja a költségvetés-tervezet általános szintjét úgy az előirányzatok, mint a kifizetések tekintetében, ami az előirányzatokat tekintve kis híján 8,62 millió eurós, a kifizetéseket illetően pedig hozzávetőleg 3,6 millió eurós eltérést jelent a parlamenti és a tanácsi szavazás között. A felülvizsgált előrejelzés szerint szinte biztosak vagyunk abban, hogy programozásunk helyes volt, a különös kohéziós alapok a pénzügyi keret e szakaszában elérték utazósebességüket és a számlákat jövőre ki kell egyenlítenünk, ezért megerősítjük a 2011. évre vonatkozó előrejelzésünket. Ezzel egyidejűleg szeretném felhívni figyelmüket arra is, hogy a mezőgazdasági számlarevízió lehetővé tétele érdekében szintén ki kell igazítani a költségvetés-tervezetet. A csökkentés fenntartása esetén az előrevetített mezőgazdasági kiadások egy részére gyakorlatilag nem lenne fedezet. Üdvözöljük e tekintetben a parlamenti bizottságok módosításait is. A Jędrzejewska előadó asszony által elmondottak szerint igen világos a Parlament álláspontja. Az előrejelzésekben szereplő horizontális módosításokról és a 3b. alfejezetben az ifjúsággal és a fiatalok mobilitásával kapcsolatos szakpolitikai prioritásokról beszélek. Javaslatok születtek más, a költségvetés-tervezeten felüli módosításokra is, amelyek közül néhányat végre lehetne hajtani, ha lenne hozzá jogalap. E két módosításról, valamint a kísérleti projektekről és a parlamenti bizottságban megszavazott parlamenti előkészítő intézkedésekről megvalósíthatósági levelet fogunk benyújtani. Sajnáljuk, hogy a Parlament jelentős mennyiségű tartalékot iktatott be. Aggasztó mind a bérekre elkülönített tartalékok mértéke (75 millió EUR, amiből 41 millió EUR nem kapcsolódik az 1,85%-os bérkiigazításhoz), mind az azokhoz kapcsolódó, néha nem is az alkalmazotti állománnyal összefüggő feltételek mennyisége. Megteszünk minden tőlünk telhetőt a feltételek teljesítése érdekében, és a tartalékokat valószínűleg legkésőbb az egyeztetés szakaszában fel lehet majd szabadítani. Végezetül a Bizottság értékeli a Parlament azon megközelítését, hogy nem kívánja túllépni a többéves pénzügyi keret határait. Ehhez szükség volt többek között az ITER megnyirbálására, amelyhez nem kevesebb, de inkább több pénzre lenne szükség, és a Külügyi Szolgálat kiadásainak csökkentésére, amely esetében ugyanez érvényes. Mindezt a magam részéről vitára való felszólításnak tekintem, és az átfogó csomagról folytatott egyeztetés során ezeket a kérdéseket tisztázni fogjuk. Ezzel összefüggésben szót ejtenék a 3. számú költségvetés-módosításról is, amelyről Surján László előadó már beszélt előttem. A banánkereskedelemre vonatkozó kísérő intézkedésekről van szó, és a parlamenti előadó egyelőre megerősítette a Parlament álláspontját, amely igen távol van a Tanács álláspontjától. A Tanács az átcsoportosítás mellett van, a Parlament a rugalmassági eszközök fokozott igénybevételét pártolja, azonban nem szabad elfelejteni, hogy ebben a vonatkozásban is intézményeinknek az AKCS-országokkal szembeni szavahihetősége forog kockán. Ezért kompromisszumra kell törekednünk a küszöbönálló egyeztetési folyamat során. A költségvetés-tervezethez - az ez évi költségvetés-módosításon, valamint a banánkereskedelemre vonatkozó jövő évi költségvetés-módosításon túlmenően - szokás szerint módosító leveleket csatolnak majd a Külügyi Szolgálat, illetve a már politikai megállapodás tárgyát képező új felügyelő hivatalok vonatkozásában, és a Bizottság holnap újabb módosító levelet fogad el és juttat el a Parlamenthez a mezőgazdasági és halászati megállapodásokkal kapcsolatos becslések szokásos naprakésszé tételéről. Végezetül tudom, hogy az intézményi dimenziónak jelentős szerepet kell játszania a közelgő egyeztetés során. Polgárainknak tartozunk azzal, hogy kompromisszumot kötünk és bebizonyítjuk, hogy a Lisszaboni Szerződés előnyükre szolgál az Európai Unió összetett gépezetének működése során felmerülő nézeteltérések rendezése terén. Ezért gondos megbízottként fogok eljárni addig is, míg megszületik a végső megállapodás. Melchior Wathelet a Tanács soros elnöke. - (FR) Elnök úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, először is szeretném elnézésüket kérni, amiért kicsit késve érkeztem a mostanában mindannyiunk által jól ismert közlekedési fennakadások miatt. Hallottam biztos úr beszédének végét. Informáltak az előadó beszédéről is. Igaz, hogy most nyilvánvalóan arra fogok szorítkozni, hogy tájékoztassam önöket a Tanács álláspontjának főbb vonalairól, és természetesen az egyeztető eljárás keretében tudjuk majd részletezni politikai pozícióinkat - az eljárásra persze csak akkor kerülhet sor, ha ez a Ház megszavazza az összes módosítást, amiben sohasem lehetünk biztosak. Ezért most a Parlament módosításairól és azokról a módosításokról fogok beszélni, amelyeket a Parlament most készül megszavazni. Mindamellett megragadnám az alkalmat arra, hogy beszámoljak önöknek néhány előzetes reakcióról, és hogy emlékeztessem önöket a Tanács aggályaira a 2011. évi költségvetési eljárást illetően. Először is hangsúlyoznom kell, hogy erre a költségvetési eljárásra egy olyan időszakban kerül sor, amikor gazdasági válságból állunk talpra, és még ha az uniós költségvetés tud és akar is segíteni a válságból való kilábalásban, nem szabad szem elől tévesztenünk a nemzeti költségvetéseinket érintő jelentős költségvetési megszorításokat. Emiatt nyilvánvalóan szorosan kézben kell tartani a kiadásokat. Ebben a tekintetben a Tanács rendkívüli fontosságot tulajdonít nem csak a többéves pénzügyi keret különféle fejezeteire előirányzott határértékek betartásának, de mindenekfelett annak is, hogy megfelelő mozgásteret tartsunk fenn előre nem látott körülmények esetére. Ebben az összefüggésben a Tanács üdvözölte, hogy a Bizottság költségvetés-tervezetében a kötelezettségvállalási előirányzatokat illetően önmérsékletet gyakorolt. Másfelől sokkal inkább aggódunk afelől, hogy az Európai Parlament módosításai jelentős mértékben csökkentenek majd néhány ilyen mozgásteret. Hasonlóképpen, a Tanács nyilvánvalóan nem örül a kifizetési előirányzatok szintje növelésének, amelyet a Parlament meg kíván szavazni; annál kevésbé, mivel az előirányzatok e mértéke meghaladja a Bizottság költségvetés-tervezetét. A kifizetési előirányzatok szintjének elégségesnek kell lennie, de nem szabad túlbecsülni azokat, és figyelembe kell venni a múltbeli végrehajtást és a 2011. évre vonatkozó valós szükségleteket is. Mindenáron el kell kerülnünk a hibás kommunikációt egy olyan időszakban, amikor a tagállamok államháztartásai éppen csak elkezdtek talpra állni. Emlékeztetem önöket továbbá, hogy e nehézségek miatt a Tanácsban is igen kis többséggel sikerült csak egyezségre jutni a kifizetési előirányzatok (2010-hez képest) mindössze 2,91%-os növeléséről is. Most szeretném konkrétabban is felhívni a figyelmüket néhány dologra. A Tanács tudomásul vette, hogy az Európai Parlament belül kíván maradni a többéves pénzügyi keret különféle fejezeteinek felső értékein, nem tudja azonban elfogadni, hogy a kötelezettségvállalási előirányzatok vonatkozásában alkalmazott megközelítés során olyan fontos programok sérülnek, mint különösen az 1a. alfejezetben a versenyképesség a növekedésért és foglalkoztatásért, vagy olyan területek szenvednek kárt, mint a 4. fejezetben az EU globális partnerként való szerepvállalása. E tekintetben némiképp meglepőnek találom, hogy az Európai Parlament a közös kül- és biztonságpolitika előirányzatainak csökkentését javasolja egy olyan időszakban, amikor éppen igyekszünk mindent megtenni az Európai Külügyi Szolgálat zökkenőmentes létrehozatala érdekében. A Tanácsot hasonlóképpen meglepi az is, hogy a 2011. évre csökkentették a nemzetközi termonukleáris kísérleti reaktor (ITER) projektre előirányzott összegeket, miközben jelenleg is dolgozunk a projekt 2010-es, 2012-es és 2013-as pénzügyi nehézségeinek fedezéséhez szükséges források előteremtésén. A Tanács mindamellett tudomásul vette, hogy az Európai Parlament prioritásai az ifjúságpolitika, az oktatás és a mobilitás, és az átfogó megállapodás keretében figyelembe veheti ezeket. Erre az elkövetkezendő megbeszélések alkalmával tesznek majd javaslatokat. Ami a kifizetési előirányzatokat illeti, szeretném tolmácsolni önöknek a Tanácsnak az 1b. fejezet alatti tényleges felvevőképességgel kapcsolatos aggályát, a "kohézió a növekedésért és versenyképességért” célkitűzéssel összefüggésben. Ha az Európai Parlament módosításai helyreállítják a költségvetés-tervezetet, azaz növelik az előirányzatokat, e különféle előirányzatok felvevőképessége terén ez problémákat okozhat. Szeretnék rámutatni arra, hogy a Tanács elfogadta a kifizetési előirányzatok 14%-os emelését, miután gondosan mérlegelte a Bizottság javaslatait és figyelembe vette a 2010. évi előirányzatok végrehajtási arányát, mivel ez jelenti ehhez a legjobb alapot. Szeretnék még felvetni egy utolsó kérdést azzal kapcsolatban, hogy az Európai Parlament nyolc, előirányzatot nem tartalmazó új költségvetési tételt kíván létrehozni egyfelől a Lisszaboni Szerződés végrehajtásával összefüggő kiadások, másfelől a saját forrásaihoz kapcsolódó bevételek tekintetében. Úgy vélem, hogy a 2011-es költségvetés nem a megfelelő hely és idő arra, hogy költségvetési eszközzé alakítsuk azoknak az Európai Unió finanszírozásához szükséges fontos vitáknak és nehéz döntéseknek a következtetéseit, amelyekre a következő többéves pénzügyi keret megtárgyalása során elkerülhetetlenül sor kerül majd. Hosszú és bonyolult vita lesz ez, amelyre nem találhatunk megoldást a következő néhány hétben, a 2011. évi költségvetési eljárás viszonylag korlátozott keretei között. Megjegyzem mindamellett - és ez meglehetősen érthető és várható is volt, tekintve a Parlament új hatásköreit -, hogy számos más téma is bekerült a 2011-es költségvetéssel kapcsolatos politikai vitába. Ezek közül néhány közvetlenül kapcsolódik az ez évi költségvetéshez, vagy a 2007-2013. évi többéves pénzügyi keret későbbi költségvetéseihez. Különösen az ITER forog kockán, másrészt a többéves pénzügyi keret igazgatására irányadó szabályoknak a Lisszaboni Szerződés értelmében történő elfogadását célzó folyamat lezárása, és e két kérdésben megállapodásra kell jutnunk. A Bizottság javaslatokat tett, amelyeket a Tanács túlnyomórészt elfogadott. Hamarosan megkezdi továbbá egy, a rugalmasság kényes kérdéséről szóló elnökségi javaslat megvitatását, amely témával véleményem szerint foglalkozni kell. Más kérdéseket illetően, gondolok itt arra, hogy e kiigazítás lehetőségét megragadva a Szerződésből fakadó új kiadások figyelembevétele érdekében jelentős mértékben megnöveljük a többéves pénzügyi keret költségvetési forrásait, azt kell mondanom, hogy ha reálisan nézzük a helyzetet, ez a tagállamok jelenlegi finanszírozási szintje fölött lehetetlen lesz. A tagállamoknak ki kell lábalniuk a válságból, és a nemzeti költségvetési politikák - amelyeket egyébként nagyrészt az Európai Unió befolyásol és ellenőriz - nem teszik ezt lehetővé. Tudjuk, hogy e tárgyalások során előkerülnek még más témák is. A Bizottság ezekre ki fog térni a költségvetés felülvizsgálatáról szóló közleményében. A Tanács természeténél fogva olyan testület, amely meghallgat, mérlegel és megpróbál választ adni. Nyilvánvalóan nem fog másképp viselkedni a jelen vita során sem. Meg fogja hallgatni a javaslatokat és véleményt fog formálni azokról. Ezután természetesen a válaszadásnak és a döntéseknek is eljön az ideje. Mivel összetett kérdésekről van szó, amelyekhez jelentős mechanizmusokra és forrásokra van szükség, tudható, hogy a válaszokat nem a 2011. évi költségvetésről, hanem a következő többéves keretről szóló vita során fogjuk megtalálni. Néhány probléma esetében azonban természetesen várható, hogy a Tanács addig is hajlandó kezdeményezéseket tenni vagy hangot adni a véleményének. Végezetül szeretnék rámutatni arra, milyen fontos, hogy az elkövetkező néhány hétben megállapodást sikerüljön elérni a 2011-es költségvetésről. Ennek érdekében az elnökség továbbra is tevékenyen hozzájárul az eddigi kitűnő együttműködési klíma fenntartásához, és úgy vélem, hogy az európai polgárok szemében különösen rontaná az Európai Unióról alkotott képet, ha nem sikerülne megállapodást elérnünk az új Lisszaboni Szerződés szerinti időszámítás első költségvetéséről. Elnök úr, tisztelt képviselők, köszönöm a figyelmüket. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra a Külügyi Bizottság véleményének előadója. - (ES) Elnök úr, Wathelet úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, először is szeretnék köszönetet mondani az általános költségvetési előadó munkájáért. Noha a Külügyi Bizottságban önmérsékletet tanúsítottunk és tudjuk, hogy a 4. fejezet alatti előirányzatok jelentős mértékben meghaladják az átlagot, még mindig úgy ítéljük meg, hogy azok nem elégségesek egy következetes, látható és hatékony külpolitika biztosításához, ami összhangban állna a Lisszaboni Szerződés által bevezetett célkitűzésekkel. Meglep minket az is, hogy a Tanács meglepetésének ad hangot a Parlament által javasolt egyes taktikai visszavágásokat illetően, tekintettel arra, milyen jelentős mértékű csökkentéseket vezetett be maga a Tanács úgy a kompromisszumos előirányzatok, mint a kifizetési előirányzatok terén. Meg szeretném köszönni a Költségvetési Bizottságnak, amelyet itt elnöke képvisel, hogy tartalékba helyezte az Európai Külügyi Szolgálat új álláshelyeinek finanszírozására szolgáló előirányzatokat. Elnök úr, ez természetesen nem jelenti azt, hogy nem kellene pozitívan és konstruktívan hozzáállnunk a folyamathoz, de nyilvánvaló, hogy az egyeztetési eljárás során a Parlamentnek határozottan, igen határozottan ki kell követelnie prioritásait, azzal a céllal és célkitűzéssel, hogy sikerüljön tető alá hozni a 2011. évi költségvetést, amint azt a Tanács soros elnöke az imént elmondta. Thijs Berman a Fejlesztési Bizottság véleményének előadója. - (NL) Elnök úr, a fejlesztési együttműködésre rendelkezésre bocsátott forrásoknak valóban fejlesztési célokat kell szolgálniuk, hogy tompíthassuk az önhibájukon kívül bekövetkezett pénzügyi és gazdasági válság miatt a szegény országokat ért pofonokat. Ha gondoskodunk arról, hogy ezeket az országokat integráljuk a világgazdaságba, akkor új piacot fognak jelenteni, ezáltal hozzájárulnak majd a probléma megoldásához. A fejlesztési alapoknak - a fejlesztési együttműködési eszközből nyújtott finanszírozásnak - ez a céljuk: a szegénység elleni küzdelem, nem pedig az EU ipari országokkal való együttműködése. Azt sem szabad megengedni, hogy a banántermelés reformjára - a banánkereskedelemre vonatkozó kísérő intézkedésekre (BAM) - fordítandó finanszírozást a jelenlegi fejlesztési programok kárára teremtsék elő. Ezenkívül fenn kell tartani a demokrácia és az emberi jogok európai eszközéből (EIDHR) a demokrácia és az emberi jogok megerősítésére juttatandó összegeket. A közelmúltbeli pakisztáni árvíz ismét megmutatta, hogy gyors és hatékony reagálásra van szükség - nem vészhelyzeti intézkedésként elrejtve a költségvetésben, hanem a humanitárius segélyre fordítandó strukturális összegként. Az Uniónak képesnek kell lennie a gyors reakcióra és az ügy további támogatására. Bogusław Liberadzki a Költségvetési Ellenőrző Bizottság véleményének előadója. - (PL) A Költségvetési Ellenőrzési Bizottság nevében szeretném felhívni a figyelmet a következő kérdésekre. Az első a költségvetés kidolgozása és végrehajtása során adódó hibaszázalék. Két különösen fontos terület a Külügyi Szolgálat és a strukturális alapok. Egy másik, számunkra igen fontos probléma a hagyományos módon, a felhasznált alapok hatásának értékelésén alapuló kritériumok szerint előirányzott összegek kérdése. Ezt a második szempontot nagyon gyakran nem veszik figyelembe a költségvetési döntések meghozatala során. A harmadik terület a harmonizált költségvetés, például a kohéziós alap és a transzeurópai közlekedési hálózatok. Úgy tűnik, hogy a költségvetés kialakítása során túl kevés európai módszertant alkalmazunk, és a költségvetés túlságosan szétesik különféle tagállami szempontok szerint. A költségvetéshez kapcsolódó utolsó kérés az, hogy vegyék figyelembe az elmúlt év költségvetési célkitűzéseinek megvalósításáról szóló nemzeti jelentéseket és hasonló információkat. Jelenleg a tagállamoknak csak kevesebb mint fele nyújt be ilyen jelentést, és a benyújtott jelentések nagyon eltérő módszertanok szerint készülnek. Pervenche Berès a Foglalkoztatási és Szociális Bizottság véleményének előadója. - (FR) Elnök úr, Wathelet úr, biztos úr, a 2011. évi költségvetést illetően a Foglalkoztatási és Szociális Bizottság üdvözli, hogy a Költségvetési Bizottság visszaállította az Európai Globalizációs Alkalmazkodási Alap előirányzatait. Véleményünk szerint ez létfontosságú a jelenlegi válságidőszakban, és felszólítjuk a Tanácsot, hogy kövesse a Parlament ésszerű megközelítését, tekintettel a jelenlegi körülményekre. Felszólítunk arra is, hogy szenteljenek különös figyelmet annak, milyen mértékben valósulnak meg az Európai Szociális Alap előirányzatai, máskülönben az alap nem lesz képes teljesíteni a célkitűzéseit. Kérjük továbbá, hogy több forrást fordítsanak a szociális párbeszédre, mert a jelenlegi szerkezetátalakítási folyamatok tanulsága az, hogy a szociális párbeszéd megléte esetén harmonikusabb és jobb megoldásokat lehet találni. Ez fontos kérdés. Végezetül örömünkre szolgál, hogy a Költségvetési Bizottság támogatta az EURES pályakezdési kezdeményezését, mivel ezáltal az Európai Parlament ténylegesen hozzájárul a Mozgásban az ifjúság kiemelt kezdeményezéshez, továbbá ez egyben a társadalmi innováció támogatásához is eszközül szolgál, amelyet feltétlenül tovább kell fejlesztenünk. Jutta Haug a Környezetvédelmi, Közegészségügyi és Élelmiszer-biztonsági Bizottság véleményének előadója. - (DE) Elnök úr, Wathelet úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, a Környezetvédelmi, Közegészségügyi és Élelmiszer-biztonsági Bizottság költségvetéssel kapcsolatos véleményének előadójaként semmi újat nem fogok mondani a jelenlévőknek. Mindamellett szeretnék ismételten rámutatni, hogy a Környezetvédelmi, Közegészségügyi és Élelmiszer-biztonsági Bizottságra a teljes költségvetés kevesebb mint 1%-a, valamint az összes környezetvédelmi, biológiai sokféleséggel összefüggő és az éghajlatváltozás elleni küzdelmet célzó fellépés kevesebb mint 1%-a jut. Mindeközben ez a bizottság felel a közegészségügy egészéért, az élelmiszer- és takarmánybiztonságért és állatgyógyászati intézkedésekért, valamint öt európai ügynökség rendkívül fontos tevékenységéért. 1%! Ami azt illeti, ebben az esetben valóban nem beszélhetünk túlzott pénzmennyiségekről. Erre a kis összegre ezért égető szükség van ahhoz, hogy munkánkat el tudjuk végezni. Ezek után nyilván senkit nem fog meglepni, hogy nem tudjuk elfogadni a Tanács által javasolt csökkentéseket. Szükségünk van a forrásokra. Heide Rühle a Belső Piaci és Fogyasztóvédelmi Bizottság véleményének előadója. - (DE) Elnök úr, Wathelet úr, biztos úr, szeretnék csatlakozni az előttem szólóhoz. A Belső Piaci és Fogyasztóvédelmi Bizottság a vámok, belső piac és fogyasztóvédelem "szűk” területéért felel. Nagyon igyekeztünk gondosan mérlegelni a számokat és csak azt betenni, ami valóban szükséges. Válságidőszakban azonban természetesen nagy szükség van a fogyasztóvédelemre, vámra, vámtisztek kiképzésére stb. fordítandó pénzre. Ezért úgy gondoljuk, hogy az eredeti összegeket vissza kell állítani. Meg szeretnénk köszönni a Költségvetési Bizottságnak az eddigi kitűnő együttműködésünket, és reméljük, hogy ez a továbbiakban is így folytatódik majd. Mairead McGuinness a Mezőgazdasági és Vidékfejlesztési Bizottság véleményének előadója. - Elnök úr, szeretnék köszönetet mondani az előadónak a 2011-es költségvetés kapcsán végzett szorgalmas munkájáért. Hadd térjek rá azonnal egy, a mezőgazdasági költségvetés számára különösen aggályos kérdésre, nevezetesen a számlarevíziós tételre. A bizottságunk ismét módosítást nyújtott be, és kérjük a Parlamentet, hogy teljes mértékben támogassa ezt a módosítást. A Tanács kreatív számvitelt alkalmazott 420 millió EUR előteremtésére. Ha nem sikerül átvinnünk a módosítást, jövőre a költségvetésben óriási problémával kell szembenéznünk, és minden mezőgazdasági tételt meg kell nyirbálnunk. A Parlament nem engedheti meg, hogy ez megtörténjen, és kérjük a politikai frakciótól független támogatásukat e módosítás számára. Meg szeretném köszönni a Költségvetési Bizottságnak a Mezőgazdasági Bizottság tejalappal, valamint az iskolatej- és iskolagyümölcs-program, a méhpopuláció és a rászorulókat célzó program finanszírozásával kapcsolatos módosítása kapcsán tanúsított megértését és támogatását. Remélem, hogy megalapozott a Bizottság tejpiacokkal kapcsolatos optimizmusa. Engem mindenesetre aggaszt a volatilitás. Morten Løkkegaard a Kulturális és Oktatási Bizottság véleményének előadója. - (DA) Elnök úr, a Kulturális és Oktatási Bizottság költségvetési előadójaként büszkén mondhatom el, hogy itt a Parlamentben meg tudtuk tenni azt, amit a Bizottságnak nem sikerült és amit a Tanács nem akart megtenni, nevezetesen azt, hogy figyelembe vettük az új Európa 2020 stratégiában foglalt kötelezettségeket, és azokhoz pénzügyi támogatást biztosítottunk, hogy el lehessen érni a stratégia által kitűzött célokat. Létfontosságú az oktatásba és az egész életen át tartó tanulásba történő befektetés, mert csak így lehet kialakítani az "új munkahelyekhez szükséges új készségeket”, ami a stratégia központi elemét képezi. Ezért szeretnénk, ha a Tanács is támogatná a 2011. évi költségvetésről kialakított álláspontot, amelyet ma itt a Parlamentben várhatóan elfogadunk. Ez természetesen különösen magában foglalja az egész életen át tartó tanulásra előirányzott további 18 millió eurót is. Ez az összeg több mint 3 500 európai diáknak teszi lehetővé az Erasmus-csereprogramban való részvételt. Növelni szeretnénk a gyakornoki ösztöndíjat elnyerő szakközépiskolai tanulók számát is. Több felnőttet szeretnénk bevonni az uniós finanszírozású továbbképzésbe. Azután ott van az Emberek programra fordítandó 10 millió EUR, amely célja a doktorjelöltek és PhD-hallgatók mobilitásának fokozása, az iparral való szorosabb együttműködés megteremtésének lehetősége és az Unió egyetemeinek korszerűsítése, valamint a kommunikáció finanszírozása. Hálásak lennénk, ha ebben számíthatnánk a Tanács támogatására. Juan Fernando López Aguilar az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottság véleményének előadója. - (ES) Elnök úr, szeretnék röviden jelentést tenni az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottság költségvetési vitában játszott szerepéről, amely e Ház előtt nem ismeretlen. Négy dologra kívánok rámutatni. Az első az Europollal függ össze, mivel bizottságunk visszaállította a költségvetését, miután a Tanács megnyirbálta azt, ezenkívül javaslatot tettünk egy 500 000 EUR összegű emelésre is, hogy az Europol el tudja látni a terrorizmus finanszírozásának felderítését célzó program második változatának hatálybalépése nyomán keletkezett feladatait. Másodszor kértük, hogy szabadítsák fel a tartalék előirányzatokat, és hogy a javasolt emelést bocsássák az Europol rendelkezésére. Ezenfelül úgy határoztunk, hogy tartalékba helyezzük a második generációs schengeni információs rendszerre szánt előirányzatokat, azzal a feltétellel, hogy azokat felszabadítják, amint megkapjuk a jövőben teendő lépésekre vonatkozó, szükséges információkat. Mivel rendkívül fontosnak ítéljük azokat a szabadságon, a biztonságon és a jog érvényesülésén alapuló térség szempontjából, javasoltuk a bevándorlást és integrációt célzó három alap - a Külső Határok Alap, az Európai Visszatérési Alap és az Európai Integrációs Alap - előirányzatainak helyreállítását is. Végül szintén visszaállítottuk az Eurojust ügynökség tervezett költségvetését, amely feladatköre a közelmúltban kibővült, mivel ez az eszköz kulcsfontosságú az európai igazságügyi együttműködés kialakítása szempontjából. Algirdas Saudargas a Alkotmányügyi Bizottság véleményének előadója. - (LT) Szeretnék gratulálni az előadónak a kiegyensúlyozott álláspont kialakításához. Úgy vélem, hogy a 2011-es költségvetésre vonatkozó javaslat, amelyről ma szavazni fogunk, tökéletes egyensúlyt képvisel a költségvetési megtakarítások és a gazdaságélénkítés között, és tiszteletben tartja az Európai Parlament többször hangoztatott prioritásait. Megértem, hogy a tagállamok igyekeznek minél alacsonyabban tartani a költségeiket, hogy ezáltal a lehető leginkább lecsökkentsék az államháztartásaik hiányát, azonban a Tanács által javasolt csökkentések közül számos megalapozatlan. Nem szabad elfelejtenünk, hogy az Európai Unió költségvetési célkitűzései mások. Az uniós költségvetési források a jövőbeni beruházásainkat szolgálják. Az, hogy hogyan lábalunk ki a válságból, attól függ, hogy ezt a pénzt megfelelően osztjuk-e el és használjuk-e fel. Az energia, az innováció, a tudományos kutatás, az oktatás és a mobilitás a gazdasági növekedés és a munkahelyteremtés alapkövei. Ezért nem csak a már meglévő, tényleges programok folytonosságát kell biztosítanunk, hanem megfelelő finanszírozást kell találnunk a Lisszaboni Szerződésben foglalt új szakpolitikai területek számára is. Kérem képviselőtársaimat, hogy hagyják jóvá a költségvetés-tervezetet. Peter Šťastný a Nemzetközi Kereskedelmi Bizottság véleményének előadója. - Elnök úr, a Lisszaboni Szerződés új hatáskörökkel ruházta fel az Európai Parlamentet a nemzetközi kereskedelmi megállapodások terén, és a Nemzetközi Kereskedelmi Bizottság szeretné kedvezően kihasználni ezeket az új hatásköröket. A banánkereskedelemre vonatkozó kísérő intézkedések keretében létrehozott rugalmassági eszköz segíteni fogja a termelő országokat abban, hogy szembenézzenek az új kihívásokkal, és hasznos lesz úgy az uniós fogyasztók, mint a legkevésbé fejlett országok számára. A kereskedelmi téren nyújtott segítség, így a gazdasági partnerségi megállapodások és a kereskedelemösztönző támogatások a (mind az Unióval, mind a régiók között folytatott) kereskedelmen keresztül ösztönzik a növekedést. Összefoglalásképpen megemlíteném, hogy hangsúlyt helyezünk még a WTO parlamenti dimenziójára és az indiai, kínai és ASEAN-országokbeli külső üzleti érdekekre. Az ilyen központokon keresztül a gyorsan fejlődő országokkal fenntartott kapcsolatok jótékony hatással lesznek úgy a gazdaság egészére, mint különösen a kkv-kra. Dominique Riquet a Közlekedési és Idegenforgalmi Bizottság véleményének előadója. - (FR) Elnök úr, a Közlekedési és Idegenforgalmi Bizottság, amely igen ésszerű javaslatokat tett ebben a válságidőszakban, rá szeretne mutatni arra, hogy a közlekedés és az idegenforgalom az Unió GDP-jének több mint 10%-át is kitermelheti, így azok az európai értéknövelt növekedés kulcsfontosságú ágazatai. Három tényezőt kell különösen is hangsúlyozni, és szeretném, ha azok támogatást kapnának. Az első az ügynökségek finanszírozása. Miért is alkotnánk jogszabályokat előzetes kritériumok vagy későbbi műveleti végrehajtási eszközök nélkül? E módosítások célja, hogy az ügynökségek megkapják a megbízatásuk, így Európa feladatai véghezviteléhez szükséges forrásokat. A második tényező: az idegenforgalom, amelynek elsődleges világszintű célpontja az Unió, a Lisszaboni Szerződés hatálybalépésével tényleges hatáskörré vált, azonban nem rendelkezik saját költségvetési fejezettel. Nem elég a két meglévő előkészítő intézkedés továbbvitele. Szeretnénk (legalább jelképesen) nagyobb súllyal fellépni új kísérleti projektek támogatása által, különösen az ipari és kulturális turizmus terén. Végül az izlandi vulkánkitörés szemléltette, milyen fontos az összes közlekedési módra kiterjedő egységes európai információs és jegyfoglalási interfész megvalósítása - ez képezi kérésünk utolsó tárgyát. László Surján A Regionális Fejlesztési Bizottság véleményének előadója. - (HU) Tisztelt Elnök úr! Köszönöm a szót. A Tanács 4 milliárd eurót von el és a gazdasági krízisre hivatkozik. Mit old meg ezzel a pénzzel? A krízist biztos nem. De arra alkalmas, hogy rongálja a tagállamok közötti szolidaritást, hogy ellehetetlenítsen futó programokat. Tisztelt Elnök út! Tisztelt Miniszter úr! Ez nem éri meg. A 2011. évi költségvetésben tehát bizottságunk véleménye szerint az 1B fejezetben vissza kell térni a Bizottság javaslataihoz - az Európai Bizottságra gondolok, - amelyek egyébként a tagállamok előrejelzéseire alapoztak. Ne játszanak a tagállamok két ellentétes megoldással. Köszönöm megtisztelő figyelmüket. Paul Rübig (DE) Elnök úr, meg szeretném kérdezni, miért nem mondott véleményt az Ipari, Kutatási és Energiaügyi Bizottság. Ezen a területen került sor a legnagyobb csökkentésekre. Miért nincsen kijelölt felszólalójuk? Elnök Ez jó kérdés, Rübig úr. A jelentés nem rendelkezett az Ipari, Kutatási és Energiaügyi Bizottság általi véleményezésről. Előttem van mindazon bizottságok listája, amelyeknek véleményt kellett nyilvánítaniuk, és nem látom közöttük az Ipari, Kutatási és Energiaügyi Bizottságot. Rübig úr, utána fogunk nézni. Salvador Garriga Polledo a PPE képviselőcsoport nevében. - (ES) Elnök úr, az optimális költségvetési politika titka nem a nagyobb, hanem a jobb, illetve (ahogy biztos úr közleményében fogalmazott) intelligens költségvetés kialakítása. Tetszik nekem az Európai Bizottság által kidolgozott 2011. évi költségvetés, noha lehet még javítani rajta. Nem tetszik, sohasem tetszett azonban a Tanács hozzáállása az uniós költségvetésekhez. A Bizottság vagy a Parlament által javasolt összes projekt előirányzatainak válogatás nélküli megnyirbálása nem költségvetési technika, hanem valódi pénzügyi mészárosmunka. Szeretnénk mellékesen megkérdezni a Tanács képviselőjét, hallotta-e Lewandowski biztos úrnak a kifizetési előirányzatok szükségességével kapcsolatos szavait. Képviselőcsoportom úgy véli, hogy a költségvetési szigor és az európai lendület között lehet egyensúlyt elérni. Az Európai Szocialisták és Demokraták Progresszív Szövetsége képviselőcsoport nyilvánvalóan nem hisz abban, hogy ezt az egyensúlyt valóban el lehet érni, ezért olyan módosításokat nyújt be, amelyek meghaladják a költségvetési plafont és elkerülhetetlenül összecsapásokat eredményeznek a Tanáccsal. Ezért arra kérem a tisztelt Házat, hogy ne támogassa ezt a stratégiát, ehelyett az előadóé mellett álljon ki teljes vállszélességgel, amely múlt héten már a Költségvetési Bizottság többségének támogatását is elnyerte. Göran Färm az S&D képviselőcsoport nevében. - (SV) Szeretnék nagy-nagy köszönetet mondani az előadónak, Jędrzejewska asszonynak. Kitűnő munkát végzett, és nagy vonalakban egyetértünk a Költségvetési Bizottsággal, noha van néhány terület - erre majd még visszatérek -, amelyeket mi, az Európai Szocialisták és Demokraták Progresszív Szövetsége képviselőcsoport, kicsit másképp látunk. Tökéletesen tisztában vagyunk a tagállamok válságos pénzügyi helyzetével. Ennek ellenére elsősorban az EU költségvetését próbáljuk védeni, még akkor is, ha most nagyon alacsonyan tartjuk a szinteket, különösen a jövő évi új szakpolitikai kötelezettségvállalások tekintetében, amelyeket illetően a Parlament is 1% alatti emeléssel számol. Ez igen szerény. Ami a kifizetéseket illeti, az emelés mértéke itt nagyobb, és ez ésszerű is. Ha most megpróbálnánk visszatartani a strukturális alapokból nyújtott kifizetéseket, ez közvetlenül érintené a foglalkoztatás és a növekedés terén a legtöbb problémával küzdő országokat. Nem szabad elfelejtenünk, hogy az olyan országok, mint Görögország, Írország, Portugália, Spanyolország és Lettország, mind az uniós költségvetési források nettó haszonélvezője. A költségvetés megnyirbálása nem lenne hasznos számukra. Ezt szem előtt kell tartanunk. Először is tehát, mi is megszorításokkal szembesülünk. Az elmúlt 20 évet tekintve az uniós költségvetés valójában lassabban nőtt, mint a tagállamoké. Ezt sem szabad elfelejtenünk. Másodszor, mi, a szociáldemokraták nem fogadjuk el azt a nézetet, hogy a megszorító intézkedések jelentik az egyetlen kiutat a válságból. Ezért küzdünk az emelésért, különösen a beruházásokat, a kutatás-fejlesztést és a munkaerő-piaci kezdeményezéseket csoportosító 1a. kategóriában. Itt növelés szükséges. Nem értünk azonban teljesen egyet a Tanáccsal és a Bizottsággal az ITER-projekt tekintetében. Pártoljuk a projektet, de nem szabad, hogy ez legyen az egyetlen prioritás a kutatás-fejlesztés területén. Nem szabad engedni, hogy minden mást kiszorítson. Ezért, ha tovább akarjuk vinni az ITER-t, felülvizsgálatokat kell végezni és több pénzre lesz szükség. Harmadszor, ami legalább ilyen fontos, szolidárisan kell viselkednünk a válság alatt. Ha a strukturális alapok megkurtítása azokat sújtja leginkább, akiknek a legnagyobb szükségük lenne a segítségre, akkor ez nem elfogadható politika. Negyedszer, mi is úgy gondoljuk, hogy a Lisszaboni Szerződés miatt indokolt bizonyos mértékű emelés. Az Uniónak ezután több új feladatot is el kell látnia az új Külügyi Szolgálat, az új pénzügyi intézmények, az energia és az éghajlatvédelem kapcsán. Nem lehet új feladatokat kijelölni az Uniónak, aztán nem fizetni értük. Végül szeretném megemlíteni a külpolitikai költségvetést, amely nyilvánvalóan alulfinanszírozott. Ha szeretnénk abban a helyzetben lenni, hogy segélyt nyújthassunk Palesztinának és előteremthessük a bővítéshez szükséges forrásokat, több pénzre lesz szükségünk. Ezért nekünk, a szociáldemokratáknak fontos volt az is, hogy a 2011. évi költségvetést összekapcsoljuk egy távolabbi perspektívájú vitával, amely tárgya saját forrásaink, a 2012. és 2013. évi költségvetési korlátok, valamint saját pénzügyi támogatási mechanizmusunk finanszírozása. Mindennek megvalósítását szem előtt tartva üdvözlöm a biztos azon kijelentését, miszerint a rugalmassági eszköz lehetséges megoldást jelenthet. Tökéletesen biztos vagyok abban, hogy nem tudjuk sikerre vinni ezeket a költségvetési tárgyalásokat, amennyiben vagy valami módon nem vizsgáljuk felül a költségvetési plafonokat, vagy nem vetjük be a rugalmassági eszközt. Úgy gondolom, hogy ez feltétlenül szükséges. Anne E. Jensen az ALDE képviselőcsoport nevében. - (DA) Elnök úr, Wathelet úr, biztos úr, a legtöbb tagállamban lesújt a nemzeti költségvetésre a megszorítások bárdja. Nem kellene-e tehát korlátok közé szorítanunk az uniós költségvetést is? Nagyon is ezt kellene tennünk, és tesszük is, bizonyos mértékig. Éppen ez a Parlament jövő évi költségvetésre vonatkozó javaslatának leggyakoribb szólama. Nem léptük túl a többéves pénzügyi keretben meghatározott korlátokat, de ez csak úgy lehetséges, ha megnyirbáljuk kifejezett prioritásainkat és nemzetközi kötelezettségvállalásainkat. Máskülönben nem jut megfelelő előirányzat a kutatásra, az energiára és a Palesztinának nyújtandó segélyre. Konkrétan csökkentenünk kellett az ITER magfúziós projekt előirányzatait, a közös kül- és biztonságpolitikával kapcsolatos kiadásokat, a banántermelő országoknak nyújtandó segélyeket és az újonnan iparosodott országokkal való együttműködésre szánt pénzeket. Véleményem szerint ez azt tükrözi, hogy a többéves pénzügyi keret túl korlátozó jellegű, és szeretnék ma ismételten hangot adni annak, mennyire sajnálom, hogy a Bizottság - ígéretét megszegve - nem végezte el a keret érdemi félidős felülvizsgálatát. Felül kell vizsgálnunk a 2013-ig érvényes pénzügyi keretet. Máskülönben gondok lesznek. A Bizottság nemrégiben tette közzé a költségvetés felülvizsgálatáról szóló közleményét, amelyben több évre előre megszabja az irányt, azonban azt nem magyarázza el, hogyan jövünk ki a pénzből 2011-ben, 2012-ben és 2013-ban. A Liberálisok és Demokraták Szövetsége Európáért Képviselőcsoport nevében szeretnék köszönetet mondani Jędrzejewska asszonynak, amiért olyan mesterien készítette elő a költségvetésről szóló szavazást. Meg vagyunk elégedve az eredménnyel. Szerettünk volna itt-ott más számokat látni a mezőgazdasági költségvetés egyes részeiben. Nem akartunk 300 millió eurót fordítani a tejalapra. Segítenünk kellene a számlarevízió problémájának megoldásában is. E tekintetben nem jól szavaztunk. Van még egy-két pontja a parlamenti költségvetésnek, ahol szintén szerettünk volna megtakarításokat elérni, de összességében meg vagyunk elégedve azzal, ami most az asztalra került, és remélem, hogy a Tanáccsal folytatott tárgyalások konstruktívak lesznek. Isabelle Durant a Verts/ALE képviselőcsoport nevében. - (FR) Elnök úr, miniszter úr, biztos úr, én is szeretnék köszönetet mondani az előadóknak, és különösen Jędrzejewska asszonynak és Trüpel asszonynak. Véleményem szerint Trüpel asszony fantasztikus, valóban briliáns munkát végzett, aminek köszönhetően még a költségvetés veteránjai is, akik hosszú évek óta dolgoznak a költségvetés kialakításán ebben a Házban, jó munkát végezhetnek a Lisszaboni Szerződés szabta új feltételek, egyetlen olvasat mellett. Tény, hogy kitűnő munkát végzett - köszönet érte. Olyan maratonban vettünk most részt, amelyből nem maradhatott ki egyetlen képviselőcsoport elnöke sem - mára csak egyetlen maradt meg közülük a Házban. Néha kicsit féltünk, hogy rosszul alakulnak a dolgok, de szerencsére ez egyáltalán nem így történt, hála az előadóinknak és elnökünknek. Talán nem szokványos, de az ő munkájáról is szeretnék ejteni pár szót. Hasznunkra volt, hogy a képviselőcsoportok elnökei is ambiciózus költségvetést szerettek volna benyújtani, és mindenekelőtt összeköttetést akartak biztosítani a nyomon követéssel, azzal, ami később jön, a 2013 utáni fenntartható Európai Unióval kapcsolatos politikai kihívásokkal és költségvetési forrásokkal foglalkozó különbizottságban (SURE) és a következő költségvetési terv keretében, hiszen nyilvánvaló, hogy a 2011-es költségvetés egy dolog, de jóval fontosabb az, ami utána következik. Örülök, hogy így együtt, mi, a képviselőcsoportok elnökei és a Költségvetési Bizottság, egyezségre jutottunk. A többit majd meglátjuk! Egyelőre annyi biztos, hogy pillanatnyilag van egy parlamenti álláspontunk, és hallva Wathelet úr mondanivalóját a Tanács nézeteiről, nyilván aggódom némileg, mi vár majd ránk az egyeztetés során. Nem lesz könnyű, mert a Tanács és a Parlament követelései között csak nehéz küzdelmek árán tudunk majd megállapodást elérni. Számítok az önök segítségére ebben a kérdésben és abban, hogy valóban ambiciózus költségvetést alakítsunk ki. Azok, akik a Tanácsban bírálják például a kifizetési előirányzatok emelését, nem tisztességesen viszonyulnak a költségvetéshez. Ezek múltbeli kötelezettségvállalások: itt a szavahihetőségünk forog kockán. Ha kifizetjük, amit vállaltunk, akkor csak a kötelességünket tesszük, még akkor is, ha túllépjük a kifizetési előirányzatokat. Véleményem szerint vigyázni kell, hogy ezzel kapcsolatban ne legyen félreértés. Noha holnap támogatni fogjuk az állásfoglalást, úgy látom, hogy van néhány következetlenség ebben a költségvetésben, és szeretném kiemelni ezek közül a szerintem két legfontosabbat. Néhány hónappal ezelőtt szavaztunk a 2020. évi programról szóló átfogó állásfoglalásról, és ekkor úgy döntöttünk, hogy olyan elemeket is beleveszünk, mint a gazdaság környezetbarátabbá tétele, a megújuló energiák támogatása, a környezetbarát technológiák stb., valamint mindent, ami elősegíti a munkahelyteremtést. Emiatt történt, hogy szándékaink formalizálása céljából módosítást nyújtottunk be kifejezetten annak biztosítása érdekében, hogy a fenntartható fejlődéshez kapcsolódó kritériumokat vegyék ki a LIFE programból, de foglalják bele az összes többi területbe. Arra számítok, hogy holnap el fogják vetni ezt a módosítást. Mindamellett kérem önöket, hogy támogassák módosításunkat, hogy a fenntartható fejlődéssel kapcsolatos kritériumok valóban a cselekvésről szóljanak, ne csak a hangzatos körmondatokról. Most áttérnék a második ellentmondásra: a nemzetközi termonukleáris kísérleti reaktor (ITER) ügyére. Az ITER költségvetését 45 millió euróval csökkentették. Ez azért valami. Azonban kísérletet tettek arra, hogy ezt a pénzt az agrárpolitikától vonják el; szerencsére nem ez történt, bár végül a kutatás költségvetését nyirbálták meg, ami nem sokkal jobb. Ismét visszautalok a ma délelőtt Ban Ki-Mun által előttünk elmondottakra. Felszólított minket, európaiakat arra, hogy járjunk élen a megújuló energiák területén, és élénken ösztönözzük az újfajta energiák használatát a régiek helyett, azok helyett, amelyek mindenekfelett a részvényesek bankszámláját hizlalják, de nem szolgálják az európai fogyasztók vagy a jövőbeli európai nemzedékek javát, akiknek továbbra is meg kell küzdeniük a hulladék problémájával. Ez a "mindent vagy semmit” jellegű hozzáállás az ITER kérdésében - amely végeredményben 1,5 milliárd euróba fog kerülni - véleményem szerint nagy hiba, és úgy gondolom, hogy nem azt tesszük, amit a 2020-ra vonatkozó állásfoglalásban ígértünk. Végezetül, befejezésképpen volna még néhány ütemezési kérdés: van még pár más dolog is, például a gazdasági kormányzás, a tanácsi munkacsoport felszámolása és a bizottsági javaslatok; rengeteg munkára lesz még szükség ahhoz, hogy ezt a költségvetést összekössük a jövőbeli költségvetésekkel és a pénzügyi kerettel. Michał Tomasz Kamiński az ECR képviselőcsoport nevében. - (PL) A jelen költségvetési vita és a most kezdődő egész vitasorozat az európai elit nagy tesztje lesz. Európát megajándékoztuk a Lisszaboni Szerződéssel, és ez a szerződés több Európát ad a polgároknak. Szeretném nagyon világosan leszögezni, hogy nem követelhetünk több Európát anélkül, hogy arra pénzt is adnánk. Ezzel szeretném kezdeni. Ha becsületesek vagyunk, nem mondhatjuk, hogy több Európát akarunk, de fizetni nem vagyunk hajlandók érte. Európa pénzbe kerül, és ha a legnagyobb befizetők kiadásszerkezetén belül megnézzük az európai költségvetés kiadásszerkezetét, láthatjuk, hogy nem költenek túl sokat Európára. Lengyelország és Közép-Kelet-Európa képviselőjeként szeretnék felvetni még egy témát: a régiónk fejlesztésére fordított összes pénz (ne feledjük, ez a régió a Nyugat-Európában kifejlesztett és előállított áruk óriási fogyasztója) és az új európai országokba beruházott összegek Európa jövőjébe jelentenek befektetést. Egy gazdagabb Közép-Kelet-Európa és a jobb anyagi helyzetbe kerülő új európai országok az általunk igen nagyra tartott, nettó befizető nyugat-európai országok számára is hasznot hoznak. E vita keretében is több európai szolidaritásra lenne szükség. Miguel Portas a GUE/NGL képviselőcsoport nevében. - (PT) Elnök úr, teljesen őszinte leszek a vitával kapcsolatban. Ez a vita nem könyvelők közötti egyeztetés, hanem a jövővel kapcsolatos tervekről és döntésekről szól. A tagállamok nézete igen egyszerű: mindannyian alávetik magukat az új brüsszeli konszenzusnak. Nemzeti szinten a költségvetéseket egyetlen vezérszólam szerint alakítják, ez pedig a megszorítás. Európai szinten pedig ennek az eredménye nem más, mint a maradvány-költségvetés. Szeretném elmondani a Tanácsnak, hogy a válságnak még nincs vége, ugyanakkor azonban a szociális intézkedéseket gyakorlatilag mind egy szálig visszavonják nemzeti szinten. A válságnak még nincs vége, de nemzeti költségvetéseink mind olyan irányba mutatnak, hogy befagyasztják vagy csökkentik a béreket, megnyirbálják a nyugdíjakat és növelik az összes adó közül a legtisztességtelenebbet, a héa-t. Ebben a helyzetben a tagállamok egyetlen euróval sem hajlandók többet befizetni az Unió költségvetésébe. Javaslatuk 3 milliárd euróval kevesebb annál, amiről ma itt vitázunk. Tudnunk kell azonban, hogy a javaslat, amelyet most megvitatunk, ráadásul még bátortalan is, hiányzik belőle minden merészség. Valójában egy olyan európai költségvetésre lenne szükségünk, amely - többek között munkahelyteremtésre irányuló egyértelmű beruházásokon keresztül - kompenzálni tudná a nemzeti szintű szakpolitikákat. Olyan európai költségvetésre van szükségünk, amely ellensúlyozza a tagállami szintű költségvetési politikák negatív hatásait. Erre nem volt lehetőség. A kormányok további hatásköröket adnak át Európának anélkül, hogy forrásokat is mellékelnének azokhoz, ezáltal elvágják az összeköttetést, és ennek ellenére még képesek emeléseket javasolni, ami csak azzal magyarázható, hogy a lobbi zsebében vannak. Ez a helyzet a Magfúziós Intézet számára javasolt 350 millió EUR esetében, amely beruházás erősen megkérdőjelezhető a jelenlegi helyzetben. A magyarázat valójában a következő. A nemzeti szintű költségvetési fegyelem ostoba büntetéseken alapul, ahhoz hasonlókon, amelyeket a francia-német közlemény ma megpróbál előterjeszteni és ratifikálni. Európai szinten maradvány, középszerű, krónikusan alulfinanszírozott költségvetésről beszélhetünk. Ezen a fordulóponton ezért rendkívül fontos, hogy megvitassuk az Európai Unió saját forrásait és a pénzügyi tranzakciókra kivetendő európai szintű adó szükségességét, amely egy cseppnyi igazságosságot vinne a gazdaságba. Európa mára elvesztette minden reményét. Arról az Európáról van szó, ahol általános sztrájkok folynak Görögországban, Spanyolországban és Franciaországban, éppen a mai napon is. Jövő hónapban Portugáliában és Olaszországban is sztrájkok lesznek. Tartozunk azzal Európának, a küzdő és reményvesztett Európának, hogy válaszunk az igazságosságon, beruházásokon és munkahelyteremtésen alapuljon. Marta Andreasen az EFD képviselőcsoport nevében. - Elnök úr, a Parlament csatlakozik az Európai Bizottsághoz és közel 6%-os emelést követel a 2011. évi költségvetésben olyan időkben, amikor a nemzeti kormányoknak jelentősen meg kell nyirbálniuk saját költségvetéseiket is. Azok, akik az emelés mellett kardoskodnak, azzal érvelnek, hogy kiegészítő finanszírozásra van szükség a Lisszaboni Szerződésből fakadó új hatáskörök fedezésére. Ami engem illet, nem emlékszem rá, hogy valaha is szó esett volna arról, vagy bárki is említette volna a ratifikáció idején, hogy Lisszabonnak költségvonzata is lesz, és mekkora. Még ma sem látjuk tisztán, mennyibe fog kerülni a Lisszaboni Szerződés végrehajtása az adófizetőknek. Úgy tartják továbbá, hogy a megszorítás nem a helyes reakció válságos időkben, sőt éppen többet kell költeni az oktatásra, a megújuló energiákra stb. Ha megnézzük, mennyi forrást nem használtak fel az elmúlt néhány évben, nyilvánvaló, hogy az Uniónak nem sikerül hatékony költségvetést kialakítania. Ez a kudarc összefügg az Európai Számvevőszék által minden egyes évben feltárt szabálytalanságokkal is. Ennek ellenére a legnagyobb mértékű (17%-os) javasolt emelés megint csak a kohéziós alapoknak jut, márpedig éppen ezen a területen jelentik az ellenőrök a legtöbb szabálytalanságot. Ha azt elképesztőnek találom, hogy az EU válságos időkben saját költségvetését akarja növelni, még nehezebb lehet megmagyarázni, miért akarja megkétszerezni az Európai Parlament saját reprezentációs költségvetését. Azt akarjuk mondani, hogy az Egyesült Királyságban azért veszik el az emberektől a gyermeknevelési juttatásokat és az egyetemektől a finanszírozást, azért halasztják el az iskolaépítési programokat és azért hajtanak végre még sok más fájdalmas megszorítást, hogy az Európai Parlamentnek még több pezsgő és osztriga jusson? Az Egyesült Királyság ésszerűnek találja hadászati kiadásainak csökkentését, miközben az Európai Uniónak teljesített nettó befizetése mintegy 6 milliárd fontról 8 milliárdra emelkedik az elkövetkező pár évben? Ez egész egyszerűen elfogadhatatlan a brit nép számára. (Taps az EFD képviselőcsoport részéről) Lucas Hartong (NL) Elnök úr, hallva a 2011. évi költségvetéssel kapcsolatos egyes észrevételeket, különösen az Európai Néppárt (Kereszténydemokraták) és az Európai Szocialisták és Demokraták Progresszív Szövetsége képviselőcsoportokét, az a megalázó érzésem támad, hogy nem akarok ehhez az Európai Parlamenthez tartozni. Míg országainkban az embereknek bizonytalan az állása és a jövedelme, és arra várnak, hogy a felkent politikusaik ahol lehet, megtakarítsanak és ahol muszáj, beruházzanak, a Bizottságnak és a Parlamentnek sikerült elérnie szinte a költségvetés minden területén, hogy felemeljék a mindenféle haszontalan és szükségtelen hobbikkal kapcsolatos kiadásokat. Miközben Barroso biztos úr felszólítja a tagállamokat, hogy takarékoskodjanak, az általa vezetett Bizottság és az Európai Parlament növeli a 2011. évi költségvetést. Ezt már nem lehet komolyan venni - és mégis megtörténik. Ez a Ház a jelek szerint nem fogja fel, mi aggasztja igazán hazáik polgárait. Egyetlen pozitív kivétellel nem más, mint egy zordon, szürke és igen költséges gépezet. Ó, most egyesek a Házban azt gondolják: ugyan már, csak az a fura Szabadság Párt (PVV) szólal fel - és igaz is, elnök úr, hogy tükröt tartunk és feltesszük a kérdést: "Muszáj-e elpazarolni polgáraink pénzét drága hivatali autókra, persze magánhasználatra is? Muszáj-e ünnepségekbe ölni a pénzt, miközben Európa mély gazdasági válságon megy keresztül? Muszáj-e létrehozni a költséges Külügyi Szolgálatot, miközben az összes tagállam remekül meg tudja ezt oldani maga is? Muszáj-e életben tartani egy sor értelmetlen, de drága bizottságot, és még több pénzt küldeni Jemenbe és a palesztin területekre?” Valóban, csak a PVV vagyunk. De ne legyen tévedés: a PVV már nincs egyedül Európában. A polgárokért harcolunk, és hallatni fogjuk a hangunkat ebben a költséges cirkuszban. Büszke vagyok a hazámra és polgáraira, és ezután is fel fogom emelni a szavamat, mert bizonyos dolgokat el kell mondani, és én el akarom mondani azokat. Ezért mi a 2011. évi költségvetés ellen szavazunk. (A felszólaló vállalta, hogy az eljárási szabályzat 149. cikkének (8) bekezdése értelmében megválaszol egy kék kártyás kérdést.) Gerben-Jan Gerbrandy (NL) Elnök úr, Hartong úr érvei és a párt javaslatai alapján nyugodtan kijelenthetjük, hogy a holland Szabadság Párt (PVV) unióellenes párt. A PVV ezenkívül azt is állítja magáról, hogy küzd a bűnözés ellen és vissza szeretné küldeni az embereket szülőföldjükre. A következő kérdést szeretném feltenni Hartong úrnak: hogyan kívánják ezt megtenni, ha lenullázzák az Europol teljes költségvetését, ha takarékoskodnak az idejétmúlt schengeni információs rendszeren, és ha teljes mértékben törlik az Európai Visszatérési Alapnak juttatandó 113 millió eurót? Lucas Hartong (NL) Elnök úr, szeretnék köszönetet mondani képviselőtársamnak a kérdésért. Amint Gerbrandy úr is tudja, a terrorellenes harc és a kapcsolódó politikák a tagállamok hatáskörébe tartoznak, és úgy véljük, hogy kívül esnek az Európai Unió illetékességén. Ezenkívül - amint igen tisztelt képviselőtársam is bizonyára pontosan tudja -, óriási csalások történtek az Europol háza táján az elmúlt években, amelyeket a közelmúltban ebben a Házban is megvitattunk, és számomra ez elégséges oknak tűnik arra, hogy a rendőrségi politikát is visszautaljuk a tagállamok hatáskörébe. (A felszólaló vállalta, hogy az eljárási szabályzat 149. cikkének (8) bekezdése értelmében megválaszol egy kék kártyás kérdést.) Andreas Mölzer (DE) Elnök úr, nekem is volna egy kérdésem Hartong úrhoz. Nagyon szeretném megtudni, hogy az uniós költségvetés e bírálatával összefüggésben pártja - amely természetesen az utóbbi időben fontos szerephez jutott a holland parlamentben a kormány támogatása szempontjából - azt is el akarja-e érni, hogy Hollandia, amely szintén nettó befizető, csökkentse a befizetett összeget? Lucas Hartong (NL) Nagyon érdekes kérdést tett fel, és erről a témáról még igen sokat fogunk vitázni itt a Parlamentben. Az új holland kormány valóban prioritásul tűzte ki az Európai Uniónak befizetendő összegek csökkentését, és én ennek igen örülök és hálás vagyok érte. Ezenfelül bizonyára hallatni fogjuk a hangunkat az Európai Parlament többéves pénzügyi keretéről folytatott vita során is. Így biztos lehet benne, hogy a továbbiakban is élénken bíráljuk majd a 2011. évi és azutáni költségvetések további növelését. José Manuel Fernandes (PT) Elnök úr, Wathelet úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, a Parlament által előterjesztett 2011-es költségvetés ambiciózus és intelligens, és szigorú, ám realisztikus módon tiszteletben tartja a régebben tett kötelezettségvállalásait. Pontosan tudom, hogy ez az intelligens ambíció megvalósítható, hiszen az uniós költségvetés a bruttó nemzeti jövedelemnek továbbra is csak mintegy 1%-át teszi ki. A költségvetés nyilvánvalóvá teszi azt is, hogy felül kell vizsgálni a többéves pénzügyi keretet, tekintve a tételekre rendelkezésre álló mozgástér szűkösségét, különösen az 1a., 3b. és 4. fejezetek esetében. Nyilván sürgősen meg kell vitatnunk azt is, hogy az uniós költségvetésnek új forrásokra van szüksége. Az uniós intézmények által jóváhagyott politikák és programok végrehajtása biztosított, a Tanács szándéka ellenére is, amely olyan mellbevágó és önkényes visszavágásokat javasol mind a kifizetési, mind a kötelezettségvállalási előirányzatokban, amelyek nem felelnek meg a pénzügyi és költségvetési igazgatás feltételeinek. A legrosszabb pedig az, hogy kétségessé teszik az Uniónak nyereséget és hozzáadott értéket termelő kezdeményezések és beruházások végrehajtását. Éppen ezért igen üdvös (és gratulálok hozzá az előadónak), hogy prioritásnak tekintjük az ifjúság-, oktatás- és mobilitáspolitikát. Megnöveltük az egész életen át tartó tanulás programjának, a PESSOA programnak, a kutatói mobilitási programnak, az Erasmus Mundus programnak és a versenyképességi és innovációs keretprogramnak juttatandó finanszírozást. Ami a fiatalok munkahelyi mobilitását illeti, szeretném hangsúlyozni "Az első külföldi munkahelyed” elnevezésű kísérleti projektet, amelyben személyesen is részt vettem. Ezen túlmenően nem mulaszthatom el, hogy ne tegyem szóvá a Parlament jogalkotási kiválósággal kapcsolatos célkitűzését, amely pontossággal párosult: erről tanúskodik a jelen költségvetés 25 millió eurós csökkentése az elnökséggel folytatott megbeszélés előtti eredeti javaslathoz képest. Derek Vaughan Elnök úr, először is meg szeretném köszönni az előadójuknak a költségvetéssel kapcsolatos munkájukat. Minden költségvetési folyamat nehézkes, de a tagállami megszorítások fényében ez a mostani talán még a szokásosnál is keményebb dió. Az Egyesült Királyság koalíciós kormánya holnap valóban őrületes, mintegy 83 milliárd GBP értékű megszorító csomagot fog bejelenteni, amelyet minden egyes brit állampolgár meg fog érezni. Mi úgy véljük, hogy ez túl hirtelen, túl korai és túl sok. Mindannyian tudjuk azonban, hogy óvatosan kell bánnunk az uniós kiadásokkal, ezért biztosítanunk kell, hogy az EU okosan költse el a pénzét. Biztosítanunk kell azt is, hogy az EU és az Európai Parlament sikeresen teljesíteni tudja feladatait, és azt is, hogy prioritásainkat - például a strukturális alapokat és a kutatás-fejlesztést, amely az EU-ban mindenütt hasznot hajt mind az egyéneknek, mind a közösségeknek, mind a kkv-knak - finanszírozni tudjuk. Mindezek abban is segítenek majd minket, hogy a növekedés legyen a kivezető utunk a deficitből és az adósságból. Ezeket a tételeket nem szükségtelen kiadásoknak, hanem a jövőnkbe teendő beruházásnak kell tekinteni. Míg a tagállamok megszorítások útján próbálnak kilábalni a válságból, úgy hisszük, hogy segíthetünk egy másik stratégia kialakításában: egy olyan stratégiáéban, amely a növekedés útján próbál megbirkózni az olyan problémákkal, mint az adósság, a hiány és a növekvő munkanélküliség. Mivel finanszírozást kell találnunk ezekre a prioritásokra, természetesen ki kell zárnunk a szükségtelen kiadásokat és adminisztrációs költségeket. Ha indokolt egy többletkiadás, azt támogatnunk kell. Ne felejtsük el, hogy az EU jelenlegi többletkiadásai részben a tagállamok által támogatott döntések - így a Külügyi Szolgálat és három új pénzügyi irányító ügynökség létrehozásának - eredményei. Ha egy kiadás szükségtelen, azt elleneznünk kell. Ez igaz mind az általános, mind az európai parlamenti költségvetésre. Az előadó már hozott fel példákat néhány olyan területre, amelyeken erőfeszítéseket kell tennünk, hogy megtakarításokat érjünk el a parlamenti költségvetésben. Szeretnék én is hozzátenni egyet: a képviselőnkénti havi 1 500 eurós kiadás második részletére elkülönített tartalék felszabadítását. Mielőtt felszabadítanánk a tartalékot, tudnunk kell, mekkora összkiadást jelent az új munkatársak felvétele - remélem, a képviselőtársaim egyetértenek ezzel a nézettel. Remélem azt is, hogy a holnapi szavazás során a képviselők gondosan mérlegelnek minden egyes módosító javaslatot a közkiadások gondos igazgatásának és annak biztosítása érdekében, hogy megfelelő egyensúlyt érhessünk el a beruházás és a Parlamentként ellátandó feladataink elvégzése között. Biztos vagyok benne, hogy minden képviselőtársam biztosítani szeretné, hogy az EU hozzáadott értéket termeljen úgy a tagállami kiadások, mint az egyének és közösségek tekintetében. Végül remélem, hogy az egyeztető ülések során a Tanács fel fogja ismerni, hogy nem csak a megszorításokat kell szem előtt tartania, hanem Unió-szerte a foglalkoztatás javítását célzó beruházásokat és növekedést is, amire égető szükségünk van. Carl Haglund (SV) Szeretnék köszönetet mondani az előadónak, aki kitűnő munkát végzett. Köszönet illeti a Költségvetési Bizottság előadóját is, aki rendkívül rátermetten vezette a tárgyalásokat. Jelenleg nehéz gazdasági helyzetben vagyunk, ezt képviselőtársaim is tanúsítják. Képviselőcsoportom részéről én voltam felelős az úgynevezett "egyéb költségvetési tételekért”. Gazdasági nehézségek idején könnyen kerülhet sor jelképes vitákra a Parlament saját költségeiről és azok növeléséről. Könnyű ezt populista szólamnak bélyegezni; azonban ahogy egyesült királyságbeli képviselőtársam rámutatott, noha az asszisztencia költségei és az elnökségi reprezentációs költségek az összképet és az uniós költségvetést tekintve nyilván nem túl nagyok, igenis jelképes jelentőséggel bírnak. Valószínűleg először a saját költségeinket kellene megvizsgálnunk, és tartózkodnunk kellene azok növelésétől a nehéz gazdasági időkben. Ami általában a költségvetés-tervezetet illeti, bírálni szeretném a Tanácsot. Megértem, hogy a Tanács szeretett volna megszorításokat tenni az ez évi költségvetésben. Teljesen logikus dolog, ha nem akarunk például 6%-os növelést, ugyanakkor azonban nem kifejezetten következetes eljárás részünkről, ha megkurtítjuk a kutatás-fejlesztés-innováció előirányzatait, miközben éppen a tavasszal állapodtunk meg az Európa 2020 stratégiáról, amely elsősorban éppen ezeket a területeket célozta meg. Ennélfogva a Tanács 2011. évi prioritásai némileg nélkülözni látszanak a logikát. Végül ami a saját forrásainkkal kapcsolatos vitát illeti, a Liberálisok és Demokraták Szövetsége Európáért Képviselőcsoport tagjai közül többen határozottan üdvözöljük ezt a vitát. Szükség van rá. Jelenleg nem túlzottan konstruktív huzavonát folytatunk a költségvetés finanszírozásáról. Legfőbb ideje, hogy megvitassunk néhány más modellt is a jövőbeli uniós költségvetések megóvása érdekében. François Alfonsi (FR) Elnök úr, a 2011-es költségvetés a Lisszaboni Szerződés rendelkezései szerinti első uniós költségvetés. Előadóink igen lelkiismeretes munkát végeztek az európai intézmények részéről, amiért köszönetet szeretnék mondani nekik. Parlamentünk sikeresen ellenállt az arra irányuló nyomásnak, hogy a költségvetési szigort prioritásaink kárára valósítsuk meg, különösen a fenntartható fejlődés terén. Üdvözlünk néhány jóváhagyott módosítást. Korzikai képviselőként ezért üdvözlöm, hogy immár a veszélyeztetett európai nyelvek támogatására is rendelkezésre állnak európai alapok, függetlenül e nyelvek tagállamukon belüli jogállásától. Úgy véljük továbbá, hogy ez az uniós költségvetés olyan vitákat vált ki, amelyek kulcsfontosságúak Európa jövője szempontjából. Ami minket illet, a 2011. évi költségvetés megszavazása ehhez csupán az első lépés. A Parlament munkája még csak most kezdődik el. Először is működésbe kell hozni új hatásköreinket. A Bizottság és az államfők érdekes visszajelzéseket kaptak ezzel összefüggésben, nevezetesen az ITER projektet illetően. Másrészt vitát kell indítanunk és teljes erőegyensúlyt kell létrehoznunk annak érdekében, hogy a következő, 2014-2020. évi többéves pénzügyi keret tekintetében forrásaink növekedjenek. Az Uniónak saját forrásokra van szüksége, például a pénzműveletekre kiszabott adó vagy az európai szén-dioxid-adó bevezetése formájában. Ezért a 2011-es költségvetés nyíltan vitát indít, még akkor is, ha ez szimbolikus bejegyzésekkel történik. E költségvetéssel a Parlament felmérte feladatait, és olyan vitákra készül, amelyek meghatározóak lesznek az Unió jövőjére nézve. Lajos Bokros Elnök úr, a 2011. évi uniós költségvetés az első, amely a Lisszaboni Szerződés értelmében készül el, de nem az első megszorító költségvetés. A pénzügyi világválság fényt derített a magas adókon, nagymértékű költségvetési újraelosztáson, rugalmatlan munkaerőpiacokon és szükségtelenül széles körű jóléti intézkedéseken alapuló európai fejlődési modell súlyos strukturális hiányosságaira. Itt az ideje, hogy átgondoljuk és átszervezzük a költségvetést, nem csak nemzeti, hanem európai szinten is. A 2011-es költségvetés tartalmaz ugyan megszorító elemeket, de nem megy elég mélyre a szerkezeti változások tekintetében. Ez azzal függ össze, hogy sokan úgy gondolkodnak: a méret a lényeg, azaz minél több a kiadás, annál jobb hatással lesz az európai gazdaságra és társadalomra. Ezen túlmenően többletforrásokat követelnek, mert a Lisszaboni Szerződés és az Európa 2020 stratégia új feladatokat ró a Közösségre. Van azonban egy alapvető félreértés ebben az elképzelésben. Az uniós költségvetés alacsony a tagállamiakhoz képest, és ez így van jól. Nem kell megnövelni ahhoz, hogy elláthassa feladatait. Ami számít, az a költségvetés szerkezete és a kiadások hatékonysága. Fontos az innováció, a K+F, a felsőoktatás, az energiaszállítás egyes területei, a mezőgazdaság és a vidékfejlesztés középpontba helyezése. Költségvetésünk egész más, mint a nemzeti költségvetések, amelyek igen kevés diszkrecionális kiadást tartalmaznak. Nekünk annál inkább lehetőségünk van erre. Az uniós költségvetést inkább tőkeköltségvetésnek kell tekinteni, semmint folyó költségvetésnek, és annak kizárólag a közös európai jövőt szolgáló beruházásokra kellene összpontosítania. Ezért van képviselőcsoportunk szilárdan meggyőződve arról, hogy az uniós költségvetést nem szükséges emelni. Soha nem akarhat a nemzeti szuverenitást jelképező tagállami költségvetések helyébe lépni. Nincs szükség uniós szintű adókra. Az uniós szintű adók nem váltanák ki a nemzeti adókat, hanem elkerülhetetlenül hozzáadódnának azokhoz, ami tovább növelné az európai térség adóügyi hátrányát a világ többi részéhez képest. Az ECR nemet mond a kötvénykibocsátásra is. Az adósságkötvényekhez adósságra van szükség, így megnyitnák az utat az adósságot képző hiány előtt. Elég adósság van már nemzeti szinten, és ennél is több finanszírozatlan kötelezettségvállalás. Nincs szükségünk újabb adósságrétegekre, amelyek tönkretennék Európa fiatalságának jövőjét és visszafordíthatatlanná tennék Európa végromlását. Az ECR egyetért a 2011-es költségvetésnek az előadó által megfogalmazott prioritásaival (ifjúság, oktatás és mobilitás), de ha komolyan vesszük ezeket a célokat, abból logikusan következik, hogy fiataljainknak nem éppen még nagyobb adóterhekre van szükségük a jelenlegi kedvezőtlen demográfiai helyzetben, hanem inkább több szolidaritásra és a közös jövőnkbe történő beruházásra. João Ferreira (PT) Elnök úr, biztos úr, ezt a költségvetést, akárcsak a többit, egy rendkívül szűk többéves pénzügyi keret korlátai határozzák meg, ami a gyakorlatban lehetetlenné tesz bármiféle gazdasági vagy társadalmi kohéziót. Ezért szükség van a pénzügyi keret sürgős félidős felülvizsgálatára, amint ezt itt már mások is elmondták. A javasolt költségvetés azonban megint elmarad a többéves pénzügyi keretben jóváhagyott összegtől. Szembesülve azzal, hogy emberek millióit sújtja az egyre súlyosbodó válság és munkanélküliség, valamint az egyre romló életkörülmények, mindannyian ismét tudatára ébredünk annak, mit is jelent egyeseknek a sokat magasztalt európai szolidaritás. A költségvetés vagy a szolidaritás eszköze, amely célja az egyenlőtlenségek csökkentése, a gazdasági és társadalmi kohézió elősegítése, a foglalkoztatás és a társadalmi előrehaladás támogatása, ezáltal pedig a munkavállalókat és az embereket szolgálja - vagy pedig az egyenlőtlenség eszköze, amely a neoliberálisok ügyét népszerűsíti és bizonytalanná teszi a foglalkoztatást, növeli a munkanélküliséget, támogatja a külföldi intervencionizmust és a háborúkat, ezáltal szembehelyezkedik a munkavállalók és a nép érdekeivel. Ez az üzenet hatja át az Európa-szerte egyre kétségbeesettebb küzdelmet is. A költségvetés alacsony volta a kezdet kezdetétől fogva megkérdőjelezi annak az újraelosztásban játszott szerepét, megfosztja az igazságosságtól, és súlyosbítja az Unió által folytatott politikák ártalmas hatásait. Ezért szeretnénk elmondani, hogy van egy alternatívája ennek a költségvetésnek, és az nem csak lehetséges, de egyre inkább szükséges is. Ennek érdekében különféle javaslataink között szerepel egy európai foglalkoztatási és fenntartható fejlődési program létrehozása, amely az uniós bruttó hazai termék 1%-át érintené, és amelyhez a tagállamok kiegészítő finanszírozást nyújtanának. Ennek célja a valódi konvergencia megvalósítása lenne, amely fokozza az egyes országok potenciálját, elősegíti azok forrásainak fenntartható felhasználását, valamint ösztönzi a termelésbe való beruházást és a jogokon alapuló munkahelyteremtést. Bastiaan Belder (NL) Elnök asszony, a gazdasági válság rákényszerít minket a takarékoskodásra, amint az a tagállami költségvetésekből igen világosan kiderül. Másfelől azonban az Európai Parlament növelni kívánja az Európai Unió 2011. évi költségvetését. Semmi nem indokolja, hogy magas politikai szinteken az előadókat még most is azzal vádolják, hogy rendkívül alacsony összegekre tesznek javaslatokat. Ezen túlmenően a Parlament többször hangot adott annak a kívánságának, hogy az Európai Unió függetlenebbül intézhesse saját forrásainak beszedését. Így támadások középpontjába került az az elv, miszerint a tagállamok finanszírozzák az Európai Uniót. Az Európai Szocialisták és Demokraták Progresszív Szövetsége képviselőcsoport egy pénzügyi műveletekre vonatkozó adó bevezetését javasolja, amelynek bevétele az uniós költségvetésbe folyna be. Az uniós adó azonban nemkívánatos lenne. Ha bankadót vezetnénk be, annak bevételét a tagállamok magas szintű államadósságainak a visszafizetésére kellene fordítani. Végeredményben nekik kellett hatalmas összegeket kifizetniük a bankok megmentésére. Angelika Werthmann (DE) Elnök asszony, hölgyeim és uraim, a 2011. évi uniós költségvetés mindenkinek kihívást jelent: a Parlamentnek, a Tanácsnak és a Bizottságnak is. A Lisszaboni Szerződés hatálybalépése óta az Európai Parlamentre több feladat és több jogalkotási munka nehezedik. Először is szeretnék rámutatni arra, hogy az Unió költségvetése jelenleg kevéssel több a bruttó nemzeti jövedelem 1%-ánál. Három konkrét kérdésben szeretnék észrevételt tenni. Először is a 2011-es uniós költségvetésnek vannak meghatározott prioritásai, amelyeket meg kell erősíteni az elmúlt évek strukturális válsága következtében Európa-szerte felmerült gazdasági problémák fényében. Mindenekelőtt erőfeszítéseink középpontjában kell maradnia a jelenlegi európai munkanélküliségi szint csökkentésének, például a gazdaságba, az iparba, az idegenforgalomba és az energia- és éghajlatpolitikába történő beruházásokon keresztül, és azáltal, hogy megóvjuk a meglévő munkahelyeket és újakat teremtünk. Különösen gondolok ebben a tekintetben az ifjúság-, oktatás- és mobilitáspolitika jelentette prioritásokra. Figyelmet kell fordítanunk olyan programokra, mint például az egész életen át tartó tanulás programja vagy a Fiatalok lendületben program, mivel azok támogatják az uniós gazdaságélénkítési stratégiát és az Európa 2020 stratégiát. Az oktatás - és különösen a képesítést nyújtó oktatás - fejlesztésével lényegesen jobb foglalkoztatási kilátások nyílnak meg a fiatalok előtt. Az Erasmus nem csak a nyelvtanulást segíti elő, hanem a mobilitást is, ami létfontosságú a globalizáció korában. Ugyanakkor a mobilitással összefüggésben a fiataloknak felelősséget is kell vállalniuk, és ezt a programot sokkal jobban ki kellene használni. Másodszor, a közös agrárpolitika fő céljának továbbra is a piac stabilitása és az élelmiszerbiztonság fenntartásának kell maradnia. Végül, de nem utolsósorban, harmadik felvetésem az lenne, hogy a pénz igen szűkösen áll rendelkezésre ezekben a nehéz gazdasági időkben. Ahogy már sokszor elmondtam eddig is, karcsúsítanunk kell a bürokráciát minden lehetséges területen, és meg kell próbálnunk megtalálni és kihasználni a tagállamokkal való szinergiákat. Alain Lamassoure (FR) Elnök asszony, miniszter urak, biztos úr, a Költségvetési Bizottság felelősen kívánt cselekedni, amikor elfogadta a 2011. évi költségvetésnek ezeket a módosításait. Miniszter úr, megértjük a kormányok álláspontját. Az összes országban bátor és népszerűtlen intézkedéscsomagokat kell végrehajtani az elfogadhatatlan mértékűre duzzadt hiány csökkentésére. Az Európai Parlament támogatásáról biztosította ezeket a politikákat. Ilyen helyzetben nem kérhetjük arra a tagállamokat, hogy növeljék adóikat az európai költségvetés jelentős mértékű emelésének finanszírozása érdekében. Ezért húsz éve első alkalommal az Európai Parlament nem szavaz meg egyetlen olyan módosítást sem, amely meghaladja a jelenlegi pénzügyi keret korlátait. Ugyanígy, ahol a Tanács eléri a kötelezettségvállalási előirányzatok emelésének 0,2%-os jelképes határát, a Költségvetési Bizottság 0,8%-ot javasol napi euróárfolyamon, azaz mennyiségcsökkentést. Ami a kifizetéseket illeti, az Európai Parlament figyelmesen meghallgatja a Tanácsot, amelynek világos üzenetét megértettük. Cserébe az Európai Parlament hasonló felelősségtudatot vár el a Tanácstól. A Lisszaboni Szerződés új vagy kibővült hatáskörökkel ruházza fel az Európai Uniót többek között a közös energiapolitika, a közös kül- és biztonságpolitika, a közös bevándorláspolitika, a közös űrpolitika terén. Felelős dolog lenne-e elhitetni a polgárokkal, hogy ezeket a szakpolitikákat anélkül fogjuk végrehajtani, hogy azokra akár egyetlen eurót is költenénk az évtized második feléig? Az ambiciózus Európa 2020 programot az Európai Tanács egyhangúlag fogadta el júliusban. Felelős dolog lenne-e, ha fél évvel később még halvány fogalmunk sem lenne, miből fogjuk finanszírozni azt? Úgy látjuk, hogy az európai költségvetés nemzeti költségvetésekre kiszabott illetékekből történő finanszírozása mára politikai és pénzügyi holtpontra juttatta a folyamatot. Felelős dolog lenne-e elutasítani a rendszer továbbfejlesztését? Nézetünk szerint a 2011. évi költségvetésről (a Lisszaboni Szerződés rendelkezései szerinti első költségvetésről) folytatott tárgyalásokat politikai megállapodásnak kellene kísérnie, amely garantálná az uniós politikák jövőbeni finanszírozását, továbbá egy, a pénzügyi keret 2012-től történő felülvizsgálatáról szóló megállapodásnak a már folyamatban lévő projektek, például az ITER vagy a Galileo finanszírozásának kiegészítése és a Lisszaboni Szerződésből fakadó új hatáskörök, illetve az Európa 2020 prioritásai finanszírozásának elindítása érdekében, valamint egy, a saját források reformjáról szóló vita megnyitásáról szóló megállapodásnak. A Parlament már három évvel ezelőtt felszólított erre a reformra. Örülünk, hogy a Bizottság megtette az első bátortalan lépéseket azáltal, hogy kidolgozott néhányat a szóba jöhető lehetőségek közül. Állapodjunk meg abban, hogy mi, mindhárom intézmény, a nemzeti parlamentek segítségével együttműködünk ebben a kérdésben. Megállapodásra van szükség az általunk csakúgy, mint a Tanács által lelkesen támogatott átfogó megállapodás keretében alkalmazandó eljárásról és annak ütemezéséről is. Ivailo Kalfin (BG) Amint képviselőtársaim már elmondták, az Európai Unió 2011-es költségvetését új eljárás szerint hagyjuk jóvá, amely során az Európai Parlamentnek és a Tanácsnak konszenzust kell elérnie. Az Európai Parlament tökéletesen tisztában van ezzel. A Költségvetési Bizottságban folytatott viták során igen felelősségteljes hozzáállást tanúsítottunk, és nem tettük azt, ami minden parlament minden képviselője számára a legtermészetesebb dolog, azaz nem kértünk több forrást, mert akkor konfliktusba keverednénk a végrehajtó ág képviselőivel. Ellenkezőleg: felismertük, hogy gazdasági recesszió idején, amikor a nemzeti költségvetések folyamatos megszorítások nyomása alatt kínlódnak, az Európai Unió költségvetésének példát kell mutatnia ezen a téren. A tagállamok, és ennek tükrében az európai polgárok kérése az, hogy a közpénzek elköltése során ragadjunk meg minden alkalmat a körültekintésre és a hatékonyságnövelésre. Meg is ragadtunk minden alkalmat a hatékonyságnövelésre. Ennek eredménye mindaz, amit javasoltunk. Legelső alkalommal jár el az Európai Parlament ilyen felelősen egészen a költségvetési vita kezdetétől fogva. Ugyanakkor feltételezem, hogy a Tanács is felülvizsgálja még az álláspontját. Nem szabad elfelejtenünk, hogy a hatékonyságnövelésnek vannak határai. A források csökkentése a politikai ambíciók korlátozását vonja maga után. Milyen üzenetet küld a Tanács azáltal, hogy drámai csökkentéseket javasol az 1a. fejezet forrásaiban? A kifejezetten az innovációra és intelligens növekedésre előirányzott forrásokról van szó, amelyek alapul szolgálnak a recesszióból való kilábalást célzó összes nemzeti program és az Európa 2020 stratégia számára is. Hogyan érhetők el ezek a célkitűzések a költségvetés csökkentése mellett? Ez gyakorlatilag azt jelenti, hogy elvetünk egy sor uniós prioritást. Mikor járunk el becsületesen az európai polgárokkal szemben? Akkor, ha a Tanács hivatalosan új politikákat jelent be, új funkciókkal ruházza fel az európai intézményeket, vagy ha nem egyezik bele a források csökkentésébe? Az elmúlt években az uniós költségvetés egyre kisebb részét tette ki az európai gazdaságnak. Ugyanakkor az Európai Unió egyre több hatáskört kapott. Ez következésképp felveti azt a problémát, hogy a költségvetés bizonyos politikai célkitűzések elérésére szolgáló eszköz, nem pedig önmagában való cél. Az európai költségvetés hozzáadott értéket termel az adófizetőknek. Sokkal többet ér el, mint amit ugyanezekkel a forrásokkal a huszonhét tagállam egyenként elérhetne. Nem lehet közvetlen párhuzamot vonni az uniós és a nemzeti költségvetések között. Az államháztartások jelenlegi költségmegtakarításai a tavalyi kiadások növekedésének következményei. Ugyanez nem mondható el az európai költségvetésről, amely sokkal stabilabb. Alexander Alvaro (DE) Elnök asszony, szeretnék külön köszönetet mondani a két előadónak. Amint már több képviselőtársam elmondta, úgy tűnik, a "több pénz egyenlő jobb politika” egyenletet használjuk. Úgy gondolom azonban, hogy ennek pontosan a fordítottja igaz, vagyis a jobb politikák indokolják a nagyobb összegeket. A rendelkezésre bocsátott pénzt feltétlenül hatékony módon kell elkölteni. Ha ezt alapvető kritériumnak tekintjük és végrehajtjuk a szükséges ellenőrzéseket, garantált a siker. Semmi értelme olyan szent tehenek finanszírozásának, mint a mezőgazdasági költségvetés és a strukturális és kohéziós politika, ha ugyanakkor nem korszerűsítjük és reformáljuk meg azokat. Több képviselőtársam elmondta - és tökéletesen egyetértek velük -, hogy a kutatás-fejlesztés, a megújuló energia, az energiabiztonság és az oktatási mobilitás területére kell összpontosítanunk. Ami a fegyelem kérdését illeti, hadd térjek vissza még egyszer a Deauville-ben elért megállapodásra, mert a fegyelmet a tagállamoktól is el kell várnunk. Az AFP hírügynökség egy francia képviselőt idézett, aki ezt mondta: "Németországban vannak olyan ayatollahok, akik porosz keményvonalas álláspontot képviselnek ebben a kérdésben”, utalva a német kormány megalkuvást nem ismerő hozzáállására. Én személy szerint kétlem, hogy Európa francia képviselőjének valóban az az életművész meggyőződése lenne, hogy szabadon osztogathatunk olyan pénzeket, amikkel nem is rendelkezünk, azzal, hogy majd az eljövendő nemzedékekkel fizettetjük meg a mai adósságokat. Nem tudom elhinni, hogy a tagállamok valóban ezt akarják tenni, és legfőbb ideje annak is, hogy erről bizonyságot tegyünk a vonatkozó költségvetési tárgyalások során azáltal, hogy tartjuk magunkat a májusban célul kitűzött és gyakorolt fegyelemhez. James Elles Elnök asszony, gratulálok az előadóknak a mai igen embert próbáló és nehéz pénzügyi körülmények között, amint arról a ma délutáni vita során már hallhattunk. Most, amikor a brit kormány egy nemzedék óta a legnagyobb horderejű költségvetési megszorításokat tervezi, mi konzervatívak az európai kiadások befagyasztására szólítunk fel. Úgy gondoljuk, hogy az Európai Unió költségvetését úgy kellene felhasználni, hogy valódi hozzáadott értéket teremtsen olyan területeken, mint most a gazdasági növekedés, a jövőben pedig a gazdaságélénkítés biztosítása, stabilitás teremtése az Unióban és az egész világon, a szegénység csökkentése világszerte, és az éghajlatváltozás közös kihívása elleni küzdelem. Ezen túlmenően módosításokat nyújtottunk be a költségvetési állásfoglaláshoz, amelyekkel összefüggésben felvilágosítást kérünk három konkrét területen: például a Parlament tagállami külső hivatalainak költségeiről; a nem kormányzati szervezetek finanszírozásával kapcsolatos aggályainkat illetően, amelyről szeretnénk, ha az Európai Bizottság jelentést készítene; végül, de nem utolsósorban a személyzeti szabályzatban foglalt nagyvonalú nyugdíjfeltételekről, beleértve a nyugdíjba vonuló biztosokra vonatkozó intézkedéseket. Ezekben a kérdésekben szeretnénk felvilágosítást kapni az elkövetkező hónapok során. Ami a tágabb képet illeti, az Európai Bizottság ma délután sajtóközleményt bocsátott ki. Először is úgy véljük, hogy nem megfelelő a pillanat arra, hogy kiegészítő saját forrásokat próbáljunk találni az elmúlt 70 év legsúlyosabb pénzügyi válságának kellős közepén. Másrészt, biztos úr, amikor azt mondjuk: igen, több rugalmasságra van szükségünk, és igen, nagyobb hangsúlyt szeretnénk fektetni az eredményekre és a hatásokra, hogyan egyeztethető ez össze azzal, hogy tízéves pénzügyi keretet követelnek, amikor azt látjuk, hogy a félidős felülvizsgálat eredményei abszolút gyümölcstelenek a most folyamatban lévő pénzügyi keret esetében? Nem véshetünk kőbe számadatokat tíz évre előre, mikor még azt sem tudjuk, hogy fog kinézni az európai gazdaság két év múlva. Végül, ami a hazámat illeti, nettó hozzájárulásunk 60%-kal fog megnőni a következő két évben, de a KAP terén nem történt ezzel egyidejű változás. Miért lenne ez másképp az idén? Fel kellene szólítani a hozzájárulásunk nettó befagyasztására mindaddig, amíg az uniós költségvetés terén nem alakul ki méltányos rendszer. Kyriacos Triantaphyllides (EL) Elnök asszony, tudjuk, hogy az uniós költségvetés a politikai orientációk és prioritások végrehajtásának fő eszköze. Tudjuk azt is, hogy a költségvetés természetét elsősorban a 2007-2013. évi pénzügyi keret szabja meg. Így politikai nézőpontból rugalmatlan eszközről van szó. Amit azonban nem értünk - ha szabad így fogalmaznom -, az a következő abszurditás: a legnagyobb pénzügyi válság során, amelynek családok és munkavállalók, kis- és középvállalkozások és fiatalok tömegesen estek áldozatul, az összes javaslat, a bizottságiaktól a tanácsiakig, mindvégig a magánszektorbeli vállalkozásoknak nyújtandó ösztönzőkre korlátozódott. Az évek során bizonyára az úgynevezett szabad piac és az ambiciózus lisszaboni stratégia dogmatizmusa volt a hibás az akut munkanélküliségért és a szegénység és az alulfoglalkoztatottság növekedéséért? Hová jutottunk ezek alatt az évek alatt azáltal, hogy nemzetközi szabályzatok kidolgozására és stratégiai megközelítésére helyeztük a hangsúlyt, ami a javasolt költségvetésben is irányadó marad? Ha a jelenlegi modell kudarcot vallott, miért nem vezetünk be bátor újításokat a szociális területen? Végezetül szeretném felhívni a figyelmüket azoknak az embereknek a problémájára, akik Cipruson a török invázió és a sziget kettéosztásához vezető, 1963 és 1967 közötti események után eltűntek. Üdvözöljük, hogy az Európai Parlament ismét 3 millió eurós előirányzatot hagyott jóvá a Cipruson eltűnt személyekkel foglalkozó bizottság számára. Ez mind a török, mind a görög ciprusiakat érinti. Mindamellett hangsúlyozni szeretném, hogy Törökországnak lehetővé kell tennie, hogy módszeresen és célirányosan felkutathassuk eltűnt honfitársaink sorsát, és ki kell adnia minden, jelenleg katonai titoknak minősített információt. Frank Vanhecke (NL) Elnök asszony, én ebben a Házban azt a népet képviselem, amely arányaiban a legnagyobb nettó befizetést teljesíti az adófizetők pénzéből az Európai Unió kasszájába. Minden egyes flamand évente mintegy 290 EUR nettó hozzájárulást nyújt az európai intézmények működésének biztosítására. Mi, flamandok vagyunk a bajnokok az európai adófizetők között. Ennélfogva különösen elfogadhatatlannak találom, hogy ez a jelentés már a legelső bekezdésektől kezdve elmarasztalja azokat, akik fel merik tenni kérdéseiket - indokolt kérdéseiket - az Európai Unió hozzájárulásáról és az Unió kiadásai nagy részének hasznosságáról. Minden, csak nem biztos, hogy az adófizetők pénzét európai szinten bármennyivel is eredményesebben költenék el, mint az adófizetőhöz közelebbi szinteken; sőt inkább ennek ellenkezője igaz. Ami engem illet, az európai adminisztratív kolosszus további bővítése is elfogadhatatlan számomra, különösen úgy, hogy ezekben az európai intézményekben királyi fizetéseket és juttatásokat osztogatnak. És még akkor nem beszéltünk az európai támogatásokról, például a nem kormányzati szervezeteknek kifizetett évi egymilliárd euróról, amelyekre szinte semmiféle hatékonysági kritérium nem vonatkozik. Az EU összes tagállama kénytelen hatalmas adóügyi erőfeszítéseket tenni és megtakarításokat érvényesíteni. Több erőfeszítést várhatnánk el az Európai Uniótól is - de mi a jelek szerint úgy érezzük, hogy fölötte állunk a csőcseléknek. A Parlament és az Európai Unió ismét elszalasztott egy lehetőséget. Reimer Böge (DE) Elnök asszony, ami a Vanhecke úr által elmondottakat illeti, nem tudom megállni, hogy el ne mondjam, milyen alacsony biztosítási díj ez a flamand uniós polgároknak, mivel az EU biztosítja a békét, a szabadságot, a jólétet, és remélhetőleg a tiszteletet és a toleranciát is, mindenkinek az Európai Unióban. Olyan időben vitázunk a 2011-es költségvetésről, amikor az államháztartások megszilárdításán dolgozunk. Noha az uniós költségvetés szerkezete nyilván nem hasonló a nemzeti költségvetések szerkezetéhez, önmérsékletet kell tanúsítanunk, és ennek ellenére beszélnünk kell arról, milyen területekre kell összpontosítanunk a jövőben. Ebben rejlik valójában a kiegyensúlyozás művészete. Ha a Bizottság és a Tanács nem lenne hajlandó áttekintést és felülvizsgálatot végezni, ez ténylegesen a Lisszaboni Szerződés költségvetési szempontjainak késedelmes hatálybalépéséhez vezetne. A globalizáció korában, amikor az Európai Unió gazdasági és politikai túlélése forog kockán, ez nem megfelelő válasz a jövőre vonatkozó kérdésekre. Az egyeztetés során reményeim szerint végre lehetőségünk nyílik az értelmes és egyenlő vitára a hozzáadott értékről és a szubszidiaritásról, a pozitív és negatív prioritásokról, és ugyanakkor a sürgős politikai követelményekről. Emellett tárgyalnunk kell az intézményközi költségvetési megállapodás kiigazításáról is. Egyezségre kell jutnunk egy eljárásról arra vonatkozóan, hogyan fogjuk a jövőben közösen megvitatni és jóváhagyni a többéves pénzügyi keretet. Több rugalmasságra van szükség az intézményközi megállapodás 21. és 23. pontja alapján. Ezen túlmenően - a Bizottság elnézését kérem - ha az önök dokumentuma kijelenti, hogy az uniós költségvetés stabilitási mechanizmusra való felhasználása az uniós költségvetés innovatív alkalmazásának minősül, erre azt válaszolom, hogy ez elviekben a Parlament megkerülését jelenti. Ezen szintén dolgoznunk kell majd. Volna még egy utolsó és igen fontos észrevételem a Tanács számára. Arról panaszkodnak, hogy megszorításokat tettünk az ITER terén. Pedig mi szeretnénk megbízható többéves megoldást találni az ITER tekintetében, önöknek azonban nem szabadna panaszkodniuk a jelenlegi csökkentések miatt mindaddig, amíg az ITER igazgatási struktúrái nem kielégítőek. Először ezt kellene rendbe tenni, azután majd találunk értelmes megoldást, de nem olyat, amely apró részletekre lebontott és három évre oszlik el. Eider Gardiazábal Rubial (ES) Elnök asszony, új politikákat hajtunk végre, új kihívásokkal nézünk szembe, kötelezettségvállalásokat teszünk harmadik országoknak, de amikor eljön az igazság pillanata, önök nem hajlandók valóban finanszírozni azokat. Úgy tűnik, hogy a Tanács és a Bizottság utasításai szerint gondoskodni kell az új prioritásokról, a régieken azonban takarékoskodni kell. Nem helyeseljük ezt a hozzáállást. Ezenkívül úgy vélem, hogy arra csak két magyarázat lehetséges: vagy nem vállalnak felelősséget a már meghozott döntésekért, vagy azt hihetnénk, hogy többé-kevésbé elkendőzött Európa-ellenes érzelmek vezérlik őket. Ami az első kategóriába tartozókat illeti, nekik azt mondanám, hogy ha valaki vállal egy kötelezettséget, azt teljesítenie is kell. Ezért nem egyezhetünk bele abba, hogy 100%-ban a legfrissebb igényeket támogassuk, és közben elfeledkezzünk a talán kevésbé aktuálisakról. Azokat pedig, akiknek egyedüli célja az uniós költségvetés megnyirbálása, arra kérem, gondolják ezt végig még egyszer. Tudom, hogy néhányan azért viselkednek így, mert nem hisznek az európai integrációban. Valójában néhányan, amint sajnos láthattuk itt a Házban, nem lelkesednek azért, hogy bármit is közösen építsünk fel. Jobban szeretnek a saját szakállukra dolgozni, és nem érdeklik őket a szomszédaik. Most azonban ők kisebbségben vannak. Az egyeztetőbizottságnak mindenesetre meg kell hoznia döntését, és egyetértünk az alapvető kérdésekben. Mi is finanszírozni akarjuk a nemzetközi termonukleáris kísérleti reaktort, az ITER-t. A kérdés csak az, hogyan. Úgy finanszírozzuk az új prioritásokat, hogy spórolunk a régebbieken, amint azt a Tanács és a Bizottság szeretné, vagy tisztességes módon tesszük ezt meg? Megállapodást kötöttünk, és találtunk is 1,8 milliárd eurót az európai gazdaságélénkítési tervre. Most miért kell megnyirbálni a kutatási keretprogramot ahhoz, hogy az ITER-t finanszírozni tudjuk? Legyünk következetesek. Nem tehetjük meg, hogy nagy csinnadratta közepette meghirdetjük az Európa 2020 stratégiát, amely gazdasági, társadalmi és környezeti szempontból fenntartható növekedést próbál megvalósítani és megkísérli elérni mindazt, amit a lisszaboni stratégiának nem sikerült, aztán pedig hirtelen fogjuk magunkat és megkurtítjuk - teszem azt - a kutatási kiadásokat azért, hogy más kutatási kiadásokat finanszírozzunk belőlük. Úgy próbálják ezt indokolni nekünk, hogy a megszorítások korát éljük. Azonban arról van szó, hogy minden évben megnyirbálják a költségvetést, és a jelenlegi pénzügyi keretet 2005-ben fogadták el, amikor a gazdasági növekedés időszakát éltük! Ezért kell most pár százmillió eurón veszekednünk: azért, mert 2005-ben kevés volt az ambíció, és mert válságidőszakot élünk. Ne mondják már nekünk, hogy a tagállami kincstárak amiatt a hozzájárulás miatt fognak csődbe menni, amit mi kérünk tőlük. Szeretnék rámutatni, hogy a költségvetési hozzájárulás, amiről beszélünk, az Unió bruttó nemzeti termékének 0,003%-át teszi ki. Úgy vélem, hogy ez teljesen elfogadható. Riikka Manner (FI) Elnök asszony, biztos úr, amíg ez a költségvetés a kidolgozás szakaszában volt, többfelől hallottuk, hogy a jelenlegi gazdasági viharok közepette az Európai Uniónak össze kell húznia a nadrágszíját. Nem elégedhetünk meg azonban egy recessziós költségvetéssel, amely keretében nem teszünk eleget közös kötelezettségvállalásainknak, és feltehetőleg nemzetközi kötelezettségvállalásainknak sem. A Tanács csökkentéseiben az a különösen aggasztó, hogy azok többek között a kutatás-fejlesztésre irányulnak, ahogy ez már itt elhangzott. Csak mert a tagállamok szeretnék, hogy növekedjen a gazdaságuk és csökkenjen az államadósságuk, még nincs jogunk a szemétdombra hajítani saját prioritásainkat. Bár még dühöng a vihar, képesnek kell lennünk nagyobb elszántsággal nézni a jövőnk felé. Ez a gyógymód a tapasztalatok szerint igen jól bevált például az én hazámban, Finnországban. A lisszaboni célkitűzések a GDP 3%-át jelölték meg a kutatás-fejlesztésre célzott előirányzatként. Jelenleg ez az összeg mindössze 1,9% körül mozog az Unió egészében. A becslések szerint 1%-os növelés akár több millió munkahely teremtését vonná maga után. Ezért minden okunk megvan arra, hogy elérjük ezt a nagyon fontos és ambiciózus célkitűzést. Nézetem szerint a 2011-es költségvetés, amelyről holnap szavazunk, azt mutatja, hogy a Költségvetési Bizottság fontosnak tartja, hogy a jövőben is megpróbáljunk a régiókon keresztül növekedést generálni. Ezért teljességgel tarthatatlanok a Tanács regionális fejlesztésre irányuló csökkentései. Remélem, hogy a Tanács is tisztában van a regionális politika fontosságával és szoros kötődésével az Európa 2020 stratégiához. Hynek Fajmon (CS) Szeretnék három megjegyzést fűzni a jövő évi uniós költségvetés előkészítéséhez. Véleményem szerint a következők szerint kellene eljárnunk. Először is az Európai Parlamentnek figyelembe kellene vennie a tagállamok reálgazdasági helyzetét, azaz azt a tényt, hogy az Európai Unió legtöbb tagállamának gazdasága vagy csökken, vagy stagnál, és csak néhány országban nő. Ezt szem előtt kell tartanunk, ezért nem kérhetjük az európai kiadások növelését egy olyan helyzetben, amikor kevés a forrás. Másodszor, az Európai Parlamentnek folytatnia kell a kiegyensúlyozott uniós költségvetés hagyományát. Jó dolog, hogy kiegyensúlyozottak a költségvetéseink, és nincs szükségünk arra, hogy a tagállamok többségéhez hasonlóan mentőcsomagokat kelljen igénybevennünk adósságaink törlesztésére. Harmadszor, az Európai Parlamentnek úgy kell megvitatnia a költségvetést, hogy szokás szerint a karácsony előtti utolsó plenáris ülésen jóvá tudjuk hagyni azt. A jóváhagyott költségvetésben rejlő bizonyosság fontos Európa gazdasági stabilitása szempontjából, és jó lenne, ha ezt ilyen módon támogatni tudnánk. Giovanni La Via (IT) Elnök asszony, Wathelet úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, először is szeretnék köszönetet mondani Jędrzejewska asszonynak és a többi képviselőnek az elmúlt hónapokban végzett kitűnő munkájukért, ami lehetővé tette a 2011-es költségvetéssel - először a bizottsági, majd ma a parlamenti költségvetéssel - kapcsolatos álláspont kialakítását. Nézetem szerint a költségvetéssel kapcsolatos európai munka kiindulópontjának az európai hozzáadott érték fogalmának kell lennie, ami, mint tudják, azt jelenti, hogy az európai kiadásoknak egyértelmű és jól látható hasznot kell generálniuk az Unió és polgárai számára. E tekintetben hangsúlyozni kell, hogy az új politikák bevezetése és az Unió-szerte már elismert hatáskörök bővülése (például a Lisszaboni Szerződés hatálybalépésének eredményei) következtében egyértelműbb, mint valaha, hogy megfelelő költségvetésre van szükség. Ezért úgy gondolom, hogy az uniós költségvetésnek kellőképpen nagynak kell maradnia ahhoz, hogy nemzeti vagy helyi szintű kiadások útján nem megvalósítható eredményeket érhessünk el. Ez még fontosabb a mostanihoz hasonló válságidőszakban, amikor a tagállamok azzal a nehéz feladattal szembesülnek, hogy kézben kell tartaniuk kiadásaikat és ki kell egyensúlyozniuk saját költségvetéseiket, és amikor a Költségvetési Bizottság bőséges bizonyságát adta gondos és felelős politikai tervezésének azáltal, hogy 20 éve először belül maradt a többéves pénzügyi keret határain. A Parlament úgy határozott, hogy sok tekintetben követi a Bizottság eredeti álláspontját, noha több emelést is végrehajtott saját, 2010 márciusa óta hangoztatott prioritásainak - így az ifjúságpolitikának, a mobilitásnak, a kutatásnak és az innovációnak - finanszírozása érdekében. Ezért elutasította a Tanács által javasolt csökkentéseket, amelyeket az gyakran válogatás nélkül, nemritkán kulcsfontosságú költségvetési tételek terhére irányzott elő, mint például a 2. fejezetben a számlarevízió esetében, ami arra mutat, hogy a javaslat mögött nem állt világos és ésszerű politikai döntéshozatal. Úgy vélem továbbá, hogy a közös agrárpolitika (KAP) költségvetését a jelenlegi szinten kell tartani, különösen a KAP következő, 2013 után esedékes felülvizsgálatának fényében, amely megfelelő finanszírozást fog szükségessé tenni, amelynek összhangban kell lennie a jelenlegi költségvetésben előirányzott összeggel. Edit Herczog Elnök asszony, nem tudom, mi történt valójában, de az Ipari, Kutatási és Energiaügyi Bizottság (ITRE) véleményének előadójaként szeretnék felszólalni. Örömmel kínálok fel némi időt a PSE képviselőcsoportnak, mert azon ritka esetek egyikének lehetünk most tanúi, amikor az európai szocialisták, az ITRE bizottság és a Költségvetési Bizottság egyhangúlag egyetértett. Így végül is bármit mondhatok, az egyhangú megállapodás mindenesetre tény. Ami a K+F igazgatásával foglalkozó 1a. és 5. fejezetet illeti, mindannyian úgy gondoljuk, hogy egyszerűen elfogadhatatlan a Tanács által a bizottsági javaslattervezetben tett csökkentés. Szintén elfogadhatatlan a csökkentés a gazdaságélénkítés és a gazdaság ösztönzése terén, a digitális menetrendben a vállalkozókkal és a kkv-kkal kapcsolatos bármely intézkedés terén, valamint az innovációs politika, az űrpolitika terén és az ITER-hez hasonló programok esetében. A költségvetésnek összhangban kell lennie szerződésünk és az Európa 2020-hoz hasonló, a nagy Innovációs Uniót, az általános digitális hozzáférést, az új generációs hálózatot stb. célzó politikáink hangzatos szavaival. A költségvetésben foglalt összegeknek tükrözniük kell a szavainkat. Ezért a költségvetésnek összhangban kell lennie a 21. századi globális világ kihívásaival. Megálljt parancsolhatunk Európának, de nem akadályozhatjuk meg a világot a fejlődésben, ezért bizottságunkban egyhangúlag megállapodtunk abban, hogy egyrészt kérjük a költségvetés visszaállítását az eredeti bizottsági javaslatra - amely már maga is kompromisszum volt, mert többre lett volna szükségünk -, másrészt hogy találjunk kiegészítő forrásokat a Lisszaboni Szerződés szerinti új politikák, nevezetesen az űrpolitika és az ITER finanszírozására. A show-nak folytatódnia kell. Felkészültünk arra, hogy az egyeztetési eljárás során olyan kompromisszumot találjunk, amely a legkedvezőbb a 21. században élő európai polgárok számára. Gerben-Jan Gerbrandy (NL) Elnök asszony, pártom nem érzi szükségét annak, hogy a 2011. évi költségvetés bármennyivel is nagyobb legyen a 2010. évinél: erre nincs szükség. Szükségesnek gondoljuk ellenben, hogy a forrásokat okosabban költsük el, úgy, hogy valóban képesek legyünk európai hozzáadott értéket létrehozni. A Tanács sajnos nem ezt tette. Ellenkezőleg: éppen azokat a területeket támogatta, amelyek nem képviselik a jövőt - a mezőgazdaságot és a kohéziót -, és a tudáson, az innováción, a fenntarthatóságon és az energián akar takarékoskodni, azokon a beruházásokon, amelyek meghatározzák a jövőbeli versenyhelyzetünket. Ezért nem vagyok meglepve, hogy hét tagállam a tanácsi közös álláspont ellen szavazott. Amint mindannyian tudják, a költségvetést kőbe vésték, és nekünk, a Parlament számára gyakorlatilag nem áll rendelkezésre kellő rugalmasság ahhoz, hogy egyik fejezet alól a másikba csoportosítsunk át összegeket. Erről már a Tanács is panaszkodott. Szintén igen sajnálatos, hogy a jelenlegi pénzügyi keret felülvizsgálata csak ma készült el, túl későn ahhoz, hogysem ezt a rugalmasságot biztosítani tudná. Mindennek az az eredménye, hogy, amennyire én látom, a Parlamentnek nincsen választása. Valóban növelnünk kell a tudásba, innovációba, fenntarthatóságba és energiába történő, szükséges befektetéseket, ami nagyobb költségvetést eredményezne - a Tanács azonban nem hagy nekünk választást. Végezetül, elnök asszony, szükségünk van a saját forrásokra, egyedül ezzel tudjuk elérni, hogy a Tanács meggondolja magát. Konrad Szymański (PL) Az új európai uniós költségvetésről olyan helyzetben vitázunk, amikor nagyon sok tagállam államháztartása válságban van és igen komoly megszorításokat eszközölnek a nemzeti költségvetésekben, ezért semmi különös nincsen abban, hogy mi is hasonló megszorításokra törekszünk az uniós költségvetésben. Csak arra szeretném felhívni a figyelmet, hogy a leghatékonyabb és legerősebb válságellenes eszköz, ami a kezünkben van, a közös piac. A fenntartható közös piac pedig gyorsabban megvalósítható a kohéziós politika területén megvalósított és strukturális beruházásokon keresztül. Ezért kérek mindenkit, hogy ne akarjon olyan területeket megnyirbálni, ahol nem szociális segélyezési politikáról vagy a pénz elfecséreléséről van szó, hanem olyan beruházásokról, amelyek lehetővé teszik számunkra a közös piac, e 2004-ben és 2007-ben kibővített piac összes hasznának kiaknázását. Volna még egy dolog. Ma az új költségvetésről olyan helyzetben tárgyalunk, amikor diplomáciai intézmények kiépülése van folyamatban. Kérem, ne számítsanak arra, hogy a közép-európai parlamenti képviselők feltétlen támogatásukat nyújtják a Külügyi Szolgálattal kapcsolatos kiadások növeléséhez egy olyan helyzetben, amikor érdekeik és országaik nem lesznek egyenlő módon képviseltetve ezekben az új intézményekben. Ingeborg Gräßle (DE) Elnök asszony, Wathelet úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, a 2011-es költségvetésben a legfontosabb dolog a tagállamok közvéleménye, és el kell ismernünk, hogy a Tanács ebben a tekintetben nagyon eredményes volt. Önök mínusz 2,77%-ot javasoltak, de ez teljesen értelmezhetetlen a nemzetközi parlamentek számára, amelyek nem ismerik jól ezt a helyzetet. Másképp fogalmazva "ott csökkentettek, ahol már amúgy is túl nagy összegek szerepeltek a tételek mellett”, és ezután az Európai Parlament, amely megpróbálja jóhiszeműen megakadályozni ezeket a csökkentéseket, lesz a rosszfiú úgyszólván, és neki kell tartania a hátát mindenért. Ez meglehetősen agyafúrt stratégia az önök részéről, de túl átlátszó ahhoz, hogy sikerüljön. A Költségvetési Ellenőrző Bizottság tagjaként nem látom jelét annak, hogy a Tanácsot érdekelné az uniós költségvetés hosszabb távú javulása. Hol van akkor a közös monitoring, hol a közös költségvetési ellenőrzés? Ami a Tanácsot illeti, sehol, nem működik. Szeretném kérni - és itt elsősorban képviselőtársaimhoz szólok, mert holnap a tartalékokról is fogunk vitázni -, hogy finomítsunk ellenőrzési mechanizmusainkon. Mindenekfelett az adminisztrációs költségvetés aggaszt, egyszerűen azért, mert a tagállamok is erősen erre a területre összpontosítanak. 2007 óta elvégeztük az adminisztrációs és koordinációs területen dolgozó alkalmazottak átvilágítását. Folytatnunk kell ezt a folyamatot. Ez alkalommal is képeztünk tartalékot erre a célra. A Bizottságban száz hivatalos főigazgatói állás van - e nyár óta immár száz. Saját referenciaértékei szerint azonban nem lehetne több, mint 87. Egy másik tartalék annak elérésére szolgál majd, hogy a Bizottság térjen vissza saját 87 fős határértékéhez. Azt is mondtuk, hogy jobban nyomon kell követni az uniós jogszabályok tagállami végrehajtását, mert a jogszabályok betartása az Európai Unió sarokköve. Erre a célra is van tartalék. Fel kell tennünk magunknak a kérdést, mi legyen a Fejlesztési Főigazgatóság sorsa a Külügyi Szolgálat létrehozását követően, és mi legyen az EuropeAid Együttműködési Hivatallal? Sokan ülnek most itt, és ha nem vigyázunk, ugyanilyen sokan ülnek majd a bizottsági és külügyi szolgálati küldöttségekben is. Egyelőre csak 1%-os növekedést sikerült elérnünk a Külügyi Szolgálat eredményességében, holott a célszám 10%. E téren is lenne egy igen hálás közös feladatunk, amelynek elvégzésére szívélyesen felkérem a Tanácsot. Jens Geier (DE) Elnök asszony, Wathelet úr, biztos úr, úgy gondolom, mindannyian egyetértünk abban, még a Ház euroszkeptikus és Európa-ellenes képviselőcsoportjaiban ülő urak és néhány hölgy is, hogy az EU fontos feladatokat lát el, és hogy ezeknek a feladatoknak az ellátása európai hozzáadott értéket képvisel, mert a nemzetállamok azokat vagy nem tudnák elvégezni, vagy a végső kedvezményezettek nem kapnák meg ezt a pénzt a nemzetállamoktól. Ez utóbbi forgatókönyv különösen arra vonatkozik, hogy a tagállamok nem ruháznának be a megtakarításokba, hanem az adósság törlesztésére kellene felhasználniuk a pénzt, ezzel szemben az uniós költségvetés nagyobbrészt beruházóként viselkedik. Ezért ha el akarjuk érni az itt hétről hétre kitűzött célokat, ambiciózus költségvetésre van szükség, ami a jövőben nem kevesebb pénzt jelent, hanem többet. Ebben az összefüggésben fontosnak tartom hangsúlyozni, hogy a nemzeti költségvetések és az uniós költségvetés kiegészíti egymást. A Tanács és a tagállamok úgy viselkednek, mintha az európai költségvetésbe kerülő források többé-kevésbé eltűnnének valamiféle fekete lyukban. Ez nem így van; ezeket a forrásokat beruházzák olyan célok érdekében, amelyekről korábban itt megállapodtunk. Ezért, amint Böge úr javasolta, szükség van a félidejéhez eljutott pénzügyi program kritikus vizsgálatára. Ez természetesen csak annak bizonyítására szolgálhat, hogy a Tanács nem teheti meg, hogy igent mond a Lisszaboni Szerződésre és mellette további programokat javasol finanszírozásra, majd az mondja: de pénzt, azt nem kaptok mindezek megvalósítására. Ha ezt nem teheti meg, akkor kénytelenek vagyunk azokon a költségvetési tételeken végrehajtani a szükséges törléseket, amelyeket a Parlament nem tekint prioritásnak. Hölgyeim és uraim, újra és újra lefolytatjuk majd ezt a vitát, amíg az Unió nem rendelkezik elegendő saját forrással. Nagyon fontos - sőt kulcsfontosságú -, hogy ezek a saját források ne jelentsenek újabb terhet a bérből és fizetésből élők számára. Szociáldemokrataként támogatom a pénzügyi műveletekre kiszabandó adó bevezetését, mert ez nagy általánosságban nem érinti a mindennapi embereket, és segít megfékezni a pénzügyi piacokat. Szilárdan hisszük, hogy azokkal, akik kiváltották a válságot, ezt a soha nem látott mértékű válságot, amely árát mindannyiunknak meg kell fizetnünk a saját tagállamaink államháztartásából, azokkal kellene megfizettetni ezeket a veszteségeket. Oldřich Vlasák (CS) Minden kormányzati szintnek spórolnia kell, kezdve a helyi hatóságoknál. Kivétel nélkül minden európai kormány kénytelen korlátozni az állami kiadásokat. Ez nem csak a sokat vitatott görögországi helyzetre igaz, amely országnak sikerült 46%-kal csökkentenie az ez év első félévére vonatkozó költségvetési hiányát, de Csehországra, Németországra, Írországra és az összes többi országra is. Történetesen maga az Európai Bizottság is gyakran mondja a tagállamoknak, hogy igen gyorsan zabolázzák meg államháztartásukat. Ezért meglehetősen ésszerűtlennek tartom, hogy egy krónikus gazdasági válsággal jellemzett időszakban az Európai Bizottság ismét a 2011. évi európai költségvetés növelését javasolta. Végeredményben Európának is spórolnia kell. Természetesen nyilvánvaló okoknál fogva nincs egyetértés arról, min kellene spórolni. Véleményem szerint nem a regionális politikán: sokkal inkább az uniós adminisztráción, promóciós költségeken és a brüsszeli bürokráciához kapcsolódó kiadásokon, amelyek kis híján elérik a 7 százalékot. Hagyományosan az igazgatási kiadások generálják a legtöbb nézeteltérést, és ebben a tekintetben az én nézőpontom sajnos eltér a parlamenti többségétől. Véronique Mathieu (FR) Elnök asszony, a Parlament múlt heti döntését követően, amellyel megtagadta az Európai Rendőrakadémia (CEPOL) számára a 2008. évre nyújtandó költségvetési mentesítést, a Parlament most úgy erősíti meg a pozícióját, hogy befagyasztja a CEPOL költségvetésének egy részét. Megkíséreljük biztosítani azt, hogy a Költségvetési Bizottság által javasolt tartalék elérje a célját. Más szóval megpróbáljuk biztosítani, hogy a CEPOL költségvetésének egy részét rendelkezésre bocsássák az ügynökség által a mentesítési kérelemben általunk közölt kérésekre adandó válaszok függvényében. Szerdai szavazásunk ezért újabb eszköz a Parlament kezében, amellyel kényszeríthetjük a bizottsági testületet arra, hogy bizonyítsa szavahihetőségét. Itt szeretnék rámutatni arra, hogy a 2000 és 2010 közötti időszakban 610%-kal nőtt a decentralizált ügynökségeknek nyújtott kiegészítő hozzájárulások mértéke. Így a hozzájárulások 95 millió euróról 579 millió euróra nőttek, noha az érintett ügynökségek alkalmazottainak száma mintegy 271%-kal emelkedett. 2000-ben az ügynökségek 1 219 főt alkalmaztak, ma 4 794 főt. Miközben Európa nemzeti szinten költségvetési megszorításokkal küzd, beszélni kéne az ügynökségek ésszerűsítéséről úgy a hatáskörök, mint az eredményesség és az eredmények értékelése tekintetében, és a Parlamentnek javaslatokat kellene tennie e téren. A kérdés ma az, hogy a CEPOL-nak a jelenlegi körülmények között fenn kell-e maradnia. Politikusokként úgy kell meghatároznunk az európai szabályokat, hogy a közösségi ügynökségeknek juttatott költségvetést a lehető leghatékonyabban használják fel. Roberto Gualtieri (IT) Elnök asszony, hölgyeim és uraim, nagyon fontos, hogy sikerre vigyük ezt a költségvetési eljárást: nem csak azért, mert ez az új eljárásról rendelkező és az Európai Unió hatásköreit kibővítő Lisszaboni Szerződés szerinti első költségvetés, hanem különösen azért, mert a súlyos válság sújtotta Európa jövője szempontjából kulcsfontosságú pillanatban folyik. A válsággal szembesülve sok kormány gondolkodik teljes egészében stabilitási mechanizmusokon alapuló gazdasági kormányzási modellekben, ami azt jelenti, hogy csökkennek nemzeti költségvetéseik, és talán az európai költségvetés is. Mi ezzel szemben úgy gondoljuk, hogy az erősebb európai költségvetés, amelyet saját források és a pénzügyi műveletekre kivetett adó is táplálnak, a hatékony európai gazdasági kormányzásnak és a tagállami költségvetések fokozott fegyelmezettségének előfeltétele. Ezért el kell döntenünk, merre indulunk el, és e tekintetben rendkívül fontosak a Tanács soros elnöke által nem megfelelőnek bélyegzett módosítások. A legnagyobb véleménykülönbség azonban természetesen a számokhoz kapcsolódik. Ebben a tekintetben sürgetném a Tanácsot, hogy döntsön végre, mert nem ragaszkodhat szigorúan a korlátokhoz úgy, hogy ugyanakkor elvárja a Parlamenttől, hogy tegye félre saját prioritásait. A Lisszaboni Szerződés igen világosan rendelkezik erről: a Tanács szava a döntő a kiadások mennyisége tekintetében, azonban a Parlamenté az utolsó szó a kiadások minőségét illetően. Ami a 4. fejezetet illeti, nem ellenezzük a közös kül- és biztonságpolitikára (KKBP) vagy az iparosodott országokkal való együttműködés eszközére (ICI+) fordítandó finanszírozás növelését, de nem akarjuk, hogy ez prioritásaink, azaz elsősorban Palesztina, másodsorban a fejlesztési együttműködés rovására történjen. A Tanács ezért három lehetőség közül választhat: elfogadja a Parlament prioritásait, vagy beleegyezik a mozgástér felülvizsgálatába, vagy nagyobb rugalmasságot tesz lehetővé a költségvetésben és a költségvetés számára, tudva azt, hogy a Parlament egyként fog kiállni előjogai és prioritásai védelmében. Maria Da Graça Carvalho (PT) Elnök asszony, miniszter úr, biztos úr, Európa gazdaságát csak olyan ambiciózus költségvetéssel lehet talpra állítani, amely megerősíti az oktatás, az ifjúság, valamint a tudományos kutatás és innováció kulcsterületeit. Meg vagyok elégedve a Parlament 2011. évi költségvetés-tervezetével, amelyről ma vitázunk, mivel az pontosan a hangoztatott prioritásokra összpontosít, és ehhez gratulálok az előadónak. A Parlament most első alkalommal egyenlő fél a Tanáccsal szemben ezekben a kérdésekben. Ez a Lisszaboni Szerződés utáni első költségvetés. Emiatt és az Európát sújtó válság miatt fontos, hogy sikeres legyen az egyeztetési folyamat. Létfontosságú, hogy az Unió olyan költségvetést kapjon, amely képessé teszi a prioritásnak minősülő területekkel összefüggő és a szerződés által ráruházott új hatáskörökkel (az energiával, az űrkutatással és a külpolitikával) kapcsolatos feladatainak végrehajtására. Fontos, hogy harcoljunk a meggyőződésünkért, a válságos időkben látnoki költségvetésért. A Parlament javaslata ezt az ambíciót tükrözi. Csak e területek - például a tudomány és az innováció - megerősítésével, valamint a gazdasági növekedéshez és a foglalkoztatás növeléséhez és minőségének javításához való hozzájárulással tehetjük Európát vonzóbb munka- és lakóhellyé. Estelle Grelier (FR) Elnök asszony, hölgyeim és uraim, amint az vitánkból ismét kiderül, mindannyian egyetértünk egyvalamiben: minél inkább bővül Európa, minél több hatáskörre tesz szert, annál több ambíciót tűz ki maga elé és annál kevesebb forráshoz jut ezek megvalósításához. Ebben a diagnózisban tehát mindenki egyetért, de szemmel láthatólag nem értünk egyet abban, hogy mit kellene tennünk ahhoz, hogy kikeveredjünk végre ebből a pénzügyi patthelyzetből. A rövid távú helyzet állandósult, az uniós költségvetés a forrásainak közel 75%-át kitevő nemzeti hozzájárulások rabjává vált. Ha ma úgy döntenénk, hogy kiadási plafonunkat a szerződések által megengedett legmagasabb szintre emelnénk, ez több mint 5 milliárd eurós többletbefizetést jelentene olyan országok számára, mint Franciaország vagy Németország. Minden jelenlévő egyetért abban, hogy ez nem lehetséges. Nem a fegyelem szigorításáról van szó, hiszen a nép, és elsősorban annak is a legszegényebb rétege fizeti meg a legmagasabb árat e nemzeti megszorító intézkedések következményeiért. Tekintettel arra, hogy a pénzügyi ágazatot terheli az elsődleges felelősség a válságért és az államadósság megugrásáért, az Európai Szocialisták és Demokraták Progresszív Szövetsége képviselőcsoport javasolja egy új tétel, a "saját források” bevezetését, amelyet a pénzügyi műveletekre kiszabott adóból finanszíroznánk. Ezt a javaslatot a Költségvetési Bizottságban a jobboldal elvetette, de holnap még orvosolhatja ezt és tetteit összhangba hozhatja a médiában tett számos kijelentésével, amelyekben pártolta ezt az intézkedést. A Lehman Brothers csődje óta kicsivel több, mint két év telt el, és a Parlamentnek nem szabad elszalasztania ezt a történelmi lehetőséget egy új fejlődési modell alapjainak letételére: egy olyan modellére, amely tartósabb és - a vagyon újraelosztása és a szolidaritás tekintetében - igazságosabb forrásokra épül. A Lisszaboni Szerződés feltételei szerint megszavazott első költségvetéssel összefüggésben ez határozott politikai üzenetet közvetítene Parlamentünk részéről, amely nem szándékozik beérni annyival, hogy együttdöntési hatáskörét csupán a nyomor igazgatására, azaz annak eldöntésére használja, hogy Péter vagy Pál maradjon ruha nélkül. Ha már holnaptól kezdve megadjuk magunknak a lehetőséget arra, hogy megnöveljük az uniós költségvetés méretét, akkor arra is lehetőséget biztosítunk magunknak, hogy ambiciózus gazdaságélénkítési, kutatási, ipar- és foglalkoztatáspolitikát folytathassunk. Ne mulasszuk el megragadni ezt a lehetőséget, amelyet az európai polgárok - és mindenesetre a pénzügyi piac szereplői - elvárnak tőlünk! Georgios Stavrakakis (EL) Elnök asszony, Wathelet úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, mindannyian egyetértünk abban, hogy a jelenlegi gazdasági válság folyamán a mostani többéves pénzügyi keret különféle fontos politikai prioritások finanszírozása tekintetében ismételten nem megfelelőnek bizonyult. A 2011. évi költségvetésről különösen nehéz időkben vitázunk. Egyfelől a válság miatt több tagállam csökkentést próbál kikényszeríteni, másfelől már így is jelentős hiányok vannak olyan fontos költségvetési területeken, mint például a növekedés, a foglakoztatás és a külkapcsolatok. A gazdasági és társadalmi válság egész Európára lesújtott, ezért pedig az egyetlen lehetséges válasznak is európai szintűnek kell lennie, egy olyan közösségi költségvetés útján, amely rendelkezik minden szükséges eszközzel. Mi, szocialisták ezért nyújtottunk be az előirányzatok tekintetében a Tanácsénál ambiciózusabb megközelítésre irányuló javaslatokat, különösen a foglalkoztatás, az innováció és a kutatás tekintetében. Az előirányzatok az EU politikai ambíciójának mértékét tükrözik. Az uniós költségvetés támogatja a beruházásokat. Nem tekinthető a nemzeti költségvetésekre nehezedő tehernek: ellenkezőleg, hozzáadott értéket teremt a tagállamok államháztartásai számára. A költségvetés a tagállamok közötti szolidaritás kifejezési eszköze is, különösen válság idején, amikor az uniós költségvetés döntő szerepet játszhat a gazdasági helyzettel való megbirkózásban az Európai Unió egészében, és különösen a legnagyobb nehézségekkel szembesülő tagállamokban. Vladimír Maňka (SK) A hazámban egy regionális hatóság vezetője vagyok. A gazdasági válság miatt 25%-kal kevesebb forrás áll a regionális költségvetés rendelkezésére, mint tavaly. Ezért nem szabad meglepődni, ha a régiók úgy vélekednek, hogy az uniós költségvetést is csökkenteni kell. Bizonyára mindannyian tudjuk azonban, hogy számos politika olcsóbban finanszírozható és eredményesebb, ha nem tördeljük szét erőinket, hanem a tagállami költségvetések helyett a közös európai költségvetésből finanszírozzuk azokat. Ezeket a forrásokat keressük most. Hölgyeim és uraim, a Lisszaboni Szerződés több uniós intézmény munkájában érezteti hatását. Már a 2010. évi költségvetési eljárásról szóló tárgyalások során megállapodtunk abban, hogy lehetőség szerint az 5. fejezet alatti tartalékot használjuk fel a Lisszaboni Szerződéssel összefüggő költségek finanszírozására. A 2010-es európai uniós költségvetés kapcsán a többi intézmény fő előadójaként a háromoldalú párbeszédek során június 30-án felkértem a Tanácsot, hogy foglaljon állást a Lisszaboni Szerződésnek az Európai Gazdasági és Szociális Bizottságot, valamint a Régiók Bizottságát érintő következményeivel összefüggő költségvetés-módosításról. A Tanács mind a mai napig nem foglalt állást erről a költségvetésről. Ez a hozzáállás az intézmények által betöltendő szerepek végrehajtásában jelentős problémákat okoz. A megoldás az lehetne - bár sajnálatos módon ez csak valamikor később fog bekövetkezni -, ha felülvizsgálnák a pénzügyi eszközöket, mivel a költségvetés-módosításokra ugyanannak a megközelítésnek kell vonatkoznia, mint a költségvetésre. Andreas Schwab a Gazdasági és Monetáris Bizottság véleményének előadója. - (DE) Elnök asszony, Wathelet úr, Lewandowski biztos úr, a mostani parlamenti ciklus alatt a Gazdasági és Monetáris Bizottság költségvetési előadója voltam, és mondhatom önöknek, hogy nem értem tökéletesen az elhangzott beszédek mindegyikét. Az Európai Parlament képviselőiként természetesen úgy gondoljuk, hogy szolidárisan kell viszonyulnunk a tagállamokhoz, amelyeknek jelentős költségvetési visszalépéseket kell bejelenteniük és lenyelniük. Természetesen fel vagyunk készülve arra is, hogy nekünk is hasonlóan nehéz döntéseket kell majd bejelentenünk. Ha azonban megnézik például az új európai ügynökségek költségvetését, rá fognak jönni, hogy nem lehet megtakarítani, hiszen - ellenkezőleg - még további kiadásokat kell finanszíroznunk. Ami az európai statisztikákkal kapcsolatos második pontot illeti, a Tanács évek óta igyekezett ezeket bizonyos mértékig félresöpörni és elkerülni. Ma már látjuk azt, hogy jó befektetés lett volna több pénzt szánni az európai statisztikákra. Nem azt akarom ezzel mondani, hogy egyedül önöket hibáztatom. Úgy gondolom azonban, hogy az elkövetkezendő pár hétben olyan vitára lesz szükség, amely végighalad minden egyes konkrét tárgyra vonatkozó ponton, és nem tulajdonít fontosságot az európai megtakarítások százalékpontban kifejezett értékeinek, mert végső soron annak kell lennie a célnak, hogy Európa népe együttesen élvezze a tagállamok és az Európai Unió közös költségvetési politikájának hasznát. Várjuk javaslataikat e tekintetben. Giovanni Collino (IT) Elnök asszony, hölgyeim és uraim, a Ház a lisszaboni korszak első költségvetésének szavazására készül. Ez a Szerződés által a kezünkbe tett erőteljes eszköz egybeesik az Európa által 1929 óta tapasztalt legsúlyosabb gazdasági helyzettel. Biztosítanunk kell, hogy ez a mély gazdasági válság ne torkolljon még súlyosabb politikai válságba. Ha a háromoldalú párbeszéd nem lenne sikeres, és a 2011. évi költségvetésben rendelkezésre álló összegek a 2010. évi összegek egytizenkettedének felelnének meg, a strukturális alapok elosztása és működése meglehetősen bonyolulttá válna, az Európai Külügyi Szolgálatot pedig kifejezetten az a veszély fenyegetné, hogy nem tud elrugaszkodni a talajtól. Mindezeken el kellene gondolkodnunk. Üdvözöljük az előadó, Jędrzejewska asszony fontos munkáját, akinek igen hálásak vagyunk, és nem kis részben azért, mert igyekezett az Európai Unió forrásait az ifjúságra, a kutatásra és az innovációra összpontosítani. Sohasem szabad azonban elfeledkeznünk arról, milyen fontos számunkra, hogy elsősorban is példát mutassunk pénzügyeink egészséges, fegyelmezett irányítása terén, lehetőség szerint elkerülve a pazarlást és az esetleges párhuzamos struktúrákat, amelyeket polgáraink nem tolerálnának és amelyek bizonyosan nem válnának a jövő Európája hasznára. Andrew Henry William Brons Elnök asszony, a jelentés szerint "az uniós költségvetés semmiképpen sem tekinthető a nemzeti költségvetésekre további terhet rovó pénzügyi tételnek”. Az Egyesült Királysághoz hasonló országok számára, amelyek hazai kiadásaik terén csökkentésekre kényszerültek, elfogadhatatlan az uniós költségvetés bármiféle emelése, nemhogy az eredetileg javasolt 5,9%. Ennél valószínűleg sokkal megfelelőbb eljárás lenne a források csökkentése vagy befagyasztása. Az Egyesült Királyságnak dupla adag jutott a keserű pirulából. Csak tavaly egyharmadával csökkent az engedményünk, amitől még inkább nettó befizetők lettünk, mint előtte. Hallottuk, hogy míg az EU nettó befizető, az új tagállamok nettó haszonélvezők voltak, amiért ezeket a népeket természetesen nem lehet okolni. De a tény tagadhatatlan, és ennek fényében nem lenne-e őrültség a terjeszkedés folytatása olyan még szegényebb és tagadhatatlanul problémás országok felé, mint Törökország, amelyek - bárhogy próbáljuk is annak tekinteni őket - még csak nem is európaiak? Milan Zver (SL) Értem, hogy a költségvetést ki kell igazítani, és értem azt az érvet is, hogy annak nem szabad megduzzadnia és ésszerűnek kell maradnia. Nem értem azonban, hogy most, miután ratifikáltuk a Lisszaboni Szerződést, a Tanács miért nem tesz nagyobb erőfeszítést a költségvetés, azaz a költségvetési tételek koordinálására a Parlamenttel. Értem azt is, hogy meg kell nyirbálni néhány közös politikánk költségvetését, de nem értem, miért éppen az oktatásnak és a mobilitásnak kell áldozatul esnie az úgynevezett puha politikákon végzendő csökkentéseknek. Amint tudják, az Erasmus programot 1987-ben hívták életre, ekkor 3 000 diák vett részt benne. 2012-re számuk 3 millióra nő, 2020-ra pedig terveink szerint mintegy 15 millió diákcsere-lehetőség nyílik meg. A mobilitás lehetőséget nyújt az európai dimenzió megerősítésére, ezáltal pedig javítja az oktatási rendszerek és általában a tudás minőségét. Hogyan lennénk hát képesek elérni az Európa 2020 stratégiában magunk elé kitűzött célokat, ha ugyanakkor megkurtítjuk a finanszírozást ezeken a területeken? Janusz Lewandowski a Bizottság tagja. - Elnök asszony, csak szeretnék röviden válaszolni Andreasen asszonynak, Hartong, Belder, Vanhecke, Fajmon, Vlasák és Brons uraknak, akik közül az utóbbi ellenzi a Parlament költségvetéssel kapcsolatos álláspontját és a bizottsági javaslatot. A 2011. évre tervezett szerény emelés kilencvenhat százaléka a növekedést és munkahelyteremtést serkentő területre összpontosul. Ezeket a számlákat ki kell fizetni, ez egyfajta jogi kötelezettség. Ráadásul feltölthetjük vele a beruházások terén tátongó hézagot, azaz a nemzeti szintű hitelpiacokon mutatkozó hiányt, ami miatt legelőször a beruházásokat nyirbálják meg. Ezért úgy gondolom, hogy ezeknek az igen szerény emeléseknek igenis van hozzáadott értékük, tekintve, hogy a terv 4 milliárd euróval a 2005-2006-ban a 2011. évre jóváhagyott felső érték alatt marad. Tudni kell, hogy a GDP 1%-ának megfelelő költségvetés teljes összegének 6%-a adminisztratív kiadás. Ez azt jelenti, hogy 94% eljut a kedvezményezettekhez. Ennek tudatában kell lenni, amikor az európai költségvetés jövőjéről vitázunk. Felszólítom a költségvetési hatalom mindkét ágát, hogy közelítsenek egymáshoz a következő hetekben, amikor megkezdjük az egyeztetést, és bizonyítsák be, hogy a Lisszaboni Szerződés kompromisszumon alapuló gépezet. Melchior Wathelet a Tanács soros elnöke. - (FR) Elnök asszony, lehetetlen válaszolni a Tanácshoz intézett összes kérdésre. Egyszerűen megismétlek néhány elvet, amelyet már akkor felvetettem önöknek, amikor a tanácsi költségvetés benyújtása alkalmából vitáztunk. Ismételten ki kell jelenteni, hogy a Tanács által elfogadott összes előirányzat a 2010. évi költségvetés végrehajtásán alapul, és hogy a 2011-es költségvetés végrehajtása keretében minden egyes tétel esetében valóban tervbe vettek jó néhány módosító levél útján javasolt módosítást. Nehéz időket élünk, a költségvetések növekedése korlátozott, és amint tudják, a Tanács által jóváhagyott 2,91%-os emelést is nagyon-nagyon kis többséggel szavaztuk csak meg. További vagy másfajta többség lehetősége gyakorlatilag kizárt. Ezért évről évre nyitva kell hagynunk a lehetőséget arra, hogy módosító levelek útján emeljük a költségvetést a végrehajtás során. Sokszor szóba került az 1b. fejezet. Emlékeztetem önöket, hogy a Tanács nyilatkozatban ígéretet tett annak biztosítására, hogy az 1b. költségvetési fejezet végrehajtásának fejleményeit értékeli, és emiatt szeretnénk ehhez ragaszkodni és saját szemünkkel meggyőződni arról, hogyan alakul mindez a valóságban, és hogyan zajlik le a végrehajtás. Mindamellett, ahogy bevezetőmben elmondtam, a 2011. évi költségvetési vita nem csak magáról a 2011-es költségvetésről szól. Vita tárgyát képezik a költségvetéshez kapcsolódó más elemek is. Vitázni fogunk a költségvetés felülvizsgálatáról. Nyilvánvaló, hogy a költségvetés felülvizsgálata során felvetődő kérdések, különösen a saját forrásainkkal kapcsolatosak, közös viták tárgyát fogják képezni. A költségvetés felülvizsgálata keretében szintén meg kell vitatnunk például a rugalmasság kérdését. Remélem, hogy azáltal, hogy biztosítjuk ezt az átfogó vitát, meg tudjuk mutatni, hogy az új lisszaboni eljáráson alapuló 2011-es költségvetés sikeres lesz, és csak emlékeztetném önöket, hogy ha nem sikerül megállapodnunk a 2011-es költségvetésről, még tovább csökken a 2011-re elérhető kiegészítő kiadások előrelátható mértéke, és azok nem fogják elérni a Tanács által ma javasolt összeget sem. Szem előtt kell tartanunk mindezeket, ha biztosítani akarjuk, hogy a lisszaboni eljárás szerinti első költségvetés, a 2011. évi, sikeres legyen, és azt együtt valósíthassuk meg. Sidonia Elżbieta Jędrzejewska előadó. - (PL) Szeretnék hangsúlyozni valamit, ami talán összefoglalja mindazt, amit a felszólalók szakterületeik kapcsán részletesen elmondtak. A 2011-es költségvetés olvasata, azé a költségvetésé, amelyet az Európai Parlament holnap elfogad, mindenekfelett nagyon fegyelmezett olvasat. Az Európai Parlament sok éve először nem javasol semmivel sem többet a réges-régen, 2006-ban a többéves pénzügyi keretben előirányzott összegnél. Hangsúlyozni kell, hogy ez némileg kivételes helyzet, amely az Európai Parlament fegyelmezettségét bizonyítja. Megértjük a Tanács kétségeit is. Hangsúlyozni szeretném, hogy az uniós költségvetés nem olyan természetű, mint a nemzeti költségvetések. Ez a költségvetés beruházásközpontú és válságellenes eszköznek tekintendő. Érdemes kihasználni az általa kínált lehetőséget. Szeretnék rámutatni arra is, hogy általános előadóként természetesen remélem, hogy együttműködve sikerül majd eredményesen és hatékonyan elfogadnunk a 2011-es költségvetést, méghozzá úgy, hogy már január elejétől kezdve végrehajthassuk az uniós politikákat a 2006. évi döntésünkkel és az egész évi munkánkkal összhangban. A Tanácsnak tudomást kell vennie mindazon problémákról, amelyeket fokozottan hangsúlyoztunk a költségvetés olvasata során. Kérdéses, hogy sikerül-e új feladatokat és új ambíciókat magunkévá tennünk, ha nincs meg a hajlandóság az új pénzügyi kötelezettségek vállalására. Ami a Tanácsot illeti, felszólítom az elnökét, aki ma jelen van körünkben, hogy a Tanács vegyen tudomást az Európai Parlament által az olvasata során tanúsított jó szándékról. Remélem, hogy a belga elnökség alatt a Tanácsnak sikerül nagyobb támogatottságot szereznie az Európai Bizottság 2011. évi költségvetéssel kapcsolatos eredeti elgondolásai és javaslatai számára. Mindezeket és az Európai Parlament javaslatait nem úgy varázsoltuk elő a cilinderből, hanem mindez korábbi munkánk eredménye, és úgy vélem, hogy a Tanács szkepticizmusa voltaképp nagyrészt annak köszönhető, hogy olvasatát írásbeli eljárás keretében fogadta el, mert sokkal könnyebb írásban negatívan viselkedni, mint a szóbeli vita során. Reménykedem benne, hogy párbeszédünk nyílt és közvetlen lesz, és ezáltal ésszerű és értelmes költségvetést tudunk majd elfogadni 2011-re. Helga Trüpel előadó. - (DE) Elnök asszony, Wathelet úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, szeretnék köszönetet mondani e Házban mindenkinek, aki hozzájárult a vitához, és még egyszer megköszönöm munkatársaimnak a Költségvetési Bizottságban a kompromisszumkészségüket, amely lehetővé tette számunkra, hogy a Parlament és a többi intézmény költségvetését illetően nagyon felelősségteljes középútban állapodhassunk meg a Lisszaboni Szerződés által biztosított új hatáskörökkel együtt járó új finanszírozási szükségletek és a célzott önmérséklet között. Szeretnék még egyszer rámutatni: hiszem, hogy helyesen jártunk el, amikor azt mondtuk, hajlandóak vagyunk górcső alá venni kiadásainkat, azonban természetesen igényt kell formálnunk mindarra, ami szükséges ahhoz, hogy új feladatainkat teljes önbizalommal láthassuk el, és ezekért harcolnunk is kell, hogy rendelkezésünkre álljon a szükséges finanszírozás. Szeretnék még egy politikai természetű üzenetet is hozzátenni, ha szabad. A holnapi szavazás után megkezdünk egy háromhetes egyeztetési időszakot a Tanáccsal, amely során remélhetőleg sikerül megállapodásra jutnunk. Természetesen a Lisszaboni Szerződés hatálybalépése óta most első ízben alkalmazzuk ezt az új eljárást, de hiszem, hogy mindannyiunknak - beleértve a kifejezetten Európa-ellenes képviselőcsoportokat és a szkeptikusokat is - tisztán látnunk kell azt, hogy minden bírálat ellenére, és a célzott, konkrét kritikák ellenére, az Európai Unió erősebbé tesz minket. Minden egyes polgár és az összes tagállam jól jár, amiért létezik az Európai Unió, különösen a világszintű kihívások terén bekövetkezett változásokra tekintettel. Mindenki számára világos, hogy minden egyes tagállam gyengébb lenne egymagában a világszíntéren. Ennek kell lennie a közös kiindulópontunknak, és ezért helyes további forrásokért küzdeni az Európai Unióban és nagyon gondosan együtt mérlegelni, melyek a legfontosabb finanszírozási szükségletek, hogyan tehetnénk költségvetésünket fenntarthatóbbá, szociálisabbá és jövőorientáltabbá. Remélem, hogy ezt a megközelítést alkalmazva a Parlamentnek sikerül megállapodnia a Tanáccsal, és hogy ennek eredményeképpen az európai polgárok is jól járnak. László Surján előadó. - (HU) Szeretnék egy-egy banánt átadni azoknak, akik a munka terhét viselték. Elsősorban vezető raportőreinknek, a 2011-es költségvetés gazdáinak, de ezt a banánt szeretettel adnám a Tanácsnak is avval a reménnyel, hogy nem csak jóízűen elfogyasztja, hanem megfelelő kompromisszumkészséget vált ki belőle, hogy már végre túl legyünk ezen a banánügyön. És jutna Janusz Lewandowskinak is egy szép nagy darab banán, hiszen ő egy olyan 2011-es költségvetést terjesztett elénk, ami sokkal jobban megközelíti a Parlament gondolkodását. Nem véletlen az az öt év, amit együtt töltöttünk. Köszönjük Biztos úr! De köszönet illeti a felszólalókat is, akik nagyon markánsan kirajzolták a Parlament véleményét. Ez a vélemény nem volt teljesen egységes, de mégis volt egy fő sodra. Jobb, eredményesebb költségvetést szeretnénk, amelyben nem kell hónapokig, félévekig vitatkozni ilyen ügyeken, minthogy jut-e 75 millió a banántermelő országok kompenzálására vagy sem. A vitánk lényege azt gondolom, hogy megítélésünk szerint - ahogy a 2010-es költségvetésben is mondtuk - az európai költségvetés eszköz a krízis kezelésére, nem pedig annak valamilyen fajta oka. Ebben kellene egyetértenünk, és kérem a Tanácsot, hogy vegye észre, hogy ebben egy fölajánlás van. Ebben benne van a Parlamentnek az a szándéka, hogy együttműködve a Bizottsággal a tagállamokat eredményesebb munkára késztesse. Olyanra, amely valóban a célokat közelíti, ahol a termelés növekszik, a munkahelyek száma növekszik. Ebben az esetben érdemes lesz az Európai Unió költségvetését megfelelő szinten tartani. Köszönöm megtisztelő figyelmüket! Fogyasszák a banánt egészséggel. Göran Färm Elnök asszony, szeretnék rámutatni egy problémára, amely a vita során a felszólalási idők kiosztásával kapcsolatos. Herczog asszony rámutatott, hogy az Ipari, Kutatási és Energiaügyi Bizottság egyáltalán nem kapott alkalmat a felszólalásra. Ennek az az oka, hogy költségvetési javaslataikat más formában nyújtották be, nem hivatalos véleményként. Nem lenne ésszerű, ha ez ahhoz vezetne, hogy a bizottságot megbüntetnénk, amiért hatékonyabb munkaformát választott, mint a hivatalos vélemény benyújtása. Volt némi kavarodás a vita két része között is - a mostani 2011-es vita és a küszöbönálló költségvetési felülvizsgálatról szóló vita között. Amint talán észrevették, az utóbbi vita öt felszólalója közül négy szociáldemokrata képviselő volt. A következő vitában mindössze egyetlen szociáldemokrata felszólaló lesz, de körülbelül fél tucat néppárti. Valamiféle kavarodás volt a titkárság, az elnök és a képviselőcsoportok között. Nem tudom, ki hibázott - lehet, hogy mi -, de a jövőben jó lenne ügyelni arra is, hogy ésszerűbben osszuk meg a felszólalási időket a viták során. Elnök Köszönöm az észrevételeit. Nagyon igyekeztünk ellenőrizni az Ipari, Kutatási és Energiaügyi Bizottság (ITRE) álláspontját és nem találtunk hivatalos véleményt, de értelemszerűen figyelembe vesszük az észrevételét. Ami a felszólalási időket illeti, nyilvánvalóan a frakciók feladata a válogatás és a kiosztás. A vitát lezárom. A szavazásra szerdán kerül sor. Írásbeli nyilatkozatok (az eljárási szabályzat 149. cikke) Cătălin Sorin Ivan írásban. - (RO) A 2011-es költségvetési eljárás a Bizottság kiábrándító javaslatával indult. Az előadó, Jędrzejewska asszony azonban megígérte nekünk, hogy nagyravágyó lesz és harcolni fog egy olyan költségvetésért, amely óvja a Parlament politikai prioritásait, különösen a fiatalokhoz kapcsolódókat. A Tanács most benyújtotta ezt az álláspontot, amely az ambíció teljes hiányáról tanúskodik, pontosabban a Tanács populista megközelítéséről, amely egyfelől ambiciózus stratégiákat javasol (például az Európa 2020-at), ugyanakkor pedig nem hajlandó elegendő forrást biztosítani ahhoz, hogy bármiféle esély is mutatkozzon e stratégiák megvalósítására. Ma azonban a Parlament álláspontjával foglalkozunk. Láthatjuk, hogy az sem viszonyul túl ambiciózusan a 2011-es költségvetéshez. Tudjuk, hogy recesszióban vagyunk. De nem egy ilyen középszerű tervezettel fogunk tudni kilábalni belőle - hanem fantáziával, bátor politizálással és azáltal, hogy biztosítjuk magunknak a szükséges anyagiakat a valódi változás előidézéséhez. Elisabeth Köstinger írásban. - (DE) Az Európai Unió eredményessége teljes egészében a költségvetésén múlik. Támogatom ezeket a 2011. évi költségvetésre vonatkozó javaslatokat, mert figyelembe veszik a fontos szakpolitikai területeket és az egyéni véleményeket. Világossá kell tenni, hogy az EU kevesebb pénzügyi forrás mellett nem fogja tudni ellátni kiterjedt feladatkörét a jövőben. A gazdálkodók képviselőjeként élesen ellenzem, hogy pénzt vegyenek el a mezőgazdaságtól. A visszaszerzett pénzügyi forrásokat arra kellene felhasználni, hogy tervezési biztonságot biztosítsanak a gazdálkodóknak, ahelyett, hogy azokat átcsoportosítanák más szakpolitikai területekre. A jelenlegi helyzet szerint forrásokat készülnek elvonni a mezőgazdaságtól az ITER nukleáris kutatási projekt finanszírozására. Ez a példa jól szemlélteti, hogy a nagyívű kutatási projektek finanszírozása a más területekről átcsoportosítandó, előre nehezen meghatározható összegeken múlik. Nem szabadna megengedni, hogy ne tervezzék meg körültekintően és hosszú távon az európai kutatás finanszírozását. Az agrárpolitikában is vannak hosszú távú megfontolások és tervek, és az ezekkel kapcsolatos biztonságot garantálnunk kell a mezőgazdasági vállalkozásoknak. A gazdaságoknak, azaz az élelmiszerlánc leggyengébb láncszemeinek, fennmaradásukhoz szükségük van arra, hogy biztonsággal tervezhessenek. Emiatt az erre előirányzott forrásokat feltétlenül el kell határolni az uniós mezőgazdaság versenyképességének megerősítése érdekében. A mezőgazdasági kutatásba és a környezetbarát technológiákba történő beruházás a jövőbe történő beruházás, ami ráadásul új munkahelyeket is teremt. Véronique Mathieu írásban. - (FR) A 2009-es tanévben elindult iskolagyümölcs-program sajátos európai kezdeményezés, amelynek hangsúlyoznunk kell a polgárainkra gyakorolt kedvező és közvetlen eredményeit. E program finanszírozásának támogatásával hatékonyan ruházhatunk be a fiatal európaiak egészségébe. A gyermekkori elhízás terjedése valóban igen aggasztó Európa-szerte. Noha emelkednek a megélhetés költségei, a gyümölcsnek egész Európában alapvető szerepet kellene játszania a gyermekek étrendjében. A koszt tápértékének növelése a szív- és érrendszeri betegségek, a rák és a cukorbetegség ellen is védelmet nyújt. Az uniós iskolagyümölcs-program egy olyan Európát láttat az emberekkel, amely közel van polgáraihoz és törődik napi kihívásaikkal. Hosszú életet kívánok neki.

Corrections et intentions de vote Avril Doyle (EN) Monsieur le Président, je m'exprime en mon nom et en celui d'au moins cent autres collègues qui ont manqué les deux votes par appel nominal sur les deux rapports Parish. Nous étions là, mais le temps de sortir notre carte, nous ne pouvions plus enregistrer notre vote. Je voudrais que mon vote soit enregistré en faveur des deux rapports Parish. Je voudrais vous demander de prendre en considération que plus de cent collègues ont manqué ces deux votes, à l'ordre du jour en prime time sans que soit prévu aujourd'hui d'autre vote par appel nominal. Ce n'est pas la manière dont les députés sont généralement traités. Ce n'est pas votre faute, Monsieur le Président. Ce n'est pas vous qui avez fixé l'ordre du jour, mais je voudrais que cela soit pris en considération. Anja Weisgerber (DE) Monsieur le Président, je voudrais m'associer aux propos de Mme Doyle. J'étais également présente durant toute la séance, mais je n'avais pas ma carte sur moi. Je souhaite donc également qu'il soit consigné que j'ai voté "pour" lors de l'appel nominal. Gérard Deprez Monsieur le Président, j'étais là au moment des votes Parish. J'ai voté en faveur des deux rapports et malheureusement j'avais oublié d'introduire ma carte dans la petite boîte, donc mon vote n'a pas été enregistré; je souhaite que ce soit noté. Le Président Vous n'allez pas tous faire la même chose l'un après l'autre. Vous ferez connaître votre position au service compétent de la séance. Marcin Libicki (PL) Monsieur le Président, mon nom est Marcin Libicki, et je voudrais dire en mon propre nom et au nom de M. Kamiński que nous avons tous deux voté "pour" et que nos cartes n'ont pas fonctionné. James Nicholson (EN) Monsieur le Président, en tant que président des questeurs, je puis vous dire que nombreux sont les députés qui m'ont contacté à ce propos. Nous ne prévoyons jamais de vote par appel nominal au cours des deux premiers points de l'heure des votes car nous savons que les membres prennent alors place et qu'ils doivent trouver leur carte. J'ai rencontré un vice-président qui courrait rechercher la carte qu'il avait oubliée. Je pense que les services du Parlement devraient se pencher pour de bon sur la question, et je crois que nous devons considérer qu'aujourd'hui les membres étaient à leur place, faute de quoi ce sera une catastrophe pour nous. Je nous vois déjà recevoir une centaine de requêtes de personnes nous disant qu'elles étaient ici et qu'elles ont voté. Pourriez-vous donc, s'il vous plaît, relayer ce point devant la conférence des présidents ou tout autre responsable? Les questeurs n'ont pas le temps de traiter cette question chaque fois que des membres ne peuvent se présenter et que nous n'avons que deux votes par appel nominal. Le Président Le point sera peut-être soulevé au Bureau ou avec les questeurs. Il n'en demeure pas moins que les appels nominaux sont indiqués sur les listes de vote que chacun doit avoir à sa disposition et doit consulter avant de venir ici. Jerzy Buzek (PL) Je voulais simplement m'associer aux propos des orateurs précédents concernant la procédure de vote et le fait de programmer des votes électroniques aussi importants en début de séance. Je soutiens totalement les propos des orateurs précédents. Le Président C'est votre propre groupe, Monsieur Buzek, qui l'avait demandé. Jacek Protasiewicz (PL) Monsieur le Président, à propos du rapport de Mme Sartori, je voudrais signaler que ma machine n'a pas fonctionné lors du vote de vérification sur le paragraphe 20 et que je n'ai donc pu voter contre la proposition de texte. Puisque j'ai la parole, je voudrais en profiter pour me rallier aux propos des orateurs précédents et souligner que, bien qu'il ne s'agisse pas d'un vote officiel, j'ai voté en faveur des deux rapports de M. Parish. La machine ne fonctionnait pas non plus à ce moment-là, alors que nous étions pourtant au début du vote. (La séance, suspendue à 12h30, est reprise à 15h05)

Hääletuse aeg (jätkub) President Järgmiseks punktiks on hääletus. (Tulemused ja hääletuse üksikasjad: vaata protokoll) Graham Booth Härra president, väga lühidalt, ma ei arva, et te tegelikult järgisite varasema hääletusvooru ajal kodukorda korrektselt. Te ütlesite: "hääletus on nüüd alanud”, kuid ei küsinud "kas kõik parlamendiliikmed on hääletanud?” enne, kui ütlesite, et "hääletus on lõppenud” ning te ei lugenud üle tulemust. Ma arvan, et te ei tegutsenud vastavalt korrale. President Härra Booth, hääletuse tulemus on ekraanil. Kuna te olete taotlenud kõigi tänaste hääletuste korraldamist nimeliste hääletustena, siis seda me teeme; mida ma teha püüan, on muuta see hääletamise viis parlamendile võimalikult valutuks, kui see teile sobib, härra Booth.

Beslut om brådskande förfarande Förslag till rådets förordning om ändring av förordning (EG) nr 21/2004 när det gäller datum för införande av elektronisk identifiering av får och getter - C6-0448/2007 - Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf (DE) Herr talman! Detta diskuterades i utskottet för jordbruk och landsbygdens utveckling i går kväll, och vi röstade för ett brådskande förfarande. Jag rekommenderar därför parlamentet att följa detta beslut. (Parlamentet biföll begäran om brådskande förfarande.)

Spettro radio (discussione) Presidente L'ordine del giorno reca la relazione presentata dall'on. Fiona Hall, a nome della commissione per l'industria, la ricerca e l'energia, "Verso una politica europea in materia di spettro radio” Fiona Hall relatore. - (EN) Signora Presidente, desidero per prima cosa ringraziare tutti coloro che, nell'elaborazione di questa relazione, mi hanno resa partecipe delle loro conoscenze e della loro esperienza. In particolare sono grata alla Commissione per il suo generoso aiuto e ai colleghi, relatori ombra degli altri gruppi, per la loro collaborazione e i loro suggerimenti, che sono stati molto costruttivi. Il problema fondamentale sollevato dalla relazione è che l'attuale meccanismo di gestione dello spettro radio, tenuto conto delle nuove tecnologie che vengono costantemente sviluppate, è ormai inadeguato. Le nuove tecnologie devono necessariamente far uso dello spettro radio, ma la disponibilità delle frequenze sarà sempre limitata per le leggi stesse della fisica: dobbiamo quindi fare in modo che questa preziosa risorsa venga utilizzata nel modo più efficiente possibile. La politica in materia di spettro radio può sembrare una faccenda oscura e di scarso interesse per i cittadini, ma il risultato finale di tale politica ha invece un'importanza fondamentale per ciascuno di noi perché si traduce in posti di lavoro e in opportunità di crescita economica. Se non riusciremo ad adeguare l'approccio alle frequenze radio, verremo meno ai nostri impegni nei confronti dell'industria europea, compromettendo le sue speranze di diventare leader globale nella tecnologia delle comunicazioni. Nessuna delle innovazioni identificate dall'industria potrà svilupparsi adeguatamente se non saranno disponibili frequenze radio e se l'industria non potrà operare sull'intero mercato europeo di 550 milioni di persone. L'agenda di Lisbona costituisce la forza motrice che deve ispirare il nostro nuovo approccio allo spettro radio, ma l'Europa deve anche preoccuparsi di come intende rendere disponibili servizi di interesse pubblico generale. Tornerò su questo argomento fra breve. Desidero innanzi tutto fare alcune osservazioni sui cambiamenti proposti. Attualmente lo spettro è gestito con un sistema amministrativo di controllo in base al quale determinate frequenze vengono assegnate a determinati usi specifici. La relazione sostiene la necessità di integrare l'attuale sistema amministrativo con un approccio più flessibile, che dovrebbe prevedere maggiori possibilità di utilizzo dello spettro senza licenza e il meccanismo dello scambio delle frequenze. Un elemento essenziale di questo approccio più flessibile è l'esigenza che le frequenze radio siano rese disponibili senza imporre condizioni riguardanti il servizio da prestare o la tecnologia utilizzata. In altre parole l'approccio basato sul mercato della gestione dello spettro radio dovrebbe essere neutro dal punto di vista del servizio o della tecnologia. Ovviamente questa liberalizzazione dello spettro radio solleverà alcuni problemi per gli attuali utilizzatori, quale ad esempio la questione delle potenziali interferenze. E' quindi molto importante che i cambiamenti abbiano luogo in un quadro giuridico chiaro e che si stabiliscano a priori meccanismi di soluzione delle controversie. In alcuni punti, segnatamente ai paragrafi 11, 13 e così via, la relazione sottolinea l'importanza di tutelare i servizi di interesse pubblico generale e di sostenere la diversità linguistica e culturale. E' importante non creare confusioni fra questo impegno politico e le esigenze tecniche riguardanti la fornitura dei servizi. Credo che sarebbe un grave errore proteggere le frequenze utilizzate attualmente dalle trasmissioni radiotelevisive mantenendo immutate nei loro confronti le condizioni di gestione dello spettro radio. Andrebbe infatti a detrimento della nostra capacità di sostenere una vasta gamma di servizi socialmente utili insistere affinché il meccanismo per la fornitura di questi servizi non venga in alcun modo modificato e resti congelato proprio in un momento in cui tutti gli altri usi dello spettro radio evolvono con grande rapidità. Citerò a titolo di esempio una sfida che ci troviamo ad affrontare in questo momento nell'Unione europea: quella di impedire che si aggravi la spaccatura fra chi ha Internet e chi non ce l'ha. Un modo facile per spianare l'accesso a Internet per le regioni più svantaggiate dei nostri paesi più poveri sarebbe far ricorso alla banda larga senza fili, sfruttando alcune delle frequenze che si sono liberate grazie al passaggio dalla trasmissione analogica alla trasmissione digitale, il cosiddetto dividendo digitale. Questo è solo un esempio della ragione per cui dobbiamo ribadire il nostro impegno nei confronti dei servizi di interesse pubblico generale, ma serve anche ad illustrare perché non dobbiamo considerare intoccabili le frequenze usate attualmente per le trasmissioni radiotelevisive. Dobbiamo fare tutto ciò che è in nostro potere per assicurare la fornitura di servizi secondo modalità innovative, con il ricorso a nuove tecnologie e a un bacino di utenza più vasto di quanto non si sia fatto finora. In Europa è vitale sostenere la crescita di un'economia basata sulla conoscenza. E' quindi di estrema importanza prevedere un utilizzo più flessibile delle frequenze all'interno dello spettro radio nel suo complesso, senza esclusioni. Per concludere, accolgo con favore l'emendamento proposto dal gruppo PSE, che costituisce un equilibrato compendio delle questioni in esame. Mariann Fischer Boel Membro della Commissione. - (EN) Signora Presidente, devo complimentarmi con il Parlamento europeo, e in particolare con la relatrice, onorevole Hall, per aver capito l'importanza delle scelte politiche che l'Europa è in procinto di compiere in materia di spettro radio. Si tratta di un settore in cui le decisioni politiche hanno conseguenze dirette sulla qualità dell'occupazione e sulla crescita dell'economia europea. I servizi che dipendono dallo spettro radio rappresentano il 2-3 per cento circa del PIL in Europa. Ricerche eseguite per conto della Banca mondiale e dell'OCSE dimostrano che vi è un indiscutibile collegamento fra lo sviluppo dei servizi di comunicazione elettronica e la crescita economica. Uno studio econometrico realizzato dalla Commissione ipotizza che una migliore distribuzione delle frequenze potrebbe comportare un incremento annuo del PIL pari allo 0,1 per cento, il che, nel tempo, si tradurrebbe in un vantaggio notevole. L'urgenza che caratterizza il problema può essere riassunta nella parola "convergenza”. In pratica tutte le comunicazioni stanno rapidamente diventando digitali e vi è un numero crescente di infrastrutture che fanno a gara nell'offrire servizi. Le vecchie categorie stanno scomparendo e noi dobbiamo rispondere con una normativa che consenta agli utilizzatori dello spettro radio di scegliere il mix di servizi e tecnologie che preferiscono e, in molti casi, preveda la compravendita dei diritti di utilizzo. Le ragioni a sostegno della necessità di una normativa sono ancora forti. Dobbiamo preoccuparci delle interferenze. Dobbiamo far sì che i diritti a utilizzare lo spettro siano chiaramente definiti e assicurare condizioni di equità a tutti gli operatori. La relazione in esame per molti aspetti è in linea con questa visione politica e io desidero ringraziare la relatrice per gli sforzi compiuti. Un punto su cui divergiamo è l'inserimento delle frequenze relative alle trasmissioni terrestri nella riforma prevista. Non mettiamo in dubbio l'importanza della funzione di servizio pubblico delle emittenti radiotelevisive, né il loro contributo alla diversità linguistica e culturale. Tuttavia dobbiamo riflettere a fondo prima di privilegiare un determinato tipo di distribuzione che potrebbe comportare costi sociali in termini di opportunità. Citerò un esempio a tale proposito: la relazione indica giustamente la banda larga senza fili come uno strumento di sviluppo per le regioni rurali e di superamento del gap digitale. Sono tuttavia indispensabili scelte che assicurino un equilibrio fra le trasmissioni radiotelevisive e gli altri servizi. E' indispensabile adottare provvedimenti per salvaguardare le risorse e il funzionamento del servizio pubblico radiotelevisivo, ma la politica in materia di spettro radio non deve sostituire un autentico dibattito. Il testo emendato è caratterizzato da un maggiore equilibrio, in quanto sottolinea la necessità di garantire la stabilità e la sicurezza dei media e l'importanza di assicurare condizioni di parità agli operatori che facciano il loro ingresso sul mercato e alle nuove tecnologie. Vorrei concludere con un'osservazione: sulla base di un'analisi approfondita, la scelta delle autorità nazionali è quella di assegnare porzioni di spettro alle emittenti radiotelevisive. Questi operatori dovranno avere, come qualsiasi altro utilizzatore, l'obbligo di amministrare con diligenza una risorsa pubblica e sfruttarla nel modo più efficace possibile. Riteniamo che la nostra proposta di riforma contribuirà ad applicare questo principio. Etelka Barsi-Pataky L'innovazione tecnologica offre nuove, concrete opportunità all'Europa. Il passaggio alla tecnologia digitale consente una maggiore disponibilità di frequenze, risorsa di cui finora avevamo lamentato la scarsezza. E' quindi opportuno e necessario fare in modo che questa maggiore disponibilità venga destinata in parte alle nuove tecnologie, aprendo così una prospettiva dinamica all'industria europea dell'informazione e delle comunicazioni. Per rispondere a questa esigenza è necessario che il futuro regolamento venga elaborato in modo che il sistema tradizionale, l'utilizzo non soggetto a licenza e lo scambio delle frequenze formino parte integrante di un'efficace gestione dello spettro radio. Sono necessarie norme precise che indichino chiaramente quando e in quale misura è consentito lo scambio delle frequenze. Il gruppo del Partito popolare europeo (Democratici cristiani) e dei Democratici europei ritiene che sia urgente chiarire il concetto di scambio delle frequenze e relative condizioni. Al riguardo dobbiamo riservare particolare attenzione alle frequenze radiotelevisive, accertando che non possano essere cumulate e che non vengano quindi a crearsi monopoli. E' nostro dovere promuovere la diffusione delle nuove tecnologie nelle regioni meno sviluppate e nelle zone rurali, a condizione tuttavia che quelle aree geografiche non debbano sostenerne i costi. E' ferma convinzione del gruppo PPE-DE che nel processo per disciplinare il settore si debba tener conto di considerazioni sociali, culturali e politiche, in modo da incoraggiare l'espressione della diversità culturale e linguistica. In sede di elaborazione della relazione, ho spesso ricordato le diverse caratteristiche dei nuovi Stati membri, di cui è necessario tener conto nel mettere a punto nuovi testi normativi. Ho quindi accolto con piacere l'iniziativa dell'onorevole Trautmann e la sostengo. In definitiva è necessario che gli Stati membri liberalizzino l'utilizzo delle frequenze nell'ottica di un'armonizzazione tecnologica a livello europeo e questo risultato deve essere ottenuto grazie a un mutuo consenso. Catherine Trautmann Signora Presidente, signora Commissario, onorevole Hall, onorevoli colleghi, ci viene chiesto di esprimere un'opinione sulla riassegnazione delle frequenze radio. Si tratta di un dossier molto importante e le ragioni che inducono la Commissione a formulare una proposta volta a ottimizzare e a massimizzare i benefici di questa risorsa attengono naturalmente all'evoluzione della tecnologia, all'esistenza del dividendo digitale e alla volontà, chiaramente affermata negli obiettivi di Lisbona, di assicurare a tutti l'accesso ai nuovi servizi: a Internet, alla telefonia mobile e a molti altri ancora. Si è appena fatto cenno, in particolare, alla banda larga, che potrebbe contribuire a ridurre il gap digitale di cui soffre l'Unione europea e che colpisce soprattutto le aree rurali e scarsamente popolate. Dobbiamo quindi sforzarci di assicurare un utilizzo razionale delle frequenze in modo da garantire la totale copertura dei 27 paesi dell'Unione, nella prospettiva di uno sviluppo sostenibile di tutte le regioni. Le frequenze costituiscono effettivamente una risorsa, un bene pubblico, comune a tutti e strategico per l'Unione, ed è nostro dovere assicurare che lo spettro venga utilizzato in modo durevolmente efficiente. Così come parliamo di efficienza energetica, a mio parere possiamo parlare anche di efficienza dello spettro radio. Accolgo con favore i tentativi della Commissione di conferire una nuova dimensione europea all'uso di questo dividendo digitale e di evitare il ripetersi del vero e proprio problema che si è verificato, e che è stato vissuto come tale dal settore, quando le reti UMTS sono state messe in vendita. Si propone la creazione di un mercato: dobbiamo trovare il modo di assicurare maggiore flessibilità, evitando la speculazione e i monopoli e rendendo disponibili frequenze ai nuovi servizi e ai nuovi operatori. Ritengo che si tratti di un giusto proposito. Con questa iniziativa dobbiamo creare opportunità di innovazione, ma contemporaneamente dobbiamo essere prudenti nella commercializzazione che ne deriverà, che si tratti di licenze, aste o assegnazioni, in particolare di servizi pubblici o di libero accesso, anche se temporanee. Tutti questi aspetti devono ancora essere definiti. In sede di commissione abbiamo discusso del ruolo delle emittenti radiotelevisive e io desidero affermare in questa occasione che da parte mia ho sempre difeso la particolare natura dei programmi informativi e culturali delle emittenti radiotelevisive, in particolare di quelle pubbliche, che non dispongono dei capitali privati necessari per assicurarsi l'accesso al mercato alle stesse condizioni delle emittenti, diciamo, normali. In considerazione della situazione e della necessità di mostrarci equi e imparziali, il gruppo socialista ha presentato un emendamento per tener conto dell'efficienza dello spettro radio, dell'equilibrio fra rispetto delle trasmissioni pubbliche e rispetto delle trasmissioni statali sulla sicurezza, nonché del ruolo delle autorità che disciplinano il settore e delle società che vi operano. Rebecca Harms Signora Presidente, sarò breve. A giudizio del mio gruppo, che in linea di principio accoglie favorevolmente l'impostazione della Commissione, vi sono cinque punti che occorre sottolineare. Non vogliamo che la riforma proposta dalla Commissione conduca alla creazione di monopoli. La Germania ha vissuto una brutta esperienza all'epoca della vendita all'asta delle licenze UMTS. Il nostro gruppo ritiene che i servizi che assicurano la diversità debbano essere considerati sempre prioritari. Condivido l'opinione dell'onorevole Trautmann secondo cui le emittenti radiotelevisive devono godere di particolare considerazione per il servizio che forniscono al pubblico e alla società. Sosteniamo la necessità dell'interoperabilità e della neutralità tecnica. Vogliamo che sia assicurata una copertura davvero totale. Si tratta di un aspetto importante anche per la signora Commissario, il cui portafoglio comprende lo sviluppo rurale. Gli abitanti delle aree rurali non vogliono più vivere in situazioni svantaggiate, vogliono anch'essi collegarsi a Internet ad alta velocità. Inoltre, in futuro, le procedure relative alle vendite all'asta dovranno essere assolutamente trasparenti e di facile comprensione. Mariann Fischer Boel Membro della Commissione. - (EN) Signora Presidente, presumo che ci si aspetti una risposta da parte della Commissione, ma prometto di essere breve. Condivido la valutazione del Parlamento sul ruolo vitale che il servizio pubblico reso dalla televisione e dagli altri mezzi di comunicazione svolge a favore della democrazia, della diversità e della promozione del pubblico dibattito. E' necessario che i futuri testi normativi continuino ad assicurare che la programmazione venga diffusa ai cittadini in conformità degli obblighi di servizio pubblico assunti dalle emittenti interessate. Tuttavia, presumendo che sia possibile soddisfare questi obbiettivi e tenendo presente la realtà della convergenza, dobbiamo tener conto dell'esigenza che la porzione di spettro richiesta venga utilizzata in modo efficiente per offrire un servizio di trasmissione radiotelevisiva pubblica. E' pertanto necessario assicurare alle emittenti la flessibilità e gli strumenti necessari per continuare a sviluppare la loro offerta a vantaggio della società. Abbiamo prestato la massima attenzione al dibattito e terremo conto dei vostri commenti in sede di revisione del regolamento sulle telecomunicazioni, di cui prevediamo di presentare una proposta nel secondo semestre del 2007. Presidente La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà mercoledì, alle 12.00

Време за гласуване Председател Следващата точка е докладът на Marisa Matias, от името на комисията по околна среда, обществено здраве и безопасност на храните, относно предложението за директива на Европейския парламент и на Съвета за изменение на Директива 2001/83/ЕО във връзка с предотвратяване навлизането в законната мрежа за доставки на лекарствени продукти, които са с фалшифицирана идентичност, хронология или източник - C6-0513/2008 -.

Kopējā lauksaimniecības politika un vispārējā nodrošinātība ar pārtiku (īss izklāsts) Priekšsēdētājs Nākamais jautājums ir McGuinness kundzes ziņojums lauksaimniecības un lauku rajonu attīstības komitejas vārdā par kopējo lauksaimniecības politiku un vispārējo nodrošinātību ar pārtiku. Mairead McGuinness referents. - Priekšsēdētāja kungs, tad, kad es ierosināju šo ziņojumu par vispārējo nodrošinātību ar pārtiku, šis jautājums atradās politiskās darba kārtības virsotnē, bet tagad tas ir zināmā mērā mazinājis savu nozīmīgumu. Taču šis jautājums noteikti izraisa bažas, jo pasaulē joprojām ir aptuveni viens miljards cilvēku, kas cieš badu vai saņem nepietiekamu uzturu. Trīsdesmit tūkstoši bērnu mirst no bada un ar nabadzību saistītām slimībām katru dienu. Tā ir šausminoša statistika un padara jautājumu par to, kā saražot pietiekami daudz pārtikas un nodrošināt šīs pārtikas pieejamību cilvēkiem, par ļoti svarīgu jautājumu. Es vēlos pateikties Komisijai par sadarbību ar mani pie šī ziņojuma projekta un arī daudzām Parlamenta komitejām, īpaši Attīstības komitejai, kas acīmredzami iesaistījās ziņojuma tapšanā. Četrās minūtēs nav iespējams izskaidrot visu ziņojumu, taču es vēlos uzsvērt dažus jautājumus, kas pēc manām domām ir svarīgi. Pirmkārt, fakts, ka es esmu ievietojis kopējo lauksaimniecības politiku un vispārējo nodrošinātību ar pārtiku vienā virsrakstā, nozīmē, ka vecā prakse, kad visās attīstības valstu nelaimēs tika vainota kopējā lauksaimniecības politika, ir mainījusies un ka mēs tagad zinām, ka kopējā lauksaimniecības politika ir nodrošinājusi ar pārtiku Eiropas valstu pilsoņus, un, ka šis modelis var sniegt mācību, ko mums darīt pārtikas nodrošināšanai attīstības valstīs. Ir skaidrs, ka mēs esam pieļāvuši, ka lauksaimniecības attīstība nav iekļauta politiskās un attīstības darba kārtības augšgalā pēdējā desmitgadē. Bija laiks, kad liela daļa līdzekļu attīstības veicināšanai tika novirzīta lauksaimniecības stimulēšanai un pārtikas ražošanas projektiem. Šodien tā nenotiek, lai gan es uzskatu, ka kopš pārtikas cenu pieauguma mēs esam sākuši atkal pievērst uzmanību lauksaimniecībai gan Eiropas Savienībā, gan visā pasaulē. Tas nozīmē, ka ir jāpalīdz tām valstīm, kam ir resursi audzēt pārtiku, lai tās un to nelielās lauku saimniecības varētu ražot vietējo pārtiku savu vajadzību apmierināšanai. Tas attiecas ne tikai uz pārtikas ražošanas pamata sastāvdaļām, piemēram, sēklām un mēslošanas līdzekļiem, bet arī uz tehnoloģiskām kompetencēm, konsultāciju dienestiem, palīdzību lauksaimnieku ģimenēm attīstības valstīs, lai veicinātu pārtikas ražošanu savām vajadzībām. To var izdarīt. Labs piemērs ir Malavi un citas valstis, kas ir spējušas no bada nomāktām valstīm pārvērsties par pārtiku ražojošām valstīm. Ir nepieciešamas politiskas iniciatīvas, lai to panāktu. Tam ir nepieciešama arī Eiropas Savienības liela līdzdalība attīstības valstu mudināšanā palūkoties uz savu lauksaimniecību un sākt pārtikas ražošanas veicināšanu savā valstī. Jautājums par pieprasījumu un tā apmierināšanu ir ļoti jutīgs, jo iedzīvotāju skaits pasaulē pieaug. Līdz 2050. gadam tas palielināsies par 40 %. Tādēļ mums būs jāaplūko šie jautājumi. Kā mēs piedzīvojām, galvenās bažas rada konkurences problēma starp pārtikas ražošanu, lopbarības ražošanu un degvielu. Es pieņemu, ka ņemot to visu vērā, mums ir jāpievērš uzmanība pētniecībai un attīstībai. Es uzskatu, ka mēs neesam darījuši pietiekami izpētes un attīstības jomā. Mēs Eiropā esam mēģinājuši ražot mazāk pārtikas un tādēļ droši vien neesam aplūkojuši nepieciešamību pēc lauksaimniecības ražošanas efektivitātes un nepieciešamību palielināt ražošanas apjomu nākotnē. Viena no galvenajām vēstīm, ko es patiešām vēlos risināt drīzumā, ir, ka zemnieki visā pasaulē ražos pārtiku, ja viņi no tā gūs ienākumus. Tādēļ politiķiem šis jautājums ir jāsakārto, lai nodrošinātu, ka pieņemtā politika nodrošina lauksaimniekiem stabilus ienākumus. Es brīdinu. Pirms vairāk kā gada mēs runājām par augstām patēriņa produktu cenām. Piemēram, šodien mums ir graudu pārpalikums noliktavās un nav tirgus, kut tos izmantot. Šie zemnieki vairs neražos tik daudz nākamajā gadā un tas var izraisīt ilgtermiņa problēmu vispārējai nodrošinātībai ar pārtiku . Šajā ziņojumā ir aplūkoti daudzi jautājumi. Es ceru, ka kolēģi to atbalstīs un vēlreiz pateicos daudzajiem cilvēkiem, kas ieinteresējās par šo ziņojumu. Androulla Vassiliou Komisijas loceklis. - Priekšsēdētāja kungs, Komisija atzinīgi vērtē McGuinness kundzes ziņojumu un intensīvās debates, kas ir notikušas dažādās Eiropas Parlamenta komitejās, attiecībā uz jautājumiem, kas saistīti ar šo ļoti svarīgo tematu, sākot no tirdzniecības līdz biodegvielai, cenu uzraudzībai, investīciju politikai, finanšu krīzei, klimata pārmaiņām un ūdens izmantošanai lauksaimniecībā. Komisija atbalsta pārtikas krīzes, kas skāra daudzas attīstības valstis 2008. gada sākumā, iemeslu plašo analīzi. Komisija turpinās analizēt saistību starp pārtikas cenām un enerģijas cenām. Cēlonības jautājums ir ļoti sarežģīts, jo tas ir saistīts ar faktoriem, kas ietekmē mijiedarbību starp piedāvājumu un pieprasījumu. Enerģijas cena ir tikai viens no šiem faktoriem, taču tam ir gan tieša, gan netieša ietekme. Vairākās Eiropas Parlamenta sēdēs tika apspriests jautājums par biodegvielu. Ir skaidra atšķirība starp ES un ASV politiku attiecībā uz apmēru, kādā no graudaugiem ražo biodegvielu. ES politika biodegvielas jomā nemazina pārtikas pieejamību, jo pasaules mērogā šim mērķim izmantotie pārtikas krājumi ir ļoti niecīgi. Pat ja ES pietuvojas tās 10 % mērķim, ietekme uz pārtikas cenām būs niecīga, jo īpaši divu iemeslu dēļ: pirmkārt, arvien vairāk biodegvielas tiks radīta, izmantojot krājumus, kas nav izmantojami pārtikā vai izmantojot atkritumu pārpalikumus. Otrkārt, biodegvielas ražošanas tehnoloģiju efektivitāte uzlabosies, kā arī vidējais ražas apjoms trupinās pieaugt. Ilgtspējīga ES politika biodegvielas jomā kopumā ir profilaktiska politika nabadzības novēršanai. Tās sniegs papildu iespējas divām trešdaļām pasaules nabadzīgo iedzīvotāju, kas dzīvo lauku rajonos un tādējādi ir atkarīgi no lauksaimniecības nozares uzplaukuma. Taču ne visas grupas gūs vienādu labumu. Komisijai ir cieši jāuzrauga nodrošinātības ar pārtiku ietekme uz pārtikas cenām. . Eiropas Savienība jau ir īstenojusi pasākumus, lai risinātu vispārējo nodrošinātību ar pārtiku, piemērojot KLP mainītajam tirgum un situācijai pasaulē. Veselības pārbaude, par ko nesen vienojās, modernizēs, vienkāršos un pilnveidos KLP, kā arī atcels ierobežojumus zemniekiem, tādējādi palīdzot tiem veiksmīgāk reaģēt uz signāliem tirgū un risināt jaunas problēmas. Nolīgums par veselības pārbaudi atceļ aramzemju rezervēšanu, palielina piena kvotas, kas pakāpeniski novedīs pie to atcelšanas 2015. gadā, un pārvērš tirgus intervenci par patiesi drošu tīklu. Jaunas problēmas, piemēram, klimata pārmaiņas, ūdens nepietiekamība, atjaunojamā enerģija un bioloģiskā dažādība, kam būs ietekme uz attīstības valstīm, arī tajā tiek risinātas. KLP nebūs statisks pēc 2013. gada, un sākotnējās debates jau ir uzsāktas kopš neformālās lauksaimniecības ministru tikšanās septembrī Anesijā. Nākotnes KLP ir jāaplūko plašākas vīzijas kontekstā, kurā būtisku daļu ieņem ilgtspējīga attīstība, konkurence un pārtikas pietiekamība pasaulē. Dažādi augsta līmeņa pasākumi ir izvirzījuši vispārējo nodrošinātību ar pārtiku par vienu no svarīgākajiem jautājumiem starptautiskajā darba kārtībā. Starptautiski saprotams un atzīts, ka lauksaimniecība un lauku rajonu attīstība ir jāizvirza augstāk politiskajā darba kārtībā valstu, reģionālajā un, iespējams, arī kontinentālā līmenī. Piemēram, mēs esam detalizēti apsprieduši kopējo lauksaimniecības politiku un nodrošinātību ar pārtiku Eiropas Komisijas un Āfrikas Savienības komisijas sanāksmē kolēģiju līmenī - debatēs, ko mēs šogad plānojam pastiprināt. Pēdējais, bet ne mazāk svarīgais jautājums ir Komisijas nepieciešamība sekot G8 līderu paziņojumam par vispārējo nodrošinātību ar pārtiku. Padomei gatavojoties pieņemt pārtikas mehānismu 16. decembrī, Eiropas Komisijai jau ir bijušas auglīgas sarunas ar ANO augsta līmeņa darba grupu. Eiropas Komisija ar nepacietību gaida plašas darbības programmas piemērošanu. Komisija ir pārliecināta, ka vispārējai sadarbībai lauksaimniecības un nodrošinātības ar pārtiku jomā, kas pakāpeniski kļūst reāla, būs nozīmīga loma dažādo rekomendāciju piemērošanā, kas izteiktas šajā ziņojumā, tostarp to, kā atbalstīt mazos lauksaimniekus un kāda veida politiku tirdzniecības jomā īstenot, lai veicinātu nodrošinātību ar pārtiku, īpaši vistrauslākajās sabiedrības daļās. Acīmredzams, ka ir jāizvairās no ierobežojumiem un aizliegumiem eksporta jomā, un solis uz priekšu ir tirdzniecības liberalizācija. Pastiprinātas tirdzniecības plūsmas ir daļa no risinājuma, lai panāktu nodrošinātību ar pārtiku. Komisija cer, ka Eiropas iestāžu drosmīgajam pasākumam mobilizēt vienu miljardu eiro, kam sekos arī citi finanšu instrumenti, kas ir piešķirti, lai risinātu pārtikas krīzi gan īstermiņā, gan vidējā termiņā un ilgtermiņā, sekos arī citi ziedotāji. Madrides konference par vispārēju nodrošinātību ar pārtiku 26. un 27. janvārī noteikti ir galvenais notikums, kas pavirzīs debates citā līmenī, tādā līmenī, kas tieksies noteikt pamata prioritātes pārtikas nepietiekamības novēršanai pasaulē. Eiropas Komisija turpinās spēlēt aktīvu lomu vispārējās nodrošinātības ar pārtiku panākšanā un McGuinness ziņojums noteikti veiksmīgi analizē dažus iespējamos risinājumus, ko EK un plašāka starptautiskā sabiedrība varētu apsvērt. Priekšsēdētājs Debates tiek slēgtas. Balsošana notiks otrdien 12.00. Rakstiskas deklarācijas (Reglamenta 142. pants) Kader Arif rakstiski. - (FR) Parlamenta īstenotie pasākumi pārtikas dumpja sākumā ir ļāvuši atvēlēt 1 miljardu eiro pārtikas krīzes apkarošanai. Neņemot vērā šo ārkārtējo pasākumu, es vēlos uzsvērt nepieciešamību pēc ilgtermiņa starptautisko stratēģiju, kas balstās uz vietējo un naturālo saimniecību un kas atbilst iedzīvotāju vajadzībām un teritoriju potenciālam. Patiešām, iedzīvotāju skaita palielināšanās pasaulē, globālā sasilšana, nekontrolēta biodegvielas ražošana un agresīva spekulācija ir daudzie faktori, kas palielina spriedzi lauksaimniecības tirgū. Šie faktori norāda, ka krīze nebūs īsa un ka sabiedrības politika kopumā būs jāizskata atkārtoti, lai uzlabotu ražošanas metodes un starptautiskā tirgus regulēšanu. Es uzskatu, ka KLP ar novērstām pārmērībām un trūkumiem, varētu kļūt par efektīvas, godīgas un atbildīgas politikas piemēru, kas risina pārtikas problēmu un vienlaicīgi arī apvieno ekonomiku, sabiedrību un vidi. Tai arī vajadzētu palīdzēt attīstības valstīm izmantot Eiropas tehnoloģijas, zināšanas un pieredzi. Taču pirmkārt un galvenokārt Eiropai vajadzētu strādāt pie starptautiskās tirdzniecības nosacījumu reformām, lai šie nosacījumi nebūtu pretrunā ar valstu tiesībām atbalstīt to lauksaimniecību, garantējot to nodrošinātību ar pārtiku. Katerina Batzeli rakstiski. - (EL) Līdz šim starptautiskie un reģionālie nolīgumi nav spējuši normalizēt pieprasījumu tirgū un tirdzniecību, kā arī nodrošināt pārskatāmas un stabilas cenas lauksaimniecības produktiem. Regulai par lauksaimniecības tirgiem vajadzētu balstīties uz efektīvu pasākumu ilgtermiņa stratēģiju un ražotāju organizēšanu un informēšanu par situāciju un tirgus prognozēm. Šādas politikas pamata princips ir panākt drošus ienākumus, kurus neietekmētu risks un krīze, kas rodas gan no nelabvēlīgiem laika apstākļiem, gan tirgus izkropļošanas un neparasti ilga un izplatīta cenu krituma. Ir nepieciešama kopēja un efektīva politika, piemēram: Eiropas un starptautiskās sistēmas ražošanas un tirgus uzraudzībai, lai nodrošinātu laicīgu brīdinājumu sistēmu ražošanas tendenču noteikšanai; globāla pārtikas un pārtikas rezervju inventarizācija; Eiropas sistēma tirgus uzraudzībai un lauksaimniecības produktu un ieguldījumu cenu izmaiņu fiksēšanai, ko varētu kombinēt ar līdzīgu starptautisku sistēmu FAO aizgādībā. Laba ideja arī būtu iekļaut nākamajā nolīgumā Dohas sarunu kārtā ārkārtas gadījumus, kuros sniegt palīdzību pārtikas jomā, jo līdz šim šādi noteikumi nav saistoši. Constantin Dumitriu rakstiski. - (RO) McGuiness izdarītie secinājumi viņas ziņojumā par vispārējo nodrošinātību ar pārtiku tagad ir acīmredzami arī Rumānijā. Mēs piedzīvojam cenu pieaugumu visām pamata pārtikas precēm nacionālās valūtas devalvācijas rezultātā, kā arī izejmateriālu cenu pieaugumu un pārstrādes uzņēmumu ņemto aizdevumu atmaksājamo summu palielināšanos. Turklāt globālās sasilšanas rezultātā mēs arvien biežāk piedzīvojam gadījumus, kad ražu iznīcina dabas katastrofas. Faktiski dalībvalstu zemnieki šajā situācijā ir visneaizsargātākie, jo viņiem piešķirto subsīdiju apjoms ir zemāks nekā citās dalībvalstīs. Tādēļ, pamatojoties uz ierosinātajiem grozījumiem, es aicinu Komisiju izpētīt iespēju radīt kādu iejaukšanās sistēmu Kopienas līmenī, neatkarīgi no jebkādas īpaši piešķirtas palīdzības ražas apdrošināšanai, lai novērstu un apkarotu globālās sasilšanas ietekmi. Kopienas standarti, kas attiecas uz pārtikas ražotājiem, ir stingri. Tādēļ pārtikas cenas ES ir augstas. Taču es patiešām uzskatu, ka lauksaimniecība var kalpot par atbalsta punktu Eiropas ekonomikas atveseļošanai, ko ir ietekmējusi globālā krīze, un atjaunojamo enerģijas avotu attīstība var pozitīvi ietekmēt lauksaimniecības un pārtikas jomu. Ja mēs īstenosim nepieciešamos piesardzības pasākumus, tad mēs varēsim sasniegt biodegvielas ražošanas izaugsmi, neapdraudot vidi vai vispārējos pārtikas krājumus. Roselyne Lefrançois rakstiski. - (FR) Šis ziņojums par KLP un vispārējo nodrošinātību ar pārtiku sniedz mums lielisku iespēju aplūkot, kā mēs varam nodrošināt, ka Eiropas lauksaimniecībai ir vadošā loma planētas līdzsvarotā nodrošināšanā ar pārtiku. Patiešām, lai gan nepieciešamība pēc pārtikas pasaulē tikai pieaug, tomēr lauksaimniecībai piešķirtās palīdzības apjoms ir nepārtraukti samazinājies kopš pagājušā gadsimta astoņdesmitajiem gadiem. Tādēļ es iesniedzu vairākus grozījumus lauksaimniecības un lauku rajonu attīstības komitejai, kuru mērķis ir padarīt šo ziņojumu mērķtiecīgāku un jo īpaši ierosināt Eiropas Komisijai pieņemt plašu stratēģiju jautājumiem, kas saistīti ar nodrošinātību ar pārtiku, tādējādi padarot visu Savienības kopējo politiku saskanīgāku. Lai gan es esmu iepriecināts, ka šajā tekstā ir uzsvērta KLP svarīgā loma nodrošinātības ar pārtiku sasniegšanā, es paužu nožēlu, ka referente vairāk atbalsta lauksaimniecības politikas saskaņošanu ar tirgu un ka viņa vaino vides aizsardzības iniciatīvas par to, ka tās ir atbildīgas par lauksaimniecības ražošanas samazināšanos Eiropā. Manuprāt, šis apgalvojums ir pilnīgi maldīgs un, tieši pretēji, es uzskatu, ka ir nepieciešams risināt klimata pārmaiņu problēmu, lai attīstītu jaunus risinājumus, kā ražot vairāk un labāk. Véronique Mathieu rakstiski. - (FR) Šodien ES ir steidzami jāuzlabo nodrošinātība ar pārtiku un jārisina galvenās problēmas. Pirmkārt, lauksaimniecības ražojumu apjomam ir jādubultojas trīsdesmit gados, jo iedzīvotāju skaits pasaulē sasniegs 9 miljardus cilvēku līdz 2050. gadam. Faktiski 860 miljoni cilvēku turpina ciest badu. Šādai attīstībai ir jābūt ilgtspējīgai un pirmkārt un galvenokārt jābalstās uz vietējo lauksaimniecību. Lielās pārtikas cenu svārstības pasaulē, kopā ar pasaules pārtikas krājumu atbilstošu pārvaldību ir turpmākā problēma. Lai Eiropas valstu zemniekiem nodrošinātu godīgus ienākumus, es atbalstu apdrošināšanas ideju, kas vairāk aizsargātu viņus pret cenu svārstībām, kā arī ideju par iniciatīvu izveidot vispasaules pārtikas inventarizācijas sistēmu. Visbeidzot, ņemot vērā tirdzniecības ar dzīvniekiem un augiem palielināšanos, ES pienākums ir piemērot efektīvu stratēģiju, lai novērstu veselības krīzes Eiropā. Šai stratēģijai ir jābalstās uz profilaksi, izsekojamību un atsaucību. Attiecībā uz šo Ministru padomes nesenais lēmums stiprināt un saskaņot svarīgus kontroles pasākumus nozīmē, ka mūsu līdzpilsoņi varēs baudīt labākas kvalitātes pārtiku. Tagad vairāk nekā jebkad agrāk lauksaimniecībai ir galvenā loma izaugsmes un attīstības jomā. Tādēļ mums tā ir jāaizsargā par katru cenu! Daciana Octavia Sârbu Pasaules pārtikas krīze, ko izraisīja kukurūzas, kviešu un enerģijas cenu nepārtrauktā palielināšanās, iedzīvotāju skaita pieaugumus pasaulē un klimata pārmaiņas ir izraisījušas vairākas sacelšanās un nemierus, kas, ja netiks panākts risinājums tuvākajā nākotnē, varētu destabilizēt situāciju valstīs un reģionos visā pasaulē. Uztraucoša ir starpība starp iedzīvotāju skaita pieauguma proporciju, jo iedzīvotāju skaits var sasniegt vairāk nekā deviņus miljardus iedzīvotāju līdz 2050. gadam, un vispārējās nodrošinātības ar pārtiku mazināšanos. Šāda situācija visdrīzāk novedīs pie konfliktiem par naftu, ko pārspēs konflikti par dzeramo ūdeni un pārtiku vai cīņa par izdzīvošanu. Šobrīd Eiropas Savienība ir galvenais humānās palīdzības sniedzējs, taču pārtikas krājumi kļūst arvien mazāki un attīstības valstīm, īpaši Āfrikai, ir nepieciešams lielāks atbalsts, lai palīdzētu tām cīnīties pret nabadzību un hronisku badu. Lauksaimniecības atkarības mazināšana no fosilās enerģijas avotiem, bioloģisko produktu izmantošana, auglīgu augšņu saglabāšana, kopējās lauksaimniecības politikas piemērošana pārtikas krīzei ir dažas pamata problēmas, kas ir jāņem vērā, lai panāktu izeju no šī strupceļa. Csaba Sándor Tabajdi rakstiski. - (HU) Vissvarīgākais jautājums, ar ko Eiropas lauksaimniecības nozare saskarsies 2009. gadā, ir kā globālā ekonomikas krīze ietekmēs lauksaimniecības produktu ražošanas nosacījumus un patēriņu. Šis jautājums būs galvenais temats Otrajā Ungārijas lauksaimniecības sanāksmē, ko es organizēšu kopā ar Ungārijas lauksaimniecības un lauku rajonu attīstības ministrijas valsts sekretāru Zoltán Gőgös 2009. gada 17. aprīlī Pápas pilsētā. Kopš 2006. gada labības cena starptautiskajā tirgū ir pieaugusi trīskārt, kviešu cena par 180 %, kamēr kopumā pārtikas cenas par 83 %. Līdz 2050. gadam iedzīvotāju skaits pasaulē pieaugs līdz 9 miljardiem, un, lai apmierinātu viņu vajadzības, mums būs jādubulto lauksaimniecības ražošanas apjoms. Tādējādi lētās pārtikas dienas ir beigušās. Tādēļ ir ļoti svarīgi saglabāt, un, ja iespējams, palielināt lauksaimniecības ražošanas jaudu Eiropas Savienībā. Nav pieņemams, ka KLP sektora reformu rezultātā lauksaimniecības produkcija Eiropas Savienībā samazinās. Labs piemērs šajā gadījumā ir cukura reforma, kas ir novedusi pie Ungārijas cukura nozares izzušanas, un subsīdijas, kas ir piešķirtas vīnogulāju iznīcināšanai vīna reformas politikas kontekstā. Tiešā finansējuma lauksaimniecībai atdalīšana no ražošanas arī ir došanās šajā virzienā. Mums ir nepieciešams rast atbilstošu līdzsvaru starp pārtikas un biodegvielas ražošanu, un pēdējā nedrīkst apdraudēt vispārējo nodrošinātību ar pārtiku. Amerikas Savienoto Valstu bioetanola programma ievērojami veicināja pārtikas cenu pieaugumu 2008. gadā. Pamatojoties uz šo pieredzi Eiropas Savienībai ir atkārtoti jāizskata tās iepriekšējie lēmumi attiecībā uz biodegvielas proporcijām. Visbeidzot, es mudinu uzsākt nekavējošus pasākumus Eiropas Savienības līmenī pret monopolu radīšanu pārtikas mazumtirgotāju vidū, lai aizsargātu ražotājus. Silvia-Adriana Ţicău Enerģijas cenas pieaugums, nelabvēlīgi laika apstākļi un enerģijas pieprasījuma palielināšanās pateicoties iedzīvotāju skaita pieaugumam pasaulē ir radījusi augstas pārtikas cenas. Es mudinu Komisiju izpētīt saistību starp augstām pārtikas cenām un pieaugošām enerģijas cenām, īpaši izmantotajam kurināmajam. Lauksaimniecības nozarei ir nepieciešams uzlabot enerģijas izmantošanas efektivitāti. Graudaugu izmantošanas proporcionālam pieaugumam biodegvielas ražošanā un atjaunojamās enerģijas izmantošanai varētu būt pozitīva ietekme uz lauksaimniecības pārtikas nozari, ko ietekmējušas mēslojuma un pesticīdu augstās cenas, kā arī pārstrādes un transporta cenu pieaugums. Es mudinu Komisiju rūpīgi uzraudzīt pieaugušās biodegvielas ražošanas ietekmi Eiropas Savienībā un trešajās valstīs saistībā ar izmaiņām zemes izmantošanā, pārtikas cenās un pārtikas pieejamībā. Pamudinājumiem veicināt ilgtspējīgu enerģijas graudaugu kultivāciju nevajadzētu apdraudēt pārtikas ražošanu. Es uzskatu, ka pētniecība lauksaimniecības jomā ir nepieciešama, lai veicinātu lauksaimniecības produktivitāti. Es arī aicinu dalībvalstis pilnībā izmantot iespējas, ko šajā jomā piedāvā Septītā pētniecības un tehnoloģiju attīstības pamatprogramma un pieņemt pasākumus, kas ilgtspējīgi un energoefektīvi uzlabotu lauksaimniecības produkcijas apjomu.

5. Zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň ( Carl Schlyter (SV) Ve švédském vyhotovení této zprávy se vyskytuje několik překladatelských chyb. Mimo jiné se zde zaměňují pojmy barnledighet (rodičovská dovolená) a mammaledighet (mateřská dovolená). Nicméně zejména v pozměňovacím návrhu 125 je velmi závažná chyba v překladu. Ve švédské verzi pozměňovacího návrhu 125 se uvádí, že otcovská dovolená by měla být plně hrazená. V jiných verzích se toto neuvádí. To znamená, že ve švédské verzi není žádný rozdíl mezi pozměňovacím návrhem 50 a pozměňovacím návrhem 125. Bylo by dobré, kdyby se to opravilo.

Apertura della sessione annuale Presidente. Dichiaro aperta la sessione 2003-2004 del Parlamento europeo. (La seduta inizia alle 9.05) Valdivielso de Cué (PPE-DE). Signor Presidente, onorevoli colleghi, sono uno dei tanti deputati baschi di questo Parlamento e sono altresì un convinto difensore di tutti i diritti umani, specialmente il diritto più fondamentale: il diritto alla vita. Come alcuni onorevoli colleghi sapranno, Domingo Durán, un funzionario della polizia nazionale spagnola, si è spento venerdì scorso all'età di 51 anni. Otto anni fa era di guardia presso l'ufficio di Bilbao competente per le carte d'identità nazionali, quando è rimasto vittima di un attentato dell'ETA, in seguito al quale è diventato tetraplegico. Presidente Cox, credo sarebbe opportuno che lei, in qualità di Presidente del Parlamento, pronunciasse una condanna di ogni tipo di violenza. In particolare, la esorto a condannare la violenza terroristica perpetrata per perseguire obiettivi politici e ad esprimere alla famiglia di questa vittima del terrorismo le condoglianze del Parlamento. Per esprimere la nostra solidarietà ai cittadini spagnoli, e in particolare ai baschi, vorrei altresì invitare tutti i colleghi presenti in Aula ad osservare un minuto di silenzio in difesa della libertà, della coesistenza politica e del rispetto dello Stato di diritto. Presidente. La ringrazio per aver sollevato questa mattina un punto tanto importante. A nome del Parlamento esprimo le nostre condoglianze alla famiglia e ai colleghi del defunto, come pure il nostro sdegno per questo atto. Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). Signor Presidente, poiché lei ha ricordato Guantanamo, vorrei informare l'Aula che a Santiago de Cuba, un piccolo gruppo di attivisti del Movimento di liberazione cristiano è stato circondato, molestato e attaccato. Immagino che lei sappia che il presidente di questo movimento altri non è che Oswaldo Payá, vincitore del Premio Sacharov 2002, il quale ha rilasciato una dichiarazione in merito a tali avvenimenti e ha invitato tutti i governi e le istituzioni a esercitare pressioni affinché sia garantita l'incolumità agli attivisti pacifici membri del movimento. La esorto pertanto a intercedere per queste persone, signor Presidente. Presidente. Provvederemo in tal senso. Presidente. L'ordine del giorno reca, in discussione congiunta, la strategia politica della Commissione europea per il 2004 e gli orientamenti di bilancio 2004: la dichiarazione della Commissione sulla strategia politica annuale (SPA) della Commissione europea per il 2004; la relazione (A5-0039/2003), presentata dall'onorevole Jan Mulder a nome della commissione per i bilanci, sugli orientamenti per la procedura di bilancio 2004 Sezione III - Commissione [2003/2001 (BUD)]; la relazione (A5-0041/2003), presentata dalla onorevole Neena Gill, a nome della commissione per i bilanci, sugli orientamenti di bilancio 2004: Sezioni II, IV, V, VI, VII, VIII (A) e VIII (B) e sul progetto preliminare dello stato di previsione del Parlamento europeo (Sezione I) - Procedura di bilancio 2004 [2003/2002(BUD)]: Sezione I - Parlamento europeo; Sezione II - Consiglio; Sezione IV - Corte di giustizia; Sezione V - Corte dei conti; Sezione VI - Comitato economico e sociale; Sezione VII - Comitato delle regioni; Sezione VIII (A) - Mediatore europeo; Sezione VIII (B) - Garante europeo della protezione dei dati. Prodi Signor Presidente, onorevoli deputati, il dibattito sullo Stato dell'Unione costituisce un punto fermo della nostra agenda di lavoro. Esso ci offre l'occasione di riflettere sul cammino che abbiamo percorso nell'anno appena terminato e su quello che ci apprestiamo a compiere nell'anno in corso. Il dibattito di quest'anno cade in un momento particolarmente delicato, tanto per la politica internazionale quanto per la vita dell'Unione. La crisi irachena, l'allargamento e la Convenzione sono talmente presenti nelle nostre menti e nei nostri cuori che non c'è nemmeno bisogno che li ricordi, se non per ribadire che il dibattito di oggi impone a tutti noi il dovere di misurare le opportunità e le sfide legate all'unificazione del nostro continente e di riflettere sugli insegnamenti da trarre dalla crisi irachena nel momento in cui scriviamo la nuova carta costituzionale della nostra Unione. Oggi è dall'allargamento che voglio iniziare il mio discorso. Lo scorso mese di dicembre abbiamo, infatti, concluso i negoziati di adesione con dieci paesi: dieci paesi che ormai non dobbiamo più chiamare 'candidati? ma 'prossimi membri dell'Unione?. Nel frattempo proseguono i negoziati con Bulgaria e Romania nella prospettiva di un'adesione ritardata soltanto di poco mentre, con la opportuna diversificazione, procede il lavoro comune con la Turchia. Al riguardo ci tengo, di fronte a tutti voi, a ringraziare, per il loro impegno e il loro lavoro, i servizi della Commissione e il Commissario Verheugen. Tuttavia, l'impegno dell'Unione in tema di allargamento non si esaurisce con la decisione presa a Copenaghen. La recente domanda di adesione presentata dalla Croazia indica, infatti, che un'altra regione europea bussa alla nostra porta. Mi riferisco ai Balcani occidentali. Vorrei dire con assoluta chiarezza che l'unificazione dell'Europa non potrà dirsi conclusa fino a quando anche i paesi dei Balcani non saranno diventati membri dell'Unione. Questa prospettiva dev'essere chiaramente assicurata, sottolineando allo stesso tempo che i criteri seguiti per la prima tornata dell'allargamento saranno applicati con la stessa serietà. Dopo anni di incertezze, il dibattito democratico, tanto nei vecchi quanto nei nuovi paesi membri dell'Unione, può ora svolgersi ancorandosi a basi concrete. Il risultato ampiamente positivo del referendum di Malta vale come un augurio e come uno stimolo per un impegno ancora più forte. Per quanto importante, il processo di adesione dei nuovi paesi membri non costituisce che una tappa del nostro cammino: una tappa che non ci deve far dimenticare il molto che ci resta ancora da fare. Il primo imperativo è quello di completare l'integrazione economica. Per quanto riguarda la crescita, l'occupazione, la riduzione delle diseguaglianze, i quindici attuali membri dell'Unione possono e debbono fare molto di più. E' però ai futuri membri dell'Unione, quelli che entreranno il prossimo anno e quelli che entreranno ancora più in là nel tempo, che dovrà esser dedicata la massima attenzione. La nostra ambizione comune dev'esser quella di favorire una crescita sostenuta, una più forte coesione, una più efficace protezione dell'ambiente, una riduzione delle disparità e, al termine, l'adozione da parte di tutti dell'euro. Queste, in grandi linee, sono le componenti essenziali del nostro progetto di integrazione economica. Se questo è il primo degli imperativi, il secondo - ma non meno importante - è quello di approfondire la nostra discussione politica. E' venuto il tempo di dibattere sino in fondo e con un massimo di trasparenza e sincerità su quale sia il tipo di Europa che insieme ci proponiamo di costruire. Il successo stesso della nostra integrazione ha già reso obbligatorio questo dibattito. Complice la crisi irachena, l'attualità internazionale lo rende ora indilazionabile. L'eventualità di una guerra in Iraq tocca infatti profondamente gli europei perché la riconciliazione e la pace sono la storia e il fondamento stesso dell'Europa. Essa tocca ancor più gli europei, qui e oggi, perché il caso ha voluto che in questi giorni sedessero al Consiglio di sicurezza delle Nazioni Unite quattro paesi membri dell'Unione e un paese candidato. In questo contesto, due sono le tentazioni da cui dobbiamo guardarci: la prima è quella di costruire un'Europa in contrapposizione agli Stati Uniti. Questa crisi è segnata da forti divergenze sugli strumenti da adottare. Si tratta di divergenze importanti perché segnano il confine tra la pace e la guerra, ma si tratta di divergenze che né coinvolgono l'obiettivo ultimo delle nostre politiche e la solidità della nostra alleanza né rimettono in causa il complesso dei rapporti transatlantici, la nostra storia comune e la portata dei nostri legami. La seconda tentazione dalla quale ci dobbiamo guardare è quella di concentrarsi solamente sul dissenso all'interno dell'Unione. Tanto fra i Quindici quanto fra loro e i futuri membri, nelle ultime settimane si sono manifestate in modo palese delle diversità di vedute. Tuttavia - e il Consiglio europeo straordinario del 17 febbraio l'ha giustamente sottolineato - noi tutti siamo d'accordo su una lunga serie di punti, tutti essenziali: noi tutti vogliamo che le Nazioni Unite restino l'elemento centrale dell'ordine internazionale; noi tutti sosteniamo il Consiglio di sicurezza nell'esercizio delle sue responsabilità; noi tutti crediamo che la guerra non sia inevitabile e, nel contempo, poniamo l'Iraq di fronte alle proprie responsabilità. Detto questo, affrontiamo a viso aperto le nostre debolezze. Gli europei non hanno, infatti, un obbligo solo politico di ricercare una posizione comune. Dopo Maastricht, essi, in virtù e in obbligo dei Trattati, sono tenuti a dare prova di lealtà e di reciproca solidarietà. Gli Stati membri che siedono al Consiglio di sicurezza, in particolare, sono tenuti a concertare la loro azione e a tenere gli altri al corrente, mentre i membri permanenti debbono difendere le posizioni e gli interessi dell'Unione. Si tratta di meccanismi che hanno dimostrato di non essere sufficienti. Dobbiamo per questo rassegnarci e concludere che l'obiettivo di un'azione comune è fuori dalla nostra portata? Io non lo credo assolutamente. Senza procedure e strumenti efficaci, cioè, in grado di agevolare l'emergere di posizioni condivise, la costruzione di una politica estera comune dell'Unione sarà improbabile e, in ogni caso, sarà rimandata nel tempo. I nostri sforzi di immaginazione e le nostre volontà debbono essere all'altezza della sfida, e rassegnarci è assolutamente impensabile. Le questioni che ci stanno davanti e alle quali dobbiamo dare una risposta sono difficili ed essenziali. Che Europa vogliamo? Qual è il progetto che ci guida? Non posso, io, accontentarmi di un 'supermercato? o, se volete, di un grande mercato comune. Noi vogliamo costruire uno spazio autenticamente politico che ci permetta di affermare e di difendere i nostri principi e i nostri valori su scala globale. Non possiamo perciò continuare a lungo con quella sorta di schizofrenia europea che consiste nel chiedere all'Unione e all'integrazione di fornire prosperità e sviluppo e di attendere, invece, dall'America la garanzia della sicurezza. L'opinione pubblica europea ci dice con notevole chiarezza qual è la sua risposta. I sondaggi dell'Eurobarometro, condotti con regolarità dalla Commissione, mostrano come i cittadini in particolare chiedano all'Unione di assicurare loro la sicurezza: una sicurezza tanto interna quanto esterna. Per ottimizzare il nostro impegno nel settore della difesa il Collegio, questo pomeriggio, adotterà una comunicazione che rafforza l'industria europea della difesa. Sulla guerra e sulla pace - ma di questo abbiamo avuto una dimostrazione senza precedenti nelle strade e nelle piazze delle nostre città - il filo comune delle opinioni non conosce frontiere all'interno dell'Europa. Questo è il segno di un avvicinamento dei popoli che precorre e anticipa le riforme delle istituzioni e degli ordinamenti. Questo sentire comune, questa condivisione spontanea di valori non riducono l'importanza ma, anzi, sottolineano ancor più la necessità di un profondo e aperto dibattito politico. Non a caso, nella sua prima comunicazione alla Convenzione, lo scorso 22 maggio, la Commissione ha scelto di iniziare proponendo un progetto per l'Europa che sottolinea, tra gli altri, il bisogno per l'Unione di esercitare le responsabilità proprie di una potenza mondiale. Uno dei pochi meriti della dolorosa crisi irachena è quello di costringerci, infatti, a un dibattito senza falsi pudori sull'essenza stessa del nostro modo di stare insieme e di procedere. Non possiamo aver paura di un dibattito aperto, perché è solo dal confronto che possono nascere le possibili soluzioni. Questo mi porta a parlare della Convenzione. Ho sempre pensato che la nostra missione fosse quella di condurre, in parallelo, l'allargamento e la riforma istituzionale. Le Istituzioni e le procedure attuali, nate e concepite per un'Unione di sei Stati tra loro largamente omogenei, non rispondono ai bisogni di un'Unione più vasta e più diversificata. Per questo considero un bene che i paesi candidati all'adesione siano stati sin dall'inizio rappresentati a pieno titolo nella Convenzione e che vi stiano portando un contributo attivo. Vorrei, anzi, sottolineare come uno degli aspetti più incoraggianti dei lavori della Convenzione sia proprio rappresentato dal mescolarsi dei delegati alla Convenzione, in forme e occasioni tali da rendere la distinzione tra i rappresentanti degli attuali e dei futuri paesi membri sostanzialmente impossibile. Non è questa la sede per esaminare il progresso dei lavori della Convenzione, ma tengo a dire che il largo consenso su questioni come la natura costituzionale del testo, la razionalizzazione degli strumenti e delle procedure, l'inserimento a pieno titolo della Carta dei diritti fondamentali e la personalità giuridica dell'Unione inducono all'ottimismo sulla conclusione dei suoi lavori. Ripeto che non voglio entrare nei dettagli, ma c'è un punto, tuttavia, che ritengo essenziale alla luce della crisi internazionale e del necessario ruolo dell'Unione nella politica internazionale. Mi riferisco alla generalizzazione del voto a maggioranza. Il vincolo dell'unanimità - come vediamo in questi giorni - è infatti fonte di paralisi. Questo è già vero oggi e lo sarà ancor più in un'Unione allargata come quella che abbiamo deciso di costruire. Anche per questo è essenziale un dibattito politico aperto sul progetto della nuova, grande Europa. Soltanto se avremo elaborato un progetto comune, saremo pronti ad accettare fino in fondo la regola di base di ogni istituzione democratica, che è il voto a maggioranza, e soltanto se avremo raggiunto la consapevolezza di essere in ogni caso d'accordo sull'essenziale di ciò che ci tiene insieme, potremo, tutte le volte che questo sarà necessario, accettare di essere in minoranza e, ciononostante, sentirci pienamente rappresentati. Onorevoli parlamentari, la strategia politica annuale, di cui oggi dibattiamo, definisce l'orizzonte politico e il quadro delle risorse per il 2004. Essa apre un processo che si chiuderà con l'adozione del bilancio e la presentazione del programma legislativo di lavoro per il medesimo periodo. Lungo tutto l'arco di questo percorso condurremo un dialogo approfondito e serrato con questa Assemblea e con il Consiglio dei ministri, così da giungere alla definizione delle opzioni politiche fondamentali. Di grande importanza sarà, in particolare - e ci tengo a sottolinearlo - il lavoro delle commissioni parlamentari. Un elemento di novità della strategia è rappresentato dalla programmazione multiannuale 2004-2006, che spetterà al Consiglio europeo - e si tratta di una novità assoluta - approvare. Confido che dalla nostra cooperazione interistituzionale scaturirà un programma di lavoro all'altezza delle nostre ambizioni: ambizioni che, come risulta con evidenza dalle priorità politiche che ci siamo fissati per il 2004, sono molto alte. Il prossimo anno, infatti, i nostri sforzi si concentreranno sull'allargamento, sulla crescita e sulla sicurezza, interna ed esterna. Senza entrare nel dettaglio delle singole azioni, voglio tuttavia richiamare la vostra attenzione sul tema delle relazioni con i paesi che già oggi sono nostri vicini o che ci saranno vicini nell'Unione allargata. Mi riferisco all'anello di paesi che vanno dalla Russia e dall'Ucraina sino al Marocco. Si tratta di un anello di paesi amici con i quali proponiamo di intensificare la collaborazione per avviare un processo che ci possa portare, nel tempo, a condividere con loro tutto, tranne le Istituzioni. Un mercato comune, un dialogo politico rinnovato sulla base di principi e valori condivisi, la piena utilizzazione di tutto il potenziale esterno delle nostre politiche comuni: questi rappresentano i pilastri del nuovo concetto strategico per l'Unione, che ci prepariamo ad affidare a una comunicazione intitolata Wider Europe. Solo nel quadro di una più vasta area di stabilità e di benessere l'Europa potrà affrontare in piena sicurezza l'evolversi, non sempre rassicurante, della politica internazionale e potrà pienamente sfruttare le opportunità offerte dalla globalizzazione. Questa strategia a medio e lungo termine, così come tutte le altre politiche previste per l'Europa dei prossimi anni, richiedono e impongono di preparare il progetto politico dell'Unione e di definirne le implicazioni dal punto di vista finanziario. In quest'ottica giocherà un ruolo essenziale il programma politico a medio termine che prepari le prossime prospettive finanziarie. Esse rifletteranno non solo il trattato costituzionale che emergerà dai lavori della Convenzione e della successiva Conferenza intergovernativa ma dovranno fornire la base necessaria per un'Unione allargata tesa a conseguire tre grandi obiettivi: la pace, la libertà e la solidarietà. A questo riguardo, entro la fine dell'anno o, al più tardi, all'inizio del 2004 presenteremo il nostro progetto politico globale per l'Europa allargata e indicheremo le linee di massima delle proposte finanziarie necessarie per questo progetto. Poi prepareremo le conseguenti proposte legislative in modo che siano pronte per essere adottate verso la metà del prossimo anno. Abbiamo portato a termine i negoziati di allargamento; ora dobbiamo definire il progetto politico per l'Unione allargata. Dobbiamo cioè dire che cosa può esser fatto a livello dell'Unione per promuovere e tutelare le libertà civili; in che modo l'Unione può integrare le disposizioni degli Stati membri in materie fondamentali come la salute e la sicurezza o lo spazio di libertà e giustizia; quali politiche a livello dell'Unione possono meglio contribuire a offrire la prosperità duratura dell'Europa; quali obiettivi deve porsi l'Unione per promuovere la coesione regionale e sociale in un'Europa allargata che presenterà maggiori disparità economiche rispetto all'Unione dei Quindici; quali cambiamenti saranno necessari nel settore della politica della ricerca e dei Fondi strutturali per raggiungere questi obiettivi; se, per contribuire a ridurre le disparità economiche tra i paesi dell'Unione e al loro interno, le spese destinate alla coesione dovranno esser mantenute inalterate, dovranno essere aumentate o dovranno essere diminuite; infine, quali politiche per promuovere la proiezione esterna del modello europeo, soprattutto nei paesi a noi vicini. Signor Presidente, onorevoli deputati, da quanto abbiamo visto oggi l'Unione è un'Unione in movimento, un'Unione che deve basarsi sulle esperienze che stiamo vivendo per rafforzarsi, per affermare in maniera più decisa una sua identità e un suo ruolo nel mondo. La crisi attuale deve servirci da stimolo per accelerare un processo di riforma in corso, processo necessario indipendentemente dall'allargamento, ma che l'allargamento e l'attuale contesto internazionale rendono ancora più importante e urgente. Oggi noi possiamo rilanciare la nostra unità: ce lo chiedono i nostri cittadini e ce lo impone l'incalzare degli eventi. La Convenzione può determinare una svolta nella nostra vita in comune: impegniamoci tutti per assicurarne il successo. Assieme noi possiamo riuscirci; assieme, accanto alle basi istituzionali, possiamo e dobbiamo porre anche le basi politiche e finanziarie necessarie per poter aprire questa nuova fase. Dal lavoro che insieme realizzeremo quest'anno e l'anno prossimo dipenderanno in larga misura la natura e il ruolo dell'Unione nel mondo, dell'Unione cioè che consegneremo alle prossime generazioni. Elles (PPE-DE). Signor Presidente, innanzi tutto il gruppo PPE-DE apprezza i documenti che la Commissione ha presentato questa mattina. Si tratta di un'occasione storica e unica. E' la prima volta, nella nostra storia, che abbiamo la possibilità di discutere degli orientamenti di bilancio disponendo contestualmente dei documenti politici, così da esaminare come apprestarci ad adeguare le priorità alle risorse disponibili. E' un peccato che il Consiglio non sia rappresentato, perché anch'esso avrebbe potuto partecipare alla discussione. Inizierò dal documento generale che la Commissione ha fornito questa mattina: esso definisce il quadro finanziario dell'Unione per il periodo successivo al 2006, interrogandosi, legittimamente, sul progetto che auspichiamo ad esempio relativamente alle future competenze dell'Unione, ai confini geografici dell'Unione, nonché su tutta una serie di questioni che collocano la nostra discussione sul bilancio nella giusta prospettiva. Desidero, in primo luogo, trattare le questioni di merito. E' corretto mettere a punto una serie di idee tramite i gruppi di lavoro istituiti dalla Commissione in materia di pace e prosperità e di sviluppo sostenibile. Tuttavia, il gruppo di lavoro in questione non si occupa di quella che dovrebbe essere la dimensione esterna dell'Unione. Conformemente a quanto il Presidente ha affermato con riferimento al contesto contingente, sarebbe opportuno riflettere su questioni fondamentali quali il futuro del partenariato atlantico tra cinque anni. Abbiamo chiesto una relazione che non è stata presentata. Infatti, nel bilancio per l'esercizio corrente, il 2003, abbiamo inserito una richiesta perché fosse stilato un documento. Alla domanda 'quali dovranno essere le priorità strategiche esterne dell'Unione fino al 2007?? segue un silenzio di tomba. Inoltre, in termini di procedura, dovremmo essere un po' prudenti rispetto al fatto che la Commissione in carica, nonostante guardi con grande attivismo alle prossime prospettive finanziarie, in teoria potrebbe disegnarne il quadro fino al 2013, il che non coprirebbe soltanto la prossima Commissione, ma anche quella seguente. Ritrovarsi, nel 2003, a discutere già del 2013 sembra alquanto prematuro. In proposito avrei una domanda specifica da sottoporre al Presidente della Commissione. L'ultima frase di questo interessante documento afferma che la durata delle prossime prospettive finanziarie potrebbe essere allineata sulla durata quinquennale del mandato della Commissione e del Parlamento europeo. Ciò significa allora che le prossime prospettive finanziarie andrebbero fino al 2010 e non al 2013? Il gruppo PPE-DE è favorevole alla durata quinquennale delle prospettive finanziarie. Desidererei un chiarimento su questo punto. Parlando della Commissione, signor Presidente, lei ha menzionato la Convenzione. Nella prospettiva di un'Unione post-2006, con 500 milioni d'abitanti o più, come sarà possibile gestire un'Unione con un numero inferiore di Commissari rispetto ad oggi? In questo momento in Parlamento sembra ricorrere l'affermazione che dovremmo avere 10-12 Commissari. Non vedo come si possa gestire una Commissione composta da 10 o 12 membri quando gran parte dei governi ha almeno 30-35 ministri per governare i propri paesi. Nel nostro caso si tratta dell'Unione, un'entità ben più grande, quindi perché non avere 30 o 35 Commissari? Mi sembrerebbe del tutto normale nel contesto dell'Unione di domani. Secondariamente, le priorità per il bilancio 2004 sono ben formulate nel documento sulla strategia politica annuale rispettivamente ai tre punti indicati. In materia di crescita sostenibile, è ragionevole una migliore integrazione delle preoccupazioni ambientali, inoltre, il gruppo PPE-DE è interessato al documento relativo alle migliori relazioni con i nostri vicini in tema di sicurezza e stabilità. Soprattutto ci interessa il processo di allargamento e assicurare di poter tenere fede ai nostri obblighi e che gli Stati membri siano pienamente integrati nell'Unione a partire dal 1° maggio 2004. Condividiamo altresì il parere che la procedura per gestire queste strategie politiche, tramite l'esame da parte delle commissioni parlamentari e poi la procedura di bilancio, sarà importantissima per verificare la loro corretta fusione. Le nostre domande riguardano il cospicuo aumento di personale di 780 posti e, in particolare ci chiediamo se occorrano tanti funzionari pubblici nei servizi di interpretazione e traduzione. E vengo infine alle priorità del mio gruppo durante la procedura di bilancio. Rimaniamo coerenti ai tre particolari elementi che ci paiono importanti e che ci hanno guidato negli ultimi esercizi. Primo: il completamento della riforma delle Istituzioni. E' da qui che la Commissione ha iniziato. Vorremmo essere certi che la riforma sia completata prima del termine della nostra legislatura. In materia troviamo ancora motivi di irritazione. Ieri si è parlato di un documento, citato parzialmente dalla stampa, riguardo al caso pendente del capo contabile che è stato sospeso dal servizio. Vorremmo prendere visione di tale documento. Non è poi così segreto; la gran parte dei deputati, incluso il sottoscritto, ne ha una copia. Perché questo timore, questo desiderio di tenere segreto un documento già reso pubblico a metà? Vorremmo vedere questo documento quanto prima. Secondo, la questione delle sovvenzioni delle linee A-30 - un punto specifico, ma molto sensibile per il Parlamento. Vorremmo avere un'idea chiara delle proposte che la Commissione presenterà per le sovvenzioni a beneficio di istituzioni particolari. Il Parlamento è diviso in merito ai punti di riferimento ed è necessario un approccio comune. La mia ultima osservazione riguarda una lettera inviatami dal Segretario generale sul seguito da dare agli atti parlamentari, nella quale apprendiamo che almeno il 25-30 per cento delle relazioni richieste dal Parlamento non vengono per nulla elaborate. In merito alle risoluzioni del Parlamento su documenti COS, si afferma che delle 490 richieste formulate l'anno scorso la Commissione ha deciso di non dare seguito a 104 casi. Vorremmo che la Commissione chiarisse perché non asseconda le richieste del Parlamento e riteniamo che sia opportuna una riflessione in sede di procedura di bilancio se la Commissione non vuole fare quanto il Parlamento chiede. Concludo affermando che questo è un nodo cruciale della procedura di bilancio. La Commissione ha indicato alcune utili linee di discussione e dibattito nella prospettiva post-2004. Auspico che al termine del processo il Parlamento sarà in grado di giungere alle conclusioni corrette nell'interesse dei cittadini. Swoboda (PSE). Signor Presidente, signor Presidente della Commissione, quest'oggi ci è stato presentato un documento molto tecnocratico e un suo discorso altamente politico, e non le nascondo, Presidente Prodi, che il discorso politico è più di mio gusto. Vorrei provare a colmare il divario tra questi due elementi. In effetti, Presidente Prodi, lei ha ragione: la congiuntura generale non è per nulla favorevole e probabilmente non lo sarà neanche nel 2004. La minaccia della guerra in Iraq ha tracciato nuove linee di divisione all'interno dell'Unione europea e tra i paesi candidati. Oggi come oggi - a meno di un cambiamento radicale - la nostra politica estera e di sicurezza è in frantumi e l'economia, in particolare il quadro relativo alla disoccupazione, non ha subito un'evoluzione positiva, che ci aspettavamo. Pertanto si impone un'analisi decisamente più critica. Innanzi tutto rispetto all'obiettivo dell'allargamento: sì, è vero, dobbiamo fare in modo che l'allargamento sia coronato da successo. A tutti quanti oggi affermano -forse proprio in ragione degli avvenimenti degli ultimi mesi - che l'allargamento deve essere rinviato, vorrei obiettare che la divisione dell'Europa così diventerebbe più profonda e ci indebolirebbe ulteriormente. Devo tuttavia ammettere che molti di noi sono delusi che l'attaccamento sentimentale e intellettuale al progetto europeo sia palesemente così poco diffuso tra i nostri vicini, e peraltro anche tra i nostri Stati membri. L'Unione europea, hanno ragione a sostenerlo, non è un supermercato, né una banca dalla quale farsi semplicemente finanziare alcuni progetti. Non è neanche un prodotto fittizio creato unicamente come giustificazione da utilizzare per attuare riforme spiacevoli ma necessarie. Signor Presidente, credo che forse sia una nostra mancanza collettiva non aver posto la giusta enfasi sulla raison d'être dell'Unione in quanto progetto di pace, non soltanto nel caso della questione irachena. Lei ha ricordato la Corte penale internazionale. Anche in questo caso non ci siamo impegnati a convincere i nuovi Stati membri che le istituzioni multilaterali, come la Corte penale internazionale, ma anche le Nazioni Unite, per noi sono immensamente importanti e ci stanno a cuore. E' stato un errore, una mancanza. Forse è il prezzo che paghiamo per aver talvolta considerato l'acquis comunitario in modo troppo legalistico e troppo limitato. Ora la Commissione propone di creare un anello di amici intorno all'Unione allargata, ma, Presidente Prodi, negli ultimi anni non siamo neanche riusciti a farci abbastanza amici tra i governi dei paesi candidati. Dobbiamo invece ammettere che gli americani sono stati più bravi - con la forza delle lobby del denaro, con una rete di istituzioni e fondazioni, in parte finanziate dalla diaspora, e, all'occorrenza, con le pressioni e le minacce - ad allontanare quanto meno i governi di alcuni paesi, prima ancora dell'adesione. Spetta anche alla Commissione riflettere su come contrastare questa tendenza, soprattutto su come diffondere maggiormente nella popolazione l'idea dell'Europa, anche sul piano culturale e sociale, unitamente alla voce unitaria dell'Unione europea. Desidero passare ora al tema della stabilità all'interno dell'Europa e nell'area circostante. Anche al riguardo ritengo che si debbano considerare le singole regioni in modo più ampio e profondo e plasmare di conseguenza le relazioni. Gli obiettivi in materia sono troppo poco precisi e differenziati, perché la Russia deve essere trattata diversamente dal Mediterraneo e il Mediterraneo dai Balcani, che peraltro dal Vertice di Zagabria sono già candidati potenziali, anche se nel documento presentato si asserisce che devono ancora conquistare questo status. Tuttavia dobbiamo ammettere che la nostra politica dei visti nei confronti di tutti questi paesi - e personalmente mi ci reco molto spesso - lascia molto a desiderare. Economisti, scienziati, giornalisti, studenti - tutti quelli che potrebbero contribuire a creare legami di amicizia con questi paesi - spesso si trovano di fronte a una politica dei visti estremamente restrittiva, irragionevolmente rigida e burocratica che crea irritazione, non solo a questo gruppo di persone ma anche agli opinion leader più autorevoli di questi paesi. Certamente dobbiamo attuare una politica dei visti restrittiva, ma per queste categorie sociali dovremmo essere gestirla in modo flessibile. Terzo obiettivo: la crescita sostenibile. Devo dare atto che si tratta di un concetto molto vago, che però a mio parere evoca comunque alcune cose. Mi chiedo soltanto se abbiamo davvero una politica di crescita coerente. Investiamo troppo poco, non solo nella ricerca e nello sviluppo, ma anche nelle infrastrutture. Pensiamo ai trasporti pubblici, che hanno anche una valenza aggiuntiva in termini di ambiente. Si fa troppo poco per rendere più efficienti gli enti per l'istruzione pur mantenendone l'accesso a strati diffusi della popolazione. Spesso rimproveriamo ai nostri stessi cittadini di non avere abbastanza disponibilità o coraggio per assumersi dei rischi. Tuttavia, se le maglie della rete sociale nei nostri paesi diventano sempre più larghe a scapito di un numero sempre maggiore di persone non c'è da stupirsi che poi la gente spesso abbia paura, anche del rischio. Allo stesso modo l'indebolimento progressivo dei servizi d'interesse generale - settore per il quale siamo sempre in attesa di una politica coerente dell'Unione europea, soprattutto da parte della Commissione - induce spesso ad un atteggiamento di cieca ostilità nei confronti della globalizzazione, o comunque di sospetto nei confronti del mercato comune. Anche al riguardo vorrei sottolineare le sue stesse parole: è vero, l'Unione europea non è un supermercato. Dovremmo essere assolutamente capaci di combinare gli obiettivi della crescita sostenibile a politiche per un'economia di mercato sociale. Per il mio gruppo accrescere l'iniziativa individuale, la flessibilità, la mobilità e l''impiegabilità?, per utilizzare un neologismo, non è una concezione antiquata. Otterremo il nostro scopo quando ai cittadini di tutta l'Europa sarà accessibile un'adeguata rete di sicurezza sociale, una rete - il mio gruppo ne è fermamente convinto - che comprenda anche gli immigrati, non foss'altro che per impedire la concorrenza sleale. Dobbiamo quindi impegnarci per un modello europeo di capitalismo, che sia più efficiente e, a lungo termine, più sociale e più umano. In conclusione, anche a nome del mio gruppo, vorrei esprimere il nostro apprezzamento per il documento, ma credo, Presidente Prodi, che in base al suo discorso, abbiamo bisogno di maggiore convinzione nelle politiche e anche di strategie che esercitino un impatto sulla psicologia della popolazione dei nostri paesi e dei nostri vicini. Signor Presidente, la invito a esprimere chiaramente anche nei documenti della Commissione che l'Europa non è un progetto amministrativo o tecnocratico, ma politico. Clegg (ELDR). Signor Presidente, mentre i paesi candidati dell'Europa centrale e orientale sono oggetto di numerosissime critiche da parte dei capi dei governi dell'Unione, dei Commissari europei e di altri ancora, per aver reso pubblica la propria posizione sulla crisi irachena, il gruppo ELDR accoglie con estremo favore la dichiarazione della Commissione europea che la priorità centrale deve rimanere e rimarrà l'allargamento. Dal nostro punto di vista è assurdo che siano state formulate tante critiche nei confronti dei paesi candidati; essi sono stati richiamati all'ordine con condiscendenza, quando invece le divisioni apertesi all'interno dell'Unione europea nell'attuale crisi sono quasi interamente dovute alla responsabilità degli attuali Stati membri. Certamente è vero che l'Unione europea non è un supermercato, ma non è nemmeno un tempio nel quale chi parla a voce un po' troppo alta debba vedersi invitato a rimanere in silenzio. I motivi che hanno portato alle fratture sono, in larga misura, dovuti al fatto che gli attuali Stati membri insistono su un allineamento servile a Washington, o su un'ostilità altrettanto caparbia a qualunque cosa provenga dagli Stati Uniti. I paesi candidati sono osservatori innocenti in questo dibattito, e non dovrebbero essere penalizzati per aver subito pressioni intese ad indurli a rendere note le proprie posizioni. Per questo motivo, Presidente Prodi, apprezziamo molto che lei abbia sottolineato che si intende evitare che tali problemi deviino o rallentino il processo di allargamento e spero che lei farà tutto il possibile perché esso giunga alla sua logica conclusione l'anno prossimo. La mia seconda osservazione riguarda la governance. Il documento è un ottimo passo avanti verso una migliore governance dell'UE e in tal senso lo accogliamo calorosamente. E' fondamentale che la governance sia perfezionata a livello istituzionale. Non ha molto senso che un'Istituzione alzi il tiro se le altre non fanno altrettanto. Ecco perché il gruppo ELDR è particolarmente interessato ad una conclusione, il più possibile rapida, delle trattative che in questo momento segnano il passo in seno al gruppo di lavoro interistituzionale, che si sta occupando di come migliorare collettivamente la nostra capacità legislativa. Le scadenze sono slittate: il gruppo avrebbe dovuto concludere il suo mandato alla fine dell'anno scorso e la prossima data fissata per il Vertice di primavera al momento pare altrettanto irrealistica. E' essenziale esercitare tutta la nostra influenza sulle tre Istituzioni interessate affinché questo approccio istituzionale diventi una realtà. Vorrei fare un esempio. Nel documento si parla a lungo dei lodevolissimi tentativi della Commissione europea di applicare la valutazione di impatto a una serie di proposte legislative chiave, mi pare si tratti di 31 proposte per il 2004. Questa valutazione di impatto non avrebbe senso se i deputati del Parlamento europeo, o i ministri del Consiglio dei ministri, dovessero ignorare tale valutazione e si limitassero semplicemente alla revisione della legislazione, trascurando totalmente l'impatto. Per questo motivo, molti di noi, in seno al gruppo interistituzionale, hanno esortato la Commissione europea a riflettere su come estrapolare l'eccellente lavoro svolto nell'ambito della valutazione di impatto e abbiamo invitato tutte le Istituzioni ad associarsi a simili pratiche. Non possiamo che esortare la Commissione a raddoppiare gli sforzi nelle prossime settimane. Caudron (GUE/NGL). Signor Presidente, onorevoli colleghi, intervenendo a nome del mio gruppo nella discussione del 18 novembre 2002 sul programma legislativo e di lavoro della Commissione per il 2003 avevo dichiarato di non comprendere come si potesse essere contrari alle priorità politiche indicate, ma avevo anche aggiunto che esiste un profondo divario tra gli obiettivi e i mezzi predisposti per raggiungerli, da cui originano una crescente insoddisfazione da parte delle opinioni pubbliche e il rischio di rifiuto della stessa idea europea da parte di chi, come me, desidera un'Europa europea. Quattro mesi più tardi, dopo aver letto la lunga comunicazione della Commissione e aver ascoltato il Presidente Prodi, e intervenendo a nome del gruppo della Sinistra unitaria europea/Sinistra verde nordica, sarei tentato di ripetere la stessa cosa, salvo che il documento d'informazione odierno è molto più diluito. Tale documento ostenta un ottimismo che definirei cieco. Ancor peggio, lo trovo largamente fuori dal tempo e inutilmente infarcito di superflue ovvietà. Qualche esempio: il mandato della Commissione Prodi scade nel 2004, anno in cui si terranno le elezioni europee e l'elezione dei 732 deputati; il 1° maggio, si compirà l'allargamento, previo completamento del processo di ratifica. Signor Presidente, onorevoli colleghi, la pace nel mondo è gravemente minacciata e l'ONU rischia di perdere la sua autorevolezza. Gli Stati membri sono divisi tra difensori della pace e fautori della guerra, l'allineamento cieco agli Stati Uniti e la ricerca di una posizione europea equilibrata. La crisi economica e la recessione avanzano a passo di marcia, la disoccupazione sta aumentando ovunque con migliaia di brutali licenziamenti, l'insicurezza in tutte le sue forme prospera a svantaggio dei più deboli, e per rispondere a queste sfide esiziali, di cui le prime due sono state ricordate stamane dal Presidente Prodi, nella comunicazione scritta si parla di nuove forme di governance, di stabilità, di nuova agenda economica e sociale, di qualità della vita, di sicurezza alle frontiere e addirittura di tasse di immatricolazione e di circolazione per i veicoli adibiti ad uso privato. Signor Presidente, onorevoli colleghi, non tutti i membri del mio gruppo sono europeisti, è il minimo che si possa dire, ma sono realisti. La stragrande maggioranza, partendo dalla constatazione che l'Europa oggi esiste, esige per lo meno che sia civile, democratica, sociale e non sottomessa ai diktat dell'economia, così da rispondere ai veri problemi dei cittadini europei. Mi duole, perciò, doverle dire, Presidente Prodi, non soltanto che siamo in disaccordo sull'ideologia che informa le sue proposte, ma, peggio ancora, che tali proposte, anche se ne avallassimo l'ideologia, rispondono solo mediocremente alle grandi sfide che ci attendono. Per tale motivo, signor Presidente, con tutto il rispetto che le è dovuto e che nutro per lei, le chiedo di rivedere il suo documento. Buitenweg (Verts/ALE). Signor Presidente, signori Commissari, onorevoli colleghi, desidero ringraziare sentitamente i due relatori e naturalmente la Commissione per il loro lavoro. Condivido la delusione del collega Elles per l'assenza del Consiglio. Oggi discutiamo congiuntamente degli orientamenti di bilancio e della strategia politica della Commissione, poiché speravamo che così potesse nascere una sorta di sinergia tra i due elementi. Tuttavia, ciò è molto difficile, dato che le intenzioni politiche vengono presentate tanto tardi: troppo tardi per discuterne diffusamente nei gruppi e anche troppo tardi per confrontarle con gli orientamenti elaborati dal Parlamento europeo. Pertanto il mio gruppo reputa importante scegliere un altro momento nel corso di quest'anno perché la Commissione presenti chiaramente le sue priorità specifiche per l'anno prossimo: quindi non una mera elencazione di buone intenzioni, ma scelte politiche correlate ad un calendario, in quanto la legislatura corrente volge ormai al termine. Vorrei citare a titolo d'esempio gli accordi sulle sostanze chimiche, che dovrebbero essere attuati nel 2004, ma c'è il rischio che alcune delle modifiche concordate siano presentate troppo tardi, per cui la procedura per questi ulteriori cambiamenti non potrà essere conclusa prima della fine della legislatura. In tal caso, evidentemente, la scadenza del 2004 per l'applicazione non potrebbe essere rispettata e il mio gruppo è preoccupato al riguardo. In un altro contesto, il motto del mio gruppo negli ultimi mesi è sempre stato 'fate le leggi e non la guerra?. A nostro modo di vedere, gli strumenti legislativi sono importanti, così com'è fondamentale rispettare gli accordi, soprattutto in materia di diritti umani e democrazia. Pertanto noi saremmo favorevoli a concludere ulteriori accordi sulle clausole incluse nei trattati con i paesi terzi. Il Parlamento deve vigilare su questi accordi e occorre altresì formulare conclusioni, altrimenti, come si può impedire che clausole importanti - alle quali l'Unione europea si richiama costantemente per indicare il proprio sostegno ai diritti umani e alla democrazia - diventino solo parole vuote? La parità di trattamento tra uomini e donne è un altro dei valori centrali dell'Unione. Sabato scorso era l'8 marzo, la Giornata mondiale della donna, perciò mi sembra opportuno pronunciarmi brevemente anche riguardo a tale tema. Le direttive hanno esercitato enorme influenza sull'emancipazione della donna ed è fondamentale che siano rispettate, anche nei paesi candidati. Si tratta di una parte dell'acquis comunitario che deve essere recepita senza periodi transitori. Mi aspetto dalla Commissione che indichi se ritiene di disporre di strumenti finanziari e amministrativi sufficienti a tale scopo, altrimenti anche questo punto dovrebbe essere incluso nella procedura di bilancio. Vorrei passare ora ad un aspetto completamente diverso. La relazione della onorevole Gill - suo malgrado, incidentalmente - sostiene che i contributi ai partiti politici devono essere versati a titolo del bilancio del Parlamento, la qual cosa mi lascia sbalordita. Allora non ci ha insegnato nulla la relazione della Corte dei conti, nella quale si afferma che non deve esservi alcun collegamento tra gruppi e partiti politici? Inoltre, così si sfumerebbe molto il confine tra donazioni in denaro e acquisto di voti. Non potrebbe essere che il gruppo del Partito popolare europeo (democratico-cristiano) e dei Democratici europei reputi conveniente svincolare questi fondi dal controllo del Consiglio, perché in tal caso il Consiglio, conformemente al 'gentlemen's agreement?, non avrebbe voce in capitolo neanche per i fondi destinati ai partiti politici? Il mio gruppo lo considera inaccettabile. Se, a dispetto dei nostri auspici, l'emendamento del gruppo del Partito del socialismo europeo e del gruppo Verde/Alleanza libera europea, che invoca l'iscrizione di tali fondi nel bilancio generale della Commissione, non dovesse essere adottato, purtroppo saremo costretti a votare contro la relazione. Butel (EDD). Onorevoli colleghi, Presidente Prodi, oltre alla strategia della Commissione per il 2004 oggi discutiamo degli orientamenti economici e di bilancio. A fronte delle gravissime tensioni economiche e sociali attuali sono sorpreso dall'ottimismo della comunicazione della Commissione e, in tutta franchezza, anche esasperato da questo modo di affrontare le discussioni. Avrei potuto scrivere di mio pugno il paragrafo 2 del progetto di risoluzione sulla situazione dell'economia europea che chiede ai leader europei, in occasione del prossimo Consiglio economico di primavera, di evitare discorsi vaghi e compiacenti e domani lo voterei. Si tratta però anche dell'unico elemento della discussione che mi trova d'accordo. Per il resto riscontro un profondo sfasamento tra, da un lato, i voli pindarici della Commissione sull'economia europea più competitiva, sulla società basata sulle conoscenze, la nuova governance e, dall'altro, le speranze sulla crescita e sull'occupazione deluse, nonostante le ripetute promesse del mercato unico e dell'euro. Tutto questo è scioccante e difficile da spiegare. Il Presidente Prodi forse potrà spiegare perché la Commissione si esprime in tali termini, quando tutte le analisi di Eurostat e dell'OCSE dipingono chiaramente un quadro pessimista. Anche il governo del mio paese ha finito per rendersi conto della realtà, dopo aver dato prova di un ottimismo smisurato che, ironia della sorte, la Commissione non ha mancato di rimproverargli. E' ancora più scioccante vedere che, di fronte all'evidenza, la Commissione persiste con l'allargamento e tenta in tutti i modi di rendere attraente l'Unione europea. Ho trovato particolarmente fuori luogo le pubblicità apparse sui quotidiani maltesi che annunciano l'importo degli aiuti che il paese riceverà se aderisce all'Unione. Ho provato la stessa spiacevole sensazione alla lettura del seguente passaggio sulla strategia per il 2004: 'In tale contesto, l'attuale Commissione desidera lasciare solide fondamenta per il successo dell'Europa ampliata. La Commissione rileva in proposito che il 2004 vedrà il completamento degli obiettivi da essa fissati all'inizio del suo mandato?. Questo passaggio mi ricorda un altro estratto di cinque anni fa nel quale si affermava che il mandato della Commissione allora in carica era stato caratterizzato da progressi in numerosi ambiti allo scopo di preparare il futuro con la fiducia e le risorse necessarie. Occorre meditare su questo passaggio, alla luce del destino toccato alla Commissione precedente e dell'obiettivo politico della gestione trasparente e efficace. Sta all'attuale Commissione dimostrare di non aver intrapreso il medesimo cammino e questo non ci lascerà molto tempo per fare i gendarmi del mondo. Berthu (NI). Signor Presidente, la Commissione ci presenta oggi una comunicazione sulla strategia politica annuale in merito alla quale vorrei fare svariate osservazioni. Innanzi tutto, sulla forma. Al primo paragrafo si legge, cito testualmente: 'La strategia politica annuale adottata dalla Commissione [...] è intesa a definire le priorità politiche della Commissione e ad assicurare che alle iniziative politiche corrispondano risorse che consentano di realizzare le priorità identificate?. Questa frase potrebbe suscitare un'impressione errata: lascia intendere che la Commissione sia un governo che adotta la propria strategia politica. Non è così: questa comunicazione è una semplice proposta che, in qualche modo, dovrà essere approvata dal Consiglio, unico organo competente, ai sensi dell'articolo 4 del Trattato sull'Unione europea, a dare all'Unione impulsi politici. Vorrei altresì rilevare che il Consiglio oggi non è rappresentato, e non so come interpretare tale assenza. Seconda osservazione: le priorità prescelte sono buone, ma si avverte una diversa impostazione tra la prima, l'allargamento e il funzionamento dell'Unione europea, e la seconda, la stabilità alle frontiere. All'interno dell'Unione, nuovi e vecchi Stati membri inclusi, esiste una sorta d'integralismo comunitario; nelle relazioni con i vicini, al contrario, la flessibilità e la geometria variabile consentono di attuare quadri di cooperazione differenziati. Ci pare, d'altro canto, che la flessibilità dovrebbe prevalere sempre. Il Presidente Prodi, poc'anzi, ha nuovamente ripetuto che in un'Europa a venticinque occorrerà eliminare le decisioni all'unanimità e generalizzare il voto a maggioranza qualificata. Noi, per quanto ci consta, riteniamo che nemmeno la maggioranza qualificata funzionerà, se non si ammettono il diritto di veto per i parlamenti nazionali e la geometria variabile. Mulder (ELDR) Signor Presidente, l'esercizio 2004 sarà atipico per una serie di ragioni. Innanzi tutto, il nostro bilancio dovrà tenere conto del fatto che il 1° maggio dell'anno prossimo, probabilmente, avremo l'adesione di dieci nuovi Stati membri. Perché ciò si realizzi occorrerà modificare le prospettive finanziarie. Sono ancora in corso i negoziati al riguardo, ma, per quanto riguarda il Parlamento, l'adozione degli atti d'adesione e le cifre ivi contenute non dovrebbero comportare automaticamente l'approvazione delle prospettive finanziarie. Si renderanno necessarie ulteriori discussioni sull'argomento. Il Parlamento propende decisamente per l'adozione di un bilancio per 25 Stati membri, il che significa che dovremo lavorare sull'ipotesi dei 15 Stati membri per la prima parte del 2004 e l'arrivo dei 10 nuovi Stati membri a partire dal 1° maggio 2004. I bilanci dovranno perciò contenere osservazioni specifiche a tale scopo. Un altro elemento di novità del bilancio 2004, con il quale spero che i deputati familiarizzino, è il cosiddetto 'bilancio basato sulle attività?. Come dicevo, tutti dovranno prendere confidenza con questo nuovo sistema. Quali sono le priorità per il bilancio 2004? Innanzi tutto - il Presidente Prodi lo ha già detto - dovremmo adoperarci per facilitare l'integrazione delle economie dei nuovi Stati membri con quelle degli attuali Stati membri. Dobbiamo promuovere l'attività economica e a tale scopo, come prima cosa, creare migliori opportunità d'investimento in questi paesi, vagliando tutti gli strumenti utili a tale fine. La seconda priorità del bilancio è migliorare la capacità amministrativa di questi paesi. Come potranno gestire le ingenti somme di denaro che ricevono e come possono fare in modo che siano presentati progetti validi? Passerei ora ad esaminare le varie rubriche del bilancio, partendo dalla rubrica 1, l'agricoltura. Tutto dipenderà dai risultati della revisione intermedia del Commissario Fischler, ma, a prescindere da tale elemento, vorremmo attirare l'attenzione su una serie di questioni. Innanzi tutto, la natura precisa dell'interazione tra erogazione delle sovvenzioni agricole e orientamenti ambientali europei, un punto che deve essere definito con maggiore precisione. Il secondo elemento riguarda la possibilità di mettere a punto, in futuro, formule assicurative per le epizoozie. Attualmente nei Paesi Bassi vi è un focolaio di influenza aviaria e abbiamo già conosciuto la crisi dell'afta epizootica e della peste suina. E' un aspetto che occorre approfondire. Inoltre, è possibile avviare ulteriori iniziative per promuovere la vendita di prodotti agricoli, soprattutto quelli di alta qualità? In merito alla rubrica 2, sui Fondi strutturali, sostanzialmente dobbiamo mantenere le promesse fatte: dobbiamo fare in modo che i paesi ai quali è stato assicurato che potrebbero ricevere erogazioni dai Fondi strutturali le ottengano effettivamente, e che le restrizioni amministrative non siano troppo limitative. Occorrerà altresì studiare le conseguenze della regola n+2 e della riserva di rendimento del 4 per cento. In ordine alla rubrica 3, politiche interne, sono già stati fissati una serie di punti. Per il resto dovremo essere attenti a quanto l'Europa può fare nella lotta contro il terrorismo, argomento di estrema attualità in questo momento. Cosa si può fare meglio a livello europeo invece che a livello di singoli Stati membri? Cosa possiamo fare per promuovere la creazione di uno spazio di libertà, sicurezza e giustizia, una migliore protezione delle frontiere esterne e una migliore politica in materia di asilo? Cosa possiamo fare per migliorare la sicurezza nucleare nei nuovi Stati membri? Infine vorrei sollevare un'altra questione: cosa possiamo fare di fronte alla proliferazione delle agenzie? Pare che ogni anno se ne aggiungano di nuove. Non è eccessivo? Vorrei ancora indicare un ultimo punto: cosa fare rispetto all'invecchiamento della popolazione in Europa? Come sempre la rubrica 4 merita un'attenzione speciale in questo frangente. Quali saranno le conseguenze di una crisi in Iraq o di una crisi in Medio Oriente? Ci troveremo a dover trattare molti altri aspetti e pertanto dovremo seguirli da vicino. Per quanto riguarda la rubrica 5, le spese amministrative, dovremo considerare con attenzione i risultati della riforma della Commissione. Dovremo anche verificare i risultati dei posti aggiuntivi di funzionari che abbiamo attribuito in passato, e così via. In merito all'ultimo punto, la rubrica 7, a Copenaghen si è deciso di includere gli aiuti alla Turchia nella rubrica 7 e la Commissione concorda. Tuttavia il Consiglio ha anche affermato che bisognerà aspettare fino al 2004 per vagliare l'opportunità di avviare i negoziati con la Turchia. Bisognerà vedere se questa rubrica deve essere rinominata o magari suddivisa in due sotto rubriche, e via dicendo. La mia ultima considerazione - sento il battito del suo martello, signor Presidente - è che mi aspetto una cooperazione fattiva all'interno del Parlamento, specialmente con le tante commissioni parlamentari. Infine, seguirò con particolare attenzione anche il punto sollevato dall'onorevole Elles. Gill (PSE) Signor Presidente, il bilancio per l'esercizio 2004 per le altre Istituzioni, come ha detto l'onorevole Mulder, sarà il primo dell'Unione europea a 25 Stati membri, pertanto è probabile che sia ancora più complesso di ogni altro e vorrei quindi ringraziare tutti fin dal principio per la collaborazione. A mio avviso è fondamentale che le Istituzioni europee siano dotate degli strumenti necessari per portare a compimento i preparativi, poiché l'allargamento deve essere un successo visibile per i cittadini europei. In tal senso la mia risoluzione riprende tre tematiche. Primo: aumentare il controllo democratico tramite una migliore presentazione e trasparenza del bilancio. Il mio desiderio è migliorare la qualità della spesa, non soltanto effettuare la spesa. Occorre sviluppare ulteriormente l'informazione sui fattori di costo più importanti al fine di ottenere una migliore efficacia e una sana gestione finanziaria. L'autentica trasparenza risulterà davvero evidente, esternamente, ai cittadini europei, se esiste in primo luogo internamente. Il nostro sistema attuale non si presta sempre in modo immediato alla realizzazione di tale obiettivo. Il processo decisionale è esageratamente centralizzato e il decentramento e la delega nelle strutture di gestione non sono sufficienti. Parlando di trasparenza, uno dei nuovi e importanti ambiti da considerare è il finanziamento dei partiti politici. Sono molto delusa che i deputati che siedono sui banchi opposti dell'Emiciclo, che si professano campioni della trasparenza, esercitino pressioni per ottenere un finanziamento a titolo del bilancio del Parlamento invece che della Commissione. Non vi è dubbio che così facendo ci esporremmo alla critica di voler perseguire i nostri interessi politici. La linea di bilancio in questione dovrebbe rimanere nel bilancio della Commissione, che dispone dei meccanismi per gestirla in modo obiettivo. La Commissione sbaglia ad adottare un'ottica molto miope che propone una soluzione diversa. La mia seconda principale preoccupazione riguarda la maggiore coerenza nella comunicazione e nei contatti con i cittadini europei. Dobbiamo essere più innovativi e ambiziosi virtualmente in ogni ambito delle nostre attività, a maggior ragione in materia di politiche di informazione e comunicazione. In termini di informatica, il nostro sito deve essere più uno strumento di comunicazione che un semplice portale di informazione. Il Parlamento deve svolgere un ruolo ancora maggiore nella strategia di comunicazione interistituzionale attuata dalla Commissione. Inoltre, occorre un impegno più pressante da parte di ciascuno per garantire la cittadinanza attiva e la partecipazione civica. Pertanto, è cruciale che i cittadini europei siano meglio informati in merito alle attività del Parlamento e ai modi attraverso i quali la legislazione europea può influenzare la nostra vita di tutti i giorni. Per conseguire tale scopo occorre prendere in considerazione la creazione di uno spazio europeo dei mezzi di comunicazione pubblici. La terza tematica che desidero affrontare riguarda l'istituzione di un quadro flessibile per il futuro funzionamento del Parlamento e di altre Istituzioni. Si tratta probabilmente di una delle maggiori sfide per tutte le Istituzioni e apprezzo le proposte presentate dal Segretario generale del Parlamento nella nota 'Alzare il tiro?, intese a focalizzare le attività del nostro Segretariato e ad offrire maggiore assistenza legislativa ai deputati. Occorre dire, tuttavia, che si tratta di un pacchetto di proposte alquanto insignificanti. Tra le proposte ve ne è una che mira ad istituire un 'Ufficio per la presentazione dei documenti parlamentari? che è sicuramente un passo nella giusta direzione. Sono consapevole che alcuni nutrono riserve al riguardo, ma, per dovere di onestà, il numero di emendamenti assurdamente banali che ci troviamo a discutere è inconcepibile. Avrei preferito maggiore ambizione e innovazione da parte del Segretario generale, ma mi rendo conto della scarsa propensione alla riforma e al cambiamento della nostra Istituzione. Concludendo, sono relatrice soltanto da un paio di mesi, eppure mi sono resa conto che si tratta di un processo altamente istruttivo: ho trovato angoli nascosti in questo Parlamento di cui non sospettavo neppure l'esistenza. Mi appello alla vostra indulgenza, ma vorrei farvi partecipi di alcune delle mie prime impressioni. Ho incontrato persone di eccezionale talento, di grande impegno e dedizione al lavoro, ma per ciascuna di esse ce ne sono altre due che si limitano semplicemente a stare a galla. E' straordinario che il Parlamento riesca a fare ciò che fa e continui a evolvere, nonostante le resistenze all'interno praticamente di ogni struttura. La cultura che ho riscontrato in tutta l'Istituzione sembra enormemente ostile anche al più piccolo cambiamento, e non appena viene formulato un parere seguono ondate di lettere di opposizione. Sono pochi quelli che davvero si rendono conto di tutte le implicazioni dell'allargamento. E' diffusa la convinzione che si possa continuare ad andare avanti come sempre, semplicemente moltiplicando per dieci. Nei nuovi Stati membri è stato necessario dare prova di estrema flessibilità per passare dal vecchio al nuovo sistema. Nelle Istituzioni occorre cominciare a dimostrare altrettanta flessibilità, se vogliamo promuovere la credibilità delle nostre Istituzioni. Schreyer Signor Presidente, onorevoli parlamentari, la strategia annuale costituisce il quadro per il bilancio 2004, che sarà un esercizio particolare, il primo bilancio per i cittadini di 25 Stati membri e il primo bilancio ufficiale in una nuova forma, che dà maggior enfasi alle politiche dell'Unione europea. Nel 2004 l'allargamento diventerà una realtà e noi, in quanto Istituzioni, abbiamo l'obbligo di fare tutto il possibile per garantire che sia un successo fin dall'inizio. I nuovi Stati membri parteciperanno dal primo giorno a tutti i programmi finanziati a titolo del bilancio europeo: nell'ambito della politica agricola, strutturale, ambientale, della ricerca o ad esempio nel settore dello sviluppo di reti transeuropee. Il pacchetto finanziario per i nuovi Stati membri è stato negoziato a Copenaghen, ma l'adeguamento delle prospettive finanziarie deve essere una decisione congiunta del Consiglio, del Parlamento europeo e della Commissione e in tal senso, il Parlamento europeo, come concordato, ha il diritto di verificare se la proposta per l'adeguamento del quadro finanziario è appropriata. Tuttavia, spero che sia possibile formulare una soluzione comune per l'adeguamento del quadro finanziario, prima della cerimonia solenne della firma dei trattati nell'Agorà di Atene. Evidentemente, posso nuovamente ribadire, per conto della Commissione, la nostra disponibilità a esperire tutte le possibilità suscettibili di propiziare una decisione comune. Nel 2004 ci saranno nuovi programmi per i nuovi Stati membri, ad esempio il dispositivo di Schengen: una sorta di innovativo strumento di cofinanziamento, a titolo del bilancio europeo, per lo svolgimento dei compiti volti a garantire l'adempimento dei criteri di Schengen. Per la prima volta è prevista anche un'assistenza finanziaria destinata, ad esempio, alla chiusura delle centrali nucleari. Tuttavia, fin dall'inizio, nei nuovi Stati membri dovranno essere attuati il diritto della concorrenza e la legislazione ambientale. Pertanto la Commissione inviterà altresì l'Autorità di bilancio a mettere a disposizione a partire da quest'anno ulteriori posti, la metà dei quali per il 2004 saranno riservati ai servizi linguistici, per gestire la nuova diversità linguistica. Ulteriori priorità per il 2004 sono il mantenimento della stabilità politica che, come indicato dal Presidente della Commissione, ha una valenza interna e esterna. Per quanto riguarda gli effetti esterni, tale priorità si riflette nella proposta di aumentare la dotazione di bilancio per la regione balcanica e per il programma MEDA. La Commissione, tra l'altro, propone anche di aumentare gli aiuti di preadesione per Bulgaria e Romania - come promesso ai due paesi - allo scopo di fornire nei prossimi anni un più forte contributo, affinché entrambi raggiungano l'obiettivo di diventare Stati membri dell'Unione europea nel 2007. La Commissione propone inoltre di aumentare sensibilmente i fondi per la Turchia, per appoggiare anche in questo paese i processi di riforma e i preparativi di adesione all'Unione europea. La Commissione presenterà inoltre una nuova proposta per l'inclusione delle questioni relative all'immigrazione nei diversi ambiti politici. A tale riguardo proponiamo un nuovo programma pluriennale. La crescita sostenibile è un'altra priorità che nelle nostre proposte si traduce, ad esempio, nella proposta di migliorare le possibilità di combattere l'inquinamento marino causato da incidenti alle navi cisterna e anche di rafforzare i mezzi per lottare contro le malattie trasmissibili. Se confronto questo elenco con l'intervento dell'onorevole Mulder e la sua relazione, per la quale mi congratulo, mi pare che molte delle priorità indicate dal Parlamento europeo e dalla Commissione per il bilancio 2004 siano molto simili. In tal senso anch'io nutro la speranza che sia possibile concludere positivamente la procedura di bilancio. Desidero altresì presentare alla onorevole Gill i miei complimenti per la sua relazione. Vorrei ancora tornare brevemente su due questioni che sono state sollevate. In primo luogo la proposta di uno strumento per le linee di bilancio al capitolo A-30. Presenteremo al Parlamento europeo una proposta in tal senso alla fine di aprile. In secondo luogo, relativamente al finanziamento dei partiti, è soprattutto determinante aprire finalmente una breccia e adottare una base giuridica, di modo che tale capitolo possa essere chiuso appunto con una base giuridica chiara circa la relativa dotazione finanziaria nel bilancio europeo. In merito alla questione della competenza a gestire tali finanziamenti, anche in considerazione della divisione dei poteri, sicuramente avremo modo di discuterne assai più diffusamente. Nel 2004 l'allargamento - un evento storico - diventerà realtà. Il Presidente della Commissione ha spiegato che la Commissione intende assumersi la propria responsabilità e presentare le proposte per i compiti dell'Unione e i finanziamenti necessari a tale scopo nell'ottica post-2006. In merito all'interrogativo se le nuove prospettive finanziarie dopo il 2006 debbano arrivare fino al 2013 o al 2011, la Commissione è assolutamente aperta a vagliare le varie possibilità. A mio avviso questo momento è di fatto propizio per il passaggio a una durata quinquennale. Fortunatamente avremo il tempo di discuterne insieme e di individuare la soluzione più adeguata. La proposta relativa al quadro finanziario deve essere commisurata alle sfide future che, dal punto di vista finanziario, riguardano le questioni cui ha fatto riferimento l'onorevole Mulder: cosa fare per rendere davvero l'Europa l'economia più competitiva basata sulla conoscenza, quanti altri fondi di bilancio possiamo destinare a tale scopo, quali programmi sono necessari. Nell'ottica delle aspettative indicate dal Presidente della Commissione, in altre parole le aspettative dei cittadini che l'Unione europea contribuisca alla loro sicurezza - si pone il problema delle ripercussioni sul bilancio europeo. Poiché il compito di garantire la sicurezza alle frontiere è di interesse comune, è lecito chiedersi se non sia auspicabile anche in questo caso un qualche tipo di finanziamento comune. L'allargamento determinerà l'aumento delle disparità economiche all'interno dell'Unione europea e ciò avrà un particolare impatto sui fondi che concederemo a titolo solidale. Questi compiti ci obbligheranno a presentare proposte. Anche se, in quanto Unione europea, desideriamo svolgere un ruolo maggiore negli affari esteri, ciò dovrà tradursi in adeguate proposte nel bilancio. Ciò significa che il nostro compito consiste nel formulare proposte per un'Unione a 25, 27 Stati membri e chiaramente si deve trattare di proposte che rappresentano un valore aggiunto per i cittadini dell'Unione europea. Posso promettere fin d'ora che ci avvantaggeremo già del tempo a disposizione quest'anno per cooperare strettamente con il Parlamento al fine di elaborare tali proposte. Ceyhun (PSE) Signor Presidente, signor Presidente della Commissione, signora Commissario, onorevoli colleghi e relatori, anche quest'anno la nostra commissione ritiene la sicurezza alle frontiere esterne e la piena libertà di circolazione due questioni centrali di grande importanza nel contesto del finanziamento dei settori di bilancio che rientrano nella sfera di competenza della nostra commissione. Purtroppo, anche quest'anno sono costretto a constatare che non abbiamo ancora conseguito molti progressi per realizzare in modo compiuto la libera circolazione all'interno dell'Unione. Abbiamo pertanto assolutamente bisogno di risorse atte a garantire la sicurezza alle nostre frontiere e a tutelarci dalla tratta di esseri umani. Continuiamo ad avvertire la necessità di regole comuni chiare in materia di immigrazione legale. Ulteriori compiti impellenti dell'Unione europea rimangono il rafforzamento di Europol e di Eurojust e la lotta al terrorismo. Continuiamo a perseguire il nostro obiettivo di sempre: creare uno spazio comune europeo di giustizia; solo così riusciremo ad avvicinare i cittadini alla causa dell'allargamento e a convincerli dei vantaggi che comporta. Proprio in relazione all'allargamento vorrei ricordare oggi che i costi per la sicurezza interna dell'Unione europea futura sono destinati ad aumentare. L'Unione dovrà investire molto di più in Eurodac e Eurojust, se vogliamo un livello di protezione adeguatamente elevato alle nuove frontiere dopo l'allargamento, che creerà un'Unione europea di 25 Stati membri. Anche Schengen in futuro comporterà un aumento dei costi per l'Unione che, come detto, avrà in tutto 25 Stati membri. Tutto ciò significa che il bilancio destinato alle politiche interne deve essere aumento, diversamente l'Unione europea non sarà all'altezza dei suoi obiettivi e dei suoi compiti e lo spazio di libertà, sicurezza e giustizia esisterà solo in teoria. Per tale motivo mi appello ai colleghi per raccomandare di sostenere l'emendamento che abbiamo presentato oggi agli orientamenti di bilancio per il 2004 e gli emendamenti che presenteremo nelle prossime discussioni sul bilancio. Maat (PPE-DE) La ringrazio, signor Presidente. Come prima cosa, sono lieto che il relatore per quest'anno sia l'onorevole Mulder, che pur essendo membro della commissione per i bilanci è molto ferrato in agricoltura, e, in qualità di membro della commissione per l'agricoltura e lo sviluppo rurale, desidero altresì indicare che confido che riusciremo ad attuare una cooperazione costruttiva con la commissione per i bilanci e il relatore. La commissione per l'agricoltura e lo sviluppo rurale desidera formulare alcune considerazioni fondamentali sugli orientamenti. Per cominciare prendiamo atto che si sta affermando una particolare politica in materia di epizoozie in Europa. La legislazione dell'Unione europea in materia di allevamento è diversa da altre parti del mondo e la nostra politica rende gli animali più vulnerabili alle malattie. Faccio notare che in passato nell'Unione abbiamo avuto focolai di afta epizootica e peste suina e ora abbiamo un altro focolaio di influenza aviaria. Ciò significa che occorre una politica migliore e anche formule assicurative più valide per contrastare in modo adeguato proprio questo tipo di crisi, e inoltre dobbiamo mettere da parte fondi sufficienti per consentire agli allevatori e all'allevamento di sopravvivere a queste crisi. Pertanto mi compiaccio che la relazione Mulder includa le disposizioni necessarie in materia. Il secondo punto riguarda la trasformazione nel settore verso un maggiore orientamento di mercato. Ciò significa che occorre incentivare la promozione, l'orientamento di mercato e l'organizzazione della politica finanziaria in questo campo. Il terzo punto riguarda i nuovi Stati membri, per i quali questo è un bilancio storico. Mi riferisco alla relazione dell'onorevole Xaver Mayer, nella quale si chiede espressamente che i fondi SAPARD siano comunque corrisposti ai nuovi Stati membri. Se ciò dovesse causare problemi di natura legislativa, occorrerà trovare una soluzione soddisfacente, ma in ogni caso questi fondi in futuro dovranno essere erogati anche ai nuovi Stati membri, specialmente per ristrutturare l'agricoltura e l'orticoltura. E' importante, inoltre, con particolare riguardo alla sicurezza alimentare, allo sviluppo del benessere animale, e agli strumenti ambientali in agricoltura, che la politica sia maggiormente improntata allo sviluppo di strumenti di politica finanziaria. Collins (UEN) Signor Presidente, uno dei chiari messaggi della relazione presentata oggi è la necessità di introdurre procedure che semplifichino il regime dei pagamenti a titolo dei Fondi strutturali in Europa. E' altrettanto importante che la Commissione europea s'impegni con determinazione ad attuare il principio dell'addizionalità tramite metodi di verifica uniformi. Questo è il parere della commissione per la politica regionale, i trasporti e il turismo del Parlamento europeo, che ritiene importante accelerare l'introduzione di tutte le misure di semplificazione necessarie per migliorare la qualità della spesa a titolo dei Fondi strutturali in Europa. Se si vuole che i Fondi strutturali europei siano utilizzati per lo scopo desiderato, vale a dire migliorare la coesione economica e sociale delle diverse regioni, allora i finanziamenti devono essere spesi in quanto risorse finanziarie addizionali. Se il principio dell'addizionalità non è applicato rigorosamente e verificato da autorità indipendenti, è molto difficile per le Istituzioni dell'Unione europea e i governi nazionali dell'UE garantire che sia migliorata la posizione competitiva delle regioni più bisognose. Accolgo con favore l'introduzione del bilancio per attività, e la fissazione di obiettivi chiari e misurabili sarà di grande ausilio al processo di bilancio. Concordiamo tutti che il bilancio dell'UE deve essere strutturato in modo tale da conseguire i propri obiettivi. Mi preoccupa che, seppure il tasso di stanziamenti a titolo del bilancio comunitario a favore delle reti transeuropee nel settore dei trasporti continui ad essere soddisfacente, diversi Stati membri non siano riusciti ad anticipare i fondi necessari per i progetti TEN. In ordine a una questione di bilancio più generale, accolgo positivamente l'assenso della commissione per i bilanci ai seguenti provvedimenti nel bilancio 2004: la necessità di aumentare le misure di aiuto allo sviluppo rurale nel contesto della politica agricola comune dell'UE, la necessità di garantire la sicurezza dei prodotti alimentari, provenienti sia dai territori dell'Unione sia dai paesi terzi, un maggiore coordinamento delle misure di sicurezza alle frontiere esterne dell'UE e migliori politiche di immigrazione e asilo, e la promozione di uno spazio europeo dei mezzi di comunicazione per promuovere l'informazione sull'operato dell'Unione europea e sensibilizzare l'opinione pubblica in ordine all'impatto della legislazione dell'Unione sulla vita quotidiana dei cittadini europei. Perry, Roy (PPE-DE) Signor Presidente, parlerò di un elemento piccolissimo, eppure importantissimo del bilancio: la commissione per le petizioni. Vorrei anche menzionare la commissione per la cultura, la gioventù, l'istruzione, i mezzi di comunicazione e lo sport. Entrambe le commissioni sono a stretto contatto con il singolo cittadino europeo. Recentemente la commissione per le petizioni ha messo a punto la possibilità di invitare i firmatari delle petizioni a partecipare, se del caso, alle riunioni della commissione durante le quali viene trattata la loro petizione. Occorre fare in modo che siano disponibili fondi adeguati per consentire tale partecipazione ai cittadini, laddove opportuno. Presentare una petizione al Parlamento è un diritto fondamentale dei cittadini europei. La commissione per le petizioni spesso offre ai cittadini un modo per aggirare la burocrazia europea e affrontare questioni che li toccano direttamente. Sto parlando soltanto di un aumento assai modesto della somma disponibile, ma che invierebbe un messaggio molto significativo agli europei. Dobbiamo altresì ricordare che il Mediatore europeo è l'altro grande difensore dei diritti dei cittadini. Secondo Eurobarometro, l'87 per cento dei cittadini riconosce il proprio diritto di rivolgersi al Mediatore europeo. Abbiamo appena nominato un nuovo Mediatore. Non ho alcun interesse personale in materia, ma dobbiamo garantire un finanziamento adeguato a favore del Mediatore perché abbia il personale e le risorse per far fronte all'allargamento dell'Europa. Per quanto riguarda la cultura - meno dello 0,5 per cento delle spese totali - occorre una procedura efficace per le linee A-30. Ho sentito poc'anzi le osservazioni della signora Commissario e me ne rallegro. Il fattore tempo è critico. Spero che le procedure del caso saranno approntate, in modo che il futuro dell'Orchestra dei giovani dell'Unione europea e della Fondazione Yehudi Menuhin sia garantito. Garriga Polledo (PPE-DE). Signor Presidente, signora Commissario Schreyer, onorevoli colleghi, desidero esprimere il mio sostegno per la posizione del gruppo del Partito popolare europeo (democratico-cristiano) e dei Democratici europei sulla relazione Mulder relativa agli orientamenti di bilancio per il 2004. Le mie osservazioni si rivolgono altresì ai rappresentanti del Consiglio, anche se, a quanto sembra, sono assenti. Il relatore merita un ringraziamento per le sue idee e per l'attenzione con cui ha ripreso nella relazione gran parte delle riflessioni espresse dagli altri. Il mio gruppo appoggia appieno la relazione, tanto che non abbiamo presentato in Aula alcun emendamento. Confidiamo che solo un numero limitato di emendamenti presentati da altri gruppi sia adottato. Per passare a una questione più controversa, come indicato dal relatore, l'esercizio di bilancio 2004 sarà assolutamente atipico. Inizialmente il bilancio si applicherà ai 15 Stati membri, tuttavia, al termine del periodo si applicherà ai 25. Ciò richiederà un ulteriore sforzo per raggiungere un accordo tra le tre Istituzioni, mentre attualmente vi sono alcune tensioni. I tempi sono difficili per l'Europa e ancora di più lo sono per il mondo in senso più lato. Il bilancio 2004 dovrebbe rappresentare un atto di fiducia in noi stessi. Dovremmo confidare nel nostro potenziale e nelle nostre capacità in quanto europei. Inoltre il bilancio del 2004 dovrebbe contribuire a rafforzare il ruolo dell'Europa e la sua influenza oltre le sue frontiere. Ciò è profondamente necessario poiché la nostra politica estera comune, i suoi strumenti e anche i singoli chiamati a realizzarla sembrano scomparsi prima ancora di entrare in scena. L'Europa prospettata dalla relazione Mulder è un'Europa unita, capace di essere competitiva e di produrre occupazione. E' anche un'Europa sulla quale i partner del mondo possono fare affidamento, un'Europa maggiormente in grado di gestire le sue politiche comuni. La cooperazione interistituzionale è uno dei requisiti preliminari per una simile Europa. Purtroppo non può essere garantita per ora. I paragrafi 2, 3 e 5 della relazione affermano che le prospettive finanziarie per l'allargamento devono essere approvate congiuntamente da Consiglio e Parlamento europeo. Non pare che sia così in questo momento. Il Parlamento deve avere ampiamente voce in capitolo sugli aspetti finanziari delle politiche esterne ed interne se l'Europa vuole essere un partner affidabile e se vogliamo diventare competitivi e creare occupazione. Gli importi complessivi per l'adeguamento delle prospettive finanziarie non devono essere fissati unilateralmente. Il Parlamento deve poter segnalare le carenze in questi ambiti e negoziare importi adeguati. Il gruppo del Partito popolare europeo (democratico-cristiano) e dei Democratici europei è pronto a negoziare con il Consiglio e la Commissione in queste materie che sono l'elemento nodale per raggiungere gli obiettivi individuati dall'onorevole Mulder. Nel clima attuale di disunione e dissenso le Istituzioni dell'Unione sono chiamate a dare prova di dialogo e cooperazione, non a contribuire al disordine. Walter (PSE). Signor Presidente, signor Presidente della Commissione, signora Commissario, onorevoli colleghi, vorrei innanzi tutto ringraziare sentitamente i due relatori, la onorevole Gill e l'onorevole Mulder per l'ottima cooperazione offerta già nelle ultime settimane. Abbiamo cominciato molto presto ad occuparci della definizione degli orientamenti di bilancio, ma la procedura è mutata e pertanto in futuro sarà sempre un po' anticipata, fatto che non costituisce necessariamente uno svantaggio. Alla luce dell'attuale discussione nell'Unione europea, ci si rende conto che i cittadini, da un lato, ripongono nell'Europa un'incredibile speranza, ma allo stesso tempo si sentono anche un po' turbati da tanti punti di vista. Le discussioni che terremo quest'anno e che influenzeranno anche il bilancio del prossimo esercizio riguardano la Convenzione, l'allargamento, le prospettive economiche, il futuro della pace. E' necessario che il Parlamento si adoperi anche nell'ambito del bilancio, basandosi su quanto ha fatto in passato e riferendosi a quanto desidera fare in futuro. Le singole questioni devono essere affrontate e discusse in modo aperto e trasparente. Il Parlamento deve avere pari diritti in tutti i settori del bilancio, ho avuto modo di sostenerlo in ogni dibattito sul bilancio, e smetterò di farlo quando finalmente sarà così. La Convenzione, dunque, ha l'opportunità di renderlo possibile conferendo, anche nel contesto della procedura di bilancio, le stesse competenze ai due rami dell'Autorità di bilancio anche per la politica agricola. Dobbiamo fare in modo che il cittadino percepisca la trasparenza e la chiarezza del bilancio europeo. L'allargamento è imminente. Noi vogliamo l'allargamento: la divisione del continente europeo in ovest ed est, in poveri e ricchi, è sbagliato. Ma i preparativi, anche in termini finanziari, devono essere trasparenti e lo logica che li sottende comprensibile. Il Parlamento è una delle due parti che compongono l'autorità che ha competenze decisionali e non consentiremo che il Consiglio ci metta di fronte al fatto compiuto. Quanto allo sviluppo economico in Europa, già molti oratori che mi hanno preceduto hanno affermato che occorre portare avanti il completamento del mercato interno, che per molti rappresentava un buon orientamento e che ha suscitato le loro speranze, ma la disoccupazione in Europa continua ad essere un problema. E' vero, abbiamo dei mezzi a disposizione per intervenire. Negli ultimi anni abbiamo restituito, in un caso, 14 miliardi di euro, in un altro 11 miliardi di euro e quest'anno 7 miliardi di euro. Si tratta di risorse inutilizzate, ad esempio nell'ambito dei Fondi strutturali, per combattere la disoccupazione. Questo è inaccettabile. La tendenza è migliorata, tuttavia, come sempre, troppe risorse, che pure sono disponibili, non possono essere impiegate. Esorto a procedere con la semplificazione amministrativa, allo scopo di conseguire progressi in tal senso. Per venire alla pace nel mondo e nel continente europeo, il nostro futuro sviluppo naturalmente risulterà da quanto abbiamo fatto in passato, ma l'Europa, con il suo impegno a promuovere una politica estera e di sicurezza comune, non può essere percepita esclusivamente come un'entità composta solo da chi attualmente mira a sviluppare strutture militari comuni. Il nostro approccio deve essere teso alla prevenzione dei conflitti; al disarmo, ad esempio come abbiamo fatto per le mine terrestri. In merito all'evoluzione in Palestina e in Iraq, ovviamente siamo disposti a fornire aiuti umanitari in un momento successivo, ma nessuno deve interpretare questa disponibilità come una carta bianca che autorizza a tutto solamente perché tanto della ricostruzione si fa carico l'Unione europea. Noi non diamo carta bianca a nessuno: dobbiamo metterlo bene in chiaro. L'ultimo punto che desidero trattare è il seguente: lo sviluppo demografico in Europa - se guardiamo al futuro un po' più lontano - è caratterizzato da un invecchiamento crescente della popolazione e dal numero sempre inferiore di giovani. A livello europeo ciò si ripercuoterà sulle pensioni. Noi vogliamo che tutte le politiche siano contemplate nell'ottica di questa futura evoluzione.... (Il Presidente interrompe l'oratore) Jensen (ELDR). Signor Presidente, com'è stato già affermato in molteplici occasioni, la procedura di bilancio per il 2004 è particolarmente interessante e complicata a causa dell'allargamento e delle continue riforme del bilancio dell'Unione. Questo è il primo anno in cui si applicherà il bilancio basato sulle attività, che in futuro faciliterà a tutti noi l'interpretazione dei messaggi politici nel bilancio. Desidero innanzi tutto ringraziare l'onorevole Mulder e l'onorevole Gill per i loro documenti di discussione costruttivi e ben circostanziati sul bilancio 2004. L'obiettivo per l'esercizio corrente è stato l'unificazione europea, in quanto l'allargamento implica la necessità di lanciare una serie di nuove iniziative. In tale contesto vorrei menzionare in particolare l'esigenza di attuare le riforme della Commissione in modo tale da creare un'amministrazione davvero efficiente e sufficientemente flessibile al fine di consentire, una volta per tutte, di superare quei problemi che hanno determinato la caduta della Commissione nel 1999. Se non risolviamo i problemi adesso, le questioni s'inaspriranno ancora di più nell'Unione allargata. Si può sostenere che l'allargamento presenterà opportunità speciali per appianare talune questioni, d'altro canto risolvendo tali problemi si esacerberanno le difficoltà. Come diceva la onorevole Gill, ciò vale altresì, rispetto alla nostra Istituzione, il Parlamento, che senza dubbio dovrà essere persuaso a sua volta a rimettere ordine nella propria amministrazione. E' importante per noi mettere da parte i fondi necessari per il continuo sviluppo dell'amministrazione, della formazione e del dialogo sociale con i nuovi Stati membri, anche in relazione ai bilanci per le agenzie nei settori della formazione e del mercato del lavoro. La mia ultima osservazione è che con l'allargamento, l'UE acquisirà nuove frontiere ad est. Nel bilancio, gli aiuti ai paesi dell'ex blocco sovietico devono essere corrisposti a titolo dei programmi TACIS che forniscono fondi per lo sviluppo amministrativo, la formazione e la promozione della sicurezza in relazione alle centrali nucleari. E' importante che TACIS continui a garantire l'adeguata attuazione dei progetti. La sicurezza nucleare, in particolare, è un'elevata priorità politica. Mi rallegro che nella procedura di bilancio si possano accogliere anche i nostri futuri colleghi deputati dei nuovi Stati membri. Penso che sulla scorta di una migliore conoscenza dei nostri nuovi vicini essi avranno ottimi spunti su come organizzare in futuro lo sviluppo generale dei programmi TACIS e anche garantire che essi siano realizzati in modo efficiente. Si tratta di un aspetto della discussione e del bilancio che attendo con molta ansia. Seppänen (GUE/NGL). Signor Presidente, signori Commissari, alla Convenzione europea ho avuto una pessima impressione della direzione che sta prendendo la politica dell'Unione in materia di lingue. Gli emendamenti proposti in sede di Convenzione al progetto di Costituzione presentato dal Praesidium non sono tradotti nelle lingue ufficiali dell'Unione. Le discussioni nei gruppi di lavoro della Convenzione hanno un regime d'interpretazione verso due o tre lingue. Eppure si sta scrivendo una Costituzione che si colloca ad un livello superiore rispetto agli ordinamenti nazionali degli Stati membri. Poiché la Convenzione si chiama 'Convenzione sul futuro dell'Europa? le restrizioni linguistiche e la distruzione delle identità linguistiche nazionali sembrano essere il futuro dell'Unione. Entrambe le relazioni sul bilancio sono attente alle lingue, alla traduzione e all'interpretazione. Quando la onorevole Gill parla di 'multilinguismo controllato?, non sono sicuro che intenda eguaglianza per tutte le lingue. E quando cita la teleinterpretazione non sono certo che intenda teleinterpretazione per tutte le lingue. Se, nell'Unione europea, non tutte le lingue possono essere utilizzate equamente, allora estraiamo a sorte le lingue che devono essere le cosiddette lingue di lavoro. Un'altra soverchieria linguistica è che il servizio visitatori del Parlamento europeo non ha più un funzionario di lingua finnica. Per il resto, gli orientamenti per la procedura di bilancio sono talmente generali, che si possono formulare solo alcune osservazioni generali. La volontà politica unanime del Parlamento sembra convergere sulla determinazione a ridurre l'importo degli impegni da liquidare, altrimenti detti RAL. Molti nel nostro gruppo si oppongono all'introduzione del sostegno finanziario a favore degli europartiti, perché i partiti in questo modo diventerebbero sovranazionali. Quanto alla relazione Wynn, che è la prossima in discussione, sono stati presentati alcuni emendamenti per introdurre 'eurotasse? intese a finanziare le attività dell'Unione. Queste tasse sovranazionali sono inaccettabili per molti membri del mio gruppo. Van Dam (EDD). Signor Presidente, signor Presidente della Commissione, signori Commissari, la definizione di una strategia per il prossimo anno ci offre un'eccellente opportunità per fissare delle priorità. Nella sua strategia politica per il 2004 la Commissione mette al primo posto l'adesione di dieci nuovi Stati membri all'Unione, seguita dalla stabilità ed infine da una crescita sostenibile. Possiamo dare il nostro beneplacito alla scelta delle priorità politiche. L'adesione di dieci nuovi Stati membri è stata una tematica importante durante tutto il mandato della Commissione in carica, ed è giusto che sia la massima priorità per il 2004. Dopotutto, il 1° maggio dell'anno prossimo, l'allargamento da 15 a 25 Stati membri diventerà una realtà, a patto che, ovviamente, le popolazioni dei paesi candidati siano d'accordo. Nella trattazione del tema 'crescita sostenibile e solidarietà? ad opera della Commissione, colpisce che essa ritenga che l'Unione abbia un elevato numero di responsabilità, vale a dire rafforzare la coesione economica e sociale, affrontare la sperequazione nello sviluppo tra le varie regioni, dare impulso allo sviluppo economico e sociale sostenibile e promuovere una crescita equilibrata e sostenibile. Un simile ottimismo circa la possibilità che un'autorità, da sola, possa portare avanti il cambiamento sociale non corrisponde alla nostra visione delle cose. La Commissione dovrebbe adottare un atteggiamento più modesto e non dovrebbe assumersi tanti compiti. Noi riteniamo che la scelta di attribuire priorità alla stabilità sia giusta. Dopotutto, la minaccia terrorista globale merita la più seria considerazione da parte nostra. Tuttavia, rendere concreto questo settore della politica, ancora una volta, non collima con la nostra idea della sicurezza e della stabilità in Europa. Il partner più importante nella lotta globale contro il terrorismo e per la difesa della stabilità internazionale è assente dalla cosiddetta iniziativa 'nuovi vicini? e dalla politica della 'cerchia di amici?: mi riferisco all'alleanza NATO, con gli Stati Uniti d'America come alleato forte. La Commissione è pronta a definire la sua posizione al riguardo? E' nelle prospettive pluriennali dell'Unione per il periodo 2004-2006 che la Commissione mette veramente le sue carte sul tavolo, parlando in prospettiva dei compiti fondamentali, non soltanto in riferimento alla 'cittadinanza europea? e alla solidarietà di cui sopra, ma anche di 'mettere l'Unione in grado di esercitare le responsabilità di una potenza mondiale?. Alla luce della situazione attuale, è utopistico pensare che un'Unione europea profondamente divisa possa svolgere un ruolo più attivo per mantenere la sicurezza nel mondo. Mi congratulo con l'onorevole Mulder per la sua apprezzabile relazione sugli orientamenti per la procedura di bilancio 2004. Sfortunatamente non posso usare lo stesso giudizio positivo per la relazione della collega Gill. I vantaggi che prevede nel progetto di statuto dei partiti politici europei ci sfuggono completamente. La Commissione vuole ottenere non meno del 75 per cento del bilancio destinato a questi partiti politici dal bilancio dell'Unione! Non è totalmente sproporzionato? I partiti politici sono libere associazioni di cittadini. Non è logico allora che i cittadini, che costituiscono la base di ogni partito, diano un sostegno finanziario al partito di propria scelta? Ciò è altresì rispettoso del naturale collegamento tra partiti e la loro base di appoggio, che non può che giovare alla loro partecipazione alla politica. I partiti politici nazionali che desiderano associarsi a livello europeo dovrebbero autofinanziarsi, cioè dovrebbero essere finanziati dai loro membri. I partiti politici europei, per definizione, sono molto più lontani, rispetto ai partiti nazionali, dalla base dei nostri cittadini. Pertanto se concediamo ai partiti europei enormi sovvenzioni con fondi comunitari aumentiamo il fossato tra cittadini e politica. L'analisi dell'onorevole Gill secondo cui una campagna propagandistica avvicinerebbe i partiti ai cittadini ci pare assolutamente incredibile. Che effetto visibile hanno le campagne europee sulla cittadinanza europea o i benefici dell'euro? La risposta è: nessuno, e allora perché dovrebbe funzionare questa volta? Secondo il nostro gruppo sarebbe meglio mettere da parte questo progetto di statuto prima possibile. Dover (PPE-DE). Signor Presidente, in qualità di relatore ombra desidero sollevare quattro punti sulla relazione Gill. Innanzi tutto, in merito al finanziamento dei partiti politici - il punto cui ha appena fatto riferimento l'onorevole van Dam -, il mio gruppo considera che il finanziamento andrebbe iscritto nel bilancio del Parlamento, non della Commissione. Il motivo è che noi disponiamo già di un sistema di regole concordate tra le tre Istituzioni, che c'impone l'obbligo di rendere conto del nostro operato. Mi pare di intendere che lo stesso Consiglio dei ministri e la Commissione si siano mossi in tal senso. E' giusto e opportuno dare prova della nostra responsabilità e affidabilità. E' stato presentato un emendamento, ed esorto i colleghi deputati - magari contro le istruzioni dei propri gruppi - a votare affinché il Parlamento assuma il controllo del bilancio di finanziamento per i partiti politici. Secondo, riguardo agli immobili, l'Ufficio di Presidenza ha adottato troppe decisioni senza fare riferimento alla commissione competente: la commissione per i bilanci. Accolgo favorevolmente il paragrafo 40 della relazione Gill, che sostengo ampiamente, dove si chiede al Segretario generale di presentare, entro il 1° giugno 2004, una relazione in cui 'vengano illustrate le motivazioni funzionali per i nuovi importanti progetti immobiliari?. Spero che tale relazione includa le proposte per due nuove sale conferenza in questa sede. I Conservatori e i socialisti britannici sono contrari a queste due sale conferenza, che davvero rovinerebbero la bella entrata al Parlamento europeo con le sue bandiere. Non esiste alcuna giustificazione funzionale. Le sale conferenza - in particolare quelle grandi - sono sottoutilizzate. Lo spazio è più che sufficiente, anche con i paesi aderenti, per fornire tutte le strutture necessarie. Si tratta di una questione molto importante e in futuro, almeno per quanto ci riguarda, chiederemo una giustificazione funzionale prima di approvare una spesa. Desidero attirare l'attenzione su un emendamento molto positivo - che sono certo la onorevole Gill approverà - al paragrafo 28, inteso a chiarire il passaggio verso più strutture consone al multilinguismo, che è particolarmente importante nel contesto dell'allargamento. L'emendamento riguarda le indicazioni sui monitor, le postazioni di lavoro informatiche e i cartelli indicatori fissi. Ricordo che tre anni fa, quando sono arrivato come nuovo deputato, avevo enormi difficoltà a Bruxelles e Strasburgo anche solo a trovare le sale. Pensiamo alle difficoltà linguistiche dei deputati dei nuovi paesi. Sarebbe molto importante poter disporre di schermi e indicatori fissi in più lingue. Infine la relazione fa riferimento alla Corte dei conti, che svolge un lavoro molto importante e che necessita di risorse supplementari, un suggerimento che condivido appieno. Pittella (PSE). Presidente, colleghi, ringrazio anch'io i relatori, ma in particolar modo voglio ringraziare il Presidente Prodi per aver affermato, con un discorso di grande respiro, un dato politico: le ore che viviamo sono terribili, ma l'Unione deve andare avanti con i suoi progetti e le sue ambizioni. L'obiettivo storico che stiamo per conseguire - l'ampliamento dell'Unione - merita la più ampia coerenza nelle scelte di bilancio. Anche a tale riguardo il Parlamento intende svolgere il suo ruolo, che non è quello del notaio che verbalizza e accetta supinamente le scelte altrui. Sono quattro le principali politiche europee funzionali all'ampliamento: la politica di coesione, la politica agricola comune, la politica delle reti e la politica per la cooperazione tra le piccole e medie imprese. Dal modo in cui saranno ridefinite tali politiche e dal peso che avranno nelle scelte di bilancio dipenderà molto il successo dell'ampliamento e dell'integrazione. Voglio dire solo due cose: in primo luogo, credo che occorra riconsiderare la dotazione finanziaria delle TEN e il contributo dell'Unione, semplificare le procedure, rilanciare l'asse nord-sud accanto alla direttrice est-ovest; in secondo luogo, credo che occorra rafforzare l'internazionalizzazione delle piccole e medie imprese e la loro capacità di partnership con le piccole e medie imprese dei paesi candidati. A tal fine, sarebbe utile potenziare gli attuali strumenti, l'attuale progetto pilota 'allargamento e PMI? e cogliere l'occasione della revisione di metà periodo dell'Agenda 2000 per un chiaro potenziamento delle misure volte all'internazionalizzazione delle piccole e medie imprese. Virrankoski (ELDR). Signor Presidente, innanzi tutto desidero porgere le mie più sentite congratulazioni all'onorevole Mulder e all'onorevole Gill per le loro eccellenti relazioni, e anche al Commissario Schreyer per l'approccio estremamente costruttivo di cui ha dato prova nella preparazione del bilancio. Un ringraziamento particolare, però, va al Presidente della Commissione, Romano Prodi, per l'importante lavoro svolto fino ad oggi per costruire l'Unione europea e avvicinare sempre di più gli Stati in un progetto comune che ora chiamiamo allargamento a est. Il bilancio in discussione sarà il primo per una Comunità di 25 Stati membri. Dal punto di vista tecnico si tratta di un'enorme sfida, in quanto il bilancio si applicherà per i primi quattro mesi ai 15 Stati membri e ai 25 per il resto dell'esercizio. Per questo motivo occorre sottolineare il ruolo importante dei relatori nell'esercizio di redazione di questo bilancio. Fortunatamente abbiamo il bilancio basato sulle attività, che stiamo applicando sul serio per la prima volta. Esso migliorerà la trasparenza del bilancio e fornirà un quadro migliore delle attività nel contesto dell'Unione europea. Il bilancio basato sulle attività offre una risposta diretta alla questione del costo reale di ogni singola attività. L'allargamento a est è una sfida per tutti, e deve essere tenuto in considerazione durante l'intero processo di preparazione del bilancio, a cominciare dall'amministrazione. Dobbiamo continuare a rispettare le singole lingue degli Stati membri e a valorizzare il multilinguismo. La sfida maggiore, tuttavia, riguarda i Fondi strutturali. L'allargamento a est sarà un enorme progetto di ricostruzione, il maggiore in cui l'Europa occidentale si sia imbarcata dai tempi della Seconda guerra mondiale. Affinché abbia successo l'amministrazione dei Fondi strutturali deve essere semplificata e gestita con maggiore efficienza. Solo in questo modo sarà possibile conseguire i risultati per cui stiamo lavorando. Fiebiger (GUE/NGL). Signor Presidente, nella sua comunicazione la Commissione rileva che l'allargamento dell'Unione europea sarà la sfida principale del 2004. Pur non potendo negare l'importanza di tale questione, dubito che questi orientamenti di bilancio mettano la Commissione realmente in grado di raccogliere tali sfide. La mia vera preoccupazione riguarda il fatto che, per l'allargamento è prevista una spesa pari a circa 11 miliardi di euro per il 2004, che ammontano soltanto al 10 per cento del totale degli stanziamenti d'impegno. Per la spesa agricola tale percentuale è solo del 2,4 per cento. Proporzioni simili sembrano difficilmente atte a garantire una partecipazione equa degli Stati membri, anche se occorre tenere a mente che l'adesione avverrà soltanto il 1° maggio, quindi mi aspetto che la Commissione indichi dettagliatamente nel progetto preliminare di bilancio i diritti dei nuovi Stati membri di partecipare a tutti i programmi finanziati a titolo del bilancio UE. La portata dei fondi per le misure strutturali è molto estesa - anche al riguardo negli anni scorsi è stata predisposta una pianificazione anticipata ragionevole - quello che non funziona, semmai, è il flusso delle risorse. Mi aspetto che la Commissione non procrastini la presentazione di cifre precise e di un'analisi circostanziata dei motivi e degli ostacoli. In questo senso occorre una maggiore fiducia nell'equità del sistema, perché non deve andar perso neanche un euro destinato ai finanziamenti strutturali. Per molti cittadini nelle regioni dell'Unione europea i progetti che dipendono dai Fondi sono spesso l'ultima fragile speranza di mantenere il posto di lavoro. Oggi è stato dato il via al processo di stesura del progetto preliminare per il bilancio generale 2004: ci aspettano importanti discussioni e un gran lavoro. Pertanto mi attendo da questa procedura la massima trasparenza accompagnata da un ampio spettro di iniziative di relazioni pubbliche, e questa combinazione certamente migliorerà la percezione dell'Unione europea nei cittadini. Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). Signor Presidente, il Presidente della Commissione ha ricordato il contesto in cui si colloca la strategia della Commissione per il 2004. Il Presidente Prodi non poteva non parlare della crisi irachena, dell'allargamento e della necessità strategica di un progetto politico per un'Unione allargata. Ha inoltre parlato dell'esame approfondito di noi e del nostro ruolo nel mondo, attualmente in corso in seno alla Convenzione che sta preparando la Conferenza intergovernativa. Sono state altresì citate altre questioni come l'entrata in vigore del Trattato di Nizza e, aspetto più direttamente attinente al bilancio, l'entrata in vigore del nuovo regolamento finanziario, il 1° gennaio. Vorrei concentrarmi sulla politica estera. Chiaramente l'Unione ha bisogno di una politica estera efficace, trasparente e visibile. Pertanto, sarebbe opportuno che la Commissione fornisse qualche indicazione in merito a come è proceduto il processo di decentramento. Sarebbe altrettanto utile un aggiornamento sul livello anomalo degli impegni da liquidare: il Parlamento nutre preoccupazione riguardo a questi due punti ormai da qualche tempo. Dal mio punto di vista occorre riflettere seriamente sulla rubrica 4 relativa alle politiche esterne: sono anni che mettiamo pezze. Tuttavia è probabile che saremo chiamati a adottare decisioni urgenti sull'Iraq. Dobbiamo inoltre gestire la politica per l'Afghanistan, il Medio Oriente, i Balcani e il Mediterraneo. Ritengo inoltre fondamentale rivedere le nostre relazioni transatlantiche, che subiranno le conseguenze del conflitto in Iraq. Da ultimo, ma non per questo meno importante, signora Commissario, dobbiamo affrontare il problema delle relazioni con l'America Latina. Invito la Commissione alla coerenza, quando presenterà le proposte per il progetto di bilancio di quest'anno, che dovrà onorare gli impegni assunti al Vertice di Madrid. Nuove priorità non potranno essere finanziate dalle stesse risorse: ad esempio la Commissione sta rivedendo il sistema delle preferenze generalizzate per paesi come Colombia e Costa Rica e non ci si aspetta che suggerisca ulteriori tagli nel progetto preliminare di bilancio. Signora Commissario, la esorto a tenere a mente tali considerazioni. A mio parere, se vogliamo sviluppare una politica estera ambiziosa dobbiamo considerare come rendere disponibili le risorse necessarie per procedere nel contesto della politica estera e di difesa. Diversamente credo che continueremo a rimanere esclusi dai tavoli negoziali e saremo ridotti al ruolo di semplici finanziatori dei principali avvenimenti internazionali, senza partecipare mai al processo decisionale. Mi congratulo con il Presidente Prodi per la visione di cui ha dato prova in apertura di questa discussione sulle priorità strategiche che dobbiamo collegare al dibattito sugli orientamenti di bilancio del 2004. Patakis (GUE/NGL). Signor Presidente, la guerra che sta per essere scatenata contro l'Iraq in difesa degli interessi dell'imperialismo americano e degli alleati, non è solo una guerra inumana: avrà anche un enorme impatto sull'economia dell'Unione europea e ridurrà sensibilmente i redditi della classe lavoratrice e le entrate dell'Unione europea. L'adesione dei nuovi Stati membri, il cui PIL è inferiore alla media comunitaria e le cui necessità sono maggiori, sarà parimenti causa di gravi problemi. Gli orientamenti di bilancio dell'Unione per il 2004 riguardano esclusivamente tagli alla spesa a titolo dei Fondi strutturali e della politica agricola comune, e il finanziamento di una politica comune europea di sicurezza e difesa aggressiva e repressiva, che ricorre pretestuosamente alla lotta contro il terrorismo e l'immigrazione, alla gestione delle crisi e alla prevenzione dei conflitti. In altri termini, la spesa agricola dovrà essere decurtata in linea con l'approccio OMC e sotto le pressioni degli Stati Uniti, e a ciò si dovranno accompagnare misure di ristrutturazione obbligatoria e un taglio antiagricolo alla parziale riforma della PAC. Ciò non fa che dimostrare che il bilancio continua ad essere un bilancio antipopolare e che i sacrifici imposti ai lavoratori nell'interesse dei monopoli continuano, oggi secondo la vena di Lisbona, con uno sfruttamento crescente e con gli attacchi all'occupazione, ai diritti assicurativi dei lavoratori, con una disoccupazione galoppante, disastri ambientali e una sempre maggiore commercializzazione dei servizi sanitari, sociali e scolastici. I lavoratori, le classi povere e medio-basse della società urbana e rurale sono chiamate a pagare il conto della recessione, cosicché le grandi imprese possano continuare a rastrellare profitti. I deputati del partito comunista greco al Parlamento europeo si oppongono a questi orientamenti di bilancio perché, invece di risolvere i problemi dei lavoratori, degli agricoltori e delle piccole imprese, essi ne creano di nuovi e lo standard di vita dei cittadini dei paesi candidati è destinato a diminuire. Invece di contribuire a mantenere la pace, il bilancio viene utilizzato per finanziare la crescente militarizzazione e aggressione da parte dell'Unione europea e della sua filosofia antidemocratica e antipopolare. Laschet (PPE-DE). Signora Presidente, onorevoli colleghi, desidero rispondere ad alcune osservazioni formulate sugli orientamenti di bilancio nell'ottica della politica estera. Tradizionalmente, negli Stati membri, la politica estera è competenza dei governi, ma i parlamenti sono coinvolti tramite la procedura di bilancio, che consente loro di influenzare la politica estera e di fissare le priorità del governo. Poiché a livello europeo l'equivalente di questo controllo democratico è praticamente assente, accogliamo con favore l'attenzione che la Convenzione rivolge ad un'ampia gamma di alternative pensate per offrire al Parlamento la possibilità di influenzare le questioni fondamentali del finanziamento della politica estera. Innanzi tutto accogliamo con favore l'accordo raggiunto con il Consiglio nel corso della procedura 2003 sulla trasmissione delle informazioni concernenti le misure di politica estera e di sicurezza. E' una novità che il Consiglio intraprenda passi significativi per assecondare gli auspici del Parlamento e, anche se all'inizio non ha mantenuto l'impegno assunto durante la procedura di bilancio, l'informazione sulle nostre attività in Macedonia ora si sta realizzando. L'ultima consultazione con il Consiglio in ordine di tempo lo ha reso possibile e lo considero un passo nella giusta direzione. Una simile cooperazione tra Consiglio e Parlamento getta le fondamenta per i nostri futuri sforzi. Per tale motivo riteniamo particolarmente importante negli orientamenti il passaggio in cui il Parlamento nuovamente sottolinea la sua disponibilità a cooperare con il Consiglio sulla politica estera e di sicurezza comune e insiste ad essere coinvolto nel modo più completo possibile nel finanziamento, nella programmazione e nelle decisioni in merito alle azioni comuni. In passato ciò è stato causa di alcuni problemi, nel senso che gli impegni finanziari assunti dal Consiglio significavano che il Parlamento finiva per essere costretto a mettere a disposizione le risorse dal bilancio. Ciò può cambiare se il Parlamento è informato e coinvolto per tempo. Se sarà così credo che questi orientamenti di bilancio potrebbero davvero aprire una nuova fase nella cooperazione tra Parlamento e Consiglio. Sempre sul tema della politica estera, vorrei formulare un'osservazione sul gruppo ad hoc che è stato istituito per esaminare i pagamenti diretti all'Autorità nazionale palestinese. Ritengo che tale gruppo ad hoc offra una buona opportunità per cooperare con la Commissione al fine di verificare esattamente come sono stati impiegati i soldi del contribuente europeo. Abbiamo deciso di non istituire una commissione d'inchiesta, perché avrebbe significato formulare già a priori dei capi di imputazione, mentre il nostro desiderio è semplicemente sapere come hanno funzionato questi aiuti diretti e come organizzarli meglio in futuro. Il gruppo di lavoro sta per mettersi all'opera. Non si tratta tanto di un problema tra Parlamento e Consiglio quanto piuttosto tra Parlamento e Commissione e speriamo che nel gruppo di lavoro la Commissione mantenga la sua promessa e sia disponibile a collaborare con il Parlamento. Morillon (PPE-DE). Signora Presidente, se analizziamo quanto lei, Presidente Prodi, ha definito lo 'Stato dell'Unione? e gli orientamenti di bilancio relativi, dobbiamo prestare attenzione, come lei stesso ha indicato, ad evitare due trappole. La prima sarebbe esagerare le nostre differenze e la seconda considerarle trascurabili. Se vogliamo costruire una politica estera comunitaria, dobbiamo dotare quest'Unione allargata degli strumenti atti a difendere i suoi valori e non dobbiamo temere il confronto verbale e, se possibile, onorevoli colleghi, forse per la prima volta in questa sede, dovremmo discutere delle risorse finanziarie che dovremo decidere di destinare a tale scopo. In qualità di relatore a nome della commissione per gli affari esteri, i diritti dell'uomo, la sicurezza comune e la politica di difesa per una relazione sulla nuova architettura della politica di difesa e sicurezza europea che sarà votata in commissione alla fine del mese, accolgo favorevolmente l'opportunità di introdurre la materia senza ulteriori indugi, così come apprezzo le informazioni e i segnali che abbiamo ricevuto nelle ultime settimane sia dalla Commissione sia dal Consiglio. Quanto al Consiglio, innanzi tutto, alla riunione 'Affari generali? del 27 gennaio scorso, allorquando ha deciso di prendere in carico l'operazione militare in Macedonia, esso ha deciso contestualmente di istituire un meccanismo finanziario operativo inteso a coprire la quota di spese corrispondenti che dovranno essere cofinanziate dall'Unione europea. Si tratta di un'iniziativa completamente nuova e certamente cominceremo a rendere un po' più credibili gli obiettivi dichiarati, che lei ha appena ricordato con grande chiarezza, Presidente Prodi. Ora dobbiamo sperare che questo strumento che è stato messo a punto in fretta, di concerto con il Parlamento, possa essere esteso a tutte le future operazioni dell'Unione. In merito alla Commissione, ho preso atto con altrettanto interesse di quanto è stato riferito circa la recente riunione tra il Presidente Prodi e il ministro della Difesa greco, Yannos Papantoniou, che avrebbe suggerito di includere una nuova rubrica per finanziare la ricerca in materia di difesa nel bilancio UE. Questa è precisamente una delle nuove proposte che dovrebbero certamente essere avallate nei prossimi giorni da una maggioranza di colleghi in sede di commissione per gli affari esteri, i diritti dell'uomo, la sicurezza comune e la politica di difesa. Posso chiederle, Presidente Prodi, quali sono le sue reazioni a questa proposta e quando pensa che si potrebbe cominciare ad attuarla? Concludendo, signora Presidente, Presidente Prodi, a meno che l'Unione non si doti degli strumenti istituzionali, operativi e finanziari necessari, sarà destinata a rimanere ai margini dello scenario internazionale per un lungo periodo. Sono certo che non è questo che desidera la maggioranza dei nostri concittadini europei. Ferber (PPE-DE). Signor Presidente della Commissione, signora Commissario, onorevoli colleghi, desidero come prima cosa ringraziare la Commissione per aver mantenuto la promessa formulata l'anno scorso e per aver sincronizzato le discussioni sulla strategia politica annuale per il prossimo anno e il bilancio: considero la giornata odierna un'importante occasione che ci induce a condividere insieme questa grande responsabilità per l'Europa e i suoi cittadini. Le questioni che dobbiamo affrontare ovviamente sono importanti e in questo momento vorrei fare un'affermazione molto netta: signora Commissario, ci sarebbe d'enorme aiuto non doverci preoccupare esclusivamente di questioni che diverranno irrilevanti al termine del mandato di questa Commissione, del tipo come procedere dopo il 2006 e cosa possiamo aspettarci per allora. Il problema, in buona sostanza, è come adeguare le prospettive finanziare per tenere conto dell'allargamento. Avrei gradito che la Commissione avesse adottato una linea più apertamente solidale con il Parlamento, per garantire i diritti di quest'ultimo, e dunque l'interesse pubblico alla trasparenza e all'apertura durante tale processo. Sicuramente non ci sarebbe dispiaciuto ricevere elementi più espliciti al riguardo. Allora vorrei dichiarare, senza giri di parole, che dovremo valutare se, tra un mese da oggi, saremo in grado di gestire le richieste di adesione a questo Parlamento o se invece dovremmo prima risolvere la questione istituzionale di come il Parlamento possa partecipare all'esame di questa importante questione. Ora vorrei rivolgermi al gruppo Verde/Alleanza libera europea che in questo momento brilla per assenza e non ritiene importante inviare qualcuno che lo rappresenti in questa discussione - e questo fatto da solo la dice lunga! Ora che discutiamo dell'allargamento e ci stiamo preparando per dare il benvenuto nel nostro Parlamento agli osservatori dei paesi candidati nel giro di soltanto qualche settimana, certamente dovremmo riflettere su altre possibilità di cooperazione, allo scopo di crescere insieme in modo più organizzato nella nostra vita quotidiana e lavorativa di ogni giorno, e questa è un'osservazione che l'onorevole Dover ha formulato in modo eccellente e gliene sono grato. Mi pare un peccato che i Verdi abbiano presentato degli emendamenti per stralciare questi passaggi dalla relazione Gill: è esattamente il contrario di quanto occorre fare se vogliamo accogliere più di cento nuovi deputati in questo Parlamento. Signora Commissario, vorrei chiedere di concentrarci adesso sulle questioni urgenti. Ho citato l'argomento delle prospettive finanziarie quindi vorrei ricordare il caso Andreasen. Ho qui un memorandum interno della Commissione che giunge ad una valutazione diversa da quella che lei ha presentato alla commissione per il controllo dei bilanci. Finalmente è giunto il momento di trovare una soluzione al problema dei regimi di contabilità. Una delle grandi promesse di questa Commissione è stata di realizzare progressi tangibili entro questa legislatura. Quando avremo fatto ciò che è dovuto, allora potremo parlare delle prospettive per il quadro finanziario dell'Unione dopo il 2006, ma ora ci sono altri temi all'ordine del giorno che devono essere trattati in via prioritaria, se vogliamo che le promesse assunte al momento dell'insediamento della Commissione Prodi siano mantenute entro il termine del mandato. Se ci riusciremo, otterremo un grande risultato per l'Europa. Naranjo Escobar (PPE-DE). Signora Presidente, a mio vedere sono tre le questioni basilari che si evidenziano negli orientamenti di bilancio per il 2004. Innanzi tutto il livello potenziale della spesa, in secondo luogo il miglioramento dell'esecuzione e in terzo luogo le opzioni strategiche per la spesa. In merito al livello della spesa, il bilancio dell'Unione rappresenta attualmente l'1,02 per cento delle entrate comunitarie lorde, e questo è il suo livello più basso. Le attuali prospettive consentirebbero altri 5 000 miliardi di euro. Per l'esercizio 2004 si prevede un livello di spesa equivalente. Operiamo dunque in un regime di austerità, e ciò dovrebbe fare piacere al Consiglio. Una buona esecuzione è fondamentale per il bilancio 2004. L'utilizzo dei pagamenti negli ultimi tre anni è stato notevolmente inferiore alle stime. L'avanzo complessivo per questi tre esercizi ammonta a circa 23 000 miliardi di euro. Pertanto, occorre insistere sulla dichiarazione dell'anno scorso relativa ai profili di esecuzione e sul piano per smaltire il livello anomalo degli impegni da liquidare. In tema di priorità, sono certo che la relazione Mulder vada nella giusta direzione: essa tiene conto di due questioni chiave, in altre parole le preoccupazioni e le aspettative dei cittadini, da un lato e le condizioni necessarie per consentire all'autorità di bilancio di raggiungere una decisione consensuale, dall'altro. Il bilancio 2004 è cruciale e rappresenta una nuova partenza per l'Unione, per una serie di motivi. I cittadini comprendono che la loro sicurezza, libertà e prosperità richiedono decisioni di bilancio e strumenti comuni adeguati. I controlli alle frontiere esterne, la lotta alla criminalità organizzata e al terrorismo richiedono un aumento delle capacità di Europol e di Eurojust. Infine, la promozione delle attività imprenditoriali è fondamentale ai fini del successo dell'Unione allargata. Molte sono le questioni ancora in sospeso: mi riferisco ad esempio alle implicazioni finanziarie potenziali della riforma agricola e all'adozione dell'adeguamento delle prospettive finanziarie. Devo ammettere di essere meravigliato per l'assenza del Consiglio in Aula oggi. Tuttavia il Consiglio deve rendersi conto che esiste un unico modo per gestire le sfide che ci attendono: un accordo con il Parlamento. von Wogau (PPE-DE). Signora Presidente, onorevoli colleghi, stiamo discutendo del bilancio e della strategia per il 2004. E' stato detto che il 2004 sarà l'anno dell'allargamento dell'Unione europea, ma deve anche essere un anno di ulteriore evoluzione della politica estera e di sicurezza dell'Unione europea. La questione cruciale dunque è: quale controllo democratico per la politica di difesa comune. In questo ambito il controllo democratico si esercita primariamente tramite la procedura di bilancio. Se vogliamo gestire i problemi della guerra e della pace al pari delle questioni di politica estera e di sicurezza, il controllo democratico è ancora più importante che in altri settori. La Convenzione ritiene che sia necessario formulare talune richieste ora, richieste che assumeranno significato nel 2004. Per iniziare occorre garantire che la componente militare delle spese operative per le iniziative di mantenimento della pace e la gestione della crisi abbia un posto fisso nel bilancio ordinario dell'Unione e che il Parlamento ottenga pieni poteri di codecisione. Secondariamente, Presidente Prodi, lei ha parlato di azioni comuni portate avanti nell'Unione europea nel settore della ricerca, dello sviluppo e dell'acquisto di armamenti. Sappiamo che la Convenzione sta prospettando un'Agenzia per gli armamenti e dobbiamo fare tutto quanto è in nostro potere per garantire che questi orientamenti di bilancio non scompaiano da qualche parte in un bilancio ombra, su cui non avranno controllo né il Parlamento europeo, né i venticinque parlamenti nazionali, ma affinché tali voci di spesa siano iscritte nel bilancio ordinario dell'Unione europea. Piscarreta (PPE-DE). Signora Presidente, signor Presidente della Commissione, signora Commissario, onorevoli colleghi, nel contesto di questa discussione congiunta sulla strategia politica della Commissione europea per il 2004, mi corre l'obbligo di ricordare che questo è il primo bilancio di un'Europa allargata che include i nuovi Stati membri. Il bilancio dell'Unione europea, pertanto, oggi più che mai, deve contribuire a costruire la coesione sociale e regionale sia nei nuovi Stati sia negli attuali Stati membri. Condivido che le priorità indicate per il bilancio 2004 mirino al completamento del mercato interno, alla strategia per lo sviluppo sostenibile e alla realizzazione della strategia di Lisbona, allo scopo di rendere l'Unione europea l'economia basata sulla conoscenza più dinamica e più competitiva al mondo entro il 2010. In effetti, questa è una delle sfide maggiori e più visibili dell'Unione europea, in virtù delle implicazioni pratiche e immediate per ogni cittadino europeo. Accolgo altresì con favore l'entrata in vigore del Trattato di Nizza che, nonostante tutte le critiche che a giusto titolo ha suscitato, quanto meno ha un pregio: quello di aver aumentato il numero di politiche facenti capo alla procedura di codecisione, aumentando così il potere d'azione del Parlamento europeo. Ciononostante, e a causa di una congiuntura tutt'altro che rosea, vorrei formulare alcune critiche sul documento della Commissione che è stato presentato oggi. Innanzi tutto, concordo con il relatore sulla necessità di insistere affinché la Commissione europea indichi l'aumento degli aiuti allo sviluppo rurale nella PAC come un orientamento prioritario. Questo è appunto il settore nel quale si possono ravvedere le maggiori disparità tra gli Stati membri. Secondo, invito la Commissione a rafforzare il processo di semplificazione e a migliorare l'esecuzione del bilancio, particolarmente per i Fondi strutturali. In tale contesto sostengo l'attuazione di disposizioni più affidabili in materia di pagamento e una migliore informazione del Parlamento europeo circa il livello di pagamenti in corso, secondo il programma, al fine di evitare il rischio della cancellazione dei pagamenti. Per quanto riguarda specificamente la cancellazione dei fondi, a mio avviso la regola n+2, che costringe gli Stati membri ad utilizzare i fondi entro due anni dalla loro programmazione, deve essere vista come un incentivo all'utilizzo tempestivo dei fondi, senza, peraltro, compromettere la qualità delle spese assunte. In merito ai Fondi strutturali, anche io desidero cogliere l'opportunità per attirare l'attenzione della Commissione su un problema su cui è stata già sensibilizzata: l'adesione dei nuovi Stati membri avrà l'effetto statistico di ridurre il PIL medio dell'Unione europea. Di conseguenza, il livello aumenterà per alcune regioni, che correranno un rischio elevato di perdere i finanziamenti strutturali poiché superano i valori minimi di ammissibilità agli aiuti comunitari. Vorrei sottolineare, come ha affermato lo stesso Commissario per l'allargamento, Günter Verheugen, che ciò equivale a benessere sulla carta ma non nella realtà. Gli indicatori statistici da soli non possono giustificare la fine della politica di coesione per gli attuali Stati membri. E' assolutamente nell'interesse dell'Unione europea fare in modo che gli attuali Stati membri godano di tassi di crescita elevati, di maggiore occupazione e di maggiori opportunità. Weiler (PSE) Signora Presidente, signori Commissari, onorevoli colleghi, l'opinione pubblica - in particolare nei paesi candidati - spesso parte dal presupposto errato che il bilancio dell'Unione europea, di fatto, riguardi esclusivamente la politica agricola. Tale assunto non è solo fatale, ma anche falso. E' ancora più importante da parte nostra, in momenti di cambiamento radicale e di rinnovamento dell'economia, affermare e creare la coesione sociale al fine, tra l'altro, di stabilizzare la democrazia e raggiungere l'accettazione da parte dei cittadini dei nuovi Stati membri. A nome della commissione per l'occupazione e gli affari sociali, vorrei mettere in rilievo quattro punti della discussione che rivestono per noi particolare importanza. In tale contesto il primo è il dialogo sociale. Praticamente in tutti i paesi candidati vi è ancora la necessità di stabilire e rafforzare le strutture che attuino tale dialogo sociale. Il secondo punto è la necessità di migliorare le condizioni sul luogo di lavoro. Negli Stati membri noi consideriamo una priorità la salute e la sicurezza sul luogo di lavoro e lo stesso deve valere nei paesi candidati. Terzo, la commissione per l'occupazione e gli affari sociali ha sottolineato l'auspicio di dare comunque un maggior sostegno, alla piattaforma sociale come parte del programma d'azione contro l'esclusione sociale e la discriminazione. Vorrei ricordarvi la risoluzione di Lisbona nella quale abbiamo posto in evidenza la competitività e le opportunità di occupazione e sottolineato quanto siano necessarie. Nei paesi candidati la ristrutturazione non colpisce solo l'agricoltura ma anche importanti settori obsoleti dell'industria. Per questo i paesi candidati hanno bisogno del nostro aiuto che possiamo, e dobbiamo, fornire tramite i fondi dell'Unione europea. In tutti questi settori evidentemente dipendiamo dalle conoscenze delle agenzie. Pertanto ci aspettiamo che ricevano gli stanziamenti di cui hanno bisogno. Prodi Signor Presidente, onorevoli parlamentari, voglio brevemente rispondere ad alcune delle domande, che sono estremamente interessanti. Mi spiace che la maggior parte dei parlamentari non sia presente; dovrebbe essere un dialogo, ma sono felice di vedere qui l'onorevole Elles, e quindi rispondo soprattutto a lui, giacché ha posto alcune domande fondamentali. In primo luogo, egli ha posto il problema se questa prospettiva sia solo per cinque o per sette anni. Non abbiamo la capacità di decidere, e quindi abbiamo lasciato l'opzione ampia. Personalmente sono favorevole ad una prospettiva di cinque anni, sia per armonizzarla al lavoro del Parlamento sia perché una prospettiva di sette anni mi sembra troppo lunga, mi sembra che vada al di là di ogni capacità di controllo e anche di intuizione del futuro. L'onorevole deputato ha posto anche il problema del numero dei Commissari. Ora, il problema non è il numero, bensì il potere di organizzazione e di scelta che viene dato al Presidente. Il numero può essere piccolo o grande: il problema è come si può organizzare il lavoro della Commissione. Lo si può gestire bene con un piccolo numero di Commissari e anche con un grande numero. Per quanto riguarda, poi, il personale e il servizio di traduzione, abbiamo veramente fatto sforzi erculei e abbiamo limitato al minimo possibile le assunzioni di personale per l'allargamento. L'onorevole Elles ha sollevato alcuni altri problemi che mi sembra importante riprendere. Ha sollevato per esempio il problema delle mancanze che vi sarebbero nel capitolo delle relazioni esterne, soprattutto della partnership atlantica. Io ho messo proprio all'inizio del mio discorso uno dei due errori da evitare, quello di non capire l'importanza della partnership transatlantica, e l'ho messo apposta perché lo ritengo un fatto determinante. Il gruppo 'pace?, infatti, che è condotto dal Commissario Lamy, ha a che fare anche con questo. Più precisamente, ci sono due dimensioni fondamentali delle relazioni esterne: quella regionale - Wider Europe, il progetto che approviamo oggi - e quella che invece riguarda il mondo, che copre in modo fondamentale e primario le relazioni transatlantiche. La riforma della Commissione è stata una priorità sin dall'inizio e, cominciando dal 2004, avremo una regolamentazione per il personale totalmente nuova. E' stata una fatica gigantesca: abbiamo un processo di qualificazione che coinvolge tutte le Istituzioni; oggi discutiamo la SPA; abbiamo trasformato completamente la gestione finanziaria e abbiamo una nuova gestione con un aumento molto forte - questo è di importanza vitale per il nostro futuro - dei poteri e delle responsabilità dei nostri funzionari; abbiamo anche un nuovo controllo e stiamo proprio lavorando su questo sistema di accounting, come lei sa, onorevole Elles. Visto che ha fatto un accenno alla lettera, adesso che ne ho appreso l'esistenza non ho alcun dubbio di renderla pubblica subito, perché queste cose vanno conosciute. D'altra parte, però, dobbiamo renderci conto che, nel caso arrivassimo ad una procedura disciplinare, tutti i diritti di coloro che sono coinvolti in questa procedura debbono essere rispettati. Ciò non toglie - ripeto - che la lettera debba diventare immediatamente pubblica. Per quanto riguarda le famose domande senza risposta: debbo controllare, fare l'impossibile per controllare, con tutte le risorse e nel modo più rapido possibile. Debbo osservare, però, che il fatto che quattrocento domande - come lei ha detto, onorevole - sono senza risposta, vuol dire forse che le domande sono troppe. Prendo la colpa della lentezza di alcune risposte, ma credo che abbiamo anche un fuoco di fila di domande che sono estremamente importanti. Vorrei anche toccare, perché legato a questi temi, il punto sollevato dall'onorevole Clegg per quel che riguarda la better regulation. Siamo vicini a un accordo, ma debbo dire che ho l'impressione che il Parlamento sia meno interessato oggi rispetto a qualche tempo fa. Voglio sfruttare questa opportunità in modo che si possa spingere per arrivare a un accordo durante il summit interistituzionale del 19 marzo. Io incoraggio formalmente la Presidenza del Parlamento a cogliere questa opportunità e ad essere pronta a concludere politicamente la prossima settimana. Per parte sua, la Commissione è veramente pronta a fare questo. L'onorevole Morillon ha chiesto informazioni sulla linea di bilancio e sulla ricerca legata alla difesa. Stiamo riflettendo sulla possibilità di finanziare la ricerca militare all'esterno del sesto piano di ricerca, ma non abbiamo ancora una risposta definitiva su questo tema. L'opportunità di una discussione l'ho sollevata; mi sembra utile discuterla e presenteremo delle soluzioni il più presto possibile. Le ultime risposte riguardano le questioni sollevate dall'onorevole Swoboda, cioè il discorso, a sua detta indefinito, sugli obiettivi, sui Balcani e sul Mediterraneo. La Commissione ha presentato - e oggi ne completa la presentazione - un piano estremamente preciso, con una politica chiara, che considera i paesi balcanici parte dell'Europa. Essi saranno membri dell'Unione, ma con la severità delle regole che sono state applicate ai paesi di questo primo allargamento. Non c'è nessuno sconto; la porta è aperta quando essi entreranno, ma sarà solo quando saranno pronti. Questo è un punto assolutamente fermo. Concordo con quanto ha detto l'onorevole Swoboda sul problema della politica dei visti - che ha definito ottusa - non perché non dobbiamo essere severi nel proteggere i confini dell'Unione, ma proprio perché ritengo che sia una politica che esige una completa modernizzazione. Molto spesso, infatti, vi è la garanzia per i delinquenti di avere una facilità assoluta ad ottenere visti, mentre per i cittadini normali questo costituisce spesso una fatica che non ha riscontro in un aumento di controllo - e questo lo dico esaminando proprio come in pratica viene applicata la politica dei visti - senza diminuire, ripeto, anzi aumentando in modo più intelligente ed accurato, la protezione dei nostri confini. Infine, l'ultima osservazione che ha fatto l'onorevole Caudron: la Commissione ha dimostrato un ottimismo fuori tempo nel suo rapporto; siamo in una situazione difficilissima in cui tutto si va sfasciando. Ora, sia ben chiaro che ci rendiamo profondamente conto della difficoltà della situazione, del momento tragico in cui ci muoviamo, ma ci rendiamo anche conto dell'enorme importanza di mantenere una politica equilibrata, che tenga conto di tutte le circostanze, della necessità di tenere in alta considerazione l'opera delle Nazioni Unite, del fatto che la politica nuova esige veramente delle istituzioni internazionali più forti e sostenute da tutti, e l'Europa rispetto a questo ha un ruolo insostituibile. Io credo che forse avremo, nelle prossime settimane, una crisi gravissima, ma sono profondamente convinto che proprio questa crisi metterà in luce l'insostituibilità delle Istituzioni europee. Solo l'Europa ha trovato la sua unità avendo la pace come priorità assoluta, avendo e concependo un nuovo concetto di interesse nazionale, legandolo all'interesse dell'intera collettività, mostrando un'apertura verso i paesi che ci stanno vicino, direi con una comprensione nuova rispetto agli equilibri e ai problemi dell'umanità. Questi fatti non possono essere ignorati. Certamente, in un momento di crisi come questo l'ascolto non è il più attento che possiamo immaginare, ma sappiamo che stiamo seminando per il futuro. Presidente. La ringrazio, Presidente Prodi. La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà alle 12.00. Presidente. L'ordine del giorno reca la relazione (A5-0046/2003), presentata dall'onorevole Wynn a nome della commissione per i bilanci, sulla riforma della procedura di bilancio: possibili opzioni in vista della revisione dei trattati [2002/2271(INI)]. Wynn (PSE) Signora Presidente, la commissione per i bilanci ha deciso che sarebbe stato saggio redigere una relazione su questo tema. Poiché non è stato possibile trovare un accordo su chi l'avrebbe dovuta redigere, la commissione ha deciso che il suo presidente avrebbe anche dovuto fungere da relatore ed io mi sono trovato con il favoloso compito di elaborare questa relazione. Per questo, svolgo, per quanto possibile, contemporaneamente tre funzioni. In qualità di relatore, rifletto gli auspici della commissione sulla base della sua votazione e dei suoi emendamenti al testo originale. In veste di presidente della commissione, tengo d'occhio il relatore. E, come terza funzione, sono un membro del Partito laburista britannico che è in disaccordo con tutta una serie di emendamenti presentati dalla propria famiglia politica, il PSE. Non è stato facile cercare di conciliare questi tre ruoli. E' giusto affermare che l'unico cambiamento che ho cercato di apportare a questa relazione è stata la fusione dei paragrafi 6 e 8, per rendere la relazione più coerente. Tuttavia, non sono riuscito ad ottenere il consenso dei gruppi politici e, per questo, la relazione ha assunto la forma attuale. Se potessi cambiare i ruoli - cosa che non posso fare, poiché svolgo la funzione di relatore - e se parlassi come membro del Partito laburista britannico, approverei il testo della onorevole Buitenweg poiché è scritto bene, è semplice, conciso e, soprattutto, non crea grossi problemi in merito alle risorse proprie! Scapperei però a gambe levate - o quasi - di fronte agli emendamenti del gruppo del Partito del socialismo europeo! Ma vorrei chiarire che non sto parlando come membro del Partito laburista britannico e, per questo, non posso fare queste affermazioni. Devo svolgere il mio ruolo di relatore e devo parlare come tale, ben sapendo che il Presidente sta molto attento a quello che dico. Oggettivamente, la relazione è accettabile per tutti i gruppi politici. La votazione all'interno della commissione è stata quasi unanime, ma ci sono uno o due punti sui quali non c'è accordo in materia di risorse proprie. Per questo, il gruppo del Partito del socialismo europeo ha presentato due emendamenti. Il punto sul quale siamo stati tutti d'accordo è che la procedura di bilancio deve essere semplificata. Questo è chiaro. Il sistema delle risorse proprie in quest'epoca di trasparenza è completamente opaco e nessuno al di fuori della commissione per i bilanci o della Direzione generale del bilancio è in grado di capire che cos'è e qual è la sua struttura. La codecisione è necessaria e per questo le spese obbligatorie e non obbligatorie devono essere abolite. Lo si dice in maniera molto semplice nei primi tre paragrafi della relazione della onorevole Buitenweg. Dobbiamo riformare, aggiornare e semplificare le nostre procedure. E' necessario che il sistema di bilancio sia più trasparente, completo e democratico, e la procedura di codecisione dovrebbe applicarsi a tutta la legislazione, al regolamento finanziario e alla procedura di bilancio. In queste condizioni, le spese obbligatorie e non obbligatorie scomparirebbero. Spero che quando voteremo - e sono certo che la votazione andrà a buon fine - potremo trasmettere la relazione ai membri della Convenzione e auspico che i rappresentanti del nostro Parlamento alla Convenzione possano presentarla come posizione del Parlamento per il futuro. Schreyer Signora Presidente, onorevoli deputati, l'Unione europea ha un bilancio per il finanziamento delle sue politiche e delle sue istituzioni. Questa frase dovrebbe essere stampata all'inizio della parte finanziaria del Trattato costituzionale che sarà la nostra futura Costituzione, è infatti ovvio che tale Trattato dovrebbe contenere una Costituzione finanziaria sotto forma di un capitolo dedicato alle finanze. E del resto questo è previsto dalla struttura del testo costituzionale sul quale lavora la Convenzione. Il capitolo finanziario dovrebbe citare i più importanti principi di bilancio e stabilire i principali strumenti e principi e, soprattutto, le principali regole secondo le quali devono essere prese le decisioni, sia in materia di spese sia di entrate. La Costituzione finanziaria definirebbe in questo modo i diritti di intervento in materia di bilancio del Parlamento. Questo deve essere un punto centrale della Convenzione. I diritti di intervento in materia di bilancio di un parlamento sono un termometro del livello di democratizzazione di un sistema e, secondo il parere della Commissione, è venuto il momento di attribuire al Parlamento europeo pieni diritti di intervento in materia di bilancio. Mi congratulo con il relatore, onorevole Wynn, per la competenza e la grande esperienza con le quali, in quanto presidente della commissione per i bilanci, ha esposto in modo equo i punti centrali della sua relazione e ha presentato proposte per la futura Costituzione. Mi congratulo inoltre con il relatore per essere riuscito, per così dire, a fare per tre! La cooperazione in materia di bilancio tra il Parlamento e la Commissione è così stretta che non ci stupisce che moltissime proposte del Parlamento siano identiche a quelle presentate dalla Commissione o vadano nella stessa direzione. Tra queste proposte vi è il principio secondo il quale le entrate e le spese del bilancio dovrebbero essere in equilibrio e non dovrebbe essere ammesso alcun finanziamento mediante crediti di spesa. Si propone inoltre di inserire le prospettive finanziarie pluriennali tra gli strumenti dalla Costituzione; conseguentemente, in futuro, le prospettive finanziarie pluriennali non sarebbero più finanziate sulla base di un accordo, ma diventerebbero una legge adottata congiuntamente da Parlamento e Consiglio, su proposta della Commissione. Anche per quanto riguarda la proposta volta ad iscrivere in futuro il Fondo europeo di sviluppo nel bilancio comunitario c'è pieno accordo. Sul tema delle spese del bilancio comunitario, consentitemi di affrontare una questione che finora non è stata ancora discussa in seno alla Convenzione, ma che è all'ordine del giorno, ossia se la futura Costituzione - come l'attuale Trattato - debba escludere o meno il finanziamento delle spese militari da parte del bilancio comunitario. Non ci sono forse molti elementi che indicano che, ogniqualvolta le missioni di Petersberg vengono svolte congiuntamente, i costi derivanti da queste operazioni comuni dovrebbero essere imputati al bilancio comunitario? Il finanziamento del bilancio comunitario a partire dalle risorse proprie è un principio saldamente radicato sul quale non si discute, ma l'attuale struttura finanziaria corrisponde al principio della trasparenza? I nostri dispositivi finanziari sono sufficientemente autonomi? E' sufficiente che il Parlamento europeo possa esprimere solo un parere sulla risoluzione sulle risorse proprie? A tutte queste domande la Commissione risponde: no, quello che abbiamo adesso non è sufficiente ed è necessario procedere urgentemente ad una modifica. All'atto di deliberare sulle risorse proprie, è naturalmente necessario tenere conto anche delle posizioni del Consiglio e dei parlamenti nazionali. E tuttavia al Parlamento europeo dovrebbe essere attribuito il diritto di codecisione anche in questo settore. La struttura finanziaria dovrebbe riflettere il fatto che l'Unione è un'unione di Stati membri e cittadini. Per questo la Commissione, nella sua proposta, si è pronunciata a favore di un coinvolgimento più diretto nel finanziamento del bilancio europeo. Passando ora alla procedura di bilancio, la Commissione condivide la posizione espressa nella relazione del Parlamento europeo, secondo la quale la procedura di bilancio dovrebbe essere semplificata e le risorse concentrate. La Commissione dovrebbe presentare al Parlamento europeo un progetto, e la prima lettura al Parlamento dovrebbe essere seguita da una lettura al Consiglio, seguita da una consultazione e dalla seconda lettura al Parlamento europeo. Se questa procedura fosse adottata, per modificare le risoluzioni del Consiglio sarebbe necessaria una maggioranza qualificata rafforzata in seno al Parlamento. C'è anche pieno accordo tra le posizioni del Parlamento europeo e della Commissione in merito all'abolizione della distinzione tra spese obbligatorie e non obbligatorie, una distinzione che non potrebbe, in alcun caso, essere chiarita e giustificata ai cittadini. Spero davvero che in seno alla Convenzione ci sarà in merito pieno consenso, e che questa distinzione e la conseguente limitazione dei diritti di intervento del Parlamento in materia di bilancio siano relegate al passato. Il capitolo finanziario della Costituzione dovrebbe descrivere con parole semplici e regole chiare l'intera procedura di bilancio. Dovrebbe quindi fare anche riferimento all'esecuzione del bilancio e dovrebbe specificare non solo le responsabilità della Commissione, ma anche l'obbligo di cooperazione degli Stati membri. Dovrebbe attribuire un posto ben definito al discarico per il bilancio, e imporre alla Comunità e agli Stati membri l'obbligo di tutelare le finanze comunitarie contro le frodi. E dovrebbe infine, a tale scopo, prevedere la possibilità di introdurre la figura del Pubblico ministero europeo. I cittadini si aspettano che i beni della Comunità possano essere tutelati in maniera efficace e che le frodi siano penalmente perseguite. La Convenzione ci dà ora la possibilità di stabilire regole nuove, adeguate all'evoluzione dell'Unione, per il bilancio dell'Unione, che è un importante strumento comunitario. Questo dibattito si svolge nel momento giusto, poiché la Convenzione sta elaborando proprio ora il capitolo finanziario. La Convenzione dovrebbe adottare questa importante relazione del Parlamento, e la Commissione nella sua proposta alla Convenzione, che discuteremo la settimana prossima, presenterà disposizioni e principi chiari soprattutto in vista dell'ottenimento da parte del Parlamento di pieni diritti di intervento in materia di bilancio. Ringrazio dell'attenzione. Garriga Polledo (PPE-DE). Signora Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, devo congratularmi con l'onorevole Wynn per il suo lavoro sia come presidente sia come relatore. La sua è una relazione eccellente e sono lieto che sia stata favorevolmente accolta da tutti i gruppi politici. Desidero inoltre segnalare all'onorevole Wynn che un gruppo diverso come il gruppo del Partito popolare europeo (democratico-cristiano) e dei Democratici europei intende presentare solo un emendamento. E' indice dell'entità dei nostri sforzi per raggiungere un consenso e sostenere la relazione. Inoltre, il mio gruppo appoggia con convinzione la modifica dell'attuale sistema di distinzione tra spese obbligatorie e non obbligatorie. Ora è diventata una posizione comune del Parlamento e dovrebbe essere sempre tenuta in considerazione quando possono essere garantite determinate categorie di spese, in particolare in agricoltura. Appoggiamo la maggior parte delle proposte presentate dai gruppi di lavoro della Convenzione tese ad assicurare il principio di una doppia autorità di bilancio: Parlamento e Consiglio. Il gruppo del Partito popolare europeo ritiene che il sistema più efficace perché ciò avvenga sia la formalizzazione di un equilibrio tra i due rami dell'autorità di bilancio. Il bilancio sarebbe adottato mediante una procedura di codecisione adattata a questo caso specifico. Qualora non fosse possibile raggiungere un accordo, il Consiglio avrebbe l'ultima parola sulle entrate e il Parlamento sulle spese. Per quanto riguarda le prospettive finanziarie, crediamo sia fondamentale conferire loro maggiore flessibilità. Questo garantirebbe la possibilità di reagire in modo efficace a situazioni impreviste. Disposizioni eccessivamente rigide talvolta sono servite a salvaguardare le spese. Tuttavia, in altre occasioni, tale rigidità ha impedito un'assegnazione delle risorse più efficace. Appoggiamo pienamente la proposta del gruppo di lavoro della Convenzione volta ad includere nel Trattato le prospettive finanziarie, unitamente alle disposizioni relative alla disciplina e alla cooperazione di bilancio. Al fine di assicurare la continuità in materia di decisioni finanziarie, le prospettive finanziarie dovrebbero coincidere con il mandato quinquennale di Parlamento e Commissione. Infine, la riforma della procedura di bilancio deve basarsi sulla semplificazione al fine di assicurare più democratizzazione, legittimità e trasparenza. Appoggiamo quindi pienamente la proposta volta ad eliminare la prima lettura al Consiglio, poiché ci sembra essere coerente con l'obiettivo della semplificazione. Inoltre, respingiamo gli emendamenti che vanno oltre questo dibattito, poiché desideriamo che il documento presentato alla Convenzione possa godere del massimo appoggio possibile da parte del Parlamento. Colom i Naval (PSE). Signora Presidente, anche se non siamo numerosi in Aula in questo momento, la storia ha dimostrato che il bilancio è la pietra angolare delle democrazie rappresentative che possono prosperare solo se il parlamento controlla le spese del sovrano. Siamo in procinto di adottare la prima Costituzione europea. L'Unione esiste da 46 anni e i poteri di bilancio sono rimasti invariati per gli ultimi 30. Credo pertanto che sia imperativo procedere ad un aggiornamento. Numerosi punti sono ormai obsoleti. Inoltre, se il Trattato fosse applicato alla lettera, non sarebbe in linea con la realtà dei bilanci attuali. Un attimo fa, l'onorevole Garriga Polledo ha fatto riferimento alle prospettive di bilancio. Per il momento, il Trattato non le prevede, sebbene il Consiglio sembra spesso ignorare questo fatto. Onorevoli colleghi, la Costituzione deve comprendere la procedura di bilancio e le risorse proprie. Il motto delle rivoluzioni del diciottesimo secolo era 'no taxation without representation?. Nell'Unione europea vige il principio contrario: c'è molta representation democratica - questo Parlamento - ma la tassazione non è approvata democraticamente. Il sistema delle risorse proprie è costituito essenzialmente dai contributi nazionali, chiamati però con un altro nome, anche se giuridicamente sono le risorse proprie dell'Unione. Non si può ammettere che le cose continuino ad andare così. Le risorse dovrebbero d'ora in avanti venire direttamente dai cittadini che capirebbero quindi che le tasse sono destinate al bilancio dell'Unione. Questo è un elemento fondamentale della responsabilità democratica. Altrimenti, i ministri delle Finanze continueranno a raccogliere il denaro e la Comunità continuerà a spenderlo e le ragioni rimarranno poco chiare, il che è negativo per il controllo democratico. E' perciò necessario dirigersi verso un sistema che consenta di creare questo legame, senza accrescere l'onere fiscale totale per i cittadini. Dovrebbe essere introdotta un'imposizione fiscale personale ed eventualmente progressiva. In questo modo non sarebbe più possibile sostenere, come spesso avviene, che i disoccupati della Germania dell'est sovvenzionano i latifondisti dell'Andalusia. Il risultato è un insano populismo. E' fondamentale garantire che nel sistema finanziario futuro non sia più possibile distinguere tra i contributi dei vari paesi. Il contributo di un cittadino dovrebbe basarsi sulle sue risorse personali. Non dovrebbe dipendere dal suo luogo di residenza. A mio avviso, questo deve essere un elemento fondamentale del nuovo approccio, cioè della nuova gestione del sistema delle risorse. Signora Presidente, questo è l'aspetto principale che il gruppo del Partito del socialismo europeo desidera sottolineare. Gli altri onorevoli deputati parleranno di altri aspetti della nostra posizione. Buitenweg (Verts/ALE). Il relatore, il presidente della nostra commissione e l'onorevole collega del Partito laburista britannico hanno davvero dato a tutti i gruppi un'ampia opportunità di contribuire con le proprie idee e di cercare di raggiungere un compromesso. Desidero esprimere per questo i miei più sinceri ringraziamenti. Tuttavia il mio gruppo non è del tutto soddisfatto del risultato finale. Abbiamo deciso di non presentare emendamenti, perché in questo caso si sarebbe creata una gran confusione, ma di presentare invece una risoluzione alternativa. Abbiamo deciso di farlo proprio perché è necessaria una chiarezza assoluta quando si tratta di stabilire la forma che dovrebbe assumere in futuro la procedura di bilancio. Per esempio, abbiamo anche voluto chiarire sin dall'inizio come dovrebbero essere divise le competenze. Il Consiglio e il Parlamento dovrebbero negoziare tra loro per raggiungere un accordo comune sia sulla struttura e sul massimale delle risorse finanziarie per il bilancio dell'Unione europea sia sulle spese annuali o pluriennali. Nel caso in cui i negoziati dovessero fallire, il Consiglio avrebbe l'ultima parola sulle entrate e il Parlamento sulle spese. Nella nostra risoluzione, continuiamo inoltre a ribadire la necessità di avere poteri di codecisione su tutta la legislazione. Va benissimo pronunciarsi a favore dell'abolizione della distinzione tra spese obbligatorie e non obbligatorie, ma, se non abbiamo anche il potere di codecisione sulla legislazione, spesso restiamo a mani vuote. Poi può verificarsi una situazione nella quale abbiamo la codecisione sulle spese agricole, ma nella quale siamo obbligati ad elargire denaro agli agricoltori semplicemente perché hanno il diritto di percepirlo, secondo quanto previsto dalla legislazione comunitaria. Inoltre, la sentenza della Corte di giustizia sulla base giuridica ci ha insegnato che non possiamo prendere alcuna decisione di bilancio autonomamente, senza una base giuridica. Vorrei concludere affermando che la codecisione in materia di bilancio non serve a nulla a noi come Parlamento se non abbiamo una codecisione legislativa. I due elementi non possono essere separati tra loro. Hyland (UEN). Signora Presidente, la relazione dell'onorevole Wynn risponde perfettamente all'altissimo livello che ci aspettiamo ormai da lui in quest'Aula. Tuttavia, egli capirà che, dal punto di vista del mio gruppo, non posso accettare la proposta di abolire la distinzione tra spese obbligatorie e non obbligatorie. Dico apertamente al relatore che cercherò di eliminare questa proposta da quella che, come ho già detto, è per il resto una relazione molto costruttiva. La distinzione c'è per una semplice ragione e da molti anni serve al suo scopo. La ragione è la depoliticizzazione del processo decisionale in materia di bilancio agricolo. L'agricoltura è forse il settore che si trova attualmente nella posizione più precaria nell'Unione europea. I redditi dell'agricoltura sono oggetto di attacchi da sinistra, da destra e dal centro. Non cercherò di esporre le mie obiezioni alle proposte di riforma della PAC nel dibattito odierno sul bilancio, ma desidero esprimere una breve e semplice osservazione: gli agricoltori hanno bisogno di pianificare la loro attività con anticipo e hanno bisogno di stabilità politica. Il fatto di esporre il bilancio agricolo comune alle stravaganze delle battaglie politiche annuali al Parlamento europeo provocherà incalcolabili danni al reddito agricolo e alla solidità e competitività del settore agricolo europeo rispetto al mercato mondiale. Lancio un appello a quest'Assemblea perché ne tenga conto al momento della votazione di domani. Il reddito agricolo in Irlanda e in molti altri Stati membri dipende in larghissima misura dai sussidi di reddito diretti da parte del bilancio dell'Unione europea. La stabilità è determinata dal fatto che tali spese sono finora derivate da garanzie giuridicamente vincolanti e dobbiamo continuare a dare queste garanzie. Piscarreta (PPE-DE). Signora Presidente, onorevoli colleghi, nell'ambito del processo di revisione e semplificazione dei Trattati attualmente oggetto di discussione in seno alla Convenzione sul Futuro dell'Europa, il Parlamento europeo ha colto l'occasione per dedicarsi allo studio della procedura di bilancio dell'Unione europea. In realtà, anno dopo anno, riforma dopo riforma, la procedura di bilancio è stata modificata su base informale, mediante accordi politici tra le varie istituzioni interessate. Queste modifiche informali hanno reso il testo attuale ridondante ed obsoleto. Il prossimo Trattato costituzionale deve contenere articoli che trattino dei principi che disciplinano il bilancio e della procedura per la sua approvazione. Per contribuire al dibattito su questa relazione, presentata dalla commissione per i bilanci su iniziativa propria, desidero congratularmi innanzi tutto con il nostro presidente e relatore, onorevole Wynn, per il suo impegno e la qualità esemplare del suo lavoro. Desidero esprimere il mio pieno ed esplicito accordo con le proposte di riforma presentate. In primo luogo, perché credo che dobbiamo cogliere questa opportunità per rivedere il tema del finanziamento dell'Unione europea. Più Europa significa, tra le altre cose, più denaro. Il contributo degli Stati membri deve essere adeguato e proporzionato agli obiettivi che l'Unione desidera realizzare. E' assolutamente irrealistico fissare obiettivi, come quelli del Consiglio europeo di Lisbona, mantenendo l'attuale quadro finanziario. Occorre aggiungere che l'Unione europea stessa deve avviare un esame approfondito delle proprie risorse per il finanziamento del bilancio dell'Unione. In secondo luogo, poiché mi rendo conto che, oltre a queste nuove sfide, si sta avvicinando una nuova realtà, quella di un'Unione europea con 25 Stati membri. In questo contesto, i Fondi strutturali riveleranno la loro importanza fondamentale, da una parte, per realizzare la coesione economia e sociale nei nuovi Stati e, dall'altra, per portare avanti i progressi compiuti negli Stati membri attuali. In terzo luogo, poiché ritengo che la distinzione tra spese obbligatorie e non obbligatorie e le rispettive procedure sia diventata artificiale. Sono pertanto favorevole ad una revisione completa delle procedure, conferendo, mediante la procedura di codecisione, più potere d'azione al Parlamento europeo che raggiunge così una posizione di parità con il Consiglio. In questo contesto, le spese di bilancio per la politica agricola comune (PAC) sarebbero esaminate dal Parlamento europeo nell'ambito della procedura di codecisione. Se adottata, questa misura costituirebbe un'evoluzione storica per il Parlamento europeo da sempre politicamente lontano dalla PAC, nonostante essa rappresenti oggi più del 50 per cento del bilancio totale dell'Unione europea. Un maggiore coinvolgimento del Parlamento europeo nella PAC può solo essere positivo per gli agricoltori e per lo sviluppo rurale e può assicurare un maggiore controllo sull'uso dei fondi. Desidero ricordarvi che, ogni anno, enormi somme destinate alla PAC finiscono con l'essere rimborsate agli Stati membri perché non correttamente utilizzate. Vale inoltre la pena di aggiungere che la PAC sta diventando sempre più ampia, integra nuove dimensioni, come lo sviluppo rurale, la conservazione dell'ambiente e la sicurezza e la qualità degli alimenti, e conseguentemente richiede finanziamenti corrispondenti a questa nuova realtà che è di fondamentale importanza per i cittadini europei. Non più tardi della settimana scorsa, Eurostat ha pubblicato dati che meritano il nostro massimo interesse: i cittadini europei, compresi quelli dei futuri Stati membri, ritengono che le priorità della PAC dovrebbero essere la sicurezza alimentare e il sostegno al miglioramento della vita rurale. Con una maggiore capacità di azione del Parlamento europeo, gli interessi economici, sociali e ambientali degli agricoltori europei saranno salvaguardati. Haug (PSE). Signora Presidente, signora Commissario, la nostra discussione ha per titolo 'Riforma della procedura di bilancio?. E' un titolo modesto per un'impresa ambiziosa. Sarebbe probabilmente più adeguato parlare di riforma della Costituzione finanziaria. Vogliamo infatti che la Convenzione produca una progetto di Costituzione coerente, in grado di fare progredire l'integrazione europea. Vogliamo che il Trattato si basi sulla legittimità democratica, che sia trasparente ed efficace e che dia ai cittadini chiare risposte alle domande su cosa può e deve fare la federazione di Stati e popolazioni chiamata Europa negli interessi dei propri cittadini. Il bilancio dell'Unione europea deve essere caratterizzato dalla stessa legittimità democratica nella sua funzione di finanziamento della politica europea. Ciò di cui abbiamo urgentemente bisogno non è solo una modifica della procedura di bilancio, ma una riforma delle nostre finanze pubbliche, e quello che tale riforma richiede è visibile agli occhi di tutti ed è contenuto nella nostra richiesta di sottoporre tutti i settori del bilancio alla procedura di codecisione - anche le decisioni sulle risorse proprie, la cui struttura esige una modifica sostanziale. Anche se dobbiamo ammettere che l'attuale sistema di finanziamento funziona, si scontra con critiche, anche al di là della sua natura antidemocratica. Né il gettito IVA né il prodotto nazionale lordo possono essere veramente considerati come risorse proprie dell'Unione europea. Si tratta in realtà di trasferimenti dagli Stati membri e questa è proprio l'argomentazione utilizzata dagli Stati membri quando si discutono le posizioni dei contribuenti netti. Non è di immediata comprensione per i cittadini quali imposte sono destinate al finanziamento delle spese dell'Unione europea. La proporzione delle cosiddette risorse proprie è in continuo calo, e l'intero sistema sta trasformandosi da vero e proprio autofinanziamento in trasferimento di somme forfetarie. E nemmeno il cosiddetto sconto britannico ha più alcuna motivazione razionale, signora Presidente, signora Commissario, onorevole Wynn, e con la mia unica funzione - di relatrice per il PSE per le risorse proprie - posso dirvi che anche in questo settore, lo sconto britannico non ha più senso, e men che meno il fatto che sia finanziato in modi diversi dagli altri Stati membri. Dovrebbe essere abolito! La struttura del bilancio non lo giustifica più. Negli ultimi 15 anni è stato necessario apportare modifiche alla struttura delle spese del bilancio comunitario. Politiche esistenti, come quella agricola, sono state riformate, e sono stati aggiunti altri settori politici, come la politica strutturale e gli aiuti di preadesione e questo rende obsoleta l'imposizione di un onere iniquo per tutti gli altri in ragione di questo trattamento di favore per il Regno Unito. Tutto questo porta ad una conclusione logica: l'introduzione di un'imposta che sostituisce quelle che finora sono state considerate risorse proprie. E questo dovrebbe avvenire senza che ci siano oneri aggiuntivi per i contribuenti europei che riuscirebbero finalmente a capire come finanziano l'Unione europea Allora facciamo in modo che questo Parlamento non chieda meno di quello che la Commissione ha già fatto, ma piuttosto uniamoci nel compiere un grosso passo verso una maggiore trasparenza e una maggiore democrazia. (Applausi) Guy-Quint (PSE). Signora Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, gli aspetti essenziali della relazione presentata dal presidente della commissione per i bilanci, onorevole Wynn, sono già stati descritti. Ognuno può quindi misurarne l'importanza. La riforma della procedura di bilancio non è assolutamente una questione tecnica riservata a specialisti. Al contrario, si tratta di un tema squisitamente politico: riguarda la nostra capacità di dare un contenuto all'integrazione europea e di dimostrare la nostra solidarietà attraverso l'azione. Da parte mia, desidero semplicemente ricordare ai partecipanti agli attuali negoziati le proprie responsabilità. Questo significa andare al di là dello sterile giochetto che consiste nel difendere a breve termine privilegi e praticelli nazionali. Questo atteggiamento non porta mai al buon esito dei negoziati, ma conduce invece a compromessi instabili che, alla fine dei conti, non soddisfano nessuno. E' venuto il momento di cercare di capire dove si trovano i veri interessi di tutti gli europei. Dobbiamo creare un circolo virtuoso nel quale le concessioni fatte dalle varie parti vanno alla fine dei conti a vantaggio di tutti. Se accettiamo che domini questo stato d'animo, credo che sarà possibile cogliere l'opportunità offerta dalla Convenzione. Dobbiamo quindi avere il coraggio politico necessario per pretendere una vera e propria riforma che, lo ribadisco, comprende l'abolizione della distinzione tra spese obbligatorie e non obbligatorie, l'introduzione di un'imposta europea e la definizione di regole uniformi per tutti gli Stati membri. La Convenzione deve introdurre una vera e propria procedura di codecisione, nell'ambito della quale Parlamento e Consiglio lavorano insieme su un piano di parità e trattano tutti gli aspetti del bilancio comunitario e degli altri strumenti finanziari a disposizione delle politiche europee. Soltanto questo metodo consentirà di accrescere in misura decisiva il carattere democratico del bilancio europeo e di avvicinare i cittadini alle nostre Istituzioni, come vogliamo con tutto il cuore. Presidente. Onorevole Guy-Quint, mi congratulo con lei per essere riuscita ad esprimersi con calma e ad alta voce in questo chiasso. La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà alle 12.00. Heaton-Harris (PPE-DE). Signor Presidente, ieri si è svolto in quest'Aula un breve dibattito su un tema molto serio: la richiesta rivolta alla Commissione di rispondere, in una discussione, ad asserzioni relative alla Direzione generale del bilancio. Purtroppo, emerge che in quella discussione, l'onorevole Watson, leader del gruppo europeo dei liberali, ha effettivamente tratto in inganno l'Assemblea e influenzato il Parlamento dicendo che il Direttore generale del servizio di controllo interno della Commissione, signor Muis, sarebbe stato presente alla riunione di ieri sera della commissione per il controllo dei bilanci, per discutere della questione, e pertanto non era necessaria alcuna discussione. Il signor Muis non era affatto presente ieri sera. In realtà, solo in ragione della pressione esercitata durante la riunione di ieri sera dal gruppo PSE e dal gruppo PPE-DE, egli potrebbe partecipare ad una riunione della settimana prossima. Ci può dire l'onorevole Watson se ha deliberatamente tratto in inganno il Parlamento, oppure se si tratta solo di un altro esempio dell'incapacità dei liberali democratici britannici di chiedere spiegazioni ai Commissari inadempienti? Presidente. Desidero ricordare ai deputati che in tema di responsabilità il gruppo ELDR ha precedenti eccellenti in questo Parlamento. (Reazioni diverse) Watson (ELDR). Signor Presidente, è un onore essere attaccato da uno dei giovani terribili del Partito conservatore. (Reazioni diverse) Ho dato al Parlamento informazioni che reputavo corrette. In realtà ho detto a quest'Assemblea che 'avevo capito? che il signor Muis sarebbe stato presente alla riunione della commissione, ma sono contento che successivamente, nel corso del dibattito, la presidente della commissione abbia personalmente detto di non sapere che il signor Muis avrebbe partecipato, quindi l'Assemblea non è stata assolutamente tratta in inganno. Se avessi avuto informazioni diverse, le avrei comunicate. Presidente. L'ordine del giorno reca le votazioni. Richiesta di consultazione del Comitato economico e sociale - Rappresentanza delle donne negli organi delle parti sociali (Il Parlamento approva la richiesta di consultazione) Richiesta di consultazione del Comitato economico e sociale - Bilancio delle esperienze del CES circa la valutazione dell'impatto delle riforme strutturali attuate nell'Unione dal punto di vista economico e sociale nonché dell'occupazione (Il Parlamento approva la richiesta di consultazione) Raccomandazione per la seconda lettura (A5-0034/2003) della commissione per la politica regionale, i trasporti e il turismo, sulla posizione comune definita dal Consiglio in vista dell'adozione di una direttiva del Parlamento europeo e del Consiglio che modifica la direttiva del Consiglio 91/671/EEC sul ravvicinamento delle legislazioni degli Stati membri in materia di uso obbligatorio delle cinture di sicurezza su veicoli inferiori alle 3,5 tonnellate [10927/1/2002 - C5-0532/2002 - 2000/0315(COD)] (Relatore: onorevole Ewa Hedkvist Petersen) (Il Presidente dichiara approvata la posizione comune) Relazione (A5-0038/2003) dell'onorevole Hubert Pirker, a nome della commissione per le libertà e i diritti dei cittadini, giustizia e affari interni, sulla proposta di regolamento del Parlamento europeo e del Consiglio sui precursori di droghe [COM(2002) 494 - C5-0415/2002 - 2002/0217(COD)] (Il Parlamento approva la risoluzione) Relazione (A5-0029/2003) dell'onorevole Bill Newton Dunn, a nome della commissione per le libertà e i diritti dei cittadini, giustizia e affari interni, sulla proposta di decisione del Parlamento europeo e del Consiglio che modifica la decisione n. 276/1999/CE che adotta un piano pluriennale d'azione comunitario per promuovere l'uso sicuro di Internet attraverso la lotta alle informazioni di contenuto illegale e nocivo diffuse attraverso le reti globali [COM(2002) 152 - C5-0141/2002 - 2002/0071(COD)] (Il Parlamento approva la risoluzione) Relazione (A5-0030/2003) dell'onorevole Monica Frassoni, a nome della commissione per gli affari costituzionali, sulla proposta di regolamento del Parlamento europeo e del Consiglio recante adeguamento delle disposizioni relative ai comitati che assistono la Commissione nell'esercizio delle sue competenze di esecuzione previste negli atti del Parlamento europeo e del Consiglio adottati secondo la procedura di cui all'articolo 251 del Trattato [COM(2001) 789 - C5-0004/2002 - 2001/0314(COD)] Prima della votazione Frassoni (Verts/ALE) Signor Presidente, con il voto di oggi su queste quattro relazioni concludiamo il lungo cammino di modifica del sistema della comitatologia in vigore dal 1987, cammino iniziato nel '98 con la proposta della Commissione e proseguito con l'adozione, nel giugno del '99, della nuova decisione del Consiglio e che oggi finalmente terminiamo, votando con queste quattro relazioni l'adattamento di tutti i comitati esistenti al sistema in vigore dal '99: un lavoro tecnico e sicuramente tedioso per coloro che ne hanno curato i dettagli e che oggi voglio veramente ringraziare a nome della nostra Istituzione; quattro anni per adattare le centinaia di comitati al nuovo sistema e per preparare il voto che oggi ci apprestiamo ad esprimere. Solo questo dato è sufficiente a farci capire che c'è davvero ancora molto da fare per dare all'Unione un sistema di esecuzione delle norme che sia trasparente, semplice e aiuti a migliorare la qualità, ancora non soddisfacente, di attuazione delle norme comunitarie. Il Parlamento ha lavorato accanitamente per migliorare in modo sostanziale il sistema della comitatologia. In questa occasione voglio pertanto rendere omaggio al lavoro paziente e preciso della relatrice di quegli anni, Adelaide Aglietta, che riuscì a far entrare il Parlamento appieno nei negoziati sulla comitatologia, cosa che non era per nulla acquisita in quegli anni. Io sono convinta che le proposte sulla comitatologia presentate in dicembre dalla Commissione e quelle proposte nei recenti articoli presentati alla Convenzione siano anche il risultato di quel lavoro. Se, nel 1999, non è stato possibile ottenere quello che il Parlamento ha sempre cercato, cioè la parità con il Consiglio e la possibilità di revocare una norma di esecuzione quando questa fosse considerata contraria alla volontà del legislatore, questa strada sembra oggi aperta. Allora, l'intransigenza e il formalismo della Commissione e del Consiglio ci impedirono di raggiungere quel risultato e dovemmo accontentarci di un modesto sistema di campanello d'allarme; oggi, anche grazie a quell'anno e mezzo di lavoro paziente, a volte oscuro, la Commissione pare aver modificato la sua posizione e la Convenzione pare ben orientata a superare le riserve burocratiche dei governi. Spero davvero che, presto, anche le relazioni che votiamo oggi saranno dimenticate, saranno superate e che il sistema della comitatologia con i suoi misteri sarà legato ai libri di storia. Presidente. Quattro anni di lavoro e una votazione per appello nominale! (Il Parlamento approva la risoluzione) Raccomandazione (A5-0033/2003) della commissione per gli affari costituzionali, sulla proposta di regolamento del Consiglio che modifica il regolamento (CE) 1260/1999 recante disposizioni generali sui Fondi strutturali [11104/2002 - C5-0440/2002 - 2001/0313(AVC)] (Relatore: onorevole Monica Frassoni) (Il Parlamento approva la risoluzione) Relazione (A5-0031/2003) dell'onorevole Monica Frassoni, a nome della commissione per gli affari costituzionali, sulla proposta di regolamento del Consiglio recante adeguamento delle disposizioni relative ai comitati che assistono la Commissione nell'esercizio delle sue competenze di esecuzione previste negli atti del Parlamento europeo e del Consiglio adottati secondo la procedura di consultazione (maggioranza qualificata) [COM(2001) 789 - C5-0091/2002 - 2001/0315(CNS)] (Il Parlamento approva la risoluzione) Relazione (A5-0032/2003) dell'onorevole Monica Frassoni, a nome della commissione per gli affari costituzionali, sulla proposta di regolamento del Consiglio recante adeguamento delle disposizioni relative ai comitati che assistono la Commissione nell'esercizio delle sue competenze di esecuzione previste negli atti del Consiglio adottati secondo la procedura di consultazione (unanimità) [COM(2001) 789 - C5-0092/2002 - 2001/0316(CNS)] (Il Parlamento approva il testo) Relazione (A5-0028/2003) dell'onorevole Xaver Mayer, a nome della commissione per l'agricoltura e lo sviluppo rurale, sulla proposta di regolamento del Consiglio recante modifica del regolamento (CE) n. 1268/1999 relativo al sostegno comunitario per misure di preadesione a favore dell'agricoltura e dello sviluppo rurale da attuare nei paesi candidati dell'Europa centrale e orientale nel periodo precedente all'adesione [COM(2002) 519 - C5-0497/2002 - 2002/0227(CNS)] (Il Parlamento approva la risoluzione) Relazione (A5-0035/2003) dell'onorevole Marcelino Oreja Arburúa, a nome della commissione per le libertà e i diritti dei cittadini, la giustizia e gli affari interni, sulla proposta di regolamento del Consiglio che modifica il regolamento (CEE, Euratom) n. 354/83 che rende accessibili al pubblico gli archivi storici della Comunità economica europea e della Comunità europea dell'energia atomica [COM(2002) 462 - C5-0417/2002 - 2002/0203(CNS)] (Il Parlamento approva la relazione) Relazione (A5-0056/2003) dell'onorevole Brian Simpson, a nome della commissione per la politica regionale, i trasporti e il turismo, sulle relazioni esterne dell'Unione europea nel settore dei trasporti [2002/2085(INI)] (Il Parlamento approva la risoluzione) Raccomandazione per la seconda lettura (A5-0050/2003) della commissione per la politica regionale, i trasporti e il turismo, sulla posizione comune del Consiglio in vista dell'adozione della direttiva del Parlamento europeo e del Consiglio sull'accesso al mercato dei servizi portuali [11146/1/2002 - C5-0533/2002 - 2001/0047(COD)] (Relatore: onorevole Georg Jarzembowski) Prima della votazione sull'emendamento n. 48 Piecyk (PSE). Signor Presidente, in sede di commissione abbiamo raggiunto un ampio accordo sulla necessità di limitare l'autoproduzione al personale navigante. Abbiamo però il problema che queste espressioni sono utilizzate in modo molto diverso nelle varie traduzioni, non solo nella versione tedesca, ma anche in quelle inglese e francese. A mio avviso, sapendo che il testo di base deve essere quello tedesco, la traduzione più corretta e pulita è quella inglese che parla unicamente di 'regular seafaring crew?, e permette al Parlamento di chiarire perfettamente che non stiamo parlando di operazioni svolte a terra, ma unicamente di quello che può essere fatto dall'equipaggio della nave con le proprie attrezzature e niente di più. Vorrei che ciò fosse assolutamente chiaro nei testi utilizzati nelle traduzioni. 'Seafaring crew? e 'Schiffsbesatzung? (personale navigante) avrebbero, rispetto all'espressione utilizzata nella versione tedesca, un vantaggio supplementare, in quanto la parola 'seemännisch? in tedesco ha ancora un'accezione molto maschile, mentre 'Schiffsbesatzung? e 'seafaring crew? sarebbero per così dire sessualmente neutri e questo avrebbe un vantaggio in termini di gender mainstreaming. (Vivi applausi) Presidente. Prima di rivolgermi al relatore per avere un suo parere, sono stato informato che l'emendamento n. 48, come da lei osservato, costituisce un emendamento linguistico in varie lingue. E' un importante chiarimento linguistico, ma l'emendamento principale a tale riguardo è l'emendamento n. 13. La mia proposta, se il relatore è d'accordo, sarebbe di votare prima l'emendamento n. 13 e poi di votare sulle parti pertinenti dell'emendamento n. 48 e sugli aspetti linguistici in esso contenuti. Jarzembowski (PPE-DE) Signor Presidente, anch'io ritengo sia giusto votare prima sull'emendamento n. 13; sono tuttavia del parere che, nel caso in cui l'emendamento n. 13 fosse adottato - e spero che lo sia - tutti gli altri decadranno. Non vedo quindi la necessità di votare sugli altri. Per quanto riguarda l'aspetto linguistico, non si dovrebbe affrontare una lunga discussione in questo momento, ma procedere come segue. La commissione intende - e suppongo che sia d'accordo anche il Parlamento - eliminare dalla versione del Consiglio l'espressione 'personale stabile di terra?. Qualunque sia il contenuto dell'altra parte - 'personale navigante? - non vogliamo apportare alcuna modifica, e dovrebbe rimanere nel testo così come figura nel testo del Consiglio, in modo che le questioni linguistiche non ci portino ad essere in contrasto con il Consiglio. La nostra intenzione è quindi quella di eliminare l'espressione 'personale stabile di terra? armonizzando il testo in inglese, francese, eccetera alla posizione comune del Consiglio, poiché non dovremmo discostarcene. Fino a qui credo che l'onorevole Piecyk ed io siamo della stessa opinione, senza dover affrontare una lunga discussione linguistica ora. Presidente. Ora voteremo dunque sull'emendamento n. 13. Prima della votazione sull'emendamento n. 16 Ribeiro e Castro (UEN). Signor Presidente, desidero chiedere se, a seguito della votazione sull'emendamento n. 13, gli emendamenti nn. 56 e 57 decadono. Mi spiego: l'obiettivo dell'emendamento n. 13 era quello di limitare l'autoproduzione ai membri dell'equipaggio. Se ho capito bene, gli emendamenti nn. 56 e 57 riguardano le condizioni relative alla concessione di autorizzazioni volte a consentire ai prestatori di servizi portuali di effettuare autoproduzione. A mio avviso questo non ha senso, se si limita l'autoproduzione ai membri dell'equipaggio. Presidente. Annuncio al relatore che quando arriveremo agli emendamenti nn. 56 e 57, chiederemo il suo parere. Prima della votazione sull'emendamento n. 45 Watson (ELDR). Signor Presidente, il mio gruppo crede che questo emendamento non dovrebbe decadere, anche se viene adottato l'emendamento n. 24. Jarzembowski (PPE-DE) Signor Presidente, questo emendamento è ridondante, poiché la frase 2 dell'emendamento n. 24 prevede una possibilità di appello. Il riferimento all'articolo 17, paragrafo 3, della direttiva è definitivo e pertanto ora non possiamo votare alcuna possibilità alternativa. A mio avviso non ci sono dubbi che questo emendamento debba decadere. Sterckx (ELDR). Signor Presidente, non sono d'accordo con il relatore. Credo che l'emendamento possa in realtà integrare l'emendamento presentato dalla commissione per la politica regionale, i trasporti e il turismo che è stato appena approvato, e che rappresenti una precisazione del contenuto di questo emendamento. Presidente. Il relatore sembra inflessibile. La mia decisione è quindi seguire la proposta del relatore e respingere l'emendamento n. 61. (Il Presidente dichiara approvata la posizione comune modificata) Relazione (A5-0039/2003) dell'onorevole Jan Mulder, a nome della commissione per i bilanci, sugli orientamenti per la procedura di bilancio 2004 [2003/2001 (BUD)] Sezione III - Commissione (Il Parlamento approva la risoluzione) Relazione (A5-0041/2003) dell'onorevole Neena Gill, a nome della commissione per i bilanci, sugli orientamenti relativi alle Sezioni II, IV, V, VI, VII, VIII (A) e VIII (B) e sul progetto preliminare di stato di previsione del Parlamento europeo (Sezione I) per la procedura di bilancio 2004 [2003/2002(BUD)]: Sezione I - Parlamento europeo; Sezione II - Consiglio; Sezione IV - Corte di giustizia; Sezione V - Corte dei conti; Sezione VI - Comitato economico e sociale; Sezione VII - Comitato delle regioni; Sezione VIII (A) - Mediatore europeo; Sezione VIII (B) - Garante europeo della protezione dei dati Prima della votazione sull'emendamento 8 Dover (PPE-DE). Signor Presidente, quando noi, del gruppo PPE-DE, abbiamo presentato l'emendamento n. 4, abbiamo aggiunto la frase: '... si attende che la procedura legislativa sia conclusa al più tardi entro la fine del giugno 2003?. Propongo che l'emendamento n. 8, del gruppo PSE e altri, venga diviso in modo che il primo paragrafo, dall'inizio - 'si compiace del fatto che la Commissione abbia presentato...? - fino alle parole '... del bilancio della Commissione?, formi una prima parte. La seconda parte dovrebbe essere costituita dal testo restante dell'emendamento. Saremmo favorevoli alla prima parte e contrari alla seconda. Si dovrebbe poi svolgere una terza votazione - non necessariamente una votazione per appello nominale - per includere il nostro testo che è indipendente dal resto: '... si attende che la procedura legislativa sia conclusa al più tardi entro la fine del giugno 2003?. Chiedo il suo permesso, signor Presidente. Gill (PSE) Signor Presidente, la soppressione proposta non ha senso. Non c'è motivo che la parte restante del paragrafo sia modificata come suggerito. E' una questione di cui si deve occupare la commissione per gli affari costituzionali. L'aspetto che ci interessa al riguardo è cercare di decidere se, secondo la proposta della Commissione, gli stanziamenti debbano essere iscritti nella sezione del Parlamento o no. Non credo che tali importi debbano essere trasferiti al bilancio del Parlamento, nell'interesse della trasparenza e della responsabilità e anche perché ci sono implicazioni in termini di costi. E' importante mantenere gli stanziamenti nel bilancio della Commissione. Per questo propongo di sostenere l'emendamento n. 8 così com'è. Frassoni (Verts/ALE). Signor Presidente, la mia è solamente un'annotazione di carattere procedurale. Mi sembra che il collega abbia chiesto uno split vote, e per queste cose ci sono delle regole. Quindi, se questa cosa si può fare, bene, sarà un precedente che ci pregeremo di utilizzare. Presidente. Grazie del suo monito, onorevole Frassoni. (Il Parlamento approva la risoluzione) Relazione (A5-0046/2003) dell'onorevole Terence Wynn, a nome della commissione per i bilanci, sulla riforma della procedura di bilancio: opzioni possibili in vista della revisione dei trattati [2002/2271(INI)] (Il Parlamento approva la risoluzione) Presidente. Con questo si conclude il turno di votazioni. DICHIARAZIONI DI VOTO Foster (PPE-DE) Da ormai 20 anni è obbligatorio in Gran Bretagna l'uso delle cinture di sicurezza per i conducenti e i passeggeri seduti sul sedile anteriore. Questa legge ha salvato in media sette vite al giorno. Tuttavia si perdono ancora inutilmente molte vite, perché queste norme non si applicano ai conducenti di autobus. Troppo spesso il Parlamento europeo si arena in normative che fanno troppo poco per aiutare i nostri cittadini. Questa direttiva rappresenta per noi l'opportunità di segnare una reale differenza - ridurre la tragica perdita di vite sulle nostre strade. Per questo, i conservatori britannici accolgono favorevolmente questa relazione e si congratulano con tutti coloro che hanno contribuito a presentare questi provvedimenti da tempo necessari. Siamo tuttavia delusi per il fatto che le proposte non si spingano oltre. E' giunto il momento di dare alla sicurezza dei ragazzi sugli scuolabus l'attenzione di cui ha tanto bisogno. E' inaccettabile che i bambini siano condotti a scuola su autobus non dotati di cinture di sicurezza e che molti bambini siano obbligati a stare in piedi in ragione del numero insufficiente di posti a sedere. Ribeiro e Castro (UEN) Appoggio naturalmente senza riserve questa relazione. In primo luogo, perché ritengo che sia cruciale e della massima importanza ridurre il numero di vittime sulle strade europee, che ammontano oggi a 45 000 all'anno, e soprattutto perché sono convinto che l'uso obbligatorio delle cinture di sicurezza abbia contribuito positivamente alla riduzione di queste tragiche cifre. E' strano che nel terzo millennio gli incidenti stradali siano la principale causa di decesso tra i bambini. In quanto cittadino portoghese sono particolarmente preoccupato nell'osservare che il mio paese, insieme a Spagna e Grecia, è responsabile di una quota significativa del numero totale di vittime in Europa. Come riferisce la relatrice, questa proposta deve essere vista semplicemente come parte integrante di un piano d'azione più ampio. In tale contesto, ritengo che questo piano in particolare potrebbe essere collegato alla politica europea dei trasporti e dovrebbe cercare, per esempio, di fornire al più presto alternative più sicure al traffico stradale. Inoltre, credo che sia fondamentale investire nell'attuazione di misure davvero preventive poiché, anche se la cintura di sicurezza è un elemento importante, serve solo a minimizzare gli effetti degli incidenti. Faccio in particolare riferimento al miglioramento della segnaletica stradale, all'aumento della protezione passiva, al controllo... (Testo abbreviato conformemente all'articolo 137, paragrafo 1, del Regolamento) Coelho (PPE-DE) Gli stupefacenti sono una delle maggiori preoccupazioni dei cittadini europei. La lotta agli stupefacenti esige una dimensione europea che comprenda l'adozione immediata di strumenti giuridici contro la fabbricazione e il traffico di stupefacenti, la cooperazione con i paesi produttori e la promozione della prevenzione e della lotta contro la tossicodipendenza. La proposta dell'onorevole Pirker risponde all'aumento costante della produzione e del commercio di droghe sintetiche. E' motivo di preoccupazione che la maggior parte delle droghe sintetiche fabbricate illegalmente provengano dall'Europa - secondo i dati raccolti nel 1999 dall'Ente federale svizzero per la criminalità, più del 50 per cento della produzione mondiale proviene dai Paesi Bassi. E' urgente assicurare un controllo efficace e rigoroso della produzione e della vendita di sostanze che, pur essendo anche prodotti chimici con applicazioni legali, sono spesso deviate verso la fabbricazione illecita di stupefacenti e sostanze psicotrope. Tale controllo non si applica al commercio legale di queste sostanze, in particolare alla produzione di medicinali. Appoggio questa proposta che trasforma l'attuale direttiva in un regolamento e che consente una semplificazione della legislazione, rendendola di più facile esecuzione - in modo uniforme e coerente - (cosa ancor più importante nel contesto dell'allargamento). L'obiettivo principale è controllare il commercio di precursori di droghe in modo armonizzato e prevenire il loro abuso per la produzione illegale di droghe, attraverso una più stretta cooperazione tra le autorità competenti e gli operatori economici (che dovrebbero informare immediatamente le autorità in caso di prenotazioni o transazioni poco abituali). Tale cooperazione deve essere estesa a sostanze che finora non sono state incluse nei nostri elenchi. Ribeiro e Castro (UEN) Concordo con questa relazione, prima di tutto perché sono molto preoccupato del fatto che l'Europa è descritta come la principale fonte di droghe sintetiche prodotte illegalmente. Come se ciò non fosse già abbastanza grave, relazioni di organismi internazionali, come il Comitato internazionale per il controllo degli stupefacenti (INCB) hanno rivelato che la produzione e il commercio di droghe sintetiche continuano ad aumentare. Conseguentemente, lo strumento principale di lotta contro le droghe è un efficace controllo dei precursori. Ci sono tuttavia alcuni ostacoli a tale controllo, che non può essere assicurato semplicemente vietando l'uso di queste sostanze. I precursori non sono utilizzati unicamente per la produzione illegale di droghe, e questo significa che un controllo efficace richiede alcuni sacrifici, per esempio da parte dei produttori di medicinali. Ritengo che la relazione abbia realizzato un equilibrio ragionevole su questo punto. Infine, credo che sia altrettanto importante adottare misure relativamente ai siti Internet che promuovono la vendita di queste sostanze e forniscono informazioni su come produrle. Ribeiro e Castro (UEN) Ho votato a favore di tutte e quattro le relazioni dell'onorevole Frassoni, nonostante i problemi che la materia solleva. In effetti, l'uso della comitatologia deve essere caratterizzato da una maggiore trasparenza nel lavoro dei vari comitati, e l'accento deve essere posto in particolare sulla necessità di trasmettere al Parlamento europeo gli ordini del giorno e i resoconti delle riunioni dei comitati, gli elenchi dei presenti, i progetti sottoposti ai comitati relativamente alle misure di esecuzione, i calendari di previsione e i dettagli dei risultati delle votazioni. Inoltre, tutti i documenti dei comitati, ad eccezione naturalmente di quelli riservati, dovrebbero essere resi accessibili al pubblico. Sono pertanto d'accordo con la valutazione fatta dalla commissione per gli affari costituzionali che afferma che non è intenzione del Parlamento europeo usurpare i poteri esecutivi della Commissione: quello che in realtà cerca di fare è introdurre un sistema che gli permetterà di esercitare un controllo adeguato e, se necessario, contestare una misura di esecuzione sulla quale non è d'accordo quando questa rientra nella procedura di codecisione. E l'unico modo per garantire che il processo legislativo e i poteri del Parlamento in quanto colegislatore siano pienamente rispettati. Boogerd-Quaak (ELDR). Signor Presidente, è molto bello rivederla e spero di venirla a trovare nuovamente in futuro. Sono molto lieto che lei sia ora Presidente del Parlamento, ma vorrei ora semplicemente parlare di questa direttiva. Il mio gruppo, o almeno D66, ha votato a favore di questa direttiva per assicurare la possibilità di una concorrenza leale nei porti e per evitare il dumping sociale. Questo significa che tutte le parti, compresi gli operatori che praticano l'autoproduzione, devono rispettare le norme sociali e qualifiche professionali del livello richiesto. Inoltre, gli Stati membri e le autorità portuali, in particolare, devono stabilire le condizioni relative a sicurezza e tutela ambientale. La cosa importante è che il Consiglio e il Parlamento elaborino e presentino la direttiva in modo tale da escludere la possibilità di dumping sociale e anche la possibilità di una protezione rigida di una delle parti, e spero per questo che i negoziati siano fruttuosi. Howitt (PSE). Signor Presidente, i porti di Harwich, Felixstowe e Tilbury si trovano nella mia circoscrizione. Centinaia di portuali oggi sono preoccupati per questa direttiva, una direttiva che a mio avviso non è mai stata necessaria e che scambia la concorrenza all'interno dei porti per il vero obiettivo, che dovrebbe essere invece la concorrenza tra i porti. Sono tuttavia molto fiero che il Parlamento europeo abbia adottato emendamenti che garantiscono che si intervenga contro gli aiuti di Stato sleali, che sia escluso il pilotaggio per valide ragioni di sicurezza, e - forse è la cosa più importante - che i nuovi prestatori di servizi debbano proteggere adeguatamente i diritti dei lavoratori e debbano lavorare battendo bandiera dell'Unione europea e non una bandiera di comodo. Soprattutto, essendo previsto un periodo di 36 anni per le misure transitorie in caso di investimenti rilevanti, credo che nessun portuale che lavori attualmente a Harwich, Felixstowe o Tilbury corra necessariamente il rischio di vedere il proprio lavoro compromesso per tutta la vita. Mi rivolgo a coloro che partecipano alla conciliazione perché si attengano scrupolosamente agli emendamenti del Parlamento, affinché possiamo garantire che la sicurezza dei nostri porti e i posti di lavoro dei nostri portuali vengano al primo posto. Alavanos (GUE/NGL) Con il pretesto di creare un quadro operativo unico e fornire servizi portuali migliori, il settore privato viene pagato per rilevare un settore che è ancora gestito come servizio pubblico. Ai porti esistenti viene data l'opportunità di iniziare a fornire più servizi in qualunque settore reputino redditizio, diversamente dall'amministrazione pubblica e dal prestatore centrale di servizi che si occupa delle attività necessarie, quando queste non sono redditizie. Con il nuovo sistema, le condizioni e le autorizzazioni operative saranno appannaggio di un centro decisionale che sarà diverso dai prestatori di servizi portuali del passato, poiché la stessa agenzia non può fungere sia da fornitore di servizi sia da gestore portuale. Le società che forniscono servizi portuali devono ottemperare ai requisiti di trasparenza nelle loro relazioni finanziarie con le autorità pubbliche. Non c'è tuttavia alcuna prova della presenza di tali obblighi per il settore privato. La direttiva cita specificatamente il personale. Conformemente all'articolo 6.5, il prestatore dei servizi ha il diritto di impiegare personale di propria scelta, ma non si fa assolutamente alcun riferimento alle qualifiche o alla formazione. Quello che vogliamo sono servizi portuali che funzionino in modo trasparente, che forniscano servizi dello stesso livello a tutti, nonché diritti al lavoro per i lavoratori, protezione dell'ambiente e porti sicuri. Darras (PSE) L'obiettivo della direttiva, che è quello di definire, mediante un accesso trasparente ai servizi portuali, regole comuni per i porti marittimi al fine di potenziarne il ruolo in materia di trasporti e di attribuire loro un posto di primo piano nell'intermodalità, non deve essere raggiunto a qualsiasi prezzo, ossia rinunciando ad un alto livello di sicurezza in mare, ad una protezione efficace dell'ambiente e a condizioni occupazionali soddisfacenti per i lavoratori del settore. La direttiva in esame rimette tuttavia in causa i diritti sociali dei lavoratori, e la questione dell'autoproduzione ne è l'esempio paradigmatico: si tratterebbe infatti di permettere che l'autoproduzione sia affidata a 'personale stabile di terra? impiegato dai proprietari delle navi, il che condurrebbe verosimilmente a togliere questo lavoro ai portuali professionisti e ad altro personale tecnico qualificato, per farlo eseguire da lavoratori non qualificati e più a buon mercato. I rischi di dumping sociale sono evidenti. Voterò pertanto per la reiezione della direttiva, una posizione che non sarà certo condivisa dalla maggioranza del Parlamento europeo. Per questo voterò poi per qualsiasi emendamento teso ad accrescere la protezione dei lavoratori prevista dal testo. Krivine e Vachetta (GUE/NGL) Il Parlamento, il Consiglio e la Commissione persistono e confermano la loro volontà di liberalizzare i servizi portuali. I pochi passi avanti compiuti, come l'esclusione dalla direttiva dei servizi di pilotaggio, non invertono il processo avviato e temiamo che i servizi di pilotaggio godranno solo di una breve tregua. Se la liberalizzazione - sinonimo di abbandono delle attività di servizio pubblico accompagnato da regresso sociale per i lavoratori e da gravi violazioni delle norme di sicurezza e ambientali - fallirà, sarà necessaria una mobilitazione su larga scala dei lavoratori e degli utenti dei servizi portuali. I portuali minacciati dall'autoproduzione, ossia dalla possibilità per i proprietari e i noleggiatori di navi di fare caricare e scaricare le loro navi da personale proprio, hanno indicato la strada organizzando numerosi scioperi a livello europeo e dimostrando in migliaia davanti alle Istituzioni comunitarie. Siamo stati e siamo solidali con la loro azione. Per questo abbiamo votato per la reiezione della direttiva che, come la liberalizzazione del trasporto ferroviario, condurrà a tragedie umani, sociali e ambientali. Le catastrofi non avverranno più al largo delle nostre coste, come i naufragi dell'Erika e della Prestige, ma all'interno dei porti. Contro la liberalizzazione, è necessario promuovere un servizio portuale pubblico coordinato a livello europeo e in grado di garantire il più elevato livello di norme sociali e di sicurezza. Martinez (NI) Dopo aver aperto il trasporto marittimo alla concorrenza ultraliberista, con le note conseguenze - spiagge inquinate, pescatori francesi uccisi da una petroliera norvegese che trasportava sostanze chimiche, pilotata da srilankesi - la Commissione europea consegnerà ora i servizi portuali, dal pilotaggio alla movimentazione, nelle mani dei servizi privati, e questo in nome della concorrenza tra i porti, della competitività e della riduzione dei costi, come per i settori aereo e ferroviario. L'apertura del mercato, che sarà apparentemente limitata ai grandi porti, anche se non sappiamo se per grandi porti s'intendano quelli che movimentano 3 milioni o 45 milioni di tonnellate di merce, comporta per esempio 'l'autoproduzione?. Ciò significa che l'equipaggio della nave, probabilmente composto da lavoratori sottopagati provenienti dal sudest asiatico, serbatoio dei nuovi schiavi del capitalismo mondiale al servizio del dumping sociale, potrà effettuare la movimentazione, magari al riparo di una bandiera di comodo. Il dibattito si limita ad accertare se l'aspetto della sicurezza permetterà di escludere il pilotaggio e il rimorchio dalla 'privatizzazione? portuale. Per il resto, i nostri portuali di Marsiglia, Sète e altri grandi porti saranno consegnati ai pirati dell'ultraliberismo. Alla distruzione dei posti di lavoro della pesca si aggiungerà la distruzione dei posti di lavoro nei porti. Sono comprensibili la rivolta e la disperazione di queste persone di fronte ad una direttiva prodotta dai falchi della globalizzazione economica. Meijer (GUE/NGL) I porti tra Amburgo in Germania e Le Havre in Francia, compresi tutti i porti olandesi e belgi, vivono una situazione di concorrenza più aspra di quella di tutti gli altri porti, perché insieme servono lo stesso bacino, compreso il distretto tedesco della Ruhr, nel quale i flussi di merci possono spostarsi costantemente da un porto all'altro. Conseguentemente i costi di trasbordo per quantità di merce in questi porti sono già più bassi che in America o in Asia orientale. Gli effetti di una direttiva sui porti, il cui obiettivo è quello di incoraggiare la concorrenza al fine di ridurre il prezzo dell'attività portuale, si fanno sentire di più proprio in questi porti. Non possono operare a costi ancora più bassi, ma saranno invece obbligati a farlo. In porti come questi, il rischio di dumping sociale e di riduzione della sicurezza è molto più elevato rispetto ai casi in cui un porto ha un monopolio virtuale su un bacino più piccolo. Il porto o la città portuale che ha i requisiti più rigidi in termini di sicurezza, ambiente, qualità del lavoro e condizioni occupazionali è perdente in termini di concorrenza, mentre chi ne esce vincitore è il porto peggiore. Inoltre, la direttiva obbligherà gli Stati membri dell'Unione europea ad agire in violazione degli obblighi che si sono assunti nell'ambito della Convenzione OIL. Optare per l'autoproduzione in seconda lettura e mettere in discussione gli obblighi previsti dalla Convenzione OIL creerà conflitti per la terza lettura e, quindi, azioni legali e scioperi. Pasqua (UEN) . (FR) Questa direttiva è lungi dall'essere perfetta - gli Stati devono poter esigere che le regole in vigore per il personale di terra siano applicabili al personale navigante che esercita le attività di autoproduzione di cui all'allegato della direttiva - ma è comunque la benvenuta. Le reticenze manifestate da certe categorie esprimono in realtà unicamente il categorico rifiuto nei confronti dell'apertura dei servizi portuali alla concorrenza. Questa logica autarchica non traduce solo il rifiuto del principio dell'economia di mercato. Le solenni dichiarazioni sul rispetto degli obblighi del servizio pubblico, la garanzia dei posti di lavoro o il mantenimento della sicurezza e la conservazione dell'ambiente dei porti - obiettivi perfettamente legittimi e che nessuno contesta - dissimulano la volontà, molto meno nobile, di difendere monopoli, in particolare sindacali, che alcuni credevano intoccabili. La realizzazione di un progetto su larga scala come 'Port 2000? a Le Havre, primo porto francese per il traffico di merce in container, dimostra chiaramente che i nostri porti e le nostre imprese non temono l'introduzione di una dinamica più concorrenziale nei servizi portuali. Al contrario, dotandosi delle infrastrutture necessarie per preparare il futuro, i porti saranno in grado di raccogliere la sfida dell'apertura del mercato e di vincerla. Piscarreta (PPE-DE) A seguito del naufragio della Prestige, sono aumentate le preoccupazioni in materia di sicurezza marittima. Condivido queste preoccupazioni poiché il mio paese ha un lungo litorale che dipende moltissimo dalle risorse marittime. Per queste ragioni e poiché questi problemi interessano anche altri paesi dell'Unione europea, la relazione Jarzembowski sui servizi portuali merita tutta la nostra considerazione. Per quanto riguarda le normative sul pilotaggio, credo che sia ragionevole escluderle dal campo di applicazione di questo testo. Ogni Stato membro deve essere in grado, per ragioni di interesse pubblico, di mantenere il sistema attuale, tenendo conto delle caratteristiche locali specifiche. La relazione in esame è caratterizzata dalla capacità di mantenere un certo equilibrio tra la liberalizzazione dei servizi portuali e l'attenzione alla legislazione sociale sulla protezione dei lavoratori, la sicurezza marittima e la protezione ambientale nelle regioni sensibili. Questo equilibrio è già stato raggiunto nel caso della liberalizzazione del trasporto aereo e ferroviario. Per quanto riguarda la legislazione sociale e occupazionale, devono essere salvaguardati i diritti dei lavoratori dei porti dell'Unione europea. Sostengo pertanto il parere del relatore che chiede una maggiore protezione per questi lavoratori, senza dimenticare la necessità di assicurare la presenza di personale qualificato nei porti ed insistendo sulle misure in vista della formazione del personale di bordo. Queiró (UEN) . (PT) Siamo sostanzialmente d'accordo con la proposta della Commissione relativa ad una direttiva sui porti e sulle infrastrutture per il trasporto marittimo, tesa a creare o a ristabilire condizioni di concorrenza trasparenti per tutti i porti dell'Unione europea, nel contesto specifico dell'apertura del mercato ai vari servizi portuali. I servizi oggetto di questa direttiva relativamente a rimorchio, ormeggio, movimentazione, compresi carico e scarico, non meritano un'attenzione particolare. Il problema consiste nel decidere se escludere o meno le attività di pilotaggio dal campo di applicazione della direttiva. Poiché ritengo che il pilotaggio sia un'attività che richiede notevole esperienza e che è estremamente importante per la sicurezza del traffico marittimo nei porti, sono d'accordo con il voto di maggioranza del Parlamento, che ho sostenuto votando a favore della relazione. Ribeiro e Castro (UEN) . (PT) Il mio voto intende soprattutto mettere in evidenza tre punti che ritengo cruciali: primo, ciò che è definito 'autoproduzione? non deve essere travisato surrettiziamente, lasciando la porta aperta ad ogni forma di opportunismo e distorsione del mercato. Dovrebbe essere invece ragionevolmente limitato all'equipaggio della nave e svolto insieme all'operatore portuale competente; secondo, il sistema di pilotaggio nei porti deve essere escluso dal campo di applicazione di questa direttiva e rimanere oggetto della legislazione nazionale; terzo, è fondamentale che si pongano le basi per la definizione di norme chiare sugli aiuti di Stato in questo settore, come proposto durante le discussioni sul Libro verde e sul quale, purtroppo, il testo delle direttiva dice molto poco. Infine, laddove la direttiva apporta modifiche economiche significative al sistema portuale, credo sia cruciale prevedere anche sistemi transitori in grado di proteggere i giustificati interessi degli operatori che si sono assunti obblighi duraturi imposti dalla legislazione nazionale e il cui equilibrio economico potrebbe essere irrimediabilmente compromesso. Sacrédeus (PPE-DE) Riteniamo in generale che la proposta sia equilibrata e costruttiva, ad eccezione, tuttavia, della limitazione insufficientemente giustificata dell'autoproduzione. Il fatto di limitare l'autoproduzione, come avviene ora, applicandola unicamente al personale a bordo della nave e non al personale di terra, come per esempio i dipendenti di uno stabilimento vicino al porto, significa che legislazione non tiene conto del funzionamento dell'attività. Le possibilità di concorrenza in questo settore vengono così ridotte. Su questi aspetti abbiamo pertanto deciso di votare in senso contrario rispetto alla commissione competente. In merito ai servizi di pilotaggio, siamo d'accordo con la proposta secondo la quale la loro natura è tale per cui non dovrebbero rientrare nel campo di applicazione della direttiva. Van Dam (EDD) Gli scioperi nei porti sono specificamente da ricondursi alle norme relative all'autoproduzione, ma anche alla posizione dei piloti, alla durata delle autorizzazioni, alle condizioni sociali dai lavoratori, alla trasparenza in materia di aiuti di Stato e alla libertà dei porti di svilupparsi. La posizione comune, bisogna ammetterlo, non è perfetta, ma offre, per esempio, una risposta adeguata alle disposizioni in materia di durata delle autorizzazioni e di libertà dei porti di svilupparsi e fa compiere un passo avanti anche ai servizi di pilotaggio. I punti ancora in discussione sono le direttive sugli aiuti di Stato e le condizioni di lavoro dei portuali, in particolare le disposizioni relative all'autoproduzione. Per quanto riguarda il primo punto, gli emendamenti del Parlamento chiariscono quello che ci si aspetta dalla Commissione, ed entro quali limiti temporali. Il secondo punto è più complicato. Se i margini entro i quali può essere effettuata l'autoproduzione sono eccessivamente ampi, c'è il rischio che essa degeneri in una concorrenza spietata, con tutte le conseguenze negative che ne derivano. Purtroppo, la procedura non ci dà alcun margine di manovra per evitare che ciò avvenga a livello dell'Unione. Spetta ora ai governi nazionali fare tutto il possibile per eliminare le distorsioni di concorrenza su questo punto. Se non ci riusciranno, potrebbe concretizzarsi lo spettro di un'inefficienza dei lavoratori all'interno dei porti da cui nessuno trarrebbe beneficio. Con tutti i suoi difetti, forse inevitabili, sottoscrivo la posizione del Parlamento, in modo da non dare, in ogni caso, piena libertà d'azione al Consiglio e per incitare gli Stati membri ad agire. (Testo abbreviato conformemente all'articolo 137, paragrafo 1, del Regolamento) Miranda (GUE/NGL) Il relatore ricorda il basso livello di pagamenti fissato ed ammette la tendenza di riduzione della quota del bilancio dell'Unione nel prodotto nazionale lordo della Comunità. Vista la situazione, con l'aumento sistematico delle priorità e con la politica di risparmi avviata - indissociabile dal Patto di stabilità e che riflette una pratica sistematica di tagli, congelamenti, anticipi, riassegnazione e riprogrammazione delle spese di bilancio - sono inevitabili conseguenze dannose per i livelli di attuazione delle priorità tradizionali dell'Unione europea, soprattutto in campo sociale e nell'ambito della coesione e della cooperazione. La credibilità stessa della procedura di bilancio è compromessa. Aumentano i problemi di definizione delle priorità, per esempio a proposito della strategia di Lisbona o delle politiche di immigrazione e di asilo. Il relatore, nell'accettare l'attuale quadro delle prospettive finanziarie e anche le attuali limitazioni a livello di politiche interne ed esterne, ammette anche la necessità di modificare la politica di bilancio nazionale. E lo fa fino al punto di contraddirsi, per quanto riguarda l'Afghanistan, affermando, da una parte, che non ridurrebbe gli aiuti alle altre regioni, ma aggiungendo, dall'altra, che intende valutare le possibilità di riassegnare il bilancio e di renderlo più flessibile. Inoltre, si continua a non attribuire priorità alla Palestina? (Testo abbreviato conformemente all'articolo 137, paragrafo 1, del Regolamento) Muscardini (UEN) . Non si può non essere d'accordo con le prospettive che vengono presentate: le priorità dell'adesione di dieci nuovi Stati, della stabilità e della crescita durevole non si possono smentire o respingere. Eppure la visione dell'immediato futuro non risulta così ottimistica come sembra trasparire dal documento della Commissione. A proposito di adesione, con tutto quel che è successo nelle ultime settimane tra il Presidente di uno Stato membro e i paesi candidati e con le recenti dichiarazioni del Presidente della Convenzione in ordine al rischio che quest'ultima non possa terminare i suoi lavori nei termini previsti, un dubbio - che speriamo infondato - plana sulle nostre visioni ottimistiche: riusciremo a far rispettare le date programmate per l'adesione? Perché, se così non fosse, molti punti della strategia rimarrebbero candidi auspici. Anche l'obiettivo della stabilità è una priorità da perseguire. Eppure sappiamo quanto sia difficile creare tutte le condizioni che la possano garantire, così come dobbiamo operare per assicurare la crescita durevole. Eppure, con i quasi cinque milioni di disoccupati della Repubblica federale e con i tassi negativi che si registrano anche in tanti altri paesi - membri o candidati - come possiamo considerare in modo ottimistico questa priorità? (Testo abbreviato conformemente all'articolo 137, paragrafo 1, del Regolamento) Queiró (UEN) Il Consiglio europeo di Copenaghen ha confermato l'esito del processo di allargamento che interessa dieci paesi candidati e i negoziati sono stati conclusi sulla base di un pacchetto finanziario pari a 41 miliardi di euro, che consentirà di adeguare le prospettive finanziarie e costituirà la base del bilancio 2004, che ha registrato un incremento con l'entrata in vigore del Trattato di Nizza, il 1° febbraio 2003. Abbiamo votato a favore della relazione poiché, per quanto riguarda la politica interna, il testo ricorda che il completamento del mercato interno, la realizzazione della strategia di Lisbona e la strategia di sviluppo sostenibile restano i tre principali obiettivi dell'Unione europea e assumeranno un'importanza particolare nel 2004, quando avrà inizio la partecipazione dei nuovi Stati membri. E' altrettanto positivo che si sia posto l'accento sulle misure a sostegno delle PMI quali creatrici di occupazione e crescita economica e anche sull'assoluta necessità di mettere in atto una guerra globale contro il terrorismo. In breve, si tratta di una relazione che esprime adeguatamente gli orientamenti politici dell'Unione in vista della loro inclusione nel bilancio 2004. Bernié, Butel, Esclopé, Mathieu, Raymond e Saint-Josse (EDD) Manteniamo la nostra obiezione di principio al ricorso alle risorse comunitarie per finanziare i partiti politici europei. Tuttavia, nell'ipotesi in cui l'adozione di questo progetto fosse in ogni caso imposta dai grandi gruppi, ci sembra senz'altro preferibile che questi stanziamenti rimangano nel bilancio della Commissione che continuerà ad essere responsabile della loro esecuzione e si assumerà fino in fondo la responsabilità della sua iniziativa, piuttosto che iscriverli nel bilancio del Parlamento e perpetuare la confusione tra gruppi parlamentari e partiti politici. Abbiamo dunque appoggiato l'emendamento n. 8, ma solo su questo principio di tecnica di bilancio e tenuto conto della responsabilità che ne deriva, ma rimaniamo contrari alla proposta nel suo insieme Queiró (UEN) Il bilancio 2004 sarà il primo di un'Unione europea probabilmente costituita da 25 membri e dobbiamo sottolineare l'importanza storica del prossimo allargamento che metterà fine alla divisione artificiale dell'Europa. Entro tale data, nel 2003 e nel 2004, dovranno essere adottate numerose misure per garantire che le Istituzioni europee siano dotate dei mezzi necessari per portare a termine i preparativi. Sono stato particolarmente sensibile alla richiesta espressa nel testo volta a far sì che il Parlamento adotti un approccio ambizioso in vista della razionalizzazione del suo funzionamento e conseguentemente delle sue spese, pur mantenendo nello stesso tempo il multilinguismo e la fedeltà ai suoi principi, poiché essi sono parte integrante della legittimità democratica delle Istituzioni. Si dovrebbe aggiungere che l'idea, contenuta nella relazione, di migliorare l'assistenza tecnica fornita ai deputati è molto valida, infatti occorre fornire la migliore assistenza possibile ai parlamentari per permettere loro di assolvere le proprie funzioni legislative e di bilancio, migliorando al contempo lo svolgimento del loro lavoro, per ridurre al minimo l'impatto della ripartizione del personale in vari luoghi di lavoro. Sebbene non sia d'accordo su altri punti, in particolare sull'idea della gestione da parte della Commissione dei fondi destinati ai partiti politici europei, compito che dovrebbe essere trasferito al Parlamento per ovvie ragioni democratiche, lo spirito generale della relazione deve essere accolto con favore, come lo è stato in... (Testo abbreviato conformemente all'articolo 137, paragrafo 1, del Regolamento) Andersson, Färm, Hedkvist Petersen, Karlsson e Sandberg-Fries (PSE) Oggi abbiamo deciso di votare a favore della relazione sulla riforma della procedura di bilancio. La relazione contiene una serie di importanti misure nel settore del bilancio. Si propone, tra le altre cose, di abolire la distinzione tra spese obbligatorie e non obbligatorie. Non crediamo ci siano valide ragioni per mantenere questa divisione. Ovviamente il Parlamento deve poter esercitare la propria influenza anche sulla spesa agricola. Appoggiamo la proposta volta a semplificare lo storno di stanziamenti tra varie categorie di spesa nel bilancio dell'Unione europea. Si tratta di una misura importante per creare un sistema nel quale il denaro venga utilizzato in modo più efficace all'interno dell'Unione europea. La relazione segnala inoltre la necessità di rivedere le regole che disciplinano le risorse proprie dell'Unione europea. Desideriamo sottolineare, in particolare, che siamo favorevoli a un sistema più chiaro di quello attuale e che permetta di capire meglio quanto denaro va all'Unione. Siamo invece del tutto contrari ad un sistema che potrebbe dare al Parlamento la possibilità di decidere quanto denaro deve essere stanziato per l'Unione europea. E' importante che siano gli Stati membri a decidere i livelli di finanziamento dell'Unione europea e che il Parlamento abbia l'ultima parola sulle spese. Presidente. Con questo si concludono le dichiarazioni di voto. Eccezionalmente l'onorevole Fatuzzo non è qui oggi per presentare una dichiarazione di voto a nome dei pensionati italiani. (La seduta, sospesa alle 13.00, riprende alle 15.00) Presidente. L'ordine del giorno reca la relazione (A5-0062/2003), presentata dall'onorevole Mann a nome della commissione per l'occupazione e gli affari sociali, su nuove proposte riguardanti la strategia per l'occupazione e la politica sociale nell'Unione europea [2002/2236(INI)]. Mann, Thomas (PPE-DE) Signora Presidente, onorevoli colleghi, tre anni fa il Consiglio europeo, riunito a Lisbona, decideva una vasta e ambiziosa strategia in base alla quale l'Unione europea si sarebbe dovuta trasformare nello spazio economico più competitivo e dinamico del mondo intero entro il 2010, obiettivo da realizzare sulla base di una conoscenza specialistica. Ciò allo scopo di garantire una crescita durevole, oltre ad una piena occupazione, a nuovi e migliori posti di lavoro e ad una maggior coesione sociale. Siamo stati forse troppo ambiziosi, troppo euforici? Le crisi di oggi non erano forse prevedibili già allora? L'Eurostat ci fa sapere che, allo stato attuale, abbiamo quasi 14 milioni di disoccupati. La causa principale va ricercata nell'incapacità di risolvere problemi strutturali negli Stati membri, quali l'eccesso di burocrazia, la distorsione di concorrenza causata da sovvenzionamenti mai aboliti e la disoccupazione particolarmente elevata fra le donne, i giovani, gli anziani e i disabili. I dati ufficiali parlano di 4,7 milioni di disoccupati nella sola Germania, il livello massimo degli ultimi cinque anni, mentre l'ondata di fallimenti di imprese e l'elevatissima pressione fiscale, che non risparmia né le aziende, né i privati, paiono destinate a raggiungere livelli da record. Non vi è dubbio che la strategia europea per l'occupazione abbia ottenuto buoni risultati in termini di coordinamento fra politiche per l'occupazione nazionali, regionali e locali. Benché il principio di sussidiarietà sia oggi applicato, il continuo espandersi della strategia europea per l'occupazione, dagli obiettivi orizzontali ai quattro pilastri, ha ridotto costantemente l'efficacia di tale principio. Concordo con il Consiglio e con la Commissione sul fatto che le nuove linee direttrici vadano affinate a beneficio di una maggior efficienza. Soprattutto, è necessario accertarsi che siano state trasposte e verificare le modifiche che hanno comportato sul mercato del lavoro. A prescindere dall'orientamento a medio termine - che la Commissione propone di fissare a tre anni - reputo necessaria una verifica annuale sul campo, che possa tradursi in una sana pressione sugli Stati membri, alcuni dei quali potrebbero trovarsi in difficoltà rispetto all'attuazione dei piani d'azione nazionali. Ciò che occorre sono impegni su base volontaria, direi della stessa portata del Patto di stabilità e crescita, purché non si pensi poi di modificarli come si faceva una volta, oggi che stimolare la crescita e gli investimenti è un'esigenza prioritaria. La rigorosa osservanza del Patto è il fondamento stesso della stabilità, della fiducia da parte del mercato e del pubblico, ragion per cui il dinamismo dell'economia e l'occupazione dipendono da essa. Sono concetti inscindibili. L'aspetto inedito della strategia europea per l'occupazione consiste nel perseguimento di tre priorità: primo, avvicinarsi il più possibile ai tassi di occupazione definiti a Lisbona, pari al 70 per cento per gli uomini e al 60 per cento per le donne entro il 2010; secondo, migliorare la qualità del lavoro, con la conseguenza diretta di una maggior produttività; terzo, aprire il mercato del lavoro alle categorie più vulnerabili o poste ai margini della società. La creazione di posti di lavoro presuppone un adeguato quadro finanziario. La normativa fiscale di numerosi Stati membri è ostile alle imprese e all'occupazione. Le tasse non vanno certo aumentate, ma piuttosto ridotte. I consumatori e le imprese devono essere sgravati dagli oneri e la spesa amministrativa va ridotta. Occorre tornare ad una situazione in cui la creazione di posti di lavoro risulti finanziariamente vantaggiosa. La riduzione dell'IVA sui servizi entro la fine di quest'anno è stata una scelta giusta. Propongo la creazione di più 'mini-lavori? con un ridotto prelievo fiscale e contributivo, indipendenti e non alternativi rispetto al lavoro a tempo pieno - come qualcuno sostiene che avrei detto. E' sempre una questione di equilibrio fra una maggior flessibilità, da una parte, e la sicurezza a lungo termine, dall'altra. In particolare, le piccole e medie imprese necessitano di condizioni favorevoli anche perché fungono, dopotutto, da locomotiva per l'occupazione, con il 70 per cento dei posti di lavoro e l'80 per cento dei posti di formazione complessivi. Non mi sono accontentato di generici commenti a sostegno delle PMI, ma ho avanzato richieste ben precise, dalla disponibilità di capitale di rischio a tassi favorevoli, alle agevolazioni fiscali per l'avviamento di attività, allo sveltimento delle procedure di autorizzazione, alle reti di avviamento di attività, a uno snellimento burocratico pensato espressamente in quest'ottica. Le diverse esperienze riscontrabili sul piano nazionale hanno comportato un intenso dibattito su queste proposte in seno alla commissione per l'occupazione e gli affari sociali, anche se è stata comunque raggiunta una serie di compromessi con qualche riserva. A questo proposito, desidero ringraziare i relatori ombra di ciascun gruppo politico, per il costruttivo apporto. Insieme, e gli uni dagli altri, abbiamo potuto imparare molto. E' inoltre lecito attendersi che l'occupazione riceva un impulso da una più flessibile organizzazione del lavoro, sotto forma di lavoro interinale o a tempo parziale, con il vantaggio di consentire alle donne di conciliare più facilmente il lavoro con la famiglia. Invitiamo gli Stati membri a fare di più per mettere a disposizione strutture per la cura dell'infanzia e agevolazioni fiscali per il personale addetto. La flessibilità è vantaggiosa anche per i disoccupati di lungo periodo, per i neoassunti e per il personale meno qualificato, che può dotarsi di nuove competenze professionali. Non viene prestata sufficiente attenzione al cambiamento demografico e alla carenza di specialisti; né è accettabile il trattamento riservato ai cinquantenni, molti dei quali sono messi in mobilità ed esclusi dal mercato del lavoro, anche se in realtà sarebbero perfettamente in grado e desiderosi di lavorare e di apprendere. Vogliono più formazione e sono in grado di rimboccarsi le maniche. L'esperienza è una marcia in più, non certo un demerito. Un'ultima considerazione: se la nuova strategia europea per l'occupazione si concentrerà sulle tre priorità che ho ricordato, probabilmente non occorrerà attendere a lungo perché intervengano i cambiamenti necessari sul mercato del lavoro; avremo così compiuto un significativo passo in direzione degli obiettivi di Lisbona. Diamantopoulou Signora Presidente, onorevoli parlamentari, cinque mesi fa ho presentato al Parlamento i risultati della valutazione condotta sulla strategia europea per l'occupazione; con una sua risoluzione, il Parlamento ha approvato le principali conclusioni e gli orientamenti di fondo di detta valutazione. A seguito della presentazione dei risultati si è svolto un lungo dibattito fra le varie Istituzioni europee. Sono state ampiamente consultate anche le parti sociali, per consentire alla Commissione di presentare le conclusioni del dibattito accompagnandole a proposte concrete sulle future priorità e per una migliore gestione della strategia occupazionale. Pertanto, a gennaio la Commissione ha presentato un documento sul nuovo approccio alla strategia in materia di occupazione. Il nuovo approccio è sostanzialmente focalizzato sul conseguimento degli obiettivi di Lisbona. Come ricordato dall'onorevole Thomas Mann, la situazione è mutata, il clima economico non è favorevole e ha comportato un notevole aumento della disoccupazione, da cui sono state particolarmente colpite alcune categorie della popolazione. Di conseguenza, malgrado una valutazione positiva dei risultati della strategia per l'occupazione, una valutazione che evidenzia riforme in tutti gli Stati membri e la creazione di 10 milioni di posti di lavoro fra il 1997 e il 2001, nonostante tutti questi elementi positivi non può esservi dubbio alcuno circa la necessità di attivare più politiche diverse per velocizzare i processi di riforma. Allo scopo di concentraci in modo più mirato su Lisbona, abbiamo prospettato tre obiettivi di fondo: piena occupazione, qualità e produttività del lavoro, coesione nel mercato del lavoro. Desidero evidenziare che in tutti e tre gli obiettivi è presente, come realtà trasversale, la dimensione del genere; in ciascuno di essi, così come nelle priorità, vi è un riferimento esplicito alle specifiche realtà con le quali si devono misurare le donne nel mercato del lavoro. Essendovi dunque assenso sui tre obiettivi di fondo, passiamo ora alla sostanza delle linee direttrici. Al pari del Consiglio, anche il Parlamento aveva richiesto linee direttrici più semplici e meno numerose, con una più chiara attenzione ai risultati. E' quindi nostro obiettivo puntare a una riduzione delle linee direttrici, se possibile anche a un loro dimezzamento, strutturandoli attorno a priorità ben precise - ne abbiamo selezionate undici - ; fra di esse, quelle inedite e quelle che hanno incontrato a mio avviso le resistenze più forti, in quanto alcuni paesi le accettano e altri no, sono le priorità relative al lavoro nero e all'immigrazione. Ci siamo quindi dati tre obiettivi di fondo, con undici priorità essenziali sulle quali si articolano le linee direttrici in materia di occupazione. Siamo dell'avviso che, in base all'esperienza degli ultimi anni, vada riconosciuta grande importanza all'approccio quantitativo, ossia alla definizione di obiettivi quantitativi in seno alle linee direttrici, allo scopo di assicurare la misurabilità della politica seguita e di permettere che i governi vengano giudicati in base a un metro oggettivo. Pertanto, nella nostra proposta vi sono settori ben precisi assunti come base per un dibattito fra Stati membri in ordine agli obiettivi europei e nazionali. Un ulteriore aspetto di rilievo consiste nel partenariato. Le modalità di gestione della strategia occupazionale variano, naturalmente, da paese a paese. Ogni paese ha un approccio proprio, in funzione della mentalità e del modo in cui risultano organizzate le parti sociali e le amministrazioni locali. Tuttavia, la nostra valutazione ha evidenziato alcuni aspetti comuni a tutti i paesi, quali la necessità di un più ampio ruolo per le parti sociali, la necessità di promuovere tale processo per sensibilizzare il massimo numero di cittadini e di soggetti - fra cui naturalmente il Parlamento europeo e i parlamenti nazionali -, lo sviluppo della dimensione territoriale della strategia sotto forma di piani occupazionali regionali e locali, la mobilitazione della società civile e una migliore partecipazione degli organi parlamentari all'intero processo. L'ultimo aspetto riguarda il calendario. Tengo a dire subito che comprendo appieno le preoccupazioni del Parlamento per quest'anno rispetto all'adozione delle linee direttrici, perché proprio nel 2003 verrà attuato per la prima volta un più stretto coordinamento fra i cicli della politica economica e della politica occupazionale. Per rendere possibile tale coordinamento, ripetutamente invocato anche in Parlamento, sono necessarie quattro diverse fasi. La prima coincide con il Consiglio di primavera, che dovrà definire gli indirizzi di massima della strategia per l'occupazione e i grandi orientamenti di politica economica. La seconda fase consisterà nel presentare, subito dopo e al più presto, le linee direttrici sotto forma di pacchetto unico. In questo modo, una volta definito l'orientamento del Consiglio di primavera, la Commissione presenterà il pacchetto contenente le linee direttrici tanto in materia di politica economica, quanto in materia di occupazione. La terza fase consiste nell'approvazione di tali linee direttrici, che dovrà avvenire il più celermente possibile, preferibilmente al Consiglio di giugno. La quarta fase, una volta approvate le linee direttrici, è rappresentata invece dalla stesura dei piani d'azione nazionali e della relazione comune sull'occupazione entro l'autunno. E' pertanto chiaro che, per poterci attenere a una simile tabella di marcia, quest'anno ci siamo venuti a trovare tutti sotto pressione, anche se tengo a ricordarvi che ad aprile la discussione non partirà da zero. Il dibattito sulla revisione della strategia per l'occupazione ha preso avvio lo scorso luglio, con una discussione molto specifica in Parlamento, ed è proseguito a gennaio con la recente comunicazione. Sono certa che, di concerto fra Parlamento e Commissione, i problemi posti dal calendario potranno essere risolti, così da garantire, quest'anno per la prima volta, il coordinamento fra politica economica e politica occupazionale, aspetto fondamentale per evitare doppioni di lavoro e che una delle due politiche si veda subordinata all'altra. Pronk (PPE-DE). Signor Presidente, anzitutto desidero esprimere la mia sincera gratitudine al relatore per il documento elaborato, che peraltro reputo assai coraggioso. Per la prima volta vengono avanzate idee nuove, idee delle quali non sempre si è sentito parlare negli ultimi anni e che ci riportano alla nuova realtà con la quale ci misuriamo oggi, in un contesto economicamente meno favorevole rispetto a quello del recente passato. Ecco perché la trovo una relazione coraggiosa e, per giunta, poco politically correct su una serie di punti, il che mi pare un bene, perché un serio dibattito sul tema dell'occupazione non può esser condotto all'insegna del politically correct e questo varrebbe anche per molte altre discussioni. Come dicevo, ci troviamo in una fase di depressione economica. Per l'occupazione, questa è sempre una pessima notizia alla quale si accompagna, di norma, un aumento del numero dei disoccupati. In simili situazioni, solitamente la crescita della disoccupazione è più accentuata fra i giovani che nel resto della popolazione. Questo perché, per i giovani, la ricerca di un impiego è oggi comunque più complessa che in passato. Non appena il clima economico migliora, i giovani sono i primi a trovare impiego; ma non appena peggiora, sono i primi a rimanere al palo. Dobbiamo impegnarci per prevenire una simile eventualità, proprio perché è quanto si profila all'orizzonte. Ciò non significa perdere di vista le altre categorie che sono state menzionate - donne e anziani. Anzi, lei dice che l'impegno nei loro confronti deve restare intatto, ma io ritengo che ai giovani vada riconosciuta una particolare attenzione proprio perché non ne sono stati oggetto negli ultimi anni. Desidero ora passare ai raffronti. Attualmente, il tasso di disoccupazione nell'UE è superiore del 2,5 per cento a quello di USA e Giappone, anche se in realtà la differenza non è così enorme come potrebbe apparire a prima vista. Lussemburgo, Paesi Bassi, Austria, Irlanda, Danimarca, Regno Unito e Svezia si stanno comportando meglio degli Stati Uniti. Di conseguenza, gli altri paesi si stanno comportando peggio. Sono le differenze fra le singole situazioni a essere inquietanti. Ecco perché questa politica, queste idee sono tanto importanti. Non si può fare a meno di constatare che, se un paese ha un tasso di disoccupazione molto elevato che non accenna a scendere, evidentemente c'è qualcosa che non va. Vi sono paesi in cui la disoccupazione è sempre stata storicamente elevata, mentre oggi è in calo. D'altra parte, vi sono invece paesi in cui la disoccupazione è sempre stata tradizionalmente bassa, mentre oggi è in crescita. Ciò è particolarmente evidente nel caso di Stati con grosse differenze regionali nell'andamento economico. In Germania, per esempio, che allo stato attuale è la nostra principale fonte di preoccupazione, alcuni Länder sono a livelli europei. Perché? Ecco un interessante interrogativo. Non basta ragionare solo in termini di nazioni, ma anche di regioni. Ecco come fare progressi. Van Lancker (PSE). Signor Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, francamente sono molto a disagio all'idea di discutere di una nuova strategia per l'occupazione nel bel mezzo di una crisi internazionale, forse addirittura nell'imminenza di una guerra in Iraq, ma mi rendo conto che è importante: il processo di Lisbona deve andare avanti anche in tempi difficili. A nome dei mio gruppo, posso dire che la nuova impostazione seguita dalla Commissione nella strategia occupazionale è stata recepita molto favorevolmente fra le nostre fila. E' sicuramente necessario dare più stabilità alla strategia per l'occupazione; questo non significa essere meno ambiziosi, ma semplicemente che, in futuro, probabilmente dovremo concentrarci maggiormente, nelle linee direttrici in materia di occupazione, sulla dimensione dei risultati. Concordiamo altresì con la Commissione sulla necessità di una maggior coesione fra i vari meccanismi di coordinamento. Sempre più spesso, i grandi orientamenti di politica economica svolgono di fatto la funzione di strumento di fondo. A nostro avviso, però, ciò deve comportare una maggior attenzione di tali orientamenti verso la dimensione dell'occupazione, della lotta alla povertà, del futuro di pensioni e sanità. A nostro avviso, ciò significa che i grandi orientamenti di politica economica devono costituire in realtà orientamenti sia economici, sia sociali, sui quali non devono esprimersi unicamente i ministri dell'Economia e delle Finanze, ma anche i ministri dell'Occupazione e degli Affari sociali, della Pubblica istruzione e, possibilmente, delle Politiche scientifiche. Ciò significa anche che, se da un lato i vari processi debbono proseguire autonomamente, dall'altro è sempre più necessaria una maggior coerenza fra di loro. Ciò si ripercuoterà anche sui loro contenuti perché, a nostro avviso, la politica economica deve mirare anche a incentivare la crescita. Pertanto, occorre impegnarsi molto più a fondo sul fronte dell'innovazione, della ricerca e dello sviluppo, oltre che nell'investimento nelle risorse umane. Per il mio gruppo, ciò significa che il Patto di stabilità e crescita deve, appunto, svolgere anche la funzione di patto per la crescita, consentendo negli Stati membri operazioni di contrasto del ciclo che ridiano ossigeno all'economia. Il mio gruppo conviene con la Commissione sulla necessità di una maggior coerenza anche nel coordinamento in ambito sociale, ossia fra i vari processi in atto sulle pensioni, la povertà e la sanità. Appoggiamo quindi pienamente l'intenzione della Presidenza greca di attivare questi processi in una maggior continuità. Concordiamo appieno sulla maggiore attenzione da dedicare all'attuazione della strategia occupazionale. Non dobbiamo permettere che questa si riveli una tigre di carta. Allo stato attuale, la discrepanza fra le intenzioni del Consiglio e la realtà dei fatti resta troppo accentuata, non solo per quanto attiene alla partecipazione di anziani, giovani e immigrati al mercato del lavoro, ma anche sul fronte dello sviluppo delle risorse umane. Per esempio, negli sforzi compiuti dalle aziende a favore della formazione si riscontrano notevoli carenze e gli anziani e i soggetti meno qualificati si vedono penalizzati. Ecco perché reputiamo indispensabile il coinvolgimento di tutte le parti in causa. Ecco perché facciamo presente alla Convenzione che il metodo aperto di coordinamento va scolpito nella Costituzione, non soltanto rispetto all'occupazione ma anche al processo sociale, allo scopo di garantire più trasparenza e legittimazione democratica. Il mio gruppo reputava la relazione Mann assai equilibrata e rispettosa delle nostre principali preoccupazioni, nella versione elaborata dalla commissione per l'occupazione e gli affari sociali. Poiché non intendiamo presentare alcun emendamento, sarò franca: gli emendamenti che verranno posti ai voti rischiano di distorcere l'intera relazione. Onorevole Pronk, non è questione di essere politically correct o roba del genere. Ciò che è in gioco è piuttosto l'efficienza del Parlamento. Una relazione come questa, oggetto di consenso in Parlamento, non avrà probabilmente un appeal travolgente, ma la nostra intenzione è presentare una relazione che valga per tutta l'Unione, non per un solo Stato membro, e che definisca gli orientamenti di una politica comune. Una relazione come questa non si presta a considerazioni di politica interna, né a dibattiti ideologici su specifici aspetti di questo o quell'indirizzo di intervento. Il mio gruppo è quindi propenso a respingere gli emendamenti. Jensen (ELDR). Signora Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, il Vertice di primavera fra i capi di Stato e di governo si è incentrato sullo sviluppo dell'economia e del mercato del lavoro. E' peraltro naturale che questi due temi vengano collegati fra di loro: si tratta delle due facce della stessa moneta. Il successo della politica occupazionale è indispensabile per raggiungere gli obiettivi della politica economica. Inoltre, una politica economica che aumenti la competitività e la flessibilità, migliorando così gli incentivi alla creazione di posti di lavoro, è il nocciolo stesso della politica occupazionale. Vi sono poi i fattori così brillantemente illustrati nella relazione Mann, che il gruppo ELDR può appoggiare e che, a nostro avviso, risulterà ulteriormente rafforzata dagli emendamenti presentati dal nostro gruppo e da quelli del gruppo PPE-DE, che noi ovviamente sosterremo. La relazione Mann sottolinea la necessità di un più forte impegno per la formazione, di un potenziamento degli incentivi ad accettare un impiego e alla creazione di posti di lavoro, di una minore burocrazia e di una maggior flessibilità sul mercato dl lavoro. Purtroppo, la politica comune dell'occupazione non appare, alla luce dei dati sul lavoro e delle statistiche sulla disoccupazione, come un successo incondizionato. Siamo ancora troppo distanti dagli ambiziosi obiettivi definiti a Lisbona tre anni fa. Alcuni potrebbero domandarsi se non fossero troppo ambiziosi: no, non lo erano affatto, ma alcuni paesi di grande peso non si sentono sufficientemente vincolati dalla parola data. Vi sono stati progressi in alcuni campi, ma sono stati offuscati a mio avviso da un quadro generale di scarsa volontà di raggiungere gli obiettivi comuni. Sono d'accordo, signora Commissario, sulle sue proposte per la semplificazione e il chiarimento del coordinamento aperto in materia di politica occupazionale, in modo da ridurre il numero delle linee direttrici. Le riforme prospettate sono costruttive e valuto anch'io positivamente la volontà di un miglior coordinamento con la politica economica comune. Occorre inoltre migliorare nettamente il monitoraggio, oltre a garantire che gli Stati membri si sentano effettivamente vincolati dalle belle promesse fatte al Vertice di Lisbona, e questo vale anche per i paesi più grandi. Schmid, Herman (GUE/NGL). Signora Presidente, la discussione della relazione Mann in commissione ha motivato un acceso dibattito su numerosi emendamenti. A risultare più controverso era soprattutto un aspetto, ossia le condizioni in cui operano le PMI e il loro ruolo ai fini della politica occupazionale. Si scontravano due concezioni diverse: i fautori dell'una intendevano agevolare il funzionamento delle PMI mediante sgravi fiscali, riduzioni degli oneri salariali, semplificazione degli adempimenti burocratici, ricorso ai cosiddetti 'mini-lavori? e altri servizi che non possono essere erogati senza aiuti e sussidi pubblici, come ad esempio i servizi a domicilio. Di segno ben diverso l'altra concezione in campo, i cui sostenitori proponevano di puntare sulle PMI dotate di una valida idea da realizzare, di una dirigenza competente, di prospettive di espansione e dell'ambizione di crescere, di assumere. Si tratta dunque di PMI forti, o capaci di diventarlo, in grado di corrispondere buoni stipendi, di versare regolarmente le imposte, di garantire adeguate condizioni di lavoro al proprio personale e di instaurare buoni rapporti con il sindacato. Sono quindi due strade diverse, e non è questione di destra o di sinistra. So per certo che, negli ambienti produttivi, sono in molti a ritenere che in termini di disponibilità di capitale, prospettive di crescita e supporto cognitivo vadano privilegiate proprio le PMI più sane e più solide. E' proprio questa la strada che anche il mio gruppo intende percorrere. In realtà, in Europa le PMI sono troppe e sono concentrate nei paesi e nelle aree economicamente più deboli e più colpite dalla disoccupazione. Abbiamo un'infinità di piccole aziende che riescono a stento a dar da vivere a una famiglia o che vengono create proprio grazie a sovvenzioni pubbliche per poi scomparire non appena finiscono i fondi. Insomma, una situazione in cui, come dimostrato dalle statistiche, di dieci nuove imprese soltanto una, o forse due, riesce ad andare oltre i primi tre o quattro anni di vita. Occorre puntare sulla qualità; è opportuno che tutti i gruppi politici del Parlamento si stringano attorno a una politica progressista in quest'ambito, una politica che prenda sul serio i nostri obiettivi di insieme e quelli della strategia di Lisbona, ossia 'un buon posto di lavoro per tutti?. Una simile politica presuppone che i posti di lavoro presso le piccole imprese siano di qualità adeguata e che garantiscano una produttività sufficiente a generare un valore aggiunto sul piano sociale. La relazione dell'onorevole Mann contempla una serie di proposte costruttive nell'ottica di una politica moderna e lungimirante nei confronti della piccola impresa. Mi auguro che gli emendamenti di diverso segno verranno respinti e che il Parlamento lanci alla Commissione e al Consiglio un chiaro segnale circa la nostra volontà di vedere piccole imprese di qualità e in linea con la strategia di Lisbona, il che vale anche per tutte le altre imprese. Lambert (Verts/ALE). Signor Presidente, desidero a mia volta ringraziare il relatore. Il testo finale elaborato dalla commissione per l'occupazione e gli affari sociali era effettivamente un testo ragionevole. Il mio gruppo, tuttavia, si è trovato estremamente in difficoltà sul sostegno prestato a un'interpretazione rigida del Patto di stabilità e crescita. Di conseguenza, noi intendiamo appoggiare l'emendamento che, su questo stesso argomento, verrà presentato oggi pomeriggio da un altro gruppo. Poiché il risultato conclusivo ci era parso equilibrato sotto questo aspetto, non intendiamo sostenere diversi emendamenti finalizzati al ripristino di talune parti originarie del testo, come nel caso dell'emendamento 17 sugli accordi GATS. Non condividiamo l'idea che l'Accordo generale sul commercio dei servizi possa rivelarsi un motore per l'occupazione, né in Occidente, né nel Terzo mondo. E' stato questo l'argomento dell'approfondita discussione tenuta al Parlamento lunedì. Siamo inoltre preoccupati perché l'attuale versione del testo non contempla alcun meccanismo di sostenibilità, ossia una vera integrazione della dimensione ambientale in tutto il nostro operato. Troppo spesso i soggetti più poveri, con i lavori peggiori, vivono nel degrado ambientale. Se vogliamo davvero riqualificare l'occupazione e il contesto sociale, occorre tener conto anche del contesto fisico. Condividiamo inoltre gran parte delle affermazioni del Commissario sull'attribuzione di questa strategia per l'occupazione. Sarebbe davvero utile far discutere ai vari parlamenti i piani d'azione nazionali presentati dai governi. Nelle visite compiute da delegazioni della nostra commissione ci siamo resi conto fin troppo spesso che i parlamenti nazionali non avevano neanche la più pallida idea dell'esistenza di questi piani, e men che meno vi avevano partecipato. Sarebbe un utilissimo passo avanti. Per ricollegarmi alla problematica delle PMI, queste hanno certo una funzione importante, ma solo - come ricordato dall'onorevole Schmid - a condizione che si tratti di imprese di qualità. Una piccola azienda può essere un pessimo luogo di lavoro oppure un luogo di lavoro in cui vigono principi etici; le regole devono andare a sostegno del secondo tipo descritto. Nobilia (UEN). Signora Presidente, signora Commissario, non c'è dubbio che il collega Mann ha svolto un ottimo lavoro. Le sue proposte, infatti, si fondano sulla più alta tradizione comunitaria in materia sociale e delle politiche occupazionali e recepiscono, sul piano propositivo, anche aspetti e campi innovativi e di ampio respiro, come la società della conoscenza e le sue implicazioni strategiche. Non è certamente per critica, quindi, che si formulano le considerazioni che seguono, ma semmai per una condivisione di auspici, seppure - si teme - alquanto effimeri, come quello riguardante le piccole e medie imprese, per le quali sono stati evidenziati vari aspetti. Nessuno ignora, infatti, che sul piano fiscale, a voler praticare le indicazioni formulate, tre scenari si aprono dinanzi a noi, alternativi o contemporanei che siano: il Patto di stabilità e la sua tenuta, soprattutto quando si parla di esonero totale per i primi tre anni, visto il loro importante apporto nei PIL nazionali; oppure la rivisitazione delle materie per le quali vige l'impianto di sussidiarietà; oppure, ancora, la rivisitazione delle materie per le quali vige il voto all'unanimità in Consiglio. E questo non per pessimismo quanto, purtroppo, per realismo. Come ulteriore esempio in tema finanziario, basti citare le auspicate politiche del credito verso le piccole e medie imprese, in contrasto, sembrerebbe, con i contenuti dell'accordo di Basilea del 2002, penalizzante la necessaria costituzione di adeguati capitali di rischio per la stessa piccola e media impresa e per la sua internazionalizzazione. Analogamente dicasi per gli incentivi legati all'occupazione, come il relatore li definisce, che si ritiene siano cosa diversa dalla flessibilità e dall'alleggerimento burocratico. Se lo sono, allora chiamano direttamente in causa gli aiuti di Stato, scaturenti dall'articolo 87, paragrafo 3, lettere a) e c) del Trattato di Amsterdam che, come il relatore sa, si applicano solo in zone individuate nel 1998, senza possibilità - sembra - di correzione, non foss'altro che per mutate situazioni per il tempo trascorso. Ma anche il ruolo delle parti sociali, che il relatore ha giustamente sottolineato, è un aspetto degno di menzione. Sollecitate verso forme di partenariato locale e di flessibilità contrattuale all'interno di un quadro armonico di principi, esse si ritrovano oggi, nonostante il dialogo sociale europeo, a non poter concretamente prevedere, in via organica e strategica, standard sociali minimi per imprese soprattutto nei paesi dell'Europa centrorientale, nonostante, tra l'altro, buona parte di tali imprese siano provenienti dagli attuali Stati membri: una situazione, questa, che in quei paesi, unita di solito a una ridotta imposizione fiscale e a una graduale sensibilità verso l'acquis comunitario in tema ambientale, sta certamente creando nuova occupazione, la quale, tuttavia, non lascia sperare, nemmeno nel medio periodo, il recupero di evidenti gap sociali. Un ultimo aspetto riguarda proprio la società della conoscenza, della quale si condividono indirizzi ed aspettative. Il relatore non ignora che tale società non può realizzarsi solo con l'aumento del numero dei computer nelle famiglie e nelle scuole o con una migliore e più mirata formazione, che pure è necessaria, ma si basa sia sulla fruizione congeniale e completa delle notizie utili sia sulla possibilità di avvalersi di tali notizie. La verità che si teme, per concludere, è che, nonostante ogni continua e ripetuta enfasi nel sottolineare l'importanza delle politiche occupazionali e sociali e la loro integrazione orizzontale con altre politiche, esse restino una sorta di semplice derivata: una derivata che, all'interno di Stati membri immemori dei contenuti dell'agenda sociale europea, all'asettica esposizione di risultati, positivi o negativi sul piano quantitativo, assieme affianca, purtroppo, sul piano qualitativo, ad una costante retorica un altrettanto costante avvitamento verso il basso. Lang (NI). Signora Presidente, la dottrina economica dell'Unione europea in generale e la lettura di questa relazione in particolare ci danno l'impressione di una totale mancanza di contatto fra le dichiarazioni di principio, i buoni propositi e un'onesta riflessione sull'occupazione, da un lato, e le terribili e angosciose realtà sociali della concorrenza a livello mondiale e della guerra economica dall'altro. Ovviamente riconosciamo tutti che incoraggiare gli investimenti e l'imprenditorialità equivale a favorire la crescita occupazionale, che ridurre la pressione fiscale e i vincoli burocratici rende più dinamiche le attività, che formare i giovani e i meno giovani per consentirne l'inserimento o la permanenza nel mondo del lavoro è una buona cosa. Ma una volta sfondate queste porte aperte, una volta spiegato che oltre all'occupazione e alla crescita è indispensabile una terza dimensione ecologica, per non parlare poi dell'obiettivo della promozione della salute e del benessere sul luogo di lavoro, dopo tutta quest'enunciazione di buoni propositi occorre scendere con i piedi per terra, uscire dal mondo dei sogni e calarsi nella realtà. E qui il trauma è violento: precariato, piani sociali, delocalizzazione, dumping sociale, disoccupazione in aumento, immigrazione di massa, crescita in caduta libera, crisi demografica, sistemi di protezione sociale sull'orlo del collasso. Tutto ciò è imputabile a una classe politica europea che è riuscita nel capolavoro di compiere una sintesi fra i difetti del socialismo burocratico e quelli dell'ultraliberalismo globalizzato. In altre parole, siamo alle prese con il peggio di entrambi. D'altronde, è evidente che l'ampliamento a est spalancherà le porte alle delocalizzazioni di massa, nonché a favore dell'immigrazione di massa. E' evidente che la politica economica dell'Unione che apre il proprio mercato interno alla concorrenza mondiale altro non fa che svendere ciò che resta delle nostre industrie a elevata intensità di manodopera. Permettere agli estremisti del libero scambio e agli integralisti della globalizzazione di decidere del futuro delle nostre economie e delle nostre strutture sociali è un grave rischio. La riconquista economica e sociale passa dalla riconquista dei nostri mercati interni, dalla preferenza nazionale e comunitaria, dalla protezione nazionale e comunitaria, da una ridefinizione delle regole OMC in materia di scambi, il tutto non certo nel quadro di quel meccanismo infernale per lo stritolamento dei popoli che è divenuta oggi l'Unione europea. Sacrédeus (PPE-DE). Signora Presidente, ringrazio sentitamente l'onorevole Mann per il lavoro che ha dedicato a questa relazione e per tutti gli emendamenti di compromesso che hanno consentito di raggiungere una notevole convergenza di vedute in commissione. Per noi democratico-cristiani è della massima importanza che ogni strategia per l'occupazione e per il sociale in Europa possa conciliare i solidi, stabili valori etico-morali alla base della storia della cultura europea con un'economia sociale di mercato. Ribadisco che è una questione di valori tanto sociali quanto economici; non è in gioco solo l'economia di mercato, ma anche la tutela di valori etici, morali e sociali. In particolare, mi preme richiamare l'attenzione della Commissione sul paragrafo 37, in cui viene sottolineata la necessità di conciliare meglio famiglia e vita professionale, accrescendo le possibilità dei genitori di passare più tempo con i loro figli, creando asili e asili nido, nonché prevedendo il ricorso al congedo parentale e incentivi fiscali a favore di chi si prende cura dei bambini nell'arco della giornata lavorativa e di chi ne ha la custodia, così come creando strutture per la cura e l'assistenza degli anziani. Ciò presuppone anche lo stanziamento di maggiori risorse a favore dei programmi volti a combattere la disoccupazione femminile. Mi preme inoltre concentrarmi sull'aspetto più urgente per l'Europa tutta, ossia la sfida demografica. So che abbiamo un Commissario personalmente molto impegnato per la risoluzione al problema di una sufficiente popolazione e forza lavoro per l'Europa futura. Al paragrafo 37 viene evidenziata l'importanza di conciliare vita lavorativa e vita privata e di dedicare più tempo ai figli. Questa relazione riguarda dunque l'attribuzione della massima priorità alla decisione del Consiglio europeo di Stoccolma del marzo 2001 sulla sfida demografica come questione della massima urgenza per l'Europa. Al paragrafo 37 ciò viene ribadito con forza. Weiler (PSE). Signor Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, in occasione delle discussioni in commissione l'onorevole Mann ha osservato che la sua relazione non aveva raccolto l'assenso che egli si sarebbe atteso. Naturalmente, in parte ciò è spiegabile pensando a una serie di richieste avanzate in un'ottica puramente nazionale, che in realtà non trovano collocazione alcuna nel dibattito europeo. Appoggio l'intento che muove questa relazione, ossia che le linee direttrici si concentrino su ciò che è essenziale e che le relazioni annuali vengano stilate anche in futuro. Anche in termini di obiettivi mi pare sia stato raggiunto un consenso, specie per quanto attiene alla flessibilità del mercato del lavoro, senza infliggere alla forza lavoro - ai dipendenti -un ingiustificato smantellamento del sistema di protezione sociale. La strada per assicurare questo obiettivo è ovviamente ancora da discutere; un apporto di idee nuove sarà certo benvenuto, onorevole Pronk, ma su alcuni aspetti non possiamo fare a meno di rilevare che vengono compiuti netti passi indietro, per esempio sul coinvolgimento dei parlamenti nazionali. L'onorevole Mann chiede che a questi sia attribuito maggior potere di controllo, eppure qualche tempo fa avevamo convenuto che essi non si sarebbero limitati al solo controllo, ma che avrebbero partecipato direttamente a livello legislativo - il che significa ben altro. Anzi, la Svezia e la Danimarca hanno già applicato questo sistema, almeno nei principi. Inoltre, l'onorevole Mann chiede che venga promossa l'applicazione dei piani nazionali di perfezionamento. Anche in questo caso, avevamo concordato sul varo in materia di una legislazione vincolante, che definisca i diritti dei lavoratori a una formazione di perfezionamento. Inoltre - ed è qui, naturalmente, che noi non possiamo essere d'accordo con il relatore - egli chiede riduzioni indiscriminate delle imposte e degli oneri salariali. Queste non sono idee nuove: sono completamente sorpassate. E non servono certo a incoraggiare la tanto auspicata creatività imprenditoriale. Bouwman (Verts/ALE). Signor Presidente, desidero fare alcune brevi osservazioni. A mio avviso, nel contesto dell'andamento economico, demografico e tecnologico, nel contesto dell'allargamento e di una probabile guerra ci siamo venuti a trovare in una situazione complessa, nella quale tutto ciò che ci sta a cuore, come per esempio un'impostazione globale, diverrà più difficoltoso. Mi premeva ricordarlo proprio oggi, in concomitanza con le elezioni in Olanda. Pur con tutto il nostro impegno, per esempio, non sarà facile mantenere, nell'immediato, il ritmo al quale ci siamo abituati nella creazione di posti di lavoro. Ad ogni buon conto, concordo con le osservazioni, per esempio della onorevole Van Lancker, sul collegamento fra politica economica e politica sociale. A mio avviso, la politica economica andrebbe addirittura adattata alla politica sociale. Concordo inoltre con alcune delle osservazioni dell'onorevole Pronk sui raffronti spesso erronei fra USA ed Europa. Simili raffronti devono essere fatti con un'attenzione molto maggiore. Concordo con i principali obiettivi della nuova politica occupazionale e, in particolare, richiamo la vostra attenzione sul secondo obiettivo. Il primo, quello relativo alla piena occupazione, va ancora perfezionato - anche rispetto all'economia sociale di mercato -, ma naturalmente è necessario impegnarsi per un'occupazione migliore, scelta che in un periodo come questo si rivelerà ancor più ardua. Passando alle priorità, è singolare constatare come, delle diciotto linee direttrici originarie, ne rimangano undici. Reputo necessario studiare molto attentamente come presentare e garantire in modo sistematico ambiti inediti, quali l'immigrazione o il lavoro nero. Se, per esempio, ci si sofferma sugli elementi che la valutazione della politica occupazionale evidenzia come problematici - miglioramento dell'organizzazione del lavoro, della qualità dell'occupazione, eccetera - occorre avere cura di non frammentarli in mille categorie diverse, proprio mentre le iniziative in merito sono ancora allo studio. In altre parole, nell'immediato mi pare necessario un nostro impegno in proposito. Per quanto riguarda la coerenza interna dell'intero pacchetto di linee direttrici, sulla quale mi trovo d'accordo, come ho già detto in apertura essa presuppone la necessità di adattare le linee direttrici stesse fra di loro. Infine, credo - e spero - che anche il Consiglio si impegnerà, nell'immediato, per l'attuazione del metodo di lavoro che abbiamo definito congiuntamente, ossia il metodo aperto di coordinamento, senza ripensamenti di sorta. Crowley (UEN). Signor Presidente, desidero associarmi ai ringraziamenti al relatore per il lavoro svolto su un tema di tale importanza, divenuto ancor più rilevante nell'arco dell'ultimo anno per via dell'aumento della disoccupazione in molti paesi dell'Unione. Se intendiamo veramente affrontare il problema delle opportunità personali e degli strumenti di indipendenza e libertà individuale, occuparsi di prestare assistenza nella ricerca di un impiego è uno dei modi più efficaci per lottare contro la povertà e l'esclusione. Senza distinzioni di colore politico, concordiamo tutti che occorre fare molto di più per realizzare una più efficace strategia occupazionale per l'Europa. Numerose proposte della relazione Mann e alcuni degli emendamenti concorreranno in tal senso. Tuttavia, occorre anche saper imparare dagli errori del passato. In particolare, le linee direttrici vanno semplificate e sfoltite. Occorre definire obiettivi atti a garantire risultati soddisfacenti e non un mero gioco di cifre. Occorre instaurare condizioni favorevoli alla piena occupazione in forma stabile, migliorare la qualità e la produttività sul posto di lavoro, migliorare la coesione del mercato del lavoro. Occorre accertarsi che ogni politica occupazionale sia incentrata sulla persona, anziché esaurirsi nella mera risposta a un'esigenza pressante in uno o più Stati membri. La nostra strategia richiede non soltanto l'erogazione di formazione e l'acquisizione di qualifiche, ma anche la non discriminazione fra i due sessi. Particolarmente quest'anno, che è l'Anno internazionale dei disabili, dovremmo adoperarci più attivamente per l'integrazione nella forza lavoro dei portatori di handicap. E' necessario preservare e potenziare gli incentivi a lavorare. La soluzione più efficace al riguardo consiste nel garantire salari adeguati e nel massimizzare i redditi da lavoro, in modo da poter procedere a una riduzione delle imposte sul lavoro. Tuttavia, a questo proposito ci distinguiamo da alcuni degli altri intervenuti e dalle proposte di cui ai paragrafi 11 e 13 della relazione Mann in materia di tassazione. Si tratta di aspetti di esclusiva competenza nazionale. Se uno Stato membro o un gruppo di Stati desiderano attenersi alla migliore prassi di un altro Stato dell'Unione, facciano pure. Eppure, si possono studiare tutti i modelli che si vogliono, si possono analizzare tutti i processi sinora istituiti, ma l'unico sistema che si sia rivelato efficace nel far salire l'occupazione consiste nella riduzione del costo del lavoro. La mia ultima osservazione riguarda il mio emendamento al paragrafo 24. L'obiettivo è favorire la fiducia dei consumatori mediante un'adeguata responsabilità sociale delle imprese, che può condurre a una più elevata resa in termini di innovazione. Propongo quindi di distinguere fra il modo in cui l'azienda si rapporta con i soggetti al suo interno, con gli azionisti e con i dipendenti. La responsabilità sociale delle imprese può rivelarsi benefica anche nei rapporti con i consumatori, i fornitori e altri. Se verrà risolta la questione della fiscalità, tutti noi potremo dare il nostro appoggio a questa relazione. Ma l'aspetto della fiscalità va tenuto distinto da quello della responsabilità. Bastos (PPE-DE). Signor Presidente, anzitutto mi congratulo con l'onorevole Mann per la relazione, contributo eccellente per la definizione di quella che dovrà essere, in futuro, la strategia per l'occupazione e la politica sociale nell'Unione. Cinque anni dal lancio di questa strategia sono un termine ragionevole per valutarne l'esperienza, individuarne i punti deboli e mettere a punto risposte realistiche, e al contempo audaci, alle sfide emergenti che accomunano gli Stati membri attuali e futuri e allineare la strategia agli obiettivi fissati a Lisbona. Indubbiamente, la strategia per l'occupazione ha contribuito a far calare il numero dei senza lavoro. Oggi viviamo però uno scenario ben diverso, con un'economia europea in fase di stagnazione. Questo stato di cose presuppone, da parte degli Stati membri, un'attenzione particolare e la capacità di concentrarsi su alcuni temi chiave, di adottare priorità di fondo a medio termine e di ottenere risultati concreti. Fra le priorità, quella di un invecchiamento attivo come risposta alla sfida demografica, senza per questo dimenticare i giovani e i gruppi più svantaggiati. Il passato recente ha dimostrato che la strategia per l'occupazione ha tutto da guadagnare dal maggior coinvolgimento possibile degli enti regionali e locali nelle politiche nazionali ed europee. Non sarà mai ribadita a sufficienza l'importanza del ruolo svolto dalle parti sociali, dalla società civile e dalle ONG ai fini della piena occupazione e di un lavoro migliore per tutti. La relazione evidenzia a giusto titolo il ruolo delle PMI, che hanno funto davvero da motore per la creazione di posti di lavoro in Europa. Pertanto, ogni provvedimento teso a incoraggiare la creazione e ad agevolare le attività delle PMI avrà certamente una ricaduta occupazionale positiva, sia in termini quantitativi, sia sul piano della qualità dei nuovi posti di lavoro. Desidero anche porre in risalto l'idea, che condivido appieno, di una cooperazione fra i vari centri universitari e di una vera interfaccia fra università e impresa. Infine, due parole sul principio delle pari opportunità: un incremento duraturo della percentuale di occupati sarà possibile unicamente se accompagnato a un aumento dell'occupazione femminile, il che presuppone efficaci interventi a sostegno dell'integrazione fra vita professionale e vita privata. Gillig (PSE). Signor Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, a seguito delle conclusioni del Vertice di Lisbona, le diverse relazioni votate dal Parlamento in materia di occupazione hanno sempre ribadito la necessità di individuare un equilibrio fra sviluppo quantitativo e sviluppo qualitativo dell'occupazione, o fra sviluppo economico e sviluppo sociale. La strategia messa in atto ha consentito progressi tangibili e noi, signora Commissario, condividiamo appieno, come abbiamo visto, le proposte relative al seguito che lei intende dare a questi lavori. Ma oggi, in un contesto difficile, quello delle ristrutturazioni aziendali a ondate, dei licenziamenti di massa che tendono a diffondere la precarietà nel mercato del lavoro, il Parlamento deve lanciare ancora una volta un segnale forte e chiaro. Orbene, la relazione d'iniziativa dell'onorevole Mann va, in numerosi punti, proprio nella direzione opposta a quella auspicabile, facendo una professione di fede esclusivamente liberale, e il lavoro svolto dalla commissione per l'occupazione e gli affari sociali per rendere più equilibrato il testo rischia di vedersi totalmente vanificato dagli emendamenti ripresentati in Plenaria. Onorevole Mann, ciò che occorre oggi non è semplicemente una maggior flessibilità, occorre al contempo una politica fatta non solo di flessibilità, ma anche di sostenibilità. A noi non interessano, come invece lei propone, posti di lavoro di serie B, lavoretti dequalificanti. Occorre anzi porre l'accento proprio sulla formazione, sulle qualifiche, sostenere le categorie più vulnerabili come le donne, i giovani e gli anziani. Non vogliamo una politica che si limiti ad additare la pressione fiscale come causa di ogni male. Non vogliamo neppure una deregolamentazione, un'apertura incontrollata del mercato dei servizi, sacrificando ogni conquista sociale sull'altare della libera concorrenza. Se la relazione fosse emendata nel senso che lei propone in Plenaria, noi non avremmo altra scelta se non opporci. Concludo, signor Presidente, ricordando che la promozione di una strategia per l'occupazione e la politica sociale nell'Unione europea, per riprendere il titolo della relazione, non può prescindere da principi quali la solidarietà e la coesione sociale, che sono i garanti della nostra prosperità economica. Flautre (Verts/ALE). Signor Presidente, onorevoli colleghi, non so cos'altro potrei aggiungere all'eccellente intervento della collega Gillig. Effettivamente, non credo che, con questa relazione, si andrebbe incontro ai dipendenti di Metaleurope, di Alstom, di France Télécom e di tanti altri ancora sui quali pesa, oggi come oggi, la minaccia delle ristrutturazioni selvagge, dei licenziamenti di massa, intollerabili nella loro brutalità, causati spesso, peraltro, dall'operato di azionisti al di fuori di ogni controllo. In questo contesto, gli incessanti appelli al dialogo sociale paiono quasi una manifestazione di retorica assai surrealistica. Ciò che occorre chiaramente mettere in campo oggi è una politica di democratizzazione dell'impresa, che rompa con questa maniera intollerabile con cui i lavoratori dipendenti, oggi, vengono presi, buttati via, relegati nel precariato, licenziati. Credo che il clima sociale, con l'aggravante della recessione economica, stia dando vita a un clima odioso al quale questa relazione non riesce affatto a rispondere in modo credibile. In una simile situazione, perché dovremmo precluderci la possibilità di andare più a fondo, di analizzare più da vicino - so che forse ha poco senso parlarne in questa sede - alcuni esperimenti di riduzione degli orari di lavoro, esperienze basate sul negoziato e creatrici di occupazione, che hanno dato un contributo fondamentale alle prestazioni economiche di alcuni grandi gruppi, che hanno comportato un netto miglioramento della qualità delle relazioni sociali in azienda, della qualità del lavoro? Dovremmo forse rinunciare a studiare queste esperienze per trarne le conclusioni del caso, a mio avviso quasi sempre estremamente interessanti? Non vedo perché escludere a priori l'eventualità di dare spazio ad attività utili sul piano sociale e ambientale, le cui potenzialità sono facilmente intuibili, eppure assai trascurate e molto poco riconosciute. Secondo me faremmo meglio a dar prova di immaginazione, anziché ostinarci a tirare in ballo vecchie idee trite e ritrite. Dobbiamo iniziare a mostrare interesse per questo genere di dibattito e di iniziative. Rovsing (PPE-DE). Signor Presidente, da quando il Consiglio europeo di Lisbona si è posto l'obiettivo di trasformare l'Unione nell'economia basata sulla conoscenza più competitiva e dinamica del mondo entro il 2010 - un'economia in grado di realizzare una crescita economica sostenibile con nuovi e migliori posti di lavoro e una maggior coesione sociale - è giusto domandarsi quale sia stata l'evoluzione da allora. In breve, non è accaduto nulla. I progressi della competitività europea e statunitense si pongono su livelli talmente diversi che, da quando è stato posto quell'obiettivo, il divario fra USA ed UE è cresciuto, anziché calare. Abbiamo pertanto un problema colossale e tutto quel che si può dire è che, a tutt'oggi, la strategia di Lisbona non ha funzionato, a tal punto che ora il traguardo è ancora più lontano rispetto al momento in cui è stato fissato. Come è emerso chiaramente dalla discussione parlamentare, la burocrazia è troppa, così come troppe sono le norme. Ciò che manca è la formazione, un migliore accesso al capitale e una lunga lista di modifiche strutturali che ci consentano di far fronte con successo alla nuova economia basata sulla conoscenza. La chiave per il progresso consiste in più ricerca di base, di modo che la nuova conoscenza possa trasformarsi rapidamente in occupazioni appassionanti, interessanti e ben retribuite. Tengo a dire che la relazione Mann, rispetto alla promozione della crescita economica e dell'occupazione in molti Stati membri, rappresenta un passo nella giusta direzione. Il relatore sottolinea l'importanza della piccola e media impresa e definisce una lunga serie di iniziative che, a mio avviso, daranno impulso a questo processo. Ghilardotti (PSE). Signor Presidente, a differenza del relatore che mi ha preceduto, io penso che la strategia europea per l'occupazione abbia svolto, fino ad oggi, un ruolo importante nella lotta contro la disoccupazione e abbia influenzato positivamente le politiche nazionali in materia di mercato del lavoro; certo, non in tutti gli Stati membri, ma in alcuni sì. Il Vertice di Lisbona ha rappresentato poi, per gli obiettivi ambiziosi che si è dato, una tappa fondamentale, aggiornata annualmente da indicatori specifici, così come la valutazione fatta dalla Commissione sui piani nazionali e le relative raccomandazioni rappresentano un punto di riferimento e uno stimolo a seguire quei paesi che, più di altri, riescono ad ottenere risultati positivi attraverso una politica proattiva con il coinvolgimento delle parti sociali ad ogni livello. Il Parlamento europeo è sempre riuscito, ogni anno, nelle sue risoluzioni a trovare un giusto equilibrio tra flessibilità e sicurezza e a mettere su un piede di parità la politica economica, la politica dell'occupazione e quella sociale. Ora, di fronte alla nuova generazione di linee direttrici proposte dalla Commissione, che hanno lo scopo, com'è stato ricordato, di raggiungere tre obiettivi - avvicinare il tasso di occupazione agli obiettivi di Lisbona, migliorare la qualità del lavoro, promuovere un mercato del lavoro aperto ai gruppi socialmente deboli - è un po' sorprendente che il relatore abbia proposto in commissione e riproponga sotto forma di emendamenti in Aula una serie di strumenti - riduzione generalizzata di imposte, ricorso ai cosiddetti piccoli lavori, esagerata flessibilizzazione - che male si coniugano con la qualità del lavoro, con l'investimento nelle risorse umane, con un'effettiva conciliazione tra vita familiare e professionale non penalizzante sul piano della sicurezza. Mi sembra che tali strumenti siano più rivolti al dibattito ideologico presente in alcuni Stati membri - penso al mio - che non ad un ruolo di stimolo e di coordinamento dell'Unione. In commissione questo approccio è stato in parte corretto e il risultato è più equilibrato, motivo per cui, com'è già stato detto, noi non siamo d'accordo sugli emendamenti. Voglio chiudere con un'annotazione. L'onorevole Bastos ha sostenuto, giustamente, il paragrafo della risoluzione che chiede più cooperazione fra università e centri di ricerca: peccato che il suo gruppo abbia proposto un emendamento per sostituire la cooperazione con la concorrenza. Pérez Álvarez (PPE-DE). Signor Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, senza scadere nell'autocompiacimento - dal momento che le cifre parlano da sé - e forse, al contempo, guardando unicamente un lato del problema, è gratificante constatare che, nell'Unione, il numero dei senza lavoro è sceso in modo considerevole, passando dai 17 milioni di disoccupati del 1997 ai 13,5 milioni del 2002. Il ritmo e lo scenario sono oggi assai diversi. Naturalmente devo ammettere che il rovescio della medaglia consiste in questo 7,4 per cento di disoccupazione che non accenna a calare: persone che non hanno mai avuto occasione di lavorare, o che hanno perso il lavoro, o che faticano a reintegrarsi nella vita attiva. In generale si tratta di anziani o, per lo meno, di persone che sono forse troppo anziane per usufruire di programmi destinati ai giovani o che sono troppo giovani per un pensionamento anticipato. Oppure può proprio trattarsi di giovani che, in quanto tali, sono privi dell'esperienza e della formazione richieste. Alla luce delle precedenti affermazioni, ho già ricordato due categorie particolarmente bisognose di protezione o di stimoli: giovani e anziani disoccupati. Per menzionarne una terza, l'8 marzo abbiamo celebrato la giornata internazionale della donna lavoratrice e il ricordo di quel giorno dovrebbe essere vivo ancor oggi. Anche le donne hanno bisogno di sostegno. Va onorato l'impegno assunto a Lisbona: aumentare il numero delle donne occupate a una media superiore al 60 per cento entro il 2010. La proposta ora in discussione si articola quindi su tre obiettivi principali: aumentare il tasso dell'occupazione, migliorarne la qualità e aprire il mercato alle categorie sociali più svantaggiate. Il 2003 è l'Anno dei disabili: teniamolo bene a mente. Tutte le nostre attività devono essere adeguatamente accompagnate dalle politiche orizzontali che il Parlamento ha più volte menzionato. Fra di esse, anche se forse non ha senso stilare una graduatoria, spiccano la politica per la salute e la sicurezza sul luogo di lavoro, le pari opportunità e lo sviluppo sostenibile. Occorre inoltre coinvolgere la società nel suo insieme e tutti gli enti amministrativi, dai più lontani a quelli più vicini al cittadino. Né va dimenticato, in ogni caso, che i paesi candidati ci scruteranno con grande attenzione. Nel complesso, signor Presidente, la relazione Mann tiene conto di tutte queste preoccupazioni e noi siamo soddisfatti sia della versione originaria, sia dei miglioramenti apportati in commissione parlamentare. Mi congratulo, pertanto, con l'onorevole Mann e chiedo un voto favorevole a questa relazione. Cercas (PSE). Signor Presidente, è fuori di ogni dubbio che, se nel 1997 l'Europa ha ritenuto di doversi dotare di una strategia per l'occupazione in un momento favorevole del ciclo economico, nel quale in un certo senso il mercato stesso avrebbe potuto dare riscontro alle nostre esigenze, in una situazione come quella odierna, o come quella che si profila all'orizzonte con uno scenario di guerra e in vista del dopoguerra, noi dovremmo essere più che mai disponibili a migliorare questa strategia. Ben venga, dunque, la comunicazione della Commissione, ben venga la riforma, e speriamo che la seconda parte della fase decennale inaugurata nel 1997 si riveli ancora più produttiva della prima. Anzitutto devo dire anch'io, al pari di altri colleghi, che non so neppure io se iniziare dalla relazione Mann o piuttosto dagli emendamenti: sentiti il relatore e l'onorevole Pronk, mi vedo costretto a preannunciare una netta opposizione a tutti gli emendamenti. Effettivamente la relazione Mann contiene spunti positivi, oggetto di ampio consenso in commissione; gli emendamenti, invece, sono fortemente reazionari, per ragioni ideologiche, verso gli elementi più sensati ed equilibrati della strategia europea. Soffermandomi ora sulla questione degli obiettivi, perché non vi è strategia possibile se questi vengono rimessi in causa, vorrei dire che gli obiettivi definiti a Lisbona sono chiari, come ricordato anche dalla signora Commissario. Sugli obiettivi per i prossimi cinque anni non ci sono dubbi: più occupazione, e più di qualità, e più inclusione sociale. Onorevole Mann, 'più occupazione? non è sinonimo di 'piena occupazione?. Non possiamo dire di avere peccato di ambizione, con le percentuali di popolazione attiva fissate a Lisbona. Questo equivarrebbe a compiere un passo indietro. Analogamente, 'più qualità? non è sinonimo di 'meno tasse?, né 'più inclusione sociale? lo è di 'sgravi fiscali?. Saranno necessarie più risorse pubbliche per mettere in campo politiche attive già a monte e per far rientrare nel mercato del lavoro i tanti soggetti che rischiano di esserne esclusi. Pertanto, onorevole Mann, se gli emendamenti che verranno accolti sono questi, personalmente dovrò votare contro la sua relazione, così come tanti altri deputati della mia delegazione. Bushill-Matthews (PPE-DE). Signor Presidente, spero che il mio buon amico Thomas Mann mi abbia scusato il fatto di non avere votato per la sua relazione in commissione, e che non me ne vorrà neppure ora, poiché sa che non la voterò neanche in plenaria. La relazione contiene diversi spunti che apprezzo: il riconoscimento della necessità di dare attuazione alle conclusioni di Lisbona, l'incentivazione e il sostegno alle PMI, la necessità di migliorare l'occupazione per le categorie sociali più svantaggiate. Ma non accetto l'impostazione di fondo della relazione, secondo la quale una soluzione consisterebbe in un rafforzamento del ruolo riconosciuto alle parti sociali. Io sono del tutto favorevole al dialogo sociale, ma fra lavoratori e datori di lavoro all'interno delle imprese. Il relatore ribadisce l'importanza delle PMI come motore per l'occupazione, ma all'interno dell'UNICE le PMI hanno pochissima voce in capitolo e il grosso dei loro dipendenti non è neppure affiliato ai sindacati. Ciò significa che, fra le varie parti sociali, la voce delle PMI resta inascoltata, eppure le parti sociali hanno la presunzione di parlare a loro nome. Lo scorso fine settimana, sulla stampa britannica è apparso un interessante reportage sulla Germania. Il Cancelliere Schröder incontra, a quanto parrebbe, sempre maggiori difficoltà nel far accettare le pur tanto necessarie riforme del mercato del lavoro, proprio perché le parti sociali le bloccano. Viene riportata l'affermazione di un ministro tedesco: 'Quando è il momento di svuotare la palude, è inutile andare a chiedere alle rane che cosa ne pensino?. Con una disoccupazione prossima ai 5 milioni di persone, la palude diventa sempre più vasta, e la necessità di cambiare sempre più evidente. Sono del tutto a favore della giustizia sociale e dell'inclusione, ma la disoccupazione è il peggior nemico di entrambe. I governi sono tenuti ad affrontare il problema. Rimanere ancorati a concetti superati non serve a nulla; rafforzare il ruolo delle parti sociali significherebbe soltanto più paralisi. Se alcuni paesi vogliono insistere su questa strada, facciano pure. Ma, per favore, signor relatore e signora Commissario, non imponete simili scelte a tutti gli altri. ?aramanou (PSE). Signor Presidente, signora Commissario, ciò di cui stiamo discutendo oggi è il futuro della strategia per l'occupazione, in una congiuntura in cui l'economia è influenzata negativamente dalla minacciata della guerra in Iraq, dall'aumento del prezzo del greggio e dalle difficoltà finanziarie in cui si trovano i paesi della zona dell'euro. Purtroppo, allo stato attuale il mercato del lavoro non è così dinamico da portare alla creazione di nuovi posti di lavoro. Per quanto riguarda le donne, delle quali si è tanto parlato, malgrado una più vasta partecipazione al mercato del lavoro - a percentuali dell'ordine del 41-42 per cento sul totale degli attivi - e malgrado il graduale ingresso delle donne in ambiti tradizionalmente di appannaggio maschile, fra le donne la disoccupazione resta nettamente più elevata che fra gli uomini. Gli obiettivi di Lisbona per il miglioramento della posizione della donna sul mercato del lavoro appaiono tuttora assai lontani, dal momento che la disoccupazione femminile rimane praticamente doppia, pari al 14,6 contro l'8,7 per cento degli uomini. Si constata inoltre che anche lo sfruttamento riguarda soprattutto le donne, dal momento che oltre 250 000 di esse lavorano a casa senza la benché minima protezione sociale mentre il lavoro nero di centinaia di migliaia di extracomunitari, per lo più donne, fiorisce senza venir conteggiato dalle statistiche sulla forza lavoro o sulla disoccupazione. La strategia europea per l'occupazione riconosce il ruolo che può essere svolto dalle donne per accrescere la percentuale di occupati e siamo soddisfatti di constatare che la strategia è orientata a colmare il divario esistente fra i due sessi in termini di retribuzioni e di presenza delle donne nei vari settori. Siamo inoltre soddisfatti, signora Commissario, dell'importanza che lei riconosce all'applicazione dell'approccio integrato sulla parità dei sessi in ogni ambito. Tuttavia, le ridotte percentuali di donne evidenziate dalle statistiche dimostrano come siano indispensabili un maggior slancio e una maggior valorizzazione delle politiche attuate già oggi. Soprattutto è indispensabile sancire, a livello europeo e nazionale, obiettivi misurabili di natura qualitativa e quantitativa: per esempio, potremmo darci come obiettivi per il 2010 il dimezzamento dell'attuale divario fra i due sessi in termini di retribuzioni, di formazione professionale, di pensioni, di promozioni, ma anche di permanenza delle donne nel mercato del lavoro. Mi auguro che il prossimo Consiglio di primavera accolga le sue proposte e che i nuovi piani nazionali per l'occupazione siano disponibili entro l'autunno, come lei ha ricordato nel suo intervento. Diamantopoulou Signor Presidente, poiché abbiamo già ripetutamente discusso le varie questioni sollevate dai deputati, mi limiterò a tre brevi osservazioni. La prima riguarda gli obiettivi del Vertice di primavera. Va evidenziato che la Presidenza greca ha posto come priorità per il Consiglio di primavera proprio l'occupazione. Dopo Lisbona, è la seconda volta che l'occupazione viene posta come priorità in occasione di un Vertice. Va constatato che, nell'ultimo mese, una serie di iniziative prese a livello di capi di governo dimostra come l'occupazione sia ritenuta da tutti una priorità; al Consiglio di primavera, guerra permettendo, l'occupazione sarà discussa come argomento prioritario. Tuttavia, credo non vada perso di vista che l'obiettivo quantitativo definito a Lisbona, ossia la piena occupazione entro il 2010, presuppone due condizioni irrinunciabili. Da un lato, un tasso di crescita del 3 per cento annuo; dall'altro, la realizzazione di una serie di riforme. Quanto al primo obiettivo, siamo nettamente in ritardo. In numerosi paesi la crescita è inferiore al 3 per cento, e in alcuni è addirittura vicina allo zero e ciò crea, di fatto, un problema insormontabile nel raggiungimento degli obiettivi. Seconda considerazione: malgrado la valutazione positiva della strategia per l'occupazione, vi è un gran numero di riforme sempre più urgenti. Il messaggio contenuto nella revisione della strategia occupazionale è che non si può più insistere su riforme relative al contempo al mercato del lavoro, all'ammodernamento dei sistemi sociali e a tutta una serie di politiche relative alla strategia per l'occupazione. Ecco la grande differenza: le riforme del mercato del lavoro sono solo un aspetto della strategia per l'occupazione, che però costituisce una realtà ben più ampia, come abbiamo visto, dalla fiscalità fino all'istruzione. Reputiamo pertanto della massima importanza il fatto che il Consiglio di primavera e il Parlamento insistano sugli obiettivi di Lisbona: ciò significa che tutti noi confidiamo che, nei prossimi anni, sarà possibile recuperare il ritardo di crescita registrato negli ultimi due anni. La mia seconda considerazione riguarda le discriminazioni. Devo dire molto chiaramente che uno dei tre obiettivi principali riguarda la non discriminazione nel mercato del lavoro e le proposte presentate al Consiglio mirano a introdurre una serie di obiettivi quantitativi per le categorie esposte a discriminazioni. La terza considerazione riguarda la condizione della donna. Per la prima volta, il numero di donne che ha fatto il proprio ingresso sul mercato del lavoro è stato superiore a quello degli uomini. Dei dieci milioni di posti di lavoro creati fra il 1997 e il 2001, il 75 per cento è stato occupato da donne, fatto che lancia un chiaro messaggio sulla realizzazione degli obiettivi, ma anche sull'efficacia delle nostre politiche. Naturalmente, mi preme evidenziare che in tutti i provvedimenti e in tutte le priorità è presente, in modo trasversale, l'approccio integrato sulla parità dei sessi. Presidente. La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà domani, alle 12.00. Presidente. L'ordine del giorno reca la relazione (A5-0063/2003), presentata dall'onorevole Friedrich a nome della commissione per i problemi economici e monetari, sulla raccomandazione per una decisione del Consiglio concernente una modifica dell'articolo 10, paragrafo 2, dello statuto del Sistema europeo di banche centrali e della Banca centrale europea [6163/2003 - C5-0038/2003 - 2003/0803(CNS)]. Friedrich (PPE-DE) Signor Presidente, l'argomento all'esame è certo importante: dopotutto, che sono in gioco la stabilità e lo sviluppo della moneta unica, l'euro. Allo stato attuale, le modalità di voto in seno alla BCE sono le seguenti: dodici presidenti - o governatori, se preferite - di banche centrali, più sei direttori di banche centrali, per un totale di 18 voti. Si tratta di un organo relativamente snello e agile. Ogni membro ha diritto di parola e di voto in modo pieno e illimitato. Possiamo ipotizzare che, presto o tardi, aderiranno anche altri paesi. Spero che fra di loro vi sarà anche il Regno Unito, ma sicuramente aderiranno all'euro anche alcuni dei PECO candidati all'adesione, il che rende indispensabile considerare come modificare e adattare a una nuova dimensione queste modalità di voto, dal momento che, in futuro, 15, 20 o 25 paesi potrebbero far parte della zona euro. Il Consiglio ha chiesto alla BCE di redigere le proprie proposte in merito. In tempi strettissimi è stata elaborata una proposta che non risulta accettabile. Cito solo qualche esempio: essa propone la formazione di tre gruppi di paesi, anche se sarebbe molto difficile giustificare l'inserimento di un determinato paese in un dato gruppo. Potrei provarci, ma dovrei parlare ininterrottamente per dieci minuti. Naturalmente si tratta di un sistema per nulla trasparente, specie con l'introduzione di un sistema a rotazione. Ciò significa che il primo gruppo, comprendente i paesi 'grandi?, non parteciperebbe al 20 per cento delle votazioni, ma prenderebbe parte all'80 per cento di esse. Negli altri gruppi è del tutto possibile che un paese, ossia un governatore di banca centrale, non partecipi addirittura al 40 per cento delle votazioni. In pratica, ciò potrebbe significare che un paese grande, appartenente al primo gruppo, quando non avesse diritto di voto, resterebbe comunque con gli occhi ben aperti, nel tentativo di influire sull'ordine del giorno in modo da garantire che questo non includa materie di rilievo proprio quando questo stesso paese non ha diritto di voto. Ciò comporterebbe discussioni a non finire sullo stesso ordine del giorno. Quel che è peggio, i dettagli di questo sistema a rotazione devono ancora essere definiti dal Consiglio direttivo della Banca centrale. Come potete immaginare, è del tutto probabile che un paese senza diritto di voto si sforzerà ancor più di influire sulle scelte di voto degli altri, con interminabili discorsi durante il dibattito. La commissione per i problemi economici e monetari - del tutto giustamente, a mio avviso - afferma che questo non è un modello funzionale, trasparente o efficace per un organo tanto importante quanto il Consiglio direttivo della BCE. Ci siamo presi la briga di discuterne persino con accademici francesi, tedeschi e britannici, nella convinzione che anche il mondo accademico debba esprimersi su un tema come questo. Lunedì scorso, alle 19.15, la commissione per i problemi economici e monetari ha accolto la mia proposta, appoggiata anche da numerose altre istanze e gruppi parlamentari - senza essere stati noi a persuaderli. La nostra posizione è questa: non è vero che il tempo stringe. Lasciamo che siano la Convenzione e la Conferenza intergovernativa a presentare una nuova proposta, una proposta migliore. Certamente nessuno dei nuovi Stati membri aderirà all'euro prima del 2006 e, molto probabilmente, non prima del 2008 - ossia fra 4 anni. Perché, quindi, non mettere a frutto questo tempo per elaborare una nuova proposta, trasparente e praticabile? In questo contesto, abbiamo presentato due alternative. Abbiamo affermato che, sebbene una ponderazione sia necessaria, non dovrebbe invece esservi alcuna forma di rotazione. Si garantisca una volta per tutte un sistema 'un paese, un voto?, controbilanciato da una ponderazione in base all'entità demografica, al PIL e al peso relativo dei servizi finanziari in ciascun paese - e qui abbiamo in parte pensato al Lussemburgo. Abbiamo inoltre affermato che, a lungo termine, occorrerà fare i conti con la realtà. Se la fiducia verso l'euro, nel giro di qualche anno, sarà salita a livelli adeguati, le proposte del mondo accademico potrebbero essere accolte. Ciò presuppone la capacità di differenziare le decisioni operative a breve dalle decisioni strategico-istituzionali a lungo termine. Le decisioni a breve potrebbero allora essere prese dal comitato dei direttori di banche centrali - attualmente sei, in futuro forse nove membri - mentre le decisioni di natura strategica, come la politica monetaria di fondo e i relativi strumenti, potrebbero rimanere una materia di competenza del Consiglio direttivo nel suo insieme. Per questa ragione - cito dall'inglese questo punto a conclusione del mio discorso - noi chiediamo 'alla Convenzione di presentare proposte in vista di una loro adozione?. Tengo solo ad aggiungere che le idee che vi ho illustrato sono state messe per iscritto in un emendamento di compromesso, perché riteniamo che una nuova proposta - se questi principi saranno accolti - potrebbe tradursi in una procedura di voto migliore rispetto alla soluzione, insostenibile, presentata in tempi brevissimi dal Consiglio direttivo, che risulta inaccettabile agli occhi di tutti. Solbes Signor Presidente, in questo mio primo intervento intendo fare alcune osservazioni sul parere della Commissione, così da illustrare ciò che ci separa dalla relazione dell'onorevole Friedrich. Mi soffermerò inoltre sulla nostra posizione conclusiva. A nostro avviso, qualsiasi riforma della Banca centrale dovrà soddisfare quattro condizioni: le decisioni devono essere adottate in modo rapido ed efficiente, gli organi decisionali devono operare nel rispetto degli interessi della zona euro nel suo insieme, il sistema deve risultare neutro ed equilibrato per i membri presenti e futuri, i mercati e il pubblico in generale hanno diritto alla trasparenza, indispensabile per comprendere il funzionamento del sistema. Il modello suggerito dalla Banca centrale contribuisce all'efficienza. Tuttavia, la proposta della Banca centrale si regge sulla 'clausola abilitante? contenuta nel Trattato di Nizza, ossia sul presupposto che il sistema giuridicamente costituito non possa essere modificato. E' questo l'argomento che vorrei approfondire dopo aver ascoltato l'intervento dell'onorevole Friedrich. Per questa ragione la Commissione reputa che, anche accettando come punto di partenza la proposta della stessa BCE, la formula della rotazione andrebbe nettamente perfezionata, riducendo il numero massimo di voti in seno al Consiglio direttivo. Il miglioramento sarebbe sostanziale e comporterebbe una revisione del metodo di classificazione dei vari paesi in gruppi. Non occorre escogitare nuove ponderazioni: basta fare uso della ponderazione di cui già dispone la BCE, ponderazione che tiene conto da un lato della popolazione, dall'altro del PIL di ogni paese. Questo metodo può essere perfezionato chiarendo la frequenza e la sequenza della rotazione nel caso di simili votazioni. Ecco la ratio delle nostre proposte. Analizzate le proposte contenute nella relazione, esse ci paiono ambiziose, ma pongono un problema di fondo: non escludono interpretazioni che vadano al di là della mera 'clausola di abilitazione?. Su questo, noi dissentiamo per due ragioni. La prima, ed è la più importante, è che la relazione respinge il modello prospettato dalla BCE per presentare una controproposta forse valida sul piano tecnico, certo, ma incompatibile con la 'clausola di abilitazione?. Neppure la nozione di una doppia chiave, che comporterebbe una doppia ponderazione nelle votazioni, risulta in linea con la clausola di abilitazione dal momento che, allo stato attuale, la normativa vigente dispone che ogni membro del Consiglio abbia diritto a un voto. Si tratta dunque di modifiche che andrebbero proposte in ben altra sede, più ambiziosa, come lei stesso ha indicato, onorevole Friedrich. La decisione da affrontare nell'immediato è se proseguire o meno con questa procedura rapida e approvare la proposta della BCE. Se intendiamo rispettare la 'clausola di abilitazione?, la decisione andrà presa nelle prossime settimane. In tal caso sarà naturalmente necessario un voto all'unanimità in seno al Consiglio, eventualità che, come ben sapete, sinora non si è verificata. Comunque, esattamente come voi, anche la Commissione reputa necessaria una riforma più approfondita, che vada oltre le possibilità riconosciute dalla 'clausola di abilitazione? e che dobbiamo essere disposti ad affrontare nuovamente in occasione della prossima Conferenza intergovernativa, in base a un modello diverso. Come giustamente ricordato, ciò può avvenire nel contesto della CIG, ma non in base alla 'clausola di abilitazione? oggi in vigore. Karas (PPE-DE). Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, tutti noi - Istituzioni e politici - dovremo rivedere e ridefinire le nostre strategie di comunicazione, le nostre priorità e i nostri metodi di lavoro, ma anche i nostri processi decisionali e il nostro dialogo con l'opinione pubblica, alla luce dell'allargamento dell'Unione europea che arriverà a comprendere forse più di trenta Stati - se includiamo nel calcolo i paesi balcanici -, ma anche alla luce delle sfide politiche che ci attendono e che noi stessi ci siamo posti. Alla luce di questo contesto, ci rallegriamo del fatto che la BCE abbia presentato una proposta unanime. Apprezziamo inoltre che sia stato lanciato un chiaro messaggio politico circa il fatto che, in futuro, la BCE dovrà regolamentare autonomamente i propri meccanismi decisionali, tanto che noi non abbiamo inteso formulare alcuna disposizione specifica in merito. Non vi è ragione di prendere una decisione simile in modo frettoloso, come già ricordato dal relatore. Possiamo invece procedere come di consueto, preparando una riforma sostanziale in concomitanza con la prossima Conferenza intergovernativa. La riforma, che a nostro avviso è essenzialmente necessaria, differisce però in un aspetto fondamentale. Noi sosteniamo infatti che tutti debbano partecipare e che non vi debba essere alcuna rotazione: in un'Europa di tutti, in seno alla BCE ognuno deve avere voce in capitolo. La soluzione non consiste in una rotazione, ma in una ponderazione. Questa ponderazione potrebbe basarsi su quella in uso al Consiglio, ma soprattutto su parametri relativi alla politica economica e ai mercati finanziari. Noi non vogliamo più complessità, ma più trasparenza. Non vogliamo nuove forme di discriminazione, ma più integrazione e quindi più chiarezza per il pubblico. Accogliete la nostra proposta, tesa alla preparazione di una vera riforma, anziché una soluzione frettolosa e dalla vita breve. Randzio-Plath (PSE). Signor Presidente, concordo con il relatore: la proposta di riforma del sistema di voto in seno Consiglio direttivo della BCE non rappresenta un passo nella giusta direzione. Essendo stata concepita in un'ottica di rappresentanza nazionale, anziché in una prospettiva europea, la proposta risulta inaccettabile. Ciò che occorre è invece una soluzione ambiziosa, di respiro europeo. Al riguardo, nessun deputato del Parlamento può restare indifferente, data l'importanza delle modalità decisionali di un soggetto macroeconomico tanto fondamentale. Noi dobbiamo sapere in che modo prendono vita le decisioni, ma vi è ancora tempo sino alla prossima Conferenza intergovernativa. Precisare che la rappresentanza deve avvenire su base nazionale equivale a contraddire l'obiettivo di una politica monetaria integrata. Tuttavia, al riguardo mi preme evidenziare che la BCE, nel formulare la sua proposta, aveva le mani legate, dal momento che il grigiore del Trattato di Nizza si riflette anche nella clausola di abilitazione di cui all'articolo 10, paragrafo 2; occorre pertanto una proposta da parte della Convenzione o della Conferenza intergovernativa che chiarisca una serie di aspetti. Va riconosciuto un ruolo particolare al comitato esecutivo? Occorre operare una distinzione fra politica monetaria e decisioni di natura operativa? Chi deve assumere le decisioni a carattere strategico? Questo sarebbe possibile mediante una modifica unanime del Trattato. Credo che questa distinzione sia per noi importante, per il semplice fatto che è indispensabile. Anche come Parlamento europeo abbiamo un chiaro interesse al riguardo, proprio perché per noi la trasparenza riveste una grande importanza. Al pari dei nostri colleghi statunitensi, vogliamo poter seguire i processi decisionali e le considerazioni che emergono nel corso dei dibattiti. In tal senso, la difficoltosa proposta della BCE - che il gruppo socialista non può avallare - lancia un segnale incoraggiante: sinora, ci è sempre stato detto che l'esito delle votazioni in seno al Consiglio direttivo della BCE non poteva essere reso pubblico per il semplice fatto che non ha luogo alcuna votazione. Credo che in un sistema democratico le votazioni debbano avvenire a maggioranza e che le scelte di voto dei singoli rappresentanti delle banche centrali o del comitato esecutivo possano essere rese pubbliche. Sono peraltro favorevole all'anonimato; come negli Stati Uniti, non è necessario fare nomi. La nostra principale preoccupazione è ottenere un panorama d'insieme delle varie linee rispetto alla politica monetaria, dissipando così confusione e incertezze, rendendo possibile la chiarezza necessaria specie di questi tempi e ribadendo il preciso dovere di rendiconto democratico al quale è tenuta la BCE. Huhne (ELDR). Signor Presidente, anche il gruppo dei liberali, democratici e riformatori respinge la proposta della Banca centrale sulla modifica delle modalità decisionali in concomitanza con l'ingresso dei dieci paesi candidati nella zona euro. La proposta della BCE equivarrebbe a creare Stati membri di terza classe, con meno diritti di voto e ciò che è scandaloso è che, a far parte di questa categoria inferiore, sarebbero unicamente i paesi candidati. Il minuscolo Lussemburgo viene a far parte della seconda classe grazie ai suoi mercati finanziari, anche se è dotato di una Banca centrale nazionale da molto meno tempo che numerosi paesi candidati, fra i quali la Polonia e l'Ungheria. E' una proposta concepita con il preciso intento di tutelare gli interessi diretti delle attuali banche centrali della zona euro, che stanno solo cercando di mettere le mani avanti. Noi appoggiamo invece la proposta di un comitato esecutivo composto da nove membri, come prospettato dall'onorevole Friedrich, con il compito di adottare le decisioni operative, e di un Consiglio direttivo ampliato che coinvolga i governatori delle banche centrali di tutti gli Stati membri in decisioni strategiche, quali la definizione della stabilità dei prezzi, e appoggiamo altresì l'enfasi posta su altri obiettivi, come i valori monetari di riferimento. Quanto alle proposte dei gruppi PPE-DE e PSE sul fatto che il Comitato direttivo dovrebbe decidere in base a un sistema a doppia maggioranza, nel quale verrebbe dato maggior peso ai rappresentanti degli Stati membri più grandi, ci permettiamo di dissentire. In materia decisionale, noi siamo favorevoli al principio 'un membro, un voto? e un sistema a doppia maggioranza significherebbe che un membro del Consiglio direttivo proveniente da uno Stato grande agirebbe in rappresentanza di quello stesso Stato, anziché votare a nome dell'eurozona nel complesso. Sarebbe una scelta retrograda, che minerebbe il carattere collegiale del Consiglio direttivo. E' tuttavia necessario un minimo di controlli e contrappesi sull'operato del comitato esecutivo, ed è per questa ragione che proponiamo che il Consiglio direttivo abbia facoltà di rivedere, con una maggioranza pari ai due terzi, le decisioni prese dal comitato esecutivo. La Convenzione dovrebbe studiare questa materia allo scopo di consentire una discussione il più possibile aperta, con la piena consultazione di tutte le parti interessate. Della Vedova (NI). Signor Presidente, signor Commissario, ci troviamo di fronte a un compromesso che ha raggiunto un solo obiettivo chiaro: quello del consenso unanime all'interno del Consiglio dei governatori, che non è esattamente quello di cui la Banca centrale europea ha bisogno in vista dell'allargamento. L'equilibrio di poteri e di responsabilità tra parlamenti, governi e autorità indipendenti - l'indipendenza della Banca centrale europea è un bene prezioso che ben ha operato e che va tutelato - non implica che le autorità indipendenti decidano sulle modalità del loro funzionamento o, come in questo caso, sulle modifiche ai meccanismi di funzionamento, tanto più quando si tratta di allargare un club. E' chiaro che i membri esistenti del club hanno presentato una proposta che, innanzitutto, tutela loro stessi e le loro prerogative contro, in qualche modo, le prerogative dei membri che in questo club entreranno successivamente. E' chiarissimo. Credo che vi sia un grave vizio di metodo che ha portato a questa situazione e ad una proposta che presenta una serie di difetti, che già sono stati sottolineati dall'onorevole Huhne il quale ha affermato che la gerarchia tra paesi è discutibile. Non me ne voglia il collega Goebbels, ma, solo per fare un esempio, anch'io penso che il ruolo del Lussemburgo non possa essere superiore a quello della Polonia. Certo, la proposta della Banca centrale europea arriva in ossequio al Trattato di Nizza, che peraltro prevedeva che il Consiglio potesse decidere su una proposta o della BCE o della Commissione. Io credo che debba essere la Commissione, azzerando in qualche modo la situazione, a formulare una propria proposta tenendo presenti le indicazioni del Parlamento. La BCE verrà consultata, ma non può essere il promotore di questa decisione che la riguarda così da vicino. Langen (PPE-DE). Signor Presidente, onorevoli colleghi, sulla proposta del Consiglio direttivo della BCE noi abbiamo adottato una posizione molto chiara, signor Commissario, ma purtroppo la Commissione non ha fatto altrettanto. Anzi, voi vi siete defilati! Noi chiediamo al Vertice dei capi di Stato e di governo di mettere a punto e adottare un modello diverso, che applichi in questo contesto criteri di ponderazione diversi. Il progetto di modifica delle modalità di voto proposto dal Consiglio direttivo della BCE, e avallato dalla Commissione europea, appare ingiustificato e iniquo. Ingiustificato perché non si può certo dire che il tempo stringa, come lei, signor Commissario, ha invece sostenuto. Nel migliore dei casi, una zona euro a 15 non sarà teoricamente possibile prima del 2006. Il tempo, quindi, basta e avanza. In base a questo modello, fra i membri del Consiglio direttivo della BCE si verrebbe a instaurare un sistema a due velocità: i rappresentanti delle banche centrali dei paesi più piccoli vedrebbero gravemente pregiudicati i propri diritti. In una zona in cui ha corso una valuta unica, è fondamentale che tutti i membri del Consiglio direttivo della BCE abbiano, in via permanente, pari diritti di voto. Per garantire ciò anche in futuro, con il mantenimento delle attuali norme, abbiamo proposto il ricorso ad altri criteri di ponderazione. Il collega Friedrich ne ha già parlato. La mia proposta di un criterio demografico non ha per ora trovato riscontro presso la maggioranza della commissione. Poiché le regole vanno fissate all'unanimità, in assenza di un compromesso nulla potrà cambiare. Il sistema a rotazione, signor Commissario, rappresenta un cattivo compromesso. Ho proposto che, oltre alla maggioranza semplice dei voti, debba essere rappresentata almeno la metà della popolazione degli Stati della zona euro. Ciò impedirebbe al Consiglio direttivo della BCE di prendere decisioni senza tener sufficientemente conto delle varie realtà economiche dell'Unione. Come criterio, per una serie di ragioni quello della popolazione è più indicato, più rappresentativo di altri, quali il peso relativo dei servizi finanziari o il PIL. Dati sulla popolazione aggiornati e precisi sono disponibili per tutti gli Stati membri; sono calcolati su base pro capite, e quindi assolutamente raffrontabili, oltre a tener conto del fatto che l'ottica su cui deve basarsi una politica monetaria razionale, e rispettosa dei Trattati, non deve essere quella dei mercati finanziari, ma quella delle popolazioni coinvolte. Goebbels (PSE). Signor Presidente, signor Commissario, l'Unione europea, o perlomeno alcuni rappresentanti di paesi apparentemente più importanti di altri paiono soffrire di un male misterioso: la sindrome di Gulliver. Tanto in seno alla Convenzione, quanto in organi quali la BCE, i rappresentanti dei grandi paesi credono di correre il rischio di ritrovarsi legati come salami dalla banda dei paesi piccoli, per definizione irresponsabili, i quali, ad allargamento avvenuto, costituiranno numericamente parlando la maggioranza in seno al Consiglio. Se è vero che l'Unione europea raduna, in teoria, Stati uguali per diritti e doveri, alcuni, come i maiali di orwelliana memoria, si ritengono più uguali degli altri. La storia dell'Unione europea non fornisce alcun esempio di alleanza dei lillipuziani a spese dei Gulliver dell'Europa. Anzi, tutte le situazioni di stallo imposte alla costruzione europea, dalla politica della sedia vuota di De Gaulle all'ormai celebre I want my money back ('rivoglio i miei soldi?) di Maggie Thatcher, sono state opera dei paesi grandi. Il Patto di stabilità è stato escogitato per condurre i cosiddetti paesi del Club Med a una disciplina di bilancio tale da garantire il corso dell'euro sulle altre valute. Il Patto viene rispettato dai paesi 'piccoli?, ma molto meno da quelli 'grandi?. Tuttavia, la sindrome di Gulliver fa temere a taluni governi che i governatori provenienti dai paesi più piccoli possano sentirsi propensi a imporre una politica monetaria all'insegna del lassismo. Il risultato di tutti questi timori è la proposta della BCE di limitare il numero di governatori abilitati a decidere della politica monetaria. Il Presidente Duisenberg sostiene che i governatori non votano in base agli interessi nazionali, anzi, che in realtà non vi è alcuna votazione e che la politica monetaria viene decisa per via consensuale. Ma allora, perché questa proposta di modifica del sistema di voto? Ci viene spiegato che, a 25, le votazioni saranno ingestibili. Se una discussione fra 25 sarà certamente più lunga, il voto sulla modifica dei tassi guida, invece, è altrettanto praticabile sia con 25 che con 18 o con 9 governatori. Non è quindi questa la vera motivazione della riforma proposta. In realtà, i 5 grandi Stati che concorrono a formare circa i tre quarti del PIL comunitario intendono riservarsi il diritto di determinare la politica monetaria. A tale proposito, la proposta della BCE risulta ingegnosa, in quanto instaurerebbe un sistema a rotazione fra tre gruppi di paesi che però consentirebbe ai 'grandi? di partecipare alle votazioni nell'80 per cento dei casi. La relazione Friedrich propone di limitare le decisioni di politica monetaria a un esecutivo di 9 membri, designati in base al duplice criterio sia del peso demografico, sia del peso dell'economia di ciascun paese e, in questa, del settore dei servizi finanziari. Su questo ultimo aspetto, la relazione Friedrich si associa alla proposta unanime dei governatori. Tuttavia, è lecito avanzare dubbi su ciascuna di dette proposte. Visto che non vi è urgenza alcuna, perché non concedersi un termine di riflessione supplementare? Signor Presidente, vorrei infine dire all'onorevole Della Vedova che, secondo le proposte della BCE, la Polonia sarebbe comunque davanti al Lussemburgo. Schmidt, Olle (ELDR). Signor Presidente, signor Commissario, sappiamo tutti che la BCE, in un'Unione ampliata, andrà riformata, ma la proposta avanzata dalla BCE non è sufficientemente elaborata e ha sollevato un vespaio di critiche. La relazione Friedrich è incanalata nella giusta direzione ma, al pari di altri colleghi, mi chiedo: a che pro tutta questa fretta? Sarebbe meglio fermarsi un istante, riflettere e presentare proposte più circostanziate alla prossima CIG. La democrazia presuppone norme di voto relativamente semplici e comprensibili. Anche l'uomo della strada dovrebbe essere in grado di capirle, e di comprenderne il funzionamento. Il principio cui attenersi dovrebbe essere 'un membro, un voto?. Il requisito dell'efficienza, la cui importanza è indiscussa, in un'Unione ampliata può essere soddisfatto come indicato dall'onorevole Huhne. Signor Commissario, occorre evitare un'Europa inutilmente divisa. Una divisione fra serie A, serie B e persino serie C sarebbe inaccettabile. La BCE deve mostrarsi più trasparente e rendere conto pubblicamente delle sue discussioni e delle sue votazioni. Questo è un requisito irrinunciabile. Infine, va rafforzato anche il ruolo del Parlamento. Grönfeldt Bergman (PPE-DE). Signor Presidente, ringrazio il relatore Friedrich per l'eccellente lavoro svolto su questa materia. La questione delle regole per le votazioni in seno al Consiglio direttivo della BCE è molto importante, specie alla luce dell'imminente allargamento ed anche del probabile ampliamento della cooperazione in seno alla UEM. Le attuali regole vanno riviste. Sulla necessità di una riforma paiono tutti d'accordo, ma le caratteristiche di questa riforma paiono invece meno scontate. La relazione Friedrich prende le distanze dalla proposta presentata dalla BCE il 3 febbraio, una formula che prevede 21 voti, ossia 15 governatori di banche centrali e 6 revisori, nonché un sistema a rotazione quando 16 o più paesi faranno parte dell'unione valutaria. Ciò significa che, ben presto, non saranno più ascoltati tutti i paesi. Emergerà un sistema al quale non tutti potranno partecipare, ma che sarà ugualmente pesante e complicato. Se il processo decisionale diverrà troppo complesso, la conseguenza sarà che la BCE non potrà reagire in modo sufficientemente rapido ai mutamenti economici, oppure che le sue decisioni non verranno sentite come legittime. Un sistema a rotazione rende difficile l'imputazione delle responsabilità: sarà quasi impossibile individuare il responsabile di una determinata decisione. La relazione Friedrich, oggetto di un sapiente compromesso in commissione per i problemi economici e monetari, prospetta alcuni criteri fondamentali, ossia il principio 'un membro, un voto?, quello della rappresentatività, della trasparenza e della responsabilità e l'assunzione di un ruolo guida nella definizione di un nuovo modello decisionale, che sia più efficace, ma anche concepito per assicurare ugualmente la partecipazione di tutti i membri. Per i paesi piccoli, tutto ciò mi pare importante, ma lo sarà anche per i nuovi Stati membri. A me, che vengo da un paese in cui è imminente un referendum che deciderà del passaggio dalla corona all'euro, pare del tutto opportuno difendere un modello decisionale che possa rivelarsi efficace e rapido anche a lungo termine, riconoscendo al contempo a tutti la possibilità di partecipare a un processo che contempli anche la possibilità di chiederne conto. Berès (PSE). Signor Commissario, onorevoli colleghi, sapevamo che prima o poi avremmo dovuto affrontare questo argomento. Ma per molto tempo è sempre stato troppo presto per parlarne. Così è stato quando, in una relazione presentata nell'autunno del 2000, noi avevamo tentato di discuterne nell'ambito dei lavori sull'ampliamento. Si trattava della relazione Brok. Oggi, invece, sarebbe precipitoso pronunciarsi sulla sola base delle proposte elaborate dalla BCE. La realtà è che, sotto sotto, le soluzioni istituzionali che noi adottiamo sulla BCE fanno paura ad alcuni, poiché si teme che possano finire per imporsi ad altri meccanismi istituzionali, e magari all'Unione in sé. Ecco la vera natura di questa discussione. Nel merito, credo che ciò che il Trattato di Nizza ha fatto la Convenzione possa disfare. Su quanto proposto dalla BCE, la Convenzione europea deve poter ritornare: in sostanza, viene proposta un'evoluzione del sistema, consista essa in un meccanismo di rotazione o di differenziazione delle decisioni prese in seno alla Banca centrale. Sempre nella sostanza, credo che le proposte della BCE non possano essere respinte in toto, penso per esempio all'idea di limitare il numero di membri del Consiglio direttivo se non si vuole impedire a quest'organo di decidere. Sono fondamentalmente dell'avviso che queste proposte vadano esaminate nell'ottica di cogliervi gli elementi per noi essenziali. Credo che, dall'esperienza acquisita da un'istituzione giovane come la BCE, si possano trarre alcuni insegnamenti sotto forma di criteri. Il primo è che il rapporto di forze fra comitato esecutivo e Consiglio direttivo va esaminato molto attentamente, se si vuole garantire che la BCE sia in condizioni di decidere. Il secondo, sul quale la presidente della nostra commissione, onorevole Randzio-Plath, si è già espressa, riguarda la trasparenza nelle procedure in seno agli organi decisionali. Il terzo criterio riguarda la capacità della Banca di definire la politica monetaria nell'interesse dell'intera zona euro. A mio avviso, è nell'ottica di questi tre criteri che va letta la proposta della Banca centrale, ma soprattutto è nell'ottica di questi tre criteri che la Convenzione - cui spetta sostanzialmente il compito di pronunciarsi in merito - dovrà proporre una soluzione per il futuro dei meccanismi decisionali in seno alla Banca centrale europea. Maaten (ELDR). Signor Presidente, sono deluso dalle proposte di riforma della struttura gestionale della BCE, secondo le quali verrebbero create diverse categorie di membri e, a prendere le decisioni, sarebbe solo un ristretto gruppo di grandi paesi. Fra l'altro, non vedo come giustificare il fatto che ad alcuni grandi Stati, che ora fanno ostruzionismo sull'attuazione del Patto di stabilità e crescita, verrebbe riconosciuto un ruolo prominente in tale gruppo leader, mentre gli Stati più piccoli, che sin dall'inizio hanno seguito una politica monetaria responsabile e corretta, verrebbero relegati in serie B. Queste proposte pregiudicano l'uguaglianza fra gli Stati membri. Insomma, i paesi della seconda e della terza categoria dovrebbero limitarsi a rimanere in silenzio durante la discussione, oppure a starsene in disparte mentre i grandi della Terra esprimono il proprio voto? No, signor Presidente, a me sembra che la situazione odierna vada benissimo così com'è. Giustamente il relatore ricorda che abbiamo ancora molto tempo per escogitare con calma un sistema migliore. Cerchiamo almeno di maturare una certa esperienza sull'ampliamento, prima di mettere tutto a soqquadro, e accontentiamoci quindi di un sistema gestionale semplice e trasparente, di respiro europeo anziché nazionale. Per il mio paese, questa situazione è ancor più spiacevole. I Paesi Bassi sono fra gli Stati che hanno condotto, per lunghi anni, una politica monetaria rigorosa. Inizialmente ci verrebbe consentito l'accesso al gruppo leader ma, non appena il Regno Unito entrerà a fare parte della zona euro, come ringraziamento per il servizio reso verremo rispediti a casa. Se da un lato mi auguro con tutto il cuore che il Regno Unito prima o poi aderisca all'euro, non posso non deplorare che la sua adesione abbia conseguenze come queste. Paesi che per anni hanno remato, più o meno vigorosamente, contro la stabilità monetaria europea si vedono invece ricompensati. E' inconcepibile, signor Presidente, che all'euro venga riservato un trattamento del genere. Kauppi (PPE-DE). Signor Presidente, sono lieta che la commissione per i bilanci del Parlamento europeo abbia deciso ieri di appoggiare quella che è anche la posizione del governo finlandese, secondo cui le riforme proposte dal Consiglio non possono comunque fungere da base per il processo decisionale. Il lavoro svolto dal principale organo decisionale della BCE va modificato in modo da consentire un processo decisionale efficace anche ad allargamento avvenuto. Il modello proposto dal Consiglio direttivo della BCE, tuttavia, risulta eccessivamente complesso, resta nel vago e non rende certo più chiara agli occhi del pubblico la definizione delle politiche monetarie. Tutti noi desideriamo vedere incrementata l'efficienza del processo decisionale in ambito monetario, ma il sistema deve essere più trasparente e più comprensibile. L'attuale problema del meccanismo decisionale in seno alla BCE non riguarda le modalità di voto, ma il fatto che il Consiglio direttivo si sforzi con ogni mezzo di evitare il voto in generale. L'attuale versione dell'articolo 10, paragrafo 2, dello statuto della BCE dispone che il Consiglio direttivo decida a maggioranza semplice. Tuttavia, le proposte di decisione non vengono poste ai voti sino a quando dal dibattito non emerge un consenso. Stando perlomeno alle dichiarazioni rilasciate al Parlamento dal Presidente della BCE, Wim Duisenberg, 'consenso? significa più che 'maggioranza?, ma meno che 'unanimità?. Per poter reagire più rapidamente al mutare dei mercati, la BCE deve votare a maggioranza. Da questo punto di vista, rendere le procedure di voto ancor più complesse e disorientanti, con il rischio di limitare ulteriormente il ricorso alle votazioni, non ha molto senso. Inoltre, il modello a rotazione proposto dalla BCE calpesta diversi principi che tanto il Parlamento, quanto i governatori delle banche centrali sono avvezzi a ritenere di vitale importanza. La preparazione delle riforme delle procedure di voto in seno alla BCE va rinviata sino alla prossima Conferenza intergovernativa. Fra le proposte del Parlamento, due meritano il nostro sostegno. La prima è la richiesta della votazione a doppia chiave; la seconda, invece, è la proposta che le decisioni operative in materia di politica monetaria pratica vadano distinte dal processo decisionale a lungo termine su aspetti di natura istituzionale o strategica. Confidiamo che il Consiglio ECOFIN, al momento di decidere, tenga conto delle tesi del Parlamento. Lulling (PPE-DE). Signor Presidente, desidero chiarire sin da subito di non aver votato a favore della relazione adottata ieri sera in seno alla commissione per i problemi economici e monetari. Il nostro relatore tedesco si è certamente discostato dal suo iniziale intento di conferire a ciascun paese della zona euro un voto in seno al Consiglio direttivo della BCE, controbilanciandolo unicamente con un criterio demografico. Tengo a ricordare che il Consiglio direttivo della BCE ha esaminato, in una lunga seduta, una proposta analoga presentata dalla Bundesbank per finire col respingerla. Perché? Perché in una zona euro ampliata a 25 o a 27 membri quattro grandi Stati avrebbero de facto un diritto di veto in seno al Consiglio direttivo della BCE, a scapito degli altri paesi. Questo è inaccettabile. Anche se, come convenuto in un compromesso raggiunto ieri in commissione, venissero ulteriormente considerati i due criteri oggettivi del PIL e della popolazione di ogni Stato membro, il sistema che ne deriverebbe sarebbe ben meno equilibrato rispetto al modello della BCE, che impiega questi due criteri unicamente per classificare gli Stati membri aventi diritto di voto in un sistema a rotazione. Naturalmente il modello della BCE è nuovo e il suo affinamento richiede tempo, ma non mi pare complesso e opaco al punto da risultare incomprensibile a chi dovrà utilizzarlo. Sostenere ciò equivale a dare degli incapaci ai politici e ai responsabili delle banche centrali nazionali! Dopotutto, una valuta è influenzata più dal peso economico e finanziario che dalla popolazione di un paese. La proposta della BCE rispecchia tale ovvietà. Un'ulteriore ragione per la quale non ho avallato il cosiddetto emendamento di 'compromesso? è che esso si tradurrebbe in una rinazionalizzazione. Inoltre, esso prospetta ulteriori competenze per il comitato esecutivo ampliato a nove membri, a spese del Consiglio direttivo della BCE, che attualmente si riunisce con cadenza quindicinale ma che, con niente meno che 27 membri secondo la proposta della commissione parlamentare, per forza di cose non potrebbe che svolgere un ruolo ancillare. Spero che il Consiglio farà propria la raccomandazione del Consiglio direttivo della BCE, molto più equilibrata, e che essa possa essere ratificata prima dell'allargamento, perché altrimenti verrebbe assestato un duro colpo alla fiducia nell'euro! Solbes Signor Presidente, sarò breve. Mi pare che la discussione verta su due argomenti distinti. Il primo riguarda il sistema proposto dalla Banca centrale in base all'applicazione della 'clausola di abilitazione?: è o non è una scelta logica? Non si potrebbe individuare un sistema migliore? Il secondo interrogativo è invece: quale potrebbe essere questo sistema migliore? Potrebbe trattarsi di quello prospettato dalla relazione Friedrich o di qualsiasi altro. Tuttavia, ora noi stiamo parlando dell'impiego della 'clausola di abilitazione? definita a Nizza. I governi la chiamano in causa per autorizzare la BCE a formulare una proposta da approvare all'unanimità, ma anche a proposito di una proposta della Commissione, sempre da approvare all'unanimità. La 'clausola di abilitazione? prevede o la presenza e il voto di tutti i membri delle banche centrali, oppure l'esistenza di un sistema di voto più ristretto che, necessariamente, dovrà basarsi su una forma di rotazione. Ovviamente, in tal caso, non tutti parteciperebbero a tutto, il che conduce al problema del modello di rotazione. La BCE prospetta un modello nel quale, senz'ombra di dubbio, si instaura un certo equilibrio fra i vari paesi in funzione del rispettivo peso economico-finanziario. In conseguenza di ciò, ai paesi più piccoli viene attribuito un ruolo di rilievo. La Commissione è però dell'avviso che il sistema a rotazione ora proposto non sia sufficientemente giustificato e, pertanto, ha proposto la sola modifica dello schema di rotazione. La Commissione ha semplicemente proposto il ricorso ai criteri già applicati dalla BCE nella definizione del proprio sistema di voto. Come ho già detto, ciò equivarrebbe a fare uso del sistema già in essere presso la Banca centrale europea. Naturalmente questo sistema comporterebbe un cambiamento: non tutti sarebbero presenti, ma questo è consentito dalla 'clausola di abilitazione?. Presentare un'ulteriore proposta di modello di rotazione, anziché provvedere a emendare la proposta della BCE, non avrebbe senso. Alcuni di voi hanno controbattuto che la 'clausola di abilitazione? non risolve i problemi, che dobbiamo puntare più in alto. E' una tesi che comprendo: in alcuni casi, questa è stata anche la posizione della Commissione. Ma se si vota o si decide in base alla 'clausola di abilitazione?, non vi è dubbio che la proposta della BCE, opportunamente emendata, potrebbe rivelarsi utile, poiché risolverebbe anche i problemi connessi a una transizione. Qualsiasi altro modello, non dimentichiamocene, presupporrebbe l'unanimità e la ratifica, e non sarebbe un modello facile da applicare. Presidente. La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà giovedì. (La seduta, sospesa alle 17.05, riprende alle 17.20) Presidente. L'ordine del giorno reca la comunicazione della Commissione sui vicini dell'Europa allargata: un nuovo quadro per le relazioni con i vicini ad est e a sud. Onorevoli colleghi, annuncio inoltre una piccola modifica del nostro ordine dei lavori. Procederemo ora alla comunicazione della Commissione, con un dibattito fino alle 17.45; alle 17.45 seguirà l'ora delle interrogazioni. Prodi Signor Presidente, farò un brevissimo intervento con alcune osservazioni sul documento oggi presentato sulla politica di vicinato: documento di estrema importanza che chiarifica le nostre proposte di rapporti nell'ambito europeo e mediterraneo dopo l'allargamento. Il processo di allargamento ha infatti generato grandi aspettative nei paesi a noi vicini, ma ha generato anche frustrazioni, tensioni che si riassumono in alcune osservazioni molto chiare, molto comprensibili dai paesi dell'est esclusi dall'allargamento. Da questi ci è stato rivolto il rimprovero di aver semplicemente spostato verso est la Cortina di ferro; dai paesi del Mediterraneo ci è stato rimproverato di aver rivolto la nostra attenzione soprattutto verso est e non verso i paesi mediterranei. Le aspettative dei nostri vicini sono tante e io ho sempre creduto che non si potessero deludere, ma dovessimo formulare una seria politica anche nei loro confronti, nell'interesse loro e nell'interesse dell'Unione. La comunicazione che il Collegio ha approvato oggi sulla politica di vicinato risponde a questa esigenza, che è di creare un quadro di riferimento nel cui ambito sviluppare i rapporti sempre più stretti con i nostri vicini dell'est e del sud; costruire cioè quello che io ho più volte definito, prima in modo intuitivo e via via in modo sempre più analitico e ragionato, l'anello dei paesi amici, l'anello degli amici che si estende dalla Russia fino al Marocco, un anello con cui condividere tutto, tranne le Istituzioni: condividere cioè i programmi, il mercato, le regole, il dialogo politico, ma non il Parlamento, non il Consiglio, non la Commissione. L'ambizione, insomma, è di sviluppare una politica per quei paesi che richiedono un rapporto speciale con l'Unione ma nei cui confronti, almeno nel futuro prossimo, l'Unione non pensa ad una strategia di allargamento. In tale contesto, quindi - è chiaro - non sono compresi i paesi dei Balcani occidentali, per i quali la prospettiva di allargamento, anche se non si conosce ancora la data, è già concordata. Il quadro di riferimento che abbiamo delineato nella comunicazione è complementare e non sostitutivo del rapporto che l'Unione ha con un singolo paese o con gruppi di paesi. Evidentemente l'intensità e soprattutto la rapidità con cui si svilupperanno i rapporti tra l'Unione e i singoli paesi, nell'ambito di questo quadro di riferimento, sarà adattata alle capacità del singolo paese, cioè varrà anche in questo caso il principio di differenziazione. L'obiettivo è duplice: primo, creare insieme ai nostri partner un'area di prosperità e stabilità, basata sul principio dell'integrazione economica, del rafforzamento dei legami politici e della cooperazione culturale, e su quest'ultima - la cooperazione culturale - insisto; secondo, legare lo sviluppo di questi rapporti preferenziali al progressivo avvicinarsi di questi stessi paesi alle nostre regole e al nostro sistema di valori, sia in campo economico che in campo politico. Vogliamo dunque sviluppare, con ogni singolo paese, sulla base dell'esperienza e dei nostri attuali legami di natura contrattuale, un piano d'azione concordato che prevede il cammino che intendiamo percorrere insieme. Questi piani d'azione conteranno obiettivi, tempi, modalità, meccanismi di monitoraggio che vedranno coinvolte le due parti su un piano paritario. In tale prospettiva valuteremo quindi l'opportunità di creare uno strumento contrattuale specifico, l'accordo di vicinato, e uno strumento finanziario ad hoc, lo strumento di vicinato. In concreto, lavoreremo con i nostri vicini per creare un mercato unico, promuovere la libertà di circolazione di persone, merci e servizi, rafforzare la collaborazione nella lotta alle comuni minacce, rafforzare la nostra collaborazione nella prevenzione dei conflitti e nella gestione delle crisi, promuovere i diritti umani, intensificare il dialogo fra culture e religioni, integrare le reti di trasporto, di energia e di telecomunicazioni e creare un più ampio spazio di ricerca: insomma, per sviluppare una sempre maggiore integrazione, basata sulla condivisione dei valori e dei principi di tolleranza, pace, libertà e solidarietà, cioè sui principi stessi che hanno ispirato la nostra Unione. Swoboda (PSE). Signor Presidente, evidentemente il Commissario voleva intervenire proprio ora, e forse potrei cogliere l'occasione per porgli anche una domanda. Condivido appieno le proposte che il Presidente Prodi ha appena esposto. Vorrei sapere quanto segue: in quale contesto finanziario si situerà tutto questo? Ha menzionato gli strumenti finanziari e gli accordi di vicinato. Io ora chiedo al Presidente e al Commissario: sono richieste premesse istituzionali specifiche? In teoria, dopotutto, esiste ancora la Conferenza europea. Vi sono diverse possibilità. A proposito dell'aria mediterranea abbiamo discusso anche dell'eventualità di una collaborazione parlamentare più stretta. Non possiamo lasciare queste cose nell'incertezza, e dobbiamo anche garantire che le competenze all'interno della Commissione siano chiare, perché in fondo qui abbiamo a che fare con una fase di transizione, a metà strada tra la politica estera normale e tradizionale e l'integrazione nell'Unione europea. Penso che proprio tale fase di transizione richieda una definizione molto accurata, e ritengo che la Commissione dovrebbe presentare proposte specifiche su come gestirla, elaborando piani dettagliati e indicando quali istituzioni saranno coinvolte. Si darà nuova vita alla Conferenza europea? All'interno della Commissione ci sarà una competenza specifica per quest'area di cooperazione? Resterà affidata al Commissario Patten? Sono questi i quesiti che mi interessano, e forse potrebbe approfondirli un poco. Patten Signor Presidente, abbiamo appena concluso una discussione estremamente interessante in seno alla Commissione, discussione in cui il leitmotiv della maggior parte degli interventi - la convinzione forte di quasi tutti coloro che sono intervenuti - era l'urgenza assoluta di attribuire alla questione delle relazioni con i nostri vicini la stessa priorità che in passato abbiamo attribuito all'intero processo di allargamento; in altre parole, di fare in modo che rientri tra le responsabilità di ciascuno di noi promuovere l'idea di una cerchia istituzionalizzata di amici cui possiamo offrire modi per condividere la nostra sicurezza e stabilità e il nostro benessere. L'onorevole parlamentare troverà indicati nella comunicazione che stiamo per pubblicare oggi le modalità pratiche con cui cerchiamo di dare corpo a questo concetto. Non è facile. Abbiamo già tentato di farlo in passato, e in un certo senso è stato come cercare la pietra filosofale; non siamo ancora riusciti a trovare un modo veramente efficace per esprimere i nostri punti di vista sui nostri vicini che non comporti automaticamente l'offerta rivolta a loro di aderire all'Unione europea. Questo non è l'oggetto della comunicazione. Tuttavia l'onorevole parlamentare potrà desumere dalla proposta che abbiamo avanzato ipotesi ragionevoli e concrete su come poter incoraggiare i nostri vicini, sia quelli ai confini terrestri, sia quelli rivieraschi, a condividere il nostro mercato, a condividere le nostre politiche senza condividere le nostre Istituzioni, ma condividendo il benessere e la stabilità politica che sono i segni distintivi dell'Unione europea. La risposta molto semplice a questa domanda è che non c'è disaccordo. La Commissione ritiene che si tratti di una responsabilità che compete a tutta la Commissione, e che le responsabilità dovranno essere condivise tra tutti noi. Presidente. Data la scarsità del tempo a disposizione e il numero di deputati che hanno chiesto di intervenire, darò la parola a tre persone alla volta, preferibilmente una di ciascun gruppo parlamentare. Ho un lungo elenco di nomi davanti a me. Il Commissario risponderà a tre domande alla volta. Callanan (PPE-DE). Signor Presidente, ho ascoltato con grande interesse l'affermazione del Commissario sui paesi dell'allargamento. Sono certo che quando aderiranno all'Unione desidereranno garantire trasparenza e obbligo di rendere conto in tutte le Istituzioni. In quest'ottica il Presidente della Commissione questa mattina stessa aveva promesso al Parlamento che avrebbe resa pubblica la nota indirizzata al Commissario Kinnock da Jules Muis del servizio revisione contabile interna. Questo pomeriggio il portavoce della Commissione ha invece affermato che la Commissione non prevedeva la pubblicazione di tale nota. Il Commissario potrebbe dirci per favore perché la linea di condotta della Commissione è cambiata da questa mattina, e perché si rifiuta di rendere pubblico quel documento, grazie al quale il discarico del bilancio della Commissione potrebbe procedere nella maniera più urgente e celere possibile? Presidente. Questo non è pertinente riguardo al tema della discussione questo pomeriggio. Se il Presidente Prodi lo desidera può intervenire, però chiedo agli onorevoli colleghi di attenersi all'ordine del giorno. Prodi Voglio confermare quello che ho detto stamattina: il documento sarà reso pubblico come da accordo istituzionale. Lagendijk (Verts/ALE). Signor Presidente, ho seguito con molta attenzione l'introduzione del Presidente della Commissione e ho anche letto il discorso sul medesimo argomento che ha tenuto a Bruxelles lo scorso dicembre. In entrambi i discorsi egli oscilla pericolosamente tra la posizione secondo cui non dobbiamo escludere completamente la possibilità di un'adesione a pieno titolo e il parere in base al quale non sta a noi prendere l'iniziativa in tal senso. Lo comprendo perfettamente, e non è una critica rivolta al Presidente Prodi. C'è una cerchia di amici in cui il Marocco e la Russia saranno trattati secondo i medesimi criteri, allo stesso modo. La mia domanda - che è una domanda aperta rivolta alla Commissione - mira a sapere se non è o non sarebbe meglio dire in termini ancora più chiari: 'in questa cerchia di amici vi sono amici che ci sono un tantino più vicini?. L'Ucraina e la Bielorussia, ad esempio, in futuro potrebbero diventare membri, mentre non possiamo immaginare lo stesso per la Russia. Dobbiamo essere molto chiari su questo. Lo stesso vale ad esempio per il Nord Africa. Ciò non creerebbe la chiarezza che questi paesi ci chiedono, e non è meglio fare una distinzione tra membri potenziali, e paesi o vicini che non potranno mai diventare candidati all'adesione? Wiersma (PSE). Vorrei appoggiare la domanda dell'onorevole Lagendijk. Capisco perfettamente che cosa sta facendo la Commissione, e anche la priorità che vuole attribuire alla propria politica in relazione ai paesi che ci circondano. In questo Parlamento torneremo in dettaglio sull'annuncio che la Commissione sta facendo oggi. In realtà ho una domanda sola. L'obiettivo è ovviamente quello di prevenire la creazione di una nuova divisione, di una nuova cortina di ferro in Europa. Se è questo ciò che vogliamo impedire, dovremo aiutare paesi come l'Ucraina o la Bielorussia a ripetere la medesima evoluzione che ha interessato paesi come l'Ungheria o la Polonia. La Commissione pensa di essere in grado di mettere in campo una sufficiente influenza e cooperazione con tali paesi mediante la sua proposta, per fare in modo che là si verifichino gli stessi processi di riforme che si sono avuti nei paesi candidati attuali, e che con il tempo emerga una sorta di eguaglianza che apra la strada ad una risposta alla domanda se questi paesi possano anche aderire all'Unione? Per me la domanda alla fine si riduce a sapere se, grazie alle vostre proposte, potremo esercitare su quei paesi un effetto positivo analogo a quello ottenuto con il processo di allargamento in altri paesi dell'Europa centrale e orientale. Alla luce di quanto sta accadendo attualmente in quei paesi, penso che questa sia la sola strada per impedire la formazione di una nuova divisione in Europa. Berlato (UEN). Signor Presidente, l'adesione di nuovi Stati membri allargherà ancora i confini dell'Europa, nella logica di un'influenza sempre maggiore che l'Unione eserciterà nel continente, con lo sviluppo di politiche di prossimità che creeranno nuovi partner potenziali che, in futuro, potrebbero diventare nuovi paesi aderenti, così com'è accaduto con i paesi in attuale via di adesione. Ci sembra, però, difficile immaginare un'Europa ancora più allargata senza avviare un dibattito che ormai diventa impellente: quali possono essere i confini massimi dell'Europa? Se si guarda a sud, verso le rive africane del Mediterraneo, si troveranno situazioni che non hanno mai dimostrato di poter condividere con l'Europa parametri di sviluppo o ideologie, convinzioni politiche e religiose, eccezion fatta forse per il Libano e Israele; se si guarda ad est si potrebbe pensare ad aprire ancora alle Repubbliche di Ucraina e Georgia; a nord alla Norvegia, mentre ad ovest l'Atlantico, di per sé, segna già un confine. Quali sono i confini massimi che possiamo immaginare per non annacquare l'Unione in un'area di libero scambio, alla luce della pretesa di arrivare ad un'Unione che non debba naufragare ogniqualvolta si affrontano i grandi temi internazionali, come purtroppo è accaduto in questi giorni? Il dibattito quindi su quali paesi avranno la vocazione ad entrare nell'Unione e con quali paesi, invece, sia necessario avere solo rapporti privilegiati di cooperazione dovrà essere affrontato con grande attenzione, dal momento che la cooperazione non può riguardare soltanto le azioni commerciali ma anche rapporti delicati come il rispetto dei diritti umani e il controllo dei flussi migratori. Prodi Rispondo molto rapidamente alle tre domande che sono legate fra di loro. Sia chiaro, questo obiettivo di comporre il circolo degli amici non è legato a nessun impegno e a nessuna esclusione riguardo all'allargamento: nessuno di questi ha il diritto e nessuno di questi è escluso. Tuttavia, è chiaro che questo non risolve il problema posto dall'ultima domanda. Qui mi rifaccio ad una richiesta - che ho già fatto tante volte al Parlamento e che mi si dice è stata accolta - per avere prossimamente un dibattito proprio sui confini dell'Unione. E' però un altro discorso quello che riguarda l'anello degli amici, un discorso che non riguarda l'allargamento dell'Unione ma che tuttavia offre un rapporto di collaborazione forte, offre un'integrazione progressiva, offre veramente un futuro economico e politico di sicurezza, a noi e a questi paesi che ci stanno attorno; la membership è un fatto diverso. Per riprendere la seconda domanda, onorevole, questo è stato proprio fatto per evitare l'accusa di avere semplicemente spostato la Cortina di ferro a est, come ho detto nel mio precedente intervento. Qui non c'è più una cortina di ferro, non c'è più un'esclusione; ci sono paesi membri, ma che hanno un rapporto di crescente cooperazione attiva con i paesi che stanno intorno a loro, con l'anello degli amici. E' una strategia organica che con l'allargamento amplia il numero dei membri dell'Unione e con l'anello degli amici crea una politica di vicinato sempre più forte e sempre più stretta. Brok (PPE-DE). Signor Presidente, sono lieto che la Commissione abbia ora presentato una proposta su cui possiamo discutere per quanto concerne eventuali opzioni alternative all'adesione a pieno titolo all'Unione europea. Dopo l'allargamento e l'adesione di dieci nuovi paesi, questo sarà certamente uno degli argomenti chiave per il futuro. Vorrei porre due domande. Prima di tutto, non ho capito bene se si stia proponendo un sistema flessibile di rapporti bilaterali tra l'Unione europea e i singoli paesi, oppure un approccio multilaterale - una sorta di Spazio economico europeo plus. Questo mi sembra essere un punto importante. La mia seconda domanda riguarda i Balcani. So che occorre considerare i paesi balcanici in maniera molto differenziata, e che alcuni di loro saranno in grado di aderire all'Unione europea prima di altri. Gli altri paesi avranno bisogno di un periodo ancora molto lungo di evoluzione interna. Sarebbe pertanto sbagliato non inserirli in una strategia di questo genere, dato che durante il periodo di transizione - che potrebbe essere anche molto lungo - potrebbero entrare anche loro a far parte di questa rete. Forse la Commissione potrebbe riesaminare questa posizione. Souladakis (PSE). Signor Presidente, il linea di massima il quadro generale delineato dal Presidente della Commissione per le relazioni con altri paesi dopo l'allargamento ha il mio appoggio. Le politiche dei principi generali tuttavia tendono a fallire nella pratica. Per questo motivo vorrei porre due domande. Primo, quali altri vantaggi possono derivare nella prassi dalle relazioni con i paesi mediterranei del Nord Africa, quando le politiche generali, a mio modo di vedere, non hanno avuto particolare successo. E secondo, per quanto concerne i paesi candidati dell'ex blocco orientale, perché la qualità delle relazioni a volte è determinata dai paesi vicini piuttosto che dai principi generali, e perché, come abbiamo constatato di recente, molti dei paesi candidati si sono comportati come pare loro più adeguato su questioni politiche strategiche - stiamo parlando del problema Iraq, a prescindere dalla posizione che si condivida o non condivida - la domanda è: come possiamo influenzare questi paesi in modo che non stabiliscano criteri propri per le relazioni con i loro vicini che noi vediamo come paesi di collaborazione e pace e che altri forse vedono come nemici? Schroedter, Elisabeth (Verts/ALE). Signor Presidente, nelle nostre discussioni ci siamo sempre concentrati sulle grandi linee guida, ed è certo importante farlo, ma i problemi stanno nel dettaglio. Una delle questioni centrali per i paesi vicini è il problema dei confini. Ci saranno nuovi strumenti decentralizzati che faciliteranno la cooperazione transfrontaliera pratica? Ci saranno accordi che facilitano il passaggio delle frontiere, oppure queste ultime costituiranno una separazione reale e tangibile che divide gruppi etnici e interrompe rapporti esistenti? Mi interessa conoscere i contenuti della strategia della Commissione a tale riguardo. Come sarà strutturato lo strumento finanziario? Sarà centralizzato, come lo è ora, con i problemi che conosciamo, oppure sarà uno strumento decentralizzato? Patten Signor Presidente, posso rispondere alle tre domande sul principio della divisione del lavoro. Innanzi tutto, il presidente della commissione per gli affari esteri, i diritti dell'uomo, la sicurezza comune e la politica di difesa ricorderà che ho accettato di intervenire alla seduta della commissione del 25 marzo per un esteso dibattito sulla comunicazione della Commissione che ci consentirà di approfondire in maggiore dettaglio una serie di punti discussi questo pomeriggio. Ha sollevato una serie di punti. Primo, la nostra intenzione è quella di creare un quadro operativo globale coerente. Riconosciamo tuttavia che non si può sostenere che ci dovrebbe essere un'unica politica che vada bene sempre e ovunque. Dobbiamo disporre di una politica in grado di adattarsi ai vari livelli di sviluppo economico e di condivisione del nostro sistema di valori. Spero pertanto in una coerenza sufficientemente flessibile da garantire che questa politica funzioni. Ha anche fatto riferimento ai Balcani. Abbiamo esplicitamente escluso dalla comunicazione i paesi che sono interessati dal processo di stabilizzazione e di associazione, ovvero la Croazia e i paesi dei Balcani occidentali, la Turchia, la Romania e la Bulgaria. A loro è già stata offerta la prospettiva di un ingresso a pieno titolo nell'Unione europea, mentre in questo documento - come ci è stato chiesto dal Consiglio europeo di Copenaghen - ci concentriamo sui paesi che non hanno la prospettiva dell'adesione. Come ha detto il Presidente, sono certo che a suo tempo ci sarà un dibattito sui limiti geografici dell'Unione europea. Il Presidente ha dedicato discorsi a tale argomento tre anni e mezzo fa. Questo non è tuttavia né il momento né il documento giusto per tale dibattito. Vorrei solo aggiungere che nelle nostre intenzioni gli stessi candidati all'adesione dovrebbero essere coinvolti in questo dibattito, nel quale molti di loro hanno più interessi in gioco di noi. Per quanto concerne la domanda su come i paesi mediterranei e dell'Europa orientale possano essere coinvolti nelle nostre politiche, speriamo vivamente di poterli coinvolgere in tutte, dal mercato interno, il commercio, la migrazione e la circolazione delle persone alla giustizia e gli affari interni, l'assistenza finanziaria e tematiche come la governance, i diritti umani e lo Stato di diritto. Abbiamo cercato di farlo tramite il processo di Barcellona, incoraggiando ad esempio maggiormente i paesi che prendono parte al processo di Agadir, stimolandoli ad andare oltre, ad avviare un tentativo di armonizzazione delle loro normative con le nostre e a partecipare maggiormente al nostro mercato interno. Sarà questa la politica che porteremo avanti. Vi è una serie di paesi dell'Europa orientale - si potrebbero definire i nuovi Stati indipendenti occidentali - che non sono stati in grado di aderire all'Unione europea, pur esprimendo la loro vocazione europea, come la Moldavia e l'Ucraina. Spero che quanto stiamo proponendo loro in termini di commercio, economia e dialogo politico accresca lo spazio economico e politico comune attorno ai nostri confini. Non stiamo tuttavia cercando di risolvere la questione dell'adesione all'Unione europea di tali paesi in questo documento. Sono infine lieto di avere l'occasione di rispondere alla domanda dell'onorevole parlamentare su questo argomento perché è una domanda su cui abbiamo già discusso in passato. Molto giustamente, la onorevole si interroga sulla coerenza dei nostri strumenti finanziari nella gestione degli aspetti transfrontalieri. Le posso assicurare che troverà nel nostro documento la proposta di uno strumento di prossimità che affronterà il tipo di problemi ai quali ha fatto riferimento. I miei colleghi che sono impegnati sull'allargamento e sugli affari regionali collaboreranno con la mia e con altre direzioni generali per cercare di rendere operativo questo nuovo strumento nella maniera più efficace e meno traumatica possibile. Beazley (PPE-DE). Signor Presidente, non sapevo che i membri britannici di quest'Assemblea avessero la fama di essere prolissi! (Si ride) Il Presidente della Commissione ha presentato la comunicazione a grandi linee, quindi forse potrei chiedere al Commissario Patten due dettagli su questioni che ha già toccato. Possiamo avere la certezza che, come ha affermato il Presidente, non stiamo cercando di creare una nuova cortina di ferro e che, per fare un esempio, l'attuale disciplina dei visti tra la Polonia e l'Ucraina non sarà inasprita una volta che la Polonia sarà diventata membro dell'Unione europea? Vedo annuire il Presidente della Commissione, così potrà essere più sintetico nella sua risposta. La seconda domanda rivolta al Commissario Patten, alla luce della pesante esperienza di relazioni che gli Stati dell'adesione hanno con paesi come l'Ucraina, la Bielorussia e la Russia, è questa: non sarebbe forse giunto il momento di istituire una sorta di gruppo di lavoro? Questi Stati dell'adesione potrebbero così iniziare a far confluire la loro esperienza nelle relazioni di politica estera con i nostri nuovi vicini, forse facendo capo al Commissario Verheugen o allo stesso Commissario Patten. Tannock (PPE-DE). Signor Presidente, sono fermamente convinto che offrendo all'Ucraina, alla Bielorussia e alla Moldavia la prospettiva di una potenziale adesione per lo meno nel lungo termine, si incoraggerebbe le riforme necessarie in termini di economie, sistemi di governance e diritti dell'uomo, e si appoggerebbe anche quei politici e quei partiti che condividono i nostri valori e le nostre aspirazioni. Il Presidente Prodi ha intenzione di ritirare la sua affermazione - ammesso che l'abbia fatta - che l'Ucraina non sarebbe più europea della Nuova Zelanda? Gli Ucraini l'hanno evidentemente considerata priva di senso sotto il profilo geografico e come un segnale al loro governo che farebbe molto meglio a prepararsi a convivere con l'orso russo. Fortunatamente, la Russia non vuole aderire all'Unione europea, l'Ucraina invece sì. Non dovremmo escludere questa possibilità, soprattutto se al termine del prossimo anno la Commissione confermerà la richiesta - secondo me molto più debole - di adesione della Turchia. La Commissione può mettere a disposizione più fondi per combattere l'immigrazione illegale e i flussi di confine attraverso questi paesi nonostante la nostra disapprovazione nei confronti dei rispettivi governi in carica in questo momento? Flautre (Verts/ALE). Signor Presidente, signor Presidente della Commissione, appoggio e accolgo con gioia la dichiarazione della Commissione che esprime la volontà politica di intensificare i nostri rapporti con i paesi vicini. Ritengo tuttavia che la questione delle frontiere costituisca un elemento di disaccordo in questo clima di ravvicinamento. Abbiamo stabilito una serie di misure inerenti alle relazioni con paesi terzi, in particolare con i nostri vicini, per integrare la gestione del flusso di migranti. Riguardano controlli di frontiera, il controllo dell'immigrazione illegale e degli accordi di riammissione. Mi chiedo se in realtà non stiamo subappaltando la gestione della migrazione ai nostri vicini, creando così una zona cuscinetto tra l'Unione europea e il resto del mondo, il che sarebbe probabilmente meno lodevole. Secondo me tali misure servono a promuovere la creazione di zone di detenzione in questi paesi vicini, all'interno e alle frontiere dell'Europa. Mi riferisco a zone amministrate con mano pesante e in maniera arbitraria, dove i diritti ancorati nei valori fondanti che vogliamo condividere sono il più delle volte negati. Vi chiedo dunque urgentemente di considerare i rischi che si delineano. Hannan (PPE-DE). Signor Presidente, stiamo rischiando di dare qualcosa per scontato. L'attuale tornata di allargamento dipende dall'esito di otto referendum che si devono ancora tenere in Europa centrale e orientale. La Commissione pensa che sia giusto lasciare questi paesi liberi di decidere autonomamente, oppure ritiene accettabile interferire politicamente e finanziariamente in tale decisione? Finora si è tenuto un solo referendum, per il quale la Commissione europea ammette di avere speso 700 000 euro, una somma che espressa in termini pro capite corrisponderebbe a una spesa di 100 milioni di euro per il paese natale del Presidente Prodi, l'Italia, o per il Regno Unito di cui è originario il Commissario Patten. Se le condizioni che offriamo a questi paesi sono così favorevoli, perché dobbiamo mettere in campo risorse ingenti di quest'ordine di grandezza per aiutarli a decidere? Patten Signor Presidente, penso che quest'Aula avrà il piacere di ascoltare anche il Presidente dopo che il Commissario per le relazioni estere ha puntualizzato una o due cose. Per prima cosa vorrei rassicurare l'onorevole Beazley: è fuori questione un nostro tentativo di innalzare una nuova cortina di ferro in Europa. Una delle intenzioni che stanno alla base di questa comunicazione era anche quella di prevenire l'idea che si stesse costruendo una fortezza Europa con i 25 Stati membri. Quando si parla di allentare il regime dei visti, è importante tenere presenti le condizioni che i ministri degli Interni porranno per poter considerare accettabile una tale opzione. Uno degli aspetti che prendono in considerazione non riguarda semplicemente la frontiera tra il paese che presenta la richiesta e l'Europa, ma gli altri confini dei quali quel paese è responsabile. Per fare un esempio, quando cominceremo a discutere di visti con la Federazione russa - spero dopo avere concluso un accordo di riammissione - una questione che sarà sollevata continuamente sarà quella della sicurezza delle migliaia di chilometri di confine che la Russia ha in comune con altri paesi. Esistono alcune condizioni che precedono qualsiasi seria discussione sui visti. L'onorevole deputato ha anche domandato se cercheremo di coinvolgere i paesi candidati che non hanno ancora aderito, e se stiamo coinvolgendo tali paesi nella discussione. C'è un processo democratico che dobbiamo espletare, come ha appena detto l'onorevole deputato, ma la risposta molto semplice è 'sì, lo stiamo facendo?. Alcuni paesi candidati, per esempio la Polonia con il suo recente documento di discussione sulla dimensione orientale, hanno presentato proposte molto ragionevoli e serie. A partire da aprile i candidati all'adesione assisteranno ai Consigli 'Affari generali? e 'Relazioni esterne? per ascoltarne i dibattiti, e spero che ciò si ripercuoterà sui loro contributi successivi. Sono consapevole della preoccupazione che l'onorevole Tannock ha espresso in varie occasioni a proposito dell'Ucraina. Come ha detto il Presidente Prodi, questo documento di per sé non definisce i limiti geografici dell'Unione europea, ma spero che i nostri amici in Ucraina riconosceranno il sincero impegno di cui abbiamo dato prova nel contribuire a creare uno spazio politico ed economico comune che andrà a loro vantaggio. Vorrei che fosse stato possibile instaurare un rapporto più stretto e positivo con la Bielorussia. Non è colpa nostra se non è così. L'onorevole deputato conosce lo stile, gli obiettivi e le politiche del regime in Bielorussia, che non molto tempo fa hanno portato al deplorevole blocco dei visti. Al momento possiamo ancora fornire alla Bielorussia aiuti per promuovere la società civile, e attendo con impazienza il giorno - che forse giungerà dopo le prossime elezioni, se si svolgeranno in modo libero ed equo - in cui possiamo sviluppare le nostre relazioni con quel paese. Non vogliamo che nessuno dei nostri paesi confinanti sia isolato, per sua libera scelta o per volontà del suo regime. Ho tentato di rispondere a quanto espresso dall'onorevole deputata a proposito di una zona cuscinetto. Occorre tenere conto di tutti i confini con altri paesi. Per concludere, vorrei dire all'onorevole deputato - il cui interesse per queste tematiche sono disposto a riconoscere - che dovrebbe ammettere una cosa: molti di noi sono profondamente convinti che quando discutiamo dell'allargamento non parliamo solo di soldi, di interessi commerciali, economici o anche geostrategici. Per molti di noi l'allargamento ha una ragione etica. L'onorevole deputato non dovrebbe preoccuparsi eccessivamente se riteniamo che valga la pena esprimere quella convinzione nel modo più incisivo e completo possibile. Benché sia intervenuto nel dibattito personalmente, non penso che i cittadini di Malta, noti per il loro coraggio e la loro autonomia di giudizio, si lascino influenzare da qualche sporadico annuncio pubblicitario su uno dei loro giornali e neppure, lo devo confessare, dall'intervista occasionale con il Commissario per le relazioni esterne. Potrebbero lasciarsi influenzare molto di più dal Commissario per l'allargamento, che sa essere molto più persuasivo di me, ma spero che, a mano a mano che questo processo democratico procede in Europa, l'onorevole deputato vedrà come un paese dopo l'altro voterà per il proprio ritorno a casa. Prodi Due sole osservazioni addizionali perché il Commissario ha risposto ampiamente alla quasi totalità dei problemi. Insisto: questa offerta, questa proposta, questo disegno politico non implica per questi paesi l'allargamento, non implica esser membri dell'Unione: non lo implica affatto e non lo esclude. Vorrei anche dire però, con molta chiarezza, che io non accetto - cioè, accetto fino a un certo punto - il fatto che l'ipotesi di essere membro dell'Unione aiuta il processo democratico, aiuta l'evoluzione interna di questi paesi. Questo mi fa molto piacere, è utile, ma non è certo sufficiente per giudicare se un paese dev'essere membro o meno dell'Unione. Essere membro dell'Unione significa dividere anche degli obiettivi politici specifici, dividere delle radici, delle identità, dividere molto più che non i semplici sentimenti democratici. Era questa l'osservazione che facevo a proposito della Nuova Zelanda: non ho mai detto che la Nuova Zelanda è più europea dell'Ucraina; ho detto semplicemente - e lo ripeto - che, se badiamo soltanto ai criteri democratici, non vedo perché la Nuova Zelanda non possa far parte dell'Unione. Esistono però fatti geografici, storici, esistono degli obiettivi politici da condividere per esser membri dell'Unione. Allora è chiaro che questa prospettiva dev'essere data quando questi obiettivi emergono, diventano forti e sono condivisi da loro, ma sono condivisi anche da noi. Ecco spiegata allora la mia ansia perché venga aperto il dibattito sui confini dell'Unione. Vorrei, infine, rassicurare l'onorevole Flautre che l'obiettivo è proprio quello opposto a quello che è giustamente stato messo in rilievo come un pericolo, cioè di creare centri di detenzione per gli immigrati di questi paesi. Sotto l'aspetto dell'immigrazione c'è un contenuto etico diverso: con la cooperazione con questi paesi anche il discorso dell'immigrazione può essere gestito in modo più umano, in modo più serio, in modo più condiviso, in modo meno traumatico. E' chiaro che questo lo si può fare solo con l'anello degli amici, mentre sappiamo che ormai gli immigrati vengono in Europa da paesi anche lontanissimi. Avere un gruppo di paesi con cui si può cooperare anche in queste materie delicate è estremamente importante, ed è nostro compito naturalmente fare in modo che questo avvenga nel rispetto dei diritti degli emigranti. E' molto più facile da ottenere, questo obiettivo, quando c'è cooperazione che nel caso in cui, invece, questa cooperazione manca. Presidente. La discussione è chiusa. Presidente. L'ordine del giorno reca il Tempo delle interrogazioni (B5-0085/2003). Saranno prese in esame le interrogazioni rivolte alla Commissione. Prima parte Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 50 dell'onorevole Bill Newton Dunn (H-0095/03): Oggetto: Informazioni relative a quote nazionali per i giocatori di calcio nell'UE I quotidiani britannici (alcuni dei quali, notoriamente, riportano informazioni inesatte e scandalistiche in merito ai problemi inerenti all'UE) riferiscono che 'si avvicina un accordo tra l'UEFA e l'Unione europea? per limitare al 50 % il numero di giocatori 'stranieri? ammessi in ogni squadra - cosicché le società calcistiche dell'Unione sarebbero tenute ad allestire formazioni composte almeno per metà da giocatori provenienti dallo Stato membro a cui la società appartiene. Può gentilmente la Commissione confermare l'infondatezza di tali informazioni, in quanto un simile accordo contravverrebbe al principio basilare della libera circolazione dei cittadini dell'Unione? Diamantopoulou La Commissione non è a conoscenza delle notizie apparse sulla stampa del Regno Unito alle quali l'onorevole deputato fa riferimento. Per quanto concerne la questione di una limitazione imposta del numero di giocatori stranieri, vorrei ricordare quanto segue. L'applicazione delle norme comunitarie sulla libera circolazione dei lavoratori in ambito sportivo è stata oggetto di esame della Corte di giustizia delle Comunità europee nel 1974 con la causa Walrave, in cui la Corte stabilì che la legislazione comunitaria si applica allo sport quando questo si configura come attività economica, a prescindere da fatto che sia svolta da atleti professionisti o dilettanti. Questa posizione è stata confermata dalla Corte nel 1995 nell'ormai celebre sentenza nella causa Bosman. Nella sua giurisprudenza la Corte ha anche statuito che le clausole relative alla nazionalità sono giustificabili solo in relazione a specifiche partite ufficiali tra squadre nazionali - come quelle dei Giochi olimpici - oppure a certi campionati mondiali o europei. Newton Dunn (ELDR). Signor Presidente, vorrei ringraziare il Commissario per quello che sembra una risposta molto soddisfacente, e congratularmi per la scelta dei quotidiani che sceglie di leggere, o meglio di non leggere. Presidente. Poiché l'autore non è presente, le interrogazioni nn. 51, 52 e 53 decadono. Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 54 dell'onorevole Alexandros Alavanos (H-0066/03): Oggetto: Piano Annan su Cipro e acquis comunitario Il Parlamento europeo, nella sua risoluzione 'sul documento strategico concernente la relazione della Commissione sui progressi registrati da ciascun paese candidato nel cammino verso l'adesione? (Processo verbale PE 20.11.2002), riferendosi al piano Annan per una soluzione politica alla questione cipriota 'chiede alla Commissione di accertare se tale piano possa rappresentare la base per una soluzione praticabile e sostenibile nel quadro dell'Unione europea, nel rispetto dell'acquis comunitario?. Si domanda alla Commissione, che ha studiato il piano in oggetto, se possa assicurare che esso risulti compatibile con l'acquis comunitario e se intenda, e quando, rendere nota al Parlamento europeo in modo circostanziato la propria posizione in merito. Verheugen Signor Presidente, l'onorevole deputato sarà ovviamente consapevole del fatto che la sua interrogazione orale, molto importante e interessante, nel corso delle ultime 24 ore purtroppo è stata superata dai fatti. Per questo motivo, e con il suo accordo, vorrei cogliere quest'occasione per aggiornarvi sugli ultimi sviluppi. La Commissione deplora il mancato successo degli sforzi messi in atto dal segretario generale delle Nazioni Unite Kofi Annan per giungere a una soluzione globale della questione cipriota. La Commissione ha fornito il suo pieno appoggio a tale processo e ricorda qui la disponibilità dell'Unione europea di agevolare una soluzione consona ai principi su cui si fonda l'Unione europea. A prescindere dalla preferenza accordata dall'Unione europea a una soluzione politica, la Commissione conferma che il processo di adesione proseguirà secondo la tabella di marcia stabilita. Sono già state intraprese tutte le iniziative giuridiche preparatorie necessarie a tale fine. In altre parole, trasmetteremo ora al Parlamento un protocollo a integrazione del trattato di adesione con Cipro in cui è esposta l'organizzazione dell'adesione di Cipro date le circostanze attuali. La Commissione prende atto e appoggia l'affermazione del Segretario generale delle Nazioni Unite secondo cui il piano di pace resta sul tavolo. La Commissione è altresì disposta a sostenere qualsiasi ulteriore sforzo in questo senso. La Commissione incoraggia tutte le parti in causa, in particolare la Turchia, ad adoperarsi attivamente per trovare una soluzione. La Commissione sottolinea la sua solidarietà con tutti i ciprioti e apprezza il coraggio con cui i turcociprioti hanno espresso le loro convinzioni europeiste. La Commissione continuerà a promuovere a Cipro progetti a beneficio di entrambe le comunità, tesi a ridurre gli squilibri economici esistenti nell'isola e a creare fiducia tra le due comunità. Alavanos (GUE/NGL). Vorrei esordire ringraziando la Commissione ed esprimendo il mio apprezzamento per il duro lavoro svolto per l'adesione dell'intera Cipro all'Unione europea, riconoscere l'importanza dell'annuncio che questo ha dato modo di fare, e porre la seguente domanda: poiché l'inizio dei negoziati con la Turchia è previsto per la fine del 2004, la soluzione della questione cipriota costituisce una delle condizioni preliminari, la cui realizzazione richiederà un contributo positivo e costruttivo della Turchia se questa desidera integrarsi? Inoltre, ora che questa fase del piano Annan si è conclusa, la Commissione pensa che l'Unione europea e la Commissione assumeranno forse un ruolo più importante nei negoziati tra le due comunità? Verheugen Signor Presidente, onorevole Alavanos, in occasione della mia visita ad Ankara alla fine di gennaio non avevo lasciato alcun dubbio alle autorità turche circa le possibili conseguenze di un fallimento dei colloqui su Cipro. Nei miei incontri con il Primo Ministro e con il segretario del partito AK, ma anche con altri esponenti di primo piano del mondo politico turco, ho detto chiaramente che alla fine del 2004 la Commissione dovrà formulare un suo parere o una raccomandazione da cui emerga se la Turchia assolve i criteri politici per l'adesione e, in caso affermativo, una raccomandazione sul momento più opportuno per avviare i negoziati di adesione con la Turchia. Devo dire molto chiaramente che anche la questione di Cipro è parte integrante di questi criteri politici di adesione. Nel partenariato per l'adesione con la Turchia abbiamo espresso senza ambiguità anche questo. Oggi, con tutte le dovute cautele, posso affermare che, se alla fine del 2004 - quando la Commissione dovrà presentare la sua relazione e le sue raccomandazioni - la situazione di Cipro dovesse essere rimasta invariata, ovvero se ci dovessimo trovare ancora esattamente al punto in cui ci troviamo ora, avremmo di fronte un paese, la Turchia, che desidera avviare con noi un negoziato di adesione ma che non riconosce un nostro Stato membro, cioè Cipro. Mi è estremamente difficile immaginare come, in presenza di una tale situazione, la Commissione potrebbe formulare un parere positivo sull'avvio di negoziati di adesione con la Turchia. Vi prego di comprendere che non mi è possibile né desidero essere più esplicito, ma ritengo che quanto ho appena detto sia sufficientemente chiaro. Se considerate quanto ho appena detto in relazione a quanto ho affermato sul protocollo, ciò significa che ovviamente da qui alla fine del 2004 vi è ancora la possibilità di giungere a una soluzione. Per questo motivo le Nazioni Unite e l'Unione europea sostengono che l'insuccesso di ieri non significa che l'argomento Cipro è chiuso, ma che i colloqui possono riprendere, ovviamente non appena la situazione politica lo consente. E' estremamente importante che il piano delle Nazioni Unite resti sul tavolo. Permettetemi ancora un'osservazione a tale proposito. La versione più recente del piano delle Nazioni Unite rappresentava un'offerta estremamente vantaggiosa, in particolare per i turcociprioti. Sono fermamente convinto che per i turcociprioti non ci sarà mai un'offerta migliore o una soluzione più adeguata di questa. Per questo motivo è estremamente importante per i turcociprioti che le Nazioni Unite dicano che il piano resta sul tavolo. Non possiamo che accogliere con favore questa decisione. Alyssandrakis (GUE/NGL). Mi permetta un breve commento, signor Commissario, prima della domanda complementare. Non solo il processo di integrare Cipro nell'Unione europea non ha raggiunto l'obiettivo di risolvere la questione cipriota; integrando la parte libera di Cipro, ha sancito de iure la divisione, riconoscendo l'occupazione turca. Non dico che le cose sarebbero andate molto meglio se le due parti avessero accettato il piano Annan che, a differenza delle risoluzioni delle Nazioni Unite, tentava di imporre una particolare forma di federazione che non era poi tanto diversa dal riconoscimento di due Stati a Cipro - in altre parole dalla divisione. Date queste circostanze, signor Commissario, mi chiedo come la Commissione intende affrontare una situazione in cui un paese candidato, in questo caso la Turchia, mantiene forze di occupazione e ha colonizzato parte di un paese che è già uno Stato membro dell'Unione europea, in violazione di numerose risoluzioni delle Nazioni Unite. Non sto dicendo semplicemente di risolvere la questione cipriota; sto parlando del modo di affrontare il fatto dell'occupazione. L'Unione europea si assumerà la responsabilità di liberare la parte occupata di Cipro? Verheugen Onorevole Alyssandrakis, non condivido la sua convinzione che l'adesione di Cipro nella forma proposta ora configuri de iure una divisione dell'isola. Il protocollo che ho menzionato ripetutamente chiarisce infatti senza lasciare ombra di dubbio che il diritto comunitario non troverà applicazione nelle parti di Cipro su cui il governo della Repubblica di Cipro non può esercitare un controllo effettivo. Questo tuttavia non implica il riconoscimento di due Stati ciprioti. Resta fermo il fatto che noi, al pari del resto della comunità internazionale, consideriamo tuttora il governo della Repubblica di Cipro come rappresentante di tutta Cipro, come suo unico rappresentante legittimo sotto il profilo del diritto internazionale. Da un punto di vista puramente giuridico, l'intera Cipro diventerà membro dell'Unione europea; in pratica, il diritto comunitario non potrà trovare applicazione in una parte del territorio di Cipro fino a quando non si sarà trovata una soluzione politica. Una volta raggiunta una soluzione politica - non importa quando - basterà una decisione unanime del Consiglio perché tutta Cipro diventi di fatto e di diritto membro dell'Unione. Non occorreranno nuovi negoziati e neppure un nuovo trattato, né una nuova ratifica. E' tutto previsto in questo protocollo, che fa parte dell'Atto di adesione. Che cosa può fare la Commissione per migliorare la situazione? Penso che la cosa più importante che possiamo fare sia proseguire la nostra intensa collaborazione con la Turchia, continuare a incoraggiare la Turchia con ogni mezzo che è in nostro potere perché porti avanti riforme politiche, economiche e sociali e assolva i criteri politici per l'adesione. Questa è l'unica cosa che possiamo fare, e alla fine è anche l'unica cosa che porterà risultati. Posselt (PPE-DE). Signor Presidente, la prego di chiamare ancora una volta la mia interrogazione, per il seguente motivo: ero presente alle 17.30, quando era ancora in corso il dibattito. Poi mi sono recato a un'altra riunione. Non appena ho visto che iniziava il Tempo delle interrogazioni e il Presidente Prodi aveva terminato il suo intervento mi sono precipitato qui, ma la prima parte, che secondo la documentazione in nostro possesso doveva durare trenta minuti, era già terminata. La prego pertanto di mostrarsi comprensivo! In condizioni come queste anche per chi come me tenta di essere presente a ogni Tempo delle interrogazioni è estremamente difficile essere puntuali al minuto con questa procedura. La prego pertanto di volere accogliere la mia interrogazione. Presidente. Onorevole Posselt, la prego di credere che mi rincresce veramente, perché lei è uno dei deputati più impegnati nel Tempo delle interrogazioni, ma ci sono diversi deputati che hanno pensato la stessa cosa, e secondo il Regolamento occorre essere presenti per ascoltare la risposta a un'interrogazione. L'interrogazione è decaduta, e il Regolamento non ci lascia alternativa, altrimenti creeremmo un precedente. Comprendo il suo ragionamento, ma non posso fare nulla né per lei né per l'onorevole Salafranca che sta per intervenire. Darò la parola all'onorevole Salafranca per una mozione d'ordine, ma il Commissario Lamy ad esempio se n'è già andato. So che abbiamo iniziato tardi perché il Presidente Prodi è arrivato tardi. Sono tutte cose che so, ma il Regolamento prevede che le interrogazioni decadano. Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). Signor Presidente, mi compiaccio molto che lei sappia che cosa sto per dire, perché non intendevo dire quanto da lei anticipato. Vorrei dire semplicemente che la sua interpretazione del Regolamento è corretta, e che l'interrogazione decade quando chi l'ha presentata non è presente. Volevo solo sottolineare che sono stato molto attento, in una saletta contigua, allo schermo su cui viene segnalato il turno degli oratori, e che l'interrogazione n. 51, precedente alla mia, non è stata segnalata sullo schermo. Ho visto la prima, ma non ho visto la seconda. L'oratore non era presente, e l'attesa del Commissario Lamy non è stata molto lunga, perché l'ho incontrato mentre usciva. Pertanto, signor Presidente, senza voler attribuire a lei alcuna responsabilità per lo svolgimento del dibattito - anche se sarebbe auspicabile che non si modificasse l'ordine del giorno - la pregherei di chiedere ai servizi del Parlamento di garantire il corretto funzionamento dello schermo e del monitor, affinché questo tipo di situazione non si ripeta. Presidente. La ringrazio per aver migliorato di molto quanto pensavo stesse per dire. E' sempre importante che il Presidente si possa sbagliare nelle sue valutazioni. Avete molte ragioni, e me le avete sottoposte. Chiederò alla Commissione che, date le circostanze straordinarie, le vostre interrogazioni ricevano risposta scritta, ma non ci sarà una risposta orale. Posselt (PPE-DE). Signor Presidente, volevo soltanto chiarire tre punti. Primo: il Commissario Verheugen è ancora presente. Secondo - e anche questo è un punto importante - nell'ultima tornata lei ha fatto un'eccezione. Andrò a verificare sul processo verbale chi fosse il collega interessato, ma ricordo distintamente che questo precedente c'è stato. Terzo: vorrei chiedere che, come in anni passati, si faccia iniziare il Tempo delle interrogazioni alle 17.30 in punto, indipendentemente dall'andamento della plenaria. Tale consuetudine è stata mantenuta in quest'Aula per quasi vent'anni, e ci si poteva fare affidamento. Non accetto questa mancanza di puntualità all'inizio se si accompagna a un'applicazione rigida e ad un'interpretazione estrema di questa regola. O ci si mostra liberali in un caso e nell'altro, o si è inflessibili in un caso e nell'altro! Presidente. Vi chiedo che questa sia l'ultima mozione d'ordine, perché altrimenti impiegheremo più tempo che a rispondere alle interrogazioni. Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). Signor Presidente, la ringrazio per aver gentilmente proposto che la Commissione risponda per iscritto alla mia interrogazione, ma preferisco che, come previsto dal Regolamento, la mia interrogazione decada. La presenterò di nuovo in occasione della prossima tornata, perché preferisco che ci sia un dibattito in Aula. Presidente. All'onorevole Posselt posso solamente dire che in quel caso, che era molto diverso da quello odierno, avevo specificato molto chiaramente che non stavo creando un precedente, e spero che ciò risulti dagli atti. Però lei ricorderà che dissi che non costituivo un precedente. Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 55 dell'onorevole Brian Crowley (H-0082/03): Oggetto: Repubblica ceca: violazione delle norme sul libero mercato nella distribuzione di giornali e riviste L'articolo 81 del trattato proibisce specificamente gli accordi tra imprese che possano pregiudicare il commercio tra Stati membri e che abbiano per oggetto e per effetto di impedire, restringere o falsare il gioco della concorrenza all'interno del mercato comune. La Commissione è a conoscenza del fatto che alcune società di media che operano e hanno la loro sede legale nell'UE hanno firmato un accordo che ha consentito loro di diventare azionisti di maggioranza di První novinová spolecnost, una società per azioni della Repubblica ceca? La Commissione è inoltre al corrente del fatto che questo accordo permette loro di monopolizzare il mercato, fissare il prezzo della distribuzione e stabilire la composizione e il contenuto di giornali e riviste, rilevando in realtà il 100% del mercato della distribuzione di giornali e riviste nella Repubblica ceca, pregiudicando così il pluralismo e la diversità mediatica? Riconosce infine la Commissione che tali attività mettono seriamente in pericolo il futuro del loro unico concorrente, Mediaprint & Kapa Pressegrosso, non soltanto sul territorio della Repubblica ceca ma anche per quanto riguarda le importazioni di giornali e riviste dalla Germania, dall'Austria e dall'Italia e la distribuzione di giornali e riviste in altri Stati membri dell'UE? Cosa intende fare la Commissione per assicurare la libera concorrenza e il libero mercato nella Repubblica ceca? Verheugen Signor Presidente, onorevole Crowley, il tema della sua interrogazione orale ricalca esattamente l'oggetto di una denuncia formale che ci è stata presentata dal Media Observatory Czech Republic e appoggiata anche dall'impresa Media Print & Kappa Pressegrosso. La denuncia in questione riguarda presunte violazioni del diritto comunitario in materia di concorrenza osservate nella Repubblica ceca. L'attenzione del sottoscritto e della delegazione dell'Unione a Praga è stata inoltre richiamata sulla vicenda dal presidente di Media Observatory Czech Republic. Posso dirvi inoltre che immediatamente dopo ho avuto occasione di affrontare la questione al massimo livello con il governo ceco. Al momento la Commissione è del parere che per la vicenda siano competenti in primo luogo le autorità garanti della concorrenza e i tribunali cechi, dato che riguarda in primo luogo distorsioni della concorrenza sul mercato ceco dei media della stampa. I servizi della Commissione tuttavia si sono già messi in comunicazione con le autorità ceche preposte alla vigilanza sulla concorrenza, che al momento stanno esaminando il caso e che di recente hanno emesso un provvedimento cautelativo contro l'impresa Prvni Novinova Spolecnost e la sua casa madre per possibili violazioni delle norme ceche di concorrenza. Spero di avere pronunciato correttamente il nome, ma non ne sono del tutto certo; il ceco è una lingua difficile! Nella fase di preadesione, l'applicazione delle norme giuridiche da parte delle autorità ceche garanti della concorrenza è sorvegliata attentamente, e alla luce di ciò la Commissione continuerà a seguire l'evolversi di questa vicenda. Crowley (UEN). Signor Presidente, vorrei ringraziare il Commissario per la sua breve risposta. Non ha tuttavia risposto, signor Commissario, agli aspetti fondamentali della domanda. Il motivo per cui ho fornito tante informazioni - come lei, ho avuto accesso a tali informazioni - è che sussiste la possibilità che un'impresa privata o gruppi di imprese private tentino di provocare distorsioni del mercato prima che la legislazione dell'Unione europea entri pienamente in vigore e vi interferiscano in modo tale da impedire qualsiasi iniziativa successiva. Signor Commissario, vorrei conoscere per prima cosa la reazione della sua direzione a questo tipo di azione, e in secondo luogo sapere se vi siano altri meccanismi, a parte quello di agire tramite le autorità ceche, che si possano utilizzare in futuro per impedire questo caso specifico e altri casi simili che attualmente si stanno profilando in Polonia, Ungheria e Slovenia. Verheugen Onorevole Crowley, i diversi ruoli che ricopriamo ci inducono ad assumere atteggiamenti diversi di fronte a questa situazione. Lei è un deputato, e come tale lei ovviamente è libero di esprimere un giudizio politico. Come membro della Commissione io, ovviamente, non posso esprimere una valutazione politica su un caso il cui iter giuridico non è ancora concluso. Comprenderà questo, e certamente si lamenterebbe a giusto titolo se la Commissione esprimesse valutazioni su altri casi ancora pendenti davanti alle varie giurisdizioni e su procedimenti ancora in corso. Per tale motivo devo dire che al momento attuale semplicemente non so se vi sia una violazione della normativa di concorrenza. La questione è al momento allo studio delle autorità ceche, e i servizi della Commissione sono in contatto con le autorità ceche in quanto è nostro compito garantire che nella fase di preadesione gli strumenti pertinenti siano applicati correttamente e le procedure pertinenti siano rispettate. Ecco come stanno le cose. Tra l'altro la vicenda in questione non sarebbe stata diversa se si fosse verificata dopo l'adesione. Si tratta palesemente di un caso che riguarda le autorità nazionali garanti della concorrenza, non quelle europee, perché la materia del contendere riguarda unicamente il mercato interno ceco. La Commissione pertanto sta già facendo quanto lei mi ha chiesto di fare alla fine del suo intervento. Ci siamo attivati per questo caso. Posso fare addirittura un ulteriore passo in avanti, affermando che sotto il profilo del pluralismo dei media, e data l'importanza che quest'ultimo riveste nel promuovere la democrazia in un paese, la Commissione sta prendendo questo caso molto sul serio. Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 56 dell'onorevole Anne E.M. Van Lancker (H-0125/03): Oggetto: Negoziati di adesione con la Slovacchia e la minoranza rom Nella sua risoluzione del 20 novembre 2002 (paragrafo 114), il Parlamento europeo ha invitato il governo slovacco ad adottare provvedimenti incisivi per affrontare i problemi di discriminazione ai danni delle minoranze rom ed abolire le eventuali pratiche discriminatorie da parte delle istituzioni e poteri pubblici. Fine gennaio 2003, il Centro per i diritti riproduttivi ha pubblicato una relazione d'inchiesta che documenta casi di sterilizzazione coatta di donne rom nell'ambito del sistema sanitario slovacco. Conviene la Commissione che dette pratiche costituiscono una violazione dei criteri di Copenaghen nonché degli articoli 1, 3, 4 e 7 della Carta dei diritti fondamentali dell'Unione europea? Intende essa invitare il governo slovacco a compiere un'indagine circostanziata e ad adottare misure contro siffatte pratiche di sterilizzazione coatta, gravemente lesive dei diritti dell'uomo? Verheugen Onorevole Van Lancker, devo ammettere che in effetti la sua è un'interrogazione particolarmente triste. Le notizie alle quali fa riferimento hanno turbato profondamente anche me. Ho letto con grande preoccupazione e costernazione la relazione sulle presunte sterilizzazioni coatte in Slovacchia ai danni di donne appartenenti alla minoranza rom. Una tale prassi costituirebbe in effetti una grave violazione dei diritti dell'uomo qualora fosse lo Stato o qualsiasi altra istituzione pubblica ad averla ordinata o per lo meno tollerata, o se lo Stato si rifiutasse di andare a fondo di queste accuse e di assicurare i responsabili alla giustizia. Per questo motivo, non appena questa relazione è stata diffusa, ho preso contatto diretto e per iscritto con il Primo Ministro slovacco per esprimergli la mia preoccupazione e chiedergli di garantire un'indagine tempestiva e completa su queste accuse, sostenute da diverse organizzazioni che si occupano di diritti dell'uomo. Sono molto lieto di potervi comunicare che il governo slovacco ha reagito immediatamente e senza alcuna esitazione. Il Viceprimo Ministro della Repubblica slovacca, responsabile delle questioni riguardanti i diritti dell'uomo, ha avviato senza indugio le necessarie indagini penali. E' stata costituita un'apposita commissione d'inchiesta, affiancata dal consulente del ministero degli Interni per le questioni riguardanti i rom, che appartiene a sua volta alla minoranza rom. Il governo ha inoltre invitato la vicepresidente della commissione sanità dell'Assemblea consultiva del Consiglio d'Europa a prendere parte a una fact finding mission nella Repubblica slovacca. Nel frattempo ho anche ricevuto una risposta scritta del Primo Ministro slovacco in cui questi mi assicura che non esiste alcuna prassi statale di questo tipo nella Repubblica slovacca, che queste accuse saranno verificate con la massima scrupolosità e che, nel caso in cui dovessero rivelarsi fondate, i colpevoli saranno perseguiti con tutto il rigore della legge. Posso assicurare che la Commissione seguirà molto attentamente lo sviluppo delle indagini. Ovviamente ci adopereremo affinché abusi siano fermati immediatamente e che siano avviate le necessarie iniziative penali qualora tali accuse si rivelassero fondate. Van Lancker (PSE). Signor Presidente, ringrazio il Commissario per le iniziative che ha intrapreso in questo campo. Se me lo consente, tra non molto gli consegnerò una copia dell'indagine. Vedrà, signor Commissario, che assolutamente nulla di quanto le persone del Centro per i diritti della riproduzione, che sono gli autori di questa ricerca, vanno dicendo è insensato o inventato. Per questo sono veramente sbalordita dalla risposta del governo slovacco secondo cui queste pratiche non sono applicate. Vorrei sollecitarla a chiedere lei stesso un'inchiesta indipendente del governo slovacco e anche di mettere fine alle iniziative rivolte contro questa organizzazione, che ha svolto un lavoro serio. Il fatto è che al momento è la parte lesa a trovarsi seduta sul banco degli imputati. Verheugen Signor Presidente, onorevole Van Lancker, evidentemente lei non ha inteso correttamente quanto ho detto, o per lo meno, nella sua domanda complementare non ha riportato quanto avevo detto. Non ho affermato che il governo slovacco respinge queste accuse come infondate. Ho detto semplicemente che il governo slovacco ha sottolineato che non vi è alcuna prassi statale di questo genere, che lo Stato non tollera tali pratiche e che le accuse presentate da lei e da altri saranno esaminate delle autorità competenti con la massima scrupolosità. Se il governo slovacco dicesse che queste accuse sono infondate non avrebbe motivo di ordinare un'inchiesta. Le chiedo pertanto di non essere troppo precipitosa nel condannare un altro paese. A quanto mi consta non esistono per ora prove che dimostrino che si tratta di una prassi statale sistematica; il mio sospetto principale è invece quello che si tratti di casi individuali di abusi, ma pur sempre di abusi gravissimi. Devo farle osservare che la Commissione non esercita alcun potere esecutivo nei paesi che aderiranno all'Unione. E' pertanto assolutamente escluso che possiamo avviare un'inchiesta penale o di criminologia in un futuro Stato membro, esattamente come non potremmo farlo in alcuno Stato membro. Abbiamo fatto quanto era in nostro potere, facendo valere la nostra influenza politica, attirando l'attenzione del governo della Repubblica slovacca sull'urgenza di questo problema e chiedendo di svolgere un'indagine approfondita. Devo veramente insistere nell'affermare qui che il governo slovacco ha risposto immediatamente e ha dato seguito senza alcun indugio a ogni nostra istanza. Evans, Robert J.E. (PSE). Signor Presidente, vorrei ringraziare il Commissario per la sua risposta e congratularmi con la onorevole Van Lancker per avere sollevato la questione. Da un punto di vista un po' più generale posso dire che quando ho visitato Bratislava e Kosice circa un anno fa con una delegazione del Parlamento, ci siamo occupati della condizione dei rom. Quanto ho potuto constatare era che, nonostante gli impegni assunti dal governo, la discriminazione continua, in parte perché sembra radicata nella società e quasi istituzionalizzata. Le condizioni di vita dei rom sono peggiori, dispongono di un numero inferiore di strutture, di gran lunga meno opportunità, e in genere i rom sono molto più estraniati dalla società, per esempio nelle scuole, dove non c'è traccia di un insegnamento in lingua madre, non c'è alcuna traccia di insegnanti rom. Chiedo dunque se il rispetto delle lingue e delle culture minoritarie come criterio per l'adesione all'Unione è soggetto a una verifica seria ed indipendente, e se sì, da parte di chi e come? Come risponde la Commissione a eventuali critiche che possono essere mosse a questo proposito? Verheugen Signor Presidente, sono un poco sorpreso della domanda dell'onorevole Evans, perché su pochi argomenti ho potuto rendere conto al Parlamento europeo più spesso che sulla questione dei rom nella Repubblica slovacca, nella Repubblica ceca, in Ungheria, Bulgaria e Romania, e di ben poche questioni il sottoscritto e la Commissione si occupano con un impegno pari a quello dedicato a questo problema. Prima di tutto devo ricordare che la discriminazione dei rom costituisce un triste fenomeno sociale non solo nei futuri paesi membri, ma che purtroppo tale fenomeno è presente anche in una lunga serie di Stati membri attuali, dove dà solo meno nell'occhio per motivi numerici, perché negli Stati membri i rom sono di meno. Il punto centrale qui è la domanda se nei futuri Stati membri la costituzione, il sistema giuridico e la prassi amministrativa statale discriminano i rom, oppure no. Le nostre indagini - così come del resto anche le altre indagini condotte dal Consiglio d'Europa e da moltissime organizzazioni che si occupano dei diritti dell'uomo - dimostrano che la discriminazione dei rom non è insita né nella costituzione né nella legislazione o nella struttura amministrativa di questi paesi. Quello che riscontriamo è invece una discriminazione tradizionale profondamente radicata nella società, che in alcune parti di questi paesi ha assunto proporzioni veramente drammatiche. Questo tuttavia - devo ripeterlo ancora una volta - non costituisce una novità. Il nostro impegno si è concentrato sullo sforzo di garantire che questi paesi elaborino una strategia tesa a ridurre la discriminazione contro i rom. Abbiamo previsto come prerequisito politico per la conclusione dei negoziati di allargamento che tali strategie esistano e siano applicate. Tuttavia ho sempre affermato - anche in quest'Aula - che non possiamo aspettarci che al momento dell'adesione dei nuovi membri la discriminazione sociale dei rom sia scomparsa completamente. E non possiamo neppure affermare che negli attuali Stati membri non esista alcuna forma di discriminazione. Potrei citare una serie di esempi di discriminazione nei nostri attuali Stati membri, e anche in quel caso non diciamo che la discriminazione di persone costituisce una violazione del Trattato. Diciamo invece che il diritto comunitario esige che si intraprendano iniziative affinché questa discriminazione cessi. Ecco la situazione che riscontriamo in questi paesi. La Commissione con i suoi strumenti di preadesione ha affrontato in misura notevole le esigenze delle minoranze rom. Ha impegnato tantissimo denaro, ha messo a disposizione importanti risorse umane e dato un considerevole apporto di consulenza per aiutare i futuri Stati membri a sviluppare e ad applicare una strategia di lotta alla discriminazione dei rom. Anche se cercate a lungo, non penso che troverete qualcuno che conosca meglio di me la realtà dei rom in questi paesi. In nessuna delle mie visite in quei paesi trascuro di occuparmi di questo problema direttamente sul posto. Non lo faccio perché penso di potere risolvere il problema con una visita a un insediamento rom, a una scuola rom o a qualsiasi altra cosa; lo faccio per fornire un contributo forte e simbolico alla formazione di una consapevolezza politica. Voglio che la gente in questi paesi veda in televisione che la Commissione, quando viene nel loro paese, non considera i rom alla stregua di intoccabili, bensì un gruppo sociale bisognoso di particolare attenzione e di particolare cura. Flemming (PPE-DE). Signor Presidente, vorrei ringraziare di cuore il signor Commissario per la sua risposta, che mi è parsa davvero molto convincente. Vorrei tuttavia ringraziare anche la collega che ha formulato l'interrogazione per avere sollevato tale questione. Mi si consenta una breve domanda complementare, che forse è ingenua: non sarebbe possibile che la Commissione - o forse anche la commissione per i diritti della donna e le pari opportunità del Parlamento - invitasse una di queste donne perché venga a illustrarci che cosa accade veramente là? Mi interesserebbe parlare direttamente con quella donna. Forse sarebbe di qualche interesse anche per la Commissione raccogliere informazioni direttamente da persona a persona. Verheugen Onorevole Flemming, ovviamente il Parlamento è sovrano e può decidere come crede; personalmente considererei molto felice un'eventuale decisione del Parlamento europeo di dare seguito alla proposta che lei ha appena avanzato. La Commissione sarebbe molto grata di cogliere l'occasione di procurarsi in questo modo informazioni di prima mano. Presidente. Diamo ora inizio alla seconda parte del Tempo delle interrogazioni, a cui risponderà il Commissario Fischler. Seconda parte Domande indirizzate al Commissario Fischler Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 57 dell'onorevole Bart Staes (H-0067/03): Oggetto: Garanzia della distribuzione di cibo ai meno abbienti Nella risposta all'interrogazione E-1695/02 Fischler Signor Presidente, onorevoli deputati, l'interrogazione dell'onorevole Staes riguarda la distribuzione di cibo ai meno abbienti in Belgio. Questa materia ricade chiaramente nella sfera delle competenze degli Stati membri, nel caso in questione riguarda quindi le autorità belghe. I fondi stanziati in Belgio per il programma annuale 2002 non sono inferiori rispetto al 2001; anzi, da circa 2,3 milioni di euro sono stati portati a 3,5 milioni di euro onde consentire anche la distribuzione di carne bovina, che nel 2002 era di nuovo disponibile, senza ridurre le quantità degli altri alimenti messi a disposizione. La riduzione delle quantità messe a disposizione della Federazione belga delle banche alimentari va attribuita alla circostanza che le autorità belghe hanno operato una diversa distribuzione delle quantità di prodotti alimentari disponibili rispetto agli anni precedenti. Staes (Verts/ALE). Signor Presidente, signor Commissario, sono abbastanza sorpreso dalla sua risposta, perché ovviamente si tratta semplicemente di giocare con i numeri. Tutto quello che so è che queste organizzazioni che si occupano della distribuzione di cibo sono gestite da persone molto impegnate, molto consapevoli socialmente, e anche ben disposte verso l'Europa. Ad ogni modo ci hanno detto, in risposta a una domanda precedente, che erano già stati segnalati problemi, ed io ne avevo fatto oggetto di una interrogazione assieme alle colleghe van Lancker, Maes e credo anche van Brempt. Lei ha risposto che la quantità di cibo che è stata distribuita è invariata, e poi abbiamo la stima sconcertante che in effetti sono state distribuite 750 tonnellate in meno. Ripeto la mia domanda: può confermare qui che in termini di quantità - non sto parlando di cifre o di importi - la quantità di cibo messa a disposizione nel 2002 era identica a quella messa a disposizione negli anni precedenti? Ho capito correttamente? Se in effetti ho capito correttamente, porrò ulteriori interrogazioni al governo belga tramite il comitato consultivo federale per gli affari europei della Camera e del Senato e con altri colleghi deputati del Parlamento europeo. Fischler Onorevole deputato, nel mio intervento ho parlato di importi in denaro, non di tonnellate. Tuttavia ho anche affermato che qui lei deve tenere conto di tre diversi aspetti. Prima di tutto, come dicevo, l'argomento ricade nella sfera di competenze delle autorità belghe, che sono responsabili della distribuzione degli alimenti a diverse organizzazioni umanitarie, le quali a loro volta li fanno pervenire ai gruppi più bisognosi. Sono le autorità belghe a decidere quanto assegnare alle singole organizzazioni, e può senz'altro accadere che l'organizzazione da lei menzionata abbia ricevuto quantitativi inferiori, compensati però da maggiori assegnazioni ad altri enti. L'unico modo per scoprirlo è quello di rivolgersi alle autorità belghe. Secondo punto: esiste un nesso tra la Comunità e il Belgio, in quanto, come lei sa, abbiamo fornito una sovvenzione, che però non è erogata alle singole organizzazioni, bensì allo Stato membro. Lasciamo che sia lo Stato belga a distribuire tali risorse alle singole organizzazioni di beneficenza secondo le sue priorità. Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 58 dell'onorevole Dirk Sterckx, sostituito dall'onorevole Vermeer (H-0080/03): Oggetto: Calcolo di una 'giornata di pesca? per limitare lo sforzo di pesca ai sensi del regolamento (CE) 2341/2002 L'Allegato XVII del regolamento (CE) 2341/2002 Fischler Signor Presidente, onorevoli deputati, il problema sollevato nell'interrogazione dell'onorevole Sterckx è ben noto alla Commissione. Condivido il suo parere che, in effetti, la definizione di giornate di pesca utilizzata in questo piano provvisorio di ripopolamento del merluzzo è poco flessibile. Lo abbiamo già riconosciuto, e stiamo lavorando a una modifica dell'Allegato XVII, perché in tal modo riusciremo a risolvere il problema. Le posso inoltre dire che lunedì mattina abbiamo invitato a Bruxelles tutti i responsabili del settore. Lunedì e anche oggi abbiamo discusso questo problema con i rappresentanti degli Stati membri. Siamo certi che troveremo una soluzione che tenga conto della situazione pratica. Vermeer (ELDR). La ringrazio per questa risposta, Commissario Fischler. Vorrei però chiederle una maggiore precisione. Lei dice di aspettarsi alcuni risultati. Le persone comuni, quelle che vanno per mare, stanno chiedendo quando faremo qualcosa di concreto. Lei può indicare la data in cui introdurremo una politica specifica molto pratica, ad esempio una politica che contempli le ore invece delle giornate, in modo che chi salpa la sera ma inizia a lavorare effettivamente solo il giorno dopo venga giudicato in base al numero di ore? Può essere più specifico? Che tipo di risultati ha conseguito con gli accordi raggiunti nelle riunioni di ieri e oggi? Fischler Onorevole Vermeer, se lo desidera posso essere ancora più esplicito. Qui non si tratta di rimandare la faccenda alle calende greche, bensì di cambiare le cose immediatamente. Abbiamo solo voluto aspettare questo incontro con le parti in causa, con i rappresentati del settore della pesca. Ovviamente si tratta di qualche cosa che intendiamo modificare entro le prossime settimane. Purvis (PPE-DE). Signor Commissario, i pescatori scozzesi e altri a settentrione del 55o grado nord devono limitarsi a 15 giorni, cosa che faticano ad accettare, tanto più che vedono i pescatori industriali rastrellare milioni di tonnellate di cicerelli e busbane norvegesi, che costituiscono la base alimentare per i loro coregoni, e in molti casi anche asinelli immaturi e altri coregoni. Come può giustificare questo fatto di fronte ai pescatori scozzesi? Fischler Signor Presidente, la domanda che l'onorevole Purvis pone non ha praticamente nulla a che fare con l'argomento di cui stiamo discutendo. Qui si sta parlando in generale dei modi per salvare le nostre risorse di merluzzo che sono minacciate, e di farlo in modo tale da evitare ripercussioni sociali troppo pesanti per i pescatori interessati. Per venire in modo specifico alla questione della pesca industriale, posso dire soltanto che ce ne stiamo occupando da anni. Abbiamo anche ricevuto relazioni scientifiche da esperti per appurare se la pesca del cicerello toglie davvero per così dire il cibo di bocca ai merluzzi giovani. Ci è stato confermato che è vero soltanto in misura molto ridotta. Inoltre lei può vedere anche dalle verifiche degli stock che gli stock di cicerello continuano a essere molto grandi e non stanno diminuendo. Questi stock sono stabili e non costituiscono un problema. C'è invece un problema che riguarda la pesca industriale, ed è il rischio che il merluzzo venga preso come cattura accessoria. Certamente è importante sorvegliare questo fenomeno. Gli esperti ci dicono tuttavia che queste catture accessorie si sono fortemente ridotte grazie alle nuove tecnologie di pesca e che in futuro potranno essere praticamente escluse. Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 59 dell'onorevole María Izquierdo Rojo (H-0090/03): Oggetto: Giovani agricoltori e riconoscimento di diritti storici di produzione nella nuova proposta di riforma della PAC La nuova proposta di riforma della PAC prevede aiuti totalmente disaccoppiati dalla produzione e pagamenti agli agricoltori in base ai diritti di produzione. Può la Commissione far sapere cosa contempla la proposta per i giovani agricoltori? Riceveranno anch'essi un aiuto in base ai diritti storici? La Commissione si è dimenticata dei giovani? Fischler Signor Presidente, come ha giustamente osservato la deputata Izquierdo Rojo, la proposta della Commissione di definire regole comunitarie per i pagamenti diretti nell'ambito della politica agricola comunitaria prevede che il pagamento unico sia accessibile a qualsiasi agricoltore che ne abbia diritto. Tutti gli agricoltori ammissibili, tra cui naturalmente anche quelli giovani, che hanno percepito pagamenti diretti già a titolo del regime precedente hanno eguale diritto. Ai sensi dell'articolo 49 della nostra proposta è inoltre ammesso il trasferimento dei diritti in caso di successione, o anticipo di successione. Tale norma tiene conto delle usanze europee di acquisizione dell'azienda da parte di giovani agricoltori. La proposta va inoltre incontro in modo particolare agli agricoltori che hanno avviato la loro attività solo di recente. L'articolo 45 prevede una riserva nazionale negli Stati membri. Possono essere attribuiti da questa riserva importi di riferimento per i pagamenti unici agli agricoltori che abbiano iniziato l'attività dopo il 31 dicembre 2000. Ovviamente l'assegnazione di importi di riferimento ai nuovi agricoltori deve soddisfare criteri oggettivi e il principio della parità di trattamento, onde evitare distorsioni del mercato o della concorrenza. Se infine un agricoltore - ovviamente anche se è giovane - può dimostrare che nel periodo di riferimento la sua produzione era ridotta a causa di forza maggiore o di altre circostanze eccezionali, può invocare il caso estremo, le cui fattispecie sono descritte al paragrafo 4 dell'articolo pertinente. Come vede, onorevole Izquierdo Rojo, esiste una serie di modi in cui usare la nostra proposta per dare una mano ai giovani agricoltori. Izquierdo Rojo (PSE). La ringrazio molto, signor Commissario, per questa risposta molto positiva e chiarificatrice, che giunge in un momento di grande incertezza per l'agricoltura. Data l'importanza dell'allargamento, credo tuttavia che si dovrebbe fornire più informazione. Le pongo pertanto una domanda complementare: la Commissione prevede di informare e orientare direttamente gli agricoltori in merito ai vantaggi e ai miglioramenti insiti nella riforma che si sta proponendo? Dico questo a ragion veduta, dato che nel mio paese stanno circolando molte parodie in cui si continua a ripetere agli agricoltori che il disaccoppiamento significa che meno lavorano, più guadagnano, e che più si grattano la pancia - si usa proprio quest'espressione - più guadagneranno. Pertanto, signor Commissario, se vogliamo che gli agricoltori capiscano le sue proposte, tenendo conto del fatto che la strategia del ministro dell'Agricoltura spagnolo è quella di un'opposizione frontale, credo che lei debba tenere in considerazione questo fatto e che la Commissione debba proporre misure per fornire informazioni dirette, perché quelle che stanno circolando attualmente in Spagna sono parodie ridicole. Fischler Signor Presidente, onorevole Izquierdo Rojo, le posso dire che capisco molto bene cosa intende dire quando parla di parodie. In effetti - e purtroppo, devo aggiungere - a volte è vero che nei commenti di alcuni uomini politici nazionali a stento si riconoscono le proposte della Commissione. In questo senso ha ragione quando dice che dobbiamo fare di più. Abbiamo elaborato una strategia di relazioni pubbliche tesa a garantire un dibattito pubblico su queste proposte. Tuttavia ci aspettiamo - legittimamente, credo - che i governi nazionali forniscano per lo meno informazioni corrette. Che poi a un esponente del governo queste proposte piacciano o no è secondario. Quello che ci si deve poter aspettare a giusto titolo è che non si diffondano informazioni false. Purtroppo questa richiesta non è sempre esaudita. Direi pertanto che ciò costituisce un obiettivo per noi tutti. Posso solo pregarla di contribuire nella sua veste di europarlamentare a far conoscere alla popolazione spagnola i fatti e a tenere informati gli agricoltori. Per quanto mi riguarda, farò tutto ciò è in mio potere per diffondere le informazioni direttamente da Bruxelles, in particolare attraverso i media. Presidente. Annuncio l'interrogazione n. 60 dell'onorevole María Esther Herranz García, sostituita dall'onorevole Redondo Jiménez (H-0109/03): Oggetto: Importazioni di prodotti agricoli e riforma della PAC La riforma della politica agricola comune (PAC) proposta dalla Commissione alcune settimane or sono subordina rigorosamente la concessione degli aiuti comunitari al rispetto di norme in materia di tutela ambientale, sicurezza alimentare, benessere degli animali e sicurezza sul lavoro. Qualora la proposta fosse approvata, agli agricoltori sarebbero comminate sanzioni per qualunque violazione della quarantina di direttive che devono rispettare. La riforma proposta dalla Commissione comporterà un aumento considerevole dei costi di produzione, che solo in parte sarà compensato dalla nuova misura di accompagnamento prevista nel capitolo 'sviluppo rurale? per aiutare gli agricoltori a rispettare questa normativa. I nuovi aiuti proposti dalla Commissione a titolo dello sviluppo rurale costituiscono una soluzione parziale e transitoria, dato che ne è prevista una riduzione progressiva. Ha la Commissione previsto di sottoporre alle stesse esigenze le importazioni agricole provenienti da paesi terzi per evitare che, sul mercato, i produttori della Comunità affrontino la concorrenza in condizioni di inferiorità? Quali provvedimenti ha la Commissione previsto di adottare per porre rimedio a questa situazione? Fischler Signor Presidente, onorevoli deputati, l'onorevole Redondo Jiménez ha ragione quando dice che ai sensi dell'articolo 3 della proposta della Commissione un agricoltore che percepisce pagamenti diretti è tenuto a rispettare i criteri di gestione obbligatori di cui all'allegato III della proposta, e a mantenere la terra in buone condizioni agronomiche. Con ciò si vuole garantire che gli agricoltori beneficiari di aiuti diretti rispettino le norme obbligatorie europee in materia di tutela ambientale, sicurezza alimentare, benessere e protezione degli animali ma anche di sicurezza sul lavoro e che, nel rispetto della buona prassi agricola, mantengano la loro terra in buone condizioni agronomiche. Le norme comunitarie incluse nei criteri di base sono tutte obbligatorie da molto tempo e non costituiscono certo una novità. Pertanto questa proposta della Commissione non può comportare di per sé costi aggiuntivi. Inoltre le misure alle quali gli Stati membri possono accedere nel quadro dello sviluppo rurale comprendono ora anche strumenti atti a migliorare sia la qualità sia la protezione degli animali. Nel quadro delle nuove misure proposte per raggiungere il rispetto delle norme gli agricoltori per una norma di nuova introduzione possono ottenere aiuti per un periodo di cinque anni, qualora la sua applicazione comporti costi aggiuntivi e impegni supplementari per l'agricoltore. L'aiuto concesso per l'applicazione di una particolare norma è limitato nel tempo, ma la misura di per sé non lo è. Per quanto concerne il finanziamento delle misure per lo sviluppo delle aree rurali, la Commissione, introducendo la modulazione, crea anche una base per l'aumento delle risorse di bilancio pertinenti. Accanto ai nostri sforzi volti a garantire il futuro degli agricoltori europei e a promuovere importanti interessi commerciali europei, uno degli obiettivi più importanti delle proposte negoziali europee presentate in gennaio in sede OMC è quello della parità di trattamento da riservare nella tornata negoziale in corso agli aspetti non commerciali, come appunto la sicurezza alimentare, la tutela della denominazione di origine o la protezione degli animali e dell'ambiente. La Commissione ha già reagito ripetutamente con molta chiarezza alla prima proposta sulle modalità per i negoziati agricoli, presentata dal Presidente Harbinson il 12 febbraio, e continuerà a difendere anche in futuro la posizione negoziale europea. Redondo Jiménez (PPE-DE). Il Commissario ci ha appena detto solo quanto poteva dire. Ha però omesso altre cose di cui si è già discusso nei comitati speciali per l'agricoltura. Ad esempio, per quanto concerne il riso, sa che il prezzo d'intervento è stato ridotto del 60 per cento, che la produzione interna si è stabilizzata e che il consumo è aumentato del 20 per cento. Eppure, da cinque anni ormai la situazione dei produttori di riso è insostenibile, e il loro futuro sempre più cupo in seguito alle cosiddette decisioni EBA (Everything but arms) e alle importazioni di riso basmati, non corrispondenti né in termini di caratteristiche né per quanto concerne la loro origine. La stessa cosa potrebbe essere detta a proposito di aglio, funghi, miele, pomodori, riso, vino, succhi concentrati, eccetera, e potremmo constatare che la qualità, la sicurezza dei prodotti importati e anche i metodi di produzione, sia per quanto concerne il benessere animale che la garanzia della qualità e dell'ambiente, non sono soggetti ad alcun controllo. Le chiedo pertanto quali iniziative supplementari sono sottoposte alla supervisione della Commissione, ma non mi risponda che il controllo compete agli Stati membri. Fischler Signor Presidente, l'onorevole Redondo Jiménez afferma che ci sono diversi i punti che non ho menzionato, ma potrei anche risponderle facilmente che si trattava di cose che non erano contemplate nella sua interrogazione. Nella sua interrogazione, onorevole Redondo Jiménez, non erano ad esempio menzionati il futuro del regime del riso o la sicurezza alimentare delle importazioni, che per di più è una questione che non ricade nella mia competenza. Ciononostante, vorrei prendere brevemente posizione su quanto lei ha detto. Prima di tutto: perché abbiamo bisogno di una riforma del riso? Non ne abbiamo bisogno a causa delle importazioni di riso basmati, che inoltre sono molto esigue - cosa che, sia detto per inciso, dispiace molto agli indiani che per questo continuano a cercare di ottenere un aumento della loro quota di esportazione verso l'Unione europea. Ne abbiamo bisogno in seguito alla decisione - presa del resto anche in questo Parlamento - di riconoscere agli Stati più poveri del mondo il diritto di esportare nell'Unione europea tutti i loro prodotti, senza alcuna restrizione. E' un dato di fatto che tra questi Stati più poveri del mondo si annoverino anche molti produttori di riso. Per questo motivo il nostro attuale regime del riso in futuro non funzionerà più, e dobbiamo cambiarlo. Questa modifica deve perseguire l'obiettivo di affrontare, da un lato, le conseguenze di questa politica del commercio estero, e, dall'altro, di garantire allo stesso tempo la salvaguardia dei paesaggi tipici delle nostre tradizionali zone di coltivazione del riso, ad esempio nella Spagna meridionale, dove esiste addirittura un parco nazionale in cui il riso è la coltura prevalente. Vengo ora alla questione dei controlli all'importazione. Forse non le piacerà sentirlo dire, onorevole Redondo Jiménez, ma i prodotti importati attraverso i porti spagnoli o che giungono in Spagna per ferrovia o su autocarro devono essere controllati alla frontiera per accertarne la regolarità sotto il profilo fitosanitario e veterinario. L'unica cosa che possono fare le autorità europee, ad esempio l'Ufficio veterinario di Dublino, riguarda l'introduzione di un piano di controllo che verifichi l'effettivo funzionamento dei controlli alle frontiere. Tuttavia, come già dicevo, questo rientra tra le competenze del mio collega Byrne. Bautista Ojeda (Verts/ALE). Continuiamo a parlare di riso. EBA: Everything but arms. Se i 40 paesi più poveri del mondo muoiono di fame, perché mai dovrebbero mandare a noi il loro riso? Che se lo mangino, così non patiranno la fame! Perciò le chiedo: cosa possono fare il Commissario e la Commissione europea onde evitare, per fare solo un esempio, che il Vietnam, facente parte dei paesi EBA, non si procuri il suo riso attraverso le frontiere della Tailandia e poi la Tailandia lo esporti nell'Unione europea? Come possiamo esserne certi? Come si può controllarlo? Metteremo un'etichetta su ciascun chicco di riso? Come possiamo evitare che i 40 paesi più poveri del mondo, attraverso multinazionali che noi tutti conosciamo, importatrici di riso, alcune di loro di qui, ci inviino tali prodotti attraverso i paesi poveri e sconvolgano i nostri mercati? Fischler Signor Presidente, onorevole Bautista Ojeda, prima di tutto l'iniziativa Everything but arms prevede quanto segue: i paesi più poveri del mondo hanno il diritto esportare nell'Unione europea la loro produzione - interamente, se lo desiderano. E se vogliono possono anche importare riso per il consumo nazionale. Questo fa parte della decisione presa in quest'Aula. Posso tra l'altro ricordare che personalmente avevo espresso fin dal principio alcune riserve a tale proposito. Tuttavia la decisione è stata adottata, e la sostengo. Ora possiamo fare una cosa sola, ovvero vigilare e fare in modo che non si esporti nell'Unione europea riso straniero che non viene neppure prodotto in quei paesi. Come possiamo controllarlo? Con gli stessi strumenti con cui verifichiamo l'origine di un prodotto in altri settori. Per farlo servono prove dell'origine, certificati e controlli da parte di gruppi di ispettori specializzati, e in alcuni casi anche controlli in loco o analisi di laboratorio. In certi casi è sicuramente possibile determinare mediante analisi se il riso importato proviene effettivamente dal paese d'origine dichiarato o no, e queste cose si stanno facendo. Presidente. Essendo scaduto il tempo assegnato alle interrogazioni, le interrogazioni dal n. 61 al n. 95 riceveranno risposta per iscritto Presidente. L'ordine del giorno reca in discussione congiunta le seguenti relazioni sull'Unione economica e monetaria: (A5-0051/2003), presentata dall'onorevole José Manuel García-Margallo y Marfil a nome della commissione per i problemi economici e monetari, sulla situazione dell'economia europea - relazione preparatoria alla raccomandazione della Commissione sugli indirizzi di massima delle politiche economiche [2002/2287(INI)]; (A5-0047/2003), presentata dall'onorevole Bruno Trentin a nome della commissione per i problemi economici e monetari, sulla valutazione annuale dell'attuazione dei programmi di convergenza e di stabilità [2002/2288(INI)]; (A5-0037/2003), presentata dall'onorevole Olle Schmidt a nome della commissione per i problemi economici e monetari, sulla relazione della Commissione: Relazione sulla convergenza 2002 - Svezia [COM(2002) 243 - C5-0326/2002 - 2002/2170(COS)]; (A5-0018/2003), presentata dall'onorevole Manuel António dos Santos a nome della commissione per i problemi economici e monetari, sulla comunicazione della Commissione sulle finanze pubbliche nell'UEM - 2002 [COM(2002) 209 - C5-0324/2002 - 2002/2168(COS)]. García-Margallo y Marfil (PPE-DE) Signor Presidente, do il benvenuto in Aula al signor Commissario e come prima cosa vorrei ringraziare tutti i gruppi parlamentari che hanno collaborato in modo così valido affinché oggi potessimo offrire al Parlamento un testo chiaro, basato sulle azioni e non sulle parole, sulla volontà di accelerare e non di rallentare la strategia convenuta a Lisbona, a Göteborg e a Stoccolma per instaurare un clima di fiducia nei mercati europei, dando così impulso alla nostra crescita con un obiettivo molto chiaro, evidenziato nel primo paragrafo: aumentare la creazione di posti di lavoro, condizione necessaria per controbilanciare l'invecchiamento e mantenere il nostro modello sociale. In secondo luogo, vorrei segnalare tre limitazioni molto rigide alle politiche della domanda, inserite nella politica a breve termine: mantenere la stabilità macroeconomica, mantenere la competitività europea in un mondo sempre più globalizzato e ridurre il debito pubblico, per liberare le risorse da destinare agli investimenti e creare fondi per le future esigenze sociali. La seconda idea chiave consiste nell'aumento del coordinamento; accogliamo quindi con favore le strategie volte a esaminare in modo congiunto gli orientamenti di politica economica e in materia di occupazione, ma vorremmo integrare anche le politiche di bilancio e di offerta, che rimangono in ambito nazionale, per ottenere un quadro su cui basare le discussioni sui bilanci nazionali e dell'Unione europea. In materia di politica monetaria, esaminata nel paragrafo successivo, la relazione sottolinea che la Banca centrale europea deve continuare a tenere sotto controllo l'aumento dei prezzi, dato il persistere di un'elevata inflazione intrinseca nel settore dei servizi. Ma non si ferma qui, perché dice che tutti gli altri, in particolare i governi nazionali, devono svolgere i loro compiti: mantenere l'evoluzione dei salari legata alla produttività, introdurre misure per la trasparenza dei prezzi e attuare riforme strutturali volte a rafforzare la produttività, in modo da dare un maggiore margine di manovra alla Banca centrale europea, nell'eventualità che si ritenga necessario ridurre i tassi di interesse, soprattutto se si intende adeguare i tassi di cambio alle esigenze delle esportazioni europee. In materia di politica di bilancio, il messaggio mi sembra altrettanto chiaro. Il Parlamento ribadisce il suo impegno, mantenuto nel corso del tempo, con il Patto di stabilità e di crescita. In secondo luogo, apprezza gli sforzi della Commissione per interpretare il suddetto patto, per valutare la situazione di bilancio di ognuno degli Stati membri, tenendo conto dell'entità del debito e della qualità della spesa, in particolare quando si tratta di spese per investimenti coerenti con la strategia di Lisbona, di Stoccolma e di Göteborg. In terzo luogo, ci rammarichiamo per il mancato impegno, per la poca diligenza dei governi prodighi che, pur correndo il rischio di deficit eccessivi, non sembrano intenzionati a compiere alcuno sforzo per ridurre i deficit strutturali. E infine, un richiamo alla Commissione, affinché si impegni a svolgere un ruolo più attento nei periodi di prosperità economica al fine di prevenire le crisi. Quanto alla politica di riforma strutturale, sottolineiamo che la mancanza di investimenti è la chiave che spiega in modo inequivocabile il nostro ritardo nei confronti degli Stati Uniti, in particolare per quanto riguarda gli investimenti nelle nuove tecnologie. Pertanto chiediamo che per gli orientamenti di politica economica vengano fissati obiettivi quantificati in materia di investimenti, pubblici e privati, e che si favoriscano gli investimenti nelle suddette tecnologie nel settore privato, in particolare attraverso sgravi fiscali, in modo da ottenere benefici e non sovvenzioni, che non si sa mai esattamente a quali attività vengano destinate. Sollecitiamo la creazione di una politica industriale nuova, perché non di soli servizi vive l'uomo, nonché uno sforzo nel settore delle energie rinnovabili, tema su cui non è necessario insistere visto il clima internazionale. Per quanto riguarda le piccole e medie imprese, esortiamo la Commissione a perseguire gli obiettivi della Carta di Feira e ad agevolare la creazione di nuove imprese in 24 ore tramite il ricorso a nuove tecnologie e a sistemi di differimento delle imposte nei primi anni di attività, a semplificare il funzionamento, specialmente sotto il profilo amministrativo, ad esercitare una rigida sorveglianza per quanto riguarda i finanziamenti nel contesto dei negoziati di Basilea II, ad attribuire un ruolo maggiore al Fondo europeo per gli investimenti e a creare una rete di garanzie che permetta l'accesso ai mercati. In materia di liberalizzazione dei mercati, è necessaria un'adeguata trasposizione della normativa, vale a dire occorre inasprire i meccanismi sanzionatori per gli Stati inadempienti, aumentare la concorrenza nei settori privatizzati, liberalizzare le reti di energia e in particolare la loro interconnettività. Sui mercati finanziari siamo fondamentalmente d'accordo. Accogliamo con favore gli sforzi in materia fiscale e chiediamo un ulteriore sforzo per rendere possibile applicare l'IVA all'origine e una base fiscale consolidata per le società, nonché una rappresentanza internazionale più adeguata della zona dell'euro nelle istituzioni internazionali e la fatturazione delle energie nella moneta comunitaria. Molte grazie, signor Commissario, spero che il messaggio sia chiaro e venga accolto bene. Ringrazio ancora tutti i gruppi e il Presidente per la pazienza. Trentin (PSE) Signor Presidente, signori rappresentanti del Consiglio, signor Commissario, onorevoli colleghi, l'ottima relazione dell'onorevole García-Margallo ha messo in evidenza l'esigenza di ancorare, da ora in poi, i grandi orientamenti di politica economica e gli obiettivi di coordinamento delle politiche economiche e sociali degli Stati membri ai traguardi fissati dalle decisioni del Consiglio europeo di Lisbona, in modo particolare per quanto riguarda gli investimenti nella ricerca, nella formazione lungo tutto l'arco della vita, nelle infrastrutture europee e per quanto riguarda l'efficienza dei servizi pubblici in coincidenza con la salvaguardia dell'interesse generale al quale sono vincolati o, ancora, per quanto riguarda una strategia dell'invecchiamento attivo che concorra ad un aumento significativo della popolazione attiva e dell'occupazione. Questa scelta, che comporta l'indicazione di tappe vincolanti nella realizzazione della strategia di Lisbona come parte integrante dei grandi orientamenti di politica economica, non può non coinvolgere - e questo è l'oggetto della mia relazione - il Patto di stabilità e di crescita, il quale rimane tuttora privo di indicatori vincolanti per quanto concerne, appunto, la crescita e la qualità della crescita o il coordinamento delle politiche di bilancio, come sostiene giustamente l'onorevole dos Santos. La domanda che formulo esplicitamente a questo punto, signor Commissario, è quella sulla compatibilità degli obiettivi di Lisbona con gli obiettivi del Patto di stabilità e di crescita, per sapere se gli obiettivi di Lisbona riguardano anche, e in quale misura, gli Stati dell'unione monetaria e come, se questo è il caso, renderli altrettanto vincolanti di quelli fissati nel Patto di stabilità e di crescita. Se la risposta dovesse essere affermativa, come io credo, si pone allora il problema di come coordinare, conciliare fra di loro e rendere sinergici i differenti settori di intervento dell'Unione in materia di politica economica, di politica sociale e dell'occupazione, di sviluppo sostenibile, di stabilità finanziaria e di crescita. Non si tratta, com'è ovvio, di una questione formale, ma di una scelta che deve incidere sugli obiettivi, sulle modalità di gestione del Patto di stabilità. Infatti, in questo nuovo contesto, la gestione del Patto di stabilità non può restare concentrata nei periodi in cui si manifestano rischi di scostamento dagli obiettivi e dai vincoli del Patto in materia di deficit di bilancio o di debito pubblico, vincoli che non intendiamo affatto mettere in discussione, soprattutto nella fase difficile e incerta che attraversiamo. Il Patto di stabilità e di crescita dovrebbe vincolare, infatti, il comportamento degli Stati dell'unione monetaria anche nei periodi di crescita, per impedire che, proprio in quei periodi si creino, per delle scelte che si allontanano dalla strategia di Lisbona, le premesse per un allontanamento successivo degli obiettivi del Patto di stabilità. Non ci può essere indifferenza, per la Commissione esecutiva, fra una politica economica che, in periodo di crescita, privilegia la spesa corrente rispetto agli investimenti pubblici e privati e una politica orientata a soddisfare con cadenze precise, da qui al 2010, gli obiettivi di Lisbona in materia di ricerca e sviluppo, di formazione, di infrastrutture integrate all'Europa; come non ci può essere indifferenza, in periodo di crisi o nel caso di una guerra eventuale, fra una politica economica orientata verso una riduzione generalizzata della pressione fiscale e, invece, una politica di rilancio degli investimenti pubblici e privati che la stessa Commissione esecutiva dovrebbe poter riconoscere come di interesse comune, anche perché si intrecciano con progetti europei nello spirito di Lisbona. A questo punto si pone il problema di valutare se gli investimenti per realizzare gli obiettivi di Lisbona costituiscono un'aggravante - e non piuttosto un'attenuante - nel caso di un pericolo di discostamento dal vincolo del 3 per cento e se non possono essere resi compatibili con un maggior rigore finanziario per rientrare nei criteri del Patto di stabilità. Mi auguro che simili considerazioni e simili opportunità siano prese in conto, tutte insieme, nel prossimo Vertice di primavera e desidero ricordare sommessamente, in conclusione, che si impone un coordinamento istituzionalizzato delle politiche economiche e sociali della zona euro, un coordinamento capace di decidere a maggioranza e che dimostri, anche nei lavori della Convenzione, che l'allargamento dell'Unione, che noi vogliamo realizzare con tutte le nostre forze, non mortificherà la dinamica, vorrei dire la vitalità dell'Unione europea nel cammino verso nuove e più avanzate forme di integrazione. Schmidt, Olle (ELDR) Signor Presidente, i politici che hanno dato vita all'Unione economica e monetaria erano coraggiosi e lungimiranti. Molti credevano che il progetto sarebbe fallito. Alcuni addirittura se lo auguravano. Le paure di costoro tuttavia si sono dimostrate prive di fondamento. L'UEM è stata un grande successo. Adesso sono però necessarie ulteriori riforme nonché il rispetto del Patto di stabilità e di crescita da parte degli Stati membri. Nel complesso, l'introduzione dell'euro è stata un processo senza traumi in particolare per quanto riguarda l'enorme lavoro logistico che ha richiesto. Certamente vi sono state lamentele per l'aumento dei prezzi, ma il livello generale del costo della vita non è aumentato. Possono tuttavia essere necessarie ulteriori indagini, come si richiede nella relazione. Tre Stati membri sono ancora fuori dalla terza fase dell'UEM: il Regno Unito, la Danimarca e la Svezia, per la quale non esiste alcuna particolare clausola di esclusione. La relazione odierna riguarda la Svezia e la relazione semestrale della Commissione sulla convergenza. Ritengo che, come spero già sappiate, la Svezia avrebbe già dovuto essere un membro a pieno titolo dell'UEM. Quando ho iniziato a lavorare sulla relazione - e colgo l'opportunità per ringraziare per tutto l'appoggio che ho ricevuto - vi era ancora molta incertezza sulla posizione che avrebbe assunto il governo svedese. Adesso sono felice di poter dire che la situazione è diversa. Con il referendum che si terrà il 14 settembre 2003, la Svezia dovrà dire sì o no all'euro. Per fortuna gli eventi hanno acquisito un proprio ritmo, indipendentemente dalla relazione e da me. La Commissione e la BCE hanno riconosciuto che la Svezia ha soddisfatto tre dei cinque criteri di convergenza, ossia la stabilità dei prezzi, la situazione della finanza pubblica e la tendenza dei tassi d'interesse. Su due altri versanti tuttavia si ritiene che la Svezia non soddisfi ancora i criteri di convergenza. Il criterio di convergenza più controverso è quello relativo al tasso di cambio perché, a differenza degli altri criteri, è stato formulato in maniera particolarmente ambigua. La partecipazione al meccanismo di cambio (ERM) deve essere considerata uno dei requisiti, quantunque il periodo di tale partecipazione possa essere relativamente breve. Inoltre il criterio in questione, come è noto, è stato applicato con una certa dose di flessibilità nei confronti dei paesi che hanno già introdotto l'euro. Mi riferisco in particolare alla Finlandia e all'Italia le cui valute, come si sa, non facevano parte dell'ERM II da due anni. La questione dell'adesione all'ERM II è di maggiore pertinenza e ovviamente anche maggiormente delicato nel caso dei paesi candidati, in quanto ben pochi hanno effettuato tutti gli adeguamenti ai fini dell'Unione economica e monetaria. Caldeggerei senz'altro una certa dose di flessibilità. Ho inoltre rilevato che il Commissario ha espresso un parere molto simile a questo in un discorso che ha tenuto in Ungheria la settimana scorsa. Un altro settore in cui sia la Commissione sia la Banca centrale europea considerano che la Svezia non soddisfi i requisiti del Trattato è quello della compatibilità della legislazione, in particolare l'indipendenza della Banca centrale svedese. La questione è stata affrontata anche in uno scambio epistolare tra il Presidente della Banca centrale europea e il ministro delle Finanze svedese. La BCE ha espresso particolare preoccupazione per l'assenza di regole chiare riguardo al trasferimento delle riserve dalla Banca centrale svedese alla tesoreria nazionale. Nella sua risposta, tuttavia, il ministro delle Finanze ha assicurato che gli emendamenti necessari saranno presentati allorché l'introduzione della moneta comune sarà imminente, unitamente alle necessarie modifiche alla costituzione, nonostante i tempi ristretti, dato che gli emendamenti costituzionali devono essere approvati tramite due decisioni separate da consultazioni elettorali. A mio parere comunque ciò non significa che la Svezia debba essere esclusa ipso facto dalla terza fase fino al 2006-2007. Uno dei principi basilari del sistema giuridico dell'Unione è che il diritto comunitario ha la precedenza sul diritto nazionale. Sento di poter dire che la Svezia ha bisogno dell'euro. Nel contempo oserei dire che l'euro di fatto ha bisogno della Svezia. L'economia svedese gode di buona salute e può soddisfare i requisiti richiesti. Posso sottoscrivere questa affermazione, pur essendo nel mio paese un deputato dell'opposizione. Come ho potuto riscontrare è un passo necessario e ovvio che la Svezia diventi a pieno titolo parte dell'integrazione europea nella sua interezza e che adotti l'euro come valuta e moneta. Adesso spetta alla popolazione svedese decidere in merito il 14 settembre. L'atteggiamento di stare a vedere adottato da alcuni deputati al Parlamento europeo merita di essere ampiamente criticato. Cosa ne sarebbe stato dell'integrazione europea, se l'inclinazione naturale di Robert Schuman fosse stata l'esitazione, o se, quando è caduto il muro di Berlino, Helmut Kohl si fosse lasciato guidare da interessi a breve termine, o se la caratteristica distintiva di Jacques Delors fosse stata improntata alla preoccupazione? Non ci sarebbe stato niente. Il mio auspicio e la mia convinzione è di poter tornare il 15 settembre a testa alta a dirvi, signor Commissario e signor Presidente: 'Hanno vinto i sì. Gli svedesi vogliono essere pienamente coinvolti ed influenzare sia la nuova che la vecchia Europa?. In conclusione, desidero far presente che vi è una certa confusione in merito agli emendamenti. Cionondimeno mi auguro che si possa comunque raggiungere la più ampia e vasta maggioranza possibile. Ho ascoltato le critiche e posso accettare che gli emendamenti nn. 12 e 14 vengano eliminati perché il loro oggetto è trattato altrove. Santos (PSE) Signor Presidente, onorevoli colleghi ed in particolare signor Commissario Solbes Mira, la presentazione del documento della Commissione sulle finanze pubbliche, su cui si incentra la mia relazione, è coincisa con il periodo in cui si è consolidata la convinzione che le previsioni economiche per lo spazio europeo dovevano, da quel momento in poi, essere rivedute sistematicamente al ribasso. In effetti, il contesto economico della sorveglianza di bilancio si è rivelato molto meno favorevole di quanto previsto inizialmente e si è tradotto, segnatamente, nel raddoppio del disavanzo della zona dell'euro tra il 2000 ed il 2001, nella 'certezza? che tale squilibrio si era prolungato ed aggravato nel 2001, e nell'esplicitazione e disamina delle gravi difficoltà di bilancio di quattro Stati membri. Di conseguenza, proprio per questo, la Commissione ha elaborato raccomandazioni e manifestato l'intenzione di inviare avvertimenti preventivi per lo slittamento del bilancio agli Stati membri potenzialmente inosservanti e questo, benché non si sia verificato, ha anticipato la situazione concreta che si è riscontrata in quei paesi alla fine dell'anno. Si giustifica quindi pienamente il tenore del discorso che il Presidente Romano Prodi ha pronunciato dinanzi a questo Parlamento, in cui ha espresso preoccupazione per la fase discendente del ciclo economico, ma ha criticato, innegabilmente, l'applicazione inflessibile e dogmatica del Patto di stabilità e di crescita, che non tiene conto del cambiamento di circostanze, ed ha pertanto difeso l'introduzione di adeguamenti e criteri di attuazione più sofisticati. Da allora si sono susseguiti numerosi contributi sull'argomento da parte di politici, esperti, istituti di ricerca, accademici, opinion leader ed opinionisti della carta stampata. La stessa Commissione ha aderito all'interpretazione prudente ma schietta del suo Presidente, rielaborando un quadro di sorveglianza di bilancio meno rigido e più interventista, sulla base del principio di un'applicazione del patto in grado di rendere quest'ultimo uno strumento sempre più prezioso per la promozione della stabilità, della crescita e dell'occupazione. La relazione sostiene questa posizione, poiché ritiene che rappresenti una fase intermedia tra l'applicazione rigida del patto e l'indispensabile evoluzione verso un modello interpretativo, che reputiamo inevitabile in futuro, che tenga conto di criteri più sofisticati, quali l'inflazione, l'occupazione, l'indebitamento pubblico e la sua evoluzione, gli oneri finanziari dovuti all'invecchiamento demografico e le esigenze sul versante degli investimenti. Infine, è imprescindibile utilizzare il parametro della qualità della spesa pubblica al fine di verificare il grado di coerenza del PSC rispetto agli obiettivi della strategia di Lisbona ed il principio dello sviluppo sostenibile concordato a Göteborg. La prevalenza politica dei vincoli di bilancio e l'interpretazione rigida dell'equilibrio finanziario nel quadro della sorveglianza multilaterale hanno fatto sì che, negli ultimi anni, si sia costantemente ridotto, nello spazio europeo, il rapporto tra investimenti pubblici e PIL, ben sapendo che gli investimenti privati hanno certamente seguito la stessa tendenza. Ebbene, tutto ciò si verifica in un momento di particolare difficoltà dell'economia europea. Le soluzioni che sono state proposte all'epoca e che ora si riprendono non sono peraltro nuove nel contesto di alcune economie avanzate dell'OCSE, dove la golden rule è un elemento fondamentale, non solo per il consolidamento delle finanze pubbliche, ma anche per il lancio ed il sostegno di un processo di sviluppo economico e sociale. Dopo l'enorme passo avanti rappresentato dalla creazione di una moneta unica, l'Unione appare oggi realmente paralizzata. Le restrizioni eccessive delle politiche monetaria e di bilancio, studiate per rafforzare l'economia europea e la moneta unica e per placare le preoccupazioni ed i timori dei paesi più forti dell'Unione, rischiano di trasformarsi in limitazioni inattese, che renderanno l'auspicata ripresa totalmente dipendente dal funzionamento della locomotiva dell'economia nordamericana. La flessibilità e la razionalità che si difendono non sono incompatibili con la necessità di assicurare l'adempimento del vero spirito del Patto di stabilità e di crescita, e il dibattito pubblico sull'argomento non indebolisce la portata dei suoi obiettivi. E' essenziale e va perseguito il consolidamento finanziario degli Stati che accettano una politica monetaria comune ed una moneta unica e respingono ogni tipo di autarchia che ostacola il mantenimento di relazioni aperte con i paesi situati all'esterno della rispettiva zona. Le costituzioni di molti paesi, del resto, già prevedono principi e regole che stabiliscono limiti più o meno rigidi per i disavanzi di bilancio. Ciò è altresì imprescindibile nel quadro politico dell'Unione, ma, affinché questo impegno sia efficace, si deve attribuire priorità all'interesse della zona intesa nel suo insieme (è questo che è davvero importante), mentre in alcune circostanze eccezionali si può ammettere il ricorso a strumenti discrezionali per la ripresa delle regioni, o paesi, meno sviluppati. In caso contrario, si corre il rischio di assistere ad un'osservanza meramente formale degli obblighi di bilancio, in cui i paesi in difficoltà ricorrono agli schemi contabili più creativi e svariati - e ciò rende imperativa un'armonizzazione - con l'unico obiettivo di soddisfare la Commissione, in quanto custode dei Trattati, o di ingannare temporaneamente i mercati finanziari e sfuggire per qualche tempo alle loro sanzioni naturali. Questa, purtroppo, è la situazione che si è verificata in molte delle economie europee alla fine del 2002. Di conseguenza, occorre assolutamente valutare i problemi attuali dell'economia europea al momento di fare il bilancio del grado di realizzazione degli obiettivi stabiliti al Vertice straordinario di Lisbona. E' altresì fondamentale indicare con chiarezza al Parlamento, al Consiglio e alla Commissione che si può trovare un equilibrio tra un sano consolidamento finanziario nei paesi dell'Unione e il pieno rispetto di questi obiettivi Solbes Signor Presidente, nel tempo concessomi cercherò di commentare le quattro relazioni presentate. Innanzi tutto prenderò in esame le tre relazioni riguardanti la situazione economica generale, il Patto di stabilità e le finanze pubbliche, e infine mi riferirò a quella dell'onorevole Olle Schmidt in merito al caso specifico della Svezia. In primo luogo vorrei ringraziare l'onorevole García-Margallo y Marfil per il lavoro svolto e, come ha detto lui stesso, per il messaggio chiaro della sua relazione in merito agli orientamenti generali delle politiche economiche. Mi preme sottolineare che il documento di quest'anno ha un carattere maggiormente strategico rispetto al solito, dal momento che si propone di definire la grande strategia europea per i prossimi tre anni. E' vero che ci troviamo in una situazione di incertezza economica molto particolare, è vero che abbiamo già fornito alcune indicazioni su come agire in caso di impatti asimmetrici, dove logicamente la politica monetaria dev'essere usata, quando possono registrarsi impatti settoriali, situazione in cui dovremo senza dubbio utilizzare strumenti specifici di altro genere oppure nel caso di avvenimenti non usuali, come previsto dal diritto comunitario, che ci permette di agire in termini di politica di bilancio, accettando, tuttavia, i limiti del 3 per cento indicati nel Trattato. L'onorevole García-Margallo y Marfil ha insistito sulla necessità di una politica macroeconomica sana e appoggia in modo chiaro il Patto di stabilità e di crescita. Mi sembra che siamo sulla stessa linea e non abbiamo grandi difficoltà ad accettare le sue raccomandazioni. Il relatore fa altresì riferimento a un punto per noi tutti fondamentale, vale a dire a come si può incrementare il potenziale di crescita in Europa. Ebbene, senza dubbio attraverso l'aumento dell'occupazione e della produttività. Sappiamo che l'incremento della produttività - anche lei ne ha parlato - e la crescita dell'occupazione sono strettamente legati all'aumento dei salari, e che sono fondamentali salari compatibili con una crescita dell'occupazione ragionevole e con incrementi di produttività. Ma è altresì imprescindibile, come si evince dalla linea da noi adottata a Lisbona, migliorare l'istruzione e la formazione. Riteniamo poi fondamentale che venga attuata una fiscalità più adeguata al raggiungimento di tali obiettivi e naturalmente che si promuovano maggiori investimenti pubblici e privati. In seguito affronterò l'argomento più in dettaglio, quando parlerò della relazione dell'onorevole Trentin. In tal senso riteniamo imprescindibile, nell'ambito delineato da Lisbona, definire il quadro appropriato in cui gli investimenti, sia pubblici che privati, possano essere realizzati, e procedere in merito ad alcuni elementi fondamentali. Vi è un avvenimento delle ultime settimane che mi preme sottolineare, ovvero l'approvazione del brevetto comunitario, che senza dubbio costituirà un elemento innovativo o permetterà una maggior innovazione europea e certo darà modo di definire la spesa pubblica in base a criteri di miglioramento della produttività o della produzione. I grandi orientamenti di politica economica, tuttavia, non devono essere visti in modo indipendente rispetto al Patto di stabilità e di crescita. L'onorevole Trentin fa riferimento a questo tema quando segnala la necessità di affrontare in modo congiunto il Patto di stabilità e di crescita a Lisbona. Mi sembra che siamo tutti d'accordo sul fatto che il risanamento delle finanze pubbliche è l'elemento fondamentale non solo per permettere alla politica monetaria di svolgere il suo ruolo, ma anche per concedere il margine necessario affinché gli stabilizzatori automatici possano agire in una situazione di evoluzione congiunturale. Tuttavia, l'onorevole Trentin pone altre questioni: cos'altro possiamo fare, dal punto di vista del Patto di stabilità e di crescita, in termini di crescita? Come possiamo migliorare, in definitiva, la qualità delle finanze pubbliche? Nella sua relazione, l'onorevole dos Santos sottolinea anche questo punto, su cui vorrei soffermarmi più estesamente. Ritengo che la chiave si trovi in un maggiore investimento nella ricerca e nello sviluppo. Pertanto ci siamo posti un obiettivo focalizzato su questo punto concreto, dal momento che gli investimenti pubblici, nel suddetto settore, funzionano in modo soddisfacente, mentre troviamo più carenze nel funzionamento dell'economia privata. Tuttavia, il Patto di stabilità e di crescita, nella versione modificata della comunicazione di novembre, introduce un elemento supplementare nella suddetta politica, affinché possa promuovere maggiormente lo sviluppo in Europa. E' vero che nel patto è presente il principio che permette di raggiungere a medio termine l'equilibrio di bilancio o una situazione di eccedenza. La Commissione, nella sua analisi del Patto, ha rilevato tuttavia che in alcuni casi è giustificata la comparsa di temporanei scostamenti, sempre e quando siano motivati da ragioni volte a migliorare la crescita. Nel nostro approccio non sono solo gli investimenti fisici, e soprattutto gli investimenti pubblici, gli elementi che possono permettere uno scostamento temporaneo dall'equilibrio di bilancio nell'ambito del Patto. Riteniamo che tutte le azioni che in definitiva ci permettono di incrementare il nostro potenziale di crescita debbano essere trattate allo stesso modo. Pertanto, la Commissione ha a suo tempo proposto in una comunicazione la possibilità di prevedere scostamenti temporanei in paesi che rispettano determinate condizioni, vale a dire fondamentalmente che presentino bassi livelli di ratio riguardo al debito pubblico e che abbiano inoltre raggiunto una situazione di equilibrio di bilancio e che naturalmente attuino questo tipo di scostamento per incrementare la crescita. Stiamo parlando di investimenti nelle infrastrutture, nella conoscenza, ma anche di misure di natura fiscale, ad esempio la riduzione delle imposte, che possono migliorare la crescita. Sono questi gli elementi fondamentali affrontati dalla Commissione nella sua comunicazione, che non sono però stati raccolti in modo preciso nelle conclusioni finali del Consiglio, ma che tuttavia hanno permesso o permettono di procedere quanto basta per raggiungere un risultato che, a nostro parere, deve permetterci di migliorare in termini di crescita. Il Consiglio suggerisce di analizzare caso per caso, poiché non esiste regola per simili scostamenti; non impone alcuna condizione su come la Commissione debba attuare le sue proposte, e naturalmente da parte della Commissione c'è il convincimento che le proposte avanzate finora, in un paio di casi concreti, relativamente agli scostamenti temporanei in questione continuano a rimanere valide, e in futuro ci atterremo a questi criteri. Per quanto riguarda il coordinamento delle nostre politiche di bilancio, direi che il sistema è migliorato, ma che tuttavia non possiamo ritenerci completamente soddisfatti, perché vi sono troppi scostamenti. Mi sembra imprescindibile procedere con il coordinamento e, in tal senso, i grandi orientamenti di politica economica intendono apportare un cambiamento qualitativo, non solo con il piano triennale, ma anche prestando maggiore attenzione alle relazioni di applicazione piuttosto che alle impostazioni generali. Ritengo che si debbano migliorare i nostri sistemi di coordinamento multinazionale - come sottolineato nelle nostre proposte alla Convenzione - dal momento che le lacune presenti nel sistema attuale impediscono che la peer pressure funzioni come previsto nel Trattato. Infine, vorrei ringraziare l'onorevole dos Santos per il suo appoggio sull'analisi delle finanze pubbliche del 2002 e la qualità delle finanze pubbliche. La sua relazione rappresenta la chiave per comprendere le mosse successive, quando, nel mese di novembre, presenteremo la nostra proposta di comunicazione al Consiglio. Nella comunicazione della Commissione al Consiglio non pretendiamo di rendere più flessibile né di modificare il Patto, ma, sulla base dell'esperienza maturata negli ultimi anni, vogliamo ottenere un'applicazione del Patto che meglio si adatti alle situazioni specifiche di ciascuno dei paesi interessati. Nella nostra comunicazione riteniamo altresì fondamentale che gli Stati membri confermino il loro impegno nei confronti del patto. E' questo il motivo per cui a suo tempo abbiamo chiesto una risoluzione del Consiglio europeo che permetta tale evoluzione. Nella nostra comunicazione, l'ho detto più volte, ma forse oggi è particolarmente importante ripeterlo, insistiamo su alcuni punti fondamentali. Il 3 per cento continua a essere il limite di deficit nominale, tuttavia dobbiamo prendere in considerazione l'evoluzione del ciclo e pertanto l'evoluzione dei disavanzi adeguati ciclicamente è un elemento fondamentale. In secondo luogo, per ottenere un equilibrio di bilancio a medio termine, i paesi che ancora non l'hanno raggiunto dovranno compiere sforzi di bilancio pari ad almeno mezzo punto annuo, o anche maggiori nel caso in cui vi sia differenza. In terzo luogo, siamo consapevoli del fatto che è stato un allentamento della politica di bilancio nei momenti favorevoli del ciclo economico a creare i problemi successivi, e pertanto è essenziale fare in modo che non si ripetano altri comportamenti prociclici in circostanze simili. Riteniamo indispensabile tenere sotto controllo il debito nonché, come segnalato dall'onorevole Trentin, prendere in considerazione la situazione specifica di alcuni Stati membri, in modo che dispongano di un più ampio margine d'azione. Tutto questo è stato approvato dal Consiglio ECOFIN, con le modifiche a cui ho fatto riferimento quando commentavo la relazione dell'onorevole Trentin. Un'ultima osservazione sulla relazione dell'onorevole Schmidt. E' vero che nella nostra relazione di convergenza sulla Svezia facevamo riferimento all'adempimento dei criteri di convergenza con due eccezioni: il criterio di convergenza legislativa, in particolare nei confronti della Banca centrale svedese, e il mancato rispetto del criterio di convergenza del tasso di cambio. Notiamo con soddisfazione che, quando si parla dei dati relativi allo sviluppo della Svezia, i rimanenti criteri di convergenza vengono rispettati in modo addirittura più agevole che in passato. Tuttavia sono ancora in forse quei due elementi, che spero si risolveranno in futuro. Conoscete la nostra posizione in merito. In ambito legislativo il sistema di indipendenza della Banca centrale deve essere adeguato. Quanto al criterio dei tassi di cambio, dobbiamo applicare il Trattato, ma, come ho detto molte volte, dovremo certo tenere in considerazione le esperienze del passato. Personalmente ritengo che l'adozione dell'euro sarebbe vantaggiosa per la Svezia, e spero che questo paese possa presto soddisfare i requisiti necessari. Ma costituirebbe un vantaggio anche per l'Unione europea e in particolare per la zona dell'euro, dal momento che rappresenterebbe un significativo passo avanti nel nostro processo di integrazione. Langen (PPE-DE). Signor Presidente, vorrei innanzitutto ringraziare il Commissario e complimentarmi per la chiarezza della dichiarazione che ha pronunciato durante la discussione su queste quattro relazioni. Ha detto che la Commissione non intendeva né rendere più flessibile il Patto di stabilità e di crescita né adeguarlo, ma che semplicemente voleva imporre norme più rigide nel valutare la situazione degli Stati membri. Mi sembra che questa sia una politica migliore rispetto alle proposte avanzate dai deputati di altri gruppi e in particolare rispetto alle proposte degli onorevoli Trentin e dos Santos. Quanto l'onorevole Trentin ha detto qui non ha alcun nesso con la relazione presentata dalla commissione per i problemi economici e monetari e le sue osservazioni non sono attinenti alla discussione sulla valutazione annuale dei programmi di stabilità e convergenza. Se fossimo a scuola direi che l'onorevole Trentin è andato fuori tema. Nel suo progetto di relazione non vi è una sola parola in merito e solo gli emendamenti presentati da vari altri gruppi avvicinano la relazione all'argomento in questione. Oggi il relatore si è di nuovo completamente dimenticato del tema da affrontare. Sono inoltre grato al Commissario per averci nuovamente ricordato che gli obiettivi di Lisbona non sono in contraddizione con il Patto di stabilità e di crescita e con il risanamento del bilancio, ma di fatto contengono in nuce tutte le condizioni di base: un mercato del lavoro flessibile e la necessità di aumentare gli investimenti, di ridurre le tasse e di investire nella ricerca e nella formazione. Questi elementi non possono tuttavia esonerare gli Stati membri dall'applicare norme rigorose nella politica di bilancio, secondo quanto richiesto dalla Commissione. Nella relazione Trentin abbiamo almeno chiesto che in futuro la Commissione possa inviare di propria iniziativa le lettere blu, senza dipendere da una votazione in seno al Consiglio ECOFIN nel quale i trasgressori sono indirettamente coinvolti. Vogliamo rafforzare l'indipendenza della Commissione. Le proposte formulate nella relazione sono incoerenti per diversi aspetti. Ciò è dimostrato dal fatto che da due anni a questa parte vi è stata una politica coerente volta a mettere in discussione il Patto di stabilità e di crescita e a indebolirlo in ogni modo e con ogni possibile proposta, al solo scopo di evitare che il consolidamento dei bilanci pubblici in vari Stati membri fosse riconosciuto come una condizione sine qua non per la stabilità finanziaria e per una politica economica e monetaria stabile. Non si può certo dire che non ci sia sufficiente spazio di manovra. Otto Stati membri su dodici nella zona dell'euro sono già riusciti a pareggiare i loro bilanci. Sono i trasgressori che non rispettano le norme a chiedere la revisione del Patto di stabilità e di crescita. Chi ha bilanci stabili e persino un attivo è penalizzato perché nell'area dell'euro siamo tutti nella stessa barca, che si tratti del mio paese, la Germania, o di qualsiasi altro. Se la Germania con il suo considerevole potere economico non rispetta il Patto di stabilità, mette a rischio la stabilità dell'euro. Non possiamo distogliere l'attenzione dalle responsabilità degli Stati membri nel correggere e ritoccare le regole. La regola d'oro che emerge in alcuni emendamenti presentati dall'onorevole dos Santos è di non usare alcuna regola. Non esiste il concetto di un debito positivo o negativo. Esiste semplicemente il concetto di debito: debito negli investimenti e nelle infrastrutture e debito dei consumatori. Onorevole Trentin, sono sicuro che lei conosce bene la scala mobile, il meccanismo che ha messo in ginocchio lo Stato italiano negli ultimi vent'anni e a seguito del quale si sono ripetutamente accumulati nuovi debiti, mentre i sindacati stavano al gioco, senza peraltro che si trovasse alcuna soluzione. Il modello europeo ha diminuito l'inflazione e ha stabilizzato le condizioni della politica monetaria. Dovremmo prendere questo modello come punto di partenza e seguirlo in modo rigoroso. Infine vorrei dire ai deputati svedesi che accogliamo favorevolmente la volontà della Svezia di entrare nell'Unione economica e monetaria. Faremo tutto quello che potremo per aiutarla in questo, ma chiediamo che tale ingresso avvenga nel rispetto delle condizioni previste dal Trattato di Maastricht. Se il governo non soddisfa ancora tali condizioni - indipendenza della Banca centrale o persino il problema di un'appartenenza almeno di due anni al Sistema monetario europeo - allora occorre farlo presente; non bisogna lasciarselo sfuggire. In proposito abbiamo tutte le ragioni di ringraziare la Commissione per la linea che ha scelto. Randzio-Plath (PSE). Signor Presidente, al vertice di primavera dell'UE è necessaria una guida proattiva e risoluta per la politica economica. Non possiamo continuare a tirare fuori le stesse formule trite e ritrite. Purtroppo tali formule sono di gran lunga insufficienti per le necessità di un tempo difficile, caratterizzato non solo da una depressione economica, ma anche, purtroppo, dalle ombre che una guerra imminente sta proiettando sulla politica economica e occupazionale. Ecco perché le relazioni del Parlamento - intendo tutte quelle in discussione questa sera - mostrano un barlume di speranza, ma nello stesso tempo avanzano richieste che rivelano in modo inesorabile le debolezze dell'economia europea. Vorrei sottolineare che è fuori discussione eliminare il Patto di stabilità e di crescita che è stato istituito per regolamentare l'economia. Abbiamo invece bisogno di rispettarlo tenendo conto degli obiettivi di Lisbona secondo tempi, circostanze e modalità ragionevoli, perché gli europei non meritano di meno. Penso che sia necessario compiere ogni sforzo per attutire la caduta dell'economia. Non possiamo inoltre negare che persino la Banca centrale europea sta parlando dei rischi di una tendenza al ribasso nell'Unione europea. Ciò significa che abbiamo bisogno di perseguire una politica proattiva e in tale ambito i reiterati riferimenti alle riforme strutturali non servono ad alcuno scopo. Inoltre non sappiamo ancora quali benefici economici queste riforme strutturali apporteranno all'Unione europea e non abbiamo idea di quale impatto avranno sulla politica dell'occupazione. Né le istituzioni economiche né i ministeri nazionali né la Commissione hanno risposto alla domanda. Abbiamo però bisogno di questa risposta per sapere qual è la direzione giusta da prendere. Credo che sia valida la regola che l'occupazione crea crescita, ma che anche la crescita crea occupazione. Dobbiamo lavorare sulla base della crescita reale e non solo sulla base del potenziale della crescita. Vorrei ribadire ancora una volta che è senz'altro giusto, come riportato anche nella relazione, fare ripetutamente riferimento alla carenza di investimenti nel settore pubblico e privato. Non stiamo rispettando l'accordo di Lisbona sul 3 per cento di crescita, né stiamo rispettando l'accordo di investire maggiormente nella ricerca e nello sviluppo, accordo che si applica anch'esso al settore privato e pubblico. Giappone e Usa sono di gran lunga superiori a noi per entrambi gli aspetti. Al momento forse non abbiamo davvero bisogno di un governo economico, quanto piuttosto di coordinamento verticale e orizzontale, e un coordinamento degno di questo nome è negli interessi della crescita e dell'occupazione. Gasòliba i Böhm (ELDR). Signor Presidente, onorevoli colleghi, signor Commissario, innanzi tutto vorrei esprimere a nome del mio gruppo il nostro appoggio al testo delle relazioni in esame oggi, ma non ad alcune affermazioni formulate durante la presentazione in Aula. Alla base della discussione odierna vi è la preparazione del Consiglio di primavera, nonché la risposta al bilancio del cosiddetto 'processo di Lisbona?, con le integrazioni delle decisioni dei Consigli di Göteborg e di Barcellona. In quest'ambito vorrei innanzi tutto esprimere la preoccupazione mia e del mio gruppo per il mancato avvicinamento ai traguardi fissati per il 2010, in base ai quali l'Europa si prefigge di diventare l'economia più competitiva, di qualità più elevata e con nuovi e migliori posti di lavoro. Se facciamo un bilancio dei tre anni trascorsi, nonostante le difficoltà dell'economia statunitense, possiamo vedere che quanto a crescita, livelli di produttività e di occupazione ci troviamo più indietro di tre anni fa. Pertanto, è chiaro che vi è uno sfasamento assai preoccupante tra quanto si predica in sede di Consiglio e quanto si attua in seno agli Stati membri, cosa che pregiudica il risultato complessivo dell'Unione. Come gruppo liberale riteniamo che i problemi principali consistano nella mancata attuazione dei processi di liberalizzazione pattuiti, dal momento che, come evidenzia la relazione García-Margallo y Marfil, vi sono ancora molte importanti riforme strutturali da realizzare e occorre rendere più flessibili alcuni mercati di base, come il mercato del lavoro. Nella situazione attuale, che non è proprio una delle migliori congiunture economiche attraversate dall'Unione europea negli ultimi anni, vi sono tre aspetti chiave a cui occorre prestare particolare attenzione. Innanzi tutto dev'essere migliorato il livello di ricerca e di sviluppo, ma non solo questo, bensì anche la sua applicazione al sistema produttivo. Speriamo che lo storico accordo sul brevetto europeo, ricordato dal Commissario Solbes, possa servire a promuoverlo, ma anche a concentrare maggiore attenzione verso la creazione e lo sviluppo di piccole e medie imprese basate sull'applicazione delle nuove tecnologie, perché, come è stato dimostrato negli anni '90, rappresentano la fonte di occupazione più importante. Non ho più tempo, signor Presidente, per ricordare gli altri temi, ma vorrei concludere come ho iniziato: invece di fare grandi dichiarazioni ai Consigli di primavera, è necessario che vengano rispettati gli accordi. Herzog (GUE/NGL). Signor Presidente, l'onorevole García-Margallo dice pane al pane, vino al vino. Affermando che l'Unione europea non ha una politica economica, contribuisce utilmente a un dibattito costruttivo, e lo ringrazio. Per la diagnosi e le soluzioni, le parole rigidità e riforme strutturali sono incantatrici. Chiediamo continuamente alla Commissione, alla Banca centrale ed agli esperti cosa significhino questi termini. Sono colpito dall'imprecisione delle risposte, spesso contraddittorie. In un'eccellente conferenza, lo stesso Turner, dirigente dell'associazione britannica dei datori di lavoro, ha ammonito contro lo smantellamento del Welfare State ed ha aggiunto che il programma di liberalizzazione in Europa, cito, è utile, ma risponde solo marginalmente alle sfide attuali. E' evidente che il problema delle pensioni diverrà irrisolvibile se non ci sarà un forte aumento del tasso di occupazione in Europa. E' essenziale mobilitare le risorse umane. Si devono quindi compiere notevoli sforzi per riformare i mercati del lavoro, in particolare grazie alla formazione ed alla qualificazione, ma va riconosciuto che ciò implica una nuova organizzazione e comporterà dei costi. Occorre pensare a che cosa si deve la mancanza di investimenti produttivi, pubblici e privati. Una delle ragioni è la gestione dei flussi di capitali, molti dei quali finiscono negli Stati Uniti. Mi sembra illusorio pensare che il mercato finanziario sarà, di per sé, la locomotiva di un nuovo flusso di investimenti in Europa, come lo è stato a livello mondiale nel corso dell'ultimo decennio. In particolare, non promuove lo sviluppo locale, quello delle PMI e delle infrastrutture. L'Unione deve poter finanziare reti di servizi di interesse generale funzionanti e dotarsi di politiche di impresa produttive. Non siamo confrontati soltanto ad un problema di offerta: sottovalutiamo anche il problema della domanda! Centinaia di miliardi di ammortamenti di plusvalenze pesano sui profitti delle imprese e bloccano la ripresa. Invece di temere l'inflazione, la Banca centrale deve sfumare il suo obiettivo ed abbassare i tassi reali al di sotto dello zero. D'altronde, benché sia vero che molti Stati non abbiano saputo o voluto riformare in tempo le finanze pubbliche, la gravità della congiuntura attuale giustifica un sostegno all'attività, nonché un superamento temporaneo della regola del 3 per cento. Ancora due parole: la guerra in Iraq è una follia anche dal punto di vista economico. Genererà debiti pubblici sterili negli Stati Uniti ed in Europa, mentre la nostra intenzione è ridurli. Gli Stati Uniti procedono sul filo del rasoio, diceva uno dei nostri esperti. La loro futura crescita richiederebbe di risucchiare ancora di più i nostri capitali, e questo costituisce un'altra contraddizione. Conclusione: l'Europa non potrà più seguire passivamente gli Stati Uniti. Deve inventare la sua politica. E' con le spalle al muro. Ebbene, la Convenzione è muta. Quanto alle richieste di una governance economica, mi fanno pensare a quella scena del film Charlot soldato in cui la truppa è immersa nella nebbia, ognuno vaga alla ventura, e si sente un soldato che chiama il suo capitano. Lipietz (Verts/ALE). Signor Presidente, onorevoli colleghi, devo riconoscere che varie relazioni trattano pressoché esattamente lo stesso argomento. In questo caso, non sosterremo la relazione elaborata da una persona che ammiro moltissimo, l'onorevole Trentin, ma ci soffermeremo piuttosto sul documento dell'onorevole García-Margallo y Marfil. La commissione per i problemi economici e monetari si trova dinanzi ad un vero e proprio problema di funzionamento. Quando una questione è presentata da un relatore di sinistra, o da un relatore di destra, nel primo caso è massacrata dagli eminenti colleghi della destra e, con un po' di fortuna, riesce a passare quando viene presentata da un relatore delle loro fila. Di conseguenza, e corre l'obbligo di riconoscerlo dopo la dissezione che le ha inflitto la commissione per i problemi economici e monetari, la relazione dell'onorevole García-Margallo y Marfil - che, come relatore, ha innegabilmente qualità che gli riconosco da molto tempo - è decisamente più utile di quella dell'onorevole Trentin, che evidentemente non è la relazione dell'onorevole Trentin, come rilevato dall'onorevole Langen, visto che quando l'onorevole Trentin prende la parola, dice più o meno il contrario di quello che è scritto nella relazione. Stando così le cose, mi pronuncerò soltanto sulla relazione dell'onorevole García-Margallo y Marfil, nella sua attuale versione. Penso di poter affermare che noi Verdi sosteniamo tutti gli obiettivi e le osservazioni sulla situazione enunciati dalla relazione dell'onorevole García-Margallo y Marfil. La relazione ha il vantaggio di risituare correttamente gli obiettivi della politica economica rispetto agli obiettivi di Lisbona e di Göteborg: vogliamo fare dell'Europa un modello di crescita economica, basato sulla qualità dell'investimento nelle risorse umane, sulla qualità dell'investimento pubblico e sulla sostenibilità, intesa in termini ambientali, delle tecnologie scelte. Ritengo che, viste le dimensioni del nostro continente, che concentra su una piccola superficie una delle maggiori densità demografiche del mondo, questa strategia sia l'unica che l'Unione europea possa seguire. La contraddizione insita nella relazione dell'onorevole García-Margallo y Marfil è la seguente: deve continuamente fare equilibrismi tra la necessità di rallegrarsi del Patto di stabilità e di crescita e di ammettere che occorrerebbe finanziare investimenti, tra l'impossibilità di rimettere in causa l'articolo del Trattato di Maastricht che impedisce alle Istituzioni comunitarie di criticare la Banca centrale europea e l'opportunità di affermare che occorrerà in ogni caso concedere finanziamenti a tassi speciali agli investimenti necessari. La relazione parla di fiscalità e non di tassi di interesse. In breve, aggira, in un certo senso, i veri problemi dei blocchi istituzionali che sperimentiamo attualmente in Europa e per i quali, l'anno prossimo, ci ritroveremo esattamente nella stessa situazione di eurosclerosi degli anni neri dell'avanzata verso l'euro, ossia tra il 1990 ed il 1997. Sapendo che non controlliamo i tassi d'interesse fissati dalla Banca centrale europea, questi saranno troppo elevati ed ostacoleranno gli Stati che vorranno nel contempo investire e sdebitarsi. Questi tassi d'interesse eccessivi renderanno altresì la nostra moneta troppo forte, impedendoci di esportare in un contesto di recessione mondiale. Se non rimettiamo esplicitamente in questione il Patto di stabilità e di crescita nella sua attuale stesura, non riusciremo a finanziare gli investimenti che chiede l'onorevole García-Margallo y Marfil. Blokland (EDD). Signor Presidente, nell'ambito dell'attuale dibattito congiunto su una serie di relazioni, si discute del progresso dell'Unione economica e monetaria, un'Unione che esiste in virtù dell'ottemperanza agli accordi conclusi. Il Patto di stabilità e di crescita è un accordo, un accordo che ciascuno di noi deve rispettare. A questo proposito è opportuno leggere quanto scrive l'onorevole Trentin riguardo al Patto di stabilità nella sua relazione. Egli sostiene che, anche nelle fasi di recessione economica, bisogna attenersi strettamente al Patto. Io non solo concordo pienamente con quest'affermazione, ma aggiungo che, a maggior ragione, non possiamo permetterci di tornare sui nostri passi. Analogamente l'onorevole Garcia-Margallo y Marfil ha ragione a chiedere ai leader europei, in occasione dell'imminente Vertice di primavera, di evitare discorsi vaghi e autocompiaciuti e di esprimersi in termini chiari. Anche in questo periodo di recessione permane la necessità di disporre di accordi precisi sul modo in cui si intendono perseguire gli obiettivi economici per il rispetto del patto. Non posso quindi nascondere la mia grande sorpresa nello scoprire che la Francia, per l'ennesima volta, sembra non volere rispettare gli accordi conclusi. Martedì scorso è risultato evidente ancora una volta che questo Stato membro non farà alcuno sforzo per assestare il bilancio relativo al 2003. Mentre la Germania, il Portogallo e l'Italia si stanno adoperando affinché i loro bilanci soddisfino i requisiti fissati negli accordi, la Francia, al contrario, non mostra nemmeno l'intenzione di rendere conto degli accordi presi. Signor Presidente, mi consenta di concludere dicendo che se il Parlamento desidera offrire un contributo serio agli orientamenti di politica in materia di economia, è giunto il momento che tutti gli Stati membri e i politici che non hanno intenzione di ottemperare a tali accordi si presentino davanti a quest'Assemblea per dare spiegazioni. Della Vedova (NI). Signor Presidente, Signor Commissario, le relazioni in discussione oggi sono documenti densi, importanti - credo che di questo vada dato atto, innanzitutto, ai relatori - e rappresentano un importante contributo al dibattito sugli orientamenti di politica in materia di finanze pubbliche in Europa. Nella loro versione attuale i deputati radicali li sosterranno. Non voglio entrare nel dettaglio delle singole relazioni, ma vorrei cogliere l'occasione per formulare alcune considerazioni di carattere più generale. In primo luogo, io credo che sarebbe utile diffidare un po' degli slogan e degli obiettivi roboanti come, ad esempio, gli obiettivi di Lisbona, cui ci si richiama continuamente. Che l'Europa abbia, a un certo punto, deciso di prefissarsi - è stato già detto e lo cito ancora - "un nuovo obiettivo strategico per il nuovo decennio: diventare l'economia basata sulla conoscenza più competitiva e dinamica del mondo, in grado di realizzare una crescita economica sostenibile" e tutte le altre cose che conosciamo, non mi pare né un grande salto di qualità, né il fondamento di una nuova politica economica per gli Stati europei, a meno che si pensi che, in passato, gli Stati non volessero fare dei propri paesi dei paesi competitivi, non volessero ricercare la piena occupazione. Oltre a ribadire continuamente questi obiettivi e fare delle analisi - il Parlamento europeo è una sede politica, non un centro studi - credo che dovremmo discutere sul motivo per cui questi obiettivi roboanti non vengono raggiunti e su quali sono i costi politici che, in Europa, non si ha il coraggio di affrontare per trasformarli in realtà, in riforme concrete: le riforme di cui si parla nelle relazioni in esame. Io credo che vadano messi in discussione, nel profondo, gli assetti dell'economia europea. Invochiamo continuamente, con orgoglio, il modello sociale europeo e l'economia sociale di mercato, ma poi nelle relazioni, credo forse in quella dell'onorevole García-Margallo, scriviamo esplicitamente che le sorti del modello sociale europeo sono ancorate alla ripresa economica americana: se non ci sarà ripresa economica in America, non ci sarà crescita economica in Europa e il nostro modello sociale, così tanto decantato, vivrà momenti molto più difficili di quanto non stiamo già vivendo oggi. La crisi economica della Germania è il segno della crisi di un modello economico vecchio, di un'Europa vecchia, che non sa più rischiare. Più volte nelle relazioni diciamo che bisogna avere più investimenti pubblici - non si capisce con quali soldi - e più investimenti privati. Io non credo che gli investimenti privati in Europa siano bassi e depressi a causa del tasso di interesse e che, quindi, l'unico nostro obiettivo debba essere quello di premere sulla Banca centrale europea per avere una politica dei tassi più rilassata e, in questo modo, consentire investimenti privati. Gli investimenti privati non aumenteranno per i bassi tassi di interesse, ma lo faranno se e quando ci troveremo di fronte a un'economia più flessibile, con massicce iniezioni di flessibilità. Le riforme per la flessibilità hanno un costo politico, ed è quello di cui noi non parliamo: ha un costo politico intervenire sulla struttura del mercato del lavoro, contro le grandi lobby dei monopolisti - metà del bilancio pubblico dell'Unione europea è inchiodato nei sussidi e nei protezionismi agricoli - e ha un costo politico pensare che queste risorse possano essere utilizzate come volano per lanciare una nuova stagione di investimenti in materia di alta tecnologia e ricerca scientifica. Concludo con una nota sulla questione previdenziale: la necessità di avere bilanci pubblici rigorosi dipende innanzitutto dalla necessità di avere spazio nei bilanci pubblici per i problemi dell'invecchiamento della popolazione e per affrontare i costi relativi alla riforma strutturale dei sistemi previdenziali. Questo lo dobbiamo alle future generazioni dei cittadini europei. Grönfeldt Bergman (PPE-DE). Signor Presidente, cercherò di essere conciso nel mio intervento sulla relazione sulla convergenza 2002 - Svezia e vorrei, innanzitutto, ringraziare il relatore, onorevole Schmidt, per il prezioso lavoro svolto. Il 1° gennaio 2002 l'euro è diventato, sotto forma di banconote e monete, la valuta di dodici paesi dell'Unione europea. La transizione è stata un successo e la gente ha accolto in modo positivo la nuova valuta. Le preoccupazioni sul rincaro dei prezzi si sono dimostrate più o meno ingiustificate. Come è noto, la Svezia non fa parte del gruppo di paesi che ha deciso di introdurre l'euro e la ragione di ciò è, com'è ovvio, sostanzialmente politica. Comunque, se la Svezia volesse adottare l'euro come valuta, dovrebbe soddisfare formalmente i cinque criteri di convergenza. La Svezia ha ottenuto l'approvazione della Commissione e della BCE per quanto riguarda tre di questi cinque criteri, ossia la stabilità dei prezzi, la situazione della finanza pubblica e i tassi d'interesse a lungo termine. D'accordo, ma restano da soddisfare gli altri due criteri, ossia la convergenza del tasso di cambio e la convergenza della legislazione. Per quanto riguarda il criterio della convergenza del tasso di cambio, è innegabile che il valore della corona svedese abbia fluttuato negli ultimi anni. Bisognerebbe tenere presente che, quando la Svezia richiederà formalmente una nuova valutazione, questa verrà effettuata nel corso di un secondo periodo di riferimento e in un contesto di aspettative che tenderebbe verosimilmente ad aumentare la stabilità del tasso di cambio. Per quanto concerne la convergenza della legislazione, è fondamentale che la Svezia apporti le modifiche necessarie alla legislazione nazionale ai fini dell'introduzione dell'euro. Va da sé che l'esito dell'imminente consultazione deve essere rispettato ma, a mio avviso, nel caso di un voto favorevole, la Svezia dovrebbe essere già pronta a prevenire l'eventualità che l'introduzione dell'euro venga ritardata a causa della mancata convergenza della legislazione. Con tutto il dovuto rispetto per i criteri di convergenza, la decisione riguardante la partecipazione della Svezia alla terza fase dell'UEM è di natura politica e dovrà essere presa dal popolo svedese. Nel referendum che si terrà il 14 settembre 2003 sarà il popolo svedese a decidere quale valuta verrà adottata in Svezia per un lungo periodo a venire. D'altro canto, ai sensi del Trattato di Maastricht, la Svezia è tenuta ad aderire alla cooperazione in ambito UEM allorché saranno oddisfatti i criteri di convergenza. Diversamente dalla Danimarca e dal Regno Unito, la Svezia non dispone di una speciale clausola di esclusione, ma siamo fiduciosi del fatto che il popolo svedese si esprima favorevolmente in occasione del referendum del 14 settembre. Di conseguenza il governo svedese non ha più bisogno, deliberatamente o meno, di ritardare o di esimersi dall'adottare misure che permetterebbero alla Svezia di ottemperare ai rimanenti criteri di convergenza. Esprimo la mia soddisfazione per il fatto che l'onorevole Schmidt abbia accettato gli emendamenti nn. 3 e 4 presentati dal gruppo del Partito popolare europeo (democratico-cristiano) e dei Democratici europei. Ciò permetterà di ottenere l'ampio sostegno per la relazione tanto desiderato dal sottoscritto e dal relatore stesso. Berès (PSE). Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, tre delle relazioni che discutiamo questa sera ci consentono di fare il punto della situazione sullo stato di funzionamento dell'Unione economica e monetaria prima del Consiglio europeo di primavera. Esaminando la situazione delle finanze pubbliche in Francia, corre l'obbligo di constatare che la politica economica non è considerata una questione di interesse comune. Non si rispetta il Trattato. Occorre altresì rilevare che l'Unione economica e monetaria, nella sua dimensione di unione economica, in realtà non esiste. Il Patto di stabilità e di crescita è il fulcro di questi meccanismi, eppure sembra fungere essenzialmente da parapetto piuttosto che da strumento di politica economica. Con l'adozione della strategia di Lisbona, avrebbe potuto essere l'elemento in grado di consentire all'Unione economica e monetaria di dotarsi di una strategia di politica economica. In poche parole, il Patto di stabilità e di crescita non è lo strumento dinamico che si richiede per l'attuazione di questa strategia. Gli strumenti di cui disponiamo sono, in linea di principio, i famosi grandi orientamenti di politica economica, di cui stiamo parlando ancora stasera, che attireranno tutta l'attenzione possibile sulla politica economica dell'Unione nei prossimi mesi e settimane. Con che risultato, le chiedo, signor Commissario? Oggi i grandi orientamenti di politica economica sono un mero esercizio accademico e non hanno alcun impatto sulle finanze pubbliche degli Stati membri, che si limitano ad aspettare la sanzione prevista dall'attuazione del Patto di stabilità e di crescita, quando è troppo tardi. L'Europa ha bisogno di una strategia di crescita, come lei ha detto nel suo intervento, e questo richiede strumenti diversi rispetto a quelli di cui disponiamo. Lei, signor Commissario, ha elaborato una comunicazione su cui il Consiglio si è pronunciato di recente. Penso che sia necessario fare di più. La Convenzione ci offre l'occasione per farlo. Dobbiamo lavorare congiuntamente per elaborare misure che siano accettabili per tutti e consentano all'Unione non solo di disporre finalmente dei mezzi per sviluppare una vera e propria politica economica, ma anche di considerarla una questione di interesse comune e di conseguire gli obiettivi della strategia di Lisbona. Nordmann (ELDR). Signor Presidente, non ho abbastanza tempo per dedicarmi a dotte esegesi sulle differenze tra i testi delle relazioni ed il pensiero intimo di ciascun relatore. Limiterò quindi il mio intervento alla comunicazione della Commissione ed alle affermazioni del Commissario, per dare loro il mio pieno appoggio, perché ritengo che, in questo caso, la Commissione svolga perfettamente il suo ruolo di custode dei Trattati, che il Patto di stabilità non sia morto e che, a prescindere dalle polemiche innescate alla fine dell'anno scorso da formule forse arrischiate, è importante far prevalere la distinzione della lettera e dello spirito, nonché far vivere lo spirito del patto. Con i criteri di Maastricht, infatti, ci siamo impegnati in un'unione monetaria che è un'unione politica intorno ad alcuni valori, e la stabilità che fonda la moneta europea significa, al di là della tecnica, un'adesione comune ad una forma di contratto sociale. Più che essere una moneta forte, l'euro deve essere stabile: proclamando questo principio, l'Europa mette da parte le cattive abitudini del XX secolo, caratterizzato dall'inflazione, questa imposta sui poveri, per impegnarsi in una società di fiducia e di scommesse sul futuro. Sono questi i valori che proponiamo ai paesi che aderiscono alla nostra Unione. Ragion di più per non alterarli con azioni imprudenti che potrebbero pregiudicarli. Quando non si è capaci di partecipare ad un gioco, non si chiede di modificare le regole, ma si imparano quelle esistenti. Schmid, Herman (GUE/NGL). Signor Presidente, come lei certo può ben immaginare, la relazione dell'onorevole Schmidt viene letta con grande interesse in Svezia, dove il prossimo settembre si terrà il referendum sull'introduzione dell'euro. Il paragrafo 6 della relazione riporta che l'introduzione dell'euro rientra negli obblighi del Trattato che tutti gli Stati membri, e quindi anche la Svezia, sono tenuti a rispettare. Il punto 5, tuttavia, afferma che è necessario indire referendum e che gli esiti dei singoli referendum devono essere rispettati, anche qualora implichino il rifiuto all'introduzione dell'euro. Ciò appare come una contraddizione. L'onorevole Schmidt si augura che il popolo svedese voti sì, risolvendo così tale contraddizione. Non ci sono tuttavia molti segnali che indichino che le sue speranze non saranno disattese: infatti, stando agli ultimi sondaggi, il fronte del no è attualmente in vantaggio del dieci per cento e tutto lascia presagire che questo vantaggio continuerà ad aumentare. Forse è bene che il Parlamento sappia che tra i fautori del no si annoverano anche diversi ministri del governo svedese, fra cui il ministro del Commercio e dell'Industria, Leif Pagrotsky, almeno due ex presidenti della Banca centrale svedese e una folta schiera di stimati economisti, tutti convinti che la Svezia farebbe bene a esprimere un voto contrario. La situazione pertanto non sembra riflettere il classico quadro che vede contrapporsi da un lato un'élite eurofila e dall'altro il popolino disinformato. Quello cui assistiamo è invece un dibattito politico che esige oggettività e argomentazioni da ambo le parti. La Svezia vanta un'economia fiorente. Nel corso degli anni, in cui il paese non ha partecipato alla cooperazione nell'ambito dell'euro, la sua economia si è rafforzata, sotto quasi tutti gli aspetti, rispetto a quella dei paesi della zona dell'euro. Mentre il settore industriale svedese ha sempre sostenuto che la comunità dell'euro è in ogni caso positiva per quanto riguarda gli scambi commerciali, recentemente il giornale economico Affärsvärlden ha dimostrato che anche questo non corrisponde a realtà. Non potendo confutare lo stato delle cose, gli economisti favorevoli all'UEM vanno sostenendo, come ha appena fatto l'onorevole Grönfeldt Bergman, che le argomentazioni a favore dell'adesione all'UEM non sono di natura economica, bensì politica. Rilasciata da economisti, una simile dichiarazione non sembra molto convincente perché è come se sostenessero la tesi dell'adesione all'unione politica adducendo ragioni contrarie alla logica economica. Non sarà facile convincere il popolo svedese della bontà di questo messaggio. La verità è che l'UEM non ha ottenuto il successo previsto, che le critiche al Patto di stabilità e di crescita stanno aumentando e che la stagnazione economica è sempre più diffusa. Per la Svezia, l'economia tedesca è particolarmente importante, ma in questo momento è difficile riuscire a convincere gli svedesi a far dipendere il proprio futuro dall'economia tedesca. Il problema non riguarda soltanto la Svezia, ma anche il Regno Unito e la Danimarca e presto riguarderà anche altri Stati membri che non rientrano nel quadro della cooperazione nell'ambito dell'euro. Anche in questi paesi saranno probabilmente indetti referendum sull'euro e non si può escludere l'eventualità che l'euro venga respinto. A quel punto la domanda che saremo costretti a porci sarà la seguente: che cosa faranno l'UE e la Banca centrale europea se la Svezia e altri Stati membri dovessero scegliere di rimanere fuori dall'Unione monetaria? E' possibile immaginare una comunità dell'euro su base volontaria? Cos'hanno da dirci di fatto la Commissione e il Consiglio a tale proposito? Mayol i Raynal (Verts/ALE). Signor Presidente, il nostro gruppo ha votato contro questa relazione in seno alla commissione per i problemi economici e monetari. Nella sua attuale stesura, non rimette fondamentalmente in questione il credo neoliberale, che purtroppo ispira troppe politiche comunitarie. Ieri, in questo Parlamento, i portuali ce l'hanno giustamente e duramente ricordato. Questa relazione non mette affatto in discussione la validità dei programmi di stabilità e di crescita. Bisognerebbe, peraltro, interrogarsi su questi due termini, che figurano affiancati. Per definizione, ciò che è stabile non cresce; la crescita è movimento, la stabilità no. La realtà dei fatti è, ovviamente, dialettica, ma questo non è forse un tentativo di risolvere le contraddizioni con le parole? La relazione sembra contraria a qualsiasi tentativo di rendere più flessibili i criteri di stabilità e di crescita, in particolare il famoso criterio dei 3 per cento. Ebbene, alla luce delle attuali difficoltà economiche, un certo numero di Stati, e non i più piccoli, fanno sempre più fatica a rispettarlo. La medicina ucciderà il malato? Si sottolinea, a giusto titolo, che le previsioni di crescita degli esperti dell'Unione e degli Stati membri hanno peccato di ottimismo. Si sperava che l'economia americana avrebbe conosciuto una ripresa capace di determinare quella europea, ma non è stato così. Le politiche degli Stati membri e dell'Unione sono state quindi formulate sulla base di dati inesatti. Ecco che la rigidità dei criteri del Patto di stabilità e di crescita appare contraria ad una buona gestione. Voci più autorevoli della mia si sono già pronunciate con veemenza sull'argomento. Si dovrebbero prevedere politiche keynesiane di rilancio ciclico, nonché politiche miranti ad un miglioramento a lungo termine delle basi dell'economia: rendimento energetico, formazione del personale, eccetera. Aggiungerei che una buona governance presuppone l'affidabilità dei dati economici, ossia lo Stato di diritto. Il divieto di diffusione per sei mesi del giornale Egunkaria ci porta a chiederci se Euskadi, il paese basco, sia tuttora un paese in cui prevale lo Stato di diritto. Berthu (NI). Signor Presidente, la discussione sull'inadempienza del Patto di stabilità e di crescita, che riguarda essenzialmente tre paesi - Francia, Germania e Portogallo - ci rammenta che, anche per le questioni di bilancio, non bisogna perdersi in dettagli. I tre paesi che presentano deficit più elevati hanno un aspetto in comune: negli ultimi anni hanno avuto un periodo di governo socialista - da cui la Germania, peraltro, non è ancora uscita - che è stato lassista in materia di spesa pubblica ed inerte sulle riforme che avrebbero potuto consentire dei risparmi. Nei tre casi, quindi, il margine di manovra assicurato dalla crescita degli anni 2000-2001 è stato vanificato ed ora raccogliamo gli amari frutti. Ma non dobbiamo concentrarci sui dettagli perdendo la visione d'insieme, ossia il degrado generale dei conti pubblici nell'area dell'euro, che ha raggiunto nel 2002 una media del - 2,4 per cento del PIL, avvicinandosi così al limite dei 3 per cento. La causa principale è il rallentamento della crescita, che non sembra in ripresa, nemmeno lenta, contrariamente a quanto sostengono, con un certo grado di utopia, le varie relazioni presentate questa sera. Questo rallentamento è forse riconducibile alla fatalità della congiuntura, ma anche e soprattutto ai gravosi prelievi pubblici ed alle rigidità strutturali, cui non si è ancora portato rimedio. A questo proposito, corre l'obbligo di violare un tabù e chiedersi se l'euro stesso non rientri tra le rigidità che ostacolano la crescita. D'altronde, la differenza tra le performance della zona dell'euro e dei paesi che non hanno aderito giustifica questa domanda. Dinanzi a questi slittamenti, occorre dare più flessibilità al Patto di stabilità? Constato che la Commissione, la Banca centrale europea e perfino l'ultimo Consiglio ECOFIN ritengono che non sia necessario, fatta salva qualche piccola modifica. Come sempre, per il Patto di stabilità e di crescita come per la politica estera, l'Unione europea ha la tendenza a non voler guardare in faccia la realtà ed a opporre muri di carta per cercare di contenere lo slittamento dei principi fondamentali. Noi riteniamo, da parte nostra, che, senza perdere di vista l'obiettivo dell'eliminazione totale dei disavanzi pubblici, che va indubbiamente perseguito, la Francia abbia ragione a mantenere il suo programma di agevolazioni fiscali per evitare di aggravare l'attuale crisi. Siamo obbligati ad addossarci un'eredità di cui non siamo responsabili. Cerchiamo almeno di farlo con intelligenza. Karas (PPE-DE). Signor Presidente, onorevoli colleghi, desidero rivolgere i miei sentiti ringraziamenti al Commissario per averci rammentato ancora una volta i capisaldi - non solo perché viviamo in tempi incerti, ma anche perché questa discussione è molto confusa - e per non averli contrapposti, ricordandoci così che questi sono i principi della politica economica europea. Vorrei iniziare ricollegandomi alle considerazioni conclusive dell'onorevole Gasòliba i Böhm. Non stiamo fissando nuovi obiettivi, non stiamo facendo nuove promesse, né tanto mento sviluppando nuove ipotesi o analisi. Quello che finalmente stiamo facendo è prenderci sul serio. Se una persona non si prende sul serio, nemmeno gli altri lo faranno. Alcuni di noi si lamentano dei principi comuni della politica economica e allo stesso tempo criticano il fatto che tali principi non vengono rispettati. Ci rammarichiamo del fatto che la crescita, la produttività e l'occupazione diminuiscano, e che non facciamo passi avanti ma che, al contrario, siamo in ritardo. Alcuni di noi pensano che la risposta a questa diagnosi si trovi in maggiori interventi da parte dello Stato e un ulteriore indebitamento. Mi chiedo se i parlamentari di sinistra siano veramente convinti di ciò, anche quando siamo costretti ad ammettere che non riusciamo a raggiungere nemmeno gli obiettivi prefissati. Discutiamo delle regole, ma allo stesso tempo diciamo - o per lo meno alcuni di noi dicono - che le regole non devono essere rispettate in questo o in quel caso da questo o quel paese. Nel contempo ci dispiace per la crisi di fiducia creatasi in Europa nei confronti di molte misure in materia di politica economica e dei principi e obiettivi dell'Unione europea. La fiducia si crea solo dando prova di responsabilità e si dà prova di responsabilità soltanto se ci si attiene alle decisioni prese e si agisce di conseguenza, sia a livello europeo che dei singoli Stati membri. Ecco perché affermo con molta chiarezza, a nome del mio gruppo, che dobbiamo dire sì al mercato interno. Se diciamo sì al mercato interno, tuttavia, dobbiamo fare in modo di eliminare, una volta per tutte, le barriere che lo ostacolano, dobbiamo creare, in modo definitivo, un piano di azione per i servizi finanziari, dobbiamo davvero attuare il piano d'azione per il capitale di rischio, dobbiamo adoperarci affinché la Carta europea per le piccole imprese diventi finalmente una realtà. Diciamo sì alla politica della concorrenza. Ma ciò significa che dobbiamo eliminare finalmente le disposizioni fiscali che creano distorsioni della concorrenza. Per alcuni tipi di imposte, quali l'imposta sul valore aggiunto, la tassa sull'energia, l'imposta sulle società e la tassazione dei fondi pensione, è necessario un programma di convergenza. Diciamo sì alla strategia di Lisbona ma, in tal caso, dobbiamo dire sì anche a un modello di economia di mercato che tenga conto delle preoccupazioni di carattere ambientale e sociale e dobbiamo smettere di continuare a contrapporre il mercato alla sicurezza sociale. Ciò implica altresì individuare l'impatto di una legge sull'economia, sull'occupazione e sull'ambiente prima della sua adozione, anziché aspettare di vedere quello che succede dopo in modo da avere la possibilità di lamentarsi delle conseguenze. Diciamo sì a un'analisi comparativa, perché dobbiamo imparare gli uni dagli altri. E diciamo sì al Patto di stabilità perché mette a disposizione un quadro ordinato. Per lo stesso motivo diciamo no alle regole auree, perché compromettono il Patto di stabilità e quindi adottandole pugnaleremmo alla schiena la Commissione, custode dei Trattati, tradendo gli obiettivi di stabilità e di crescita. Färm (PSE). Signor Presidente, il mio paese, la Svezia, terrà un referendum sull'euro il prossimo autunno. Va detto che, a dispetto del fatto che non facciamo ancora parte della zona dell'euro, non ci stiamo nemmeno adoperando attivamente per ottemperare ai criteri di convergenza e per rispettare le regole del Patto di stabilità e di crescita. La Commissione e il relatore, l'onorevole Schmidt, evidenziano che, in due casi - il tasso di cambio e la legislazione riguardante la Banca centrale svedese - la Svezia non soddisfa i requisiti. Personalmente ritengo che sarà possibile soddisfare rapidamente i requisiti in questi due ambiti se il referendum avrà esito positivo. Il rispetto da parte nostra di tali regole non si deve basare unicamente sul fatto che esistono in quanto richieste esterne, bensì sul fatto che noi stessi percepiamo i benefici che esse comportano per l'economia svedese, la quale registra infatti progressi continui. Attualmente l'inflazione è relativamente bassa, il tasso di disoccupazione è contenuto e le finanze statali sono stabili. Godiamo inoltre di una crescita più elevata rispetto a molti altri paesi. E' evidente che tali regole risultano sostanzialmente positive e sarebbe pertanto pericoloso iniziare a ignorarle, e con esse la disciplina di bilancio, non appena sorgono problemi per alcuni. In questo modo non faremmo altro che minare la fiducia nell'euro e nell'UEM. Nonostante l'approccio adottato dal gruppo del Partito popolare europeo (democratico-cristiano) e dei Democratici europei per taluni emendamenti, ci sono buoni motivi per sviluppare le regole del patto in una prospettiva a lungo termine. Consentitemi di citare alcuni esempi, cominciando dalla questione della stabilità dei prezzi. E' evidente che dobbiamo attenerci all'obiettivo fissato per l'inflazione, ma il requisito del due per cento potrebbe, ad esempio, costituire la media di un ciclo economico, di modo che l'inflazione possa attestarsi all'uno per cento in un anno e al tre per cento in quello successivo. Ecco una misura che favorirebbe la crescita e aumenterebbe la flessibilità. Lo stesso dicasi per le finanze pubbliche. La Commissione ha presentato un'interessante proposta secondo cui i paesi con un basso debito nazionale avrebbero maggiori opportunità di fornire prestiti per investimenti a lungo termine. Si tratta di una proposta a mio parere costruttiva. In conclusione mi sia consentito dire che, per ragioni sia politiche che economiche, auspico che la Svezia possa presto partecipare alla cooperazione nell'ambito dell'euro. Se riuscissimo a rafforzare e a unificare l'Europa, in un contesto quale quello attuale di supremazia del dollaro e degli Stati Uniti e, nel contempo, a ridurre il rischio di nuove crisi della valuta e dell'interesse, allora ho ragione di credere che gli svedesi voterebbero a favore dell'euro. Desidero esprimere i miei ringraziamenti, in particolare all'onorevole Schmidt, alla cui ottima relazione andrà il mio voto favorevole. Figueiredo (GUE/NGL). Signor Presidente, ciò che più mi sorprende in questa discussione è che nulla scuote la fede di alcuni deputati nella rigidezza dei criteri di convergenza nominale. Né il brusco rallentamento economico, né la diminuzione degli investimenti privati, né l'incremento sempre maggior della disoccupazione e della povertà fanno vacillare la fede nei dogmi del Patto di stabilità, la cui rigidità monetaria e di bilancio, oltre a contribuire ad aggravare l'attuale crisi, ha limitato il potenziale di crescita nell'Unione europea, con le rispettive conseguenze sui livelli di disuguaglianza sempre più accentuati, sulla povertà e sull'esclusione sociale. Questa situazione è particolarmente grave per i paesi della coesione, come il Portogallo, che devono affrontare difficoltà specifiche che richiedono l'intervento di un settore pubblico propositivo e forti investimenti pubblici per raggiungere un alto livello di convergenza reale, reso impossibile dall'applicazione cieca dei criteri irrazionali del Patto di stabilità. Come è noto, la globalizzazione avrebbe dovuto imporre una maggiore flessibilità delle politiche monetarie e di bilancio, per tenere conto delle necessità proprie di ciascun paese, e non la rigidezza che vige ora, che esige flessibilità sui livelli salariali e sul mercato del lavoro, divinizzando le politiche monetarie e relegando in un secondo piano le politiche sociali. Mi rammarico che la commissione per i problemi economici e monetari non abbia preso in considerazione la proposta che ho presentato, in cui esortavo Commissione e Consiglio a sospendere immediatamente il Patto di stabilità e chiedevo una profonda revisione degli orientamenti di politica economica e monetaria nell'Unione europea, per tenere conto, in particolare, dello sviluppo economico sostenibile dell'occupazione e dell'applicazione di tutti i diritti sociali tramite servizi pubblici di qualità per tutti. In realtà, non sussiste alcuna razionalità economica nell'applicazione di una stessa soglia per il disavanzo di bilancio a paesi con livelli di sviluppo diversi, come non esiste una giustificazione economica per sacrificare tutto in nome del disavanzo zero. E' quindi chiaro che l'obiettivo fondamentale del patto è di natura politica ed è per questo motivo che non condividiamo le proposte presentate in quest'Aula, soprattutto dalla Commissione. Schörling (Verts/ALE). Signor Presidente, il mio contributo riguarda esclusivamente la relazione dell'onorevole Schmidt. Sebbene personalmente non condivida le sue conclusioni, desidero congratularmi con il relatore per il lavoro svolto perché non solo è riuscito a dare una risposta alla relazione di convergenza sulla Svezia della Commissione, ma ha anche saputo cogliere l'opportunità per contribuire alla discussione sull'UEM in Svezia prima del referendum fissato per il prossimo settembre. Vorrei, tuttavia, mettere in guardia i miei colleghi nei confronti di alcune parti della relazione che ho trovato inesatte e sconcertanti. In primo luogo, l'onorevole Schmidt scrive che nei paesi che hanno adottato l'euro non si è verificato un rincaro dei prezzi. Ebbene, sia secondo Wim Duisenberg che secondo un articolo pubblicato sul quotidiano svedese Dagens Nyheter, i prezzi sono invece cresciuti in seguito all'introduzione dell'euro, con il conseguente aumento dell'inflazione dello 0,2 per cento nella zona euro. In secondo luogo, l'onorevole Schmidt dipinge un quadro sbagliato dell'economia svedese affermando che, per quanto riguarda gli scambi commerciali, la Svezia ha subito una contrazione a causa della mancata introduzione dell'euro. Non mette in evidenza, tuttavia, il fatto che la Svezia ha un tasso di crescita più elevato e un tasso di disoccupazione più basso rispetto alla maggior parte dei paesi della zona euro, e questo senza avere un tasso di inflazione elevato o un deficit di bilancio. Ciò che mi lascia sconcertato, per non dire seriamente preoccupato, nella relazione dell'onorevole Schmidt, è il paragrafo 6, con il quale egli spera di fare in modo che gli elettori si sentano privi di ogni potere affermando fin d'ora che, prima o poi, dovranno inevitabilmente diventare membri della zona euro. In tal senso la relazione rappresenta un contributo distorto al dibattito sull'UEM in Svezia. Kauppi (PPE-DE). Signor Presidente, la tendenza alla flessione registrata dall'economia si sta dimostrando più profonda e più duratura di quanto inizialmente si pensasse. La situazione attuale evidenzia chiaramente l'importanza della strategia di Lisbona ai fini della crescita e della concorrenza. L'Unione europea avrebbe dovuto diventare la regione più competitiva a livello mondiale entro il 2010, nonché il motore della crescita, per usare le splendide parole pronunciate dai leader dei nostri Stati membri a Lisbona. Pare, invece, che lo scenario sia alquanto diverso: nel corso degli ultimi tre anni l'Europa è diventata il continente del tramonto, un continente che non mantiene le promesse, che tradisce la fiducia dei cittadini e che alle future generazioni lascerà in eredità solo debiti e obbligazioni pensionistiche non coperte. Davvero non siamo in grado di fare niente di meglio? Solo tre paesi - Danimarca, Svezia e Finlandia - hanno effettivamente messo in pratica quanto concordato a Lisbona. Sebbene l'Irlanda, il Regno Unito e i Paesi Bassi abbiano realizzato progressi notevoli, a tutt'oggi le tre maggiori economie della zona euro non hanno fatto abbastanza. Onorevoli colleghi, se fossimo a scuola, la Germania, l'Italia e la Francia sarebbero costretti a ripetere l'anno scolastico. Non utilizzerei termini così duri in una situazione di normalità, ma si tratta di una questione seria. Secondo voi, che messaggio trasmette un articolo della stampa che afferma che, allo stato attuale, ogni ora ben cento tedeschi perdono il posto di lavoro? I cicli economici internazionali hanno la loro parte di responsabilità, certo, ma ciò non cambia il fatto che le nostre strutture economiche sono soggette a talmente tanti vincoli da rappresentare un enorme ostacolo alla crescita. Come se non bastasse, quando tentiamo di eliminare questi problemi strutturali, per esempio con la direttiva sui servizi portuali, ecco che una schiera di schiamazzatori e di anarchici egoisti si raduna davanti al Parlamento europeo. In questo momento non abbiamo bisogno di nuovi obiettivi e di altre regole complicate. E' arrivato il momento di agire, ovvero di impegnarsi sinceramente nei confronti del Patto di stabilità e di crescita, nonché delle riforme strutturali. Se si permetterà agli Stati membri di allontanarsi dagli obiettivi di risanamento delle finanze pubbliche fissati nel Patto di stabilità e di crescita, avremo lanciato un segnale sbagliato. In pratica si giungerebbe all'adozione di regole aperte alle interpretazioni, nonché a un ulteriore indebolimento della nostra credibilità e dei nostri obiettivi finali in materia di coordinamento della politica economica. Skinner (PSE). Signor Presidente, la responsabilità di bilancio degli Stati membri è un elemento essenziale, all'interno ed all'esterno dell'area dell'euro. Se agissimo incautamente, gli effetti sarebbero disastrosi; sarebbe ancora peggio se gli Stati si considerassero al di sopra di un accordo che ci vincola tutti per il bene di una zona euro stabile. Ciò premesso, sono sempre stato a favore di un'interpretazione intelligente e flessibile. Naturalmente si può sempre migliorare. Sono certo che la Commissione lo riconosca. Il ciclo economico richiede qualcosa di più di una disapprovazione annuale. Il monitoraggio di un periodo di tempo così breve è incompatibile con l'analisi in tempo reale. Condivido il parere dell'onorevole Santos, secondo cui un disavanzo adeguato ciclicamente alla congiuntura economica sarebbe una soluzione ragionevole e prudente. La crescita e la stabilità sono pilastri gemelli. Il Vertice di Lisbona ha dato voce alla possibilità di un mercato unico sostenuto dall'investimento nella formazione e dallo svincolo di capitali tramite il piano di azione dei servizi finanziari, integrato dal piano d'azione per i capitali a rischio. Rimaniamo tuttavia ancora indietro in termini di competitività. Nessun muro, per quanto alto, può tenere fuori il mercato. L'Unione europea rischia sempre più di essere lasciata fuori. Non possiamo ignorare il temibile rischio che corre la Comunità se non intraprende riforme strutturali. Aspettando, non faremo che peggiorare, e non migliorare, la tendenza economica negativa. Il dibattito odierno è stato, per certi aspetti, divertente ed umoristico. Ringrazio in particolare l'onorevole Schmidt per la sua previsione, secondo cui la Svezia aderirà all'euro e, auspicabilmente, darà il buon esempio al Regno Unito, che farà altrettanto subito dopo. Bordes (GUE/NGL). Signor Presidente, si deve constatare che le Istituzioni europee, così propense a fare la morale ai paesi piccoli quando non rispettano i criteri di convergenza, usano un tono molto più moderato quando a farlo sono due delle grandi potenze dell'Unione europea: la Francia e la Germania. A prescindere dai criteri di Maastricht, questi due paesi si arrogano il diritto di aggravare il disavanzo per correre in aiuto alle imprese capitaliste nazionali. L'atteggiamento del governo francese, tuttavia, già preannuncia il modo in cui i due Stati risponderanno alle ingiunzioni delle Istituzioni europee, se risponderanno. Forse ridurranno il loro disavanzo di bilancio, ma senza diminuire gli ingenti importi che versano ai datori di lavoro. In Francia quest'importo rappresenta almeno il 10 per cento del bilancio ed è quindi ampiamente sufficiente per annullare un disavanzo del 3,4 per cento. Però, per non intaccare le somme versate alle imprese, il governo francese taglierà la spesa pubblica, ossia i servizi pubblici. Di conseguenza, l'appello ad un ripristino dell'equilibrio di bilancio si tradurrà in un minore finanziamento degli ospedali e delle scuole. Tutta la popolazione dovrà pagare affinché i più ricchi non paghino. Benché in realtà non siano le autorità europee ad elaborare i rispettivi bilanci, bensì gli Stati nazionali, votiamo contro questa relazione, che funge da copertura e da giustificazione a misure di austerità o ad attacchi contro i servizi pubblici. Konrad (PPE-DE). Signor Presidente, onorevoli colleghi, la strategia di Lisbona sortirà esiti positivi solo se si promuoverà la concorrenza tra i sistemi europei. In altre parole, quello che ci deve interessare in questa sede è la concorrenza tra soluzioni economiche e, in particolare, le soluzioni migliori che emergeranno dalla competizione tra i governi dell'UE. Ciò si allaccia anche all'idea di fondo del principio di sussidiarietà in Europa. In parole povere, non si dovrebbe avviare nessun ulteriore rafforzamento della concorrenza in materia di politica economica, nel senso che la politica macroeconomica semplicemente non dovrebbe rientrare nella sfera di competenza dell'Unione. Anche gli obiettivi sociopolitici, fra i quali il raggiungimento della piena occupazione, la promozione della coesione sociale e la creazione di un rapporto equilibrato tra la concorrenza e i servizi pubblici sono contrari ai principi di sussidiarietà e di concorrenza. Dovremmo inoltre, almeno dal mio punto di vista, sincerarci che tali obiettivi non vengano inseriti nella Costituzione dell'UE. Infine, la concorrenza è necessaria anche nel settore fiscale, ossia tra i diversi sistemi fiscali europei. Ma soprattutto non si dovrebbe continuare a utilizzare il metodo del coordinamento aperto nella forma attualmente in discussione. In altri termini, abbiamo bisogno, anche per il futuro, di una politica economica la cui responsabilità continui a competere agli Stati membri stessi. A mio parere, soltanto la concorrenza tra obiettivi di politica economica creerà, alla fine, le condizioni locali all'interno dell'Unione europea che, nel contesto della concorrenza generale a livello internazionale, potranno essere ulteriormente rafforzate. Solbes Signor Presidente, molte grazie a tutti coloro che sono intervenuti al dibattito per le idee e i temi suggeriti e affrontati. Mi sembra che abbiamo trattato bene i due grandi strumenti che l'Unione ha a disposizione per il coordinamento delle politiche economiche, i grandi orientamenti di politica economica e il Patto di stabilità e di crescita, strumenti che, sebbene legati, non devono essere confusi. E' vero che, dalla definizione della strategia di Lisbona in poi, i grandi orientamenti di politica economica sono rivolti fondamentalmente a migliorare il potenziale di crescita dell'Unione. E' altresì vero che spesso si tende a paragonare in modo troppo semplicistico quello che succede nell'Unione europea con quanto succede negli Stati Uniti. Non bisogna dimenticare che, ad esempio, non è la stessa cosa mettere a confronto la crescita della produttività negli Stati Uniti e nell'Unione europea con la crescita della produttività oraria negli Stati Uniti e nell'Unione europea. In altre parole, quando confrontiamo Stati Uniti ed Europa sappiamo che negli Stati Uniti la popolazione cresce di più, che c'è più popolazione attiva e che si lavora per un maggior numero di ore. Evidentemente anche in termini di produttività intervengono altri fattori che hanno ripercussioni sul mercato del lavoro. Ma lasciamo da parte tutto questo e concentriamoci su due elementi che mi sembrano importanti e che potrete trovare nella nostra relazione di sintesi. Cos'è successo dal 1999, quando abbiamo avviato il processo di Lisbona, fino a oggi? Abbiamo visto che, in termini di crescita dell'occupazione, l'Unione è cresciuta più rapidamente rispetto al passato, avvicinandosi al tasso di attività degli Stati Uniti. Tuttavia, si è avuta una riduzione in termini di produttività rispetto agli Stati Uniti. Ciò mette in rilievo come nell'Unione europea vi siano alcuni elementi deboli, senza dubbio collegati con il mercato del lavoro in senso lato, ma anche connessi con le carenze del mercato interno, con il mercato finanziario, con l'assenza di investimenti, con la formazione e con tutti gli elementi che abbiamo cercato di introdurre nelle priorità, soprattutto quelle relative all'anno 2004, presentate al Consiglio di primavera per migliorare la nostra capacità e la nostra produttività futura. In tale contesto, il Patto di stabilità e di crescita costituisce un ostacolo per la ripresa in Europa? Credo di no. Ritengo che il Patto di stabilità e di crescita rappresenti una garanzia che ci permetterà, nel momento in cui saremo in grado di migliorare la nostra capacità di crescita e si presentino possibilità di crescita, di utilizzarle nel miglior modo possibile. Il Patto di stabilità e di crescita, attraverso gli stabilizzatori automatici, ha già impresso un chiaro impulso fiscale nell'Unione. Non bisogna dimenticare che, in un'approssimazione assai semplicistica, ogni punto di flessione dell'attività implica circa mezzo punto di incremento del deficit pubblico, pressappoco il doppio di quanto accade negli Stati Uniti. Ha senso una politica fiscale discrezionale per l'Unione? Dal nostro punto di vista, un impatto asimmetrico presenta certo problemi che non si possono risolvere con elementi di politica fiscale in termini generali. Gli scontri asimmetrici devono essere risolti con definizioni di politica monetaria e, solo in circostanze eccezionali, la politica fiscale discrezionale ha senso in uno scontro asimmetrico. Tuttavia, nel patto abbiamo introdotto il margine di manovra a cui ho fatto riferimento poc'anzi, ma vincolandolo al potenziale di crescita di Lisbona. So bene che, in merito agli elementi appena esposti relativi al patto, mi si può contestare che i suddetti strumenti contano in paesi che presentano posizioni di bilancio inferiori al 3 per cento in termini di deficit. E' vero. Dal punto di vista della Commissione - e personalmente ne sono convinto - il 3 per cento in termini nominali dev'essere l'ancora fondamentale di tutto il nostro sistema. Occorre fissare un riferimento che non possa essere toccato da nessuno e a mio parere è questo il riferimento su cui dobbiamo lavorare. Ma non si tratta di un riferimento che abbiamo fissato e a cui ci siamo vincolati per eccesso di testardaggine o per il desiderio che le cose non cambino. Pensiamo semplicemente a quale potrebbe essere la situazione di bilancio nei paesi che sono partiti da definizioni di deficit di bilancio relativamente alte se avessimo permesso la crescita del deficit pubblico, ad esempio, in modo simile a quanto accaduto negli Stati Uniti. E' indubbio che nel nostro sistema, i paesi che superano il 3 per cento, nei momenti di minor calo di attività, devono mantenere un certo comportamento prociclico, ma questa situazione è risultato dell'inadempienza degli obblighi di riduzione del disavanzo in situazioni di maggior crescita. In definitiva, credo che gli strumenti di cui disponiamo ci permetteranno di far fronte alla situazione attuale con un certo livello di coordinamento. Se mi si chiede se dobbiamo dichiararci soddisfatti, dirò che abbiamo fatto progressi, ma non dovremmo essere del tutto soddisfatti. Avete preso in considerazione elementi che preoccupano tutti noi. Avete detto che è essenziale che gli accordi vengano rispettati. Sono assolutamente d'accordo su questo principio e sono convinto che sia questa una delle carenze fondamentali del nostro sistema di coordinamento. Altri hanno fatto riferimento alla necessità di dare più attenzione al rispetto di quanto pattuito invece di prendere accordi su nuove questioni. Per questo motivo, nei grandi orientamenti di politica economica, ci stiamo maggiormente concentrando sulle relazioni di attuazione piuttosto che sulla definizione di nuovi grandi orientamenti, che vorremmo fossero triennali. Ma per quanto riguarda il Patto di stabilità e di crescita, insistiamo, e continueremo a farlo, sulla necessità di ottenere una maggiore ownership da parte dei diversi Stati membri. E' imprescindibile che gli Stati membri accettino o rinnovino l'impegno a rispettare il Patto di stabilità, e tale impegno non deve essere semplicemente formale, ma deve trasformarsi in realtà. Solo se saremo capaci di avanzare su tutti questi elementi, disporremo di un punto di partenza che ci permetterà di crescere in fretta quando il contesto economico si modifica. Ritengo che i nostri equilibri fondamentali si trovino in una posizione relativamente positiva al momento attuale. Siamo consapevoli del fatto che i nostri tassi di crescita sono relativamente bassi. Siamo altresì consci di quanto subiamo l'influenza di fattori esterni e di non essere stati in grado di renderci più indipendenti, ma riteniamo di trovarci a un eccellente punto di partenza per far fronte ai problemi che potranno presentarsi in futuro e per approfittare, nel momento in cui si presenteranno, nel miglior modo possibile delle possibilità di crescita. Presidente. La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà domani, alle 12.00. Presidente. L'ordine del giorno reca la raccomandazione per la seconda lettura (A5-0042/2003), della commissione per i problemi economici e monetari, sulla posizione comune definita dal Consiglio in vista dell'adozione della direttiva del Parlamento europeo e del Consiglio relativa alle attività e al controllo degli enti pensionistici [11212/4/2002 - C5-0534/2002 - 2000/0260(COD)] (Relatore: onorevole Othmar Karas). Karas (PPE-DE) Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, vorrei iniziare il mio intervento sulla relazione ringraziando tre gruppi di persone: in primo luogo e in particolare, i rappresentanti della Presidenza spagnola e danese. La Presidenza spagnola ha reso possibile la posizione comune e la Presidenza danese si è impegnata molto per instaurare un dialogo con noi. Inoltre, mi fa piacere che, nel corso di quest'ultima settimana, la Presidenza greca, che ringrazio, abbia messo da parte il divieto che si è imposta volontariamente di partecipare ai negoziati. Desidero poi ringraziare il personale politico e la segreteria del Commissario Bolkestein per la costante disponibilità a discutere con noi e a collaborare per raggiungere compromessi. Infine, ringrazio i relatori ombra, l'onorevole Kuckelkorn e l'onorevole Huhne, insieme ai miei colleghi della commissione, che hanno dimostrato un'estrema flessibilità e che si sono adoperati con coerenza per aiutarci a realizzare questa direttiva senza dover rinunciare ai principi che abbiamo espresso in prima lettura. Li ringrazio sentitamente per il loro contributo. Il secondo punto su cui vorrei soffermarmi è che questa direttiva ha evidenziato chiaramente i problemi esistenti in rapporto alla procedura legislativa. Nell'ottobre 2000 abbiamo ricevuto la proposta della Commissione; il Parlamento ha concluso la prima lettura nel luglio 2001, ma la posizione comune ci è stata comunicata solo il 5 novembre 2002. Oggi abbiamo la discussione in seconda lettura e domani la votazione. Occorre tenere a mente questo fatto e colgo l'occasione per sottolineare con molta chiarezza che noi abbiamo voluto dimostrare la nostra volontà di concludere questa importante direttiva in prima lettura, approvando la proposta con 458 voti favorevoli. Se il Consiglio avesse accettato il nostro gesto di cooperazione, avremmo già da tempo questa direttiva. Il terzo punto, che desidero precisare anche in risposta ad una serie di comunicati stampa di oggi, è che questa non è una direttiva sulle pensioni né una direttiva sui prodotti di assicurazione sociale. Non riguarda neppure soltanto le pensioni aziendali e professionali. Come indica il titolo, è una direttiva relativa alle attività e alla supervisione degli enti pensionistici aziendali o professionali. E' opportuno specificarlo, perché qui ci occupiamo di una direttiva sui servizi finanziari. Detto questo, naturalmente mi sono stati espressi molti desideri riguardo alla definizione delle prestazioni, dei prodotti e così via. Quando la gente sente le parole 'schemi pensionistici aziendali e professionali?, chiede quali benefici può ottenere in un momento di generale incertezza in tutti gli Stati membri riguardo alle pensioni. In considerazione del fatto che le direttive sui servizi finanziari e il mercato interno, insieme ai relativi enti, svolgono un ruolo chiave nel finanziamento dell'economia europea e nel funzionamento dei mercati dei capitali, abbiamo cercato, in questa situazione di grande tensione, di seguire la via indicata a Lisbona e di creare non soltanto concorrenza, ma anche un grado corrispondente di sicurezza sociale. Ci siamo prefissi anche l'obiettivo di strutturare gli schemi pensionistici aziendali e professionali come secondo pilastro del sistema previdenziale e di affrontarne gli aspetti sociali. Questa direttiva costituisce un successo per il Parlamento europeo. In prima lettura abbiamo modificato la proposta della Commissione. In seconda lettura modificheremo la posizione comune in base al nostro parere. Questa direttiva non è il prodotto finale. E' un primo passo. Ritengo che avvantaggerà i cittadini, perché vi sarà un maggior numero di enti fornitori in concorrenza tra loro; con la creazione del mercato europeo, offrirà più vantaggi ai cittadini che si spostano; porterà inoltre maggiori benefici ai cittadini e ai fornitori perché anche il secondo pilastro sarà disciplinato a livello europeo; e favorirà il mercato dei capitali mobilizzando importi dell'ordine di 2 000 miliardi di euro sul mercato e aumentando auspicabilmente tale capitale. La direttiva gioverà al mercato interno, introducendo capitale di rischio, nonché agli enti interessati, perché esisteranno normative europee, che renderanno più semplici le attività transfrontaliere. Abbiamo presentato emendamenti su sei aspetti prioritari. E' stata aumentata la quantità di informazioni da fornire ai beneficiari di pensioni. I rischi biometrici sono stati definiti con chiarezza ed è stata resa possibile la loro copertura. E' stato chiaramente specificato che il nostro obiettivo è costituito da pensioni vitalizie, che devono rimanere al centro delle disposizioni. La direttiva porterà al coordinamento del lavoro delle autorità di controllo e ha gettato le basi per un ambiente paritario. Non ha ancora liberalizzato i contratti per la valutazione. Data la posizione del Consiglio, non era possibile. La direttiva non ha neppure chiarito la questione dell'armonizzazione fiscale e non ha ancora soddisfatto il nostro desiderio di vedere il secondo pilastro strutturato allo stesso modo in tutta Europa, così da offrire una maggiore sicurezza sociale. La direttiva rappresenta comunque un importante passo nella direzione giusta. Ritengo che abbiamo mantenuto un equilibrio nel quadro delle nostre competenze e delle opzioni esistenti. Vorrei ringraziare sentitamente tutti coloro che hanno collaborato. Bolkestein Signor Presidente, la Commissione ringrazia il Parlamento europeo e in particolare il relatore, che è stato così gentile da voler ringraziare anche il personale del mio ufficio e i miei servizi. Sono molto grato per i complimenti, che non mancherò di riferire ai miei collaboratori. Ringrazio il relatore e la presidente della commissione per i problemi economici e monetari, l'onorevole Randzio-Plath, per il modo assennato ed efficiente in cui hanno trattato questo importante argomento e per l'atteggiamento costruttivo e la disponibilità a collaborare durante la seconda lettura. Questa direttiva è di particolare importanza strategica, non soltanto per i nostri mercati finanziari, ma anche per i mercati del lavoro e forse, cosa ancor più importante, per la sostenibilità delle nostre finanze pubbliche e dei nostri sistemi previdenziali nel loro insieme. Questa direttiva è stata chiaramente indicata come una priorità dai capi di Stato e di governo, in particolare al Consiglio europeo di Barcellona. La situazione attuale in Europa è caratterizzata da tre aspetti: innanzi tutto, una crescente consapevolezza generale di ciò che descriverei come una 'bomba a tempo demografica?; in secondo luogo, una chiara determinazione di tutti gli Stati membri ad affrontare le sfide finanziarie senza mettere a rischio l'obiettivo sociale dei regimi pensionistici; in terzo luogo, una forte volontà degli Stati membri di modernizzare i regimi previdenziali preservandone la specificità. Dopo tutto, la responsabilità di creare e gestire i sistemi pensionistici rimane degli Stati membri e non vi è alcuna intenzione di cambiare questo aspetto. E' in questo contesto che vanno considerati i nostri sforzi mirati a creare un mercato interno per gli enti pensionistici aziendali e professionali. Una direttiva con lo scopo di creare un quadro prudenziale per i fondi pensione deve inserirsi in questo processo di costante, graduale e coordinata riforma dei regimi pensionistici nazionali. La direttiva deve anche rispettare pienamente due principi essenziali - cosa che per la Commissione ha rivestito un'importanza fondamentale: in primo luogo, il pieno rispetto per l'ampia diversità tra gli Stati membri degli enti pensionistici aziendali o professionali e, in secondo luogo, la non interferenza nell'organizzazione dei regimi previdenziali degli Stati membri. Sono molto lieto di constatare che il pacchetto di emendamenti di compromesso presentato dai gruppi PPE-DE, PSE e ELDR si attiene pienamente a questi due principi. Purvis (PPE-DE). Signor Presidente, vorrei congratularmi con il relatore, l'onorevole Karas, che ha mostrato grande capacità di giudizio, raggiungendo un equilibrio ampiamente accettabile in questa direttiva complessa ma di vitale importanza. Il nostro gruppo era molto preoccupato per la possibilità che la direttiva venisse respinta per mancanza di consenso in Parlamento o tra il Parlamento e il Consiglio. Ma il relatore è riuscito in questa difficile quadratura del cerchio. Noi del gruppo PPE-DE siamo molto lieti di dare il nostro appoggio al compromesso elaborato dal relatore e dal Commissario. Vorrei segnalare, tuttavia, alcune preoccupazioni residuali che ancora abbiamo. Ad esempio, gli emendamenti di compromesso nn. 4 e 12 danno agli Stati membri il diritto di introdurre un'opzione per la copertura dei rischi biometrici. Certo, si tratta solo di un'opzione, ma ci preoccupa la possibilità che le divergenze tra gli Stati membri possano ostacolare in qualche modo i fondi pensione aziendali e professionali transfrontalieri e la possibilità di trasferire i lavoratori con i rispettivi fondi pensione all'interno dell'Unione europea. Gradirei che il Commissario ci rassicurasse di aver compreso l'impatto - o, si spera, l'assenza di impatto - di questa opzione. L'altra preoccupazione riguarda l'obbligo di un registro in cui deve risultare tra l'altro in quali Stati membri opera l'ente in questione. Il relatore mi ha assicurato che, in base all'emendamento concordato, tale registro non sarebbe necessario se gli enti fossero invece 'autorizzati?. Anche su questo punto gradirei che il Commissario confermasse in modo chiaro che lo interpreta allo stesso modo; sarebbe certo una dichiarazione gradita al settore dei servizi finanziari allo scopo di eliminare la burocrazia non necessaria. A parte questi due punti, siamo molto soddisfatti del risultato, che offre ampia flessibilità, ad esempio, riguardo al pagamento delle prestazioni pensionistiche. Continuerà ad essere permesso il pagamento 'una tantum?. Stiamo compiendo un importante passo avanti per il completamento di un mercato unico europeo dei servizi finanziari. L'onorevole Karas e il Commissario Bolkestein meritano le congratulazioni per questo risultato. Domani dobbiamo garantire un voto massiccio a favore di questa direttiva. Kuckelkorn (PSE). Signor Presidente, poiché tutti sono stati così gentili nel ringraziarsi l'un l'altro, anche io desidero esprimere la mia gratitudine al relatore, l'onorevole Karas, che si è certamente impegnato nella prima ed ora anche nella seconda lettura per raggiungere un compromesso in seno alla commissione e in seduta plenaria. Darei il mio sostegno al compromesso raggiunto se, sotto la guida del relatore o di una delegazione della commissione per i problemi economici e monetari, venisse presentato in seduta plenaria subito dopo i negoziati con la Commissione. In tali circostanze, lo appoggerei. Un compromesso o una formulazione presentata dalla Commissione, tuttavia, ha una storia specifica e mi sembra che sia motivo di controversia in seno al Consiglio ECOFIN, dove, in base a quanto mi è stato riferito, l'uno o l'altro degli Stati membri era pronto, alla fine, ad opporre un altro veto. Dall'epoca del Libro verde sino ad ora che è imminente la seconda lettura, la direttiva ha avuto varie denominazioni. Ora però la denominazione non ha importanza. Ciò che conta, piuttosto, è il contenuto. Consentitemi quindi di estrarre ancora un paio di punti da una delle proposte della Commissione o, a seconda del caso, del Commissario Bolkestein, ad esempio dalla proposta che, secondo la loro formulazione, in previsione del raggiungimento del pensionamento, autorizza anche i pagamenti anteriori all'età pensionabile. Vorrei che mi venisse spiegato che cosa ha a che fare questo con i pagamenti delle pensioni. Per quanto riguarda i rischi biometrici, non esiste alcuna soluzione europea, in particolare non in termini di garanzia degli importi versati. Ciò significa che l'intero rischio del mercato dei capitali è stato trasferito agli assicurati, vale a dire ai dipendenti, e questo è per me inaccettabile. Non vi è alcuna giustificazione per dire, come è già stato accennato qui in Parlamento: 'Dammi il tuo denaro, fidati di me, io lo investirò e, se lo perderai, la causa è la tua sfortuna?. Sono particolarmente preoccupato per il fatto che, nella proposta di compromesso, la Commissione ha eliminato l'obbligo degli assicurati di fornire, su richiesta, informazioni sui propri attuali diritti pensionistici. Non penso che questo sia un buon compromesso e avrei preferito avere l'opportunità di una procedura di conciliazione, allo scopo di giungere alla fine ad una normativa europea ragionevole. Huhne (ELDR). Signor Presidente, anch'io desidero ringraziare il relatore, l'onorevole Karas, il Commissario e il suo personale per quello che considero un ottimo compromesso raggiunto tra il Parlamento europeo, il Consiglio dei ministri e la Commissione, che consentirà a milioni di europei di accumulare diritti a pensioni migliori, su tutto il territorio dell'Unione. Si tratta di un punto essenziale del piano d'azione sui servizi finanziari. Taglierà i costi amministrativi dei fondi pensione di molte società multinazionali, consentendo ai cittadini di ottenere pensioni migliori quando smetteranno di lavorare. Aiuterà milioni di anziani europei ad andare in pensione al sole. Attualmente, ai cittadini europei viene di fatto negato il diritto alla libera circolazione durante la vita lavorativa e durante gli anni della pensione a causa dell'eterogeneità dei regimi pensionistici nazionali, che impongono barriere inaccettabili quando le persone cercano di cambiare lavoro o residenza. Si tratta di un grande passo avanti per affrontare i problemi di questi cittadini. Attendiamo con ansia ulteriori progressi, in particolare su alcune questioni fiscali. Anche le imprese subiscono le conseguenze di una forza lavoro meno mobile e della burocrazia, dell'amministrazione e dei costi supplementari che comporta la gestione di regimi pensionistici multipli. Le aziende presenti in tutti i 15 Stati membri sostengono, secondo le stime, costi aggiuntivi di 40 milioni di euro l'anno per dover operare con 15 diversi enti pensionistici e sistemi giuridici. Questo accordo offre anche una maggiore scelta di fondi pensione, perché apre il mercato europeo della gestione degli investimenti e dell'amministrazione delle pensioni. In futuro, potremo avere un reale mercato del risparmio pensionistico di 377 milioni di persone, che si amplierà dopo l'allargamento a 450 milioni di persone. Si tratta di un vasto mercato potenziale. Gli schemi pensionistici aziendali e professionali basati su fondi di investimento nell'Unione europea coprono il 25 per cento della forza lavoro e sono attualmente stimati a oltre 2 500 miliardi di euro. Ci si attende che aumentino sino a superare 7 000 miliardi di euro entro il 2010. Questo è un passo fondamentale per l'apertura del mercato dei servizi finanziari. E' inoltre una misura di apertura del mercato che evita, per così dire, di usare una mazza per rompere una noce. Dà un passaporto ai fondi pensione per operare in tutta l'Unione europea, senza cercare di armonizzare tutto. Gli Stati membri sono responsabili per la determinazione dei requisiti sociali - come il caso di decesso per le prestazioni dei servizi - per i propri fondi pensione e delle agevolazioni fiscali concesse, nel rispetto del principio di sussidiarietà. Ad esempio, sono lieto che siano autorizzati in modo specifico i pagamenti 'una tantum?. Inoltre, la direttiva prevede che ora i fondi pensione possano investire, tenendo conto delle esigenze dei beneficiari piuttosto che di regole arbitrarie stabilite dagli Stati per l'acquisto dei buoni del Tesoro e così via. Questa insistenza sul cosiddetto 'principio della prudenza? - la regola secondo la quale gli investimenti sono decisi con prudenza - aprirà il mercato della gestione dei fondi. Nel complesso, si tratta di un'ottima iniziativa, che raccomando all'Assemblea. Herzog (GUE/NGL). Signor Presidente, onorevoli colleghi, una direttiva sugli enti pensionistici complementari avrebbe dovuto essere concepita con una funzione di protezione sociale, ma l'Unione non ha tale mandato. Il progetto si inscrive quindi nell'obiettivo di creazione del mercato interno dei servizi finanziari: tale scopo è assolutamente evidente. Questo testo consentirà soprattutto al settore finanziario delle pensioni complementari nel Regno Unito e altrove di trarre vantaggio dalla propria posizione per proporre servizi transfrontalieri. In prima lettura abbiamo votato contro la relazione della commissione per i problemi economici e monetari. Certo, il documento intendeva correggere le insufficienze riguardanti gli obblighi sociali, ma aggravava i rischi degli investimenti. La posizione comune del Consiglio salvaguarda meglio i requisiti prudenziali in materia di investimenti, ma non tiene conto delle richieste del Parlamento in ambito sociale. Abbiamo quindi chiesto il rifiuto di questa posizione comune. Riteniamo che sia necessario un riesame della questione nel contesto della grave crisi attuale della borsa, che colpisce i fondi pensione, minaccia il livello delle prestazioni e causa aumenti dei contributi. La fiducia nei confronti di questi sistemi di fondi pensione non sarà ristabilita senza regole di gestione rigorose e strutture di mutua assicurazione per le garanzie. Occorrerà anche che tali strutture siano oggetto di convenzioni collettive europee tra le parti sociali. Devo dire che l'onorevole Karas ha lavorato con impegno, elaborando un testo equilibrato. Tuttavia, alla fine, i compromessi tra le varie componenti dei gruppi politici e ciò che sembra accettabile al Consiglio per evitare la conciliazione hanno condotto ad emendamenti di portata limitata. Rispetto alla posizione comune, si tratta comunque di un miglioramento e l'emendamento presentato dal gruppo Verde/Alleanza libera europea rafforza i requisiti prudenziali per gli investimenti, anche se permane l'essenziale e fondamentale faziosità del testo. Lipietz (Verts/ALE). Signor Presidente, onorevoli colleghi, il gruppo Verde/Alleanza libera europea voterà a favore della proposta del gruppo confederale della Sinistra unitaria europea/Sinistra verde nordica di rifiutare la posizione comune. Non sosteniamo la proposta perché rifiutiamo per principio il finanziamento delle pensioni complementari mediante capitalizzazione. Come ha detto l'onorevole Kuckelkorn, una pensione è una pensione, non uno strumento di risparmio. E' caratterizzata dalla sua forma vitalizia; fornisce un mezzo di sussistenza al lavoratore che cessa la sua attività lavorativa e al coniuge che gli sopravvive e offre determinate garanzie in caso di invalidità. Non si tratta di un prodotto finanziario. E' possibile che alcuni prodotti e enti finanziari apportino un contributo alla gestione di determinati meccanismi pensionistici. Tuttavia, da questo momento, ci impegniamo insieme per la prima volta, a livello europeo, nella ricerca di definizioni per gli strumenti pensionistici e i meccanismi sociali. Inoltre, dobbiamo analizzare in quali circostanze un ente finanziario può offrire il proprio contributo. Nella situazione attuale, ci limitiamo a camuffare un prodotto di risparmio, in modo alquanto approssimativo, è il caso di dirlo, e ringrazio l'onorevole Karas per tutti gli sforzi compiuti per rendere tale travestimento il più possibile convincente. Si vogliono travestire i prodotti di risparmio per farli assomigliare alle pensioni; erano già ben lontani dalle pensioni con gli emendamenti dell'onorevole Karas, ma gli emendamenti di compromesso che ci sono stati appena comunicati rendono tutto più chiaro. Si tratta di prodotti di risparmio puri e semplici che dovrebbero essere trattati come tali. Spacciarli per prodotti pensionistici sarebbe un'azione da contrabbandieri. Blokland (EDD). Innanzi tutto desidero ringraziare l'onorevole Karas per la relazione. Non è stato un compito facile raggiungere un compromesso su una questione così complessa come il controllo degli enti pensionistici aziendali o professionali. Posso appoggiare in linea di principio il compromesso raggiunto, sebbene si tratti di una proposta più debole di quanto avrei auspicato. Ho presentato tre emendamenti a nome del gruppo EDD, ma anche su richiesta di alcuni deputati di altri gruppi. Chiedo al Commissario Bolkestein maggiore chiarezza su questo punto. La Commissione europea è disposta a promettere che terrà conto dei punti contenuti negli emendamenti nella fase di attuazione della direttiva? Quali promesse può fare sul tema delle relazioni annuali e degli oneri amministrativi connessi, come espresso negli emendamenti agli articoli 10 e 11? Una seconda domanda riguarda l'emendamento all'articolo 18, paragrafo 2. E' disposto a rivedere il divieto assoluto riguardo ai prestiti e a riconoscere agli Stati membri la possibilità di vietarli, se così auspicato? Il considerando 8 contiene dopo tutto un chiaro riferimento al principio di sussidiarietà. Questo considerando non è coerente, a mio parere, con il divieto di cui all'articolo 18. Se verrà data una risposta soddisfacente alle mie domande, sarò pronto a rivedere il mio emendamento. Infine, vorrei esprimere un'osservazione sulla traduzione olandese dell'emendamento n. 32 riveduto, nel quale sono state omesse per errore le parole 'o in possesso di una licenza?. Il testo inglese contiene le parole 'or authorised? e ritengo che questa espressione dovrebbe comparire anche nella versione olandese. García-Margallo y Marfil (PPE-DE). Signor Presidente, mi unisco ai ringraziamenti rivolti al relatore, l'onorevole Karas, che ritengo più che giusti. Sono stato un testimone privilegiato di quanto fossero feroci i tori contro i quali ha dovuto battersi in questa corrida: il Consiglio - profondamente diviso -, la Commissione, gli altri gruppi del Parlamento e il mio gruppo in particolare, che gli ha causato più mal di capo di tutti gli altri gruppi messi insieme. In secondo luogo, vorrei sottolineare la generosità del Parlamento europeo. Certo, abbiamo ottenuto che fossero accettati molti degli emendamenti presentati in prima lettura, ma è anche vero che abbiamo sacrificato aspirazioni legittime, fondate, ragionate, per ottenere un testo che potesse essere accettato dal Consiglio. Abbiamo sacrificato queste posizioni perché siamo sempre stati consapevoli dell'importanza fondamentale di questa direttiva, almeno per tre ragioni. In primo luogo, per rendere più efficaci, più reali, le libertà sancite dal Trattato e, in particolare, la mobilità dei lavoratori. In secondo luogo, per integrare i regimi pubblici di sicurezza sociale in un momento - come si è detto - in cui la sfida che dovremo affrontare nei prossimi anni sarà l'evoluzione demografica, l'invecchiamento della popolazione e la sostenibilità delle finanze pubbliche. Questi regimi professionali di carattere complementare - insisto su questo aspetto - serviranno a mantenere i redditi futuri dei lavoratori. Questo è un orientamento sociale che il mio gruppo sostiene. In terzo luogo, perché servirà ad aumentare il risparmio europeo e la profondità del mercato finanziario europeo, obiettivo globale del piano di azione sui servizi finanziari. Tale risparmio ci consentirà di finanziare - e mi ricollego qui con ciò che ho detto nella precedente relazione - gli investimenti necessari per la crescita, per accrescere l'occupazione e la produttività. L'onorevole Karas ha illustrato molti degli emendamenti che hanno arricchito il testo originale della Commissione e del Consiglio. Vorrei sottolineare l'aumento della trasparenza grazie agli obblighi di informazione imposti ai prestatori di questi servizi, a coloro che forniscono e garantiscono queste pensioni, sia nei confronti delle autorità sia verso gli aderenti. In secondo luogo, e contrariamente a ciò che ha detto qualcuno dai banchi della sinistra, la relazione incorpora orientamenti sociali molto cari a chi tra noi sostiene un'economia sociale di mercato. In terzo luogo, rafforza il coordinamento delle autorità di controllo e favorisce le attività transfrontaliere. Vorrei concludere, signor Commissario, sottolineando alcune delle carenze segnalate dal relatore. E' necessario compiere progressi in materia di armonizzazione fiscale - l'ho sottolineato nella relazione precedente - se vogliamo che davvero queste attività transfrontaliere si estendano e che la libertà di scelta sia reale. Goebbels (PSE). Signor Presidente, la vasta maggioranza del gruppo del Partito del socialismo europeo voterà il pacchetto di emendamenti negoziato con il Consiglio e la Commissione dall'onorevole Karas, che vorrei ringraziare per il lavoro svolto. Il probabile risultato della seconda lettura sarà, tutto sommato, soddisfacente. Creeremo un passaporto europeo per i fondi pensione. E' uno strumento finanziario, ma con obiettivi sociali, da cui la necessità di certi miglioramenti rispetto alla posizione del Consiglio. Occorre garantire pensioni decenti ai cittadini europei. A tale riguardo, i fondi pensione avranno un ruolo da svolgere, soprattutto se i contribuenti sono anche coperti per i rischi biometrici, quindi premuniti contro gli imprevisti della vita. Tuttavia, presentare i fondi pensione come una panacea è una deliberata menzogna. La stampa parla oggi di un messaggio della European Financial Services Round Table al Consiglio ECOFIN, che presenta i fondi pensione come soluzione miracolosa al problema del futuro finanziamento delle pensioni in Europa. Secondo questa associazione di grandi imprenditori, in futuro non sarà più possibile il finanziamento del primo pilastro dei regimi pensionistici, che funziona per ripartizione, visto che aumenta il numero dei beneficiari e diminuisce quello dei contribuenti. Tuttavia, i fondi pensione basati sulla capitalizzazione, una volta giunti a maturità, conosceranno esattamente gli stessi problemi demografici. Infatti, le pensioni erogate in un dato anno sono sempre un trasferimento tra lavoratori attivi e pensionati, che sia per ripartizione o per capitalizzazione. Dopo lo scoppio della bolla speculativa sui mercati borsistici, il rendimento della maggior parte dei fondi pensione è diventato negativo. Negli Stati Uniti, i fondi pensione creati dalle grandi società devono fronteggiare un deficit di oltre 300 miliardi di dollari. Nel Regno Unito, il deficit dei fondi pensione aziendali è stato stimato, alla fine del 2002, tra 65 e 130 miliardi di sterline. In Svezia, nei Paesi Bassi, in Belgio e altrove si registrano deficit rilevanti. Persino il modesto fondo pensione dei deputati europei ha appena adeguato i contributi di tre punti, un intervento che salverebbe anche tutti i fondi basati sul principio di ripartizione. Poiché i rendimenti finanziari sono divenuti negativi, i fondi pensione e le imprese che li utilizzano stanno passando da un sistema di prestazioni garantite, vale a dire un sistema in cui i contribuenti sanno cosa li attende alla pensione, ad un sistema di contributo garantito, vale a dire un sistema in cui si conosce l'importo dei contributi ma i contribuenti non ricevono alcuna garanzia sul risultato della politica d'investimento dei gestori dei fondi. E' ovvio che i gestori preleveranno sempre la loro parte, che i fondi siano in attivo o meno. Quest'ultimo fatto spiega la calorosa accoglienza della direttiva da parte del mondo della finanza. Ancora una volta, il gruppo del Partito del socialismo europeo non è contrario ai fondi pensione del secondo e terzo pilastro, ma occorre una grande prudenza e sono necessari requisiti prudenziali molto severi. In nessun caso, signor Presidente, i fondi funzionanti per capitalizzazione devono agire a detrimento dei regimi pensionistici pubblici basati sulla solidarietà tra le generazioni. Pronk (PPE-DE). Signor Presidente, è vero che i fondi pensione del primo pilastro sono più sensibili ai cambiamenti demografici mentre quelli del secondo pilastro sono più sensibili ai mutamenti delle condizioni del mercato azionario e dei mercati finanziari. Questo è chiaro, ed è quindi giusto che ci siano due sistemi previdenziali paralleli, controbilanciati dal sistema del terzo pilastro. La direttiva risponde alle nostre esigenze ed è comunque estremamente importante. Sono inoltre molto soddisfatto di questo compromesso. In particolare, per i lavoratori transfrontalieri vi è un assoluto bisogno di risolvere questo problema, infatti sono sempre più numerose le imprese che non sono più nazionali, ma di fatto sono diventate europee; lo si può descrivere come una sorta di costituzione per l'offerta di schemi pensionistici aziendali e professionali in Europa. E' evidente che non tutto è regolamentato. Alcuni oratori hanno trattato un unico punto, che non dovremmo più occuparci dell'aspetto sociale e che gli Stati membri dovrebbero di fatto adeguarsi al sistema in vigore nel paese al livello più basso. Fortunatamente, non è così in questo compromesso o, a questo riguardo, nelle proposte precedenti, motivo per cui ritengo che il compromesso sui rischi biometrici sia molto positivo. Nel mio paese è stata consuetudine sinora assicurare i rischi biometrici. Se qualcuno nel Regno Unito si presenta improvvisamente sul mercato senza assicurare alcun rischio biometrico e senza farne menzione, parlando soltanto di mucchi di quattrini, come succede, a quanto pare, in tale paese, è possibile che la gente stipuli erroneamente schemi previdenziali inadeguati. Deve essere possibile impedire che accadano cose del genere ed è per questo che il compromesso è davvero ottimo. Riguardo alla fornitura di informazioni, si è criticato il fatto che abbiamo ottenuto meno di ciò che ci eravamo prefissati originariamente. Questo è vero. Forse è un peccato, ma ritengo che comunque sia un passo avanti molto significativo introdurre in questo settore norme comuni europee piuttosto che norme intrinsecamente americane. Infine, signor Presidente, la questione fiscale. Naturalmente abbiamo lasciato da parte la questione, poiché, a mio parere, è di gran lunga la cosa migliore da fare in termini politici. Ritengo che con questo annuncio la Commissione abbia agito correttamente, cioè esaminando in che misura i regimi fiscali attuali non sono discriminatori. Di recente abbiamo avuto la sentenza Danner. E' una di quelle sentenze che spingono gli Stati membri a pensarci due volte prima di adottare misure fiscali discriminatorie contro fondi pensione che per caso non hanno sede all'interno dei confini nazionali. Anche se ci resta tanta strada da fare, penso che, tutto sommato, abbiamo compiuto un primo passo. Se dovessimo respingere questo compromesso, non disporremmo neppure di un punto di partenza e credo che non riusciremmo ad ottenere alcun risultato positivo riguardo agli obiettivi sociali. Van den Burg (PSE). La procedura di codecisione con cui è stato trattato questo argomento non è, a mio parere, particolarmente encomiabile, ma posso comunque accettare il compromesso raggiunto all'ultimo momento, al quale il Consiglio ha già dato la sua approvazione. Ciò dimostra che il Consiglio e la Commissione erano comunque disposti a considerare seriamente il Parlamento come colegislatore. Anche per quanto riguarda il contenuto, non sono molto entusiasta, ma in ogni caso le proposte di compromesso hanno certamente dato un profilo più netto alla definizione dei fondi che rientrano nel quadro di questa direttiva e che acquisiscono ora un passaporto europeo per investire e per offrire i propri servizi all'estero. In un contesto europeo, tuttavia, è necessaria una discussione molto più approfondita sul contenuto e sulla qualità dei piani pensionistici del secondo pilastro. Alla fine della prossima settimana, al Vertice europeo di primavera, sarà possibile iniziare a trattare in modo opportuno questo tema, non solo con uno scambio informale di informazioni, ma anche impegnandosi a raggiungere un consenso sul contenuto e una convergenza delle politiche. Se si intende promuovere la diffusione delle pensioni del secondo pilastro, completamente finanziate, occorre anche discutere la struttura e la qualità di questi schemi previdenziali. Nei Paesi Bassi circa la metà del reddito dei pensionati è fornito da piani del secondo pilastro completamente finanziati, concordati dalle parti sociali, e in futuro lo sarà una parte ancora più consistente. Non li si può semplicemente trattare come se fossero prodotti dei mercati finanziari, che investono nel mercato dei capitali e che devono trovarsi una collocazione nel mercato interno come servizi commerciali. No, il secondo pilastro nei Paesi Bassi è espressamente unito al primo pilastro, ai regimi di sicurezza sociale, e non deve essere associato ai prodotti individuali del terzo pilastro destinati a coloro che se li possono permettere. E' una questione di politica sociale, sempre all'ordine del giorno nella discussione, che quindi dovrebbe essere ulteriormente sviluppata nel Vertice di primavera e nelle discussioni sul coordinamento aperto. Penso comunque che resti molto lavoro da svolgere anche sul tema della politica del mercato interno, perché non sono d'accordo con quanto hanno detto alcuni oratori secondo cui la direttiva non farebbe molto per migliorare la mobilità dei lavoratori e la possibilità di mantenere i diritti a pensione nel contesto della libera circolazione delle persone. Su questo punto occorre fare molto di più, non solo in termini fiscali, ma anche in relazione alla portabilità delle pensioni. Anche al riguardo vorrei vedere un approccio più ambizioso da parte della Commissione, volto a produrre testi normativi. Kauppi (PPE-DE). Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, innanzi tutto desidero ringraziare tutte le parti interessate per la straordinaria collaborazione prestata al fine di raggiungere una soluzione, a mio parere, costruttiva. Il Commissario Bolkestein e i suoi funzionari, nonché il relatore, onorevole Othmar Karas, hanno svolto, in particolare, un magnifico lavoro. Vorrei inoltre dire all'amico Othmar che, stando a quanto viene riferito, la Repubblica austriaca ha superato le difficili sfide della storia con una notevole capacità di raccogliere consenso e di trovare soluzioni a vantaggio di tutte le parti. Con il lavoro sulla direttiva, Othmar ha dimostrato di avere le importanti qualità necessarie per svolgere un ruolo influente nella società. Garantire l'esistenza di enti pensionistici sarà una delle principali sfide politiche degli Stati membri dell'Unione europea nei prossimi anni. Per affrontare tale sfida, tuttavia, dobbiamo far giungere un messaggio difficile ai cittadini d'Europa. Dovremo lavorare più a lungo, ma nel contempo la pensione che riceveremo dai regimi pensionistici di lavoro obbligatori sarà inferiore rispetto al passato. Sembrerà certo una missione kamikaze a qualsiasi politico, ma è comunque inevitabile. Lo status quo non è una scelta. Sebbene gli Stati membri abbiano la principale responsabilità per le prestazioni pensionistiche, noi, a livello di Unione, possiamo attuare misure mirate a promuovere schemi pensionistici creando una base sostenibile per finanziarli. Questa direttiva sulle attività degli enti pensionistici aziendali o professionali creerà un quadro legislativo per un'azione a livello europeo e sarà una delle misure necessarie per disinnescare la bomba delle pensioni. La direttiva favorirà lo sviluppo di schemi pensionistici finanziariamente durevoli, fornirà alle imprese il capitale di cui hanno bisogno mediante investimenti e soddisferà le esigenze dei singoli, che variano da un caso all'altro, in modo più efficace di quanto non facciano i regimi obbligatori. Questo varrà in particolare quando compiremo progressi riguardo alle decisioni in materia fiscale. La direttiva, da un lato, promuoverà lo sviluppo dei mercati finanziari europei e, dall'altro, avvantaggerà i dipendenti, che approfitteranno di una politica di investimento più efficiente e più trasparente inerente alle loro pensioni. Ci sono voluti 15 anni per stabilire leggi comuni a livello europeo. I cittadini dell'Unione europea possono beneficiare da lungo tempo dei servizi locali sociali e sanitari in un altro Stato membro. Inoltre, sono ormai anni che esiste una legislazione comune che si applica agli enti che offrono assicurazioni pensionistiche personali. I pareri divergenti tra gli Stati membri al riguardo - di cui stiamo discutendo oggi -hanno tuttavia bloccato per troppo tempo questa direttiva, che auspicabilmente adotteremo domani in seduta plenaria. La direttiva lascia ora alle parti sociali negli Stati membri la libertà di scegliere come organizzare un'offerta completa di pensioni volontarie. Questo è un ragionevole compromesso europeo che tiene conto delle differenze esistenti tra i regimi pensionistici degli Stati membri. I negoziati sono stati molto intensi e impegnativi, ma ritengo che saremo soddisfatti dal risultato finale. La cosa più importante è stata evitare di dover ricorrere alla procedura di conciliazione. Skinner (PSE). Signor Presidente, mi congratulo con il relatore, la Commissione e la Presidenza per aver elaborato un pacchetto di compromessi. E' stata sin dall'inizio una questione di compromesso. Capisco tutto l'intenso lavoro dedicato al progetto, ma diciamo subito che sono state coinvolte molte persone, all'interno e al di fuori del Parlamento, forse più di quante sappiamo. Tuttavia, le persone non coinvolte - come spesso accade - sono quelle che con maggiore probabilità beneficeranno o risentiranno delle nostre decisioni. Il compromesso era necessario. Non si tratta di una direttiva mirata a sostituire il sistema pensionistico legato alla sicurezza sociale, nell'ambito del primo pilastro. Nel Regno Unito, ad esempio, di recente i sessantenni hanno superato numericamente i sedicenni. In tutta l'Unione europea ciò non deve lasciare alcun dubbio sul fatto che siamo una società in via di invecchiamento, che avrà costi sempre più elevati ai quali occorre provvedere in modo adeguato, onde evitare in futuro la povertà tra i cittadini pensionati, che costituisce un rischio molto reale. Il problema è che molti, anche oggi, non si sentono obbligati o incoraggiati a risparmiare per la pensione. Molte imprese sono ostacolate dai costi amministrativi e legali che rendono impossibile la promozione di tali fondi nell'Unione europea. E' un dato di fatto. Anche se questa direttiva fornisce una visione equilibrata, che tiene conto dei vari fattori che toccano gli Stati membri, è chiaro che l'approccio transfrontaliero alle pensioni complementari richiede ulteriori passi verso la liberalizzazione. Spero che torneremo successivamente su questo aspetto. Alcune società nel mio paese, che credono di poter recedere dai piani pensionistici predefiniti, hanno persino guardato a questa particolare direttiva come una scappatoia, ma Bruxelles non fornisce alcun appiglio a queste società. I pagamenti 'una tantum? sono stati affrontati in un modo che i pensionati in molti paesi percepiranno come un riflesso della situazione attuale. Si tratta di un'importante garanzia minima. E' chiaro che i cambiamenti introdotti sulla trasparenza e sulla registrazione costituiscono miglioramenti accettabili per tutti in quest'Aula. Flemming (PPE-DE). Signor Presidente, l'onorevole Karas merita la nostra ammirazione. Il collega spagnolo, onorevole García-Margallo y Marfil, ha detto che l'onorevole Karas ha vinto una corrida, l'espressione mi infastidisce perché non mi piacciono le corride. Inoltre, è stato il primo e unico deputato a parlare dell'invecchiamento della popolazione. Se mi avesse detto che sono un'anziana signora - magari sul modello di quella che nella famosa opera di Dürrenmatt si rivela così pericolosa - non mi avrebbe dato affatto fastidio. Ma non mi piace molto essere definita vecchia. Che cosa vogliono gli anziani? Sicurezza, indipendenza e autonomia. Il problema è che tutto ciò è molto difficile da ottenere nel quadro delle pensioni aziendali o professionali temporanee. Anche un pagamento 'una tantum? - per quanto generoso possa essere - non fornisce sicurezza. I pagamenti a carattere vitalizio rispondono maggiormente ai desideri e alle necessità degli anziani, poiché corrispondono a ciò che intendiamo con sicurezza sociale. E' merito dell'onorevole Karas aver chiarito questa importante idea e averla inserita nella relazione e desidero ringraziarlo per gli sforzi compiuti. In tutta Europa, stiamo discutendo e risolvendo i problemi di una società in cui finalmente si prevede una vita più lunga per la popolazione. Con un intero pacchetto di misure per i lavoratori più anziani, il governo federale austriaco, di recente eletto, ha elaborato una serie di opzioni per dare alle persone anziane la possibilità di lavorare più a lungo. Ho detto 'la possibilità?, sia chiaro. Una riduzione dei costi incidentali del lavoro per i lavoratori di età superiore a 58 anni, un impulso per qualifiche più elevate e la promozione del lavoro a tempo parziale per i lavoratori anziani sono solo alcune di queste misure. L'onorevole Lulling sarà certamente d'accordo con me quando dico che questa società e il Parlamento hanno bisogno di noi. Chiunque, come me, abbia sei nipoti non può limitarsi a lasciare che altri si occupino della nostra società. Tocca a noi occuparcene. Noi anziani naturalmente non ci battiamo per noi stessi, poiché ovviamente abbiamo già un reddito. Ci battiamo piuttosto per i giovani, uomini e donne, che speriamo avranno una vita molto più lunga. Un bambino nato oggi potrebbe vivere fino a cento anni e noi gli auguriamo una vita molto lunga e, per quanto possibile, sicura. Ettl (PSE). Signor Presidente, la politica apporta un miglioramento qualitativo quando riesce a contrastare con misure positive le tendenze negative e le incertezze. Tuttavia, il modo in cui si sta strutturando il secondo pilastro del sistema previdenziale non apporta alcun miglioramento, neanche quando, come ora, ci occupiamo di una direttiva sui servizi finanziari. Malgrado tutta la sua buona volontà, il relatore non è riuscito a migliorare la posizione comune, che non aggiunge davvero nulla in termini di qualità. Stabilire un quadro entro il quale vengono offerti prodotti che, dal punto di vista attuale, potrebbero peggiorare gravemente il tenore di vita negli anni della vecchiaia non ha nulla a che fare con un senso di responsabilità politica. Piuttosto, servirebbero normative volte a ridurre le attuali incertezze dei cittadini. In questi ultimi anni, i fondi pensione britannici hanno perso 35 milioni di sterline e ancor di più negli anni precedenti: anche questi quindi non hanno registrato risultati molto positivi. Le cose non sono andate meglio per gli altri Stati membri. In un periodo come questo, le persone non dovrebbero essere indotte, per quanto riguarda le pensioni, ad aspettarsi la qualità quando questa non è presente. Una normativa sulla qualità del mercato europeo non si ottiene certo mediante un obbligo minimo di fornire informazioni, insieme a quella che è solamente una disposizione facoltativa che consente agli Stati membri di definire la qualità per un mercato ristretto in riferimento ai rischi biometrici. Se vogliamo - come lei stesso auspica sempre, signor Commissario - conseguire tale qualità o un miglioramento della qualità, allora in questa fase non possiamo che concordare con la proposta del gruppo confederale della Sinistra unitaria europea/Sinistra verde nordica di respingere la posizione comune. Soltanto questo consentirebbe di ricominciare da capo, con nuove possibilità, per noi, di ottenere una direttiva migliore. Lulling (PPE-DE). Signor Presidente, accolgo con favore il fatto che, dopo anni di intensi negoziati tra la Commissione, il Consiglio e il Parlamento - e grazie al relatore, che è stato instancabile nella ricerca di compromessi - ora l'approvazione di questa direttiva sulle pensioni è ormai imminente. Il Consiglio ha assicurato di poter accettare il pacchetto che abbiamo di fronte. Questo è d'importanza cruciale, perché solo così si può evitare una lunga procedura di conciliazione, che per tutte le parti interessate - lavoratori, datori di lavoro e prestatori di servizi finanziari - avrebbe l'effetto dannoso derivante da un ulteriore rinvio di questa normativa europea attesa da lungo tempo. Avrei potuto accettare la posizione comune, perché naturalmente la direttiva in questione è mirata in primo luogo a disciplinare, senza barriere alla concorrenza, le attività transfrontaliere degli enti pensionistici e non il prodotto stesso. Era essenziale elaborare una direttiva che, da un lato, non costringesse in partenza questi prestatori di servizi finanziari in una soffocante camicia di forza di regolamenti, ad esempio disciplinando la politica degli investimenti, e che, dall'altro, organizzasse il controllo in modo tale che le prestazioni erogate ai titolari fossero garantite nel miglior modo possibile. Ritengo che siamo riusciti ad ottenere in qualche misura un risultato positivo al riguardo. Non è compito nostro stabilire le tipologie e gli importi delle pensioni integrative che dovranno essere offerti. Naturalmente, si può fare in modo che la direttiva rifletta il pio desiderio che le disposizioni riguardanti gli enti pensionistici aziendali e professionali coprano anche i famosi rischi biometrici, come l'invalidità, le pensioni di reversibilità per coniugi e figli e via dicendo. Tuttavia, andrebbe lasciata alle imprese e ai loro dipendenti la scelta dei rischi da coprire che non siano già coperti dal regime pubblico di sicurezza sociale - in altri termini, il primo pilastro - nella piena consapevolezza del fatto che ovviamente diritti a prestazioni più elevate e diversificate hanno un prezzo. Naturalmente, dovrebbe essere altresì possibile - come, ad esempio, per il fondo pensione dei deputati al Parlamento europeo - il pagamento del capitale 'una tantum? al raggiungimento dell'età pensionabile, senza dover specificare per cosa sarà utilizzato. Se, quando sarò vecchia, vorrò utilizzare questo denaro per realizzare un sogno coltivato per tutta la vita, come un lungo viaggio per il mondo, dovrei avere la possibilità di farlo. Ovviamente devo essere sicura di non diventare poi un peso per lo Stato. Mi dispiace che non siamo riusciti a realizzare un obiettivo, per il quale io ed altri deputati ci eravamo impegnati, vale a dire consentire anche agli istituti finanziari, oltre ai fondi pensione e alle imprese di assicurazione, di offrire servizi nel campo delle pensioni aziendali e professionali. Ciò avrebbe garantito condizioni paritarie e una maggiore concorrenza. Il pacchetto obbliga, comunque, la Commissione ad esaminare la situazione del mercato delle pensioni aziendali e professionali al fine di far rientrare nell'ambito di questa direttiva anche altri prestatori di servizi finanziari. Detto questo, la direttiva non dà alcun contributo per l'attuazione di un mercato comune delle pensioni complementari. Abbiamo urgente bisogno di una normativa atta ad impedire la doppia imposizione sui premi e sulle prestazioni e spero che avremo il discernimento necessario per elaborare in tempi rapidi una normativa ragionevole. Bolkestein Signor Presidente, spero che l'onorevole Lulling non sia delusa per il fatto che la Commissione ha l'ultima parola. Sono lieto che la commissione per i problemi economici e monetari e il Parlamento concordino sul testo di compromesso, che forse non soddisfa tutti, ma almeno è un testo concordato. E' quello di cui abbiamo bisogno su un argomento tanto importante. Il Parlamento ha il diritto di conoscere il parere della Commissione sui vari emendamenti, ma prima vorrei precisare alcuni punti in risposta a tre dei deputati intervenuti. Innanzi tutto, la questione della tassazione cui hanno fatto riferimento l'onorevole García-Margallo y Marfil, l'onorevole Pronk e l'onorevole Lulling. Il seguito dato alla comunicazione sulla tassazione delle pensioni dell'aprile 2001 si è sviluppato lungo due filoni. In seno al Consiglio si è svolta una discussione riguardo alle proposte della Commissione di migliorare lo scambio di informazioni sulle pensioni transfrontaliere e di affrontare il problema della doppia o mancata imposizione. La discussione non ha portato, purtroppo, a risultati tangibili. Alcuni Stati membri avrebbero accettato un accordo solo se fosse stata affrontata anche la questione della tassazione nel luogo di residenza delle pensioni, in contrapposizione alla tassazione alla fonte. Su tale questione gli Stati membri sono rimasti profondamente divisi. In secondo luogo, la Commissione ha esaminato se le normative fiscali nazionali sulla deducibilità dei contributi previdenziali siano o meno compatibili con la legislazione dell'Unione europea. Su questo punto la Commissione ha mantenuto la promessa di intervenire attivamente. Il mese scorso la Commissione ha inviato un parere motivato alla Danimarca e cinque lettere di messa in mora al Belgio, alla Spagna, alla Francia, all'Italia e al Portogallo. In tutti questi Stati membri i contributi previdenziali pagati a fondi stranieri non sono deducibili ai fini fiscali, mentre quelli versati ai fondi nazionali lo sono. Si tratta di un chiaro caso di discriminazione. La Commissione è convinta che il diritto comunitario vieti tale disparità di trattamento. Posso assicurare al Parlamento che questi casi di violazione costituiscono una priorità per la Commissione, che farà tutto il necessario per aprire efficacemente i mercati all'attività transfrontaliera degli enti pensionistici. All'onorevole Blokland vorrei precisare che, in base alle informazioni di cui dispongo, gli emendamenti da lui presentati non sono stati accettati dalla commissione per i problemi economici e monetari e quindi non sono oggetto - mi sembra - della discussione di questa sera. La Commissione non ha quindi un parere da esprimere al riguardo. All'onorevole Purvis vorrei dire che questa direttiva è basata su due principi: in primo luogo, il principio del rispetto dei requisiti prudenziali degli Stati membri di origine e, in secondo luogo, il principio del rispetto del diritto del lavoro e della legislazione in materia sociale degli Stati membri ospiti, vale a dire dove l'impresa è stabilita. Le disposizioni sui rischi biometrici sono comprese, ma non dovrebbero costituire un ostacolo per l'attività transfrontaliera. Ancora una volta, il raggiungimento del compromesso significa che non vi sarà conciliazione. E' un risultato positivo. Non si sa mai dove può condurre la procedura di conciliazione. Personalmente, ho ben presente quella che è stata la conciliazione riguardante la direttiva sulle offerte pubbliche di acquisto e non vorrei proprio ripetere l'esperienza. Passo ora agli emendamenti presentati per la votazione. Sono lieto di comunicare che la Commissione può accogliere gli emendamenti nn. 1, 5, 13, 15, 22 e il pacchetto di emendamenti dal n. 25 al n. 37. La Commissione non può accettare gli altri emendamenti, che per la maggior parte sono mirati ad ampliare il campo di applicazione della direttiva. La direttiva non intende interferire con il modo in cui gli Stati membri organizzano i rispettivi regimi previdenziali. Si ritiene che la direttiva non debba disciplinare in modo restrittivo i prodotti offerti dai fondi pensione, né definire in modo preciso le disposizioni per il pagamento delle prestazioni. La direttiva deve inoltre rispettare la diversità dei regimi pensionistici aziendali e professionali stabilendo nel contempo alcune norme rigorose per garantirne il riconoscimento reciproco, ma senza imporre costi non necessari per i fondi pensione. Per questa ragione la Commissione respinge gli emendamenti nn. 3, 4, 9, 11, 12, 14, 16 e 18. La direttiva non dovrebbe lasciare la possibilità di estendere il suo campo di applicazione ad istituzioni che oggi non offrono pensioni aziendali e professionali. Le istituzioni che già beneficiano di un mercato unico non dovrebbero rientrare in questa direttiva, con l'eccezione delle imprese di assicurazione sulla vita, per le quali gli Stati membri devono mantenere l'opzione di applicare questa direttiva per le attività connesse all'erogazione di pensioni. Per questa ragione, la Commissione non può, purtroppo, accettare gli emendamenti nn. 2, 6, 8, 10 e 17. La direttiva deve fare pieno riferimento ad un sistema efficace per garantire uno scambio efficiente di informazioni tra le autorità competenti e promuovere un'esecuzione coerente della direttiva, ma questo deve essere fatto senza recare pregiudizio alle possibili strutture future. Per questo motivo, la Commissione non può accogliere gli emendamenti nn. 7, 19, 20, 21 e 23. La Commissione non può accettare l'emendamento n. 24 presentato dal gruppo Verde/Alleanza libera europea, poiché ritiene che i fondi pensione, in quanto investitori a lungo termine con bassi rischi di liquidità, non dovrebbero essere eccessivamente limitati negli investimenti in attività non liquide come i titoli azionari. La Commissione non può accogliere la mozione di rifiuto della posizione comune, poiché ritiene che quest'ultima costituisca un compromesso equilibrato e ne raccomanda l'adozione al Parlamento europeo. Presidente. Vorrei ringraziare tutti i colleghi per la loro presenza questa sera. La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà domani, alle 12.00. (La seduta termina alle 23.50) DICHIARAZIONE SCRITTA (ARTICOLO 120 DEL REGOLAMENTO) Figueiredo (GUE/NGL) La posizione comune adottata dal Consiglio rientra nell'obiettivo di applicare l'approccio della capitalizzazione privata alle risorse finanziarie dei sistemi pensionistici nazionali, vale a dire di subordinare questi enormi volumi finanziari ai metodi dei mercati dei capitali e consentire al settore finanziario di speculare su di essi. Creare un mercato unico per le pensioni aziendali o professionali era una delle priorità della 'strategia di Lisbona?, nel quadro del piano d'azione dei servizi finanziari, che mira all'integrazione o alla liberalizzazione dei mercati dei capitali nell'Unione europea. Gli obiettivi della capitalizzazione privata emergono dalla mancanza di veri requisiti prudenziali, dalla liberalizzazione degli investimenti e delle prestazioni di servizi a livello europeo e dall'assenza di garanzie a copertura di tutti i rischi, previste in alternativa a titolo opzionale. Lo stesso relatore, nella motivazione, dà il tono dichiarando che la proposta contribuirà allo sviluppo dei mercati finanziari, riconoscendo che la posizione comune presenta uno squilibrio tra la necessità di tenere conto della sicurezza sociale dei beneficiari e l'obiettivo di definire un quadro di riferimento per i mercati dei capitali. Perciò sono stati adottati gli emendamenti della prima lettura, notevolmente insufficienti rispetto a ciò che sarebbe auspicabile e che non mettono in discussione l'approccio della proposta originale. Questa è la ragion d'essere della proposta presentata dal mio gruppo politico, e da me sostenuta, di un emendamento che respinge la posizione comune del Consiglio. Presidente. Quest'oggi, all'Aia, alla presenza dei delegati degli 89 paesi firmatari del Trattato che istituisce la Corte penale internazionale, si terrà una cerimonia presieduta dal Segretario generale delle Nazioni Unite, Kofi Annan, e dalla Regina Beatrice dei Paesi Bassi. I 18 giudici della Corte presteranno giuramento e la Corte sarà inaugurata quest'oggi. Sono attesi all'inaugurazione Primi Ministri, Presidenti, ministri degli Esteri e della Giustizia dei paesi firmatari. A nome del Parlamento europeo desidero affermare con la massima chiarezza che questo Parlamento si è fatto promotore e difensore dei diritti umani e in tal senso ha sostenuto con fermezza l'istituzione di una Corte penale internazionale quale progresso fondamentale a livello globale. In qualità di membri del Parlamento europeo possiamo andare fieri del fatto che oggi questo tribunale prenda realmente forma. A mio parere, un organo quale la Corte penale internazionale, per chi ha violato il corpus internazionale dei diritti umani è meglio di Guantanamo. L'Aula ricorderà che abbiamo già adottato risoluzioni al riguardo in svariate occasioni, da ultimo nel mese di ottobre. Bonde e Sandbæk (EDD) JuniBevægelsen si è astenuto dal voto sull'emendamento n. 8 dei gruppi PSE, ELDR e Verts/ALE al paragrafo 12 sulla collocazione in bilancio del finanziamento ai partiti politici europei. Ciò è dovuto al fatto che noi siamo sostanzialmente contrari al finanziamento dei partiti europei da parte dell'Unione. Non vogliamo pertanto essere coinvolti nell'elaborazione tecnica di un tale sistema.

8. Naiste ja meeste võrdõiguslikkus Euroopa Liidus 2007. aastal (hääletus) - Raport: Kauppi Enne lõike 47 hääletamist: Anna Hedh (SV) Kuna me saame endale nüüd Soolise Võrdõiguslikkuse Instituudi, siis teen ettepaneku lisada lõikele 47 järgmised sõnad: "Euroopa Soolise Võrdõiguslikkuse Instituudi kaasabil". Lõike sõnastus oleks siis järgmine: "[Euroopa Parlament] palub komisjonil Euroopa Soolise Võrdõiguslikkuse Instituudi kaasabil lisada tulevastesse soolise võrdõiguslikkuse kohta koostatud aastaaruannetesse läbirääkija- ja kandidaatriikidest pärit faktid ning statistika". (Suuline muudatusettepanek võeti vastu)

3. Uganda: mordet på David Kato Formanden Næste punkt på dagsordenen er fortsættelse af forhandlingen om seks beslutningsforslag om Uganda - mordet på David Kato. Ulrike Lunacek forslagsstiller. - (DE) Hr. formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Vi ville alle ønske, at David Kato, der blev myrdet for et par uger siden, stadig var i live og kunne være her sammen med os - som han var så sent som i november - for at tale om lesbiskes og homoseksuelles rettigheder i Uganda og sammen med os planlægge, hvad man kunne gøre for at ændre på situationen. Vi ville hellere, at han var i live og ikke var blevet offer for et brutalt mord. David Kato arbejdede hjemme i Uganda for at forsvare menneskerettigheder for lesbiske, homoseksuelle, biseksuelle og transseksuelle. Det glæder mig, at det er lykkedes os at nå frem til en aftale mellem seks politiske grupper om dette beslutningsforslag, hvor vi fordømmer mordet på David Kato og opfordrer myndighederne, den nye politiske ledelse, der skal vælges i Uganda i morgen, og ligeledes de religiøse ledere til at en gang for alle at standse volden imod lesbiske og homoseksuelle samt andre mindretal og til at bidrage til, at lesbiske, homoseksuelle, biseksuelle og transseksuelle kan leve frit også i Uganda. Her i EU har vi også et ansvar for at arbejde for sådanne ligerettigheder og for at ære David Katos og andres minde, som har ofret deres liv før ham i kampen for lige rettigheder. I den forbindelse er det også vigtigt, at Baroness Ashton - vores højtstående repræsentant for udenrigsanliggender - og den nye Tjeneste for EU's Optræden Udadtil arbejder for de samme ligerettigheder, f.eks. for at værktøjskassen til fremme og beskyttelse af menneskerettigheder for lesbiske, homoseksuelle, biseksuelle og transseksuelle (LGBT) personer også anvendes i alle ikkeeuropæiske lande. Marietje Schaake Hr. formand! I dag behandler vi et beslutningsforslag om LGBT-rettigheder i Uganda for tredje gang i denne samling. De to foregående var advarsler og forsøg på at forhindre det, der skete med David Kato, menneskerettighedsaktivisten, som er blevet brutalt myrdet. Vi skal fordømme LGBT-diskrimination i hele verden, også i Europa og selv her i Parlamentet. Mordet på David Kato er en forbrydelse, der skal efterforskes til bunds af uafhængige instanser. Ophavsmændene skal ikke bare stilles for retten, men den bredere sammenhæng med intolerance, diskrimination og trusler mod LGBT-personer skal analyseres og ændres. Det lokale tidsskrift Rolling Stone og ugandiske parlamentarikere har snarere opildnet til forbrydelserne end beskyttet borgerne. Siden mordet på David Katos har myndighederne været for tavse. Gruppen Alliancen af Liberale og Demokrater for Europa har sat LBGT-personers rettigheder på dagsordenen igen og igen med støtte fra alle medlemmer her i Parlamentet, vi har krævet respekt for deres menneskerettigheder - fordi det er, hvad LGBT-rettigheder er - og vi vil ikke tie. Jeg håber, at de medlemmer, der undertiden er tøvende eller endda tilbageholdende over for at kæmpe for homoseksuelles rettigheder, vil tænke sig om endnu en gang og erkende, at drab på mennesker aldrig kan retfærdiggøres, og at det skal mødes af vores stadige og utvetydige fordømmelse, på samme måde som vi reagerer på krænkelser af andre mindretals rettigheder som f.eks. kristnes. Kommissionen og Udenrigstjenesten skal bruge værktøjskassen til at fremme og beskytte LGBT-personers rettigheder fuldt ud i forbindelse med Uganda. Charles Tannock forslagsstiller. - (EN) Hr. formand! Mordet på David Kato er det direkte resultat af had og fjendtlighed over for Ugandas LGBT-samfund, som piskes op af visse høge i landets parlament. To gange inden for det seneste år har vi tordnet mod nogle ugandiske parlamentsmedlemmers forsøg på at indføre dødsstraf for den såkaldte forbrydelse seksuelt samkvem med en af samme køn. Det er uundgåeligt, at aktivister, der kæmper for homoseksuelles rettigheder, kommer i livsfare i et klima med et sådant bigotteri, og dette har desværre vist sig at være tilfældet med David Kato. Han kendte risikoen ved at forsvare homoseksuelle offentligt. Han og andre påståede homoseksuelle blev sidste år hængt ud af en avis, der trykte deres fotos ved siden af den skændige overskrift "hæng dem". Jeg er sikker på, at mange af mine vælgere i London er dybt bekymrede over, at EU yder økonomisk bistand til et land, hvor så afskyelige følelser ikke bare tolereres, men tilsyneladende undertiden også blåstemples fra officielt hold. Jeg håber, at Parlamentets Delegation for Forbindelserne med Det Panafrikanske Parlament nøje vil overveje, hvilke foranstaltninger man kan indføre for at give udtryk for vores vrede og afsky over mordet på hr. Kato og mere generelt understrege, at EU's fortsatte engagement og økonomiske bistand til afrikanske lande skal gøres betinget af fremskridt med de grundlæggende menneskerettigheder på kontinentet. Marie-Christine Vergiat Hr. formand! Vi er nu nået til Europa-Parlamentets tredje beslutningsforslag i denne samling om diskrimination mod LGBT-personer (lesbiske, homoseksuelle, biseksuelle og transseksuelle) i Uganda. I dag beskæftiger vi os specifikt med tilfældet David Kato, og drabet på ham er blevet fordømt på det kraftigste af mange ngo'er og internationale instanser. Hr. Kato var faktisk et symbol i kampen mod homofobi i sit land og mere specifikt afvisningen af Bahati-loven, som er meget vidtgående i bekæmpelsen af homoseksualitet, eftersom den giver mulighed for domme på op til livstid og endda dødsstraf. Vi skal ære hans minde, men vi skal også tænke på alle dem, hvis fotos, navne og adresser er blevet skændet offentligt af en sprøjte, hvis navn jeg ikke en gang vil nævne. Klimaet over for LGBT-personer er uacceptabelt og forværres af de religiøse myndigheder og navnlig af de evangelistiske fundamentalister, der er tæt på statslederen. I morgen afholdes der præsidentvalg i Uganda. Selv om der er otte kandidater, har den afgående præsident allerede erklæret sig sikker på at blive genvalgt og meddelt, at han vil fængsle enhver, der protesterer mod valget. Dette valg er utvivlsom en mulighed for at minde Uganda om landets forpligtelser på menneskerettighedsområdet, at fortælle det, at kampen mod diskrimination af enhver art, herunder imod LGBT-personer, er en integrerende del af disse universelle værdier, og at vi sammen bør reagere på hr. Ban Ki-moons appel om at gøre afkriminaliseringen af homoseksualitet til en universel kamp for menneskerettigheder. Seán Kelly stedfortræder for spørgeren. - (EN) Hr. formand! For os i den industrialiserede verden er kløften mellem os og området syd for Sahara meget vanskelig at forstå både med hensyn til tankegang og praksis. Sagen om David Kato er et eksempel herpå. Han var en mand, som blev anset for at være grundlæggeren af Ugandas menneskerettighedsbevægelse. Som en af grundlæggerne af Ugandas sammenslutning af seksuelle mindretal, Sexual Minorities Uganda (SMUG), blev han fordømt af bladet Rolling Stone, og vandt sin sag imod dem. Redaktøren sagde, at forfølgelsen af homoseksuelle og henrettelsen af dem skulle fortsætte. Som sagt, så gjort: David Kato blev myrdet den 26. januar. Michael Cashman spørger. - (EN) Hr. formand! Det er altid trist at skulle vedtage en beslutning om en menneskerettighedsforkæmpers død. For mig er det endnu mere trist, da jeg i lighed med andre her i Parlamentet mødte ham, da han besøgte Parlamentet for at bønfalde om, at Parlamentet skred til handling på vegne af dem, der bor i Uganda. Som homoseksuel kan jeg personligt takke Parlamentet for den måde, hvorpå det har stået sammen i denne beslutning ved at sige, at hadet mod lesbiske, bøsser og biseksuelle og forringelsen af deres menneskerettigheder er fuldstændigt uacceptable. Vi kan yde David Kato retfærdighed ved ikke blot at sikre, at gerningsmændene bliver dømt for den forbrydelse, de har begået, nemlig det meningsløse mord på denne unge mand. Det reelle problem er, som hr. Tannock ganske rigtigt sagde, at vi med hensyn til det afrikanske kontinents håndtering af menneskerettigheder og borgerlige frihedsrettigheder har givet vores kolleger en alt for lang og løs snor med hensyn til disse vigtige emner. Det bedste, der kan komme ud af dette, er at den kolonialisme, som vi trak ned over hovedet på dem gennem vores lovgivning og nogle gange gennem vores religion, faktisk kan ende med en afskaffelse af lovgivningen i de 38 lande, der kriminaliserer homoseksualitet, og sætte en stopper for dødsstraffen i Somalia, Mauretanien, Sudan og det nordlige Nigeria. Det ville stå som et mindesmærke for ikke blot David Kato, skilte sig ud fra dem, der prædiker om fordomme og forfølgelse. Det vil ligeledes være et mindesmærke om, at Parlamentet fungerer som talerør for dem, der ikke selv får lov til at give deres mening til kende. Corina Creţu Hr. formand! Jeg er af den faste overbevisning, at drøftelserne om krænkelse af seksuelle mindretals rettigheder i Uganda burde gå længere end til at udtrykke kritik. Vi bør reflektere over effektiviteten af de af vores foranstaltninger, der er til støtte for menneskerettighederne og undersøge størrelsen af det europæiske diplomatis bidrag hertil. I december vedtog vi en beslutning mod afstraffelsen af homoseksuelle personer i Uganda og mod opfordringen til forbrydelser rettet mod en befolkningsgruppe, der bliver stigmatiseret som følge af sin seksuelle orientering. Jeg fordømmer disse frygtelige forbrydelser, men samtidig fordømmer jeg også de europæiske institutioners og EU's medlemsstaters tøven med hensyn til at benytte sig af de overtalelses- og pressionsværktøjer, som de har til deres rådighed. Jeg mener, at det vil være passende, at vi med bestemthed kræver af de ugandiske myndigheder, at de sikrer overholdelsen af de grundlæggende rettigheder, leder en retfærdig undersøgelse af denne sag og hindrer andre lignende forbrydelser. Jeg mener også, at vi er nødt til at udstede en advarsel til Kommissionen, så den kommer til at deltage meget mere aktivt i forsvaret for menneskerettigheder. Alexandra Thein for ALDE-Gruppen. - (DE) Hr. formand, mine damer og herrer! I dag vedtager vi vores tredje beslutning mod kriminaliseringen af homoseksualitet i Uganda. Inden for kort tid er homoseksuelle personer blevet erklæret for fredløse i Uganda. Selv børn og mindreårige bliver berørt heraf. Alt dette skyldes de uansvarlige handlinger, der er blevet udøvet af en kristen sekt med hjemsted i USA, og den lokale avis, Rolling Stones opfordring til at hænge et hundrede personer, som den har udpeget som homoseksuelle. Nu er David Kato, som var en af de personer, der offentlig blev hængt ud som bøsse, blevet slået til plukfisk på offentlig vej, og det er faktisk det, vi har håbet at hindre med vores seneste beslutning. Vi opfordrer først og fremmest Uganda til at iværksætte en uafhængig efterforskning af mordet på David Kato og til ikke blot at anholde en vilkårlig person for forbrydelsen. Desuden opfordrer vi Uganda til at retsforfølge dem, der opfordrer til mord på homoseksuelle i det offentlige rum. Vi opfordrer også Uganda til at ændre landets lovgivning. Raül Romeva i Rueda Hr. formand! Jeg ønsker også at udtrykke sorg, bevægelse og frem for alt harme over mordet på David Kato og at sige, at det, som vi er nødt til at gøre nu, er at udvise klar beslutsomhed og en fast vilje til at bekæmpe ikke blot denne type mord, men også fornærmelser og enhver form for forskelsbehandling på grundlag af seksuel orientering. I Afrika er homoseksualitet kun lovlig i 13 lande, og i 38 lande anses den for at være en forbrydelse. Dette er uacceptabelt, og desuden skal vi i EU bekæmpe dette både politisk og økonomisk. Vi må ikke glemme, at vi endelig også har mulighed for at bidrage økonomisk til bekæmpelsen af denne form for foranstaltning. Forfølgelse på grundlag af seksuel orientering skal også anses for at være et afgørende element i grundlaget for tildeling af flygtningestatus og for retten til beskyttelse fra EU og fra de medlemsstater, der på nuværende tidspunkt desværre ikke indrømmer denne ret. Hvis vi havde haft denne mulighed i forbindelse med David Kato, er det muligt, at vi ikke stod her og sørgede over tabet af ham. Hvor mange flere dødsfald er det meningen, at vi skal begræde fremover? Ryszard Czarnecki Hr. formand! Efter min mening er denne situation, hvor vi taler om Uganda for tredje gang inden for 14 måneder og for anden gang inden for kun få måneder, meget foruroligende. Jeg er enig med de tidligere talere om, at dette ikke handler om menneskerettighederne for bare en enkelt gruppe, men at det derimod drejer sig om menneskerettighederne i Uganda generelt, da alle mindretal i Uganda står over for enorme udfordringer. Efter min mening er det særlig vigtigt for Parlamentet at drøfte dette emne en gang til. Jeg glæder mig over, at repræsentanterne for forskellige politiske grupper taler sammen om dette emne og faktisk er enige, selv om de naturligvis kan lægge vægt på forskellige aspekter. Menneskerettighederne overholdes overhovedet ikke i Uganda, og navnlig ikke denne gruppes rettigheder. Vi bør derfor især beskytte denne gruppe. Vi bør også gå i brechen for retten til uindskrænket politisk aktivitet, og vi bør i denne forbindelse også fremhæve menneskerettighedsforkæmpernes rettigheder. Joanna Senyszyn (PL) Hr. formand! Det brutale mord på David Kato, der var en af Ugandas mest velkendte menneskerettighedsforkæmpere, er resultatet af had mod homoseksuelle. Selv hvis morderen får sin straf, vil den hadske atmosfære stadig bestå og blive bakket op af lovgivningen, som diskriminerer BLBT-personer. Homoseksualitet er en forbrydelse i så mange som 38 afrikanske lande, og i fire af disse lande medfører denne seksuelle orientering dødsstraf. EU støtter aktivt de demokratiske ændringer i Afrika. Vi må ikke tillade, at menneskerettighederne bliver krænket så voldsomt. Hvor meget blod skal der endnu flyde, og hvor mange flere mennesker skal dø, før det internationale samfund kan gennemtvinge en lovgivningsændring i Afrika, der krænker menneskerettighederne? Det er også nødvendigt at undersøge kirkens rolle, idet kirken, i stedet for at fremme kærlighed og fred, fremmer had mod homoseksuelle og udbreder den latterlige teori om, at homoseksualitet er en alvorlig sygdom, som skal behandles. Nicole Sinclaire (EN) Hr. formand! Jeg vil gerne fremsætte en bemærkning til forretningsordenen, før jeg går videre med mit indlæg. Dette er tredje gang, vi er blevet lovet taletid, men hvor vi ikke er blevet skrevet på listen. Bare fordi vi er uafhængige medlemmer i Parlamentet, betyder dette ikke, at vi ikke også har noget at skulle have sagt. For at gå videre til mit indlæg, som jeg ønsker det, vil jeg gerne benytte lejligheden til at rose afdøde David Kato for hans modige arbejde i Uganda, hvor han ikke blot forsvarede sine egne rettigheder, men også andre BLBT-personers rettigheder i Uganda og i virkeligheden også i Afrika som helhed. Det er dog utrolig sørgeligt, at vi, selv om han besøgte Parlamentet i oktober sidste år, åbenbart ikke lyttede til hans advarsler, hvilket det internationale samfund heller ikke gjorde, og nu er han blevet dræbt. Jeg synes, at det er utroligt, at EU stadig yder bistand til Uganda. Jeg håber, at vi efter valget, der finder sted de kommende dage, vil revurdere dette. Jeg håber, at vi trækker alle former for bistand tilbage, hvis der ikke gives amnesti til personer, der retsforfølges for BLBT-lovovertrædelser. Jeg har en sidste bemærkning. Det er meget trist, at EU's nuværende formandskab, Ungarn, har besluttet at nedlægge forbud mod en BLBT-parade i juni. Hvad er det for et budskab at sende...? (Formanden afbrød taleren) Formanden (EN) Fru Sinclaire! Jeg har fået at vide, at Deres personale ikke har givet meddelelse om Deres taletid. Hvis Deres personale kan fremlægge beviser for, at den har givet meddelelse herom, kan jeg forsikre Dem om, at jeg personligt vil se på sagen. Jeg vil tage mig af den personligt, hvis De fremsender et bevis på orienteringen til mig. Sergio Paolo Francesco Silvestris (IT) Hr. formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Mordet på David Kato er blevet mødt med en skarp og fast fordømmelse fra de europæiske institutioner. Vi må imidlertid ikke glemme, at denne voldelige handling blot er en enkelt af flere episoder i en situation, hvor kulturelle, etniske eller religiøse mindretal bliver udsat for forskelsbehandling forskellige steder i verden. For blot et par uger siden vedtog vi en presserende beslutning, hvori vi fordømte det, der var sket med de koptiske kristne i Alexandria, Egypten, som var blevet myrdet på brutal vis, blot fordi de ønskede at praktisere deres tro frit og respektfuldt. Hvis vi ser bort fra de homoseksuelles rettigheder, er Uganda et utrolig sårbart land, som er offer for finansiel spekulation udøvet af visse lande, der er interesserede i at spinde guld på Ugandas svage position. EU skal derfor være opmærksom på Uganda, så landet kan drage fordel af vores evne til at fremme demokrati og borgerlige rettigheder, også i lande uden for EU. Anneli Jäätteenmäki (EN) Hr. formand! Had mod og krænkelser af menneskerettigheder over for seksuelle mindretal finder stadig sted verden over. De seneste nyheder om drabet på David Kato i Uganda er endnu et trist eksempel på den forskelsbehandling og brutalitet, som seksuelle mindretal bliver udsat for. Drabet på David Kato skal efterforskes grundigt, og den eller de ansvarlige personer skal stilles for retten. Det forlyder, at visse kilder, herunder sensationsavisen Rolling Stone, offentligt har opfordret til drabet på hr. Kato. Disse påstande skal undersøges. Jeg må sige, at jeg var rystet over Ugandas etik- og integritetsministers bemærkninger om, at homoseksuelle kan skyde en hvid pind efter menneskerettigheder. Róża, Gräfin von Thun und Hohenstein (PL) Hr. formand! Når jeg tænker på Uganda, tænker jeg på, hvor meget dette utroligt smukke land har lidt siden Idi Amins tid, og på at menneskerettighederne stadig bliver krænket der, og jeg takker alle de medlemmer, der så ihærdigt har henledt opmærksomheden herpå. Efter min mening bør vi, mens vi beskæftiger os med dette emne, også tale om hadets sprog, og hvad det kan medføre. I sidste ende var det jo hadets sprog (den sensationsavis, der offentliggjorde fotografier af David Kato), som resulterede i dette grufulde drab. Hadets sprog bliver også benyttet her i EU. Der er websteder på internettet, som f.eks. Redwatch, hvor navne og nogle gange sågar adresser på personer med en anden seksuel orientering, en anden religiøs overbevisning eller et andet verdenssyn bliver oplyst. På disse websteder på internettet opildnes der åbenlyst til vold mod mindretal. Vi skal beskytte menneskerettighederne og mindretallenes sikkerhed i hele verden, men vi skal også gøre det samme her i EU. Siim Kallas næstformand i Kommissionen. - (EN) Hr. formand! Lad mig indledningsvis hylde afdøde David Kato. David Kato var en modig menneskerettighedsforkæmper og en frygtløs BLBT-aktivist. Han var som en af de øverste talsmænd for BLBT-rettigheder truet på livet. Den 2. oktober 2010 blev David Katos navn og billede samt navne på og billeder af andre påståede BLBT-personer offentliggjort i en ugandisk sensationsavis, Rolling Stone, under overskriften "Hæng dem", hvorved disse personers liv skamløst blev bragt i fare. Det var en succes, at han vandt en appelsag mod avisen. Den 3. januar fandt en domstol, at avisen havde krænket deres forfatningsmæssige ret til privatliv og sikkerhed og tilkendte de tre sagsøgere en erstatning. Det var David Katos sidste bedrift. Den 26. januar blev David Kato dræbt. EU udtrykte chok gennem sin leder af missionen i Uganda og opfordrede de ugandiske myndigheder til at iværksætte en seriøs efterforskning af mordet på David Kato og til at sikre, at gerningsmændene til denne forfærdelige handling bliver retsforfulgt. David Kato vil være et stort tab for verdenssamfundet af menneskerettighedsforkæmpere og for Uganda. Hans død erindrer os også om den ustabile situation for BLBT-personer i Uganda og andre steder. Lige efter hans død trykte en anden avis, Red Pepper, en skandaløs artikel med meget fornærmende erklæringer om homoseksuelle. Udkastet til det lovforslag om bekæmpelse af homoseksualitet, som er blevet fremsat i Ugandas parlament, er blevet midlertidig skrinlagt, men kan blive genfremsat, når et nyt parlament træder sammen efter det kommende valg i Uganda. EU's holdning til BLBT-rettigheder er meget klar. Kriminaliseringen af homoseksualitet som i det ugandiske lovforslag er i strid med de internationale menneskerettighedsstandarder. Lovforslaget er også i strid med FN's erklæring om seksuel orientering og kønsidentitet af 18. december 2008, som EU har tilsluttet sig. Lederen af EU's mission har ved adskillige lejligheder taget dette spørgsmål op med Ugandas regering på højeste niveau, nemlig med præsidenten, premierministeren, udenrigsministeren, justitsministeren og Ugandas menneskerettighedskommission. Den 9. februar opfordrede arbejdsgruppen om menneskerettigheder, der er samlingspunktet for adskillige partnere i Uganda, menneskerettighedsforkæmperne til at redegøre for de foranstaltninger, som BLBT - og menneskerettighedsforkæmpere mere generelt - havde truffet efter mordet på David. Den 3. februar lancerede EU's delegation sammen med ti af EU's medlemsstater, der er repræsenteret i Uganda, og Norge den lokale implementeringsstrategi for EU's retningslinjer om menneskerettighedsforkæmpere. I strategien blev det fastlagt mere praktisk, hvordan EU's missioner og Norge kan arbejde med henblik på at bistå med og anerkende det arbejde, som udføres af menneskerettighedsforkæmpere, herunder BLBT-aktivister. EU agter at fortsætte med at give udtryk for sin bekymring med hensyn til lovforslaget om bekæmpelse af homoseksualitet og andre tilfælde af forfølgelse af BLBT-personer i Uganda ved enhver passende lejlighed i dialog med regeringen. EU vil desuden fortsat støtte de lokale menneskerettighedsorganisationers bestræbelser på at ændre holdningen i landet. EU's delegation skal om kort tid mødes med en organisation til beskyttelse af menneskerettighedsforkæmpere for at drøfte måder, hvorpå man kan støtte deres arbejde for BLBT-aktivister. Formanden Forhandlingerne er afsluttet. Afstemningen finder sted om et øjeblik. Skriftlige erklæringer (artikel 149) Monica Luisa Macovei Det var med stor bekymring, at jeg hørte om menneskerettigheds- og BLBT-aktivisten David Kato Kisules død i Uganda. Parlamentet har allerede fordømt de strafferetlige sanktioner, der er indført over for frivillige forhold mellem homoseksuelle voksne inden for privatlivets rammer, og Bahati-lovforslaget, der åbner mulighed for strengere straffe, herunder sågar dødsstraf. Mordet på David Kato Kisule er et bevis på, at der både en stor og reel fare for, at had og diskrimination kommer til at koste menneskeliv. Jeg glæder mig over præsident Barack Obamas og udenrigsminister Hillary Clintons erklæringer, hvori de fordømte David Kato Kisules død og fremhævede hans bestræbelser på at skabe et værdigt liv i Uganda, uanset seksuel orientering og kønsidentitet. Jeg vil gerne tilslutte mig opfordringen til Kommissionen og Rådet om at iværksætte hurtige og effektive foranstaltninger for at fordømme og standse denne diskrimination i henhold til loven og i virkeligheden. Kristiina Ojuland skriftlig. - (EN) Hr. formand, hr. næstformand i Kommissionen! Mordet på David Kato Kisule var en forfærdelig tragedie for hans familie og venner samt et stort tab for BLBT- og menneskerettighedsbevægelsen i Afrika syd for Sahara. Efter min mening er det forbløffende, at de ugandiske myndigheder har behandlet denne grusomme handling med en bemærkelsesværdig ligegyldighed. David Katos martyrium og diskriminationen af BLBT-mindretallene bør drøftes med Ugandas myndigheder. David Katos bestræbelser ville have været forgæves, hvis Bahati-lovforslaget om bekæmpelse af homoseksualitet blev vedtaget i Ugandas parlament uden en klar international reaktion. EU skal lægge pres på de ugandiske myndigheder for at afkriminalisere homoseksualitet og under alle omstændigheder forkaste anvendelsen af dødsstraf. Uganda skal opfylde sine forpligtelser i henhold til folkeretten og Cotonou-aftalen, hvori Uganda har forpligtet sig til at beskytte alle personer uanset seksuel orientering og kønsidentitet mod trusler og vold. Det ville udgøre en alvorlig overtrædelse, hvis Ugandas regering og retsvæsen selv tilskyndede til og udøvede denne form for vold. EU og dens medlemsstater skal håndhæve betingelserne for udviklingsbistand og stoppe med at sponsere disse regeringer.

11. Acesso à consulta do Sistema de Informação sobre Vistos (VIS) (votação) - Relatório Ludford - Antes da votação: Avril Doyle (EN) Senhor Presidente, desejo apenas salientar que os deputados irlandeses do Grupo PPE-DE não participarão na votação, já que, lamentavelmente, a Irlanda não faz parte do Espaço Schengen. É esta a posição por nós assumida no Conselho, e que por conseguinte assumimos igualmente aqui.

Време за въпроси (въпроси към Съвета) Председател Следващата точка от дневния ред е въпроси към Съвета (B6-0227/09). Към Съвета са отправени следните въпроси. Относно: Реториката срещу Договора от Лисабон Световната финансова криза ни показа колко е наложително да имаме един силен Европейски съюз. В Ирландия бързо осъзнахме, че митовете и дезинформацията относно Договора от Лисабон са твърде малка утеха при растящата безработица и спада в икономиката. С едно европейско председателство, оглавявано от Чешката република, и при положение че самият президент на тази държава е защитник на реториката срещу Договора от Лисабон, как възнамерява Съветът да съгласува тези послания с очевидната нужда от по-голямо сътрудничество в Европейския съюз? Петр Нечас Г-жо председател, госпожи и господа, Съветът винаги е показвал ясно своите решителни намерения да укрепи сътрудничеството в Европейския съюз, особено по време на криза. Чешкото председателство, поело дейността от своя предшественик, работи усилено за решаване на проблемите, причинени от настоящата финансова и икономическа криза, като в това отношение сме предприели мерки на много равнища. Създадохме съвместна рамка за държавите-членки, както може да се види например в спасителния план за банките, в европейския план за икономическо възстановяване, в регулирането и надзора на финансовите пазари. Европейският парламент също допринесе за тези мерки, като подкрепи инфраструктурните инвестиции и не на последно място чрез своите усилия в международен план. На своята среща на 19 и 20 март Съветът се съсредоточи върху преодоляването на финансовата криза и реалните икономически проблеми и много ясно заяви, че обединена Европа ще бъде в състояние да се изправи срещу тези проблеми и да спре настоящата криза единствено чрез обединени и координирани действия в рамките на единния пазар и на икономическия и паричен съюз. На срещата си на 19 март Съветът реши, че една строго координирана реакция на Европейския съюз в рамките на европейския план за икономическо възстановяване следва да мобилизира всички налични средства, в това число и ресурсите на Общността, и че това следва напълно да обедини стратегиите за растеж, заетост, социално сближаване и социална сигурност. Що се отнася до Договора от Лисабон, миналия декември Съветът постигна споразумение относно по-нататъшното развитие. По искане на Ирландия държавите-членки се споразумяха да осигурят определени законови гаранции, свързани с въпросите, предизвикали безпокойство по време на миналогодишния референдум в Ирландия. Съветът се съгласи също, ако договорът от Лисабон влезе в сила, съгласно основните законодателни процедури да бъде прието решение относно непрекъснатото национално представителство в Комисията на всяка от държавите-членки. С изключение на някои задълбочени дейности в тази насока, които трябва да приключат до средата на 2009 г., и предвиждайки тяхното удовлетворително осъществяване, ирландското правителство същевременно потвърди своя ангажимент да работи за ратифицирането на Договора от Лисабон до края на текущия мандат на Комисията. На своята среща на 19 и 20 март Съветът на Европа беше информиран за настоящата ситуация по отношение на този въпрос и реши да се върне отново на него на срещата през юни 2009 г. Gay Mitchell (EN) Г-жо председател, позволете да благодаря на г-н Нечас за този отговор. Според мен в Парламента - и изобщо в европейските институции - твърде много се оправдаваме, щом стане дума за Договора от Лисабон и Европейския съюз като цяло. Време е вече да поставим в отбранителна позиция онези, които подлагат на остри нападки Европа. Къде щяхме да бъдем сега без Европейската централна банка? Къде щяхме да бъдем без еврозоната всички ние, които се намираме в тази еврозона? Това, с което не разполагаме, е една разпознаваема личност, стояща начело на Европейския съвет, която да е в състояние да говори по въпросите на икономическото възстановяване. Според мен е ясно, че разпоредбата на Договора от Лисабон, гарантираща такава личност, е наистина от съществена важност. Ако разполагахме с такъв човек, сега нямаше да се занимаваме с каскадното прехвърляне на отговорност между шестмесечните председателства. Навярно г-н Нечас ще сподели в своя отговор как вижда перспективите за ратифициране на Договора в Чешката република. Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Ще отговоря на всички въпроси по-късно, наведнъж. Председател Обичайната процедура изисква първо да отговорите на вносителя и на неговите уточняващи въпроси, а след това е редно аз - и това е моето решение - да събера останалите уточняващи въпроси и да Ви ги задам. Ще съм Ви задължена, ако първо отговорите на вносителя. Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Благодаря Ви, г-жо председател. Госпожи и господа, ще отговоря на въпроса. Искам да подчертая, че в Чешката република, що се отнася до Договора от Лисабон, двукамарният парламент, състоящ се от Камарата на представителите и Сената, работи много усилено върху Договора и на 18 февруари тази година той беше приет от Камарата на представителите. Тук трябва да изтъкна факта, че съгласно правилата на чешката конституция, за да бъде приет този Договор, е необходимо конституционно мнозинство. Сенатът на чешкия парламент вероятно ще гласува Договора на 6 май, но Сенатът е обвързал своето съгласие с изготвянето на съответен проектозакон, по силата на който прехвърлянето на правомощия при гласуване с квалифицирано мнозинство изисква съгласието и на двете камари на парламента. Това е равнозначно на така наречения условен мандат. Съответният закон вече има одобрен проект. Очакваме на 6 май Сенатът да гласува този закон и че след като бъде приет, тогава и Договорът от Лисабон ще бъде ратифициран в парламента. Richard Corbett (EN) Не смята ли чешкото председателство, че в случая с Договора от Лисабон проблемът не се състои толкова в липсата на информация по този въпрос, тъй като информация има, и то достъпна, а по-скоро в значителното количество невярна информация, преднамерено разпространявана от противниците на Договора? При положение че Договорът не е подписан от европейските институции, но върху него преговаряха държавите-членки, тогава чешкото председателство не е ли съгласно също, че националните правителства трябва да направят много повече, за да противодействат на митовете и дезинформацията, споменати от г-н Mitchell, и да обединят действията си в това жизненоважно разискване относно бъдещето на Европа? Christopher Heaton-Harris (EN) Г-н министър, сигурен съм, че във Вашата страна, както и в Ирландия, гласоподавателите се вълнуват и тревожат от това, че в днешното състояние на Европейския съюз се съзират реминисценции по Оруел. Те не са глупави хора и разбират, че Комисията манипулира законодателния си дневен ред, така че в потока на ирландските медии да не попадат никакви лоши новини. Срамно е, че г-н Mitchell, г-н Corbett и някои други са толкова заслепени от бляскавото си положение на видни европейски служители, че пропускат да забележат същественото: а именно че ирландският народ направи своя избор. Навярно Вие, г-н председател, бихте могли да заставите Съвета да инструктира Комисията да спре масовото разрастване на своите отдели за комуникация и информация - познати още като отдели за пропаганда - и да позволи да бъдат представени резултатите, дадени от прекрасния народ на Ирландия, като по този начин се докаже, че демокрацията е още жива в Европейския съюз. Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Необходимо е да подчертая, че всички ние трябва да имаме смелостта да признаем пред себе си, че европейските граждани знаят твърде малко за начина, по който функционира Европейският съюз. Твърде често той влияе върху живота на европейските граждани по един абстрактен начин, а неговите институции са трудни за разбиране. Колкото по-ниско е нивото на осведоменост, толкова по-благоприятни условия има за разпространяване на невярна информация, например, която още по-лесно се настанява в съзнанието на хората, именно защото те не са достатъчно информирани как функционира Европейският съюз. Според мен, ако се вземат мерки по отношение на демократичния дефицит и на факта, че гражданите невинаги припознават себе си в Европейския съюз и неговите институции, тогава дезинформацията и лъжите нямаше да могат да оказват такова влияние. Категорично съм убеден, че основният дълг на правителствата на всички държави-членки е да се противопоставят на невярната информация и лъжите. Същевременно тези правителства следва редовно да осведомяват своите граждани по всички въпроси, свързани с европейската интеграция. Твърдо вярвам, че едва тогава ще осъществим истински демократичен напредък. Относно: Двойното данъчно облагане Имайки предвид най-новата съдебна практика на Съда на Европейските общности, засягаща въпросите на двойното облагане, какви мерки възнамерява Съветът да предложи за хармонизиране на европейското данъчно право, така че на европейските граждани да не се налага да плащат двойно за една и съща облагаема сделка? Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Г-жо председател, госпожи и господа, що се отнася до сегашното положение на нещата в Общността, все още не са предприети никакви мерки на равнище на Общността за премахване на двойното облагане в областта на прякото данъчно облагане, с изключение на Директива 90/435/ЕИО на Съвета от 23 юли 1990 г. относно общата система за данъчно облагане, приложима в случаите на дружества майки и дъщерни дружества от различни държави-членки, конвенцията от 23 юли 1990 г. относно премахването на двойното данъчно облагане във връзка с корекцията на печалби на свързани предприятия и Директива 2003/48/ЕО от 3 юни 2003 г. относно данъчното облагане на доходи от спестявания под формата на лихвени плащания. Това е следствие от факта, че въпросната област е под отговорността на държавите-членки, при положение че те се съобразяват с правото на Общността. Споразуменията за премахване на двойното облагане, сключени двустранно между държавите-членки в съответствие с гореспоменатите автономни правомощия и със стандартното споразумение на Организацията за икономическо сътрудничество и развитие (ОИСР), изглежда не са достатъчни за цялостното премахване на двойното данъчно облагане в Европейския съюз. Комисията, която притежава изключителното право да внася предложения за нови закони в Общността, свързани с прякото данъчно облагане, към момента очевидно предпочита прагматичния подход към този въпрос, като се има предвид принципът на субсидиарност, приложим към законодателството на Общността в областта на прякото данъчно облагане, и предвид изискването за единодушие. Този прагматичен подход би следвало да насърчи държавите-членки към взаимно сътрудничество за гарантирането на плавното функциониране на техните национални системи за данъчно облагане, включително и двустранните споразумения за данъчно облагане. Това, наред с останалите неща, се споменава в съобщенията на Комисията относно координирането на системите за данъчно облагане на държавите-членки на вътрешния пазар, и по-специално в окончателния текст на документа (COM 2006/823). В своите заключения от 27 март 2007 г. Съветът одобри този насочен към координиране подход на Комисията. В заключенията се подчертава, че функционирането на вътрешния пазар може да се подобри чрез сътрудничество в областта на данъчното облагане на равнище държави-членки, а където е подходящо - на равнище Европейски съюз, като същевременно се зачитат правомощията на държавите-членки. Съветът заяви, че приемливите решения могат да дойдат под най-различна форма, в съответствие с принципа на субсидиарност. Manuel Medina Ortega (ES) Г-н председател на Съвета, информацията, която ни предоставяте, е вярна, но ние като членове на Парламента, а несъмнено и всички останали европейски граждани, оставаме с впечатлението, че в правото на Общността има много опасен пропуск. Понастоящем данъчните изисквания продължават да се повишават във всяка една от държавите-членки, а същевременно мобилността е почти неосъществима. Когато поискаме от Комисията обяснение за този прагматичен подход, тогава изглежда, че тя няма никаква подкрепа от страна на Съвета. Сякаш се въртим в порочен кръг, в който Комисията ни насочва към Съвета, Съветът ни връща обратно към Комисията, а междувременно реалното положение на нещата е такова, че гражданите на тази Обединена Европа, която се опитваме да съградим, нямат възможност да пребивават в различни държави, нито да установяват някакви взаимоотношения заради тежкото данъчно бреме, причинено от липсата на съгласуваност в данъчната система. Може ли Съветът да направи нещо, за да разкъса този порочен кръг? Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Преди всичко искам да подчертая, че дългосрочната цел е решение под формата на директива или многостранен договор. Само така можем ефикасно да развием тази система от гледна точка на правните принципи. Комисията предлага решение на най-неотложните въпроси, възникнали по отношение на вътрешния пазар, посредством по-добра координация на данъчните правила на държавите-членки и усъвършенстван процес за вземане на решения. В своето съобщение 823 относно координацията Комисията внесе предложение да се създаде механизъм за ефективно решаване на спорове, свързани с международни проблеми на двойното данъчно облагане в Европейския съюз, но поради недостатъчна подкрепа от страна на държавите-членки, както спомена тук колегата от ЕП, Комисията се отказа от тази молба в полза на други инициативи. Комисията напълно съзнава отраженията от споразуменията за двойното облагане върху вътрешния пазар, затова ще започне да се подготвя за обществена консултация през 2009 г. Комисията ще изготви проект за съобщение относно резултатите от тази консултация, заедно с предложение за приемливо решение на съществуващите проблеми. Съветът многократно е правил опити да се пребори с този проблем в рамките на поредица от различни инициативи. Първата беше разширяването на рамката на Директива 90/435/ЕО относно общата система за данъчно облагане на дружества майки и дъщерни дружества чрез Директива 2003/123/ЕО на Съвета, премахваща двойното икономическо и законово данъчно облагане на трансграничните плащания на дивиденти в границите на Общността. През 1990 г. беше подписан арбитражен договор с цел премахване на двойното облагане, породено от установяването на трансферни цени между свързани предприятия. Въпреки всичко тази директива не се оказа особено ефикасна, отчасти защото има характер на международен договор, сключен между държавите-членки, а не на законов инструмент на Общността. През 2003 г. беше приета Директива 2003/49/ЕО, премахваща двойното данъчно облагане върху плащания на лихви и роялти между свързани дружества от различни държави-членки, което упълномощава само държавата, в която живее бенефициерът на плащането, да облага с данък това плащане. Въпросът за разширяването на рамката на тази директива би следвало да оформи темата на по-нататъшните преговори в Съвета. Във връзка с двете съобщения на Комисията относно координиращите системи на държавите-членки за пряко данъчно облагане на вътрешния пазар и за пенсионните данъци, Съветът по икономически и финансови въпроси прие резолюцията на Съвета на Европа от декември 2008 г. относно пенсионните данъци. Тази резолюция се стреми да премахне двойното облагане и координира административните процедури в областта на пенсионните данъци, така че, с прехвърлянето на икономическата дейност от една държава в друга, когато авоарите на физически или юридически лица се прехвърлят от държавата, която налага данъка при напускане на страната, тогава държавата приемник следва да приложи пазарната цена на авоарите (променена в момента на трансфера на авоарите от държавата на произход), като разход при продажбата на авоарите. Syed Kamall (EN) Всички разбираме, че въпросите, свързани с облагането, може и да са предимно технически, но като цяло г-н председателят на Съвета ще се съгласи ли, че всеки, който има разбиране по тези въпроси, със сигурност ще прозре, че съгласуването на данъчното облагане не е от съществено значение за избягването на двойното облагане? Всичко, което е нужно - знам, че това е твърде технически момент - е воля за по-добро сътрудничество между държавите-членки. Имайки предвид сумите, които днес правителствата вземат от измъчените данъкоплатци, със сигурност е настъпил моментът да насърчим по-високата данъчна конкуренция, за да се облекчи товарът върху работещите семейства в целия Европейски съюз. Paul Rübig (DE) Г-н председател на Съвета, според мен чешкото председателство е възприело един много позитивен и далновиден подход към този въпрос. Искам да ви поздравя за това, защото, разбира се, е важно да бъдат защитавани гражданите, както и малките и средни предприятия, за да могат те да възвръщат своите вложения, когато извършват услуги. Двойното облагане е нещо, за което няма никакво социално оправдание. От това следва и моят въпрос: считате ли, че Съдът на Европейските общности може да наложи стандарти в това отношение? Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Г-жо председател, госпожи и господа, Съдът на Европейските общности е решил, че прякото прилагане на правото на Общността, на принципите за свобода на движение и липсата на дискриминация не задължава държавите-членки да премахнат законовото двойно данъчно облагане, породено от взаимодействието на различните данъчни системи при трансгранични ситуации в рамките на Общността. Тази позиция е следствие от решението на Съда на Европейските общности по дело C-513/04 Kerckhaert Morres. Съдът вече се е произнесъл по този въпрос и съм твърдо убеден, че при това положение ни остават твърде малко възможности. Съгласно съдебната практика на Съда на Европейските общности договорите, премахващи двойното данъчно облагане, следва да отговарят на изискванията на вътрешния пазар, и по-специално нямат право да внасят дискриминация или несъответствия с основните права, залегнали в Договора за ЕО. От друга страна, твърдо съм убеден, че опасността от двойно облагане значително усложнява данъчните системи и преди всичко усложнява положението на малките и средни предприятия (МСП), които понякога намират за особено трудно ориентирането в отделните национални правни системи. Именно МСП са най-силно изложени на този риск, защото те имат най-високи разходи, тъй като не могат да си позволят скъпоструващите консултации и услуги от правни дружества, за разлика от големите корпорации, особено мултинационалните. Ето защо МСП са най-обременени от тези сложни данъчни системи. Лично аз съм убеден, че най-справедливото решение е всички държави-членки да имат възможно най-простите и прозрачни системи за пряко данъчно облагане, а доколкото това засяга и мен самия - най-ниските възможни данъци. Относно: Птиче месо В светлината на предложението на Комисията относно регламент на Съвета за изменение на Регламент (ЕО) № 1234/2007 за установяване на обща организация на селскостопанските пазари по отношение на пазарните стандарти за птиче месо, ще се съгласи ли чешкото председателство, че е в интерес на безопасността на храните, защитата на здравето на потребителите, проследяемостта и качеството на продуктите, птичето месо, продавано като "прясно", непременно да стига до потребителите с гаранцията, че наистина е прясно. Ще се съгласи ли председателството, че съществува сериозен проблем с месото от птици, заклани и замразени в трети държави, което бива транспортирано и после размразявано - а в редица случаи и обработвано - в държава-членка на Европейския съюз, а впоследствие пускано на пазара и продавано като "пресен" продукт, произведен в ЕС. Ще се съгласи ли чешкото председателство, че това е недопустимо, подвеждащо за потребителите и несправедливо към европейските производители, придържащи се към строгите изисквания на Европейския съюз? Какви стъпки предприема понастоящем чешкото председателство, за да гарантира и улесни приемането на този регламент? Петр Нечас Г-жо председател, госпожи и господа, председателството иска да увери уважаемата г-жа Harkin, че счита за особено важен въпроса за високата степен на безопасност на храните и на защитата на здравето на потребителите в рамките на Общността, независимо дали хранителните продукти са произведени тук или внесени от трети държави. Във връзка с това председателството иска да се позове на заключенията от срещата на Съвета на 18 и 19 декември 2008 г. относно безопасността на внасяните селскостопански и хранителни продукти. В съответствие с правилата на Общността, в своите заключения Съветът прикани Комисията до края на 2010 г. да внесе доклад пред Съвета и Европейския парламент относно ефикасността и прилагането на хигиенния и фитосанитарен контрол върху внесените храни. В резултат от своите задължения да гарантира високо ниво на защита на здравето на хората при прилагане на политиката на Общността, през декември 2008 г. Съветът отхвърли едно предложение на Комисията за регламент на Съвета за прилагане на Регламент (ЕО) № 853/2004 на Съвета относно антимикробната обработка за обеззаразяване на птичи трупове. Съветът е на мнение, че употребата на антимикробни вещества би могла да доведе до прикриването на недостатъчно прилагане на хигиенните норми. Европейският парламент изрази своето несъгласие с предложението чрез резолюция от 19 юни 2008 г. и поиска от Съвета да отхвърли предложението. Колкото до предложението на Комисията относно пазарните стандарти за птиче месо, председателството на Съвета желае да потвърди, че предложението към настоящия момент е обект на преговори в Съвета с цел гарантирането на високо ниво на защита на потребителите и предотвратяването на продажбата на птиче месо като прясно, ако преди това е било замразено. Председателството уверява уважаемата г-жа Harkin, че е предприело всички необходими мерки за улесняване на бързото приемане на този регламент, веднага след като Европейският парламент излезе със свое становище. Marian Harkin (EN) Благодаря на председателството на Съвета за този отговор, защото мнението ми наистина беше, че именно чешкото председателство следва да предприеме действия по този въпрос. Със задоволство научих, че в Съвета се обсъжда евентуалното предприемане на действия за предотвратяване на замразяването на птиче месо и продаването му като прясно след това, защото това естествено би означавало, че много европейски производители - всъщност всички производители в Европейския съюз - не работят в равностойна конкурентна среда. Ето защо предполагам, че въпросът ми към председателството всъщност е: след колко време можем да очакваме някакъв отговор от Съвета по този въпрос и дали можете да ни ориентирате точно какви действия бихте предприели в това отношение? Петр Нечас Г-жо председател, госпожи и господа, този проблем беше разрешен от работните органи на Съвета в рамката на преговорите относно предложения регламент на Съвета за изменение на Регламент (ЕО) № 1234/2007 за установяване на обща организация на селскостопанските пазари по отношение на пазарните стандарти за птиче месо. Чешкото председателство предложи компромисен текст, за който комисията по земеделие на Съвета изрази своята подкрепа чрез мнозинство. Текстът ще бъде внесен за оценка от Световната търговска организация (СТО) в рамката на консултациите с търговски партньори. При положителен резултат и ако същевременно Европейският парламент одобри този доклад на пленарна сесия (което би трябвало да се случи), тогава чешкото председателство ще внесе компромисния текст в Съвета. Съветът има формалното задължение да изчаква официалното мнение на Европейския парламент, въпреки че не е задължен да се позовава на него в своето решение. Компромисният текст гласи, че за продукти, добити от прясно птиче месо, в съответствие с този регламент държавите-членки имат право да определят леки отклонения в изискванията за температурата, които да се прилагат за изключително кратък период от време, и то само до необходимата степен, позволяваща манипулациите на обработка и рязане в предприятията за преработка по време на производство на пресни продукти от птиче месо. Очакваме Съветът да се занимае с това предложение през май. Въз основа на досегашните преговори нашите очаквания са за положителни резултати. Avril Doyle (EN) След кризата със спонгиформната енцефалопатия по говедата (СЕГ) преди няколко години ние въведохме пълно идентифициране и проследяемост на продуктите, добити от говеждо месо в Европа. Няма ли да се съгласи Съветът, че са необходими бързи действия не само по отношение на птичето месо, но също относно овчето и свинското, за които да предоставим на потребителите същата информация и наистина да гарантираме същата проследяемост, ако възникне проблем? В момента докладът Sommer относно информацията за потребителите минава през различните етапи в Парламента и навярно чрез допълнителното етикиране - което ще допринесе за по-голяма проследяемост - Съветът може би ще се съгласи с мен, че това би било начин за постигане на тази цел. Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Г-жо председател, госпожи и господа, обозначаването на мястото на произход на птичето месо не е част от приложение 14 към Регламент (ЕО) № 1234/2007 на Съвета и затова не е част от предложението, което сега разискваме. Обозначаването на мястото на произход се извършва съгласно Регламент (ЕО) № 543/2008 на Комисията и затова е под отговорността на ЕК и се разисква в съответната комисия. Искам също да кажа, че имам доста ясно виждане по този въпрос, тъй като ако разгледате заплахата, породена от така наречената болест "луда крава" в случаите със заразеното телешко месо, като се има предвид действителното въздействие върху здравето на населението в държавите-членки на Европейския съюз, тогава някои от болестите, идващи чрез птичето месо, например салмонелата, причиняват значително по-висок брой здравословни проблеми и дори смъртни случаи, отколкото причини болестта "луда крава" навремето. От друга страна, бих искал отново да подчертая, че обозначаването на мястото на произход е под отговорността на Комисията и не би трябвало да забравяме, че проследяването на мястото на произход, разбира се, е много по-трудно в случаите с птиците, отколкото с едрия рогат добитък. Трябва също така да избягваме да се въвличаме в ситуации, в които опитите да защитим потребителите до такава степен, че да бъдат отстранени всякакви съмнения и възможни рискове, води до една система, която е толкова сложна в бюрократично отношение, че тя от своя страна води до значително по-високи цени на хранителните продукти. Искам отново да повторя, че ключовата отговорност в областта на задължителното обозначение на мястото на произход на птичето месо принадлежи на Комисията, а не на Съвета. Относно: Борбата с кризата и малките и средни предприятия Европейската програма за борба с кризата включва помощ за малките предприятия чрез инициативата "Small Business Act" (Законодателен акт за малкия бизнес) Във връзка с това какви действия са предприети досега и какви по-нататъшни действия се планират? Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Г-жо председател, госпожи и господа, през декември миналата година Съветът на Европа постигна съгласие относно европейския план за икономическо възстановяване. Този план включва конкретни мерки за подкрепа на малките и средни предприятия, а най-важните от тях са мерките, насочени към подобряване на достъпа до финансиране и намаляване на административната тежест върху предприятията. Същевременно Европейският съвет изрази своята подкрепа за по-голяма намеса от страна на Европейската инвестиционна банка в периода 2008-2011 г., и по-специално чрез заеми за малки и средни предприятия, което е равностойно на увеличение с 10 млрд. евро спрямо настоящото равнище на кредитиране в този сектор. Освен това Европейският съвет подкрепи временното надхвърляне на праговите стойности поне за две години по отношение на държавна финансова помощ със суми до 500 000 евро и корекции в рамката за държавна финансова помощ, които са от съществено значение за повишаването на подкрепата за предприятията, особено малките и средните. Европейският съвет призова и към използване на ускорени процедури, позволени от правото на Европейската общност, за възлагането на обществени поръчки и за намаляване на административната тежест върху предприятията. Европейският съвет подкрепя и цялостното прилагане на плана за действие на Комисията по отношение на инициативата "Small Business Act", приета от Съвета на 1 декември 2008 г. Планът за действие във връзка с тази инициатива следва да помогне на малките и средни предприятия в периода на икономическа нестабилност чрез улесняване на достъпа до финансиране, намаляване на административната тежест, помагане на малките и средни предприятия да се възползват от предимствата на вътрешния пазар и увеличаване на конкурентоспособността на външните пазари. На 5 март Съветът стигна до заключението, че планът за действие следва да бъде изцяло приложен възможно най-бързо на ниво Европейска общност и на ниво държави-членки, в съответствие с принципите на субсидиарност. В допълнение Съветът отново спомена важността на по-нататъшното улеснение на достъпа до финансиране - имам предвид кредити, гаранции, финансиране от типа "мецанин" и т.н. - а също и до рисков капитал за новосъздадени иновативни предприятия и за малки и средни предприятия, при които е необходимо да се вземат предвид последствията от настоящата финансова криза. Трябва да разширим достъпа до пазарите от страна на малките и средни предприятия преди всичко чрез по-голям контрол на пазара и на отделните сектори с цел да се открият и преодолеят бариерите пред вътрешния пазар. Изискванията към счетоводството и процедурите, свързани със започването на стопанска дейност, следва да бъдат съществено опростени и ускорени. На своята среща от 19 и 20 март Европейският съвет постигна съгласие относно следните мерки: премахване на препятствията и предотвратяване създаването на нови такива, постигане на напълно действащ вътрешен пазар, по-нататъшно намаляване на административната тежест, подобряване на рамковите условия за промишлеността с оглед поддържане на солидна индустриална база за стопанските субекти, като се обръща специално внимание на малките и средни предприятия и иновациите, насърчаване на партньорството между различните стопански субекти, научноизследователската дейност, образованието и обучението, както и върху подобряване на качеството на инвестициите в областта на научните изследвания, знанията и образованието. Госпожи и господа, искам също да кажа, че на 10 март 2009 г. Съветът постигна политическо споразумение, че всички държави-членки ще имат възможността, въз основа на една промяна в Директива 2006/112/ЕО, да приложат постоянно намалени ставки на ДДС за редица трудоемки услуги, а това обикновено са услуги, предлагани от малки предприятия, разбира се. Освен останалите законодателни предложения, произтичащи от инициативата "Small Business Act", Съветът следва да приеме регламент относно статута на Европейското частно дружество, което би улеснило малките и средни предприятия в извършването на трансгранични дейности. Освен това Съветът ще преразгледа последната директива за плащанията, с цел да се гарантира, че на малките и средни предприятия се плаща навреме за всички търговски транзакции. А що се отнася до плана за по-добро регулиране, миналата година Комисията представи 11 нови ускорени мерки за намаляване на административната тежест върху бизнеса с цел до 2012 г да се постигне 25-процентно намаление на съществуващата административна тежест, причинена от регламенти на Европейския съюз. Съгласно оценките това би могло да доведе до спестявания, възлизащи приблизително на 30 млрд. евро, като най-голяма полза ще имат малките и средни предприятия. На 10 март тази година Съветът призова Комисията да предложи нови, специфични мерки за намаляване на тежестта по отношение на всяка от 13-те области с ключов приоритет в този план за действие. Конкретните стъпки в тази насока включват приемането на първо четене в Европейския парламент на предложения за опростяване на Третата и Шестата директива, приложими към сливане и ликвидация на търговски предприятия, а също и одобрение за преразглеждане на Четвъртата и Седмата директива. Все пак, тази важна работа следва да продължи с цел постигането на 25-процентно намаление на административната тежест, а Комисията следва да завърши своя преглед на съществуващата нормативна уредба колкото е възможно по-скоро. Marie Panayotopoulos-Cassiotou (EL) Г-жо председател, благодаря на г-н председателя на Съвета за отговора, в който бяха изложени всички запланувани мерки. Разбира се, сега прилагането на тези мерки трябва да донесе реални резултати за всички в Европейския съюз, които понастоящем са собственици на малки или средни предприятия и понасят последствията от кризата, както и за всички, които искат да основат нови малки и средни предприятия. Точно по този въпрос бих искала председателят на Съвета да ми отговори дали разполагаме със статистически данни за новосъздадените предприятия, както и със статистика за предприятията, които се закриват. Ще ми бъде интересно да се запозная с такива сравнителни стойности - ако не сега, то поне в някакъв бъдещ момент. Петр Нечас действащ председател на Съвета. -(CS) Първо искам да подчертая, че данните за фалиралите и новосъздадените дружества, както и специфичните условия за създаването на ново дружество, са доста различни в отделните държави-членки на Европейския съюз. Ако в някои от държавите за основаването на едно малко или средно предприятие са необходими само няколко дни, то в други това, за съжаление, може да отнеме няколко месеца. Разбира се, възможно е да се направи подробно извлечение, съдържащо желаната от Вас информация, г-жо Panayotopoulos-Cassiotou, и ние ще я представим в писмена форма. Относно: Резултати от пролетния Съвет относно финансирането на глобално споразумение за климата В светлината на пролетната среща на високо равнище, състояла се миналата седмица, председателството удовлетворено ли е от резултатите от проведените преговори относно осигуряването на финансова помощ за развиващите се страни, за да се подпомогне постигането на глобално споразумение за климата по време на Петнадесетата конференцията на страните (СОР 15) през декември тази година в Копенхаген? Петр Нечас действащ председател на Съвета. -(CS) Г-жо председател, госпожи и господа, в заключенията от срещата на 19 и 20 март 2009 г. Съветът заяви, че мерките за смекчаване и адаптация ще изискват значителни местни и финансови ресурси, както обществени, така и частни, особено в най-застрашените развиващи се страни, както и че Европейският съюз ще поеме полагащия му се дял от финансирането на тези мерки в развиващите се страни. Оценката на Комисията на базата на най-новите изследвания сочи, че до 2020 г. ще се наложи допълнителните публични и частни инвестиции да се увеличат почти до 175 млрд. евро, ако емисиите трябва да бъдат намалени до равнище, съответстващо на целите на Европейския съюз. Текущите проучвания разкриват също, че повече от половината от тези инвестиции следва да бъдат вложени в развиващите се страни. Във връзка с Рамковата конвенция на ООН по изменението на климата секретариатът изчислява, че през 2030 г. разходите по адаптация в развиващите се страни ще бъдат от порядъка на 23 до 54 млрд. евро на година. Що се отнася до финансирането на мерките за смекчаване на последиците в развиващите се страни, Съветът е заел съвсем ясна позиция. С помощта на развитите държави, развиващите се страни следва да съставят стратегии и планове за изграждането на нисковъглеродна икономика. В тези стратегии и планове следва да се прави разлика между мерките, които могат да бъдат предприети независимо, тъй като предполагат нулеви или особено ниски разходи, или дори нетна печалба в средносрочен план, и мерките, водещи до неизбежни допълнителни разходи, каквито отделните държави не могат сами да си позволят с лекота. За да приложим споразумението от Копенхаген, е необходимо да имаме задоволителна, предсказуема и навременна финансова подкрепа. Международната финансова структура, осигуряваща тази подкрепа, трябва да се основава на принципите на ефективност, уместност, равнопоставеност, прозрачност, отговорност, сближаване, предсказуемост и добро финансово управление. Във връзка с източниците на финансиране Съветът потвърди вариантите, които подлежат на по-нататъшно проучване в хода на международни преговори и които предполагат подход, разчитащ на помощи на базата на договорен обхват, или пазарен подход, основан върху търгове на договори, или комбинации между тези и други варианти. Нещо повече - през периода на преминаване към глобален пазар на въглеродни емисии, гъвкавите механизми, механизмът за чисто развитие и съвместното прилагане ще продължават да играят важна роля във финансирането на намаляването на емисиите в развиващите се и променящи се икономики. Във връзка с това ще бъде важно да се засили защитата от гледна точка на околната среда, на приноса за устойчиво развитие и на справедливото географско разпределение. Важно е също така и разширяването на пазара на въглеродни емисии с цел изпращане на ясни послания относно вредата от въглеродните емисии. Това включва един от начините за ограничаване на емисиите, които изискват най-малко разходи, при едновременното осигуряване на осезаем стимул за преминаване към нисковъглеродна икономика. Във връзка със споразумението на Европейския съюз относно пакета енергетика-климат, Съветът е подчертал и приноса на този пакет към усилията на ЕС, насочени към гарантиране на финансирането на мерките за смекчаване на последиците от изменението на климата и адаптирането към него. Ясно е, че трябва да направим още много неща в областта на финансирането. Съветът реши да се върне отново към този въпрос на срещата си през юни с цел по-нататъшно определяне на своята позиция по отношение на продължаващите международни преговори. Avril Doyle (EN) Искам да благодаря на чешкото председателство за изчерпателния отговор. Всъщност аз го получих в писмена форма по-рано днес, тъй като в председателството не предполагаха, че ще стигнем до въпрос № 10. Мога ли да приема, че наистина това е становището на чешкото правителство, както току-що отбелязахте, тъй като това със сигурност много би ме обнадеждило? Благодаря Ви, защото това означава, че чешкото правителство е изминало дълъг път от началото на своето председателство, що се отнася до въпросите на изменението на климата. Освен срещата на Съвета през юни, бихте ли посочили какво друго се планира за постигане на споразумение относно споменатия "полагащ се дял" на ЕС във финансирането на мерките за смекчаване и адаптация в страните от третия свят? Между другото, напълно съм съгласна с казаното от Вас относно пазара на въглеродни емисии и неговия принос. Председател Благодаря Ви, г-жо Doyle. Заинтригувана съм от факта, че сте получили отговора предварително. Това е практика, към прилагането на която отдавна исках да насърча както Съвета, така и Комисията, затова поздравявам и двете страни. (Възклицание от г-жа Avril Doyle: "Това е, защото те не предполагаха, че ще стигнем до въпрос № 10!") Петр Нечас действащ председател на Съвета. - (CS) Госпожи и господа, колкото по-малко време остава на председателството на чешкото правителство, толкова по-бързо изглежда, че минава това време и навярно именно затова се опитваме да побързаме и да се справим навреме с всички административни въпроси. В отговор на въпроса на уважаемата г-жа Doyle искам да кажа, че Съветът отново ще разисква върху тази тема през юни. По мнението на Съвета е важно да се съсредоточим повече върху финансовите механизми за борба с изменението на климата. Изпреварвайки срещата в Копенхаген, Съветът ще публикува подхода на Европейския съюз към различните пътища за финансиране на мерките за смекчаване и адаптация, към подкрепата на новите технологии и към създаването на подходяща среда за осъществяването на тези планове. Съветът ще покаже и как Европейският съюз конкретно ще участва в тези планове и ще обясни как ще бъдат разпределени разходите между държавите-членки, а също и усилията, насочени към постигане на тези цели. Всичко това ще се основава на конкретни предложения от страна на Комисията. Що се отнася до някои други проблеми, свързани с финансирането на световното споразумение за борба с изменението на климата, Европейският съюз ясно е заявил, че желае да поеме съответния дял отговорност по този въпрос. Нещо повече: в Европейския съюз има установени основни принципи, свързани с финансирането, и ЕС ясно е изразил намеренията си да обсъди тези възможности със своите световни партньори. И все пак, очевидно е твърде рано да откриваме картите си, публикувайки част от цифрите. Не би било практично, нито благоразумно, нито пък проява на добра тактика. Имаме представа за обема на финансовата помощ, необходима за осъществяването на глобалния план. Въпреки това трябва да знаем поне приблизително какви мерки за смекчаване планират да предприемат страните от третия свят. Във връзка с това бих искал да кажа, че през 2007 г. Европейският съюз заяви своя доброволен ангажимент да намали емисиите с 20 % - а в случай на успешно световно споразумение, и с 30 % - и това беше много преди която и да е друга държава по света да публикува каквото и да е относно предложенията за смекчаване на последиците от изменението на климата. Председател Докато все още имам възможност, ще се опитам да наложа този модел, защото ми се струва, че щом могат да бъдат давани предварително отговори на въпроси, за които предполагаме, че няма да ни стигне времето, тогава няма причина и въпросите, за които ще ни остане време, да не получат своите отговори предварително, така че да имаме - както се получи току-що - по-добра и по-полезна обмяна на мнения. Благодаря и на двамата колеги, които демонстрираха постигането на онова, към което мнозина отдавна се стремим. Въпросите, на които не беше отговорено поради липса на време, ще получат писмен отговор (вж. приложението). Времето за въпроси приключи. (Заседанието, прекъснато в 20,10 ч., се възобновява в 21,00 ч.)

Quadro europeo di riferimento per garantire la qualità dell'insegnamento e della formazione professionale - Sistema europeo di crediti per l'istruzione e la formazione professionale (ECVET) (discussione) Presidente L'ordine del giorno reca, in discussione congiunta: la relazione, presentata dall'onorevole Andersson a nome della commissione per l'occupazione e gli affari sociali, sulla proposta di raccomandazione del Parlamento europeo e del Consiglio sull'istituzione di un quadro europeo di riferimento per l'assicurazione della qualità dell'istruzione e della formazione professionali - C6-0163/2008 -, e la relazione, presentata dall'onorevole Mann a nome della commissione per l'occupazione e gli affari sociali, sulla proposta di raccomandazione del Parlamento europeo e del Consiglio sull'istituzione del sistema europeo di crediti per l'istruzione e la formazione professionale (ECVET) - C6-0162/2008 -. Jan Andersson Signor Presidente, signor Commissario, in primo luogo vorrei dire qualche parola in merito al valore dell'istruzione professionale. E' molto importante che l'istruzione professionale sia sviluppata in ogni Stato membro dell'Unione europea. Poter contare su un'istruzione professionale di qualità è importante per la stessa Unione, la sua competitività e la sua posizione nel mondo, ma è anche importante per ogni singolo cittadino. Questo è il contesto generale in cui ci muoviamo. Sappiamo che l'istruzione professionale è organizzata in maniera molto diversa nei vari Stati membri. La proposta di un quadro di riferimento non intende minacciare il modo in cui gli Stati membri organizzano l'istruzione professionale in Europa. Possiamo infatti consolidare la nostra tradizione indipendentemente dal fatto che sia organizzata a livello locale, regionale o nazionale. Naturalmente esisteva un quadro comune per l'assicurazione di qualità e l'istruzione professionale anche prima, ma gli Stati membri ora desiderano svilupparlo, soprattutto nell'ottica di una maggiore globalizzazione e del bisogno di un'istruzione di qualità superiore. In merito al lavoro che abbiamo svolto sull'aspetto della qualità, vorrei ringraziare la Commissione e il Consiglio per l'eccellente collaborazione che ci ha consentito di giungere a soluzioni comuni. Di cosa si tratta dunque? Come è ovvio agli Stati membri premeva che non venissero date loro lezioni, ma che la proposta comportasse un valore aggiunto visibile per gli stessi Stati membri. Occorre condividere le esperienze. Mi sono personalmente recato in visita per valutare progetti pilota nel campo dell'assicurazione di qualità per la formazione ai veicoli meccanici di giovani nel mio paese, in cui esiste una forma di collaborazione costante che si sta dimostrando estremamente proficua. Abbiamo un mercato del lavoro comune, abbiamo obiettivi comuni ed è quindi importante giungere alla condivisione delle esperienze e creare un quadro comune entro il quale tale condivisione possa aver luogo. Di concerto con gli Stati membri, siamo anche stati molti cauti e abbiamo ribadito che gli indicatori previsti non vanno visti come strumento di controllo, bensì come risorsa da utilizzare quando sviluppano i propri sistemi e li verificano in termini di assicurazione di qualità. Spero e confido che questa fase di negoziazione di un accordo sfoci nello sviluppo dell'istruzione professionale sul mercato interno. Sono certo che così sarà come sono certo che la condivisione delle esperienze e gli strumenti ora a disposizione degli Stati membri andranno a vantaggio degli Stati membri stessi, dell'Unione europea e dei suoi cittadini. Grazie. Thomas Mann Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, quando si parla di istruzione in Europa immediatamente si cita Bologna e a ragione. Da quando, nel 1999, gli Stati membri dell'Unione hanno deciso di creare uno spazio comune europeo per l'istruzione superiore entro il 2010, molte barriera alla mobilità sono state abbattute. Pensare in termini di lauree e master e riconoscere i successi ottenuti nel campo dell'istruzione con il sistema europeo di trasferimento dei crediti accademici (ECTS) crea la consapevolezza della necessità di un'azione comune. L'idea di fondo è che istruzione e formazione professionale (VET) procedano esattamente secondo lo stesso principio. Una pietra miliare è stata rappresentata dal vertice di Barcellona del 2002 che ha chiesto il riconoscimento transnazionale degli esiti dell'apprendimento. Nello stesso anno è stato avviato il processo di Copenaghen sul consolidamento della cooperazione europea nel campo dell'istruzione e della formazione professionale. Nel 2006 abbiamo stabilito nuove condizioni, segnatamente il quadro europeo delle qualifiche. All'epoca sono stato relatore della relazione di propria iniziativa del Parlamento europeo. Il quadro europeo delle qualifiche assolve tre funzioni: in primo luogo collega i quadri nazionali e settoriali delle qualifiche, in secondo luogo garantisce la raffrontabilità dell'istruzione generale e professionale e in terzo luogo assicura trasparenza e permeabilità. Per consentire il trasferimento e il riconoscimento di questi esiti dell'apprendimento, ora è stato istituito il sistema europeo di crediti per l'istruzione e la formazione professionale (ECVET). Soltanto nel momento in cui si otterrà trasparenza delle competenze e delle capacità, si cancelleranno anche tutti gli ostacoli alla loro trasferibilità e accettazione a livello sia nazionale sia transnazionale. L'ECVET, pertanto, contribuirà all'ampliamento della cooperazione europea nel campo dell'istruzione generale e professionale. L'ECVET aumenterà tuttavia anche l'apertura alla mobilità consentendo di realizzare più agevolmente i progetti di carriera e dovrebbe anche rafforzare l'inclusione sociale di lavoratori e studenti. Un impegno serio a rispettare i criteri di qualità nella formazione e nell'istruzione professionale significherà altresì che si dovranno tener presenti le specifiche caratteristiche nazionali. Non tutti infatti sanno come funziona la stretta collaborazione tra scuole e industria, ossia il doppio sistema, così come non tutti sono consapevoli del notevole investimento in termini di competenze, tempo e costi necessario per ottenere un diploma di capo operaio o un riconoscimento come Fachwirt (qualifica professionale non accademica). Le attività degli Stati membri dovranno essere integrate potenziandone la collaborazione. Quanto ai punti assegnati per i crediti, dovranno garantire che in taluni casi si possano aggiungere moduli per la valutazione delle conoscenze e delle competenze continuando in altri a prevedere un esame conclusivo, libertà che reputiamo fondamentale. Onorevoli parlamentari, il voto favorevole e unanime della commissione per l'occupazione e gli affari sociali per la mia relazione mi ha incoraggiato a negoziare con la Commissione e il Consiglio. Ci siamo riuniti a Bordeaux, ai margini di un convegno sull'istruzione organizzato dalla presidenza francese. Vorrei ringraziare tutti i relatori ombra per aver avallato il compromesso. Spero che il lavoro svolto insieme venga considerato un contributo competente a una VET efficiente, trasparente e mobile. Mi auguro che l'ECVET diventi un importante blocco costitutivo dello spazio europeo di apprendimento. Ján Figeľ Signor Presidente, anch'io vorrei esordire esprimendo gratitudine e sentimenti simili a quelli manifestati dall'onorevole Andersson nelle sue osservazioni introduttive sull'importanza della raccomandazione sul quadro di riferimento europeo per l'assicurazione di qualità per quanto concerne l'eccellente lavoro e la collaborazione tra le istituzioni. Le commissioni parlamentari e la Commissione sperano di giungere a un accordo molto vicino alla prima lettura su due importanti strumenti. In primo luogo vorrei congratularmi con la commissione per l'occupazione e gli affari sociali per il lavoro svolto. Vorrei inoltre menzionare il contributo dell'onorevole Mănescu e della commissione per la cultura e l'istruzione, e, per quanto riguarda il secondo punto - visto che abbiamo unito due punti - l'apporto delle stesse commissioni, vale a dire cultura e istruzione da un lato e occupazione e affari sociali dall'altro. Vorrei infine citare l'onorevole Oprea perché ha proposto vari punti interessanti che gli onorevoli Andersson e Mann hanno già messo in luce. Cittadini e Stati membri hanno discusso molto del processo di Bologna, ma ora si parla sempre più dell'importanza delle competenze, dell'istruzione e della formazione professionale, del processo di Copenaghen. Quest'anno si è tenuto il primo concorso "EuroSkills”, che contribuirà ad aumentare la popolarità, l'attrattiva, la qualità e lo scambio di migliori prassi nel campo importantissimo della VET. Formulerei dunque alcune osservazioni sulla rilevanza di due strumenti che saranno votati in plenaria domani attraverso le vostre relazioni. Per quanto concerne la raccomandazione sul quadro di riferimento europeo per l'assicurazione di qualità, l'istruzione e la formazione professionali sono state messe in ombra dai processi di riforma in Europa, ma se realmente vogliamo che la nostra Unione sia più competitiva e socialmente coesa, come si afferma nella strategia di Lisbona, occorre parlare di importanza e qualità dell'istruzione sia generale sia professionale. La natura alquanto tecnica della prima raccomandazione non dovrebbe distoglierci dall'importanza di tale strumento. L'assicurazione di qualità è un necessario supporto a ogni iniziativa politica nel campo della VET perché contribuisce a creare fiducia reciproca e ammodernare i sistemi di istruzione e formazione professionale migliorando l'efficacia della formazione. Il quadro di assicurazione di qualità è volto a migliorare continuamente l'istruzione e la formazione professionale. Esso si basa su un ciclo di qualità che crea collegamenti tra le quattro fasi: pianificazione, attuazione, valutazione e revisione, e prevede modi in cui è possibile monitorare le prestazioni della VET misurandone i miglioramenti a livello di sistema e singolo erogatore. L'approccio all'assicurazione di qualità si rispecchia nei principi generali contenuti nell'allegato della raccomandazione del 2007 sulla creazione del quadro europeo delle qualifiche, per cui già rientra nel quadro di riferimento europeo per l'assicurazione di qualità stabilito. Qualità, approccio improntato agli esiti dell'apprendimento e quadro delle qualifiche vanno di pari passo. Tali strumenti sono tessere di un mosaico. L'assicurazione di qualità è un prerequisito per la fiducia tra i sistemi e i paesi per trasferire come risultati gli esiti dell'apprendimento. Credo che i compromessi raggiunti nel processo siano molto importanti. La Commissione appoggia il testo così come è stato proposto e i vostri contributi lo migliorano: per esempio il nuovo termine stabilito per delineare un approccio nazionale, un esplicito riferimento al coinvolgimento delle autorità locali e regionali. Spiegando la natura per così dire di toolbox del quadro, il vostro apporto ha peraltro contribuito a chiarire il significato del testo originale. In merito al secondo strumento, vorrei semplicemente aggiungere che è anch'esso necessario se veramente vogliamo promuovere l'apprendimento permanente e agevolare una reale mobilità. Come amo ribadire, siamo cittadini, non turisti, in un'Unione europea indivisa. Abbiamo bisogno di questa mobilità sia per gli studenti sia per i lavoratori in maniera che i cittadini possano trarre vantaggio dalla ricchezza offerta dai diversi sistemi di istruzione e formazione in Europa a livello nazionale o persino regionale. Ciò è possibile soltanto se i risultati dell'apprendimento del singolo sono adeguatamente apprezzati passando da un contesto di apprendimento a un altro. Grazie all'ECVET, il sistema europeo di trasferimento dei crediti per l'istruzione e la formazione professionale, in tale contesto otterremmo un'apertura nettamente superiore. L'obiettivo dell'ECVET è duplice: da un lato sostenere e promuovere la mobilità transnazionale, dall'altro dare accesso all'apprendimento permanente per rispondere alle reali necessità dei cittadini, del mercato del lavoro e delle nostre società. Non voglio aggiungere altro. Intendo soltanto rassicurarvi quanto al fatto che questo strumento è e sarà compatibile con l'altro, il sistema europeo dei crediti per l'istruzione superiore generale (ECTS), nonché con i vari sistemi di qualifiche che già esistono in Europa. Esso sarà attuato secondo le norme e gli strumenti giuridici di ciascun paese partecipante. L'onorevole Mann ha sottolineato la partecipazione volontaria degli Stati membri. Ciò indica la diversità dei nostri sistemi, ma anche la maturità nel trovare strumenti comuni grazie a un'opera di collaborazione e alla volontà di creare condizioni per la compatibilità e la trasferibilità tra sistemi diversi. Durante tale processo abbiamo potuto apprezzare quanto un approccio dal basso verso l'alto abbia contribuito ad analizzare e delineare gli strumenti in ambedue i casi. In proposito vorrei aggiungere infine che il compromesso raggiunto è accettabile e molto importante, non soltanto per la conclusione, ma anche per il soddisfacimento di tutte le sensibilità o le preoccupazioni. Ritengo infatti che migliori addirittura il testo e specificamente apprezzo l'apporto di un ruolo più forte delle autorità nazionali e regionali, come anche l'accento posto sull'importanza di periodi di prova o risultati in fase di attuazione. La Commissione appoggia pertanto le proposte e il compromesso raggiunto. Marie Panayotopoulos-Cassiotou a nome del gruppo PPE-DE. - (EL) Signor Presidente, sono particolarmente fiera di potere per prima, dopo i relatori, sottolineare l'importanza fondamentale per tutti i cittadini europei del rafforzamento dei sistemi di istruzione e formazione professionale rispettando le specifiche caratteristiche del sistema di ciascuno Stato membro e attraverso il coordinamento in maniera che per essi venga creato un quadro comune in cui inserirsi e possano essere utilizzati quali strumenti, come la Commissione giustamente sottolineava e i relatori hanno avuto modo di illustrarci in commissione grazie al loro eccellente lavoro. Siamo riusciti a creare le basi per i giovani europei in maniera che possano seguire alternativamente due vie: la via dell'istruzione superiore, degli studi teorici, o la via degli studi professionali, con le loro caratteristiche di praticità e creatività. L'istruzione professionale a tutti i livelli è il futuro dell'Europa, il futuro di ogni singolo Stato membro e l'anticamera della creazione e della produttività che porta al progresso e all'innovazione. Confido nel fatto che le due direttive, che presto saranno approvate e attuate, vengano usate dalle autorità di ogni Stato membro e dagli istituti di istruzione in maniera da generare risultati già nel prossimo anno, che è l'anno della creatività e dell'innovazione. Corina Creţu Signor Presidente, in primo luogo vorrei ringraziare il commissario Figel' per la partecipazione alla discussione e l'attenzione che dedica alle due relazioni. Come è ovvio, mi complimento anche con i colleghi, onorevoli Andersson e Mann. In veste di relatrice ombra per il gruppo PSE per la relazione e membro della commissione per l'occupazione e gli affari sociali, vorrei esprimere il mio apprezzamento per l'approvazione dell'attuazione del sistema europeo di crediti per l'istruzione e la formazione professionale. Si tratta di un passo avanti verso l'armonizzazione della legislazione in materia di istruzione nei paesi dell'Unione europea e l'eliminazione degli ostacoli che si frapponevano alla formazione professionale passando da un sistema VET all'altro. Lavoratori altamente qualificati saranno il volano economico dell'Unione europea, secondo la strategia di Lisbona e gli ultimi incontri dedicati alla formazione professionale. Nella moderna economia ciò significa lavoratori in grado di parlare diverse lingue e che abbiano maturato esperienze di lavoro in ambienti multiculturali. Viste le discrepanze esistenti tra Stati membri per quanto concerne la definizione di qualifiche e diplomi, è estremamente importante nell'ambiente attuale creare i prerequisiti per una mobilità transfrontaliera nel campo dell'istruzione poiché ciò agevolerà la formazione di lavoratori altamente qualificati, capaci di rispondere alle nuove esigenze dell'economia europea. Un'altra conseguenza di tale quadro legislativo sarà l'aumento del livello di mobilità degli studenti e degli alunni dei nostri paesi, i nuovi Stati membri, i cui sistemi di istruzione e formazione professionale sono integrati a livello europeo soltanto parzialmente. Il sistema europeo di crediti andrà a beneficio di studenti e alunni che in passato non hanno usufruito delle stesse possibilità di lavorare e ricevere formazione in ambienti plurilingue e interculturali come gli alunni e gli studenti dei vecchi Stati membri dell'Unione. Attraverso gli emendamenti da me presentati ho chiesto anche che il sistema venga attuato quanto prima. Si tratta infatti di un sistema volto ad agevolare l'accumulo, il trasferimento e il riconoscimento dei risultati di chi vorrebbe conseguire una qualifica professionale, prescindendo dallo Stato membro della Comunità in cui vive o proviene. Dobbiamo creare reti sostenibili a livello europeo tra erogatori nazionali e regionali di istruzione e formazione professionale sulla base delle strutture esistenti. Per garantire che tali reti e partenariati siano quanto più efficienti possibile, è necessario garantire un livello di qualità elevato, ma anche uniforme. Per questo apprezzo la relazione dell'onorevole Andersson sulla creazione di un quadro di riferimento europeo per l'assicurazione di qualità dell'istruzione e della formazione professionale. Anch'io infine vorrei sottolineare la necessità che gli strumenti previsti in tale quadro siano applicati dagli Stati membri quanto prima in maniera da poter raggiungere i massimi standard di qualità comune possibili nel campo dell'istruzione, definendo peraltro con chiarezza i requisiti per ottenere una qualifica a tutti gli effetti sulla base di una qualifica parziale. E' giunto il tempo di incoraggiare energicamente la mobilità della forza lavoro dell'Unione. Hannu Takkula a nome del gruppo ALDE. - (FI) Signor Presidente, anch'io gradirei intervenire in merito a questa eccellente relazione ringraziando in primo luogo il relatore, l'onorevole Andersson, nonché gli altri intervenuti oggi in questa sede, soprattutto il commissario Figeľ. E' importante per noi parlare di istruzione e formazione professionale perché abbiamo deciso insieme che l'Europa deve dotarsi di un mercato interno. Se vogliamo un mercato interno che funzioni, abbiamo bisogno di una forza lavoro sostenibile, ben formata, garantendoci in tal modo che, nella costruzione dell'Europa, non vengano tenuti presenti soltanto gli aspetti economici, ma anche quelli che hanno a che vedere con lavoro e competenze. L'odierna relazione riguarda non soltanto l'istruzione e la formazione, ma anche la cultura e l'occupazione, senza dimenticare che ci siamo dedicati alla questione delle competenze professionali anche nell'ambito dei processi di Bologna e Copenaghen, che vale la pena di considerare in tale contesto. Vorrei formulare un'osservazione. Benché sappia che l'istruzione e la formazione rientrano decisamente nella sfera di competenza degli Stati membri, possiamo nondimeno incoraggiarli a livello europeo a lavorare verso una reale assicurazione della qualità dell'istruzione e della formazione professionale, lo standard degli esiti dell'istruzione e dell'apprendimento. Tale aspetto è fondamentale per la mobilità. Dobbiamo infatti ricordare, vista la minaccia della recessione economica, che investire nell'istruzione e nella formazione genera una forza lavoro affidabile, competente e di buona qualità, che è decisiva se vogliamo ottenere innovazioni, nuove capacità e nuove competenze, così come se vogliamo rafforzare la nostra base economica, ossia aumentare il PIL. Gli odierni decisori spesso dimenticano che l'istruzione e la formazione sono la vera chiave per la costruzione di un futuro migliore e il rafforzamento della nostra base economica. Questo è il messaggio che dovremmo trasmettere agli Stati membri e ai loro decisori. Noi rappresentanti dell'Unione europea dovremmo incoraggiarli in tal senso. Ci occorre un mercato del lavoro sostenibile e di qualità e una forza lavoro capace e competente. Sepp Kusstatscher Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, le due raccomandazioni del Parlamento europeo e del Consiglio sottoposte alla nostra attenzione dovrebbero rappresentare uno sprone notevole per il continuo miglioramento dell'istruzione e della formazione professionale (VET) in tutta Europa attraverso una pianificazione concertata e un'attuazione, una valutazione e una revisione energiche. Ciò richiede maggiore trasparenza tra i tanti sistemi VET per consentire la raffrontabilità e il reciproco riconoscimento delle qualifiche VET e garantire una maggiore permeabilità. Stiamo parlando di una cultura del miglioramento continuo della qualità. Un'istruzione migliore è più che una semplice questione di qualifiche, più che una porta spalancata sul mercato del lavoro e anche più che un semplice contributo al miglioramento della competitività di imprese e lavoratori. In proposito non sopporto il frequente riferimento al capitale umano, come se gli esseri umani potessero considerarsi soltanto un fattore produttivo. Lo stato della VET varia enormemente tra i 27 Stati membri dell'Unione. E' vero che non abbiamo bisogno di armonizzare burocraticamente le disposizioni né di essere imboccati da Bruxelles, come diceva poc'anzi l'onorevole Takkula. Faremmo però bene a esercitare pressioni, perlomeno delicate, per garantire che i migliori modelli e standard gradualmente si diffondano negli Stati membri a iniziare da adesso, direi, anziché in un futuro remoto. Possiamo e dobbiamo imparare l'uno dall'altro. In ogni caso, la VET dovrebbe godere dello stesso stato dell'istruzione generale in tutta Europa. Ringrazio gli onorevoli Andersson e Mann per le rispettive relazioni. Jiří Maštálka Signor Presidente, anch'io esordisco ringraziando i relatori, gli onorevoli Mann e Andersson, per il lavoro svolto e soprattutto per la pazienza dimostrata nel negoziare i compromessi. A mio parere, la proposta Andersson giustamente afferma la necessità di rispettare i termini della sussidiarietà e, d'altro canto, la formulazione descrive bene i meccanismi attraverso i quali il sistema per la valutazione degli indicatori di riferimento dovrebbe essere istituito e funzionare negli Stati membri, indicandone i relativi tempi. Ritengo inoltre che sostenga una maggiore attività da parte di tutti coloro che sono coinvolti nell'erogazione dell'istruzione professionale, anche nel modo in cui sostiene l'autovalutazione come ulteriore strumento per elevare la qualità. Apprezzo il fatto che il compromesso riesca anche a integrare quelle che reputo essere proposte estremamente significative, adottate dalla commissione per l'occupazione e che puntano principalmente a incoraggiare gli Stati membri a intraprendere interventi più efficaci in tale ambito, sottolineando il ruolo degli studenti nella valutazione degli esiti dell'apprendimento raggiunti in termini di soddisfazione e sostenendo coloro che erogano l'istruzione. Penso che sia importante appoggiare il punto 1 del progetto di relazione dell'onorevole Mann, che ribadisce l'importanza fondamentale dello sviluppo personale e professionale degli individui. Concludo ricordando che i compromessi proposti utilizzano l'espressione "apprendimento permanente” e così facendo giustamente allargano la cerchia di cittadini coinvolti nel processo educativo, ragion per cui li appoggio. Joel Hasse Ferreira (PT) Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, l'assicurazione della qualità dell'istruzione e della formazione professionale è fondamentale non soltanto per certificare il processo di apprendimento permanente di ogni lavoratore europeo, bensì anche per agevolare la mobilità nell'Unione e un elemento importante in tale processo è la valutazione della stessa istruzione e formazione professionale, ottica nella quale è importante incrementare lo scambio delle migliori prassi a livello europeo, nazionale, regionale e locale. A tal fine, signor Presidente, il neoistituito quadro di riferimento, pur rispettando la sussidiarietà, definisce principi comuni, criteri di qualità e indicatori utili per valutare e migliorare i servizi erogati, indicatori chiamati a fungere non tanto da strumento di controllo, bensì da toolbox allo scopo di contribuire al conseguimento degli obiettivi della strategia di Lisbona in termini di istruzione e formazione. A tali elementi contenuti nell'eccellente relazione Andersson, con il quale mi complimento, vorrei aggiungerne altri, signor Commissario, contenuti nella relazione dell'onorevole Mann, anch'essa encomiabile. Mi riferisco all'importanza di legare il processo di certificazione all'assegnazione di crediti nell'istruzione superiore garantendo in tal modo che i processi di certificazione siano complementari e le condizioni per la mobilità occupazionale dei giovani e dei lavoratori europei migliorate. E' altresì importante agevolare, ma soprattutto incoraggiare, la partecipazione delle autorità locali e regionali nel collegamento dei quadri nazionali e regionali delle qualifiche al sistema europeo dei crediti per l'istruzione e la formazione professionale. Signor Presidente, soltanto così facendo potremo incrementare la mobilità e il trasferimento di qualifiche tra i diversi settori dell'economia e i diversi mercati del lavoro, dando dunque un apporto decisivo alla coesione sociale e a una maggiore parità di opportunità in tutta l'Unione europea. Da ultimo, onorevoli colleghi, tornando alla relazione Andersson, vorrei ribadire l'importanza di sostenere la strategia di apprendimento permanente e promuovere una cultura di miglioramento della qualità a tutti i livelli moltiplicando i collegamenti tra istruzione e formazione formale e sviluppando la convalida dell'esperienza acquisita. In tal modo miglioreremo il livello di istruzione dei giovani e anche la formazione dei lavoratori che, in termini di sviluppo economico e sociale, sono fondamentali per realizzare un modello sociale europeo. Marian Harkin (EN) Signor Presidente, in primo luogo desidero complimentarmi con i colleghi Andersson e Mann per l'eccellente lavoro e gli esiti indubbiamente positivi. La maggior parte di noi qui, questa sera, concorderà nell'affermare che il quadro di riferimento europeo per l'assicurazione di qualità nel campo dell'istruzione e della formazione professionale si dimostrerà uno strumento estremamente utile per aiutare gli Stati membri a promuovere e monitorare il miglioramento continuo dei loro sistemi di istruzione e formazione professionale. Tale quadro si baserà su riferimenti europei comuni e consoliderà l'applicazione e il successo, seppur limitati, del precedente quadro, il cosiddetto quadro comune per l'assicurazione di qualità. Nello sviluppare l'attuale proposta abbiamo imparato dall'esperienza maturata con il quadro precedente e ritengo che abbiamo notevolmente migliorato quanto avevamo già ottenuto in quella sede. Il quadro proposto contribuirà alla qualità e all'efficienza dell'investimento nel capitale umano in vari modi, ma ne citerò soltanto tre: garantendo un'istruzione e competenze migliori, innalzando gli standard e promuovendo la mobilità. L'applicazione di tale quadro è volontaria e spero che il commissario Figeľ abbia ragione quando afferma che rispecchia non soltanto la nostra diversità, bensì anche la nostra maturità. Esso ci offre un quadro condiviso con criteri di qualità comuni e tale esito può essere raggiunto soltanto con un'azione comunitaria. In tal modo abbiamo evitato i campi minati di vari accordi bilaterali e riducendo al minimo gli standard amministrativi stiamo creando un meccanismo valido con il quale valutare gli standard di qualità. Si tratta dunque di una normativa valida, pratica, che consentirà di ottenere risultati positivi. Ogni qual volta il Parlamento riesce a elaborare normative come questa, sta svolgendo correttamente il proprio lavoro quotidiano. Marusya Ivanova Lyubcheva (BG) Signor Presidente, signor Commissario, il processo di elaborazione delle raccomandazioni per migliorare la qualità dell'istruzione e della formazione professionale è stato indubbiamente un successo. Poiché le politiche in tale ambito rientrano nella sfera di competenza nazionale, la qualità dell'istruzione professionale negli Stati membri varia notevolmente, e ciò non risponde al livello di mobilità richiesto sul mercato del lavoro né al tasso dinamico di sviluppo economico e tecnologico, rendendo pertanto difficile il conseguimento degli obiettivi di Lisbona. Tanto meno crea condizioni di parità per lo sviluppo di un'economia basata sulla conoscenza. Sulla base del nuovo approccio contenuto nel quadro di riferimento, è possibile coadiuvare gli Stati membri per conseguire criteri generali, raffrontabilità e compatibilità in termini di offerta educativa. I livelli di coordinamento previsti nelle raccomandazioni, anche con le organizzazioni partner e di categoria, ampliano il margine di fattibilità e sicuramente contribuiranno a migliorare il mercato dell'istruzione che deve seguire l'esempio del mercato del lavoro. Ciò sicuramente sosterrà in particolare quei paesi in cui tale processo accusa problemi a causa delle trasformazioni in atto nella loro economia. Se è possibile stabilire una linea di base standard, questa garantirà trasparenza, coerenza e trasferibilità tra le tante tendenze allo sviluppo che si registrano entro le frontiere dell'Unione europea. L'obiettivo dovrebbe essere conseguibile senza violare l'autonomia di cui gli Stati membri godono nella gestione dei propri sistemi di istruzione e formazione professionale. Nel contempo però creerà un ambiente comune e fornirà un prerequisito per una base comune di alta qualità e un approccio efficiente alla formazione di specialisti. Dovremmo inoltre prendere seriamente in esame la necessità di sincronizzare le esigenze delle imprese con l'economia e lo sviluppo tecnologico per rendere i sistemi di formazione di personale qualificato più efficaci, il che contribuirebbe a risolvere vari problemi che hanno ingenerato flussi migratori di entità variabile. Infine, per risolvere i problemi con i diversi orientamenti professionali si può utilizzare un approccio mirato. Trasparenza, cooperazione e standard elevati nell'organizzazione dei processi per elevare la qualità dell'istruzione e della formazione professionale attraverso la partecipazione alla rete europea della qualità devono rappresentare indirizzi nazionali fondamentali in tale processo. Tomáš Zatloukal - (CS) Signor Presidente, intervengo brevemente per dire che l'istruzione e la formazione professionale nell'Unione europea operano a livello nazionale e regionale in maniera autonoma secondo i diversi standard creando in tal modo un ampio spettro di campi di conoscenza differenti e diverse qualifiche. L'Europa ha dunque bisogno di criteri comuni per garantire trasparenza e trasferibilità tra le tante tendenze educative in Europa. I sistemi di istruzione e formazione professionale devono dunque essere abbastanza flessibili da rispondere in modo efficace, specialmente alle esigenze del mercato del lavoro. L'efficienza e l'efficacia dell'istruzione offerta per rispondere a tali esigenze va regolarmente valutata, monitorata e sviluppata sulla base di dati concreti. Un segnale positivo sta nel fatto che i principi per garantire un'istruzione professionale di alta qualità in realtà includono raccomandazioni per l'introduzione di un quadro europeo delle qualifiche. Personalmente vedo il quadro di riferimento europeo come strumento per incoraggiare miglioramenti qualitativi nei sistemi di istruzione e formazione professionale dei vari Stati membri. Zbigniew Zaleski (PL) Signor Presidente, signor Commissario, la proposta riguarda la formazione professionale a vari livelli, a seconda delle informazioni, delle motivazioni, degli interessi e delle esigenze del mercato. Standard di lavoro comuni richiedono l'armonizzazione dei modelli di formazione dalla Spagna alla Romania. Vorrei sottolineare che, nel promuovere l'istruzione universitaria, non dovremmo compromettere la posizione dell'istruzione professionale, che si situa a un livello più basso, ossia un livello secondario inferiore o superiore. Non occorre una laurea per essere un cameriere; talvolta basta anche un corso breve. Negli ultimi tempi, in paesi come la Polonia questo genere di formazione è stato tagliato. Parlando da insegnante dico che sosterrei per quanto possibile programmi di istruzione flessibili personalizzati in base alle esigenze degli studenti ponendo l'accento sull'apprendimento delle lingue straniere in maniera che chiunque possa vivere in un paese straniero. Infine, signor Commissario, vorrei ribadire che l'investimento nell'istruzione è uno dei migliori investimenti in Europa. Non facciamo economie in tale ambito. Non lesiniamo fondi alle future generazioni. Dragoş Florin David (RO) Signor Presidente, l'istruzione e la formazione professionale sono strumenti essenziali che offrono ai cittadini europei le capacità, le conoscenze e le competenze necessarie per diventare parte integrante del mercato del lavoro e di una società basata sulla conoscenza. La presente raccomandazione è generalmente eccellente. Ritengo tuttavia che si debbano coprire due ulteriori ambiti sui quali in realtà ho posto l'accento, vale a dire la creazione di un sistema consultivo per i cittadini europei che li aiuti a scegliere il tipo giusto di studi e specializzazione per le proprie capacità personali ed eventualmente la creazione di una piattaforma per la qualità dell'istruzione. Desidero ribadire il fatto che dobbiamo adottare un approccio complementare all'istruzione che agevoli un miglior adeguamento del processo educativo alle esigenze reali del mercato del lavoro. Le strategie per l'apprendimento permanente e la mobilità sono vitali per aumentare le probabilità di trovare occupazione sul mercato del lavoro. Anch'io vorrei infine ringraziare i relatori e augurarvi buon Natale. Nicodim Bulzesc (RO) Signor Presidente, nell'Unione europea chi vorrebbe usare nel proprio paese di appartenenza qualifiche o moduli di formazione professionale che ha acquisito in un altro paese si scontra ancora con una serie di ostacoli, il che scoraggia molti, causando un rallentamento nella promozione della mobilità transfrontaliera. Per questo creare un sistema europeo di crediti per l'istruzione e la formazione professionale (ECVET) potrebbe incoraggiare la mobilità di studenti e lavoratori. Penso inoltre che la relazione dell'onorevole Mann abbia perfettamente individuato i miglioramenti che il sistema apporterà, nonché i problemi che potrebbero insorgere a seguito della sua attuazione. Per fortuna possiamo fare riferimento all'esperienza maturata nell'ambito del sistema di trasferimento dei crediti (CTS). Essendo io stesso un insegnante che ha dovuto avere a che vedere con il sistema dei crediti, concordo con le raccomandazioni del relatore. Ci occorre una base qualitativa standard a livello europeo per l'assegnazione dei crediti e criteri chiari per garantire la reciproca pertinenza dei sistemi, la loro trasparenza, la loro raffrontabilità e la fiducia tra Stati europei. Concordo altresì con un periodo di prova prima di accettare il sistema in quanto gli Stati europei hanno sistemi di istruzione diversi e penso che serva più tempo per armonizzare 27 sistemi di formazione professionale. Mairead McGuinness (EN) Signor Presidente, sono qui per sostenere il mio vicino, onorevole Mann, e desidero complimentarmi sia con lui sia con l'altro relatore per il lavoro svolto. Vi è tuttavia una questione che è sorta sicuramente nel mio Stato membro e forse nel suo, signor Presidente. Il boom dell'edilizia secondo me ha creato un grave problema, specialmente per i giovani che non sono stati incentivati a proseguire gli studi nell'ambito del sistema di istruzione e formazione per l'attrattiva di un salario elevato nel settore della costruzione. Purtroppo il periodo del boom è passato e molti addetti del settore si ritrovano senza una formazione e, pertanto, senza possibilità di accesso ad altre opportunità di occupazione che potrebbero venire loro offerte. Ritengo dunque che i singoli Stati membri e sicuramente l'Irlanda debbano puntare a questi gruppi specifici in maniera che quando torneranno tempi migliori (e speriamo che ritornino presto) saranno formati per altre professioni. Ovviamente l'idea del controllo e dell'assicurazione di qualità è fondamentale. Mi preoccupa il fatto che ora l'istruzione possa diventare un'attività economica senza tale elemento di controllo della qualità, e l'idea della circolazione transfrontaliera dei lavoratori ci impone di adottare un approccio coordinato a livello di Unione all'istruzione e alla formazione professionale. Czesław Adam Siekierski (PL) Signor Presidente, il sistema proposto per il trasferimento e l'accumulo dei crediti nel campo dell'istruzione e della formazione professionale dovrebbe contribuire alla mobilità dei lavoratori entro in confini dell'Unione europea. Se vogliamo che l'Unione europea competa con i paesi terzi, se vogliamo che la sua economia cresca, se vogliamo raggiungere un tasso di occupazione superiore e minori disparità tra regioni, dobbiamo promuovere l'apprendimento permanente. Abbiamo bisogno delle persone più avanti negli anni. L'Unione europea ha bisogno della loro esperienza, delle loro qualifiche, delle loro conoscenze. Se desideriamo un'economia e una società basate sulla conoscenza, dobbiamo investire nell'istruzione. Dobbiamo impedire che il sistema di istruzione venga abbandonato senza qualifiche, così come è importante fornire accesso all'istruzione e alle qualifiche, specialmente per quanti hanno difficoltà finanziarie, tra cui coloro che vivono nelle piccole città e nelle zone rurali che ancora non possono facilmente usufruire di servizi educativi. Paul Rübig (DE) Signor presidente, signor Commissario, vorrei complimentarmi con lei dal più profondo del cuore! Penso che questa sia una delle sfide più importanti in questo periodo prenatalizio. Pensando al prossimo anno, alla crisi finanziaria, dobbiamo avanzare su vari fronti e l'istruzione e la formazione svolgono realmente un ruolo fondamentale. Tre sono gli elementi che ci aiuteranno a superare la crisi: ricerca e sviluppo, infrastrutture, istruzione e formazione. Ritengo che ora dobbiamo fissare nuovi standard per dimostrare ai cittadini che l'apprendimento a lungo termine svolge un ruolo assolutamente decisivo, specialmente per le piccole e medie imprese, vogliamo mantenere i posti di lavoro degli occupati e desideriamo formarli meglio per creare per loro future opportunità sul mercato del lavoro. L'Unione europea può assumere realmente una funzione determinante e centrale in tale ambito e sarei molto lieto se domani adottassimo lo Small Business Act perché in tal caso disporremmo di ulteriori fondi in questo campo. Ján Figeľ Signor Presidente, interverrò soltanto brevemente perché ho parlato a lungo all'inizio della discussione riprendendo dove si è interrotto l'ultimo parlamentare, soffermandomi in particolare sulla crisi. Dobbiamo investire meglio e maggiormente nell'istruzione e nella formazione, dunque non di meno, ma meglio e di più, il che significa efficienza, compatibilità, pertinenza e così via, sempre in vista di un ulteriore incremento. Questa è la posizione della Commissione e penso naturalmente che valga anche in tale ambito. I messaggi trasmessi stasera in merito alla mobilità della forza lavoro, all'apprendimento permanente, all'accumulo e al trasferimento delle conoscenze e a una cultura della qualità sono estremamente importanti per i nostri sistemi di istruzione e formazione nazionali e dovrebbero diventare una realtà. Desidero semplicemente confermare che gli strumenti da noi adottati - domani voterete, almeno spero, sul testo di compromesso o gli emendamenti presentati, che apprezzo e approvo - rendono l'Europa più rispettosa delle qualifiche, vale a dire più rispettosa della gente, più rispettosa dei cittadini, ed è un esito che abbiamo realmente bisogno di condividere, forse più che in passato. Attraverso questi strumenti possiamo offrire condizioni migliori per la motivazione, la mobilitazione per l'innovazione e tutti gli obiettivi dei quali abbiamo ribadito l'importanza. La Commissione, sotto la presidenza ceca, si adopererà per organizzare una serie di eventi: la conferenza principale per il lancio di ambedue gli strumenti e successivamente convegni più specifici sull'ulteriore attuazione. Forse i due relatori potrebbero coadiuvarci o partecipare al nostro fianco a tali manifestazioni. Come è ovvio, l'attuazione è il compito più importante che ci attende. Concluderei, come molti di voi stasera, augurandovi buon Natale e felice anno nuovo, il 2009, l'anno europeo della creatività e dell'innovazione Presidente La ringrazio. Lo stesso augurio rivolgiamo a lei e all'intero collegio dei commissari e al personale della Commissione. Jan Andersson Signor Presidente, l'onorevole Takkula non è più presente, ma ha posto una domanda in merito all'eventuale conflitto tra obiettivi a livello comunitario e il fatto che il sistema di istruzione resterà fondamentalmente un sistema nazionale. Personalmente non vedo alcun conflitto. Credo che il quadro di riferimento sia basato su obiettivi a livello comunitario senza in alcun modo sminuire la fiducia che abbiamo negli Stati membri. Stiamo offrendo loro opportunità e lo consideriamo una toolbox a loro disposizione. Non credo pertanto, lo ripeto, che vi sia alcun conflitto. Vorrei inoltre ribadire quanto detto dal commissario Figeľ in merito al fatto che ora è più importante che mai, anche durante la crisi che stiamo vivendo per quanto concerne l'economia e l'occupazione, investire nell'istruzione. Questo è ciò che promuoverà la competitività dell'Unione dando altresì ai cittadini gli strumenti per progredire nella propria vita e sfruttare un'ulteriore formazione nell'arco della propria esistenza. Concludo ringraziando nuovamente la Commissione e anche tutti i relatori ombra con i quali abbiamo collaborato in maniera esemplare durante tutto il nostro viaggio. Auguro a tutti buon Natale e felice anno nuovo. Thomas Mann Signor presidente, signor Commissario, i miei più sentiti ringraziamenti per l'eccellente collaborazione da parte sua e di tutti i suoi collaboratori. Abbiamo lavorato in perfetta sintonia, in uno spirito di totale unione, e penso che in tal modo abbiamo ottenuto un risultato valido. L'onorevole Kusstatscher ha assolutamente ragione nell'affermare che l'Unione europea è molto ambiziosa nel campo della formazione professionale. In fin dei conti, non vogliamo né più né meno che l'affrancamento della formazione professionale dall'istruzione superiore. Anche l'onorevole Panayotopoulos-Cassiotou ha perfettamente ragione nel dire che dobbiamo generare risultati tangibili. Vogliamo realtà, non le solite dichiarazioni di intenti, non le solite belle parole. La fase di una collaborazione generalmente occasionale sta dunque lasciando spazio a un periodo di coordinamento più intenso. Al momento gli esiti educativi negli Stati membri variano notevolmente. Ne consegue che abbiamo bisogno di accordi tra aziende e autorità nazionali in merito agli istituti di istruzione. E' nel giusto anche l'onorevole Takkula quando asserisce che non vogliamo una sorta di protezionismo europeo. Le nostre intenzioni sono tutt'altre. Una legge "soft”, suscitare l'interesse e il coinvolgimento di altri, questo è quello che ci occorre. Vogliamo promuovere un incontro di esperti, alle audizioni, nei gruppi di lavoro, anche per lo sviluppo di studi, ma abbiamo anche bisogno degli istituti di istruzione. L'onorevole Maštálka non ha affatto torto. A tal fine possiamo inoltre avvalerci delle reti esistenti e delle parti sociali. Solo allora il beneficio diventerà visibile per dipendenti e datori di lavoro, erogatori di istruzione pubblici e privati: un classico sistema vincente per tutti. Sia l'onorevole Ferreira sia l'onorevole Rübig hanno fatto legittimamente riferimento all'importanza dell'apprendimento permanente perché questo è l'ambito nel quale possiamo realmente fare la differenza. Onorevole Harkin, come lei anch'io percepisco l'importanza della volontarietà di questo quadro poiché abbraccia tutti gli interlocutori. Sulle fondamenta di una fiducia in continua crescita vedremo i primi Stati membri lavorare insieme a partire dal 2012. Una fase di prova è necessaria e, dunque, scontata. Incorporeremo la valutazione dei livelli da 1 a 8 del quadro europeo delle qualifiche e il mio esimio vicino ha, come è ovvio, pienamente ragione nel dire che ciò deve avvenire. I giovani hanno il diritto di sentirsi utili, necessari e poter migliorare il proprio sviluppo personale sempre nel rispetto delle disposizioni di legge nazionali. Gli altri paesi avranno poi la libertà di scegliere successivamente di unirsi all'ECVET non appena saranno in grado di farlo. Penso che le possibilità in tal senso siano realmente straordinarie. Se continueremo a parlare in uno spirito cooperativo come adesso, riusciremo a compiere altri passi avanti. Ritengo infatti che il Parlamento sia riuscito a mettere un moto un meccanismo. Presidente La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà (giovedì 18 dicembre 2008). Dichiarazioni scritte (articolo 142 del regolamento) Dumitru Oprea In veste di relatore per parere per il sistema europeo di crediti per l'istruzione e la formazione professionale, vorrei sottolineare ancora una volta l'importanza di creare e attuare tale sistema volto a migliorare la qualità e l'attrattiva dell'istruzione e della formazione professionale. La necessità di attuare l'ECVET nasce dal desiderio di ridurre i divari in termini di esiti dell'apprendimento derivanti dall'esistenza di sistemi di formazione professionale diversi. Dobbiamo rendere più trasparenti le qualifiche professionali e l'apprendimento permanente. L'attuazione dell'ECVET deve basarsi su un comune impegno a osservare i principi per garantire un'istruzione e una formazione professionale di alta qualità. Un elemento fondamentale in tale ambito è pertanto rappresentato dall'esigenza di incoraggiare partenariati tra istituti di formazione, imprese e autorità nazionali per sviluppare un ambiente di reciproca fiducia. Da ultimo, ma non meno importante, vorrei ricordare che l'ECVET pone l'accento sugli esiti dell'apprendimento, non sul temo dedicato ad acquisire capacità, conoscenze e competenze.

Le Président.    - L’ordre du jour appelle en discussion commune - la déclaration de la Commission sur l’utilisation des données passagers et - le rapport de Mme in’t Veld, au nom de la commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures, accompagné d’une proposition de recommandation du Parlement européen au Conseil sur les négociations en vue de la conclusion d’un accord avec les États-Unis d’Amérique sur l’utilisation de données PNR afin de prévenir et de combattre le terrorisme et la criminalité transnationale, y compris la criminalité organisée (2006/2193(INI)) (A6-0252/2006). Franco Frattini,    . - Monsieur le Président, comme vous le savez, la Cour de justice a établi que la décision du Conseil et de la Commission concernant le transfert de données des dossiers passagers au Bureau des douanes et de la protection des frontières des États-Unis sert un objectif de protection de la sécurité publique et concerne des activités de l’État dans le domaine du droit pénal. Dès lors, ces activités n’entrent pas dans le champ d’application de la directive européenne relative à la protection des données et de l’article 95 du traité CE, même si les données traitées devaient initialement servir dans le cadre de la fourniture de services commerciaux. La problématique générale des bases juridiques souligne la nécessité d’avoir un système unique de bases juridiques pour les questions de justice, de liberté et de sécurité. C’est ce que j’appelle la «communautarisation» de ce que l’on appelle le «troisième pilier». J’invite donc le Conseil des ministres de la justice et des affaires intérieures à garantir un cadre juridique clair en matière de justice, de liberté et de sécurité en activant la clause passerelle que prévoit l’article 42 du traité UE. Je sais que le Parlement européen partage le point de vue de la Commission sur cette question essentielle, que je soulèverai à nouveau dans quelques jours, lors du Conseil informel de Tampere. Selon moi, ce nouvel accord actuellement négocié avec les États-Unis doit avoir le même contenu et assurer un même niveau de protection de la sécurité juridique des transporteurs aériens, le respect des droits de l’homme - notamment le droit à la vie privée - et définir les mêmes objectifs d’utilisation des données des dossiers passagers. Comme réclamé dans le projet de recommandation annexé à la décision annulée de la Commission, l’accord pourrait en outre intégrer les engagements actuellement mis en œuvre par les États-Unis. Comme vous le savez, ces engagements prévoient des règles et des procédures qui limitent efficacement l’utilisation desdites données par les autorités américaines. Afin de ne pas mettre en péril la sécurité publique, tous les efforts doivent être faits pour que cet accord remplace l’accord actuel à la date de son expiration, c’est-à-dire au plus tard le 30 septembre prochain. La Commission fait le maximum pour entamer le plus rapidement possible les négociations avec les États-Unis. Conformément à la procédure fixée à l’article 24 du traité UE, ces négociations sont conduites par la présidence du Conseil, avec l’assistance de la Commission. Elles devraient débuter demain à Bruxelles. La présidence du Conseil - qui, je le rappelle, mène les négociations - a transmis un projet de texte aux autorités américaines. J’ai connaissance de votre demande adressée à la présidence du Conseil de pouvoir disposer du texte du projet d’accord. J’y suis personnellement favorable et je puis vous assurer que pour sa part, la Commission a l’intention de respecter ses obligations issues de l’accord-cadre entre nos deux institutions. J’informerai donc le Parlement de l’évolution de ces négociations. Mon intention est en effet de régulièrement faire rapport au Parlement sur cette question et, comme vous le savez probablement, je participerai à une réunion de la commission LIBE la semaine prochaine, le 12 septembre. Pour terminer, je tiens à rappeler qu’à défaut d’entrée en vigueur d’un nouvel accord le 1er octobre prochain, les transporteurs aériens qui organisent des vols entre l’Europe et les États-Unis risquent des plaintes de citoyens fondées sur diverses législations nationales relatives au transfert de données des dossiers passagers vers les États-Unis. Il est donc primordial d’assurer la sécurité juridique par un accord conclu au niveau européen dès le 1er octobre, tout en garantissant un haut niveau de sécurité et, parallèlement, la protection de la vie privée des citoyens. Sophia in ‘t Veld (ALDE ),    . - Monsieur le Président, notre débat de ce jour concerne l’accord sur les dossiers passagers avec les États-Unis. Cependant, nous sommes pleinement conscients que cette question ne peut être débattue que dans un contexte plus vaste, notamment à la lumière des informations reçues hier soir, selon lesquelles le président Bush a finalement admis l’existence de centres de détention secrets de la CIA. Il faut examiner cette question dans le contexte plus vaste des méthodes utilisées pour combattre le terrorisme - les méthodes que nous voulons utiliser en Europe et celles utilisées par nos amis et alliés, les États-Unis. L’affaire des centres de détention de la CIA et des vols de restitution ainsi que l’accord sur les dossiers passagers démontrent très clairement l’urgente nécessité que l’Europe s’exprime d’une seule voix. Il est urgent d’avoir une politique européenne unique dans ce domaine. Je salue les déclarations du commissaire Frattini, car, selon moi, une politique définie par une poignée de ministres qui se réunissent à huis clos dans le cadre de réunions informelles n’est pas une politique européenne commune. Une politique européenne commune doit être définie selon une procédure démocratique appropriée impliquant un examen parlementaire, autrement dit, une procédure de codécision avec le Parlement. Vous avez donc mon soutien total en ce qui concerne la proposition d’activation de la clause passerelle. J’espère que les gouvernements vont, eux aussi, comprendre à quel point il y a urgence. S’agissant précisément des dossiers passagers, il y a lieu de distinguer trois phases. La première est la renégociation à court terme de l’accord actuel, qui est extrêmement urgente et doit être terminée pour la fin du mois. J’ai eu vent de rumeurs qui semblent indiquer que les États-Unis ne sont pas très pressés de conclure cet accord et pourraient même finalement préférer des accords bilatéraux. Il est donc capital que tous les pays européens et les institutions communautaires serrent les rangs et adoptent une position commune. Je salue l’attitude beaucoup plus communicative adoptée par le Conseil et la Commission cette semaine. C’est le meilleur moyen de progresser. L’absence d’accord serait vraiment catastrophique pour l’Union européenne et pour la protection des données personnelles de nos concitoyens. En ce qui concerne cet accord, il semble que nous pensions unanimement qu’il serait préférable de ne pas modifier son contenu. Nous aurions préféré l’améliorer, mais les États-Unis souhaitent aller dans une autre direction. Mon sentiment est donc que la meilleure solution, pour l’instant, soit de garder le même accord mais sur une nouvelle base juridique. Cependant, il faudrait insister au cours des négociations pour que les engagements pris dans le cadre de l’accord actuel soient mis en œuvre sans tarder. En effet, les évaluations ont montré que si cet accord existe bel et bien, il n’est ni pleinement ni correctement mis en œuvre. Permettez-moi d’insister notamment sur le remplacement, attendu depuis longtemps, du système «pull» par le système «push», sur la communication d’informations aux passagers - un élément essentiel mais, apparemment, toujours inopérant - ainsi que sur la limitation des objectifs - une question plus complexe mais cruciale. J’espère que l’on veillera à ce que les engagements soient intégrés dans l’accord et ne deviennent pas une sorte d’appendice juridiquement non contraignant. À moyen et à long terme, c’est-à-dire, d’ici le réexamen de 2007, nous espérons vivement que la clause passerelle aura été adoptée, que le Parlement aura obtenu la procédure de codécision et que toutes les questions seront traitées dans le cadre d’une procédure démocratique appropriée. À ce stade, le Parlement insistera sur la proportionnalité, ce qui implique un partage des données étant donné que nous voulons tous un monde plus sûr et lutter contre le fléau du terrorisme, mais un partage proportionnel. Il ne faut pas partager plus de données que ce qui est strictement nécessaire pour atteindre notre objectif. Il va sans dire qu’il doit y avoir une protection adéquate des données personnelles et des garanties procédurales. Cela semble assez clair. L’une des propositions contenues dans le rapport, qui a heureusement obtenu le soutien de la commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures, est d’entamer un dialogue transatlantique au niveau parlementaire. À mon sens, il faut résoudre ce différend avec les États-Unis. Nous devons lutter ensemble contre le terrorisme et ce sera impossible tant que nous qualifierons les Américains de «cow-boys», qu’eux nous traiteront de , autrement dit de «poltrons», et que nous serons profondément divisés. Parallèlement, des propositions circulent concernant l’adoption d’une politique européenne sur les données des dossiers passagers. Je suis assez mécontente de l’apprendre par la presse. Nous avons en effet appris que cette idée avait été présentée lors d’une réunion informelle à Londres, il y a quelques semaines. Ce n’est pas une bonne façon de procéder. S’il doit y avoir une telle politique, nous préférons qu’elle soit présentée ici au Parlement. Pour terminer, j’invite d’urgence le Conseil à établir des procédures appropriées pour la protection des données dans le cadre du troisième pilier, selon les orientations exposées par notre rapporteur, Mme Roure. Carlos Coelho,    . - Monsieur le Président, Monsieur Frattini, Mesdames et Messieurs, nous sommes à cent pour cent favorables à l’objectif consistant à prévenir et combattre le terrorisme, d’autant plus que cette menace a déjà été mise à exécution dans certains de nos États membres et qu’elle reste suspendue au-dessus de nos têtes à tous et tout moment. Nous voulons coopérer à la lutte contre le terrorisme avec les autres pays, y compris avec les États-Unis d’Amérique. L’une des préoccupations majeures de nos concitoyens actuellement est leur sécurité, et plus la Communauté sera unie à cet égard, plus efficace sera notre réponse. Par conséquent, il est préférable d’obtenir un seul accord entre l’Union européenne et les États-Unis d’Amérique plutôt que 25 accords bilatéraux. Cela placera l’Union dans une position plus forte, non seulement pour prévenir et lutter contre le terrorisme, mais également pour protéger les droits fondamentaux. Nous devons veiller à ce qu’il n’y ait pas de lacune juridique concernant la transmission des données passagers à partir du 1er octobre 2006. M. Frattini a choisi la bonne option, à la lumière de la décision prise par la Cour de justice, de condamner l’accord existant et en même temps d’ouvrir des négociations en vue de conclure un nouvel accord avec les États-Unis. Le groupe du parti populaire européen (démocrates chrétiens) et démocrates européens soutient fermement la requête de la Commission au Conseil de lui accorder un mandat pour ouvrir de nouvelles négociations. Nous savons qu’il s’agit d’un accord à court terme visant à combler le vide entre l’accord obsolète et un nouvel accord à long terme, une question qui peut et doit être étudiée au plus vite. En ce qui concerne les futures négociations, je voudrais souligner l’exemple des accords conclus avec l’Australie et le Canada, que nous trouvons acceptables en termes de proportionnalité et qui fixent des limites appropriées au champ d’application, à la rétention et à la quantité de données couvertes, dont les effets sont contrôlés par une autorité judiciaire. Par conséquent, je suis favorable à l’idée d’ouvrir avant la fin de l’année le dialogue entre l’UE et les États-Unis, le Canada et l’Australie en vue de préparer conjointement la révision de 2007 de définir une norme internationale de transmission des données des dossiers passagers. Je tiens également à dire que j’apprécie le désir exprimé par M. Frattini de continuer à coopérer étroitement avec le Parlement. J’espère que ce désir se traduira par une action concrète; qu’il ne s’agit pas uniquement de belles paroles et que le Conseil fera de même. Martine Roure,    . - Monsieur le Président, tout d’abord, bien sûr, je souhaite, au nom de mon groupe, apporter mon soutien plein et entier au rapport de ma collègue, Sophie in’t Veld. Nous souhaitons une stratégie en deux temps: la conclusion d’un accord intermédiaire avant le 30 septembre, pour assurer la continuité et afin de ne pas causer de désagréments aux citoyens européens qui voyagent vers les États Unis, et la négociation d’un nouvel accord sur de meilleures bases, lors de la révision initialement prévue en 2007. Deux temps, donc. Cependant, l’accord conclu avant la fin du mois ne doit pas être négocié à la hâte. M. Frattini nous propose de conserver le même texte en changeant uniquement la base légale dénoncée par la Cour. Nous ne pouvons l’accepter qu’à deux conditions. Tout d’abord, le Parlement européen doit être pleinement informé des discussions en cours avec les Américains et doit y être associé politiquement. D’ailleurs, les parlements nationaux doivent eux aussi être informés. Ensuite, nous devons avoir la certitude que l’ensemble des déclarations d’engagement seront effectivement respectées et mises en œuvre par les autorités américaines. Je songe notamment à la possibilité de passer du système PULL au système PUSH, comme le prévoit la déclaration d’engagement 13, et à l’instauration de procédures de recours judiciaire en cas d’abus, comme le prévoient les accords conclus avec l’Australie et le Canada. À plus long terme, le nouvel accord de 2007 doit offrir aux ressortissants européens le même niveau de protection de leur vie privée que celui garanti en Europe, et c’est bien le moins. Enfin, M. Frattini a, lors du sommet informel de Londres, fait plusieurs propositions concrètes concernant un PNR européen et un système de positif biométrique sur la base du volontariat. Je voudrais savoir quel est le statut exact de ce sommet, où d’importantes propositions ont été discutées sans que le Parlement en ait été informé. Concernant un éventuel PNR européen, il est clair que nous ne pourrons pas accepter des propositions qui permettent de contourner la législation communautaire et les législations nationales sur la protection des données personnelles des citoyens. Nous ne pourrons pas non plus accepter une procédure qui contourne le rôle et la fonction démocratique des parlements nationaux dans ce secteur. Par ailleurs, je rappelle que des propositions de la Commission sur ces sujets ne sauraient être acceptables sans l’adoption de la décision cadre sur la protection des données dans le contexte du troisième pilier. Ma collègue, Sophie in’t Veld, l’a rappelé, c’est un aspect que nous ne perdons pas de vue. Sarah Ludford,    . - Monsieur le Président, nous ne savons pas clairement si les données des dossiers passagers sont actuellement utilisées aux États-Unis aux fins pour lesquelles l’accord initial a été signé - c’est-à-dire, par le Bureau des douanes et de la protection des frontières - parce que le système assisté par ordinateur de contrôle préventif des passagers, CAPPS II, et le programme «Secure Flight» n’existent plus. Dans un article publié il y a dix jours, le ministre américain à la sécurité intérieure, Michael Chertoff, se plaignait d’être «menotté» et empêché d’utiliser toutes les ressources disponibles. Il voudrait analyser les données des dossiers passagers en coopération avec les services de renseignements, identifier les voyageurs à hauts risques qui constituent des «menaces anonymes» et partager ces informations de manière systématique avec d’autres services de sécurité intérieure tels que l’immigration, le FBI et, certainement, «nos alliés de Londres». Nous n’avons donc pas besoin d’un système de dossiers passagers européen: nous l’aurons par relations. Le projet de Chertoff est de pratiquer la fouille de données et le profilage sur la base de comportements passés et futurs présumés ainsi que de stéréotypes de terroristes potentiels. Cela nous entraîne bien au-delà du simple contrôle de personnes au regard de listes de surveillance, contrôle pour lequel les données APIS - c’est-à-dire le nom, la date de naissance, la nationalité et le numéro de passeport - sont suffisantes. Nous n’avons pas encore abordé la question des risques et une très bonne explication est donc nécessaire quant aux objectifs d’utilisation des données des dossiers passagers aux États-Unis et quant aux techniques de profilage utilisées. Des dispositions strictes et juridiquement contraignantes de limitation des objectifs et d’accès sont indispensables. Nous avons le même type de préoccupations en ce qui concerne les projets de l’UE relatifs à un système de données des dossiers passagers et de «profilage positif». Dans le cadre de la directive européenne APIS 2004, les gouvernements se sont donné le pouvoir de faire usage des données à caractère personnel pour répondre aux besoins des services répressifs «conformément au droit national et sous réserve des dispositions relatives à la protection des données figurant dans la directive 95/46/CE». L’arrêt de la Cour de justice concernant l’accord sur les dossiers passagers a montré sans ambiguïté que la directive 95/46/CE ne peut servir de base juridique pour des données utilisées à des fins de sécurité. C’est pourquoi nous avons besoin de la mesure du troisième pilier. La Commission a-t-elle réfléchi à cela? Je partage l’avis du commissaire Frattini et de Mme in ‘t Veld sur la nécessité d’une politique européenne cohérente. Que ce soit sur la question des données sur les dossiers passagers, sur l’affaire SWIFT ou sur les restitutions de détenus par la CIA, l’Europe est désunie et nous voyons des États membres s’agiter dans tous les sens de manière inconsidérée, victimes de la politique du «diviser pour régner» des États-Unis. Nous ne sommes même pas un partenaire fiable puisque nous ne ratifions pas les accords tels que les protocoles Europol, qui permettraient une coopération avec le FBI. Nous sommes inefficaces, dysfonctionnels et nous laissons tomber nos concitoyens. Il faut mettre fin à cette incohérence et œuvrer pour une compétence européenne claire et affirmée, mais cette politique doit viser à protéger la vie privée. Pouvons-nous faire confiance à la Commission sur ce point? Cem Özdemir,    . - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, je pense que la grande majorité d’entre nous, dans cette Assemblée, n’est pas opposée au renforcement de la sécurité là où cela est nécessaire, pas plus qu’elle n’est hostile aux États-Unis ou à une coopération raisonnable avec ce pays dans ces domaines où eux et nous avons coopéré dans le passé et où nous devrons le faire encore à l’avenir. Les attentats perpétrés dans de grandes villes européennes nous montrent - et nous le savions déjà - que l’Union européenne et les États-Unis ont besoin de collaborer, surtout en matière de sécurité. Toutefois - et je suis sûr que ce sera la critique fondamentale que la plupart des membres de cette Assemblée formuleront -, ce que l’on attend de l’accord sur la transmission des données personnelles des passagers dans le cadre de la lutte contre le terrorisme, c’est qu’il soit rationnel et cohérent. Or ce qui a été présenté à cette Assemblée ne peut certainement pas être décrit en ces termes. Les députés de différents groupes se sont déjà exprimés sur les problèmes fondamentaux que soulève cet accord, le premier étant l’utilisation qui sera faite des données et le deuxième la base juridique de la transmission des données. Mon groupe n’est pas le seul à avoir des doutes sérieux sur ces deux problèmes. Les données devraient être utilisées uniquement aux fins de la lutte contre le terrorisme et non pour d’autres buts et, en dernière analyse, il est extrêmement grave, au point de vue juridique, que les citoyens de l’Union européenne ne soient pas sur un pied d’égalité avec les citoyens des États-Unis; il est inacceptable que les citoyens européens jouissent de moins de droits que leurs homologues américains. Ce dont nous avons besoin, c’est d’un accord impartial et cohérent garantissant la protection des données et limitant strictement leur utilisation à la lute contre le terrorisme. Les objectifs politiques ne doivent pas avoir la primauté sur les droits fondamentaux. Les fondements des droits que possèdent tous les citoyens de l’Union européenne sont inaliénables et leur lente érosion, à laquelle nous assistons, nous préoccupe sérieusement. Giusto Catania,    - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, des pourparlers vont commencer demain et, paradoxalement, nous ne sommes même pas au courant de ce qui en constitue la base. Le Parlement européen est exclu de ces discussions sur un problème qui concerne tous les citoyens de l’Europe. C’est le premier paradoxe de cette affaire. Mon groupe soutient fermement ce que Mme in’t Veld propose, en particulier la nécessité de passer à un système «Push» pour un accord à court terme et d’éviter le transfert direct de données aux autorités judiciaires pour un accord à moyen terme. Je comprends la nécessité d’utiliser comme base l’accord rejeté par la Cour, nécessité justifiée partiellement par le fait que les États-Unis sont encore plus exigeants à l’égard de l’Europe. Il nous faut cependant reconnaître l’absurdité de certaines propositions contenues dans l’accord rejeté par la Cour. Je pense aux 34 catégories de données qui doivent être transmises aux États-Unis, alors que nous savons parfaitement que la plupart de ces catégories sont inutiles: les autorités américaines elles-mêmes déclarent qu’elles n’en utilisent que sept ou huit. Ensuite, nous devons également considérer la nécessité d’assurer une protection réelle, juridiquement contraignante, des données passagers, parce que les institutions ont le devoir de protéger les données personnelles des citoyens européens. Contrôler systématiquement les personnes au nom de la lutte contre le terrorisme est une distorsion autoritaire de l’État de droit et, paradoxalement, en agissant ainsi nous favorisons la réalisation de ce que veulent précisément les terroristes. Contrôler systématiquement les personnes relève de la même attitude autoritaire que celle qui a justifié les prisons secrètes de la CIA que le président Bush a enfin décidé de révéler au monde hier plutôt que de continuer à nier l’évidence. Espérons que les pays européens vont également cesser d’essayer de battre les États-Unis sur ce terrain. Nous devons éviter d’adopter la même position sur ce sujet et d’être plus extrémistes que les États-Unis en contrôlant les personnes au nom de cette «drôle de guerre» contre le terrorisme. Gerard Batten,    . - Monsieur le Président, ce rapport affirme que l’accord UE/États-Unis dans ce domaine servira de «critère de référence à la fois pour la législation européenne et au plan mondial». Vous parlez d’un critère de référence! Il cause déjà de l’embarras. La Cour de justice des Communautés européennes a annulé l’accord initial et celui qui le remplace ne diffère que par sa base juridique. Estimant que sa base juridique était mauvaise et désapprouvant son contenu, le Parlement a contesté l’accord initial entre les États-Unis et l’UE. Cependant, bien que le Parlement semble avoir eu gain de cause devant la Cour de justice, rien n’a fondamentalement changé. La base juridique sera modifiée, mais vu que la Cour de justice n’a pas fait de commentaires sur le fond, rien n’a changé en termes réels, si ce n’est, bien sûr, le fait que la Cour de justice ne sera pas compétente pour les litiges résultant de ce nouvel accord. Il est clair que le Conseil va poursuivre la négociation de cet accord sous sa forme initiale, modifier uniquement la base juridique et continuer d’ignorer le Parlement au cours de la procédure. Dès lors, pourquoi nous prêtons-nous encore à ce jeu inutile de rédaction, de débat et de vote sur ce rapport? Il sera de toute façon ignoré par le Conseil. Les conflits internes au sein des institutions européennes ont entraîné l’annulation prématurée de l’accord initial. Tout ceci illustre la nature chaotique de l’Union européenne et démontre clairement, une fois de plus, que le Royaume-Uni serait bien mieux servi en négociant ce type d’accords internationaux et de mesures sur une base bilatérale. Frank Vanhecke (NI ).    - Monsieur le Président, il est évidemment touchant, et normal et juste aussi, que les libertés civiles des Européens suscitent des préoccupations, comme ce débat le révèle. Je veux donc profiter moi aussi de ce forum pour dire que je ne vois guère où est la défense des libertés civiles fondamentales quand, par exemple, dans mon pays, la Belgique, les services de sécurité de l’État mettent ouvertement sur écoute les lignes téléphoniques de députés démocratiquement élus de mon parti, ce qu’ils ont fait récemment avec la ligne téléphonique de Filip De Winter, le président de notre groupe au Parlement flamand. Quand les libertés civiles et la vie privée de parlementaires élus, rien moins que cela, à Bruxelles, au cœur même de l’Union européenne, sont violées, il est lamentable qu’aucune voix ne s’élève parmi les députés de cette Assemblée, qui n’ont pas manqué de sauter sur l’occasion de tirer les oreilles du «Grand Satan» de Washington. Alors n’agissons pas comme de mauvais imitateurs. Oui, tout doit évidemment être fait pour sauvegarder les droits des Européens et des voyageurs, mais ceux qui, après les tentatives d’attentat terroriste de cet été, doutent encore de l’utilité d’un contrôle beaucoup plus étroit des voyages aériens internationaux sont, en fait, presque scandaleusement naïfs. C’est regrettable, mais c’est le prix à payer pour le renforcement de la sécurité et de la liberté. Hubert Pirker (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Vice-président, Mesdames et Messieurs, maintenant que nous avons cet arrêt de la CJE, notre principale priorité consiste à éviter le vide qui résulte de l’absence de traité, car les conséquences d’un tel vide seraient négatives non seulement pour les compagnies aériennes, mais aussi pour leurs passagers, dans la mesure où elle pourrait aboutir à interdire d’atterrissage certains avions et, dans tous les cas, à allonger les temps d’attente pour les passagers des vols vers les États-Unis, puisqu’ils devront maintenant fournir les renseignements à l’aéroport. C’est pourquoi nous soutenons - et je soutiens personnellement - l’intervention du commissaire Frattini dans ces négociations, qui devraient impliquer une base juridique modifiée conformément à l’arrêt de la CJE, mais avec le contenu de l’ancien accord, qui couvre précisément les aspects que nous avions proposés alors et ceux qui ont été ajoutés. Pour tous ceux qui n’ont pas lu l’accord, permettez-moi de préciser qu’il inclut la réduction des catégories de données à 34, la stricte limitation des fins auxquelles elles doivent servir, l’exigence que les passagers soient informés, l’exigence que les données seront transmises à un seul organe, à savoir le ministère américain de la sécurité intérieure, le droit de réexamen ainsi que le droit de recours et d’indemnisation en cas d’infraction aux droits des passagers, sans parler de l’exigence d’informer l’Union européenne en cas de suspicion d’implication terroriste - bref, qu’il nous apporte une sécurité accrue et, avant tout, que c’est un outil que nous devrions utiliser. C’est pourquoi je pense qu’il est maintenant nécessaire de soutenir et d’encourager le commissaire Frattini à s’engager dans ces négociations où il devrait, bien sûr, chercher à résoudre les questions pour lesquelles nos exigences ne sont pas encore complètement satisfaites - cela est très clair, mais ce qui est fondamental, c’est que nous ne devons pas nous retrouver sans aucun traité: c’est fondamental, c’est-à-dire qu’il y va de l’intérêt de la sécurité de nos concitoyens, de ceux qui se déplacent en avion et des compagnies aériennes. Stavros Lambrinidis (PSE ).    - Monsieur le Président, la question du transfert des données passagers des citoyens européens est un sujet qui préoccupe énormément le Parlement, ce qui est tout à fait naturel. Étant donné le sérieux avec lequel les questions de lutte contre le terrorisme et de droits fondamentaux doivent être traitées, quelqu’un peut-il nous dire exactement quelle était la nature de cette réunion informelle de certains ministres des États membres à Londres au milieu de l’été, à laquelle la Commission européenne a même assisté; une réunion au cours de laquelle, semble-t-il, d’importantes nouvelles mesures de lutte contre le terrorisme ont été proposées? À quel titre juridique a-t-elle été tenue? Qui a convoqué cette réunion? Qui a autorisé ses participants zélés à publier ensuite un communiqué de presse, avec les nouvelles mesures européennes soi-disant nécessaires? Deuxièmement, en ce qui concerne l’accord PNR même, dites-nous s’il vous plaît ce qu’il contient, Monsieur le Vice-président, comme vous l’avez expressément promis. Y a-t-il des changements matériels et, plus important encore, les engagements volontaires des États-Unis deviendront-ils contraignants? Vous avez déclaré ici qu’ils «pourraient devenir contraignants», vous n’avez pas dit qu’ils «deviendront contraignants». Les États-Unis ont donné la nette impression au cours des derniers jours qu’ils excluent la négociation, qu’ils menacent de ne pas signer d’accord bilatéral et, pire encore, de conclure à la place des accords bilatéraux sur les dossiers passagers avec les États membres. Autrement dit, ils pratiquent le chantage à notre égard. Pourquoi tolérez-vous un tel chantage de la part d’un pays qui a récemment reconnu avoir des prisons secrètes dans le monde entier, au mépris du droit international? Enfin, pourriez-vous nous raconter, Monsieur le Vice-président, l’histoire des dossiers passagers européens dont, paraît-il, vous avez discuté à Londres? Qu’est-ce que cela signifie? Pourquoi est-ce nécessaire? Pourquoi est-ce proportionné? Une telle mesure sera-t-elle efficace si les États-Unis, même aujourd’hui, refusent de nous dire si l’utilisation des dossiers passagers en Amérique était nécessaire ou efficace? Comment cela aurait-il empêché les citoyens britanniques ou danois d’être maintenant accusés de terroristes présumés? Comment cela aurait-il pu empêcher le 11 septembre ou les attentats de Londres ou de Madrid? En conséquence, le Parlement européen a besoin d’être informé immédiatement. Personne ici ne nie la nécessité d’une politique et d’une coopération dans la lutte contre les terroristes. Mais la loi est claire: dans une démocratie, toute mesure doit être nécessaire, efficace et proportionnée. Les parlements nationaux et le Parlement européen doivent avoir leur mot à dire. Alexander Alvaro (ALDE ).    - Monsieur le Président, je pense que le Conseil - qui est absent, même si le vice-président est ici pour représenter la Commission - finira par savoir que cette Assemblée, dont tous les groupes se sont unis pour parler d’une seule voix, reconnaît - bien qu’à des degrés divers - la nécessité de négociations entre nous et les États-Unis, d’égal à égal, sur les dispositions relatives à la protection des données et, en fait, qu’elle exige que de telles négociations aient lieu. Cela devrait donner à réfléchir aux autres institutions. L’arrêt de la Cour de justice européenne ne nous avance guère. S’il nous indique que nous avions choisi une mauvaise base juridique, il ne nous dit pas comment nous aurions pu faire mieux, même si ce n’est pas le rôle de la Cour de donner une telle indication; c’est à nous de veiller à la manière de procéder. Je voudrais dire deux mots au sujet de ce que nous devons faire pour mettre ceci en pratique. Je pense que nous allons au-devant de nombreuses difficultés si nous continuons comme nous le faisons. Tout d’abord, et hormis le fait que nous ferions mieux de faire cela au niveau européen, plutôt que de laisser les États-nations agir chacun à leur guise, je voudrais dire que je me demande si nous avons réellement le pouvoir juridique de le faire. Je dois dire, très honnêtement, que je n’en suis pas sûr. Même si nous le faisons, cela soulève la question de savoir si nous pouvons y arriver dans le délai prévu pour la mise en œuvre. En fait, que nous options pour le troisième pilier ou pour une combinaison du deuxième et du troisième piliers comme moyen de faire avancer ce processus, nous rencontrerons, de toute façon, des problèmes d’application dans la plupart des États membres. Nous aurons des problèmes avec leurs constitutions; je peux dire que ce sera le cas pour l’Allemagne, et je suis sûr que la plupart des États membres rencontreront aussi des obstacles à cause de leur droit constitutionnel quand il s’agira d’appliquer cet accord, donc c’est dans chaque État membre individuellement que les conditions nécessaires doivent tout d’abord être mises en place. Il y aura également des problèmes relatifs aux lois sur la protection des données, car l’Union européenne - à l’exception du premier pilier - n’a pas de moyens réellement efficaces de protection des données, ce qui signifie que ce sont les États membres qui devront préparer le terrain en matière de protection des données et de procédure législative. Ce que je crains alors, c’est que l’entrée en vigueur ne soit retardée un certain temps à cause d’affaires portées devant la Cour européenne des droits de l’homme ou la CJE elle-même - pour autant qu’il y ait une possibilité de recours, ce qui dépendra de la position juridique - ou devant les tribunaux constitutionnels nationaux. Pour le moment, nous devrions donc laisser de côté les considérations de fond et agir avec la plus grande prudence dans le traitement des aspects formels; ainsi, nous pourrions nous épargner des complications que nous ne pouvons nous permettre sur la scène internationale, et encore moins dans le cadre de cette question. Pour conclure, il faut considérer le préjudice économique qui s’ensuivrait si les États-Unis menaçaient d’empêcher nos compagnies aériennes d’atterrir sur leur territoire au cas où nous ne signerions pas cet accord, et je voudrais également demander pourquoi personne dans l’Union européenne n’a pris l’initiative de rappeler ce fait à nos partenaires transatlantiques. Sylvia-Yvonne Kaufmann (GUE/NGL ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Vice-président, il faut dire haut et fort que cette Assemblée avait raison de s’élever contre l’accord sur les données personnelles des passagers aériens; la Cour de justice européenne a déjà jugé que la base juridique sur laquelle il reposait était fausse, et il est regrettable qu’elle n’ait rien eu à dire sur sa substance. Je pourrais ajouter que je pense que la directive sur la rétention des données pourrait bien subir le même sort. Ce qui va - ou ce qui doit - se passer maintenant, à la suite de la décision des juges, c’est la conclusion, dans un laps de temps très court, d’un nouvel accord dispensant l’ensemble des 25 États membres de la nécessité de conclure des accords bilatéraux avec les États-Unis, ce qui ne favoriserait certainement pas un niveau de protection élevé - et surtout uniforme - des citoyens européens. Il ne sera évidemment pas possible, dans un délai aussi court, de mettre parfaitement au point un nouvel accord, mais il y a des choses qui doivent être faites si nous voulons avoir, comme convenu, un accord à court terme pour un an. Je pense donc que la première priorité de l’UE doit être d’insister auprès des États-Unis pour qu’ils exécutent enfin ce qu’ils se sont engagés à faire à maintes reprises et pour que leurs engagements puissent être inclus dans le texte du traité. En effet, les pratiques adoptées au cours des deux dernières années ont montré que les Américains ne prennent pas ces engagements très au sérieux et, en fait, qu’ils n’en tiennent tout simplement pas compte. C’est notamment le cas du principe selon lequel les données ne doivent être utilisées qu’à des fins spécifiques, et les citoyens européens ont tout intérêt à ce que leurs données personnelles ne puissent légalement être transférées à l’aveuglette, comme les autorités douanières et les services d’immigration des États-Unis le voudraient. Ioannis Varvitsiotis (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Vice-président de la Commission, il est regrettable que la Cour de justice européenne n’ait pas pris de décision sur le fond de la question que lui a posée le Parlement européen, ce qui met celui-ci dans une situation complexe. Nous sommes maintenant appelés à trouver une solution en étant pressés par le temps, car si aucune solution n’est trouvée d’ici le 30 septembre, plus de 100 000 passagers européens par semaine risquent d’être dans l’impossibilité de se rendre aux États-Unis. Je comprends que les événements survenus récemment à Londres aient accru la sensibilité des États membres à la question du transferts de données. Cependant, je voudrais souligner qu’il va de soi que notre objectif commun est de sauvegarder la sécurité publique. La méthode que nous appliquons pour l’atteindre sera également un produit de nos sociétés et reflètera le niveau et la maturité de notre civilisation. Un effort doit être fait pour garantir que les renseignements qui pourraient être requis soient limités à ce qui est absolument nécessaire, les données personnelles sensibles étant clairement exclues. Toutefois, dans tous les cas, sur une question aussi grave, les institutions doivent coopérer étroitement, avec la participation active - je répète: du Parlement européen, surtout la commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures, à tous les niveaux des négociations. Nous saluons l’engagement de M. Frattini à nous tenir informés, mais c’est insuffisant. Le Parlement européen ne peut être appelé à tout moment à revenir sur des décisions qui ont déjà été prises. Il a le devoir de prendre activement part aux délibérations sur toutes ces questions sensibles. Ceci dit, je pense que nous voterons pour la recommandation présentée dans le rapport de ma collègue. Edith Mastenbroek (PSE ).    - Monsieur le Président, je me rallie totalement à l’approche de notre rapporteur, Mme in ‘t Veld. Il est normal, en tant que députés européens, de vouloir protéger les droits de nos concitoyens tout en luttant contre le terrorisme. Les deux approches ne s’excluent pas. Au contraire, elles sont complémentaires. Je me rallie également aux autres critiques. Il est évident qu’il faut une pleine implication parlementaire et un débat libre, ouvert et transparent. Si nous ne pouvons respecter les principes de la démocratie dans le cadre de décisions sur les droits fondamentaux des citoyens, dans quel domaine le pourrons-nous? Admettons-le, bien que tous ces points soient, comme ont dit aux Pays-Bas, des «portes ouvertes qu’il n’est pas nécessaire d’enfoncer», l’affaire sur les dossiers passagers tourne à la farce. Il semble incroyablement difficile de résoudre les problèmes et de garantir une protection adéquate des droits de nos concitoyens. Pourquoi donc? Est-ce la faute de M. Frattini? Est-ce à cause du Conseil? Après le système sur les dossiers passagers, l’affaire Swift, le scandale de la CIA et divers autres problèmes, je pense qu’il est fort peu probable que nous puissions persuader le gouvernement américain actuel d’être sensible à nos revendications très simples et logiques. Peut-être le Parlement devrait-il changer de tactique. Peut-être devrions-nous discuter de cette question directement avec le Congrès des États-Unis d’Amérique. J’ai davantage confiance en nos homologues démocratiques outre-Atlantique. J’espère qu’il y aura une session commune du Parlement européen et du Congrès des États-Unis d’Amérique, car je suis sûre que les parlementaires américains sont plus sensibles à la raison que le gouvernement Bush. Marco Cappato (ALDE ).    - Monsieur le Président, Monsieur Frattini, Mesdames et Messieurs, je suis plutôt pessimiste quant aux résultats de cet accord. Je suis d’accord avec ce qui a été dit, notamment par le rapporteur, Mme in’t Veld, mais le problème c’est que l’Union européenne et la Commission européenne ont renoncé à leur pouvoir de négocier: c’est pourquoi nous devrions être pessimistes. Nous avons renoncé à notre pouvoir de négocier il y quatre ans, à partir du moment où les données personnelles des passagers ont été transférées aux États-Unis de manière complètement illégale, pendant un an et demi. Un accord a été obtenu, qui par la suite s’est avéré illégal et n’a finalement servi qu’à prendre acte de cette illégalité et à y remédier très partiellement. Nous devrions, en effet, disposer d’un énorme pouvoir de négociation, mais le tout est de décider si, en tant qu’Europe, nous voulons que nos lois soient respectées sur notre propre territoire, ce qui est un principe de l’État de droit. En vertu de ce principe, nous pourrons alors négocier avec les États-Unis. Par contre, si nous renonçons, les États-Unis seront clairement en position de déclarer: «Donc, si aucun accord n’est obtenu d’ici un mois, nous ferons comme bon nous semble.» Le petit détail, c’est que, si nous sommes déterminés, ils ne pourront pas faire ce que bon leur semble. Le raisonnement de ceux qui disent que «ce qui est en jeu ici, c’est que cela risque d’empêcher les compagnies aériennes américaines de voler» est complètement faux juridiquement: nos lois en matière de vie privée ne protègent pas en fonction de la nationalité d’une compagnie aérienne, mais en fonction du pays où les données personnelles sont collectées. Les données collectées à des fins commerciales ne peuvent être utilisées systématiquement à des fins de sécurité ni aux États-Unis, ni même en Europe, et ce même si nous voulons que nos données soient utilisées de cette manière. Par conséquent, si nous commençons par appliquer nos lois, nous parviendrons à avoir le pouvoir de négociation nécessaire pour conclure un accord avec les États-Unis, qui devra permettre le transfert uniquement des données pertinentes pour la sécurité, et absolument pas des données non pertinentes, comme c’est le cas aujourd’hui. Athanasios Pafilis (GUE/NGL ).    - Monsieur le Président, le débat sur la protection des données personnelles nous fait penser à chaque fois au théâtre de l’absurde. Pourquoi? La décision a été annulée par la Cour de justice européenne, or le rapport et la Commission proposent, en gros, le même accord, exactement le même que celui qui a été annulé. Deuxièmement, on dénonce la fourniture de données sur les transactions SWIFT de millions de citoyens, alors qu’au même moment, en plénière au Parlement européen, un rapport est en train d’être voté sur la légalisation de cette disposition. Troisièmement, l’existence de prisons secrètes est dénoncée par ceux qui étaient membres des gouvernements et qui ont signé des accords avec les États-Unis d’Amérique et viennent ensuite ici au Parlement européen pour protester. Quatrièmement, on discute de la protection des données personnelles et des droits démocratiques, alors qu’au même moment le Parlement approuve l’établissement d’une base de données électronique colossale avec données biométriques, connue sous le nom de système Schengen II, et ainsi de suite. En conclusion, plus on parle de protection des droits et des libertés individuels, plus l’Union européenne les massacre. On se moque du monde. Ce que l’on appelle la «campagne anti-terrorisme» n’a qu’un objectif: terroriser le peuple et le soumettre, mais nous pensons qu’elle n’y parviendra pas. Charlotte Cederschiöld (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, la lutte contre le terrorisme a été renforcée. Bien sûr, cela était nécessaire après ce qui s’est passé, mais nous devons nous engager avec succès dans cette lutte sans porter atteinte aux idées et valeurs démocratiques fondamentales. Il est important de se doter de procédures de sécurité rigoureuses, mais outrepasser les limites et renoncer à l’équilibre entre la lutte contre le terrorisme et le respect des droits fondamentaux ne bénéficierait à aucun de nous à long terme. Du fait de la décision prise en mai par la Cour de justice européenne d’annuler l’accord PNR, il nous faut maintenant un nouvel accord avec le même contenu. Malheureusement, il n’y a pas eu de contribution du Parlement, ce qui signifie que les citoyens ne pourront pas influencer ces questions qui concernent la manière dont ils sont repérés et leur comportement systématiquement contrôlé. Les libertés individuelles devraient être mieux protégées par le nouvel accord. Dans le cadre du système PUSH, les autorités américaines devraient, j’insiste sur ce point, faire des requêtes au cas par cas. La protection juridique offerte aux Européens est moins bonne que celle dont jouissent les Américains. Par conséquent, j’invite M. Frattini à faire de l’innovation politique une priorité dans le nécessaire dialogue transfrontalier. Sinon, nous aurons peu de chance de faire des progrès en cette matière. L’UE et les États-Unis sont capables de réduire le fossé qui existe entre leurs positions respectives, comme l’a déjà prouvé la discussion entre les groupes parlementaires - ou le dialogue interparlementaire - et la discussion entre notre délégation pour les relations avec les États-Unis et son homologue américaine. Ce dialogue devrait contribuer progressivement à une amélioration de la qualité, y compris du contenu. Il est important que le Parlement y participe. Pour conclure, je tiens à féliciter Mme in’t Veld pour son message clair et sans ambiguïté. Elle a dit ce qui devait être dit. Je soutiens fermement son invitation aux États membres à rester unis et à ne pas conclure d’accords bilatéraux. L’Europe doit parler d’une seule voix. Michael Cashman (PSE ).    - Monsieur le Président, ce fut un débat intéressant et je tiens seulement à ajouter peut-être une note de réalisme. Rappelons que nous ne parlons pas de voyages intracommunautaires, mais vers les États-Unis. Nous parlons de déplacements dans l’espace aérien américain. Je pense qu’un accord est essentiel si nous voulons protéger les droits fondamentaux de l’UE. Mais pour obtenir cet accord, nous devons marquer notre volonté de négocier; nous devons avancer. Soyons clairs: en l’absence de tout accord, les Américains feront légalement ce qu’ils ont fait en d’autres occasions: ils demanderont à chaque passager se rendant aux États-Unis d’Amérique de signer une déclaration de renonciation, c’est-à-dire d’approuver le transfert de ses données aux autorités américaines. Permettez-moi de dire que si cela se passe comme ça, toute notion de protection des données dans l’Union européenne sera résolument et fondamentalement perdue. Par ailleurs, je tiens à dire que l’Amérique n’est pas le problème. Un attentat contre les États-Unis, un attentat en Allemagne, au Danemark, à Madrid ou au Royaume-Uni, ou même des tentatives d’attentat sont autant d’attentats contre chacun d’entre nous, car nous partageons les mêmes valeurs. Les États-Unis veulent rendre le monde plus sûr. Nous devons coopérer avec eux pour que cela soit une réalité. L’Amérique n’est pas le problème: le problème, c’est le terrorisme et l’extrémisme. Mon collègue M. Coelho a cité quelques brillants exemples de négociations et d’accords actuellement en vigueur. Nous devrions examiner ces accords, nous en inspirer et garantir aux citoyens leurs droits fondamentaux et leurs libertés fondamentales. Wolfgang Kreissl-Dörfler, (PSE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, la question de la transmission des données personnelles des passagers aériens est l’une des plus épineuses que nous ayons eu à traiter dans l’Union européenne. En effet, comment pouvons-nous protéger les citoyens de la violence terroriste sans porter atteinte à leurs droits fondamentaux ou à leur vie privée? Dans ce cas spécifique, si l’UE conclut un accord sur la transmission des données personnelles des passagers aériens, un tel accord doit prévoir une protection adéquate de ces données en tant que composante essentielle. L’accord que nous avions conclu n’y pourvoyait pas et il me semble que la nouvelle version ne le fait pas non plus. Qu’il soit indispensable d’échanger des renseignements dans le cadre de la lutte contre la criminalité et le terrorisme ne fait naturellement aucun doute, mais il faut prévoir des dispositions juridiques contraignantes stipulant qui peut avoir accès aux données, où cela peut se faire et de quelle manière. C’est pourquoi cet accord avec les États-Unis doit être complètement renégocié d’ici un an. Une autre chose est évidente: si la transmission des données personnelles des passagers aériens a réellement pour but d’aboutir à une meilleure protection contre les attentats terroristes, elle ne peut être limitée aux vols vers les États-Unis, le Canada ou l’Australie. Un accord international sera nécessaire pour améliorer la sécurité des transports aériens dans le monde entier et, ce faisant, réglementer la protection de données; c’est dans ce domaine que l’Union européenne peut jouer le rôle de favori. Ce n’est que dans ces conditions que nous pourrons garantir la liberté de voyager, qui est une caractéristique remarquable de notre société, sans y imposer de restrictions inutiles. Je voudrais conclure avec une autre observation à l’adresse du Conseil. À la suite des performances confuses du Conseil et de la Commission lundi devant notre commission, je pense qu’il est particulièrement regrettable que le Conseil ne soit pas présent aujourd’hui, car c’est sous sa présidence que ces questions sont censées être négociées. À cet égard, le Conseil est en disgrâce. Franco Frattini,    . - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je remercie tous ceux qui ont apporté de précieuses contributions à ce débat, mais il y a tout d’abord un sujet sur lequel je voudrais attirer l’attention de chacun, avec toute la franchise que ce Parlement mérite. J’ai remarqué que certains orateurs faisaient une interprétation complètement erronée de l’arrêt de la Cour de justice, qui, de fait, a posé le problème de l’accord. J’ai entendu certains députés faire référence à cet arrêt comme une victoire. Cet arrêt a rejeté l’accord: quelqu’un a dit exactement cela. Cet arrêt, Mesdames et Messieurs, représente un recul majeur pour les intérêts communautaires; c’est un recul majeur pour ce Parlement et pour la Commission européenne. Il établit que la question n’est pas une communautaire; que ce n’est pas un sujet qui peut être négocié par la Commission, si bien que les négociations sont menées par la présidence. Ce n’est pas un domaine auquel la directive sur la vie privée est applicable, Monsieur Cappato - elle n’est pas applicable, que cela nous plaise ou non. Cependant, nous devons respecter l’arrêt même si c’est un recul pour nous tous. Disons-le franchement, nous ne pouvons pas être reconnaissants à l’égard d’un arrêt qui a rejeté l’accord. Comme M. Alvaro l’a déclaré, il constitue un pas en arrière pour les intérêts communautaires. C’est le point de départ à partir duquel nous allons avancer. Il est clair que, lorsque nous parlons de parvenir à un accord dans l’urgence pour le 30 septembre, puis de négocier un autre accord avec les États-Unis d’ici 2007, nous devons adopter le point de vue réaliste, précis et pragmatique que vient d’exposer à l’instant M. Cashman. Le vrai problème est que, en l’absence de cet accord, des millions de citoyens européens accepteront des garanties de protection de leurs données personnelles plus faibles pour pouvoir continuer à se rendre aux États-Unis. Pour ce faire, ils seront contraints d’effectuer des déclarations individuelles et l’Europe aura perdu tout pouvoir de les protéger comme il se doit. Le vrai problème est que tous ceux qui ont essayé de faire leur devoir ne peuvent même pas imaginer un seul instant pouvoir défier les États-Unis. La Cour a rendu une décision que, personnellement, je n’apprécie pas, mais j’ai le devoir de m’y conformer et de l’appliquer. Je dois dire aussi très franchement qu’au moins, si un accord est conclu, la protection des droits de nos concitoyens ne sera pas laissée à la discrétion d’une compagnie aérienne, quelle qu’elle soit: les négociations bilatérales entre les États-Unis et chaque compagnie aérienne individuellement réduiront les niveaux de protection et ne les renforceront certainement pas. C’est le point de vue réaliste que nous devons accepter comme point de départ. La deuxième observation - encore une fois, je suis d’accord avec MM. Cashman et Coelho - c’est que notre problème n’est certainement pas dû aux États-Unis, mais aux terroristes. La menace terroriste est réelle: ce qui s’est passé cet été à Londres ne constituait pas une réunion semi-secrète ou semi-informelle de ministres de l’intérieur et de la Commission européenne. Nous étions informés de ce qui pouvait se passer au Royaume-Uni - j’en parlerai plus tard dans mes informations au Parlement - et nous avons pris acte avec inquiétude qu’il y avait une menace claire et imminente. Évidemment, ayant assisté il y a quelques jours seulement à une grande opération des services de police et de sécurité au Danemark, nous sommes convaincus que le danger est réel et fait planer une menace sur le territoire de l’Union européenne. De quoi avons-nous besoin? Il nous faut collaborer davantage, renforcer la coopération entre les États membres de l’Union européenne; il nous faut une coopération renforcée entre les institutions de l’Union. C’est pourquoi j’ai déclaré dans mon introduction que le Parlement sera informé, au niveau politique, même si, du point de vue institutionnel et juridique, il ne peut prendre part à la décision aux termes de la «base juridique» (et c’est à dessein que j’utilise les guillemets). En tout cas, le Parlement sera informé au niveau politique par la Commission européenne. Nous devons également renforcer notre coopération avec les États-Unis. Nous en sommes à un point où nous devons coopérer non moins, mais davantage, mais sur un véritable pied d’égalité, bien sûr. L’Union européenne insiste fièrement sur ce principe. Je suis également tout à fait d’accord avec Mme Roure, qui a mentionné les parlements nationaux. Vous comprenez, Mesdames et Messieurs, que si nous parvenons à conclure l’accord - les pourparlers auront lieu en deux phases, nous commençons demain et je ne peux pas affirmer qu’un accord sera obtenu -, il faudra de toute façon qu’il soit appliqué immédiatement, même dans l’attente de certaines procédures de ratification, qui prendront du temps dans certains pays, comme M. Alvaro l’a souligné. Comme nous invoquerons une règle prévue par les Traités et qui nous permet de mettre immédiatement l’accord en application - sinon il serait complètement inutile -, il est juste que les parlements nationaux soient informés dès maintenant, de la même manière que nous informerons le Parlement européen, puisque nombre d’entre eux seront appelés à agir dès l’entrée en vigueur de l’application transitoire immédiate de l’accord . C’est également une question de coopération et, comme vous le savez, la Commission européenne approuve ce principe. La troisième et dernière observation est la suivante: quels sont les démarches à accomplir dans les prochains jours, voire dans les prochaines semaines? La première est de convaincre le Conseil - nous commencerons lors du Conseil du mois prochain - d’approuver la décision-cadre sur la protection des données personnelles. C’est un engagement que j’ai pris et que le Parlement a soutenu. J’invite aussi le Conseil à faire en sorte que certains pays mettent un bémol à leurs réserves quand la question de la décision-cadre sera à nouveau discutée au prochain Conseil des ministres dans les prochaines semaines, de manière à ce qu’un document puisse finalement être présenté pour montrer la réelle détermination de l’Union européenne à garantir la protection des données personnelles de ses citoyens. La deuxième démarche à accomplir dans un délai très court est la mise en œuvre de ce que le rapporteur - que je remercie pour son travail - a appelé le «système Push». Je peux donner certaines informations précises à ce sujet. Certaines entreprises, qui fournissent des services techniques aux principales compagnies aériennes européennes, ont déjà présenté les solutions techniques disponibles pour mettre en œuvre le système Push. Certaines d’entre elles - je ne peux en mentionner que quelques-unes: British Airways, Air France, Iberia, Lufthansa, Alitalia et KLM, quasiment toutes, en fait - ont présenté des propositions concrètes aux services compétents du gouvernement américain. Aux termes des accords que nous avions conclus avec les États-Unis, le système Push pourrait commencer à fonctionner dans quelques semaines sans nécessiter aucun changement. Sur le plan technique, une proposition a déjà été présentée et, dans certains cas, elle a également été formalisée. Telles sont les informations récentes qui m’ont été données et qui montrent comment les choses avancent exactement dans la direction que nous souhaitons tous. L’autre démarche concerne le positif. Mme Roure a demandé des informations générales sur la réunion de Londres: je me ferai un plaisir de les fournir à la commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures la semaine prochaine; je serai alors beaucoup plus précis. Le positif est une initiative qui ne date pas d’hier ni d’aujourd’hui, mais qui remonte à quelques mois. C’est une initiative qui vise à établir des procédures accélérées de contrôle frontalier aux aéroports. Elle comporte deux volets: l’un, réservé uniquement aux vols internationaux, ne concerne pas les échanges de données relatifs aux vols intérieurs européens, pour lesquels nous aurions des problèmes insurmontables de libre circulation, d’espace Schengen, etc. Le système couvre les vols internationaux à partir de l’Union européenne, vers l’Union européenne et à travers l’Union européenne, uniquement pour les passagers qui, sur une base volontaire et individuelle, acceptent de fournir leurs données, en particulier leurs données biométriques, et qui bénéficieront en échange de l’utilisation d’une méthode automatisée d’identification qui prendra évidemment moins de temps lors du contrôle des passeports. Ceci se fera sur une base volontaire et individuelle, avec utilisation des données biométriques. Pourquoi envisageons-nous un tel système? Pour éviter ce qui a été dit sur le négatif, c’est-à-dire l’établissement de profils sur une base ethnique ou religieuse. Il est clair que nous ne pourrions accepter aucun système de ce type, alors que nous pouvons imaginer - puisque le Conseil l’a demandé - que chacun de nous puisse accepter de fournir ses données biométriques à une base de données respectueuse de la vie privée, en échange de procédures d’embarquement accélérées. Pensez aux personnes qui voyagent fréquemment. C’est un système que nous sommes en train d’étudier et nous espérons présenter une proposition d’ici quelques mois, peut-être d’ici la fin de l’année. En conclusion, je me ferai un plaisir d’informer la commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures sur ce qui a été dit à Londres au sujet des procédures d’amélioration des méthodes de détection des explosifs, en particulier des explosifs liquides, ainsi que sur l’utilisation de l’internet, le positif et tout autre sujet. - La discussion commune est close. Le vote aura lieu aujourd’hui, à midi. Le Président.    - L’ordre du jour appelle maintenant le rapport de M. Nikolaos Sifunakis, au nom de la commission de la culture et de l’éducation, sur la protection du patrimoine naturel, architectural et culturel européen dans les zones rurales et les régions insulaires (2006/2050(INI) (A6-0260/2006). Nikolaos Sifunakis (PSE ),    - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, il s’agit d’une journée importante pour moi ainsi que pour mes collègues de la commission de la culture et de l’éducation, car après environ un an de travail, j’ai le plaisir de présenter en plénière mon rapport sur le patrimoine culturel dans les zones rurales et les régions insulaires. Pendant des siècles, avec des matériaux et des moyens très simples, les habitants des zones rurales et des îles d’Europe, obéissant aux règles fondamentales de la dimension humaine et de la clémence de l’environnement naturel, sont parvenus à créer un patrimoine d’une énorme valeur esthétique. Cet humble patrimoine, dont la protection et la promotion ne constituent pas seulement une obligation culturelle, mais également un besoin de développement, s’est vu dans de nombreux pays d’Europe, sous la responsabilité des gouvernements, altéré de manière considérable à cause des évolutions sociales et technologiques, d’une exploitation économique et d’un développement excessif débridés qui ont, d’une part, endommagé les sites et détruit - surtout à la petite échelle des îles - le merveilleux équilibre entre l’environnement naturel et celui créé par l’homme et, d’autre part, détruit des terres arables très productives. L’objectif de mon rapport est de formuler des propositions spécifiques pour la protection, la promotion et la gestion à long terme de ce riche patrimoine dans les zones rurales et les régions insulaires d’Europe, dans l’intérêt de la qualité de vie de tous les citoyens européens. Mes propositions, contenues dans le rapport, s’adressent à l’Union européenne, aux États membres, aux autorités locales et régionales ainsi qu’aux citoyens européens, qui sont invités à prendre des mesures spécifiques afin de préserver et de promouvoir ce patrimoine. Étant donné le peu de temps qui m’est imparti, je n’en mentionnerai que quelques-unes. Avant tout, l’Union doit se doter d’une stratégie globale en faveur du patrimoine culturel. Cela sera possible à condition que la Commission européenne, lors de l’élaboration de ses propositions législatives, examine en détails les répercutions desdites propositions sur la culture, le patrimoine culturel et, surtout, sur le patrimoine architectural populaire créé par des artisans au cours des siècles. De cette manière, des actions bénéfiques pour le patrimoine seront intégrées à chaque politique de l’Union. Étant donné que les programmes communautaires dans le domaine de la culture ne disposent pas de fonds suffisants, un financement supplémentaire devra être trouvé afin de préserver le patrimoine, au côté d’autres ressources communautaires: dans le cadre de la politique agricole commune, des Fonds structurels et des initiatives communautaires Leader, URBAN et Interreg, lesquelles devront, au cours de la prochaine période de financement, être intégrées aux nouvelles ressources financières de la politique de cohésion et de la politique agricole commune. Aussi, lorsque les États membres utilisent des fonds communautaires, ils devraient encourager un autre tourisme, durable, pouvant contribuer à la protection et à la promotion du patrimoine culturel des habitats, dont la plupart ont préservé leur physionomie. Le programme «Culture», avec son budget limité, apporte également un soutien considérable aux projets relatifs au patrimoine culturel, mais exclue néanmoins les projets de restauration. Quoi qu’il en soit, il existe d’autres actions qui pourraient être financées dans le cadre du nouveau programme «Culture 2007». En particulier, dans le cadre des projets de coopération pluriannuels du programme, on pourrait envisager la création d’un réseau d’importants habitats architecturaux, situés dans différents États membres, et comptant au maximum 1 000 habitants. Ces communautés mèneront à bien des activités de nature culturelle dépendant des traditions de chaque région afin de renforcer la coopération entre d’importants habitats architecturaux et culturels en Europe et de leur donner la possibilité de développer leurs caractéristiques locales, leurs coutumes et traditions. En outre, la Commission européenne est également invitée à créer une nouvelle institution européenne pour des petits habitats traditionnels, à l’instar de ce qui s’est fait pour les capitales culturelles, laquelle sélectionnerait une ou deux communautés intéressantes chaque année, mènerait des activités de restauration et de rénovation et organiserait des événements culturels tout au long de l’année. En choisissant le développement des habitats architecturaux importants en Europe comme critère, nous proposons également qu’une nouvelle catégorie de prix soit créée dans le cadre du «Prix de l’Union européenne pour le patrimoine culturel» pour la meilleure réhabilitation globale d’un habitat traditionnel. Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, l’environnement créé par l’homme en Europe, qui est constitué de sous-ensembles de diverses formes et ères architecturales, change considérablement étant donné le développement débridé et l’existence de structures incompatibles avec les caractéristiques historiques et architecturales particulières de leurs environnements locaux. Par conséquent, les États membres doivent fournir des incitants en faveur de la destruction totale ou partielle de telles constructions; simultanément, les projets qui détruisent ou altèrent de manière notable d’importants éléments du patrimoine culturel ne doivent pas être soutenus par des fonds communautaires. Enfin, le rapport propose également l’introduction dans l’Union européenne de «Journées européennes du patrimoine», dont l’objectif sera de sensibiliser les citoyens européens à l’importance du patrimoine culturel, indépendamment de sa dimension européenne, nationale ou locale. En conclusion, je voudrais remercier tout particulièrement le secrétariat de la commission de la culture et de l’éducation, les experts qui ont travaillé avec moi et, bien entendu, mes collègues de la commission. Franco Frattini,    . - Monsieur le Président, je tiens à exprimer ma gratitude, et celle de mon collègue M. Figel’ au rapporteur et à la commission de la culture et de l’éducation pour leurs efforts constructifs dans la production de cet excellent rapport. Ce rapport met en lumière des préoccupations concernant l’importance du patrimoine culturel. Ce sont des préoccupations que partage entièrement la Commission. Il reste beaucoup à faire dans ce domaine. Cependant, la Commission a déjà démontré son engagement au travers de l’actuel programme «Culture 2000» ainsi qu’à travers d’autres instruments financiers et programmes européens. Plusieurs points soulevés dans le rapport ont d’ailleurs déjà été pris en considération par la Commission. Il s’agit néanmoins d’un rapport très utile, qui nous donne l’occasion de souligner à nouveau la nécessité d’utiliser toutes les possibilités existantes pour protéger le patrimoine naturel et architectural. Dans le cadre du Traité, la Commission encourage les États membres à utiliser toutes les possibilités offertes par les instruments financiers européens - les Fonds structurels, par exemple - aux fins d’investissements dans des projets de protection du patrimoine culturel. Ces investissements sont clairement des instruments importants de création de nouveaux emplois et de croissance économique. Ils contribuent dès lors au développement régional et à la régénération. À cet égard, la Commission européenne - notamment les services de mon collègue M. Figel’ - assurent le suivi de tous les programmes européens et veillent à ce que les instruments financiers intègrent des aspects culturels dans leurs objectifs. Le résultat est qu’au cours de ces dernières années, nous avons observé une nette amélioration. Cette évolution me ravit et je pourrais vous donner des exemples d’États membres, tels que la Grèce ou le Portugal, qui ont saisi les possibilités offertes par les cadres communautaires d’appui et ont mis en œuvre des programmes opérationnels spécifiquement axés sur le patrimoine culturel. La Commission encourage également la coopération entre les États membres dans le domaine de la culture et du patrimoine culturel au travers du programme «Culture 2000». Ces efforts seront prochainement poursuivis dans le cadre du nouveau programme «Culture» (2007-2013). Grâce à la bonne coopération entre les trois institutions - et je saisis cette occasion pour remercier, à nouveau au nom de M. Figel’, le rapporteur, M. Graça Moura -, ce nouveau programme 2007-2013 sera, je l’espère, adopté avant la fin de l’année. Dans ce contexte, les partenariats tels que ceux proposés dans le rapport pourraient être envisagés pour le financement dans un proche avenir. Comme le souligne également le rapport, la Commission européenne s’emploie très activement à sensibiliser davantage les citoyens à l’importance du patrimoine culturel par des actions telles que le «Prix de l’Union européenne pour le patrimoine culturel» et les «Journées européennes du patrimoine», une action menée conjointement avec le Conseil de l’Europe. À l’avenir, nous pourrions examiner les possibilités d’élargir le champ d’action et de mieux refléter les préoccupations du Parlement européen dans ces actions. En guise de conclusion, je tiens à souligner que le débat sur ce rapport a lieu au moment le plus opportun qui soit. Nous sommes en effet sur le point d’adopter notre nouveau programme en matière de culture; la Commission est en train de réfléchir aux actions à mener dans les prochaines années et de nombreux points vont faire l’objet de discussions. Ce rapport sera certainement très intéressant dans ce contexte. Vasco Graça Moura,    . - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, s’il convient de reconnaître l’importance du patrimoine culturel dans les zones rurales et les régions insulaires de l’Europe, il faut également aller au-delà des simples déclarations de principe dont les responsables politiques raffolent souvent, et adopter rapidement toute une série de mesures visant à protéger, à restaurer et à promouvoir ce patrimoine. En plus des intérêts culturels en jeu, il convient de souligner qu’il existe également des intérêts humains, sociaux et économiques liés à ces questions sérieuses. Le rapport Sifunakis fait bien de proposer toute une série de priorités politiques pour atteindre ces objectifs. Par exemple, une étude systématique de ce patrimoine et la reconnaissance de sa diversité, la création d’un cadre législatif afin de garantir sa protection, en incorporant des incitants pour la préservation des bâtiments traditionnels, une aide financière, la poursuite d’activités traditionnelles telles que l’agriculture, les arts et l’artisanat, la préservation des professions traditionnelles et du savoir-faire local, la restauration des habitats naturels et de l’architecture, la formation d’artisans, l’adoption de nouvelles méthodes et techniques, la promotion d’initiatives dans le cadre de programmes communautaires visant à dresser un inventaire du patrimoine européen et, enfin, la promotion de tous les éléments tangibles et intangibles constituant le patrimoine. Le document qui nous est présenté constitue une vaste description et couvre bien plus de points que ceux que je viens de mentionner. La défense du patrimoine des zones rurales et des régions insulaires est également un moyen de renverser la tendance actuelle à l’abandon de bon nombre des endroits concernés ainsi que de créer des points focaux pour attirer des emplois, générer de la richesse et un développement durable. Les autorités de mon pays ont souligné que la politique du patrimoine du monde rural devrait se fonder sur trois principaux axes: un équilibre durable entre la population et son environnement; une action intégrée, à savoir une véritable coopération entre les différents niveaux d’autorité et les populations locales; et un dialogue constant entre ces populations locales, les parties intéressées qui savent véritablement quels sont leurs propres besoins. Certains des points mentionnés ont déjà été proposés par la Commission pour la période 2007-2013 et nous espérons qu’une politique équilibrée pour le patrimoine des zones rurales contribuera au renversement des actuelles tendances négatives. La Charte de Cracovie de 2000 promeut des principes entièrement applicables à ce domaine, fondés sur la pluralité des valeurs et la diversité des intérêts du patrimoine. Par exemple, des villes et colonies historiques représentent, dans leur contexte, une partie essentielle de notre patrimoine universel et devraient être considérées dans leur ensemble, avec les structures, les espaces et les facteurs humains normalement présents dans l’évolution et les mutations continues. Christa Prets,    . - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, il est indubitable que la préservation et la protection du patrimoine culturel de l’Europe sont d’une importance capitale et constituent une tâche essentielle. Il importe qu’il existe différents accords, tels que ceux de l’Unesco et du Conseil de l’Europe, par exemple, qui enregistrent ces efforts et soulignent les évolutions positives. Néanmoins, lorsque nous discutons de la protection de notre patrimoine culturel, qui se concentre surtout sur la préservation de réalisations culturelles du passé, nous nous devons de garder à l’esprit que la culture est dynamique et diverse. Dès lors, alors que la politique culturelle doit traiter de la préservation et de la conservation de notre patrimoine culturel, elle doit également être responsable de la création de réseaux culturels pour la culture contemporaine et les tendances artistiques qui servent de fondations au patrimoine culturel de demain. Il est très important d’encourager la sensibilisation des citoyens aux trésors culturels de leur propre pays et de l’Europe, et une «Année européenne du patrimoine culturel» pourra certainement contribuer à mettre en exergue plusieurs d’entre eux et mieux en expliquer l’importance. Nous pourrions et devrions utiliser davantage, et mieux, les ressources mises à disposition par l’Union européenne - sous la forme des Fonds structurels, des initiatives URBAN, Leader, Interreg, etc. - au service du patrimoine culturel, mais cette tâche incombe aux États membres. Ce sont eux qui doivent prendre conscience du fait que les investissements dans le patrimoine culturel ont des effets bénéfiques sur la qualité de vie dans les régions et, bien entendu, sur le tourisme. C’est donc avec ces intérêts à l’esprit que nous devons nous mettre au travail. En revanche, je ne suis pas d’accord sur la manière dont nous puisons sensiblement dans les budgets de «Culture 2000», ou son successeur, «Culture 2007», car la somme de 400 millions d’euros, répartie entre 27 pays et sur une période de sept ans, ne permet pas de couvrir l’art contemporain en plus des investissements structurels. Nous devrions utiliser ces ressources à des fins de sensibilisation au travers de séminaires et de l’octroi de contrats de recherche, en précisant le degré d’échange d’expériences et d’informations, et comment les choses se passent dans les autres pays, ainsi que la planification de projets relatifs à la protection des régions. Voilà ce que ce programme pourrait - et devrait - faire. Nous sommes invités à réfléchir à notre patrimoine culturel comme un tout indivisible, ce que nous pouvons faire, mais qui doit, à l’avenir, aller de pair avec le patrimoine contemporain. Helga Trüpel,    . - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire Frattini, Mesdames et Messieurs, je voudrais également commencer par dire que je pense qu’il est fondamental que la politique culturelle européenne ne se limite pas à la protection de notre patrimoine culturel et à la mise en valeur de notre diversité culturelle, mais qu’elle promeuve aussi, bien entendu - et de manière volontariste également - la cause de l’art contemporain. La force de la politique culturelle européenne doit absolument résider dans l’approche globale de tous ces éléments. Je pense néanmoins que ce rapport est essentiel, car il tente de nous sensibiliser à la diversité de la culture européenne ainsi qu’au patrimoine culturel de l’Europe. Toute personne ayant eu l’occasion de voyager en Europe, que ce soit dans des îles telles que Madère, les Canaries, Chypre ou Malte, ou de visiter des zones rurales en Toscane, en Écosse, en Lettonie, en Finlande, en Pologne ou en Provence, connaît la beauté et la diversité de ce patrimoine culturel européen et sait combien il est aisé de persuader les citoyens de le défendre. C’est pourquoi la défense de ce trésor culturel est une obligation politique - et je ne parle pas ici uniquement de l’élaboration d’une politique au niveau européen, avec ses différents programmes, mais aussi du niveau national. Je pense qu’il est également très important, lorsque nous œuvrons en faveur de la diversité culturelle de l’Europe, de ne pas nous limiter au programme de 2007 pour la culture et d’envisager cette question de manière horizontale, comme une politique de réseau comprenant également la politique agricole et la politique structurelle, que nous devrions utiliser les différents programmes tels que URBAN, Leader et Interreg, étant donné qu’il convient d’établir clairement qu’il ne s’agit pas uniquement d’une tâche importante en termes de politique culturelle, mais que cela concerne aussi la préparation de citoyens à un emploi - en tant que restaurateurs, par exemple - ainsi que de nouveaux développements dans les zones rurales. Il s’agit donc, au meilleur sens du terme, d’une véritable politique multiple pour les différents programmes européens. Zdzisław Zbigniew Podkański,    Monsieur le Président, le rapport de M. Sifunakis est très important, car il attire l’attention sur la nécessité d’aborder les fondements de la culture nationale, à savoir la culture traditionnelle qui subsiste toujours, particulièrement dans les zones rurales et les régions insulaires. À ce jour, l’aspect principal des efforts réalisés par l’Union européenne, notamment par cette Assemblée et la Commission européenne, concerne l’établissement d’une culture européenne universelle - une culture pour tous. Personne n’est cependant encore parvenu à mettre en œuvre cette doctrine et personne n’y arrivera, car les cultures naissent d’ensembles de valeurs développées par des personnes se rassemblant pour former des groupes nationaux. La culture est le ciment d’une nation, mais elle permet également de la distinguer d’autres nations au travers de sa beauté, de sa richesse, de son individualité culturelle et des traditions qui unissent les gens et qui sont souvent reconnues comme leur patrimoine. Nous devons donc, au sein de l’Union européenne, encourager la diversité linguistique, car la langue est la base de la culture, ainsi que la culture populaire, qui est la base de la culture nationale. En outre, nous devons protéger les monuments culturels et les valeurs spirituelles qui disparaissent, dont le folklore, les productions et ventes artisanales, qui meurent au fur et à mesure que la civilisation et la technologie progressent et que la production de masse prend le relais. La préservation de la richesse des cultures individuelles ainsi que de la beauté des paysages et de l’environnement naturel des êtres humains permet le développement intellectuel des personnes ainsi qu’une plus grande sensibilisation au monde qui les entoure, le tout contribuant à la compréhension, au respect mutuel ainsi qu’à l’intégration naturelle au travers de valeurs, plutôt qu’au travers de l’influence de la puissance économique et culturelle dominante. Thomas Wise,    - Monsieur le Président, je n’ai pas rencontré beaucoup de personnes qui soient opposées à la protection du patrimoine naturel, architectural ou culturel. En effet, une bonne partie de ma circonscription d’East of England a, en tant que région rurale, le profil requis. Ceci, bien sûr, pour autant que certains des plans de développement mal à propos et insoutenables de M. John Prescott, notre vice-Premier ministre, puissent être stoppés. La Grande-Bretagne est une île qui possède un vaste patrimoine naturel et architectural. Cependant, et en dépit de ses apparentes nobles intentions, le rapport a pour effet de menacer le patrimoine britannique. Les propositions qu’il contient visent spécifiquement à subsumer la culture particulière et variée de la Grande-Bretagne dans la création fédéraliste, digne d’un conte de fées, d’une culture européenne commune. Il est triste de constater que de nombreux députés voient la culture comme un instrument de promotion de l’intégration européenne et de poursuite d’un projet illusoire appelé «États-Unis d’Europe». Comment ne comprennent-ils pas qu’il n’y a pas de culture européenne commune, pas d’histoire commune et pas de patrimoine commun, tout comme il n’y a pas d’architecture commune ni de langue commune? L’Europe est un continent formé d’États-nations uniques, avec des histoires et des patrimoines différents. C’est ce qui rend l’Europe si intéressante et si attrayante. La seule façon de concrétiser l’ambition exposée dans ce rapport, à savoir convaincre les citoyens européens qu’ils partagent la même culture, serait de leur mentir. C’est ce qui m’effraie. L’élite politique actuelle ne semble avoir aucun scrupule par rapport à une telle tromperie. Nous avons vu plusieurs gouvernements britanniques successifs dissimuler la vérité sur le «projet Europe» aux Britanniques - apparemment de manière délibérée et avec succès. Force est d’admettre que le projet d’intégration de l’Union européenne est l’une des plus grandes menaces pour le patrimoine de chaque pays européen que nous ayons observées depuis des décennies. Malheureusement, des rapports tels que ceux-ci ne peuvent mettre le doigt sur leur propre contradiction majeure. Luca Romagnoli (NI ).    - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, on peut assurément soutenir les objectifs du rapport de M. Sifunakis. Toutefois, selon moi, ce qu’il dit dans son premier paragraphe doit être modifié afin de reconnaître le fait que les peuples d’Europe partagent déjà clairement la même mosaïque culturelle. Parfois, les citoyens européens ne comprennent pas certains des mécanismes d’intervention complexes de l’Union européenne, qui tendent trop souvent à juste réglementer et normaliser. Lorsque nous parlons de notre patrimoine culturel, naturel et architectural, nous devrions peut-être utiliser les termes «architecture», «paysages» et «biens historiques et environnementaux», qui décrivent mieux l’intégration pouvant être recherchée au travers d’une synergie entre les paysages naturels et les paysages créés par l’homme. Quoi qu’il en soit, ce patrimoine joue indubitablement un rôle essentiel dans la diffusion du bien-être social, économique et environnemental, spécialement dans les régions de notre Europe où non seulement les paysages sont vulnérables, mais où le tissu socio-économique et démographique l’est également. J’aurais également souhaité que le concept de petits habitats traditionnels soit précisé. Le terme «traditionnel» est trop vague et pourrait donner lieu à un manque de différenciation dans la manière dont les ressources et les engagements sont utilisés. Les communautés rurales ne sont pas seulement une partie de notre mémoire collective; elles constituent également le berceau de nos valeurs et les fondations des relations sociales, souvent considérablement plus équilibrées que celles des communautés urbaines, et sont également absolument essentielles à la sauvegarde de notre culture et de notre environnement. Ce patrimoine culturel est non seulement menacé, comme nous le dit le rapporteur, mais sa survie fonctionnelle est également en danger dans bon nombre d’endroits en Europe. En plus de mesures pour la préservation et la sauvegarde des paysages et des cultures, l’Union - avec les États membres - devrait élaborer des politiques adaptées afin de prévenir l’exode rural, spécialement dans les régions montagneuses. Autrement, nous risquons de consacrer des fonds à la restauration d’ensembles architecturaux abandonnés, à la restauration de vieilles maisons qui resteront inhabitées, et à la réparation de rues pavées qui ne seront plus foulées. Manolis Mavrommatis (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, je voudrais tout d’abord remercier mon compatriote, M. Sifunakis, pour son excellent travail. Monsieur le Commissaire, le patrimoine culturel est un élément important de l’identité et de l’évolution historique des peuples européens. Par conséquent, la protection et le préservation de celui-ci sont essentielles à l’éducation des nouvelles générations et au respect de l’identité européenne. Quelle que soit sa dimension européenne, sa dimension locale représente une valeur fondamentale pour les citoyens européens. Nous savons tous que tous les projecteurs sont braqués sur les grandes villes où se trouvent les monuments les plus célèbres. Néanmoins, il est un fait que la campagne européenne, qui représente 90% du territoire européen, souffre de la dépopulation et de la stagnation économique. Une attention particulière doit être donnée à la protection et à la promotion du patrimoine culturel naturel et architectural des zones rurales et des régions insulaires d’Europe, car celui-ci présente de nombreuses caractéristiques inchangées. S’agissant des zones rurales traditionnelles et de l’équilibre entre les populations et l’environnement, tous les facteurs qui entrent en ligne de compte dans le domaine de la culture doivent garantir la préservation et le développement du patrimoine culturel de l’Europe ainsi qu’une plus grande sensibilisation des citoyens à son importance. La restauration et la préservation de monuments oubliés dans les régions éloignées des États membres pourraient également contribuer au développement du tourisme rural et, par extension, à l’augmentation du nombre d’habitants dans les campagnes. Enfin, la reconnaissance et la préservation du patrimoine culturel commun représentent un legs important pour les générations à venir. Maria Badia i Cutchet (PSE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, je voudrais commencer par féliciter le rapporteur, M. Sifunakis, pour son travail, qui souligne la nature spécifique et l’importance du patrimoine naturel, culturel et artistique de l’Europe, qui génère de nombreux avantages, sociaux, culturels, environnementaux et économiques. La croissance urbaine rapide, les progrès sociaux et technologiques, les méthodes agricoles modernes ainsi que le développement économique et urbain posent d’importants défis aux zones rurales et aux régions insulaires, qui, comme cela a été souligné, représentent la majorité du territoire de l’Union européenne élargie. Dès lors, à une époque où, d’une part, l’abandon des campagnes, le dépeuplement et la crise économique, et, d’autre part, les incendies et la prolifération des catastrophes naturelles démontrent le besoin urgent de professionnels de l’agriculture capables d’œuvrer en faveur de notre environnement et de garantir la durabilité et l’avenir de notre territoire et de nos campagnes, ce rapport arrive à point nommé, car il souligne la nécessité de mettre en œuvre une politique efficace fondée essentiellement sur un équilibre durable entre la population et l’environnement ainsi que sur une approche intégrée pour les zones agricoles traditionnelles, particulièrement les habitats ruraux. L’élaboration d’un cadre législatif pour la préservation du patrimoine culturel, l’octroi du financement requis pour sa restauration, la formation de professionnels de la conservation de la nature et le soutien aux artisans et aux fournisseurs de matériaux traditionnels sont toutes des propositions qui vont dans le bon sens. À cet égard, je voudrais souligner que la promotion de réunions internationales visant à décrire et à échanger des expériences ainsi que des bonnes pratiques dans les domaines de la préservation des campagnes et de la protection du patrimoine dans l’Union européenne serait un élément très positif de cette politique au niveau communautaire. Bernat Joan i Marí (Verts/ALE ).    - Monsieur le Président, permettez-moi tout d’abord de saluer cet excellent rapport et de remercier le rapporteur pour son travail. Préserver l’environnement naturel est un des principaux objectifs de l’Union européenne. Notre tâche actuelle et future est de définir également l’objectif de préservation du patrimoine architectural et culturel de l’Europe et c’est particulièrement important pour les petites îles. Il est essentiel de préserver le patrimoine naturel, mais dans les petits écosystèmes, l’environnement, les établissements humains et le patrimoine culturel sont interconnectés. Je proviens d’Ibiza, une île qui souffre des effets de la construction de deux autoroutes d’une largeur disproportionnée. Ces travaux ont provoqué la destruction de plusieurs éléments importants du patrimoine culturel. Des sites archéologiques et des habitats traditionnels ont été détruits pour permettre la construction de ces autoroutes. Cette situation a été plusieurs fois condamnée par des organisations de la société civile et je l’ai moi-même dénoncée devant la Commission européenne et devant cette Assemblée. Si le Parlement et les institutions européennes tiennent compte des propositions contenues dans le rapport de M. Sifunakis, ce type de dégâts pourrait être évité et les petites îles, les sites ruraux, ainsi que le patrimoine culturel pourraient être préservés de manière adéquate. C’est à présent notre principal objectif. Janusz Wojciechowski (UEN ).    - Monsieur le Président, je voudrais exprimer mon soutien et ma gratitude pour le rapport de M. Sifunakis et je souscris à toutes les félicitations formulées aujourd’hui à propos de ce document. Au travers de ce rapport, le Parlement européen exprime ses préoccupations à l’égard du patrimoine architectural de l’Europe rurale. Il s’agit d’un legs important, mais malheureusement souvent pas apprécié à sa juste valeur et oublié. Aujourd’hui, nous vivons dans un monde qui change rapidement. Des zones rurales qui n’avaient que peu changé sur plusieurs siècles ont connu une transformation drastique ces dernières décennies. Les méthodes et les outils agricoles ont évolué, la nature du travail à la ferme a radicalement changé, et l’architecture rurale s’est également transformée. Jusque dans les années 60, les bâtiments dans les zones rurales de la Pologne étaient principalement en bois. Puis, une période de développement rapide est arrivée. Les nouvelles maisons sont peut-être plus confortables, mais elles ne sont pas toujours plus belles que les anciennes. L’architecture rurale traditionnelle a vite disparu, et il en reste très peu d’exemples aujourd’hui, ce qui justifie encore plus que nous consentions tous les efforts nécessaires afin de garantir une préservation efficace de ce patrimoine. Le rapport de M. Sifunakis souligne l’importance de ces questions et indique des solutions spécifiques pour soutenir des activités visant à préserver la précieuse architecture rurale européenne. Il s’agit d’un pas dans la bonne direction et qui arrive à point nommé, tant qu’il reste encore quelque chose à préserver pour les futures générations. Andreas Mölzer (NI ).    - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, chacun sait que nous vivons une époque de mutations économiques et sociales effrénées, qui pousse de plus en plus nos esprits à rechercher stabilité, sécurité et conseils. Notre patrimoine intellectuel, culturel et architectural est un lieu où nous pouvons trouver une telle sécurité et les citoyens s’y intéressent de plus en plus, une sensibilisation accrue à celui-ci et le respect qui lui est porté en témoigne. C’est ce respect qui devrait nous pousser à prévenir toute destruction, délibérée , de ce patrimoine intellectuel, culturel et architectural telle que celle que nous avons connue au cours de l’enfer de deux guerres mondiales pendant le XXe siècle, qui était planifiée en Europe de l’Est sous le «véritable socialisme», le stalinisme et le communisme, et qui est, malheureusement pratiqué actuellement par le modernisme brutal soutenu par la gauche politique. Je pense également que le patrimoine historique et culturel de l’Europe, en particulier celui des zones rurales, ne doit ni être considéré uniquement en termes économiques, ni servir seulement les intérêts du tourisme. J’estime qu’il est souhaitable d’étendre des projets tels que celui de «Capitale européenne de la culture» aux zones rurales. Je considère que Sibiu, connue anciennement sous le nom de Hermannstadt, en Transylvanie, qui faisait l’objet hier d’une exposition de photos au sein de cette Assemblée, illustre la capacité de l’Union européenne à promouvoir et à soutenir notre patrimoine culturel. Ljudmila Novak (PPE-DE ).    - La préservation du patrimoine culturel dans les zones rurales et les régions insulaires couvre également la préservation de la diversité culturelle européenne ainsi que des racines des différentes nations. En détruisant ce patrimoine, une nation rompt ses liens ancestraux et se déracine. Les tentatives visant à parvenir à une interconnexion toujours plus importante rendent des zones de nouvelle croissance dans les villes européennes de plus en plus semblables. C’est pourquoi il est extrêmement important pour chaque nation de préserver les caractéristiques qui lui confèrent son identité distincte. Le patrimoine culturel et naturel le plus authentique se trouve sans aucun doute dans les régions rurales. Il faut le préserver. Autrement, il sera dilapidé et tombera en ruines. Tel est notre plus grand défi, car la restauration des bâtiments classés et des principales zones rurales est onéreuse et une tâche de longue haleine. Toutefois, parallèlement, les conditions de vie dans ces constructions ne sont pas adaptées à la vie moderne, raison pour laquelle bon nombre de propriétaires voient ce patrimoine culturel comme un fardeau plutôt que comme une source de joie et de fierté. De même, nos vieux artisans disparaissent parce que leur travail ne constitue plus une source de revenus suffisante. Si nous abordons le patrimoine culturel et naturel uniquement au travers du prisme de l’argent et du profit, celui-ci n’entraîne alors que des pertes financières. Nous devons toujours tenter de concilier la préservation et le développement. Je suis d’accord avec la proposition d’«Année européenne du patrimoine culturel», car elle permettra de sensibiliser nos concitoyens à l’importance de celui-ci. Mais je suis également favorable à ce que nous réservions un financement issu des Fonds structurels pour la préservation du patrimoine naturel et culturel dans les petits villages, car nous raviverons de la sorte l’intérêt des propriétaires et des communautés locales pour la restauration. Ils constateront alors les perspectives de développement et de nouveaux emplois. Les perles sont petites et cachées. Les petits habitats aussi méritent de bénéficier d’incitants et de financements. Antonio López-Istúriz White (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, je voudrais commencer par féliciter le rapporteur, M. Sifunakis, pour son excellent rapport. Grâce à ce document, nous sommes en mesure d’avoir un débat extrêmement intéressant, car une fois encore il souligne quelque chose que bon nombre de personnes ici présentes et moi considérons comme absolument crucial dans l’Union, particulièrement ces dernières années: enfin, nous prenons conscience de l’impact des caractéristiques insulaires de ces régions sur ces dernières. Je salue donc la référence de ce rapport à la protection et la promotion du patrimoine naturel, architectural et culturel des régions insulaires d’Europe. À cet égard, le fait que le rapporteur soit originaire de l’île de Crète, berceau de la civilisation minoenne, la plus ancienne civilisation européenne, et que je sois des îles Baléares, où se trouve la Naveta des Tudons, considérée comme l’exemple le plus ancien de construction d’Europe, qui date d’environ 1 500 avant J.-C., nous rend particulièrement sensibles à la nécessité d’encourager l’Union européenne à adopter des mesures visant à protéger et à raviver le patrimoine culturel de l’Europe. À cette fin, le gouvernement des îles Baléares œuvre à l’élaboration et à la mise en œuvre de politiques de développement durable basées sur la convergence des objectifs de durabilité et de compétitivité des activités touristiques et, en particulier, sur la sauvegarde et l’amélioration du patrimoine culturel, architectural et culturel. Telle est la voie à suivre, en impliquant une société civile sensible à la fragilité particulière des régions insulaires et extrêmement sensibilisée aux questions d’environnement. Il s’agit d’un bon point de départ, comme le dit le rapporteur, pour commencer immédiatement à partager et à échanger des expériences dans ce domaine important de la protection du patrimoine européen; un sujet crucial étant donné qu’il concerne non seulement des êtres humains, mais qu’il s’agit en plus d’un élément important du développement et de l’identité historiques des régions d’Europe. Giuseppe Castiglione (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, avec le traité de Maastricht, l’Union européenne est devenue une union des peuples et s’est dotée de sa propre identité culturelle tout en respectant les différences régionales et locales. Ces différences, contrairement à la mondialisation croissante de la culture, constituent la véritable richesse de notre patrimoine commun. Le berceau de ce patrimoine se trouve dans nos îles et nos zones rurales, avec leurs traditions, leurs architectures, leurs artisanats locaux et la beauté de leurs paysages naturels et artificiels. Il est dès lors urgent de protéger ce vaste patrimoine et de préparer un plan pour le développement local visant à mettre en œuvre et à encourager l’amélioration de la culture et des ressources environnementales, pour en faire un outil de croissance dans notre économie, actuellement en difficulté. Cela nécessite tout d’abord une amélioration des conditions globales dans les campagnes, en ce compris non seulement la restauration et la préservation de l’architecture tant des monuments que des paysages, mais également la prise en considération des personnes qui y vivent et partagent la réalité des petits villages ruraux. Cela signifie combattre l’exode rural, fournir des incitants pour la formation des jeunes, sauvegarder l’artisanat local et les pratiques agricoles traditionnelles, stimuler les anciens commerces et les nouvelles professions, notamment en finançant le développement et l’utilisation des nouvelles technologies, et garantir la préservation des paysages, non seulement en protégeant les zones vertes, mais, surtout, en utilisant les plantes et les arbres locaux afin de ne pas modifier les cultures de ces régions. Les personnes qui vivent dans ces régions doivent recevoir tous les moyens nécessaires afin de pouvoir perpétuer leurs traditions dans leur ville, leur village ou leur île. Les programmes conçus à ces fins doivent être intensifiés et améliorés. La stratégie globale de l’Union européenne en faveur du patrimoine culturel doit devenir un véritable élément horizontal d’autres politiques, à l’instar de la durabilité environnementale, et toutes les politiques doivent être intégrées à cet égard. Je suis convaincu qu’une utilisation sensée, rationnelle, cohérente, coordonnée et, surtout, plus efficace des ressources, y compris au niveau financier, nous permettra de relever ce double défi. La préservation des patrimoines culturels local et régional exige que nous promouvions un développement socio-économique sensée dans le monde rural. Franco Frattini,    . - Monsieur le Président, je voudrais d’abord remercier vivement tous ceux qui ont apporté une contribution importante à ce débat, sous la forme d’idées, de suggestions franchement intéressantes, et je compte bien en informer M. Figel’. Je voudrais revenir sur deux points seulement: celui du financement du projet Culture 2000 et celui de la proposition, avancée notamment par le rapporteur, de faire de 2009, l’Année européenne de l’héritage culturel. Sur le premier point, comme vous le savez beaucoup mieux que moi, le projet Culture 2000 qui bénéficiait d’un budget de 167 millions d’euros, va se voir affecter à présent 400 millions d’euros. Forte augmentation du budget, donc, grâce à la contribution et à l’appui politique du Parlement européen. S’agissant de la seconde question qui concerne l’année européenne, la Commission prend très au sérieux la proposition qui a été faite et nous l’évaluerons dans le contexte de nos objectifs et des plans prioritaires pour les prochaines années. Cette proposition mérite d’être soigneusement analysée. J’en profite d’ailleurs pour vous rappeler que mon collègue Ján Figel’ a fait récemment une proposition importante visant à faire de l’année 2008, l’Année du dialogue interculturel, que la Commission a adoptée. J’ose espérer que l’avis que rendra le Parlement ira dans le même sens. Ceci dit, comme je l’ai affirmé, j’informerai M. Figel’ des résultats de ce débat, dans l’esprit d’une coopération constructive entre la Commission et le Parlement. Le Président.    - Le débat est clos. Le vote aura lieu aujourd’hui, à midi. Zita Pleštinská (PPE-DE ).    - Près de 90% de l’UE élargie est composée de terres agricoles, et celles-ci comprennent des parcs nationaux renfermant une faune et une flore précieuses ainsi que des vestiges historiques appartenant au patrimoine culturel de l’Europe. Néanmoins, bon nombre de solutions politiques pour les zones rurales ne prennent pas en considération de manière appropriée leurs caractéristiques spécifiques et leurs véritables besoins. Par exemple, la campagne représente 85% du territoire de la Slovaquie et abrite 48% de la population. Toutefois, les jeunes ont tendance à la quitter, la densité de population a diminué, notre patrimoine culturel est menacé et le taux de chômage élevé nous préoccupe au plus haut point. Je pense que ce rapport est opportun, car il analyse la situation actuelle et tente de trouver des solutions pour venir en aide aux zones rurales et aux régions insulaires européennes. Il traite également de l’avenir des petits habitats traditionnels avec des populations inférieures à 1 000 personnes. Il se concentre sur les aides aux micro-entreprises, aux jeunes agriculteurs, au savoir-faire et aux métiers traditionnels, aux us et coutumes locaux, qui contribuent à la création d’emplois ainsi qu’à une vie meilleure et plus attrayante dans les campagnes. Le patrimoine culturel mérite une plus grande attention et, surtout, un financement plus important. L’UE devrait adopter une approche globale à l’égard du soutien au patrimoine culturel, en garantissant l’adoption de dispositions relatives aux aides dans toutes les politiques. Je salue l’initiative «Journées européennes du patrimoine» ainsi que les échanges d’expériences dans ce domaine au travers de conférences internationales. En débattant de ce rapport, le Parlement européen confirme qu’il prend au sérieux le développement durable des zones rurales européennes. John Attard-Montalto (PSE ).    - Malte et Gozo étant la plus petite nation de l’Union européenne, il est tout à fait normal qu’il soit fait référence à son patrimoine architectural et culturel de manière holistique. Vu les faibles ressources disponibles et l’énorme patrimoine architectural et culturel, il est impossible de le préserver avec nos seules ressources. C’est pourquoi nous devons nous tourner vers l’UE pour qu’elle nous vienne en aide. Peu de gens savent que les plus anciennes constructions autoportantes du monde se trouvent à Malte. Ces constructions réclament une attention immédiate. Les temples de Ggantija, à Gozo, probablement les plus impressionnants, ont besoin d’une attention urgente de professionnels. La Valette, l’une des plus belles capitales culturelles d’Europe, est encore dans un état désastreux. Cinquante ans se sont écoulés depuis la fin de la Seconde Guerre mondiale et la capitale est toujours marquée par les cicatrices de la guerre, notamment les ruines du jadis magnifique opéra. J’invite les gouvernements allemand et italien à faire un geste de bienveillance et à reconstruire l’opéra détruit par les bombardements aériens. Ils amélioreront ainsi l’image architecturale de La Valette et contribueront à la préservation de son patrimoine culturel. Le Président.    - L’ordre du jour appelle l’Heure des votes. Charles Tannock (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, je voudrais proposer l’amendement oral suivant: «appelle les autorités chinoises à révéler où se trouve Gao Zhisheng, juriste spécialiste des droits de l’homme, l’un des juristes et dissidents les plus connus pour leur franc-parler, qui est détenu sur présomption d’activité criminelle, et à le libérer s’il n’est pas inculpé d’une infraction pénale établie; appelle de même à libérer Chen Guangcheng, défenseur des droits des paysans qui a apporté son aide à des citoyens qui ont tenté de poursuivre leurs autorités locales pour avoir réalisé des avortements et stérilisations forcés, qui a été condamné à plus de quatre ans de prison, et à libérer Bu Dongwei, qui s’est vu imposer deux ans et demi de rééducation par le travail et est détenu dans un lieu tenu secret; par conséquent, prie instamment les autorités de garantir que tous les défenseurs des droits de l’homme peuvent mener des activités pacifiques et légitimes sans peur d’arrestation arbitraire, de torture, ou de mauvais traitement et qu’ils peuvent avoir accès à une représentation légale adéquate en cas d’arrestation;». Hannes Swoboda (PSE ).    - Monsieur le Président, nous aurions également été ravis d’appuyer cet important rapport sur la Chine, mais puisqu’il n’accepte pas le concept «une Chine - deux systèmes» nous ne pouvons pas voter en faveur de son adoption. Cependant, étant donné qu’il fait état de nombreuses préoccupations justifiées concernant les droits de l’homme, nous ne voterons pas contre son adoption mais nous nous abstiendrons de voter. Georg Jarzembowski (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, afin de tuer un possible mythe dans l’œuf, laissez-moi vous dire que cette Assemblée a adopté, à une grande majorité, l’amendement 33 qui semble faire référence à ce concept. Votre justification, Monsieur Swoboda, n’est pas fondée et vous devez voter en faveur de ce rapport. Le Président.    - Nous n’allons pas rouvrir le débat et nous poursuivons le vote. - Madame Muscardini, en référence à quel article du règlement souhaitez-vous intervenir? Cristiana Muscardini (UEN ).    - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, le règlement intérieur indique que les explications de vote doivent avoir lieu après le vote et pas avant. Si nous devons changer le règlement intérieur, je suis tout à fait d’accord, mais le règlement doit s’appliquer à tous les groupes et pas uniquement à certains d’entre eux. Le Président.    - J’en prends bonne note, Madame Muscardini. Martin Schulz (PSE ).    - Monsieur le Président, avant de procéder au vote, je voudrais faire une remarque sur la base de l’article 150, paragraphe 6, et la coupler avec une question à M. Poettering. Je voudrais faire remarquer que M. Hatzidakis a déposé un amendement - l’amendement 5 - dans lequel, comme il a été généralement convenu, il est fait mention de la nécessité d’envoyer une délégation dans les zones les plus touchées. Nous parlons maintenant des régions les plus durement touchées en Espagne, bien qu’il y ait eu des incendies au Portugal, en Grèce, en France et dans d’autres pays aussi. La question se pose de savoir s’il s’agit d’une erreur, car si c’est le cas, nous devons faire comme nous l’avons suggéré et supprimer la référence à l’Espagne pour qu’il soit écrit «délégation dans les zones les plus touchées», ou, il faut ajouter à côté de l’Espagne «le Portugal, la Grèce, la France». Ceci dans l’hypothèse qu’il n’y ait pas de raison politique sous-jacente, même si cette possibilité ne peut pas être tout à fait écartée. Je demanderais, cependant, de ne pas profiter de la situation critique des victimes en Grèce, au Portugal et dans les autres pays pour jouer un jeu politique et que, soit nous supprimions les références à l’Espagne, soit nous ajoutions tous les pays qui ont été touchés par les incendies. Je serais reconnaissant au parti populaire européen (démocrates-chrétiens) et des démocrates européens de bien vouloir clarifier ce point avant de procéder au vote. Gerardo Galeote (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, Monsieur Schulz, je n’étais évidemment pas présent lundi quand la Commission européenne a pris la parole. Dans sa déclaration, le commissaire Dimas a expliqué que le seul pays dans lequel le mécanisme européen de protection civile a été appliqué cet été était l’Espagne. C’est logique puisque 50% des incendies de cet été ont malheureusement eu lieu dans mon pays. Désormais M. Schulz saura que le 6 octobre aura lieu au Parlement européen une audience publique, proposée par notre ami l’ancien commissaire M. Barnier, précisément sur le corps européen de protection civile. Puisque nous voulons que cette délégation voyage avant le 6 octobre, il est physiquement impossible de visiter tous les pays qu’il a mentionnés. Je propose que la visite en Espagne avant le 6 octobre soit maintenue comme prévu et, si son parti veut que nous visitions d’autres pays après le 6 octobre, je peux lui garantir que je voterai en faveur. Le Président.    - J’ai d’autres demandes de parole mais je ne voudrais pas rouvrir le débat. Cela dit, si j’ai bien compris, le moment venu, M. Schulz présentera un amendement oral. L’Assemblée pourra alors se prononcer et chacun pourra exprimer ce qu’il pense au travers de son vote. Martin Schulz (PSE ).    - Monsieur le Président, nous nous doutions que les choses se passeraient comme M. Galeote l’a dit - dans son discours des plus instructifs - et c’est la raison pour laquelle je demande qu’à la suite des mots «en Espagne» soient ajoutés les mots «au Portugal, en Grèce, en France et dans les autres pays particulièrement touchés». Nikolaos Sifunakis (PSE ),    . - Monsieur le Président, je voudrais proposer une modification à la deuxième partie du paragraphe 19 en déposant l’amendement oral suivant: «mettre en place des projets pluriannuels pour promouvoir les communautés traditionnelles bien préservées, avec une population de moins de 1 000 habitants;» - L’Heure des votes est close. Bruno Gollnisch (NI ),    . - En adhérant à la Conférence de La Haye de droit international privé, dont le mandat est d’œuvrer à l’ «unification progressive» des règles de droit international privé, le Parlement fait un pas pour une fois réaliste vers l’harmonisation des règles juridiques propres à chaque État membre. Il y a en effet deux façons de parvenir à l’harmonisation juridique. Celle, prônée par les eurofédéralistes forcenés, qui consiste à uniformiser de façon contraignante les règles substantielles de droit de chacun des vingt-cinq États membres. Et la seconde, qui satisfait à la fois à l’exigence fondamentale de la sécurité et de l’efficacité juridiques, qui consiste à uniformiser seulement les règles de conflit des lois et de juridiction, c’est-à-dire à déterminer à la fois le tribunal compétent et la loi nationale applicable à un rapport juridique. Dans cette logique, les États préservent leurs propres règles, systèmes et traditions juridiques, mais pour autant les incertitudes pouvant naître de l’application et de la confrontation de lois nationales sur différents territoires de l’Union sont très sensiblement atténuées. C’est pourquoi nous donnons un avis favorable au rapport et à l’adhésion de la Communauté européenne à la Conférence de La Haye. Philip Claeys (NI ).    - Monsieur le Président, j’ai voté en faveur du rapport de M. Belder et je voudrais le féliciter et le remercier pour le travail qu’il a accompli. L’attitude du groupe socialiste au Parlement européen est en fait un argument à lui seul en faveur du vote pour l’adoption de ce rapport, puisqu’ils ont critiqué ce qu’ils ont considéré comme une attention excessive de ce rapport pour la situation des droits de l’homme en Chine. Quoi qu’il en soit, le fait est que la situation dans ce pays ne s’est certainement pas améliorée ces dernières années, même pas depuis les évènements qui ont eu lieu sur la place Tienanmen et il nous paraît évident que les gouvernements, les entreprises et autres organismes de l’Union européenne veulent tout simplement faire des affaires avec un régime communiste en Chine, sans pour autant exiger d’améliorer la situation des droits de l’homme. Jan Andersson, Ewa Hedkvist Petersen et Inger Segelström (PSE ),    . - Nous pensons que c’est une bonne chose que le Parlement européen s’efforce de faire davantage eu égard aux droits de l’homme en Chine. Cependant, nous estimons que ce qui manque dans ce rapport, ce sont des références aux efforts bilatéraux et au commerce qui devraient en être le point central. La Chine étant le deuxième plus grand partenaire commercial de l’UE, des contacts efficaces sont importants. Bruno Gollnisch (NI ),    . - Le rapport de M. Belder se veut exhaustif sur l’ensemble des violations commises par la République populaire de Chine, tant en ce qui concerne ses engagements commerciaux internationaux à l’OMC (dumping de toutes natures, contrefaçons et piratage, entraves à l’accès au marché chinois pour ses partenaires commerciaux, etc.), qu’en ce qui concerne les droits de l’homme. Sur ce dernier point, la litanie est bien longue: camps de concentrations (les laogaïs), travail forcé, trafic d’organes des condamnés à mort exécutés, persécutions religieuses, notamment des minorités catholiques, martyrs du Tibet... Ce qui est étonnant, c’est que le rapport Belder parvient à déplorer ces situations sans jamais mentionner que la Chine est un pays communiste, une dictature marxiste, se revendiquant, sur le plan politique, de l’idéologie la plus meurtrière du XXème siècle. Plus étonnant encore - mais est-ce vraiment étonnant dans cette maison? - le rapport ne conclut pas à une demande de sanctions, pas même à une condamnation, mais à la nécessité d’un marché libre, concurrentiel et transparent en Chine! Décidément, dans l’Europe que vous nous préparez, l’argent sera toujours plus important que les hommes. Hélène Goudin (IND/DEM ),    . - Pour l’Union européenne, la Chine est un partenaire commercial très important. L’UE et la Chine ont une relation commerciale très proche depuis une dizaine d’années. Ce rapport doit être considéré comme un pas vers l’amélioration des conditions sociales et environnementales en Chine. La Liste de juin pense que les exigences d’améliorations dans ces domaines sont une condition pour une coopération commerciale longue et durable. Je vote par conséquent en faveur de ce rapport dans son ensemble. Pedro Guerreiro (GUE/NGL ),    . - Le Parlement a sans surprise adopté à la majorité une résolution sur les relations UE-Chine, qui, dans ses nombreux paragraphes, ne contient presque aucune référence aux relations bilatérales, optant plutôt pour une politique d’ingérence flagrante envers la Chine. Parmi les nombreux aspects qui méritent un commentaire, je voudrais seulement souligner le soutien du Parlement à la relégation des relations UE-Chine à une position secondaire derrière le cadre de «l’initiative américaine de lancement d’un dialogue stratégique avec l’Europe sur l’essor de la Chine - élément nouveau essentiel de la politique du nouveau monde vis-à-vis du vieux monde», encourageant «l’Union européenne et ses États membres à développer avec les États-Unis un consensus stratégique concernant les relations avec la Chine». De plus, il «s’inquiète du renforcement des inégalités et de la répartition injuste des richesses, du chômage important, de l’urbanisation débridée, de l’augmentation des crimes et de la corruption ainsi que des graves problèmes environnementaux de la Chine». Ces inquiétudes révèlent l’hypocrisie des personnes qui, soyons honnêtes, n’ont pas de droit moral d’exprimer ces préoccupations; prenez comme exemple les attaques anti-sociales brutales menées par l’UE et l’effroyable déclin social dans les États membres. C’est pourquoi nous votons contre. Luís Queiró (PPE-DE ),    . - Les relations avec la Chine font partie des sujets qui devraient soulever le plus de questions auprès des responsables de la politique extérieure des États membres de l’UE. D’un côté il s’agit d’un État totalitaire qui ne respecte en aucune façon les droits de l’homme et qui ne s’inquiète pas le moins du monde des questions humanitaires, de l’environnement, du développement intégré, de la promotion de la liberté ou du respect des valeurs élémentaires de la race humaine. C’est en même temps incontestablement une économie importante qui croît constamment. Les signes montrent également que le progrès économique - auquel le renforcement des relations UE-Chine a contribué - a produit l’effet désiré de l’apparition d’une classe moyenne urbaine, qui, après un certain temps, espérons-le, propulsera la démocratie. Entre temps, et il s’agit là d’un point que nous avions proposé, l’expérience de Macao et de Hong-Kong, que l’UE a suivie de près, prouve qu’il est possible de mettre en place un système meilleur que celui qui existe dans le reste de la Chine. Enfin, un mot de regret pour l’attitude du groupe socialiste au Parlement européen, qui a tenté de retirer le rapport pour anticiper un résultat qui aurait été contraire à ses intérêts. C’est un acte petit. Kathy Sinnott (IND/DEM ),    . - Je suis opposée à la politique chinoise de l’enfant unique et aux autres violations des droits de l’homme. Je ne suis pas favorable à la politique de la Chine unique! Charlotte Cederschiöld, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark et Anna Ibrisagic (PPE-DE ),    . - Nous avons aujourd’hui voté en faveur du rapport sur le lancement d’un débat sur une approche communautaire en matière de programmes d’étiquetage écologique des produits de la pêche. Nous sommes pour que l’UE mette en place des règles minimales communes pour l’étiquetage écologique des produits de la pêche et pour que celles-ci soient conformes aux normes internationales en usage. Contrairement au rapport, nous pensons cependant qu’il est bon qu’il y ait différentes étiquettes privées et que tous les étiquetages écologiques des produits de la pêche soient faits par des acteurs privés. Nous ne partageons pas non plus la conviction du rapporteur selon laquelle la politique commune de la pêche contribue à une pêche très favorable à l’environnement. Nous sommes au contraire convaincus que la politique commune de la pêche est en grande partie responsable de la surpêche et des problèmes environnementaux. Hélène Goudin (IND/DEM ),    . - Les mesures conçues pour combattre la pêche illégale, non déclarée et non réglementée sont les bienvenues. Je doute cependant de la nécessité de l’UE d’introduire au niveau central un système d’étiquetage écologique pour les produits de la pêche. La création d’un système d’étiquetage écologique commun à toute l’UE risque d’engendrer une bureaucratie inutile et pourrait limiter les chances des entreprises, des organisations de pêche et des États membres de produire leur propre système d’étiquetage écologique. Je vote donc contre ce rapport. Pedro Guerreiro (GUE/NGL ),    . - Comme l’a montré le débat, la création d’un étiquetage écologique pour les produits de la pêche soulève d’importantes questions. Le rapporteur dit qu’un critère pourrait être basé sur des facteurs objectifs comme les analyses scientifiques, provenant de la mise en œuvre des normes communautaires visant à garantir que toutes les activités de pêche des États membres de l’UE sont viables. Ceci étant dit, l’introduction d’autres critères, comme des méthodes de production plus sélectives, qui mènerait à la mise en place d’un critère irait à l’encontre du principe que les effets sur les ressources doivent être analysés sur la base de la décision sur les mesures techniques, et pas après. Il y a aussi l’introduction de critères liés à la sécurité alimentaire, qui soulèverait la question du danger des produits de la pêche capturés dans le milieu naturel qui ne seraient pas adaptés à la consommation humaine. Dans ce cas, l’étiquetage n’est pas le problème. De tels produits de la pêche ne peuvent en aucun cas être capturés, et encore moins être mis en vente. C’est ce qui se passe lorsque l’on pense qu’il existe une sorte de pollution marine qui conduit à une interdiction de la pêche. Nous réaffirmons dès lors ce que nous avons dit dans notre intervention. Marco Cappato (ALDE ).    - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je voudrais simplement souligner que, alors que je soutenais la résolution sur le Liban, j’ai entendu beaucoup trop de personnes dans cette Assemblée, y compris le haut représentant, M. Solana, utiliser les termes «Union européenne» et «États membres de l’Union européenne» comme synonymes et dire que l’Union européenne joue et a joué un rôle important dans la crise libanaise et dans l’envoi des troupes de la FINUL. Ce n’est pas le cas: certains États membres, certains pays jouent un rôle. L’Union européenne a malheureusement renoncé à utiliser les instruments de politiques extérieures qu’elle aurait pu utiliser, aussi modestes et faibles soient-ils. Le rôle que l’Union européenne pourrait jouer serait d’offrir la possibilité de devenir membre aux pays de l’autre côté de la Méditerranée: la Turquie, Israël et encore d’autres démocraties au-delà de la Méditerranée. La politique des États membres sur Israël et la Palestine est, à la place, une politique perdante. Romano Maria La Russa (UEN ).    - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, en dépit de mon soutien complet à la FINUL 2, je me dois d’exprimer des réserves à propos de l’actuelle mobilisation des pays de l’Europe: à part l’Italie, la France et l’Espagne, ils se contenteront de fournir une contribution plus ou moins symbolique. L’appel de l’Europe a jusque-là été faible; le haut représentant pour la politique étrangère et de sécurité commune, M. Solana, a demandé une réponse ferme de tous les pays de l’Union, mais ses paroles se sont évaporées dans le ciel de Bruxelles. Même si je voulais passer outre le parti pris pro-palestinien voilé qui envahit les institutions européennes et qui semble parfois basculer dans l’antisémitisme, je devrais de toute façon souligner une fois de plus à quel point l’Europe est incapable: en essayant d’être politiquement correcte, comme d’habitude, elle a refusé d’adopter une position claire et précise. Je me demande cependant comment on peut parler d’équidistance. Adamos Adamou (GUE/NGL ),    - Pendant 34 jours, le monde a regardé une opération militaire menée par une armée suréquipée qui, grâce au soutien des États-Unis et des roquettes super modernes qu’elle a envoyées jusqu’à la fin - a écrasé et envahi le Sud-Liban, tuant des centaines de civils, déplaçant un tiers de la population et faisant reculer l’économie du pays de vingt ans. Israël est coupable d’un grand nombre de crimes de guerre, comme l’ont confirmé les rapports d’Amnesty International et de Human Rights Watch. L’arrestation de soldats israéliens par le Hezbollah a été le prétexte pour appliquer un plan préparé. En tant que Chypriotes, nous avons notre propre expérience particulière de l’intervention militaire et nous rejetons la philosophie qui consiste à ne pas prendre position sur la proposition de résolution du Parlement et toute possibilité de mettre les victimes sur le même pied d’égalité que les auteurs. Nous soutenons l’embargo sur l’envoi d’équipements militaires à Israël afin de mettre fin aux opérations de cette machine militaire et d’envoyer le message que la communauté internationale n’est pas d’accord avec le génocide perpétré contre les Palestiniens et les peuples voisins. Nous en appelons à la création dans notre région, comprenant Israël, d’une zone dénucléarisée. Nous devons catégoriquement condamner la politique d’Israël envers la Palestine et décider de retourner immédiatement à la table des négociations avec comme but de trouver rapidement une solution finale. Ilda Figueiredo (GUE/NGL ),    . - Il est lamentable que le Parlement ait choisi de prendre la voie suggérée par ce rapport, c’est-à-dire mettre Israël et la Palestine - autrement dit l’agresseur et la victime - sur un pied d’égalité, alors qu’il faut une condamnation claire des crimes de guerre commis par Israël au Liban ainsi que des attaques et du terrorisme d’État qu’Israël continue de perpétrer dans les territoires occupés palestiniens, y compris à Gaza. C’est un mauvais départ. Dans un moment particulièrement complexe et dangereux, ce que l’UE devrait faire est, au minimum, d’exiger qu’Israël se plie à la décision de l’ONU relative à son occupation des territoires palestiniens, à l’arrêt immédiat des opérations israéliennes dans les territoires occupés palestiniens, à la levée immédiate du blocus de Gaza, c’est-à-dire rouvrir la frontière avec l’Égypte et permettre la liberté de circulation des personnes et des biens, la restitution du plateau du Golan à la Syrie et des fermes de Shebaa au Liban, la libération immédiate des ministres et membres élus du parlement palestiniens, l’ouverture des négociations pour l’échange de prisonniers, la fin des colonies et, enfin, qu’Israël reprenne le transfert des recettes fiscales et douanières palestiniennes. Une paix durable au Moyen-Orient dépend du respect des droits des peuples palestiniens, syriens et libanais à leur propre souveraineté. Glyn Ford (PSE ),    . - Dans ce débat sur la situation au Moyen-Orient, je voudrais rappeler à mes collègues que le Parlement a adopté le 31 mai 2005 une résolution sur la communauté assyrienne et la situation dans les prisons irakiennes. Je dois malheureusement souligner que la situation des chrétiens irakiens, et des Assyriens en particulier, continue à s’aggraver. Nous venons d’apprendre que M. Donny George, directeur du Musée irakien et un des plus célèbres représentants de la communauté assyrienne, s’est exilé en Syrie avec sa famille. L’ambassadeur britannique sortant, William Patey, a indiqué que l’Irak était déjà en situation de guerre civile non déclarée. Que faut-il faire? Nous devons appuyer sans réserve les dirigeants cléricaux et l’action , que je soutiens et qui me soutient, dans leur campagne qu’ils organiseront dans le nord de l’Irak plus tard dans le mois. L’Europe et les Nations unies doivent faire pression pour que, comme les Kurdes, les sunnites et les chiites, cette communauté indigène d’Irak possède son propre territoire administratif dans un pays uni, comme le prescrit la Constitution irakienne. Dans le cas contraire, il y a fort à craindre que toute la communauté chrétienne au Moyen-Orient, qui représentait jadis 20% de la population, soit forcée à l’exil. Patrick Gaubert (PPE-DE ),    . - Dans mon intervention du 6 septembre en séance plénière, j’ai plaidé pour une appréciation équilibrée de la situation avant, pendant et après le conflit israélo-libanais, ses conséquences pour les populations concernées et l’avenir de cette région. La proposition de résolution commune ne m’apparaît pas comme répondant à ce souci d’équilibre au vu, entre autres, des considérants A et B, ainsi que des paragraphes 17, 20 et 25. En conséquence de quoi, j’ai exprimé un vote défavorable à cette résolution. Hélène Goudin (IND/DEM ),    . - La Liste de juin regrette profondément la situation actuelle au Liban. Dans une guerre, ce sont toujours les personnes sans défense et les innocents qui paient le plus lourd tribut. Le conflit au Liban est un exemple classique de la façon dont la violence engendre la violence et nous refusons catégoriquement toute forme de violence perpétrée par les deux parties. Le rapport contient, dans son ensemble, de nombreuses propositions et idées intelligentes, mais nous pensons que l’ONU devrait être l’organisme jouissant de la plus haute autorité dans la région. Le rapport soulève une question de politique extérieure sensible sur laquelle les gouvernements des États membres sont en désaccord. Nous pensons qu’il revient au gouvernement de chaque État membre d’adopter une position sur la question. Nous pensons que le sujet dans son ensemble concerne l’ONU et non l’UE. La Liste de juin s’abstient donc de voter. Pedro Guerreiro (GUE/NGL ),    . - Parmi d’autres aspects qui méritent la critique, en essayant de confondre l’agresseur, Israël, et ses crimes avec les victimes, les peuples palestinien et libanais et leur combat de résistance légitime face à l’agression et à l’occupation, cette Assemblée s’est, une fois de plus, scandaleusement lavé les mains de la responsabilité d’Israël pour ses crimes. Elle ne réussit pas non plus à appeler au respect intégral des résolutions 1701 et 1559 du Conseil de sécurité de l’ONU, elle souligne plutôt que «l’objectif final devrait être le désarmement de toute les milices, y compris du Hezbollah». De plus, elle ne parvient pas à aller au-delà des simples références aux résolutions 242, 338, 426 et 520. Néanmoins, étant donné l’évidence accablante de la gravité de l’évolution de la situation au Moyen-Orient, face à la brutale agression d’Israël envers le peuple palestinien et libanais et en particulier étant donné la résistance résolue et déterminée des peuples de ces pays, le Parlement reconnaît ce qui devait l’être depuis longtemps: «une solution juste et durable au conflit israélo-palestinien est impérative pour instaurer paix et la sécurité dans toute la région», une «solution globale, durable et viable» pour la région basée sur des «résolutions pertinentes du Conseil de sécurité des Nations Unies». David Martin (PSE ),    . - Je me réjouis de la résolution du Parlement européen sur le Moyen-Orient. Le progrès vers une paix durable au Moyen-Orient ne sera possible que quand la coexistence d’un État israélien et d’un État palestinien, tous deux à l’intérieur de frontières sûres et reconnues, sera respectée et soutenue par la communauté internationale. Dans ce contexte, j’invite l’UE à faire tout ce qui est en son pouvoir pour assurer cette conclusion. Alors que le conflit au Liban s’enlisait, la communauté internationale ne prêtait aucune attention aux 250 frappes aériennes, 1 000 tirs d’artillerie et plus de 200 décès parmi la population de Gaza ni, si on en croit les dernières estimations, aux quelque 300 enfants palestiniens détenus dans les prisons israéliennes. Je pense qu’il n’y a pas de solution militaire à cette crise et que l’UE doit appeler Israël à renoncer à l’action militaire offensive dans la région et à libérer immédiatement les enfants palestiniens arrêtés par Tsahal. Mary Lou McDonald (GUE/NGL ),    . - La catastrophe humanitaire au Liban, avec des centaines de morts et de blessés des deux côtés, des dégâts aux infrastructures de base et des centaines de milliers de personnes déplacées, n’a pas pris fin avec le cessez-le-feu. Il est clair qu’une solution équitable et durable au conflit israélo-palestinien est essentielle à la paix et à la stabilité dans toute la région. Il faut une action résolue et positive pour ramener le processus de paix au Moyen-Orient au cœur des priorités de la communauté internationale. L’Union européenne peut jouer un rôle dans cette action, notamment en revoyant son approche de l’aide à la Palestine et ses relations avec le Hamas. Willy Meyer Pleite (GUE/NGL ),    . - Nous donnons notre avis aujourd’hui sur une proposition de résolution sur la crise au Moyen-Orient, démontrant que, contrairement au Conseil européen, le Parlement réagit comme il se doit à la situation. Je vote en faveur parce que cette résolution comprend certains éléments qui sont cruciaux pour le renforcement de la trêve fragile entre l’armée israélienne et la milice du Hezbollah. Comme l’indique le texte, seul le dialogue politique peut résoudre le conflit, l’action militaire n’en sera jamais capable. Malgré cela, certaines questions restent en suspens, comme par exemple l’impunité d’Israël après le conflit. L’UE devrait être courageuse et être la première à demander qu’Israël partage le coût des réparations des dégâts causés par leurs bombardements des infrastructures et des cibles civiles. En particulier parce que l’occupation continue et l’agression de la Palestine ne doivent pas être oubliées, il est essentiel qu’une conférence internationale soit organisée pour résoudre la crise au Moyen-Orient. Une conférence de ce genre chercherait des mesures de sanction contre l’État d’Israël et son retour au respect du droit international et clarifierait la feuille de route visant à mettre fin au conflit. Athanasios Pafilis (GUE/NGL ),    - Le parti communiste grec a voté contre l’inacceptable proposition commune signée par les délégués de tous les partis politiques. Elle reflète la position de l’UE qui approuvait le plan OTAN/USA du «nouveau Moyen-Orient», dont la conséquence a été la guerre contre le Liban, qu’elle appelle un «affrontement», déchargeant ainsi Israël. En essayant de présenter l’UE comme impartiale, elle met les victimes et les auteurs sur un pied d’égalité, impliquant la résistance de ces peuples contre la politique impérialiste d’Israël et des États-Unis d’Amérique. Elle approuve la résolution 1701, accueille favorablement le déploiement des forces d’occupation européennes et pousse au désarmement des forces populaires qui ont héroïquement résisté à une guerre injuste et agressive. De cette façon, elle consent à la mise en œuvre des plans impérialistes. Elle impute la responsabilité aux Palestiniens, sans condamner leur génocide par Israël. Elle ne fait pas référence à la reconnaissance du gouvernement palestinien ou à la libération de milliers de détenus libanais et palestiniens dans les prisons israéliennes. Elle approuve la présence occupante de l’UE au Moyen-Orient, ce qui ne garantit pas la paix pour les peuples, mais alimentera une escalade de la situation afin de tenter de mettre en œuvre le plan de l’OTAN pour contrôler la région. Les forces politiques qui ont signé portent une lourde responsabilité envers les peuples et les forces et organisations populaires qui ont combattu pendant de nombreuses années, déversant des flots de sang. Le parti communiste grec exprime sa solidarité pour ce combat et en appelle aux peuples d’intensifier leur lutte contre l’impérialisme euro-américain. Tobias Pflüger (GUE/NGL ),    . - L’accord pour envoyer des troupes au Liban révèle l’ignorance des règles d’engagement. Bien que l’expression de soutien de cette Assemblée à la convocation d’une conférence de paix pour le Moyen-Orient doive être considérée comme un pas positif, il est regrettable que le vote de ses députés en faveur de l’envoi de troupes au Liban reposant sur un mandat manquant de toute clarté: ils n’ont reçu aucune explication ou autre information sur les règles d’engagement de la FINUL, qui sont toujours secrètes. La résolution de cette Assemblée parle de donner un «mandat fort» pour les forces à envoyer au Liban; elle n’exclut pas explicitement la possibilité pour les soldats de la FINUL, et donc également pour les soldats des États membres, de désarmer le Hezbollah. Il est imprudent de défendre une action militaire de ce genre et l’effet qui en découle de facto est de donner le feu vert pour utiliser les troupes européennes pour faire la guerre au Liban. Il est honteux que la guerre au Liban soit décrite dans la résolution du Parlement européen comme rien de plus qu’un «usage disproportionné de la force» de la part d’Israël aux attaques du Hezbollah, et cela ne peut être considéré que comme du cynisme aux vues des nombreuses victimes civiles au Liban. Il y a de toute évidence ceux qui n’en ont jamais assez, car, dans la résolution, il est dit que «la présence d’une force multinationale au Liban pourrait être prise comme modèle à suivre dans le processus de négociation en vue d’un règlement du conflit israélo-palestinien». Au contraire, ce qu’il faut, c’est une solution politique plutôt que l’envoi de toujours plus de troupes. Luís Queiró (PPE-DE ),    . - Parfois, il ne faut parler que de la paix. Ce n’est pas le moment des récriminations, des confrontations ou de régler des comptes. La paix au Moyen-Orient ne peut être construite qu’entre des peuples, des pays et des États qui sont libres et démocratiques, responsables de leurs propres actes et capables d’administrer leur propre territoire. La démocratie, la liberté et le développement sont les meilleurs antidotes des idéologies sous lesquelles quelques peuples malheureux deviennent otages du terrorisme et de l’extrémisme. Il est également nécessaire aujourd’hui de parler de sécurité, sans laquelle la paix ne peut être garantie. Par conséquent, envoyer une force militaire importante avec une capacité opérationnelle au Sud-Liban est une solution qui pourrait changer le cours des évènements et qui pourrait aider à éviter une répétition des attaques et des guerres. Nous sommes pourtant conscients des risques. Tout le monde n’a pas les meilleures intentions et tous les régimes ne sont pas favorables à la conciliation. Cela ne se mettra pas en travers du chemin de la paix, mais évitera simplement aux gens d’être naïfs. Bart Staes (Verts/ALE ),    . - J’approuve le texte de compromis sur le Moyen-Orient. Il n’y a pas de solution militaire aux problèmes de cette région. Nous devons condamner l’utilisation massive et délibérément systématique de la force par Israël, sous forme de bombardements de cibles civiles, l’utilisation d’armes illégales, la destruction à grande échelle d’infrastructures civiles et les graves dégâts causés au littoral, mais également les attaques de roquettes systématiques du Hezbollah. Les États membres doivent éviter une nouvelle course à l’armement dans la région en appliquant strictement le code de conduite européen sur les exportations d’armes à toutes les armes fournies à cette région. Maintenant que la politique des États-Unis dans la région s’est montrée inefficace, il est essentiel qu’une nouvelle conférence régionale pour la paix - un «Madrid II» - ait lieu afin de trouver une solution complète, durable et accessible basée sur le droit de l’État d’Israël de vivre dans des frontières sûres et reconnues et sur le droit des Palestiniens à leur propre État viable, basé sur les territoires occupés, en portant particulièrement attention à la sécurité et au désarmement. L’UE doit réengager le dialogue avec la Syrie et impliquer ce pays dans les efforts de paix, notamment en signant l’accord commun d’association, considéré comme un pas important pour y aborder les droits de l’homme plus efficacement. Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL ),    - Pendant 34 jours, le monde a regardé une opération militaire menée par une armée suréquipée qui, grâce au soutien des États-Unis et des roquettes super modernes qu’elle a envoyées jusqu’à la fin - a écrasé et envahi le Sud-Liban, tuant des centaines de civils, déplaçant un tiers de la population et faisant reculer l’économie du pays de vingt ans. Israël est coupable d’un grand nombre de crimes de guerre, comme l’ont confirmé les rapports d’Amnesty International et de Human Rights Watch. L’arrestation de soldats israéliens par le Hezbollah a été le prétexte pour appliquer un plan préparé. En tant que Chypriotes, nous avons notre propre expérience particulière de l’intervention militaire et nous rejetons la philosophie qui consiste à ne pas prendre position sur la proposition de résolution du Parlement et toute possibilité de mettre les victimes sur le même pied d’égalité que les auteurs. Nous soutenons l’embargo sur l’envoi d’équipements militaires à Israël afin de mettre fin aux opérations de cette machine militaire et d’envoyer le message que la communauté internationale n’est pas d’accord avec le génocide perpétré contre les Palestiniens et les peuples voisins. Nous en appelons à la création dans notre région, comprenant Israël, d’une zone dénucléarisée. Nous devons catégoriquement condamner la politique d’Israël envers la Palestine et décider de retourner immédiatement à la table des négociations avec comme but de trouver rapidement une solution finale. Jean-Pierre Audy (PPE-DE ),    . J'ai voté en faveur de la résolution commune présentée par six groupes politiques au sujet des forêts et des inondations. Tout d'abord, je suis heureux que, en plus des incendies, les inondations aient été rajoutées au texte initial. Sur le fond, on voit bien, au fil du temps, que l'ampleur croissante des catastrophes naturelles et autres désordres qui affectent les territoires et les populations, dépassent parfois les capacités de traitement par certains États membres et interpellent l'Union européenne. Or, l'Union européenne apparaît insuffisamment présente dans le traitement de ces problèmes et je regrette que la résolution ne soutienne pas clairement et plus fermement l'idée de créer une force européenne de sécurité civile. Il ne s'agit pas de recruter des fonctionnaires chargés de la sécurité civile mais d'avoir un État-major de haut niveau à l'échelle de l'Europe qui ait le pouvoir de coordonner certaines forces de sécurité civile sur le territoire de l'Union, et ce à la demande d'un État membre qui ne peut pas faire face à une situation précise. Charlotte Cederschiöld, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark et Anna Ibrisagic (PPE-DE ),    . - Nous avons aujourd’hui voté contre la résolution sur les incendies de forêts. Nous regrettons le grand nombre d’importants incendies de forêts et d’inondations qui ont touché l’Europe. Nous pensons que, dans certains cas, l’UE devrait fournir une aide financière aux pays et régions touchés lorsque des catastrophes naturelles exceptionnelles ont lieu. Cette aide ne doit cependant pas engendrer une situation dans laquelle les incendies de forêts entraînent un bénéfice financier. Nous ne pensons cependant pas que les incendies et les inondations qui se reproduisent chaque année dans les mêmes régions justifient soit des instruments communs pour combattre ces évènements, soit un financement commun pour indemniser les régions touchées. Nous pensons, au contraire, que le travail le plus important pour combattre ces incendies et leurs causes devrait être fait localement et nationalement et réalisé et financé localement et nationalement. Den Dover (PPE-DE ),    . - Les Conservateurs britanniques sont solidaires avec les victimes des feux de forêt de cet été. Cependant, cette résolution n’aborde pas suffisamment le fait que la plupart de ces incendies semblent avoir été délibérément causés par des pyromanes. Le ministre espagnol de l’environnement lui-même a suggéré que certains de ces feux ont pu être boutés par des ouvriers sylvicoles mécontents de n’avoir pas été engagés pour l’été par les corps régionaux de pompiers. Il est impératif que les États membres mènent une action plus préventive pour empêcher que ces actes délibérés ne se reproduisent. C’est pourquoi les Conservateurs britanniques ne soutiendront pas cette proposition. Ilda Figueiredo (GUE/NGL ),    . - Nous avons voté en faveur de ce rapport, mais nous sommes déçus du rejet de notre proposition de demander à la Commission d’offrir une assistance financière communautaire extraordinaire au Portugal, dans le but de soutenir le rétablissement des zones de forêts brûlées dans les parcs nationaux de Peneda-Gerês et de Serras D’Aire e Candeeiros, compte tenu de leur intérêt écologique, paysager et économique inestimable. Nous accueillons cependant favorablement le fait que le Parlement ait une fois de plus invité la Commission à appliquer de manière flexible le Fonds de solidarité européen afin de faciliter son application dans des cas comme les désastres dus aux incendies de forêts. Les incendies de forêts ne font pas qu’occasionner de lourdes pertes, ils changent également le mode de vie des gens, en particulier dans les zones les moins riches qui doivent affronter les effets secondaires sur l’infrastructure, sur le potentiel économique, sur l’emploi, sur le patrimoine naturel et culturel, sur l’environnement et sur le tourisme, qui ont des répercussions sur la cohésion sociale et économique. Nous sommes également ravis de l’importance donnée à la nécessité pour le Fonds européen agricole pour le développement rural et Forest Focus de canaliser tous leurs efforts vers la prévention des incendies de forêts dans les pays du Sud. Hélène Goudin (IND/DEM ),    . - La Liste de juin accueille favorablement la solidarité internationale lorsqu’un pays est touché par les incendies de forêts et les inondations. Nous regrettons cependant que les institutions européennes essaient d’utiliser des évènements tragiques de ce genre pour renforcer l’influence de l’UE dans divers domaines politiques. Il incombe principalement aux États membres de prendre des mesures pour réduire la possibilité, par exemple, d’incendies. Les ressources peuvent être coordonnées et des actions prises en-dehors du contexte de la coopération européenne. Je vote dès lors contre cette résolution. Athanasios Pafilis (GUE/NGL ),    . - Malheureusement, Monsieur le Président, la proposition ne contient qu’une référence limitée à la possibilité de ne pas reboiser les zones privées qui sont qualifiées de zones boisées. La reclassification de forêts résultant d’une modification de l’utilisation de la terre, la légalisation d’importantes transgressions sont, pour la Grèce au moins, les principales causes du déclenchement d’incendies qui sont en grande majorité volontaires. Ces crimes sont aidés et soutenus par des politiques de commercialisation, de privatisation et d’exploitation des terres boisées pour d’autres activités, sacrifiant ainsi ces importants poumons de la vie sur l’autel du profit et dévalorisant sérieusement l’environnement. En Grèce on propose même de modifier l’article de la constitution protégeant les forêts, ou du moins ce qu’il en reste, en particulier autour de grandes villes et des zones touristiques et résidentielles développées, pour qu’il n’y ait plus d’obstacles à la mise en œuvre de cette politique antipopulaire, anti-environnementale. Ces politiques criminelles sont aidées par des ressources inadéquates et un manque de personnel, mettant l’accent sur les responsabilités politiques de l’UE et des gouvernements et les conséquences inhumaines et anti-environnementales des politiques qu’ils appliquent. Il faut immédiatement indemniser les victimes, mais il faut encore plus urgemment changer de politique. Luís Queiró (PPE-DE ),    . - Nous sommes tout juste de retour de vacances. Normalement nous devrions nous sentir reposés et plein d’énergie. Cette année pourtant, nous sommes revenus plus pauvres à la suite des incendies qui ont dévasté les forêts, attaqué les maisons et pris des vies humaines. Nous sommes fatigués des excuses et sommes franchement déçus. Ce scénario d’étés secs, chauds et d’incendies s’est répété, sans exception, ces dernières années. Nous ne pouvons pas nous contenter de calculer exactement le moment où les incendies auront lieu. Nous pouvons et devons faire bien plus. Les États membres sont responsables de la gestion de l’urgence sur leur territoire, et ils doivent être tenus responsables lorsqu’ils ne font pas tout ce qui est en leur pouvoir pour prévenir de tels désastres. Je condamne dès lors le fait que mon gouvernement n’ait pas procédé au dégagement des broussailles, pour lequel il est responsable au parc national Peneda-Gerês. C’est incompréhensible. Agir de la sorte était incendiaire. J’exprime ma tristesse pour la perte des vies humaines dans les différents incendies de mon pays et des autres pays européens. S’il nous fallait des raisons d’être plus efficaces, les actions de nos pays et les mesures d’aide de l’Union sont inextricablement liées à la perte de vies humaines. Nous devons être déterminés dans la lutte contre les incendies, dans la lutte contre la destruction de propriétés et de nos forêts, et dans la préservation de l’avenir. Alyn Smith (Verts/ALE ),    . - Monsieur le Président, j’ai soutenu à contrecœur cette résolution, bien que j’aie voté contre l’idée d’envoyer une grande délégation du Parlement prendre connaissance sur le terrain des dégâts causés par le feu. Je ne pense pas que cela constitue une réponse proportionnée et j’estime que les fonds utilisés pour cela seraient plus utiles ailleurs. Glyn Ford (PSE ),    . - Il est tragique que cette discussion ait échoué sur l’agriculture alors que ce domaine représente moins de 5% du PIB de l’Union européenne et des États-Unis et qu’il est si essentiel pour les pays en développement. Si l’Inde a proposé de mettre un terme aux subventions à l’agriculture d’ici 2013, les États-Unis semblent vouloir à tout prix les augmenter. Nous ne pouvons espérer que le bon sens l’emportera dans ces négociations si importantes et si vitales pour tant de pays! Pedro Guerreiro (GUE/NGL ),    . - Ce qui ressort des déclarations faites par l’UNICE et M. Mandelson est que ceux qui risquent de pâtir le plus de la suspension des négociations de l’OMC sont les pays les moins développés. Les déclarations passent sur le contenu du programme de Doha, qui cherche à promouvoir la libéralisation des biens et services, l’idée centrale étant que le développement est favorisé par le commerce libre de tout obstacle aux grandes multinationales et qu’il y a une contradiction entre les accords commerciaux multilatéraux et régionaux bilatéraux. Rien ne peut être plus éloigné de la réalité. L’OMC est au service des grandes multinationales, leur fournissant des marchés toujours plus grands, augmentant leurs profits, leur donnant l’accès aux matières premières et ouvrant la voie à une meilleure exploitation de la périphérie capitaliste. Avec la limitation actuelle de l’expansion des marchés et le renforcement des pouvoirs émergeants, les rivalités centrales s’intensifient et il devient plus difficile d’accepter aveuglément la périphérie. De plus, la résistance contre les politiques destructrices du FMI, de la Banque mondiale et de l’OMC et la domination dévorante des multinationales s’est renforcée. D’où la pression à la table des négociations pour que la périphérie accepte le programme, comme lors du cycle d’Uruguay Round, qui a pris huit ans avant d’être conclu. Nous avons donc voté contre. David Martin (PSE ),    . - J’espère que cette résolution sur la suspension du cycle de Doha enverra un message clair aux négociateurs de cet engagement continu du Parlement envers le multilatéralisme en tant que moteur du développement international. Il est vrai que certains pays ne pèsent pas le même poids dans le commerce international. Cela signifie que nous devons honorer nos engagements de Doha envers le principe de «réciprocité non intégrale» dans l’accès aux marchés pour les produits non agricoles, au traitement spécial et différencié et à l’aide commerciale aux pays les plus pauvres. Cela signifie en particulier que nous ne pouvons continuer à permettre que l’agriculture, qui ne représente que 2% de notre économie, soit la pierre d’achoppement de ces pourparlers. J’espère que cette période de réflexion au sein de l’OMC permettra aux parties de réfléchir non seulement à la direction dans laquelle cette organisation doit évoluer, mais aussi aux mérites de cette organisation, instance unique dans le droit international. Le bilatéralisme - avec ses conditions inégales - est une mauvaise solution de rechange pour les pays en développement, qui sont forcés d’accepter des conditions moins favorables en matière d’accès aux marchés et de droits de propriété intellectuelle. J’ai voté pour un renouvellement de l’engagement envers ce cycle de l’OMC, qui est ambitieux mais est aussi le cycle de développement qu’il devait être à l’origine. Jean-Claude Martinez (NI ),    . - À la session de Genève en juin 2006, l’Europe s’est montrée flexible jusqu’à la soumission lors des négociations commerciales de l’OMC. Après avoir accepté, le 18 décembre 2005 à Hong Kong, l’abandon de nos restitutions aux aides à l’exportation agricole, à partir de 2013, Peter Mandelson, notre commissaire, chef de la négociation, a fait le cadeau royal à Genève pour qu’un accord planétaire intervienne: la baisse jusqu’à 50 % de la protection douanière de notre marché agricole. Mais le Brésil, qui a des élections présidentielles, et les USA, qui ont des élections au Congrès, n’ont pas pris le moindre risque: baisser leurs aides internes pour les USA, ouvrir leur marché industriel pour le Brésil. Les négociations finiront par reprendre mais, déjà, on sait que la Commission européenne a cédé sur les aides aux exportations et sur la protection de notre agriculture et de notre viticulture contre le dumping social des pays tiers, où des multinationales produisent sans droit du travail et sans droit social. La solution pour 2007 et sortir de l’impasse, c’est d’avoir l’imagination d’inventer des droits de douane modulables, remboursables et bonifiables, c’est-à-dire des droits de douane déductibles. Luís Queiró (PPE-DE ),    . - Toute personne qui croit que le commerce est une force motrice du développement économique et, plus important encore, qu’il rassemble les peuples de différents pays, doit être amèrement déçue de la décision de juillet de suspendre le cycle de Doha jusqu’à nouvel ordre. L’impossibilité d’avancer dans les négociations est une nouvelle terrible. La question n’est pas de promouvoir l’ouverture totale et immédiate de toutes les frontières ou d’arrêter immédiatement toute aide d’État. En économie, les utopies ont tendance à être dangereuses et les comportements imprudents chers. Il est cependant tout à fait souhaitable que le commerce mondial s’ouvre pour ainsi permettre un maximum d’échanges entre le Nord et le Sud, entre les pays du Sud, et entre les pays les plus et les moins développés. Cela doit être fait de façon juste et équilibrée, et de façon à bénéficier aux producteurs les plus compétitifs, aux exportateurs les plus travailleurs et à l’acteur non des moindres mais souvent oublié, le consommateur. L’UE doit être capable d’avancer, d’arriver à un accord satisfaisant entre ses États membres et de jouer un rôle majeur à l’OMC. Un monde avec un commerce plus libre est un monde plus libre. Alyn Smith (Verts/ALE ),    . - Monsieur le Président, les questions commerciales doivent être traitées au niveau international là où c’est possible, et il vaut la peine de faire l’effort de poursuivre les négociations si nous ne parvenons pas à trouver un accord. La solution de remplacement est un monceau d’accords bilatéraux inéquitables préjudiciables aux pays en développement, tendance qui tend déjà à s’aggraver. Il faudra évidemment plus de temps pour arriver à un accord global, même si nous disposons d’autres armes à court terme. Le programme d’aide aux échanges commerciaux constitue un excellent moyen d’œuvrer à un développement efficace, et je voudrais le voir progresser, tout en espérant évidemment que la Commission continuera à faire pression pour que l’OMC elle-même progresse considérablement. Brigitte Douay (PSE ),    . - La presse française a publié à plusieurs reprises ces derniers mois des reportages sur les dommages que la contrefaçon de produits et de marques génère pour l’économie. C’est la preuve que ce phénomène, avec la mondialisation, prend des proportions très inquiétantes, dont les pouvoirs publics et les citoyens sont de plus en plus conscients. On estime ainsi à 100 000 le nombre d’emplois perdus en Europe du fait de la fabrication et de la mise en circulation de produits contrefaisants. Mais au-delà de la protection de la propriété intellectuelle, les conséquences peuvent aussi être dramatiques pour la santé. C’est le cas de la contrefaçon de médicaments et de vaccins, qui met en danger la vie de millions de personnes, en particulier dans les pays en développement, et surtout en Afrique. La protection des consommateurs est une attribution importante de l’Union européenne. Celle-ci doit donc harmoniser et renforcer sa législation visant à lutter contre ce fléau qui prend des proportions inquiétantes. Elle doit aussi contribuer à renforcer la réglementation dans les pays tiers. J’ai donc voté avec un grand intérêt la résolution sur la contrefaçon de médicaments. David Martin (PSE ),    . - Je n’ai eu aucune objection à soutenir cette résolution. La contrefaçon de médicaments est la forme la plus grave et la plus amorale de contrefaçon parce qu’elle met en danger la santé de millions de consommateurs. Ce problème est particulièrement frappant dans les pays en développement, où des médicaments sans ingrédients actifs essentiels circulent - dans certains pays, ils représentent pas moins de 50% des médicaments disponibles - et servent à traiter des maladies aussi graves que le VIH/SIDA, la tuberculose ou le paludisme. Il n’y a aucune raison que les médicaments contrefaits et leur distribution à l’échelon national ou international ne constituent pas un délit dans le droit international. Mes collègues et moi voudrions voir une plus grande coordination des organes nationaux et transnationaux impliqués dans la lutte contre la contrefaçon. Je soutiens également l’idée que l’UE joue un rôle de premier plan dans le renforcement de la capacité législative et de contrôle de la qualité des produits médicinaux et des équipements médicaux mis sur le marché dans les pays pauvres. Je voudrais inviter les autorités et les laboratoires pharmaceutiques à continuer à garantir l’origine et la qualité des médicaments disponibles, en reconnaissant l’énorme importance de la lutte contre cette dangereuse forme de contrefaçon. Bruno Gollnisch (NI ).    - Monsieur le Président, on constate aujourd’hui dans ce Parlement une démarche quelque peu contradictoire. D’un côté, nous avons un rapport, celui de Madame Wallis, qui nous propose d’adhérer à la Conférence de La Haye pour unifier les règles des conflits de loi, ce qui me paraît une excellente démarche. Et d’un autre côté, nous avons cette tendance à vouloir unifier la règle de fond du contrat européen. Je pense que la première démarche est la bonne, tandis que la deuxième est beaucoup plus contestable. S’agissant du contrat européen, il me semble qu’il suffirait de décider par exemple que la loi applicable, c’est celle que les parties ont choisie, et s’ils n’ont pas choisi de loi applicable, que la loi applicable est celle du lieu où le contrat a été conclu et, enfin, si le contrat a été conclu entre des parties qui se trouvent dans des endroits différents, que la loi applicable au contrat est celle du lieu de son exécution. L’énoncé de cette règle, très simple, suffirait à répondre au légitime besoin de sécurité juridique sans avoir nécessairement à unifier de façon quelque peu arbitraire et autoritaire le droit interne de chacun des États membres. Pedro Guerreiro (GUE/NGL ),    . - Les compagnies aériennes qui proposent des vols de passagers vers les États-Unis fournissent aux agences de sécurité américaines des données personnelles contenues dans les dossiers des passagers aériens (PNR), à la demande des autorités, sous prétexte de «la guerre contre le terrorisme». Ces données comptent 34 catégories d’information, dont, par exemple, les réservations d’hôtel et de voyage, les numéros de téléphone, les adresses e-mail, les adresses professionnelles et privées, la nourriture préférée, les numéros de cartes de crédit, et bien d’autres. Le Parlement a déclaré que cet accord entre l’UE et les États-Unis était illégal. Il a critiqué le manque de clarté juridique et son caractère excessif en ce qui concerne la sauvegarde des droits, des libertés et des garanties des citoyens et la protection des données personnelles consacrées par la Convention européenne sur les droits de l’homme. La Cour de justice a donné raison au Parlement en ce qui concerne la base juridique, annulant la décision du Conseil à partir du 1er octobre 2006. C’est une autre situation inacceptable qui doit prendre fin car elle nuit aux droits, aux libertés et aux garanties et fait partie de la tendance actuelle au sécuritarisme. Cela signifie également que la souveraineté des États-Unis passe avant celle de chaque État membre, étant donné que selon cet accord, la législation actuelle et future des États-Unis dans ce domaine serait applicable. Luís Queiró (PPE-DE ),    . - Il faut arriver d’urgence à un accord entre l’UE et les États-Unis sur l’utilisation des dossiers des passagers aériens étant donné le vide juridique imminent qui existera à partir du 1er octobre 2006. Nous devons par conséquent nous assurer de savoir clairement les principes que nous voulons soulever à la table des négociations. La protection des droits fondamentaux de nos concitoyens est sans aucun doute le pilier de toute négociation dans ce domaine. Nous ne pouvons pourtant pas ignorer que le monde est un endroit terrifiant dans lequel la prévention et la lutte contre le terrorisme est une valeur et un objectif de plus en plus grands. Alors que la mondialisation a ouvert de nouveaux mondes et de nouveaux échanges et permis aux citoyens d’explorer de nouveaux territoires, elle a également permis à de nouveaux monstres de montrer leurs griffes. Le terrorisme et la criminalité organisée en sont des exemples. Certaines mesures doivent être prises rapidement, sur la base de principes clairs et précis, pour protéger nos concitoyens de toute attaque contre leur vie, leur propriété et leurs droits fondamentaux. Je ne doute donc pas un instant que ce sont les mêmes principes qui guideront nos partenaires à la table des négociations et que l’accord sera négocié dans le but de protéger nos concitoyens. Bernadette Bourzai (PSE ),    . - Je voudrais saluer le travail remarquable de mon collègue, Monsieur Sifunakis, relatif à la protection du patrimoine culturel, naturel et architectural européen dans les zones rurales et les régions insulaires. Comme élue d’une région rurale dont le patrimoine naturel est préservé, le patrimoine architectural ancien et le patrimoine culturel riche, je mesure l’intérêt de ce rapport. Je crois aussi que le caractère multiforme et fortement identitaire du patrimoine de nos régions rurales et insulaires fait leur particularité et leur richesse. Je souscris pleinement aux préconisations du rapport quant aux mesures de protection appropriées, de réhabilitation et de valorisation des petits habitats traditionnels. Les moyens nécessaires doivent être mobilisés tant au niveau des fonds structurels que des crédits propres à l’environnement et des crédits nationaux. Toutes les initiatives européennes comme le «Prix de l’Union européenne pour le patrimoine culturel» et les «Journées européennes du patrimoine» doivent être encouragées et mieux connues afin de valoriser la diversité et la richesse du patrimoine européen, facteur de cohésion sociale. Par ailleurs, je pense qu’il faudrait attacher plus d’importance au maintien et à la transmission des langues régionales, des dialectes et patois de nos campagnes et îles qui font aussi partie de notre patrimoine. Edite Estrela (PSE ),    . - J’ai voté en faveur du rapport de M. Sifunakis sur la protection du patrimoine naturel, architectural et culturel européen dans les régions rurales et insulaires, car je pense que le patrimoine culturel devrait être renforcé et faire entièrement partie des politiques et ressources financières de l’Europe, par l’utilisation, par exemple, du Fonds structurel. Étant donné que les zones rurales couvrent environ 90% du territoire de l’Europe élargie et constituent un précieux réservoir de vie naturelle et de capital culturel, il est très important que nous investissions plus dans le développement des économies locales afin de renverser la tendance de la désertification rurale, d’encourager et de soutenir un «tourisme alternatif durable» et de sauvegarder le savoir-faire local et les métiers traditionnels. Emanuel Jardim Fernandes (PSE ),    . - J’ai voté en faveur du rapport de M. Sifunakis (groupe socialiste au Parlement européen, Grèce) sur la protection du patrimoine naturel, architectural et culturel européen des régions rurales et insulaires parce que je pense que le patrimoine historique et culturel des régions rurales et insulaires devrait contribuer de manière substantielle à l’amélioration du développement économique et social de ces régions. Je pense également que l’aspect positif de ce rapport réside dans la promotion du concept de développement durable, capable d’aboutir à un équilibre fondamental entre les communautés locales et l’environnement, et dans l’attitude intégrée qu’il propose pour les zones agricoles traditionnelles. Au niveau de la participation civique de la société civile, je pense qu’il est important de souligner l’emphase que M. Sifunakis a mis sur la nécessité d’impliquer la population locale dans la préparation et la mise en œuvre des politiques, dont certaines sont mentionnées dans le rapport, à savoir: une étude systématique du patrimoine culturel et l’élaboration d’un cadre législatif pour sa sauvegarde; un financement pour la rénovation des monuments locaux et les pratiques agricoles traditionnelles; la réhabilitation globale des habitats traditionnels et le rétablissement des formes architecturales traditionnelles; et le savoir-faire et les métiers traditionnels transmis de générations en générations. Par conséquent, mon vote favorable est dû à sa qualité. Je souhaite donc féliciter M. Sifunakis. Ilda Figueiredo (GUE/NGL ),    . - Bien que le rapport contienne certaines contradictions et un ou deux points auxquels nous n’adhérons pas, nous avons voté pour la résolution finale parce que nous pensons qu’il est important de soutenir la protection et la préservation du patrimoine culturel via les Fonds structurels et les initiatives communautaires existantes comme LEADER +, URBAN II et INTEREG III, qui seront intégrées aux nouveaux instruments financiers de la PAC dans la prochaine période budgétaire (2007-2013). Nous accueillons également favorablement l’idée d’inviter la Commission à adopter des mesures pour améliorer l’accessibilité et encourager les petites entreprises, l’artisanat traditionnel et les traditions et coutumes locales, par une campagne à grande échelle de promouvoir des villages et communautés situées à l’intérieur des États membres afin de contribuer de façon décisive au développement de l’économie locale et de contenir l’exode rural. La Commission et les États membres sont également invités à coopérer avec le Conseil de l’Europe dans le but promouvoir davantage les communautés traditionnelles et le patrimoine architectural dans les zones rurales et insulaires dans le cadre de l’initiative des «Journées européennes du patrimoine culturel» afin de faire prendre davantage conscience au public européen de la valeur des identités culturelles locales et régionales. Hélène Goudin (IND/DEM ),    . - La Liste de juin pense que, conformément au principe de subsidiarité, ce sont les États membres et les autorités régionales et locales qui peuvent et doivent protéger le patrimoine naturel, architectural et culturel. Nous rejetons fermement la création artificielle d’un patrimoine culturel européen commun au niveau de l’UE. L’idée de créer un cadre législatif au niveau européen pour la protection du patrimoine culturel dans les régions rurales n’est pas réaliste. Cela doit être fait au niveau des États membres. Comme toujours, la commission de la culture et de l’éducation du Parlement européen s’est lancée dans des lubies dans son rapport. Le paragraphe 21 du projet de rapport propose des actions systématiques en faveur des petites communautés traditionnelles dans la lignée du système des capitales culturelles. Cela ajouterait des dépenses supplémentaires au budget de l’UE. Le paragraphe 24 du projet de rapport propose des efforts pour créer une Année européenne du patrimoine culturel. Le Parlement européen propose souvent des années dédiées en particulier à l’un ou l’autre sujet. Les mettre en œuvre serait cependant impossible en pratique. Je vote contre le rapport dans son ensemble. Sérgio Marques (PPE-DE ),    . - Je voudrais féliciter M. Sifunakis pour son rapport important et opportun sur la protection du patrimoine naturel et architectural européen dans les régions rurales et insulaires d’Europe, auquel j’accorde mon soutien. Je me réjouis en particulier de la référence à la nécessité pour l’UE de prendre des mesures conjointes pour protéger le patrimoine, qui comprend aussi bien le patrimoine architectural que naturel des régions, marqué par le mode de vie des populations de ces régions au fil des ans. La préservation des nombreux éléments du patrimoine culturel constitue la base sur laquelle reposera, à l’avenir, le développement social et économique, permettant ainsi d’améliorer la protection de l’environnement, les possibilités d’emploi et l’intégration européenne et d’éviter l’abandon et la désertification des populations. Le Président.    - L’ordre du jour appelle le débat sur six propositions de résolution relatives au Sri Lanka(1). Jean Lambert (Verts/ALE ),    . - Monsieur le Président, je me réjouis de la possibilité qui m’est donnée de prendre la parole cet après-midi, mais je déplore la nécessité de le faire, car il n’y a pas si longtemps que le Parlement a adopté une résolution sur la situation au Sri Lanka. Depuis lors, nous avons assisté au retour, ou plutôt à la poursuite, des destructions, des morts, des déplacements de personnes et des bains de sang d’une manière que nous aurions tous aimé voir disparaître. Je suis certaine que chacun d’entre nous veut que les massacres cessent et souhaite une issue pacifique au Sri Lanka. Nous pouvons ne pas être d’accord sur la voie à suivre, mais nous sommes unanimes quant à l’objectif que cette résolution rappelle clairement. Comme le dit notre résolution, le fait qu’il n’y ait pas d’accord de paix est dû aux intransigeants des deux côtés, qui foulent aux pieds les aspirations de la majorité et qui sont tellement préoccupés par leur propre rôle, leur propre avenir, leur propre vision du Sri Lanka qu’ils ne veulent pas laisser les forces de paix travailler à cette fin. L’Union européenne doit maintenant se frayer son propre chemin. Pour certains d’entre nous, placer les TLET sur la liste des organisations terroristes a entraîné une réaction tout à fait prévisible, et la SLMM n’est plus capable de fonctionner aussi bien ou aussi efficacement que nous le voudrions. Néanmoins, nous devons avancer. Nous devons tenter d’obtenir la reprise des pourparlers de paix. Nous devons y participer autant que nous le pouvons et en utilisant tous les contacts que nous avons pour trouver une issue, de sorte à pouvoir poursuivre correctement la distribution de l’aide à la suite du tsunami et envisager un avenir pacifique pour tous. Marcin Libicki (UEN ),    . - Monsieur le Président, ce n’est pas la première fois que nous abordons cette question, et nous savons que le Sri Lanka a fréquemment fait l’objet de débats au sein de cette Assemblée. Nous sommes déjà revenus sur les faits historiques, et j’ai récemment parlé des difficultés que nous avons à prendre position sur la situation des parties en conflit. D’une part, il y a le préjudice subi par toutes les victimes de ces conflits, mais, d’autre part, nous ne pouvons pas oublier que certains événements du passé affectent le présent. Nous ne pouvons pas automatiquement supposer que ces peuples sont simplement malchanceux et poursuivis par le mauvais sort. Il faut accepter de définir qui, au Sri Lanka - et j’hésite à m’exprimer en des termes aussi sujets à controverse, mais j’y vais - sont les autochtones et qui sont les allogènes à l’ambition devenue démesurée et dont l’activité nuit aux autochtones. Je ne nommerai personne et ne ferai référence à aucun parti ni camp particulier, mais je tiens à faire remarquer que la situation actuelle ne peut être évaluée sans une analyse critique spécifique d’événements antérieurs et sans considérer ce qui est à l’origine du clivage agresseurs/victimes. Après tout, à ce moment précis, on ne peut pas simplement étiqueter chaque victime comme innocente et chaque responsable comme coupable. Naturellement, en notre qualité d’organisation internationale, notre première mission devrait évidemment être de faire tout ce que nous pouvons pour que les souffrances des citoyens ordinaires s’arrêtent, mais nous ne pouvons pas le faire sans prendre en compte le contexte historique et sans avoir une certaine idée de qui sont les bons et qui sont les méchants. Il me semble que la présente Assemblée devrait faire considérablement plus qu’elle ne fait actuellement. Erik Meijer (GUE/NGL ),    . - Monsieur le Président, après des décennies de lutte et grâce à la médiation intensive de la Norvège, les gouvernements sri-lankais successifs ont affirmé leur volonté de travailler en vue de parvenir à un accord avec la guérilla des Tigres tamouls envisageant la possibilité d’instaurer une confédération empêchant le gouvernement central d’intervenir dans l’administration démocratique de la région autonome au nord-est autour de Jaffna. Malheureusement, cette bonne intention s’est retrouvée au centre de différends politiques au sein de la population cinghalaise, dont certains membres sont d’avis qu’il faut amener les rebelles tamouls à se contenter de moins. Et les divisions au sein de la population majoritaire sapent la confiance de la population minoritaire quant à la possibilité d’un règlement pacifique. En effet, tant que la minorité tamoule ne pourra pas compter sur un accord politique au sein de la majorité cinghalaise ou sur ses promesses antérieures, nous ne pourrons pas espérer d’elle qu’elle attende patiemment sans bouger que les choses évoluent. Entre-temps, les deux auront à nouveau eu recours à la violence. L’Europe doit faire preuve de cohérence et ne prendre parti pour personne et plutôt faire tout ce qu’elle peut pour encourager la paix et la conciliation. Bien que l’organisation rebelle des TLET ne soit pas interdite au Sri Lanka, elle est inscrite depuis mai 2006 sur la liste des organisations terroristes établie par l’UE. On peut le regretter, car cela complique les négociations et favorise la perpétuation de la violence. Le fait d’inscrire une organisation sur la liste des organisations terroristes la met au ban des tables de négociations et laisse supposer qu’il faut tout faire pour l’éliminer. Nous savons depuis des années qu’il ne sera pas possible d’éliminer ou d’exclure les TLET, quand bien même le voudrions-nous. C’est pourquoi nous sommes en pourparlers avec eux depuis de si nombreuses années. La paix et la réconciliation ont besoin d’eux. C’est pourquoi nous devons faire tout ce qui est en notre pouvoir pour mettre fin au désespoir qui les a conduit à avoir de nouveau recours à la violence. Neena Gill (PSE ),    . - Monsieur le Président, je voudrais vivement condamner le récent déchaînement de violence au Sri Lanka. Le week-end dernier, des navires de patrouille de l’armée régulière ont attaqué des rebelles des Tigres tamouls dans les eaux septentrionales. Cela ne constitue qu’un épisode de violence de plus entre les forces gouvernementales et le mouvement rebelle, mais nous savons tous que ce n’est pas le bon moyen de résoudre les conflits complexes et sensibles. Depuis que le Conseil considère les Tigres tamouls comme des terroristes, la situation au Sri Lanka n’a fait que s’aggraver. Cette position a sans aucun doute éloigné un peu plus le mouvement de la table des négociations. Selon moi, en tant que présidente de la délégation du Parlement pour les relations avec les pays d’Asie méridionale et l’Association sud-asiatique de coopération régionale, les deux parties doivent être rassemblées et tenues également responsables des violences perpétrées récemment. Aucune partie ne peut être innocentée et tout le monde doit assumer ses responsabilités. Le gouvernement sri-lankais n’a pas su réagir avec modération face à la menace rebelle. Il doit veiller à ne pas imiter l’attitude terroriste du mouvement rebelle qu’il traque avec tant de fougue. Viser les écoles et les hôpitaux du Nord du Sri Lanka n’est pas digne d’un gouvernement responsable, démocratique et pacifique. Comme les autres régions explosives du terrorisme dans le monde nous le montrent, il faut analyser de près les causes principales de chaque conflit. Nous devons affronter les causes du conflit. L’approche rigide adoptée par le gouvernement ne nous y aidera pas. Nous ne devons pas oublier que de nombreuses personnes ont perdu la vie, dont 17 ressortissants de l’UE qui travaillaient en tant que coordinateurs de l’aide. Nous ne pouvons plus admettre la violence contre les innocents, les organismes d’aide, les ONG et les superviseurs dans la région. Il est temps que le bon sens et le dialogue prévalent au Sri Lanka. Geoffrey Van Orden (PPE-DE ),    . - Monsieur le Président, le Sri Lanka est un beau pays, situé à un important carrefour économique, dont les habitants sont entreprenants et courageux. Il est scandaleux que les espoirs et les ambitions d’une génération entière de Sri-lankais aient été anéantis par le terrorisme. Le Sri Lanka a fait des progrès ces dernières années, mais qu’aurait-on pu faire de plus en termes de développement économique et social rapide si la stabilité et la sécurité avaient été de mise? Je ne veux pas sous-estimer la rancœur de nombreux citoyens tamouls, en particulier due au fait qu’ils ne bénéficient pas d’un traitement équitable, mais nous pouvons être certains que le terrorisme n’a pas amélioré leur situation d’un iota. La population de langue tamoule est très hétéroclite. Sur quatre millions d’individus, un quart sont des Tamouls des collines, qui n’ont jamais été associés aux TLET, tandis qu’un autre quart est composé de musulmans qui n’ont certainement aucune sympathie pour les Tigres tamouls. La plupart des communautés tamoules du Sri Lanka vivent dans le centre et le sud de l’île, en dehors des zones contrôlées par les TLET. Les habitants de ces régions ont peu d’occasions d’exprimer leur véritable opinion sur les maîtres terroristes qui dominent leur vie. Je ne doute pas qu’au fil des années, des abus ont été commis contre les Tamouls et que les forces de sécurité ont parfois agi avec trop peu d’égards pour les citoyens tamouls ordinaires des zones de conflit. Je félicite donc le gouvernement sri-lankais d’avoir pris l’engagement d’enquêter sur les atrocités et les graves violations des droits de l’homme et de traduire leurs auteurs en justice. Bien sûr, ceux qui violent le plus les droits de l’homme sont les terroristes. Les gouvernements sri-lankais successifs ont cherché à améliorer la situation des Tamouls et formulé plusieurs propositions de décentralisation qui offriraient à la population tamoule une autonomie importante tout en préservant l’unité du pays. Toutes ces propositions ont été rejetées par les mêmes dirigeants inflexibles des TLET. Dans notre résolution d’aujourd’hui, nous invitons toutes les parties aux conflits au Sri Lanka à faire preuve d’ouverture. Nous appelons à une cessation immédiate, totale et vérifiable des hostilités, au respect des droits de l’homme, à l’accès illimité des travailleurs humanitaires à tout le pays et à ce que le gouvernement et l’opposition au Sri Lanka fassent d’urgence un geste de réconciliation, y compris une révision de la constitution. En attendant, le Conseil, la Commission et les États membres doivent intensifier leurs efforts dans le sens de l’instauration d’une paix stable et juste au Sri Lanka et à la restauration de la sécurité et de la prospérité, ce qui présuppose de faire pression sur les terroristes. Elizabeth Lynne (ALDE ),    . - Monsieur le Président, la fin de la violence semble plus éloignée que jamais. Une des raisons en est l’incapacité de passer à un deuxième cycle de pourparlers de paix de Genève, les TLET ayant quitté la table. Les espoirs de nouvelles négociations ont été mis à mal par l’inscription par le Conseil des TLET sur la liste des organisations terroristes le 29 mai 2006. Je suis personnellement contente qu’un amendement ait été introduit et je regrette qu’il n’ait pas été intégré dans la résolution. Le bannissement des Tigres tamouls ne peut mener qu’à une aggravation de l’isolement. Les dirigeants des TLET ne peuvent plus voyager, et une nouvelle conférence de Genève est donc impossible. Nous devons faire preuve de réalisme. Si nous condamnons évidemment les actes terroristes des TLET, le gouvernement n’est certainement pas irréprochable. Il suffit de songer à la mort des 17 travailleurs humanitaires français tués le 4 août 2006. Des éléments de preuve pointent du doigt les forces de sécurité gouvernementales, mais nous n’avons encore aucune certitude. Cet incident et tous les autres actes des TLET et du gouvernement doivent faire l’objet d’une enquête approfondie et indépendante d’un expert en droits de l’homme. Ce que je trouve particulièrement répréhensible, c’est que ni les forces de sécurité gouvernementales ni les Tigres tamouls n’en font assez pour protéger les civils. L’incertitude persistante sur le véritable déroulement des faits et sur la responsabilité des crimes de guerre et autres violations du droit international alimente les craintes et la panique de la population civile. Nous devons monter une opération de contrôle forte et efficace, mais celle-ci doit bénéficier du soutien du gouvernement, des TLET, de l’Organisation des Nations unies et de ses membres. Thomas Mann,    . - Monsieur le Président, le cessez-le-feu instauré au Sri Lanka depuis 2002 a été souvent rompu; mi-juin, 60 personnes ont été tuées dans la pire attaque perpétrée jusqu’à présent, que le gouvernement attribue aux TLET. Le personnel de l’organisation française «Action contre la faim» qui s’est occupé des dégâts provoqués par le tsunami a été assassiné début août, et plus de 100 personnes ont été blessées et 61 tuées dans le courant du mois d’août, tous des enfants et des jeunes, dans un massacre attribué aux forces de sécurité de l’État. L’année 2006 me rappelle 2001, lorsque nous étions à Jaffna avec la délégation de la SARC et que nous avons vu le résultat de la guerre civile: villages en ruine, terre desséchée, et des dizaines de milliers de réfugiés effrayés et désespérés. Dans nos pourparlers avec le gouvernement et l’opposition, les défenseurs des droits de l’homme, les bouddhistes et les musulmans, nous avons toujours plaidé en faveur de l’initiative de paix lancée par les Norvégiens qui, cette année encore, ont essayé d’agir en tant que médiateurs, sans succès. Il est inacceptable de passer ce fait sous silence. Ce sont les TLET qui sont responsables des attaques à la bombe perpétrées contre des civils, ainsi que du blocage, pendant des mois, des stations de production d’eau potable et de leur propre refus à cesser d’enrôler des enfants-soldats. Mais il y a tout de même de bonnes nouvelles: deux partis tamouls ont décidé de rejoindre le gouvernement de coalition. Le président consent la tenue d’enquêtes sur les violations des droits de l’homme par la police et l’armée, et de nombreuses personnalités politiques commencent à réaliser que la population tamoule doit obtenir la possibilité de cesser de se percevoir comme des citoyens de seconde zone. Espérons que nous recevrons d’autres nouvelles aussi bonnes et que nous cesserons d’entendre des histoires horribles, car c’est ce que mérite le Sri Lanka, une des plus anciennes démocraties d’Asie. Robert Evans,    . - Monsieur le Président, ce point de l’ordre du jour concerne, comme nous le savons, les violations des droits de l’homme, de la démocratie et de l’État de droit. La situation actuelle au Sri Lanka est tragique, et les violations des droits de l’homme sont effectivement nombreuses. Cette proposition fait référence au travail de la mission de surveillance au Sri Lanka. Cet organe indépendant a critiqué les TLET pour l’attentat du 15 juin et, comme Mme Lynne l’a dit, il a également critiqué le gouvernement sri-lankais pour l’assassinat des 17 travailleurs humanitaires début août à Muttur. Cela montre la gravité de la situation. Il est toutefois regrettable que certaines personnes impliquées dans le débat - non seulement de cet après-midi, mais aussi dans d’autres - essaient de mettre toute la faute sur une partie ou l’autre. Nous devons accepter l’idée que, dans un conflit, les deux parties sont coupables et que les réactions militaires sont disproportionnées dans de nombreux cas. Ce qui n’était à l’origine qu’un petit litige local sur l’approvisionnement en eau a fini par coûté la vie à centaines de personnes, déplacé des milliers d’autres et amené le pays au bord de la guerre civile. Toutes les parties - les TLET, le colonel Karuna et le gouvernement sri-lankais - doivent comprendre qu’il ne peut y avoir de solution militaire et que les négociations de paix sans conditions préalables constituent la seule issue. C’est dans cet esprit que l’amendement 5 tente de sauver les négociations. Tout le monde accepte que les TLET s’asseyent à la table, mais l’UE s’est lavé les mains en les frappant d’ostracisme. Je voudrais clarifier un point. Ce n’est pas parce que je dis cela et que Mme Lynne a dit quelque chose de similaire, tout comme Mme Lambert et M. Meijer, que nous sommes des terroristes ou faisons l’apologie du terrorisme, que nous condamnons. Cela signifie seulement que nous voulons garder les négociations ouvertes. De même, nous devons faire tout ce que nous pouvons, comme le reflète l’amendement 4, pour aider les citoyens ordinaires du Sri Lanka, qui souffrent depuis si longtemps et ont besoin d’une solution pacifique. Marios Matsakis,    . - Monsieur le Président, des incidents sanglants continuent malheureusement à se produire au Sri Lanka et la responsabilité incombe tant au gouvernement qu’aux rebelles tamouls. Les preuves amassées par la SLMM montrent que les forces gouvernementales ont tué 17 travailleurs humanitaires, alors que les TLET ont fait exploser un bus, tuant 64 civils et que l’armée de l’air sri-lankaise a bombardé un camp dans le nord du pays, tuant 51 jeunes. Si, à court terme, il faut qu’une commission indépendante enquête d’urgence sur les disparitions, enlèvements et exécutions extrajudiciaires de ces derniers temps, nous devons à plus longue échéance réitérer l’appel lancé par cette Assemblée dans la dernière résolution en faveur d’un accord global en matière de droits de l’homme entre les parties impliquées dans la guerre civile et la médiation en ce sens d’une mission de contrôle internationale et indépendante. Les enseignements tirés des faiblesses de la SLMM indiquent que pour que les droits de l’homme soient un élément fondamental d’une résolution juste et durable du conflit, cet organe doit être doté de vrais mécanismes de mise en œuvre et avoir un accès illimité aux zones contrôlées par le gouvernement et les Tigres tamouls. Espérons qu’une solution politique acceptable pour les communautés minoritaires du Sri Lanka sera bientôt trouvée et que la violence et la pauvreté feront place à une paix et une prospérité durables. Bernd Posselt (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, les populations cinghalaises et tamoules vivent au Sri Lanka - également connu sous le nom de Ceylan - depuis plus de 2 000 ans. Il y avait déjà des royaumes cinghalais au Sri Lanka et des colonies de royaumes tamouls dans le sud de l’Inde avant l’émergence de Rome, avant César, avant la naissance du Christ. Et il est d’autant plus tragique qu’à notre époque, au XXIe siècle, la situation sur place soit aussi explosive, même s’il faut dire que nous, les Européens, avons personnellement contribué à aggraver la situation au temps de la colonisation, via notre politique d’implantation, les intérêts des propriétaires de plantation, etc., etc. Aujourd’hui, il n’y a rien de plus vital pour nous que d’apporter notre aide pour parvenir à un règlement pacifique du conflit, et ce ne sera possible que si on fait une distinction entre les terroristes et ce qui compte réellement. Les terroristes ne veulent pas de solution, pas plus que les extrémistes et les personnes qui ont du pouvoir, parce qu’ils tirent leur puissance du conflit ethnique, qui est loin d’être insoluble. Permettez-moi de saisir l’occasion d’être sous présidence italienne aujourd’hui pour prendre un modèle formidable de coopération réussie entre les Italiens et les habitants du Sud Tyrol, qui s’est révélée bénéfique pour les deux parties. Un tel modèle d’autonomie profite non seulement à la minorité, mais également à la majorité. Je crois qu’il est grand temps que nous commencions à travailler à la création d’un modèle d’autonomie similaire au Sri Lanka, où la situation est si dangereuse. C’est pour cette raison que je me félicite de cette résolution très équitable, tout en soutenant naturellement les amendements de notre groupe. Je regrette cependant que nos groupes se livrent, dans une certaine mesure, à une guerre idéologique, au lieu de s’unir et de faire front commun face à cette question politique épineuse, ce qui permettrait à notre Parlement d’avoir beaucoup plus de poids dans ses pourparlers avec les combattants de la guerre civile au Sri Lanka. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE ).    - Monsieur le Président, ces dernières semaines ont à nouveau été le théâtre de heurts violents au Sri Lanka entre les guérillas tamoules et les forces gouvernementales. Rien que cette année, plus de 800 personnes ont péri à la suite de ces actes d’une violence brutale. Du fait de sa faiblesse, le système judiciaire sri-lankais n’a pas réagi au nombreux cas de violations des droits de l’homme, au meurtre de représentants d’organisations humanitaires et à l’enrôlement d’enfants-soldats. Les deux parties - le gouvernement à Colombo et les Tigres tamouls - s’accusent mutuellement d’avoir rompu l’accord. Une guerre civile risque d’éclater en raison des heurts de plus en plus violents. Des représentants de la mission de maintien de la paix des Nations unies ont été contraints de quitter le pays le 1er septembre parce que les Tigres tamouls étaient incapables de garantir la sécurité. Le fait que ce conflit naissant entrave le développement économique en empêchant l’aide de parvenir aux victimes du tsunami est particulièrement préoccupant. Il faut donc apporter un soutien particulier à la mise en œuvre du programme d’aide humanitaire des Nations unies pour compléter les fonds déjà affectés. Face à l’extension de ce conflit, la communauté internationale doit en appeler aux deux parties pour qu’elles baissent les armes et qu’elles commencent à négocier un règlement. On ne peut plus tolérer des attaques qui font chaque jour beaucoup victimes parmi les civils innocents. Marianne Mikko (PSE ).    - Mesdames et Messieurs, en tant que membre de notre délégation parlementaire auprès des pays asiatiques, la perte des accomplissements déjà obtenus au Sri Lanka est une expérience éprouvante pour moi. L’acte terroriste perpétré par les Tigres tamouls le 15 juin est très regrettable, tout comme le meurtre des travailleurs humanitaires à Muturi par les forces gouvernementales. Pour être des partenaires de confiance, les parties doivent être en mesure d’éviter ce genre d’incidents. Le seul moyen de sortir de l’impasse est de respecter les droits de l’homme et de faire du bien-être de la population une priorité absolue. Le plus urgent, dans l’immédiat, est le rétablissement du cessez-le-feu, mais simplement geler le conflit n’est pas une solution. En tant que responsable de la délégation de la Moldova au Parlement, je le sens tous les jours. La guerre froide là-bas - je pense au régime illégal de Transnistrie - a fait de la Moldova le pays le plus pauvre d’Europe. En dépit des revers, l’Union européenne ne doit pas perdre de vue ses objectifs à long terme. L’inscription des Tigres de libération de l’Eelam tamoul (TLET) dans la liste des organisations terroristes était correcte d’un point de vue technique, mais erronée sur le plan pratique. En conséquence, la mission de surveillance au Sri Lanka (SLMM) a perdu la plus grande partie de ses capacités. L’Union européenne doit faire tout ce qui est en son pouvoir pour assurer que les pourparlers au Sri Lanka se passent autour d’une table et non par les armes. Nous en avons le pouvoir - qu’il en soit ainsi. Franco Frattini,    . - La Commission européenne est fortement préoccupée par le regain de violence portant sérieusement atteinte au cessez-le-feu et au processus de paix au Sri Lanka. L’intensification des hostilités entre les Tigres de libération de l’Eelam tamoul et l’armée sri-lankaise que l’on enregistre depuis quelques mois est une grande source d’inquiétude. Il faut éviter à tout prix la guerre totale et les parties doivent renouveler leur engagement envers l’accord de cessez-le-feu. La Commission a à plusieurs reprises invité les deux parties à déployer de grands efforts pour empêcher l’escalade de la violence et la multiplication des pertes en vies humaines. La Commission et les coprésidents de la Conférence des donateurs de Tokyo ont répété de nombreuses fois que la violence ne permettra pas de résoudre le conflit ethnique au Sri Lanka. Les souffrances infligées aux civils innocents sont intolérables. La Commission européenne est fort préoccupée par la détérioration de la situation des droits de l’homme dans ce pays. Nous partageons les craintes exprimées dans le projet de résolution relatif aux récentes violations et nous nous inquiétons du climat d’impunité et de non-respect des droits de l’homme qui prévaut des deux côtés. La Commission est particulièrement choquée par la mort de 17 travailleurs humanitaires de l’ONG «Action Contre la Faim» et a invité les autorités sri-lankaises à enquêter immédiatement et en profondeur sur ces assassinats et à fournir l’assurance qu’elles feront tout leur possible pour garantir un espace humanitaire sûr dans le pays. La récente demande du président Rajapakse de mettre en place une commission internationale indépendante - que nous appuyons - est une avancée positive qui devra être suivie d’une action concrète. Nous continuons à suivre la situation au Sri Lanka de très près et nous nous réjouissons de l’intérêt manifesté par le Parlement pour ce projet de résolution dans le but d’encourager les deux parties à assurer le plein respect des droits de l’homme. Ces nouveaux développements sont importants pour l’Union européenne dans son rôle de coprésidente de la Conférence des donateurs de Tokyo. Une rencontre des coprésidents aura lieu à Bruxelles le 12 septembre et la Commission européenne s’efforcera activement à veiller à ce qu’un message fort soit transmis aux deux parties, les exhortant à s’engager à résoudre le conflit de manière pacifique par les négociations, et à respecter totalement les droits de l’homme. Le Président.    - Le débat est clos. Le vote aura lieu après le débat. Le Président.    - L’ordre du jour appelle en discussion commune 5 propositions de résolution sur les demandeurs d’asile nord-coréens, notamment en Thaïlande(1). Erik Meijer (GUE/NGL ),    . - Monsieur le Président, en quelque 60 ans d’isolement, la Corée du Nord a développé un modèle de gouvernement et un style de vie qu’il est virtuellement improbable de trouver ailleurs sur cette terre. Il est également évident que ce pays pense plus aux fusées et autres bombes atomiques qu’à produire de la nourriture en suffisance. Les personnes pour qui ces conditions de vie sont devenues insupportables sont piégées, car la frontière avec la Corée du Sud reste fermée en permanence. La Chine, pays voisin, ne leur offre aucune solution, car elle refoule tous les réfugiés, qui seront sans doute sévèrement punis pour leur déviance; on n’entend plus parler de ceux qui sont renvoyés. C’est pour cela qu’il fait proposer une solution à ceux qui veulent s’enfuir. Actuellement, ils finissent par se retrouver dans des pays pauvres, tels que le Viêt Nam et le Cambodge, mais de plus en plus aussi en Thaïlande, un pays beaucoup plus prospère qui devrait être en mesure de loger confortablement pour un temps de petits nombres de personnes. Bien que le Haut-commissariat des Nations unies pour les réfugiés reconnaisse leur statut de réfugiés, le gouvernement thaï, lui, les considère malheureusement d’abord comme des personnes ayant franchi illégalement la frontière thaï, en conséquence de quoi, après avoir enduré toutes ces souffrances, elles se trouvent condamnées à une peine de prison de 30 jours assortie d’une amende d’un montant considérable par rapport à leur situation. La Thaïlande devrait plutôt les loger correctement et permettre à ceux et celles qui le souhaitent d’aller en Corée du Sud ou dans un autre pays prêt à les accueillir. Nous espérons que la Thaïlande appliquera les normes d’usage en Europe, qui sont actuellement, il faut le dire, appliquées sans beaucoup de cohérence, mais qui sont néanmoins traditionnelles. Si la Thaïlande veut être une démocratie - ce qui, il faut le dire, ne se fera pas sans mal -, c’est de cette façon qu’elle doit traiter ces réfugiés. Bernd Posselt (PPE-DE ),    . - Monsieur le Président, déjà avant 1989, M. Deß et moi-même faisions campagne ensemble contre le rideau de fer et contre la division de l’Allemagne et de l’Europe. À cette époque, beaucoup pensait que nous poursuivions des chimères, tout comme ils trouveraient aujourd’hui illusoire l’idée d’une réunification coréenne. Cela semble en effet être le cas, lorsqu’une dictature inébranlable, disposant qui plus est d’armement nucléaire, est engagée dans une oppression brutale de son peuple, mais nous n’aurons de cesse de nous exprimer en faveur d’une Corée libre et unifiée. En attendant ce jour, nous devons apporter notre protection aux personnes qui subissent des persécutions. Je crois que c’est là que la Thaïlande devrait maintenir sa longue tradition d’hospitalité à l’égard des réfugiés, qui s’est manifestée pour la première fois il y a des décennies, par l’accueil de millions de Cambodgiens. On perd souvent de vue que la plupart des Cambodgiens ont pu survivre aux Khmers rouges, simplement parce que la Thaïlande - certes avec l’aide européenne, mais c’est la Thaïlande qui a agi - leur a apporté aide et protection. Si elle a pu le faire pour des millions de Cambodgiens, elle devrait pouvoir le faire pour quelques milliers de nord-Coréens persécutés par le communisme. C’est avec cette idée en tête que mon groupe a soutenu cette résolution. Marcin Libicki (UEN ),    . - Monsieur le Président, il ne fait aucun doute qu’il existe encore deux dictatures communistes. Par leur nature même, des régimes communistes ne peuvent être que dictatoriaux. Le monde doit faire tout ce qui est en son pouvoir pour éliminer ces deux régimes communistes, en l’occurrence Cuba et la Corée du Nord. Aujourd’hui, nous parlons de la souffrance des réfugiés nord-coréens. Ce ne sont pas des immigrés économiques. Nous savons pertinemment que les pays souhaitent souvent se protéger des immigrés économiques. Leur renvoi, bien que pénible, n’est ni plus ni moins qu’un renvoi à leur situation économique malheureuse. Mais le renvoi de réfugiés politiques expose ceux-ci au pire danger possible. En conséquence, la première chose que la communauté internationale devrait faire est d’empêcher le renvoi ne serait-ce que d’un réfugié politique en Corée du Nord. Le sort qui les y attend atteint une telle cruauté, qu’il est impossible de l’imaginer. Ce devrait être l’objectif primordial de toutes nos activités. Paulo Casaca (PSE ),    . - Cette dictature est une des pires au monde, qui fait peser sur le monde entier la menace de son programme nucléaire, ce qui a fait du pays un immense camp de concentration. Dans ce contexte, j’espère de tout cœur, tout comme M. Posselt et le reste d’entre nous naturellement, que la frontière va cesser d’exister et que la Corée du Nord cessera d’exister sous sa forme actuelle, mais nous ne pouvons pas espérer que cela arrive si nous n’exprimons pas notre plus fervente solidarité à l’égard des réfugiés de Corée du Nord. Nous invitons donc instamment les autorités thaïes à faire preuve d’un minimum de justice, d’humanité et de dignité, à ne pas criminaliser les victimes d’une dictature brutale et à offrir toute l’aide possible. Nous invitons aussi les institutions européennes à coopérer à ces efforts visant à aider les réfugiés nord-coréens. Marco Cappato (ALDE ),    . - Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, il s’agit en réalité d’une crise très grave, qui témoigne d’une situation d’une portée considérable, comme l’ont fait remarquer mes collègues et comme l’indique clairement le texte de la résolution. Aussi, tout ce qui me reste à faire est de demander au commissaire, au vice-président Frattini, de chercher le moyen, l’occasion, d’aborder la question, en particulier lors du sommet de l’ASEM (Asie-Europe). Le problème concerne la Corée du Nord, la Thaïlande aussi bien sûr, et évidemment l’Union européenne et le Haut-commissariat des Nations unies pour les réfugiés. J’ai l’impression - je ne sais pas ce qu’en pense le commissaire -, que le Haut-commissariat craint trop souvent de prendre des positions sur cette partie du monde, qui se révéleraient, comment dirais-je, de nature politique, comme dans le cas des minorités montagnardes du Viêt Nam, par exemple. En outre, il existe de nombreux autres cas où les Nations unies semblent hésiter à garantir ou à donner l’assurance que le statut de réfugié sera effectivement respecté, par peur que les gouvernements ou les régimes de la région concernée l’acceptent mal. L’Union européenne peut jouer un rôle important à cet égard pour encourager les institutions internationales, et plus particulièrement l’ONU, à garantir, octroyer ou permettre l’octroi du statut de réfugié lorsque les conditions sont réunies. Évidemment, dans le cas de la Corée du Nord, je suis d’accord avec ce que mes collègues ont dit tout à l’heure: il est clair que cette immigration n’est pas simplement économique, mais le résultat ou le produit d’une des dictatures les pires et les plus violentes existant encore sur Terre. Marios Matsakis,    . - Monsieur le Président, la Corée du Nord est rapidement devenue un symbole d’État communiste anachronique et tourné vers le passé. La grave détérioration des conditions de vie qui a suivi et la répression impitoyable de la population par le régime totalitaire de plus en plus brutal ont incité ces dernières années des dizaines de milliers de Nord-Coréens à fuir leur pays dans l’espoir d’un avenir plus rose. La Thaïlande, en particulier, est devenue une destination de transit majeure pour les réfugiés nord-coréens. Malheureusement, on y a récemment observé un traitement inacceptable des demandeurs d’asile nord-coréens de la part des autorités, avec des arrestations, de lourdes amendes, des peines de prison et des opérations de rapatriement. Une telle attitude est contraire à la longue tradition thaïlandaise d’hospitalité et aux obligations incombant à la Thaïlande en vertu de la Convention relative au statut des réfugiés de 1951. Nous appelons le gouvernement thaïlandais à respecter les droits des demandeurs d’asile nord-coréens et à collaborer pleinement avec le Haut-Commissariat des Nations unies pour les réfugiés. Nous invitons également le Conseil et la Commission à étudier de près la situation des réfugiés nord-coréens. Kathy Sinnott,    . - Monsieur le Président, la Corée du Nord est un des régimes les plus répressifs du monde. Cet État-prison est, d’après les informations dont nous disposons, géré dans la pire tradition stalinienne, qui va de pair avec la famine, la terreur et l’endoctrinement. Nous connaissons les horreurs perpétrées jadis par Pol Pot et Staline, et je frémis à l’idée que la même situation se produit encore en Corée du Nord aujourd’hui. On peut alors comprendre que des gens prennent tous les risques pour fuir. Mais pour quelques milliers qui y sont parvenus, combien d’autres milliers ont perdu la vie dans cette tentative désespérée? La plupart des Nord-Coréens entrent en ligne de compte pour le statut de personne protégée de l’ONU. S’ils parviennent à s’échapper, ils doivent recevoir l’aide et la protection dont ils ont besoin. La Thaïlande a fait récemment l’expérience de la solidarité internationale après le tsunami. Elle doit faire preuve de la même solidarité et ne pas harceler les Nord-Coréens qui se battent pour atteindre ses frontières, mais elle doit aussi être aidée à assumer cette charge. L’UE et les nations européennes doivent elles aussi être disposées à offrir un abri et des moyens. Je voudrais rappeler qu’après la Seconde Guerre mondiale, les pays d’Europe occidentale ont permis que les soldats polonais captifs dans les camps allemands soient renvoyés à Staline, qui les expédia directement dans les goulags de Sibérie. Dans le grave cas de la Corée du Nord, nous avons la possibilité de faire amende honorable face au terrible mal fait aux prisonniers polonais. En aidant les demandeurs d’asile nord-coréens, en les préservant d’un retour en Corée du Nord, où ils seraient emprisonnés, envoyés dans des camps de travail ou carrément liquidés, nous rembourserons une vieille dette et prendrons la bonne décision. Marek Aleksander Czarnecki (NI ).    - Monsieur le Président, ce n’est pas la première fois que nous parlons de la question de la Corée du Nord, et je dois dire malheureusement et à mon grand regret que la situation ne s’est pas beaucoup améliorée ces dernières années dans ce pays. Les droits de l’homme continuent à être largement violés. Aujourd’hui, nous débattons de la question des réfugiés qui, poussés par la faim et la répression dans leur propre pays, sont contraints de prendre la décision la plus difficile de leur vie, à savoir quitter leur patrie, souvent au risque de leur vie. La Thaïlande, en particulier, devient un centre de transit pour nombre d’entre eux, mais les autorités sur place, qui entretiennent de bonnes relations avec la Corée, veulent appliquer à ces personnes la loi sur l’immigration, et elles le font. J’en appelle au gouvernement de la Thaïlande, qui est un pays connu pour son hospitalité, pour qu’il envoie ces réfugiés dans un autre pays et pas dans leur pays d’origine, car cela les exposerait ainsi que leur famille à une persécution incommensurable. Ne tolérez pas que ces personnes deviennent la proie de ce régime. Franco Frattini,    . - Monsieur le Président, vous connaissez parfaitement la triste histoire des nombreux demandeurs d’asile nord-coréens, dont le dernier épisode en date se déroule en Thaïlande. La Commission regrette sincèrement que ces réfugiés n’aient pas été traités conformément au droit humanitaire international et invite les autorités thaïlandaises à respecter le principe de non-refoulement - comme elles le font généralement - et à assurer le libre passage vers un pays tiers où les réfugiés pourront s’installer. Nous espérons que les discussions en cours entre la Thaïlande, les autorités sud-coréennes et le Haut-Commissaire des Nations unies pour les réfugiés déboucheront sur le transfert de ces personnes vers la Corée du Sud ou un autre pays tiers dans les prochains jours. Dans ce contexte, je voudrais aussi souligner la situation hautement préoccupante des réfugiés H’mong laotiens vivant en Thaïlande. Dans le cas des Nord-Coréens, la demande d’asile est la conséquence et non la cause d’un problème que nous connaissons bien, à savoir le régime totalitaire en place en République populaire démocratique de Corée, ainsi que ses corollaires de pauvreté diffuse, de déclin de l’économie et de violations des droits de l’homme. L’Union européenne est engagée en Corée du Nord au niveau de l’aide humanitaire, avec environ 345 millions d’euros depuis 1995, et des contacts entre personnes et des contacts au niveau des dirigeants par le biais de la troïka, y compris sur les droits de l’homme. Les Nations unies ont adopté une résolution relative aux droits de l’homme en novembre 2005. Celle-ci abordait, entre autres, le retour des citoyens nord-coréens dans leur pays. Elle a fâché les Nord-Coréens, qui ont suspendu l’aide humanitaire, laquelle n’a repris qu’il y a quelques mois. L’Union européenne continuera à soutenir les pourparlers à six et maintiendra son engagement afin d’obtenir des améliorations concrètes et de traiter la cause du problème. Je puis vous assurer, au nom de ma collègue Mme Ferrero-Waldner, que la Commission continuera également à suivre de près les événements concernant les réfugiés en Thaïlande, dans le contexte du dialogue UE-Asie - comme vient de le dire M. Cappato. Le Président.    - Le débat est clos. Le vote aura lieu après le débat. Le Président.    - L’ordre du jour appelle la discussion sur cinq propositions de résolution sur la situation au Zimbabwe(1). Jaromír Kohlíček (GUE/NGL ),    . - Mesdames et Messieurs, le Zimbabwe est l’ancienne Rhodésie du Sud. Le régime au pouvoir dans ce pays est considéré partout en Europe comme une dictature implacable. Après la passation de pouvoir aux mains des dirigeants actuels, les agriculteurs ont rapidement été chassés de leurs anciennes fermes, et le pays est constamment au bord de la famine. Le gouvernement de Mugabe a donc invité les descendants blancs des colons à revenir sur les terres et leur a rendu les fermes, ce qui a conduit à une amélioration rapide de la situation. Aujourd’hui, les habitants recommencent graduellement à être chassés, voire parfois à être tués, alors que le gouvernement n’a même pas encore commencé à apprendre aux agriculteurs comment produire de manière rationnelle. De même, les coopératives ne reçoivent aucun soutien et rien n’est prévu pour acheter du matériel adéquat. Ce sont les principaux problèmes auxquels doit faire face l’économie. La proposition de résolution aborde les problèmes politiques et contient plusieurs propositions insatisfaisantes et quelque peu discutables. Je m’élève fermement contre la demande faite à l’Afrique du Sud d’exclure le Zimbabwe de la Coupe du Monde de football. Peut-être n’est-ce pas à prendre au sérieux? Je ne comprends pas non plus pourquoi, en apportant leur soutien au point D de la résolution, les auteurs déclarent que la principale force d’opposition a malheureusement éclaté en deux factions en octobre 2005. Si cette observation impute la responsabilité à Mugabe, je ne comprends pas la substance de l’accusation. Si nous voulons réellement nous rendre ridicules, nous pouvons inviter les chamans locaux à assécher les rivières et à faire disparaître les chutes Victoria. Permettez-moi de faire une remarque supplémentaire, à propos du point 5. Dans certains États membres de l’UE, il est arrivé que le taux de participation aux élections soit extrêmement faible. Refusons-nous de reconnaître la légitimité des représentants élus, des députés, des sénateurs et de certains de nos collègues députés européens? Le groupe confédéral de la Gauche unitaire européenne/Gauche verte nordique s’abstiendra de voter sur l’adoption de cette résolution. Je conclus par une question que j’adresse au commissaire. Monsieur le Commissaire, comment soutenons-nous le gouvernement sud-africain que nous invitons à améliorer le traitement donné aux réfugiés zimbabwéens? Geoffrey Van Orden (PPE-DE ),    . - Monsieur le Président, depuis plus de six ans, le Parlement appelle à une action énergique en faveur d’un changement positif au Zimbabwe, mais des millions de citoyens ordinaires zimbabwéens continuent à souffrir au quotidien d’une oppression politique féroce, de l’écroulement de l’économie et de pénuries de nourriture, d’eau et d’équipements médicaux. Le Programme alimentaire mondial s’attend à apporter cette année de l’aide à près de quatre millions de personnes mal nourries, soit un tiers de la population. Le VIH/SIDA dévaste le pays, un adulte sur cinq étant séropositif et plus d’un million d’enfants ayant perdu leurs parents à cause de cette maladie. Le chômage touche 70% de la population. Les ressources politiques et économiques du Zimbabwe sont au point le plus bas jamais enregistré en 26 ans d’indépendance. L’action de la communauté internationale est au mieux peu enthousiaste et manque de l’engagement nécessaire pour avoir un véritable impact sur la situation au Zimbabwe. L’Afrique du Sud doit être en première ligne des efforts internationaux visant à faire pression sur le régime Mugabe pour qu’il fasse des concessions démocratiques, mais la diplomatie discrète du président Mbeki n’a pas donné de résultats tangibles. En utilisant ses livraisons d’électricité, de maïs et de crédits, l’Afrique du Sud pourrait exercer une influence énorme sur le président Mugabe. Elle ne le fait malheureusement pas. On assiste maintenant à un regain d’intérêt de la Chine pour de nombreuses régions d’Afrique, y compris le Zimbabwe. Le gouvernement chinois semble ne pas avoir de scrupules à soutenir des régimes tyranniques et à leur fournir des moyens d’oppression en échange d’un accès aux ressources naturelles. Je ne vois pas de trace d’effort diplomatique de l’UE ou des gouvernements des États membres pour mettre un terme à ces sources internationales de soutien qui maintiennent Mugabe en place. L’UE ne fait pas preuve d’une grande volonté à appliquer strictement son propre éventail de sanctions. Il n’est donc pas étonnant que Mugabe ne la prenne pas au sérieux. Si la communauté internationale entend vraiment affronter les conditions inacceptables en vigueur au Zimbabwe, le Conseil de sécurité des Nations unis doit enquêter d’urgence sur la situation dans ce pays. Si nous n’accordons pas une plus grande priorité au Zimbabwe, le régime Mugabe exagérera au point de faire s’écrouler le Zimbabwe, qui sera alors incapable de se relever sans assistance internationale à grande échelle. Pour faire infléchir cette tendance, la communauté internationale doit agir maintenant. Karin Scheele (PSE ),    . - Monsieur le Président, ce n’est pas la première fois que nous débattons d’une résolution sur le Zimbabwe, mais je dois admettre que nous en avons déjà eu de meilleures. Nous avons souvent parlé et formulé de nombreuses critiques à l’égard, notamment dans le cadre de notre coopération avec les États ACP, de l’absence de démocratie et des violations massives des droits de l’homme au Zimbabwe, de la grave crise économique et du manque de denrées alimentaires, ainsi que du chômage et de l’inflation galopante qui y sont associés. Lorsque l’on envisage tous les problèmes d’un pays autrefois connu sous le nom de grenier de l’Afrique, on ne peut que parler des nombreuses personnes courageuses qui, dans une lourde atmosphère d’oppression, ont le courage de continuer à dénoncer les abus incessants. Lorsque nous adoptons des résolutions, notre objectif devrait être de soutenir les personnes qui luttent pour la liberté, la démocratie et le développement. L’impression que me donne certaines parties de la résolution d’aujourd’hui est que ce ne sera pas le cas, et je trouve insensé de faire référence, dans une résolution sur une question de cette importance, à une Coupe du Monde qui se tiendra en 2010. À partir du 13 septembre - et c’est ce qui rend réellement cette affaire très urgente -, des manifestations organisées par les syndicats et d’autre organisations se dérouleront partout dans le pays, pour attirer l’attention sur l’aggravation de la misère de la population et pour revendiquer l’instauration de salaires minimum supérieurs au niveau de la pauvreté et la responsabilité sociale du gouvernement. Le président Mugabe a déjà fait savoir que toutes ces manifestations seront réprimées. Il est important que nous nous assurions que ces manifestations pacifiques qui soulignent les conditions de vie épouvantables du peuple zimbabwéen puissent se dérouler sans harcèlement de la part de la police, et je fais remarquer au commissaire que nous devrions réfléchir, en gardant à l’esprit les structures existant dans la région, à la manière dont nous pourrions envoyer des observateurs sur place pour garantir la liberté d’expression et de manifestation. Marcin Libicki (UEN ),    . - Monsieur le Président, le Zimbabwe est un exemple du mauvais côté de la décolonisation. Comme vient de le dire le précédent orateur, il fut un temps où la Rhodésie du Sud, l’actuel Zimbabwe, était le grenier d’une grande partie de l’Afrique. Aujourd’hui, ce pays n’est même plus en mesure de nourrir ses propres habitants. Nous avons observé ces mauvais côtés de la décolonisation dans de nombreux pays et, plus particulièrement, dans des pays africains, où le transfert du pouvoir aux mains de puissances politiques irresponsables et malveillantes a eu les conséquences les plus malheureuses sur les États qui étaient supposés se réjouir de s’être affranchis du pouvoir colonial. Au lieu de cela, leur propre population a été condamnée à la ruine. La présente proposition du dirigeant zimbabwéen de restituer les fermes à leurs anciens propriétaires vient clairement trop tard. Je crois que nous devrions consacrer tous nos efforts à l’aide humanitaire et à l’enseignement, car je ne vois réellement aucun autre moyen de sortir de cette situation ni aucune autre ligne de conduite possible. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE ),    . - Monsieur le Président, la crise politique et la situation des droits de l’homme au Zimbabwe restent graves et alarmantes. Nous devons ajouter à cela la détérioration des conditions de vie et l’aggravation de la pauvreté. Mais j’attirerais en particulier l’attention sur un aspect spécifique qui est soulevé et qui en outre est une question souvent débattue au cours des débats sur des problèmes urgents: la liberté d’expression. Pas plus tard qu’hier, nous parlions de la Chine et nous nous lamentions de l’ampleur du contrôle du gouvernement sur les médias, et en particulier l’internet. Il s’avère que le Zimbabwe s’est inspiré du modèle chinois pour établir sa propre législation relative au blocage des communications, le tout dans le contexte d’un système législatif déjà extrêmement restrictif en termes de libertés. La Chine est un modèle très influent à cet égard, car, comme l’a déclaré l’organisation Human Rights Watch dans un récent rapport, le système chinois de contrôle connu sous le nom de «grand pare-feu», est le plus avancé au monde. La législation zimbabwéenne permettra aux autorités militaires, aux services de renseignement, à la police et à la présidence de surveiller et d’intercepter la correspondance électronique, d’écouter les conversations téléphoniques et de censurer l’internet sans mandat judiciaire. Cela affecterait les relations entre les médecins et leurs patients, par exemple, entre les avocats et leurs clients et entre les journalistes et leurs sources d’information et ferait sans nul doute peser un énorme risque sur les données à caractère personnel, les ONG et sur les personnes travaillant dans le domaine de la défense des droits de l’homme. Pour toutes ces raisons, je crois qu’il est de notre devoir de réclamer le retrait de cette loi. Je voudrais cependant dire très clairement que ma préoccupation à cet égard ne concerne pas uniquement le Zimbabwe, ni exclusivement la relation avec la Chine. Nous devons la considérer comme universelle et être vigilants à la fois eu égard aux pays que j’ai mentionnés et, par exemple, eu égard aux États-Unis et à l’Union européenne elle-même. Le respect de la liberté d’expression et le droit à la vie privée doivent être des éléments fondamentaux de n’importe quelle société moderne. Aujourd’hui, nous parlons du Zimbabwe, mais j’insiste sur le fait qu’il ne faut pas nous cristalliser sur ce pays uniquement. Marios Matsakis (ALDE ),    . - Monsieur le Président, une crise humanitaire, politique et économique grave et persistante frappe cette ancienne colonie britannique, sans qu’aucun espoir d’amélioration rapide ne soit perceptible. L’aide inefficace et le régime corrompu dirigé par Robert Mugabe continuent à opprimer le peuple et le harcèlement des opposants politiques, des militants syndicaux, des agriculteurs, des organisations de défense des droits de l’homme, des journalistes et des juges est monnaie courante. Nous appelons le gouvernement du Zimbabwe à commencer à respecter comme il se doit les conventions internationales et les droits de l’homme et à garantir l’indépendance de la justice. De plus, nous sommes d’avis qu’une étape décisive pour sauver le pays d’un avenir encore plus noir serait que M. Mugabe quitte enfin le pouvoir, le plus vite possible. Une telle action, facilitée par l’ouverture de négociations de transition positives entre le Zanu-PF, le MDC et d’autres mouvements d’opposition débouchera, selon nous, sur la résurrection tant nécessaire de la société, de la politique et de l’économie zimbabwéennes et apportera la paix et la prospérité à un peuple qui a vécu une transition traumatisante de la domination britannique à l’indépendance et à la liberté. Michael Gahler,    . - Monsieur le Président, si une chose est restée constante tout au long de ces années où je suis resté député européen, ce sont les débats sur le Zimbabwe, et la dégradation constante de la situation sociale, économique et politique de ce pays. Les appels lancés à Mugabe se sont avérés aussi infructueux que ceux lancés aux pays voisins, en particulier à l’Afrique du Sud, les invitant instamment à engager une action plus ferme, et l’action que l’UE a prise n’a pas vraiment eu d’impact sur ceux à qui elle était destinée. Où en est la situation? D’après les estimations, quelque 2 millions de personnes ont fui dans les pays voisins et la plupart y vivent illégalement. À elle seule, l’opération dite «se débarrasser des ordures» a eu pour effet - au sens propre du terme - de déraciner 700 000 personnes; 4 millions de personnes sont menacées par la famine; le taux de chômage s’élève à 70% et le taux d’inflation est le plus élevé du monde. Une conséquence du programme d’expulsion est qu’il a rendu la lutte contre le sida plus difficile; 3 200 personnes meurent chaque semaine de cette maladie. Il y a actuellement autant de législations sur le contrôle et l’oppression des personnes qu’avant l’indépendance. Que pouvons-nous faire? Nous pouvons veiller à ce que les agences internationales intervenant sur place au nom des Nations unies délivrent chaque fois que possible l’aide directement à la population; nous pouvons nous assurer que la Croix-Rouge soit en mesure de poursuivre son travail le plus sereinement possible. Ce que je veux - et je m’adresse en particulier à la Commission -, c’est que nous apportions aussi notre aide à la société civile zimbabwéenne, aux nombreuses personnes courageuses actives sur place, que ce soit dans les syndicats, les organisations de défense des droits de l’homme, les églises ou les médias indépendants, au titre de la ligne budgétaire Initiative européenne pour la démocratie et les droits de l’homme. Demandons aux autorités chinoises, avec qui le Zimbabwe veut faire des affaires à long terme - avec le gouvernement ou avec le peuple? - et ne manquons pas une occasion de rappeler à nos interlocuteurs sud-africains que leur inaction ne leur rend pas les choses plus faciles et ne rend pas service à la population du Zimbabwe. Józef Pinior,    . - Monsieur le Président, ces dernières années, nous avons été les témoins de la détérioration de la situation politique, sociale et sanitaire au Zimbabwe. La dictature politique de M. Mugabe est allée de pair avec le désastre social au Zimbabwe. L’opération a mis à la rue quelque 700 000 personnes. Environ 4 millions de personnes au Zimbabwe sont actuellement menacées par la famine et de plus en plus de personnes sont contaminées par le sida. Il en résulte une situation où plus de 3 000 personnes meurent chaque semaine dans ce pays. Les récentes démarches du régime de Mugabe pour contrôler la Croix-Rouge sont particulièrement préoccupantes. Dans ce contexte, la présente Assemblée devrait se concentrer sur les activités des syndicats au Zimbabwe, et en particulier sur les manifestations qu’ils prévoient d’organiser au cours des prochaines semaines. Les syndicats du Zimbabwe méritent notre soutien particulier. Alyn Smith,    . - Monsieur le Président, il n’est pas nécessaire de rappeler à cette Assemblée la terrible situation que s’inflige le Zimbabwe, qui montre les limites de notre pouvoir. Fermer le robinet de l’aide ne toucherait que les plus vulnérables, mais c’est le seul moyen de pression que cette Assemblée ait sur le régime zimbabwéen. Existe-t-il d’autres moyens? Je voudrais à cet égard faire référence au paragraphe 8 de la proposition de résolution, qui suggère d’exclure le Zimbabwe de la Coupe du monde 2010. Contrairement à mes collègues, je pense que c’est une bonne idée. J’aimerais beaucoup connaître l’avis de la Commission à ce sujet. Nous avons vu cette semaine la fraternité et l’amitié qui émanent du football international. Mon équipe - l’Écosse - s’est récemment rendue en Lituanie et je ne doute pas que pas mal de liens amicaux s’y sont noués. Cependant, la participation est un privilège et non un droit. L’exclusion de la Coupe du monde 2010 soulignerait le dégoût de la communauté internationale pour le régime de M. Mugabe sans heurter le peuple zimbabwéen, et serait ressentie à travers ce pays féru de football. Cela me semble être une idée positive et utile. Je voudrais entendre le commissaire sur ce point. Koenraad Dillen (NI ).    - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, depuis quelque temps, la situation déplorable des droits de l’homme au Zimbabwe, nous le savons tous, est une source d’intense préoccupation, et ce n’est pas le problème fois qu’elle se trouve à l’ordre du jour de nos débats. Depuis combien de temps maintenant le dictateur marxiste Mugabe poursuit-il ses politiques racistes à l’encontre des fermiers blancs de son pays? Il mène en toute impunité une politique de nettoyage ethnique dont les principales victimes sont la majorité écrasante de la population noire du Zimbabwe. Après tout, le Zimbabwe était à une époque un pays agricole, parmi les rares au sud du Sahara à être en mesure d’exporter sa production. Dans sa folie, Mugabe, a réduit son peuple à la misère. L’agriculture s’effondre et la famine se répand. Il est grand temps d’engager une action efficace contre lui. À l’instar de Charles Taylor au Liberia, Mugabe doit être considéré par la communauté internationale comme quelqu’un qui a commis des crimes contre l’humanité et en être tenu responsable. L’Afrique est un autre pays où la politique ne peut avoir deux poids deux mesures. John Attard-Montalto (PSE ).    - Monsieur le Président, il semble qu’au fil du temps, l’Union européenne devienne de plus en plus inefficace face à certaines dictatures. Il est fort dommage qu’un pays magnifique tel que le Zimbabwe ait pu se détériorer de la sorte sans que nous ne réagissions, si ce n’est par les quelques mesures que nous avons prises pour lutter contre la dictature de M. Mugabe. Nous parlons des faits et limitons les possibilités de déplacement des auteurs et de leurs familles immédiates et pensons ensuite faire quelque chose pour aider ceux qui souffrent le plus: non seulement les blancs, mais aussi une part non négligeable de Zimbabwéens noirs. Il est grand temps que nous nous réveillions et commencions à agir vraiment au lieu de parler. Ryszard Czarnecki (NI ).    - Monsieur le Président, notre collègue autrichien a raison de dire que ce n’est pas la première fois que cette Assemblée parle du Zimbabwe. C’est devenu une sorte d’histoire sans fin et, à de nombreux égards, le Zimbabwe est un champion du monde, avec 70% de chômage, le taux d’inflation le plus élevé du monde, 3 200 décès dus au sida chaque semaine, et le taux de participation aux élections le plus faible du monde (15%). Quatre millions de personnes dans ce pays sont menacés par la famine. Cette situation est un défi pour le monde entier, y compris pour l’Union européenne. J’espère que cette fois nous irons au delà des simples mots, et je suis d’accord avec ce que M. Rueda, notre collègue espagnol, vient de dire sur le fait de ne pas appliquer deux poids deux mesures. Surtout, parlons du Zimbabwe, mais allons plus loin, car il y a des violations des libertés fondamentales dans d’autres pays et nous devons constamment veiller à ne pas faire deux poids deux mesures. C’est une bonne chose que notre Assemblée revienne sur cette question, mais espérons que ce sera la dernière fois. Franco Frattini,    . - Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, la Commission européenne suit de très près l’évolution de la situation au Zimbabwe et s’inquiète de plus en plus de la détérioration de la situation politique et, surtout, de la situation économique et sociale, qui affecte le peuple: les civils, les citoyens. Sur la base de la situation d’aujourd’hui, étant donné que le gouvernement du Zimbabwe n’a pris aucune mesure adéquate - voire aucune mesure du tout - pour s’attaquer sérieusement à la crise démocratique, à la protection des droits et à la tragique crise économique, il est hors de question d’alléger ou de lever les mesures adoptées par l’UE à l’égard du Zimbabwe. Autrement dit, nous n’en discuterons même pas. L’Union européenne ne change pas sa position ferme vis-à-vis du Zimbabwe et mon collègue Louis Michel l’a récemment répété dans ses contacts avec les autorités gouvernementales zimbabwéennes. Il a souligné que l’engagement actif de la Commission à faire sortir le pays de l’impasse restait absolu. Dans le même temps, nous ne pouvons pas transiger sur les conditions que nous avons imposées, en particulier la restauration des règles démocratiques dans la vie quotidienne des citoyens. Ce qui a été dit confirme notre inquiétude. J’ai écouté très attentivement et avec beaucoup d’intérêt l’idée d’exclure le Zimbabwe de la Coupe du Monde de football de 2010. Vous savez tous que la FIFA adopte une décision similaire, mais, ceci étant dit, je pense que c’est une idée qui mérite réflexion et qui pourrait faire l’objet d’un débat avec les États membres et la Fédération internationale. Je ne peux pas dire aujourd’hui si l’issue sera celle qu’espèrent certains États membres, mais je peux dire que je parlerai de cette idée avec mes collègues commissaires Louis Michel et Mme Ferrero-Waldner: la question mérite d’être prise très au sérieux. Il y a certainement un autre aspect: comme je l’ai dit tout à l’heure, l’Europe espère que le Zimbabwe va faire le choix de restaurer les conditions d’une vie démocratique et de faire des progrès économiques. Nous sommes naturellement prêts à indiquer certains chemins à suivre, dans le contexte des priorités du 10e programme du Fonds européen de développement, par exemple, qui offre des alternatives spécifiques, mais nous ne devons pas omettre à ce moment-là d’imposer une condition très claire au Zimbabwe: si le pays ne s’engage pas sérieusement sur la voie de la démocratie, nous ne pourrons pas assouplir notre position de fermeté. Dans le même temps, la Commission entretient un dialogue très étroit avec les voisins du Zimbabwe, en particulier avec les membres de la Communauté de développement de l’Afrique australe et avec le gouvernement sud-africain. Je suis d’accord avec ce que j’ai entendu: nous devons inviter de plus en plus activement ces pays voisins à faire encore plus. Nous soutenons les initiatives des Nations unies et, de mon point de vue, il est très important que les chefs d’État ou de gouvernement africains respectés fassent pression sur le gouvernement du Zimbabwe pour qu’il améliore enfin la situation politique et humanitaire du pays et qu’il prépare le terrain pour une réconciliation nationale. Dans le même temps, nous sommes inquiets pour la population. Évidemment, tandis que nous devons faire preuve de la fermeté la plus absolue envers le gouvernement du Zimbabwe, nous devons veiller à apporter une aide directe à la population, qui n’est pas responsable du régime qui les prive de leur liberté et de leur revenu. Je peux confirmer que Louis Michel a l’intention de continuer à soutenir et à financer des projets concernant les secteurs socio-économiques, l’assistance médicale et la mission des organisations sur place. Je soulignerais que le rôle de la Croix-Rouge doit certainement être facilité et encouragé, tout comme doivent l’être des projets promouvant la bonne gouvernance, la démocratisation, le respect des droits de l’homme et l’État de droit. Nous sommes d’avis qu’il faut continuer à apporter une aide directe au peuple zimbabwéen dans tous ces domaines. Le Président.    - Le débat est clos. Nous passons maintenant au vote. Le Président.    - L’ordre du jour appelle l’heure des votes. Michael Gahler (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, je propose une autre formulation, à savoir: Remplacer «une commission à enquêter sur les récents assassinats, les disparitions et les enlèvements» par la formulation correcte «un groupe indépendant de sages comme observateur des enquêtes sur les enlèvements, les disparitions et les exécutions extrajudiciaires». Je crois que c’est le terme technique correct qui devrait être utilisé ici. Michael Gahler (PPE-DE ).    - Je crois que le texte: «supprimer deux fois les mots » est mal formulé. Il ne s’agit en fait que d’un amendement rédactionnel. Geoffrey Van Orden (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, je voudrais changer la dernière phrase de notre amendement comme suit: «estime qu’il peut être envisagé de lever la proscription en présence d’un véritable cessez-le-feu, d’un abandon du terrorisme et de la reprise de négociations sérieuses sur une base constructive;» Robert Evans (PSE ).    - Monsieur le Président, il s’agit d’un amendement technique. La fin de l’amendement 5, qui fait référence au fait que «[…] la commissaire Ferrero-Waldner partage cette opinion» devrait être «[…] cet avis est partagé par de nombreux organes internationaux». Michael Gahler (PPE-DE ).    - Monsieur le Président, je viens de réaliser qu’alors que le président du Conseil exécutif de l’Union africaine - en d’autres termes, l’exécutif, le gouvernement - figure dans la liste des personnes à qui est adressée la résolution sur le Zimbabwe, nous avons omis d’y inclure le Parlement panafricain. Étant donné que nous essayons d’entrer en contact avec eux, je proposerais un amendement oral visant à inclure le Parlement panafricain dans la liste des destinataires de la résolution. Le Président.    - L’heure des votes est close. Le Président.    - Je déclare interrompue la session du Parlement européen.

Multiannual Financial Framework (debate) President The next item is the statement by the President of the Commission on the multiannual financial framework. This is one of the most important subjects we will deal with over the next few years, and it is an important subject for the future of the European Union. This is why we attach so much importance to this debate, and we are also grateful to the European Commission, and to the outgoing Hungarian Presidency, for including the European Parliament in the debate. We would like to thank President Barroso and the Commissioner for presenting proposals to us before they were presented to the press and the media, which they did on Wednesday evening, as we will all remember. José Manuel Barroso President of the Commission. - (FR) Mr President, ladies and gentlemen, last Wednesday, the Commission adopted its proposals for the next multiannual financial framework, and I have the honour to present it, together with Mr Lewandowski, immediately at the Conference of Presidents. While drafting these proposals, we benefited greatly from the high quality of your contributions, especially the excellent SURE report, for which I would like to thank you. The European budget we are proposing for the 2014-2020 period is both ambitious and innovative, responsible and rigorous. It is a budget which, in the current economic context, provides reasonable funding for our European policies, with increased funding for sectors of the future. It is a budget which will cost the taxpayer no more than the current budget but which may make a huge difference for 500 million Europeans. How can we achieve this? First of all by focusing our spending on funding priorities that will enable us to work together to achieve our shared objectives, those of the Europe 2020 strategy. That is why the budget we are proposing is largely devoted to growth and employment. While it is true that, even today, in some of our countries there are quite demanding programmes, notably budget consolidation programmes, it is also true that we need to promote growth. Without growth, we will not be able to return to the path of prosperity. Let us not forget, therefore, that this budget, which is for 2014, is a budget that needs to increase growth and employment in Europe; it is a budget that must be a tool dedicated to the idea of growth. We propose to increase the research and innovation budget allocation significantly - by 46% - and to strengthen programmes to promote education, training and European youth. In order to stimulate sustainable economic growth, we propose to link cohesion policy, which has a budget allocation of EUR 376 billion, more closely to the Europe 2020 strategy. It is necessary both to avoid dispersion and to develop a strong culture of European responsibility. All requests for European funds must be clearly linked to the attainment of our shared priority objectives. This is what I call 'positive conditionality'. It will enable us to obtain the best possible value for money for every euro spent, since one and the same euro can and does have multiple impacts. Well invested, one and the same euro can strengthen economic and territorial cohesion, increase energy efficiency, contribute to combating climate change, and promote social objectives. That is why, from the outset, I invited analysts not to look at the budget from the traditional perspective of examining budget allocations sector by sector, at times adopting an approach I would tend to describe as bureaucratic, but to see what can be done through interlinking the different policies, the reason being that, I repeat, a single euro can help us achieve several European objectives at the same time. For this reason, the common agricultural policy (CAP), for example, whilst remaining the most important EU policy - and, I repeat, the CAP, which has been under so much attack, is still, in our proposal, the premier European policy - must also be able to contribute fully to other common priority objectives. We therefore propose that farmers also contribute to improving the ecological character of their farms. This is useful, of course, for attaining agricultural objectives, but it is also useful for attaining our environmental and climate policy objectives. It is essential for the future of our children and grandchildren that we be more environmental-friendly and firmly committed to combating climate change. We therefore propose to refocus policies in this area, and we want to increase the budget allocation devoted to it to at least 20% of total overall expenditure. We can also dramatically change the everyday life of our citizens by adapting our spending more effectively to needs, as and when they arise. I am thinking in particular of countries both in the euro area and outside it benefiting from macroeconomic support programmes, which we can support in their budget consolidation efforts through a temporary increase in EU cofinancing, while the budget remains constant. I would emphasise that this aspect is very important. At times, analysts focus on the overall value, on what is entered in the budget. When all is said and done, what is important is investment that truly affects people, investment that truly benefits the poorest regions of Europe, and what can be improved by enhancing absorptive capacity. I am also thinking in particular of the poorest Europeans, of those who literally need our help to survive. To meet the needs in all circumstances of those who, without food aid, would go hungry, we propose, for the 2014-2020 period, to renew the programme for providing food to the poorest people, and we hope that the Council will finally approve the draft regulation, which has been on the table since 2008, so that this programme can be resumed as early as 2012. Finally, an effective EU budget, which is at the service of all Europeans, is a budget that provides real European added value, that is to say, a truly pan-European budget. A pan-European approach means, in particular, funding at EU level what the Member States are unable to fund by themselves, and not only benefiting from all the synergy effects and scale effects but also avoiding unnecessary duplication. In some cases, savings can be made through spending at EU level. Therefore, all those who say, in a simplistic way, that spending more money on Europe violates the principle of economy, are simply wrong. Quite often, a euro spent at European level saves money at national level. As you know, one of our main proposals is the creation of a Connecting Europe Facility to fund integration projects in the transport, energy and information technology sectors. This will both improve access to the internal market and put an end to the isolation of certain economic enclaves. The proposed target amount for the new fund is EUR 40 billion, plus EUR 10 billion from the Cohesion Fund. We also provide for recourse to EU project bonds. As I promised you here, at a part-session, we think high leverage can be obtained through mobilising a certain amount of the EU budget linked to loans from the European Investment Bank, and even private funds, for certain medium and long-term projects, most of which will be profitable. This is one of the important innovations contained in our proposal. The budget we propose is also quite clearly a solidarity budget: solidarity with the Member States and the poorest regions and also solidarity in our efforts to tackle the challenges facing us, ranging from energy security to migration, as well as solidarity with third countries, particularly the poorest countries. It is important for Europe to make its voice heard in the world not only to defend its interests but also to promote its values, primarily respect for human dignity. That is why we propose to increase the budget allocation devoted to external relations by EUR 70.2 billion, including EUR 20.6 billion for the financing instrument for development cooperation, so that we can deliver on our commitment to the Millennium Development Goals, particularly the eradication of poverty. Solidarity also means solidarity of European institutions, which must contribute to the general European effort. We therefore propose not to increase administrative expenditure, which currently represents just 5.7% of the total EU budget. At the same time, we propose to make further changes to the staff regulations for the European Civil Service, which could generate savings of more than EUR 1 billion by 2020, while also ensuring its independence, competence and permanence. I want to emphasise this. We are making these proposals because we think that we, too, need to show solidarity with those who face greater challenges. However, we are not making these proposals because we think badly of the European Civil Service. On the contrary, I believe that the EU Administration is one of the best administrations in the world, and I believe that it is in our interest to maintain the level of prestige and independence of the European Civil Service. This ambitious, innovative and unifying budget is also a responsible and realistic budget based on a rigorous approach. As you know, it is 1.11% of GDP in commitment appropriations. This includes both the part traditionally referred to as 'financial perspectives', amounting to 1.05% of EU GDP in commitments - with an expected 1% in payment appropriations - and 0.06% in appropriations devoted to reserves not only for unexpected expenditure for which the Union must, if need be, be prepared to intervene, but also to major projects that have seen major budgetary slippages, such as International Experimental Fusion Reactor (ITER) and Global Monitoring for Environment and Security (GMES), and to integrating the European Development Fund already financed from direct contributions of the Member States. We propose to make savings in certain areas so that we can spend more on present and future priorities. As a result, while preserving the priority to be given to economic, social and territorial cohesion - because, as I often say, without cohesion there is no solidarity, and without solidarity there is no Union - and also while maintaining the role of the common agricultural policy (CAP), we will free up resources to fund new priorities, such as research and innovation, education and training, pan-European infrastructure, energy, migration and the neighbourhood policy. If Europe does not invest more in these sectors, we will not be up to the task of meeting our challenges. I believe that these sectors are essential, especially to ensure competitiveness in Europe in an increasingly demanding world. We also want, in the spirit of the Treaty, a more autonomous, more transparent and more equitable budget. While the Member States want to pay less - a lot of Member States would prefer to pay less - what we want specifically is to reduce their contribution by increasing own resources, while keeping the budget constant. I promised you I would return with proposals for own resources, and that is what the Commission has done. It is this determination that is at the heart both of our proposals for new own resources - with a financial transactions tax and modernisation of the VAT resource - and of our proposals to reform the system of rebates and correction mechanisms. Ladies and gentlemen, we are all aware that the forthcoming debates will be very difficult. More than ever, it is essential that these debates be conducted in a truly European spirit so that, together, we can transform these proposals into an ambitious and realistic budget that is equal to the hopes of our citizens. I know that, in this endeavour, the Commission will be able to count on this Parliament. Thank you for your attention. (Applause) Mikołaj Dowgielewicz Mr President, President Barroso, it is very appropriate that a debate should take place on the multiannual financial framework during the first part-session of the European Parliament under the Polish Presidency, since this will be one of the most important, and maybe most challenging tasks facing the Polish Presidency and our trio, or in other words our colleagues from Denmark and Cyprus as well. I would like to note that the European Parliament will be a key partner during work on the multiannual financial framework. Parliament has stated its opinion. The Garriga Polledo report was adopted by a large majority of votes at the June part-session. At present, we are waiting for the Council to adopt a position. The Polish Presidency will devote the next six months to undertaking a very detailed analysis of the European Commission's proposal. As we sometimes say, perhaps a little frivolously, it will be a 'period of enlightenment' in the debate on the multiannual financial framework, in terms of enlightening the various aspects of the European Commission's proposal. The General Affairs Council will coordinate this work, and also the debate on own resources. The General Affairs Council will hold political and horizontal debates on the multiannual financial framework. It goes without saying that the Treaty provides for the Council and Parliament to make every effort to reach an agreement on the shape of the multiannual financial framework, and the Polish Presidency, together with the European Commission, will endeavour to steer the process with this in mind. I would also like to say how happy I am that the Hungarian Presidency and our trio have agreed a way for the Council to collaborate with Parliament as regards cooperation on the MFF. Regular cooperation will take place under the General Affairs Council, and Parliament will be kept up-to-date on every debate that takes place within the latter. I would also like to note that as a gesture of good will, and as a gesture of our openness to cooperation with Parliament, the Polish Presidency has invited representatives of the European Parliament to an informal meeting of the ministers of European affairs, which will take place in Poland towards the end of July. Finally, I would like to say that in addition to the political and technical procedure within the Council, in the autumn we will have the opportunity, together with the European Commission and the European Parliament, to organise a political conference dedicated to all aspects of the multiannual financial framework and an analysis of the Commission's proposal, with the participation of the national parliaments and other stakeholders. We hope that this initiative by the Polish Presidency will help to increase the transparency and democratic visibility of the process of negotiations on the multiannual financial framework. Salvador Garriga Polledo Mr President, President-in-Office of the Council, President of the Commission, Commissioners, ladies and gentlemen, the citizens of Europe are asking for institutional unity and clarity in the European project. In a time of crisis the European Union must be the reference point of the future not a scapegoat for national guilt. The European Union's fifth multiannual financial framework was born under the star sign of cooperation. Under the political impetus of the European Parliament, 14 of the 27 Commissioners have appeared before this House and the proposal is as a result of that broad collaboration. It incorporates most of Parliament's objectives, policies and budgets. However, we regret that the 5% increase in the total resources requested by the honourable Members has not been taken up by the Commission. This practice of freezing financial resources is going to leave us a slim possibility of negotiating with the Council if it ultimately rejects the Commission's proposal and reduces resources. At that stage the distance between Parliament's and Council's positions will become too great to reach an agreement. For this reason, we defended that 5% margin. The Commission has made an enormous effort to cover very ambitious expenditure targets with scant resources. We welcome the effort in cohesion, the new trans-European networks (T-ENTs), energy efficiency, immigration, own resources and research. We regret that the common agricultural policy is the only policy that loses in net terms in order that the rest of the Community policies gain. You must assuage the legitimate concerns of the honourable Members committed to agriculture. In general, however, the Barroso proposal is a commitment for a modern and innovative budget open to the involvement of the new financial instruments. We afford you a measure of confidence and support, although we predict some very difficult negotiations ahead. Martin Schulz on behalf of the S&D Group. - (DE) Mr President, the debate which we are holding today is the start of a decisive argument about the future of the EU. Budgets reflect what politicians expect from a country or a confederation of countries or what they will allow a confederation like the EU to do. The Commission says that our approach is ambitious and bold. I want to emphasise this, even though, Mr Barroso, you naturally present the figures in a more favourable light than we see them in, and we will forgive you for this. Our positions are not far apart, but it is important to be clear about the figures. On average 1.12% of the gross domestic product of the Member States is currently available. According to your draft, the figure in future will be 1.05%. This does not sound like much. The fact is that our initial analyses show that you are freezing the budget on the basis of the current figure. We will have to come back to this, because the Member States that are on the other side from the Commission are expecting a significant increase in spending. You have mentioned several examples. There is not just the ITER nuclear fusion reactor, which I think is superfluous, GALILEO, the External Action Service and the development of democracies in North Africa that will be our partners in future. There are also many other tasks which have to be financed and with less money. The Commission proposal seems bold when we look at the Member States. The attitude of the Member States and, in particular, the large net contributors is easy to describe: more European tasks with less money. That simply will not work. Therefore, the decisive issue will be whether we, the European institutions, can stand together, whether the Commission and Parliament, the two community institutions, can achieve solidarity in order to push through an ambitious, bold budget in the face of opposition from part of the European Council of Heads of State or Government. Firstly, a call to Parliament itself: in this House we have many experienced and self-confident budget experts. So much became clear as we listened to Mr Garriga. They are all members of the Group of the European People's Party (Christian Democrats) and, behind me, of the Group of the Progressive Alliance of Socialists and Democrats in the European Parliament and the Group of the Greens/European Free Alliance. We have just seen the little PPE group conference around the table. They are all highly qualified Members, but the situation is rather like a football game. A group of star players does not necessarily make up an effective winning team. What we need to do in Parliament is to come together and develop a common line which has a broad majority in this House. If our line is close to the Commission proposal, we will have achieved a high level of complementarity between our strategy and theirs. This high level of complementarity is necessary because there are governments like the Polish Government on the European Council. This is a bold, pro-European government which supports the European Parliament. I would like to make one thing quite clear to you, Mr Dowgielewicz. Your speech here, despite being brief, has already shown that the Polish Presidency wants the European Union to be successful. We had a debate this morning in which the outgoing presidency gave a different impression. It is encouraging that you want to join us on this path. There are also governments like that of Mr Cameron who wants a different Europe with 0.8% of gross domestic product, while, of course, keeping the British rebate. He wants a large free-trade area with as few rules as possible, but no political union. This is not the sort of Europe that I want and I believe that the overwhelming majority of this House does not want it either. The question of whether or not this is what we will get depends on whether or not we can push through this ambitious, medium-term EU budget. If the Commission takes a bold approach and Parliament fulfils its role effectively, we can defend Europe on this issue and we will be the winners when it comes to the medium-term financial plan. Guy Verhofstadt on behalf of the ALDE Group. - Mr President, at the beginning of his mandate Mr Barroso promised to put on the table a bold multiannual financial framework based on a system of own resources. That is also the reason, if you remember, that in 2009 that we supported his appointment, and he kept his word. It is very important that, for the first time in the last two decades, we have a consistent radical change in the budget, in which we are going back to the initial idea in the Treaty of Rome, which is to base the budget of the European Union on own resources. The second positive thing is that you also backed, as did the Polish Presidency, the idea of a European conference on the financing of the Union. That is an old idea of Mr Lamassoure's. One year ago in 2010 - you remember, Mr Lamassoure - the idea was impossible. Today, if I heard the Polish Presidency correctly, it is becoming reality. It is also a very good thing that the European Parliament and the national parliaments will be involved. The most important thing is to do it. The main task is before us. We have a good proposal from the Commission. We have a Presidency that is willing to start a real debate on this, also involving the national parliaments. Now we have to face the biggest challenge, namely to convince public opinion that some of the arguments that are used against this proposal are completely wrong. Own resources do not mean more taxation for the citizens, on the contrary. Citizens will pay exactly the same. The only thing that is changing is that there will be a direct link between the citizen and the European Union so that the citizen can directly control the European Union. That is, in fact, a democratic advantage that we create with a system of own resources. It is not one penny or one pound more than they are paying but they have direct control over European expenditure. The second thing we have to explain is that, by making cuts to the European budget, you do not solve the problem of fiscal consolidation of the Member States because the total deficit of all Member States in the European Union today is EUR 800 billion. For example, if you cut the budget of the European Union by EUR 4 billion, because you say that you are blocking the increase in nominal terms, there is no increase in the Union's financial resources. What you do is gain EUR 4 billion. So you are lowering the EUR 800 billion fiscal deficit to EUR 796 billion. But what the governments that are defending this do not say is that they will increase their expenditure on a number of issues. It is European cooperation that can gain money for the national Member States. Take the diplomatic service, for example: we have 93 000 diplomats in Europe and in the US there are 25 000. Take defence, for example: we have two million soldiers in Europe and there are 1.4 million soldiers in the US. Take monetary policy: there are 25 000 staff in Europe and 11 000 in the Federal Reserve Board in the US. This is, in fact, what is to be gained from a bold European budget. It can gain and it can cut money in the different Member States of the European Union. We have an enormous amount of work to do to convince public opinion because some nation states have used wrong arguments against this proposal. I think we have to fully back the Commission proposal. (The speaker agreed to take a blue-card question under Rule 149(8)) Derk Jan Eppink Mr President, Mr Verhofstadt is actually the only Liberal leader I know who is so energetically in favour of taxation. I just wonder whether he will be able to convince the general public to spend more on the European Union when all European citizens have to cut their budgets. Guy Verhofstadt Mr President, this is a typical example of the bad arguments people make. There is no real increase in the budget. If we have no deal with the Council and we have to apply the Interinstitutional Agreement, we come to exactly the same figures as we have here. There is no increase in expenditure in this proposal. Instead of the citizen giving money to the nation states and the nation states bargaining over this money with the European Union, there will be a direct link between the citizens and the European Union. I do not understand why a democratic group like the ECR is against citizens gaining more democratic power and having a direct say in the European Union. Are you democrats or what are you in fact? (Applause) Daniel Cohn-Bendit Mr President, President of the Commission, I would like to endorse, in some way, but also correct, what Mr Verhofstadt said. First, as regards own resources, the point must be made that it is others who pay. If you introduce a tax on financial transactions, it is the large financial institutions that pay, and that also completely changes the situation for the citizens. I would like to give you an example that the former Director General of the Energy and Transport Directorate General of the European Commission, Mr Lamoureux, gave me a long time ago: to create own resources, 1% could be levied on all telephone and Internet transactions carried out in the European area, because the European area has enabled large telephone and Internet companies to make profits. If you take 1% of that, you get EUR 20, 30 or 40 billion. You can calculate what that gives in own resources. It is not just the citizens who are affected, therefore; resources are taken from the profits of large companies or banks and so on, because they benefit from the European Union. It is therefore only natural that they pay some sort of tax to the European Union. Here then is a new tax, which does not affect the average citizen but those who make a lot of profit, as we are now seeing. This is the truth of the matter. Secondly, concerning your budget, Mr Barroso, I think it is a mistake to say that the EU budget should not be increased. It has to be increased. Baroness Ashton was right when she spoke of a major plan for Egypt and Tunisia and, when we see how things develop, I hope it will include Algeria, Morocco, Saudi Arabia and Syria. Therefore, if we aspire to a more democratic world, a more democratic planet, Europe will have to invest. It is not the Member States that will invest; it will be Europe. Whenever something good happens, the Member States will come to see Mr Barroso. Mr Barroso, you will have a successor one day, you will not always be here, but your successor will be here. As far as I am concerned, I will retire before you, and you will also have to act. I therefore think it is a mistake, today, to want to reduce the budget. In conclusion, I would like to say that, between own resources and the budget, Mr Barroso, it is clear that own resources must make it possible to reduce national contributions, but not entirely: by a third, yes, but the other two-thirds must be used to increase the budget. I do not agree with own resources being used to reduce national contributions by 100%. Therefore, if you arrive at 60% of own resources, 20 % - a third - should go to the Member States, and the other two-thirds to the budget, which will automatically increase the budget of the European Union. I believe that, with all the things we have to do for ecological transformation, for democratic transformation, and for the actions of the European Parliament, we need a budget in excess of the 1.05% you propose. Martin Callanan on behalf of the ECR Group. - Mr President, let me first of all say a word to Mr Verhofstadt. He talks about a PR campaign to convince people of the necessity of a rise in the budget. I think he wants to start on his own political family. The two largest components of his Group, the German Liberals and the British Liberal Democrats, are both part of governments - the last time I looked - that were calling for a freeze in the European budget. So perhaps he wants to talk to his own Group before he tries to convince the rest of us. Listening to Mr Schulz, Mr Verhofstadt and others, it is sometimes hard to imagine that the supporters of the so-called European project actually want it to succeed because they seem to me, by their proposals, to be doing their very best to discredit the whole idea of the EU in public opinion. Because how can the EU justify a substantial, real increase in its budget of something like 5% to 7% at a time when every national exchequer across the whole of the EU is cutting back on their budgets? Mr Verhofstadt, more Europe is not the answer to every one of our problems. The public have long since stopped believing that more Europe is the answer to all of our problems. In no country in Europe that I am aware of, do they want more Europe, Perhaps they want a better Europe, perhaps they want a more efficient Europe, but nowhere - not even in Belgium - are people calling for more Europe. In none of our Member States are the public calling for more European taxes and, frankly, nobody believes you when you say that more European taxes will result in fewer contributions from Member States. People believe that they will be paying more money towards Europe and, frankly, with some of the speeches that you make, it comes as no surprise to any of us that that is what they believe. This MMF proposal is yet another wish list by a European elite that everyday becomes more and more distant from the concerns of ordinary people. And it is not just David Cameron calling for a budget freeze; the leader of the Netherlands, the leader of France and the leader of Germany are also calling for a budget freeze, Mr Verhofstadt. We believe that a freeze is the right way to go; it should have been proposed in the first place. That is the proper response of the European Union looking at times of austerity across the whole of Europe: to say to people that we share your pain, we realise that times are hard in public expenditure. Mr Barroso, you should be looking for cuts, for reductions in the European budget and this should not be too hard to find. Your own Court of Auditors has refused to approve the EU's accounts for the last 16 years in a row. A thousand of your civil servants earn more than the British Prime Minister. Mr Barroso, there are plenty of opportunities for savings in the European budget. That is where you should be looking for cuts, rather than coming back to Member States and asking for more austerity to pay for higher public spending. (The speaker agreed to take a blue-card question under Rule 149(8)) Guy Verhofstadt Mr President, I have here the French Government's reaction to the Commission proposal. Despite what you have said, the reaction to the Commission proposal is positive. They are saying that what is presented by the Commission on own resources can be the topic of a discussion, provided that these new own resources can also lower the nations states' national contributions. Contrary to what you are saying here, the French Government has reacted positively to this completely radical change to the budget. I think the time is right for you to tell the truth to your own people. You do not want to give power to your citizens. What you want is to continue a system of national contributions where it is either the Heads of State or the Heads of Government who are discussing the net payment positions among themselves. That is what is happening today. Martin Callanan Mr President, I am not taking lessons in democracy and power to the citizens from Mr Verhofstadt, the person who forced through the Treaty of Lisbon without any referendum. Where was his trust in the people then? Why did he not ask people if they were in favour of the Treaty of Lisbon? I have not seen his piece of paper, but I have seen a letter signed by President Sarkozy, along with David Cameron, along with Angela Merkel, along with the Dutch leader, calling for a freeze in the EU budget. It is Mr Verhofstadt who should get real and get out and try to convince his own political family before he convinces the rest of Europe. Miguel Portas Mr President, Dr Barroso, we are discussing the multiannual financial framework for the period 2014-2020 in the very week when the rating agencies have called into question the second financial bailout plan for Greece, following the resounding failure of the first. There is something odd about this. I have my doubts as to whether we are really learning the lessons we should be from the situation in which Europe finds itself; the situation through which we are struggling. Just as there is no chance of any bailout succeeding without mentioning European public debt, without Eurobonds, I also cannot see how it might be possible for the euro to exist without a robust budget; a demanding budget. That is the lesson that I do not think anyone is learning. Therefore, Mr Callanan, my first observation is that the Commission proposal does not go far enough: it is a proposal to freeze the European budget in real terms. That is what we are talking about, in fact: 1% of gross domestic product (GDP) to the European budget, the freezing of the European budget in the medium and long term. This, then, raises a fundamental problem: either we do not do what needs to be done with the European budget, or we will multiply the financial mechanisms and instruments outside the budget to do what is necessary. However, we will then have a real problem of democratic control, of democracy, in this Union. My second observation relates to financial transactions. I welcome the fact that the Commission has changed its position. For years, social movements and the political left have been arguing that there was a need for a European financial transactions tax, in the face of silence and even cynicism. The European Union, and Dr Barroso in particular, has always said either no or, later, that it needed to be at global level. I clearly welcome the change of opinion, but we need to understand each other. I should really like to know why he has changed his mind, because this question is important for one simple reason: I need to know if it is a new conviction, if it is strong and if it will convince the governments that do not want it, because there is a need for unanimity on fiscal matters in the European Union. My third observation relates to spending. There is an important proposal to increase spending on scientific research and innovation. However, the volume of funding is less important than where it goes. I shall give an example that also says something about the social issue in Europe: one in four Europeans has or will have cancer. At the moment, 90% of people who die of cancer in Europe die of metastasis, but the bulk of funding for cancer research does not go on metastasis, it goes on primary cancers. More than 90%! It is, therefore, a problem of quality - I am concluding, Mr President - it is problem of quality that is before us and it is a problem of social commitment, and that is the main limitation of the proposal you have presented to us, in my opinion. Marta Andreasen on behalf of the EFD Group. - Mr President, to the amazement of Europe's citizens, suffering austerity at home, the Commission has come up with an effective increase of 11% in the long-term budget. Moreover, the proposal has been presented in a misleading manner, in which at least half of the increase is disguised by keeping it out of the budget lines, as is the case with ITER or the Globalisation Adjustment Fund, for example. The 5% average under-spend from the EU budget year after year is reason enough to doubt that the Commission is asking taxpayers to fund real needs. This time, in addition, the Commission's proposal lacks transparency and definitely cannot be relied upon. The present multiannual financial framework was supposed to support the Lisbon strategy, which would make Europe the most competitive economy in the world, and look where we are. The one being proposed for the 2014-2020 period is based on the 2020 strategy that will supposedly take us out of the crisis. Is anybody seriously able to believe this? Ah, but this time the EU is proposing to tax us out of the crisis. Indeed, they will burden Europeans with yet more taxes, even if they try to convince the public that they are only making the naughty banks pay. Far from allowing citizens tight control over the EU budget, as Mr Verhofstadt recently said, this tax will reduce control over, and room for negotiation on, how EU funds are being spent. Member State governments must not allow this to happen. Lucas Hartong (NL) Mr President, it seems to me that one of the basic requirements for a European Commissioner responsible for the budget should be that he can count. Mr Lewandowski claims that the multiannual budget will increase by 5%, but that is not the case. It is much more if we include all the items that he is keeping out of the budget thanks to accounting trickery. The sum in question is many millions of euros. The Dutch government, together with a number of other sensible and prudent Member States, has thus sought to have the multiannual budget frozen. We have not yet reached agreement about real savings, but simply about freezing a budget that, after all, is all too large already. Even that, however, is too much to ask. Mr Lewandowski labels the democratically elected Members of this House from the Danish People's Party, the thrifty Britons, the True Finns and the Dutch Party for Freedom (PVV) arrogant. That is another new term to go alongside the label of 'populist' that Mr Barroso uses. Mr Lewandowski is seeking money in the budget to counteract the destruction of important EU achievements. Well, those achievements are simply not out there. What there is, is a single hotchpotch of failed, overpriced, crazy projects that exhibit no added value whatsoever and only serve to satisfy a European elite surrounding it. Fortunately, the citizens are seeing through this more and more, as they do not allow themselves to be brushed aside as 'populist' or 'arrogant', Mr Lewandowski. You see, a true democrat knows where his or her vote is in good hands and who is really arrogant and who is not. (The speaker agreed to take a blue-card question under Rule 149(8)) Gerben-Jan Gerbrandy (NL) Mr President, it seems the Dutch Party for Freedom (PVV) has won the false impression-giving competition. The party is giving the impression that we have a cash-splashing European Union and so many thrifty national governments. Yet, is Mr Hartong aware that the current Dutch cabinet will be increasing its national budget by 10% over the next four-and-a-half years? So, despite the tales of endless cuts, the budget is increasing during the period in office of the cabinet that you support, and by 10%. Can you set that into context against this paltry increase in the European budget? Lucas Hartong (NL) Mr President, my thanks to Mr Gerbrandy for his question. Our debate today has nothing to do with national budgets. We are debating the multiannual financial framework of the European Union. As you know, Mr Gerbrandy, there are a whole series of Member States that are saying that there must be no rise in the European budget. May I also remind you that an awful lot of hard work has gone into producing EUR eight billion of savings in the Dutch budget, while at the same time, in the European Union, all we have is an insistence on increasing the budgets, something that, for me, is a major scandal. Thank you. Reimer Böge (DE) Mr President, ladies and gentlemen, the current Commission proposal lies somewhere between the letter from the five Heads of State or Government and the very moderate, responsible proposals in the report by Mr Garriga which we adopted here in Parliament four weeks ago with a large majority. In this respect, the Commission proposal with all its different facets is quite clever, even if it does not entirely reflect Parliament's priorities. We will have to do a lot of calculating and comparing. I must also say that the figures presented by the Commission, which involve doubling the outsourcing of funds and special projects, are extremely questionable. We have to ask where the payments are actually coming from. Are these unused payments from within the financial framework or are we applying the intergovernmental method, which is definitely inadvisable? At the same time, the proposal holds up a mirror to the Member States, because they want to refuse certain funding and, therefore, they are automatically putting at risk specific projects which bring European added value. In order to highlight the synergy effects between the national budgets and the European budget, it is, of course, important to say that there is a margin in the administration costs. External, security, neighbourhood and development policy are all underfunded in the proposal, but nevertheless the Heads of State or Government said at the last summit: we stand by our commitments to the Millennium Development Goals, although we know that you do not want or intend to keep to them. This does not add up. I would like to take this opportunity to reiterate that refusing to hold an open, unprejudiced debate on own resources goes against the spirit and the wording of the Treaty. That is how simple it is, ladies and gentlemen. The Commission is taking a very sensible approach to the commitments in the Treaty to show European solidarity and to the flagship projects of the Europe 2020 strategy, with the aim of generating more growth. Now it is a question of turning what you, and by this I mean the Polish Presidency, have promised us into reality. It is clear that we must work together on the assent procedure for the multiannual financial framework, so that we can say yes at the end of the procedure and so that we do not present the European public with a negative response. It is up to the Council and the Commission whether they take seriously the opportunity to work more sensibly and more effectively together with Parliament than they have done in the past. Göran Färm (SV) Mr President, Mr Barroso, Mr Dowgielewicz, ladies and gentlemen, the Commission is now receiving a great deal of criticism from a number of Member States, and of course from a lot of media and certain political forces for having tabled a far too ambitious, far too expensive and far too extensive proposal for a financial framework. However, we cannot lay down a framework that is to apply right up until 2020 based on the extreme austerity hysteria that is prevalent in Europe today. That would be totally unreasonable. I therefore do not agree with the criticism. Allow me to be cautiously optimistic on a number of points. I think it is good that the Commission is proposing that we spend more on research and development and strengthen innovation and training and that there are proposals for more money for infrastructure. These are precisely the investments that we have called for. We can discuss the scope of agricultural policy, but the approach taken has now become greener and fairer. This is also a step in the right direction. With regard to our own resources, this proposal is of course fairer, more direct and a step in the right direction. I am also cautiously optimistic with regard to the regulations. They bring greater flexibility, at least an attempt at simplification, more conditionality and strategic guidelines that provide better guidance. That is therefore rather good. I am nevertheless very concerned for the future, because we risk ending up in a kind of worst case scenario, with certain Member States demanding cuts to, or freezing of, the budget. Other Member States will fight to preserve agricultural policy and the structural funds, and then there will be no money left for research and development and investment in infrastructure. This is a worst case scenario that we must all help to prevent. I therefore welcome the constructive attitude of the Polish Presidency. I hope that we will be able to convince the future presidencies and the majority of the Council not to tear up this proposal, which would result in an agreement that would indeed be a worst case scenario. Let us - Parliament, the Council and the Commission - now help to build on the positive elements of the proposal so that we can look to the future up to 2020 with a certain amount of optimism. Carl Haglund (SV) Mr President, I would, firstly, like to thank the Commission. I think that the proposal demonstrates a new way of thinking and brings a great many of the kinds of changes that we really do need. The positive aspects are, first and foremost, our own resources, which our group leader has already spoken about, and then there are the benefits that Mr Färm just mentioned: research and development, infrastructure, and so on. These are extremely good. At the same time, I believe that it is important to also be able to give an explanation for the items for which we are actually trying to reprioritise European resources, in other words it must be a question of quality when it comes to spending money. Here, we are nevertheless asking for more money, so it is important to be able to explain that we are also reprioritising. In this case, some communication would be a good idea. It may be the case that we in Parliament, together with the Council, could also have reason to review some of our items of expenditure. We must remember that every year we pay back quite a lot of money to the Member States, which we could perhaps avoid and instead reprioritise funds for the future. I would also like to say that the practice of removing certain items from the budget is not necessarily a good one. One fellow Member said that the draft budget is increasing by 11%. It is not, of course, but in various sections of the media in different countries, various different ideas of how large an increase the Commission is actually proposing have emerged. Here the Commission can look at itself in the mirror, because the proposal is undeniably very complicated. If we take items out of the budget in this way, we should consider how we should communicate this in future. Overall, however, the proposal represents a good start. My thanks to the Commission. Helga Trüpel (DE) Mr President, Mr Barroso, Mr Dowgielewicz, ladies and gentlemen, we share the basic philosophy of the Commission, which is that we need austerity, but also new investment in the future. The fact that there will be zero growth in the administration and in staffing levels shows that the Commission has understood what difficult times we are in. However, we in the Group of the Greens/European Free Alliance are critical of the fact that many of the planned areas of spending are still not sustainable or environmentally friendly enough. We also need a much more decisive approach to the Europe 2020 strategy. I would like to emphasise once again that the question of own resources means that we are returning to the basic principles of the Treaty on the Functioning of the European Union. We will not only be receiving a percentage of the Member States' gross domestic product, but we will also have our own resources. This gives us a decisive advantage. The financial transaction tax is more democratic and more transparent and it does not involve additional taxes for European citizens. However, it guarantees something that the majority of European citizens definitely want, which is the appropriate involvement of the financial markets. The tax will also help to regulate the financial markets. Proposing to siphon off this money is a very clever move. Derk Jan Eppink Mr President, the multiannual framework focuses on about 1% of EU GDI, but the Commission puts some funds, like the European Globalisation Fund, outside the budget. This is wrong, as you have always claimed, with regard to the European Development Fund being outside the EU budget. Now the Commission is doing the same thing again. The overall budget should be pinned down at 1% of EU GDI. That is fair, reasonable and realistic. Concerning the revenue side of the budget, Mr Lewandowski, we have a non-starter unfortunately: the introduction of increased European taxation simply will not fly. I know the countries that will be against it. Unfortunately, Mr Verhofstadt is now conspicuously absent, and so are the British Liberals and the German Liberals. They are all in the governments that are against this. And they are still in the governments, Mr Schulz. Mr Verhofstadt, although he ran away and is now absent, talked about democratic rights originating from taxation. Well Belgium has the highest taxation level in the European Union and I do not have the impression that citizens in Belgium feel democratically empowered by this. On the contrary, they vote against it. Mr Lewandowski, you have to do your homework again. Mr Barroso, I would thank you for listening this time. Jaroslav Paška - (SK) Madam President, I would like to begin by applauding the Commission's suggestion of a modest reduction in the planned administrative expenditure of the European Union within the multiannual financial framework. I believe it is a gesture our citizens will appreciate, particularly at a time when the standard of living is not improving. The introduction of European taxes appears to me a more problematic proposal. The European Union was created by the Member States as an institution to which the associated states entrusted the exercise of some of their own powers, in the belief that these powers would be exercised more effectively and in a more coordinated manner by these institutions. The Member States therefore give the European Union the necessary financial resources from their budgets for the exercise of these powers. By monitoring the allocated funds, the Member States also regulate the activities of the European Union, and I therefore understand those Member State governments that want to retain this mechanism for supervising the activities of EU institutions. I therefore think, Mr Barroso, that it is necessary to consider whether we will further irritate the founders of the EU with such proposals. Angelika Werthmann (DE) Madam President, ladies and gentlemen, we know that the way in which the Member States deal with the EU budget is very laborious and often contradictory. The draft of the multiannual financial framework for the period 2014 to 2020 which has been submitted by the Commission is seen by many people as being bold and groundbreaking. A large majority of this House will support the proposals on own resources. I welcome in particular the proposal to introduce a financial transaction tax. It means a fairer distribution of the tax burden, alongside existing income, environmental and sales taxes. Most importantly, it is socially balanced from a vertical perspective. In the draft, the Commission constantly refers to several possible sources for EU own resources. The question is what other types are being considered in addition to a financial transaction tax. These should ideally be resources which, alongside their original purpose, also support other objectives in the Europe 2020 strategy. In this context, I am calling on the Commission to follow up the idea of a carbon tax, even if this is a difficult subject for everyone in political terms. At any rate, it should be seen as an urgently needed and sustainable investment in the future. Marian-Jean Marinescu (RO) Madam President, the positions of the Commission and Parliament are not the same. However, I believe that they are sufficiently close to provide a solid basis for negotiations with the Council. The best aspects must be taken from both proposals, with budget growth being taken primarily from Parliament's proposal. The Commission's proposal confirms how important Europe's agricultural and cohesion policies are. Abandoning historical criteria and introducing a convergence mechanism for direct payments is a fair proposal. However, I think that a quicker pace should be adopted so that Member States reclaim two thirds at the end of the period, and not a third of the difference between 90% of the European average and the situation at the reference point. The contract notion within the cohesion policy should also be implemented in other European policies to bring about sustained efforts from Member States in spending the allocated funds. The proposal to increase the cofinancing rate for Member States receiving financial assistance may help achieve financial stability. The current TEN policy has proved its European added value and I believe that we must find how to increase the allocated funds. Support must be given to the introduction of the own resources system. Likewise, Parliament's proposal to carry over unused amounts to the following year must also be supported. At the moment, we have approved the return of EUR 4.5 billion to Member States. I think that it was much more efficient for us to keep these funds in the Union budget and use them as part of the 2011 budget. Creating extra-budgetary lines is excellent. I believe that Parliament's proposal for greater flexibility within and between budgetary chapters is also an equally good idea. Jutta Haug (DE) Madam President, Mr Barroso, Mr Dowgielewicz, the Commission's legislative proposal has been described by Mr Barroso as ambitious, but realistic and sensible. Having listened to the dismissive and highly critical reactions from various capital cities in our wonderful European Union, it would be easy to believe this. However, if you read the proposal, which is what Parliament does, unlike many areas of government and the large majority of journalists, you get the very clear impression that the time when the Commission was regarded as the engine of European integration and development is finally over. The Commission has failed to meet Parliament's expectations with regard to the structure of the budget, levels of spending and the extent of the reform of the own resources system. To give one example of revenues, Parliament has said that we want our budget to be based entirely on own resources as laid down in the Treaty. Therefore, we aim to replace the transfers from the Member States completely. At the same time, we want to bring an end to all rebates. What does the Commission do? It proposes replacing less than half of the Member States' contributions with real own resources and no longer calculating the rebates, but simply applying a flat rate. Well, my goodness! It would have been better if we had at least reached this point only as the result of long negotiations between Parliament and the Council, as a compromise achieved, as far as I am concerned, with the help of the Commission. We in Parliament had hoped that the Commission, as the champion of a Europe-centric policymaking approach, would be on our side during the negotiations with the Council, but now we are anticipating the inevitable discussions with very mixed feelings. Anne E. Jensen (DA) Madam President, I think that the Commission has come into its own with this proposal for a multiannual financial framework. It is a proactive proposal. It meets the challenge of the next few years by ensuring economic growth, while at the same time making a definite shift away from our dependency on fossil fuels. Without changing the budgetary framework, the Commission has found the resources for a significant investment in research and education and in energy and transport networks, and that should arouse enthusiasm, also in my country, Denmark, where a linking up of electricity networks across borders will make wind power more profitable, and where we would like to see a large EU subsidy for the Femern Belt connection that is to be built precisely during this forthcoming period 2014-2020. The money has been found by cutting direct agricultural aid - modest cuts that nevertheless mean that the new Member States can receive more, and the historically determined aid for the old Member States is reduced slightly. I am pleased that the Commission is also opening up the debate on new own resources and is proposing that we stop the rebates. I come from a country that pays dearly for other countries' rebates - so dearly that we are now coming and asking for a rebate ourselves - and therefore I think it is high time that we were given new own resources. We need a fairer, simpler and more transparent system for our own resources, so I would like to say thank you for the proposal and I hope that this is what we end up with. Bas Eickhout (NL) Madam President, as soon as we consider the multiannual financial framework, it seems that everyone holds a discussion about the level of the budget. It is a kind of national hobby that all we do is look at 'how much' it costs. What kind of small-minded mentality is that? The mentality seems to be spreading from the Netherlands throughout Europe, and I find that completely incomprehensible. We must now discuss the content of the budget. If we are to be discussing the level of the budget, though, I have one simple figure to add: the Dutch government is going to increase its national budget by 10% over the next four years. If we are going to discuss money, then, we should discuss this, too. No, we must now discuss the content of the budget. What do we want to achieve with this budget? The Commission then comes out and says that 30% greening is to take place. What exactly does that mean, however? The first pillar of agriculture has to be 'greened'. What exactly do we mean by that? When it comes to the energy infrastructure, again we come up against the issue of greening. 30% is not greening, however. If you really want to make energy infrastructure more sustainable, you have to invest much more money in order to ensure that the priorities are energy saving and sustainable energy. Will the Commission do that? Finally, I turn to the issue of the International Thermonuclear Experimental Reactor (ITER), which you are now leaving out of the budget. Does that mean, however, that no more extra EU money will go to this project? I would like Mr Barroso to answer that question for me. Richard Ashworth Madam President, I welcome the commitment to use this budget to create jobs, growth and competitiveness, and I am particularly pleased to see the plans to invest in the single market, research and development and the environment. In that respect, the Commission is absolutely right, but in demanding a bigger budget to do so, it is absolutely wrong. Mr Barroso, you chose to ignore the advice of five Heads of Government to freeze the budget, and you have declined to take those tough spending choices. You could have started by looking to impose the kind of austerity that every other national government is having to introduce at this time. You could have looked to cut waste. You could have been prepared to reassess and reform traditional priorities such as the common agricultural policy, and you might even have shown a willingness to tackle the issues raised by the Court of Auditors. You could have, but you did not. Instead, you are asking for a bigger budget and more tax-raising powers. Mr Barroso, your instincts are right, but your actions are wrong. At this time of crisis you should have been setting an example for the rest of Europe, but by demanding a bigger budget you are demonstrating yet again that you are out of touch with the real economy, and out of touch with the real people. Andrew Henry William Brons Madam President, at a time of austerity across the EU, the Commission should be talking of cutting, not just freezing, the EU budget, thereby relieving the burden on hard pressed taxpayers in Member States. My country, the United Kingdom, is a large net contributor and in my view should withdraw from the EU altogether. However, in the meanwhile we are being told that we must relinquish what remains of our rebate and make an even larger net contribution. This will be to finance regional policy that should be carried out by Member States which know best how to spend their own money; to carry out unnecessary social engineering with their absurd politically correct social targets; to put sticking plasters over the fragmentation of our national societies caused by third world immigration experiments; to pay for propaganda in Member States and candidate states to carry out the impossible task of making the EU even less repellent; to provide bribes to so-called neighbourhood countries to seduce them into the web of EU membership; and lastly the ludicrous claim that the new budget will strengthen the management of our borders and tackle serious crime and terrorism. It would do so only if the EU had the will to stop what Mr Berlusconi has called the human tsunami into Europe. It is proposed that the EU should be given the right to levy a tax, so-called own resources, on taxpayers in Member States. Only sovereign states have the right to levy taxation; this will be the first fiscal step towards full EU statehood. László Surján (HU) Madam President, ladies and gentlemen, let the first word be that of praise. The Commission, between the devil and the deep blue sea, tried to harmonise and managed to harmonise with success the financing requirements of the common European goals supported by the European Parliament and the fiscal consolidation objectives of Member States. Please allow me to highlight a few elements that already sound good at first hearing. As opposed to some fellow Members, I am glad that agricultural aid and cohesion will remain the two most important items of the EU budget. I am glad that more assistance will be provided for small size enterprises, research, and cross-border cooperation. I am glad that reimbursement systems will be simplified and will be partly withdrawn. I consider it a step in the right direction that the Commission was brave enough to start reforms on the income side of the EU budget. However, I am not glad to see that internal proportions shifted in the wrong direction within the cohesion policy. The proportion of assistance given to convergence regions will decrease significantly in favour of the more developed regions. Lowering the upper limit of cohesion funds will create a serious problem for many Member States. As the more developed states are not affected, this change is made at the expense of the less developed states. The Commission's proposal does not deal in sufficient depth with cities and the problems of capital cities. The amount of agricultural aid will decrease substantially, although the details have not been revealed yet. There is a danger here: in the case of acquis where Parliament has the right of agreement in the course of the adoption process, there cannot be any items requiring a codecision procedure. Finally, ladies and gentlement, everyone is talking about the crisis. Please look at the next seven years. Are we going to suffer from the crisis for seven years? We will come out of the crisis. Do not assess the opportunities of the next period based on today's or last year's problems. Eider Gardiazábal Rubial (ES) Madam President, Commission President, Commissioner, I believe that you have lost a magnificent opportunity to make a good financial perspective proposal. I do not think that it is an ambitious proposal. The Commission has the right and the duty of initiative and I sincerely believe that you have not taken the opportunity to propose what the European Union really needs. You have not done your duty. This proposal gives me the impression that it is more the result of negotiation than principle and the will of the Commission. With regard to the level of funding, the truth is that I cannot see these 9% and 11% increases. I do not know how you are making these calculations. You have simply taken some of the money from the common agricultural policy or the cohesion fund and distributed it to other programmes. However, there is no increase in funding whatsoever. We are faced with a financial framework freeze. Therefore, it saddens me that in your speech, in which I largely share the idea of the European Union and of where we have to put the emphasis, when we get to the data and figures the words do not match the numbers. I can give you some examples. It gives the impression that the allocation for the Eighth Framework Programme for Research and Technological Development is going up by 30%. One could say that it is a very big increase but, of course, if we take into account the level we are coming from and if we compared it, for example, with the proposal that you made for the previous financial perspectives then that 30% has vanished. However, if there is one positive part in this entire proposal it is the part to do with own resources. At last we have an own resources proposal that includes the initiatives of this Parliament. It is good that you want to amend Value Added Tax (VAT) and it is very good that, at last, you are proposing a financial transaction tax. Although the proposal is missing the details, which we will firm up in autumn, it is a good step forward. However, once more, it is a job half done as this is going to be a very long-term debate and, with the proposal put to us, we only managed to reduce the contribution of Member States from 75% to 40%, thus we did not achieve the objectives we had set ourselves. Alain Lamassoure (FR) Madam President, President of the Council, President of the Commission, I, in turn, welcome the Commission's proposals. In a particularly difficult financial context, the European Commission has delivered on the commitments given, in particular, to Parliament. On the expenditure side, the proposed increase is more or less what Parliament recommended; I will not go back over what our rapporteurs said. On the revenue side, a historic milestone has been passed. Parliament has been calling for this for four years. It has now been done. Proposals for new own resources are now on the table. The infernal logic of a fair return is finally being challenged and no government can brush aside the practical proposals being put forward. All national contributions will be reduced; the allocation of one percentage point of VAT had been accepted, even by Mrs Thatcher in the 1980s, and, quite recently, the study of a financial transactions tax was unanimously requested by the European Council. For the first time, therefore, a debate will open both on budget expenditure and on budget revenue. It is essential that this debate should be as wide-ranging, open and democratic as possible. That is why the European Parliament proposed to launch it as part of a major European financial conference with the participation of all national parliaments. We are counting on the Polish Presidency to specify, with us, its composition, timeframe and mandate. The Union showed solidarity in the financial crisis; the time has now come to put flesh on the details of this European solidarity so as to prepare our common future as we move towards 2020. Ivailo Kalfin (BG) Madam President, first and foremost, I want to congratulate the Commission for the proposal it has tabled, especially for its efforts in seeking further efficiency and more European added value for the European budget. At the same time, I would like to say how deeply disappointed I am that the Commission is suggesting that all these ambitious targets will be achieved with the smallest ever European Union budget in relation to Member States' economies. What is very important is for us to seek a solution in the negotiations starting later on between Parliament and the Council to several important issues which are presented in the Commission's proposal and which will determine how far what President Barroso also mentioned a short time ago will happen. This is providing support to the regions which need to catch up so as to create a more homogeneous and heterogeneous European economy. What are just some of these issues which we still do not see any solutions to in the Commission's proposal? You are introducing the conditionality principle for EU expenditure. However, it is not made clear how it will come about that this conditionality will not be a mechanical process, but will be relevant to the specific resources offered by national economies when agreements are concluded between Member States and the Commission. Secondly, you suggest a connection between cohesion expenditure and economic governance. We must say right now that this approach may create some risks likely to make the problems worse, especially for countries experiencing problems with macro-economic management and which will be punished further by having EU funds taken away. Thirdly, there is the issue of allocating 30% of expenditure to agricultural policy for environmental purposes. One target and one percentage, which I fully support. However, how will these funds actually be linked to Member States' resources? How flexible are you envisaging that the budget will be? How will the review be conducted in the middle of the mandate? How will the resources be found for all the items which fall outside the European Union budget, as well as for the European Stability Mechanism, which significantly adds extra-budgetary costs? Jean-Luc Dehaene (NL) Madam President, Mr Barroso, Commissioner, the Commission has indeed kept its word and, as this House's rapporteur for own resources, I am absolutely delighted that that is the case in respect of the promise to review the system of own resources. It has proposed a new basic act for own resources that returns to what always was the basis in the Treaty, namely that the budget must be fully funded by own resources. This path was moved away from, with the effect that the European dimension of the budget was actually completely lost, replaced by a discussion based on the concept of everyone wanting 'their money back'. The Commission proposal reverts to own resources making up a 60% proportion. At the same time, a drastic simplification and greater transparency of the funding system are to be adopted. The proposed own resources - and this is very important - strengthen European policy and, more specifically, the functioning of the internal market. It is, however, important to reiterate, as the Commission and Parliament have relentlessly stated, that the own resources are not there to inflate the budget. The purpose is to ensure proper funding that emphasises the European dimension of the budget, including in the way in which the funds are collected. Given that such own resources also make it possible to reduce the contributions from the Member States, it is also a way to contribute to their budgets. The fact that the Commission has cast its proposals into a draft decision and demand means that the Council cannot ignore it. We are counting on the fact that - as the Presidency has promised - this will be discussed thoroughly with Parliament and that the idea of doing this together with the national parliaments will be adhered to. It must also remain an indivisible proposal, tied to a multiannual financial framework, and we must avoid the situation whereby bits of it are singled out. It is a single whole - the Commission has called it 'three proposals, one act', and that is how it must remain. Danuta Maria Hübner Madam President, let me start by reminding you of the well-established fact that Europe will have to deliver in the years to come on growth, jobs and competitiveness. This is what citizens expect from us. For the 2014-20 multiannual financial framework, this means a focus on investment. Looking at the Commission's proposal from this perspective, I see that it generates new space for future-oriented policies investing in growth based on advances in knowledge, innovation, resource efficiency and skills. At the same time it proposes to modernise existing policy instruments and harness them more effectively to achieve the EU 2020 objectives. It offers tools and ways to achieve growth, jobs and competitiveness, while striking a politically sensitive balance between new policy tools and the modernisation of existing tried and tested instruments. There is a second reason why I consider this proposal a good basis for our negotiations. While being forward-looking, it is built on objective rules and principles and offers transparency, equity and efficiency as well as public visibility of joint European action. So we have a good and rational basis here for future-oriented common reflection on Europe's actions. Our common challenge is to ensure that this proposal becomes an effective engine for the change Europe needs: a truly multiannual investment framework. Giovanni La Via (IT) Madam President, ladies and gentlemen, Commissioner Lewandowski, first of all I would like thank Mr Barroso and the whole Commission for the proposal on the new multiannual financial framework. The document allows us to meet the requests advanced by the European Parliament in the report by Mr Garriga Polledo on a series of important issues, such as innovation, development, small and medium-sized enterprises, renewable energies and own resources. However, in my view, there remains much to be done with regard to certain equally important issues, such as the amount allocated to funding the common agricultural policy (CAP). I would argue that the Commission's proposal in this regard should be improved, as it is not fully in line with what is being requested by a large majority of this Parliament. A general increase in resources is necessary if only to retain current levels of funding of the common policy par excellence, agricultural policy. It is precisely with reference to the CAP that, at 2011 prices, the Commission's proposal represents a cut that is difficult to quantify, but is still a cut. I do not believe that this fact can be acceptable to Parliament, and therefore I believe that in the next round of negotiation it will be necessary to work on reaching an acceptable agreement with the other institutions that will allow Europe to emerge from the crisis and achieve its objective of intelligent, sustainable and inclusive growth, as required under the Europe 2020 strategy. Marietta Giannakou (EL) Madam President, the political priorities and objectives set out in the European Commission statement and in the Polledo report are to promote employment, strengthen innovation, research and development, combat climate change, improve education levels and promote social integration by reducing poverty, apply immigration policies and secure resources to develop inaccessible and remote regions. The Union budget is the main mechanism for activating solidarity between the Member States. Thus, this multiannual financial framework, as proposed by the European Parliament, with objectives endorsed by the European Commission, cannot but be the real European added value that will make Europe efficient. It is important that the European Parliament proposal makes provision for the creation of an intermediate category of regions that do not come under Objective 1 and, more importantly, that emphasis is placed on the coordination and cooperation of the structural funds and on strengthening cohesion policy. Especially today, when Member States are being tested fiscally and need to adapt to these particular conditions, we need to strengthen development policies. Therefore, the Council needs to accept the European Parliament's proposal, accompanied, of course, by the objectives described by the European Commission. José Manuel Fernandes (PT) Madam President, I welcome this Commission proposal. It has innovative elements and marries sufficient ambition with the necessary realism. It is an excellent starting point to which Parliament has already contributed. I hope that the Community method will become the method of governance once and for all. Therefore, all policies, all European projects, should be included in the Union budget. Projects like ITER or Galileo, for example, or funds like the European Development Fund (EDF) should be included in this budget. In order for the next multiannual financial framework (MFF) to be effective and resilient, it is important that transparency, simplicity and flexibility be the watchwords. I also hope that each year's budget surplus will be as small as possible and that it will be added to the next year's budget, instead of acting as a credit for the Member States. The Europe 2020 strategy is the great guide for this financial framework. In order for its goals to be achieved, the budget needs to have sufficient funding for its own added value to be maximised. Finally, I welcome the proposals on own resources, not least the financial transactions tax, and consider them positive. I hope that others will be debated, specifically, for example, the tax on emissions licences. Ville Itälä (FI) Madam President, Commissioner Lewandowski, these days, as the governments of the Member States are having to cut back on their expenditure, it is easy to draw the policy conclusion that we should be cutting the EU budget very substantially. That is not what we should do, however: we now need to have courage. Now we need more Europe, and now we need added value for the euro. The best way for that to happen is for us to invest in research and innovation, and, above all, in new forms of energy. In this way we will achieve growth and employment, which we obviously need most. On the other hand, there also has to be budgetary discipline. There are still too many errors and too much abuse with regard to the Cohesion Fund, the Structural Funds, and grants and subsidies. Furthermore, repayment hardly ever takes place. These issues now need to be dealt with more efficiently and more satisfactorily, so that people's confidence in the EU's budget is not lost. Next, I would like a clear answer to what is meant by freezing agricultural expenditure, but not cutting it. In practice, of course, a freeze will mean a cut in the income of agricultural producers in the years to come. I know that there is no way that we can afford to do that any longer in my country, nor is it an option. I would therefore like the precise figures regarding what we can do with agricultural expenditure, so that these cuts do not have to take place. Maria Da Graça Carvalho (PT) Madam President, I should like to begin by congratulating the Commission on the tabled proposal. This is a budget that will not cost the taxpayer any more but is ambitious and innovative. This budget clearly supports the areas of scientific research and innovation, of education, of training, and of encouraging small and medium-sized enterprises (SMEs). Another innovative aspect is the creation of a fund for investing in future infrastructure, for example energy, the electrical grid, telecommunications and clean transport. I believe this budget, which is simpler and more flexible, will have a real impact on Europeans' lives. Zigmantas Balčytis (LT) Madam President, the debate on the new multiannual financial framework is taking place at a very difficult time for both the European Union and the Member States. It is necessary to address not only current issues, but also invest significant funds in other policy areas whose added value will not be felt for some time. I believe that many debates on the proposed financial framework lie ahead both within Parliament and among the Member States and various institutions, but I would like to stress that, in its draft, the Commission has taken many of the European Parliament's proposals into account. In particular, I would like to mention that we have taken a significant step towards ensuring the financing of important energy and transport projects throughout Europe, and reviewing the common agricultural policy to make it fairer and more transparent. The issue of financing the European Union budget will continue to be of key importance. The budget will face new challenges and will require substantial financial resources. Funds must therefore be generated in completely new means, and I would consequently also like to congratulate the Commission on producing these means. Riikka Manner (FI) Madam President, Commissioner, I wish to thank the Commission for this excellent proposal on the multiannual financial framework that it has put forward, and I believe that negotiations based on this have a good chance of being very successful. In my opinion, the EU 20-20-20 targets are splendidly visible here for each policy strand, and I am especially pleased that there is a specific understanding of, for example, the role of regional policy as a concrete instrument in taking these targets to grassroots level. It is also excellent that, in regional policy, there is more emphasis on the importance of conditionality than before, but also on these new sectors that relate to innovations, the green economy, energy efficiency, and so on. We certainly need these reforms. On the other hand, it is good that, in the section concerned, the areas that have to endure special problems are also being taken into consideration. As for agriculture, I share the concern expressed by some fellow Members that, although the priorities for policies are, of course, good, how can we then implement these excellent targets tangibly if these freezes are to be introduced? Ulrike Lunacek - (DE) Madam President, ladies and gentlemen, we are currently hearing on all sides and, in particular, from the Member States which are net contributors that it is essential to save, save, save. At the same time, the European Union is being called on to pay for education and knowledge, for renewable energy and for all the areas where we think investment is needed. This simply will not work. Who is going to pay for all of this? Many people regard the European Union - and I would like to apologise to the interpreters here - as an all-singing, all-dancing, all-purpose solution, as a system which finances everything, but in which no one needs to worry about where the money comes from. Therefore, I very much welcome the fact that the Commission has, at long last, submitted a proposal for own resources on a large scale and for a financial transaction tax which I supported, when I was a member of the Austrian National Assembly, along with many other people. Finally, we have this proposal. I hope that you will succeed in getting this approved by the Council so that this haggling over every cent with the Member States can at last come to an end, so that the European Union will actually have more own resources to make the necessary investments and so that we will not always have to wait to see whether the Member States say yes. Ilda Figueiredo (PT) Madam President, this debate on the future has started badly. The proposal tabled is for continuity. It does not take into account the profound social inequalities or the increasing divergence between the various Member States. It is a proposal that reflects a financial framework for a Union that is increasingly operating on the basis of the 'every man for himself' principle that the more powerful and developed countries are imposing on the Member States whose economies are more fragile, which have very serious economic and social problems. Therefore, as well as ignoring the crisis being experienced in the euro area and its consequences for unemployment and poverty, as failing to make clear proposals for a genuine cohesion policy, and as not putting forward essential ways and funding to support production and jobs with rights, it forgets the need to significantly increase support for development and cooperation. We therefore call for another general budget that guarantees minimum incomes, quality public services and the eradication of poverty, that respects and supports those who work, and that promotes genuinely equal rights and opportunities, and social progress. Diane Dodds Madam President, it was the Greek philosopher Democritus who said, 'it is greed to do all the talking but not to want to listen at all'. These words came to mind when I heard President Barroso state, in relation to the EU budget, that 'it would be the greatest surprise of my life if Member States starting supporting me. If they did, I would be worried I was doing something wrong'. Surely in these words Mr Barroso sums up what is wrong with the Commission. Undemocratic, unaccountable, out-of-touch and, most worryingly of all, it does not care. It is consumed by greed not just for money but for talking. The MFF has many flaws. It is unjustifiable that any increases be proposed at this time of austerity across Member States. UK contributions to the EU are to rise by EUR 1.5 billion a year at a time when our hospitals are understaffed, our schools are closing and pensions are being sacrificed. The City of London, our financial capital, is being attacked and undermined through financial taxes. Mr Cameron, it is important that you continue to veto such a proposal. Janusz Lewandowski Member of the Commission. - Madam President, on behalf of the Commission, I should like to thank the honourable Members for their comments. Today's debate has once more demonstrated that the European Parliament is a good place to discuss serious European matters from the European perspective - a truly European perspective - and this is a fundamental debate because the budget is a vision in figures. Without figures it could just be about empty declarations. Given the context of today's Europe, the strategic choice of the Commission and the puzzle to be solved was how to respond to more Europe - the Treaty of Lisbon is about more Europe - with more or less the same amount of money to defend a real constant volume, to be taken seriously, and to put on the table a proposal which is taken as a solid basis for negotiations with both the Council and Parliament. I would like to say to Mr Callanan, Ms Andreasen, Mr Hartong, Mr Brons, Mr Ashworth - already missing - and also Ms Dodds, all of them from countries whose national budgets are growing this year, and where projects for the next year are also growing - that the multiannual financial perspective is about the ceilings, limits on expenditure. This is the essence of a multiannual perspective. We are of course placing some reserves, some potential expenditure, outside because this is about reserves and flexibility. It is wise to be ready in case, and this is that section of the budget. It should be acknowledged that apart from the positive priorities in this budget - positives are increasing research to EUR 80 billion, external relations increasing to EUR 70 billion - this time we had an exercise in negative priorities, including major efforts to restrain administrative costs. It should also be acknowledged that so-called traditional policies are being modernised, as seen in the greening of direct payments, conditionality in cohesion, the shift towards the poor in cohesion, but also a convergence, a delicate convergence of direct payments done in such a way that we could afford increases of more than 50% for those with the lowest direct payments, but the most extreme cost for those who are financing this increase is only 7%. Now turning to Lásló Surján: with our proposal the four poorest countries in Europe should have transfers from the European budget of up to 4 % of GDP. This is quite a lot. I would say that this is the limit of what we can afford. Turning to Mr La Via and Ms Manner, who are worried about Greek agriculture: yes, this is communal policy, therefore we have more communal responsibility for the farmers, but you could also detect in this proposal that we now have now proposed to cover, via the Globalisation Fund, the risk for the farmers. There is a special crisis reserve, various positions on deprived persons, so there are some safeguards indicating that we are conscious of a communal, federal responsibility for farming in Europe. On own resources, Mr Eppink warned us that this is a non-starter but this is already flying. This is the conclusion of the European Council. This is in the Parliament resolution. This is supported by more than 60 % of the European population and versions of this sort of tax are imposed in Great Britain. And I believe there are still some financial services in the City despite that sort of stamp tax and taxation on derivatives. Salvador Garriga Polledo said that the proposal was born in a climate of cooperation. Let us preserve the climate of cooperation, aiming at an agreement that could be equal to financial peace for Europe for seven years. This is a gift. This is a value in itself in our turbulent times. President The debate is closed. Written statements (Rule 149) Bastiaan Belder in writing. - (NL) The proposal for the multiannual financial framework for 2014 to 2020 is not modest, as the Commission suggests it is. Compared with the framework for 2007 to 2013, the proposal for 2014 to 2020 shows an increase of 11.0% in its appropriations. Mr Barroso's statement that the budget will not cost the citizens more is thus questionable. Secondly, the European Commission wants a financial transactions tax and a tax based on VAT as new sources of income. This could appear attractive to the governments, as these levies would replace a part of the national contributions. I call on the Member States not to fall for this. In practice, these new levies would mean higher taxes for businesses and citizens. Those who advocate taxes of this kind must not find themselves thinking that they are representing the citizens. The revenues from any tax on financial transactions should in any case flow to the national exchequers. It is the governments, after all, that had to rescue the banks and those Member States that so required. Why does the EU want these new taxes, anyway? The reason is that the Union wants to spend more on things like its Europe 2020 strategy. That strategy relates to the labour market, which is a competence of the Member States. The European Union's budget could thus be greatly slimmed down. Jan Kozłowski I believe that the draft which has been put forward, which is a compromise between the strong pressure to restrict the EU budget and the need to develop instruments to implement the strategic objectives which the EU intends to achieve by 2020, should be regarded as realistic and balanced. I should therefore like to extend my warm congratulations to Commissioner Lewandowski and his team. I believe it is particularly important to ensure that there is no reduction in funding for cohesion policy, which has been proven to promote development and have a beneficial impact on the economies of all European regions. I am glad that negotiations on the new multiannual financial framework, a document which will be a significant factor in determining Europe's development between now and the end of this decade, will start during the Polish Presidency. I also believe that both the European funding conference and the new model for cooperation between the Polish Presidency and the European Parliament will help to develop effective solutions. Vladimír Maňka The crisis revealed the structural problems confronting most Member States of the EU. In order for us to overcome these problems, we must invest in priority areas such as education, research and innovation. Areas where the EU can demonstrate its added value include unfavourable demographic developments (exerting pressure on social systems), climate change and energy supply, since current trends suggest that the EU will be importing almost two-thirds of its energy in 30 years' time. The EU budget must ensure the highest possible level of European added value by merging resources and achieving economies of scale, as well as positive transboundary effects and side effects. It must prevent duplications and overlaps with Member State expenditure. The aim must be always to create greater value than if the funding had been carried out by Member States individually. The Commission should review all areas in which funding from the common budget would be more effective than state funding from national budgets. Czesław Adam Siekierski How can it be possible to fund expenditure on the implementation of so many CAP objectives in the 2014-2020 period, if it is assumed that CAP resources will be kept at the same level as in the 2007-2013 period? The income of farmers in the EU as a whole is around 55% of the income of other professional groups. During WTO negotiations, the EU's agricultural market has been opened up too much to goods from third countries where production takes place without any respect for the standards which are in force in the EU, as a result of which imported goods are more competitive. European farmers suffer losses as a result of WTO negotiations. Who is to compensate them? The EU budget should take care of it, since it is the EU which is conducting negotiations which are so disadvantageous to farmers. Why do we not pay farmers for the public goods they produce, from which the whole of society benefits? The conditions for the enlargement of the EU to include 12 new Member States were based on the assumption that the level of support and the level of payments would be equalised. When will we do this, and where will we find the money to do it? Who freed us from the necessity to implement the provisions of the Treaty of Rome on agriculture and food, which were intended to ensure the universal availability of food at appropriate prices and satisfactory incomes for farmers? The two first objectives have been achieved, but the third has not. What is needed is funding for rural development, which means that the second pillar is most useful in implementing the Europe 2020 strategy. Small farms and farms in disadvantaged areas require special support. We must ensure that the programme for the free distribution of food to the most deprived continues to operate.

Sundhedsbestemmelser for animalske biprodukter (forhandling) Formanden Næste punkt er forhandlingen om betænkning af Schnellhardt for Udvalget om Miljø, Folkesundhed og Fødevaresikkerhed om forslag til Europa-Parlamentets og Rådets forordning om sundhedsbestemmelser for animalske biprodukter, som ikke er bestemt til konsum (forordningen om animalske biprodukter) - C6-0220/2008 -. Horst Schnellhardt Fru formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Vi har udarbejdet en fornuftig betænkning, og det er lykkedes os at opnå konsensus om forordningen om animalske biprodukter ved førstebehandlingen. Jeg vil derfor gerne takke det franske og det tjekkiske formandskab, Kommissionen og ordførerne fra de enkelte grupper. Samarbejdet i forbindelse med udarbejdelsen af betænkningen var kendetegnet af tillid, og vi kunne færdiggøre betænkningen hurtigt, selv om betænkningen - og det er sådan, vi må tænke på det - i væsentlig grad har ændret Kommissionens forslag, ikke så meget på indholdsmæssigt plan som på strukturelt plan. Mange af oplysningerne er blevet omstruktureret. Det nye forslag var nødvendigt, da der opstod et par mangler i forbindelse med gennemførelsen af 2002-forordningen, der førte til problemer i praksis. Selv om 2002-forordningen kontrollerede dyresygdomme som f.eks. BSE, dioxinforurening og spredning af andre dyresygdomme såsom mund- og klovsyge og svinepest, var det for at gøre yderligere fremskridt i denne henseende afgørende, at der blev fastlagt krav, for så vidt angår spørgsmålene om ansvar, sporbarhed og slutpunktet for slagteaffald. Det var også nødvendigt at fjerne den retlige usikkerhed med hensyn til anvendelsesområdet for bestemmelserne om animalske biprodukter fra vildtlevende dyr. I tråd med tidligere forordninger om hygiejnespørgsmål vil driftslederen også fremover være ansvarlig for produkterne. Jeg har allerede sagt det i forbindelse med andre forordninger. Det må dog ikke føre til mindsket offentlig kontrol. Med den nye forordning ønsker vi at øge sikkerheden for borgerne og ikke blot flytte ansvaret. Det er derfor vigtigt, at driftsledere, der håndterer biprodukter, er omfattet af en godkendelse. Det fastsættes tydeligt, hvilke driftsledere der kræver godkendelse. Den kendsgerning, at der ud over en godkendelsesproces også er en registreringsproces skyldes ønsket om at reducere den bureaukratiske byrde. Fremover vil vi skulle undersøge nøje, om registreringsproceduren sikrer et tilstrækkelig højt sikkerhedsniveau. Jeg mener endvidere, at den usikkerhed, som bestemmelserne om animalske biprodukter fra vildtlevende dyr har skabt, er blevet fjernet. Det står nu klart, at det er afgørende at sikre god jagtskik. Dyr, der indsamles i skoven, må ikke anvendes. Jeg mener også, at vi har tilgodeset mange medlemsstaters ønsker ved at tillade fodring af truede arter af ådselædende fugle i visse regioner. Evnen til at fastlægge et slutpunkt i animalske biprodukters livscyklus er et væsentligt fremskridt. Det vil fjerne den retlige usikkerhed og rette op på en del mangler og vanskeligheder. Vi må undersøge, hvorvidt Kommissionens fastlæggelse af slutpunktet er i overensstemmelse med førnævnte kriterier, navnlig kriteriet om retlig sikkerhed. Jeg er naturligvis klar over, at det kan variere fra produkt til produkt, og at der derfor er behov for fleksibilitet, men jeg vil også sige til Kommissionen nu, at der er behov for gennemsigtighed, således at det også er klart for forbrugeren. Vi er nu nået til det afgørende punkt, der for mig altid er problemet i forbindelse med komitologi. For mange bestemmelser i den nye forordning er gennemført under anvendelse af komitologiproceduren. Vi må undersøge dette nøje. Vi ved selvfølgelig, at vi som medlemmer af Parlamentet har en mulighed for at spille en rolle, men vi ved også fra praksis, at vi ikke kan overvåge eller undersøge alle komitologiprocedurer. Jeg bifalder derfor den kendsgerning, at Kommissionen har sagt, at den ønsker at forelægge sine forslag for Udvalget om Miljø, Folkesundhed og Fødevaresikkerhed forud for vedtagelsen heraf. Det er en god tilgang, da der er mange former for komitologi. Jeg tror, at vi er på rette spor. Jeg vil fremsætte et par bemærkninger til andre spørgsmål mod forhandlingens afslutning. Antonio Tajani næstformand i Kommissionen. - (IT) Fru formand, mine damer og herrer! I dag vil Parlamentet blive bedt om at stemme om en fælles holdning, der er baseret på Kommissionens forslag til en ny forordning om animalske biprodukter. På nuværende tidspunkt vil jeg gerne takke ordføreren for hans arbejde, der har gjort det muligt at nå frem til denne fælles holdning, og for hans kendskab til reglerne inden for den veterinære sektor, der har gjort det muligt at opnå et positivt resultat med bred tilslutning. Min kollega, fru Vassiliou, beklager, at hun ikke personligt kan være til stede under forhandlingen, men hun har bedt mig om at takke ordføreren personligt for hans arbejde og den indsats, som han har gjort for at nå målet. I Kommissionen er vi naturligvis også taknemmelige over for skyggeordførerne, der har bidraget til dette arbejde på en konstruktiv måde, som ordføreren understregede i sin tale. Gennem dette samarbejde har det således også været muligt at inddrage de vigtigste overvejelser fra Udvalget om Landbrug og Udvikling af Landdistrikter i den fælles holdning. Ligesom ordføreren vil jeg også gerne takke det franske formandskab, som gjorde et stort stykke arbejde, selv om det var klar over, at det ikke selv ville kunne gøre arbejdet færdigt, og det tjekkiske formandskab, der har gjort en stor indsats for at opnå et klart og konsekvent mandat for forhandlingerne med Parlamentet. Kommissionen støtter derfor den fælles holdning fuldt ud. Teksten belyser forholdet mellem sundhedsbestemmelser og miljøbestemmelser og bidrager således til at nå målet om "bedre lovgivning". De bestemmelser, som Parlamentet skal stemme om, vil give mulighed for bredere anvendelse af animalske biprodukter, som på nuværende tidspunkt ikke kan anvendes fornuftigt, men sikrer samtidig hensigtsmæssige sikkerhedsvilkår. De administrative udgifter vil også blive reduceret, hvilket vil gøre driftslederne mere konkurrencedygtige. Alt dette vil have afgørende betydning for deres evne til at reagere dynamisk på udfordringerne fremover, uanset om de stammer fra import fra tredjelande eller fra nye teknologiske udviklinger inden for anvendelse af biprodukter. De nye bestemmelser vil også være fuldt ud i overensstemmelse med målet om at beskytte biodiversiteten og - vigtigst af alt - gøre det muligt at bevare et højt beskyttelsesniveau i EU mod folkesundheds- og dyresundhedsrelaterede risici. Thomas Ulmer for PPE-DE-Gruppen. - (DE) Fru formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Jeg bifalder i høj grad Horst Schnellhardts betænkning, og jeg vil gerne takke ham for hans udmærkede arbejde. Efter de mange kriser i de seneste år i forbindelse med animalske produkter, der har udgjort en risiko for folkesundheden og dyresundheden, er det afgørende med en omfattende lovgivningsmæssig forordning. Der var behov for en revision af den gældende forordning. Nu, som tidligere, er vi nødt til at sikre et højt sikkerhedsniveau. Selv om vi overvejende støtter betænkningen, er der et par punkter, der efter min mening giver anledning til bekymring. En lang række punkter i forordningen er blevet lempet, hvilket gør handel med animalske biprodukter noget lettere. Lad mig give et par eksempler. Det er tilladt at anvende visse typer kategori 1-materiale i foder til kæledyr. Kategori 2- eller kategori 3-materiale kan, uanset den risiko, der er forbundet hermed, bortskaffes på en lettere måde under officielt tilsyn, hvis der kun er tale om små mængder affald om ugen. Den risiko, der er forbundet med animalske biprodukter i en hvilken som helst kategori, er kun delvist bestemt af mængden heraf. Det er fortsat sådan, at det er Kommissionen, der vedtager gennemførelsesforordningen, og som den gældende forordning indeholder forslaget en del tilladelser til Kommissionen. Det betyder, at Kommissionen kan fastlægge omfattende og grundlæggende forordninger vedrørende håndtering af animalske biprodukter i komitologiproceduren med det resultat, at Parlamentet - hvilket desværre ofte er tilfældet - ikke får indflydelse. Christel Schaldemose for PSE-Gruppen. - (DA) Fru formand! Jeg vil starte med at takke hr. Schnellhardt for hans meget ambitiøse arbejde med denne meget tekniske betænkning. Jeg vil på vegne af vores skyggeordfører, Åsa Westlund, også takke de andre skyggeordførere for et godt samarbejde, som betyder, at vi i dag kan stemme om et forslag, som vi alle sammen kan stille os bag. Forslaget, som vi nu skal stemme om, er både mere klart og mere enkelt at bruge end den meget komplicerede lovgivning, som i dag gælder på området. Vi er i Den Socialdemokratiske Gruppe særligt glade for, at det er lykkedes at få gehør for vores ændringsforslag om, at ådselædende dyr også får mulighed for at finde den føde, der skal til, for at de kan overleve. Men også at vi får sat fokus på både sundhedsrisici og sikkerhed, men alligevel får den nødvendige fleksibilitet. Så tak for arbejdet og vi er glade for, at vi får et godt forslag. Satu Hassi for Verts/ALE-Gruppen. - (FI) Fru formand, mine damer og herrer! Jeg vil gerne takke Horst Schnellhardt for hans fremragende arbejde og samarbejde. Det er godt, at vi har haft en førsteklasses ekspert på området som ordfører vedrørende dette spørgsmål. Hovedformålet med forordningen er at sikre hygiejne og menneskers sundhed og sikkerhed. Jeg vil dog på nuværende tidspunkt gerne nævne en anden detalje, der er vigtig i forbindelse med beskyttelsen af biodiversiteten og mindre iværksættere inden for naturturisme i mit land. Jeg er glad for, at der blev opnået politisk konsensus i Parlamentet og Rådet for at løse dette problem. Det handler om mindre operationer, hvor kroppe af døde dyr fra husdyrbrug, f.eks. fra svinestier, transporteres direkte til fodringssteder på landet, således at vilde dyr kan spise dem. Det er vigtigt i f.eks. Spanien for at bevare rovfuglepopulationen. I Finland har denne praksis reddet havørnen fra at uddø på et tidspunkt, hvor dens naturlige fødekilder var for kontaminerede som følge af kemiske giftstoffer, og hvor havørne ikke ville have kunnet formere sig blot ved at overleve på naturlige fødekilder. I de nordlige, meget tyndt befolkede dele af Finland brugte naturfotografer denne metode til at tiltrække vilde dyr til steder, hvor de kan fotograferes, og små rejseselskaber arrangerer f.eks. også bjørnesafarier. Jeg er meget glad for, at denne retsakt sikrer en løsning, der vil beskytte menneskers sundhed og sikkerhed, men samtidig bevare mindre iværksættervirksomheder inden for turisme og metoden til beskyttelse af biodiversiteten. Avril Doyle (EN) Fru formand! Jeg er enig med alle talerne i, at folkesundhed, fødevaresikkerhed og hygiejne skal være øverst på vores dagsorden. Jeg ville også sætte det højt på dagsordenen at få det maksimale ud af alle naturlige ressourcer, herunder animalske biprodukter. Jeg vil gerne takke ordføreren, Horst Schnellhardt, for hans fremragende arbejde med at inddrage alle vores overvejelser og for det fine resultat af hans drøftelser med Det Europæiske Råd. Personligt beklager jeg, at henvisningen til direktivet om forbrænding af affald er blevet fjernet, men jeg har ikke tid til at uddybe det her. Jeg har indgivet et ændringsforslag, hvor jeg anmoder om forsikringer om, at der skal være en tydelig sondring mellem animalske biprodukter, der flyttes i store mængder mellem medlemsstaterne med risiko for at komme ind i fødevare- eller foderkæden, og specialiserede animalske biprodukter til farmaceutisk og anden diagnostisk og forskningsrelateret anvendelse. Sidstnævnte er produkter fra sikre kilder af høj værdi, der transporteres mellem medlemsstaterne i meget små mængder til og fra registrerede leverandører, producenter og brugere. Jeg vil gerne igen have både kommissærens og Horst Schnellhardts garanti for, at mine overvejelser på dette område tages i betragtning, navnlig at denne specialiserede anvendelse af animalske biprodukter vil fortsætte uden afbrydelse. Antonio Tajani næstformand i Kommissionen. - (IT) Fru formand, mine damer og herrer! Dagens drøftelser har vist bred støtte til den fælles holdning vedrørende animalske biprodukter, og Kommissionen kan derfor gå videre til næste trin. Kommissionen vil udarbejde gennemførelsesbestemmelserne for den nye forordning under hensyntagen til de fremsatte bemærkninger, vi vil lytte opmærksomt på driftsledernes erfaringer, vi vil tale med vores partnere på internationalt niveau, og vi vil være åbne over for Parlamentet under hele processen. Jeg kan således over for ordføreren bekræfte det løfte, som Kommissionen allerede har afgivet, for så vidt angår komitologiproceduren og de valgfrie bestemmelser. For så vidt angår fru Doyles spørgsmål, kan jeg sige, at den gældende forordning allerede anerkender visse vilde dyrearters særlige fødebehov og tillader medlemsstaterne at anvende biprodukter til at fodre vilde dyr, forudsat at der føres behørigt tilsyn med sundhedsrisiciene. Det er imidlertid for nylig blevet påpeget, at Kommissionen bør optrappe sin indsats for at bevare biodiversiteten. Kommissionen støtter derfor lovgivningsmyndighedens beslutning om at udvide vilkårene for fodring af beskyttede dyrearter i deres naturlige habitat med animalske biprodukter, og hvor de nuværende bestemmelser henviser til ådselædere og ørne, vil den nye forordning også gøre det muligt at finde egnede løsninger for ulve og bjørne. På baggrund af ny viden overvejer vi også det tilrådelige i at fastlægge ordninger, der vil udvide det nuværende system med faste steder til fodring af beskyttede arter med dyrekroppe, navnlig til omfattende avlssystemer, forudsat at specifikke sundhedsstandarder overholdes. Kommissionen er villig til at indgå i en dialog herom med alle de involverede parter. Horst Schnellhardt Fru formand, hr. kommissær! Jeg vil gerne påpege over for hr. Ulmer, at jeg naturligvis har taget Deres overvejelser vedrørende mulig blanding af kategori 1- og kategori 2-materialer i betragtning, og vi har også mod slutningen af forhandlingerne rådført os med industrien vedrørende dette problem. Jeg mener, at man virkelig ville skulle handle ekstremt ulovligt for at kunne blande disse materialer. Vi vil undersøge, om der er behov for skærpede regler på dette område. Det, vi ønskede at opnå med den nye forordning, var at give mulighed for at anvende slagteaffald på mange måder, og i den henseende kan jeg også sige til fru Doyle, at hendes bekymringer er ubegrundede. Alt er som før. Ved at fastlægge slutpunktet for slagteaffald har vi også klart bestemt, at slagteaffald herefter bliver genstand for helt andre bestemmelser. Med andre ord har vi klart anført en overgang til rammedirektivet om affald. Jeg tror, at vi er på rette spor. Jeg vil også gerne nævne, at vi naturligvis med den nye forordning ønsker at behandle spørgsmålet om skandaler med råddent kød. Vi er endnu ikke helt på rette spor på dette område, men med mærkning og sikring af sporbarhed mener jeg, at vi har taget et skridt i den rigtige retning. Vi må selvfølgelig se, hvilken type mærkning Kommissionen foreslår. Det bliver ikke nemt, da vi alle kender problemet med Blue Chappi-hundefoderet - ingen ønsker en sådan situation. I denne henseende skal vores forskere vælge en tilgang. For så vidt angår spørgsmålet om organiske gødningsstoffer, der også var til debat, men som endnu ikke er blevet drøftet indgående, havde Kommissionen faktisk til hensigt at sikre mere grundig blanding af materialer, således at dyrene ikke ville bemærke det. Det ville imidlertid ændre gødningsstoffets kvalitet, og jeg mener, at vi har formuleret en god forordning i denne henseende, og at der tages hensyn til vores små gartnere, der sætter så stor pris på organiske gødningsstoffer. Det er altså i det store hele en god forordning. Jeg er meget tilfreds med den og med samarbejdet, og jeg håber ikke, at vi bliver nødt til at ændre den igen foreløbig. Vi havde et godt samarbejde med Kommissionen, og det er jeg meget taknemmelig for. Paul Rübig (DE) Fru formand! For så vidt angår planlægningen af mødet, vil jeg gerne nævne, at vi havde en meget lang afstemningstid i går, hvilket førte til en lang række problemer med efterfølgende aftaler. Vi udsætter mødet om kort tid i dag og starter ikke afstemningen før kl. 12.00. Måske vil det være muligt at planlægge mødet, således at tiden kan opdeles mere hensigtsmæssigt. Det ville hjælpe medlemmerne og især gæsterne, der i går måtte vente på os i længere tid. Der er tale om borgere, som også har ret til at tale med deres medlemmer, og i denne henseende ville jeg være meget tilfreds, hvis vi i planlægningen fremover kunne inddrage sådanne procedurer til alles glæde. Formanden Vi vil tage hr. Rübigs bemærkninger til efterretning og sende dem videre. Det er et meget vanskeligt tidspunkt, da vi er ved udgangen af valgperioden. Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted i dag kl. 12.00. (Mødet udsat kl. 10.15 og genoptaget kl. 10.50)

13. Bijušās Dienvidslāvijas Maķedonijas Republikas 2007. gada progresa ziņojums ( - Pirms balsošanas Hannes Swoboda PSE grupas vārdā. - (DE) Priekšsēdētāja kungs, piedodiet, ka es pirms brīža jau priekšlaikus runāju. Es runāšu īsi. Mēs pilnībā piekrītam E. Meijer ziņojuma trāpīgajām pamata piezīmēm; viņš ir paveicis ļoti labu darbu. Pastāv viens jutīgs jautājums, un tas ir jautājums par nosaukumu. Mēs gribam, lai Maķedonijai būtu vieglāk kuģot pa šiem klinšainajiem ūdeņiem, tāpēc līdz nākamajai Strasbūras sesijai mēs gribam strādāt ar referentu un "ēnu” referentu, rodot risinājumu, lai mēs varētu balsot nākamajā Strasbūras sesijā. Tas nozīmē šodienas balsojuma atlikšanu. Daniel Cohn-Bendit Verts/ALE grupas vārdā. - (DE) H. Swoboda, tas ir smieklīgi! Visi zina, ka mēs nevaram rast risinājumu nedēļas laikā. Šis strīds ir turpinājies gadiem ilgi, un lēmums ir jāpieņem: Maķedonija tiek saukta par Maķedoniju un viss. Grieķijai tas ir jāapstiprina, un tad mēs balsosim. Nebūs nekādas starpības, vai mēs to darīsim šodien vai atcelsim par nedēļu; Maķedonija joprojām tiks saukta par Maķedoniju. (Aplausi) Martin Schulz (DE) Priekšsēdētāja kungs, es gribētu balsot par H. Swoboda ierosinājumu pat gadījumā, ja D. Cohn-Bendit nevar iedomāties, ka tas darbosies, iespējams, tāpēc, ka tas neatbilst viņa politiskā darba stilam. Pastāv iespēja sasniegt kompromisu dažu dienu laikā, ja tiek veltīts laiks tam, lai šo kompromisu atrastu, un tieši tāds ir H. Swoboda ierosinājuma mērķis. Jā, mēs varam balsot nākamajā sesijā, bet pa to laiku mēs varētu rast kaut kāda veida kompromisu mūsu rezolūcijai, ņemot vērā, ka mēs, šķiet, esam noskaņoti uz to, lai šādu kompromisu atrastu Parlamentā. Mums ir jāatrod laiks, lai to izdarītu pat gadījumā, ja D. Cohn-Bendit izjūt spiedienu. Erik Meijer referents. - (NL) Priekšsēdētāja kungs, lai gan es pamatā neiebilstu D. Cohn-Bendit attiecībā uz nosaukumu, es uzskatu, ka H. Swoboda ierosinājums ir jāpieņem. Manuprāt, būtu saprātīgi, ja Parlaments iedziļinātos šī jautājuma izskatīšanā un rastu risinājumu, un sarunas, kā arī kontakti starp Maķedoniju un Grieķiju būs svarīgi turpmākajos gados. Tādēļ es uzskatu, ka patiešām ir saprātīgi atcelt šo balsojumu līdz sanāksmei Strasbūrā. (Parlaments pieņēma priekšlikumu. Balsojums tika atlikts)

14. Responsabilidade social das empresas nos acordos comerciais internacionais ( Harlem Désir Senhor Presidente, propomos, com o acordo dos relatores-sombra, um alteração na parte inicial do n.º 32. No início desse número passaria a ler-se - vou fazê-lo em inglês, porque foi nessa língua que o redigimos - o seguinte: (EN) "Solicita a elaboração, nesses mesmos fóruns, de uma convenção internacional [...]”; (FR) A parte restante manter-se-ia inalterada.

Interrupción del período de sesiones Presidente Declaro interrumpido el período de sesiones del Parlamento Europeo. (Se levanta la sesión a las 16.45 horas.)

Bázel II és a Tőkekövetelmény-irányelv (CRD 4) felülvizsgálata (vita) Elnök A következő napirendi pont a Gazdasági és Monetáris Bizottság részéről Karas úr jelentése a Bázel II és a tőkekövetelmény-irányelv (CRD 4) felülvizsgálatáról. Othmar Karas előadó. - (DE) Elnök asszony, biztos úr, hölgyeim és uraim, a Bázel III-ról szóló jelentéssel az Európai Parlament álláspontja egyértelmű a Bázeli Bizottság vitaanyagával kapcsolatban. Szeretnénk felhívni a figyelmet az Európa előtt álló megoldatlan kérdésekre és problémákra, továbbá kéréscsomagot terjesztünk a Bizottság elé, amelyben az irányelvtervezet elkészítését kérjük. Noha - és e vonatkozásban szeretném megköszönni minden árnyékelőadó munkáját - a bizottság 38 igen szavazattal, ellenszavazat nélkül fogadta el a jelentést, előadóként szükségét érzem, hogy további hat módosítást terjesszek elő annak érdekében, hogy a jelentés naprakész legyen; három a Bázeli Bizottság üléseinek eseményeihez, három pedig a tőkeáttételi mutatóhoz és a likviditási standardokhoz (követelményekhez) kapcsolódik. Nem hinném, hogy előnyös lenne automatikusan beépíteni a tőkeáttételi mutatót az 1. pillérbe 2018-tól. Ésszerű lenne előbb értékelést végezni. Továbbá van néhány, a likviditási standardokkal összefüggő, megoldatlan Bázel-kérdés, amelyekkel foglalkozni kellene annak érdekében, hogy naprakészek legyünk. Kissé meghökkentett a Bázeli Bizottságban részt vevő kilenc EU-tagállam, mivel jóváhagyták, hogy a folyamatot lezártnak tekintsék annak ellenére, hogy nem derül ki számunkra, egyenlő feltételek érvényesülnek-e az Egyesült Államok gazdasági szerkezete, valamint az európai gazdasági és bankszerkezet, továbbá a klasszikus lakossági és befektetési banki tevékenység között. Továbbra sincs meghatározva, mi a likviditás. A gazdasági válság természetesen bebizonyította, változtatni kell a szabályozási kereten. Ezért tehát helyénvaló, hogy foglalkozzunk ezzel a kérdéssel és javaslatokat terjesszünk elő. Az is egyértelműen kiderült azonban, hogy elsősorban likviditási válságról volt szó, nem a tőkeforrások válságáról, igaz azokat is növelni kell - elég, ha csak a Lehman Brothers esetére gondolunk, ahol - ha már itt tartunk - a rendelkezésre álló tőke mindössze 11% volt. A mi szempontunkból öt megoldatlan kérdés van. Az első, hogy nem vizsgálták, hogy az elfogadott célszámoknak milyen hatásuk lesz az európai unióbeli növekedésre és foglalkoztatásra. Azt kérném, hogy a Bizottság sürgősséggel készítsen és nyújtson be egy ilyen tanulmányt. A második, hogy nem készült részletes vizsgálat mindazon szabályozások halmozott hatásáról, amelyeket most mérlegelünk. Ezzel kapcsolatban a legfontosabb példák közé a Bázel III-at, a betétvédelmet, a bankadót és a tranzakciókra kivetendő adót sorolhatjuk. Harmadszor, nem egyenlőek a feltételek az EU és az Egyesült Államok között, ha például, a számviteli szabályozást nézzük, és továbbra sincs megállapodás a megvalósítás határidejéről. Negyedszer, nem egyenlőek a feltételek a kereskedelmi és a befektetési bankok között a tőke meghatározása vonatkozásában. Ötödször, továbbra is vannak még megoldatlan kérdések, például a tőkeáttételi mutató, a likviditás meghatározása és a hitelminősítők szerepe az Egyesült Államokban meghozott döntések fényében. Ezeket a kérdéseket még az előtt kell megoldani, hogy a Bizottság irányelvtervezetet készít; a G20-aknak pedig nem lezárniuk, hanem pontosítaniuk kell ezeket a kérdéseket, mielőtt a Bázeli Bizottság véglegesíti őket. Éberen figyeljük a fejleményeket. Michel Barnier a Bizottság tagja. - (FR) Elnök asszony, Karas úr, hölgyeim és uraim, alig néhány nappal azután, hogy a Bázeli Bizottságban megállapodás született, azt hiszem, fontos, hogy a Parlament kinyilvánítja a bankreformok iránti elkötelezettségét és egyértelműen érzékelteti, hogy Európának nemzetközi státusához méltóan kell megnyilvánulnia. Szeretnék köszönetet mondani Karas úrnak és a Gazdasági és Monetáris Bizottság tagjainak elkötelezettségükért és ezért a kitűnő jelentésért. Karas úr, Ön számos lényeges kérdést vet fel, amelyeket alaposan meg kell vizsgálni a tőkekövetelmény-irányelv felülvizsgálatára vonatkozó javaslatunk jövő tavaszi jóváhagyása előtt. Először is, hadd mondjam el, egyetértek Önnel, Karas úr a kifejezetten "európai” problémák fontosságában: bankrendszerünk minden vonatkozásban eltér a világ más részein működő rendszerektől; egyetértünk továbbá abban is, Karas úr, hogy mélyreható hatáselemzésre van szükség, és egyenlő feltételeket kell biztosítani nemzetközi szinten. Természetesen hangsúlyozni kell, hogy a bankok nagyobb tőkeereje egy stabilabb és erősebb pénzügyi szektor szükséges előfeltétele, de ez még nem minden. Mint Önök előtt is ismert, hölgyeim és uraim, hiszen ezen a kérdéskörön dolgoznak, törekednünk kell szigorúbb felügyelet, erőteljesebb vállalatirányítás, válságkezelési és bankválságok megoldására alkalmas keret, valamint a spekulatív pénzügyi tevékenységek ellenőrzésének kialakítására is. Ez a menetrendünk. Különös köszönet illeti Önöket, hiszen már jelentős előrelépés történt ebben az irányban. Itt most a felügyeleti megállapodásra és a pénzintézetek irányításáról szóló zöld könyvre gondolok. A Bizottság a maga részéről végzi a feladatát; e munka eredményeként jövő tavasz végére benyújtjuk Önöknek és a Tanácsnak a tőlünk elvárt, a G20-ak javaslatainak végrehajtásához szükséges összes dokumentumot. E szellemben ismertettem néhány napja a származtatott eszközökre és a fedezetlen értékesítésre vonatkozó rendelettervezetemet. Néhány nap múlva pedig új dokumentumot nyújtunk be a bankkonszolidációról és válságok megoldására alkalmas eszközökről. De visszatérve a mai vitához, három olyan kérdéssel szeretnék foglalkozni, amelyekkel kapcsolatban osztom Karas úr aggályait. Az első a szövetkezeti bankok - illetve takarékszövetkezetek - által kibocsátott tőkeinstrumentumok elszámolása az "alapvető tőkeelemek” definíciója szerint. A bázeli megállapodás segítségével figyelembe vehetjük e tőzsdén nem jegyzett, az európai vállalkozások finanszírozásában alapvető szerepet játszó bankok egyedi körülményeit. Szolgálatom jelenleg a tagállamok szakértőivel dolgozik az új alapelveknek az európai jogba történő megfelelő átültetéséhez szükséges technikai megoldásokon. A második a likviditás szabályozása és a likviditási tartalék meghatározása: a Bizottság előtt ismert a felvetett probléma, különösen Dánia és Ausztria vonatkozásában. Tulajdonképpen a Bizottság részéről e vonatkozásban kinyilvánított rendkívül komoly aggodalmak miatt nem sikerült még megállapodást elérni ebben a kérdésben. Voltak fenntartásaink, és szolgálatom folytatja a munkát bázeli partnereinkkel, hogy megoldást találjon, különösen a fedezett kötvények elszámolását illetően. A harmadik a tőkeáttételi mutató kérdése. Nem hátrálhatunk ki a G20-ak tanácskozásán tett kötelezettségvállalásunkból. Elégedettek vagyunk ugyanakkor a bázeli megállapodással, amely a tőkeáttételi mutatót a tárgyévben a 2. pillér részévé teszi, amint ezt röviddel ezelőtt Karas úr is említette; a cél, hogy ezt az 1. pillér alá rendeljük. Ez nem lesz automatikus, és egy felülvizsgálati záradékot építünk be e témára vonatkozóan a tőkekövetelmény-irányelvre vonatkozó javaslattervezetünkbe. Engedjenek meg néhány gondolatot a bázeli megállapodásnak az Európai Unióban történő megvalósításáról. Ez a pénzügyi válság megrázta az egész világot. Olyan tanulságokkal szolgált, amelyeket meg kell szívlelnünk. A globális prudenciális szabályozás nem működött valós körülmények között. A már végrehajtott, a meglévő szabályok megszilárdítására szolgáló reformokon túl, a jegybankok elnökei és a bankfelügyeletért felelős személyek is megállapodást dolgoztak ki a közelmúltban, Bázelben. Véleményem szerint ez a megállapodás jó hír. Fontos lépés a szabályok erősítése és a globális pénzügyi stabilitás irányában, és az új bázeli megállapodás segítségével nemzetközi szinten közös szabályok alakíthatók ki a bankszektorra vonatkozóan, ami rendkívül fontos. Ez a megállapodás egyúttal egyengeti egy kiegyensúlyozott megoldás útját: a vállalkozásoknak előnyös lesz, hogy az alkalmazkodásra szánt átmeneti időszakban elég idő áll majd rendelkezésükre az új előírások teljesítéséhez, ami, véleményünk szerint, a gazdasági növekedés veszélyeztetése nélkül járul hozzá, hogy a bankrendszer egészséges működése fokozatosan javuljon. Hölgyeim és uraim, a szolgálatom és kollégáim, akiknek szeretnék köszönetet mondani, sokat tettek Bázelben, hogy sikerüljön közös álláspontot kialakítani Európán kívüli partnereinkkel. Remélem, hogy a G20-ak állam-, illetve kormányfői jóváhagyják az új bázeli megállapodást a közelgő, novemberi szöuli csúcstalálkozójukon. Ez azonban még nem az utolsó állomás. A következő lépés a bankrendszer alapjainak uniós szintű reformja. Mindig szem előtt tartjuk az Unió egyedi körülményeit, amikor a nemzetközi szabályok megvalósítására kerül sor, és, hölgyeim és uraim, ez alól a CRD 4 irányelv sem kivétel; itt is figyelembe vesszük az Unió egyedi körülményeit. Továbbá, ebben az összefüggésben, különösen azokat a makro- és mikrogazdasági elemzéseket végezzük el, amelyek e bázeli megállapodás részét képezik. Önt, Karas úr és kollégáit természetesen tájékoztatni fogjuk az eredményekről. Célunk, hogy az irányelvjavaslatot 2011 első negyedévében elfogadjuk. Ez pedig azt jelenti, hogy azt a tagállamoknak 2013. január 1-jéig kell átültetniük saját jogrendjükbe. Ez elegendő időt biztosít számukra, hogy megfeleljenek az új rendelkezéseknek. Ugyanakkor a realitások talaján kell maradnunk. A Bázelben megkötött megállapodás jelentős előrehaladás, de, ismétlem, még sok tennivaló van. Együtt dolgozunk majd Önökkel és a tagállamokkal a következő hónapokban, hogy a válság utáni időszak egyik legfontosabb reformját végrehajtsuk. Szeretnék egyértelműen fogalmazni ebben a kérdésben is: nagyon fogunk figyelni, és a figyelmünk nem lankad, amikor biztosítanunk kell, hogy nemzetközi partnereink is - mindenekelőtt, de nem kizárólag, az Egyesült Államok - pontosan és időben hajtsák végre az alapvető reformokat. Ezt a kérdést felvetem az igencsak közeli, a hónap végén esedékes, második egyesült államokbeli látogatásom során. Végül pedig, egyetértek Önnel, Karas úr, hogy az Európai Parlamentnek még nagyobb szerepet kell játszania ebben a folyamatban. Befejezésül tehát ígéretet teszek, hogy rendszeresen tájékoztatom Önt - bizottságát és a plenáris ülést - a Bázeli Bizottságban történtekről. Jean-Paul Gauzès a PPE képviselőcsoport nevében. - (FR) Elnök asszony, biztos úr, először is röviden méltatni szeretném Kara úr kitűnő munkáját. Egyike voltam azoknak, akik támogatták a gondolatot, hogy készüljön saját kezdeményezésű jelentés, mielőtt a Bizottság összeállítja a maga javaslatait a bázeli megállapodás átültetésének kereteit illetően. Örömömre szolgál, hogy Karas úr munkája, amelyet számos árnyékelőadó bevonásával végzett, kiemeli a legfontosabb átgondolandó kérdéseket. Nem ismételem meg őket, biztos úr, és természetesen örömmel üdvözlöm az Ön által felvetett kérdéseket, továbbá arra vonatkozó eltökéltségét, hogy a szabályozási keret hatékony, megvalósítható és működőképes legyen, és, legfőképpen, hogy ne vezessen a nemzetközi verseny torzulásához. Más témával folytatva, hadd mondjam el, nem lehet nem észrevenni, hogy gyakran mekkora különbség van a nyilvános kijelentések és gyakorlati megvalósításuk között. Azt is meg kell jegyeznem, hogy a nem európai uniós országokban, és itt konkrétan az Egyesült Államokra gondolok, kialakult az a bosszantó tendencia, hogy értékítéletet alkotnak működésünkről, miközben maguk sem úgy valósítják meg a rendszereket, ahogyan kellene. Ami Bázelt illeti, alapvető fontosságú, hogy az európai vállalkozásokat egyenrangúként kezeljék, és ne hozzák őket hátrányos helyzetbe az amerikai vállalatokkal szemben. Az Egyesült Államokban kevés bank veszi tudomásul ezeket az irányelveket, illetve a Bázeli Bizottságot, jelenleg semmit nem alkalmaznak a gyakorlatban. Nem szeretném, ha ezeket a júniusban elfogadott, az Egyesült Államok pénzügyeit szabályozó rendelkezéseket - amelyek hatását a velük kapcsolatos nyilatkozatok eltúlozzák - jogalapként használnák fel arra, hogy ne alkalmazzák azokat a rendelkezéseket, amelyeket az Egyesült Államokon kívüli szervezetek bevezethetnének. Biztos úr, bízom teljes elkötelezettségében és éber figyelmében, hogy ez nem vezet a francia és az európai bankokat, illetve általában a gazdaságot finanszírozókat érintő verseny torzulásához. Helyesen cselekszünk, amikor visszakormányozzuk a bankokat elsődleges szerepükhöz, azaz a gazdasági fejlődés finanszírozásához, ugyanakkor biztosítanunk kell, hogy ne sújtsuk őket aránytalanul. Udo Bullmann az S&D képviselőcsoport nevében. - (DE) Elnök asszony, hölgyeim és uraim, a következőre szeretném felhívni a figyelmet, mielőtt hozzászólásomat elkezdeném. A Bázeli Bizottság többé-kevésbé intelligens jegybankelnökök és pénzügyi felügyeleti szakértők csoportját jelenti, akik azonban, természetesen, nem a csalhatatlan vének tanácsát alkotják, és a szavuk egyáltalán nem maga a törvény. Ez a Ház a jogalkotó testület - ezt biztos úr is tudja, és tisztában vagyunk vele, hogy tudja -, és ez a jogalkotó testület nagy figyelemmel követi, milyen kérdéseket vetnek fel, és, ha értelme van, azt is, hogy itt milyen kérdés kerül terítékre. Egyértelmű, hogy nem akarjuk hogy még szigorúbb legyen a tőkekövetelményre vonatkozó szabályozás. Hogyan is akarhatnánk a gazdasági válság idején, amelyben még mindig benne vagyunk? Nemzetgazdaságaink bruttó hazai termékének 20-30%-a az e bankoknak adott mentőcsomagokban van elzálogosítva. Az emberek, természetesen, azt várják tőlünk, hogy megfelelő banki szabályozást alakítsunk ki, hogy ne ismétlődhessen meg a mostanihoz hasonló válság. Nem kétséges, hogy szeretnénk beépíteni ebbe a banki védvonalba olyan anticiklikus elemeket, amelyek, például Spanyolországban, évek óta bizonyítják alkalmasságukat. Bár ott is ellenállással szemben kellett végrehajtani őket, ma már látjuk, megérte, mivel elég korán megvalósították őket, és segítségükkel nemhogy nem rosszabb, hanem kifejezetten erősebb lett a bankrendszer. Vannak azonban kulcskérdések - és őszintén hálás vagyok Karas előadó úrnak, hogy saját kezdeményezésű jelentése középpontjába helyezte őket -, amelyeket egyértelműen és teljes mértékben támogatunk. Az első, hogy valóban szükség van hatástanulmányra, mégpedig részletes hatástanulmányra, amely egyértelműen mutatja be, egyrészt a pénzügyi szektor egészére, másrészt, természetesen, különösen a reálgazdaságra gyakorolt hatást. Továbbá azt, milyen a kkv-k hitelfinanszírozásának jövőbeli feltételeire vonatkozó hatás? A második kérdés, hogy biztosan kell tudnunk: ez alkalommal, a múltbeli gyakorlattal ellentétben, a megállapodásokat máshol is végrehajtják. Ezt tudnunk kell a jogalkotás előtt, másképp csak egy újabb aszimmetria alakul ki, amelyért nem vállalhatjuk a felelősséget. A harmadik kérdés, hogy nem fordulhat elő megkülönböztetés jogi formák tekintetében. Az az európai bankrendszer sokféleségének azon formációit, amelyek különösen bizonyították létjogosultságukat a válság során - és ez azokat a bankokat jelenti, amelyek odafigyeltek a kkv-ágazatra, és azokat, amelyek a magánszemély-ügyfelekre koncentráltak és így nem keletkeztek nemzetközi kockázataik -, nem szabad sújtani intézményük szolidaritásáért. Ezt azonban a napirenden szereplő javaslat nem biztosítja eléggé. Ezért az a véleményünk, hogy a javaslatokat most kell átdolgozni és finomítani, továbbá át kell gondolnunk, hogyan oldjuk meg ezt a kérdést a gyakorlatban. Az állami bankok tevékenysége összességében kiemelkedő értékű, feltéve, hogy ésszerű alapokon működtethetők. Azt a kérdést is fel kell tennünk - és itt most a csendestársi tartalékra gondolok - hogyan valósul meg mindez, ha elfogadjuk a bázeli szabályozást. Ez a mostani nem lehet az utolsó szó, és nem is a végleges változat, amelyet elfogadunk. A tőkeeszközöket mérni kell, hogy lássuk, mennyire biztosítják a folyamatos minőséget álfeltételek nélkül, milyen mértékben állnak rendelkezésre a veszteségek kivédésére, tartósak-e és rugalmasak-e a kifizetések tekintetében, ahogy az előadó is felveti és érvel jelentésében. Ez ésszerű és elfogadható kiinduló álláspont lehet számunkra. Korlátozni kívánjuk a tőkeáttételi hatásokat és ésszerű engedményeket akarunk az eltérő kockázati profilok vonatkozásában. Megvizsgáljuk tehát, biztos úr, a javaslatát, és bizakodunk, hogy sikerül a leghatékonyabban együttműködni a Parlamenttel. Sharon Bowles az ALDE képviselőcsoport nevében. - Elnök asszony, azt szeretném mondani a biztos úrnak, hogy amikor a felügyeletről szavaztunk, azt mondtam, jogszabályaink olyanok, mint a svájci sajt: csupa lyuk, tele olyan helyekkel, ahová a közös szabályozás képtelen beférkőzni. Azután, a múlt héten, az Unió bankárai az Eurofi-konferencián a Bázel III-ról tanácskoztak. Mindenki a "nemzeti” szót rebegte: nemzeti rugalmasság, nemzeti szabályozás, nemzeti mentesség; a kívánatossal ellentétes ösztönzés szelleme kiszabadult a palackból. Amint sikerül megállapodni valamilyen harmonizációs és stabilitási keretről, elkezdődik a kiskapuk keresgélése és a sajtlyukfúrás, és, hogy őszinte legyek, itt sem rózsásabb a helyzet. Nekem ebből elegem van. Miért kell Európának mindig Bázel bőgőmasinájának lennie? Nem ez volt a szándékunk a felügyeleti rendszerrel. Nem ez a cél a Bázel III-mal. A tények egyértelműek. A G20-ak egyértelműen fogalmaztak. A bankoknak ellenállóknak kell lenniük a mostanihoz hasonló válságokkal szemben, és ebben a tőkének kulcsszerepe van. Tudom, milyen gondokkal küzd a reálgazdaság, tudom, hogy szükség van a banki hitelezésre, és, másokhoz hasonlóan, alig várom a makrogazdasági és a halmozott hatásokat érintő hatásvizsgálatokat - nemcsak a bázeli szabályokra, hanem a válság utáni összes szabályozásra vonatkozóan is -, amelyre Ön, biztos úr és Rehn biztos, ígéretet tettek alkalmassági meghallgatásukon. A bankoknak pedig ezt üzenem: Nem tudjuk komolyan venni tiltakozásukat, amíg a titkolózásba burkolóznak aggregátumaikat illetően, és mindenre a "Bizalmas” pecsétet ütik. Ami tehát engem illet, az a véleményem, hogy a bázeli szabályozás bevezetésére adott határidő-hosszabbítás éppen elég csúszást jelent: ennyi, nincs több. Nos, biztos úr, a likviditási intézkedéseket - ahogy mások is megjegyezték - még nem sikerült teljesen megoldani, és tartok tőle, hogy egyre több, a kívánatossal ellentétes ösztönzéssel találkozhatunk majd az államadósság és a rövid lejáratú eszközök kérdésének egyre erőteljesebb hangsúlyozásával kapcsolatban. Körültekintőnek kell lennünk ezzel kapcsolatban. Végig kell gondolnunk, mit teszünk, nem szabad megismételni ugyanazokat az intézkedéseket a prudenciális szabályozás minden egyes elemében, ha azok nem megfelelőek és tönkretennék a tőke- és reálgazdasági beruházásokat. Philippe Lamberts a Verts/ALE képviselőcsoport nevében. - (FR) Elnök asszony, a Bázel III kiindulópont és semmi esetre sem mehet tovább, mint ameddig az Unió el akar menni. Azoknak, aki azt mondják, ha a túlmegyünk Bázelen, bankjaink nemzetközi versenyképességét veszélyeztetjük, azt üzenem, elsődleges célunk, hogy gazdaságunk működőképes legyen. És ha ehhez szigorúbb szabályozásra van szükség, legyen! Az még hozzátenném: annyiszor emlegetik az egyenlő esélyeket; ennek ellenére az Egyesült Államok, szemrebbenés nélkül, egyedül járja a maga útját, amikor csak megteheti és megfelel céljainak. Éppen ezért nem szeretném, ha itt, Európában karba tett kézzel várnánk valamiféle konszenzusra, ami sohasem valósul meg. A másik, hogy minden átmeneti időszaknak, szükségszerűen, időkorlátosnak kell lennie. És, véleményem szerint, a magunk számára kitűzött nyolc év túl hosszú. Mi több, s ezt nem is vettük számításba, ez alatt az átmeneti idő alatt szigorú feltételeket kell bevezetni az osztalék- és a bónuszkifizetésekkel kapcsolatban. Tisztességtelen és elfogadhatatlan volna, ha - miközben a bankok arról panaszkodnak, mennyire nehéz megképezniük az új szabályozás szerinti tőketartalékokat - tulajdonosaik és igazgatóik továbbra is pénzt vesznek ki a kasszából. Végül pedig közvetlenül a bankoknak szeretném címezni a következőket: azoknak, amelyek azt panaszolják, hogy nem tudják ugyanazt a nyereséget előteremteni, mint a régi szép időkben, azt üzenem: az iparban és a kiskereskedelemben működő vállalkozásoknak be kell érniük 2-5% közötti éves nyereséggel, és ebben semmi szégyellnivalót nem találok. Ideje belátni: a svédasztalt leszedték! Vicky Ford az ECR képviselőcsoport nevében. - Elnök asszony, tudom, még messze nincs vége a válságnak, és a tágabb értelemben vett gazdaságnak hitelekre van szüksége. A múlt héten azonban azt tapasztalhattuk Írországban, hogy a bankokat továbbra is az adófizetők pénzéből mentik meg. Ez a gyakorlat nem folytatható. Olyan bankokra van szükségünk, amelyek készek kockázatot vállalni. Ehhez azonban annyi tőkére és likviditásra van szükségük, hogy meg tudjanak állni a saját lábukon, amikor ezek a kockázatok balul ütnek ki. Bonyolult kérdésről van szó, és szeretnék is köszönetet mondani Karas úr erőfeszítéseiért, de ez csak egy része a munkának. Megfelelő megoldási mechanizmusokra is szükségünk van. Egyértelmű az itt benyújtott módosítások számából, hogy a képviselők szeretnék megismerni a részleteket és a következményeket. Garantálnunk kell, hogy hasonló megközelítést alkalmaznak a biztosítékokra is a származtatott eszközökkel összefüggésben. Először is: van egy hatástanulmány, Bázelre vonatkozóan készült, de olyan titkolózás övezi, hogy bele sem kukkanthatunk. Tegyék nyilvánossá és használjuk! Ha nemzetközi megállapodást kötünk, biztosítanunk kell, hogy nemzetközi szinten kerüljön sor a végrehajtásra. Nemcsak itt és a Wall Streeten, hanem az egész világon. Számos olyan hely van a szabályozás szövegében, amelyek alól ki lehet bújni; itt van például a kisebbségi részesedésekről és a halasztott adóról szóló 24. pont, a Pfandbriefe bemutatását tartalmazó 40. pont és az új, a 43A. pont. Igen, Bázelnek meg kellene vizsgálnia az egymást támogató kisbankok hálózatát. Pontosan ezt teszi. Az angol változatot azonban úgy értelmezem, mintha azt a benyomást keltenénk, hogy megelőzzük Bázelt következtetéseiben. Ezenkívül megállapodás született, hogy áttérünk a teljes és kötelező erejű tőkeáttételi arányra. Ne térjünk el ettől a döntéstől. Egyetértek azzal, hogy vannak jó helyi gyakorlatok, amelyek folytatódhatnak, azonban meg kell vizsgálni az állami bankok gyakorlatát, és nem szabad fű alatt mentességeket becsempészni. A piac azt feltételezi, hogy ez a suskus a rossz gyakorlat továbbélésének enged zöld utat, nem a jó gyakorlatot támogatja. Astrid Lulling (FR) Elnök asszony, szeretném azzal kezdeni hozzászólásomat, hogy megköszönöm előadónk, Karas úr remek munkáját. Teljes mértékben támogatom az e komplex kérdéssel kapcsolatos megközelítését. Fontos azonban, hogy a rendelkezésemre álló két percben olyan kérdést emeljek ki, amelyről volt szó ugyan a jelentésben, ám ennél több figyelmet érdemel. A jelzáloglevelekre (németül: Pfandbriefe) gondolok a likviditási standardok összefüggésében. Az új európai likviditási standardoknak, amelyeknek éppen az újradefiniálásán dolgozunk, jobban figyelembe kellene venniük a jelzáloglevelek egyedi gazdasági, jogi természetét és működési mechanizmusát. A hosszú távú finanszírozás és a tágabb értelemben vett gazdaságba történő beruházás eszközei. A Bázeli Bizottság rájuk vonatkozó, jelenlegi javaslata azonban kedvezőtlen és aránytalan hatást gyakorolna Európa gazdaságára a fontosabb gazdasági térségekkel, például az Egyesült Államokkal, összehasonlítva. Természetesen üdvözlöm, hogy a Bázeli Bizottság 2010. július 26-i megállapodása rendkívül likvid eszköznek ismeri el a jelzálogleveleket a likviditási fedezettségi mutató kiszámításának összefüggésében. Azonban felkérem a Bázeli Bizottságot és az Európai Bizottságot, Barnier urat, hogy tegye lehetővé e pénzügyi eszköz nagyobb beszámíthatóságát annak érdekében is, hogy a likviditási tartalékban elfogadható eszközök megfelelő diverzifikáltsága biztosítható legyen, továbbá, hogy elkerülhetők legyenek a piaci torzulások. Ez az alacsony kockázatot hordozó eszközt olyan környezetbe kell helyezni, ahol remekül működhet. Anni Podimata (EL) Elnök asszony, mindnyájan tudjuk, hogy a Bázeli Bizottság által elért megállapodással kapcsolatos mai vitánk újabb, a jelenlegi válság által kikényszerített lépés; ez a válság élesen rávilágított a pénzügyi rendszer szabályozásának és a felügyeletének hiányosságaira és gyengeségeire, a visszájára fordította, ami a válságot megelőzően, a piacok deregulációjának aktuális doktrínája volt, és kiemelte a szigorúbb szabályozás szükségességét mind a tőkemegfeleléssel, mind a pénzintézetek felügyeletével kapcsolatban. Az adott körülmények között a Bázeli Bizottság megállapodásra jutott, amelyben vannak bizonyos alapelvek, vannak továbbá olyan változtatások, amelyeket meg kell tenni a tőkemegfeleléssel kapcsolatban, hogy erősíthető legyen a bankrendszer védvonala. Ami a megállapodás európai végrehajtását illeti, Karas úr jelentése számos fontos szempontra világít rá, amelyeket komolyan fontolóra kell vennünk, ilyenek, többek között, az európai piac sajátosságai, ahol a hitelek 80%-a bankhitel, a bázeli folyamat demokratizálásának igénye az Európai Parlament aktívabb részvételével és, természetesen, az a javaslat, hogy tekintsük az euróövezeti államadósságot, minősítésüktől függetlenül, igen likvid eszköznek annak érdekében, hogy csökkenteni lehessen a hitelminősítők befolyását. Szeretném azonban megismételni, hogy az új tőkemegfelelési intézkedések csak minimális felülvizsgálatot jelentenek, hosszabb távon általánosabb reform szükséges. Európa, ahogy a biztos úr mondta, már fontos lépést tett az új európai felügyeleti rendszer elfogadása felé. Most lépésváltás következik és az erőteljesebb összehangolást támogatjuk a megelőzés alapeszközeként. Itt azonban még nem állhatunk meg. További lépések szükségesek: felügyeleti és szabályozási keretrendszer bevezetése az eddig szabályozás nélkül működő szervezetekre, például a hitelminősítőkre és az alternatív alapokra vonatkozóan. Biztos úr, az Ön által nemrégiben ismertetett javaslatok lényegi részei között szükséges elfogadni a rendkívüli mértékben átláthatatlan, így fokozott rendszerkockázatokat hordozó ügyletekre, például a tőzsdén kívüli származékos ügyletekre és a fedezetlen (csupasz) opciókra vonatkozó szabályokat is. Végezetül, biztos úr, amint utalt is a G20-ak szöuli csúcstalálkozójára, kiemelten kell törekednünk a pénzügyi tranzakciók megadóztatására. Nem azért, mert büntetni akarjuk a bankokat, nem is azért, mert bosszút akarunk állni rajtuk, hanem, mert korlátozni kívánjuk a spekulációt és egyértelmű, határozott üzenetet szeretnénk küldeni az Unió állampolgárainak, akik jelenleg a válság árát fizetik, hogy a terhek arányosabb elosztását várjuk el. Wolf Klinz (DE) Elnök asszony, hölgyeim és uraim, ha a bankoknak több tőkével kell rendelkezniük hitelezéshez és pénzügyi eszközökhöz, az javítja veszteségviselő képességüket. A Bázeli Bizottság legutóbbi javaslatainak ez a stabilitásalapú megközelítés a kiindulási alapja. Sajnos, a Bázeli Bizottság mindeddig nem foglalkozott kielégítően a rendszer szempontjából jelentős bankok kérdésével. Ezért üdvözlöm Karas úr kérését, hogy a likviditásra vonatkozó követelmények legyenek függetlenek attól, mennyire fontos egy intézmény a bankrendszer szempontjából. Azaz kellően szigorúbb követelményeket kell előírni azoknak a bankoknak, amelyeket, méretük vagy a globális pénzügyi rendszerrel való összekapcsolódásuk miatt, válsághelyzetben az adófizetők pénzéből kell megmenteni. Differenciáltabban kell megközelíteni a tőkeáttételt. Csak akkor szabad állandó elemként beépíteni az első pillérbe, ha tapasztalati úton bebizonyosodik, hogy ez az eszköz nem vezet arbitrázshoz és a verseny torzulásához, továbbá valóban ellensúlyozza a túlzott hitelezést. Mindenesetre ezeket a javaslatokat globálisan kell végrehajtani. Nem hagyhatjuk, hogy az amerikai hatóságoknak döntő befolyásuk legyen a bázeli javaslatokra, hogy azután meg ne hajtsák végre őket. A jövő hónapban Szöulban sorra kerülő G20-csúcstalálkozón kiderül majd, mennyire tudjuk megvalósítani ezt a célt. Sławomir Witold Nitras (PL) Elnök asszony, először is hadd mondjam el, örömömre szolgál, hogy az Európai Parlament úgy döntött, foglalkozik ezzel a kérdéssel, különösen, mivel a jelentés a Parlament kezdeményezésére született meg. Őszintén gratulálok Karas úrnak! Az elmúlt évtizedben korábban soha nem látott fejlődés tanúi lehettünk a különféle pénzügyi innovációk és új eszközök területén. Tulajdonképpen gyakran ezek az eszközök határozzák meg a mai piac jellegét. Úgy vélem, hogy ebben a mostani helyzetben a hatékony felügyelet alapfeltétele, hogy valós, megbízható ismereteink legyenek mindarról, mi is történik éppen ezeken a piacokon. Mindeközben az oly népszerűvé vált pénzügyi instrumentumok annyira bonyolultak lettek, hogy az már jelentősen akadályozza a felügyeleteket a hozzájuk kapcsolódó kockázatok megfelelő megítélésében. Az új instrumentumokon kívül arról sem szabad megfeledkeznünk, hogy a piac rendkívül gyorsan változik és globalizálódik, továbbá, hogy - a globalizált, változó piac és a nemzeti felügyeletek között támadt ellentétben - ezek az eszközök egyáltalán nem megfelelőek, és a felügyelet sikertelen. Bizonyos értelemben a pénzintézetek növekedése is okozza, hogy nincs nyomon követés ott, ahol megvalósul a felügyelet, aminek következtében a felügyelet is akadályokba ütközik. Mindezzel azt kívánom elmondani, hogy igazából, nincs összkép a szektorról, sem földrajzi vonatkozásban, sem a magának a szektornak a tevékenységét illetően. A szektor aktív szereplői közötti kapcsolatok, továbbá a tevékenység formálódó jellegének megismerése, véleményem szerint, döntő jelentőségű a pénzügyi rendszer globális biztonsága szempontjából. Úgy látom, ez mindeddig nem valósult meg. A jelenlegi bázeli szabályozás alapjában véve a tőkét érinti, tehát örömömre szolgál, hogy az új intézkedések a likviditásra és az anticiklikus politika mechanizmusaira vonatkozó követelmények megvalósítását szolgálják. Az e területen javasolt intézkedések üdvözlendő lépések. A tőkemegfelelési mutatók mint fejlett diagnosztikus mérőszámok alacsony hatékonyságát ismerve a rendszerstabilitást és a likviditási fedezeti mutatók egységesítésére tett kísérletet pozitívan kell értékelni rövid és hosszú távon egyaránt, mivel éppen a likviditási problémák miatt volt szükség a bankok megmentésére, aminek tanúi voltunk. Olle Ludvigsson (SV) Elnök asszony, sok szempontból kedvező jel, hogy az új tőkemegfelelési szabályokkal kapcsolatos munka halad. A Bázel III folyamat sikeres befejezése az előfeltétele, hogy helyre tudjuk állítani a pénzügyi szektor stabilitását. A jelentés, amelyről most szavazni fogunk, kiegyensúlyozott és jól kidolgozott, ugyanakkor szeretnék három olyan kérdést kiemelni, ahol egyértelműbb lehetett volna. Először is, önmagában is fontos, hogy ne helyezzük a bankokat túl nagy nyomás alá azzal, hogy túlságosan rövid időt szabunk a végrehajtásra; ugyanakkor legalább ennyire fontos, hogy a végrehajtás ne legyen túl lassú sem. Az a cél, hogy a bankok kellően stabilak legyenek, hogy meg tudjanak birkózni egy következő recesszióval. Mivel a céldátum a távoli 2017/2018, fennáll annak veszélye, hogy sok bank képtelen ezt teljesíteni. Másodszor: biztosítanunk kell, hogy a végrehajtás az Egyesült Államokkal és más szereplőkkel szoros és tényleges együttműködésben valósuljon meg. Egyértelmű célként kell megfogalmazni, hogy a nemzetközi bankszektor egészét, nem csak egy részét kell stabilizálni. A gyengébben szabályozott területek vagy a végrehajtás lassúsága a globális rendszer egészét teheti ki kockázatoknak. Harmadszor: a rendszeres stresszteszt kitűnő módszerként alkalmazható a bankrendszer stabilitásának folyamatos biztosítására. Hatékony eszközként kellene alkalmaznunk a tőkeszabályok kiegészítésére. A stressztesztet azonban jóval gyakoribbá lehetne tenni, követelményszintjét is jócskán növelni lehetne. A válság bebizonyította, hogy vannak dolgok, amelyek rendkívül gyorsan történnek. A pénzügyi szektorban ezért nagyon fontos, hogy az eseményeket mindig nagy figyelemmel kövessük. Olle Schmidt (SV) Elnök asszony, biztos úr, az új bázeli szabályozás a stabilitás és a fenntartható növekedés előfeltételeit teremti meg. A válság megtanított bennünket arra, hogy a bankoknak több és jobb minőségű tőkére van szükségük, a szabályozásnak pedig az egészséges banki működést és kockázatvállalást kell támogatnia. A tőkeáttételi arányra vonatkozó szabályokat úgy kell kialakítani, hogy az alacsony kockázatú tőkét nyújtó bankokat ne sújtsák. Fennáll annak a veszélye, hogy a szabályok a skandináv bankokat különösen súlyosan érintik majd, mivel igen jelentős, alacsony kockázatú lakáshitel-állománnyal rendelkeznek. Ez aggodalomra ad okot. Minden irányelvet és új szabályt jól végig kell gondolni, de összességében azt kockáztatjuk, hogy túl sok a szabályunk, ami viszont árthat a növekedésnek. Egyetértek Bowles asszonnyal abban, hogy a Bizottságnak elemeznie kell, milyen hatást gyakorolnak az új bankszabályok az európai növekedésre. Nem mindig a szabályok és az új jogszabályok jelentik a megoldást. Ne elégedjünk meg a jóval, ha elérhetjük a legjobbat. Antonio Cancian (IT) Elnök asszony, biztos úr, szeretnék köszönetet mondani Karas úrnak a kitűnő munkájáért. Az az érzésem, tehetetlenül szemléltük ezt a komoly globális gazdasági és pénzügyi válságot az elmúlt két évben, és még akkor is ez a véleményem, ha egyesek azt állítják, alakulhattak volna rosszabbul is a dolgok. Ma az Unió "forrong”, és Ön, biztos úr forradalmat vezényel le, amelynek célja a stabilitás, hogy megkapjuk azokat a garanciákat, amelyekre szükségünk van. Az utolsó plenáris ülésen a gazdasági erőt sikerült racionalizálni, hogy védeni tudja magát Európát. Amint kevéssel ezelőtt már szó esett róla, javaslatok készültek a származékos ügyletekre és a fedezetlen értékesítésre vonatkozóan; megvitatjuk a bankokra és a pénzügyi tranzakciókra kivetendő adót, s közben várjuk a Bizottság végleges, javasolt felülvizsgált anyagát. Biztos úr, körültekintően kell eljárnunk, nehogy az egyik végletből a másikba essünk - ami gyakorta megtörténik -, és a szabályok és a jogszabályok akadályozzák vagy lelassítsák a gazdasági fejlődést és fellendülést. Úgy vélem, a rugalmatlanság és a bürokrácia mindig ugrásra kész. Igaz, hogy most stabilitásra van szükségünk, de az is, hogy nagy szükségünk van a növekedésre is: növekedésre és még több növekedésre - ahogy Barroso elnök úr e teremben megállapította. A Bázel III egy folyamat kezdete, amely mindnyájunktól felelősségvállalást kíván, ugyanakkor védenünk kell a versenyképességet és az egyenlő feltételeket, figyelnünk kell a kkv-kra, továbbá a takarék- és szövetkezeti bankokra, amelyek közel vannak a helyi emberekhez. Seán Kelly Elnök asszony, azt hiszem, mindenki egyetért azzal, hogy erősíteni kell a bankrendszer ellenálló képességét. Köszönet illeti Karas urat. Tudjuk, hogy a bázeli javaslatok nem teremtenek egyenlő esélyeket, és ha nincsenek egyenlő esélyek, nincs verseny sem. Ami azt illeti, igen nagy a veszélye, hogy sok öngólt lövünk majd. Már szó esett róla, de pontosítsuk még egyszer: az Egyesült Államok és Európa teljes mértékben különböznek egymástól. Az Egyesült Államok gazdaságát főként a tőkepiacok finanszírozzák. Európa főként a bankszektor hitelezési képességére épít, amit, ha valahol, hát Írországban lehet érezni. Bankjaink egyszerűen nem tudnak hitelezni a kkv-knak, és az egyébként életképes kkv-k naponta mennek tönkre, mivel egyszerűen megfulladnak a hitelszűke miatt kialakult légüres térben. És, ahogy Vicky is hangsúlyozta, az adófizetők mentik meg ezeket a bankárokat, finanszírozzák a leépítéskor fizetett kompenzációs csomagokat és a nyugdíjalapokat is, valamint a nem éppen éber szabályozó szakemberek végkielégítését stb. Tehát sok munka vár még ránk, hogy valódi egyensúlyt tudjunk teremteni, ami véleményem szerint döntő fontosságú a mi esetünkben. Bíztatást ad a biztos úr válasza, aki azt ígérte, együttműködik majd velünk, megpróbál megfelelő egyensúlyt kialakítani és egyenlő esélyeket teremteni. Akkor valódi gólokat lövünk, nem toleráljuk az öngólokat. Michel Barnier a Bizottság tagja. - (FR) Köszönöm, elnök asszony, és köszönöm mindenkinek a javaslatokat, a biztatást, az indítványokat és kéréseket, amelyeket csoportom és én tudomásul vettünk és rögzítettünk. Gauzès úr említette először a megfelelő egyensúly kérdését, ezt ismételte meg Schmidt, Klinz, Ludvigsson úr, s most Kelly úr is. Igen, célunk a megfelelő egyensúly kialakítása; tulajdonképpen három olyan konkrét területen szükséges ez az egyensúly, amelyekre kiemelten odafigyelünk majd: Az első a bázeli intézkedések és azoknak a jogrendszerünkbe történő átültetése közötti ésszerű egyensúly kialakítása. A lehető legjobban használom majd ki az átmeneti időszakokat és a mozgásteret, amelyet a bázeli megállapodás nyújt, ehhez jönnek majd az Önök észrevételei. A második terület, ahol megfelelő egyensúly szükséges - a G20-ak válságmegelőzési és -kezelési programjának összefüggésében - az általunk éppen bevezetett bázeli és más egyéb intézkedések, amelyekre rögtön visszatérek. A harmadik terület, amelyet Kelly úr most említett, az Egyesült Államok. Kelly úr, tudom, hogy az európai bankrendszer sokkal erőteljesebben vesz részt a gazdaság finanszírozásában, mint az Egyesült Államokban, és ezt a különbséget figyelembe fogjuk venni. Ez a transzatlanti egyensúly. Ezt a kérdést meg kell vizsgálnunk anélkül - és most főként Lamberts úrhoz szólok -, hogy az Egyesült Államokra várnánk. Visszautazom az Egyesült Államokba, ahol Tim Geithnerrel és más felügyeleti szakemberekkel találkozom, és nem azért megyek, hogy csak töltsem az időt, hanem hogy biztosítsam, mindnyájan egy irányba haladjunk Bázel II, Bázel II és fél, Bázel III és Bázel IV - elnézést Bázel III és a tőkekövetelmény-irányelv - és még egy más rendkívül érzékeny kérdés kapcsán, ahol eltérés lehet Amerika és Európa között, és ez a számviteli standardok kérdése. Tehát vagyunk naivak az Egyesült Államokkal fennálló kapcsolatunkat illetően, de előzetes véleményt sem kívánunk mondani szándékaikról. Ezért tehát biztosítom Gauzès urat és biztosítok minden parlamenti képviselőt, hogy kiemelt figyelmet fordítunk a háromirányú egyensúly kérdésére. Cancian úrnak is igaza van, amikor a pénzügyi stabilitás hiányát említi: valóban ez a növekedés a legnagyobb ellensége. Ezért kell olyan feltételeket kialakítani, amelyek a nagyobb pénzügyi stabilitás kialakulását segítik elő, és - figyelembe véve a Kínával jelenleg folytatott vitát is - hozzátenném a monetáris stabilitást is. Tudomásul vettem és rögzítettem Bullmann úr megjegyzéseit is, amelyek mikro- és makrogazdasági vizsgálatok lefolytatását sürgetik. Termékenyen használjuk fel az átmeneti időszakokat is, amelyek nem tartanak a végtelenségig, és igaza van, Bullmann úr, amikor azt mondja, hogy Európa jogszabályait itt és a Tanácsban hozzuk, nem máshol, nem Bázelben hozzák. Itt található az európai jogalkotó, éppen ezért készítünk javaslatot a tőkekövetelmény-irányelvre; ez jogalkotási javaslat lesz, amelyhez még a nyilvános vitát és az indítványi szakaszt megelőzően az Önök jóváhagyását kérjük majd. Bowles asszony, Önnek tökéletesen igaza van, amikor kérdést intéz hozzánk, és azt mondja, nem folytatódhat minden úgy, mintha mi sem történt volna. Hallok itt is, ott is olyan véleményeket egyes bankároktól, akiknek rövid a memóriája, hogy vége a válságnak, folytathatjuk, ahol abbahagytuk. Nem engedhetjük meg magunknak, hogy rövid legyen az emlékezetünk, és semmi sem olyan, mintha mi sem történt volna. Komolyan gondoljuk a reformokat. Szeretném hozzáfűzni, elnök asszony, hogy a nagyobb tőkeerő, amelyről Bázelben és a tőkekövetelmény-irányelvben szó esik, nem az egyedüli eszköz, illetve megoldás. Van több válságkezelési megoldás is, amelyeket korábban, első felszólalásomban megemlítettem. Dolgozunk természetesen a fedezeti alapok szabályozásán, amely, remélhetőleg, elkészül a következő néhány napban; azután ott van még a magántőke, a származékos termékek és a fedezetlen értékesítés kérdéseivel kapcsolatos fellépésünk. Vannak más, ugyancsak fontos eszközök is. Néhány perce Ludvigsson úr a stressztesztről beszélt. Ezt folyamatosan kell végezni. Tehát ez a jelenlegi megközelítésünk. Lamberts úr, megemlítenék még egy fontos dolgot, amelyet Ön hozott szóba: az osztalékfizetést azoknál a bankoknál, ahol nem valósul meg a minimális tőkeerő követelménye. Ezt a problémát egyértelműen kezelik az úgynevezett pufferek, ebben az esetben a tőkemegőrzési tartalék, amely előírja, hogy azok a bankok, amelyek nem teljesítik a minimális tőkeerőre vonatkozó elvárásokat, nem fizethetnek osztalékot. Ez egyike azoknak a rendelkezéseknek, amelyeket természetesen beépítünk a jogalkotási javaslatba. Ford asszony, valóban védenünk kell az adófizetőket. Biztosra veszem, hogy figyelni fogja a javaslatokat, amelyeket néhány nap múlva a válságkezeléssel és -megelőzéssel, továbbá az egyes tagállamokban létrehozandó bankszanálási alappal kapcsolatban beterjesztünk; reméljük, hogy így a bankok számláit a bankoknak, nem az adófizetőknek kell állni. Lulling asszony konkrét kérdést tett fel. Igen, bázeli megbeszéléseink kapcsán kollégáim és én nagyon figyeltünk erre a kérdésre, és arra a megegyezésre jutottunk, hogy a likviditási tartalék 40%-át tehetik ki a jelzáloglevelek, amelyekről Ön kérdezett. Úgy gondolom, ez kedvező eredmény. Mindnyájan a likvid eszközök diverzifikálását szorgalmazzuk. Klinz úr a "túl nagy, hogy csődbe menjen” kérdését vetette fel. Nos, amikor ez az aggodalom az Egyesült Államokban felmerült, akkor is azt válaszoltam, nem vonható párhuzam, mert az amerikai bankrendszer és az európai bankrendszer - a gazdasághoz történő hozzájárulásuk és szerkezetük tekintetében - különböznek egymástól. Klinz úr, ez olyan kérdés azonban, amelyet nemzetközi szinten (a G20-ak és a Pénzügyi Stabilitási Bizottság szintjén) még nem sikerült lezárni. Nagy figyelemmel követjük az eseményeket, hogy ne kelljen és ne lehessen ismét az adófizetők zsebébe nyúlni. Nitras úr, ami az összetett pénzügyi eszközöket illeti, erősebb felügyeletre van szükség. Ezért tölt be majd az új európai hatóság, az Európai Értékpapír-piaci Hatóság (EÉPH) kulcsszerepet -nagyrészt e Parlamentnek köszönhetően - bizonyos toxikus termékek betiltására vonatkozó lehetőségek vizsgálatában, s majd tapasztalhatják, hogy az EÉPH szerepét tovább erősítjük a közeljövőben. Végezetül, szeretném Podimata asszony tudomására hozni, hogy a hitelminősítőkre majd egy harmadik szakaszban kerül sor. Amit Önökkel együtt eddig megtettünk, nem elegendő. Jelenleg ezen a harmadik szakaszon dolgozom, amelynek célja a hitelminősítők szabályozása és a hitelminősítői piac diverzifikálása, amely, finoman fogalmazva, túl kevés kézben összpontosul. Kérdést intéztünk múlt pénteken az Ecofin-ülésén részt vevő miniszterekhez és az Önök bizottsági elnöke, Bowles asszony is jelen volt. Konzultációt szándékozom előkészíteni e szabály megerősítésére. Schmidt úr felvetette a halmozott hatás kérdését is, amelyre az általunk majd rendkívül nagy figyelemmel kísérendő, háromirányú egyensúly ismertetésével adtam választ. Othmar Karas előadó. - (DE) Elnök asszony, hölgyeim és uraim, ez világos, egyértelmű, szakértő és felelős vita volt. Azt hiszem, nagyon jó bizonyítványt állítottunk ki magunkról: jelzi az összetartást és az elszántságot. Biztos úr, szeretnék köszönetet mondani mindenkinek, aki részt vett a vitában, köztük Önnek is. Nem kérdőjeleztük meg a folyamatot, de nem is fejeztük be. Egy kényes kérdés is előkerült. A szóban forgó neuralgikus pont lényegét mindenekelőtt az európai és az amerikai banki és gazdasági struktúrák különbségei alkotják. És ezen a ponton, még mielőtt a jogalkotási folyamat kezdetét veszi, egy valamit világosan ki kell mondanunk, mégpedig azt, hogy a bázeli folyamat igen is hátrányosan befolyásolja és korlátozza mozgásterünket a politikai döntéshozatalban. Mi történt volna, ha nem készítünk saját kezdeményezésű jelentést saját elhatározásunkból? Akkor ma nem került volna sor vitára. Ezért tehát demokratizálnunk kell a bázeli folyamatot, a G20-folyamatot, az éppen kialakulóban lévő globális intézményeket, azokba a parlamentarizmus szellemét kell vinni, ugyanakkor részt kell vennünk a folyamatban, hogy ne állítsanak bennünket mindig kész tények elé. A Bázel III-at és a betétvédelmet össze kell kapcsolni, mivel van kapcsolat a kettő között. Össze kell kapcsolnunk döntéshozatalunkat és a globális végrehajtást, különösen az Egyesült Államokban. Meg kell határozni a likviditást még mielőtt megkapjuk az irányelvtervezetet. Ugyanakkor az Egyesült Államokban elfogadott Dodd-Frank törvény újabb probléma elé állít bennünket. Mivel Amerikának gondjai lesznek a likviditási követelmények megvalósításával, ismét azzal próbálkoznak, hogy - a külső minősítések mellett - további kritériumokat vezessenek be. Alapelvünknek a következőnek kell lennie: vagy a külső minősítések, vagy alternatív kritériumok, például árstabilitás, szolgáljanak az értékelés alapjául. Ugyanakkor egyáltalán nem ésszerű, hogy Európában mindkettő, az Egyesült Államokban csak az egyik működjék. Biztos úr, éberen kell figyelnünk és közösen kell biztosítanunk, hogy az egyes tagállamok pénzügy- és gazdasági miniszterei adják tovább nemzeti parlamentjeiknek, miről számol be a Bizottság hatástanulmányában. A nemzeti parlamentekben kevésbé tudják, mint ebben a Házban, mivel foglalkozunk éppen, továbbá, hogy milyen hatások és okok érvényesülnek a tagállamokban. Itt is offenzívába kell átlendülnünk. Vonjuk be nemzeti parlamenteket ebbe a kommunikációs folyamatba. Elnök A vitát lezárom. A szavazásra holnap kerül sor. Írásbeli nyilatkozatok (az eljárási szabályzat 149. cikke) Sergio Berlato írásban. - (IT) Az hiszem, a mostani gazdasági és pénzügyi válság, amely a legnagyobb recesszió a nagy világválság óta, rávilágított, hogy a jelenlegi Bázel II-es szabályozási keret radikális felülvizsgálatra szorul. Szeretném emlékeztetni Önöket itt a Parlamentben, hogy a Bázel II a hitelnyújtás feltételéül szabja, hogy a bankok objektív értékelést készítsenek az adott vállalat hitelképességéről, figyelembe véve - egy csőd esetén - esetleges fizetésképtelenségéhez, garanciáihoz és kitettségéhez kapcsolódó kockázatokat. Noha ezek a követelmények a társaságok versenyképességének javítását és a pénzügyi rendszer erősítését célozzák, rendkívüli módon sújtják azokat a kis- és középvállalkozásokat, amelyek az Unió gazdaságát működtetik. Egészen konkrétan: mivel az európai vállalkozások pénzügyi alapjai nem annyira szilárdak, a megállapodás alkalmazása gyakran azt jelenti, hogy kevesebb és drágább az hitel, amelyhez hozzájutnak. Noha biztatónak találom, hogy a Bázeli Bizottság korszerűsíteni kívánja az általános szabályozási keretet, rendkívül aggasztóak a tárgyalási folyamat során feltárt hiányosságok. Éppen ezért osztom azt a véleményt, hogy a Parlamentet jobban be kell vonni a tárgyalásokba annak érdekében, hogy sor kerüljön azokra a változtatásokra, amelyek garantálják: Európa ipara és gazdasága nem kerül hátrányos helyzetbe. Giovanni Collino írásban. - (IT) Az új európai stabilitási paktumnak részét kell képeznie a bankrendszernek, amely a folyamat másik végét képviseli, ahol a saját forrásokat, amelyek az európai gazdaság motorját jelentik, felhasználják. Más szavakkal: az Európai Unió tagállamaiban felhalmozódó hiteleket, amelyekből az állampolgárok között felosztott nemzeti vagyon lesz, a bankok finanszírozzák és kezelik, amelyeknek tudniuk kell, hogyan lehet velük nyereséget termelni. Bár igaz, hogy a tagállamoknak hosszú időre lesz szükségük, hogy alkalmazkodjanak pénzügyi jogszabályaik egységesítéséhez, elérjék az egységesség megfelelő szintjét adórendszerükben, megfelelő likviditási marzsokat alakítsanak ki, valamint megbízható tőkeáttételi hatásokat írjanak elő, hogy garantálják a megtakarításokat és azok hosszú távú trendjét, biztosítanunk kell, hogy rövid távon is sikerül megtalálni a helyes választ a válságra. A saját források, amelyekhez az Európai Unió egyre jobban hozzáfér majd, biztosítják, hogy az uniós források kezelésének egyre kevésbé az a célja, hogy a rendszerszintű kockázatokat kezelje, sokkal inkább, hogy ösztönözze a nemzetgazdaságokat, amelyeket nemcsak féltékenyen őriznek az országhatárokon belül, hanem amelyeket integráltak is annak érdekében, hogy optimalizálják a komparatív előnyök kiaknázását. Diogo Feio írásban. - (PT) Az erős és stabil pénzintézetek alapvető feltételei a tőkepiacok fenntarthatóságának, a hitelek elérhetőségének, a versenyképességnek, a gazdasági és pénzügyi stabilitásnak. Ezért üdvözlöm a jelentés elfogadását, különösen, mivel olyan lényeges intézkedéseket tartalmaz, amelyeket felvetettem a nemzeti pénzintézetek helyzetének tárgyalásakor. Itt különösen, a következőkre utalok: a Bázeli Bizottságnak és az Európai Bizottságnak tisztáznia kell a kölcsönös pénzügyi keresztrészesedésre vonatkozó megállapodások kezelését; az Európai Központi Bank monetáris politikai műveletekre szolgáló elfogadható eszközeinek (visszavásárlási eszköz) jelenlegi meghatározását figyelembe véve meg kell határoznia a jó minőségű likvid eszközökre vonatkozó kritériumokat, valamint valamennyi euróövezetbeli államadósságot jó minőségű likvid eszköznek kell tekinteni függetlenül azok konkrét minősítésétől, ezzel csökkentve a hitelminősítő ügynökségek tevékenységeinek aránytalan hatásait. Jiří Havel írásban. - (CS) A benyújtott jelentés megfogalmazása viszonylag pontos. Világosan elemzi a felülvizsgálat tárgyát képező, javasolt új banki szabályozást (Bázel II), részletesen elemzi legfontosabb pontjait, amelyek megvitatása folyamatban van gyakorlati és elméleti szinten is. Konkrétan olyan intézkedések bevezetését jelenti, amelyek a bankszektor nagyobb pénzügyi stabilitásához járulnak hozzá, csökkentik egy újabb válság valószínűségét, a következő öt területre összpontosítva: a tőke minősége (a banktőke minőségének javítása kétségtelenül kívánatos), szigorúbb likviditási követelmények (a likviditási kockázat jelentősnek bizonyult a válság során), anticiklikus intézkedések (a konjunktúra időszakában képzett többlettőke segít korlátozni a túlzott hitelkiáramlást és az ennek nyomán kialakuló árbuborékokat, ami például Spanyolországban bekövetkezett, a tőkeáttételi arány bevezetése (az új mutató várhatóan hozzájárul a bankok nagyobb stabilitásához; ennek azonban nemcsak a bankok mérlegen belüli, hanem mérlegen kívüli pénzügyi tételeit is, például a származtatott eszközöket és a bank függő kötelezettségeit is, tartalmaznia kell), és utoljára, de nem utolsó sorban, a tőzsdén kívüli ügyeletek elszámoló házak felé terelése, különösen a származtatott eszközök jobb átláthatósága összefüggésében. A fentiek alapján úgy vélem, hogy a benyújtott jelentés részletes elemzést és fontos ajánlásokat tartalmaz a javasolt banki szabályozás területén, ezért javaslom a szöveg elfogadását. Petru Constantin Luhan írásban. - (RO) Úgy vélem, hogy a dinamikus, világosan meghatározott pénzügyi piacok, amelyek nagyléptékű beruházásokat tudnak finanszírozni, Európa gazdasági helyreállásának abszolút előfeltételét képezik. Erőteljesen támogatom a G20-ak csúcstalálkozóján a tőkemennyiség növelésére és a likviditáskezelési standardok bevezetésére vonatkozóan tett kötelezettségvállalást. Ezek a jó minőségű likviditás megteremtésére vonatkozó standardok a válságra adott válaszok alkotóelemei. Úgy vélem továbbá, hogy az Európai Unió elfogadható eszközeinek nagyobb rugalmassága, amelyet a biztonságos finanszírozási források és egyedi tulajdonságaik meghatározásával lehet elérni, pénzügyi stabilitást teremt, ha válsághelyzet áll elő, rövid és hosszú távon egyaránt. Czesław Adam Siekierski írásban. - (PL) A közelmúlt pénzügyi és gazdasági válsága eloszlatta azon illúziókat, hogy a bankok ismerik a leginkább kockázataikat és ők tudják a leginkább meghatározni a biztonsági előírásokat. A bankszektor bűnei közé a bankok egyes vezetőinek mérhetetlen tudatlansága, az értékesítési tervek eltúlzott fontossága, a kockázati tényezők semmibevétele tartozik, ehhez társult még a pénzügyi felügyelet passzivitása, amelyek közvetlen katalizátorai voltak a világméretű recessziónak. A Bázel II nem bizonyult hatékonynak válságmegelőző mechanizmusként. Ilyen körülmények között alapvető jelentőségű, hogy - a lehető leggyorsabban - új szabálykönyvet alkossunk, a Bázel III-at, amely nem abból az optimista feltételezésből indul ki, hogy a bankok képesek önmagukat szabályozni. A magasabb tőkekövetelmények - a likviditás növelése révén - nyilvánvalóan hozzájárulnak a bankszektor nagyobb biztonságához. Ugyanakkor ezek az intézkedések annak kockázatát is hordozzák, hogy a költségeket áthárítják az ügyfelekre - a hiteldíjak és egyéb pénzügyi szolgáltatások díjainak emelésével -, aminek a gazdaság látja kárát. Éppen ezért megfelelő védelemre van szükség, amely megóv bennünket ettől a nemkívánatos hatástól vagy azt legalábbis a lehető legalacsonyabb szinten tartja. Viszont azt is tudnunk kell, hogy a pénzügyi biztonságnak költségei vannak. Az a kérdés, mennyit vagyunk hajlandók erre áldozni. Angelika Werthmann írásban. - (DE) A válság egyértelműen bebizonyította, hogy a bankok tőkéje nem volt elegendő a hitelképesség és fizetőképesség szempontjából. A meglévő szabályozási keret tehát alapos felülvizsgálatra szorul; éppen ezért a Bázeli Bizottságnak általánosságban a keret korszerűsítésére irányuló törekvéseit örömmel üdvözölhetjük, különösen, ha az egységes, egyértelmű és átlátható szabályozással valósul meg. Ugyanakkor vannak bizonyos hiányosságok itt is, és jelenlegi formájában a keretszabályozás versenyhátrányba hozná Európa gazdaságát. Az európai vállalatok a bankoktól kapott hitelekre támaszkodnak. Az európai beruházások és hitelezés nyolcvan százaléka bankhitelre épül. E tekintetben különösen fontos a kkv-k finanszírozásának biztosítása. A különbségeket úgy kell figyelembe venni, hogy ne hozzunk hátrányos helyzetbe bizonyos üzleti modelleket. Egyébként fennáll annak veszélye, hogy az európai gazdaság kárt szenved.

Reprise de la session Le Président Je déclare reprise la session du Parlement européen, qui avait été interrompue le 3 décembre 1998. Adoption du procès-verbal Le Président Le procès-verbal de la séance précédente a été distribué. Y a-t-il des observations? Fabre-Aubrespy Monsieur le Président, je voudrais intervenir au sujet des pages 6 et 7 du procès-verbal. En effet, comme vous l'avez vous-même reconnu, les conditions en matière de majorité pour l'adoption du statut étaient la majorité qualifiée, la majorité absolue des membres du Parlement. En conséquence, j'imagine que c'est par erreur qu'ont été déclarés comme ayant été adoptés le considérant g), qui a recueilli 270 voix; l'amendement 84 à l'annexe, qui a recueilli 264 voix; l'article 1-1 de l'annexe, qui, pour la première partie, a recueilli 251 voix et 212 voix pour la deuxième partie; l'article 2 de l'annexe, qui, pour la première partie, a recueilli 279 voix et 288 voix pour la deuxième partie; l'article 8, paragraphe 1, de l'annexe, qui a recueilli 311 voix et, enfin, l'article 5 de l'annexe, qui a recueilli 297 voix. Ces dispositions figurent dans le projet de statut qui a été adopté. Je crois qu'elles n'auraient pas dû être déclarées adoptées et je ne pense pas que nous puissions adopter le procès-verbal qui contient cette erreur manifeste, d'autant qu'il s'agit de dispositions importantes du texte en question. Le Président Monsieur Fabre-Aubrespy, vous vous rappellerez que vous aviez effectivement soulevé la question au moment de l'approbation du texte tel qu'il avait été voté dans ses différents articles. C'est au moment du vote qu'il faut constater la majorité et c'est à ce moment-là que la majorité a été constatée, et obtenue largement. Je vous avais dit aussi que j'allais saisir la commission du règlement de cette question. Vous m'avez adressé une lettre que je vais transmettre à la commission du règlement pour avoir l'interprétation définitive. Pour l'heure, ces articles sont considérés comme adoptés selon mon interprétation, bonne ou mauvaise, du vote à ce moment-là. Donc ils sont adoptés. Le texte a été envoyé au Conseil qui, d'ailleurs, vient d'en prendre note lors de la réunion du Conseil européen de Vienne. Mais votre protestation écrite sera transmise à la commission du règlement incessamment, de façon à ce qu'elle puisse examiner cette interprétation. Eisma Monsieur le Président, la dernière fois, j'ai déjà attiré votre attention sur l'amélioration des possibilités de stationnement pour les bicyclettes dans ce bâtiment, par exemple en cédant une partie du garage couvert pour la consacrer aux bicyclettes. Je n'ai reçu encore aucune réaction de votre part, alors que le président de séance m'avait assuré qu'il allait s'intéresser au problème. Je me permets de réitérer ma question: comme je vous l'ai demandé la dernière fois, voudriez-vous y apporter des améliorations afin que les cyclistes ne soient plus défavorisés par rapport aux automobilistes? Il suffit de supprimer un emplacement pour voiture pour que les cyclistes disposent de plus d'espace pour entreposer leurs bicyclettes au sec. Le Président Merci beaucoup, Monsieur Eisma. Je vais vérifier la question et me renseigner sur la raison pour laquelle vous n'avez pas reçu de réponse. Mais vous la recevrez. Duhamel Monsieur le Président, je viens d'apprendre que le président du sénat chilien, M. Zaldívar, qui est un supporter du coup d'état du général Pinochet, venait demain au Parlement européen pour prendre la défense de Pinochet. Puis-je vous demander dans quel cadre cette visite a lieu et pour quelle raison? Le Président Monsieur Duhamel, vous êtes mal informé. Le président du sénat, M. Zaldívar, a été exilé pendant de longues années précisément parce qu'il n'était pas d'accord avec le coup d'état du général Pinochet. Il vient, comme tous les autres présidents d'assemblée, me rendre visite. Simplement, j'ignore le motif de sa visite. C'est une question que je ne pose pas aux présidents d'assemblée. J'ai la résolution du Parlement. C'était facile de lui répondre, puisque ce Parlement a déjà pris des résolutions en la matière. Janssen van Raay Monsieur le Président, je désire soumettre une motion de procédure basée sur les articles 2, 5 et 119 du règlement. MM. Falconer et Balfe, ainsi que leurs amis, seront heureux d'apprendre que j'ai reçu un avis juridique qui m'encourage à soumettre l'annulation au tribunal de première instance de la décision du Bureau des 15 et 16 décembre 1997, conformément à la procédure de Beate Weber. Dès que les questeurs ont pris une décision formelle, le délai de deux mois prévu à cet effet commence à courir. Je vous épargne les arguments, il s'agit d'un argument juridique et d'un argument fiscal, mais vous, Monsieur le Président, êtes un juriste expérimenté et autorisé. Je le sais par expérience. Vous me feriez plaisir, et je suis disposé à communiquer cet avis à votre secrétaire-général, si vous examiniez à nouveau personnellement la question à la lumière des nouveaux développements concernant le statut des parlementaires et en déterminant si la décision prise à l'époque concernant une sanction pénale réprimant la non-participation aux scrutins nominaux ne doit pas être réexaminée. Le Président Monsieur Janssen van Raay, je vous serai reconnaissant de m'envoyer cet avis et je le soumettrai évidemment au Bureau. Il ne s'agit pas d'une question personnelle de ma part, bien que cela soit souvent interprété dans ce sens. Il s'agit d'une décision du Bureau et le Bureau décidera en son heure s'il a lieu de réviser ou non cette question. van Putten Monsieur le Président, je parle purement et simplement de la sécurité des députés et j'adresse un avertissement. J'ai vécu l'expérience suivante à Bruxelles. Je recevais un groupe de visiteurs un vendredi au cinquième étage du bâtiment LEO et soudainement, plusieurs personnes ont senti une odeur de brûlé. Il a fallu environ vingt minutes d'appels téléphoniques d'un service à l'autre pour que l'on déclenche une alarme dans ces services. Je pense que s'il y avait eu un véritable incendie dans le bâtiment, cela aurait été trop tard. Ne voudriez-vous pas à nouveau faire exécuter des tests par les services de sécurité de Bruxelles pour vérifier si la sécurité des députés n'est pas en danger dans ce type de situation? Finalement, il n'y avait aucun incendie, mais nous ne le savions pas. Le Président Merci beaucoup, Madame van Putten. Nous prenons note de ce que vous nous dites et nous poserons la question au service de sécurité. Jusqu'à présent, on a constaté qu'on restait en général paralysé durant 20 minutes car, lorsqu'il y a une alerte, les ascenseurs cessent de fonctionner durant ce laps de temps. Mais ce cas est différent et nous allons vérifier ce qui s'est passé. Vous serez informée du résultat de l'enquête. (Le procès-verbal est adopté) Ordre des travaux Lulling Monsieur le Président, je voudrais vous demander de faire une petite modification mardi. L'ordre du jour prévoit l'examen des rapports de la commission économique, dont le mien. Toutefois, un rapport sur la pêche a été intercalé entre un rapport de la commission économique et le mien, lequel serait suivi d'un autre rapport sur la pêche. Ce n'est pas très rationnel en ce qui concerne la gestion du temps des députés et des commissaires. Puisqu'il s'agit d'une deuxième lecture, j'aimerais que mon rapport soit examiné avant le rapport Souchet. Cela prendra cinq minutes. C'est une solution plus avantageuse, car les collègues de la pêche ne devront pas attendre. Je vous demande donc de faire cette petite modification, que souhaite aussi M. le commissaire de Silguy. Le Président Madame Lulling, je l'aurais fait très volontiers, mais vous savez que pour faire une modification de l'ordre du jour, il faut qu'un groupe politique ou 29 députés le proposent une heure avant le début de la séance. Je n'ai pas reçu cette demande, sauf erreur de ma part. Mais je vois que Mme Oomen-Ruijten demande la parole. Je vais la lui donner. Oomen-Ruijten Monsieur le Président, nous avons négligé cette affaire et je vous adresse donc mes plus sincères excuses. Mais je pense que la requête formulée par Mme Lulling est tout à fait raisonnable. Elle dispose d'un rapport dont on débattra sans doute pendant environ dix minutes et je pense qu'il serait important que l'on aille de l'avant. D'après la réaction de mes collègues d'en face et certainement celle de Mme Green, j'ai constaté que l'on n'y voit aucun inconvénient. Cela semble parfaitement illogique. Le Président S'il n'y a pas d'objection, je mets aux voix la demande de Mme Lulling. (Le Parlement approuve la demande) Fabre-Aubrespy Monsieur le Président, s'agissant de l'ordre du jour de mardi, je voudrais, au nom de notre groupe, et en application de l'article 129, demander, non pas une modification, mais un renvoi en commission du rapport Elles sur l'octroi de la décharge pour l'année 1996. En effet, le rapport a été examiné l'autre jour en commission budgétaire et le paragraphe essentiel, qui octroie la décharge, a été acquis par 14 voix contre 13, alors même qu'un vote avait déjà eu lieu sur cette question. Le rapport tel qu'il nous est présenté comprend des contradictions flagrantes. C'est ainsi que les considérants g), i) et j) conduiraient normalement au non octroi de la décharge. Il en est de même de l'article 5, par exemple, et de plusieurs articles de la décision. L'article final, qui accorde la décharge, se trouve donc être en contradiction avec le reste de la résolution, contradiction qui ne pourra pas être levée puisque nous venons d'apprendre que la commission du règlement proposera au Parlement de ne pas accepter les amendements sur le dispositif de l'octroi de la décharge. Si cette position de la commission du règlement avait été connue des membres de la commission du contrôle budgétaire, et notamment du rapporteur, je ne pense pas que la proposition qu'il a faite à la commission du contrôle budgétaire aurait été libellée de la même façon. Cette proposition laissait en effet la liberté à la commission du contrôle budgétaire de choisir soit l'octroi, soit le refus de la décharge. C'est la raison pour laquelle, à la lumière, d'une part, de cette contradiction interne du rapport, d'autre part, de cette position nouvelle de la commission du règlement, je demande, en application de l'article 129, le renvoi à la commission du contrôle budgétaire du rapport Elles. Le Président Quelqu'un désire-t-il intervenir en faveur de la demande? Elles Monsieur le Président, je dois admettre qu'en ce qui concerne le rapport sur la décharge 1996, les événements ont pris une tournure totalement imprévisible ces derniers jours. J'aurais pensé que le budget 1996 aurait beaucoup plus d'importance que la décharge 1996, mais les faits en ont décidé autrement. Les propos tenus par M. Fabre-Aubrespy cet après-midi sont tout à fait corrects. Nous sommes à présent confrontés à un rapport extrêmement sévère pour l'ensemble de la procédure de décharge 1996 et pourtant, il se trouve une très étroite majorité, obtenue par un collègue travailliste quand l'un d'entre nous avait dû s'absenter, pour estimer qu'il faut octroyer la décharge plutôt que la rejeter ou en refuser l'octroi. Compte tenu aussi de cette décision sans précédent selon laquelle nous devons à présent appliquer à notre vote les dispositions du règlement et non pas celles du Traité, je propose de renvoyer ce rapport en commission et de le remettre à l'ordre du jour de notre prochaine période de session. Le Président Quelqu'un veut-il intervenir contre la demande? Tomlinson, Lord Monsieur le Président, j'interviens contre la proposition de M. Fabre-Aubrespy. Une fois encore, il montre qu'il est mauvais perdant. Je n'ai jamais entendu dire qu'un vote à 14 voix pour et 13 voix contre constituait une majorité inacceptable. Alors qu'il prétend que nous avons reçu de nouvelles informations, la commission du règlement, de la vérification des pouvoirs et des immunités ne nous a, en réalité, rien appris de neuf. Elle n'a fait que confirmer le règlement tel que nous le connaissons. Nous avons eu un débat très opiniâtre en commission. Comme l'a justement rappelé M. Fabre-Aubrespy, nous avons formulé des critiques très sévères. Mais il nous est souvent arrivé de critiquer sévèrement la Commission sans pour autant lui refuser la décharge. À un moment, nous avions même envisagé d'ajourner la décharge mais depuis, la Commission a revu sa position, maintenant bien meilleure. Je dirai à la Commission qu'elle a encore du pain sur la planche, mais qu'aux yeux de la majorité des membres de la commission du contrôle budgétaire, les progrès sont suffisants pour nous permettre d'aller de l'avant et octroyer la décharge. J'espère que nous allons à présent rejeter la demande de renvoi en commission de M. Fabre-Aubrespy, puisque la commission du contrôle budgétaire a déjà fait le tour de la question. Je vois que le président de cette commission a demandé la parole, mais ayant elle-même déposé un amendement en faveur du refus de la décharge, son avis à ce sujet sera forcément très tendancieux. Le Président L'article 126 du règlement autorise le président de la commission compétente à exprimer un avis. Theato Monsieur le Président, je vous avais demandé, il y a quelque temps, de faire vérifier dans quelle mesure il existait une incompatibilité entre le Traité, notamment l'article 206 et l'annexe V de l'ordre du jour, ou s'il y avait également certaines lacunes. Je participais également à la commission du règlement, de la vérification des pouvoirs et des immunités à laquelle vous avez demandé de se prononcer sur cette divergence que j'ai évoquée. Aucun avis univoque, si je peux m'exprimer ainsi, n'a été rendu sur ce point. Vous allez recevoir de la commission du règlement un courrier dans lequel elle expose son point de vue. Je voudrais cependant dire qu'à mon avis, d'après ce que j'ai compris, le Traité doit tout de même avoir la priorité. Néanmoins, cette affaire n'est pas encore tranchée. Il va encore vous être expliqué dans quelle mesure ces choses sont compatibles entre elles ou pas. Je ne tiens pas à parler maintenant de l'octroi ou du refus de la décharge, bien que Lord Tomlinson ait soulevé ce point. Je tiens seulement à dire que je suis naturellement aussi député de ce Parlement européen et que je peux donc aussi décider librement comment je vote ou comment je ne vote pas. Le Président Je mets aux voix la demande de renvoi en commission du rapport Elles. (Le Parlement rejette la demande) Müller Monsieur le Président, Joan Colom, oui, je suis aussi un bon perdant. Ce n'est pas du tout mon problème pour le moment, car cela va apparaître jeudi, après tout. Ma question au Président est la suivante: quand les membres de la commission du contrôle budgétaire ont-ils l'occasion de réfléchir au résultat de la commission du règlement, de la vérification des pouvoirs et des immunités? Nous avons naturellement rendu notre jugement dans une certaine incertitude. C'est pourquoi je vous demande de nous faire une proposition sur la procédure à suivre; à mon avis, il est en effet tout simplement intolérable que nous acceptions sans débat le jugement de la commission du règlement, de la vérification des pouvoirs et des immunités sur la question de la procédure. Je vous demande donc: quand il y aura-t-il un débat sur la procédure? Le Président Madame Müller, la commission du règlement proposera une interprétation et c'est ce qu'a demandé la commission du contrôle budgétaire. Cette interprétation sera mise aux voix en séance plénière sans débat. J'espère que l'on pourra la voter demain en fin de matinée. Évidemment, il s'agit d'une interprétation dont on donnera lecture en séance plénière. Telle est la procédure prévue par le règlement: donner lecture de l'interprétation, qu'elle soit acceptée ou rejetée. Martens Monsieur le Président, je pense qu'il n'est pas justifié que nous devions voter sur la base d'informations de certains députés concernant une décision qui devrait être prise par la commission du règlement, de la vérification des pouvoirs et des immunités. Personne ne dispose des documents adéquats et on nous demande de prendre une décision. Je demande que nous puissions à l'avenir disposer des documents ou rapports nécessaires avant d'être invités à prendre une décision. Le Président Monsieur Martens, nous n'avons pas voté sur la décision de la commission du règlement, mais sur une demande de renvoi en commission, ce qui est tout à fait différent. La commission du règlement donnera son interprétation, qui sera annoncée en plénière. L'article 162, paragraphe 4, du règlement dit ceci: «Si un groupe politique ou au moins 29 députés font opposition à l'interprétation de la commission compétente, la question est soumise au Parlement qui se prononce à la majorité simple en présence d'un tiers au moins de ses membres. En cas de rejet, la question est renvoyée de nouveau à la commission». Cela veut dire que dès que l'interprétation de la commission du règlement, que je ne connais pas encore moi-même, nous sera fournie, lecture en sera donnée en plénière. Tout le monde disposera du texte suffisamment à l'avance pour pouvoir exercer le droit prévu au paragraphe 4 de l'article 162. Donc, un groupe peut demander que cette interprétation soit rejetée en faisant opposition. Le Parlement votera et décidera après que tout le monde aura pris le temps de lire l'interprétation et décidé s'il veut faire opposition ou non. Aelvoet Monsieur le Président, jeudi dernier, la Conférence des présidents a indiqué que le résultat des discussions menées mercredi après-midi au sein de la commission du règlement serait soumis à la Conférence des présidents pour éviter un débat de procédure sans fin. Je voudrais vous demander comment on associe ces deux éléments. Tout d'abord, je ne voudrais pas qu'un texte soit présenté demain matin à neuf heures sans que les groupes n'aient eu la possibilité de l'examiner, de l'étudier et de se pencher sur les positions des autres groupes, car il s'agit en l'occurrence d'un problème tout à fait fondamental. Ensuite, je voudrais voir davantage de cohérence dans l'élaboration des accords au sein de cette Assemblée. Si l'on affirme que la question est examinée au sein de la Conférence des présidents, selon moi, le vote en séance plénière ne peut intervenir avant. Le Président Madame Aelvoet, la Conférence des présidents n'est pas compétente pour interpréter le règlement. Il y a un système, établi dans le règlement même, que je viens de vous lire. Dès que j'aurai l'interprétation, elle sera annoncée en plénière et je veillerai à ce que le texte de cette interprétation soit envoyé immédiatement à tous les groupes. Que l'annonce soit faite ce soir, ou demain, à 9 heures, vous aurez au moins trois heures avant le vote pour formuler une opposition à cette interprétation. C'est ce que prévoit le paragraphe 4 de l'article 162. Votre groupe, ou 29 députés, pourront faire opposition, et la plénière se prononcera en fin de matinée. La Conférence des présidents n'est pas compétente. Je regrette, aucun accord ne peut aller contre le règlement. Celui-ci doit être respecté à cet égard et nous ferons ainsi. Fabre-Aubrespy Monsieur le Président, avant que vous clôturiez le point que j'ai moi-même ouvert par la demande de renvoi en commission, je voudrais que vous éclaircissiez un de vos propos. Je crois que vous avez tiré une conclusion exagérée du rejet de la demande de renvoi. L'article 129, paragraphe 2, prévoit effectivement qu'on ne peut déposer qu'une demande de renvoi en commission, mais c'est au cours de chacune des trois phases de la procédure, c'est-à-dire la fixation de l'ordre du jour - nous y sommes -, l'ouverture du débat - ce sera demain matin - et le vote final - ce sera, je crois, mercredi matin. Donc, le rejet de ma motion n'entraîne pas du tout l'impossibilité, naturellement, de demander d'autres renvois en commission. Simplement, on ne peut plus le faire maintenant, au moment de la fixation de l'ordre du jour, et on ne pourra le faire qu'une fois au cours des deux autres phases. Le Président C'est cela. Vous avez raison. Dell'Alba Monsieur le Président, puis-je tout simplement vous demander de passer aux autres points de l'ordre du jour? Je crois que nous nous sommes assez étendus sur ce point et que tout est réglé. Merci. Le Président Je pense que tout est réglé, mais tout de même, il n'est pas mauvais que les députés puissent exprimer leur point de vue sur une question aussi importante. Pack Monsieur le Président, je voulais seulement souligner que le fait de régler seulement deux ou trois jours avant le vote une question qui aurait en fait déjà dû être réglée avant que la commission du contrôle budgétaire ne siège constitue une procédure malhonnête, ainsi que le fait que nous nous retrouvions dans la situation où nous nous trouvons aujourd'hui. Une telle chose ne devrait pas se produire au sein de cette Assemblée! Si la manière de procéder n'est pas claire - en vertu du Traité ou en vertu du règlement -, il est alors de votre devoir de régler cela à temps, avant la réunion de la commission du contrôle budgétaire et non après. Nous ne devrions alors pas faire face à cette situation aujourd'hui! Le Président Madame Pack, je crois que vous avez tout à fait raison. Mais pour ce faire, il aurait fallu que la commission compétente ait procédé à des consultations plus tôt. La commission du règlement s'est réunie le plus vite possible. Je le regrette beaucoup. Mercredi: pas de modification. Jeudi: Le Président Le groupe du parti des socialistes européens propose que le rapport de Mme Palacio Vallelersundi sur la qualité rédactionnelle des textes législatifs, et le rapport Cot «Mieux légiférer 1997», soient examinés en discussion commune. M. Cot a la parole pour justifier la demande. Cot Monsieur le Président, juste deux mots, parce que l'affaire est simple. Les deux rapports sont intimement liés puisque l'un traite de la procédure, l'autre du fond et il serait absurde d'avoir deux discussions séparées à propos de deux rapports qui ont un lien de connexité si évident. Palacio Vallelersundi Monsieur le Président, je suis d'accord avec ce qu'a dit M. Cot. Il est logique que les deux rapports soient examinés en discussion commune étant donné qu'ils font référence à la qualité substantielle et à la qualité formelle, et que le fond et la forme sont étroitement liés. Le Président Nous passons au vote. (Le Parlement approuve la demande) Vendredi: pas de modification. (Le Parlement adopte l'ordre du jour ainsi modifié) Budget rectificatif et supplémentaire 1/1998 Tomlinson, Lord Monsieur le Président, une partie du budget rectificatif et supplémentaire porte sur la somme de 150 millions d'écus pour la section I du budget. Celle-ci concerne le Parlement et les crédits en question sont alloués aux immeubles du Parlement. Si nous consacrons deux minutes et demie à ce débat, cela signifie que le Parlement aura gagné 60 millions d'écus la minute à mettre de côté pour l'achat de ses bâtiments. La résolution adoptée par la commission des budgets dit explicitement que le Conseil a inclus un montant de 150 millions d'écus pour les bâtiments du Parlement, de manière à ce que ce dernier soit en mesure de poursuivre sa politique d'achat de bâtiments lorsque les conditions s'y prêtent. L'acquisition d'immeubles pour le Parlement permettra d'importantes économies pour le contribuable européen. Vous devez tous avoir conscience que nous avons, pour Bruxelles en particulier, mais aussi, par la suite, pour l'IPE IV à Strasbourg, eu recours au «ramassage» annuel, afin d'injecter des capitaux pour l'achat de bâtiments. Cette politique s'est révélée tellement payante que, vous ne le savez peut-être pas, mais à Bruxelles, nous sommes déjà propriétaires des bâtiments baptisés D1 et D2 et d'une bonne partie du D3. Grâce à ce budget rectificatif et supplémentaire, nous pourrons progresser dans nos opérations d'acquisition du D3 et, partant, de l'ensemble du complexe Léopold. En continuant à pratiquer le «ramassage», nous serons en mesure d'agir de même, non seulement ici, à Strasbourg, pour l'IPE IV, mais également pour certains des bâtiments du Parlement à Luxembourg. Telle est donc notre ambition, comme d'ailleurs de faire en sorte que les bâtiments I et II du Belliard puissent être achetés et mis à la disposition du Comité des régions et du Comité économique et social. Grâce à ce budget rectificatif et supplémentaire, nous accomplissons encore un pas important vers notre objectif, qui est d'être un jour propriétaires de tous nos bâtiments et de réaliser ainsi des économies. Je recommande ce rapport à l'Assemblée. Le Président Nous passons au vote. (Le Parlement adopte la résolution et le Président proclame le budget rectificatif et supplémentaire nº 1/98 arrêté) Interprétation du règlement Le Président Mesdames et Messieurs, je viens de recevoir une lettre du président de la commission du règlement dans laquelle il me transmet l'interprétation dont j'ai parlé durant notre discussion sur l'ordre des travaux. Cette interprétation dit textuellement ce qui suit: »La commission du règlement a estimé que les dispositions de l'annexe 5 ne dérogeaient pas aux dispositions générales du règlement concernant le dépôt d'amendements, ceux-ci étant acceptés conformément à l'article 125. Elle a précisé, à cet égard, que des amendements allant à l'encontre de la proposition de la commission étaient irrecevables. Par ailleurs, par deux votes séparés, la commission a estimé premièrement que les dispositions de l'annexe 5 demeuraient applicables; deuxièmement, a décidé de réexaminer l'ensemble du dispositif conformément à l'article 162, paragraphe 2.» Cette lettre sera immédiatement transmise aux groupes politiques ainsi qu'au rapporteur et à la présidente de la commission du contrôle budgétaire. Cette interprétation sera intégrée au procès-verbal de la présente séance et, par conséquent, toute objection à ce sujet devra être formulée demain en début de séance. Si cette interprétation fait l'objet d'une opposition, elle sera soumise au vote du Parlement à 12 heures. Tout cela sera expliqué dans une note qui sera envoyée aux destinataires de la lettre. 5e programme-cadre de RDTD (1998-2002) Le Président L'ordre du jour appelle le rapport (A4-0493/98) de Mme Quisthoudt-Rowohl, au nom de la délégation du Parlement au comité de conciliation, sur le projet commun, approuvé par le comité de conciliation, de décision du Parlement européen et du Conseil relative au cinquième programme-cadre de la Communauté européenne pour des actions de recherche, de développement technologique et de démonstration (1998-2002) (3626/98 - C4-0646/98-97/0119(COD)). Quisthoudt-Rowohl Monsieur le Président, chers collègues, il a fallu quatre réunions du comité de conciliation pour arriver à cette issue et à ce résultat de conciliation. Je crois que nous avons ainsi établi un record. Maintenant, on peut naturellement se demander si ce résultat justifie réellement tous ces efforts. Du point du vue du Parlement, en tant que rapporteur, je crois pouvoir dire que oui, c'est un bon résultat pour nous. Dès le début, nous avons pu constater que le Conseil a repris, pour l'essentiel, la structure du programme-cadre et le contenu que nous avions en partie adoptés à des majorités écrasantes, de telle sorte qu'il n'y a en fait eu que des corrections de détail dans ce domaine. Cela n'a pas été la partie difficile de toute cette procédure. En revanche, que ce soit dans sa grande sagesse ou par peur de développements éventuels, le Conseil a déposé certains amendements, certains articles, que nous ne pouvions en aucun cas accepter. Nous nous trouvons tous en phase préparatoire de l'Agenda 2000, en phase préparatoire d'un éventuel refinancement de l'Union européenne. Il se peut que ce nouveau financement ait aussi ses répercussions sur la politique de la recherche et que des modifications soient alors apportées. En tant qu'organe législatif, le Parlement ne pouvait cependant pas accepter que le Conseil adopte seul des amendements éventuels et qu'il puisse décider seul. Nous sommes parvenus à ce que la pleine codécision soit à nouveau d'application pour tous les futurs changements apportés au programme-cadre de recherche, comme le prévoient les Traités. Autre point qui était très important pour nous, bien qu'il n'ait pas eu tant d'écho lors de la discussion publique: nous vivons à une époque de changements rapides, de grande flexibilité. Il n'est pas possible de savoir en 1997/98 quels problèmes se poseront éventuellement en 2000/2001 et ce que nous aurons éventuellement résolu grâce à la recherche, à l'innovation et à des produits novateurs. Nous avons donc tenu à ce qu'il y ait une réévaluation du contenu du programme après la moitié de la durée. Nous ne tenons pas absolument à entamer une procédure lourde à ce moment là, c'est-à-dire dans deux-trois ans. Mais, si une éventuelle nouvelle Commission adopte de nouvelles orientations, nous voudrions bien pouvoir participer à la détermination de ces nouvelles orientations. Et nous y sommes d'ailleurs parvenus. Un troisième point que nous avions particulièrement à coeur était la prise en considération des petites et moyennes entreprises dans le programme-cadre de recherche. Nous pouvons observer que de très grands progrès ont été dernièrement enregistrés dans ce domaine, notamment grâce aux efforts de la Commission. Toutefois, si nous estimons que les petites et moyennes entreprises sont l'épine dorsale de notre économie en ce qui concerne la création d'emplois, nous devons également écarter toutes les difficultés éventuelles, afin qu'elles participent autant que possible au financement des aides à la recherche, qui devrait, à un moment, déboucher sur des emplois. Nous avons donc élargi la participation des PME. Nous avons également introduit des règles pour faciliter l'accès. Le Conseil a approuvé ces revendications - mais après de longues discussions. À présent, je dois dire que j'en viens à un motif d'amertume qui entache le résultat de cette conciliation. Ce motif d'amertume est le budget global. Nous aurions préféré un autre nombre devant le point des milliards. Je ne peux pas le cacher. Je dois dire, à l'adresse du Conseil que ces Messieurs-Dames les ministres ont vraiment plutôt fait preuve d'un esprit borné en ne cédant pas, compte tenu de cette petite différence. Il s'agit seulement, en définitive, d'une différence de 0, 26 %. J'ai pleinement confiance en la capacité qu'ont la Commission et Mme le commissaire d'économiser cet argent grâce à une très bonne gestion, économe et efficace, dans ce domaine et qu'il ne devra donc pas forcément être retiré à la recherche. Ultérieurement, le Parlement suivra aussi la gestion du programme, comme le prévoit l'article 1. À cet égard, je dois dire qu'on se bat en fait avec des armes très inégales pendant une conciliation. Le Conseil a besoin de l'unanimité. Ces Messieurs-Dames les ministres sont tout à fait d'accord et ils se cachent derrière quelqu'un qui, par hasard, est contre. Au Parlement, nous avons besoin de majorités. Pour l'approbation d'un résultat de conciliation, nous avons besoin d'une autre majorité que pour le rejet de la position commune du Conseil. Ce n'est tout simplement plus moderne et ce n'est pas actuel. Je suis fermement convaincue que le traité d'Amsterdam, qui a étendu nos droits mais qui a aussi facilité plus d'une procédure, va rendre de bons services ici. J'en arrive ici à une partie de mon discours qui m'est très agréable, à savoir au remerciement que je voudrais adresser à la Commission pour sa collaboration constante, pour les discussions très fructueuses. Madame le Commissaire, nous n'avons pas toujours été du même avis! Merci aussi à tous les collègues de l'autre côté de l'Assemblée, qui sont parfois allés jusqu'aux limites de leurs possibilités - et cela ne m'a pas échappé, chers collègues. Vous ne vous êtes pas nécessairement laissés fléchir, nous non plus. Mais je sais que cela a été parfois très difficile pour vous, comme pour nous, en partie, d'arriver à ce résultat de conciliation, notamment lorsqu'il s'agissait de questions institutionnelles. Je tiens à souligner qu'il s'agit ici, en cette période préélectorale, des droits de cette Assemblée et qu'on est finalement parvenus à ce résultat de conciliation parce que vous avez tous fait preuve de solidarité. Je peux seulement dire que cette solidarité devrait faire école au sein de cette Assemblée lorsqu'il s'agit de nous et naturellement aussi des représentants élus des citoyens. Pour cela, merci du fond du coeur! Un dernier mot encore concernant les programmes spécifiques dont nous débattons actuellement. Encore une fois, il ne nous a pas échappé que le Conseil s'est déjà largement mis d'accord sur ces programmes spécifiques. Il a publié à cet égard quelques communiqués de presse très malheureux. À l'adresse du Conseil, il faut dire ceci: nous allons vérifier le plus minutieusement possible si les amendements sur lesquels nous voterons demain et dont nous débattons aujourd'hui se trouveront dans les textes définitifs et nous camperons de nouveau sur nos droits, ici aussi. En fait, je dois dire tout à fait sincèrement, pour conclure, que tout se termine ici de à la satisfaction générale. Mais cette satisfaction générale est le fruit d'un an et demi de travail et j'en remercie encore du fond du coeur tous ceux qui m'ont aidée pour cela. Je suis un rapporteur heureux et j'espère un vote à l'unanimité pour ce résultat de conciliation demain. (Applaudissements) Schierhuber Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je voudrais tout d'abord féliciter chaleureusement notre rapporteur pour le résultat qu'elle est parvenue à obtenir dans le cadre de cette procédure de conciliation. Le cinquième programme-cadre de recherche a fait un premier petit pas dans la bonne direction. L'agriculture, la pisciculture et la sylviculture durables, ainsi que le développement intégré des zones rurales, y compris des zones montagneuses, doivent également être promus dans le cadre de la recherche et de la science et y avoir leurs retombées. Néanmoins, je trouve vraiment regrettable de ne trouver aucune approche sérieuse pour cette politique d'avenir dans la proposition pour l'Agenda 2000. Personnellement, cela me fâche beaucoup. La présidence autrichienne a attaché une grande importance à ce thème et elle a organisé à ce sujet une conférence internationale d'experts qui a fait salle comble. J'espère que ces résultats finiront aussi par être pris en considération dans la future politique pour l'Europe. Ferber Monsieur le Président, Madame le Commissaire, chers collègues, nous avions déjà déposé de nombreux amendements en première lecture, au nom de la commission des transports et du tourisme. Nous voulions alors accorder une priorité particulière au le secteur de la politique des transports, ce qui n'a malheureusement pas été possible mais cela nous a néanmoins fort réjouis de voir que la teneur des résultats de la première lecture ont été conservés dans la procédure de conciliation jusqu'à maintenant, en troisième lecture. Je voudrais surtout rappeler le thème de l'intermodalité, qui nous tenait particulièrement à coeur. Le fait que l'aéronautique et l'astronautique ont en outre conservé leur importance est un des grands succès de cette procédure de conciliation. Je voudrais remercier tous les participants du fond du coeur et plus particulièrement Mme le rapporteur. Nous déplorons qu'il n'ait pas été possible de débloquer suffisamment d'argent pour ce domaine important des transports, alors que celui-ci représente un des moteurs de l'intégration européenne; le Conseil n'a effectivement pas compris qu'il devrait relever les grands défis de ce secteur et il a préféré continuer à miser sur ses politiques nationales. Je pense que plus d'Europe serait également préférable à moins d'Europe dans le secteur des transports. Imbeni Monsieur le Président, j'interviens certes au nom du groupe des socialistes, mais, à vrai dire, plutôt comme président de la délégation qui a mené les négociations en matière de conciliation. Comme l'a dit Mme Quisthoudt-Rowohl, cette conciliation a été fort difficile, puisque nous avons eu besoin de quatre réunions: deux d'introduction et deux avec lesquelles nous sommes vraiment entrés dans le vif du sujet. Je voudrais tirer quelques conclusions générales. Avant tout, l'incompatibilité entre les deux concepts - l'unanimité des décisions du Conseil et la procédure de conciliation - a été confirmée. On ne peut, lorsque l'on doit légiférer, parler de plan d'égalité si le Conseil est lié à une unanimité qui déclenche la logique des vétos et si le Parlement ne peut donc, dans ce cas, exprimer totalement son pouvoir de codécision. En second lieu, sur la base de ces expériences tout comme d'autres, j'ai l'impression qu'au sein du Conseil le concept de codécision n'a pas encore été entièrement accepté. Nous avons, en effet, constaté - à l'occasion, aussi, de la dernière conciliation sur le cinquième programme-cadre - que les différentes délégations intervenant au nom de leurs pays respectifs faisaient ressortir la peine qu'elles avaient eue à parvenir à la position commune - la considérant déjà comme un compromis très difficile à réaliser - comme si le Parlement devait par la suite décider simplement si la chose était à prendre ou à laisser, et non pas, au contraire, engager une nouvelle négociation pour conclure un nouveau compromis. En troisième lieu, je voudrais, à cette occasion, souligner l'importance de l'attitude et du comportement de notre délégation, qui ont témoigné d'une grande intelligence. Je tiens aussi à souligner les compétences et les expériences des différents collègues qui connaissent parfaitement la matière traitée et qui ont permis à notre délégation de se présenter unie à tous les rendez-vous importants et de faire preuve d'une unanimité qu'il est souvent difficile de trouver dans notre hémicycle. Je dois dire que nous avons été en partie favorisés par une présidence autrichienne qui entendait uvrer dans la direction voulue par le Parlement, et en partie par le Commissaire, Mme Cresson, qui naturellement nous soutenait puisque la proposition du Parlement coïncidait avec celle de la Commission. Malgré cela, les obstacles ont été vraiment très grands, vraiment considérables. Je voudrais parler ici, comme l'a déjà fait le rapporteur Mme Quisthoudt-Rowohl, des deux questions principales. Le premier point concerne le Conseil et la façon dont il a adopté le concept de codécision. J'estime qu'un Conseil qui arrête sa position commune et qui définit, à l'intérieur de cette position commune, une clause que lui-même appelle «clause guillotine», ne fait pas preuve de grande intelligence, du moins sur le plan tactique. Présenter au Parlement une position de ce type signifie vraiment qu'on ne comprend ni la substance ni la forme de la réaction que provoquera une telle clause. Cette clause établissait, en fait, qu'après le 31 décembre 1999, il n'y aurait plus eu un euro à la disposition de la recherche et que, faute de décisions sur les nouvelles perspectives financières, c'est le Conseil qui déciderait. Ainsi, la codécision, entrée par la porte, était chassée par la fenêtre. Paradoxalement, toutes les fois que nous allons en conciliation nous nous disputons sur les chiffres, cette fois-ci, nous avons dû discuter davantage sur une question de procédure, une question de caractère institutionnel, avant même d'arriver à clore la discussion sur les chiffres. Telle a été la véritable question. Nous pensons - et nous l'avons déjà dit à plusieurs reprises - qu'il s'agissait là d'une violation du Traité ou, pour le moins, d'une violation de l'accord interinstitutionnel sur les perspectives financières. Il aurait peut-être été préférable que la Commission en tant que telle - et non pas seulement Mme le commissaire Cresson - eût signalé, après la prise de position commune du Conseil, qu'un principe du Traité avait peut-être été entamé. C'est en effet la Commission qui est la gardienne des Traités. Quoi qu'il en soit, j'estime, de ce point de vue, être assez satisfait, car nous avons obtenu un résultat plutôt positif. S'agissant des disponibilités - Mme Quisthoudt-Rowohl l'a déjà dit - elles pouvaient certes être plus grandes, mais elles auraient aussi pu être moindres. J'estime, dans l'ensemble, qu'il s'agit d'un bon résultat si nous considérons les conditions des négociations. Il existe toutefois un «mais» que je voudrais souligner. Il s'agit du contraste, d'une part, entre des gouvernements qui disent que la priorité est le travail et qu'il faut investir dans la recherche et dans l'innovation pour accentuer l'élan visant à créer du travail et, d'autre part, lorsqu'il s'agit de conclure, un Conseil - c'est-à-dire un ensemble de gouvernements - qui ne prend même pas en considération l'hypothèse d'augmenter de 2 milliards d'écus la disponibilité pour le cinquième programme-cadre. Tel est donc le contraste entre ce qui a été décidé dans cette conciliation et ce qui a été ensuite discuté et décidé à Vienne: de grands mots, le projet, le nouveau pacte pour le travail, mais une initiative plus concrète était nécessaire, précisément au moment où nous allions clore la conciliation. D'autres orateurs interviendront sur d'autres problèmes de fond; je me limite donc à remercier le rapporteur, Mme Quisthoudt-Rowohl, le président de la commission, M. Scapagnini, ainsi que tous nos collègues pour leur participation fort active. J'invite cet hémicycle à approuver et à soutenir fortement et largement les résultats de cette conciliation. Vaz da Silva Monsieur le Président, Madame le Commissaire, Francis Bacon a dit que ceux qui n'appliquent pas de nouvelles solutions doivent s'attendre à de nouveaux maux, car le temps est innovateur par excellence. Voilà ce qu'un grand européen a dit il y a quatre cents ans. Mais on dirait que l'Europe n'a pas encore appris cette leçon. L'innovation est une condition de survie: c'est l'antidote contre l'inertie, elle crée de nouveaux marchés imprévisibles auparavant, elle favorise une société plus efficace et plus humaine. Pour qu'il y ait innovation sociale, il faut une recherche, une recherche dans les secteurs de pointe comme les biotechnologies, une recherche appliquée à l'industrie, mais aussi une recherche dans le secteur socio-économique. Le cinquième programme-cadre de RDT est devenu cohérent tout au long du débat, avec ses trois lectures et sa longue conciliation, il nous apparaît aujourd'hui comme un programme équilibré qui mérite un large soutien. On peut même considérer qu'il s'agit d'un exemple de coopération interinstitutionnelle. Il importe que les perspectives ouvertes aux chercheurs, aux entreprises et au bien-être des citoyens par ce cinquième programme-cadre ne soient pas anéanties par le manque d'accord sur les perspectives financières de l'Union. Le bras de fer auquel se livrent les tenants de la «stabilisation» et ceux de la «cohésion» doit cesser au Conseil face à une perspective globale et prospective des intérêts en jeu. Le texte que nous allons voter reflète la victoire de la transparence et de l'information des PME, des maillons faibles de la société, comme les handicapés et les personnes âgées, il fait une large place à une perspective de paix avec ses références spécifiques au désarmement biologique et chimique, à l'exclusion de l'armement nucléaire. J'attends donc, Monsieur le Président, que le Conseil du 22 renforce la composante de la recherche socio-économique, comme le Portugal l'a demandé. Ce n'est que grâce à cette recherche que l'on peut prévoir les tendances et les facteurs de changement dans cette société en rapide mutation qui est la nôtre. Des questions fondamentales comme la citoyenneté, la participation, l'exclusion, la violence, la gouvernabilité et le rôle des médias exigent une étude attentive et continue afin de trouver les réponses sociétales adéquates. Il faut également accentuer la perspective interdisciplinaire, la perspective internationale de la recherche européenne. Pour cela, j'attends que les bourses Marie Curie s'ouvrent aux ressortissants de pays non membres et reconnaissent ainsi de manière symbolique que la science est un langage universel, au même titre que la musique. Plooij-van Gorsel (ELDR). Monsieur le Président, chers collègues, au nom du groupe libéral, je voudrais féliciter Mme Quisthoudt pour l'excellente manière dont elle a mené la prise de décision concernant le programme-cadre. Je fais également part de ma satisfaction face à la solidarité de tous les groupes pendant la procédure de concertation. À l'égard du Conseil, le Parlement a parlé d'une seule voix et est resté ferme concernant ses propres compétences. Je le répète, il est resté ferme. Nous avons accepté la clause «guillotine» sans aucune condition et en collaborant parfaitement, tout à fait dans l'esprit et en conformité avec l'objectif du programme-cadre, nous avons atteint un excellent résultat, tant en ce qui concerne le budget qu'en ce qui concerne le contenu. Je remercie tous mes collègues pour leur collaboration et mon groupe soutient de tout cur le résultat obtenu. Je voudrais encore formuler quelques remarques. En ce qui concerne le contenu, mon groupe se réjouit du fait que le Conseil a adopté en première lecture la proposition du Parlement visant à choisir quatre thèmes de recherches pour les quatre prochaines années. En outre, le Conseil et le Parlement sont d'accord pour donner la priorité aux deux premiers thèmes: la biotechnologie et la technologie de l'information et de la communication. Ce faisant, on reconnaît que l'avenir de l'emploi en Europe dépend en grande partie du développement réussi de ces secteurs. La technologie, je ne le dirai jamais assez, est la clé de la croissance économique, de la compétitivité et de l'emploi. Pour résumer, c'est la prospérité de l'Europe. Si nous appliquons en Europe de nouvelles technologies et si nous développons de nouveaux services, en dehors de l'emploi, cela constituera une puissante impulsion pour notre économie et partant, un renforcement de notre compétitivité. C'est ce dont l'Europe a besoin pour se maintenir sur le marché mondial. Tout le monde, le Conseil, le Parlement et la Commission, partage cette opinion, mais malgré les belles déclarations des États membres et du Conseil, les dépenses européennes en matière de recherche restent inférieures à celles de nos principaux concurrents, les États-Unis et le Japon. Comme je l'ai déjà dit, la promotion de la recherche est sur les lèvres de tous les États membres mais aucun, hélas, ne met assez la main à la poche. Le montant initial de 14 milliards d'écus que le Conseil a proposé était même inférieur aux dépenses du quatrième programme-cadre. La politique de certains États membres est axée sur une diminution de la contribution à l'Union européenne. Vu la position de contributeur net des Pays-Bas, par exemple, cela est tout à fait justifié. Je le répète, tout à fait justifié. Nous ne sommes pas fous. Mais consacrer trois soirées, jusque tard dans la nuit, à négocier sur un montant de 40 millions d'écus pour une période de quatre ans, c'est également un peu exagéré. La recherche et le développement technologique sont des domaines où la collaboration européenne est primordiale. Le programme-cadre à lui seul joue un rôle essentiel. Selon moi, cela constitue également la légitimation et la principale valeur ajoutée des fonds européens consacrés à la recherche. Cher collègues, la procédure décisionnelle de ce programme-cadre ne mérite pas un prix de beauté. Mais il y a de l'espoir. On dit qu'après la ratification du traité d'Amsterdam, le Conseil décidera également des programmes-cadres à la majorité qualifiée. Le Conseil n'est pas encore habitué à la procédure de codécision. M. Imbeni vient de l'indiquer. La codécision implique une décision conjointe et cela signifie que le Conseil et le Parlement doivent arriver à un compromis efficace. Le fait de s'en tenir de manière arrogante au compromis actuel, difficilement atteint, comme on le fait au sein du Conseil de ministres, nuit à la prise de décisions en matière de législation européenne. Une procédure décisionnelle efficace requiert davantage de flexibilité de la part des États membres. Je le concède volontiers au Conseil. Pompidou Monsieur le Président, Madame le Commissaire, chers collègues, c'est grâce à la détermination du rapporteur et grâce aux efforts du président du comité de conciliation, notre collègue Imbeni, que le Parlement européen et le Conseil sont parvenus à un accord sur un montant, insuffisant certes, mais qui permet de poursuivre l'effort de recherche de l'Union européenne. Le principe d'une évaluation à mi-parcours assure la prise en compte de l'évolution des perspectives financières ainsi que des progrès accomplis dans les domaines scientifique et technologique. Parallèlement, le Parlement a obtenu gain de cause sur cinq points importants: le maintien d'un taux de 10 % pour le financement de la recherche des petites et moyennes entreprises, les recherches sur les désarmements biologique et chimique, l'absence de financement du clonage à des fins de reproduction de l'être humain, la prise en considération de la recherche sur le vieillissement et les handicaps et, enfin, l'instauration d'un prix René Descartes à des chercheurs de talent et, donc, prometteurs. Dans le cinquième programme-cadre, je tiens à souligner deux domaines, qui auront des conséquences directes pour la vie quotidienne en Europe. D'une part, les technologies de l'information et de communication, accessibles à tous, tenant compte des règles d'info-éthique destinées à permettre à chacun d'exprimer sa propre personnalité et destinées enfin à faciliter les échanges informatiques. D'autre part, les technologies du vivant, en privilégiant non seulement l'usine cellulaire mais également la lutte contre les maladies infectieuses et contre le vieillissement. Les dispositions bioéthiques sont désormais prises afin d'éviter toute dérive et la spécificité socioculturelle des États membres doit être prise en considération, notamment pour la recherche sur l'embryon. Quant au Centre commun de recherche, il doit devenir un centre de référence, au service des préoccupations du Parlement européen et, donc, du citoyen. Enfin, dans le domaine de la recherche sur l'énergie nucléaire, il ne faut certainement pas abandonner définitivement les recherches sur la fusion thermonucléaire contrôlée, mais maintenir une activité de veille scientifique et technique dans ce domaine, qui reste porteur d'avenir. Parallèlement, il me semble indispensable de poursuivre et d'amplifier les recherches concernant la sûreté de la fission nucléaire, en vue de la mise au point de réacteurs encore plus sûrs, tel l'EPR, en collaboration avec plusieurs pays européens, mais aussi au profit d'une meilleure gestion de la fin du cycle du combustible nucléaire. Les réacteurs à haute température doivent continuer à mobiliser la recherche dans les entreprises industrielles et des recherches doivent être engagées sur des réacteurs hybrides - il s'agit de valider des technologies nécessaires -, sur des modules expérimentaux. Ils seront ultérieurement assemblés en vue de la réalisation d'un prototype expérimental. Grâce à des recherches conduites dans la transparence, l'énergie nucléaire est en effet le moyen le plus sûr de répondre à l'accroissement de la demande énergétique, sans augmenter les émissions de CO2 . En conclusion, dans ces conditions, le cinquième programme-cadre de recherche et de développement permettra, d'une part, d'identifier les compétences des chercheurs et des laboratoires européens et, d'autre part, de rechercher les complémentarités entre eux et dans toute l'Union européenne. C'est le moyen d'apporter la preuve de la valeur ajoutée européenne et de son efficacité. C'est ainsi que nous passerons de l'Europe des chercheurs à l'Europe de la recherche. C'est là un des enjeux majeurs du cinquième programme-cadre, au service de la connaissance, mais aussi au service des citoyens, dans un contexte éthique. Le cinquième programme-cadre permettra à l'Europe d'occuper sa place dans le monde occidental et de se faire reconnaître dans le monde grâce aux compétences des chercheurs européens. Ahern Monsieur le Président, permettez-moi de féliciter le rapporteur pour le zèle et la détermination dont elle a fait preuve au cours des nombreuses réunions du comité de conciliation. Je remercie aussi tous les membres de cette délégation et en particulier, son président. Comme celui-ci l'a souligné, nous voulions une véritable codécision, mais sur ce point, nous étions dans une impasse. Nous sommes néanmoins parvenus à un résultat acceptable et il convient que le Parlement s'en félicite. Je dirai que c'est au niveau des détails que le bât blesse et à ce propos, je ferai quelques remarques au sujet du secret et du manque de transparence qui entourent le programme de recherche Euratom en particulier. Il est à présent évident que la fusion nucléaire n'a pas d'avenir et c'est par conséquent de la folie de continuer à prévoir un budget au titre du programme-cadre. Je pense que la Commission est sensible à la logique de cet argument; nous verrons bien ce qui transpire. Je voudrais notamment évoquer le cas du programme de radioprotection mené au titre du traité Euratom. Une espèce d'oligarchie à vie s'est mise en place au sein de ce programme. Les décisions relatives au programme sont prises à huis clos, au cours de réunions auxquelles seuls les responsables attitrés de la coordination de la recherche sont invités. Elles sont prises par les comités consultatifs nationaux. Les membres de ces comités représentent principalement les instituts qui, au niveau national, s'occupent de la protection contre les rayonnements ionisants et, partant, représentent ceux qui, dans les États membres, reçoivent les subventions d'Euratom. Un exemple nous est fourni par l'Irlande, où trois des quatre membres du comité consultatif national, à savoir Jim Malone, physicien au département de médecine nucléaire de l'hôpital St James et membre du conseil d'administration de l'IRP, l'Institut irlandais de radioprotection, Peter Mitchell, département de physique de l'UCD et consultant auprès de l'IRP, et John Cunningham, chimie du rayonnement ionisant et assistant du directeur de l'IRP, sont employés par, ou liés d'une façon ou d'une autre à l'IRP et financés par Euratom. Le quatrième membre est un fonctionnaire du ministère de l'Énergie. Tous les autres comités consultatifs nationaux irlandais intervenant dans le programme CE comptent une large représentation, de 12 à 16 membres, englobant toutes les parties intéressées. La façon dont le programme Euratom est gérée est donc inacceptable. Le même manque de transparence se retrouve dans la soi-disant étude indépendante des projets soumis au titre de ce programme Euratom. On dirait presque que les responsables de ces études reçoivent des dessous-de-table. Les demandes pour connaître leurs noms sont refusées. Pourquoi une liste de ces noms n'est-elle pas publiée? C'est ce qui se fait pour tous les autres programmes. Il est absolument essentiel que la recherche en matière de radioprotection reste entre les mains de personnes qui n'en retire aucun intérêt particulier direct et soit par conséquent placée sous la responsabilité de la section environnement et santé de la DG XII. C'est un point sur lequel j'insiste avec la plus grande fermeté. Tannert Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je tiens moi aussi à remercier de tout coeur Mme le rapporteur pour sa manière d'agir intelligente et engagée. Nous avons bien collaboré. Nous nous sommes aussi disputés mais nous avons remporté un succès. Au premier coup d'oeil, l'augmentation de 1, 7 milliards d'euros que le Parlement a obtenue pour le cinquième programme-cadre de recherche par rapport à son prédécesseur semble représenter un montant considérable. Il ne faut cependant pas perdre de vue que cela correspond seulement à environ 4 % de plus que le rattrapage de l'inflation par rapport au programme précédent. Ce n'est donc plus le signal clair et conscient du net renouveau du monde scientifique que nous avions en fait voulu. Je me permets de rappeler que les États-Unis ont déjà lancé cette année une offensive dans ce domaine et que leur aide annuelle à la recherche va ainsi prochainement atteindre 3 % de leur produit intérieur brut. Pour sa part, l'Europe reste toujours à environ 2 %, car la recherche nationale, à quelques exceptions près, traîne malheureusement elle aussi. À la suite du blocus par quelques membres, il a été malheureusement été impossible de convaincre le Conseil de dépasser le seuil apparemment magique des 15 milliards d'écus. Les plafonds stratégiques de la recherche dans le budget global de l'UE tels que des Conseils précédents les ont sagement formulés seront donc loin d'être atteints. C'est déplorable et cette partie du cinquième programme-cadre de recherche sera donc un compromis dont le Parlement pourra seulement accepter certaines parties parce que la continuité que l'aide européenne à la recherche a atteinte entre-temps aurait autrement été compromise et que cela aurait été douloureux pour toutes les parties concernées. Finalement, cela ne s'est donc pas passé autrement parce que ce programme souffre, comme on l'a dit à maintes reprises, d'une malformation de naissance concernant un principe: le Parlement prend ses décisions en vertu de règles démocratiques, c'est-à-dire à la majorité, tandis que le Conseil se prononce à l'unanimité. Cela changera seulement lorsque le traité d'Amsterdam sera entré en vigueur. Les budgétisations stratégiques seront alors possibles, les intérêts particuliers se concurrençant cesseront d'être un net handicap. Avec le cinquième programme-cadre de recherche, la Commission va venir à bout du dilemme d'un éventail de thèmes toujours trop large, du moins en partie, grâce à une gestion restructurée impliquant une interconnexion directe. Elle va en outre regrouper ses différents comités consultatifs stratégiques au sein d'un forum européen de la recherche, ce que, Madame le Commissaire, nous saluons. Nous vous soutiendrons à ce niveau. De son côté, le Parlement, par le vote de demain, ne renoncera pas à la revendication de la participation; il va au contraire suivre la mise en oeuvre du programme. Ce suivi critique consistera entre autres à concrétiser la concentration et la flexibilité que nous souhaitons tous. Nous n'apporterons donc les adaptations de programmes devenant nécessaires qu'après la procédure de codécision. Compte tenu du solde nettement négatif de la balance commerciale de l'UE par rapport aux États-Unis et au Japon dans le domaine des hautes technologies, la sous-budgétisation générale de la recherche européenne est inquiétante. Un certain équilibre pourra seulement intervenir à ce niveau si les résultats sont pleinement utilisés et ce de manière cohérente. En ce sens, le fait que ce programme offre des possibilités nettement améliorées de participation pour les petites et moyennes entreprises très innovatrices et à facteur emploi élevé représente pour le Parlement un grand succès, que nous avons remporté grâce à la solidarité mutuelle - déjà évoquée. L'intégration générale de la recherche socio-économique dans les projets et la promotion accrue de ce type de recherche dans le cadre de la quatrième ligne d'action va également permettre d'optimaliser les possibilités d'obtenir une valeur ajoutée européenne - si souvent évoquée. L'innovation présente en fait non seulement un aspect technologique mais également un aspect social. La refonte de la recherche en une application massive et lucrative dépendra aussi, essentiellement, de la mesure dans laquelle il sera possible de concevoir la nouvelle société de la connaissance planétaire de manière socialement équitable, c'est-à-dire largement participative. Je pense que c'est là que se trouve notre plus gros potentiel. Linkohr Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je remercie moi aussi Mme le rapporteur, au nom de mon groupe. J'étais en train de chercher une image et j'ai trouvé qu'on pourrait formuler cela de la manière suivante: vous avez devant vous un tas d'individualistes, qui n'ont rien que des idées de prédilection et les rapprocher reviendrait à devoir aligner un grand nombre de chevaux sauvages de telle sorte qu'ils fassent bonne impression à l'école d'équitation espagnole. Et c'est donc la performance que vous avez accomplie. Encore un tout grand merci. Cela n'a pas été facile et vous êtes arrivée à faire! En ce qui concerne le programme-cadre de recherche dans son ensemble, je voudrais dire, en toute objectivité, que c'est le Parlement européen qui a de nouveau obtenu une majoration. Cela s'étend sur des décennies entières et je donnerai donc également un Conseil à la Commission: travaillez en étroite collaboration avec le Parlement. Cela vaudra aussi la peine à l'avenir! Le Conseil doit néanmoins accepter qu'on lui dise, comme il traite l'argent de manière aussi avare, qu'il n'y a qu'une chose qui coûte plus cher, à long terme, que la recherche, à savoir pas de recherche. Si nous voulons assurer notre avenir - beaucoup l'ont déjà dit -, nous devons impérativement élargir la base des connaissances, il n'y a pas d'autre issue et cela coûte juste un peu d'argent au début. Deuxièmement, je voudrais faire remarquer que j'ai trouvé très désagréable de constater à nouveau que la recherche n'a pas de lobby. Où sont les grandes organisations scientifiques d'Europe qui nous ont soutenues? Chacun veut avoir pour soi un petit morceau du gros gâteau mais personne ne veut généralement qu'on élargisse ce gâteau. Si cela ne change pas, si la science n'est pas représentée par un lobby plus puissant à Bruxelles, à l'instar d'autres secteurs, elle va plutôt se compliquer la vie. Passons, à présent, aux tâches qui nous attendent à l'avenir. Premièrement ce qui suit - Mme le rapporteur l'a déjà dit plus tôt, à juste titre -: les cycles de production deviennent de plus en plus courts, les connaissances se développent de plus en plus vite et il importe que la procédure de demande devienne elle aussi de plus en plus courte, précisément parce que la politique européenne de la recherche s'occupe de recherche appliquée, c'est-à-dire qu'elle vise à amener des produits sur le marché, alors que ces produits ont quant à eux une durée de vie de plus en plus courte. Je sais qu'il y a des limites à cet égard et qu'il y a aussi des contrôles budgétaires et des contrôles financiers mais nous devons trouver des moyens d'éviter de nous retrouver un contrôle financier convenable mais une recherche en panne. Nous ne pouvons pas effectuer des contrôles financiers pendant trois ou quatre ans mais ne rien mener à bien dans le secteur de la recherche pendant ce temps là. Nous devons raccourcir les procédures. Cela devient d'ailleurs d'autant plus important que davantage de pays vont participer au cinquième programme-cadre de recherche. Les pays d'Europe centrale et orientale vont également participer au cinquième programme-cadre de recherche, en recourant au programme PHARE. Dans quelques années, la Suisse sera aussi de la partie, pour autant qu'elle ait signé l'accord. Cela signifie que nous devrons faire face à une procédure plus compliquée que par le passé si nous ne simplifions pas la gestion, naturellement en tenant compte des règles que nous donnent les contrôles financiers et les contrôles budgétaires. La deuxième remarque qui me vient à l'esprit est la suivante: nous avons aussi besoin de quelque chose qui s'apparente à un controlling , un meilleur controlling de la recherche, donc pas un simple contrôle budgétaire mais plutôt un controlling au sens d'un objectif stratégique et opérationnel. Au bout du compte, il faudrait quand même qu'il en ressorte quelque chose. Il ne faudrait pas seulement dépenser l'argent raisonnablement mais aussi qu'il en ressorte quelque chose. Nous devrions non seulement mener des recherches mais aussi trouver quelque chose. Et on oublie toujours cela. Pour ce faire, il faut aussi développer des instruments qui vont plus loin que ce que nous avons eu jusqu'à présent. Nous avons certainement encore du temps pour y réfléchir au cours des prochains mois. Je regrette qu'une demande pour la recherche sur le désarmement ne soit pas passée. Le Conseil s'est montré assez rétif. Mais je veux plutôt renvoyer à un rapport que j'ai récemment lu dans Le Monde, selon lequel les Américains ont fait observer qu'il y a aussi des nouveaux problèmes dans le domaine des armes NBC, c'est-à-dire des armes de destruction massive. Nous ne pourrons pas nous refuser cela. Nous allons devoir nous en occuper, car cela fait aussi partie de la sécurité. La recherche sert aussi à cela: non à mettre au point de nouvelles armes mais à nous protéger contre l'utilisation abusive et surtout à démanteler celles dont nous avons en fait décidé le démantèlement. Encore une fois, vraiment un tout grand merci à la Commission également. Je crois que nous avons fait du bon travail. Graenitz Monsieur le Président, Madame le Commissaire, chers collègues, nous nous occuperons des résultats et des conclusions du Conseil de Vienne ultérieurement cette semaine. Un point est cependant ressorti clairement dès le début: la chose la plus importante dont les chefs d'État et de gouvernement ont discuté a été les questions de l'emploi. Je crois que la conclusion de la procédure de conciliation pour le cinquième programme-cadre de recherche pose justement une première pierre très importante, à savoir que nous pouvons aborder les questions concernant l'emploi en Europe d'une manière différente et plus tournée vers l'avenir que ce qui a peut-être été le cas pendant longtemps. En Europe, beaucoup de gens habitent ensemble sur une superficie très réduite. Notre territoire est nettement plus petit que d'autres continents, beaucoup de gens vivent ici et nous n'avons pas les ressources naturelles d'autres continents. Les ressources des Européens sont le savoir, la compétence, les capacités et les aptitudes des citoyens et c'est précisément ce qui explique l'importance des programmes de recherche qui visent à créer davantage de valeur ajoutée européenne, c'est-à-dire à atteindre plus que ce que les chercheurs des équipes d'un seul pays pourraient atteindre, ce qui est possible s'ils travaillent ensemble, s'ils mettent en commun leurs idées, leurs résultats et, comme l'a si bien dit l'orateur qui m'a précédé, si ces résultats peuvent être mis en pratique. La recherche n'est pas un but en soi; la recherche est la base du développement social et économique de notre continent. Lorsque nous élaborons les programmes de recherche, nous ne devons donc pas seulement penser au fait que les projets, les programmes, couvrent de nombreux thèmes très importants. Je suis extraordinairement contente avec un certain nombre de thèmes, parce que nous avançons dans des domaines de la recherche qui sont importants et qui sont indispensables pour l'avenir de l'Europe mais également parce que nous avons adopté des domaines de la recherche pour lesquels on pense que les problèmes sont réglés depuis longtemps, comme la recherche dans le domaine des denrées alimentaires, qui va acquérir une plus grande importance à l'avenir selon moi. Si nous ne mettons pas en pratique ces résultats de la recherche, tant en ce qui concerne l'emploi des citoyens, le développement de nouveaux produits, que pour ce qui est de la restructuration sociale qui s'impose, du passage à un nouveau type de société s'éloignant de la société industrielle dans laquelle nous vivons encore ou à l'effondrement de laquelle nous survivons, si nous n'y parvenons pas, les meilleures recherches n'auront cependant aucune valeur. Pendant la discussion sur le cinquième programme-cadre de recherche, nous devrions déjà réfléchir au fait que l'évaluation, l'orientation, est aussi importante après la moitié de la durée du programme qu'un dernier point que je voudrais aborder à présent. Nous avons très judicieusement et remarquablement collaboré en tant que Parlement et je tiens à remercier du fond du coeur Mme le rapporteur et le président de la délégation de conciliation, ainsi que mes autres collègues. Il aurait encore fallu que le Conseil comprenne que nous recevions plus que cette somme -14, 9 quelque chose, qui rappelle un peu les offres spéciales de nombreux magasins bon marché. Il n'est pas raisonnable de débiter sans arrêt des laïus soulignant l'importance de la recherche et ensuite de devenir tout à coup si radin en octroyant des petits montants, lorsqu'il s'agit de débloquer des fonds pour la recherche. Et j'espère que cela s'améliorera avec une autre procédure tenant compte du traité d'Amsterdam. Pour terminer, je voudrais signaler que je suis heureuse, en tant qu'Autrichienne, que la présidence autrichienne ait réglé et ait pu régler une procédure aussi difficile et j'espère vraiment que nous pourrons atteindre les objectifs de ce programme, à savoir la valeur ajoutée européenne de la recherche. Lange Monsieur le Président, si l'on considère l'évolution de la semaine écoulée et qu'on la compare à une pièce de théâtre, on constate qu'il y a trois actes. Au premier acte, le Parlement européen a fait passer des améliorations importantes; au deuxième acte, le Conseil a approuvé ces améliorations mais il a posé des chausse-tapes, puis il y a eu cette longue procédure de conciliation - donc une pièce de théâtre en trois actes. Je ne sais pas très bien: est-ce que c'est maintenant une tragi-comédie, un drame ou une tragédie? Ce qui est clair, pour moi, c'est que ce n'était pas une comédie. Si ce n'était pas une comédie, c'est surtout dû au comportement du Conseil. Ce dernier s'est en fait conduit comme un bulldozer et ce à trois égards. Premièrement, il essaie de prendre la recherche en otage pour des intérêts tout autres, qui n'ont rien à voir avec la recherche. Il s'agit là d'un comportement qu'on ne peut en aucun cas accepter. Deuxièmement - Mme Graenitz vient de l'évoquer -, des laïus un peu partout: la recherche est importante pour l'innovation, pour l'emploi, etc. Puis, lorsqu'il est question de prendre des engagements, on ferme le robinet et il n'y a plus d'argent pour la recherche - alors qu'il ne s'agit même pas de faire des économies, puisque l'argent dont la recherche est actuellement privée va à d'autres domaines politiques internes. Troisièmement, il y a les programmes spécifiques et - Mme le rapporteur a aussi attiré l'attention là-dessus - on publie à se sujet des communiqués de presse comme si tout avait déjà été décidé sans le Parlement. J'espère vraiment que le Conseil ne se distinguera plus par ce comportement de bulldozer à l'avenir. Tout ceci semble plutôt démontrer que nous n'avons pas affaire à une comédie mais peut-être plutôt à un drame. Mais, d'autre part, nous avons aussi fait passer quelque chose. Il y a eu une réorientation stratégique de la recherche européenne, on a arrêté de penser en termes de secteurs, de technologies singulières et on a remplacé cela par une approche stratégique pour le modèle européen de développement, pour la compétitivité qualitative en Europe. En ce sens, ce que Rolf Linkohr a évoqué se trouve implicitement et explicitement dans le programme de recherche. Il s'agit d'intégrer la recherche dans la politique européenne pour plus d'emploi et naturellement donc aussi de la question de savoir comment la recherche s'insère dans le contexte social. En ce sens, je me réjouis fort que le Parlement ait fait accepter le fait que les aspects socio-économiques soient pris en considération dans la société de l'information, que la question de l'âge de notre société devienne un axe essentiel de la recherche, que la ville de demain, en tant que donnée centrale du problème, fasse l'objet de recherches pour les zones urbaines et pour autant que l'orientation soit déjà claire. Donc, qu'il s'agisse d'un drame, d'une tragédie ou d'une tragi-comédie, je suis finalement pour qu'on l'approuve! Cresson Monsieur le Président, Madame le Rapporteur, Mesdames et Messieurs les Députés, avec cette troisième lecture du Parlement européen, nous atteignons l'avant-dernière étape d'un long parcours qui fut parfois difficile. Au terme de ce parcours, je voudrais exprimer mes vifs remerciements à tous ceux qui, dans cette institution, ont fait preuve du dynamisme, de l'intelligence et du sens de la négociation qui nous ont permis d'aboutir. D'abord, le vice-président Imbeni, qui s'est acquitté avec maîtrise, autorité et efficacité de son rôle difficile de coprésident du comité de conciliation. Ensuite, Mme Quisthoudt-Rowohl, rapporteur pour le cinquième programme-cadre, qui a fourni un travail de très grande qualité à chaque étape de la procédure et a su faire preuve, au moment de la conciliation, de réalisme et d'un grand sens de l'intérêt général. Mes remerciements vont aussi à tous les membres de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie et à son président, M. Scapagnini, qui se consacre depuis de nombreux mois à ce nouveau programme-cadre. Ils vont enfin à tous les députés qui ont apporté leur contribution à son élaboration au sein d'autres commissions ou en séance plénière. Dans son rapport sur le projet commun résultant de la conciliation, Mme Quisthoudt-Rowohl retrace avec beaucoup de clarté et de précision le déroulement de la procédure, et plus particulièrement de ces deux dernières étapes. L'accord finalement intervenu, que vous devriez ratifier demain, Mesdames et Messieurs les Députés, et que le Conseil devrait ratifier le 22 décembre, constitue, comme tous les accords, un compromis au sujet duquel je ferai quatre observations. Premièrement, une issue a pu être trouvée à la question difficile du montant financier. Bien sûr, ce montant n'est pas à la hauteur de ce que le Parlement et la Commission proposaient. Nous devrons donc appliquer avec davantage de rigueur le principe de concentration des ressources, autrement dit de mobilisation d'une masse critique de moyens financiers sur des objectifs ciblés, pour avoir un véritable impact. Je soulignerai cependant que le budget du cinquième programme-cadre sera supérieur de 4, 6 % en termes réels à celui du quatrième programme-cadre. Dans un contexte budgétaire difficile, cette augmentation constitue un signal positif et un encouragement à l'adresse de la communauté scientifique et industrielle, mais aussi à l'adresse des États membres, dont l'effort tend à se tasser au moment où les dépenses publiques et privées de recherche continuent ou reprennent aux États-Unis et au Japon, comme certains d'entre vous l'ont, avec beaucoup de justesse, souligné. Deuxièmement, tout au long de la procédure, le Parlement et la Commission ont témoigné d'une forte convergence de vues, ils se sont soutenus mutuellement et ont collaboré très efficacement, ce qui a, assurément, joué un rôle important dans l'obtention de l'accord. Troisièmement, le Parlement, qui a pu bénéficier de l'esprit d'ouverture de la présidence autrichienne, a largement réussi à faire prendre en compte ses vues sur le cinquième programme-cadre dans la décision finale. Pour la dernière fois, nous avons dû surmonter l'obstacle que le vote à l'unanimité des membres du Conseil constitue pour la codécision. En dépit de cette contrainte, les choix scientifiques et technologiques traduiront de manière significative la vision de votre institution, Mesdames et Messieurs les Députés, qui représentez les citoyens. Enfin, le cinquième programme-cadre sera largement conforme à ce que nos deux institutions ont voulu. Les programmes de recherche seront clairement orientés vers les besoins économiques et sociaux, au premier rang desquels la compétitivité de nos entreprises et l'emploi. Avec les actions clés, une nouvelle approche de la recherche va être mise en oeuvre. Elle sera axée sur des problèmes concrets, plutôt que basée sur une subdivision en domaines et disciplines. Grâce au groupe consultatif externe, que la Commission vient de constituer, les programmes seront exécutés en association étroite avec la communauté scientifique, avec l'industrie et les utilisateurs de la recherche. Ils seront gérés de manière plus souple et encore plus efficace. Un réel effort de transparence sera réalisé, notamment vis-à-vis du Parlement européen. Grâce aux efforts communs des trois institutions, l'Union a donc réussi à se doter d'un instrument puissant pour exploiter son potentiel scientifique et ses ressources industrielles au service des Européens. L'adoption du nouveau programme-cadre dans les délais voulus permet d'assurer la continuité de l'effort européen de recherche qu'il aurait été fort regrettable d'interrompre. C'est maintenant que se présente le vrai défi. Nous devons mettre en oeuvre le cinquième programme-cadre dans les meilleurs délais. La Commission a d'ores et déjà pris toutes les dispositions nécessaires et fera en sorte que les premiers appels à propositions soient lancés, comme prévu, au début de 1999. Elle le fera avec encore plus d'efficacité, comme le demande, avec justesse, Mme Quisthoudt-Rowohl. Ce nouveau programme-cadre peut être mis en oeuvre dans l'esprit qui a présidé à sa conception. Ainsi que devrait le monter le débat sur les programmes spécifiques qui va s'ouvrir tout à l'heure, la Commission, j'en suis certaine, pourra compter à cet égard sur l'appui et la collaboration du Parlement européen, sur ses suggestions et sur sa vigilance constructive. Je terminerai donc en remerciant à l'avance le Parlement pour sa contribution à cette vaste entreprise. Le Président Le débat est clos. Le vote aura lieu demain à 12 heures. Programmes spécifiques de RDTD (1998-2002) Le Président L'ordre du jour appelle en discussion commune les rapports suivants: A4-0451/98 de M. Tannert, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Qualité de la vie et gestion des ressources du vivant»; -A4-0452/98 de M. Malerba, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Société de l'information conviviale»; -A4-0453/98 de M. Argyros, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Croissance compétitive et durable»; -A4-0454/98 de M. Estevan Bolea, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Préserver l'écosystème»; -A4-0455/98 de M. Marset Campos, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Affirmer le rôle international de la recherche communautaire»; -A4-0456/98 de Mme Plooij-van Gorsel, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Promouvoir l'innovation et encourager la participation des petites et moyennes entreprises»; -A4-0457/98 de M. Lange, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Accroître le potentiel humain de recherche et la base de connaissances socio-économiques»; -A4-0458/98 de Mme McNally, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme effectué par le CCR; -A4-0459/98 de Mme Matikainen-Kallström, au nom de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, sur le programme «Préserver l'écosystème». Tannert Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, les sciences du vivant étaient jusqu'ici éparpillées entre trois programmes différents. À présent, elles sont orientées en fonction des problèmes et elles sont ainsi regroupées en un programme. La Commission a trouvé pour cela un titre lyrique, «Qualité de la vie et gestion des ressources du vivant»; mais, si je le comprends bien et si je vérifie le contenu, il s'agit des sciences du vivant. Si on le compare au quatrième programme-cadre, il va y avoir un accroissement des dotations et ce de pas moins de 42 %. Il s'agit là - relativement parlant - de la plus forte augmentation pour un secteur de ce cinquième programme-cadre, ce qui reflète l'importance qu'il faut accorder au développement des sciences du vivant au sein de la Communauté européenne. Ces dernières années, les sciences du vivant et la biotechnologie ont déjà remporté des succès. Le nombre de personnes employées et d'entreprises a surtout progressé au sein de l'UE en 1996 et en 1997, de plus de 40 %. Mais, ici aussi, il y a un motif d'amertume: il reste toujours moins de deux fois moins important qu'aux États-Unis. Néanmoins, cette voie va mener au succès. Mais cela ne sera possible que si non seulement les bases scientifiques et l'infrastructure progressent dans ce domaine mais également le consensus social à cet égard, surtout, naturellement, en ce qui concerne le génie génétique tant contesté. Le débat social éclairé est donc indispensable, tant pour la légitimation des objectifs de l'aide à la recherche que pour l'utilisation optimale de ses résultats et le Parlement demande encore plus qu'il fasse partie du contenu de ce programme. Certains collègues réclament en outre l'introduction de nouvelles interdictions de l'aide à la recherche et de nouveaux moratoires dans le programme. Je leur dis: je n'en pense rien! Il est par exemple impossible de résoudre les problèmes d'une éventuelle utilisation eugénique abusive du génie génétique de cette manière. Le plus important, ici, reste la condamnation de ceux qui agissent de la sorte, qui transgressent le consensus éthique. Le programme de recherche devrait contenir des projets et non des interdictions. Les projets contestés sur le plan de l'éthique n'ont tout simplement pas leur place dans le texte du programme communautaire. La décision des consommateurs a naturellement un énorme impact. Les produits qui sont étiquetés honnêtement et clairement et dont les ingrédients ou les méthodes de fabrication ne sont pas souhaités n'auront aucune chance sur le marché. Un point c'est tout. C'est la situation qui prévaut en ce qui concerne les décisions et cela devrait le rester. Je suis donc tout à fait pour l'élargissement de la recherche socio-économique concomitante, à caractère contraignant et pour que l'on oblige les participants et la Commission à tenir un débat public. C'est ce que le Parlement a expressément inscrit dans ce programme. Le programme décrit quelques projets très intéressants. Cela illustre l'importance accordée aux sciences du vivant, comme je l'ai mentionné au début. Mais il me semble aussi que cela révèle un dilemme de l'aide communautaire à la recherche, à savoir le fait qu'il faudrait encore soutenir 125 priorités thématiques; 125 priorités, ce qui signifie qu'il doit encore y avoir d'autres projets non prioritaires. Donc, cette somme est énorme et la Commission la répartit encore au millième près entre les actions-clés, au niveau du budget. Cela ne laisse donc aucune marge de manoeuvre pour une réaction flexible aux demandes en ce qui concerne chaque action-clé, qui peuvent varier en nombre et en qualité. Cela ne va pas faciliter le respect des principes de concentration et de flexibilité. Le Parlement réclame ici des dispositions pratiques, par exemple l'établissement de marges financières. Le temps du jalonnement des claims de l'aide à la recherche au centimètre près devrait appartenir au passé. Malgré une multitude d'amendements, le programme est essentiellement conçu de telle sorte que le Parlement ne remette pas en question la conception de base de la Commission. Je recommande donc l'approbation du programme, moyennant l'inclusion des modifications proposées par la commission de la recherche. Malerba Monsieur le Président, je voudrais intervenir sur le deuxième programme thématique, c'est-à-dire sur celui de la société de l'information conviviale ou des technologies de la société de l'information. Ce programme constitue objectivement une priorité directement liée aux plus fortes possibilités de croissance économique, de richesse et d'emploi, comme l'ont souligné les ministres réunis à l'occasion du dernier Conseil de Vienne, et comme cela ressort d'un document de la Commission concernant les perspectives de la société de l'information. Après la procédure de conciliation, on a doté ce programme d'un budget de 3 600 mécus qui représente une réduction par rapport à la somme des programmes combinés ACTS, RACE, Esprit et Télécommunications. Cela suscite quelques inquiétudes, même si la réduction de cet investissement pour la recherche pourra être compensée par la présence croissante de la technologie de l'information dans les autres programmes thématiques. Un cas particulier est celui du réseau d'interconnexion de tous les établissements de recherche européens, qui absorbe 3 pour cent du programme thématique. J'ai proposé, à cet égard, des amendements destinés à souligner, pour chaque programme thématique, la nécessité de s'impliquer dans la coordination afin de poursuivre, de manière cohérente, cet ambitieux projet d'interconnexion. En ce qui concerne la proposition de la Commission, le Parlement est appelé à confirmer certaines retouches importantes que la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie a en grande partie soutenues, sur ma proposition, et que je voudrais à présent rappeler rapidement. Ma proposition visait à déplacer et à réduire légèrement le financement du commerce électronique en faveur des services au citoyen. En effet, si nous demandons aux administrations d'ouvrir la voie et d'être les leaders de la mise en fonction de nouveaux services pour le citoyen, il nous faut aussi favoriser, en quelque sorte, cette approche. J'ai également confirmé l'importance des technologies de base, en soulignant l'intégration des plates-formes, des standards techniques et de l'industrie, des brevets, en somme de tout ce qui peut promouvoir la naissance de produits et de services à usage étendu sur le marché international - non seulement européen - et donc favoriser des succès économiques et commerciaux. J'ai introduit un rappel aux technologies de l'information dans le secteur des machines-outils et de la production. Ce secteur est absolument stratégique pour assurer la compétitivité de notre système industriel et pour compléter le cadre du programme thématique sur le développement durable. J'ai retenu la préoccupation pour la participation des petites et moyennes entreprises à ce programme, acceptant donc aussi l'amendement horizontal favorable à une participation minimale garantie de 10 pour cent des petites et moyennes entreprises. À ce stade, je voudrais cependant souligner, avec satisfaction, que les données de la Commission mettent en évidence une participation des petites et moyennes entreprises aux programmes des technologies de l'information de l'ordre de 26 pour cent. Je crois, par conséquent, que cet amendement doit plutôt être interprété comme un encouragement à renforcer sur le plan qualitatif et quantitatif la participation des petites et moyennes entreprises. Je recommande, en faveur de ces dernières, le maintien des primes exploratoires sur le modèle du programme CRAFT, c'est-à-dire une aide à la formulation des propositions. Les applications de la société de l'information ayant une dimension satellitaire, nous sommes toujours dans une situation de désavantage concurrentiel comparé aux Américains. Je remarque donc avec plaisir que cet aspect a été pris en considération dans le programme. Si, sur le plan des idées, je n'ai aucune difficulté à accepter les amendements proposés par la commission des droits de la femme, certains d'entre eux, en particulier l'amendement 9, me semblent impraticables. Je crois, en conclusion, qu'il est très important de lancer un message à la Commission, en maintenant une grande dose de flexibilité et de focalisation, mais aussi de cohérence et d'attention, afin d'éviter les doubles emplois et les répétitions au sein des différents programmes. Je crois que, à cet égard, le Parlement surtout doit tenir la Commission en échec. Je remercie, en tout cas, la Commission de sa collaboration et je compte sur le Conseil pour que les amendements proposés puissent être adoptés. Ferber Monsieur le Président, chers collègues, maintenant que nous avons trouvé un accord sur le cinquième programme-cadre de recherche au sein du comité de conciliation, nous pouvons aussi débattre, aujourd'hui, des programmes spécifiques. Au nom du rapporteur Stelios Argyros, je me permets de présenter son rapport ici ce soir. Le programme spécifique «Croissance compétitive et durable», qui n'est malheureusement doté que de 2, 7 milliards d'euros, représente sans doute les priorités les plus importantes pour l'Union européenne et il revêt donc une importance fondamentale pour le succès de la mise en oeuvre de tout le cinquième programme-cadre de recherche. Laissez-moi formuler à propos de ce programme quatre remarques générales dont il faudrait tenir compte lors de la sélection des partenaires de recherche. Premièrement - je pense que cela va de soi -, les activités entreprises doivent naturellement être conformes aux exigences proposées telles qu'elles se trouvent actuellement dans le programme. Deuxièmement - je pense que c'est aussi un point important, dont nous avons discuté à maintes reprises ici, dans cette Assemblée -, les publications de la Commission doivent être disponibles via des moyens accessibles, par exemple sous forme électronique. Troisièmement, nous avons défini en commission des conditions pour la sélection des entreprises à soutenir. Je demande à la Commission d'adopter ces conditions également. La contribution d'une entreprise doit améliorer la compétitivité de tout le secteur; en d'autres termes, il faut respecter cette approche sectorielle reportée sur les différents projets de recherche. Elle doit améliorer globalement la position de l'économie européenne sur le marché mondial. Les connaissances acquises via les programmes de recherche doivent être traitées et rendues disponibles et ensuite mener à de nouveaux produits et procédés. Quatrièmement, nous devons naturellement aussi tenir compte du fait que nos concurrents aux États-Unis ou au Japon mènent des programmes similaires. Nous devons pouvoir y réagir de manière appropriée. Les quatre actions-clés et les deux mesures horizontales de ce programme spécifique offrent un large éventail de thèmes pour la recherche. Là aussi, je voudrais seulement formuler quelques remarques. Dans la première action-clé, il s'agit, outre les choses proposées, de développer de nouvelles méthodes de gestion et de gestion des ressources humaines, ainsi que de promouvoir davantage l'esprit d'entreprise - c'est là aussi un point très important. Mais il s'agit également de réfléchir à des méthodes pour la réhabilitation des milieux naturels endommagés et pour leur restauration. Comme le propose la commission, ceci devrait en outre couvrir la production, l'industrie du textile et le secteur de la construction. Dans la deuxième action-clé, nous nous trouverons devant une tâche majeure, à savoir le développement des différents systèmes de transport, y compris l'intermodalité, en vue de pouvoir précisément relever de manière appropriée les grands défis de ce secteur - j'ai d'ailleurs aussi abordé ce point en tant que rapporteur de la commission des transports et du tourisme, il y a quelques minutes -. Je trouve également qu'il faut saluer le fait que nous, l'Union européenne, établissons pour la première fois notre propre priorité dans le domaine de l'aéronautique et de l'aérospatial, parce que cela reflète correctement la dimension européenne de ce secteur - et l'actualité économique des dernières semaines le démontre clairement. Enfin, en ce qui concerne l'aide pour les infrastructures de recherche, il faut veiller à ce que les structures existantes soient utilisées, notamment pour associer également les petites et moyennes entreprises de manière appropriée. Au nom de Stelios Argyros - et aussi en mon nom personnel -, je me permets de vraiment remercier tous les collègues du fond du coeur pour l'agréable collaboration lors de la préparation de ce rapport. Estevan Bolea Madame le Commissaire, Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, c'est à moi que revient la tâche de vous informer sur le quatrième programme spécifique, intégré dans la première action de cinquième programme-cadre de RDT, qui correspond à la protection de l'environnement et à l'énergie. Bien que la Commission ait initialement proposé de séparer ces deux sujets, le Conseil a pensé qu'il valait mieux les réunir, comme l'a fait le Parlement européen, dans un programme qui s'intitule «Préserver l'écosystème» et qui a la particularité - selon moi, pas très positive, Madame le Commissaire - d'inclure les projets de démonstration. Nous déclarons tous avoir besoin de plus de ressources pour la recherche. Je pense, comme vous l'avez dit, que nos industries ne sont ni anciennes ni vieilles mais qu'elles sont obsolètes et qu'elles ont seulement besoin que l'innovation soit appliquée à leurs installations, et nous n'allons pas le faire avec des subsides et des subventions. Il est vrai que la commission de l'énergie de ce Parlement soutient fortement, par exemple, les subsides aux énergies renouvelables. Et je tiens à vous dire, Madame le Commissaire, que nous soutenons tous les énergies renouvelables. Mais pour qu'elles triomphent et qu'elles soient plus efficaces et qu'elles occupent réellement la place qui leur revient sur le marché, il faut plus de recherche, plus d'innovation et moins de subsides. Je vais cependant parler des six actions-clés que comprend ce programme spécifique: quatre d'entre elles concernent l'environnement et deux, l'énergie. Tout d'abord, je tiens à féliciter la Commission, que je veux remercier d'avoir intégré comme action-clé tout ce qui se rapporte à la recherche de technologies pour la gestion des ressources en eau. Au XXIe siècle, Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs les Députés, l'humanité aura besoin d'eau. Elle n'aura pas de problèmes d'énergie ou, si elle en a, ils seront en passe d'être résolus. Mais elle sera confrontée à de grands problèmes d'approvisionnement en eau et l'Union européenne peut développer des technologies, des biens d'équipements, des techniques de gestion bien plus efficaces qui lui permettront d'exporter d'énormes quantités d'équipements et de services énergétiques. Par conséquent, je pense que les deux facettes du programme de ressources en eau, la gestion de la quantité de l'eau et la qualité de l'eau, est de la plus haute importance. La seconde action-clé comprend le changement climatique et la biodiversité, Monsieur le Président. Que dire du changement climatique? Qu'il nous inquiète tous tellement et qu'il est étroitement lié aux grandes catastrophes frappant les peuples dont les ressources sont très faibles et qui, en conséquence, souffrent de fléaux et de pénalités bien plus graves. Mais le fait est que, de plus, l'humanité joue certainement son avenir avec ce programme, le changement climatique, auquel tout le reste se rapporte, parce que la biodiversité est elle aussi étroitement liée à ce phénomène. La troisième action concerne la gestion intégrée des écosystèmes marins. Nous avons utilisé la mer pour une infinité d'usages et elle offre un grand nombre de ressources, mais la mer, qui occupe toujours la majeure partie de notre globe terrestre, reste le grand oublié et le grand laissé-pour-compte de nos travaux et de nos recherches. J'espère donc que l'on encouragera fortement la gestion intégrée des écosystèmes marins, dont dépendront également, en grande mesure, les citoyens des siècles à venir. Et enfin, la quatrième action du thème «environnement» concerne la ville de demain et le patrimoine culturel. Madame le Commissaire, comme cela a été dit ici à maintes reprises, l'Europe, c'est les cathédrales, les tapisseries, les grands palais, le grand patrimoine culturel que nous ne pouvons perdre en aucune manière et qui nécessite beaucoup de technologie, des ressources pour qu'il soit préservé et qu'il soit bien préservé. Si nous réhabilitons mal notre patrimoine historico-artistique, nous n'aurons pas fait du bon travail. Par conséquent, il s'agit d'un programme également transcendant. Les objectifs sont très bien choisis, ce qui est dommage, c'est que les priorités soient trop nombreuses. Comme le disait M. Tannert en parlant de son programme, la Commission a envisagé le mot priorité dans un sens que je ne parviens pas à comprendre. Pourquoi y a-t-il 130 priorités dans ce programme spécifique? Je dois donc vous dire, Madame le Commissaire, que les objectifs sont très bons mais il me semble que les priorités soient trop nombreuses, si nous avons tous la même définition de ce qu'est une priorité: quelque chose qui mérite d'être souligné, qui mérite d'être traité en premier lieu. Je pense qu'avec les connaissances de la Commission, vous pourrez être sélectifs vis-à-vis des programmes et faire un meilleur usage des ressources. En matière d'énergie, il existe deux sous-programmes ou deux actions-clés: l'une consiste à parvenir à des systèmes énergétiques plus propres, y compris les énergies renouvelables, et l'autre, à rendre l'usage de l'énergie plus efficace. Mais la vérité est que dans l'Union européenne, nous consommons trop d'énergie dans les foyers, dans le transport surtout, dans nos usines, dans notre système de production. Et c'est là que j'ai de sérieux doutes quant à l'utilité du programme que vous avez élaboré. M. Linkohr disait qu'il fallait mesurer les résultats et que le Parlement devait effectuer un important travail de contrôle. Je suis d'accord avec lui et je crois que ce travail de contrôle du Parlement aidera beaucoup la Commission, et je ne parle pas seulement ici du contrôle budgétaire, bien que le Parlement en soit chargé. Je parle ici du contrôle des résultats, du contrôle de l'innovation, de l'efficacité des groupes de chercheurs de différents pays qui vont travailler et de l'efficacité de ce que l'on prétend faire des rares ressources, qui sont des éléments assez rares, je vous le dis, dans ces deux programmes. Il y a un amendement, l'amendement 9, auquel je m'oppose parce qu'il vise à ce que 42 % du budget soit consacré à des projets de démonstration pour des énergies renouvelables principalement. Madame le Commissaire, il s'agit de subventions. Si vous consacrez 42 % de ce budget à des subventions accordées à des petits projets de panneaux solaires, d'énergies renouvelables, qu'il faut soutenir - cela est indubitable mais pas de cette manière -, les énergies renouvelables ne progresseront pas. Leur problème est qu'elles ne sont pas compétitives. Et seules des nouvelles technologies pourront les rendre compétitives. Par ailleurs, je tiens également à souligner les amendements 25 et 27, et j'espère que la Commission les intégrera parce qu'ils concernent le gaz. L'Europe va encourager un programme de gaz très important et nous avons des systèmes gaziers très fragiles, très rigides et, par conséquent, il faudra également faire quelque chose en matière de stockage de gaz. Il faudra agir en matière de prospection des hydrocarbures dans les zones offshore et il faut une fois de plus souligner la nécessité de soutenir les PME. Nous désirons tous réellement améliorer la situation de l'emploi. La recherche peut y parvenir. Je doute que l'on y parvienne avec des subventions mais on peut le faire avec les connaissances de la Commission et, pour ce faire, il faudra que la Commission soit souple. Marset Campos Monsieur le Président, Madame le Commissaire, Mesdames et Messieurs, la recherche européenne atteint, années après années, un niveau de cohésion plus grand et de meilleure qualité, ainsi que la réalisation d'une image propre, européenne, somme et produit des activités réalisées dans chaque pays. Jusqu'à présent, les programmes-cadres ont contribué de manière décisive à ces progrès en signalant des inquiétudes communes, des objectifs communs et des méthodologies convergentes. Néanmoins, la dimension internationale de notre recherche est encore insuffisante et apparaît éparse. C'est la raison pour laquelle il est important de faire des efforts dans ce domaine, alors que nous souffrons encre des conséquences défavorables de la Seconde Guerre mondiale, qui a provoqué l'émigration aux États-Unis de milliers de scientifiques européens qui transformèrent ce pays en un lieu de pèlerinage ultérieur pour de nombreux jeunes scientifiques européens. C'est pour cela qu'il faut consentir un effort supplémentaire pour pouvoir transformer l'ensemble de la science européenne, avec ses particularités et sa personnalité propre, en une référence et en un lieu de rencontre de milliers de scientifiques du reste du monde, qui concordent avec la place privilégiée qu'occupe l'Union européenne dans le domaine social (avec une vision solidaire de la société et de la relation avec les pays tiers), éthique (avec une défense à outrance des droits de l'homme et de la démocratie), et politique (avec un comportement de tolérance et de cohabitation pacifique) entre autres, de manière à ce que tout cela soit complété par un rôle - d'égale importance - de la science reflétant toutes ces valeurs. Nous considérons que la proposition de la Commission est positive. Cependant, en conséquence de ce que je viens de dire, nous avons introduit des amendements dans le but de compléter la place qu'occupe notre recherche dans le monde. Ils concernent cinq parties: Premièrement: introduire la préoccupation constante pour la lutte contre la discrimination sexuelle et aider les femmes à obtenir l'égalité qu'elles réclament. Deuxièmement: offrir une image homogène de notre recherche scientifique européenne. Troisièmement: mettre en place une structure visant à tirer le meilleur parti de notre recherche, et à la transformer en référence. Quatrièmement: être sensible aux besoins et carences sociaux de bon nombre de pays tiers. Cinquièmement: permettre au Parlement européen, grâce à ce que le traité d'Amsterdam établit, de jouer un rôle plus important dans cette mission. La première partie concerne l'égalité des sexes, tant en ce qui concerne l'objectif que la méthodologie et les mesures concrètes. La seconde partie - l'image homogène de la recherche scientifique européenne - propose une initiative simple: publier une revue s'apparentant à Science ou Nature , de manière à refléter l'importance et l'intensité de notre communauté scientifique dans le monde. La troisième partie, qui concerne la mise en place d'une structure d'information scientifique au niveau européen - en réalité un centre d'information scientifique européen - suppose que l'on mette à disposition de nos scientifiques et de ceux du reste du monde, la totalité de la production scientifique dans des articles, des livres, des rapports, et qu'elle soit indexée, analysée et mise à jour de manière appropriée, pour ne pas dépendre ainsi exclusivement des systèmes d'alerte et de banques de données américains, actuellement hégémoniques. La quatrième partie - le fait d'être sensible à l'ensemble des préoccupations des pays tiers - comporte différents aspects. Ainsi, le premier aspect concerne le fait de pouvoir entretenir des relations particulières avec les pays tiers. Ce que l'on a fait avec les pays méditerranéens, on doit le faire avec les autres régions du monde, et les traiter de manière adéquate, comme on propose de le faire avec l'Amérique latine et d'autres régions. Un second aspect concerne le fait de maintenir et, le cas échéant, d'augmenter le flux et la quantité de ces relations. Un troisième aspect concerne - comme cela devient une habitude entre nous, mais il faut améliorer cette préoccupation - la sensibilité vis-à-vis des problèmes économiques, sanitaires, démocratiques, agricoles et industriels de ces pays, et pour ce faire, on propose des mesures environnementales mais aussi l'étude des dangers que suppose la «brevetabilité» génétique. Le quatrième aspect présente un intérêt mutuel et concerne le droit de propriété partagée sur la découverte et les brevets obtenus grâce à l'effort économique commun. Et le cinquième aspect concerne la suppression des obstacles bureaucratiques et techniques inutiles pour, au contraire, faciliter une meilleure diffusion des avancées scientifiques européennes et une meilleure relation avec les pays avec lesquels nous travaillons. Enfin, la cinquième partie concerne le rôle du Parlement européen, gardien de la volonté du peuple européen, et c'est la raison pour laquelle il faut qu'il soit informé en temps voulu de toutes les démarches entamées et puisse éventuellement intervenir. Nous pensons que, avec ces mesures, nous défendons de manière appropriée l'intérêt européen. Plooij-van Gorsel rapporteur et rapporteur pour avis de la commission des relations économiques extérieures. (NL) Monsieur le Président, on parle bien de deux programmes différents. Je parlerai en premier lieu de mon rapport sur les PME et l'innovation. Les petites et moyennes entreprises méritent une position de premier plan dans la politique de l'Union européenne. Hormis le point de vue de l'emploi, cela se justifie par le fait que les petites et moyennes entreprises ont beaucoup de poids économique en Europe. Sur les dix-sept millions d'entreprises en Europe, on trouve 99 % de petites et moyennes entreprises, ce qui représente plus de 70 % des emplois, 50 % des investissements et 60 % de la richesse de l'Union. Les PME représentent donc le principal facteur économique en Europe. La plupart des entreprises sont très petites. Près de 15 millions d'entreprises disposent de neuf employés ou moins et un peu plus d'un million d'entreprises emploient de 10 à 99 personnes. En outre, les PME ne constituent pas un groupe homogène. Par conséquent, il est nécessaire d'adopter une approche spécifique par groupe cible. Je suis heureuse que l'on utilise également pour le programme-cadre la définition des petites et moyennes entreprises qui ne concerne que les entreprises employant jusqu'à 250 personnes. La compétitivité de ces entreprises dépend en grande partie de leur capacité à innover. C'est pourquoi il est essentiel de mettre en uvre des activités innovantes, de faciliter la diffusion et l'utilisation des résultats de recherches et de soutenir les transferts de technologies. Il est nécessaire d'agir au niveau européen en complément des initiatives nationales afin d'aider les petites et moyennes entreprises à globaliser leurs activités et à accéder aux nouvelles technologies. Ce programme spécifique doit contribuer à l'optimalisation des efforts visant à encourager l'innovation et à stimuler la participation des PME au programme-cadre. Ce programme n'est qu'un instrument de coordination qui sert à soutenir les programmes thématiques et il dispose donc d'un budget limité de 363 millions d'écus. J'estime que tous les projets doivent être réalisés dans leur environnement naturel, c'est-à-dire dans le cadre des programmes thématiques. Je me réjouis donc que le Parlement et le Conseil aient soutenu ma proposition visant à réserver au minimum 10 % du budget de la recherche au sein de chaque programme thématique pour des projets auxquels participent des petites et moyennes entreprises. En second lieu, chers collègues, la diffusion des idées et des nouvelles technologies doit être aussi efficace que possible. Ainsi, dans les programmes thématiques, on doit prêter une attention particulière à l'innovation. Que peut-on faire pour encourager la diffusion des résultats de la recherche et du développement et la traduction de ceux-ci dans de nouveaux produits, procédés et services plus efficaces? Lors du démarrage de projets, il conviendra de formuler et développer des critères de réalisation efficaces, telles que la publication de résultats et de brevets. Ce n'est alors que les effets des moyens financiers consacrés par l'Europe à la recherche seront mesurables et légitimes. Dans le même temps, je souligne également l'importance de la diffusion des connaissances. Il est nécessaire de créer une infrastructure de la connaissance efficace grâce à laquelle les connaissances peuvent être utilisées dans toute l'Europe pour éviter de devoir réinventer la roue dans les quinze États membres. Il existe encore trop de possibilités. C'était le cas il y a quatre ans, et malheureusement, c'est encore le cas aujourd'hui. Par exemple, il est un fait que les petites entreprises manquent d'informations sur les nouvelles idées développées par les universités et les instituts de recherche, sur les possibilités de transfert de technologies et, comme on l'a déjà dit, sur l'accès aux programmes d'aide. Lorsque j'ai rejoins le Parlement européen il y a quatre ans, dans mon premier rapport, j'ai souligné l'importance de la diffusion des connaissances pour les petites et moyennes entreprises. Pour que l'Europe puisse résister à la concurrence des grandes puissances comme les États-Unis, le Japon et la Chine, les quinze États membres doivent collaborer. Surtout dans le domaine de la recherche et du développement technologique. Et le programme-cadre constitue à cet égard un instrument excellent. En troisième lieu, Monsieur le Président, on pense encore trop souvent que si on consacre suffisamment de moyens à la recherche, les applications commerciales suivront automatiquement. Le contraire est vrai. Un nouveau produit apparaît effectivement, mais on ne dispose pas de moyens pour poursuivre son développement. Les banques et les venture capitalists hésitent souvent à financer les projets technologiques à haute valeur ajoutée lorsque ceux-ci sortent de leurs compétences. Ils ne disposent pas de connaissances suffisantes pour pouvoir évaluer les risques technologiques et financiers de tels nouveaux projets. Pour cette raison, la fondation Technology rating a été créée aux Pays-Bas et depuis 1995, elle tente de faciliter le financement d'innovations technologiques prometteuses dans les petites et moyennes entreprises. Une des tâches de l'Europe est de diffuser de telles initiatives couronnées de succès. Cela se fera l'année prochaine grâce au système ENTAS (European new technologies appraisal system), qui sera également réalisé en Europe grâce à l'ING et à d'autres banques européennes et à l'institut Frauenhofer en Allemagne. Les réseaux nationaux de centres de connaissances doivent apprendre et servir mutuellement d'exemples, ainsi que contribuer à la formation de conglomérats en Europe. Cela engendre beaucoup d'innovation et coûte relativement peu. Monsieur le Président, j'aborderai à présent mon dernier point. Une des principales caractéristiques des petites et moyennes entreprises est le manque de main-d'uvre. Pour donner plus de clarté aux PME concernant les procédures et conditions de participation au programme-cadre les mesures spécifiques pour les petites et moyennes entreprises telles que les exploratory awards , les études de faisabilité et le CRAFT doivent être formulés et exécutés de la même manière dans tous les programmes thématiques. Ils doivent également être accessibles au sein de la Commission via le même point d'accès central, un seul bureau. Mais on constate déjà les premiers signes indiquant que cela prend la mauvaise direction au sein de la Commission. Ainsi, dans la proposition de programme de travail du programme IST, on ne trouve aucun renvoi au CRAFT. Ma question au commissaire Cresson est donc la suivante: comment pense-t-elle coordonner les différentes DG, les directions générales, impliquées dans l'exécution du programme-cadre, en, particulier quant aux mesures qui y sont prévues pour les petites et moyennes entreprises? Je voudrais obtenir une réponse aussitôt que possible. Monsieur le Président, j'aborderai à présent ma deuxième tâche, à savoir donner un avis au nom de la commission REX sur certains programmes spécifiques du cinquième programme-cadre. Au nom de la commission REX, je désire d'abord féliciter quatre rapporteurs, MM. Tannert, Malerba et Argyros et Mme Estevan Bolea. L'Europe entretient une solide tradition dans le domaine de la recherche et de l'application de la science et de la technologie. L'objectif stratégique du programme proposé est d'établir un lien entre les capacités de recherche et les capacités de production afin de stimuler principalement l'exportation de technologie. De cette manière, on créera davantage d'emplois et de prospérité en Europe. La valeur ajoutée et le rôle fondamental de l'Union européenne dans le domaine de la recherche résident dans la stimulation de la collaboration entre les partenaires européens en matière de recherche. En franchissant les frontières et en utilisant les connaissances de chacun, les entreprises européennes, tant les petites que les entreprises importantes, seront mieux équipées pour affronter la concurrence internationale. Toutefois, Monsieur le Président, le partenariat ne s'arrête pas aux frontières de l'Union européenne. L'Europe est confrontée à la mondialisation de l'économie internationale et à ses marchés jusqu'ici séparés. Chers collègues, Madame le Commissaire, il y a moins de deux semaines, j'ai passé cinq jours dans la baie de San Francisco et j'y ai vu de mes propres yeux comment les petites entreprises, ce que l'on appelle les start-up's, poussaient comme des champignons dans le secteur de la biotechnologie. De nouvelles entreprises signifient de nouveaux emplois, ce dont l'Europe a désespérément besoin. Dans ce domaine, la collaboration avec les États-Unis peut également stimuler le secteur européen de la biotechnologie. Il en va de même pour les secteurs de l'information et de la communication. Jusqu'à présent, l'Union européenne et le programme-cadre se sont concentrés sur la collaboration au sein de l'Europe. Cependant, à l'avenir, la collaboration internationale, qui caractérise par exemple le secteur high-tech , sera de plus en plus importante. La commission REX se réjouit donc particulièrement de la convention signée il y a un an entre l'Union européenne et les États-Unis concernant une collaboration scientifique et technologique. Depuis toujours, les États-Unis et l'Union européenne sont véritablement liés. Les liens économiques bilatéraux génèrent les plus grands flux commerciaux au monde. L'Union européenne et les États-Unis sont, réciproquement, leurs principaux investisseurs et la qualité de cette relation a beaucoup d'influence sur le commerce international. Cela, chers collègues, justifie également une collaboration scientifique plus intensive qui peut conduire à une meilleure compréhension des positions mutuelles et à la découverte de solutions pour les conflits commerciaux avec les États-Unis, par exemple dans le domaine de la biotechnologie et de la sécurité du réseau Internet - je pense au cryptage et à la protection de la vie privée et des données. Ces conflits découlent des différences de conception quant aux conséquences de ces nouvelles technologies pour l'homme et l'environnement. Mais aussi des différences de comportement de consommation entre l'Union et les États-Unis. Pour empêcher un flux continu de conflits commerciaux dans ces domaines et en vue d'élaborer une législation acceptable au niveau mondial, la collaboration avec des pays tiers et notamment avec les États-Unis constitue une nécessité absolue dans le cadre du programme-cadre. Lange Monsieur le Président, la question de savoir ce qui permet au monde de garder sa cohésion au plus profond de lui-même n'est pas originale mais elle est plus actuelle que jamais, car notre développement social est naturellement empreint de bien nombreux facteurs différents, qui composent ce que nous décrivons comme le modèle européen de développement. En ce sens, il est tout à fait essentiel pour notre futur développement de se demander ici ce qui permet à notre société de garder sa cohésion au plus profond d'elle-même et de relier cela aux activités de recherche dans tous les secteurs. Dans cette optique, je salue tout particulièrement le fait que nous ayons ici un programme spécifique qui, d'une part, soutient la mobilité des chercheurs et qui d'autre part met sur la table la recherche socio-économique, qui constitue précisément la question sur l'essence même de notre société. C'est une plante délicate qui a commencé à fleurir dans le quatrième programme-cadre de recherche et à laquelle le Parlement a donné naissance. Il y a eu beaucoup de problèmes et de dépassements, l'orientation stratégique n'était pas nécessairement la meilleure mais les choses se sont nettement améliorées ces dernières années et le dernier appel d'offres, le troisième call, était excellent. Je voudrais aussi féliciter le directeur Mitsos, de la Commission - il faut aussi parfois le faire en ces temps que nous traversons: féliciter la Commission - M. Mitsos s'en est vraiment bien sorti. Je me suis néanmoins permis de proposer quelques améliorations, en sept points. Premièrement, la répartition provisoire des ressources prévoit que seuls 10 % doivent être débloqués pour la recherche socio-économique. Je pense que, si nous répartissons des ressources provisoirement, nous pouvons sans crainte commencer un peu plus haut, puisque les domaines d'action ont précisément été élargis dans le cadre de la procédure de conciliation sur le cinquième programme-cadre de recherche. Je propose donc de prévoir ici 15 %, à titre provisoire. Deuxième point: je trouve qu'il est important d'être au courant du programme, tant en ce qui concerne la mobilité que la recherche sur le contenu. Il faut donc instaurer une transparence sur les institutions participantes et sur les thèmes, notamment via Internet. Troisième point: je trouve qu'il est important que la recherche socio-économique ne soit pas seulement menée en passant, sur le côté et qu'elle soit plutôt reliée aux autres domaines de recherche de manière horizontale. D'où quelques propositions pour renforcer la coordination de cette recherche avec d'autres domaines de recherche, notamment l'amendement 37. Quatrièmement, quelques petites améliorations quant au contenu, concernant l'objet du changement structurel, notamment pour ce qui est du vieillissement de notre société, les répercussions de notre changement structurel sur l'emploi, sur les mentalités des membres de notre société mais aussi pour ce qui est des formes de participation. On observe effectivement, dans de nombreux domaines, qu'il n'y a plus de participation dans les secteurs politiques traditionnels et qu'elle se fait davantage via des organisations non gouvernementales, des initiatives de citoyens etc. Il faut donc également tenir compte de ces aspects au niveau du fond. Cinquièmement, il s'agit naturellement aussi d'une mise en réseau des chercheurs. Maintenant, je ne veux pas prendre fait et cause pour la recherche dans le domaine des sciences sociales mais j'ai parfois le sentiment que la coopération européenne n'y est pas encore très développée, qu'on peut encore lui donner un petit coup de pouce pour établir un réseau de recherche européenne, ce qui est naturellement aussi important pour les demandes, donc une aide à la constitution d'un réseau. Sixièmement, la promotion de l'égalité des chances, de la participation égale des hommes et des femmes à ce programme de recherche. Il est par exemple inacceptable que l'on ne tienne pas compte des périodes consacrées à l'éducation lors de l'attribution des bourses Marie Curie. Il faut indiscutablement régler ce problème, de même que la promotion de l'égalité des chances dans l'ensemble. La semaine dernière, j'étais à un symposium où il y avait 150 participants, dont deux femmes. Il y a quand même encore moyen de faire quelque chose à ce niveau. Mon septième et dernier point: nous devons aussi commercialiser les résultats. Cela ne sert à rien d'avoir de bonnes études et de les laisser au placard. Cela peut précisément être le cas dans le domaine des sciences sociales. Donc, une commercialisation des résultats, par exemple sur Internet, mais aussi une commercialisation active auprès des destinataires, des responsables politiques, ici, au Parlement, au sein des parlements nationaux, mais également sur place, pour que les résultats puissent servir au processus social. McNally Monsieur le Président, je présente deux rapports, tous deux en mon nom et tous deux relatifs au Centre commun de recherche. Le premier concerne le cinquième programme-cadre et le second concerne les travaux du CCR et la Communauté européenne de l'énergie atomique. Le CCR est une incarnation vivante de la valeur ajoutée européenne. Il mériterait d'être nettement mieux connu des députés de cette Assemblée et du grand public. Cela est vrai pour tous les programmes de recherche, mais plus encore pour le Centre commun de recherche, qui réunit des scientifiques venus des quatre coins de l'Union européenne pour s'occuper de problèmes intéressant les citoyens. Comme pour l'Union européenne, le rôle et les priorités du CCR ont évolué avec le temps. Au début, l'accent était nettement mis sur le nucléaire et le centre a fait du très bon travail dans ce domaine. À présent, cet accent s'estompe et la nouvelle mission du CCR au moment d'entrer dans le XXIe siècle se fait de plus en plus précise. M. Allgeier, directeur du CCR, et Mme Cresson, le commissaire responsable, partagent la même conception très claire de ce que doit être le rôle du CCR, si bien que tout le monde a une idée précise de la mission de ce dernier. Le CCR est principalement un outil pour les décideurs politiques de l'Union européenne et pour ceux qui s'occupent de la réalisation des programmes dans toute une série de domaines. Ainsi, nous avons besoin des travaux de «technology-foresite» effectués à Séville, où les chercheurs étudient les technologies de l'avenir. Nous avons besoin des essais et des travaux de normalisation effectués à Ispra et ailleurs. Par exemple, les méthodes utilisées au sein de chaque État membre pour contrôler la pollution atmosphérique ont récemment été testées à Ispra et ont fait apparaître de fortes différences. Ces travaux ont été très utiles. Parallèlement à la clarté des objectifs, une réforme et une restructuration sont nécessaires et les efforts accomplis en ce sens sont très efficaces. Le CCR possède des facilités qui ne sont à la portée d'aucun État membre agissant à titre individuel et dont on pourrait parfois tirer un meilleur parti. Le Parlement européen étant chargé de la supervision de ce qui se passe au sein des instituts de recherche, nous souhaiterions un statut d'observateur. Nous demandons la présence de deux observateurs au conseil d'administration du Centre commun de recherche. Si, pour des raisons techniques ou juridiques, cela n'est pas possible, nous demandons que l'on explore d'autres voies nous permettant d'accomplir cette tâche. Compte tenu de la taille du site d'Ispra et des complications liées au maintien d'un tel site, une renégociation de l'accord initialement conclu avec les autorités italiennes est nécessaire et j'espère que les choses progressent sur ce plan. Nous devons, dans le cadre de ce programme comme de n'importe quel autre, veiller à ce que la politique d'égalité des chances de l'Union européenne ne reste pas simplement une belle formule: il faut la mettre en oeuvre. À ce sujet, je voudrais rendre hommage à Mme Cresson, le commissaire en charge de la politique scientifique, une femme qui a compris que si nous voulons un programme respectant l'égalité des chances, il faut faire de la recherche, pour reprendre ses propres termes: «par les femmes, pour les femmes et au sujet des femmes». Elle a créé une unité spéciale au sein de la DG XII; elle mérite nos félicitations et notre soutien. J'en viens à présent au volet Euratom du CCR. Compte tenu des restrictions budgétaires, la décision de réduire les travaux de recherche du CCR relatifs à la fusion et de mettre l'accent sur le contrôle de sécurité et l'inspection des matières nucléaires est raisonnable. Un instrument comme le FARO est très important: il permet d'étudier les cas d'accidents. Avec mon amendement 20, j'insiste sur le fait que ce n'est pas à un programme de recherche de supporter les frais du déclassement d'installations nucléaires. Des discussions urgentes s'imposent avec l'autorité budgétaire et la commission des budgets pour trouver le moyen de réunir les 100 millions d'écus nécessaires à un déclassement complet des installations à Ispra et ailleurs, sans grever le budget du programme de recherche. Ce serait tout à fait malvenu. J'aimerais que l'on examine de plus près les propositions, entre autres, du professeur Rubbia relatives à la séparation sur place et à la transmutation des déchets radioactifs. Si nous ne trouvons pas de solution au problème de la gestion des déchets nucléaires, le public risque d'être refroidi chaque fois qu'il sera question d'utiliser l'énergie nucléaire. Ces propositions ouvrent peut-être une nouvelle voie intéressante. Je sais que je dépasse quelque peu mon temps de parole, mais je l'utilise en une seule fois, et je voudrais à présent dire pourquoi j'ai présenté un amendement au rapport de Mme Matikainen-Kallström, pour lequel je la félicite. Je suis d'ailleurs entièrement d'accord avec son idée de modifier le titre pour le rendre plus évident. Dans mon amendement 19, je dis que, compte tenu de la nécessité de diminuer le montant du programme sur la fusion nucléaire, la Commission devrait revoir sa copie et devrait examiner le projet de réacteur thermonucléaire expérimental international en ayant à l'esprit les points suivants. L'intérêt des partenaires pressentis et leur capacité à participer à la réalisation du projet accusent un net recul et, pour autant que je sache, il n'y a pas de site disponible. Le calendrier du cinquième programme-cadre ne convient pas. Nous n'allons pas pouvoir mener les travaux à bien dans les délais que prévoit ce calendrier. Nul doute que la marge existe pour réduire les coûts. Les réalisations du programme JET, à Culham, au Royaume-Uni, sont très nombreuses et il constitue un volet important du programme sur la fusion nucléaire. Ma proposition visant à réduire le budget ne couvre pas le programme JET. En fait, aussi longtemps que le Parlement sera consulté, il est probable qu'il défendra la cause de sa prolongation après 1999. Ses coûts sont fixes. Toutefois, je ne puis croire que même si nous voulons étudier les aspects socio-économiques de la fusion nucléaire - idée à laquelle je suis entièrement favorable - elle va coûter 920 millions d'écus, ou tout autre montant du même ordre. Nous devons poursuivre les recherches en cours au titre du programme sur la fusion nucléaire, loin de moi l'idée de suggérer le contraire. Cependant, à supposer que cet amendement soit adopté, je demande à la Commission de revoir le programme tel qu'il a été conçu pour en obtenir quelque chose de mieux adapté au budget disponible. Matikainen-Kallström Monsieur le Président, au cours des cinquante prochaines années, les besoins en énergie vont environ doubler par rapport aux besoins actuels. Les besoins en énergie vont principalement croître dans les actuels pays en développement qui vont s'approvisionner en énergie supplémentaire principalement sous la forme de combustibles fossiles propres à accélérer le phénomène d'effet de serre. Des mesures d'économie d'énergie peuvent influer dans une certaine mesure sur la consommation d'énergie primaire, mais elles ne sont réalisables que dans les pays industrialisés et même dans ces pays l'influence de ces mesures sur la consommation globale d'énergie est faible. L'utilisation de sources d'énergie renouvelables va fortement augmenter par rapport à la situation actuelle, mais l'impact sur la sauvegarde de l'environnement sera insuffisant. Si l'on considère les réserves limitées d'uranium et de gaz naturel de la planète, on peut se rendre compte que, du point de vue de l'environnement et surtout de celui des émissions d'oxyde de carbone, on ne dispose pas actuellement de solution énergétique satisfaisante qui permettrait de répondre à l'augmentation des besoins en énergie et d'éviter la progression du phénomène d'effet de serre. La théorie des réacteurs thermonucléaires est étudiée depuis plusieurs décennies déjà et l'on a également pu faire fonctionner des réacteurs expérimentaux. Dans la recherche concernant l'exploitation commerciale de l'énergie de fusion, nous nous trouvons dans une situation où il est nécessaire de construire le projet suivant de démonstration. Le projet de recherche actuellement sur le point d'être mis en route, l'ITER (réacteur thermonucléaire expérimental international), est un projet commun à l'Union européenne, au Japon, aux États-Unis et à la Russie, dont le but est de fournir une technologie destinée à la réalisation de centrales thermonucléaires commerciales qui seront construites par la suite. Les obstacles à l'exploitation de l'énergie de fusion sont actuellement techniques, si bien que la seule recherche au niveau théorique ne suffit plus à assurer le développement. Dans les pays en voie de développement, il n'est, pour le moment, pas possible de développer une source d'énergie exploitant commercialement l'énergie de fusion, si bien que le travail doit être effectué dans les pays industrialisés. Lorsque l'on considère le calendrier de l'exploitation de l'énergie de fusion, qui est estimé à une cinquantaine d'années, il est évident que l'investissement dans ce travail ne permet pas une interruption des travaux en cours, ni une réduction du financement proposée par la Commission, ni le report du projet ITER à une date ultérieure. Les actuels travaux de recherche sur la fusion coûtent chaque année cinq cents millions d'écus, ce qui ne représente qu'environ 1 % des frais d'importation de pétrole de l'UE. La production d'énergie de fusion n'entraîne pas de déchets radioactifs de combustion. Les recherches portant sur l'énergie de fusion, ainsi que son éventuelle adoption dans le commerce ne contiennent pas d'éléments encourageant la fabrication d'armes nucléaires ou facilitant leur fabrication. Il faut également se rappeler que les recherches actuelles sur l'énergie de fusion ont apporté de nombreuses innovations, notamment dans le domaine de la technique de matériau, et qu'ainsi les résultats des recherches peuvent être exploités bien avant le début de la production commerciale d'énergie. Afin que l'effet de serre n'ait pas le temps de provoquer d'irrémédiables dommages avant l'adoption de l'énergie de fusion, nous devons investir dans la production d'énergie obtenue par des combustibles non fossiles. La sécurité et l'amélioration des centrales nucléaires actuelles sont des mesures indispensables si nous voulons produire de l'énergie sans abîmer l'environnement. La proposition première de la Commission était de financer une enquête sur la modernisation des centrales nucléaires actuelles et de financer une enquête sur le traitement des déchets. Voilà des points de recherche de la fusion thermonucléaire qui conviennent bien à ce programme. Chers collègues, nous sommes en train de décider d'une question sur l'énergie qui concernera les générations futures. Les décisions que nous allons prendre maintenant vont permettre de résoudre les futurs problèmes des citoyens européens en ce qui concerne la production d'énergie. En votant pour la recherche au service de l'énergie de fusion, nous pouvons garantir aux générations futures une vie sans masque à oxygène. Malerba Monsieur le Président, Madame le Commissaire, chers collègues, je parlerai maintenant de trois programmes horizontaux du point de vue de la commission des relations économiques extérieures: le rôle international de la recherche, l'innovation et les petites et moyennes entreprises, et le potentiel humain. Sur le premier thème - le rôle international de la recherche communautaire - je voudrais affirmer que la recherche technologique de l'Union européenne doit absolument se mesurer avec la recherche mondiale et rester compétitive en rapport avec celle-ci. Je dirais même que la norme référentielle est de pouvoir faire des recherches, des découvertes importantes dans le domaine international. Le cinquième programme-cadre serait donc appauvri si cette ouverture n'était pas assurée. On peut toutefois se demander sous quelles conditions faire participer aussi des entreprises et des partenaires n'appartenant pas à l'Union européenne, comment dépenser l'argent des citoyens de l'Europe pour des partenaires n'appartenant pas à l'Union européenne. Des conventions spéciales seront nécessaires mais, au nom de la commission des relations économiques extérieures, nous voyons deux points de repère qui nous semblent indispensables. D'abord, la recherche menée en collaboration avec des partenaires extérieurs doit, en tout cas, toujours profiter à l'Union européenne - et, par conséquent, viser l'amélioration de sa compétence et de ses qualités. Ensuite, il nous faut un critère de réciprocité, entendant par là que si, par exemple, les partenaires, les chercheurs américains ont accès au programme de recherche européen, le contraire doit également être possible. Il s'agit là, à mon avis, d'un point fort sur lequel toute la Commission, et non seulement Mme le commissaire Cresson, doit insister dans les relations internationales. Je pense, ici, à des pays technologiquement avancés comme les États-Unis, le Japon, le Canada. Je constate que si nous avons désormais trouvé des solution aux conflits et aux situations de concurrence, par exemple dans le cadre commercial avec l'Organisation mondiale du commerce, les pays font encore du monde de la recherche un monde assez fermé, assez imperméable. D'autre part, concernant au contraire les pays qui commencent à compter sur la scène internationale et les pays en voie de développement, en particulier les pays qui sont proches de nous, comme les pays candidats à l'adhésion, les pays tiers de la Méditerranée, je pense qu'il est tout à fait souhaitable que la recherche devienne un instrument de coopération. Il est cependant nécessaire que, dans ce cas, d'autres instruments financiers complètent le programme-cadre de recherche: je pense naturellement aux programmes d'Agenda 2000 et aux programmes MEDA. Dans ce contexte, le transfert technologique et la coparticipation des pays tiers contribueront aussi à la valorisation du programme-cadre. Langenhagen rapporteur pour avis de la commission de la pêche. (DE) Monsieur le Président, Madame le Commissaire, la route a été longue avant de finalement arriver à la décision sur le cinquième programme-cadre de la Communauté européenne dans le cadre de la recherche, du développement technologique et de la démonstration. Après les protestations du début à l'égard de ce programme, en commission de la pêche, je voudrais aujourd'hui prétendre que nous, à la commission de la pêche, nous pouvons vivre avec le résultat du comité de conciliation, malgré la différence générale des ressources et d'éventuels déficits quant au contenu. Mais nous suivrons très attentivement la mise en oeuvre. Je vais expliquer pourquoi. Dans son avis sur le programme-cadre proposé, la commission de la pêche a exposé les besoins de recherche du secteur de la pêche et de l'aquaculture. Il a constaté que la proposition ne contenait pas de programme concernant exclusivement la pêche, comme c'était encore le cas dans le quatrième programme-cadre passé. La conception du nouveau programme-cadre a pour effet que les demandes de recherche dans le domaine de la pêche sont en concurrence avec d'autres demandes de recherche dans plusieurs programmes et actions-clés. Cela ne facilite pas les choses pour la pêche. En outre, il faudrait une solution pour le futur financement des activités se rapportant à la pêche qui étaient jusqu'ici définies comme des études et qui ne ressortaient pas du programme-cadre de recherche. Ces activités comprennent la collecte de données de base pour l'évaluation des stocks, qui étaient jusqu'à présent financées par les fonds structurels. La commission de la pêche souligne particulièrement qu'il faut éviter le danger d'une interruption du financement des activités extrêmement importantes dans ce secteur et étendre la promotion de telles activités au secteur de l'aquaculture. Nous avons appris que le programme-cadre est exécuté sous forme de programmes spécifiques individuels, conformément à l'article 130 I. Ceux-ci consistent à leur tour en actions-clés ou en programmes de travail. Ainsi, le premier programme spécifique, qui s'intitule «Qualité de la vie et gestion des ressources du vivant», couvre plusieurs actions-clés pertinentes pour le secteur de la pêche et de l'aquaculture. La plus importante d'entre elles est la gestion durable de l'agriculture, de la pêche et de la sylviculture, y compris le développement intégré des zones rurales. Les priorités pour la recherche, le développement technologique et la démonstration dans les domaines de la pêche et de l'aquaculture sont définies de telle sorte que l'essentiel des besoins pertinents de recherche devraient être bien couverts. L'action-clé «Santé, alimentation et facteurs environnementaux» est tout à fait pertinente ici et l'action-clé «Maîtrise des maladies infectieuses» offre un cadre concevable pour les activités de recherche sur la prévention et l'enraiement des maladies des poissons dans l'aquaculture; entre-temps, il s'est en effet avéré que cette action-clé ne se limiterait pas aux maladies humaines. L'action-clé «L'usine cellulaire» peut éventuellement aussi présenter un intérêt pour le secteur de l'aquaculture, car des problèmes génétiques peuvent s'y poser. C'est tout pour le premier programme spécifique. Les deuxième et troisième programmes ne sont guère pertinents pour la pêche et l'aquaculture. J'en viens donc directement au quatrième programme: «Préserver l'écosystème». Ce programme est de la plus haute importance pour la pêche et l'aquaculture, notamment pour les efforts visant à aborder l'exploitation des ressources halieutiques avec le concept dit d'un écosystème. Il est effectivement primordial de savoir comment les changements environnementaux peuvent se répercuter sur les écosystèmes marins dont la pêche et l'aquaculture dépendent. Jusqu'à présent, nous avons toujours déploré que l'état actuel des connaissances ne donne que rarement la possibilité de prévoir ou de décrire les répercussions concrètes d'un écosystème perturbé sur les stocks de poissons, ainsi que les conséquences pour le secteur de la pêche. Les autres programmes spécifiques concernent surtout, entre autres, la nécessité de collaborer à l'échelle internationale avec les pays tiers du bassin méditerranéen ainsi qu'avec la Russie, les États-Unis et le Canada. Ce thème va aussi nous occuper de plus en plus dans le secteur de la pêche, à la recherche de nouvelles ressources. La commission de la pêche a donc clairement défini les contenus et déclaré son importance. Nous espérons être satisfaits. Face aux demandes croissantes adressées au programme-cadre, il a en même temps fallu se battre pour chaque centime lors de l'attribution des moyens financiers. C'était certainement fatigant par moments mais cela valait la peine. Je remercie tous les participants. Nous sommes également très soulagés de voir que le programme-cadre va permettre d'appliquer une partie importante de la politique de l'emploi que nous attendons tous. Dans une Europe moderne, nous ne pouvons jamais négliger le domaine de la recherche. C'est souvent le véritable point de départ de toutes choses mais cela doit naturellement aussi se refléter dans notre budget. Schörling Monsieur le Président, je dois vous faire part, en ce qui concerne la partie du programme-cadre relatif à la promotion d'une croissance compétitive et durable, c'est-à-dire le rapport Argyros, de ma vive satisfaction à l'égard de l'inclusion d'une aussi grande part de l'avis et de la proposition émanant de la commission de l'emploi et des affaires sociales dans le rapport. Il s'agit notamment de l'accent qui a été davantage mis sur l'objectif essentiel consistant à créer des emplois et à améliorer la qualité de la vie grâce à une croissance durable et à suivre le développement du programme et, le cas échéant, à l'adapter - pas seulement dans le cadre du développement scientifique et technique, mais également dans le cadre du développement économique et social, qui, selon moi, régira de plus en plus la recherche à l'avenir. D'autre part, la recherche doit également répondre aux besoins socio-économiques et environnementaux de sorte que les décideurs et les politiciens puissent prendre connaissance des mesures permettant une plus grande flexibilité des changements sociaux et de garantir l'équilibre écologique. Je dois déplorer le fait que le présent budget ne nous donne pas les moyens nécessaires à la réalisation de cet objectif. C'est la raison pour laquelle je vous demande, chers collègues, de voter pour l'amendement 30 déposés par les verts. Heinisch Monsieur le Président, chers collègues, je parlerai d'abord du rapport de M. Tannert. Selon le cinquième programme-cadre de recherche, la recherche européenne devrait plus que jamais être adaptée aux besoins de la société et apporter des solutions aux problèmes pressants. Nous pouvons espérer bon nombre de ces réponses dans le domaine de la biotechnologie. Ceci est déjà le cas actuellement dans les secteurs médical, pharmaceutique et agricole, où des travaux s'effectuent à l'échelle mondiale. Si l'Union européenne veut rester compétitive, elle doit considérablement renforcer ses efforts. Bien que la biotechnologie apporte des réponses à certaines questions, elle en soulève cependant d'autres, notamment dans le domaine du génie génétique, comme la sécurité des produits fabriqués par génie génétique et des aspects éthiques extrêmement sensibles. La recherche génétique - je suis entièrement d'accord avec le rapporteur sur ce point - dépend essentiellement de ce que nous trouvions un consensus social sur les questions qu'elle soulève. Ce programme doit donc également viser à recueillir des informations objectives et à mener une large discussion sur les problèmes éthiques. Le groupe des verts au Parlement européen réclame de nouveau un moratoire sur la recherche concernant le tissu foetal et le diagnostic préimplantatoire. Selon lui, ce moratoire devrait s'appliquer tant qu'il n'y aura pas d'évaluation éthique complète. Pour mon groupe, toutefois, un tel moratoire sur la recherche n'est pas un moyen envisageable. Cette revendication est irréaliste, car il ne sera jamais possible d'entreprendre une évaluation éthique finale. Elle devra toujours se faire parallèlement à la recherche. Il est capital que les dispositions prévues dans les législations nationales soient respectées dans la recherche sur les embryons et que les principes fondamentaux communs en matière d'éthique soient pris en considération. Les aspects éthiques des projets européens de recherche doivent déjà être évalués soigneusement avant le début. Un moratoire complet entraînerait cependant un arrêt que nous voulons précisément éviter via ce programme. Venons-en à présent au rapport de M. Lange. Dans l'ensemble, les amendements sont à appuyer et ont l'assentiment de mon groupe. Je salue particulièrement le fait que ce programme spécifique poursuive les efforts visant à promouvoir la formation et la formation continue des chercheurs européens. Pour la compétitivité de l'Europe, il est extrêmement important d'améliorer durablement la qualité des chercheurs et scientifiques européens. Il importe de parvenir à une collaboration intense et effective entre les chercheurs européens. En ce qui concerne la recherche socio-économique, l'intention de la Commission de montrer les aspects socio-économiques comme action-clé de ce programme horizontal constitue une idée très louable. Il faut cependant aussi dire que tout que qui est intéressant et faisable sur le plan scientifique n'a pas besoin d'un appui financier de l'aide européenne à la recherche. Je considère donc que l'augmentation prévue de 10 % des moyens de ce programme spécifique pour la recherche socio-économique est suffisante. Merci du fond du coeur aux deux rapporteurs. Teverson Monsieur le Président, je voudrais juste faire une remarque au sujet du rapport Estevan Bolea. Elle concerne les énergies renouvelables, plus précisément l'énergie géothermique, mieux connue dans la région dont je viens sous le nom de «hot rocks technology» . De nombreux États membres sont déjà très avancés dans le domaine de la géothermie. L'Europe a acquis une bonne réputation à cet égard, en ce sens que les recherches qu'elle a menées dans le passé ont donné de bons résultats. Pourtant, l'énergie géothermique n'est pas spécifiquement mentionnée dans la proposition de la Commission. Peut-être est-elle reprise sous le titre «Autres énergies», mais cela ne me semble pas du tout suffisant. D'où mon amendement 19 visant à mentionner spécifiquement l'énergie géothermique. Je rappellerai à la Commission que les États-Unis investissent actuellement quelque chose comme 100 millions de dollars en faveur de la recherche dans ce domaine particulier. Les États-Unis sont en quête de marchés d'exportation. Il y a des débouchés qui vont échapper à l'Union européenne si nous ne veillons pas à rester à la pointe de la recherche concernant cette technologie. La Commission est-elle disposée à soutenir la technologie géothermique? Acceptera-t-elle de soutenir l'amendement 19? Fitzsimons Monsieur le Président, je félicite tous les rapporteurs pour les excellents rapports qu'ils ont établis. Je suis d'accord avec la plupart d'entre eux. Je constate avec plaisir que le rapport Tannert dit clairement que la recherche relative au clonage humain ne sera pas autorisée au titre du présent programme-cadre. Je pense personnellement que le clonage humain sous toutes ses formes ne devrait en aucun cas être autorisé. Le programme relatif à une société de l'information conviviale, présenté par notre collègue, M. Malerba, revêt une grande importance. Chacune des composantes des quatre secteurs d'actions-clés aura une influence majeure sur les progrès et les développements futurs, notamment dans le secteur de la création d'emplois. Ces dernières semaines, le premier ministre irlandais, M. Bertie Ahern, a annoncé la décision de créer un grand réseau digital. À cette occasion, il a déclaré: «En connectant les villes et les villages sur ce réseau très actif, nous allons non seulement créer des emplois en Irlande mais également mettre sur pied une grande centrale des services locaux dans les domaines de la santé, de l'éducation, du tourisme et du développement des entreprises et de tous les services publics». M'exprimant au nom des Irlandais de mon groupe, vous ne serez sans doute pas surpris de m'entendre dire que les rapports ayant d'une manière ou d'une autre trait à la recherche dans le secteur nucléaire me posent quelques problèmes. Ma représentation du Fianna Fáil au sein de ce Parlement n'a eu de cesse de dénoncer, dès le début de la mise en service du site de Windscale, tous les mensonges, toutes les fuites et les dissimulations dont est jalonnée l'histoire de Sellafield. Nous sommes totalement opposés à la proposition visant à une nouvelle extension du site de Sellafield. Il n'existe aucun argument, économique ou autre, qui justifie le retraitement des déchets nucléaires. Nous ne soutiendrons aucun programme ayant en réalité pour effet de perpétuer la contamination mortelle qui provient de Sellafield. Cet argent serait nettement mieux utilisé s'il était investi en faveur de la recherche sur les énergies renouvelables non nucléaires telle que la prévoit le programme, dans une optique de préservation de l'écosystème. C'est l'objet du rapport Estevan Bolea. Pour conclure, je ferai un commentaire sur l'ensemble du cinquième programme-cadre. Je suis convaincu que l'Europe doit à présent cesser de vouloir accrocher le train de la recherche en vogue aux États-Unis et au Japon pour devenir elle-même, grâce à une approche cohérente et commune, un leader mondial dans ce domaine. Nous pouvons le faire si nous le voulons. Ojala Monsieur le Président, en ce qui concerne le cinquième programme-cadre et les programmes particuliers s'y rapportant, je voudrais notamment souligner trois choses. La première se rapporte aux utilisateurs de la recherche. Selon la proposition de la Commission, le cinquième programme-cadre doit être réalisé en plus étroite coopération avec les utilisateurs. À cet égard, il est extrêmement important que la Commission ne désigne pas par « utilisateurs « uniquement la vie économique, mais les véritables utilisateurs finaux de la recherche, c'est-à-dire les citoyens. Les décideurs élus démocratiquement et les organisations représentant les citoyens doivent pouvoir participer à la conception et au contrôle de la recherche. Ensuite, je voudrais souligner la place particulière faite aux femmes dans les programmes de recherche. Le rapport Lange actuellement examiné a accordé à cela une attention qui mérite d'être louée. Il faut veiller à ce que suffisamment de fonds soient attribués à la recherche concernant la promotion et l'égalité de la femme, et également à ce que les femmes soient représentées dans les groupes qui choisissent et évaluent les projets. La troisième chose importante se rapporte aux possibilités des pays candidats d'être représentés dans le cinquième programme-cadre. Les négociations avec les pays candidats qui sont désireux de participer à ce programme doivent être rapidement menées à bonne fin pour que ces pays soient présents dès le début. Je voudrais, à cet égard, souligner également l'importance de la recherche sur la protection des travailleurs. Il vaut la peine d'investir également dans la protection des travailleurs, dans un esprit de recherche. Pour finir, je voudrais déclarer que j'adhère pleinement à ce qu'a déclaré auparavant M. Fitzsimons à propos de la recherche nucléaire. C'est justement dans les énergies renouvelables que cela vaut la peine d'investir. Bloch von Blottnitz Monsieur le Président, il serait plus correct d'intituler le programme pour la préservation des écosystèmes «Réparation des écosystèmes». Avec bon nombre de programmes que nous avons ici - et je rappelle seulement les fonds structurels -, nous continuons à détruire cette planète et à la piller avant de vraiment savoir tout ce qu'elle peut nous offrir. Ceci concerne les bois, les mers, tout. Ce qui m'irrite particulièrement, c'est naturellement la dotation: 2 125 milliards d'écus pour 130 priorités. Un tel montant ne nous permettra de bien couvrir aucune priorité. Ce n'est pas ainsi que nous parviendrons à introduire une autre forme d'énergie, à savoir celle des énergies renouvelables. Il nous faut tout sauf la fusion. Nous avons dépensé de nombreux milliards pour cela, sans obtenir de résultats jusqu'ici. Qu'en est-il du rendement énergétique? Nous ne pouvons naturellement pas progresser à ce niveau avec aussi peu d'argent. Il serait naturellement important, pour l'avenir, de déterminer quels trésors, quels remèdes, par exemple, nous pouvons tirer des mers avant qu'elles soient totalement pillées. Il est tout à fait impossible d'arriver à tout cela de la sorte et je le déplore vraiment; et je ne trouve pas non plus opportun que tant d'argent aille à l'informatique. En ce qui concerne l'ensemble de l'industrie nucléaire, je ne trouve pas du tout juste que nous y mettions encore de l'argent, car elle devrait prendre en charge elle-même les conséquences, selon le principe du pollueur-payeur et ne pas toujours les faire payer par la collectivité. Hudghton Monsieur le Président, je ne saurais faire ma première intervention dans cette Assemblée sans évoquer mon prédécesseur, le Dr Allan Macartney, que vous teniez ici en très haute estime, tant pour son travail au sein des commissions parlementaires que dans ce Parlement. Le résultat tout à fait concluant de l'élection partielle qui m'a amené ici, dans cette enceinte, moi qui suis aussi du parti écossais pour l'indépendance, est le meilleur hommage que les habitants de notre circonscription pouvaient rendre à Allan Macartney. Si l'un de nos principaux objectifs est de créer les conditions favorables à la croissance économique et d'améliorer l'emploi, les petites et moyennes entreprises ont à jouer, et jouent effectivement, un rôle considérable. C'est avec plaisir que j'ai appris que les PME sont liées à ces différents programmes. J'ai constaté en particulier qu'il est prévu d'affecter directement une part du budget aux projets émanant des petites entreprises. En tant qu'ancien propriétaire d'une très petite entreprise, je ne sais que trop combien il peut être difficile de trouver le temps, l'énergie et l'argent nécessaires pour innover. En outre, comme j'étais encore, jusque il y a peu, à la tête d'une collectivité locale qui fonctionnait très bien, je sais par expérience, pour avoir observé ce qui se passait chez nous et ailleurs, que de nombreuses petites entreprises sont de véritables pépinières de talents et d'idées qu'il convient d'encourager. J'espère qu'une grande souplesse sera possible au niveau de la prise de décisions et de la gestion des programmes, de manière à ce qu'ils soient effectivement entièrement accessibles aux petites et moyennes entreprises. Les Écossais sont à juste titre réputés pour leur esprit d'innovation et leur inventivité. Ma région, le nord-est de l'Écosse, compte de nombreux commerces, entreprises et instituts d'enseignement et de recherche oeuvrant pour développement de projets et d'idées qui mériteraient vraiment d'être diffusés dans toute l'Europe et dans le monde entier. Dundee, par exemple, une des deux villes de ma circonscription, est en train de devenir un centre d'excellence dans le domaine des sciences de la vie. Aberdeen est reconnue comme la capitale de l'Europe en matière d'énergie. Je connais une bonne part du travail qui s'y fait pour réaliser des projets dans des secteurs aussi divers que la télématique et les sources d'énergies renouvelables. Soit dit en passant, je représente ici un parti connu pour ses positions antinucléaires et je soutiens les remarques formulées par notre collègue il y a quelques minutes. Nous avons des projets visant à maintenir la qualité élevée de nos systèmes d'approvisionnement en eau, dont il a également été question au cours de ce débat. Les Écossais ont beaucoup à offrir en matière de recherche et de développement. J'espère que notre participation à ces programmes sera non seulement bénéfique pour les projets, les entreprises et les instituts écossais, mais que les idées que nous aurons dans ce cadre seront également bénéfiques pour l'Europe et le reste du monde. Je me réjouis de promouvoir ici l'Écosse par le biais de ma participation aux travaux de l'Assemblée, comme je me réjouis de promouvoir les projets européens une fois de retour chez moi, en Écosse. Le Président Monsieur Hudghton, je ne vous ai pas interrompu car j'ai ainsi tenu à vous exprimer mes sentiments cordiaux et mes félicitations pour votre première intervention au Parlement. Je souhaite que votre mandat se poursuive sous d'heureux auspices et je rappelle que, dans cette enceinte, chacun respecte le temps de parole qui lui est imparti. Souchet Monsieur le Président, dans le cadre de cette discussion commune sur la recherche et le développement technologique, j'interviendrai sur le rapport concernant le programme relatif à l'innovation et à la participation des petites et moyennes entreprises. Nous ne soulignerons jamais assez le rôle décisif des PME à la fois sur l'emploi et sur l'équilibre territorial de nos pays. Il est hautement préférable de favoriser le maintien et le développement d'un tissu cohérent et dense d'entreprises dans le monde rural plutôt que d'investir des sommes considérables dans une politique de la ville aux résultats très incertains. Or, ce tissu a été gravement endommagé par la crise et il est essentiel de travailler à le reconstituer, notamment en favorisant le développement des industries du futur, qui sont aujourd'hui à l'origine de la création du maximum de richesse, de croissance et d'emploi. À cet égard, il est indispensable que nous soyons en mesure de leur garantir la propriété intellectuelle, tant au niveau communautaire qu'au niveau des pays tiers, ce qui est absolument nécessaire à l'amortissement des coûts inhérents à la recherche et au développement. Et plutôt que de se donner bonne conscience, en incorporant un volet PME peu doté, dont l'impact sera donc faible, à ce cinquième programme-cadre de recherche, n'aurait-il pas été préférable de commencer par mettre en place un audit sur les obstacles juridiques que rencontrent actuellement les créateurs d'entreprises et les freins au développement des PME induits par certaines réglementations communautaires elles-mêmes? Il est en effet essentiel que nos systèmes juridiques visent à faciliter le développement des PME, au lieu de l'entraver, comme on le voit notamment avec certaines réglementations qui tendent à étrangler les sociétés dès leur lancement, c'est-à-dire au moment même où elles ont le plus besoin de capitaux. Il aurait été utile de conduire une réflexion sur les aménagements indispensables à apporter au code des sociétés en vue de l'adapter aux règles de l'industrie technologique et du capital risque, instrument essentiel pour faciliter l'accès des PME au financement privé de l'innovation. Et comment ne pas s'interroger sur les effets négatifs d'une politique visant à développer tous azimuts des accords de libre-échange sans études d'impact préalables et à adopter des normes artificiellement élevées sur le tissu de nos petites et moyennes entreprises. J'en appelle, Monsieur le Président, à une politique pragmatique et non idéologique pour faciliter réellement le développement de ces petites et moyennes entreprises, qui sont aujourd'hui la principale source de création d'emplois dans l'Union européenne. Flemming Monsieur le Président, la recherche, c'est l'avenir; la recherche, c'est la respiration de l'esprit humain. La seule chose qu'on demande, c'est la responsabilité. Je suis très heureuse qu'il ne soit plus question de la fusion nucléaire dans le rapport de Mme Mc Nally mais que le dit rapport traite très bien la sécurité de la fission nucléaire, le contrôle des matières nucléaires, l'arrêt des centrales nucléaires et l'élimination des déchets. Nous allons devoir arrêter de nombreuses, de très nombreuses centrales nucléaires et il aurait été bien que nous en soyons déjà occupés beaucoup plus tôt. Nous allons devoir nous occuper de l'élimination des déchets pendant très longtemps. Nous n'avons certes pas encore de solution pour les déchets nucléaires, qui vont irradier pendant des siècles et même des millénaires mais nous les produisons jour après jour! Il s'agit là d'une forme grotesque, tragique, dramatique d'irresponsabilité humaine. Je crois que nous commençons tard, peut-être trop tard, à faire de la recherche dans ce domaine. Je suis très reconnaissante envers Mme Matikainen-Kallström, dont le rapport attire l'attention sur le fait que la production constante de quantités importantes de matières radioactives pourrait peut-être également représenter le principal obstacle du développement de la fusion. Mais elle cite très bien des domaines très importants, comme le domaine de la fission nucléaire, la sécurité d'exploitation, les installations nucléaires, la radioprotection et, de nouveau, comme cela a déjà été mentionné plusieurs fois aujourd'hui, l'élimination des déchets. Je sais que Mme Matikainen-Kallström s'est donné beaucoup, vraiment beaucoup de mal avec son rapport mais je déplore quand même, comme bon nombre des orateurs qui m'ont précédée, qu'il ne soit question ici, aujourd'hui, d'aucune action-clé pour les énergies renouvelables. Il faut certainement venir à bout de ces déchets. Il faut en assumer la responsabilité. Ils sont intolérables pour les citoyens. Quand on essaie, comme moi, de faire de la politique à responsabilité chrétienne-démocrate, ce n'est tout simplement pas possible - du moins pour moi - de dire oui pour un programme qui nous apporte même, je le concède, de très nombreux avantages mais qui laisse à ceux qui vont nous suivre des problèmes insolubles dans la perspective actuelle. Je demande déjà aujourd'hui à mes collègues de comprendre la raison pour laquelle je vote de cette manière. Theonas Monsieur le Président, à propos du rapport de notre collègue M. Argyros sur le programme spécifique pour une croissance compétitive et durable, je tiens tout d'abord à noter avec satisfaction que son auteur s'attache à aborder des aspects essentiels, comme la garantie d'un régime de transparence dans la gestion des crédits, la mise en exergue de la dimension sociale des objectifs auxquels ces crédits seront alloués chaque année, l'extension des actions spécifiques à des secteurs comme le textile - qui est une industrie européenne majeure et à forte intensité de main-d'oeuvre -, l'affectation d'une part plus importante de l'enveloppe budgétaire à l'amélioration des technologies des transports terrestres et maritimes, la diffusion des résultats de la recherche auprès des PME. Malgré tout, je tiens aussi à faire observer que la crise économique mondiale a fait plus nettement ressortir la nécessité d'une croissance économique qui soit bénéfique aux peuples, dans le respect total de l'environnement, et c'est du reste pourquoi on parle de développement viable, durable. Mais voici qu'on accole désormais au terme de croissance le qualificatif de «compétitive». Est-ce fortuit? Assurément pas. Ce qualificatif fixe le cadre qui permet de faire porter l'effort principal sur l'exploitation des connaissances, de la science et de la technologie d'une manière outrageusement unilatérale, en vue de promouvoir les intérêts et les visées du grand capital multinational. La compétitivité est placée au-dessus de tout; les droits et les conquêtes des travailleurs, l'environnement et l'équilibre écologique sont subordonnés à cet objectif. Chaque action de développement, chaque action de protection de l'environnement ont pour préalable le profit qu'en tireront les entreprises. L'expérience acquise, notamment au cours de l'année écoulée, montre que toute référence à une croissance compétitive suscite de vives inquiétudes parmi les travailleurs et les masses populaires. Il faudra bien se rendre compte un jour que la technologie est le fruit du progrès de la science et de l'esprit humain et qu'elle ne peut être utilisée contre la nature, contre l'homme et ses besoins. Holm Monsieur le Président, je voudrais intervenir sur le rapport Malerba à propos duquel j'ai déposé certains amendements. Le rapport concerne la convivialité de la société de l'information dont je suis un chaleureux partisan quoique j'éprouve une certaine inquiétude à son égard. Internet et la société de l'information présentent notamment le risque d'être utilisés en tant que système électronique de surveillance, ce qui me préoccupe beaucoup. L'Assemblée doit, selon moi, faire clairement état de son refus de contribuer à l'inclusion d'une technique de surveillance ou de communication électronique dans le présent programme. Je voudrais également aborder un autre amendement qui figure dans le rapport Argyros relatif à la croissance compétitive et durable. J'ai déposé un amendement sur la nécessité de réduire également l'impact environnemental des transports aériens. Nous parlons sans équivoque, au sein de l'Assemblée, de la nécessité d'améliorer les combustibles automobiles et de réduire la consommation d'essence, mais nous semblons totalement ignorer les avions, qui consomment aussi énormément de combustible. Il faut également mettre au point, dans ce secteur, des techniques concurrentielles permettant d'épargner l'environnement et d'économiser les combustibles. Cela doit représenter un avantage et non un inconvénient pour les milieux industriels. Blokland Monsieur le Président, dans le cinquième programme-cadre, on aborde surtout l'importance de la politique commune en matière de recherche. Avec le temps, la structure devient plus claire et les thèmes sont devenus plus concrets. Le morcellement en de nombreux petits projets et le chevauchement de différents projets doivent être évités. De ce point de vue, on peut se demander si l'affectation de 10 % du budget aux petites et moyennes entreprises favorisera le développement scientifique. Pour les institutions de recherche, mais surtout pour les entreprises, une évaluation rapide d'une demande est très importante. La formulation de critères clairs en vue d'une certaine sécurité n'est pas moins importante. Cela empêche également l'expérience agaçante que constituent les longues négociations de contrats et les procédures bureaucratiques. Vu les développements rapides dans le domaine de la science, il doit être possible d'adapter certains programmes spécifiques à mi-parcours. Les progrès très rapides dans la technologie génique, avec pour conséquences possibles de nouvelles résistances et modes d'alimentation nuisibles, requièrent des recherches biomédicales supplémentaires et une réflexion éthique. Il apparaît clairement, au vu de l'exclusion du clonage humain de ce programme-cadre, que la recherche scientifique n'est pas considérée comme dénuée de toute norme. Nous nous en réjouissons; il est essentiel de mener des réflexions préalables, par exemple dans le cas de certaines techniques géniques, et une information complète et impartiale est très souhaitable. Le développement durable, dans lequel l'énergie et la protection de l'environnement doivent être bien intégrés, constitue une base importante pour la recherche. La collaboration entre les autorités, un secteur particulier, l'industrie et le secteur des services peut constituer une forme efficace et se révéler encourageante. Cela vaut certainement pour la recherche appliquée. Toutefois, on ne doit pas restreindre la recherche fondamentale qui se développe autant que possible de manière indépendante et pour laquelle l'objectivité constitue l'idéal de la recherche scientifique. En ce qui concerne l'avenir du programme de fusion nucléaire, nous remarquons que les connaissances à ce sujet doivent rester intactes pour l'avenir. Étant donné que d'autres sources d'énergie sont sérieusement en cours de développement, nous ne devons plus faire du programme de fusion nucléaire une haute priorité. Nous soutenons l'instauration d'un plafond pour les activités nucléaires. Il serait opportun qu'il y ait davantage de clarté et d'ouverture sur tout ce qui se passe dans le secteur nucléaire. À cet effet, il est très important que l'on prête une attention particulière à la gestion des déchets et à la sécurité. Palacio Vallelersundi Monsieur le Président, de tout ce cinquième programme-cadre, je vais parler du rapport de M. Malerba sur la société de l'information et l'accès facile pour les utilisateurs. Et je vais faire quatre réflexions à ce sujet. Le première réflexion est que l'investissement total - non plus celui prévu par ce cinquième programme-cadre mais l'investissement total - réalisé dans l'Union européenne, ajouté à l'investissement individuel des 15 États membres, est bien inférieur à celui de nos concurrents les plus directs - les États-Unis et le Japon - dans ce secteur. Et nous devons comprendre qu'il s'agit d'un secteur de pointe et c'est pourquoi nous devons favorablement accueillir cette initiative en pensant qu'il s'agit d'une initiative qui doit être complétée. En plus d'avoir besoin d'être complétée, étant donné qu'il s'agit de ressources très rares, il faut assurer une bonne distribution de ces ressources. Et en ce sens, je souscris à l'idée du rapporteur de les concentrer sur les objectifs 1 et 3, autrement dit, sur l'accès des citoyens et les nouvelles technologies, plus que sur l'objectif 2, relatif au commerce électronique, pour lequel il faut une meilleure réglementation, une action du législateur plus qu'une action de l'investissement. Et je dois dire que le dernier chapitre, péchant par manque de définition, reste très vague. Par ailleurs, il faut concentrer nos efforts sur ces secteurs de pointe, dans ces secteurs-clés, où cet investissement sera beaucoup plus productif. Enfin, dans cette dernière partie de l'intervention, je faire référence à deux types d'amendements, dans la lignée de ce qu'a signalé notre collègue du groupe des verts. Il est plus que dangereux d'entamer actuellement une «chasse aux sorcières» sur le développement de la recherche dans ce secteur de pointe. Il est certain qu'il existe des difficultés quant à la préservation des droits personnels de l'intimité, etc., mais n'oublions pas que l'ensemble d'Internet est né d'un effort de recherche dans le cadre militaire et que nous sommes parvenu depuis à l'utilisation que l'on en fait aujourd'hui. Par conséquent, nous devons être prudents sur cette question. Ensuite, je tiens à souscrire aux paroles du rapporteur quant à l'exagération dont certains amendements de la commission des droits de la femme sont empreints dans le domaine de l'établissement de quotas par sexe, etc. Breyer Monsieur le Président, en ce qui concerne la question du génie génétique, je suis déjà très déçue du rapport du Parlement européen. Je trouve très naïf de préférer une mise au ban de la société à une quelconque interdiction. On nous a déjà promis, il y a des années, qu'il finirait par y avoir des normes. Après des programmes de recherche de plusieurs années dans ce domaine, on pourrait enfin au moins attendre de la Commission qu'elle établisse des normes éthiques au lieu de souligner sans cesse que les projets de recherche doivent précisément y contribuer, c'est-à-dire qu'il est de plus en plus clair que ce ne sont là que des envolées lyriques, qu'il doit en fait s'agir ici de faire progresser cette recherche à risques et la recherche éthiquement douteuse sans qu'aucune limitation n'intervienne ici. Restons-en par exemple au thème des tissus foetaux. Même la chambre des médecins de la République fédérale s'est prononcée pour un moratoire. Mais la Commission ne parvient manifestement pas à dire: oui, c'est douteux, tant d'un point de vue scientifique que d'un point de vue éthique, nous devons enfin commencer à y mettre des limites. Il en va de même pour la question des plastifiants dans les jouets pour bébés. D'une part, la Commission dit que nous ne pouvons pas prononcer d'interdiction parce que la recherche nous manque; d'autre part, son programme de recherche ne contient absolument aucune approche de recherche pour inscrire ce point à l'ordre du jour, à savoir la médecine de l'environnement, toutes ces questions qui concernent par exemple les substances chimiques! Scapagnini Monsieur le Président, Madame le Commissaire, nous avons tous vu que l'adoption du cinquième programme-cadre a été le moment crucial de la recherche européenne. Le Parlement est parvenu a faire entendre sa voix et celle des citoyens de l'Europe, en insérant différents thèmes fondamentaux pour le développement et l'amélioration de la vie et de la recherche de notre Europe. Comme j'ai eu l'occasion de l'affirmer à plusieurs reprises dans toutes les enceintes institutionnelles, ce n'est que par la recherche et l'innovation technologique que l'on pourra lutter contre le chômage qui afflige l'Europe. Faire de la recherche signifie créer des emplois pour l'avenir et améliorer les conditions de vie de nos enfants. C'est pourquoi il est important qu'en Europe l'on s'efforce d'améliorer l'obtention et la diffusion des informations provenant de la recherche et de rendre leur accès plus facile. L'adoption, aujourd'hui, des programmes spécifiques doit être une autre opportunité, une opportunité supplémentaire pour les entreprises, pour les chercheurs et pour tous les citoyens européens. Certes, au sein des différents programmes, notre intérêt s'est porté sur toute une série de thèmes, parmi lesquels je voudrais souligner celui, très important, de la qualité de la vie et de la gestion des ressources du vivant. L'Europe dispose d'une expérience solide concernant la recherche et les applications dans ce domaine, et je voudrais souligner que les biotechnologies et le génie génétique ont et auront, au-delà de toutes les considérations de prudence, un impact fondamental sur notre avenir, sur l'avenir de la médecine et sur l'avenir de notre bien-être. Je voudrais également souligner, au nom aussi de la commission que je préside, qu'au cours de ces années un long et important travail a en réalité été accompli, tant dans le programme-cadre, sur lequel a été conclu un accord - quoique difficile - avec le Conseil, que dans les programmes spécifiques où ont été insérés, comme vous le savez, divers amendements. Je souhaite, en conclusion, que le Conseil prenne dûment en considération les suggestions exprimées par le Parlement, dans l'adoption, aussi, des programmes où la codécision n'est pas prévue. Il serait très grave de ne pas prendre en considération l'opinion de ceux qui, comme nous, représentent les citoyens européens. Chichester Monsieur le Président, je voudrais tout d'abord féliciter le rapporteur, ma collègue Mme Quisthoudt-Rowohl, pour les efforts laborieux qu'elle a dû fournir afin d'amener le cinquième programme-cadre à ce stade, y compris, je le dis avec plaisir, sa visite dans le Devon, ma circonscription, pour s'informer des nombreux projets de recherche menés à l'université d'Exeter et à l'université de Plymouth. Son intérêt me ravit. Je me félicite de l'issue de la procédure de conciliation. Nombreux sont les chercheurs qui nourrissaient des craintes sur l'avenir du financement et la perspective de coupes sombres. Nous devons insister avec force sur le rôle du cinquième programme-cadre pour la création de réseaux entre les États membres. On ne saurait exagérer l'importance de ce travail, même s'il ne représente qu'une part infime de la dépense globale en Europe en faveur de la recherche. J'insiste auprès de la Commission pour qu'elle soit plus attentive à l'avenir et qu'elle s'attache à fournir des évaluations complètes des offres, à informer les candidats malchanceux des raisons du refus de leur candidature et à effectuer les paiements en temps voulu, car les retards entraînent de graves difficultés, en particulier pour les petites entreprises. Je me félicite de l'accent qui est mis sur la participation des PME. Nous ne devons pas oublier qu'elles ont à faire face à des difficultés particulières pour participer à ces grands projets transnationaux. Je remercie Mme McNally pour son soutien en faveur du programme JET à Culham. Voilà qui est de nature à rassurer le personnel qui y travaille et qui s'inquiète au sujet de l'avenir de l'emploi. Avant tout, je tiens à insister sur les avantages du cinquième programme-cadre en tant que catalyseur du progrès, de l'innovation, de la compétitivité, de la qualité de la vie et de l'emploi en Europe. Cresson Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs les Rapporteurs, Mesdames et Messieurs les Parlementaires, je voudrais avant tout remercier vivement les neuf rapporteurs et les féliciter pour la qualité de leur travail. J'étendrai ces remerciements à l'ensemble des membres de la commission de la recherche, du développement technologique et de l'énergie, et à son président, M. Scapagnini, ainsi qu'aux présidents des différentes commissions associées à la discussion sur les différents programmes spécifiques du cinquième programme-cadre de recherche. L'examen de l'ensemble des propositions de la Commission représentait une tâche ample et complexe. Elle était d'autant plus difficile à assumer qu'il fallait la mener à bien dans des délais serrés, en parallèle avec la discussion du cinquième programme-cadre au sein du comité de conciliation. Le Parlement européen s'est parfaitement acquitté de sa tâche, en produisant des rapports qui contiennent une série de suggestions pertinentes et constructives. Je n'entrerai pas dans le détail des très nombreux amendements présentés, préférant vous résumer la position de la Commission sur quelques points importants. Une prise de position écrite détaillée est toutefois à votre disposition au greffe. De manière générale, la Commission accepte une grande partie des amendements proposés, dans leur contenu et dans leur esprit, si ce n'est pas dans leur formulation précise. La Commission exprime ainsi son accord avec plusieurs des amendements dits «horizontaux», qui s'appliquent à l'ensemble des programmes ou répercutent, sous la plume des différents rapporteurs, les positions du Parlement sur des points de caractère général. Ces amendements, qui reflètent l'accord intervenu sur le cinquième programme-cadre au sein du comité de conciliation, concernent, tout d'abord, l'égalité des chances et la participation des femmes à la mise en oeuvre des programmes de recherche. C'est un point auquel j'attache personnellement une grande importance. À mon initiative, la Commission présentera prochainement une communication à ce sujet, où seront décrites les mesures concrètes qui seront prises pour promouvoir l'égalité des chances et la participation des femmes, à la suite du colloque que j'ai organisé l'année dernière, «Femmes et Science». La participation des petites et moyennes entreprises, ensuite. Comme convenu au sein du comité de conciliation, les PME bénéficieront de 10 % des moyens des quatre programmes thématiques pour résoudre les problèmes technologiques auxquels elles doivent faire face. J'ajoute que, pour répondre à ce qui vient d'être dit, un guichet unique sera mis en place pour faciliter l'accès des PME au programme. D'ailleurs, le nombre des PME qui bénéficient des programmes de recherche a augmenté de 30 % depuis quatre ans. L'information du Parlement européen, enfin, lequel verra se renforcer ses possibilités de suivre en détail l'exécution des programmes, incluant bien sûr le Centre commun de recherche. La Commission propose au Parlement un prochain rendez-vous, dans les trois mois qui viennent, à l'occasion duquel elle l'informera des conditions dans lesquelles les premières étapes de la mise en oeuvre des programmes se seront déroulées. J'en viens maintenant au commentaire sur les neuf rapports. Laissant de côté certains aspects, je retiendrai les éléments suivants. Dans son rapport sur le programme «Qualité de la vie et gestion des ressources du vivant», M. Tannert met très justement l'accent sur l'importance de l'attention à accorder aux questions éthiques. Dans le cas particulier de la recherche sur les embryons humains, la Commission partage les réserves du Parlement. Ces problèmes sont complexes. Les connaissances et les technologies progressent rapidement et il faut prendre en compte l'intérêt des couples et des malades, mais il existe aussi, à l'évidence, des limites à ne pas dépasser. La Commission prend acte avec satisfaction du soutien apporté au programme «Société de l'information conviviale» dans le rapport très détaillé de M. Malerba. Conformément aux souhaits du Parlement, elle proposera de rééquilibrer le budget de ce programme en faveur des actions-clés, services aux citoyens, et technologies et infrastructures essentielles. M. Malerba est intervenu aussi un peu plus tard sur le problème des relations internationales en matière de recherche. Il va de soi que les coopérations seront réciproques. En ce qui concerne l'interconnexion des réseaux à haut débit pour la recherche, la Commission est d'avis qu'elle pourrait éventuellement bénéficier d'une contribution financière des autres programmes que le programme «Société de l'information». Cette contribution ne concernerait toutefois que les utilisations et les usages spécifiquement liés aux domaines couverts par ces programmes. La Commission évaluera et analysera ces besoins et déterminera sur cette base les meilleurs moyens d'y faire face. Des amendements présentés par M. Argyros à la proposition pour le programme «Croissance compétitive et durable», la Commission retient plus particulièrement, dans leur contenu, ceux qui ont pour effet d'accentuer la dimension durabilité dans l'ensemble des recherches prévues. Cet accent plus marqué est particulièrement heureux. Le principe même du programme est de développer des technologies à la fois compétitives et respectueuses de l'environnement, je dirais même d'autant plus compétitives qu'elles intègrent les aspects d'environnement. Le rapport de Mme Estevan Bolea sur le programme «Préserver l'écosystème» analyse avec beaucoup de précision les besoins et les actions prévus dans le domaine de l'énergie et de l'environnement. Tout en continuant à souligner les liens étroits entre les questions qui se posent dans ces deux domaines, la Commission prend acte de l'idée, défendue par le Parlement et par le Conseil, relative à la mise en oeuvre de deux sous-programmes distincts. La Commission partage par ailleurs le sentiment de l'importance à accorder aux énergies renouvelables. Je rappelle qu'à son initiative, l'Union européenne s'est fixé pour objectif de porter la part des énergies renouvelables des 6 % actuels à 12 % à l'horizon 2000. Il ne nous apparaît cependant ni possible, ni nécessaire de fixer un seuil quantitatif de moyens pour la recherche dans ce domaine. Une partie des technologies concernées combine l'exploitation des énergies classiques et des énergies renouvelables et il faut tenir compte des capacités d'absorption du tissu de recherche et du tissu industriel européen. Nous nous félicitons de l'appui apporté par M. Marset Campos au programme «Affirmer le rôle international de la recherche communautaire». Comme lui, nous estimons qu'il convient de différencier les actions menées dans ce domaine en fonction des différentes régions du monde et de leurs besoins économiques et sociaux particuliers. Cependant, il ne nous paraît pas nécessaire d'établir au niveau législatif des liens explicites entre les différentes actions et des catégories trop précises de pays. Les amendements présentés par Mme Plooij-Van Gorsel au programme «Promouvoir l'innovation et encourager la participation des PME», apportent de nombreuses précisions utiles, notamment dans la définition des nouvelles approches à mettre en oeuvre. La Commission les reprend donc à son compte. La volonté d'accorder une attention particulière aux PME se traduit d'ailleurs dans un des amendements généraux que la Commission accepte dans le prolongement de l'accord intervenu au comité de conciliation. Je peux assurer Mme Plooij-Van Gorsel que les mesures spécifiques pour les PME seront incluses et appliquées dans toutes les propositions thématiques d'une manière harmonisée et efficace. La même remarque s'applique à la question de l'égalité des chances évoquée par M. Lange dans son rapport sur le programme «Accroître le potentiel humain de recherche et la base de connaissances socio-économiques». Comme le rapporteur, la Commission attache une grande importance aux aspects socio-économiques de la recherche, en particulier à la contribution des travaux menés dans ce domaine, à la définition et à la mise en oeuvre des politiques publiques. Elle accepte donc les amendements qui visent à renforcer cette dimension, ainsi que la coordination des activités menées dans ce domaine dans l'ensemble du programme-cadre. Mme McNally a analysé avec beaucoup de soin les deux propositions relatives au programme d'activité du Centre commun de recherche dans les domaines non- nucléaires et nucléaires. Le nombre limité d'amendements proposés témoigne de la convergence de vues du Parlement et de la Commission sur la nature et le contenu de la mission au service des politiques de l'Union et de ses citoyens que doit assurer le Centre commun de recherche. Ces deux programmes spécifiques consacrent un redéploiement des compétences du CCR dans des domaines tels que l'environnement ou la protection des consommateurs et un recentrage de ses activités nucléaires dans les domaines de la sécurité et de la sûreté. Cette réorientation a également conduit à poser clairement la question de l'héritage nucléaire des anciennes activités du CCR et a souligné la nécessité d'entreprendre les actions indispensables de démantèlement des installations obsolètes et de traitement des déchets nucléaires. Comme le met bien en lumière Mme Matikainen-Kallström, dans son rapport très approfondi sur le programme «Préserver l'écosystème - partie Euratom», la situation en matière de recherche sur la fusion thermonucléaire a évolué au cours des dernières années. Cela est indiqué également par Mme McNally. Les perspectives, à moyen et long terme, se sont modifiées. Nous pouvons désormais exercer une certaine flexibilité dans la gestion de l'action-clé sur la fusion nucléaire, sans nullement porter atteinte aux travaux scientifiques menés dans ce domaine. Ainsi, dans le souci d'utiliser de façon optimale les fonds communautaires, en tenant pleinement compte du degré d'urgence des besoins, la Commission propose une révision de la répartition des moyens du programme Euratom, à savoir pour les actions indirectives 955 millions d'écus dont 768 pour la fusion, pour le CCR 305 millions d'écus dont 24 pour des actions impératives de démantèlement des installations nucléaires obsolètes et de gestion des déchets. En ce qui concerne ce dernier point, la Commission travaille à l'établissement d'un plan d'action à moyen et long terme, qui s'appliquera à résoudre ces questions issues du poids du passé. Cette démarche requiert que chacun, au sein des institutions communautaires, assume des responsabilités partagées et j'espère que je pourrai compter sur le soutien du Parlement européen. Je souhaiterais conclure par quelques commentaires relatifs à la procédure suivie. Comme je l'ai dit, les délais qui nous sont impartis sont très serrés. Soucieuse de ne pas prendre le risque de compromettre le lancement en temps voulu du cinquième programme-cadre, la Commission a décidé de présenter au sein des instances du Conseil, les amendements parlementaires qu'elle envisageait de reprendre, en tout ou en partie, en négociant à l'avance leur incorporation dans le texte des décisions finales, une fois ces amendements votés par le Parlement. Si elle a pu opérer de la sorte, c'est grâce à l'esprit de collaboration et d'ouverture dont a fait preuve le Parlement et je tiens à l'en remercier vivement. Avec le cinquième programme-cadre qui sera lancé au moment même de l'introduction de l'euro, j'ai voulu résolument mettre la recherche européenne au service des grands objectifs de l'Union, à commencer par la compétitivité et l'emploi, ainsi que des attentes et des besoins de nos concitoyens. D'ailleurs dans les «advisory groups» pour répondre à une des questions qui était posée tout à l'heure, en-dehors des chercheurs et des industriels il y aura aussi des utilisateurs qui pourront ainsi nous donner leur appréciation sur les programmes. Le Parlement européen a été depuis le départ pleinement associé à cette entreprise à laquelle il a su imprimer sa marque. Dans leur architecture, leur contenu, leurs conditions de mise en oeuvre, les programmes spécifiques porteront l'empreinte du Parlement. L'impact que ces programmes auront sur l'économie et la société européenne pourra pleinement être mis au crédit du Parlement. Je m'en félicite et je vous remercie profondément de votre précieuse contribution. Le Président Le débat est clos. Le vote aura lieu demain à 12 heures. (La séance est levée à 20h50)

2. Ανθρώπινα δικαιώματα στη Συρία Πρόεδρος " ημερήσια διάταξη προβλέπει τη συζήτηση έξι προτάσεων ψηφίσματος σχετικά με τα ανθρώπινα δικαιώματα στη Συρία. Véronique De Keyser εισηγήτρια. - (FR) Κύριε Πρόεδρε, όλοι γνωρίζουν το ενδιαφέρον μου όσον αφορά τις υποθέσεις της Συρίας. Θεωρούσα πάντα πως η απομόνωση αυτής της χώρας δεν θα επέφερε τίποτα θετικό σε διεθνές επίπεδο και δεν θα συνέβαλε με κανέναν τρόπο στην προώθηση της ειρήνης στην περιοχή και γι' αυτόν τον λόγο υποστηρίζω το σχέδιο συμφωνίας σύνδεσης, το οποίο ανεστάλη μετά τη δολοφονία του Rafiq Hariri. " προσήλωση και η φιλία προς τη Συρία συνεπάγεται επίσης το να μιλούμε χωρίς περιστροφές στις περιπτώσεις παραβίασης των θεμελιωδών δικαιωμάτων και αυτός είναι ο λόγος για τον οποίο ασκώ κριτική και μάλιστα καταδικάζω την πολιτική καταστολή που πλήττει το σύνολο της αντιπολίτευσης, ανεξαρτήτως τάσεων. Οι περισσότεροι κρατούμενοι, των οποίων την απελευθέρωση ζητούμε σήμερα, είναι άνθρωποι που έχουμε συναντήσει· είναι σχεδόν φίλοι μας και όλοι ανεξαιρέτως, μιλώντας μαζί μας, αναφέρθηκαν στην προσφυγή αποκλειστικά σε νομικά και ειρηνικά μέσα, για τον εκδημοκρατισμό της χώρας την οποία αγαπούν με πάθος. Όταν μια χώρα στρέφεται εναντίον όσων την αγαπούν με πάθος, όταν καταστέλλει την ελευθερία έκφρασης, τίθεται σε κίνδυνο και δεν θα ήθελα να συμβεί κάτι τέτοιο τη Συρία. Σήμερα, ζητούμε την απελευθέρωση των Michel Kilo, Mahmoud Issa, Suleiman Achmar, Faek El Mir, Aref Dalila, Kamal al-Labwani, και Anouar Bunni, οι οποίοι πρέπει να αφεθούν ελεύθεροι. Θα ήμουν επομένως ευγνώμων αν το Συμβούλιο και η Επιτροπή διαβίβαζαν αυτό το μήνυμα στην κυβέρνηση της Συρίας και αν η ίδια του επιδείκνυε τη μέγιστη προσοχή, καθώς πρόκειται για σοβαρό μήνυμα. Επιπλέον, θα ήταν χρήσιμο να λάβει η Συρία σαφή θέση όσον αφορά τη σύσταση ενός διεθνούς ποινικού δικαστηρίου βάσει του κεφαλαίου 6 για την καταδίκη των δολοφόνων του Hariri· η διεθνής κοινότητα θα εκτιμούσε μια τέτοια κίνηση, η οποία θα διευκόλυνε την έξοδο από το πολιτικό αδιέξοδο στο οποίο βρίσκεται ο Λίβανος, ένα αδιέξοδο που ευνοεί τις επαναλαμβανόμενες αιματηρές συγκρούσεις και προκαλεί ανησυχία για μια επικείμενη περίοδο βίας και αστάθειας. Είναι κοινώς γνωστό ότι η υιοθέτηση αυτής της στάσης από τη Συρία, απέχοντας πολύ από το να αποτελεί παρέμβαση στις υποθέσεις του Λιβάνου, θα συνέβαλε αντίθετα στην άρση του αδιεξόδου και, κυρίως, στο να τεθεί ένα τέλος στις φήμες που επιτρέπουν στους ανθρώπους να πιστεύουν ότι η Συρία θα μπορούσε, χρησιμοποιώντας δόλια μέσα, να εμποδίσει τη σύσταση ενός τέτοιου ποινικού δικαστηρίου. Erik Meijer γραπτώς. - (NL) " Συρία αποτελεί ένα θέμα που επανέρχεται συνεχώς στην ημερήσια διάταξη. " Ευρωπαϊκή Ένωση ενδιαφέρεται να διατηρήσει καλές και εντατικές σχέσεις με αυτήν τη χώρα στο πλαίσιο της πολιτικής γειτονίας που αφορά χώρες της Μεσογείου. " σύγχυση στο εγγύς περιβάλλον της, το Ιράκ, αποτελεί ήδη έναν επιπλέον λόγο για τον οποίο η σταθερότητα στη Συρία είναι πολύτιμη. " Συρία ωστόσο είναι μια δικτατορία που δεν ανέχεται εσωτερική αντιπολίτευση. Για τους Χριστιανούς και τους Κούρδους, είναι τουλάχιστον ένα δυσάρεστο μέρος διαβίωσης. Παρόλο που δεν είναι ένα θεοκρατικό κράτος με συμπάθειες προς τον μουσουλμανικό φονταμενταλισμό, δεν θεωρεί το Ιράν -το οποίο αποτελεί μια θεοκρατική δικτατορία- ως σύμμαχο. Στον Λίβανο, προσφέρει τη στήριξή της στους μουσουλμάνους φονταμενταλιστές του Λιβάνου και της Παλαιστίνης, όσο αυτοί βοηθούν την ενίσχυση της επιρροής της Συρίας στη μικρή της γειτονιά. Ο Λίβανος θεωρείται -αν και όχι άδικα- ως μια περιοχή που έχει αποκοπεί από τη Συρία μετά την ευρωπαϊκή παρέμβαση. " διαμάχη με το Ισραήλ τροφοδοτείται προσεκτικά, γιατί η ένταση που φέρει μαζί της συνεπάγεται ότι οι Σύριοι θα μπορούσαν να θεωρήσουν τη συνεχή ύπαρξη του καθεστώτος ως το λιγότερο κακό από τα δύο. Δεν φαίνεται να υπάρχει βελτίωση. Τόσο μια επιθετική στάση προς τη Συρία όσο και οι φιλικές σχέσεις με το καθεστώς αποτελούν αντιπαραγωγικές πρακτικές. Το μόνο πράγμα που μπορεί να συντελέσει σε μια μακροπρόθεσμη βελτίωση είναι η στήριξη στους πρόσφυγες της Συρίας και τους αντιπάλους της Συρίας που έχουν φυλακιστεί και εξοριστεί. Θα ήθελα να ολοκληρώσω λέγοντας ότι αυτοί που πρόσφατα κατέστησαν θύματα περιορισμών της ελευθερίας, όπως ο Michel Kilo που επισκέφθηκε ήδη το Κοινοβούλιο, έχουν ανάγκη την αμέριστη προσοχή μας. Μάριος Ματσάκης συντάκτης. - (EN) Κύριε Πρόεδρε, η ετήσια έκθεση όσον αφορά την κατάσταση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων στη Συρία για το 2006 περιγράφει μια πραγματικά ζοφερή κατάσταση. Πραγματοποιήθηκαν πολλές αυθαίρετες συλλήψεις και κρατήσεις προσωπικοτήτων της αντιπολίτευσης, μεταρρυθμιστών και ακτιβιστών των ανθρωπίνων δικαιωμάτων και της κοινωνίας των πολιτών. Επιπλέον, αφθονούν οι τεκμηριωμένες αναφορές για βασανιστήρια που αποτελούν συνήθη τακτική και συστηματική μέθοδο ανάκρισης προκειμένου να αποσπαστούν ομολογίες. Εξάλλου, διεφθαρμένα μέλη του δικαστικού τομέα στη Συρία, πολιτικοί και στρατιωτικοί, εξέδιδαν δρακόντειες ποινές, περιλαμβανόμενης της ισόβιας κάθειρξης και της θανατικής καταδίκης, επηρεασμένοι κυρίως από πολιτικά κίνητρα. Καλούμε την κυβέρνηση της Συρίας, ενώπιον της διεθνούς καταδίκης, να καταβάλει τουλάχιστον σοβαρή προσπάθεια για τη βελτίωση του σεβασμού των ανθρωπίνων δικαιωμάτων των πολιτών της ή να αντιμετωπίσει τις συνέπειες, γεγονός το οποίο ελπίζω, με κάποια επιφύλαξη, επίκειται και θα είναι δραστικό. Bernd Posselt συντάκτης. - (DE) Κύριε Πρόεδρε, η Δαμασκός είναι μία από τις αρχαιότερες πόλεις του κόσμου και η σημερινή Συρία είναι ένας αρχαίος πολιτιστικός χώρος όπου συμβίωναν -συνήθως ειρηνικά- διάφοροι λαοί και θρησκείες εδώ και πολλούς αιώνες και όπου υπάρχει ακόμα στενή συνεργασία μεταξύ μουσουλμάνων και χριστιανών. Ο κ. Dess και εγώ ασχολούμαστε ιδιαίτερα με τον διάλογο μεταξύ αυτών των θρησκειών, ο οποίος ασφαλώς έχει αρκετές πιθανότητες επιτυχίας στη χώρα αυτή -που είναι μία μη μουσουλμανική αραβική χώρα και έχει μεγάλη σημασία στην περιοχή. Έτσι, είναι ακόμα πιο λυπηρό ότι εγκαταστάθηκε εκεί ένα καθεστώς που στο πλαίσιο του εθνικοσοσιαλισμού του Μπάαθ ταλαιπωρεί, διώκει και καταπιέζει τους ανθρώπους, τους περνάει από εικονικές δίκες και τους καθιστά πολιτικούς κρατουμένους, κι όλα αυτά σε μία περίοδο όπου η ανάγκη μας για βοήθεια από τη Συρία προκειμένου να επιτύχουμε την ειρήνευση στην περιοχή είναι πιο πιεστική παρά ποτέ. Εγώ δεν ανήκω σε εκείνους που θεωρούν σωστή την απόλυτη απομόνωση της Συρίας. " χώρα αυτή έχει αρχαία παράδοση που θα πρέπει να την αξιοποιήσουμε για τη δημιουργία ειρήνης. Χωρίς τη Συρία δεν μπορεί να υπάρξει ειρήνη ούτε στη Μέση Ανατολή ούτε στον Λίβανο, ούτε και ψήφισμα για το πρόβλημα του Ιράκ. Ακριβώς γι' αυτό όμως δεν μπορούμε να δεχτούμε παραβιάσεις των ανθρωπίνων δικαιωμάτων όπως η καταπίεση των Κούρδων και άλλων με τις πιο αβάσιμες δικαιολογίες, και γι' αυτό απευθύνουμε έκκληση προς τη Συρία να επιστρέψει σε μία πολιτική διαλόγου και συνεργασίας. Είμαστε πρόθυμοι για συνεργασία, όχι όμως με ένα καθεστώς που δεν έχει τη στοιχειώδη διάθεση να σεβαστεί τη δημοκρατία και το κράτος δικαίου. Είναι αδύνατο να ασκήσουμε μία λογική εξωτερική πολιτική και πολιτική ασφαλείας και να έχουμε λογικές οικονομικές σχέσεις με μία χώρα που περιφρονεί τα ανθρώπινα δικαιώματα. Ως εκ τούτου, αυτό πρέπει να αποτελέσει ένα σαφές μήνυμα προς τη Συρία ότι πρέπει να αλλάξει πορεία και να επιστρέψει στον δρόμο της συνεργασίας. Adam Bielan συντάκτης. - (PL) Κύριε Πρόεδρε, οι συνεχείς παραβιάσεις των ανθρωπίνων δικαιωμάτων στη Συρία αυξάνονται με ανησυχητικό τρόπο. " κυβέρνηση της Συρίας περιορίζει δραστικά την ελευθερία έκφρασης, την ελευθερία οποιασδήποτε μορφής του συνέρχεσθαι και του συνεταιρίζεσθαι. Οι αρχές της Συρίας συνεχίζουν να εφαρμόζουν μια πολιτική εκφοβισμού και φυλάκισης, όταν αντιμετωπίζουν υπερασπιστές των ανθρωπίνων δικαιωμάτων και ειρηνικές κριτικές για τις πολιτικές της παρούσας κυβέρνησης. Μετά τη δήλωση "Βηρυτός-Δαμασκός", η οποία υπογράφηκε τον Μάιο του 2006 και η οποία ζητούσε βελτιωμένες σχέσεις μεταξύ του Λιβάνου και της Συρίας, οι δυνάμεις ασφαλείας της Συρίας συνέλαβαν δεκάδες ανθρώπους επειδή εξέφρασαν απόψεις σε αυτή τη δήλωση, οι οποίες διέφεραν από αυτές της κυβέρνησης της Συρίας. Μεταξύ αυτών που συνελήφθησαν, είναι ο συγγραφέας Michel Kilo και ο υπερασπιστής των ανθρωπίνων δικαιωμάτων Anwar al-Bunni. Χιλιάδες πολιτικοί κρατούμενοι παραμένουν στη φυλακή χωρίς ποτέ να έχουν καταδικαστεί. Το 2006 πέρασε χωρίς οι αρχές της Συρίας να παράσχουν οποιαδήποτε πληροφορία σχετικά με τη μοίρα 17 000 ανθρώπων που συνελήφθησαν από τις δυνάμεις ασφαλείας της Συρίας. Ήταν κυρίως μέλη της απαγορευμένης οργάνωσης Μουσουλμανική Αδελφότητα, σύριοι ακτιβιστές που συνελήφθησαν τη δεκαετία το 1980 και μερικές εκατοντάδες πολίτες του Λιβάνου και της Παλαιστίνης που συνελήφθησαν στη Συρία και στον Λίβανο από τις δυνάμεις ασφαλείας της Συρίας, καθώς και από την ελεγχόμενη από τη Συρία στρατιωτική αστυνομία του Λιβάνου και της Παλαιστίνης. Ως εκπρόσωποι της Ευρωπαϊκής Ένωσης, πρέπει να αντιταχθούμε αποφασιστικά σε κάθε περαιτέρω καταστολή και παραβίαση ανθρωπίνων δικαιωμάτων στη Συρία, όπως αναφέραμε από κοινού στο σημερινό ψήφισμα. Dalia Grybauskaitė Επιτροπή. - (EN) Κύριε Πρόεδρε, η Επιτροπή, σε συνεργασία με τα κράτη μέλη, παρακολουθεί εκ του σύνεγγυς την κατάσταση στη Συρία. Μετά την τελευταία μας συζήτηση στην περίοδο συνόδου του Ιουνίου 2006, υπήρξαν ορισμένες θετικές εξελίξεις. Θέλω να τονίσω ότι μια επαφή για τα ανθρώπινα δικαιώματα ορίστηκε τον Ιανουάριο του 2007 στο υπουργείο Εξωτερικών της Συρίας. Θεωρούμε επίσης θετικό το γεγονός ότι η ΕΕ έχει τακτική πρόσβαση σε δίκες στο Ανώτατο Κρατικό Δικαστήριο, στο Στρατοδικείο και το Ποινικό Δικαστήριο. Εκφράζουμε, ωστόσο, τη λύπη μας διότι καμία από τις υποσχέσεις για πολιτική διαφάνεια δεν εφαρμόστηκε στην πράξη - για παράδειγμα, η χαλάρωση της κατάστασης εκτάκτου ανάγκης, η έγκριση νομοθεσίας που θα επιτρέπει τον πολυκομματισμό, η χορήγηση ιθαγένειας σε απάτριδες Κούρδους ή η διακήρυξη του Εθνικού Συμβουλίου για τα Ανθρώπινα Δικαιώματα. Εκφράζουμε επίσης τη λύπη μας για τις δυσανάλογες ποινές που επιβλήθηκαν σε διακεκριμένους ακτιβιστές της κοινωνίας των πολιτών τις τελευταίες εβδομάδες. Θεωρούμε απαράδεκτο το γεγονός ότι έχουν φυλακισθεί απλώς επειδή εξέφρασαν ελεύθερα τις απόψεις τους. Ζητούμε και πάλι την απελευθέρωση όλων των πολιτικών κρατουμένων στη Συρία. Για παράδειγμα, όλες οι προσπάθειές μας να βοηθήσουμε τον κ. Ανουάρ αλ Μπούνι οδήγησαν σε αδιέξοδο. Σήμερα, ο κ. αλ Μπούνι καταδικάστηκε σε πέντε χρόνια φυλάκισης απλώς επειδή κατήγγειλε τα βασανιστήρια και τις άθλιες συνθήκες των φυλακών στη Συρία, ενώ του επιβλήθηκε πρόστιμο 1 500 ευρώ επειδή εικάσθηκε πως δεν σεβάστηκε τον νόμο της Συρίας δημιουργώντας το κέντρο κατάρτισης, που επίσης χρηματοδοτήθηκε από τα ευρωπαϊκά ταμεία. Για αρκετά χρόνια η Επιτροπή στήριζε τη διαδικασία εκσυγχρονισμού στη Συρία μέσω ενός φάσματος δραστηριοτήτων. Διαπιστώσαμε πολύ ενθαρρυντικά αποτελέσματα στον οικονομικό τομέα. Ευελπιστούμε ειλικρινά ότι θα επεκταθούν στο πολιτικό πεδίο. Θα συνεχίσουμε να ενθαρρύνουμε τη Συρία να τηρήσει αυτή την υποχρέωση και τη Σύμβαση του Ο"Ε σχετικά με τα Ατομικά και Πολιτικά Δικαιώματα και τα Βασανιστήρια. Είμαι πεπεισμένη ότι το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο θα στηρίξει αυτές τις προσπάθειες της Επιτροπής. Πρόεδρος " συζήτηση έληξε. " ψηφοφορία θα διεξαχθεί μετά το τέλος των συζητήσεων.

11. Situace v Tibetu (hlasování) Předseda V této důležité otázce vyjádřila tato sněmovna svůj názor téměř jednomyslně a já věřím, že ti, kterým je toto hlasování určeno, se budou tímto poselstvím řídit.

Hydrogendrevne køretøjer (forhandling) Formanden Næste punkt på dagsordenen er betænkning af Anja Weisgerber for Udvalget om det Indre Marked og Forbrugerbeskyttelse om forslag til Europa-Parlamentets og Rådets forordning om typegodkendelse af brintdrevne motorkøretøjer og om ændring af direktiv 2007/46/EF - C6-0342/2007 -. Günter Verheugen næstformand i Kommissionen. - (DE) Fru formand, mine damer og herrer! Det drejer sig endnu en gang om fremtidens bil. Et emne, der jo allerede i anden forbindelse har beskæftiget Europa-Parlamentet intensivt i denne uge. I dag taler vi om en teknisk mulighed, der kunne hjælpe os til at løse de miljøproblemer, der forårsages af biler. Jeg gentager: en mulighed, der kunne hjælpe os. Vi ved ikke, om denne mulighed kan realiseres bredt, men vi bør udnytte chancen. Det er, hvad det drejer sig om. Vi er jo alle enige om, at bæredygtig mobilitet er en af de centrale udfordringer i de kommende år, som vi er nødt til at løse. Vi vil ikke begrænse Europas borgeres ret til individuel mobilitet. På den anden side kan der ikke herske nogen tvivl om, at denne ret til individuel mobilitet - altså i klartekst retten til at køre bil, at eje og benytte en bil - skal udøves på en måde, der ikke ødelægger vores miljø, dvs. vi har brug for biler, der er miljøvenlige. I øvrigt er det ikke blot nødvendigt af hensyn til miljøet, men også økonomisk bliver det stadig vigtigere. Den traditionelle forbrændingsmotor er ikke længere tidssvarende, fordi brændstofforbruget er så stort, og vi må gøre en indsats for at reducere forbruget af fossile brændstoffer overalt, hvor det forekommer. I denne forbindelse må vi derfor også stille spørgsmålet om, hvorvidt vi kan lette udviklingen af hydrogendrevne biler. Kommissionens forslag om en forordning om typegodkendelse af hydrogendrevne biler følger denne grundtanke. Indledningsvis vil jeg gerne takke ordføreren, fru Weisgerber, for det konstruktive og vellykkede arbejde med dette forslag. Det glæder mig, at der ved hjælp af fru Weisgerbers indsats har kunnet opnås enighed ved førstebehandlingen. Endnu ved vi ikke, hvilken teknologi der er bedst til en bæredygtig mobilitet. Man bliver hver dag konfronteret med ny viden i aviser og fjernsyn. Nogle taler om brændselsceller, andre om elbiler, og andre igen om innovative højeffektive batterier. Der findes flere muligheder, der konkurrerer med de hydrogendrevne biler, i hvert fald elmotorer og brændselsceller. Det er vores opgave under nøje overholdelse af den teknologiske neutralitet at fastlægge de nødvendige sikkerhedsbestemmelser for lovende teknologier. Hertil hører ligeledes hydrogen. Hydrogen kan erstatte konventionelt brændstof og reducere de uheldige virkninger af vejtransporten på miljøet betragteligt. Men jeg vil i parentes bemærket tilføje, at alle disse overvejelser kun giver mening, hvis vi kan fremstille hydrogen på en miljøvenlig måde. Hvis hydrogen fremstilles med snavset energi, flytter vi bare problemet. Med den foreslåede forordning integreres hydrogendrevne biler i det europæiske typegodkendelsessystem. Hydrogendrevne biler behandles dermed på samme måde som traditionelle biler, således at det er nok med én godkendelse i hele EU. Denne godkendelsesproces er mindre tung og væsentligt billigere. Producenter kan klare alle formaliteter på ét og samme kontor og dermed opnå betydelige besparelser. Dette styrker den europæiske industris konkurrenceevne og betyder færre administrative omkostninger. Hydrogen har andre egenskaber end konventionelle brændstoffer som benzin og diesel. Forslaget fastsætter derfor først og fremmest de nødvendige sikkerhedskrav. Vi må især sikre, at hydrogenet kan oplagres på en absolut sikker måde i bilen. Med denne forordning opnår vi, at alle hydrogendrevne biler, der tages i drift i EU, er lige så sikre som konventionelt drevne biler. Den skal også bidrage til at øge offentlighedens tillid til en uvant ny teknologi. Forslaget indfører også et system til identificering af bilerne, så redningstjenester uden videre kan identificere hydrogendrevne biler. Det tætte samarbejde mellem parlamentet, Rådet og Kommissionen har haft en positiv effekt på forhandlingsresultatet. Jeg kan derfor kun være enig i alle ændringsforslag, som Deres ordfører, fru Weisgerber, har stillet. Anja Weisgerber ordfører. - (DE) Fru formand, hr. kommissær Verheugen, mine damer og herrer! De fossile energiformer holder ikke evigt. Efterspørgslen stiger og dermed også priserne. Det kan vi konstatere hver dag på tankstationen. Forventningen om, at olie, naturgas og kul slipper op i fremtiden, er én af årsagerne til de stigende priser. Derfor må vi allerede i dag forske i teknologier, der kan erstatte de fossile energiformer i fremtiden. Et af disse alternativer er hydrogenteknologien, som hr. kommissær Verheugen netop med rette har understreget, kun er ét alternativ, men det er dog et alternativ. Naturligvis er hydrogendrevne biler endnu ikke klar til at blive markedsført. Alligevel gennemføres der forskellige støtteprojekter, der skal ændre dette. EU's highways-projekt er netop afsluttet med en opmuntrende rapport. EU's forskningsministre har i februar indgået et langsigtet offentlig-privat forskningssamarbejde. Dette har sat sig som mål fra 2015 til 2025 at opnå, at hydrogen- og brændselscelleteknologien bliver klar til markedsføring. Til dette formål skal der i de kommende år investeres i alt ca. 940 millioner euro i dette forskningsprogram, hvoraf offentlige organer yder halvdelen, og den anden halvdel ydes af private investorer. Vi ser, at scenen er sat for markedsføringen af hydrogendrevne biler. De stadig høje priser på brændselsceller kan ikke være noget effektivt argument imod hydrogenteknologien. Det er nemlig det samme ved alle fremtidsteknologier. Det første digitale kamera med 0,5 megapixel blev udviklet for år tilbage til rumfarten og har kostet ca. 10 millioner euro. I dag ejer næsten alle et digitalt kamera. Med den foreliggende forordning findes der fremover for første gang harmoniserede tekniske forskrifter på europæisk niveau for godkendelsen af hydrogendrevne biler. Ensartede kriterier er nødvendige for at fremme udbredelsen af denne teknologi og samtidig at garantere et højt sikkerheds- og miljøbeskyttelsesniveau. Hydrogendrevne biler er i øjeblikket ikke omfattet af EF-typegodkendelsessystemet. Derfor kan medlemsstaterne give individuelle godkendelser til sådanne biler. I visse medlemsstater findes der en tilsvarende praksis, i andre er det helt ukendt. Ved denne godkendelsespraksis er der netop en risiko for, at hver enkelt medlemsstat opstiller sine egne godkendelsesbetingelser, og at det indre marked ødelægges. Dette ville resultere i for høje omkostninger for producenterne og i sikkerhedsrisici. Hydrogen er en af fremtidens energiformer. Derfor er det vores opgave, som vi i dag udfører ved at vedtage denne forordning, med ensartede godkendelseskriterier at fastlægge de politiske rammebetingelser for anvendelsen af denne fremtidsteknologi. Det glæder mig, at det på tværs af grupperne er lykkedes at opnå enighed ved førstebehandlingen, og at vi også har haft et så fint samarbejde med Rådet og Kommissionen. Min tak for det fine samarbejde går derfor især til skyggeordførerne, og jeg vil især også nævne hr. Bulfon og hr. Manders. Herigennem er det blevet muligt at opnå enighed ved førstebehandlingen. I den forbindelse var vi især fokuseret på spørgsmålet om mærkningen af hydrogendrevne biler. Hydrogendrevne biler er præcis lige så sikre som diesel- eller benzindrevne personbiler. I henhold til forordningen skal de bestå præcis lige så strenge sikkerhedstest som alle andre biler. Men det er fornuftigt, at redningsmandskabet på et uheldssted ved, at de har at gøre med en hydrogendrevet bil, så de kan tage hensyn til visse forhold. Men hydrogendrevne biler må heller ikke uberettiget sættes i en gavestok på grund af dette. For som sagt er hydrogendrevne biler lige så sikre som biler drevet med andre brændstoffer. Det er et vigtigt budskab, som jeg også gerne vil bringe. Derfor foreslår vi, at hydrogendrevne biler først får en diskret mærkning på de hydrogenførende komponenter. Men vi har sammen med Kommissionen og Rådet også forbedret Kommissionens tekst og erstattet ordet "mærkning" med "identifikation", for på lang sigt bør og kan denne mærkning erstattes af en elektronisk identifikation. Det drejer sig herved om et intelligent alarmeringssystem kaldet eCall. Der blev også rejst andre spørgsmål. Til slut vil jeg kort blot nævne spørgsmålet om infrastrukturen for hydrogentankstationer. Jeg ser nu frem til den animerede diskussion og er spændt på Deres indlæg. Alojz Peterle ordfører for udtalelsen fra udtalelsen fra Udvalget om Miljø, Folkesundhed og Fødevaresikkerhed. - (SL) Fru formand! Jeg vil gerne takke min kollega, dr. Weisgerber, for hendes fremragende betænkning og udtrykke min tilfredshed med, at det er lykkedes os at nå til bred enighed med Rådet så hurtigt. Denne forordning bringer os på overbevisende vis på linje med de nye energi- og miljøpolitikker, der helt sikkert også vil have en positiv indvirkning på folkesundheden. Jeg er enig med kommissæren i, at vi er nødt til at udnytte denne mulighed fuldt ud. Denne forordning er et af de første skridt. Den er en del af løsningen på de nuværende energi- og miljøproblemer, hvor brint er en af de vigtigste faktorer. Der er ikke tale om kun at anvende brint, men om også at anvende brint, og ikke blot i enkelte medlemsstater, men i hele EU. Det er meget vigtigt at sikre den rigtige dynamik, og at betingelserne for gennemførelsen er til stede. Vi bør i denne forbindelse også tage hensyn til alle de aspekter, som vores borgere lægger vægt på, først og fremmest infrastrukturen. Udviklingsdynamikken, navnlig problemet med den hurtige udvikling af nye teknologier, er meget vigtig i denne ualmindelig krævende energisituation. De nye teknologier indebærer efter min opfattelse store muligheder, idet de muliggør en decentraliseret produktion af brint. Hvis der anvendes solenergi, er det desuden rent faktisk muligt at sprede produktionen og reducere afhængigheden af de energikilder, som vi kender i dag. Kommissionen kan efter min opfattelse fremme og fremskynde denne udvikling med gode resultater. Malcolm Harbour for PPE-DE-Gruppen. - (EN) Fru formand! Jeg vil gerne på ny takke Anja Weisgerber som ordfører på vegne af udvalget, og naturligvis også som medlem af min egen gruppe. Hun har efter min opfattelse endnu en gang vist, at hun mestrer komplekse, tekniske sager, og har også arbejdet meget effektivt med en række af emissionssagerne som ordfører for udtalelsen. Det glæder mig imidlertid, at hun nu har sin egen betænkning, og jeg ønsker hende tillykke med hendes meget grundige tilgang til denne vigtige opgave. Jeg ved, hvor stort et arbejde, der ligger bag, idet jeg selv var ordfører på det overordnede typegodkendelsesdirektiv. Jeg vil også gerne takke Günter Verheugen og hans hold i Kommissionen, der har arbejdet meget hurtigt og betids med udarbejdelsen af dette vigtige forslag, der rent faktisk vil sikre, at de særlige krav for brintdrevne køretøjer inkorporeres i rammedirektivet om typegodkendelse. Dette viser efter min opfattelse i øvrigt vigtigheden af endelig at have vedtaget denne fælles ramme for typegodkendelse af motorkøretøjer, og at vi har fleksibilitet til at reagere og inkorporere dette nye udviklingstiltag i rammedirektivet. I denne forbindelse ønsker jeg blot at understrege de aspekter, som en række kolleger allerede har været inde på, men navnlig fra min synsvinkel, idet jeg har samarbejdet med Kommissionen som medlem af Europa-Parlamentet i CARS 21-ekspertgruppen, der blev oprettet med det formål at indføre en konkurrencevenlig lovramme for automobiler i det 21. århundrede - forkortet CARS 21 - og dette er helt klart et forslag tilpasset det 21. århundrede. Det vigtigste er imidlertid, at det sikrer fremstillingsindustrien - ikke blot de store fabrikanter, men også de mange virksomheder, der er involveret i udviklingen af de systemer og komponenter, der vil medvirke til at fremme brintdrevne køretøjer - en klar lovgivningsramme for deres arbejde. De behøver ikke at vente på den. Det er en enorm fordel, og det betyder, at vi vil få én ramme i Europa - én ramme - og det betyder, at køretøjer kan sælges i alle andre lande, hvis disse krav opfyldes. Men det er rent faktisk ikke tilstrækkeligt, og det glæder mig, at Anja Weisgerber i sin betænkning specifikt har opfordret Kommissionen til at love, at den vil arbejde for at gøre sikkerhedskravene for brintdrevne køretøjer globale. Der arbejdes med standarder for brintkøretøjer verden over. Det er det helt rigtige tidspunkt at behandle dette spørgsmål i den globale arbejdsgruppe vedrørende køretøjer, da vi bør slå ind på den kurs, som vi ønsker at følge, fra starten og indføre disse globale standarder for brintdrevne køretøjer. Vi ønsker samtidig, at Europa kommer til at føre an i udviklingen af disse teknologier, og vi kan opfylde begge målsætninger på grundlag af dette forslag. Wolfgang Bulfon for PSE-Gruppen. - (DE) Fru formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! En ensartet godkendelsesprocedure for hydrogendrevne biler i hele EU vil i det mindste fjerne en hindring for udvikling af miljøvenlige mobilitetsformer. Netop på området for den offentlige nærtrafik findes der allerede nogle meget lovende projekter, der baner vejen for en standardmæssig anvendelse af hydrogendrevne personbiler. I den forbindelse må man dog også stille spørgsmålet om, hvordan hydrogenet udvindes. Om CO2-balancen falder positivt ud, afhænger jo meget stærkt af, hvordan hydrogenet fremover produceres. Det nytter ikke noget, hvis der opstår mere CO2 ved produktionen, end der spares ved hydrogendriften. Men samtidig må vi også sørge for, at den tilsvarende infrastruktur af tankstationer etableres, for også en hydrogendrevet bil skal tankes. Her må frem for alt medlemsstaterne komme på banen. Med de klare retningslinjer i denne betænkning skaber vi en lovgivningsmæssig ramme, som muliggør videreudviklingen af denne fremtidsorienterede teknologi og mange andre innovationer. Parlamentets formand, hr. Pöttering, kunne af egen erfaring fortælle om hydrogendrevne biler. Det ville måske i det mindste være værd at overveje at udnytte hans erfaringer og tilpasse parlamentets bilpark tilsvarende. Det er en idé, der i det mindste bør overvejes. Afslutningsvis vil jeg gerne takke fru Weisgerber hjerteligt for det venlige samarbejde ved sammenstillingen og udarbejdelsen af denne betænkning. Vladko Todorov Panayotov for ALDE-Gruppen. - (BG) Fru formand! Inkorporeringen af brintdrevne køretøjer i EU's overordnede normative ramme er af særlig vigtighed, da de nuværende lovfæstede procedurer for typegodkendelse ikke sikrer, at køretøjer af samme kvalitet kan frigives på hele EU's marked. Vedtagelsen af en EU-forordning vil sikre, at alle brintdrevne køretøjer frigivet på markedet fremstilles, testes og identificeres i overensstemmelse med en fælles standard, og at disse køretøjers sikkerhedsniveau er mindst lige så højt som konventionelle køretøjers sikkerhedsniveau. Den fælles forordning vil også sikre en tilpasning af den energibæredygtige indførelse af brint som brændstof, således at den samlede miljømæssige besparelse ved at indføre brint som brændstof til motorkøretøjer er positiv. Den europæiske forordning bør også omfatte fælles krav vedrørende overvågning af disse motorkøretøjer og den nødvendige infrastruktur - tankstationerne. Vedtagelsen af en EU-forordning vil også sikre anvendelsen af de fælles standarder i forbindelse med produktion og udnyttelse af brintdrevne køretøjer fremstillet i tredjelande - USA og de asiatiske lande - og vil fremme Europas interesser. Jeg vil gerne understrege, at såfremt EU ikke træffer foranstaltninger, vil medlemsstaterne vedtage forskelligartede standarder for brintdrevne køretøjer, hvilket vil få negativ indvirkning på det indre marked, mindske omkostningsbesparelserne i forbindelse med masseproduktion og forsinke udviklingen af køretøjerne. Når kravet om én samlet godkendelse for hver køretøjstype forud for frigivelse på EU's marked træder i kraft, bør EU-medlemsstaterne åbne op for brintdrevne biler. Denne godkendelsesprocedure vil fremskynde indførelsen af denne miljøvenlige teknologi som drivmiddel til køretøjer, og de miljømæssige fordele ved brintdrevne køretøjer vil således vise sig hurtigere. Sidst, men ikke mindst, vil der blive sat yderligere skub i investeringerne i produktionen af brintdrevne køretøjer og materialer til fremstilling heraf og midlerne til overvågning, hvilket vil fremme en hurtigere indførelse af brintteknologi i EU-landene. Leopold Józef Rutowicz for UEN-Gruppen. - (PL) Fru formand, hr. kommissær! Indførelsen af brintdrevne køretøjer vil få indvirkning på beskyttelsen af miljøet og menneskers sundhed og på drivhuseffekten og har politisk og økonomisk betydning som følge af manglen på traditionelle kulbrintebrændstoffer. Det vigtigste tiltag, der skal gøres for at sikre, at de kan indføres, er at vedtage en forordning om typegodkendelse af brintdrevne motorkøretøjer. Jeg har to bemærkninger til forslaget til forordning og ændringsforslagene. For det første omfatter forslaget intet krav om kontrol af instrukserne vedrørende service og brug i forbindelse med typegodkendelsesproceduren. Hydrogenbrændstof, der har en meget høj energiværdi, er et særligt farligt produkt, og det vil være første gang, at brugerne af køretøjerne skal håndtere denne brændstoftype. For det andet bør det anføres i forslaget, at forordningen skal revideres senest et år efter vedtagelsen, således at der kan tages hensyn til erfaringerne med forordningen og fastlagte internationale standarder på dette område. Gruppen Union for Nationernes Europa støtter indførelsen af forordningen. Jeg takker fru Weisgerber for en saglig betænkning. Jaromír Kohlíček for GUE/NGL-Gruppen. - (CS) Fru formand, mine damer og herrer! Da jeg læste begrundelsen i den omhandlede forordning, blev jeg ubehageligt overrasket. På den ene side giver brint mulighed for lagring af energi, og på den anden side eliminerer den faktisk en væsentlig del af emissionerne. I henhold til direktivet skal kategoriseringen imidlertid ske på grundlag af traditionelle systemer. Mere enkelt sagt er der tale om forbrænding af brint. Ud over problemet med forbrænding af blandinger af brint og metan, et område, som jeg ved noget om, idet min afhandling handlede om forbrænding, vil almindelige motorer også skulle bruge urinstof for at sikre rene forbrændingsprodukter i overensstemmelse med kravene i Euro 5 og 6 om reduktion af emissionen af nitrogenoxider. En af EU's målsætninger er at øge anvendelsen af brint inden for transport i nærmeste fremtid, og den skal øges kraftigt inden 2020. Det er korrekt, at de tekniske problemer forbundet med lagring og håndtering af brint nødvendiggør klare, ensartede bestemmelser, herunder mærkning af brintbaserede systemer. Jeg er helt enig med ordføreren på dette område. Jeg vil også gerne understrege, at mange lande forbyder parkering af køretøjer med trykbeholdere i lukkede rum, navnlig underjordiske parkeringshuse. En enkel mærkning er også af afgørende betydning i denne forbindelse. Brintbrændselsceller er et af de lovende eksperimentelle systemer til fremdrift af køretøjer. Mange byer i EU har gennem lang tid benyttet busser baseret på denne energikilde. Efter min opfattelse vil denne forordning sikre harmoniseringen af de grundlæggende krav til udstyr i brintdrevne motorkøretøjer. Jeg håber, at den vil sikre en bedre ramme for den fortsatte hurtige udvikling og operationelle kontrol af de forskellige dele i brintsystemer til køretøjer. Den bør navnlig sætte et betydeligt skub i den praktiske anvendelse af brintceller, men brint skal ikke anvendes generelt i "traditionelle systemer", med andre ord i forbrændingsmotorer, da det efter min opfattelse ikke giver nogen mening. Med dette forbehold anbefaler jeg på vegne af GUE/NGL-Gruppen varmt medlemmerne at stemme for betænkningen. Andreas Schwab - (DE) Fru formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Fru Weisgerbers betænkning er et mønstereksempel på, hvordan den europæiske politik tilpasser sig de ændrede markeder og tidligt og proaktivt skaber standarder og retsgrundlag for teknologiske innovationer. Rådet vil om nogle få måneder beskæftige sig med standardiseringen og drage konklusioner på basis heraf. I denne diskussion vil det også spille en rolle, hvor hurtigt standarder reagerer på det teknologiske fremskridt, hvor hurtigt lovgiverne reagerer på det teknologiske fremskridt, og hvor hurtigt standarderne tilpasser sig de økonomiske realiteter. Jeg tror, at Europa med den foreliggende betænkning om typegodkendelse af hydrogendrevne biler kan sætte sig i spidsen for en ensartet regulatorisk platform for udvikling af hydrogendrevne biler. Man har med rette gjort opmærksom på, at det endnu ikke kan konstateres, om udnyttelsen af hydrogen som brændstof til biler i sidste ende opfylder princippet om bæredygtighed og vil være miljømæssigt bæredygtig. Men det kan heller ikke udelukkes i dag. Derfor tror jeg, at vi med denne betænkning skaber et godt grundlag for den videre forskning og for de førende forskningsinstitutter på det europæiske indre marked samt frem for alt for de førende virksomheder. Det er særligt vigtigt, også på baggrund af diskussionen om CO2-politikken i forbindelse med biler og ønsket om, at der her skal opnås en mere klar opdeling af de forskellige teknologier for i sidste ende virkelig at få klarhed over, hvilken bil, hvilken motorteknik, der er mest velegnet for miljøet og menneskene. Set på baggrund af det indre marked tror jeg, at vi især skal hilse denne betænkning velkommen, fordi der først ved hjælp af en harmonisering af godkendelsen af hydrogendrevne biler i de forskellige EU-medlemsstater kan opstå et virkelig integreret indre marked, og dette markeds synergieffekter dermed også kan udnyttes. Lig før blev der også gjort opmærksom på, at der naturligvis til syvende og sidst også bør skabes en global typegodkendelse på dette grundlag. Vi håber, at det lykkes. Jeg ønsker Dem held og lykke med det! Arlene McCarthy - (EN) Fru formand! Jeg vil gerne takke ordføreren, fru Weisgerber, og skyggeordførerne for udarbejdelsen af denne betænkning og for forhandlingen af en meget god aftale med Rådet og Kommissionen, hvor der er blevet taget hensyn til Parlamentets prioriteter. På et tidspunkt, hvor benzinpriserne i Europa er blevet fordoblet, og hvor borgerne i Europa og resten er verden bliver stadig mere bekymret over følgerne af klimaændringerne, har vi helt klart brug for et nyt håb om fremtidige brændstoffer. Denne europæiske lovgivning om brintdrevne biler kan bane vej for masseproduktion af disse biler og give europæiske bilister reelle alternativer i en ikke alt for fjern fremtid. F.eks. er salget af køretøjer med alternative brændstoffer alene i Det Forenede Kongerige steget fra blot nogle få hundrede om året i 2000 til over 16.000 sidste år. Salget af elektriske biler og andre alternative biltyper er steget drastisk, men brintbiler er endnu ikke sat i masseproduktion. Jeg mener, at denne nye lovgivning vil sætte skub i udviklingen af disse køretøjer og samtidig sikre, at de er pålidelige og sikre. Ved hjælp af denne lovgivning forventes det nu, at der vil blive igangsat en masseproduktion i Europa inden 2015, og at brintdrevne køretøjers andel af EU's samlede bilpark vil udgøre omkring 5 % inden 2025. De miljømæssige fordele ved brintdrevne biler vil afhænge af den anvendte energikilde til produktion af brint. Disse køretøjer kan reducere luftforureningen forårsaget af benzin og vil reducere vores olieafhængighed, men de vil kun medvirke til at bekæmpe den globale opvarmning, hvis brinten produceres på en bæredygtig måde. Derfor støtter jeg fuldt ud de ændringsforslag, som fru Weisgerber har forhandlet for at sikre, at brintbrændstoffet produceres på en bæredygtig måde og i videst muligt omfang på grundlag af vedvarende energikilder. Det er vigtigt at understrege, at brintdrevne biler kan være fuldt ud lige så sikre som køretøjer, der fremdrives af benzin, og at redningsfolk skal vide, hvad de har med at gøre i tilfælde af en ulykke. Derfor har fru Weisgerber sikret, at redningstjenesterne nemt vil kunne identificere disse køretøjer. Denne lovgivning sikrer det, som kun EU kan sikre på et stærkt indre marked, nemlig et europæisk marked for varer med fælles regler og høje sikkerhedskrav. Dette marked vil være i stand til at producere fremtidens brintbiler, og denne lovgivning vil efter vedtagelsen i dag efter min mening være af afgørende betydning for opfyldelsen af dette mål. DanutBudreikait - (LT) Fru formand! Kommissionens forslag om typegodkendelse af brintdrevne motorkøretøjer er meget vigtigt for løsningen af problemerne forbundet med søgningen efter alternative køretøjsbrændstoffer, miljøbeskyttelse, klimaændringer og menneskers sundhed. Jeg vil gerne gøre opmærksom på nogle få aspekter, der er af stor betydning for udviklingen af brintdrevne køretøjer. For det første er det største problem i forbindelse med brintdrevne køretøjer ikke selve fremstillingen af køretøjet, men brændstofpåfyldningen. Der er indtil videre kun omkring 40 brinttankstationer i hele Europa. Der er f.eks. to tankstationer af denne type i Frankrig og en i Spanien, hvorimod der ikke er nogen i alle de nye medlemsstater, der tiltrådte EU i 2004 og 2007. I USA er der kun et stort antal i Californien. Jeg er derfor enig med ordføreren i, at det er nødvendigt at etablere et standardiseret net af tankstationer for brintdrevne køretøjer i hele Europa hurtigst muligt. Hvis der ikke etableres en tilstrækkelig infrastruktur, vil brintdrevne biler fortsat være et sjældent fænomen. For det andet er brint udelukkende en energibærer og ikke en energikilde, og det er derfor vigtigt, at hydrogenbrændstoffet produceres på en bæredygtig og miljøvenlig måde. Vi skal være mere aktive inden for videnskabelig forskning, der kan nedbringe anvendelsen af fossile brændstoffer og pege på alternative metoder til opsplitning af vand i brint og ilt. En sådan metode kunne være fotolyse, selv om der stadig skal udføres grundig videnskabelig forskning på dette område. Hvis brintproduktionen blev forureningsfri, kunne man desuden anvende brint på andre områder end transport. For det tredje er jeg enig i Kommissionens forslag om at anvende blandinger af naturgas og brint, men kun som et overgangsbrændstof og kun i lande, der har en velfungerende naturgasinfrastruktur. Jeg vil også gerne understrege, at USA og Canada fører an i udviklingen og fremstillingen af brintdrevne køretøjer, og at Japan er ved at indhente dem, og vi bør ikke sakke endnu længere agterud. Małgorzata Handzlik - (PL) Fru formand! En fremtid med brintdrevne biler er et spændende perspektiv. Selv om der fortsat vil gå lang tid, før denne teknologi bliver udbredt, er det imidlertid yderst vigtigt, at bestemmelserne om typegodkendelse af disse biler harmoniseres nu. Hovedformålet med den lovgivning, som vi behandler i dag, er at indføre EU-kriterier for typegodkendelse af brintdrevne køretøjer for at sikre, at det indre marked fungerer efter hensigten. De forskellige kriterier for typegodkendelse i de enkelte medlemsstater er i øjeblikket til hinder for dette markeds funktion og skaber unødvendige stigninger i produktionsomkostningerne, bringer sikkerheden i fare og - hvilket vi ikke må glemme - udgør en betydelig hindring for udviklingen af brintteknologi i EU. Vi må navnlig ikke forpasse denne lejlighed, idet vi navnlig kan gøre os forhåbninger om at finde en erstatning for olie i transportsektoren gennem en satsning på brint ud over biobrændstoffer og elektricitet. Det vigtigste er imidlertid måske, at der ikke udledes carbondioxid ved brintforbrændingen, et stof, der stadig er skadeligt for miljøet, men vand, med den naturlige konsekvens, at luftforureningen formindskes og CO2-emissionerne reduceres, hvilket der er meget stor fokus på, ikke mindst i Europa-Parlamentet. Det er indlysende, at opfyldelsen af alle disse målsætninger afhænger af udbredelsen af disse teknologier, der bl.a. afhænger af etableringen af et net af tankstationer for brintdrevne køretøjer, hvilket med rette understreges af ordføreren, som jeg ønsker tillykke med en fremragende betænkning. Disse stationer bør etableres samtidig i alle medlemsstaterne, således at alle europæiske forbrugere har adgang til disse. Jeg håber også, at køretøjsfabrikanterne vil imødegå en stigende forbrugerefterspørgsel efter brintdrevne biler, således at det indre marked kan fungere efter hensigten på dette område. Matthias Groote - (DE) Fru formand, hr. kommissær, fru ordfører, mine damer og herrer! Jeg tror, at dette er et godt eksempel på, at politik er handlekraftig, fordi typegodkendelser for hydrogendrevne biler fremover vil være mulige, selv om teknologien endnu ikke er til rådighed. Vi taler meget om at reducere CO2-emissionerne på transportområdet, især fra bilerne. Dette kunne være en mulighed for at reducere CO2-emissionerne. Men i den forbindelse er det vigtigt - jeg er medlem af Miljøudvalget og var den ansvarlige skyggeordfører - at vi så genererer hydrogenet af vedvarende energiformer. Det giver også mulighed for at oplagre energi fra vedvarende energikilder. Det kunne vi så udnytte inden for transportsektoren, hvilket ville være en god løsning. Det er vigtigt, at vi holder os det for øje fremover. Men det er også vigtigt, at vi skaber en infrastruktur af tankstationer. Vi ser det i forbindelse med de biler, der drives med komprimeret naturgas, hvor infrastrukturen stadig er meget ufuldstændig. Bilerne er til rådighed, men kunderne, bilisterne, er stadig tilbageholdende med at købe disse biler, fordi disponibiliteten ikke er garanteret. Det bør vi ubetinget fokusere på i den kommende diskussion. Bogusław Liberadzki - (PL) Fru formand! Jeg vil gerne benytte denne lejlighed til at lykønske ordføreren og Kommissionen med et initiativ, der har til formål at finde frem til nye kraftkilder til køretøjer og nye kilder til udvinding af energi. Der er tre vigtige målsætninger. For det første vores fortsatte bestræbelser på at gøre os fri af vores olieafhængighed. Den anden målsætning vedrører CO2-emissioner. Endelig - og denne målsætning er vigtig - er den tredje målsætning at stabilisere og reducere omkostningerne ved brug af køretøjer for dem, der bruger dem. Efter min opfattelse dækker dette dokument følgende tre områder. Det første område er mærkning af brintdrevne køretøjer, og det andet område er krav vedrørende tankstationer (placering og etablering). Endelig er det tredje område, der efter min mening er vigtigt, brintdrevne køretøjers sikkerhed. Med denne forordning indføres der for det første en lovramme med bestemmelser om, hvordan vi skal udnytte denne energi, og for det andet indføres der krav til infrastruktur, således at de grundlæggende forudsætninger for udvikling af den nye teknologi opfyldes i alt væsentligt. Silvia-Adriana Ţicău - (RO) Fru formand! I transportsektoren bør der gøres en vedvarende indsats for at indføre køretøjer med alternative brændstoffer på markedet, der bidrager til en betydelig forbedring af luftkvaliteten i bymiljøet. Fælles standarder for godkendelse af brintdrevne motorer er nødvendige, hvis vi skal garantere en sikker anvendelse af brint til fremdrift af køretøjer. Køretøjer, uanset om de anvender brint i brændselsceller eller forbrændingsmotorer, udleder ikke CO2 eller drivhusgasser. Typegodkendelsen af brintdrevne motorkøretøjer er baseret på specifikationen og opfyldelsen af de tekniske krav til brintdele. På grund af brintens egenskaber skal redningstjenester træffe særlige forholdsregler i forbindelse med brintdrevne køretøjer. Jeg vil gerne understrege, at medlemsstaterne er nødt til at investere i den nødvendige infrastruktur til lagring og distribution af alternative brændstoffer. Uden sådanne investeringer vil der ikke blive produceret væsentligt flere af disse mindre forurenende køretøjer. Bogusław Liberadzki - (PL) Fru formand! Da jeg ønskede at holde mig inden for min taletid på et minut, fik jeg ikke understreget et vigtigt punkt, som jeg gerne vil fremdrage som en fordel ved løsningen. Vi foreslår en meget fremsynet løsning og skaber betingelser for modernitet. Denne løsning vil muligvis også skabe incitamenter til at udvikle endnu flere teknologier, og jeg vil derfor gerne udtrykke min anerkendelse over for kommissær Verheugen og Kommissionen. Günter Verheugen Fru formand, mine damer og herrer! Jeg er glad for at kunne konstatere, at denne forhandling jo i flere henseender har vist en bred konsensus. For det første en bred konsensus om, at hydrogenteknologien er et interessant muligt bidrag til løsningen på vores energiproblemer, for det andet en konsensus om, at hydrogenteknologien også er en mulig interessant valgmulighed inden for vejtransport, og for det tredje en meget bred konsensus om, at hele hydrogenteknologien naturligvis kun giver mening, hvis miljøbalancen er positiv, altså ved produktion af hydrogen fra rene energikilder. Det er et meget vigtigt resultat. Jeg vil også informere Dem om, at Kommissionen i det syvende forskningsrammeprogram jo især har fokuseret på udviklingen af hydrogenteknologien. I et fælles teknologisk initiativ er der 800 millioner euro til rådighed for forskningen inden for hydrogenteknologien - på ingen måde kun til biler. Jeg vil gerne undgå, at man får det indtryk, at vi spenderer 800 millioner euro for at lade hydrogen udforske som brændstofteknologi. Det er kun en del af projektet. Alt i alt drejer projektet sig om at skabe et klart grundlag for at vurdere, om hydrogen faktisk kan bidrage til at reducere CO2-emissionerne drastisk i vores samfund. Jeg har selv den fordel - ligesom parlamentets formand, hr. Pöttering - at jeg en tid har kunnet benytte en bil, der drives med hydrogen. Mit personlige indtryk var, at de tekniske problemer, der er forbundet med anvendelsen af hydrogen i biler, i det væsentlige er løst. Teknologien findes altså. Det kan lade sig gøre. Det, der fuldstændig mangler - og det er der jo flere gange blevet gjort opmærksom på her - er infrastrukturen. Jeg kunne forestille mig, at vi efter vedtagelsen af dette forslag og det incitament, der jo også ligger heri for industrien, fremover må beskæftige os med spørgsmålet om, hvilket også blev taget op i denne drøftelse af hr. Bulfon, hvorvidt ikke de, som f.eks. parlamenterne, dette parlament, nationale parlamenter, regeringer, også Kommissionen, der driver de større vognparker, der i det væsentlige anvendes i nærtrafikken, ikke burde gå foran med et godt eksempel, så snart mulighederne tillader det, og ved hjælp af en tilsvarende anskaffelsespolitik bør gøre lanceringen af sådanne biler på markedet lettere. Endnu er det stadig fremtidsmusik, men det er noget, man bør overveje på det givne tidspunkt. Lad mig endnu en gang takke ordføreren for hendes fremragende arbejde og alle talere fra grupperne og udvalgene, der har vist, at vi her har en fælles vision om, hvordan bilens fremtid kunne se ud i Europa. Anja Weisgerber Fru formand, mine damer og herrer! Mange tak for de meget interessante indlæg. Jeg vil endnu en gang udtrykkeligt takke skyggeordførerne, Kommissionen, repræsentanterne for Rådet og også medarbejderne for det fine samarbejde. Det har været forudsætningen for, at vi kunne nå til politisk enighed ved førstebehandlingen. Vi har set, at hydrogen er en fremtidsteknologi. Hydrogen kan være en del af svaret på udfordringerne i form af klimaændringerne og reduktionen af emissionerne. Hydrogen er et rent alternativ til fossile brændstoffer, og samlet set er anvendelsen af hydrogen bæredygtig, hvis denne energiform, hvilket er blevet sagt med rette, udvindes af vedvarende energiformer eller atomenergi. Det er i denne retning, vi må bevæge os i de kommende år. Idéen om at have et hydrogenkredsløb, der er helt frit for skadelige stoffer, og hvor hydrogenet i sidste ende udvindes af vedvarende energiformer og derefter fordamper som vand, fascinerer mig. Det er virkelig en meget fascinerende ting. Jeg har også allerede længe før min tid i Europa-Parlamentet støttet denne teknologi frivilligt. I dag har vi fastlagt de lovgivningsmæssige retningslinjer. Vi har skabt de nødvendige forudsætninger for, at vi til syvende og sidst får en ensartet godkendelsesforordning. Dermed har vi også vist vejen for en international godkendelsesforordning og angivet retningen på forsknings- og udviklingsområdet. Teknologien findes, som kommissær Verheugen med rette har sagt. Nu skal vi afklare de andre infrastrukturelle spørgsmål. Også spørgsmålet om tankstationsinfrastrukturen vil blive behandlet i et offentlig-privat partnerskab. Måske kan vi så sørge for, at det ikke bliver i en alt for fjern fremtid, at vi på gader og veje kan se hydrogendrevne biler, der ikke blot er prototyper. Endnu engang tak for det gode samarbejde! Formanden Forhandlingen er afsluttet. Afstemningen finder sted i dag. Skriftlig erklæring (artikel 142) Zita Pleštinská skriftlig. - (SK) Reserverne af råmaterialer til produktion af traditionelle kulbrintebrændstoffer svinder konstant, og spørgsmålet om forskning i og udvikling af nye alternative drivsystemer i motorkøretøjsindustrien er således yderst presserende. Inden for rammerne af det syvende rammeprogram blev der allokeret 800 millioner euro til forskning i brintteknologi. Forskningsresultaterne viser, at brint er et ideelt alternativ til traditionelle fossile brændstoffer. Anvendelsen af brint som et fremtidigt brændstof i vejkøretøjer er en yderst gunstig løsning for miljøet, idet der ikke udledes kulstoffer og drivhusgasser. De første bilprototyper er allerede blevet testet med et positivt resultat i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde. For at sikre det indre markeds funktion samt et højt sikkerhedsniveau for befolkningen og miljøet skal der fastsættes europæiske regler for udvikling af brintdrevne motorkøretøjer. Ensartede godkendelsesregler i hele EU er en minimumsforudsætning for markedsføring af brintdrevne køretøjer. En vellykket indførelse af nye teknologier afhænger også af rettidig etablering af et passende net af tankstationer for brintdrevne køretøjer. Forhandlingen i dag vil efter min opfattelse øge de europæiske forbrugeres tillid til brugen af nye teknologier i motorkøretøjsindustrien og øge sådanne køretøjers udbredelse på det europæiske marked. Jeg er overbevist om, at EU kun vil kunne klare sig i konkurrencen med USA, Japan og Korea, hvor der har været en betydelig aktivitet på dette område, hvis EU er teknisk velforberedt. I lyset heraf mener jeg, at der er tale om et meget positivt initiativ. (Mødet udsat kl. 11.00 og genoptaget kl. 11.30)

Politika Spoločenstva v oblasti morskej environmentálnej politiky (rozprava) Predsedajúci Ďalším bodom rokovania je odporúčanie do druhého čítania, v mene Výboru pre životné prostredie, verejné zdravie a bezpečnosť potravín, o spoločnej pozícii prijatej Radou na účely prijatia smernice Európskeho parlamentu a Rady, ktorou sa ustanovuje rámec pre činnosť Spoločenstva v oblasti morskej environmentálnej politiky (rámcová smernica o morskej stratégii) [09388/2/2007 - C6-0261/2007 - (spravodajkyňa: Marie-Noëlle Lienemann). Marie-Noëlle Lienemann spravodajkyňa. - (FR) Pán predsedajúci, pán komisár, dámy a páni, smernica, ktorú by mal Parlament prijať v druhom čítaní, je veľmi dôležitá. Ide totiž o prvú smernicu, ktorá núti členské štáty, aby mali vlastnú environmentálnu stratégiu na obnovu morí a oceánov, s cieľom dosiahnuť dobrý ekologický stav. Keď sme sa smernicou zaoberali pri prvom čítaní, zdôrazňovali sme jej význam vzhľadom na to, že posledné vedecké správy potvrdzujú, že prežitie populácie rýb a biologická rozmanitosť morí a oceánov sú výrazne ohrozené. Podľa niektorých vedcov ryby dokonca v najbližších päťdesiatich rokoch úplne vyhynú. Oceány navyše zohrávajú kľúčovú úlohu pri regulácii klímy a v dôsledku ich znečistenia nám hrozí zoslabnutie tejto ich regulačnej funkcie a prehĺbenie negatívnych dôsledkov zmeny klímy. Bolo preto naliehavé a nevyhnutné, aby Európska únia po prijatí rámcovej smernice o vode urýchlene riešila hlavne v súvislosti so sladkou vodou aj otázku morskej vody. Pri prvom čítaní sme ukazovali vôľu zlepšiť existujúce znenie. Najprv sa budem zaoberať štrukturálnymi hľadiskami tejto smernice a existujúceho znenia. Prvým cieľom je obnova našich morí a oceánov s cieľom dosiahnuť dobrý ekologický stav. Ďalej je potrebné vymedziť kroky, ktoré musí nevyhnutne urobiť každý členský štát: po prvé spolupracovať v rámci morských oblastí a podoblastí, potom definovať stav vody a biologickej rozmanitosti v moriach, ďalej definovať dobrý ekologický stav a niektoré prioritné environmentálne ciele a nakoniec vypracovať akčný plán a navrhnúť určité opatrenia, ktoré je potrebné prijať. Náš postoj k smernici bol preto kladný, i keď sme cítili, že v podobe, v akej sme ju dostali od Komisie, nesiaha dostatočne ďaleko. Zdôraznili sme množstvo vecí. Po prvé: je nevyhnutné smernicu sprísniť. A to z hľadiska prostriedkov i výstupov. To je určite najprínosnejším bodom našej spolupráce s Radou a Komisiou: smernica je prísna. Po druhé, dúfame, že dobrý ekologický stav bude stanovený prísne, aby obnova tohto bohatstva neskončila prázdnymi rečami. Máme veľkú radosť z toho, že sa kritériá dobrého ekologického stavu rozšírili tak, aby zahŕňali negatívne pôsobenie všetkých znečisťovateľov, ktorí majú vplyv na ekosystém, a potrebu vyhodnocovať ich a obmedzovať ich vplyv s cieľom dosiahnuť obnovu dobrého ekologického stavu. Tretím bodom je, že Parlament je veľmi naklonený tomu, aby sa vytvorili chránené morské oblasti ako určitá rezerva, ktorá by mala hrať kľúčovú úlohu pri obnove rozmanitosti tohto biotopu, hlavne pri opätovnom zakladaní populácií rýb. Páčilo by sa nám, ak by bolo znenie smernice väčšmi reštriktívne, dôraznejšie, prísnejšie v otázke potreby týchto rezerv, ale pri zachovaní princípu. V každom prípade je potrebné, aby boli tieto rezervy dostatočne veľké, aby splnili úlohu pri obnove biologickej rozmanitosti. A nakoniec, Parlament prejavil želanie, aby sa rozšírila oblasť pôsobnosti tejto smernice. Chceli sme predovšetkým to, aby sa riadne zohľadnili pobrežné vody a aby už nepanovala žiadna neistota v tom, že je potrebné zohľadniť všetky prílivové vlny. Tak či onak sa to v mnohých prípadoch uskutočnilo. Páčili by sa nám, samozrejme, trochu lepšie definície krajiny pokrytej prílivovými vlnami, aj doterajšie znenie však postačuje. Rada by som zdôraznila, že nevyhnutná je súdržnosť stratégií jednotlivých geografických oblastí. Privítali by sme, ak by bolo znenie prísnejšie, potreba súdržnosti je však potvrdená. A na záver: naši kolegovia, poslanci z regiónu Baltského mora, chceli, aby sa s ohľadom na naliehavosť situácie stalo Baltské more určitým pilotným projektom, ktorý nám umožní dosiahnuť pokrok rýchlejšie. Ich požiadavka nebola úplne uspokojená, pretože podľa tradície sa v našich orgánoch nerozlišuje žiadna konkrétna oblasť. Myšlienka pilotnej oblasti však naďalej trvá a som si istá, že Komisia zvolí za túto oblasť región Baltského mora. Nakoniec k otázke časového harmonogramu: hlavné pre nás bolo, aby bola smernica záväzná, aj keď to znamená o niečo viac času, ktorý dostanú členské štáty na jej naplnenie. Bol to kompromis, ktorý sa napokon podarilo dosiahnuť. Lehota bola stanovená do roku 2020, členské štáty však musia konať rýchlo, pretože smernicu musia transponovať do vnútroštátneho práva do roku 2010. V každom prípade by som ich však chcela vyzvať, aby neplytvali časom, pretože v prípade rámcovej smernice o vode omeškanie narastá, no naše moria čakať nemôžu. Charlie McCreevy člen Komisie. - Pán predsedajúci, prevezmem tento bod v mene svojho kolegu, pána Stavrosa Dimasa, ktorý je momentálne na Bali na konferencii o zmene klímy, a preto tu dnes nemôže byť prítomný. Najprv by som rád vyjadril poďakovanie a blahoželanie spravodajkyni Lienemannovej k jej vynikajúcej práci, ktorú odviedla v súvislosti so smernicou o stratégii pre morské prostredie, a Výboru pre životné prostredie, verejné zdravie a bezpečnosť potravín za jeho prínosný a konštruktívny príspevok. Táto smernica znamená začiatok nového prístupu k ochrane našich morí a oceánov. Ďalšou otázkou je potom, samozrejme, jej úspešná aplikácia. Snahy Parlamentu o posilnenie ambícií tejto legislatívnej iniciatívy priniesli svoje plody a podarilo sa zabezpečiť, aby sa schválená smernica stala účinným nástrojom na ochranu našich morí a našich oceánov integrovaným spôsobom. Komisiu teší, že sa podarilo dosiahnuť dohodu pri druhom čítaní. Rád by som zdôraznil predovšetkým konštruktívnu úlohu Parlamentu v tomto procese. Ochranou svojich najvyšších politických a environmentálnych cieľov Parlament zohral užitočnú a konštruktívnu úlohu na ceste k tejto dohode. Cieľom navrhovanej smernice je to, aby členské štáty prijali najneskôr do roku 2020 nevyhnutné opatrenia na dosiahnutie dobrého ekologického stavu morského prostredia. Uskutočnia to vytvorením a realizáciou stratégií pre morské prostredie v rámci svojich morí. Smernica preto obsahuje veľmi náročný cieľ. Komisia neustále usiluje o to, aby sa prijali všetky potrebné opatrenia s cieľom zabezpečiť účinnú ochranu nášho morského prostredia. Parlamentu sa v niektorých dôležitých bodoch podarilo ísť nad rámec pôvodného návrhu Komisie. Rád by som zdôraznil hlavne tri témy, ktoré boli jadrom rokovaní: zabezpečenie ambiciózneho cieľa smernice, prísnejšie vymedzenie výkladu dobrého ekologického stavu vrátane množiny špecifických ukazovateľov a požiadavka na vytvorenie morských chránených oblastí v súvislosti s touto smernicou. V priebehu procesu rokovania Parlament trval na tom, že je nevyhnutné zaistiť, aby mala táto smernica prísne ambície vo všetkých zásadných bodoch. Táto smernica stanovuje nový rámec pre činnosti, ktoré sú prvýkrát spoločné a integrované s cieľom chrániť naše moria a oceány. Budeme pokračovať s cieľom stavať na tejto politickej iniciatíve, aby táto smernica o stratégii pre morské prostredie mohla konkrétne slúžiť ako environmentálny pilier politiky morského prostredia Európskej únie. Komisia teda môže prijať kompromisný balíček s cieľom dosiahnuť dohodu o tejto smernici v druhom čítaní. Eija-Riitta Korhola , v mene skupiny PPE-DE. - (FI) Pán predsedajúci, ako spravodajkyňu za moju skupinu ma teší, že môžem povedať, že smernica, pri ktorej sme dosiahli kompromis, je jedným z právnych predpisov EÚ týkajúcich sa životného prostredia, ktorých prínos naše budúce generácie naozaj ocenia. Konečne nastal čas zamerať sa na naše morské prostredie, ktorého zhoršujúci stav je veľmi znepokojujúci, pričom najšokujúcejším príkladom je Baltské more. Táto smernica vnáša do danej situácie novú nádej, pretože jej cieľom je zastaviť znečisťovanie morí a obnoviť ich biologickú rozmanitosť. Práca uskutočnená v uplynulých dvoch rokoch nebola vždy ľahká. Aj keď sme mali všetci rovnaký cieľ, prostriedky zapojených politických skupín sa často líšili. Jeden príklad toho, ako sa naše názory rôznili, sa týkal budúcich vyhliadok na techniku zachytávania a skladovania uhlíka. Názor pani Lienemannovej by v praxi zabránil rozvoju takejto techniky. Na druhej strane sme boli presvedčení, že v súvislosti so zmenou klímy to bolo nevyhnutné a že by smernica o stratégii pre morské prostredie nemala byť zaťažená podrobnosťami, ktoré by znemožnili jej vykonávanie. Verím, že dosiahnutý kompromis je prijateľný pre všetky strany. Vo svojich cieľoch je ambiciózny, ponecháva však spôsoby jeho dosiahnutia na členských štátoch, aj keď ich zároveň zaväzuje, aby spolupracovali v jednotlivých morských regiónoch s cieľom dosiahnuť čo najlepšie výsledky. Kompromisné znenie jasne stanoví, čo to znamená, keď sa usilujeme o dobrý ekologický stav, a aké sú možné riziká. Smernica už tiež nebude podrobne špecifikovať rôzne kroky považované za hrozby, pretože zoznam nemôže byť vyčerpávajúci a zhodoval by sa s krokmi prijatými v prípade nevyváženého stavu morského prostredia. Nové formulované znenie predpisuje stranám povinnosti, neosočuje ich však a koná bez neopodstatnených donucovacích krokov. Ciele sú však jasne stanovené, vedecky odôvodniteľné a tiež záväzné. Budú teda aj účinné. Rada by som tiež poďakovala svojej kolegyni, pani Lienemannovej, za jej úspešnú prácu. Prejavila dobré vodcovské schopnosti pri rokovaniach, a zároveň načúvala iným skupinám. Som mimoriadne vďačná za to, že sa nám podarilo zvýšiť viditeľnosť závažnej situácie v Baltskom mori. Som si istá, že smernica o stratégii pre morské prostredie bude výborným environmentálnym pilierom spoločnej námornej politiky EÚ. Jasne podporuje cieľ spoločnej námornej politiky posilniť rast, zamestnanosť a udržateľný rozvoj, a zároveň vybudovať pevnú vedomostnú základňu pre morský výskum. Takéto právne predpisy naše Spoločenstvo potrebuje. Justas Vincas Paleckis v mene skupiny PSE. - (LT) Blahoželám pani spravodajkyni k takej záslužnej práci. Rád by som uviedol, že súhlasím s tým, že prísnejšia správa by bola ešte účinnejšia. Silné slová však počkajú, teraz musíme byť vďační za kompromis, ktorý sme dosiahli. Určité obdobie sa ochrane morí a oceánov nevenovala dostatočná pozornosť. Morské zdroje sa využívali bezohľadne, ekosystém je vyčerpaný a tým, ako zaobchádzame s morským prostredím, si odrezávame vetvu, na ktorej sedíme. Preto má vytvorenie morských chránených území veľký význam pre zachovanie živých vôd pre budúce generácie. Je všeobecne známe, že územie morí Európskej únie je väčšie než jej pevninské územie. Dobré životné podmienky všetkých regiónov v Európskej únii a miliónov jej obyvateľov závisia od dobrého stavu životného prostredia a produktivity priľahlých morí a oceánov. Je preto dôležité, aby sa Európska únia do budúcnosti zaoberala ochranou životného prostredia ako celkom, ktorý sa nedá zaplátať čiastkovými nevýznamnými rozhodnutiami. Ak znižujeme znečistenie pôdy, znižuje sa tým aj znečistenie mora. Musíme investovať viac finančných prostriedkov do budovania kanalizácie, ktorú je potrebné rozvíjať aj mimo EÚ. Vítam skutočnosť, že sa Európska únia opäť ujala vedúcej úlohy na svete a zaviazala sa do 13 rokov dosiahnuť dobrý ekologický stav morského prostredia. Problematika Baltského mora tu už odznela. Toto more je mimoriadne citlivé - jeho voda sa mení len raz za 25 až 30 rokov, preto sú tu následky znečistenia väčšie než inde. Stále cítime dôsledky desaťročia trvajúceho nezodpovedného používania chemických látok. Skôr než sa začne s ťažbou ropy a vytvoria sa plány na výstavbu ropovodu v Baltskom mori by sme mali posúdiť otázky životného prostredia. Mali by sme sa uistiť, že naše rozhodnutia nebudú mať nepriaznivý vplyv na dobré životné podmienky našich detí a vnúčat. Adamos Adamou v mene skupiny GUE/NGL. - (EL) Pán predsedajúci, rád by som sa poďakoval pani Lienemannovej za jej úsilie a spôsob, akým rokovala s Radou a Komisiou, a zablahoželal jej k tomu. Zameriam sa na niekoľko hlavných pozitívnych bodov. Táto smernica ako celok dostatočne zdôrazní opatrenia na dodržanie súladu a dosiahnutie dobrého stavu životného prostredia, pričom zabráni jeho poškodzovaniu. Aj keď Európsky parlament pôvodne požadoval rok 2017, časový plán na dosiahnutie súladu zo strany členských štátov je v súčasnosti nastavený až do roku 2020, ktorý je reálnym dátumom a ktorý navrhla Komisia v spolupráci so zástupcami jednotlivých štátov. Do roku 2012 členské štáty zabezpečia úvodné posúdenie, v ktorom definujú dobrý stav životného prostredia a oznámia koherentné environmentálne ciele. Európsky parlament bol schopný dosiahnuť jasné záväzky zo strany Rady, čo sa týka integrovaných politík a prístupov, ktoré podporia členské štáty, aby spolupracovali na dosahovaní dobrého ekologického stavu v celej EÚ. Táto smernica zohľadňuje aj spoločnú politiku rybolovu, ktorá zaisťuje prijateľné využívanie zdrojov rýb pri dodržaní integrity ekosystémov, aby bolo možné ich zachovať či obnoviť a, pokiaľ to bude nevyhnutné, chrániť miesta kladenia vajíčok, krytie a kŕmenie. Na záver sa dostávam k zdrojom financií - na realizáciu sa použijú existujúce fondy v rámci pôsobnosti finančných zdrojov a v súlade s hospodárskymi vyhliadkami na obdobie rokov 2007 - 2013 a vzhľadom na to, že smernica počíta s obdobím do roku 2020, o finančných prostriedkoch na ďalšie obdobie sa bude znovu rokovať. Ioannis Gklavakis (EL) Pán predsedajúci, aj ja by som chcel zablahoželať pani spravodajkyni Lienemannovej k vynikajúcej práci, ktorú vykonala. Cieľom smernice je - ako by aj malo byť - chrániť morské prostredie. Ako spravodajca Výboru pre rybné hospodárstvo by som sa však chcel vyjadriť o niekoľkých skutočnostiach. Výbor pre životné prostredie musí klásť väčší dôraz na rybolov a tiež na problémy, ktoré musí rybolov riešiť v dôsledku znečistenia morí. Námorníci a rybári poznajú more lepšie než ktokoľvek iný. Žijú na ňom a pre neho. V boji proti tomuto problému je ich účasť nevyhnutná. Rád by som tiež vyjadril svoju spokojnosť v súvislosti s rozšírením chránených morských oblastí. Zhrniem to teda: úspech zabezpečenia stratégie pre morské prostredie závisí od štyroch hlavných faktorov: po prvé, je to záväzok strán dodržať časový harmonogram stanovený v tejto smernici. V našom programe si nemôžeme a nesmieme dovoliť prieťahy a odklady. Ciele sa musia dosiahnuť do roku 2020. Ak sa to nestane, na nápravu problémov bude už neskoro. Po druhé, spolupráca s tretími krajinami: moria nemajú hranice. Mali by sme sa zísť pri okrúhlom stole a o veciach diskutovať so všetkými našimi susedmi. Nezabúdajme, že Stredozemné more obklopuje 27 štátov a len sedem z nich sú členské štáty. Mali by sme si teda všetci spoločne sadnúť a povedať si, čo môžeme urobiť. Po tretie, mali by existovať primerané fondy vyčlenené na tento účel. Po štvrté, do tohto úsilia by sme mali zapojiť rybárov. Len tak máme nádej na úspech. Na záver zopakujem, že smernica o stratégii pre morské prostredie prispeje, ak bude správne uplatnená, k životaschopnému a udržateľnému rybolovu a k zdravému moru, aby boli naše moria čisté a aby sme sa z ich krásy mohli tešiť všetci. Inger Segelström (SV) Pán predsedajúci, dovoľte, aby som na úvod poďakovala Marie-Noëlle Lienemannovej za dobrú prácu, ktorú vykonala na rámcovej smernici. Ako Švédka žijúca v Štokholme pri Baltskom mori, jednom z najznečistenejších morí na svete, túto smernicu naozaj vítam. 40 % švédskeho obyvateľstva žije vo vzdialenosti do piatich kilometrov od pobrežia a 71 000 pracovných miest je v našej krajine vrátane ostrovov spojených s cestovným ruchom. Na rybolov pripadá ďalších 4 000 pracovných miest. Nášmu rybárskemu priemyslu vďačíme za to, že môžeme mať ryby, ktoré sú pre náš Švédov také dôležité. Zničené morské prostredie vedie v mnohých z nás k znižovaniu kvality života a tento vývoj je nežiaduci. Ak EÚ niečo neurobí spoločne, teraz a tu, je tu riziko, že rybolov ako komerčná či oddychová aktivita, kúpanie v mori a prímorská rekreácia zmiznú. Spoločná morská environmentálna politika bude slúžiť na posilnenie a ochranu morského systému a na vytvorenie databázy na sledovanie a získavanie vedomostí. Európsky parlament má vyššie ambície ako Komisia a ja som rada, že sme stanovili lehotu na dosiahnutie dobrého ekologického stavu na rok 2017, nie na rok 2021. Som tiež rada, že členské štáty majú predstaviť programy opatrení týkajúcich sa morského prostredia do roku 2015. Chcela by som poďakovať pánovi komisárovi Frattinimu za to, že sa k nám pridal. Ako občianka, ktorá sa angažuje v oblasti životného prostredia, by som pokrok rada urýchlila, ale ak sa do toho pustí všetkých 27 členských štátov, môžeme niečo urobiť a začať s tým hneď. Ide o prvoradý príklad oblastí, v ktorých je cezhraničná spolupráca potrebná. Verím, že sa región Baltského mora môže stať pilotnou oblasťou, pretože osem z deviatich štátov popri jeho pobreží patrí medzi členské štáty EÚ. Je to náš problém a naša zodpovednosť. Dôležité je aj to, aby sme my, ktorí zodpovedáme za environmentálnu zahraničnú politiku, spolupracovali v otázkach Baltského mora a morského prostredia s Rusom. Pred sebou máme rozhodnutia v oblasti environmentálnej a energetickej politiky. Nech sa morské prostredie stane ohniskom nášho záujmu. Georgios Toussas (EL) Pán predsedajúci, rozvoj podľa lisabonskej stratégie, ktorý sa riadi zásadou podpory konkurencieschopnosti, a teda zvyšovania ziskovosti monopolných obchodných skupín v Európskej únii, zintenzívňuje na najvyššiu možnú mieru vykorisťovanie robotníckej triedy a pracovníkov všeobecne, pričom tiež výrazne zhoršuje problémy týkajúce sa životného prostredia, pretože systematicky ničí morské ekosystémy a biologickú rozmanitosť morí a zapríčiňuje trvalé zhoršovanie kvality morskej vody. Morskú vodu poškodzuje znečisťovanie pochádzajúce z lodí, veľký podiel zodpovednosti za jej kontamináciu však nesie aj priemyselné znečistenie. Spôsobuje kontamináciu v nevyčísliteľnej miere na morskej hladine a následne prechádza do morskej vody. Znečistenie pochádzajúce z neustále rastúceho počtu rybných hospodárstiev predstavuje pre morské prostredie a pre fungovanie ekosystémov tiež veľkú záťaž. Problémy morského prostredia závažným spôsobom zhoršuje invázia monopolov do mnohých prevádzok, ktoré bol predtým vo verejnom vlastníctve, a to ako dôsledok privatizácie zariadení a verejnej infraštruktúry, ako aj prostredníctvom komercializácie verejného majetku, akým je napríklad morská voda. Veľké turistické komplexy vlastnené monopolnými skupinami smerujú k vysokoziskovému modelu rozvoja cestovného ruchu, pričom sa pustoší verejný majetok ako pobrežné pásmo, pláže a morská voda. K znečisteniu morskej vody už nedochádza len vypúšťaním odpadu a splaškových vôd z týchto turistických komplexov do mora, ale aj budovaním priemyselných jednotiek, ktoré majú slúžiť na ich obchodné činnosti, vrátane inštalovania zariadení na desalinizáciu morskej vody kvôli zavlažovaniu golfových ihrísk a na zabezpečovanie ich potrieb všeobecne. Pre obyvateľov celých oblastí to má hrozivé následky. Pán predsedajúci, rád by som skončil poukázaním na to, že spoločný postoj Rady a správa Komisie v skutočnosti neposkytujú riešenie, ktoré je nevyhnutné, ak máme vyriešiť alebo aspoň obmedziť problémy spojené so životným prostredím. Andres Tarand - (ET) Moria sú najmenej skúmanou a najviac známou časťou biosféry. Využívanie mora by malo byť navyše založené na známych zásadách predbežnej opatrnosti v oblasti ochrany životného prostredia. Spravodajkyňa Lienemannová sa našťastie s týmto prístupom stotožnila a ja jej za to ďakujem. Dúfajme, že sa nám v druhom čítaní podarí dosiahnuť dohodu s Radou a vykonávanie stratégie pre morské prostredie sa bude môcť urýchlene začať. Obzvlášť by som ale chcel zdôrazniť svoju osobnú podporu pozmeňujúcemu a doplňujúcemu návrhu č. 29 k tejto správe, ktorý sa usiluje o to, aby sa morský región Baltského mora stal pilotnou oblasťou pre stratégiu Európskej únie pre morské prostredie. Zo všetkých troch morí, ktoré obmývajú Európu, je Baltské more nepochybne najzraniteľnejšie vďaka plytkým vodám a tomu, že tu dochádza len k obmedzenej výmene vody s Atlantickým oceánom. Práve preto sa tu napríklad nebuduje žiaden plynovod, ako napríklad v Severnom alebo v Stredozemnom mori. Ak by bol morský región Baltského mora už pilotnou oblasťou pre zavedenie stratégie Európskej únie pre morské prostredie, nestal by sa pravdepodobne súčasťou projektu Nord Stream. Európska únia našťastie nemusí vytvárať program opatrení pre Baltské more od nuly. Helsinský dohovor, ktorý zakotvil ochranu Baltského mora, už v tomto smere položil potrebné základy v súvislosti s akčným plánom pre Baltské more. Výsledkom je možnosť úspešného využitia Baltského mora ako pilotnej oblasti pre stratégiu pre morské prostredie. Ďalším pozitívnym bodom je to, že prostredníctvom komisie HELCOM sa na realizácii programu opatrení pre Baltské more môže zúčastňovať aj Rusko. Bez jeho zapojenia je len ťažké ochrániť Baltského more a zaistiť dobrý ekologický stav. Daciana Octavia Sârbu (RO) Pán predsedajúci, najprv by som rada poďakovala a zablahoželala pani spravodajkyni. Základným prvkom európskej stratégie pre morské prostredie je uznanie negatívnych vplyvov ľudskej činnosti na ekosystém a zvýšenie úsilia v boji proti týmto vplyvom. Rozvoj sídiel a rozvoj cestovného ruchu pozdĺž pobrežia majú veľký dosah na morské prostredie vzhľadom na zintenzívnenie činnosti rybolovu, morskej dopravy a rekreačného cestovného ruchu. Morské vody ohrozuje hlavne zmena klímy, odpady, rybolov, akustické, biologické a chemické faktory a táto smernica predstavuje významný krok na ceste k zlepšeniu integrity ekosystémov a zachovaniu biologickej rozmanitosti. Následky znečistenia Čierneho a Azovského mora ropou a sírou, ku ktorému došlo nedávno pre búrku a ktoré spôsobilo potopenie niekoľkých obchodných lodí, budeme pociťovať ešte aspoň desať rokov. Ku katastrofe došlo pre systémové chyby, pretože lode boli stavané na plavbu po riekach, nie po mori. To poukazuje na absenciu akéhokoľvek úsilia predchádzať takýmto situáciám a chrániť morské prostredie. Táto závažná nehoda komplikuje proces ekologického zlepšovania týchto vôd, ktoré sú už teraz klasifikované ako jedny z najznečistenejších morských oblastí na svete. Zhoršovanie kvality v Čiernom mori má vplyv aj na verejné zdravie a biologickú rozmanitosť v mori a na obnovu integrity tohto ekosystému je potrebné značné úsilie. Námorná doprava nebezpečných nákladov navyše musí spĺňať požiadavky stanovené medzinárodnými dohodami a zaistiť základnú bezpečnosť s cieľom predchádzať podobným katastrofám, ktoré spôsobujú značné škody na morskom prostredí a ľudských životoch, v budúcnosti. Pomocou tejto smernice zabezpečíme, aby sa morské prostredie Európskej únie lepšie chránilo a aby ľudská činnosť a doprava nemali vplyv na kvalitu vody a biologickú rozmanitosť. Charlie McCreevy člen Komisie. - Pán predsedajúci, na základe dohodnutého znenia musia teraz členské štáty vytvoriť stratégie pre morské prostredie v rámci svojich morí. V rámci týchto stratégii sa najprv bude posudzovať stav morských vôd a existujúcich vplyvov a pôsobenia na tieto vody a potom sa budú určovať ciele s cieľom zaistiť dobrý ekologický stav. Členské štáty vytvoria programy na sledovania a potom, od roku 2015, vypracujú programy a opatrenia potrebné na dosiahnutie cieľov. Táto postupnosť krokov sa periodicky bude opakovať každých šesť rokov. Do celkového kompromisného balíčka, ktorý sa teraz predkladá, sa dostalo množstvo kľúčových prvkov. Najdôležitejší je ten, že cieľ navrhovanej smernice je teraz jasný a ambiciózny, pretože od členských štátov požaduje, aby najneskôr do roku 2020 prijali nevyhnutné opatrenia na dosiahnutie dobrého ekologického stavu morského prostredia. Zákonodarcovia sa zhodli na definícii dobrého ekologického stavu vrátane ďalších pridružených ukazovateľov, ktoré sa budú musieť dodržiavať. Odsúhlasil sa aj revidovaný časový harmonogram, ktorý je v skutočnosti náročnejší než harmonogram obsiahnutý v pôvodnom návrhu Komisie, no zároveň však poskytuje dostatok času na prijatie vhodných opatrení v jednotlivých krokoch. Lepšie sa stanovili aj výnimky a odchýlky vrátane neprimeraných nákladov. Členské štáty budú musieť vytvoriť chránené morské územia, aby splnili svoje ciele podľa tejto smernice v súlade s medzinárodnými záväzkami Spoločenstva a členských štátov. Vo vzťahu k jednotlivým morským regiónom sa stanovia povinné kroky, a preto bude vytvorenie morských stratégií znamenať úzku spoluprácu s regionálnymi morskými dohovormi a v rámci nich. Realizácia tejto smernice bude naozaj vyžadovať posilnenú koordináciu. Rád by som v tejto súvislosti pripomenul význam, aký Parlament kladie na dôležité regionálne procesy pri všetkých rokovaniach. Rád by som spomenul hlavne akčný plán pre Baltské more, ktorý bol prijatý v súvislosti s Helsinským dohovorom. Ako Parlament zdôrazňuje, tento integrovaný akčný plán je užitočným prvým príkladom a tiež prostriedkom, ktorý umožní dosiahnuť pokrok pri realizácii tejto smernice. Takýto integrovaný prístup musí byť určujúcou súčasťou v rámci všetkých krokov, ktoré sa prijali v jednotlivých morských dohovoroch na ochranu európskych morí - Stredozemného mora, severoatlantického priestoru, Čierneho mora a Baltského mora. Na záver by som rád podotkol, že Komisiu veľmi teší výsledok rokovania. Komisia môže navrhované kompromisné pozmeňujúce a doplňujúce návrhy prijať v úplnom znení. Predsedajúci Rozprava sa skončila. Hlasovanie sa uskutoční zajtra. Písomné vyhlásenia (článok 142) Richard Seeber písomne. - (DE) Ak chceme zabezpečiť účinnú ochranu životného prostredia, v politikách EÚ musíme venovať väčšiu pozornosť svetovým oceánom, hlavne morským vodám obklopujúcim Európu. Platná rámcová smernica o stratégii pre morské prostredie je reakciou na výzvy objavujúce sa v dôsledku zmeny klímy a stanovuje opatrenia pre EÚ i pre jednotlivé členské štáty. Na vykonanie príslušných krokov na európskej úrovni je v prvom rade potrebné, aby bol ekologický stav morského prostredia založený na jednotných kritériách. Smernica navyše núti členské štáty, aby dobrý ekologický stav morského prostredia dosiahli do roku 2017 a aby vytvorili právne predpisy, ktoré sú na tento účel potrebné. V súvislosti s touto správou by som chcel vyzvať členské štáty, aby prijali potrebné kroky na overenie a vystopovanie znečistenia mora s cieľom uplatniť zásadu "znečisťovateľ platí". Kroky, ktoré už EÚ prijala s ohľadom na zachytávanie CO2 na morskom dne, sa musia posilniť, pretože sú inovatívnym príspevkom do boja proti zmene klímy. Už fungujúce pilotné projekty sa však musia kriticky preskúmať hlavne s ohľadom na ich účinnosť a prípadné následné škody. Ak chceme účinne bojovať proti zmene klímy, nemali by sme sa zatvárať pred inováciami, ale mali by sme ich začleniť do širokej environmentálnej politiky EÚ.

Berthu Monsieur le Président, je voudrais faire une remarque sur l'ordre du jour de ce matin qui, comme vous pouvez le constater, est particulièrement maigre, alors qu'il se passe des choses très importantes en Europe et notamment que nous avons passé une période de session entière, sans avoir aucun débat sur la monnaie unique. La semaine dernière, il y a eu, le 24 septembre, un référendum très important par lequel les Danois ont refusé la monnaie unique. Hier, la Banque centrale européenne a relevé ses taux directeurs d'un quart de point, ce qui a entraîné une nouvelle chute de l'euro. Il faut en tirer deux conclusions : premièrement, les citoyens ne pourront jamais s'intéresser à nos débats si le Parlement européen s'obstine à esquiver toutes les discussions importantes. Et, deuxièmement, l'euro est une monnaie artificielle. Ce serait une catastrophe de basculer complètement sur l'euro dans les conditions actuelles. Rübig Monsieur le Président, je souhaiterais simplement attirer l' attention de mes collègues sur la pile qui montre de quels documents nous avons eu besoin pour les votes de cette semaine. Je félicite mes collègues. Nous sommes tous très appliqués ! (Rires, applaudissements) Le Président Merci, Monsieur Rübig. Extension de la garantie accordée à la BEI aux prêts en faveur de projets en Croatie Le Président L'ordre du jour appelle le rapport (A5-0237/2000) de M. Seppänen, au nom de la commission des budgets, sur la proposition de décision du Conseil modifiant la décision 2000/24/CE afin d'étendre la garantie accordée par la Communauté à la Banque européenne d'investissement aux prêts en faveur de projets en Croatie (COM(2000) 289 - C5-0336/2000 - 2000/0122(CNS)). Seppänen Monsieur le Président, la Banque européenne d'investissement octroie aux pays extérieurs à la communauté des prêts garantis par l'Union européenne et ce, librement et selon ses propres critères, sans instructions précises de la part de l'UE. L'Union a néanmoins fixé un plafond aux prêts qu'elle garantit. Les prêts ne sont pas garantis à cent pour cent, mais le Conseil a décidé en décembre 1999 de ne garantir que 65 % du montant global des prêts pour la période 2000-2007. Pour le reste, la BEI doit soit obtenir d'autres garanties, soit assumer le risque. En pratique, il n'existe pas de risque et la Banque européenne d'investissement serait même disposée à baisser le pourcentage de la caution de l'UE. Dans le budget communautaire, il existe un Fonds de garantie spécifique pour les prêts de la BEI. On y vire des fonds pour chaque caution d'une réserve spécifique dont le plafond a été fixé dans le protocole de financement attaché à l'accord interinstitutionnel. En l'an 2000, un maximum de 204 millions d'euros peut être viré de la réserve au Fonds de garantie. Techniquement, 9 % du montant correspondant à 65 % de la valeur nominale des prêts sont virés au Fonds de garantie pour les prêts de la Banque d'investissement. Le Fonds de garantie du budget est aussi utilisé pour une aide dite macro-économique en faveur des pays tiers. C'est un moyen peu onéreux pour les États membres d'accorder de l'aide au développement. Ces prêts sont octroyés sur des bases politiques aux partenaires de coopération de l'UE plus démunis et ils sont garantis à 100 % par le Fonds de garantie, contrairement aux prêts de la BEI. Dans l'aide macro-économique, il s'agit souvent de la participation de l'UE à un paquet global où les autres parrains sont la Banque mondiale et le Fonds monétaire international. En général, l'aide financière aux pays tiers est accordée en fonction des critères économiques et politiques fixés par le Fonds monétaire international : plus on accorde des garanties aux prêts octroyés par la Banque d'investissement, moins on peut accorder de l'aide macro-économique et vice versa. Le Fonds de garantie peut aussi cautionner les "prêts Euratom" afin de soutenir le développement de l'industrie nucléaire dans les pays tiers, mais il n'a pas été nécessaire pendant ces dernières années de virer des fonds des réserves au Fonds de garantie dans cette intention. Le Conseil a fixé en décembre 1999 le plafond des garanties pour les années 2000-2007, ainsi que dressé une liste des pays tiers bénéficiaires de cette aide. Le Parlement européen s'est prononcé à ce sujet dans le rapport Rühle en automne 1999. Puisque le Parlement a été entendu, on ne reparlera pas du dossier en ce qui concerne les conditions des garanties. Aujourd'hui, le Parlement doit prendre une décision sur un dossier très simple, à savoir le rattachement de la Croatie au nombre des pays auxquels la Banque européenne d'investissement est autorisée à octroyer des prêts avec la garantie de l'UE. La Croatie n'est plus en guerre et un changement démocratique y a eu lieu. De ce fait, l'extension des facilités de prêt à la Croatie est un acte bien fondé, de même que l'augmentation correspondante du plafond du mandat de prêt de la BEI. Si le Parlement pouvait proposer des amendements à la décision du Conseil, il soulignerait probablement le chômage et les problèmes sociaux en Croatie qui sont dus au régime d'austérité imposé à ce pays. Pourtant, il n'existe pas de base juridique pour de tels amendements dans ce contexte. Le même problème de compétence concerne la décision, bientôt à l'examen au Parlement, sur le rattachement de la Turquie au nombre des bénéficiaires des garanties accordées par l'UE à la Banque européenne d'investissement. Le Parlement trouverait sans doute beaucoup de conditions auxquelles il voudrait soumettre les prêts de la Turquie, mais dans ce cas également, il s'agit en pratique de prendre une décision sur un seul mot. Aujourd'hui, la Croatie sera ajoutée à la liste des bénéficiaires des garanties, ensuite ce sera la Turquie. À cette occasion, nous annonçons à la Commission que les ressources du Fonds de garantie ne suffiront pas l'année prochaine pour cautionner les prêts déjà connus. Naranjo Escobar Monsieur le Président, cette proposition de décision du Conseil visant à étendre pour la première fois la garantie accordée par la Communauté à la Banque européenne d'investissement a sans aucun doute une portée véritablement extraordinaire. Avant de faire quelques commentaires concrets sur les questions suscitées par cette proposition de décision, je voudrais exprimer notre soutien à cette dernière étant donné qu' elle cautionne la position du Parlement sur les relations entre l' Union européenne et la Croatie. Je tiens également à signaler d' emblée que je partage les préoccupations exprimées par le rapporteur sur la situation de la réserve de garantie dont la marge étroite pourrait poser des problèmes en cas d' imprévu. Cette décision doit être située dans un double contexte : d' un point de vue strictement politique, nous devons tout d' abord nous référer à la situation de la Croatie. Il faut saluer la nouvelle voie politique qui s' est ouverte dans ce pays après les élections législatives et présidentielles. L' Union européenne ne peut qu' encourager l' ancrage définitif de ce pays dans la démocratie et l' État de droit, et il est bien évident que cet encouragement doit se traduire par un soutien financier en vue d' améliorer sa situation économique et de permettre à la population d'accepter les sacrifices nécessaires pour équilibrer les déficits de base de leurs comptes publics. La BEI peut et doit jouer un rôle important dans la région, mais il est clair que ce puissant instrument financier au service de la politique étrangère de l' Union dont l' activité, en vertu de la décision de 1999, s' étend à plus de soixante pays, doit adapter son activité aux actions de la Commission et il doit être clair que la Commission ne peut s' éloigner du récent accord survenu lors du dialogue tripartite de juillet dernier, où il a été établi que, pour chaque nouvelle proposition, il faut justifier sur la fiche financière sa comptabilité avec la programmation financière en vigueur. D' un point de vue fonctionnel, la réserve prévue dans les perspectives financières en vigueur et le fonctionnement du fonds de garantie requièrent - à mon avis - le perfectionnement de ses mécanismes visant à atteindre les objectifs de qualité et d' efficacité des prêts de l' Union qui bénéficient d' une garantie budgétaire. À cet égard, l' analyse réalisée à l' époque par le rapporteur me semble être un point de départ très appréciable. Il ne s' agit de remettre en question le modèle de protection budgétaire ou le rôle de la BEI. L' Accord institutionnel prévoit dans la procédure budgétaire une série de dialogues à trois versants. Dans ce contexte, et en tenant compte de la faible marge de la réserve constituée pour la garantie fixée à 200 millions par an, rien n' empêche de débattre des priorités de l' usage de cette marge dans les années à venir. Notre objectif est évidemment d' améliorer l' efficacité de la Banque européenne d' investissement et, pour ce faire, il faut que la Commission garantisse une évaluation de son activité la plus parfaite possible. Nous ne pouvons pas nous contenter de la constatation que nous disposons d' un système de garantie stable. Notre groupe politique a soutenu une stratégie dans la procédure budgétaire de 2001 qui vise à une claire amélioration de la qualité des dépenses et à un perfectionnement des mécanismes de contrôle de son exécution. C' est là l' occasion de revendiquer les mêmes objectifs en ce qui concerne l' activité de la BEI. Mais il est bien évident que le Parlement ne peut pas limiter son rôle à assimiler passivement l' information qui lui est fournie par la Commission et la BEI et à bénir les décisions du Conseil. Iivari Monsieur le Président, chers collègues, le rapport de la commission des budgets à l'examen recommandant l'extension des garanties communautaires accordées à la Banque européenne d'investissement pour les prêts octroyés à la Croatie témoigne de deux choses importantes. Tout d'abord, la situation en Croatie s'est considérablement améliorée. Le nouveau gouvernement s'est engagé à mener des réformes économiques et politiques. Cela donne une possibilité à l'Union européenne de reprendre la coopération interrompue en 1995, lorsque la Croatie a entrepris des opérations militaires en Krajina. Le deuxième message concerne la situation économique toujours assez difficile de la Croatie. Pendant des années, une économie peu scrupuleuse a été pratiquée dans ce pays, ce qui a laissé sur les épaules du nouveau gouvernement un secteur d'entreprise en pleine récession et un taux de chômage de plus de 20 %. Le rapporteur, M. Seppänen, constate tout à fait justement dans l'exposé des motifs de son rapport que "la Croatie connaît une situation sociale difficile" et que "la contribution de l'Union au processus de réforme devrait avoir une incidence favorable sur la dimension sociale". Un changement politique considérable a eu lieu en Croatie lors des élections parlementaires au début de cette année. Par son vote, la population du pays a exprimé qu'elle exigeait un changement démocratique. Le nouveau gouvernement a été formé par un front démocratique composé de six partis et disposant d'une solide majorité à la chambre des députés. Le gouvernement a rapidement démontré qu'il respectait les valeurs de la démocratie européenne et de l'État de droit. Il privilégie l'intégration aux structures euro-atlantiques dans sa politique étrangère. Dans son programme, le gouvernement s'engage notamment à respecter les droits de l'homme et les droits des minorités, à mettre en uvre le retour au pays des réfugiés, à améliorer les relations avec les pays voisins et à entreprendre des réformes économiques considérables. Il a déjà réussi à promulguer des lois visant ces objectifs. Le développement en Croatie a rapidement mené au rapprochement des relations entre l'UE et la Croatie après des années de rupture. Entre l'Union et la Croatie, il existe notamment un groupe de travail consultatif qui a pour objectif de mettre à la disposition de la Croatie sa compétence et son aide technique dans les négociations des accords régissant les rapports mutuels. Selon la Commission, les négociations de l'accord de stabilité et de l'association devraient être entamées le plus vite possible. Le Conseil a décidé en août que le programme Tempus 3, relatif à l'enseignement supérieur, sera étendu à la Croatie. En juillet, la Commission a libéré 10 millions d'euros à titre d'aide au retour des réfugiés. La proposition à l'examen prévoit que la BEI prête à la Croatie un montant de 250 millions d'euros sur la période 2000-2007. Ce montant est destiné à financer des projets relatifs à l'infrastructure de base, des investissements en faveur de l'environnement, le développement de l'industrie et des PME, la reconstruction des logements et des villes, ainsi que le tourisme. Les plans sont conformes aux projets proposés en mars par la conférence du financement régional de la Croatie. Les autorités croates se sont engagées à une réforme économique pénible mais indispensable. L'austérité sera de rigueur mais il est à espérer que les prêts dont nous discutons maintenant aideront à atténuer ses retombées négatives dans la vie des citoyens. Il faut rappeler aussi que la Croatie possède de bons établissements industriels, de la main d'uvre compétente et qualifiée, ainsi qu'un excellent potentiel touristique par exemple. Selon l'évaluation de la Commission, la compétitivité du pays sur le marché européen pourrait être nettement renforcée par des réformes structurelles cohérentes et ambitieuses, mais à l'heure actuelle, beaucoup d'entreprises croates ont toujours des difficultés au niveau de la concurrence dans l'économie libre. Les événements dans les Balkans et l'avenir de la région sont des questions très actuelles. Cette semaine nous avons suivi, en retenant notre souffle, la situation en Yougoslavie après les élections présidentielles. Le vent du changement souffle également à Belgrade. La communauté internationale a déjà confirmé son aide au peuple serbe et les sanctions sont en train d'être démantelées. L'Union européenne et le Parlement européen ont toutes les raisons de soutenir le développement positif dans cette région. L'instabilité constitue une menace pour toute l'Europe. Nous savons que le nationalisme et la pauvreté signifient la guerre. Le pays doit faire face à une vaste reconstruction matérielle et psychologique et nous devons aussi contribuer à éliminer les entraves à l'aide efficace. Malheureusement, les négociations interinstitutionnelles du budget de l'Union pour l'année prochaine - avant tout du financement du titre IV - semblent en ce moment encore très difficiles. Il faut souhaiter que les signes d'espoir en Croatie et maintenant aussi en Yougoslavie nous encourageront à trouver une solution aux problèmes du budget et de ses perspectives financières. Lagendijk Monsieur le Président, nous avons abordé hier soir, au sein même de cette Assemblée, la question de la Serbie et des changements révolutionnaires qui s'y produisent. L'année dernière, en Croatie, un nouveau gouvernement a pris le pouvoir de façon quelque peu moins dramatique. Dans les deux cas, la victoire électorale de l'opposition a été reconnue. Il est donc possible à présent de reprendre le fil d'une histoire interrompue en 1995. Entre-temps, les possibilités de parvenir à un accord de stabilisation et d'association ont été examinées et l'on espère pouvoir entamer des négociations à la fin de cette année. Une délégation de l'Union européenne a fait l'objet d'une réévaluation et, comme vous le savez, le sommet de la fin novembre aura précisément lieu à Zagreb pour indiquer clairement à la Croatie qu'elle est la bienvenue dans le cercle de l'Union européenne. C'est la raison pour laquelle il faut également procéder au redressement de l'économie. Une période de détérioration dramatique et de vaste corruption est révolue. N'oublions pas que la Croatie symbolisait récemment encore l'échec d'un programme de privatisation dont seuls quelques-uns ont tiré profit. Il faudra soutenir tout ce processus en consentant d'énormes investissements dans les infrastructures, sur le plan environnemental, mais aussi dans des opérations à haut risque. Nous savons tous que la mise sur pied d'une petite et moyenne entreprise est une démarche périlleuse dans ce type de pays. Les choses peuvent tourner mal et cela vaut également pour l'accueil des réfugiés, un objectif d'investissement qui fait malheureusement défaut dans le présent rapport. Ce sont également des investissements à risques. L'augmentation du mandat de la Banque européenne d'investissement de 250 millions se justifie donc totalement. L'Union européenne s'en porte garante. Mais c'est là que le bât blesse, chers collègues, car nous en revenons au même point que celui qui a été abordé hier soir au cours du débat sur la Serbie, à savoir l'estimation trop basse des coûts réels dans les Balkans qui a été faite par le Conseil l'année passée à Berlin. En tant que membre de la commission des affaires étrangères, des droits de l'homme, de la sécurité commune et de la politique de défense, je sais que les membres de la commission des budgets reprochent à mes collègues et à moi-même de réclamer constamment davantage de moyens financiers pour les Balkans, ce qui les oblige à négocier avec le Conseil, ce qui n'est pas toujours aisé. Mais il existe bel et bien un réel problème. Je l'ai mentionné hier pour la Serbie et je le souligne à nouveau aujourd'hui. Le fossé entre, d'une part, les engagements et promesses de l'Union européenne et, d'autre part, les fonds réservés ne peut rester aussi grand qu'il ne menace de le devenir aujourd'hui. Après les belles paroles prononcées hier et l'octroi de cette garantie aujourd'hui matin, l'Union européenne ne peut se permettre d'arriver les mains vides à Belgrade. Je souhaite également convaincre mes collègues, et surtout le Conseil, de rester, lors des négociations des prochains mois sur le budget pour l'année prochaine et les années suivantes, le plus fidèle possible à la proposition de la Commission, qui, selon moi, constitue à ce jour la meilleure estimation des coûts globaux en Croatie et dans d'autres parties des Balkans. J'en viens à présent au programme général pour les Balkans. J'approuve l'amendement de la commission de l'industrie, du commerce extérieur, de la recherche et de l'énergie, qui stipule, à juste titre, que ce prêt est essentiel mais que le programme général, pour autant qu'il soit financé comme il se doit, est plus important en définitive. Markov Monsieur le Président, chers collègues, je remercie le rapporteur pour son rapport et ses explications. Nous partageons tous l' opinion selon laquelle il faut aider politiquement la Croatie, mais une aide politique signifie également un appui financier car la stabilité politique requiert toujours la stabilité sociale et économique et celle-ci ne peut être atteinte que si les investissement nécessaires ont été effectués dans ce domaine. Il est urgent d' endiguer, voire d'inverser, la chute du PIB constatée en 1999 et le déficit budgétaire important de la Croatie, ce qui ne sera possible que lorsque des circuits économiques viables y verront le jour. La contribution dont nous débattons, sous la forme d' un prêt de 250 Millions d' euros de la BEI pour la période 2000-2007 ne peut dès lors être un jalon mais doit être une aide stimulante. La marche à suivre préconisée par la Commission et avancée dans le rapport s'impose dès lors. La problématique constatée et qui n' a pas encore été résolue à l' heure actuelle est en fait tout autre. Il est généralement accepté que de nouveaux défis politiques exigent aussi plus de ressources financières mais celles-ci ne peuvent être engagées aux dépens de tiers. C' est la raison pour laquelle il faut une réflexion générale - et espérons-le une décision politique positive- pour que : premièrement, la réserve pour le fonds de garantie soit augmentée ; deuxièmement, la décision au sujet de l' utilisation de la marge subsistante ne soit pas laissée exclusivement au Conseil et troisièmement que des critères obligatoires soient formulés pour un engagement effectif des prêts de la BEI, afin de pouvoir contrôler que ces crédits servent effectivement les objectifs pour lesquels ils sont prévus. Posselt Monsieur le Président, en ces heures dramatiques, nous nous tournons vers Belgrade avec l' espoir qu' un processus de démocratisation qui, dans quelques années, débouchera sur une véritable démocratie y voie le jour. Une incertitude menaçante pèse cependant encore sur tous ces éléments. Nous voulons apporter notre appui et nos encouragements mais nous ne devons pas pour autant être euphoriques. La Croatie a déjà entamé la démocratisation depuis dix ans. En 1990, les élections démocratiques organisées dans ce pays furent jugées équitables et libres par l' opinion internationale. Après ces élections, le gouvernement communiste en place, qui était sous la direction de l' actuel Premier ministre Racan, a démissionné et de nouveaux développements démocratiques ont débuté sous le gouvernement de M. Tudjman : quelques lacunes se firent cependant jour, qui se sont amplifiées par la suite. Il faut également considérer la situation du pays dans son ensemble. Un pays qui s' employait non seulement à se défaire de 50 ans d' héritage communiste, une tâche à laquelle doivent également encore uvrer tous les autres pays d' Europe centrale et orientale, y compris les pays candidats, mais un pays qui était, en outre, occupé jusqu' au tiers par les troupes étrangères du dictateur Milosevic toujours en place à l' heure actuelle. Le tiers de la Croatie était occupé, et ce n' est qu' après de nombreuses années que ce pays a pu être réunifié et que la démocratie a pu y être introduite, ce qui - et il faut aussi le souligner - a débouché sur un changement pacifique de gouvernement. Le gouvernement actuel n' est pas arrivé au pouvoir dans les mêmes circonstances que celui qui, nous l' espérons, arrivera bientôt au pouvoir à Belgrade : au contraire, le gouvernement Croate en place a démissionné après des élections équitables et libres pour céder le pouvoir à un nouveau gouvernement. Il n' est donc pas tout à fait exact de parler de démocratisation dans ce rapport. La démocratisation a eu lieu en Croatie il y a dix ans. Nous devons aussi reconnaître les efforts remarquables qui ont été fournis pour la construction d' une économie de marché, de la démocratie et d' un État de droit. Notre collègue, M. Lagendijk, a raison : la privatisation a donné lieu à d'importants dysfonctionnements. La corruption était énorme. Considérez toutefois les pays associés et les pays candidats : l' évolution a été identique. Le gouvernement démocratique en place, de même que l' actuelle opposition démocratique en Croatie, ont besoin de notre appui. C' est pourquoi je salue le fait que nous prenions à notre compte cette garantie, que nous prenions cette décision aujourd' hui. Il faut néanmoins que nous soyons clairs sur un point : il ne s' agit là que d' un petit pas dans la bonne direction. M. Markov a signalé, à juste titre, que les moyens sont très restreints et qu'il ne peut s'agir que d'un premier pas. Notre objectif doit être de progresser dans cette direction en employant non seulement des moyens plus étendus, mais surtout en donnant des signaux politiques. Il est donc important que la Croatie obtienne enfin un accord d' association qui établisse clairement qu' il s' agit d' un pays qui peut véritablement compter adhérer à l' Union européenne. Je dis donc oui à l' aide financière, oui à cette garantie et j' invite énergiquement la Commission à aider massivement ce pays profondément européen et désormais véritablement gouverné démocratiquement et selon les principes de l'État de droit, à l' associer aux candidats à l' adhésion, parce que je crois que la Croatie a mérité notre appui inconditionnel. Ce serait un signal pour l' ensemble de la région, qui lancerait le renouveau de toute cette région. Meijer Monsieur le Président, nous ne pouvons parler aujourd'hui de la Croatie sans aborder son pays voisin, la Serbie, où la population se débarrasse enfin de cette clique administrative autoritaire qui se disait de tendance socialiste mais qui a utilisé des méthodes fascistes pour rester au pouvoir pendant un peu plus de dix ans. L'opposition était traitée inégalement sur le plan juridique, l'État s'adonnait à une violence publique, un climat de peur avait été instauré vis-à-vis du monde extérieur hostile et les opposants au régime étaient accusés de haute trahison. Les même procédés ont été utilisés pendant dix ans en Croatie, un pays qui ne fait pas partie des États dont nous avons parlé cette semaine en tant que futur candidat possible à l'Union européenne. La situation de ce pays est comparable à de multiples égards à celle de la Slovaquie, un État qui est entre-temps devenu candidat à l'adhésion. Jusqu'en 1918, ces deux régions étaient des parties dissidentes de la Hongrie avec une langue, une culture et une identité propres, auxquelles se sont opposées les autorités publiques officielles. La pression internationale a ensuite contraint ces régions à ne pas devenir totalement indépendantes mais à fusionner pour former de nouveaux grands États collectifs servant de creuset aux petites populations slaves. Toutefois, cette fusion n'a jamais été une réussite. Lorsque, il y a un demi-siècle, la Croatie et la Slovaquie sont devenues indépendantes pour la première fois, elles étaient des pays satellites du régime hitlérien. En 1945, le monde extérieur a estimé qu'il fallait mettre fin définitivement à l'existence de ces États. A posteriori, force est de constater que cette décision était stupide. La négation du désir de ces peuples de pouvoir prendre des décisions en toute autonomie a alimenté pendant des années un nationalisme agressif et autoritaire, qui se soucie peu des désastres de l'époque nazie et se montre hostile vis-à-vis d'autres populations et de la démocratie au sein du pays. Les gens se sont ralliés à Tudjman et Meciar parce qu'ils estimaient que c'était la seule manière de pouvoir être traités sur un pied d'égalité avec leurs voisins auxquels ils étaient soumis auparavant. À présent que toutes leurs aspirations raisonnables sont satisfaites et que plus personne ne remet en question leur droit à l'indépendance, le nationalisme s'essouffle et l'on voit apparaître des relations politiques normales. Dans ces deux pays, les nationalistes ont récemment perdu le pouvoir politique. Cela peut servir de leçon à d'autres régions où le nationalisme reste profondément ancré. La seule manière de s'en débarrasser est d'accepter toutes les exigences décentes de ces nationalistes. Il y a tout lieu de traiter la Croatie au même titre que la Slovaquie et les autres pays d'Europe centrale, qui, s'ils le souhaitent, peuvent adhérer à l'Union européenne. Récemment, nous avons pu constater que les dégâts causés par la guerre n'ont pas totalement disparu à l'heure actuelle. Les infrastructures de transport du pays sont vulnérables parce que la Dalmatie et la Slavonie forment en quelque sorte les deux branches d'une paire de ciseaux entre laquelle se trouve la Bosnie, un territoire sur lequel vivent également des Croates, principalement en Herzégovine occidentale. L'environnement dans les grandes concentrations urbaines que sont Zagreb, Rijeka et Osijek est menacé. Dans ce contexte, il est sans doute nécessaire de procéder à de gros investissements qui seront remboursés plus tard grâce au tourisme et à la nouvelle industrie. C'est la raison pour laquelle il faut trouver un arrangement dès à présent. Tout comme le rapporteur, je me demande si l'argent destiné à cette fin sera réellement disponible, d'autant plus qu'il semble bien que d'énormes fonds doivent être fournis prochainement à la Serbie et que le budget de l'Union n'est pas revu à la hausse. Le fait que l'Union européenne prenne des engagements vis-à-vis de toutes les régions en crise et de tous les pays candidats à l'adhésion et qu'elle ne sache ensuite pas les respecter n'a pas beaucoup de sens. En ce qui concerne la Croatie, il y a tout lieu de trouver un arrangement financier. Ce que M. Papayannakis, membre de mon groupe parlementaire, a déclaré hier concernant l'adhésion de la Serbie à l'Union européenne doit également s'appliquer à la Croatie. Karas Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, les dernières interventions, de même que les débats de la journée d' hier et d' aujourd' hui, ont montré que malgré la nécessaire augmentation, que nous avons tous applaudie, des garanties en général et des garanties pour les prêts de la BEI en particulier, nous pensons qu' il faut un projet d' ensemble pour cette région et un accord durable, ainsi qu'une réflexion et une décision, en matière de politique et de politique économique. Nous nous réjouissons aujourd' hui d' une mesure supplémentaire. Nous ne pouvons évidemment dissocier la question des garanties et celle de la Croatie, ni de la discussion d' hier soir, ni des développements qui ont eu lieu à Belgrade. Nous devons, dès aujourd' hui, encourager clairement les militaires et la police à se ranger de façon univoque du côté de la démocratie et à tout mettre en uvre pour que, dans les prochaines heures, ce changement de pouvoir, qui est le résultat d' élections démocratiques, se déroule pacifiquement. La reconnaissance de ces élections démocratiques, la reconnaissance de la victoire électorale de Vojislav Kostunica ne saurait, de notre point de vue, être remise en doute. Mon pays, l' Autriche, devra, avec les autres pays d' Europe, apporter sa contribution à la reconstruction de la Yougoslavie aux côtés de l' Union européenne. Nous mettrons tout en uvre pour que la levée annoncée des sanctions à l' encontre de l' ex-Yougoslavie ait effectivement lieu. Ce qu' a dit notre ami M. Posselt au sujet des développements en Croatie est exact. Nous sommes cependant tous d' accord pour affirmer que les élections législatives et présidentielles de janvier 2000 ont amené un nouveau climat politique. Le nouveau gouvernement s' est consacré davantage aux réformes politiques et économiques. Ceci aura un effet positif sur les relations entre la Croatie et l' UE. L' Union européenne a fait bien plus que réagir à cette évolution, elle a engagé une task force consultative UE-Croatie et élevé le bureau de l'envoyé spécial à Zagreb au rang de représentation permanente de la Commission européenne. Dans son rapport sur la faisabilité de l' ouverture de négociations en vue de conclure un accord de stabilisation et d' association avec la Croatie du mois de mai 2000, la Commission arrive à la conclusion que les conditions pour la conduite des négociations avec la Croatie sont remplies. Les délégations du parlement croate et du nôtre ont elles aussi invité le Conseil à étendre le mandat de la BEI. Le Conseil du mois de juin a constaté que toutes les conditions pour la mise en uvre de négociations sur l'accord de stabilisation et d' association étaient remplies. Au mois de juillet, la Commission européenne a soumis pour avis son projet de mandat de négociation aux États membres. L' Autriche, mon pays, était parmi les trois premiers états membres à formuler un avis favorable. Je mentionne cette évolution, après les élections de l' an 2000, parce qu' elle montre que l'augmentation du fonds de garantie n'est pas tout. Nous avons accompli bien plus. Nous devons poursuivre de façon conséquente ce qui a commencé en mai et en juillet pour arriver à un accord européen. La Croatie et toute la région le méritent, dans l' intérêt de la paix en Europe. Purvis Monsieur le Président, je voudrais tout d' abord faire part de mon intérêt personnel sur cette question, étant donné que j' ai un gendre qui était, et qui est réfugié de la Krajina en Croatie. Même s' il est actuellement techniquement possible d'y retourner, il faut encore fournir de nombreux efforts pour que le retour des Serbes en Croatie et surtout en Krajina soit positivement accueilli. Cette triste partie de la Croatie nécessite une importante restauration physique. L' Union européenne doit s' assurer que la restauration de la Krajina est positivement encouragée et qu'elle n'est pas seulement un geste symbolique. Nos contributions financières devraient être accordées à cette condition et j' apprécierais le fait que la Commission s' assure à nouveau que cet aspect sera pris en considération. Le second point auquel je voudrais me référer a trait à la Serbie elle-même. Même si l' on aboutit à un heureux et démocratique résultat, que l' on espère pour la Serbie, il y aura toutefois encore un grand ressentiment en raison de ce qui s' est passé avec la campagne du Kosovo et de nos récentes relations avec la Serbie. Ces problèmes ne seront pas résolus dans l' immédiat. Les Européens doivent être préparés à surmonter toute réaction maussade à ces sentiments. La première priorité, non seulement pour la Serbie mais également pour tous les Balkans, y compris la Bulgarie et la Roumanie, est de rétablir les liaisons normales de transport dans toute la région et de ramener la Serbie avec toutes ses blessures vers le giron européen. Kinnock Je tiens à remercier, au nom de la Commission, M. Seppännen pour son rapport portant sur la proposition visant à étendre la garantie accordée par la Communauté à la Banque européenne d' investissement aux prêts en faveur de projets en Croatie. Comme le sait certainement ce Parlement et comme on l' a à nouveau fait remarquer ce matin, les élections législatives et présidentielles du début de cette année ont donné lieu à un changement de gouvernement en Croatie et ont engendré un nouveau climat politique. Nous nous en réjouissons et nous agissons en tant que Communauté pour le soutenir. Mais je ne peux laisser clôturer ce débat sans faire référence à une autre partie de l' ex-Yougoslavie qui débute ce siècle dans l' espoir et avec des perspectives de paix. Je me réfère à la glorieuse révolution de la Serbie, menée grâce au courage du peuple serbe et à sa volonté de démocratie. Le Parlement sait sans doute que la Commission a clairement précisé que les sanctions de l' Union européenne prendront fin avec l' avènement d' un gouvernement démocratique en Serbie. À un moment où il apparaît que Milosevic a fui et que la volonté du peuple serbe a prévalu, nous espérons que l' établissement de relations normales et le partenariat entre la Serbie et notre Union de démocraties seront pour bientôt. Entre-temps, le nouveau gouvernement croate démontre clairement son engagement sérieux à mener ce pays sur le chemin sûr de la démocratie et à mettre en uvre les réformes politiques et économiques nécessaires pour remplir les conditions du processus de stabilisation et d'association de l' Union européenne pour les Balkans occidentaux. La Commission a tenu compte de ces progrès en mai dernier et a présenté un rapport de faisabilité positif sur l' ouverture des négociations en vue d'un accord de stabilisation et d' association avec la Croatie et sur l' ouverture des négociations recommandées le 19 juillet. Il s' agit d' une étape fondamentale vers l' établissement de relations bilatérales entre l' Union européenne et la Croatie. La Commission espère qu' une décision pourra être prise en novembre afin que les négociations puissent commencer sans trop tarder. Il est par ailleurs fondamental que la Communauté apporte un soutien financier approprié à la Croatie. Le rétablissement des prêts de la BEI vise à aider les initiatives d' investissement du pays destinées au développement des infrastructures et du secteur privé. Le nouveau gouvernement croate a véritablement besoin d' un soutien fiable et durable pour poursuivre les difficiles réformes qu' il doit entreprendre. La proposition faite au Parlement engagerait un prêt de 250 millions d' euros au cours des quatre prochaines années. Comme vient de le dire M. Purvis - et je suis totalement d' accord avec lui - cette aide doit être considérée comme faisant partie d' un processus de normalisation, de stabilisation et de progrès qui s' étend sur de nombreuses années. La rapporteur n' a proposé aucun amendement. Je le remercie dès lors, ainsi que ce Parlement, de soutenir cette proposition utile et progressive en tant qu' engagement vers une démocratie stable dans une autre partie de notre continent. (Applaudissements) Le Président Je vous remercie infiniment, Monsieur le Commissaire. Le débat est clos. Nous passons immédiatement au vote. (Le Parlement adopte la résolution législative) EXPLICATION DE VOTE Fatuzzo . Monsieur le Président, j' ai tenu à être présent non seulement pour présenter mon vote favorable à cette aide à la Croatie, mais surtout pour avoir la possibilité d' exprimer ma satisfaction, comme d' autres l' ont déjà fait aujourd' hui, au sujet de l' avènement démocratique qui a lieu en ce moment même en Serbie. Après tant d' années de difficultés pour cette population, des difficultés en tout genre, on en vient de façon très démocratique à accueillir à nouveau la Serbie dans la communauté des peuples de l' Union européenne. J' espère que des contacts se noueront rapidement et que, comme pour la Croatie, une aide sera octroyée au peuple serbe, qui mérite notre plus grand respect. Le Président Merci, Monsieur Fatuzzo. Interruption de la session Le Président Je déclare interrompue la session du Parlement européen. (La séance est levée à 9h45).

Genderaspecten van de economische neergang en de financiële crisis - Evaluatie van de resultaten van de routekaart voor de gelijkheid van vrouwen en mannen 2006-2010 en aanbevelingen voor de toekomst - Handvest van de rechten van de vrouw - follow-up (debat) De Voorzitter Aan de orde is de gecombineerde behandeling van: het verslag van Raül Romeva i Rueda, namens de Commissie rechten van de vrouw en gendergelijkheid, over de genderaspecten van de economische neergang en de financiële crisis, het verslag van Ilda Figueiredo, namens de Commissie rechten van de vrouw en gendergelijkheid, over de evaluatie van de resultaten van de routekaart voor de gelijkheid van vrouwen en mannen 2006-2010 en aanbevelingen voor de toekomst, en de mondelinge vraag van Zita Gurmai en Britta Thomsen, namens de S&D-Fractie, Ilda Figueiredo en Eva-Britt Svensson, namens de GUE/NGL-Fractie, Antonyia Parvanova, namens de ALDE-Fractie, en Marije Cornelissen, namens de Verts/ALE-Fractie, aan de Commissie: Handvest van de rechten van de vrouw - follow-up (B7-0305/2010). Raül Romeva i Rueda Mijnheer de Voorzitter, ik dank u dat u mij de gelegenheid geeft over deze kwestie te praten. Laat ik beginnen met een vraag. Het is een heel eenvoudige vraag, maar wel een vraag die heel goed duidelijk maakt wat nu eigenlijk het probleem is waar we hier over praten: zouden we vandaag ook dit debat hebben gevoerd als we geen Lehman Brothers maar een Lehman Sisters hadden gehad? Dat zullen we nooit weten, want er is geen Lehman Sisters. Wel is duidelijk dat de situatie dan heel anders was geweest dan de situatie waarin we ons nu bevinden met de kredietcrisis en de financiële en economische crisis. Er is een buitengewoon grote consensus onder vrouwelijke economen - zowel feministes als niet-feministes - dat de huidige crises zijn veroorzaakt door organisaties die in essentie worden geleid door mannen. We beschikken dus over een objectieve aanwijzing dat mannen rechtstreeks verantwoordelijk zijn voor deze situatie. We kunnen niet zeggen dat er geen crisis was ontstaan als de meerderheid van de bestuurders vrouwen waren geweest. Wel lijkt het mij evident dat de crisis dan andere oorzaken had gehad en ook anders zou zijn aangepakt, en natuurlijk zou ook het huidige herstel anders vorm hebben gekregen. Ik denk dat het belangrijk is om nog een ander gegeven onder de aandacht te brengen: de financiële instellingen die naar verhouding de meeste vrouwen in hun bestuursorganen hebben, hebben veel minder onder crisissituaties geleden. Dat moet ons aan het denken zetten. En dat is ook precies wat we in dit verslag doen. Met dit verslag willen we in overweging geven dat we deze crisis niet alleen moeten zien als een buitengewoon ernstig probleem maar ook als een kans om iets te doen aan de onderliggende oorzaken ervan. Het feit dat in veel beleidsplannen onvoldoende navolging wordt gegeven aan het beginsel van gelijke behandeling is één van die oorzaken. In dit verband wil ik wijzen op enkele tekortkomingen in de beleidsreacties op deze crisis. Beleidsmatig is onvoldoende gebruik gemaakt van de mogelijkheden die de crisis biedt. Zo is nergens in de strategie voor de periode na Lissabon, de Strategie 2020, het genderaspect meegenomen. Vooralsnog is er tenminste geen expliciet verlangen tot het vaststellen van macro-economische beleidsplannen en werkgelegenheidsrichtsnoeren met een duidelijk genderaspect. Verklaringen zijn mooi, maar we hebben concrete toezeggingen nodig. Doel van dit verslag is om op zijn minst een begin te maken met het debat hierover en enkele kwesties aan de orde te stellen die volgens ons belangrijk zijn. We zijn ons ervan bewust dat sommige lidstaten, sommige regeringen - waaronder de regering van het land dat nu het voorzitterschap waarneemt - al leiding geven aan het debat over dit thema en al enkele kwesties aan de orde hebben gesteld. Wij benadrukken en erkennen hun rol in dit debat. Daarnaast spreken we ook onze steun uit aan de komende voorzitterschappen, die soortgelijke kwesties op de agenda gaan zetten, of dat tenminste willen proberen. Maar ik denk dat het belangrijk is om ook op iets anders te wijzen. Als we deze fouten werkelijk willen corrigeren, is het erg belangrijk dat we begrijpen dat een van de kernoorzaken het gebrek aan politieke wil is om een duidelijk beleid van gelijke behandeling te formuleren. Vandaar dat we in dit verslag op de eerste plaats om politieke wil vragen, op de tweede plaats om verbeeldingskracht - ook belangrijk - en ten derde, en dit is de kern van het verslag, om concrete, duidelijke en vooral verplichte maatregelen, want goede voornemens zijn er al genoeg! Wat we nodig hebben zijn duidelijke, en ik zeg het nog maar een keer, verbindende toezeggingen, toezeggingen die verplichtingen opleggen, die nagekomen moeten worden. Bijvoorbeeld het scheppen van volledige werkgelegenheid voor zowel vrouwen als mannen, maar vooral voor vrouwen. Dat zou een doel op zichzelf moeten zijn. Een concrete doelstelling is bijvoorbeeld om het percentage werkenden onder de vrouwelijke beroepsbevolking vóór 2020 te verhogen tot 75 procent, of om de salariskloof te verminderen tot 0 of maximaal 5 procent, iets waar we al heel lang om vragen. Dit zijn maatregelen waar tenminste al over wordt gesproken en die volgens sommigen van ons - en ik herhaal het nog maar keer - een verplicht karakter moeten hebben. We weten dat zowel commissaris Reding als het Spaanse voorzitterschap deze kwesties herhaaldelijk aan de orde hebben gesteld. Niet alleen de overige fracties maar ook andere landen moeten begrijpen dat dit geen gril is, maar een verplichting, een noodzaak en - ik heb het al eerder gezegd - een kans die ons door de huidige crisis wordt geboden. Ik wil afsluiten met mijn erkentelijkheid te betuigen voor het werk, de steun en alle bijdragen van de verschillende fracties, die ons in staat hebben gesteld een consensus-, een compromistekst te maken waarin niet alleen duidelijk wordt aangegeven wat het probleem is, maar ook wat de oplossing kan en moet zijn. Ilda Figueiredo rapporteur. - (PT) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw de commissaris, het verslag dat ik hier presenteer is het resultaat van de collectieve werkzaamheden binnen de Commissie rechten van de vrouw en gendergelijkheid, waarvan ook een hoorzitting met vrouwenorganisaties, deskundigen en deelname van de Europese Commissie zelf deel uitmaakten. Ik bedank iedereen voor zijn of haar bijdrage. Bij de evaluatie van de routekaart voor de gelijkheid van vrouwen en mannen 2006-2010 hebben we vastgesteld dat er enige voortgang geboekt was, in het bijzonder op enkele fundamentele aspecten van de gelijkheid tussen vrouwen en mannen, maar dat er in werkelijkheid onvoldoende politiek gewicht was om hier volledig uitvoering aan te geven. Met name dient gewezen te worden op de nog steeds bestaande ongelijkheden in het dagelijks leven, zoals het probleem van de toegang tot banen met rechten en een waardig salaris, de armoede, het voortbestaan van discriminatie en stereotypen die de ongelijkheid in stand houden, bijvoorbeeld bij de toegang tot opleiding en promotie op het werk, naar leidinggevende posities, en in het economische en politieke leven. Daaraan wordt ook bijgedragen door bestaande tegenstrijdigheden in EU-beleid, en dit heeft geleid tot een situatie waarin meer dan 85 miljoen mensen in armoede leven, in meerderheid vrouwen en kinderen, tengevolge van werkloosheid, onzekere banen, lage lonen, pensioenen die onder de minimum levensstandaard liggen en gebrekkige toegang tot openbare voorzieningen van goede kwaliteit. De huidige economische en sociale crisis heeft met name voor vrouwen ernstige gevolgen, en leidt tot een toename van de ongelijkheid en van de discriminatie. Dat geldt bijvoorbeeld voor de kloof in de beloning van mannen en vrouwen, die gemiddeld 17 procent bedraagt, en voor de indirecte discriminatie, die doorgaans verergert als de werkloosheid stijgt, en vrouwen en meisjes treft. Ook de banen die de afgelopen jaren gecreëerd zijn, vooral de banen van jongeren en vrouwen, zijn overwegend onzekere en slecht betaalde banen, waarin de fundamentele rechten niet gerespecteerd worden, in het bijzonder als het gaat om het moederschap. Dat heeft mede geleid tot een laag geboortecijfer. Bijzonder ernstig is de veelvuldige discriminatie waarvan specifieke groepen vrouwen het slachtoffer zijn, in het bijzonder ouderen, vrouwen die de zorg hebben voor anderen die van hen afhankelijk zijn, migrantenvrouwen of vrouwen die tot een minderheid behoren, en vrouwen met een handicap. Naast de grote armoede en de grote werkloosheid dragen ook geweld en discriminatie bij aan het in stand houden en zelfs een toename van de handel in vrouwen en kinderen, en aan de prostitutie in verschillende landen van de Europese Unie. Dit vraagt om dringende maatregelen. Helaas is het genderperspectief niet op een bevredigende manier meegenomen in de voorstellen die door de Commissie in de EU-strategie voor 2020 gedaan worden. We hopen dan ook dat hier opnieuw naar gekeken zal worden, en vooral dat de commissaris bij het uitwerken van de gendergelijkheidsstrategie zal ingaan op al deze kwesties. Maar dit gaat verder dan slechts één beleidsterrein van de Europese Commissie, en er is een veel grotere betrokkenheid nodig. Van de vele maatregelen die in dit verslag aan de orde komen, wil ik hier op vier onderwerpen ingaan. Op institutioneel vlak stellen wij voor de nieuwe strategie voor gendergelijkheid in de Europese Unie gestalte te geven door middel van een actieprogramma en een politiek engagement op basis van het Actieplatform van Beijing en van de resultaten die daaruit zijn voortgekomen, vanuit de overweging dat de mensenrechten van vrouwen en jonge meisjes een onvervreemdbaar, integraal en ondeelbaar deel uitmaken van de universele mensenrechten. We bepleiten daarnaast dat de Raad het nieuwe voorstel aanneemt van de Europese Commissie over de strategie voor gendergelijkheid, na raadpleging van het Europees Parlement, om er meer politiek gewicht aan te verlenen en een nieuwe impuls aan het gelijkekansenbeleid te geven, en daar EU-middelen voor uit te trekken om de tenuitvoerlegging daarvan te faciliteren; dat de Raad, de Commissie en het Europees Parlement jaarlijks een bijeenkomst van de drie instellingen houden over de vorderingen die zijn gemaakt in het kader van de strategie voor gendergelijkheid in de Europese Unie, en dat er een jaarlijkse conferentie over gendergelijkheid wordt gehouden, waaraan wordt deelgenomen door vrouwenorganisaties en vakbondsorganisaties van de lidstaten, en verder uiteraard door leden van het Europees Parlement en van de nationale parlementen, waarbij telkens een tevoren bepaald thema centraal zal staan. Verder wijs ik nog op de noodzaak om bij de voorbereiding van alle voorstellen de methode van gendermainstreaming toe te passen, en tot slot - ik ga zo afronden, mijnheer de Voorzitter - wijs ik op ons dringende verzoek tot toepassing en concretisering van de maatregelen die al zijn aangekondigd, zowel als het gaat om het Europees Genderinstituut en het Europees Waarnemingscentrum voor gendergerelateerd geweld, als om het onverkort uitvoeren van bestaande richtlijnen, zodat de emancipatie van vrouwen en hun persoonlijke en beroepsmatige ontwikkeling centraal kunnen komen te staan in ons initiatief en in de strategie zelf. Ik dank u zeer. Ik vertrouw erop dat u onze aanbevelingen in aanmerking zult nemen. Zita Gurmai auteur. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, het feit dat de Commissie ervoor heeft gekozen haar belofte om de gelijkheid van mannen en vrouwen werkelijkheid te laten worden, te herhalen en te versterken, is een welkome ontwikkeling. De gekozen vorm is een document dat een 'Vrouwenhandvest' wordt genoemd en wordt gepresenteerd ter gelegenheid van de Internationale Vrouwendag. Dit document is het gevolg van de belofte van Commissievoorzitter Barroso aan het Europees Parlement om een vrouwenhandvest op te stellen, tijdens besprekingen voorafgaand aan zijn verkiezing voor een tweede ambtstermijn. Het document is ook opgesteld ter gelegenheid van de vijftiende verjaardag van het Platform voor Actie van de Wereldvrouwenconferentie van de VN in Beijing en de dertigste verjaardag van het VN-verdrag inzake de uitbanning van alle vormen van discriminatie van vrouwen. Het document vervult dus vele rollen, die allemaal belangrijk zijn. Hoe is de Commissie van plan de andere EU-instellingen, het maatschappelijk middenveld en andere belanghebbenden bij dit initiatief te betrekken? Een recente Eurobarometerenquête over gendergelijkheid wees uit dat 62 procent van de Europeanen van mening is dat genderongelijkheid nog in veel delen van de samenleving voorkomt. Hoe gaat het Vrouwenhandvest dit beeld van ongelijkheid aanpakken? Hoe kan de inhoud van het Vrouwenhandvest worden vertaald naar meetbare en duidelijke doelstellingen? Zoals gebruikelijk zal de Commissie blijven werken op basis van een vijfjarenstrategie voor gelijkheid tussen vrouwen en mannen. De huidige routekaart geldt voor de periode 2006-2010. Hoe wordt de volgende vijfjarenstrategie voor gendergelijkheid van de Commissie gekoppeld aan het Vrouwenhandvest en hoe worden de belanghebbenden bij dit werk betrokken? Met betrekking tot de toekomst laat het verslag duidelijk zien waar onze huidige problemen liggen: onder meer de behoefte aan meer gegevens en het feit dat prestaties op het gebied van gendergelijkheid niet naar behoren worden beoordeeld bij gebrek aan duidelijke doelstellingen. Als u vastbesloten bent resultaten te behalen, moeten we de oorzaken van de ongelijkheid evalueren en de resultaten van onze handelingen beoordelen. Het verslag gaat over het beoordelen van de routekaart voor gendergelijkheid tussen 2006 en 2010, maar we moeten natuurlijk ambitieuzer zijn. Tot slot wil ik het Europees beschermingsbevel nog noemen; we mogen niet langer wachten en moeten alle vrouwelijke slachtoffers in Europa de beste bescherming bieden. Ik verzoek de Commissie en de Raad onder leiding van het Spaanse voorzitterschap zo snel mogelijk een progressieve en effectieve overeenkomst te bereiken. Eva-Britt Svensson auteur. - (SV) Mijnheer de Voorzitter, in een perfecte wereld had dit debat vanavond niet plaats hoeven te vinden. Dan zouden we in een samenleving leven waarin mannen en vrouwen gelijk zijn. Maar we leven niet in een perfecte wereld en daarom voeren we dit debat. Het mag echter niet bij een debat blijven. Er zijn concrete maatregelen nodig om de rechten van vrouwen en onze inspanningen ter bevordering van gendergelijkheid een duwtje in de rug te geven. Een handvest voor de rechten van de vrouw, een handvest met een omvattende benadering op alle beleidsgebieden, is broodnodig. Ik denk en geloof dat het niet volstaat om verklaringen af te leggen en mooie woorden te spreken met betrekking tot gelijkheid. Individuele, kleinschalige maatregelen op verschillende gebieden volstaan niet. Er is een algemene aanpak van gelijkheidskwesties vereist - de gelijkheidsstrategie, het verslag van mevrouw Figueiredo - maar bovendien hebben we een universeel handvest voor de rechten van de vrouw nodig. Om zo een handvest op te stellen, moeten we volgens mij gebruik maken van de kennis, de competentie en de ervaring die ook buiten het Parlement aanwezig is. Vrouwenorganisaties, niet-gouvernementele organisaties, het maatschappelijk middenveld in het algemeen beschikken over kennis, competentie en ervaring die wij zouden moeten gebruiken wanneer we een universeel handvest opstellen. De Commissie kan een proces tussen de Europese instellingen, de nationale parlementen, niet-gouvernementele organisaties, enzovoort opstarten en coördineren om zo een handvest op te stellen. Ik ben ervan overtuigd dat we dankzij het engagement van mevrouw Reding op het gebied van gendergelijkheid de mogelijkheid hebben om samen met de Commissie zo een handvest tot stand te brengen. Ik zou ook willen zeggen dat we vaak - in ieder geval voor elke verkiezing van het Europees Parlement - bespreken hoe we meer vrouwen kunnen laten deelnemen aan parlementsverkiezingen en hoe we meer vrouwen kunnen laten deelnemen aan de politieke besluitvorming in het algemeen. In dit opzicht vind ik dat het niet volstaat dat we vrouwen oproepen om deel te nemen aan de verkiezingen. Vrouwen en onze kiezers in het algemeen zijn slimmer dan dat. Zij kijken natuurlijk naar wat we hebben gedaan om hun dagelijks leven te veranderen en wat we in het Parlement hebben gedaan om hun levenssituatie te verbeteren, enzovoort. Daarom moeten we nu deze zittingstermijn gebruiken om vrouwen in de EU en de wereld te tonen dat we ergens echt een verschil maken voor de realiteit waarin de meeste vrouwen leven. Antonyia Parvanova auteur. - (BG) Nu wij de resultaten evalueren die met de routekaart voor de gelijkheid van vrouwen en mannen zijn bereikt en tegelijk de toekomstige richtingen in deze sfeer proberen uit te zetten, dienen we bijzondere aandacht te besteden aan elk beleid dat direct dan wel indirect van invloed is op de gelijkheid tussen beide geslachten. Wij verwachten dat de Europese Commissie komt met een beleid voor vrouwen die slachtoffer zijn geworden van onrecht, discriminatie, honger, armoede, mensensmokkel en alle mogelijke vormen van geweld. We moeten ons bewust zijn van het feit dat, ook al hoort de gelijkheid van vrouwen en mannen een absolute vereiste te zijn om de fundamentele mensenrechten ten volle te kunnen uitoefenen, en zou het een basisprincipe moeten zijn voor de Europese Unie, er voor vrouwen nog altijd elementen van ongelijkheid bestaan op het politieke vlak en in hun dagelijks leven. Het is daarom van groot belang dat we werken aan de consolidatie van beleid dat is gericht op gelijkheid van de geslachten en dat een instrument vormt voor economische ontwikkeling en sociale cohesie. We moeten inzien dat er behoefte bestaat aan een nieuw en sociaal duurzaam model dat ertoe kan leiden dat alle vaardigheden die vrouwen bezitten in de economie worden geïntegreerd, dat de balans van verantwoordelijkheden tussen vrouwen en mannen in het openbare en het persoonlijk leven zich herstelt en dat er waarborgen komen voor een soortgelijk evenwicht tussen het leven in de beroeps- en de privésfeer. Binnen de context van het besproken rapport over een routekaart voor de gelijkheid van vrouwen en mannen is deze mondelinge vraag van groot belang voor de houding van het Europees Parlement ten aanzien van beleid om de gelijkheid tussen de geslachten te bevorderen. Ik ben van mening dat met het Handvest voor de rechten van de vrouw, later dit jaar gevolgd door een strategie om de naleving daarvan af te dwingen, de vooruitgang die de laatste decennia op dit gebied is geboekt moet worden geconsolideerd en dat er een stabiel Europees beleid moet worden geformuleerd om tot een meer complete samenleving te komen. We verwachten dat de Commissie in de strategie voor gelijkheid van vrouwen en mannen komt met maatregelen die waarborgen bieden voor concrete wetgevende initiatieven bij het bestrijden van geweld tegen vrouwen, en met legislatieve en niet-legislatieve instrumenten om een einde te maken aan discriminatie op de arbeidsmarkt, verschillen in betaling, de inzet van vrouwen voor ongeschoold werk, met effectieve maatregelen om in het kader van de Europese strategie 2020 de arbeidsparticipatie en de sociale voordelen voor vrouwen te vergroten, met programma's om de deelname van vrouwen aan de 'groene' economie te stimuleren, met beleid om vrouwen beter vertegenwoordigd te laten zijn bij de besluitvorming op bestuurlijk niveau, en met adequate wijzigingen in de wetgeving om meer vrouwen in leidinggevende functies geplaatst te krijgen. Het is onze gemeenschappelijke plicht ervoor te zorgen dat men zich meer bewust wordt van de rechten van de vrouw en ik ben van mening dat onze gezamenlijke inspanningen zullen leiden tot een effectief Europees beleid dat is gericht op gelijkheid van vrouwen en mannen en waarvan de uitvoering wordt gewaarborgd door reële strategieën, maatregelen om deze toe te passen en concrete programma's. Graag wil ik er hier met nadruk op wijzen dat tijdens de thans heersende wereldomvattende economische crisis de rol van de vrouwen in de agrarische sector van doorslaggevend belang is. Ons gezamenlijk optreden om de verschillen in werkgelegenheid weg te nemen en ervoor te zorgen dat meer vrouwen worden betrokken bij de leiding van commerciële bedrijven en, meer in het algemeen, bij alle mogelijke vormen van maatschappelijke activiteit, zal garant staan voor positieve resultaten. Wanneer de gelijkheid van de beide geslachten wordt gerealiseerd, zal dat op de productiviteit en de economische groei een heilzame invloed hebben en voor onze samenlevingen talrijke sociale en economische voordelen met zich meebrengen. Commissaris, het schort ons gewoonweg aan ambitie. We zijn onwillig de kracht van het Europees Parlement te bewijzen. Wij moeten rekenschap afleggen aan onze kiezers, en zij zien de onopgeloste kwestie van ongelijkheid van de geslachten als hét grote probleem waarvoor de Europese Unie zich gesteld ziet. Daarom verwachten wij dat u ons steunt, zodat wij samen aan een oplossing van dat probleem kunnen werken. Marije Cornelissen auteur. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, het is bijna een jaar geleden dat ons Europees Parlement is gekozen. Het is bijna een half jaar geleden dat commissaris Reding is aangesteld. We hebben samen dus nog vier jaar te gaan om echt een verschil te maken voor vrouwen en mannen. Hoe wij als Parlement en mevrouw Reding als commissaris aan het eind van die vier jaar worden beoordeeld, zal afhangen van de maatregelen die we nemen en de steun die we kunnen winnen in de maatschappij. Niemand zal onder de indruk zijn van alleen maar woorden. Ik wil niet over vier jaar moeten zeggen: "Kijk, dit is een stuk papier van mevrouw Reding, en hier is een enorme stapel resoluties van het Parlement." Ik wil kunnen zeggen: "Ja, wij hebben ervoor gezorgd dat alle vaders in Europa twee weken ouderschapsverlof krijgen. Ja, wij hebben onze gelijkheidswetten uitgebreid naar alle terreinen en gezorgd dat ze ook van toepassing zijn op transseksuelen. Ja, wij hebben een systeem ingesteld dat genderpariteit garandeert voor de volgende Europese Commissie." Ik wil zeggen: "Ja, het beloningsverschil tussen mannen en vrouwen wordt kleiner, want meer vrouwen hebben een fatsoenlijke baan met een fatsoenlijk salaris. En ja, het verschil tussen mannen en vrouwen op het gebied van zorg wordt kleiner, want meer mannen leveren hun bijdrage aan de onbetaalde zorg." Ik hoop dat alle fracties in dit Parlement zich zullen verenigen om morgen twee sterke verslagen af te leveren - de verslagen van mevrouw Figueiredo en de heer Romeva i Rueda - en ik hoop dat mevrouw Reding de moed zal hebben om deze verslagen om te zetten in daden, zelfs als er niet op voorhand een eenvoudige meerderheid is in de Raad. We kunnen dit niet alleen. We moeten degenen voor wie dit belangrijk is erbij betrekken. Ik ben niet erg gelukkig met de manier waarop het Vrouwenhandvest tot nu toe is opgesteld, zonder betrokkenheid van het Parlement of het maatschappelijk middenveld, maar ik zal accepteren dat dit de manier is waarop de Europese Commissie de openingszet heeft gedaan om haar betrokkenheid bij gendergelijkheid te tonen. Het is belangrijker wat er nu gebeurt. In antwoord op onze vragen zou ik heel graag van mevrouw Reding willen horen hoe zij een ambitieuze strategie voor de komende vier jaar gaat opstellen. Isabel Martínez Lozano Goedemiddag, mijnheer de Voorzitter. Dank u, dat u mij de gelegenheid geeft om vanavond aan dit debat deel te nemen. Namens het fungerend voorzitterschap van de Raad complimenteer ik u met de verslagen die u ons vandaag heeft voorgelegd. Ze geven zonder twijfel een juiste beschrijving van de problemen waar Europese vrouwen zich in deze moeilijke tijden voor gesteld zien, alsook van de uitdagingen waar wij als politici de komende jaren mee te maken zullen krijgen. Aan de oplossing van de problemen die u vanavond aan de orde stelt, werkt het Spaanse voorzitterschap nu al zes maanden en de Commissie al enkele jaren. Een deel van ons werk, een deel van het werk van het Spaanse voorzitterschap, was zoals gezegd gericht op het genderaspect van de nieuwe strategie voor groei en werkgelegenheid, de EU-2020-strategie, die naar verwachting donderdag 17 juli zal worden aangenomen. Dit wordt ongetwijfeld een cruciaal instrument, dat het komende decennium zijn stempel zal drukken op al onze beleidsplannen. Behalve dat we het genderaspect in deze strategie hebben geïntegreerd, hebben we ook geprobeerd om de bestrijding van seksegerelateerd geweld bovenaan de agenda te krijgen. Feit is dat seksegerelateerd geweld, dat ongetwijfeld de vreselijkste uiting van ongelijkheid tussen man en vrouw is, nog steeds in alle lidstaten een ernstig sociaal probleem vormt, zoals ook wordt erkend in de verslagen die zojuist zijn voorgelegd. We hebben dus enkele conclusies aangenomen gericht op het bevorderen van de doelstellingen en instrumenten van de Commissie en de lidstaten voor de bestrijding van geweld tegen vrouwen. De aangenomen tekst verbindt de 27 lidstaten, alsook de Commissie, tot het ontwikkelen van gemeenschappelijke initiatieven en instrumenten voor het bestrijden van deze zweer in onze samenleving. Eén van deze conclusies is dat een Europese strategie ter voorkoming en bestrijding van seksegerelateerd geweld moet worden geformuleerd. De Commissie werkt hier al aan. Het zwaartepunt van deze strategie moet liggen bij het verzamelen van vergelijkbare informatie op Europese schaal, het vaststellen van gemeenschappelijke doelstellingen en instrumenten, en de oprichting van een Europese waarnemingspost voor geweld tegen vrouwen, waartoe de eerste stappen moeten worden gezet. Verder weet u dat de Raad in zijn conclusies, wat dit thema betreft, ook de oprichting voorstelt van een gratis hulplijn voor de slachtoffers van deze vorm van geweld, en een reeks maatregelen voor het versterken van hun sociale bescherming. Ook hebben we de Commissie gevraagd om te onderzoeken of er een rechtsgrond is voor mogelijke nieuwe wetgeving die ons in staat stelt dit type misdrijven in alle lidstaten doeltreffender te bestrijden. Aan de andere kant is gelijke behandeling opnieuw onderwerp van Europees debat geworden nu de Raad Werkgelegenheid, Sociaal beleid, Volksgezondheid en Consumentenzaken van 7 juni jongstleden de richtsnoeren voor het werkgelegenheidsbeleid van de lidstaten heeft goedgekeurd. Zoals ik zo-even heb gezegd, zullen die richtsnoeren nu worden voorgelegd aan de Europese Raad van 17 juni. Gelijke behandeling van mannen en vrouwen vormt een essentieel onderdeel van deze richtsnoeren, niet alleen voor het herstel van de werkgelegenheid, maar ook voor het realiseren van het nieuwe model van intelligente, duurzame en inclusieve groei voor het volgende decennium. Omdat de noodzaak van duurzaamheid ook geldt voor een sociaal model dat moet voorzien in de zorg voor een bevolking die de komende twintig jaar aanzienlijk zal vergrijzen en het niet zo kan zijn dat men de verantwoordelijkheid voor deze zorg volledig bij vrouwelijke vrijwilligers blijft leggen. Als één ding duidelijk is geworden uit de voorlopige overwegingen in uw verslagen, en uit de discussies die we in de loop van het Spaanse voorzitterschap hebben gevoerd, dan is het wel dat gezonde groei alleen mogelijk is als Europa kan rekenen op het potentieel, de capaciteit en de kennis van al haar burgers, en dus ook de vrouwen. Ofschoon het grootste deel van de hogeronderwijsdiploma's in de Europese Unie wordt uitgereikt aan vrouwen (60 procent), zijn vrouwen niet in staat hun potentieel volledig te benutten, wat te wijten is aan bepaalde structuren in onze productiesystemen, die even oneerlijk als inefficiënt zijn. Om een einde te maken aan alle vormen van ongelijke behandeling op onze arbeidsmarkten, die een echt obstakel voor collectieve vooruitgang vormen, moet het werkgelegenheidspercentage van 75 procent vóór 2020 dat als doelstelling is geformuleerd, zowel op mannen als vrouwen betrekking hebben. Dat is niet alleen een kwestie van eerlijkheid. Wanneer we de werkgelegenheidspercentages voor mannen en vrouwen in de Europese Unie vergelijken, zien we dat het percentage werkende mannen 76 procent en het percentage werkende vrouwen 63 procent bedraagt. Bijgevolg moet de komende paar jaar een bijzondere inspanning worden geleverd om het aantal vrouwen op de arbeidsmarkt te vergroten. Zoals afgesproken, en de heer Romeva i Rueda heeft dit al opgemerkt, moet deze toename mede worden gerealiseerd door het dichten van de salariskloof, die vorig jaar in de Europese Unie gemiddeld bijna 18 procent bedroeg. Ik wil ook de aandacht vestigen op andere kwesties met betrekking tot gendergelijkheid, die eveneens deel zullen uitmaken van de EU-2020-strategie, zoals het bestrijden van genderstereotypen in het onderwijs, onder meer bij beroepskeuze- en studieadvisering. We weten dat zulke stereotypen tot een gesegregeerde arbeidsmarkt leiden. Een andere kwestie is de noodzaak om beroeps- en privéleven met elkaar in balans te brengen. Ook met betrekking tot sociale insluiting en armoedebestrijding - een buitengewoon belangrijk thema, mevrouw Figueiredo - hebben we speciale aandacht besteed aan de situatie van vrouwen, omdat zij een hoger armoederisico lopen dan mannen, doordat zij minder loon en lagere pensioenen ontvangen en zonder hulp van anderen de verantwoordelijkheid voor onbetaalde zorgtaken op zich nemen. Wij zijn ook erg blij dat we met het Parlement een akkoord hebben bereikt over het voorstel voor een richtlijn betreffende de gelijke behandeling van zelfstandig werkzame mannen en vrouwen. Door dit akkoord zullen we deze richtlijn tijdens de eerstvolgende bijeenkomst van de Raad kunnen aannemen. Deze richtlijn verschaft zelfstandig werkzame vrouwen en hun meewerkende echtgenoot of partner nieuwe rechten. Zoals gezegd, hebben we op verschillende bijeenkomsten gesproken over alternatieve oplossingen en voorstellen voor de aanpak van de problemen waarover we hier vandaag debatteren. Tot slot, en commissaris Reding zal daar zeker nog op ingaan, hebben we ook gesproken over de toekomstige strategie voor gendergelijkheid, voor de periode 2011-2015, die de komende maanden ongetwijfeld het voorwerp van intensieve discussie in het Parlement zal zijn en waarvoor de Commissie in de loop van de komende maanden een werkplan zal voorleggen. Ik ben ervan overtuigd, en hiermee sluit ik af, mijnheer de Voorzitter, dat het debat over de crisis en het economisch herstel ons niet moet afbrengen van versterking van het Europees sociaal model. Dat zou een enorme vergissing zijn, want versterking van dit model is juist nu hard nodig. Daarom is het ook zo belangrijk dat we doorgaan met deze debatten over gelijke behandeling. Het daartoe strekkende beleid heeft ons gedurende vele jaren niet alleen in staat gesteld om te groeien, maar ook om een benijdenswaardig en onberispelijk model van sociale cohesie te handhaven. Viviane Reding vicevoorzitter van de Commissie. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik ben buitengewoon onder de indruk van het werk van uw rapporteurs. Ook ben ik erg onder de indruk van het feit dat de neuzen van de verschillende fracties op enkele kleine verschillen na zo sterk dezelfde kant opstaan. Dat is waar het om gaat: de weg en de bestemming zijn dezelfde, en dat is erg belangrijk. Ook mijn grote dank voor uw aller nadruk - van al degenen die het woord hebben gevoerd; de rapporteurs alsook de auteurs van de mondelinge vraag - op het feit dat er genoeg woorden zijn geschreven en dat het nu tijd is voor daden. Ik ben het volledig met u eens. We weten per slot van rekening wat we willen en waarom we dat willen. We weten dat onze samenleving alleen maar vooruit kan komen als er gelijkheid bestaat tussen de seksen, niet alleen in vrouwenkwesties, maar ook horizontaal. Dat was dan ook precies de reden waarom de Commissie voor het eerst in de geschiedenis haar vijfjaarlijkse mandaat is begonnen met een openingsverklaring, met een Handvest zoals het werd genoemd; de politieke belofte van elk lid van de Commissie om de gelijkheid van mannen en vrouwen binnen zijn of haar portefeuille te bevorderen en dus een verbintenis van de Commissie als geheel om gendergelijkheid hoog op de agenda te plaatsen. Dat is één ding. Het tweede is: hoe komen we tot daden? Hoe zorgen we ervoor dat het Vrouwenhandvest waartoe de Commissie zich in maart verbonden heeft daadwerkelijk iets om het lijf zal hebben? Dat brengt ons bij de tenuitvoerlegging. Ten eerste heb ik al mijn collega-commissarissen gevraagd om een bijdrage te leveren aan de strategie, opdat deze niet alleen uit de pen van de commissaris vloeit die nu tot u spreekt, maar alle overige 26 commissarissen op hun eigen gebied een steentje bijdragen. Dat is van grote waarde, want dit is nog nooit eerder gebeurd en ook precies in de geest van wat de fracties hier neergelegd hebben. Waar hebben we deze ideeën vandaan gehaald? De vijf prioriteiten van het Handvest zijn niet zomaar uit de lucht komen vallen. Integendeel, zij vormen het resultaat van een uitvoerige raadpleging onder de betrokken partijen gedurende 2009 in het kader van de voorbereidingen voor de nieuwe strategie. Ik sta straks even stil bij de strategie an sich. Laat ik om te beginnen stilstaan bij de uitermate belangwekkende verslagen van het Europees Parlement. Allereerst het verslag van de heer Romeva i Rueda. Dit verslag ligt in de lijn van het Commissiestandpunt ten aanzien van de gevolgen van de crisis voor vrouwen en haar standpunt dat er bij maatregelen ter bestrijding ervan rekening dient te worden gehouden met de gevolgen voor vrouwen. Ook in het laatste jaarverslag inzake de gelijkheid van mannen en vrouwen heb ik op dit onderwerp gewezen. Ik benadrukte toen al dat deze crisis vrouwen harder treft dan de vorige recessies, omdat nu veel meer vrouwen een betaalde baan hebben en bovendien omdat zij vaak in het zwakkere deel van de arbeidsmarkt zitten. Aan het begin van de crisis konden we zien hoe de werkloosheid onder mannen pijlsnel omhoog ging, met name als gevolg van de problemen in de bouwsector en de industrie. Op dit moment echter stijgt de werkloosheid onder mannen en vrouwen even snel en bestaat er het meer dan reële risico dat als gevolg van overheidsbezuinigingen en - hopelijk niet al te veel - bezuinigingen op genderonderwerpen, de werkloosheid onder vrouwen nog verder stijgen zal. We dienen ons daar serieus rekenschap van te geven en de nodige maatregelen te treffen. Dat is dan ook de reden waarom ik een warm voorstander ben van pogingen om gendergelijkheid een onlosmakelijk onderdeel te laten uitmaken van herstelmaatregelen. De crisis is wat mij betreft een unieke kans om beleid ten uitvoer te leggen dat in de toekomst een grotere gelijkheid van mannen en vrouwen geven zal, zowel op de arbeidsmarkt als in onze samenleving als geheel. Het voorzitterschap heeft het al duidelijk gezegd: onze doelstelling van een arbeidsparticipatie van 75 procent is onhaalbaar als we de vrouwen niet aan boord krijgen. Dan wil ik nu even ingaan op de genderperspectieven van de Europa 2020-strategie. Drie onderdelen ervan zijn zonder de bijdrage van vrouwen gedoemd te mislukken. Zestig procent van de studenten die afstuderen zijn vrouwen, maar we 'benutten' ze niet op de arbeidsmarkt. Als we echter voor de slimme groei willen gaan, de groene economie waar we alle hoofden nodig hebben en waar we al deze goed opgeleide intellectuele vrouwen niet aan de zijlijn kunnen laten staan, dan blijven zonder vrouwen onze doelstellingen louter nobele wensen. Willen we de strategie voor 2020 überhaupt tot een succes maken, dan kan dat alleen door vrouwen een helpende hand te bieden. De doelstellingen zijn onhaalbaar als we de deelname van vrouwen aan de arbeidsmarkt niet significant vergroten. Ik vind het dan ook een goede zaak dat het Europees Parlement blijft hameren op het belang van de genderdimensie in de strategie - een zeer goede zaak. We dienen er inderdaad voor te zorgen dat vrouwen daadwerkelijk hun steentje bijdragen aan de strategie en er ook de vruchten van kunnen plukken. Onze gendergelijkheidsstrategie, die ik in het najaar aan u voor zal leggen, omvat een groot aantal uiterst concrete elementen - niet voor een paar daaropvolgende maanden, maar voor de komende jaren. We hebben een gedegen plan van aanpak nodig ten aanzien van de tenuitvoerlegging van deze zeer concrete elementen tussen 2010 en het einde van ons mandaat - uw mandaat als lid van het Europees Parlement en mijn mandaat als Europees commissaris. De strategie zal er daarom op gericht zijn de governance en de politieke dialoog te verbeteren en zal ten uitvoer worden gelegd in nauwe samenwerking met de belangrijkste partners op Europees niveau. Er werd hier in het Parlement zeer terecht geopperd dat we nu onmiddellijk een gendergelijkheidsstrategie zouden kunnen opstellen, maar dat het geheel dan door de lidstaten in de praktijk dient te worden gebracht. We kunnen zien dat alle in de loop der jaren - sinds het Beijingplatform - door de belanghebbende partijen opgebouwde instrumenten goed werken. In deze tijden van crisis moeten we ervoor zorgen dat deze goed blijven functioneren en dat niemand probeert deze af te schaffen. Daarbij reken ik op de hulp van het Parlement. Als er zich ergens ook maar één regering dergelijke ideeën in haar hoofd haalt, weet ik zeker dat wij ons hier in het Parlement roeren zullen. Deze samenwerking die het fundament vormt van de ideeën voor de toekomstige strategie - zoals ik in het begin al aangaf kwamen de belanghebbende partijen tijdens de openbare raadpleging hiermee - dient dus te worden omgesmeed tot een vruchtbare - en zoals u bepleit, reguliere - dialoog. Dat brengt mij ertoe even in het bijzonder stil te staan bij het verslag van mevrouw Figueiredo over de nieuwe strategie. Mevrouw de rapporteur, uw idee voor een jaarlijkse tripartiete bijeenkomst van het Parlement, de Raad en de Commissie om de balans op te maken van alles wat er intussen is bereikt, lijkt mij ronduit uitstekend. Ik denk dat het zeer goed is dit idee verder op te pakken, aangezien het voor iedereen - voor de Commissie, voor de Raad en ook voor het Parlement - een goede stok achter de deur zal zijn om zich nog harder in te zetten. Een dergelijke gendergelijkheidsdialoog zou kunnen plaatsvinden op basis van een door de Europese Commissie opgesteld jaarverslag inzake gendergelijkheid. Ik beschouw dat als een zeer actieve en concrete manier van aanpak. Ook reken ik op de steun van de lidstaten voor de activiteiten van de Commissie op gendervlak, allereerst door de nieuwe strategie goed te keuren - uiteraard nadat het Parlement is gehoord over de voorstellen die ik eind september zal indienen - en tevens door het Europees Pact voor de gelijkheid van mannen en vrouwen te verlengen. Er zijn voor mij al met al drie aandachtsgebieden waarop het EU-optreden uiterst doeltreffend en tastbaar moet zijn. Dat betekent niet dat dit de enige drie aandachtsgebieden zouden moeten zijn, maar wel dat we deze drie aandachtsgebieden tot speerpunten van het genderbeleid zouden kunnen maken. Allereerst dienen we vastberaden op te treden tegen het geweld tegen vrouwen en ervoor te zorgen dat slachtoffers goede bescherming krijgen. Onze gemeenschappelijke juridische ruimte dient een ruimte te zijn waarin slachtoffers voelen dat zij met waardigheid, respect behandeld worden en dat zij een hoge mate van bescherming en ondersteuning genieten - en dat op velerlei vlak, niet slechts op een enkele. Ik heb dit tot prioriteit uitgeroepen om ervoor te zorgen dat de Commissie reeds in de eerste helft van 2011 een veelomvattend pakket hierover uitbrengen kan. Ik weet dat het Belgische voorzitterschap tijdens een belangrijke conferentie ergens in november de balans wil opmaken van al hetgeen reeds is gedaan, van wat er nog aan zit te komen en van wat er allemaal nog te doen staat. In de herfst zal dus worden voortgeborduurd op het voorbereidende werk van het Spaanse voorzitterschap, wordt er een balans opgemaakt en zullen er aanvullende acties worden voorbereid, waarna er begin 2011 een veelomvattend pakket op tafel komt. Ik zou graag nog eens willen herhalen wat ik tijdens mijn hoorzitting gezegd heb en wat ook duidelijk in het Handvest van de Commissie staat, namelijk dat de Commissie alle mogelijke instrumenten inzetten zal, indien nodig zelfs het strafrecht, om de genitale verminking van vrouwen uit te roeien. Er bestaat geen enkel excuus voor voortzetting van deze ongekend wrede, absoluut onaanvaardbare praktijk in Europa. Ik ben verder van plan een juridisch instrument op te stellen ter vergroting van de deelname van vrouwen aan de besluitvorming. U heeft inderdaad helemaal gelijk: vrouwen zijn op alle niveaus, met uitzondering van universitaire studies, ernstig ondervertegenwoordigd in sleutelposities bij zowel de overheid als in het bedrijfsleven. Europa dient deze kloof zo snel mogelijk te dichten. Ik weet dat ik niks gezegd heb over alle andere aandachtsgebieden, zoals de verschillende soorten verlof die we naast het moederschapsverlof zouden kunnen instellen, noch over de doelstellingen voor kinderopvang, de loonkloof of de opties waarover we beschikken om te zorgen voor meer transparantie bij al deze onderwerpen. De labels, de handvesten, de prijs enzovoort komen allemaal op de agenda te staan; eind september krijgt u een compleet pakket gepresenteerd. Wat deze concrete acties betreft, is het dan vervolgens aan u om te zeggen van "Nee, dit is nonsens", of "dit moet worden aangescherpt" en om te zeggen wat er volgens u nog allemaal ontbreekt. Deze kar trek ik samen met mijn medewerkers. We hebben de bijdragen gehad van de belanghebbende partijen, we hebben uw verslagen gelezen en uw resoluties en ook hebben we de bijdragen gekregen van de ministers die tijdens het Spaanse voorzitterschap bijeen waren in een uitermate belangwekkende conferentie. Al met al denk ik dat we het voor elkaar krijgen en dat u over vier jaar zegt: "Ja, het is ons gelukt." Lívia Járóka namens de PPE-Fractie. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, ondanks de vandaag besproken goede resultaten die er in de afgelopen vijftig jaar geboekt zijn met het Europese genderbeleid hebben we, zoals veel collega's al zeiden, nog veel werk voor de boeg. Veel werk voor wat betreft de ambitieuze doelstellingen van de EU-routekaart van 2006 en 2010 - trouwens, velen van u waren toentertijd hier toen we met de Commissie over de vorige routekaart spraken. Ik heb het over economische onafhankelijkheid, een gezonde combinatie van werk, prive'- en gezinsleven, gelijke vertegenwoordiging, bestrijding van geweld, uitroeiing van stereotypes en de bevordering van de gelijkheid van mannen en vrouwen in het buitenlands beleid. Dat is iedereen denk ik wel duidelijk. Het is duidelijk dat om de doelstellingen van de oude routekaart te verwezenlijken en de doelstellingen van de nieuwe vast te stellen - datgene waar dit debat en alle verslagen over hadden moeten gaan - de Commissie specifieke maatregelen dient te treffen om de bestaande routekaart voldoende inhoud te geven en te leren van de onvolkomenheden ervan en deze uit de weg te ruimen. Mijn grootste punt van zorg betreft de zichtbaarheid, de zichtbare invloed die we kunnen uitoefenen op nationale en regionale beleidsinstrumenten ten behoeve van de gelijkheid van mannen en vrouwen in de praktijk. Hoewel het - zoals de heer Romeva i Rueda reeds terecht zei - nog altijd moeilijk is een goed inzicht te krijgen in de gevolgen van de financiële crisis, is het ons allemaal wel glashelder dat deze episode in het bijzonder nadelig heeft uitgepakt voor vrouwen. Het is helaas dan ook zo - en we kunnen dat niet vaak genoeg blijven herhalen - dat de ver achterblijvende investeringen in de economische en sociale kansen voor vrouwen de economische groei nagenoeg verstikken en dat deze de bestrijding van de armoede en sociale ongelijkheden in Oost-Europa verregaand bemoeilijken. Dan nog iets wat ontbrak in de oude routekaart - iets waar toen wel over gesproken, maar niet veel aan gedaan is - namelijk de bestrijding van meervoudige discriminatie. Discriminatie op een meervoudige basis van leeftijd, handicap, etnische of raciale afkomst, godsdienst of nationaliteit en sociaaleconomische status vormt een opstapeling van barrières voor de empowerment en sociale stijging van vrouwen. We spreken hier eigenlijk maar weinig over. Ook spreken we zelden over het belang van de vergaring, verwerking en publicatie van gedisaggregeerde gegevens. De belangrijkste instrumenten, tot slot,... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Edite Estrela namens de S&D-Fractie. - (PT) Mijnheer de Voorzitter, mevrouw de commissaris, mevrouw Martínez Lozano, in een artikel dat onlangs in Time-magazine verscheen, onder de titel "The New Sheriffs of Wall Street", wordt gesteld dat vrouwen niet de touwtjes in handen hebben op Wall Street en dat de financiële crisis niet aan hen te wijten is, maar dat er, wegens de ontoereikende regulering van de financiële markten, nu een beroep op hen gedaan wordt en dat zij nu in leidinggevende posities worden benoemd om de puinhoop op te ruimen die hun mannelijke collega-managers ervan gemaakt hebben. Dat is interessant. Mannen hebben de crisis veroorzaakt en vrouwen mogen het nu oplossen. Even afgezien van de ironie daarvan: de wereldeconomie maakt de ernstigste recessie mee sinds de grote depressie. Dit heeft binnen de hele Europese Unie grote sociale gevolgen. De ernstigste gevolgen daarvan ondervinden vrouwen, omdat zij vaker te maken hebben met onzekere banen, een grotere kans lopen om ontslagen te worden en vaak minder gebruik kunnen maken van socialezekerheidsstelsels. In dat opzicht is de vrees terecht dat veel lidstaten zullen snijden in de sociale voorzieningen, waardoor opnieuw vooral vrouwen getroffen zullen worden. Het is niet rechtvaardig dat de zwaksten moeten betalen voor de fouten van speculanten. Ik wil afsluiten met een felicitatie aan het adres van het Spaanse voorzitterschap, vanwege de prioriteit die het gegeven heeft aan de bestrijding van gendergerelateerd geweld. Sophia in 't Veld namens de ALDE-Fractie. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik zou graag allereerst namens mijn fractie beide rapporteurs willen bedanken en zeggen dat mijn fractie beide verslagen van harte steunen zal, omdat deze over een buitengewoon belangrijk onderwerp gaan, namelijk de gelijkheid van man en vrouw, een onderwerp waarvan het belang ruimschoots wordt aangetoond door het grote aantal uiteenlopende onderwerpen dat in beide verslagen de revue passeert. Helaas, waarde collega's, moet ik zeggen dat ik een beetje gefrustreerd ben. We zeggen hier wel dat we actie willen, dat we iets bereiken willen in de komende vier jaar, dat dit een onderwerp is van de allerhoogste prioriteit, dat de helft van de bevolking gediscrimineerd wordt en dat de helft van het potentieel onbenut blijft, maar waarom dan dit onderwerp als laatste 's avonds op de agenda gezet? Waar zijn de fractievoorzitters? Waarom accepteren wij dat dit niet de hoogste prioriteit is? Geachte collega's, ik stel voor dat we er ferm op aandringen dit onderwerp de volgende keer als sleuteldebat te agenderen en dat we onszelf aan de deur ketenen zolang dat niet wordt toegezegd. Ik vind dat we dit alles niet langer over onze kant mogen laten gaan. Marina Yannakoudakis namens de ECR-Fractie. - (EN) Mijnheer de Voorzitter, in het debat van vanavond wordt gekeken hoe het lot van vrouwen kan worden verbeterd; soms door middel van positieve discriminatie als quota, soms met behulp van directe wetgeving inzake de gelijkheid van mannen en vrouwen. Ik ben ingenomen met de verwijzingen waarmee de samenwerking tussen de lidstaten ten aanzien van de aanpak van loondiscriminatie voor gelijke arbeid en maatregelen ter bescherming van mannen en vrouwen tegen alle soorten geweld, met inbegrip van mensensmokkel en de genitale verminking van vrouwen, wordt versterkt. Dat neemt niet weg dat we ook daadkrachtig moeten werken aan de empowerment van vrouwen; door hun vertrouwen in eigen vaardigheden te versterken, door middel van onderwijs en door stappen te zetten naar een klimaat dat meer keuzevrijheid biedt. Iemand die ooit onder het juk van de discriminatie leefde, zei eens: "Ik heb een droom". Ik heb ook zo'n droom. Ik kijk uit naar de dag dat we werken, niet alleen voor grotere gelijkheid op de werkvloer, maar ook om vrouwen de kracht te geven een vrije keuze te maken, genoeg kracht om hun eigen doelen na te jagen. Zo zou een routekaart voor vrouwen er werkelijk uit moeten zien. Dat kan alleen stapje voor stapje. We zijn het allemaal eens over het gelijkheidsbeginsel, ons fundamenteel recht mag ik wel zeggen, maar waarom zaken aan boord nemen die het zicht op de ware kwesties vertroebelen? De dossiers zijn complex en als we ons gaan bezighouden met kwesties die onder de bevoegdheid van de lidstaten vallen, zoals overheidsuitgaven voor volksgezondheid, bewijzen we de zaak geen goede dienst. Er staan rode strepen op de weg. Het spijt me dat ik het zeggen moet, maar als we zorgen willen voor gelijkheid, moet er op onze weg daarheen niets zijn dat ons afleidt. Alleen als we een duidelijke route volgen, kunnen we eendrachtig voortmarcheren. Charalampos Angourakis Mijnheer de Voorzitter, wij hebben weliswaar heel wat woorden maar nauwelijks conclusies gehoord. Daarom zijn de twee verslagen voor mij in het beste geval lijsten met vrome wensen, met name het verslag over de gevolgen van de crisis. Ik zeg dit omdat de problemen die vrouwen door deze onaanvaardbare situatie ondervinden niet worden aangepakt. Als vandaag in Griekenland de pensioengerechtigde leeftijd voor vrouwen wordt verhoogd met 5 à 17 jaar dan is dat volgens mij te wijten aan zowel het kapitalistische systeem als de 2020-strategie, die niet wordt betwist. Ik vraag mij af hoe mevrouw de commissaris kan spreken over maatregelen voor gelijkheid van vrouwen als zij deze strategie niet betwist. Welke maatregel u ook neemt, mevrouw de commissaris, de 2020-strategie kunt u niet ongedaan maken. U betwist die zelfs niet! Daarom zijn wij van mening dat het probleem alleen opgelost kan worden met de strijd van de vrouwen, met de strijd van alle werknemers tegen de gevolgen van de crisis, met de strijd voor de omverwerping van het kapitalisme. Angelika Werthmann (DE) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik wil mij richten op twee aangelegenheden die mijns inziens buitengewoon belangrijk zijn: de economische en financiële crisis en de recessie die daar het gevolg van is. Deze mogen in geen geval worden gebruikt als argument om de vooruitgang die wij tot dusver hebben geboekt ten aanzien van de gendergelijkheid weer teniet te doen. Dat zou de economische groei op de middellange termijn verder schaden. De loonkloof tussen mannen en vrouwen blijft bestaan en dat is vrees ik nog steeds in heel Europa het geval. Volgens het Europees gemiddelde bedraagt het verschil tussen mannen en vrouwen 17,8 procent. Helaas zijn er echter landen die daar ver boven zitten, zoals Oostenrijk, waar ik vandaag kom. Volgens het verslag over vrouwen van de Oostenrijkse overheid verdienen vrouwen slechts 58,4 procent van het bruto-inkomen van mannen. In slechts twee andere landen is het inkomensverschil nog groter. Het zou echter ons algemene streven moeten zijn om dit glazen plafond te verbrijzelen, zodat dit eindelijk tot het verleden behoort. Barbara Matera (IT) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik denk dat het belangrijk en terecht is om over het verslag van mevrouw Figueiredo te praten. Het is een verslag waarover binnen de Commissie rechten van de vrouw en gendergelijkheid - waarvan ik ondervoorzitter ben - lang is gediscussieerd toen de compromis-amendementen werden ingediend en ook toen de Fractie van de Europese Volkspartij (Christendemocraten) talrijke suggesties deed. Dames en heren, het verslag voert overduidelijk zorgwekkende punten op die niet op een juiste en adequate manier zijn aangepakt en opgelost. Er wordt geen rekening gehouden met ethische en culturele kwesties die essentieel zijn voor een groot deel van de maatschappij die we vertegenwoordigen. Vooral ernstig is dat het verslag zich nog steeds niet concentreert op de beoordeling van de resultaten van de routekaart 2006-2010, juist nu we het einde van het vierjarenplan naderen en het belangrijk is dat het Europees Parlement zich over de kwestie kan uitspreken. Daarom verberg ik mijn twijfels over dit verslag niet. Iratxe García Pérez (ES) Mijnheer de Voorzitter, ik dank de heer Romeva i Rueda en mevrouw Figueiredo voor het werk dat ze hebben verricht voor de verslagen over de genderaspecten van de economische neergang en de routekaart voor de gelijkheid van mannen en vrouwen. Het Parlement is zeer helder geweest in zijn standpunt dat beleid voor gendergelijkheid hoog op de agenda moet staan. We praten immers over een belangrijk actief, dat 52 procent van de Europese bevolking omvat. Onze strategie moet aspecten omvatten als bemiddeling, gelijke vertegenwoordiging, bestrijding van stereotypen en bestrijding van alle vormen van seksegerelateerd geweld. Ik wil van deze gelegenheid gebruik maken om commissaris Reding te vragen haar toezeggingen na te komen en te luisteren naar de herhaalde oproep van het Parlement, een groot aantal lidstaten en de Europese Vrouwenlobby, die vandaag een campagne voor het Europees beschermingsbevel is begonnen. Dit is niet het moment om verstrikt te raken in procedurele kwesties die de voortgang van het initiatief verlammen. Dit is het moment voor dialoog en begrip. Wij hebben meer dan honderdduizend redenen om nu eindelijk te handelen, en niet langer te wachten. Het enige wat nodig is, is politieke wil. Siiri Oviir (ET) In de afgelopen vijf jaar hebben wij weliswaar zeker succes geboekt op het gebied van economische onafhankelijkheid van vrouwen en mannen, met een stijging van het percentage werkende vrouwen tot bijna 60 procent, maar tegelijkertijd hebben zich geen verbeteringen voorgedaan met betrekking tot het dichten van de kloof tussen de salarissen van vrouwen en die van mannen. Volgens de gegevens van 2007 kregen vrouwen gemiddeld 17 procent minder betaald dan mannen. In mijn land, Estland, bedroeg deze kloof ruim 30 procent. En 2007 was nog een jaar van economische groei. Welke cijfers zullen wij binnenkort te zien krijgen wanneer de volgende analyse verschijnt? In elk land worden lijsten met de succesvolste ondernemingen gepubliceerd, worden de rijkste mensen bekendgemaakt en worden zij bejubeld. In de regel is 99 procent daarvan man. Als wij nu denken aan het grote verschil in salaris tussen mannen en vrouwen, dan wordt het duidelijk dat wat de winsten en uitgekeerde dividenden van deze mensen betreft vrouwen... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Krisztina Morvai (HU) Ik ben zeer verheugd met het debat van vandaag over de rechten van vrouwen en de uitstekende verslagen. Ik ben er echter niet blij mee dat de meerderheid van de vrouwen, althans in mijn land, Hongarije, haar rechten niet kent en deze niet kan uitoefenen. Dit is een situatie die dringend moet worden aangepakt. Een van de redenen dat vrouwen hun rechten niet kunnen uitoefenen, is dat ze zich geen advocaat kunnen veroorloven. Aan wat voor oplossingen denk ik dan? Speciaal opgeleide juristen, gratis rechtsbijstandfaciliteiten, een voorlichtingssite die antwoord geeft op alledaagse problemen op het gebied van vrouwenrechten. Over wat voor vragen heb ik het dan? Ik krijg al maanden geen alimentatie, wat moet ik doen, waar kan ik terecht? Mijn man mishandelt me, ik word geslagen. Ik bel de politie maar die zegt dat dit een privéaangelegenheid is waar ze zich niet in mogen mengen. Hebben ze gelijk of kan ik toch ergens voor hulp aankloppen? Ik heb drie kinderen en ben nu al bij mijn twintigste sollicitatiegesprek met een drogreden afgewezen. Is het mogelijk een rechtsmiddel in te stellen? Toen mijn werkgever er achter kwam dat ik zwanger was, ben ik ontslagen. Kan ik ergens terecht voor hulp? Op deze en soortgelijke vragen moet... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Anna Záborská (FR) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, het Handvest voor Vrouwenrechten, dat het onderwerp is van dit debat, verwijst naar de bepalingen van de Verenigde Naties. De slachtoffers van deze procedure zijn de nationale regeringen, die de uitsluitende verantwoordelijkheid dragen voor de tenuitvoerlegging van hun besluiten, genomen op basis van nationale behoeften. Een verwijzing naar de Verenigde Naties is een effectief middel om het gezag van nationale instellingen te kortwieken. Wij hebben geen handvest nodig zo lang bestaande wettelijke instrumenten niet ten uitvoer zijn gelegd. Maar door collectieve onwetendheid verkiezen wij vrouwen een nieuwe verklaring voorgeschoteld te krijgen dan te strijden voor de tenuitvoerlegging van wettelijk bindende instrumenten. Dit handvest draagt bij aan een paradoxale ontwikkeling in de Europese Unie. Het is al onze gewoonte om moraliteit te reguleren, maar nu zorgt social engineering voor een ongewone paradox in de Unie. Wij privatiseren staatseconomieën met vrije mededinging als voorwendsel, maar relaties tussen mannen en vrouwen worden genationaliseerd. De Unie kopieert de slechte ervaringen die we hebben opgedaan in Centraal- en Oost-Europa. Het is spijtig dat er bij social engineering geen rekening wordt gehouden met historische ervaringen teneinde een nieuwe mislukking te vermijden, waarvan vrouwen de eerste slachtoffers zullen zijn. Marc Tarabella (FR) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, dames en heren, ik verwelkom het verslag van de heer Romeva i Rueda, dat aandacht schenkt aan een aspect van de crisis dat maar al te vaak over het hoofd wordt gezien: dat van de gevolgen voor vrouwen. Direct aan het begin van de crisis behoorden wij in het Europees Parlement tot de eersten om alarm te slaan over de schadelijke gevolgen die de crisis voor vrouwen konden hebben tenzij er deugdelijke maatregelen werden genomen. Wij hebben er ook op gewezen dat de crisis een kans bood om van de Europese Unie een samenleving te maken die zich meer rekenschap geeft van de gelijkheid tussen mannen en vrouwen indien er sprake zou zijn van beleid en maatregelen van deugdelijk gehalte. Wij moeten aannemen dat ons advies in de wind is geslagen, aangezien de diverse bezuinigingsmaatregelen niet voorzien in een gedifferentieerde aanpak van de crisis. De eerste door de crisis getroffen sectoren waren de fabricage en de bouw, die voornamelijk bronnen van mannelijke activiteit zijn. Sindsdien zijn de meeste sectoren aangetast en de eerste slachtoffers bevinden zich onderaan de sociaaleconomische ladder, waar vrouwen in de meerderheid zijn. Wij moeten dit probleem dringend behandelen en de diverse door de Europese Unie en haar lidstaten aangenomen bezuinigingsplannen in de vrouwelijke vorm verbuigen. Ik wil niet dat we dertig jaar teruggaan in de tijd. Niets minder dan de onafhankelijkheid van vrouwen staat op het spel. Roberta Angelilli (IT) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, de afgelopen dagen heeft de Europese Unie - ook om de economische crisis het hoofd te bieden - mijn land, Italië, gedwongen om te voldoen aan de verplichting om vrouwen die bij de overheid werken met 65 jaar met pensioen te laten gaan, waardoor hun pensioengerechtigde leeftijd gelijk wordt getrokken met die van mannen. Ik denk dat we deze maatregelen, die in het teken van gelijke verantwoordelijkheden staan, moeten verwelkomen, maar ik denk ook dat vrouwen voelen dat ze andere prioriteiten hebben: de strijd tegen werkloosheid en tegen de onzekerheid van een baan, en het uitbannen van de onacceptabele salarisongelijkheid. Dan is er ook het grote probleem van het gebrek aan dienstverlening. Om een voorbeeld te geven: het is erg moeilijk om over gelijkheid te praten wanneer er zo weinig kinderopvang is. Het is zelfs moeilijk om een baan te vinden en te houden. Ik ben ervan overtuigd dat de Europese Commissie zal laten zien ... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Olga Sehnalová (CS) Geachte mevrouw de commissaris, geachte collega's. De economische neergang en de financiële crisis hebben helaas ook de nodige genderaspecten. Op die manier zitten we met het reële risico dat de huidige ongelijkheden er alleen nog maar groter op worden. We hebben het over ongelijke lonen, het arbeidsrecht en de sociale bescherming in verband met het moederschap die onder druk staan, de algehele situatie op de arbeidsmarkt, enzovoort. De lidstaten voeren nu als gevolg van de crisis allerlei bezuinigingen door. Dat is de bittere realiteit. Vooral de openbare dienstverlening en de toegankelijkheid daarvan zijn daar het slachtoffer van. Het leeuwendeel van de grotere ministeries ontspringt de dans; het geld wordt dáár weggehaald waar men de minste weerstand van de door de bezuinigingen in kwestie getroffen personen verwacht. Voor de rest gaat men er van uit dat de mensen zich op een of andere manier zelf wel zullen weten te redden, domweg omdat hun niets anders rest. Iemand moet voor de kinderen en de bejaarde ouders zorgen. Het zijn typisch vrouwen die dat op hun bord krijgen. Bovenaan de lijst bezuinigingsmaatregelen treffen we onder meer de sector van de sociale dienstverlening aan waar met name vrouwen werkzaam zijn. De nationale regeringen dienen zich rekenschap te geven van hun grote verantwoordelijkheid ten aanzien van dit onderwerp; ze moeten gedegen rekening houden met de gendergevolgen van de door hen beoogde bezuinigingsmaatregelen en moeten zeer zorgvuldig en evenwichtig te werk gaan als zij lasten opleggen aan de burger. Regina Bastos (PT) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, beste collega's, om te beginnen zou ik willen zeggen dat het verslag over de evaluatie van de resultaten van de routekaart voor de gelijkheid van vrouwen en mannen 2006-2010 en aanbevelingen voor de toekomst wat ons betreft wel wat overtuigender en minder polemisch had mogen zijn. De manier waarop verschillende ethisch gevoelige vraagstukken benaderd worden, met name als het gaat om het vraagstuk van de seksuele en reproductieve gezondheid van vrouwen, had wel wat anders mogen zijn, als er echt naar de grootst mogelijke consensus gestreefd wordt. Dit gezegd hebbende, wil ik erop wijzen dat in tijden van zogenaamde normale economische groei de zorg ten aanzien van de rechten van vrouwen al groot is, in het bijzonder wat de ongelijke situaties van mannen en vrouwen betreft, op het werk, in de samenleving, binnen het gezin, maar dat deze problemen ernstig verslechteren door de economische en sociale crisis waar we momenteel mee te maken hebben. Daarom is er een grotere strategische inzet nodig van de kant van de lidstaten op het niveau van de lokale en regionale overheden en van de kant van de EU-instellingen als het gaat om ... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Rovana Plumb (RO) De genderaspecten van de economische crisis, de routekaart voor gendergelijkheid en het Handvest voor de rechten van de vrouw zijn drie onderwerpen die één zaak gemeen hebben: de positie van vrouwen in de maatschappij. Als we de positie van vrouwen in de maatschappij echt willen verbeteren, hebben we specifieke maatregelen en beleid nodig, zoals tevens voorgelegd door het Handvest voor de rechten van de vrouw uit hoofde van het S&D-manifest. Als we werkelijk willen dat vrouwen beter vertegenwoordigd zijn in de besluitvormingsstructuren in zowel de publieke als de private sector, is het van essentieel belang gendergelijkheid in te voeren in de Europese instellingen. Ik ben van mening dat het Europees Parlement en de Europese Commissie in dit opzicht een voorbeeld moeten stellen in 2014, door zich hieraan te verbinden en krachtige politieke wil te tonen. Seán Kelly (EN) Mijnheer de Voorzitter, ik vind het teleurstellend dat we in het jaar 2010 nog altijd over vrouwenrechten spreken, niettegenstaande het feit dat de EU grote vooruitgang geboekt heeft, met name op het vlak van gelijk loon voor gelijke arbeid. Ik wil verder in het bijzonder stilstaan bij het gebrek aan vrouwenrechten in met name de Derde Wereld. Ik heb een aantal maanden als vrijwilliger in Malawi gewerkt en ben hevig geschokt door de manier waarop men daar met vrouwen omgaat. Ten eerste waren het de vrouwen die het leeuwendeel van het harde werk op de velden deden terwijl de mannen maar een beetje rondlummelden, en ten tweede waren de seksuele privileges van een aantal van deze mannen, vooral die van een vent met de naam "De Hyena", absoluut deerniswekkend. Het is nu de hoogste tijd dat de Europese Unie ontwikkelingshulp aan deze landen afhankelijk maakt van de afschaffing van een aantal van deze deerniswekkende praktijken. Ook de NGO's zouden hier ietwat meer mee kunnen doen dan tot nog toe. Ik verheug mij op een Handvest van vrouwenrechten hier in Europa dat naar ik vurig hoop een model kan worden dat toepassing vindt in de rest van de wereld. Silvia Costa (IT) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, de rapporteurs - die ik bedank - hebben een centrale kwestie te berde gebracht die ook commissaris Reding gedeeltelijk heeft aangepakt. We moeten waarborgen dat het beleid voor vrouwen en gelijke kansen doeltreffender wordt opgenomen en geïntegreerd in het algemene beleid op zowel Europees als lokaal niveau. Ik denk daarbij aan de crisis, armoede, ontwikkeling, samenwerking, werkgelegenheid en welzijnszorg. Ik denk echter dat er drie kwesties zijn die moeten worden benadrukt door de Commissie, door ons in ons werk en door de lidstaten. Op de eerste plaats zou ik willen dat commissaris Reding de rol van vrouwen in het externe handelen van de Europese Unie benadrukt. Het verslag van mevrouw Figueiredo bevat een nieuw beleid waarop vrouwen meer opmerkzaam moeten worden gemaakt. De tweede kwestie is de steun van de Commissie aan de ontwerp-richtlijn over het Europees beschermingsbevel, dat een instrument van essentieel belang is om te waarborgen ... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Elisabeth Köstinger (DE) Mijnheer de Voorzitter, de afgelopen jaren en decennia heeft de Europese Unie een voortrekkersrol ten aanzien van gendergelijkheid gespeeld. Deze Europese voortrekkersol moet worden uitgebreid. Ik beschouw het door de Commissie gepresenteerde Vrouwenhandvest als een onmisbare bijdrage aan gendergelijkheid in de Europese Unie. De initiatieven ter versterking van de rol van vrouwen in de economie, een gelijk loon en om het aantal vrouwen in leidende functies te verhogen, mogen echter geen loze woorden blijven. Daar moet daadwerkelijk actie op volgen. Het is met name van belang dat wij ons versterkt inzetten om mannelijke beleidsmakers van onze ambities te overtuigen. Vrouwenkwesties zijn maatschappelijke kwesties en gaan ons allemaal aan. Het mag echter niet zo zijn dat vrouwen binnen maar ook buiten onze samenleving nog steeds worden gediscrimineerd en daar moeten we resoluut tegen in actie komen. Evelyn Regner (DE) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, de reden waarom ik het woord heb gevraagd, is omdat ik van u, commissaris, verwacht dat u aan het einde van deze zittingsperiode daadwerkelijk een lijst met resultaten kunt voorleggen. Uw aankondiging vandaag om EU-vereisten voor verplichte vrouwenquota in leidinggevende functies te introduceren is al bijzonder veelbelovend. Uw aankondiging is logisch, rechtvaardig, het is de hoogste tijd daarvoor en ze belooft met name economisch succes. In die zin hoop ik van harte dat u de daad bij het woord zult voegen. Zelf heb ik steeds opnieuw getracht om amendementen in te dienen ten aanzien van de regulering van de financiële markten, de ondernemersethiek en werkgelegenheidsrichtsnoeren. Ik kijk al met... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Mariya Nedelcheva (FR) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, dames en heren, de financiële crisis, die een economische en uiteindelijk ook een sociale crisis is geworden, heeft rampzalige gevolgen gehad voor de positieve ontwikkelingen waarvan tot dan sprake was op het gebied van gelijkheid tussen mannen en vrouwen. Als het gaat om werkloosheidspercentages en salarisverschillen, is het duidelijk dat vrouwen meer te lijden hebben van de gevolgen van de crisis, omdat zij dikwijls in een veel kwetsbaardere positie verkeren dan mannen. Daarom is het belangrijk dat we ons duidelijke doelen voor de korte, middellange en lange termijn stellen, dat we specifieke maatregelen treffen waarmee dringende problemen kunnen worden aangepakt en dat we onszelf werkelijk voorzien van middelen ten behoeve van onze acties en onze ambities. Zeker, de lidstaten hebben heel wat te doen op het gebied van collectieve bewustmaking en uitwisseling van beste praktijken. Maar evenzeer is het onze verantwoordelijkheid, hier in het Europees Parlement, om te voorkomen dat er teksten worden aangenomen die volstrekt inhoudsloos en van vernieuwing verstoken zijn. Wij moeten er juist voor zorgen dat zij passende en specifieke oplossingen bevatten. Eenvoud, doeltreffendheid, innovatie, dat is ... (Spreekster wordt door de Voorzitter onderbroken) Monika Flašíková Beňová (SK) Het voorliggende verslag is van hoogstaande kwaliteit en zeer gedetailleerd, waarvoor lof. Ik zou graag even willen stilstaan bij een aantal specifieke, met name voor de postcommunistische landen karakteristieke zaken. Hier kregen met name typisch mannelijke sectoren overheidssteun, zoals bijvoorbeeld de exportgerichte automobielindustrie, in hoofdzaak het domein van mannen. Sectoren waarin met name vrouwen werken kregen daarentegen niet zulke overheidssteun. Daarbij dient verder te worden aangetekend dat de postcommunistische landen nog altijd een semi-industrieel karakter dragen en het daarom uitermate moeilijk is ruimte te vinden voor de ondersteuning van de sectoren waarin juist veel vrouwen werken. Verder verwachten wij in de postcommunistische landen van Europa grote bezuinigingen op sociaal vlak, waarvan opnieuw weer voornamelijk vrouwen het slachtoffer zullen zijn. Het is dan ook van belang dat we ook hier oog voor hebben en er de nodige oplossingen voor proberen aan te dragen. Hella Ranner (DE) Mijnheer de Voorzitter, wat betreft deze aangelegenheid zijn wij het allemaal met elkaar eens en dat staat volgens mij in alle opzichten buiten kijf. Ik wil echter een voorstel doen om de zaken wellicht te kunnen versnellen en vooruitgang te kunnen boeken. Wij zouden ervoor moeten zorgen dat we in alle verslagen die we hier in het Parlement behandelen altijd gendergelijkheid meenemen en daar rekening mee houden. Ik ben ervan overtuigd dat er vele dossiers zijn - niet allemaal, maar beslist een heleboel - waarin zaken op het gebied van gendergelijkheid zouden kunnen worden opgenomen. Wellicht biedt dat ons de mogelijkheid om ook van binnenuit sneller vooruitgang te boeken. Op die manier zou het Europees Parlement tevens een voorbeeldfunctie kunnen vervullen. Karin Kadenbach (DE) Mijnheer de Voorzitter, commissaris, ik zou graag over een heleboel punten die we hebben behandeld iets willen zeggen, maar in het licht van de crisis wil ik opmerken dat we ons moeten richten op het doel om te voorkomen dat de last van de crisis door vrouwen gedragen wordt. Als wij in alle nationale parlementen, maar ook hier in het Europees Parlement spreken van consolidering, dan mag deze consolidering niet ten koste van de sociaal zwakkeren en ook niet ten koste van vrouwen in het algemeen plaatsvinden. Als we nu gaan bezuinigen op sociale diensten, onderwijs en opleiding en met name op kinderopvang, dan heeft dat gevolgen voor de toekomst en voor het levensonderhoud van vrouwen. Het punt dat ik met andere woorden wil maken, is dat wij gender mainstreaming opnieuw nadrukkelijk in de Europa 2020-strategie moeten opnemen en dat gender budgeting in de toekomst een vanzelfsprekendheid wordt, want alleen dan zullen we in staat zijn om alles wat we vandaag wensen en waar we vandaag op aandringen, ook in de toekomst in Europa te realiseren. Isabel Martínez Lozano Mijnheer de Voorzitter, hier zijn vanavond een hoop interessante dingen gezegd. Ik feliciteer de geachte afgevaardigden met hun bijdragen en met de ideeën die naar voren zijn gebracht, die ongetwijfeld ook veel te maken hebben met de voorstellen om uit deze crisis te geraken. Commissaris Reding zei dat we al meer dan genoeg documenten hebben en het nu tijd is om in actie te komen. Daar ben ik het volledig mee eens. Al vanaf 1995 vraagt het maatschappelijk middenveld de regeringen om actie te ondernemen. Actie ondernemen betekent dat we blijven werken aan echte gelijkheid en dat doen met verbeeldingskracht en politieke wil, zoals de heer Romeva i Rueda zei. Het creëren van echte gelijkheid betekent dat het leven van vrouwen wordt verbeterd, dat hun dagelijks leven wordt verbeterd, dat we ervoor zorgen dat mannen en vrouwen in hun dagelijks bestaan een beter leven gaan leiden. Gedurende dit debat is steeds weer gezegd dat we deze crisis als een kans moeten zien. Daar ben ik het mee eens. Ook ik vind dat deze crisis ook kansen biedt. Voor sommigen zijn die kansen al manifest, maar we moeten niet uit het oog verliezen dat er ook risico's zijn en stappen terug. Wat het vraagstuk van gelijke behandeling betreft, weten wij vrouwen maar al te goed dat het niet alleen maar vooruitgang is geweest. Er zijn ook stappen achteruit gezet. Stappen vooruit gingen steeds gepaard met stappen achteruit. Juist om die stappen achteruit te voorkomen, is het belangrijk dat we blijven streven naar Europese consensus, dat we de routekaart blijven volgen die ons de laatste jaren in staat heeft gesteld om gezamenlijk zo veel vorderingen te maken. Ook de lidstaten moeten die routekaart blijven volgen. Zoals de commissaris terecht heeft opgemerkt, is het heel belangrijk dat we de aanbevelingen van de Commissie blijven volgen. Ik sluit af. We mogen geen afstand doen van onze onderscheidende kenmerken, van de samenhang van ons beleid. Door dat beleid heeft de hele wereld ons van onze beste kant gezien. Ik ben het met mevrouw Figueiredo eens als ze zegt dat als we deze beleidslijn willen voortzetten, we de coördinatie met de Raad, de Commissie en het Parlement moeten versterken, en natuurlijk moeten we ook steeds kijken wat het maatschappelijk middenveld wil. Ik feliciteer het Parlement met dit debat en met de verslagen die vanavond zijn ingediend. Het Spaanse voorzitterschap heeft nog vijftien dagen voordat het voorzitterschap aan België wordt overgedragen. De afgelopen zes maanden hebben we getracht te voorkomen dat het vraagstuk van gelijkheid in deze in politiek opzicht gecompliceerde en complexe tijd ondergesneeuwd zou raken. Het spreekt vanzelf dat de Spaanse regering zich ervoor zal blijven inzetten dat het vraagstuk van gelijkheid bovenaan de EU-agenda blijft staan. Viviane Reding Mijnheer de Voorzitter, u bent de hele avond al zo vriendelijk en genereus geweest door mensen die wilden spreken daartoe de gelegenheid te geven en ik zou niet willen dat u zich van uw strenge kant moet laten zien door mij aan het eind van mijn toespraak het woord te ontnemen. Daarom zal ik niet herhalen wat er al is gezegd. Ik wil alleen alle sprekers zeggen dat ik nota heb genomen van hun voorstellen en suggesties. Ik heb bovenal nota genomen van twee terugkerende punten van zorg: de effecten van de crisis op vrouwen en onze behoefte aan concrete actie. Ik zal deze zorgen voorleggen aan het college van commissarissen en u eind september een actieplan voorleggen. Onze strategie zal een actieprogramma zijn dat de drie instellingen, samen met de sociale partners, met de belanghebbenden, waarmee ik vrouwenorganisaties bedoel en de organen die ijveren voor gelijke kansen in de lidstaten, gedurende de vier jaren van hun respectieve mandaten in de praktijk zullen brengen. Dank u voor uw medewerking, dank aan alle vrouwen voor hun enthousiasme en dank, met name, aan het handvol mannen dat zich tussen al deze vrouwen staande heeft weten te houden. Raül Romeva i Rueda Mijnheer de Voorzitter, de frustratie die collega In 't Veld tot uitdrukking brengt, wordt natuurlijk door iedereen hier gedeeld. Maar uit het debat is ook duidelijk geworden dat het hier gaat, ten minste voor de aanwezigen, om een essentiële, belangrijke en cruciale kwestie. Dat is hoe we de kwestie van gelijkheid van man en vrouw ervaren, en dat zal ook zo blijven totdat enkele fractievoorzitters, waartoe zowel mannen als vrouwen behoren, begrijpen dat deze kwestie prioriteit moet hebben, en niet kan worden afgedaan met een debatje aan het einde van de avond. Het tweede punt waar volgens mij nadrukkelijk op moet worden gewezen, is door enkele collega's op verschillende manieren tot uitdrukking gebracht: gelijkheid is geen gril of overbodige kostenpost, maar een noodzakelijke investering. En daarnaast is het natuurlijk ook gewoon een recht. Dat is iets wat we ons goed voor ogen moeten houden wanneer we over dit type kwesties praten. We moeten begrijpen dat wanneer we ons in een crisissituatie als de huidige bevinden, het investeren van tijd, geld en inspanning in gelijkheid niet alleen vraagt om vernuft en vindingrijkheid maar duidelijk ook om politieke wil en onze volledige aandacht. Het derde punt waarop ik kort wil ingaan en dat belangrijk is om te onderstrepen, is dat het realiseren van een werkgelegenheidspercentage van 75 procent vóór 2020 - voor mannen én vrouwen - alleen mogelijk is wanneer sprake is van actieve bevordering, wanneer vrouwen actief worden gestimuleerd om een grotere rol in het openbare leven te spelen en mannen worden aangemoedigd en verplicht een grotere rol in huis te spelen. Het één is niet mogelijk zonder het ander. Het is belangrijk dat we bij het vaststellen van beleid beseffen dat dat twee kanten van dezelfde medaille zijn. Doen we dat niet, dan verplichten we vrouwen opnieuw die twee extra werkdagen op zich te nemen. Het vierde en laatste punt dat ik wil onderstrepen, is dat we moeten oppassen dat we de crisis niet gebruiken om te besnoeien op plaatsen waar dat het minste nodig is. We weten dat juist het Spaanse ministerie voor Gelijkheid op dit moment de kleinste begroting heeft en het gevaar loopt dat zijn toch al kleine begroting nog verder wordt verlaagd. Dat zou erop kunnen duiden dat het thema gelijkheid voor de Spaanse regering geen hoge prioriteit heeft. Besnoeien op de begroting van dit ministerie zou een ernstige fout zijn. Ik denk dat het belangrijk is dat de overige lidstaten niet alleen het belang van dit ministerie begrijpen, maar het zelfs kopiëren. Ilda Figueiredo rapporteur. - (PT) Mijnheer de Voorzitter, ik wil er hier ook op wijzen dat een groot aantal leden van het Parlement aan dit debat heeft deelgenomen, ondanks het feit dat het 's avonds plaatsvindt. Dat is ongebruikelijk voor een debat op dit tijdstip. Een dergelijke betrokkenheid, ondanks de ongunstige omstandigheden waaronder het debat plaatsvindt, is al een overwinning voor de strijd voor de gelijkheid en de rechten van vrouwen. Ten tweede wil ik zeggen dat tijdens de interventies van vanavond concrete acties zijn voorgesteld en ideeën, die we nu in praktijk moeten gaan brengen. We gaan deze uitdaging met zijn allen aan, we gaan nu over tot de praktijk. Ik geloof dat ik, tot slot, deze grotere politieke wil om de voorstellen, woorden en beloften in praktijk te gaan brengen, als een zeer positief aspect onthoud van het debat dat we vanavond hebben gehouden. Met deze grotere politieke wil, of het nu gaat om al het beleid van de Europese Unie en van de lidstaten, of om de specifieke acties die daarop volgen, om vrouwen zichtbaarder te maken, om met gelijkheid ook sociale vooruitgang te bereiken, hebben we, uiteindelijk, een positieve bijdrage geleverd, zodat we over vier jaar - zoals de commissaris al zei - een positieve balans kunnen opmaken van het werk dat we verzet hebben, met het Parlement, de Commissie en de Raad. Daarom sluit ik af met te zeggen dat we met deze grotere politieke wil en de aandacht voor de dromen en aspiraties van vrouwen, er een belangrijke bijdrage aan kunnen leveren dat hun emancipatie en dromen gestalte krijgen in een context van persoonlijke en beroepsmatige ontplooiing, zodat alle vrouwen een waardig leven kunnen leiden, met werk, met banen met rechten, met deelname aan het sociale leven en, indien van toepassing, in het economische en politieke leven, en ook met een betere positie in het gezin. De Voorzitter Het debat is gesloten. De stemming vindt morgen om 12.00 uur plaats. Schriftelijke verklaringen (artikel 149) Corina Creţu De EU-ministers van Sociale Zaken hebben erkend dat 120 miljoen Europese burgers onder de armoedegrens leven. Vergeleken met de statistieken van de periode voordat de crisis was losgebarsten, betekent dat in de EU een toename met 50 procent van het aantal armen in slechts twee jaar. De recessie heeft een gestage ontwikkeling van de afgelopen tien jaar verergerd: er worden veel meer vrouwen dan mannen door armoede getroffen. Werkloosheid, werken in onveilige omstandigheden, pensioenen die lager zijn dan het minimuminkomen en problemen met de toegang tot fatsoenlijke openbare dienstverlening zijn enkele van de belangrijkste oorzaken van het soort armoede waarbij men met recht kan spreken over de 'feminisering' van de armoede in Europa. Helaas hebben talloze rechtse regeringen hun beleid ter bestrijding van de genderkloof opgegeven, onder het voorwendsel van de recessie. Met name de begrotingen voor zorgdiensten en verlofregelingen zijn flink gekrompen, wat ernstige negatieve gevolgen heeft, ook voor kinderen. Nu we bijna halverwege het Europees Jaar van de bestrijding van armoede en sociale uitsluiting zijn, is het oordeel negatief. De toekomst ziet er niet bepaald rooskleurig uit nu er, zowel op regeringsniveau in vele lidstaten als op het niveau van de Europese instellingen, weinig tijd en aandacht is voor de degenen onder ons die het zwaarst worden getroffen, noch de wil om hun levens te verbeteren. Vasilica Viorica Dăncilă Het uitbannen van iedere vorm van discriminatie op elk vlak van het maatschappelijke en economische leven is een essentiële voorwaarde voor de bescherming van mensenrechten en het welzijn van iedere burger. Het bevorderen van het beginsel van gelijke kansen voor mannen en vrouwen, evenals het zorgen voor een grotere deelname van vrouwen aan het economisch en maatschappelijk leven, met volledige rechten, zijn zaken die constant bovenaan de agenda moeten staan. Ik ben van mening dat deze aanpak moet worden opgenomen in het gemeenschappelijk landbouwbeleid, teneinde ervoor te zorgen dat beide seksen eerlijk en gelijkelijk worden vertegenwoordigd. Anderzijds zou deze aanpak een effectieve tenuitvoerlegging van diverse beleidsmaatregelen op Europees niveau kunnen waarborgen. Ik ben van oordeel dat gendergelijkheid in de economie enorm belangrijk is voor de plattelandsontwikkeling en dat de maatregelen die hiervoor in het kader van de tweede pijler ten uitvoer worden gelegd ook in het toekomstige GLB moeten worden behouden. Gezien het feit dat het beginsel van gendergelijkheid door Europese wetgeving wordt bevorderd en het een fundamentele eis is van de Europa 2020-strategie, zijn wij van mening dat dit in het toekomstige GLB moet worden opgenomen. Dat betekent dat er ook nieuwe instrumenten moeten worden gebruikt die dit beginsel bevorderen. Joanna Senyszyn schriftelijk. - (PL) Het beginsel van gelijkheid van vrouwen en mannen wordt niet effectief nageleefd. Volgens het Spaanse parlementslid Elena Valenciano zijn koeien in de EU beter beschermd dan vrouwen. We worden op alle gebieden van het leven gediscrimineerd. We verdienen 18 procent minder dan de mannen, we zijn vaker werkloos en we zijn ondervertegenwoordigd in de politiek, het openbare leven en de zakenwereld. Het pijnlijkste is dat vrouwen zelfs de grondrechten niet ten volle kunnen uitoefenen. Het recht op leven en persoonlijke integriteit, alsook de reproductieve rechten, worden in het geval van vrouwen vaker geschonden. Onder meer in Polen wordt getolereerd dat de toepassing van de rechten van de mens in het geval van de vrouw onderhevig is aan beperkingen. In 1997 vond de voorzitter van het Constitutioneel Hof als motivering voor de verwerping van de liberalisering van het recht op abortus het vanzelfsprekend dat een zwangere vrouw een deel van haar burgerrechten moest worden ontnomen. Daarmee kwam zijn carrière niet ten einde, neen, het versterkte zelfs zijn 'moreel gezag'. De genderproblematiek moet in hoge mate tot uiting komen in de EU-begroting. De economische crisis mag geen beperking teweegbrengen voor de maatregelen ter bevordering van de gelijkheid tussen vrouwen en mannen. Alleen een consequente, politieke langetermijnstrategie kan resultaten opleveren. Het volstaat niet om alleen maar promotie te voeren voor de gelijke behandeling van vrouwen en mannen en de antidiscriminatiewet goed te keuren. Wetsvoorschriften zorgen niet automatisch voor gelijkheid. Er moet vanuit de basis worden gewerkt, er moet een sociaal bewustzijn en solidariteit met de vrouwen worden gecreëerd. Om de situatie van vrouwen te verbeteren moet de strijd worden aangegaan met stereotypes en discriminerende praktijken en moeten mannen die zich superieur wanen aan vrouwen uit het openbare leven worden geweerd. Joanna Katarzyna Skrzydlewska schriftelijk. - (PL) Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, de situatie van de vrouw op de arbeidsmarkt was voor de crisis niet bevredigend. Toch verbeterde ze ondanks moeilijke en nog steeds niet opgeloste problemen, zoals verschillende lonen voor gelijk werk of de ondervertegenwoordiging in leidinggevende functies in de zakenwereld. We moeten het hebben over die positieve trends. Een rapport van de Commissie laat zien dat de bijdragen van de vrouwen aan de economische groei van de EU sinds 1995 met een vierde is toegenomen en dat het arbeidsparticipatie onder vrouwen in de voorbije tien jaar met 7,1 procent is gestegen tot 59,1 procent. Als gevolg van de crisis neemt het werkloosheidscijfer bij de vrouwen sterker toe dan bij de mannen. Vrouwen werken vaker in de openbare sector en zijn daarom ook rechtstreeks bedreigd door afvloeiingen wegens bezuinigingsmaatregelen. De gehanteerde anticrisismechanismen zijn vooral gericht op een snelle terugkeer naar de arbeidsmarkt van vooral die personen die hun baan hebben verloren als rechtstreeks gevolg van de crisis, waardoor de langdurig werklozen over het hoofd worden gezien. Gedwongen door persoonlijke omstandigheden aanvaarden vrouwen momenteel vaker parttime banen met weinig werkzekerheid. Laten wij, nu we ons bewust zijn van al deze bedreigingen, horizontale oplossingen bieden om het werkgelegenheidsniveau van voor de crisis te behouden en neerwaartse trends tegen te gaan.

Catástrofe natural na Região Autónoma da Madeira (debate) Presidente Segue-se na ordem do dia a declaração da Comissão sobre a grave catástrofe natural que atingiu a região autónoma da Madeira. Günther Oettinger Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, a Comissão está preocupada e contristada com os terríveis acontecimentos ocorridos na Madeira, em especial com o elevado número de vítimas. Gostaria de tornar extensiva a expressão da minha solidariedade a todos os habitantes da Madeira afectados pela catástrofe. A Comissão envia as suas condolências, em especial, aos familiares das vítimas. Ontem, o meu colega Johannes Hahn, na sua qualidade de membro competente da Comissão, teve ensejo de falar com o Presidente da Região Autónoma da Madeira, Alberto João Jardim, que lhe disse que a situação continua a ser grave mas está sob controlo dos serviços de emergência regionais e nacionais, não necessitando neste momento de pedir o apoio do Mecanismo Europeu de Protecção Civil. Dito isto, acrescentarei que os prejuízos são tão elevados que a Madeira espera receber ajuda financeira do Fundo de Solidariedade da UE. A Comissão está presentemente a analisar todos os meios possíveis para prestar ajuda financeira comunitária à Madeira. Já em 2003, a seguir aos incêndios de proporções horrorosas, concedemos a Portugal ajuda de solidariedade no valor de mais de 48 milhões de euros. O Fundo de Solidariedade foi criado em 2002 para poder prestar assistência financeira a nível comunitário a Estados-Membros afectados por catástrofes naturais graves. No entanto, a mobilização do Fundo de Solidariedade está sujeita ao cumprimento de determinados critérios. O pré-requisito mais importante é a apresentação de um pedido de ajuda pelo Governo português. Permitam-me que recorde que o regulamento que institui o Fundo de Solidariedade só permite normalmente a mobilização do Fundo para catástrofes de grandes dimensões em que o custo dos prejuízos exceda um limiar de 0,6% do rendimento nacional bruto do Estado afectado. Para Portugal, isto significa actualmente que o custo dos prejuízos tem de ser superior a 958 milhões de euros. No entanto, em circunstâncias excepcionais, e caso sejam cumpridos critérios específicos, poderá ser igualmente concedido auxílio para catástrofes "regionais" de menores proporções, em especial se for afectada uma das regiões ultraperiféricas, como é o caso da Madeira. Visto a Comissão não dispor ainda de informações suficientes sobre a dimensão dos prejuízos, ainda é demasiado cedo para dizer se as condições serão cumpridas. As autoridades portuguesas deverão proceder agora a uma avaliação rápida e completa dos prejuízos e apresentar um pedido à Comissão no prazo de dez semanas. O meu colega Johannes Hahn reunir-se-á com o Ministro da Administração Interna de Portugal, Rui Pereira, na próxima sexta-feira para discutir quais as medidas a tomar seguidamente. Nos dias 6 e 7 de Março, Johannes Hahn deslocar-se-á à Madeira para ver os prejuízos em primeira mão. A Direcção-Geral da Política Regional da Comissão Europeia estará disponível para prestar qualquer apoio eventualmente necessário para ajudar as autoridades portuguesas a preparar o seu pedido. Gostaria de lhes recordar que a ajuda financeira do nosso Fundo de Solidariedade não é paga de imediato. O Fundo é um instrumento que ajuda os Estados-Membros a lidar com as consequências financeiras de catástrofes; não é um instrumento de urgência. Os recursos destinados ao Fundo de Solidariedade são providenciados por meio de uma contribuição adicional dos Estados-Membros que é complementar do orçamento normal e portanto exige a aprovação do Parlamento Europeu, por outras palavras, a vossa aprovação, e a do Conselho por meio de uma alteração. A duração do processo, desde a data do pedido até ao pagamento da ajuda, será de vários meses. No entanto, nós, Comissão, envidaremos todos os esforços para que o processo seja tão breve quanto possível. Os Fundos Estruturais não estão disponíveis para medidas de emergência imediatas. Poderão eventualmente prestar alguma ajuda relacionada com a reconstrução a longo prazo. A Comissão discutirá as opções e possíveis alterações razoáveis e necessárias do programa a curto prazo com as autoridades administrativas em Portugal. Gostaria de vos garantir que a Comissão fará tudo o que estiver ao seu alcance para ajudar o povo e as autoridades da Madeira a fazer face a esta terrível catástrofe natural. Nuno Teixeira em nome do Grupo PPE. - Tomo hoje a palavra, nesta câmara, com a voz embargada pela consternação de quem viveu e assistiu pessoalmente à tragédia que, no passado sábado, assolou a Madeira. As minhas palavras são, obviamente, para me associar ao sentimento de dor e de luto que atingiu as famílias das vítimas mortais, que ascendem neste momento a 42, a quem presto a minha homenagem e respeito pelas suas perdas. A verdadeira dimensão desta catástrofe está ainda por revelar, uma vez que as equipas de busca e salvamento, que trabalham ininterruptamente desde sábado, num esforço hercúleo que saúdo, só agora começam a chegar às populações mais isoladas. Teme-se que o número de vítimas possa aumentar. O cenário é de uma destruição em larga escala, com elevados danos materiais em vias de acesso, estradas e pontes totalmente arrasadas e em serviços essenciais como o abastecimento de água e de energia eléctrica. Há cerca de 600 pessoas desalojadas, que perderam as suas habitações e os haveres pessoais. O impacto económico e social desta catástrofe impede as pessoas de retomarem um curso de vida normal. Mas é preciso agora olhar em frente. É preciso dar também uma mensagem de solidariedade, de esperança e de confiança às pessoas. É preciso ajudar e é neste capítulo que a União Europeia e o Parlamento, em particular, têm uma palavra: são fundamentais no processo de mobilização do Fundo de Solidariedade. Quando formos chamados a intervir, temos que o fazer rapidamente porque não podemos pedir às pessoas para esperar, sobretudo quando elas mais precisam de nós. Apelo daqui à Comissão e ao seu Presidente, Durão Barroso, em especial ao Comissário do Desenvolvimento Regional, Johannes Hahn, e saúdo a sua iniciativa de visitar a Madeira no mais curto espaço de tempo, pedindo-lhe que ele seja também portador desta mensagem de esperança, de ajuda e de apoio à reconstrução porque agora é tempo de reconstruir aquilo que a natureza, desgraçadamente e uma vez mais, nos tirou. Mas tenho a certeza de que o faremos porque, como me ensinou o hino da Madeira, "o povo madeirense é humilde, estóico e valente. É o povo que entre a rocha dura lavrou a terra, é herói do trabalho na montanha agreste. Pela Madeira honrará a sua História e na senda do trabalho lutará e alcançará o seu bem-estar e glória". Edite Estrela em nome do Grupo S&D. - Em nome do Grupo S&D, quero transmitir as nossas condolências às famílias das vítimas e manifestar a nossa solidariedade à população afectada pela tragédia que, no passado dia 20, se abateu sobre a Região Autónoma da Madeira, em Portugal. Chuvas torrenciais, fortes ventos e agitação marítima tornaram irreconhecível o centro da turística cidade do Funchal e deixaram um rasto de devastação e morte. Os danos em infra-estruturas públicas e privadas, bem como no património natural e cultural são também elevados. Numa primeira estimativa, Senhor Comissário, prevê-se que ultrapassem os mil milhões de euros, portanto estarão dentro dos critérios previstos do Fundo de Solidariedade. Mas, infelizmente, há também dezenas de mortos a lamentar, um considerável número de feridos e desaparecidos, e centenas de desalojados. As imagens da devastação e sofrimento correram mundo e não deixaram ninguém indiferente. As manifestações de solidariedade vieram dos quatro cantos do globo. Também a União Europeia e a Comissão Europeia devem manifestar a sua solidariedade activa a esta região insular e ultra-periférica através da mobilização urgente do Fundo de Solidariedade, de forma a minorar os elevados impactos económicos e sociais e a ajudar a repor a normalidade na zona afectada. Termino, Senhor Comissário, dizendo o seguinte: este Parlamento já aprovou alterações ao Fundo de Solidariedade, por que razão é que elas não estão em vigor, porque é que elas não são aplicadas? Marisa Matias em nome do Grupo GUE/NGL. - Iniciámos hoje esta sessão plenária com um minuto de silêncio. Foi um minuto de silêncio com dois sentidos: o da solidariedade pelas vítimas desta catástrofe que assolou a Madeira e suas famílias e um sentido de homenagem a todos os trabalhadores e trabalhadoras que têm prestado auxílio a essas vítimas de forma incansável. Mas um minuto de silêncio deve fazer-nos reflectir e deve também encaminhar-se para uma reflexão que vai para além daquela que estamos aqui a fazer. O que nós vimos na Madeira é um fenómeno que tenderá a repetir-se cada vez mais. As alterações climáticas fazem com que os fenómenos extremos se repitam e temos que ter respostas para eles. Não podemos evitar as catástrofes naturais, mas também não devemos ficar condenados a que elas tenham que ter efeitos sempre tão dramáticos para a vida das pessoas. É por isso que devemos lutar por políticas de planeamento e de ordenamento que sejam orientadas para o bem público. Mas quero terminar, Senhor Presidente, com aquilo que é mais importante e que nos trouxe aqui: a Comissão Europeia, o Parlamento Europeu, as Instituições europeias têm de ter a capacidade de dar resposta urgente a uma situação de urgência e para isso são precisos os recursos financeiros necessários e a celeridade necessária. Nuno Melo Esta tragédia ocorrida na Madeira ceifou muitas vidas, destruiu património e rasgou a face de uma ilha portuguesa, orgulhosa da sua beleza, que tantos visitantes de todo o mundo tiveram já oportunidade de ver. Eu suponho até que ninguém, nem sequer em Portugal, e muito menos em Portugal, estaria preparado para a violência das imagens que, entrando-nos casa dentro, em sucessivas notícias, mostravam carros e pessoas a serem arrastadas pelas águas, casas a desmoronar-se, pontes a ruir, toda uma paisagem a ser alterada pela força da natureza. Uma tragédia que, como se percebe pelas declarações que aqui trazemos, apesar de tudo não é já apenas uma tragédia que aconteceu numa região de Portugal. É uma tragédia que se abateu violentamente sobre parte da União Europeia que, solidária, deverá ajudar sem reservas. Deverá ajudar sem reservas as famílias das vítimas que pereceram, as pessoas que ficaram sem nada de um dia para o outro e a recuperação de um património edificado, devolvendo à ilha da Madeira aquilo que a natureza lhe roubou. Isto, Senhor Presidente, numa certeza: foi aqui lembrado o que o hino da Madeira reza, mas também eu levo um outro ensinamento do hino que é o hino de Portugal, um hino que diz "heróis do mar, nobre povo, nação valente". Um povo valente que, tal como mostrou noutros tempos da sua História, perante o infortúnio soube sempre dar a volta e soube sempre passar por cima desse infortúnio. Uma vez mais assim sucederá e, desta vez, com o auxílio, nenhuma dúvida teremos, solidário de toda a União Europeia. Constanze Angela Krehl (DE) Senhor Presidente, não é certamente agradável o motivo que justifica este debate. A Madeira foi atingida por uma catástrofe natural inacreditável e enviamos as nossas condolências às famílias afectadas. Numa situação como esta, a União Europeia tem de prestar apoio. Neste caso é necessária a solidariedade de toda a União e eu só posso reiterar o que já aqui foi dito. Exorto a Comissão a mobilizar o mais rapidamente possível o Fundo de Solidariedade para se poder prestar ajuda. Gostaria de pedir ao Conselho que garanta que a reforma do Fundo de Solidariedade que o Parlamento aprovou há dois anos seja finalmente executada, porque isso permitirá que se preste mais rapidamente ajuda às regiões afectadas. Também é necessário que olhemos para o futuro. Nestes últimos anos, a Madeira recebeu muitos recursos dos fundos estruturais e continuará também a recebê-los ao longo dos próximos anos. É necessário que esses recursos sejam utilizados para a tomada de medidas preventivas que permitam reduzir as terríveis consequências de catástrofes naturais e portanto também o sofrimento resultante dessas catástrofes. Isso é algo que, como União Europeia, precisamos de implementar nas regiões e, como tal, também na Madeira. João Ferreira A catástrofe na ilha da Madeira exige que sejam tomadas medidas de emergência e concedidos apoios financeiros excepcionais a esta Região Autónoma. Estes apoios deverão ser dirigidos à reconstrução de infra-estruturas e de equipamentos públicos destruídos ou danificados e deverão ser também disponibilizados às populações atingidas pela tragédia nas suas diversas vertentes: económica, social e familiar. As tragédias são iníquas: quase sempre, quem menos tem é quem mais perde. Importa, por isso, identificar e compensar, na medida do possível e até onde for possível, todos aqueles que perderam os seus familiares, as suas casas e os seus meios de sustento. O que se passou na Madeira demonstra-nos de forma dramática a importância de reforçar a cooperação e a solidariedade na União Europeia, também no domínio da prevenção das catástrofes. Importa, desde logo, criar um quadro financeiro apropriado à prevenção, que reforce e articule instrumentos como a política de coesão, a política de desenvolvimento rural e a política regional, entre outros, para apoiar os Estados-Membros na implementação de medidas de protecção das populações, do ambiente e da economia. Danuta Maria Hübner (EN) Senhor Presidente, gostaria de exprimir o pesar sentido por todos os membros da Comissão do Desenvolvimento Regional devido à terrível perda de vidas na Madeira e a nossa intenção de fazer tudo o que estiver ao nosso alcance para ajudar a Madeira neste período de grandes dificuldades. É evidente que as autoridades nacionais e regionais já estão a envidar os maiores esforços para minorar os problemas com que as pessoas se deparam, em especial as que perderam os seus lares, e aguardamos com urgência o seu pedido de ajuda da União Europeia através do Fundo de Solidariedade Europeu. Estou certa de que o pedido será tratado com a máxima rapidez por todos os intervenientes. Solicitamos à Comissão Europeia que mobilize todos os seus recursos e analise juntamente com as autoridades portuguesas o modo como os programas europeus actualmente existentes podem ser adaptados para prestar ajuda à região. Permitam-me que sublinhe que o Fundo de Solidariedade de que dispomos continua a ter limitações bem conhecidas de todos. Já em Abril de 2005 a Comissão adoptou uma proposta de revisão do regulamento, que foi posteriormente aprovada pelo Parlamento em primeira leitura, em Maio de 2006. Apesar da inegável utilidade de um Fundo de Solidariedade mais flexível, apesar da necessidade de alargar o seu âmbito de actuação de forma a abranger catástrofes imprevistas provocadas pelo homem e actos criminosos, para além das catástrofes naturais, o Conselho ainda não conseguiu, desde Maio de 2006, chegar a uma posição comum relativamente à revisão do Fundo. Perante os terríveis acontecimentos ocorridos na Madeira, vemos mais claramente do que nunca que necessitamos de um Fundo de Solidariedade que possa efectivamente responder aos desafios e permita à União prestar ajuda com prontidão e eficácia quando há Estados-Membros que são atingidos por uma catástrofe. Gostaria, por isso, de exortar a Presidência espanhola a relançar o processo de alteração do Fundo de Solidariedade, provando com isso que o espírito da verdadeira solidariedade europeia continua no cerne do projecto europeu. Paul Rübig (DE) Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, é evidente que as catástrofes também são uma consequência do aquecimento global. Precisamos de envidar esforços para lidar com estas ocorrências, com as quais nos confrontamos com uma frequência cada vez maior. Coloca-se por isso a questão de saber se a ajuda não devia ser prestada com verbas do Fundo de Ajustamento à Globalização, em particular aos trabalhadores da Madeira, porque é evidente que muitos locais de trabalho foram destruídos, e se não poderíamos apoiar as pequenas e médias empresas no trabalho de reconstrução. Poderíamos prestar uma ajuda considerável, nomeadamente, a artesãos e ao sector dos serviços. Solicito por isso à Comissão que estude a possibilidade de disponibilizar de imediato recursos do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização. Antigoni Papadopoulou (EL) Senhor Presidente, também eu expresso o mais profundo pesar perante a catástrofe de dimensões bíblicas que atingiu a Madeira e o meu total apoio ao Governo português. Faço votos de que não aumentem os números trágicos relativos à perda de vidas humanas e de pessoas desaparecidas. O planeta está a enviar-nos um SOS. As alterações climáticas, conjuntamente com taxas desenfreadas de utilização dos solos e de desenvolvimento industrial, demonstram o nível de vulnerabilidade do ambiente. As inundações catastróficas registadas no passado na Alemanha e em países da Europa Central e Oriental, e os incêndios na Grécia deixaram feridas que continuam abertas. Definitivamente, as catástrofes não têm fronteiras nacionais. Insto, por isso, a Comissão Europeia a dar uma resposta positiva aos apelos do Parlamento Europeu no sentido de se tomarem medidas mais enérgicas a nível comunitário em matéria de prevenção de catástrofes naturais e provocadas pelo homem e respectivo impacto. Solicito também apoio imediato para as vítimas da Madeira. É muito importante haver uma política comunitária eficaz e financiamento especial de emergência, e mais um conjunto de medidas que permitam a recuperação imediata dos prejuízos sem processos burocráticos. Apresento as minhas condolências aos familiares das vítimas. Ilda Figueiredo As famílias afectadas pela tragédia que se vive na Madeira merecem o nosso profundo pesar, todo o apoio solidário, prestando homenagem às dezenas de mortos, aos feridos e às centenas de desalojados. A mensagem de solidariedade e de esperança às populações da Região Autónoma da Madeira, após esta grave catástrofe, exige procedimentos céleres e processos simplificados e excepcionais para apoiar as vítimas da destruição das suas vidas e dos seus bens. É necessário mobilizar o Fundo de Solidariedade, mas é também necessário utilizar todos os outros Fundos possíveis através de medidas de emergência que cheguem urgentemente às famílias atingidas por esta catástrofe e para que a Região Autónoma da Madeira possa rapidamente reconstruir toda a zona afectada. É preciso que, neste momento, toda a celeridade nos procedimentos seja tida em conta. Georgios Papanikolaou (EL) Senhor Presidente, as cheias trágicas que atingiram a região autónoma da Madeira vêm recordar-nos que as catástrofes naturais causadas pelas alterações climáticas, a falta de planeamento e de infra-estruturas e a falta de informação e prontidão na tomada de medidas podem conduzir a uma tragédia humana, como aconteceu neste caso Gostaria também de recordar à Assembleia que, há alguns dias, enormes cheias atingiram outras regiões da Europa, como a Bulgária e a região de Evros, na Grécia, causando a perda de bens. Gostaria de recordar igualmente à Assembleia que a Directiva 2007/60/CE exige que os Estados-Membros procedam a uma avaliação preliminar do risco de inundações para cada região hidrográfica e regiões costeiras correspondentes do seu território, até 2011. Temos o dever de pressionar os governos nacionais para garantir que a directiva em questão seja cumprida pelos Estados-Membros. No entanto, a União Europeia também tem o dever - e não acredito que alguém discorde do que afirmo - de desenvolver uma acção ainda mais intensa no domínio da prevenção das catástrofes naturais, no domínio da protecção, em última análise, da vida humana. Andres Perello Rodriguez (ES) Senhor Presidente, umas vezes é por causa dos incêndios, outras vezes é por causa das secas, e outras ainda é devido a inundações devastadoras como aquelas de que estamos a falar, mas o sul da União transformou-se na demonstração mais evidente e também mais infortunada das terríveis consequências das alterações climáticas. Se tivéssemos um observatório europeu, ele demonstraria claramente ser esse o caso, razão pela qual é tão importante combater as alterações climáticas. Todavia, também é importante prestarmos agora urgentemente ajuda à Madeira nesta tragédia, e exortamos a Comissão a que o faça sem demora, com a máxima urgência. É nestas ocasiões que a União tem de demonstrar que é eficaz, que presta apoio e que está próxima dos seus cidadãos, em especial dos que dela mais necessitam. Juntamente com os deputados espanhóis do Grupo da Aliança Progressista dos Socialistas e Democratas no Parlamento Europeu, vou apoiar esta resolução de ajudar o nosso querido país vizinho, Portugal, e a Madeira. Exortamos a Comissão a pôr-se ao lado do Governo português sem demora, sem reservas e sem poupar nos recursos, a fim de minorar o mais possível as consequências desastrosas desta tragédia. Seán Kelly (EN) Senhor Presidente, desde criança que o meu bolo preferido é o bolo da Madeira, e quando descobri que havia uma ilha encantadora chamada Madeira, passei a ter com ela uma afinidade. Por isso, quando soube da devastação de sábado passado, senti uma forte solidariedade com os habitantes daquela ilha, em especial com o meu amigo Nuno Teixeira e os outros colegas portugueses, porque na minha região também sofremos as consequências de inundações mesmo antes do Natal. Fiquei muito satisfeito ao ouvir as palavras e o tom em que as mesmas foram proferidas pelo Senhor Comissário quando estendeu a mão, em sinal de amizade, ao povo da Madeira neste período terrível que está a viver, que provavelmente passará a ser conhecido por "Sábado Negro". No entanto, num contexto mais alargado, penso que é necessária uma análise dos critérios para accionar o Fundo de Solidariedade. Basear o recurso ao Fundo no valor equivalente a 6,6% do PIB e 985 milhões de euros é estabelecer um limiar demasiado alto, porque muitas destas tragédias são de âmbito muito local, mas podem ser muito devastadoras. Temos de ter isso em conta. No entanto, a curto prazo, faremos o que pudermos pela Madeira e congratulo-me com a declaração do Senhor Comissário nesse sentido. Jaroslav Paška (SK) Em nome do Grupo da Europa da Liberdade e da Democracia, gostaria de manifestar a minha solidariedade com os habitantes da Madeira e expressar a firme convicção de que a ajuda europeia em prol dos que foram atingidos pela catástrofe chegará mais rapidamente neste caso do que chegou no caso do Haiti. Gostaria de acreditar que tanto a Comissão Europeia como o Governo português responderão de forma mais eficaz à catástrofe natural na Madeira do que responderam em casos anteriores. Gostaria também de apoiar os meus colegas deputados que exigem a introdução de melhorias no mecanismo de prestação de ajuda comunitária em casos de catástrofes naturais, a fim de que essa ajuda possa ser prestada de forma eficaz e rápida. Luís Paulo Alves Também eu queria deixar aqui uma homenagem de solidariedade para com os familiares e amigos das vítimas dos trágicos acontecimentos de sábado, na ilha da Madeira. Como açoriano, como português e como europeu, não posso deixar de apelar ao Parlamento e à União para a sua manifestação de solidariedade activa a favor da Região Autónoma da Madeira e das suas populações. É nas regiões que a presença da União precisa de se fazer sentir e é justamente nestes momentos, em que a sua solidariedade é mais necessária, que também é mais importante que ela se faça sentir. Franz Obermayr (DE) Senhor Presidente, permita-me que comece por expressar às vítimas e às famílias afectadas a minha profunda solidariedade. Na Áustria, temos um ditado muito simples que diz o seguinte: quem presta ajuda rapidamente presta ajuda a dobrar. Não deveríamos ter condicionantes a esse nível. É necessário que encontremos rapidamente os fundos que nos permitam disponibilizar recursos e que prestemos ajuda sem demora aos que foram atingidos. Também será necessário proceder a determinadas análises. Como vivo numa região montanhosa, compreendo muito bem o que aconteceu neste caso. Cometeram-se aqui erros semelhantes aos que se cometeram no nosso país. Efectuámos obras de alinhamento e obras de engenharia hidráulica sem ter em conta a natureza, e de pequenos cursos de água e pequenos canais brotaram grandes rios. Assisti com horror, ou por outras palavras, com profunda solidariedade e compreensão a estes acontecimentos, que também estiveram na ordem do dia na Áustria há dois ou três anos atrás. Logo a seguir às operações de limpeza, a seguir à limitação dos prejuízos, é necessário que colaboremos para corrigir esses erros. Oferecemo-nos para ajudar nessa tarefa. Recebemos ajuda internacional aquando da terrível catástrofe da avalanche de Galtür. Foi necessária ajuda internacional para podermos evacuar toda uma aldeia e socorrer as pessoas que tiveram de ser retiradas com recurso a meios aéreos. Este é um momento adequado para enviar um sinal positivo e demonstrar solidariedade europeia internacional e, pela parte que me toca, estou disposto a fazer o que puder para ajudar neste contexto. Elisa Ferreira Também eu me quero solidarizar com a dor dos madeirenses e pedir insistentemente às Instituições europeias e, em particular à Comissão, que desbloqueiem todos os meios disponíveis, todos os meios ao seu alcance para realizarem esse auxílio. Gostaria também de sublinhar que, quando há uma desgraça deste género, é muito mais difícil atacar as suas consequências se ela ocorrer em países pobres e em regiões pobres. Mas no caso da Madeira, também temos de ter em consideração que a base económica da Madeira fica directamente afectada pelo facto de, dependendo do turismo, sofrer uma consequência dupla: as suas belezas naturais, os seus acessos, a sua qualidade de vida fica toda destruída. Portanto, há de facto uma situação diferente quando nós temos problemas desta gravidade em países pobres e em regiões pobres e, em particular, em regiões montanhosas e turísticas, como é o caso da Madeira. Daí que seja absolutamente essencial que todas as adaptações que foram previstas e pedidas e que foram aqui lembradas, relativamente ao Fundo de Solidariedade, não esperem mais. Devem entrar imediatamente em função porque, devido às alterações climáticas, estes processos, infelizmente, vão repetir-se, sobretudo nas regiões mais pobres da Europa, que são aquelas que vivem em regimes torrenciais em termos de água e de seca extrema durante o Verão. Günther Oettinger Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, gostaria de vos agradecer a oportunidade de falar aqui no Parlamento sobre as inundações na Madeira. Os senhores lançaram um apelo impressionante à Comissão para prestar ajuda à Madeira na actual situação e demonstrar a solidariedade europeia. A Comissão está disposta a fazê-lo. Como é que o podemos fazer exactamente é algo que necessita de ser resolvido nos próximos dias e nas próximas semanas em estreita colaboração com as autoridades portuguesas. Temos de obedecer, e vamos obedecer, às regras do Fundo. Onde essas regras nos deixam alguma margem de manobra, a Comissão utilizá-la-á em benefício da Madeira. Em primeiro lugar, é necessário avaliar os prejuízos e seguidamente há que elaborar e apresentar um pedido de ajuda. É por esta ordem que se devem fazer as coisas. A Direcção-Geral da Política Regional e o meu colega, o Comissário Hahn, prestarão aconselhamento e apoio a esse respeito. A senhora deputada Estrela solicitou que se alterasse a directiva fundamental nesta matéria e as regras do Fundo. Há mais de quatro anos, a Comissão apresentou uma proposta nesse sentido que recebeu o apoio do Parlamento. Ainda se encontra no Conselho. No entanto, por uma questão de precisão, gostaria de dizer que as propostas que fizemos nessa altura não ofereceriam melhores possibilidades de ajuda neste caso específico. É certo que a prevenção tem de continuar a ser uma área na qual de devem concentrar as atenções da nossa política. A política de coesão é, pois, precisamente o instrumento certo a utilizar. Gostaria de vos assegurar uma vez mais que a Comissão fará tudo o que estiver ao seu alcance para ajudar os cidadãos e a administração da Madeira a fazerem face a este terrível acontecimento. Presidente Está encerrado o debate. A votação terá lugar no período de sessões de Março I. Declarações escritas (Artigo 149.º) Maria Da Graça Carvalho por escrito. - Quero aqui manifestar o meu profundo pesar e apresentar as mais profundas condolências às famílias das vítimas da catástrofe natural que se abateu sobre a Madeira. Expresso a minha solidariedade para com todo o povo madeirense, instituições e Governo regional. Apelo à solidariedade das instituições da União Europeia no sentido de uma aplicação célere e flexível do Fundo de Solidariedade, nomeadamente na fixação do montante máximo possível tendo em conta a especificidade da Madeira como região insular e ultraperiférica. Apelo à Comissão Europeia para que a aplicação dos Fundos Estruturais - FEDER, FSE e Fundo de Coesão - seja feita com base em procedimentos céleres e simplificados. Apelo ainda à boa vontade da Comissão Europeia para negociar a reprogramação, a meio do Quadro Comunitário, das verbas dos Fundos Estruturais com as autoridades competentes tendo em conta esta catástrofe. José Manuel Fernandes por escrito. - Manifesto profundo pesar e solidariedade para com a população da madeira, as suas instituições e o Governo Regional face à tragédia de força maior que se verificou no passado dia 20 de Fevereiro, na Região Autónoma da Madeira e que teve como consequência várias dezenas de vítimas mortais, desaparecidos, desalojados, feridos e avultados prejuízos materiais. Esta situação exige medidas de solidariedade rápidas e efectivas por parte da UE. Assim, solicita celeridade máxima, a todos os intervenientes na atribuição do fundo de solidariedade, de modo a que este seja a mobilizado rapidamente. É ainda urgente que os vários fundos da União Europeia possam ser mobilizados de forma flexível, adiantando-se pagamentos, simplificando procedimentos e com uma taxa de co-financiamento mais elevada para fazer face às necessidades da Região Autónoma da Madeira. Defende-se que o fundo de solidariedade seja revisto tal como já foi solicitado pelo parlamento. Este fundo deve funcionar como um fundo de emergência onde os prazos para a sua disponibilização sejam muito diminutos e os montantes disponibilizados sejam aumentados. Krzysztof Lisek Gostaria de oferecer as minhas condolências às famílias daqueles que morreram em consequência das inundações e dos deslizamentos de terras provocados pelas fortes chuvas na Madeira. Não se pode brincar com a natureza e, uma vez que não podemos prever os desastres naturais, deveríamos fazer tudo o que estivesse ao nosso alcance para evitar os seus efeitos destrutivos e prestar assistência às vítimas. Face aos desastres naturais e a outras situações de crise, a União Europeia deveria ser capaz de dar uma resposta rápida e eficiente, utilizando os recursos apropriados. Em relação a isto, como já sublinhei em alterações apresentadas relacionadas com o projecto de relatório do senhor deputado Danjean, acerca da desenvolvimento da Estratégia de Segurança Europeia e da Política de Segurança e Defesa Comum, é essencial garantir o funcionamento eficiente de instrumentos para reagir a situações de crise com uma boa organização de centros de comando, adequados às necessidades das acções empreendidas, como parte do primeiro e do segundo pilares. Um bom planeamento e uma gestão eficiente destes centros permitirão levar a cabo uma acção eficaz nos territórios dos Estados-Membros da União Europeia e de outros países que necessitem de ajuda. Mais especificamente, é necessária uma melhor coordenação das forças de salvamento, de polícia, militares e de combate a fogos na UE. Deveria ser considerada a utilização de unidades especiais, como o Grupo de Busca e Salvamento do Serviço Nacional de Bombeiros da Polónia, que possui certificação da ONU.

Wiederaufnahme der Sitzungsperiode Der Präsident Ich erkläre die am Donnerstag, dem 20. Januar 2011, unterbrochene Sitzungsperiode des Europäischen Parlaments für wieder aufgenommen.

Νέο πρόγραμμα δράσης της ΕΕ για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν (συζήτηση) Πρόεδρος Το επόμενο σημείο είναι οι δηλώσεις του Συμβουλίου και της Επιτροπής σχετικά με το νέο πρόγραμμα δράσης της ΕΕ για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν. Cecilia Malmstrom Κυρία Πρόεδρε, τα προβλήματα που αντιμετωπίζει το Αφγανιστάν και το Πακιστάν ανησυχούν, βεβαίως, όλο τον κόσμο. Ο βίαιος εξτρεμισμός εξαπλώνεται πέραν της περιοχής. Οι ναρκωτικές ουσίες που καλλιεργούνται και παράγονται στο Αφγανιστάν καταλήγουν στους δρόμους της Ευρώπης. Μία από τις κινητήριες δυνάμεις της δέσμευσής μας είναι η ανάγκη να αποτρέψουμε να καταστούν το Αφγανιστάν και το Πακιστάν ασφαλή καταφύγια για τρομοκρατικές δραστηριότητες και το οργανωμένο έγκλημα. Βεβαίως, παράλληλα, θέλουμε να βοηθήσουμε στη δημιουργία καλύτερων χωρών διαβίωσης για τους λαούς του Αφγανιστάν και του Πακιστάν. Μεγάλη προσοχή αφιερώνεται στο Αφγανιστάν. Πολλές εκ των χωρών μας διαθέτουν στρατεύματα και σημαντικό αριθμό πολιτικού προσωπικού στη χώρα. " αντιστροφή της κατάστασης στο Αφγανιστάν συνιστά σημαντική πρόκληση. Το Πακιστάν αντιμετωπίζει επίσης σοβαρές προκλήσεις. Δεν πρόκειται να υπάρξει επίλυση της σύγκρουσης στο Αφγανιστάν, εάν δεν αντιμετωπίσουμε παράλληλα την κατάσταση στο Πακιστάν και αντιστρόφως. Απαιτείται συνολική πρωτοβουλία. Πρέπει όλοι να ενεργήσουμε περισσότερο και καλύτερα. Τον Ιούνιο, το Συμβούλιο ζήτησε από τη Γραμματεία του Συμβουλίου και την Επιτροπή να διατυπώσουν συγκεκριμένες προτάσεις και πολιτικές προτεραιότητες για την ενίσχυση και τόνωση της δέσμευσής μας στην περιοχή. Το αποτέλεσμα ήταν το ευρωπαϊκό σχέδιο δράσης για την ενίσχυση της επέμβασης της ΕΕ στο Αφγανιστάν και το Πακιστάν, το οποίο εγκρίθηκε τον Οκτώβριο. Θεωρώ αυτό το σχέδιο δράσης ένα καλό εργαλείο. " βασική στρατηγική ήδη υπάρχει. Το σχέδιο δράσης θα μας επιτρέψει να προσαρμόσουμε τα μέσα που χρησιμοποιούνται επί του παρόντος προκειμένου να ανταποκριθούμε στις πολιτικές προτεραιότητές μας. Το σχέδιο βασίζεται στην υφιστάμενη δέσμευσή μας και καθορίζει ορισμένες προτεραιότητες. Πρόκειται για τους τομείς όπου θεωρούμε ότι τα μέτρα της ΕΕ μπορούν να είναι πλέον αποτελεσματικά. Κατά αυτόν τον τρόπο, ενισχύουμε τη δέσμευσή μας και παρουσιάζουμε κοινή αντίδραση στις προκλήσεις που αντιμετωπίζει το Αφγανιστάν και το Πακιστάν. Επίσης, αποστέλλουμε μήνυμα προς την περιοχή ότι είμαστε προετοιμασμένοι να καταβάλουμε προσπάθειες για την επίτευξη του στόχου. " περιφερειακή προοπτική είναι σημαντική, γεγονός το οποίο δικαιολογεί γιατί το σχέδιο δράσης δίνει ιδιαίτερη έμφαση συγκεκριμένα στην περιφερειακή συνεργασία. Το Αφγανιστάν εισέρχεται σε μια αποφασιστική περίοδο. Δεν υπάρχει λόγος να συζητήσουμε περαιτέρω την εκλογική διαδικασία. Την έχουμε προσπεράσει. Άφησε πολλές ανεκπλήρωτες επιθυμίες και ελπίζουμε ότι δεν θα επαναληφθεί. Πιστεύω πως αυτή είναι και η άποψη του αφγανικού λαού. " ΕΕ είναι έτοιμη να στηρίξει το έργο που μένει να υλοποιηθεί βάσει -μεταξύ άλλων- των συστάσεων των εκλογικών παρατηρητών της ΕΕ. Ελπίζουμε ότι σύντομα θα σχηματιστεί νέα κυβέρνηση. Το γεγονός αυτό αποτελεί ευκαιρία προκειμένου να συμφωνηθεί νέα ατζέντα και νέα συμφωνία μεταξύ της αφγανικής κυβέρνησης και της διεθνούς κοινότητας. Ο πρόεδρος Karzai υποσχέθηκε στον εναρκτήριο λόγο του να χαιρετίσει τη νέα αρχή. Ελπίζουμε ότι η διάσκεψη που θα πραγματοποιηθεί σύντομα στο Λονδίνο θα δημιουργήσει κάποια δυναμική. " ΕΕ προσδοκά ισχυρή δέσμευση και ηγεσία από τον πρόεδρο Karzai και την κυβέρνησή του. Πέντε έτη χωρίς αλλαγή δεν συνιστούν επιλογή. Τώρα το ενδιαφέρον πρέπει να επικεντρωθεί στη διασφάλιση της ανάληψης ολοένα και μεγαλύτερης ευθύνης από το αφγανικό κράτος, με τη διεθνή κοινότητα να αναλαμβάνει υποστηρικτικό ρόλο. Με αυτό δεν εννοώ αποχώρηση. Το επόμενο έτος, ο αριθμός του διεθνούς προσωπικού στο Αφγανιστάν πρόκειται να αυξηθεί σημαντικά. Οι "ΠΑ αποστέλλουν άλλους 30 000 εργαζομένους πλέον των 68 000 που βρίσκονται ήδη στη χώρα. Άλλες χώρες μέλη και σύμμαχοι του NATO έχουν υποσχεθεί τουλάχιστον επιπλέον 7 000 εργαζομένους, πέραν των ήδη 38 000 που βρίσκονται στη χώρα. Αυτή η στρατιωτική δέσμευση πρέπει να συνοδεύεται από πρωτοβουλίες πολιτικής δράσης. Δεν μπορεί να υπάρξει μόνιμη στρατιωτική αποχώρηση από το Αφγανιστάν εάν δεν θεσπιστεί ένα πλαίσιο πολιτικής δράσης με στόχο τη σταθερότητα. Οι αποτελεσματικοί κρατικοί θεσμοί, οι καλύτερες μορφές διακυβέρνησης, η πρόσβαση στη στοιχειώδη κοινωνική πρόνοια, το κράτος δικαίου και η λειτουργία ενός κράτους πολιτών είναι τουλάχιστον εξίσου σημαντικά με την αυστηρή ασφάλεια. Κανένας δεν το αμφισβητεί. " ασφάλεια πρέπει να συμβαδίσει με τη χρηστή διακυβέρνηση και την ανάπτυξη. Αναλαμβάνουμε μια μακροχρόνια δέσμευση για το Αφγανιστάν. Ωστόσο, ο αφγανικός λαός πρέπει να διασφαλίσει ότι η δική του κυβέρνηση είναι αυτή που θα επιφέρει βελτιώσεις στις συνθήκες διαβίωσης και όχι οι διεθνείς οργανισμοί. Αυτός είναι ο μόνος τρόπος προκειμένου ο λαός να επανακτήσει την εμπιστοσύνη του στους ηγέτες του. " διεθνής κοινότητα βρίσκεται εκεί. Θα πρέπει να κάνουμε περισσότερα και να τα κάνουμε καλύτερα. Πρέπει να στηρίξουμε τη διαδικασία που βρίσκεται σε εξέλιξη -τη διαδικασία αφγανοποίησης η οποία είναι τόσο ουσιώδης για τη χώρα. Αυτό αποτελεί τον πυρήνα του σχεδίου δράσης μας. Ενισχύουμε τις προσπάθειες της ΕΕ για τη βελτίωση των δυνατοτήτων του Αφγανιστάν και συνεργαζόμαστε με την κυβέρνηση για την προώθηση αποτελεσματικών κρατικών θεσμικών οργάνων που θα μπορούν να θεωρηθούν υπεύθυνα τόσο σε τοπικό όσο και σε περιφερειακό επίπεδο. Θεωρούμε εξαιρετικής σημασίας την αρχή του κράτους δικαίου, τη χρηστή διακυβέρνηση, την πάταξη της διαφθοράς και τη βελτίωση της κατάστασης των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. " γεωργία και η ανάπτυξη της υπαίθρου αποτελούν έναν περαιτέρω τομέα προτεραιότητας για την Ευρώπη. Είναι πολύ σημαντικό να βελτιωθεί το βιοτικό επίπεδο της πλειονότητας των Αφγανών που ζουν σε αγροτικές περιοχές. Επίσης, είμαστε έτοιμοι να στηρίξουμε μια διαδικασία υπό την αφγανική ηγεσία για την επανένταξη πρώην μαχητών. Πρέπει να προσφερθούν εναλλακτικές λύσεις σε όσους συμμετείχαν στις συγκρούσεις κατά το παρελθόν. Βεβαίως, η στήριξη του εκλογικού συστήματος θα αποτελέσει σημαντική προτεραιότητα της ατζέντας. Θα ήθελα επίσης να αναφερθώ και στο Πακιστάν. Το Πακιστάν είναι μια χώρα η οποία έχει υποστεί σημαντικές αλλαγές τα τελευταία έτη. Οι εκλογές του 2008 επανακαθιέρωσαν τη δημοκρατία και τον πολιτικό νόμο. " μετάβαση στη δημοκρατία ήταν εντυπωσιακή. Ωστόσο, η δημοκρατία βρίσκεται επί του παρόντος σε εύθραυστη και ασταθή κατάσταση. Ταυτόχρονα, οι Ταλιμπάν του Πακιστάν έχουν καταστεί πραγματική απειλή για την ειρήνη και τη σταθερότητα της χώρας. Σχεδόν κάθε εβδομάδα αναφέρονται στις ειδήσεις περαιτέρω περιστατικά επιθέσεων αυτοκτονίας. Την προηγούμενη εβδομάδα, περισσότεροι από 400 άνθρωποι σκοτώθηκαν από επιθέσεις ομάδων μαχητών. " ΕΕ θέλει να συμβάλει στη στήριξη των πολιτικών θεσμών του Πακιστάν. Είναι ιδιαίτερα σημαντικό να δοθεί συνέχεια στις συστάσεις του Michael Gahler, του παρατηρητή μας στις εκλογές του 2008. Αυτές οι συστάσεις παρέχουν το βασικό πλαίσιο για τη δημοκρατία, την εκλογική μεταρρύθμιση και την οικοδόμηση θεσμών στο μέλλον. " κυβέρνηση του Πακιστάν γνωρίζει ότι αυτά πρέπει να υλοποιηθούν. Πρέπει να μας επισημάνει τους τομείς στους οποίους επιθυμεί να συνεργαστεί. " ΕΕ θα αναπτύξει τη στρατηγική εταιρική σχέση με το Πακιστάν η οποία προέκυψε από την επιτυχή ειδική διάσκεψη κορυφής τον Ιούνιο του 2009. Θέλουμε να ενισχύσουμε τη δημοκρατία και να επιτύχουμε τη σταθερότητα. Γι' αυτόν τον λόγο εργαζόμαστε για ένα κράτος πολιτών, την καταπολέμηση της τρομοκρατίας και το εμπόριο. Βεβαίως, μια κυβέρνηση που λειτουργεί και αναλαμβάνει την ευθύνη για τον λαό της και επιδεικνύει την ηγετική ικανότητα που απαιτείται για την προώθηση της χώρας αποτελεί βασικό στοιχείο αυτής της επιδίωξης. " ΕΕ, σε συνεργασία με την κυβέρνηση του Πακιστάν, θα στηρίξει την ενίσχυση των δημοκρατικών θεσμών και δομών της χώρας. Αυτό θα επιτευχθεί, επίσης, μέσω της οικονομικής ανάπτυξης και του εμπορίου. Χαιρετίζουμε την ανάληψη μεγαλύτερης ευθύνης από το Πακιστάν όσον αφορά την ασφάλεια του. Προσδοκούμε από τη χώρα να υιοθετήσει την ίδια προσέγγιση σχετικά με όλες τις μορφές τρομοκρατίας, συμπεριλαμβανομένων των μαχητών που χρησιμοποιούν την πακιστανική επικράτεια για την εξαπόλυση επιθέσεων εντός του Αφγανιστάν. Οι προσπάθειες της κυβέρνησης κατά των Ταλιμπάν του Πακιστάν αποτελούν θετική κίνηση. Την ίδια στιγμή οι πολίτες πρέπει να προστατευθούν και πρέπει να υπάρξει συμμόρφωση προς το διεθνές δίκαιο. Επίσης, η κυβέρνηση πρέπει να είναι προσηλωμένη στην ανάγκη ανθρωπιστικής βοήθειας και ανοικοδόμησης στις πληγείσες περιοχές. Πρέπει να λάβουμε περαιτέρω μέτρα στο πλαίσιο των επιχειρήσεών μας στο Αφγανιστάν και το Πακιστάν. " ΕΕ αναλαμβάνει ήδη ουσιαστική δέσμευση όσον αφορά τις προκλήσεις στην περιοχή και αυτό θα συνεχιστεί. Πολλά έχουν επιτευχθεί και στις δύο χώρες -τόσο με τις προσπάθειες του Αφγανιστάν και του Πακιστάν όσο και από τη διεθνή κοινότητα. Οι στρατηγικές και τα κείμενα δεν πρόκειται να βελτιώσουν από μόνα τους την κατάσταση. Έχει έρθει η ώρα να τα θέσουμε σε εφαρμογή από κοινού με τους εταίρους μας στο Αφγανιστάν και το Πακιστάν. Catherine Ashton Επιτρέψτε μου να ξεκινήσω με το Αφγανιστάν. Βρισκόμαστε σε ένα σημαντικό σημείο των σχέσεων μας. " μελλοντική στήριξή μας πρέπει να συμβάλει στην οικοδόμηση μιας κυβέρνησης η οποία θα ανταποκρίνεται στις ανάγκες και τις ανησυχίες του αφγανικού λαού. Επειδή η κατάσταση είναι ρευστή, χρειάζεται τόσο να εργαστούμε σχετικά με την κατάσταση στην περιοχή όσο και να την επηρεάσουμε επί τόπου. Σε αυτό αποσκοπούν οι διεθνείς διασκέψεις που θα ξεκινήσουν με μια διάσκεψη στο Λονδίνο τον επόμενο μήνα. Είμαστε διατεθειμένοι να διαθέσουμε περισσότερους πόρους. " Επιτροπή αυξάνει την αναπτυξιακή της βοήθεια κατά ένα τρίτο σε 200 εκατομμύρια ευρώ. Χρειαζόμαστε αυτούς τους επιπλέον πόρους προκειμένου να επαναλάβουμε τις επιτυχίες, όπως την επέκταση του συστήματος πρωτοβάθμιας υγειονομικής περίθαλψης στο 80% των Αφγανών -συμπεριλαμβανομένης της πολύ καλύτερης περίθαλψης των γυναικών και των κοριτσιών- και πρόσφατες επιτυχίες σχετικά με την απαλλαγή επαρχιών από την καλλιέργεια παπαρούνας. Επίσης, τα κράτη μέλη μας έχουν δεσμευθεί να στηρίξουν την ενίσχυση του προγράμματος μας για την εκπαίδευση των αστυνομικών. Τα ανωτέρω, όμως αποτελούν μόνο την αρχή. Πρέπει να τα εφαρμόσουμε στο πλαίσιο μιας συνεκτικής συμβολής της ΕΕ εντός μιας συντονισμένης διεθνούς ανταπόκρισης. Στον πυρήνα αυτής της ανταπόκρισης πρέπει να βρίσκεται η συνεργασία των Αφγανών με τον Ο"Ε. Το σχέδιο δράσης που συμφωνήθηκε από το Συμβούλιο τον Οκτώβριο μας δίνει αυτή τη δυνατότητα. Μαζί με τις προσπάθειες των "ΠΑ και τις επιχειρήσεις ασφαλείας του NATO, αποστέλλει ένα ηχηρό μήνυμα στην περιοχή και τη διεθνή κοινότητα για τη δέσμευσή μας. Βεβαίως, ευθυγραμμίζεται επίσης με τις προτεραιότητες που καθορίζονται από τον πρόεδρο Karzai, ιδίως στους τομείς της βελτιωμένης διακυβέρνησης και της δράσης κατά της διαφθοράς. Το σχέδιο επιβεβαιώνει ότι θα συνεχίσουμε να θέτουμε βασικούς τομείς, όπως το κράτος δικαίου και τη γεωργία, στο επίκεντρο της δέσμευσής μας. Ήδη βοηθούμε την κυβέρνηση να βελτιώσει τις δεξιότητες των διοικητών στην Καμπούλ. Τώρα θα ξεκινήσουμε να αναπτύσσουμε αυτές τις δεξιότητες σε όλες τις επαρχίες προκειμένου να βοηθήσουμε τον αφγανικό λαό να διαχειριστεί τις υποθέσεις του και να διασφαλίσουμε ότι η κυβέρνηση του παρέχει υπηρεσίες -και φαίνεται ότι τις παρέχει. Το σχέδιο αποστέλλει το μήνυμα ότι θα στηρίξουμε την ενσωμάτωση των ανταρτών οι οποίοι προτίθενται να ανταποκριθούν στην έκκληση του προέδρου Karzai για συνεργασία με την κυβέρνησή του. " αποστολή της ΕΕ για την παρακολούθηση των εκλογών παρουσιάζει, επίσης, σήμερα την έκθεση της στην Καμπούλ και θα ήθελα να συγχαρώ τον κ. Berman και την ομάδα του για το άριστο τους έργο υπό εξαιρετικά δύσκολες συνθήκες. Θα διασφαλίσουμε τη συνέχεια, επειδή είναι σαφές ότι η αξιοπιστία της κυβέρνησης και του πολιτικού συστήματος βασίζονται στη συνολική αναθεώρηση του εκλογικού συστήματος. Τέλος, αλλά ενδεχομένως το πιο σημαντικό, εκσυγχρονίζουμε τις επιτόπιες δομές μας στο Αφγανιστάν. Τα κράτη μέλη θα ευθυγραμμίσουν τις πολιτικές με τους πόρους στήριξης αυτών των πολιτικών και ελπίζω ότι θα υπάρξει το συντομότερο δυνατό συγχώνευση των αξιωμάτων του ειδικού απεσταλμένου της ΕΕ και του αρχηγού της αντιπροσωπείας της ΕΕ σε ένα αξίωμα. Αυτό θα μας βοηθήσει να οικοδομήσουμε μια συνεκτική προσέγγιση που θα μπορέσει να λειτουργήσει ως πρότυπο για άλλες περιοχές. Επανερχόμενη στο Πακιστάν, θα ήθελα να αναφέρω ότι κύριο μέλημα και ενδιαφέρον μας είναι το Πακιστάν να αποτελέσει σταθερή δημοκρατία απαλλαγμένη από την τρομοκρατία και ικανή να συνεργαστεί με τους γείτονές της κατά κοινών απειλών. Το σχέδιο δράσης το υπογραμμίζει αυτό και στηρίζεται στις υφιστάμενες δεσμεύσεις που πραγματοποιήθηκαν στη διάσκεψη κορυφής ΕΕ-Πακιστάν τον Ιούνιο, συμπεριλαμβανομένης της ανθρωπιστικής βοήθειας, της στήριξης για την ανοικοδόμηση, της συνδρομής προς την αστυνομία και τη δικαιοσύνη και της ενίσχυσης των δημοκρατικών θεσμών και της κοινωνίας των πολιτών με σκοπό τη βελτίωση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων, καθώς και συμφωνίες για το εμπόριο και την κοινωνικοοικονομική ανάπτυξη. Θα εξακολουθήσουμε να στηρίζουμε την εφαρμογή των συστάσεων της αποστολής για την παρακολούθηση των εκλογών του 2008. Το σχέδιο δράσης στηρίζεται από σημαντικό χρηματοδοτικό πόρο της Επιτροπής ύψους λίγο μικρότερου από 500 εκατομμύρια ευρώ έως το 2013, συν ένα δάνειο για ενέργεια από ανανεώσιμες πηγές ύψους 100 εκατομμυρίων ευρώ από την Ευρωπαϊκή Τράπεζα Επενδύσεων, καθώς και από δεσμεύσεις για τη σύσφιγξη των εμπορικών και πολιτικών μας σχέσεων. Επίσης, το σχέδιο δράσης καθορίζει τον εντατικοποιημένο διάλογο σχετικά με όλα αυτά τα ζητήματα και θα πρέπει να υπάρξει μια δεύτερη διάσκεψη κορυφής το επόμενο έτος στο πλαίσιο της ισπανικής Προεδρίας. Το σχέδιο δράσης καθιστά, επίσης, σαφές ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση θα αξιοποιήσει την εμπειρογνωμοσύνη της σχετικά με την περιφερειακή ολοκλήρωση προκειμένου να βοηθήσει το Αφγανιστάν, το Πακιστάν και τους γείτονές τους να δώσουν ώθηση στις οικονομικές σχέσεις, ιδίως με την Ινδία. Δεν πρόκειται να βρεθεί λύση εν μία νυκτί για τις τρέχουσες εντάσεις, αλλά οφείλουμε να κάνουμε μια αρχή για την υπέρβαση της δυσπιστίας. Τα ενδεχόμενα οφέλη από αυτού του είδους την περιφερειακή συνεργασία όσον αφορά το εμπόριο και τις επενδύσεις θα μπορούσαν να επισκιάσουν οποιαδήποτε μπορούμε να κάνουμε ως Ευρωπαϊκή Ένωση. Συμπερασματικά, η εφαρμογή του σχεδίου για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν είναι βασική για τη μελλοντική μας συνδρομή σε αυτές τις χώρες. Πρόκειται για ένα κοινό εγχείρημα μεταξύ των κρατών μελών και των θεσμικών οργάνων της ΕΕ και αποτελεί το πρώτο του είδους του, το οποίο, εάν επιτύχει, θα μπορέσει να συμβάλει στη διαμόρφωση της διεθνούς πολιτικής αντιμετώπισης των κρίσεων, οι οποίες μέχρι στιγμής καθορίζονταν σε σημαντικό βαθμό υπό στρατιωτικούς όρους. Το σχέδιο δράσης συνιστά σημαντική δέσμευση όχι μόνο για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν, αλλά και για όλη τη νότια και κεντρική Ασία. Ωστόσο, δεν αρκεί να παρουσιάζουμε μόνο ιδέες: χρειαζόμαστε τους κατάλληλους ανθρώπους και τις κατάλληλες δεξιότητες, που με τη σειρά τους χρειάζονται ασφάλεια για να εργαστούν. Απαιτείται μεγαλύτερη πολιτική συνδρομή από τις κυβερνήσεις υποδοχής και μεγαλύτερη συνοχή μεταξύ των δωρητών, και σε εσωτερικό επίπεδο μεταξύ των κρατών μελών. " νότια Ασία αντιμετωπίζει καθημερινά τον εξτρεμισμό, είτε στο πεδίο της μάχης στην επαρχία Helmand είτε στους δρόμους των πόλεων Peshawar, Λαχώρη και Rawalpindi. Δεν πρόκειται να αντιμετωπίσουμε αυτήν την κατάσταση μόνο μέσω στρατιωτικής δράσης, αλλά συμβάλλοντας επίσης στη δημιουργία ενός ασφαλούς περιβάλλοντος απαλλαγμένου από τις εντάσεις και τις ανισότητες που τροφοδοτούν τον εξτρεμισμό. " Ευρώπη έχει πολλά να προσφέρει από την εμπειρία μας. Το σχέδιο δράσης μάς παρέχει τη δυνατότητα αξιοποίησης αυτής της εμπειρίας προκειμένου να βοηθήσουμε άλλους και ελπίζω ότι το Κοινοβούλιο θα το στηρίξει. Ιωάννης Κασουλίδης εξ ονόματος της Ομάδας PPE. - (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, στόχος στο Αφγανιστάν ήταν ο αγώνας κατά των Ταλιμπάν, οι οποίοι προσέφεραν ασφαλές καταφύγιο στην Αλ Κάιντα. Το Αφγανιστάν δεν αποτελεί πλέον καταφύγιο, ωστόσο οι αντάρτες των Ταλιμπάν δεν έχουν ακόμα νικηθεί, επειδή αποδείχθηκε ότι η νίκη δεν μπορεί να επιτευχθεί μόνο με στρατιωτικά μέσα και ότι η υπερβολική στήριξη στη στρατιωτική δύναμη και τη θανάτωση ανταρτών ήταν αντιπαραγωγική. " αλλαγή στρατηγικής είναι προς όφελος της προστασίας του πληθυσμού, της δημιουργίας ικανότητας ασφάλειας για το Αφγανιστάν, της διευκόλυνσης της χρηστής διακυβέρνησης σε κεντρικό και, ιδίως, σε τοπικό επίπεδο και της προώθησης της ανάπτυξης. Σε αυτό το πλαίσιο, απαιτείται ενθάρρυνση μιας διαδικασίας συμφιλίωσης υπό αφγανική ηγεσία όσον αφορά εκείνα τα στρώματα των Ταλιμπάν που πέρασαν στην λάθος πλευρά λόγω ιδιαίτερων συνθηκών. Το σχέδιο δράσης της ΕΕ ανταποκρίνεται σε όλες αυτές τις προκλήσεις και η ΕΕ μπορεί να διαδραματίσει σημαντικό ρόλο στις μη στρατιωτικές περιοχές. Ωστόσο, θα ανέμενα να δοθεί πολύ μεγαλύτερη έμφαση στο ζήτημα των ναρκωτικών -το αναφέρατε, κυρία υπουργέ- και να ειπωθούν σκληρότερα λόγια προειδοποίησης κατά της διαφθοράς και της κακής διακυβέρνησης. Όσον αφορά το Πακιστάν: "ναι" στο σχέδιο δράσης. Και οι δύο υποθέσεις είναι αλληλένδετες και η επιτυχία της κάθε μίας εξαρτάται από την κοινή τους επιτυχία. Το Πακιστάν πρέπει να είναι σε θέση να αντιμετωπίσει επαρκώς την εισροή ανταρτών από το Αφγανιστάν. Τέλος, η διπλωματία είναι απαραίτητη προκειμένου η αιώνια δυσπιστία μεταξύ της Ινδίας και του Πακιστάν να μην σταθεί εμπόδιο στη συνολική επιτυχία. Roberto Gualtieri Κυρία Πρόεδρε, κυρία Υπουργέ, κυρία Ύπατη Εκπρόσωπε, κυρίες και κύριοι, με αυτήν τη συζήτηση το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο προσπαθεί να συμβάλει στη συζήτηση για τον ρόλο της Ευρώπης σε μια περιοχή που είναι ζωτικής σημασίας για την ασφάλεια και τη σταθερότητα όλου του πλανήτη. " νέα στρατιωτική στρατηγική που ανακοινώθηκε από τον πρόεδρο Obama και που διατυπώθηκε ακόμη σαφέστερα στη δήλωση που ακολούθησε από τους υπουργούς Εξωτερικών των χωρών της ISAF, συνέδεσε την αποστολή νέων στρατευμάτων με τον πρωταρχικό στόχο της προστασίας του πληθυσμού και της ενίσχυσης των δυνατοτήτων των δυνάμεων ασφαλείας και των αφγανικών θεσμών. Αυτές οι ευπρόσδεκτες σημαντικές αλλαγές λαμβάνουν υπόψη το άσκοπο, θα έλεγα ακόμα και αντιπαραγωγικότητα, μιας συμβατικού τύπου στρατιωτικής επιχείρησης, η οποία θα επικεντρώνεται αποκλειστικά στην καταστολή της αντάρτικης δράσης των Ταλιμπάν. Ωστόσο, προκειμένου να διασφαλιστεί ότι αυτή η νέα πορεία είναι παραγωγική και σηματοδοτεί τη μετάβαση προς ένα ασφαλές Αφγανιστάν με ευημερία και σταθερότητα, και συνεπώς με αυτάρκεια, είναι αρκετά σαφές ότι η στρατιωτική διάσταση της επέμβασης της διεθνούς κοινότητας πρέπει να συνοδεύεται από αυξανόμενη δέσμευση στο αστικό και πολιτικό μέτωπο. Αφενός, πρέπει να προωθήσουμε την οικονομική ανάπτυξη και να ενισχύσουμε τους θεσμούς, τη διακυβέρνηση και το κράτος δικαίου και, αφετέρου, πρέπει να διευκολύνουμε τη διαδικασία της εσωτερικής συμφιλίωσης και να συμβάλουμε στη σταθεροποίηση της κατάστασης στο Πακιστάν. Σε αυτόν τον τομέα πρέπει να αναλάβει ρόλο η Ευρωπαϊκή Ένωση. " Ευρώπη βοήθησε σημαντικά την περιοχή εδώ και κάποιο διάστημα: 1 δισεκατομμύριο ευρώ ετησίως στο Αφγανιστάν, 300 εκατομμύρια ευρώ στο Πακιστάν, η αποστολή EUPOL, η οποία πραγματοποιεί ανεκτίμητο έργο παρά τα προβλήματα επάνδρωσής της, η διεθνής αποστολή παρατήρησης και επίσης, βεβαίως, η συμμετοχή μεμονωμένων κρατών στην αποστολή της ISAF. Παρ' όλα αυτά η ικανότητα της Ευρώπης να επιτύχει ουσιαστική διαφορά στην περιοχή φαίνεται να είναι αναμφισβήτητα μικρή λαμβανομένου υπόψη του όγκου ανθρώπινων και οικονομικών πόρων που έχει αφιερώσει. Για τον λόγο αυτόν, επιβάλλεται να ενισχύσουμε τη δέσμευσή μας, με άλλα λόγια, την ευρωπαϊκή καθοδήγηση, και να την καταστήσουμε συνεκτικότερη και αποτελεσματικότερη από την άποψη της πολιτικής στρατηγικής και της πολιτικής δέσμευσης. Από αυτήν την άποψη, το σχέδιο δράσης αποτελεί σημαντικό βήμα προόδου και η Ομάδα της Προοδευτικής Συμμαχίας των Σοσιαλιστών και Δημοκρατών στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο το στηρίζει και απαιτεί την αυστηρή εφαρμογή του. Παράλληλα, διερωτώμεθα εάν οι στόχοι που τίθενται στο σχέδιο απαιτούν επίσης την επισήμανση ad hoc μέτρων και ζητούμε να εξεταστεί η επέκταση των στόχων και η ενίσχυση των εργαλείων της αποστολής ESDP EUPOL. Το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο είναι διατεθειμένο να προσφέρει τη στήριξή του στη δράση της Ευρωπαϊκής Ένωσης σε όλα αυτά τα μέτωπα. Pino Arlacchi εξ ονόματος της Ομάδας ALDE. - (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, βρισκόμαστε εδώ για να εξετάσουμε το σχέδιο δράσης της ΕΕ για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν. " Επιτροπή Εξωτερικών Υποθέσεων του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου μου έδωσε την ευκαιρία να είμαι εισηγητής μιας νέας στρατηγικής για το Αφγανιστάν. Χρειαζόμαστε μια νέα στρατηγική -ή ίσως χρειαζόμαστε γενικά μια στρατηγική- σε ό,τι αφορά τους πολίτες, επειδή μέχρι στιγμής η επέμβαση της ΕΕ σε αυτή τη χώρα δεν ήταν αρκετά συνεκτική και φαίνεται ότι είχε πολύ περιορισμένο αντίκτυπο. Φοβάμαι, κυρία Ashton, ότι δεν συμμερίζομαι την αρχική δήλωσή σας για το Αφγανιστάν, επειδή είναι πολύ γενική, πολύ γραφειοκρατική, καθόλου στοχοθετημένη -όπως το υφιστάμενο σχέδιο δράσης. Πιστεύω πως το Κοινοβούλιο πρέπει να συμβάλει προκειμένου να καταστεί αυτή η στρατηγική ισχυρότερη και συνεκτικότερη. Ας συνδέσω όλες τις απαραίτητες πληροφορίες. Καταρχάς, πρέπει να δηλώσω ότι καθίσταται πολύ δύσκολο να λάβει κανείς έστω και τις βασικότερες πληροφορίες σχετικά με τα ποσά που έχουν δαπανηθεί από την ΕΕ στο Αφγανιστάν μετά την κατοχή του 2001, με το πού κατέληξε η ευρωπαϊκή βοήθεια και ποιο τμήμα αυτής μπορεί να αιτιολογηθεί. Γνωρίζουμε ότι σχεδόν 1 δισεκατομμύριο ευρώ δαπανάται ετησίως για το Αφγανιστάν, ποσό το οποίο είναι υψηλό. Το ΑΕΠ του Αφγανιστάν είναι μόλις 6,9 δισεκατομμύρια ευρώ. Συνεπώς, η βοήθειά μας προς τους πολίτες αντιστοιχεί σε περισσότερο από το 20 τοις εκατό του ετήσιου ΑΕΠ του Αφγανιστάν, ένας αριθμός ο οποίος μπορεί να αντιστρέψει την κατάσταση στη χώρα, εάν χρησιμοποιηθεί κατάλληλα. Δεύτερον, η προσπάθειά μου για τη χάραξη νέας στρατηγικής για το Αφγανιστάν θα ξεκινήσει με μια προσπάθεια να διαπιστωθεί ποιο είναι και ποιο πρέπει να είναι το συμφέρον της ΕΕ στην περιοχή. Θα επικεντρώσω μέρος της έκθεσής μου στην εξάλειψη της καλλιέργειας παπαρούνας μέσω της στρατηγικής εναλλακτικής ανάπτυξης. Jean Lambert εξ ονόματος της Ομάδας Verts/ALE. - (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, θεωρώ ότι υπάρχουν συγκεκριμένα ζητήματα που πρέπει να επιδοκιμάσουμε στο σχέδιο δράσης, αλλά, όπως ορθά επεσήμαναν ορισμένοι συνάδελφοι, υπάρχουν ορισμένα ερωτήματα που δεν έχουν απαντηθεί. Πιστεύω πως, όταν εξετάζουμε το ζήτημα, το εξετάζουμε πάντα υπό το πρίσμα του δικού μας προβλήματος και ορισμένες φορές τείνουμε να υποτιμούμε την καθημερινή πραγματικότητα των λαών στο Αφγανιστάν και το Πακιστάν όσον αφορά την πληθώρα θανάτων, τις στοχευμένες δολοφονίες του πληθυσμού των Hazara, για παράδειγμα, σε περιοχές του Πακιστάν, τις επιθέσεις κατά σχολείων κοριτσιών, κατά της αστυνομίας και τόσα άλλα περιστατικά. Πρόσφατα μας περιέγραψαν την αφγανική αστυνομία ως ουσιαστικό στόχο επιθέσεων για τους Ταλιμπάν. Πιστεύω πως πολλοί από εμάς ακόμη διερωτώνται τι πραγματικά είχαμε κατά νου ότι θα επιτυγχάναμε με την επέμβαση μας. Από την άποψη της διεθνούς αντίδρασης, άκουσα με ευχαρίστηση την Επίτροπο να μιλά για ώθηση της συνεργασίας, πραγματοποιώντας ιδιαίτερη μνεία στην Ινδία. " περιφερειακή προσέγγιση είναι σημαντική και ανυπομονώ να ακούσω πώς θα αντιμετωπίσουμε άλλες περιοχές πραγματικής έντασης, όπως το Κασμίρ, το οποίο, όπως μας ανέφερε τις προάλλες ο αφγανός πρέσβης, συνιστά πραγματικό πρόβλημα για οποιαδήποτε προσπάθεια των λαών στην περιοχή. Επίσης πρέπει να εξετάσουμε, ιδίως στο Πακιστάν, ποια αποτελεσματική στήριξη προσφέρουμε όσον αφορά τις χιλιάδες εκτοπισμένων ανθρώπων και να διδαχθούμε από την έλλειψη συνδρομής μας στους εκτοπισμένους στα σύνορα Πακιστάν-Αφγανιστάν κατά το παρελθόν προκειμένου να αναπληρωθεί το κενό. Ως εκ τούτου, χρειάζεται να δώσουμε ιδιαίτερη προσοχή στην εκπαίδευση και επίσης στην ικανοποίηση των αναγκών του πληθυσμού που μεριμνούν και για αυτούς τους εκτοπισμένους ανθρώπους. Charles Tannock εξ ονόματος της Ομάδας ECR. - (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, δεν έχουμε την πολυτέλεια να αφήσουμε τη στρατιωτική αποστολή NATO-ISAF να αποτύχει. Με την επαρκή πολιτική βούληση, τον κατάλληλο στρατιωτικό εξοπλισμό και μεγαλύτερο αριθμό επιτόπιων στρατευμάτων από όλα τα κράτη μέλη, το NATO μπορεί να νικήσει τους Ταλιμπάν και, φυσικά, αυτό πρέπει να συνδυαστεί επίσης με εκστρατείες με σκοπό να κερδίσουμε τις καρδιές των ανθρώπων. Όμως, το γειτονικό Πακιστάν αποτελεί ενδεχόμενη καταστροφή -ένα κράτος που διαθέτει πυρηνικά όπλα και μαστίζεται από τον ισλαμικό ριζοσπαστισμό, τη διαφθορά και την αδύναμη ηγεσία, το οποίο, ωστόσο πρέπει να βοηθήσουμε για στρατηγικούς λόγους. Βέβαια, για παράδειγμα, εδώ και καιρό υπάρχουν υποψίες ότι στοιχεία της πακιστανικής ISA στηρίζουν σιωπηρά τους αφγανούς Ταλιμπάν και μόλις τώρα συνειδητοποιούν με απροθυμία τους εσωτερικούς κινδύνους μιας τέτοιας προσέγγισης. Ο κίνδυνος που δημιουργεί το Πακιστάν, ιδίως μέσω της υπόθαλψης τρομοκρατών, για την Ινδία μέσω του Κασμίρ αποτελεί επίσης σοβαρό κίνδυνο για όλη την περιοχή. Για να συνεχίσει το Πακιστάν να δέχεται στρατιωτική βοήθεια από χώρες της ΕΕ για επιχειρήσεις καταστολής εξεγέρσεων κατά τρομοκρατών που συμμετέχουν στην τζιχάντ, καθώς και οικονομική βοήθεια από την ΕΕ, πρέπει να παράσχει ισχυρές εγγυήσεις ότι αυτή η βοήθεια δεν θα διοχετευθεί στην ενίσχυση των συμβατικών του δυνάμεων στα σύνορα με την Ινδία. Τέλος, η αστάθεια του Πακιστάν και του Αφγανιστάν έρχεται σε τρομερή αντίθεση με τη σταθερότητα και τη μετριοπάθεια του δημοκρατικού συμμάχου και εταίρου μας, της Ινδίας, η οποία αξίζει την πλήρη στήριξη της ΕΕ. Willy Meyer Κυρία Πρόεδρε, κυρία Αντιπρόεδρε, η Ομάδα μου ποτέ δεν στήριξε τη στρατηγική του τέως προέδρου των "νωμένων Πολιτειών, κ. Bush, όσον αφορά το Αφγανιστάν. Ποτέ δεν την στηρίξαμε και ο χρόνος μας δικαίωσε. Το Αφγανιστάν έχει επί του παρόντος μια διεφθαρμένη, παράνομη κυβέρνηση, υπάρχουν αθώα θύματα και η κατάσταση των γυναικών δεν έχει αλλάξει καθόλου. Συνεπώς, θα ήταν λογικό να υπάρξει αλλαγή στρατηγικής και λυπούμαστε για το γεγονός ότι ο πρόεδρος Obama επέλεξε τη στρατιωτική λύση και προτίθεται να αναπτύξει επιπλέον 30 000 στρατεύματα. Πιστεύω πως η Ευρωπαϊκή Ένωση δεν πρέπει να ακολουθήσει αυτήν την πρακτική, επειδή υφίσταται πραγματικός κίνδυνος δημιουργίας ενός νέου Βιετνάμ στο Αφγανιστάν τον 21ο αιώνα. Στο Αφγανιστάν η ιστορία έδειξε ότι δεν μπορεί να υπάρξει στρατιωτική λύση. " συνεργασία πρέπει να αυξηθεί και όλες οι προσπάθειες για την εξεύρεση διπλωματικής λύσης πρέπει να εντατικοποιηθούν. Στην ίδια τη ζώνη των συγκρούσεων και σε γεωστρατηγικούς όρους πρέπει να επιλέξουμε τον σεβασμό του διεθνούς δικαίου μέσω εσωτερικών λύσεων στο Αφγανιστάν. Nicole Sinclaire εξ ονόματος της Ομάδας EFD. - (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, πριν από μερικές εβδομάδες είχα τη χαρά να συναντήσω ορισμένες δυνάμεις του "νωμένου Βασιλείου που επέστρεφαν από το Αφγανιστάν και επανειλημμένα άκουσα την ίδια ιστορία, ήτοι ότι δεν ήταν κατάλληλα εξοπλισμένες. Παρόλα αυτά το "νωμένο Βασίλειο πληρώνει 45 εκατομμύρια βρετανικές λίρες ημερησίως σε αυτόν τον διεφθαρμένο θεσμό. Μέρος αυτού του ποσού θα μπορούσε να δαπανάται καλύτερα για τον εξοπλισμό των δυνάμεών μας στο Αφγανιστάν, οι οποίες ουσιαστικά εκπαιδεύουν τις αφγανικές αστυνομικές δυνάμεις κλπ. Όπως πολύ σωστά επεσήμαναν ορισμένοι από εσάς, πρόκειται για μια σημαντική περιοχή του κόσμου και μια σημαντική περιοχή στην οποία ενδεχομένως να πρέπει να σημειώσουμε πρόοδο. Το πρόβλημα που προσωπικά εντοπίζω είναι η έλλειψη εμπειρίας της Ύπατης Εκπροσώπου για θέματα εξωτερικής πολιτικής, της Cathy μεταφέρω-την-ευθύνη Ashton, αναμφίβολα καλοπληρωμένης, βέβαια. Χρειαζόμαστε κάποιον πιο έμπειρο. Δεν έχει καμία εμπειρία στο υπουργείο Εξωτερικών, ποτέ δεν ήταν υπουργός Εξωτερικών και δεν νομίζω ότι ποτέ εργάστηκε έστω και με καθεστώς μερικής απασχόλησης σε ταξιδιωτικό γραφείο. Σας παρακαλώ! Πρόκειται για ένα ευαίσθητο αξίωμα, για μια θέση που απαιτεί την αλλαγή προς το καλύτερο και εκείνη απλά δεν έχει την κατάλληλη εμπειρία. Andrew Henry William Brons (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, εκ πρώτης όψεως τα συμπεράσματα του Συμβουλίου για το Αφγανιστάν φαίνεται να αποτελούν θετική αντίθεση προς τη φιλοπόλεμη στάση των "νωμένων Πολιτειών και του "νωμένου Βασιλείου. Μετά από προσεκτική εξέταση, διαπιστώνεται ότι πρόκειται ουσιαστικά για έναν συνδυασμό αφέλειας και συνενοχής στις μεθόδους τους. Το Συμβούλιο είναι παντελώς αφελές όταν προσπαθεί να φυτέψει το ευαίσθητο άνθος της δυτικής δημοκρατίας στο αφιλόξενο έδαφος του αφγανικού φυλετισμού. Οι κάθετες διαιρέσεις στην κοινωνία και η κυριαρχία της φυλετικής πίστης έναντι της προσωπικής κρίσης θα καθιστούσαν κάτι τέτοιο αδύνατο. Θέλει να εξαλείψει τη διαφθορά, αλλά απλά δεν κατανοεί ότι το γραφειοκρατικό πρότυπο της αντικειμενικής κρίσης και των οικονομικών αποφάσεων και των αποφάσεων σχετικά με τους πόρους δεν θα είχε καμία πιθανότητα να τύχει σεβασμού. Αυτό δεν οφείλεται στο ότι οι Αφγανοί είναι εγγενώς ανέντιμοι, αλλά στο ότι η φυλετική αφγανική κοινωνία θεωρεί αυταπόδεικτη αξία τη μέριμνα του καθενός για την οικογένεια και τη φυλή του. Το Συμβούλιο επιθυμεί να αντιμετωπίσει την παραγωγή παπαρούνας. Ωστόσο, η απομάκρυνση των Ταλιμπάν από την κυβέρνηση δεν ήταν ο καλύτερος τρόπος μείωσης της παραγωγής. " κυβέρνηση των Ταλιμπάν τη μείωσε κατά 90%, αλλά μετά την εισβολή στο Αφγανιστάν το Αφγανιστάν αποτελεί και πάλι τον κορυφαίο παραγωγό οπίου παγκοσμίως. Σύμφωνα με την έκθεση, "η ανασφάλεια στο Αφγανιστάν δεν μπορεί να αντιμετωπιστεί μόνο με στρατιωτικά μέσα." Αυτό μπορεί να σημαίνει μόνο ότι η στρατιωτική δράση αναλαμβάνει να διαδραματίσει ένα νόμιμο ρόλο. Κατά την άποψη μου αυτό δεν ισχύει. Κατά τη διάρκεια του 19ου και 20ου αιώνα είχαμε τρεις αποτυχημένους πολέμους στο Αφγανιστάν -πραγματικά θα έπρεπε να είχαμε μάθει το μάθημά μας. Οι Ταλιμπάν καταπιέζουν τις γυναίκες, περιφρονούν τη δημοκρατία και δολοφονούν βρετανούς στρατιώτες: πρόκειται για μια παντελώς δυσάρεστη οργάνωση. Θα μπορούσαμε, όμως να σταματήσουμε αύριο τις δολοφονίες βρετανών και συμμάχων στρατιωτών αποσύροντας τα στρατεύματα μας. Πρόκειται για έναν δολοφονικό, άσκοπο πόλεμο, ο οποίος απλά δεν μπορεί να κερδηθεί. Jose Ignacio Salafranca Sanchez-Neyra (ES) Κυρία Πρόεδρε, πρόβλημα στο Αφγανιστάν δεν αντιμετωπίζουν μόνο οι "νωμένες Πολιτείες αλλά και η διεθνής κοινότητα. Ο πρόεδρος Obama χρειάστηκε τρεις μήνες για να χαράξει συνολική στρατηγική μετά την ανησυχητική έκθεση του στρατηγού McChrystal. Είναι ευρέως γνωστό ότι η νέα στρατηγική αφορά τη βραχυπρόθεσμη ενίσχυση της στρατιωτικής παρουσίας, την απόσυρση το 2011, τη σταδιακή μεταφορά πτυχών της ασφάλειας στις αφγανικές δυνάμεις, τον καλύτερο συντονισμό μεταξύ πολιτικών και στρατιωτικών προσπαθειών και την επικέντρωση σε μεγάλες πόλεις. Αυτή τη στιγμή, κυρία Ashton, η σημαντική πρόκληση αφορά τη διατύπωση και την επισήμανση μιας ευρωπαϊκής αντίδρασης, κυρίως στη διάσκεψη του Λονδίνου. Στη δήλωσή σας αναφέρατε δύο λέξεις κλειδιά. Αναφέρατε ότι η αντίδρασή μας πρέπει να συντονιστεί με άλλους διεθνούς οργανισμούς και ότι στηρίζουμε τον συντονισμό με τα "νωμένα Έθνη. Επίσης, αναφέρατε ότι η αντίδρασή μας πρέπει να είναι συνεκτική. Έχω δύο σχόλια, εν προκειμένω, κυρία Ashton. Το 2005 είχα το προνόμιο να ηγούμαι μιας αποστολής του Κοινοβουλίου για την παρακολούθηση των εκλογών και είχα την ευκαιρία να συναντήσω τον επικεφαλής της Διεθνούς Δύναμης Αρωγής για την Ασφάλεια (ISAF), υποστράτηγο Graziano, του οποίου η θητεία στην Προσωρινή Δύναμη των "νωμένων Εθνών στο Λίβανο (UNIFIL) πλησιάζει στο τέλος της. Οι 44 χώρες της ISAF σήμερα (28 εξ αυτών αποτελούν μέλη του NATO) συνιστούν μια ετερογενή δύναμη η οποία δεν παρέχει αποτελεσματική αντίδραση στον υφιστάμενο αγώνα κατά των ανταρτών. Το δεύτερο ζωτικό σημείο, κυρία Ashton, είναι ότι ένας πόλεμος δεν μπορεί να κερδηθεί -και αυτήν τη στιγμή εξελίσσεται πόλεμος στο Αφγανιστάν- χωρίς να έχουμε με το μέρος μας, με το μέρος της διεθνούς συμμαχίας τον άμαχο πληθυσμό. Πιστεύω, κυρία Ashton, πως ένας από τους κύριους στόχους της Ευρωπαϊκής Ένωσης πρέπει να είναι η επικέντρωση των προσπαθειών μας, οι οποίες αφορούν 1 δισεκατομμύριο ευρώ της Ευρωπαϊκής Ένωσης, προκειμένου να διασφαλίσουμε ότι έχουμε με το μέρος μας τον άμαχο πληθυσμό. Richard Howitt (EN) Κυρία Πρόεδρε, επιτρέψτε μου να ξεκινήσω σήμερα ενθυμούμενος τον υποδεκανέα Adam Drane, 23 ετών, του βασιλικού αγγλικού συντάγματος από το Bury St Edmunds της εκλογικής μου περιφέρειας, ο οποίος σκοτώθηκε στην επαρχία της Helmand στις 7 Δεκεμβρίου, το 100ο μέλος των βρετανικών ενόπλων δυνάμεων που σκοτώνεται φέτος. Οι σκέψεις μας πρέπει να βρίσκονται κοντά στην οικογένεια του Adam και σε όλες εκείνες τις οικογένειες στην Ευρώπη, το Αφγανιστάν και το Πακιστάν που υπέστησαν τέτοια απώλεια. Υπό το πρίσμα τέτοιων θυσιών, εμείς εδώ σε αυτό το Σώμα έχουμε το καθήκον να διασφαλίσουμε ότι θα πράξουμε ό,τι είναι δυνατό προκειμένου να προωθήσουμε την ειρήνη και την ευημερία στο Αφγανιστάν. Εάν θέλουμε να αντιμετωπίσουμε σοβαρά τις νέες αλλαγές της Λισαβόνας και μια κατάλληλη κοινή ευρωπαϊκή εξωτερική πολιτική, δεν υπάρχει άλλο μέρος όπου η κατάσταση να επείγει τόσο πολύ και να μπορούμε να αποδείξουμε ότι μπορούμε να το κάνουμε όσο το έδαφος του Αφγανιστάν: πρώτον, διασφαλίζοντας την κατάλληλη ευθυγράμμιση των δραστηριοτήτων των μεμονωμένων κρατών μελών σε αυτήν τη νέα στρατηγική και, δεύτερον, χαιρετίζοντας τη σημερινή δέσμευση της Ύπατης Εκπροσώπου Ashton για τη θέσπιση της ισχυρής θέσης ενός νέου εκπροσώπου με διπλή ιδιότητα στο Αφγανιστάν στις αρχές του νέου έτους. Αυτό αποτελεί τόσο τη λυδία λίθο για την αποτελεσματικότερη λειτουργία της ΕΕ στο πλαίσιο της Συνθήκης όσο και δείκτη της μελλοντικής μας αποφασιστικότητας για το Αφγανιστάν. Τέλος, σε συνδυασμό με τα ανωτέρω, τα κράτη μέλη πρέπει να διασφαλίσουν ότι η EUPOL θα προσλάβει τους 400 αστυνομικούς που της υποσχέθηκαν -αυτό είναι απολύτως αναγκαίο προκειμένου να διασφαλιστεί ότι οι αφγανικές υπηρεσίες επιβολής του νόμου μπορούν να επιτελέσουν κατάλληλα το έργο τους. Charles Goerens (FR) Κυρία Πρόεδρε, θα ήθελα να καταστήσω σαφές εξ αρχής ότι διαφωνώ κάθετα με τα σχόλια που μόλις διατύπωσε η κ. Sinclaire κατά της κ. Ashton. Κυρία Πρόεδρε, ένα στα τέσσερα παιδιά δεν φτάνει στην ηλικία των πέντε ετών στο Αφγανιστάν, μια χώρα η οποία χαρακτηρίζεται από κοινωνικό έλλειμμα και έλλειμμα στον τομέα της υγείας, στα οποία μπορούν να προστεθούν το δημοκρατικό έλλειμμα και, πάνω από όλα, το έλλειμμα ασφάλειας. " πιθανότητα αναμέτρησης με το Πακιστάν παρέχει κίνητρο στους Ταλιμπάν για κινητοποίηση και επισημαίνει την ανάγκη αντιμετώπισης των προβλημάτων του Αφγανιστάν υπό το πρίσμα της περιφερειακής προοπτικής. Σε αυτό πρέπει να προστεθεί και το γεγονός ότι η αδυναμία αντιμετώπισης της κατάστασης μόνο με στρατιωτικά μέσα προκαθορίζει την ανάληψη ειδικού ρόλου για την Ευρωπαϊκή Ένωση, η οποία διαθέτει εκτεταμένα μέσα. Το NATO, το οποίο είναι πρωταρχικά αρμόδιο για τη στρατιωτική πτυχή, φθάνει στα όριά του ενώπιον της αφγανικής πρόκλησης. " ανθρωπιστική δράση της Ευρωπαϊκής Ένωσης, τα μέσα της για τη συνεργασία και την ανάπτυξη και η αποτελεσματικότερη διπλωματία της σίγουρα δεν αποτελούν εγγύηση για την επιτυχία, αλλά χωρίς τη στήριξή της η δράση του NATO είναι καταδικασμένη να αποτύχει. Ένας νέος συνδυασμός όλων αυτών των στοιχείων θα οδηγήσει -πρέπει να ελπίζουμε- σε μια περισσότερα υποσχόμενη προοπτική για τους αφγανούς πολίτες. Αν και η ευθύνη της Ευρωπαϊκής Ένωσης στην παρούσα κατάσταση είναι μεγάλη, η ευθύνη του Αφγανιστάν, το οποίο παραμένει εξαιρετικά διαφθαρμένο, διαιρεμένο και αποδιοργανωμένο, είναι τεράστια. Ας μην ξεχνάμε ότι η εταιρική σχέση που προσφέρεται στο Αφγανιστάν μπορεί να επιτύχει μόνο εάν στηρίξει επαρκής αριθμός πολιτών την ανοικοδόμηση της χώρας. Αν και πρόκειται για τεράστιο έργο, αυτό δεν αποτελεί λόγο για να επαναπαυθούμε και να αφήσουμε τις χώρες βορά σε κάθε λογής φονταμενταλιστές. Nicole Kiil-Nielsen (FR) Κυρία Πρόεδρε, ναι, θα πρέπει να βγούμε από την παγίδα του Αφγανιστάν στην οποία πέσαμε εξαιτίας της πολιτικής του George Bush. Ωστόσο, το ερώτημα δεν είναι πότε αλλά πώς θα αναχωρήσουμε από το Αφγανιστάν. Εάν δεν διερευνηθούν τα αμέτρητα σφάλματα που διεπράχθησαν από τη διεθνή κοινότητα, κινδυνεύουμε να χάσουμε παντελώς την εμπιστοσύνη και τη στήριξη του αφγανικού λαού προς όφελος των Ταλιμπάν. " στρατιωτικοποίηση της ανθρωπιστικής και αναπτυξιακής βοήθειας πρέπει να σταματήσει, επειδή δημιουργεί σύγχυση στο μυαλό των ανθρώπων και ανυποληψία όσον αφορά τους ΜΚΟ. Πρέπει να στηριχτούμε περισσότερο στην αναδυόμενη κοινωνία των πολιτών και στους Αφγανούς μεταρρυθμιστές. Για ποιο λόγο βρίσκεται η Ευρώπη στο Αφγανιστάν; Επειδή το είπαν οι "νωμένες Πολιτείες ή για να ελευθερώσει τη χώρα από τον σκοταδισμό και τη βία; Πρέπει να ενισχύουμε τις πιο αποτελεσματικές αφγανικές δομές, να δώσουμε προτεραιότητες στις δημόσιες επενδύσεις -εκπαίδευση, υγεία και μεταφορές- και να στηρίξουμε τη χρηστή διακυβέρνηση των τοπικών εξουσιών, καθώς ο πολιτισμός αυτών των χωρών απαιτεί να αναλογιστούμε την καταλληλότητα του εθνικού κράτους. " Ευρώπη πρέπει, για παράδειγμα, να στηρίξει την Habiba Sarabi, την διοικητή της επαρχίας Bamiyan. Ο διορισμός της είναι ο πρώτος στην ιστορία αυτής της χώρας όπου, όπως θυμάστε, πήγαμε το 2001 προκειμένου να βοηθήσουμε τον γυναικείο πληθυσμό. Geoffrey Van Orden (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, διαβάζοντας το σχέδιο δράσης της ΕΕ για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν, φαντάζεται κανείς ότι όλη η κατάσταση εξαρτάται από τη δράση της ΕΕ. Θεωρώ ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση θα μπορούσε να συμβάλει με χρήσιμο και πρακτικό τρόπο, όμως αυτή η συμβολή πρέπει να τεθεί στο πλαίσιο της ευρύτερης διεθνούς προσπάθειας και να επικεντρωθεί σε συγκεκριμένες δραστηριότητες στις οποίες η συμμετοχή της ΕΕ ενδέχεται να προσθέσει πραγματική αξία. Το θέμα είναι πολύ σοβαρό για να κάνει φιγούρα η ΕΕ. Σε ένα κείμενο μεγαλύτερο των δώδεκα σελίδων συνάντησα μόνο τέσσερις σύντομες αναφορές στις "νωμένες Πολιτείες και, πράγμα ίσως ακόμα πιο σημαντικό, μόνο μία στο NATO, ενώ εν τέλει η αποστολή ISAF του NATO είναι εκείνη η οποία βρίσκεται στο επίκεντρο όλων των επιτυχημένων εγχειρημάτων. Χωρίς ασφάλεια και σταθερότητα δεν είναι δυνατή η διασφάλιση της χρηστής διακυβέρνησης ή οποιουδήποτε ουσιαστικού προγράμματος ανοικοδόμησης και ανάπτυξης. Από την άποψη των πολιτών, οι ευρωπαϊκές χώρες και η ίδια η ΕΕ έχουν διοχετεύσει 8 δισεκατομμύρια ευρώ στο Αφγανιστάν από το 2001, ωστόσο αυτό το τεράστιο ποσό φαίνεται να μην έχει κάνει μεγάλη διαφορά -έχουμε ιδέα ποιο μέρος αυτού του ποσού πήγε χαμένο; Χρειάζεται να καταρτιστεί ένα ολοκληρωμένο διεθνές σχέδιο για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν, αλλά αναμένω να δω πού εντάσσεται η συμβολή της ΕΕ σε αυτήν την ευρύτερη διεθνή δέσμευση. Cornelia Ernst (DE) Κυρία Πρόεδρε, σήμερα, μετά από οκτώ έτη, όλοι ουσιαστικά γνωρίζουμε ότι η προηγούμενη στρατηγική για το Αφγανιστάν που βασίστηκε στις στρατιωτικές δυνάμεις έχει αποτύχει. " ανισορροπία μεταξύ, αφενός, των στρατιωτικών επιχειρήσεων και, αφετέρου, των ανεπαρκών πόρων για πολιτικούς σκοπούς εμποδίζει οποιαδήποτε βελτίωση στις συνθήκες διαβίωσης στο Αφγανιστάν. Συνεπώς, το σημαντικότερο μήνυμα της Συνομοσπονδιακής Ομάδας της Ευρωπαϊκής Ενωτικής Αριστεράς - Αριστεράς των Πρασίνων των Βορείων Χωρών είναι ότι χρειαζόμαστε μια ριζοσπαστική αλλαγή στη στρατηγική. Χρειαζόμαστε μια ριζοσπαστική αλλαγή στη στρατηγική, η οποία πρέπει να απομακρυνθεί από τη στρατιωτική δράση και, πάνω από όλα, να κατευθυνθεί προς μια πιο ανθρωποκεντρική στρατηγική. Σαράντα τοις εκατό των Αφγανών είναι άνεργοι και περισσότεροι από τους μισούς ζουν σε απόλυτη φτώχεια χωρίς υγειονομική περίθαλψη ή επαρκή εκπαίδευση. " προσοχή πρέπει να εστιαστεί στο κοινωνικό ζήτημα και αυτό προσδοκώ από το Συμβούλιο, την Επιτροπή και όλους τους εμπλεκόμενους παράγοντες. Αυτό, βέβαια, περιλαμβάνει την ενίσχυση της χρηστής διακυβέρνησης, την ενίσχυση της γεωργίας και την ενσωμάτωση των πρώην μαχητών Ταλιμπάν. Ωστόσο, ειλικρινά σας δηλώνω ότι: εάν φτάσουμε μόνο στα μισά της πορείας και βασιστούμε εκ νέου στις στρατιωτικές δυνάμεις, θα σπαταλήσουμε τις ευκαιρίες μας. Ο χρόνος τελειώνει! Philippe Juvin (FR) Κυρία Πρόεδρε, πιστεύω πως πρέπει να αναπτύξουμε ορισμένες απλές ιδέες όσον αφορά αυτά τα εξαιρετικά περίπλοκα ζητήματα. Το πρώτο ερώτημά μου είναι απλό: Για ποιον λόγο πήγαμε στο Αφγανιστάν; Πήγαμε στο Αφγανιστάν με έναν στόχο: να διαλύσουμε τα στρατόπεδα εκπαίδευσης της Αλ Κάιντα, τη βάση στήριξης της διεθνούς τρομοκρατίας, τα οποία απειλούσαν και εμάς και τη σταθερότητα της περιοχής. Σήμερα, αυτά τα στρατόπεδα δεν υφίστανται πλέον. " δεύτερη παρατήρηση μου αφορά το γεγονός ότι δυστυχώς, είτε μας αρέσει είτε όχι, τα στρατεύματα της Δύσης που βρίσκονται στο Αφγανιστάν θεωρούνται ολοένα και περισσότερο δυνάμεις κατοχής παρά φιλικές δυνάμεις. Αυτό αποτελεί ένα τεράστιο, καθημερινό πρόβλημα που πρέπει να έχουμε κατά νου. Καλώ όσους έχουν αντίθετη άποψη να πάνε να δούνε τι συμβαίνει σε αυτήν τη χώρα. Το τρίτο σημείο αφορά τη σημαντική επιδείνωση της κατάστασης ως προς την ασφάλεια. Το 2004 μπορούσε κανείς να περπατήσει στην Καμπούλ. Σήμερα, η Καμπούλ αποτελεί ένα τεράστιο οχυρωμένο στρατόπεδο. Ως εκ τούτου, η αδυναμία μας να διδαχθούμε από την επιχειρησιακή αποτυχία στην περιοχή και εν τέλει η εφαρμογή μόνο παλαιών μεθόδων μάς οδηγεί στην επανάληψη αυτών των αποτυχιών. Ποιες είναι οι επιπτώσεις όλης αυτής της κατάστασης; Πιστεύω, πράγματι, πως πρέπει να αναγνωριστεί ότι εξαρθρώσαμε την Αλ Κάιντα -αυτό αποτελεί γεγονός- και πρέπει να αποχωρήσουμε. Μπορούμε να αποσυρθούμε άμεσα σήμερα; Όχι, γιατί η απόσυρσή μας θα προκαλέσει αναμφίβολα χάος και θα οδηγήσει ίσως στην επιστροφή αυτών των στρατοπέδων τα οποία πολεμούμε. " απόσυρσή μας, συνεπώς, πρέπει να υλοποιηθεί υπό ορισμένους όρους. Καταρχάς, όπως όλοι γνωρίζουν, πρέπει να παραδώσουμε τα κλειδιά στους ίδιους τους Αφγανούς· πρέπει να διασφαλίσουμε ότι η σύγκρουση αποτελεί σύγκρουση των Αφγανών. Δεύτερον, πρέπει να καθιερωθεί διάλογος με όλους τους στασιαστές, και να σημειωθεί ότι δεν είπα "με τους Ταλιμπάν", επειδή ο όρος "Ταλιμπάν" είναι πολύ περιοριστικός. Τρίτον, πρέπει να γίνει αποδεκτό ένα κοινωνικό επίπεδο το οποίο δεν είναι τέλειο. Ας μην θεωρούμε ότι τα ευρωπαϊκά κριτήρια είναι κριτήρια που πρέπει να εφαρμοστούν στο Αφγανιστάν. Πρέπει να το δεχτούμε αυτό. Κυρία Πρόεδρε, είναι πάντα δυσκολότερο να λήξει μια στρατιωτική επιχείρηση παρά να ξεκινήσει και για να μπορέσουμε να την σταματήσουμε, πρέπει να λάβουμε υπόψη τον αρχικό στόχο, δηλαδή τη διάλυση των στρατοπέδων της Αλ Κάιντα. Αυτό έχει πραγματοποιηθεί σήμερα. Ana Gomes (PT) Το Συμβούλιο δηλώνει ότι η κατάσταση στο Αφγανιστάν και το Πακιστάν έχει άμεσο αντίκτυπο στην Ευρώπη. Αυτό είναι, πράγματι, το βασικό μήνυμα που πρέπει να μπορέσουμε να περάσουμε με ειλικρίνεια και θάρρος στους ευρωπαίους πολίτες. Εν προκειμένω, επιδοκιμάζω το νέο σχέδιο δράσης της ΕΕ για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν, το οποίο περιλαμβάνει την επένδυση σε ένα τεράστιο πρόγραμμα ανάπτυξης ικανοτήτων σε όλα τα επίπεδα της αφγανικής διοίκησης. " αποτελεσματική εφαρμογή αυτού του σχεδίου δράσης, ως μέσο ενοποίησης των ευρωπαϊκών προσπαθειών στο Αφγανιστάν, είναι ο μόνος τρόπος για να συμβάλουμε στην οικοδόμηση του κράτους που είναι αναγκαία για να τερματιστεί ο πόλεμος και η υπανάπτυξη. " Ευρώπη δεν μπορεί να εγκαταλείψει τους Αφγανούς και δεν βρίσκεται εκεί επειδή το αποφάσισαν οι Αμερικανοί. " διεθνής στρατιωτική και πολιτική παρουσία θα συνεχίσει να είναι αναγκαία στην περιοχή για πολλά έτη ακόμα. Συμπερασματικά, καταδικάζω απερίφραστα την απόφαση της γαλλικής κυβέρνησης για εξαναγκαστικό επαναπατρισμό των Αφγανών που είχαν διαφύγει τον πόλεμο στη χώρα τους. Reinhard Butikofer (DE) Κυρία Πρόεδρε, αυτό που σίγουρα δεν χρειαζόμαστε στο πλαίσιο αυτής της πικρής πραγματικότητας που βιώνουμε στο Αφγανιστάν, είναι οι πομπώδεις λόγοι. Λέγοντας αυτό κοιτάω προς εσάς, βαρόνη Ashton. Αναφερθήκατε στα κράτη μέλη που συμμετέχουν στην αποστολή εκπαίδευσης της αστυνομίας της EUPOL. Ισχύει πραγματικά κάτι τέτοιο; Εάν ναι, πώς γίνεται να μην έχουν καν ακόμα προσληφθεί οι 400 αστυνομικοί; Αυτό αποτελεί συνδυασμό υποκρισίας και παραλογισμού. Είμαστε ειλικρινείς στις δηλώσεις μας; Πριν από δυο χρόνια η Ευρωπαϊκή Επιθεώρηση Ασφάλειας δήλωσε ότι ο μικρός αριθμός εκπαιδευτών της αστυνομίας θέτει υπό αμφισβήτηση την πραγματική δέσμευση της Ευρώπης. Για ποιον λόγο δεν χρηματοδοτούμε τους εκπαιδευμένους αστυνομικούς προκειμένου να αποτραπεί η συμπαράταξή τους με τους πολέμαρχους ή τους Ταλιμπάν; Δεν θα κόστιζε ακριβά και θα ήταν πολύ αποτελεσματική ενέργεια. Έχω την εντύπωση, βαρόνη Ashton, ότι η Ευρώπη είναι γεμάτη από πομπώδη λόγια, αλλά οι πράξεις της είναι ντροπιαστικά μικρές και ανεπαρκείς. Michael Gahler (DE) Κυρία Πρόεδρε, ο τίτλος που επιλέχθηκε, δηλαδή "ένα νέο σχέδιο δράσης για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν" είναι ο κατάλληλος. Ωστόσο, αυτό που παρουσιάστηκε εδώ μου φαίνεται περισσότερο σαν δύο ξεχωριστά σχέδια δράσης που παρουσιάστηκαν το ένα μετά το άλλο. Υποστηρίζω ουσιαστικά όσα ειπώθηκαν για τις δύο χώρες. Όσον αφορά το Αφγανιστάν, ελπίζω ότι έχουμε διδαχθεί από τα σφάλματα του παρελθόντος και ότι θα προσαρμόσουμε αντίστοιχα τις πολιτικές και τις δομές μας. Όσον αφορά το Πακιστάν, χαίρομαι για το γεγονός ότι η νέα πολιτική θεωρείται συνέχεια της έκθεσής μου για την παρακολούθηση των εκλογών. Σχετικά με τις χώρες στις οποίες έχουμε διεξαγάγει αποστολές για την παρακολούθηση των εκλογών, θεωρώ ορθό να ενσωματώσουμε τις συστάσεις μας στις συγκεκριμένες πολιτικές μας που αφορούν αυτές τις χώρες. Όσον αφορά την αντίδραση του Συμβουλίου και της Επιτροπής σε αυτή τη συζήτηση, θα ήθελα περαιτέρω διευκρινίσεις σχετικά με την κοινή στρατηγική για αυτές τις δύο χώρες, καθώς πρέπει να αναγνωρίσουμε, για παράδειγμα, πως σε αυτήν την περιοχή υπάρχουν σύνορα ενός χιλιομέτρου τα οποία δεν μπορούν να ελεγχθούν κατάλληλα σε καμία από τις δύο πλευρές, ενώ οι πολιτικές που εφαρμόζουμε στη μία πλευρά των συνόρων θα έχουν άμεσες επιπτώσεις στην άλλη πλευρά. Συνεπώς, ποιες δομές θέλουμε πραγματικά να δημιουργήσουμε; Πώς θέλουμε να θεσπίσουμε τον διάλογο μεταξύ της αφγανικής και της πακιστανικής κυβέρνησης; Πώς μπορούμε να διασφαλίσουμε ότι οι πολιτικές μας γίνονται αποδεκτές από τους ανθρώπους της περιοχής; Πρόκειται για ερωτήματα τα οποία χρειάζονται ακόμα απαντήσεις και ελπίζω πως θα τις λάβουμε. Ioan Mircea Paşcu (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, το σχέδιο δράσης για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν που εγκρίθηκε τον περασμένο Οκτώβριο αποτελεί ουσιαστικά ένα καλό κείμενο. Στόχος του είναι να δημιουργήσει τις συνθήκες προκειμένου η ευθύνη να μεταφερθεί εκ νέου από τη διεθνή κοινότητα, συμπεριλαμβανομένης της ΕΕ, στο αφγανικό κράτος, ενώ η πρώτη θα αναλάβει υποστηρικτικό ρόλο. Το ίδιο προβλέπουν και οι "ΠΑ στον τομέα της ασφάλειας. Ελπίζουμε ότι οι επιπλέον 30 000 στρατιώτες των "ΠΑ θα δημιουργήσουν μια κατάσταση κατά την οποία η ευθύνη θα μπορεί να μεταβιβαστεί στις αφγανικές δυνάμεις μέχρι το 2011 όταν θα ξεκινήσει η αμερικανική αποχώρηση. Ακόμα και εάν οι στόχοι της ΕΕ και των "ΠΑ είναι παρόμοιοι, δηλαδή η δημιουργία των κατάλληλων συνθηκών ώστε το αφγανικό κράτος να αναλάβει την ευθύνη των υποθέσεών του, το χρονοδιάγραμμα για την επίτευξη αυτών των στόχων είναι αναπόφευκτα διαφορετικό. " επάρκεια ασφάλειας πρέπει να επιτευχθεί έως το 2011, ενώ η οικοδόμηση του κράτους αναπόφευκτα θα διαρκέσει περισσότερο. Τότε το ερώτημα που τίθεται είναι το εξής: εάν υποθέσουμε ότι η επαρκής ασφάλεια είτε δεν επιτυγχάνεται έως το 2011 είτε επιδεινώνεται εκ νέου μετά την αποχώρηση των "ΠΑ, η ΕΕ, που ήδη συμμετέχει στην οικοδόμηση του κράτους, θα είναι έτοιμη να αναλάβει και το καθήκον της παροχής ασφάλειας; Νομίζω πως όχι -και σε αυτήν την περίπτωση θα έχουμε πρόβλημα. Francisco Jose Millan Mon (ES) Κυρία Πρόεδρε, χαίρομαι για το γεγονός ότι η σουηδική Προεδρία ενίσχυσε μέσω του σχεδίου δράσης τη δέσμευση της Ευρωπαϊκής Ένωσης για σταθερότητα και ανάπτυξη στο Αφγανιστάν. Θα ήθελα, βεβαίως, να έχω περισσότερες πληροφορίες σχετικά με τη χρηματοδότηση του σχεδίου όσον αφορά το Αφγανιστάν. Άλλη μια πολύ σημαντική στιγμή για το Αφγανιστάν θα αποτελέσει η διάσκεψη του Λονδίνου τον Ιανουάριο. Στο πλαίσιο αυτής της διάσκεψης θα ακούσουμε τις συγκεκριμένες δεσμεύσεις που ανέλαβε η Ευρωπαϊκή Ένωση και τα κράτη μέλη. Θα πρέπει επίσης να ακούσουμε από τη νέα αφγανική κυβέρνηση για την πληθώρα των δεσμεύσεων που πρέπει να αναλάβει σε τομείς όπως η πάταξη της διαφθοράς και του λαθρεμπορίου ναρκωτικών. Έχω θορυβηθεί αρκετά από αναφορές του σημερινού Τύπου στην ομιλία του προέδρου Karzai όσον αφορά το θέμα της διαφθοράς. Κυρίες και κύριοι, η απόφαση του προέδρου Obama να αυξήσει τα στρατεύματά του κατά 30 000 είναι πολύ πρόσφατη. Εν συντομία, το Αφγανιστάν βρίσκεται σε κρίσιμη φάση και οι "νωμένες Πολιτείες και η Ευρώπη πρέπει να εργαστούν με αυξημένο συντονισμό. Αυτό που διακυβεύεται στο Αφγανιστάν δεν είναι μόνο η ευημερία και η ελευθερία των Αφγανών, αλλά επίσης η σταθερότητα της περιοχής, συμπεριλαμβανομένης μιας τόσο σημαντικής χώρας όπως το Πακιστάν. Διακυβεύεται, επίσης, η δική μας ασφάλεια δεδομένης της συνεχιζόμενης απειλής της Αλ Κάιντα, όπως έχει ήδη αναφερθεί. " αξιοπιστία του NATO και αυτού που αποκαλούμε Δύση εξαρτάται επίσης σε μεγάλο βαθμό από τα αποτελέσματα στο Αφγανιστάν. Δεν μπορούμε να αποτύχουμε. Ωστόσο, όπως επίσης έχει αναφερθεί, για να επιτύχουμε χρειαζόμαστε την υποστήριξη των πολιτών. Αυτή η υποστήριξη εξαρτάται από τη διαφάνεια και τη σαφήνεια. Πρέπει να διευκρινίσουμε ότι οι συμπατριώτες μας στο Αφγανιστάν διατρέχουν σοβαρό κίνδυνο, αλλά πρέπει να τονίσουμε επίσης τη σπουδαιότητα της αποστολής στην περιοχή και το γεγονός ότι η αποτυχία δεν μπορεί να αποτελέσει επιλογή. Όπως ανέφερα, πολλοί σημαντικοί παράγοντες διακυβεύονται. Elmar Brok (DE) Κυρία Πρόεδρε, ένας αφγανός φίλος μού είπε κάποτε ότι "η εισβολή της Δύσης στο Αφγανιστάν είναι θετική, όμως να θυμάσαι ότι στην αφγανική ιστορία, όποιος παρέμεινε για περισσότερο από έναν χρόνο έγινε κατακτητής, ακόμα και αν είχε έρθει αρχικά ως απελευθερωτής." Αυτό έγινε το 2001. Τώρα βρισκόμαστε στο 2009 και ακριβώς αυτό συνέβη. Οι Ταλιμπάν κυβερνούν de facto το 80% της χώρας και η στρατιωτική ηγεσία των "ΠΑ καθώς και οι ευρωπαίοι υπουργοί Άμυνας δηλώνουν ότι αυτός ο πόλεμος δεν μπορεί να κερδηθεί με στρατιωτικά μέσα. Τότε, ποιος είναι ο στόχος; Μια χώρα, την οποία δεν έχουμε υπό έλεγχο, δεν μπορεί να μετατραπεί σε δημοκρατία διοικούμενη από το κέντρο, εάν αυτή η χώρα δεν διέθετε ποτέ κεντρική κυβέρνηση. Με άλλα λόγια, δεν θα ήταν εύλογο να επικεντρωθούμε στην Αλ Κάιντα και την τρομοκρατία και στη συνέχεια να αποχωρήσουμε; Αυτά τα ερωτήματα πρέπει να απαντηθούν. Χρειαζόμαστε επίσης απαντήσεις στα ερωτήματα, τα οποία πολύ σωστά τέθηκαν από τον κ. Van Orden σε σχέση με την ενσωμάτωση αυτού του σχεδίου δράσης στον γενικό στρατηγικό στόχο, τη διάσκεψη του Λονδίνου, το σχέδιο του προέδρου Obama για το Αφγανιστάν κλπ. Υπάρχει συνοχή μεταξύ όλων αυτών; Συνεπώς, είναι πολύ ορθό και αναγκαίο να υπάρξει, εν προκειμένω, μια συνδυασμένη προσέγγιση ως προς το Αφγανιστάν και το Πακιστάν, και να συμπεριληφθούν επίσης όσα αναφέρθηκαν εν τέλει σχετικά με την Ινδία. Πολύ σημαντική είναι η παρακολούθηση των εσωτερικών εξελίξεων. Όταν μια ξένη στρατιωτική πίεση εγκαταλείπει μια χώρα με εκπαιδευμένους στρατιώτες και αστυνομικούς χωρίς στόχο, δεν έχω δει ποτέ να αφήνουν πίσω τους αυτοί οι στρατιώτες και η αστυνομία την ιδεολογία του εμφύλιου πολέμου, η οποία έχει πράγματι έναν στόχο. Πάντα νικάει! " ιστορία το αποδεικνύει αυτό και, συνεπώς, ανησυχώ ιδιαίτερα μήπως η δράση μας δεν έχει συνέχεια. Πρέπει πραγματικά να σκεφτούμε ποιο σχέδιο θα μας επέτρεπε να αποσύρουμε τα στρατεύματά μας με συνετό τρόπο και, ταυτόχρονα να θέσουμε τέλος στην τρομοκρατία. Lara Comi (IT) Κυρία Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, η κατάσταση της ασφαλείας στο Αφγανιστάν επιδεινώθηκε πρόσφατα εξαιτίας της έλλειψης πλήρους ελέγχου της περιοχής. Τεράστιες περιοχές της χώρας διοικούνται βάσει του νόμου των φυλών και συνεπώς, όχι πλέον βάσει της εθνικής νομοθεσίας. Το αίσθημα της ανασφάλειας έχει επίσης εξαπλωθεί στις κύριες πόλεις, παρά τη συνεχιζόμενη συνδρομή και δράση παρακολούθησης των δυνάμεων της ISAF. Καθώς ο αγώνας κατά της τρομοκρατίας συνδέεται στενά με τις δραστηριότητες που διεξάγονται στην περιοχή, είναι σαφές ότι οι "νωμένες Πολιτείες, οι συμμαχικές χώρες και το NATO δεν μπορούν να αποσυρθούν. " συνεχιζόμενη παρουσία και η επιτυχία μας στο Αφγανιστάν εξαρτώνται σημαντικά από μια πολιτική και στρατιωτική προσέγγιση που θα είναι κοινή σε διεθνές επίπεδο και θα στοχεύει σε μια περιφερειακή προσέγγιση στην περιοχή τόσο στο Αφγανιστάν όσο και στο Πακιστάν. Υπό αυτήν την έννοια, το σχέδιο δράσης της Ευρωπαϊκής Ένωσης αποτελεί ένα σημαντικό βήμα προς την ενίσχυση της ασφάλειας και την ευαίσθητη διαδικασία της ανάπτυξης ικανοτήτων, η οποία αφορά τους δημοκρατικούς θεσμούς, τα ανθρώπινα δικαιώματα και την κοινωνικοοικονομική ανάπτυξη της περιοχής. Janusz Władysław Zemke (PL) Κυρία Πρόεδρε, πιστεύω πως το σχέδιο δράσης της Ευρωπαϊκής Ένωσης έχει σωστή κατεύθυνση, επειδή η βοήθειά μας πρέπει να αφορά δύο τομείς. Ο πρώτος αφορά τη βελτίωση της ασφάλειας. Ο δεύτερος αφορά τη βελτίωση των συνθηκών διαβίωσης των ανθρώπων. Μπορούμε να πούμε ότι η πρόοδος ως προς τον πρώτο τομέα -της ασφάλειας- θα έχει θετικό αντίκτυπο στις συνθήκες διαβίωσης των ανθρώπων, ενώ η πρόοδος ως προς τον δεύτερο τομέα -της βελτίωσης των συνθηκών διαβίωσης των ανθρώπων- θα ευνοήσει τη βελτίωση της ασφάλειας. Θεωρώ, ωστόσο, ότι πρέπει να αναρωτιόμαστε διαρκώς για την αποτελεσματικότητα της βοήθειάς μας. Κατά την άποψή μου, θα ήταν πολύ πιο αποτελεσματικό εάν μπορούσαμε να βασιστούμε στη στήριξη των κρατών που περιβάλλουν την κεντρική Ασία. Θα ήθελα ιδιαίτερα να ενθαρρύνω την Ευρωπαϊκή Ένωση, την κ. Ashton και την κ. Malmstrom να έρθουν σε επαφή με τη Ρωσία και το Τατζικιστάν, επειδή αυτές αποτελούν χώρες που θα μπορούσαν να βοηθήσουν σημαντικά, ιδίως όσον αφορά τη διοικητική μέριμνα και τη μεταφορά προμηθειών στον πληθυσμό. Sajjad Karim (ΕΝ) Κυρία Πρόεδρε, σήμερα οι τρομοκρατικές βομβιστικές επιθέσεις αποτελούν καθημερινό φαινόμενο τόσο στο Αφγανιστάν όσο και το Πακιστάν. Σχολεία, εμπορικά κέντρα, κέντρα των πόλεων, ακόμα και στρατιωτικά αρχηγεία δέχονται επιθέσεις. Ο πακιστανικός στρατός αναχαιτίζει με επιτυχία άτομα που διεισδύουν στο Πακιστάν από το Αφγανιστάν, ωστόσο πρέπει να αναρωτηθώ: από πού συνεχίζουν αυτοί οι τρομοκράτες να προμηθεύονται τον οπλισμό τους; Είναι υπεραπλουστευμένη η άποψη ότι πρόκειται για εσωτερικό πρόβλημα του Πακιστάν. Είναι πολύ πιο περίπλοκο. " Malmstrom, πολύ σωστά, έθεσε το ζήτημα της περιφερειακής συνεργασίας. Θα απευθυνθούμε, μέσω του νέου αξιώματος για θέματα εξωτερικής πολιτικής, της Ύπατης Εκπροσώπου, στους γείτονες του Πακιστάν προκειμένου να τους ενθαρρύνουμε να πράξουν ό,τι είναι δυνατό για να βοηθήσουν το Πακιστάν αυτήν την δύσκολη περίοδο; Επίσης, είναι πολύ σωστή η άποψη ότι, όσο υπάρχει αμοιβαία δυσπιστία μεταξύ του Πακιστάν και της Ινδίας -και είμαι υπέρμαχος της συμφιλίωσης αυτών των δύο χωρών- η πρόοδος που θα σημειώσουμε είναι πολύ μικρή. Όσο δεν αντιμετωπίζεται το βασικό ζήτημα του Κασμίρ, φοβάμαι πως δεν θα σημειώσουμε σημαντική πρόοδο. Ivo Vajgl (SL) Κατά την άποψή μου, το σχέδιο δράσης για το Αφγανιστάν θα έχει νόημα μόνο εάν υπογραμμίζει την ευρωπαϊκή πολιτική μας, δηλαδή την ευρωπαϊκή προσέγγιση για το Αφγανιστάν. Είμαστε ήδη βαθιά εμπλεκόμενοι στην περιοχή και δεν μπορούμε απλά να συμφωνούμε με τις αποφάσεις των σημαντικών συμμάχων μας, καθώς οι τελευταίοι μας εκπλήσσουν με ορισμένες από τις στρατηγικές αποφάσεις τους. Πιστεύω πως το σημαντικό στο εν λόγω σχέδιο δράσης είναι ότι δίνει σαφώς προτεραιότητα σε πρωτοβουλίες που αφορούν τους πολίτες. Πρέπει να εγκαταλείψουμε οριστικά τις ιδέες περί στρατιωτικής νίκης. Δεν μπορούμε να νικήσουμε σε μια επικράτεια της οποίας ο πληθυσμός θεωρεί όλους εμάς, που βρισκόμαστε εκεί για να βοηθήσουμε, κατακτητές και τους Ταλιμπάν μαχητές για την ελευθερία, όπως αποκαλούνται. Θα ήθελα να συμφωνήσω με όλους εσάς που τονίσατε την ανάγκη για περιφερειακή λύση και μεγαλύτερη συμμετοχή των χωρών της περιοχής που συνορεύουν με το Αφγανιστάν. Αυτούς τους εμπιστεύεται περισσότερο ο λαός. Arnaud Danjean (FR) Κυρία Πρόεδρε, πολλά έχουν ειπωθεί για το σχέδιο δράσης για το Αφγανιστάν. Μιλώντας προσωπικά, εκφράζω τη λύπη μου για το γεγονός ότι οι σημερινές παρουσιάσεις δεν έδωσαν λίγο μεγαλύτερη έμφαση στη σύνδεση μεταξύ της αποστολής της EUPOL και της αποστολής του NATO στο Αφγανιστάν. Πρόκειται για μια αποστολή που πρέπει να εκτελέσουμε. Τα ποσοτικά και ποιοτικά προβλήματα που αντιμετωπίζει, οφείλονται κυρίως στη σχέση με το NATO και πρέπει να λυθούν το συντομότερο δυνατό προκειμένου να καταστεί αποτελεσματική. Θα ήθελα να είχαν ειπωθεί περισσότερα σχετικά με αυτό το θέμα. Το ερώτημά μου αφορά το Πακιστάν, του οποίου η χρόνια αστάθεια, όπως όλοι γνωρίζουμε, αποτελεί παράγοντα της κρίσης για όλη την περιοχή και για το Αφγανιστάν. Βλέπω ότι στο σχέδιο δράσης η συνεργασία με το Πακιστάν προβλέπεται για τους τομείς της καταπολέμησης της τρομοκρατίας και της ασφάλειας. Σε αυτήν τη χώρα, όπως γνωρίζουμε, υπάρχει ισχυρή ιδεολογική και ορισμένες φορές διαρθρωτική και οργανωτική σύνδεση μεταξύ των ριζοσπαστικών ισλαμικών κινημάτων που δραστηριοποιούνται στο Κασμίρ και στα σύνορα με το Αφγανιστάν. Ήθελα να βεβαιωθώ ότι οι μέθοδοι, η φύση και το χρονοδιάγραμμα της βοήθειας που προβλέπουμε αξιολογούνται κατάλληλα προκειμένου να αποφευχθούν δυσμενείς και επιβλαβείς επιπτώσεις εξαιτίας αυτής της σύνδεσης. Corina Creţu (RO) Για περισσότερα από οκτώ έτη, οι χώρες μας θυσιάζουν ανθρώπινες ζωές, ενέργεια και τεράστιους οικονομικούς πόρους σε μια χώρα που καταστρέφεται από τον πόλεμο και στην οποία δύο αυτοκρατορίες, η βρετανική και η σοβιετική, είχαν ήδη περιέλθει σε αδιέξοδο. Δυστυχώς, η πολιτική και στρατιωτική ενίσχυση της επιρροής των Ταλιμπάν, η φτώχεια που μαστίζει τη χώρα, η κατάσταση των γυναικών, το λαθρεμπόριο οπίου και η ευρεία διαφθορά αποτελούν πραγματικά γεγονότα, τα οποία επισημαίνουν την αποτυχία των επιχειρήσεων που διεξάγονται επί του παρόντος στο Αφγανιστάν. Πιστεύω πως η στρατηγική της Ευρωπαϊκής Ένωσης πρέπει να αντιμετωπίσει το αυξανόμενο ενδεχόμενο του χάους και της βίας μέσω της ενίσχυσης της στρατιωτικής παρουσίας και της αποτελεσματικότερης λειτουργίας της, καθώς και μέσω της εντατικοποίησης των προσπαθειών για την ανοικοδόμηση, την ανάπτυξη και τον εκδημοκρατισμό του Αφγανιστάν. " αυξανόμενη αναπτυξιακή βοήθεια στο Αφγανιστάν σημαίνει πρακτικά την επένδυση στη δική μας ασφάλεια. Για τον λόγο αυτόν πρέπει να καταβάλουμε κάθε προσπάθεια προκειμένου να καταφέρει αυτό το κατεστραμμένο κράτος να μην βουλιάξει και να εγγυηθούμε στους πολίτες του ένα ελάχιστο επίπεδο σωματικής και υλικής ασφάλειας. Piotr Borys (PL) Κύριε Πρόεδρε, η κατάσταση στο Αφγανιστάν αποτελεί σήμερα το σημαντικότερο πρόβλημα που αντιμετωπίζουν οι διεθνείς θεσμοί και, τώρα που τέθηκε σε ισχύ η Συνθήκη της Λισαβόνας, η Ευρωπαϊκή Ένωση ειδικότερα. Αυτή η πρόκληση δεν μπορεί να αντιμετωπιστεί, εάν η στρατηγική μας δεν συμπεριλάβει τρία στοιχεία: πρώτον, την επιτυχία μιας πολύ φιλόδοξης, διετούς στρατιωτικής αποστολής, η οποία πρέπει να καταλήξει στην ήττα της Αλ Κάιντα και στην υποδοχή μέρους της ηγεσίας των Ταλιμπάν στην κυβερνητική παράταξη. Δεύτερον, τη σταθερότητα στο Πακιστάν και σε όλη την περιοχή, συμπεριλαμβανομένης της Ινδίας -πρόκειται για μια δεύτερη βασική πρόκληση- και τρίτον, την ανάγκη οικοδόμησης μια κοινωνίας των πολιτών. Τριάντα έτη πολέμου αποτελούν τεράστιο πρόβλημα. Είναι μια κοινωνία χωρίς μόρφωση -πάνω από το 90% του πληθυσμού δεν ξέρει να διαβάζει. Εν προκειμένω, απαιτείται τεράστια κοινωνική βοήθεια για να οικοδομηθεί ένα κράτος δικαίου, χρηστής διακυβέρνησης και κοινωνικής πρόνοιας. Θα ήθελα να αναφέρω ότι σήμερα ο αριθμός των παιδιών που πηγαίνουν στο σχολείο στο Αφγανιστάν έχει αυξηθεί από 700 000 σε 7 000 000, και ένα από τα βασικά ζητήματα που έχει να αντιμετωπίσει σχετικά η κ. Ashton είναι, ειδικότερα, η ανάγκη αποτελεσματικής οικονομικής βοήθειας για τη δημιουργία μιας κοινωνίας των πολιτών στο Αφγανιστάν. Martin Ehrenhauser (DE) Κύριε Πρόεδρε, επιτρέψτε μου, ως μέλος της αντιπροσωπείας για τις σχέσεις με το Ιράν, να προβώ σε ένα σύντομο σχόλιο. Πριν από λίγο καιρό, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο στις Βρυξέλλες διεξήγαγε συζήτηση με τον ιρανό πρέσβη στις Βρυξέλλες. Όταν ρωτήθηκε γιατί τετραπλασιάστηκε ο αριθμός θανατικών ποινών στο Ιράν μετά την ανάληψη της εξουσίας από τον ιρανό πρόεδρο, το απέδωσε στην αύξηση του λαθρεμπορίου ναρκωτικών στην περιοχή των συνόρων μεταξύ Ιράν και Αφγανιστάν. Ήθελα να σας αναφέρω αυτήν τη δήλωση προκειμένου, πέραν της διαφθοράς, να δοθεί και σε αυτό το πρόβλημα η απαραίτητη σημασία στο πλαίσιο του σχεδίου δράσης. Cecilia Malmstrom Κύριε Πρόεδρε, το Συμβούλιο είναι πραγματικά ευγνώμον για την τεράστια δέσμευση που έχει επιδείξει το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο σε αυτό το ζήτημα. Θα απαντήσω σε ορισμένα εκ των ερωτημάτων σας. Κύριε Κασουλίδη: το σχέδιο δράσης λαμβάνει την περιφερειακή προοπτική ως σημείο εκκίνησης. Θεωρείται απόλυτα κεντρικό ζήτημα. Δίνεται τεράστια έμφαση στη χρηστή διακυβέρνηση, την καταπολέμηση της διαφθοράς και τις αρχές του κράτους δικαίου, και αυτό είναι το έργο που κατευθύνει την ΕΕ. Σε αυτούς τους τομείς το Αφγανιστάν και το Πακιστάν θα χρειαστούν τη στήριξή μας για πολύ καιρό ακόμα. Ο κ. Κασουλίδης έχει δίκιο όταν δηλώνει ότι δεν έχουμε δώσει επαρκή προσοχή στο ζήτημα των ναρκωτικών. Στηρίζουμε τις προσπάθειες που έχουν καταβληθεί, για παράδειγμα, τη συνεργασία και την τεχνική βοήθεια της UNIDOC. Αυτό πρέπει να συνεχιστεί. Βέβαια, πιο σημαντικό είναι να στηρίξουμε το έργο της αφγανικής κυβέρνησης όσον αφορά τη δημιουργία μεγαλύτερης ευημερίας και χρηστής κοινωνικής διακυβέρνησης. Στον κ. Arlacchi θα ήθελα να πω ότι συμφωνούμε με το γεγονός ότι οι προσπάθειες που έχουν καταβληθεί έως σήμερα δεν ήταν επαρκώς συντονισμένες. Αυτό αποτελεί πρόβλημα για την ΕΕ και για αυτόν τον λόγο είναι τόσο σημαντικό για εμάς τώρα αυτό το σχέδιο. " σουηδική Προεδρία αγωνίστηκε επίσης σκληρά κατά τη διάρκεια του φθινοπώρου προκειμένου να λάβει τις πληροφορίες τις οποίες ζητάτε -ποιος κάνει τι και σε ποιον βαθμό- καθώς και να σχηματίσει μια συνολική εικόνα της κατάστασης. Διαθέτουμε πλέον καλύτερη εικόνα και αναμένουμε με ανυπομονησία την έκθεσή σας, η οποία μπορεί να μας βοηθήσει σε αυτό το έργο, καθώς και τη συνεργασία με εσάς και την Επιτροπή Εξωτερικών Υποθέσεων. Στον κ. Danjean θα ήθελα να πω ότι η EUPOL αποτελεί πολύ σημαντικό στοιχείο της συνεργασίας μας και το σημαντικότερο στοιχείο για την αφγανική κυβέρνηση όσον αφορά το έργο της πολιτικής αστυνομίας. Έχει αποδειχθεί ότι υπάρχει πολύ ισχυρή ηγεσία. Τα ποιοτικά χαρακτηριστικά της EUPOL αναγνωρίζονται από όλα τα μέρη -τους Αφγανούς, τις "ΠΑ και άλλα μέρη. Έχουμε αυξήσει τον αριθμό του διεθνούς προσωπικού κατά 280. Εκφράζουμε τη λύπη μας για το γεγονός ότι τα κράτη μέλη δεν έχουν καταφέρει να παράσχουν τους 400 εργαζομένους που χρειαζόμαστε και ζητούμε περαιτέρω συμβολή, επειδή θέλουμε τη συμμετοχή των κρατών μελών. Σήμερα, η EUPOL ενοποιεί τις δραστηριότητές της σε έξι στρατηγικούς τομείς στους οποίους πιστεύουμε ότι μπορεί να προστεθεί αξία: τις υπηρεσίες πληροφοριών της αστυνομίας, την έρευνα των εγκλημάτων, τη διοικητική δομή της αστυνομίας, τις σχέσεις μεταξύ αστυνομίας και εισαγγελέων, την πάταξη της διαφθοράς, καθώς και τα ανθρώπινα δικαιώματα και την ισότητα. Αυτές είναι οι αφγανικές προτεραιότητες. Το NATO πρόκειται τώρα να συμμετάσχει στην εκπαίδευση των αστυνομικών μέσω της εκπαιδευτικής αποστολής του και, φυσικά, πρέπει να εντατικοποιήσουμε τη συνεργασία μας σε αυτόν τον τομέα. Τέλος, θα ήθελα να δηλώσω ότι το σχέδιο δράσης είναι εξαιρετικά σημαντικό προκειμένου να επιτρέψει στην ΕΕ να χρησιμοποιήσει τους πόρους της με καλύτερο και πιο συντονισμένο τρόπο. Πρέπει τώρα να επικεντρωθούμε στην εφαρμογή όλων αυτών των καλών ιδεών. Αυτό μπορούμε να το επιτύχουμε μέσω της περιφερειακής προοπτικής, της ανάληψης ευθύνης από τις ίδιες τις κυβερνήσεις του Αφγανιστάν και του Πακιστάν και της εστίασης στις πολιτικές προτεραιότητές μας, το κράτος δικαίου, τη δημοκρατία και τα ανθρώπινα δικαιώματα. " ΕΕ αποτελεί έναν εταίρο. Έναν πολύ σημαντικό εταίρο, ωστόσο, υπάρχουν και άλλοι εταίροι στην περιοχή και, βεβαίως, πρέπει να συνεργαστούμε μαζί τους. Προσβλέπουμε στη διάσκεψη του Λονδίνου στην οποία ελπίζουμε ότι ο πρόεδρος Karzai θα παρουσιάσει τα σχέδιά του και αναμένουμε την μετέπειτα αύξηση της στήριξής μας. " στήριξη της ΕΕ είναι μακροπρόθεσμη και διαρκής και πρέπει να είναι βιώσιμη. Αυτό είναι το μήνυμα που πρέπει να αποστείλουμε. Θα χρειαστεί καιρός. Πρέπει να είμαστε ρεαλιστές. Έχουμε τεράστιο όγκο έργου μπροστά μας. Γι αυτό χρειαζόμαστε τη δέσμευση της ΕΕ. Πρέπει να στείλουμε το μήνυμα της μακροπρόθεσμης δέσμευσης -κυρίως προς όφελος των γυναικών και των παιδιών, όπως ανέφεραν πολλοί βουλευτές. Catherine Ashton ορισθείσα Αντιπρόεδρος της Επιτροπής. - (ΕΝ) Κύριε Πρόεδρε, αν μου επιτρέπετε, θα αναφερθώ σε ορισμένα βασικά σημεία τα οποία τέθηκαν από βουλευτές. Συμφωνώντας με την Προεδρία σχετικά με το ζήτημα των ναρκωτικών, αυτό που έχουμε επιδιώξει είναι η ανάπτυξη ολοκληρωμένης αντίδρασης, η οποία πραγματικά συγκεντρώνει τις πτυχές της ανάπτυξης της υπαίθρου, των κοινωνικών ζητημάτων και, βεβαίως, του κράτους δικαίου. Είναι πολύ σημαντική η αντιμετώπισή του από όλες τις διαφορετικές προοπτικές. Συμφωνώ με τα όσα ανέφεραν οι αξιότιμοι βουλευτές για τη σπουδαιότητα των ζητημάτων που αφορούν τους πολίτες. Έχουμε πραγματικά σημειώσει σημαντική πρόοδο -ορισμένοι βουλευτές εξέφρασαν την ανησυχία τους σχετικά. Μόνο ένα παράδειγμα: το 2002, περίπου το 7% του πληθυσμού είχε λάβει ενίσχυση υγειονομικής περίθαλψης· το ποσοστό αυτό τώρα ανέρχεται σε 85% για το 2009. Μπορώ να αναφέρω και άλλα παραδείγματα -αυτό αποτελεί απλά ένα παράδειγμα μέσα από το οποίο μπορούμε να καταδείξουμε τι κάνουμε και πόσο αποτελεσματικό ήταν αυτό στην περιοχή. Συμφωνώ κι εγώ με αυτό που ειπώθηκε από βουλευτές, όπως την κ. Lambert, σχετικά με το ότι η εκπαίδευση είναι απολύτως καίρια για τη δράση μας όσον αφορά τη στήριξη προς τα παιδιά και φυσικά την κατάρτιση των ενηλίκων με στόχο την απασχόληση. Τα κονδύλια: Είμαι στην ευχάριστη θέση να δηλώσω ότι η διαχείριση τους είναι πράγματι πολύ καλή. " διαχείρισή τους πραγματοποιείται από τον Ο"Ε ή την Παγκόσμια Τράπεζα και νομίζω ότι οι αξιότιμοι βουλευτές λαμβάνουν έκθεση προόδου. " τελευταία που έχω στα χέρια μου είναι του Ιουλίου του 2009. Για όσους δεν την έχουν λάβει, μπορούμε να φροντίσουμε να λάβουν αντίγραφο. " έκθεση καταδεικνύει με μεγάλη σαφήνεια πού ακριβώς καταλήγουν τα κονδύλια, πού ακριβώς δαπανώνται τα ποσά και τι ελπίζουμε να επιτύχουμε μέσα από αυτό. Ωστόσο, συμφωνώ ότι πρέπει να καταστούμε πιο αποτελεσματικοί. Υπάρχει πάντα περιθώριο για αυτό. Μία εκ των προκλήσεων του ρόλου μου είναι να συγκεντρώσω την επιτόπια δράση, να την καταστήσω συνεκτικότερη και αποτελεσματικότερη. Ορισμένοι συνάδελφοι ανέφεραν την ανάγκη διασφάλισης της εκπλήρωσης των δεσμεύσεων σχετικά με τη EUPOL. Αναφέρθηκε ότι πρέπει να συνεργαστούμε με το NATO· είχα ήδη μια συνάντηση με τον Γενικό Γραμματέα του NATO και παρευρέθηκα σε συνάντηση με τον στρατηγό McChrystal και τον Richard Holbrook και την υπουργό Εξωτερικών Clinton στο πλαίσιο συνομιλιών για το Αφγανιστάν. Ήδη προετοιμαζόμαστε για τη διάσκεψη του Λονδίνου στο πλαίσιο του διαλόγου μας με αυτούς τους σημαντικούς και βασικούς εταίρους στην περιοχή. Φυσικά, ό,τι ειπώθηκε για τις περιφερειακές πτυχές είναι εξαιρετικής σημασίας. Στο πλαίσιο αυτού του σχεδίου δράσης θέλουμε να συγκεντρώσουμε αυτήν την περιφερειακή συνεργασία. Επιτελείται έργο: πολύ πρακτικό έργο για την ανάπτυξη, ιδίως, σιδηροδρομικών γραμμών και εμπορικής συνεργασίας κλπ. Βεβαίως, συμφωνώ απόλυτα: πρέπει να πράξουμε περισσότερα σε αυτόν τον τομέα. " διάσκεψη του Λονδίνου στις 28 Ιανουαρίου αποτελεί το επόμενο σημαντικό ορόσημο και πρόκειται να θέσει τα ζητήματα της ασφάλειας, της διακυβέρνησης και της κοινωνικής, οικονομικής και περιφερειακής ανάπτυξης -πολύ σημαντικά ζητήματα. Ζητήματα τα οποία έχω εντοπίσει προσωπικά αποτελούν η εκπαίδευση, η υγεία, η οικονομική ανάπτυξη, το εμπόριο, η δικαιοσύνη και τα ανθρώπινα δικαιώματα, όλα ζητήματα στα οποία μπορώ να δηλώσω ότι έχω σημαντική εμπειρία. Πρόεδρος " συζήτηση έληξε. Γραπτές δηλώσεις (άρθρο 149) Χαράλαμπος Αγγουράκης γραπτώς. - To "νέο Πρόγραμμα Δράσης" της ΕΕ για το Αφγανιστάν και το Πακιστάν έρχεται να υλοποιήσει τη στρατηγική επιδίωξη της Ε.Ε να παίξει ακόμη πιο ενεργό ιμπεριαλιστικό ρόλο στο Αφγανιστάν και το Πακιστάν, καθώς και στην ευρύτερη περιοχή. Στο Πακιστάν προωθεί συμφωνία ελεύθερων συναλλαγών, που θα επιτρέψει τη μεγαλύτερη διείσδυση των ευρωενωσιακών μονοπωλίων στην περιοχή της Νότιας Ασίας. Στο Αφγανιστάν επιδιώκει να σταθεροποιήσει ακόμη περισσότερο την παρουσία της, τόσο αυτοτελώς με την αστυνομική αποστολή της EUPOL Afganistan, όσο και στα πλαίσια του ΝΑΤΟ, με την ανάπτυξη Ευρωπαϊκής Δύναμης Χωροφυλακής. Οι ενδοϊμπεριαλιστικές αντιθέσεις για το μοίρασμα της λείας παρά τη στρατηγική της συνεργασίας με "ΠΑ και ΝΑΤΟ οξύνονται. " ΕΕ με πακτωλό χρημάτων που φτάνει το 1 δισεκατομμύριο ευρώ το χρόνο και διάφορα "αναπτυξιακά προγράμματα" επιχειρεί να ισχυροποιήσει τη θέση του ευρωπαϊκού κεφαλαίου στην καταλήστευση της κατεχόμενης χώρας και να αποκτήσει ορμητήριο για την εκμετάλλευση των λαών και του πλούτου της ευρύτερης περιοχής. Ταυτόχρονα, με την πολιτική "εξαγωγής της δημοκρατίας" επιχειρεί να διευρύνει τα ερείσματά της στην ιμπεριαλιστική κατοχική δομή. Οι λαοί δεν μπορούν διαλέγουν τον "καλύτερο ιμπεριαλιστή". Πρέπει να δυναμώσουν την πάλη τους ενάντια στα σχέδια όλων των ιμπεριαλιστών, για την αποτίναξη του ιμπεριαλιστικού κατοχικού ζυγού από το Αφγανιστάν και την ευρύτερη περιοχή. Elena Băsescu Τα προβλήματα που πλήττουν το Αφγανιστάν και το Πακιστάν δεν περιορίζονται μόνο σε αυτές τις χώρες. Επηρεάζουν πράγματι όλους μας. " αποστολή που δρομολογήθηκε στο Αφγανιστάν πρέπει να τερματιστεί. Με αυτό το πνεύμα, η Ρουμανία εξετάζει ανοικτά το ενδεχόμενο αύξησης της εμπλοκής της σε αυτήν τη χώρα, συμπεριλαμβανομένων ενισχύσεων για την εκπαίδευση του στρατού και την παροχή ιατρικής και θεσμικής στήριξης. " Ρουμανία διαθέτει προς το παρόν 1 020 στρατιώτες στο Αφγανιστάν, των οποίων η παρέμβαση για την εγγύηση της ειρήνης και της σταθερότητας εκτιμάται ομόφωνα από τους συμμάχους μας. Πρέπει να συμμετάσχουμε όχι μόνο στο στρατιωτικό μέτωπο,, αλλά και στην ενίσχυση των θεσμών του αφγανικού κράτους, παρέχοντας διακυβέρνηση σε τοπικό και περιφερειακό επίπεδο, καταπολεμώντας τη διαφθορά και το λαθρεμπόριο ναρκωτικών, εκπαιδεύοντας αστυνομικούς και παρέχοντας τεχνική υποστήριξη για την αγροτική ανάπτυξη. Σε αυτό το πλαίσιο, θα ήθελα να αναφερθώ στην ανακοίνωση που πραγματοποίησε η Catherine Ashton σχετικά με την αύξηση των κονδυλίων που διανέμει η Ευρωπαϊκή Επιτροπή για την ανάπτυξη στο Αφγανιστάν. Οι δράσεις της Ευρωπαϊκής Ένωσης στο Αφγανιστάν και το Πακιστάν πρέπει να είναι συντονισμένες. Οι καταστάσεις και στις δύο χώρες συνδέονται στενά και η επιτυχία στη μία εξαρτάται από την άλλη. " Ευρωπαϊκή Ένωση πρέπει να συνεχίσει την εταιρική σχέση της με το Πακιστάν και να βοηθήσει αυτήν τη χώρα στη μάχη της κατά του εξτρεμισμού και της τρομοκρατίας, καθώς και όσον αφορά τις εμπορικές σχέσεις και την προώθηση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Ricardo Cortes Lastra Πρέπει να διασφαλιστεί η επαρκής διεθνής παρουσία προκειμένου να δημιουργηθούν οι βασικές συνθήκες ειρήνης και ασφάλειας, οι οποίες θα επιτρέψουν την αύξηση των ικανοτήτων της κυβέρνησης της χώρας, την ενίσχυση του κράτους δικαίου, την πάταξη της διαφθοράς και τον σεβασμό των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Όταν μιλώ για διακυβέρνηση αναφέρομαι επίσης στο τοπικό επίπεδο, το επίπεδο που βρίσκεται πιο κοντά στους πολίτες, και στη διακυβέρνηση με την ευρύτερη έννοια, συμπεριλαμβανομένων όλων των ενδιαφερομένων μερών στο Αφγανιστάν. " ανάπτυξη της χώρας και η ανάπτυξη της γεωργίας, των υποδομών και του εμπορικού ιστού απαιτούν επειγόντως κλίμα ειρήνης και σταθερότητας και, πάνω απ' όλα, την προστασία των πολιτών μέσω της πάταξης της ατιμωρησίας και της νομικής ανασφάλειας που τους επηρεάζει άμεσα. Παρ' όλα αυτά, δεν πρέπει να παραβλέπουμε τα καθημερινά επείγοντα προβλήματα που αντιμετωπίζουν οι πολίτες. Τα προβλήματα αυτά δεν περιορίζονται στην ασφάλεια και σχετίζονται με τον επισιτισμό, την υγεία και την εκπαίδευση. Το Αφγανιστάν θα επιζήσει, και θα το καταφέρει χάρη στη δύναμη και τις προσπάθειες του ίδιου του αφγανικού λαού. Πρέπει, ωστόσο να τους τείνουμε χείρα βοηθείας και, ειδικότερα, δεν πρέπει να την πάρουμε πίσω πρόωρα, όταν την χρειάζονται περισσότερο. Jaromír Kohlíček Εάν υπάρχει στον κόσμο ένα τρανταχτό παράδειγμα της αδυναμίας της ΕΕ να υιοθετήσει μια ανεξάρτητη θέση ως προς ένα πρόβλημα που δημιούργησαν οι "νωμένες Πολιτείες, τότε αυτό είναι η παρούσα δυσάρεστη κατάσταση στο Αφγανιστάν: κατακερματισμένες υποδομές, πολλές γενεές με ελάχιστες ευκαιρίες εκπαίδευσης, μεσαιωνικές συνθήκες όσον αφορά την ισότητα των φύλων και το διεθνές πρότυπα της απόλυτης διαφθοράς. Πρόκειται για μια κατάσταση η οποία, σε συνδυασμό με την παραγωγή περισσότερου από το 70% της παγκόσμιας παραγωγής οποίου και την αυξημένη δραστηριότητα τρομοκρατικών ομάδων, καταδεικνύει την πλήρη ανικανότητα των δυνάμεων κατοχής. Τα πασίγνωστα παραδείγματα αδικίας, ακόμα και κατά εκλεγμένων αντιπροσώπων, σε συνδυασμό με τις παράνομες πρακτικές της κυβέρνησης των "ΠΑ, έχουν δημιουργήσει ένα ασταθές περιβάλλον. Οι συνεχείς αναφορές στην έλλειψη σεβασμού στην ανθρώπινη αξιοπρέπεια υπό τη σοβιετική κατοχή αποτελούν μια άκαρπη προσπάθεια συγκάλυψης του υφιστάμενου χάους και της αναρχίας. Με περισσότερους από δύο εκατομμύρια πρόσφυγες στο Πακιστάν και διαπερατά σύνορα μεταξύ των κρατών υφίστανται οι ιδανικές προϋποθέσεις για τη διείσδυση των ενόπλων ομάδων στις νότιες και ανατολικές περιοχές της χώρας. Οι φυλές των Παστούν ζουν επί πολλά έτη και στις δύο πλευρές των συνόρων και είναι δύσκολο μέσα στο υφιστάμενο χάος να διαπιστωθεί ποιος προέρχεται από πού. Το ψήφισμα του ΕΚ του 2008 περιγράφει με ακρίβεια αυτήν την κατάσταση, αλλά πρέπει να πούμε ότι οι αισιόδοξοι ισχυρισμοί είναι άτοποι. Υπό την παρούσα κατάσταση, η ενίσχυση της στρατιωτικής παρουσίας και οι περαιτέρω μεταφορές οικονομικών πόρων και ομάδων εμπειρογνωμόνων είναι τελείως παράλογες. " κατάσταση έχει παρουσιάσει σημαντική επιδείνωση κατά το τελευταίο έτος και οι αισιόδοξες δηλώσεις της Ευρωπαϊκής Επιτροπής δεν βασίζονται στην τρέχουσα πραγματικότητα στο Αφγανιστάν. Krzysztof Lisek Είναι επιτακτική η ανάληψη δράσης για τη βελτίωση της κατάστασης στο Αφγανιστάν. Συγκεκριμένα, σημαντικά μέτρα αποτελούν: η εκπαίδευση των αστυνομικών, του στρατιωτικού προσωπικού, των εργαζομένων στο δικαστικό σύστημα και των εκπαιδευτικών, καθώς και η καταπολέμηση της παραγωγής και του εμπορίου ναρκωτικών. Το γεγονός αυτό θα επιτρέψει τη σταθεροποίηση του κοινωνικού συστήματος στο Αφγανιστάν. Αναμφίβολα, είναι επίσης απαραίτητο να αυξηθούν οι στρατιωτικές και αστυνομικές δυνάμεις και να διπλασιαστούν οι προσπάθειες στις περιοχές που συνορεύουν με το Πακιστάν προκειμένου να αποτραπεί η ροή οπλισμού και ναρκωτικών μεταξύ των δύο χωρών. Αξίζει ήδη να εξετάσουμε την κατεύθυνση προς την οποία πρέπει να αναπτυχθεί η αφγανική οικονομία στο μέλλον, ώστε ο λαός να καταφέρει να παραιτηθεί από την καλλιέργεια και το εμπόριο οπίου. Με άλλα λόγια, η στρατιωτική και αστυνομική δράση πρέπει να συνοδεύεται από πολιτικά μέτρα: τη στήριξη της δημιουργίας των δομών του αφγανικού κράτους και την αναπτυξιακή βοήθεια.

5. Dostosowanie niektórych aktów w zakresie procedury regulacyjnej połączonej z kontrolą - część pierwsza ( - Przed głosowaniem: Janez Lenarčič urzędujący przewodniczący Rady. - (SL) Pozwolę sobie wykorzystać tę możliwość i wyrazić swoje zadowolenie w imieniu Rady z powodu dobrych wyników długoterminowej i szczegółowej pracy w sprawie technicznego dossier. Zakończenie pracy nad dossier było możliwe głównie dzięki twórczej współpracy wszystkich trzech instytucji; chciałbym skorzystać z okazji i podziękować szczególnie sprawozdawcy, Józsefowi Szájerowi, za współpracę i za wykonane przez niego zadanie. Teraz, kiedy ta część wprowadzania poprawek została już zakończona, zarówno organy prawodawcze, jak i przede wszystkim Parlament Europejski będą mogły korzystać z kontroli nad władzą wykonawczą Komisji w związku z niezliczonymi aktami prawodawczymi w wielu ważnych obszarach. Na koniec pragnę powiedzieć, że chciałbym, aby tego rodzaju twórcza współpraca była kontynuowana podczas zbliżającej się prezydencji francuskiej. József Szájer sprawozdawca. - Panie przewodniczący! W wyniku oddanych właśnie głosów Parlament po raz pierwszy uzyskał prawdziwe prawo do kontrolowania i wetowania normatywnych aktów wykonawczych Komisji Europejskiej na równi z Radą. Przyjęcie dwóch pakietów zbiorowych jest dużym krokiem naprzód w eliminowaniu demokratycznego deficytu Unii. Pragnę także przypomnieć kolegom i koleżankom, że nasze nowe prawo kontroli władzy wykonawczej UE wymaga od nas więcej pracy niż przedtem. Parlament musi się przygotować do nowego zadania procedury komitetowej. Dziękuję Radzie, a szczególnie prezydencji słoweńskiej, a także Komisji, zwłaszcza dlatego, że obie zrzekają się ważnych i do tej pory wyłącznych prawi przyznają je Parlamentowi i obie tracą wyłączne uprawnienia. Pragnę także podziękować naszym kolegom w odpowiednich komisjach, którzy rozumieją znaczenie nowych uprawnień Parlamentu Europejskiego. Działały one bardzo szybko i elastycznie w sprawie tego dossier. Nasze dzisiejsze głosowanie znacznie przyczyni się do lepszej, bardziej demokratycznej i przejrzystej Unii Europejskiej. Dziękuję za poparcie. (Oklaski)

4. Verzoek om opheffing van de parlementaire immuniteit van Adrian Severin ( Francesco Enrico Speroni rapporteur. - (IT) Mevrouw de Voorzitter, deze zaak ligt betrekkelijk ingewikkeld, en ik zou alleen willen onderstrepen dat terwijl er een verzoek ligt voor toestemming om een proces in te stellen tegen een afgevaardigde die vermoedelijk steekpenningen heeft aangenomen, er geen enkel proces is tegen de vermeende omkopers.

Fazer frente aos desafios relacionados com o petróleo (breve apresentação) Presidente Segue-se na ordem do dia uma curta apresentação do relatório do deputado Herbert Reul, em nome da Comissão da Indústria, da Investigação e da Energia, sobre as soluções para fazer frente aos desafios relacionados com o petróleo. Herbert Reul Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, no presente relatório sobre o aprovisionamento em petróleo, advoguei - o que também mereceu a concordância da comissão - uma chamada de atenção para a importância do petróleo no aprovisionamento energético da Europa, no futuro. O petróleo vai manter-se claramente como uma importante fonte de energia primária da UE, mesmo a médio e longo prazo. Temos vindo a assistir a um forte aumento na procura, sendo este causado pelo crescimento económico e populacional, e também pelo desejo de mobilidade individual. Nos últimos meses e anos, temo-nos preocupado de diferentes maneiras - o relatório também se concentra neste aspecto, em grande medida - com a questão lógica que se coloca quanto à forma de reduzir o consumo, de reduzir a procura. Como podemos baixar o nosso consumo ou supri-lo com outras fontes de energia? O presente relatório tenta olhar para o facto de que nós, políticos, devermos reflectir sobre se e como a oferta de recursos pode ser aumentada, e sobre o que pode ser feito a esse respeito. Neste contexto, foram enunciados três ou quatro pontos. Primeiro, é necessário um fortíssimo investimento para produzir e explorar os recursos disponíveis de petróleo: 350 mil milhões de dólares por ano, é o valor que é sempre citado a este respeito. Em segundo lugar, deve salientar-se que temos de ser muito mais activos no domínio das inovações tecnológicas. Temos igualmente de pensar na forma de explorar todas as reservas disponíveis da forma mais eficiente possível. Este ponto faz incidir a nossa atenção, não só sobre as questões da tecnologia e do uso da terra, passando, é claro, rapidamente para as considerações em matéria de política externa. A este respeito também, numa série de pontos que não posso indicar exaustivamente aqui, o presente relatório tenta salientar que temos de redobrar os nossos esforços para tornar comercialmente viáveis os recursos não convencionais de petróleo: de modo a contribuir para a diversificação, a responder à questão de como também podem ser mudadas as rotas de comunicação, e para levantar a questão de saber qual o contributo que a política externa pode dar em termos do reforço das relações, da dependência mútua e da confiança entre a União Europeia e os países produtores de petróleo. Este relatório não tenta responder a todas as questões relacionadas com o petróleo, antes pretende analisar uma série de questões que não têm sido fulcrais até agora. Não leva em conta as questões da eficiência e da poupança de energia, não porque estas não sejam importantes, mas porque são tratadas noutro contexto. Diversas novas questões devem ser levantadas a este respeito - é preciso considerar, por exemplo, se há suficiente sangue novo a entrar no domínio tecnológico: jovens dispostos a empenhar-se neste campo e a procurar novas soluções. É este o resumo do conteúdo do presente relatório. Jacques Barrot Vice-Presidente da Comissão. - (FR) Senhor Presidente, em nome da Comissão, gostaria de agradecer ao senhor deputado Herbert Reul por ter elaborado o relatório sobre soluções para suplantar os desafios suscitados pelo aprovisionamento em petróleo. Quero também agradecer, aos membros das diversas comissões que emitiram pareceres sobre o assunto, as preciosas contribuições para esta importante reflexão. As condições económicas modificaram-se significativamente desde a comunicação da Comissão de Junho de 2008, cujo título era "Enfrentar o desafio da subida dos preços do petróleo". Na altura, o petróleo bruto tinha atingido 140 dólares por barril, com efeitos pesadíssimos sobre a economia global, assim como sobre os particulares, na União Europeia. Desde então, o preço do petróleo bruto caiu uma boa centena de dólares. Está agora abaixo dos 40 dólares por barril. Todavia, a análise realizada na altura pela Comissão continua pertinente no que respeita às condições estruturais dos mercados petrolíferos, à procura energética mundial a médio e longo prazo, à importância das políticas da União Europeia relativas à energia e às alterações climáticas, podendo tudo isto alterar os nossos esquemas de produção e de consumo, assim como os nossos comportamentos. Muitas destas questões foram abordadas em pormenor na segunda análise estratégica da política energética adoptada em Novembro de 2008, a qual já foi objecto de outros debates no Parlamento. Além disso, a adopção pelo Conselho e pelo Parlamento Europeu, em Dezembro de 2008, do pacote de propostas sobre energia e alterações climáticas marcou uma etapa importante em direcção a uma acção resoluta sobre as nossas necessidades energéticas futuras, nomeadamente com a fixação do objectivo de 20% de energias renováveis no consumo energético até 2020. A Comissão acolhe favoravelmente a maior parte dos pontos levantados no relatório do senhor deputado Reul. Tomamos boa nota do apoio fornecido aos novos investimentos nas fontes alternativas de energia, como as energias renováveis, e da prioridade dada aos bens e serviços eficientes do ponto de vista energético. Trata-se de elementos avançados pela Comissão no plano europeu de relançamento económico. Como é óbvio, aprovamos a importância conferida à intensificação do diálogo com os países produtores com vista à procura de soluções pragmáticas para os problemas encontrados. Dada a interconexão crescente entre as políticas energéticas e externas, e dado o imperativo de garantir a segurança energética, é claro que temos absolutamente de promover boas relações com os países produtores, de forma a que o funcionamento dos mercados internacionais seja mais previsível. A questão da transparência das reservas petrolíferas deve ser abordada neste contexto. No que respeita à transparência das reservas de petróleo, trata-se de uma questão que foi abordada por ocasião da segunda análise estratégica. A este respeito, está a ser estudada a opção de uma publicação semanal de informação sobre as reservas comerciais. No que se refere às questões relativas às poupanças de energia e à diversificação das suas fontes, tomamos boa nota dos argumentos avançados sobre o potencial de poupanças de energia no sector da habitação, e esperamos com interesse a conclusão dos debates sobre a reforma da directiva relativa ao desempenho energético dos edifícios. Quanto às partes dedicadas à necessidade de diversificar as fontes de energia no sector dos transportes e de explorar o potencial dos veículos eficientes do ponto de vista energético, recordo que o plano de relançamento prevê uma iniciativa sobre os veículos verdes. Para concluir, chamo a atenção para o compromisso assumido pela Comissão de um maior desenvolvimento da acção sobre todas as questões levantadas relativamente aos preços do petróleo. Estas questões dependem das políticas globais da energia, do clima e da investigação. Congratulamo-nos com o prosseguimento da nossa cooperação com o Parlamento Europeu em todos estes domínios e agradeço, mais uma vez, ao senhor deputado Reul por ter fornecido um certo número de informações e de esclarecimentos preciosos para a condução da nossa política energética no futuro. Presidente Está encerrado o debate. A votação terá lugar na quarta-feira. Declarações escritas (Artigo 142.º) Constantin Dumitriu O relatório do Senhor Deputado Reul é extremamente importante no quadro da actual crise económica e dos desafios relacionados com as alterações climáticas. Como membro da Comissão da Agricultura e do Desenvolvimento Rural, tenho consistentemente apoiado a perspectiva de que não devemos minimizar a importância do investimento em tecnologias limpas e energias renováveis como soluções para reduzir a dependência do petróleo, as emissões de carbono e, não menos importante, criar novos empregos e estimular o crescimento económico. Congratulo-me pelo facto de este relatório mencionar também os biocombustíveis como um recurso ainda não suficientemente explorado, e espero que a recomendação de lhes facilitar o acesso ao mercado seja levada em conta pela Comissão Europeia. O uso de biocombustíveis proporciona uma alternativa económica e social válida para o desenvolvimento rural e a protecção ambiental. Simultaneamente, vejo com satisfação a atenção acrescida que está a ser dada à eficiência energética em edifícios, que foi incluída como prioridade no Plano Europeu de Recuperação Económica e mencionada no relatório do Senhor Deputado Reul como solução para reduzir a procura de recursos no domínio da energia fóssil. A eficiência energética tem a vantagem de ir também reduzir a conta dos consumidores numa altura em que a crise económica está a ter nestes um impacto cada vez mais negativo. Anni Podimata por escrito. - (EL) Hoje, mais do que nunca, a União Europeia precisa de uma política energética europeia comum que promova a segurança energética e a solidariedade energética e, simultaneamente, apoie opções energéticas viáveis. Hoje em dia, o petróleo é a fonte de energia mais importante na Europa, sobretudo devido ao seu uso generalizado no sector dos transportes. A título exemplificativo, foi referido que em 2030 a dependência da UE face ao petróleo deverá chegar aos 95%. Não podemos ignorar o facto de que as importações provêm basicamente de países em que prevalece a instabilidade política e que consequentemente não se podem considerar seguros. Além disso, a Europa enfrenta actualmente três desafios, a nível financeiro, energético e ambiental, que inevitavelmente limitam as nossas opções. O petróleo é uma fonte de energia que está ultrapassada. O seu custo duplicou desde 2005, o seu preço sofre flutuações constantes, e está associado a níveis elevados de emissões de CO2. A reorientação da política energética é, por conseguinte, o único caminho a seguir. Apoiar a energia nuclear ou a exploração de novas minas em África não é solução. A solução é apoiar medidas nacionais e europeias para promover a eficiência energética, e investir em projectos que utilizem fontes de energia renováveis.

7. Avenir du partenariat stratégique Afrique-UE avant le troisième sommet UE-Afrique ( - Avant le vote sur l'amendement 8 Michael Gahler (DE) Monsieur le Président, ma remarque porte uniquement sur l'intitulé correct, sur ce à quoi il est fait référence. Il devrait être mentionné: l'initiative pour la transparence des industries extractives. C'est ce qui posait problème dans le texte. Paul Rübig (DE) Monsieur le Président, pourriez-vous nous donner le nom de la personne qui, au sein du secrétariat, est responsable de l'établissement du plan d'attribution des places et nous dire si elle est présente parmi nous aujourd'hui? Le Président D'après mes informations, ce plan est établi par les groupes politiques au sein de la plénière.

Epidemia de gripe (debate) Presidente Segue-se na ordem do dia uma declaração da Comissão sobre a epidemia de gripe. Androulla Vassiliou Membro da Comissão. - (EN) Senhor Presidente, obrigada pela oportunidade de intervir neste Parlamento, na sua última semana, sobre a disseminação mundial do vírus da gripe A (H1N1). Permitam-me primeiro que faça uma breve exposição sobre a situação actual e, em seguida, sobre a acção da UE com vista à gestão desta crise. O último relatório do Centro Europeu de Prevenção e Controlo das Doenças (CEPCD) dá conta da existência, neste momento, de 94 casos confirmados de gripe A (H1N1) nos países da UE e da EFTA, e de 20 casos prováveis. A maior parte destas pessoas, embora não todas, estiveram em áreas afectadas fora da Europa. Foram comunicados oito casos de contágio entre humanos, sendo um deles, inclusive, um funcionário do serviço de saúde. Porém, podemos regozijar-nos por não se ter registado qualquer morte entre os doentes infectados com este vírus na UE. Durante mais de uma semana observámos a disseminação de infecções no México, nos EUA, no Canadá, em Estados-Membros da UE e noutros países. No México, o impacto na vida pública e económica fez-se sentir com grande gravidade. Reconhecemos e agradecemos os enormes esforços que as autoridades mexicanas envidaram para conter a disseminação do vírus e ajudar os que padecem da infecção. A legislação da UE sobre doenças transmissíveis obriga os Estados-Membros a prestar informação sobre esses surtos epidémicos e sobre as medidas que se propõem tomar para os minorar. O CEPCD coordena as redes de vigilância que acompanham o número de casos comunicados. Por conseguinte, temos uma ideia muito precisa em toda a Europa da evolução da situação, o que oferece a base necessária para se tomar decisões responsáveis, adequadas e eficazes sobre a melhor forma de utilizar os nossos limitados recursos. O quadro mundial de infecção foi suficientemente grave para levar a OMS, em 29 de Abril, a decidir subir para 5 o nível de alerta pandémico da gripe, reconhecendo que o contágio entre humanos teve lugar em pelo menos duas regiões. A Comissão tem estado constantemente em contacto e mantido uma estreita colaboração com a OMS. Os meus serviços têm trabalhado arduamente para implementar as medidas tomadas, tal como definido pelo plano comunitário de preparação para a eventualidade de uma pandemia de gripe, a fim de dar resposta aos desafios impostos pelo actual surto. A Comissão accionou o seu dispositivo com vista às actividades no domínio da saúde pública em 24 de Abril, e desde aí os meus serviços têm-se mantido constantemente operacionais. A Comissão tem convocado reuniões diárias da Rede de Doenças Transmissíveis dos Estados-Membros da UE e do Comité de Segurança da Saúde (CSS) desde sábado, 25 de Abril. Estas reuniões analisam a situação epidemiológica, debatem e decidem sobre medidas a tomar e actos legislativos adequados. A informação veiculada ao público sobre as precauções a ter para evitar a infecção e sobre escolhas informadas relativamente a viagens tem sido debatida de maneira a assegurar uma mensagem coerente por parte de todos os Estados-Membros, com base num parecer científico emitido pelo CEPCD, em coordenação com a OMC. Decidimos alargar a vigilância no que se refere à gripe sazonal, o que normalmente teria terminado na semana 20, a fim de identificar infecções com este novo vírus da gripe. A Comissão aprovou em 30 de Abril uma definição de casos de notificação obrigatória de doenças transmissíveis com base na legislação da UE sobre esta matéria, sendo que esta decisão foi publicada no Jornal Oficial de 1 de Maio. Uma vez que as contramedidas médicas, como antivirais e vacinas, estão no centro da nossa resposta de saúde pública a esta ameaça, avistei-me com os produtores europeus no dia 29 de Abril, quarta-feira, para ficar a par das últimas informações sobre quais os produtos que estão em desenvolvimento, sobre calendários para novas vacinas e também para apurar se a intervenção da UE pode acelerar a distribuição. Estamos a analisar em conjunto com os Estados-Membros a melhor forma de optimizar a utilização das reservas existentes de antivirais, utilizando o mecanismo de coordenação do Comité de Segurança da Saúde. Posso também informar o Parlamento de que, na sequência do meu pedido à Presidência, o Conselho "Saúde" reuniu-se em 30 de Abril e aprovou um conjunto de conclusões sólidas reiterando a necessidade de uma resposta coordenada para a nova ameaça da gripe. O Conselho relembrou as obrigações legais dos Estados-Membros de coordenar a sua vigilância e responder a ameaças no plano da saúde e acordou que as restrições a viagens para zonas afectadas não constituíam uma resposta de saúde pública fundamentada. Contudo, o Conselho também acordou que a boa informação ao público era essencial e que os viajantes deveriam poder tomar decisões informadas. A Comissão está agora a analisar um roteiro para a urgente implementação dos pontos incluídos nas conclusões do Conselho de 30 de Abril. Estes incluirão o desenvolvimento de vacinas, estratégia para vacinas, orientações para fazer o melhor uso possível das reservas de vacinas e antivirais, medidas preventivas e protectores, bem como informação e comunicação ao público. É óbvio que todos beneficiamos da nossa sociedade e economia integradas na Europa. Contudo, esse benefício também acarreta uma responsabilidade. Significa que temos de trabalhar em conjunto para tomar exclusivamente as medidas que se justificam, com base em dados fiáveis. Isto é essencial se quisermos evitar que uma crise ao nível da saúde se transforme numa crise económica também. Todavia, não nos devemos concentrar indevidamente nos aspectos negativos destes acontecimentos. Graças à preparação conduzida pela Comissão após a gripe aviária de há uns anos atrás, a UE possui sistemas operacionais que permitem responder colectiva e eficazmente a esta ameaça. Sei que nos últimos tempos, à medida que as eleições europeias se aproximam, esta Assembleia debateu o que realmente significa a Europa para os cidadãos. Nestes dias difíceis, creio que podemos ter uma perspectiva mais clara. Europa significa solidariedade ao manter-se unida para enfrentar esta crise. Significa cooperação, partilha de informação, competência e capacidade para actuar em conjunto, com base no melhor conhecimento disponível. Significa inovação, através de trabalho de investigação financiado a nível europeu para se conseguir chegar à produção de uma vacina o mais rapidamente possível. Significa capacidade, através das instituições europeias, que permite a todos os Estados-Membros responder imediata e eficazmente a uma crise comum. É isso que a Europa proporciona aos cidadãos. Assim sendo, é verdade que a situação é grave, mas estamos mais bem preparados do que nunca para enfrentar esta ameaça. Depois de ter visto a determinação dos ministros da saúde da Europa na semana passada - e estavam presentes os 27 - estou confiante na nossa capacidade de resposta nos próximos dias. Antonios Trakatellis em nome do Grupo PPE-DE. - (EL) Senhor Presidente, Senhor Comissário, em primeiro lugar, agradeço a informação circunstanciada que nos deu, e congratulo-me com as medidas que adoptou. Gostaria de chamar a sua atenção para três questões básicas que também referiu e que se me afiguram imprescindíveis para combatermos uma eventual epidemia. A primeira tem a ver com os planos de que dispomos e que foram já traçados pelo Conselho, pela Comissão Europeia e pelo Parlamento relativamente à gripe das aves. Dispomos, então, de planos que são efectivamente bastante bons, apesar de algumas lacunas assinaladas por cientistas especializados na matéria. Gostaria, portanto, de perguntar se esses planos foram completados, se os Estados-Membros os adoptaram e se estão prontos para serem postos em prática, dado que o elo mais fraco é aqui muito importante; por último, relativamente à coordenação a que aludiu, apraz-me ouvi-lo dizer que estão preparados para assegurar essa coordenação em conjunto com o Centro Europeu de Prevenção e Controlo das Doenças em toda esta história da gripe. A segunda questão que quero referir tem a ver com os medicamentos antivirais. Foi introduzida uma disposição que obriga os Estados-Membros a disporem de uma quota adequada. Os antivirais são também utilizados para tratamento, mas é óbvio que servem para a prevenção. Daí a necessidade de directrizes para a sua correcta utilização, porque não podem ser utilizados ao acaso. A terceira questão que gostaria de colocar prende-se com a necessidade de se descobrir uma vacina para a nova gripe. Esta vacina vai ser muito importante e penso que, hoje em dia, com as técnicas que temos ao nosso dispor, as empresas poderiam tê-la pronta dentro de três ou quatro meses. Gostaria, portanto, que V. Exa. fizesse pressões nesse sentido, para que se realizem esforços efectivos que nos permitam obter uma nova vacina, a qual, juntamente com a da gripe sazonal - cuja aplicação V. Exa. fez muito bem em alargar também como forma de combater esta gripe por todas as razões científicas conhecidas -, constituiria a melhor barreira para impedir uma eventual pandemia de gripe. Jules Maaten em nome do Grupo ALDE. - (NL) Senhor Presidente, aparentemente, a pandemia da gripe não é tão grave como se esperava. Uma vez mais, tivemos sorte, como tivemos por ocasião da SARS - ainda que isso se não fique a dever aos responsáveis políticos, Senhor Presidente. Quando a ameaça de gripe se tornou conhecida durante o fim-de-semana, eles concordaram com reunir-se para conversações urgentes na quinta-feira - o que me parece uma redefinição do termo "urgente". Posteriormente, não se tomaram grandes decisões. O que acontece se houver uma verdadeira crise? O que acontece no caso da "grande epidemia" - que a Organização Mundial de saúde está convicta de que vai chegar e pode vir a custar oito a dez milhões de vidas? Os Ministros reuniram-se para trocar informações e fizeram-se planos. Todavia, de que natureza são esses planos? De que natureza é o intercâmbio de informações? Que medidas se tomaram? Essas medidas são realmente coordenadas? A Comissão está a receber todas as informações necessárias? Tenho as minhas dúvidas. Veja-se o exemplo dos medicamentos antivírus: quem tem esses medicamentos? Quem não tem? Além disso, os Ministros estão, finalmente, preparados para criar uma reserva europeia de emergência? Muito embora não esteja convencido de que seja boa a proposta da França de se suspenderem todos os voos para o México, é evidente que é louca a decisão do Conselho de que cabe a cada um decidir fazê-lo ou não. Com as nossas fronteiras abertas, de que serve um país fazê-lo, se outro o não faz? Os países deviam ter tomado essa decisão em conjunto. A única solução para este problema é conceder plenos poderes à Comissão para tomar este tipo de medidas de emergência. A mando do Conselho, a Senhora Comissária devia ter possibilidade de tomar medidas de emergência dentro de 24 horas em questões como quarentena, medidas de desinfecção em aeroportos e restrições de viajar. Não estou a acusar a Comissão. A Senhora Comissária e os seus funcionários procederam correctamente. No entanto, onde estava o Conselho? Olhamos em volta da proverbial poeirenta praça mexicana e lá está ele, sentado ao sol, junto da pequena estação. Corremos para ele a gritar:"Gripe! Gripe!". O "sobrero" ergue-se devagarinho e o Conselho responde: "Mañana! Mañana!", e volta à sua siesta. É difícil fazer o que quer que seja com este Conselho. Bart Staes em nome do Grupo dos Verts/ALE. - (NL) Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, gostaria de me associar aos que agradeceram à Senhora Comissária a informação pormenorizada que nos proporcionou. Não obstante, estou de acordo com o senhor deputado Trakatellis e com o senhor deputado Maaten. Em Junho de 2006, realizámos um profundo debate nesta Casa, tendo aprovado uma resolução em que, nessa altura, trabalhámos duramente na Comissão do Ambiente, da Saúde Pública e da Segurança Alimentar. Reli essa resolução e devo dizer que, tal como o senhor deputado Trakatellis, receio que na sua actual abordagem haja muitas lacunas e muitos pontos fracos. Nessa altura, recomendámos firmemente que se garantisse o intercâmbio de informações, bem como uma cooperação construtiva entre os Estados-Membros, com o papel de coordenadora para a Comissão, numa cooperação construtiva com o Centro Europeu de Prevenção e Controlo das Doenças. Quem agora olhar bem em volta - e o senhor deputado Maaten já abordou esta questão de modo muito explícito - verá que existem muitíssimas lacunas, que as coisas estão a ser tratadas de modo incrivelmente lento. Quando às reservas de medicamentos antivírus, a Senhora Comissária foi a própria a dizer-nos, há alguns dias, que as reservas eram suficientes para cobrir 16% da população, quando nós tínhamos dito que o número necessário seria 30%. As coisas estão, por conseguinte, bastante abaixo da média, para não mencionar o que se refere ao intercâmbio de informações sobre a natureza do vírus. Este intercâmbio de informações é essencial, uma vez que, se não se conhecer a natureza do vírus, não é possível desenvolver vacinas. Cientistas que contactei nos últimos dias afirmam não disporem de informações e não poderem ter acesso a elas. As informações sobre a natureza do vírus constituem material protegido, que é mantido em segredo. Temos todos esses institutos de investigação, mas não podemos fazer aquilo que temos necessidade de fazer. Cumpre fazer qualquer coisa a este respeito. Não podemos tolerar esta situação; a ameaça é realmente demasiado grande. Urszula Krupa Senhor Presidente, falando da questão da ameaça que representa o vírus da gripe, gostaria de citar algumas opiniões de utilizadores da Internet que surgiram como resposta ao pânico nos meios de comunicação social, a que foi dado um estímulo adicional pelos comentários feitos pela Organização Mundial de Saúde. Está a ser dito que, na base da histeria dos media, está o desejo de escoar as reservas de vacinas e de Tamiflu, um medicamento ineficaz, que estão a ocupar espaço nas prateleiras dos armazéns farmacêuticos, e a tentativa de distrair a atenção da crise mundial. Estas reacções da sociedade não são apenas testemunho de uma desconfiança em relação à autoridade, mas podem também fazer com que as pessoas menosprezem uma ameaça real de pandemia no futuro. Penso que seria mais sensato dar informação sobre o perigo de uma possível pandemia de gripe ou de outra doença após observações um tanto mais longas de casos da doença e a investigação cuidadosa do vírus e da sua virulência. Isto evitaria a divulgação de informação incompleta, o pânico e, por exemplo, o massacre de porcos que está a ocorrer. Irena Belohorská - (SK) Senhora Comissária, também eu gostaria de lhe agradecer a sua resposta activa e imediata ao caso em apreciação. Devido à globalização e aos grandes movimentos actuais de turistas, viajantes e outras pessoas, não existe lugar algum do planeta onde esta doença não possa aparecer. Estamos já a assistir a isto com os casos que surgiram em locais tão distantes do México como a Nova Zelândia, a Austrália, a Europa e a África. Apesar da subsidiariedade na área dos cuidados de saúde, as doenças infecciosas não conhecem fronteiras e obrigam-nos a actuar em conjunto. Não existe nenhuma solução no contexto de um único país. O momento é de solidariedade. A Eslováquia está suficientemente preparada mesmo para o caso de a gripe evoluir para uma epidemia maior, quiçá por causa da anterior gripe aviária. Dispomos de 700 000 doses individuais de Tamiflu em reservas nacionais para 5 milhões de habitantes, e devo dizer que talvez seja também por causa da anterior gripe aviária que a população está inequivocamente bem preparada. Em caso de epidemia, é muito importante manter o público informado, pois quando não existe informação há sempre muita desinformação. Podemos ver isto em vários países africanos, por exemplo, no Egipto, onde a ameaça de uma epidemia de gripe combinada com a ideia de que a doença foi propagada pelos suínos levou ao abate de 300 000 a 400 000 suínos. Todavia, talvez devêssemos mostrar outras formas de solidariedade neste caso, visto que as agências de viagens estavam a vender pacotes de férias para estes destinos, mas agora as pessoas estão a viajar para esses lugares apenas em caso de necessidade. Dado que temos a Eurolat, devemos pensar também em apoiar o México, onde se acredita que esta infecção provocará uma queda do PIB de até 4 % a 5 %. Cristina Gutiérrez-Cortines (ES) Senhor Presidente, gostaria de dizer que precisamos de enviar mensagens realistas aos nossos cidadãos, tal como a Senhora Comissária procurou fazer. A ciência está hoje muito mais apta a enfrentar esta pandemia do que estava há quatro anos, como demonstra o reduzido número de mortes que se regista actualmente. Já se conhece muito mais sobre casos de gripe aviária e humana e sobre o repertório da transmissão desta gripe suína. Já se sabe muito mais acerca das soluções e julgo, portanto, que devemos confiar na investigação, fomentar a investigação e exigir muito mais investigação em matéria de vacinas, conforme o senhor deputado Trakatellis observou também. Sabemos igualmente que a sociedade está hoje muito melhor preparada do que há alguns tempos a esta parte, graças à grande quantidade de experiência acumulada e aos esforços organizacionais desenvolvidos em todos os países, sobretudo europeus, no sentido de conter a disseminação do vírus, armazenar medicamentos e oferecer aos cidadãos um leque de serviços mais alargado. No entanto, inquieta-me o facto de esses cidadãos poderem não estar a receber informação suficiente. Quando olhamos para a imprensa, verificamos que 90% - ou mesmo mais - do material publicado fala de uma queda do número de infectados, mas diz muito pouco sobre os medicamentos e sobre o modo como os cidadãos devem agir. Creio que é necessária muito mais informação. Julgo também que há que desenvolver um esforço político acrescido em prol dos nossos cidadãos. Para dar um exemplo, surpreende-me o facto de nenhum membro do Grupo Socialista no Parlamento Europeu ter comparecido no debate, de todos os seus lugares estarem vazios e ninguém ter pedido a palavra para justificar esta situação, quando este é um assunto que transcende os partidos e é do interesse de todos os governos. Quero frisar ainda que podemos dar uma ajuda aos países terceiros, como disse a oradora que interveio antes de mim. Temos de dar apoio a todos os países que não dispõem das condições, da base ou da capacidade para prestar assistência a todos os seus cidadãos. Por isso mesmo, a Europa da solidariedade tem de tomar medidas, o mesmo acontecendo com a Europa da comunicação. Françoise Grossetête (FR) Senhor Presidente, gostaria de me dirigir à Senhora Comissária para lhe comunicar a minha preocupação. O desenvolvimento do vírus parece estar a estabilizar no México, na Europa, etc. E já ouvi esta manhã na rádio comentários segundo os quais talvez tenhamos feito demais, talvez tenhamos preocupado demais os nossos concidadãos. Ora, Senhora Comissária, o que me preocupa não é o que está a passar-se neste momento; o que me preocupa é o que vai acontecer no próximo mês de Outubro, quando nos aproximarmos do Inverno. Todos sabemos perfeitamente que os vírus não gostam das temperaturas muito elevadas. Assim, o perigo não é agora; reaparecerá em Outubro, em Novembro, no próximo Inverno. O que gostaríamos então de saber, Senhora Comissária, é o que a senhora prevê fazer precisamente para nos permitir estarmos prontos para enfrentar o vírus que poderá desenvolver-se, que irá talvez sofrer mutações daqui até lá. Diz-se que devemos vacinar; mas temos a certeza de que essa vacinas que vamos agora aperfeiçoar poderão servir para todas as situações? Eis as questões que coloco. A preocupação é com o próximo Inverno. Assim, temos de comunicar, explicar aos nossos concidadãos que, seja como for, não devemos baixar a guarda, temos de continuar vigilantes, e será que a senhora, Senhora Comissária, poderá difundir uma espécie de pequeno guia destinado a ajudar os nossos concidadãos a adoptarem os comportamentos mais correctos? Paul Rübig (DE) Senhor Presidente, Senhora Comissária, gostaria de saber se há estatísticas disponíveis sobre máscaras de protecção. Quantas máscaras estão disponíveis na Europa e que quantidades poderiam ser produzidas em caso de surto desse tipo de doença? O mesmo se aplica, evidentemente, aos medicamentos disponíveis. Há alguma visão das quantidades de medicamentos presentemente armazenadas na Europa e de quanto poderia ser produzido em caso de surto? Pensa que seria também possível fornecer informação aos médicos nas 23 línguas da União Europeia, de modo a que a informação pudesse ser fornecida rápida e eficientemente? Adamos Adamou (EL) Senhor Presidente, Senhora Comissária, em primeiro lugar, obrigado pela sua apresentação integrada e circunstanciada. Fui o relator do Parlamento Europeu sobre os preparativos dos 27 Estados-Membros para combater a gripe aviária. Nessa altura, constatámos juntamente com o gabinete do Comissário que uns países estavam mais atrasados do que outros, sobretudo em termos de reservas de medicamentos antivirais. Gostaria de lhe perguntar se isso acontece também actualmente ou não. Caso não aconteça, isso significaria que hoje os Estados-Membros estão mais bem preparados. Gostaria também de lhe pedir que faça alguma coisa em relação à imprensa popular e aos rumores não oficiais que circulam por toda a União Europeia e que estão a gerar pânico entre os cidadãos. Penso que isso também é da responsabilidade dos Estados-Membros e que talvez o seu gabinete devesse emitir uma recomendação a esse respeito. Horst Schnellhardt (DE) Senhor Presidente, Senhora Comissária, muito obrigado por estar presente aqui e por ter chegado aqui tão rapidamente. Comparando esta situação com o caso da gripe das aves, estou - até mesmo eu, um eurodeputado impaciente - muito satisfeito com o modo como a União Europeia, a OMS e também os próprios Estados-Membros reagiram. Alguns deputados disseram que não há informação suficiente. Na Alemanha, acho que me deram informação suficiente sobre o comportamento a adoptar. Também não quero estar sempre a responsabilizar a Europa por tudo. Os Estados-Membros é que têm a responsabilidade de fornecer essa informação. Deveríamos também aproveitar esta oportunidade para lhes recordar que têm de desempenhar o seu papel em matéria de informação. Ouvi também, várias vezes, que ainda há algumas deficiências, em especial no que diz respeito às reservas de vacinas. Gostaria de saber se, efectivamente, isso é verdade, se os Estados-Membros, de facto, não querem partilhar vacinas e se estão a armazenar vacinas para utilização exclusiva no respectivo território, ou se concordaram em partilhar vacinas. Aí, estaríamos no mesmo estádio em que a Comissão está agora. Gostaria de manifestar a minha gratidão por este rápido e excelente trabalho. Parabéns! Presidente O período catch the eye está encerrado. Antes de dar a palavra à Senhora Comissária, queria também agradecer-lhe a sua intervenção inicial e, por antecipação, agradecer-lhe o conjunto de informações que nos dará seguidamente num tema muito importante e da actualidade, o que demonstra que quer a União Europeia, quer os Estados-Membros estão a encarar esta situação de forma muito positiva e muito próxima dos cidadãos. Androulla Vassiliou Membro da Comissão. - (EN) Senhor Presidente, agradeço aos senhores deputados as suas intervenções. É muito importante para mim ouvir as vossas opiniões sobre este assunto que se reveste de tanta importância. Em primeiro lugar, permitam-me dar garantias de que todas as estruturas que criámos a fim de responder a qualquer ameaça à saúde desta dimensão têm estado a funcionar bem e que utilizámos todos os instrumentos à nossa disposição. Como já disse na minha intervenção introdutória, desde o dia 25 de Abril de 2009 que temos mantido um contacto diário com todos os Estados-Membros e obtido garantias de que as orientações que lhes demos têm sido postas em prática e estão a funcionar. Contudo, tendo em conta a experiência da actual crise, estamos continuamente a actualizar as nossas estruturas e instrumentos, o que faz sentido, pois é apenas vivendo a crise em tempo real que podemos detectar as deficiências de qualquer estrutura. Muitos oradores mencionaram antivirais e a suficiência de reservas. Infelizmente, como sabem, o meu antecessor discutiu o problema das reservas, num quadro europeu, com os Ministros da Saúde, porém, lamentavelmente, repito, esses ministros não quiseram que a Europa assumisse essa coordenação. Discutimos o mesmo problema no ano transacto em Angers, durante a Presidência francesa e, mais uma vez, os ministros da saúde insistirem em que cada Estado-Membro deveria ser livre de decidir por si o nível de reservas que considerava adequado. Sabemos que há diferenças consideráveis entre as reservas de um Estado e as de outro, facto que nos preocupa. Contudo, tendo em conta as conclusões dos ministros da saúde de 30 de Abril de 2009, decidimos que a Comissão trabalharia em estreita colaboração com os Estados-Membros e que se um Estado-Membro precisar de assistência, então, dentro de um espírito de solidariedade, pediremos ajuda e tentaremos coordenar as necessidades dos Estados-Membros. No que diz respeito à nova vacina, como eu disse, tive uma reunião com representantes do sector e discutimos longamente a necessidade, quer de antivirais, quer de uma nova vacina. Esperemos que no dia 11 de Maio de 2009 tenhamos as reservas de sementes destinadas à indústria para se poder dar início à produção da nova vacina. Não posso dizer quando estarão prontas, uma vez que dependerá das reservas, mas estimamos que leve entre 8 a 12 semanas. Em resposta à pergunta da senhora deputada Grossetête, concordo completamente com as suas palavras sobre a importância de nos mantermos vigilantes a fim de dar resposta às necessidades que possam surgir, certamente depois do Verão, sendo que a criação da nova vacina nos permitirá, assim o espero, satisfazer as necessidades das nossas populações. Contudo, gostaria de voltar a frisar que embora a situação seja grave, não devemos entrar em pânico. Concordo com o senhor deputado Adamou quando afirma que todos têm de ser tão razoáveis e realistas quanto possível nesta situação - entrar em pânico não ajuda ninguém. Presidente O debate está encerrado.

Közös konzuli utasítások: biometrikus azonosítók és vízumkérelmek (vita) Elnök A következő napirendi pont Sarah Ludford az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottság nevében készetett jelentése az Európai Parlament és a Tanács a diplomáciai és konzuli képviseletek számára kibocsátott, a vízumokra vonatkozó Közös Konzuli Utasításnak a biometrikus adatok bevezetésével, valamint a vízumkérelmek fogadása és feldolgozása megszervezésének rendelkezéseivel kapcsolatos módosításáról szóló rendeletjavaslatról. - C6-0166/2006 -. Jacques Barrot a Bizottság alelnöke. - (FR) Elnök úr, véleményem szerint a szavazásra a megbeszélések azon szakaszában kerül sor, amikor talán még nem tártuk fel kellőképpen az első olvasatra történő elfogadáshoz szükséges lehetőségeket. Az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottság jelentéstervezetének 2007. november 27-i elfogadását követően a szlovén elnökség igyekezett konszenzusra jutni a tagállamok között a szöveg több részének újraszövegezésével kapcsolatban, hogy figyelembe vegyék az Európai Parlament által kifejezésre juttatott aggályokat. Ennek ellenére a bizottság által elfogadott jelentés három fő kérdésében nézeteltérés támadt. Az első az ujjlenyomatok levételének korhatára, a második a külső szolgáltatók telephelyén nyújtott diplomáciai és konzuli mentesség, a harmadik pedig ezen külső szolgáltatók használata a vízumdíjak kérdésével. E három kérdésben a szlovén elnökség új szövegezést javasolt a Parlament módosításainak figyelembe vételével. A június 17-i háromoldalú miniszteri megbeszélésekhez hasonlóan a megbeszélések elsődlegesen a külső szolgáltatók számára nyújtott diplomáciai és konzuli mentesség kérdésére és annak következményére, az adatok átadására koncentráltak, de semmilyen megállapodásra nem jutottak. A többi téma nem került megvitatásra. Azóta nem került sor újabb vitára az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottságban. Az ujjlenyomatvétel korhatárának kiemelkedően érzékeny kérdésében a bizottság által az előadónak nyújtott további technikai információk megerősítik a gyermekektől levett ujjlenyomatok megbízhatóságát hat éves kortól. Mindazonáltal a Bizottság támogatja a Parlament javaslatát, miszerint a hat és tizenkét év közötti gyermekektől kizárólag ellenőrzés, és nem a VIS-rendszerben (Vízum Információs Rendszerben) történő azonosítás céljából vehetnek ujjlenyomatot. A Bizottság továbbá vállalta, hogy elvégzi az Európai Parlament által kért tanulmányt. Mi több, megjegyzem, hogy úgy tűnik, ezt a megoldást választották az útlevelekkel kapcsolatos javaslathoz is, amelyről az Európai Parlamentnek határozatot kell hoznia. Ezért tehát szerintem hasznos lenne, ha most folytatnánk a tárgyalást annak érdekében, hogy megtudjuk, a javaslat megkaphatja-e a Parlament jóváhagyását. Egy másik kérdés a külső szolgáltatókkal kapcsolatos. A Parlament módosításai alapján meghatározták azokat a feltételeket, amelyek mellett a tagállamok legvégső esetben ilyen szolgáltatókhoz folyamodhatnak, és egy sor követelményt, amit be kell tartaniuk. A témában folytatott megbeszéléseket szintén folytatni kell. Szeretném emlékeztetni önöket, hogy a Közös Konzuli Utasítások módosításának elfogadása a VIS végrehajtásához szükséges elengedhetetlen előfeltétel. Bár a Parlament és a Tanács megállapodását követően első olvasatra elfogadásra került a VIS-rendszert létrehozó rendelet és határozat, jogosan mondhatjuk, hogy ha a jelenlegi javaslatnak második olvasatra kell mennie, fennáll a kockázat, hogy a VIS-rendszer 2009 májusi bevezetését veszélyezteti. Ezért elengedhetetlen, hogy gyorsan általános kompromisszumra jussunk a javaslatról. Nos, azért vagyok itt, elnök úr, hölgyeim és uraim, hogy megerősítsem a Bizottság kötelezettségvállalását a tárgyalások és megbeszélések folytatására, különösen természetesen az előadójukkal, Ludford bárónővel, és a Tanáccsal, annak érdekében, hogy kielégítő kompromisszumra jussunk a következő hónapokban. Ismételten mondom, számomra elérhetőnek tűnik ez a kompromisszum, amennyiben alaposan végezzük a munkát, és amennyiben nem szünetel a Tanács és a Parlament közötti párbeszéd, amelynek segítésére és ösztönzésére természetesen mindent megtesz a Bizottság. Sarah Ludford előadó. - Elnök úr, ez a Vízum Információs Rendszer (a VIS) csomagjának harmadik eleme. A meglévő Közös Konzuli Utasítás módosításával szabályozza elsősorban a biometrikus adatok VIS rendszerben történő tárolására vonatkozó kötelezettséget és annak előírásait, és másodsorban, a vízumkérelmek beérkezésének megszervezését. Valóban lehetővé tenné, hogy a VIS megkezdje működését. Bár a vízumkiadás szabályainak teljes felülvizsgálata várható a vízumkódex keretein belül, amely témában kollégám, Henrik Lax az előadó, e konkrét külön javaslat oka, hogy a vízumkódex elfogadása valószínűleg még több időt vesz igénybe. Fontos azonban, hogy gondoskodjunk a két javaslat összefüggéséről. Jó ideje folytatok megbeszélést és tárgyalásokat a Tanáccsal. Az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottság tavaly novemberben fogadta el a jelentésemet, és sajnálom, hogy nem tudok előállni azzal, hogy első olvasatra megállapodás született, de úgy vélem, ez részben a Tanács lassúságának köszönhető, és részben annak, hogy úgy tűnik, nem akarnak érdemben reagálni az általunk felvetett kérdésekre. Ezért arra kérem a kollégáimat, hogy támogassák a bizottságomban elfogadott jelentést, és remélhetőleg az új elnökség meg tudja győzni a tagállamokat, hogy alaposabban vegyék figyelembe a véleményünket. Ugyanazokkal az alapokkal foglalkoznék, mint a biztos úr, de a kérdéseket három helyett inkább négy csoportba sorolnám. Az első a Tanács hajlandóságával kapcsolatos, a kisgyermekektől történő ujjlenyomatvétel bevezetését érinti, miközben figyelmen kívül hagyják az elvi kérdéseket, és azt, hogy ez jelentős költségekkel és kényelmetlenséggel jár a szülőkre nézve, a gyermekek ujjlenyomatának gyakori változásával és a téves egyezések, valamint az elutasítások problémáival. Úgy vélem, nem kaptam teljes körű tájékoztatást a Bizottságtól. Másodszor, úgy vélem, a tagállamok nem hajlandók együttműködni a biometrikus adatok összegyűjtésének megszervezése által támasztott kihívások leküzdésében. Harmadszor, a sorozatos adatvesztési botrányok ellenére sem veszik kellőképp figyelembe az adatvédelmet és az adatbiztonságot, a tagállamok nincsenek kellőképp felkészítve a személyes adatok adatvesztéstől, harmadik állam beavatkozásától vagy technikai hibáktól való védelmére. Végezetül a vízumdíj kérdése. Úgy vélem, nem helyes, hogy a tagállamok saját adminisztratív választásaikat fizettetik ki a vízumkérelmezőkkel, lehetővé téve, hogy a kereskedelmi vállalatok, amelyekkel szerződést kötnek a biometrikus adatok begyűjtésére, a vízum díján felül további díjakat számoljanak fel. Úgy vélem, hogy a Bizottság és a Tanács az ismételt kérések ellenére sem tudott hiteles, jelentős bizonyítékkal előállni, amely a gyermekektől történő ujjlenyomatvételt hat éves kortól engedélyező javaslatot alátámasztja. Úgy vélem, jelentős többletköltséggel jár, ha kétévente le kell venni az ujjlenyomatot. Ezért javasoljuk, hogy kezdetben a 12 éven aluli gyermekeket mentesítsük az ujjlenyomat-biztosítási kötelezettség alól, de három év múlva, a kisgyermekektől történő ujjlenyomatvételről szóló részletes technikai megvalósíthatósági, megbízhatósági és arányossági tanulmányt követően ezt vizsgáljuk felül. Úgy vélem, ez enne az ésszerű haladási irány. A kiszervezéssel kapcsolatban nincsenek problémáim az általános elgondolásról, amennyiben az fejleszti a vízumkérelmezőknek nyújtott szolgáltatásokat, és amíg a vízumkiadás folyamatának feddhetetlenségét biztosító körülmények között történik, azaz csak végső esetben fordulhatnak ehhez a megoldáshoz, és a szolgáltató a diplomáciai védelem alatt álló épületben folytatja működését, biztosítva a konzuli tisztviselők jelenlétét a szolgáltató alkalmazottainak felügyeletére. Ez szavatolhatná az adatvédelemről történő gondoskodást és az anyag lefoglalás elleni védelmét, de ebben a kérdésben nem enged a Tanács. Emellett úgy találom, hogy a tagállamok még csak nem is hajlandók elgondolkodni egy másik tagállammal együtt történő kihelyezett üzemeltetésről vagy egy közös kérelmezési központról. Végezetül csak annyit mondok, hogy a nemzeti adatvédelmi hatóságok 29. cikk alapján létrehozott munkacsoportjának véleményét kértem. Rámutattak egy paradoxonra, miszerint a vízumok megbízhatóságát és biztonságát erősíti a biometrikus adatok bevezetése, másrészről viszont, ha az adatgyűjtési módszerek nincsenek azon a biztonsági szinten, amelyet a konzulátusokon vagy a nagykövetség konzuli részében biztosíthatunk, ez az egész folyamat megbízhatóságát gyengíti. A többi kérdéssel, különösen a vízumdíjjal kapcsolatban az összefoglaló megjegyzéseimben kívánok foglalkozni. Ewa Klamt a PPE-DE képviselőcsoport nevében. - (DE) Elnök úr, hölgyeim és uraim, a Közös Konzuli Utasítások módosítására irányuló bizottsági javaslatra sürgősen szükség van a nyitott határok Európájában. Képviselőcsoportom erőteljesen támogatja Sarah Ludford jelentését. Köszönetet mondok az előadónak a jó együttműködéséért, amelynek köszönhetően az Európai Parlament képviselőcsoportjai nagyjából meg tudtak állapodni a közös szövegezésen. A Közös Konzuli Utasításokat a mai helyzethez kell igazítani és alkalmazni. A jövőben kétségkívül a biometrikus adatok, például a fényképek és az ujjlenyomatok alapján történik a vízumkérelmezők azonosítása. Már korábban nyilvánvaló lett, hogy egyes tagállamok, közöttük Németország, másképp, tehát nem egységesen értelmezik és alkalmazzák a meglévő szabályokat. 2000-ben, például, a német konzulátusok és követségek azt az utasítást kapták, hogy csökkentsék a bürokráciát a vízumok kiadásának esetében, és kérdéses esetekben adják meg a vízumot. A kijevi német nagykövetség a vízumok kiadása terén mutatott nagylelkűségének eredményeképp az ukrán nemzetiségűek részére kiállított vízumok száma az 1991-es 150 000-ről 2001-ben közel 300 000-re emelkedett, ami a schengeni térségbe történő illegális bevándorlók számának jelentős növekedéséhez vezetett. Ezért tehát sürgősen szükség van annak biztosítására, hogy minden tagállam egységes módon alkalmazza a schengeni vízumok kiadásának szabályait. Képviselőcsoportom a Tanács és az Európai Parlament közötti kompromisszumra törekszik, ahogy Barrot biztos úr javasolta az imént. Képviselőcsoportunk Ludford bárónő jelentésének szinte minden pontját támogatja. Kizárólag a gyermekekre vonatkozó korhatár és az ujjlenyomatvétel kérdéseit nem tudjuk támogatni. Támogatjuk a Bizottság javaslatát, hogy a gyermekekre vonatkozó korhatárt hat évre szabjuk meg. Képviselőcsoportom szerint igen fontos, hogy megtartsuk ezt a korhatárt az Európai Unióban történő gyermekkereskedelem megelőzése érdekében. Martine Roure a PSE képviselőcsoport nevében. - (FR) Elnök úr, biztos úr, szeretnék köszönetet mondani Ludford bárónőnek a javasolt jelentéséért, amelyet képviselőcsoportom teljes mértékben támogat. Az Európai Unió vízumpolitikája tükrözi, hogy miként fogadjuk az embereket. Ezért szeretnénk olyan megoldást találni, amely lehetővé teszi, hogy garantáljuk az európai vízumok biztonságát, miközben tiszteletben tartjuk a harmadik országbeli kérelmező állampolgárok alapvető jogait, különös tekintettel a személyes adatok védelmére. Ezt szem előtt tartva remélem, hogy a Tanács megérti az Európa Parlament elvárásait. Mindenki számára elfogadható megoldást kell találnunk. Osztom az előadó aggodalmát a vízumokba épített biometrikus adatok gyűjtésének és feldolgozásának kiszervezésével kapcsolatban. Úgy véljük, nem elegendő, ha egyszerűen jóváhagyjuk a tagállamok gyakorlatait. Ha valóban közös vízumpolitikát akarunk, ahhoz elengedhetetlen, hogy mielőtt a tagállamok a kiszervezés mellett döntenek, tanulmányozzák a többi javasolt lehetőség megvalósíthatóságát. Prioritásaink közé tartozik továbbá, hogy biztosítsuk a biometrikus adatokat szolgáltató polgárok biztonságát. Létfontosságúnak tartjuk, hogy az adatokat esetlegesen begyűjtő külső szolgáltatókkal kötött szerződéseket nagyon pontosan meg kell határozni. Mi több, ezen adatok védelmének szavatolása érdekében számomra elengedhetetlennek tűnik, hogy ezeket az adatokat olyan telephelyeken kell begyűjteni, amelyek valódi védelmet élveznek. A biometrikus adatok gyűjtésére vonatkozó korhatárt illetően nincs ideológiai véleményem a témában. Azonban úgy gondolom, hogy eddigi tapasztalataink nem teszik lehetővé, hogy garantáljuk, hogy a 12 éven aluli gyermekektől vett ujjlenyomatok kellőképp megbízhatóak, lehetővé téve a használatukra irányuló adatgyűjtést. Szerintem ez a biztonság hamis képzetét keltené. Ezért szeretném, ha elfogadnánk egy elővigyázatossági elvet, amely 12 évnél kisebb korhatárt állapít meg az ujjlenyomatok levételére, de ezt a korhatárt később felülvizsgálhatjuk, mihelyt rendelkezésünkre áll a független tanulmány, amelyet a biztos úr ígért, és amely minden szükséges információval ellát bennünket a gyermekek ujjlenyomatainak megbízhatóságával kapcsolatban. A vízumok árát illetően, amelyet természetesen a Tanács állapított meg, ez legyen a maximális ár. Nem várhatjuk el, hogy a vízumkérelmezők viseljék az Európai Unió további követelményeinek anyagi terheit. Végezetül szeretném elmondani, biztos úr, hogy nagyra értékelem ezen tárgyalásokba fektetett munkáját, mert az Európai Parlament hallatni akarja a hangját, és jelenleg a Tanács mintha nem figyelne oda az alapvető érveinkre. Tatjana Ždanoka a Verts/ALE képviselőcsoport nevében. - Elnök úr, először a Verts/ALE képviselőcsoport nevében szeretnék köszönetet mondani Ludford asszonynak a kiváló együttműködéséért, ahogy szokás. Mindazonáltal néhány kérdést rendkívül aggasztónak találtunk. Teljes mértékben egyetértünk az európai adatvédelmi biztossal, hogy a biometrikus adatok információs rendszerben történő tárolása mindig jelentős választás, különösen, amikor a kérdéses rendszer ilyen nagy számú polgárt érint. Véleményünk szerint tehát maga a VIS-rendelet megfelelőbb hely lenne az általános szabályokat és a kivételeket meghatározó rendelkezések számára. Emellett a korhatár, ami alatt a gyermekek mentesülnek az ujjlenymatvétel alól is sok kérdést vet fel, ahogy hallottuk. Itt mondunk köszönetet az előadónak és a többi kollégánknak, amiért ésszerű döntést hoztak a korhatár 6-ról 12 évre történő emelésével. A szakirodalom azonban nem nyújt bizonyítékot arra nézve, hogy a 14 év alattiak ujjlenyomata megbízható azonosítást tenne lehetővé. A második probléma a vízumkérelmezések kiszervezése. Itt gondoskodnunk kell a szükséges óvintézkedésekről, hogy biztosítsuk az adatvédelmi előírásoknak történő megfelelőséget. E tekintetben az előadó jelentős fejlődést ért el, ha a most javasolt szöveget összehasonlítjuk a Bizottság kiinduló szövegével. Mindazonáltal a képviselőcsoportunk erőteljesen ellenzi a biometrikus adatok kiterjedt bevezetését. Úgy véljük, ennek létfontosságú következményei vannak az adatbiztonságra és az alapvető jogokra nézve anélkül, hogy rávilágítana bárminemű jelentős előnyre. A közelmúlt olaszországi eseményei pedig egyértelműen bizonyítják, hogy az ujjlenyomatok használata milyen könnyen válhat a hatalommal való visszaélés eszközévé. Összefoglalásképp valóban nagyra tartjuk az előadó erőkifejtéseit és bátorságát, hogy a lehető legjobb eredményeket érje el. Mindazonáltal a Verts/ALE képviselőcsoport nagyon vonakodik elfogadni a biometrikus adatok bárminemű használatát az EU-ban, amíg kétséget kizáróan bebizonyosodik használatuk szükségessége. Nem tudunk tehát a jelentés mellett szavazni. Sylvia-Yvonne Kaufmann a GUE/NGL képviselőcsoport nevében. - (DE) Elnök úr, támogatom a vízumkiadás egységes feltételeinek bevezetését az úgynevezett vízumkereskedelem megelőzése érdekében. Én azonban elvben ellenzem a biometrikus adatok vízumokba történő beépítését, különösen a kisgyermekek esetében. Egyáltalán nem tartom helyénvalónak. Mi több, nem javasolhatjuk, hogy ujjlenyomatot vegyünk egy hatévestől anélkül, hogy elő tudnánk állni egy széles körű független tanulmánnyal, amely az ilyen korú gyermekek ujjlenyomatainak használatáról szól és anélkül, hogy tudnánk, hogy egyáltalán meddig lehet megtartani ezen gyermek-ujjlenyomatokat. Szerintem ezen az alapon nem lehetne, és nem kellene törvényeket elfogadnunk. Problémásnak látom a javasolt új rendelet végrehajtását is. Most minden kérelmezőnek, beleértve a gyermekeket is, meg kell jelennie a konzulátuson az ujjlenyomatvételre. Előfordulhat, hogy ez túl nagy elvárás a nagy országok távoli térségein élőkkel szemben. Ez azzal járhat, hogy a kevésbé tehetősek, különösen a családok számára szinte lehetetlen lesz vízumot kérelmezni az Európai Unióba történő beutazáshoz. Valóban ezt a képet szeretné külföldre sugározni az Európai Unió? A Tanács és a Bizottság ezt a magánszektor vizsgálatával próbálja ellensúlyozni. Javasolják, hogy a külső szolgáltatóknak joga legyen a vízumkérelmek és a biometrikus adatok kézhezvételére és ezek továbbítására a megfelelő konzulátusok felé. Az ezzel járó költségeket pedig gyakorlatilag a kérelmezőkre hárítják. És ez nem minden! Véleményem szerint így nem lehet biztosítani ezen kiemelkedően érzékeny adatok biztonságos és bizalmas kezelését. Ezért tehát elengedhetetlen, hogy biztosítsuk, hogy a kiszervezést, amelyet minden esetben a legszigorúbb feltételekhez kell kötni, kizárólag diplomáciai védelem alatt álló helyszíneken engedélyezzék. E kérdésben határozottan támogatom az előadót. Carlos Coelho (PT) Elnök úr, a Bizottság alelnöke, hölgyeim és uraim, e kezdeményezéssel az volt a szándékunk, hogy garantáljuk a tagállamok közötti interoperabilitást, biztosítsuk a személyes adatok ugyanolyan mértékű védelmét és a menedékkérők egyenlő bánásmódját. Különösen támogatom a vízumok kiadási eljárásának megkönnyítését az egyablakos elvvel, és a biometrikus azonosítók, azaz a kérelmező arcképe és tíz ujjlenyomata tárolásának eljárását a központosított Vízum Információs Rendszerben. (VIS-ben). Hangsúlyoznunk kell, hogy ezek az adatok azonosítás céljából kerülnek felhasználásra, ahogy Barrot alelnök már rámutatott. Ez teljesen más, mint ami az európai útlevelekkel történik, ahol mindössze két ujjlenyomat vehető, ezért azok ellenőrzésen, azaz az összehasonlításon kívül másra nem alkalmasak. Ebből a szempontból üdvözlöm az Európai Bizottság hajlandóságát az együttműködésre, amit az imént a plenáris ülésen Barrot alelnök úr bemutatta, a Parlament által kért tanulmány levezetésében a gyermekektől történő ujjlenyomatvétel megvalósíthatóságáról. Elnök úr, mivel a vízumok közösségi kódexének teljes felülvizsgálatára készülünk, csak akkor lett volna értelme e konkrét javaslatról szóló külön vitának, ha az felgyorsította volna a folyamatot. Azonban ezt a célkitűzést nem érte volna el. Holnap egy olyan javaslatról szavazunk, amellyel kapcsolatban első olvasatra nem született megállapodás, és ez csak a lassú folyamat első szakaszát jelenti. Ezért tehát komoly kétségeim vannak afelől, hogy külön kell-e folytatnunk ezt a vitát, mikor az ütemterve nagyon hasonlónak tűnik a kódex felülvizsgálatának ütemezéséhez. Avril Doyle Elnök úr, csak egy gyors megjegyzés. A legnagyobb polgári szabadság, amivel mindannyian rendelkezünk maga az élet. Mindig vita és nézeteltérés van, ha a különleges biztonsági intézkedéseket vitatjuk meg - azokat a kérdéseket, amelyeket az általánosságban vett polgári szabadságok korlátozásaként is felfoghatunk. Csak szeretnék meggyőződni arról, hogy a biztos úr elégedett azzal, hogy a szükséges fékek és ellensúlyok kéz a kézben járnak azzal, ami most előttünk van, hogy biztosak lehessünk abban, hogy nem lépünk-e túl azon, amit valóban szavatoltunk, hogy biztosíthassuk, hogy csak a biztonsági intézkedéseket vezetjük be, azokat az azonosítási intézkedéseket, amelyekre a mai világunk felhatalmaz bennünket. Az imént emlékeztetett bennünket kollégám, Coelho úr arra, hogy ha nem tudunk első olvasatra megállapodásra jutni, az komoly üzenetet hordoz magában. Ez nagyon érzékeny terület, és a polgáraink egyre inkább megkérdőjelezik a - szó általános értelmében vett - szabadságuk elvételét. Végezetül szeretném hangsúlyozni, hogy a legnagyobb polgári szabadság az élet. Mindent meg kell tennünk, ami valóban jogunkban áll, hogy megvédjük az életet, a biztonságot és a további intézkedéseket illetően. Szeretnék önöktől biztosítékot kérni, hogy az ellensúlyok és fékek ettől függetlenül jelen lesznek. Jacques Barrot a Bizottság alelnöke. - (FR) Elnök úr, figyelmesen hallgattam a különböző felszólalásokat. Először szeretném emlékeztetni önöket az információra, amelyet már tartalmaz a mappa. A gyermekek ujjlenyomataival kapcsolatban elhangzott, hogy az adatok szerint a 1,5 millió vízumkérelmező részleteit tartalmazó adatbázis minősége és megbízhatósága kiváló minőségű, és tudomásom szerint Ludford bárónőnek elküldték a véleményt alátámasztó technikai dokumentumot. Azonban részemről szeretném önöket biztosítani, hogy teljes mértékben készen állok a tanulmány elindítására, amelyet jogosan kértek, hogy valóban megtudjuk, mennyire megbízhatóak ezek a biometrikus adatok, és tanácsos-e a használatuk, vagy nem. Én nagyon jó ötletnek tartom. Azon gondolkodtam, Ludford bárónő, hogy vajon kompromisszumra juthatunk-e azzal, hogy megkülönböztetjük a hat és tizenkét év közötti gyermekektől vett ujjlenyomatokat, amelyek kizárólag ellenőrzés céljából kerülnének felhasználásra a tizenkét évnél idősebb gyermekek ujjlenyomataitól, amelyeket más célból is felhasználhatnánk. Mindenesetre továbbra is mindent megteszek, hogy kompromisszumra jussak az EU új elnökségével azáltal, hogy igyekszem biztosítani a Parlament kívánságainak nagyobb mértékű figyelembe vételét. A második kérdést, azaz a kiszervezést illetően természetesen felmerült néhány aggály a melléklettel kapcsolatban, amely a tagállamok által a külső szolgáltatókkal aláírt szerződések minimális követelményeit sorolja fel. A Bizottság is kiadott egy dokumentumot, amely felsorolja az adatok biztosításának különböző módszereit. Én azonban megértem az adatbiztonság kérdésével kapcsolatos aggodalmukat, és valóban fennáll a veszély, hogy egy harmadik országban a külső szolgáltató telephelyén tárolt adatokat lefoglalhatják, vagy kötelező házkutatásnak vethetik alá. Elengedhetetlen, hogy felismerjük, hogy védekeznünk kell ez ellen a kockázat ellen. Óvatos duhajként úgy vélem, hogy a kérdésben folytatódik a párbeszéd. Ezek a saját gondolataim. Igaz, hogy ahogy Coelho úr mondta, megpróbálhatnánk biztosítani, hogy ezt a jelentést és a vízumkódexet mondhatni kéz a kézben dolgozzuk fel. Ha már itt tartunk, csak megerősíteni tudom a Parlament és az előadó, Ludford bárónő felé, akinek szeretnék köszönetet mondani a munkájáért, hogy mindettől függetlenül eltökélt szándékom, hogy viszonylag gyorsan kompromisszumra jussunk, és arra kérem a Tanácsot, hogy figyeljen jobban a Parlamentre, illetve remélem, hogy a Parlament a részéről szem előtt tartja a Bizottság jövőbeli kötelezettségvállalásait, és bizonyos fokú megértést mutat majd. Ez az ára annak, ha kompromisszumra szeretnénk jutni. Ezt a kérdést kicsit hangsúlyozom, mert hatékony és tisztességes vízum információs rendszert akarunk, és ha ezt meg akarjuk valósítani, akkor a megvitatott problémákat meg kell oldani, elnök úr, és szeretnék köszönetet mondani azon képviselőknek, akik kifejezésre juttatták véleményüket az este folyamán. Sarah Ludford előadó. - Elnök úr, szeretnék köszönetet mondani a kollégáimnak, és különösen az árnyék-előadóknak, akikkel együtt dolgoztam. Nagyon konstruktív munkát végeztünk, és örömmel fogadtam a pozitív hozzájárulásaikat. Mindannyian nagyon lelkesek voltak, és én nagyon hálás voltam ezért. Szeretném, ha a VIS a lehető leghamarabb működésbe lépne. Bizonyos értelemben a gyermekem, én voltam a rendszer előadója is. De, ahogy kollégáim hangsúlyozták, nagyon érzékeny személyes adatokról van szó, és akár 70 millió bejegyzésről, akármelyik pillanatban. Nem engedhetjük meg, hogy a VIS-t nagyszabású kísérletként kezeljék. Elővigyázatosan kell haladnunk. Egyetértek például Ždanoka asszonnyal és Roure asszonnyal, akik szerint nincs elég tapasztalatunk, hogy biztosra vehessük a problémák elkerülését, például a hatévesektől vett ujjlenyomatokkal kapcsolatosan. A biztos úr említette, hogy a 6 és 12 éves kor között csupán ellenőrzést is alkalmazhatnánk. Nos, ez megfelelhet néhány aggálynak, de véleményem szerint nem felel meg a praktikussággal és a költségességgel kapcsolatos aggodalmaknak, hiszen kétévente le kell venni őket. Őszintén szólva nem hiszem, hogy a Tanács ezt átgondolta volna. Ahogy Roure asszony rámutatott, közös vízumpolitikát kellene - vagy kellett volna - kiépítenünk. Ezért akkora csalódás, hogy a tagállamok gyakorlatilag nem hajlandóak ugyanazon a helyszínen együttműködni, és különböző vízumdíjakat kívánnak alkalmazni a 60 eurón felül. Szeretném, ha a Bizottság igen proaktív lenne, és igyekezne rábírni a tagállamokat, hogy együttműködjenek a különböző helyszíneken. Klamt asszony, akinek nagyon szépen köszönöm az építő kritikáit és hajlandóságát, hogy együttműködjön velünk, javasolta, hogy a gyermekektől hat éves kortó történő ujjlenyomatvétel hatékony eszköz lehet a gyermekkereskedelem ellen. Azt kell mondanom, nem tudok komoly kutatásról, amely szerint ez beváltaná ezt a célt. Miért pont hat évet válasszunk? Miért nem négyet, ötöt, vagy hármat, sőt, nullát? Sokkal nagyobb lehet a csecsemőcsempészet kockázata, mint a hatéves gyermekek elrablásáé. Végezetül, érdekes Coelho úr javaslata, miszerint e jelentést össze kellene olvasztani a vízumkódexszel. Hogy krikettes hasonlattal éljek, "kósza labdát” dobott a vitába, és úgy vélem, vissza kell vinnünk a bizottság elé, hogy megtudjuk, mi a véleményük ezzel kapcsolatban. Bizonyos értelemben nyitott vagyok, de szerintem a bizottságon múlik. Elnök A vitát berekesztem. A szavazásra 2008. július 10-én, csütörtökön kerül sor.

Program Erasmus Mundus (2009-2013) (razprava) Predsednik Naslednja točka je poročilo gospe De Sarnez v imenu Odbora za kulturo in izobraževanje glede predloga sklepa Evropskega parlamenta in Sveta o akcijskem programu za izboljšanje kakovosti visokošolskega izobraževanja in spodbujanje medkulturnega razumevanja s sodelovanjem s tretjimi državami (Erasmus Mundus) (2009-2013. - C6-0228/2007 - 2007/0145)COD)] Marielle De Sarnez Gospod predsednik, nocoj razpravljamo o programu Erasmus Mundus za obdobje 2009-2013, o katerem smo se končno sporazumeli s Svetom. Tako bo ta program lahko stopil v veljavo že januarja 2009 in bo tako velika pridobitev za študente, ki bodo študij začeli na začetku akademskega leta v septembru. Naj se zahvalim vsem kolegom poslancem, ki so pripravljali mnenja v Odboru za zaposlovanje in socialne zadeve, Odboru za pravice žensk in enakost spolov, Odboru za proračun, Odboru za razvoj in Odboru za zunanje zadeve, kot tudi vsem v Odboru za kulturo in izobraževanje. Seveda se želim zahvaliti tudi Evropski komisiji. Zahvaljujem se tudi predsedniku Združenja Erasmus Mundus in izvajalskim agencijam, ki so nam pomagale s svojim strokovnim znanjem, zlasti pa z izkušnjami. Pet let po sprejetju programa Erasmus Mundus, skoraj do dneva natančno, vam z veseljem predstavljam program druge generacije, katerega cilj ostaja spodbujanje odličnosti v evropskem visokošolskem izobraževanju, s katero omogočamo najbolj nadarjenim študentom iz držav, ki niso članice EU, ter iz Evrope, da se izobražujejo v skupnih programih na visoki ravni na vsaj treh univerzah in izkoristijo prednosti vrhunskega sprejema in dobrih štipendij. Številke iz prejšnjega programa so zgovorne: v obdobju od 2004 do 2008 so bili izbrani in potrjeni 103 magistrski študiji, preko 6 000 študentov je prejelo štipendije Erasmus Mundus, preko tisoč učiteljev iz držav izven EU je obiskalo evropske univerze, sodelovalo pa je več kot 400 visokošolskih zavodov iz Evrope in izven nje. Novi program obsega tri akcije. Prva odpira vrata doktorskemu študiju in bo evropskim študentom omogočila tudi štipendije, čeprav na nižji ravni. Druga je namenjena izključno partnerstvom z visokošolskimi ustanovami v državah, ki niso članice EU, tretja pa pokriva informacijsko kampanjo na mednarodni ravni. Proračun znaša 950 milijonov EUR. Za primerjavo - proračun prvega programa je znašal samo 230 milijonov EUR. Parlament je k programu doprinesel nekaj zelo pomembnih izboljšav, ki vam jih želim predstaviti, da vam na nek način izrečem priznanje. Prva izboljšava je ta, da sedaj merila izbire študentov temeljijo na merilih akademske odličnosti, enako pa velja tudi v okviru partnerstev. Drugič, upoštevala se bodo merila geografske porazdelitve, da bi bila zastopanost kar se da uravnotežena. Tretjič, zvesti bomo načelom enakosti žensk in moških in nediskriminacije. Četrtič, upravne ovire in postopki, zlasti v zvezi z vizumi, bodo odpravljeni. Države članice bodo morale ukrepati in omogočiti izdajanje vizumov študentom iz držav, ki niso članice EU, ki se selijo po več državah članicah. Tej točki pripisujemo poseben pomen, čeprav smo jo le stežka uveljavili na pogajanjih s Svetom. Nadalje bomo spodbujali učenje tujih jezikov na univerzah gostiteljicah. V pripravi doktoratov bodo sodelovale ustanove iz vsaj treh različnih evropskih držav. S tem se bo povečala raznolikost raziskovalnih tem in nalog ter razširil izbor priložnosti za mobilnost. Štipendije bodo bolje prilagojene študentom in bodo vključevale tudi šolnino ter ocenjen znesek stroškov študija. Tesno smo sodelovali z danskim stalnim predstavništvom in s strokovnjakom z danskega ministrstva za izobraževanje ter opravili pomembno delo na področju šolnin, zaradi česar smo lahko dosegli kompromis, ki je sprejemljiv za vse. Spodbujali bomo javno-zasebna partnerstva z univerzami in posvečali posebno pozornost begu možganov. V okviru akcije 2 bomo sredstva namenjali in uporabljali v skladu s cilji instrumentov na področju razvoja in zunanjih odnosov. Informacije, ki bodo na voljo na univerzah, bodo jasnejše. Kot zadnje, ocenjevalno poročilo, ki ga je potrebno pripraviti čez dve leti, bo podrobnejše in bo razdeljeno po akcijah in po geografskih območjih. Gospe in gospodje, naj zaključim: Erasmus Mundus je sijajen program in v teh težkih časih Evropo predstavlja v pozitivni luči. Zato upam, da ga bo Parlament sprejel in s tem izpolnil želje mnogih študentov, akademikov in raziskovalcev v Evropi ter po vsem svetu. Ján Figeľ član Komisije. - Gospod predsednik, vesel sem, da sem tu, in želim se še enkrat zahvaliti za tako veliko politično podporo izobraževalnemu programu - naslednjemu petletnemu programu Erasmus Mundus. Menim, da že dejstvo, da na prvi obravnavi dosežemo dogovor, priča o veliki podpori. Posebej bi se zahvalil poročevalki gospe Marielli De Sarnez, prav tako Odboru za kulturo in izobraževanje in drugim odborom, zlasti pa partnerjema v okrepljenem sodelovanju, Odboru za zunanje zadeve in Odboru za razvoj. Kot je povedala že poročevalka, je to program na svetovni ravni kakovosti. Spodbuja medkulturno razumevanje in tudi stike med ljudmi; odkar je bil program vzpostavljen, pa imamo že več kot sto evropskih skupnih magistrskih programov. Podeljenih je bilo več kot 7 000 štipendij študentom in akademikom. Menim, da bomo lahko s povečanim proračunom, kot je bilo že omenjeno - posebna zahvala gre ponovno Parlamentu in Svetu -, zadovoljili rastoče povpraševanje in navdušenje za ta program. Druga faza programa bo omogočila nadaljevanje obstoječih akcij in tudi inovacije. Imamo tudi nove elemente, in sicer razširitev programa na doktorsko stopnjo, sodelovanje univerz iz tretjih držav v skupnih programih ter dodelitev štipendije evropskim študentom za ves čas magistrskega in doktorskega študija. Kot smo že dejali, se programi zunanjega sodelovanja "Erasmus Mundus External Windows" ali "okna za zunanje sodelovanje" združujejo v eni hiši oziroma pod eno streho. Partnerstva, ki se financirajo v skladu s to akcijo, se bodo nadaljevala: omogočila bodo prenos znanja in izmenjavo študentov in profesorjev na vseh ravneh visokošolskega izobraževanja. Seveda bodo še naprej upoštevala potrebe in prednostne naloge vključenih držav in tako pripomogla k njihovem razvoju. Za konec naj povem, da sem resnično zadovoljen, da sta tako Parlament kot Svet podprla predlagano programsko strukturo, in pozdravljam tudi dragocene prispevke k vprašanjem, kot so vizumi, prikrajšane skupine ali minimalne zahteve za nove doktorske študije. Naj zaključim s čestitkami Parlamentu za opravljeno delo, ki resnično ni bilo lahko. V Komisiji v celoti podpiramo dosežen dogovor, ki se odraža v kompromisnih spremembah, ki so jih predložile gospa De Sarnez, gospa Pack, gospa Novak, gospa Prets in gospa Trüpel. Takoj ko se zaključi uradni zakonodajni postopek, bomo izdali poziv za zbiranje predlogov, da zagotovimo tekoče izvajanje obstoječih študijev in izbor novih programov. Samuli Pohjamo pripravljavec mnenja Odbora za zunanje zadeve. - (FI) Gospod predsednik, kot poročevalec mnenja Odbora za zunanje zadeve se želim osredotočiti na zunanjepolitično razsežnost programa. Sredstva zanj se odvajajo iz Evropskega instrumenta sosedstva in partnerstva in instrumenta za predpristopno pomoč. Spremembe, ki jih je vložil Odbor za zunanje zadeve, so poskus zagotovitve, da cilji programa odražajo prednostne naloge politike. Odbor je spomnil tudi na pravico Parlamenta, da spremlja izvajanje skupne pomoči, in pozval k izboljšavi vizumskih politik. Veliko sprememb Odbora je bilo sprejetih, za kar se zahvaljujem poročevalki gospe De Sarnez in Odboru za kulturo in izobraževanje. Poleg tega pa želim poudariti tudi pomen Medinstitucionalnega sporazuma o dobrem finančnem poslovanju in Sklepa 1999/468/ES, zlasti pa člena 8, v skladu s katerim se mora Komisija posvetovati z Evropskim parlamentom. Nazadnje naj vas vse še enkrat spomnim na vrednote EU in cilje njene zunanje politike pri izvajanju programa ter na potrebo po boljšem obveščanju o programu v tretjih državah. Alessandro Battilocchio Gospod predsednik, gospe in gospodje, najprej naj se zahvalim poročevalki gospe De Sarnez, ki je pripravila odlično zbirno poročilo, kljub temu da Komisija in predvsem Svet nista bila vedno odprta za ugovore Parlamenta. Odbor za razvoj je moje poročilo sprejel soglasno. Nekatere naše pripombe so bile sprejete, z drugimi točkami pa še vedno nismo povsem zadovoljni. Kljub temu pa smo se iz občutka odgovornosti odločili, da storimo korak nazaj, saj menimo, da je najpomembneje, da se celoten sveženj sprejme na prvi obravnavi in tako zagotovi pričetek programa že 1. januarja naslednje leto. Odlično je, da smo početverili financiranje študentov, vendar pa želim poudariti, da se precejšen znesek sredstev odvaja iz sredstev, namenjenih razvoju: iz instrumenta za razvojno sodelovanje (IRS) in Sporazuma iz Cotonouja. Zato bomo dosledno zahtevali skladnost s splošnim zakonodajnim okvirom, zlasti v povezavi z IRS. Zaenkrat želim vso srečo vsem mladim iz Evrope in celega sveta, ki bodo v duhu prijateljstva, sodelovanja in želje po novih znanjih in rasti doživeli to izjemno izobraževalno izkušnjo. Teresa Riera Madurell pripravljavka mnenja Odbora za pravice žensk in enakost spolov. - (ES) Gospod predsednik, komisar, v Odboru za pravice žensk in enakost spolov smo mnenja, da je uspeh prve faze programa manj spodbuden na področju zastopanosti žensk: študentke so resda predstavljale 44 %, vendar pa se zastopanost razlikuje od države do države, akademikinje pa so predstavljale samo 22 %, kar je po našem mnenju nesprejemljivo. V drugi fazi smo si zato postavili dvojen cilj: prvič, da ponovno branimo enako pravico do izobraževanja za razvoj pravičnih in demokratičnih družb, in drugič, da povečamo zastopanost žensk in preprečimo izgubo talentov v znanosti in kulturi. Vse to lahko dosežemo s pomočjo izbirnih meril, ki upoštevajo spol, prek odborov programov, kjer so moški in ženske enakomerno zastopani, in s pomočjo podatkov v ocenjevalnih poročilih, ki razlikujejo med spoloma. Zavedamo se, da položaj žensk v mnogih državah preprečuje večjo enakost spolov, vendar pa menimo, da si mora Komisija na tem področju še bolj prizadevati. Čestitam poročevalki. Ljudmila Novak v imenu skupine PPE-DE. - (SL) Pri obravnavi programa Erasmus Mundus je sodelovalo veliko odborov. Zato poročevalka ni imela lahkega dela pri iskanju kompromisnih rešitev. V Evropski ljudski stranki/Evropskih demokratih smo se ves čas zavzemali za to, da bi bil program sprejet čim prej, v prvi obravnavi, saj ga bomo le tako lahko začeli izvajati z novim letom. Za napredek sveta je potrebno izmenjati tudi različna znanja in znanstvene dosežke ter spodbuditi mlade raziskovalce k sodelovanju. Ta program spodbuja odličnost, enakomerno zastopanost spolov in omogoča tudi osebam s posebnimi potrebami, da v njem enakovredno sodelujejo. Čeprav želimo pritegniti mlade raziskovalce iz tretjih držav, pa ne smemo s tem spodbujati bega možganov iz držav, ki jim že tako primanjkuje izobraženih kadrov za lastne potrebe in zmanjšanje revščine. Vse prevečkrat se namreč dogaja, da z eno roko dajemo pomoč, z drugo pa jemljemo še več kot smo dali. Tako kot v drugih primerih se tudi pri tem programu EPP/ED zavzema za zmanjšanje administrativnih ovir in izboljšanje sistema pridobivanja viz, da se bodo odlični študentje in znanstveniki lahko posvetili študiju in raziskovanju na svojem področju in ne na področju odstranjevanja administrativnih ovir, da bi sploh lahko začeli študirati. Lissy Gröner v imenu skupine PSE. - (DE) Gospod predsednik, komisar, gospe in gospodje, s podporo programu Erasmus Mundus Evropski parlament v kriznih časih posreduje pravo sporočilo. Približevanje na področju izobraževanja in razvoj Evropske unije kot centra odličnosti za študij po vsem svetu sta tradicionalni zahtevi socialne demokracije. Vseeno pa se proračun 950 milijonov EUR za to obdobje zdi skromen, zlasti v primerjavi s stotimi milijardami, ki jih sedaj trošimo zaradi napak vodstev bank. Cilj odličnosti, ki je v ozadju prve faze programa, moramo še naprej zasledovati. Novi program je usmerjen tudi v spodbujanje medkulturnega razumevanja in sodelovanja s tretjimi državami ter spodbuja njihov razvoj na področju visokošolskega izobraževanja. Najpomembnejše nove točke v primerjavi s prvo pobudo so vključitev skupnih doktorskih programov, zvišanje štipendij in intenzivnejše strukturno sodelovanje z univerzami v tretjih državah. Na vseh treh področjih opažamo napredek. Namen magistrskih in doktorskih programov je spodbujati odličnost evropskega visokošolskega izobraževanja po svetu. Tudi tu beležimo napredek. Višji izdatki za študente iz tretjih držav so bili upoštevani in po zaslugi pogajalskih veščin naše poročevalke so bila izboljšana tudi ključna merila, ki jih je Parlament želel vključiti v Erasmus Mundus III. Naši cilji - geografska uravnoteženost, uravnoteženost spolov in ukinitev vizumskih omejitev - so pridobili podporo Sveta. Uspeli smo s programom "Mladi v akciji" in enako moramo doseči z Erasmusom. Hannu Takkula v imenu skupine ALDE. - (FI) Gospod predsednik, komisar Figel', za začetek naj se zahvalim naši odlični poročevalki gospe De Sarnez za program Erasmus Mundus. Popolnoma drži, kot je poudaril tudi komisar, da gre za pomemben program, ki lahko služi za zgled. Gre za zgodbo o uspehu, ki smo jo v Evropski uniji uspeli ustvariti, doživeti in udejanjiti, menim pa, da se bo program v svoji novi obliki širil in postal še uspešnejši. Sedaj tudi študentom iz tretjih držav ponujamo priložnost, da se vključijo v program in z njegovo pomočjo izboljšajo svoje znanje in sposobnosti ter se nato vrnejo v svojo domovino in tudi tam ustvarjajo blaginjo. Pomembno je, da sta bistveni sestavini razvojno sodelovanje in socialni vidik, kajti evropski pristop mora biti naravnan tako, da smo tudi sami pripravljeni ponuditi nekaj drugim celinam in tako zgraditi ne le Evropo, ampak cel naš svet. Mladi raziskovalci, mladi študenti in učitelji bodo pri gradnji Evrope v skladu s cilji lizbonske strategije v prvih vrstah. Inovativnost, raziskave, ustvarjanje dodane vrednosti - to je tisto, kar potrebujemo, če želimo v naslednjih desetletjih zagotoviti trajnostno gospodarsko rast. Program posebno pozornost namenja vprašanju enakosti spolov. Pomembno je, da se ohrani enakost, prav tako pa je pomembno zagotoviti, da lahko tudi invalidi v celoti sodelujejo v teh programih. Eden od pomislekov, ki smo ga slišali v več govorih, zadeva prejšnje težave zaradi birokracije in vizumskih politik, zato upam, da bomo le-te uspeli odpraviti in s tem zagotoviti, da program zelo hitro prinese rezultate. Na ta način bomo priča zgodbam o uspehu, ki bodo plod programa. Hvala, gospod predsednik in gospa De Sarnez. To delo je naravnost odlično in splača se nam nadaljevati na njegovi podlagi. Mikel Irujo Amezaga v imenu skupine Verts/ALE. - (ES) Komisar, gospa De Sarnez, menim, da je vaša pripravljenost, da dosežete soglasje o spremembah, prejela dobesedno soglasne zahvale in priznanje v odboru, enako pa se dogaja tudi tu. Kot ste v svojem govoru dejali, je med cilji programa razvijanje pozitivne podobe. Menimo, da je pozitiven rezultat tega poročila uspešno iskanje ravnovesja med tistim, kar je prvotni predlog označil kot odličnost, in tistim, kar razvojno sodelovanje v resnici pomeni. Potreba po odličnosti, ki bi preprečila beg možganov, se je po mojem mnenju jasno odrazila v spremembah. Uspeli smo doseči splošno soglasje o tem in ga ocenjujemo za nedvomno pozitiven rezultat poročila. Druga pozitivna točka je zagovarjanje poostrenega nadzora v odstavku, ki govori o dodeljevanju štipendij, kar je bila že od samega začetka sprememba naše skupine, ki je bila sprejeta. Zato se ponovno zahvaljujem gospe De Sarnez in čestitam odboru za poročilo. Koenraad Dillen (NL) Gospod predsednik, jutri bom z vsem zanosom glasoval proti temu poročilu, kajti program Erasmus Mundus je v svoji sedanji obliki zame popolnoma nesprejemljiv. Nesprejemljiv pa je zaradi tega, ker v pretirani meri daje prednost študentom iz držav izven EU v primerjavi z evropskimi študenti. Konec koncev številke povedo vse. Od začetka programa v letu 2004 je v njem sodelovalo okrog 4 150 študentov iz držav izven EU. Štipendija za eno študijsko leto znaša 21 000 EUR, za dve leti pa 42 000 EUR. To pomeni, da je skupen znesek za študente iz držav izven EU, ki se vključili v program, kar 161 850 000 EUR. Približno 200 študentov iz EU, ki so se vključili v program, je povprečno prejelo štipendijo v znesku 3 100 EUR za študij izven Evrope. Ta strošek torej skupaj znaša 620 000 EUR. Tovrstna diskriminacija je zame nesprejemljiva in podaljševanje tega programa je zato popolnoma zgrešeno. Manolis Mavrommatis - (EL) Gospod predsednik, komisar, sprva naj čestitam poročevalki za odlično opravljeno delo in uspešno usklajevanje dela drugih odborov. V okviru programa med leti 2004 in 2008 so študenti iz tretjih držav pridobili 4 424 štipendij, sodelovalo pa je 323 univerz. To nam kaže, kako obsežen je ta program. Novi program Erasmus Mundus se mora prilagoditi večjemu povpraševanju po mobilnosti, obenem pa ohraniti svoje standarde. Menim, da je resnično bistvenega pomena, da se štipendije dodeljujejo evropskim podiplomskim in doktorskim študentom, da bi povečali mobilnost v Evropi in tretjih državah, glede na to da so bili v preteklosti njihovi premiki časovno omejeni. Strinjam se s poročevalko, da je treba pri določanju štipendij upoštevati tudi znesek šolnine, stroške študija na splošno in stroške bivanja študenta v državi gostiteljici. Nazadnje pa bi morala Komisija razpravljati o možnosti dodeljevanja posebnih spodbud državam, kot so Grčija, Avstrija, Slovaška in v splošnem nove države članice Evropske unije, ki so premalo zastopane v združenjih Erasmus Mundus. S tem bomo bolje uskladili politiko za krepitev mobilnosti pri izobraževanju v Evropski uniji. Christa Prets (DE) Gospod predsednik, komisar, pozdraviti je treba dejstvo, da lahko po petih letih trajanja programa že opazimo njegovo izboljšanje in preidemo v naslednjo fazo, tako v vsebinskem kot finančnem smislu. Parlament običajno ni tako navdušen nad sprejetjem poročila že na prvi obravnavi, vendar pa menim, da je poročilo zelo dobro napisano, da lahko njegovo vsebino močno podpremo, saj je pomembneje, da projekt pripeljemo h koncu na prvi obravnavi, kot pa da ga onemogočimo. Nobeden od študentov ne bi razumel, zakaj smo potrebovali še drugo obravnavo. Mislim, da je zelo pomembno, da spodbujamo medkulturno razumevanje in sodelovanje s tretjimi državami, ne pa le oholo naštevamo številke, kot so nekateri od kolegov poslancev pravkar počeli, in računamo, kako in kje nam vse to sploh koristi. Izmenjava vedno prinaša koristi in zmeraj smo od nje pridobili veliko. Koristi obema stranema. Kakršen koli drug zorni kot pa je ozkogled in dlakocepski. Pomembno je tudi, da izboljšamo promocijo programa, da ga še bolj oglašujemo v državah, katerih udeležba je prenizka, in da poenostavimo celo vrsto stvari. Sporazum o vizumih je zelo pomemben in osnoven, enako kot na primer poenotenje vpisnin v vseh državah. Potrebujemo več primerljivosti in več poenostavitev, če želimo projekt premakniti naprej. Geografska zastopanost vseh držav bi morala biti seveda čim večja, da bi bil projekt uspešnejši. Resnično smo lahko zelo ponosni na minulih pet let in zagotovo bomo v prihodnje zabeležili še večji napredek. To pa je v skladu s temo izmenjave in evropskega leta medkulturnega dialoga 2008, ki se ne sme omejiti le na različne razprave, ampak se mora udejanjiti v praksi. Ramona Nicole Mănescu Gospod predsednik, naj čestitam gospe De Sarnez za zelo izčrpno poročilo in njegove plemenite cilje. Zelo pomembno je, da bo ta program visokousposobljenim študentom in akademikom pomagal pridobiti kvalifikacije in izkušnje v Evropski uniji, da bodo lahko izpolnili zahteve trga dela, ter jih prek posebnega partnerstva spodbujal, da svoje izkušnje ali kvalifikacije posredujejo naprej ob vrnitvi v svojo domovino. Poudariti želim, da bo Erasmus Mundus zagotovil bolj strukturirano mednarodno sodelovanje med visokošolskimi zavodi - po zaslugi večje mobilnosti med Evropsko unijo in tretjimi državami -, in izboljšal tako dostopnost kot prepoznavnost evropskega visokošolskega izobraževanja v svetu. Poudarjam dejstvo, da bi morali ta program izvajati v skladu s cilji akademske odličnosti in zagotavljati uravnoteženo geografsko zastopanost, s čimer bi se izognili premajhni udeležbi nekaterih evropskih držav in pretirani zastopanosti azijskih študentov na škodo na primer študentov iz sredozemskih držav ali držav AKP. Rodi Kratsa-Tsagaropoulou - (EL) Gospod predsednik, komisar, naj vam najprej čestitam za vztrajnost in za novi program, ki ste ga predstavili. Prav tako bi želela čestitati poročevalki gospe De Sarnez in svojim kolegom, ki so trdo delali za boljši predlog in dober sporazum. Naj poudarim pomen tega programa za mobilnost v Evropi, saj bo Evropejcem omogočil, da spoznajo zunanji svet in pripomorejo k vlogi Evrope pri razvoju kultur v sodobnem svetu in dialogu med njimi. Naj tudi opomnim Parlament, da lahko ta program deluje kot dopolnilo - in izkoristiti moramo vse priložnosti brez sovpadanj - dvema pomembnima novima instrumentoma, ki ju imamo na voljo: Evrosredozemska univerza in Evropski inštitut za inovacije in tehnologijo. Prav tako naj izpostavim, da moramo upoštevati kakovostno oceno in analizo kot tudi številke, ki so včasih pozitivne, včasih pa negativne. Pozornost moramo nameniti državam, ki ne sodelujejo, in razlogom za njihovo nesodelovanje, kajti načini uporabe, pristopa in ocenjevanja Erasmusa se od ene univerze do druge zelo razlikujejo. Škoda pa je, da se te priložnosti izničijo zaradi izkrivljanj ali napačnega pristopa izobraževalnih ustanov ali birokratskih težav v različnih državah. Silvia-Adriana Ţicău (RO) Leta 2004 je v tujini študiralo 2,5 milijona študentov, od teh 70 % v nič več kot šestih državah. Leta 2007 je bilo 1,84 % BNP Evropske unije porabljenih za raziskave in inovacije. Naj vam predstavim še nekaj številk: 81 % sredstev za raziskave in razvoj je bilo uporabljenih v sektorju industrije, le 42 % industrijskih podjetij pa je vključenih v inovacijske dejavnosti. To pomeni, da če želimo konkurenčno gospodarstvo, potrebujemo raziskovalce in ljudi z magisterijem in doktoratom. Program Erasmus moramo nadaljevati. Program moramo razširiti, da bo obsegal tudi doktorate. Prav tako moramo nameniti več sredstev evropskim udeležencem programa. Naj poudarim, kako pomemben je študij tujih jezikov v novem programu Erasmus Mundus. Za konec pa naj dodam še to, da bi bilo potrebno nameniti več sredstev tudi segmentu Erasmusa, ki je namenjen mladim podjetnikom. Zita Pleštinská (SK) Komisar, padec železne zavese je mladim v Evropi 27 držav prinesel ogromno priložnosti, zlasti na področju izobraževanja. Obiski priznanih evropskih univerz v okviru izmenjav in doktorski študiji odpravljajo ovire pri komunikaciji, zato sem z zanimanjem prisluhnila podrobnim informacijam poročevalke in komisarja Figeľa. Spomnim se svojih študentskih let, ko sem kot Slovakinja dobila priložnost za študij na fakulteti za arhitekturo na univerzi v Budimpešti. Z zavistjo sem gledala svoje kolege študente, ki so si lahko delovne izkušnje nabirali v Parizu. Jaz francoskega vizuma nisem mogla dobiti. Hvala bogu, da naši otroci nimajo več teh težav. Zato bi želela dodati svoj glas tistim kolegom, ki so govorili o poenostavitvi vizumskega režima za študente iz tretjih držav - iz Ukrajine, Belorusije, Gruzije in Moldavije, ki želijo izkusiti, kako živijo njihovi sovrstniki v EU. To bi posredovalo jasno sporočilo tistim državam, za katere želimo, da bi se približale EU. Marusya Ivanova Lyubcheva . - (BG) Gospod predsednik, komisar, za nas je posebej pomembno, da razširimo program Erasmus Mundus in ga spremenimo v učinkovito orodje za izboljšanje standarda višješolskega izobraževanja v državah članicah in drugih državah v njegovem geografskem območju. Če je za trg dela posebej pomembno, da omogoči mobilnost človeških virov, mora enotno izobraževalno in gospodarsko območje omogočiti mobilnost za pridobitev kvalifikacij. Naj čestitam Komisiji in poročevalki za prizadevanja, da bi nam izvajanje razširjenega programa prineslo rezultate. Program je eden od razlogov in tudi priložnost za izoblikovanje izobraževalnih programov s podobno vsebino, ki ne bodo le poenostavili postopka, ampak tudi pripomogli k pridobivanju dodiplomskih in doktorskih študentov v prihodnje, ter izpolnili zahteve izobraževanja, ki je skladno z gospodarskimi prioritetami EU. Integracija v izobraževanju nam zagotavlja vsesplošen razvoj. Program pa prihaja ravno pravi čas, saj je v zadnjih letih v mnogih državah zanimanje za doktorske programe upadlo, pa tudi okolje za pridobivanje in nudenje visokošolske izobrazbe se je spremenilo. Hvala. Mihaela Popa (RO) Ko govorimo o programu Erasmus Mundus, govorimo o izmenjavi nazorov, izmenjavi, ki je zlasti plod mobilnosti in izmenjave mnenj ter spodbujanja večjezičnosti in, kot je rekel komisar, medosebnih odnosov. Erasmus Mundus je za študente, doktorske podiplomske študente in predavatelje tako zelo pomemben, ker živimo v mobilni Evropi, kjer vsaka država ohranja svojo identiteto, obenem pa si tudi prizadeva spoznati in razumeti ostale države okrog sebe. Pravočasen, ustrezen in profesionalen dostop do informacij je izredno pomemben za študente, ki želijo izkoristiti vse priložnosti v Evropski uniji. Zato sem podala spremembo k osnutku poročila, ki zahteva vzpostavitev programa mobilnosti za magistrske programe in vključitev evropskega informacijskega portala Erasmus Mundus. Ta program je pomemben predvsem zato, ker javno podpira vrednote, na katerih temelji Evropska unija. Tu imam v mislih spoštovanje človekovih pravic, socialno raznolikost, toleranco in nenazadnje tudi mir, ki ga na tem našem planetu tako zelo potrebujemo. Dumitru Oprea (RO) V zvezi z mobilnostjo v okviru programa Erasmus naj povem, da so davi radijske postaje v romunskem mestu Iaşi obveščale o posebnih prireditvah, ki bodo potekale v sredo. Več kot 100 mladih iz več kot 17 držav se bo udeležilo slavja v predavalnici univerze, kjer jim bo vodstvo univerze skupaj z mladimi iz skupnosti izreklo tradicionalno dobrodošlico s kruhom in soljo. Kaj več si še lahko želimo od tovrstnih prireditev, na katerih se v imenu večkulturnosti in večjezičnosti zbirajo mladi iz vse Evrope. Menim, da bi bila širitev programa za najboljše študente z znanjem večine tujih jezikov dobrodošla; to bi bilo nekaj, kar bi Evropi prineslo zajamčene koristi. Czesław Adam Siekierski (PL) Obiski mladih v okviru izmenjav so med paradnimi projekti Evropske unije. Predstavljajo najboljši način uporabe sredstev, saj izmenjave neprecenljivo pripomorejo k razvoju pristne enotnosti in sodelovanja po vsem svetu. Med razpravljanjem o drugem sklopu programa Erasmus Mundus pa bi rad sprožil vprašanje destinacij. V mislih imam Evropejce, ki potujejo v države v razvoju ali v balkanske države. Menim, da bi si poleg predlaganega povečanja financiranja morali prizadevati k spodbujanju Evropejcev, da potujejo v te države. Udeleženci izmenjav v manj priljubljenih državah bi bolj cenili lokalno tradicijo, kulturo in politiko. Razumeli bi oddaljene države in narode. Naše poznavanje le-teh je ponavadi nepopolno in pogosto temelji na negativnih stereotipih. Menim, da bi morali spodbujati izmenjavo mladih z Belorusijo, Ukrajino in Gruzijo. Za študente iz teh držav bi bil obisk naših visokošolskih ustanov odlična priložnost, da se razvijajo v skladu z zahodnimi standardi. Lahko bi ponotranjili načela, ki prežemajo našo demokracijo. Le-ta bi jim lahko služila kot vzor. Evropska unija se trdno zavezuje k podpori zahodno usmerjenih politikov v teh državah. Današnji študenti so lahko jutrišnja elita. Ko bi poskušali vplivati na tok sprememb v njihovih lastnih državah, bi lahko črpali iz tistega, kar so se naučili med bivanjem v naših visokošolskih ustanovah. Tadeusz Zwiefka (PL) Gospod predsednik, Evropa nujno potrebuje izvrstne obrtnike, znanstvenike in visoko usposobljene strokovnjake. Zato toplo pozdravljam naslednjo fazo programa Erasmus Mundus, katerega cilj je ustvariti takšne posameznike. Program prihaja v ravno pravšnjem času, če upoštevamo trenutno uvrstitev evropskih visokošolskih ustanov v svetu. Žal se jim trenutno ne godi prav dobro in se ne uvrščajo visoko v primerjavi s situacijo pred nekaj desetletji. Naj vseeno izpostavim nekatera pravna vprašanja, povezana s programom Erasmus Mundus. Dvojna spričevala pravno niso priznana v vseh državah članicah. Zato je potrebno prilagoditi nacionalno zakonodajo, da bi posameznikom omogočili opravljanje zadevnih dejavnosti. Drugo zelo pomembno vprašanje, ki ga želim postaviti, je to, da bi po mojem mnenju morali upravičence programa spremljati. Študenti iz tretjih držav prihajajo k nam, žal pa nekatere od teh držav še vedno niso demokratične. Izvedel sem, da Belorusija k nam ne pošilja svojih najboljših ljudi, ampak samo tiste, ki jih podpirata diktatura gospoda Lukašenka in lokalna KGB. Jamila Madeira - (PT) Gospod predsednik, gospe in gospodje, še enkrat se moram opravičiti za zamudo. Letos praznujemo evropsko leto medkulturnega dialoga. Potreba po vključitvi vseh in razumevanje, da so izobraževanje, znanje in interakcija različnih kultur bistvenega pomena, sta postala že znani dejstvi. Zato so bile moje pobude v zvezi z letošnjim letom izvedene na različnih področjih ukrepanja in poseganja. Program Erasmus Mundus ima tudi svojo vlogo v tem kontekstu in v okviru te nove perspektive je že vključen v novo ureditev. Program Erasmus Mundus pomembno prispeva k izoblikovanju centrov odličnosti v Evropski uniji, ki bodo do neke mere omejili beg možganov iz nje. Igra tudi ključno vlogo v širjenju evropskih vrednot med državljani tretjih držav, ki pridejo k nam na študij in na stari celini odkrijejo neponovljivo kulturno in jezikovno raznolikost, ki je zelo privlačna in se po njej ločujemo od modelov iz drugih delov sveta. Vseeno pa sta dialog in medkulturno razumevanje trčila ob nekatere probleme. Zaradi vizumov za študente programa Erasmus Mundus in pogostih težav s pridobitvijo in podaljšanjem teh vizumov študenti v Evropski uniji pogosto živijo v na pol tajnih razmerah, saj obiskujejo enake študije, imajo pa le turistično vizo, ki včasih poteče. Menim, da je ključnega in nujnega pomena poiskati rešitev, ki na področje vizumov za te študente prinaša hitrost, preglednost in učinkovitost. Poznavanje jezikov je tudi bistveno, saj omogoča kulturno razumevanje in sožitje izven strogo akademskega prostora. Zato moramo to vsekakor zagotoviti. Na koncu naj se zahvalim gospe De Sarnez za način, s katerim je vodila celoten postopek, in za uravnoteženo poročilo, ki ga je pripravila. Ján Figeľ član Komisije. - (SK) Zahvalil bi se predvsem za zelo živahno razpravo, s katero smo še potrdili soglasje o večji in boljši mobilnosti ali, z drugimi besedami, o Evropi, ki prek izobraževanja vzgaja ne le svoje študente, ampak tudi tiste iz tujine za bolj odprto mednarodno okolje in večjo odgovornost. Na to temo bi želel dodati še nekaj pripomb. Popolnoma se strinjam, da je Erasmus Mundus zelo pomemben instrument, ne samo zaradi mobilnosti, ampak zaradi celotnega procesa, s katerim želimo na primer narediti evropske univerze privlačnejše in ustvariti evropski višješolski prostor - torej zaradi bolonjskega procesa. Po nekaj letih so rezultati razvidni iz dejstva, da proces ne zadeva samo evropske celine, ampak se mu pridružujejo tudi države izven Evrope, in da Evropa v današnjem svetu igra vse pomembnejšo vlogo v mednarodni mobilnosti. Deloma gre zahvala Programu Erasmus Mundus, da lahko na primer sedaj - na podlagi kitajske uradne statistike - trdimo, da se trenutno več kitajskih študentov odpravlja na univerzitetni študij v Evropo kot v ZDA. Med najvišje uvrščenimi univerzami na lestvici "Shanghai Ranking" jih 75 % sodeluje v programu Erasmus Mundus. To je fantastičen rezultat po le nekaj letih. V zvezi s kakovostjo selekcije pa naj povem, da na primer že samo dejstvo, da je bilo za vsako prosto mesto v programu v preteklih štirih letih 8 prijavljenih, torej je razmerje 8 : 1, predstavlja odličen predpogoj za selekcijo in potrjuje, da sta tako povpraševanje kot kakovost programa visoka. Ena univerza ali konzorcij od sedmih dobi priložnost. Torej je med sedmimi ponudbami izbran en konzorcij. Dejstvo, da jih 15 % uspe, ponovno potrjuje raven odličnosti. V zvezi z obveščanjem naj povem, da si bomo po najboljših močeh prizadevali, da informacije dosežejo tudi tiste kraje, kjer jih sedaj ni, in tako bolje uravnotežili razširjenost programa in zastopanost v njem. To zlasti velja za nove države članice in tudi za mednarodni prostor. Kot veste, pripravljamo zelo pomembno spletno stran "study-in-europe.org", ki bo uporabna za vse, ki želijo pridobiti specifične informacije. Poleg tega bomo organizirali posebne ciljno usmerjene in osredotočene informacijske kampanje. Zato tudi prilagajamo program, da bo omogočal dvosmerno mobilnost, ne samo v države članice EU, ampak tudi iz njih, kar je po mojem mnenju zelo pomembna kakovostna sprememba, ki bo zagotovo prinesla rezultate. Naš interes je bil in je še vedno, da skupne diplome in skupni študijski programi pomagajo v procesu reforme ter pripomorejo k temu, da študij v Evropi postane privlačnejši. Za zaključek pa še to: enako kot lahko danes rečem, da je po štirih letih Erasmus Mundus postal eden od mednarodnih programov najvišje kakovosti, verjamem tudi to, da bo sčasoma pripomogel k izboljšanju položaja evropskih univerz, da ne bodo več ostajale v drugi postavi, ampak se bodo prebile med najboljše na svetu. To je smisel našega sodelovanja. Hvala lepa. Želim vam vso srečo pri izvedbi programa. Marielle De Sarnez Gospod predsednik, rada bi se zahvalila vsem kolegom poslancem, ki so pravkar govorili. Potrjujem vse, kar so povedali glede vsebine tega vprašanja, in sem zadovoljna z zelo velikim soglasjem, ki nas nocoj združuje. Najlepša hvala Evropski komisiji za vso pomoč pri delu. Najlepša hvala Odboru za kulturo in izobraževanje, njegovemu predsedniku in tajništvu, ki je bilo zelo dejavno. Najlepša hvala vsem članom Odbora za kulturo. Najlepša hvala tudi govornikom iz Odbora za razvoj, Odbora za zunanje zadeve in Odbora za pravice žensk in enakost spolov. Na kratko naj povem, da se popolnoma strinjam z vašimi cilji. Izboljšati moramo udeležbo žensk v programu in zagotoviti, da se uporabljena sredstva uporabljajo v skladu s cilji na področju razvoja in zunanjih odnosov. Glede tega mora biti Parlament v prihodnjih letih še naprej pozoren, in to tudi bo. Če se približujemo sporazumu na prvem branju, ki se bo, upam, udejanjil jutri zjutraj, je to zato, ker je vsak od nas svojo vlogo odigral v celoti in pozitivno. Naši stiki z Evropsko komisijo, spremembe, ki so jih podali kolegi poslanci, razprave v Odboru za kulturo, delo odborov, ki so pripravili mnenja - vse to je na koncu pripeljalo do visoke kakovosti programa. Za to se vam iskreno zahvaljujem. Menim, da bomo na ta način opravili koristno nalogo in pokazali, da ima lahko Evropa zahtevne vrednote, a je istočasno tudi velikodušna. Predsednik Razprava je zaključena. Glasovanje bo potekalo v torek. Pisne izjave (člen 142) Alessandro Battilocchio Hvala, gospod predsednik. Kot sem že poudaril v svojem govoru pred tem, Odbor za razvoj potrjuje cilje programa Erasmus Mundus in podpira ta predlog. Moje poročilo je vsebovalo predloge, ki jih je poročevalka upoštevala. Vendar pa bi želel vseeno pozvati Komisijo: ne smemo ponavljati napak iz preteklosti. Še pred nekaj meseci smo se morali obrniti na Sodišče Evropskih skupnosti za zagotovitev skladnosti z zakonskimi določbami, ki jih vsebuje instrument za razvojno sodelovanje (IRS). Načelo, ki ga podpiramo, je preprosto in neposredno: sredstva, namenjena razvoju, se morajo dejansko in v celoti uporabiti za razvoj. Vemo, da se je komisar Figeľ zavezal k temu, in bomo zadevo pozorno spremljali, da zagotovimo, da se referenčni zakonodajni okvir spoštuje v celoti. Genowefa Grabowska Kot poslanka Evropskega parlamenta in kot učiteljica z dolgoletnim stažem poučevanja v visokem šolstvu sem bila pogosto priča prednostim, ki jih prinašajo pogodbe med visokošolskimi zavodi in študenti. Zato v celoti podpiram to poročilo in potrjujem predloge poročevalke. Izmenjava študentov, ki jo je začela EU, je sedaj visoko razvita in je postala svetel zgled nadnacionalnega in izjemno uspešnega sodelovanja. Več kot milijon študentov je že izkoristilo prednosti študija v drugi evropski državi. Erasmus Mundus je novejši program za mobilnost študentov in akademsko sodelovanje. Še naprej bo študentom iz držav izven EU nudil priložnost za študij v evropskih državah. Poleg tega bodo po zaslugi tega programa evropski študenti lahko pridobivali izkušnje v partnerskih ustanovah po vsem svetu. Evropski parlament je edina demokratično izvoljena institucija v EU. Menim, da njegova zavezanost temu programu izboljšuje njegov položaj in zagotavlja, da v državah članicah, univerzitetnih mestih in zainteresiranih visokošolskih ustanovah pridobiva na veljavi. Zato podpiram vse predloge in ideje za odstranitev preprek in upravnih ovir, ki zmanjšujejo dostopnost programa in lahko odvrnejo potencialne udeležence. Zlasti pa pozivam k čim večjim vizumskim olajšavam za udeležence programa. Prepričana sem, da je to vredno doseči. Če velikemu številu študentom omogočimo, da se vključijo v program, je to naša najboljša investicija nasploh. Prinesla nam bo latenten intelektualni kapital, na katerega se bo lahko Evropa vedno zanesla. Maria Petre v pisni obliki. - (RO) Vsi lahko potrdimo, da je bila prva faza delovanja programa Erasmus uspešna. Spremembe programa v drugi fazi njegovega delovanja so odlične in vključitev tretjih držav je dobra ideja. Istočasno pa opažamo, da odstotek mladih žensk, ki se vključijo v program, upada. Menim, da moramo v okviru programa sodelovanja zasledovati cilje zagotavljanja visokokakovostnega izobraževanja, spodbujanja osebnega razvoja evropskih univerzitetnih predavateljev, prispevanja k socialni koheziji ter spodbujanja aktivnega državljanstva in enakosti z odpravo spolnih stereotipov v družbi. Prav tako menim, da mora program poenostaviti dostop mladim ženskam, ki živijo na podeželju in v regijah z omejenimi gospodarskimi možnostmi, ter ženskam z učnimi težavami. To je edini način za boj proti vsakršni obliki diskriminacije na dolgi rok ter spodbujanje dejavnega sodelovanja mladih in zlasti žensk v socialnem, gospodarskem in političnem življenju v njihovih domačih državah. Na ta način bomo lahko v programu izoblikovali stvarno in uporabno vsebino, ki bo namenjena vsem mladim v šolah v Evropi in v tretjih državah.

Abstimmungsstunde Der Präsident Der nächste Punkt auf der Tagesordnung ist die Abstimmungsrunde. (Für Einzelheiten zum Abstimmungsergebnis: siehe Protokoll)

Anföranden på en minut om frågor av politisk vikt Talmannen Nästa punkt är anföranden på en minut om frågor av politisk vikt. Rumiana Jeleva - (BG) Bulgaria's Abandoned Children, dokumentären som visades på BBC 4 där man beskrev förhållandena och attityderna till de intagna på vårdhemmet för fysiskt och psykiskt funktionshindrade barn i byn Mogilino, har gett upphov till våldsamma reaktioner i Bulgarien och det internationella samfundet. Därför vill jag berätta vilka åtgärder som har vidtagits. För det första har vi skickat skrivelser till ministern för arbetsmarknad och socialpolitik och till ordföranden för den statliga byrån för barnomsorg. Vi krävde att vårdhemmet skulle stängas och att avinstitutionaliseringen skulle påskyndas. Ministeriet skickade ett svar på vår skrivelse. För det andra vände vi oss till de internationella frivilligorganisationer som erbjuder sociala tjänster åt funktionshindrade. En av dem är Betel, den största välgörenhetsorganisationen i Europa med 150 års erfarenhet av att ge vård åt personer med psykiskt funktionshinder. Deras experter svarade på min begäran att tillsammans besöka vårdhemmet i Mogilino och söka specifika lösningar på problemen. Regeringen har det yttersta ansvaret för att tillhandahålla det material och de tekniska förhållanden som behövs på dessa vårdhem och för att stödja barnen. Men det vi behöver är ett förändrat koncept av sociala tjänster för barn med allvarliga psykiska sjukdomar och en förändrad attityd till dem från samhällets och institutionernas sida. Att isolera dessa barn i svåråtkomliga byar och småstäder är ett tillvägagångssätt som sedan länge övergetts i EU. Problemen kommer inte att lösas genom att dölja sanningen, utan med hjälp av gemensamma insatser från oss alla. Luis Yañez-Barnuevo García (ES) Herr talman! Detta parlament är internationellt erkänt som en institution för frihet och mänskliga rättigheter som respekterar internationell rätt och FN:s system. Med hänsyn till detta skulle många av oss vilja höra parlamentets egen bedömning, och talmannens, av det rabalder som uppstod till följd av det allmänna uppdagandet av konversationen mellan president George Bush och president José María Aznar 2003 på Crawford Ranch precis före invasionen av Irak. Aspekter av denna konversation är oerhört allvarliga eftersom de visar en total avsaknad av respekt för FN, förakt för transatlantiska förbindelser och nonchalerande av internationell rätt. Vi hade alla misstankar om att någonting i stil med detta hade hänt, men aldrig tidigare har bevisen varit så tydliga - så tydliga att det kräver att parlamentet antar en ståndpunkt om att en sådan skamlig sak aldrig mer får inträffa. Eugenijus Gentvilas - (LT) Det faktum att europeiska politikers rapporter om global uppvärmning, energibesparing och liknande frågor mottas med likgiltighet i de flesta europeiska länder är en orsak till oro. Regioner, provinser och andra administrativa enheter ägnar inte heller dessa problem den uppmärksamhet de behöver. Fall där man slösar med energi och ignorerar konsekvenserna av den globala uppvärmningen syns tydligt överallt. Till exempel ser jag nästan dagligen på väg mellan Bryssel och Luxemburg gatlyktor som sträcker sig över tiotals kilometer, men ingen, varken Vallonien eller Belgien eller provinserna, tar på sig ansvaret. Å andra sidan händer det väldigt ofta, även inom Europaparlamentet, att våra ord inte motsvarar våra handlingar. Det övergår mitt förstånd varför man vid varje sammanträde i Strasbourg delar ut runt 200-300 sidor av stenografi och protokoll till varje ledamot. Enligt min åsikt bör vi enbart ha tillgång till detta material på Internet och sätta stopp för att det trycks. Bogusław Rogalski (PL) Herr talman! Den 10 oktober greps två aktivister från den polska föreningen i Vitryssland, Angelika Borys och Igor Bancer, återigen i Grodno. De anklagades för huliganism, och Igor Bancer dömdes till tio dagars fängelse, medan Angelika Borys fick böta ett belopp som motsvarar runt femton gånger en genomsnittlig månadslön i Vitryssland. Det är dock allmänt känt att den verkliga anledningen till deras gripande var oppositionens planerade demonstration mot Alexandr Lukasjenkos auktoritära styre. De vitryska myndigheterna har återigen visat att organisatoriskt oberoende och frihet inte kommer att tolereras i deras land. Rädsla, gripanden under alla förevändningar och illvilliga västländer är de metoder som Lukasjenko under lång tid har använt för att upprätthålla sitt tyranniska styre. Herr talman! Vi kan inte låta sådana utbredda brott mot de mänskliga rättigheterna av personlig värdighet och frihet äga rum precis intill EU. Europa kan inte vara demokratiskt om Vitryssland inte är ett fritt land. Låt oss öka våra bidrag för att hjälpa det vitryska samhället att bli fritt från den tyranniska diktaturen. Låt oss kräva att de etniska minoriteternas rättigheter respekteras, att gripanden utan rättfärdig orsak stoppas och att politiska fångar friges. Det är det enda sättet att förändra den enda tyrannin och diktaturen i Europa. Carl Schlyter Tack herr talman! Jag skulle vilja ta upp frågan om beslutet i det turkiska parlamentet om att ge den turkiska militären tillstånd att gå in i den enda någorlunda lugna regionen i Irak. Nu ser det ut som om vi kommer att kunna inkludera dessa händelser i vår diskussion på onsdag om den allmänna rapporten. Jag hoppas att alla får chansen att delta i den processen och lämna in ändringsförslag, för detta är ett stort hot mot freden i regionen. Detta visar på problemen med att det är militären som trycker på och får igenom beslut. Nu gäller det att vi ser till att regeringen håller emot, att det inte blir några trupper och att ingen låter sig provoceras att komma in med militära styrkor i Irak. Om det är någonting de har för mycket av så är det militär. Är det någonting de har för lite av så är det normala diskussioner mellan människor och det är det vi ska stödja. Tack. Willy Meyer Pleite (ES) Herr talman! Det är nästan som om Europeiska unionen hade drabbats av ett avbrott i nyheter och verksamhet som rör Marockos systematiska överträdelser av mänskliga rättigheter i de ockuperade områdena i Västsahara. De har dresserat oss väl. Parlamentet förtjänar trots detta en förklaring av Marocko när det gäller den delegation som inte fick besöka dessa ockuperade områden. Ytterligare två uppgifter bör tilläggas de redan angivna: för det första vägrade Marocko låta människorättsorganisationen - organisationen heter Codesa - hålla sin kongress i de ockuperade områdena, och för det andra har FN ännu inte offentliggjort rapporten från högkommissarien för de mänskliga rättigheterna som besökte de ockuperade områdena för att sammanställa en fullständig rapport om situationen där. Denna rapport har hittills inte offentliggjorts. Jag uppmanar EU:s institutioner - parlamentet, kommissionen och rådet - att få ett slut på denna situation. Gerard Batten (EN) Herr talman! Gordon Brown konstaterade i dag att det inte behövs något EU-fördrag på åtminstone tio år. Han vet mer än väl att det aldrig kommer att behövas ett nytt fördrag. Förslaget till reformfördrag innebär att kravet på folkligt stöd för förändringar slopas. Det lilla som återstår av den högsta makten kan överföras till EU efter beslut av rådet utan att parlamentets, och än mindre folkets, åsikter inhämtats. I reformfördraget fastställs formellt EU-lagstiftningens legitimitet och företräde framför nationell lagstiftning. Om det brittiska parlamentet godkänner och tillämpar bestämmelserna i reformfördraget framför gällande engelsk och skotsk lagstiftning och därmed åsidosätter denna lagstiftning är detta liktydigt med förräderi enligt gällande förräderilagstiftning. Den ledamot av över- eller underhuset som röstar för en ratificering av reformfördraget gör sig därför bokstavligt talat skyldig till landsförräderi. (Skratt) Gå och titta i förräderilagstiftningen om ni inte tror mig! Talmannen Vi bör vara försiktiga när vi använder sådana termer, herr Batten. Manolis Mavrommatis (EL) Herr talman, mina damer och herrar! Ett år före starten av Olympiska spelen i Peking får den stora allmänheten dagligen oroväckande nyheter. Denna gång är det inte frågan om mänskliga rättigheter eller miljöförorening, utan om organisationskommitténs och de kinesiska myndigheternas beslut att förbjuda alla typer eller former av religionsutövning bland OS-deltagarna. I strid mot de överenskommelser som följts sedan början av Olympiska spelen har de kinesiska myndigheterna och Internationella olympiska kommittén skrivit under på att förbjuda religiösa symboler som Bibeln, Nya och Gamla testamentet, böneplatser eller till och med att manliga eller kvinnliga idrottare bär ett krucifix i en kedja runt halsen. Som kristen blir jag oerhört ledsen. Jag hoppas att det internationella samfundet och EU vederbörligen kommer att hindra den organiserande myndigheten för OS 2008 från att vidta dessa extrema åtgärder. (Applåder) Catherine Trautmann (FR) Herr talman, kolleger! Den 3 oktober kungjorde Michelin-koncernen att tillverkningen av däck vid fabriken i Toul kommer att läggas ned. Över 800 arbeten går troligtvis förlorade fram till 2009, trots att varken företagets industriella prestanda eller dess ekonomiska resultat tyder på någon kris som skulle vara orsaken till dessa friställningar. Aktieägarna säljer aktier med vinst, efter meddelandet om omstrukturering, medan vanliga män och kvinnor får finna sig i att vara dem som tar emot stötarna. Jag vill berätta för parlamentet hur mycket jag respekterar fackföreningarnas företrädare och arbetare som, trots den mycket dystra utsikt de har framför sig, har visat en oerhörd ansvarskänsla från början. Frågan nu handlar inte om att hitta ett humant sätt att stänga fabriken på, utan om att hitta sätt att bibehålla arbeten i områden som detta, som kan drabbas extremt hårt. Arbetsstyrkan i Toul förväntar sig att EU ska skapa skydds- och organisationssystem som kan säkra arbetstagarnas sociala rättigheter, hjälpa människor tillbaka in i arbetslivet och använda ersättningsmedel på ett bra sätt för att återupprätta industriella projekt. Det de behöver är den flexibla trygghet som vi, de europeiska socialisterna, har efterlyst, men det är också viktigt att uppmana till en anpassning till industriell konkurrenskraft och undersöka sätt att främja en integrerad näringslivspolitik som gynnar alla områden i EU som för närvarande är drabbade av omstruktureringar. Toomas Savi (EN) Herr talman! Jag vill fästa er uppmärksamhet på den försämrade situationen vid gränsen mellan Irak och Turkiet. I söndags morse dödades tolv turkiska soldater och 32 kurder i ett kurdiskt bakhåll. Vi vet redan att det turkiska parlamentet har stött invasionen av de områden i norra Irak som bebos av kurder. Turkiets premiärminister Tayyip Erdogan har samtidigt sagt att hans regering är beredd att beordra armén att attackera Kurdiska arbetarpartiets (PKK) baser i norra Irak. En upptrappning kommer därför med stor sannolikhet att bli följden och leda till en allvarlig militär konflikt i norra Irak. Eftersom Turkiet officiellt är kandidatland till EU undrar jag om det inte är dags att vi agerar och försöker avvärja en militär konflikt mellan kurdiska stridande och de turkiska invasionstrupperna? Stabiliteten i denna känsliga region riskerar annars att utsättas för betydande störningar, vilket kan få skrämmande och oförutsedda konsekvenser. Ewa Tomaszewska (PL) Herr talman! I förra veckan välkomnade Europaparlamentet en grupp människor med multipel skleros. Vi hade en utställning, konsert och konferens som tillägnades människor som lider av denna förfärliga sjukdom. De ville be om parlamentets stöd för sina svårigheter, men i Bryssel möttes de av extrem diskriminering. Föreningens ordförande, som har gravt nedsatt syn och hörsel och sitter i rullstol, har en ledarhund som hjälper henne. Flygbolaget Wizzair vägrade att släppa ombord hunden, trots att blinda eller döva personer enligt flygbolagets bestämmelser har möjlighet att transportera ledarhundar och att onlinebiljetten omfattade hunden. Det var först efter en timmes diskussioner som man bestämde sig för att betrakta situationen som exceptionell och lät passageraren och hunden stiga ombord. Denna situation hade onekligen en negativ inverkan på hennes hälsa. Petya Stavreva (BG) Mitt land Bulgarien står inför de första lokalvalen efter anslutningen till EU. Därför är de annorlunda och laddade med höga förväntningar från den nya europeiska verkligheten. Duktiga och aktiva personer bör väljas till de lokala myndigheterna, som kan göra ett bra arbete med EU-bidragen. Bulgarien har god chans att få ta emot nästan sju miljarder euro under perioden 2007-2013 som fullvärdig EU-medlem. Men det är mycket viktigare att dessa resurser når de människor som behöver dem mest, i stället för att hamna i kassaskrinen hos företag eller politiska partier. Eftersom Europa är regionernas Europa och decentraliseringen är en oåterkallelig process, får de personer som arbetar i de lokala myndigheterna en allt viktigare roll. Bulgarien har upprepade gånger rättfärdigt kritiserats för sin otillräckliga kapacitet inom förvaltning och för bristerna i institutionernas arbete. När vi nu har fått tillit och förtroende från våra europeiska partner och blivit en väsentlig del av den stora europeiska familjen bör vi även ta nästa viktiga steg, det vill säga att välja borgmästare och kommunfullmäktige som kan arbeta inte bara på regional och nationell nivå, utan även på EU-nivå. Som företrädare för Bulgarien i Europaparlmentet anser jag att det är mycket viktigt att högkvalificerade och kompetenta personer väljs till de lokala myndigheterna. När vi flyttar in i det gemensamma europeiska hemmet måste vi göra personliga insatser för att skaffa oss vår välförtjänta plats, snarare än få den i gåva. Csaba Sándor Tabajdi (HU) Herr talman! I morgon firar Ungern årsdagen av Ungernrevolten 1956 och frihetskampen. De senaste åren och de debatter som har ägt rum om Hitlerismens och Stalinismens natur och den skada som dessa orsakade, bland annat debatter här i parlamentet, har visat att Europas mer lyckosamma västra hälft upplevde historien mycket annorlunda jämfört med de tio nyanslutna centraleuropeiska medlemsstaterna. På samma sätt har den 9 maj en annan betydelse för oss. För oss var det inte bara datumet för befrielsen, utan också början på ockupationen. Tre centraleuropeiska händelser, oppositionshandlingar mot Sovjetunionen och de Sovjetliknande kommunistiska diktaturerna - Ungernrevolten 1956, Pragvåren 1968 och den polska solidaritetsrörelsen (Solidarność) - har trots allt blivit en del av vår gemensamma europeiska historia. Det unika med 1956 är att det var det första uppror där folket tog till vapen mot världens största armé, den sovjetiska armén, och det var första gången som ett land förklarade sin neutralitet. Alla mål som hjältarna från 1956 kämpade för - demokrati, rättsstatsprincipen och frihet - uppnåddes med regimskiftet. Om det är något vi ungrare kan vara stolta över under 1900-talet är det revolten 1956 och vår roll i Tysklands återförening. Tack för uppmärksamheten. Horia-Victor Toma (RO) Användningen av cyanider är en av de nuvarande metoderna inom guld- och silverbrytning. Jag vill betona att effekterna av en sådan brytningsprocess kan leda till en oåterkallelig förstöring av ekosystemet och allvarligt skada människokroppen eftersom cyanid är ett av de ämnen som passerar oförändrat till grundvattnet, vår främsta befintliga källa till dricksvatten. När det gäller den globala uppvärmningen förändrar cyanid temperaturen och nederbördsmönstret, vilket kan leda till översvämningar och jordskred. Den olycka som inträffade i Baia Mare i Rumänien år 2000, när runt 100 000 m3 vatten som var förorenat av cyanid och tungmetaller strömmade ut efter en spricka i en avfallsdamm, orsakade den största katastrofen i Östeuropa sedan Tjernobyl. Detta utlöste en reform av Rumäniens gruvlag efter att ett ändringsförslag lagts fram till parlamentet om ett förbud mot användning av cyanid vid brytning. Herr talman! Jag önskar att Rumäniens exempel följdes även av de övriga EU-länderna så att förbudet mot cyanid så småningom kan bli en EU-bestämmelse. Richard James Ashworth (EN) Herr talman! Parlamentet kommer nu på torsdag att rösta om budgeten för 2008. Revisionsrätten kommer att avge sin revisionsberättelse nästa månad, och jag vill därför påminna om det interinstitutionella avtal som 2006 undertecknades av de tre institutionerna. Enligt artikel 44 i avtalet är samtliga medlemsstater skyldiga att lämna intyg om de finansiella transaktioner som har skett med EU-medel. Jag har fått reda på att kommissionen enligt det nuvarande programmet inte kommer att få aktuell information från medlemsstaterna förrän den 15 februari 2008. Först då kan de gemensamma normerna för redovisning och internkontroll fastställas. Detta innebär att det med stor sannolikhet kommer att dröja ytterligare två år innan revisionsrätten får tillgång till den begärda informationen. Detta är oacceptabelt. Det strider inte endast mot andan i det interinstitutionella avtalet - att man ständigt misslyckas med att sammanställa en godtagbar revisionsberättelse innebär dessutom att parlamentets trovärdighet allvarligt undergrävs. Jag uppmanar er, herr talman, att inte försitta något tillfälle att kräva att medlemsstaterna i framtiden tar denna fråga på åtskilligt större allvar. Pierre Pribetich (FR) Herr talman, mina damer och herrar! FN har fastställt den 10 december som sista datum för att bestämma Kosovos framtida status. Men med hänsyn till att Kosovos myndigheter hotar att förklara sig självständiga unilateralt, Serbien argumenterar för ett system av brett självstyre och Ryssland lägger in sitt veto mot FN:s särskilda sändebuds förslag om övervakad självständighet är situationen kritisk. Jag är angelägen att lyfta fram den nyckelroll som EU måste spela för att lösa krisen. Det är vår kollektiva önskan att EU bör ha en hög representant för den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken. Men vilken trovärdighet har denna befattning om vi inte kan spela vår roll i att hitta en konkret lösning på situationen i Kosovo, som fortfarande officiellt klassas som utrikespolitik trots att det faktisk är fråga om en intern angelägenhet för EU? EU måste därför visa att vi vet var vi är på väg och att vi har en tydlig vision som återspeglar en kompromiss mellan Serbiens och Kosovos krav, samtidigt som vi ska akta oss för att öppna Pandoras ask. EU måste uttala sig om Kosovos framtid och göra sin röst hörd bland övriga nationer. László Surján (HU) Tack för att jag fick tillfälle att tala, herr talman! Europaparlamentets delegation till Chile sammanträdde inte bara med chilenska parlamentsledamöter, utan även med miljöorganisationer tidigare i månaden i Santiago. Enligt deras åsikt beter sig EU:s företag med säte i Chile mycket annorlunda i förhållande till de miljöprinciper som de anammar i Europa. De rättsliga och etiska ståndpunkterna om detta är tydliga, men tyvärr står de i rak motsats till varandra. Vad dessa företag gör kan vara ärligt från rättslig synpunkt, men etiskt är det skadligt. Bristande miljölagstiftning lockar ofta europeiskt kapital utomlands. Sådana omlokaliseringar är skadliga för våra intressen på många sätt. Vi måste därför kämpa för hårdare miljöbestämmelser, inte bara inom, utan även utanför EU. EU måste vara initiativtagare, eftersom en underlåtenhet att ta ansvar inför nästa generation på global nivå nu medför ekonomiska och ideella skador för Europas invånare. Zita Pleštinská (SK) Jag vill hylla den femte upplagan av Europeiska veckan för regioner och städer som ägde rum i Bryssel den 8-11 oktober 2007. Detta evenemang var en unik plattform för regioner och städer i hela EU. De utbytte praktiska erfarenheter och fick kunskaper om innovativa initiativ inom regional utveckling. Vi parlamentsledamöter fick också möjlighet att träffa regionalpolitiker under de intressanta evenemangen. Jag vill tacka Regionkommittén, Europeiska kommissionens generaldirektorat för regionalpolitik och Europaparlamentets utskott för regional utveckling för att de anordnade detta evenemang. Jag vill tacka vår talman, Hans-Gert Pöttering, för hans tal som gav värdighet åt detta evenemang. Endast dynamiska europeiska regioner med starka mänskliga resurser, modiga och entusiastiska regionalpolitiker samt väl förberedda projekt med fokus på innovation och skapandet av nya arbetstillfällen och samarbete i regionala grupperingar kommer att kunna hantera utmaningarna i en globaliserad värld. Marianne Mikko (ET) På fredag inleds det andra toppmötet mellan EU och Ryssland i år. Vi träffar inte något annat land så ofta, och ändå kvarstår problemen. Fredagens toppmöte är inte Vladimir Putins avskedsbesök. Han kommer fortfarande att hålla i Rysslands tyglar i framtiden. I stället för att lovorda honom borde vi diskutera hur vi kan ge substans åt det strategiska partnerskapet mellan Ryssland och EU. För den europeiska säkerheten är det mycket viktigt att inleda samarbetet inom krishantering som man enades om vid mötet i november 2003, särskilt när det gäller låsta konflikter. I Portugal bör EU uppmana Ryssland att agera som en genuin partner i sin behandling av transnistriska separatister som EU har förklarat som personae non gratae, genom att förbjuda den transnistriska eliten att resa över Rysslands gränser. För närvarande kan ett gäng som sprider instabilitet bland EU:s grannar resa fritt genom Rysslands flygplatser. Denna åtgärd skulle inte vara svår för Ryssland att vidta och skulle samtidigt vara ett tecken på att Ryssland lyssnar på EU och att vi är genuina partner. Marios Matsakis (EN) Herr talman! Efter den samförståndslösning som toppmötet i Lissabon i förra veckan utmynnade i är det sorgligt att påminnas om att Nicosia, på ett sätt som för tankarna till Berlin, fortfarande är en delad stad i Europa. Sedan 1963 har en så kallad grön linje delat staden och dess invånare i en grekcypriotisk och en turkcypriotisk sektor. Linjen är strängt bevakad av turkiska trupper på den ena sidan och trupper från Republiken Cypern på den andra. Delningen tar sig sitt mest befängda uttryck på Ledra Street, en livlig affärsgata i Nicosias centrum, där gatan delas mitt itu av en glasmur som skiljer grekcyprioterna och turkcyprioterna åt. Herr talman! Jag ber er att omgående framföra en personlig vädjan till regeringarna i Turkiet och Cypern om att avstå från komplicerade villkor och uppenbart billiga politiska ursäkter och ta det historiska steget att öppna Ledra Street och tillåta grekcyprioter och turkcyprioter att röra sig fritt i sin huvudstad. Låt öppningen av Ledra Street i Nicosia bli ytterligare en symbol för fred och enhet bland Europas folk och en katalysator för lösningen på Cypernproblemet. Georgios Papastamkos (EL) Herr talman! På EU:s webbportal offentliggörs i dag nyheten att Olaf, i samarbete med de österrikiska myndigheterna, har satt stopp för en serie olagliga kinesiska kläd- och skoimporter. Skadorna på gemenskapens budget uppgår till 200 miljoner euro. Med hänsyn till denna avslöjande nyhet, som inte är en enskild händelse utan som sker över hela Europa, uppmanar jag er, mina damer och herrar, att göra en framställning hos kommissionen. Vi behöver fler tullkontroller, och importrestriktionerna måste utökas till längre än i år. Handelsskyddsåtgärder för skoimporter måste bli mer effektiva. Karin Scheele (DE) Herr talman! Jag är mycket glad att kommissionsledamot Stavros Dimas är här. Jag vill ta tillfället i akt och berömma kommissionsledamoten för de åtgärder som han vidtog i förra veckan mot den olagliga vårjakten av vilda fåglar på Malta. Vi har ägnat stor uppmärksamhet åt denna fråga, inte bara i plenum utan även i vårt utskott för framställningar. Att ge en slutgiltig varning till de maltesiska myndigheterna anser jag är ett viktigt steg. Jag hoppas att vi kommer att få se resultaten av denna värdefulla och förståndiga politiska åtgärd nästa vår och att EU-lagar i form av ett förstärkt förbud mot olaglig vårjakt kommer att genomföras. Ryszard Czarnecki (PL) Herr talman! Förra året undertecknade 25 EU-länder ett gemensamt stabiliserings- och associeringsavtal mellan Albanien och EU. I dag, 16 månader efter undertecknandet av detta avtal, har enbart 10 länder ratificerat dokumentet. Det är talande att sex av dessa tio är nya EU-medlemsstater: Polen, Ungern, Slovakien, Slovenien, Litauen och Lettland. Det är fyra länder från gamla EU: Spanien, Irland, Sverige och Luxemburg. Jag skulle därför vilja uppmana de 17 återstående EU-länderna att ratificera detta avtal så fort som möjligt, om vi inte vill att konceptet europeisk solidaritet ska ses som tomma plattityder eller slagord. Milan Gaľa (SK) De italienska myndigheterna har, med hjälp av det europeiska systemet för tidig varning och reaktion, informerat EU:s medlemsstater om ett utbrott av tropisk feber som sprids via Chikungunyaviruset i Emilia-Romagnaregionen. 197 fall av det tropiska viruset har rapporterats. Laboratorietester har bekräftat att 14 procent av det totala antalet insjukna har ådragit sig viruset, och det har krävt ett dödsoffer. Även om det inte är någon orsak till panik ännu måste Europeiska kommissionen återigen vidta åtgärder för att förbereda för en potentiell stor epidemi. Europeiska centrumet för förebyggande och kontroll av sjukdomar, som övervakar smittsamma sjukdomar, konstaterar att gynnsamma klimatförhållanden gör att viruset sprider sig, särskilt i Medelhavsregionen. Risken att viruset överförs till andra europeiska länder är också stor. Smittade personer kan starta nya överföringscykler i andra regioner i EU. Kyriacos Triantaphyllides (EL) Herr talman! I förra veckan förklarades Arat Dink, son till den mördade turkiske journalisten Hrant Dink, skyldig av en turkisk domstol på grund av en artikelserie som han har skrivit om det armeniska folkmordet. Arat Dink, redaktör för tidningen Agos, förklarades skyldig enligt paragraf 301 i den turkiska brottsbalken. Det är samma paragraf som användes för att döma hans far. Hrant Dink har fått ett års villkorligt fängelsestraff. Det är därför motiverat att undra vad Europeiska kommissionen gör för att uppmana Turkiet att ta bort denna paragraf från brottsbalken. Vidare, mina damer och herrar, med hänsyn till Turkiets fortsatta omedgörlighet, hur mycket mer tid anser vi att Turkiet behöver för att slutligen begripa att det har europeiska åtaganden och därför bör bete sig som en demokratisk stat? György Schöpflin (EN) Herr talman! Det kommer oroande nyheter från Slovakien. Csaba Fehér, som är chef för Donaumuseet i Komárno, har hotats med avsked. Han anklagas bland annat för att ha varit med om att anordna en utställning i Europaparlamentet förra året. I utställningen dokumenterades den ungerska minoritetens lidande under den tjeckoslovakiska regeringen efter 1945 på grundval av kollektiv skuld. Begreppet kollektiv skuld är helt oförenligt med de samhällsnormer och mänskliga rättigheter som är centrala för EU:s demokratiska värdegrund. Som medlemsstat i EU har Slovakien fullt ut accepterat dessa principer. De slovakiska myndigheternas agerande går inte endast stick i stäv mot normerna för de mänskliga rättigheterna utan är en förtäckt kritik av Europaparlamentet. Slovakien måste snarast möjligt ta itu med dessa motsägelser. Silvia-Adriana Ţicău (RO) Statistiken visar att EU har en åldrande befolkning. Endast 35 procent av EU:s medborgare är över 50 år och endast 16 procent av EU:s befolkning är under 14 år. EU:s befolkningspolitik är en politik som är avhängig för Europas framtid. Befolkningspolitiken bör handla om tillgång till hälsovård och anständiga pensioner för pensionstagare, åtgärder för att öka födelsetalet i alla medlemsstater, liksom anständiga, stabila och välbetalda arbeten. Därför ber jag Europeiska kommissionen att tillsammans med medlemsstaterna ta fram en gemenskapspolitik och nationella strategier när det gäller befolkningspolitiken. Resultatet av sådana åtgärder kommer att ses de kommande 20-30 åren. EU:s samhälle behöver alla sina medborgare, och framför allt måste varje medborgare integreras i samhället och ha en anständig levnadsstandard. Därför måste vi sätta befolkningsskyddet och utvecklingspolitiken i relation till befolkningspolitiken. Anna Záborská (SK) Ungerska gardet var återigen ett av huvudämnena i Slovakien och Ungern i helgen. Alla välmenande människor strävar efter fred och förlikning mellan alla nationer. Med de nuvarande regeringarna i Ungern och Slovakien finns det ett behov av en stark kristdemokratisk opposition i demokratins intresse. Vi kommer dock inte att vinna om vi ger efter för sentimentalitet och känslor. Jag ber den ungerska regeringen att respektera fredsfördraget som undertecknades med Ungern i Paris den 10 februari 1947. I detta fördrag svor Ungern att man på dess territorium i framtiden aldrig skulle behöva utstå existensen och aktiviteter av fascistliknande politiska, militära och paramilitära organisationer, som för med sig revisionistisk propaganda. Jag kan inte tänka mig något bättre som kan göras för fred och ömsesidig förståelse mellan våra nationer. Marian Harkin (EN) Herr talman! Jag vill kommentera ett brev i en irländsk rikstäckande tidning förra veckan, som var undertecknat av bland annat flera ledamöter av Europaparlamentet. Brevet handlar om att Irland troligen kommer att vara det enda land som genomför en folkomröstning om det som nu sannolikt kommer att gå under namnet ”Lissabonfördraget”. I brevet framfördes tre krav. Ett krav är att fördraget ska bli föremål för folkomröstning i alla medlemsstater. Det andra innehåller till och med en begäran om att de nationella parlamenten inom EU ska införa de lagliga och konstitutionella bestämmelser som krävs för att möjliggöra folkomröstningar. Detta är häpnadsväckande krav enligt min mening. Vart tog subsidiaritetsprincipen vägen, som innebär att besluten ska fattas på den lämpligaste nivån, i detta fall på medlemsstatsnivå? Jag misstänker att de som vill ha mindre inblandning från Europa på något invecklat sätt faktiskt själva bidrar till maximal inblandning i medlemsstaternas angelägenheter genom att begära att de nationella parlamenten ska ändra sina författningar och rättsliga bestämmelser för att passa brevskrivarnas önskemål. Detta skulle sannerligen vara ett demokratiskt underskott! Ioannis Gklavakis (EL) Herr talman! Varje år dör 650 000 människor av rökningsrelaterade orsaker i EU. Det är som ett småskaligt krig. Av dessa beror 80 000 dödsfall på passiv rökning. Rök har visat sig innehålla 4 000 olika ämnen, av vilka 50 är cancerframkallande. Det medicinska samfundet dokumenterade redan för årtionden sedan de negativa och möjligen dödliga effekterna av rökning. Det är vår skyldighet att försöka minska rökningen och särskilt att hindra unga människor från att börja röka. För att vi ska lyckas behövs en hård lagstiftning. Rökning på offentliga platser måste förbjudas. Industriella tillsatser i tobaken måste övervakas, undersökas och begränsas. Vi behöver övervakning och stränga regler vid försäljningsplatserna. Vi är skyldiga detta de 70 procenten av EU:s medborgare som inte röker och den överväldigande majoritet av rökare som vill sluta. Geoffrey Van Orden (EN) Herr talman! Jag och ett flertal ledamöter av parlamentet - kanske rent av de flesta med tanke på våra resolutioner - är bestörta över att EU ämnar gå med på att tyrannen från Zimbabwe, Robert Mugabe, bjuds in till EU-Afrika-toppmötet i Lissabon i december. Kommissionsledamot Louis Michel har förklarat för mig att skälen till detta - vilket för mig framstår som tämligen motstridigt - är att vi inte ska försöka isolera Mugabe eftersom detta endast bidrar till att förstärka hans framtoning, och att EU vill uppfattas som en global strategisk aktör. Att bjuda in Mugabe till Lissabon är ett hån mot våra principer och strider direkt mot EU:s egna ståndpunkter. Att någon afrikansk regering fortfarande tar någon notis om Mugabe är ett underbetyg åt vår Afrikadiplomati. Herr talman! Jag vet att ni är lika bekymrad som vi över den fasansfulla situationen i Zimbabwe. Får jag be er om två saker, nämligen att ni för det första återigen framför Europaparlamentets bestämda uppfattning att Mugabe inte ska bjudas in till Lissabon i december, och för det andra att ni respekterar parlamentets önskemål och inte deltar i något EU-toppmöte, till vilket Mugabe eller andra bojkottade zimbabwiska politiker har bjudits in? Zdzisław Zbigniew Podkański (PL) Herr talman! Under dagens diskussioner i parlamentet kommer vi att betrakta Richard Corbetts betänkande om att ändra artikel 173 i Europaparlamentets arbetsordning om fullständigt förhandlingsreferat. Enligt min åsikt går utskottet inte i den riktning som det borde. Jag anser mig ha belägg för detta i artikel 96 där det står att parlamentet ska ”se till att parlamentets verksamhet är så öppen som möjligt”. Alla försök att begränsa tillhandahållandet av information till EU:s medlemsstater, liksom tillgång till den, undergräver denna grundläggande rättighet och strider mot idén med EU, Europaparlamentets arbetsordning, befintliga avtal samt bryter mot grundläggande mänskliga rättigheter i EU. Vi bygger väl inte ett EU för att diskriminera mindre nationer med mindre motståndskrafiga kulturer, eller om det är det vi gör borde detta ha angetts före anslutningen. Det är inget argument heller att tala om kostnader och ekonomiska resurser. Vi spenderar så mycket på onödiga hjälpmedel och på förvaltning att vi bör ha råd att åtminstone kommunicera med samhället. Ilda Figueiredo (PT) Herr talman! Den största demonstrationen i Lissabon på 20 år ägde rum den 18 oktober när över 200 000 personer som kallats av den portugisiska fackliga centralorganisationen CGTP-IN fördömde EU:s nyliberala politik, sa ”nej” till flexibel trygghet, protesterade mot arbetslöshet, socialt utanförskap och den fattigdom som över 20 procent av den portugisiska befolkningen lever i och krävde ett socialt Europa. EU:s ledare kan inte ignorera denna viktiga demonstration. Vi berömmer därför den portugisiska fackliga centralorganisationen och dess medlemmar och vill framföra vårt deltagande i kampen för att skydda arbetarnas värdighet. Bernard Wojciechowski (EN) Herr talman! Howard Stern offentliggjorde - förlåt, i det senaste numret av veckotidningen Stern offentliggjordes det tyska samhällets bäst bevarade hemlighet, nämligen att var fjärde tysk fortfarande anser att nationalsocialismen hade sina goda sidor. Om detta stämmer kan det antingen betyda att var fjärde tysk i Europaparlamentets halvcirkel anser att nationalsocialismen hade sina fördelar - vilket i sig vore en skandal - eller att den tyska delegationen i parlamentet inte är representativ för nationen som helhet. Tyskland tilldelades nyligen 96 platser. Mot bakgrund av statistiken i Stern vore det kanske mer välbetänkt att endast tilldela landet tre platser, så att den fjärde aldrig behövde tas i anspråk! Jag håller emellertid med Martin Schulz på en punkt, nämligen att det i ett förenat Europa inte finns utrymme för några som helst yttringar av nationalistisk ideologi. Martin Schulz bör emellertid ta sig en närmare titt på den tyska huliganismens avarter. Jag som kommer från Polen önskar att samtliga tyska ledamöter skulle ta lika stark ställning mot nationalismen som Martin Schulz. Urszula Krupa (PL) Herr talman! Inom ramen för psykologi är känslor som ansvarsfull kärlek till en annan person, familj eller sitt land - som kallas för patriotism - liksom andra högre emotioner, bevis på en hög nivå av personlig utveckling. I motsats till primitiva emotioner som vi delar med djuren har högre emotioner till och med ett separat område i hjärnan. Patriotism uttrycker sig som kärlek till och en önskan att vårda nationella traditioner, kultur och språk, attityder av respekt för och tillgivenhet till sitt land. Dessa står i rak motsats till nationalism och chauvinism, som karakteriseras av hat mot andra personer. Patriotism tillåter inte kränkningar av nationer eller länder. Den karakteriseras främst av öppenhet gentemot andra länder och respekt för deras rätt till suveränitet och självständighet. Jag vill påminna om patriotismens natur, i synnerhet efter anförandena av vissa parlamentsledamöter från vänstergrupperna som har förolämpat nationella regeringar och patriotiska attityder, kanske för att de inte förstår skillnaden mellan kärleken till sitt eget land och det hat som karakteriserar attityder som chauvinism. I en situation av europeisk integration är det särskilt viktigt att skilja mellan dessa fullständigt olika begrepp som många människor blandar ihop. Mairead McGuinness (EN) Herr talman! Att diskutera de farhågor som finns kring energiförsörjningen är en av de största och mest betydelsefulla frågorna som EU står inför, eftersom de ju har nära anknytning till oron för klimatförändringen. Försörjningssäkerhet och ökande kostnader, med priser som har stigit med 100 procent de senaste fem åren, är betydande orosmoment. Irland står inför särskilt stora utmaningar. Vi möter en ökande efterfrågan på energi och är ändå starkt beroende av importerade fossila bränslen. Vi är till 90 procent beroende av dessa. Vi måste göra mycket betydande investeringar i infrastrukturen, satsa på att liberalisera marknaden och minska koldioxidutsläppen. Europaparlamentet överväger en handlingsplan för att genomföra en energipolitik för Europa. Vi håller nu i Irland på att införa en energimarknad för hela Irland, där elmarknaderna i norr och söder ska gå samman. Detta är ett framsteg, men det räcker inte. Marknaden är alldeles för liten. Om vi ska få till stånd en harmoniserad energimarknad är en sammankoppling med övriga EU-länder av avgörande betydelse för Irland - men detta kommer att kosta pengar, och jag uppmanar den irländska regeringen att undersöka möjligheten att finansiera denna investering med medel ur sammanhållningsfonderna, eftersom detta är nödvändigt för fortsatt ekonomisk tillväxt i Irland. Talmannen Punkten är avslutad.

22. Mecanismo de evaluación para supervisar la aplicación del acervo de Schengen ( Karel De Gucht Señor Presidente, ayer mi colega el Vicepresidente de la Comisión, el señor Barrot, destacó que el objetivo de las propuestas es poner en común el mecanismo de evaluación y hacerlo más efectivo, al tiempo que mantener la confianza mutua entre los Estados miembros. La Comisión está convencida de que el Parlamento debería implicarse en la evaluación Schengen, lo que no sucede actualmente. Los ciudadanos deben tener acceso a los resultados de estas evaluaciones. Sin embargo, según los tratados en vigor, no es posible involucrar al Parlamento por la vía de la codecisión. La Comisión se atiene por tanto a sus propuestas en virtud de los tratados vigentes. No obstante, una vez el Tratado de Lisboa entre en vigor, este asunto será reabierto y la Comisión decidirá, llegado el momento, cuál es la base legal que considera más apropiada para el mecanismo propuesto, e implicará al Parlamento en el mayor grado posible. Así, la Comisión podría presentar propuestas modificadas o nuevas dependiendo de la situación. Carlos Coelho Agradezco las aclaraciones ofrecidas por la Comisión Europea, pero quiero recordar a la Cámara que, como se dejó claro durante el debate, aunque los servicios jurídicos del Parlamento Europeo reconocieron la legitimidad de la base legal de la iniciativa de la Comisión, también dijeron que, de acuerdo con el Tratado en vigor, la Comisión Europea, podía haber adoptado la misma iniciativa basándola en una fórmula legal que concediese al Parlamento Europeo el poder de codecisión. Al no ser así, propongo que la iniciativa sea devuelta a la Comisión de Libertades Civiles, Justicia y Asuntos de Interior de modo que esta instancia pueda reformular su iniciativa. Posteriormente, en el plazo establecido por el artículo 56 del Reglamento, podemos esperar recibir en el Parlamento una iniciativa de la Comisión que respete la codecisión y que otorgue al Parlamento Europeo el poder que merece para intermediar con el fin de conseguir una mayor seguridad en el espacio Schengen. Presidente Gracias, señor Coelho. No es necesaria una votación sobre esta petición porque, al haber decidido la Comisión mantener su propuesta, ésta es devuelta automáticamente a la comisión, tal y como ha pedido el señor Coelho.

Odhad príjmov a výdavkov na rok 2012 - oddiel I - Európsky parlament (rozprava) Predsedajúca Ďalším bodom programu je správa pána Josého Manuela Fernandesa v mene Výboru pre rozpočet o odhade príjmov a výdavkov Európskeho parlamentu na rozpočtový rok 2012. José Manuel Fernandes Predovšetkým by som rád vyjadril poďakovanie všetkým, ktorí sa podieľali na vypracovaní tejto správy, s osobitným poďakovaním tieňovým spravodajcom zo všetkých politických skupín. Vďaka tejto správe môže byť rozpočet Európskeho parlamentu na rok 2012 úsporný, uvážený a prísny. Pôvodný návrh sme v skutočnosti znížili asi o 49 miliónov EUR. Pokiaľ ide o stanovisko, ktoré sme prijali a ktoré bolo v parlamentnom hlasovaní podporené veľkou väčšinou, zašli sme ďalej, ako sme sa zaviazali. Povedalo sa, že úprava sa uskutoční približne v rozsahu miery inflácie. Mieru inflácie sme ani zďaleka nedosiahli, čo znamená, že rozpočet na rok 2012 bude predstavovať skutočnú úsporu. Bude to rozpočet nižší ako 20 % okruhu 5, v ktorom sa nachádzajú finančné prostriedky pre európske inštitúcie. Tento cieľ sme nedosiahli niekoľko rokov, počas ktorých sme hranicu 20 % prekračovali. Pripomínam tiež, že Konferencia predsedov určila cieľ pre rozpočet Európskeho parlamentu v rozmedzí 20 - 22 %, pričom tento rok je to menej. Aj v rámci čerpania rozpočtu na rok 2012 však budeme očakávať úspory na základe zásad dobrého riadenia, úspornosti, účinnosti a účelnosti. Chceme, aby všetky výdavky boli podložené písomnými dokladmi a aby sa pri všetkých variabilných výdavkoch vykonávala analýza nákladov a výnosov. Dosiahneme tak ďalšie úspory pri čerpaní rozpočtu. Úsilie na dosiahnutie úspor musia vynaložiť všetky inštitúcie a vo finančných prostriedkoch určených na rezervu okruhu 5, ktorý zahŕňa administratívne výdavky všetkých inštitúcií, sa musí v roku 2012 dosiahnuť prebytok približne 380 miliónov EUR. Navrhujeme, aby sa potom 100 miliónov EUR určených na administratívne náklady presunulo do oblasti mládeže. Prečo pre mládež? Pretože ide o generáciu, ktorá má najväčšie problémy v prístupe k zamestnaniu a v porovnaní s inými generáciami je miera nezamestnanosti tejto generácie dvojnásobná. Vo vzťahu k nášmu rozhodnutiu určiť mládež za prioritu roku 2012 však existujú aj ďalšie dôvody a ciele. Bolo to tak už v roku 2011 a mládež je prítomná aj vo všetkých piatich cieľoch stratégie Európa 2020, ktorá určuje smerovanie ďalších finančných výhľadov, ale aj smerovanie rozpočtu pani Balzaniovej na rok 2012. Okrem toho, pokiaľ ide o predčasné ukončovanie školskej dochádzky a vzdelanie generácie vo veku 30 - 34 rokov, 40 % tejto generácie má vysokoškolský diplom, čím sa vylučujú dva ciele. Dúfam, že pozmeňujúce a doplňujúce návrhy proti tomuto návrhu sa prehodnotia, pretože sa domnievam, že Parlament by mal aj naďalej považovať mládež za prioritu. Monika Hohlmeier Všetci vieme, že rozpočet Európskeho parlamentu na rok 2012 vzniká na pozadí zložitej hospodárskej a finančnej situácie. Preto považujem za pozitívne, že sme sa v základných usmerneniach dohodli na tom, že rozpočet Parlamentu sa starostlivo zostaví iba v rámci mierneho zvyšovania a úpravy nepresiahnu mieru inflácie. Domnievam sa, že cieľ, o ktorom sa zmienil pán Fernandes v súvislosti so zamestnanosťou mládeže, je veľmi dôležitý, pretože v našom minulom rozpočte sme sa veľmi zaujímali o to, aby sa pre mládež vyčlenilo viac peňazí ako dovtedy, keďže nezamestnanosť postihuje najmä mladých ľudí, ktorí potrebujú osobitnú podporu, a to aj zo strany Európy. Preto sa domnievam, že ďalších 100 miliónov EUR predstavuje veľmi pozitívny prístup. Ako spravodajkyňa pre budovy by som chcela osobitne zdôrazniť, že považujem za mimoriadne dôležité, aby sme vo vzťahu k financovaniu našich budov zachovali vysokú mieru účelnosti a starostlivo sledovali finančnú situáciu. V tejto súvislosti považujem za správne, aby sa finančné prostriedky, ktoré sa počas roka z rozpočtu Parlamentu nevyčerpajú, použili čo najobozretnejšie s cieľom vyhnúť sa výplate úrokov. V tejto súvislosti je zároveň potrebné zabezpečiť, aby sa finančné prostriedky na konci roka rýchlo neminuli, ale aby sa radšej použili na rýchlejšie a úspornejšie splatenie budov. Vo vzťahu k Domu európskych dejín zabezpečíme opätovné starostlivé preskúmanie prevádzkového plánu a pozorné sledovanie stavebných nákladov, aby sa po dokončení budovy a informovaní podľa článku 179 ods. 3 mohol tiež predložiť usporiadaný rozpočet. Derek Vaughan v mene skupiny S&D. - Predovšetkým by som chcel vzdať hold spravodajcovi za to, akým spôsobom pristúpil k rozpočtu, a za to, že uznal, že Parlament by sa mal v roku 2012 vyhnúť veľkému zvyšovaniu svojich výdavkov. Je to osobitne vhodné vzhľadom na to, že Rada chce svoj rozpočet znížiť o 4 %, Komisia chce svoj rozpočet zvýšiť len o 1 %, Výbor regiónov asi o 2,9 % a Európsky hospodársky a sociálny výbor ešte o nižšiu sumu. Domnievam sa, že pôvodný návrh predsedníctva na úrovni 5,2 % bol prehnane vysoký. Obmedzenie zvýšenia na 2,3 % preto predstavuje pokrok. V skutočnosti ide o reálne zníženie asi o 0,5 %. Osobne by som privítal ešte menšie zvýšenie. Domnievam sa, že v budúcnosti by sme mali vypracovať plán na zisťovanie úspor v rozpočte Parlamentu. Mali by sme však uznať, že úspory sa dosiahli. Vítam úspory týkajúce sa útvaru na posudzovanie pridanej hodnoty, kde sa usporí asi 1,3 milióna EUR, úspory v oblasti informačných kampaní, politiky budov a kancelárskych potrieb a návrh na zníženie predbežne vyčlenených rozpočtových prostriedkov o približne 3 milióny EUR. To všetko predstavuje skutočné úspory vo výške asi 13,7 miliardy EUR okrem odložených výdavkov spojených s Lisabonskou zmluvou a rozšírením. Ako som už povedal, myslím si, že sa mohli dosiahnuť aj ďalšie úspory, ale aspoň sme nejaké úspory dosiahli. Na záver by som ešte chcel predložiť dve dôležité nevyriešené otázky. Prvá sa týka návrhu, aby sa 100 miliónov EUR z nevyužitej rezervy okruhu 5 presunulo na politiku mládeže, ako navrhuje spravodajca. Spolu s ďalšími skupinami sme v pozmeňujúcom a doplňujúcom návrhu 7 uviedli, že o tomto presune sa dá uvažovať, ale iba v súlade s prioritami všeobecného rozpočtu na rok 2012. Pred prijatím rozhodnutia preto bude potrebná diskusia o tom, či sa to má urobiť a kam majú peniaze ísť, čiže kde by sa tieto peniaze použili, keby sa tento presun uskutočnil. Ešte je príliš skoro, aby sme sa k tomu zaviazali. Druhá otázka sa týka Domu európskych dejín. Bola by to dobrá myšlienka, keby sme mali veľa peňazí, ale domnievam sa, že teraz nie je ten správny čas. Potrebujeme riadny podnikateľský plán, ktorý musí v tomto roku prejsť riadnym parlamentným postupom, možno riadnym rozpočtovým procesom, aby sa poslanci mohli vyjadriť a mohli predniesť svoje názory na tento projekt. Domnievam sa, že tak ako v iných otázkach, aj v tejto otázke je dôležité, aby Parlament prijal správne rozhodnutia o našom vlastnom rozpočte. Náš rozpočet je dôležitý a musí byť jasné, že robíme všetko pre to, aby sme prijali správne rozhodnutia pre verejnosť. Alexander Alvaro Súhlasím s tým, že práca spravodajcu a našich kolegov poslancov určite priniesla ovocie. Je jasné, že peniaze nie sú všetko, ale zdá sa, že bez peňazí nič nefunguje. To isté platí, keď ide o úspory. Každý chce udržať to, čo má, a nie je ochotný vzdať sa ničoho, čo by mohlo viesť k vyšším úsporám. V tejto súvislosti je diskusia v záverečnej analýze o tom, či miera inflácie je 2,3 %, 2,5 % alebo 2,7 %, iba úderom do prázdna. Našou úlohou je nájsť možnosti skutočnej úspory finančných prostriedkov. Rozhodujúce je, aby Výbor pre rozpočet dostal všetky kľúčové dokumenty, na základe ktorých by mohol posúdiť, kde v rozpočte Európskeho parlamentu sa dajú dosiahnuť úspory, a nielen návrh úspor od generálneho tajomníka, ktorý má Parlament iba opečiatkovať. A je dôležité, aby si to sekretariát Európskeho parlamentu zobral k srdcu. Rozpočet Európskeho parlamentu neobsahuje len tieto pozmeňujúce a doplňujúce návrhy. Pán Fernandes zdôraznil, že sme dosiahli úspory vo výške 49 miliónov EUR. Nepovedal však, že dve tretiny týchto úspor boli prosto presunuté do rozpočtového roku 2013 či 2012, takže na budúci rok sa budeme musieť rozhodnúť, čo s tými peniazmi urobíme. V súvislosti so skutočnými úsporami som rád, že takzvaným menším skupinám vrátane Skupiny Aliancie liberálov a demokratov za Európu sa spoločne podarilo presvedčiť dve väčšie skupiny o potrebe úspor v oblasti informačných technológií, v jednoduchých záležitostiach ako upratovanie či platby politickým stranám a nadáciám, čiže teoreticky máme aspoň predstavu o tom, kde sa dajú usporiť finančné prostriedky. Voči novej diskusii o 100 miliónoch EUR, ktoré sa majú použiť na našu mládež, samozrejme, nemôže nikto namietať. Na druhej strane sa však nemôžeme nechať zavádzať, pretože táto otázka nemá s touto správou nič spoločné. Musia sa ňou zaoberať iné správy. Nesmieme sa nechať odviesť od iných dôležitých tém. Začali sme však dobre a je zjavné, že nepotrebujeme nutne viac peňazí, ale skôr väčšiu disciplínu pri ich vynakladaní. Domnievam sa, že môžeme očakávať plodnú spoluprácu so všetkými skupinami. Helga Trüpel V týchto hospodársky zložitých časoch je celkom správne, aby Európsky parlament splnil svoju úlohu a bol pripravený na skromnosť a sebadisciplínu napriek tomu, že ešte stále budujeme svoju inštitúciu a boli nám pridelené nové povinnosti podľa Lisabonskej zmluvy. Súhlasím s predchádzajúcim rečníkom, že sme sa správne dohodli na znížení rozpočtových návrhov predsedníctva, ktoré pôvodne obsahovali neprimeranú mieru zvýšenia o 5,2 %, a rozpočet sa zvýši len o 2,3 %. Zvýšenie je však stále zvýšením, aj keď je pravdepodobne pod úrovňou inflácie. V skutočnosti preto nedosahujeme úspory, iba obmedzujeme nárast. Mali by sme byť naozaj úprimní a nazývať veci pravým menom. Pokiaľ ide o otázku Domu európskych dejín, dovoľte mi povedať toto: väčšina našej skupiny v zásade podporuje myšlienku vytvorenia služby pre občanov Európy, ktorá by ich informovala o našich dejinách po roku 1945. Vyžaduje si to však aj predloženie podnikateľského plánu a splnenie všetkých podmienok, ktoré sa práve pripravujú na zajtrajšie hlasovanie väčšinovým rozhodnutím. To je jediný spôsob vykonávania zodpovedných, reálnych a transparentných rozpočtových politík. Znamená to tiež, že ak je tu skutočná túžba uskutočniť túto zmenu priorít, ktorá si v nadchádzajúcich rokoch vyžiada investície vo výške 60 miliónov EUR, podľa názoru Skupiny zelených/Európskej slobodnej aliancie potom budeme musieť dosiahnuť úspory aj v ďalších oblastiach a nielen obmedzovať zvyšovanie výdavkov. Domnievame sa napríklad, že v prípade letov v rámci Európskej únie, ktoré trvajú menej ako štyri hodiny, nie je potrebné využívať prvú triedu. Tým by sa ušetrila značná suma. Namiesto toho by sa zamestnancom a poslancom Parlamentu tu v Štrasburgu mohlo poskytnúť viac bicyklov. Na záver by som sa rada vyjadrila k politickému triku v spojení s presmerovaním rozpočtových prostriedkov na zamestnanosť mládeže. Samozrejme, že aj zelení chcú zvýšiť výdavky na zamestnanosť mládeže. To je však súčasťou rozpočtu Komisie. Ak sa tieto peniaze z rozpočtu Európskeho parlamentu zoberú, tak znížime zdroje určené napríklad novému orgánu finančného dohľadu alebo Európskemu úradu pre bezpečnosť potravín. Naozaj to tak chceme? Chce Parlament vyslať našim občanom takýto signál? Nie, to je nesprávne rozhodnutie. Musíme tieto regulačné orgány posilniť, aby mohli vykonávať svoje úlohy, a finančné prostriedky na programy zamestnanosti mládeže musia prísť z rozpočtu Komisie. Z politického hľadiska by to bola správna vec. Lajos Bokros v mene skupiny ECR. - Vedúci predstavitelia EÚ žijú v bubline ilúzií a sebaklamu. Najlepším príkladom je to, čo sa stalo dnes ráno. Vedúci predstavitelia inštitúcií EÚ tvrdili, že finančná kríza je do veľkej miery za nami. To však vôbec nie je pravda. Wolfgang Münchau včera v denníku Financial Times napísal, že Európa stojí pred trpkou voľbou medzi platobnou neschopnosťou a záchrannými opatreniami. Obe tieto možnosti predpokladajú vyrovnanie sa s obrovskými stratami. Jediný rozdiel spočíva v tom, ako sa tieto straty rozdelia. V prípade platobnej neschopnosti utrpia nemecké, francúzske, britské, talianske a španielske banky a daňoví poplatníci v týchto krajinách budú znášať náklady spolu s daňovými poplatníkmi z Grécka, Írska a Portugalska. V prípade záchranných opatrení budú celé bremeno znášať grécki, írski a čoskoro aj portugalskí občania. V tejto súvislosti tvrdím, že návrh na zvýšenie rozpočtu Parlamentu o 2,3 % je ešte stále príliš vysoký a neprijateľný. Prepracujme návrh tak, aby sa zvyšovalo len o 1 %, ako to navrhol pán komisár Janusz Lewandowski. Zvýšením, ktoré je dostatočne nižšie ako miera inflácie, by Parlament získal v očiach európskych občanov určitú legitimitu, ktorú tak zúfalo potrebuje. Upraviť sa nemusí len zvýšenie, ale aj štruktúra. Existuje mnoho spôsobov, ako ušetriť peniaze európskych daňových poplatníkov. Pani Helga Trüpelová už povedala, že v rámci Európskej únie nemusíme cestovať prvou triedou. Pozmeňujúci a doplňujúci návrh, ktorý spoločne predložili Skupina zelených, Konfederatívna skupina Európskej zjednotenej ľavice - Nordická zelená ľavica a Európski konzervatívci a reformisti, navrhuje výrazné zníženie cestovných nákladov prostredníctvom využitia flexibilných leteniek ekonomickej triedy pre lety s trvaním menej ako štyri hodiny. V Štrasburgu nepotrebujeme vozový park plný ligotavých, vyblýskaných čiernych mercedesov. Používajte električku. Nepotrebujeme Dom európskych dejín, pretože Európa stráca konkurencieschopnosť a geopolitickú váhu. Múzeom sa stane tak či tak. Existuje tu obrovský priestor na úspory v oblasti energetických nákladov. V našich kanceláriách nie sú ovládače teploty ani jednotlivo nastaviteľné kúrenie či klimatizácia. Každý rok mrháme obrovským množstvom energie. Veľký priestor na úspory existuje v oblasti služieb bezpečnosti a informačných technológií. V oboch prípadoch potrebujeme omnoho lepšie služby za omnoho menej peňazí. Mali by sme preskúmať a prehodnotiť aj naše náklady na zdravotné poistenie. Vôbec nepotrebujeme prístup k takému mimoriadne veľkorysému rozsahu služieb zdravotnej starostlivosti. Zostavovanie rozpočtu znamená určovanie priorít, pozitívnych aj negatívnych. Pozitívne priority ani zďaleka nechýbajú, no zodpovedné a obozretné zostavovanie rozpočtu si vyžaduje oba druhy, najmä v čase krízy. Miguel Portas My poslanci Európskeho parlamentu máme moc rozhodovať o vlastných platoch. Rozhodujeme tiež o peniazoch na zamestnávanie iných. V rokoch 2010 a 2011 sme si pridali po 3 000 EUR mesačne. Sme to tiež my, kto hlasuje o hornej hranici výdavkov na naše kancelárie, paušálne náhrady, príspevky a dokonca aj o spôsobe dopravy. Máme v týchto oblastiach absolútnu moc, a preto si kladiem otázku a pýtam sa aj vás: Využívame alebo zneužívame túto našu moc, správame sa rozumne a uvážlivo, alebo sme nedokázali odolať a nechali sme sa tou mocou ovládnuť? Žiaľ, nedokázali sme to, a preto sa táto rozprava netýka čísel, ale etiky a politiky, je to rozprava, ktorá nás vyzdvihne alebo diskvalifikuje v očiach tých, ktorí nás volajú na zodpovednosť. Vôbec nie som populista zameraný proti politickým stranám a dokonca si ani nemyslím, že poslanci majú pracovať pri sviečkach. Práve vzhľadom na takúto demagógiu, ktorá existuje v našich krajinách, však musíme byť mimoriadne prísni, keď diskutujeme o prijatí rozhodnutí o peniazoch a výhodách, ktoré dostávame. Mrzí ma to, ale nie je normálne, aby poslanci, ktorí vždy cestovali ekonomickou triedou, prešli na prvú triedu, len čo sa lety začnú preplácať podľa leteniek a nie podľa kilometrov. To isté kritérium platí pre naše platy a výdavky. Podľa môjho názoru sú neprimerane vysoké a v niektorých prípadoch dokonca výstredné, o to tu však nejde. Ide tu o to, či máme odvahu hlasovať aspoň za zmrazenie týchto výdavkov. Nechápem, ako môžu v Parlamente existovať poslanci, ktorí sa vo svojich krajinách nezdráhajú presadzovať úsporné politiky a znižovanie miezd a dôchodkov, ale keď príde na rozhodnutia o ich vlastných peniazoch, skromnosť sa rozplynie v oblakoch. To nie je len vážne, milí priatelia, je to neslušné a veľmi smutné. Marta Andreasen v mene skupiny EFD. - Zvýšenie rozpočtu o 2,3 %, ktoré požaduje Parlament, spochybňuje jeho zmysel pre zodpovednosť. V jednotlivých rozpočtových položkách sa mnohokrát dá nájsť zvýšenie o 50 až 100 % bez akéhokoľvek rozumného odôvodnenia. Na začiatku tejto plenárnej schôdze som požiadala Parlament o odloženie hlasovania o správe pána Fernandesa vzhľadom na to, že chýbajú presné informácie o nákladoch na Dom európskych dejín, a vzhľadom na konflikt záujmov, ale moja žiadosť bola zamietnutá. Bez dostatočných informácií už bola vyplatená suma vo výške 2,5 milióna EUR. Zdá sa, že poslanci Európskeho parlamentu sú ochotní pracovať v nevedomosti a rozdávať peniaze daňových poplatníkov bez kladenia tých správnych otázok. Môžem len požiadať britského premiéra, aby akceptoval iba výrazné zníženie celého rozpočtu EÚ na rok 2012, a dúfať, že najväčšie škrty bude znášať Parlament. Lucas Hartong (NL) Čo sa dá za jednu minútu povedať o rozpočte Európskeho parlamentu na rok 2012? Nie veľa, ale aj tak dosť. Táto správa nepredkladá žiadnu víziu. Je len zhlukom prázdnych slov, ktoré opäť zdôrazňujú skutočnosť, že Európska únia neprináša žiadnu pridanú hodnotu. V rozpočte na rok 2012 vidíme mrhanie prostriedkami, najmä v súvislosti s takým absurdným projektom ako Dom európskych dejín. Odhad výdavkov sa vymyká spod kontroly, pričom predseda Výboru pre rozpočet, ktorý má prijať rozhodnutie o financovaní, je zároveň navrhnutý za člena dozornej rady. Žiadny iný parlament by neakceptoval takýto konflikt záujmov, ale, samozrejme, tento Parlament, Európsky parlament, ho akceptuje. To sa slovami ani nedá vyjadriť! Pán Lamassoure včera povedal, že je pripravený odstúpiť z funkcie. Holandská Strana slobody (PVV) bude teraz otvorene pracovať na tom, aby sa tak stalo. Dúfam, že mrhanie peniazmi sa v nadchádzajúcich rokoch udrží na uzde a že skutočne prestane. Dovtedy budem v mene občanov situáciu naďalej sledovať a budem o nej informovať. Barbara Matera (IT) Predovšetkým musím poďakovať pánovi spravodajcovi Fernandesovi za odhad rozpočtu Parlamentu a za to, že sa mu podarilo dosiahnuť rovnováhu medzi požiadavkami generálneho tajomníka a odporúčaniami pána komisára Lewandowského, pokiaľ ide o obmedzenie administratívnych výdavkov európskych inštitúcií. Tento Parlament chce vyslať zodpovedný signál splnením požiadavky, aby úroveň zvýšenia rozpočtových prostriedkov bola nižšia ako miera inflácie, keďže verejné financie členských štátov teraz zažívajú ťažké časy. Dúfam, že Rada, ktorá bude musieť posúdiť spravodajcov návrh na zníženie hornej hranice okruhu 5 s cieľom financovať politiky na podporu mladých ľudí, tento návrh podporí. Domnievam sa, že musíme nevyhnutne nájsť dodatočné finančné prostriedky na podporu zamestnanosti mládeže, ktorá je v súčasnosti vo väčšine Európy na historicky najnižšej úrovni, aby sme mohli urýchliť cestu k dosiahnutiu hlavných cieľov stratégie Európa 2020 a oživiť hospodársky rast, ktorý sa opiera o našich mladých ľudí a ich schopnosť získať odborné vzdelanie na vysokej úrovni. Göran Färm (SV) Skutočnosť, že tí kolegovia poslanci, ktorí sú proti celej myšlienke Európskej únie, chcú znížiť rozpočet Európskeho parlamentu, zrejme až tak neprekvapí, je však úplne jasné, že sú za tým populistické motívy. Dôležitejšie však je, že aj tí z nás, ktorí sú za Európsku úniu, sa domnievajú, že nastal čas prehodnotiť administratívne výdavky. Po prvýkrát prijímame v tejto správe rozhodnutie neakceptovať návrh, ktorý predpokladá zvýšenie rozpočtu Európskeho parlamentu v čase, keď rozpočty členských štátov zažívajú ťažkosti a keď mnohí obyčajní občania trpia účinkami úsporných opatrení. Musíme začať brať túto záležitosť vážne. Prvý raz, odkedy som sa stal poslancom Európskeho parlamentu, sa rozpočet Parlamentu znižuje. Myslím si, že by sme mali urobiť viac. Súhlasím so spravodajcom a viacerými predchádzajúcimi rečníkmi, že by sme v tejto veci mali prijať strategickejší prístup. Skupina progresívnej aliancie socialistov a demokratov v Európskom parlamente (S&D) preto predložila pozmeňujúci a doplňujúci návrh týkajúci sa dlhodobej strategickej revízie administratívnych výdavkov Parlamentu. Teraz musíme dokázať, že vieme túto úlohu brať vážne a že to nie sú len reči. Musíme na tejto revízii začať pracovať. Druhá vec, o ktorej by som sa chcel zmieniť, je Dom európskych dejín. Mnohí sa pýtali, či vedenie múzea európskych dejín je parlamentnou úlohou. Je to otázne, domnievam sa však, že na tomto projekte niečo je, a to najmä to, že takéto múzeum ešte nikto nezaložil. Možno je načase, aby to niekto urobil. Musí sa to však stať podľa transparentných zásad s úplnou zodpovednosťou za náklady a s prevzatím skutočnej zodpovednosti za činnosť. Som preto veľmi rád, že sa nám podarilo dosiahnuť dohodu medzi Skupinou zelených/Európskou slobodnou alianciou, skupinou S&D a spravodajcom o hlasovaní za najdôležitejšie časti nášho pozmeňujúceho a doplňujúceho návrhu, čo znamená, že teraz budeme mať v súvislosti s Domom európskych dejín skutočne transparentný rozhodovací proces. To ma teší. (Rečník prijal otázku podľa postupu zdvihnutia modrej karty v súlade s článkom 149 ods. 8 rokovacieho poriadku.) Lucas Hartong Mám pre váženého kolegu poslanca jednu otázku. Čo je zlé na populizme, keď parlamentní poslanci sú hlasom ľudu, čo je po latinsky populus? Göran Färm (SV) Vážený pán Hartong, populizmus zvyčajne znamená, že niekto neberie niečo vážne, že reaguje len inštinktívne, bez premyslenia riadnej strategickej odpovede. Samozrejme, v súvislosti s tým, čo teraz robíme, je najdôležitejšie, že aj tí z nás, ktorí skutočne veria v Európsku úniu, chcú dosiahnuť, aby sme prijali zodpovednosť voči daňovým poplatníkom a uskutočnili riadnu revíziu administratívy v EÚ. Tí, ktorí nechcú Európsku úniu, ako napríklad pán Hartong, to majú omnoho jednoduchšie, pretože on by rád so všetkým skoncoval. To však nie je prevzatie zodpovednosti, to je populizmus. (Rečník prijal otázku podľa postupu zdvihnutia modrej karty v súlade s článkom 149 ods. 8 rokovacieho poriadku.) Miguel Portas (PT) Vážený pán Färm, mám pre vás otázku. Podľa pôvodného návrhu predsedníctva Parlamentu by sa zdalo, že táto správa navrhuje určité úspory, keď ju však porovnáme s rozpočtom, ktorý sa čerpal v roku 2010, tak na rok 2012 sa navrhuje zvýšenie o 11 %, čiže o 175 miliónov EUR. Nie je ťažké zistiť, čo sa považuje za podstatné: 43 miliónov EUR na nábytok, 33 miliónov EUR na parlamentných asistentov, 18 miliónov EUR na dočasné pracovné zmluvy a 7 miliónov EUR na informačné kampane. Myslím, že nemusím pokračovať. Göran Färm Pán Portas nemusí pokračovať. V zásade s ním súhlasím. Tiež som chcel ísť ďalej. Nie som rád, že sme skončili pri zvýšení o 2,3 %. Myslím si, že sme mohli ísť ďalej, ale bol to kompromis medzi Výborom pre rozpočet a predsedníctvom. To je tiež dôvod, prečo sme predložili pozmeňujúci a doplňujúci návrh týkajúci sa dlhodobého strategického prehľadu výdavkov Parlamentu. Myslím si, že pokiaľ ide o administratívne výdavky, s modernejším riadením a skutočným úsilím o dosiahnutie dlhodobých úspor sa môžeme dostať do omnoho lepšej situácie, a tam si niektoré návrhy pána Portasa určite vypočujeme. Carl Haglund (SV) O niektorých veciach, o ktorých teraz pomerne vášnivo diskutujeme, sme už diskutovali minulý rok. Vtedy chýbala vôľa revidovať niektoré veci. Rád počujem nášho kolegu poslanca zo Skupiny progresívnej aliancie socialistov a demokratov v Európskom parlamente, ktorý napríklad práve povedal, že existuje vôľa zvážiť, čo môžeme urobiť z dlhodobého hľadiska. To je zrejme najrozumnejší prístup k veci. Táto diskusia zároveň ukazuje, že je jednoduché urobiť z rozpravy o administratívnych otázkach súťaž o to, kto je najväčším populistom. Žiaľ, zdá sa, že tu v rokovacej sále bojuje o prvú priečku pomerne veľa ľudí. Niet však pochýb o tom, že svoje výdavky musíme revidovať, a jedinou rozumnou cestou je dlhodobý prístup. Skupina Aliancie liberálov a demokratov za Európu navrhla tento aj minulý rok viacero úspor. Patrili sme k tým, ktorých potešilo, že sme dokázali obmedziť pôvodné návrhy predsedníctva na zvyšovanie. V tejto súvislosti by som chcel poďakovať pánovi Alvarovi za vynikajúcu prácu. Pokiaľ ide o návrh na vytvorenie Domu európskych dejín, musím povedať, že táto myšlienka ma veľmi neoslovuje, zároveň sa však domnievam, že je dobré pripomenúť si, že ide o dlhý proces, ktorý sa začal v minulom volebnom období. Teraz musíme zvážiť, aké rozhodnutie v tejto veci prijmeme. Myslím si, že by bolo dobré predložiť túto otázku na hlasovania, aby tí, ktorí rozhodne nechcú múzeum, skutočne dostali príležitosť povedať "nie". Vtedy sa pokojne môže stať, že budem medzi nimi. Nemyslím si však, že v tejto súvislosti niečo získame súťažou o najväčšieho populistu. Lepšie je starostlivo zvážiť, kde môžeme škrtať. Peter van Dalen (NL) V súčasnej hospodárskej atmosfére považujem za samozrejmé, že Európsky parlament musí predložiť úsporný rozpočet. Spravodajca sa absolútne správne vydal cestou obmedzení, nezašiel však, žiaľ, dostatočne ďaleko. Podľa súčasných návrhov máme mať rozpočet, ktorý bude o 2,3 % vyšší ako ten súčasný. To nie je v súlade s pohľadom Komisie, ktorá navrhuje zvýšenie o 1 %, a určite to nie je v súlade so želaniami Rady, ktorá dokonca uvažuje o niekoľkopercentnom znížení. Skutočne sa musíme prispôsobiť tomuto poslednému návrhu. Musíme dosiahnuť viac úspor a je to možné. Môžeme dosiahnuť viac úspor. O výstavbe Domu európskych dejín sa možno rozhodlo skôr, toto rozhodnutie však ešte stále môžeme zrušiť. Urobme to teda ako prioritnú vec. Zastavme tento projekt, Dom európskych dejín, na ktorý sa premrhajú milióny. Obraciam sa teraz na nás, na poslancov tohto Parlamentu. Každý mesiac dostávame tisícky eur v príspevkoch na všeobecné výdavky bez akejkoľvek požiadavky na vyúčtovanie príslušnej sumy. Keby sme to teraz mali sledovať a preskúmať, aj v tejto oblasti by sa dalo ušetriť veľké množstvo peňazí. Sústreďme preto naše úsilie na túto oblasť a dosiahnime väčšie úspory. João Ferreira (PT) V súvislosti s touto správou sa veľa diskutuje o platoch a príspevkoch poslancov. Rád by som pripomenul, že na rozdiel od väčšiny poslancov sme namietali a hlasovali proti súčasnému finančnému štatútu poslancov Európskeho parlamentu, pretože, okrem iného, v prípade niektorých krajín v skutočnosti znamenal zdvojnásobenie príjmu poslancov. Najmä však preto, lebo bol v rozpore so zásadou, ktorá je podľa nášho názoru rozhodujúca. Ide o existenciu väzby medzi výškou priemernej mzdy občanov príslušnej krajiny a výškou platu ich predstaviteľov. Zrušenie tejto väzby je ďalším príznakom úpadku demokracie, priepasti medzi zástupcami a tými, ktorých zastupujú, úpadku morálky a systému, ktorý voči obyvateľom zavádza protisociálne politiky prostredníctvom všeobecných škrtov, pričom pred ich účinkami chráni tých, ktorí ich vykonávajú. Nie je azda čas na revíziu tohto finančného štatútu? Pani predsedajúca, na záver by som rád povedal, že je tiež dôležité, aby bolo jasné, že pozmeňujúce a doplňujúce návrhy k tejto správe, ktoré presadzujú úspory v Parlamente, nemajú zároveň vytvárať výnimky v prospech financovania strán a politických nadácií na európskej úrovni. Claudio Morganti (IT) Správa o odhade pre Európsky parlament na rozpočtový rok 2012 správne zdôrazňuje absolútnu nevyhnutnosť obmedzenia výdavkov. Kompromis týkajúci sa zvýšenia výdavkov o 2,3 % sa zdá byť prijateľný, keďže toto číslo je v skutočnosti nižšie ako odhadovaná inflácia a znamenalo by teoretickú úsporu. Máme však stále ďaleko k splneniu požiadaviek komisára pre finančné plánovanie a rozpočet, ktorý dúfal, že inštitúcie sa obmedzia na zvýšenie svojich potrieb o jediný percentuálny bod, čo sa niektorým inštitúciám, napríklad Rade, podarilo dosiahnuť. Odložím nateraz otázky spojené s týmto zvýšením, ktoré je možno odôvodnené väčším rozsahom povinností po Lisabonskej zmluve, a poviem radšej niekoľko slov k Domu európskych dejín. Vo Výbore pre rozpočet kolovali v súvislosti so vznikom a riadením Domu európskych dejín šialené čísla. Zdá sa skutočne absurdné, že vôbec uvažujeme o investovaní mnohých desiatok miliónov eur na projekt, ktorého užitočnosť je mimoriadne pochybná, navyše v takomto čase, keď je to absolútne neprimerané a absolútne zle načasované. Angelika Werthmann (DE) Mali by sme zdôrazniť skutočnosť, že vzhľadom na pokračovanie štrukturálnej krízy v našich členských štátoch Európsky parlament prijíma v súvislosti so svojimi rozpočtovými plánmi na rok 2012 obozretný prístup. Úlohy všetkých inštitúcií sústavne narastajú, čo súvisí s rozširovaním EÚ, Lisabonskou zmluvou a novými činnosťami, preto rastú aj výdavky. Bez ohľadu na to je zlatým pravidlom nákladová efektívnosť. Preto je len logické, že Parlament sleduje stratégiu konsolidácie, pokiaľ ide o zamestnancov, a znižuje výdavky na každodennú prevádzku Parlamentu, misie a služobné cesty. Osobitne podporujem návrh generálneho tajomníka na pokračovanie environmentálnej politiky Európskeho parlamentu. Rada by som zdôraznila, že Európsky parlament v tomto návrhu rozpočtu uznáva význam sústavného a súdržného poskytovania informácií občanom Európy. Mnohí podporujú myšlienku Domu európskych dejín. Preto treba privítať, že o tomto projekte bol teraz informovaný aj rozpočtový orgán. Aj tu by som rada pripomenula, že náklady sa musia výrazne znížiť a že vo všetkých bodoch sa vyžaduje úplná transparentnosť. Paul Rübig (DE) Domnievam sa, že rozpočet pred nás každý rok kladie úlohu, ktorá si vyžaduje, aby sme s prostriedkami úsporne nakladali a aby sme zároveň tieto prostriedky účelne využívali. Domnievam sa, že pokiaľ ide o účelnosť, dokážeme v Parlamente určite veľa dosiahnuť. Bolo by veľmi pozitívne, keby sme vytvorili vlastné miesta, kde by poslanci Parlamentu a zamestnanci mohli predkladať svoje návrhy na zlepšenie a tým podporovali účelnosť v Parlamente. Na druhej strane máme od nadobudnutia platnosti Lisabonskej zmluvy ministrov s osobitnou pôsobnosťou, ktorí majú vo svojich členských štátoch dostatočné zdroje, vlastných špecializovaných zamestnancov, kabinety a finančné prostriedky, ktoré mohli využiť na jasnejšie vysvetlenie európskej politiky našim občanom. My v Európskom parlamente sme zasa zodpovední za informovanie verejnosti o každodenných rozhodnutiach prijatých v záujme obyvateľov Európy. Parlament musí tiež dostať primerané prostriedky na nové právomoci v oblasti energetiky, svetového obchodu a zahraničnej politiky, ako aj v oblasti hospodárskej súťaže, životného prostredia a sociálnych vecí, ktoré sa nás všetkých dotýkajú. Veľmi podporujem aj fiškálnu konsolidáciu, ktorá nám, prirodzene, umožní dosiahnuť potrebné úspory. Každý, kto si myslí, že ekonomická trieda vyhovuje jeho potrebám pri letoch na krátke vzdialenosti, mal by, prirodzene, využívať ekonomickú triedu. O tom niet pochýb. Alebo ak niekto napríklad nevyužije príspevok na svoj sekretariát do posledného haliera, je to tiež v poriadku. Je na každom z nás, aby sme sa rozhodli, koľko máme pracovať a v akom rozsahu chceme komunikovať s občanmi Európy. To by malo zostať na vlastnom rozhodnutí poslancov Parlamentu, pretože je tiež, prirodzene, mimoriadne dôležité, aby sme účinne vysvetlili výhody. Jens Geier (DE) Keď počúvam diskusiu o Dome európskych dejín, zdá sa mi, že v Parlamente sú len dva druhy poslancov: odborníci na rozpočet, ktorí sa zúčastňujú na tejto rozprave a sú k tomuto projektu zväčša kritickí, a všetci ostatní, pre ktorých je celá vec v zásade v poriadku. Najhoršie je, že keď príde na otázku Domu európskych dejín, každý si prihrieva vlastnú polievočku a podstata celej veci sa v skutočnosti stratila zo zreteľa. Denník Daily Telegraph tak dnes oznámil, že získal dokumenty, z ktorých vyplýva, že náklady na tento projekt sa zvýšili na astronomických 137 miliónov GBP. Môžem len vyzvať Daily Telegraph, aby postúpil tieto dokumenty Výboru pre rozpočet a preukázal tú transparentnosť, ktorú tlač požaduje od poslancov Parlamentu. Privítal by som možnosť preskúmať tento dôkaz. Má tento projekt zmysel? Prirodzene, že má zmysel podporovať informovanosť o tom, čo pre životy ľudí znamená Európska únia a európska integrácia. Má nejaký parlament prevádzkovať múzeum? Nie, určite nie. Skupina progresívnej aliancie socialistov a demokratov v Európskom parlamente preto v súvislosti s týmto projektom sleduje dve smerodajné zásady. Prvá: žiadame, aby projekt mal podnikateľský plán. Druhá: požadujeme objasnenie nasledujúcich nákladov, čiže ako bude financované pokračovanie tohto projektu. Mohli by sme pridať aj tretiu zásadu: mali by sme zabrániť duplicite či prekrývaniu medzi informačným strediskom a Domom európskych dejín. Anne E. Jensen (DA) Tiež by som rada povedala niečo o Dome európskych dejín. Zámerom Parlamentu zjavne nie je prevádzkovanie múzea, považujem však za dobrú myšlienku mať pre návštevníkov Parlamentu v Bruseli lepšie priestory a myslím si, že Dom európskych dejín je z tohto hľadiska dôležitým prvkom. Rada by som tiež povedala, že väčšina našej skupiny je za Dom európskych dejín. Úplne však súhlasíme s názormi Skupiny progresívnej aliancie socialistov a demokratov v Európskom parlamente, podľa ktorých by malo byť viac otvorenosti a transparentnosti, pokiaľ ide o finančné hľadiská týkajúce sa tejto budovy a jej budúcej prevádzky. To je veľmi dôležité, ale predsa si myslím, že myšlienka je to dobrá a rozhodne ju podporujem. Napriek tomu však musíme vedieť, aké dlhodobé záväzky na seba preberáme. Seán Kelly V tomto konkrétnom období sú rozpočty nevyhnutne sporné, a to najmä tu v Európskom parlamente. Zároveň treba povedať, že každý má možnosť vyjadriť tu svoj názor a je dobré vypočuť si všetky názory. To je jedna z dôležitých silných stránok Európskeho parlamentu. Každý môže prísť, vysloviť názor, predniesť otázku a bude vypočutý. Pokiaľ ide o samotný rozpočet, nachádzame sa, samozrejme, v zložitej hospodárskej situácii a každé zvýšenie bude asi nepochopené, čo je však do istej miery pochopiteľné. Podstatné tu však je to, že ide o zvýšenie o 2,3 %, pričom inflácia sa očakáva na úrovni 2,8 %. Ďalšia vec, o ktorej sa treba zmieniť, je skutočnosť, že Európska únia musí konať v súlade so všeobecnou situáciou 27 krajín, pričom niektoré krajiny, najmä moja vlastná, v súčasnosti veľmi trpia. Našťastie, práve sme prišli zo stretnutia s pánom komisárom Rehnom, ktorý k nám bol veľmi ústretový. Samozrejme, v takej situácii ľudia nedokážu pochopiť žiadne zvýšenie, aj keď je nižšie ako inflácia. Nech je, ako chce, myslím si, že musíme robiť celkové rozhodnutia, musíme vyčleniť viazané prostriedky na rôzne veci, ktoré musíme robiť, budeme svedkami zvýšenia počtu poslancov EP v dôsledku Lisabonskej zmluvy a dúfam, že aj po vstupe Chorvátska. Na záver by som ešte chcel povedať, že toto všetko mi pripomína myšlienku, ktorú pomerne často opakuje pán predseda Barroso: musí sa uskutočniť dôsledná a úprimná diskusia o vlastných zdrojoch a možno najmä o projektových dlhopisoch, pretože čím viac prostriedkov dokáže Európska únia získať nezávisle, tým menej sporné budú rozpočty a tým menej budeme žiadať od členských štátov. Myslím si napokon, že by sme mali sledovať líniu pána predsedu Barrosa. Gerben-Jan Gerbrandy (NL) V Parlamente zastupujem stranu, ktorá je v členskom štáte, z ktorého pochádzam, Holandsku, najviac proeurópska. A práve preto, že tak silno verím v Európu, som k nej veľmi kritický a zároveň som kritický k rozpočtu našej vlastnej inštitúcie, Európskeho parlamentu. Domnievam sa preto, že v týchto zložitých finančných časoch musíme zostaviť veľmi úsporný rozpočet. Preto nie som za toto zvýšenie rozpočtu. Viac než čokoľvek iné ma prekvapil pôvodný rozpočet, ktorý zostavil generálny tajomník a ktorý predpokladal zvýšenie o viac ako 5 %. Rovnako ma prekvapila skutočnosť, že pán tajomník tu dnes nie je. Bol by som rád, keby tu bol, pretože by som mu rád pripomenul odsek 6 uznesenia, v ktorom žiadame útvary, aby rozpočet dôkladne skontrolovali s cieľom určiť potenciálne úspory. Chcem ho požiadať, aby tak urobil do prvého júla tohto roka, aby sme mohli dosiahnuť hmatateľné úspory. Pani predsedajúca, na záver by som chcel vyzvať svojich proeurópskych kolegov poslancov, aby tým, ktorí chcú zničiť Európu, nedodávali muníciu, ktorú by pri tom mohli použiť. Obyvateľom, o ktorých stále hovoria, najviac prospeje prosperujúca a životaschopná Európa. Salvador Garriga Polledo (ES) Rád by som zablahoželal pánovi spravodajcovi Fernandesovi a poďakoval pánovi Gerbrandymu za to, čo práve povedal a čo považujem za veľmi vhodné. Toto je úspornejší rozpočet v súlade s požiadavkami Komisie a Rady. Drží sa v rámci limitu 20 %, čím dodržiava "džentlmenskú dohodu", hoci tá neexistuje. Všetci hovoríme o úsporách, niektorí z nás so straníckymi úmyslami, ale všetci máme niektoré spoločné priority: my poslanci napríklad chceme zlepšenie legislatívnych výstupov, máme reagovať na nové priority Lisabonskej zmluvy, žiadajú nás, aby sme profesionálnejšie spolupracovali v rámci spolurozhodovacieho postupu, žiadajú nás o viac rokovacích miestností, o väčšiu vnútornú bezpečnosť, viac úsilia v oblasti komunikačnej politiky, lepšie siete informačných technológií a podobne. Treba alebo netreba to všetko zaplatiť? Musíme dodržať všetky dohody uzavreté v súvislosti s nehnuteľnosťami. Hovorí sa, že by sme ich mohli prestať financovať, vieme však, že to tak nefunguje. Ak sme zodpovední, budeme to musieť akceptovať, či nie? Mládež nikdy nie je sporná oblasť: mládež je nevyhnutnosť. Napríklad v našej krajine je miera nezamestnanosti mládeže 50 %. 100 miliónov EUR na politiku pre mládež tieto problémy nevyrieši, zodpovedá to však prioritám Parlamentu. Viem, že presun prostriedkov z okruhu 5 do okruhu 1 je sporný, a dalo by sa dokonca namietať, ako sa aj namietalo, že je to v rozpore s rozpočtovým postupom, sme však živá inštitúcia a musíme sa prispôsobiť aktuálnym potrebám. Myslím si, že nie je nič naliehavejšie ako vyriešenie otázky nezamestnanosti mládeže. Som si istý, že je to priorita pre vás všetkých. Na záver chcem povedať, že budem hlasovať za spoločný Dom európskych dejín. Riikka Manner (FI) Predovšetkým chcem zablahoželať pánovi spravodajcovi Fernandesovi k jeho vynikajúcej práci. Toto zvýšenie o 2,3 % sa určite dá akceptovať a odôvodniť omnoho ľahšie ako návrh predsedníctva vo výške 5,2 %. Parlament musí byť v tomto rozpočtovom postupe voči sebe veľmi kritický. V tejto správe to tak je, ale v tejto činnosti treba veľmi intenzívne pokračovať. Považujem za dôležité, že úspory sa hľadali aj v malých položkách a v rôznych oblastiach. Dosiahnutie úspor napríklad pri upratovaní a údržbe je určite jedným z riešení, možno však potrebujeme aj ambicióznejší program ako iba šetriť na mydle. Parlament tento rok hlasoval o zmene dvoch jesenných zasadnutí na týždňové zasadnutie v Štrasburgu. Skoncovanie s týmito plenárnymi zhromaždeniami Parlamentu, ktoré sa konajú každý mesiac, by znamenalo značné úspory, ktoré by sa odrazili aj v rozpočte Parlamentu. Janusz Władysław Zemke (PL) Pri skúmaní rozpočtu Parlamentu je zrejmé, že významnú časť nákladov predstavujú náklady na dopravu, čo sa nezmení ani v budúcnosti, keďže na zasadnutia v Bruseli a Štrasburgu musíme cestovať z 27 členských štátov. Vypočítal som, že celkové náklady na cestovné pre poslancov a úradníkov Parlamentu predstavujú viac ako 100 miliónov EUR ročne. Myslím si, že by sme tu mohli hľadať väčšie úspory. Cestujeme veľmi často. Nechápem, prečo platíme za letenky rovnako ako ľudia, ktorí letecky cestujú iba príležitostne. Chcel by som preto naliehavo požiadať vedúcich predstaviteľov Parlamentu, aby začali rokovať s leteckými spoločnosťami. Som presvedčený, že by sme mohli získať výrazné zľavy. To je bežná prax v každej krajine. Vláda a ministerstvá majú nárok na zľavy vo výške 20 - 30 %. Ďakujem veľmi pekne. Jaroslav Paška (SK) Správa o odhade príjmov a výdavkov Európskeho parlamentu na rozpočtový rok 2012 hovorí v bode 17 a 18 o pokračovaní realizácie Domu európskych dejín a navrhuje vytvoriť rozpočtové rezervy, na krytie ďalších nákladov v súvislosti s realizáciou tohto projektu, zaradené do položky kapitoly 10.1 - Rezerva na nepredvídané výdavky. No neviem, či možno pokračovanie projektu Domu európskych dejín považovať za nepredvídaný výdavok, ale pozorne som počúval pani poslankyňu Martu Andreasen, ktorá nás pri schvaľovaní programu upozornila na skutočnosť, že v správe uvádzané náklady na Dom európskych dejín sú výrazne podhodnotené. Nepoznám motiváciu osôb, ktoré realizáciu Domu európskych dejín v období pretrvávajúcich finančných a hospodárskych problémov Európskej únie tak tvrdohlavo pretláčajú. Ale viem, že široká európska verejnosť to vníma ako nehorázne plytvanie peniazmi daňových poplatníkov. Preto vám, vážení kolegovia, s plnou vážnosťou navrhujem zvážiť pokračovanie financovania tohto rozporuplného projektu za 60 miliónov EUR. Monika Flašíková Beňová (SK) Z predkladanej správy by som chcela vypichnúť jeden veľmi dôležitý aspekt. Je ním ambícia dôslednejšie dbať na efektivitu a šetrnosť európskych inštitúcií. V čase hospodárskej krízy, keď mnoho obyvateliek a obyvateľov Únie stratilo prácu, je hospodárenie inštitúcii financované z ich daní mimoriadne citlivá záležitosť, a treba povedať, že celkom oprávnene. Je preto dôležité, že rozpočet zakotvuje povinnosť prísneho hospodárenia. Aby sme zbytočnému plytvaniu verejnými zdrojmi predišli, treba sa sústrediť na niekoľko bodov. Dôležité je vytvorenie a aplikácia stratégie elektronickej správy. Malo by sa podporiť využívanie videokonferencií pre schôdze a rovnako aj využívanie nových ekologických technológií. Na to, aby sme šetrili prírodné zdroje, najmä papier, treba plne sfunkčniť bezdrôtovú sieť na všetkých našich pracoviskách. Šetrenie prostriedkov musí mať ale na druhej strane aj svoje hranice, aby nešlo na úkor kvality práce, ktorú v európskych inštitúciách vykonávame. Napríklad považujem za dôležité, aby na stretnutiach výborov nechýbalo tlmočenie, a týmto by som sa chcela všetkým tlmočníkom, dámam a pánom, poďakovať za ich prácu. Giovanni La Via (IT) Predovšetkým by som rád zablahoželal pánovi Fernandesovi k jeho vynikajúcej práci a k atmosfére pozitívnej spolupráce predsedníctva a Výboru pre rozpočet, ktorá nám umožnila dosiahnuť dohodu o odhade príjmov a výdavkov Európskeho parlamentu na rozpočtový rok 2012. Počas tejto rozpravy sa ukázalo, že od počiatočného návrhu založeného na odporúčanom zvýšení o 5,2 % oproti roku 2011 sme dospeli k celkovej výške predbežného návrhu odhadu, ktorá predstavuje zvýšenie o 2,3 %. Okrem toho považujem za dôležitý presun odhadovaných 100 miliónov EUR na projekty pre mládež, pretože Parlament určil túto politiku za jednu zo svojich priorít na rok 2011 a tieto finančné prostriedky pomôžu pri financovaní projektov mobility, vzdelávania a zamestnanosti pre všetkých mladých ľudí Európy. A napokon dúfam, že v rozpočtovom postupe na rok 2012 bude vďaka odhodlaniu všetkých inštitúcií možná optimalizácia riadenia rozpočtových prostriedkov. Vladimír Maňka (SK) Chcem sa poďakovať pánovi spravodajcovi za skutočne veľmi dobrú správu. Aj on, aj vy všetci, ktorí ste dnes vystupovali, ste poukazovali na to, aké sú tu nedostatky a objavili ste skutočne možno aj riešenia. Ale jediné správne riešenie je to, že nebudeme hľadať každý individuálne, čo nájde alebo nenájde, ale že sa na celý problém pozrieme naozaj objektívnym pohľadom. A jediný objektívny pohľad je, že si zröntgenujem Parlament externým spôsobom. To isté urobil kedysi Dvor audítorov a všimnime si, po tomto externom audite zrazu šetrí administratívne výdavky. To znamená, som veľmi rád, že aj poslanci nášho výboru podporili môj pozmeňujúci návrh, že Parlament sa naozaj na určité svoje oblasti pozrie z hľadiska vonkajšieho pohľadu a tu objavíme všetko to, čo ste vy povedali, a možno aj niečo viac. A potom je ďalší krok, ktorý povedal Göran Färm, kontrola týchto výdavkov do budúcnosti. Toto sú jediné riešenia. Zigmantas Balčytis (LT) Vzhľadom na súčasnú zložitú finančnú, hospodársku a sociálnu situáciu, ktorej čelí Európska únia, sa rozpočtové prostriedky Parlamentu musia dôsledne a účinne riadiť. Na rok 2012 sa navrhuje zvýšenie celkového rozpočtu Európskeho parlamentu o 2,3 %, čo je pod úrovňou súčasnej miery inflácie. To je naozaj pozitívne, ale v budúcnosti musí Parlament dosiahnuť väčšie úspory a sprísniť riadiace a monitorovacie postupy. Súhlasím s návrhom spravodajcu na dlhodobú revíziu rozpočtu Európskeho parlamentu s cieľom znížiť náklady. Útvary Parlamentu musia zvýšiť úsilie o modernizáciu a racionalizáciu administratívy s cieľom znížiť závislosť od vonkajších služieb a musia uplatňovať prísne riadenie ľudských zdrojov. Som presvedčený, že tieto opatrenia umožnia účinnejšie využívanie finančných prostriedkov v Európskej únii, čím sa ušetria peniaze daňových poplatníkov a zníži súčasná úroveň výdavkov Parlamentu. José Manuel Fernandes Predovšetkým je dôležité uviesť jedno číslo: administratívne výdavky všetkých európskych inštitúcií predstavujú asi 6 %. Rozpočet žiadnej inštitúcie v žiadnom členskom štáte nemá taký malý podiel z celkového rozpočtu ako v rozpočte Európskej únie. Parlament má nové právomoci. Máme 27 členských štátov, keď nadobudne platnosť Lisabonská zmluva, do Parlamentu príde 18 nových poslancov, pripravuje sa rozšírenie o Chorvátsko a je zrejmé, že to všetko si bude vyžadovať náklady. Pravda však je, že v tomto rozpočte prišlo k reálnemu zníženiu výrazne pod mieru inflácie. Ešte pár slov k otázke mládeže. Dobre si uvedomujeme, že táto iniciatíva vyšla z Komisie a že Rada ju musí jednomyseľne schváliť; vieme však tiež, že je dôležité vyslať signál, pričom ide o príspevok z celkových administratívnych výdavkov okruhu 5, kde má byť okolo 380 miliónov EUR a my navrhujeme 100 miliónov EUR. Pokiaľ ide o otázku platov poslancov, úprava platov nepatrí medzi právomoci Parlamentu. Platy stanovuje Rada na návrh Komisie. Podľa súčasného návrhu Komisie sa platy majú upraviť o 0,9 %. Platy sú uvedené aj v dokumente s názvom "štatút poslancov" a sú naviazané na plat sudcu Súdneho dvora. Parlament samotný nemôže zmeniť a doplniť štatút poslancov. Vyžaduje sa súhlas Komisie a Rady. Niektorí poslanci si musia prečítať nariadenia a musia si tiež prečítať Lisabonskú zmluvu, najmä článok 223. Miguel Portas (PT) Vážený pán Fernandes, pokiaľ ide o platy, podľa mňa je jasné, že Parlament môže pokojne prevziať iniciatívu a navrhnúť revíziu štatútu poslancov. Nariadenia boli prijaté v Parlamente a v Parlamente sa môžu meniť, aj keď treba podniknúť inštitucionálne kroky. Na zvyšovanie, o ktorom rozhoduje Európska rada, o ktorom rozhodujú vlády, sú v skutočnosti naviazané iba platy. Iba platy. Žiadne ďalšie veľké výdavkové položky, ktoré sú pod výlučnou kontrolou Parlamentu a nikoho iného. José Manuel Fernandes Ako pán Portas sám povedal, úprava platov nepatrí do právomoci Parlamentu. Preto v rozpočte tohto druhu vôbec nemá zmysel hovoriť o zmrazení platov. Malo by však napríklad zmysel predložiť návrh na zmenu a doplnenie štatútu poslancov. Zmeniť a doplniť by sa mohlo aj nariadenie (ES) č. 31, najmä článok 64. Určite však nemá zmysel pokúšať sa o to, aby si poslanci Parlamentu mohli zvyšovať vlastné platy, keď to nie je možné podľa zákona, pretože by tu išlo o podvádzanie tých, ktorí nás počúvajú, a o uplatňovanie demagógie. Predsedajúca Rozprava sa skončila. Hlasovanie o správe pána Josého Manuela Fernandesa sa uskutoční zajtra o 12.00 hod.

Handelsförbindelserna EU-Kanada (debatt) Talmannen Nästa punkt är en debatt om en muntlig fråga till kommissionen från Vital Moreira, för utskottet för internationell handel, om handelsförbindelserna EU-Kanada - B7-0213/2011). Vital Moreira Fru talman! Som ordförande för parlamentets utskott för internationell handel faller det på mig att lägga fram en muntlig fråga till kommissionen om förhandlingarna om ett avtal om ekonomi och handel (Ceta) med Kanada. Två år efter det att de inleddes, i maj 2009, finns det tecken på att förhandlingarna kan komma att avslutas under innevarande år. Med tanke på framstegen i förhandlingarna är det därför ett perfekt tidpunkt att få information från kommissionen om några av de viktigaste punkterna i förhandlingarna. Texten till den fråga som antogs av mitt utskott är väl känd och för att inte behöva läsa upp den utgår jag från att det finns kopior. Efter Lissabonfördraget har, som vi vet, parlamentet rätt att få information om alla skeden i förhandlingar om internationella avtal. Detta omfattar självklart även internationella handelsavtal, som utgör en exklusiv behörighet för parlamentet och där det är än mer motiverat med parlamentarisk kontroll. Det är viktigt att påpeka att kommissionsledamoten med ansvar för handel, Karel de Gucht, och generaldirektoratet för handel har uppfyllt denna skyldighet att ge information till det parlamentsutskott som jag är ordförande för, i såväl detta som andra ärenden. Det är icke desto mindre viktigt att dela informationen med parlamentet och allmänheten om de viktigaste frågor som står på spel, med tanke på framstegen i just dessa förhandlingar. Det handlar om frågor som är mycket känsliga för parlamentet och den europeiska allmänheten som exempelvis frågan om den berömda oljesanden och det kanadensiska motståndet i Världshandelsorganisationen (WTO) mot EU-förbudet mot sälprodukter. Vi anser därför att denna muntliga fråga och den utveckling som den kan innebära är av särskild betydelse. Nu återstår bara att informera parlamentet om att denna muntliga fråga som vanligt åtföljs av en resolution om samma fråga som vi ska rösta om på onsdag. Båda initiativen vittnar om den stora vikt som utskottet för internationell handel, och som vi ser det även parlamentet, bör fästa vid denna fråga. Máire Geoghegan-Quinn Fru talman! Kommissionsledamoten Karel de Gucht är frånvarande och har bett mig göra följande uttalande till svar på parlamentsfrågan från Vital Moreira. (EN) Dagens debatt i plenum om förhandlingarna om ett omfattande avtal om ekonomi och handel med Kanada är mycket välkommen. Förhandlingarna har hittills förlöpt utan problem och huvuddelen av avtalet bör kunna slutföras före årets slut och ett formellt slutförande ske i början av 2012. Vi börjar emellertid samtidigt komma in i ett förhandlingsskede där saker och ting blir svårare, i synnerhet därför att en del av de kvarvarande frågorna gäller grundläggande skillnader mellan våra ekonomiska strukturer eller regleringssystem. Avtalet är mycket fördelaktigt för båda parter, med positiva effekter för både företag, investerare och konsumenter tack vare det mycket breda tillämpningsområde som man har tänkt sig. I materiella termer räknar vi med att avtalet kan tillföra båda ekonomierna ytterligare 20 miljarder euro om året. När EU:s offensiva intressen, t.ex. offentlig upphandling i regionerna, omfattas av regionala styrelseorgans behörighet, har vi försäkrats om att Kanadas provinser och territorier kommer att vara bundna av förhandlingarna och avtalets tillämpning. När det gäller era konkreta frågor har medlemsstaterna nu nått en överenskommelse om att man ska använda den s.k. negativa listan. Ett viktigt skäl till att en handelspartner som Kanada föredrar en negativ lista är att det skapar mycket mer insyn och rättssäkerhet, eftersom det tydligt klargörs vilka tjänster som exkluderas från öppnandet av marknaden och även var det kan finnas monopol och exklusiva rättigheter inom den offentliga sektorn. Metoden med en negativ lista har därför på intet sätt någon negativ inverkan på en medlemsstats möjligheter att behålla rätten till monopol i framtiden beträffande en viss tjänst. Det är upp till EU och Kanada att besluta om vilka åtaganden man är villig att göra inom varje sektor, även när det gäller offentliga tjänster eller andra tjänster där det är viktigt att den framtida policyn är flexibel. Regeringarna i EU kommer även i fortsättningen att ha möjlighet att ålägga privata operatörer trafikplikt eller vid behov subventionera offentliga tjänster. Handelsavtal innebär ingen skyldighet att privatisera eller avreglera och detsamma gäller detta avtal, som kommer att innehålla bestämmelser om hållbar utveckling som omfattar ekonomiska, miljörelaterade och sociala aspekter. Sådana bestämmelser kommer att vara helt integrerade i handelsavtalet. Vi noterar den oro som har uttryckts när det gäller WTO-panelen om EU:s sälförbud och om kanadensisk oljesand. Vi förstår oron, men anser att det finns goda skäl att hålla dessa processer åtskilda från förhandlingarna om ett övergripande avtal om ekonomi och handel. Precis som alla andra handelsförhandlingar påverkar dessa förhandlingar dock på intet sätt EU:s eller dess partnerländers möjligheter att utforma och vidta åtgärder på miljöområdet. När det gäller direktivet om bränslekvalitet vill jag närmare bestämt göra alldeles klart att förhandlingarna och det framtida avtalet inte innebär, och inte kommer att innebära, något hinder för tillämpningen av detta direktiv. Ärade ledamöter! Vi kommer allt närmare ett avtal som kommer att ge ekonomierna i EU och Kanada ett välbehövligt uppsving och vi ser fram emot att få höra parlamentets synpunkter under dagens debatt och i den resolution som ni därefter ska anta. Georgios Papastamkos Fru talman! Återupptagandet på Kanadas initiativ av förhandlingarna om att uppgradera det bilaterala samarbetet inom ramen för ett övergripande avtal om ekonomi och handel är ett positivt steg, precis som utskottets ordförande Vital Moreira påpekade. Det finns dock en fråga som oroar oss och som har att göra med Kanadas federala struktur. Jag talar här om vikten av en obehindrad och enhetlig tillämpning av avtalet av de olika provinserna. Det finns bl.a. viktiga offensiva och defensiva jordbruksintressen som står på spel när det gäller handelsförbindelserna mellan dessa två handelspartner. Jag vill på denna punkt gärna framföra Elisabeth Jeggles synpunkter, eftersom hon inte är här i dag. Ett heltäckande skydd för geografiska ursprungsbeteckningar bör prioriteras, med tanke på att varumärkesförfalskningar rörande EU:s jordbruksprodukter av hög kvalitet blir allt vanligare. Precis som andra stater som skyddar geografiska ursprungsbeteckningar genom varumärken är Kanada som vi alla vet motståndare till EU:s krav på denna punkt i Doha-rundans förhandlingar. De enskilda provinsernas olika lagstiftningar är ett annat problem. När det gäller frågan om genetiskt modifierade organismer vill jag påminna parlamentet om att EU och Kanada har enats om en ömsesidigt godtagbar lösning för att komma till rätta med skillnaderna. Kanada har gått med på att åtgärda skillnaderna i utbyte mot en bilateral regeldialog om bioteknikfrågor. Jag uppmanar kommissionen att i samband med de pågående förhandlingarna värna det starka skydd som ges genom EU:s regelverk på detta område. Jag vill slutligen ta upp de kanadensiska statliga handelsföretagen inom jordbrukssektorn som, vilket vi alla vet, har omfattande befogenheter och kan fungera som monopol. Särskilda åtaganden måste göras av den kanadensiska sidan. Även detta är ett krav som EU framhöll under WTO-förhandlingarna. David Martin Fru talman! Min grupp kan se många fördelar med ett ambitiöst och övergripande avtal om ekonomi och handel med Kanada. Men det finns fyra stötestenar för oss. För det första, och när det gäller utvinning av oljesand som skadar den biologiska mångfalden lokalt, yrkar vi på EU:s rätt att tillämpa direktivet om bränslekvalitet för att förhindra sådan utvinning. Det var bra att höra vad kommissionen hade att säga i den frågan. För det andra är det svårt för oss att se att Europaparlamentet skulle anta ett handelsavtal med Kanada, samtidigt som Kanada har dragit EU:s handelsförbud till domstol via WTO. Här kan jag inte godta kommissionsledamotens inställning att vi bör hålla isär dessa två saker. Dessa frågor hänger ihop i väljarnas ögon, och så även i mina. Jag kommer inte att rösta för ett avtal, med mindre än att denna tvist är löst innan vi når slutfaserna i avtalet. För det tredje kan vi inte godta några begränsningar av Kanadas möjlighet att använda flexibiliteten i Trips-avtalet för att exportera billiga generiska läkemedel till utvecklingsländer. Detta är en viktig källa för utvecklingsländernas tillgång till generiska läkemedel, och vi får inte ge efter för påtryckningarna från läkemedelsindustrin att göra det svårare för Kanada att tillhandahålla dessa. För det fjärde kan vi inte godta ett avtal som inte omfattar de olika normerna och preferenserna från lokala små och medelstora företag och statsmonopol i Kanada. Det här togs upp av Georgios Papastamkos som talade om skillnaden mellan lokala och federala bestämmelser. De frågorna behöver klaras av innan avtalet ingås. Så om dessa frågor finns med i den slutliga texten och det görs långtgående ansträngningar att sänka tullarna för spritdrycker, maskiner och bilar och annat från EU ställer vi oss gärna bakom ett sådant frihandelsavtal. Vi upprepar dock att dessa fyra punkter utgör stötestenar för oss och att de måste lösas på lämpligt sätt i förhandlingarna. Metin Kazak Fru talman, fru kommissionsledamot, mina damer och herrar! I resolutionen från utskottet för internationell handel stöder man tydligt de pågående förhandlingarna med Kanada om att sluta det övergripande avtalet om ekonomi och handel. Kanada är en av våra äldsta och närmaste handelspartner och för närvarande den elfte största, och de potentiella fördelarna med att avreglera den bilaterala handeln är uppenbara, vilket även visas av den studie som kommissionen och den kanadensiska regeringen tog fram i oktober 2008. Den privata sektorn i EU och Kanada har också uttryckt ett starkt stöd för att man sluter ett så omfattande avtal, även om ett antal prövningar återstår med tanke på de långtgående ambitioner som det har getts uttryck för under förhandlingarna. Det första vi behöver göra är att bedöma konsekvenserna, vilket kommer att sprida lite ljus över för- och nackdelarna med ett sådant avtal. Sedan är frågan hur realistiska kommissionens förväntningar är om att förhandlingarna ska avrundas i slutet av 2011. Kan kommissionen även garantera att det slutliga avtalet kommer att innehålla ett kapitel om hållbar utveckling i överensstämmelse med parlamentets krav? Kommer detta kapitel att omfatta arbetsskyddsnormer och skyldigheterna enligt de multilaterala miljöavtalen tillsammans med en effektiv mekanism för att genomföra dem? Har det redan stakats ut en plan för att kommissionen ska kunna lösa frågorna som gäller marknadstillträde? Kan de skillnader som finns när det gäller ekonomiska strukturer och regelsystem åtgärdas inom en snar framtid? Avser kommissionen att godta tillämpningen av ömsesidighetsprincipen som en del av de befintliga rättsliga skyddsmetoderna när det handlar om att lösa handelstvister? Tror kommissionen att införandet av den s.k. negativa listan när det gäller avregleringen av tjänster på lång sikt kan utgöra ett prejudikat för andra framtida förhandlingar också? Detta är frågor som kräver svar som jag räknar med att få. Keith Taylor Fru talman! Liksom andra har nämnt är Kanada verkligen en solid handelspartner för EU. Förhandlingarna om ett avskaffande av tullar inom ramen för Ceta-avtalet är i stort sett godtagbara för vår grupp. Men tyvärr innehåller Ceta-avtalet några andra krav och politiska mål som vi finner djupt oroande. Jag ska nämna de två mest bekymmersamma, till att börja med den negativa listan i förhandlingarna om handelsavregleringar. När man förhandlar om frihandelsavtal anger man de tjänster man är redo att avreglera. Men enligt dessa förslag kan alla tjänster komma i fråga, förutom dem som uttryckligen har undantagits från början. Som ledamöter av gruppen De gröna/Europeiska fria alliansen anser vi att det finns vissa tjänster, särskilt sådana av allmännyttigt intresse, som är för känsliga och kan vara för sårbara för att förhandlas på det här sättet med den s.k. negativa listan. Vi har lagt fram några ändringsförslag och vi ser fram emot visst stöd från våra kolleger. Den andra problematiska frågan är upphandlingar. Vi är oroade över vilka konsekvenser Ceta-avtalet får för upphandlingar. Som bara ett exempel skulle lagen Ontario Green Energy Act vara olaglig enligt Ceta-avtalet. Lagen främjar produktion och matning av förnybar energi och leder investeringar till lokala ekonomier. Det är bara ett exempel på hur Ceta-avtalet innebär en inblandning i inrikespolitiken i Kanada. Även om Kanada är en av våra äldsta handelspartner kan vi inte förneka att vi emellanåt har olika åsikter. Kanada motsätter sig t.ex. EU:s politik om genetiskt modifierade organismer, GMO. Kanada inleder WTO-åtgärder mot EU:s förbud mot säljakt, utöver att man redan tillämpar barbarisk avlivning av sälar, och glöm inte att landet bekämpar EU:s direktiv om bränslekvalitet för att skydda sin export av oljesand till EU. Det är viktigt att vi ger uttryck för alla dessa farhågor och begär att kommissionen står fast vid våra principer och politiska ståndpunkter. Paul Murphy Fru talman! Förhandlingarna om handelsavtalet mellan EU och Kanada har drivits på av stora europeiska och kanadensiska multinationella företag som vill vinna marknadstillträde för grundläggande allmännyttiga tjänster så att de kan göra vinster på bekostnad av arbetare och konsumenter. Detta avtal skulle bli ett generellt klartecken för privatiseringar, särskilt på områden som vatten, telekommunikation och elektricitet. Kapitlet om investeringar skulle skandalöst nog ge bolagen rätt att stämma regeringar om deras sociala eller miljömässiga politiska strävanden hindrar bolagens profitering. Kanadas oljesand har blivit en tummelplats för bl.a. de stora oljebolagen BP, Total och Shell. Dessa oljedepåer ger mer än tre gånger så stora koldioxidutsläpp än konventionell olja och utvinningen äventyrar också den lokala miljön på ett extremt sätt och hotar ursprungsbefolkningen som lever i området. Handelsavtalet skulle som jag förstår det kunna stå i vägen för försök att hindra denna olja från att importeras till EU. Fackföreningsrörelserna i EU och Kanada måste nu snabbt sluta sig samman med miljöorganisationer och aktivister från ursprungsbefolkningen för att tillsammans kämpa mot det föreslagna avtalet. William Dartmouth Fru talman! Det är helt enkelt fel att kommissionen och parlamentet försöker använda sig av ett föreslaget handelsavtal med Kanada för att försöka påverka det landets interna angelägenheter. Om den kanadensiska regeringen anser att det är miljömässigt acceptabelt och ekonomiskt gynnsamt att utveckla sin oljesand är det deras ensak. Visst bör vi alla välkomna att energin globalt blir bättre och mer mångsidig. När det gäller det brittiska nationella intresset nonchalerar koalitionsregeringen konsekvent handelsförbindelserna med samväldet, som Kanada är en av de grundande staterna till. Eller för att säga ungefär som kommentatorn Ruth Lea: Eftersom kommissionsledamoten med ansvar för handel förhandlar om handelsavtal för hela EU:s räkning är den grymma sanningen att EU-medlemskapet begränsar Storbritanniens ekonomiska utsikter. Andreas Mölzer (DE) Fru talman! Vi kan verkligen känna oss stolta över att våra mångåriga handelsförbindelser med Kanada, som är en av våra äldsta och närmaste handelspartner i världen, har definierats av gemensamma rötter och värderingar. Som vi vet har det under de gångna decennierna slutits en lång rad ramavtal för handelsförbindelser och ekonomiska förbindelser, med allt från sektorsvisa avtal till de mest skiftande handelsinitiativ. Det övergripande avtalet om ekonomi och handel (Ceta), som det sannolikt bara återstår vissa finjusteringar kvar att göra på, kommer troligen att träda i kraft inom den närmaste framtiden. Föregångaren till detta avtal slöts visserligen aldrig men den här gången verkar alla berörda parter vara fyllda av tillförsikt. Kanadas huvudförhandlare medgav till och med i början av året att avtalet var en av Kanadas högsta prioriteringar. Som den näst största handelspartnern ska EU uppenbarligen utgöra en motvikt till USA-marknaden och omvänt, när det gäller EU, ska Kanada bli en portal till det ekonomiska frihandelsområdet Nafta. Om det visar sig att experterna har rätt kan Ceta-avtalet öka den bilaterala handeln mellan EU och Kanada med 20 procent till 2014. Det är mycket lovande utsikter, särskilt i ansträngda ekonomiska tider. Om vi betänker att Kanada har de största oljereserverna näst efter Saudiarabien har detta troligen också en strategisk betydelse i samband med EU:s strävanden att få en tryggare energiförsörjning, en aspekt som inte är att förglömma. Christofer Fjellner Fru talman! Kanada är en av våra allra viktigaste handelspartner. Därför är också detta frihandelsavtal ett av de viktigaste. Det för med sig väldigt stora fördelar, och alla studier visar att handeln kan öka väldigt mycket. Många av kollegorna väljer att fokusera på hot och risker, och att problematisera, men jag tycker att det är viktigt att vi tar ett steg tillbaka och fokuserar på varför vi vill ha de här förhandlingarna. Anledningen är den otroliga potential vi ser kan förverkligas i tillväxt, handel och utveckling. Det är något som vi alla välkomnar. Jag sätter väldigt stora förhoppningar till det här avtalet eftersom det är så ambitiöst. Vi säger ofta att alla våra frihandelsavtal ska vara ambitiösa, men det här är verkligen det. Detta avtal har förutsättningar att skapa mer omfattande frihandel, mer fria gränser mellan Europa och Kanada än vad Kanada och USA har i dag! Det är värt att framhålla. Det vore historiskt om vi lyckas överbrygga Atlanten vad gäller frihandel med Kanada. Jag vill särskilt framhålla tjänstehandeln. Det är flera som har problematiserat just tjänstehandeln, men det är ju ett av de viktigaste offensiva områden vi har, särskilt vad gäller finansiella tjänster. Jag skulle gärna höra kommissionen beskriva lite grand hur den delen av förhandlingarna går eftersom jag vet att det har funnits visst motstånd när det gäller detta område. Det är som sagt ett viktigt offensivt intresse för Europa. Avslutningsvis vill jag skicka med en uppmaning till kommissionen. Låt inte det här dra ut på tiden. Se till att vi inte tappar fart i förhandlingarna. Det är vad jag ser som det största hotet, det vill säga att konflikter om olika bisaker tar bort fokus från huvudsaken. Det viktiga är ju att skapa mer frihandel. När vi började dessa frihandelsförhandlingar var det väldigt positiva tongångar från alla inblandade. Därför tror jag att det är viktigt att vi ser till att avsluta i just den andan, och att vi inte låter förhandlingarna dra ut alltför långt på tiden. Harlem Désir (FR) Fru talman, fru kommissionsledamot, mina damer och herrar! Det övergripande avtalet om ekonomi och handel som förhandlas med Kanada kommer att stärka våra band med ett land som länge har varit en viktig partner till EU. Det välkomnar vi, men vi måste hålla ett öga på alla dess konsekvenser, inte bara de fördelar det kommer att medföra för vissa ekonomiska sektorer eller vissa större internationella investerare. I avtalet måste man särskilt respektera båda parters sociala modeller och miljömodeller - EU:s medlemsstaters och Kanadas - och deras möjlighet att fortsätta lagstifta inom områden som är känsliga för våra samhällen. Det här är inte bara detaljer eller saker vi kan ordna upp en annan dag. När det gäller allmännyttiga tjänster är den s.k. negativa lista som kommissionen fastnat för en farlig väg att gå. Den är alldeles för bred och dåligt avgränsad, och vi vill inte att detta ska bli ett prejudikat. Rent allmänt ska även kapitlet om investeringar respektera båda parters rätt att lagstifta inom områden som miljö, folkhälsa, arbetstagar- och konsumenträtt, industripolitik och kulturell mångfald, bland andra. Vi uppmanar kommissionen att undanta sektorer som kultur, utbildning och folkhälsa från avtalens räckvidd. I det avseendet får delen om immateriella rättigheter, liksom andra har sagt, inte ifrågasätta sådant som rör tillverkningen av generiska läkemedel. När det gäller miljön är vi bekymrade och efterlyser investeringar. När det handlar om avtalets konsekvenser för oljesandsborrning får det inte leda till att EU:s lagstiftning om tillämpningen av direktivet om bränslekvalitet försvagas eller att möjligheterna begränsas för Kanada att reglera borrning efter oljesand i framtiden enligt sina befogenheter på miljöns område. Vi uppmanar också kommissionen - åtminstone ställer vi frågan - att övervaka konsekvenserna för fiskerisektorn i områden som Saint Pierre och Miquelon. Detta är områden i EU som kan drabbas hårt av en fullständig avreglering av sektorn. Till sist vill jag hålla med Metin Kazak om att kapitlet om hållbar utveckling ska innehålla sociala och miljömässiga åtaganden och i synnerhet ett socialt och miljömässigt ansvar för stora multinationella företag. Franz Obermayr (DE) (Talaren ställde en fråga (blått kort) till Christofer Fjellner i enlighet med artikel 149.8 i arbetsordningen) Christofer Fjellner har representerat allt detta i mycket positiva ordalag och sade att vi inte ska låta processen dra ut på tiden. Jag har följande fråga till honom: Hur kan vi se positivt på att det i Kanada förstörs ett område lika stort som Österrike varje år i samband med utvinningen av oljesand och att ursprungsbefolkningarnas hela livsuppehälle utraderas? Ser han verkligen på allt detta med så otroligt positiva ögon och är det inte också en del av EU:s ansvar att införa lämpliga villkor i detta avseende? Christofer Fjellner Fru talman! Jag får svara den ärade kollegan. Jag tror inte att jag nämnde ordet oljesand över huvud taget i mitt anförande, men jag tror att det vore naivt att föreställa sig att hela frihandelsavtalet med Kanada bara skulle handla om det. Det vore att tappa perspektivet. Självklart ska vi ställa tydliga miljökrav i de här frihandelsförhandlingarna. Det gör vi i alla våra frihandelsförhandlingar, men vi kan inte låta hela frihandelsavtalet med Kanada reduceras till att bara handla om frågan om oljesand. Chris Davies (EN) Fru talman! Kommissionens avsikt är att ange standardvärden för användningen av oljesand, inte bara från Kanada utan från alla källor, t.ex. Venezuela - för att minska växthusgasutsläppen från bränslen enligt kraven i direktivet om bränslekvalitet. Kanada har bedrivit intensiva lobbyansträngningar för att hindra oss från det. Jag har träffat provinsen Albertas energiminister som har gått sina ronder här, liksom andra säkert också har gjort. Kanada har också bedrivit lobby gentemot medlemsstater och det har uttryckts hot om att Kanada skulle ta oss till Världshandelsorganisationen om en sådan lösning skulle komma på plats. Vi måste säga åt Kanada att sluta upp med det. Kanada tjänar mycket pengar på utvinningen av oljesand men har också ingått åtaganden inom ramen för Kyotoprotokollet om att sänka sina koldioxidutsläpp och har tagit tillbaka dessa på grund av de ekonomiska fördelar landet får från oljesanden. Vi vill inte ha en dispyt med Kanada, men vi får inte heller undvika obehagliga sanningar. Frieda Brepoels (NL) Fru talman, fru kommissionsledamot! I samband med de pågående förhandlingarna med Kanada blir säljaktsfrågan återigen aktuell. Du var till och med inne på den själv. Jag var föredragande för utskottet för miljö, folkhälsa och livsmedelssäkerhet i den här frågan för några år sedan, och förespråkar alltjämt förbudet mot handel med sälprodukter. Därför uppmanar jag med eftertryck mina kolleger och även kommissionen att absolut inte släppa denna fråga ur sikte. För cirka två år sedan antog vi i parlamentet ett handelsförbud med överväldigande majoritet, trots de enorma påtryckningarna från Kanada på parlamentet och de andra institutionerna om att urvattna lagstiftningen. Den avgörande faktorn för oss var framför allt miljoner européers röst som motsatte sig denna grymma slakt. Förbudet har inte varit utan verkan. Marknaden kollapsade i princip till följd av denna lagstiftning och antalet dödade djur minskade från 217 000 år 2008 till 38 000 i år, samtidigt som priset på skinn föll från 100 US-dollar 2006 till 15 US-dollar 2009. Kanada försöker nu ta sig in på nya marknader, t.ex. i Kina, men även där höjs röster för ett handelsförbud. Det är alltså beklagligt att Kanada fortsätter att kämpa emot denna EU-lagstiftning genom WTO. Därför är det så viktigt att parlamentet återigen skickar en tydlig signal i detta avseende till Kanada. Vi tänker inte ge oss om denna lagstiftning som vi har arbetat så länge för, både inom och utanför EU. Jag hoppas att mina kolleger i morgon ska ge sitt breda stöd för ett ändringsförslag som jag har lagt fram tillsammans med ett antal andra ledamöter. Helmut Scholz (DE) Fru talman, fru kommissionsledamot! Vi förhandlar med Kanada, ett land som har en stark ekonomi och ett välutvecklat rättssystem. Därför är det än mer obegripligt att kommissionen vill integrera, eller rentav dölja, ett investeringsavtal i detta avtal om att ge företag en direkt rätt att vidta rättsliga åtgärder vid en särskild skiljedomstol. Varför i hela friden ska inte en ordinarie domstol besluta om ersättning i tvistiga fall? Vilka domstolar är det ni i kommissionen saknar allt förtroende för? Är det domstolarna i Kanada eller i EU? Inser ni inte att ni i denna del av avtalet skulle diskriminera de lokala företagen? Som några ledamöter redan har nämnt motsätter sig min grupp också starkt kommissionens metod att använda avtalet för att framtvinga avreglering av tjänster med hjälp av en s.k. negativ lista. Detta vänder upp och ned på förfaringssättet hittills där de avtalsslutande parterna definierar de områden som de aktivt vill öppna. Vi vill hålla fast vid allmännyttiga tjänster. Jag vill också be om en förklaring från kommissionen om varför man avvisar Kanadas social- och sysselsättningspolitiska förslag som borde ses i ett positivt ljus i samband med hållbarhetskapitlet. Europaparlamentet efterlyser även arbetarskydd, övertidsersättning, minimilöner och avvisar social dumpning. Jarosław Leszek Wałęsa (PL) Fru talman! De möjliga fördelarna för Kanada och EU är uppenbara och underbyggs av studier och även stöd från den privata sektorn. Detta är lovvärt och fortsatt samarbete bör uppmuntras. Men eftersom vi är väl medvetna om miljöfrågor i EU bör vi vara hårda på den punkten och som en princip kräva att Kanada uppfyller våra stränga normer. Jag är väldigt glad över att kommissionsledamoten nämnde detta i sin redogörelse. Men vi bör inte bara koncentrera oss på hållbar utveckling, utan också beakta utvinning av resurser som utgör en risk för liv och hälsa, t.ex. asbest, som är förbjudet att använda och utvinna i EU. Vi bör också uppmärksamma skillnaderna i lagstiftningen om genetiskt modifierade organismer. Detta är ett särskilt känsligt ämne i mitt land men hela kapitlet om jordbruk är självfallet viktigt för båda parter. Man ska också komma ihåg att vi har en skyldighet att sänka koldioxidutsläppen. Sist men inte minst har vi frågan om handeln med sälprodukter. Här bör vi vara hårda när vi ställer krav på att våra förbud efterlevs. Om vi kan lösa dessa viktiga frågor anser jag att våra ekonomiska förbindelser kommer att nå sin fulla potential eftersom de stöds av båda parter. Europaparlamentet bör också uppmuntra detta. Jörg Leichtfried (DE) Fru talman, mina damer och herrar! Jag hade egentligen tänkt ta upp flera saker i mitt anförande. Men jag har något annat att säga i stället. Jag förstår helt enkelt inte kommissionen. Det är meningen att kommissionen ska vara EU-lagstiftningens väktare, även sådan som vi har antagit, men när det gäller handelsavtalet med Kanada säger kommissionen att det viktigt att vissa tjänar massor av pengar men inte att EU-lagstiftningen förblir lag. Jag förstår inte hur kommissionen kan hävda att vi inte behöver diskutera importförbudet för sälprodukter i samband med dessa frågor. Vi är partner, och som sådana ska vi ha en ömsesidig respekt för varandras värderingar, synpunkter och intressen och vi släpar inte den andra parten inför en WTO-domstol på grund av dennes värderingar. Som jag ser det är inte det att vara handelspartner. Det säger sig självt att om det inte finns någon ömsesidig respekt och parterna inte delar varandras åsikter kan de inte samarbeta väl på handelsområdet. Om inte Kanada upphör med sina aktioner mot importförbudet för sälprodukter innan ett avtal av det här slaget sluts bör vi inte gå med på handelsavtalet. Som sagt släpar inte goda partner varandra inför WTO-domstolar på grundval av deras övertygelser. Goda partner arbetar tillsammans. Elie Hoarau (FR) Fru talman! Under förhandlingarna om avtalen inom Fiskeriorganisationen för Nordatlantens västra del (Nafo), i synnerhet med Kanada, lovade EU-delegationens ordförande att återställa den franska torskfiskekvoten till fiskarna i Saint Pierre och Miquelon. Det löftet infriades inte och fiskarna, liksom ekonomin i Saint Pierre och Miquelon, drabbas i dag av konsekvenserna. Förhandlingarna som äger rum i dag om det övergripande avtalet om ekonomi och handel mellan EU och Kanada får inte leda till att man offrar vad som finns kvar av ekonomin i Saint Pierre och Miquelon - igen. Därför har jag lagt fram ett ändringsförslag i frågan. Jag uppmanar kommissionen att se till att de strategiska ekonomiska intressena för Saint Pierre och Miquelon skyddas genom hela förhandlingarna. Fru kommissionsledamot, kan du försäkra oss om det? Gianluca Susta (IT) Fru talman! Jag kan inte undgå att lägga märke till att det alltjämt finns en känsla av rädsla och ett behov av att värna om EU:s intressen hos vissa ledamöter; de är med andra ord på defensiven. Vad mig anbelangar är detta avtal med ett land med vilket vi har starka vänskapsband som sträcker sig långt tillbaka viktigt så länge det ingås på rätta grunder, det vill säga sann ömsesidighet och att avtalet är välavvägt och ambitiöst. Det får inte begränsas till avskaffande av tullar eller icke-tariffära hinder, utan bör utgöra en möjlighet att höja kvaliteten väsentligt genom att man kommer till rätta med miljö- och hälsopolitiska skillnader, och då vill jag särskilt nämna jordbrukssektorn, skyddet av djurarter som hotas av utrotning och viss ekonomisk utvinningsverksamhet som får långtgående konsekvenser för miljön, t.ex. utvinningen av asbest och borrningen efter oljesand, eller åtgärder som begränsar de fattigaste ländernas åtkomst till läkemedel. Men vi ska ha en positiv hållning och inte en defensiv som i fallet med Japan. Därför vill jag betona behovet av att förbättra ömsesidigheten när det gäller skyddet av immateriella rättigheter, även varumärken och geografiska beteckningar. Vi bör även främja bilaterala investeringar som främst syftar till innovationer och teknik, och här bör vi låta oss inspireras av de ståndpunkter som Europaparlamentet redan intagit på det området. Det stora antalet bilaterala avtal mellan Kanada och medlemsstaterna är den bästa grunden att bygga ett stabilt frihandelsavtal på inom det kommersiella fältet, tack vare den vänskap som vi redan har inom ramen för FN, G8, Nato och den internationella säkerhetsstyrkan i Afghanistan, en vänskap som bygger på de demokrati- och frihetsideal som präglar Kanada och EU. Kriton Arsenis (EL) Fru talman! Jag vill också ta upp frågan om oljesand. Det är en viktig fråga eftersom den är skälet till att ett liknande avtal som vi redan har med Kanada inte respekteras, ett internationellt avtal om åtagandet enligt Kyotoprotokollet. Vi förlitar oss på att Kanada intar en annan hållning i avtalet som debatteras i dag. Kanada slåss hur som helst för att säkra frihandel och ett avreglerat system för investeringar när det gäller olja som utvinns ur tjärsand inom ramen för detta avtal. Miljökonsekvensstudien för detta avtal, som vi har betalat för, omfattar inte en konsekvensbedömning av avregleringen av oljesand. Vi har med andra ord ett handelsavtal som omfattar specifika åtgärder för handel med olja utvunnen ur tjärsand och vi har en konsekvensstudie för avtalet som inte omfattar en konsekvensbedömning för denna specifika verksamhet. Det gör det mycket svårt för parlamentet att godkänna något avtal som har ett utgångsdatum. Det beror på att vi talar om Boreal-skogarna, ungefär en fjärdedel av världens orörda skogar, och denna utvinningsverksamhet kommer att äventyra dessa skogar, den lokala biologiska mångfalden och ursprungsbefolkningarna. Elena Băsescu (RO) Fru talman! Handelsförbindelserna mellan EU och Kanada står nu vid en skiljeväg. Förhandlingarna om detta ekonomiska avtal pågår fortfarande och båda parters prioriteringar måste ingå i slutdokumentet. I samband med detta vill jag belysa skillnaderna i sanitära standarder. Att nå en samsyn skulle undvika en negativ inverkan på EU:s jordbrukssektor. Avtalet ska dessutom ta hänsyn till resultatet av reformen av den gemensamma jordbrukspolitiken. Klargöranden av kapitlet om hållbar utveckling är viktiga. EU har fastställt sina miljöstandarder i överensstämmelse med medlemsstaternas krav. Det är av avgörande betydelse att kontrollera att dessa är förenliga med de standarder som Kanada föreslår och att det slutliga avtalet verkligen blir ändamålsenligt. Man måste också noga undersöka borrningsfrågan och oljestudierna inom ramen för förhandlingarna. Därför behöver kommissionen förklara var direktivet om bränslekvalitet kommer in i detta dokument. Seán Kelly (EN) Fru talman! Till skillnad från den senaste diskussionen, då inställningen var närmast samstämmig, ser vi här raka motsatsen. Många är mycket oroade över det föreslagna frihandelsavtalet. Nu är frihandelsavtal, bilaterala avtal, normen och det finns mycket mer som förenar oss med Kanada än som skiljer oss åt. De är en demokrati. De respekterar mänskliga rättigheter. De talar i huvudsak engelska och franska, europeiska språk, och är öppna för att ta emot mycket människor som inte hittar arbete, precis som mitt eget land Irland. Men det finns saker som måste diskuteras, främst sälar och oljesand. De är förstås viktiga, men Kanada skulle dock protestera mot en del av de synpunkter som har framförts här; jag är medlem i delegationen som förhandlar mellan EU och Kanada och dessa frågor har diskuterats och de skulle anta ett annat synsätt. Därför är det viktigt att vi fortsätter förhandla med dem i dessa frågor. Men själva kärnfrågan har ingen annan än kommissionsledamoten varit inne på, nämligen att det handlar om fördelar på 20 miljarder euro för båda ekonomierna om vi kan uppnå ett frihandelsavtal. Det är värt ett försök. (GA) Tack, fru talman! Paul Rübig (DE) Fru talman! Jag vill lyckönska kommissionen till de intensiva förhandlingarna. Vi talar faktiskt om handelsförbindelser, och jag anser att vi därför bör behandla de miljömässiga och sociala frågorna i separata avtal. Kyoto är ett bra exempel på det, där avsikten var att höja standarderna på internationell nivå. Därför bör vi tala klarspråk i våra förhandlingar. Liksom energipolitik och energiproduktion är en fråga för EU:s medlemsstater bör vi också erkänna att det är kanadensarna och Kanadas demokrati som avgör hur energin produceras där och vilka miljökonsekvenser man behöver ta hänsyn till. Vi bör inrätta ett forskningsprogram så att vi kan se till att resurserna utnyttjas på ett så miljövänligt och hållbart sätt som möjligt. Máire Geoghegan-Quinn, du kanske kan trycka på en aning för att få ett forskningsprogram om oljesand på plats tillsammans med handelsavtalet. Zuzana Roithová (CS) Fru talman, fru kommissionsledamot! Jag stöder i stort de invändningar som har framförts av mina kolleger från utskottet för inre marknaden och konsumentskydd. Frågan är bara om de kan lösas i detta avtal eller om det behövs andra avtal, som Paul Rübig sade. Nu vill jag dock rikta uppmärksamheten mot ett större problem, nämligen ratificeringen av avtalet. Det tjeckiska parlamentet har t.ex. redan blockerat ratificeringen av ett transportavtal på grund av en pågående tvist med Kanada om avskaffandet av viseringskrav för tjeckiska medborgare. Det är en ytterst allvarlig fråga och det finns en risk för att ratificeringen blockeras tills kommissionen lyckas lösa frågan på lämpligt sätt. Jag ber er att ta denna fråga på allvar. Silvia-Adriana Ţicău (RO) Fru talman! Kanada är för närvarande EU:s elfte största handelspartner och handelsförbindelserna mellan EU och Kanada stod för 1,6 procent av EU:s totala utrikeshandel 2010. År 2010 utgjordes 26 procent av EU:s import från Kanada och 37 procent av EU:s export till Kanada av maskin- och transportutrustning. Jag undrar vilka konsekvenser detta avtal får för EU:s industripolitiska strategi och strategin för råvaror och sällsynta jordartsmetaller. När det handlar om avreglering av tjänster och eftersom det nämndes här vill jag fråga kommissionsledamoten vilken kopplingen blir mellan detta avtal och avtalet om civil luftfartssäkerhet och lufttransportsavtalet mellan EU och Kanada. Syftet med de båda avtalen är att göra EU:s och Kanadas marknader konkurrenskraftiga på området eftersom de är ytterst viktiga för lufttransportsektorn. Därför vill jag fråga vilka följder handelsavtalet får för de avtal som redan har undertecknats av EU och Kanada. George Sabin Cutaş (RO) Fru talman! Även jag vill betona att det är mycket viktigt att slutföra förhandlingarna om det övergripande avtalet om ekonomi och handel mellan EU och Kanada och därmed ytterligare stärka de befintliga handelsmässiga och ekonomiska kopplingarna som ger positiva återverkningar. Men under förhandlingarna måste EU:s företrädare sträva efter ett ambitiöst handelsavtal som stöder rättvis handel och omfattar bindande sociala och miljömässiga skyddsåtgärder. Avtalet får inte äventyra EU:s möjligheter att se över direktivet om bränslekvalitet och vägra att importera olja som har utvunnits ur oljesand, en utvinning som ger mer koldioxidutsläpp än den konventionella utvinningsmetoden och därmed innebär allvarliga skador på miljön. Genom att avvisa denna typ av olja skulle EU behålla sin trovärdighet på miljöskyddsområdet och följa målen för Kyotoprotokollet. Ioan Enciu (RO) Fru talman! Ceta-avtalet markerar ett ytterst viktigt steg mot en fruktbar framtid för både EU och Kanada. Jag stöder detta projekt och är väldigt glad över framstegen hittills. Jag tror att vi är på rätt väg för att kunna slutföra förhandlingarna i år. Men jag vill säga att det finns två saker framför de många andra som har debatterats som behöver lösas för att inte skapa problem då vissa medlemsstater ska ratificera avtalet. Det är utvinning av bituminös skiffer som kan utgöra en risk för miljön och lokalsamhällena i området och bristen på ömsesidighet när det gäller obligatoriska viseringskrav för medborgare från Bulgarien, Rumänien och Tjeckien. João Ferreira (PT) Fru talman! Detta är ännu en bit av det byggnadsverk som är EU:s handelspolitik, ett byggnadsverk som blir större för var dag med konsekvenser för medlemsstaterna som är långtgående men slår på olika sätt. De avtal som denna politik leder till grundas huvudsakligen på frihandel, vars mål och följder tydligt framgår av den retorik som den går hand i hand med, nämligen ”offensiva intressen”, som om vi talade om ett krig. Det är avtal som saknar demokratisk legitimitet, särskilt eftersom de nästan uteslutande förhandlas fram i största hemlighet, bakom ryggen på allmänheten. Syftet är helt enkelt att dölja de ekonomiska, sociala och miljömässiga konsekvenserna och man undviker informationsgrundade debatter för att reda ut saker och ting. Så är fallet nu igen. Förhandlingarna är inne i ett skede som påstås vara framskridet och är tänkta att slutföras 2011, men konsekvenserna för de berörda sektorerna och länderna har inte retts ut tillräckligt ännu. Sett till innehållet är det inget nytt: att öppna marknader, avreglera tjänster, även de alltmer kommersialiserade allmännyttiga tjänsterna till gagn för de multinationella företagen, vilket gör det svårare för medlemsstaterna att utöva sin sociala funktion på dessa områden. Konsekvenserna känner vi också väl till: avtalet kommer att leda till att marknaderna domineras av några få, att produktionssystemen försvagas och skapa fler förevändningar för att angripa arbets- och boendevillkor. Jaroslav Paška (SK) Fru talman! EU förhandlar om handelsavtal och ekonomiska avtal med alla inflytelserika länder inom ramen för sin behörighet. Även om Kanada har en stark närvaro i den internationella handeln och är en av EU:s äldsta handelspartner ska vi avancera väldigt försiktigt och konstruktivt när vi slutför det övergripande avtalet om ekonomi och handel mellan EU och Kanada. Våra olika ståndpunkter på områden som läkemedelspolitik, fiskeripolitik och produktion av olja från tjärsand måste formuleras på ett sådant sätt i avtalet att EU representeras samtidigt som vår handelspartners synpunkter respekteras. Ömsesidighet är kärnan i väl avvägda handelsförbindelser och ekonomiska förbindelser. Men det övergripande avtalet om ekonomi och handel får på intet sätt försvaga EU:s etablerade och accepterade certifieringskriterier. Jag vill tro att när vi närmar oss mållinjen kommer kommissionen att vara rustad inför prövningen att finna lämpliga lösningar på de kvarstående problemen. Franz Obermayr (DE) Fru talman! Jag vill börja med att säga att Kanada är ett underbart land. Underbara människor, underbara framsteg och en viktig partner för EU. Men vi måste kunna ställa frågor till en god partner. Många kolleger är fel ute när de i dag reducerar frågan till att handla om sand och sälar. Oljesanden är bara ett exempel på otrolig miljöförstöring. Alla som har sett Kanada vet att miljöförstörelsen där är i klass med Brasiliens. Denna miljöförstörelse påverkar också ursprungsbefolkningarna. Miljön förstörs. Alla som vet något om Kanada och har varit i British Columbia och vet hur internationella bolag har utnyttjat sitt inflytande för att få urbefolkningarna att lämna sina förfäders mark och har sett till att områdena har köpts upp kan bara inte blunda. Vi säger att vi måste tala klarspråk och talar om skyddet av minoriteter i länder som ligger nära EU. Men det är också viktigt att föra fram budskapet när det gäller skyddet av minoriteter i Kanada, det vill säga urbefolkningarna i Kanada. Máire Geoghegan-Quinn Fru talman, ärade ledamöter! Först vill jag tacka alla ledamöter som har deltagit i debatten och Vital Moreira för att han har lagt fram denna fråga för parlamentets räkning. (EN) Kommissionen har noterat de frågeställningar som du tog upp. Jag hoppas att våra svar dämpar din oro. Som du vet går det raskt framåt med förhandlingarna. Kommissionen vill se till att avtalet blir balanserat, ambitiöst och håller hög kvalitet, och sätter ribban lika högt på området hållbar utveckling. Kanada är ett högt utvecklat partnerland som drar åt samma håll. I våra strategiska förbindelser ingår inte bara handel och investeringar, utan mycket mer än så. Såväl EU som Kanada har ambitiösa förhandlingsmål, som det gagnar oss båda att genomföra och som blir ett avstamp för nya möjligheter. Jag vill i synnerhet understryka två saker. Angående oljesandsfrågorna och den oro som förhandlingen om detta väcker hos dig, så kan bränslekvalitetsdirektivet bara omfattas av Cetas samarbetsbestämmelser om båda parter är ense om detta. Cetas bestämmelser om lagstiftningssamarbete medför ingen skyldighet att genomföra sådana överläggningar. Kommissionen föreslår inte heller att EU ska ingå avtal som inskränker unionens frihet att utforma sin egen lagstiftning, vare sig när det gäller bränslekvalitet och andra miljöfrågor eller avseende något annat väsentligt politiskt mål. Som jag sade inledningsvis är avtalet utomordentligt gynnsamt för båda våra ekonomier, inte bara i materiellt avseende. På båda håll uppstår möjligheter för näringslivet och för tillverkningssektorn, eftersom i stort sett alla importtullar avskaffas och marknaden öppnas för tjänsteleverantörer och investerare. Konsumenterna gagnas genom att deras inköp blir billigare och genom att tillgången till tjänster av hög kvalitet underlättas. Samtidigt kommer inflödet av utländska direktinvesteringar att öka, vilket i sin tur skapar arbetstillfällen och sätter fart på löneutvecklingen. Ceta omfattar dessutom hinder i lagstiftningen på det sanitära och fytosanitära området, tullförfaranden, konkurrensbestämmelser med mera. EU:s immateriella rättigheter får ett bättre skydd. Parternas ömsesidiga tillgång till varandras upphandlingsmarknader resulterar inte bara i besparingar för statskassorna, utan skapar också gigantiska affärsmöjligheter. Kommissionen är därför förvissad om att detta blir ett bra och balanserat avtal. Tack vare kvällens debatt har vi ju för övrigt kunnat göra viktiga förtydliganden. I det sammanhanget noterar och välkomnar kommissionen Europaparlamentets resolution om handelsförbindelserna mellan EU och Kanada, och uppskattar parlamentets allmänna stöd. Min kollega, kommissionsledamot Karel De Gucht, kommer givetvis även i fortsättningen att hålla er orienterade om den löpande utvecklingen i Ceta-processen. Talmannen Jag har mottagit ett resolutionsförslag, som ingivits i enlighet med artikel 115.5 i arbetsordningen. Debatten är härmed avslutad. Omröstningen kommer att äga rum på onsdag kl. 12.00. Skriftliga förklaringar (artikel 149 i arbetsordningen) Elisabeth Köstinger EU och Kanada har haft goda och gedigna handelsförbindelser i många år. Kanada är till och med en av EU:s äldsta handelspartner. EU ingick sitt första avtal om ekonomi och handel med Kanada i mitten av 1970-talet. Ytterligare avtal ingicks avseende boskapssektorn samt vin och sprit. Ceta, det övergripande avtalet om ekonomi och handel mellan EU och Kanada, kan bli mycket fördelaktigt för bägge handelspartner. Det återstår emellertid några punkter att reflektera över och diskutera. Avtalet måste givetvis syfta till rättvis konkurrens. Detta kan bara uppnås genom att undanröja hindren inte bara på tullområdet, utan också på andra områden, exempelvis tekniska handelshinder. Principen om ömsesidighet måste respekteras, eftersom det är enda sättet att uppnå ett balanserat förhandlingsresultat. Detta gäller även för aspekter som har att göra med respektive avtalsparts nationella eller kulturella särdrag. För att vi ska kunna enas måste vi också fortsätta förhandlingarna på lika villkor om besvärliga frågor som utvinning av oljesand och hur detta påverkar miljön, Internationella arbetsorganisationens normer, erkännandet av tekniska normer samt spårbara livsmedel. Det mest intressanta för mig är förhandlingarna på mejeriområdet och tillgången till den kanadensiska marknaden, liksom ursprungsmärkning av kanadensisk slaktboskap. Kan kommissionen berätta mer om detta? Vilket resultat kan vi räkna med här? Maurice Ponga Det gläder mig att parlamentet redogör för sin syn på de pågående förhandlingarna om ett handelsavtal mellan EU och Kanada, och anger sina prioriteringar i detta sammanhang. Kanada är definitivt en av EU:s handelspartner, men det är ytterst angeläget att vi i parlamentet förmedlar den oro som våra medborgare känner. Detta gäller såväl EU-medborgarna som medborgare i andra regioner som ingår i den europeiska familjen. De vill att vi skyddar och försvarar deras intressen. Med ”den europeiska familjen” menar jag de utomeuropeiska länderna och territorierna (ULT). Dessa ingår inte formellt i EU:s territorium, men har särskilda förbindelser med EU, och då i synnerhet med de medlemsstater som de utgör en del av. Det är främst ögruppen Saint Pierre och Miquelon utanför Kanada som berörs av de pågående förhandlingarna om handelsavtalet. Jag uppmanar därför kommissionen att vid förhandlingarna försvara och skydda de intressen som detta utomeuropeiska land och territorium i Nordatlanten har. Tokia Saïfi Kanada är en av EU:s äldsta handelspartner. Därför är det helt naturligt att formalisera förbindelserna genom ett övergripande handelsavtal. Jag ser dock ett och annat frågetecken i vissa förhandlingskapitel. För det första skiljer sig bestämmelserna i EU:s och Kanadas system för ursprungsmärkning. Kanada ingår i Nordamerikanska frihandelsavtalet (Nafta). Kommissionen måste försöka hitta en vettig lösning för såväl industri- som jordbruks- och fiskeprodukter, så att Kanada inte blir en inkörsport till EU för varor från andra Naftaländer. Kommissionen behöver också förhandla fram en lösning som går att tillämpa på två olika system för geografisk ursprungsmärkning. ”Geografiskt ursprung” är rätt och slätt ett adjektiv i Kanada, medan det närmast ses som ett varumärke i EU. De kanadensiska myndigheterna behöver ta till sig EU:s syn om EU:s geografiska märkningssystem ska åtnjuta något skydd i praktiken. När det avslutningsvis gäller kapitlet om offentliga upphandlingsavtal måste Kanada ge EU samma tillträde som Förenta staterna har erhållit genom respektive handelsavtal. EU:s företag ska med andra ord kunna lämna anbud i upphandlingar som genomförs av provinser, regioner och vissa kommuner.

Euroopan unionin vuosittainen raportti ihmisoikeuksista (keskustelu) Puhemies Esityslistalla on seuraavana neuvoston ja komission julkilausuma ihmisoikeuksia koskevasta Euroopan parlamentin vuosittaisesta raportista. Paula Lehtomäki neuvoston puheenjohtaja. (FI) Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, minulla on ilo esitellä teille tänään Euroopan unionin vuosittainen ihmisoikeusraportti. Ensimmäinen ihmisoikeusraportti julkaistiin vuonna 1999, jolloin Suomi, niin kuin tälläkin kertaa, oli mukana raportin laadinnassa Euroopan unionin puheenjohtajavaltion roolissa. Raportin tarkoitus ei ole sittemmin muuttunut. Se käsittelee edelleen ainutlaatuisella tavalla Euroopan unionin ihmisoikeuspolitiikkaa ja sen puitteissa tehtyjä asioita. Nyt laadittu raportti käsittelee ajanjaksolla 1. heinäkuuta 2005-30. kesäkuuta 2006 toteutettuja EU:n toimia ja politiikkoja, joiden tavoitteena on ollut edistää ihmisoikeuksien ja perusvapauksien yleismaailmallista kunnioitusta. Raportti seuraa seitsemää aikaisempaa vuosittaista raporttia, jotka on julkaistu vuosina 1999-2005 Eurooppa-neuvoston vuonna 1998 hyväksymän julkilausuman mukaisesti. Tuossa ihmisoikeuksien yleismaailmallisen julistuksen 50. vuosipäivänä annetussa julkilausumassa Euroopan unionia kehotettiin tehostamaan ihmisoikeuksiin liittyvää toimintaansa. Samassa julkilausumassa EU:ta myös kehotettiin laatimaan vuosittainen ihmisoikeusraportti. Ihmisoikeusraportissa luodaan katsaus ihmisoikeuksien ja demokratian edistämiseksi tehtyyn työhön Euroopan unionin toimielimissä. Tarkasteltavina ovat sekä EU:n ulkoiset politiikat että sisäiset näkökohdat. Myös tänä vuonna Euroopan parlamentin toimia ihmisoikeuksien ja demokratian edistämiseksi tarkastellaan omassa osiossaan. Euroopan parlamentti ottaa kiitettävästi esille ihmisoikeuksiin liittyviä kysymyksiä ja pitää huolen siitä, että nämä asiat saavat niille kuuluvaa huomiota myös muissa unionin toimielimissä. Raportissa korostuvat EU:n ihmisoikeuspolitiikan erityiset painopisteet, kuten ihmisoikeuksien valtavirtaistaminen. Käytännössä valtavirtaistaminen on tarkoittanut ihmisoikeusasiantuntijoiden ja maakohtaisten työryhmien välisen vuorovaikutuksen lisäämistä sekä ihmisoikeuksia koskevien näkökohtien esille tuomista EU:n eri toimialueilla, kuten kriisinhallinnassa ja aseviennissä. Euroopan unioni on kehittänyt tapoja käsitellä erityisaiheita, kuten naisia ja turvallisuutta sekä lapsia aseellisten selkkauksien yhteydessä. Korkeana edustajana toimivan pääsihteerin henkilökohtainen edustaja on toiminut aktiivisesti ihmisoikeuksien valtavirtaistamiseksi yhteisen ulko- ja turvallisuuspolitiikan alalla sekä EU:n ihmisoikeuksia koskevien suuntaviivojen tunnettavuuden lisäämiseksi. Euroopan unioni on hyväksynyt tiettyjä kysymyksiä koskevia erityisiä suuntaviivoja ja siten määritellyt ihmisoikeuspolitiikkansa painopisteet. Unioni vastustaa kaikissa olosuhteissa kuolemanrangaistusta ja on tuonut sen osalta esiin yksittäistapauksia, joissa kansainvälisen oikeuden vähimmäisvaatimukset eivät ole täyttyneet. Raportointikaudella unioni onkin kiinnittänyt erityistä huomiota maihin, joiden toimintalinja kuolemanrangaistuksen suhteen on ollut muuttumassa. Euroopan unioni on kannustanut eri maita liittymään kidutuksen poistamista koskevaan kansainväliseen sopimukseen ja näin osaltaan lujittamaan kidutuksen poistamiseen tähtääviä toimia. Myös lapsia aseellisten konfliktien yhteydessä koskevan kysymyksen osalta unioni on määritellyt tietyt ensisijaiset kohdemaat, joissa se aikoo parantaa ihmisoikeustilannetta lievittämällä eri tavoin lasten kärsimyksiä aseellisten konfliktien yhteydessä. On ollut tärkeää nostaa tämä asia esille monenvälisillä kansainvälisillä foorumeilla ja tehostaa EU:n omia valmiuksia käsitellä tätä asiaa Euroopan turvallisuus- ja puolustuspolitiikan operaatioiden yhteydessä. EU:n ihmisoikeuksien puolustajia koskevien suuntaviivojen osalta unioni on toteuttanut sananvapautta ja naisten ihmisoikeuksia koskevia maailmanlaajuisia kampanjoita. Koska ihmisoikeuksien puolustajat joutuvat varsin usein itse hyökkäysten kohteeksi, heidän oikeutensa ovat edelleen EU:n toiminnan yksi painopiste. Neuvosto arvostaa Euroopan parlamentin keskeisestä roolia yhteisessä tehtävässämme puolustaa ja edistää ihmisoikeuksien toteutumista. Vuosittain jaettava Saharov-palkinto mielipiteenvapauden puolestapuhujille on tässä tehtävässä keskeinen. Aiempina vuosina parlamentti on osoittanut tunnustusta merkittäville tahoille, kuten Nelson Mandelalle ja Kofi Annanille. On myönteistä, että tämänvuotinen Saharov-palkinto on myönnetty Valko-Venäjän oppositiojohtajalle Aljaksandr Milinkevitšille. On syytä uskoa, että myönnetty kansainvälinen kunnianosoitus rohkaisee Milinkevitšiä ja muita jatkamaan tärkeää työtään demokraattisten voimien vahvistamiseksi Valko-Venäjällä. Raportin tarkastelujakson aikana, siis kesän 2005 ja kesän 2006 välisenä aikana, YK:n rakenteissa tapahtui merkittävä muutos. YK:n ihmisoikeusneuvoston perustamisesta käydyt neuvottelut ja sittemmin uuden neuvoston ensimmäinen istunto tarjosivat keskeiset puitteet EU:n toiminnalle monenvälisen ihmisoikeuspolitiikan alalla. EU:n tavoitteena oli koko ajan saada aikaan sellainen neuvosto, joka antaisi ihmisoikeuksille sen aseman, joka niille on taattu YK:n peruskirjassa. Vaikka emme saaneetkaan kaikkia ajamiamme asioita läpi maaliskuussa 2006 hyväksyttyyn lopulliseen tekstiin, unioni katsoo kuitenkin, että YK:n ihmisoikeusneuvoston perustaminen on olennaisen tärkeä osa YK:n ihmisoikeusjärjestelmän lujittamista. Se on myös merkittävä edistysaskel koko YK:n uudistamisprosessissa. Ihmisoikeuksien sekä demokratia- ja oikeusvaltiokehityksen edistämisellä on erittäin suuri merkitys terrorismin ja erilaisten ääriliikkeiden torjunnassa. EU on useilla YK:n sekä muilla foorumeilla annetuissa lausumissa toistanut pitävänsä ihmisoikeuksien kunnioittamisen varmistamista välttämättömänä myös terrorismin vastaisessa työssä. Puheenjohtajavaltio on painottanut useaan otteeseen, että tehokkaat terrorismin vastaiset toimet ja ihmisoikeuksien suojelu ovat toisiaan täydentäviä ja tukevia. Poliittinen vuoropuhelu on kiistatta yksi keskeinen väline ihmisoikeuksien edistämisessä. Ihmisoikeuksien valtavirtaistamisessa on pyritty varmistamaan ihmisoikeuskysymysten johdonmukainen käsittely EU:n ja kolmansien maiden yhteydenpidossa eri tasoilla. Tämä koskee myös niitä maita, joiden kanssa EU käy erityistä ihmisoikeusvuoropuhelua, kuten Kiinaa ja Venäjää. Tämänvuotisessa ihmisoikeusraportissa korostetaan ensimmäisen kerran EU:n sitoutumista kulttuurien välisen vuoropuhelun edistämiseen sekä unionin sisällä että kolmansien maiden kanssa. Ihmisoikeusrikkomusten uhrit samoin kuin ihmisoikeuksien puolustajat eri puolilla maailmaa odottavat Euroopan unionilta paljon ja syystä. Voidaan odottaa, että Euroopan unioni arvoihin perustuvana yhteisönä pyrkii edistämään ihmisoikeuksia ja demokratiaa hyvin tavoitteellisesti. Tämä raportti auttaa meitä arvioimaan, miten hyvin unioni on kyennyt tähän haasteeseen vastaamaan. Benita Ferrero-Waldner komission jäsen. (EN) Arvoisa puhemies, suhtaudun hyvin myönteisesti vuoden 2006 vuosittaisen ihmisoikeusraportin julkaisemiseen. Ensimmäistä kertaa tämä raportti on laadittu todellakin yhteisvoimin. Juuri siihen olemme pyrkineet. Viimevuotisessa täysistuntokeskustelussamme totesin, että olisin hyvin iloinen, jos voisimme valmistella raportin yhdessä. Olisin halunnut yhden johdannoista. Valitettavasti vaikuttaa siltä, että se oli myöhäistä. Mielestäni komission olisi pitänyt voida osallistua näkyvämmin. Vaikuttaa siltä, että joulun alla pidettävästä ylimääräisestä istunnosta, jossa käsitellään ihmisoikeuksia ja demokratiaa, on muodostunut vakiintunut käytäntö. Se on hyvä perinne; on hienoa, että tarkastelemme toteutettuja toimia ja uudenlaista kehitystä. Tämän vuoden vuosiraportti on jälleen arvokas osoitus meidän kaikkien yhteisistä toimistamme ihmisoikeuksien edistämiseksi ja suojelemiseksi kaikkialla maailmassa ja osoitus siitä myönteisestä tavasta, jolla Euroopan unioni on kokoontunut yhteen sen laatimiseksi. Tämän keskustelun ansiosta voin kuvailla lyhyesti joitakin vuoden 2006 toimia. Ensinnäkin ihmisoikeuksien valtavirtaistaminen ulkopolitiikkaan oli tärkeällä sijalla EU:n vuoden 2006 painopistealueiden luettelossa Itävallan ja Suomen puheenjohtajakausien ansiosta. Voimme panna tyytyväisinä merkille, että kaikki toimijat EU:ssa ovat entistä sitoutuneempia tähän hyvin tärkeään politiikkamme osa-alueeseen. Meidän ei pidä kuitenkaan unohtaa sitä, ettei ihmisoikeuksien valtavirtaistaminen - tai sanoisinko sisällyttäminen - kaikkeen politiikkaamme ole päämäärä sinänsä, vaan lähestymistapa ensisijaisten tavoitteiden saavuttamiseksi. Euroopan unioni on kirjannut nämä tavoitteet perustamissopimukseen, jossa niillä on selkeä perusta. Perustamissopimuksessa meitä kehotetaan kehittämään ja lujittamaan demokratiaa, oikeusvaltioperiaatetta sekä ihmisoikeuksien ja perusvapauksien kunnioittamista ulkopolitiikkamme eri aloilla. Olemme erittäin tyytyväisiä siihen, että ihmisoikeus- ja demokratiakysymykset on sisällytetty kaikkia vuosien 2007-2013 rahoituskehyksen mukaisia uusia rahoitusvälineitä koskeviin säädöksiin. Toiseksi toteaisin, että valtavirtaistaminen on päättymätön prosessi; ponnistelujemme on oltava hellittämättömiä, ja meidän on otettava käyttöön uusia välineitä. Ilokseni voin ilmoittaa teille tässä yhteydessä, että komissio tarkisti viime kesäkuussa lähetystöjensä päälliköiden toimeksiantoja parlamentin jäsenen Agnoletton mietinnön johdosta. Näissä toimeksiannoissa mainitaan nyt erikseen ihmisoikeus- ja demokratiakysymykset, ja tämän vuoksi kyseisiä aiheita koskeva raportointi ja toiminta asetetaan niissä aikaisempaa tärkeämpään asemaan. Myös sopimuksiimme sisältyvien niin sanottujen ihmisoikeuslausekkeiden yhteydessä on luotu uusia foorumeja kolmansien maiden kanssa käytävää vuoropuhelua tai näkemystenvaihtoa varten. Tilaisuudet, joissa keskustellaan ihmisoikeuksien edistämisestä ja kunnioittamisesta, ovat lisääntyneet, riippumatta siitä, onko kyseessä Argentiina ja Bangladesh vai Intia, Jordania, Marokko, Turkmenistan tai Vietnam. Lisäksi ihmisoikeuksista käydään institutionaalisia vuoropuheluja ja neuvotteluja sekä erilaisia poliittisia vuoropuheluja, joissa ihmisoikeuskysymyksiä käsitellään säännöllisesti. Viimeisenä muttei vähäisimpänä asiana todettakoon, että komissio sisällyttää edelleen ihmisoikeuksien ja demokratian "olennaisia osia" koskevan lausekkeen neuvotteluihin uusista kahdenvälisistä kumppanuus- ja yhteistyösopimuksista. Tämä pätee esimerkiksi kuuden ASEAN-maan kanssa tehtyyn sopimukseen. Sopimusneuvotteluja Kiinan kanssa valmistellaan, ja vakiintuneen käytäntömme mukaisesti komissio on edelleen täysin sitoutunut siihen, että tämä lauseke sisällytetään sopimukseen. Kolmanneksi samalla kun valtavirtaistamme eli sisällytämme ihmisoikeuskysymykset kaikkeen politiikkaamme, meidän on myös keskityttävä joihinkin ihmisoikeuspolitiikan erityisnäkökohtiin. Komissio on havainnollistanut tätä tiedonannoilla "Naisten ja miesten tasa-arvon etenemissuunnitelma" ja "Tavoitteena lasten oikeuksia koskeva EU:n strategia". Vuodelle 2006 ovat olleet ominaisia myös ratkaisevat muutokset YK:n ihmisoikeuskoneistossa mukaan lukien jo mainittu uusi ihmisoikeusneuvosto. Vaikka alkuun oli paljon optimisminaiheita, esimerkiksi kansalaisjärjestöjen aktiivinen osallistuminen keskusteluihin tai toive siirtyä eteenpäin sen edeltäjän ihmisoikeuskomission epäonnistuttua, vuoden lopun kokonaistilanne antaa syytä huoleen, erityisesti tämän uuden foorumin politisoitumista osoittavien masentavien merkkien vuoksi. Meidän, Euroopan unionin, on uusittava pyrkimyksemme ja tehostettava yhteistyötämme muiden toimijoiden kanssa Genevessä vakuuttaaksemme heidät siitä, että kansainvälinen yhteisö tarvitsee tehokkaan ihmisoikeusneuvoston. Voimme vielä saada tämän uuden elimen toimimaan ja kantamaan hedelmää. Pysykäämme toiveikkaina sen suhteen, että tämänpäiväisen Darfuria käsittelevän ylimääräisen istunnon tulokset ovat myönteisiä. Haluan vielä tuoda esiin, että olen muiden komission jäsenten tavoin tyytyväinen demokratiaa ja ihmisoikeuksia koskevaa uutta eurooppalaista välinettä koskevasta asetusehdotuksesta aikaisemmin tänään toimitettuun äänestykseen. Tämän välineen ansiosta komission on aikaisempaa helpompi määrittää tärkeimmät toimet, joita asetuksessa esitettyjen tavoitteiden saavuttaminen ja sen soveltamisalaan pitäytyminen edellyttävät. Tiedämme kuitenkin erittäin hyvin, että toimenpiteet ihmisoikeuksien ja demokratian edistämiseksi ovat niin tärkeitä, että niiden on oltava mahdollisimman maailmanlaajuisia, monilukuisia sekä moni- ja laaja-alaisia. On otettava huomioon myös se, että edunsaajien lukumäärä on kasvanut. Täydentävyyden parantaminen eri välineiden kanssa on kuitenkin erittäin suotavaa. Näitä muita välineitä ovat poliittinen vuoropuhelu ja diplomatiaan liittyvät toimenpiteet sekä erilaiset rahoituksen ja teknisen yhteistyön välineet, kuten maantieteelliset ja temaattiset ohjelmat. Odotamme lisäksi uuden välineen mahdollistavan sen, että ihmisoikeus- ja demokratiakysymyksissä voidaan kehittää integroidumpia lähestymistapoja. Ihmisoikeuksista ja demokratiasta keskustellaan toisinaan edelleen ikään kuin ne olisivat kaksi eri asiaa. Ihmisoikeudet ovat mielestämme kuitenkin demokratian perusta, ja demokratia on välttämätön ihmisoikeuksien kehittämiseksi ja suojelemiseksi. Älkäämme tämän vuoksi tehkö keinotekoisia rajanvetoja. Mielestämme tämä on joka tapauksessa hyvä perusta työmme jatkamiselle tulevana vuotena. Gerardo Galeote PPE-DE-ryhmän puolesta. - (ES) Arvoisa puhemies, neuvoston puheenjohtaja Lehtomäki on asettanut Saharovin palkinnon kyseenalaiseksi. Sanoisin hänelle, että "Naiset valkoisissa" ovat Kuuban poliittisiin toisinajattelijoihin lukeutuvia suojattomia naisia, vaimoja, äitejä ja tyttäriä. He tulevat suurin ponnistuksin Kuuban monista eri kaupungeista tavatakseen toisensa sunnuntaisin rauhallisesti ja hiljaa ja kävelläkseen yhdessä Havannan katuja valkoisiin pukeutuneina. He tekivät niin tänä sunnuntaina, jolloin he kokivat häirintää, uhkailua ja loukkauksia sellaisten ihmisten taholta, jotka katsoivat tämän sopivaksi tavaksi viettää ihmisoikeuspäivää. On typerää, että joudun huomauttamaan, etteivät nämä naiset ole CIA:n rahoittamia vaarallisia vastavallankumouksellisia terroristeja. He ovat yksinkertaisesti naisia, jotka eivät halua antaa periksi epäoikeudenmukaisuudelle ja niiden perusoikeuksiensa polkemiselle, jotka heillä ihmisinä on. On naurettavaa myös, ettei Kuuban hallitus vieläkään anna muutaman maansa edustajan lähteä maasta vastaanottamaan Euroopan parlamentin heille viime vuonna myöntämää Saharovin palkintoa. Emme tiedä, mitä tapahtui parlamentin puheenjohtajan vuosi sitten lupaamille toimille. Mikäli hän on tehnyt jotakin, tulosten pitäisi näkyä. Olen tämän vuoksi iloinen jäsen Flautren ja jäsen Brokin esittämästä aloitteesta lähettää valtuuskunta saarelle. En henkilökohtaisesti vastustaisi sitä, että valtuuskunta keskustelee matkan yhteydessä myös maan viranomaisten kanssa ja arvioi siten poliittisen ilmaston muuttumista. Kehotan kuitenkin Euroopan parlamentin yksikköjä välittömästi aloittamaan viralliset menettelyt maahantulolupien hankkimiseksi. Lisäksi kehotan komissiota ja neuvostoa käyttämään kaikkia mahdollisia painostuskeinoja, jotta kyseiset luvat myönnettäisiin. Jos vastaus on myönteinen, kuten toivon, voimme tehdä vähäisen mutta vaikuttavan solidaarisuudenosoituksen. Arvoisa puhemies, jos vastaus on kielteinen, se osoittaisi Kuuban nykyhallituksen asenteen, joka EU:n toimielinten on syytä panna tarkoin merkille. Elena Valenciano Martínez-Orozco PSE-ryhmän puolesta. - (ES) Arvoisa puhemies, kiitän neuvostoa Euroopan parlamentin sosiaalidemokraattisen ryhmän puolesta siitä, että se tulee toisena peräkkäisenä vuonna esittämään vuosittaisen ihmisoikeusraporttinsa tässä joulukuun istunnossa, jonka Euroopan parlamentti omistaa nimenomaan ihmisoikeuksille. Arvostan luonnollisestikin sitä työtä, jonka neuvosto on tehnyt tämän kahdeksannen raportin parissa, ja onnittelen sitä erityisesti Euroopan parlamentin toimia koskevan kappaleen johdosta. Vaikuttaa siltä, että neuvosto alkaa kuunnella meitä. Yhdyn myös neuvoston näkemykseen yhteisön johdonmukaisen toiminnan tärkeydestä. Tämä periaate pätee kaikkiin aloihin, mutta se on tärkeä erityisesti ihmisoikeuksien alalla. Sen lisäksi, että Euroopan unionin on oltava johdonmukainen, sen on oltava esimerkillinen täyttäessään kansainvälisiä velvoitteitaan. Moraalinen velvollisuutemme on puolustaa arvojamme horjumatta ja asettaa ihmisoikeudet, oikeusvaltioperiaate ja kansainvälinen oikeus keskeiselle sijalle toimissamme erityisesti silloin, kun jokin näistä periaatteista on uhattuna, vaikka kyseessä olisi demokraattisen hallituksen tilapäinen horjahdus. Meidän on osoitettava selvästi, ettei ihmisoikeuksien loukkaamista voida sallia Euroopan unionin alueella, ja vastustettava määrätietoisesti suojan ja takeita tarjoavien välineiden havaittavissa olevaa heikkenemistä. Haluaisin neuvoston sitoutuvan voimakkaammin tähän huolenaiheeseen. Haluan lisäksi oikaista raportissa olevan virheellisen viittauksen Euroopan maiden alueen epäiltyä käyttöä CIA:n vankikuljetuksiin ja laittomaan vankien säilyttämiseen käsittelevään väliaikaiseen valiokuntaan, koska neuvosto on sekoittanut Euroopan neuvoston suorittaman tutkimuksen täällä parlamentissa tekemäämme tutkimukseen. Unionin ulkopoliittisten ja sisäpoliittisten ihmisoikeuksien alan toimien välinen yhteys voimistuu jatkuvasti. Esimerkkinä tästä voidaan mainita yhteyden voimistuminen turvallisuuden, kehitysyhteistyön ja ihmisoikeuksien välillä. Euroopan unionin on hyväksyttävä velvollisuutensa maailmanlaajuisena toimijana, ja tämän vuoksi sen on oltava järkähtämätön ja puhuttava yhdellä äänellä maailmannäyttämöllä. Euroopan unionin näkyvyyden lisääminen ja aiempaa määrätietoisempi toiminta pitkäaikaisten konfliktien, esimerkiksi Palestiinan konfliktin ja Darfurin kriisin, yhteydessä ovat epäilemättä keino, jonka avulla Eurooppa voi edistää näitä ihmisoikeuksia, joita me kaikki olemme puolustamassa täällä tänään. Elizabeth Lynne ALDE-ryhmän puolesta. - (EN) Arvoisa puhemies, olisin kiitollinen, jos voitte lisätä aikani minulle aiemmin myönnettyyn aikaan, jotta voisin käyttää kaksi minuuttia ALDE-ryhmän puolesta. Pahoittelen jäsen Cappaton poissaoloa. Hänelle tuli henkilökohtainen este, minkä vuoksi minä puhun ryhmän puolesta. Kiitän neuvostoa ja komissiota niiden tehokkaasta työstä, ja olen iloinen siitä, ettemme kuulu enää niihin varsin runsaslukuisiin maihin, joissa ihmisoikeusrikkomuksia tapahtuu. Olen iloinen siitä, että Euroopan parlamentille on tällä kertaa varattu oma osa. Kun puhumme ihmisoikeuksista alakomiteassa, meille sanotaan, ettemme voi tarkastella EU:ssa tapahtuvia rikkomuksia, ja mielestäni se on hankalaa. Tiedän, että nämä asiat kuuluvat kansalaisvapauksien sekä oikeus- ja sisäasioiden valiokunnalle, mutta meidän on löydettävä keino saattaa yhteen se, mitä teemme kansalaisvapauksien valiokunnassa ja ihmisoikeuksien alivaliokunnassa. Meidän on oltava ennakoivia muun muassa rypälepommien käytön alalla. Tiedän monien sanovan, että tämä kysymys liittyy puolustukseen, mutta mielestäni se on myös ihmisoikeuskysymys. Vaikka vuoden 1997 maamiinasopimus ei kata kyseistä alaa, maamiinoilla on edelleen samat tuhoisat vaikutukset siviiliväestöön. Kehotan neuvostoa ja komissiota omaksumaan yhä yleistyvän näkemyksen, jonka mukaan rypäleammukset on kiellettävä kokonaan. Toivon, etteivät ne huhupuheet, joiden mukaan komissio aikoo supistaa miinanraivaukseen myönnettävää rahoitusta, pidä paikkaansa, koska ihmisoikeudet ovat uhattuina, jos ihmiset eivät voi liikkua vapaasti. Eräs toinen huolenaihe, joka suureksi ilokseni mainitaankin raportissa, on se, ettei Guantánamo Bayn vankileiriä ole vieläkään suljettu. Olemme ottaneet tämän kysymyksen esiin monta kertaa viime vuoden kuluessa. Voiko erityisesti neuvosto taata, että se tehostaa Yhdysvaltojen hallitukseen kohdistettavaa painostusta, jotta leiri suljetaan lopullisesti? Juuri sitä parlamentti on vaatinut. Olen iloinen myös siitä, että ihmiskauppa on ollut melko tärkeällä sijalla EU:n asialistalla, mutta meidän on painostettava niitä jäsenvaltioita, jotka eivät ole vielä allekirjoittaneet Euroopan neuvoston yleissopimusta ihmiskaupan vastaisesta toiminnasta. Olen iloinen siitä, että raportissa on vammaisten oikeuksia käsittelevä osa. Ajoitus oli oikea, sillä kuten hyvin tiedätte, vammaisten oikeuksia koskeva YK:n yleissopimus allekirjoitetaan huomenna. Toivokaamme, että se ratifioidaan pian. Raül Romeva i Rueda Verts/ALE-ryhmän puolesta. - (ES) Arvoisa puhemies, Chilen entinen diktaattori Augusto Pinochet kuoli viime sunnuntaina. Merkillistä kyllä, samana päivänä tuli kuluneeksi 58 vuotta siitä, kun maailman johtajat allekirjoittivat vuonna 1948 YK:n ihmisoikeuksien yleismaailmallisen julistuksen. Kuten usein toteamme, Euroopan unioni on hanke, jonka perustana ovat arvot, ennen kaikkea ihmisoikeuksien kunnioittaminen ja edistäminen. Monet meistä katsovat sen oikeaksi. Ihmisoikeuksien puolustamisen yhteydessä monialaiset näkökohdat, esimerkiksi demokratian edistäminen, hallittavuus, konfliktintorjunta, kriisinhallinta ja humanitaarinen oikeus, on otettava huomioon entistä paremmin. Korostettakoon myös kyseisten oikeuksien yleismaailmallista ja jakamatonta luonnetta. Juuri tämän vuoksi on niin surullista nähdä tiettyjen periaatteiden ja arvojen kauhistuttava heikkeneminen. Meidän on muistettava erityisesti, kuinka välttämätöntä on korjata Euroopan unionin sisäpoliittisten toimien, kuten terrorismintorjunnan tai muuttovirtojen hallinnan, vaikutusta ihmisoikeuksiin kolmansissa maissa. Lisäksi on tärkeää myöntää, että neuvosto pyrkii huomattavin ponnisteluin takaamaan avoimuuden ihmisoikeuksia käsittelevissä EU:n vuoropuheluissa Kiinan, Iranin ja Venäjän kanssa. On kuitenkin huolestuttavaa nähdä edelleen kaksinaismoralismia tilanteissa, joissa toimia ja asenteita arvioidaan sen mukaan, onko toimet toteuttava maa potentiaalinen taloudellinen liittolainen. Tämä huolenaihe koskee myös tietyissä assosiaatiosopimuksissa olevien demokratialausekkeiden noudattamisen arviointia. Lopuksi todettakoon, että Euroopan unionin on puututtava siihen vakavaan legitiimiys- ja uskottavuuskriisiin, joka heikentää perusteitamme ihmisoikeuksien suojelemisen puolesta ja joka on erityisesti joidenkin sellaisten valitettavien tapausten seurausta, joissa yhteistyö tai hiljaiseen hyväksyntään perustuvat sopimukset ovat johtaneet suoraan kidutuksen sallimiseen laittomien pidätysten ja kuljetusten yhteydessä. Hanna Foltyn-Kubicka UEN-ryhmän puolesta. - (PL) Arvoisa puhemies, Euroopan unionin tulevan vuoden toimintaan pitäisi kuulua merkittävänä osana Valko-Venäjällä demokratian puolesta toteutettaviin toimiin myönnettävän tuen jatkaminen. Aloitteet sortotoimien uhreiksi joutuvien opiskelijoiden auttamiseksi ja rahoitus itsenäisille koulutuslaitoksille tai radio-ohjelmille ovat erinomaisia ideoita, mutta enemmänkin olisi tehtävissä. Noin 20 prosenttia valkovenäläisistä katsoo EuroNews-uutiskanavaa, ja 40 prosentilla on Internet käytettävissään. Meidän on hyödynnettävä näitä tilaisuuksia. Olisi perustettava nimenomaan näille ihmisille tarkoitettu Internet-palvelu. Lisäksi EuroNews-uutiskanavan yhteydessä olisi luotava valkovenäjänkielisenä lähetettävä ohjelmasarja, mikäli mahdollista. Haluaisin komission tarkastelevan tätä ehdotusta tänään hyväksytyn demokratian ja ihmisoikeuksien maailmanlaajuista edistämistä koskevan eurooppalaisen rahoitusvälineen yhteydessä. Lukašenkan hallituksen jatkuva painostaminen kaikin mahdollisin keinoin on äärimmäisen tärkeää. Olen vakuuttunut siitä, että tämän painostuksen ansiosta Euroopan parlamentti voi tulevaisuudessa toivottaa tervetulleeksi Valko-Venäjän opposition johtajan sijaan demokraattisen maan presidentin. Kathy Sinnott IND/DEM-ryhmän puolesta. - (EN) Arvoisa puhemies, tässä raportissa esitetään monia myönteisiä asioita Euroopan unionista, esimerkiksi kuvaillaan sen toimia ihmisoikeuksien ja demokratian edistämiseksi. On kuitenkin silmäänpistävää, että raportista puuttuu useita asioita - enemmän kuin voin mainita, minkä vuoksi tyydyn käsittelemään Kiina-kysymystä. Kiina on ainoa maa maailmassa, jossa naisten itsemurhaluvut ovat korkeammat kuin miesten. Kiinassa noin 500 naista päivässä tekee itsemurhan, mutta siitä huolimatta raportissa ei mainita sanallakaan Kiinan niin sanottua yhden lapsen politiikkaa, joka estää naisia päättämästä omasta elämästään. Kaiken lisäksi siinä ei mainita lainkaan Kiinan vammaisia. Käydessäni Kiinassa viime vuonna kohtasin vammaisasioita käsittelevän työryhmän, ja kaikki viittasi siihen, että Downin syndrooman kaltaisista vammoista kärsivät ihmiset yksinkertaisesti eliminoidaan joko ennen tai jälkeen syntymän. Kiinassa hallitus ja yhteiskunta sulkevat vankien lapset yhteisön ulkopuolelle, ja heillä on usein - itse asiassa yleensä - huonommat eloonjäämismahdollisuudet kuin heidän vankilassa olevilla vanhemmillaan. Lisäksi vanhemmat on saatettu vangita epämääräisin perustein. Hyväksyessänne, että asioita sivuutetaan näin, ja istuessanne samanaikaisesti neuvottelemassa ystävällisesti Kiinan kanssa tehtävistä kauppasopimuksista, vaarana on, että viestitätte EU:n hyväksyntää. Simon Coveney (EN) Arvoisa puhemies, parlamentti on keskittynyt tänään - tässä keskustelussa ja aikaisemmassa Saharov-palkintoa koskevassa esittelyssä - ihmisoikeuksiin, ja pidän tätä myönteisenä asiana. Neuvoston raportti kattaa EU:n ulko- ja sisäpolitiikan, EU:n kahdenvälisen ihmisoikeuspolitiikan suhteessa kolmansiin maihin ja toimet monenvälisillä foorumeilla. Lisäksi siinä tarkastellaan asioita aihealueittain. Raporttia laadittaessa neuvoston ja parlamentin välinen vuorovaikutus ja erityisesti ihmisoikeuksien alivaliokunnan kuuleminen oli mielestäni edelleen riittämätöntä. Parlamentin vuosittaisessa raportissa puheenjohtajavaltio Suomea kehotettiin viime vuonna neuvottelemaan aktiivisesti parlamentin kanssa oman vuosittaisen raporttinsa laatimisesta. Se ei neuvotellut siitä niin aktiivisesti kuin olisimme halunneet. Kuten viime vuonna sovittiin, parlamentti tukee ajatusta kolmea toimielintä edustavasta yhdestä EU:n ihmisoikeusraportista työskentelyn tarpeettoman päällekkäisyyden välttämiseksi. Se on kuitenkin mahdollista ainoastaan, jos neuvosto ja parlamentti lisäävät yhteydenpitoaan. Ihannetapauksessa neuvosto esittäisi luonnoksen ennen asiasta vastaavaa valiokuntaa, jotta voimme vaihtaa näkemyksiä tekstistä ennen sen lopullista hyväksymistä. Olen Euroopan parlamentin vuoden 2006 mietinnön esittelijä ja kehotan edelleen neuvostoa laatimaan kaikenkattavan toimielinten välisen raportin. Säilytän viime vuoden raportin kapea-alaisen näkökulman kolmen toimielimen ihmisoikeusalalla osoittaman suorituskyvyn arvioimiseksi ja arvostelemiseksi rakentavasti. Saharov-palkinto myönnettiin tänään merkittävälle ehdokkaalle. Hän on Valko-Venäjän opposition johtaja, ja velvollisuutemme on tukea häntä edelleen. Kannustan neuvostoa ja komissiota lisäämään Saharov-palkinnon yleistä näkyvyyttä edelleen. On pahoiteltavaa, että kaksi aikaisempaa palkinnonsaajaa, Aung San Suu Kyi Burmasta ja Ladies in White -ryhmä Kuubasta eivät ole voineet saapua parlamenttiin noutamaan palkintojaan. Toivon, että meidän onnistuu matkustaa kumpaankin maahan Euroopan parlamentin valtuuskunnan kanssa myöntämään palkinnot. Józef Pinior (PL) Arvoisa puhemies, puhun täällä Euroopan parlamentissa tänään kotimaassani Puolassa voimaan saatetun sotatilalain julistuksen 25-vuotispäivänä. Sotatilalaista seurasi väkivaltaa, pidätyksiä ja vankeutta tuhansille ihmisille. Puhuin tästä parlamentissa eilen, ja toistan nämä sanat nyt - osuvaa kyllä, vain muutama päivä maailman julmimpiin 1900-luvun loppupuolen diktaattoreihin kuuluneen kenraali Augusto Pinochetin kuoleman jälkeen. Euroopan unionin vuosittainen raportti ihmisoikeuksista kuuluu Euroopan unionin tärkeimpiin asiakirjoihin. Euroopan parlamentti on avainasemassa Euroopan unionin ihmisoikeuspolitiikan laatimisessa. Työ tämän raportin parissa olisi mielestäni koordinoitava tulevaisuudessa paremmin Euroopan parlamentin tämän alan työn kanssa. Tarkoitan erityisesti tätä raporttia koskevan työn koordinointia Euroopan parlamentin ulkoasiainvaliokuntaan kuuluvan ihmisoikeuksien alivaliokunnan toimien kanssa. Haluan kohdistaa huomionne kysymykseen, joka koskee Euroopan unionin jäsenvaltioiden ihmisoikeuspolitiikan koordinointia kaikkien EU:n toimielinten kanssa. Tämän alan työt olisi koordinoitava paremmin, jotta voimme välttää päällekkäisyyksiä EU:n tason ihmisoikeuspolitiikan ja yksittäisten jäsenvaltioiden politiikan välillä. Ihmisoikeustilannetta Euroopan unionin ulkopuolella olisi seurattava järjestelmällisesti ja avoimesti, jotta näitä oikeuksia loukkaaviin maihin voitaisiin soveltaa asianmukaisia toimenpiteitä. Ihmisoikeuspolitiikka olisi synkronoitava ja yhdistettävä kaikkiin Euroopan unionin talousarvioon sisältyviin rahoitusvälineisiin. Kaikkiin sopimuksiin, jotka Euroopan unioni allekirjoittaa muiden maiden kanssa, olisi sisällytettävä ihmisoikeuslauseke. Lopuksi korostan, kuinka tärkeitä Euroopan parlamentin valtuuskunnat ovat sellaisille maille, joissa tapahtuu ihmisoikeusrikkomuksia. Korostan erityisesti sen tärkeyttä, että Euroopan parlamentti lähettää valtuuskunnan Kuubaan maan tämänhetkisen muutoskauden aikana. Marios Matsakis (EN) Brittiläinen Antarktiksen alue, Brittiläinen Intian valtameren alue, Brittiläiset Neitsytsaaret, Caymansaaret, Gibraltar, Montserrat, Pitcairnsaaret, Saint Helena, Etelä-Georgia, Eteläiset Sandwichsaaret, Turks- ja Caicossaaret sekä Yhdistyneen kuningaskunnan suvereniteettiin kuuluvat Akrotirin ja Dhekelian tukikohta-alueet Kyproksella kuuluvat Yhdistyneen kuningaskunnan merentakaisiin alueisiin, joita on 14. Niiden aiempi nimitys oli Ison-Britannian kruununsiirtomaat. Yhtä lukuun ottamatta kaikki ovat EU:n ulkopuolella. Ne ovat eräänlaisia 2000-luvun siirtomaita, jotka sijaitsevat eri puolilla maapalloa strategisissa asemissa. Niiden kokonaisväkiluku on monia tuhansia. Niillä ei ole vaaleilla valittuja hallituksia, ja useimmilla niistä ei ole vaaleilla valittua lakeja säätävää parlamenttia. Ne eivät ole edustettuina YK:ssa. Yhdistyneen kuningaskunnan kuningatar on niiden valtionpäämies, ja useimpia niistä hallitsee Yhdistyneen kuningaskunnan hallituksen nimeämä kuvernööri tai hallintovirkamies. Ne kuuluvat Yhdistyneen kuningaskunnan suvereniteettiin, ja ne ovat Yhdistyneen kuningaskunnan armeijan miehittämiä. Tämä 250-sivuinen ihmisoikeuksia ja demokratiaa käsittelevä raportti on kuitenkin sikäli kaikkien aikaisempien vastaavien raporttien kaltainen, ettei siinä mainita niitä sanallakaan. Tiedustelen neuvoston puheenjohtajalta ja komission jäseneltä Ferrero-Waldnerilta, minkä vuoksi näin on. Odotan innokkaasti heidän vastauksiaan. Eoin Ryan (EN) Arvoisa puhemies, minäkin kiitän komissiota. Tämä on hyvin tärkeä keskustelu, joka osuu suoraan Euroopan sydämeen ja joka on parlamentin ominta alaa. Tämä on erinomainen raportti, mutta ainoastaan raportti. Hyvin usein näissä tilanteissa tarvitaan toimintaa. Haluaisin, että jokainen täällä panee kätensä sydämelleen ja kysyy itseltään, olemmeko tehneet kaiken voitavamme pysäyttääksemme Darfurin massiiviset ihmisoikeusrikkomukset, jotka jatkuvat meidän täällä puhuessamme. Yli 200 000 ihmistä on kuollut, ja 2,5 miljoonaa ihmistä on joutunut siirtymään muualle. Loppua ei ole näköpiirissä. Tuskinpa voimme rehellisesti väittää, että olemme tehneet kaiken voitavamme ja asettaneet parlamentin kaiken arvovallan diplomaattisiin aloitteisiin, jotta meneillään olevat tapahtumat loppuisivat ja Sudanin hallitus lopettaisi tekonsa. Kissa ja hiiri -leikin kuluessa kuolee satoja tuhansia ihmisiä. Tämä on erinomainen raportti, ja annan sille tukeni. Koska keskustelemme ihmisoikeuksista ja EU:n kannasta niihin, en usko, että toimemme ovat riittäviä tekemään lopun Darfurin tapahtumista. Richard Howitt (EN) Arvoisa puhemies, kiitän ensin puheenjohtajavaltio Suomea sekä sen työstä ihmisoikeuksien edistämiseksi että osallistumisesta tähän täysistuntoon. Tavoitteenamme on ollut muun muassa tehdä tästä istuntojaksosta vuosittainen ihmisoikeuksia käsittelevä täysistunto. Tänään, kun Saharov-palkinto myönnettiin, puheenjohtajavaltio Suomi on osoittanut arvostusta sen roolia kohtaan, ja uskoakseni muut puheenjohtajavaltiot tekevät tästä lähtien samoin. Samalla kiitän puheenjohtajavaltiota siitä, että se on pannut merkille monia näkökohtia, joita ehdotin edellisenä ihmisoikeuksien esittelijänä. Viittauksia Euroopan parlamenttiin on tänä vuonna enemmän, ja sen osallistuminen on ollut tiiviimpää. Odotan tämän suuntauksen jatkuvan tulevaisuudessa. Raportissanne mainitsemanne ensisijaisten toimien kohdemaat osuvat hyvin yksiin eurooppalaisten huolestuttavien valtioiden luetteloa koskevan ehdotukseni kanssa, jota jotkut nimittivät oudoksi, mutta jonka olette hyväksyneet. Kiitän puheenjohtajavaltiota myös siitä. Olisin halunnut tietää enemmän EU:n ihmisoikeuksia koskevien suuntaviivojen vaikutuksista ja täytäntöönpanosta - 260 sivusta vain yksi oli omistettu aiheelle - mutta arvostan suuresti eri maita koskevien toimenpiteiden luetteloa, joka on osoitus avoimuudesta. Pyytäisin puheenjohtajavaltiota kuitenkin palauttamaan mieleen omassa mietinnössäni esitetyn parlamentin ehdotuksen, jonka mukaan Euroopan parlamentin jäsenten kanssa olisi voitava neuvotella luottamuksellisesti kyseisistä toimenpiteistä samaan tapaan kuin turvallisuuskysymysten yhteydessä. Kehotan puheenjohtajavaltiota harkitsemaan tätä kysymystä uudelleen. Lopuksi pyydän sekä nykyistä että tulevia puheenjohtajavaltioita yhdessä komission kanssa pitämään mielessä tarpeen toteuttaa vaikutustenarviointeja ja tarkastelemaan ihmisoikeuksien alalla toteutettujen suorien toimien lisäksi myös muiden, erityisesti kauppaa ja kehitystä koskevien, ulkopoliittisten toimien vaikutusta ihmisoikeuksiin, jotta voimme valtavirtaistaa ihmisoikeudet kaikkeen Euroopan unionin työhön. Yhdellä raportilla ei saada paljoa aikaan, vaan sillä, mitä se edustaa. Jan Tadeusz Masiel (PL) Arvoisa puhemies, Euroopan unioni edistää monin tavoin ihmisoikeuksia maailmassa, ja olemme kaikki ylpeitä siitä. Vaikuttaa kuitenkin siltä, että toisinaan unohdamme Euroopan unionin kansalaisten oikeudet. Viittaan tässä yhteydessä uskonnonvapauteen ja itsemääräämisoikeuteen. Ihminen on osittain uskonnollinen olento, ja ihmisoikeuksien puolustaminen edellyttää myös tämän uskonnollisen luonteen kunnioittamista. Uskontoon suhtautuminen vaihtelee maittain. Minusta vaikuttaa toisinaan siltä, että ateismin kunnioittaminen on meille tärkeämpää kuin uskonnollisen vakaumuksen kunnioittaminen. Oma kysymyksensä on myös ihmisen oikeus määrätä omasta tulevaisuudestaan. Minusta vaikuttaa siltä, että suurin osa eurooppalaisista ei halua Turkin kuuluvan Euroopan unioniin. Siitä huolimatta neuvottelemme sen kanssa. Mielestäni tämä aiheuttaa uhan, jollei Euroopan unionin kansalaisten uskonnolliselle, niin ainakin heidän kulttuuriselle identiteetilleen. Paula Lehtomäki neuvoston puheenjohtaja. (FI) Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, kiitoksia tästä hyvästä keskustelusta, jonka aikana olemme saaneet useilta parlamentin jäseniltä kritiikkiä valmistelusta. Tämä kritiikki otetaan tietysti huomioon ja jatkossa pyritään tehostamaan konsultointia myös Euroopan parlamentin kanssa. Johtuen ehkä siitä, että tämä raportti perustuu Eurooppa-neuvoston päätökseen vuodelta 1998, myös valmistelu tapahtuu neuvoston puitteissa. Mutta voimme toki parantaa toimintaamme tässä suhteessa. On myös muistettava, että raportti ei pyri käsittelemään kaikkia mahdollisia ihmisoikeusongelmia eri puolilla maailmaa, vaan ennen kaikkea keskittymään Euroopan unionin toimielinten puitteissa tehdyn ihmisoikeustyön esittelemiseen. Kuten avauspuheenvuorossa jo totesin, tärkein viimeaikainen painopistealue on ollut ihmisoikeuksien valtavirtaistaminen - mainstreaming - osaksi muita politiikkalohkoja, ja siinä on tietysti hyvin tärkeää koko Euroopan unionin ulkoisen toiminnan tehostaminen, niin että ihmisoikeudet otetaan ulkosuhteissa ja kehitysyhteistyössä kattavasti huomioon ja että näemme esimerkiksi ihmisoikeuksien ja turvallisuuden välisen linkin. Viime vuoden aikana on tapahtunut merkittävää edistystä, kun olemme päässeet yhteisymmärrykseen Euroopan perusoikeusviraston perustamisesta. Se tulee omalta osaltaan vahvistamaan ihmisoikeustyötä myös Euroopan unionin sisällä. Komissaari nosti esille sen seikan, että ihmisoikeusvälineestä on päästy yhteisymmärrykseen. Kiitän parlamenttia lämpimästi tästä yhteistyöstä. Tämä väline varmasti omalta osaltaan mahdollistaa Euroopan unionin ihmisoikeustyön tehostamisen. On muistettava, että ihmisoikeuskysymyksissä on näiden ajankohtaisten, pinnalla olevien asioiden lisäksi kysymys ennen kaikkea hyvin pitkäjänteisestä pitkän aikavälin työstä, joka vaatii myös kärsivällisyyttä tulosten saavuttamiseksi. Tässä keskustelussa esitettiin myös lähes filosofinen kysymys siitä, olemmeko me tehneet kaikkemme ihmisoikeuksien parantamiseksi. Siinä on usein kysymys siitä, että löydetään oikea tasapaino taivuttelun ja kriittisen toiminnan välillä, että löydetään oikea tasapaino kannustavien ja rajoittavien toimien välillä. On selvää, että dialogi yleensä johtaa parempaan tulokseen kuin välien katkaiseminen. On tärkeää osoittaa, että Euroopan unioni käyttää ihmisoikeustyössään samoja normeja kaikkien yhteistyökumppaneiden kanssa. Valitettavasti on syytä varmasti muistaa myös se, että vaikka olemme tehneet kaikkemme, meidän voimamme eivät ehkä sittenkään riitä koko maailman parantamiseen. Haasteita ihmisoikeussektorilla siis riittää, ja tämä keskustelu on varmasti hyvä pohja jatkotyölle kaikkien Euroopan unionin toimielinten taholla. Benita Ferrero-Waldner komission jäsen. (EN) Arvoisa puhemies, koska aika on vähissä, vastaan erityiskysymyksiin. Aloitan jäsen Galeoten mainitsemasta Damas de Blanco -ryhmästä. Parlamentin edustajien suunniteltu vierailu Damas de Blanco -ryhmän luo on hyvä ajatus, ja toivomme, että EP:n valtuuskunta voi tavata Kuuban hallituksen edustajan, ja teemme parhaamme sen takaamiseksi. Eurooppalaisen ihmisoikeus- ja demokratia-aloitteen mukaan Kuuba on ollut yksi demokratiaprosessin edistämiseen keskittyvän kampanjan 3 kohdemaista. Yritämme jatkaa tältä pohjalta. Olemme myös jatkuvasti vaatineet poliittisten vankien vapauttamista ja poliittisen opposition jäseniin ja ihmisoikeusaktivisteihin kohdistuvien aktiivisten sortotoimien lopettamista. Eräs jäsen kysyi, mitä Euroopan unioni ja komissio tekevät Palestiinassa. Jos pidätte ihmisten turvallisuutta - toisin sanoen vapautta puutteesta ja pelosta - ihmisarvon perustana, kukaan muu ei ole auttanut palestiinalaisia enemmän kuin me terveys- ja energia-alojen peruspalvelujen alalla ja kyseisten peruspalvelujen säilyttämiseksi hyvin vaikeissa olosuhteissa väliaikaisen kansainvälisen mekanismin ja lisätoimien avulla. Olemme muun muassa perustaneet kahdet vaalit - presidentinvaalit ja parlamenttivaalit - ja lisäksi olemme lähettäneet tarkkailijoita kyseisiin vaaleihin perustan luomiseksi demokratialle. Kaiken kaikkiaan ihmisoikeudet, demokratia ja oikeusvaltioperiaate ovat keskeisellä sijalla kaikissa Euroopan naapuruuspolitiikan toimintasuunnitelmissa. Ne on kirjattu toimintasuunnitelmiin, mutta lisäksi ne pannaan täytäntöön, ja yritämme seurata niiden täytäntöönpanoa. Kiinasta totean ainoastaan, että tulevaisuudessa ihmisoikeuksien sisällyttäminen, keskeinen lauseke uudessa Kiinan kanssa neuvoteltavassa sopimuksessa, voimistaa toivottavasti myös jo 11 vuotta käynnissä ollutta ihmisoikeusvuoropuhelua osoittaen siten EU:n ulkopolitiikan vakaan pitäytymisen ihmisoikeus- ja demokratiaperiaatteissa. Kuten olemme kaikki nähneet tänään Saharov-palkinnon myöntämispäivänä, pyrimme hyvin määrätietoisesti edistämään Valko-Venäjän kehittymistä demokraattiseksi yhteiskunnaksi. Viime marraskuun 12. päivänä annoimme epävirallisen asiakirjan, jossa osoitamme Valko-Venäjän kansalle, mitä he voisivat saada, jos hallintojärjestelmä muuttuisi ja jos he sitoutuisivat tukemaan demokratiakehitystä, ihmisoikeuksia ja oikeusvaltioperiaatetta. Nämä ovat vain muutamia esimerkkejä, mutta tiedän, että aika on vähissä, enkä voi sen vuoksi paneutua kaikkiin täällä esiin otettuihin kysymyksiin. Kiitän teitä keskustelusta. Se on antanut meille kaikille tilaisuuden seurata tilannetta. Toivon, että olemme ensi vuonna valmiita työskentelemään yhdessä neuvoston, komission ja Euroopan parlamentin yhteisen ihmisoikeusraportin laatimiseksi. Marios Matsakis (EN) Arvoisa puhemies, totean kaikella kunnioituksella, että nämä keskustelut ovat hyödyllisiä, jos ne tarjoavat vastauksia kysymyksiimme. Esitin hyvin tärkeän kysymyksen ihmisoikeuksista ja demokratiasta Yhdistyneen kuningaskunnan merentakaisilla alueilla. En ole saanut vastausta. Puhemies Olen vastaanottanut yhden työjärjestyksen 103 artiklan 2 kohdan mukaisesti käsiteltäväksi jätetyn päätöslauselmaesityksen. Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan torstaina klo 11.00.

EU external strategy on Passenger Name Record (PNR) (debate) President The next item is the statements by the Council and the Commission on the European Union's external strategy on the Passenger Name Record (PNR). Annemie Turtelboom Madam President, honourable Members, I believe that the importance and necessity of Passenger Name Record (PNR) data have become clear in recent years. We need only think of the attacks in New York, and also of the failed attack on the flight from Amsterdam Schiphol to Detroit. Of course, in the last few days, too, we have noticed that the threat levels have remained very high. We need only look at information coming in from several Member States, and also the increased threat levels in a number of countries, such as France and Spain. My home country, too, has increased the threat level for certain places, and a travel alert was also recently received from the United States. I believe that the Commission and the Presidency have worked very hard in the PNR field in the last few months. The current state of affairs is as follows. On 21 September, the Commission informed the Council about EU policy on the transfer of passenger data to third countries. It also presented three draft negotiating mandates for the conclusion of agreements with Canada, the United States and Australia, all three with identical content. Therefore, the Council held discussions immediately, on 7 October, regarding these drafts - the method and timing of the three mandates - and decided that all three mandates should indeed have identical content, that the Council would adopt them at the same time, that they would start at the same time, and that the negotiations with the United States, Canada and Australia should start by December of this year at the latest. Looking at the content of the mandates and of the PNR agreement, the Council is aware that the most important thing with regard to the three agreements is ensuring a sufficiently high level of data protection. In my opinion, our foreign partners, too, must obtain a guarantee that their personal data enjoy sufficient protection. Indeed, we have always required this when concluding agreements with other countries. The European Union has always focused on this, including in its previous agreements with countries. Indeed, I should like to point out that one of those previous agreements - the one with Australia - was once described as the most data protection-friendly agreement of the year. Therefore, I believe that the European Parliament is right to impose stringent data protection requirements. The Council will therefore ensure that the data protection requirements continue to be respected, and will certainly also ensure, in particular, that the principle of proportionality will always be respected, in order to prevent any infringement of the right to protection of privacy. Therefore, in the text of the negotiating mandates, the Council has also placed a strong emphasis on the importance of Articles 7 and 8 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union. In addition, these mandates lay down retention times and duration of access to PNR data that are proportional and limited. This requirement has been highlighted even further by taking into account the various ways in which PNR data can be used. Back data can be used only reactively, current data can be used in real time, and risk profiles, in particular, will be drawn up for proactive use. With regard to the risk models, we are aware that the European Parliament is very concerned about such 'profiling'. Therefore, the Commission will clarify in great detail in its proposal what exactly is meant by 'profiling'. In addition, the Presidency will ensure that risk assessments can never result in stigmatisation of persons of a certain ethnic origin. I should like to add two comments in my brief introduction: 1) PNR data may indeed only be used by the airlines and thus, not by the Member States' authorities themselves, and, of course, their use by the airlines is subject to permission from the European Union. 2) The Presidency, too, is aware of the importance Parliament attaches to the general agreement between the EU and the United States in the field of data protection. I would refer in this connection to the debate you have just held in this House with my colleague, the Minister for Justice. In this brief introduction, I should like to make it clear that, whilst these PNR data are a real priority of the Council's, the Council also really wants to take the utmost account of Parliament's justified concerns with regard to striking the good balance between privacy and security that is always needed. I do think that recent events and threats keep forcing us to face the facts. Madam President, I shall, of course, be at Parliament's disposal at any time - not only today but also in the next few weeks - to continue the debate on PNR data and on the mandates. Cecilia Malmström Member of the Commission. - Madam President, on 21 September, the Commission issued a package of proposals on the exchange of passenger name records data with third countries and that consisted of a communication on EU external PNR strategy with some principles, as you requested in your resolution from May earlier this year. There were also three recommendations on negotiating directives for new PNR agreements with Canada, Australia and the US. I would like to thank the authors of the May resolution for the excellent team work we have had and the very constructive cooperation on this file and your constructive way of finding solutions to move forward within the new institutional framework. The objective of the communication is to establish for the first time a set of criteria and principles that would guide us in our external relations concerning PNR. We can use that as a method for communicating with third countries, but also define our own policy with that. The communication will, of course, seek to achieve coherence with the EU PNR that will be presented at a later stage. The directive has not been adopted, that is, the mandate has not been adopted by the Council yet, but the mandates, of course, follow the structure of the general communication. The issue of profiling was raised by the Belgian Presidency as well. Risk assessment is an issue that I know comes up very often in the discussions and that is why I have chosen to raise it immediately. The concept of profiling is not, in itself, defined in any legal instrument, but that does not mean that we do not have laws on it. The data protection instruments address it, but call it 'Prohibition of Automated Processing': that means that EU data protection legislation prevents any individual from being subject to a decision which produces legal effects concerning him or her, or significantly affects him or her, and which is based solely on the automated processing of data. It is not prohibited to process data in an automated matter, but decisions which legally affect individuals must not be taken in an automated manner. The PNR communication highlights these principles and lays down efficient and effective measures to safeguard the interest of data subjects. In particular, any automated decision should be verified by a human being and allow the data subject to explain his or her point of view. This means that the final decision taken towards a person can never be taken in a fully automated manner. In this way, the communication seeks to ensure that the processing of data does not go beyond what is legitimate and that the processes comply with fundamental rights, including our current data protection rules. You have also requested the Commission to clarify the state of play on bilateral agreements and memoranda of understanding relating to the visa waiver programme. I will try to enlighten you a little bit on this. In August 2007, the US passed the implementing recommendations of the 9/11 Commission Act and a section of this covers the modernisation of the visa waiver programme. The terms and conditions of this law affect all EU members, independent of whether they are in the visa waiver programme or not. On the EU side, this act led to a twin-track approach agreed by the Council in March 2008. The EU track concerns the negotiations between the EU and the US regarding conditions for access to the US and, indeed, to the visa waiver programme. That falls under EU competences - repatriation of own nationals, enhanced travel document security and airport security. This resulted in an EU-US agreement confirming that the EU satisfies these conditions. We also had the bilateral track: bilateral negotiations between the EU and between the US and Member States to satisfy US conditions for access to the visa waiver programme which fall under the Member States' competence as opposed to EU competence. That is, cooperation with the US on serious crime, counter-terrorism initiatives and information sharing in these areas. Under this bilateral track, a number of Member States initially signed a memorandum of understanding with the US. This memorandum was not intended to be, in itself, a legal base for any exchange of data. They confirmed a willingness of the parties to negotiate agreements on passenger information, screening information on known or suspected terrorists, information to combat terrorism and serious crime, and information, migration and border security matters. According to the information that the Commission has just gathered from the Member States, eight Member States have signed such a memorandum of understanding with the US. After the signature of these memoranda, the US and some Member States have negotiated two types of agreements. First, agreements on enhancing cooperation in preventing and combating serious crime: that concerns cooperation on matching of fingerprints and DNA samples. Fourteen Member States have identical agreements with the US. Secondly, agreements on the exchange of screening information concerning known or suspected terrorists: these concern exchange of specific information about individuals who are suspected or known terrorists, namely, their full name, their date of birth, passport and citizenship. Ten Member States have such agreements. But let me add that none of these bilateral agreements cover PNR data. The exchange of PNR data only takes place under the EU-US agreement. Following the entry into force of the Lisbon Treaty and the abolition of the former pillar structure, all conditions for the US visa waiver programme now fall under EU competence. The Commission is right now evaluating whether the twin-track approach agreed in 2008 should be updated following the entry into force of the Lisbon Treaty. I will, of course, keep you fully informed about this. The Parliament resolution also refers to the EU-US cooperation on one-stop aviation security. This is the responsibility of Vice-President Kallas who is Transport Commissioner. He has been pursuing negotiations with the US transportation security administration to exempt US-originating passengers at EU airports from rescreening. This should improve efficiency at EU airports without compromising security. Vice-President Kallas has kept the Committee on Transport and Tourism of this House informed about these issues. It is important to underline that this issue is very much distinct from PNR. The one-stop cooperation aviation security is not about transfer of personal data and it does not concern information processing with respect to the pursuit of suspected criminals or terrorists, so as such, we will not raise it in the PNR negotiations. To conclude - and I am sorry to be a bit long but I think this needed to be clarified - I would like to note that the Council will, as the President-in-Office from the Belgian Presidency said, adopt the negotiating mandates very soon. I am committed as always to keeping you informed about the progress in all the negotiation stages. It has already been decided that we will conduct negotiations in parallel with all three countries, but they will not necessarily be completed at the same time. I know that this is of particular interest to your House and I therefore remain at your disposal to discuss this now and with the relevant committees and with the other Members whenever you wish to do so. Axel Voss Madam President, tomorrow's vote on Passenger Name Records would not have been necessary had we here in Parliament been taken more seriously and kept better informed by the Commission and the Council on the subject of the forwarding of data by the EU and its Member States to third countries since the SWIFT decision. If interinstitutional relations continue in this way, there is a risk that we will end up in the same psychological situation with the US in respect of PNR as was the case with SWIFT. Nobody wants that, and I also think it would be very dangerous. Nonetheless, we must still make the effort to resolve this. When it comes down to it, what I feel is missing here is a clear concept of what exchange of data is required in order to prevent terror; we can then adopt a position on the basis of this. First SWIFT, then PNR; then came the memorandum of understanding with national databases being accessed; then a framework agreement with the US; then the amendment of our own data protection amending act; now we want to install this programme for one-stop security - it all seems rather piecemeal to me. Moreover, we need to clarify or find out once and for all what data the US actually needs to prevent terror, as well as how we can assist with this and bring it about. What we have seen so far is a kind of salami tactics, and that is damaging. I know that there has been a break as a result of the entry into force of the Treaty of Lisbon, but it is even more damaging for us if the Council and Commission do not keep us informed of these processes. I am therefore asking the representatives of the Council and the Commission for five things. Firstly, please develop a sensible concept that sets out comprehensively and conclusively what the exchange of data for the purposes of fighting terrorism involves. I also ask you to bring about coherence in the EU on matters relating to the forwarding of data and not to divide these into national and European matters. I also ask that the competence for decisions on these matters be set at a general European level and for the opportunity to take into account that we may prefer to conclude PNR agreements with Canada and Australia. Finally, I request that the process be speeded up, because the terrorists are constantly revealing where our security is lacking - just as recently in the case of freight transport. Birgit Sippel Madam President, in a globalised world, terrorism and crime are, unfortunately, also globally organised, and therefore we know that we need to cooperate internationally and need to exchange data. I am very pleased to hear that both the Commission and the Council consider that citizens' rights and data protection are both matters to be accorded very high priority. However, that does not mean that Parliament can rest on its laurels, since issues such as retention periods, data volumes and purpose limitation, as well as controls and whether protective clauses can really be implemented in the area of data protection, will remain critical points. In this sensitive area, what we need is not blind checks, but more trust. The terms on which data is exchanged must therefore also be set at a particularly high level, since it is not just a matter of specific agreements with Australia and the US; a number of other countries such as Korea and India also already want to have PNR agreements with us. For this reason, too, it is very important that we build in particularly high security standards at this point. The same applies to the forwarding of data to third countries. Here again, we must examine very carefully the terms that we want to incorporate. At the same time, when discussing PNR data, we also need to look beyond this. What is the point of keeping the volume of data as low as possible when negotiating on PNR if the US, as a countermove, announces that it wishes not only to levy an entry fee, but also to collect additional data from passengers? We also have a problem within the European Union. What is the point of agreeing the highest possible standards and attempting to limit data volumes if, at the same time, bilateral agreements are being concluded without us having any knowledge of their content and security standards? Mrs Malmström has said that this is not about PNR data, but rather that all data that is collected should apparently serve the purpose of fighting terrorism and combating crime. I would therefore like to end by making one more request: what we need is not just good provisions on the individual measures, but also at last to take an overall view of all the measures, all the data that is transferred by the EU and the Member States. We need to be quite clear about this: we will never achieve one hundred percent security, however many measures we take and however much data we collect. That is a fact that we have to face up to. Sophia in 't Veld on behalf of the ALDE Group. - Madam President, I would like to thank the Commissioner and the Minister for their introductions. I very much welcome the very cooperative attitude of the Commission and the Council. We have had examples in the past where the cooperation was less intimate. I think that this example shows that, if the three main institutions can reach an agreement, we can speak with a single voice on behalf of 500 million citizens - and that is a very powerful voice. The resolution has been tabled jointly by six political groups, meaning that this Parliament is sending a very strong political signal. I would also like to thank all the shadow rapporteurs of the other groups for their very good cooperation. There is one point which the Commissioner and the Minister did not address in their presentations: the issue of proportionality and necessity. Both the Council and the Commission still claim that the massive - not ad hoc - collection and storage of PNR data is necessary and proportional in view of the fight against terrorism. I am willing to believe them, but this claim has to be substantiated: we need proof of necessity, proof of proportionality. Why? The proportionality test is not a political test; it is a legal test. European data protection laws require the collection and storage of data to be proportional and necessary. This is not something that we can agree on politically; it is something that has to be proven in court. If somebody goes to court and the court rules that these agreements are not watertight, then we look like idiots. The European Parliament cannot be asked to endorse something which is open to legal challenge. That is a key issue. There are some other things which need clarification. I am pleased to hear that the Commission is looking into the profiling issue, but I think that we need some further discussion on that. Some of the Member States are proposing a sunset clause. I would, of course, wholeheartedly endorse that; I hope that the Council decides to introduce that. Finally, the European Commission refers to good relations with third countries, but these agreements cannot be seen as instruments of international diplomacy. They are instruments of international cooperation in law enforcement and protecting civil liberties and the rule of law. We need to get it right now, because we are not only negotiating with the US, Canada and Australia, but also setting a model and example for agreements with other countries. Jan Philipp Albrecht Madam President, Mrs Malmström, ladies and gentlemen, we, as Parliament, will tomorrow adopt a joint resolution which once again emphasises our concerns regarding the exchange of passenger name record data. Why will we do so? We will do so because we have been raising points of criticism for several years, but we have the feeling that insufficient attention has been paid to them in the current negotiations, and because it is important to us that this criticism is taken into account from the outset so that this agreement will at least have a chance of ultimately receiving approval here in Parliament. There are three principal points of criticism, and Mr Voss has also already mentioned some of them. First of all, it is important and necessary to understand that we want a common European approach and not different data exchange measures with different provisions on data protection. It is therefore important to make it clear that a uniform solution should be found to this with the contracting parties at European level. The second point - and this is even more important - is that all of this is above board and in accordance with the legal basis in the treaties. As Parliament, we have made it clear many times that we reject the use of passenger name record data for profiling purposes, and long storage times are incompatible with constitutional law. For us, that means that the proactive and reactive use of passenger name record data is actually out of the question as a matter of principle. This must be made clear in the mandate and also in the negotiations in order for it to be possible, ultimately, for Parliament to grant its approval. Philip Bradbourn on behalf of the ECR Group. - Madam President, PNR is, as has been acknowledged, an important tool for national security. It is a key component in the battle to keep us safe, not just in the air, but on the ground. However, PNR must only be a tool to combat terrorism. It must not become a free licence for the retention of data by governments or their agencies. Therefore, we must deeply consider who we allow access to this data and why; not just to which country but which agencies. What benefits will there be to us from their access to it? How will it be protected by them and, importantly, how can we be assured that it remains so? We must also be certain that all arrangements with third countries are mutual so that we too can benefit. PNR is an important weapon in ensuring we protect ourselves against such terrorism, but it is not the only weapon: pragmatism and proportionality should be key to every decision we make in this House; the subject of passenger name records is no different. Rui Tavares When discussing this Passenger Name Record (PNR) agreement, we all remember what happened in the case of SWIFT; it has already cropped up several times in this debate. The case of SWIFT was a telling one. We may disagree about SWIFT itself, and we certainly voted differently in this Chamber, but we are all agreed on one thing: we have learned a great deal about what to do and what not to do. About what to do: we learned that Parliament must speak very firmly in defending the privacy interests of 500 million citizens. This time, moreover, the fact that we have six political groups participating in writing a resolution means that we intend to use the voice of Parliament in a clearer and more united way. Yet we also know a lot about what not to do. At this stage of the negotiations on PNR, we can still use what we have learnt. This is clearly that the Council should prepare its mandate, which we will read very carefully; the Commission should conduct the negotiations, as it is the negotiator; and Parliament should have the final say. However, at the same time, what we have learnt is much more than that. It is obvious that Parliament should be kept informed at all stages, but at this juncture, I appeal directly to the Commission: the Commission could also accept Parliament's ideas during the course of this process. I recall that with SWIFT, for instance, it was Parliament's idea to have a supervisor in Washington. In the course of this process, Parliament is bound to have many ideas that should be included in the negotiations without, of course, trampling on the prerogatives of the Commission, but the fact is that Parliament will have the final word, de facto and de jure, on this negotiation, and it will certainly use it. There is also one thing that I believe we should not forget in this process, which we have, at times, forgotten, namely, that these data are personal data. This means that we are dealing with loaned data belonging to members of the public, as we say in our resolution when talking about the concept of informational self-determination. This means that at all moments in this process and during the use of such data in the future, they will have to have direct access to what is being done with their data. Jaroslav Paška At present, personal data on our citizens is being transferred to the United States on the basis of various agreements. Of these, it is particularly the bilateral agreements and memoranda of understanding concluded between certain Member States and the US that are giving rise to serious concerns over breaches of the data protection rights of European citizens. It is therefore a good thing that the European Commission has turned to the European Council with a request to begin talks between the EU and the US on the creation of a new framework agreement on the transfer and processing of personal data for the purposes of preventing, investigating, detecting or prosecuting crime, within the framework of police and judicial cooperation in criminal matters. Commissioner, in the negotiations with our American friends, however, we must insist that the new framework agreement is balanced and correct with regard to the rights of EU citizens in the area of personal data protection. It would also be a good thing if the new framework agreement were to amend the current bilateral agreements, which are incorrect and which, in many cases, infringe the personal data protection rights of our citizens. Daniël van der Stoep (NL) Madam President, the Dutch Party for Freedom (PVV) is very much in favour of measures that could help in the fight against terrorism, and Islamic terrorism in particular. The PVV also attaches great importance to protecting the privacy of Dutch citizens and takes the view that, where these interests clash, they need to be carefully weighed up against each other. The United States can have some of our passenger data, but on three conditions. The first is that these data be used only in the fight against terrorism. The second is reciprocity. American airlines must also ensure that European authorities are sent these data, as happens the other way round. The data should be provided not to a European agency but rather to the authorities of the European Member State that is the aircraft's transit or final destination. The third condition is that the data transferred be non-discriminatory. The United States and, thus, also European countries, can request all data that has been provided voluntarily by passengers. I emphasise the word 'voluntarily'. Data on religion, ideology, address, telephone number, credit card number and data from a person's passport may be provided, but my party takes the view that data not provided voluntarily by passengers, such as data on sexuality, ethnic origin or disability, must not be provided. Madam President, I should also like to reiterate why these measures are necessary. Let us be clear that they are not necessary to combat Christian or Buddhist terrorism. Regrettably, these measures are necessary because of the threat to the free world posed by Islam. It is about time the Members of this House grasped this at long last. Agustín Díaz de Mera García Consuegra (ES) Madam President, freedom and security are essential elements for the implementation of any current democratic legal structure, in which freedom uses security as the most valued tool for protection. The transfer of Passenger Name Record (PNR) data to third countries is an essential element of the transnational fight against terrorism and organised crime. It should be based on scrupulous compliance with EU rules on the protection of personal data, as laid down in Articles 7 and 8 of the Charter of Fundamental Rights and Article 16 of the Treaty on the Functioning of the European Union. For this reason, we must welcome the communication from the Commission on the global approach to transfers of PNR data to third countries and its recommendations that the Council authorises the opening of negotiations in this area with Australia, Canada and the United States, as both instruments take up Parliament's concerns regarding security, defending fundamental rights and protecting personal data. However, it should be pointed out that PNR data cannot be used for profiling, which is why the Commission sought to clarify - in my view, successfully - the differences between the expressions 'risk assessment' and the aforementioned profiling. Moreover, the Commissioner said that checking will be done by humans rather than being automated. Well, we will see what happens. Madam President, we need a single, general, legally binding agreement to protect personal data. This top-level agreement must be implemented through sectoral agreements in order to combat terror and organised crime. As regards the need, Madam President, it is obvious. As regards proportionality, it must, in all cases, be an inalienable requirement. Juan Fernando López Aguilar (ES) Madam President, I would like to join with those in Parliament who have supported the usefulness and timeliness of this recommendation by the Commission to the Council to negotiate to establish a framework agreement for data transfer and the protection of personal data between the United States and the European Union. I would also like to express my support for an accommodating approach, so that this framework agreement covers not only all future agreements on transfers of data between the European Union and the United States, but also bilateral agreements between the United States and each of the Member States in the context of judicial and police cooperation. Secondly, I would like to join those in Parliament who have expressed regret and rejection regarding the measures adopted by the United States authorities to introduce administrative fees under the Travel Promotion Act which therefore increase the costs of travel and, consequently, the movement of people, through the Electronic System for Travel Authorisation. In practice, this amounts to a tax and to reintroducing visas, on top of the exclusion of the visa waiver for Romania, Poland, Bulgaria and Cyprus, and therefore means a two-tier system and double standards in the treatment of the Member States. We therefore call on the Commission to make it a priority to express its rejection of these measures and to also consider the option of reciprocating. Thirdly, however, I would like to say that the importance of the Passenger Name Record and the legal agreement between the European Union and the United States lies precisely in the fact that they have to combine data protection with data exchange, and therefore guarantee the principles that are in Parliament's resolutions and which will be in the resolution that we adopt tomorrow: the need to strengthen the proportionality principle and the necessity principle, the minimisation of unnecessary data and, of course, purpose limitation. These principles ensure that there is a balance between freedom and security, because freedom is one of Parliament's commitments. Security is, however, now one of the European Union's objectives, as the Commissioner herself acknowledged. We therefore call on you to incorporate this commitment to strengthen the guarantee of privacy and fundamental human rights into future air security actions, into data protection for the Passenger Names Record, into the review of security checks, and into the current debate on the introduction of security scanners in airports. Judith Sargentini (NL) Madam President, we are well aware that we are always running behind society somewhat. Developments happen, and policy and legislation follow later. The fact that the format now includes civil rights requirements to be observed by a Passenger Name Record (PNR) agreement is very sensible, but it does show that we keep running behind developments. The previous debate, regarding the framework agreement on data protection, was another illustration of this. My fear is not that this list, which looks good, now exists and is being used; my fear concerns the preservation of the various bilateral agreements between Member States and other countries. I have a question for Mrs Turtelboom of the Council, therefore, and that is whether she can guarantee that these are definitively at an end? I wish to advise the negotiators to take the European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms along in book form, place these fundamental rights beside them on the table when they are about to start negotiating, and make regular reference to them. Marie-Christine Vergiat (FR) Madam President, once again, we are being asked for an agreement concerning the protection of European citizens' data when it is transferred to the United States and which is also applicable in Canada and Australia. In this House, we are all very committed to the safety of our fellow citizens. The debate is not about that. Yes, our fellow citizens have a right to security, but they have a right to it in all areas, including legal certainty. We know that in the name of combating terrorism in particular, many safeguards to which all citizens are entitled have been jeopardised and that quantity has all too often taken precedence over quality. I would like to congratulate our rapporteur on the work she has done, which is along the right lines, particularly when she emphasises the issues of necessity and proportionality. I would willingly add to that the issue of reciprocity. When it comes to defending human rights, however, the United States is far from being a model, and we know that European citizens do not enjoy the same protection there as in Europe and that a number of them are regularly subjected to what I would call administrative harassment - and what is worse - on the grounds that they are suspected of being terrorists. What does this mean? Worse still, what will happen to these guarantees when the data is transferred to third countries, especially with a view to prevention? We know that 80% of this data has already reached the United States. The statements I have just heard are, regrettably, far from reassuring. Monika Flašíková Beňová (SK) The European strategy on the provision of personal data on travellers is an important step towards the harmonisation of legislation in this area. The existence of a number of parallel legislative initiatives shows the need for consistency. It must be said, however, that this strategy has a number of shortcomings, particularly in the area of personal data protection, as has been mentioned here several times. The Commission document recently published in September also criticised the European Data Protection Supervisor. I agree with the part of the criticism which relates to levels of necessity and authorisation concerning requests for a particular type of data. In my opinion, we need to place strict limits on the possibility of data being used to create profiles and estimate risk. Such data handling requires greater justification than is contained in the actual text and, at the time, we must better specify how to prevent data being misused. I would now like to mention a couple of examples from other agreements, including an agreement between the EU and the US concerning the provision of passenger data to the American Department of Homeland Security. The agreement includes a controversial comparison between this data and data from databases on immigrants. I do not know, but in my opinion, this condition does not correspond to the aim of the agreement, which is to combat terrorism and serious crime. It will therefore be essential for us to avoid such controversial errors when formulating these agreements in the future, and I hope that the Commission will manage that, as we definitely cannot consider the current document to be satisfactory, particularly in the area of personal data protection. Salvatore Iacolino (IT) Madam President, Minister, Commissioner, ladies and gentlemen, listening to the significant contributions that have so far been offered by my fellow Members, there is no doubt that the need to reach a reasonably quick understanding on defining this framework agreement on the Passenger Name Record constitutes a strong stimulus from Parliament. Starting from the premise that there is currently no homogenous legislative framework in force - and this certainly contrasts strongly with the real and perceived need to fight terrorism with aggressive, robust measures, balancing privacy and security - one must consider that actions to guarantee security can be effectively realised through international cooperation. At the same time, as was seen some time ago in Parliament when we approved the SWIFT project, we definitely need to bear in mind the Council's negotiating mandate, but also the significant contributions that Parliament will also be able to offer in a context where the fight against illegal immigration can be assured through the framework agreement. Petru Constantin Luhan (RO) At a time of great mobility, we cannot enjoy security without an efficient exchange of data. It is our duty to protect our citizens against terrorist attacks and organised crime. However, a balance needs to be found between security and privacy. I welcome the fact that the European Parliament's resolution emphasises that PNR data cannot be used for profiling. I believe that the partnership between the US, Canada and Australia, on the one hand, and the European Union, on the other, can offer the ideal solution for combating terrorism and organised crime. I think that both sides need, first of all, to find common ground on understanding what is involved in achieving this objective. We must bear in mind that Europeans, by their very mentality, attach particular importance to respect for their privacy. The EU cannot give its consent to this until every detail pertaining to the security of the data being transferred between the parties involved is clarified. Ioan Enciu (RO) The strategy being proposed marks a step forward in terms of how to approach future agreements in this area. It is important that a balance is struck between protecting privacy and fundamental rights and the need to combat terrorism. If the strategy is applied in the way it is presented, it will provide firm, enforceable guarantees concerning respect for the rights which European citizens enjoy within the European Union. As Commissioner Malmström has assured us, profiling will not be possible through automatic processing of the data supplied. We hope that this is the case, because this was one of our concerns, as was also the data storage period. Although we are not talking about personal data, I basically believe that it is ultimately a matter of citizens' right to privacy. This is why a process for making administrative and legal appeals also needs to be provided for citizens affected by the misuse of this data input. Transfers of PNR data to third countries must be carried out on a case-by-case basis and only with the European Union's explicit consent. Angelika Werthmann (DE) Madam President, the way that the Commission has put its global approach to transfers of passenger name record data to third countries up for discussion is to be welcomed, particularly before negotiations with third countries get under way. That shows that it has learnt from past methods. As has already been said many times with regard to ACTA and SWIFT, here, too, I have huge concerns with regard to data protection standards. However, in this case, it is essentially about the handling of data with which the authorities, for example, intend to identify possible accomplices of suspects. At first sight, this is something entirely beneficial, but on further consideration, it is a very serious assumption to place European citizens under general suspicion on the basis of meagre circumstantial evidence. Would we actually supply the names and data for this purpose? Andrew Henry William Brons Madam President, I am not, of course, in favour of the European Union assuming the right to conclude treaties at all. However, I will endeavour to look objectively at the principles governing treaties about PNR. The approach taken to weigh the two sometimes contradictory needs of privacy and security is essentially sound. People have a right to keep details of their lives confidential, but authorities have not only a right, but a duty, to safeguard the lives of their peoples. If only terrorists and serious criminals wore black hats and displayed sinister sneers, those two needs could be satisfied simultaneously. However, the Union does allow its own ideological inhibitions to get in the way of achieving the right balance. I can understand its reluctance to reveal unnecessarily information about people's origins or opinions. Where this has no connection or even correlation with terrorism, that inhibition is a healthy one. However, in an era in which a particular section of the population is disproportionately involved in terrorism - and that section might change - I see no objection against profiling of that population. Cecilia Malmström Member of the Commission. - Madam President, the terrorist threat is still there and we need to address it. We have lots of tools to do so, but changing and sharing of information is key to doing this. We have PNR agreements. I already have seen strong evidence that PNR is essential to identify and to prevent terrorist attacks. We will make sure that this evidence is provided to the European Parliament with concrete examples, both from the three countries we are discussing and from the subsequent EU PNR. This is essential to enable you to assess this properly and to discuss it with your voters. We should exchange PNR, but that should not be done without rules. We need to have the relevant information, to be able to join the dots and to have clear rules. We need to define the scope, the retention times, to have a high level of data protection and the possibility of redress for the individual. We need to have clear rules on third-country transfer and we need to be proportionate. All this is in the communication from the Commission and I am very happy to see that, although the details might vary, your communication is very much in line with this. These are the issues that will be subject to negotiations with our three partners; they will be difficult, yet ambitious on our part. My goal is to do this together with the Council and with the EU's other three institutions, so that the institutions can speak with one voice and be a clear partner in this. From the beginning, I have tried to involve Parliament and to engage in an open and transparent way with it, with its relevant committees, the rapporteurs, the shadow rapporteurs, the coordinators and so on, and will continue to do so. I undertake that, at all stages of the negotiations, once they have begun, I will keep you fully and immediately informed, to have an open discussion and to listen to your views. Although the Commission will lead the negotiations, I am willing to discuss with you and to inform you and have good cooperation with you on this. Annemie Turtelboom Mr President, at all events, I should like to start by saying that, as Minister for Home Affairs, I know that we have managed to prevent potential attacks all too often through the exchange and interpretation of information. This is precisely what makes this debate and the conclusion of a sound Passenger Name Record (PNR) agreement so important, of course. I know that the Commission faces a very difficult task as soon as the mandates have been adopted by the Council; it will have to open the actual negotiations and strike a balance between what everyone here wants - that on which there is a broad consensus - namely, the protection of personal data, on the one hand, and, on the other, the clear tenor here in this assembly that says: we need these PNR data, we have a frequent need for information, precisely in order to protect us against terrorist attacks, for example. However, I am pleased that the European Parliament, the Council and the Commission are on the same wavelength and have the same balance at the back of their minds: a balance between data protection and security for which we all bear responsibility. I think we have now reached the point at which we can adopt the mandates. Afterwards, there comes the difficult job of the actual negotiations; we must ensure that we do not deviate too far from our mandate and that we continue to define that balance ourselves at all times. I should like to address a number of specific questions, such as the comment on the sunset clause. It is indeed important to point out that this mandate is valid for seven years, that it will be assessed after four years and that, if the agreement should be concluded and also adopted here, an extension will only be possible following a debate here in Parliament; which I think is logical. This is not a real sunset clause, but it does very strongly resemble one in terms of the deadline and of the assessment after four years. In addition, the Council's conclusions rightly state that we set very great store by Articles 7 and 8 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union - indeed, comments have been made on the subject - and we must continue to guarantee these. Of course, it is important to all of us - and this is also in the mandate - that an independent body be established to which individuals can make a complaint if they notice that their data have been used wrongfully or for other purposes. Finally - and this will be a very difficult point - the question of profiling, and of course we all want risk assessments. After all, risk assessments can be carried out on the basis of the data gathered to enable the right decisions to be made. On the other hand, of course, it is imperative to prevent the stigmatisation of certain ethnic groups, even though one group may have been advocating it here. I believe we want absolute freedom from ethnic stigmatisation. I believe that this, too, is one of the fundamental rights we all enjoy as European citizens, and particularly in my role as President-in-Office of the Council, I wish to make sure that we do not end up in such a situation. President The debate is closed. The vote will take place tomorrow, Thursday, 11 November 2010, at 12:00. Written statements (Rule 149) Vilija Blinkevičiūt Parliament aims to strengthen the procedures for the transfer of passenger name record (PNR) data to third countries. Special attention should be paid to the protection of passengers' personal data. Law enforcement agencies can use the data provided by passengers to investigate crimes committed and assess risk. In the resolution, Parliament therefore emphasises that people's right to access information and their right to privacy must be safeguarded. Furthermore, Parliament wants the transfer of data to comply with European data protection standards. It is very important to introduce enforceable standards on the protection of personal data, which would guarantee the protection of fundamental human rights and freedoms. Independent government institutions on both sides of the Atlantic must be responsible for the application of these standards. Parliament agrees with the Commission's recommendation to open negotiations for an agreement between the European Union and the United States of America on protection of personal data when transferred and processed for the purpose of preventing, investigating, detecting or prosecuting criminal offences, including terrorism. To ensure effective cooperation between the institutions, the Commission should update the European Parliament at every stage of the negotiations on personal data protection. Ágnes Hankiss in writing. - (HU) Is the EU truly able to receive the intelligence data arriving from the United States? The motion for a resolution on the Passenger Name Record (PNR) is welcome, since it seeks to promote an agreement between the United States and the European Union based on a balance between security and data protection. There is one point on which I feel it is inadequate. In agreement with Mrs Reding in her emphasis on a culture of reciprocity, I would like to raise the question: if we really consider it important that data exchange be reciprocal - that is, that we should not only give but also receive from the United States information relevant to the prevention of terrorism - then it is not enough simply to submit a wish list to the USA but, in practice, we need to create or name the EU body that is capable of receiving and processing the intelligence data received from the USA while, at the same time, ensuring uniform access to the information by the Member States. This problem has already come to the fore in relation to the SWIFT agreement enshrining the transfer of data on bank transactions, but it has not been resolved since that time. It would have been fortunate if the motion had emphatically drawn attention to this imminent task as well. Andreas Mölzer In recent years, more and more fundamental rights have been curtailed in the name of combating terror. The rationality of this is often dubious. While passengers are searched almost down to their underwear and are not allowed to carry nail files or deodorant in their luggage, checks on freight are often left to the shippers themselves. If this changes in future, the balance between freedom and security must be preserved because, in the case of passenger checks, this has already been lost, and thus, as the hysteria surrounding terrorism subsides, the requirements are relaxed once again. Just as questionable is the issue of whether, in the case of travel to the US, the FBI needs to know someone's name, address, email address, credit card number and baggage number and be permitted to store this data for up to 15 years. In future, if someone arouses slight suspicion in the United Kingdom, for example - not on account of religious affiliation, where there is a proven terrorism connection - but is suspicious because they fly at short notice, possibly without luggage, and pay in cash, then, for the transfer of passenger name record data, and not only to the US, at the very least there should be a general right to complain and to take legal action and the data should not simply be stored in perpetuity. Of course, the data must only be stored for a specific purpose. If fundamental rights are infringed in order to provide a sense of security, the infringement must be as small as possible and the rights of those affected must be reinforced. Nuno Teixeira The Commission has presented a range of proposals on the exchange of Passenger Name Record (PNR) data with third countries and on the opening of negotiations on the agreements with Australia, Canada and the US. The establishment of general principles on PNR is one of the tools for preventing transnational crime and terrorism. However, it raises concerns about the protection of civil liberties and fundamental rights. The PNR database is provided by passengers during the reservation and check-in process, allowing the authorities in charge to investigate crimes committed in the past, prevent new crimes and carry out risk analyses. This security instrument is now used with third countries, leading to the need to establish the legal security of the data. These proposals focus especially on the modes of PNR data transfer, on standards for monitoring the correct implementation of the PNR agreement, and on its reciprocity. Parliament supports the Commission's recommendations and the opinion of the European Data Protection Supervisor, while stressing that passengers' privacy must not be violated and that these data should be used solely for their intended purposes. Georgios Toussas The joint motion for a resolution proves once again that the European Parliament, like all the EU institutions, represents a serious danger to grassroots freedoms and democratic rights. The resolution uses the pretext of terrorism and the 'need for anti-terrorist cooperation' between the EU and the United States to justify keeping general records on all passengers travelling from the EU to the United States, Canada and Australia. Empty talk about so-called personal data protection guarantees is the European Parliament's excuse for approving the execution of an agreement between the EU and the United States on passenger records, which it has hypocritically presented as unacceptable to date. In this joint motion for a resolution, the political spokesmen of capital, cheek by jowl with the opportunists, are insultingly deceiving the public with talk of an agreement that will, apparently, contain personal data protection guarantees. No agreement and no guarantee can safeguard the protection of personal data, when they are being handed over to and are at the mercy of the secret services and the repressive mechanisms of the United States and other countries. The Greek Communist Party voted against this unacceptable resolution and calls on the public to step up their fight against the EU and its anti-grassroots and repressive policy, which is striking at social, democratic and fundamental human rights. Zbigniew Ziobro One of the greatest threats the world has faced in recent years is the asymmetric war against terrorism, along with the threats arising from the growth in international organised crime. It will be impossible to create an effective protective umbrella against this hazard unless Europe and the US cooperate to this end. Exchanging information is a key aspect of this cooperation, and this is why PNR is an absolutely essential element of joint security. It is important to bear in mind, however, that its effectiveness depends solely on the exchange of data with the US being entirely reciprocal. I hope, too, that adoption of the agreement will speed up ratification of the agreements between the US and the European Union on the visa waiver programme, which will make it possible for US visas to be abolished, inter alia for Polish citizens.

Istunnon uudelleen avaaminen Puhemies Julistan 15. tammikuuta 1999 keskeytetyn Euroopan parlamentin istuntokauden uudelleen avatuksi. Schifone Arvoisa puhemies, vetoan teihin ja puhemiehistöön, jotta parlamentin tämän istuntojakson aikana voitaisiin uhrata vaikka vain vähän aikaa erään nuoren eurooppalaisen kuoleman 30. vuosipäivän muistelemiseen, sillä hän uhrasi elämänsä ja teki itsemurhan kansansa ja isänmaansa vapauden ja arvokkuuden tähden. Monet varmasti ovat jo ymmärtäneet, että viittaan nuoreen Jan Palachiin, joka tammikuussa 1969 paloi ihmissoihtuna vastustaakseen kansallisen ja kansainvälisen kommunismin hänen kansaansa kohtaan harjoittamaa sortoa. Arvoisa puhemies, Alleanza Nazionalen valtuuskunta katsoo, että monien parlamentin perustamien muistojuhlien ja palkintojen joukkoon pitäisi luoda paikka, mahdollisesti jopa kunniapaikka, tämän nuoren prahalaisen muistolle, sillä hän uhrasi kaikkensa saman vapauden tähden, jonka puolesta myös tämä parlamentti taistelee. Puhemies Herra Schifone, kuten varmaan ymmärrätte, se, mitä te juuri sanoitte, ei liity millään tavalla esityslistaan eikä sitä voida tällä hetkellä kirjata esityslistalle. García Arias Arvoisa puhemies, joulukuun istuntojakson kyselytunnilla herra Pérez Royo ja minä esitimme herra Van Miertille kysymyksen, joka koski niiden tukien laillisuutta, joita Espanjan hallitus pyrkii myöntämään sähköalalle. Tuon jälkeen, pari päivää sitten, Euroopan energiasäätiön kokouksessa energia-asioista Euroopan komissiossa vastaava pääjohtaja otti vapauden kritisoida poliittista ekshibitionismia ja sitä, että julkisella näyttämöllä on käsitelty asioita, jotka hänen mukaansa olisi pitänyt käsitellä hienovaraisesti Euroopan komission virastojen sisäpuolella. Mikäli hän viittasi sen julkisen keskustelun sisältöön, jota meillä Euroopan parlamentin jäsenillä on oikeus käydä istunnoissa harjoittamastamme valvonnasta komission työn osalta, pyydän teitä, olkaa niin ystävällinen, välittämään Euroopan komissiolle mitä voimakkain vastalauseeni sen osalta, että eräs Euroopan komission korkea virkamies sanoo, ettei näitä asioita pitäisi käsitellä julkisesti - hän puhui nimenomaan julkisesta näyttämöstä - vaan niistä on keskusteltava hienovaraisesti Euroopan komission toimistojen sisäpuolella. Minun mielestäni tällaiset lausunnot, jotka ovat julkisia ja joita annetaan sellaisen eurooppalaisen instanssin kuin Euroopan energiasäätiön taholta, ovat moitittavia, ja mitä tulee Euroopan parlamentin keskustelun avoimuuteen joulukuun istuntojaksolla, pyydän, että välitätte minun voimakkaan vastalauseeni Euroopan komission puheenjohtajalle. Puhemies Näin tehdään. Ford Arvoisa puhemies, haluaisin käyttää työjärjestyspuheenvuoron komissaarien taloudellisia etuja koskevasta ilmoituksesta. Muistanette entisenä työjärjestystä käsittelevän valiokunnan ansioituneena jäsenenä, että komissiota painostettiin jokin aika sitten antamaan komissaarien taloudellisia etuja koskeva ilmoitus. Näin tehtiinkin vastahakoisesti, mutta parhaassa neuvostobyrokratian hengessä se pidettiin salassa ja siitä kerrottiin vain puhemiehelle ja komission pääsihteerille. Viimeviikkoisten tapahtumien jälkeen se on nyt julkistettu, ja olemme saaneet 20 käytännössä tyhjää paperiarkkia, joiden tiedot ovat vanhentuneet kolme vuotta sitten ja joiden mukaan komissio on jopa minunkin suureksi hämmästyksekseni niin ikävä ja mielenkiinnoton, ettei sillä ole lainkaan taloudellisia etuja. Puhemies Herra Ford, meidän ei tarvitse tarkastella tätä kysymystä tänään. Te tiedätte työjärjestystä käsittelevän valiokunnan jäsenenä aivan hyvin, että teillä on mahdollisuus esittää komissiolle kysymyksiä. Komissio voi sitten selittää asian teitä tyydyttävällä tavalla tai te voitte vaatia asiaan muutosta. Tämä asia ei ole tänään esityslistalla. Kohti kestävää maataloutta Puhemies Esityslistalla on seuraavana komission tiedonanto maataloudesta ja ympäristöstä: Kohti kestävää maataloutta. Komissaari Bjerregaardilla on puheenvuoro. Bjerregaard Arvoisa puhemies, komissaari Fischler ja minä olemme tänään esittäneet komissiolle tiedonannon maatalouden ja ympäristöpolitiikan välisistä yhteyksistä. Tiedonanto valmistui toimielintemme välisen pitkän ja hedelmällisen yhteistyön seurauksena, ja haluaisin käyttää tilaisuutta hyväkseni ja kiittää Franz Fischleriä. Näinä vuosina poliittinen vastaus puhtaamman ympäristön vaatimuksiin on niiden tapojen uudistaminen, joilla EU tekee politiikkaa. Yhdentyminen on Amsterdamin sopimuksen käynnistämän prosessin perusajatus, jota on viety eteenpäin Cardiffin ja Wienin huippukokousten päätelmien pohjalta. Yhdentyminen on prosessi, jonka esitaistelijana parlamentti on mielellään ollut. Yhdentymisen avulla voimme päästä eteenpäin, kun perinteinen ympäristöpolitiikka ei enää riitä. Luonnon ja maatalouden suhde on hyvä esimerkki siitä, että oikean tasapainon varmistaminen perinteisin menetelmin on ollut vaikeaa. Maatalous- ja ympäristöpolitiikka ovat olleet liian monta vuotta erillään toisistaan. Sen seuraukset ovat olleet paikoitellen dramaattisia. Nitraattien ja tuholaismyrkkyjen aiheuttama pohjavesien saastuminen sekä eroosio ja maan köyhtyminen muutamilla Euroopan alueilla johtuvat osaksi tehomaataloudesta. Toiset alueet kärsivät viljeltävän maan vähentymisestä ja väestökadosta - tällainen kehitys aiheuttaa myös vakavia seurauksia luonnolle ja maisemille. Maatalouden kehittämisen lisäksi Euroopalla on kunnianhimoinen ympäristölainsäädäntö, joka heijastaa kansalaisten toiveita puhtaammasta, terveemmästä ja paremmasta tulevaisuudesta. Selvää on kuitenkin myös se, että juuri maataloudessa tapahtunut kehitys on vaikeuttanut ympäristölainsäädännön noudattamista. Parlamentin äskettäin laatima mietintö nitraattidirektiivin noudattamisesta toi todella hyvin esiin tämän ongelman. Sen vuoksi on täysin perusteltua, että ympäristö integroidaan maatalouspolitiikkaan, ja juuri se on tavoite komission maatalouden uudistamista koskevassa ehdotuksessa, joka on osa Agenda 2000 -ohjelmaa. Kuten tiedätte, esitimme sen viime vuoden maaliskuussa. Yhdentymisprosessiin kuuluu osana se, että maatalousministeri Franz Fischler ja minä olemme tänään esittäneet komissiolle maataloutta ja ympäristöä koskevan tiedonannon. Tiedonannon avulla halutaan osoittaa ja puolustaa, että on välttämätöntä pitää kiinni niistä ympäristön perusosista, jotka ovat mukana komission ehdotuksessa. Kaikki muu saisi hallitusten vaatimukset yhdentymisestä kuulostamaan tyhjältä puheelta. Ennen kuin ryhdyn käsittelemään Agenda 2000 -ohjelman keskeisiä osia, sallikaa minun korostaa, että useat yhteisön lainsäädännön osat - myös perinteisen maatalouspolitiikan ulkopuolella - vaikuttavat maatalouden tuotantoon. Kuten sanoin, nitraattidirektiivi on hyvä ja tunnettu esimerkki siitä, mutta on myös tuholaismyrkkyjä, geneettisesti muunneltuja organismeja ja kuluttajansuojaa käsittelevä EU: n lainsäädäntö. Näitä kolmea asiaa koskevat lainsäädännöt rajoittavat osaltaan maatalouden ympäristökuormitusta. Agenda 2000 -ehdotus on aivan keskeinen, kun puhutaan selkeästä maatalouspolitiikasta ja puhtaasta ympäristöstä. Lyhyesti sanottuna se ennakoi uudistusta, joka on niin ympäristöystävällinen, että maatalouspolitiikka ja ympäristöpolitiikka täydentävät toisiaan entistä enemmän. Sallikaa minun mainita muutamia pääpiirteitä. Ensiksikin naudanlihan, viljan ja maidon takuuhintoja lasketaan. Hintojen laskeminen on välttämätöntä paremman markkinatasapainon saavuttamiseksi, mutta tuotteiden alemmista hinnoista on samalla hyötyä myös ympäristölle. Tämä osa ehdotuksesta on ratkaisu niihin liian korkeisiin hintoihin, jotka ovat olleet vuosikausia osavastuussa torjunta-aineiden, keinolannoitteiden ja energian liiallisesta käytöstä. Toiseksi komissio ehdottaa, että jäsenvaltioissa tulotukea saavat vain sellaiset maanviljelijät, jotka noudattavat ympäristönsuojelua koskevia välttämättömiä sääntöjä. Se kannustaa voimakkaasti toteuttamaan käytännössä kunnianhimoiset mutta välttämättömät EU-säännöt, ja voin jälleen mainita nitraattidirektiivin, mutta myös luonnonsuojelulainsäädännön ja tuholaismyrkkylainsäädännön. Kolmanneksi erityisille ympäristöystävällisille tuotantomuodoille myönnettävää tukea lisätään niin kutsutuissa seurantahankkeissa. Kyse on tuesta, jota maksetaan maanviljelijöille, jotka ovat halukkaita toimimaan myönteisesti ympäristön puolesta lain vähimmäisvaatimusten lisäksi. Kyse voi olla luonnonmukaisesta viljelystä, laajentamisesta ja metsän istutuksesta. Ehdotus vahvistaa täten ne ensimmäiset säännöt, jotka otettiin käyttöön 1990-luvun alussa niin kutsutun MacSharryn uudistuksen myötä. Neljänneksi kotieläinsektorille perustetaan niin kutsuttuja kansallisia talousarviovaroja - tämä tarkoittaa sellaista rahasummaa, jonka jäsenvaltiot voivat suhteellisen vapaasti jakaa sillä sektorilla. Ympäristöystävällisemmän jaon lähtökohtana voisi olla maanviljelijän laidunmaan pinta-ala sen sijaan, että jako nykyiseen tapaan perustuu eläinten lukumäärään. Nämä talousarviovarat voivat oikein käytettyinä edistää ympäristöystävällisempiä viljelymuotoja ja vähentää painetta ryhtyä viljelemään herkkää maaperää. Korostan, että näiden asioiden toteuttamisen varmistaminen on jäsenvaltioiden eikä komission vastuulla. Viidenneksi Natura 2000: sta kärsimään joutuneilla maanviljelijöillä on nyt mahdollisuus saada oma osuutensa siitä tuesta, jota jaetaan vähemmän suotuisille alueille. Sen myötä olisi mahdollista hyödyntää paremmin tätä Euroopan luonnonsuojelun peruspilaria. Sallikaa minun myös muistuttaa siitä, että viime keväänä esittelin Euroopan luonnon monimuotoisuutta koskevan strategian, ja se myös hyväksyttiin. Se merkitsee sitä, että ennen vuoden 1999 loppua on laadittava toimintasuunnitelma siitä, kuinka eurooppalaisessa maataloudessa voidaan taata luonnon monimuotoisuuden säilyminen. Se edellyttää luonnollisesti maatalouden uudistamista. Kaikki nämä osat, joista uusi maatalouspolitiikka koostuu, johtavat ratkaisuihin, joita useat vihreät kansalaisjärjestöt ja huomattava osa Euroopan parlamentista ovat vaatineet. On selvää, että Agenda 2000 -ohjelman uudistusehdotus on selkeä signaali siitä, että tuki muutetaan tulevaisuudessa neutraalimmaksi tuotantotueksi ja suuremmaksi ympäristötueksi. Yhteinen maatalouspolitiikka palkitsee tulevaisuudessa yhä enemmän sitä, että maataloudessa otetaan huomioon luonnonarvot ja että maataloutta harjoitetaan vastuullisesti. Maanviljelijöiden, jotka ottavat ympäristövaatimukset huomioon, on saatava samat taloudelliset edut kuin nykyisessäkin järjestelmässä. Tuen muuttaminen on - kuten Franz Fischler on moneen otteeseen painottanut - pitkällä aikavälillä maatalouden etujen mukaista. Odotan, että seuraavat Maailmankauppajärjestön, WTO: n, neuvottelut etenevät siihen suuntaan. Kehityksen suunta on myönteinen ja siksi on ehdottomasti varmistettava, että ympäristötuesta ei muodostu pelkkä somiste, joka suojaa perinteisiä rahavirtoja. Uudistukseen liittyy kuitenkin myös muita pitkän aikavälin näkökulmia. Viestini on, että ehdotus, jos se hyväksytään, lisää entisestään politiikan paikallista vaikutusvaltaa. Maatalouspolitiikasta muodostuu yhä suuremmassa määrin kansalaisten ja maanviljelijöiden välinen asia. Yksittäisten maiden ja läänien sekä yksittäisten kuntien on itse asetettava omia alueitaan koskevat vaatimukset. Näiden on luonnollisesti oltava ehtoja, joiden avulla voidaan varmistaa, että olemassa olevia eurooppalaisia ja kansallisia lainsäädäntöjä noudatetaan, mutta jotka antavat hyvin keskitetyistä ratkaisuista poiketen mahdollisuuden siihen, että paikalliset olosuhteet otetaan paremmin huomioon. Käytännössähän on todellakin kysymys läheisyysperiaatteesta. Luonnonsuojeluyhdistykset, paikalliset viranomaiset, vesilaitokset ja muut eturyhmät tulisi ottaa mukaan pohtimaan sitä, kuinka maatalous ja ympäristö voidaan sovittaa yhteen, niin että edistetään kestävän kehityksen luomista, ja siitä olisi myös keskusteltava. Brysselin on jatkossakin asetettava puitteet, mutta niiden täyttäminen kuuluu kansalaisille. Se asettaa luonnollisesti suuria vaatimuksia sekä kansalaisille että maanviljelijöille. On saatava aikaan vuoropuhelu, joka ylittää kaikkien eturyhmien väliset rajat. Kansalaisilla on siten suuri mahdollisuus vaikuttaa kehitykseen, mutta vaatimuksena on tietenkin, että he ovat valmiita ja halukkaita kantamaan myös siitä seuraavan vastuun. On tärkeää, että kaikki EU: n maat ottavat tämän haasteen vastaan. Komission maaliskuussa 1998 esittämästä ehdotuksesta on keskusteltu maatalousministerineuvostossa Franz Fischlerin kanssa. Ehdotusta ei ole vielä läheskään hyväksytty, ja olisi väärin sanoa, että kaikki Euroopan maatalousministerit olisivat innokkaita ympäristöystävällisemmän politiikan kannustajia. Kuten kuitenkin tiedämme, valtioiden ja hallitusten päämiehet päättivät kesäkuussa Cardiffissa pidetyssä huippukokouksessa siitä, että maatalouden pitää kuulua niihin politiikan aloihin, joiden pitää olla edelläkävijöitä ja osoittaa, miten yhdentyminen käytännössä toteutetaan. Vaatimusta uudistettiin, ja sitä laajennettiin Wienissä pidetyssä huippukokouksessa, jossa esitettiin vaatimuksia kertomuksesta, joka täytyy esittää Helsingin huippukokouksessa. Asianomaisesta kertomuksesta pitää käydä ilmi aikataulu, jonka mukaan maatalouden ympäristösuuntautuneisuutta lisätään, ja sen on puututtava kysymykseen siitä, mitä indikaattoreita ympäristön tilan mittaamisessa voidaan käyttää. Se on tärkeä kysymys, koska ympäristötavoitteisiin pääseminen on vaikeaa, jos maataloustuotannon ja ympäristön tilan välistä suhdetta ei voi määrittää sellaiseksi, että kaikki ovat siitä yksimielisiä yleisellä tasolla. Edistymisen edellytyksenä on luonnollisesti se, että maatalousministerit pääsevät yhteisymmärrykseen uudistuspaketista. Ei kuitenkaan riitä, että toivomme parasta. Ympäristö saatetaan hyvinkin unohtaa taisteltaessa miljardirahoituksista. Suuri henkilökohtainen haasteeni on varmistua siitä, että niin ei tapahdu, ja olen sen vuoksi Franz Fischlerin kanssa tänään esittänyt tiedonannon, jossa todetaan muun muassa se, että tehomaatalous on ristiriidassa EU: n ympäristötavoitteiden kanssa ja että on ryhdyttävä uusiin hankkeisiin, jos juomavedet ja luonnon monimuotoisuus halutaan pelastaa. Tiedonannossa viitataan myös luonnonmukaisen viljelyn tärkeään asemaan, sillä se vaikuttaa myönteisesti näiden ongelmien ratkaisuun. Maatalousministereiden on pidettävä kiinni niistä ohjeista, joita pääministerit antoivat Wienissä pidetyssä ja sitä edeltäneissä huippukokouksissa. Ennen kaikkea on tehtävä selväksi, että jos ympäristöasioissa ei ole edistytty, tehtävä uudistus ei ole kestävä - ei luonnon eikä politiikankaan kannalta. Euroopan veronmaksajat ansaitsevat ja vaativat ympäristöllistä tuottoa sille 40 miljardin euron summalle, jonka he joka vuosi maksavat maataloussektorille. Toivon Franz Fischlerin tavoin, että Euroopan parlamentti ottaa tämän aloitteen myönteisesti vastaan ja käynnistää sen avulla uudelleen erittäin tarpeellisen maatalousuudistukseen ja ympäristöön liittyvän julkisen keskustelun. Uudistuksen onnistumiseen pitkällä aikavälillä ja siihen kohdistuvaan ymmärtämykseen vaikuttaa vähintäänkin yhtä paljon vankka ympäristöpolitiikka kuin viljan ja lihan hinta. Cunha Arvoisa puhemies, sallikaa minun ilmaista tyytyväisyyteni komission aloitteen johdosta. Olen sitä mieltä, että muutamana viimeksi kuluneena vuonna yhteisen maatalouspolitiikan ympäristöulottuuvuuden vahvistamisessa on saavutettu huomattavaa edistystä, ja katson myös, että vuonna 1992 toteutettu uudistus oli tässä suhteessa hyvin merkittävä askel eteenpäin, koska silloin luotiin maatalouden ympäristötoimet ja metsänhoitotoimenpiteet. Nyt käsiteltävässä komission tiedonannossa noudatetaan samaa linjaa ja vahvistetaan tätä suuntausta. On kuitenkin eräs kysymys, joka on mielestäni jossain määrin ristiriitainen. Jos tutkimme yhteisen maatalouspolitiikan uudistamista koskevia ehdotuksia, joista nyt keskustelemme Agenda 2000: n yhteydessä, voimme todeta, että maatalouden ympäristötoimiin varatut määrärahat ovat kasvaneet vain 5 %; näin vaatimaton lisäys YMP: n ympäristöulottuuvuuden vahvistamisessa on jossain määrin ristiriitainen komission nykyisten poliittisten tavoitteiden kanssa, joita omasta puolestani kannatan. Kysyn siis: millä tavoin herra komissaari selittää sen, että maatalouden ympäristötoimiin varatut määrärahat ovat lisääntyneet ainoastaan 5 %? Fischler Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, haluaisin kiinnittää huomionne siihen, että herra Cunha ei tosin tehnyt suoraa kysymystä, mutta koska en ole yhtä mieltä hänen viimeisestä toteamuksestaan, haluaisin selvittää seuraavan asian: on tosin totta, että asetukseen 20/78 nykyään koottuihin ympäristötoimiin kohdistuvat menot kohoavat vain hieman, mutta on myös totta, että on myös useita muita lisämenoja, esimerkiksi naudantuotannon laajaperäistämiseksi luodaan ylimääräinen edistämistoimi. Lopuksi on korostettava erityisesti sitä, että tulevaisuudessa maatalouden kaikkien suorien tukien edellytyksenä on se, että noudatetaan maatalouden käytäntösääntöjä, mikä vastaa myös todellisuudessa korkeampaa ympäristövaatimusta ja mitä emme ole nykyään ottaneet ollenkaan huomioon säännöksissämme. Colino Salamanca Arvoisa puhemies, ensinnäkin haluaisin myöntää, että yrityksessä ympäristön ja maanviljelyn yhdistämiseksi on tapahtunut kehitystä. Mielestäni komissio on kuitenkin osoittanut tiettyä arvostelukyvyn puutetta, sillä olisi hyvä erottaa toisistaan ne toimet, joilla kannustetaan ympäristölle edulliseen toimintaan, ja vähimmäisvaatimusten täyttäminen. Tällä hetkellä on pantu alulle asetus, jonka nojalla maanviljelijöiden tuensaanti voidaan kyseenalaistaa, jos he eivät noudata vähimmäisvaatimuksia. Olisi kuitenkin tarpeen, että komissio määrittelisi tarkasti, mitä nämä vähimmäisvaatimukset ovat, sillä ne ovat siellä täällä yhteisön lainsäädännössä. Kannustavat vaatimukset on kuitenkin määritelty paljon paremmin; ne löytyvät varmasti tulevaisuudessa maaseudun kehittämistä koskevasta asetuksesta, ja sen jälkeen joistakin alakohtaisista yhteisistä markkinajärjestelyistä. Esimerkiksi herra komissaari viittasi juuri siihen, että ne, jotka haluavat saada 100 ecun palkkion laajaperäistämisestä, tietävät, että heidän on säilytettävä määrätty eläintiheys. Nämä toimet ovat kuitenkin ympäristölle edulliseen toimintaan kannustavia toimia. Minä haluaisin, että komissio määrittelisi ne toimet, joilla kyseenalaistetaan maanviljelijöiden tuensaanti, siten, ettei jäsenvaltioille jäisi vapautta toimia miten haluavat, sillä komissio näyttää ehdotuksessaan jättävän kaiken vastuun jäsenvaltioille, kun taas minun mielestäni olisi komission velvollisuus määritellä asianmukaisesti koko yhteisön kattavat vähimmäisvaatimukset. Fischler Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, olen erittäin kiitollinen herra Colino Salamancalle hänen lausunnoistaan. Haluaisin kuitenkin vielä kerran tarkentaa, miten asiaa on tarkasteltava komission kannalta. Ensinnäkin: meidän on tehtävä ero ehdotusten niiden toimien välillä, jotka ovat pakollisia, ja niiden toimien välillä, jotka ovat vapaaehtoisia, siis ensi sijassa pakollisia tai vapaaehtoisia maanviljelijöille. Nyt on siis kyse siitä, että on tosin varmistettu maanviljelijöille maksettavien suorien tukien, jotka vastaavat korvauksia, pysyminen entisellä tasolla, mutta tässä otetaan käyttöön yleinen vaatimus niin sanotun ehdollisen täytäntöönpanon muodossa, ja jäsenvaltioidenhan on noudatettava sitä. Täytäntöönpanomääräysten yhteydessä on varmasti myös mahdollista määrittää näiden vaatimusten taso siten, että ei synny yksipuolisia ratkaisuja. Toinen asia ovat vapaaehtoiset palkkiot, joiden on oltava tavallista käytäntöä suuremmat. Se on yksi edellytyksistä sille, että niihin voidaan ylipäänsä turvautua. Niiden osalta on kuitenkin myös selvää, että ne ovat osa niin sanottua toista pilaria eli maaseudun kehittämispolitiikkaa. Ehdotuksemmehan kuuluu, että kaikille maaseutualueille on luotava sellainen kehityspolitiikka. Ehdotuksiin sisältyy kuitenkin myös sellainen ehto, että ohjelma hyväksytään vain, jos se sisältää luvun maatalouden ympäristötoimista. Näin nähtynä ehdotuksissamme otetaan mielestäni erittäin hyvin huomioon se, mitä olette vaatineet. Graefe zu Baringdorf Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari Fischler, myöntäisittekö, että ympäristöystävällinen maatalous on edelleen poikkeus, että maatalouden tehostaminen on edelleen sääntö, että interventiojärjestelmän hinnanalennus kannustaa tuotannon tehostamiseen? Toinen kohta: kun sanotte, että toisen pilarin on tarkoitus sisältää ympäristöperusteinen ohjelma, pidän sitä erittäin järkevänä, mutta varoja on erittäin vähän. Kuinka aiotte hoitaa maaseudun tässä rakenneohjelmassa? Kolmanneksi: kun te tai komissaari Bjerregaard puhutte toissijaisuudesta, kysyn itseltäni, miten voimme siirtää vastuuta alaspäin, kun meillä ei ole sääntöjä Euroopan tasolla. Se ei ole toissijaisuutta vaan vapauttamista. Kaksi pientä esimerkkiä: te sallitte kemiallisesti käsiteltyjen teollisuuden raaka-aineiden viljelyn viljelykäytöstä poistetussa maassa mutta ette rehuna käytettävien palkokasvien viljelyä. Toinen esimerkki... Puhemies keskeytti puhujan. Fischler Arvoisa puhemies, saanhan yksinkertaisuuden vuoksi huolehtia vastauksen alkuosasta, ja kuten herra Graefe zu Baringdorf toivoi, komissaari Bjerregaard huolehtii vastauksen loppuosasta. Ensimmäisestä osasta: herra Graefe zu Baringdorf, minähän olen erittäin usein yhtä mieltä teidän kanssanne, mutta en ole kanssanne yhtä mieltä siitä, että hinnanalennus, vieläpä takuuhintojen alennus johtaa automaattisesti tehostamiseen. Saimme vastakkaisia kokemuksia vuoden 1992 uudistuksen yhteydessä. Jos katsotte lannoitteisiin, hyönteismyrkkyihin ja vastaaviin kohdistuneiden kulujen kehitystä vuosien 1992-1998 aikana, toteatte, että kulut ovat pienentyneet eivätkä kasvaneet. Siksi olettamuksenne ei pidä paikkaansa sellaisena kuin sen esititte. Bjerregaard Sallikaa minun lisätä edelliseen, että läheisyysperiaatetta koskeviin huomioihin ei liittynyt minkäänlaista ajatusta siitä, että ympäristölainsäädäntöä ei tarvitse noudattaa. Päinvastoin painotin puheenvuorossani hyvin selvästi, että on noudatettava ympäristölainsäädäntöä, jotta näistä asioista voidaan ylipäänsä puhua. Agenda 2000 -ohjelmaan liittyvä myönteinen viesti on, kuten myös tiedonannossa painotetaan, että yhteistyön on tapahduttava niiden ihmisten välillä, jotka painivat näiden ongelmien kimpussa paikallisella tasolla. Uskon, että olemme kaikki yksimielisiä siitä, että ympäristölainsäädäntöä on noudatettava, mutta että myös niiden ihmisten, jotka painivat näiden ongelmien kimpussa, on tehtävä yhdessä enemmän töitä järkevien ratkaisujen löytämiseksi. Olsson Arvoisa puhemies, minähän olen hajauttamisen kannattaja ja pidän sen vuoksi hajauttamista myönteisenä. Minusta on kuitenkin hieman hämmästyttävää, että komissaari Bjerregaard ylistää ympäristöpolitiikan hajauttamista. Onhan luonnollista, että jos ympäristöpolitiikkaa koskevat päätökset on hajautettu, eri jäsenvaltioiden oloista tulee erilaisia. Se johtaa kilpailun vinoutumiseen, jolloin niillä, jotka laiminlyövät ympäristöasiat, on parhaat kilpailuedellytykset. Se ei voi olla mahdollista unionin alueella. Bjerregaard Ei, herra Olsson, se ei todellakaan pidä paikkaansa. Euroopan ympäristölainsäädäntöä on noudatettava. Juuri sen vuoksi sanoin johdantopuheenvuorossani, että pidin parlamentin mietintöä nitraattidirektiivistä myönteisenä ja että olemme ryhtyneet konkreettisiin toimiin niiden maiden osalta, jotka eivät ole noudattaneet direktiiviä. Sanoinhan alustuspuheenvuorossani, että: " ...maatalouspolitiikasta muodostuu yhä suuremmassa määrin kansalaisten ja maanviljelijöiden välinen asia. Yksittäisten maiden ja läänien sekä yksittäisten kuntien on itse asetettava omia alueitaan koskevat vaatimukset. Näiden on luonnollisesti oltava ehtoja, joiden avulla voidaan varmistaa, että olemassa olevia eurooppalaisia ja kansallisia lainsäädäntöjä noudatetaan, mutta jotka antavat hyvin keskitetyistä ratkaisuista poiketen mahdollisuuden siihen, että paikalliset olosuhteet otetaan paremmin huomioon." Luulen siis, että herra Olssonin näkökulma ja minun näkökulmani eivät tämän asian osalta juurikaan eroa toisistaan. Barthet-Mayer Arvoisa puhemies, arvoisat komissaarit, biomaatalous on erittäin hyvä esimerkki kestävästä maataloudesta. Euroopan parlamentin yhteinen päätöslauselma luonnonmukaisesta karjankasvatuksesta antaa komissiolle ja neuvostolle aihetta pohtia nyt käsiteltävänä olevaan komission ehdotukseen lisättäviä teknisiä parannuksia, ja mitä tulee eläinravintoa koskevaan pääkohtaan, perinteisen eläinravinnon käyttöä koskevaksi sallituksi poikkeamaksi ehdotuksessa esitetty 10 % on mielestämme jo riittävä. Neuvosto suositteli poikkeamaksi 25 %: ia, mutta voidaanko tällöin enää puhua biotuotannosta, kun otetaan huomioon, että biomaatalouden on edelleen merkittävä tinkimättömästi ja ehdottomasti laatua? Tiedän kyllä erittäin hyvin, että aiotte sopia tästä asiasta. Onko komissio sitä mieltä, että jos eläimiä ruokitaan 25-prosenttisesti perinteisellä rehulla, on silti ansaittua puhua biologisesta tuotteesta? Kaiken lisäksi perinteisen rehun ominaisuuksia ei ole millään tavalla määritelty. Kyse voi olla tehomaanviljelyn tuotteista, vaikka tällöin voitaisiin edes erottaa tuotteet, jotka ovat peräisin alueilta, jotka kuuluvat maatalouden ympäristötoimenpiteiden piiriin, integroituun maatalouteen tai edelleen bioviljelyyn siirtyvään maatalouteen. Mitä komissio aikoo tehdä... Puhemies keskeytti puhujan. Fischler Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, kysymys, jonka rouva Barthet-Mayer esitti, johdattaa oikeastaan kahteen suuntaan. Meidän on erotettava erittäin tarkasti: mikä on perinteistä tuotantoa, mikä on integroitua tuotantoa ja mikä on biologista tuotantoa. Ne ovat kolme eri lajia. Komissio on tunnetusti - ja kävimme juuri hiljattain siitä keskustelun parlamentissa, rouva Barthet-Mayer - tehnyt ehdotuksen, että meidän pitäisi laatia yhteisöä varten direktiivit, jotka suojaavat myös eläintuotteita, niin että saisimme biologisten tuotteiden määrittelemiseksi unionin laajuisen yhteisen normin. Ehdotushan on odottanut käsittelyä jo useita vuosia, ja siitä keskustellaan kiivaasti maatalousministerien neuvostossa - viimeksi juuri joulukuun neuvostossa - mutta tässä asiassa ei olla valitettavasti päästy tähän mennessä yksimielisyyteen. On joitakin arkaluonteisia aiheita, joista on nähdäkseni keskusteltava edelleen, hyväksymättä kuitenkaan sitä, että pehmennetään perusajatusta, nimittäin sitä kysymystä, mitä biologiset tuotteet ovat, ja erityinen aihe, josta te oikeastaan puhuitte jo, on siinä yhteydessä perinteisten sekä geneettisesti muunnettuja organismeja sisältävien rehujen käyttö. Se on kysymys, josta on keskusteltu nyt myös toisella tasolla, nimittäin asetuksen 220/90 muuttamisen yhteydessä, ja uskon, että meidän on pyrittävä kehittämään tasapuolisesti kaikkia osatekijöitä, jotka johtavat kuluttajien kannalta parempaan selvyyteen. Hardstaff Arvoisa puhemies, haluaisin varmistua siitä, että kumpikin komissaareista vastustaa hormonien avulla tuotetun naudanlihan ja myös naudan kasvuhormonin avulla tuotetun maidon tuontia. Fischler komission jäsen. (DE) Arvoisa puhemies, hyvä rouva Hardstaff, tämä ei tosin liity suoranaisesti tämänpäiväiseen aiheeseemme, mutta haluaisin sanoa teille aivan selvästi yhden asian: se, mitä meidän on tehtävä ja mitä haluamme tehdä, on mukauttaa vastuun arviointimme WTO: n määräyksiin, kuten paneelikeskustelun tuloksissa sanotaan. Komissio on teettänyt siksi kaikkiaan kahdeksan tieteellistä tutkimusta. Odotamme nyt näiden tutkimusten tuloksia, ja toivon, että voimme sitten pysyä kannassamme, kuten olemme pyrkineet aina tekemään. Goepel Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari Fischler, olenko oikeassa olettaessani, että laaditte Agenda 2000: n oikeastaan parantaaksenne maanviljelijöidemme kilpailukykyä maailmanmarkkinoilla ettekä niinkään vähentääksenne maanviljelijöiden sinänsä jo välttämättä tarvitsemien lannoitteiden ja muiden tuotantovälineiden käyttöä? Se on ensimmäinen kysymys. Rouva Bjerregaardin perustelu on suunnilleen viimeinen asia, jonka olen kuullut perusteeksi sille, miksi meidän on ylipäänsä toteutettava Agenda! Toinen kysymys: voitteko sanoa minulle, kuinka suurelta osin asetusta 20/78 sovelletaan jäsenvaltioissa? Minun alueellani sataprosenttisesti, ja se on sen arvoista, että julkistan sen. Sitten olisin oikein mielelläni halunnut tietää: mitä teidän mielestänne ovat todellisuudessa maatalouden käytäntösäännöt? Olkaa hyvä älkääkä sekoittako käsitettä tehokas paikallisiin oloihin sopeutettuun maatalouteen! Bjerregaard Arvoisa puhemies, uskon, että parlamentille antamani lausunto ja komission Agenda 2000 - ohjelmassa tekemät ehdotukset vastaavat paljolti toisiaan. Niissä uusissa tiedonannoissa, joista Franz Fischler ja minä olemme yksimielisiä ja joiden julkaiseminen on tärkeää, korostetaan, että ympäristönäkökohtien ja maatalousnäkökohtien pitää olla toisistaan riippuvaisia. Kukaan meistä ei hyväksy sitä, että ympäristölainsäädäntöä ei noudateta. Politiikka on sopeutettava sellaiseksi, että se onnistuu. Meillä molemmilla on selkeä käsitys siitä, että se onnistuu ja että jäsenvaltioissa on mahdollista tehdä järkeviä päätöksiä. Saattaa olla, että tarvitsemme hieman apua ennen kuin pääsemme rakentavaan ratkaisuun, ja toivomme luonnollisesti myös sitä, että parlamentti osallistuu tähän keskusteluun niin, että voimme saavuttaa ratkaisun, jonka avulla voidaan varmistaa sekä järkevä maatalous että järkevä ympäristöpolitiikka. Papayannakis Arvoisa komissaari, olettakaamme, että ehdotuksenne ovat hyviä ja että puhutte kiinnostavasta asiasta. Sallikaa minun muistuttaa, että maatalous ei ole erillinen saareke, vaan se liittyy saumattomasti ympäristöönsä. Kuinka viljelijät voisivat harjoittaa ekologista maataloutta, kun maatalouden ympärillä toimiva teollisuus pakottaa heidät toimimaan epäekologisesti. Kuinka voidaan kilpailla niitä maita vastaan, joista tuomme tuotteita, jotka eivät ole ekologisia tai köyhien maanviljelijöiden tuotteita, vaan maan ja eläinten pahimmanlaatuisen ja voimakkaan hyväksikäytön tuotteita? Kuinka voidaan harjoittaa ekoviljelyä - tiedän, että Kreikassa monet harjoittavat - kun ekotuotteiden kaupankäynnissä on valtavia ongelmia, koska omat säännöksemme eivät tue tätä kauppaa? Pitäisikö meidän sittenkin tarkastella näitä asioita suhteessa niiden ympäristöön? Pitäisikö meidän kenties puhua ekologisen maatalouden sijasta ekologisesta taloudesta, arvoisa komissaari? Bjerregaard Arvoisa puhemies, kuten Franz Fischler hetki sitten sanoi, uudistus perustuu muuhunkin kuin luonnonmukaiseen viljelyyn, joka muodostaa hyvin pienen prosenttiosuuden Euroopan maataloudesta. On selvää, että on toivottavaa, että tuo prosenttiosuus kasvaa, mutta olemme tietenkin keskittyneet moneen muuhunkin asiaan. Sallikaa minun sanoa hyvin selvästi: uskon, että Euroopan kansalaiset haluavat puhdasta vettä. He eivät hyväksy tilannetta, jossa heidän juomavetensä ei ole puhdasta. He eivät ymmärrä sitä, että järkevän maatalouspolitiikan laatiminen ei olisi yhdistettävissä siihen, että heidän käyttämänsä vesi olisi puhdasta. Olemme myös sitä mieltä, että se on mahdollista, ja olemme sen vuoksi esittäneet nämä ehdotukset ja pidämme kiinni siitä, että ympäristölainsäädäntöä on noudatettava, samalla kun me Euroopassa harjoitamme järkevää maataloutta. Voi hyvin olla, että joudumme käymään tiukkoja keskusteluja amerikkalaisten kanssa, mutta tilanteen niin vaatiessa emme epäröi käydä niitä. Robles Piquer Haluan kysyä komissiolta: mitä tulee tähän maataloustuotannon ja ympäristön luonnolliseen yhteensovittamiseen, millaista osaa komissio on suunnitellut muulle kuin elintarvikkeita tuottavalle maataloustuotannolle, ja tarkemmin sanoen biomassalle, jota voitaisiin hyödyntää uusiutuvien energiavarojen tuotannossa? Se on nimittäin mielestäni luonnollinen kohde Euroopan maatalouden ylituotannon osalta. Fischler Arvoisa puhemies, hyvä parlamentin jäsen, kysymyksenne toiseen osaan, joka koski sitä, olemmeko valmiit tukemaan myös biomassan sekä vaihtoehtoisten energialähteiden ja uusiutuvien raaka-aineiden tuotantoa: ensinnäkin, viljanviljelyä ja ruohomaisia öljysiemenkasveja koskevat ehdotuksemme sisältävät näiden tuotteiden tukimahdollisuuden. Toiseksi: maaseudun kehittämistä koskevien ehdotusten nojalla on myös mahdollista tukea investointeja, mikäli on kyse tämän sektorin investoinneista. Kolmanneksi: olemme ottaneet maaseudun kehittämiseen entistä laajemman metsää käsittelevän luvun, ja näiden metsien tukimahdollisuuksien yhteydessä voidaan myös tukea voimakkaammin puun muodostamaa uusiutuvaa raaka-ainetta. Myller Arvoisa puhemies, on erittäin tärkeää, että ympäristöpolitiikka integroidaan maatalouspolitiikkaan, samoin kuin on tärkeää, että ympäristöpolitiikka integroidaan kaikkeen politiikkaan Euroopan unionissa. Maatalouspolitiikan kannalta erityisen tärkeää on vesien suojelu, kuten täällä on mainittu. On tietysti edistystä, että vaaditaan ympäristönormien noudattamista suoran tulotuen ehtona, mutta toisaalta pitäisi olla päivänselvää, että tukia maksetaan vain silloin kun sääntöjä noudatetaan. Mutta meidän on oltava iloisia, että tähänkin asti on päästy. Nyt herää kysymys siitä, miten jäsenvaltiot ottavat vastaan tämän mielestäni kuitenkin edistysaskeleen: miten tätä tullaan valvomaan, tarvitaanko pitkiä siirtymäkausia, miten tästä keskustellaan. Käytetäänkö apuna esimerkiksi sitä, että laaditaan kestävän kehityksen mukaiset maatalouden käytännesäännöt, joihin sitten verrataan toteutettua politiikkaa, ja vasta sen jälkeen maksetaan suorat tulotuet? Fischler Arvoisa puhemies, hyvä parlamentin jäsen, asiaa valvotaan ensinnäkin tietysti sopivalla tavalla, jolloin jaamme vastuun - kuten aina tällaisissa asioissa. Paikallinen valvonta maatiloilla on siis ensi sijassa jäsenvaltioiden tehtävä, ja komission yksiköiden tehtävänä on huolehtia siitä ja valvoa sitä, että jäsenvaltiot todella hoitavat tämän velvollisuutensa riittävän hyvin. Ette saa myöskään unohtaa, että maatalouden käytäntösääntöjen toteuttamisen ja soveltamisen ja suorien tukien rahoituksen yhteydessä olemme tekemisissä Euroopan maatalouden ohjaus- ja tukirahaston EMOTR: n varojen kanssa, mikä merkitsee sitä, että EMOTR: kin valvoo kaikkia menoja. Se merkitsee sitä, että jos jäsenvaltiot eivät hoida tarvittavaa valvontaa riittävän hyvin, meillä on mahdollisuus periä varoja takaisin niiltä jäsenvaltioilta, jotka eivät täytä vaatimuksia riittävän hyvin. Bjerregaard Arvoisa puhemies, nitraattidirektiivistä käy hyvin ilmi tapa, jolla olemme ryhtyneet käsittelemään ympäristöasioita. Silloin kun oli selvää, että jäsenvaltioiden olisi pitänyt toteuttaa nitraattidirektiivi, tutkimme yksinkertaisesti kaikissa jäsenvaltioissa sitä, kuinka pitkälle toteutus oli viety. Julkistimme kertomuksen ja käynnistimme oikeudelliset toimet - jos oikein muistan - 12 jäsenvaltiota vastaan, jotka eivät olleet toteuttaneet nitraattidirektiiviä. Uskon, että sellainen etenemistapa, jossa tarkastellaan kaikkien jäsenvaltioiden tilannetta, vahvistaa mahdollisuuksiamme saada jäsenvaltiot toimeenpanemaan lainsäädäntö. Politiikkamme uskottavuuden kannalta on tietenkin - ja siitä olen rouva Myllerin kanssa täysin samaa mieltä - aivan ratkaisevaa, että lainsäädäntö toimeenpannaan jäsenvaltioissa. Florenz Arvoisa puhemies, aina kun komissaarit Fischler ja Bjerregaard ehdottavat parlamentissa yhteistä strategiaa, minusta tulee aivan erityisen valpas, koska nähdäkseni ympäristö-, terveys- ja kuluttajansuojavaliokunnassa ei ole tapahtunut viiden viime vuoden aikana ympäristöasioissa minkäänlaista yhdenmukaistamista, aivan päinvastoin! Viiden viimeksi kuluneen vuoden lainsäädäntö suorastaan pursuaa epämääräisiä oikeuskäsitteitä, kuten esimerkiksi BAT, korkea suojataso, maatalouden käytännesäännöt ja niin edelleen. Ne on sisällytettävä kansalliseen lainsäädäntöön, ja vasta sitten, arvoisa herra Fischler, kun niiden osalta on saavutettu yhtenäinen linja, te voitte valvoa. Kysymykseni teille, arvoisa rouva Bjerregaard: aiotteko määritellä nämä tämän alueen lukuisat epämääräiset oikeuskäsitteet Isprassa olevan komission yhteisen ympäristöasioiden tutkimuspaikan tai jonkun muun avulla? Bjerregaard Aivan ensiksi haluan sanoa herra Florenzille, että jätän aivan turvallisin mielin kysymyksen hyvän maataloustavan määritelmästä ja sen tarkemmasta selvityksestä kollegalleni herra Fischlerille. Haluaisin kuitenkin sanoa, että niiden monien keskustelujen perusteella, joita olen käynyt ympäristövaliokunnan kanssa, voimme olla iloisia siitä, että on saatu aikaan yhteinen ympäristöä ja maataloutta koskeva tiedonanto. Olen varma siitä, että parlamentti - jos olisimme keskustelleet tästä asiasta kaksi, kolme vuotta sitten - olisi pitänyt mahdottomana tilannetta, jossa meillä olisi Agenda 2000 -ohjelman kaltainen asiakirja, johon sisältyy niinkin paljon maatalouspoliittista ympäristöä koskevaa ajattelua kuin asiakirjassa tällä hetkellä on. On selvää, että joillakin alueilla haluttaisiin mahdollisesti päästä vieläkin pitemmälle ja että joillakin alueilla on erityisiä toivomuksia, mutta olen rouva Myllerin kanssa samaa mieltä siitä, että meillä on useita syitä olla iloisia siitä, että olemme päässeet näinkin pitkälle. Campos Arvoisa puhemies, haluaisin esittää kaksi kysymystä. Vuonna 1950 maatalouden alalla työskenteli 35 % Euroopan koko väestöstä. Nykyään vastaava luku on 5 %. Jos tämä uudistus toteutetaan, vuonna 2006 maatalouden alalla tulee työskentelemään enää 2, 5-3 % väestöstä, kun otetaan samalla huomioon väestön ikääntyminen. Ensimmäinen kysymykseni on, voidaanko ympäristöä suojella maaseudun autioittamisen keinoin. Sillä siihen tuo uudistus johtaa... Toinen kysymys: miten on mahdollista edistää ympäristönsuojelua siten, että talousarviosta 50 % käytetään nykyisellään 5 %: n ja pian vain 2, 5 %: n suuruiseen väestönosaan? Ja jossa kaiken lisäksi tuetaan tuotantoa, toisin sanoen kannustetaan tuottajia käyttämään kaikkia tuotannon lisäämiseen tarkoitettuja menetelmiä, eikä suojella työllisyyttä, laatua, ympäristöä ja turvallisuutta. Millä tavoin, herra komissaari, sellainen politiikka, jota kertomanne mukaan haluatte toteuttaa, on sovitettavissa yhteen maaseudun autioitumisen ja tuotannon tukemisen kanssa? Ja lisäksi... Puhemies keskeytti puhujan. Fischler Arvoisa puhemies, hyvä parlamentin jäsen Campos, ensinnäkin, mitä tulee menoihin maatalousväestön prosenttiosuuteen nähden: jos haluatte olla reilu, teidän on verrattava kaikkia muita julkisia menoja. Kun laskette yhteen kansalliset talousarviot ja yhteisön talousarvion ja laskette sitten maatalouden osuuden, päädytte noin 2-5 %: iin väestöstä. Se ei vaikuta minusta liioittelulta. Toiseksi: mitä tulee maatalouden työpaikkoihin, voin sanoa teille vain yhden asian: mitä ympäristöystävällisemmin toimimme maataloudessa, sitä suurempaa työpaikkojen määrää se merkitsee eikä päinvastoin. Sen vuoksi tämä aloite siitä, että kiinnitämme uudistuksessa enemmän huomiota ympäristöön liittyviin asioihin, on edullinen maatalouden ja työpaikkojen luomisen kannalta. Ette saa kuitenkaan unohtaa yhtä asiaa: kun keskustelemme siitä, että vaadimme Euroopan maataloudelta näitä lisävelvoitteita, vieläpä paljon enemmän kuin valtameren takaisilta kilpailijoilta vaaditaan, meidän on myös oltava valmiita maksamaan siitä. Silloin on myös lakattava todistelemasta, että maatalousuudistus ei saa maksaa mitään! Mulder Arvoisa puhemies, nitraattidirektiivin toimeenpanosta on puhuttu jo monta kertaa. Komissio ilmoitti hiljattain vastauksessa esittämääni kirjalliseen kysymykseen, että pohjaveden laadun analysoinnista direktiivin toimeenpanon valvomiseksi ei ole olemassa yhdenmukaisia sääntöjä. Minusta tämä on erittäin huono perusta lainsäädännön noudattamisen valvomiseksi. Milloin asiaan saadaan parannus? Sitten toinen kysymys. Pohjaveteen ei tule nitraattia ainoastaan eläinten lannasta. Sitä tulee myös lannoitteista, ja sitä voi tulla myös tehtaista, vedenpuhdistamoista ja vaikka mistä. Kuinka komissio aikoo tehdä eron näiltä tahoilta ja eläinten lannasta tulevan nitraatin välillä, jotta vastuu ei siten lankeaisi täysin maatalouden harteille? Bjerregaard Arvoisa puhemies, komission tehtävä ei tietenkään ole selvittää, mistä nitraatit ovat peräisin. Tehtävämme on valvoa noudattavatko jäsenvaltiot nitraattidirektiiviä, mikä merkitsee yksinkertaisesti sitä, että tehtävänämme on valvoa nitraattien määrää pohjavedessä. Niin me teemmekin. Tutkiessamme sitä on käynyt ilmi, että alueet, joilla on ollut erityisiä nitraattidirektiiviin liittyviä ongelmia, ovat myös olleet alueita, joilla on harjoitettu laajaa kotieläintuotantoa, olkoon kyse sitten naudoista tai sioista, mutta erityisesti siat ovat aiheuttaneet suurta huolta. Sen vuoksi tietyillä mailla on ollut selviä ongelmia nitraattidirektiivin toteuttamisessa. Mutta kuten sanottu, meidän tehtävämme ei ole valvoa, mistä nitraatit ovat peräisin, vaan meidän on huolehdittava siitä, että direktiiviä noudatetaan. Sturdy Arvoisa puhemies, esitän kysymyksen kummallekin komissaarille. Äänestämme huomenna varsin tärkeästä lainsäädännön osasta, Kindermannin mietinnöstä, joka koskee eläinten hyvinvointia. Haluaisin tietää, miten komissio suhtautuu tilanteeseen. Esimerkiksi Yhdistyneessä kuningaskunnassa brittiläiset siankasvattajat kärsivät eläinten hyvinvointia koskevan lainsäädännön takia. Ruotsissa arvioidaan, että maan ympäristölainsäädäntö nostaa lihan hintaa yhdellä Ruotsin kruunulla kiloa kohti. Mitä mieltä komissio on Euroopan maanviljelyn suojelemisesta, kun tänne tuodaan tuotteita sellaisista maista, joissa ei ole sellaista eläinten hyvinvointia koskevaa lainsäädäntöä kuin meillä Euroopan unionissa on? Arvoisat komissaarit, älkää vedotko siihen, että kuluttaja päättää. Kuluttaja päättää hinnasta. Toivon saavani tyydyttävän vastauksen. Fischler Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, mitä tulee eläinsuojeluun, haluaisin viitata siihen, että ensinnäkin tämän aiheen pitäisi olla tärkeä seuraavalla WTO-kierroksella - jotta toimittaisiin nimenomaan tätä kansainvälisen kilpailun vääristymiä koskevaa väitettä vastaan - ja sen pitäisi olla keskustelunaiheena seuraavissa maatalousneuvotteluissa. Toiseksi saanen viitata siihen, että on sinänsä itsestään selvää, että eläinsuojelumääräyksiä on noudatettava. Maatalouden piirissä tapahtuvassa eikä muussakaan eläinten pidossa voi milloinkaan hyväksyä sellaista, että sitä varten laadittuja lakeja ei noudateta. Olemme kuitenkin myös suunnitelleet sellaista, erityisesti maatalousyritysten investointitukien yhteyteen, että kun tila käyttää erityisen eläinystävällisiä hoitojärjestelmiä ja investoi siinä tarkoituksessa, se saa suurempaa tukea kuin tila, joka on valmis noudattamaan vain vähimmäisvaatimuksia. Fantuzzi Näin PO XXIV: n sivulla Internetissä neuvoa-antavan kuluttajakomitean kertomuksen YMP: n uudistuksesta. Siinä esitetyt syytökset ovat kovia ja ilmaisevat kuluttajien näkökulman, ja ne toistuvat samanlaisina myös Euroopan kuluttajajärjestöjen toimisto BEUC: n näkemyksissä. Kysymykseni ovat: mikä on arvionne tästä ja aiotteko ryhtyä mihinkään toimiin lähentääksenne toisiinsa näitä kahta ääripäätä, maanviljelyä ja kuluttajien vaatimuksia? Fischler Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, tässä kohdin voin olla vain samaa mieltä herra Fantuzzin kanssa. Pidän oikeastaan erittäin valitettavana sitä, että tässä mietinnössä lähdetään osittain liikkeelle väitteistä, jotka eivät vastaa todellisia ehdotuksiamme eivätkä keskustelun tilaa. Kutsun teidät sellaiseen hankkeeseen, että pyrimme yhdessä saamaan aikaan julkisen puolueettomamman selvityksen, jotta estämme maatalouden maineen sellaiset yksipuoliset mustamaalaamiset, joiden perusteet eivät ole oikeat. Lannoye Arvoisa puhemies, kysymykseni on osoitettu erityisesti komissaari Bjerregaardille. Olen tietenkin iloinen kahden komissaarin harjoittamasta yhteistyöstä maataloutta ja ympäristöä koskevien kysymysten parissa, mutta minua mietityttää tämän alan tulevaisuuden kehitystä mahdollisesti uhkaava vaara, nimittäin ympäristösaasteiden leviäminen. Luonnon monimuotoisuus on mielestäni erittäin tärkeää. Mutta kun komissio ja etenkin komissaari Bjerregaardin yksikkö näyttää suosivan ennemminkin geeniteknologioiden käyttöä ja geenimuunneltujen organismien markkinoille saattamista ilman perusteellista arviointia näiden organismien vaikutuksesta luonnon monimuotoisuuteen, alan huolestua. Haluaisin tietää, onko komissaari Bjerregaard valmis tarkistamaan tietyille geenimuunnelluille organismeille jo myönnettyä lupaa, jos osoittautuu, että luvalla on kielteisiä vaikutuksia luonnon monimuotoisuuteen. Bjerregaard Arvoisa puhemies, kysymykseen geneettisesti muunnelluista organismeista haluaisin vastata, että komissio on huolehtinut erityisesti siitä, että se ei ole joutunut tilanteeseen, jossa se joutuisi valitsemaan, mitä se haluaa ja mitä se ei halua. Olemme sen sijaan ensisijaisesti keskittyneet siihen, että kaikki ne ihmiset, jotka tarvitsevat tietoja, myös saavat niitä, ja teimme sen toteuttamalla tuotteiden merkitsemisen varsin aikaisessa vaiheessa. Lisäksi olemme ottaneet käsittelyyn kysymyksen, joka koskee geneettisesti muunneltujen organismien vaikutuksia. On selvää, että otamme luonnon monimuotoisuuden huomioon tämän asian yhteydessä. Se merkitsee sitä, että parlamentissa käsiteltävänä olevassa uudessa ehdotuksessa olemme ottaneet hyvin selkeän kannan kysymykseen, joka koskee analyyseja uhkatekijöistä. Olemme kuitenkin ottaneet käsittelyyn myös pitkän aikavälin vaikutukset, ja juuri siitähän oikeastaan olikin kysymys. Meidän on luonnollisesti tutkittava, mitä seuraa siitä, että nämä tuotteet joutuvat luontoon, ja onko sillä pitkän aikavälin vaikutuksia. Valvomme sitä hyvin tarkasti, ja kuten kysyjäkin ehkä tietää, ehdotus 90/220 sisältää muutamia määräyksiä siitä, että geneettisesti muunnelluista organismeista valmistetut tuotteet eivät ole hyväksyttyjä loputtomiin, vaan niitä arvioidaan uudelleen, koska ei voida sulkea pois sitä, että saamme kokemuksia pitkän aikavälin vaikutuksista tai saamme uutta tietoa. Pyrimme kaiken kaikkiaan olemaan mahdollisimman varovaisia, ja olen muuten iloinen siitä keskustelusta, jota tulen ilmeisesti parlamentin kanssa käymään helmikuussa. Puhemies Kiitän komissiota puheenvuorosta. Julistan tämän asian loppuun käsitellyksi. Puolustukseen liittyvät teollisuudenalat Puhemies Esityslistalla on seuraavana Titleyn laatima ulko- ja turvallisuusasiain sekä puolustuspolitiikan valiokunnan mietintö (A4-0482/98) komission tiedonannosta puolustukseen liittyviä teollisuudenaloja koskevan Euroopan unionin strategian täytäntöönpanosta (KOM(97)0583 - C4-0223/98). Titley Arvoisa puhemies, Euroopan teollinen, tieteellinen ja teknologinen perusta on olennaisen tärkeä Euroopan unionin turvallisuudelle. Juuri tämä perusta antaa sille sen kapasiteetin ja kyvyn, joka mahdollistaa eurooppalaisen puolustusidentiteetin poliittiset ja sotilaalliset pilarit YUTP: n, WEU: n ja Naton välityksellä. Tuo väittämä on tänä päivänä yhtä tosi kuin silloin, kun esitin sen ensimmäisessä mietinnössäni lähes kaksi vuotta sitten. Kuitenkin tuo perusta heikkenee edelleenkin huolimatta siitä, että Euroopassa on joitakin huomattavia yrityksiä. Kymmenen viime vuoden aikana tämän alan työpaikoista on menetetty 50 %. EU: n Yhdysvalloista tuomien puolustustarvikkeiden arvo oli vuonna 1995 kuusi kertaa suurempi kuin sen viemien tarvikkeiden arvo. Suhdeluku oli 4: 1 vuonna 1985. Syyt tähän todetaan hyvin selvästi ensimmäisessä mietinnössäni, mutta ne voidaan tiivistää yhteen tilastotietoon: meillä on 43 puolustukseen liittyvää yritystä ja 94, 5 miljardin euron puolustusmäärärahat; Yhdysvalloilla on 14 puolustukseen liittyvää yritystä ja 212 miljardin euron puolustusmäärärahat. Lisäksi 75 % tuonnistamme on peräisin USA: sta. Me emme edes käy kauppaa keskenämme, vaan EU: n sisäisen kaupan osuus hankinnoista on vain 4 % tai 5 %. Kyse ei ole siitä, ettemmekö me tiedostaisi ongelmaa. Olen kolmen viime vuoden aikana ollut lukemattomissa konferensseissa, joissa kaikki ovat samaa mieltä ongelmasta ja valtaosa on samaa mieltä sen ratkaisusta, mutta hyvin harvat tuntuvat olevan halukkaita ryhtymään tarvittaviin toimiin. Tämä on sellainen alue, jolla sanat eivät juuri koskaan muutu teoiksi. Itse asiassa minusta tuntuu usein siltä, että kaikki mukanaolijat kiertävät toisiaan varoen niin kuin jossakin askelkuvioiltaan monimutkaisessa 1700-luvun tanssissa, kun me itse asiassa tarvitsemme nyt kunnon annoksen rock and rollia. Olen varma, että komissaari Bangemann johtaa hyvin mielellään tätä rock and rollia. Edistystä on ilman muuta tapahtunut. On perustettu POLARM. Amsterdamin sopimuksessa on puolustusmateriaalihankintoja koskeva osasto. On perustettu OCCAR. Valtionpäämiehet ovat julkilausumissaan todenneet, miten tärkeä asia tämä on. Kuusi puolustusministeriä solmi 6. heinäkuuta aiesopimuksen, joka itse asiassa oli suuri askel eteenpäin, kuten myös asevientiä koskevat menettelysäännöt. WEAG: n toimintasuunnitelmasta päätettiin viime marraskuussa, mutta toimintaa tällä alueella ei panna aina täytäntöön. Viime vuonna ilmoitettiin aikeista perustaa ilmailu- ja puolustusteollisuuden yritys (European Aerospace and Defence Company), mutta siitä, miten se tapahtuisi, ei olla pystytty sopimaan ja vastakkain ovat ne, joiden mielestä valtion pitäisi investoida siihen voimakkaasti, ja ne, joiden mielestä sen pitäisi olla yksityisyritys. Sovimme kauan sitten, että pitäisi perustaa yhtenäinen Airbus-yhtiö, mutta mitään ei ole vielä allekirjoitettu. Tämä on vähän niin kuin katselisi Beckettin näytelmää Huomenna hän tulee . Westlandin ja Agustan helikopteriyhtiöiden oli määrä fuusioitua, mutta ne kiistelevät yhä pelkästään arvioiduista hinnoista. British Aerospacen ja DASA: n oli määrä fuusioitua, mutta ne eivät päässeet sopimukseen yhteensopimattoman osakkeenomistuksen perusteista. Aérospatialen ja Dassaultin liittoa on ehdotettu useasti, mutta siitä ei ole tullut mitään. Itse asiassa Euroopassa fuusion syntyminen kestää kolme kertaa kauemmin kuin USA: ssa ja lopputulos on pienempi. British Aerospace/Matran myynti on 1, 5 miljardia dollaria verrattuna sen suurimpaan yhdysvaltalaiseen kilpailijaan, jonka myynti on 5 miljardia dollaria. En aio sanoa yhtään enempää Eurofighterin, Horizonin tai panssariajoneuvo MRAV: n tarinasta. Verratkaapa tuota pikku menuettia rock and rolliin Yhdysvalloissa, missä on vuoden 1992 jälkeen syntynyt useiden fuusioiden tuloksena oikeastaan 3, 5 suurta yhtiötä. Tämän vuoksi on ehdottoman tärkeää, että ryhdymme nyt toimiin. Meidän on käytettävä kaikkia resurssejamme. Emme saisi antaa sijaa institutionaaliselle kiistelylle. Emme saisi pitää kiinni arvokkuudestamme tai muotoseikoista. Komission tuore tiedonanto on merkittävä siksi, että siinä ollaan halukkaita käyttämään kaikkia saatavillamme olevia keinoja, olivatpa ne sitten yhteisön tai jäsenvaltioiden välineitä. Yhtiöiden on ensiksi annettava ryhtyä siihen kaupankäynnin logiikkaa noudattaen. Hallitusten pitäisi pysytellä syrjässä ja käyttää 223 artiklaa vain silloin, kun se on ehdottoman välttämätöntä. British Aerospace tekeekin parhaillaan juuri niin, ja se onkin luultavasti teollisuuden lähin vastine nahkatakkiselle rokkarille, sillä se fuusioituu Saabin ja Matran kaltaisten yhtiöiden kanssa. Äskettäinen fuusio GEC/Marconin kanssa on onnistunut, koska se perustuu osakkeenomistuksen arvon periaatteisiin, ja vakaa rahoitusperusta on tärkeä, jotta saisimme vastinetta veronmaksajien rahoille. Se on tärkeä myös, koska olemme havainneet Yhdysvalloissa sen, että fuusiot ovat tapahtuneet niin kuin Nooan arkki, pareittain. Siellä ei ole yritetty yhdistää väkisin liian monta yhtiötä yhdellä kertaa. Sen vuoksi British Aerospacen ja Marconin fuusio on mielestäni erittäin järkevä. Toiseksi meidän on nyt noudatettava komission toimintasuunnitelmaa ja sovellettava mahdollisimman paljon yhtenäismarkkinoiden periaatteita. Meidän pitäisi myös käyttää YUTP: n välineitä määritellessämme yhteistä kantaa puolustusmateriaalipolitiikasta, vaikka yhteisen kannan onkin oltava joustava, jotta voidaan ottaa huomioon tämän teollisuuden tarpeet. Meidän on myös selkiytettävä YUTP: n ja eurooppalaisen puolustusidentiteetin tehtävää, minkä vuoksi Britannian pääministerin aloite ja Saint-Malon sopimus ovat niin tärkeitä. Meidän on määriteltävä tarkasti, mitä Petersbergin tehtävät edellyttävät puolustusvoimiltamme, niin että teollisuus tietäisi, millaista materiaalia sen pitää valmistaa. Hankintojen osalta meidän on edettävä kohti Euroopan varustelutoimistoa ja saatettava väljästi yhteen OCCAR ja WEAG, mikäli se on tarpeen. Tämän osalta tarvitaan suurempaa yhteensovittamista, kuten myös tutkimuksen osalta. Meidän täytyy varmistaa, että paras tavarantoimittaja saa sopimuksen. Meidän ei pitäisi enää turvautua juste retour -periaatteeseen. Tilanne on periaatteessa se, että ellemme me ala rokata, amerikkalaiset jyräävät meidän ylitsemme. Tätä mietintöä ei kuitenkaan ole tarkoitettu amerikkalaisvastaiseksi. Tarvitsemme pikemminkin voimakkaan teollisuuden, jotta voisimme kilpailla tai tehdä yhteistyötä amerikkalaisten kanssa ja jotta voisimme täyttää Naton turvallisuusvaatimukset eurooppalaisen puolustusidentiteetin myötä. Meidän pitäisi haluta pyrkiä yhteistyöhön amerikkalaisten kanssa. Kysehän on loppujen lopuksi maailmanlaajuisesta teollisuudesta. Eurooppalaiset yritykset eivät oikeastaan ole enää eurooppalaisia yrityksiä. Niillä on investointeja Yhdysvalloissa, ja muun muassa Boeingilla on investointeja Euroopassa. Unohdetaan siis tämä keinotekoinen jaottelu ja rakennetaan voimakas eurooppalainen teollisuus, joka tekee yhteistyötä amerikkalaisten kanssa. Itse asiassa tiedän, ettei teollisuudessa pidetä siitä, että sanon tämän, mutta Boeingin ja McDonnell Douglasin fuusiosta seuraa loogisesti se, että seuraavan edistysaskeleen pitäisi olla Airbusin ja Lockheed Martinin yhdistyminen. Silloin ilmailu- ja avaruusteollisuuden alalla käytävä kilpailu tulee olemaan maailmanlaajuista. Cars (ELDR Arvoisa puhemies, demokratia ja vapaus ovat puolustamisen arvoisia. Jos tahtoa niiden puolustamiseen ei olisi ollut Euroopassa ja Amerikassa silloin kun sitä eniten tarvittiin, kukaan meistä ei istuisi täällä tänään. Olemme Euroopassa saaneet kokea myös sen, että hyvä puolustus ehkäisee sotia ja edistää voimakkaiden diktatuurivaltioiden sisäistä hajoamista. Hyvän puolustuksen turvin ajatus vapaudesta voi tunkeutua paksuimpienkin muurien läpi ja kaataa ne. Niillä miehillä ja naisilla, jotka ovat jäsenvaltioissamme ottaneet tehtäväkseen vastata Euroopan puolustuksesta, on oikeus käyttää nykyaikaisia aseita. Meidän on tänään kysyttävä itseltämme sitä, onko tärkeää, että osa näistä aseista voidaan kehittää ja valmistaa Euroopassa. Oma vastaukseni ja talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevän valiokunnan vastaus on ehdottomasti kyllä . On tärkeää, että kehitys on Euroopassa viety erittäin pitkälle, tietyillä alueilla kaikkein pisimmälle. Jos voimme tarjota jotain valmistajina, meitäkin kunnioitetaan kuluttajina. Muuten lisääntyy se vaara, että meidän on tyydyttävä siihen, mitä myyjä mahdollisesti haluaa tarjota meille, ja myyjän mielestä oikeilla hinnoilla. Pitkäaikaisen rauhan aikana - jota uskallamme nyt toivoa - on luonnollista, että vähennämme puolustukseemme käytettäviä kuluja. Silloin tulee paljon tärkeämmäksi, että koordinoimme Euroopan supistuvaa puolustusteollisuutta siten, että sen jäljelle jäävä osa säilyy kilpailukykyisenä, jotta voimme tarjota asevoimille niiden tarvitsemia aseita ja jotta Yhdysvalloistakin olisi kiinnostavaa vaihtaa kokemuksia ja puolustuskalustoa kanssamme. Swoboda Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, kiihkeä puolustuspuhe, jonka esittelijä Gary Titley piti, tekisi oikeastaan tämän mietinnön jatkokäsittelyn lähes tarpeettomaksi. Haluaisin kuitenkin ensi sijassa kiittää Gary Titleyä tästä mietinnöstä, koska hän on uupumattomasti paneutunut erittäin tärkeään, sekä taloudelliseen että puolustus- ja turvallisuuspoliittiseen aiheeseen. Taloudellisen puolen osalta meidän ei pitäisi luoda mitään harhakuvia. Amerikan yhdysvallat, joka puolustaa tietysti aina täysin vapaata kauppaa, talouden täysin vapaata kehittymistä, on erittäin kiinnostunut ja aktiivinen, kun on kyse sen oman teollisuuden puolustamisesta ja maailmanmarkkina-aseman varmistamisesta. Sama pätee erityisesti kaikkeen sellaiseen, joka on yhteydessä puolustusteollisuuteen, lentokoneteollisuuteen ynnä muuhun sellaiseen. Sen vuoksi meidän on vastattava sen haasteeseen Euroopasta, jos emme halua olla naiiveja. Gary Titley teki sen selväksi. Komissiokin on tehnyt selväksi, että se on valmis vastaamaan tällaiseen kilpailuun synnyttämättä sen vuoksi kuitenkaan monopoliasemia. Tämä on kuitenkin nimenomaan maailmanlaajuista kilpailua, ja siihen meidän on vastattava. Toiseksi, puolustuspoliittisesta tasosta: me puhumme - toistaiseksi puhumme edelleen, mutta toivottavasti teemme pian myös jotain konkreettista - eurooppalaisesta puolustusidentiteetistä. Puhumme siitä, että Euroopan pitää tietyin rajoituksin ottaa myös hoitaakseen tehtäviä vilkuilematta aina Naton tai erityisesti Yhdysvaltojen suuntaan ja katsomatta, mitä ne ovat tekemässä. Tuo eurooppalainen puolustusidentiteetti ei voi merkitä täyttä omavaraisuutta, mutta pientä itsenäistä aseteollisuutta sekä tietysti yhteistyötä amerikkalaisten kanssa tarvitaan ehdottomasti. Toivon, että kollega Gary Titley on oikeassa siinä, ettei se, mitä brittiläisten ja amerikkalaisten yritysten välillä nyt tapahtuu, estä toteuttamasta vastaavia päätöksiä ja sulautumissuunnitelmia Euroopan tasolla. Päinvastoin, nyt voidaan sen vuoksi kenties jopa painostaa päättämään vastaavan eurooppalaisen teollisuuden rakentamisesta, ei amerikkalaista teollisuutta vastaan vaan sen kumppaniksi. Lopuksi haluaisin vielä korostaa - tämäkin on mietinnössä, vaikka ei olekaan sen tärkein osa: meidän Euroopan parlamentissa pitäisi, vaikka puhumme puolustuksesta, puhua samanaikaisesti aina myös aseidenriisunnasta. Kaikki nämä ponnistelut eurooppalaisen puolustusidentiteetin, eurooppalaisen puolustusteollisuuden muodostamiseksi eivät meidän sosiaalidemokraattien mielestä ole ristiriidassa sen kanssa, että aseidenriisunnassa edetään. Se pysyy asialistalla! Turvallisin maailma on maailma, jossa aseidenriisunta kirjoitetaan suurella, ja sen vuoksi näitä kahta ei pidä asettaa vastakkain. Valitettavasti tämä on maailma, jossa varustelu on välttämätöntä, jossa nykyaikaistamisen on jatkuttava. Meidän on tehtävä se eurooppalaisella tasolla ja taisteltava samanaikaisesti sen puolesta, että aseidenriisunta edistyy maailmanlaajuisesti. De Melo Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, olemme jo monessa yhteydessä saaneet käsiteltäväksemme lukuisia kollegamme Titleyn laatimia asiantuntevia mietintöjä ja puheenvuoroja, joissa käsitellään puolustukseen liittyviä teollisuudenaloja. Herra Titleyn työskentely parlamentissa on kaiken kaikkiaan osoittanut ansiokkaalla tavalla pyrkimystä kiinnittää Euroopan toimielinten huomio Euroopan unionin jäsenvaltioiden epätarkoituksenmukaiseen varustelupolitiikkaan sekä vaatia siihen muutosta. Sallikaa minun, herra Titley, ilmaista tässä yhteydessä sekä omasta että ryhmäni puolesta täysi tukemme mietinnöllenne. Haluaisin kuitenkin todeta, että suhtaudun lievästi pessimistisenä siihen tehokkuuteen, jota Euroopan varustelupolitiikka kykenee osoittamaan yhteisessä puolustuksessa: mietinnön kohdassa 3. Olen omasta puolestani sitä mieltä, että ainoastaan pyrkimällä mahdollisimman tehokkaaseen yhteiseen puolustuspolitiikkaan voimme edetä riittävän lujasti kohti oikeaa tavoitetta, eurooppalaisen varusteluteollisuuden yhteistä strategiaa. Joudumme ymmärtääkseni odottamaan vielä vuosia, ennen kuin meillä on mahdollisuus toteuttaa yhteisiä toimia puolustuspolitiikan alalla. Voimme jossain määrin luottaa Amerikan tarjoamaan suojaan puolustuksen alalla, mutta samalla kuitenkin vahingoitamme omaa osaamme ulkoasioissa, koska joudumme tyytymään yhä selkeämmin toissijaiseen rooliin. Ja niin kauan kuin tilanne on tämä, minun on mahdotonta havaita unionin ja etenkään eräiden sen jäsenvaltioiden taholta riittävän voimakasta tahtoa kehittää tai edes tosiasiallisesti hyväksyä yhteistä strategiaa varustelualalla. Saanen viitata pikaisesti kahden- ja monenkeskiseen yhteistyöhön, jonka ansioita en tahdo kiistää: kyse on kannatettavista aloitteista, jotka voivat monesti hyötyä WEU: n tarjoamasta tuesta. Ne ovat kuitenkin kaikesta huolimatta vain satunnaisia ja varovaisia aloitteita, joilla ei ole tukenaan koko unionin yhteistä poliittista tahtoa. Euroopan unioni etääntyy vuosi vuodelta yhä kauemmas liittolaisemme, Yhdysvaltojen varustelun tasosta. Samaa voidaan todeta puolustukseen liittyvistä kysymyksistä. Sen tähden olemmekin yhä selvemmin alamaisia emmekä herroja maailmanpolitiikassa. Herra Titleyn mietintö, jossa pyritään kiinnittämään unionin huomio näihin ongelmiin, on ansiokas, ja annamme sille sen vuoksi täyden tukemme. Bertens Arvoisa puhemies, on oikein, että komissio on asettanut ensisijaiseksi Euroopan aseteollisuuspolitiikan kehittämisen. Tämä Euroopan teollisuudenala on hajanainen ja häviää amerikkalaisille kilpailijoille. Onneksi teollisuus itse tekee silloin tällöin aloitteita yhteistyöstä, fuusioista tai mittakaavan suurentamisesta. Lainsäädäntö ei saa kuitenkaan jäädä jälkeen. Jäsenvaltiot ovat tehneet suuren virheen - myös Amsterdamissa - sulkiessaan aseteollisuuden yhä sisämarkkinoiden ulkopuolelle. Puolustamalla kansallisia etujaan hallitustemme päämiehet allekirjoittavat kuolemantuomion tälle teollisuudenalalle. Toivottavasti komission nykyisillä ehdotuksilla voidaan saada parannusta asiaan. Tämän teollisuudenalan eurooppalaistaminen tarkoittaa kuitenkin myös viennin valvontaa koskevien sääntöjen eurooppalaistamista. Heinäkuussa sovitut käytännesäännöt olivat pieni ensimmäinen askel, ja nyt tarvitaan lisää askeleita eteenpäin. Minun ELDR-ryhmäni tukee puheenjohtajana toimivan Saksan ehdotuksia näiden käytännesääntöjen sisällyttämisestä sääntöihin myös juridisesti. Kysymys ei ole ainoastaan teollisuudesta vaan myös säännöistä. Lisäksi haluan kiittää kollegaani Titleyä siitä, että hän antoi meille runsaasti aikaa käsitellä mietintöään sekä turvallisuusasiain ja aseidenriisunnan alivaliokunnassa että ulko-ja turvallisuuspolitiikan sekä puolustuspolitiikan valiokunnassa. Kiitokset siitä. Alavanos Arvoisa puhemies, herra Titley on vaikuttanut merkittävästi ulkoasiain valiokunnan työskentelyyn etenkin sosialistiryhmän sovittelijana. Kuitenkin erityisesti asevarustelukysymyksissä voidaan mielestäni havaita tiettyä kiihkoa ja voisi sanoa jopa fanaattisuutta, vaikka näitä kysymyksiä olisi parempi tarkastella enemmän käytännön tasolla ja maltillisemmin. Uskon, että Euroopan unioni tekisi virheen, jos se antautuisi niin sanotusti kiihkon valtaan ja ryhtyisi kilpailemaan Yhdysvaltojen kanssa aseteollisuuteen liittyvissä asioissa, kun Euroopan unionilta vielä puuttuvat ulkopolitiikan periaatteet ja perusmekanismit. Kun tarkastellaan suuria kysymyksiä, joita on esimerkiksi hiljattain tapahtunut hyökkäys Irakiin, jotkin maat ovat samoilla linjoilla amerikkalaisten kanssa, toiset kaivavat strutsien lailla päänsä hiekkaan ja kolmannet maat esittävät kriittisiä huomioita. Minkä varaan rakennamme tällaisen varustelupolitiikan? Mielestäni liikumme vaarallisella alueella. Tärkeää olisi sopia ulkopolitiikkamme periaatteista ja perusteista ja vasta sen jälkeen tarkastella turvallisuuspolitiikan sotilaallisen varustelun taloudellisia ynnä muita puolia. Luonnollisesti minäkin haluan painottaa, että herra Titleyn mietinnössä esitetään tärkeitä huomioita, joita me tuemme alkuperäisestä kannastamme huolimatta, ja joita ovat esimerkiksi kysymys KONVER-ohjelman jatkosta, kysymys toimenpiteistä henkilömiinojen osalta, kysymys asevientiä koskevista ohjeista, joiden pelkäämme jäävän pelkäksi yleisperiaatteeksi. Tiedämme erittäin hyvin, että Euroopan unionin jäsenmaat ovat edelleen pahasti syntien tahraamia, koska ne vievät valmistamiaan aseita Eurooppaa ympäröiville vastenmielisille ja verisille hallituksille. Schroedter Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, oletteko kenties jo unohtaneet? Elämme kylmän sodan jälkeistä aikaa. Euroopan ympärillä on pelkkiä ystäviä. Tämä on rauhan aikaa. Tämä on aseidenriisunnan aikaa. Aseteollisuus ei ole valmis mukautumaan näihin aseidenriisunnan uusiin mittapuihin ja antaa hälytyksen. Se vaatii teollisia keskittämisprosesseja, joita ei voitaisi hyväksyä siviilipuolella. Se vaatii tukia, poliittista tukea aseteollisuuden viennille, kartellipolitiikan lieventämistä. Mikä pakottaa meidät antamaan periksi näille vaatimuksille, kun tiedämme, että se on järjetöntä, että se ei ratkaise ihmiskunnan maailmanlaajuisia ongelmia, työttömyyden, ja köyhyyden muodostamia ongelmia, ilmastonmuutoksen muodostamaa ongelmaa? Älkää unohtako, että me olemme luoneet KONVERin, koska sen pitäisi olla varustelun vaihtoehto eikä täydennys. Sen vuoksi vihreät vastustavat tätä mietintöä. Maes Arvoisa puhemies, haluaisin yhtyä niihin kriittisiin kannanottoihin, joita olen kuullut täällä tänään tämän mietinnön ja komission tiedonannon yhteydessä. Maailmassa on liikaa aseita, ja ydinaseet täytyy hävittää kokonaan, ja tavanomaisten aseiden määrää täytyy jyrkästi vähentää. Aseita viedään laillisesti tai laittomasti liikaa aroille alueille, mikä ainoastaan lisää väkivaltaa ja turvattomuutta maailmassa. Käytännesäännöt ovat puutteellisia, ja niitä sovelletaan huonosti. Jos te pyydätte eurooppalaista politiikkaa, me sanomme " kyllä" eurooppalaiselle ulko- ja turvallisuuspolitiikalle, joka vastaa edellisiä prioriteetteja. Me haluamme aseita vain, kun ne ovat ehdottoman välttämättömiä. Ainoa asia, jota voin kuitenkin henkilökohtaisesti tukea täysin, on aseiden tarpeen määrittely unionin tasolla. Muiden asioiden osalta minun prioriteettini ovat toisenlaiset. Toivon yhteistä aseistariisuntapolitiikkaa. Toivon, että oma aseteollisuutemme muutetaan palvelemaan rauhanomaisia päämääriä. Toivon, että mahdollisimman pieni määrä työvoimaa joutuu olemaan riippuvainen aseiden tuotannosta. Pyydän, että unionin tasolla saataisiin aikaan juridisesti sitovat säännöt aseidenviennistä. Haluan myös yhtyä pyyntöön siitä, että neuvosto esittäisi parlamentille vuosittain konsolidoidun kertomuksen aseidenviennistä ja käytännesääntöjen soveltamisesta. Meidän on samalla todettava, että unioni näyttää olevan harvinaisen vähän kiinnostunut tällä hetkellä käynnissä olevasta uudelleenjärjestelystä. Féret Arvoisa puhemies, Euroopan komissio on halukas toteuttamaan eurooppalaista politiikkaa puolustukseen liittyvillä teollisuudenaloilla. Se onkin hyvä asia, nimittäin koskaan ei ole liian myöhäistä tehdä jotakin hyvää! Titleyn mietinnössä pyritään vahvistamaan eurooppalaista turvallisuus- ja puolustusidentiteettiä - tähän asti olen samaa mieltä - mutta Naton sisällä, Titley jatkaa. Se aiheuttaakin minulle harmaita hiuksia! Venäläinen jättiläinen on aikanaan saanut minun kaltaiseni epäluuloisen vakuuttuneeksi siitä, että Eurooppa yhteistä tuhoa uhmatakseen unohtaa kaikki eturistiriidat, joita sillä on Yhdysvaltojen kanssa. Tällä välin, kun Euroopan unioni on puhjennut kehitykseensä, ristiriitaisuudet ovat vain vahvistuneet. Nykyään vain hirviöiden hyökkäys ulkoavaruudesta saisi minut unohtamaan hetkeksi, että Eurooppa on Yhdysvaltojen tärkein kilpakumppani ja että Yhdysvallat ei ole lakannut jarruttamasta kehitystämme. Sanottakoon se vielä kerran, eläköön vapaa Eurooppa, mikä kuitenkin edellyttää Naton torjumista. Speciale Arvoisa puhemies, minäkin tahtoisin sanoa, että herra Titleyn mietintö on merkittävä ja että se esitetään merkittävällä hetkellä. Mielestäni mietintö ei myöskään ole ristiriidassa niiden perusajatusten kanssa, joita monet meistä vaalivat ja kannattavat, sillä aseiden tuotannon ja viennin valvonta, toisin sanoen tämän ongelman esiintuominen on jo eräs tapa estää se, että aseet ja aseiden tuottajat harjoittaisivat politiikkaa, sillä juuri sitä me emme toivo. Se on siis merkittävä mietintö, ennen kaikkea kolmesta syystä: ensinnäkin siksi, että siinä arvioidaan eurooppalaisia puolustukseen liittyviä teollisuudenaloja, jotka voivat muodostaa eurooppalaisia ryhmittymiä ja kilpailla muiden, ennen kaikkea Yhdysvaltojen kanssa; lisäksi siksi, että siinä tuetaan tieteellistä tutkimusta ja uusinta teknologiaa, ja lopuksi sen vuoksi, että samalla valtioiden välisen viitekehyksen tarjoavan koordinoinnin harjoittaminen on välttämätöntä. Toiseksi sen vuoksi, että puolustukseen liittyviä teollisuudenaloja koskeva keskustelu merkitsee yhteisen ulko- ja puolustuspolitiikan edistämisen välttämättömyyden välitöntä korostamista. Euroopan unionin kansainvälisen uskottavuuden kannalta se on ehdottoman välttämätöntä; tätä ajatellen pidän yhtä tärkeänä yhteensovittamista jäsenehdokasvaltioiden kanssa. Kolmanneksi sen vuoksi, että mielestäni on perusteltua antaa arvoa sille, että aseviennille luodaan käytännesäännöt, jotka säätelevät tätä erittäin arkaluonteista alaa, määrittävät sen moraaliset puitteet, tekevät siitä avoimemman ja estävät nimenomaan sen, että asevienti on ristiriidassa Euroopan unionin harjoittaman politiikan kanssa. Se, että puheenjohtajavaltio Saksa on hiljattain ilmoittanut aikeestaan tehdä käytännesäännöistä juridisesti sitovampia, on erittäin tärkeää. Tämä on oikea tie. Lopuksi minusta on myös perusteltua korostaa erästä Titleyn mietinnön sisältämää kappaletta, joka koskee kaikkien valtioiden osallistumista maamiinat kieltävään Ottawan sopimukseen. Kaikki seikat huomioon ottaen pidän siis tätä mietintöä erittäin merkittävänä. Frischenschlager Arvoisa puhemies, olisin halunnut keskustella tästä tärkeästä mietinnöstä ensi sijassa turvallisuuspoliittisilta näkökannoilta katsottuna enkä niinkään talouspoliittisilta, sillä se edustaa tärkeää askelta yhteisen ulko- ja turvallisuuspolitiikan toteuttamiseen suuntaan, mikä pitäisi ilmeisesti vähitellen hyväksyä kiistattomaksi poliittiseksi välttämättömyydeksi. Siihen tarvitaan nimenomaan - voi sanoa valitettavasti - myös puolustus- ja hankintapolitiikkaa, jonka pitäisi tapahtua nimenomaan Euroopan kannalta koordinoidusti. Miksi? Olen ensinnäkin vakuuttunut siitä, että on tärkeää, että Eurooppa säilyttää tietyn itsenäisyyden sotilaallisten tarvikkeiden hankinnassa. Minusta siinä on tärkeää turvallisuuspoliittinen itsenäisyys Yhdysvaltoihin nähden eikä niinkään taloudellinen kilpailu. Toiseksi, on myös aivan ratkaisevaa, että puramme Euroopan aseteollisuuden ylikapasiteetin vain koordinoimalla, ja sillä tavalla estämme myös rahoituksen väärän suuntaamisen varustelusopimuksiin perusteella " haluamme lisätä toimintaa säilyttääksemme työpaikkoja" . Nämä esimerkit ovat meille kaikille tuttuja omista kotimaistamme. Minusta näyttää tärkeältä myös se, että Keski-ja Itä-Euroopan maat lasketaan johdonmukaisesti mukaan. Niillä on suurimmat ongelmat näissä asioissa, ja uskon, erityisesti EU: n sekä Naton laajentumisen osalta, että on tärkeää, otamme ne mukaan tähän, ja olen pahoillani - ja tuen näin ollen mietinnössä esitettyä pyrkimystä - että KONVER-ohjelmaa ei jatketa. Meidän on ehdottomasti vaadittava sitä! Loppujen lopuksi ei ole kyse markkinoista. Aseteollisuus ei ole markkinatuote, ja uskon, että turvallisuuspoliittinen näkökohta on ratkaiseva, ja sen vuoksi on tärkeää, että aseteollisuus, asehankinnat koordinoidaan Euroopan tasolla, kuten yhteinen ulko-ja turvallisuuspolitiikka edellyttää. Elmalan Arvoisa puhemies, hyvät jäsenet, komissio ehdotti vuonna 1997 vuodelta 1996 peräisin olevan tiedonantonsa jatkeeksi toimintaohjelmaa puolustukseen liittyville teollisuudenaloille. Koska komissio kieltäytyy ottamasta huomioon tuon alan erityisasemaa, erityisesti puolustuksen ja itsemääräämisoikeuden läheistä yhteyttä, se haluaa soveltaa vapaan kilpailun periaatetta kilpailukyvyn nimissä. Komissio menee jopa pitemmälle, koska se avaa tien eurooppalaiselle varustelupolitiikalle eurooppalaisen turvallisuus- ja puolustusidentiteetin puitteissa. Ulko- ja turvallisuusasiain sekä puolustuspolitiikan valiokunnan mietinnössä hyväksytyt suuntaukset näkyvät jäsenvaltioiden toteuttamissa rakenneuudistuspolitiikoissa. Näissä rakenneuudistuksissa, jotka perustuvat fuusiohankintojen tekemiseen maailmanlaajuisella tasolla, noudatetaan pikemminkin talouden kuin puhtaasti teollisuuden sanelemaa logiikkaa. Rakenneuudistuksilla on sitä paitsi vakavia taloudellisia, sosiaalisia ja alueellisia seurauksia. Ranskan hallitus jatkaa tällä tavoin rakenneuudistusten toteuttamista ja aseteollisuuden yksityistämistä ja vaarantaa siten yli 50 000 työpaikan säilymisen. Rauhan ja aseistariisunnan aktiiviset puolestapuhujat, ryhmäni ranskalaiset jäsenet, kannattavat varustelumenojen karsimista, etenkin ydinaseiden osalta. Ehdotamme lisäksi, että järjestetään asekaupan vähentämiseksi kansainvälinen konferenssi, joka voisi johtaa kansainvälisen yleissopimuksen tekemiseen. Samalla kuitenkin vastustamme työllisyydelle kalliiksi tulevia rakenneuudistuksia ja yksityistämistä. Valtion asevarastot ja valtionyhtiöt turvaavat nykyään vain 5 % Ranskan puolustukseen liittyvistä tarpeista. Siksi olemme sitä mieltä, että kansallisten yritysten on turvattava puolustuksellemme välttämättömät asehankinnat, vaikka se ei miellytäkään komissiota, joka haluaisi soveltaa sotilaskalustoon julkisia hankintoja koskevia sääntöjä. Teollisen aktiiviteetin palauttaminen voi kyllä johtaa yhteistyön vahvistumiseen Euroopassa, mutta ilman, että palauttaminen romuttaa omat valttimme, teknologiamme ja taitotietomme. Yhteistyö voi olla tehokasta ainoastaan, jos sitä täydennetään ottamalla käyttöön aseostoihin sovellettava yhteisön todellinen etuuskohtelu amerikkalaisen ylivallan edessä, sillä amerikkalaiset hallitsevat 50 %: ia maailman asekaupasta. Nämä suuntaviivat ovat sitäkin perustellumpia, kun 75 % Euroopan maiden hankkimista tärkeimmistä perinteisistä aseista on peräisin Yhdysvalloista. On myös tarpeen käynnistää hanke ja jatkaa sitä tiettyjen sotilaallisten toimien monipuolistamiseksi ja suuntaamiseksi siviiliin, erityisesti ilmailu-, avaruus- ja puolustuselektroniikkateollisuuden aloilla. Kuten Valtiontyöntekijöiden kansallinen liitto (CGT) on korostanut, aseteollisuuden työntekijät, insinöörit ja teknikot ovat päteviä, heidän saatavillaan on teollisia menetelmiä ja he käyttävät tekniikoita, joita voidaan erittäin hyvin soveltaa siviilitarpeiden hyväksi. Monipuolistuminen ei voi olla tehokasta, ellei siihen liitetä sosiaalisia toimenpiteitä - kuten esimerkiksi työajan lyhentämistä ja koulutuksen parantamista - työllisyyden suojelemiseksi ja sellaisten asemapaikkojen pitämiseksi toiminnassa, joiden taloudellinen ja sosiaalinen toiminta riippuu lähes yksinomaan aseteollisuudesta. Theorin Arvoisa puhemies, turvallisuuspolitiikan kaiken kattavana tavoitteena on maailmanlaajuinen aseistariisunta. Se edellyttää asetuotannon ja aseiden myynnin vähentämistä. EU: n on johdettava aseistariisuntaa ja asekaupan rajoittamista. Sen on aina oltava osa Euroopan puolustusteollisuudesta käytävää keskustelua. Kansainvälinen asekauppa on maailmanlaajuinen ongelma. EU: n jäsenvaltiot muodostavat yhdessä maailman toisiksi suurimman toimijan kansainvälisessä asekaupassa, minkä vuoksi niillä on myös erityinen vastuu. Titley on tehnyt varmasti hyvää työtä, mutta en ole samaa mieltä mietinnön 3 kohdasta, jossa sanotaan, että eurooppalainen puolustusmateriaalipolitiikka on olennainen osa eurooppalaisen turvallisuus- ja puolustusidentiteetin vahvistamista Natossa. Ruotsi on sitoutumaton ja liittoutumaton valtio, joka ei ole Naton jäsen ja joka ei aio osallistua yhteiseen puolustukseen. Mielestäni myös toimitaan väärin, jos ensin yritetään luoda asetuotantolaitoksia ja vasta sitten päätetään yhteisestä sotilaallisesta puolustuksesta. Rooman sopimuksen 223 artiklan osalta olen sitä mieltä, että aseita ei saa pitää minä tahansa tavaroina tai tuotteina, joita saa myydä vapaasti, vaan aseita varten vaaditaan erityissäännöt. EU: n on työskenneltävä aktiivisesti, ei jotta se laajentuisi puolustusmateriaaliteollisuuden oikeuksia tuottaa ja viedä aseita, vaan jotta se laatisi asekauppaa ja asevientiä rajoittavat tiukat säännöt. Sjöstedt Arvoisa puhemies, tällä hetkellä on maihimme kohdistuva sotilaallinen uhka onneksi hyvin pieni, ja Euroopassa on nyt hyvät mahdollisuudet aseistariisunnan ja liennytyspolitiikan jatkamiseen. Tämä näkökulma puuttuu kuitenkin täysin Titleyn mietinnöstä. Siinä käsitellään sen sijaan yhteisen puolustuspolitiikan luomista ja aseteollisuutta ja asevientiä koskevan yhteisen politiikan kehittämistä. Tällaisessa mietinnössä tarvittaisiin yhteinen suunnitelma asetuotannon muuttamisesta siviilituotannoksi. Jos Euroopan unioni harjoittaa aggressiivisempaa ja aktiivisempaa asevientiä, se pahentaa ympäri maailmaa vallitsevia konflikteja. En myöskään ole samaa mieltä 2 kohdasta, jossa sanotaan, että EU: n tutkimusvaroja aletaan käyttää sotilaallisiin tarkoituksiin. Onhan päinvastoin niin, että meidän on ohjattava sotilaalliseen tutkimukseen tuhlattavat suuret resurssit ei-sotilaalliseen tutkimukseen, josta on sen sijaan hyötyä ihmisille. Tässä mietinnössä ei lisäksi kunnioiteta ollenkaan sitä, että useat unionin jäsenvaltiot eivät kuulu Natoon, eivätkä ole Länsi-Euroopan unionin jäseniä. Mietinnössä ne halutaan kuitenkin sisällyttää Länsi-Euroopan unioniin ja Naton kanssa tehtävään yhteistyöhön. Pidän valitettavina myös niitä vaikutuksia, joita on aiheutunut siitä, ett Nato on laajentumassa Itä- ja Keski-Eurooppaan, sillä nämä maat kohentavat nyt voimakkaasti puolustustaan, mikä voi myös johtaa siihen, että yhä useammat maat vuorostaan hankkivat uusia asejärjestelmiä. Se uhkaa lisätä jännitteitä Euroopassa eikä vähentää niitä - vaikka osa aseiden valmistajista ehkä ilahtuukin. Mielestäni tällä alalla tarvittaisiin valtioiden välisiä vähimmäissääntöjä aseviennin rajoittamiseksi, mutta tässä mietinnössä mennään huomattavasti pitemmälle. Sen vuoksi äänestän tätä pääosiltaan hyvin taantumuksellista mietintöä vastaan. Bangemann Arvoisa puhemies, haluaisin ensin kiittää herra Titleyä, en tosin sen vuoksi, että hänen mietintönsä noudattaa sisällöltään niitä linjoja, joita komissio on ehdottanut, vaan myös hänen realistisuutensa ja rohkeutensa vuoksi, joka yksinkertaisesti kuuluu asiaan, kun näin vaikeassa tapauksessa ollaan realisteja. Siksi haluaisin aloittaa aivan yksinkertaisella toteamuksella, ennen kuin herra Sjöstedt lähtee. Tämä on normaalia keskustelukulttuuria, että parlamentin jäsen kertoo ensin jotain ja lähtee sitten pois. Hän ei enää ollenkaan kuuntele, mitä muut sanovat. Suosionosoituksia Haluaisin aloittaa aivan yksinkertaisella toteamuksella. Olen sitä mieltä, että Euroopan parlamentissa ei kiistellä kovin paljon yhteisen ulko- ja turvallisuuspolitiikan tarpeellisuudesta. Yhteinen ulko- ja turvallisuuspolitiikka ei edusta tällöin, kuten nimikin jo sanoo, mitään hyökkäävää politiikkaa, vaan välttämättömyyttä maailmassa, jossa kukaan ei voi valitettavasti taata turvallisuuttaan pelkästään rauhanaatteen mukaisin menetelmin, rakentaa järjestelmä, jonka avulla voidaan tehdä selväksi kansalaisille, että kykenemme puolustamaan itseämme. Sehän on jopa puolueettomassa Ruotsissa syy siihen, että siellä ei ollenkaan kyseenalaisteta omaa kansallista puolustusta. Herra Sjöstedt, jos Euroopan unioni veisi esimerkiksi, suhteellisesti katsottuna, yhtä paljon aseita kuin Ruotsi, meidän olisi lisättävä vientiämme huomattavasti. Jos asenne Natoon on erilainen Ruotsissa kuin Latviassa, Virossa ja Liettuassa, sillä on jotain tekemistä sen kanssa, että Ruotsi ei ole milloinkaan ollut osa Neuvostoliittoa. Meidän pitäisi siis sanoa ensinnäkin aivan asiallisesti: meidän on ehdottomasti puolustettava itseämme. Se on ensimmäinen kohta. Toinen kohta: jos se on välttämätöntä ja tarvitsemme jonkin aikaa saadaksemme aikaan yhteisen turvallisuuspolitiikan - eikä se ole poliittisesti helppoa - meillä on sellainen ongelma - jos tarvitsemme vielä viisi tai kymmenen vuotta yhteisen ulko- ja turvallisuuspolitiikan aikaansaamiseen ja kun olemme lopulta saaneet sen aikaan eikä meillä ole enää yhteistä aseteollisuutta - että meillä on tosin yhteinen turvallisuuspolitiikka mutta ei mahdollisuutta tuottaa itse aseita. Jos joku ei ymmärrä tätä, häntä ei voida enää auttaa! Sen vuoksi komissio pyrkii sanomaan parlamentille ja jäsenvaltioille, että meidän on tehtävä jotakin. Yksi asia on nimittäin selvä: tähänastiset teollisuuspoliittiset aikaansaannoksemme tällä alueella ovat olleet pelkästään kansallisia. Sillä tavalla emme pääse eteenpäin. Se, mistä muistaakseni esimerkiksi myös rouva Elmalan valitti, eli että menetämme jatkuvasti asemiamme USA: n Euroopan unioniin tuontiin verrattuna, sehän on totta! Se johtuu yksinkertaisesti siitä, että Euroopan teollisuus on jakautunut liikaa kansallisiksi yksiköiksi eikä saavuta siis sellaista vaikutusta kuin amerikkalaisilla yrityksillä on. Meidän on vain pidettävä mielessä yksi luku: jos kaikki yritykset, jotka tuottavat Euroopassa aseteollisuuden tuotteita, yhdistyisivät, liittyisivät yhteen, syntyvä yritys ei siltikään olisi niin suuri kuin suurin amerikkalainen yritys, joka tällä alalla toimii. Tässä on kyse myös teollisuuspolitiikasta. Vastaus ei riipu pelkästään komissiosta, Euroopan parlamentista ja Euroopan unionista, se riippuu myös jäsenvaltioista. Kaikki jäsenvaltiot ovat ilmoittaneet ymmärtävänsä tämän teollisuudenalan uudelleenjärjestelyn tarpeen. Se koskee myös Airbus-konsortiota. Kaikki kuusi Airbusin yhteydessä yhteistyötä tekevää maata kokoontuivat jälleen äskettäin. Niiden ongelma on aivan yksinkertainen. Jokainen maa puolustaa ensi sijassa omia etujaan, osittain myös omaa politiikkaansa. Se, että Ranskalla on suurehkoja ongelmia Aerospatiale -yhtiönsä yksityistämisessä, ei johdu siitä, että Aerospatiale ei toivoisi sitä, vaan siitä, että Ranskan nykyisellä hallituksella on suurempia vaikeuksia tämän ongelman kanssa kuin toisella hallituksella. Se, että kaksi brittiläistä yritystä on yhdistynyt nyt Isossa-Britanniassa, johtuu siitä, että jos tämä ilmailualan yritysten yhteenliittyminen edistyy, on tuloksena tietysti suurempi yritys, jolla on myös paremmat edellytykset vaatia jotakin. On siis ymmärrettävä, että käynnissä on eräänlainen valtataistelu. Silmien sulkeminen siltä olisi naiivia. Kaikki nämä liikkeet osoittavat kuitenkin, että teollisuudessa ja jäsenvaltioissa on ymmärretty se, että tällä alalla on tapahduttava jotakin. Herra Titleyn mietinnössä on mielestäni rohkaisevaa se, että Euroopan parlamentti on näin vaikeassa asiassa - on suhteellisen helppoa tulla tänne, ja jotkut ovat jo tehneetkin sen, herra Frischenschlagerkin, ja sanoa, että aseidenriisunta on oikeastaan oikea tapa. Euroopan unioni olisi varmasti ensimmäinen, joka hyväksyisi sen, jos saisimme toteutettua sen maailmanlaajuisesti. Se ei kuitenkaan ole mahdollista. Sen vuoksi meidän on keksittävä toinen keino. Olemme esittäneet toimintasuunnitelman, jossa sanotaan yksiselitteisesti, mitä voimme tehdä. Voin vakuuttaa teille, että komissio ehdottaa ja toteuttaa tämän toimintasuunnitelman välttämättömät osat tänä vuonna. Standardisointi on ensimmäinen asia. Julkinen tarjouskilpailu: se, mitä rouva Elmalan sanoi siitä, on tavallinen reaktio unionin tietyissä jäsenvaltioissa: kun putkahtaa esiin ongelma, paetaan protektionismiin ja eurooppalaisiin kiintiöihin. Se on niin sanotusti aseteollisuuteen siirrettyä maatalouspolitiikkaa. Se on kuitenkin viimeinen asia, jonka voi tehdä. Siten ei päästä yhtään eteenpäin. Meidän on toisin sanoen saatava aikaan kilpailukykyisiä rakenteita. Niihin kuuluvat: yhteinen standardisointi, yhteiset tarjouskilpailut, sillä vain tällaisten tarjouskilpailujen avulla Euroopan aseteollisuudesta tulee kilpailukykyinen, sekä yhteiset määräykset aseteollisuuden sisäistä kauppaa ja vientiä varten. Euroopan yhteisön tuomioistuin on jo monesti ilmoittanut tuomioissaan, että myös aseteollisuuden tuotteiden vienti kuuluu yhteisön toimivaltaan. Komissio tekee kaikkensa, jotta tällä alueella edistyttäisiin, sillä jos emme toimi nyt, emme voi viiteen vuoteen valittaa siitä, että emme voi edes itse puolustaa itseämme. Tarkoitan sitä, että senhän pitäisi vastata hyvää eurooppalaista perinnettä: meidän pitäisi pystyä itse valmistamaan niitä tuotteita, joita tarvitsemme puolustautuaksemme. Juuri se on komission tavoitteena, ja olen iloinen siitä, että herra Titleykin näkee asian niin ja tukee sitä. Sjöstedt Komissaarihan kääntyi puoleeni ja kommentoi Ruotsin asevientiä. Olen hänen kanssaan samaa mieltä siitä, että Ruotsin asevientiä, sellaisena kuin se on toteutunut, voidaan pitää kauhistuttavana esimerkkinä vastuuttomasta toiminnasta, esimerkiksi kun ajatellaan asevientiä Indonesiaan tai nykyistä taistelulentokoneiden erittäin aggressiivista vientiä. Minusta ei siis ole toimittu oikein. En halua, että sama virhe toistetaan EU: ssa, vaan haluan sen sijaan toimia tämän vaaran vähentämiseksi. Puhemies Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Ympäristö, turvallisuus ja ulkoasiat Puhemies Esityslistalla on seuraavana Theorinin laatima ulko- ja turvallisuusasiain sekä puolustuspolitiikan valiokunnan mietintö (A4-0559/98) ympäristöstä, turvallisuudesta ja ulkoasioista. Theorin Arvoisa puhemies, turvallisuuspoliittisessa tilanteessa on tapahtunut useita suuria muutoksia. Kylmä sota on päättynyt, ja suursodan syttymistä Euroopassa pidetään nykyään mahdottomana. Edessämme olevat konfliktit ovat kansallisia ja ne aiheutuvat etnisistä, uskonnollisista ja sosiaalisista ristiriitaisuuksista. Esiin nousee samanaikaisesti uusia uhkakuvia, esimerkiksi laajat pakolaistulvat, terrorismi, kansainvälinen rikollisuus ja etenkin ympäristöuhat ja luonnonkatastrofit. Näitä konflikteja vastaan ei voi taistella luotien ja ruudin avulla. Useat luonnonkatastrofit ovat aiheuttaneet ihmiskunnalle uusia ongelmia, esimerkiksi uusiutuvat tulvat Euroopassa, padon murtuminen Espanjassa ja viimeksi laaja maanvyörymä Keski-Amerikassa. On selvää, että näiden katastrofien havaitsemiseksi ja ehkäisemiseksi ei ole ollut tarpeeksi resursseja. Koska ympäristöuhat eivät tunne lainkaan kansallisia rajoja, valtioiden on tehtävä yhteistyötä. Ympäristöongelmien laajuuteen liittyvä kansainvälinen tietoisuus on lisääntynyt. Siitä ovat osoituksina erilaiset YK: n konferenssit, joissa on käsitelty vettä, aavikoitumista, ympäristöä ja kehitystä sekä ilmastonmuutoksia. Ympäristöongelmat voivat johtaa niin vakaviin ongelmiin, että ne uhkaavat niin ihmisten kuin valtioidenkin turvallisuutta. Makea vesi on erittäin epätasaisesti jakaantunut luonnonvara. Alle 10 maata omistaa 60 % maailman kaikista makean veden varoista ja useat Euroopan valtiot ovat riippuvaisia vedentuonnista. Tulevaisuuden konflikteissa makean veden lähteisiin kohdistuneet hyökkäykset eivät ehkä muodosta ainoastaan yhtä päämäärää muiden joukossa, vaan ne voivat olla myös konfliktien aiheuttaja. Kansainvälisillä raja-alueilla sijaitsee arviolta 300 jokea, järveä ja pohjavesilähdettä. Lähi-idässä 14 maasta 9 kärsii veden puutteesta. Paikallisilla ja alueellisilla ekologisilla ongelmilla, esimerkiksi rajallisilla vesivaroilla tai suurilla ympäristöpakolaisryhmillä, voi olla merkittäviä vaikutuksia kansainvälisiin suhteisiin. Ympäristöpakolaisten määrän arvioidaan olevan nyt 25 miljoonaa 22: een miljoonaan " perinteiseen" pakolaiseen verrattuna. Ympäristöpakolaisten määrän arvioidaan kaksinkertaistuvan vuoteen 2010 mennessä. Nämä uusien konfliktien syyt on otettava huomioon ulko-, turvallisuus- ja puolustuspolitiikassa ja siinä, miten kansat ylläpitävät ja luovat rauhaa ja turvallisuutta. Resursseja on otettava käyttöön, jotta voimme vastata ympäristölliseen haasteeseen. Tarvitsemme erittäin suuria panoksia, mutta varat ja resurssit ovat erittäin rajalliset. Samanaikaisesti muuttunut turvallisuuspoliittinen tilanne on johtanut sotilaalliseen liennytykseen ja aseistariisuntaan. Sotilaallisten resurssien vapauttaminen on antanut asevoimille ainutlaatuisen mahdollisuuden ja laajan kapasiteetin kohdata kasvavat ympäristöuhat. Asevoimilla on etenkin hyvin toimiva organisaatio ja laajat tekniset resurssit, joita voidaan käyttää ympäristöä hyödyttävällä tavalla ilman merkittäviä kustannuksia. Jotta ympäristökriisien syntyminen voitaisiin ehkäistä, tarvitaan infrastruktuuri, organisaatio ja lisää resursseja. Näitä asevoimilla on, tosin asevoimat saattavat vaihdella maasta toiseen, mutta ne koostuvat pääasiassa pätevästä henkilöstöstä, tekniikasta, kehittyneistä huipputeknisistä varusteista, järjestelykyvystä, sotilastutkimuksesta ja kehityksestä. Asevoimien henkilöstö on valmiina toimimaan katastrofitilanteissa ja se on koulutettu suorittamaan tehtäviä äärioloissa. Sotilaallinen toiminta aiheuttaa kuitenkin myös huomattavia ympäristötuhoja. Ympäristön tuhoaminen on ollut antiikin ajoista lähtien tavallinen sodankäyntitapa. Sota on myös ehdottomasti vakavin uhka ympäristölle. Asevoimat ovat lisäksi vastuussa useista ilmastoon vaikuttavien kaasujen, fossiilisten polttoaineiden, freonien sekä typpioksidi- ja rikkioksidipäästöistä. Ydinaseet, kemialliset aseet ja maamiinat ovat konkreettisimpia asejärjestelmiä, joilla on laajoja haittavaikutuksia luontoon myös rauhan oloissa. Julkisen kuulemistilaisuuden yhteydessä valiokunta on myös saanut tietoja niin kutsuttujen tainnuttavien aseiden kehittämisestä ja HAARPista, joka on suurtaajuisen säteilyn tutkimukseen liittyvä tutkimusohjelma. Olen todella pahoillani siitä, että Yhdysvalloista ei ole lähetetty edustajaa kuulemistilaisuuteen ja että se ei ole hyödyntänyt mahdollisuutta kommentoida esitettyä aineistoa. Meillä on ollut kaksi julkista kuulemistilaisuutta, joiden tarkoituksena on ollut selvittää muun muassa tainnuttavien aineiden ja HAARPin monimutkaisia teknisiä ja oikeudellisia näkökohtia, ja olemme saaneet ehdotuksen ympäristönsuojelusotilaille tarkoitetusta niin taloudellisesta kuin käytännöllisestäkin koulutusohjelmasta. Alkuperäistä ehdotustani on käsitelty Hughesin menettelyn yhteydessä ja ympäristö-, terveys- ja kuluttajansuojavaliokunta on ansiokkaasti valvonut ympäristönäkökulmia. Tämän melko runsaan taustatiedon pohjalta esittelen nyt tämän ympäristöä, turvallisuutta ja ulkopolitiikkaa koskevan päätöslauselman ja annan useita ehdotuksia toimiksi tehtäväksi niin EU: n kuin kansallisellakin tasolla. Päätöslauselmassa jäsenvaltioita suositellaan käyttämään sotilaallisia resursseja ympäristön hyväksi aloittamalla muun muassa ympäristösuojelusotilaiden kouluttaminen tavoitteena perustaa koordinoitu eurooppalainen ympäristöprikaati, investoimalla ympäristötarpeensa ja ympäristötarkoituksiin käytettävissä olevat sotilaalliset resurssit, ja hyödyntämällä näitä resursseja kansallisissa ympäristösuunnitelmissa, mutta myös asettamalla ne YK: n ja EU: n käyttöön ympäristökatastrofeissa tai rauhankumppanuuden yhteydessä. Ehdotukseen kuuluu, että asevoimien on noudatettava ympäristösääntöä ja korjattava aiemmin aiheutetut ympäristötuhot. Muun yhteiskunnan ympäristölainsäädäntöä on sovellettava kaikkeen sotilaalliseen toimintaan. Ehdotamme, että komissio esittää neuvostolle ja parlamentille Amsterdamin sopimukseen sisältyvän yhteisen strategian, joka yhdistää EU: n YUTP-näkökohdat EU: n kauppapolitiikkaan, avustuspolitiikkaan ja kansainväliseen ympäristöpolitiikkaan. Päätöslauselmassa todetaan, että ehkäisevät ympäristötoimet ovat merkittäviä turvallisuuspolitiikan välineitä, ja siinä kehotetaan sen vuoksi jäsenvaltioita määrittelemään pitkän aikavälin puolustus- ja turvallisuuspoliittisiin arviointeihin sisältyvät ympäristöön ja kansanterveyteen liittyvät tavoitteet. Päätöslauselmassa otetaan esiin myös ydinsukellusveneiden ja muiden ydinkäyttöisten alusten valvomaton, vaarallinen ja asiantuntematon varastointi ja hylkääminen sekä mainittujen alusten radioaktiivinen polttoaine ja vuotavat ydinreaktorit. Kehotamme myös päätöslauselmassa komissiota tekemään perusteellisen tutkimuksen Euroopan turvallisuuspoliittisista ympäristöuhkista ja laatimaan vihreän kirjan asevoimien ympäristövaikutuksista. Mietinnössä otetaan esiin myös sotilaallisen toiminnan oikeudelliset näkökohdat. Mietinnössä EU: ta kehotetaan työskentelemään sen hyväksi, että myös uusia niin sanottuja tainnuttavia asejärjestelmiä säännellään kansainvälisin sopimuksin. Uhka siitä, että ydinaseita käytetään vahingossa säilyy niin kauan kuin ydinaseita on olemassa. Tätä uhkaa voitaisiin vähentää merkittävästi hyvin lyhyessä ajassa, jos ydinasevaltiot panisivat nopeasti täytäntöön kaikki Canberran komission raporttiin sisältyvät kuusi kohtaa. Sallikaa minun lopettaa sanomalla, että saamme päivittäin raportteja ympäristökatastrofeista, jotka voidaan estää, jos käytämme järkevästi hyväksemme olemassa olevia resursseja. Nämä resurssit löytyvät asevoimilta. Resursseja ei tarvitse ottaa pois asevoimilta, vaan asevoimien pitää käyttää niitä. Nyt puuttuu vain poliittinen tahto. Olsson Arvoisa puhemies, ympäristö-, terveys- ja kuluttajansuojavaliokunta on käsitellyt tätä mietintöä ja se on antanut lausunnon, jota haluan hieman kommentoida. Haluan ensiksi sanoa, että tuemme kokonaisuudessaan Theorinin laatimaa taustatietojen kuvausta, jonka hän on tuonut esiin myös parlamentissa. Haluan kuitenkin puheenvuoroni lopussa ottaa esiin muutamia kysymyksiä, joista olemme eri mieltä. On aivan selvää, että Eurooppaan ei nykyään kohdistu lainkaan suoraa sotilaallista uhkaa. On olemassa muita suurempia uhkia, esimerkiksi ympäristötuhot, makean veden puute, aavikoituminen, ilmastonmuutokset, kemiallisen teollisuuden ja ydinvoimaloiden onnettomuudet ja niin edelleen. Sen vuoksi on tärkeää, että arvioimme uudestaan käsitystämme puolustuksesta ja laajennamme sen käsittämään myös ympäristöuhat. Tässä päätöslauselmassa näin tehdäänkin suurilta osin. On erittäin myönteistä, että muuta yhteiskuntaa koskevat ympäristövaatimukset asetetaan koskemaan myös sotilaallista toimintaa - se on nykytilanteessa välttämätöntä. Aikaisemmista ydinaseista huolehtiminen ja niiden käsitteleminen on tärkeää tässä yhteydessä. Asian ratkaisemiseksi Theorinin mietinnössä ehdotetaan, että asevoimia " uudistetaan" , jotta ne voivat työskennellä ympäristökysymysten parissa. Se on varmasti osaksi mahdollinen ratkaisu. Ympäristövaliokunta haluaa kuitenkin ottaa esiin sen, että jos asevoimilla on liian suuret resurssit, niin kuin asia tällä hetkellä todennäköisesti on, on asevoimien resurssit siirrettävä ympäristösektorille, pelastustoimiin, katastrofivalmiuteen, maa- ja vesialueiden saneeraukseen, ennalta ehkäiseviin ympäristötoimiin ja niin edelleen. Mielestämme se on vielä tärkeämpää, kuin erityisten ympäristötarkoituksiin tarvittavien sotilaallisten joukkojen perustaminen. Ympäristövaliokunnan mielestä tämä on kuitenkin yksi käytettävissä oleva vaihtoehto. Titley Arvoisa puhemies, toivon, että kollegat tiedostavat tämän mietinnön tärkeyden ja merkityksen. En viittaa ainoastaan rouva Theorinin työn laatuun, josta onnittelen häntä, vaan siihen seikkaan, että tämä mietintö laadittiin ulko- ja turvallisuusasiain sekä puolustuspolitiikan valiokunnassa. Se osoittaa sen, että parlamentti on tunnustanut sen, että kylmän sodan päättyminen toi tullessaan aivan uudenlaisen turvallisuuskäsityksen ja että ympäristöllinen turvallisuus on elintärkeää tulevan rauhan ja hyvinvoinnin kannalta. Siitä ei ole epäilystäkään, että luonnonvarojen niukkuus ja heikentyminen johtavat tulevaisuudessa konflikteihin ja meidän on käytettävä kaikkia saatavilla olevia resursseja, jottei näin tapahtuisi. Mikäli minulla on jotakin kritiikkiä mietintöä kohtaan sellaisena kuin siitä lopulta tuli, se kohdistuu siihen, että sekä ulkoasiain valiokunnan että ympäristö-, terveys- ja kuluttajansuojavaliokunnan tarkistukset ovat merkinneet sitä, että olemme pyrkineet sisällyttämään siihen kaiken mahdollisen. Se on virhe. Meidän pitäisi keskittyä perusasioihin. Suurin osa ihmisistä pitää tärkeänä hengittämäänsä ilmaa, nauttimaansa ravintoa ja juomaansa vettä - todellakin samaa vettä, jonka avulla tuotetaan heille ravintoa. Haluaisin keskittyä vettä koskevaan kysymykseen. Se on kenties ensi vuosituhannen merkittävin turvallisuushaaste. Jos tarkastelemme esimerkiksi Kaspianmeren aluetta, havaitsemme, että sen valtavat öljyvarat voivat mahdollisesti tuoda alueelle paljon vaurautta. Ne ovat kuitenkin myös tulevan tuhon siemen varsinkin Keski-Aasian tasavalloissa. Me kaikki tunnemme Araljärven kauhean tarinan. Niin ikään on muita konflikteja, jotka ovat seurausta sekä neuvostojärjestelmästä, jossa haaskattiin vettä, että järjestelmän romahduksesta, joka on saanut aikaan kaaoksen vedenjakelussa. Kirgisian vesivoima horjuttaa alajuoksulla sijaitsevien maiden asemaa. Vesivarojen laiton juoksutus ja veden käyttöoikeuteen liittyvät kysymykset yhdistettyinä kansallisiin kaunoihin voisivat johtaa konflikteihin minä hetkenä hyvänsä. Vastaavasti jos me tarkastelemme Etu-Intian niemimaata, väestönkasvu yhdessä metsien hävittämisen ohella aiheuttaa tulvia, jotka heikentävät tehokasta vedenjakelua ja patoja. Useat vesistöt saavat alkunsa Kashmirista, ja me kaikki olemme tietoisia sen vaikutuksesta turvallisuuteen. Lähi-idässä pääsy Jordan-joelle on yksi Lähi-idän rauhanprosessin keskeisiä osa-alueita erityisesti Golanin kukkuloiden osalta. Itse asiassa Israelin ja Jordanian välisten suhteiden historia on ennen kaikkea veteen liittyvien suhteiden historiaa. Pidänkin myönteisenä sitä, että puutumme vihdoinkin näihin kysymyksiin. Toivon rouva Theorinin tavoin, että voimme käyttää kaikkia resurssejamme - erityisesti satelliittitiedusteluun liittyviä sotilaallisia resursseja ja niin edelleen - ympäristöllisen turvallisuuden hyväksi. Ellemme tee näin, todelliset konfliktit ovat vielä edessäpäin. Stenzel Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, hyvät kollegat, rouva Theorinin mietinnössä ympäristöstä, turvallisuudesta ja ulkopolitiikasta käsitellään turvallisuusnäkökulman yhtä yksityiskohtaa, nimittäin ympäristöpoliittisesti ajankohtaisia kysymyksiä, ylikorostetaan niitä ja pyritään sen vuoksi tarkastelemaan puolustusvoimien turvallisuuspoliittista roolia pääasiassa tästä näkökulmasta ja pyritään muuttamaan turvallisuusvoimien tehtävää ja toimintaa. Ennen kaikkea entisissä Varsovan liiton maissa on tajuttu, että sotilaat voivat vaikuttaa ympäristön saastumiseen, sillä tällöin vielä neuvostoliittolaisten joukkojen vetäydyttyä paljastui erittäin usein suuria ympäristöpoliittisia vahinkoja. Huoltamattomat ja kelvottomat ydinsukellusveneet ovat vaaraksi merille, entiset kasarmit ovat jättäneet jälkeensä öljyn saastuttamia maa-aloja. Kysymys siitä, kuka vastaa sotilaiden jälkeensä jättämän romun hoitamisesta, nimenomaan näissä maissa, on tietysti oikeutettu. Jos tämä otetaan verukkeeksi sille, että puolustusvoimia määritellään enää vain ympäristönsuojelun näkökulmasta ja tutkimusta estetään sen ympäristöystävällisyyden näkökulman perusteella, se merkitsee sitä, että puolustusvoimien turvallisuuspoliittinen tehtävä jätetään huomiotta. Koska kaikkialla ei ole vielä saatu aikaan rauhaa kylmän sodan päättymisen jälkeen, mietinnön tämä periaate on hylättävä. Varsinkaan sotaväen vetäminen vastuuseen ympäristövahingoista ei ole tavoitteeseen vievä lähtökohta, sillä se rasittaisi liikaa muutenkin rajallisia puolustusbudjetteja. Tärkeää ja oikein on sen sijaan se, että hallitusten on vastattava ympäristövahingoista, ja siinä on otettava käyttöön aiheuttajaperiaate. Mietinnön tästä periaatteesta huolimatta, jonka torjun todellisuudelle vieraana, on tietysti ehdottomasti tuettava joitakin kohtia, esimerkiksi ympäristönäkökohtien ottamista mukaan sotilaalliseen tutkimukseen, aseteollisuuden siviilituotteiden valmistamiseen siirtymisen tehostamista, henkilömiinojen kiellon käyttöä ja vetoomusta vuoden 1997 Ottawan sopimuksen välittömästä allekirjoittamisesta, ydinaseteollisuuden jätteiden valvontaa, biologisten ja kemiallisten taistelukaasujen valvontaa, ydinaseiden vähentämisen jatkamista ja ennen kaikkea ydinaseiden leviämisen estävän sopimuksen noudattamista. Tällaisten aseiden joutuminen vastuuttomien hirmuhallitsijoiden tai terroristijärjestöjen haltuun on suuri uhka ja se on estettävä kansainvälisten sopimusten ja vastaavan valvonnan avulla. Vaatimus ympäristönsuojelusotilaiden kouluttamisesta tavoitteena eurooppalaisen ympäristöprikaatin muodostaminen ei kuulu varsinaiseen asiaan eikä sen vuoksi edistä sitä, koska ympäristönäkökohta otetaan jo nyt huomioon kansallisissa puolustusvoimissa samoin kuin Naton rauhankumppanuudessa. Sotilaidenkin on luultavasti varauduttava ympäristökatastrofeihin. Se ei kuitenkaan varmasti ole heidän päätehtävänsä. Bertens Arvoisa puhemies, ympäristön täytyy olla tärkeä tekijä sisä- ja turvallisuuspolitiikassa. Se on tämän mietinnön keskeinen viesti. Kiitokset rouva Theorinille energiasta, jonka hän on käyttänyt mietinnön hyväksi. Olisi tosiaan hyvä, jos unioni kehittäisi tässä asiassa yhteisen strategian. Jo nyt on paljon konflikteja, jotka juontavat juurensa ympäristöongelmista. Herra Titley toi jo niitä esiin: vesi Lähi-idässä, ylikansoitus yhtenä konfliktitekijänä Suurten järvien alueella, liikahakkuut sekä tulvat Etelä-Aasiassa. Lisäksi täytyy olla selvää, että armeija on osa yhteiskuntaa, jossa ympäristönsuojelu on tärkeällä sijalla. Mahdollisuuksien mukaan meidän täytyy käyttää sotilaita ympäristöongelmien ratkaisemisessa. Muun muassa säiliöalusten laittomien päästöjen valvonta ilmasta käsin Pohjanmerellä on hyvä esimerkki armeijan hyödyllisestä panoksesta. Sotilaiden käyttäminen ympäristönsuojelun osalta olisi ollut myös hyvä mahdollisuus Indonesian tulipalojen aikana. Tässä mietinnössä on kuitenkin mukana myös hyvin epärealistisia ja tarpeettomia asioita. Älkäämme ryhtykö taas perustamaan keskuksia, kirjoittamaan vihreitä kirjoja ja perustamaan uusia prikaateja. Lisäksi meidän täytyy jättää kansallisten hallitusten tehtäväksi varojen siirtäminen budjetissa puolustussektorilta. Tämän parlamentin ei kuulu määrätä hallituksia käskemään armeijaa hoitamaan ympäristöpolitiikkaa. Annetaan jokaisen jäsenvaltion tarkistaa budjettiaan halujensa mukaan, ja siten myös ympäristöasiat tulevat tietysti esille. Minun ELDR-ryhmäni haluaa palauttaa mietinnön oleelliseen muotoonsa. Me poistamme muutaman kohdan tarkistusten nojalla. Ryhmäni päättää sen perusteella, kannatammeko tätä mietintöä vai emme. Gahrton Arvoisa puhemies, Theorin on kirjoittanut tärkeän mietinnön, josta on tullut parempi valiokunnan käsittelyn jälkeen mutta joka kuitenkin on liian heikko tietyissä kohdissa, esimerkiksi mitä tulee puolustusvoimien vastuuseen rauhan ajan ympäristötuhoista, puolustusvoimiin kohdistuvista vahingonkorvausvaatimuksista ja erityisesti, mitä tulee avaruuteen sijoitettaviin asejärjestelmiin. Perusteluosan ja itse päätöslauselman välillä on kummallinen ristiriita. Perusteluosassa puhutaan HAARPista, High Frequency Active Auroral Research Project, selkeästi sotilaallisena tutkimuksena, " tähtien sotana" , tutkimuksessa, jota on pidettävä ympäristöä vakavasti vahingoittavana ja jolla voi olla arvaamattomat vaikutukset ihmisten elämään, mikä on oikeudellisesta näkökulmasta arveluttavaa ja ehkä kansalaisoikeuksien vastaista. Siitä ei päätöslauselmassa puhuta enää juuri mitään. Päätöslauselmassa puhutaan vain, että asiaa on tutkittava enemmän. V-ryhmässä olemme sitä mieltä, että olisi aika puhua selvin sanoin. On vaadittava tämän tutkimuksen lakkauttamista, kuten tarkistuksissamme teemme. Kronberger Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, periaatteessa on myönteistä, että on ymmärretty, että ulko- ja turvallisuuspolitiikka on läheisesti yhteydessä ympäristökysymyksiin. Tärkeä on myös johtopäätös, jonka mukaan sotilaallisilla toimilla on laajat ekologiset vaikutukset. Haluaisin kuitenkin viitata lisäksi asiaan, joka pitää ottaa paremmin huomioon tulevassa rauhanpoliittisessa työssämme. Sekä Afrikassa että Keski-Idässä, Etelä-Amerikassa ja entisen Neuvostoliiton valtioissa käydään nykyään sotaa öljystä ja muista resursseista. Vasta, kun onnistumme poistamaan tämän viimeksi kuluneen vuosisadan tärkeimmän sodan syyn siirtymällä uusiutuvien ensisijaisten energiavarojen käyttöön, saavutetaan ensimmäiset todelliset menestykset pitkän aikavälin ekologisessa rauhanturvaamisessa. Minusta yksi kohta on tällöin erittäin tärkeä: EU: n pitäisi aloittaa kampanja jatkuvasti laajenevaa palkkasoturien armeijaa vastaan, joka aktiivisesti osallistuu tähän resursseista käytävään kamppailuun. Palkkasoturijoukot pitäisi kieltää maailmanlaajuisesti ja niiden Euroopassa olevat keskukset pitäisi asettaa rikosoikeudelliseen syytteeseen. Spencer Arvoisa puhemies, olen samaa mieltä mietinnössä esitetyistä päätelmistä. Mielestäni on selvää, että ympäristön vaikutus turvallisuuteen on välitön, tärkeä ja yhä kasvava. Olen ehdottomasti samaa mieltä sekä rouva Theorinin että herra Titleyn kanssa veteen ja luonnonvaroihin liittyvistä konflikteista ja siitä, miten keskeinen tämän asian pitäisi olla, kun suunnittelemme yhteistä ulko- ja turvallisuuspolitiikkaa seuraavan kymmenen vuoden kuluessa. En myöskään lisää mitään niihin huomioihin, joita on esitetty puolustusvoimien vaikutuksesta ympäristöön. Sen voi nähdä Kuolan niemimaalla. Sen voi nähdä Neuvostoliiton ydinvoimaloiden vaarallisuudessa, jota kenraali Lee Butler on korostanut. Haluan kuitenkin sanoa pari sanaa herra Gahrtonin mainitsemasta HAARP-hankkeesta. Oltuani mukana kuulemistilaisuudessa ja työskenneltyäni varsin paljon asian parissa pidän napa-alueilla tehtäviin sähkömagneettisiin kokeisiin liittyviä vaaroja mahdollisesti hyvin haitallisina ja vaarallisina. Sanon näin esittämättä kuitenkaan mitään erityistä arviota tämän teknologian mahdollisista sotilaallisista sovellutuksista vihollisen ilmastoa häiritsevänä aseena tai sen soveltuvuudesta tainnuttaviin aseisiin joko sotilas- tai siviilikäytössä tai, mikä on kenties kaikkein vaarallisinta, " tähtien sota" -puolustuspolitiikkojen epäsuorana jatkeena. Asia on niin, että kun tarkastelemme tätä kysymystä ja kun kuuntelimme HAARPia koskenutta kuulemistilaisuutta, toisinaan tuntui siltä kuin kyse olisi ollut tieteiskirjallisuudesta. Se ei kuitenkaan saisi estää meitä näkemästä, että tieteiskirjallisuudesta voi tulla varsin pelottavaa todellisuutta. Olen muiden puhujien kanssa samaa mieltä, kun pahoittelen sitä, ettei Yhdysvaltain edustaja hyvin korkean tason yhteyksistä ja Naton sisäisistä yhteyksistä huolimatta katsonut tarpeelliseksi tulla parlamenttiin esittämään kantaansa. Sen vuoksi minun on sanottava, että parlamentin on omaksuttava sellainen kanta, että tämän asian pitäisi koskettaa meitä kaikkia ja meidän pitäisi palata siihen ensi vaalikaudella. Monet kysymykset ovat vielä vailla vastausta, ja parlamentin on saatava vastauksia sekä amerikkalaisilta että kysymyksen parissa työskenteleviltä tutkijoilta. Bjerregaard Arvoisa puhemies, sallikaa minun aloittaa kiitämällä esittelijää, rouva Maj Britt Theorinia, jonka tähän työ antama panos on ollut erittäin suuri ja se - sallikaa minun tehdä tämä pieni henkilökohtainen huomio - on myös hyvin samansuuntainen rouva Theorinin aiemman poliittisen työn kanssa. On selvää, että mietintö koskee muitakin kuin niitä ympäristöön liittyviä aloja, joiden parissa päivittäin työskentelen, mutta aion tarkastella mietintöä kokonaisuudessaan. Komissio on erittäin kiinnostuneena kiinnittänyt huomionsa parlamentin mietintöön ja siihen sisältyvään ehdotukseen ympäristöä, turvallisuutta ja ulkopolitiikkaa koskevasta päätöksestä. Kyse on, kuten tänään on myös moneen otteeseen painotettu, monimutkaisesta asiasta, jonka tärkeyden kansainvälinen yhteisö on vähitellen ymmärtämässä. Mietintö ansaitsee kiitoksen, koska siinä otetaan selkeästi esiin monia niistä yhteyksistä, joita ympäristön, ympäristöresurssien puutteen ja turvallisuuden välillä on tai joita niiden välille voi syntyä. Kun olemme keskustelleet asiasta, on myös esitetty useita esimerkkejä, kuten pakolaisongelmat ja liikakansoittuminen tai - varsinaisesti ympäristöön kuuluvana - vesi ja ilmasto. Komission virkamiehet ovat tutkineet useita turvallisuuteen liittyviä ongelmia ja niiden taloudellisia vaikutuksia laajemmissa yhteyksissä. Olemme tässä yhteydessä pitäneet monia seminaareja, joista yksi liittyi muun muassa ympäristöön ja turvallisuuteen. Päätettiin, että komissio laatisi näiden seminaarien jatkoksi alustuksen ulkopolitiikan, turvallisuuden ja kestävän kehityksen yhteispelistä, jonka tavoitteena on aloittaa keskustelu kaikkien Euroopan asianosaisten osapuolten ja päätöksentekijöiden kanssa. Tämän seurauksena omat virkamieheni tarkastelevat parhaillaan parlamentin mietinnön muita kohtia, joissa käsitellään vaaroja, jotka liittyvät maailmanlaajuiseen ilmastomuutokseen ja voimavarojen hyödyntämiseen, ja jotka voivat johtaa ympäristöpakolaisten, kriisitilanteiden ja - mitä myös rouva Theorin painotti - suoranaisten konfliktien määrän lisääntymiseen. Pääosastossa XI on ryhdytty tekemään ympäristöön ja turvallisuuteen liittyvää työtä. Siinä keskitytään muun muassa vesivaroihin ja veden puutetta koskeviin kysymyksiin, joita erityisesti herra Titley käsitteli, ja siihen, teemmekö työtä, joka koskee Kaspianmerta, Araljärveä tai Mustaamerta, joihin herra Spencerillä ja minulla oli mahdollisuus tutustua lähemmin jonkin aikaa sitten. Haluamme myös keskittyä maaperän heikentymiseen, luonnonvarojen puutteeseen rajat ylittäviin ongelmiin, jotka koskevat metsien ja luonnon monimuotoisuuden hävitystä, sekä niistä mahdollisesti seurauksena oleviin turvallisuusongelmiin. Tässä yhteydessä halutaan tarkastella lähemmin myös sitä, mitä vaikutuksia edellä mainituilla asioilla on politiikkaan muilla aloilla, kuten esimerkiksi kaupan, kehityskasvun ja yhteistyön aloilla. Tämä työ käsittää siksi monet niistä ehdotuksista, joita myös Euroopan parlamentti on tehnyt, erityisesti päätöksen erittäin tärkeän 1 kohdan. Komissio on useissa eri yhteyksissä ilmaissut huolestuneisuutensa Afrikan metsätuhoista ja aavikoitumisesta. Suuri osa Lomén ohjelman yhteydessä annetusta hätäavusta on varattu näiden ilmiöiden vastaiseen taisteluun, mihin on luonnollisesti monia syitä, joista muutamat ovat aivan selvästi sotilaallisia. Komissiolla ei kuitenkaan ole sotilaallisiin asioihin liittyvää ammattitaitoa. Sillä ei myöskään ole käytettävissä sotilaallisia varoja tai voimavaroja, koska ne kuuluvat yksinomaan kansallisille viranomaisille. Siksi komissio ei ole valmis huolehtimaan siitä, että päätöslauselmaehdotuksen tiettyjä kohtia, erityisesti 18 ja 29 kohtaa, valvotaan. Komissio osallistuu täysin yhteisen ulko- ja turvallisuuspolitiikan hoitoon. Haluamme siksi yhteistyössä neuvoston puheenjohtajiston kanssa toimia päätöksessä ilmaistujen kantojen äänitorvena eri kansainvälisissä turvallisuusfoorumeissa, muun muassa YK: ssa. Arvoisa puhemies, komissio on lopuksi sitä mieltä, että on myönteistä, että parlamentti on tehnyt tämän päätöksen ja laatinut tämän mietinnön. Komissio on parlamentin tavoin huolestunut siitä, miten ympäristön huonontuminen vaikuttaa tulevaisuuden turvallisuusriskeihin. Kuten sanottu, olemme jo ryhtyneet töihin tiettyjen näkökohtien osalta, jotka koskevat näitä ongelmia, erityisesti niiden osalta, jotka koskevat suoraan ympäristöä. Näiden huomioiden myötä, arvoisa puhemies, haluan vielä kerran kiittää erittelijää, rouva Maj Britt Theorinia, loistavasta mietinnöstä ja tämänpäiväisestä keskustelusta. Puhemies Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Kokonaisvaltainen kumppanuussuhde Kiinan kanssa Puhemies Esityslistalla on seuraavana Bernard-Reymondin laatima ulko- ja turvallisuusasiain sekä puolustuspolitiikan valiokunnan mietintö (A4-0479/98) komission tiedonannosta " Kokonaisvaltaisen kumppanuussuhteen luominen Kiinan kanssa" (KOM(98)0181 - C4-0248/98). Bernard-Reymond Arvoisa puhemies, liikkeen ja muutoksen tilassa oleva Kiina muistuttaa jälleen kerran ristiriitaisuudestaan ja vaikeuksistaan. Kiinan annettua rohkaisevia merkkejä ihmisoikeuksien kohentamisesta, joukko pikaoikeudenkäyntejä on muistuttamassa meitä siitä - jos muistutukseen on edes aihetta - että Kiina on valitettavasti edelleen autoritaarisen politiikan kahleissa ja kääntää selkänsä vapaudelle, demokratialle ja ihmisoikeuksille. Viime aikoja luonnehtivia rohkaisevia merkkejä ovat taloudellisista, sosiaalisista ja kulttuurisista oikeuksista sekä kansalaisten oikeuksista ja poliittisista oikeuksista tehtyjen kahden YK: n yleissopimuksen allekirjoittaminen, epäsuorat kontaktit Tiibetin kansaa edustaviin henkilöihin, Taiwanin edustajan vierailu Pekingissä, poliittisten vankien vapauttaminen, EU: n troikan vierailu Tiibetissä, YK: n ihmisoikeusasiain päävaltuutetun Mary Robinsonin vierailu Pekingissä sekä Yhdysvaltain presidentin ja Jiang Zeminin Kiinan televisiossa aloittama julkinen vuoropuhelu. Emme tietenkään olleet niin naiiveja, että olisimme kuvitelleet pelkästään näiden myönteisten tapahtumien merkitsevän täysin uutta politiikkaa, mutta jo se, että nämä myönteiset merkit ovat olemassa ja että Pekingin viranomaiset pitivät niitä tarpeellisina, on jo sinänsä kannustanut jatkamaan ja syventämään vuoropuhelua. Juuri tässä yhteydessä komissio halusi laatia uuden tiedonannon, johon neuvosto suostuikin, jopa ennen kuin parlamentti on ehtinyt ilmaisemaan kantansa tähän kysymykseen - jolla näytetään Kiinalle huonoa esimerkkiä siitä, miten demokratia toimii. Komissio hyväksyi ne viisi tiedossanne olevaa suuntaviivaa, jotka ulko- ja turvallisuusasiain sekä puolustuspolitiikan valiokuntanne on hyväksynyt. Panen tyytyväisenä merkille, että näissä suuntaviivoissa on asetettu etusijalle poliittinen vuoropuhelu ja Kiinalle ehdotettu tuki kansainvälisten vaatimusten mukaisen oikeusvaltion palauttamiseksi maahan. Poliittinen vuoropuhelu Kiinan kanssa on tarpeen, koska Kiinalla on tulevaisuudessa merkittävä asema tässä monitahoisessa ja muuttuvassa maailmassa, ja Aasian suurvaltana sillä voi olla ratkaiseva rooli alueen vakauttajana. Mutta myös poliittinen vuoropuhelu on tarpeen, jotta Kiina saataisiin vakuuttuneeksi siitä, että avain kansainväliseen yhteiskuntaan on yleismaailmallisten arvojen kunnioittamisessa. Tässä yhteydessä olemme tyytyväisiä komission ehdottamaan, laki- ja oikeusasioita koskevaan yhteistyöohjelmaan, jolle on myönnetty 13 miljoonaa ecua neljäksi vuodeksi. Etusija tässä ohjelmassa olisi annettava yksityishenkilöiden ja ammattiliittojen vapauden kunnioittamiselle, vaikka myös yhteiskunnan talouden oikeusturva on välttämätön, erityisesti investointien ja henkisen omaisuuden suojelun alalla. Mutta hyvät kollegat, käsittelemme näitä suuntaviivoja, kun samaan aikaan Xu Wenli, Wang Youcaï ja Qin Yongmin on vangittu uudelleen ja kun pidätysten ja oikeudenkäyntien aalto pakottaa meidät pohtimaan otteiden kovenemisen merkitystä. Toki me tiedämme, että Tiananmenin aukion tapahtumien kymmenennen vuosipäivän lähestyminen huolestuttaa Pekingiä, mutta pelkäämme pahoin, että tilanteen kärjistyminen johtuu jostakin aivan muusta kuin tuosta pelosta. Kiina on itse asiassa pannut alulle merkittävän talousmuutoksen. Kiina otti oppia kahden viimeisen vuosikymmenen kansainvälisestä kehityksestä, jota maailmanlaajuistumisen kehittyminen ja markkinatalouden tehokkuus edustavat, ja päätti avautua ulkomaailmaan sekä siirtyä byrokraattisesta ja keskitetystä taloudesta sosialistiseen markkinatalouteen. Muutoksen suotuisat vaikutukset alkoivat tuntua nopeasti: Kiinan talouskasvu on ollut pitkään 10 % tai yli, sillä on huomattavat valuuttavarannot, ulkomaiset investoinnit ovat kasvaneet huomattavasti, ulkomaankauppa on täydessä kasvussa ja inflaatio on saatu vähitellen pidettyä kurissa. Komissio on ehdottanut osallistuvansa näihin muutoksiin ulottamalla Kiinan kanssa harjoittamansa yhteistyön eri aloille, kuten inhimillisten voimavarojen kehittämiseen, hallinnon uudistukseen, sosiaaliseen suojeluun, rahoitusalan uudistukseen, köyhyyden ja alueellisten erojen vastaiseen taisteluun, energia-alan taitotiedon siirtoon, tieteellisen ja teknisen yhteistyön laajenemiseen sekä ympäristönsuojeluun. Suuria muutoksia kuitenkin seuraa, kuten aina, mittavien alueellisten erojen kärjistyminen ja ilmaantuminen: erot näkyvät kaupunkien ja maaseudun, rannikkoalueiden ja sisämaan, Pekingin ja paikallisten vallanpitäjien, köyhien ja uusrikkaiden sekä työssäkäyvien ja työttömien välillä sekä ympäristön tilassa. Kiinan viranomaisten halu voittaa nämä vaikeudet Kiinan yhtenäisyyttä vaarantamatta ja säilyttäen maan sisäinen vakaus on oikeutettu, mutta eikö tie, jonka Pekingin viranomaiset näyttävät valinneen, pikemminkin lisää vaaran mahdollisuutta kuin hälvennä sitä? Yhteiskunnan muuttuminen edellyttää joustavuutta, hajauttamista, vastuun ottamista, aloitteellisuutta, keskustelua, toisin sanoen demokratiaa. Kaikki joustamattomuuteen, autoritaarisuuteen ja keskittämiseen viittaava voi olla toimivinaan jonkin aikaa, mutta muutostilassa olevassa yhteiskunnan taloudessa tällainen asennoituminen päätyy väistämättä lukkiutumiin, mistä voi olla seurauksena vain joko avautuminen tai sulkeutuminen ja eristäytyminen. Eurooppa, joka toivoo edelleen rakentavaa vuoropuhelua, ei haluaisi Kiinan päätyvän kumpaankaan viimeksi mainituista vaihtoehdoista. Euroopassa toivotaan, että Kiina integroituisi asteittain kansainväliseen poliittiseen ja taloudelliseen yhteiskuntaan. Eurooppa on valmis tukemaan Kiinaa. Kiinan on niin ikään oltava valmis osoittamaan yhtä paljon rohkeutta politiikassa kuin se on osoittanut päättäväisyyttä taloudessa. Kannustamme Kiinaa voimakkaasti, sillä olemme tietoisia siitä, että historian tulevaisuus on kaikkien kansojen vapaudessa. Seppänen Arvoisa puhemies, kolme Euroopan kokoista ja isompaakin talousaluetta on puolentoista vuoden aikana romahtanut. Kaikkiin niihin, Kaakkois-Aasiaan, Venäjään ja Brasiliaan, on huonolla menestyksellä sovellettu IMF: n uusliberalistisia oppeja. Näköpiirissä on, että kansainvälisten markkinavoimien seuraavan hyökkäyksen kohteena on Kiina. Se on kuitenkin poliittisesti vakaampi linnoitus kuin edellä mainitut maat. Kiinan vakaus saattaa olla elintärkeää koko maailmalle, myös Euroopalle ja USA: lle. Jos Kiinan valuutta joudutaan devalvoimaan, sitä ei Euroopan ja USA: n kilpailukyky kestä. Bernard-Reymondin mietinnössä korostetaan perustellusti rakentavaa mutta ehdottoman kriittistä suhtautumista Kiinan yhteiskuntaan. Kiinaa murentaa sisältäpäin ympäristöongelma. Kiinan väkiluvun ennustetaan kasvavan nopeasti puoleentoista miljardiin. Nopean sekä intensiivisen että ekstensiivisen taloudellisen kasvun oloissa luonto ja ympäristö joutuvat alttiiksi erityisen suurelle rasitukselle. Kiinan energiasta 80 prosenttia tuotetaan kivihiilellä, ja muiden energialajien osalta Kiina on tuontiriippuvainen. Kivihiilen poltto Kiinassa lisää maapallon hiilidioksidipäästöjä, ja Kiinan päästöt ovat USA: n jälkeen maapallolla toiseksi suurimmat. Kiina ei kuitenkaan ole sitoutunut kansainväliseen ilmastosopimukseen, eikä sen kehitysmaana niin ole tarvinnut tehdäkään. Sen oma etu on kuitenkin vähentää päästöjä. Se, että ympäristöongelmia ei ole käsitelty mietinnössä riittävän perusteellisesti eikä itseasiassa juuri lainkaan, on mietinnön huono puoli. Taloudellisten ulkosuhteiden valiokunta on kiinnittänyt huomiota näihin ongelmiin, jotka eivät ole kuitenkaan saaneet riittävästi huomiota mietinnön esittelijältä. Modernin ympäristösuojelutekniikan ja innovatiivisten ympäristöteknologiatuotteiden myynti olisivat Euroopan unionin yrityksille tärkeä kasvuala. Dupuis Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, esittelijä, herra Bernard-Reymond, toi esimerkillisellä tavalla esille sen, että Euroopan unioni on epäonnistunut Kiinan kanssa jo useita vuosia harjoittamassaan niin sanotussa rakentavan vuoropuhelun politiikassa. Herra Bernard-Reymond muistutti kaikesta siitä - tai ainakin osasta - mikä yhteistyössä on mennyt pieleen, ja voidaankin sanoa, että kyse on todellisesta konkurssista, huomattavan suuresta sellaisesta. On muistettava, että unioni ja jäsenvaltiot suhtautuivat samalla tavoin ylenkatseellisesti Neuvostoliiton kansalaisiin, jotka eivät olleet sen huonompia. Vuosikausia ajateltiin, että se, minkä me ansaitsemme, eli demokratia, ei kuulu heille, ja nykyään, ja jo kauan aikaa, arvioimme Kiinaa samalla tavoin, ehdotamme samanlaista politiikkaa eli sellaista, jossa ei tunnusteta, että kiinalaisilla olisi oikeutta demokratiaan, kuten meillä on. Tällainen on entistäkin vakavampaa, paljon vakavampaa kuin usein kuulee väitettävän, koska Kiina käy läpi dramaattista vaihetta. Sosiaalisten ja taloudellisten ristiriitojen seurauksena syntyy kymmeniä miljoonia työttömiä. Päinvastoin kuin meille halutaan uskotella, Kiinassa ei ole kommunistista järjestelmää - sillä tästähän juuri on kyse - jolla maan vakaus, josta sosialistikollegamme puhui, voitaisiin taata, mutta juuri demokratia, demokratia yksistään ja siihen liittyvät tukipilarit, vastavoimat ja valvontajärjestelmät, joihin kansalaiset pääsevät osallisiksi, auttaisi varmasti Kiinaa selviytymään ristiriitaisuuksistaan. Kiinaa olisi pikemminkin kannustettava, ja Kiinaa sekä sen kommunistista johtavaa luokkaa - sillä juuri johtavasta luokasta tässä on kyse, mikä aina unohdetaan - olisi vaadittava luopumaan vallan monopolista, väkivallan monopolista sekä kymmeniin, satoihin miljooniin ihmisiin kohdistuvasta jokapäiväisestä väkivallasta, minkä seurauksena virallisten tietojen mukaan syntyy kymmeniätuhansia poliittisia vankeja. Kehotan kaikkia kollegoita ajattelemaan pienen hetken Kiinan, Tiibetin, Sisä-Mongolian ja Turkestanin nykyisten poliittisten vankien olosuhteita. Toisinajattelijoita kuunnellaan, kun he ovat päässeet vankilasta, heille osoitetaan suosiota, mutta unohdamme, että samaan aikaan kun keskustelemme mietinnöstämme, kymmenettuhannet muut poliittiset vangit viruvat samankaltaisissa olosuhteissa, joissa heitä kidutetaan, pahoinpidellään ja joissa he hyvin usein menehtyvät. Sellaista on Kiinan osalta harjoitettava rakentavan vuoropuhelun politiikka, jonka EU tuomitsee, sillä se on epäonnistunutta. Meillä on esimerkkejä samankaltaisesta tilanteesta esimerkiksi venäläisten kanssa vuosisadan alussa, ja vaikka kaikki ei olekaan verrannollista, voisimme ryhtyä edes vähän kantamaan huolta riskeistä, jotka kohdistuvat niihin valtaviin pääomiin, joita Euroopan unionin jäsenvaltioiden yritykset ovat sijoittaneet Venäjälle, sillä nuo huomattavan määrän sijoituksiaan menettäneet yritykset ovat vaarassa joutua ennennäkemättömän sekasortoiseen tilanteeseen tulevaisuudessa. Kiinan naapurina on maailman suurin demokratia, Intia. Euroopan unioni ei ole muistavinaankaan, että tuo valtava maa, suuri demokratia, on edes olemassa, ja että sen johtavien demokraattisten luokkien varaan voitaisiin laskea. Mutta kun ei, pienelle etuoikeutetulle joukolle rakennetaan itsepintaisesti Kiinaan johtavia moottoriteitä, ja sen jälkeen ne unohdetaan. Hyvä sosialistikollega, te puhuitte Aasian tiikeristä, mutta unohdatte, että Etelä-Korea on vahvistanut demokraattisia instituutioitaan maan hiljattaisen talous- ja kasvukriisin vuoksi. Unohdatte, että Taiwanissa, joka kuuluu Kiinalle, on yhä paremmin toimiva demokratia. Te unohdatte myönteiset esimerkit, mutta te unohdatte myös Pohjois-Korean, joka on Kiinan kansantasavallan vasallivaltio. Muutamien vuosien kuluttua, jolloin Pohjois-Korean järjestelmä on syystä tai toisesta romahtanut, kansainvälinen yhteisö ei enää olekaan tukemassa sitä, miljoonien ihmisten todetaan kuolleen, ja sitten ollaan olevinaan kovin hämmästyneitä. Rakentavan vuoropuhelun politiikoillamme kannustamme juuri tällaisia järjestelmiä. Kiinan kansantasavallassa ei ole mielestämme tapahtunut minkäänlaista kehitystä. Esittelijä muistutti kansainvälisten yleissopimusten allekirjoittamisesta, ja muutaman viikon kuluttua näiden kansainvälisten yleissopimusten ratifioimisesta Kiinassa on jälleen pidätetty toisinajattelijoita, joita on lähetetty kuuluisiin, lao gaï -nimisiin kiinalaisiin keskitysleireihin. Siellä on myös pidätetty kiinalaisia nuoria, jotka surffaavat Internetissä. Tällaista Kiinaa me haluamme tukea, ja niin me tosiasiassa teemmekin rakentavan vuoropuhelun politiikkaa harjoittaessamme. Olen tyytyväinen siihen, että Sir Leon Brittan on keskuudessamme, sillä parlamentin kiireellisesti antamien päätöslauselmien politiikka oli jokseenkin erilainen: parlamentti on viiden viime vuoden aikana antanut jopa 20 päätöslauselmaa, joissa vaaditaan erityisesti toisinajattelijoiden vapauttamista. Yhtäkään toisinajattelijaa ei ole vapautettu eurooppalaisten painostuksesta. Muutama heistä, Wong Dan ja Wei Jingsheng, vapautettiin amerikkalaisten painostuksesta. Me emme saavuttaneet mitään. Sisä-Mongolian demokraattinen johtaja, herra Ada, on edelleen vangittuna, kuten ovat myös Itä-Turkestanin toisinajattelijat samoin kuin kymmenettuhannet poliittiset vangit. Me emme ole lähettäneet Tiibetiin Euroopan unionin ihmisoikeusasiain päävaltuutettua, kuten parlamentti oli vaatinut. Emme ole saavuttaneet yhtään mitään ihmisoikeusasioissa ja poliittisissa vapauksissa. Titley Arvoisa puhemies, haluaisin alusta alkaen tehdä selväksi sen, että sosialistiryhmä puoltaa komission tiedonantoa kokonaisvaltaisen kumppanuussuhteen luomisesta Kiinan kanssa. Korostamme kumppanuussuhde-sanaa, joka tarkoittaa kahden osapuolen välistä vuoropuhelua eikä sitä, että toinen osapuoli jatkuvasti nuhtelee toista. Kuten herra Bernard-Reymond tietää, olin alun perin huolissani hänen mietintöluonnoksensa osalta siitä, että käytimme valtaosan ajastamme Kiinan nuhtelemiseen. Haluaisin kiittää häntä ja antaa hänelle tunnustusta siitä, että hän on ollut valmis hyväksymään tarkistuksia ja muuttamaan mietintöään. Mietintö on mielestäni nyt paljon tasapainoisempi. Kiina on ilman muuta tärkeä paitsi EU: lle myös maailmalle, kuten näimme silloin, kun kaikki olivat kauhuissaan valuutan mahdollisesta devalvoinnista. Tämä ei missään nimessä anna meille oikeutta hylätä perinteisiä kantojamme. Meillä on omat normimme ja käsityksemme demokratiasta ja ihmisoikeuksista, ja meillä on täysi oikeus tuoda ne julki ja odottaa, että kumppanimme noudattavat samoja periaatteita. Meidän on kuitenkin myönnettävä, ettei järjestelmää ole helppo muuttaa ja että itse asiassa Kiina on monessakin suhteessa kehitysmaa, ei kehittynyt maa. Meidän pitäisi siis pyrkiä myötävaikuttamaan edistykseen ja uudistuksiin. Herra Dupuis on oikeassa. Poliittiset ja taloudelliset uudistukset kulkevat käsi kädessä. Ne eivät ole erillään toisistaan. Äkilliset ja dramaattiset täyskäännökset, kuten esimerkiksi Kiinan kulttuurivallankumous, eivät hyödytä ketään. Ne häiritsevät ja lisäävät köyhyyttä. Meidän pitäisi voida tunnustaa se, jos Kiina etenee oikeaan suuntaan. Esimerkiksi Hongkongin siirtyminen Kiinan hallintoon on sujunut paljon paremmin kuin suurin osa odotti, ja meidän pitäisi tunnustaa se. Meidän pitäisi yrittää rohkaista Kiinaa ottamaan vastaan oma paikkansa maailmanjärjestyksessä, erityisesti WTO: n jäsenyys. Sen myötä voimme puuttua sellaisiin kysymyksiin kuin väärentämiseen ja henkistä omaisuutta koskevien oikeuksien rikkomiseen, jotka ovat nykyisin keskeisiä huolenaiheitamme. Meidän pitäisi ilman muuta tuoda painokkaasti esille ihmisoikeussanomaa, mutta meidän on tunnustettava, että Mary Robinsonin sallittiin käydä maassa ja että Kiina on siirtynyt kohti YK: n yleissopimusten huomioonottamista. Meidän täytyy varmistaa niiden ratifiointi. Onkin aivan oikein, että tuomitsemme sen, että viranomaiset kiristivät äskettäin otteitaan, mikä on ristiriidassa 12 viime kuukauden aikana tapahtuneen kehityksen kanssa. Meidän on tiedostettava Kiinaa arvostellessamme, että meidän pitäisi katsoa itseemme. Meidän on Euroopan unionissa puhuttava Kiinan-suhteissamme yhdellä äänellä. Ei ole hyvä, että yksi tai kaksi jäsenvaltiota päättää sooloilla kauppaan liittyvistä syistä. Euroopan unionilla on oltava yhteinen Kiinaa koskeva politiikka. Viimeinen huomautukseni koskee Taiwania. Olen iloinen siitä, että pystyimme muuttamaan mietinnön näkemyksiä Taiwanin-suhteista, sillä vaikka meidän ei pitäisi puuttua Taiwanin ja Kiinan välisiin suhteisiin, kantamme pitäisi olla hyvin yksinkertainen. Taiwanin kysymystä ratkaistaessa pitäisi kunnioittaa kansainvälistä lakia ja itsemääräämisoikeutta. Muuten tämän asian ratkaiseminen kuuluu ilman muuta kiinalaisille. Jarzembowski Arvoisa puhemies, me kristillisdemokraatit tuemme komission ja esittelijämme linjaa, ja kiitämme häntä hyvästä mietinnöstä. Uskomme, että vain rakentava vuoropuhelu vie meitä eteenpäin, ja vastatakseni edeltävälle puhujalle: olen yhtä mieltä monista hänen ajatuksistaan, mutta ponnekkuutemme ei ole tuottanut tulosta. Meidän on ryhdyttävä rakentavaan vuoropuheluun ja vahvistettava sitä, ja toivon, että vastapuoli, Kiinan kansantasavalta, ymmärtää, että olemme valmiit menemään sitä vastaan, mutta senkin on tultava meitä vastaan. Molemmilla puolilla on suuri vastuu. Ensinnäkin: Euroopan unioni haluaa ja toivoo, että Kiinan kansantasavalta ryhtyy tarvittaviin sisäisiin toimiin voidakseen liittyä mahdollisimman pian Maailman kauppajärjestöön. Olemme myös haluttaessa mielellämme valmiit tukemaan Kiinaa sen omien tavoitteiden saavuttamisessa, sen talousjärjestelmän muuttamista byrokraattisesta suunnitelmataloudesta sosiaaliseksi markkinataloudeksi. Ennen kaikkea uskomme, että Kiinan suunnitteleman toimintatavan on kaupan ja investointien etujen vuoksi johdonmukaisesti johdettava uudistuksiin oikeus- ja verotusjärjestelmässä, muuten maailmankaupan kukoistus ei voi jatkua. Ihmisoikeuksien ja demokratian kehittymiseen ei riitä YK: n yleissopimusten allekirjoittaminen, ja meidän pitäisi sanoa ystävillemme aivan selvästi: meidän käsityksemme mukaan demokratian ja ihmisoikeuksien periaatteet vaativat myös nimenomaan eri näkökantoja edustavien puolueiden tunnustamista, Tiibetin kaltaisten alueiden kulttuurisen itsenäisyyden tunnustamista ja yksilöiden oikeutta kansalaisoikeuksiinsa sekä kansalaisoikeuksiensa hyväksi käyttämisen vuoksi pidätettyjen henkilöiden vapauttamista. Tämän viestin pitäisi oikeastaan myös olla nyt jo perillä. Sallikaa minun huomauttaa vielä Aasian rauhaan ja vakauteen liittyen: Taiwanin valtion olemassaolon ja sen kansalaisten itsemääräämisoikeuden tunnustaminen on sen alueen vakauden perusedellytys. Kiinan kansantasavallan ja Taiwanin edustajien keskustelut ovat toiveita herättäviä merkkejä siitä, että molemmat osapuolet kallistuvat rauhanomaiseen ratkaisuun. Cars Arvoisa puhemies, ruotsalainen kirjailija Per Ahlmark on yhdessä eri puolilta maailmaa olevien rauhantutkijoiden kanssa osoittanut vakuuttavasti, että demokratiat eivät ole koskaan käyneet sotaa keskenään ja että laajoja nälästä johtuvia katastrofeja ei esiinny sellaisissa maissa, joissa on vapaat tiedotusvälineet ja markkinatalous. Diktatuurin uhreiksi voidaan vuosisadallamme laskea kymmeniämiljoonia ihmisiä, jotka diktaattorit ovat ajaneet sotiin, joita he ovat teloittaneet ampumalla, tuhonneet keskitys- ja työleireillä tai jotka ovat nääntyneet nälkään. Aikamme todella suuriin joukkomurhaajiin kuuluvat Hitler, Stalin ja Mao, mutta heidän kaltaisiaan on ollut - ja on edelleenkin - usealla taholla: Pol Pot, Verwoerd, Saddam Hussein, Kim II Sung, vain muutaman mainitakseni. Maon jälkeen Kiina on muuttanut suuntaa monen tärkeän asian osalta. Olemme siitä Euroopassa erittäin iloisia ja iloitsemme yhdessä satojen miljoonien kiinalaisten kanssa, joiden elämä on näin parantunut. Kiinassa edelleen vallitsevat, kiinalaisiin kohdistuvat ongelmat ovat kuitenkin edelleenkin suuria. Kiina on kaikkea muuta kuin demokratia. Sanan- ja yhdistymisvapautta ei juurikaan ole. Ne, jotka Kiinassa vaativat demokraattisia oikeuksia ja ihmisoikeuksia, saavat pitkiä vankeusrangaistuksia. Teloituksia tehdään runsaasti, tiibetiläisiä sorretaan ja Peking uhkailee ajoittain selvästi Taiwania. Niin kauan kuin nämä olot vallitsevat, Euroopan unionin, etenkin parlamentin, tehtävänä on muutosten vaatiminen ja kaikkien niiden keinojen hyväksikäyttäminen, joita meillä on muutoksen aikaansaamiseksi. Se on omien etujemme - totta kai - mutta sitäkin enemmän Kiinan ja kiinalaisten etujen mukaista. Ephremidis Arvoisa puhemies, minusta tuntuu hieman siltä, että komission tiedonannossa sekä laajassa merkityksessä nyt käytävässä keskustelussa ei tunneta historiaa. Ne ovat irti todellisuudesta. Ette halua ottaa huomioon, että tämä suuri maa, tämä suuri kansa, joka vasta 50 vuotta sitten pääsi eroon ulkoisista sodista, pitkäaikaisesta siirtomaavallasta ja sisällissodasta, on 50 vuodessa yrittänyt rakentaa omaa yhteiskuntamalliaan, joka soveltuu sen omaan historiaan ja kulttuuriin, joka ulottuu 5000 vuoden taakse. Arvoisa puhemies, tästä syystä komission tiedonanto on luotettavuudeltaan kyseenalainen ja ylimielinen, sen tavoitteet ovat itsekkäitä, siinähän vain laskelmoidaan, miten ja millä tavoin eurooppalaiset monikansalliset yritykset voisivat napata oman osansa Kiinan markkinoiksi kutsutusta suuresta piiraasta. Mitä tiedonannossa sanotaan? Aika ei riitä. Yritän puhua vain muutamasta kohdasta. Yhdessä kohdassa sanotaan: " .... uudistuksia on jatkettava ja me autamme siinä" . Jos tällä aidosti tähdättäisiin Kiinan ja sen kansan kehitykseen ja hyvinvointiin, meidän kaikkien pitäisi olla samaa mieltä. Me emme ole! Tällä uudistusten tiellä tähdätään Kiinan liittämiseen teidän yhteiskuntamalliinne ja alistamiseen monikansallisten yhtiöittenne toimenpiteille. Lisäksi sanotaan: " ... uudistuksia on autettava ajoissa, jotta ei synny kriisi-ilmiöitä, kuten muissa Aasian maissa" . Mutta hyvät kollegat, nämä maat - ne kolme, jotka aiemmin mainitsitte - ovat lähinnä kurkkuaan myöten täynnä tätä mallia, teidän liberalistisia toimenpiteitänne. Niistä kriisi johtui. Sinnekö haluatte Kiinan ohjata? Ehkäpä omissakaan maissanne ei ollut muuta kriisiä kuin hillitsemätön liberalismi? Mistä haette kriisin syitä, te, jotka haluatte omilla uudistusmalleillanne välttää muka kivuttomasti sen, että Kiina joutuu kriisiin? Vielä yksi kohta, arvoisa puhemies, joka tarkoittaa yritystä puuttua Kiinan sisäisiin asioihin: aivan, kahdenvälinen kauppa, jossa on kuitenkin kysymys kiinalaisista yrityksistä, jotka eivät Kiinan sisällä noudata täydellisesti vapaakaupan sääntöjä ja joita vastaan suunnataan erityisiä polkumyyntitoimenpiteitä. Tämä on räikeää puuttumista Kiinan sisäisiin asioihin. Arvoisa puhemies, lopuksi puhuisin oikeusvaltiosta, demokratiasta jne., jotta meillä voisi olla kumppanuus, läheiset suhteet Kiinan kanssa. Tietenkin nämä ovat toivottavia asioita sekä Kiinan kansalle, Euroopan unionille että kansainväliselle todellisuudelle. Miksi te kuitenkin suljette silmänne? Pikkuruinen Latvia, johon teillä on hyvin läheiset suhteet ja jota halajatte yhteisön jäseneksi, on 2, 5 miljoonan asukkaan maa, jossa 700 000 ihmisellä ei ole kansalaisoikeuksia, ei mitään oikeuksia. Miksi? Heidän ainoa vikansa on se, että he ovat venäjänkielisiä. Miksi te haluatte Latvian kanssa läheiset suhteet? Miksi te ette ota tätä huomioon? Tämä on siis pelkkää tekopyhyyttä ja itsekkyyttä ja ylimielisyyttä. Joku kollega sanoi, että te haluatte antaa oppitunnin. Van Bladel Arvoisa puhemies, Kiina on raottanut ovea, mutta samalla sisäpuolelta pidetään kaikin voimin kiinni, jotta ovi ei avautuisi liikaa. Kiina haluaa olla mukana globaalin talouden kehityksessä, mutta se ei halua vielä hyväksyä sen seurauksia, jotka vaativat poliittisia muutoksia. Demokratiaa ja ihmisoikeuksien noudattamista käsitellään pelon pohjalta. Esittelijä mainitsee jopa autoritaarisuuden. Käytännössä voi nähdä, että esimerkiksi Kiinan demokraattisen puolueen perustaja sai 11 vuoden vankeusrangaistuksen. Toinen esimerkki: eräs vähäpätöinen henkilö, joka luovutti Internet-osoitteita, sai siitä hyvästä kahden vuoden vankeusrangaistuksen. Kiina pelaa eräänlaista peliä. Ennen amerikkalaisten vierailua ja Kansainvälisen olympiakomitean neuvotteluja toisinajattelijat päästettiin vapaiksi. Muutama viikko sen jälkeen vangittiin jälleen suuri joukko muita toisinajattelijoita. Kiina pelaa peliä muun maailman kanssa. Tällainen peli ei sovi komission ehdottamaan kokonaisvaltaiseen kumppanuussuhteeseen. Se ei sovi siihen. Minusta tämä ei ole mitenkään hyväksyttävissä. Pitää paikkansa, että kaikki unionin jäsenvaltiot ovat valmiita käymään kauppaa Kiinan kanssa. Olen kuitenkin täysin samaa mieltä herra Dupuis'n kanssa. Nämä investoinnit voivat olla menestyksekkäitä vain siinä tapauksessa, että Kiinasta tulee avoin ja demokraattinen yhteiskunta. Meidän kumppanuussuhteestamme saattaa olla siinä asiassa apua. Esittelijä ehdottaa rakentavaa vuoropuhelua, mutta sen täytyy kuitenkin johtaa järkeviin askeliin talouden ja politiikan alueilla. Muuten tässä parlamentissa käydään jatkuvaa keskustelua rakentavasta vuoropuhelusta, joka ei johda mihinkään, kuten oli tilanne Irania koskevan kriittisen vuoropuhelun aikana. Rakentavan vuoropuhelun täytyy johtaa eteenpäin vieviin askeliin. Esittelijän ehdotus siitä, että ihmisoikeuslauseke sisällytettäisiin uudistettavaan Kiinan kanssa solmittuun kauppa- ja yhteistyösopimukseen, on askel oikeaan suuntaan. Kiitokset esittelijälle. Gahrton Arvoisa puhemies, viime kuukausien tapahtumat ovat erittäin vakava takaisku Kiinan pyrkimyksille demokratiaan. Sen vuoksi minä Kiinan valtuuskunnan puheenjohtajana yhdessä muiden johtokunnan jäsenten ja monien muiden kollegoiden kanssa olen tehnyt erityisen tarkistuksen, jossa emme vain ilmaise huolestuneisuuttamme vaan vaadimme Kiinan viranomaisilta myös konkreettisia vastauksia kysymyksiin, jotka koskevat useita nimeltä mainittuja henkilöitä, jotka on pidätetty viime aikoina. On erittäin tärkeää, että painostamme Kiinan hallitusta, emmekä anna sen luulla, että huomaamme vain toivoa herättävät merkit - niin emme voi nimittäin tehdä. Miksi kiinalaiset toimivat tällä tavalla? Niin, syyt ovat erittäin vakavat. Haluan lainata yhtä ainoaa virkettä raportista, joka liittyy European Union China Academic Networkin vuosittaiseen konferenssiin, joka viime viikolla pidettiin Madridissa. Raportissa ranskalainen professori Jean-Louis Rocker kirjoittaa: In recent years numerous demonstrations, petitions, sit-ins and violent actions have taken place in most big cities in order to protest against the degradation of living conditions. (Viime vuosina useimmissa suurissa kaupungeissa on järjestetty lukuisia mielenosoituksia, istumalakkoja, väkivaltaisia toimia ja tehty vetoomuksia elinolojen huonontumista vastaan.) Kiinassa vallitsee yhteiskunnallinen levottomuus, jonka viranomaiset yrittävät nyt tukahduttaa. Euroopan unionilla on syytä pohtia Kiinan politiikkaansa. Swoboda Arvoisa puhemies, esittelijä Bernard-Reymond ansaitsee kiitoksen ja onnittelut. Hän on tehnyt hyvän mietinnön. Kävimme suuren määrän keskusteluja ja käsittelimme suuren määrän tarkistuksia, ja uskon, että niiden tuloksena syntyi hyvin tasapainoinen mietintö. Olemme Kiinan osalta, ja siinä meidän pitäisi olla parlamentin jäseninä rehellisiä itsellemme, erittäin, erittäin vaikeassa tilanteessa. Jos nyt lainaan Gorbatsovia, joka on sanonut, että myöhässä olijaa rankaisee elämä, Kiinan on kenties vaikea hyväksyä sitä jo pelkästään lausujan henkilöllisyyden vuoksi sekä lisäksi sitä taustaa vasten, että nimenomaan Neuvostoliitto hajosi tavalla, joka ei ollut erityisen myönteinen, ja Kiinalle ja koko maailmalle olisi tuhoisaa, jos se toistuisi Kiinassa. Nimenomaan tästä syystä meidän on oltava jatkuvassa vuoropuhelussa kiinalaisten, Kiinan edustajien kanssa ja on vakuutettava heidät siitä, että heille, Kiinalle, olisi tärkeää toteuttaa vastaavia uudistuksia ja että se ei johdu ulkopuolisesta painostuksesta vaan myös Kiinan omasta demokratialiikkeestä. Meidän on pohdittava kolmea tärkeää osatekijää, poliittista, taloudellista ja ihmisoikeuskysymystä. Älkäämme olko naiiveja ja uskoko, että voimme unohtaa jonkun näistä osatekijöistä. Älkäämme olko niin naiiveja, että uskoisimme voivamme käydä kamppailua ihmisoikeuksien puolesta käymättä samanaikaisesti myös poliittista vuoropuhelua ja tukematta Kiinan taloudellista kehitystä. Kiina on poliittisesti tärkeä kumppani, ja nimenomaan ne, jotka sanovat yhä uudelleen, että maailman turvallisuuspoliittisiin toimiin ja päätöksiin tarvitaan YK: ta ja turvallisuusneuvostoa, on saatettava tähän poliittiseen vuoropuheluun sen Kiinan kanssa, joka nyt vain on valitettavasti olemassa myös poliittisena tekijänä. Mitä tulee taloudelliseen puoleen: tiedän tietysti, että useita yrityksiä kiinnostaa puhtaasti yritystaloudelliset tai kaupalliset edut. On kuitenkin myös yhteinen tavoitteemme, että Kiinan taloudellinen kehitys edistyy. Emme voi toivoa Kiinan romahtamista, päinvastoin, me haluamme, että Kiinan talous kehittyy. Meidän ja Euroopan unionin politiikkana pitää olla se, että pysymme samanaikaisesti - ei toisen osatekijän vastakohtana tai korvaukseksi - taipumattomina ihmisoikeuskysymyksessä ja pyrimme vakuuttamaan Kiinan siitä, että sen kannattaa oman etunsa ja ihmisoikeuskysymyksen edun vuoksi edistyä poliittisen demokratian alalla. Sillä niin paljon kuin Gorbatsov tekikin virheitä, tämä lause on ratkaisevan tärkeä. Se pätee myös Kiinaan, mutta paljon tuhoisammin seurauksin ja vaikutuksin koko maailman kannalta: myöhässä olijaa rankaisee elämä. Kiinaakin rangaistaan ensinnäkin, jos se ei pyri ajoissa edistymään samalla kertaa talouden, politiikan ja ihmisoikeuksien alalla. Sen vuoksi pidän niin tärkeänä sitä, mitä mietinnössä nyt tehdään: siinä pyritään entistä enemmän sovittelemaan Kiinan vuoropuhelussa eikä näennäisesti määräämään ulkoapäin imperialistisesti, kuinka Kiinan pitäisi elää, vaan Kiina kutsutaan muovaamaan yhdessä meidän kanssamme tästä maailmasta parempaa, oikeudenmukaisempaa ja taloudellisesti menestyksekkäämpää. Cushnahan Arvoisa puhemies, herra Bernard-Reymondin mietintö on arvokas panos koko ajan käytävään ja kehittyvään keskusteluun Kiinan ja Euroopan unionin välisten suhteiden luonteesta. On tärkeää, että meillä on myönteinen ja rakentava suhde Kiinan kanssa. Suhteen on kuitenkin oltava avoin ja rehellinen. Euroopan unioni on johdonmukaisesti puoltanut demokraattisia periaatteita ja ihmisoikeuksien suojelua. Vaikka haluammekin suhtautua myönteisesti moniin Kiinassa tapahtuviin muutoksiin, emme voi emmekä saa katsoa läpi sormien toistuvia ihmisoikeusloukkauksia, erityisesti poliittisten toisinajattelijoiden ja uskontokuntien jäsenten järkyttävää kohtelua. Jos vaikenisimme asiasta pelkästään siksi, että monilla Euroopan unionin johtavilla jäsenvaltioilla on tuottoisat kauppasuhteet Kiinan kanssa, luopuisimme omasta vastuustamme ja heikentäisimme unionin moraalista arvovaltaa puuttua muihin tilanteisiin muualla maailmassa, missä ihmisoikeuksia rikotaan räikeästi. Lisäksi pettäisimme tämän unionin perustajajäsenten ihanteet. Mitä Hongkongiin tulee, pidän myönteisenä sitä, etteivät monet pahimmista peloistamme käyneet toteen alueen siirryttyä Kiinan hallintoon. Meidän on kuitenkin edelleen tarkkailtava Hongkongia, ja pidän myönteisenä sitä, että komissio julkisti äskettäin asiasta kertomuksen, johon me toivottavasti pystymme vastaamaan. Oikeusvaltion riippumattomuus ja ihmisoikeuksien tarkkailu on useaan otteeseen asetettu kyseenalaisiksi. Nämä pelot on tuotava esille, kuten myös toive siitä, että yleisen äänioikeuden käyttöönoton aikataulua aikaistettaisiin. Näiden muutamien huomautusten myötä kiitän esittelijää hänen ponnisteluistaan ja suhtaudun erittäin myönteisesti hänen laatimaansa mietintöön. Brinkhorst Arvoisa puhemies, herra Bernard-Reymondin mietinnössä todetaan, ettei tasapainoiselle ja kattavalle lähestymistavalle ole vakavasti otettavaa vaihtoehtoa. Tämä on parlamentin suuren enemmistön näkemys. Pidän niin ikään myönteisenä sitä, ettei tässä ole kyse sattumanvaraisia aiheita koskevasta loputtomasta ajankohtaiskeskustelusta, vaan lähestymistapamme on kokonaisvaltainen. Parlamentin on omaksuttava kypsä lähestymistapa, ja herra Bernard-Reymond onkin tehnyt juuri niin. Kuten herra Gahrton on todennut, suhteista Kiinaan vastaava valtuuskunta esitti tarkistuksen 11, jossa huomautetaan, että on hyvin tärkeää puuttua joissakin asioissa äskettäin tapahtuneeseen kielteiseen kehitykseen. Haluaisin kuulla, miten Sir Leon Brittan suhtautuu demokratian ja ihmisoikeuksien osalta tapahtuneeseen täyskäännökseen. Tällainen kehitys on merkittävää ja kielteistä. Kuten toiset puhujat ovat sanoneet, myönteistäkin kehitystä on tapahtunut. Meidän pitäisi nyt huomata, että Kiinan talous on pyörremyrskyn kourissa. Jos pyörremyrsky nielaisee sen, mekin tunnemme sen vaikutukset. Kiinalaiset ovat osoittaneet talouden ja politiikan osalta rohkeutta, joka on syytä mainita. Hongkongin osalta, kuten muut ovat sanoneet, asiat ovat paremmin kuin odotimme. Haluaisin tästä syystä korostaa, että jos on valittava herra Ephremidisin äärimmäisyysajattelun ja ARE-ryhmän välillä, joka on esittänyt 26 tarkistusta, mutta jolla ei ole - suokaa anteeksi, herra Dupuis - todellista vaihtoehtoista politiikkaa, herra Bernard-Reymondin politiikka on oikea. Haluamme painostaa Kiinaa ihmisoikeusasioissa, emme ainoastaan siksi, että voisimme tuntea moraalista ylemmyyttä, vaan siksi, että se on myös Kiinan etujen mukaista. Kiinan yhteiskunta voi kehittyä vain, jos se ottaa huomioon moniarvoisuuden, ihmisoikeudet ja poliittisen opposition. Se on oikea suunta, kuten Venäjän antama esimerkki on osoittanut. Kiina on kooltaan niin suuri, ettei ole monia sellaisia malleja, joita tuohon maahan voitaisiin soveltaa. Tästä syystä me toivomme, että parlamentin laaja enemmistö kannattaisi herra Bernard-Reymondin lähestymistapaa. Caccavale Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, minusta näyttää siltä, että suhteissamme Kiinaan osoitamme jälleen kerran, kuinka Eurooppa on heikko suhteessaan vahvoihin ja vahva suhteessaan heikkoihin. On helppoa moitiskella Sierra Leonea tai Guinea-Bissauta; on paljon vaikeampaa sanoa totuus siitä, mitä Kiinassa tällä hetkellä tapahtuu: kaikenlainen opposition toiminta tukahdutetaan raa'asti, kaikenlainen ilmaisun- ja mielipiteenvapaus mitätöidään, vastustajiaan kiduttava ja surmaava kommunistivaltio langettaa farssimaisissa oikeudenkäynneissä tuomioita 11: lle mahdollisen opposition edustajalle. Me kuitenkin vaalimme yhä myötäilevää asennettamme. Näemme sen tässäkin mietinnössä: minusta näyttää siltä, että huolimatta herra Reymondin mitä parhaimmasta tahdosta Eurooppa osoittaa tälläkin kertaa tyytyvänsä ajattelutapaan, joka itse asiassa on pelkästään kaupallinen. Viime viikkojen tapahtumia ei voida ohittaa hiljaisuudella. Uskon lujasti siihen, että mikäli Euroopalla on arvoja, mikäli sillä vielä on tunteita, sen on korotettava äänensä ja puolustettava ihmisoikeuksien kunnioittamista, ennen kaikkea suhteissaan voimakkaampiin maihin, joilla on ilmeisen johtava asema, kuten Kiinalla on Aasiassa, eikä ainoastaan Aasiassa. Kaiken tämän valossa ihmettelen, onko vielä mahdollista ajatella tukien ja avustusten jakamista ja ylläpitää suhteita niiden kanssa, jotka kiduttavat ja surmaavat poliittisia vastustajiaan. Kaiken tämän valossa kysyn teiltä kaikilta, olisiko Euroopan parlamentin ja komission oleellisesti muutettava asenteitaan suhteissaan verisiin ja ihmisoikeuksia polkeviin valtioihin. Barros Moura Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, minäkin haluan omasta puolestani ilmaista tukeni komission ehdottamalle viisikohtaiselle strategialle, joka on jo saanut myös neuvoston tuen ja jossa kannatetaan Kiinan yhä tiiviimpää liittämistä maailmanpolitiikkaan. Koska Euroopan unionin on otettava huomioon omat etunsa ja määriteltävä Yhdysvalloista riippumaton politiikka tässä asiassa, on mielestäni tärkeää, että Euroopan unioni tosiasiallisesti tukee Kiinan pääsyä Maailman kauppajärjestöön, jossa sen on myös noudatettava jäsenyyteen liittyviä velvoitteita. Olen tyytyväinen voidessani todeta, että ihmisoikeuksien alalla on tapahtunut tiettyä edistystä, mutta katson siitä huolimatta, että Euroopan unionin tai ehkä pikemminkin eräiden Euroopan unionin jäsenvaltioiden tarpeiden saneleman reaalipolitiikan ei pitäisi saada meitä sen harhakuvitelman valtaan, että Kiina on jo nykyisellään oikeusvaltio, sillä sitä se ei suinkaan ole! Ja tietenkin meidän on tuettava kaikkea kehitystä, jota tässä suhteessa tapahtuu. Uskon kuitenkin, että meidän on syytä ottaa kiinalaisten kumppaniemme kanssa vakavasti esiin se tosiasia, että eräät ihmisoikeuksiin liittyvät ongelmat ovat viime aikoina kärjistyneet, poliittisten vastustajien ja etnisten ja kansallisten vähemmistöjen vainoaminen on pahentunut ja erityisesti irtisanomisuhan alaisten työntekijöiden tilanne on vaikeutunut, sillä heillä ei ole järjestäytymisoikeutta eikä -vapautta, eikä heidän osaltaan kunnioiteta myöskään lakko-oikeutta. Näiden huomautusten jälkeen, arvoisa puhemies ja hyvät kollegat, tahtoisin käsitellä erityisesti Macaon tilannetta. Nähdäkseni esittelijä käsitteli tilannetta asianmukaisesti, sillä hän on ymmärtänyt täysin alueen erikoisaseman, joka johtuu toisaalta sen historiasta ja toisaalta sen omista erityispiirteistä. Macao voi olla Kiinan portti länteen ja Euroopan unioniin, ja samalla se voi myös toimia siltana Euroopan, joka muodostuu monista erilaisista alueista, ja Kiinan välillä. Tässä mielessä, arvoisa puhemies, Euroopan unionin on nähdäkseni syytä seurata Macaon liittämistä Kiinaan - joka tapahtuu tämän vuoden lopulla - hyvin tiiviisti ja yhtä valppaasti kuin se seurasi tilannetta Hongkongin muutoksen edellä, jotta voisimme osaltamme tukea " yksi maa, kaksi järjestelmää" -periaatteen noudattamista. Edelleen on olemassa useita ratkaisemattomia ongelmia monien perusluonteisten oikeuksien ja vapauksien sekä kansallisuuskysymyksen osalta, ja ratkaisematta on myös kysymys siitä, voimmeko varmistaa, että Kiina noudattaa olemassa olevaa kieltoa kuolemanrangaistuksesta ja kunnioittaa uskonnonvapautta, yhdistymisvapautta, alueen molempia virallisia kieliä - kiinaa ja portugalia - koskevaa lainsäädäntöä sekä tarvetta perustaa mahdollisimman pian riippumaton oikeusjärjestelmä, jossa on paikallinen korkeimman asteen tuomioistuin. Nähdäkseni Euroopan unionilla olisi mahdollisuus tukea siviiliyhteiskunnan kehitystä alueella. Pyydän komissiota antamaan tiedonannon Euroopan unionin ja Macaon välisistä tulevista suhteista, kuten se aikanaan antoi vastaavan tiedonannon Hongkongin osalta, ja myös laatimaan säännöllisesti kertomuksia niiden kehityksestä. Jotta ne toimisivat oikealla tavalla, arvoisa puhemies, on välttämätöntä, että Macaolla on komissiossa oma valtuuskunta. Ja samalla totean, että Hongkongin asioita hoitava nykyinen valtuuskunta ei ole kyennyt sisäistämään sitä, että sen tehtävänä on edustaa Euroopan unionia myös Macaossa. Pyydänkin selitystä herra komissaarilta tästä Euroopan unionin Hongkongissa olevan valtuutetun kestämättömästä asenteesta, sillä hän näyttää olevan täysin tietämätön siitä, että hänen vastuullaan on Euroopan unionin edustaminen myös Macaossa. Porto Arvoisa puhemies, kokonaisvaltaisen kumppanuussuhteen luomista Kiinan kanssa on pidettävä kaikin tavoin myönteisenä, sillä se on sekä meidän etujemme että Kiinan etujen mukaista, ja lisäksi se hyödyttää koko maailman rauhaa ja hyvinvointia, kuten komission tiedonannossa ja kollega Bernand-Reymondin mietinnössä aivan oikein korostetaan; molemmat asiakirjat ansaitsevatkin sen tähden kiitoksemme. Tässä yhteydessä lienee ymmärrettävää, että pidän tiedonannon A-5 kohtaa ja käsiteltävänä olevan päätöslauselmaesityksen 41 kohtaa erityisen merkittävinä ja ilmaisen samalla toiveeni siitä, että Macaon liittyminen Kiinaan tapahtuu oikealla tavalla. Se on nimittäin tärkeää sekä sen oman väestön kannalta että myös Kiinan itsensä kannalta, sillä Kiinakin voi suuresti hyötyä siitä, että sen alueella on olemassa vauras ja demokraattinen yhteiskunta, joka on Kiinalle samalla myös uusi portti muuhun maailmaan. Euroopan edun kannalta on kuitenkin myös ensisijaisen tärkeää, millainen asema Macaolla tulee olemaan, ja tuo asema on myös täysin riippumaton Hongkongin asemasta, kuten täällä äsken jo todettiin. Se mahdollisuus, että Macao lähentyisi meitä, ei myöskään varmastikaan merkitse Hongkongin välityksellä tapahtuvaa lähentymistä, sillä macaolaiset saattavat hyvinkin epäillä tuon mahdollisuuden johtavan alueensa toissijaiseen asemaan ja lopulta alueen sulautumiseen osaksi mahtavaa Kiinaa vailla omaa äänivaltaa, ja niin ollen heillä on myös täysi oikeus olla suostumatta sellaiseen vaihtoehtoon. Macaolla on myös aivan oma identiteettinsä, ja se sijaitsee alueella, joka poikkeaa suuresti Kiinan oloista, mikä lisää ratkaisevasti meidän mahdollisuuksiamme lähentyä sitä. Kyse on identiteetistä ja mahdollisuuksista, joiden ansiosta Macao on voinut liittyä Maailman kauppajärjestöön ja solmia Euroopan unionin ja Macaon välisen kauppa- ja yhteistyösopimuksen, jollaista ei ollut olemassa Hongkongin kanssa ja jota on myös jatkettava vallansiirron jälkeen. Tie on siis avoin, ja Euroopan unioni olisi kovin naiivi, jos se jättäisi tuon mahdollisuuden käyttämättä. Ottaisimme selkeän askeleen suhteidemme ylläpitämiseksi ja lujittamiseksi, jos perustaisimme Macaoon viipymättä oman edustuston, josta syntyisi vain vähän kuluja, ja sitä paitsi alueen viranomaiset varmasti mielellään jakaisivat ne meidän kanssamme. Kysynkin nyt herra komissaarilta: aikooko herra komissaari ryhtyä toimenpiteisiin tässä suhteessa? Brittan Arvoisa puhemies, olen iloinen siitä, että minulla on tilaisuus vastata herra Bernard-Reymondin tasapainoiseen ja hyvin perusteltuun mietintöön. Olen iloinen nähdessäni, että monet parlamentin tahot, etenkin herra Swoboda, herra Brinkhorst ja herra Porto, kannattavat suurelta osin mietinnön tasapainoista lähestymistapaa. Euroopan unioni pyrkii ilman muuta edesauttamaan sellaisen vakaan, vauraan ja avoimen Kiinan syntymistä, jossa kannatetaan poliittista moniarvoisuutta, vapaita markkinoita ja oikeusvaltiota ja joka osallistuu vakaan maailmanjärjestyksen luomiseen. Sellaisille henkilöille kuin herra Dupuis'n edustamalla taholla oleville, jonka mielestä emme ole olleet riittävän voimakkaita ihmisoikeustilanteen osalta, tai herra Ephremidisille, joka lähestyy asioita varsin eri tavalla, minun on sanottava, etteivät he ole mielestäni esittäneet todellista vaihtoehtoa. Lähestymistapamme olennainen piirre on se, että se on pitkän aikavälin lähestymistapa. Sitä on sovellettava hyvinä ja huonoina aikoina, ellei tilanteessa tapahdu ratkaisevaa muutosta. Ei ole epäilystäkään siitä, että Kiinan tilanne on nykyisin sekä taloudellisesti että poliittisesti vähemmän toiveikas kuin vasta vuosi sitten. Mielestäni se ei ole peruste muuttaa ratkaisevasti noudattamaamme lähestymistapaa tai sitä lähestymistapaa, jota herra Bernard-Reymond puolsi sekä puheenvuorossaan että mietinnössään. Mietintö hyväksytään juuri oikeaan aikaan. Kiina on pääministeri Zhu Rongjin johdolla käynnistänyt useita merkittäviä talousuudistuksia. Aasian kriisin keskellä on kuitenkin todennäköistä, että nämä uudistukset ovat vaarassa tänä tulevana vuonna talouskasvun hidastuessa. Kiinan viimeaikaiset tapahtumat ovat myös antaneet aihetta vakavaan huoleen ihmisoikeuksien osalta. Tässä tilanteessa on tärkeää - itse asiassa elintärkeää - että välitämme Kiinalle oikeanlaisen viestin. Tiedonantomme sisälsi useita perustavoitteita. Ensiksikin haluamme ottaa Kiinan entistä paremmin mukaan kansainväliseen yhteisöön tehostetun poliittisen vuoropuhelun myötä. Kiina on viime vuosikymmenen aikana edistynyt myönteisesti asevalvonnan, ydinaseiden leviämisen ehkäisemisen, ympäristönsuojelun sekä kansainvälisen rikollisuuden ja huumekaupan torjunnan osalta. Meidän pitäisi rakentaa sen varaan, että Kiina haluaa, että sen maailmanlaajuinen rooli maailmanpolitiikassa tunnustetaan, ja käydä vuoropuhelua maailmanlaajuisesti tärkeistä kysymyksistä. Historia on osoittanut, että se voi tuottaa käytännön tulosta, eikä se ole vain epämääräinen unelma. Toiseksi meidän täytyy ottaa Kiina entistä paremmin mukaan maailmantalouteen tuomalla se lähemmin maailman kauppajärjestelmän piiriin ja tukemalla meneillään olevaa taloudellista ja sosiaalista uudistusprosessia. Kiina on eurooppalaisten tavaroiden ja palvelujen nopeimmin kasvava markkina-alue. On selvästi etujemme mukaista tuoda se lähemmin maailmantalouden piiriin. Pääsyä Kiinan markkinoille rajoitetaan liiaksi. Emme silti halua kostaa luomalla tuhoisaa protektionismin noidankehää. Päinvastoin, Euroopan markkinoiden avoimuus on paras keinomme auttaa Kiinaa selviytymään Aasian nykyisestä kriisistä, mutta sitoudumme yhä avaamaan markkinoita entisestään, myös Kiinan markkinoita. Ehdotukseen, että Kiinan pitäisi liittyä WTO: hon, vastaan myöntävästi, mutta kaupan kannalta mielekkäällä tavalla. Kiinan on suostuttava avaamaan talouttaan. Se on Kiinan koon ja sen talouskehityksen kannalta tarkoituksenmukaista. En pyydä anteeksi sitä, että viittaan Kiinan kokoon. Asia on niin, että Kiinan kokoisessa maassa - eikä asia tule häviämään eikä muuttumaan siksi, että sanomme ikäviä asioita tai hyväksymme ikäviä päätöslauselmia - vain olemalla taloudellisesti ja poliittisesti rehellisiä, vain olemalla vilpittömiä ja suoria me pystymme saamaan aikaan muutoksen. Euroopan unioni on sitoutunut tukemaan Kiinan muuttumista avoimeksi yhteiskunnaksi, jonka perustana ovat oikeusvaltioperiaate ja ihmisoikeuksien täysimääräinen kunnioittaminen. Emme missään nimessä ole tyytyväisiä Kiinan nykytilanteeseen. Olemme valinneet tässä asiassa käytännöllisen ja tuloshakuisen lähestymistavan, jonka mukaisesti painostamme Kiinan viranomaisia sellaisissa meitä huolestuttavissa kysymyksissä ja asioissa kuin viimeaikaiset toisinajattelijoiden oikeudenkäynnit ja pidätykset. Emme vaikene näistä kysymyksistä, mutta samaan aikaan laajennamme yhteistyötämme. Molemmat politiikat ovat tarpeellisia. Ihmisoikeusvuoropuhelu on ollut hyödyllistä, mutta olemme tehneet Kiinan viranomaisille hyvin selväksi sen, että tarvitsemme nyt erityistä ja tuntuvaa edistystä, ettei vuoropuhelu menettäisi uskottavuuttaan. Kiinan viimeaikaiset tapahtumat, joihin on viitattu, ovat korostaneet tätä tarvetta. Olemme vaatineet niiden toisinajattelijoiden vapauttamista, jotka vangittiin viranomaisten kiristettyä äskettäin otteitaan, ja tämä asia tulee olemaan esityslistallamme, kunnes nämä toisinajattelijat vapautetaan. On hyvin tärkeää, että olemme tehneet Kiinan viranomaisille selväksi sen, että määrittelemme ne kriteerit, joiden mukaan vuoropuhelun edistymistä arvioidaan. Tämän innovaation myötä varmistetaan, että vuoropuhelun kannalta tarvittavaa painostusta ja edistymisvauhtia pidetään yllä. Herää kysymys: minkälaiset kriteerit? Tarkastelemiimme kriteereihin sisältyvät seuraavat vaatimukset: ensiksikin tarvitsemme entistä tarkempia tietoja poliittisista vangeista, heidän määrästään, heidän tuomionsa taustalla olleista syytteistä ja heidän terveydentilastaan, ja lisäksi eurooppalaisten ja kansalaisjärjestöjen edustajien pitäisi saada käydä joidenkin vankien luona. Toiseksi haluamme Kiinan ryhtyvän erityistoimiin parantaakseen vankilaoloja ja uudistaakseen rangaistusjärjestelmää, myös vetoomusoikeutta ja muutoksenhakuoikeutta kansainvälisten normien mukaisesti. Viimeksi mainittu seikka on erityisen tärkeä kuolemanrangaistuksen ja niin sanotuista vastavallankumouksellisista rikoksista tuomittujen toisinajattelijoiden tilanteen kannalta. Kolmanneksi haluamme sellaiset kriteerit, jotka koskevat edistystä kohti Yhdistyneiden Kansakuntien ihmisoikeusyleissopimusten ratifioimista sekä Mary Robinsonin vierailun jälkeistä kehitystä ja tiiviimpää yhteistyötä Euroopan unionin kanssa ihmisoikeusvuoropuhelun puitteissa. Neljänneksi totean, että yksi kriteeri koskee etenkin Tiibetissä olevia etnisiä vähemmistöjä. Se kattaa laajan kirjon sellaisia kysymyksiä kuin väestötietojen avoimuus, vapaus käyttää tiibetin kieltä sekä avoimet ja selkeät tiedot väitteistä, jotka koskevat etnisiin vähemmistöryhmiin ja toisinajattelijoihin kohdistuneita välikohtauksia. Näistä ihmisoikeuksiin liittyneistä viimeaikaisista erimielisyyksistä huolimatta toivon, että olette samaa mieltä siitä, että Euroopan Kiinaa kohtaan harjoittama politiikka, josta komission tiedonanto ja herra Bernard-Reymondin mietintö ovat esimerkkeinä, on viime vuosina edennyt selvästi myönteiseen suuntaan. Minusta on rohkaisevaa nähdä, että tiedonantomme ja teidän mietintönne ovat suurelta osin sopusoinnussa keskenään. Tämä koskee myös Hongkongia. Olen pahoillani, etten voi luvata, että Macaoon perustettaisiin piakkoin valtuuskunta. Meillä on suuria vaikeuksia saada tarvittavat varat ja tukea haluamiemme valtuuskuntien perustamiseen. Tarkastelemme toki mietinnössä esitettyjä erityisiä ehdotuksia ja sisällytämme ne mahdollisimman hyvin Kiinan-suhteidemme pääperiaatteisiin. Haaste, joka koskee kokonaisvaltaisen ja elinvoimaisen suhteen luomista Kiinan ja Euroopan välillä, on yksi ensi vuosisadan suurista geostrategisista haasteista. Uskon, että olemme luoneet vakaan perustan sille, että tulevaisuuden Euroopan unioni voi kohdata näin keskeisen haasteen, ja että meidän pitäisi olla johdonmukaisia lähestymistavassamme, päättäväisiä sanoissamme mutta tasapainoisia politiikassamme. Puhemies Paljon kiitoksia, komissaari Brittan! Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Aluepolitiikka ja kilpailupolitiikka Puhemies Esityslistalla on seuraavana yhteiskeskustelu seuraavista mietinnöistä: Azzolinin laatima aluepoliittisen valiokunnan mietintö (A4-0412/98) komission tiedonannosta jäsenvaltioille aluepolitiikasta ja kilpailupolitiikasta (98)0673 - C4-0247/98), -Riis-Jørgensenin laatima talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevän valiokunnan mietintö (A4-0421/98) komission XXVII kilpailupolitiikkaa koskevasta kertomuksesta (1997) (SEK(98)0636 - C4-0379/98). Azzolini Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, olen erityisen iloinen siitä, että täällä parlamentissa on läsnä " oma" komissaarini, rouva Wulf-Mathies, ennen kaikkea siksi, että tiedän hänen ymmärtävän ja kuuntelevan asioita, joista nyt puhun. Minun on kiitettävä valiokuntaani - aluepoliittista valiokuntaa - siitä, että kaksi vuotta vuoden 1997 jälkeen minulle uskottiin tämän " Kilpailupolitiikka ja aluepolitiikka - valtion tuet" -mietinnön laatiminen; vuoden 1997 mietinnön aiheena oli " Koheesiopolitiikka ja kulttuuri - työllisyyden edistäminen" : kaksi hyvin merkittävää aihetta, joilla Euroopassa on varmastikin lisäarvoa verrattuna muihin aihepiireihin, joiden parissa arvovaltaiset kollegat tässä parlamentissa ovat tehneet huolellista ja kiinnostavaa työtä. Minun on korostettava, että komissaari Wulf-Mathies tuntee erittäin hyvin ne vaikeudet, joita eräillä jäsenvaltioilla on direktiivien, säädösten ja asetusten omaksumisessa, ja useimmat työhön osallistuneet eivät siis ole tietämättömiä siitä, että unionin 15 jäsenvaltiosta kaiken kaikkiaan vain viisi jäsenvaltiota on toiminut ja toimii johdonmukaisesti yhteisön lainsäädännön mukaisesti. Tämä merkitsee metodologisen kulttuurin puuttumista. Kuten komissaari Wulf-Mathies sanoi usein valiokunnassa, tarvitaan tiedotusta, paljon tiedotusta, mutta sanoisin, että sen on oltava yksinkertaistavaa: yksinkertaistavaa siksi, että eräissä jäsenvaltioissa ollaan ilmeisesti yhä ymmärtämättömiä ja kuljetaan vastavirtaan, joskaan niin ei ole edes aiottu tehdä. Italialaisena esittelijänä en tahdo rajata tätä korostusta omaan maahani, mutta on surullista nähdä, kuinka eräät jäsenvaltiot, jotka kuitenkin voisivat hyötyä unioniin kuulumisen edullisista vaikutuksista, kuitenkin todellisuudessa käyttävät ehkä 52 % silloin, kun kaikki sujuu hyvin - eikä kaikki mielestäni suju hyvin - mikä osoittaa, että " unionin" kokonaisuuden ja " jäsenvaltioiden" reuna-alueen välillä vallitsee yhä huono yhteensopivuus. Minun on siis kehotettava kaikkia pohtimaan tätä objektiivisena seikkana. Tämän ei kuitenkaan pitäisi olla marginaalinen kysymys, mikäli on totta - niin kuin on - että Euroopan unionin keskeinen tavoite on taloudellisen ja - korostan tätä - sosiaalisen yhteenkuuluvuuden politiikka. Tämän todettuani minun on myös todettava, että kilpailuja koskevien sääntöjen on taattava sisämarkkinoiden asianmukainen ja avoin toiminta, ja vapaan kilpailun poikkeukset eli valtion tuet ovat oikeutettuja ainoastaan sen taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden säilyttämisen ja lujittamisen tarpeen perusteella, josta hetki sitten puhuin. Olen samaa mieltä komission kanssa suuria alueellisia investointihankkeita koskevien monialaisten puitteiden luomisesta, jossa suuria pääomasijoituksia edellyttävien hankkeiden tuensaantia pyritään rajoittamaan siten, että tukea myönnetään vain hankkeisiin, jotka edistävät sekä suorien että epäsuorien työpaikkojen luomista aiheuttamatta suuria kilpailun vääristymiä. Olisi kuitenkin suotavaa, että tämä nyt kokeiltavana oleva menettely voisi tulevaisuudessa - lähitulevaisuudessa, ei joskus kaukaisessa tulevaisuudessa, arvoisa komissaari - ulottua niille herkille alueille, joilla vielä ovat voimassa erityiset säännöt valtionavun valvonnasta: mielessäni ovat auto-, laiva-, teräs- ja tekstiiliteollisuus, jotka kaikki ovat aloja, joilla vallitsee kriisitilanne, ja näillä aloilla on välttämätöntä saavuttaa taloudellinen ja sosiaalinen yhteenkuuluvuus jopa ennen muita aloja. Minun on kuitenkin huomautettava, että eräät määräykset, kuten ne, jotka liittyvät tavoitteiden 1 ja 2 alueiden tukien enimmäisintensiteettiin, vaikuttavat liian jäykiltä. Samoin kilpailua koskevia määräyksiä on sovellettava muistaen, että yhteenkuuluvuuden vahvistaminen on välttämätöntä juuri siksi, että voitaisiin välttää sellaisten verotus- ja korvaustoimien lisääntyminen, jotka väistämättä vahingoittavat sisämarkkinoita, mutta jotka monet jäsenvaltiot ottavat lopulta käyttöön se kulttuurin puutteen takia, josta hetki sitten puhuin. Kollegani ovat esittäneet tähän mietintöön 25 tarkistusta, ja kiitän heitä niistä. Minun on sanottava, että ilman muuta kannatan niistä joitakin, mutta toisia en, koska tahtoisin välittää komissiolle voimakkaan viestin siitä, että yhdyn täysin siihen, ettei tämän tiedonannon sisältöä voida vääristää muunlaisilla " häiriöillä" , joista on keskusteltu muissa yhteyksissä. Haluan korostaa näille kollegoille, ettei tämä ole epäkohteliaisuutta vaan johtuu juuri halusta sitoutua komission tiedonantoa arvostavaan mietintöön, jossa yhtä vakavasti ja yhtä vahvasti kehotetaan komissiota omaksumaan kehotuksemme. Luotan tähän ennen kaikkea siksi, että Strasbourgin viime istuntojakson jälkeen, pian sen kokeen jälkeen, jossa kahden toimielimen, komission ja parlamentin välillä oli suurta jännitettä, kehotamme samaa komissiota kiinnittämään suurempaa huomiota ennen kaikkea sosiaaliseen yhteenkuuluvuuteen, nyt kun on selvää, että taloudellisen yhteenkuuluvuuden edistäminen on tuottanut tulosta. Tästä syystä pyydän, ettei komissio ainoastaan jatkaisi päättäväisesti työtään vaan tekisi sen myös kiinnittäen huomiota niihin seikkoihin, joita parlamentti kaikissa olosuhteissa korostaa. Riis-Jørgensen Arvoisa puhemies, minulla on ollut etuoikeus tulla valituksi kilpailupolitiikkaa käsittelevän mietinnön esittelijäksi jo toisen kerran parlamentin jäsenenä ollessani. Haluaisin aloittaa kiittämällä komissiota kilpailupolitiikkaan liittyvästä hienosta työstä. Olen nauttinut suuresti työskentelystä komission kanssa ja mielestäni komissaari ja talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevä valiokunta ovat tehneet loistavaa yhteistyötä. Haluan puheenvuorossani keskittyä viiteen mietinnössäni esittämääni parannusehdotukseen ja odotan kiinnostuneena komissaarin kommentteja niihin. Ensimmäinen parannusehdotus liittyy kilpailupolitiikan demokraattiseen valvontaan. Ensimmäisessä mietinnössäni ehdotin sellaista menettelyä, jossa komissaari pitää talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevälle valiokunnalle kerran kolmessa kuukaudessa kilpailupolitiikkaa koskevan tiedotustilaisuuden. Siihen olemme nyt hyvin tyytyväisiä, ja se on toiminut erittäin tyydyttävästi. Toivomme nyt valiokunnassa, että saamme aikaan pysyvän ja vielä standardoidumman menettelyn. Tässä menettelyssä esitetään samat vaatimukset, mutta se on muodollisempi valiokunnan, parlamentin ja komissaarin kannalta. Toinen parannusehdotukseni liittyy pk-yrityksiin, jotka ovat hyvin tärkeitä kilpailupolitiikasta puhuttaessa. Valiokunnan on varmistettava, että pk-yritykset voivat hahmottaa oikeudellisen tilanteensa, jotta ne itse voivat selvittää, miten niissä noudatetaan kilpailusääntöjä. Toisin sanoen: rikkovatko ne kilpailusääntöjä vai eivät. Olen itse juristi ammatiltani, mutta minulla ei ole mitään sitä vastaan, jos pk-yritykset eivät joudu maksamaan niin paljon rahaa juristeille, joita ne tarvitsevat selvittämään, rikotaanko yrityksissä EU: n sääntöjä. Sen vuoksi kehotan komissiota tekemään ehdotuksen tai laatimaan suuntaviivat sille, kuinka niin kutsuttua vähämerkityksisiä sopimuksia koskevaa tiedonantoa käytetään. Sitä olen käsitellyt 10 kohdassa. Myös kolmas parannusehdotukseni liittyy pk-yrityksiin. Kyse on mietintöni 15 kohdasta. Kyse on jälleen siitä, miten pk-yritykset voivat varmistua siitä, että ne eivät riko EU: n sääntöjä, ja myös tässä asiassa toivon, että komissio julkaisisi erityisesti pk-yrityksille suunnatut ohjeet ja kriteerit merkityksellisistä markkinoista ja niiden määritelmästä. Nämä olivat siis ne kaksi pk-yrityksiin liittyvää kohtaa. Seuraavana on kysymys valtion tuesta. Tiedän, että komissaari on valiokunnan kanssa yksimielinen siitä, että valtion tukien määrä on aivan liian suuri Euroopassa. Mitä voimme tehdä sille? Meidän on koko ajan muistettava, että tuki tulee jäsenvaltioilta. Tukea ei siis maksa EU vaan tässä asiassa jäsenvaltiot ovat roistoja. Tarkoitan, että on tärkeää, että parlamentti taistelee yhdessä komission kanssa valtion tukea vastaan. Valiokunta ehdottaa, että teemme tuen myöntämisestä avoimempaa, jotta ulkopuolinen voi nähdä valtioin tuen suuruuden. Ehdotan, että valtion tuista julkaistaan tilasto ja että kyseinen tilasto julkaistaan myös komission Internet-sivuilla, jotta jokainen voi ongelmitta etsiä sieltä valtion tuen määrää ja tavoitetta koskevat tiedot ja myös tiedot ryhmäpoikkeuksen alaisista hyväksytyistä tuista, jotta kaikki valtion tuki tulee julkisesti nähtäväksi, riippumatta siitä, tuleeko se komissiolta vai pelkästään jäsenvaltioilta. Yksittäiselle yritykselle - niin pienelle kuin suurelle - on nimittäin tärkeää, että se voi tutkia, joutuuko se kohtuuttoman kilpailun kohteeksi. Siihen auttaa Internet-yhteys, koska asianomainen yritys voi siten tarkistaa valtion tuen määrän, ja se voi kaiken lisäksi - toivottavasti - tehdä helposti valituksen komissiolle - myös Internetin kautta. Minulla on vielä yksi valtion tukeen liittyvä ehdotus. Minua on inspiroinut sisämarkkinoihin liittyviä asioita hoitava komissaari, Mario Monti, joka on laatinut sisämarkkinoilla käytettävän tulostaulun, niin kutsutun scoreboard-taulun, josta käy ilmi sisämarkkinoiden hyvät vastaan pahat -asetelma. Emmekö voisi tehdä saman, eli laatia luettelo valtion tukeen liittyvistä hyvistä ja pahoista seikoista. Nämä olivat minun ehdotukseni kilpailutilanteen parantamiseksi ja ehdottamani välineet avoimuuden, läpinäkyvyyden ja myös oikeusturvan lisäämiseksi pk-yritysten osalta. Toivon todellakin, että komissaari ryhtyy kanssamme vuoropuheluun näistä ehdotuksista. Vielä kerran suurkiitos Karel Van Miertille rehellisyydestä ja siitä innosta, jolla hän huolehtii Euroopan eduista, ja haluan vielä kiittää häntä hänen loistavasta työstään Tanskassa ja Euroopassa vaikuttaneen putkikartellin purkamiseksi, mikä on vapauttanut hinnat ja alentanut kuluttajahintoja, koska kuluttajathan ovat viime kädessä kilpailupolitiikan tärkein kohderyhmä. Kyse on siitä, että kuluttajahinnat ovat alhaisempia ja että kuluttajat saavat rahoilleen parempaa vastinetta. Sierra González Arvoisa puhemies, komission kilpailupolitiikkaa käsittelevän 27. kertomuksen esittelijänä, minun olisi aluksi sanottava, että yhteisön kilpailupolitiikka kehittyy progressiivisesti kohti parempaa avoimuutta ja oikeudellisesta näkökulmasta katsottuna kohti parempaa tehokkuutta ja parempaa hallinnointia. Nämä olosuhteet ovat epäilemättä seurausta tiettyjen kilpailusääntöjen soveltamisen tehokkaammasta hajauttamisesta asianomaisten kansallisten viranomaisten hyväksi ja turhien ilmoitusten karsimisesta. Tällä tiellä jatkaminen on varmasti suotuisaa tehokkuuden ja avoimuuden kannalta. Hajauttamisen tavoitteella on kuitenkin vakava este, nimittäin se, että joillakin jäsenvaltioilla ei ole lainsäädäntöä, joka oikeuttaisi ne soveltamaan yhteisön lainsäädäntöä tai toisten maiden kohdalla se, että kansallinen oikeudenkäyttö ei salli yhteisön lainsäädännön suoraa soveltamista. Näiden oikeudellisten ristiriitojen lisäksi on kuitenkin myös muita aivan yhtä tärkeitä valtiontukiin liittyviä ristiriitoja, joiden kohdalla oikeudellinen suoja voi heikentyä riippuen siitä, sovelletaanko kansallista vai yhteisön lainsäädäntöä. Näin yritykset tai yksityishenkilöt voivat saada 85 ja 86 artiklan nojalla suuremman oikeudellisen suojan ja siten kansallisen lainsäädännön mukaisesti suuremmat muutoksenhakumahdollisuudet kuin mikä niille kuuluisi perustamissopimuksen 92 ja 94 artiklan perusteella. Eikä ole määrätty, mitä oikeutta näissä tapauksissa pitäisi ensisijaisesti soveltaa. Tämä on ratkaisua vailla oleva tilanne, josta aiheutuu ristiriitoja. Lopuksi haluan todeta, että aluekehitykseen myönnettävien valtiontukien valvonnassa on otettava huomioon tarve varmistaa taloudellinen ja sosiaalinen yhteenkuuluvuus ja voimavarojen määrittämismenetelmässä on otettava huomioon äärimmäisen syrjäisen sijainnin oikeuskäsite. McCarthy Arvoisa puhemies, Azzolinin mietintö, jossa käsitellään komission tiedonantoa jäsenvaltioille aluepolitiikasta ja kilpailupolitiikasta, tulee erittäin soveliaaseen aikaan, vain joitakin kuukausia ennen kuin jäsenvaltioiden on määrä luovuttaa valtiontukialueita koskevat luettelot PO IV: lle ja samaan aikaan, kun jäsenvaltioiden on tehtävä suuria päätöksiä tulevista rakennerahastokartoista sekä tavoitteen 1 että tavoitteen 2 osalta. Toivokaamme, että näin tapahtuu Berliinin huippukokouksessa maaliskuussa. Käsittelen tässä keskustelussa ainoastaan yhdenmukaisuutta koskevaa kysymystä sekä aluepolitiikan ja kilpailupolitiikan välistä yhteyttä. Tiedämme, että keskittäminen on nyt pelin henki sekä yhteisön kilpailupolitiikassa että myös rakennerahastojen tuessa. Johdonmukaisuus on ilman muuta komission tiedonannossa lausuttu tavoite. Kannatamme näitä periaatteita, kannatamme yhden-ja johdonmukaisuutta. Näkemyksemme kenties eroavat siltä osin, miten me noudatamme tuota yhdenmukaisuutta ja miten me itse asiassa saamme näihin kysymyksiin hieman joustavuutta. Minun on sanottava, että on jonkinlainen pettymys, että joillakin mietinnön tarkistuksilla pyritään saamaan joillekin alueille poikkeuksia 92 artiklan 3 kohdan a alakohdan mukaan mielestäni siksi, että pidettäisiin tavoitteen 1 asemaa takaporttina. Ryhmäni ei aio äänestää kyseisten tarkistusten puolesta. Parlamenttia pyydetään ottamaan huomioon johdonmukaisuuden tarve, ja me kannatamme entistä enemmän yhdenmukaisuutta. Tämä on selvää tavoitteen 1 alueita koskevan 92 artiklan 3 kohdan a alakohdan mukaan, ja periaatetta noudatetaan tällä alueella hyvin vahvasti. Joka tapauksessa komission on tunnustettava tämä tarve ehdotuksissaan, kuten myös tiedonannossa, jossa todetaan, että jäsenvaltioilla on oltava liikkumavaraa, kun ne pyrkivät niiden tilanteelle ominaisiin aluepoliittisiin päämääriin yhteisön politiikkaa ja aluepolitiikkaa varten yhteisesti määriteltyjen alueiden lisäksi. Tiedonannossa todetaan myös, että komissio on tietoinen siitä, että jäsenvaltioilla on erilaisia kansallista ja alueellista tukipolitiikkaa koskevia päämääriä ja tavoitteita ja että meidän on kunnioitettava tätä erilaisuutta ja löydettävä tasapaino erilaisuuden ja yhdenmukaisuuden välillä. Näin ollen keskittäminen ja johdonmukaisuus 92 artiklan 3 kohdan c alakohdan alueiden yhteydessä ovat hieman rajoittavia, ja haluan kertoa, miksi näin on. Se, missä aikataulussa jäsenvaltiot toimittavat karttansa PO IV: lle, määrää mahdollisesti tavoitteen 2 alueet tulevassa rakennerahastokartassa. Annan teille siitä erittäin hyvän esimerkin: vuosien 1994-1999 uudistuksissa silloinen konservatiivihallitus toimitti kartan PO IV: lle toivoen, että noista alueista tulisi näin automaattisesti tavoitteen 2 alueita. Onneksi työväenpuolueen komissaari Bruce Millan huomasi tämän ja ymmärsi hyvin selvästi, ettei näitä alueita voitaisi mitenkään kelpuuttaa unionin tavoitteen 2 taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden alueisiin. Tästä syystä tarvitsemme joustavuutta, ja meidän mielestämme niiden ei itse asiassa pitäisi olla samalla kartalla, vaikka komission ehdottama joustotoimenpide saataisiinkin aikaan. Tavallaan olosuhteet ovat ajaneet komission tiedonannon edelle, ja olen iloinen nähdessäni, että terve järki vei voiton tämänviikkoisessa yleisten asiain neuvostossa. Mielestäni on tärkeää, että olemme käyneet tämän keskustelun. Mielestäni jäsenvaltioiden on pyrittävä siihen, että saataisiin aikaan enemmän yhdenmukaisuutta, mutta me tarvitsemme joustavuutta, jotta me valitsisimme oikeat alueet valtiontukien ja tavoitteen 2 piiriin. Tässä mielessä muutoksen aika, keskittämisen aika on tullut, mutta komissio ei saa hankaloittaa asiaa tai määrätä lisää esteitä integroidakseen nämä alueet väkisin ohjailumekanismien avulla. Komissio on viisaasti valinnut sen tien, että se sallii jonkin verran liikkumavaraa ja pyrkii näin rohkaisemaan jäsenvaltioita, kun ne pyrkivät tekemään kartoista entistä yhdenmukaisempia. Hatzidakis Arvoisa puhemies, aluepoliittisen valiokunnan jäsenenä puhun mietinnöstä, jonka on laatinut herra Azzolini, ja haluan aidosti onnitella häntä tehdystä työstä, joka oli erittäin vaikea, sillä asiassa esiintyi vastakkaisia etuja, ja - tätä ei tarvinne selittää - aihe " kansalliset tuet" puhuu puolestaan. Lisäksi haluan onnitella komissiota sen - yleisluonteisesti - rohkean kannan johdosta tässä kysymyksessä. Jäsenvaltioiden eri alueiden tuet voivat todella vääristää kilpailua ja näin ollen haitata sisämarkkinoiden tasaista ja tehokasta toimintaa. Tästä syystä perusperiaatteen pitää olla, että kun sallitaan kansallisia tukia rakennerahastojen toimien kattamien alueiden lisäksi, niiden pitää olla poikkeuksia, ja ne voidaan sallia vain poikkeuksellisissa olosuhteissa ja silloin, kun tuen oikeuttaa tarve saavuttaa taloudellinen ja sosiaalinen koheesio. Tässä mielessä tarvitaan läheisempää suhdetta ja vastaavuutta Euroopan unionin kilpailupolitiikan ja aluepolitiikan välillä. Näin ollen olen samaa mieltä komission aikeesta vähentää yhteisön tukikelpoisia alueita nykyisestä 51 %: n väestönosuudesta 35-40 %: iin, mikä vastaa täysin rakennetukiin oikeutetun väestöosuuden pienentämistä tulevaisuudessa. Olen myös samaa mieltä siitä, että valtiontukien kriteerien pitää olla vastaavia kuin yhteisön tukien kriteerien. Minun on kuitenkin tuotava esiin huolestuneisuuteni ja vastalauseeni sen johdosta, että tavoitteen 1 alueilla sallittujen kansallisten tukien painoarvoa rajoitetaan vain 50 %: iin yhteisrahoituksesta niillä alueilla, joilla BKT on alle 60 % yhteisön keskiarvosta, ja 40 %: iin niillä alueilla, joiden BKT on yli 60 % yhteisön keskiarvosta. Meidän ei pidä myöskään unohtaa, että vaikkakin kaiken kaikkiaan 66 % kansallisista tuista päätyy vähemmän kehittyneille alueille, rikkaiden jäsenvaltioiden merkittävät taloudelliset voimavarat sallivat niiden tukea alueita, jotka - vaikkakin ovat kansallisella tasolla vähemmän kehittyneitä - eivät kuulu Euroopan unionin kaikkein epäsuotuisimpien alueiden joukkoon. Tämä on tietysti vastoin sekä kilpailun periaatteita että tarvetta saavuttaa taloudellinen ja sosiaalinen koheesio, koska se tarkoittaa sitä, että jo nyt rikkaista alueista tulee yhä rikkaampia ja näin kuilu Euroopan unionin vähemmän kehittyneisiin alueisiin yhä syvenee entisestään. Vallvé Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, haluaisin ensinnäkin esittää onnitteluni herra Azzolinille hänen mietintönsä johdosta, sillä mielestäni kyseessä on hankala ja monimutkainen aihe. Keskustelemme parhaillaan kilpailupolitiikasta, ja näin ollen valtiontukien kieltämisen on oltava takeena vapaiden markkinoiden toimivuudesta. Näin ollen on säänneltävä valtiontukia ja myös aluetukia niissä valtioissa, joissa on näihin tukiin oikeutettuja alueita. Niiden vyöhykkeiden rajaamisen - joka on määritelty perustamissopimuksen 92 artiklan 3 kohdan a ja c alakohdassa - joilla nämä valtiontuet ovat mahdollisia, on oltava yhteensopiva tavoitteiden 1 ja 2 -alueille myönnettyjen valtiontukien kanssa. Nyt aion puhua konkreettisesti näistä viimeksi mainituista - tavoitteen 2 alueista - jotka ovat niin kutsuttuja rakenneuudistuksen alaisia alueita. Nämä valtiontuet täytyy suunnata nimenomaan näille rakenneuudistuksen alaisille alueille: maatalouden rakenneuudistuksen alaisille alueille, harvaan asutuille alueille, jotka kärsivät väestökadosta ja väestön ikääntymisestä. Näillä alueilla on oltava mahdollisuus saada valtiontukia. Toisenalaisia rakenneuudistuksen alaisia alueita ovat ne, jotka kärsivät jonkinlaisesta teollisuuden kriisistä, joilla tarvitaan teollisuuden rakenneuudistusta ja joilla on korkea ja jatkuvasti kasvava työllisyysaste. Nämä valtiontuet ovat tärkeitä, koska niillä lisätään ja turvataan parempi taloudellinen ja sosiaalinen yhteenkuuluvuus sekä alueellinen yhteenkuuluvuus niillä alueilla, joilla niitä sovelletaan. Enkä haluaisi päättää puheenvuoroani antamatta tukeani sille, mitä jäsen Riis-Jørgensen sanoi näiden tukien kannalta tärkeästä avoimuudesta. Mielestäni näitä tukia täytyy olla, mutta niillä alueilla, joille niitä myönnetään, avoimuuden on oltava laajaa ja on tiedostettava, että nämä ovat tukia, jotka eivät missään tapauksessa vaaranna sitä vapaata kilpailua ja sitä markkinoiden yhtenäisyyttä, joka Euroopan unionilla täytyy olla. Novo Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, hyvät kollegat, komission tiedonantoon sisältyvä olennainen kysymys liittyy siihen, pitäisikö julkiset eli valtiolliset ja alueelliset tuet rajata maantieteellisesti, jolloin hyväksyttäisiin komission ehdotus, jonka mukaan tavoitteiden 1 ja 2 piiriin kuuluva kartta ja julkiseen tukeen mahdollisesti oikeutettujen alueiden kartta peittäisivät lähes väistämättä toisensa yhä selvemmin. Emme pidä tätä näkemystä oikeana, sillä mielestämme alueilla pitäisi olla oikeus julkiseen tukeen aina silloin, kun on kyse tiettyjen alojen sosiaalisesta kestävyydestä työllisyyden kannalta, ja vielä suuremmalla syyllä silloin, kun on kyse taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden ongelmista ja riippumatta siitä, millä maantieteellisellä alueella noita ongelmia esiintyy. On totta, että erilaiset valvonta- ja seurantamenetelmät ovat tarpeen väärinkäyttöön ja epäreiluun kilpailuun liittyvien ilmiöiden torjumiseksi, mutta niitä ei saa kuitenkaan tulkita siten, että ne voisivat johtaa julkisen tuen kertakaikkiseen ja yleiseen epäämiseen aina, kun tiedonannossa esitetyt ehdot tuen saamiselle jäävät täyttymättä. Herra Azzolinin mietinnössä - ja käytän tilaisuutta hyväkseni onnitellakseni kollegaa - ei tätä kysymystä käsitellä meidän nähdäksemme kovin selkeästi ja syvällisesti. Siinä kuitenkin otetaan riittävän laajasti huomioon tarve osoittaa päätöksenteossa joustavuutta eri alueilla vallitsevien todellisten tilanteiden mukaan. Eräät mietintöön esitetyt tarkistukset - joita me omasta puolestamme kannatamme - osaltaan syventävät ja lisäävät tuon joustavuuden tasoa ja laajuutta, mikäli ne tulevat hyväksytyiksi. On kuitenkin syytä korostaa, että Azzolinin mietinnössä puhutaan ennen kaikkea heikoimmin kehittyneiden alueiden puolesta, mikä luonnollisestikin johtuu taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden tarpeista, ja lisäksi mietinnössä sisällytetään tukimahdollisuuksien tuen piiriin sellaisetkin alueet, jotka ovat yhteisön seuraavassa tukikehyksessä jäämässä vähitellen julkisen tuen ulkopuolelle sekä torjutaan komission ehdotus, jonka mukaan tuen tarpeessa oleville ja siihen oikeutetuille alueille ja tuotannonaloille myönnettävää julkista tukea supistettaisiin vastaisuudessa tuntuvasti. Lisäksi on syytä panna merkille, että mietinnössä tuodaan aivan oikein esille, että monikansallisille yhtiöille myönnettyä julkista tukea on seurattava ja valvottava, jotta voidaan estää niiden siirtyminen pois ja välttää se, että nuo yhtiöt turvautuisivat julkiseen tukeen harjoittamatta alueella kuitenkaan pitkän aikavälin taloudellista toimintaa. Baggioni Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, aluepolitiikassa ja kilpailupolitiikassa pyritään tavoitteisiin, jotka ovat erilaisia päämääriltään. Kilpailupolitiikka perustuu periaatteeseen, jonka mukaan yritykset eivät ole oikeutettuja valtiontukeen, ja tähän periaatteeseen liittyvät 92 artiklan 3 kohdan a ja c alakohdassa määrätyt poikkeukset, joita käytetään rajoitetusti vapaan kilpailun yhteydessä yhtenäismarkkinoilla. Aluepolitiikka puolestaan perustuu periaatteeseen, jonka mukaisesti alueelliselle kehittämiselle myönnetään yhteisvastuun nimissä tukea yhteisön talousarviosta, ja periaate näkyy esimerkiksi siinä, että kaikkien tietyn alueen yhteiskunnallisten ja taloudellisten toimijoiden, joiden joukossa on myös yrityksiä, joskin vähemmistönä, hankkeille myönnetään rahoitustukea. Vaikka johdonmukaisuuden vahvistaminen onkin toivottavaa, ei kuitenkaan pidä kieltäytyä erottamasta kahta erillistä vyöhykettä toisistaan, koska joidenkin alueiden ominaisuudet osoittavat erottamisen olevan niiden etujen mukaista. Valtioille on jätettävä vapaus määritellä yritysten kehittämistä koskeva politiikkansa, sillä kansallisen politiikan ja aluepolitiikan täydellinen rinnastaminen toisiinsa merkitsisi luopumista aluetukea koskevasta erityisestä vyöhykejärjestelmästä sekä sen aluesuunnitteluun liittyvistä ongelmanasetteluista. Valtioiden arvioitavaksi on jätettävä valinta johdonmukaisuuden tasosta, sillä ne ovat edelleen velvoitettuja esittämään komissiolle tukia koskevat ehdotuksensa, joista neuvotellaan. On niin ikään syytä muistuttaa komissiota siitä, että sen ehdotukset, joiden tarkoituksena on rajoittaa jyrkästi 92 artiklan 3 kohdan nojalla myönnettävien tukien intensiteettiä ja kestoa, ovat vaarassa aiheuttaa vahinkoa useille edelleen hauraille alueille, kuten erityisesti niille - siitä on täällä jo mainittukin - joiden tuet lakkautetaan vähitellen. Lopuksi haluan pyytää virallisesti komissiota ottamaan huomioon mahdollisuuden sisällyttää 92 artiklan 3 kohdan nojalla tuetuista alueista laadittuun luetteloon alueet, joille Amsterdamin sopimuksessa on tunnustettu aiheutuvan pysyviä haittoja, nimittäin saarialueet, mukaan luettuina ne tuen kohteena olevat alueet, jotka jäävät tavoitteen 1 ulkopuolelle. Schroedter Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, arvoisa rouva komissaari, arvoisa herra komissaari, jäsenvaltioiden hallitukset ovat ja myös te, hyvät kollegat, olette korostaneet Agenda 2000: n yhteydessä toistuvasti sitä, että unionin uudelle rakennepolitiikalle pitää olla luonteenomaista keskittämisen, tehokkuuden ja hallinnollisen yhteenkuuluvuuden pääperiaatteet. Haluaisin lisätä siihen, että myös avoimuuden täytyy olla eräs keskeisistä periaatteista. Komissio on vastaavasti esittänyt ehdotuksen, jonka nojalla nämä periaatteet on määrä toteuttaa ja sovittaa rakennerahastovarat kansallisten tukien kanssa yhteen suurelta osin. Se on johdonmukaista ja järkevä ratkaisu. Toivon, että jäsenvaltiot noudattavat sitä yhtä johdonmukaisesti. Se nimittäin tarkoittaa, että vain siten normikilpailua ja tukien väärinkäyttöä voidaan rajoittaa. Joudumme myös toteamaan, että erilaiset määräajat tarjoavat jäsenvaltioille yksinkertaisen keinon kiertää säännöt helposti. Siksi pyydän komissiota vastaamaan meille, kuinka se aikoo järjestää ajankäytön, että sitä ei tapahdu. Haluaisin vielä tuoda esiin sen, että komission ehdotuksessa ei puututa yhteen ongelmaan, nimittäin tukiin liittyviin väärinkäytöksiin. Kansalliset yritykset voivat edelleen käyttää tukia hyväkseen ilman valvontaa ja vahingoittaa alueita. Tältä osin ehdotuksesta puuttuu joitakin asioita. Kuinka aiotte ratkaista sen? Raschhofer Arvoisa puhemies, Agenda 2000: n ja myös käsiteltävänä olevan mietinnön sisältämissä ehdotuksissa pyritään vahvistamaan kilpailu- ja aluepolitiikan keskinäistä täydentävyyttä. Perusteluiksi esitetään politiikan alojen lisääntyviä ristiriitoja sekä eri tukialuekarttojen päällekkäisyyksiä. Tämän menettelyn kannattajat unohtavat kuitenkin, että pyrittäessä kansallisten ja EU: n tukialuekehysten yhdenmukaisuuteen, rajoitetaan jäsenvaltioiden ja alueiden mahdollisuuksia tukea omia ongelma-alueita omin varoin. Siten tämä myönteisen syrjinnän politiikka yritetään saada toteutumaan kaikkein huonoimmassa asemassa olevien alueiden hyväksi. Agenda 2000: n tavoitteiden, vahvemman keskittämisen ja johdonmukaisuuden avulla suhteellisen menestyksekkäiltä alueilta leikataan jo voimakkaasti joka tapauksessa. Se, että niiltä todella poistettaisiin myös kansalliset tuet, ei ole ainoastaan järjetöntä, vaan on ristiriidassa myös toissijaisuusperiaatteen ajatuksiin nähden. García Arias Arvoisa puhemies, haluan onnitella esittelijöitä, komissaaria ja heidän yksiköitään heidän asiakirjoistaan. Kansalaiset näkevät kilpailupolitiikan toisinaan pääasiassa taloudellisena seikkana, kehyksenä, jonka puitteissa määritellään yritysten ja markkinatalouden väliset pelisäännöt. Näinhän asia onkin. Toisinaan kansalaisilta jää kuitenkin huomaamatta se, miten nämä säännöt vaikuttavat heidän arkipäiväänsä kuluttajina ja työntekijöinä, mutta myös ja ennen kaikkea kansalaisina. Nimittäin esimerkiksi sulautumien ja määräävien asemien valvonta tulee olemaan yhä ratkaisevampaa globaalistumis- tai maailmanlaajuistumisprosessin vuoksi, ja uusien teknologioiden kehitys, varsinkin energian, tietoliikenteen, tietoyhteiskunnan ja audiovisuaalisen teollisuuden aloilla, joilla ei synny ainoastaan sulautumia, vaan nämä yritykset ovat yhä enemmän keskinäisessä kanssakäymisessä toistensa ja sellaisten rahoitusryhmien kanssa, jotka valvovat keskeisiä päättäjiä. Tämän vuoksi demokraatit pitävät erityisen loukkaavina ja huolestuttavina sellaisia julkisella foorumilla annettuja lausuntoja, kuten se, jonka antoi Euroopan komissiossa energia-asioista vastaavan pääosaston pääjohtaja - jolle haluan vastata - ja jotka kuvastavat tuomittavaa salailun ja luottamuksellisuuden, sanan kielteisessä merkityksessä, ajatusmallia Euroopan komission toimistojen sisäpuolella sellaisten asioiden osalta, jotka koskevat - kuten sanoin - hyvin läheisesti kuluttajia ja kansalaisia, ja että sen vuoksi niistä täytyy - miksi ei - myös keskustella julkisella näyttämöllä ja niin suuria julkisia paljastuksia tehden kuin vain mahdollista, käyttääkseni herra Benavidesin halventavasti käyttämiä sanoja, kun hän viittasi maassani käytävään parlamentaariseen keskusteluun. Näissä toimistoissa muuten ne tärkeät taloudelliset ja strategiset eturyhmät, joita me toisinaan kutsumme kiertoilmaisun avulla " lobbaajiksi" , voivat toisinaan lähestyä päättäjiä paljon helpommin kuin tavalliset kuluttajat tai kansalaiset. En sano tätä mielelläni, koska kyseessä on espanjalainen virkamies, mutta näköjään energia-asioista vastaavan pääjohtajan osalta voimme sanoa, että hän on rikkonut räikeällä tavalla puolueettomuuden ja objektiivisuden periaatetta käsitellessään Espanjan sähkömarkkinoiden vapaaseen kilpailuun siirtymisen kustannuksia koskevaa tapausta, ja energia-asioista vastaavan komissaarin olisi poliittisena auktoriteettina otettava näiden asioiden käsittely välittömästi pois hänen vastuultaan, sillä tämä on jo toinen kerta, kun hän osoittaa toimivansa ulkoisen painostuksen alaisena, ja koska minun maassani epäillään vahvasti hänen objektiivisuuttaan ja puolueettomuuttaan tämän asian osalta. En pyydä, että kilpailupolitiikasta vastaava komissaari, joka myös tutkii tätä asiaa, vastaa minulle, sillä olen varma siitä, että hän analysoi näiden tukien laillisuutta tiukasti ja objektiivisesti ja että hän varmasti ajattelee kuluttajia ja pieniä yrityksiä, joiden oletetaan olevan vapaiden markkinoiden ja vapauttamisen viimeisiä edunsaajia, ja jotka ovat tässä tapauksessa ilmaisseet yhtenäisesti vastustavansa näitä tukia - jotka ovat mielestäni laittomia - ja jotka joutuvat uudenlaisina maaorjina maksamaan nämä tuet sähkölaskussaan. He eivät joudu maksamaan ainoastaan sitä, minkä vapaaseen kilpailuun siirtyneiltä yrityksiltä odotetaan jäävän ansaitsematta 10 tai 15 seuraavan vuoden aikana, vaan ne tekevät sen myös sellaisen oikeudellisen johtopäätöksen perusteella, joka koskee oletettua saavutettua oikeutta, jonka on tuotava mukanaan korvauksia tai hyvityksiä sähköyrityksille. Minun mielestäni tämä merkitsisi vakavan oikeudellisen ennakkotapauksen hyväksymistä liberalisoiduilla aloilla, ja Telefónica-yhtiö on itse asiassa jo alkanut käyttää tätä väitettä, yhtiö, joka vielä vähän aikaa sitten piti luvatta hallussaan Espanjan puhelinpalvelujen monopolia. Arvoisa puhemies, minun mielestäni kuluttajat ja kansalaiset ovat tärkeimpiä muuttujia kilpailun vapauttamisen alueella. Jos Euroopan unioni ei voi taata sitä, että heistä ei tule vapauttamisprosessin uhreja, me joudumme eurooppalaisina toimieliminä aina vain kauemmas kansalaisista. Rack Arvoisa puhemies, haluaisin rajoittua puheenvuorossani käsittelemään kahta näkökulmaa. Ensiksikin kannatan ehdottomasti sitä, mitä kollegamme Azzolinin erinomaisen mietinnön 17 ja 20 kohdassa tuotiin ensi kerran selvästi esiin: matkailu on hyvä asia! Matkailu on monille Euroopan alueille elintärkeää. Tukiin perustuva matkailu on kuitenkin huono asia eikä sitä voida hyväksyä, koska sen avulla ei paranneta rakenteita pysyvästi, vaan ainoastaan tuhlataan ja hävitetään kasoittain Euroopan rahoja. Jos yritys, jota tuetaan voimakkaasti, siirtyy seuraavaan paikkaan, se jättää yleensä jälkeensä enemmän sirpaleita kuin hyötyä. Siksi meidän on lopetettava nämä järjettömyydet mahdollisimman pian! Komissio käyttäköön kollektiivista viisauttaan hyväkseen ja nähköön vaivaa hyvien ratkaisujen löytämiseksi. Tarvitsemme hyviä ratkaisuja myös - ja tässä pääsen toiseen näkökulmaan, jota haluaisin käsitellä tässä yhteydessä - koko Agenda 2000: ta ja erityisesti rakenneuudistusta varten. Tarvitsemme näitä hyviä ratkaisuja nopeasti. Meillä on vielä melkein kaksi kuukautta aikaa puheenjohtajamaa Saksan uusimman aikataulun mukaan, ja meidän kaikkien täytyy käyttää tämä aika hyväksi. Komissio ja Euroopan parlamentti ovat tehneet viime kuukausina hyvää työtä yhdessä. Nyt neuvoston on osoitettava, että se pystyy tekemään sopuratkaisuja. 15: n tätä vaikeaa aihetta koskevan mielipiteen sovittaminen yhteen ei varmastikaan ole yksinkertaista. Neuvoston täytyy kuitenkin myös osoittaa, että se on halukas yhteistyöhön komission kanssa, mutta myös ja nimenomaan myös parlamentin kanssa, joka on osallistunut tähän prosessiin tähän mennessä erittäin vastuuntuntoisesti ja ponnistellut yhteisten järkevien ja asiallisten ratkaisujen hyväksi, mutta jonka täytyy nyt myös panna erittäin paljon painoa sille, että se otetaan mukaan lopulliseen päätöksentekoon. Emme voi odottaa taas seitsemää vuotta, kunnes Amsterdamin sopimuksen puoltavaa lausuntoa koskevat määräykset tulevat voimaan. Haluamme olla mukana päätöksenteossa rakentavasti nyt. Gallagher Arvoisa puhemies, haluan heti aluksi onnitella molempia esittelijöitä mietintöjen esittelemisestä ja ilman muuta myös niiden laatimisesta. Olen ilman muuta samaa mieltä siitä, että tavaroiden, henkilöiden, palvelujen ja pääoman vapaan liikkuvuuden sisämarkkinoiden pitäisi toimia tasapuolisesti. Jotta sisämarkkinat onnistuisivat, kaikkien Euroopan alueiden pitää pystyä kilpailemaan siellä talouden kannalta kilpailukykyisesti. Nykyisin omassa maassani ja Euroopassa on joitakin alueita, joiden talouden suorituskyky jää kauas jälkeen Euroopan unionin keskitasosta. On oikein ja kohtuullista, että Euroopan köyhillä, huonommassa asemassa olevilla ja syrjäisilla alueilla, nimittäin tavoitteen 1 alueilla, voidaan edelleen myöntää tukea alueelle asettuvalle teollisuudelle 40 %: n ylärajaan asti tai tarvittaessa jopa enemmän. Komissio on jo julkistanut valtiontukia koskevat uudet tarkistetut suuntaviivansa, jotka on hyväksytty unionin 15 jäsenvaltiossa. Suuntaviivoissa määrätään, että tavoitteen 1 alueet voivat myöntää tukea seudulle asettuville ja sinne investoiville yrityksille 40 %: n ylärajaan asti. Muut kuin unionin tavoitteen 1 alueet voivat myöntää tukea teollisuudelle vain 20 %: n rajaan asti, kun taas ne unionin alueet, joiden suorituskyky on unionin keskitasoa parempi, voivat myöntää tukea teollisuudelle 10 %: iin asti. Tämä saattaa vaikuttaa vilpilliseltä kilpailulta, mutta on välttämätöntä saada vähemmän vauraat alueet lähemmäksi unionin keskitasoa. Olen yhtä mieltä siitä, että valtiontukia koskevat suuntaviivat ja ilman muuta tavoitteen 1 alueille, kuten omalle Connaught-Ulsterin vaalipiirilleni, suotuisat valtiontukipolitiikat, edesauttavat merkittävästi pitkällä aikavälillä kestävien työpaikkojen luomista alueella. On niin ikään tärkeää, että tällaisia politiikkoja täydennetään kohdistamalla entistä suurempi osuus EAKR: n menoista siihen, että kaikki liikenneverkostomme infrastruktuurissa olevat puutteet korjataan lähitulevaisuudessa. Holm Arvoisa puhemies, haluan kiittää Azzolinia erittäin hyvästä mietinnöstä. Komission alueellista tukea koskevaa ehdotusta on mielestäni mahdotonta hyväksyä, ja se on mielestäni absurdi. Syynä on se, että komissio ehdottaa, että ainoastaan ne alueet, jotka saavat EU: n tukea ovat oikeutettuja kansalliseen aluepoliittiseen tukeen. Tämä tarkoittaa, että komission mielestä jäsenvaltiot eivät saa harjoittaa omaa aluepolitiikkaa kunkin maan ja kansalaisten hyödyksi. Kaikki pitää sen sijaan keskittää ja olla EU: n ja Brysselin ohjauksessa. Hajauttaminen ja joustavuus loistavat poissaolollaan. Kyse ei ole siitä, että vastustan aluepoliittista tukea, mutta en voi hyväksyä siitä, että kansalliset aluepoliittiset tuet poistettaisiin. Ruotsissa aluepoliittisella tuella on pitkä perinne, sillä sen avulla on pyritty vakaampaan tasapainoon ja yritetty tasoittaa alueiden välisiä eroja. Olemme toimineet solidaarisuuden hengessä, ja siihen on kulunut huomattavia taloudellisia resursseja. Se on kuitenkin sen arvoista, ja minusta on hyvä, että se on olemassa. Komission ehdotus tekee mahdottomaksi tällaisen taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden, mikä olisi väärin. Olen sen vuoksi sitä mieltä, että esittelijä on yrittänyt korjata komission asiakirjan pahimmat puutteet ja että MaCartney on tehnyt hyviä tarkistuksia, joita aion tukea ja jotka tekevät mietinnöstä paljon, paljon paremman. Moretti Arvoisa puhemies, aivan liian usein talouspolitiikan jäykät ja teoreettiset lait vahingoittavat konkreettista todellisuutta vapaan kilpailun politiikan nimissä. Tällöin Euroopan unionin ensisijainen taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden tavoite uhkaa joutua taka-alalle ja siten vaarantua. Käsikirjoituksen mukaan eniten tästä joutuvat maksamaan uuden tavoitteen 2 alueet, ja komission suunnitelman mukaan jäsenehdokasvaltiot nauttisivat kaikista hyödyistä ja eduista. Tavoitteeseen 2 on ryhmitetty alueita, joiden ominaispiirteet ja tarpeet ovat keskenään äärimmäisen erilaisia, mutta ilmoitetut rajoitukset huonontavat epäsuotuisien alueiden asemaa entisestään ja vaikuttavat kielteisesti ja yhtäläisesti kaikkiin uuden tavoitteen 2 alueisiin riippumatta siitä, ovatko ne kaupunki-, teollisuus-, maaseutu- tai vuoristoalueita tai kalastuksesta riippuvaisia alueita. Niiden parlamentin jäsenten joukko, jotka vaativat komissiota muuttamaan kantaansa, on aina vain suurempi: toivon, että tämän joukon kasvaminen saa viimeinkin komission vakuuttumaan. Karamanou Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, hyvät kollegat, toivottavasti kaikki ymmärtävät, kuinka tärkeä on unionin kilpailupolitiikan ja aluepolitiikan välinen täydentävyys ja koordinaatio, joiden tavoitteena on yhtäläisten mahdollisuuksien tarjoaminen kaikille alueille sekä taloudellisen ja sosiaalisen koheesion turvaaminen sekä tarve siihen, että Euroopan talous sopeutuu ja vastaa menestyksellisesti maailman uuteen kilpailuympäristöön. Unioni, jonka eri alueiden välillä on valtavia taloudellisia ja sosiaalisia kehityseroja, ei tietenkään voi olla uskottava, elinvoimainen ja kilpailukykyinen. Tästä syystä taloudellisen ja sosiaalisen koheesion politiikka, talouksien käytännön lähentyminen, alueellisen epätasapainon vähentäminen, voimavarojen kohdistaminen unionin köyhimmille alueille ja eurooppalaisten keskinäinen solidaarisuus ovat välttämättömiä parametreja kasvulle, joka on sitä tehokkaampaa ja kilpailukykyisempää mitä oikeudenmukaisemmin se jaetaan. On totta, että Euroopan aluepolitiikka on merkittävästi parantanut kasvuvauhtia Kreikan kaltaisilla alueilla, joille on tyypillistä makroekonominen epätasapaino ja alhainen kilpailukyky. Kuitenkin alueiden välillä on edelleen suuria eroja, jotka yleisesti näyttävät olevan vain syvenemässä talous- ja rahaliiton sekä unionin laajentumisen takia. Näin ollen taloudellisen ja sosiaalisen koheesion politiikka on pitkäaikainen ja vaivalloinen menettely, jonka pitää joka tapauksessa olla sopusoinnussa kilpailupolitiikan kanssa, jotta se olisi tuloksellista. Kuitenkin tiedetään, että monet jäsenvaltiot noudattavat yhä kansallisia strategioita ja jakavat valtiontukia, jotka eivät aina ole sopusoinnussa ja koordinoituja alueiden välisiä eroja torjuvan eurooppalaisen koheesiopolitiikan kanssa. Jos mukaan otetaan kaikki horisontaaliset alakohtaiset ja alueelliset tuet, toteamme, että epäsuotuisten alueiden sijasta suurimman hyödyn saavat rikkaimmat alueet. Tästä syystä katson, että komission ehdotukset ja erityisesti asiasta vastaavan komissaarin, rouva Wulf-Mathiesin, pyrkimys luoda uusi, oikeudenmukainen ja tehokas aluetukijärjestelmä on oikeansuuntainen, ja me tuemme sitä. Minulla on kuitenkin pieni varauma, mitä tulee tavoitteen 1 alueella sallittujen tukien tehostamiseen, mikä voi vaikuttaa kielteisesti taloudelliseen ja sosiaaliseen koheesioon, kuten herra Azzolini aivan oikein korostaa erinomaisessa mietinnössään, josta häntä onnittelen. Thyssen Arvoisa puhemies, komission XXVII kilpailupolitiikkaa koskeva kertomus tarjoaa vuosittaiseen tapaan hyvän katsauksen komission näkemyksistä ja konkreettisesta politiikasta tällä alueella. Sisämarkkinat voidaan saada toimimaan joustavasti - varmasti nyt kun euro on käytössä - ainoastaan siinä tapauksessa, että kilpailusuhteet eivät ole reilut pelkästään juridisesti vaan myös käytännössä, ja että yritykset saavat tehokkaasti yhtäläiset mahdollisuudet. Komission toiminta vapaan kilpailun takaamiseksi sisämarkkinoilla on siten myös oleellisen tärkeää. Komissio tekee tässä asiassa hyvää työtä, ja se, että päätökset ovat joskus vaikeasti sulatettavia komission nuhtelemille jäsenvaltioille, ei tee komission työstä sen huonompaa. Haluaisin kiittää esittelijää, kollega Riis-Jørgenseniä, hänen aikaansaannoksestaan. Kiitokset hänelle hienosta ja rakentavasta yhteistyöstä, ja oikeastaan voin vain sanoa, että haluaisimme sanoa myös PPE-ryhmän nimissä sen, mikä on hänen mietinnössään. Siksi minulla ei ole oikeastaan enää mitään lisättävää. Minulla on vain yksi kysymys komissiolle, ja se on hyvin erityinen kysymys. EY: n tuomioistuin on viime vuonna, kesäkuussa 1998, Italian huolitsijoiden kansallista neuvostoa vastaan käydyn prosessin yhteydessä katsonut, että vapaiden ammattien harjoittajat ovat yrittäjiä siinä missä muutkin ja että he kuuluvat perustamissopimuksen 85 ja 86 artiklan alaisuuteen. Haluaisin kysyä komissaarilta, vaikuttaako tämä tuomio kaikkiin säädeltyihin vapaisiin ammatteihin. PPE-ryhmä on sitä mieltä, että joidenkin vapaiden ammattien erityinen rooli yhteiskunnan yleisten etujen kannalta täytyy ottaa kuitenkin huomioon. Haluaisimme kuulla komission näkemyksen tästä asiasta. Ymmärrän, että aiheutan nyt komissaarille pienen yllätyksen. Voin olettaa, että en saa tähän nyt heti vastausta, mutta ehkä voin saada sen kirjallisena. Suokaa anteeksi, arvoisa komissaari, että en voi nyt odottaa vastaustanne, koska minua odottaa 100 henkilön ryhmä 50 kilometrin päässä täältä. Minun on valitettavasti lähdettävä salista välittömästi. Hautala Arvoisa puhemies, minusta on erittäin tärkeää, että molemmat komission jäsenet ovat täällä samanaikaisesti, jotta voimme puhua aluepolitiikasta ja kilpailupolitiikasta samaan aikaan ja jotta voimme puhua myös aluetuista ja valtion tuista. Komission tulisi tehostaa työtään, jotta kaiken julkisen tuen suhteen noudatettaisiin mahdollisimman suurta avoimuutta. Mielestäni tässä suhteessa on samantekevää, onko kyse valtion tuesta vai aluetuesta. Pitäisi luoda mahdollisuus, että jokainen kansalainen ja jokainen yritys voisi millä hetkellä tahansa saada tietää hankekohtaisesti, kuinka paljon minnekin on myönnetty valtion tukea tai aluepoliittista tukea. Pitäisi valmistella tällainen Internet-sivu, ja siihen pitäisi kerätä tiedot kaikesta julkisesta tuesta, jotta toiminta olisi avointa. Toinen asia, jonka haluan ottaa esille, on se, että on erittäin tärkeää, että yritykset todellakin sitoutetaan alueen kehitykseen. Siis jos yritys saa tukea, niin sen täytyy pysyä alueella. Sen täytyy pysyä siellä vähintään viisi vuotta ja pitää huolta siitä, että työpaikat säilyvät. Se ei voi pakata laukkujaan heti sen jälkeen kun se on saanut julkista tukea. Cellai Arvoisa puhemies, on epäilemättä huomattu, että sellainen strategia, jolla pyritään aluepolitiikan ja kilpailupolitiikan parempaan koordinointiin Euroopan tasolla, on välttämätön. Kaudella 2000-2006 komissio aikoo pienentää unionin alueellisten valtiontukien kattamaa kokonaisväestömäärää. Maantieteellinen keskittyminen on tervetullutta, mikäli sen avulla voidaan parantaa tämäntyyppisten tukien tehokkuutta ja luoda myönteistä syrjintää epäsuotuisempien alueiden hyväksi, siitäkin syystä, että tämänhetkisessä tilanteessa neljä vaurainta jäsenvaltiota jakaa 85 % teollisille hankkeille maksettavista kansallisista tuista ja neljä vähiten kehittynyttä vain 8, 3 %. Mitä työllisyyteen tulee, tämä on laihojen lehmien aikaa, ja valtion ja yhteisön tukien välinen synergia saattaa avata uusia teitä ja antaa uutta toivoa: erityisesti alueellisia valtiontukia voitaisiin myöntää tuotantoon tehtävien investointien rohkaisemiseksi siten, että erityistä huomiota kiinnitetään sellaisten työpaikkojen luomiseen, jotka liittyvät investointeihin. Lisäksi työpaikkoihin tehdyt investoinnit pitäisi säilyttää asianomaisella alueella viiden vuoden ajan, jotta valtion tuilla ei tuettaisi yritysten siirtymistä. Lopuksi, vaikka arvostan komission hahmottelemia suuntaviivoja, olen kuitenkin hämmentynyt eräistä seikoista, jotka eivät uskoakseni edistä taloudellista ja sosiaalista yhteenkuuluvuutta, kuten herra Azzolinin erinomaisessa mietinnössä oikeutetusti korostetaan. Viittaan alueellisten tukien enimmäisintensiteetin pienentämiseen, ennen kaikkea uuden tavoitteen 2 osalta, jossa tukien enimmäisintensiteetti vähenee 30 %: sta 20 %: iin tai peräti 10 %: iin, ja tässä tapauksessa nämä alueet saisivat vähemmän tukia kuin aiemmin. Tämän lisäksi myös syrjäseutualueiden ja saarialueiden ongelma nousee esiin, sillä hankalan maantieteellisen asemansa ja omien erityispiirteidensä takia ne kuuluvat jo nyt koko yhteisön alueen epäsuotuisimpiin alueisiin. Euroopan kansalaisten valitsemina edustajina meidän tehtävämme on tuoda esiin epäsuotuisien alueiden asukkaiden vaatimukset ja meidän on valvottava tarkoin sitä, että unionin politiikoissa kunnioitetaan aina taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden perusperiaatetta. Read Arvoisa puhemies, käytän puheenvuoron kilpailua käsitelleestä mietinnöstä, jonka esitteli kollegani, rouva Riis-Jørgensen, jolle lausun onnitteluni hänen työnsä laadukkuuden johdosta. Haluan erityisesti kehua 14 kohtaa, jossa hän pyytää komissiota tutkimaan epärehellisiä käytäntöjä, ja myös 22 kohtaa, jossa tunnustetaan, että tarvitaan lisää kansallisten tukihankkeiden, unionin tukihankkeiden ja kilpailupolitiikan välistä johdonmukaisuutta. Haluan erityisesti puoltaa kollegojeni herra Hendrickin ja rouva García Ariasin tarkistuksia, joissa puhutaan määräävän aseman mahdollisesta väärinkäytöstä. Näemme kaikkialla Euroopan unionissa, miten vanhat valtion omistamat laitokset sulautuvat toisiinsa: televiestintä sulautuu yleisradiotoimintaan, sähköala sulautuu televiestintään, rautatieyhteyksiä käytetään televiestintäverkkoina, kaasuyhtiöt investoivat veteen ja yleisesti ottaen pankit hankkivat suuria osuuksia näistä valtionlaitoksista. Tällainen kehitys on sinänsä suotavaa, mutta se kylläkin lisää sitä riskiä, että merkittävien valtionlaitosten omistajuus keskittyy liiaksi. Vapauttamiskehityksen perusajatuksena on se, että sen pitäisi tuoda tehokkaista, kilpailukykyisistä, kuluttajaystävällisistä hyödykkeistä koituvat edut laajalti sekä yksityisten että yritysten kuluttajien ulottuville. Esille otettu Espanjan tilanne on näin ollen erittäin huolestuttava. Olisi täysin Euroopan unionin kilpailusääntöjen hengen ja kirjaimen vastaista, jos sähkönjakelun kilpailuun siirtymisen kulut katettaisiin alun perin julkisin varoin ja siirrettäisiin sen jälkeen kuluttajille. Tällöin vääristetään erittäin vakavasti yhtäläisiä ehtoja, varsinkin jos rahoilla pyritään sitten hankkimaan osuus muilla hyödykemarkkinoilla. Toivon, että arvoisa komissaari käsittelee vastauksessaan tätä seikkaa, koska on erityisen tärkeää, että kysymystä korostetaan ja että kaikki kuulevat komission vastauksen. Esittelijä sanoi mietinnössään, että on tiedettävä, miten valtiontuet jakautuvat, ja saatavilla olevien todisteiden perusteella tämä tilanne on niin vakava, että komission pitää antaa siihen harkittu vastaus. Olen varma, että näin tapahtuukin. Pyysin jo anteeksi teiltä, arvoisa komissaari, etten voi jäädä paikalle. Kollegani kuuntelevat vastauksenne hyvin tarkkaan. Tiedän, että haluamme vielä palata tähän kysymykseen. Baldi Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, tahdon ennen kaikkea onnitella esittelijää, herra Azzolinia, erinomaisesta työstä. 1960-luvulla parlamentaarinen edustajakokous, joka nyt on Euroopan parlamentti, kantoi huolta alueellisesta epätasapainosta, kehitti aluepoliittista ohjelmaa ja aloitti menettelyn sen toteuttamiseksi; 30 vuotta myöhemmin taloudellisen vaurauden maantieteellinen jakautuminen, toisin sanoen taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden toteuttaminen, on parlamentin ja ennen kaikkea oman poliittisen ryhmämme ensisijainen kiinnostuksen kohde. Rooman sopimuksen jälkeen kilpailupolitiikasta on varmasti tullut kiinteä osa Euroopan taloutta, sillä se on jokaisen Euroopan alueen, niin epäsuotuisien kuin kehittyneidenkin alueiden, kilpailukyvyn keskeinen tekijä. Ennen Maastrichtin sopimusta kilpailupolitiikka ja taloudellinen ja sosiaalinen yhteenkuuluvuuden politiikka etenivät samansuuntaisesti, mutta Amsterdamissa vahvistetun ja nyt ratifiointivaiheessa olevan sopimuksen uusien määräysten myötä on tullut välttämättömäksi vahvistaa niiden välistä täydentävyyttä ja tasapainoa ja on otettava huomioon se, että yhteenkuuluvuudesta eli jäsenvaltioiden välisen solidaarisuuden velvoitteesta on tullut ensisijainen tekijä Euroopan rakentamisessa. Kuitenkin yksi vaara on olemassa, se vaara, että Euroopan unionin tuki tietyille alueille saattaa vääristää tiettyjen alueiden hyväksi markkinoilla jo tehtyä työtä. Tässä asiassa esittelijä on selkeästi osoittanut, kuinka tärkeitä ovat kilpailusäännöt, joilla voidaan taata oikeudenmukaiset ja avoimet toimet sisämarkkinoilla, kun muistetaan, että vapaan kilpailun poikkeukset, eli jäsenvaltioille maksetut tuet, ovat perusteltuja taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden säilyttämiseksi. Vaikka Euroopan unionin rakennepolitiikan tarkoitus toisaalta onkin vähentää kehityksen epätasapainoa erityisesti koheesiomaissa, toisaalta se on myös johtanut tavoitteiden, ohjelmien ja yhteisön aloitteiden moninkertaistumiseen, erilaisten tukien pirstaloitumiseen sekä monimutkaisiin ja epäjohdonmukaisiin aluejakoihin. Pidän näin ollen keskeisenä sitä, että tätä kaikkea tarkastellaan esittelijän ehdottamasta näkökulmasta, ja toivon, että parlamentti jatkaa työtään juuri tähän suuntaan. David Arvoisa puhemies, suhtaudun hyvin myönteisesti Azzolinin mietintöön ja olen samaa mieltä siinä esitetyistä keskeisistä perusteluista. Vaikka Euroopan unionin kilpailupolitiikalla ja aluepolitiikalla onkin hyvin erilaiset taustat, nyt selvästikin tarvitaan entistä suurempaa yhden- ja johdonmukaisuutta, kun sovitetaan yhteen kansallisia valtiontukia, kilpailupolitiikkaa ja Euroopan unionin aluepolitiikkaa. Minun on sanottava, että suhtaudun varauksellisesti yhteen asiaan, ja kyse on siitä, pitäisikö meidän yhdenmukaistaa lähes täydellisesti ne kaksi karttaa, joista me puhumme. Pelkäänpä, että pyrkisimme tuolloin yhdenmukaisuuteen yhdenmukaisuuden itsensä vuoksi. Olen todellakin sitä mieltä, että tarvitaan joustotoimenpidettä, jossa tunnustettaisiin se, että tilanteet ovat erilaisia unionin eri osissa. Joustavuutta tarvitaan etenkin siksi, että puhumme kahdesta eri tuesta. Yhtäältä on olemassa tuki vähemmän vauraiden alueiden infrastruktuurin ja henkilöresurssien kehittämiseen. Niitä tuetaan Euroopan unionin rakennerahastojen kautta. Toisaalta on olemassa tuki tietyille teollisuudenaloille ja yrityksille sellaisten kansallisten valtiontukien kautta kuten Yhdistyneen kuningaskunnan aluetuki (regional selective assistance ). Se on kansallista valtiontukea. Toki monissa tapauksissa ne luonnollisesti kuuluvat yhteen. Joissakin tapauksissa meidän on kuitenkin myönnettävä, että auttaaksemme tiettyjä alueita meidän tarvitsee joskus tukea tavoitteiden 1 ja 2 alueiden viereisillä alueilla sijaitsevia teollisuudenaloja. Miksi meidän tarvitsee tehdä näin? Eräs yksinkertainen syy on se, että yhä useammin ihmiset kulkevat päivittäin varsin pitkiä työmatkoja. Jotta voitaisiin auttaa yhden alueen ihmisiä, on toisinaan sallittava valtiontuki toisen alueen teollisuudenaloille. Useinhan on niin, että jollakin tietyllä alueella toimivat yritykset auttavat sen naapurialuetta. Talouskehityksessä tapahtuu eräänlainen ketjureaktio. Näin ollen joustavuus on erittäin perusteltua, ja tätä yhtä varausta lukuun ottamatta kannatan täysin herra Azzolinin mietintöä. McCartin Arvoisa puhemies, olen herra Azzolinin kanssa samaa mieltä, kun hän sanoo, että niitä alueita, jotka eivät kohta enää kuulu tavoitteeseen 1, ei saa kohdella niin ankarasti kuin komissio ehdottaa. Niiden alueiden infrastruktuurissa, jotka ovat vasta äskettäin onnistuneet kohentamaan heikkoa talouttaan, esiintyy tavallisesti vakavia puutteita. On arvioitu, että Irlannissa, mistä minä olen kotoisin, tieverkostomme kohentaminen EU: n keskimääräistä tasoa vastaavaksi maksaisi 10 miljardia euroa, vaikka olemmekin saaneet kuuden vuoden ajan hyvin runsaasti varoja rakennerahastoista. Meidän on ymmärrettävä, että kaikilla EU: n alueilla, jotka ovat juuri toipumassa taloudellisesta jälkeenjääneisyydestä, on yhä kannettavanaan raskas menneisyyden taakka. Ennen kuin on päästy todelliseen taloudelliseen tasa-arvoon, komission on oltava hyvin varovainen, ettei se määrää sellaista ankaraa yhdenmukaistamista, joka voisi tehdä tyhjiksi jo saavutetut edut. Komission on myös tiedostettava se, että ne maat, joissa ankarat verotusjärjestelmät hidastavat talouskasvua ja aiheuttavat työttömyyttä, ovat toisinaan oman epäonnensa seppiä ja niiden kansalliset politiikat pakottavat jotkin teollisuudenalat siirtämään toimintansa muualle. Komissio ei saa määrätä, että tällaiset verotusjärjestelmät otettaisiin käyttöön koko EU: ssa. Meidän on pikemminkin edistettävä kaikissa jäsenvaltioissa sellaisia verotusjärjestelmiä, jotka on havaittu onnistuneiksi. Euroopan lähentymismallin perustaksi on otettava onnistuneet verotusjärjestelmät vaikeuksia aiheuttavien verotusjärjestelmien sijaan. On tärkeää selittää EU: n kansalaisille, että he voivat nauttia vapaasta kaupasta ja sen tarjoamista eduista vain, jos he ovat valmiita hyväksymään sellaisen elimen, joka valvoo kurinalaisuutta ja tasapuolisuutta. Jotkut tulevat aina moittimaan Euroopan komission ponnisteluja byrokraattisiksi, mutta meidän on oltava valmiita selittämään kansalaisillemme, että he voivat nauttia kuluttajien eduista yhtenäismarkkinoilla vain, jos tasapuolisuutta ja tasa-arvoa valvotaan. On myös kohtuullista sanoa, että sellaista joko verohelpotusten tai tuen muodossa tapahtuvan etuuskohtelun tasoa, jota ei voida hyväksyä jossakin jäsenvaltiossa, ei myöskään voida hyväksyä Euroopan unionissa, olipa kyse sitten EU: lta tai kansallisilta hallituksilta peräisin olevista etuuksista. Randzio-Plath Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, hyvät kollegat, sisämarkkinoiden syventäminen, talous-ja rahaliiton luominen ja markkinoiden maailmanlaajuistuminen muuttavat ehtoja myös kilpailujärjestelyjen ja kilpailupolitiikan pelisääntöjen osalta, ei ainoastaan kansainvälisellä tasolla vaan myös meillä. Kun tarkastelen komission kilpailupolitiikkaa koskevaa kertomusta, siinä käsitellään monia uusia ongelmia ja tuodaan esiin myös se, että meidän on maailmanlaajuistumisen aikakaudella varauduttava fuusioiden lisääntymiseen, yhteistyömuotoihin ja jättiyritysten yhdistymisiin. Mietin kuitenkin sitä, erotetaanko yhä uudestaan oikeutetusti strategiset liittoutumat ja monopolien muodostumisen mahdollisuus ja siten vääristynyt kilpailu. Kun tarkastelen yhteisöjen kilpailulainsäädäntöä vaikkapa kartelli- ja tukipolitiikan osalta, on kuitenkin todettava, että tältä osin on toteutettava pysyvä ja myös välttämätön muutos. Mitä tulee valtion tukiin, on ehdottomasti korostettava sitä, että niitä tarvitaan edelleen. On kuitenkin oikeutettua tuoda kriittisesti esiin muutamien jäsenvaltioiden erittäin suuret tukisummat. On myös oikeuttua kritisoida sitä, että yhteismarkkinoiden kanssa yhteensopivia tukia varten, esimerkiksi pienille ja keskisuurille yrityksille, ympäristönsuojeluun, tutkimukseen ja kehitykseen, myönnetään yhä vähemmän varoja, ja tukia myönnetään yhä suuremmassa määrin yksittäisille yrityksille. Se ei varmastikaan ole tehokkaan, vapaan ja reilun kilpailun etujen mukaista. Tällä hetkellä verohelpotusten aiheuttamat kilpailun vääristymät ovat merkittävämpi asia. Ne ovat todellisuutta. Liian harvoihin tapauksiin puututaan. Yhä useammat jäsenvaltiot haluavat parantaa kansallisen asemapaikan houkuttelevuutta myöntämällä yrityksille verohelpotuksia ja ne myöntävät verohelpotuksia rahoitus- ja vakuutusalalla, mutta myös muille talouden aloille. Se johtaa kilpailun vääristymiseen. Olen sitä mieltä, että tukilainsäädännössä täytyy puuttua enemmän myös näihin kilpailun vääristymiseen liittyviin asioihin. Tältä osin komissiota kehotetaan puuttumaan useampiin tapauksiin. Tällä hetkellä käsiteltävänä oleva luettelo 85 verohelpotustapauksesta, joihin liittyy osittain jopa verokeitaan piirteitä, on valaiseva. Komissiota kehotetaan myös vaikuttamaan asiaan Maailman kauppajärjestön seuraavaa kierrosta valmisteltaessa, sillä tarvitsemme toimivan kilpailulainsäädännön myös kansainvälisellä tasolla. Tältä osin nykyisiä voimassa olevaa kansainvälistä kilpailujärjestelmää koskevia GATT- ja WTO-säännöksiä täytyy täydentää. Olen sitä mieltä, että olisi tärkeää saada aikaan kansalliset kilpailua koskevat kertomukset, sellaiset kuin myös WTO: n puitteissa laadittavat kansalliset kauppakertomukset ovat. Minusta olisi myös tärkeää pyrkiä laatimaan kaikkia valtioita koskevat vähimmäisnormit kilpailua vääristävän käyttäytymisen estämiseksi ja valita riippumattomat kilpailuviranomaiset. Se voisi johtaa tehokkaaseen kansainväliseen kilpailujärjestelyyn, jossa allekirjoittaneilla mailla olisi velvollisuus tehdä kansallisesta kilpailulainsäädännöstään myös kansainvälisesti toimintakykyinen. Viola Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, arvoisat komissaarit, ennen kaikkea tahtoisin aloittaa puheenvuoroni esittämällä herra Azzolinille onnitteluni siitä erinomaisesta työstä, jota hän on tehnyt kilpailua ja yhteenkuuluvuutta koskevassa mietinnössään. Siirtyäkseni itse asiaan tahtoisin heti sanoa, että periaate, jonka mukaan PO IV: n ja PO XVI: n piirtämien karttojen pitäisi olla yhteneväiset, olisi täysin järkevä, mikäli Euroopan unioni käyttäisi kaikkia rahoitus- ja lainsäädännöllisiä välineitään ja käsittelisi maantieteellis-taloudellisia ongelmiaan samalla tavoin yhteisön kilpailu- ja yhteenkuuluvuuspolitiikkojen kahdella eri soveltamisalalla; mikäli näin ei tapahdu, olisi järkevämpää antaa jäsenvaltioille vapaus - vaikka tosin vapaus kahden erilaisen yhteisön politiikan asetusten rajaamissa puitteissa - vapaus toimia silloin, kun unioni ei voi sitä tehdä, ja päinvastoin, toimia yhdessä valtioiden kanssa tai niiden asemesta silloin, kun yhteisön voimavarat ja ennen kaikkea yhtenäisvaluutan markkinoiden vaatimusten sanelema eurooppalainen ajattelutapa sen sallivat. Rooman sopimuksessa hahmotellaan kilpailupolitiikka, jotta kaikenlaiset markkinatalouden toiminnan vääristymät voitaisiin poistaa. Rooman ja Maastrichtin välillä tähän on liittynyt yhteenkuuluvuuspolitiikan tarve, jolla pyritään vahvistamaan unionin epäsuotuisempia alueita ja siten saavuttamaan itse asiassa sama tavoite, eli yhdenmukaiset yhteismarkkinat. Maastrichtin ja Amsterdamin välillä on korjattu reittiä ja tunnustettu se, että vapaa kilpailu ja markkinoiden yhdenmukaisuus voidaan saavuttaa ainoastaan harjoittamalla alueen todellisuuden paremmin huomioon ottavaa taloudellisen ja sosiaalisen yhteenkuuluvuuden politiikkaa. Tämän ajattelutavan vuoksi esimerkiksi Amsterdamin sopimukseen on tasapuolisesti toimivien markkinoiden sääntöjä kunnioittaen lisätty viittaus saarialueisiin, jotta niillä olisi tasa-arvoiset mahdollisuudet osallistua kilpailuun. Tällä hetkellä kilpailupolitiikan kehityksessä halutaan kuitenkin ottaa yhteenkuuluvuuspolitiikka huomioon niin, että se on mukana jopa tärkeimmässä kilpailua koskevassa asetuksessa, mutta joka todellisuudessa vääristää sitä. Komission mielestä ja parlamentin mielipiteestä huolimatta pelistä näet putoavat vain saarialueet, joiden asukkaille komission on sitten selitettävä, minkä vuoksi alueet yhteisön tukien menettämisen lisäksi menettäisivät kansallisetkin tuet, tai miksi silloin, kun yhteisö kieltäytyy perustamissopimuksesta huolimatta harkitsemasta niiden tapausta, niiden pitäisi PO IV: n tahtoa noudattaakseen luopua hakemasta valtiontukea, joka antaisi niille mahdollisuuden tasata kilpailukyvylle aiheutunutta haittaa. Metten Arvoisa puhemies, aluepolitiikka ja kilpailupolitiikka voivat täydentää toisiaan, eikä niiden tarvitse olla keskenään ristiriidassa. Rikkaat jäsenvaltiot käyttävät eniten valtiontukia välineenä, ja niiden vähentäminen soveltamalla tiukemmin kilpailupolitiikkaa auttaa varmasti köyhempiä jäsenvaltiota, koska silloin saadaan aikaan reilu peli. Aluepolitiikka itse voi kuitenkin itse asiassa myös johtaa tahattomiin kilpailuhäiriöihin. En puhu tässä yhteydessä köyhimpien alueiden avoimesta suosimisesta, sillä sehän on tarkoitus. Nyt onkin kysymys alueista, joita ei voi enää pitää tukea tarvitsevina, vaikka käytettäisiin minkälaisia mittareita tahansa, mutta jotka saavat tukea yhä ja voivat käyttää syrjiviä verotusjärjestelyjä, koska olivat aikaisemmin tuen tarpeessa. Näin ollen meidän aluepolitiikkamme reagoi liian hitaasti muutoksiin. Tämä johtuu muun muassa siitä, että me teemme kuuden tai seitsemän vuoden kuluessa päätöksen siitä, mitkä alueet ovat tukikelpoisia, ja päätöksen perustana ovat vielä parin vuoden takaiset tiedot. Voi siis käydä niin, että Irlanti on vuonna 1999 vielä tavoitteen 1 alue, jollaiseksi pääsemiseksi kriteerinä on se, että BKT on alle 75 % unionin keskiarvosta. Samalla Irlannin BKT oli jo vuonna 1997 yli unionin keskiarvon ja seuraavana vuonna jopa 116 % unionin keskiarvosta. Mielestäni on myös aivan hullua sanoa Irlannin kaltaiselle maalle, että sen täytyy tottua siihen, että se ei ole enää tavoitteen 1 alue uusien rahoitusnäkymien puitteissa ja että se saa siksi antaa sekä toimintatukia että investointitukia vielä muutaman vuoden ajan, ja samalla syrjivät verotusjärjestelyt saavat jatkua jopa vuoteen 2010 saakka. Näiden tukien avulla Irlanti houkuttelee yrityksiä unionin muista maista, jotka ovat köyhempiä kuin Irlanti itse. Siksi osa minun ryhmästäni ei voi kiistatta hyväksyä Azzolinin mietinnön kohtaa, jonka mukaan liikaa rikastuneita tuensaajia koskeva säännöt ovat liian tiukat. Fernández Martín Arvoisa puhemies, haluan kiittää komissaareja rouva Wulf-Mathiesia ja herra Van Miertiä heidän läsnäolostaan. Yhtenäismarkkinat - ja niiden pakollisena seurauksena talous- ja rahaliitto - ovat nykyisin epäilemättä loistavin Euroopan rakentamisprosessin saavutuksista. Tämä menestys ei olisi ollut mahdollista ilman politiikkaa, jolla varmistetaan kilpailu parhaana takeena talouden kasvulle ja työpaikkojen luomiselle. Hyvät jäsenet, vapaa kilpailu ja kasvu eivät voi kuitenkaan kyseenalaistaa taloudellista ja sosiaalista yhteenkuuluvuutta sen yhteisön säännöstön peruselementteinä, jonka tukemiseen unioni kohdistaa suuren osan talousarviostaan. Haluan keskittää huomioni erityisesti tarpeeseen käsitellä valtiontukia koskevaa hankalaa aihetta. Kilpailua edistävä valvonta rajoittaa yritysten välisiä sopimuksia, määräävän aseman väärinkäyttöä ja ei-oikeutettuja valtiontukia, sanotaan normeissa. Mutta mitkä tuet olisivat oikeutettuja? Kysymys ei ole turha eikä sitä ole selvennetty, vaikka komissio yrittikin sitä vuosina 1975, 1979 ja 1988. Nykyisin 91 artiklan 1 kohdan, 92 artiklan 3 kohdan a alakohdan ja 92 artiklan 3 kohdan c alakohdan tulkinta aiheuttaa edelleenkin paljon ongelmia. Niiden alueiden osalta, joilla on eniten tavoitteellista tai rakenteellista alijäämää, niitä ei voida tulkita muulla tavoin kuin siten, että alueiden kehityksen paraneminen taataan. Mikä tahansa muu tulkinta voitaisiin ymmärtää Eurooppa-keskeisyydeksi, jota on vaikeaa perustella ja jota ei sen vuoksi voida hyväksyä. Herra Van Miert on poliitikko eikä teknikko. Hän ymmärtäisi, että minä olisin huono poliitikko, jos en käyttäisi hänen läsnäoloaan hyväkseni ja kysyisi mikä on tilanne sen ongelman osalta, josta Espanjan hallitus ja sen Espanjan valtion Kanarian saarille myöntämistä tuista vastaava osasto keskustelevat. Tiedän, ettei hän voi antaa minulle yksityiskohtaista vastausta, tiedän kyllä, ettei tämä ole oikea hetki, mutta olen varma siitä, että hän voi kertoa minulle mielipiteensä siitä, missä vaiheessa kysymyksen käsittely on, ja rauhoittaa yleistä mielipidettä, joka on erittäin tietoinen tästä kysymyksestä. Walter Arvoisa puhemies, arvoisa rouva komissaari, arvoisa herra komissaari, herra Azzolinin mietintö, jossa käsitellään alue- ja kilpailupolitiikan yhteyttä, on erittäin tärkeä. Kyse on asioista, joilla on suoraan merkitystä jäsenvaltioiden ja alueiden ihmisille. Päätöslauselma ei tosin vaikuta suoraan aluepolitiikan uudistuksen etenemiseen, mutta se on kuitenkin nähtävissä yhteydessä siihen, sillä kysehän on eurooppalaisten ja kansallisten alueellisten tukitoimien johdonmukaisuudesta. Useissa jäsenvaltioissa johdonmukaisuutta koskeva vaatimus, jonka komissio esittää kilpailupoliittisten tavoitteidensa varmistamiseksi, ei aiheuta ongelmia, koska Euroopan tukikehykset kattavat lähes koko alueen. Muissa maissa tilanne on kuitenkin toinen. Tältä osin kaksivaiheinen suunnitelma keskittyä Euroopan tavoitealueilla olennaisimpaan, mikä on oikein, ja samalla vaatia mahdollisimman suurta johdonmukaisuutta kansallisten tukien kanssa johtaa osittain aluepoliittisesti erittäin ongelmalliseen kaksinkertaiseen kuormitukseen. Kuinka asianomaisten alueiden ihmisille voidaan selittää, että sekä eurooppalaiset että kansalliset tuet on kielletty ajankohtaisesta työttömyyden uhasta ja tulevaisuuden kannalta merkittävien työllistämismahdollisuuksien puuttumisesta huolimatta. On ristiriitaista, jos komissio suunnittelee Euroopan tukikehyksiä supistettaessa oikeutetusti monivuotisia ylimenokausia, jotka takaavat alueille sopeutumisajan, mutta kansallisia tukikehyksiä supistettaessa käyttävät puuvasaraa ja vaativat, että leikkaukset on tehtävä mitä lyhimmän ajan kuluessa. 2 %: n liikkumavara ei riitä eikä ole vakuuttava. Ei voida myöskään perustella sitä, miksi se on 2 % eikä enemmän tai vähemmän. Tämä ei merkitse sitä, että komission suunnitelma lisätä johdonmukaisuutta olisi periaatteessa väärä. Tarvitsemme pitkällä aikavälillä yhdenmukaisuutta, jos haluamme välttää kilpailun vääristymät. Komissio ei kuitenkaan tee oikeutta alueiden erityisille ongelmille, jos se alistaa kaiken vapaan kilpailun määräysvallalle ja yrittää leikata eurooppalaisia tukia ja samalla poistaa kaikki mahdollisuudet saada tilanne joustavasti hallintaan kansallisten tukitoimien avulla. Se veisi alueilta kaikki sopeutumismahdollisuudet moninkertaisesti. Sikäli olen tyytyväinen siihen, että neuvoston ja komission välillä on nyt nähtävissä yhteisymmärrys, johon kuuluu se, että liikkumavaraan suhtaudutaan joustavammin, että ei mainita konkreettisia tavoitepäivämääriä ja että sallitaan jäsenvaltioille enemmän liikkumavaraa päätöksenteossa. Keskustelu, jota olemme käyneet parlamentissa, ei siis ole merkityksetön. Wulf-Mathies Arvoisa puhemies, olemme sopineet, että minä aloitan ja yritän ensiksi vastata herra Azzolinin mietintöä koskeviin kysymyksiin. Kollegani Van Miert käsittelee sitten ennen kaikkea niitä lukuisia konkreettisia kysymyksiä, joita esitettiin kilpailua koskevan mietinnön yhteydessä. Ensiksi haluaisin kiittää herra Azzolinia erittäin mielenkiintoisesta ja huolellisesti laaditusta mietinnöstä. Haluaisin kiittää myös siitä, että olemme ensinnäkin ainakin periaatteessa yksimielisiä, nimittäin siitä, että kansallisen ja alueellisen tukipolitiikan suurempi johdonmukaisuus on tarpeen. Haluan tässä yhteydessä myös vielä kerran korostaa sitä, ja asianmukaisesti tuotiinkin esiin, että on olemassa erilaisia ongelmia. Tämä tarkoittaa, että tavoitteen 1 osalta kilpailukehys ja eurooppalaisin varoin rahoitettava alueellinen kehys ovat alusta alkaen olleet yhdenmukaisia. Siksi meillä ei ole myöskään ollut ongelmia tässä yhteydessä, kun taas ongelmia voi todellakin esiintyä siellä, missä kilpailukehystä on supistettu ja missä keskittämisvaatimuksen myötä - että Agenda 2000: n avulla parannetaan maantieteellistä keskittämistä - vähentäminen on välttämätöntä periaatteessa kahdella puolella. Siitä huolimatta olen sitä mieltä, että meidän on ensinnäkin asetettava politiikkamme logiikka etusijalle. Siinä ei ole mitään järkeä, jos keskitämme Euroopan varat mahdollisimman pienelle tuen tarpeessa olevien alueiden joukolle, nimittäin niille, joiden täytyy kestää suurimmat rakennemuutosprosessit, ja jos sitten kaikki varat - eivät vain Euroopan rahat, vaan kansallisten tukien intensiteetti - koituvat näiden alueiden hyödyksi. Siinä ei ole mitään järkeä, jos toteutamme työnjaon siten, että Euroopan rakennepolitiikan avulla huolehditaan vähemmän tuen tarpeessa olevista alueista ja kansalliset tuet keskitetään voimakkaammin rakennemuutoksesta kärsiville alueille, . Mielestäni tässä logiikassa ei ole mitään järkeä. Me ehdotammekin sitä, että jäsenvaltioiden alueellista liikkumavaraa suurennetaan, sillä yleensä kilpailupolitiikan kansalliset tukikehykset ovat suuremmat kuin alueet, joita voidaan tukea rakennerahastovaroin. Tämä siis tarkoittaa sitä, että Euroopan rakennetuen lisäksi kansallisvaltioilla ja alueellisilla yhteisöillä on lukuisia mahdollisuuksia tukea omia rakenteeltaan heikkoja alueitaan. Rouva Randzio-Plathin toteamus pitää paikkansa, että valitettavasti myös niitä tukia, jotka on hyväksytty, nimittäin ympäristönsuojelun laadun kehittämiseen ja teknologian tukemiseen liittyviä, käytetään hyvin paljon vähemmän kuin yksittäisille yrityksille myönnettäviä tukia, joiden osalta ei lisäksi kovinkaan usein taata sitä, että näihin investointeihin todella liittyy integroitu alueiden kehittäminen. Siksi olen sitä mieltä, että on todellakin järkevää saada nimenomaan myös tavoitteen 2 alueiden osalta aikaan vahvempi yhtenevyys tavoitteen 2 tukien ja 92 artiklan 3 c kohdan välille. Useat teistä ovat nyt jo tuoneet esiin sen, että ulkoministerien neuvosto teki 25. tammikuuta tämän alan osalta kompromissin, jonka haluan lyhyesti esitellä, koska se on tärkeä teidän tulevissa keskusteluissanne. Tuon esiin sen, mitä herra Rack sanoi, nimittäin että parlamentti voi myös osallistua keskusteluihin ja vaikuttaa Agenda 2000: ta koskeviin ratkaisuihin selväpiirteisesti vasta sitten, kun sillä on asiaa koskevat tiedot. Siksi luen teille seuraavan lauseen. Ulkoministerien esityksessä sanotaan, että tehokkaan ohjelmasuunnittelun etujen vuoksi alueiden, joilla tapahtuu taloudellisia ja sosiaalisia muutoksia, pitäisi olla suurelta osin yhteneviä niiden alueiden kanssa, joita jäsenvaltiot tukevat 92 artiklan 3 c kohdan mukaisesti. Yhteisön pitää pyrkiä parantamaan johdonmukaisuutta huomattavasti jäsenvaltioiden asianmukaisten ponnistelujen avulla ajanjakson 2000-2006 loppuun mennessä - niiden tämänhetkisestä tilanteesta riippuen. Te huomaatte kyllä, että tämä ei ole välttämättä suorin tapa ilmentää sitä, että haluamme parantaa tilannetta. Ei ole varmastikaan myöskään mikään salaisuus, että herra Van Miert ja minä olisimme varmasti toivoneet laajempaa johdonmukaisuutta. Siitä huolimatta uskon, että kompromissi, jonka neuvosto nyt sai aikaan, mahdollistaa ainakin yhtäältä laajemman joustavuuden, jota nimenomaan myös parlamentti aina vaatii, mutta - ja pidän tärkeänä todeta tämän, myös siinä hengessä, mitä rouva Schroedter sanoi - myös velvoittaa jäsenvaltiot edistämään keskittämistä tämän asetuksen avulla. Rouva McCarthy ei tosin ole enää läsnä, mutta sanoisin, että sopuratkaisu on toteutunut vasta sitten, kun me todella saamme aikaan sen, että loppujen lopuksi on parannettu johdonmukaisuutta, ei siksi, että olemme puristeja ja koska edustamme komissiossa fundamentalistisia näkökantoja, vaan siksi, että vasta sitten myös todella saadaan aikaan sellaisia tuloksia, joihin pyrimme. Mitä ajankäyttöön tulee, kilpailupolitiikan ja rakennepolitiikan välillä on todellakin erilaisia ongelmia. Pidämme lähtökohtana sitä, että äänestys, joka juuri nyt pidettiin yhteisen tiedonannon osalta, edistää sitä, että saamme myös molempien politiikkojen - kilpailu- ja rakennepolitiikan - osalta aikaan järkevän ja tiukasti koordinoidun ratkaisun. Mitä tulee tukiin liittyviin väärinkäytöksiin, haluan tuoda esiin sen, että vaadimme molempia politiikkoja varten tiettyä investointien jatkuvuutta varmistaaksemme sen, että saatuaan tuet yritykset eivät siirrä toimipaikkaansa toisaalle ja käytä varoja siellä - joko kansallisia tai Euroopan tukirahoja - uudestaan hyväkseen. Haluan tuoda rakennepolitiikan osalta esiin vain sen, että odotan vahvemman arvioinnin ja valvontavaliokuntien voimakkaamman korostamisen sekä myös projektien valikoiman osalta sitä, että investointien kestävyydestä keskustellaan kunnolla ja että tuettavien yritysten sitominen alueeseen on olennainen kohta tukivaroja myönnettäessä tai myös niitä evättäessä. Siten voidaan nimittäin saada käyttöön huomattava ohjauskeino. Toivon, että myös valvontavaliokunnat takaavat sen tulevaisuudessa. Vielä kerran tukitoimien keskittämisestä heikoimmassa asemassa oleville alueille. Monet puhujat ovat keskustelussa todenneet sen, että keskittäminen on uudistuksen ydin ja että ilman keskittämistä vähennetään köyhemmille alueille koituvia myönteisiä vaikutuksia. Siksi minusta on tärkeää, että emme tee ponnistelujamme tyhjäksi sillä, että lievennämme 75 %: n kriteeriä. Sivumennen sanoen äärimmäisillä reuna-alueilla sijaitsevilla ei ole mitään ongelmia, koska ne kaikki täyttävät tiukan 75 %: n kriteerin. Tavoitteen 6 alueella tarvitaan todellakin erottelua aivan kuten saarillakin, koska kehitystasot ovat erilaisia, mikä meidän pitäisi ottaa yhdessä huomioon. Me emme tee itsellemme palvelusta, jos sanomme tässä, että poikkeukset takaavat jokaiselle omat erikoisjärjestelyt, vaan teemme itsellemme palveluksen, jos pidämme huolta siitä, että tukien suuruus riippuu ongelmien vaikeudesta. Tässä hengessä toivon, että pääsemme tulevissa Agenda 2000: ta koskevissa keskusteluissa, mutta ennen kaikkea sitä toteutettaessa yhteisymmärrykseen siitä, että johdonmukaisuus on välttämätöntä rakenteeltaan heikkojen alueiden elpymiseksi. Van Miert Arvoisa puhemies, ensinnäkin haluaisin kiittää vilpittömästi kahta esittelijää, herra Azzolinia ja rouva Riis-Jørgensenia. Ei ole ensimmäinen kerta, kun minulla on ilo keskustella suoraan rouva Riis-Jørgensenin kanssa vuosittaisesta kertomuksestamme. Olen todella tyytyväinen näiden mietintöjen laatuun, mutta myös tähän keskusteluun. Näin ollen on hieman valitettavaa, arvoisa puhemies, että useisiin huomautuksiin ja konkreettisiin kysymyksiin on niin vähän aikaa vastata. Haluaisinkin pahoitella sitä, että minun on välttämättä rajoituttava puhumaan vain muutamista esille otetuista kysymyksistä. Aivan ensiksi haluaisin vastata rouva Riis-Jørgensenin esittämään kysymykseen demokraattisesta valvonnasta ja avoimuudesta. Se on tärkeä kysymys sen vuoksi, että komissio on suoranaisesti ja varsinaisesti vastuussa tuosta alasta. On aivan loogista ja välttämätöntä, että komissio on joka hetki valmis parlamentin tai asiasta vastaavien valiokuntien kuultavaksi kertoakseen päätöksistään, joita se tekee tai on jättänyt tekemättä. Hyvä rouva, olen aivan valmis, jos niin haluatte, sitoutumaan siihen, että olen asiasta vastaavan valiokunnan kuultavana kerran kuukaudessa, eli paljon useammin kuin vielä muutama vuosi sitten, jolloin olin parlamentin kuultavana vähintään kolme kertaa vuodessa. Teen sen mielelläni. Olen käytettävissänne. Keskusteltavia asioita ja ongelmia on ihan riittävästi. Näin ollen se on teistä kiinni, jos kutsutte minut tänne joka kuukausi, en jätä tulematta. Näin ollen haluaisin nopeasti siirtyä käsittelemään herra Azzolinin mietintöä, koska komissaari Wulf-Mathies vastasi jo joihinkin huomautuksiin. Olisi päästävä yhteisymmärrykseen kyseisen toimenpiteen tavoitteista. Nykyään 51 % väestöstä asuu alueilla, jotka kuuluvat rakennerahastoista myönnettävän tuen piiriin, ja 47 % väestöstä on kansallisten rahastojen tai aluetuen piirissä. Nyt kun laajentuminen on näköpiirissä, ja kun tiedämme, että kaikki nämä maat tulevat kuulumaan tuen piiriin, huomaamme, että aluepolitiikkamme ei ole järkevää, koska aluepolitiikan tarkoituksena on tukea alueita, jotka ovat eniten tuen tarpeessa. Näin ollen meidän ja komissaari Wulf-Mathiesin on nyt pyrittävä yhdessä vähentämään tuen kohteena olevia alueita, pyrittävä tuen keskittämiseen ja olemaan mahdollisimman johdonmukaisia. Olen myös tyytyväinen siihen, että olemme komissiossa päässeet yhteisymmärrykseen tässä asiassa. Kyse on siis hieman arkaluonteisesta, toisinaan myös poliittisesti hankalasta toimenpiteestä, sillä vaikka tuen piiriin kuuluvia alueita vähennettäisiin vain 4 % - mikä ei ole paljon, eli 47 %: sta 43-42, 7 %: iin - jo yksistään tämä aiheuttaisi paljon poliittista levottomuutta. Jo vähäinenkin tuen leikkaus saa kaikenlaisia voimia liikkeelle, niitä syntyy, kun ihmiset vaativat alueidensa säilyttämistä tuen piirissä. Mutta jos vähennyksiä ei tehdä, luulen, että emme tee työtämme oikein emmekä täytä velvollisuuttamme, kun otetaan huomioon Euroopan unionin laajentuminen. Meidän on työskenneltävä tämänsuuntaisesti ja siten myös hyväksyttävä tällaisen politiikan tietyt vaikutukset. Siksi meidän on vähennettävä myös tuen intensiteettiä. Olette useaan otteeseen arvostelleet erityisesti tuotannonsiirron ilmiöitä. Ne on selitettävissä sillä, että tietyillä alueilla tuen intensiteetti on toisinaan sellainen, että se johtaa jopa muiden tuen piiriin kuuluvien alueiden hylkäämiseen ja siirtymiseen alueille, jotka saavat paljon suurempaa tukea ja joiden tuen intensiteetti voi olla paljon laajempi. Vaaditte meitä tekemään jotakin tämän asian hyväksi. Vastauksemme tuohon vaatimukseen onkin se, että kavennamme tuen intensiteettien välisiä eroja siten, että säilytämme kuitenkin intensiteettien rajat täysin kohtuullisina, sillä A-alueiden raja on 40 % tai 50 %. Äärialueiden osalta voidaan mennä pitemmälle, mutta C-alueille 20 %: n enimmäisraja on käsittääkseni riittävä, ja sitä voidaan jopa alentaa, joissakin tapauksissa 10 %: iin. Luulen, että tällä tavoin tasapaino olisi paras mahdollinen, ja kansallisilla viranomaisilla on sitä paitsi aina mahdollisuus tehdä huomattavia ponnisteluja sellaisten alueiden hyväksi, jotka ovat eniten tuen tarpeessa. Politiikkamme on siis tulevaisuudessa paljon tasapainoisempaa kuin aikaisemmin. Jätän nyt mietintönne käsittelyn, sillä myös monet muut, rouva Riis-Jørgensenin mietintöä koskevat kysymykset odottavat vastausta. Ensin puhun valtiontuista yleisellä tasolla. Monet teistä ovat sanoneet, että taloudellisesti kehittyneimmät maat myöntävät tukea eniten. Se pitää paikkansa. Myös sen vuoksi pyrimme olemaan aikaisempaa tiukempia. Voin ilmoittaa teille, että valtiontukien osalta teimme viime vuonna joukon kielteisiä päätöksiä, yhteensä jopa 31, kun niitä vuonna 1997 oli vain yhdeksän. Tämä osoittaa hyvin sen, että olemme vähitellen ryhtyneet harjoittamaan paljon tiukempaa tukipolitiikkaa, kuten pitääkin. Olette hyvinkin tietoisia tällaisen politiikan seurauksista, sillä ne voivat johtaa jopa kahinointiin hallitusten, alueviranomaisten kanssa ja niin edelleen. Se on kuitenkin hinta, joka on maksettava, jos halutaan uskottavampaa, yhtenäisempää ja johdonmukaisempaa valtiontukien valvontapolitiikkaa. Meillä ei ole muita vaihtoehtoja. On tiedettävä, mitä haluaa. Edelleen, jatkaisin samasta aiheesta. Varsinkin herra Metten puhui verotuista. Herra Metten, te tiedätte, että meillä on nykyään käsiteltävänä sellaiset 30 tapausta, mutta sallinette minun kysyä, mistä löydämme tarpeeksi henkilöstöresursseja niiden käsittelemiseen? Meillä on jälleen kerran edessämme ylimääräinen tehtävä, jonka toteuttamiseen olemme täysin valmiita, sillä se on välttämätöntä, mutta kukaan valtiovarainministerien neuvostossa ei kysy, kukaan ei kysy: onko PO IV: llä keinoja tehtävän toteuttamiseen? Meille on taas annettu ylimääräinen tehtävä, jonka kyllä hyvin mielellämme toteutamme, mutta pyydän, että vastedes oltaisiin hieman johdonmukaisempia ja että meille annettaisiin resurssit, joita sen täytäntöönpanoon tarvitaan. Valtiontuista ottaisin niin ikään erittäin lyhyesti esille erityisesti Espanjan energia-alaa koskevan kysymyksen. Tiedän, että tämä kysymys on saanut huomattavat poliittiset mittasuhteet. Asia on seuraavanlainen. Ensinnäkin voimme olla vain tyytyväisiä siihen, että Espanjan viranomaiset haluavat vapauttaa energia-alaa nopeammin kuin muissa jäsenvaltioissa tai direktiivissä edellytetään. Tässä ei ole mitään epäselvää. Toiseksi on totta, että tällainen toimenpide aiheuttaisi toimenpiteiden osalta hukkaan menneitä kustannuksia - "stranded costs" - kuten sanotaan, sekä Espanjassa että monissa muissa jäsenvaltioissa. Käytännössä kyse on kuitenkin valtiontuista. Näin ollen kaikki nämä tapaukset olisi ilmoitettava komissiolle, PO IV: lle, eikä pelkästään PO XVII: lle, jotta voisimme käsitellä niitä johdonmukaisesti, jokaista tapausta erikseen. Voin kertoa, että oltuani yhteydessä Espanjan hallituksen ministeriin muutama päivä sitten, hallitus suostuu nyt ilmoittamaan myös oman maansa tuista, minkä ansiosta tapausta voidaan käsitellä yksiköissäni asianmukaisella tavalla ja noudattaen periaatetta, jonka perusteella hukkaan menneet kustannukset lasketaan todellisiksi kustannuksiksi ja ne liitetään niihin julkisen palvelun velvoitteisiin, jotka valtion viranomaiset ovat aiemmin määränneet yrityksilleen ja jotka nyt vapauttamisprosessin vuoksi ovat vaarassa aiheuttaa tappioita noille yrityksille. Tästä on siis kysymys. Toistaiseksi minulla ei ole asiasta muuta sanottavaa. Sen jälkeen kun Espanja on ilmoittanut tuistaan, yritämme tietenkin joutuisasti ymmärtää asian paremmin. Toinen kysymys koskee Kanarian saaria. Olemme jo hyväksyneet Kanarian niin sanotun talous- ja verotusjärjestelmän (REF). Kanarian saarten erityisalueesta, joksi sitä kutsutaan, on tehty ilmoitus. Se, että Kanarian saaret kuuluvat edelleen A-alueeseen, antaa luonnollisesti mahdollisuuden harkita tuen nostamista enemmän kuin jos tuet olisi siirretty A-laatuluokasta C-luokkaan, jos nyt näin voidaan sanoa. Näin kysymystä voidaan pohtia laajemmin. Toistaiseksi aiomme kuitenkin käsitellä tukia, jotka Espanjan hallitus on meille on ilmoittanut. Tänään minulla ei ole enää asiaan lisättävää. Arvoisa puhemies, huomaan, että olen jo ylittänyt puheaikani. Sallikaa minun vielä johtopäätöksen asemasta korostaa erästä kysymystä, josta ei valitettavasti ole tänään paljon keskusteltu, nimittäin kilpailupolitiikan nykyaikaistamista. Rouva Riis-Jørgensen, ottaisin esille erään talousasioita käsittelevän valiokunnan aiheen, jotta voisimme keskustella siitä. Olette tietoinen siitä, että olemme jo toteuttaneet joukon valtiontukia koskevia toimenpiteitä, mutta myös muilla aloilla, kuten esimerkiksi vertikaalisten rajoitusten osalta. Mutta on myös muita kysymyksiä, joten toivoisin pian saavani tilaisuuden keskustella niistä asiasta vastaavan valiokunnan kanssa. Näin ollen yritämme - ja päätän puheenvuoroni tähän - toimia siten, että kilpailupolitiikkamme olisi samalla avoimempaa, tehokkaampaa ja uskottavampaa, mutta myös hyvin suunniteltua vastaamaan kohtaamiimme haasteisiin. Haasteita ovat laajentuminen, joka on poikkeuksellinen haaste, mutta myös se, että voisimme ennen nykyisen komission toimikauden loppua todeta yhdessä: olemme tehneet kaikkemme valmistautuaksemme tulevaisuuteen ja antaaksemme uudelle komissiolle mahdollisuudet tehdä työnsä kelvollisesti. Puhemies Paljon kiitoksia, herra komissaari. Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Ilmastonmuutokset Puhemies Esityslistalla on seuraavana komission julkilausuma ilmastonmuutoksista. Komissaari Bjerregaardilla on puheenvuoro. Bjerregaard Arvoisa puhemies, hyvät jäsenet, puhun tänä iltana Buenos Airesin ilmastokonferenssin tuloksista ja jatkossa tehtävästä työstä. Parlamentti on esittänyt hyvin kiinnostavan päätöslauselman ja voin tyytyväisenä todeta, että olemme samaa mieltä useimmista kohdista. Oma arvioni Buenos Airesin ilmastokonferenssista on, että siellä puhuttiin menestyksestä, vaikka tulos jäikin kokonaisuudessaan rajalliseksi. Ensiksi yhteisö pääsi asettamaansa vähimmäistulokseen, se sai nimittäin aikaan toimintasuunnitelman, johon sisältyy työohjelma konkreettisista päätöksistä Kioton asiakirjan ja sopimuksen ulkopuolelle jääneistä kysymyksistä, jotka, kuten tiedämme, otetaan käsittelyyn osapuolten välisessä kuudennessa konferenssissa vajaan kahden vuoden kuluttua. Toiseksi EU: n asema oli ratkaiseva kehitysmaiden ja Kiinan saamiseksi neuvottelupöydän ääreen, jotta ne voisivat tuntea pääsevänsä enemmän osallisiksi prosessista. Haluan edelleenkin painottaa, miten tärkeää on, että meillä on paremmat yhteydet kehitysmaihin osapuolten välistä viidettä konferenssia ajatellen, erityisesti kun etusijalle asetetaan kestävän kehityksen mekanismin, the clean development mechanism , käytännön muotoilu. Lopuksi puhe on Argentiinan puheenjohtajiston tekemästä velvoitteesta vahvistaa prosessin poliittista ohjausta pitämällä laajennetussa työvaliokunnassa ministeritason ad hoc -kokouksia osapuolten vuosittaisten kokousten välillä. Uskon, että sellaiset ad hoc -kokoukset ovat ratkaisevia, jotta prosessi pysyy oikeilla raiteilla. Kaiken kaikkiaan tarkoitan siis sitä, että neljännessä osapuolten välisessä konferenssissa päästiin selkeästi eteenpäin Kioton asiakirjan toteuttamisessa. Buenos Airesin toimintasuunnitelman yksittäisistä osista haluaisin sanoa seuraavaa: meillä on edessämme kova työ mekanismien tarkempien sääntöjen laajentamisessa, koska tarvitsemme valvontaa ja rekisteröintiä, jotta välttyisimme siltä, että näitä mekanismeja hyödynnettäisiin porsaanreikinä ympäristölainsäädännössä. Sen vuoksi on mielestäni tärkeää, että osapuolten välisessä kuudennessa konferenssissa tehdään samanaikaisesti päätös kaikista kolmesta mekanismista, jotta paketti sisältäisi vahvan ja yhtenäisen järjestelmän mekanismien valvomiseksi. Haluamme myös jatkaa keskustelua siitä, kuinka voimme päästä sopimuksen lopulliseen tavoitteeseen, jonka tarkoituksena on estää vaaralliset ilmastonmuutokset, samalla kun varmistamme taakkojen oikeuden mukaisen jaon ja otamme huomioon yhteisen, mutta eriytetyn vastuumme. Kehotan arvoisia jäseniä pohtimaan sitä, kuinka voimme parhaiten ratkaista tämän vaikean kysymyksen, erityisesti, kun otetaan huomioon kehitysmaiden haluttomuus osallistua keskusteluihin, jotka koskevat niiden omia velvollisuuksia, jotka jälleen tuotiin esiin osapuolten välisessä neljännessä konferenssissa. On tärkeää, että työskentelemme edelleen ilmastonmuutosten vastaisten politiikkojen ja hankkeiden toteuttamiseksi, ei vain kansainvälisellä vaan yhä suuremmassa määrin myös EU: n ja siten jäsenvaltioiden tasolla. Olen parlamentin kanssa samaa mieltä siitä, että meidän on konkretisoitava keinot, joiden avulla voimme päästä tavoitteisiimme, koska pelkät hyvät aikeet eivät todellakaan riitä. Komission, parlamentin ja neuvoston on otettava vastuunsa vakavasti ja esitettävä konkreettisia toimia ja päätöksiä. Tässä yhteydessä haluaisin korostaa, että esiin on otettu muutamia tärkeitä ehdotuksia, jotka vaativat päätöksiä, esimerkiksi ehdotus energiatuotteiden verotuksesta. Haluan erityisesti kehottaa parlamenttia antamaan tähän ehdotukseen liittyvän lausuntonsa ennen parlamenttivaaleja, jotta voimme hyödyntää Saksan puheenjohtajakauden myötä saatua uutta energiaa ja jotta Ecofin-neuvoston toukokuussa pidettävässä kokouksessa voidaan päästä poliittiseen yksimielisyyteen. Verotusasioissa meidän ensimmäisenä tavoitteenamme pitää olla se, että energiatuotteisiin liittyvä verotusehdotus hyväksytään, koska yhä useammat jäsenvaltiot tuntuvat pitävän sellaista verotusta välttämättömänä. Jos Saksan puheenjohtajisto ei saa aikaan yksimielisyyttä - toivon todellakin yksimielisyyttä - voimme edelleenkin pohtia sitä, mitä voisimme tehdä alun perin vuonna 1992 tehdylle CO2-energiaveroa koskevalle ehdotukselle, jota komissio ei tunnetusti ole vetänyt takaisin. Toimintasuunnitelman ja sisäisten politiikkojen ja hankkeiden myötä pyrimme siihen, että Kioton asiakirja ratifioidaan ja että se astuu voimaan mahdollisimman pian. Kannatan voimakkaasti sen nopeaa ratifioimista. Se vaatii kuitenkin sitä, että saamme omat asiamme järjestykseen, jotta ratifiointi ei jää pelkäksi tyhjäksi eleeksi. Tässä yhteydessä voidaan pitää myönteisenä sitä, että tietyt amerikkalaiset teollisuusyritykset suhtautuvat myönteisesti ja aktiivisesti ilmastonmuutosten vastaiseen taisteluun ja että Yhdysvallat on allekirjoittanut asiakirjan. Buenos Airesissa saattoi havaita, että Yhdysvaltain kongressin tietyt osat suhtautuivat asiaan entistä myönteisemmin. Tavoitetta ei vielä ole kuitenkaan läheskään saavutettu, ja muut jäsenet voivat mitä suurimmassa määrin olla - niin kuin ne olivat Buenos Airesissakin - merkittävässä osassa ja vakuuttaa Yhdysvaltain kongressissa oleville kollegoilleen, että asiakirja on ratifioitava. Tässä yhteydessä haluaisin mainita, että suhtaudun epäillen Argentiinan ja Kazakstanin selvityksiin, joiden mukaan ne haluavat vaatia itseltään sitovat tavoitteet osapuolten välisessä viidennessä konferenssissa. Pitkällä aikavälillä on tärkeää, että kehitysmaat otetaan mukaan, mutta tällaisten vapaaehtoisten velvoitteiden todellinen koetinkivi on se, millaisilta velvoitteet lopulta näyttävät. Jotta jokin maa voi hyötyä asiakirjan eduista, on sen allekirjoitettava se. Sen on myös allekirjoittamisen yhteydessä sitouduttava täysin noudattamaan asiakirjan velvoitteita. Muutoinhan meidän on - mistä olemme aikaisemmin puhuneetkin - yritettävä välttää sitä, että saamme enemmän vahingoittavaa lämmintä ilmaa järjestelmään, jos meillä on vähemmän kunnianhimoiset tavoitteet. Joten sallikaa minun palata sisäiseen työohjelmaamme. Kuten jo syyskuussa ilmoitin, haluan esittää tiedonannon keväällä 1999. Eurooppa-neuvosto suhtautui siihen myönteisesti Wienissä ja päätyi siihen lopputulokseen, että se halusi komissiolta saadun kertomuksen perusteella ottaa kantaa ilmastopolitiikkaa koskevaan laajaan EU-strategiaan kokouksessaan Kölnissä, joka, kuten tiedämme, pidetään kesäkuun alussa. Olen täysin samaa mieltä siitä, että tarvitsemme laajan EU-strategian. Voi näyttää siltä, että vuosi 2008 on kaukana tulevaisuudessa, mutta meidän on toimittava nyt, jos haluamme, että meillä on minkäänlaisia mahdollisuuksia saavuttaa tavoitteemme. Komission tiedonannossa haluamme sen vuoksi keskittyä niihin osiin, joiden merkitys on ratkaiseva, jotta EU voi päästä tavoitteeseensa. Näistä avaintekijöistä voidaan mainita yhteiset ja koordinoidut politiikat ja hankkeet, Kioto-mekanismit ja yhteydet kolmansiin maihin. Tiedonanto sisältää laajan analyysin päästöoikeuksilla käytävän kaupan vaikutuksista, yhteisestä toteutuksesta ja kestävän kehityksen mekanismeista. Voin vakuuttaa teille, että teen kaikkeni tämän tiedonannon hyväksymisen nopeuttamiseksi, jotta se olisi käytettävissä oikeaan aikaan ja jotta se olisi valmis Kölnin huippukokoukseen mennessä. Arvoisa puhemies, hyvät jäsenet, haluan lopuksi sanoa, että voin yleisesti ottaen yhtyä parlamentin tekemään päätökseen ja että odotan kiinnostuneena, että taistelemme jatkossakin yhteistyössä ilmaston muutoksia vastaan. Graenitz Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, on olemassa sananlasku, joka kuuluu seuraavasti: puheiden ja toimien välissä on usein kokonainen valtameri. Jos aiomme noudattaa Buenos Airesissa laadittua aikataulua ja jos aiomme sen lisäksi laatia oman aikataulun, meidän täytyy ylittää tämä meri niin nopeasti kuin mahdollista ja mahdollisimman konkreettisin toimin, sillä muuten jäämme rannalle ja vastapäisellä rannalla alkaa ilmastokatastrofi. Olen sitä mieltä, arvoisa rouva komissaari, että kansainvälisellä tasolla on välttämätöntä tehdä useita asioita. Ensiksikin - mikä on erittäin tärkeää - on jatkettava kehitysmaiden kanssa käytävää vuoropuhelua, joka sujui erittäin hyvin Buenos Airesissa, jotta voidaan muotoilla yhdessä näiden maiden kanssa ehdotukset clean development mechanism -järjestelmää varten. Olen myös sitä mieltä, vaikka me emme alusta lähtien olekaan olleet niin innostuneita siitä, että meidän täytyy laatia erittäin konkreettisia ehdotuksia Euroopan unionissa siitä, kuinka päästökauppa sitten loppujen lopuksi pitää toteuttaa, kuinka valvonta on mahdollista ja myös siitä, kuinka yksittäisten päästöjen arviointi ja päästöjen vähentäminen on toteutettava, jotta meillä on valmiita suunnitelmia sitten, kun olemme edenneet toteuttamisvaiheeseen. Olen myös sitä mieltä, että on välttämätöntä ottaa jäsenehdokasmaat paremmin mukaan näihin strategioihimme jäsenehdokasmaiden kanssa käytävien neuvottelujen kuluessa. Maat, jotka ovat ensimmäisten hakijoiden joukossa, ovat sitoutuneet samoihin päästöjen vähennyksiin kuin Euroopan unioni. Nyt on kuitenkin kyse niiden mukaan ottamisesta valmisteluvaiheessa, niin että niiden liittyessä jäseniksi tarpeelliset valmistelut on tehty ja ne voivat osallistua kustannusten jakoon Euroopassa. Luulen, että kollegani ottavat osittain vahvemmin kantaa kustannusten jakoon Euroopassa. Haluaisin vain sanoa siitä, että on välttämätöntä ottaa kansallisten suunnitelmien koordinoimisen ohella huomioon se, että meillä on välttämättömät lainsäädäntöperustat unionin tasolla tai että luomme ne niiltä osin, kun meillä ei niitä vielä ole. Voimme nimittäin saavuttaa Kiotossa itsellemme asettamamme tavoitteen ainoastaan kokoamalla kaikki voimamme yhteen. Olen myös sitä mieltä, että terveydenhoitoalaa, maataloutta ja ekosysteemien suojelua koskevien varotoimenpiteiden valmistelu kuuluu siihen, sillä yhä vahvemmin tunnistettava ilmastonmuutos aiheuttaa tältä osin uhkia, joita emme aikaisemmin ole kenties ajatelleet. Olen sitä mieltä, että meillä on nyt mahdollisuus luoda uuden vuosituhannen alussa kestävää kehitystä, teknologista edistystä ja ennen kaikkea jakaa maailman voimavarat oikeudenmukaisemmin, ja toivon, että meillä on voimaa ja rohkeutta tehdä se! Spencer Arvoisa puhemies, ennen kuin puhun päätöslauselmasta, haluaisin korjata erään käännösvirheen. Arvoisan komissaarin puheen englanninkielisessä tulkkauksessa viitattiin siihen, että komissio on peruuttanut CO2-veron. Itse asiassa te olitte paljon viisaampia. Ette peruuttaneet ehdotusta, vaan tarkistitte sitä, ja tuo tarkistettu ehdotus on yhä asialistalla ja toivon, että neuvosto ottaa sen esille. Toivon, että kaikki kieliversiot vastaavat sitä, mitä te itse asiassa sanoitte. Olisin kiitollinen, jos saisin tekstistä englanninkielisen kopion. Minulla oli kunnia johtaa parlamentin valtuuskuntaa Buenos Airesin konferenssissa, ja yhdessä muiden kollegojen kanssa laatimani mietintö on parlamentin saatavilla. Minun mielestäni neljäs osapuolten konferenssi (COP IV) oli kohtalainen menestys, ja siinä onnistuttiin välttämään mahdollinen neuvottelijoiden umpikuja. Buenos Airesin toimintasuunnitelmassa luvataan jonkin verran edistystä vuonna 2000 pidettävään COP VI: een mennessä. Ensimmäistä kertaa siinä osoitetaan kiinnostusta supistamisen ja lähentämisen periaatteita sekä maailmanlaajuisen oikeudenmukaisuuden periaatetta kohtaan, jonka puolesta parlamentti on usein äänestänyt. Mietinnössäni kiinnitetään huomiota komission hyödylliseen ja myönteiseen rooliin Buenos Airesissa, ja olen kiitollinen siitä ja sen parlamenttia kohtaan osoittamasta kohteliaisuudesta. Mietinnössäni kiinnitetään huomiota myös siihen, ettei neuvosto tunnustanut, käyttänyt avuksi tai viisaasti kuullut Euroopan parlamentin jäseniä konferenssin aikana. Euroopan parlamentin jäsenten osuutta koskevat tuoreet neuvoston suuntaviivat, joista päätettiin Buenos Airesin konferenssia edeltävällä viikolla, ovat suoranainen loukkaus parlamenttia kohtaan. Olen puhunut asiasta puhemiehelle, ja toivon, että institutionaalisten asioiden valiokunta tarkastelisi tätä seuraavan HVK: n yhteydessä. Unioni otti oppia suhteellisesta epäonnistumisestamme Kiotossa ja kääntyi kehitysmaiden puoleen saadakseen puolelleen sellaisia liittolaisia, jotka suhtautuvat järkevästi planeettamme ilmaston suojeluun. Haluaisin käyttää puheaikani viimeiset sekunnit esittääkseni komissiolle vetoomuksen. Huolimatta siitä, mitä arvoisa komissaari sanoi osapuolten konferenssien välisen poliittisen edistymisen mahdollisuudesta, haluaisin edistää ajatusta osapuolten konferenssia koskevan prosessin rakenneuudistuksesta kokonaisuudessaan. Se on mielestäni nykyisin aivan liian altis poliittisia aloitteita estäville teknisille ruuhkille. Osapuolten konferenssien rytmi on sellainen, että poliittisia aloitteita on vaikea tehdä konferenssien välillä. Olin eilen Bonnissa keskustelemassa ilmastonmuutoksesta vastaavassa sihteeristössä olevan Michael Zammit-Cutajarin kanssa ja ehdotin hänelle, että oli ehkä tullut aika uudistaa rakenteellisesti koko tämän prosessin organisointitapaa, vaikkapa turvautuen vanhaan, tuttuun ja turvalliseen ystäväämme, viisaiden miesten ryhmään - tai vaikutusvaltaisten henkilöiden tai miksi me sitä nykyään kutsummekin - joka pysyttelisi erillään yksityiskohtaisista neuvotteluista ja tarkastelisi tämän prosessin määränpäätä. Olen ollut mukana kaikissa osapuolten konferensseissa, ja minusta tuntuu siltä, että vaikeus piilee nyt siinä, että kyse on jatkuvista ja toisinaan vaikeista neuvotteluista ja samalla elimestä, jolla on hallinnollisia velvollisuuksia. Toivon, että komissio panee merkille tämän ehdotuksen. Kiitän arvoisaa komissaaria hänen julkilausumastaan, ja suosittelen parlamentille tätä päätöslauselmaa. Kestelijn-Sierens Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari ja arvoisat kollegat, meidän on vaikea pitää Buenos Airesin konferenssia aidosti menestyksekkäänä. Vaikka Kiotossa päästiin sopimukseen kasvihuonekaasujen vähentämisestä, yksityiskohtaisia sääntöjä tämän sopimuksen konkreettisesta toimeenpanosta ei ikävä kyllä saatu aikaan. Mielestäni voidaan todeta, että unioni on tehnyt voitavansa, ja haluaisin kiittää komissaari Bjerregaardia sydämellisesti hänen panoksestaan ja päättäväisyydestään. On kuitenkin olemassa Buenos Airesin toimintasuunnitelma, ja toimikaamme sen kanssa oikein, jotta vuoden 2000 ilmastokonferenssissa tehtäisiin tässä asiassa tärkeitä päätöksiä. Haluaisin painottaa kahta asiaa. Ensinnäkin, jotta Kioton pöytäkirjalla olisi merkitystä, vähintään 55 asianosaisen, jotka ovat vastuussa vähintään 55 %: sta päästöjä, täytyy ratifioida se. Meidän täytyy edelleen painottaa, että on välttämätöntä, että USA myöntyy ratifiointiin. Jos pahimmat saastuttajat, eli USA ja esimerkiksi Venäjä, eivät ratifioi, Kioton sopimus ei ole minkään arvoinen. Toiseksi haluan painottaa sitä, että päästökauppa on sallittua vain, sikäli kun suurin osa ponnisteluista suoritetaan kansallisella tasolla. Olen komissaari Bjerregaardin kanssa täysin samaa mieltä siitä, että meidän täytyy siksi määritellä päästökauppojen enimmäismäärä. Me emme saa siirtää ongelmaa ulkomaille. Unionin ja USA: n näkemykset tästä asiasta ovat täysin päinvastaiset. On oikein, että unioni toteaa ilmastonmuutoksen vastaisen taistelun olevan järkevää vain siinä tapauksessa, että kaikki ponnistelevat asian hyväksi. Tämä on ollut myös parlamentin näkemys, vaikka asiaa ei ole otettu selkeästi käsiteltävänä olevaan päätöslauselmaan. Lopuksi haluan sanoa, että mitä tulee yhdenmukaistettuun energiaveroon, myös me kannatamme tällaisen veron käyttöönottoa, mutta sillä ehdolla, että se on verotuksellisesti puolueeton. Ryhmämme on esittänyt kahta tarkistusta vedotaksemme yhdenmukaistetun veron puolesta. Nämä tarkistukset täytyy ymmärtää sillä tavalla. Minulla on vielä yksi kysymys komissaarille. Mikä on komissaarin kanta kerosiiniveroon, joka pitäisi ottaa käyttöön unionin tasolla? Jotkut väittävät ehkä oikeutetusti, että ratkaisua täytyy edelleen etsiä paremmasta teknologiasta, jonka avulla päästöjä vähennetään. Lentoliikenteen lisääntyessä myös tässä asiassa täytyy ryhtyä toimenpiteisiin kaikilla osa-alueilla. González Álvarez Arvoisa puhemies, kuinka voisin olla eri mieltä rouva komissaarin kanssa, kun hän ehdottaa konkreettisia toimia, valvontamekanismeja, yhteistyötä kehitysmaiden kanssa energiatuotteiden verotuksen osalta? Luulen meidän kaikkien olevan hänen kanssaan samaa mieltä, varsinkin, kun hän ehdottaa konkreettisia toimia sovittujen asioiden täytäntöönpanemiseksi. On nimittäin selvää, että tiedemiesten ja Yhdistyneiden Kansakuntien raportin mukaan vuoteen 1998 mennessä luonnonkatastrofit - joita minä en pidä niinkään luonnollisina - ovat aiheuttaneet 50 000 ihmisen kuoleman ja 12 biljoonan pesetan tappiot. En tiedä paljonko se mahtaa olla euroissa, mutta 12 biljoonaa pesetaa on suuri määrä pesetoja. Vaikka näillä luonnonkatastrofeilla olisikin vain taloudellisia seurauksia, pitäisi monien taloudellisten mahtien ja hallitusten mielestäni ryhtyä toimiin, mutta me menemme vieläkin pitemmälle: uskomme tosissamme, että vaikka Euroopan unionin vastaus olikin paras, oli se silti varovainen ehdotus. Euroopan parlamentti sanoi tämän useaan otteeseen. Tiedemiehet sanovat myös, että ilmastonmuutoksen todelliseksi jarruttamiseksi päästöjä olisi vähennettävä 50-60 % vuoteen 1990 verrattuna. Yritämme päästä kuuden kasvihuonekaasun osalta 8 %: n vähennykseen. Jos emme noudata edes tätä 8 %: n vähennystä, vaarannamme planeettamme tulevaisuuden. Arvoisa komissaari, tämän vuoksi teidän tekemänne ehdotukset ovat mielestämme hyviä, jos todellakin onnistumme siinä, että jäsenvaltiot toteuttavat ne, ja ennen kaikkea, jos onnistutaan ottamaan huomioon tasapuolinen taakan jakaminen teollisuusmaiden ja kehitysmaiden kesken. Vastustamme sitä, mitä Yhdysvallat sanoo, eli että kehitysmaiden olisi ryhdyttävä maksamaan ensimmäisinä. Me olemme niitä, joiden on maksettava. Fitzsimons Arvoisa puhemies, olin herra Spencerin ja herra Linkohrin ohella mukana valtuuskunnassa Buenos Airesin konferenssissa. Se, millaiseksi konferenssin arvioi, on mielipidekysymys. Herra Spencer sanoi, että se oli kohtalainen menestys. Mielestäni se on oikeudenmukainen arvio. Muistelen komissaari Bjerregaardin sanoneen lopuksi pidetyssä lehdistötilaisuudessa, että olisimme halunneet saada aikaan enemmän ja että näin käy aina, mutta emme pystyneet suostuttelemaan konferenssin muita osapuolia yhtään enempään. Euroopan unioni osoitti todellista johtajuutta, ja se sai laajalti tukea jäsenehdokasmailta, kehitysmailta ja Kiinalta. Muistelen myös neuvoston puheenjohtajan sanoneen, että sovimme Kiotossa teollisuusmaiden kasvihuonekaasupäästöjen konkreettisista vähentämistavoitteista. Olemme Buenos Airesissa jatkaneet Kioton viitoittamaa tietä laatimalla toimintasuunnitelman, joka oli yksi Buenos Airesin tavoitteista, ja sopimalla muista tavoitteista, kuten tavoitteiden noudattamista koskevan järjestelmän laatimisesta. Kansainvälinen lehdistö suhtautui konferenssiin jokseenkin kyynisesti; osa kutsui sitä fiaskoksi. Konferenssi oli vaikea, koska siellä käytiin pitkiä, hankalia ja raskaita neuvotteluja, mutta voin vain tukea herra Spenceriä ja onnitella komissiota. Olen myös tyytyväinen Yhdysvaltain päätökseen allekirjoittaa pöytäkirja. Vaikka myönnänkin, että se saattaa olla diplomaattinen muodollisuus, kuten me toteamme päätöslauselmassa, se on samalla hyvin tehokas ja se kertoo Yhdysvaltain mielipiteen muuttumisesta. Meidän on onniteltava myös COP IV: n isäntämaita, Argentiinaa ja Kazakstania, niiden halukkuudesta sitoutua vähentämään lisää kasvihuonekaasupäästöjään COP V: ssä. Se on jonkinasteista edistystä, vaikka se olisikin pientä. Kyseessä on siis hyvä päätöslauselma. Puollan sitä, kuten ryhmänikin, ja herra Spencerin tavoin suosittelen sitä parlamentille. Puhemies Hyvät jäsenet, herra Fitzsimons, minun on pyydettävä teitä pitämään kiinni siitä puheajasta, joka teille on annettu. Parlamentin yksiköt ovat varoittaneet meidän olevan aikataulusta jäljessä. En kiellä teitä puhumasta, te ohjaatte itse itseänne. Tiedän teidän olevan erittäin vastuuntuntoisia, ja sen vuoksi haluankin varoittaa teitä tästä. Rouva Hautalalla on nyt puheenvuoro Euroopan parlamentin vihreän ryhmän puolesta yhden minuutin ajan. Hautala Arvoisa puhemies, Euroopan unionilla on ollut hyvin myönteinen rooli maailmanlaajuisissa neuvotteluissa, ja mielestäni komission jäsen ansaitsee tästä henkilökohtaisen tunnustuksen. Mutta samalla käy päivä päivältä kiusallisemmaksi se tosiasia, että unioni ei ole kyennyt omalla kohdallaan tekemään päätöksiä, jotka johtaisivat siihen, että se pystyy myös toteuttamaan omat sitoumuksensa. Sen takia on erittäin tärkeää, että keskustelemme energiaverotuksesta, asia jonka komissaari äsken mainitsi. Myös se on tärkeää, että ne maat, jotka haluavat mennä pidemmälle kuin muut, voisivat ottaa käyttöön lisäksi tämän alkuperäisen ehdotuksen hiilidioksidi- ja energiaverosta. Olisi mielenkiintoista kuulla, minkälaisia laskelmia komissiolla on näistä yhdistelmistä. Meidän täytyy muistaa, että Amsterdamin sopimuksessa on annettu mahdollisuus edetä muita maita nopeammin, mikäli muut eivät ole valmiita. Mutta olen varma, että myös teollisuus on oivaltanut, että ilmastopolitiikka voi antaa sille kilpailuetua, ja tähän pitäisi tarttua. Weber Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, hyvät kollegat, oliko Buenos Airesin konferenssi epäonnistunut? Sanoisin, että ei, Buenos Airesin konferenssi ei ollut epäonnistunut. Se kärsi ainoastaan Kioton viimeisestä illasta, jolloin amerikkalaisten onnistui sisällyttää pöytäkirjaan joustavuutta lisääviä toimenpiteitä, mitä ilman he eivät olisi sitä allekirjoittaneet. On myös sanottava, että konferenssin puheenjohtaja ei osoittanut samankaltaista diplomaattisuutta kuin suurlähettiläs Estrada, joka johti todella hyvin Kioton kokousta, mutta tämä on vain eräs pieni yksityiskohta. Ryhmäni kannattaa teoriaa, jonka mukaisesti joustavissa toimenpiteissä noudatetaan 50/50 %: n asetelmaa, mikä tarkoittaa sitä, että vähintään 50 % kasvihuonepäästöjen vähentämisestä tapahtuu kotimaassa, ennen kuin joustavia mekanismeja on lupa hyödyntää. Euroopan unionin on jatkettava tämän asetelman tukemista. Olen siis yhtä mieltä siitä, että otetaan käyttöön joustavuutta lisääviä toimenpiteitä, joiden perusteella voitaisiin vihdoinkin saada selville, kuinka paljon kasvihuonekaasupäästöjen vähentäminen yhden tonnin verran tulee taloudellisesti maksamaan. Vähentämisellä on vaikutuksia teollisuusmaiden verotusjärjestelmään, niiden maiden järjestelmään, jotka kuuluvat pöytäkirjan liitteeseen 1. En pidä siitä, että teollisuusmaat painostavat - ja etenkin Yhdysvallat - myös kehitysmaita sitoutumaan omien päästöjensä vähentämiseen. On sanottava, että kehitysmailla, jotka eivät ole pöytäkirjan liitteessä 1, ei ole edes myyntikiintiötä pöytäkirjan 6 artiklassa. Palautan mieleen, mitä kiinalainen valtuutettu sanoi Kioton kokouksessa: " Kuulkaahan te amerikkalaiset, te omistatte kolme autoa perhettä kohden, mutta me kiinalaiset menemme töihin kävellen, ja te, amerikkalaiset ja eurooppalaiset, ette halua antaa meille oikeutta kulkea töihin bussilla." Olkaamme kohtuullisia tässä asiassa ja osoittakaamme hieman enemmän joustavuutta kehitysmaita kohtaan. Haluaisin ottaa esille erään minua hyvin paljon kiinnostavan kysymyksen, nimittäin metsänistutuksen. Kioton pöytäkirjassa määrätään, että määrärahoja voidaan myöntää metsänistutukseen ja etenkin hiilen sitomiseen, varsinkin CDM-järjestelmän (puhtaan kehityksen mekanismi) yhteydessä. Tällä voi olla ratkaiseva merkitys, jotta teollisuusmaat tukisivat kehitysmaiden metsänistutushankkeita ja myöntäisivät niille varoja. Ympäristönsuojelusta vastaavat kansalaisjärjestöt ovat muistuttaneet meitä siitä, että on erittäin tärkeää, että tuetaan pelkästään luonnon monimuotoisuutta kunnioittavia hankkeita. Olisi pidettävä huoli siitä, ettei tueta nopeakasvuisten puiden istuttamishankkeita luonnon monimuotoisuuden suojelun kustannuksella. Blokland Arvoisa puhemies, vuonna 1997 pidetyn Kioton ilmastokokouksen tuloksia pidetään oikeutetusti käännekohtana, vaikka ne ovatkin vain ensimmäinen askel oikeaan suuntaan. Tämä on sysäys kuuden eri kasvihuonekaasun vähentämiseen ihmisen aiheuttaman ilmastonmuutoksen estämiseksi. On hyvin tärkeää, että kaikki osapuolet, erityisesti Yhdysvallat ja Venäjä, ratifioivat Kioton pöytäkirjan pikaisesti. Erityisesti Yhdysvaltojen liike-elämässä tapahtuu parhaillaan myönteistä kehitystä. On selvää, että Kioton jälkeen tarvitaan vielä konkreettista täydennystä. Buenos Airesin seurantakonferenssi on johtanut yhteiseen toimintaohjelmaan, joka sisältää lupauksia ja aikatauluja. Se on ilahduttavaa. Myös kehitysmaiden kanssa käytävään vuoropuheluun täytyy kiinnittää paljon huomiota. Vaarana on kuitenkin se, että siinä rajoitutaan päästökauppaa koskevien sopimusten saavuttamiseen. Mielestäni Euroopan unionin täytyy ensinnäkin tehdä itse työtä kasvihuonekaasupäästöjen vähentämiseksi EU: n sisällä. Samalla muille maille muun muassa puhtaan teknologian siirtämisen muodossa annettava apu on hyvin tärkeää. On mahdollista, että Euroopan mantereella käydään päästökauppaa. Euroopan ulkopuolisten maiden kanssa voidaan käydä päästökauppaa vasta sitten, jos kyseiset maat jo tosiasiassa vähentävät kasvihuonekaasuja. Koska EU: n jäsenvaltiot ponnistelevat jo itse, voidaan unionin ulkopuoliset maat saada myös tekemään osansa päästöjen vähentämiseksi. Ympäristöpolitiikan sisällyttäminen muihin politiikan osa-alueisiin - kuten energiaan, liikenteeseen ja maatalouteen - on tärkeää päästöjen vähentämisen kannalta. Tehokkaan energiankäytön sekä uudistuvan energian ja energiaverojen käytön edistäminen ovat sopivia keinoja. Vetoan vielä lentokoneiden polttoaineen verotuksen toteuttamisen puolesta. Lopuksi, me olemme yhdessä vastuussa näistä ongelmista, mutta kaikkien maiden täytyy olla myös itse vastuussa panoksistaan niiden ratkaisemiseksi. Tämä vastuu koskee varmasti myös yksittäisiä kansalaisia. Siksi täytyy pyrkiä saamaan aikaan maailmanlaajuista tietoisuutta siitä, että näin ei voida enää jatkaa ja että tarvitaan uusi kestävän taloudellisen kehityksen malli, jonka perustana on luomakunnan ja Luojan kunnioittaminen. Kronberger Arvoisa puhemies, todella haparoiva Buenos Airesissa esitetty aloite vähentää päästöjä muistuttaa yritystä pestä turkkinsa kastumatta itse samalla. Tehokas ilmastopolitiikka saadaan toteutettua vasta sitten, kun aiheuttaja maksaa ne todelliset kustannukset, jotka aiheutuvat ilmastoon vaikuttavien aineiden vapauttamisesta. Tarvitsemme sitä varten sopivat lainsäädännölliset reunaehdot. Se usein esitetty veruke, että päästöjen vähentäminen on liian kallista, johtaa itsetuhoon! Yhteiskunta, joka ei ole halukas investoimaan omien elinehtojensa ylläpitämiseen ja siten myös oman lajinsa säilyttämiseen, on tuhoon tuomittu. Päästöluettelo, josta neuvoteltiin Buenos Airesissa, ei kelpaa ratkaisuksi. Pitkällä aikavälillä ongelmat voidaan ratkaista vain siellä, missä ne myös syntyvät. Linkohr Arvoisa puhemies, ilmastopolitiikkaa koskevilla keskusteluilla on parlamentissa se miellyttävä sivuvaikutus, että me kaikki olemme aina yksimielisiä. Se on etu! Tosin kun vertaa meidän tahdonilmauksiamme tulokseen, tilanne näyttää jo hiukan synkemmältä. Tuon esiin nyt pelkästään ne luvut, jotka olen saanut komissiosta. Hiilidioksidipäästöjen määrä lisääntyi Euroopan unionissa vuosien 1990-1996 aikana 2 %. Vuonna 1997 kasvua oli jonkin verran, mutta talvi oli lämmin eikä mikään viittaa siihen, että olisimme aiheuttaneet rakenteellisia muutoksia. Päästöjen vähentyminen tämän vuosikymmenen ensimmäisellä puoliskolla - nyt ne ovat jälleen kasvamassa - on myös selitettävissä. Olemme korvanneet hiilen kaasulla. Olemme korvanneet öljyn kaasulla. Saksojen yhdentymisen myötä lakkautimme kokonaisen alueen teollisuuden. Lisäksi olemassa olevat laitokset nykyaikaistettiin. Myös se on tapahtuma, joka ei toistu. Toisin sanoen: suuremman taloudellisen kasvun vuoksi meidän on ennemminkin varauduttava siihen, että hiilidioksidipäästöt kasvavat Euroopan unionissa vuoteen 2000 mennessä, tarkemmin sanottuna siihen, että ne ovat merkittävästi suurempia kuin vuonna 1990. Otan esimerkiksi osavaltion, josta olen kotoisin, Baden-Württembergin; se on osavaltio, jossa on suhteellisen paljon teollisuutta. Siellä hiilidioksidipäästöt henkeä kohti ovat lisääntyneet huomattavasti erityisesti vuodesta 1995, mikä johtuu taloudellisesta kasvusta. Kyse ei siis ole käänteestä. Se saa ajattelemaan. Nyt voidaan sanoa: hyvä on, meidän on ponnisteltava enemmän ja niin edelleen. Sen me olemme osittain tehneetkin ja tuloksena on se, että olemme parantaneet Euroopan unionissa energiatehokkuutta - kyse on jälleen komission luvuista - tällä vuosikymmenellä vain 0, 6 % vuodessa, kun 80-luvulla ja 70-luvun lopulla energiatehokkuuden kasvu oli 2 %. Myös se saa ajattelemaan. Se merkitsee, että emme kykene nykyään edes siihen, mihin kykenimme 10 tai 15 vuotta sitten. Tarvitsemme - tämä koskee komissiota ja ennen kaikkea tietenkin neuvostoa - mitattavan toimintasuunnitelman. Haluaisin todellakin tietää, mitä kunkin maan, kunkin teollisuuden alan, liikenteen, mutta mitä myös kotitalouksien on tehtävä. Ennen kaikkea meidän on kysyttävä: miten tämä voidaan rahoittaa? Miten se täytyy rahoittaa? Minun viimeinen suositukseni komissiolle on seuraava: esittäkää meille jonkinlainen ehdotus siitä, kuinka pääsemme sopimukseen pankkien kanssa niin, että energia-alan investoinnit voidaan rahoittaa myös etukäteen, sillä tällä hetkellä energiainvestointien rahoitus näyttää minusta olevan pääsyy siihen, että emme edisty. Teknologiaa meillä useimmiten on, vain rahat puuttuvat! Pimenta Arvoisa puhemies, herra Linkohr sanoi jo kaksi kolmannesta siitä, mitä aion sanoa: olen todellakin sataprosenttisesti samaa mieltä niistä asioista, joita hän omassa puheenvuorossaan toi esille. Tahdon aluksi kiittää komissiota ja erityisesti rouva komissaaria hänen tavastaan työskennellä, hänen omakohtaisesta paneutumisestaan asiaan ja myös siitä tavasta, jolla hän otti Buenos Airesissa vastaan parlamentin jäsenet ja työskenteli heidän kanssaan. Valitettavasti neuvosto on kuitenkin asennoitunut tavalla, joka ei voi enää jatkua. Parlamentin on toimielimenä muodostettava neuvostoa ja sen jokaista puheenjohtajaa koskeva kantansa vielä ennen seuraavaa hallitusten välistä konferenssia. Haluaisin myös puhua eri politiikkoihin ja toimenpiteisiin liittyvistä asioista, jotka herra Linkohr otti omassa puheenvuorossaan esille. Minun huolenaiheenani on se, että minkäänlaista rajoittamista ei tosiasiallisesti ole tapahtunut monilla unionin alueilla eikä useimmissa maailman maissa. Esimerkiksi minun maassani Portugalissa sähköenergian kulutus kasvoi viime vuonna 6 % eli kaksi kertaa enemmän kuin kansantuote. Tällä tavalla emme pääse eteenpäin. Se on täysin selvää! Kannatan komission aikomusta laatia direktiivi, jossa tietyntasoinen uusiutuvien energiamuotojen käyttö saatettaisiin pakolliseksi - ja toivoisin tuon direktiivin myös valmistuvan mahdollisimman pian. Olemme keskustelleet asiasta komissaari Papoutsisin kanssa, ja olemme yhtä mieltä siitä, että tuo direktiivi on kiireellinen. Uusiutuvien energiamuotojen kasvu markkinoilla on viime aikoina vähentynyt, mikä johtuu polttoöljyn ja maakaasun hinnan alentumisesta sekä siitä seikasta, että energian hinta ei nykyisellään sisällä sen aiheuttamia kustannuksia ympäristölle. Toiseksi haluamme ottaa esiin rakennerahastot ja Euroopan laajuisen liikenneverkon, sillä kyse on aloista, joihin maataloutta käsittelevä valiokunta voi jossain määrin vaikuttaa talousarvion kautta: on pakotettava jäsenvaltiot käyttämään nuo varat sekä ottamaan huomioon sellaiset liikennevaihtoehdot, joissa energiankulutus on vähäisempää. Mitä tulee jäsenyyttä hakeneihin maihin, Phare- ja Tacis-ohjelmilla ei ole nykyisellään vaikutusta niiden energiankulutukseen. Mikäli tämä tilanne jatkuu, tulee tapahtumaan juuri niin kuin herra Linkohr jo ennusti: päästöt lisääntyvät heti kun akuutti kriisitilanne on päättynyt. Lopuksi haluaisin sanoa, että komissio voisi kenties tukea aloitteita, joita esimerkiksi BP ja eräät muut ilmastonmuutokseen vakavasti suhtautuvat yritykset ovat tehneet, ja järjestää Brysselissä suuren tapahtuman, jossa käsiteltäisiin sitä myönteistä roolia, joka yrityksillä voi tässä asiassa olla, jos ne tahtovat suhtautua tilanteeseen vakavasti. Puhemies Kiitos, herra Pimenta. Herra Pimenta, ensimmäisten sanojenne jälkeen olin vähällä lyhentää puheaikaanne kahdella kolmasosalla, mutta te jatkoitte sitä vielä yhdellä minuutilla. Minun on pyydettävä teiltä vielä kerran, että olisitte niin ystävällisiä ja noudattaisitte teille annettua puheaikaa, sillä parlamentin yksiköt varoittavat meidän olevan aikataulusta jäljessä. Tiedän, että kaikilla teillä on tärkeitä asioita sanottavana, mutta pyydän, että yritätte lyhentää puheenvuorojanne. Pyydän tätä ensimmäiseksi rouva Breyeriltä, jolla on puheenvuoro yhden minuutin ajan. Breyer Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, viittasitte Amerikan rooliin. Luulen, että nykyään on kyse jostakin muusta. Kyse täytyy olla siitä, että Euroopan unioni ottaa edelläkävijän roolin. Jotta me puhumme heti selvästi: kyse ei saa olla vastuun pakoilusta pöytäkirjassa olevien porsaanreikien, kuten päästökaupan, avulla. Edessämme on heti kysymys: mikä viivästyttää toimia? Haluaisin tietää teiltä myös konkreettisesti: mitä sitten tapahtuu uusiutuvia energiavaroja koskevan valkoisen kirjan toteuttamiselle? Toitte esiin avainkysymyksen, joka koskee energiaveroa. Hyvä on, meillä on nyt ehdotus energiankulutusveroksi, mutta se on vain pieni askel! Komissio on kuitenkin itse myöntänyt, että tästä ehdotuksesta huolimatta päästöarvot kasvavat 6 % vuoteen 2010 mennessä. Mitä sanoittekaan vaikeammasta alasta liikenteestä? Tiedämme, että tältä osin hiilidioksidipäästöt kasvavat 38 % vuoteen 2010 mennessä. Ja vastatakaa toki myös siihen, mitä kollegat jo kysyivät: milloin lopultakin toteutetaan kerosiinin verotus? Milloin toteutatte vakavissanne sen lupauksen, joka meille annettiin jo viime vuonna? Tarvitaan tekoja, ei paperia eikä runoilua. Pollack Arvoisa puhemies, meidän on varottava keskittymästä yksinomaan verotustoimiin. Näyttää siltä, että väännämme varsin paljon kättä neuvoston haluttomuudesta sopia energiaverosta ja muista verotustoimista. Olen arvoisan komissaarin kanssa samaa mieltä siitä, että komission on aika siivota omat nurkkansa ilmastonmuutoksen osalta. Haluan saada tarkkoja sitoumuksia siitä, että näin ollaan tekemässä. Keskustelun alkuvaiheessa lausuttiin miellyttäviä toivomuksia kestävästä maataloudesta, ja se on minusta hyvä asia. Haluan kuitenkin kysyä komissiolta, mihin toimiin se ryhtyy ottaakseen ympäristöasiat huomioon suhtautumisessaan yhtenäismarkkinoihin, niiden täytäntöönpanoon ja kilpailupolitiikan toimintatapaan, ulkomaille annettavan tuen käytössään, kauppapolitiikassaan, liittymisneuvotteluissaan, jotka monet kollegat ovat maininneet, sekä rakennerahastoissa ja YMP: ssä. Meidän on saatava aktiivisesti toteutettua strateginen ympäristöarviointi ilmastonmuutosta silmällä pitäen ja käytettävä sitä keinona arvioida politiikkaa Euroopan tasolla, erityisesti ulkoista apua ja myös politiikkaa täällä Euroopan unionissa. Meidän on myös tarkasteltava enemmän sitä, mistä itse asiassa puhtaan kehityksen teknologian siirrossa on kysymys ja miten se liittyy ulkomaille annettavaan kehitysapuumme. Puhtaan kehityksen mekanismien (CDM) aktiivinen täytäntöönpano tulee olemaan keskeisellä sijalla, jotta saisimme kehitysmailta Kioton pöytäkirjalle tarvitsemamme tuen. Ellemme saa niiltä tukea oikeudenmukaisuuden käsitteelle, meillä tulee yhä olemaan ongelmia saada Yhdysvallat ratifioimaan pöytäkirja. Jos me pystymme edistymään joissakin näistä kysymyksistä, Euroopan unioni voisi luottavaisin mielin ryhtyä valmistautumaan COP V: tä ja COP VI: ta varten. Tiedämme toki, etteivät ilmastonmuutokset häviä ja ne eivät todellakaan häviä sen tekstin ansiosta, josta parlamentti äänestää huomenna. Yhdysvallat ei aio ratifioida pöytäkirjaa vain siksi, että me pyydämme sitä. Ympäristöministerit ovat tällä viikolla Antarktiksella katsomassa, miten alue sulaa pois, ja pohtimassa siitä aiheutuvia ongelmia. Tarvitsemme komissiolta jonkinlaisen sitoumuksen, ja toivon, että saamme komissiolta ja neuvostolta varmistuksen siihen, että Euroopan unioni ryhtyy tarvittaviin toimiin käsitelläkseen mainitsemiani aiheita ja myös pitkäaikaista suosikkiaihettamme eli energiaveroja. Virgin Arvoisa puhemies, arvoisa rouva komissaari, kaikista ympäristöön liittyvistä haasteista ilmastokysymys on varmasti kaikkein suurin ja monimutkaisin. Se vaikuttaa merkittävästi kaikkiin maailman maihin. Päästöt eivät aiheuta meille välitöntä vaaraa, mutta ne muodostavat hyvin vakavan uhan pitkällä aikavälillä. Ensimmäiset hoipertelevat neuvotteluaskeleet ovat olleet melko tuskaisia. Koska tehdyt toimet voivat vaikuttaa suuresti maiden talouksiin, on tärkeää löytää ratkaisuja, joista ympäristö hyötyy mahdollisimman halvalla. Ei ole epäilystäkään siitä, että päästöoikeuksilla käytävä kauppa antaisi meille sellaisen ratkaisun. Sen vuoksi on mielestäni erittäin tärkeää, että komissio tekee laajan tutkimuksen siitä, kuinka tätä välinettä voidaan käyttää, jotta ilmastoon liittyvä kysymys etenisi oikeaan suuntaan. Pohjoismainen selvitys osoittaa, että Pohjoismaissa hiilidioksidin päästöoikeuksilla käytävä kauppa alentaisi kustannuksia 50 %. Vaikka päästöjen vähentämisen todistaminen aiheuttaakin suuria ongelmia, tämä selvitys osoittaa, että onnistuneista ratkaisuista saatu voitto on niin suuri, että on nähtävä paljon vaivaa kestävän järjestelmän luomiseksi. On myös EU: n etujen mukaista olla suostumatta yksipuolisesti taloudellisiin ohjauskeinoihin, jotka aiheuttavat meille huomattavasti suurempia kuluja kansainvälisessä kilpailussa kuin on tilanne esimerkiksi Yhdysvalloissa. Tulevissa neuvottelukierroksissa on korvattava Kiotossa tehdyt virheet. Sen vuoksi ei kuitenkaan pidä hylätä tehokkaaksi havaittuja taloudellisia keinoja. Jos ajatus ydinvoiman lopettamisesta toteutuisi, se aiheuttaisi vakavia ongelmia tässä asiassa. Tätä erinomaista energialähdettä olisi sen sijaan kehitettävä ja parannettava entisestään. Baldi Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, Kioton ilmastokokouksen ja viime marraskuussa Buenos Airesissa järjestetyn konferenssin jälkeen Euroopan unioni on tarkastanut todellista toimintasuunnitelmaansa, joka perustuu erityisen merkittäviin kysymyksiin, joita ovat ensinnäkin sellaiset rahoitusmekanismit, joilla autetaan kehitysmaita kohtaamaan ilmastonmuutoksista johtuvia haasteita, toiseksi tulevat politiikat ja toimet, jotka jo nyt ovat seuraavien Yhdistyneiden Kansakuntien puiteyleissopimuksen osapuolten kokousten esityslistoilla, kolmanneksi sellaisten puhtaiden teknologioiden kehittäminen ja siirtäminen, joiden avulla kehitysmaat voivat välttyä toistamasta niitä ympäristöasioissa tehtyjä virheitä, joita kehittyneissä maissa on tehty, ja neljänneksi Kioton pöytäkirjaan sisältyvät joustomekanismien perussäännöt, vaikka joustomekanismien toimielinrakennetta koskevaan sopimukseen onkin päästävä. Tahtoisin muistuttaa, että näiden syiden vuoksi, kuten kollegani ovat sanoneet, vuoropuhelu on keskeistä, mutta tahtoisin myös palauttaa mieliin, että kahden kuukauden kuluttua EU: n ja AKT-maiden välinen yhteiskokous ja sen pienten saarivaltioiden ilmastonmuutosta käsittelevä työryhmä eivät ainoastaan hyväksy päätöslauselmaa, jolla on suuri merkitys kehitysmaille, vaan tarjoavat varmasti myös oman panoksensa kahden vuoden työskentelyn jälkeen. Tahtoisin siis kysyä komissaarilta, rouva Bjerregaardilta, kuinka on mahdollista, että kun olemme korostaneet muiden pääosastojen, kuten PO VIII: n ja PO XI: n kanssa toteutettavien synergisten toimien merkitystä tieteen, tutkimuksen ja kehityksen alalla, emme ole vielä saaneet komissiolta ymmärrettävää vastausta. Olemme kuitenkin äärettömän huolissamme AKT-maiden tilanteesta ja olemme pyytäneet varoja katastrofien ehkäisyyn, koska katsomme, että pienet saarivaltiot ovat erittäin haavoittuvia ilmastonmuutosten suhteen. Kysyn siis komissaarilta, voisiko hän vastata nyt täällä tai toimittaa mahdollisimman pian vastauksen meille, jotka työskentelemme erittäin synergisesti. Meille tällä on keskeinen merkitys, sillä Afrikassa ja AKT-maiden saarivaltioissa esiintyvät kriisit ovat johtamassa vakaviin onnettomuuksiin. Bjerregaard Arvoisa puhemies, haluaisin kiittää parlamenttia keskustelusta. Uskon, että herra Linkohr oli aivan oikeassa ja että hän pääsi juuri siihen tunnelmaan, jonka olemme voineet havaita vallitsevan tämän keskustelun yhteydessä. Parlamentti ja komissio ovat yksimielisiä, mutta edessämme oleva todellisuus on toinen, tai voidaan sanoa, että toiset osapuolet, jotka ovat ratkaisevassa asemassa, jotta tämä kaikki onnistuisi, eivät ole asioista aivan samaa mieltä kanssamme. Olen keskusteluissa kuullut puhuttavan monenlaisista kannustimista, joiden avulla saisimme muutkin osapuolet tekemään entistä aktiivisemmin töitä valitsemamme linjan puolesta. Yhdynkin siis täysin rouva Graenitzin käsitykseen siitä, että meille on tärkeää, että jatkamme kansainvälistä panosta, myös kehitysmaiden osalta. Olen rouva Graenitzin ja muiden kanssa samaa mieltä siitä, että jäsenyyttä hakevat maat on otettava paremmin mukaan hankkeeseen. Luulen myös, että herra Pimenta painotti samaa asiaa. Yritämme tehdä niin jatkossakin. Teimme sen Buenos Airesissa, mutta on selvää, että kun puhe on energiapolitiikasta ja energiapolitiikan seurauksista, jäsenyyttä hakevat maat muodostavat alueen, jolla niillä on erityistä merkitystä. Herra Spencer oli aivan oikeassa sanoessaan, että käännös oli väärä - niinhän välillä käy, kun puhuu harvinaista kieltä - ja sen vuoksi haluan vahvistaa, että sanoin, että komissio ei peruuttanut CO2-energiaveroa " was not withdrawn by the Comission" , jota alun perin ehdotettiin vuonna 1992. Minun on lisäksi sanottava, että olen sitä mieltä, että olisi syytä pohtia tapaa, jolla olemme järjestäytyneet. Keskustelimme siitä hieman Buenos Airesissa. Mainitsin myös, että töitään jatkavalla Argentiinan puheenjohtajistolla oli suunnitelma poliittisemmasta prosessista, mutta osallistun mielelläni keskusteluihin toisista tavoista, joilla asiaa voidaan käsitellä. Rouva Hautala korosti - mikä on mielestäni aivan oikein - että meidän on päästävä omiin tavoitteisiimme. Jos haluamme pysyä laatimassamme linjassa, meidän on itse oltava valmiit kulkemaan kärjessä, ja niin olemme aikoneetkin tehdä sekä esittämällä tiedonannon että myös ottamalla kysymyksen esiin neuvoston kokouksissa. Se merkitsee sitä, että komissio tekee lisäsuunnitelman, josta keskustelen mielelläni parlamentin kanssa. Lentokoneveroa tai kerosiiniveroa koskeva kysymys, josta olemme muutaman kerran keskustelleet, on hieman vaikeampi. Olemme keskustelleet siitä myös eri foorumeilla. Viimeksi ajoin asiaa kiihkeästi kokouksessa, joka pidettiin OECD: n ohjauksessa yhdessä ympäristöministerien kanssa. Oli aivan selvää, että Yhdysvallat, Kanada, Japani ja niin edelleen vastustivat asiaa voimakkaasti, ja siksi kysymys kuuluukin, voidaanko Euroopan tasolla tehdä jotain, kun vastustus on niin voimakasta kansainvälisellä tasolla. Olen rouva Pollackin kanssa samaa mieltä siitä, että on monia asioita, joiden osalta meidän on ryhdyttävä toimiin. Tulemme tekemään joitakin sisämarkkinoihin liittyviä aloitteita. Uskon, että meillä on vuoden lopulla mahdollisuus keskustella WTO: hon liittyvistä ongelmista. Uskon, että parlamentti muistaa, että Sir Leon Brittan ja minä olemme laatineet yhteisen tiedonannon ja olemme päättäneet jatkaa yhteistyötä myös tuleviin WTO-neuvotteluihin asti. Onneksi voin sanoa, että Saksan puheenjohtajisto on sisällyttänyt strategista ympäristöarviointia koskevan ehdotuksen ensisijaisten asioiden luetteloon, joten toivonkin, että edistymme tässä asiassa. Arvoisa puhemies, on varmasti muitakin asioita, joista meidän kannattaisi keskustella, mutta sallikaa minun lopettaa kiittämällä siitä tuesta, jota parlamentti on antanut sille linjalle, jonka olemme valinneet, ja odotan kiinnostuneesti yhteistyön jatkumista. Tarvitsemme todellakin kaikkia voimia, jos aiomme saada myös muut osapuolet vakuuttuneiksi siitä, että kuljemme oikeaa tietä. Puhemies Paljon kiitoksia, rouva Bjerregaard. Olen vastaanottanut työjärjestyksen 37 artiklan 2 kohdan mukaisesti käsiteltäväksi jätetyn päätöslauselman. Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Ionisoivalla säteilyllä käsitellyt elintarvikkeet Puhemies Esityslistalla on seuraavana Bloch von Blottnitzin laatima parlamentin sovittelukomiteavaltuuskunnan mietintö (A4-0008/99) sovittelukomitean hyväksymä yhteinen ehdotus Euroopan parlamentin ja neuvoston direktiiviksi I.ionisoivalla säteilyllä käsiteltyjä elintarvikkeita ja elintarvikkeiden ainesosia koskevan jäsenvaltioiden lainsäädännön lähentämisestä (3631/98 - C4-0021/99-00/0169(COD)), II.ionisoivalla säteilyllä käsiteltyjä elintarvikkeita ja elintarvikkeiden ainesosia koskevan yhteisön luettelon vahvistamisesta (3632/98 - C4-0022/99-00/0169B(COD)).Esittelijä Bloch von Blottnitzilla on puheenvuoro. Bloch von Blottnitz Arvoisa puhemies, minun täytyy tietenkin sanoa, että olen iloinen siitä, että nyt 10 vuoden jälkeen lopultakin saamme aikaan yhdenmukaisen elintarvikkeiden säteilyttämistä koskevaa direktiiviä koskevan järjestelyn. Sen lisäksi on todettava, että tietenkin nämä esitykset viipyivät neuvoston käsittelyssä kahdeksan vuotta, mikä osoittaa jälleen kerran sen, kuinka kiistanalainen tämä menetelmä on. Tietenkin voidaan kysyä, miksi elintarvikkeita ylipäänsä säteilytetään, kun on tiedossa, että hedelmien ja vihannesten vitamiinit tuhoutuvat, siis häviävät, ja kun sitä paitsi tiedetään, että kun rasvapitoisia tuotteita säteilytetään, syntyy vapaita radikaaleja, jotka tietenkin aiheuttavat syöpää. Haluaisin kuitenkin myös muistuttaa yhdestä asiasta: jos meillä - kuten tähän asti - ei ole yhtenäistä järjestelmää, meillä ei tietenkään ole merkitsemisvelvollisuutta. Koska eri maissa elintarvikkeita säteilytetään, esimerkiksi Ranskassa, Belgiassa, Hollannissa ja niin edelleen, ja meillä on sisämarkkinat ja tuotteet ovat kaupan, ei oikeastaan hyödytä yhtään, jos pysymme vanhassa kannassamme, jonka parlamentti kerran omaksui. Meidän täytyy kieltää toiminta. Herra Bangemann, odottakaahan, vielä ei ole mitään syytä iloita! Tätä ei enää tapahdu. 18 kuukautta direktiivin voimaantulon jälkeen velvollisuutena on merkitä tuotteet. Se koskee tietenkin myös mausteita ja muita ainesosia ja - mikä on erittäin tärkeää - silloinkin, kun ainesosien osuus on alle 25 %. Sen lisäksi olemme saaneet aikaan sen, että 1.1.2003 alkaen tuotteita saa säteilyttää vain, jos on olemassa standardoidut ja validit menetelmät käsittelyn paljastamiseksi. Tältä osin, herra Bangemann, olettekin vaikeassa tilanteessa! Toteutimme nimittäin tämän komission vastustuksesta huolimatta vain siksi, että neuvosto oli kerrankin puolellamme. On myös tärkeää, että luetteloa, jonka täytyy olla saatavilla 31.12.2000 mennessä, muutettaessa menetellään aina oikeudellisen perustan 100 a mukaisesti. Lisäksi pidettiin kiinni siitä, että elintarvikkeiden säteilyttäminen ei saa korvata hygieniaa eikä myöskään hyviä valmistustapoja eikä hyviä viljelytapoja. Aikaisemmin tilanne oli tämä: jos pilaantumisprosessi tuotteessa käynnistyi, siis se alkoi mädäntyä, sitä säteilytettiin ja niin sanotusti harhautettiin silmää. Tämä ei ole tulevaisuudessa enää mahdollista. Ratkaisevana säilyy tietenkin kuitenkin se, kuinka laajasti selvitämme kuluttajille, mitä " ionisoivalla säteilyllä käsitelty" tarkoittaa. Yksittäinen perheenemäntä ei tietenkään voi tietää sitä. Voin vain toivoa, ja me pyrimme siihen, että sitä ei ole painettu tuotteeseen niin pienillä kirjaimilla, että sitä ei huomaa, sillä olen edelleen sitä mieltä, että elintarvikkeiden säteilyttäminen ei oikeastaan olisi tarpeellista. Meidän pitäisi ennemminkin kiinnittää huomiota siihen, että syömme niitä tuotteita, joita kunakin vuodenaikana on saatavilla. Ei ole täysin välttämätöntä estää sipuleita, perunoita ja niin edelleen itämästä. Kannatamme kuitenkin siitä huolimatta tätä sopimusta, jonka olemme nyt tehneet. Se oli luoja nähköön tarpeeksi vaikea ja teemme kaikkemme, jotta ne, jotka tuotteita ostavat, myös tietävät, mitä he ostavat. Olen sitä mieltä, että sen myötä olemme saaneet tältä osin aikaan hyvän yhteisön järjestelmän. Olen iloinen siitä, että se on lopultakin saatu toteutettua, ja on myös loppujen lopuksi miltei, joskaan ei täysin, tyydyttävää, että me kaikki olemme saaneet oikeutemme toteutettua. Graenitz Arvoisa puhemies, useissa eurooppalaisissa kielissä sana " onnitella" on refleksiivinen. Olen sitä mieltä, että meidän ei tarvitse tänään onnitella vain rouva esittelijää hänen työstään, vaan voimme onnitella myös itseämme parlamenttina siitä, että peräänantamattoman ja pitkän työn ansiosta on saatu aikaan joukko parannuksia neuvoston alkuperäiseen ehdotukseen ja lopulta myös yhteiseen kantaan. Vaikka olenkin sitä mieltä, että ei ole tarpeellista säteilyttää kovin monia elintarvikkeita, koska olen samaa mieltä kuin rouva esittelijä siitä, että paikalliset elintarvikkeet nautittuina silloin, kun ne kypsyvät, ovat parasta terveellistä ravintoa, ja että tuotteiden merkitseminen on erittäin tärkeää kuluttajien kannalta, jotta he tietävät, mitä ostavat ja mitä he voivat odottaa ostamiltaan tuotteilta. Minusta on myös erittäin tärkeää pitää kiinni siitä, että säteilyttäminen ei voi korvata hyviä viljelytapoja niin, että elintarvikkeet täytyisi joka tapauksessa säteilyttää tuoreina. Olen myös sitä mieltä, että on erittäin tärkeää validoida ja standardoida valvontamenettely, niin että jäsenvaltiot voivat erittäin selvästi tehdä tarkastuksia ja että loppujen lopuksi myös kuluttajien oikeudet toteutuvat. Nimenomaan aikana, jona keskustellaan tarkasti elintarvikkeiden turvallisuudesta, sellainen direktiivi on tärkeä. Olen myös sitä mieltä, että nimenomaan suurten maatalousyritysten kannalta, joita jäsenehdokasvaltioissa on, on välttämätöntä, että olemme sopineet direktiivistä jo ennen unionin laajentumista niin, että se voidaan sisällyttää heti yhteisön säännöstöön. Schnellhardt Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, elintarvikkeiden käsitteleminen säteilyllä herättää monissa kansalaisissa kauhukuvitelmia, monien alalla toimivien ja alan ammattilaisten keskuudessa sen sijaan taivaallisia tuntemuksia! Eurooppalaisella politiikalla oli tehtävänään sovittaa yhteen nämä ääripäät ja mahdollistaa alan käytännön sovellukset. Elintarvikkeiden käsittelyn ionisoivilla säteillä pitää mielestämme olla mahdollista silloin, kun se on järkevää ja tarpeellista, eikä sitä saa käyttää hygienian ja terveystoimenpiteiden korvaajana. En usko sitä, mitä kollegani Bloch von Blottnitz sanoi siitä, että nyt tehtäisiin työtä vanhentuneiden tuotteiden hyväksi, jotta ne saataisiin jälleen kelvollisiksi. Se ei ole sentään säteilyttämälläkään mahdollista. Tästä pidetään kiinni myös vastaisuudessa annettavissa direktiiveissä. Se on myös hyvin tärkeä perusperiaate. Itse käsittäisin asian niin, että on oikeastaan itsestään selvä asia, että säteilyttäminen on terveydelle vaaratonta. Sitä on kuitenkin vielä kerran korostettava, sillä tänäänkin olemme saaneet jälleen kerran kuulla aivan vastakkaisiakin näkemyksiä. Ionisoivalla säteilyllä käsitellyt elintarvikkeet eivät ole säteilyn saastuttamia elintarvikkeita, ja me EU: n kansalaiset kulutamme ne saamatta vakavia sairauksia. Yhdenmukaistaminen eurooppalaisella tasolla on sen vuoksi kiireellisesti välttämätöntä. Tähän asti oikeudellinen tilanne on ollut yksittäisissä jäsenvaltioissa liian erilainen. Kun esimerkiksi Ranskassa, Belgiassa ja Alankomaissa elintarvikkeita on käsitelty säteilyllä jo vuosia, muissa maissa se on kiellettyä, joten sisämarkkinoista ei siten ole tietoakaan. Neuvoston kanssa käydyissä sovitteluratkaisuun tähtäävissä neuvotteluissa on saavutettu hyviä tuloksia, jotka myös me voimme hyväksyä. Sisämarkkinat saadaan vähitellen toteutetuksi myös ionisoivalla säteilyllä käsiteltyjen elintarvikkeiden osalta. Pakolliset merkinnät mahdollistavat sitä paitsi kuluttajille valintojen tekemisen. Mielestäni tämä on suuri saavutus enkä voi olla tässä yhteydessä korostamatta oman puolueryhmäni erityistä roolia siinä, että direktiivissä saatiin hyväksytyksi standardoitujen ja validoitujen menetelmien käyttöön ottaminen säteilyn paljastamiseksi. Ilman validoituja menetelmiä säteilyn paljastamiseksi ei voi olla uskottavia merkintöjäkään, mutta ilman uskottavia merkintöjä ei ole kuluttajien luottamustakaan. Kuluttajien luottamus -iskusanojen kohdalla minun täytyy vielä viitata yhteen asiaan - ja siitä olen samaa mieltä rouva Bloch von Blottnitzin kanssa: nyt 10 kuluneen vuoden kaltaista pitkää aikaa tämänkaltaisen direktiivin aikaansaamiseksi emme voi kovin usein itsellemme sallia. Sitä meidän ei pitäisi itsellemme enää jatkossa sallia - osoitan sanani herra komissaareille - suklaadirektiivin eikä alkoholijuomien merkitsemistä koskevan direktiivin kohdalla. Tässä meidän ei pitäisi antaa samanlaista esimerkkiä kuin juuri teimme tämän direktiivin käsittelyssä. Meidän täytyy lopultakin ryhtyä ripeisiin toimiin ja hankkia siten taaksemme kuluttajien luottamus! Hyland Arvoisa puhemies, pidän tätä direktiiviä myönteisenä, koska sen avulla luodaan oikeudellinen kehys ionisoivalla säteilyllä käsiteltyjen elintarvikkeiden yhtenäismarkkinoille. Siinä asetetaan korkeat normit ja rajat niille tuotteille, joita voidaan käsitellä. Elintarvikkeiden valikoiman ja laadun parantaminen lisäarvon avulla on nyt keskeistä nykyaikaisella elintarvikealalla. Tuotteen laadun, sen alkuperää koskevien tietojen ja kaikkien lisäarvoprosessia koskevien yksityiskohtien on jatkuvasti oltava kuluttajien ulottuvilla. Uuden tutkimuksen tuloksena syntyneiden elintarvikkeiden pitäisi päästä ravintoketjuun vasta erittäin perusteellisten testien jälkeen. Kuluttajia pitää jatkuvasti suojella puutteellisesti testattujen uusien tuotteiden aiheuttamalta epävarmuudelta. Lyhyesti sanottuna terveyden ja kuluttajansuojan on oltava kaikkein tärkein näkökohta Euroopan maatalouselintarvikealalla. Parlamentti on ollut avainasemassa varmistettaessa sitä, että kuluttajien huolenaiheet otetaan huomioon ja että valvontamekanismeihin liittyvät riskit minimoidaan. Kaikkein korkeimpien elintarvikkeiden laatunormien on oltava kansallisten hallitusten ja EU: n ensisijaisena tavoitteena. On tuettava sellaisia toimia, jotka lisäävät ja parantavat elintarvikkeiden laatua. Olen hyvilläni siitä, että Irlannissa arvostetaan entistä enemmän maanviljelijöiden ammatillista roolia, kun nämä tarjoavat laadukkaita raaka-aineita kuluttajien mahdollisimman suureen tyytyväisyyteen pyrkivälle elintarvikealalle. Whitehead Arvoisa puhemies, haluaisin rouva Bloch von Blottnitzin poissa ollessa onnitella häntä siitä, että hän hoiti tämän hyvin vaikean sovittelun loppuun asti. Se olisi voitu saada aikaan nopeammin. Kaikkeen, johon sisältyy sana säteily, liittyy varmasti vaikeuksia, väärinkäsityksiä ja epäilyksiä. Millaista on ionisoivan säteilyn asianmukainen käyttö? Se on ehdottomasti sitä, joka hyödyttää kuluttajansuojaa. Se on kuluttajien ja kuluttajien terveyden mukaista. Se ei ole sitä, joka hyödyttää tuottajien voittoja hedelmiin ja muihin säilyvyydeltään rajallisiin elintarvikkeisiin kohdistuvan kosmeettisen vaikutuksen takia. Me emme hyödy siitä, että syömme luonnollisen ikänsä ylittäneitä mansikoita vain siksi, että ne voidaan saada säilymään keinotekoisesti. Me hyödymme kylläkin siitä, että voidaan jatkaa sellaisten mausteiden ja säilöntäaineiden luonnollista ikää, joita on kaupoissamme ja joita säilytetään pitkiä aikoja. On olemassa tarkka valikoima tuotteita, joita voidaan nyt myydä koko yhtenäismarkkinoiden alueella. Pystymme ymmärtämään, että samat ehdot ja samat varokeinot koskevat kaikkia jäsenvaltioita. Tulevaa laajentumista ajatellen meidän pitäisi myös ymmärtää, että tämä on tärkeä kriteeri hakijamaille, sillä kaikenlaiset houkutukset vaanivat näiden maiden maatalousalaa, kuten herra Schnellhardt on jo sanonut. Olemme kenties nyt ensimmäistä kertaa onnistuneet pääsemään jonkinlaiseen yksimielisyyteen eräästä säteilyn ja säteilytyksen osa-alueesta. Tämä ei tule olemaan viimeinen kerta. Bangemann Arvoisa puhemies, tilanne on aina erittäin harmillinen silloin, jos on sellainen tunne, että on ollut oikeassa, sillä onhan hyvin helppo hakea vahvistusta omalle itselleen sanomalla, että kuulkaahan, olen jo kymmenen vuoden ajan ajanut oikeaa asiaa, ja lopulta muutkin ovat nyt sen tunnustaneet. Tosiasiassa on kyllä sittenkin sanottava - olen sanonut tämän rouva Bloch von Blottnitzille ja olen sitä mieltä, että kenties parlamentti ei ole ensi sijassa syypää asiaan - neuvosto on kymmenen vuoden ajan aivan yksinkertaisesti vain jättänyt huomioon ottamatta nämä perustelut, jotka rouva Bloch von Blottnitz täällä esitti ja jotka minä itse olen esittänyt kymmenen vuoden ajan jokaisessa neuvoston kokouksessa, nimittäin että tilanne sellaisena kuin se meillä vallitsi, on ollut kuluttajien kannalta huonompi kuin se, mitä me olemme ehdottaneet. Miksi? Olemme ymmärtäneet säteilyllä käsittelemisen soveltamisalueen hyvin ahtaasti. Toiseksi: olemme vaatineet aina sitä, että tuotteissa on oltava merkinnät, niin että jokainen kuluttaja voi itse päättää, haluaako hän tämän kapean sektorin osalta ostaa säteilyllä käsitellyn elintarvikkeen vain ei. Hän voi yhtä hyvin olla tekemättä niin. Hänenhän ei tarvitse sitä ostaa, hänhän saa merkinnät. Se parlamentin jäsen, joka on jälleen poistunut paikalta - arvoisa puhemies, aion poistua itse paikalta jostakin seuraavista istunnoista osoittaakseni lopultakin arvoisille parlamentin jäsenille, miten ajattelematonta ja sitä paitsi myös epäkohteliasta komissiota kohtaan on se, että ensin puhuu täällä jotakin suklaasta ja poistuu sitten paikalta. Sitä komissaaria, joka haluaisi puuttua esitettyyn väitteeseen, ei kuunnella täällä enää lainkaan! Välihuuto Aivan, totta, olette pukenut takin päällenne. Luulin, että ette olisi enää paikalla, koska puhuitte äsken paitahihasillanne! Siis myös suklaan osalta ongelma on aivan sama. Olemme ehdottaneet, että merkinnät pitää olla, jotta jokainen kuluttaja voi ratkaista täysin vapaasti, haluaako hän ostaa suklaata, joka sisältää vain kaakaopavun ainesosia vai hyväksyykö hän myös sen, että siihen on käytetty muitakin kasvirasvoja. Rouva Bloch von Blottnitz sanoi minulle aivan aiheellisesti, että kuluttajaankin on voitava luottaa. Samalla kannalla ollaan komissiossakin. Miksi emme antaisi kuluttajan ratkaista vapaasti, mitä hän haluaa? Silloinhan hän voi sanoa, että ostan vain suklaata, jossa on kaakaopavuista peräisin olevia rasvoja, tai toinen kuluttaja voi vastaavasti sanoa, minulle sillä ei ole väliä, ostan myös muunlaista suklaata. Juuri tämä oli ongelmana säteilyllä käsittelemisessäkin. Niin kauan kuin meillä ei ollut minkäänlaista sääntelyä, jäsenvaltioissa on säteilytetty, ja lisäksi vielä kaikkea mahdollista, eikä siitä ollut merkintää pakkauksessa. Olen nyt 11: ttä vuotta komissaarina. Sikäli kuin parlamentin suurta armoa riittää, aion myös saattaa tämän asian vielä loppuun. Ellei, sekään ei merkitse minulle niin paljon. Kuitenkin jo kymmenen vuoden ajan olen ajanut tätä direktiiviä neuvostossa, kymmenen vuoden ajan olen tuonut näitä perusteita esille, muuten myös monissa parlamenttikeskusteluissa, ja koko ajan olen puhunut kuin seinille! Monesti joutuu todellakin kysymään itseltään, eikö sitten olisi mahdollista sopia järkevästä sääntelystä, josta jokainen tietää, että se ei ole sen ihanteen mukainen, jollaista itse kukin on ajatellut? Sellaista ei muuten olekaan demokratiassa, sillä jos kootaan yhteen sata ihmistä, heidän keskuudestaan löytyy vähintään kolmea tai neljää eri mielipidettä. Sen sijaan merkinnöillä annatte kuluttajille vapauden tehdä omat valintansa. Tällaisten erilaisten mielipiteiden kirjon keskellä juuri tämä on ainoa mahdollisuus, jolla yksilölle voidaan antaa tilaisuus järkevien valintojen tekemiseen. Iloitsen siksi siitä, että olemme viimein päässeet näin pitkälle! Mutta omista suurenmoisista saavutuksista riemuitsemista täällä parlamentissa minä kyllä harkitsisin kolme kertaa! Puhemies Kiitos, herra komissaari, että puhuitte parlamentille niin avoimesti. Herra Fernández Martín haluaa kuitenkin esittää kommentin. Fernández Martín Arvoisa puhemies, minun mielestäni komissaarin tekemä virhe ja hänen esittämänsä kommentit huomioon ottaen komissaarin asenne velvoittaa hänet pyytämään anteeksi siltä parlamentin jäseneltä, jolle hän puhui niin epäkohteliaasti, ja meiltä, jotka täällä häntä kuuntelemme. Hän ei voi lähteä milloin tahansa. Bangemann Arvoisa puhemies, sitä en aio tehdä, ja nimenomaan en sen vuoksi, että tarkoituksenahan on saada tässä kiistassa vihdoinkin aikaan selkeät poliittiset rintamat! En sanonut, että parlamentti olisi yksinään syypää, oma jäsenmaani Saksa on estänyt tämän ratkaisun syntymisen kymmenen vuoden ajan. Olen esittänyt kymmenen vuotta niitä samoja perusteluja, jotka rouva Bloch von Blottnitz esitti täällä tänä iltana! Minäkö tässä pahus vieköön pyytäisin anteeksi, sillä tämähän on juuri aidosti demokraattinen keskustelu! Olette ollut 10 vuotta väärässä ettekä halua sitä nyt myöntää! Se ei käy päinsä. Tekopyhyys on demokratian kuolema! Puhemies Herra Bangemann, tehän tiedätte, mitä raamatussa sanotaan syntisestä, joka tekee parannuksen, ja sellaisena teidän on mielestäni pidettävä rouva Bloch von Blottnitzia. Schnellhardt Arvoisa puhemies, vain lyhyt huomautus. Arvoisa komissaari, en tiedä lainkaan, minkä vuoksi te käytte tässä parlamentin kimppuun. Tarkoitin nimittäin suklaadirektiivistä puhuessani juuri sitä, mitä tekin olette sanonut. Neuvosto varaa itselleen mahdollisuuden sysätä koko asian pois omilta harteiltaan, niin kuin se tekee koko muunkin asian osalta. Tietysti, jos te nyt mainitsette minulle sen osan työjärjestyksestä tai Maastrichtin sopimuksesta, jossa sanotaan, miten parlamentti olisi voinut toimia asiassa nopeammin, olen tietenkin mielelläni valmis ottamaan siitä onkeeni heti seuraavien aiheiden käsittelyssä. Olen kuitenkin kanssanne täysin samaa mieltä. Meidän molempien - komission ja parlamentin - täytyy käydä neuvoston kimppuun! Mitään muuta en ole sanonutkaan. Puhemies Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Tukikehys AKT-banaanien toimittajille Puhemies Esityslistalla on seuraavana kehitys- ja yhteistyövaliokunnan suositus toiseen käsittelyyn (A4-0012/99) neuvoston vahvistamasta yhteisestä kannasta neuvoston asetukseksi erityisen tukikehyksen vahvistamisesta perinteisille AKT-banaanien toimittajille (10460/98 - C4-0583/98-98/0014(SYN)) (Esittelijä: Liese). Liese . (DE) Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, kerrassaan hämmästyttäviä asioita sai kuulla, kun mietinnön esittelijänä kuunteli keskustelua, joka äsken käytiin edellisestä mietinnöstä. Minua kyllä ihmetytti jonkin verran herra Bangemannin esittämä lausunto, että hänelle olisi " samantekevää" , saako hän viedyksi virkakautensa päätökseen. Minulle se ei olisi aivan samantekevää, jos olisin komissaarina kantamassa vastuuta koko Euroopasta. Itse pyrkisin kenties myös komissiossa vaikuttamaan siihen suuntaan, että ne tapaukset, joista parlamentti on esittänyt kritiikkiä, eivät antaisi enää jatkossa arvostelun aihetta. Mutta nyt banaaneihin. Laatimastani mietinnöstä nyt asian toisen käsittelyn yhteydessä käymässämme keskustelussa on puhuttu banaaneista sellaisena ajankohtana, jolloin tämä sama aihe on puhuttanut maailmanlaajuisesti myös julkisuudessa, koska EU: n ja Yhdysvaltojen sekä muutamien Latinalaisen Amerikan maiden välinen kiista saattaa kiihtyä ja koska uhkaamassa on kauppasota. Mietintö, jonka kehitys- ja yhteistyövaliokunta yksimielisesti hyväksyi, käsittelee banaaniongelman yhtä osittaista näkökohtaa, se liittyy varmasti jotenkin WTO: ta koskevaan kysymykseen, mutta siinä käsitellään vain AKT-maiden banaanintuottajille maksettavia maksuja. Yhdysvallat ja muutamat Latinalaisen Amerikan maathan halusivat vuonna 1997 koolle WTO: n paneelin. Tämä WTO: n paneeli päätti, että EU: n silloin voimassa olleet markkinajärjestelyt eivät olleet WTO: n sääntöjen mukaisia. Tämän pohjalta komissio teki ehdotuksensa asian muuttamiseksi, mikä myös hyväksyttiin vuonna 1989. Ehdotukseen liittyvän paketin osana ehdotettiin myös, että EU: n talousarviosta suoritettaisiin lisämaksuja AKT-maiden banaanintuottajille. Vielä on kiistanalaista, myös WTO: ssa, täyttääkö varsinaisen markkinajärjestelyn mukautuskaan WTO: n sääntöjä. Uskon, että puhun kaikkien puolesta, kun korostan, että tämän asian arvioiminen ei kuulu Yhdysvaltain ratkaistavaksi, vaan päätöksen tekeminen siitä kuuluu asiaa käsitteleville WTO: n elimille. Täytyisi yhä uudelleen selvästi korostaa, että Yhdysvallat ei saa tässä määrätä minkäänlaisia yksipuolisia toimenpiteitä. Sen sijaan puhun vain omasta puolestani, kun sanon, että myös Euroopan unioni joutuu varmasti varautumaan siihen, että sen on pakko hyväksyä WTO: n sovittelupäätös ja että asiassa mahdollisesti joudutaan joskus vielä hyväksymään uusia muutoksia. Mietinnössä on kuitenkin kyse vain hinnanalennuksesta maksettavista korvauksista, joita komissio ehdotti yhtenä pakettina, vaikka ne eivät liitykään oikeudellisesti toisiinsa. Käsiteltävänä on kysymys siitä, miten nämä korvaukset maksetaan, missä muodossa ja mille tuottajille? Tästäkin vallitsee Euroopan unionissa erilaisia näkemyksiä. Näkemyseroja on neuvoston ja parlamentin välillä. Neuvosto ei ole hyväksynyt tärkeitä tarkistuksia, jotka parlamentti sille jätti asian ensimmäisen käsittelyn yhteydessä. Tämä on osittain minulle esittelijänä ja varmasti myös koko valiokunnalle asia, jota ei voi ymmärtää. Yksi parlamentin suurista ensisijaisista tavoitteista oli fair trade -tuottajien tukeminen. Tämä on ollut aina parlamentin ensisijaisia tavoitteita ja tällä pitäisi olla myös tuottajille ohjautuvien taloudellisten resurssien jakautumisessa erittäin tärkeä rooli eikä suinkaan alisteinen rooli, kuten neuvosto antaa ymmärtää yhteisessä kannassaan. Kannatamme työehtojen yhteydessä vähimmäisnormeja, joiden pitäisi olla maksujen edellytyksenä, ja kannatamme sitä, että tuotanto- ja tuottajaorganisaatiot, viljelijäorganisaatiot, otetaan osallisiksi varojen jakamiseen. Valiokunnassa on myös päätetty yksimielisesti lisätä ohjelmalle varattavien varojen määrää ja myös eräissä muissa kohdissa, kuten tarkistuksissa 19, 9 ja 15 todetaan, määrätään EU: n budjetista maksettavien maksujen laajentamisesta. Esittelijänä minä itse asetuin vastustamaan tätä mutta jouduin kuitenkin taipumaan täysistunnon enemmistön mielipiteeseen. Minun kannaltani keskeinen tarkistus koskee sitä, että suljemme monikansalliset yritykset tämän rahoitusvälineen kautta annettavien tukien ulkopuolelle. Ei kai sentään käy päinsä, että koko maailma väittää, että Eurooppa haluaa tällä markkinajärjestelyllä, kaikella sillä, mitä me banaanialalla teemme, suojella pieniä ja itsenäisiä tuottajia suuria monikansallisia tuottajia vastaan ja että sitten kuitenkin hylätään sellainen tarkistus, jossa asia on muotoiltu täsmälleen tällä tavoin -, eli että käytettävissä olevat varat on suunnattava pienille ja itsenäisille tuottajille ja nimenomaan ei monikansallisille yhtymille -, että tämä tarkistus sitten hylätään. Kuitenkin juuri näin ovat komissio ja neuvosto tehneet, vaikka parlamentti oli jo asian ensimmäisessä käsittelyssä hyväksynyt tämän tarkistuksen suurella enemmistöllä. Valiokunta toi sen uudelleen käsiteltäväksi ja pyydänkin komissiota tarkistamaan vielä kerran tarkoin torjuvaa suhtautumistaan, sillä Euroopan unionista tulee täysin epäuskottava, jos toimimme sellaisen tunnuslauseen mukaisesti, että meidän on lupa tukea monikansallisia yrityksiä niin kauan kuin ne vain toimivat AKT-valtioissa, mutta jos ne toimivat Latinalaisessa Amerikassa, ne ovat pahoja ja meidän täytyy pitää ne kaikin byrokratian keinoin poissa Euroopan markkinoilta! Tämä on minun nähdäkseni tekopyhyyttä. Sen myötä koko politiikka menettää uskottavuutensa. Olen sitä mieltä, että Euroopan unionin komission pitäisi ilmaista tästä asiasta aivan selkeä kantansa. Muuten minusta käy vielä nykyistäkin selvemmäksi se, että banaanipolitiikkaan liittyy aimo annos tekopyhyyttä! Tämä asiantila meidän on saatava johdonmukaisesti muutetuksi. Carlotti Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, haluaisin sosialistiryhmän puolesta tukea herra Liesen mietintöä, joka koskee erityisen teknisen ja taloudellisen tukikehyksen perustamista, jotta perinteisten AKT-banaanien toimittajia voitaisiin auttaa sopeutumaan uusiin markkinaolosuhteisiin. Kannatan tätä mietintöä, koska siinä otetaan huomioon kaikkein vähäosaisimpien banaanintuottajien edut. Erityisesti riippumattomia pientuottajia on tuettava, ja banaaniviljelyksiä useissa maissa omistavat monikansalliset yritykset olisi poistettava tuen piiristä. Kannatan tätä mietintöä, koska siinä korostetaan tarvetta kunnioittaa sosiaalisia sääntöjä, työolosuhteita ja ympäristöä, ja koska siinä otetaan huomioon oikeudenmukaiseen kauppaan kuuluvat erityiset tukitoimet banaaneille. Me sosialistit toivomme, että tukea osoitettaisiin laadun parantamiseen, ja pidämme välttämättömänä tuotantojen monipuolistamisen tukemista, sillä banaani on useille AKT-maille ainoa tulonlähde. Näin ollen luulen, että parlamentin jäsenten tuki sekä lisäksi neuvoston ensimmäisen käsittelyn tuloksena hyväksymät ehdotukset, esimerkiksi Somalian erityisen dramaattisen tilanteen huomioon ottaminen, kaikki tämä yhdessä voi johtaa täysin tyydyttävään sääntelyyn, jos ymmärrämme antaa sille talousarviossa rahallista, pysyvää tukea - arviomme mukaan suunnilleen 500 miljoonaa ecua - toisin sanoen yli kymmenen seuraavan vuoden ajan sitä mukaa kuin AKT-maat ja markkinat kehittyvät. Meitä kuitenkin huolestuttaa, varmaan sen jo aavistattekin, herra komissaari, Yhdysvaltojen WTO: n yhteydessä muotoilema uusi menetelmä. Monia eurooppalaisia tuotteita uhkaavat sanktiot ja aikaa vievien tekniikoiden hyödyntäminen ovat menetelmiä, jotka eivät ole suurvallan arvon mukaisia. WTO ilmaisee muutaman päivän kuluttua kantansa banaanien tuontijärjestelmästä ja näin ollen myös mahdollisuuksista rangaista maita, jotka katsovat järjestelmän vahingoittavan heitä. Pelkään, että Maailman kauppajärjestön päätös palvelee jälleen kerran amerikkalaisten etuja; en toivoisi, että Euroopan unionia vaaditaan noudattamaan näitä päätöksiä ilman että se reagoi niihin tai vähintäänkin osoittaa poliittista tahtoa reagoida niihin, jotta se voisi hinnalla millä hyvänsä suojella omia tuottajiaan ja Afrikan, Karibian ja Tyynenmeren köyhien maiden tuottajia. Meillä on mielestäni näiden maiden kanssa muitakin kuin kaupallisia sopimuksia, meillä on moraalisia sitoumuksia. Fernández Martín Arvoisa puhemies, hyvät jäsenet, arvoisa komissaari, kuten sanoin viime vuoden kesäkuussa tämän mietinnön ensimmäisen käsittelyn osalta, se banaanin YMJ: n uudistus, jota komissio meille ehdottaa, on seurausta Maailman kauppajärjestön asiantuntijaryhmän päätöksestä, jonka Ecuador ja kolme muuta maata ovat tuominneet. Kuten nytkin, parlamentin vahva enemmistö tuki tuolloin komission ehdotusta yleisellä tasolla ja esitti joitakin tarkistuksia, jotka haluaisimme otettavan mukaan toisessa käsittelyssä. Noista ajoista tähän hetkeen on kuitenkin tapahtunut merkittävää muutosta siinä, mitä jotkut kutsuvat " banaanisodaksi" , ja nykyisin keskustelu on enemmän poliittista kuin teknistä. Uusi käänne on se, että Yhdysvallat on riisunut naamionsa ja uhkaa nyt unionia suoraan sillä, että se ryhtyy kaupallisiin kostotoimiin useiden eurooppalaisten tuotteiden osalta, ellemme muuta AKT-maiden banaanintuotantoa suojelevaa politiikkaamme. Koska tietyt sisä- ja ulkopoliittiset tekijät ovat heikentäneet Yhdysvaltain hallitusta, se ei ole voinut taistella joidenkin amerikkalaisten monikansallisten banaaniyritysten valtavaa painostusta vastaan ja se valmistautuu ottamaan oikeuden omiin käsiinsä. Eilen todistimme parlamentin taloudellisten ulkosuhteiden valiokunnassa epätavallista tapahtumaa: juuri täällä parlamentissa Yhdysvaltain suurlähettiläs antoi esimerkin siitä, mikä on imperiumin käsitys WTO: n sääntöjen noudattamisesta, ja vaati niiden noudattamista oman mielensä mukaan olemalla piittaamatta niistä silloin, kun se tuntuu sopivalta. Käytän tilaisuutta hyväkseni ja kiitän komissaari Brittania hänen eilen taloudellisten ulkosuhteiden valiokunnassa esittämästään voimakkaasta kannasta, jolla hän puolusti sääntöjemme lainmukaisuutta ja laillisuutta. Pyydän komissiolta, että se nykyisen kaltaisessa epävarmassa tilanteessa hyväksyy toisessa käsittelyssä parlamentin ehdotukset sellaisina kuin ne on koottu herra Liesen mietintöön. Fassa Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, hyvät kollegat, voin vain esittää omasta puolestani ja ELDR-ryhmän puolesta onnittelut herra Lieselle siitä tavasta, jolla hän on tässä mietinnössä pontevasti puolustanut Euroopan unionin kantaa banaanintuottajille suunnatun erityisen tukikehyksen osalta. Varmastikin merkittäviä seikkoja ovat tuotannon monipuolistamisen korostaminen, Somalian erityistilanne ja viimeksi, muttei vähäisimpänä sosiaalisten standardien mukainen tuotanto ja tasa-arvoinen ja oikeudenmukainen kauppa. Juuri nämä seikat kuvaavat sellaista Euroopan unionin filosofiaa, joka tarjoaa oikean kuvan vapaista markkinoista. Ei ole oikein ajatella vapaita markkinoita markkinoina, joita eivät koske mitkään säännöt ja joilla kilpaillaan voimasuhteita huomioon ottamatta. On selvää, että tällaiset vapaat markkinat johtaisivat voimakkaimman taloudellisen toimijan tai voimakkaimpien taloudellisten toimijoiden tai taloudellisesti vahvimman valtion menestykseen muiden kustannuksella. Juuri tätä Euroopan unionin on pyrittävä välttämään kaikin keinoin ja kaikin tarpeellisin, hyödyllisin ja sopivin toimin. Juuri vapaiden markkinoiden käsitteen vuoksi ilmoitan omasta puolestani ja ryhmäni puolesta, että vastustamme radikaaliryhmän esittämää tarkistusta 9, joka koskee tämän mietinnön 1 artiklan 2 kohtaa. Alkuperäisessä tekstissä puhutaan banaanintuottajien erityisestä tukikehyksestä, jota sovelletaan enintään 10 vuotta tammikuun 1. päivästä 1999 alkaen. Mielestämme tämä kohta on säilytettävä. Meidän on toimittava niin, että AKT-maiden banaanintuottajille annetaan edellytykset päästä jaloilleen eikä heitä saa pitää jatkuvassa ja alituisessa heikkouden tilassa, mikä mielestämme seuraisi ARE-ryhmän tarkistuksen hyväksymisestä. Sierra González Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, banaanin markkinajärjestelyn muuttaminen ei saa vahingoittaa yhteisön eikä AKT-maiden tuottajia. Vaikka onkin aikaista määritellä, onko muutoksen täytäntöönpanosta aiheutunut haittaa AKT-maiden banaanien toimittajille, sen välttämiseksi on ryhdyttävä toimiin. Näiden toimien on saatava innoituksensa niistä arvoista, jotka ovat reilun kaupan periaatteen innoittajia ja jotka pitäisi ulottaa ja joita pitäisi soveltaa vaihtoehtoisen taloudellisen toiminnan edistämisessä sellaisia tuottajia varten, jotka eivät pysty mukautumaan niin helposti uusiin markkinaehtoihin, ottaen huomioon myös tekninen ja taloudellinen tuki niille AKT-maiden toimittajille, jotka pystyvät mukautumaan näihin ehtoihin, jotta heidän mukautumisensa tapahtuisi parhaissa mahdollisissa oloissa. Tavoitteena on, ettei erityinen tukijärjestelmä ilmennä vain unionin tahtoa noudattaa sen perinteisten toimittajien kanssa saavuttamia sitoumuksia, vaan että järjestelmän avulla voidaan taistella köyhyyttä vastaan, samalla kun välitetään selkeää ja voimakasta sanomaa siitä, että unioni ei alistu sellaiseen painostukseen, jota ei voida hyväksyä ja jollaista Yhdysvallat tällä hetkellä harjoittaa vastatoimien kohteeksi joutuvien tuotteiden luettelon avulla. Pyydän komissiota ottamaan huomioon Liesen mietinnössä esitetyt tarkistukset, erityisesti ne, jotka perustuvat reilun kaupan ajatukseen ja joihin kiinnitettiin yhteisessä kannassa vain vähän huomiota. Tämä on erittäin masentava asenne, ja yhtä lailla masentavaa on se, että suurilla monikansallisilla yrityksillä on mahdollisuus saada AKT-maissa unionin rahavaroista maksettuja tukia. Olisi aika vaikeaa ymmärtää sitä, että köyhien sijaan autetaankin rikkaita. Martinez Arvoisa puhemies, käsittelemme tänä iltana kahta tunnuskuvallista aihetta. Käsittelemme kohta Kindermannin mietintöä keskitysleirimäisestä ja kuohuttavasta munivien kanojen kasvatuksesta, jolle on tunnuskuvallista ylituotanto. Peter Liesen mietintö koskee banaanien tuotantoa, jolle on tunnuskuvallista maailmanlaajuisuus. Banaanit on ikivanha aihe, jota on käsitelty parlamentissa vuosikausia. Eurooppalaiset tuovat noin 800 0-830 000 tonnia banaaneja Guadeloupesta, Kreetasta, Martiniquesta, Kanariansaarista ja Madeirasta. Me ostamme noin 830 000 tonnia banaaneja AKT-maista, kuten Norsunluurannikolta ja Kamerunilta. Sitten ovat Keski-Amerikasta tulevat dollaribanaanit, joista saksalaiset pitävät tiukasti kiinni. Ensin näitä dollaribanaaneja sai tuoda tullitta kaksi miljoonaa tonnia eurooppalaisten viemiä viljatuotteita vastaan. Sillä verukkeella, että Ruotsi, Itävalta ja Suomi liittyivät Euroopan unioniin, mikä aiheutti vahinkoa Yhdysvalloille, suostuimme tuomaan banaaneja Latinalaisen Amerikan maista 2, 5 miljoonaa tonnia tulleitta tai alennetuin tullein. Tämäkään ei vielä riittänyt Yhdysvalloille. Se kääntyi Maailman kauppajärjestön puoleen ja, vaati, että siellä käytäisiin uusia paneelikeskusteluja, minkä jälkeen lainsäädäntöämme muutettiin, sitten Yhdysvallat kääntyi uudelleen Maailman kauppajärjestön puoleen, ja nyt, vaikka olemmekin tänä iltana taipumassa Yhdysvaltojen tahtoon, meidän on kuitenkin harkittava korvauksia köyhille AKT-maille, jotka ovat häviäjiä tässä asiassa. Tämä on hyvin tyypillistä. Ensin olemme tekopyhiä, kun puhumme Euroopan unionin etujen puolustamisesta, sillä komissaari Cresson ja komissaari Marín kyllä kavalsivat ehkä muutaman sentin, kovin tyypillistä sosialisteille, mutta tässä erikoistapauksessa yhdelle monikansalliselle yritykselle, Chiquitalle, on lahjoitettu 14 miljardia frangia. Sitten voidaankin puhua Euroopan unionin taloudellisista eduista. Kyseenalaistamme aluepolitiikkamme, jota harjoitamme Kreetassa, Madeirassa, Kanarian saarissa, Guadeloupessa ja Martiniquessa. Kyseenalaistamme AKT-maiden kanssa harjoittamamme yhteistyöpolitiikan, koska olemme kyseenalaistaneet tuontilisenssit. Kyseenalaistamme ihmisoikeuspolitiikan, sillä Hondurasin banaanipolitiikkaa sanelee Chiquitan nykyään takaisin ostama monikansallinen United Brand -yhtiö. Kyseenalaistamme sosiaalipolitiikan, sillä nämä banaanit tuotetaan orjilla, jotka ansaitsevat 35 euroa kuukaudessa. Kyseenalaistamme eurooppalaisen oikeuden ylemmyyden, koska olemme taipuneet Geneven oikeuteen, Maailman kauppajärjestön oikeuteen. Sanottakoon se jälleen kerran, 370 miljoonan asukkaan Eurooppa, euron Eurooppa, uusi mahti-Eurooppa taipuu Yhdysvaltain kauppalain 301 artiklan, Kosovon, Irakin ja nyt banaanien edessä. Taivumme Yhdysvaltojen edessä. Toivon, että liukastuisimme banaanin kuoreen ymmärtääksemme palata oikealle tielle, mutta minulla on epäilykseni. Vecchi Arvoisa puhemies, olemme nyt päässeet sen asetusehdotuksen toiseen käsittelyyn, joka meidän oli pakko hyväksyä Maailman kauppajärjestön päätöksen seurauksena, jotta emme enää enempää vaikeuttaisi Afrikan, Karibian ja Tyynenmeren valtioiden perinteisten banaanien toimittajien asemaa. Kaiken kaikkiaan neuvoston yhteinen kanta on mahdollistanut alkuperäisen asetusehdotuksen parantamisen, ennen kaikkea niiden toimien ansiosta, joihin Euroopan parlamentti ensimmäisessä käsittelyssä ryhtyi. Erityisesti tahtoisin muistuttaa, että on vahvistettu mahdollisuutta käyttää osa asetuksessa määrätyistä varoista myös tuotannon monipuolistamisen edistämiseen silloin, kun ei ole edellytyksiä banaanintuotannon jatkamiseen siedettävissä olosuhteissa. Muiden kohtien osalta parlamentin on pidettävä kiinni tarkistuksistaan, ennen kaikkea siksi, että se voisi taata varojen käytön pienten tuottajien ja riippumattomien tuottajien hyväksi. Neuvoston yhteisessä kannassa on hyväksytty parlamentin esittämät tarkistukset, joissa pyritään ottamaan huomioon Somalian ja somalialaisten banaanintuottajien erikoislaatuinen tilanne. Kyseessä on ainoa tuote, jota tuosta valtiosta voitaisiin viedä Euroopan markkinoille, ja tuon huono-onnisen valtion kohtalo riippuu suurelta osin banaaninviljelyn säilyttämisestä ja vahvistamisesta. Tämä on myönteistä, mutta tahtoisin kuitenkin muistuttaa, että viime vuosina, myös Euroopan parlamentin selkeistä kannanotoista huolimatta, komissio on usein omaksunut Somalian banaaninvientiä boikotoivan asenteen. Maan banaanintuotantoalueilla viimeisten kahden vuoden aikana sattuneet luonnonkatastrofit ovat aiheuttaneet suurta vahinkoa, ja on uskomatonta, ettei unioni ole pitänyt tarpeellisena toimittaa tukea. Unionin on siis ryhdyttävä toimiin, jotta Somalian banaanintuottajille välittömästi taattaisiin ne tuet, joita tämä nyt keskustelussa käsittelemämme asetus edellyttää. Tämä olisi eräs konkreettisimmista tavoista tukea Somalian elpymistä ja välttää se, että maa lopullisesti katoaisi yhteisön Banana's Club ista. Porto Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, riippumatta siitä, miten hyviin tai huonoihin syihin osapuolet tässä asiassa vetoavat, emme voi olla hämmästelemättä banaanialasta noussutta kiistaa amerikkalaisten kohtuuttoman suhtautumistavan vuoksi. Kohtuuttomana on nimittäin todellakin pidettävä sitä reaktiota, johon tämä nimenomainen tuote nyt on antanut aihetta Euroopan unionin noudatettua 40 vuoden ajan protektionistista maatalouspolitiikkaa monien sellaistenkin hyödykkeiden osalta, joita tuotetaan myös Yhdysvaltojen alueella. Koska samanlaisia reaktioita ei ilmennyt silloin, voimme ilmeisesti päätellä, että tuon maan hallitus kantaa enemmän huolta yhdestä tai kahdesta monikansallisesta yhtiöstä, jotka tuottavat banaaneja Latinalaisessa Amerikassa, kuin omista viljelijöistään. Reaktio on lisäksi täysin suhteeton siihen tuotantoon nähden, jota Euroopan unionin vaatimukset koskevat, sillä se on määrältään verraten vähäinen ja lisäksi peräisin syrjäisiltä alueilta, kuten Madeirasta ja Kanarian saarista, tai köyhistä AKT-maista, joissa tuotannolle ei voida löytää sellaisia vaihtoehtoja, jotka turvaisivat maaseutuväestön elintason säilymisen edes siedettävällä tasolla. Kyse ei siis suinkaan ole rikkaista alueista vaan päinvastoin sellaisista alueista, joille on ymmärrettävistä syistä perusteltua myöntää jonkinlaista tukea. Esimerkiksi nyt ehdotettu rahallinen tuki, jonka määrä tullaan lähiaikoina vahvistetaan, on yksi perusteltavissa oleva tukimuoto, eikä kenelläkään voi olla minkäänlaisia epäilyksiä aikomustemme vakavuudesta. Lopuksi haluaisin sanoa, että nyt säädetyt vastatoimet ovat kaikin puolin suhteettomia ja epäasianmukaisia myös siitä syystä, että niillä rajoitetaan useiden yksittäisten tuotteiden maahantuontia ja siten vahingoitetaan perusteettomasti sellaisia maita, alueita ja tuotannonaloja, joilla ei ole mitään tekemistä banaanien kanssa. Tutkiessamme luetteloa voimme lisäksi todeta, että samalla kun näillä toimilla puolustetaan erästä monikansallista suuryhtiötä, jonka nimi on mainittu täällä jo useita kertoja, niillä vahingoitetaan sellaisia eurooppalaisia tuotannonaloja, joilla toimii erityisen runsaasti pieniä ja keskisuuria yrityksiä ja jotka ovat tärkeitä etupäässä heikoimmassa asemassa oleville jäsenmaille ja epäsuotuisille alueille. Mielestämme osoittaa myös varsin huonoa makua, että Euroopan unioni yritetään jakaa kahteen osaan poikkeusmenettelyn nojalla, joka on myönnetty Tanskalle ja Hollannille niiden hyvän käytöksen perusteella, vaikka kyse on yhteisestä politiikasta, jonka olemme kaikki yhteisvastuullisesti omaksuneet sen jälkeen kun siitä päätettiin. Tämän ikävä välikohtaus - jonka toivomme pian vaipuvan unohduksiin - jättää lisäksi jälkeensä yhden oleellisen kysymyksen: onko tämä se tie, jota tulemme vastaisuudessakin kulkemaan, kun pelissä on kaksi maailman mahtavinta suurvaltaa, joilla on kannettavanaan erityisen suuri vastuu kansainvälisen kaupan alalla? Santini Arvoisa puhemies, tahtoisin puheenvuorossani keskittyä vain yhteen aiheeseen, jonka kollega Vecchi hetki sitten mainitsi: niin sanottuun Somalian tapaukseen. Tahtoisin korostaa, tällä kertaa tyytyväisenä, että neuvoston asetuksessa on lopultakin kiinnitetty tähän ongelmaan riittävästi huomiota: ollessani aikoinani banaanin YMJ: n esittelijänä, kun parlamentissa keskustelimme ongelmasta yleensä mutta myös eräistä erityistilanteista, minäkin yritin turhaan tuoda tätä ongelmaa esiin. Somalialla on takanaan muutamia kausia, jotka ovat olleet lievästikin sanoen tuhoisia vielä entisten lisäksi sattuneiden luonnonkatastrofien takia: lokakuun 1997 ja tammikuun 1998 välisenä aikana 70 % banaaniviljelmistä tuhoutui tulvassa, joka piti kasvit neljän tai viiden kuukauden ajan veden alla ja tuhosi ne lopullisesti. Monista vetoomuksista huolimatta Euroopan komissio ei ole puuttunut tilanteeseen mitenkään, ei Euroopan sosiaalirahaston varoin, ei STABEX-järjestelmän puitteissa eikä millään muullakaan tavalla. Se ei aiemminkaan, YMJ: tä koskevan keskustelun yhteydessä, halunnut tunnustaa, että loputon, jo kolmekymmentä vuotta jatkunut sisällissota olisi samanlainen ylivoimainen este, samanlainen tuhoisa tapahtuma kuin esimerkiksi ne, joiden vuoksi Karibian saarten tuottajille on maksettu huomattavia korvauksia. Viime kesäkuusta alkaen Somalian banaaninvienti on ollut kokonaan pysähdyksissä: tuotetta ei ole, ja se, mitä on, on huonosti tuottavaa eikä siis myyntikelpoista. Tämän asetuksen johdosta somalialaiset tuottajat voivat nyt viimeinkin nostaa päänsä. Heillä itsellään on kuitenkin oltava suora ja välitön pääsy taloudellisiin etuihin sen oman vapaan järjestönsä kautta, joka on perustettu torjumaan aikansa elänyttä tekosyytä, jonka mukaan tuilla ei aiemmin ole ollut selkeitä ja uskottavia vastaanottajia. Nyt somalialaisten tuottajien järjestö on siis olemassa ja se on tunnustettu mantereen tasolla ja myös kansainvälisellä tasolla. Erityisesti PO VIII: n on huolehdittava tästä. Pinheiro Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, haluaisin ensiksi kiittää kehitys- ja yhteistyövaliokuntaa ja erityisesti herra Lieseä siitä, miten paljon vaivaa he ovat nähneet tämän asiakirjan vuoksi. Ennen kuin siirryn tarkistuksiin, haluaisin lyhyesti palauttaa mieliinne, miksi tämä ehdotus on komissiolle niin tärkeä. Neuvosto hyväksyi viime vuonna tarvittavat toimet, jotta banaanien yhteinen markkinajärjestely saatettaisiin WTO: n sääntöjen mukaiseksi. Näitä toimia on nyt sovellettu 1. tammikuuta lähtien, ja ne muuttavat perinpohjin perinteisten AKT-banaanien toimittajien markkinatilanteen. Tämä vaarantaa mielestämme niiden elinkelpoisuuden jatkumisen EU: n markkinoilla etenkin, kun erityisen tärkeästä lisenssijärjestelmästä on luovuttu, eikä enää ole olemassa sellaista mekanismia, jolla kurottaisiin umpeen AKT- ja dollaribanaanien kilpailukykyjen välinen kuilu. Jotta perinteiset AKT-toimittajat voisivat pysyä EU: n markkinoilla Lomén sopimuksen mukaisesti, komissio on samanaikaisesti antanut tämän ehdotuksen erityisen teknistä ja rahoitustukea koskevan kehyksen vahvistamisesta. Tämän tuen tarkoituksena on auttaa niitä sopeutumaan uuteen markkinatilanteeseen ja erityisesti lisätä niiden tuotteiden kilpailukykyä. Luulen, että olemme yhtä mieltä tämän asetuksen tarpeellisuudesta ja siitä, että se on otettava käyttöön mahdollisimman pian, jotta perinteiset AKT-toimittajat voivat ponnistella edelleen kilpailukykynsä parantamiseksi. Nämä toimet ovat tarpeellisia Genevessä parhaillaan käytävien neuvottelujen lopputuloksesta riippumatta. Siirryn nyt käsiteltävänä olevaan asiaan ja haluaisin korostaa, että olemme täysin yhtä mieltä tästä ehdotuksesta. Olemme ottaneet huomioon neljä erityistä tarkistusta, mutta yksimielisyytemme ei jää pelkästään tähän. Otetaan esimerkiksi monipuolistaminen. Olimme yhtä mieltä siitä, että rahoitusta pitäisi olla saatavilla monipuolistamishankkeisiin silloin, kun kilpailukyvyn parantaminen ei ole mahdollista tai kestävää. Me kaikki tiedämme, että perinteisten AKT-maiden banaaniteollisuudessa on sellaisia alueita, joiden tuotanto ei luultavasti pärjäisi entistä kilpailukykyisemmillä EU-markkinoilla. Näille viljelijöille pitäisi antaa tukea, jotta he voisivat monipuolistaa tuotantoaan muihin viljelykasveihin. Yhteiseen kantaan on nyt lisätty uusi sanamuoto tätä varten. Toinen alue on sosiaalinen ja ympäristöystävällinen banaanintuotanto, niin sanottu banaanien oikeudenmukainen kauppa. Tämä on merkittävä osa AKT-maan strategiaa kilpailukykynsä parantamiseksi. Tästä syystä yhteiseen kantaan lisättiin erityinen sanamuoto, mutta minun on painotettava, ettei tässä ole kyse oikeudenmukaista kauppaa koskevasta asetuksesta. On olemassa monia muita keinoja, joiden avulla AKT-maa voi parantaa banaanialaansa kestävällä tavalla. Näitä keinoja ovat liikenneyhteyksien ja jakelun parantaminen, uusien markkinointistrategioiden suunnitteleminen sekä viljelijöille annettava koulutus ja tekninen tuki. Olisi syytä myös muistaa, ettei ohjelmaa koskevien kriteerien luettelo ole normiluonteinen eikä tyhjentävä. Sanamuoto on pidetty yksinkertaisena välttämättömän joustavuuden takia. Toinen alue, josta me olemme yhtä mieltä, on avointen kuulemisten tarpeellisuus. Tämä on yksi niistä hyvistä käytännöistä, joilla pyritään takaamaan, että tuottajaryhmät ja banaaninviljelijäjärjestöt osallistuvat banaanialan strategioiden suunnitteluprosessiin. Pyrimme jo rohkaisemaan tällaisia keskusteluja. Ne ovat myös keskeinen osa AKT-EU-kumppanuutta. Tältä osin asetukseen ei tarvitse lisätä erityistä sanamuotoa. On olemassa pari aluetta, joista meillä on hieman eriävät näkemykset. Emme tältä osin ole voineet hyväksyä esittämiänne tarkistuksia. Perustelumme ovat samat kuin ensimmäisessä käsittelyssä kesäkuussa. Yksi näistä asioista on viljelijöille annettava suora tuki, eräänlainen tulotuki. Tämä ajatus ei vastaa yleistä tavoitettamme nostaa perinteisen AKT-banaanien tuotannon kilpailukyvyn tasoa. Tulotuen antaminen viivästyttää sellaisten tuottajien poistumista markkinoilta, jotka eivät ole kilpailukykyisiä. Se on lyhyen aikavälin toimenpide. Sillä ei saada aikaan kestävää teollisuutta. Banaanialan infrastruktuuriin on investoitava, jotta voitaisiin avata pullonkaulat ja tehostaa kaiken kaikkiaan näiden maiden teollisuutta. Annan teille yhden esimerkin. Yksi tärkeistä tuottajista, jonka taloudelle banaani on hyvin tärkeä, on Saint Lucia. Ellei joku tiedä, Saint Lucia on erittäin mäkinen maa, jossa 20 kilometrin matka autolla kestää yli tunnin. Siellä banaanintuotannon, kilpailukyvyn ja tuottavuuden parantamisen avaimena on se, että satoa pystytään kastelemaan tehokkaasti. Koska osa viljelmistä on suhteellisen pieniä, niiden olisi tätä varten toimittava yhdessä. Ryhdyimmekin hyvin varhaisessa vaiheessa perustamaan voimakasta viljelijäyhdistystä, jotta tällaista kastelujärjestelmää voitaisiin käyttää yhteisesti. Tähän tarvitaan kuitenkin myös hallituksen tukea, joten hallitus ottaa myös vastuulleen osan tähän suururakkaan liittyvästä infrastruktuurista. Näin ollen tällaisen tuen antamiseen liittyy se riski, että kauppakumppanimme pitävät sitä kansainvälisen kaupan sääntöjen vastaisena. Olemme myös sitä mieltä, ettei asetuksissa pitäisi olla erityisiä määrärahasummia, jottei mentäisi vuotuisten talousarviokeskustelujen edelle, kuten vuoden 1982 yhteisessä julistuksessa sovittiin. Vuotuinen 45 miljoonan euron summa on oikea, eikä hätätoimenpiteisiin saisi varata lisämäärärahoja. Tällöin luodaan odotuksia. Meidän pitäisi keskustella siitä, mikä lasketaan hätätoimenpiteeksi, ja mielestäni se viivästyttää tämän hankkeen täytäntöönpanoa. Kaikki hankkeet pitäisi sisällyttää kaavailtuun kokonaispakettiin osana maakohtaista strategiaa. Tuen jatkamista ehdotetun kymmenen vuoden jälkeen ei pitäisi harkita. Syynä ei ole se, että olen täysin vakuuttunut siitä, että kymmenen vuotta on riittävä aika, vaan se, että meidän on tässä vaiheessa saatava mahdollisimman pian aikaan perinpohjaisia muutoksia kilpailukyvyn parantamiseksi. Olisi harhaanjohtavaa puhua tässä vaiheessa tuen jatkamisesta. Viimeisenä asiana on monikansallisia yrityksiä koskeva kanta. Tältä osin ainoa asianosainen yritys, mikäli olen saanut oikeaa tietoa, on Fyffes Surinamissa, Belizessä ja Windwardsaarilla. Syy siihen, että saimme osaksemme jonkin verran vastustusta, on hyvin yksinkertainen. Syynä ei ole se, että haluaisimme rahoittaa rikkaita monikansallisia yrityksiä. Syynä on se, että melko usein on tärkeää saada yhteisrahoitusta joillekin hankkeille, ja myös se, että erityisesti varoja myönnettäessä pitäisi tarkastella varoja pyytävän tahon erityistilannetta ja hankkeen ansioita. Tämä antaisi meille entistä enemmän joustavuutta ja olisi loppujen lopuksi maan kannalta tehokkaampaa. Jos kysytte, uskonko minä monikansallisten yritysten saavan suuren osan varoista, vastaan kieltävästi. Meidän pitäisi kuitenkin mahdollistaa nämä yhteiset ponnistelut, mikäli monikansallinen yritys - tässä tapauksessa Fyffes - haluaa osallistua niihin. En ymmärrä, miksi ne eivät saisi osallistua tällaisten ponnistelujen yhteisrahoitukseen. Lopuksi haluaisin sanoa pari sanaa Somaliasta. Kuten tiedätte, maa on ollut kauan vailla varsinaista hallitusta. Se ei näin ollen pystynyt ratifioimaan muutettua Lomén neljättä yleissopimusta, sitä yleissopimusta, jota muutettiin Mauritiuksessa. Niinpä Somalia ei periaatteessa eikä teoriassa ollut oikeutettu Euroopan unionin tukeen. Komissio ehdotti tukea pitäen mielessä Somaliassa vallitsevan tilanteen ja sen, että joissakin osissa maata tilanne oli rauhoittunut ja ihmiset olivat halukkaita ryhtymään kehitysponnisteluihin tukemme jatkamiseksi, myös banaanien osalta. Näin tehtiinkin. Mikä on tällä hetkellä vaikeutena Somaliassa? Vaikeutena ei ole kiintiön määrittäminen eikä tukivarojen antaminen. Vaikeutena on päättää siitä, kenen pitäisi myöntää todistus Somaliasta vietäville banaaneille. Meidän on annettu ymmärtää, että yksi Somalian sotivista ryhmittymistä olisi halukas saamaan todistuksen myöntämisoikeuden. Tämä olisi sama kuin jos me rahoittaisimme kyseisen ryhmittymän sodankäyntiä. Sitä me emme voi tehdä. Tästä syystä keskusteluja jatketaan. Me haluamme, että todistuksen myöntää ennemminkin tuottajayhdistys kuin yksikään Somalian poliittinen ryhmittymä. Luotan siihen, että jäsenvaltioidemme tuen ja erityisesti Italian ponnistelujen myötä pystymme voittamaan nämä vaikeudet. Lopuksi sanoisin WTO: n paneelista, että olen täysin samaa mieltä niiden kanssa, joiden mukaan kyseessä ei enää ole tekninen ongelma. Kyse on selvästi siitä, että useiden pienten maiden taloudet - ja jos käytte näissä maissa, ymmärrätte, miksi ne ovat niin riippuvaisia tästä tuotteesta, sillä vaihtoehtoja ei ole paljon - sivuutetaan täysin kahden monikansallisen yrityksen etujen hyväksi. Kaiken kukkuraksi Yhdysvallat ei ilmeisesti ole valmis hyväksymään WTO: n määräyksiä, mikä tarkoittaa sitä, että meidän on pohdittava uudelleen maailmanlaajuisen vapautumisen käsitettä. Minusta tuntuu siltä, että jos me annamme asian olla, me katsomme pienten ja köyhien etuja läpi sormien, eikä Eurooppa minusta täyttäisi silloin velvollisuuksiaan. Komissio on toistaiseksi pysynyt hyvin lujana tässä kiistassa. Olen täysin samaa mieltä siitä, että Sir Leon Brittan on tehnyt erittäin hyvää työtä. Meidän on silti tiedostettava se, että ellemme me ole yksimielisiä, on kyse sitten parlamentista tai etenkin neuvostosta, me heikennämme asemaamme huomattavasti. Toivon vilpittömästi, ettei näin kävisi. Puhemies Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Teleyleispalvelu Puhemies Esityslistalla on seuraavana Readin laatima talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevän valiokunnan mietintö (A4-0386/98) komission tiedonannosta telepalvelu Euroopan unionissa - Ensimmäinen seurantakertomus (KOM(98)0101 - C4-0249/98). Read Arvoisa puhemies, haluaisin ennen kaikkea sanoa, että parlamentti sekä talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevä valiokunta myöntävät, että yleispalvelun täytäntöönpano on vielä hyvin varhaisessa vaiheessa, ja toivon, että mietinnössä esittämääni kritiikkiin suhtaudutaan sen mukaisesti. Haluan myös muistuttaa meitä kaikkia siitä, että Euroopan parlamentin televiestinnän vapauttamisprosessille antama tuki kulkee käsi kädessä yleispalvelun käyttöönoton ja täytäntöönpanon kanssa. On hyvin selvää, että markkinavoimat eivät ainakaan lyhyellä aikavälillä voi toteuttaa yleispalvelua. Mikäli tämä onnistuu markkinavoimien avulla ensi vuonna, olen ensimmäisenä onnittelemassa ja kiinnittämässä siihen huomiota. Valitettavasti, kuten mietintöni tekstissä todetaan, emme ole saaneet jäsenvaltioilta tietoja, joiden perusteella edistystä voitaisiin arvioida. Annan joitakin esimerkkejä: ei ole saatu todella yhtenäistettyjä kansallisia tietoja, ei ole onnistuttu saamaan aikaan yhtenäisiä hintoja koko alueella. On erityinen pettymys, että puolessa jäsenvaltioista yksityiskäyttäjien vuokramaksuja on korotettu huomattavasti. Tämä vaikuttaa toki erityisen voimakkaasti puhelinta vähän käyttäviin, usein iäkkäisiin ja kotiin sidottuihin henkilöihin, jotka vähentävät puhelujensa määrää. On myös tärkeää kiinnittää huomiota vammaisiin käyttäjiin. Muistakaa, että parlamentti painotti puhelintoimintadirektiivissä erityisesti vammaisten käyttäjien oikeutta käyttää puhelimia paitsi sosiaaliselta kannalta myös siltä kannalta, että he voisivat saada työtä kotoa käsin. Yhteisön vammaisille käyttäjille ei yleisesti ottaen vieläkään ole olemassa tyydyttäviä erityisjärjestelyjä. Itse asiassa yleinen suuntaus näyttää olevan se, että yksityiskäyttäjiä rangaistaan. Vaikka maksut ovatkin laskeneet, ne ovat laskeneet eri suhteessa kuin kansainväliset puhelujen hinnat, jotka todellakin suosivat selvästi yrityskäyttäjiä. En arvostele näitä alentuneita maksuja, vaan kiinnitän huomiota yksityiskäyttäjän epätyydyttävään asemaan. Halusin kiinnittää erityistä huomiota mietinnön 9 kohtaan, jossa puhutaan jäsenvaltioiden kohtuuhintaisuuden määritelmän puuttumisesta. Ilman tätä kohtuuhintaisuuden määritelmää kuluttajilla ei todellakaan ole asianmukaista oikeudellista perustaa etujensa puolustamiseksi. Tiedän, miten paljon komissio näki vaivaa löytääkseen oikean tasapainon, niin ettei se olisi direktiivien osalta liian ohjaileva, vaan jäsenvaltiolle annettaisiin hieman harkinnanvaraa. Uskoa jäsenvaltioille annettuun harkinnanvaraan kuitenkin hieman horjuttaa se, että niinkin perusluonteisessa asiassa kuin kohtuuhintaisuuden määritelmässä ei tosiaankaan ole juuri edistytty. Kun olin luonnostellut tämän mietinnön, Euroopan kuluttajajärjestöjen liitto BEUC laati oman arvionsa puhelintoimintadirektiivin täytäntöönpanosta. Siinäkin myönnettiin, että se on varsin alkuvaiheessa. Joka tapauksessa BEUC: n raportin sisältämät tiedot ja komissiolle toimitettujen tyydyttävien tietojen puute antavat jonkin verran aihetta huoleen. Lopetan puheenvuoroni omakohtaisissa merkeissä, koska mielestäni kuluttajien näkemykset tällä alueella koko Euroopan unionissa ovat todella tärkeitä. Yritin vaihtaa puhelimeni. Olin ennen British Telecomin asiakas, mutta vaihdoin noin puolitoista vuotta sitten Ionicaan, yhtiöön, joka on nyt valitettavasti lopettanut toimintansa. Siirsin numeroni, kuten kollegani herra van Velzen esitti ja kuten komissio aivan oikein ehdotti. Nyt, kun yritän siirtyä toisen puhelinyhtiön asiakkaaksi, minulle sanotaan, ettei numeroa olekaan mahdollista siirtää. Jos haluan pitää oman numeroni, ainoa vaihtoehto on palata British Telecomin, vanhan valtion monopolin asiakkaaksi. Minulle oli hyödyllinen opetus, että kaikista komission ja parlamentin ponnisteluista huolimatta yksityiskäyttäjän on käytännössä vielä hyvin vaikea löytää todella tehokasta kilpailua paikallisella tasolla. Toivon hartaasti, että arvoisa komissaari hyväksyy tämän mietinnön siinä esitettyine kritiikkeineen, ja toivon, että sen myötä hän ja hänen kollegansa voivat entistä enemmän ja nopeammin vaatia jäsenvaltioita panemaan todella puhelinalan yleispalvelun täytäntöön. Camisón Asensio Arvoisa puhemies, aluksi minun on annettava tunnustusta siitä suurenmoisesta parlamentaarisesta työstä, jota esittelijä Read on tehnyt tätä mietintöä laadittaessa, sekä osoittaa tyytyväisyyteni siihen, että talousasioita käsittelevä valiokunta hyväksyi käytännöllisesti katsoen kaikki tarkistuksemme - joita on yhteensä kahdeksan. Nämä tarkistukset olivat meille erittäin tärkeitä, sillä vaadimme muiden asioiden ohella kaikkein heikoimmassa asemassa olevien käyttäjien - joita ovat vammaiset - yhteiskunnallisen tuen vahvistamista, tiedon levittämistä kuluttajille, asianmukaista huomion kiinnittämistä pienituloisten henkilöiden tarpeisiin ja niiden ennakkoluulojen poistamista, jotka kohdistuvat nykyisin yksityiskäyttäjiin. Olemme iloisia myös siitä - koska todellisen tietoyhteiskunnan saavuttaminen mahdollisimman pian on tavoite, josta emme voi luopua - että tällä aloitteella otetaan jälleen yksi askel kohti niiden yhteenliittämiseen liittyvien järjestelyjen loppuun viemistä, joilla voitaisiin tarjota edullisia tariffeja kouluille, kirjastoille ja muille vastaaville kasvattamaan pyrkiville laitoksille. Puhun tietenkin Internetin käyttömahdollisuuksista. Olemme edelleenkin huolestuneita siitä, että Euroopan unionissa ei ole vieläkään päästy siihen, että vammaisten tarpeet otettaisiin mahdollisimman hyvin huomioon yleisesti ja tasapuolisesti, sillä vielä tässä vaiheessa yksi jäsenvaltio ehdottaa ilmaista puhelinpalvelujen käyttömahdollisuutta ainoastaan näkövammaisille, ja eräs toinen jäsenvaltio ei ole tehnyt vielä minkäänlaista ehdotusta. Tiedän kyllä, että valtaosassa jäsenvaltioista on liittymismaksun alennuksia tai ilmaiset erityislaitteiden toimitukset. Tiedän kyllä, että melkoista edistystä on todellakin tapahtunut, mutta lopullinen päämäärä, ideaalitilanne, on vielä saavuttamatta. Jos pyrimme todellakin Euroopan unionissa yhä parempaan yhteenkuuluvuuteen, on yhä tärkeämpää myös edetä päättäväisesti kohti niitä mahdollisuuksia, jotka on annettava käyttäjille harvaan asutuilla alueilla. Televiestintäpalvelujen yleisyyttä on kehitettävä edelleen, ei ainoastaan palvelujen soveltamisen määrän osalta, vaan myös laadun parantamisen osalta. Näin ollen pitäisi korostaa esimerkiksi verkkoon liittämisen aikojen ja toimitusaikojen yleisen lyhenemisen sekä viankorjausten aikojen lyhenemisen merkitystä, ja jokseenkin samaa voitaisiin sanoa myös palvelujen kohtuuhintaisuuden ja kustannusvalvonnan parantamisesta, pääasiassa maksujen lykkäämisen, maksujen ennakolta maksamisen sekä pehmeän verkkoyhteyden katkaisun tai kohtuuhintaisen valinnaisten puhelujen estämisjärjestelmän käyttöönottamisen tai sen mahdollisuuden osalta, että operaattorit tarjoavat erilaisia kullekin käyttäjätyypille parhaiten soveltuvia järjestelmiä. Arvoisa puhemies, lyhyesti sanottuna tämän mietinnön myötä otettu askel on tärkeä, mutta se on vain yksi uusi askel. Ribeiro Arvoisa puhemies, ensimmäisen teleyleispalvelun seurantakertomuksen lisäksi täysistunto on saanut käsiteltäväkseen talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevän valiokunnan ehdotuksen, jonka myötä kollega Read tarjoaa meille erinomaisen tilaisuuden pohtia julkisten palvelujen muuttumista niin sanotuksi yleispalveluksi, joka on yksityisten yritysten vastuulla. Pahimmista mahdollisista odotuksista ja peloista on ilmeisestikin tullut totta. Aiemmin annettuja lupauksia ja sitoumuksia ei ole täytetty. Alan vapauttaminen ja yksityistäminen eivät johtaneetkaan hintojen laskuun heikoimmassa taloudellisessa asemassa olevien käyttäjien osalta, vaikka juuri siihen yleispalvelun oli määrä johtaa kilpailun paljon puhuttujen etujen ansiosta. Sitä vastoin taloudellisesti vahvimmat käyttäjät ovat hyötyneet muutoksesta, ja yksityiset toimijat, jotka ovat päässeet hallitsevaan asemaan alalla, ovat jopa saaneet julkisesta rahoituksesta uusia tuntuvia etuja vähentääkseen niiden turvin yleispalvelun hengen vastaista kehitystä, vaikka julkisen palvelun velvoitteista ei enää voikaan puhua. On totta, että nykyinen kilpailu matkapuhelinalalla ei ainoastaan aiheuta muutoksia sosiaalisessa kanssakäymisessä, vaan se on myös vaikuttanut televiestintämarkkinoiden muuttujiin, mutta sekään ei voi oikeuttaa korotuksia vuokramaksuissa ja paikallispuheluiden hinnoissa; itse asiassa se voi jopa johtaa epänormaaliin kilpailutilanteeseen, koska se voi aiheuttaa korotuksia olemassa olevien tuotteiden hintoihin, jotta markkinoille voitaisiin tuoda helpommin uusia tuotteita, joista saa suuremman voiton. Portugali ja sen Portugal Telecom -yhtiö, josta ei monessakaan suhteessa tiedä, onko se alkuperäinen vaiko muiden Telecom-yhtiöiden kopio, näyttäytyvät tässä prosessissa ja tässä seurantakertomuksessa varsin epäedullisessa valossa, jos tilannetta tarkastellaan sosiaalisen tasapainon ja oikeudenmukaisuuden näkökulmasta, jonka pitäisi sinänsä liittyä kiinteästi yleispalveluun, ellei kyse olisi pelkästään julkisen palvelun alasajon lievemmästä muodosta. Portugalissa on seurattu yleistä kehitystä, joka on johtanut tariffien korotuksiin; se on yksi niistä yhdeksästä maasta, jossa vuokramaksuja on nostettu, se on Saksan lisäksi ainoa maa, jossa myös asennusmaksuja on korotettu, ja lisäksi siellä on otettu käyttöön erityinen aktivointimaksu, joka rasittaa pahimmin kaikkein vähävaraisimpia käyttäjiä. Nyt käsiteltävä seurantakertomus tarjoaa niin ollen mahdollisuuden arvioida tätä muutosta, jonka takana on kokonainen filosofia, toisin kuin oikeastaan voisi päätellä nimityksestä " yleispalvelu" , joka on korvannut aiemman " julkisen palvelun" nimityksen, sillä tuo filosofia paljastaa lopulta todelliset kasvonsa osoittaessaan, että kaikki ne sitoumukset, joita käytettiin muutoksen oikeutuksena tai suoranaisena tekosyynä, onkin nyt asetettu toissijaiseen asemaan tai jopa jätetty kokonaan huomiotta. Crowley Arvoisa puhemies, minäkin haluan kollegojeni tavoin pitää rouva Readin mietintöä myönteisenä. Sen myötä meillä on nyt erityinen tilaisuus tarkastella vapauttamista ja sen vaikutusta yleispalvelua koskevaan kysymykseen. Kaikkia Euroopan julkisia laitoksia yhdistää se seikka, että ne perustettiin alun perin siksi, että voitaisiin varmistaa sosiaalinen oikeudenmukaisuus palvelujen jakelun osalta. Olipa kyse sitten televiestinnästä, postipalveluista, vedenjakelusta ja niin edelleen, niihin liitettiin tämä yleisyyden ajatus. Jokainen sai saman palvelutason samaan hintaan kuin kaikki muut riippumatta siitä, missä osassa maata hän asui. Vapauttamisen ja lisääntyneen kilpailun myötä - ja kiirehdin sanomaan, että pidän niitä myönteisinä asioina - olemme myös oppineet niistä virheistä, joita voidaan tehdä, kun vapauttamiseen ryhdytään oikopäätä. Vapauttamisessa on sovellettava joitakin rajoituksia ja valvontamekanismeja ja -keinoja. Jotkut kollegani ovat jo käsitelleet näitä asioita. Haluaisin käsitellä erityisesti neljää asiaa: ensiksikin on varmistettava, ettei valita päältä kaikkein tuottoisimpia ja helpoimmin hyödynnettäviä televiestinnän alueita. Toiseksi on pohdittava erityisiä vanhuksille suunnattuja palveluja erityisesti tänä kansainvälisenä vanhusten vuonna. Kun yli 55-vuotiaiden määrä Euroopan unionissa on lisääntymässä, syntyy sosiaalinen tarve varmistaa se, että he voivat käyttää televiestintäpalveluja hyvin alhaisin kustannuksin, joskus täysin kustannuksitta. Kerron teille yhtenä esimerkkinä, että Irlannissa puhelinliittymän vuokraaminen on ilmaista vanhuuseläkkeellä oleville ihmisille. Seuraavaksi puhun vammaisista. Koska kehitetty uusi teknologia tarjoaa uusia tilaisuuksia viestintään ja entistä suurempaan vuorovaikutukseen vammaisten ihmisten ja muun yhteisön välillä, sitä pitäisi kannustaa ja tarjota huokeampaan hintaan. Lopuksi sanon, että kun meillä on nyt käytössämme Internet, meidän on varmistettava, että tätä mahdollisuutta käytetään monien eikä vain harvojen parhaaksi. Lukas Arvoisa puhemies, pidän myönteisenä sitä, että esittelijä ottaa huomioon myös sosiaalipoliittiset näkökohdat, jotka ovat saaneet nykyajan tietoyhteiskunnassa aivan uuden ulottuvuuden. Tuen myös niitä tarkistuksia, joissa pyritään tähän suuntaan. Niin ollen mitä suurinta johdonmukaisuutta noudattaen on pyrittävä siihen, että vammaisten saataville luodaan sellaisia malleja, joissa heidän erityisvaatimuksensa otetaan huomioon. Julkisesti, esimerkiksi kouluissa tai kirjastoissa, käytössä olevien Internet-yhteyksien kehittäminen on äärimmäisen tärkeä aihe, johon tämänkin parlamentin pitäisi vastaisuudessa paneutua yhä voimakkaammin. Tietoyhteiskunta ei saa johtaa sosiaalisten vastakohtaisuuksien voimistumiseen. Jos mahdollisuus päästä käsiksi tietovälineisiin jää osalta väestöä puuttumaan tai sitä vaikeutetaan, syntyy koulutuksellisia tasoeroja, jotka voivat johtaa myös työmarkkinoilla työnhakijoiden mahdollisuuksien jyrkkään eriytymiseen. Rübig Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, televiestintäalan vapauttaminen oli suuntaa-antava strategia, joka ei ole merkinnyt vain yhtä lisäaskelta sisämarkkinoista kohti eurooppalaisia kotimarkkinoita. Sen lisäksi sillä on merkittävä työllisyyspoliittinen ulottuvuus. Uudistuspaketin toteutusta koskeneen arvioinnin yhteydessä viitattiin tähän kehitykseen. Tietoyhteiskunta synnyttää tällä hetkellä joka neljännen työpaikan Euroopan unionin alueella. Tästä meidän täytyy kiittää komissiota ja erityisesti herra Bangemannia. Nyt käsiteltävänä oleva Readin mietintö selittää, että mahdollisuus päästä peruspalvelujen piiriin kohtuullisella hinta- ja laatutasolla on ennakkoedellytys, jolla voidaan tukea käynnissä olevaa markkinoiden vapauttamiskehitystä. Itse haluaisin mennä vielä askelen pitemmälle. Yleispalvelujen järjestäminenhän voi viime kädessä olla myös johdonmukainen lopputulos ja seuraus alan markkinoiden vapauttamisesta. Mistä yleispalveluissa on ylipäänsä kyse? Yleisen käsityksen mukaan siinä on kyse tietynlaatuisten telepalvelujen vähimmäistarjonnasta, joka voidaan tuoda edulliseen hintaan kaikkien käyttäjien saataville. Tähän kuuluu kiinteiden julkisten puhelinpalvelujen, kuten hätäpuhelujen tai neuvontapalvelujen saatavuus, yleisöpuhelimet sekä myös erityistoimet epäedullisessa asemassa oleville ihmisryhmille. Tämä aihe on sen vuoksi merkityksellinen sen yleisen luottamuksen kannalta, jota Euroopan tulevaisuuden teknologioille on asetettava. On myös selvää, että monilla aloilla markkinoiden vapauttamisella ei heti alussa pystytä pistämään peliin kaikkia etuja. Siksi kohtuullisuuden käsite onkin tällä hetkellä aivan aiheellisesti jätetty avoimeksi. Se sallii jäsenvaltioille sen, että ne voivat asettaa maantieteellisiä keskihintoja ja ottaa käyttöön hintakattoja ja muita vastaavia keinoja. Tällöin on muuten tärkeää myös mahdollisuus lieventää yleispalvelujen tuottajille koituvia kohtuuttomia rasitteita. Tuen kuitenkin komissiota, kun se toteaa: tällaiset toimenpiteet ovat voimassa niin kauan, kunnes kilpailu mahdollistaa tehokkaan hintojen valvonnan. Porto Arvoisa puhemies, puhun kollegani Mendes Botan puolesta, ja haluaisin tässä yhteydessä todeta, että televiestinnästä on jo tullut pysyvä osa elämäämme, siitä on tullut oleellinen ja välttämätön osa tietoyhteiskuntaa, jossa Eurooppa haluaa yhä tiiviimmin olla osallisena, ja se on myös matkalla kohti maailmanlaajuisia markkinoita, joilla Euroopan sisämarkkinat ovat eturintamassa. On kuitenkin eräitä seikkoja, joita olisi pohdittava tarkemmin. Ensinnäkin: tariffien kehitys on ollut hyvin epätasaista sekä asennus- ja vuokramaksujen että paikallispuheluiden, alueellisten puheluiden, kotimaan kaukopuheluiden ja ulkomaanpuheluiden osalta. On nimittäin maita, joissa hinnat ovat alhaisia, toisissa ne taas ovat korkeita, mutta siitä huolimatta tässä mietinnössä ei anneta selkeää kuvaa, jonka avulla voitaisiin vertailla, missä määrin Euroopan televiestintäverkkojen käyttökustannukset vaihtelevat eri jäsenvaltioissa. Uskomme, että mitä avoimempaa kilpailu yksityisellä sektorilla on, sitä paremmin markkinat kykenevät itse sääntelemään ja jossain määrin myös yhtenäistämään Euroopan tariffijärjestelmää. Toiseksi: havaitaan, että nykyinen tariffijärjestelmä vahingoittaa eniten kaikkein pienituloisimpia käyttäjiä sekä syrjäisimpiä ja eristyneimpiä alueita, ja tämä on näkökohta, jota jäsenvaltioissa ei ole juurikaan otettu huomioon. Kolmanneksi: Internetin käyttö on nyt kasvamassa räjähdysmäisesti niin kansalaisten, yritysten kuin instituutioidenkin keskuudessa. Olemme kuitenkin vielä kaukana tilanteesta, jossa se on kaikkien käytettävissä ja jossa se on keskeinen väline solidaarisuuden ja yhtäläisen kohtelun takaamiseksi. Neuvottelut Internetiä koskevien käytännesääntöjen tai peruskirjan luomiseksi tosin etenevät, mutta toistaiseksi Internet ei kuitenkaan kuulu teleyleispalvelun piiriin. Olemme myöskin täysin yhtä mieltä siitä, että olisi toteutettava toimenpiteitä, joiden turvin kouluille, kirjastoille, tutkimustoimintaan liittyville instituutioille sekä yleishyödyllisille ja vapaaehtoistyötä tekeville järjestöille voitaisiin tarjota erityisiä tariffeja. Julkisesti käytettävissä olevia Internet-yhteyksiä olisi pidettävä kansalaisten oikeutena ja strategisena keinona torjua nyt syntymässä olevaa uudenlaista lukutaidottomuutta, jonka piiriin kuuluvat tulevaisuudessa kaikki ne, jotka eivät osaa tai joilla ei ole mahdollisuutta käyttää nykyaikaista tietoliikenneteknologiaa. Bangemann Arvoisa puhemies, haluaisin kiittää erittäin sydämellisesti rouva Readia, mutta yhtä hyvin kaikkia tähän keskusteluun osallistuneita heidän esittämistään huomioista. Komissio pyrkii pääsemään näillä erilaisilla ongelma-alueilla järkeviin ratkaisuihin. Mietintö, joka meillä on käsiteltävänämme, ei ole aivan ajankohtainen sen vuoksi, että sen piiriinhän ei voida vielä ottaa puhelintoimintadirektiivin täytäntöönpanoa sen muutetussa muodossa, mikä tarkoittaa, että kun me tänä vuonna esitämme uudistetun ajankohtaisen mietinnön sen työn osana, joka meillä nimenomaan on tehtävänämme, kun joudumme arvioimaan tähänastisen direktiivin täytäntöönpanoa, silloin pystymme myös paneutumaan joihinkin kysymyksiin paljon nykyistä paremmin. Haluaisin kuitenkin ottaa käsiteltäväksi erityisesti neljä sellaista huomautusta, jotka nousivat myös keskustelussa esiin. Ensinnäkin kysymykseen siitä, millä tavalla jäsenvaltiot ovat määritelleet sen, mitä kohtuullinen hinta tarkoittaa? Jotkin jäsenvaltiot ovat jo ennakointina puhelintoimintadirektiivin muutoksiin ryhtyneet tiukempiin toimiin kuluttajien suojelemiseksi. Myös hintavalvonta-tai etukäteismaksujärjestelmiä on käytössä, erityisesti matkapuhelinalalla. Jäsenvaltioistamme kuusi - Tanska, Saksa, Espanja, Ranska, Suomi ja Yhdistynyt kuningaskunta - ovat jo jättäneet ilmoituksen muutetun direktiivin täytäntöönpanosta. Belgialta, Kreikalta, Irlannilta, Italialta, Alankomailta, Itävallalta ja Ruotsilta odotamme toimenpiteitä aivan lähiaikoina. Hintojen kohtuullisuudessa, kuten joku puhujistakin keskustelun aikana totesi, on suuri merkitys myös sillä, mikä on tulotaso kussakin jäsenvaltiossa. Se vaihtelee hyvin suuresti. Osittain siinä ilmenee jopa kolmin- tai nelinkertaisia eroja. Sen vuoksi olemme oikeastaan luottaneet asiassa siihen, että toissijaisuuden käsitettä noudattaen jäsenvaltioiden olisi otettava voimakkaammin vastuuta tästä asiasta kuin mihin me itse pystymme. Uudessa täytäntöönpanoa koskevassa kertomuksessamme pystymme joka tapauksessa ilmoittamaan yksityiskohtaisemmin kuluttajien suojaamiseksi asetettujen ankarampien toimenpiteiden täytäntöönpanon nykytilanteesta. Toinen yksityiskohta: tuen antaminen vähätuloisille käyttäjille ja muita huonommassa asemassa oleville käyttäjille sekä satunnaisille käyttäjille. Olemme suositelleet näitä käyttäjiä varten erityistariffeja juuri sen vuoksi, että pystyisimme kumoamaan ensimmäiset markkinoiden vapauttamisesta seuraavat kielteiset vaikutukset, joita myös itse odotamme. Olemme päässeet tällä välin niin pitkälle - ja rouva Read tietää sen, samoin ne kollegat, jotka ovat tästä asiasta puhuneet, sillä hehän työskentelevät kaikki tällä alalla - että erityisesti matkapuhelinten osalta on tänä vuonna ollut nähtävissä varsin tuntuvaa hintojen alenemista, mikä muuten on vaikuttanut myös kiinteiden verkkojen normaalihintoihin. Nykyään meillä kylläkin jo on muutetun puhelintoimintadirektiivin 3 artiklassa erityistariffit vähätuloisille käyttäjille, hintakatot ja kohtuullisuusnäkökohdat sekä 8 artiklassa erityistoimet vammaisia sekä sellaisia käyttäjiä varten, joilla on sosiaalisia erityistarpeita. Tämä on kuitenkin pantu toistaiseksi täytäntöön vasta viidessä jäsenvaltiossa - eikä vain Ranskassa, kuten mietinnössä ilmoitettiin - nimittäin Ranskassa, Italiassa, Alankomaissa, Ruotsissa ja Yhdistyneessä kuningaskunnassa. Uudesta kertomuksesta saamme nähdä, miten asia on kehittynyt tästä eteenpäin. Komissio on parlamentin tavoin erittäin kiinnostunut siitä, että tästä todella on myös hyötyä näille käyttäjäryhmille. Miten teleyleispalvelujen tarjoajat olisi valittava? Komissiolla ei ole mitään sitä vastaan, että valitaan muoto, jolla yleispalvelu pystytään tuottamaan kustannuksiltaan tehokkaasti ja kuluttajaa hyödyttävällä tavalla. Tämä voi tapahtua tarjouskilpailun avulla, mutta se voi tapahtua myös ilmoittamalla kustannukset ja määräämällä hinnat, jotka käsittävät vain nettokustannukset. Sen vuoksi emme halua asettaa tässä yhtä menettelyä yksipuolisesti etusijalle. Viimeinen kysymys: julkisesti käytössä olevien Internet-yhteyksien levinneisyys ja erityisesti myös Internetin käyttö julkisista laitoksista käsin. Olemme aina sanoneet, että se on aivan ratkaisevaa tietoyhteiskunnan kehittymisen kannalta, ja olemme sittemmin saaneet tyytyväisyydeksemme todeta, että on kehittynyt kilpailua, joka ei vain tee Internetiin pääsyä materiaaliselta kannalta entistä tarkoituksenmukaisemmaksi, vaan on saanut myös hinnat laskemaan. Näin ei ole kaikkialla asian laita, arvoisa puhemies, ja rouva Read onkin oikeassa arvostellessaan sitä, että tämä johtuu siitä, että niin kutsutussa tasauksessa, rebalancing, paikallispuhelujen verraten alhaisia hintoja korotetaan ja verraten korkeita kaukopuheluhintoja alennetaan, ja koska Internet-yhteys otetaan paikallispuheluverkon kautta, tämä yhteys on aluksi tullut maksamaan tähänastista enemmän. Mutta päätän nyt puheeni. Kauttaaltaan on havaittavissa hintojen alenemista ja erityistariffit kouluille sekä muut erityistariffit ovat ehdottomasti kilpailusäännösten mukaisia ja niitä me myös tuemme, niin kauan kuin rajakustannukset tulevat katetuiksi. Voin silti luvata parlamentille, että vuoden 1999 lopulle suunnitellun säännösten tarkistuksen yhteydessä haluamme niin ikään tutkia uudelleen myös teleyleispalvelut ja antaa tulokset sitten tiedoksi parlamentille. Puhemies Paljon kiitoksia, herra komissaari. Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Julkiset hankinnat Puhemies Esityslistalla on seuraavana Tappin laatima talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevän valiokunnan mietintö (A4-0394/98) komission tiedonannosta: " Julkiset hankinnat Euroopan unionissa" (KOM(98)0143 - C4-0202/98). Tappin Arvoisa puhemies, kuten kollegat tietänevät, tämä mietintö sisältää yleiskatsauksen siihen edistykseen, jota olemme saavuttaneet ja jota meidän pitäisi lähitulevaisuudessa saavuttaa julkisten hankintojen osalta. Yleisesti ottaen komissio osoittaa sen, että vihreästä kirjasta aiemmin käymiämme keskusteluja on kuunneltu. Meidän on nyt varmistettava, että vaikka laaja lähestymistapa onkin oikea, yksityiskohtien on myös oltava kohdallaan ensinnäkin sosiaalisten ja ympäristöön liittyvien standardien ja kestävän kehityksen osalta. Sen jälkeen, kun EU korosti Amsterdamin sopimuksessa sitoutuneensa sisällyttämään ympäristönäkökohdat unionin politiikkoihin, meidän on selvitettävä, miten nämä periaatteet vaikuttavat julkisia hankintoja koskevaan lainsäädäntöön. Jäsenet muistanevat aiemmista keskusteluista, että pyysimme komissiota vakuuttamaan, että EU: n direktiivit yhdenmukaistettaisiin horisontaalisesti. On naurettavaa, ettei yksi PO tiedä, mitä toinen PO tekee. Sama pätee parlamentin valiokuntiin. On vielä pahempaa, jos me tiedostamme epäjohdonmukaisuudet, mutta emme ryhdy myönteisiin toimiin niiden poistamiseksi. Meidän on tällä tavoin kohdattava ne ongelmat, joita liittyy tiettyihin unioniin rakennettaviin malleihin, jotka eivät kuitenkaan aina heijastu hyväksymiimme direktiiveihin. Maailmanlaajuiset tai kansainväliset sitoumukset asettavat meille lisävaatimuksia. Meidän on tunnustettava ne. Emme puolusta tässä mitään tiettyä politiikkaa, vaan tunnustamme sen, että tarvitaan selkeää lainsäädäntöä, jolla on vakaa perusta ja joka näin ollen toimii käytännössä. Ennen kuin ratkaisemme tämän ongelman, joka ei vaikuta ainoastaan hankintoihin, olemme alttiita sellaisille syytöksille, että jäsenvaltio on kaiken selkeyden ja viisauden alku ja juuri ja että nimenomaan EU sotkee yleensä koko järjestelmän. Koska olemme vihreän kirjan jälkeen sopineet siitä, että hankintaviranomaisilla on halutessaan oikeus asettaa ympäristöön liittyviä standardeja, meidän on tiedettävä tarkasti, miten he voivat panna täytäntöön näitä oikeuksia rikkomatta ensisijaisia kilpailusääntöjä. Sanon toistamiseen - ja haluan, että tämä tulee selväksi -, että me emme suosittele mitään tiettyä politiikkaa. Me tunnustamme, että tarvitaan selkeyttä, yksinkertaisuutta ja sovellettavuutta. Niin ikään sosiaaliasiain ja työllisyyden osalta olemme johdonmukaisesti sanoneet, että julkiset hankinnat eivät ole väline tietyn politiikan edistämiseksi tällä alueella, mutta hankintasääntöjen ja -asetusten noudattaminen ei saa olla työllisyyttä koskevien hyvien käytäntöjen esteenä. Tarvitsemme jälleen selkeitä suuntaviivoja siitä, miten tämä saadaan toimimaan käytännössä. Komissio on luvannut antaa asiasta kertomuksen. Odotamme sitä henkeä pidättäen. Haluamme nähdä, miten se ottaa huomioon selkeyden, yksinkertaisuuden ja oikeudellisen sovellettavuuden periaatteet ja tekee julkisia hankintoja koskevasta lainsäädännöstä nyky-yhteiskunnassamme tarkoituksenmukaista, tehokasta ja toimeenpantavissa olevaa. Kaiken vastaisuudessa ehdotettavan lainsäädännön on nyt katettava nämä alueet. Tämä seikka on tärkeä. Pohdimme jo televiestintäalan vapauttamista hankintadirektiivien noudattamisesta. Kukaan ei varmaankaan kiistä sitä, että keskivertokuluttajan valinnanmahdollisuudet ovat yleisesti ottaen lisääntymässä. Kansallisella tasolla saattaa vielä olla havaittavissa joitakin eroja, mutta on selvää, että tämän alan vapauttamisprosessi on peruuttamaton. Me pohdimme nyt kuitenkin myös muiden alojen tulevaa vapauttamista ja niiden mahdollista vapauttamista hankintasääntöjen noudattamisesta. Asiaan liittyy pari kysymystä. Ensiksikin odotamme, että komissio tekee ehdotuksia siitä prosessista, jota se aikoo käyttää näillä aloilla: mitä artiklaa se aikoo käyttää, minkä kriteerien perusteella päätetään, ketkä voivat ja ketkä eivät voi olla mukana. Toiseksi palaamme asiaan, jonka otimme esille heti vihreästä kirjasta käytyjen neuvottelujen alussa, nimittäin kilpailukykyä koskevaan kysymykseen. Emme saa ikinä unohtaa, että hankintalainsäädännön tarkoituksena on hyödyttää ja suojella kuluttajaa. Siitä syystä me kannatamme kilpailua. Sen pitää hyödyttää kuluttajaa, joten kuluttaja on aina otettava mukaan kaikkien kilpailua koskevien päätösten perusperiaatteisiin, jotta hänellä olisi oikeus valita kaikkein kustannustehokkain palvelu. Kuluttajan valinnanmahdollisuuksien säilyttäminen on avainasemassa, kun halutaan osoittaa, että todellista kilpailua on olemassa. Kuten olen sanonut aiemmin, uudet yksinkertaiset menettelyt eivät saa heikentää parhaan käytännön periaatteita täyden kilpailun myötä. Tiedän, ettei ole helppoa saada aikaan kiinteää määritelmää siitä, mitä kilpailu on. Emme pyri hankaloittamaan kilpailua, mutta jotta Euroopan teollisuus ei enää olisi epäedullisessa asemassa kilpailun osoittamista de jure ja de facto koskevan vaatimuksen takia, meidän on kohdattava tämä haaste. Olemme esittäneet asiaa koskevaa tarkistusta ja toivomme parlamentin tukevan meitä. Haluaisin esittää huomenna vain yhtä suullista tarkistusta. Haluaisin kiittää komissiota siitä, että se kuunteli meitä. Puhuin herra Montille istuntosalin ulkopuolella. Minulla on nyt eräs toinen tapaaminen, ja tiedän, että hän ymmärtää, miksi minun on lähdettävä. Van Lancker Arvoisa puhemies, arvoisat kollegat ja arvoisa komissaari, olemme tarkastelleet tätä tiedonantoa sosiaali- ja työllisyysasiain valiokunnassa erityisesti yhtäältä tarjouskilpailujen kannalta ja toisaalta sosiaalilainsäädännön noudattamisen ja sosiaalilausekkeiden kannalta. Haluaisin kiittää kollega Tappinia sydämellisesti siitä, että monet johtopäätöksistämme on otettu hänen mietintöönsä. Ei ole tosiaan ensimmäinen kerta, kun keskustelemme tästä aiheesta. Arvoisa komissaari, minun täytyy sanoa teille rehellisesti olevani hieman pettynyt siitä, että Euroopan komissio ei uskalla tiedonannossaan ottaa tässä asiassa tärkeää askelta eteenpäin ja päättää vain esittää selittävän tiedonannon. Me olemme omalta osaltamme vakuuttuneita siitä, että pehmeä lainsäädäntö ei riitä. Sosiaalilausekkeiden käytännöt eri jäsenvaltioissa ovat hyvin kaukana toisistaan. Tulkintamahdollisuuksia on valtavasti, ja siksi selkeä lainsäädäntö on mielestämme tarpeen. Haluan ottaa esille kaksi asiaa. Ensinnäkin julkisten tarjouskilpailujen täytyy tosiaan olla markkinoiden mukaisia, mutta markkinoita ei saa käyttää väärin, arvoisa komissaari, sosiaalilainsäädännön horjuttamiseksi. Siksi tarjouskilpailujen säännöissä on ilmoitettava selkeästi, että sekä kansainvälistä että kansallista sosiaalilainsäädäntöä ja työehtosopimuksia täytyy noudattaa, ja tämä koskee sekä pääurakoitsijaa että aliurakoitsijoita. Toiseksi, hyvin monet jäsenvaltiot ja paikallisviranomaiset käyttävät tarjouskilpailuja myönteisten toimenpiteiden toteuttamiseksi pitkäaikaistyöttömyyden, maahanmuuttajien työllistämisen ja lähiötoiminnan hyväksi. EY: n tuomioistuin on todennut selkeästi, että tällaiset myönteiset toiminnot eivät ole ristiriidassa tarjouskilpailujen periaatteiden kanssa. Kuitenkin epäselvyyksien välttämiseksi, arvoisa komissaari, säännöissä täytyy ilmoittaa hyvin selvästi, että myönteiset toimenpiteet ovat mahdollisia, ja millä tavalla sosiaalilausekkeet voidaan sisällyttää niihin. Mielestäni nyt myös Britannia on muuttanut radikaalisti suhtautumistaan sosiaalilausekkeisiin työväenpuolueen ollessa vallassa, ja odotan jännittyneenä komission jatkotoimia suosituksemme perusteella. Paasilinna Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, arvoisat kollegat, komissio on siis tehnyt julkisista hankinnoista tiedonannon: se haluaa saada oikeudellisen kehyksen, yksinkertaistaa menettelytapoja, ja saada joustavuutta markkinatilanteeseen. Näiden lisäksi on kuitenkin tärkeää muistaa laajemmat yhteiskunnalliset tavoitteet: ihmisläheiset periaatteet, kansalaisyhteiskunnan vaatimukset sekä julkisen sektorin toimintaperiaatteet; ne eivät aina ole suoraan mukautettavissa yksityisen yritystoiminnan malleihin. Kiitän kollega Tappinia erinomaisesta mietinnöstä. Esittelijän mukaan on tarpeen yhdistää unionin yhteiskunnalliset toimintaperiaatteet ja EU: n lainsäädäntö. Työntekijöiden oikeudet, kuten minimipalkka, työajat ja työsuojelu, eivät ole olleet itsestään selviä kaikille tarjouskilpailuja voittaneille. Miksi liikennelaitoksen yksityistämisessä esimerkiksi käy niin, että vanhoja kuljettajia erotetaan, mutta käyttöön otetaan kuitenkin vanhoja linja-autoja? EU: n hankintalainsäädäntöä kehitettäessä on säädöksistä tehtäviä tiukempia. Täytäntöönpanon seuraamista on tehostettava. Ilmeisesti juuri direktiivien noudattamisessa on ollut ongelmia. On jopa syytä epäillä, että kyseessä eivät ole vain käytännön ongelmat, esimerkiksi lainsäädännön monimutkaisuus tai erilaiset työmarkkinakulttuurit. Entäpä jos kysymys onkin siitä, että julkisten hankintojen kilpailuttaminen ei aina yksinkertaisesti sovi yhteen julkisen sektorin muiden periaatteiden kanssa? Julkisyhteisöjen on myös hankintatoiminnassaan kyettävä toteuttamaan yleisiä yhteiskuntapoliittisia tavoitteita. Palvelujen laatua on kehitettävä, työllisyyttä parannettava ja ympäristöasioita hoidettava. Odotan komission lupaamaa selvitystä hankintatoiminnan kokonaisvaikutuksista. Sekä tiedonanto että Tappinin mietintö nostavat esiin tarpeen helpottaa pk-yritysten mukaan pääsyä julkisille hankintamarkkinoille. Se on oikein. Se on tärkeää, koska julkisten hankintojen kilpailuttamiseen näyttää liittyvän vaara kartelloitumisesta. Työlainsäädännön ja ympäristöstandardien noudattamiseen liittyen kuitenkin erityisesti pk-yritykset tarvitsevat lisää tietoa ja koulutusta. Se on toki tärkeää myös esittelijän mainitsemassa tietotekniikan käyttöönotossa, jota tuleekin laajasti soveltaa, koska se nopeuttaa ja yksinkertaistaa prosesseja. On myös syytä muistaa, että kunnilla on demokratiansa vuoksi yleensä aina parempi moraali kuin bisnesmaailmalla. Peijs Arvoisa puhemies, julkisia hankintoja koskevat säännöt olivat tärkeä askel eteenpäin, kun pyritään paremmin kilpaileviin avoimiin unionin markkinoihin. Euroopassa on muuttunut paljon sitten ensimmäisen tätä asiaa koskevan direktiivin. Televiestintäala on vapautettu, ja siellä täällä on ollut havaittavissa toivoa herättäviä merkkejä julkisten hankintojen tilanteesta. Yleisesti ottaen byrokratia on ollut hirvittävää. Liike-elämää koskevat menettelyt ovat olleet uskomattoman mutkikkaita ja tehottomia. Me puhumme nyt 720 miljardin euron markkinoista, jotka täytyy tosiaan avata, jos haluamme joskus saada aikaan todelliset sisämarkkinat. Mutta mihin hintaan? Direktiivi sisältää sellaiset kynnysarvot, että enää ei ole mahdollista järjestää ei-julkista tai kansallista tarjouskilpailua, jos tietty kynnysarvo ylittyy. Se on periaatteessa hyvä asia. Ongelmana on se, että uskomaton byrokratia aiheuttaa sen, että pienten ja keskisuurten yritysten on hyvin vaikea saada tilauksia. Järjestelmään ei muuten enää kuulu laskentakulukorvauksia. Suuryritykset päättävät yksinkertaisesti olla enää osallistumatta julkisiin tarjouskilpailuihin ja toimivat vain normaaleilla markkinoilla. Lisäksi käsite " taloudellisesti edullisin tarjous" tulkitaan usein halvimmaksi tarjoukseksi. Tämä tapahtuu esimerkiksi kestävän rakentamisen kustannuksella, koska viranomaiset ovat kiinnostuneita vain halvimmasta hinnasta. Monilla viranomaisilla ei myöskään ole pääomaa hoitavaa osastoa, mikä on pitkällä aikavälillä lyhytnäköistä ja kallista kansalaisten kannalta. Tämä on huono järjestelmä pienten ja keskisuurten yritysten kannalta, jotka eivät voi laskea, että ne pitkällä aikavälillä saavat voittonsa kunnossapidosta. Siksi on oikein, että komissio kiinnittää erityistä huomiota pk-yrityksiin. Suuryritys tai keskisuuri yritys voi saada sähköisten järjestelmien kautta tietoa julkistetuista tarjouskilpailuista. Mahdollisuudesta annetun merkin ja todellisen tilauksen saamisen välillä on kuitenkin vielä monta vaihetta. Kalliin tarjouksen laatimisen lisäksi asianosaisen yrityksen tai konsortion on osoitettava, että se on vakavarainen ja että sillä on riittävästi kokemusta alalla, jota tarjouskilpailu koskee. Tunnustamisjärjestelmä voisi olla ratkaisu tähän. Silloin yritysten pitäisi osoittaa yhden kerran olevansa vakavaraisia ja päteviä, mutta viranomaiselle, joka ei järjestä usein tarjouskilpailuja, ei ole houkuttelevaa perustaa tällaista järjestelmää. Siksi olen esittänyt yhdessä Werner Langenin ja ryhmäni kanssa kynnysarvojen korottamista koskevan tarkistuksen, jonka talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevä valiokunta on hyväksynyt. Siten suuri osa tarjouskilpailuista ei kuuluisi direktiivin piiriin. Mielestäni kynnysarvot ovat nyt kohtuuttoman matalat, kun ajatellaan valtavaa byrokratiaa. Siitä tämä korotus. Euroopan komissio on esittänyt vuonna 1996 vihreän kirjan ja nyt tiedonannon. Tiedonanto sisältää kyllä rakentavia ehdotuksia mutta ei sanaakaan kynnysarvoista. Toivon, että parlamentti antaa komissiolle tällä mietinnöllään selkeän merkin siitä, että asiaan on tultava jonkinlainen muutos ja että komission on puututtava siihen. Ryhmäni äänestää herra Tappinin esittämää tarkistusta 5 vastaan. Ei ole hyväksyttävissä, että yrityksiä pannaan mustalle listalle syytösten vuoksi. Minun kotimaassani kaikki ovat syyttömiä, kunnes toisin osoitetaan. Sillä tavalla kilpailusta tulee hyvin helppoa. Vastustamme tarkistusta 4, koska emme ymmärrä siitä mitään. Olemme pyytäneet jo muutamaa kohta kohdalta -äänestystä, ja lisäksi haluamme kiittää herra Tappinia hänen mietinnöstään. Schörling Arvoisa puhemies, mielestäni komissio on tiedonannossaan korostanut pääasiassa vapaan kilpailun merkitystä. Sen sijaan siinä ei ole yhtä paljon painotettu sitä, että julkisten hankintojen yhteydessä ympäristöön liittyvien tai sosiaalisten vaatimusten asettamisen pitää olla mahdollista. Tämän on pannut merkille niin esittelijä kuin rouva Van Lanckerkin, joka on sosiaali- ja työllisyysasiain valiokunnan lausunnon valmistelija. Tiettyjen tarkistusten tekemistä on ehdotettu, jotta ympäristöön liittyvät ja sosiaaliset näkökohdat otettaisiin huomioon julkisissa hankinnoissa. Mielestäni asia olisi pitänyt ehkä muotoilla vielä tiukemmin ja vielä selkeämmin, mutta ryhmäni äänestää tietysti niiden tarkistusten puolesta, joissa joka tapauksessa mennään hieman pitemmälle kuin komission tai itse mietinnön ehdotuksessa. Minusta tuntuu, että on melko tavallinen käsitys, että oikeus ympäristöön liittyvien ja sosiaalisten vaatimusten tekemiseen julkisten hankintojen yhteydessä poistaisi pelistä vapaan kilpailun. Mikään ei voisi olla enemmän väärin, koska ympäristöön liittyvät ja sosiaaliset näkökohdat aiheuttavat luonnollisesti lisäkustannuksia tällaisille yrityksille. Jos yritykset eivät voi laskea hyväkseen näitä julkisten hankintojen yhteydessä aiheutuvia lisäkustannuksia, näitä yrityksiä kohdeltaisiin epäoikeudenmukaisesti, mikä juuri tarkoittaa sitä, että vapaa kilpailu poistuisi pelistä. Secchi Arvoisa puhemies, tahtoisin ennen kaikkea ilmaista, myös ryhmäni nimissä, tukemme ja arvonantomme komission aloitteelle, jolla pyritään parantamaan yhteisön julkisia hankintoja koskevaa lainsäädännöllistä kehystä: kuten on jo todettu, se on äärimmäisen tärkeä ala, yli 10 % unionin BKT: sta. Aloitteessa on lukuisia innovatiivisia seikkoja, ehdotettu aikataulu on kunnianhimoinen ja luonnollisesti toivomme, että eri toimien toteuttaminen voisi edetä nopeasti. Tahtoisin käsitellä kahta seikkaa: ensin tahtoisin muun muassa perustella kohtaa 30 koskevaa esittämääni tarkistusta 1, joka liittyy kilpailevan vuoropuhelumenettelyn laajentamiseen. Minun on sanottava, etten kannata tarjouspyynnön jälkeen pidettävien neuvottelujen mahdollisuutta, koska vaikka myöntäisimme, että tämä voidaan toteuttaa avoimesti - tämä tosin vaikuttaa minusta vaikealta, koska on vaikea ymmärtää, mitä itsetarkoituksellisen julkisuuden lisäksi voitaisiin saavuttaa -, tällaiset neuvottelut varmasti vahingoittaisivat yhdenvertaisuutta, koska niiden tuloksista hyötyisi vain menestyksekäs hakija. Tämä on tarkistuksen 1 peruste. Esitin lisäksi tarkistusta 2, mutta ilmoitan nyt peruuttavani sen enkä siksi tietenkään ryhdy selittämään sitä. Omalta osaltani jäljelle jää siis vain tarkistus 1. Tahtoisin käyttää tätä tilaisuutta yleisemmin hyväkseni korostaakseni, että julkisiin hankintoihin liittyvät menettelyt on välttämättä tehtävä avoimemmiksi Euroopan tasolla sekä menettelyjen että tiedottamisen osalta. Tämän arvonantoa ansaitsevan toimen vuoksi ei kuitenkaan pidä vaarantaa kollegani Peijsin ja muiden jo käsittelemiä vaatimuksia sellaisten byrokraattisten menettelyjen yksinkertaistamisen ja keventämisen toteuttamisesta, joilla voitaisiin helpottaa ennen kaikkea pienten ja keskisuurten yritysten välttämätöntä integrointia yhtenäismarkkinoihin. Langen Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, haluaisin viitata yhteen näkökohtaan, jota tämä komission tiedonanto koskee. Parlamentti vaati talous- ja raha-asioita sekä teollisuuspolitiikkaa käsittelevässä valiokunnassa kynnysarvojen selvää korottamista, ja olen sitä mieltä, arvoisa komissaari, että tässä komission pitäisi pystyä osoittamaan ehdottomasti enemmän rohkeutta kuin aikaisemmin. Nykyään voimassa olevat kynnysarvot ovat monilla aloilla aivan liian alhaisia. Ennen kaikkea kokemus on osoittanut myös sen, että kun julkisten hankintojen sopimuksista alle 3 % on rajat ylittäviä, kaikki niiden vaatima joutavanpäivänen byrokratia, kuten mieleni tekee sanoa, ei ylipäänsä ole kannattavaa, jos kynnysarvot ovat liian alhaisia eikä aitoa kilpailua sen vuoksi esiinny. Sen vuoksi kynnysarvojen selvää korottamista koskevaa esitystämme on keskimäärin kaksinkertaistettava. Se on esitys, jonka osalta pyydämme, että otatte sen käsiteltäväksenne direktiivien seuraavan muutoksen yhteydessä, mutta ei niin, että jäisitte odottamaan, kunnes asia lähtee liikkeelle kansainvälisellä tasolla, vaan Euroopan pitäisi uskaltautua ottamaan ensimmäisenä askel näiden kynnysarvojen korottamiseksi. Ei nimittäin hyödytä mitään, jos tarvitsemme kaikkeen tarjouskilpailun, jonka avoimuudessa on puutteita ja johon pienet ja keskisuuret yritykset eivät osallistu, ja kaiken tämän lopputuloksena kynnysarvot jäävät kauas kaikista Euroopan kilpailuhierarkioista. Tämän vuoksi pyydämme, arvoisa komissaari, ei vain parantamaan avoimuutta, vaan ottamaan asiassa nyt aimo askeleen eteenpäin niitä kansainvälisiä neuvotteluja silmällä pitäen, joiden seuraava kierros alkaa vuonna 2000 GATT-neuvottelujen yhteydessä, ja korottamaan selvästi kynnysarvoja, ei vain palvelujen osalta vaan myös rakennusurakoiden osalta ja antamaan sitä kautta, niin kuin uskon, sen ohella että televiestintä poistetaan eri aloja koskevasta direktiivistä, merkin siitä, millä tavoin Eurooppa aikoo menetellä vastaisuudessa julkisten hankintojensa edelleen kehittämisessä. Kun tähän saadaan mukaan vielä läpinäkyvyyden lisääntyminen nykyaikaisten tiedonvälityskanavien, esimerkiksi Internetin, käytön ansiosta, olemme uskoakseni oikealla tiellä, ja olen vakuuttunut siitä, että komissio voi tältä pohjalta ryhtyä myös toimiin parlamentin tukemana. Monti Arvoisa puhemies, tahdon ennen kaikkea kiittää parlamenttia ja esittelijää, herra Tappinia, merkittävästä panoksesta, jonka mietintö, josta keskustelemme, on tarjonnut tavoitteelle tehdä julkisten hankintojen politiikasta tehokkaampaa ja sovittaa se nykyaikaisen yhteiskunnan vaatimuksiin. Komission esittämän toimintaohjelman ja siihen liittyvän julkisia hankintoja koskevan tiedonannon pääosin myönteinen arvio, joka ilmenee herra Tappinin mietinnöstä ja siihen liittyvästä päätöslauselmaesityksestä, edustaa jälleen uutta vahvistusta sille hedelmällisen yhteistyön hengelle, joka komission ja Euroopan parlamentin välille on tällä alalla syntymässä. Olen pannut tyytyväisenä merkille mietinnössä esitetyt ehdotukset ja ajatukset, joiden osalta näiden kahden toimielimen näkemykset ovat pääosin samansuuntaiset. Tämä pätee ennen kaikkea parlamentin ilmaisemiin ympäristö- ja sosiaalikysymyksiin liittyviin huolenaiheisiin, joihin komissio suurelta osin yhtyy ja jotka on esitetty jo tiedonannossa. Aikomuksemme on tutkia näitä kysymyksiä syvällisesti, jotta voisimme löytää mahdollisimman hyviä keinoja sovittaa yhteen toisaalta kilpailun ja avoimuuden tavoitteet, joihin julkisia hankintoja koskevilla säännöillä pyritään, ja toisaalta ympäristönsuojeluun ja sosiaaliturvaan liittyvät oikeutetut vaatimukset, joita viimeksi Amsterdamin sopimus on vahvistanut. Tässä asiassa ei pidä jättää mainitsematta sitä, että jo nykyinen lainsäädäntö tarjoaa konkreettisia mahdollisuuksia ennen kaikkea ympäristönsuojelun, mutta myös sosiaaliturvan mielekkään tason saavuttamiseksi, ilman että tämä haittaisi ensisijaista tavoitetta, joka kuitenkin on luonteeltaan taloudellinen ja johon pyritään julkisten hankintojen politiikalla. Nämä mahdollisuudet näyttävät kuitenkin jääneen suurelta osin tuntemattomiksi, ja siksi komissio pitää välttämättömänä arvioida niitä ja selventää niiden ulottuvuuksia. Tästä syystä ehdotamme, että mahdollisimman pian hyväksytään välineitä, joiden avulla tämä tavoite voidaan saavuttaa. Mikäli tämä osoittautuu riittämättömäksi, komissio ei jätä tutkimatta mahdollisuuksia esittää määrätietoisempia ehdotuksia. Viittaan sosiaalisiin seikkoihin, joita rouva Van Lancker, herra Paasilinna ja rouva Schörling ovat käsitelleet, ja tahtoisin muistuttaa, että voimassa olevan sosiaalilainsäädännön noudattaminen liittyy ilmiselvään ja turvattuun velvoitteeseen noudattaa voimassa olevaa lakia - eikä ainoastaan sosiaalista, vaan koko voimassa olevaa lainsäädäntöä - eikä tämä riipu direktiivistä vaan kansallisesta oikeusjärjestelmästä, jonka puitteissa direktiiviä sovelletaan. Myönteiset toimet ovat mahdollisia paljon laajemmin kuin yleensä uskotaan; on luonnollisesti välttämätöntä, että perustamissopimuksen periaatteita kunnioitetaan, ja nimenomaan kaikkien näiden seikkojen selventäminen on sen " tulkinta-asiakirjan" tehtävä, jonka aiomme julkaista. Lisään vielä, että direktiivit sisältävät määräyksiä, jotka mahdollistavat sen, että hakijat, jotka eivät kunnioita kansallista sosiaalilainsäädäntöä, voidaan sulkea pois. Tuomioistuin on päätöksellään vahvistanut, että mikäli tarjouskilpailuun liittyvissä yleisissä määräyksissä on asiasta ilmoitettu, luonteeltaan sosiaaliset vaatimukset on mahdollista ottaa huomioon (Benjes-tuomio). Muistutan vielä, että komissio täsmentää tulkinta-asiakirjassa mahdollisuuksia ottaa nämä tarpeet huomioon. Mitä tulee erityisesti herra Secchin esiin tuomaan välttämättömyyteen yksinkertaistaa ja tehdä voimassa oleva lainsäädäntö ja siihen liittyvät menettelyt joustavimmaksi, jotta ne voitaisiin sopeuttaa markkinoiden kehitykseen, komissio aikoo ennen kaikkea selventää hämärien ja monimutkaisten määräysten ulottuvuudet ja muuttaa, mikäli välttämätöntä, voimassa olevaa järjestelmää. Tähän liittyvät ne ehdotukset, joilla pyritään sulkemaan pois direktiivin 93/38 soveltamisalasta sellaiset siihen sisältyvät alat ja/tai palvelut - vesi, energia, kuljetusala ja televiestintä -, jotka toimivat todellisen kilpailun olosuhteissa, samoin kuin joustavampien menettelyjen, kuten niin sanotun kilpailevan vuoropuhelumenettelyn ja puitesopimusten, käyttöönotto. Tutkimme kahden julkisia hankintoja käsittelevän neuvoa-antavan komitean avulla uudenlaista kilpailevaa vuoropuhelumenettelyä, joka mahdollistaa suuremman joustavuuden, ja varmistaa lisäksi myös mahdollisimman suuren avoimuuden. Arvoisa puhemies, toinen vaatimus, johon mietinnössä nimenomaisesti viitataan, liittyy siihen, että uusien, tiedonannossa mainittujen aloitteiden on osaltaan välttämättä taattava terve ja todellinen taloudellisten toimijoiden välinen kilpailu hankintasopimusmenettelyjen yhteydessä. Tämä tavoite on samansuuntainen komission julkisia hankintoja koskevissa kysymyksissä aina noudattamien suuntaviivojen kanssa, ja se on myös lähiviikkoina suunnitelmana julkaistavan toimilupia ja muita julkisen ja yksityisen osakkuuden muotoja koskevan tulkinta-asiakirjan lopullinen tavoite. Tahtoisin hyvin nopeasti vielä käsitellä erityisesti rouva Peijsin korostamaa merkittävää seikkaa. Olemme tietoisia niistä vaikeuksista, joita pienillä ja keskisuurilla yrityksillä on tällä hetkellä suorassa osallistumisessa julkisiin hankintoihin, ennen kaikkea valtion rajojen yli. Jotta voitaisiin vähentää näitä vaikeuksia ja rohkaista pienten ja keskisuurten yritysten osallistumista, komissio on laatimassa tiedonantoa, jossa pyritään selvittämään mahdollisuuksia lisätä pk-yritysten pääsyä osallisiksi julkisista hankinnoista yleensä, sekä soveltuvien lainsäädännön muutosten avulla että tutkimalla olemassa olevien ohjelmien tällä hetkellä tarjoamia mahdollisuuksia. Mitä kansainväliseen ulottuvuuteen tulee, Maailman kauppajärjestössä parhaillaan käytävissä julkisia hankintoja koskevan sopimuksen muuttamista ja yksinkertaistamista, jotka koskevat neuvotteluja, komissio toimii edelleen vastavuoroisuuden periaatteen turvaamisen puolesta. Yhdyn herra Tappinin mielipiteeseen hänen huomautettuaan, että tiedonannossa ainoastaan tuodaan esiin ja esitellään yleisesti aloitteita, joihin komissio aikoo ryhtyä, eikä siinä tarjota näihin liittyviä seikkaperäisiä yksityiskohtia. Herra Tappin on täysin oikeassa. Tämä liittyy kyseisen tiedonannon kaltaisten ohjelma-asiakirjojen luonteeseen. On selvää, että kunkin aloitteen ominaispiirteet ilmenevät sitten, kun itse aloitteet saavat muodon. Mitä lakialoitteisiin tulee, ne perustuvat perustamissopimuksen 100 a artiklaan ja edellyttävät siksi parlamentilta aktiivista osallistumista niiden hyväksymisprosessiin. Lopuksi komissio korostaa, että tulkinnan välineiden kehittämisen osalta tässä tapauksessa on kyse perustamissopimuksen mukaan komissiolle kuuluvasta toimivallasta, mutta komissio arvostaa parlamentin tukea. Tältä kannalta jo minun itsenikin ehdottamaa ajatusta perustaa parlamenttiin epävirallinen ad hoc - keskusteluryhmä, jonka tehtävänä olisi toimia yhdessä komission kanssa tässä asiassa, voitaisiin uskoakseni syventää ja se voitaisiin toteuttaa, tietenkin kummankin toimielimen toimivaltaa kunnioittaen. Schäfer Arvoisa puhemies, myös näin myöhäisenä ajankohtana tarvitaan hieman tarkkaavaisuutta. Minulla oli vaikeuksia kuunnella herra komissaarin kiinnostavaa esitystä, koska sieltä täältä kantautuvista keskusteluista syntyvän melun voimakkuus kohosi tässä ääntä hyvin kantavassa salissa varsin tuntuvaksi. Olkaa hyvä ja huolehtikaa siitä, että voimme vastaisuudessa kuunnella rauhassa kaikkia puhujia. Olkaa hyvä ja huomauttakaa niille kollegoillemme ja heidän avustajilleen, että keskustelut, joita käydään suurehkon ryhmän kesken, käytäisiin mieluiten salin ulkopuolella! Välihuutoja Puhemies Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Tulevaisuuden työpaikat Puhemies Esityslistalla on seuraavana T. Mannin laatima sosiaali- ja työllisyysasiain valiokunnan mietintö (A4-0475/98) tulevaisuuden työpaikkojen luomisesta Euroopassa. Mann, Thomas Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, hyvät naiset ja herrat, lukuisat tieteelliset tutkimukset ja eri teollisuuden alojen järjestöjen, keskisuurten organisaatioiden, työntekijäjärjestöjen ja julkisten laitosten julkaisut ovat olleet pohjana mietinnölleni, joka käsittelee Euroopan tulevaisuuden työpaikkoja. Kiitän kollegoita sosiaali- ja työllisyysasiain valiokunnassa sekä naisten oikeuksien valiokunnassa heidän tekemistään tarkistuksista, jotka olen suureksi osaksi sisällyttänyt mietintööni. Minulla olevissa esitteissä, jopa kaikkein kattavimmissakin, esitellään vain jo saavutettuja tuloksia. Puuttuu visioita ja konkreettisesti lausuttuja näkemyksiä seuraaviksi 10-15 vuodeksi. Globalisaatio, piinkova kansainvälinen kilpailu ja innovaatioiden ja päätösten yhä lyhyempi kantavuus aiheuttavat pysyvää epävarmuutta aina johtajista osa-aikatyöläisiin. Myös sosiaali- ja työllisyysasiain valiokunnassa järjestetyssä kuulemistilaisuudessa, johon osallistuivat UNICE, ETUC ja keskisuuria yrityksiä edustava UEAPME, kävi selvästi ilmi, että parhaillaan menossa oleva rakennemuutos on liian nopeatempoinen pitkäaikaisten näkymien luomiseen. Miltä mahdolliset kehityssuunnat tulevaisuuden työpaikkojen suhteen näyttävät? Ensinnäkin: matkalla kohti tieto- ja informaatioyhteiskuntaa tarvitsemme päteviä työntekijöitä. Heillä on oltava asiatietoa, heidän on koulutettava itseään jatkuvasti, myös vapaa-ajalla, ja hallittava tekniset laitteet. Vasta monipuolisella tietämyksellä varustettuina he pystyvät liikkumaan eri alojen välillä ja vaihtamaan kerran oppimastaan ammatista työelämänsä aikana neljään tai viiteen muuhun ammattiin. Heidän täytyy olla erikoisasiantuntijoita ja samalla kertaa yleistuntijoita, jotka hankkivat itselleen avaintaitoja, joita ovat esimerkiksi sisäisen ja ulkoisen viestinnän taidot, luovuus, kyky ratkaista ristiriitoja ja työskennellä tiimissä, mihin liittyy hierarkioiden purkaminen ja työntekijöiden välinen keskinäinen vastuun kantaminen, monikielisyys ja kulttuuristen yhteyksien ymmärtäminen. Jäsenvaltioissa noudatettavia koulutus- ja opetussuunnitelmia on uudistettava asettamalla painopisteet soveltavaan tekniikkaan liittyvään osaamiseen, koulutuksen laajuuteen, uusiin ammatin vaatimiin edellytyksiin ja elinikäistä oppimista korostavaan ajattelutapaan. Väärin ei ole vain se, jos ihmisiltä vaaditaan liikaa, vaan myös se, jos heiltä vaaditaan liian vähän. Toiseksi: jotta saavutettaisiin hyvät työllistämismahdollisuudet, edellä mainittujen pätevyysvaatimusten rinnalla myös yksinkertaiset työtehtävät lisääntyvät tulevaisuudessa. Niistä on tarvetta tuotantotoiminnassa ja työvoimavaltaisilla teollisuuden aloilla. Ne antavat työtä miljoonille ihmisille ja edistävät osaltaan tuottavuuden kasvua. Kolmanneksi: en voi yhtyä ylisuureen innostukseen siitä, että palvelut olisivat se makrosektori, joka voisi toimia ehtymättömänä työllistämismoottorina, sillä kaikkea sitä työtä, jota nykyään tehdään palkattomasti, ei pystytä muuntamaan toiselle tehtäväksi palkkatyöksi. Kuitenkin alueellisten ja henkilökohtaisten palvelujen kysyntä tulee kasvamaan. Näihin kuuluvat hoitoalan palvelut aina hoito-opista ja hoidon järjestämisestä vanhustenhoitoon ja avohoitopalveluihin sekä terveydenhoitopalvelut. Palvelut voivat olla talouselämään suuntautuvia, aina vakuutuksista yritysneuvontaan, jakeluun liittyviä, aina kuljetuksista viestintään, ne voivat olla kotitalouksille suuntautuvia, aina kaupasta ravintola-alaan, ja ne voivat olla neuvontaan liittyviä, aina henkilöstöpalveluista rahoituksen hallintaan. Tuntuvia kasvulukuja tullaan kirjaamaan matkailualalla aina kohderyhmämarkkinointia harjoittavista matkatoimistoista maaseutu-ja kulttuurimatkailuun. Näihin tulevaisuuden ammatteihin pääsyn helpottamiseksi jäsenmaissa kaivataan Euroopan unionin komission aloitteita, tietenkin toissijaisuusperiaatetta noudattaen. Neljänneksi: biolääketieteen ja agrobiotekniikan odotetaan tarjoavan suuria mahdollisuuksia, mutta näiden alojen on saatava vielä taakseen kansalaisten hyväksyntä. Kiistaton on sen sijaan johdonmukaisesti sovellettu ympäristöteknologia, jossa me eurooppalaiset olemme jo johtavia alallamme. Huomattavaa laajentumista tapahtunee tutkimus- ja kehitystoiminnassa, jotka antavat yrityksille valmiuksia löytää tuote- ja tuotantoinnovaatioillaan itselleen markkinarakoja maailmanmarkkinoilta. Myös nykyajan ammattialat - televiestintä, tietotekniikka, viestintävälineet, elektroniikka - kuuluvat verkostoitumisen ja hajauttamisen ansiosta voittajiin tässä muutoksessa. Kolmea kohtaa pidän Euroopan unionissa tulevaisuuden työpaikkojen kannalta tärkeimpinä. Ensinnäkin: eurooppalaisten tukiohjelmien - ja tämä kuuluu, arvoisa komissaari Flynn, Euroopan unionin komissiolle - määrällinen taso on turvattava pysyvästi. Tähän kuuluvat uusien yritysten perustaminen ja parempien kilpailuedellytysten luominen pk-yrityksille yhtä hyvin kuin toimenpiteet ammattitaidon kohottamiseksi ja tasa-arvon toteuttamiseksi naisille, jotka ovat näissä yhä edelleen heikommassa asemassa. Toiseksi: tulevaisuuden ammattien kannalta välttämätön joustavuus edellyttää työn uudelleenjärjestelyä. On tehtävä entistä enemmän yrityksiä ja työpaikkoja koskevia sopimuksia, kuten osa-aikatyöjärjestelyjä, joissa on sovitettu toisiinsa perheen ja työn asettamat vaatimukset ja huolehdittu kohtuullisesta sosiaaliturvasta ja lastenhoidosta. Kolmanneksi: sen sijaan, että pohdittaisiin yksinomaan sitä, millä tavoin työtä voitaisiin jakaa mahdollisimman monille, täytyy jäsenvaltioissa käynnistää voimallisia koulutus- ja jatkokoulutustoimia. Nykyinen puheenjohtajavaltio tekisi viisaasti, jos se sen sijaan, että se tavoittelee Euroopan laajuista, luonteeltaan vielä selkiytymätöntä liittoa työn puolesta, pyrkisi saamaan aikaan paljon merkittävämmän ja kaiken lisäksi toteutettavissa olevan liiton tulevaisuuden puolesta. Ennen kaikkea syrjäytyneet ja työttömät, nuoret, paljon työkokemusta hankkineet sekä naispuoliset työntekijät odottavat tätä kunnianhimoista askelta huomiseen. Weiler Arvoisa puhemies, hyvä herra Mann, hyvät kollegat, viimeistä huomautustanne, herra Mann, en ymmärtänyt lainkaan. Eihän siinä ole mitään ristiriitaa, että ne liittoumat työn puolesta, joita Saksan liittohallitus toteuttaa kansallisella tasolla sekä puheenjohtajakautensa aikana eurooppalaisella tasolla, ovat samalla järkevä tapa edistää työllisyyden parantamista! Olen siis erittäin ihmeissäni teidän huomautuksestanne, sillä periaatteessa, sen te tiedätte itsekin, me tuemme teidän mietintöänne. Tuemme myös ehdotuksianne, jotka koskevat ekologista suuntautumista ja vuosittaista koulutuslomaa, ja toivomme, että ryhmänne ei onnistu saamaan tahtoaan läpi ja vesittämään mietintönne. Olemme sitä mieltä, että mietintönne on mosaiikin pala parlamentin pyrkimyksissä työllisyyden parantamiseen osana sitä jatkumoa, jonka olemme onnistuneet saamaan aikaan parlamentissa neljän vuoden aikana harjoittamallamme, meidän aloitteestamme toteutetulla työllisyyspolitiikalla, Amsterdamin työllisyyshuippukokouksella ja Luxemburgin suuntaviivoilla huolimatta satunnaisista takaiskuista, joita jotkin hallitukset ovat tässä kokeneet. Pidän oikeana myös sitä, että olette ottanut mietintöönne myös komission esittämät kriittiset arviot kansallisista toimintasuunnitelmista, sillä ei auta paljonkaan, jos emme ole valmiita oppimaan virheistämme. Olen kuitenkin iloinen siitä, ja tämän rohkenen täällä sanoa, että puheenjohtajavaltio Saksa aikoo ottaa painopisteekseen nuorisotyöttömyyden torjumisen sekä työttömyyden torjumisen naispuolisten työntekijöiden keskuudessa. Tämä ei ole ollut Saksassa aivan niin itsestään selvää, kuin te asian juuri muotoilitte. Kannatan teidän mietintöänne siltä osin kuin on kyse erilaisista keinoista tulevaisuuden työpaikkojen luomiseksi ja kahdesta aivan erityisestä vaihtoehdosta. Toinen niistä on jo olemassa olevan työn jakaminen. Se ei ole varmaankaan ajankohtaisin vaihtoehto, mutta meidän ei pitäisi aliarvioida sitä demokraattisen yhteiskunnan kannalta, joka mahdollistaa äideille työssä käymisen ja isille sen, että he voivat ottaa hoitaakseen myös muita yhteiskunnallisia tehtäviä. Toinen vaihtoehto, kasvumahdollisuuksien vahvistaminen ja perusedellytysten parantaminen, vaatii mielestäni myös erityistä edistämistä. Sillä tarkoitetaan luonnollisesti uusien sektorien tukemista, kolmannen sektorin tukemista, hoitoalan palvelujen ja tietenkin myös meidän suuren tulevaisuudentoivomme, pk-yritysten, tukemista. Puhuin juuri edellä perusedellytyksistä. Sillä en tarkoita tarjontaan suuntautunutta politiikkaa, kuten joissakin maissa on päässyt käymään, vaan edellytyksiä nykyaikaiseen koulutus- ja ammattikoulutusjärjestelmään. Olen iloinen myös siitä, että ministeri Bulmahn toi tiistaina valiokunnassamme selvästi esiin sen, että monissa jäsenvaltioissa ja valitettavasti myös Saksassa sovelletaan koulutusjärjestelmiä, jotka eivät ole Euroopan laajuisesti kelvollisia, ei etenkään jatkokoulutusjärjestelmä, joka oikeastaan on täysin vastakkainen sen kanssa, mitä me aina olemme elinikäisen oppimisen yhteydessä vaatineet. Tärkeää on varmasti myös avaintaitojen hankkiminen, kyky tiimityöskentelyyn, kyky ajatella asioita kokonaisuuksina, tästä olemme samaa mieltä, ja te tiedätte minun panneen erityistä painoa sille, että kykyä tiimityöskentelyyn opetellaan yhteiskunnassamme myös miesten keskuudessa. Kiitän myös ministeri Bulmahnia, joka on selvittänyt, että Saksa ainakin aikoo kaksinkertaistaa tutkimukseen ja koulutukseen varattavan talousarvionsa viiden seuraavan vuoden aikana. Se on merkki, jonka mukaan me tietenkin aiomme sitä mitata. Me kaikki tiedämme, että tietojen vaihto korkeakoulujen ja tosiasiallisten, toteutettavissa olevien tulosten välillä on aivan liian hidasta ja laahaa kaikissa jäsenvaltioissa kaukana jäljessä asetetuista vaatimuksista. Suurin toiveemme alussa on tietenkin pienten ja keskisuurten yritysten tukeminen voimakkaimpana työllistämisen moottorina. Haluaisin vielä mainita yhden kohderyhmän, joka on usein jäänyt keskustelussa vähälle huomiolle, nimittäin EU-jäsenvaltioissamme asuvat ulkomaiset kansalaiset, jotka ovat itsenäisellä yrittämisellään huolehtineet varsin huomattavassa määrin myös lisätyöllistämisestä. Mielestäni siksi onkin skandaali, jos näin saa sanoa, että omassa osavaltiossani Hessenissä harjoitetaan parhaillaan ulkomaalaisten syrjintää eräässä kampanjassa, jollaista ei voi hyväksyä. Viimeisenä kohtana on sen tekijän liian vähälle huomiolle jääminen, mitä naiset voisivat saada aikaan pk-yrityksissä. Innovatiivisuus ja luovuus eivät pääse millään tavalla oikeuksiinsa tosielämässä. Olen sitä mieltä, että Euroopan unionin olisi tuettava erityisesti tätä itsenäistä yrittämistä, naisten perustamia uusia yrityksiä. Pronk Arvoisa puhemies, haluaisin kiittää kollega Mannia sydämellisesti hänen mietinnöstään. Uskon, että hän on tehnyt hyvän yrityksen huomion kiinnittämiseksi joihinkin uusiin sektoreihin, joilla voi tosiaan syntyä työpaikkoja. Hän on viitannut pk-yrityksiin. Hän on viitannut myös opiskelun välttämättömyyteen. Voin sanoa, että hänen mietintönsä kannustaa opiskelemaan, koska meillä on mahdollisuus luoda riittävästi työpaikkoja vain, jos väestömme tosiaan kykenee vastaamaan uusin teknologian haasteisiin. Se on mielestäni hyvin tärkeää, ja se on myös mukana hänen mietinnössään. PPE-ryhmämme voi luonnollisesti kannattaa kovasti tätä mietintöä, joka on kyllä kuitenkin kompromissi. Mielestäni rouva Weiler on oikeassa puhuessaan mosaiikista. Minun täytyy sanoa, että jotkin mosaiikkiin lisätyt palaset ovat kuitenkin pienempiä kuin toiset palaset. Nimittäin esittelijän lisäämät palaset ovat hieman parempia kuin myöhemmin lisätyt palaset, ja se on vaarallista. Kun jouduin opiskelemaan saksaa, minulla oli kirja nimeltä Schwere Wörter . Se sisälsi vaikeita sanoja, saksan ja hollannin eroja. Tällä hetkellä joudumme tekemisiin Bonnin hallituksen kauniiden sanojen kanssa. Ne eivät ole mitään uusia tekoja. Siellä mennään korkeintaan niin pitkälle kuin edellinen hallitus meni. Mitään uutta ei tehdä, siis käytännössä ei mitään uutta, mutta sitä nimitetään kauniiksi. Käsitteitä varten on kauniita uusia sanoja. Me vaadimme tekoja. Minusta on tärkeää, että esittelijä on viitannut tekoihin ja oikeisiin uusiin työpaikkoihin eikä kaikenlaisiin jaottelu- tai suoritustapoihin, joista on kysymys, eikä liittokanslerin kauniista sanoista. On kysymys teoista, ja tekojen perusteella meidät lopuksi arvioidaan. Lindqvist Arvoisa puhemies, työpaikat ovat EU: n akilleenkantapää. Talous ja kilpailu markkinoista ovat aivan liian pitkään hallinneet EU: n yhteistyötä. EMUsta on tullut eräänlainen jäsenvaltioiden mantra, minkä vuoksi ne ovat taistelleet inflaatiota vastaan, asettaneet lähentymisvaatimuksia, tehneet talousarvioon kohdistuvia leikkauksia ja vähentäneet valtionvelkaa uusien työpaikkojen luomisen kustannuksella. Se on tärkeää, mutta eurooppalaisesta näkökulmasta se on liian yksipuolista ja aivan liian yksioikoista. EMU todellakin vaikeuttaa työpaikkoihin panostamista tulevaisuudessa. Luulen, että Euroopan kansalaiset arvostavat kaikkein eniten rauhaa, työllisyyttä ja ympäristöä. Amsterdamin sopimuksen työllisyyttä käsittelevä osa on hyvä. Työtapa, jossa tehdään valtioiden välistä yhteistyötä, jossa päämäärät ja suuntaviivat ovat Euroopan tasolla sekä johon sisältyy oikeus panoksien koordinointiin, muiden maiden hyvien ehdotusten hyödyntämiseen, esimerkiksi verotuksen painopisteen vaihtamiseen, lyhennettyyn työaikaan, koulutukseen ja opintovapaaseen, on hyvä tapa yhtenäistää maiden toimia. Kuljetus-, ympäristö- ja energia-alat ovat tulevaisuuden aloja, joita haluan tähdentää. Toivoisin esimerkiksi sitä, että EU yhdessä jäsenvaltioiden kanssa panostaisi suureen hankkeeseen, jolla bensiini korvattaisiin ympäristöä saastuttamattomilla polttoaineilla alle kymmenessä vuodessa. Se loisi monia ympäristöä säästäviä työpaikkoja. Etanoli, metanoli, sähkökäyttöiset kulkuneuvot ja niin edelleen - markkinat ovat niille kaikille avoinna. Viime kesänä vierailin eräässä Keski-Ruotsissa sijaitsevassa pienehkössä paperitehtaassa, jossa on 300 työntekijää. Kysyin toimitusjohtajalta, mikä oli hänen suurin ongelmansa työvoiman saamisessa. Luulin, että kyse oli palkoista, veroista ja EU: n säännöistä mutta vastaukseksi sain, että ensimmäisenä kysytään paikkakunnan kouluista, lastenhoidosta, sairaanhoidosta ja yhteyksistä. Perustavat yhteiskuntapalvelut ovat ratkaisevassa asemassa, jotta uusia työpaikkoja voitaisiin luoda monilla alueilla, muun muassa Euroopan pohjoisosissa. Liberaaliryhmä tukee tätä esittelijän tekemää ehdotusta. Crowley Arvoisa puhemies, haluaisin kiittää hyvin lämpimästi kollegaani Thomas Mannia hänen mietinnöstään, koska siinä katsotaan tulevaisuuteen, ja juuri siitä tässä onkin kysymys. Siinä ei yritetä soveltaa entisiä epäonnistuneita järjestelmiä eikä mekanismeja, vaan siinä tarkastellaan nykyhetken todellisuutta. Vaikka uusiin edistysaskeliin ja uuteen teknologiaan liittyykin riskejä ja vaaroja, ne tarjoavat myös uuden, loistavan tilaisuuden korjata joitakin entisiä erehdyksiä, tuoda Eurooppaan enemmän sosiaalista yhteenkuuluvuutta. Erästä asiaa on pohdittu paljon mietinnössä, kollegat ovat puhuneet siitä tänä iltana, ja arvoisa komissaarikin varmaan käsittelee sitä, nimittäin elinikäisen oppimisen ja koulutuksen merkitystä. Eräs vanha sanonta kuuluu, että jos miehelle antaa kalan, hän saa ravintoa päiväksi, mutta jos hänet opettaa kalastamaan, hän saa ravintoa koko elämäksi. Panostamalla enemmän kansalaistemme todelliseen koulutukseen ja ammattikoulutukseen voimme taata sen, että he hyötyvät tulevaisuudessa työllistämismahdollisuuksien räjähdysmäisestä kasvusta. On kuitenkin olemassa vaaroja, jotka eivät liity vain jäsenvaltioiden toteuttamiin yksittäisiin toimiin vaan myös verotuksen yhdenmukaistamista koskevaan kysymykseen, verotuksen kiristymiseen. Se jarruttaa tehokkaimmin investointeja, mikä heijastuu työmahdollisuuksiin. Meillä ei voi enää olla valtavaa julkista sektoria, joka automaattisesti nielee osan työttömistä ja antaa heille toisarvoista työtä. Ihmiset vaativat nyt, että he saisivat elää mielekästä ja ihmisarvoista elämää. Jos heidän on siksi tehtävä osa-aikatyötä, olkoon niin. Jos työelämään on siksi saatava enemmän naisia, olkoon niin. Keneltäkään ei saisi evätä tilaisuutta varmistaa itselleen täysipainoista elämää. Ketään ei kuitenkaan saisi myöskään vaatia olosuhteiden pakosta tai köyhyyden uhalla tarttumaan sellaiseen työtilaisuuteen, joka ei sovellu hänelle. Keskitytään koulutukseen, työskennellään yhdessä yhteisen edun hyväksi. Wolf Arvoisa puhemies, tekoja kauniiden sanojen sijasta, se pitää tosiaan paikkansa, mutta siinäkin on ensin nähtävä asiat selvästi. Sopimus työllisyydestä sen sijaan, että solmitaan liitto kaiken hyvän, kauniin ja totuudellisen puolesta, kun mitään tiettyä kohdetta ei ole ylipäänsä enää nähtävissä, näyttää minusta siinä seuravalta askeleelta, joka on täysin oikein ottaa. Herra Mannin mietinnössä on paljon sellaista, mitä voimme tukea, ja vastustamme myös sitä, että PPE-ryhmä pyrkii sitä vesittämään, mutta siinä on myös jotakin, mikä jää melko epäselväksi. Jotta saisimme asiaan selvyyttä, aion yrittää hieman systematisoida sitä. On kahteen eri ryhmään kuuluvia toimenpiteitä. Työn määrällistä kysyntää voidaan lisätä. Tähän kuuluu työllisyyteen suuntautuva makrotaloudellinen politiikka, sosiaalis-ekologisen rakenteen muuttaminen, ekologinen verotusuudistus, kolmannen sektorin kehittäminen, jotta saadaan tehdyksi sellaisia yhteiskunnallisia töitä, jotka ovat välttämättömiä mutta jotka eivät tule markkinoilla tehdyiksi. Toiseksi voidaan turvautua tarjolla olevan työmäärän vähentämiseen. Tähän kuuluu työn uudelleen jakaminen, työajan lyhentäminen, osa-aikatyö, työn uudelleenjärjestely, tarjolla olevan työmäärän vähentäminen niin, että tarjotaan oikeutta yksilölliseen ja työmarkkinoilla sovittuun työstä poissaoloon, ja herra Mannilla olikin mietinnössään sapattivuosi, jonka hänen ryhmänsä nyt haluaa pyyhkiä siitä yli. Ammattitaidon parantaminen, jolla on se kaksitahoinen vaikutus, että työkykymme on sen jälkeen parempi ja työvoimaa on hetkellisesti vähemmän tarjolla. Näihin toimenpiteisiin voidaan ryhtyä, ja me pystymme täyttämään Euroopan unionin työmarkkinoilla vallitsevan aukon; komission laskelmien mukaan se on 27-34 miljoonaa. Lisäksi meidän kuitenkin täytyy tarttua tietoisesti asiaan ja sitä varten me tarvitsemme - siitä olemme yksimielisiä - sopimusta työllisyydestä, jossa on sisältöä eikä pelkkiä kauniita sanoja. Damião Arvoisa puhemies, tämän monipuolisen mietinnön ansio on juuri se, että siinä on käytetty useita lähteitä ja siinä nostetaan esille useita kysymyksiä. Kyse on mietinnöstä, jossa ei tyydytä ainoastaan ilmaisemaan huolenaiheitamme ja sosiaali- ja työllisyysasiain valiokunnan yksimielistä näkemystä (meidän huolenaiheemme liittyvät väistämättä nykyisen kehitysmallin aiheuttamaan syrjäytymiseen), vaan jossa myös ehdotetaan eräitä ratkaisuja, joista täällä on jo puhuttu, kuten esimerkiksi työn jakaminen. Me kaikki kuitenkin tiedämme, että työn jakamisessa kyse on keinosta, joka johtaa erinäisiin välittömiin, mutta ongelman laajuuteen nähden täysin riittämättömiin tuloksiin. Sen vuoksi meidän onkin etsittävä uusia tapoja lähestyä tätä ongelmaa ja tunnustettava se tosiasia, että nyt on luotava kansalaisten omia yrityksiä, jotka voivat osaltaan myötävaikuttaa niin sanotun kolmannen sektorin, yhteisölle suunnattujen palvelujen ja ympäristöalan palvelujen ongelmien ratkaisuun, kuten täällä on jo tuotu esiin; sen vuoksi nuo yritykset on myös tunnustettava verotuksen tasolla ja niille on myönnettävä verohelpotuksia. Kyse on kansalaisten omista yrityksistä, joissa kansalaisilla on aivan uudenlainen rooli, ja meidän on hyväksyttävä se ja kannustettava siinä. Tiedämme, että sosiaaliturvajärjestelmillä on nykyään rooli, joka ylittää niiden voimavarat ja jota varten niitä ei ole alun perinkään luotu. Koko sodan jälkeisenä aikana ei ole vielä koskaan ollut niin suurta määrää ihmisiä, jotka ovat kokonaan tai osittain riippuvaisia näistä järjestelmistä. Pian ne eivät enää kestä painetta. Sen vuoksi kansalaisten ihmisarvoinen, kestävä ja todellinen sijoittuminen yhteiskuntaan voidaan lopultakin taata vain työllisyyden avulla. On siis luotava työpaikkoja, ja sen vuoksi on myös pyrittävä synergiaan ja lähentymiseen investointihankkeissa, sillä se eurooppalainen yhteiskuntamalli, jota me haluamme, ei varmastikaan perustu vain sosiaalitilastoissa näkyviin työpaikkoihin, jotka eivät ole sosiaalisesti laadukkaita, jotka johtavat alentaviin sosiaalisen kanssakäymisen muotoihin ja jotka ovat vailla tulevaisuutta. Emme siis voi ratkaista ongelmia sellaisilla työpaikoilla, jotka on luotu vain " tilastoja varten" , emmekä voi kohdata tätä monisärmäistä tilannetta, jonka ratkaisemista me kaikki haluamme, turvautumalla koulutukseen ja työllistämiseen perustuviin tilapäisratkaisuihin. Vetoamme komissioon varmoina siitä, että nyt, valkoisen kirjan jälkeen, välinpitämättömyyden muuri on murrettavissa. On aika toimia! Hatzidakis Arvoisa puhemies, haluan aidosti onnitella hyvää ystävääni ja kollegaani, herra Thomas Mannia, erittäin hyvin tehdystä työstä, vaikkakin mielestäni lopullinen tulos ei ole yhtä hyvä kuin hänen itsensä tekemät alkuperäiset ehdotukset työllisyys- ja sosiaaliasiain valiokunnalle. Joka tapauksessa, kun asiat ovat nyt näin, tämä mietintö on erityisen tärkeä mielestäni kahdesta tärkeästä syystä. Ensiksikin siksi, että elämme nopean kehityksen aikaa. Nyt on globalisoitumisen, bioteknologian, tietoyhteiskunnan aikakausi, ja on olennaisen tärkeää, että Euroopan parlamentti tarkastelee kysymystä, jota me tänään käsittelemme, eli tulevaisuuden ammatteja. Toinen tärkeä syy on työttömyys, josta työvoima erityisesti Euroopan unionissa kärsii, ja myös tästä syystä pitää katsoa, kuinka tuleva ja nykyinen kehitys voitaisiin parhaiten kohdata. Arvoisa puhemies, vapaassa taloudessa on selvää, että valtio ei voi tarkasti ennakoida tulevia tapahtumia. Valtio voi kuitenkin tehdä kaksi asiaa. Ensinnäkin tukea työntekijöiden joustavia, nykyaikaisia ja tuloksellisia koulutus- ja jatkokoulutusjärjestelmiä ja toiseksi painottaa kielten opetusta, jolla rohkaistaisiin työntekijöiden liikkuvuutta yhteismarkkinoita silmällä pitäen. Lisäksi on selvää, että voidaan ymmärtää, mihin aloihin meidän pitää kiinnittää huomiota, vaikka edes viitteellisesti. Tämän asian osalta mietinnössä mielestäni oikein korostetaan ensiksi, että yksi tällainen ala on tietotekniikka ja elektroniikkateollisuus; toinen omaa maatani erityisesti kiinnostava ala on matkailu, maaseutumatkailu ja yleensä ottaen vapaa-ajan teollisuus. Kolmanneksi pitää painottaa kolmatta sektoria, palveluita. On selvää, että tämä sektori vahvistuu toisen sektorin kustannuksella; ja tietysti on olemassa vielä neljäs sektori eli pk-yritykset, jotka ovat hyvin joustavia ja jotka voivat luoda monia työpaikkoja, niin kuin on nähty. Heinisch Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, saanen puuttua kolmeen kohtaan. Suureksi ongelmaryhmäksi työmarkkinoilla koko Euroopassa eivät tulevaisuudessa muodostu vain sellaiset nuoret ja aikuiset, joilla ei ole minkäänlaista koulutusta, vaan myös sellaiset, joilla on vanhentunut tai epäajanmukainen koulutus. Ammatti- ja jatkokoulutusjärjestelmien pitää sopeutua rakennemuutokseen aina vain nopeammin. Jäsenvaltioiden yhteiset ponnistukset innovaatioiden aikaan saamiseksi tällä alueella ovat erityisen lupaavia. Nimenomaan Leonardo II tulee tarjoamaan loistavia yhteistyömahdollisuuksia, joita olisi mitä kiireimmin hyödynnettävä. Toiseksi: kansalaiset ovat tähän mennessä hyödyntäneet vain vähän Euroopan laajuisia työmarkkinoita. Vain noin 2 % elää ja työskentelee pitkähköjä aikoja toisessa jäsenmaassa. Mahdollisuuksia työllistyä kansallisten rajojen ulkopuolella tunnetaan monesti vielä liian heikosti, eikä liikkuvuuden esteitä koulutuksen ja työnteon alalla ole saatu vieläkään kokonaan raivatuksi. Sen kaltaiset aloitteet kuin Eures ja Kansalaiset ensin (Citizens First) ovat askelia oikeaan suuntaan, mutta ne eivät vielä riitä. Parlamentilta, komissiolta ja neuvostolta edellytetään, että ne panevat liikkeelle lisää aloitteita. Myönteisenä seikkana voidaan mainita Euro-passin käyttöönotto, joka takaa ulkomailla hankitun ammatillisen pätevyyden läpinäkyvyyden. Kolmanneksi: Eurooppaan pystytään luomaan lisää työllistämismahdollisuuksia perustamalla uusia yrityksiä innovatiivisen teknologian, uusien markkinointimahdollisuuksien tai palvelutoimintojen pohjalta. Tämä edellyttää kuitenkin, että eritoten nuorten ihmisten voimavarat saadaan täysin hyödynnetyiksi. Jo peruskoulutuksessa ja sen jälkeen läpi elämän jatkuvan oppimisen osana täytyy pyrkiä välittämään ja edistämään yrittäjyyden ajatusta ja talouteen liittyvää tietoutta. Samanaikaisesti on kuitenkin myös poistettava liiallista sääntelyä lainsäädännöstä, rahoituksellisia esteitä ja tiedonpuutetta. Riskipääoman saatavuus esimerkiksi on tällöin yksi tähän liittyvä tekijä. Lopuksi vielä kerran sydämellinen kiitos Thomas Mannille hänen erinomaisesta mietinnöstään. Rübig Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, vain muutama viikko sitten työttömien määrä laski pitkästä aikaa 10 %: n alapuolelle. Se on rohkaisevaa, mutta älkäämme tyytykö vielä siihen. Ennen muuta tuntuu tärkeältä viitata myönteisiin kehityssuuntiin ja työpaikkojen tulevaisuuden markkinoihin. Thomas Mannin erinomainen mietintö antaa tähän oman erityisen panoksensa. Esittelijä toteaa täysin oikein, että työnantajilla on velvollisuus taata työntekijöilleen jatkuva jatkokoulutus. Sillä viittaamme siihen, että on ennen muuta yrityksen omistajan oman edun mukaista, että työntekijöillä on esittää työssään tarvittavaa ajanmukaista osaamista. Siksi elinikäinen oppiminen on asetettava etusijalle korkeimpana päämääränämme, jolla voidaan parantaa koko unionin laajuista työllisyyttä, sillä vain kuluttaja luo työpaikkoja. Siksi on tarjottava tuotteita ja palveluja, joita myös ostetaan. Edelleen on kiinnitettävä huomiota siihen, että yritysten omistajien vaihtuessa on mahdollisuus työpaikkojen turvaamiseen ja silloinkin uusien työpaikkojen luomiseen. Mietinnössä puhutaan myös pelosta, jota tunnetaan teknologista muutosta kohtaan ja joka voisi tehdä useampia työpaikkoja tarpeettomiksi kuin uusia syntyy. Näitä pelkoja meidän on pyrittävä torjumaan päättäväisesti ja johdonmukaisesti. Tietoyhteiskunta esimerkiksi on kaikkein dynaamisin talouden ala koko Euroopan unionissa. Sen osuus BKT: sta on jo 5 %. Tämä sektori kasvaa kaikkia muita nopeammin ja luo myös enemmän työpaikkoja. Kaiken kaikkiaan jo yli neljä miljoonaa ihmistä työskentelee niin kutsutun tieto- ja viestintäteknologia-alan yritysten palveluksessa. Yli 300 000 uutta työpaikkaa luotiin tässä yhteydessä tietoyhteiskunnan avulla vuoden 1995 ja 1997 välisenä aikana. Näitä mahdollisuuksia ei kuitenkaan ole käytetty vielä läheskään loppuun. Noin 500 000 täyttämätöntä työpaikkaa odottaa alan ammattilaisia tämän alan piirissä. Tässä mahdollisuudet ylittävät siis tarjonnan. Meidän täytyy vain tarttua niihin. Schiedermeier Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, arvoisa komissaari, sallinette minun viimeisenä puhujana valottaa tätä ongelmaa hieman toiselta kannalta. Mitä oikein ovat ne työpaikat, joilla on tulevaisuuden näkymiä? Ratkaisevaa ei ole niissä tehtävän työn laatu vaan se, säilyvätkö nämä työpaikat tulevaisuudessakin, mikä minun nähdäkseni tarkoittaa, että tällaisia työpaikkoja on osaksi jo nyt olemassa. Tahtoisin siis analysoida sitä, miksi näillä jo olemassa olevilla työpaikoilla on tulevaisuuden näkymiä. Se ei olekaan kovin vaikeaa. Yritysjohdon, pienissä yrityksissä toimitusjohtajan, täytyy tunnistaa oikealla hetkellä yrityksen tuotteille ja palveluille markkinoilla avautuvat mahdollisuudet sekä sopeuttaa tarjonta nopeasti vaatimusten mukaiseksi. Tähän hän tarvitsee työntekijöitä, jotka ovat hyvin koulutettuja, mahdollisimman hyvin motivoituneita ja jatkuvasti valmiita kouluttautumaan edelleen. Tällaisia tiimejä ei ole valmiina kuin tarjottimella. Niihin kuuluvat haluavat, että heitä kohdellaan hyvin, että he saavat tietoa asioista ja että heille maksetaan kunnon palkkaa. Joustavuuden lisäämistä ei vain yrityksen eduksi vaan myös työntekijän eduksi tarvitaan nykyään enemmän kuin koskaan. Nykyaikaiset työaikamallit eivät saa koitua vain työntekijän rasitteeksi, kuten viimeisin esimerkki VW: n Wolfsburgin tehtailta osoittaa. Ammatin vaatimukset eivät saa sulkea ketään oman perheen tai yhteisön ulkopuolelle. Kansallisvaltion täytyy tehdä oma osuutensa järkevällä verotuksella ja tarvittaessa vastaavalla veronkevennyksellä eikä sitten kääntää kelkkaansa, kuten teidän uusi hallituksenne, hyvä rouva kollega, 630 markan lain kohdalla. Siinä oli perusanalyysini. Vajavainen koulupohja, puuttuva ammatillinen koulutus ja jatkokoulutus ja riittämätön ammattitaito estävät monia ihmisiä pääsemästä onnistuneeseen alkuun. Iäkkäiden työntekijöiden ja vammaisten syrjintä täytyy vastaisuudessa sulkea pois lainsäädännöllä. Tässä meidän eurooppalaisten täytyy ottaa oppia toinen toisiltamme. Esittelijä, Thomas Mann, on tehnyt monia hyviä ehdotuksia. Nykyaikaisimpien teknologioiden hyödyntäminen ja erityisesti palvelualat tarjoavat mahdollisuuksia tulevaisuuden kannalta varmojen työpaikkojen luomiseen, vieläpä tasapuolisesti naisille ja miehille. Asetun puolustamaan sosiaalista markkinataloutta Euroopassa, mutta torjun kaikki yritykset, joilla ihmisiä pyritään liiaksi holhoamaan, sillä se voisi olla este tulevaisuuteen tähtäävien työpaikkojen luomiselle. Flynn Arvoisa puhemies, työllisyys on Euroopan keskeinen poliittinen painopistealue. Suhtaudun myönteisesti tähän tulevaisuuden työpaikkojen luomista koskevaan mietintöön ja onnittelen esittelijää hänen erinomaisesta työstään. Kiitos, herra Mann. Se on ilman muuta seurausta komission vuonna 1998 antamasta työllisyysasteita koskevasta kertomuksesta, jossa yksilöitiin Euroopan työllisyyden tasoon vaikuttavat esteet ja ne sektorit, joilla työllisyys laahaa Euroopassa jäljessä. Suhtaudun myönteisesti moniin mietinnön osa-alueisiin ja esimerkiksi siihen, että päätöslauselman mukaisesti Euroopan ratkaisu piilee huipulla. Meidän pitäisi laajentaa osaamistamme huippulaadukkaisiin tuotteisiin ja palveluihin, jotka ovat teknologisen muutoksen etulinjassa ja johtavat huippulaadukkaisiin työpaikkoihin. Siinä korostetaan olemassa olevia mahdollisuuksia työllisyyden ja palvelujen lisäämiseksi; tarvetta uudistaa koulutus- ja ammattikoulutusjärjestelmiä ja mahdollistaa elinikäinen oppiminen; naisten ottamista huomioon työllisyyspolitiikassa sekä pienten ja keskisuurten yritysten merkitystä työllisyyspolitiikan kohderyhmänä; vaatimusta työmarkkinaosapuolten osallistumisesta koulutuspolitiikan valmisteluun sekä vaatimuksia teollisuuden ja tieteen välisten yhteyksien parantamiseksi. Komissiota pyydetään nyt ottamaan huomioon joitakin tämän päätöslauselman kohtia, ja jos sallitte, haluaisin esittää seuraavat lyhyet huomiot. Päätöslauselman 21 kohdassa mainitaan Philoxenia-ohjelma. Komissio ehdotti tätä matkailuohjelmaa vuonna 1996, mutta neuvosto ei ole vieläkään hyväksynyt sitä. Haluaisin täsmentää, että komissio ei ole luopunut ehdotuksesta eikä sillä ole aikomusta tehdä niin. Luulen, että puheenjohtajamaa Saksa voi puhua siitä. Mitä tulee 24 kohtaan, komissio on työllisyys- ja työmarkkinakomitean puitteissa käynnistänyt useita vertaisarviointeja, joiden tarkoituksena on yksilöidä jäsenvaltioiden työllisyyspolitiikkojen hyvät käytännöt. Tämän vertaisarvioinnin tulokset sisällytetään vuoden 1999 yhteiseen työllisyyskertomukseen. Tästä arvioinnista saatuja opetuksia käytetään työllisyyden suuntaviivoja laadittaessa. Haluaisin kuitenkin huomauttaa, että kussakin jäsenvaltiossa harjoitettavista erityisistä politiikoista on tavallisesti paras päättää kansallisella tasolla. Pidän 32 ja 33 kohdassa myönteisenä sitä, että parlamentti tunnustaa naiset erityiseksi kohderyhmäksi. Naisten työttömyysaste on korkeampi kuin miesten, ja myös työllisyysaste on paljon matalampi. Naisten työllisyyttä edistäviä yhteisön toimia on toki jo olemassa sekä NOW-yhteisöaloitteessa että itse Euroopan sosiaalirahastossa, tavoitteessa 3. Enemmän voidaan kuitenkin tehdä, ja enemmän on ehdotettu parhaillaan neuvoteltavassa sosiaalirahastoa koskevassa uudistuksessa. Tämä uusi rahasto sisältää erityistoimia naisia varten, jotta he voisivat hyödyntää täysimääräisesti uusia työmahdollisuuksia. Mitä tulee 16 kohdassa käsiteltävään työaikaan, parlamentti ilmaisi Luxemburgin työllisyyshuippukokoukseen tekemään ehdotukseensa sisältyneessä päätöslauselmassa, millainen kannan pitäisi olla Euroopan tasolla. Siinä todettiin, että jäsenvaltioiden on tarkasteltava joustavuuden edistämistä työmarkkinoilla työtuntien, -ajan ja -tapojen, kuten urakatkosten ja sapattivapaiden, osalta sellaisen yksittäisten yritysten tasolla tapahtuvaan työmarkkinaosapuolten vuoropuheluun perustuvan prosessin kautta, joka ei liity lainsäädäntöön eikä ole pakollinen. Haluaisin sanoa herra Mannille, että hän on oikeassa sanoessaan, että ammatin vaihtaminen kolme tai neljä kertaa elämän aikana on tulevaisuuden sana. Se voidaan saavuttaa, herra Mann, ainoastaan painottamalla elinikäistä oppimista, sanomalla herra Crowleyn tavoin, että meidän on muutettava koulutusta ja ammattikoulutusta, niin että kaikki voivat osallistua työmarkkinoille. Haluaisin sanoa teille, rouva Weiler, että käsittääkseni Saksan kansallista toimintasuunnitelmaa tullaan selvästi vahvistamaan. Sain tällaisen käsityksen käytyäni Bonnissa ja puhuttuani Saksan hallitukselle juuri tästä asiasta. Saksan hallitus korostaa erittäin paljon nuoria työttömiä ja naisten asemaa työmarkkinoilla koskevia kysymyksiä. Saksan suunnitelmaa vahvistettaessa keskeisellä sijalla tulee olemaan se, että siellä myönnetään rahaa, miljoonia ja miljardeja Saksan markkoja, suuntaviivojen täytäntöönpanon varmistamiseen. Haluamme, että jokaisessa jäsenvaltiossa toimitaan näin täytäntöönpanon osalta. Ymmärrän nyt erittäin hyvin, herra Pronk, mitä sanotte uusista palveluista, ja kiinnostavaa siinä on ilman muuta se, että on olemassa valtava aukko. Sitä ei kuitenkaan ole maataloudessa tai teollisuudessa tai julkisella sektorilla. Se on palvelusektorilla, yhteispalveluissa, yrityspalveluissa, palvelujen jakautumisessa ja koko vapaa-aikaa koskevassa kysymyksessä. Aukko on siinä, että olemme jääneet jälkeen Yhdysvalloista, ja meidän on kurottava aukko umpeen, koska työllisyysasteemme on 25 viime vuoden ajan laskenut. Se ei kuitenkaan onnistu, herra Lindqvist, ellei ole olemassa valtavia voimavaroja lastenhoitoon ja keinoja käyttää kaikkia työmarkkinoiden voimavaroja, ja siihen kuuluu se, että naisiin kiinnitetään paljon enemmän huomiota. Minun on sanottava teille, rouva Heinisch, että liikkuvuutta koskeva kysymys on Euroopan työmarkkinoiden kannalta keskeinen asia. Saavutuksemme tällä alueella eivät ole hyviä, mutta olemme luomassa EURES-verkostoa, järjestelmää, joka mahdollistaa sen, että ihmiset voivat liikkua entistä helpommin unionissa, ja joka johtaa toivottavasti siihen, että liikkuvuutta voidaan lisätä. Lopuksi totean, että Euroopan unionissa on tänä iltana puoli miljoonaa avointa työpaikkaa tietoyhteiskunnan ja teknologian alalla. Olette aivan oikeassa, herra Rübig, puoli miljoonaa työpaikkaa. Teollisuuden mukaan Euroopassa on kuitenkin viiden vuoden kuluttua 1, 2 miljoonaa avointa työpaikkaa, joita me emme pysty täyttämään. Sanon, että ainoa tapa puuttua tähän on muuttaa, rouva Weiler, ja uudistaa koulutus- ja ammattikoulutusjärjestelmiä niin, että meillä on nykyistä, kymmenen vuoden kuluttua vanhentunutta teknologiaa varten sellainen koulutusjärjestelmä, herra Crowley, jonka ansiosta kaikki voivat olla mukana ja kaikilla on mahdollisuus tehdä työtä tässä unionissa. Puhemies Kiitos, herra komissaari. Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Munivien kanojen suojelu Puhemies Esityslistalla on seuraavana Kindermannin laatima maataloutta ja maaseudun kehittämistä käsittelevän valiokunnan mietintö (A4-0481/98) ehdotukseksi neuvoston direktiiviksi eri tuotantojärjestelmissä pidettävien munivien kanojen suojelun vähimmäisvaatimuksista (KOM(98)0135 - C4-0196/98-98/0092(CNS)). Kindermann Arvoisa puhemies, käsiteltävänä olevan komission ehdotuksen tarkoituksena on nyt voimassa olevan häkkikanaloita koskevan direktiivin 88/166/ETY korvaaminen 1. tammikuuta 1999 eri tuotantojärjestelmissä pidettävien munivien kanojen suojelua koskevalla direktiivillä. Siinä on kyse vain vähimmäisnormeista. Komissio panee siten täytäntöön voimassa olevan direktiivin 9 artiklan tarkistuslausekkeen, jonka mukaan sen on esitettävä eläinlääkintäalan tiedekomitean kertomuksen pohjalta mukautusehdotuksia alan tieteellisen kehityksen huomioon ottamiseksi. Tarkoituksena on, että kaikissa ensi kertaa käyttöön otettavissa tuotantojärjestelmissä on oltava munimispesiä, orsia ja hiekkakylpypaikkoja. Jäsenvaltiot voivat sallia jatkossakin poikkeuksina myös tavanomaiset häkit ilman munimispesiä ja pehkuja. Niissä on kuitenkin oltava tilaa vähintään 800 neliösenttimetriä kanaa kohti ja niiden korkeuden on oltava joka kohdassa vähintään 50 cm. Vanhoja kanaloita voidaan tietyillä edellytyksillä vielä käyttää enintään 31: seen päivään joulukuuta 2008 saakka. Valiokuntamme piti komission ehdotusta myönteisenä, koska sen tarkoitus on oikea, nimittäin munivien kanojen olosuhteiden parantaminen. Niistä mainittakoon ennen muuta kanaa kohti varattavan vähimmäispinta-alan nostaminen 450 neliösenttimetristä 800 neliösenttimetriin, toimenpide, jota me erityisesti kannatamme, sillä nyt voimassa olevat säännökset eivät monilta tahoilta esitettyjen käsitysten mukaan salli tiettyjen eläimille synnynnäisten käyttäytymistapojen täysimääräistä toteuttamista ja niin ollen lajinmukaista eläinten kasvatusta. Valitettavasti komissio on jäänyt asiassa puolitiehen muotoillessaan vähimmäisvaatimuksia muille tuotantojärjestelmille. Säännökset muista suljetuista tiloista kuin häkkikanaloista ovat puutteellisia ja ennen kaikkea eläintiheyttä koskevat ohjeet puuttuvat. Määräykset ulkokanaloista puuttuvat täysin. Pidämme sitä valitettavana, sillä uuden direktiivin myötä eri tuotantojärjestelmät asetetaan keskenään entistä kovempaan kilpailuun. Vaadimme sen vuoksi komissiolta, että se antaa pian näitä seikkoja koskevan ehdotuksen. Valiokunta piti puutteena myös sitä, että ei ole määritelty seikkaperäisesti uutta, niin kutsuttua varusteltua häkkiä, jossa on munimispesät, orret ja pehkuja ja josta on siis määrä tulla tulevaisuudessa vakiohäkki. Mielestäni olemme nyt tuoneet tähän asiaan parannusta. Tämän lisäksi olemme ehdottaneet uuden direktiivin voimaantulon lykkäämistä kahdella vuodella, sillä komission tavoitteeksi asettama ajankohta on täysin epärealistinen. Siihen mennessä ei ole ehditty saada markkinoille kaupallisiin tarkoituksiin vielä yhtään vaaditun muotoista häkkiä. Vaadimme niin ikään komission valvontatehtävää koskevan säännöksen tiukentamista. Nimittäin jos tiukennetaan vain tuotanto-olosuhteita ja velvollisuus paikan päällä tapahtuvaan valvontaan muutetaan mahdolliseksi valvonnaksi, ei täytetä sitä tehtävää, jonka mukaan tällä valvonnalla pitäisi taata direktiivin yhdenmukainen soveltaminen koko EU: ssa. Siirryn nyt sosioekonomisiin näkökohtiin. Valiokunta ehdottaa, että sen lisäksi, että tehokkuusasetuksen (EY) N: o 950/97 nojalla on mahdollisuus vapaehtoiseen, yhteisesti rahoitettavaan investointitukeen, otettaisiin käyttöön myös tuotannollisista tekijöistä riippumaton, määräaikainen ja asteittain vähenevä lisätukijärjestelmä. Olemme sitä mieltä, että tällä ohjausvälineistöllä vielä epäröivät jäsenvaltiot voitaisiin saada helpommin hyväksymään entistä korkeampi eläinsuojelun taso ja kehotamme siksi neuvostoa ja komissiota harkitsemaan tarkoin tätä ehdotusta. Sen lisäksi valiokunta vaatii huolehtimaan siitä, että yhteisön tuottajia ei saateta kolmansista maista tulevaan tuontiin nähden epäedulliseen asemaan. Tähän sisältyy erityisesti se, että tuonnin on täytettävä samat eläinsuojelu-, eläinlääkintä- ja hygieniavaatimukset kuin EU: ssakin tuotettujen tuotteiden. Saanen sanoa tässä kohden vielä muutaman sanan ennen kaikkea eläinsuojelujärjestöjen esittämästä vaatimuksesta niin sanottujen häkkikanaloiden täydelliseksi poistamiseksi. Valiokunta on päättänyt olla käyttämättä uuden direktiiviehdotuksen yhteydessä käsitettä häkkikanala, koska se ei sovellu tähän käyttöön ja on harhaanjohtava. Tällöin on erotettava toisistaan vähintään kolme eri häkkityyppiä ja jokainen yksittäinen häkki, myös niin kutsutut varustellut häkit, voidaan sijoittaa häkkikokonaisuuksiksi. Häkkikanalan käsite ilmaiseekin vain jotakin tavasta, jolla häkkejä on käytetty, mutta ei mitään niiden ominaisuuksista. Valiokuntamme ehdottaa sen vuoksi, että puhuttaisiin tavanomaisista häkeistä, kun tarkoitetaan nykyisin voimassa olevassa direktiivissä määriteltyjä häkkejä. On totta, että eläinlääkintäalan tiedekomitean kertomuksessa lokakuulta 1996 päätellään, että nykyisistä häkkijärjestelmistä aiheutuu niiden tilanahtauden ja virikkeettömyyden vuoksi eläinten hyvinvoinnille vaikeita tuotantojärjestelmästä johtuvia haittoja. Painotus on kuitenkin sanalla nykyisistä, sillä eläinlääkintäkomitea toteaa, että myös vaihtoehtoisiin tuotantojärjestelmiin liittyy höyhenten nokkimisen ja kannibalismin uhasta johtuvia vaikeita haittoja... Puhemies keskeytti puheenvuoron. Needle Arvoisa puhemies, haluaisin ensiksi sanoa, että suhtaudun erittäin myönteisesti herra Kindermannin rakentavaan ja hyvin perusteltuun työhön ja pidän sitä huomattavana parannuksena komission ehdotuksiin nähden, jotka ovat ympäristö-, terveys- ja kuluttajansuojavaliokunnan mielestä riittämätön kompromissi tuottajien ymmärrettävän huolen ja munivien kanojen hyvinvoinnin välillä. Eräässä kansallisessa sanomalehdessä julkaistu luonnollista kokoa oleva valokuva, jonka otin tänään mukaan ja joka näyttää tavanomaiseen häkkiin tai häkkikanalaan todellisuudessa jäävän tilan, kertoo enemmän kuin monen tunnin keskustelu voi ikinä kertoa. Valiokuntani on valitettavasti sitä mieltä, että jos jäsenvaltioiden tuottajia ei auteta rahoituksellisin toimin siirtymään vaihtoehtoisiin menetelmiin, on epätodennäköistä, että direktiivin myönteiset päämäärät toteutuvat. Vaatimukset eivät täytä niiden toiveita, jotka haluaisivat saavuttaa parhaat hyvinvointinormit eivätkä myöskään tarjoa realistisia puitteita EU: n munantuottajien kilpailukyvylle, kasvatusmenetelmien muuttamiselle eikä kestävän työllisyyden säilyttämiselle. Tässä tilanteessa valiokunta asetti etusijalle häkkikanaloiden aiheuttamien vakavien haittojen torjumisen, kuten kertomuksessa todettiin, ja vaatii sen vuoksi yhteisönlaajuista häkkien kieltoa mahdollisimman pian sekä soveltuvia rahoituksellisia toimia jäsenvaltioilta ja komissiolta vaihtoehtoisten järjestelmien käyttöönottamiseksi ja asiaa koskevien tutkimusten laatimiseksi. Komission tulee lisäksi vaatia WTO-neuvotteluissa yhtäläisiä hyvinvointiehtoja myös tuontimunille ja etenkin munatuotteille komission siipikarjan ja munien neuvoa-antavan komitean suosituksen mukaisesti. Näin ollen toivon lopuksi, että parlamentti hyväksyy huomenna kollegani herra Wattsin ja muiden jäsenten esittämät tarkistukset 50 ja 92 ja että näin tarkistetun herra Kindermannin hyvän mietinnön voimaantuloa pidetään myönteisenä askeleena kohti näiden häkkien - miten me niitä sitten kutsummekaan - katoamista Euroopan unionissa. Watts Arvoisa puhemies, minäkin haluaisin kiittää esittelijää hänen mietinnöstään ja siitä, miten rakentavasti ja perusteellisesti hän on käsitellyt tätä hyvin arkaluonteista ja kiisteltyä kysymystä. Kuten hänkin, myös minä suhtaudun myönteisesti komission ehdotukseen häkkikanalajärjestelmän uudistamiseksi. Ilmeisesti kautta linjan tunnustetaan se, että nykyisestä häkkikanalajärjestelmästä on luovuttava. Vaikka ehdotuksessa ei minun mielestäni mennäkään tarpeeksi pitkälle, se merkitsee nykyisen häkkikanalajärjestelmän loppua. Olikin jo korkea aika! Euroopan komission tieteellisen eläinlääkintäkomitean mukaan häkkikanalajärjestelmästä aiheutuu - ja kollegani Clive Needle viittasi juuri tähän - " vakavia haittoja kanojen hyvinvoinnille" . Viimeksi eilen saatiin uusia tietoja häkkikanojen surkeasta kohtalosta: ne ahdetaan häkkiin jo 18 viikon ikäisinä, eikä niillä ole tarpeeksi tilaa räpytellä siipiään, seistä kunnolla pystyssä, raapia itseään, torkahtaa tai peseytyä. Vuoden päästä, niiden työelämän päättyessä luisevat, melkein ilman höyheniä olevat kanat teurastetaan ja niistä tehdään piirakoita, keittoa tai lemmikkieläinten ruokaa. Joka kolmannella teurastettavaksi vietävällä kanalla on vastikään murtuneita luita, ja lähes kaikki kanat kärsivät luukadosta. Häkit ovat suurkanaloita kaikkein pahimmillaan. Jos häkkijärjestelmä on mielestämme julma, meidän pitäisi sitten kieltää se täysin. Minun tarkistuksillani ja muiden kollegojen tarkistuksilla pyritään juuri siihen. Häkkikanalajärjestelmästä on vuoteen 2009 mennessä luovuttu munantuotannossa. Kymmenen vuoden siirtymäkausi on paras tapa edistää munivien kanojen hyvinvointia. Kymmenen vuoden siirtymäkausi on teollisuuden kannalta oikeudenmukainen, jotta se voi varautua selvään ja varmaan tulevaisuuteen. Tulevaisuus kuuluu vapaiden kanojen tuotannolle. Se toimii Britanniassa. Se turvaa kanojen hyvinvoinnin; se on kannattavaa ja suosittua. 89 % Britannian kansalaisista on sitä mieltä, että on julmaa pitää kanoja pienissä häkeissä. Lähes puolet kaikista brittitalouksista ostaa nykyisin lattiakanaloiden tai vapaiden kanojen munia. Jotkin supermarketit, kuten Marks & Spencer, ovat kieltäneet täysin häkkikanojen munat ja myyvät nyt vain vapaiden kanojen munia. Meidän kaikkien pitäisi varautua tähän eläinten hyvinvointia korostavaan tulevaisuuteen, ja toivon, että me kaikki äänestämme huomenna sen puolesta. Sonneveld Arvoisa puhemies, häkkikanaloita koskeva uusi direktiivi on ensisijaisen tärkeä poliittinen aihe. Saamme siitä paljon palautetta kansalaisilta. Se koskee kuitenkin myös yrityksiä, joista monet EU: n siipikarjankasvattajat saavat tulonsa. Tämä velvoittaa meidät työskentelemään huolellisesti uusien sääntöjen parissa ja samalla kannustamaan vahvasti tuottajia uudistamaan yritystensä järjestelmiä, jotta eläinten hyvinvointi samalla paranisi niissä yrityksissä, jotka ovat taloudellisesti toimintakykyisiä Euroopan unionissa. Tämä ei voi koskaan tarkoittaa lähestymistapaa, jonka mukaan kaikkien EU: n siipikarjankasvattajien pitäisi siirtyä tuottamaan vapaasti liikkumaan pääsevien kanojen munia, vaikka tästä menetelmästä onkin tulossa yhä tärkeämpi. On jäätävä kuitenkin sellainen vaihtoehto, että eläimiä pidetään huomattavasti parannetuissa häkeissä. Tällaisilla järjestelmillä suoritetut kokeet osoittavat, että hyvinvointi paranee huomattavasti. Eläinlääkintäalan tiedekomitean täytyy myös antaa tästä asiasta lausunto, ja samalla täytyy tarkastella muita näkökohtia, kuten ympäristöä ja siipikarjankasvattajien työoloja. Jos tällainen vahvasti parannettu järjestelmä halutaan saada pian aikaan, täytyy munivien kanojen pitäminen perinteisissä häkeissä tehdä kalliimmaksi korottamalla huomattavasti sääntöjen mukaista neliösenttimetrien määrää eläintä kohti. Valitsevatpa unionin siipikarjankasvattajat reilujen kilpailuperiaatteiden mukaisesti tulevina vuosina sitten kumman näistä tuotantotavoista tahansa, on valintaa harkittaessa myös huomioitava tuoreina tai munatuotteina käytettävien munien tuotanto-olot. Ei saa kuitenkaan uhata, että koko järjestelmä kielletään tietystä päivämäärästä lähtien, vaikka häkkejä olisi tuntuvasti parannettu. PPE-ryhmä aikoo näin ollen enimmäkseen seurata Kindermannin mietinnön linjausta. Teemme niin kiittäen esittelijää. Olemme arvostaneet suuresti hänen asiantuntevaa ohjaustaan tässä asiassa. Mulder Arvoisa puhemies, haluaisin aloittaa kiittämällä herra Kindermannia hänen mietinnöstään ja kaikesta hänen tekemästään työstä. Hän on laatinut mielestäni hyvän mietinnön. ELDR-ryhmä on ennen kaikkea sitä mieltä, että tässä tapauksessa ei pitäisi käyttää direktiiviä vaan asetusta. Mielestämme on hyvin tärkeää, että tämä ehdotus pannaan toimeen kaikissa Euroopan unionin jäsenvaltioissa yhtä laajasti. Ei saa käydä niin, että tietyt maat jäävät liikaa jälkeen. Tämä on siis ELDR-ryhmän tärkeä näkemys. Arvoisa puhemies, minun täytyy sanoa teille, että olen saanut harvoin niin paljon postia kuin viime viikkojen aikana tästä aiheesta. Ryhmäni on jo vuosikaudet kannattanut sitä, että kuluttajat päättävät itse, mitä he haluavat syödä, ja jos he haluavat syödä munia, jotka tulevat tilavammista häkeistä, me kannatamme sitä kovasti. Siksi kannatamme tässä mielessä yleisesti Kindermannin mietintöön sisältyvää ehdotusta vähimmäispinta-alan lisäämisestä 450 neliösenttimetristä 800 neliösenttimetriin. Mielestäni samanaikaisesti on tutkittava mahdollisimman paljon vaihtoehtoisia järjestelmiä. Odotamme siksi myös hyvin kiinnostuneina komission kertomusta tästä asiasta. Yksi asia on meistä ristiriitainen. Yhdysvalloissa, joka on merkittävä viejä Eurooppaan, muniville kanoille vaadittu tila on 350 neliösenttimetriä. Amerikassa kukaan ei ihmettele sitä. On selvää, että kilpailu ei ole reilua, kun tuonti olisi WTO: n uusien sääntöjen mukaan täysin vapaata, ja me pyydämme siksi komissiolta vakavasti, että se ottaisi tämän asian esille Maailman kauppajärjestössä käytävissä keskusteluissa. Meillä täytyy olla yhtäläiset kilpailuedellytykset. Me kannatamme vahvasti pakollisia päällysmerkintöjä. Asiakkaan täytyy saada valita. Me toivomme, että he tekevät juuri niin kuin he meille kirjoittavat. Lopuksi, ryhmäni äänet hajoavat äänestettäessä herra Wattsin tarkistuksesta, jonka mukaan häkkikanalat kiellettäisiin vuonna 2009. Bloch von Blottnitz Arvoisa puhemies, häkki ei ole mikään elintila. Siltä osin ei varmasti myöskään herra Kindermannin asiaansa hyvin paneutunut mietintö tule muuttamaan tilannetta, sillä siinäkin pyritään vain häkkien parantamiseen ja siihenkin vasta kymmenessä vuodessa. Me emme kuitenkaan halua minkäänlaista häkkituotantoa ja siksi toivonkin, että kollegani Graefe zu Baringdorfin esittämät tarkistukset hyväksytään huomenna, sillä niin kauan kuin me pidämme eläimiä vain tavaroina, joilla on säädetty käyttöaikansa ja joiden tarkoituksena on vain tuottaa meille hinnaltaan mahdollisimman edullisia tuotteita, niin kauan emme myöskään pääse lajinmukaiseen eläinkasvatukseen. Meidän on viimeinkin pohdittava, emmekö voi nähdä eläimiä sellaisina kuin ne ovat, nimittäin elävinä olentoina, eikä tavaroina, joita me voimme käyttää mielin määrin hyväksi ja heittää lopuksi pois. Siksi pyydänkin kollegoitani äänestämään huomenna tarkistustemme puolesta. Siitä olisi hyvin paljon hyötyä myös kuluttajille, sillä se palvelisi myös terveyden edistämistä. Vain lajinmukaisella eläinkasvatuksella voidaan saada myös tervettä tuotantoa. Nicholson Arvoisa puhemies, haluaisin ensiksi onnitella esittelijää hänen mietinnöstään. Kyse on aiheesta, joka huolestuttaa suuresti monia ihmisiä. On erittäin vaikeaa saada aikaan välttämätön tasapaino kaikkien osa-alueiden välillä, ja maataloutta ja maaseudun kehittämistä käsittelevän valiokunnan tarkistukset ovat niin hyviä kuin tällä hetkellä suinkin on mahdollista. Tiedän, että jotkut haluavat edetä pitemmälle ja paljon nopeammin. En kuitenkaan usko, että me kykenemme siihen toistaiseksi. Meidän on pitkällä aikavälillä pyrittävä saavuttamaan perimmäinen tavoite. Se on mahdollista vain yhteistyössä teollisuuden kanssa. Meidän täytyy varmistaa, että teollisuus kykenee taloudellisesti näihin uusiin asetuksiin ja muihin tulevaisuudessa tarvittaviin asetuksiin, joiden täytäntöönpano ja toteuttaminen on erittäin kallista. Teollisuus ei tällä hetkellä pysty ottamaan vastaan sille asetettua haastetta. Voittomarginaalit ovat pieniä. Haluaisin puoltaa tarkistusta, joka koskee uudenaikaistamiseen myönnettävää tukea ilman kanojen lukumäärän lisäämistä teollisuudessa. Kun me rasitamme teollisuuttamme lisäkuluin, meidän on myös oltava tietoisia siitä, että maailman muilla tuottajilla ei ole samoja kriteerejä eikä paineita. Olemme havainneet tämän sika-, naudanliha- ja maitoalalla. Tiedän, että käytän tätä usein keppihevosenani, mutta olen vakaasti sitä mieltä, että jos me Euroopan unionissa otamme käyttöön näin ankarat kriteerit ja sidomme tuottajiemme kädet näin tiukasti, me emme saa sallia sitä, että Euroopan unioniin tuodaan sellaisia tuotteita, jotka eivät täytä omilta tuotteiltamme edellytettäviä kriteerejä. Sen on oltava kaikkein tärkein asia. Kehotan arvoisaa komissaaria seisomaan vakaasti Euroopan unionin tuottajien takana, sillä vaikka me tottelemmekin häntä ja tuottajat tottelevat häntä, hänen täytyy suojata heitä muulta maailmalta, kun se yrittää vallata meidän markkinamme. Flemming Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari, itse kannatan munivien kanojen häkkikasvatuksesta luopumista. Luonnollisesti pidän hyvänä myös komission aloitetta asian parantamiseksi ja uuden direktiivin laatimiseksi, mutta se ei vielä riitä. Tämänhetkinen häkkituotantotapahan on jopa eläinlääkintäalan tiedekomitean mukaan erityisen ongelmallinen eläinkasvatuksen muoto. Itse pidän sitä erityisen julmana eläinkasvatuksen muotona, josta on päästävä eroon mahdollisimman pian. Tietenkin orret, pehkut, kylpypaikat ja pesät ovat parannuksia, mutta emmekö yllytä niilläkin tuottajia taas kerran investointeihin, jotka sitten asetetaan jo pian jälleen kyseenalaisiksi? Nimittäin yhä useammat kuluttajat koko Euroopassa vaativat häkkituotannon yleistä kieltämistä. Luopuminen on edessä ja kyse onkin vain siitä, milloin. 250 miljoonaa kanaa tavanomaisissa häkeissä, vain kahdeksan miljoonaa vapaasti liikkumaan pääseviä. Varmaankaan emme pysty muuttamaan asiaa käden käänteessä, mutta ehkä sentään kahdeksassa, kymmenessä vuodessa, ja asiasta ovat esittäneet tarkistuksia Michl Ebner, herra Watts, herra Graefe zu Baringdorf, ja ne kaikki ovat tämänsuuntaisia! Euroopan maataloudenharjoittajilla on riittävästi tilaa tuotantotavan muutokseen, ja lisätyöpaikat, ne me pystymme kyllä täyttämään! Tervettähän häkkikanaloissa kasvattaminen ei voi olla. Niissä kasvatetut kanaraukat kuolevat yleensä vuoden kuluttua, pitempään ne eivät sitä kestä, kun tavallinen lihakana yltää yleensä neljän, viiden vuoden ikään. Kaksi euroa henkeä kohti vuodessa on komission arvio - ja myös tästä kiitos komissiolle - niistä lisäkustannuksista, jotka koituvat kuluttajille kanojen lajinmukaisesta kasvatuksesta. Jokainen, joka on joskus nähnyt häkkikanalan, ei pysty syömään pitkään aikaan yhtään kananmunaa! Valistunut ja oikeaa tietoa saanut kuluttaja sen sijaan maksaa hyvin mielellään hieman enemmän ja toivoo - ja saanen tässäkin jälleen lainata komissiota - loppua häkkikanaloille. Pyydän, että äänestätte huomenna tarkistusten 52, 62 ja 67 puolesta. Aamiaiskananmuna maistuu sen jälkeen teistä jokaisesta hieman paremmalta! Tamino Arvoisa puhemies, on hyvä muistaa, että tällä hetkellä voimassa oleva munivia kanoja koskeva lainsäädäntö on vuodelta 1988, ja se piti tarkistaa vuonna 1993. Tätä keskustelua käydään siis ainakin viisi vuotta myöhässä, mutta komission ehdottama uudistus, jonka pitäisi taata sekä eläinten hyvinvointi että tuotteiden laatu, ei ole täysin tyydyttävä. On muistettava se uskomaton ajattelutapa, johon munivien kanojen kasvatus häkeissä perustuu: eläimiä ei enää pidetä elävinä olentoina vaan esineinä. Teollisina tuotantovälineinä, joita käytetään kuin koneiston osia. Valitettavasti 93 % munista tuotetaan Euroopassa tällä tavalla, mutta kuluttaja ei tiedä, että hänen ostamansa munat on tuotettu munatehtaissa, joissa kanoja pidetään ahtaissa häkeissä, joita on pinottu kymmeneen kerrokseen kuin missäkin keskitysleirissä; jokaisessa häkissä on neljä tai viisi kanaa, jotka eivät voi levittää siipiään, eivät kuopia maata eivätkä muutenkaan noudattaa luontaisia käyttäytymistapojaan. Muutaman neliösenttimetrin tilan lisäys ei kuitenkaan ratkaise ongelmaa. Siksi vihreät kehottavat kaikkia kollegoita hyväksymään ne tarkistukset, joilla pyritään häkkikanaloiden poistamiseen lähivuosina ja joissa ehdotetaan lattiakanaloita, joissa eläintiheys on sopusoinnussa eläinten luontaisen käytöksen kanssa - nämä normit ovat sitä paitsi jo nyt voimassa Sveitsissä. Lopuksi korostamme vielä komissiolle esittämäämme pyyntöä tehdä mahdollisimman pian pakolliseksi sellainen munien merkintä, joka antaa kuluttajalle tietoa siitä, kuinka munia tuottavat kanat on kasvatettu. Sandbæk Arvoisa puhemies, minusta on erittäin masentavaa, että parlamentti ottaa eläinten hyvinvoinnin vakavasti ainoastaan silloin, kun kyse on ansaraudoista tai hylkeiden pyynnistä tai kun jokin kansa maksaa siitä omalla hyvinvoinnillaan, joka tietyissä tilanteissa on vielä huonompi kuin eläinten. Mietintöön, jossa käsitellään munivien kanojen elinolojen parantamista vaatimalla niille enemmän tilaa ja virikkeitä, on tehty 70 tarkistusta. Se on melko epäjohdonmukaista, sillä kanojen hyvinvointia heikentää erityisesti se, että ne eivät voi toteuttaa niiden erityistä ja luonnollista munimistarvetta. Tilannetta ei juurikaan muuta se, että kanoille annetaan enemmän tilaa, vaan se pikemminkin laillistaa nykytilanteen moneksi vuodeksi eteenpäin. Meidän on oltava kunnianhimoisempia. Häkit on luonnollisesti kiellettävä pitkällä aikavälillä. Jotta munantuottajien haittoja pienennettäisiin mahdollisimman paljon, palkkioita voitaisiin maksaa tuotannon muuttamisesta ja siirtymisestä vaihtoehtoisiin tuotantojärjestelmiin. Komission papereissa tai Kindermannin mietinnössä ei ole ehdotuksia munimishäkkien kieltämisestä. Sen vuoksi voin vain kehottaa tukemaan niitä tarkistuksia, joiden avulla kielto pyritään aikaansaamaan. Jos EU tulevissa WTO-neuvotteluissa toivoo, että se pääsee ajamaan eläinten hyvinvointia maailmankaupassa, kotoinen munimishäkkien kielto vahvistaisi EU: n uskottavuutta ja sen neuvotteluasemaa. Komission tekemää ehdotusta käytetyn tuotantomenetelmän pakollisesta merkinnästä on pidettävä toiseksi parhaana ratkaisuna. Kaikki viittaa siihen, että monet kuluttajat ovat halukkaita maksamaan korkeampia hintoja ja valitsemaan vaihtoehtoisesti tuotettuja munia. Se on kuitenkin mahdollista vain, jos markkinat ovat avoimet. Esimerkiksi merkintä " friske æg" (tuoreet munat) johtaa harhaan. Kaikkien munien pitäisi olla tuoreita. Lisäksi nämä munat eivät ole peräisin vapaana kulkevista kanoista, kuten monet ehkä saattavat luulla. Tanskassa on äskettäin otettu käyttöön tuotantomuodon merkintä, ja kuluttajien valinnoissa tapahtui selkeä muutos, kun merkinnöistä kävi selvästi ilmi, mitkä munat olivat peräisin häkkikanoista. Poliittinen kuluttaja on tavallisesti paljon poliitikkoja vastuullisempi. Valiokunnan ehdotus, jonka mukaan myös munatuotteet on merkittävä, on hyvä askel kohti parempaa kuluttajanvalistusta, ja meidän on myös tuettava ehdotusta, jonka mukaan uusien vähimmäisvaatimusten on oltava voimassa myös kolmansista maista tuotujen tuotteiden osalta. Pinel Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, meidän ei pidä tyytyä vain parantamaan häkkikanaloita, meidän on tuomittava häkkikanalat. Jos teemme yhteenvedon tästä keskitysleirimäisestä kanankasvatuksesta yleisesti, voimme panna merkille ensinnäkin, että tällainen kasvatusjärjestelmä tuhoaa luonnon monimuotoisuutta, toiseksi, että se hävittää työpaikkoja ja erityisesti maaseudun työpaikkoja, sekä kolmanneksi, että se merkitsee kanaparoille todellista maanpäällistä helvettiä. En voi omalta osaltani hyväksyä sitä, että miljardit kanat viettävät onnettoman elämänsä kenkälaatikkoa pienemmässä tilassa, sitä, että kaiken lisäksi niiden nokat leikataan, että niiden haurastuneet luut murtuvat monesta kohtaa, että niiden ulosteiden sisältämä ammoniakki polttaa niiden jalkojen ja vatsan ihon. Kuinka voimme tämän jälkeen puhua vielä laadusta? Ja sitten loppujen lopuksi, kun kanojen munantuotanto laskee, ne rahdataan noin vuoden ikäisenä kammottavissa olosuhteissa ja sullotaan viimeiselle matkalle; teurastamolle saapuessaan kolmasosalla kanoista on murtuneet jalat. Kuten emakkojenkin kohdalla, kanojen surkea kunto ei salli niiden lihan myymistä edes paloina. Ne päätyvät raviolin jatkeeksi tai lihaliemikuutioihin. Sitten on vielä neljäs näkökohta, jonka pitäisi olla ratkaiseva tässä mietinnössä ja jonka pitäisi päätyä - ainakin, jos meillä on mahdollisuus elää taloudellisesti ja yhteiskunnallisesti järkevässä järjestelmässä - tällaisen kasvatustavan täydelliseen ja lopulliseen kieltämiseen. Tuo neljäs näkökohta liittyy kuluttajien terveyteen. Tuolla tavoin kasvatetuista eläimistä saatava ravinto on vailla makua ja ravintopitoisuutta, ja se on ennen kaikkea täynnä hormoneja, vaikka vain eläinten itse tuottamaa luonnonmukaista stressihormonia, sekä antibiootteja, joiden laiton, totunnaiseksi tullut käyttö on vaikuttanut suurelta osin siihen, että penisilliinistä johdetut lääkeantibiootit eivät enää tehoa ihmisiin. Arvoisa puhemies, hyvät jäsenet, nykyään on itsestään selvää, että nämä kauheat menetelmät ja yleisesti ottaen ylisuureksi kasvattaminen eivät ole eduksi kuluttajalle, jolla on oikeus odottaa muutakin kuin kelvottomia elintarvikkeita, jotka ovat täynnä vettä ja lääkeaineita, eivätkä tuottajille, joiden hinnat romahtavat aiheuttaen konkurssin vaaran, eikä tietenkään eläimille, jotka kärsivät eniten. Ratkaisu tähän ongelmaan on ilmeinen, mutta se on suurten ylikansallisten yritysten etujen vastainen. Ratkaisu on se, että meidän on annettava etusija sellaisille menetelmille, jotka ovat järkeviä ja jotka synnyttävät työpaikkoja, jotka ovat omiaan elvyttämään maaseutua, lyhyesti sanottuna kaikille lihan tehdasmaisen tuotannon vastaisille menetelmille. Meidän pitää pyrkiä kasvattamaan kanoja ulkoilmassa, antaa niiden juosta ruohikolla ja hiekassa. Tarvitsemme laadukasta tuotantoa, josta saatavat tuotteet ovat tietenkin kaupoissa hieman kalliimpia, noin muutaman euron verran asukasta kohden vuodessa, mutta jotka vähentäisivät sosiaalikustannuksiamme ja lääkärinkulujamme. Lopuksi emme saa unohtaa sitä, että yksi tämänkaltaisen asian perushaasteista on yksinkertaisesti maaseutujen tulevaisuus. Van Dam Arvoisa puhemies, arvoisa komissaari ja arvoisat kollegat, Alankomaissa eräässä mainoslauseessa sanotaan, että muna kuuluu mukaan. Kananmuna on monille eurooppalaisille toivottu osa ruokailua. He alkavat kuitenkin kysellä yhä enemmän, millaisissa oloissa munat on tuotettu. Eläintensuojelujärjestöillä on näkemys tästä asiasta. Se, että tuhansia munivia kanoja pidetään rautaisissa häkeissä, joissa ne eivät pääse liikkumaan, antaa järkyttävän kuvan tästä asiasta. Valitettavasti on käynyt ilmi, että kuluttajien ostokäyttäytyminen ei perustu juurikaan heidän vastalauseisiinsa. Eläinystävällisemmin tuotettujen munien vähäinen lisähinta johtaa siihen, että monet ostavat kuitenkin häkkikanaloista tulevia munia. Suhteellisen hyvinvoivassa Euroopassa tämä on outoa, koska munien hinta ei ole noussut viimeisten vuosikymmenten aikana juuri lainkaan ja koska munat ovat siten oikeastaan yhä vain halventuneet. Yhdellä eurolla saa kymmenen munaa. Siihen kilohintaan ei saa moniakaan elintarvikkeita. Tämä erityisen halpa hinta on mahdollinen ainoastaan vähän tilaa käyttävän massatuotannon vuoksi. Olen vakuuttunut siitä, että taloudelliset motiivit ovat liian tärkeitä tässä asiassa. Eläimet ovat osa Jumalan luomakuntaa, ja vaikka ne elävät ihmisen alaisuudessa, ne ansaitsevat arvoisensa elämän. Eläinlääkintäalan tiedekomitea esitti jo vuonna 1996 raportin munivien kanojen hyvinvoinnista. Euroopan komissio ehdottaa sen perusteella uusia vähimmäisnormeja. Olen esittelijän kanssa samaa mieltä siitä, että tämä ehdotus on askel hyvään suuntaan mutta ei kuitenkaan sen enempää. Häkkikanalat täytyy hävittää maailmasta. Mitä pikemmin, sen parempi. Komissio ehdottaa pitkää siirtymäkautta, joten nykyiset häkkikanalat voivat toimia vielä kymmenen vuotta. Tarkistuksia on kuitenkin esitetty määräajan pidentämisestä ja uusien häkkikanaloiden käyttöönoton sallimisesta vielä kahden vuoden ajan. Koska tuottajat ovat tienneet jo vuosien ajan, että uudet normit ovat tulossa, se on mielestäni huono myönnytys. Tuonti vielä vähemmän eläinystävällisiä järjestelmiä käyttävistä maista ei saa aiheuttaa kilpailuhäiriöitä. Tuottajat, jotka siirtyvät eläinystävällisiin järjestelmiin, eivät saa joutua kärsimään siitä taloudellisesti. Häkkikanaloista luopuminen on sivistyskysymys. Meidän täytyy myös välttää sitä, että niitä rakennetaan uudelleen unionin ulkopuolissa maissa sen jälkeen, kun ne on purettu Euroopan unionissa. Siksi haluaisin pyytää komissiota tutkimaan väliraporttia varten myös sellaista mahdollisuutta, että voitaisiinko häkkikanaloiden hävittäminen kytkeä eläinystävällisille tuotantojärjestelmille myönnettävään tukeen. Lukas Arvoisa puhemies, myös minä pidän äärimmäisen valitettavana sitä, että sen paremmin komission kertomuksessa kuin herra Kindermannin mietinnössäkään ei ehdoteta munivien kanojen häkkikasvatuksen lopettamista. Kuitenkaan niin kauan kuin häkkejä käytetään, vaikka ne olisivat suurempia ja orsilla varustettuja, ei voida puhua todella lajinmukaisesta kasvatuksesta. Euroopan parlamentin olisi osoitettava, että se ei halua eläinsuojelukysymyksissä minkäänlaisia puolittaisia kompromisseja, ja sen pitäisi äänestää kaikkien niiden tarkistusten puolesta, joilla pyritään häkkituotantotavan poistamiseen. Se tosiasia, että tällä hetkellä 93 % EU: ssa kuluttajille tuotettavista kananmunista on peräisin häkkikanaloista, ei saa olla esteenä sille, että tämä häpeällinen joukkoeläinrääkkäyksen muoto poistetaan. Tämä lukuhan on pikemminkin osoitus siitä, että eurooppalaiset kuluttajat ovat vain vajavaisesti perillä eläinsuojelukysymyksistä mutta myös tuotteiden laatua koskevista kysymyksistä. Fischler Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, hyvät naiset ja herrat, aivan aluksi haluaisin kiittää sydämellisesti herra parlamentin jäsen Kindermannia hänen esittelemästään erittäin asiantuntevasta ja perusteellisesta mietinnöstä. Voin tyytyväisenä todeta, että parlamentin perusasenne munivien kanojen suojeluun erilaisissa tuotantojärjestelmissä on yhtenevä komission näkemyksen kanssa. Mihin päämäärään komissio pyrkii asetusehdotuksellaan, joka on tänään täällä käsiteltävänä? Ensinnäkin on kyse munivien kanojen hyvinvoinnin tosiasiallisesta parantamisesta tieteellisten tutkimustulosten pohjalta. Nykyistä häkkikanalakasvatusta voidaan hyvinkin parantaa tai se voidaan vaihtaa johonkin toiseen. Toiseksi, jotta helpotetaan siirtymistä sellaisiin tuotantotapoihin, joissa munivien kanojen perustarpeet otetaan paremmin huomioon, on huolehdittava siitä, että asetettavista vähimmäisvaatimuksista aiheutuu erilaisille vaihtoehtoisille kasvatusmuodoille ja parannetulle häkkikasvatukselle jokseenkin samansuuruiset tuotantokustannukset. Hyväksyttäviä kasvatusjärjestelmiä ovat muut kuin häkkikanalat ja niin kutsutut varustellut häkit. Varustellut siten, että niissä ei ole vain istumaorsia, kuten täällä sanottiin, vaan myös ennen kaikkea munimispesiä ja kuopimiseen sopivia tiloja. Kolmanneksi on nykyisille kanaloille varattu kymmenen vuoden siirtymäaika, mutta uudet ja uudistettavat kanalat on rakennettava heti uusien säännösten mukaisesti. Neljänneksi, direktiiviä on määrä tarkistaa seitsemän vuoden kuluttua, jotta kaikki mahdollinen uusi tieteellinen tutkimustieto otetaan asianmukaisesti huomioon. Kananmunien merkitseminen tulee pakolliseksi. Sallinette minun ottaa seuraavassa kantaa esitettyihin tarkistuksiin. Työhön, ympäristöön, terveyteen ja talouteen liittyvät näkökohdat on otettu huomioon komission laatiessa asiaa koskevaa ehdotustaan. Tarkistus 1 vastaa niin ollen komission kokonaissuunnitelmaa, ja se hyväksytään. Sama ei kuitenkaan koske tarkistuksia 20, 21, 45, 51 ja 61. Tarkistus 10 on toimituksellinen parannus ja auttaa parantamaan siipikarjan suojelua. Tämä tarkistus voidaan siten niin ikään hyväksyä. Vaikka komission ehdotus tähtää aivan samaan päämäärään kuin parlamentin esittämä tarkistus 13, voidaan tämäkin tarkistus hyväksyä, koska se edistää asian ymmärrettävyyttä. Tarkistus 15 voidaan hyväksyä, sillä komission ehdotuksessa esitetyt määräykset juoma- ja ruokintalaitteista koskevat vain häkkejä. Muissa kasvatusmuodoissa kuin häkkikanaloissa voidaan kuitenkin vähentää kanakohtaista tilantarvetta. Erottelu yksi- ja monitasoisten häkkikasvatusjärjestelmien välillä on kaiken kaikkiaan hyväksyttävissä. Niin ollen voidaan hyväksyä myös tarkistukset 16-19. Tarkistukset 22, 23 ja 29 ovat niin ikään hyväksyttäviä. Niissä on kyse komission ehdotuksiin tehdyistä parannuksista. Muita tarkistuksia ei voida komission näkemyksen mukaan hyväksyä seuraavista syistä: tarkistukset 2, 37(3) ja 36, 42, 59, 69 ja 70 eivät ole sopusoinnussa yhteisön politiikan kanssa. Mitä tulee tarkistuksiin 5, 38 ja 55, niin tätä nykyä voimassa olevat WTO-säännökset eivät salli yhteisön asettaa eläinsuojelumääräyksiä kaupan sääntelemiseksi. Kuten kuitenkin tiedätte, komissio tutkii tulevan WTO-neuvottelukierroksen yhteydessä mahdollisuutta saada eläinsuojelumääräykset uusina määräyksinä WTO: n kauppaa koskevien määräysten piiriin. Tarkistukset 4, 54, 57 ja 68 ovat nyt käsiteltävänä olevan ehdotuksen kannalta tarpeettomia. Tarkistuksilta 6, 12, 43, 44, 45, 51, 58, 63, 64 ja 65 puuttuu tieteellinen perusta, ja meidän täytyy perustaa ehdotuksemme tieteelliselle pohjalle. Tarkistus 8 on yhteydessä tarkistuksiin 24-28, 30, 32 ja 33. Nämä tarkistukset, samoin kuin tarkistukset 9, 14, 46, 49 ja 56 eivät tuo asiaan minkäänlaista parannusta eikä niitä voida sen vuoksi hyväksyä. Tarkistuksessa 7 on aivan ilmeisesti kyse kielellisestä ongelmasta, sillä tämä tarkistus vastaa tarkalleen komission ehdotuksen englanninkielistä sanamuotoa. Tarkistukset 50, 52, 60, 62, 66 ja 67 ovat komission näkemyksen mukaan ennenaikaisia, kun niissä mainitun asian käsittelyäkään ei ole vielä saatu päätökseen. Siksi on suositeltavaa, että direktiivin voimaantulon ajankohtaa lykätään myöhemmäksi. Tämän vuoksi voidaan sitten kuitenkin hyväksyä täysin tarkistus 11 sekä siihen liittyvät tarkistukset 31, 34, 35, 39, 40, 41, 47 ja 48. Lopuksi ilmoitan kuitenkin vielä olevani yhtä mieltä siitä, että direktiivimuoto on asetusta parempi, minkä vuoksi en voi myöskään hyväksyä tarkistusta 53. Puhemies Kiitos, herra komissaari. Keskustelu on päättynyt. Äänestys toimitetaan huomenna klo 9.00. Istunto päättyi klo 00.15

Opening of the sitting María Muñiz De Urquiza (ES) Mr President, yesterday, because of the time it took to get through our work here in the House, there was no opportunity to mention the recent death of Orlando Zapata, which the Spanish delegation sincerely laments. He died after a long hunger strike. He is the first prisoner of conscience to die in Cuba in 40 years, and we are calling here for the release of all prisoners of conscience in Cuba and in the rest of the world. We would also like to express our solidarity with his family and with the Cuban people on their path to pluralism and development. This very sad occasion could act as a catalyst for a discussion aimed at positioning the relations between the European Union and Cuba, within a comprehensive bilateral framework providing for permanent, constructive dialogue on human rights, on an equal footing with the European Union's agreements with third countries.

Spørgetid (spørgsmål til Kommissionen) Formanden Næste punkt på dagsordenen er spørgetiden (B6-0448/2006). Vi behandler en række spørgsmål til Kommissionen. Første del Formanden Om: Arbejdstagere fra Rumænien og Bulgarien Kommissionens rapport om gennemførelsen af overgangsordningerne i tiltrædelsestraktaterne fra 2003 viser, at arbejdstagernes bevægelighed fra de medlemsstater, der tiltrådte EU i 2004, til EU-15 som helhed har haft en positiv virkning. Er Kommissionen derfor skuffet over, at medlemsstater som f.eks. Det Forenede Kongerige og Irland har besluttet at begrænse rumænernes og bulgarernes ret til at arbejde i deres respektive lande, når Rumænien og Bulgarien bliver fuldgyldige medlemmer af EU den 1. januar? Vil dette efter Kommissionens opfattelse få negative økonomiske følger både i de pågældende medlemsstater og i EU som helhed, eller vil det tvinge flere til at arbejde sort? Finder Kommissionen det foruroligende, når nogle medlemsstater giver udtryk for bekymring over en indvandringsbølge, samtidig med at der er registreret et fald i arbejdsløsheden, en stigning i beskæftigelsen og en højere økonomisk vækst i Det Forenede Kongerige, Irland og Sverige (som ikke indførte restriktioner efter 2004)? Olli Rehn Fru formand! Kommissionen er principielt fortaler for fuld anvendelse af de fire friheder, herunder fri bevægelighed for arbejdstagere i EU. Det skal erindres, at denne frihed er et af de vigtigste principper i Rom-traktaten. I tiltrædelsestraktaterne med Bulgarien og Rumænien er der - som det også var tilfældet i de tidligere udvidelser - fastlagt overgangsbestemmelser om retten til fri bevægelighed for arbejdstagere. I henhold til disse bestemmelser er det grundlæggende op til hver enkelt medlemsstat at afgøre, om den under en overgangsperiode ønsker at give bulgarske og rumænske statsborgere adgang til deres arbejdsmarkeder. Alle medlemsstaterne har således ret til selv at bestemme. Kommissionen har besluttet at sende en skrivelse til alle medlemsstaterne med en påmindelse om deres forpligtelser i henhold til EU-retten og en anmodning om at fremlægge alle oplysninger om enhver national foranstaltning, der eventuelt træffes i de første to år efter tiltrædelsen af Bulgarien og Rumænien. Jeg vil samtidig henlede opmærksomheden på Kommissionens rapport om nationale overgangsordninger i forbindelse med udvidelsen den 1. maj 2004 og især på afsløringen af, at ansættelsen af arbejdstagere fra tiltrædelseslandene har haft en positiv virkning og faktisk medvirket til at mindske ubalancerne på de nationale arbejdsmarkeder, uden at disse arbejdstagere har taget pladser fra de lokale arbejdssøgende. Dette gælder naturligvis de medlemsstater, der har afhjulpet den frie bevægelighed for arbejdstagere. I rapporten er det endvidere fastsat, at der har været en generel positiv virkning på økonomien i EU-15, hvor arbejdstagerne fra de nye medlemsstater har bidraget til fremme af arbejdsmarkeder, bæredygtig økonomisk vækst og bedre offentlige finanser. I rapporten er det endvidere fastsat, at begrænsningerne af adgang til arbejdsmarkederne kan øge forekomsten af sort arbejde. Kommissionen mener, at disse resultater stadig er gyldige og er overbevist om, at medlemsstaterne vil overveje situationen nøje, når de beslutter, om de skal træffe overgangsforanstaltninger i forhold til Bulgarien og Rumænien. Sharon Bowles (EN) Fru formand! Vi ved, at der i fremtiden vil være en mindre arbejdsstyrke til at støtte et stigende antal pensionister. I lyset af denne situation, som ikke ligger langt ude i fremtiden - faktisk er situationen så småt en realitet - mener De så, at de lande, der har forøget arbejdsstyrken ved at være mere liberale og fremme fri bevægelighed for arbejdstagere og indvandring, har fået et forspring i forhold til de øvrige lande, der har været mere restriktive? Olli Rehn Fru formand! Mange tak for spørgsmålet, fru Bowles. Det er meget muligt, at det er tilfældet, men det vil kun tiden vise, og det er derfor, at vi konstant følger udviklingen på arbejdsmarkederne i EU's medlemsstater. Der er to grundlæggende scenarier, som kan variere fra den ene medlemsstat til den anden, nemlig at en given medlemsstat kan drage fordel af muligheden for at modtage arbejdstagere fra de nye medlemsstater på grund af landets demografiske profil og de udfordringer, som en aldrende befolkning skaber. På den anden side kan en anden medlemsstat opleve arbejdsmarkedsproblemer og højere arbejdsløshed, og regeringen i den pågældende medlemsstat kan derfor beslutte, at den på grund af omstændighederne vil benytte sig af overgangsordningerne. Derfor har vi besluttet at lade det være op til de enkelte medlemsstater at afgøre, og derfor har vi givet dem mulighed for at træffe overgangsforanstaltninger. Richard Corbett (EN) Fru formand! Den oprindelige skriftlige forespørgsel omhandlede den relativt lette overgangsbegrænsning, som Irland og Det forenede Kongerige har fastsat vedrørende de to seneste medlemsstater. Hr. kommissær, er De enig i, at det er langt vigtigere at fokusere på de fortsatte begrænsninger i relation til de nye medlemsstater, som stadig pålægges af hovedparten af de 15 gamle medlemsstater? Olli Rehn Fru formand! Jeg har noteret mig beslutningerne fra Det Forenede Kongerige og Irland. Disse medlemsstater har ligesom alle andre medlemsstater ret til at træffe egne beslutninger. Inden disse beslutninger blev truffet, henviste jeg til Det Forenede Kongerige og Irland i argumenterne til fordel for kandidatlandenes adgang til medlemsstaternes arbejdsmarkeder. Jeg er stolt af i kraft af min stilling at have hjulpet premierministeren i Finland med at lave et udkast til dennes tale den 1. maj 2004, hvor han erklærede, at Finland sandsynligvis ville fjerne begrænsningerne af den frie bevægelighed for arbejdstagere fra de nye medlemsstater. Den pågældende medlemsstat opretholder den samme liberale praksis over for Bulgarien og Rumænien. Faktum er, at det på baggrund af meget pålidelige undersøgelser er tydeligt, at der generelt har været en positiv virkning, men vi ønsker samtidig, at det skal være op til medlemsstaterne - og det er nødvendigt, for det er den beslutning, som er truffet af Det Europæiske Råd, som er det højeste beslutningsdygtige organ i EU i sager som denne. Alexander Stubb (EN) Fru formand! Jeg ønsker at besvare hr. Corbetts spørgsmål. Det interessante er, at betjeningen ikke mere foregår på korrekt engelsk, når man går på restaurant eller pub i Det Forenede Kongerige nu om dage. Vi finner ville synes, at det var meget spændende, hvis 500.000 personer talte blot en lille smule finsk med accent. Jeg ønsker for det første at takke Kommissionen for den store indsats i forbindelse med fri bevægelighed. Jeg ønsker endvidere at takke de medlemsstater, der har støttet den frie bevægelighed for arbejdstagere fra de nye medlemsstater. Mit spørgsmål er enkelt og lige til. Hvad vil Kommissionen gøre for at opretholde presset på de gamle medlemsstater for at få dem til at åbne op for arbejdstagernes frie bevægelighed, som Det Forenede Kongerige, Irland, Sverige, Danmark, Finland, Holland og et par andre lande allerede har gjort? Olli Rehn Fru formand! Det glæder mig, at hr. Stubb så hurtigt har fået flyttet sig fra de bageste pladser til de forreste pladser i Parlamentet. Det er imponerende og bemærkelsesværdigt. Jeg kan nævne, at vi fortsat følger udviklingen på de europæiske arbejdsmarkeder, og at alt tyder på, at de lande, der har haft en liberal indstilling til at modtage arbejdstagere fra de nye medlemsstater, f.eks. Det Forenede Kongerige og Irland, har draget fordel deraf med generel økonomisk vækst og bedre funktion af arbejdsmarkedet. Vi vil derfor fortsat fremme den frie bevægelighed for arbejdstagere, så vi har positive referencer som de to pågældende lande og andre lande som f.eks. Finland. Efter at vi har argumenteret til fordel for sagen, er det op til de enkelte medlemsstater, og vi må naturligvis stole på de enkelte medlemsstaters dømmekraft, idet de bedst selv kender forholdene i deres egne lande, og hvad der er bedst for de pågældende lande og borgere. Formanden Om: Afgiftsfrit salg i forbindelse med de nye flysikkerhedsbestemmelser Efter indførelsen den 6. november af de nye EU-flysikkerhedsbestemmelser er der blevet givet udtryk for bekymring om, hvordan de nye bestemmelser vil påvirke det samlede afgiftsfrie marked. Dette marked er af afgørende betydning for mange europæiske producenter af luksusmærker, herunder også skotske whisky-producenter i min valgkreds. De nye bestemmelser gør det muligt for passagererne fortsat at købe flydende produkter fra butikkerne på luftsiden (ved hjælp af systemet med gennemsigtige plastikposer). Imidlertid gælder disse bestemmelser kun fællesskabslufthavne og fællesskabsflyselskaber. Som følge heraf kan hverken afgiftsfrie butikker i større internationale lufthavne uden for Europa eller ikkeEU-flyselskaber sælge populære varer som f.eks. fin skotsk whisky til passagerer, der rejser til EU og som skifter fly i en EU- eller EØS-lufthavn. Kan kommissæren oplyse mig om, hvilke skridt Kommissionen agter at tage for at lette de afgiftsfrie salg til transitpassagerer, der rejser til EU, og sikre dette vigtige marked for de skotske whisky-producenter, deres ansatte og den lokale økonomi? Joe Borg Fru formand! Jeg ønsker at takke hr. Martin for spørgsmålet. Formålet med Kommissionens forordning (EF) nr. 1546/2006 er at behandle den nye trussel imod civil luftfart på grund af hjemmelavede flydende sprængstoffer. I henhold til forordningen er det forbudt for passagerer på fly, der afgår fra lufthavnene i EU, at medbringe flydende produkter i håndbagagen i mængder over 100 ml. Der er dog fastlagt en undtagelse for flydende produkter, som sælges i lufthavnsbutikkerne og om bord på flyet, hvor visse sikkerhedskrav er opfyldt, herunder en system til beskyttelse imod manipulation af tasker. Da EU-lovgivningen ikke finder anvendelse i tredjelande, er det på nuværende tidspunkt ikke muligt at sikre, at lufthavnene i tredjelande eller flyselskaberne uden for EU har samme sikkerhedskrav som EU og Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde. Derfor kan disse lufthavne ikke drage fordel af denne undtagelse. Kommissionen vil overveje, om det vil være muligt at samarbejde med tredjelandene om at træffe ligeværdige sikkerhedsforanstaltninger. David Martin (EN) Fru formand! Mange tak for Deres svar, hr. kommissær. Men jeg spekulerer på, om De helt forstår den vrede, som mange EU-borgere og rejsende fra andre steder i verden føler, når de kommer til EU her til jul, og som efter at have købt en fin skotsk whisky og andre produkter i en lufthavn som Edinburgh eller Glasgow erfarer, at deres toldfrie varer konfiskeres i den pågældende lufthavn. Det vil skabe meget utilfredshed og ærgrelse. Hr. kommissær, er De enig i, at vi har brug for en form for reklamekampagne i tredjelandene for at skabe opmærksomhed om denne situation? Og vil De venligst drøfte situationen med de internationale luftfartsorganisationer hurtigst muligt og undersøge, om vi kan fastlægge en fælles standard globalt for at undgå, at dette problem opstår? Joe Borg Fru formand! Mange tak for spørgsmålet, hr. Martin. Jeg vil starte med at understrege, at man ikke kan gå på kompromis med sikkerheden. Kommissionen og EU gør alt, hvad de kan, for yderligere at forbedre ordningen, hvad angår EU, selv om det formentlig vil være svært at opnå betydelige resultater på kort sigt - og dermed inden jul - da det også er nødvendigt at indlede forhandlinger med tredjelandene for at overbevise dem om nødvendigheden af sikkerhedsforanstaltninger. Hvad angår Deres forslag om en reklamekampagne har Kommissionen samarbejdet med de involverede lufthavns- og luftfartsorganisationer for at få dem til at informere deres medlemmer i tredjelandene om de nye EU-regler. Derudover har Kommissionen støttet disse organisationer i deres kampagner med henblik på at informere passagerer om udviklingen af standardiserede opslag og foldere med oplysninger, som deres medlemmer kan anvende som led i deres egne oplysningskampagner. Reinhard Rack (DE) Fru formand, hr. kommissær! Jeg ved, at spørgsmål om flysikkerhed ikke hører direkte under Deres ressort, men sandsynligvis kan De alligevel let besvare dette tillægsspørgsmål. Vi får hver dag utallige klager fra flypassagerer. Vi oplever det selv på vores egen krop. Mange af os opfatter de trufne foranstaltninger som rene alibiforanstaltninger, som ikke giver ekstra sikkerhed, men mange ekstra vanskeligheder for passagererne. Især betyder de øgede forretningsmuligheder for tandpastafirmaer og kontaktlinsevæskefirmaer. I virkeligheden skabes der ikke ekstra sikkerhed. Joe Borg Fru formand! Kommissionen er af den opfattelse, at ordningen rent faktisk bidrager til øget sikkerhed, fordi der naturligvis foretages fysisk kontrol af passagererne for at afgøre, om de er i besiddelse af sådanne væsker. Alle væsker skal opbevares i gennemsigtige poser. Derudover er der spørgsmålet om opfattelse. Passagerer føler, at der gøres noget ved sagen, og at man tænker sig grundigt om, inden man forsøger at medbringe noget om bord, der måske er suspekt, og som vil blive opdaget. Jörg Leichtfried (DE) Fru formand! Jeg har et spørgsmål, som fører mig til en substans, der hører til det oprindelige spørgsmål. Whisky fremstilles jo af vand, og jeg har et spørgsmål om vand. Jeg bor i et land, hvor man ikke er vant til at skulle købe vand dyrt. Vand er til rådighed alle vegne. Men hvis man ser sig omkring i europæiske lufthavne, så er selv de mindste mængder vand utroligt dyre. En lille flaske vand koster 3-4 euro. Det er efter min mening ikke acceptabelt. Det skyldes snarere det sikkerhedssystem, der nu anvendes. Hr. kommissær! Hvad vil Kommissionen gøre i dette specielle spørgsmål for at beskytte de europæiske forbrugere? Joe Borg Fru formand! Det er ikke direkte mit ansvarsområde, så jeg kan blot sige, at jeg har taget disse bemærkninger til efterretning, og at jeg vil videregive dem til næstformanden, hr. Barrot, og kommissæren, hr. Kyprianou, som har ansvaret for forbrugerbeskyttelse. Formanden Om: Kompensation for flyforsinkelser Inden for lufttrafikken i Europa opstår der i stadig større grad forsinkelser, der skaber store gener for passagererne. Finder Kommissionen, at der er mulighed for at ændre forordning (EF) nr. 261/2004, således at der - som det er tilfældet inden for jernbanetrafikken - også inden for lufttrafikken betales økonomisk kompensation i forhold til, hvor stor forsinkelsen er? Joe Borg Fru formand! I henhold til forordning (EF) nr. 261/2004 om fælles bestemmelser om kompensation og bistand til luftfartspassagerer er luftfartsselskaberne ikke forpligtet til at tilbyde økonomisk kompensation til passagererne ved lange forsinkelser. Ifølge forordningen kræves det dog, at passagererne skal modtage bistand fra luftfartsselskabet, herunder mad og drikke og overnatning, hvis det er nødvendigt. Derudover er der i Montreal-konventionen, den opdaterede version af Warszawa-konventionen, som blev gennemført i medfør af forordning (EF) nr. 889/2002 om ændring af regler for luftfartsselskabers erstatningsansvar, fastsat visse rettigheder i tilfælde af forsinkelser, hvorved luftfartsselskabets erstatningsansvar er begrænset til 4.150 SDR, som svarer til ca. 5.000 euro. I sådanne tilfælde skal passageren påvise en forbindelse mellem de skader, han/hun er påført, og den hændelse, som luftfartsselskabet er skyld i. I henhold til artikel 17 i forordning 261/2004 skal Kommissionen aflægge rapport til Europa-Parlamentet og Rådet om, hvordan denne forordning fungerer i medlemsstaterne. Der vil blive iværksat en udbudsprocedure for at få foretaget en undersøgelse, der er baseret på kvantitative og kvalitative data, af en ekstern konsulent. Undersøgelsen vil især omhandle spørgsmål, som er forbundet med forsinkelser og aflysninger samt håndhævelse af den pågældende forordning. På nuværende tidspunkt kan Kommissionen ikke forudsige, om der skal træffes yderligere foranstaltninger til forbedring af beskyttelsen af luftfartspassagerer. Kommissionen skal vente på de endelige resultater af undersøgelsen foretaget af de eksterne konsulenter. Reinhard Rack (DE) Fru formand! Jeg vil pege på to ting. Den internationale erstatningsordning, som De taler om, er netop den form for erstatning, som vi ikke vil byde vores borgere. Det skal ikke være nødvendigt at påtage sig en stor retssag for at få sin ret. Derfor vil jeg spørge, om der kan ske ændringer her, og om vi kan få en klarere definition af begrebet force majeure. Flyselskaberne siger, det er force majeure, når en maskine er itu. I virkeligheden er maskinen itu, fordi flyselskaberne stadig hyppigere flyver med gammelt materiel. Joe Borg Fru formand! Jeg ønsker at understrege, at den meget vigtige forskel mellem den tidligere forordning og den nuværende forordning, som er baseret på Montreal-konventionen, er, at passagererne er berettiget til at modtage direkte information på stedet, bistand og omdirigeringsfaciliteter, hvorimod Montreal-konventionen kun dækker ad hoc-erstatningskrav til fremstilling i retten af eventuelle problemer forårsaget af en forsinkelse, som De helt korrekt nævnte. Jeg vil imidlertid videregive Deres bemærkninger til næstformanden, hr. Barrot, for at finde ud af, om der kan gøres mere, selv om Kommissionen, som jeg fremhævede i mit svar på spørgsmålet, ikke forventer, at der vil blive truffet yderligere foranstaltninger, før resultatet af undersøgelsen - der foretages af en ekstern konsulent - foreligger. Robert Evans (EN) Fru formand! Mange tak for forklaringen, hr. kommissær. Jeg ønsker at henlede opmærksomheden på det faktum, at Air France i går aftes aflyste flyvningen fra Gatwick til Strasbourg på grund af tekniske problemer, men nægtede at hjælpe passagererne med hotelophold. Vil kommissæren benytte denne lejlighed til at understrege over for Air France og de øvrige luftfartsselskaber, at den nuværende EU-lovgivning - denne lovgivning - også gælder for dem, og at de ikke skal lede efter smuthuller og forsøge at slippe uden om, men respektere EU-lovgivningen og støtte passagererne, når flyene aflyses, som det var tilfældet i går. Joe Borg Fru formand! Generelt indeholder forordning (EF) nr. 261/2004 ingen bestemmelser om ekstraordinære omstændigheder forbundet med boarding. Hvis et luftfartsselskab på grund af en teknisk fejl bliver nødt til at erstatte det originale fly med et mindre fly, og nogle af passagererne ikke kan komme med, fordi der ikke er plads til alle, og de så må blive i lufthavnen, skal disse strandede passagerer have hjælp og tilbydes økonomisk kompensation som fastsat i forordningen. Det er kun af årsager som f.eks. sundhed, sikkerhed eller utilstrækkelig rejsedokumentation, at passagerer kan forhindres i at stige om bord på et fly. Jeg ønsker endvidere at henlede hr. Barrots opmærksomhed på Deres specifikke kommentarer om Air France's aflysning i går aftes. Richard Seeber (DE) Fru formand! På grund af de ekstreme sikkerhedsforanstaltninger, som risikoen for terror fører med sig, opstår der nu stadig oftere ekstreme forsinkelser. Disse sikkerhedsforanstaltninger koster naturligvis også rigtig mange penge. Overvejer Kommissionen at lægge disse udgifter, som i dag bæres af samfundet, effektivt over på flyselskaberne eller passagererne, eller vil man fortsætte med at bebyrde staten med disse generelle omkostninger? Joe Borg Fru formand! Det er rigtigt, at sikkerhedsforanstaltninger og yderligere sikkerhedsforanstaltninger - og dette punkt relaterer også til det tidligere spørgsmål - er forbundet med udgifter. Det er dog nødvendigt at understrege, at hensynet til udgifterne kun er sekundært, hvis vi skal løse problemerne med flysikkerheden. Når dette er sagt, vil jeg imidlertid videregive Deres bemærkninger til hr. Barrot for at finde ud af, om der er grundlag for at undersøge mulighederne for at dele udgifterne i denne sammenhæng. Formanden Dermed er vi nået til anden del af spørgetiden. Da vi kun har ca. en halv time at gøre godt med, kan jeg kun tillade 10 minutters spørgetid i alt pr. kommissær. Det beder jeg alle spørgerne om at indstille sig på. Formanden Om: EU-foranstaltninger til at stoppe kasseringen af bifangster Agter Kommissionen at træffe foranstaltninger for at stoppe fiskerfartøjers kassering af bifangster? Joe Borg Fru formand! Det håber jeg. Som svar på hr. Davies' spørgsmål om, hvornår Kommissionen vil træffe foranstaltninger for at stoppe fiskerfartøjers kassering af bifangster, ønsker jeg først og fremmest at understrege, at Kommissionen betragter kassering af bifangster som et alvorligt problem inden for europæisk fiskeri, og at den vil gribe ind over dette problem hurtigst muligt. Årsagen til kassering af bifangster er, at mange europæiske fiskerfartøjer lander uønskede bifangster, som derfor kasseres. Kasseringen af bifangster kan begrænses og i sidste ende elimineres ved at begrænse de uønskede bifangster gennem regulering eller ved at træffe tilskyndelsesforanstaltninger til udvikling af fisketeknologier og former for fiskepraksis, der medfører færre bifangster og derfor mindre at kassere. Kommissionen vil i starten af 2007 offentliggøre en meddelelse om begrænsning af bifangster. De instrumenter, der vil blive overvejet i denne sammenhæng, omfatter selektive fiskeriområder, lukkede områder, krav til flytning af fangstområder, hvor der er risiko for betydelige bifangster, og økonomiske sanktioner i relation til bifangster. Kommissionen vil skitsere de vigtigste elementer af en ny politik om bifangster og indlede en forhandling om gennemførelsen af denne politik. Kommissionen vil efter en forhandling i starten af 2007 undersøge muligheden for at træffe gennemførelsesforanstaltninger på grundlag af fiskerityper, hvoraf de første vil blive præsenteret i 2008. Chris Davies (EN) Fru formand! Jeg ønsker at takke kommissæren. Jeg mødtes med fiskerisammenslutningen Fleetwood Fish Producers' Association for nylig, hvor man forklarede, at Fleetwood's kystfiskeri medfører ca. 70-80 % bifangster for fartøjer over 10 m. Fleetwood nævnte endvidere, at Det Irske Hav er fuld af fisk, men at fiskene slås ihjel, fordi de fanges, inden de er store nok til at yngle. Og i henhold til sammenslutningen vil fiskeriet blive betragtet som torskefiskeri, hvis fiskerne bruger større net, og så skal de være på søen i færre dage, de vil miste deres indtægt, og det vil være starten på en ond cirkel. Hr. kommissær, jeg ved, at De ønsker at gøre noget ved situationen. Jeg har drøftet situationen med Dem igennem mange år. Men nu har De været kommissær i over to år, og De taler om, at der vil ske noget i 2008! Er De selv tilfreds med denne tidshorisont? Det er en helt urimelig tidshorisont, og det må der gøres noget ved! Joe Borg Fru formand! Jeg er bestemt ikke tilfreds med langt de fleste aspekter af fiskeriet. Tidshorisonten for opnåelse af resultater skyldes ikke manglende vilje fra vores side eller manglende midler til at forsøge at opnå resultater eller en mangel på determination fra Kommissionens side. Det skyldes snarere, at vi har et meget kompliceret fiskeri i EU's farvande. Det er meget lettere at få en anstændig ordning for bifangster til at fungere længere mod nord, hvor fiskeriet er relativt rent, hvor man kan fiske efter makrel og regne med næsten udelukkende at fange makrel. I EU's farvande går man i langt de fleste tilfælde efter en særlig art, men der er et begreb, som kaldes blandet fiskeri, og det er langt mere kompliceret at håndtere. Vi undersøger forskellige muligheder for at træffe foranstaltninger, der vil begrænse kassering af bifangster betydeligt. I år har vi forsøgt at indføre en ordning for indsatsforvaltning i Kattegat. Det Regionale Rådgivende Råd for Nordsøen har været meget involveret heri. Vi havde håbet, at jeg på Det Europæiske Råds møde i december kunne meddele, at ordningen ville blive iværksat i 2007. Men efter at have overvejet forskellige forslag vedrørende gennemførelsen af en sådan ordning, har operatørernes repræsentanter bedt os om mere tid i erkendelse af, at der formentlig vil være betydelige konsekvenser for fiskeriet. Det Regionale Rådgivende Råd for Nordsøen støtter denne beslutning, og jeg vil derfor ikke foreslå, at ordningen iværksættes i 2007. Jeg håber, at den vil blive iværksat i løbet af næste år, og at der vil være etableret en langt mere generel holdning til fiskeriforvaltning, hvorved kasseringen af bifangster begrænses så meget som muligt. De fiskere, som De talte med, har delvist ret, men der er også et væsentligt element af overdrivelse. James Hugh Allister (EN) Fru formand! I Kommissionens dokumentation, der blev offentliggjort i forbindelse med det kommende møde i Rådet (fiskeri), henvises der til muligheden for at medtage torskefiskeri inden for rammerne af "bifangstfiskeri af torsk". Kan kommissæren eventuelt forklare dette lidt mere detaljeret og definere, hvad der menes med "bifangstfiskeri af torsk"? Hvad vil det betyde i praksis? Vil det involvere en procentgrænse, og vil vi stadig være vidne til, at værdifulde fisk kasseres? Vil kommissæren venligst forklare, hvad der menes med "bifangstfiskeri af torsk"? Joe Borg Fru formand! Det er lidt for tidligt at gå i detaljer, for hvis jeg gør det inden drøftelserne med interessenterne, kunne det give unødige problemer som så ofte i forbindelse med fiskeri. Vores hensigt er at involvere de regionale rådgivende råd med henblik på at forvalte fiskeriet på en måde, hvor vi forsøger at løse problemet med torskefiskeriet effektivt. Som alle ved, er der et alvorligt problem med torskebestanden. I næsten alle EU-farvande er der færre og færre torsk. Det er muligt at redde bestanden, men det kræver opfindsomhed. Den generelle tanke bag bifangstfiskeri af torsk er, at man ikke går målrettet efter torsk, så længe bestanden ikke er genoprettet. Fiskerne skal derfor ikke gå målrettet efter torsk, men have mulighed for at lande torsk, der er fanget som bifangst, inden for visse grænser. På den måde vil man have et incitament for at diversificere fiskeriet til fiskeri af andre arter, således at man ikke fisker målrettet efter torsk og samtidig undgår den unødvendige og meget kostbare kassering af torsk. Det er den grundlæggende idé, som vi skal arbejde videre med, og som vi skal drøfte hovedsageligt med interessenterne for at finde ud af, om det er en mulighed, eller om - som i mange andre henseender - vi ender med at konkludere, at ordningen, som den fungerer nu, generelt giver bedre resultater. Men jeg håber, at vi får fastlagt en ordning, som vil give langt bedre resultater end den ordning, som vi har i øjeblikket, hvad angår torsk og genopretning af torskebestanden især. Formanden Spørgsmål nr. 41 er trukket tilbage. Om: Foranstaltninger iværksat af Kommissionen som følge af henstillingerne i betænkningen om kvinder og fiskeri Betænkningen om kvinders netværk: Fiskeri, landbrug og diversificering, vedtaget på plenarforsamlingen den 15. december 2005, indeholdt en række henstillinger fra Udvalget om Kvinders Rettigheder og Ligestilling. I betænkningen efterlystes bl.a. midler til forbedring af levevilkårene for kvinder, som arbejder inden for fiskerisektoren, og af det samfund, som de lever i. Hvilke foranstaltninger påtænker Kommissionen at iværksætte for at fremme de bestræbelser, som kvinderne udfolder, med henblik på at sikre deres sociale og økonomiske rettigheder, og for i højere grad at blive anerkendt både juridisk og socialt? Er der planlagt foranstaltninger, som sikrer en nøje overholdelse af princippet om lige behandling af og lige muligheder for kvinder og mænd med hensyn til uddannelse og adgang til finansiering og kredit, herunder mikrokredit? Hvordan agter Kommissionen at øge kvindernes effektive inddragelse i fiskeriets repræsentative organer, beslutningsorganer og rådgivende organer, såvel på europæisk som på nationalt og regionalt plan? Har Kommissionen iværksat et projekt, der især fokuserer på kvindelige skaldyrsfiskeres særlige situation? Joe Borg Fru formand! Jeg ønsker at takke Teresa Riera Madurel for spørgsmålet om Kommissionens opfølgning på henstillingerne i betænkningen om kvinders netværk: Fiskeri, landbrug og diversificering, som blev vedtaget af Parlamentet den 15. december 2005. Kommissionen mener, at situationen for kvinder, der arbejder i fiskerisektoren, og især den juridiske og sociale anerkendelse deraf, er et meget væsentligt spørgsmål. Kommissionen benytter alle de instrumenter, som den har til rådighed, til at fremme lige behandling af og lige muligheder for kvinder og mænd i den pågældende sektor. Hvad angår de fire specifikke spørgsmål, som Teresa Riera Madurel rejste, ønsker Kommissionen at fremhæve følgende. For det første er det i Den Europæiske Fiskerifond, der er det nye instrument for fiskeri for 2007-2013, udtrykkeligt fastsat i artikel 4, litra g, at en af målsætningerne er at fremme ligestilling mellem mænd og kvinder i udviklingen af fiskerisektoren og fiskeriområderne. Den Europæiske Fiskerifond er baseret på princippet om partnerskab med alle interessenter i fiskerisektoren, og det dækker helt eksplicit partnerskab med de organer, der er ansvarlige for fremme af ligestilling mellem mænd og kvinder. Fonden indeholder specifikke bestemmelser om fremme af ligestilling mellem mænd og kvinder, både gennem større inddragelse af kvinder i beslutningsprocesserne og i de programmer, der skal gennemføres af medlemsstaterne. Kommissionen arbejder især på at fremme deltagelsen af kvinder i forskellige stadier af gennemførelsen af Den Europæiske Fiskerifond, herunder opbygning, overvågning og evaluering af medlemsstaternes operationelle programmer for den næste programmeringsperiode. Den Europæiske Fiskerifond kan endvidere støtte foranstaltninger, der har til formål at fremme lige muligheder mellem mænd og kvinder gennem netværk og udveksling af bedste praksis blandt relevante organisationer. Kommissionen vil gøre alt for at sikre, at medlemsstaterne følger disse bestemmelser og prioriteter i deres operationelle programmer. For det andet anerkender Kommissionen betydningen af uddannelse i fiskerisektoren, og uddannelse og praktik er berettiget til støtte i henhold til Den Europæiske Fiskerifond. Uddannelsesforanstaltninger forventes også at fremme kvinders adgang til beskæftigelse. I henhold til fondens nye prioritetsakse 4 om bæredygtig udvikling af fiskeriområder kan der tildeles støtte til spredning af aktiviteter og fremme af alternativ beskæftigelse for fiskere gennem mange forskellige foranstaltninger. Særlige foranstaltninger til fremme af kvalifikationer, tilpasning til arbejdet og adgang til beskæftigelse for kvinder kan endvidere støttes under denne akse. Det skal understreges, at Kommissionen fremmer involveringen af kvinder i de lokale organer til forvaltning af de foranstaltninger, der støttes under akse 4. For det tredje skal medlemsstaterne i henhold til Den Europæiske Fiskerifond og som nævnt tidligere sikre bred og effektiv involvering af alle relevante tredjeparter i de forskellige programmeringsfaser, og det omfatter de organer, der er ansvarlige for fremme af ligestilling mellem mænd og kvinder. I henhold til Den Europæiske Fiskerifond skal de operationelle programmer indeholde oplysninger om, hvordan partnerskabsprincippet skal gennemføres, en liste over de parter, der er konsulteret, resultaterne af de pågældende konsultationer, og hvordan de er inddraget. Den nye prioritetsakse 4 om bæredygtig udvikling af fiskeriområderne, der støttes under Den Europæiske Fiskerifond, vil blive gennemført via en bottom up-tilgang. De lokale aktører, herunder kvindeorganisationer, skal tjene som drivkraft for udvikling og gennemførelse af lokale udviklingsstrategier. Kvindeorganisationerne får på denne måde mulighed for at blive inddraget i beslutningsprocesserne på lokalt plan og sikre, at der tages højde for deres specifikke ønsker og forslag i de lokale udviklingsstrategier. Kvinderne og deres repræsentanter opfordres endvidere til at deltage i de regionale rådgivende råd, som blev oprettet for at forbedre styringen af den reformerede fælles fiskeripolitik. F.eks. har flere kvindeorganisationer allerede en plads i det regionale rådgivende råd for Nordsøen, som var det første rådgivende råd, der blev oprettet. Kvinder er endvidere repræsenteret i det regionale rådgivende råd for de nordvestlige farvande. Endelig kan medlemsstaterne i den nuværende programmeringsperiode under det finansielle instrument til udvikling af fiskeriet samfinansiere undersøgelser og innovative projekter, der dækker den specifikke situation for kvindelige skaldyrsfiskere. Denne mulighed tilbydes også under Den Europæiske Fiskerifond under prioritetsakse 3 om fælles aktioner. Kommissionen har siden 2003 lanceret en række indkaldelser af forslag om innovative aktioner i fiskerisektoren. Disse aktioner er nu næsten gennemført. Kommissionen foretog i 2005 en efterfølgende evaluering af aktionerne for at vurdere virkningen og merværdien. Resultaterne af denne evaluering viste tydeligt, at sådanne aktioner ikke har merværdi, hvorimod innovative aktioner i og finansieret gennem de operationelle programmer i medlemsstaterne var mere vellykkede og bedre overvågede. Under hensyntagen til disse konklusioner besluttede Kommissionen at integrere gennemførelsen af disse aktioner i forordningen om Den Europæiske Fiskerifond og støtte gennemførelsen af aktionerne gennem medlemsstaternes operationelle programmer. Teresa Riera Madurell - (ES) Fru formand! Hr. kommissær, tak for Deres forklaringer, men jeg vil gerne nævne skaldyrsfiskernes særlige situation. De fleste er kvinder over 50 år, og de har helbredsproblemer på grund af deres arbejde, og desuden har de i mange tilfælde ikke ret til arbejdsløshedsunderstøttelse og til sundheds- og sikkerhedstjenester på arbejdspladsen. I vores betænkning anmodede vi derfor Kommissionen om at udarbejde et pilotprojekt, der omhandlede de kvindelige skaldyrfiskeres særlige situation. Er Kommissionen enig i, at dette pilotprojekt skal iværksættes som foreslået af Parlamentet? Vi vil gerne vide, hvad Kommissionen har til hensigt at gøre i denne sag. Joe Borg Fru formand! Jeg vil undersøge, om det er muligt at iværksætte et pilotprojekt, som specifikt vil omhandle skaldyrsfiskere og de forskellige muligheder for at forbedre deres situation. På nuværende tidspunkt kan jeg blot sige, at jeg er positivt indstillet over for et sådant projekt, men jeg skal undersøge det yderligere, inden jeg kan komme med et forpligtende svar. Formanden Vi kommer til næste del af spørgetiden, og jeg hilser kommissær Špidla velkommen. Spørgsmål nr. 43-45 besvares skriftligt. Om: Økonomiske og nyskabende muligheder som følge af demografiske ændringer Befolkningens aldring og de deraf følgende demografiske ændringer betragtes som en trussel mod arbejdsmarkedet og EU's "videnbaserede økonomi", dens medlemsstater og regioner. Man kan imidlertid vælge at se det som en mulighed for jobskabelse på et voksende marked med nye produkter og tjenesteydelser, som giver den ældre generation en bedre livskvalitet, fremmer den økonomiske vækst og øger Europas konkurrenceevne. Det er en indfaldsvinkel, hvor økonomien fremmes af det såkaldte "grå guld". Nylige prognoser for Tyskland har vist, at fremsynede foranstaltninger til opfyldelse af de behov og imødekommelse af de interesser, som den stadig større gruppe af velhavende ældre har, i løbet af de næste to årtier vil kunne skabe 900.000 nye arbejdspladser. Der findes ingen andre sektorer eller virksomheder med et større vækstpotentiel. Hidtil er de muligheder, som udfordringerne ved en aldrende befolkning medfører, hverken blevet kortlagt klart eller horisontalt i Kommissionens meddelelser om Europas demografiske fremtid endel.), "Europæiske værdier i en globaliseret verden" endel.), grønbogen "Demografiske ændringer - behov for ny solidaritet mellem generationerne" og de vigtigste Lissabonorienterede politiske programmer, som f.eks. strukturfondene, det syvende rammeprogram for forskning og udvikling og rammeprogrammet for konkurrence og innovation. En undtagelse er Kommissionens innovative foranstaltninger, "Intelligente omgivelser", i2010-initiativet og meddelelsen om e-tilgængelighed, der nu indgår i e-inclusion programmet i tredje søjle i "i2010". Hvad agter Kommissionen at gøre for at tilskynde medlemsstater og regioner til at gøre konceptet "det grå guld - økonomiske muligheder" til en af deres horisontale politikker i dens innovationsskabende reformprogrammer fra Lissabon for 2007 og fremover? Vil Kommissionen overveje at koordinere sin politik vedrørende de forskellige aspekter af de økonomiske muligheder, der er forbundet med "det grå guld"? Vladimír Špidla Fru formand, mine damer og herrer! Kommissionen er helt enig med det ærede medlem i, at det grå guld er et meget lovende udviklingsområde, der bør fremmes på lokalt og nationalt plan samt på EU-plan. Det grå guld er et eksempel på, hvordan vi kan udnytte det faktum, at folk lever længere. I sin nylige meddelelse 2006/571 med titlen "Den demografiske udvikling i Europa - En udfordring, men også en chance" brugte Kommissionen det grå guld som et eksempel på de positive effekter af aldring i form af nye økonomiske vækstmuligheder. Kommissionen glæder sig over initiativer som f.eks. netværket for "det grå guld", Silver Economy Network of the European Regions (SEN@ER). På den nyligt afholdte første europæiske kongres om demografi præsenterede en politiker fra Nordrhein-Westfalen på en af workshoppene de aktiviteter, som Tyskland gennemfører vedrørende det grå guld inden for rammerne af SEN@ER-netværket. Den 25. og 26. januar 2007 afholder Kommissionen en konference om den regionale reaktion på demografiske ændringer, hvor der præsenteres en række eksempler på vellykkede regionale grå guld-projekter, der ofte får strukturfondstøtte. Jeg vil også gerne nævne, at det tyske formandskab den 17. og 18. april 2007 med Kommissionens støtte vil afholde en vigtig konference i Berlin med titlen "Demographischer Wandel, Chancen erkennen, potenziale Nutzen, Wachstum fördern" (demografiske ændringer: anerkendelse af muligheder - potentialeudnyttelse - vækstfremme) om mulige synergier mellem den aldrende befolkning og økonomien. Det grå guld er et nyt emne, der for Kommissionen berører en række forskellige politiske områder. Kommissionen har nedsat en intern arbejdsgruppe, der skal koordinere de forskellige europæiske politikker om demografiske ændringer, og i denne henseende vil Kommissionen overordnet set fortsætte arbejdet med demografi og mere specifikt med det grå guld. Dette arbejde kan føre til en række initiativer fra Kommissionens side vedrørende f.eks. konsekvenserne af befolkningens aldring og mulighederne ved det grå guld. Som svar på befolkningens aldring har Kommissionen også iværksat det vigtige initiativ i2010, der foreslår en holistisk tilgang og praktiske foranstaltninger vedrørende udvikling samt innovativ og mere intensiv brug af informations- og kommunikationsteknologier. Dette initiativ vil trække på alle tilgængelige instrumenter inklusive initiativer under det syvende rammeprogram i henhold til artikel 169 inden for området intelligente omgivelser, det nye program for konkurrenceevne og innovation inden for bedste anvendelse af informations- og kommunikationsteknologier vedrørende aldring inklusive bevidsthedsfremmende foranstaltninger og politiske foranstaltninger. Kommissionen forventes at præsentere sin meddelelse om dette emne i starten af 2007. Lambert van Nistelrooij (NL) Fru formand! Jeg takker kommissær Špidla for hans aktive holdning på dette område. Alligevel er mulighederne for tjenesteydelser og produkter til det "grå guld" stadig utilstrækkeligt inde i billedet. Foruden de fem instrumenter, der er nævnt i meddelelsen "Europas demografiske fremtid: et problem eller en udfordring", bør det grå guld tilføjes som et sjette særskilt instrument. Går De ind for det? Jeg har et forslag. Som De sagde, mødes regionerne den 25.-26. februar vedrørende seniornetværket. Er De rede til på dette grundlag også at se på, hvad det kan betyde for den yderligere justering i Parlamentet, f.eks. ved at tilrettelægge en høring i løbet af 2007 sammen med Parlamentet? Vladimír Špidla Fru formand, mine damer og herrer! Demografisk aldring, dens effekter og det grå guld - med andre ord fuldstændigt kendskab til ændringer som følge af demografisk aldring inden for både forbrug og produktion - er så vigtige emner, at hvis Parlamentet vedtager dette initiativ, kan jeg kun sige, at jeg vil følge det nøje og støtte det fuldt ud. Med hensyn til søgningen efter organisationsmæssige strukturer mener jeg ikke, at vi i øjeblikket kan optere for én fast struktur, men uanset hvad der sker, vil vi følge udviklingen af SEN@ER-netværket, og vi vil også undersøge, hvor effektivt de relevante nationale koordineringsstrukturer fungerer. Ærede medlemmer! Kommissionens meddelelse om demografisk aldring viser tydeligt, at demografisk forandring er en af de vigtigste ændringer i vores samfund. Den gennemtrænger alle samfundsområder og har en tværsektorel effekt. Kommissionen har derfor opteret for mainstreaming - dvs. anvendelse på tværs af alle politiske områder inklusive forbrugerpolitik og forbrugerbeskyttelsespolitik samt økonomien under ét. DanutBudreikait (LT) Hr. formand, fru kommissær! I Lissabon-strategien havde man allerede planlagt at øge konkurrenceevnen ved at hæve pensionsalderen til 65 år. I Tyskland er pensionsalderen hævet til 67 år. I det 21. århundrede hæver vi pensionsalderen og arbejdstiden i stedet for at indføre ny teknologi. Hvornår synes De, at man skal kunne gå på pension og nyde sit velfortjente otium? Vladimír Špidla Fru formand! Pensionsalderen er et meget følsomt emne, og vi kan ikke gå efter den lette løsning og blot stipulere en bestemt alder på baggrund af en beslutning truffet på EU-plan. Dette emne falder helt og holdent ind under medlemsstaternes kompetenceområde. Jeg vil gerne understrege, at det er et legitimt spørgsmål, og at Kommissionens strategi ikke går ud på at fastsætte en bestemt alder. Kommissionens strategi, som jeg er varm fortaler for, går ud på at forlænge folks aktive alder og arbejdsliv. Tanken om at angive en alder på administrativt plan er ikke særlig vigtig. Det er langt vigtigere at skabe betingelser, under hvilke folk kan arbejde længere. Den administrative alder fastsættes ofte til 65 år, hvorimod EU-borgerens arbejdsliv gennemsnitligt ophører ved det 59. år. Jeg vil også pointere, at den forventede levetid med en god sundhedstilstand er længere, og at gennemsnittet i øjeblikket ligger på 62 år i EU, selv om alderen varierer meget i de forskellige medlemsstater. Det er også noget, der skal tages hensyn til i debatten. Jeg vil gerne understrege, at tanken om et samfund med plads til alle bygger på det faktum, at arbejde ikke kun har økonomiske aspekter, men at det også handler om et aktivt samfundsengagement. Videnskabelig forskning har klart vist, at tidlig pensionering inden en person har udnyttet sit potentiale fuldt ud mere føles som en byrde end som en fordel. Jeg vil gerne vende tilbage til Deres oprindelige spørgsmål. Kommissionen planlægger ikke at fastsætte eller anbefale en bestemt pensionsalder på administrativt plan. På den anden side mener den, at det i lyset af den demografiske aldring og den længere pensionisttilværelse er rimeligt at udvide folks arbejdsliv. Derfor bør der vedtages en række foranstaltninger, hvoraf en administrativ forlængelse af pensionsalderen efter min mening er en af de mindre væsentlige. Andreas Mölzer (DE) Fru formand, hr. kommissær! Netop når det gælder den ældre generation, er der en voksende interesse i at opmuntre dem til at give penge ud, altså til at forbruge. I modsætning hertil bliver det imidlertid stadig vanskeligere allerede for 40- eller 50-årige at få arbejde. Det giver sig naturligvis også udslag i lavere pensioner. Især for kvinder stiger risikoen for en alderdom i armod. Hvordan vil Kommissionen løse denne modsætning? Vladimír Špidla Fru formand! For det første er det meget vigtigt at øge den overordnede kapacitet på EU's arbejdsmarked ved hjælp af foranstaltninger, som efter vores mening er produktive og vigtige for arbejdsmarkedet. Disse foranstaltninger omfatter øget beskæftigelsesegnethed, erhvervsuddannelse, omskoling, støtte til folk, der har mistet deres arbejde, samt begrebet fleksibilitet og sikkerhed, hvor man aktivt støtter folk i overgangsperioder. Sidstnævnte betyder ikke nødvendigvis, at folk har mistet deres job. Det kan også betyde overgangen fra en beskæftigelsestype til en anden. Alt dette er meget vigtige emner, der bør indarbejdes i løsningen på det problem, De præsenterede, hvilket vil sige aktivering af det europæiske arbejdsmarked. Det andet mål består i at vurdere og eliminere alle diskriminerende elementer eller elementer, der kan skabe ulighed med hensyn til pension og socialsikringsordninger. Kommissionen finder alt dette vigtigt, og det er den retning, den bevæger sig i. En anden foranstaltning, der også er en del af Lissabon-strategien, består i at skabe højere beskæftigelse blandt personer over 50. I øjeblikket er en af de vigtigste målsætninger at eliminere den kønsbetingede lønforskel, fordi den er en af de vigtigste årsager til forskelle i pensionsalderen. I dette tilfælde tager Kommissionen et vidtfavnende synspunkt, der omfatter arbejdsmarkedet, socialsikringsordninger og lønforskelle. Efter min mening er dette synspunkt og denne tilgang den rigtige fremgangsmåde. Formanden Om: Demografi og forældreydelse Har Kommissionen i sine seneste undersøgelser af spørgsmålet demografi også beskæftiget sig med virkningerne af den såkaldte forældreydelse for befolkningsudviklingen i Norge, og har den til hensigt at sammenligne sådanne modeller i ikkemedlemsstater som Norge og modeller i medlemsstater som Frankrig med hinanden? Vladimír Špidla Fru formand, mine damer og herrer! Kommissionen har endnu ikke undersøgt de forskellige understøttelsessystemers betydning for fødselsfrekvensen. Der er generel enighed blandt demografieksperterne om, at det er vanskeligt at skille effekterne af de forskellige finansielle fordele fra andre og måske afgørende faktorer, der påvirker fødselsfrekvensen. Kommissionen mener imidlertid, at søgningen efter gennemprøvede strategier ikke udelukkende skal begrænses til EU's medlemsstater. Vi kan bestemt lære noget af den måde, hvorpå de nordeuropæiske ikkemedlemsstater Norge og Island har håndteret problemet med demografiske ændringer. Efter vedtagelsen af Kommissionens meddelelse "Den demografiske udvikling i Europa - En udfordring, men også en chance" den 12. oktober 2006 besluttede Kommissionen at nedsætte en gruppe af regeringseksperter i demografiske og familiemæssige spørgsmål, der skal hjælpe Kommissionen med fremtidige aktiviteter og skabe grundlaget for udveksling af gennemprøvede strategier. Jeg vil også pointere, at Kommissionen ud over at vedtage meddelelsen om demografi også besluttede at orientere arbejdsmarkedets parter i EU om spørgsmålet om en harmonisering af arbejdsliv, privatliv og familieliv. Arbejdsmarkedets parter er blevet opfordret til at vurdere, hvorvidt der er behov for en yderligere forbedring - specielt med hensyn til arbejdstid, fleksible arbejdsvilkår, de nye muligheder som følge af informationsteknologi, tilgængeligheden og kvaliteten af børnepasning, pleje af ældre og andre plejekrævende personer samt ferier inklusive familieferier og ferier, der bruges til pleje af plejekrævende personer, børn eller handicappede familiemedlemmer. I lyset af det faktum, at arbejdsmarkedets parter i Norge er medlemmer af de europæisk organisationer, der repræsenterer arbejdsmarkedets parter, vil der blive taget hensyn til deres erfaringer med familiebidrag. Kommissionen vil også støtte det tyske formandskabs oprettelse af en europæisk alliance for familier. Kommissionen mener, at en sådan alliance vil kunne medvirke til at identificere gennemprøvede tilgange og muliggøre en udveksling heraf mellem medlemsstaterne med henblik på at forbedre familieforholdene i EU og give europæerne mulighed for at få det antal børn, de måtte ønske. Som de ærede medlemmer måske har forstået af mit lange indlæg, har Kommissionen endnu ikke direkte vurderet spørgsmålet om finansielle betalinger, der vil blive undersøgt på et senere tidspunkt. Bernd Posselt - (DE) Fru formand! Mange tak, hr. kommissær, for Deres gode svar og for det mod, hvormed De går til dette spørgsmål, som mange af Deres forgængere er veget tilbage for. Jeg vil gerne spørge om, hvorvidt De også planlægger initiativer for at fremme børne- og familievenligheden i de europæiske samfund på det immaterielle område, og tænker De også på at inddrage ngo'er, private organisationer og privatpersoner, så civilsamfundet kan blive integreret i dette arbejde? Vladimír Špidla Fru formand! Da tiden er meget knap, vil jeg fatte mig i korthed. I lyset af det faktum, at de materielle forhold har stor betydning for vores liv, livskvalitet og underhold af folk og familier, er det klart, at vi kun kan komme videre med dette emne, hvis vi formår at tøjle ngo'ernes kompetencer. Følgelig regner vi med omfattende inddragelse af forskellige ngo'er og foreninger, sådan som hr. Posselt sagde i sit spørgsmål. Formanden Spørgsmål nr. 48-53 besvares skriftligt. Om: Den fejlslagne forbrugerpolitik på det indre marked Den seneste Eurobarometerundersøgelse fra marts 2006 har endnu en gang vist, at forbrugerne nærer et dybt mistillid til det indre marked, og er totalt uvidende om deres rettigheder og midler til at løse problemer. Kan Kommissionen forklare, hvorfor den omfattende gældende lovgivning er utilstrækkelig og/eller er gennemført så dårligt, at forbrugerne afskrækkes fra og mangler tiltro til at handle på den anden side af grænsen? Hvordan agter Kommissionen at beskytte forbrugerne mod den stadig hyppigere misbrug, som forbrugerne er ofre for efter den voldsomme tilgang i salg via internet? Hvorfor benytter Kommissionen slet ikke de klager, som den selv modtager i tusindvis, om handler på tværs af grænsen, rejser, sundhedspleje osv.? Markos Kyprianou Fru formand! Den undersøgelse, som parlamentsmedlemmet omtalte, bekræfter Kommissionens vurdering om, at der skal gøres meget for at forbedre forbrugernes tillid til det indre marked. Men hvis vi tænker på, hvor vi startede - på vores udgangspunkt - og på, hvor vi befinder os i dag, bør vi ikke have et helt så negativt synspunkt. Der har været en markant udvikling, hvilket vi kan bevidne gennem de foranstaltninger, vi har vedtaget og gennemført i de seneste år. Kommissionen hviler imidlertid ikke på laurbærrene, men forsøger fortsat at fremme forbrugernes tillid, men medlemsstaterne spiller også en vigtig rolle. Trods den lave tillid, der skyldes flere faktorer, er en af de vigtigste faktorer den manglende harmoniserede forbrugerbeskyttelsesordning. Det betyder, at forbrugerne ikke ved, hvad de skal forvente, når de handler uden for hjemlandets grænser. De må imidlertid indrømme, at der i de seneste år er sket meget i retning af at løse disse problemer. Det står også klart, at der skal gøres en langt større indsats for at øge forbrugernes tillid, specielt med hensyn til den eksisterende lovgivning og dens gennemførelse. Både de allerede trufne foranstaltninger og de foranstaltninger, der planlægges, skal gøre noget ved det stigende antal urimelige eller ulovlige forretningsmetoder. Er der gjort noget på EU-plan? For det første vil jeg forsikre Dem om, at Kommissionen på intet tidspunkt har ignoreret en klage, som den har modtaget, eller som den fortsat modtager via sine netværk. Tværtimod har sådanne klager tidligere sat gang i tingene - f.eks. i godkendelsen af lovgivningen mod illoyal handelspraksis. Klagerne spiller også en vigtig rolle i data- og informationsbasen for fremtidige aktioner, f.eks. for timesharing. Med lovgivningen om timesharing vil vi dække rejseprodukter, der i øjeblikket ikke er omfattet af lovgivningen, og for hvilke der således ikke er en acceptabel forbrugerbeskyttelse. Den anden lov, jeg nævnte - nemlig direktiv 2005/29 om illoyal handelspraksis, forbyder aggressiv handelspraksis såsom salg under pres samt vildledende og urimelige reklamer. EU's forbrugere er beskyttet, uanset om de handler i deres eget land, i andre medlemsstater eller via internettet. Denne beskyttelses horisontale natur betyder, at den også kan bruges til at kontrollere nye praksis, der opstår, efterhånden som markedet udvikler sig. Bortset fra dette har direktiv 2000/31 om elektronisk handel introduceret informationskrav med henblik på at sikre forbrugerne fuldstændig oplysning om den handlendes identitet med hensyn til den kommercielle natur af kommunikation over internettet, reelle priser og tekniske hjælpemidler. Forordning 2006/2004 om samarbejde vedrørende forbrugerbeskyttelse vil gøre det muligt for de kompetente nationale myndigheder at gøre en hurtig indsats over for hensynsløse og urimelige grænseoverskridende handlende, uanset hvor i EU de måtte befinde sig. I forslaget til en forordning vedrørende den lov, der skal anvendes i aftalerne - dvs. "Rom-I-forordningen" - vil Kommissionens forslag øge forbrugernes tillid betragteligt og høste fordelene ved en lovgivning, som forbrugerne allerede kender. Vi har også Det Europæiske Netværk af Forbrugercentre eller økonomiske konfliktløsningsnetværk, der vil oplyse forbrugerne om deres rettigheder og hjælpe dem med at sikre deres rettigheder gennem retlige appeller eller udenretlige afgørelser i grænseoverskridende sager. Som parlamentsmedlemmerne ved, vil Kommissionen fremover fortsætte sin revision af lovgivningen om forbrugerbeskyttelse. En grønbog vil meget snart blive godkendt til en bredere offentlig høring. Målet med det er at finde en metode til at modernisere og forbedre den eksisterende lovgivning med henblik på at øge forbrugernes og virksomhedernes tillid, så de kan købe og sælge inden for det indre markeds grænser. Endvidere vil spørgsmålet om forbrugerbeskyttelse blive undersøgt inden for rammerne af den kommende strategi for forbrugerpolitik. Som De kan se, indikerer vores undersøgelser på den ene side, at der fortsat er alvorlige problemer, men på den anden side forstår De sikkert, at Kommissionen ikke forholder sig passivt. Tværtimod tager den skridt, der er del af et komplet program for håndtering af de ulemper, der er registreret under undersøgelsen. Marc Tarabella - (FR) Fru formand! Tak for Deres svar, hr. kommissær. Det overrasker mig ikke, da det lige nøjagtig bekræfter den holdning, Kommissionen gav udtryk for i det handlingsprogram, der netop er blevet vedtaget for perioden 2007-2012, og som har som eneste formål - jeg citerer - at garantere et højt niveau for forbrugerbeskyttelse og effektiv gennemførelse af reglerne om forbrugerbeskyttelse. Hvordan har Kommissionen i praksis tænkt sig at lægge sag an mod de medlemsstater, der f.eks. med hensyn til garantier og fjernsalg ikke anvender de eksisterende direktiver korrekt, og som udsætter de forbrugere, der prøver at udnytte det indre marked, for meget alvorlige risici? Til slut mener De så ikke, at denne Kommissions politik stik imod traktatens ånd har ført borgeren som forbruger ind i det dårlige forhold til og afvisningen af det indre marked? Markos Kyprianou Fru formand! Vi vil undersøge, hvordan denne lovgivning er implementeret gennem vores undersøgelse af EU's acquis. Vi vil først og fremmest sikre, at medlemsstaterne har gennemført lovgivningen fuldt ud. Hvis det viser sig, at der stadig er problemer på det indre marked, selv om gennemførelsen er tilfredsstillende, og der stadig er handelshindringer eller afvigelser i forbrugerbeskyttelsen blandt medlemsstaterne, vil vi sikre, at disse fejl korrigeres via yderligere initiativer. Vi følger således situationen nøje og vil sikre, at medlemsstaterne følger EU-lovgivningen fuldt ud, hvad angår forbrugerbeskyttelse. Som alle ved, vil min kollega, fru Kuneva, overtage området for forbrugerbeskyttelse den 1. januar, og hun er også meget optaget af dette spørgsmål. Formanden Om: GM-ris Selv om Kommissionens beslutning af 23. oktober om obligatoriske undersøgelser af importeret ris med henblik på påvisning af genetisk modificerede organismer hilses med tilfredshed, giver mange aspekter i denne forbindelse anledning til dyb bekymring. Hvordan kan de europæiske forbrugere have tillid til sådanne certificeringssystemers pålidelighed, efter at der i forsendelser af ris, som ifølge de amerikanske myndigheder var blevet certificeret, blev fundet såkaldt GMO LLRICE 601 (uautoriseret rissort)? De britiske supermarkeder har efter sigende solgt GM-forurenet ris importeret fra USA med tilladelse fra det officielle britiske kontrolorgan for fødevaresikkerhed, the Food Standards Agency. Kan forbrugerne på baggrund heraf have tillid til dette kontrolorgan? Er agenturets politik forenelig med fællesskabsretten? Den britiske regering har foreslået, at der gives tilladelse til at dyrke genmodificerede afgrøder sammen med konventionelle og økologiske afgrøder. Hvordan agter Kommissionen at forhindre omgåelse af fællesskabsretten med hensyn til fødevareforurening? Markos Kyprianou Fru formand! Det er korrekt, at det er et meget vigtigt spørgsmål for os, og det er helt klart, at uautoriserede produkter ikke kan indføres i EU. Vi har et meget strengt system til at sikre, at ingen produkter slipper igennem undersøgelsesproceduren. Spørgsmålet om forurening af langkornet ris fra USA, der involverer uautoriseret GMO LLRICE 601, viser, at der ikke blot er tale om en erklæring, men et faktum. Vores reaktion har vist, at vi vil anvende EU-lovgivningen i alle tilfælde. Så snart Kommissionen blev informeret om forureningen af ris, traf den alle de foranstaltninger, der var muligt, for at forhindre, at uautoriserede produkter blev indført på markedet. Vi fastsatte først et krav til certificering af hver enkelt forsendelse, der ankom til EU. Men da vi blev klar over, at forsendelser af ris fra USA, der ifølge de amerikanske myndigheder var blevet certificeret, indeholdt GM-forurenet ris efter undersøgelsen i indførselshavnen i EU, blev kravene til certificering skærpet ved fastlæggelse af yderligere systematisk undersøgelse af hver forsendelse, der kommer fra USA. Det er derudover også vigtigt, at denne yderligere undersøgelse foretages på grundlag af en harmoniseret og meget streng prøvetagnings- og undersøgelsesprocedure, som garanterer pålidelige og sammenlignelige resultater, således at vores forbrugere kan være sikre på, at enhver forsendelse af langkornede ris fra USA er undersøgt to gange, både i USA og ved indførsel i EU. Jeg vil minde om, at medlemsstaterne har det primære ansvar for at håndhæve disse krav og verificere, at kravene opfyldes af operatørerne. Kommissionen har systematisk mindet de nationale myndigheder om denne forpligtelse til at foretage relevant kontrol og trække forurenede produkter tilbage. Det britiske kontrolorgan for fødevaresikkerhed har klarlagt sin strategi ved at godkende konklusionerne fra det stående udvalg den 11. september 2006. I denne sammenhæng forpligter medlemsstaterne sig til at kontrollere alle lagrede bulk-forsendelser af ris fra USA, der allerede er på markedet i EU. Når det drejer sig om produkter ude i butikkerne, skal medlemsstaterne i henhold til EU-lovgivningen træffe alle foranstaltninger til sikring af, at disse produkter undersøges og fjernes fra markedet, hvis det er nødvendigt. Men målet er at fastlægge lovgivningen. Det er op til de enkelte medlemsstater at sikre, at der træffes effektive foranstaltninger. Hvad angår spørgsmålet om krydsbestøvning er det vigtigt at huske, at der ikke kan dyrkes genmodificerede afgrøder i EU, medmindre det er vurderet til at være sikkert i forhold til miljøet og dyresundheden og godkendt til dyrkning. Medlemsstaterne er i færd med at udvikle fælles strategier for at sikre, at de så vidt muligt kan begrænse omfanget af genmodificerede tilsætningsstoffer og ikkegenmodificerede afgrøder og tackle spørgsmålet om de økonomiske konsekvenser. Dette hører under medlemsstaternes kompetenceområde efter EU's henstillinger og retningslinjer. På grund af de særlige karakteristika for hver medlemsstat - landskabet, miljøet, klimaforholdene - er det vigtigt, at medlemsstaterne hver især træffer de relevante foranstaltninger. Vi ved, at mange medlemsstater, herunder Det Forenede Kongerige, har defineret eller er i færd med at definere tilgangene til at sikre, at de genmodificerede afgrøder kan eksistere sammen med konventionelle og økologiske afgrøder. Medlemsstaterne skal orientere Kommissionen om de nationale foranstaltninger for sameksistens, som de ønsker at træffe, og Kommissionen vil følge situationen meget tæt. Sarah Ludford (EN) Fru formand! De kan hævde, hr. kommissær, at ingen uautoriserede produkter kan indføres på det europæiske marked, men det er ganske enkelt ikke tilfældet. Da USA certificerede dette risprodukt som ikkegenmodificeret, var det ikke sandt, og det er først nu, at undersøgelse er påkrævet. De hævder, at det britiske kontrolorgan for fødevaresikkerhed har klarlagt sin holdning, men kan De oplyse os om, hvilken forklaring De modtog fra kontrolorganet? Var det korrekt at informere butikkerne om, at de ikke skulle trække risene tilbage? Hvordan kan den handling, som det britiske kontrolorgan for fødevaresikkerhed har foretaget, forsvares, når det er ulovligt at sælge genmodificeret ris? Er kontrolorganet stillet til regnskab? Viser denne episode ikke, at forsøg på at foregive, at økologiske og konventionelle fødevarer kan beskyttes imod forurening med genmodificerede stoffer, bestemt ikke er overbevisende? Markos Kyprianou Fru formand! Så længe der er genetisk modificerede produkter i verden, som ikke er godkendt af EU, skal vi altid være på vagt og træffe alle de foranstaltninger, der er til rådighed. Vi fandt hurtigt ud af, at vi ikke kunne stole på certificeringen i USA, og vi indførte derefter vores egen undersøgelsesprocedure, og det viser efter min opfattelse, at vi tager situationen meget alvorligt. Hvad angår sagen om Det Forenede Kongerige skal alle produkter, der indeholder uautoriserede genmodificerede komponenter, trækkes tilbage, idet de er markedsført ulovligt. Det er alle medlemsstaterne forpligtet til, herunder Det Forenede Kongerige. Det blev understreget over for de britiske myndigheder. Det er sandt, at Den Europæiske Fødevaresikkerhedsautoritet hævdede, at der ikke var nogen overhængende sundhedsfare, og Det Forenede Kongerige gentog dette udsagn, men efter Kommissionens opfattelse skal ethvert produkt af denne type, der ikke er godkendt gennem vores procedurer, og som er markedsført ulovligt, fjernes. Efter at vi understregede over for de britiske myndigheder, at der var tale om en retsordning, skiftede de holdning. Vi sikrer i denne sammenhæng, at medlemsstaterne også følger lovgivningen, som er meget streng, og at ingen uautoriserede produkter kan nå ud til forbrugerne. Efter nogen diskussion har Det Forenede Kongerige ændret holdning. Formanden De spørgsmål, som på grund af manglende tid ikke blev besvaret, besvares skriftligt (se bilag). Spørgetiden er afsluttet. (Mødet udsat kl. 19.50 og genoptaget kl. 21.00)

Guantánamo kinnipeetavate ümberasustamisel ja Guantánamo vangla sulgemisel tehtud edusammud (arutelu) Juhataja Päevakorra järgmine punkt on nõukogu ja komisjoni avaldused Guantánamo kinnipeetavate ümberasustamisel ja Guantánamo vangla sulgemisel tehtud edusammude kohta. Diego López Garrido nõukogu eesistuja. - (ES) Austatud juhataja! Nagu teate, tervitas Euroopa Liit president Obama lubadust Guantánamo vangla sulgeda. Ta andis lubaduse oma ametisseastumise kõnes ja seda kinnitas hiljem Euroopa Liidu ja selle liikmesriikide ning Ameerika Ühendriikide ühisdeklaratsioon eelmise aasta 15. juunil. Oleme selle poolt, et seadust kohaldataks ja inimõigusi austataks alati, ning selles deklaratsioonis muidugi Ameerika Ühendriigid nõustusid. Seetõttu näis see ühildamatu Guantánamo vangla säilitamisega, millest oli saanud samuti üks kõige sagedamini al-Qaeda propagandaks kasutatavatest ettekäänetest. On tõsi, et ajagraafik, mis tehti selle sulgemiseks - ühe aasta jooksul -, on nüüd möödunud. On aga tõsi, et on raskusi, ja võime tuua näiteid, nagu endised vangid Jeemenis, kes kohe sinna naasta ei saanud. Samuti leiame, et teema on Ameerika Ühendriikides väga vastuoluline, ehkki tervitame, et president Obama püsib oma kavatsuse juures Guantánamo sulgeda hoolimata tugevast vastuseisust, millega ta kongressis silmitsi on, mitte ainult vabariiklaste, vaid ka demokraatide seas. Ent igatahes on mõned vangid nüüd Guantánamost lahkunud ning nende üle mõistetakse kohut tavalistes USA kohtutes, näiteks Khalid Sheikh Mohammed, 11. septembri rünnakute väidetav aju, hoolimata murest, mida see Ameerika Ühendriikides tekitas Seetõttu oleme alati selgelt väljendanud oma seisukohta suhetes Ameerika Ühendriikidega ning lisaks ka hiljuti Daniel Friedi, selle küsimuse Ameerika Ühendriikide eriesindaja, külaskäigul Brüsselisse, kes varem vastutas Ameerika Ühendriikide ja Euroopa Liidu suhete eest ning nüüd vastutab Guantánamo sulgemise juhtimise eest. Oma külaskäigul Brüsselisse ning Euroopa Liidu ja Ameerika Ühendriikide regulaarse inimõiguste dialoogi kontekstis väljendas Euroopa Liit muret niinimetatud sõjaliste komisjonide kasutamise ning kohtuprotsessita pikaajalise kinnipidamise suhtes ning loomulikult väljendasime vastuseisu surmanuhtlusele. Tegemist on väga selgete kindlate seisukohtadega, mida Euroopa Liit on võtnud, võtab praegu ja ka jätkuvalt oma suhetes Ameerika Ühendriikidega. Kujutan ette, et parlamendiliikmete suhetes, seadusandjate transatlantilises dialoogis on teil samuti olnud võimalusi samade põhimõtete eest seista. Minu arvates on Euroopa Liit täitnud oma kokkuleppe Ameerika Ühendriikidega, mida väljendati enne mainitud ühisdeklaratsioonis. On liikmesriike, kes on juba nõustunud Guantánamos vangis olnud või olevaid inimesi vastu võtma, ning arv, millega meil hetkel on tegemist Euroopa riikide seas, mis vangide arvu kindlaks määranud on - koos Šveitsiga, mis on Euroopa Liidu partner Schengeni ruumis- on ligikaudu 16. Igatahes olete samuti teadlikud, et otsus selles suhtes, kas Guantánamo vangi vastu võtta või mitte, on loomulikult liikmesriikide teha. Euroopa Liidu siseministrite kokkulepitud mehhanismis teostus soov Ameerika Ühendriike aidata. Oleme alati öelnud, et tahame, et Guantánamo vangla suletaks, kuna see on selgesti vastu kõige fundamentaalsematele inimõigustele. Euroopa Liidul on seetõttu vaja aidata see võimalikuks teha, niivõrd kui saame, ning lähtuvalt otsustest, mida - kordan - iga liikmesriik on vangide vastuvõtmise võimaluse kohta individuaalselt ja suveräänselt teinud. Võime öelda, et vanglas oli 242 vangi, kui president Obama võimule tuli, ning et 44 neist on vanglast lahkunud. Vangla olemasolu on transatlantiliste suhete jaoks muidugi tõsine probleem. Vangla sulgemist käsitlev ühisdeklaratsioon tehti mõistmisega, et midagi sarnast tulevikus ei juhtu. Selline on muidugi Ameerika Ühendriikide valitsuse kavatsus ja Euroopa Liidu seisukoht on kahtlemata aidanud kaasa Ameerika Ühendriikide seisukoha ja vanglapoliitika muutumisele Guantánamo suhtes. Nagu öelnud oleme, tahame - ning see kuulub samuti Euroopa Liidu ja Ameerika Ühendriikide ühisdeklaratsiooni - uurida võimalust selgitada välja ja leppida Euroopa Liidu ja Ameerika Ühendriikide vahel kokku hulk põhimõtteid, mis võiksid olla viitekohaks meie terrorismiga võitlemise jõupingutuste kontekstis, mis samuti kuulub ühisdeklaratsiooni. Euroopa Liidus on meil tugev soov Guantánamo lahe vangla alaliseks sulgemiseks ning me tervitame asjaolu, et president Obama püsib võetud eesmärgi juures seda teha. Paweł Samecki komisjoni liige. - Austatud juhataja! Euroopa Liit, sealhulgas Euroopa Komisjon, on järjekindlalt nõudnud Guantánamo lahe vangla sulgemist. Nagu minister juba mainis, asutas Euroopa Liit Guantánamo sulgemiseks kahejärgulise raamistiku, esiteks justiits- ja siseküsimuste nõukogu järelduse 4. juunist 2009 ja lisatud teabevahetusmehhanismi kaudu ning teiseks Euroopa Liidu ja liikmesriikide ning Ameerika Ühendriikide ühisavalduse kaudu Guantánamo lahe vangla sulgemise ja edaspidise terrorismivastase võitluse koostöö kohta 15. juunist 2009. Nõukogu järeldused ja ühisavaldus teatavad selgesti, et endiste kinnipeetavate vastuvõttu ja nende õigusliku staatuse määramist puudutavad otsused on ainuüksi vastuvõtva ELi liikmesriigi või Schengeniga ühinenud riigi vastutus- ja pädevusalas. Süsteemi alusel vastuvõetavad endised kinnipeetavad võivad pääseda ligi rehabiliteerimismeetmetele ELi liikmesriikides liikmesriikide kehtivatest seadustest lähtuvalt. Eelmainitud Guantánamo sulgemist käsitleva avalduse kontekstis kirjutas nõukogu eesistuja 16. juunil 2009 USA kinnipidamispoliitika rakkerühma kaasesimehele. Kirjas esitas Euroopa Liit terrorismiga võitlemist puudutava rahvusvahelise õiguse põhimõtetega mitteametliku dokumendi. See sisaldab ühemõttelisi avaldusi nõuetekohase menetluse tagatiste kohta, nagu juurdepääs kohtutele vahistamise, kinnipidamise ja üleviimise vaidlustamiseks, ning lisaks ka piinamise keelu kohta. Neid on arutatud üksikasjalikult terrorismivastast võitlust ja rahvusvahelist õigust puudutavas dialoogis. Komisjon peab neid tagatisi dialoogi jaoks oluliseks, kuna need aitavad paremini mõista, kuidas terrorismivastane võitlus peaks austama õigusriiki ja rahvusvahelist õigust, sealhulgas rahvusvahelist inimõiguste õigust, rahvusvaheliste põgenike õigust ja rahvusvahelist humanitaarõigust. Nagu juba mainitud, on Euroopa Liit surmanuhtluse vastu ja on sekkunud konkreetsetel juhtudel kolmandate riikide, sealhulgas Ameerika Ühendriikide puhul takistamaks selle täideviimist. Komisjon kaalub kohaseid meetmeid juhuks, kui surmanuhtlus mõistetakse endisele Guantánamo kinnipeetavale, kelle üle peetakse kohut USA kohtus või sõjalises komisjonis. Euroopa Komisjon hindab seni president Obama rakendatud meetmeid Guantánamo sulgemiseks ja loodab tulevikus sellega seoses täiendavaid edusamme näha. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra fraktsiooni PPE nimel. - (ES) Austatud juhataja, Diego López Garrido, Volinik! Esiteks sooviksin juhtida tähelepanu, et Euroopa Parlament on väljendanud oma seisukohta Guantánamo vangide olukorra suhtes eri puhkudel eri resolutsioonide kaudu. Oma ametisseastumise kõnes ütles president Obama, et võtab eesmärgiks sulgeda Guantánamo vangla aasta jooksul. See tähtpäev möödus 22. jaanuaril ja asjaolu, et seda suletud pole, on tõestus, et poliitikas on tihti kergem lubadusi anda kui pidada. Samuti, nagu nõukogu eesistuja ütles, on president Obama isiklik esindaja Euroopa Liitu külastanud, kohtunud meie presidendi ja mitme liikmesriigiga ning palunud meie koopereerumist, mida tuleb pakkuda voliniku mainitud mitmetest eeldustest lähtuvalt. Üks neist on, et tegemist on Ameerika Ühendriikide eelmise valitsuse tekitatud probleemiga ning et Euroopa Liidul tuleb koopereeruda, kuid lähtuvalt teatud nõudmistest, iseäranis liikmesriikide julgeolekust. Selles suhtes sooviksin meenutada mõnede liikmesriikide otsust, sealhulgas praeguse nõukogu eesistujariigi, minu riigi otsust. Sooviksin küsida eesistujariigi Hispaania esindajalt, kas ta kaalub täiendavate meetmete rakendamist üritamaks ühtlustada liikmesriikide reageeringut iseäranis Jeemenis tekkinud probleemidele või kas ta kavatseb jätta otsuse iga liikmesriigi individuaalsele ja suveräänsele kontekstile, nagu otsustasid justiits- ja siseasjade ministrid. Üks viimane küsimus, austatud juhataja: on tõesti tõsi, et jäänud ligikaudu 190 vangist 100 on saadetud päritoluriikidesse või kolmandatesse riikidesse ning et 40 allutatakse Ameerika Ühendriikide kohtute jurisdiktsioonile. On aga veel 50, keda ei vabastata, sest ei ole piisavalt tõendeid nende vahistamiseks, kuid oht, mida nad tegelikult kujutavad, on sundinud Ameerika Ühendriikide valitsust otsustama, et neid ei peaks vabastatama. Sooviksin küsida komisjonilt ja nõukogult, mida nad arvavad nende 50 inimese olukorrast, kes allutatakse Ameerika Ühendriikide kohtute jurisdiktsioonile. Ana Gomes fraktsiooni S&D nimel. - (PT) Guantánamo on Bushi administratsiooni sünnitis, kuid see ei oleks olnud võimalik Euroopa liitlaste abita ning Euroopa Liidu vaikimiseta. Seega tuleb liidul tegutseda oma väärtustele ja huvidele vastavalt, tehes kõik võimalik meie ajaloo räpase peatüki sulgemiseks. ELi kuvand maailmas, transatlantiline suhe, terrorismivastane võitlus ja liikumisvabadus Schengeni ruumis tähendavad kõik, et palve vastu võtta Guantánamo vange väärib kollektiivset ja kooskõlas Euroopa vastust. Ent antud vastus on hilinenud ning seda on piiratud Ameerika Ühendriikide ja mõnede liikmesriikide kahepoolsete arusaamadega. On šokeeriv, et suured riigid, kes olid Bushi kaasosalised erakorralistes üleviimistes, salavanglates ja Guantánamos, nagu Saksamaa, Ühendkuningriik, Itaalia, Poola ja Rumeenia, peaksid hiilima kõrvale oma kohustustest, eirates Obama administratsiooni palveid. Tegemist on ühise välis- ja julgeolekupoliitika teemaga, millega peaks tegelema Euroopa Liidu välisministrid Lissaboni lepingu artikli 24 kohaselt ja mis peab rajanema liikmesriikide vastastikusel poliitilisel solidaarsusel. Kõrgel esindajal, kes on nüüd lepingu artikli 30 alusel varustatud algatusvolitusega, tuleb pakkuda välja tõeline Euroopa strateegia ja seda juhtida aitamaks sulgeda Guantánamo võimalikult kiiresti, tagades vajalik toetus vabastatud isikute individuaalseks taastumiseks ja sotsiaalseks reintegratsiooniks, sealhulgas nende õigusele perega taasühineda. Pean tervitama oma riigi, Portugali, panust, mis pakkus esimesena Obama administratsioonile abi, selle eest, et soovitas tungivalt teistel Euroopa partneritel sama teha, ning juba isikute vastuvõtmise eest, kes Guantánamos ebaõiglaselt aastaid vangistust kannatasid. Sarah Ludford fraktsiooni ALDE nimel. - Austatud juhataja! Mõned Euroopa valitsused osalesid aktiivselt ebaseaduslikus üleviimises, piinamises ja ebaseaduslikus kinnipidamises. Teised pakkusid taustatuge. Kolmandad teesklesid, et ei näe. Seega ei olnud tegemist millegagi, mis lihtsalt n-ö kuskil seal eemal juhtus. See on üks põhjustest, miks oma jätkuvad huvid säilitanud oleme. Muidugi, Euroopa Parlamendi liikmed kulutasid aastaid Guantánamo sulgemist nõudes, mistõttu tervitame soojalt president Obama teadaannet ning mõistame raskusi George Bushist jäänud segadiku lahtiharutamisel. Ent on äärmiselt frustreeriv, et seal on endiselt 200 meest. Samuti tervitame täielikult föderaalseid kohtuprotsesse inimestele, nagu Khalid Sheikh Mohammed, ent miks ei toimunud see kaheksa aastat tagasi? Parim vastus terroristidele on süüdimõistvad kohtuotsused. Jätkame nõudmisi ELi valitsustele võtta ümberasumiseks vastu rohkem kinnipeetavaid nii transatlantilisest solidaarsusest kui ka süüst oma osavõttu pärast, ning seisame vastu Hiina ähvardustele uiguuride suhtes. Asjaolu, et Ameerika Ühendriigid ei saa ühtegi uiguuri 17-st USA territooriumile ümber asustada, ei aita sellele kaasa. Minu valija Shaker Aamer, seaduslik Ühendkuningriigi elanik, kelle britlastest naise ja nelja lapsega pere elab Londonis Battersea's, on ikka veel, kaheksa aastat hiljem, Guantánamos õigusvaakumis lõksus. Ta näib olevat edasiveeretamise ohver, mille kaudu USA ja Ühendkuningriigi valitsused võib-olla kokku mängivad, et teda koduriiki Saudi Araabiasse tagasi saata. Ta on vahetu tunnistaja sellele, kuidas USA ja Ühendkuningriigi salaagendid nii teda kui ka teisi piinanud on. See oleks väga mugav takistamaks tema tunnistust Ühendkuningriigi kohtutes. Nagu ütlen, tervitame jõupingutusi Guantánamo sulgemiseks, kuid oleme vastu sõjalistele komisjonidele ja muudele jätkuvatele kuritarvitamistele. Samuri peab ka Euroopa rohkem tegema. Heidi Hautala fraktsiooni Verts/ALE nimel. - (FI) Austatud juhataja, Diego López Garrido! USA kõrged esindajad, keda mainisite, kohtusid ka meiega Euroopa Parlamendis, kui hiljuti Brüsselit külastasid. Parlamendil võib muidugi olla võtmepositsioon ergutamaks liikmesriike üritama kehtestada Guantánamo sulgemise suhtes ühist poliitikat. On väga ilmne, et Guantánamo on ikka veel kriiskav ebaõigluse sümbol ning et selle sulgemine on Euroopa Liidu huvides. Väljendasime seisukohta, mille Euroopa Parlament tegi teatavaks samuti oma läinud aasta veebruari resolutsioonis. Ütlesime neile ka, et me ei taha lihtsalt rääkida, kuhu Guantánamo kinnipeetavaid paigutada, vaid tahame samal ajal arutada Ameerika Ühendriikidega arvamust, et nende poliitika vangide hoole ja karistusseadustiku osas vajas kõikehõlmavat reformimist, et see vastaks õigusriigi põhimõtetele. Diego López Garrido, volinik! Loodan, et võtate seda tõsiselt ja arutate antud asju USA esindajatega mainitud dialoogides. Lõpuks tahan öelda, kui oluline on, et Euroopa Liit annaks aru oma kaasatusest salavahistamistesse ja kinnipidamiskeskustesse. Sooviksin viidata oma kolleegi Carlos Coelho meile eelmise parlamendi koosseisu ametiajal tehtud olulisele tööle. Peame seda tööd jätkama, sest tänini ei ole Euroopa Liit ikka veel kuidagi seletanud oma liikmesriikide rolli antud salavahistamistes ja kinnipidamiskeskustes ELi territooriumil. Ryszard Czarnecki fraktsiooni ECR nimel. - (PL) Austatud juhataja! Mis puutub enne mind sõna võtnud austatud kaasparlamendiliikme avaldust, sooviksin rõhutada, et tegelikult ei ole kindlaid tõendeid ega konkreetseid fakte Luure Keskagentuuri kinnipidamiskeskuste kohta mõnedes Euroopa riikides, vähemalt mitte Poolas. Jällegi, viimase paari aasta jooksul räägime Euroopa Parlamendis Guantánamost. Sooviksin juhtida tähelepanu, et oleme sellest rääkinud ka Barack Obama ametiajal, ja näib, et probleemi ei saa ainuüksi noorema George Bushi kohutavale ja kurjale administratsioonile omistada. Näib, et tegemist on millegi keerukamaga. Ütlen seda, sest nõukogu esindaja ja eesistujariik Hispaania ütlesid, et tegelikult ei ole ameeriklased ikka veel kõike lubatut teinud. Sooviksin lõpuks lisada, et on väga hea, et Euroopa Liit kodanike vabadusi puudutavates asjades sõna võtab. Ent ärgem unustagem ohvreid - neid, kes on terroristide ohvrid! Juhataja Ryszard Czarnecki, kas olete nõus vastama Heidi Hautala küsimusele? Ryszard Czarnecki (PL) Austatud juhataja! Viitasin enne mind sõna võtnud Roheliste / Euroopa Vabaliidu fraktsiooni austatud kaasparlamendiliikmele. Heidi Hautala (FI) Austatud juhataja! Ryszard Czarnecki ei tea ehk, et 22. detsembril 2009 tunnistas üks Euroopa valitsus esimest korda, et taoline salajane kinnipidamiskeskus oli olnud tema territooriumil. Leedu parlamendi komisjon teatas, et seda liiki Luure Keskagentuuri vangla tegutses Leedus terrorismivastases sõjas. Mul on hea meel märkida, et Leedu valitsus on vastusena antud ilmsikstulekule jõuliselt tegutsenud. Ryszard Czarnecki Austatud juhataja! Tänan austatud parlamendiliiget märkuse eest, kuid sooviksin teda teavitada, et olen Poola, mitte Leedu esindaja. Helmut Scholz fraktsiooni GUE/NGL nimel. - (DE) Austatud juhataja, kallid kolleegid! Tervitan just nimelt asjaolu, et Euroopa Parlament uuesti Guantánamo lahe piinamisvangla viivitamatut sulgemist arutab ning toetan kõikide oma kaasparlamendiliikmete sõnu ja seisukohti, kes on nõudnud Euroopa Liidu ja liikmesriikide otsustavat tegutsemist. Tegelikult on tegemist transatlantilise koostöö probleemiga. Genfi konventsiooni vastaselt on seal peetud kinni peaaegu 800 inimest üle neljakümnest riigist - süüdistuseta, advokaadita ja kohtuprotsessita. On arvukaid teateid kinnipeetavate mõrvast ja kõige jubedamast väärkohtlemisest ja alandamisest. Asjaolu, et enamik Euroopa Liidu liikmesriike on seni hoidunud kuulutamast oma valmidust kolmandate riikidena Guantánamo lahe kinnipeetavaid vastu võtta, on minu arvates häbiväärne ja täiesti kahetsusväärne, ning kutsun komisjoni üles seda küsimust viivitamatult uuesti nõukogu ette tooma, sealhulgas avastust Euroopa riikide etendatud osast seal vangide ebaseaduslikus kinnipidamises. Lõpetan ehk ühe viimase mõttega: Guantánamo lahe kasutamine piinamisvanglana kujutab endast selget algupärase rendilepingu rikkumist ning Catherine Ashton ja teised välispoliitika eest vastutavad komisjoni liikmed peaksid ehk liituma minu üleskutsega USA valitsusele tõmmata sellele häbiväärsele peatükile sümboolne joon alla ning anda Guantánamo tagasi Kuubale. Mike Nattrass fraktsiooni EFD nimel. - Austatud juhataja! Olen pärit West Midlandsist, niinimetatud Tipton Talibani kodust, keda Guantánamos kinni peeti. Euroopa Parlamendi Ühendkuningriigi Iseseisvuspartei liikmena pean nõustuma, et inimeste vahistamine ja deporteerimine ühest riigist kohtuprotsessi pidamiseks teise, ilma kohtuliku järelvalveta, ja välismaal vangistamiseks, on võõras menetlus. Tegemist on solvanguga vabadusele, demokraatiale, aruandekohustusele ja loomulikele inimõigustele. Võin teile anda nimekirja Briti kodanikest, keda on niiviisi vangistusse sunnitud, räpastesse ja sobimatutesse vanglastesse, mitte Luure Keskagentuuri ja selle üleviimisprogrammi, vaid ELi liikmesriikide antud Euroopa vahistamismääruste alusel, mille see täiskogu lõi. See loodi ELis. Seega, enne kui mõistate hukka USA, vaadake peeglisse ja nähke omaenda silmakirjalikkust! Franz Obermayr (DE) Austatud juhataja! Guantánamo sulgemine on kindlasti märk, et USA peab möönma, et on rikkunud inimõigus, sealhulgas terrorismivastase võitluse otstarvet, ning soovib sellele lõpu teha. Seetõttu tervitan seda sammu. Slovakkia, Itaalia ja teised liikmesriigid on kulutanud oma valmidust kinnipeetavaid vastu võtta. Minu arvates on seda tarvis Euroopa tasandil arutada, kuna endised vangid võivad sattuda Shengeni lepingu tulemusena mis tahes liikmesriiki. Sisuliselt aga on meil esmalt tarvis kolme punkti täpsustada. Esiteks - ja see pole ei häbiväärne ega kahetsusväärne, Helmut Scholz -, on tarvis täpsustada julgeolekuriski vastuvõtva riigi seisukohast. Samuti peab uurima kinnipeetava konkreetset suhet kõnealuse liikmesriigiga. Lõpuks ja fundamentaalselt peaks esiteks täpsustama lõplikult, miks neid vange ka Ameerika Ühendriikidesse majutada ei saa. Carlos Coelho (PT) Diego López Garrido, Volinik! Guantánamo oli Bushi administratsiooni üks suuremaid vigu. See rikkus rahvusvahelisi konventsioone, nagu piinamise ning muude julmade, ebainimlike või inimväärikust alandavate kohtlemis- ja karistamisviiside vastane konventsioon ning sunniviisilise kadumise vastane konventsioon, ning lubas lugupidamatust inimõiguste vastu, süütute inimeste vangistamist ja piinamist. President Obamal oli täiesti õigus, kui kuulutas, et Guantánamo on oluline sulgeda selleks, et anda Ameerika Ühendriikidele tagasi moraalne autoriteet, mille see kaotas kohtuväliste vahendite kasutamise tõttu terrorismivastasel võitlusel. President Obama tegi esimesel päeval Valges Majas otsuse peatada protsessid tribunalides ning kuulutada välja Guantánamo baasi sulgemine. Tema ülesanne ei ole olnud kerge, eriti arvestades USA kongressi koopereerumise puudulikkust. Siin Euroopa Parlamendis oleme alati olnud lõhenenud transatlantilise strateegia suhtes, kuid saavutasime häbiväärse vangla vastase laia konsensuse. Iraagi sõja küsimusest lõhenenud nõukogus oli kõigil välisministritel võimalus ühehäälselt nõuda Guantánamo sulgemist. Nagu José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra on juba öelnud, on nõustunud mitu liikmesriiki endisi vange oma territooriumidel vastu võtma: Prantsusmaa, Portugal, Iirimaa, Belgia, Ühendkuningriik, Itaalia ja Ungari. Otsus, kas Guantánamo vastu võtta või ei, on ainuüksi iga liikmesriigi otsustada, kuid see tuleks teha Euroopa koordineerimisest lähtuvalt. Piirideta ja liikumisvabadusega Euroopas on vaja teavet liikmesriikide vahel jagada. Diego López Garrido, volinik! Väljendades oma muret olukorra viibimise üle Ameerikas, sooviksin küsida: mida Euroopa Liit võiks veel aitamiseks teha? Mis see on, mida me ei tee, ent võiks veel teha? Ja, mis hetkel teie arvates takistab Euroopa Liidul abi osutada, või mis selle raskemaks muudab? María Muñiz De Urquiza (ES) Austatud juhataja! Guantánamo oli õiguslik ja humanitaarhälve, arvatavasti nähtavaim näide Bushi administratsiooni rahvusvahelise ühiskonna ja rahvusvaheliste suhete ühepoolsest kontseptsioonist, sealhulgas täielikust lugupidamatusest rahvusvahelise õiguse vastu. Pärast Bushi katastroofi oli palju parandada, ning president Obama tegeleb sellega. Ta alustas õigesti aasta tagasi, kui kuulutas välja Guantánamo sulgemise ühe oma esimese otsusena, vapra otsusena, millega ennistada Ameerika Ühendriikide õigusjärgsus maailmas ning samuti žestina moslemi kogukonna poole. Ent isekehtestatud tähtpäev, 22. jaanuar, Guantánamo sulgemiseks on möödas ja ikka veel on seal 192 vangi. Kui Euroopa Liidu valitsused tegelikult tõelist strateegilist suhet rajada tahavad, peavad nad president Obama otsust toetama. Selleks parim viis on võtta vastu Guantánamo vange või kinnipeetavaid. Hispaania ja teised Euroopa Liidu riigid teevad seda lähtuvalt 15. juuni ühisdeklaratsioonist, mida on mainitud ja mis kehtestas ühise raamistiku kinnipeetavate vastuvõtuks. Ent, ehkki need on tehniliselt iga liikmesriigi tehtud ühepoolsed suveräänsed otsused, peaks olema just Euroopa Liidu ühine tegutsemine ühise Euroopa Liidu otsuse toetamise näitamiseks see, mida parlament on mitmel puhul nõudnud, eriti Sotsiaaldemokraatide ja demokraatide fraktsioon Euroopa Parlamendis. See puudutab 50 vangi - neid, kes on vabastamiseks sobivaks kuulutatud. Tegemist on numbriga, mis peaks olema 27-le jõukohane. Lisaks olemasolevatele teabevahetuse mehhanismidele vangide vastuvõtmises osalevate liikmesriikide ja Schengeni ruumi liikmesriikide vahel, on meil tarvis endiste kinnipeetavate sotsiaalse integratsiooni jaoks sobivaid tavasid puudutava teabe ja kogemuste vahetust. Ivo Vajgl (SL) Esiteks sooviksin tänada nii nõukogu kui ka komisjoni esindajaid ennetava hoiaku eest Guantánamo osas. Guantánamo on olnud anomaalia vangla avamise päevast saadik. Selle avamine on võib-olla mõistetavam 11. septembri šokeerivate rünnakute kiiluvees, kuid sellest on möödunud aastaid. Ent Guantánamo häbistus jätkub ning tegelikult kõik, kes meie seast usuvad Lääne tsivilisatsiooni väärtustesse, nagu lugupidamine inimõiguste ja õigusriigi vastu, tunnevad selle pärast jätkuvalt häbi. Täna juhtusin Guantánamo ühendatud rakkerühma nimelise valitsusorganisatsiooni veebisaidile. Naeraksite, kui nende kirjeldus olukorrast Guantánamos nii kurb ei oleks: seda kirjeldatakse viie tärni hotelli ja kõikide vajalike mugavustega kohana. On viimane aeg, et nõuaksime Barack Obamalt häbistuse kinnipanemist ja meie päästmist taolise silmakirjalikkuse süüst. Hélène Flautre (FR) Austatud juhataja! Loodan samuti, et Euroopa tasandil tehakse kõik ergutamaks liikmesriike võtma vastutust ja majutama Guantánamo kinnipeetavaid, kelle süütust on tõendatud. Nad on ohvrid ning neid peab Euroopa pinnal ohutult majutama. Kõik aga teavad, et Guantánamo sulgemine ei takista küsimuste esitamist inimõiguste ja terrorismivastase võitluse kohta, ei Ameerika Ühendriikides ega Euroopas. Ameerika Ühendriikides, nagu ütlesite, lubab terrorismivastase võitluse seadus ikka veel kohtueelset piiramata kinnipidamist ning kohtuprotsesse tribunalides. Euroopas aga ei sadanud Guantánamo vangid lihtsalt taevast alla. Arvan tõesti, et see teema on jäetud valgustamata. Heidi Hautala kõneles õigusega 22. detsembril Leedus lõpuleviidud parlamentaarsest juurdlusest. Seda tuleks taevani kiita! See on eeskujulik. See peab olema eeskujuks. Sellest ebaseaduslikust tegevusest Euroopa pinnal järeldusi ei tehtud ja minu arvates on see Euroopa Komisjoni töö; nõukogu töö. Peame tegema kõik võimalikud järeldused aset leidnud ja Guantánamo avamiseni viinud ebaseaduslikest tavadest, otsusest, milles liikmesriigid täielikult kaasosalised olid. Rachida Dati (FR) Austatud juhataja! Esiteks saime hiljuti teada, et Guantánamo vanglat ei suleta 2010. aastal, nagu kavandatud, vaid 2013. aastal - teisisõnu, president Obama ametiaja lõpus. Ehkki see sulgemine võtab kavandatust kauem aega, võime siiski rõõmustada, et see on tulekul, sest seda oleks võidud peatada. Tegemist on vastusega Euroopa väljendatud soovile. Tõepoolest ei saa me ühest küljest Ameerika Ühendriike aastaid Guantánamo keskuse pärast kritiseerida ja teisest küljest jätta ilmutamata meie erilist tahet või ambitsiooni, et aidata seda probleem lahendada. Natuke aega tagasi kohtusin Ameerika Ühendriikide kohtuministri Eric Holderiga, kes selgitas mulle ülesande mastaape, kuid samuti teavitas mind Ameerika Ühendriikide soovist ja tahtest Euroopa Liikmesriikide toetusest kasu saada. Toetus tähendaks abi neile selle kinnipidamiskeskuse sulgemisel, mõnede kinnipeetavate majutamise kaudu Euroopasse. Peame seetõttu aitama Ameerika Ühendriike koordineeritud jõupingutuse raames, et teha lõpparve institutsiooniga, mille vastu meie, eurooplased, aastaid oleme olnud. Katarína Neveďalová (SK) Miks peaks Euroopa Liit leppima Ameerika poliitika tagajärgedega? Lihtsam oleks nõuda Ameerikalt ja riigi presidendilt, kes on täitmas oma valimiseelset lubadust - milles teda muide paljud juhtivad poliitikud avalikult toetavad -, suure ja soovimatu probleemi kordategemist. Ent Euroopa Liidul on sellega palju ühist. Terroristid on samuti ähvardanud ja rünnanud ELi ja ähvardavad jätkuvalt tervet maailma, mille lahutamatu osa EL on. Kas oleme juba unustanud Londoni metroo, Saksamaa, Hollandi, Hispaania ja tosinad nurjunud terrorismikatsed? Seetõttu puudutab see nii meid kui ka Ameerikat. See puudutab meid kõiki. Hetkel peaks meie tähelepanu olema pigem eriti keskendatud inimestele avalduvate negatiivsete tagajärgede ennetamisele ja elimineerimisele, rakendades kõiki võimalikke jõupingutusi inimeste abistamiseks sotsiaalsel reintegratsioonil, nii et nad saaksid naasta tavaellu ja elada oma peredega korralikku tsiviilelu. Raül Romeva i Rueda (ES) Austatud juhataja! Sooviksin rõhutada Hélène Flautre tõstatatud teemat. On väga oluline, et aitaksime president Obamal Guantánamot sulgeda. Oleme seda ammu nõudnud ning oluline on, et Euroopa Liidus on meil samuti vajalik toetus kõikide inimeste vastuvõtuks, keda Obama administratsioon meil hetkel vastu võtta palub. See ei peaks aga kujutama põhjust unustamiseks, et vangla eksisteeris suurelt jaolt ka Euroopa ergutuste tõttu. Meil on seega ajalooline vastutus, mida me mingil juhul varjata ei saa. Meil on tarvis aidata Guantánamo sulgeda, sest on samuti oluline, et kannaksime oma vastutust eurooplastena, kuna tegemist on Euroopa vastutusega. Pikka aega on Euroopa kõrvale vaadanud, näiteks lennukite puhul. Kui ta Portugali peaminister oli, volitas ja lubas praegune Euroopa Komisjoni president lendudel teel Guantánamosse Portugali territooriumi ületada. Kallid nõukogu ja komisjoni kolleegid, antud ajaloolist vastutust ei või mingil juhul lubada. Georgios Papanikolaou (EL) Austatud juhataja! Nõustume kõik täiesti õigesti pakkuma toetust Ameerika Ühendriikide otsusele Guantánamo vangla sulgeda ja muidugi soovitame liidu liikmesriikidel tungivalt kinnipeetavaid vastu võtta. Üldlevinud on mööndus, et Guantánamo oli Ameerika Ühendriikide tehtud viga püüdel terrorismiga võidelda. Ent peame tagama, et sarnaseid vigu tulevikus ei korratakse, eriti mitte Euroopas. Kahjuks aga äratab pea, 2010. märtsis, ÜRO inimõiguste nõukogule esitatav raport tõsiseid küsimusi kahtlusaluste salajase kinnipidamise tava osas sellistes Euroopa Liidu liikmesriikides nagu Suurbritannia, Rumeenia ja Poola. Me ei saa ühes küljest taolist käitumist hukka mõista ja öelda, et nad teevad Guantánamot sulgedes õigesti, ja taolist käitumist tolereerida, mis teisest küljest meie arvates taolist tõsist probleemi ei kujuta. Meil kõigil on tarvis oma vastutust tunnistada. Janusz Władysław Zemke (PL) Austatud juhataja! Sooviksin alustada sellest, mida eelnev sõnavõtja siin ütles. Sest ütlesite väga kategooriliselt, Georgios Papanikolaou, et ebaseaduslikud vanglad eksisteerivad Euroopas, sealhulgas Poolas ja Rumeenias. Rääkides poolakana, tahan selgelt teatavaks teha, et puuduvad kindlaid tõendid, et taolised vanglad Poolas eksisteerisid. See on minu esimene märkus. Nüüd mu teine märkus: minu arvates ei ole meie seas siin istungisaalis vaidlust selle üle, kas Guantánamo peaks lakkama eksisteerimast. Ent on väga kerge näha, et Guantánamo sulgemisest tuleb väga keerukas protsess ja et mitte keegi sellega aidata ei taha. Peame küsima, mida selles osas teha saab. Aga sooviksin esitada järgmise küsimuse: kas on tehtud muutusi vangide majutamiseks ja ülekuulamiseks kasutatavate tehnikate osas? Sest seal on kasutatud palju meetodeid - vangide peade uputamisest vette kuni nende ööde kaupa uneta jätmiseni. Kas oleme kindlad, et antud ebainimlikke tehnikaid seal enam ei kasutata? Krisztina Morvai (HU) Mul on hea meel, et kaasparlamendiliikmed on niivõrd nördinud terrorismiga võitlemise nimel Guantánamos toimuvate karmikäeliste inimõiguste rikkumiste tõttu. Saan aga nördimust tõsiselt võtta ainult siis, kui võtate lõpuks eesmärgiks, vastusena mu vastavatele arvukatele avaldustele, uurida lähemalt Guantánamo küsimust, mis eksisteerib siinsamas ELis, Ungaris. Kordan juba mustmiljon korda öeldut - et Ungaris on kaksteist poliitilisse opositsiooni kuuluvat isikut, kes on olnud peaaegu aasta aega kohtueelses kinnipidamises terrorismis süüdistatuna ning keda peetakse samades tingimustes ja kelle kriminaalmenetlusõigusi rikutakse sama palju kui Guantánamo vangide omi. Sooviksin paluda kaasparlamendiliikmed näiteks käsi tõstes märku anda, kes teie seast on nõus juhtumit tõsiselt võtma ja üksikasjalikus juurdluses osalema. Ootan austatud juhataja ja kaasparlamendiliikmete ülestõstetud käsi. Diego López Garrido nõukogu eesistuja. - (ES) Austatud juhataja! Sooviksin arutada kaht väga konkreetset asja, mida mainitud on: üht mainis José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra ja teist Helmut Scholz. Esimene asi on Jeemen. Jeemeni suhtes ei ole mul tõendeid, et on tehtud või tuleb tegemisele konkreetne otsus, mis seoks Jeemeni sealt tulnud ja Guantánamos viibivate vangidega. Olukord Jeemenis oli liidu ajaloo esimese välisasjade nõukogu kohtumise järelduste teema. On olnud ainult üks välisasjade nõukogu korraline kohtumine, 25. jaanuaril, ja järeldus oli kutsuda Jeemeni teostama suuremate poliitiliste reformide kava, kuid Guantánamo küsimusele ei viidatud. Toetame muidugi järeldusi ja lisaks ka Londonis 27. jaanuaril peetud nõupidamist. Vihje osas, mida Helmut Scholzi Guantánamo lahe olukorra ja selle territoriaalse staatuse muutmise osas tegi, on tegemist küsimusega, mis tuleneb Ameerika Ühendriikide ja Kuuba 1903. aasta rahvusvahelisest lepingust. Seetõttu on tegemist tervenisti Kuuba ja Ameerika Ühendriikide kahepoolse küsimusega. Minu arvates on üldine üksmeel, et Guantánamo vangla kujutab paljusid tõsiseid inimõiguste rikkumisi ja õigushälbeid, mida ei ole võimalik tolereerida, mille kordumist me ei taha ja mida Euroopa Liit on karmilt kritiseerinud. Just sel põhjusel tahamegi teha koostööd Ameerika Ühendriikide presidendiga, kes otsustas teha Guantánamole lõpu ja vangla sulgeda. See ei olnud kõik - ta otsustas ka, et Ameerika Ühendriikide vanglapoliitika vaadatakse läbi. See on tugev alus nii Ivo Vajgli sõnavõtule sisemise vajaduse kohta vangla massiivsete inimõiguste rikkumiste tõttu sulgeda kui ka teistele tehtud sõnavõttudele. Lisaks arvan igal juhul, et asjaolu, et maailma teistes riikides või Euroopas inimõiguste rikkumised toimuvad, ei tähenda, et olukorda ei peaks kritiseerima või et me ei peaks töötama tagamaks, et seda uuesti ei juhtuks. Ütlen seda Mike Nattrasse sõnavõtu suhtes, sest olen mõistagi kindel, et ta nõustub, et Euroopas midagi Guantánamo vanglale sarnast ei ole. Euroopa Liit ja Ameerika Ühendriigid on selle küsimusega väga põhjalikku tööd teinud. Olen maininud läinud aasta 15. juunil tehtud deklaratsiooni, kus Ameerika Ühendriigid ja Euroopa Liit võtsid eesmärgiks töötada inimõiguste tugevdamise ja terrorismivastase võitluse heaks. See puudutab Guantánamo vanglas rikutud inimõigusi, aga ka vajadust, et terrorismivastast võitlust peetaks täieliku lugupidamisega vabaduste, põhiõiguste ja seaduslikkuse vastu. Oluline on, et oleksime sellega kooskõlas. Seetõttu nõustun täielikult sellega, mida Carlos Coelho ütles selle kohta, kui tähtis on, et Euroopa Liit sellesse panustaks. Ent me ei räägi ainult Ameerika Ühendriikide otsustest Guantánamo sulgeda, kõikide sellest tulenevate probleemidega, mida arutasin oma esimeses sõnavõtus. Tuleb ka tunnistada, et president Obama tõesti minevikust irdub. See tähendab uue lehekülje pööramist, mitte ainult Guantánamo puhul, vaid kõikide seda ümbritsenud tavade puhul. Minu arvates on see väga selge, kui vaatame president Obama meetmete ettepanekuid. Ta on teinud lõpu Luure Keskagentuuri salajastele kinnipidamistele ning on nõudnud, et nüüdsest peale registreeritaks kõik Ameerika Ühendriikide vangid Rahvusvahelise Punase Risti Komitees. Ta on teinud lõpu ka Luure Keskagentuuri n-ö tõhustatud ülekuulamistehnikatele. See tähendab, et USA uurijad ei saa enam kasutada õigustusena pärast 11. septembrist tekkinud juriidilisi seisukohti piinamise ja ülekuulamistehnika osas, mis muidugi tähendab uue lehe pööramist. Samuti on vaadatud uuesti läbi üleviimispoliitika tagamaks, et see on kooskõlas rahvusvahelise õigusega. Tegemist on millegagi, mida tervitame, ja me ütlesime seda ühisdeklaratsioonis. Tervitame asjaolu, et Ameerika Ühendriikide poliitika kinnipidamise, üleviimise, kohtuprotsessi, ülekuulamise ja terrorismivastase võitluse osas on põhjalikult läbi vaadatud. Seetõttu ütlesime deklaratsioonis sõnaselgelt, et märgime Ameerika Ühendriikide väidet, et kõik julgeolekut puudutavad küsimused vaadatakse uuesti läbi ja rakendatud poliitikad vaadatakse põhjalikult läbi tänu 22. jaanuaril 2009 allkirjastatud president Obama korraldusele. Minu arvates on tegemist millegagi, millele on vaja tähelepanu juhtida. Selle saavutamiseks on meil muidugi vaja teha koostööd ning María Muñiz de Urquiza viitas sellele väga selgesõnaliselt - koostööle Ameerika Ühendriikidega. Euroopa on vanglat paljudel puhkudel kritiseerinud ja Euroopal on tarvis võimalikult ulatuslikult koostööd teha, ehkki on kaht liiki kitsendusi. On üks, mis puudutab Ameerika Ühendriike, mis on, et kohaldatakse just Ameerika Ühendriikide õigusakte ja Ameerika Ühendriikide suveräänsust. Teine on, et ka Euroopa Liidu liikmesriigid otsustavad suveräänselt, kas Guantánamo vange vastu võtta. Mõistagi on nõukogu eesistuja selgelt koostöö ja koostöö ergutamise poolt, austades samas iga riigi ja iga kodaniku julgeolekuõigust, mis on seepärast veel üks põhimõte, mida arvestama peab. Selle tõttu, nagu ütles Ana Gomes, on meil tarvis edendada Ameerika Ühendriikide ja Euroopa Liidu koostööd, aga ka liidu liikmesriikide koostööd. Meil on vaja selles osas omavahel koostööd teha, meil on tarvis omavahelist dialoogi ning osa antud dialoogist peab ulatuma kaugemalegi kui konkreetne Guantánamo teema. Seda on mainitud mõnedes sõnavõttudes, näiteks Heidi Hautala ja Ryszard Czarnecki nimetatud ohvrite teema. Minu arvates on tegemist ühe dialoogivaldkonnaga, mida peaksime oma suhetes Ameerika Ühendriikidega rakendama. Minu arvates on dialoog eri terrorismikuritegude ohvrite osas asi, millega on tarvis edaspidi tegelda, kuid igal juhul käib Ameerika Ühendriikidega antud küsimuses süvitsi dialoog. Lõpetuseks sooviksin öelda, et Euroopa Liidul on Guantánamo küsimuse osas väga selge seisukoht vangla sulgemise poolt. Euroopa Liidul on väga selge seisukoht, et inimõigusi ja põhivabadusi ei tohiks mitte mingil põhjusel rikkuda, ning samuti pooldab liit terrorismivastast võitlust ja koostööd Ameerika Ühendriikidega. Tegemist on tõsiseltvõetava seisukohaga, arvestades, et on olnud radikaalne muutus, minevikuga võrreldes ilmselge muutus Ameerika Ühendriikide terrorismivastase võitluse poliitika ja president Obama ning mitmete kinnipidamise, üleviimise ning ülekuulamisega seonduvate poliitikate osas. Tegemist on positsiooniga, mida meil on tarvis tugevdada ja tugevdada aidata. Nõukogu seisukohaks on seetõttu selge koostöö Ameerika Ühendriikidega saavutamaks kõike, mida soovime - Guantánamo vangla alalist sulgemist. Paweł Samecki komisjoni liige. - Austatud juhataja! Esiteks tahan korrata, et meie arvates on meie kõigi huvides Euroopa Liidus sulgeda Guantánamo vangla ning, nagu varem teatanud olen, ootab komisjon Guantánamo sulgemise osas, et Ameerika administratsioon lähitulevikus täiendavaid edusamme teeb. Kommentaarina Helmut Scholzi sekkumisele sooviksin rõhutada uuesti, et meie arvates on esmane vastutus Guantánamo eest Ameerika Ühendriikidel. Ent komisjon on seisukohal, et meie Euroopa Liiduna peaksime olema võimalikult abivalmid küsimuse lahendamises ning Obama administratsioon on olulisi samme juba astunud. Neid mainis minister. Vastusena Janusz Władysław Zemke küsimusele, peaksime tõesti mainima, et Obama lõpetas tõhustatud ülekuulamismeetmete ja -tehnikate kasutasime ning me tervitame antud sammu. Vastusena José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra küsimusele 50 kinnipeetava kohta, kelle saatus on alles otsustamata, arvame, et USA administratsioon läheb selle 50 juhtumiga edasi ja saavutab oleku või lahenduse, mis on sarnane eelmistes saavutatule. Komisjonile ei ole rakkerühma raport veel laekunud, seega ei saa me konkreetselt täpsustada, kuid üldiselt arvame, et soovime kõikidele nõuetekohast menetlust. Lõpuks arvame, et peaksime jätkuvalt toetama koordineeritud ELi lähenemist olukorrale, ning hindame selles suhtes parlamendi sisendit ja jõupingutusi. Juhataja Arutelu on lõppenud.

Relazione 2007 sui progressi compiuti dalla Turchia (discussione) Presidente L'ordine del giorno reca la relazione dell'onorevole Oomen-Ruijten, a nome della commissione per gli affari esteri, sulla relazione 2007 sui progressi compiuti dalla Turchia. Ria Oomen-Ruijten relatrice. - (NL) Signor Presidente, dall'ultima relazione sulla Turchia, nel paese vi sono stati diversi sviluppi positivi. Penso al fatto che sia passata la legge sulle fondazioni e, ancor più di recente, alla prima modifica dell'articolo 301, che porterà a ulteriori riforme necessarie al fine di garantire la piena libertà d'espressione. E' altresì chiaro tuttavia che la Turchia presenta un quadro misto e che va fatto molto di più, non solo per rispettare gli accordi con l'Europa, ma anche per rispettare le promesse fatte al suo stesso popolo. La presente relazione è equilibrata e affinché resti tale, mi auguro che le fissazioni che sono state alimentate non portino da nessuna parte. Nel documento ho menzionato tutti i problemi ed esso contiene tre messaggi importanti. Siamo innanzi tutto preoccupati delle implicazioni del caso AKP dinanzi alla Corte. Ci aspettiamo che la Corte costituzionale rispetti i principi dello Stato di diritto, le norme europee e gli orientamenti della Commissione di Venezia sul divieto dei partiti politici. Accogliamo con favore il fatto che nel 2007 la democrazia ha trionfato sui tentativi dell'esercito di distruggere il processo politico. Siamo tuttavia altresì preoccupati che vi siano ancora delle forze che lavorano nel tentativo di destabilizzare il paese. La modernizzazione del paese e le riforme sono ora chiaramente necessarie. Il primo ministro Erdoğan ha promesso che il 2008 sarà l'anno delle riforme e saremo lieti di fargli mantenere tale promessa. Il governo deve ora approfittare dell'ampia maggioranza di cui gode in parlamento per dare inizio alle riforme con determinazione; riforme che sono fondamentali se la Turchia deve diventare una democrazia moderna e prospera basata su uno Stato laico e una società pluralistica e riforme che sono innanzi tutto nei migliori interessi della popolazione turca stessa. Terzo punto. Il processo costituzionale è un'opportunità ideale per redigere una nuova costituzione laica incentrata sulla tutela dei diritti dell'uomo e delle libertà fondamentali, il che costituisce l'unico modo per creare un sistema di verifiche e di equilibrio, a garanzia della democrazia, dello Stato di diritto, della coesione sociale e della separazione fra religione e Stato. Se si guarda ai dati recenti, essi dimostrano che mantenere separati la religione e lo Stato è causa tensioni nella società turca. Peraltro il 72 per cento dei turchi istruiti sono preoccupati della natura laica della Turchia, così come il 60 per cento dei cittadini di tutte le grandi città e quasi il 50 per cento degli altri cittadini turchi. La magistratura e i procuratori si gettano su tale inquietudine e sfruttano il loro campo d'azione per ignorare la maggioranza parlamentare e operare in modo estremamente indipendente. Un sistema giudiziario in uno Paese nello Stato di diritto deve essere indipendente, ma anche imparziale. La nuova costituzione è l'unico modo in cui il governo turco può riformare il paese e istituire la separazione tra Stato e religione e un paese nello Stato di diritto, al fine di acquisire nuova credibilità pubblica. Tutto ciò necessita della garanzia di un'ampia partecipazione al processo costituzionale da parte di tutti gli organismi della società civile. A mio avviso, ciò significa giungere a un accordo sulla modernizzazione con tutti i partiti politici, le minoranze etniche e religiose e le parti sociali. La modernizzazione deve garantire che i diritti individuali dei cittadini, le loro libertà, siano messi in linea con la convenzione per la salvaguardia dei diritti dell'uomo. A tal proposito, dobbiamo portare avanti i negoziati tra l'UE e la Turchia, ma anche senza ipocrisia, in modo tale da poter essere vicendevolmente onesti e aperti. Trovo che sia molto spiacevole che il mio collega, l'onorevole Lagendijk, venga attaccato quanto afferma apertamente e onestamente dove sono stati commessi degli errori nonché quando chiede cooperazione da parte di tutti i partiti politici nel processo di riforma. Per riassumere, signor Presidente, c'è ancora molto da fare in merito alla condizione delle minoranze religiose in Turchia, alla condizione dei curdi e delle altre minoranze, allo sviluppo socio-economico della regione, al miglioramento della condizione delle donne, al dialogo tra il governo turco e le parti sociali, in cui in particolare richiamo l'attenzione sul movimento sindacale che è spesso sottoposto a pressioni, alla cooperazione costruttiva nella risoluzione della questione di Cipro e al buon vicinato nella regione. In breve, vi prego di rispettare gli accordi che sono stati presi. Signor Presidente, pongo nuovamente l'accento sul fatto che, a mio avviso, solo una società che consente a se stessa di essere guidata dal rispetto dei diritti umani e delle libertà fondamentali e che si fonda sulla democrazia, sullo Stato di diritto e su un'economia di mercato avente una dimensione sociale può svilupparsi in una società pacifica, stabile e prospera. Janez Lenarčič Presidente in carica del Consiglio. - (SL) Desidero iniziare esprimendo la mia gratitudine per la relazione redatta dall'onorevole Ria Oomen-Ruijten, che ad avviso del Consiglio rappresenta un importante contributo alla discussione relativa al processo di adesione della Turchia. La Presidenza slovena ha incoraggiato la Turchia a compiere ulteriori progressi nel suo processo di avvicinamento all'adesione all'Unione europea. In seno al Consiglio è attualmente in corso un dibattito in merito alle otto relazioni rimanenti sulla revisione dell'allineamento legislativo, le cosiddette relazioni di screening. Se i preparativi tecnici compiono buoni progressi, nell'UE saremo forse in grado di aprire due nuovi capitoli - conferenza di adesione della Turchia a giugno. In merito alle riforme in Turchia, concordiamo con la valutazione del Parlamento europeo secondo la quale quest'anno è decisivo per tale processo e riteniamo che la Turchia non debba perdere tale opportunità. Una versione riveduta del partenariato per l'adesione, che è stata accettata nel febbraio di quest'anno, definisce gli ambiti prioritari principali in cui il paese deve accelerare le riforme. Certo sono i progressi effettivi di tali riforme che influenzeranno direttamente l'ulteriore corso del processo di negoziazione. Desidero altresì porre l'accento sul fatto che condividiamo le preoccupazioni del Parlamento europeo circa i procedimenti contro il Partito per la giustizia e lo sviluppo (AKP). La presidenza ha rilasciato una dichiarazione sottolineando che la separazione dell'esecutivo dalla magistratura costituisce un principio fondamentale di tutte le società democratiche e che tale principio va rispettato. Vigileremo attentamente sugli sviluppi. Ci auguriamo che il risultato di tali procedimenti rispetti le norme democratiche, operando secondo i principi dello Stato di diritto e ci auguriamo che tali procedimenti non influiscano sul processo di riforma richiesto. Permettetemi di continuare accennando ad alcuni aspetti dell'affermazione delle libertà fondamentali e del rispetto dei diritti umani. Si tratta di due ambiti in cui le riforme in Turchia sono particolarmente importanti. In riferimento alla libertà di espressione, accogliamo con favore l'emendamento dell'articolo 301 del codice penale, che costituisce un passo nella giusta direzione; tuttavia, al fine di garantire effettivamente la libertà di espressione, sarà necessario che tale articolo venga anche attuato in modo adeguato. A parte il fatto che anche altre disposizioni necessitano di essere armonizzate con le norme europee. In merito alla libertà di religione, accogliamo con favore l'adozione della legge sulle fondazioni, che costituisce un passo nella giusta direzione. Sottolineiamo al contempo che si devono compiere ulteriori sforzi in questo settore verso la garanzia del pluralismo religioso, in linea con i criteri europei. Riguardo alle relazioni tra civili ed esercito, il risultato della crisi costituzionale dello scorso anno ha confermato che il processo democratico è di importanza cruciale. Ciononostante le forze armate dispongono ancora di un'influenza politica significativa. A tal proposito è necessario rafforzare il controllo democratico civile dell'esercito e potenziare ulteriormente il controllo parlamentare della spesa per la difesa. In merito alla situazione nel sud-est del paese, condanniamo risolutamente gli attacchi terroristici e esprimiamo la nostra solidarietà alla popolazione turca. Appoggiamo gli sforzi della Turchia per proteggere il suo popolo e nella lotta al terrorismo. Al contempo tuttavia ribadiamo che è assolutamente necessario rispettare le disposizioni del diritto internazionale e sforzarsi di preservare la pace e la stabilità nella regione. Come tutti voi sapete, l'Unione europea valuta i progressi della Turchia in base al rispetto da parte sua dei criteri politici di Copenhagen e all'osservazione delle disposizioni nel quadro dei negoziati per la Turchia. Anche il Consiglio valuterà l'attuazione del protocollo allegato al Trattato di Ankara. A tal proposito mi rammarico che la Turchia non abbia ancora adempiuto i suoi obblighi e che non abbia compiuto alcun progresso verso la normalizzazione delle relazioni con la Repubblica di Cipro. Tuttavia, tra gli aspetti importanti dei progressi compiuti nei negoziati di adesione vi sono, senza alcun dubbio, gli sforzi verso buone relazioni con i paesi vicini e verso la risoluzione pacifica delle controversie, in linea con il documento costituzionale delle Nazioni Unite. Grazie. Olli Rehn Membro della Commissione. - (EN) Signora Presidente, desidero innanzi tutto ringraziare l'onorevole Oomen-Ruijten e la commissione per gli affari esteri per questa relazione molto solida, ferma ed equilibrata. Ad oggi nei negoziati di adesione con la Turchia sono stati aperti sei capitoli e, come ha affermato il Presidente Lenarčič, deve essere possibile aprire altri due capitoli durante la Presidenza slovena e nella fattispecie quelli del diritto societario e della proprietà intellettuale. In questo contesto desidero ricordarvi un principio guida semplice ma assolutamente fondamentale della politica di allargamento dell'UE, che si applica ad ogni paese candidato, tra cui la Turchia: la velocità dei negoziati dipende dai progressi compiuti nella riforma giuridica e democratica - e in particolare dalla loro attuazione. In altre parole i colloqui tecnici sui capitoli costruiscono i muri e le stanze della casa - forse un giorno persino il tetto - mentre la riforma giuridica e democratica costituisce proprio le fondamenta per la costruzione di qualsiasi nuovo Stato membro dell'UE. E, come sanno tutti i costruttori, si deve prima costruire fondamenta solide per poi passare a tirare su i muri. Pertanto, prima le riforme e poi i progressi nei negoziati tecnici. Ecco perché reputo la relazione dell'onorevole Oomen-Ruijten così pertinente. La Commissione condivide le sue opinioni relative al lento ritmo con cui procedono le riforme. Eppure talune riforme legislative hanno già avuto luogo. Noto che accogliete con favore la nuova legge sulle fondazioni e la Commissione riferirà su vostra richiesta in merito a tale legge e alla sua attuazione nella nostra prossima relazione sui progressi compiuti dalla Turchia del prossimo autunno. La recente revisione dell'ignobile articolo 301, inoltre, costituisce un passo avanti. Ciò che conta alla fine, tuttavia, è la sua adeguata attuazione al fine di garantire la libertà d'espressione per tutti in Turchia. Oltre alle libertà fondamentali d'espressione e di religione, sono fondamentali ulteriori progressi in settori quali i diritti culturali e linguistici, i diritti delle donne e dei minori e i diritti sindacali. Tutto sommato è assolutamente fondamentale un rinnovato interesse nelle riforme connesse all'UE, che dovrebbe altresì contribuire a superare l'attuale crisi politica. Questo è il messaggio del Presidente Barroso trasmesso durante la nostra recente visita in Turchia. Sia il governo che i partiti dell'opposizione si devono impegnare nel dialogo e nella ricerca di un compromesso sulle questioni sensibili che dominano il dibattito interno, tra cui il processo di riforma costituzionale. Sia la laicizzazione che la democrazia devono essere difese in tale contesto. Deploro che la Corte costituzionale abbia bloccato per due anni la legge sul difensore civico. Accolgo con favore il fatto che insistiate che venga sbloccata, in modo tale da istituire senza indugio l'ufficio del difensore civico. Tutti noi sappiamo quanto sia stata importante la funzione del difensore civico nel mantenere le responsabilità delle autorità e nel promuovere i diritti dei cittadini negli Stati membri dell'UE. L'essenza di tali riforme è di garantire la trasformazione della Turchia in una società aperta e moderna, in cui vi sia il pieno rispetto di libertà e democrazia, diversità e tolleranza - vale a dire per una laicizzazione democratica. L'effettiva esistenza della nostra Unione poggia sui valori fondamentali di democrazia, Stato di diritto e diritti umani che tutti noi condividiamo. Essi costituiscono la base del senso della famiglia e del contratto di matrimonio, come ha affermato Jacques Delors, nei quali noi europei ci siamo impegnati. Il quadro negoziale con la Turchia spiega chiaramente tali valori ed è compito della Commissione vigilare su di essi. Il ruolo della Commissione del processo di adesione può essere descritto come "l'amico che dice la verità” - anche se la verità non è sempre ben accolta in alcune parti dell'UE o in Turchia. Non possiamo pertanto essere indifferenti a quello che sta succedendo nei paesi candidati, tanto meno a eventi che influiscono sui nostri valori democratici condivisi. Noto la vostra preoccupazione circa le implicazioni del caso della chiusura dell'AKP. Certamente la sentenza della Corte costituzionale deve essere compatibile con i principi democratici e lo Stato di diritto, ivi compresi gli orientamenti della Commissione di Venezia del Consiglio d'Europa. Desideriamo che la Turchia superi questo caso mediante il rispetto dei valori europei. La Turchia non si può permettere di perdere un altro anno sulle riforme e noi dobbiamo vedere una progressione, e non una regressione, nel rispetto dei principi democratici. Desidero concludere dicendo alcune parole su Cipro. Per i leader delle due comunità è ora tempo di porre fine all'impasse e di andare verso la riunificazione dell'isola. Sono fiducioso che la Turchia contribuirà appieno alla ricerca di una soluzione. La Commissione appoggia un rinnovato processo ONU e sosterrà pienamente entrambe le comunità presenti sull'isola affinché giungano ai difficili compromessi necessari. Emine Bozkurt relatore per parere della commissione per i diritti della donna e l'uguaglianza di genere. - (NL) Di recente in Turchia è passata un'importante normativa in materia sociale e del lavoro. L'ingresso di un numero maggiore di donne nel mercato del lavoro costituisce un obiettivo importante, dato che al fine di rafforzare la posizione delle donne è estremamente necessaria la loro partecipazione all'economia. Va da sé che i diritti della donna sono i diritti umani. E' importante che le donne siano in grado di rivendicare i diritti umani così come le pari opportunità e i diritti alla riproduzione e che non siano vittime di criteri vaghi come "contro la decenza pubblica”, il che è fondamentale anche per le organizzazioni omosessuali. In Turchia sono estremamente necessari strumenti volti a monitorare e a introdurre la promozione di genere. Desidero pertanto vedere una commissione per i diritti della donna avente pieni poteri legislativi nel parlamento turco. In Turchia le elezioni locali si svolgeranno il prossimo anno. A livello nazionale il numero delle donne parlamentari è raddoppiato, ma si deve fare ancora molto. L'affluenza locale è ancora inferiore all'1 per cento, una sfida enorme se ora deve diventare una realtà l'equa rappresentanza in politica delle donne. Giorgos Dimitrakopoulos a nome del gruppo PPE-DE. - (EL) Signora Presidente, desidero innanzi tutto congratularmi con l'onorevole Oomen-Ruijten per la sua relazione nonché per la sua cooperazione nel corso di tutto questo tempo. La relazione invia un messaggio chiaro alla Turchia secondo cui il suo percorso verso l'Europa e alla fine il suo ingresso nella famiglia europea passerà attraverso le seguenti fasi. Innanzi tutto, deve continuare a potenziare le riforme in tutti i suoi settori e strutture. In secondo luogo, deve mostrare totale e assoluto rispetto per i diritti umani e i diritti dei minori. In terzo luogo, le truppe turche devono ritirarsi da Cipro e vi deve essere un contributo verso una soluzione equa e duratura in merito alla questione di Cipro. E' ormai tempo per tutti noi di offrire il nostro appoggio alle iniziative in questa direzione del Presidente Christofias. Quarto, la Turchia deve mantenere in generale relazioni di buon vicinato e con la Grecia in modo particolare, il che significa che devono finire le violazioni della regione di informazione di volo, così come le provocazioni di ogni genere. Vi sono senza dubbio in Turchia delle forze che vogliono la destabilizzazione del paese, mentre alcuni cittadini Turchi si augurano una Turchia più democratica, progressista, sviluppata, dotata di maggiore consapevolezza ambientale e sociale, amante della pace e orientata all'Europa. Si deve trasmettere a tali cittadini il messaggio che la loro lotta non è invano ed è quanto riesce a fare la relazione dell'onorevole Oomen-Ruijten, così come la discussione che teniamo qui oggi. Hannes Swoboda a nome del gruppo PSE. - (DE) Signora Presidente, signor Presidente in carica del Consiglio, signor Commissario, onorevoli colleghi, desidero iniziare ringraziando l'onorevole Oomen-Ruijten per la cooperazione molto fruttuosa e costruttiva offerta. A nome del mio gruppo, desidero altresì esprimere all'onorevole Lagendijk la nostra solidarietà: respingiamo tutti gli attacchi sleali contro di lui. Desidero limitare il mio intervento a una sola questione fondamentale e cioè la minaccia di divieto nei confronti di due partiti, l'AKP e il DTP. In entrambi i casi, vogliamo che sia molto chiaro che questi due divieti per noi sarebbero completamente inaccettabili e costituirebbero un grande impedimento ai progressi della Turchia per diventare un membro dell'Unione europea. Per il nostro modo di intendere la democrazia, è incomprensibile che un tribunale semplicemente neghi a diversi elettori, dopo il fatto, il diritto di influenzare la situazione politica del loro paese esprimendo il loro voto per il partito che preferiscono. Ciò è inaccettabile nel caso del partito di maggioranza ed è inaccettabile anche nel caso del Partito della società democratica (DTP). Vi sono in gioco principi giuridici e democratici fondamentali, che si oppongono a questa linea di condotta. In merito al DTP, anziché cogliere l'opportunità per parlare ai rappresentanti della popolazione curda e avviare il dialogo, dato che - insieme ai turchi - rifiutiamo il terrorismo, è in corso un tentativo per vietare anche questo partito. So che non tutti nel DTP sono pronti a impegnarsi nel dialogo. In tal caso, va semplicemente adottato un approccio al fine di sviluppare tale dialogo in modo adeguato. Richiediamo pertanto in modo inequivocabile che tutte le forze moderate della Turchia facciano del loro meglio al fine di garantire che questi due partiti possano continuare a operare nel panorama politico turco. Sappiamo che si tratta di un processo di lunga durata e senza limiti di tempo, ma deve avere un obiettivo e tale obiettivo deve essere l'adesione. Si tratta di un obiettivo per il quale, nell'Unione europea, dobbiamo fare del nostro meglio per raggiungerlo, restando in contatto con i nostri cittadini. Anche la Turchia, tuttavia, deve fare del suo meglio, portando avanti le riforme necessarie. (Applausi) Alexander Graf Lambsdorff a nome del gruppo ALDE. - (DE) Signora Presidente, anch'io desidero iniziare ringraziando sentitamente l'onorevole Oomen-Ruijten per la buona cooperazione, che è stata costruttiva in quest'occasione proprio come lo è stata lo scorso autunno. Una convergenza sostanziale costituisce una caratteristica della presente relazione. I gruppi parlamentari concordano in merito al fatto che la Turchia debba continuare a compiere continui miglioramenti di sua spontanea volontà, ma che debba farlo molto più rapidamente che in passato. Concordiamo inoltre sul fatto che si tratta di qualcosa che possiamo e senza dubbio dobbiamo aspettarci da un paese candidato all'adesione. Riteniamo inoltre che le riforme debbano essere perseguite nonostante l'importante crisi politica interna. Desidero sollevare un punto cui ha appena accennato l'onorevole Swoboda: L'Unione europea non è una parte attiva di tale processo di divieto. Il Commissario Rehn ha ragione quando afferma che la laicizzazione e la democrazia vanno difese; altrimenti, come asserito dall'onorevole Swoboda, dovremo far fronte a un problema democratico fondamentale che porterà grandi tensioni sui negoziati di adesione. Ciò che è importante notare è che molti dei problemi di cui stiamo parlando esistono da tempo, pertanto vanno messi in rilievo solo pochi punti. Lo scorso anno abbiamo accolto con favore il fatto che il governo turco avesse ricevuto un mandato chiaro e inequivocabile per ulteriori riforme. Abbiamo richiesto che tale mandato venisse utilizzato al fine di portare effettivamente avanti le riforme. Accogliamo con favore l'adozione della legge sulle fondazioni. Si tratta di un passo positivo, ma tutto sommato dobbiamo dire - e ritengo che anche in questo caso vi sia l'unanimità - che in generale siamo tutti delusi da quanto è stato ottenuto. Prendiamo la riforma costituzionale: è adombrata dalla discussione sul velo a tal punto che nessun progresso effettivo è stato compiuto sul fondamentale rinnovo della costituzione turca. La discussione sul velo è altresì una questione di libertà di religione e di libertà di opinione, ma non deve essere utilizzata per l'oppressione culturale delle donne che abbracciano atteggiamenti laici. Un'altra questione importante, in particolare per il Gruppo liberale, è la libertà di parola. Dal nostro punto di vista, la cosiddetta riforma dell'articolo 301 non è soddisfacente. Ho parlato con molte persone nella stessa Turchia e, anche lì, sono molto pochi coloro che ritengono che questa riforma dell'articolo 301 sia seria e ben fondata, in particolare dato che ora costituisce un paragrafo simbolico. Vi sono molti altri paragrafi del codice penale che limitano la libertà di parola. Non desidero elencarli tutti, ma c'è ancora molto lavoro da fare in proposito. Un altro punto che desidero menzionare brevemente riguarda le relazioni con la Turchia nel quadro dell'UE e della NATO. Desideriamo sottolineare che ci aspettiamo che la Turchia mostri un atteggiamento positivo nei confronti delle missioni della Politica europea di sicurezza e di difesa (PESD). Comprendiamo le difficoltà esistenti, ciononostante ci aspettiamo che il paese candidato all'adesione mostri uno spirito europeo quando è in gioco la sicurezza delle truppe militari europee impegnate in missioni quali EUPOL e EULEX. Joost Lagendijk a nome del gruppo Verts/ALE. - (NL) Onorevoli colleghi, come avrete probabilmente notato, nelle ultime due settimane il Commissario e io siamo stati molto criticati da alcuni ambienti turchi. Si sostiene che non comprendiamo la Turchia in modo adeguato, che non ci rendiamo realmente conto di quanto sta accadendo nel paese. Devo ammettere che a volte ci sono diversi aspetti della Turchia che non comprendo. Non riesco a capire, ad esempio, il fatto che molte persone in Turchia non considerano un problema il fatto che il partito di maggioranza, che nelle ultime elezioni ha ottenuto il 47 per cento dei voti, stia correndo il rischio di essere vietato dalla Corte costituzionale. Un'altra cosa che non comprendo è il fatto che le raccomandazioni del Consiglio d'Europa sul divieto dei partiti politici siano passate così facilmente, dato che è chiaro che il caso contro l'AKP non ne rispetta affatto i criteri. Un'altra cosa che non capisco è il fatto che è così facile lasciarsi sfuggire che, vietando l'AKP e il DTP, circa il 90 per cento dei voti del sud-est sono stati dichiarati nulli, con tutto ciò che comporta. Ancora, non capisco il motivo per cui in Turchia sia stato fatto così tanto perché io e il signor Commissario abbiamo criticato il fatto che, dal nostro punto di vista, un caso politico, se porta al divieto del partito di maggioranza, comporta conseguenze davvero gravi. A mio avviso, è nostro dovere affermarlo e dobbiamo continuare a farlo. Vi è tuttavia un'altra cosa che non comprendo. Ciò che non capisco è perché per le autorità sia stato impossibile permettere ai sindacati di dimostrare pacificamente a Istanbul il 1° maggio, anche in piazza Taksim, luogo molto simbolico dal 1977. Un'altra cosa che davvero non riesco a capire è perché per le autorità sia stato impossibile distinguere tra rivoltosi e sindacati che cercano di esercitare i loro diritti democratici. Non capisco neppure perché sia stata necessaria una violenza così eccessiva contro i dimostranti pacifici e i passanti innocenti. Concluderò esprimendo la speranza che questo Parlamento continui, come nella presente relazione, a incoraggiare le riforme, ma anche, qualora esse non vengano attuate, a criticare il governo e l'opposizione, secondo modalità che descriverei come chiare, esplicite, rispettose delle reciproche opinioni, ma senza tabù. Credo fermamente che, se ciò accadrà, tutti noi, in Turchia e nell'Unione europea, alla fine ci capiremo meglio. Konrad Szymański a nome del gruppo UEN. - (PL) Questa relazione molto valida non verrà accolta bene ad Ankara. Da un lato, riconosciamo gli sforzi compiuti, e cioè l'adozione della legge sulle fondazioni, la riforma del codice penale in merito alla libertà di espressione e le modifiche costituzionali annunciate. Dall'altro, certe questioni restano ancora irrisolte, tra cui la libertà di religione per le fedi diverse dall'islam, l'ingerenza nelle attività del Patriarcato ecumenico e i lenti progressi nelle indagini sull'omicidio di Hrant Dink e dei tre cristiani di Malatya. Alcune disposizioni dell'accordo di associazione inoltre non sono state rispettate. Lo scorso anno, abbiamo scritto riguardo a ciascuna di tali questioni. Si potrebbe tranquillamente concludere che il tempo scorre molto lentamente nella regione del Bosforo. Invece di esercitare pressione per l'intero processo di integrazione, dobbiamo forse disporre un quadro giuridico per un tipo di cooperazione tra Turchia e Unione più adatto per entrambi i partner. Ciò potrebbe essere fatto immediatamente. La dimensione politica di tale quadro potrebbe trascendere tranquillamente la politica europea di buon vicinato. Il pacchetto alternativo non causerebbe tensioni come quelle attualmente presenti ad Ankara e nelle capitali europee e relative al dibattito in merito al fatto che la Turchia diventi o meno un membro a pieno titolo dell'Unione europea. Vittorio Agnoletto a nome del gruppo GUE/NGL. - Presidente, onorevoli colleghi, noi ci asterremo su questa risoluzione, soprattutto per come non è trattata la questione curda. In particolare, non penso si possano definire semplicemente operazioni militari sproporzionate quelle condotte dalla Turchia nel nord dell'Iraq, anziché ribadire che ci troviamo di fronte a un'esplicita violazione del diritto internazionale. La questione curda non può essere ridotta solo ed unicamente ad una questione sociale. E' una questione prima di tutto politica e noi dobbiamo dire in modo assolutamente chiaro al governo che deve aprire delle discussioni con le amministrazioni locali della regione curda e con il DTP. Non possiamo tacere sul fatto che non c'è un minimo accenno sulla risoluzione della Corte di Lussemburgo sulla diversa collocazione del PKK nelle liste dei terroristi come avviene invece finora. Pensiamo che sulla questione curda sono stati lanciati tantissimi appelli alla Turchia, ma che finora non è stato assolutamente notato alcuna modifica sostanziale. Questo è il motivo della nostra astensione. Georgios Georgiou Signora Presidente, ho letto con grande interesse e rispetto la relazione della mia onorevole collega Oomen-Ruijen e mi congratulo con lei. Tuttavia, cerco per quanto mi è possibile, ma non riesco a farla quadrare con gli eventi attuali. Gli sviluppi in Turchia ci impediscono di vedere il tipo di futuro che emergerà per tale paese dagli innati tratti asiatici. La Turchia ha tentato in passato di attuare riforme. Non dimentichiamo le riforme di Tanzimat o le riforme di Abdul Hamit e Hatt-ı Hümayun. Per centinaia di anni si sono tentate riforme senza successo. La decisione della Corte costituzionale costituisce una minaccia sinistra: si stanno abolendo i partiti politici. Non capisco perché la Turchia non debba seguire l'esempio dell'Europa, se è un paese candidato e se... (La Presidente toglie la parola all'oratore) Philip Claeys (NL) Desidero dire all'onorevole Swoboda che un partito politico è stato in raltà già vietato in Europa. Sto parlando del Belgio, in cui il Vlaams Blok, il più grande partito fiammingo, è stato effettivamente vietato nel 2005. Non si tratta ovviamente di una giustificazione del fatto che anche la Turchia stia agendo in questo senso nei confronti dei partiti politici. Detto ciò, sono sbalordito, signora Presidente, che il Consiglio e la Commissione siano soddisfatti delle superficiali modifiche apportate al famoso articolo 301 del codice penale turco, che ancora impone altrettante restrizioni alla libertà di espressione. Ora è un reato punibile insultare "la nazione turca”, piuttosto che "insultare la cultura turca”. Si tratta semplicemente di una questione di semantica, che può ancora portare a effettive pene detentive. L'articolo 301 non deve essere modificato, deve essere abolito, insieme a tutte le disposizioni giuridiche che contrastano con la libertà di espressione e i diritti democratici fondamentali. Se ciò non viene fatto, si devono semplicemente arrestare i negoziati, come si è sempre promesso. Si è sempre promesso che il processo negoziale avrebbe mantenuto il ritmo delle riforme attuate in Turchia. Bene, non è precisamente questo il caso, senza dubbio dato che si crede già che si apriranno a breve due nuovi capitoli. Se l'Unione europea approva miglioramenti superficiali come questi, perde tutta la sua credibilità e tutto il resto del processo negoziale diventerà una farsa grottesca. Werner Langen (DE) Signora Presidente, desidero iniziare ringraziando sentitamente l'onorevole Oomen-Ruijten. Ha presentato una relazione aperta e onesta sui progressi compiuti che deriva senza interruzioni dalle relazioni adottate negli anni precedenti. Tuttavia vi è un punto in merito al quale sono molto più scettico di lei e del Commissario Rehn. Non vedo alcun progresso compiuto dalla Turchia nel corso dello scorso anno. Al contrario, tutto si è arenato in un punto morto. Nutriamo il più grande interesse in una Turchia che sia moderna, democratica, stabile, orientata all'Occidente e che mantenga strette relazioni economiche, politiche e culturali con l'Europa. Tuttavia, se si guarda ai fatti, ci sono tutti gli indizi del verificarsi di una stagnazione. Dobbiamo ancora trovare una soluzione alla questione dell'Unione doganale. La Turchia gode di uno status speciale nei confronti dell'Unione europea per quanto riguarda Cipro. Nel presente processo di riforma, abbiamo avanzato una proposta in merito all'articolo 301, ma desidero ricordarvi che l'ex Primo Ministro Tansu Çiller ha promesso una riforma nel 1995, 13 anni fa, prima che appoggiassimo l'Unione doganale, e nulla è successo. La richiesta di divieto è sul tavolo, il che dimostra la mancanza di maturità democratica della Turchia: i partiti non sono minimamente sconcertati dal fatto che il partito di maggioranza possa essere vietato e che il primo ministro stesso possa essere escluso dalla politica. L'esercito costituisce sia un fattore di stabilità che un impedimento alla democrazia. Anche tale contraddizione non è stata risolta e vedo i segnali di un nuovo nazionalismo in Turchia che è evidente in molti settori. Il comportamento nei confronti del Presidente della nostra stessa delegazione, Joost Lagendijk, dimostra che non si tratta proprio della libertà di opinione. Vi è invece il desiderio di esercitare pressione sul grande pubblico, in tutti i modi possibili, al fine di influenzare l'opinione pubblica. Non possiamo essere d'accordo su tutto ciò. A mio avviso, al momento, non vi è assolutamente alcun motivo di ottimismo per quel che riguarda la Turchia e dobbiamo pensare seriamente ad altre possibilità. La presente relazione è aperta e onesta a tale riguardo e dobbiamo appoggiarla. Jan Marinus Wiersma (NL) Desidero rendere omaggio al relatore e a come ha redatto la presente relazione, che mostra chiaramente la direzione che il Parlamento vuole seguire e cioè di negoziare l'adesione all'Unione europea e nient'altro. Il 2008 è stato annunciato come l'anno delle riforme in Turchia. Certamente appoggiamo tale aspirazione, ma attendiamo di vedere come riusciranno in Turchia gli sviluppi interni. L'onorevole Swoboda ha affermato abbastanza in proposito. Se le cose non andranno come devono, dovremo occuparci di una Turchia che non è realmente in grado di agire. Parlando di riforme, desidero attirare la vostra attenzione sull'articolo 301 del codice penale, che viene utilizzato per limitare la libertà d'espressione in Turchia in diversi modi. Il governo ha annunciato che desidera modificare tale articolo. Riteniamo che si tratti di un passo avanti, ma ciò che desideriamo di più e ciò che riteniamo essere la soluzione migliore è che l'articolo venga abolito per sempre, insieme alle altre disposizioni restrittive, onde porre fine alla pratica che purtroppo persiste tutt'ora e cioè il cattivo utilizzo di tali articoli per limitare la libertà d'espressione. In secondo luogo desidero unirmi all'onorevole Lagendijk nel dire che anche noi siamo indignati per il modo in cui la polizia è intervenuta a Istanbul alla dimostrazione del 1° maggio. Vi renderete conto che per noi, in quanto socialdemocratici, per i quali il 1° maggio è un giorno importante, si tratta di un gesto decisamente allarmante. Ci auguriamo che non accada mai più e chiediamo alle autorità di garantire che non si ripeta. Infine, un'osservazione sulla questione curda. Vogliamo che in Turchia il dialogo politico si svolga effettivamente e vogliamo che venga cercata una soluzione politica attraverso la decentralizzazione, ma anche, ad esempio, promuovendo l'utilizzo del curdo in generale. Ritengo che si tratti di un punto importante che sia da sottolineare ancora oggi. Infine, desidero altresì attirare la vostra attenzione su un punto che abbiamo discusso più volte, l'espressione del sostegno per l'iniziativa del Primo Ministro spagnolo Zapatero e di Erdoğan, la sua controparte turca, in merito a quella che essi chiamano l'Alleanza delle civiltà. Ci auguriamo che finalmente oggi il Parlamento appoggi i nostri emendamenti a riguardo. Andrew Duff (EN) Signora Presidente, desidero innanzi tutto difendere Joost Lagendijk dagli scandalosi attacchi alla sua integrità da parte del CHP e di taluni giornalisti nazionalisti. Joost Lagendijk è un buon amico della Turchia e un Presidente di prim'ordine della commissione parlamentare mista. Coloro che attaccano l'onorevole Lagendijk attaccano questo Parlamento e cercano di sacrificare la democrazia sull'altare di un laicismo aggressivo. Il nostro stesso messaggio deve essere assolutamente chiaro: se la Corte Suprema della Turchia continua a chiudere partiti politici, essi distruggeranno tutte le prospettive di adesione all'Unione della Turchia. Cem Özdemir (DE) Signora Presidente, anch'io desidero iniziare ringraziando il relatore per la sua collaborazione equa e per questa relazione molto equilibrata. Tale documento sottolinea i punti critici identificati in Turchia dalla popolazione stessa: ad esempio, la risoluzione su base consensuale del problema curdo, salvaguardando al contempo i diritti di tutti i gruppi etnici presenti in Turchia, il problema del velo in Turchia, che comprende il rispetto degli interessi di coloro che non desiderano portare il velo, e la questione della libertà di religione, che in Turchia deve essere applicata a tutti, ivi compresi aleviti, cristiani e il patriarca ecumenico di Istanbul, ad esempio. Stiamo dicendo tutto ciò, perché siamo amici della Turchia e perché vogliamo vedere una Turchia europea all'interno dell'Unione. Ecco perché esprimiamo tali critiche, come un amico a un altro. L'Unione europea può fare anche di più. Segnali come quelli inviati dal Presidente Sarkozy - che la Turchia, a prescindere da quello che fa, non entrerà mai nell'Unione - senza dubbio non aiutano. Roberta Angelilli Presidente, onorevoli colleghi, ringrazio la relatrice per l'ottimo lavoro svolto, che puntualizza con grande precisione l'attuale situazione istituzionale, politica e sociale della Turchia. Al di là delle posizioni che vedono taluni più positivi ed altri più freddi, se non addirittura contrari, all'ingresso della Turchia nell'Unione europea, è innegabile che la Turchia sia molto in ritardo in termini di modernizzazione e di affermazione dei diritti umani. Certo, qualche sforzo è stato fatto, ma la corruzione rappresenta una vera e propria piaga, è ancora irrisolta la questione di Cipro, così come sono in alto mare i rapporti con gli armeni; c'è la vicenda curda, le violenze contro le donne sono ancora una nota dolente e lo stesso vale per i matrimoni forzati e i delitti d'onore. Preoccupante è anche la situazione delle registrazioni alla nascita dei bambini così come i bassi livelli di scolarizzazione. Questo elenco non è certamente esaltante e fotografa una situazione molto problematica che il Parlamento dovrà continuare a seguire con grande attenzione e intransigenza. Non si possono fare sconti sulla libertà e sui diritti fondamentali ..... (La Presidente toglie la parola all'oratore) Adamos Adamou (EL) Signora Presidente, a patto che la Turchia rispetti pienamente tutti i criteri di Copenhagen e gli obblighi che si è assunta nel quadro dell'accordo di associazione e del protocollo addizionale all'accordo di Ankara, essa può e deve entrare nell'UE. Per noi è perfettamente chiaro che l'obiettivo è la piena adesione della Turchia e che un partenariato di altro genere non costituisce un'alternativa. Le prospettive di adesione all'UE della Turchia eserciteranno pressione sul paese per quanto concerne il rispetto dei diritti umani di tutti coloro che vivono in Turchia, ivi compresi i curdi e le minoranze religiose. Nonostante le nostre preoccupazioni riguardo ai procedimenti giurisdizionali attualmente in corso in merito alla questione del partito di maggioranza e alla modifica superficiale dell'articolo 301 del codice penale, riteniamo che la Turchia abbia compiuto qualche progresso. Tuttavia, se il suo corso di adesione deve procedere senza ostacoli, deve agire nei confronti dell'UE nel suo insieme come hanno fatto i precedenti paesi in via di adesione e rispettare gli obblighi previsti dal Trattato. La Turchia deve pertanto onorare i suoi impegni, aprire i suoi porti marittimi e i suoi aeroporti alle navi e agli aerei della Repubblica di Cipro, e togliere il veto alla partecipazione di Cipro alle organizzazioni internazionali. Oggi, mentre guardiamo i progressi compiuti grazie agli sforzi della comunità turca e greca che vivono a Cipro in seguito all'accordo del 21 marzo tra i leader delle due parti in cui è divisa Cipro, la Turchia non deve essere d'ostacolo. Bastiaan Belder (NL) La Repubblica di Turchia si sta escludendo dall'adesione all'Unione europea. Non posso trarre nessun'altra conclusione dal maltrattamento della sua esigua minoranza cristiana, forse 100 000 persone, o solo un centesimo dell'1 per cento del totale della popolazione. Alla luce dei criteri di Copenaghen, il Consiglio, la Commissione e il Parlamento non hanno altra scelta. La persecuzione diretta alla quale sono stati sottoposti per molti anni gli ortodossi siriani e gli altri cristiani nella Turchia sudorientale, Tur Abdin, costituisce una manifestazione diretta dello Stato turco. Un paese in cui i cittadini che partecipano alle funzioni cristiane e che a tal proposito sono regolarmente interrogati dalla polizia o dai servizi di sicurezza appartiene all'Unione europea? Interrogatori che sono inoltre associati a minacce alla loro vita personale o al loro posto di lavoro e persino, in alcuni casi, alla tortura. Situazioni turche, autoesclusione turca. Il punto è, tuttavia, quanto è onesta con se stessa l'Unione europea a tal riguardo? Sylwester Chruszcz (PL) Signora Presidente, nutro grande rispetto per la nazione turca e sono pienamente consapevole dei secoli di relazioni strette e di buon vicinato tra il mio paese, la Polonia, e la Turchia. Ciononostante, devo dire che l'idea dell'adesione di questo paese all'Unione europea sfugge alla mia comprensione. Sebbene la Turchia sia stata presente sul territorio europeo per molti secoli, non è, dal punto di vista culturale, un paese europeo. Dobbiamo cooperare con la Turchia al meglio delle nostre capacità, ma sono difficili da quantificare le implicazioni dell'adesione di un paese musulmano al club europeo. Senza dubbio, l'attuale situazione in Turchia indica che le autorità di Ankara non sono particolarmente ansiose di integrarsi in Europa. Oltre alle relazioni della Turchia con l'Unione europea, desidero altresì menzionare le sue relazioni con l'Armenia. Sono lieto che la proposta di risoluzione del Parlamento europeo richieda al governo turco di porre fine al blocco economico imposto all'Armenia. E' deplorevole, tuttavia, che tale documento non faccia alcun riferimento al genocidio armeno. Jacques Toubon (FR) Signora Presidente, la relazione della nostra onorevole collega Ria Oomen-Ruijten è approfondita, onesta e coraggiosa in un momento forte per la Turchia e per questo desidero congratularmi con lei. Questa relazione, tuttavia, appartiene a un genere che sento diventare sempre più irreale. Il Parlamento e molte altre istituzioni continuano a fingere, come se la nostra instancabile pedagogia possa far cambiare la Turchia. Dato che in effetti è questo di cui si tratta: la contraddizione tra questo paese, questa nazione, questo grande popolo, la sua evoluzione e il progetto che desideriamo portare avanti insieme. La Turchia è uno Stato nazione, uno degli ultimi nel suo genere, uno dei più forti e uno dei più consapevoli. La sua unità è del tipo nazionalista, il che è chiaramente discernibile in relazione al riconoscimento del genocidio in Armenia. La sua politica è sempre più ispirata da un'unica religione anche mentre si allontana dalla laicità che costituisce proprio la base della sua costituzione. Manifesta un desiderio di indipendenza, mentre noi qui desideriamo attuare un principio di integrazione e delegazione dei poteri e della sovranità. Ciò non è altro che una collisione frontale tra le due parti. Smettiamo di illuderci, smettiamo di dire ai turchi tutto e il contrario di tutto e di far credere loro che siamo pronti o ad accettare la loro adesione senza il rispetto effettivo dei criteri di Copenhagen o a rifiutarla a causa di essi, quando si tratta fondamentalmente di noi e di quello che vogliamo che diventi il progetto europeo. Definiamo inoltre una struttura di partenariato sostenibile che si avvalga di un approccio vantaggioso che permetta alla Turchia di assumersi il suo ruolo di potenza regionale e all'UE di continuare la costruzione della sua identità nel mondo. Véronique De Keyser (FR) Signora Presidente, dato che dispongo di un solo minuto, arriverò subito al punto. La posizione conciliante del relatore, l'onorevole Oomen-Ruijten, ha evitato diversi scogli. Tuttavia ne resta uno e cioè il disaccordo sull'emendamento n. 14 riguardante la salute riproduttiva. I socialisti ritengono che tale emendamento non costituisca un dettaglio minore, un problema meramente femminile. Si tratta di un'indicazione della chiara separazione tra la Chiesa e lo Stato nonché di un simbolo della laicità. Se non vogliamo più che la laicità turca sia difesa dall'esercito o da colpi di Stato giudiziari, lasciamo che se ne curino le donne. La difenderanno con il loro corpo. In un paese che ancora pratica i delitti d'onore, richiedere diritti sessuali per le donne significa opporsi agli eccessi fondamentalisti che arrivano da ogni parte. István Szent-Iványi (HU) Signora Presidente, non dissimuliamo la situazione: la questione dell'adesione della Tirchia è giunta a una fase critica. E' rallentata sia dalle incertezze della politica interna turca che dall'esitazione da parte dell'Unione europea nei confronti della Turchia. In tale situazione è importante ribadire che il processo di adesione è un processo senza limiti di tempo, ma che l'obiettivo comune è essere membro dell'UE. Ci siamo impegnati in questo e lo stesso ha fatto la Turchia. E' nei nostri interessi strategici che la Turchia faccia parte dell'organismo politico dell'Europa sul lungo periodo. L'adesione in qualità di partner associato attraverso l'Unione mediterranea può essere complementare, ma non sostituire il processo di integrazione. La Turchia deve inoltre fare decisamente molto di più di quanto fatto finora per potenziare le istituzioni democratiche, rafforzare il controllo civile dell'esercito, riformare l'ordinamento giuridico e promuovere i diritti umani e delle minoranze. Abbiamo la responsabilità congiunta di garantire che questo processo sia un successo, perché sarà anche un nostro fallimento, e non solo della Turchia, se i negoziati si arenano. Grazie. Mogens Camre (DA) Signora Presidente, la Turchia è troppo grande e troppo diversa per diventare un membro dell'UE. Se la Turchia volesse davvero vivere secondo le famose parole di Kemal Atatürk: "Esiste una sola civiltà”, non staremmo qui anno dopo anno ad affermare che senza dubbio la Turchia non è intenzionata a rispettare le richieste dell'UE in merito all'adozione dei valori europei e all'abbandono dei valori ottomani. Chiaramente la Turchia pensa semplicemente di sfinire l'UE negoziando senza rispettare le nostre fondamentali richieste di cambiamento. Per il 34° anno di seguito la Turchia occupa più di un terzo del territorio di uno Stato membro dell'UE. Cipro nel suo insieme soffre sotto l'occupazione turca, e la regione occupata soffre ancora maggiormente. E' ovvio che la grande maggioranza dei cittadini europei non vuole che la Turchia diventi un membro dell'UE, e sembrerebbe che neppure una proporzione crescente di cittadini turchi lo desideri. E' tempo di arrestare questa farsa. La Turchia può avere un esteso accordo commerciale. L'Europa non ha spazio nel futuro che la Turchia sta cercando di creare. Ioannis Kasoulides (EN) Signora Presidente, mi congratulo con l'onorevole Ria Oomen-Ruijter per il suo approccio equilibrato e giusto, ma severo a tale questione controversa. Oggi i colpi di Stato militari sono fuori moda e sono stati sostituiti dai coup d'état giudiziari. E' incredibile che la costituzione e le leggi permettano il rovesciamento giudiziario del governo democraticamente eletto dal 47 per cento della popolazione, con un'accusa completamente sproporzionata rispetto alla pena richiesta se paragonata all'UE, al Consiglio d'Europa o alle norme della Commissione di Venezia. I principi dell'UE sono incompatibili con uno "Stato profondo” o con l'esercito che intralcia il governo nel rispondere alle nuove sfide: su Cipro, dimostrare che i negoziati sono ora ripresi, che Ankara ha la volontà politica di giungere a un accordo basato sui principi su cui si fonda l'UE, senza la presenza delle truppe turche sull'isola o il diritto di intervento unilaterale dell'esercito; sui diritti umani e sulla libertà d'espressione nell'articolo 301; sul rispetto dei diritti delle minoranze religiose non musulmane e del patriarca ecumenico ortodosso; sugli obblighi della Turchia relativamente al Protocollo di Ankara; su questioni quali il delitto passionale contro le donne e l'omertà esistente in merito a tale questione; sulla questione dei genocidio armeno e del blocco imposto all'Armenia e così via. Queste sono le sfide affrontate dalla Turchia se vuole dar prova di essere un paese candidato destinato a diventare membro dell'Unione europea. Maria-Eleni Koppa (EL) Signora Presidente, la Turchia ha il suo posto nella famiglia europea e il nostro unico scopo deve essere la sua piena adesione. L'Unione deve onorare gli impegni presi. La Turchia, a sua volta, deve rispettare i criteri di Copenaghen e gli obblighi che si è assunta. Tuttavia sono stati compiuti molti pochi progressi nell'ambito dei diritti umani nel corso dell'anno passato. L'abrogazione del famoso articolo 301 e di tutte le disposizioni che deridono la libertà d'espressione continua a essere lo scopo ultimo. La situazione nel sud-est della Turchia, inoltre, necessita di attenzione immediata. Condanniamo la violenza e riteniamo che debba essere trovata una soluzione chiara mediante mezzi pacifici. Non si può affrontare la violenza con la violenza. Ecco perché ritengo che vi debba essere un'indagine approfondita sull'utilizzo del territorio turco da parte degli aerei USA in relazione ai sequestri segreti di indiziati trasportati alla baia di Guantánamo. Dobbiamo mirare a creare una società pacifica, democratica e stabile. Per tale ragione, ci preoccupano in modo particolare gli ultimi sviluppi in Turchia derivanti dalle ripercussioni del possibile divieto del Partito giustizia e sviluppo (AKP). Desidero concludere congratulandomi con il relatore... (La Presidente toglie la parola all'oratore) Marios Matsakis (EN) Signora Presidente, tutti noi sappiamo che l'ostacolo principale che impedisce alla Turchia di progredire verso la democrazia è l'esercito turco, un esercito che non solo controlla milioni di soldati e le persone a loro carico, ma che controlla anche i partiti politici e i processi, la polizia e i servizi segreti, gran parte della magistratura (ivi comprese la Corte suprema e la Corte costituzionale), così come le questioni religiose, educative, sociali ed economiche del paese. In realtà, dalla rivoluzione del generale Atatürk degli anni venti, la Turchia si è trovata, direttamente o indirettamente, sotto una dittatura militare. Di recente, le prospettive di adesione all'UE hanno offerto ad alcune persone coraggiose, come i leader del partito AKP, l'occasione di sfidare la supremazia dell'esercito. Abbiamo il dovere di aiutare tali persone non solo con le parole, ma con i fatti. L'esercito trae la maggior parte della sua forza dal sostegno offerto dall'Occidente. Miliardi di euro in aiuti diretti e in lucrative iniziative rischiose di difesa comune vengono forniti da USA, Gran Bretagna, Germania, Italia e Spagna. Tali paesi insieme ad altri, tra cui Russia e Cina, hanno il dovere di interrompere tale appoggio economico a favore dell'esercito turco finché e a meno che non sia istituita in modo sicuro una vera democrazia nel paese. Mario Borghezio Presidente, onorevoli colleghi, solo forti interessi geopolitici e geoeconomici, non certo l'interesse e la volontà dei nostri popoli, sostengono la causa dell'entrata della Turchia in Europa. Questa relazione sembra un'enciclopedia delle ragioni ostative all'entrata nell'Unione europea di un paese che ogni giorno di più accentua la sua islamizzazione, dove i mufti predicano pubblicamente che le donne che non portano il velo sono tutte adoratrici di satana. La Costituzione turca è un florilegio di norme che vengono mantenute e che sono contro i diritti umani che noi continuamente sosteniamo. Generica è purtroppo la relazione su questioni fondamentali: Cipro, genocidio degli armeni e questione curda. E poi entrando in Europa questo paese islamico che proibisce addirittura l'uso dell'alcol, queste norme ci verranno imposte anche i nostri popoli compresi quelli di glorioso origine celtica, dagli irlandesi ai bretoni a noi padani, che amiamo orgogliosamente il nostro vino e la nostra birra. Francisco José Millán Mon (ES) Signora Presidente, la relazione dell'onorevole Oomen-Ruijten che verrà adottata oggi è un documento serio, in generale equilibrato nonché impegnativo. Cita i progressi compiuti, ma sottolinea altresì le riforme in sospeso. Siamo tutti lieti che le autorità turche ritengano che il 2008 sia l'anno delle riforme, dato che sappiamo che sono rese necessarie dai negoziati di adesione. I cambiamenti stessi, inoltre, saranno positivi per la Turchia. Data la grande maggioranza parlamentare del governo turco, le riforme non possono essere posticipare. Con la loro introduzione, i cittadini dell'UE avrebbero altresì prova della solidità dell'impegno turco in termini di adesione all'UE e ai suoi valori, tra cui il rispetto dei diritti e delle libertà. La relazione sottolinea pertanto il nostro fermo desiderio che nessun incidente grave disturbi la vita politica democratica della Turchia. Onorevoli colleghi, appoggiamo le riforme. Appoggiamo altresì il rispetto degli impegni. Gli impegni in sospeso comprendono la normalizzazione delle relazioni con Cipro e la piena attuazione del protocollo addizionale dell'accordo di Ankara. Un'altra importante questione per l'UE è costituita dal controllo dell'immigrazione. Dobbiamo impedire l'immigrazione illegale, che occasionalmente utilizza la Turchia come paese di transito e combattere le organizzazioni criminali che ne traggono profitto. E' necessario controllare le frontiere esterne e attuare I meccanismi per il rimpatrio degli immigrati illegali. Tali linee d'azione richiedono la cooperazione della Turchia e pertanto mi rammarico del fatto che non sia ancora stato raggiunto un accordo di riammissione. Onorevoli colleghi, anche il terrorismo costituisce una minaccia molto reale in Turchia e nell'Unione europea. Dobbiamo potenziare la cooperazione al fine di combattere tale flagello in modo più efficace. Con questo punto concludo. Vi è un'altra sfera più ampia, quella della politica estera, in cui l'UE e la Turchia devono compiere uno sforzo maggiore al fine di far convergere le loro posizioni. Mi riferisco, ad esempio, al Mediterraneo o all'Asia centrale. Abbiamo inoltre molti interessi reciproci in termini di sicurezza energetica, una delle più grandi sfide dei nostri tempi. In breve, onorevoli colleghi, la Turchia e l'Unione europea anno bisogno l'una dell'altra e dobbiamo continuare a lavorare tenendolo ben presente. Béatrice Patrie (FR) Signora Presidente, onorevoli colleghi, mi compiaccio della natura equilibrata della presente relazione che invia un segnale positivo alla Turchia. I socialisti garantiranno che i negoziati di adesione continuino in modo positivo sotto la Presidenza francese. E' proprio perché siamo a favore dell'adesione che non vi devono essere ombre sugli eventi che toccano i nostri valori democratici comuni. Non è ammissibile che intellettuali, quali il giornalista di origine armena, Hrant Dink, rischiano la vita parlando di taluni periodi della storia turca. Non è ammissibile neppure il perdurare di tesi ufficiali che banalizzano il genocidio armeno definendolo una grande tragedia, ignorando la sofferenza di un popolo, in cui il numero delle persone deportate è paragonabile a quello delle vittime dell'influenza nel Regno Unito. Come il filosofo Bernard-Henri Lévy, credo che negare il genocidio faccia effettivamente parte del genocidio. Esorto inoltre le autorità turche a intraprendere la strada ragionevole della verità, contribuendo alla riabilitazione delle minoranze nazionali. Gunnar Hökmark (EN) Signora Presidente, desidero innanzi tutto ringraziare l'onorevole Oomen Ruijten per la presente relazione. Essa sottolinea che in molti settori la Turchia fa già parte dei progetti europei, ma pone altresì l'accento, relativamente alla riforma della società turca, che c'è sviluppo, che c'è un movimento che va avanti. Al contempo sottolinea che tali riforme e cambiamenti sono stati compiuti decisamente troppo lentamente e che c'è molto ancora da fare. Ma tutto ciò ci lascia con una domanda fondamentale: è l'Unione europea e sono l'Europa e i valori europei più ricchi con una Turchia che rispetta tutti i requisiti e che ha compiuto tutto le riforme evidenziate nella relazione, o siamo più ricchi con una Turchia che forse in futuro propenderà maggiormente verso altre parti del mondo, verso altri valori? Ritengo che la risposta a questa domanda si piuttosto ovvia e che sottolinei che dobbiamo senza dubbio continuare a esercitare pressione in merito a tutti i cambiamenti che vanno compiuti in Turchia relativamente a libertà d'espressione, riforma del paragrafo dell'articolo 301, libertà di religione, parità di trattamento tra donne e uomini, non solo per la legge ma anche nella realtà, e certamente la necessità di risolvere il problema di Cipro e diverse altre questioni. Ma con tale prospettiva, se i negoziati di adesione porteranno a tutti questi risultati, è fondamentale che l'Unione europea sia aperta all'adesione della Turchia, dato che ciò rafforzerebbe i valori europei, l'Europa e l'Unione europea, e ritengo che sia la conclusione ovvia e necessaria di questo dibattito. Richard Howitt (EN) Signora Presidente, desidero iniziare accogliendo con favore l'approccio equilibrato e coscienzioso del relatore e senza dubbio del Commissario e della Presidenza in merito a questa importante relazione. Desidero porre l'accento su tre punti. Ai miei amici turchi: la detenzione, il 1° maggio 2008, di 530 sindacalisti è stata una violazione del diritto fondamentale dell'OIL della libertà di associazione nonché dei criteri di Copenhagen. Vi esorto a proteggere i sindacati, nonché a prevenire ulteriori attacchi al sindacato degli autotrasportatori Tümtis. Agli oppositori all'adesione della Turchia: non sfruttate a fini politici il caso contro il partito AK in Corte costituzionale. Dopo la crisi della nomina del presidente, si sono tenute le elezioni e la democrazia ha vinto. Oggi, in un modo o nell'altro, mi aspetto che la democrazia vinca ancora. Agli onorevoli Claeys, Langen, Belder, Toubon e ad altri, che hanno deliberatamente tentato di minare l'appoggio pubblico all'adesione all'UE in Turchia attraverso il linguaggio e le minacce cui sono ricorsi nel corso della discussione di questa mattina: l'opinione pubblica turca deve capire che voi non costituite una maggioranza, che voi non parlate a nome di questo Parlamento e che non riuscirete a ostacolare le sue prospettive europee. Elmar Brok (DE) Signora Presidente, signor Presidente in carica, signor Commissario, onorevoli colleghi, oggi la Turchia è più che mai un paese importante per l'Unione europea. Il processo di riforma in Turchia deve pertanto essere appoggiato ed è pertanto fondamentale per noi che la Turchia sia democratica e che si fondi sullo Stato di diritto. Dobbiamo tuttavia avere qualche preoccupazione, che sono state espresse anche nella relazione dell'onorevole Oomen-Ruijten. La questione è se la Turchia sia realmente in grado di attuare le riforme. Se osservo quello che sta succedendo per l'articolo 301 del codice penale, la libertà di religione e la legge sulle fondazioni, i diritti delle minoranze e così via, è palese che il governo Erdoğan cerca di compiere progressi, ma che non arriva a quanto è necessario poiché, sul piano interno, è piuttosto ovvio che si sono raggiunti i limiti della capacità di riforma della Turchia. Quando, inoltre, vedo che si compiono passi volti a vietare il partito di maggioranza, proprio così, e poi un paio di settimane dopo, esso riparte nuovamente con un altro nome, ma alcune persone che non sono più benvolute in politica, allora questo significa che... (La Presidente toglie la parola all'oratore) Emilio Menéndez del Valle (ES) Signora Presidente, il fondamentalismo islamico violento, che ha come obiettivo l'Occidente, ma che nuoce anche all'Islam, sta aumentando in Medio Oriente e nel Maghreb. Anche il fondamentalismo islamico radicale, sebbene non violento, sta aumentando in diversi paesi, il che indica il ruolo fondamentale che la Turchia può assumersi nei confronti del mondo musulmano nelle sue relazioni con l'Unione europea. Può fare ciò in qualità di paese ufficialmente laico, ma che ovviamente ha una cultura e radici musulmane, il che costituisce un vero vantaggio per relazioni tra l'UE e i paesi musulmani. Ecco perché il mio gruppo ha proposto due emendamenti per congratularsi con la Turchia in quanto cosponsorizza, insieme alla Spagna, l'Alleanza delle civiltà, progetto ufficiale dell'ONU, il che non va dimenticato, dato che è attraverso tale progetto che la Turchia dimostra il suo impegno volto a facilitare la relazioni tra l'Occidente e il mondo arabo-islamico. Vural Öger (DE) Signora Presidente, onorevole Oomen-Ruijten, mi congratulo per la presente relazione, che rispetto. E' equilibrata e giusta e questa è la linea che dovremmo mantenere oggi. Abbiamo ragione a sottolineare che la Turchia debba compiere ulteriori sforzi. L'obiettivo di realizzare una democrazia prospera e stabile in Turchia non è solo negli interessi stessi di tale paese, ma costituisce anche un importante interesse strategico dell'UE. Sono preoccupato per l'atteggiamento del Presidente del Consiglio entrante, Nicolas Sarkozy. La sua politica riguardo alla Turchia non ha lo scopo di giungere all'adesione del paese all'UE. Insiste a riferirsi alla Turchia come un paese candidato all'adesione che è stato cancellato dai documenti dell'UE e sottolinea che la Francia appoggerà solo l'apertura di capitoli che non sono volti alla piena adesione. Qui è in gioco la credibilità dell'UE. Lasciatemi porre l'accento su un punto: pacta sunt servanda! L'apertura dei negoziati di adesione è stata concordata all'unanimità e ciò significa che anche la Francia era d'accordo. Invece di inviare messaggi negativi, l'UE deve occuparsi in modo costruttivo con la Turchia. In quest'Aula, abbiamo deciso a maggioranza che, con la Turchia, noi... (La Presidente toglie la parola all'oratore) Evgeni Kirilov (EN) Signora Presidente, l'onorevole Oomen-Ruijten ha prodotto una relazione molto obiettiva ed equilibrata sulla Turchia che è decisamente encomiabile. Tra i paesi membri vicini vi è un consenso notevole in merito al fatto che per la Turchia vi debba essere una chiara prospettiva di adesione all'UE, il che non è a caso. I paesi vicini conoscono sempre meglio la situazione. La Turchia ha già compiuto progressi notevoli nelle riforme introdotte per raggiungere gli standard democratici europei. Certamente resta ancora molto da fare, ma dobbiamo incoraggiare la Turchia in tale processo; dobbiamo incoraggiare le forze riformiste paneuropee della Turchia, sia nel partito di maggioranza che nell'opposizione. In merito alla decisione costituzionale in sospeso sul caso della chiusura del partito AK: è certamente inaccettabile. Credo che dobbiamo restare calmi perché sono certo che la Turchia troverà motivi sufficienti a superare una crisi potenziale. Noi paesi vicini dobbiamo incoraggiare la Turchia e compiere ogni sforzo volto a promuovere la cooperazione transfrontaliera bilaterale e trilaterale e raggiungere un nuovo livello qualitativo nelle relazioni di buon vicinato, come nel caso del... (La Presidente toglie la parola all'oratore) Reinhard Rack (DE) Signora Presidente, l'onorevole Oomen-Ruijten ha presentato una relazione solida e obbiettiva. Ha evidenziato alcuni progressi e ha attirato l'attenzione su molte questioni e problemi irrisolti. La questione fondamentale che è stata sfiorata solo en passant è la seguente: se la Turchia fosse riformata, avrebbe diritto all'adesione? L'attuale diritto dell'UE offre un'alternativa politica alla fine del processo negoziale, sia per l'Unione europea che per la Turchia stessa. Questo è il motivo per cui in Austria, e altrove, stiamo chiedendo negoziati senza limiti di tempo. L'adesione è una possibilità, ma non è un risultato scontato. Pierre Pribetich (FR) Signora Presidente, onorevoli colleghi, dato che la Turchia fa parte della storia europea, dato che la Turchia è una componente della cultura europea, dato che la Turchia costituisce una notevole opportunità economica e demografica per l'UE, la presente posizione a favore dell'adesione significa che posso richiedere ancora di più: di più relativamente ai principi democratici, di più relativamente alla laicità e di più relativamente ai diritti umani. L'Unione europea è stata costruita su valori e principi che non possiamo disconoscere con un silenzio assordante nel corso della procedura di adesione per il bene della diplomazia. La Turchia deve riconoscere il genocidio armeno, un atto storico e simbolico, e ciò testimonierà la sua maturità politica. Il Parlamento ha insistito su tale riconoscimento con tutta la dovuta convinzione e determinazione sin dal giugno 1987. Per 21 anni, dobbiamo venire fuori con una formulazione così insipida? Se il Parlamento accetta tutto ciò, significa fare un passo indietro. Onorevoli colleghi, vi esorto a votare a favore dell'emendamento n. 23, per far comprendere alle autorità... (La Presidente toglie la parola all'oratore) Zbigniew Zaleski (PL) La mentalità dei turchi è leggermente cambiata dai tempi di Kemal Atatürk. La loro tradizione religiosa li sta dirigendo verso il loro specifico percorso, che è diverso da quello di noi europei. La prossimità geografica non equivale alla vicinanza culturale. Inoltre i codici sociali orali non suggeriscono che il popolo turco graviti verso un'identità europea. Si presenta pertanto la questione relativa al fatto che la Turchia desideri o meno cambiare e adottare il nostro modello sociopolitico, perché l'articolo 301 sembra negarlo. Abbiamo il diritto di fare la morale ai turchi e dire loro che cosa devono fare? Mediante i suoi emendamenti, il gruppo socialista del Parlamento europeo desidera imporre una soluzione fondata sull'ideologia al popolo turco, ma quest'ultimo è felice così com'è. Relativamente alle riforme è stato compiuto solo qualche progresso e l'esercito continua ad avere un ruolo molto importante. Dobbiamo imporre con la forza a una nazione la prosperità, modificando la sua identità, tradizione e cultura? In ogni caso, tutto ciò è effettivamente suscettibile di cambiamento? Signora Presidente, il Consiglio ha deciso in buona fede in merito ai negoziati, così che la Turchia possa diventare un ponte tra l'Europa e l'Islam. Ora non è più convinto che la sua stessa decisione sia giusta. Tutto quello che abbiamo lasciato è un'illusione. Joel Hasse Ferreira (PT) Signora Presidente, in generale accolgo con favore e appoggio la relazione dell'onorevole Oomen-Ruijten, in particolare la preoccupazione manifestata circa le implicazioni del caso della chiusura del partito AK. Inoltre ora disponiamo di un meraviglioso periodo di tempo da sfruttare per risolvere la questione di Cipro. Come affermato nella relazione, è altresì fondamentale che il governo turco persegua le sue riforme, rispettando il pluralismo e la diversità in una Turchia democratica e laica, e che tutti i cittadini siano in grado di sviluppare la loro identità culturale in uno Stato turco democratico. Sono chiaramente necessari progressi anche in altri settori, quali la difesa dei diritti sindacali e maggiori passi avanti lungo la strada verso un'effettiva parità di genere. La relazione riconosce, tuttavia, che sono già stati compiuti molti progressi necessari al fine di modernizzare la Turchia. Signora presidente, i progressi della Turchia verso la piena integrazione devono continuare rigorosamente in conformità delle condizioni concordate dal Consiglio europeo e concordate da questo Parlamento. Né più né meno. Panayiotis Demetriou (EL) Signora Presidente, tutti noi sappiamo che oggi c'è un'atmosfera nuova a Cipro. Sia i greco-ciprioti che i turco-ciprioti vogliono una soluzione per il problema di Cipro e sono ansiosi di servire gli interessi del loro paese per il bene di entrambe le parti. Qui è precisamente dove sta intervenendo la Turchia, in quanto le forze turche occupano parte di Cipro. La Turchia controlla politicamente la situazione ed è tempo che si renda conto di dover abbandonare tale politica. E' negli interessi della Turchia che il problema di Cipro venga risolto. Soprattutto l'esercito, che ha interferito negativamente nel corso di tutto il processo, deve rendersi conto che il problema di Cipro deve essere risolto. E' decisamente tempo di porre fine all'occupazione e all'ingerenza della Turchia, affinché i greco-ciprioti e turco-ciprioti possano coesistere in pace nell'UE. Possiamo riuscirci e credo che possiamo vivere in pace. Janez Lenarčič Presidente in carica del Consiglio. - (SL) Dato il poco tempo a disposizione e il rumore in Aula, cercherò di essere molto breve. La discussione che si è appena conclusa, e soprattutto l'intera relazione redatta dall'onorevole Oomen-Ruijten, hanno confermato ciò di cui anche il Consiglio è consapevole: ogni processo di riforma è difficile. Questo vale anche per la Turchia. In tale processo lo Stato si trova di fronte a dilemmi notevoli riguardanti valori quali laicità, democrazia e diritti umani. Ciò è reso evidente dai processi menzionati diverse volte, a cui si fa riferimento nella relazione e considerati anche dal Consiglio, dai processi quali i procedimenti contro i partiti politici sul velo delle donne, sulla condizione delle donne in generale, sulla libertà di religione e sulla libertà di espressione, tra le altre cose. Desidero sottolineare quanto segue: in quei settori in cui la Turchia ha compiuto progressi, essi sono evidenti benché insufficienti. I progressi sono palesi nelle modifiche apportate all'ordinamento giuridico penale, la normativa di base, alla condizione delle donne - guardate solo al numero delle donne in parlamento, che è aumentato - ma certamente, in tutte queste aree i progressi compiuti non sono ancora sufficienti. Riguardo a Cipro, desidero sottolineare che il Consiglio si aspetta dalla Turchia primariamente due cose: un ruolo costruttivo nei negoziati sotto l'egida delle Nazioni Unite e l'attuazione del protocollo che è stato aggiunto al Trattato di Ankara. Questi sono i compiti principali, ma ve ne sono anche altri. E' senza dubbio utile, in tutto ciò, che la Turchia abbia un obiettivo e tale obiettivo è stato fornito. E' stato concordato reciprocamente quando l'Unione europea ha concesso alla Turchia lo status di paese candidato e i negoziati di adesione sono proceduti nel quadro di tale condizione. La Presidenza slovena ha inserito i negoziati di adesione con la Turchia tra suoi obiettivi principali e ci auguriamo che venga raggiunto in modo tale da poter aprire a breve ulteriori capitoli di negoziato. Certamente il raggiungimento dell'obiettivo ultimo non è sicuro; dipende dai negoziati di adesione, da come sono riuscite le riforme e dipende da noi, gli Stati membri, così come dal paese candidato. Olli Rehn Membro della Commissione. - (EN) Signora Presidente, desidero ringraziare il relatore e gli onorevoli deputati per questa discussione decisamente seria e responsabile in un momento molto critico per le relazioni UE-Turchia. Ho preso debitamente nota dei vostri messaggi, che sono altresì codificati nel progetto di risoluzione e negli emendamenti di compromesso. Desidero prendere tre messaggi in particolare, il primo è che è fondamentale rilanciare appieno le riforme in modo tale da promuovere le libertà fondamentali dei cittadini turchi e da aiutare la Turchia stessa a rispettare i criteri di Copenaghen dell'UE. Il secondo messaggio è che i diritti dei cittadini debbano essere rispettati nella vita quotidiana della società. Condivido la vostra preoccupazione per l'emendamento n. 32 circa l'uso eccessivo della forza da parte della polizia turca contro i dimostranti in occasione della manifestazione del 1° maggio di quest'anno a Istanbul. E' importante riaffermare che la libertà di associazione e del funzionamento pacifico dei sindacati rappresenta un diritto fondamentale nel quadro della Convenzione europea dei diritti dell'uomo. Il terzo e ultimo messaggio è che il Parlamento europeo è chiaramente molto preoccupato riguardo al caso di chiusura. Chiudere un partito politico non è, e non può essere, una questione di ordinaria amministrazione. Non può essere presa alla leggera in una democrazia europea. Vi è pertanto molto in gioco anche quest'anno in Turchia e nelle relazioni UE-Turchia. La miglior cura per rivitalizzare veramente il processo di adesione della Turchia nell'UE è garantire che le riforme procedano, che in Turchia sia avviato un sincero dialogo politico e che siano rispettate sia la democrazia che la laicità. Ria Oomen-Ruijten relatore. - (NL) Ringrazio i miei colleghi con cui ho collaborato in modo davvero eccellente. Come ho affermato in precedenza, è solo se siamo uniti che possiamo chiarire che il processo di riforma in Turchia è necessario. Possiamo tutti inviare un segnale positivo votando a favore della relazione a larga maggioranza, il che contribuirà alla riforma della Turchia e ad assicurare che siano garantite le libertà individuali e che sia istituito lo Stato di diritto. Tutto ciò è necessario per una società moderna in cui stiano bene sia gli uomini che le donne. Esorto ancora una volta i miei colleghi a evitare qualsiasi gioco politico quando votano gli emendamenti e di assicurarsi che per la presente relazione sulla Turchia vi sia una vasta maggioranza assoluta affinché sia adottata in plenaria. Presidentee La discussione è chiusa. La votazione si svolgerà oggi. Dichiarazioni scritte (articolo 142) Tunne Kelam , per iscritto. - (EN) La Turchia, essendo il più ampio Stato ad avere prospettive di adesione, è e sarà per l'Europa un partner e un alleato importante sul piano strategico. E' nell'interesse di tutti sviluppare relazioni affidabili sulla base di valori e del rispetto reciproco. L'UE deve appoggiare il governo eletto democraticamente e deve condannare i tentativi volti a indebolirlo. Tuttavia, il perseguire l'adesione all'UE può essere affidabile solo se il paese candidato riconosce e conduce relazioni normali con ciascuno Stato membro dell'UE. Sebbene l'attuale situazione mostri segnali di consolidamento, invito nuovamente la Turchia a rispettare finalmente i fondamentali criteri di adesione riconoscendo la Repubblica di Cipro e ritirando le unità dell'esercito turco. Il pieno rispetto dei criteri di Copenaghen continua a essere una condizione fondamentale per l'adesione all'UE. L'amministrazione turca ha compiuto sforzi considerevoli in questo ambito. Nel 2007 la democrazia è stata rafforzata in tale paese. Ancora, è attesa un'iniziativa politica per una soluzione duratura della questione curda, tra cui possibilità effettive di studiare e utilizzare la lingua curda. Attendiamo altresì con ansia misure convincenti per arrestare la violenza dovuta a motivi religiosi contro le minoranze cristiane, nonché fornire le stesse opportunità a tutte le comunità religiose per erigere liberamente case di culto. Lasse Lehtinen , per iscritto. - (FI) Signora Presidente, desidero ringraziare il relatore per questa relazione equilibrata. A mio avviso invia alla Turchia un segnale onesto e critico, sebbene al contempo positivo e ottimistico. Appoggia i tentativi di riforma operati dalle forze moderate e progressiste della Turchia, menzionando chiaramente quegli aspetti della società in cui il paese ha compiuto progressi. Al contempo esprime nuovamente la sua preoccupazione per la situazione relativa alla libertà di parola, alla parità di genere, ai curdi e alle altre minoranze e all'impiego della forza da parte delle autorità. Dobbiamo ricordare che ora siamo impegnati in negoziati di adesione fondati sui criteri di Copenaghen. Se il paese rispetta tali criteri e i principi di uno Stato europeo governato dallo Stato di diritto, non vedo alcuna ragione per cui vada bloccata l'adesione. La Turchia che forse entrerà nell'UE tra dieci o vent'anni sarà una Turchia diversa da quella che vediamo oggi. Se davvero vogliamo una Turchia democratica, stabile e pacifica, non dobbiamo per lo meno chiederle in faccia la porta dell'adesione. Non lasciamo che ci accusino di populismo grossolano e di xenofobia. Una Turchia europea è negli interessi non solo dell'UE e della Turchia stessa, ma anche del mondo nel suo insieme. Si deve dare alla Turchia una possibilità. Csaba Sógor , per iscritto. - (HU) Stiamo discutendo l'adesione della Turchia, in altre parole se questo paese, con il suo retaggio asiatico, possa diventare europeo. Riconoscere il genocidio degli armeni, garantire i diritti della minoranza curda, pari opportunità per le donne - questi sono solo alcuni dei numerosi problemi fondamentali. Parliamo di aspettative e standard dell'Unione europea, ma nel frattempo vi sono problemi persistenti in seno all'UE stessa relativamente a democrazia e diritti umani e delle minoranze. Proprio ora in Romania ci stiamo preparando per le elezioni delle autorità locali. Negli ultimi giorni il passato si è manifestato nuovamente a Timişoara, o Temesvár: a maggioranza, la commissione elettorale del distretto di Timiş ha appoggiato un reclamo presentato da una persona fisica che richiedeva la rimozione di alcuni manifesti appartenenti alla RMDSZ, l'Unione democratica ungherese di Romania. Gli unici voti a favore del membro della RMDSZ sono arrivati dal Partito liberale democratico (PDL) e da due magistrati donna della commissione elettorale. L'atteggiamento antiminoranze, antiungheresi dimostrato dai membri di alcuni partiti politici è intollerabile e inaccettabile. Cosa ci possiamo aspettare dalla Turchia se in seno all'Europa combattiamo ancora con problemi come questo? Sentimenti anti-rom a Roma, responsabilità collettiva in Slovacchia, atteggiamento antiungheresi a Timişoara... Feleknas Uca , per iscritto. - (DE) Dall'inizio di quest'anno continuano purtroppo ad arrivarci numerose notizie drammatiche e preoccupanti circa le incursioni transfrontaliere dell'esercito turco, circa i morti e feriti causati dal conflitto nel sud-est del paese e sul confine della Turchia con l'Iraq settentrionale e circa le brutali e sproporzionate aggressioni delle forze di sicurezza, in particolare nei confronti di donne e bambini, durante la festa curda del Nawrūz di quest'anno. La relazione della collega olandese, l'onorevole Oomen-Ruijten, sottolinea alcuni punti importanti, ma costituisce una risposta decisamente troppo timida alla serietà della situazione politica in Turchia. Al fine di evitare di recare offesa ai leader politici del paese, omette di richiedere, con la necessaria chiarezza, gli elementi centrali delle riforme indispensabili in Turchia. A mio avviso, tali elementi centrali possono essere definiti con chiarezza. 1. misure civili volte a limitare e controllare l'influenza dell'esercito in Turchia; 2. una rottura definitiva con l'idea che la questione curda possa essere risolta mediante mezzi militari e un chiaro impegno in una soluzione politica e nella riconciliazione; 3. l'abrogazione incondizionata dell'articolo 301 del codice penale e di tutti gli altri articoli che limitano la libertà di pensiero e la libertà d'opinione; 4. una dichiarazione di un chiaro impegno politico per la piena emancipazione delle donne. La relazione avrebbe dovuto esprimersi in termini molto meni ambigui e molto più risoluti in merito a tali questioni.

2. Usbekistan (afstemning) Forslag til beslutning Β6-0451/2007 Efter afstemningen om det første beslutningsforslag Evgeni Kirilov (EN) Fru formand! Jeg nåede ikke at stemme. Vil De være så venlig at registrere min stemme til fordel for forslaget.

Přivítání Předsedající Rád bych zdůraznil, dámy a pánové, že za řečnickým pultíkem máme delegaci z Jihoafrické republiky, kterou vede pan D. Obed Bapela, předseda výboru pro mezinárodní vztahy, který je nám všem znám díky svému přátelskému postoji k Evropě a zapojení do boje proti apartheidu. (potlesk) Chtěl bych přivítání rozšířit na naše hosty, na tomto dvanáctém meziparlamentním setkání Evropského parlamentu s parlamentem Jihoafrické republiky. Toto je velmi důležitá návštěva. Opakovanost těchto návštěv podporuje politický dialog, jenž je zásadní součástí společného akčního plánu, který jsme přijali v květnu minulého roku, o provádění strategického partnerství mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou. Stupňování naší spolupráce s cílem zvýšit mezinárodní bezpečnost a stabilitu je nyní bezpochyby nezbytnější než kdy dříve, v souvislosti se současnou napjatou regionální situací v Jihoafrické republice a především s krizí v Zimbabwe, s níž jsme seznámeni. Chtěl bych tedy přivítat naše přátele z Jihoafrické republiky.

Reinício da sessão Presidente Declaro reaberta a sessão do Parlamento Europeu, que tinha sido interrompida na quinta-feira, 4 de Outubro de 2001. Comunicação da Presidente Presidente Como se recordarão, caros colegas, 104 passageiros e 4 funcionários do aeroporto de Linate perderam a vida, no passado dia 8 de Outubro, num trágico acidente entre um pequeno avião privado e um avião da SAS que devia efectuar a ligação Milão - Copenhaga. Imediatamente após a catástrofe, transmiti uma mensagem de condolências ao Presidente do Conselho italiano, assim como ao Primeiro-Ministro dinamarquês. Como acontece que, no dia seguinte, me deslocava em visita oficial à Dinamarca, transmiti também de viva voz a mesma mensagem às diversas autoridades com quem tive ocasião de me avistar. Mas queria afirmar publicamente, uma vez mais, a nossa solidariedade e a nossa profunda simpatia para com as famílias das vítimas. Ordem dos trabalhos Presidente Segue-se na ordem do dia a fixação da ordem dos trabalhos. Foi distribuída a versão final do projecto de ordem do dia do presente período de sessões, elaborada pela Conferência dos Presidentes, nos termos do artigo 110º do Regimento. Foram propostas as seguintes modificações: Terça-feira: Presidente. Chamo a vossa atenção para o facto de termos de proceder à eleição de um Vice-presidente em substituição do senhor deputado Wiebenga. Essa eleição terá lugar na terça-feira ao meio-dia. Recordo-lhes que o prazo de entrega das candidaturas termina esta tarde às 18 horas. Comunico que, nos termos do n.º 5 do artigo 62º do Regimento, 95 deputados se opuseram à aplicação do procedimento de delegação do poder de decisão numa comissão ao relatório do senhor deputado Corbey sobre embalagens e seus resíduos, actualmente prevista para o período de votação de terça-feira ao meio-dia. Este relatório será portanto inscrito na ordem do dia do próximo período de sessões, de acordo com o procedimento habitual. Färm Senhora Presidente, sou autor do relatório sobre a situação na Macedónia que consta da ordem do dia para amanhã. Entretanto, a Comissão acaba de nos comunicar que esta questão deveria ser retirada da ordem de trabalhos. Na qualidade de relator, e também em nome do Grupo do Partido Socialista Europeu, proponho que se retire este ponto da ordem do dia de amanhã, ao abrigo do artigo 144º do Regimento. A razão desta proposta é termos recebido a informação de que a Comissão tenciona atribuir mais fundos para ajuda à Macedónia e aumentar a duração dessa ajuda. Proponho, portanto, que passemos este assunto do presente período de sessões para o de Novembro. Entretanto, voltaremos a apresentar a questão à Comissão dos Orçamentos e às comissões encarregadas de emitir parecer, ou seja, a Comissão dos Assuntos Externos, dos Direitos do Homem, da Segurança Comum e da Política de Defesa e a Comissão da Indústria, do Comércio Externo, da Investigação e da Energia. Presidente Com certeza, Senhor Deputado Färm, posso confirmar essas informações. De facto, a Comissão está neste momento a preparar uma proposta revista destinada a ter em linha de conta as necessidades suplementares de recursos financeiros comunicadas pelo Fundo Monetário Internacional. Há alguma objecção à proposta que o senhor deputado Färm acaba de apresentar, a qual coincide também com a proposta da Comissão? (O Parlamento manifesta a sua concordância) Presidente. Comunico igualmente que, nos termos do nº 2 do artigo 114º, 37 deputados se opuseram à aplicação do processo simplificado à proposta de decisão do Conselho relativa à admissão da Comunidade Europeia na Comissão do Codex Alimentarius, actualmente prevista para o período de votação de terça-feira ao meio-dia. Esta proposta de decisão será portanto enviada para apreciação à comissão competente. A ordem de trabalhos fica assim fixada. Intervenções para pontos de ordem: Borghezio Senhora Presidente, intervenho sobre a ordem dos trabalhos, em que verifico estar ausente uma questão urgente, para a qual me permito chamar rapidamente a atenção da Senhora Presidente e dos colegas. Com uma surpreendente e grave decisão, a Fundação alemã "Memória, Responsabilidade e Futuro" , expressão do Governo alemão e das empresas nacionais, decidiu excluir da indemnização aos ex-trabalhadores contratados contra a sua vontade pela Alemanha os militares italianos e mesmo uma parte relevante dos civis, circunscrevendo a indemnização aos civis que estiveram internados nos campos de extermínio propriamente ditos. Trata-se de exclusões não justificadas do ponto de vista jurídico e que poderão impedir uma forte reconciliação entre os povos europeus divididos pelas trágicas experiências da Segunda Guerra Mundial. Parece-me necessária uma intervenção a fim de evitar esta grave discriminação, nas indemnizações alemãs, em prejuízo dos trabalhadores forçados italianos, militares e civis. Presidente Obrigada, Senhor Deputado Borghezio. Tomamos de boa vontade nota dessa declaração. Fatuzzo Senhora Presidente, esta manhã, quando me levantei, estava sem voz. Perdi a voz, e, por isso, não sei se amanhã serei capaz de fazer as minhas habituais declarações de voto. À parte este facto, estou aqui ao pé do amigo Borghezio não por ter mudado de grupo, mas porque apoio a sua proposta relativa às queixas pela não indemnização dos ex-trabalhadores forçados italianos, militares ou civis. Todos eles são pessoas com mais de 75 anos, e portanto aposentados, sem uma pensão de reforma por parte do Governo italiano. Por isso, os prejuízos para estes cidadãos italianos, que sofreram, como tantos de nós, as torpezas da guerra, são ainda superiores, pois, para além de não terem essa indemnização, são também reformados sem reforma. Doyle Senhora Presidente, dada a forma como os media tiveram acesso a um relatório não publicado encomendado pela Comissão de Avaliação das Opções Científicas e Tecnológicas (STOA), intitulado "Possíveis Efeitos Tóxicos das Centrais de Reprocessamento Nuclear de Sellafield e Cap de La Hague" , poderia organizar a publicação imediata deste relatório para permitir uma apreciação equilibrada e fundamentada da parte de todos, em especial dos representantes democraticamente eleitos a este Parlamento? Tenho a firme convicção de que todos os relatórios das comissões desta assembleia, independentemente do seu estatuto, deveriam pelo menos estar à disposição dos deputados deste Parlamento, antes de serem disponibilizados para fora dele. Agradeço-lhe que tome providências para a imediata publicação deste relatório. Presidente Senhora Deputada Doyle, vou apreciar positivamente o seu pedido. Trakatellis Senhora Presidente, na qualidade de presidente do STOA, gostaria de informar que o estudo a que a colega deputada Doyle fez referência ainda não foi aprovado pela assembleia do STOA. Isso será feito na próxima sessão aqui em Estrasburgo. Sabem muito bem que esse estudo tinha bastantes pontos que era preciso examinar, tendo sido também solicitado o parecer de peritos independentes, pois querermos assegurar a credibilidade do estudo e a credibilidade do STOA. Quando tivermos a decisão da assembleia do STOA, ela ser-vos-á transmitida a fim de que possamos tomar a decisão mais acertada, penso eu, sobre uma matéria tão importante. Perry Senhora Presidente, na ausência do nosso presidente, e na minha qualidade de vice-presidente da Comissão das Petições, gostaria de salientar que a nossa comissão solicitou o relatório do STOA sobre os possíveis efeitos tóxicos de Sellafield no Mar da Irlanda e de Cap de La Hague no Canal da Mancha. A Comissão das Petições aguarda, tão impaciente como qualquer um de nós, que este relatório seja publicado o mais depressa possível. É importante que o relatório, quando for adoptado pelo STOA, seja visto como sendo absolutamente objectivo e cientificamente independente. Foi por isso que foi sujeito a uma avaliação independente. Quando tivermos analisado essa avaliação, penso que todos os deputados a esta assembleia quererão ver o relatório publicado. Mas isso não deverá ser feito enquanto persistirem dúvidas - e, infelizmente, elas existem - relativamente à objectividade do relatório, tal como foi apresentado ao painel STOA. Cohn-Bendit Senhora Presidente, fiquei estarrecido ao ler na imprensa o resultado das negociações da Conferência dos Presidentes sobre a decisão do Prémio Sakharov. A questão que coloco é a seguinte: onde e quando é que nós, enquanto deputados, temos a possibilidade de compreender minimamente como é que os presidentes, ou a maioria dos presidentes, ou não sei quem, chegam a uma decisão que contradiz - e de que maneira - os deputados que votaram em Comissão dos Assuntos Externos, dos Direitos do Homem, da Segurança Comum e da Política de Defesa? Considero esta situação no mínimo escandalosa, e penso que existe um verdadeiro problema de funcionamento no nosso Parlamento: de facto, não servimos para nada. Levamos horas a discutir, a votar em Comissão dos Assuntos Externos, dos Direitos do Homem, da Segurança Comum e da Política de Defesa, e depois o senhor deputado Poettering telefona ao senhor deputado Barón Crespo, ou senhor deputado Barón Crespo telefona ao senhor deputado Poettering, e a nossa posição não conta. Gostaria apenas de dizer que somos deputados eleitos com os mesmos votos que os senhores deputados Poettering e Barón Crespo e que não aceito que sejam eles a ditarem a chuva e o bom tempo neste Parlamento, pelo que exijo que discutamos em plenário este método que consiste em tomar decisões como aconteceu na semana passada relativamente ao Prémio Sakharov. (Aplausos da bancada do Grupo Verts/ALE) Poettering Senhora Presidente, uma vez que o colega Cohn-Bendit se referiu especificamente à minha pessoa, permita-me que lhe responda aqui no plenário. A Conferência dos Presidentes confirmou a votação por maioria da Comissão dos Assuntos Externos, dos Direitos do Homem, da Segurança Comum e da Política de Defesa, além de ter proposto também o segundo candidato mais votado, pelo que estão agora nomeadas três individualidades. De resto, caro colega Cohn-Bendit, gostaria de lhe comunicar que, sempre que o desejar, estou disponível não só para atender os seus telefonemas, mas também para o receber pessoalmente. Barón Crespo Senhora Presidente, conversei telefonicamente com o senhor deputado Poettering, falei pessoalmente com os senhores deputados Wurtz, Hautala e Lannoye. Em primeiro lugar, acho que os deputados não cometem um crime por falarem entre si; em segundo lugar, a Conferência dos Presidentes respeitou a proposta da Comissão dos Assuntos Externos. De resto, o prémio foi atribuído por uma muito vasta maioria à candidatura conjunta israelo-palestiniana e à candidatura do bispo angolano; aliás, por iniciativa da senhora Presidente, também se terá uma atenção especial para com a senhora Sedrine, a jornalista tunisina. Pediria aos colegas, em particular ao senhor deputado Cohn-Bendit, que tivessem um pouco mais de cuidado com as suas palavras, porque, para além de ter sido respeitada a decisão adoptada na Comissão dos Assuntos Externos, só faltava agora, num momento político tão delicado como o actual, que fomentássemos uma guerra de religiões entre um judeu, um muçulmano e um católico. Acho que isso é absolutamente inadmissível. Wurtz Senhora Presidente, tive ocasião de dizer, antes da deliberação em Conferência dos Presidentes, aquilo que pensava sobre esta questão. Relativamente a esta questão, penso que este não é o momento para polémicas ou querelas processuais. Pela minha parte, congratulo-me profundamente com o facto de a Conferência dos Presidentes ter sido quase maioritária na atribuição do Prémio Sakharov a Izzat Ghazzawi e a Nurit Peled-Elhanan, que simbolizam, na minha opinião, aquilo a que muitos de nós aspiramos, a saber, dar esperança àquelas e àqueles que, numa região tão atingida pela desgraça como é o Próximo Oriente, pretendem encontrar a via do diálogo e da paz. Nesta perspectiva, Senhora Presidente, penso - o próprio Conselho Europeu se manifestou no sentido de podermos pedir ao Governo Sharon que respeite a legalidade internacional e retire urgentemente os seus carros de combate e as suas tropas dos territórios palestinianos autónomos - penso, repito, que o espírito deste Prémio Sakharov deveria conduzi-la, Senhora Presidente, se estivesse acordo, a manifestar-se nesse sentido, em nosso nome, junto do Governo Sharon. Muito obrigado, Senhora Presidente. Presidente Senhor Deputado Wurtz, penso que os aplausos que acabamos de ouvir me permitem pensar que posso da melhor vontade realizar o desejo por si manifestado. Cohn-Bendit Apenas uma observação, Senhor Deputado Barón Crespo: atribuir o prémio a uma muçulmana e a um judeu é símbolo de que não se trata de uma guerra religiosa, pelo que não somos obrigados, se formos corajosos, a acrescentar que é necessário um católico, pois nem por isso seria menos uma guerra religiosa. Assim, o senhor afirma que a decisão não se aplicava a dois muçulmanos mas sim a um judeu, ou uma judia, e a um muçulmano. É quanto basta dizer, e é por isso que mantenho que a diluição da força da proposta da Comissão dos Assuntos Externos, dos Direitos do Homem, da Segurança Comum e da Política de Defesa representou uma falta de coragem e de visibilidade histórica. Barón Crespo Senhora Presidente, a África também existe. Participámos na Conferência de Durban e é importante que também se envie um sinal de esperança relativamente aos conflitos de África. De resto, regozijo-me pelo facto de ter havido unanimidade para a atribuição deste prémio e dou-lhe o meu apoio, Senhora Presidente, apoio aliás merecido. Alyssandrakis Senhora Presidente, colegas, ainda há poucos dias, mais cinco trabalhadores perderam a vida, na sequência de uma explosão no petroleiro que estavam a reparar em Salamina. Esta é a enésima vez que a classe operária do meu país paga com sangue a falta de medidas de segurança elementares, fruto da impunidade dos armadores e da privatização dos serviços de controlo, que emitem certificados tendo como critério os interesses dos armadores em vez do respeito pela vida dos trabalhadores. Cúmplice desta situação é também o Governo grego, que não intervém, apesar dos múltiplos acidentes registados. A partir desta tribuna, Senhora Presidente, quero apresentar as nossas condolências às famílias das vítimas e condenar com toda a veemência a impunidade do patronato e a política do Governo grego. Tanto em Toulouse como em Salamina, a classe operária é sacrificada em benefício da competitividade da economia e da obtenção de mais lucros. Blak Senhora Presidente, não sei se V. Exa. se recorda que, há alguns meses atrás, critiquei violentamente o tratamento injusto a que foram sujeitos os dinamarqueses. Foi-nos vedada a possibilidade de ver televisão dinamarquesa. Na altura solicitei a V.Exa. e à senhora deputada Banotti que procurassem resolver a situação e gostaria de referir que a senhora deputada Banotti mostrou, mais uma vez, a sua competência neste domínio. Os dinamarqueses têm novamente acesso à televisão dinamarquesa. Estamos felizes e contentes e, como a senhora deputada Banotti pode ver, estou a celebrar o facto com as cores do meu país: o casaco vermelho e a bonita camisa branca do Håndværkerbanken de Næstved. Poderá assim constatar que estamos muito contentes por termos novamente acesso à televisão dinamarquesa. Villiers Senhora Presidente, gostaria de deixar registada a minha decepção por não podermos discutir esta semana a directiva relativa ao branqueamento de capitais. Graças ao trabalho árduo desenvolvido pelo Comité de Conciliação e por aqueles que nesta assembleia trabalharam nesta directiva, estamos à beira de um acordo com o Conselho Europeu, e é uma pena que não possamos colocá-lo na agenda para esta semana. Esta directiva é tão importante na luta contra o terrorismo como as bombas que estão a ser lançadas no Afeganistão ou os esforços daqueles que aí arriscam as suas vidas. Trata-se de um assunto com o qual devemos lidar o mais depressa possível, porque estancar o financiamento dos terroristas é tão importante como sujeitá-los a ataques militares. Espero que esta assembleia aja com rapidez quando esta matéria for apresentada na próxima sessão plenária, e lamento que não tenha sido possível colocá-la na agenda deste mês. Provan Senhora Presidente, não sabia que esta questão ia ser levantada e por isso peço desculpa à senhora deputada Villiers por não ter podido falar com ela sobre este assunto anteriormente. Tem toda a razão quando diz que se conseguiu um acordo a nível do Conselho e que cabe agora ao Parlamento proceder à terceira leitura. Fizemos muita pressão - e a Senhora Presidente esteve envolvida nesse processo - para tentarmos chegar a uma posição em que pudéssemos ser flexíveis e agir muito rapidamente enquanto parlamento. Infelizmente, temos de aguardar que a documentação proveniente do Conselho fique disponível em todas as 11 línguas da Comunidade, antes de dispormos efectivamente da posição formalmente adoptada pelo Conselho, de forma a podermos chegar a uma conclusão em terceira leitura. É pois, infelizmente, por uma questão de tempo, devido à calendarização de documentos, tradução, etc., que não dispomos dessa flexibilidade. Fiz realmente muita pressão mas, infelizmente, não foi possível. Ludford Senhora Presidente, o meu grupo gostaria igualmente de ver a directiva sobre branqueamento de capitais aprovada mais cedo. Gostaríamos até de ter resolvido isto antes das férias do Verão. Mas foi o próprio grupo da senhora deputada Villiers que se opôs à obrigação por parte dos advogados de participarem transacções suspeitas, protelando assim a resolução final durante seis meses depois da nossa votação plenária em Abril. Estou satisfeita por poder dizer que os resultados da conciliação não reflectem essa oposição e que os advogados terão que contactar as autoridades quando tiverem razões para acreditar que os seus clientes procuram aconselhamento para empreenderem acções de branqueamento de capitais. Estou satisfeita por ser este o resultado final, mas lamento profundamente que tenha demorado tanto tempo. Receio bem que tenha sido o grupo da senhora deputada Villiers - e, dentro desse grupo, a sua própria delegação - quem contribuiu para este longo e lamentável atraso. Bushill-Matthews Senhora Presidente, gostaria de abordar sumariamente uma matéria que me causa, e talvez a outros nesta assembleia, grande preocupação e que se refere à questão da discriminação. Esta assembleia rejeita adequadamente a discriminação sob todas as suas formas e recebemos pareceres sobre esta matéria de muitos quadrantes, incluindo do Comité Económico e Social. Parece agora que o próprio comité pratica a discriminação com base na idade, já que é impossível a candidatura a um posto de trabalho, a não ser que se tenha menos de 45 anos. Senhora Presidente, sugiro que escreva urgentemente ao comité para verificar se isso é verdade e, se o for, talvez deva ameaçá-los de que deixaremos de receber os seus pareceres até que abandonem estas práticas discriminatórias. Deve ser possível as pessoas trabalharem em qualquer instituição, em qualquer idade, mesmo sendo tão velhos quanto eu! Presidente Muito obrigada. Vamos verificar a situação, como é seu desejo. De Rossa Senhora Presidente, gostaria de levantar uma questão que levantei no período de sessões anterior, e que é a difícil situação em que se encontram as companhias aéreas nacionais na Europa, que estão presentemente a enfrentar uma efectiva aniquilação. Estima-se que a indústria aeronáutica europeia perca aproximadamente 2,5 mil milhões de euros e cerca de 20 000 postos de trabalho até ao final do ano. No entanto, a resposta da Comissão a esta situação tem sido dura e ideológica, tentando utilizar a crise resultante das atrocidades do 11 de Setembro para abalar a indústria, e garantir que companhias que poderiam ou não ter sobrevivido no curso normal das operações económicas sejam forçadas a fechar. Gostaria de apelar à Comissão para que faça uso de alguma perspicácia política na sua abordagem a esta situação. Se o projecto europeu não tiver o apoio da população europeia fracassará, e a Comissão está a revelar-se incapaz de reconhecer isso. Cada posto de trabalho perdido na indústria aeronáutica europeia em resultado da decisão da Comissão criará uma onda crescente de ressentimento contra a Europa e não contra os governos nacionais, que até poderão estar a seguir as suas próprias agendas. A Comissão tem que rever urgentemente esta sua abordagem. Onesta Senhora Presidente, este é o nosso segundo período de sessões do mês de Outubro. Recorde-se que, no nosso primeiro período de sessões, tínhamos modificado a nossa ordem de trabalhos à última da hora para podermos debater e votar a questão do terrível acidente ocorrido na fábrica AZF de Toulouse. Ora, anteontem, essa mesma fábrica lançou para o Garona, o rio que atravessa a cidade de Toulouse, várias toneladas de amoníaco. Assim, dirijo-me a si, Senhora Presidente, pedindo-lhe que assegure o seguimento da nossa resolução junto da Comissão, de forma a que a mesma não se perca nas areias administrativas. Penso que a impunidade e a arrogância dos poluidores tem de esbarrar contra a determinação do nosso Parlamento. Presidente Fá-lo-ei de boa vontade, Senhor Deputado Onesta. Hautala Senhora Presidente, queria dar uma informação sobre a nossa colega deputada Patricia McKenna. A senhora deputada McKenna participava hoje numa manifestação pacífica na base nuclear de Faslane, na Escócia, quando foi detida por volta das oito horas da manhã, juntamente com doze estudantes irlandeses. A senhora deputada McKenna solicita que a Senhora Presidente chame a atenção para o facto de um membro do Parlamento Europeu não poder ser detido, quando se desloca para uma reunião do Parlamento Europeu ou quando regressa da mesma. Ao mesmo tempo, com este pedido, a senhora deputada McKenna gostaria de iniciar um debate sobre a ilegalidade das armas nucleares. De facto, o Tribunal Internacional afirmou recentemente que a posse de armas de destruição em massa viola o direito internacional. Senhora Presidente, sei que há aqui alguns deputados que pensam que através da Escócia não se pode chegar a Estrasburgo, mas queria apenas dizer na língua da senhora deputada Patricia McKenna: "what goes up, must come down". Presidente Senhora Deputada Hautala, acabo neste momento de ser informada sobre a senhora deputada McKenna, pelo que farei tudo o que estiver ao meu alcance por essa colega. Ghilardotti Senhora Presidente, queria agradecer-lhe por ter recordado, no início da sessão, a tragédia ocorrida no aeroporto de Linate, em que perderam a vida 118 pessoas. Estão em curso inquéritos que irão apurar as responsabilidades. O certo é que, desde logo, se verificou que o erro humano, infelizmente sempre possível, foi também possível devido a graves deficiências em matéria de segurança naquele aeroporto, que todos nós pensávamos que fosse, pelo contrário, um aeroporto seguro. Do ponto de vista humano, penso que se impõe a necessidade de estes erros não voltarem a repetir-se, e este acontecimento tão dramático deve obrigar cada um dos responsáveis a comprometerem-se solenemente no sentido de tragédias deste tipo poderem ser evitadas no futuro. Do ponto de vista da responsabilidade, penso que nós, a União Europeia, teremos de solicitar à Comissão e ao Conselho que sejam mais severos quanto à absoluta necessidade de segurança nos aeroportos, para que tragédias deste tipo não possam repetir-se. Presidente Senhora Deputada Ghilardotti, penso que está a antecipar um pouco o debate que irá ter lugar dentro de alguns instantes, logo que tivermos terminado os pontos de ordem. Korakas Senhora Presidente, infelizmente, confirmaram-se os receios que manifestei no dia a seguir ao atentado terrorista contra os EUA: o sangue dos milhares de vítimas inocentes americanas é utilizado como pretexto para lançar um ataque brutal contra o Afeganistão, causando novas e inúmeras vítimas inocentes e provocando enormes danos materiais. Já hoje, 15 dias depois de lançado esse ataque, se torna evidente, inclusive pelas declarações dos líderes dos EUA, que o objectivo não é combater o terrorismo mas sim, entre outras coisas, conseguir o controlo da Ásia Central, com a sua enorme riqueza natural e a sua posição geostratégica particularmente importante. Confirmou-se também o meu receio, especialmente depois de Gand, de que o referido atentado fosse aproveitado para reforçar ainda mais os mecanismos de repressão e para restringir as liberdades democráticas e as conquistas dos trabalhadores e dos nossos povos. A UE, com os três à cabeça, segue os EUA nesta sua política nefasta para os nossos povos e para o nosso planeta. Senhora Presidente, estou convencido de que o Parlamento Europeu, enquanto órgão eleito pelos nossos povos, se quer servir os seus sonhos e os seus anseios democráticos e pacifistas, tem de se opor categoricamente a esses desenvolvimentos, exercer pressões para que a UE se dissocie desse processo, para que a guerra acabe, para que voltemos à resolução dos diferendos por via pacífica. A última palavra, porém, cabe aos nossos povos. Sandbæk Senhora Presidente, faço parte de uma pequena delegação de deputados do Parlamento Europeu que acaba de regressar de uma visita à Clinique Sainte Barbe, aqui, em Estrasburgo, onde se encontra internado o antigo ministro da Chechénia, senhor Ibragimov, em consequência de uma greve de fome de 27 dias. Visitámos o senhor Ibragimov com o propósito de chamar a atenção do mundo para o facto de esta greve de fome ter lugar aqui, em Estrasburgo. O senhor Ibragimov chamou, naturalmente, a atenção para o facto de que deseja que as organizações internacionais e os políticos convençam o Presidente Putin a pôr termo à guerra na Chechénia e a cumprir os acordos assinados entre a Chechénia e a Rússia, e gostaria, portanto, de lhe transmitir este recado do senhor Ibragimov. O senhor Ibragimov está a alimentar-se novamente. Continua muito fraco, mas os defensores dos direitos humanos instaram-no a suspender a greve de fome. Ele está disposto a retomar a greve de fome, em conjunto com outros defensores dos direitos humanos, se não se registarem alterações futuras em relação à Chechénia. Penso que foi importante que tenhamos lá ido. Senhora Presidente, onde quero chegar é ao seguinte: não podemos esquecer que os direitos humanos estão a ser tratados injustamente. Agora, que estamos a combater o terrorismo, não devemos esquecer os direitos humanos e gostaria de convidar V.Exa. a manifestar ao senhor Ibragimov a disposição para se encontrar com ele, se possível, durante o próximo período de sessões em Estrasburgo. Efeitos dos recentes acontecimentos sobre a segurança dos transportes aéreos e das instalações industriais, incluindo as centrais nucleares Presidente Segue-se na ordem do dia a declaração da Comissão sobre os efeitos dos recentes acontecimentos sobre a segurança dos transportes aéreos e das instalações industriais, incluindo as centrais nucleares. Dou imediatamente a palavra ao Senhor Comissário Vitorino. Vitorino Senhora Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, no último período de sessões plenárias do Parlamento, os senhores debateram as acções a empreender na luta contra o terrorismo, no seguimento dos atentados do passado dia 11 de Setembro. Em nome da minha colega, a senhora Comissária de Palacio, gostaria hoje de abordar convosco as consequências desses acontecimentos sobre a segurança dos transportes aéreos, assim como as implicações que semelhantes acontecimentos poderiam ter sobre certas instalações industriais, nomeadamente as centrais nucleares. Começaria portanto pela segurança dos transportes aéreos. Como saberão com certeza, o Conselho Europeu de 21 de Setembro último pediu que fossem tomadas as necessárias medidas de reforço da segurança dos transportes aéreos. Dando provas de dinamismo, a Comissão reagiu imediatamente com a elaboração de uma resposta comunitária apropriada aos atentados perpetrados nos Estados Unidos da América. Sem delongas - no seguimento do pedido formulado pelo Conselho Europeu -, a Comissão propôs aos Estados-Membros a implementação de um sistema de inspecção mútua do tipo dual review. Este sistema de controlo recíproco permitirá enviar especialistas de um Estado-Membro para inspeccionar os dispositivos de segurança dos aeroportos de outro Estado-Membro. Note-se, no entanto, que os Estados-Membros estão reticentes a encarregarem inspectores dessa tarefa. Até ao momento, apenas dois Estados-Membros submeteram à Comissão propostas relativas aos representantes que pretendem designar. A Comissão propôs sobretudo, no passado dia 10 de Outubro, um projecto do regulamento do Parlamento Europeu e do Conselho que visa uniformizar, no seio da União Europeia, as normas de protecção e segurança no transporte aéreo, assim como atribuir à Comissão o poder de execução e inspecção que lhe permita assegurar a sua aplicação. Concretamente, este texto incide sobre o controlo dos acessos às zonas sensíveis dos aeroportos e dos aviões, sobre o controlo dos passageiros e das suas bagagens de mão, sobre o controlo e o acompanhamento das bagagens de porão, sobre o controlo dos serviços de fretes e de correios, e, por fim, sobre a formação do pessoal de terra. A senhora Comissária de Palacio apresentou esta proposta à Comissão da Política Regional, dos Transportes e do Turismo no próprio dia da sua adopção, e esperamos que o Parlamento possa analisá-la em processo de urgência, a fim de permitir um acordo no Conselho de Dezembro, na esperança de a co-decisão poder dar frutos logo na primeira leitura. Por outro lado, foi imediatamente constituído um grupo ad hoc pluridisciplinar, composto de especialistas em matéria de segurança aérea e de luta contra o terrorismo. Até ao momento, infelizmente, os trabalhos desse grupo de especialistas são pouco concludentes e o relatório preliminar submetido ao Conselho "Transportes" de 16 de Outubro último limita-se, por um lado, a salientar que ainda há muito a fazer para assegurar a aplicação efectiva das medidas de segurança em todos os aeroportos e, por outro lado, a identificar a necessidade de novas medidas para prevenir o comportamento perigoso de certos indivíduos nos aviões, como, por exemplo, a proibição de acesso ao cockpit e o reforço da cooperação entre o controlo civil do tráfego aéreo e a utilização de meios militares de defesa aérea. Estamos convencidos de que temos de avançar no que respeita às propostas que nos dirigiram, não só devido à falta de recomendações concretas da parte do grupo acima citado, mas também porque as instâncias internacionais parecem ter dificuldades em reagir rapidamente. Assim, a Organização da Aviação Civil Internacional (OACI), que realizou a sua assembleia no passado mês de Setembro, limitou-se apenas ao princípio da organização de uma conferência, cuja data não foi ainda aprovada. É de esperar que, por iniciativa da União Europeia, a OACI se irá encarregar de adoptar as recomendações que lhe foram transmitidas com vista ao reforço das normas internacionais de segurança aplicáveis aos aeroportos e ao transporte aéreo. Todavia, perante esta situação de facto, os Estados Unidos decidiram naturalmente avançar sozinhos pelo seu lado. A Comissão considera que precisamos de reforçar a cooperação, de forma a que as medidas de prevenção sejam implementadas coordenadamente dos dois lados do Atlântico. Dentro deste espírito, combinámos um encontro com os nossos colegas americanos, que terá lugar nos próximos dias 6 e 7 de Novembro, destinado a criar um grupo de trabalho que reúna as autoridades americanas e a Comissão com vista a coordenar esforços para garantir o mais alto nível de segurança possível, evitando simultaneamente que as nossas companhias aéreas sejam sujeitas a medidas desproporcionadas. E passo agora às possíveis consequências de uma acção terrorista como a de 11 de Setembro de 2001 se a mesma tivesse sido perpetrada contra uma instalação industrial ou energética. O sector nuclear, devido nomeadamente às exigências de não proliferação e de protecção contra radiações, constitui um dos sectores de actividade industrial onde as normas de protecção e segurança são mais apertadas. Haveria no entanto que mencionar também que outras instalações, menos protegidas, podem ser vulneráveis e são susceptíveis de provocar acidentes mortais de uma dimensão considerável, quer se trate de indústrias químicas - como foi o caso em Bhopal, em Seveso e, recentemente, em Toulouse -, quer se trate de outras instalações energéticas, como as infra-estruturas de gás natural, que não deixam de apresentar riscos. O exemplo da rotura de certas barragens hidroeléctricas mantém-se aliás presente nas nossas memórias. A partir de 11 de Setembro último, as autoridades dos Estados-Membros reforçaram os dispositivos de protecção existentes e as medidas de protecção física já em vigor para as instalações de risco e, mais concretamente, para as instalações nucleares. Estas medidas de protecção física englobam nomeadamente o controlo do acesso às instalações e incluem a proibição de as sobrevoar. No que respeita à concepção das instalações existentes, note-se que os riscos são tomados em consideração quer de uma forma absoluta quer em função da probabilidade de um acidente. Assim, o risco de rotura do circuito de arrefecimento primário, ao qual os terroristas poderiam ter acesso, está previsto de forma absoluta, existindo um dispositivo de segurança contra esse risco. Outros riscos conduzem a apreciações relativas. É nomeadamente o caso do risco de sismo, o qual é tomado em consideração de forma diversa conforme a situação geográfica da própria instalação. A Comissão quer recordar a propósito que a concepção e a construção das centrais electronucleares relevam da exclusiva competência dos Estados-Membros. Mas, para além das instalações nucleares propriamente ditas, há também que ter em conta os riscos do transporte de materiais nucleares. Os transportes de materiais fortemente radioactivos apenas representa, na prática, uma pequeníssima parte das operações com materiais nucleares e são efectuados no respeito das disposições mais rigorosas das regulamentações internacionais e nacionais. De uma maneira geral, a utilização de materiais nucleares para fins terroristas exige, para além da simples posse de materiais cindíveis, capacidades técnicas de armazenamento, transformação e projecção extremamente difíceis de reunir sem chamar a atenção das autoridades. Ao abrigo da aplicação do capítulo VII do tratado Euratom, estão a ser feitos todos os possíveis a nível comunitário no sentido de um recenseamento apertado dos materiais nucleares impedir todo e qualquer desvio para fins não pacíficos. No entanto, os acontecimentos ocorridos em Nova Iorque demonstram a necessidade de se proceder a uma reflexão sobre os factores de vulnerabilidade das instalações nucleares. Os serviços da Comissão, em cooperação com a Agência Internacional da Energia Atómica (AIEA) de Viena, estão a proceder a uma avaliação, nomeadamente em termos de segurança, das instalações nucleares. Essa reflexão deveria mostrar em que medida seria útil emitir recomendações e completar a legislação existente à escala comunitária e/ou internacional. Temos, nomeadamente, de pensar nas convenções estabelecidas no âmbito da Agência Internacional da Energia Atómica, como por exemplo a convenção sobre a protecção física, que cobre, no essencial, o transporte de materiais nucleares. Senhora Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, muito obrigado pela vossa atenção. Chichester Aqui neste sector da assembleia, apoiamos sem reservas a resposta dos Estados Unidos, da União Europeia e dos seus Estados-Membros e de outros países aos atentados de 11 de Setembro de 2001 e o desenvolvimento de uma estratégia multilateral abrangente contra o terrorismo. Ao reconhecermos a determinação da União Europeia e dos seus Estados-Membros de protegerem os seus cidadãos contra actos de terrorismo, sublinhamos a necessidade de tranquilizar a opinião pública, estabelecendo um equilíbrio adequado entre manter a vigilância, por um lado, e permitir que a vida de todos os dias prossiga, por outro. Consideramos que cada Estado-Membro deve efectuar uma reavaliação integral da sua abordagem da segurança das infra-estruturas e das instalações, em particular as mais susceptíveis de correrem risco, como as instalações nucleares. Reconhecemos que existe uma preocupação pública genuína relativamente a estas questões, mas gostaríamos de sublinhar a necessidade de manter estas questões em perspectiva. Gostaria também de salientar que a segurança das centrais nucleares e de outras instalações industriais similares é, fundamentalmente, uma competência e uma responsabilidade nacional. Nesse contexto, contamos, por exemplo, com o governo britânico para que tome todas as medidas de protecção necessárias a curto prazo, e encare as inevitáveis decisões de mais longo prazo, no que se refere à eliminação de resíduos radioactivos. Os acontecimentos de 11 de Setembro de 2001 nos Estados Unidos exigem claramente uma reavaliação do risco de ataque a instalações que anteriormente considerávamos seguras, e por isso apoio a declaração do Senhor Comissário. Lamento apenas que não tenha sido possível à Senhora Comissária Loyola de Palacio falar connosco - tinha sido nosso desejo manter este debate no próximo período de sessões. McNally Senhora Presidente, a premissa básica do terrorismo é que o inesperado, o impensado, o inacreditável conseguirão aterrorizar as populações de forma a fazê-las aceitar reivindicações políticas, quer estas sejam racionais ou não. Agradeço-lhe, Senhor Comissário, a sua declaração. Apoio o esforço de cooperação que delineou e a atenção especial que irá ser dada às instalações nucleares. Espero que os Estados-Membros cooperem com a Comissão nesse trabalho. A nossa reacção deverá ser a de tudo fazer para prevenir o assassínio em massa, a destruição e o caos a que assistimos nos Estados Unidos. As viagens aéreas, as centrais de energia nuclear, as fábricas de produtos químicos e os reservatórios de petróleo são alvos óbvios para os terroristas. São concebidos, construídos e protegidos de acordo com isso, com elevados custos para o público. O governo francês está agora a proteger a central de reprocessamento de La Hague com caças e mísseis e o Reino Unido faz certamente o mesmo em Sellafield. Não podemos penetrar na estranha mente dos terroristas, mas podemos pagar o elevado custo da protecção. Podemos trabalhar em conjunto e podemos ser muito cuidadosos quando pensarmos em construir, ou mesmo manter, um alvo potencial. Como muitas pessoas afirmaram já, depois do 11 de Setembro nada voltará a ser como dantes. Ninguém tinha imaginado utilizar um avião cheio de passageiros como arma. Temos que introduzir este novo factor nos nossos cálculos. Peço-lhe que continue a prestar informações ao Parlamento. Queremos que os cidadãos da Europa saibam que se fez tudo o que era possível para os manter em segurança. Isler Béguin Senhora Presidente, Senhor Comissário, a hora é grave, extremamente grave. Os piores cenários de ataques terroristas aéreos sobre as centrais nucleares, denunciados há muito pelos Verdes e pelos cidadãos anti-nucleares, tornam-se neste momento, por força dos acontecimentos, hipóteses admitidas. A prova de que ataques aéreos a centrais nucleares são plausíveis é que a França recorreu ao exército para tentar defender os seus reactores. As autoridades francesas, que sempre afastaram com um encolher de ombros essas possibilidades de ataques terroristas, são neste momento forçadas a reconhecer a fragilidade das suas catedrais nucleares. E os mísseis terra-ar espalhados em torno do centro de reprocessamento de La Hague serão credivelmente eficazes contra um ataque kamikaze? As autoridades alemãs, tal como a Agência Internacional da Energia Atómica de Viena, reconhecem que as centrais, mesmo as mais reforçadas, não resistiriam a um avião que se despenhasse. Em toda a Europa e em todo mundo, o perigo é bem real e multiplicado pelo número impressionante de reactores nucleares. A segurança dos cidadãos não está neste momento assegurada. Os cidadãos estão inquietos e têm razões para isso. Será que a Comissão tinha levado a sério esses cenários de catástrofe? Como é que tenciona agora garantir a segurança dos cidadãos? E será que a Comissão tenciona lançar, a exemplo da Alemanha, um estudo sobre a segurança das centrais? Por fim, Senhora Presidente, caros colegas, lamento que os deputados dos outros grupos não tenham julgado necessário terminar este debate com uma resolução. Ainardi Senhora Presidente, Senhor Comissário, a questão da segurança do céu europeu coloca-se em termos de medidas imediatas e de emergência. E coloca-se também, a nível das normas de segurança nos aviões e no embarque, em termos de medidas perenes. Tomamos boa nota das declarações da Comissão, nomeadamente sobre as diversas medidas tomadas em matéria de controlo dos passageiros, das bagagens de mão, e bem assim dos voos provenientes dos países terceiros, as quais me parecem apontar no bom caminho. Teremos também de acelerar a conclusão dos programas de segurança relativos ao controlo das bagagens de porão e assegurar a aplicação das nossas decisões. Não voltarei àquilo que foi dito há pouco sobre a escandalosa situação da AZF, apenas algumas semanas após os nossos debates. No que respeita à segurança no avião e no embarque, o dia 11 de Setembro mostra que há que tomar duas medidas relativamente à concepção dos aviões. Os cockpits têm de ser fechados, e têm de ser instalados circuitos de vídeo que permitam ao piloto visualizar as pessoas que se aproximam. Em seu lugar, a questão dos respondedores: os respondedores transmitem ao controlo aéreo o código do avião, bem como a sua posição, mas têm de ser tornados mais seguros e não podem continuar a poder ser desconectados durante os voos, como aconteceu nos ataques nos Estados Unidos. Gostaria também de chamar a atenção do Parlamento para a questão das ajudas ao sector aéreo europeu. Considerei francamente desajeitado, se não mesmo provocador, da parte da Comissão, abrir o debate, numa altura como esta, sobre a concentração no sector aéreo. Dado o choque económico que atingiu as companhias, afirmar que só lá lugar na Europa para quatro ou cinco companhias aéreas é o mesmo que apelar à fusão, às reestruturações e portanto aos planos sociais. Por outro lado, diversas fontes referem uma diminuição de 15% a 30% do tráfego aéreo, e a Associação Europeia dos Transportadores Aéreos fala de uma redução total do tráfego de mais de 7% até 2002, com perdas avaliadas em mais de três mil milhões de euros. Em minha opinião, as regras relativas à ajuda pública às companhias aéreas têm de ser alargadas, a fim de podermos ter em linha de conta de forma pormenorizada todas as consequências do 11 de Setembro. Por fim, gostaria de dizer duas palavras sobre o facto de esses fundos públicos terem por objectivo contribuir para a viabilidade de algumas empresas. Assim, penso que é nosso dever zelar pela sua utilização, evitando qualquer despedimento no sector. Fitzsimons Senhor Presidente, as balizas agora mudaram, dado o nível de absoluta desumanidade demonstrado pelos terroristas ao perseguirem os seus chamados objectivos políticos. Eles estão agora dispostos a empreender missões suicidas, o que significa simplesmente que a comunidade internacional tem que reavaliar integralmente a melhor forma de implementar medidas de segurança para derrotar estes actos de terrorismo chocantes e premeditados. Na perspectiva da Irlanda, existe uma grande preocupação relativamente aos dispositivos de protecção e segurança na central nuclear de Sellafield, na Cumbria. Numa altura em que se poderia esperar uma redução dos projectos nucleares na Grã-Bretanha, o governo anunciou que a instalação nuclear MOX vai avançar em Sellafield. Em vez de encerrar a central nuclear de Sellafield por razões económicas, ambientais e de segurança, o governo britânico acordou em expandir as operações nesse local. O problema não é só do povo irlandês: é também um problema do povo britânico e da União Europeia em geral. Por exemplo, o que é que o povo britânico pensa da ideia do transporte ferroviário contínuo de materiais nucleares através de Londres e outras cidades britânicas? Enquanto o governo americano suspendeu todas as movimentações de materiais nucleares potencialmente perigosos, a BNFL insiste em enviar comboios com carregamentos nucleares dos reactores para a sua controversa central de reprocessamento em Sellafield. Nesta atmosfera crescente de terrorismo internacional, é decididamente muito irresponsável prosseguir com este tipo de transporte. Da mesma forma, o transporte de materiais nucleares através do Mar da Irlanda provoca arrepios a muitos irlandeses. Na minha qualidade de representante da costa oriental da Irlanda, sempre me indignou que o Mar da Irlanda fosse utilizado como um depósito do lixo das actividades da British Nuclear Fuels. A decisão do governo britânico de expandir as operações da central nuclear de Sellafield é controversa, qualquer que seja o ponto de vista. A ocasião em que a decisão foi tomada, no entanto, foi extremamente oportunista, considerando que funcionou como uma espécie de cortina de fumo na mesma altura em que foi declarada guerra ao terrorismo. É um caso claro de utilização, por parte do governo britânico, da guerra contra o terrorismo para distrair a atenção de decisões embaraçosas ou controversas. Neste clima, isto, pura e simplesmente, não é coisa que se faça. A segurança na central de Sellafield é matéria de preocupação para a União Europeia, como o é para os governos britânico e irlandês. O governo britânico deve tomar a decisão louvável de encerrar este elefante branco nuclear de uma vez por todas. Mas, nas próximas semanas, a Comissão deverá e terá de empreender uma avaliação integral e independente de todos os riscos para a saúde pública e ambientais decorrentes de todas as operações da BNFL na central nuclear de Sellafield. O povo irlandês está farto das garantias piedosas da BNFL e do governo britânico relativamente às normas de segurança em Sellafield. Ainda recentemente, todos ficámos horrorizados quando a BNFL teve que trazer de volta materiais nucleares do Japão, porque tinha falsificado documentos. Depois de um incidente como este, como pode uma pessoa razoável acreditar por um só momento em alguma coisa escrita num comunicado de imprensa da BNFL? Posso garantir a todos os deputados a esta assembleia que nós na Irlanda recorreremos activamente a todas as opções diplomáticas, jurídicas e políticas que estiverem ao nosso alcance para forçar o governo britânico a encerrar a central nuclear de Sellafield. Esta central não conseguiu nada, excepto trazer miséria ambiental para todos nós. Hatzidakis Senhor Presidente, Senhor Comissário, a crise no sector dos transportes aéreos, que se desenrola diante de nós após o atentado terrorista de 11 de Setembro, é agravada por outras causas como os problemas estruturais das companhias aéreas, a inexistência, pelo menos até ao momento actual, de um espaço aéreo europeu único, que esperamos em breve se tornará realidade, mas não há dúvida de que está também associada à preocupação que reina no público relativamente ao regime de segurança nos transportes aéreos. Por isso, há que tomar medidas o mais rapidamente possível. Ainda há pouco tempo, quando juntamente com a delegação do Parlamento Europeu nos deslocámos à Conferência da OIAC em Montreal, clarificámos a posição europeia, segundo a qual até ao fim do ano deveriam ser tomadas medidas de âmbito internacional a nível ministerial. E, como é evidente, se a nível internacional existe um atraso desesperante, penso que a União Europeia deve avançar unilateralmente, a fim de restabelecer um clima de segurança nos transportes aéreos. A Comissão, como sabemos, propôs recentemente um primeiro conjunto de medidas, que tem como expressão mais característica o documento 30 da CEÁC. A Comissão dos Transportes do Parlamento Europeu compromete-se a estudá-lo o mais rapidamente possível, de modo a que até ao final do ano, como é também desejo do Conselho, essas medidas façam parte do direito comunitário. Nesse sentido, estudará também o mais rapidamente possível as outras três propostas legislativas relacionadas com a segurança. Existe ainda um outro pacote de medidas que está relacionado com a segurança nos cockpits, as câmaras de vídeo, a comunicação terra-ar, etc., ou seja, as medidas mencionadas pelo Comissário. Relativamente a esta questão, quero dizer que estamos preocupados com o atraso registado e com o modo como os peritos dos Estados-Membros têm trabalhado até este momento. Esperamos que recebam a mensagem e que daqui por diante trabalhem melhor. Somos testemunhas, Senhor Presidente, do grave prejuízo económico que sofrem, para além dos transportes aéreos, o comércio, o turismo e outros sectores da economia. Não estaríamos à altura das circunstâncias se não fizéssemos o nosso melhor para enfrentar a crise. Linkohr Senhor Presidente, não há dúvida de que as centrais nucleares não estão totalmente seguras contra ataques terroristas. Nenhum reactor resistiria ao impacto de um Boeing 747 e qualquer afirmação em contrário seria simplesmente falsa. No entanto, tal não se aplica apenas às centrais nucleares, mas também a outras instalações técnicas. O Senhor Comissário Vitorino advertiu, com razão, para o facto de também as barragens poderem ser alvo de ataques e, como sabem, os efeitos daí decorrentes podem ser devastadores: lembrem-se só do que aconteceu na Segunda Guerra Mundial. Por outro lado, também um ataque a um dos reservatórios de gás sob pressão que se encontram no centro das nossas cidades poderia ter consequências verdadeiramente horríveis. Aliás, por razões de segurança, alguns destes reservatórios estão já a operar a uma pressão mais baixa. Se houvesse uma fuga de metano de um desses reservatórios de alta pressão - para tal basta, por exemplo, utilizar uma metralhadora pesada - e se esse gás se espalhasse pela cidade, misturando-se numa determinada proporção com o ar ambiente, o resultado seria um incêndio em grande escala que acabaria por reduzir a cinzas toda a cidade. Este tipo de acidentes já aconteceram no passado, mas graças a Deus tem sido possível evitá-los nos últimos dez anos. O mesmo pode dizer-se em relação ao abastecimento de água. É relativamente fácil contaminar a água e, como todos devem imaginar, as consequências de um tal acto seriam incomensuráveis. Ora, reconheço e admito que nos nossos países há alguns opositores à energia nuclear e que, em certos países, estes chegam mesmo a constituir a maioria. Respeito essa atitude, muito embora não partilhe da mesma opinião. Mas o argumento dos ataques terroristas que aqui é invocado implica que também teríamos de abandonar a indústria do gás ou deixar de beber água, o que considero um absurdo. A conclusão que retiro de toda esta situação segue simplesmente a linha apontada pela Comissão. Confesso que não se trata de uma conclusão muito mediática, mas tem a vantagem de ser sensata. Devemos identificar as instalações perigosas, melhorar a sua vigilância e, eventualmente, tomar medidas de segurança adicionais. Estas deverão, aliás, ser aplicadas com a maior brevidade possível e, como tal, dispensamos a realização de estudos. Para concluir, permita-me ainda uma última frase, Senhor Presidente: não devemos criar a sensação de que existe uma segurança total, já que esta só é possível a troco de um controlo total, o que não é compatível com um Estado de direito liberal. Bouwman Senhor Presidente, Senhor Comissário Vitorino, gostaria de fazer duas observações. O nosso grupo já se referiu às consequências dos recentes acontecimentos, no que diz respeito às centrais nucleares, tendo-se já falado também, entre outras coisas, sobre o pacote de medidas que já se encontra em discussão na Comissão da Política Regional, dos Transportes e do Turismo. Apoiamos a procura de normas de segurança comuns, tal como se encontram formuladas no documento 30 da CEAC. Trata-se, sobretudo, de uma abordagem especial de zonas sensíveis, bem como de questões de controlo. É evidente que achamos que, em todo o caso, um debate desse tipo se deve destinar exclusivamente ao fim em vista, sobretudo no domínio da protecção da privacidade. Quero chamar a atenção para um único ponto, porque não se trata apenas do alargamento a outros objectivos, mas também do alargamento a outros meios de transporte. Quero chamar a atenção para a utilização de outros meios de transporte - coisa que já observámos -, como camiões-cisterna, contendo produtos químicos, e perguntar ao senhor Comissário o que pensa a esse respeito. Inclusive na navegação marítima, é relativamente fácil, num porto como Roterdão, mudar o rumo de um navio, aproando-o contra instalações altamente explosivas. Por outras palavras, não só a aviação civil, mas também outros meios de transporte deviam ser objecto de conversações. Meijer Senhor Presidente, instalações vulneráveis, como é o caso de centrais nucleares, de barragens, de portos, de reservatórios de petróleo, de edifícios extremamente altos, de centros de investigação para a prática de guerra biológica e de manipulação genética, irão atrair continuamente a atenção de terroristas. Esse o motivo por que devemos fazer com que haja o menor número possível de instalações passíveis de porem em risco a sobrevivência da sociedade humana e do nosso ambiente. Em vez de agora apoiarmos as companhias de aviação com o dinheiro dos impostos, de molde a poderem continuar a fazer acrobacias publicitárias com preços baixos, é preferível encerrar totalmente ao tráfego aéreo regiões vulneráveis, bem como aeroportos igualmente vulneráveis, instalados nas imediações de cidades, ou que não disponham de suficientes instalações de segurança - como se verificou recentemente em Linate, junto de Milão, um aeroporto que já há anos devia ter sido encerrado -, aeroportos que não devem ter qualquer futuro. A luta, de vistas curtas, em prol do crescimento económico, da liberdade das companhias de aviação civil e da restrição das funções dos governos, deu azo aos tristes acontecimentos de 11 de Setembro, a que se prestasse demasiado pouca atenção ao risco da possibilidade de desmoronamento de edifícios comerciais, bem como ao controlo das vias públicas de acesso de mal-intencionados aos aeroportos. Já anteriormente chamei, por duas vezes, a atenção da Comissão para essas duas questões. Ripoll y Martínez de Bedoya Senhor Presidente, Senhor Comissário, Senhoras e Senhores Deputados, o dia 11 de Setembro ficará na história como uma data importantíssima da era moderna, que marcou de forma muito particular o sector aéreo, em relação ao qual se terá de falar de um antes e um depois. Desejo que as minhas primeiras palavras sejam de solidariedade para com as vítimas destes cobardes e brutais atentados e para com o Governo dos Estados Unidos, palavras que são também de condenação do terrorismo, sem paliativos, sem reservas, com toda a firmeza e sem qualquer espécie de ambiguidade. A melhoria do nível de segurança dos passageiros e das mercadorias transportadas figurava e deverá continuar a figurar entre as prioridades da acção da União nos próximos anos. Regozijo-me por o Livro Branco sobre a política europeia de transportes, apresentado pela Comissão há apenas escassos meses, assim o preconizar. Importa não esquecer que o direito mais importante que assiste a todo e qualquer passageiro é poder viajar em segurança. Para a garantia permanente e a competitividade no sector é imprescindível a rápida adopção das últimas propostas da Comissão sobre a segurança aérea e o pacote "céu único". Também não devem ficar esquecidas outras medidas que se encontram já em cima da mesa: refiro-me ao regulamento sobre JAR-OPS, à proposta de directiva sobre a comunicação de ocorrências na aviação civil e à proposta de directiva relativa à atestação da competência profissional para tripulantes de cabina na aviação civil. Todos estes textos, Senhor Comissário, deveriam ser aprovados o mais brevemente possível. Para terminar, direi que, com o impulso da acção empreendida em matéria de transportes aéreos nas últimas semanas, penso que ficou demonstrado até que ponto a União Europeia constitui um elo fundamental para dar resposta à necessidade de regulamentação, quer à escala comunitária quer mundial. Só esta visão europeia nos permitirá fazer frente a novos desafios, como o terrorismo internacional, para os quais já não é dada uma resposta suficientemente rápida e eficaz nos foros intergovernamentais internacionais. É dever deste Parlamento apoiar a Comissão relativamente a estas propostas, a fim de devolver aos nossos cidadãos a confiança e a segurança perdidas. É em momentos como o actual que devemos provar que a Europa existe. Por último, queria ainda chamar a atenção do Conselho, que deverá fazer agora prova de possuir a capacidade e a coragem necessárias para apoiar e tomar decisões susceptíveis de garantir que o transporte aéreo continua a ser, de todos os pontos de vista, seguro, fiável e sustentável. De Rossa Gostaria de me referir brevemente a duas questões: uma que já abordei, que é a situação da indústria aeronáutica na Europa. Congratulo-me pelo facto do Senhor Comissário ter anunciado que a União Europeia se iria encontrar com as autoridades norte-americanas para discutir a concorrência desleal, mas parece-me ser essa uma resposta muito inadequada à actual crise na indústria aeronáutica. Gostaria de ver alguma clareza relativamente àquilo que a Comissão está de facto a fazer. Foi hoje publicado nos jornais irlandeses que a Comissão insiste em que o pacote de auxílio de emergência que o governo irlandês vai disponibilizar à Aer Lingus tenha financiamento privado. Ora, isso é uma distorção grosseira dos tratados, que são omissos no que se refere à origem do dinheiro para apoiar a indústria aeronáutica. Gostaria de ver alguma clareza nesta matéria. É de facto isso que a Comissão exige ou o governo irlandês está a jogar o seu próprio jogo de privatização a coberto da actual crise? O segundo ponto que gostaria de frisar refere-se às indústrias químicas e nucleares na Europa. O relatório que vai ser apresentado à comissão STOA esta semana provoca grandes preocupações. Esperemos que seja publicado muito em breve, mas a verdade é que Sellafield e Cap de la Hague já constituíam um risco mesmo antes de 11 de Setembro de 2001 e que as fábricas de produtos químicos que existem entre nós já constituíam um risco antes de Toulouse. Parece-me necessário um compromisso por parte da Comissão de que iremos ter uma fiscalização europeia independente. Ahern Senhora Presidente, depois das atrocidades de 11 de Setembro encontramo-nos numa nova situação. Actos deliberadamente criminosos e não meros acidentes são agora o foco das nossas preocupações. Devem ser criadas imediatamente zonas de interdição do espaço aéreo nas imediações das duas centrais de reprocessamento comunitárias de Sellafield e de Cap de la Hague. As centrais nucleares em geral são uma espécie de bomba-relógio. A única resposta lógica é encerrá-las todas e acabar com esta terrível ameaça. O Governo francês já tomou medidas para reforçar as precauções anti-terroristas em Cap de La Hague, medidas essas que incluem mísseis terra-ar. O Governo alemão concluiu que os reactores nucleares não conseguiriam resistir a uma colisão com um avião de passageiros e empreendeu uma avaliação de riscos de emergência. Os ministros do governo opuseram-se a defesas anti-aéreas e deixaram claro que as centrais que fiquem na trajectória de voo dos grandes aeroportos serão encerradas se forem consideradas um risco grave. O Governo dos EUA suspendeu o transporte de materiais nucleares e o Governo da UE deverá também fazê-lo imediatamente, incluindo o transporte de combustíveis MOX. Não me parece que a resposta que tivemos até agora por parte da Comissão seja de forma alguma adequada. A AIEA confirmou que, no ano passado, 75% das notificações de incidentes envolvendo materiais nucleares corresponderam a actividades ilegais. Presentemente, estes materiais não são claramente seguros nem dignos de confiança. Nem Sellafield nem La Hague foram concebidas para aguentar o impacto de um avião comercial. Contêm, entre as duas, dezenas de milhares de toneladas de combustível nuclear usado e mais de 100 toneladas de plutónio separado. Um novo relatório, que vem simultaneamente na boa altura e é, em termos de conteúdo, muito preocupante, foi preparado para o Parlamento Europeu. Segundo percebi, vai ser posto a circular amanhã pela comissão STOA. Espero que seja posto a circular e pergunto-me por que razão não terá ainda circulado entre os deputados ao PE, uma vez que, segundo creio, já foi posto a circular no sector de actividade em questão. O relatório afirma que um acto de intenção criminosa - e isto foi-nos apresentado antes de Setembro - poderia desencadear uma sequência de acontecimentos que libertaria material radioactivo nos tanques de resíduos líquidos de alto nível, em particular em Selllafield, com efeitos muito maiores e mais devastadores do que em Chernobil. Isto é muito grave. É preciso que a Comissão nos forneça uma resposta adequada e até agora não a obtivemos. Doyle Senhor Presidente, exprimi a minha opinião sobre o relatório STOA quando discutimos a ordem de trabalhos. Sucessivos governos irlandeses expressaram a sua preocupação relativamente ao funcionamento da central de Sellafield, anteriormente conhecida como Windscale, e, em particular, às inúmeras falhas de segurança da parte da BNFL e à arrogância das autoridades britânicas relativamente às legítimas preocupações de um Estado vizinho amigo e soberano. A entrada em funcionamento da unidade MOX quando os olhos dos "media" internacionais estavam firmemente fixados noutro local, na sequência da tragédia de 11 de Setembro de 2001, não é senão o mais recente exemplo, e é particularmente grave, dadas as preocupações agora acrescidas com ataques terroristas. Poderá a Comissão confirmar que as normas de segurança que parecem ser agora necessárias em Cap de la Hague - ou seja, protecção com caças e mísseis terra-ar e uma zona de interdição do espaço aéreo - estão em vigor em Sellafield? Concorda a Comisssão que há uma necessidade urgente de normas de segurança comuns para todas as instalações nucleares, não só para os 15, mas também para os países candidatos à adesão? Poderá a Comissão comentar também a falta de eficácia da actual fiscalização nesta matéria? Berger Senhor Presidente, estou muito agradecida à Comissão por ter dedicado tão prontamente a sua declaração de hoje a um assunto que constitui, actualmente, motivo de grande preocupação para toda a população europeia. Congratulo-me também por constatar que a Comissão focou expressamente todas as áreas de maior risco e incluiu, em particular, as instalações industriais e as centrais nucleares, respondendo assim ao pedido formulado, por iniciativa dos deputados austríacos, na resolução do Parlamento Europeu sobre os acontecimentos ocorridos em 11 de Setembro último. Sabemos que em algumas centrais nucleares da Europa foram tomadas medidas no sentido de providenciar que estas resistam, pelo menos, ao impacto de aeronaves de mais pequeno porte. Será que a Comissão possui alguma relação das centrais nucleares que não foram alvo de tais medidas e pode informar-nos de como pretende actuar a nível europeu a fim de aumentar, de uma maneira geral, as medidas de segurança não só nessas centrais nucleares, mas também em todas as outras? Estamos cientes de que nenhuma central nuclear é totalmente segura e de que, mesmo no que toca a outros aspectos relevantes em termos de segurança, existem algumas que não correspondem ao estado actual da técnica. Muito nos surpreenderia, por isso, que existisse, de facto, uma carta em que o Senhor Comissário Verheugen certifica a conformidade da central nuclear de Temelin. Considerando que tal conclusão contraria todas as recomendações dos peritos internacionais em relação à unidade de Temelin, custa-me a crer que o Senhor Comissário Verheugen tenha, efectivamente, emitido uma tal declaração de conformidade. Por isso, insto a Comissão a apresentar também ao Parlamento Europeu essa carta que terá sido enviada aos governos checo e austríaco. O Parlamento empenhou-se muito nesta questão e, a meu ver, merece, mesmo que a Comissão defenda um ponto de vista contrário... (O Presidente retira a palavra à oradora.) Atkins Senhor Presidente, por muito que goste da Senadora Doyle e dos seus amigos irlandeses, ela está muito enganada em relação a Sellafield, situada no meu círculo eleitoral. Disse-lhe isso a ela e também ao governo irlandês, quando era Ministro da Irlanda do Norte responsável pela energia e reitero essa opinião agora. Aplaudo a decisão do Governo britânico relativamente à central MOX, uma decisão que já há muito deveria ter sido tomada e que vai garantir o futuro económico e o emprego dos meus eleitores. Por isso a minha mensagem sobre esta matéria é: deixem Sellafield em paz. Brevemente, e no que se refere à indústria aeronáutica, felicito a Senhora Comissária Palacio pelas acções que já empreendeu, mas há três coisas que é preciso sublinhar: em primeiro lugar, temos que proteger os aviões que estão em terra; se alguém entrar num avião pode provocar maiores prejuízos. Em segundo lugar, temos que renovar e intensificar a segurança nos aeroportos e em terceiro lugar, temos que ajudar no que se refere aos custos relativos à segurança e aos seguros contra riscos de guerra. É preciso restabelecer a confiança do público nos transportes aéreos e quanto mais depressa melhor. Vitorino Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, penso que, pela minha parte, posso congratular-me com o facto de a abordagem adoptada pela Comissão, tanto no que respeita à vertente protecção e segurança aéreas como no que se refere à segurança das instalações industriais e nucleares, ter recolhido um largo apoio junto dos oradores. Permitir-me-ia acrescentar, para concluir, que elaborámos um programa de intervenção respeitando rigidamente as competências, não só comunitárias, mas também dos Estados-Membros. É por isso que posso garantir-lhes que, naquilo que depende directamente da Comissão, no âmbito dos Tratados, tomámos todas as medidas necessárias para enfrentar a nova situação criada pelos atentados terroristas nos Estados Unidos. Continuaremos a fazer pressão sobre os Estados-Membros no sentido de, também eles, assumirem as suas responsabilidades e adoptarem as necessárias medidas decorrentes das suas competências. É o caso de alguns exemplos avançados relativamente à segurança das instalações de reprocessamento de Sellafield e de La Hague. Quero salientar que se trata de competências nacionais e que são as autoridades nacionais que nos informam se as necessárias medidas foram tomadas. A Comissão reconhece a necessidade de desencadear uma reflexão sobre a segurança nuclear e a segurança dos transportes de materiais nucleares. Afirmei-o na minha apresentação, e espero que a reflexão que a Comissão está a desenvolver seja concluída em breve. No que respeita à protecção e segurança aéreas, congratulo-me com o acolhimento muito favorável reservado por vários deputados à nossa iniciativa legislativa e espero que o regulamento que propusemos possa ser apreciado em processo de urgência pelo Parlamento. Quero também salientar que o seguimento das medidas tomadas a nível nacional deve ser melhorado, tal como o que exerce o grupo ad hoc encarregado de avaliar as medidas administrativas concretas a tomar para melhorar a segurança aérea. Senhor Presidente, gostaria de fazer uma observação final. Fiz referência às condições da concorrência e à estratégia implementada pela Comissão destinada a evitar distorções de concorrência no âmbito do diálogo euro-americano em matéria de segurança. Foi esse o contexto em que abordei a questão da concorrência. Pensamos que as soluções a encontrar têm de ser internacionais e de tomar em linha de conta a necessidade de evitar a imposição de medidas desproporcionadas e susceptíveis de provocarem distorções de concorrência à escala mundial. Foi este o contexto da minha intervenção. Não referi outras medidas sobre a política da concorrência relativas aos efeitos dos atentados terroristas sobre a estratégia comercial das companhias aéreas. Não abordei questões concretas como as que alguns membros do Parlamento quiseram referir durante o debate. Não posso deixar de remeter as senhoras e os senhores deputados para as conclusões da reunião que a minha colega, a Senhora Comissária Loyola de Palacio, realizou com os representantes da associação das companhias aéreas. Tomei nota de que alguns de vós consideravam as propostas da Comissão insuficientes ou demasiado ideológicas. Tomei nota das vossas observações. Transmiti-las-ei à Senhora Comissária de Palacio, mas repito que, para já, esta é a posição oficial da Comissão. Presidente Obrigado, Senhor Comissário. Está encerrado o debate. Tem a palavra o senhor deputado Fitzsimons para um ponto de ordem. Fitzsimons Não é a primeira vez que ouço os Senhores Comissários virem a esta assembleia afirmar que não têm quaisquer obrigações relativamente às centrais de energia nuclear e que essa é uma questão da competência dos Estados-Membros. Mas, evidentemente, a Comissão Europeia deve e tem que empreender uma avaliação independente de todos os riscos ambientais e para a saúde pública, não só para a Irlanda e todo o Reino Unido, mas também para toda a população europeia. Esta questão tem sido evitada ao longo dos anos, mas já é tempo de a Comissão pegar o touro pelos cornos. Presidente Para esse tipo de questão, o senhor deputado pode entrar directamente em contacto com o senhor Comissário. Ahern Gostaria apenas de dizer que concordo com aquilo que o meu colega, o senhor deputado Fitzsimons, afirmou. Tenho aqui um relatório vindo da comissão STOA, feito pelo Parlamento,. Presidente Senhora Deputada Ahern, reporto-me à resposta que dei ao senhor deputado Fitzsimons: não se trata de um ponto de ordem. Espaço judiciário europeu / SIS II Presidente Segue-se na ordem do dia a discussão conjunta dos seguintes relatórios: A5-0339/2001, do deputado von Boetticher, em nome da Comissão das Liberdades e dos Direitos dos Cidadãos, da Justiça e dos Assuntos Internos, sobre a proposta de regulamento do Conselho que cria um quadro geral para as actividades comunitárias destinadas a facilitar o progresso do espaço judiciário europeu em matéria civil (COM(2001) 221 - C5-0254/2001 - 2001/0109(CNS)); A5-0333/2001, do deputado von Boetticher, em nome da Comissão das Liberdades e dos Direitos dos Cidadãos, da Justiça e dos Assuntos Internos, 1. sobre a iniciativa do Reino da Bélgica e do Reino da Suécia tendo em vista a aprovação de um regulamento do Conselho relativo ao desenvolvimento da segunda geração do Sistema de Informação de Schengen (SIS II) (9844/2001 - C5-0315/2001 - 2001/0818(CNS)); 2. sobre a iniciativa do Reino da Bélgica e do Reino da Suécia tendo em vista a aprovação de uma decisão do Conselho relativa ao desenvolvimento da segunda geração do Sistema de Informação de Schengen (SIS II) (9845/2001 - C5-0316/2001 - 2001/0819(CNS)). von Boetticher Senhor Presidente, caros colegas, hoje um pequeno sonho torna-se realidade: o meu tempo de uso da palavra é de dez minutos, o equivalente ao que, normalmente, só tem direito um presidente de grupo político. Tal deve-se, no entanto, ao facto de terem juntado dois relatórios que, na realidade, não têm muito que ver um com o outro. Por isso, gostaria de os tratar separadamente na minha intervenção. Começo, então, pelo espaço judiciário europeu em matéria civil. Com a entrada em vigor do Tratado de Maastricht, em 1993, a cooperação judiciária em matéria civil tornou-se uma questão de interesse comum dos Estados-Membros. O Tratado de Amesterdão veio transferir essa cooperação do terceiro para o primeiro pilar por força do artigo 65º do Tratado CE. Desde a sua entrada em vigor registou-se, a nível comunitário, uma intensa actividade legislativa neste domínio, desde a harmonização das regulamentações em matéria de conflitos de leis e de competências, à aprovação dos regulamentos do Conselho relativos aos processos de insolvência e à citação e à notificação dos actos em matérias civil e comercial nos Estados-Membros, até à apresentação ao Conselho de propostas de regulamento sobre obtenção de provas e sobre o direito de visita dos filhos. Com a entrada em vigor do actual Tratado de Nice, as decisões no domínio da cooperação judiciária em matéria civil serão, finalmente, adoptadas no âmbito do processo de co-decisão por maioria qualificada no Conselho. Como podem ver, assistimos realmente a uma rápida evolução neste domínio. O conteúdo e as modalidades da formação profissional das pessoas actuantes na administração da justiça continuam, no entanto, a ser da exclusiva competência dos Estados-Membros. Não obstante, incumbe à Comunidade apoiar os Estados-Membros, nomeadamente na eliminação dos entraves à aplicação do direito comunitário e à cooperação das autoridades judiciais. Em nenhuma outra área do direito comunitário a formação contínua dos profissionais é tão essencial como na área do direito civil em que já se atingiu um nível de harmonização bastante avançado. Comparativamente, o direito penal e administrativo ainda se encontram no início de um percurso europeu. No passado, a União Europeia apoiou a formação profissional neste domínio através de dois programas. O programa comum de incentivo e de intercâmbio destinado aos profissionais da justiça, Grotius, expirou no ano 2000. O financiamento das actividades foi apenas assegurado por um programa sucessor, o Grotius-civil, limitado a um período de um ano. No ano em curso expira também o programa de acção Robert Schuman, com duração de três anos, o qual visa a melhoria da sensibilização das profissões jurídicas para o direito comunitário. A proposta da Comissão hoje em apreço constitui a base jurídica para dar continuidade ao financiamento de actividades no domínio da cooperação judiciária em matéria civil. Promove não só a cooperação judiciária, como também a melhoria do conhecimento mútuo dos sistemas jurídicos e judiciários dos Estados-Membros, bem como medidas tendentes a assegurar a implementação e aplicação dos instrumentos comunitários no domínio da cooperação judiciária em matéria civil e a melhorar a informação ao público. Além do financiamento de determinados projectos preconiza também, pela primeira vez, a concessão de apoio financeiro a organizações não governamentais europeias, uma medida que saúdo com toda a veemência. Merece ainda especial aprovação o facto de ser também possibilitada a participação dos países candidatos. Embora, no cômputo geral, os objectivos da presente proposta me agradem bastante, para o que contribui também o generoso quadro financeiro de 14,5 milhões de euros até 2006, não deixa de haver algumas críticas a apontar. A cláusula segundo a qual as organizações não governamentais só podem solicitar apoio financeiro se contarem com a participação de, pelo menos, dois terços dos Estados-Membros já hoje é praticamente impossível de cumprir. Face ao iminente alargamento da Comunidade, urge reduzir essa barreira para um terço. Caso contrário, este aspecto positivo do regulamento estará, à partida, votado ao fracasso. Pergunto-me ainda por que razão a Comissão - contrariamente ao que é habitual - omitiu uma descrição precisa dos requerentes, i. e., dos profissionais da justiça, à semelhança do que foi feito no quadro dos programas Grotius. O debate em torno da directiva relativa ao branqueamento de capitais demonstrou-nos claramente o quão necessárias são as definições de conceitos neste domínio. A concessão de apoios financeiros comunitários não pode ficar à mercê das definições dos Estados-Membros. Por isso propus que se assumisse a anterior definição contida no programa Grotius-civil. Em relação a esta matéria, gostaria ainda de acrescentar o seguinte: teria ficado contente se a União continuasse a assegurar um financiamento máximo de 80% dos custos dos projectos, em vez de a taxa de co-financiamento ter sido reduzida para 50%. Infelizmente, não foi essa a vontade da comissão competente. A meu ver, continua, no entanto, a caber uma grande responsabilidade à União Europeia no que respeita ao desenvolvimento da cooperação judiciária. De futuro, essa responsabilidade terá maior tendência para aumentar do que para diminuir. Por isso, cumpre-nos manter o nosso papel de força propulsora neste domínio. Termino, assim, a minha exposição sobre a primeira parte, ou seja o espaço judiciário europeu em matéria civil, e passo, em seguida, ao debate sobre o Sistema de Informação de Schengen. O Sistema de Informação de Schengen foi instituído em 1995 com base na Convenção de Aplicação do Acordo de Schengen, de 1990. Enquanto sistema policial informatizado e supranacional de procura de pessoas e objectos viabiliza, actualmente, o acesso online a mais de oito milhões de dados relativos a investigações efectuadas, constituindo a mais vasta base de dados da Europa. O sistema é utilizado por 13 Estados-Membros da União Europeia, bem como pela Islândia e pela Noruega. O SIS constitui, assim, um elemento eficaz de uma nova política europeia em matéria de segurança interna, cuja necessidade surge devido à supressão das fronteiras internas e à consequente perda de controlo. Hoje debatemo-nos com dois problemas. Em primeiro lugar, a evolução técnica. O Sistema de Informação de Schengen, tal como o conhecemos hoje em dia, foi inicialmente concebido para servir 18 Estados-Membros. Uma vez que todos os actuais países candidatos passarão também a participar no SIS a partir do momento da sua adesão, urge reflectir sobre um sistema sucessor. Acresce ainda que a nível do desenvolvimento tecnológico se registaram igualmente progressos significativos. A iniciativa do Reino da Bélgica e do Reino da Suécia tendo em vista o desenvolvimento do SIS II é, por isso, muito bem-vinda. Uma vez que os trabalhos preliminares de desenvolvimento do SIS II terão uma duração superior a três anos, estas iniciativas criam as bases jurídicas necessárias em matéria orçamental. Os seus autores foram, no entanto, algo longe de mais em relação ao objectivo preconizado. Assim, a fim de se salvaguardar a maior influência possível no que toca ao desenvolvimento técnico, a participação dos Estados-Membros no processo de comitologia deverá processar-se através da conjugação de um comité de gestão e de um comité de regulamentação. Tal implica, por conseguinte, um nível máximo de burocracia. Não me parece muito pertinente que os Estados-Membros tenham de debater e decidir sobre todos os pormenores, sobretudo nesta fase de desenvolvimento, em que há apenas aspectos técnicos a discutir. A proposta de criar um comité de regulamentação para todas as questões relativas à arquitectura do sistema e aos aspectos técnicos da protecção dos dados contraria também a Decisão 1999/468/CE do Conselho, nos termos da qual o procedimento de regulamentação apenas deverá ser aplicável no referente às medidas de alcance geral, destinadas a aplicar os elementos essenciais dos actos de base. Ora, esse não é, manifestamente, o caso. Neste contexto, gostaria ainda de chamar a atenção dos representantes do Conselho para o facto de, por exemplo, na instituição do sistema Eurodac se ter prescindido intencionalmente de um processo oficial de participação, sendo que os Estados-Membros exercem a sua influência apenas por meio de uma rede informal de técnicos. Esta medida fez-nos poupar muito tempo e dinheiro, ao mesmo tempo que produziu resultados eficazes. Simultaneamente, confio também no know-how técnico da Comissão nesta área, Comissão essa que está incumbida do desenvolvimento deste sistema. Por isso, proponho aos Estados-Membros que substituam a supérflua combinação burocrática de procedimentos de gestão e regulamentação por uma combinação de procedimentos de gestão e consulta. Por vezes, é preferível intervir menos a intervir de mais. O segundo problema prende-se como a evolução jurídica. É certo que os Estados-Membros decidiram, já no quadro da Conferência Intergovernamental de Amesterdão, integrar o Acordo de Schengen no enquadramento jurídico da UE, mas devido à falta de consenso, o Sistema de Informação de Schengen acabou por ser inserido no terceiro pilar. Porém, não há dúvida de que o conjunto de dados referentes a pessoas indicados para efeitos de não admissão se insere no âmbito de aplicação do primeiro pilar. Esta foi também a razão que levou as Presidências belga e sueca a apresentarem as duas iniciativas hoje em apreço. Enquanto Parlamento Europeu estamos empenhados em integrar o Acordo de Schengen e o Sistema de Informação de Schengen, na medida do possível como um todo, no primeiro pilar. Só assim é possível assegurar um controlo parlamentar adequado. Neste sentido, congratulo-me expressamente com o facto de o desenvolvimento do sistema Schengen II passar a ser financiado com verbas comunitárias a partir de 2002. Lamentavelmente, as iniciativas não prevêem que os relatórios de situação semestrais da Comissão devam igualmente ser apresentados ao Parlamento. Não me parece muito coerente que se queira, por um lado, aplicar o processo orçamental da Comunidade Europeia para financiar o sistema Schengen II, sem, por outro lado, querer informar a autoridade orçamental, a saber o Parlamento, sobre os progressos alcançados. Neste aspecto, cumpre ainda introduzir melhorias claras, independentemente de toda a aprovação que o teor da proposta possa merecer. De resto, subscrevo na íntegra as propostas apresentadas. Peço desculpa pelo facto de ter que me ausentar dentro de aproximadamente 15 minutos. O mesmo se aplica, aliás, a outros colegas. É que, nessa altura, terá lugar uma reunião da Comissão dos Assuntos Internos, e teremos de participar nas votações. Não pensem, por isso, que se trata de um acto de desrespeito por esta assembleia. Presidente Muito obrigado, Senhor Deputado. Estamos conscientes da existência deste problema de acumulação de reuniões, designadamente da citada Comissão das Liberdades. Coelho Senhor Presidente, Senhor Comissário, caros colegas, gostaria de cumprimentar o colega Christian von Boetticher pelo seu esforço nos dois relatórios que acabou de nos apresentar. Gostaria de me concentrar no segundo, naquele que tem a ver com o sistema Schengen, que vem a este Parlamento não por uma vontade política clara, mas porque não foi possível no Conselho obter a unanimidade para manter o sistema de financiamento intergovernamental e ser necessária, portanto, uma fonte de financiamento comunitária. São estas as singularidades do nosso trabalho nas instituições europeias: muitas das coisas ocorrem por caminhos ínvios e por soluções de recurso. Gostaria de dizer que esta proposta de desenvolvimento de uma nova geração do sistema de informação Schengen, o SIS II, só pode ser aceite como sendo uma fase inicial de preparação em relação ao desenvolvimento efectivo do sistema. O financiamento comunitário não vem resolver os problemas que nos separam ao analisar o funcionamento do SIS. É essencial, como defendi em Setembro último aqui, quando apresentei o meu relatório sobre Schengen, que para além de um financiamento comunitário, o sistema de informação Schengen não possa continuar a ser gerido de forma secreta numa base meramente intergovernamental, mas, sim, que seja gerido no âmbito da União Europeia por uma agência separada. E, ao mesmo tempo, que seja estabelecido um sistema de informação comunitário único constituído por um sistema de rede informática que contenha os dados recebidos ao abrigo das três convenções, Schengen, Europol e Customs, tendo em conta a necessidade de manter os respectivos dados separadamente. Só assim poderemos garantir um adequado nível de protecção dos dados pessoais, justo, idêntico em relação a todos os cidadãos, respeitando o nível de protecção exigido pela Carta dos Direitos Fundamentais. Finalmente, gostaria de referir o facto de sabermos que o SIS atinge a sua capacidade de esgotamento com dezoito Estados participantes, o que o leva a não ser capaz de sobreviver para lá do próximo alargamento da União Europeia, pelo que também isso nos obriga a alterar rapidamente o sistema. Aqui ficam os meus votos de que os cinco anos que temos à nossa frente sejam suficientes para apresentar uma proposta equilibrada de acordo com aquilo que o Parlamento Europeu reclamou. Marinho Senhor Presidente, a iniciativa da Bélgica e da Suécia sobre o desenvolvimento da segunda geração do sistema SIS - que é desdobrado em duas bases jurídicas: uma, a decisão do Tratado de União, e a outra, o regulamento do Tratado CE - tem a ver com os objectivos desse sistema, que tanto serve no terceiro pilar a cooperação judicial e policial em matéria penal, como serve no primeiro pilar as matérias de vistos, asilo e imigração e outras relacionadas com a livre circulação de pessoas. Estas iniciativas são os verdadeiros pressupostos dos trabalhos preliminares que deverão desenvolver-se para dar origem ao novo sistema SIS II. Aparecem em virtude, como aqui já foi salientado, da recusa do financiamento intergovernamental por parte de alguns Estados membros e assentam na disponibilidade da Comissão em correr o risco e o ónus político de assumir o desenvolvimento deste novo sistema de informações nos próximos anos. O SIS, que só é, como sabemos, um instrumento comunitário desde 1999, depressa envelheceu. Tendo sido concebido para doze Estados membros, está operacional para treze, mais a Islândia, a Noruega, e já com o Reino Unido e a Irlanda a bater à porta. Como sabemos, nas actuais circunstâncias históricas é um decisivo meio de informação europeu sobre cidadãos de países terceiros e bens desaparecidos ou roubados, tendo em vista o controle das fronteiras externas ou os movimentos em qualquer parte do território comunitário. Na eminência do novo alargamento e perante desafios de adaptar as novas tecnologias e as novas necessidades que todos adivinham, é imperioso desenvolver o sistema actual financiando comunitariamente a sua modernização. A exigência do seu desenvolvimento em direcção à chamada segunda geração SIS mostra-se hoje indispensável para detectar ameaças decorrentes da situação de nacionais de países terceiros, para permitir detenções provisórias de delinquentes passíveis de extradição, para auxiliar à localização de pessoas desaparecidas ou raptadas, para a vigilância de pessoas perigosas, assim como para encontrar bens e valores roubados. Congratulo-me com o apoio do relator, o senhor deputado Christian von Boetticher, que fez um excelente trabalho. E estou em crer que da votação final deste relatório, amanhã, resultará um texto muito mais consensual para parecer do Parlamento. Senhor Presidente, só o financiamento orçamental é passível de dar coerência à nova natureza comunitária do acervo de Schengen no qual o actual e futuro sistema de informações se integram. Por outro lado, as novas necessidades de informação e cooperação judicial online e in tempo são capazes de garantir a segurança dos cidadãos europeus. Por isso, Senhor Presidente, penso que não nos devemos perder em minudências contabilísticas ou de carácter jurídico. O que interessa é que o SIS avance, a bem dos cidadãos da Europa. Watson Senhor Presidente, também eu gostaria de felicitar o relator por este trabalho. O relator elaborou dois excelentes relatórios e deu um contributo de grande nível para o trabalho da comissão a que tenho a honra de presidir. Gostaria de me referir muito brevemente ao primeiro destes relatórios que tem a ver com a livre circulação de pessoas. É essencial que disponhamos de um espaço jurídico europeu e que prossigamos o seu desenvolvimento com a cooperação judicial em matéria civil. O relator identifica muito correctamente os problemas que se colocam e reconhece que, da mesma forma que o mercado único exigia um grande exercício de análise comparativa, um grande exercício de aproximação e de reconhecimento mútuo, também o desenvolvimento de um espaço jurídico europeu o exige. No segundo relatório, o relator aborda os problemas que surgiram com o sistema de informação de Schengen e a oportunidade de avançar para a sua segunda versão, que claramente será necessária com o alargamento. Temos aqui em Estrasburgo, com o sistema informático central Schengen, o mais abrangente banco de dados da Europa, que tem de ser financiado a partir do nosso orçamento. Infelizmente, as iniciativas belga e sueca, que propõem um regulamento para o Primeiro Pilar e uma decisão para o Terceiro Pilar, revelam quão ridículo é continuar ainda a trabalhar com estes dois pilares. Em particular, o artigo 96º, que regula os dados relativos àqueles a quem foi recusada entrada, deve estar no Primeiro Pilar. Contém os dados pessoais de 1,3 milhões de pessoas e irá conter substancialmente mais com o alargamento da União. Em conclusão, gostaria de chamar a atenção desta assembleia para o relatório da Comissão da Justiça do ano passado que encontrou deficiências significativas na protecção de dados, má qualidade dos dados e obstáculos levantados àqueles que tentam corrigir erros. Temos que ter isto em consideração. Kaufmann Senhor Presidente, em vez de debatermos hoje a aprovação de uma nova geração do Sistema de Informação de Schengen SIS II, deveríamos antes falar dos efeitos adversos do sistema de informação em vigor. A meu ver, é um escândalo que a esmagadora maioria das pessoas que se encontram registadas no SIS sejam pessoas que não cometeram qualquer espécie de crime. O sistema contém apenas 11 000 registos de pessoas em relação às quais existe um pedido de detenção provisória para efeitos de extradição, ao passo que contém 780 000 indicações referentes a pessoas a quem é vedada a entrada em qualquer dos Estados-Membros da União Europeia. Nos termos do artigo 99º da Convenção de Aplicação do Acordo de Schengen, o SIS também pode ser utilizado para obter informações necessárias à prevenção de uma ameaça grave pelo visado ou de outras ameaças graves. Devido a esta disposição figuram nos computadores do SIS os nomes de cidadãs e cidadãos que não têm quaisquer antecedentes penais. Com base nestes dados foi, por exemplo, recusada a entrada a manifestantes, sem qualquer fundamento legal, por ocasião da Cimeira de Génova. Enquanto esta situação se mantiver, não podemos, de forma alguma, aprovar o desenvolvimento deste Sistema de Informação de Schengen. Turco Senhor Presidente, em primeiro lugar, gostaria de agradecer ao colega von Boetticher pelo seu trabalho, mas queria também agradecer as intervenções dos colegas que depois usaram da palavra. Gostaria de agradecer ao relator pelos avanços que foram possíveis graças ao trabalho deste Parlamento, mas, quanto a nós, falta ainda um aspecto essencial, que é o controlo democrático. Uma vez mais, somos chamados a contentar-nos com a solução do financiamento comunitário, como dizia o colega Marinho, para também nós termos uma palavra a dizer. Mas nós consideramos que o trabalho que o Conselho Europeu continua a fazer é um trabalho péssimo, e, além disso, é um trabalho, por um lado, de multiplicação dos bancos de dados e, por outro, de multiplicação dos dados. Sabemos que, para além do SIS, existem os bancos de dados da Europol, do Eurodac, apesar de revisto, e outros mais, até chegar ao próximo banco de dados, que será o banco de dados que irá conter os registos criminais para uso do Eurojust. Até agora, o SIS tem sido um grande depósito de informações e sinalizações de pessoas e objectos: contém dados que foram introduzidos por todos os Estados-Membros com base em leis e em critérios diferentes, cuja utilização estava disponível a vários níveis de responsabilidade. Basta recordar, entre os erros possíveis que já se verificaram, o caso do cidadão americano detido na Bélgica porque tinha perdido o passaporte e o SIS considerou ser um ladrão de passaportes. Foram recordados os factos ocorridos em Génova: milhares de pessoas foram registadas no SIS depois dos acontecimentos de Gotemburgo, mas a polícia italiana em nada beneficiou com isso. Acreditamos, fundamentalmente, que não só haverá mais Estados a fornecer dados para este banco de dados, mas também haverá, sobretudo, um maior número de dados. Finalmente, consideramos que o controlo total, como foi dito, não é compatível com o Estado de direito. Keßler Senhor Presidente, começo por felicitar o meu colega deputado von Boetticher e passo a focar a questão do espaço judiciário europeu em matéria civil. Com a entrada em vigor do Tratado de Amesterdão, a cooperação judiciária em matéria civil foi transferida do terceiro para o primeiro pilar. Desde essa data, a Comunidade Europeia elaborou um ambicioso programa de trabalho no domínio da cooperação judiciária em matéria civil. Na sequência de uma análise aprofundada do programa Grotius, constatou-se haver necessidade de um quadro de actividades mais amplo e de carácter mais geral neste domínio. O novo quadro permite a continuação do tipo de acções apoiadas pelo programa Grotius. Fico muito satisfeita com a proposta de regulamento da Comissão que visa a criação da base jurídica do financiamento, a título do orçamento das Comunidades Europeias, das acções levadas a efeito no domínio da cooperação judiciária em matéria civil. Pela primeira vez, o quadro permitirá igualmente a concessão de apoio financeiro a organizações não governamentais europeias, na condição de serem organizações sem fins lucrativos destinadas a promover a cooperação judiciária neste domínio. Congratulo-me sobretudo com o facto de todas estas actividades estarem abertas à participação dos países candidatos, bem como de países terceiros. A proposta do relator, aprovada pela comissão, no sentido de reduzir para um terço o número de Estados-Membros que participam nas organizações não-governamentais susceptíveis de beneficiar de apoio financeiro afigura-se realista e pertinente, sobretudo face ao iminente alargamento da Comunidade até 2006. O regulamento em apreço não é aplicável à Dinamarca, à Irlanda e ao Reino Unido. Os profissionais da justiça provenientes destes países podem, no entanto, participar nos projectos a par dos que são provenientes dos países candidatos e de países terceiros. No presente regulamento, o conceito de "profissões de consultadoria jurídica" tem uma acepção completamente diferente da que lhe é dada na directiva relativa à prevenção da utilização do sistema financeiro para efeitos de branqueamento de capitais. Assim sendo, uma definição que passe pela enumeração categórica dos profissionais da justiça, conforme proposta do relator, impede, no caso vertente, todo o tipo de flexibilidade na futura aplicação do regulamento e limita o seu âmbito de aplicação. Refiro-me, em particular, à dificuldade de traduzir correctamente os conceitos para todas as línguas comunitárias, sem atribuir um outro significado às diferentes profissões jurídicas que designam, tendo também em conta que, futuramente, poderão ainda surgir variantes de profissões jurídicas em alguns Estados-Membros, às quais ficaria assim vedada a participação nas actividades neste domínio. Por isso, seria, a meu ver, preferível não incluir essa lista de profissões no regulamento. Schröder, Ilka Senhor Presidente, caros colegas, o que se pretende, afinal, com o Sistema de Informação de Schengen? Os objectivos consistem na cooperação policial e judicial em matéria penal, na harmonização da política em matéria de imigração e de vistos e no controlo da livre circulação de pessoas. Contudo, esse controlo dirige-se sobretudo contra imigrantes que não têm praticamente ou mesmo nenhuma hipótese de entrar legalmente no território da União Europeia e que, na sua grande maioria, fogem de situações causadas, senão inteiramente, pelo menos em parte, pela União Europeia. Mas este sistema - como, aliás, já hoje aqui foi referido por outros colegas - dirige-se também contra aqueles mal-amados cidadãos comunitários que aproveitam, por exemplo, as cimeiras para manifestarem o seu descontentamento em relação a uma política comunitária que se caracteriza pela exclusão a todos os níveis e pela capitalização de áreas essenciais das nossas vidas. Isso revela, aliás, claramente a verdadeira finalidade da actualização do Sistema de Informação de Schengen. Por um lado, trata-se de utilizar de forma eficaz as possibilidades de vigilância que se apresentam em termos técnicos e geográficos. Por outro lado, e já que estas possibilidades existem, a União Europeia pretende, naturalmente, criar as condições necessárias para permitir a sua utilização. Contudo, as alterações aparentemente técnicas contidas nas propostas em apreço visam também aperfeiçoar a estrutura de vigilância actualmente existente, aperfeiçoamento esse que necessita, obviamente, de ser financiado. Neste aspecto - e aqui discordo do meu colega Turco - considero que a introdução de um controlo democrático em nada iria alterar este projecto. Numa óptica de esquerda, penso que não podemos aprovar esta proposta. As liberdades fundamentais cumprem funções totalmente diferentes no capitalismo. Em termos puramente pragmáticos garantem, no entanto, aos cidadãos um mínimo de protecção contra o Estado. Na situação actual, acontece que a maioria das limitações dos direitos fundamentais... (O Presidente retira a palavra à oradora.) Karamanou Senhor Presidente, como é sabido, o Sistema de Informação de Schengen actualmente em vigor encontra-se em funcionamento desde 1995, mas tornou-se um instrumento comunitário em 1999, na sequência da integração do acervo de Schengen no enquadramento jurídico da União Europeia por via do Tratado de Amesterdão. Logo, o seu carácter comunitário pressupõe que qualquer proposta com vista à sua substituição deverá obedecer às mesmas disposições jurídicas que regulam a sua composição e funcionamento, e qualquer alargamento do seu campo operacional deve ser sujeito a um controlo democrático total por parte dos órgãos competentes, como referiram alguns dos colegas que me precederam. A oportunidade criada pela necessidade de adoptar medidas adicionais em matéria de segurança dos cidadãos e a incapacidade do actual sistema de informação para lhe dar resposta não deverão constituir um campo potencial de derrogações e alargamentos arbitrários das suas competências. É necessário que o quadro jurídico proposto clarifique determinadas questões críticas. A fim de assegurar a protecção das pessoas singulares relativamente ao tratamento de dados de natureza pessoal, torna-se necessária a ajuda da Autoridade Comum de Controlo, criada pela Convenção de Schengen. Esta autoridade foi incumbida de redigir anualmente um relatório sobre o funcionamento do sistema existente, o qual deverá comportar uma revisão e análise sistemática dos novos dados que forem surgindo com o desenvolvimento do novo sistema. Paralelamente, o Parlamento Europeu deverá intensificar os seus esforços para fiscalizar as novas funções do sistema, exigindo que sejamos regularmente informados sobre os progressos realizados. Neste ponto, é de destacar que, relativamente à evolução da aplicação da Convenção de Schengen, o Conselho informou o Parlamento Europeu apenas uma vez, razão pela qual este último não tomou conhecimento de questões directamente relacionadas com a livre circulação dos cidadãos e com o modo como o controlo das fronteiras da União é efectuado. Por último, há ainda a referir a necessidade da criação de um sistema de informação comunitário, constituído por uma rede informática única, com vista a facilitar o armazenamento transparente, o tratamento e a avaliação dos dados. Alyssandrakis Senhor Presidente, o Sistema de Informação de Schengen, em funcionamento desde 1995, foi e é utilizado, juntamente com a Europol, como um instrumento destinado a facilitar a euro-repressão, o fabrico e perseguição de suspeitos, a luta contra os movimentos de oposição e de desobediência civil e a aniquilação do invasor migrante que chega à Europa em busca de um lugar ao sol. Foi utilizado com especial zelo sempre que se organizaram manifestações populares de oposição às opções ditadas pelos interesses da União Europeia, em Nice, em Gotemburgo, em Génova. Há um mês atrás, o Parlamento Europeu debateu um relatório de progresso no qual o relator referia situações muito reveladoras da arbitrariedade e da falta de credibilidade dos dados de natureza pessoal que têm sido registados. Alguns dias mais tarde, a União Europeia apressou-se a colocar esses dados ao serviço dos americanos, a fim de lhes facilitar o trabalho de abafar todas as vozes de oposição, onde quer que elas se manifestem, e de desencadear uma nova guerra imperialista sob o pretexto do combate ao terrorismo. E como se isso não bastasse, no Conselho Europeu extraordinário recentemente realizado, os 15 Estados-Membros da União Europeia concederam aos EUA o acesso incondicional a todas as fontes de informação e arquivos europeus. O sistema Schengen, seja o de primeira geração, seja o de segunda geração que hoje debatemos, é um elemento constitutivo do dispositivo de repressão e, consequentemente, a sua eliminação é o objectivo da luta do movimento popular. Vitorino Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, vou começar pelo primeiro relatório do senhor deputado von Boetticher, relativo à cooperação judiciária em matéria civil. Com efeito, a partir da entrada em vigor do Tratado de Amesterdão, possuímos uma agenda particularmente ambiciosa em matéria de cooperação judiciária civil. A título de exemplo, posso dizer que, nestes últimos dois anos, foram já adoptados pelo Conselho 5 regulamentos sobre esta matéria e que estão em discussão duas outras propostas. Pelo seu lado, a Comissão está a preparar duas novas propostas legislativas. O objectivo desta proposta é o de contribuir para a criação de um espaço judiciário europeu em matéria civil. Não se trata de propor um novo programa de acção, trata-se de contribuir para o êxito dos planos de acção já existentes nesta área, nomeadamente das conclusões de Tampere. Eis a razão pela qual o apoio que propomos nestas propostas visa não só o co-financiamento dos projectos realizados por instituições e organizações públicas e não públicas nos Estados-Membros, mas também o financiamento de acções da Comissão, como por exemplo as acções destinadas a assegurar a correcta aplicação do direito comunitário no domínio civil, que estou certo que beneficiará os cidadãos. Fico muito contente ao constatar o acolhimento favorável reservado à nossa proposta pelo senhor deputado von Boetticher, que gostaria de saudar pela excelência do seu relatório. No que respeita às seis alterações propostas, a Comissão aceita quatro delas. Refiro-me às alterações sobre os dois novos considerandos propostos pela Comissão dos Orçamentos, sobre o novo considerando proposto pela Comissão das Liberdades e dos Direitos dos Cidadãos, da Justiça e dos Assuntos Internos, e ainda à alteração relativa à introdução de uma definição do termo "profissional da justiça". No que se refere à alteração sobre os objectivos específicos do programa-quadro, prefiro manter a proposta inicial da Comissão, uma vez que cumpre mais de perto os objectivos que nos foram fixados pelas conclusões do Conselho Europeu de Tampere. Quanto à alteração 5, compreendo perfeitamente o argumento do senhor relator, mas penso que definir um limiar exigente em matéria de organizações não governamentais representa também uma forma de promover a existência de verdadeiras organizações europeias neste domínio. E creio que o limiar que propomos é um limiar que continuará praticável, mesmo na perspectiva do alargamento da União Europeia. Aliás, várias organizações não governamentais nesta área possuem já uma expressão bastante significativa, incluindo um número já muito grande de países candidatos. Senhor Presidente, quanto ao segundo relatório sobre o Sistema de Informação de Schengen, penso que o mesmo constitui um elemento-chave do funcionamento do espaço sem fronteiras. A necessidade de desenvolver um SIS de segunda geração já foi reconhecida há vários anos. Essa necessidade tem antes de mais a ver com os limites do actual SIS. O Sistema permite apenas a integração de 18 países. É por isso que a perspectiva de alagamento da União impõe o desenvolvimento de um SIS de segunda geração que permita a plena integração de novos Estados-Membros. Sem o SIS II, não teremos condições para eliminar o controlo nas fronteiras internas dos países actualmente candidatos à adesão à União Europeia. As duas iniciativas sobre as quais os senhores emitem hoje o vosso parecer confirmam que o Parlamento Europeu e a Comissão dispõem agora de um papel acrescido relativamente ao desenvolvimento do SIS II, quer nesta fase inicial em matéria de financiamento, quer na definição da futura arquitectura do sistema e do seu funcionamento concreto. Estas duas iniciativas situam-se no seguimento directo das conclusões do Conselho "Justiça e Assuntos internos" de finais de Maio deste ano em prol de um financiamento do desenvolvimento do SIS II pelo orçamento comunitário a partir de 2002. Dadas as duas iniciativas que visam criar um comité destinado a assistir a Comissão no desenvolvimento do SIS II, o Parlamento Europeu será sistematicamente mantido ao corrente dos trabalhos em curso através dos mecanismos de informação do Parlamento institucionalizados no âmbito da comitologia. Quero salientar que, a pedido da Comissão, foi incluído no projecto de orçamento de 2001 um montante destinado ao desenvolvimento do SIS II a título de acção preparatória. Dado que se trata de um desenvolvimento de acção preparatória, e considerando as regras em matéria de execução do orçamento, a Comissão não precisa verdadeiramente de uma base jurídica para as suas despesas prévias, mas está bem consciente de que não pode desenvolver o SIS II sem fazer apelo à experiência dos Estados-Membros no que respeita ao SIS actual e ao seu funcionamento. Essa experiência é de facto indispensável e a implementação de uma comitologia introduz uma solução estrutural bem estabelecida, a qual permitirá ajudar a Comissão nas suas novas responsabilidades que advêm do desenvolvimento do SIS II. Mas, embora o princípio da criação de um comité destinado a assistir a Comissão seja aceitável, teríamos preferido um sistema de comitologia baseado na criação de um comité consultivo e de um comité de gestão. A Comissão congratula-se com as alterações nesta matéria apresentadas pelo senhor deputado von Boetticher, que espero sejam aprovadas em sessão plenária. A Comissão está também disposta a apoiar a alteração do Parlamento Europeu que visa a transmissão do relatório semestral, a apresentar pela Comissão sobre os trabalhos de desenvolvimento do SIS II, não só ao Conselho, mas também ao Parlamento Europeu. Não é só o princípio da transparência que abona em seu favor, é também o papel que o Parlamento Europeu será chamado a desempenhar no âmbito das medidas legislativas necessárias ao desenvolvimento do SIS II e que exige que o Parlamento Europeu seja plenamente informado dos trabalhos nesta matéria. Pois, com efeito, as duas iniciativas objecto da nossa troca de pontos de vista de hoje dizem antes de mais respeito aos trabalhos técnicos com vista à implementação do SIS II. Esta implementação exige também a adopção, na altura devida, das medidas legislativas assentes nas bases jurídicas adequadas dos Tratados e sobre as quais o Parlamento Europeu será consultado. Essas medidas legislativas deverão definir todos os elementos essenciais do SIS II, a saber, nomeadamente, as finalidades do sistema, as categorias de dados a integrar, a protecção dos dados, incluindo o controlo por parte de uma autoridade de controlo comunitária, a gestão do futuro SIS II operacional, e a questão levantada pelo senhor deputado Coelho da criação ou não de uma agência. Estes pontos que acabo de salientar serão objecto de outro debate, quando chegar a altura, em função dos resultados de um estudo de exequibilidade que a Comissão irá lançar no início de 2002. Por conseguinte, não é pelo facto de não estar de acordo com o conteúdo das alterações relativas a estes pontos que a Comissão não pode apoiá-los hoje; parece-me apenas prematuro abordá-los no âmbito de duas iniciativas que visam exclusivamente o financiamento do desenvolvimento do SIS II. Teremos ocasião de voltar a falar sobre estes temas e tomar decisões sobre eles, na altura certa, com base em propostas legislativas. Permitam-me concluir com a seguinte constatação positiva: o desenvolvimento do SIS II é um trabalho que nos irá ocupar nos próximos anos e que deverá estar concluído num prazo razoável, de forma a permitir aos novos Estados-Membros nele serem integrados, criando assim as condições para a sua participação no nosso espaço sem fronteiras comum. A aprovação do vosso parecer hoje, nos três meses que se seguiram à transmissão das duas iniciativas, demonstra a vontade e a capacidade do Parlamento Europeu, da sua Comissão das Liberdades e dos Direitos dos Cidadãos, da Justiça e dos Assuntos Internos e do seu relator de contribuírem para a concretização do SIS II nos melhores prazos, facto com que me congratulo. Participação do público na elaboração de certos planos e programas relativos ao ambiente Presidente Segue-se na ordem do dia o relatório (A5-0321/2001) da deputada Korhola, em nome da Comissão do Meio Ambiente, da Saúde Pública e da Política do Consumidor, sobre a proposta de directiva do Parlamento Europeu e do Conselho que prevê a participação do público na elaboração de certos planos e programas relativos ao ambiente e que altera as Directivas do Conselho 85/337/CEE e 96/61/CE (COM(2000)839 - C5-0027/2001 - 2000/0331(COD)). Korhola Senhor Presidente, debatemos neste momento uma directiva que diz respeito à participação do público na tomada de decisões relativas ao ambiente. Esta directiva constitui o segundo pilar de um procedimento orientado para a ratificação, pela Comunidade, da Convenção de Aarhus celebrada em 1998. Quero agradecer o facto de o meu projecto de relatório ter recebido um grande apoio e um apoio unânime em muitas questões importantes que propus. Contudo, o relatório despertou também interesses de carácter político. É preciso encontrar através desta directiva um equilíbrio entre a garantia de amplas possibilidades de participação do público e a defesa contra as acções prejudiciais que visem atrasar o andamento dos processos. A tarefa não é fácil, nomeadamente porque a proposta da Comissão que está na sua base é estruturalmente muito complexa. A votação realizada há duas semanas na Comissão do Meio Ambiente, da Saúde Pública e da Política do Consumidor conduziu a um resultado final incomodamente ilógico, que agora deverá ser corrigido na sessão plenária, para que possamos emendar esta situação tão negativa para o prestígio do Parlamento. A versão do relatório aprovada em comissão contém actualmente elementos que são contraditórios. Eu própria sinto que o ponto de partida que apresentei e as suas consequências práticas não tiveram um tempo suficiente para poderem ser analisados e entendidos. Propus que o acesso à informação e a consulta do público abrangessem todo o público, mas limitei a protecção jurídica, posterior à decisão, de modo a ficar cingida apenas a um público mais restrito, cujos direitos fossem violados pela decisão. Foi só nesta questão que não obtive o desejado apoio dos maiores grupos parlamentares. A minha intenção era abrir toda a fase de consultas a todo o público, pois logicamente parece estranho que as autoridades tenham de definir antecipadamente o público a quem a matéria diz respeito. Como é que a autoridade pode saber a quem é que um determinado assunto diz respeito e por que motivo, antes de ouvir o público sobre esse mesmo assunto? De facto, se a autoridade já o sabe antecipadamente, a consulta do público é de todo desnecessária. A referida definição é estranha sob o ponto de vista da participação dos cidadãos e faz gastar desnecessariamente tempo e energia à própria autoridade. Já que os colegas temeram que a minha abordagem abrisse a possibilidade de qualquer um recorrer aos tribunais contra a autoridade, quero realçar que, na realidade, acontece exactamente o contrário. É nomeadamente a versão da Comissão que pode gerar essa situação, uma vez que impõe à autoridade obrigações exigentes. Na minha proposta, o acesso à justiça foi definido só para as pessoas cujos direitos possam ser afectados pela tomada de decisão, procurando-se assim prevenir situações em que o acesso à justiça possa ser utilizado propositadamente para causar transtornos. A possibilidade de exprimir uma opinião não significa um acesso automático à justiça. Na proposta da Comissão, a possibilidade de participação do público foi definida, para todas as fases, com base na expressão "o público em causa". Continuo a considerar que esta parte da proposta da Comissão é incorrecta e que as suas consequências práticas vêm dificultar desnecessariamente o trabalho das autoridades. As autoridades vão ter de se esforçar bastante para determinar quem são os afectados pelo processo de decisão, contando com todas as organizações não governamentais, que, segundo a proposta da Comissão, serão sempre afectadas. Neste caso, o insucesso ou a negligência servem sempre de justificação para recorrer à justiça. Não há dúvida de que, na formulação proposta pela Comissão, as disposições podem ser utilizadas de forma incorrecta - inclusivamente para atrasar o andamento dos projectos. A minha proposta era singular, na medida em que dela beneficiariam ao mesmo tempo os cidadãos interessados numa participação sincera, as autoridades competentes e os agentes responsáveis pelos projectos em causa. Este aspecto virá, eventualmente, a ser corrigido no momento em que os Estados-Membros forem obrigados a pensar mais pormenorizadamente na aplicação prática desta decisão. Na minha opinião, tudo aquilo que expliquei é importante para todos aqueles que tiverem de lidar com esta directiva. Felizmente, há muitos outros aspectos importantes sob o ponto de vista da Convenção de Aarhus que foram acolhidos positivamente. Em primeiro lugar, procurei simplificar a prática, uniformizar as disposições das diferentes directivas relacionadas com este processo. Desta forma, os cidadãos podem obter mais facilmente informação sobre o modo como devem proceder, e a obrigação das autoridades de orientarem os cidadãos ocorre com uma maior flexibilidade. Na proposta da Comissão os modos de proceder variam um pouco, o que torna difícil saber como agir em cada caso. Além disso, incluí no relatório alguns objectivos que estão em consonância com a Convenção de Aarhus e que a Comissão tinha esquecido ou deixado de fora da sua proposta. Deste modo, o relatório acompanha melhor o espírito e os objectivos da Convenção. Refiro-me nomeadamente ao nº 5 do artigo 6º e ao artigo 8º, que exprime, de forma muito especial, os princípios importantes sob o ponto de vista da Convenção de Aarhus. Quero também agradecer os pareceres da Comissão das Liberdades e dos Direitos dos Cidadãos, da Justiça e dos Assuntos Internos, bem como da Comissão das Petições, que encorajaram e apoiaram o meu trabalho na Comissão do Meio Ambiente. Também a cooperação com a Comissão e, em particular, com o Conselho se revelou muito construtiva, augurando-se resultados positivos para a segunda leitura do relatório. Lambert Senhor Presidente, gostaríamos de agradecer à senhora deputada Korhola pelo seu trabalho neste complexo documento. Na Comissão das Petições temos um grande número de petições que se relacionam com as directivas específicas a que este importante relatório diz respeito. É muito claro para nós que o público quer estar envolvido, quer ser informado e quer dispor de informação atempada sobre propostas específicas. Ouvimos muitas vezes queixas do público sobre falta de informação, sobre informação que chega tarde, está incompleta, é difícil de compreender. Verificámos frequentemente através destas petições que muitos Estados-Membros têm aplicado de forma muito insuficiente as directivas aqui mencionadas e assistimos a casos de tribunal que resultaram dessa situação. A nossa comissão foi muito clara. Queremos uma definição o mais vasta possível de "público" . Verificámos nas questões levantadas junto da nossa comissão que não se trata só de ONG ambientais ou das pessoas que vivem numa zona directamente afectada. Deparámo-nos com pequenas empresas, pescadores e outros que sentiram que certos projectos específicos os tinham afectado e que são por isso partes interessadas. Considerámos também que era importante que a área de política fosse também abordada, porque uma das questões que nos surgem frequentemente é "qual o contexto em que um empreendimento específico vai avante?" , em particular quando isso está relacionado com a política da União Europeia, como as despesas da PAC ou as despesas dos Fundos Estruturais. Descobrimos também que as pessoas querem ter acesso a recursos que lhes permitam compreender a informação que recebem. Por vezes, descobrimos que há queixas que chegam à nossa comissão para avaliar eficazmente avaliações de impacto ambiental, porque essas organizações não dispõem dos recursos necessários para participarem integralmente no processo de planeamento. É, pois, essencial que nos debrucemos sobre esta matéria, naturalmente a nível de cada Estado-Membro. Sacconi Senhor Presidente, é necessária e objecto de apoio generalizado uma plena e eficaz participação do público no processo de tomada de decisões em matéria de ambiente. Ela permite que os cidadãos manifestem opiniões e receios que podem ser importantes para as decisões a tomar e que os responsáveis por essas decisões possam tê-los em consideração. Este facto aumenta, por seu turno, a responsabilidade e a transparência do processo de tomada de decisões e contribui para sensibilizar o público para os temas ambientais. Como já foi dito, a importância de incentivar mais o envolvimento do público foi já reconhecida a nível internacional com a Convenção de Aarhus. A directiva que vamos votar amanhã visa compatibilizar o direito comunitário com as disposições daquela Convenção e abrir caminho à sua ratificação por parte da Comunidade. Garantir-se-á a plena participação dos cidadãos desde as fases iniciais do processo de tomada de decisões, sobretudo no que respeita à elaboração de planos e de programas, ao processo associado à avaliação do impacto ambiental e à prevenção e redução integral da poluição. A esse propósito, exprimo a minha satisfação quanto à introdução, por parte da Comissão do Meio Ambiente, de novas disposições que se referem claramente à difusão de informação recorrendo também à Internet. Um aspecto de vital importância é que só o público envolvido, cidadãos ou grupos, incluindo as ONG, dispõe do direito de exprimir as suas observações e opiniões, tendo também a possibilidade de recorrer perante um órgão jurisdicional. Embora apoiando outras alterações introduzidas no texto da relatora, não concordo, todavia, com a sua proposta de alargar tal direito de participação a todo o público, sem restrições. Uma definição de "público" alargada e confusa pode gerar equívocos de interpretação e dificultar, indevidamente, a execução de um projecto. Defendo, pelo contrário, as definições constantes na proposta da Comissão, que identificam com clareza o conceito de público em causa, o único com direito a exprimir as suas observações e opiniões à autoridade competente, antes de ser adoptada uma decisão nos domínios abrangidos pela presente directiva, e, eventualmente, de interpor recurso. Paulsen Senhor Presidente, caros colegas, há já alguns meses, debatemos aqui um excelente relatório da senhora deputada Korhola sobre o acesso do público às informações relativas ao ambiente. Desta vez, o tema é a participação do público na elaboração de certos planos e programas relativos ao ambiente. Os dois relatórios têm em comum o facto de as propostas da Comissão se fundamentarem na chamada Convenção de Aarhus. De acordo com o artigo 8º desta convenção, cada Estado deve procurar velar por que o público tenha oportunidade, numa fase em que ainda seja possível influenciar as decisões, de participar efectivamente na elaboração das disposições regulamentares pelos poderes públicos. Segundo o artigo 9º da mesma convenção, os Estados comprometem-se - e eu sublinho este aspecto - a garantir ao público, no quadro das legislações nacionais, a possibilidade de impugnar em tribunal a legitimidade das decisões das autoridades. Como Liberal que sou, é para mim evidente que as decisões tomadas e as propostas elaboradas pelas autoridades públicas devem ser acessíveis, tão amplamente quanto possível, a qualquer pessoa a que digam respeito ou que nelas esteja interessada. Outra coisa seria impensável em democracia. Evans, Jillian Gostaria de felicitar a relatora por este importante relatório. Um dos seus elementos essenciais é a definição de participação, que garante que as pessoas podem influenciar os planos e os programas em diferentes fases do processo e receber o "feedback" adequado de forma a saberem que as questões que levantaram foram tratadas com seriedade. É essencial que a consulta não seja restringida de uma forma que na prática lhe retire sentido - por outras palavras, que as próprias autoridades possam definir as pessoas que seriam afectadas e sejam elas as únicas a ser consultadas. Há um caso em Swansea, no meu próprio círculo eleitoral, em que uma autoridade local está a construir uma incineradora na fronteira entre dois condados, tendo para isso consultado os seus eleitores. Mas não consultou as pessoas do outro condado que vivem mais perto dessa instalação e que irão ser mais afectadas, e que por isso estão agora a protestar vigorosamente contra os planos. Esta legislação poderia evitar este tipo de situação. Igualmente importante é o facto de que ela dá ao público acesso a um procedimento de revisão, e por isso peço o vosso apoio para as alterações apresentadas pelo meu grupo, que procuram reforçar o relatório de acordo com a Convenção de Aarhus. Bernié Senhor Presidente, defender a transparência e a participação do público na elaboração de certos planos e programas ambientais é um objectivo louvável, que subscrevemos inteiramente. Pelo contrário, o relatório levanta alguns problemas de fundo, a saber: em primeiro lugar, a eventual sobreposição de textos que prevêem uma participação do público, nomeadamente as directivas sobre os estudos de impacto ambiental, sobre a prevenção e sobre a redução da poluição; em segundo lugar, a ratificação da Convenção de Aarhus, que foi assinada pela Comunidade e pelo conjunto dos Estados-Membros mas apenas foi ratificada pela Itália e pela Dinamarca, pelo que não está em vigor! O relatório não deve ser aproveitado pela União para se sobrepor, com uma directiva, à vontade do Estados-Membros de se ligarem através de uma convenção internacional. Além disso, a inclusão das políticas ambientais nos planos e programas parece-me prematura nesta fase, enquanto se espera precisamente pela ratificação da Convenção de Aarhus. E há também a noção de "público em causa", à qual somos favoráveis, pois impede o alargamento excessivo do campo da aplicação do texto. Todavia, as duas noções de "público" e de "público em causa" deveriam poder coexistir, cabendo aos Estados-Membros decidirem o nível de consulta mais apropriado. No caso de projectos transfronteiriços, por exemplo, seria judicioso alargar a consulta ao conjunto do público. Apoiaremos as alterações 30, 31 e 32. Por fim, pensamos, tal como a Comissão, que há que definir as condições mínimas exigíveis para garantir uma participação efectiva do público e deixar aos Estados-Membros o cuidado de resolver em pormenor as modalidades práticas, no respeito do princípio da subsidiariedade. Moreira Da Silva Senhor Presidente, Senhores Deputados, uma das queixas mais frequentemente apontadas pelos cidadãos prende-se com o seu diminuto papel no quadro da democracia representativa. Queixam-se os cidadãos que lhes é concedido o direito a votarem periodicamente, mas não lhes é plenamente concedido o direito a participarem no dia a dia das instituições que elegem: a nível europeu, a nível nacional, regional e local. É precisamente na área do ambiente que mais se tem sentido a insatisfação das populações que, discordando, muitas vezes com razão, de um determinado projecto, não têm outra opção senão demonstrarem na rua ou nos tribunais o seu direito à indignação. Ora, essa indignação cresce exponencialmente quando muitos desses projectos com impactos ambientais inaceitáveis são financiados no quadro da Política Agrícola Comum e dos fundos estruturais. É, por isso, muito importante que, na sequência da Convenção de Aarhus, a Comissão tenha vindo a legislar sobre o acesso do público à informação ambiental, sobre a participação do público em certos planos, programas e políticas, e sobre o acesso do público à justiça. A maior participação do público não só torna mais legítimas as decisões tomadas pelas nossas instituições, como aumenta a qualidade dessas mesmas decisões. Sobre esta proposta de directiva relativa à participação do público na elaboração de planos e programas ambientais, felicito a relatora pelo trabalho realizado, em especial por ter procurado, através de diversas alterações, alargar os direitos dos cidadãos e eliminar algumas ambiguidades. Há, no entanto, uma matéria relativamente à qual não posso concordar com a colega Korhola: a consulta do público só será exequível se a definição de público não for demasiada vaga. Prefiro, por isso, a abordagem da Comissão, que define o público afectado por um determinado projecto como alvo da consulta e não a opção da relatora por uma definição mais larga e, por isso, mais vaga, de público. Blokland Senhor Presidente, tal como a Comissão Europeia, também eu estou de acordo em que a verdadeira participação do público no processo de tomada de decisões em matéria do ambiente tem as suas vantagens. Com efeito, proporciona-se ao público a possibilidade de dar a conhecer a sua opinião, bem como a sua eventual preocupação. Aos que têm a seu cargo a tomada de decisões, dá-se a possibilidade de, nas suas decisões, tomarem em conta tanto essas opiniões como essas preocupações. Em resumo, a participação do público irá contribuir para a transparência do processo de tomada de decisão, bem como para a aceitação dos resultados, isto é, dos planos e dos programas. Todavia, o alargamento à política, tal como a senhora relatora propõe, vai um pouco longe de mais, tendo em conta o facto de isto não ser suficientemente concreto para a participação do público. Além disso, o elemento "política" não é abrangido pelo âmbito de aplicação da actual directiva relativa à avaliação dos efeitos sobre o ambiente. A presente directiva estabelece como objectivo que o procedimento fundamental relativo à participação do público seja coerente em todos os Estados-Membros e aplicado de igual maneira no seio da Comunidade. Todavia, também existe uma obrigatoriedade mínima. Logo, verificar-se-á na implementação que, afinal de contas, existem diferenças entre os Estados-Membros. Santini Senhor Presidente, este relatório tem, à partida - como muitos oradores já afirmaram -, objectivos inteiramente compartilháveis, sobretudo o de permitir que os cidadãos façam ouvir a sua voz no processo de elaboração das normas em matéria de ambiente. Este tema foi já debatido na sessão plenária do mês de Março, e já nessa altura foi notória uma diferença de sensibilidades quanto aos métodos e também ao peso dessa participação nas diferentes latitudes - digamo-lo com clareza - dos países membros. Com efeito, os países nórdicos têm uma sensibilidade diferente, comparativamente com os países do Centro e do Sul da Europa, relativamente a este tipo de presença, de possibilidade de participação. A relatora - que, no seu país, talvez mais desenvolvido do ponto de vista democrático, mais avançado do que outros, está, evidentemente, habituada a isso - propõe uma presença que se revela, até, excessivamente peremptória, autoritária, uma presença que poderia acabar por abrandar, se não mesmo por entravar, por paralisar, certos processos de tomada de decisões, relativamente aos quais não haverá nunca uma total convergência entre a base democrática directa e a chamada autoridade, ou seja, a administração encarregada de gerir estes problemas. É um facto que essa autoridade deve ter claramente em conta todas as pretensões, todas as observações, mesmo daqueles que, no meio ambiente, têm de construir, de fazer comércio, de empreender actividades turísticas, desportivas, culturais, em suma, actividades relacionadas com a vida. Considerando que neste segundo debate estão presentes argumentos e temas que envolvem a legalidade e o acesso aos níveis de justiça, prevendo, inclusivamente, eventuais recursos, há que esclarecer muito bem, com muito sentido de justiça e sem quaisquer equívocos, qual é o peso dos vários intervenientes, ou seja, quais devem ser os actores e com que possibilidades de afirmação. Foi referida a Convenção de Aarhus: pois bem, todos nós estamos de acordo com ela, mas não é uma bíblia; também ela deverá contar com uma saudável subsidiariedade, com os costumes, com os hábitos, com o nível de capacidade de participação da democracia directa nos diferentes países. Em todo o caso, felicito a senhora relatora, que se empenhou de alma e coração, mas talvez se imponham, como afirmei no início, algumas adaptações às diferentes latitudes. Bolkestein . (EN) Senhor Presidente, permitam-me que comece por dizer que esta proposta diz respeito ao segundo pilar desta convenção, envolvendo a participação pública na tomada de decisões sobre o ambiente. Além desta proposta sobre o acesso à informação ambiental, existe outra legislação comunitária que já incorpora o princípio da Convenção de Aarhus. A Comissão vai assegurar que os elementos desta convenção integrem todas as propostas futuras. A participação pública tem que se tornar uma parte integrante da tomada de decisões sobre o ambiente. Para alcançar este objectivo, as nossas propostas têm que ser fáceis de pôr em prática, de forma a poderem ser implementadas facilmente nos diferentes sistemas administrativos dos Estados-Membros. A questão de saber se a participação na tomada de decisões se deverá dirigir ao público em geral ou ao "público em causa" é um ponto-chave, que foi abordado por diversos senhores deputados que acabaram de falar. De acordo com a Convenção de Aarhus, a Comissão propõe-se assegurar que o público em geral seja integralmente informado sobre os projectos de desenvolvimento planeados que possam afectá-lo, dando simultaneamente àqueles que têm um interesse ou poderão ser afectados por esses projectos, i.e., o "público em causa" , o direito de participarem no processo de tomada de decisões. Algumas das alterações propostas, e até aquilo que foi dito por alguns deputados ainda agora, parecem implicar que, ao usar a definição "o público em causa" , tanto a convenção como a Comissão estão deliberadamente a restringir os direitos dos cidadãos. Permitam-me que faça notar que isso não é de todo assim, que isso não é correcto. Esta proposta tem por objectivo ampliar os direitos dos cidadãos. Não se trata de forma alguma de os restringir. Ao definir o "público em causa" , centramos a atenção das autoridades competentes na necessidade de ter em atenção os cidadãos mais directamente afectados. A definição vai confirmar tanto o direito a exprimir um ponto de vista como o direito a ser ouvido. Ela é suficientemente pormenorizada para garantir que não há dúvidas sobre quem deverá ser envolvido. Assim, os membros do público poderiam argumentar que tinham sido injustificadamente excluídos. Isso seria difícil com uma definição mais geral de público. A inclusão de ONGs na definição de "público em causa" garantirá que uma perspectiva mais próxima do público em geral poderá ser tida em consideração. A um nível mais prático, a definição de "público em causa" tem sido utilizada desde há muitos anos sem problemas de maior na legislação existente - por exemplo, na directiva sobre avaliação do impacto ambiental. Não têm surgido problemas resultantes do facto de as pessoas serem excluídas pelo recurso à definição - pelo menos problemas significativos. Resumindo, esta abordagem dará às pessoas afectadas por novos projectos de desenvolvimento o direito de influenciarem decisões que afectem não só o seu meio ambiente mas que possam também afectar as suas condições económicas e sociais. Por estas razões, a Comissão, não pode, infelizmente, apoiar as alterações que tentam substituir o conceito de "público em causa" . A alteração 26 procura ampliar consideravelmente o âmbito do artigo 1º, de forma a cobrir planos e programas não só no domínio ambiental mas também noutros sectores. A perspectiva da Comissão é a de que isso tornaria o âmbito da proposta menos bem definido e também que as medidas propostas conduziriam a uma confusão jurídica. Haveria de facto uma duplicação de medidas em diferentes diplomas legais, cada um procurando fazer a mesma coisa, mas de uma forma inconsistente. Em particular, para os planos e programas noutros sectores que possam ter efeitos ambientais significativos, a Directiva 2001/42 sobre avaliação ambiental estratégica já integra medidas de especial relevância. A directiva estabelece a avaliação ambiental de planos e programas relevantes em muitos sectores de integração e prevê a participação pública em total acordo com os requisitos de Aarhus. As alterações 6 e 12 têm por objectivo instituir uma cláusula de melhores esforços ao abrigo da Convenção Aarhus e são formuladas com carácter não vinculativo. A alteração 9 introduz a participação pública relativamente às políticas da sua rubrica, mas o texto não contém disposições operacionais a este respeito. Ao formular a proposta, o objectivo da Comissão foi o de incorporar as disposições vinculativas da Convenção de Aarhus. A perspectiva da Comissão é a de que não haveria valor acrescentado na adopção das disposições não vinculativas. A Comunidade, assim como todos os Estados-Membros, assinaram a Convenção Aarhus e por isso já tiveram que tomar em conta essas disposições. Infelizmente, a Comissão não pode aceitar as alterações 7 e 11 que prevêem o acesso à justiça no que se refere à participação pública em planos e programas. A Convenção Aarhus não requer isso explicitamente, nem a directiva sobre avaliação ambiental estratégica de planos e programas prevê o acesso à justiça. A Comissão está, no entanto, a considerar outras possíveis propostas legislativas relativas ao terceiro pilar Aarhus sobre acesso à justiça. Em conclusão, permitam-me que confirme agora a posição da Comissão relativamente às alterações. A Comissão pode aceitar as alterações 15, 18, 25, 28 e 29. Além disso, as alterações 9, 13, 14, 23 e 27 podem ser aceites em parte e as alterações 4, 5, 10 e 17 em princípio. A comissão não pode aceitar as alterações 1, 16, 20, 21 e 22. À laia de conclusão, gostaria de sublinhar que é do nosso interesse comum, que é afinal o interesse dos cidadãos europeus, que esta proposta entre em vigor rapidamente. Só depois de estabelecidos os enquadramentos poderá a participação pública na tomada de decisões tornar-se uma prática administrativa inteiramente integrada. Korhola A interpretação inglesa não conseguiu acompanhar o meu discurso e por isso todas as outras línguas que se baseiam nessa interpretação ficaram com uma versão incompleta. Lamento esta situação, que já aconteceu por diversas vezes e por isso exorto-o a que tome providências para que a qualidade da interpretação seja melhorada o mais brevemente possível. Presidente Senhora Deputada Korhola, tomamos boa nota da sua intervenção. Estamos conscientes de que a questão da tradução pivot, ou da interpretação feita em relais, levanta, por vezes, problemas. Tomamos muito boa nota para tentar resolver esta questão. Está encerrado o debate. A votação terá lugar amanhã, às 12H00. Organismos de investimento colectivo em valores mobiliários (OICVM) Presidente Segue-se na ordem do dia a recomendação para segunda leitura (A5-0324/2001) da Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários 1. sobre a Posição Comum adoptada pelo Conselho em 5 de Junho de 2001 tendo em vista a adopção da Directiva do Parlamento Europeu e do Conselho que altera a Directiva 85/611/CEE do Conselho que coordena as disposições legislativas, regulamentares e administrativas respeitantes a alguns organismos de investimento colectivo em valores mobiliários (OICVM) (7551/2001 - C5-0296/2001 - 1998/0243(COD)); 2. sobre a Posição Comum adoptada pelo Conselho de 5 de Junho de 2001 tendo em vista a adopção da Directiva do Parlamento Europeu e do Conselho que altera a Directiva 85/611/CEE do Conselho que coordena as disposições legislativas, regulamentares e administrativas respeitantes a alguns organismos de investimento colectivo em valores mobiliários (OICVM) com vista a regulamentar as sociedades de gestão e os prospectos simplificados (7550/2001 - C5-0295/2001 - 1998/0242(COD)) (relator: deputado Olle Schmidt). Schmidt, Olle Senhor Presidente, espero que estejamos a chegar ao fim de 12 anos de discussões em torno das chamadas directivas OICVM! Em Fevereiro do ano passado, tivemos a primeira leitura. Um ano e meio depois, em Julho, chegou-se, finalmente, à posição comum e, agora, é a nossa vez. A primeira proposta refere-se, como sabem, aos próprios organismos de investimento colectivo e aos investimentos que podem ser efectuados. A segunda actualiza e alarga o âmbito das disposições aplicáveis à gestão concreta dos fundos. Ambas as propostas obtiveram, na primeira leitura, amplo apoio no Parlamento. No conjunto das duas propostas, foram aprovadas 37 alterações. Destas, 30 foram adoptadas pelo Conselho, total ou parcialmente. Em relação à OICVM I, o Conselho adoptou, no todo ou em parte, 20 das 24 alterações do Parlamento. Além disso, o Conselho ainda introduziu alterações suas. A mais importante é a relativa aos derivados transaccionados ao balcão (DTB); desde o início que a Comissão se lhes tinha oposto. O Parlamento, por seu lado, considerou que os DTB poderiam ser mais largamente utilizados, embora sob regras mais estritas. O Conselho optou pela mesma orientação. Em vários aspectos, o Conselho adoptou mesmo uma posição mais cautelosa do que o Parlamento em relação aos DTB e considerou que os investimentos nestes derivados devem obedecer a critérios qualitativos mais rigorosos. Quanto à comitologia: é certo que a posição comum inclui disposições de comitologia no domínio dos serviços financeiros. No entanto, gostaria de salientar que não existe qualquer ligação objectiva com as propostas subsequentemente avançadas pelo grupo presidido pelo Sr. Lamfalussy. Pela directiva de 1985, foi instituído o chamado Comité de Contacto, com a função de aconselhar a Comissão. Na sua proposta original, que hoje discutimos, a Comissão propõe o alargamento das competências deste comité. Propõe, concretamente, que lhe sejam atribuídas novas competências. O Parlamento aceita partes da proposta, mas não aquela que se refere à adaptação dos limites máximos de investimento, e que foi aprovada pelo Conselho. De igual modo, tanto a Comissão como o Conselho aceitaram o pedido do Parlamento de limitar o âmbito da delegação de competências no Comité. No meu entender, portanto, o Parlamento já concordou com a utilização da comitologia e, além disso, avançou na alteração do âmbito das competências. Não vejo, portanto, qualquer motivo para reabrir a questão neste momento. Existe, porém, uma alteração proposta pelos senhores deputados Goebbels, Jonckheer e Herzog. Se esta fosse aprovada, receio que tivéssemos de iniciar um processo de conciliação que não sabemos onde poderia acabar. O acordo Lamfalussy poderia ser atrasado, travando a directiva OICVM. Ninguém deseja isto! Espero que o senhor deputado Goebbels concorde comigo. No que diz respeito à OICVM II, o Conselho reconheceu, no essencial, as preocupações manifestadas pelo Parlamento em primeira leitura. Dez das treze propostas de alteração do Parlamento foram adoptadas, total ou parcialmente. A questão mais controversa foi a dos requisitos em capital das sociedades de gestão. O compromisso finalmente alcançado pelo Conselho é, em termos gerais, conforme com a posição do Parlamento. Considerando a grande complexidade de ambas as directivas e a rapidez com que o mercado evolui, a Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários propõe que as suas disposições sejam revistas dentro de três anos. Isto, por duas razões: em primeiro lugar, o compromisso alcançado no Conselho é muito frágil e ninguém tem interesse em abrir a caixa de Pandora com a proposta de alterações detalhadas, técnicas ou politicamente sensíveis. Um processo de conciliação atrasaria a revisão, que já hoje é necessária, e poderia mesmo, eventualmente, inviabilizar a legislação. Em segundo lugar, as duas posições comuns conseguem um bom equilíbrio entre a protecção do investidor e a liberdade de investimento. Como já disse, a maior parte das alterações que propusemos no anterior debate foram tidas em conta. Ficam, no entanto, duas questões por resolver, mas que, na minha opinião, podem ser resolvidas num contexto mais amplo e flexível. A Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários teve a amabilidade de aceitar as minhas sugestões. Assim, há apenas uma alteração relativa à OICVM I, contendo orientações para uma futura revisão. Propõe-se, igualmente, a chamada cláusula do avô, a fim de que, durante um período de transição, os fundos existentes não sejam obrigados a cumprir a nova legislação. Há também uma alteração à OICVM II, para coordenar os prazos de revisão dos requisitos de capital com os da revisão geral. Depois da discussão na comissão parlamentar, tive contactos com o Conselho, há apenas algumas horas, e com a Comissão. Na sequência destes contactos, proponho, juntamente com o senhor deputado Goebbels, uma nova alteração, que reduz o período de transição. Desta forma, será possível aplicar a directiva OICVM nos Estados-Membros daqui até 2005, isto é, quando estiver concluído o plano de acção financeira. O nosso objectivo é evitar o processo de conciliação. O trabalho de renovação da regulamentação relativa aos fundos demorou doze anos e constitui uma clara demonstração da necessidade de reformar o processo de decisão neste domínio. Para que a Europa possa ter alguma capacidade para concorrer, por exemplo, com a economia americana, impõe-se que as alterações de carácter essencialmente técnico possam ser efectuadas de forma significativamente mais simples e rápida. Conseguiu-se agora um bom equilíbrio entre o bom funcionamento do mercado e uma razoável segurança na protecção dos consumidores. O Parlamento teve um papel dinamizador e revelou capacidade para agir rapidamente e para estabelecer compromissos quando estes são verdadeiramente necessários. Espero que continuemos por este caminho! Legislação reflectida, rápida e eficaz - é disto que a Europa precisa! Gostaria de concluir com um agradecimento a todos os que contribuíram para este trabalho: o Senhor Comissário, os seus competentes e amáveis colaboradores e os meus colegas, todos incansáveis durante este período difícil. Espero que, amanhã, possamos pôr um ponto final nestes doze anos de trabalho em prol dos consumidores e investidores europeus. García-Margallo y Marfil Senhor Presidente, pegando nas últimas palavras do relator, agradeço a todas as pessoas que participaram e, muito em especial, aos serviços da Comissão, a ajuda que nos foi prestada. O tema que nos preocupa, ainda que seja técnico, reveste-se de uma extraordinária importância política e social, dado que, como é sabido, os organismos de investimento colectivo em valores mobiliários, conjuntamente com os fundos de pensões, constituem, actualmente, o instrumento de poupança da preferência da maioria dos cidadãos. O primeiro problema com que deparámos foi a existência de duas directivas: uma chamada "de produto", que permitia a estes organismos investir em produtos que até então lhes estavam vedados, e outra, com a qual se propunha aumentar substancialmente os montantes de capital. A Comissão e este Parlamento sentiram-se tentados a aprovar de imediato a chamada directiva de produto e protelar a aprovação da directiva que incidia sobre a gestão. Este Parlamento advertiu para o perigo de se permitir a estes organismos de investimento colectivo em valores mobiliários - que, insisto, canalizam a poupança de particulares - deslocar-se para águas mais profundas sem nos assegurarmos de que estavam apetrechados para uma navegação mais arrojada do que aquela que tinham feito até então. Como salientou o relator, o objecto do primeiro debate - e centro-me agora na directiva de produto - consistiu nos investimentos que estes organismos poderiam realizar. Fez referência aos instrumentos financeiros derivados não negociados num mercado regulamentado, aos fundos que reproduzem índices, ao "efeito dominó", etc., problemas técnicos que não irei repetir. Gostaria, porém, de dizer que o meu grupo é de opinião que prevaleceu um equilíbrio entre conferir maiores possibilidades aos organismos de gestão e, por conseguinte, maiores oportunidades aos investidores, por um lado, e, por outro, a protecção e a abordagem prudencial que importa adoptar relativamente a uma matéria tão sensível. O Parlamento pretendeu transmitir um aviso à Comissão. À semelhança de ocasiões passadas, o Parlamento pretende agilizar a aprovação das disposições do plano de acção do domínio dos serviços financeiros. Preconiza uma rápida aprovação da presente directiva e não pretende, por conseguinte, que se convoque a conciliação. Razão que nos levou a limitar o número de alterações a uma - que, pessoalmente, não é do meu agrado, mas à qual darei o meu voto favorável - que consiste no estabelecimento de uma cláusula "grandfather", ou seja, o estabelecimento de um regime transitório que permita aos organismos actualmente existentes dispor de um período adicional com o objectivo de adequar o seu capital. Foi feita referência a outra alteração, do senhor deputado Goebbels, que irá ser retirada, mas que considero extremamente inteligente, e que constitui o segundo aviso que o Parlamento envia a esta comissão. O primeiro, insisto, é não propor alterações que não podem ser aceites pelo Conselho nem pela Comissão. O segundo, e pese embora o facto de não se aplicar o procedimento Lamfalussy, é advertir que será sempre necessário agilizar, que estaremos sempre dispostos a agilizar o processo legislativo, mas não estamos dispostos a ceder nos poderes de co-decisão que o Parlamento demorou tanto tempo a conquistar. Goebbels Senhor Presidente, na tentativa de recuperar o tempo utilizado pelo senhor deputado García-Margallo, quero apenas manifestar o nosso apoio, em nome do meu grupo, às propostas do senhor deputado Olle Schmidt, que felicito pelo seu árduo trabalho de relator do Parlamento Europeu. Apoiamos as duas alterações por ele apresentadas. Eu próprio apresentei uma outra alteração, em conjunto com alguns colegas. Vamos muito provavelmente retirar esse acordo, dependendo das respostas que nos der logo o senhor Comissário Bolkestein. Pensamos - e somos muitos a fazê-lo, pois creio poder falar pelo senhor deputado García-Margallo e outros - que, em Estocolmo, foi rompido o equilíbrio entre o Conselho e o Parlamento Europeu enquanto co-legislador. A Comissão tem de restabelecer esse equilíbrio. Esperamos propostas concretas da parte do senhor Comissário. Huhne Gostaria apenas de dizer em nome do Grupo Liberal que espero bem que o senhor deputado Goebbels e os seus colegas retirem a sua alteração. Não consideramos que uma alteração que insiste no call-back seja apropriada a esta legislação específica, que o meu colega Olle Schmidt descreveu como sendo muito cuidadosamente equilibrada de acordo com a posição comum do Conselho. Nem é apropriada no contexto dos debates em curso sobre Lamfalussy. De facto, eu diria mesmo que ao insistir no call-back, que era uma expressão que não aparecia na segunda resolução do Parlamento sobre esta matéria, depois do Conselho de Estocolmo, se corre o risco de pôr em causa a nossa boa fé nas longas negociações que alguns de nós empreenderam com o Senhor Comissário Bolkestein. Espero, pois, que as pessoas que apresentaram esta alteração a retirem e que as discussões decorram no local apropriado. Não devemos tentar pôr em questão esta directiva. Penso que deverá passar tal como está. Villiers Também eu espero bem que o senhor deputado Goebbels retire a alteração 4. O senhor deputado Goebbels quer call-back, eu quero call-back e o Senhor Comissário Bolkestein também. Mas acontece que não é viável ter um call-back legal nos termos do Tratado. Assim, cabe-nos a nós encontrar um acordo político e uma formulação que funcionem até 2004, altura em que poderemos rever toda esta questão. Na verdade, penso que a Comissão está empenhada numa tal revisão. É muito importante que cheguemos a esse acordo. No que se refere ao relatório do senhor deputado Schmidt, é excelente verificar a modernização do enquadramento para os OICVM através da inclusão de derivados e de derivados transaccionados ao balcão (DTB). O Parlamento vai à frente nesta matéria e o senhor deputado Schmidt desempenhou um papel particularmente bem sucedido ao actualizar as directivas desta forma, e praticamente assumiu a liderança na questão das directivas. Lamento ver os requisitos em capital na forma em que estão. Entendo que os gestores dos OICVM devem estar sujeitos a requisitos em capital, mas não penso que os contidos nesta directiva sejam suficientemente sensíveis ao risco. Não me parece que sejam consistentes com o enquadramento geral que queremos implementar. Não creio que avaliar o capital de acordo com o risco a gerir reflicta de facto o risco assumido. Também me preocupa que esta formulação da directiva produza uma abertura de mercado desigual, deixando o mercado fechado num Estado-Membro e aberto nos outros 14. Mas tanto o relator como o nosso estimado relator sombra convenceram-me a não apresentar alterações relativamente a estas deficiências, porque estamos empenhados em ver estas duas directivas aprovadas para tornar possível a modernização do enquadramento para um fundo de investimento aberto e os OICVM na União Europeia. Recomendo, pois, esta directiva à assembleia. Purvis Senhor Presidente, reporto-me à posição comum sobre a Directiva 1998/242 e aos requisitos em capital que serão impostos às sociedades de gestão de carteiras de títulos. Na Escócia, existe uma longa tradição de gestão de carteiras, que vem desde a abertura do oeste americano no séc. XIX. Estas sociedades eram habitualmente empresas de advogados, sociedades privadas, que geriam os activos dos seus clientes com grande sucesso. Ainda hoje existem empresas de investimento deste tipo, sociedades privadas, empresas individuais e outras estruturas com capital limitado. Os interesses dos clientes são plenamente salvaguardados, já que os seus activos são detidos por depositários regulamentados independentes e integralmente capitalizados. É assaz irrelevante estabelecer requisitos em capital relativamente às próprias sociedades de gestão de carteiras. Sinto-me aliviado por o Conselho ter reduzido ligeiramente os requisitos em capital estabelecidos por este Parlamento em primeira leitura e criado um limite máximo de 10 milhões de euros. No entanto, trata-se ainda de uma soma considerável para as sociedades privadas e para as empresas em nome individual. E por acaso, as maiores e mais bem sucedidas sociedades americanas e mundiais - a Fidelity é um bom exemplo - são exactamente deste tipo. Este tipo de requisitos constituirão um obstáculo para aqueles que se iniciam numa área que requer injecções regulares de sangue novo. A directiva deveria, pelo menos, estabelecer que este capital estaria disponível através de garantias bancárias ou de apólices de seguros para cobrir riscos operacionais e profissionais. Mas a posição comum, por alguma razão não muito aparente, restringe essa cobertura a apenas 50% do requisito. Porquê? A posição comum estabelece que a Comissão faça um relatório sobre esta matéria num prazo de cinco anos após a entrada em vigor da directiva. Gostaria agora de registar o pedido de que esse relatório analise especificamente se será de facto necessário algum requisito em capital para as sociedades de gestão de carteiras, e naturalmente que ele seja muito reduzido. Lulling Senhor Presidente, embora, em muitos domínios, a legislação europeia que aqui produzimos seja muitas vezes criticada abertamente - e com razão -, há que reconhecer que a directiva de 1985 sobre os organismos de investimento colectivo em valores mobiliários (OICVM) constituía, por uma vez, uma peça importantíssima. Prova-o o sucesso que alcançou junto do sector dos fundos de investimento, bem como junto dos clientes desses fundos. Tornou-se mesmo um exemplo de legislação a nível mundial. Desde a sua entrada em vigor em 1989, não só os activos dos OICVM conheceram um crescimento fulgurante, como também a comercialização transfronteiriça se desenvolveu fortemente. Assim, atingiu os objectivos para que tinha sido concebida. No entanto, embora, dez anos volvidos, a directiva precise de um lifting para se adaptar ao desenvolvimento dos mercados, à oferta cada vez mais sofisticada de produtos financeiros, continuo preocupada com a sorte dos antigos fundos, que não respondem às novas exigências. Eis a razão por que tinha preconizado para esses fundos uma cláusula, dita "do avô", ilimitada. Com efeito, também nesta área existem direitos adquiridos, que é injusto modificar com efeito retroactivo. Na ausência de tal cláusula, existe um risco não negligenciável de insegurança no mercado, com efeitos nefastos para a eficiência dos fundos, acarretando uma penalização não só da indústria mas também dos investidores. E, sobretudo, os consumidores mais fracos, que não acompanham de perto o dia a dia financeiro e que reagem portanto mais tardiamente, seriam os mais afectados. A Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários pronunciou-se finalmente a favor de uma cláusula limitada no tempo. Trata-se de um mal menor, embora essa cláusula possa ter consequências negativas, a nível da concorrência, para os antigos OICVM, pois nem todos poderão provavelmente adaptar-se às novas disposições da directiva nas melhores condições operacionais ou financeiras. Senhor Presidente, espero, portanto, que esta cláusula limitada seja aprovada. Evidentemente que também me oponho, permita-me dizê-lo, à alteração do senhor deputado Goebbels, que teria como consequência adiar, ou mesmo sacrificar, a directiva modificada, com a qual podemos viver, apesar das insuficiências. Mas tratava-se aparentemente de uma causa perdida à partida. O senhor deputado Goebbels teria um raio de inspiração, em minha opinião, se retirasse a sua alteração. Pode colocá-la no congelador, enquanto espera por uma ocasião melhor para a apresentar de novo. Bolkestein . (EN) Gostaria de começar por dizer que a Comissão quer, antes de mais, agradecer ao relator, o senhor deputado Schmidt. Em nome da minha equipa - sobre a qual o senhor deputado Schmidt proferiu algumas palavras muito amáveis -, agradeço ao relator e aos membros da Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários pela sua abordagem extremamente construtiva destes importantes dossiers. As posições comuns são elementos cruciais para que seja possível entregar o plano de acção dos serviços financeiros (PASF) a tempo, ou seja, em 2003, para uma União Europeia integrada para os mercados de valores, e em 2005 globalmente. Estas propostas, consideradas no seu conjunto, representam um compromisso muito delicado e complexo que a Comissão, à semelhança da indústria europeia, apoia integralmente. Este é um facto importante a ter em consideração. Dada a capitalização dos mercados dos OICVM - cerca de 4 triliões de euros - os benefícios esperados são elevados. Em primeiro lugar, as propostas ampliarão o conjunto de instrumentos financeiros elegíveis para serem utilizados nas carteiras dos OICVM, melhorando simultaneamente os requisitos em gestão de riscos. Proporcionarão assim uma maior diversidade financeira, ao mesmo tempo que mantêm o conceito original, nomeadamente a diversificação de riscos, com os mais elevados padrões de protecção do investidor. Em segundo lugar, as sociedades de gestão que geralmente recorrem a estes planos de poupança disporão de um passaporte europeu e ser-lhes-á permitido fornecerem serviços adicionais a clientes que solicitem, por exemplo, uma gestão individual dos seus activos. Mas terão que satisfazer um vasto conjunto de normas e requisitos. Em terceiro lugar, a informação ao investidor será muito melhorada através da divulgação detalhada dos perfis de risco, juntamente com um prospecto simplificado e harmonizado, que desempenhará o papel de um instrumento único de marketing virado para o investidor e pan-europeu. Chego agora às alterações propostas. Gostaria de sublinhar que as disposições contidas nas três primeiras alterações, nomeadamente as cláusulas de revisão paralela e a cláusula de protecção, colocam-nos algumas dificuldades - não relativamente à substância, mas aos calendários propostos em cada caso. Preferiríamos, de longe, um prazo único para ambas, i.e., 2005 (a data de conclusão do plano de acção dos serviços financeiros), que consideramos ser mais lógico. No entanto, num espírito de compromisso e porque temos agora que deixar este assunto descansar depois de doze anos de discussões, e em reconhecimento dos esforços que este Parlamento empreendeu, e também tendo em consideração a última alteração do relator que encurtaria o período de protecção previsto na alteração 1, a Comissão vai apoiar as alterações 1, 2 e 3. Gostaria agora de abordar a alteração 4, que introduziria uma chamada cláusula de "call-back" relativamente ao Comité de Contacto dos OICVM. Gostaria de deixar claro que isto não é aceitável para a Comissão e entendemos que também não seria aceitável para o Conselho. Não é aceitável para a Comissão, em primeiro lugar, porque a cláusula que foi proposta não é compatível com o artigo 202º do Tratado, como o senhor deputado Goebbels muito bem sabe. Está também em contradição com as normas de comitologia existentes. E disso, o senhor deputado Goebbels está também consciente. (Interrupção do senhor deputado Goebbels) Não antes de 2004, senhor deputado Goebbels, como expliquei em nome da Comissão muitas e muitas vezes. A segunda razão pela qual esta alteração não é aceitável para a Comissão é que o mandato do Comité de Contacto dos OICVM foi discutido pelo Parlamento em primeira leitura. O Parlamento deu o seu apoio integral ao mandato deste comité. Na verdade, a primeira posição comum incorporava integralmente aquilo que o Parlamento queria. Por isso, sugiro que o senhor deputado Goebbels não recue em relação àquilo que o Parlamento já acordou anteriormente. A terceira razão pela qual esta alteração é inaceitável para a Comissão é que a sua aceitação implicaria um litígio institucional em sede de conciliação e colocaria em sério risco a adopção de ambas as directivas. E isso é a última coisa que a Comissão e - presumo eu - este Parlamento iriam querer. Acordemos pois em relação às alterações 1, 2 e 3. Em particular, gostaria de dirigir as palavras seguintes ao senhor deputado Purvis, que referiu o sistema norte-americano, que é diferente do sistema europeu. Os depósitos são fundamentais para o sistema europeu. Vamos considerar a actualização, no seguimento das conclusões do Conselho Ecofin de Dezembro de que a forma europeia de OICVM precisa de capital porque não pode contrair dívidas para arranjar capital circulante. Isso é possível nos Estados Unidos. Assim, a necessidade, nos Estados Unidos, de fornecer capital a estes organismos é menor do que na Europa. Mais uma vez, os organismos europeus não podem recorrer a dívidas para o seu capital circulante e têm por isso que arranjar capital por si próprios. Penso que a votação terá lugar amanhã e espero que possamos acordar agora no que se refere às alterações 1, 2 e 3 e às propostas em si. Isso permitir-nos-ia prosseguir construtivamente para bem dos investidores europeus, e da indústria e economia europeias. Espero que depois de doze anos de discussões, estas propostas possam agora ser finalmente aprovadas. Presidente Muito obrigado, Senhor Comissário Bolkestein. Está encerrado o debate. A votação terá lugar amanhã, às 12H00. Sistema monetário internacional (SMI) Presidente Segue-se na ordem do dia o relatório (A5-0302/2001) do deputado Goebbels, em nome da Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários, sobre o sistema monetário internacional - como melhorar o seu funcionamento e evitar as crises futuras (2000/2017(INI)). Goebbels Senhor Presidente, Senhor Comissário, Senhoras e Senhores Deputados, segundo o Fundo Monetário Internacional, o mundo sofreu 120 crises monetárias entre 1975 e 2000. Uma crise monetária define-se pela depreciação de uma moeda em mais de 25% num ano. Foi sempre a economia real que pagou essa instabilidade financeira. Menos crescimento, menos emprego, mais miséria acompanham as crises financeiras. Assim, há que considerar a necessária estabilidade financeira como um bem público. As autoridades públicas são chamadas a prevenir, senão a gerir pelo melhor todas as crises. A Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários encarregou-me de elaborar este relatório de iniciativa. Tive alguns dissabores com as regras aprovadas pela Mesa do nosso Parlamento. O meu relatório era demasiado longo, como se pudéssemos dar conta da complexidade das relações monetárias internacionais em cinco páginas. O relatório Meltzer, do Congresso americano, tinha uma centena de páginas. A Comissão Meltzer, composta por deputados, cientistas, banqueiros e sindicalistas está a suscitar um vivo debate internacional. O meu humilde relatório, bem como a resolução proposta, não suscitará com certeza o mesmo debate. Para ter mais peso, o nosso Parlamento deveria ter seguido um caminho semelhante ao do Congresso americano, isto é, dotar-se dos meios de um relatório colectivo, com propostas em torno das noções de transparência e responsabilização, de regulação e solidariedade. No ano 2000, o sector privado transferiu cerca de 20 vezes mais recursos para os países em desenvolvimento do que o Banco Mundial e os outros bancos multilaterais. Os mercados financeiros abertos produzem a prazo importantes ganhos de eficiência nas trocas mundiais, na condição de serem melhor enquadrados. As instituições financeiras internacionais têm de se tornar de facto universais. O fundo monetário tem de se tornar mais democrático. Há que abolir a super maioria de 95% para todas as decisões importantes. Esta confere um direito de veto aos Estados Unidos e à União, se esta conseguisse unir-se também a nível do Fundo Monetário Internacional. É necessário um aumento regular das quotas e das emissões de direitos de tiragem especiais, acompanhando o ritmo do crescimento na economia mundial. Há que aplicar, a nível internacional, normas e padrões comuns. É necessário um quadro jurídico e judiciário que permita a resolução rápida das crises de insolvibilidade. Há que implicar o sector privado na gestão das crises, nomeadamente através da generalização das cláusulas de acção colectiva. Essa implicação tem de incluir mesmo o congelamento dos pagamentos dos serviços da dívida, o que permitirá reduzir os imprevistos morais e o custo dos programas de reestruturação. Uma melhor prevenção das crises não pode poupar na vigilância acrescida das operações à margem do balanço. Há nomeadamente que reforçar os requisitos cautelares impostos aos bancos quando os mesmos servem de contrapartida a fundos hedge. A Europa tem de se tornar mais activa nas instâncias internacionais. E o Banco Central Europeu tem de se envolver mais. O sistema europeu dos bancos centrais tem de ser tido como um órgão de coordenação das autoridades de vigilância e controlo da União. Uma das conclusões do meu relatório é a de que o imposto Tobin não resultará. Teria mesmo consequências económicas desagradáveis. Porquê penalizar as operações entre as divisas fortes, que constituem mais de 95% das trocas monetárias internacionais, na pretensão de querer impedir a especulação contra a moeda dos países emergentes? Com a encaja chilena, podemos conseguir melhores resultados. Todavia, saúdo a decisão do Conselho ECOFIN de convidar a Comissão a preparar um relatório sobre esta questão que, espero, tornará a decisão muito mais objectiva. O meu relatório insiste francamente na necessidade de resolver o mais rapidamente possível o problema da dívida do Terceiro Mundo. Essa dívida devia ser em parte eliminada e em parte refinanciada, a fim de permitir aos países emergentes pagarem o saldo até ao limite de 5% do produto anual das suas exportações. O acordo de Londres de 1953 tinha previsto estas modalidades a favor da Alemanha, modalidades que estiveram na base do milagre económico alemão do pós-guerra. Poderiam estar também na base de uma nova parceria económica entre todas as nações, ser o início de uma verdadeira globalização. A solução do problema da dívida do Terceiro Mundo permitiria o desenvolvimento endógeno desses países e constituiria o cimento da vitória contra a pobreza e a ignorância e, assim, contra a intolerância e o terrorismo. Langen Senhor Presidente, o relatório do colega Goebbels insere-se no espírito do ditado: Devagar se vai ao longe! Trata-se de um relatório de iniciativa que ainda se reporta ao ano de 1999. Nessa altura, o ponto de partida foram a crise asiática e as crises na Rússia e no Brasil. Houve, entretanto, uma série de novas crises de pouca relevância e nós avançamos com os nossos trabalhos. O nosso grupo político deu o seu pleno acordo às ideias de base que orientaram o relator na Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários. Fizemo-lo sobretudo por ter tomado uma posição clara em relação ao imposto Tobin. O sistema monetário internacional está num processo de mudança, o que está patente no seu relatório. Pretendemos apresentar propostas para este processo de mudança. Contudo, também podemos constatar que o euro está firmemente implantado desde 1999, tendo já dado plenamente provas da sua capacidade como suporte da estabilidade da economia à escala mundial. Com efeito, já é um contributo importante que a Europa deu para a estabilização do sistema monetário internacional. O colega Goebbels realizou um bom trabalho, facto que também queria frisar aqui. Por esta razão, concordamos, em larga medida, com os pontos que propõe: a melhoria da supervisão da banca, controlo das actividades financeiras internacionais, o aumento da capacidade das organizações internacionais, como o FMI e o Banco Mundial, para superarem com eficácia situações de crise. Acaba de dizer que o FMI terá de ser mais democrático. Sobretudo na sua estrutura global deverá ter uma feição que não o transforme em papão para a resolução de crises. É evidente que os Estados deverão cooperar, uma vez que não se consegue superar crises apenas com questões financeiras. A cooperação mais estreita a nível internacional entre as instâncias de supervisão e de controlo nacionais, o papel reforçado de coordenação do Banco Central Europeu - um tema que continua a não estar resolvido completamente, para o que chamamos a atenção -, a criação de um serviço de observação para riscos inerentes ao sistema, junto do BPI, o Banco de Pagamentos Internacionais, e o prosseguimento das acções de reforma do sistema monetário internacional têm o nosso assentimento. No entanto, em oposição às alterações propostas pelos Verdes, partilhamos a opinião do colega Goebbels, defendendo que não se deve inserir neste relatório o imposto Tobin. Ao passar em revista as alterações verifiquei que, de acordo com a alteração 10, também o grupo do PSE pretende esta supervisão, se bem que também se faça referência a uma decisão do Conselho ECOFIN. A nossa opinião é diametralmente oposta. Aprovamos a sua ideia de base e apresentaremos um requerimento para solicitar uma votação separada em relação a esta temática. A transferência de capitais e consequentemente também as vantagens da divisão de trabalho a nível mundial, o investimento e postos de trabalho estariam em perigo, se fosse introduzido um imposto desta natureza, cujos problemas, aliás, não são superáveis. Por este motivo, somos contra o mesmo, aprovando o relatório sem o imposto Tobin; mas com o imposto Tobin não o aprovamos. Randzio-Plath Senhor Presidente, muito obrigada pelo facto de ainda querer permitir-se tais contentamentos com a noite já entrada. Em nome do grupo do PSE, queria felicitar o relator pelo seu relatório. Apoiamos este relatório pelo facto de dar respostas correctas, tanto em relação à nova arquitectura financeira, que deverá ser concebida, como também em relação à reforma na sua globalidade e à resolução das crises emergentes, respostas essas que abordam concretamente as necessidades em regiões de crise e as necessidades dos mercados financeiros internacionais, bem como a necessidade premente de todas as sociedades de terem estabilidade nos mercados financeiros. A este respeito queria voltar a frisar que considero a estabilidade dos mercados financeiros um bem público, ao qual todos os cidadãos têm direito. Com efeito, se formos analisar a situação de partida, não consigo deixar de fazer uma observação. As actividades financeiras internacionais nos mercados de divisas baixaram, de facto, para cerca de 1 200 mil milhões de dólares por dia, o que se deve à criação da União Monetária, uma vez que é obviamente uma das alavancas para os fluxos de capital dificilmente controláveis em termos quantitativos. Contudo, teremos de assinalar simultaneamente que, no decurso dos anos 90, nas transacções derivadas, como os swaps, as opções, etc. o volume aumentou 25 vezes. Sabemos que nem sequer 3% das transacções estão relacionados com a circulação real de bens e de serviços. Considero importante analisarmos os fluxos de capitais, precisamente sob o signo da globalização, por um lado sob o prisma dos rendimentos auferidos pelos investidores institucionais, bem como sob o ponto de vista da situação sócio-económica, por outro, também sob o prisma dos países importadores de capitais. A este respeito deveremos ter em consideração que 75% do capital investido é canalizado para apenas 12 Estados e apenas 1% deste capital é investido na África Negra. Portanto, é com justeza que o relator reivindica neste domínio uma consolidação da situação, o que só é possível com um perdão de dívidas de maior alcance do que o praticado até à data. Os mercados financeiros globalizados em funcionamento têm certamente aspectos vantajosos, já que dão um contributo para o crescimento e o emprego - tendo como pressuposto um desenvolvimento estável. Porém, existem, mesmo assim, défices a nível da política económica e social e ainda défices de regulação e supervisão. O relatório chama a atenção para este facto. A preocupação em torno de envolvimentos especulativos em desfavor da economia real, mas também a volatilidade excessiva dos mercados devido ao enorme aumento dos volumes de transacções em diversos produtos financeiros tornam a reforma da arquitectura financeira internacional mais necessária do que nunca. Assistimos a 120 crises monetárias e não é possível evitá-las. Ainda não conseguimos desenvolver um sistema de indicadores de alerta rápido, capaz de funcionar, mobilizar a transparência das informações e desenvolver um código de conduta válido para todos. E também ainda não conseguimos resolver o problema do moral hazard. Por esta razão, considero essencial que as reivindicações do presente relatório sejam também tidas em conta nas negociações da União Europeia que, aliás, deverá falar a uma só voz a nível internacional. O que está em causa não é apenas a existência de uma zona monetária, o que devemos é falar a uma só voz também a nível internacional na política dos mercados financeiros e na questão da arquitectura financeira à escala mundial. A introdução do euro é um contributo para a estabilidade financeira, ficando o nosso sistema financeiro mais protegido contra choques externos, mas ainda teremos de avançar mais, uma vez que a União Monetária é apenas um contributo para a estabilidade na Europa e no mundo. Huhne Senhor Presidente, gostaria de felicitar o relator por este relatório. O Grupo Liberal apoia o essencial do relatório, porque ele aborda as questões reais e evita o tipo de soluções populistas que, infelizmente, são oferecidas em muitas das alterações apresentadas nesta assembleia. Estou a recordar-me em particular do imposto Tobin. É óbvio que ninguém, e em particular os Liberais, que são a favor da liberdade de investigação, poderia objectar contra o estudo da Comissão sobre esta matéria. Mas, francamente, considero que esta é uma promessa falsa que oferece realmente poucos benefícios práticos aos países que estamos todos, espero eu, a tentar ajudar. Em vez disso, o relatório identifica muito correctamente como modelo potencial o sistema de depósito chileno, que introduz um incentivo aos investidores para investirem a longo prazo num mercado emergente em vez de optarem por títulos a curto prazo, porque isso envolve um investimento de mais longo prazo para os depositantes. É esse o caminho certo e por isso felicito vivamente o relator, e espero que não apoiemos as alterações a este excelente relatório. Jonckheer Senhor Presidente, em nome do meu grupo, gostaria de agradecer ao senhor deputado Goebbels toda a energia e todo o investimento intelectual que desenvolveu neste seu relatório. Lamentamos que a proposta de resolução que nos é submetida acabe por representar um recuo relativamente à exposição de motivos que ele tinha redigido, razão pela qual considerámos oportuno introduzir algumas alterações destinadas a reforçar a mensagem política que poderíamos conferir ao relatório. Uma primeira categoria de alterações diz respeito ao aspecto "organizacional" do Fundo Monetário Internacional, cuja situação nos parece neste momento pouco aceitável. Eis a razão por que retomamos uma ideia avançada por Jacques Delors, neste caso a de um conselho de segurança económica e social no seio das Nações Unidas. Gostaríamos que a Comissão e o Conselho se manifestassem sobre este ponto no Conselho que terá lugar na próxima Primavera em Barcelona. Da mesma maneira, pensamos que o modo de decisão e a composição do conselho de administração do Fundo Monetário Internacional têm de ser substancialmente revistos. O segundo grande capítulo sobre o qual queremos intervir diz respeito à necessidade da luta contra o terrorismo, que compreende uma dimensão financeira extremamente importante. Eis a razão pela qual nos parece que existe aqui uma motivação suplementar para tornar coercivas as recomendações do GAFI e alargar o seu mandato, como defende, aliás, o Conselho Europeu de Gand. Penso que o relatório ficaria assim completado. Por fim, no que respeita aos fluxos de capitais - e mais concretamente às operações de câmbio -, não continuo a falar, pessoalmente, do imposto Tobin, mas continuo a pedir um debate aprofundado sobre taxas que pudessem dissuadir os ataques especulativos contra as moedas de um certo número de países. Deste ponto de vista, penso que existem propostas interessantes que deveríamos apoiar. Bordes Senhor Presidente, apesar da formulação pretensiosa do título deste relatório - "Como melhorar o funcionamento do sistema monetário internacional e evitar as crises futuras " -, não são com certeza estas receitas insípidas que irão evitar as crises futuras. O relatório não tem qualquer participação nesta matéria, a não ser justificar um sistema económico tão irracional e anárquico quanto socialmente injusto. Os senhores, os defensores do capitalismo, são totalmente incapazes de regular esta economia baseada na procura do lucro e na concorrência. De facto, ela não é regulável. A única regulação concebível é aquela que os mais poderosos impõem aos outros, mas essa, eles fazem-no em seu próprio benefício. Assim, o desejo de democratizar o FMI, que se encontra sob a alçada dos Estados Unidos, é ridículo. O relator reconhece que o risco de instabilidade financeira é inerente ao funcionamento da economia. Para a vossa economia capitalista, é incontestável; mas o controlo, por parte de um número limitado de grupos financeiros e industriais, da riqueza social e dos meios da sua produção, a sua rivalidade e a sua especulação, terão um fim. Para as gerações futuras, os desperdícios gigantescos e a estupidez patente da vossa economia surgirão como a prova de que, relativamente ao controlo da sua própria vida colectiva, a humanidade ainda não tinha saído da barbárie. Blokland Senhor Presidente, o relator merece o nosso apoio na sua luta por maior estabilidade financeira. Muito embora isso não exclua a possibilidade de uma crise, é com razão que ele deseja um reforço da supervisão. O que é interessante é o facto de na estratégia do Fundo Monetário Europeu se esboçar uma deslocação no sentido de um apoio mais específico. Esse papel catalisador em fases de crescimento pode evitar certos efeitos negativos da estratégia, como, por exemplo, o aumento do endividamento de países emergentes. É compreensível o apelo do relator no sentido de se coordenarem algumas questões a nível europeu. Caso elas se não encontrem no prolongamento das linhas da política mundial, a própria estratégia europeia poderia minar a capacidade de ataque do sistema, como um todo. Para terminar, não vejo qualquer papel para o Banco Central Europeu na luta mundial contra a crise. Ainda há alguns meses se pediu ao BCE que amortecesse a desaceleração do crescimento, muito embora não houvesse na Europa qualquer motivo para a redução da taxa dos juros. Contemporizar entre a política europeia e as aspirações globais em nada favoreceria a estabilidade internacional. Ilgenfritz Senhor Presidente, o grande número de crises monetárias e as consequências negativas daí resultantes para toda a economia mundial requerem uma actuação comum. Há quem pense que com a introdução de um imposto sobre transacções financeiras a nível global se poderia futuramente obviar a crises financeiras. Constato com satisfação que, na Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários, muitos não defendem esta posição. Com a introdução do imposto Tobin, a meu ver, não se poderá evitar crises financeiras. O capital deverá ser canalizado para onde poderá produzir o maior proveito, isto é, deverá ser investido em novos mercados, em países em desenvolvimento, etc. Com isto pretende-se promover o crescimento. Se encarecermos, restringirmos e regulamentarmos a circulação de capitais, iremos contrariar, sem dúvida, essa função. Uma introdução também só faria sentido, se fosse possível realizá-la sem falhas a nível internacional. Mas isso não parece possível, de modo que, através deste imposto, surgem encargos e burocracia suplementares, etc., não se conseguindo alcançar o objectivo em vista, que é a redução das crises financeiras. Karas Senhor Presidente, Senhor Comissário, Senhores Deputados, os meus parabéns ao relator. Parabéns que já lhe foram dados. Há quatro domínios que queria abordar sucintamente. Primeiro: pretendemos dar maior estabilidade ao sistema monetário internacional, uma vez que a estabilidade financeira é, entre outras coisas, um bem público, um pressuposto básico, a nível económico, para o crescimento e o emprego, bem como para a justiça social; é, por conseguinte, uma obrigação moral. Segundo: não reivindicamos apenas uma reforma do FMI, o que reivindicamos é que as entidades públicas assumam o compromisso moral de estabelecer um equilíbrio optimizado entre o livre funcionamento dos mercados e a necessidade da sua regulamentação em conformidade com o princípio básico da economia de mercado ecosocial e, ainda, de garantir, em caso de adopção de medidas de salvamento para situações de crise, um equilíbrio entre o sector público e o sector privado. Exigimos, da parte dos Estados-Membros, uma política económica orientada pelo crescimento e pelo emprego e exigimos um perdão das dívidas aliado a condições adequadas no domínio económico-político. Terceiro: o nosso arranque é aqui na Europa. O euro é uma moeda de estabilidade, também numa perspectiva mundial. A resposta do FED e do BCE, após o dia 11 de Setembro, foi uma resposta pautada pela estabilidade contra a crise. O Pacto de Estabilidade e de Crescimento é uma resposta europeia. A Comissão e o Parlamento Europeu pronunciaram-se maioritariamente contra o imposto Tobin e as resoluções de Liège englobam medidas correctivas em relação à globalização. Quarto: somos contra medidas de desaceleração do desenvolvimento económico e contra um desencorajamento de todos os intervenientes no mercado, através de tentativas com motivação ideológica para minimizar o Pacto de Estabilidade ou introduzir somente o imposto Tobin. Por este motivo, lamento ainda que, na alteração 10, apresentada pelos Sociais-Democratas, a resolução correcta de Liège seja reinterpretada com a introdução do imposto Tobin. Ponham de lado esta reinterpretação, encontrar-nos-emos em Liège! Van den Burg Senhor Presidente, foi com espanto que li o briefing dos Serviços de Informação do Parlamento, que apresenta o relatório Goebbels nos seguintes termos: "Numa resolução sobre o funcionamento do Sistema Monetário Internacional, a Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários manifesta-se contra a introdução de um imposto Tobin sobre especulações financeiras" . Aparentemente, trata-se de um título destinado a atrair a imprensa, e que, aparentemente, continua a constituir o assunto sobre o qual aqui se concentram os debates. A meu ver, isto de forma alguma faz justiça ao relatório equilibrado, ao excelente relatório, do colega Goebbels. Para principiar, a resolução de modo nenhum se manifesta a favor ou contra o imposto Tobin. É verdade que, na sua longa exposição de motivos, se fazem algumas observações laterais, mas, o que é mais importante, também ali se esboça grande número de outras possibilidades de se concretizarem os dois objectivos a que aspiram os defensores do imposto Tobin. Movimentos de capitais e mercados de câmbios devem adquirir maior conexão com a realidade económica concreta e serem orientados no sentido de investimentos a longo prazo e da estabilidade financeira, mediante um certo número de medidas, mas também mediante uma atitude mais flexível para com os países em desenvolvimento, a quem deve ser concedido perdão da dívida e a quem deve ser proporcionado um processo adequado de refinanciamento que lhes dê uma nova oportunidade. Poder-se-ia dizer, de facto, que, no fundo, este relatório se coaduna extraordinariamente bem com esses pontos de acção do imposto Tobin. Consideraria lamentável que o relatório fosse considerado apenas uma voz contrária, porque, pessoalmente, considero-o um bom complemento. Numa alteração proposta pelo meu grupo, formula-se, de forma muito neutra, aquilo que também foi formulado no Conselho ECOFIN. Nessa alteração, aplaude-se a intenção manifestada pelo Conselho ECOFIN de levar a cabo um estudo desse tipo, bem como uma análise posterior, o que me parece muito mais vantajoso do que uma polarização em torno da abordagem: imposto Tobin, sim ou não? Assim, os defensores do imposto Tobin podem aderir novamente aos objectivos que neste momento se encontram realmente na ordem do dia, podendo os opositores regozijar-se com o facto de ser possível levar a cabo uma investigação, de forma neutra, e de ser possível alcançar os objectivos em vista, isto é, melhor controlo dos movimentos de capitais e maiores oportunidades para os países em vias desenvolvimento. Solbes Senhor Presidente, em primeiro lugar desejo felicitar o senhor deputado Robert Goebbels pelo seu relatório. É um relatório de fácil leitura pelo interesse que desperta, que contém uma análise com a qual se visa aprofundar os vários temas abordados. A sua proposta de resolução afigura-se-me bem fundamentada e equilibrada. Na nossa opinião, constituiu uma contribuição construtiva para um debate político fundamental que, de resto, chega num momento oportuno. O debate em torno da melhoria do funcionamento do sistema monetário e financeiro internacional constitui o âmago da nossa missão de dar resposta à globalização. Os fluxos de capital privado - e esta visão é partilhada no relatório - são a principal fonte de crescimento, de prosperidade e de produtividade. A fim de que os países, tanto os desenvolvidos como os em vias de desenvolvimento, possam partilhar plenamente as vantagens da globalização, não há, na minha óptica, melhor alternativa do que a integração dos mercados financeiros e respectivo funcionamento. Com mercados financeiros amplos, profundos, líquidos, é mais fácil obter financiamento para o investimento, o que permitirá aos operadores económicos repartir mais adequadamente os seus riscos. Uma situação deste tipo favorecerá as operações que, de outra forma, acarretariam riscos excessivos para os investidores internacionais, e será vantajosa não só para os países em desenvolvimento, como também para as pequenas e médias empresas dos nossos países. Os benefícios económicos decorrentes da globalização financeira são consequência da intensificação dos vínculos de internalização entre os mercados e os operadores. Dada a própria natureza destes vínculos, as perturbações que se registam numa economia moderna na sequência deste processo de globalização são mais rápidas, devido precisamente ao esbatimento das fronteiras perfeitamente visíveis há duas décadas. Teremos de enfrentar riscos, designadamente a existência de mercados financeiros com uma excessiva volatilidade das taxas de câmbio e de valores dos activos. Pode assistir-se a um efeito de contágio entre países, e existe a possibilidade de os fluxos de capitais sofrerem oscilações. Na zona da União Económica e Monetária estimulámos a estabilidade e o crescimento com políticas macroeconómicas e reformas estruturais, ingredientes fundamentais para conseguir uma economia sólida e para evitar essas turbulências financeiras, ou melhor, para lutar contra elas. Desta forma, a União Económica e Monetária contribui para reforçar a estabilidade internacional na nossa zona. Todavia, a nível mundial existem outras alternativas. Subscrevo a tese do senhor deputado Goebbels expressa no relatório. Penso que não existem panaceias para responder ao desafio de integração do sistema financeiro global. Este ponto está muito claro no seu relatório, e espero que a sua resolução seja lida não só pelos destinatários oficiais do documento, gente que se dedica profissionalmente a estes temas, como também por aqueles que sentem uma preocupação - legítima - pelo rumo do processo de integração económica e financeira internacional. Os problemas e desafios da integração dos mercados financeiros devem ser abordados num contexto mais vasto, como aliás é feito no relatório e como a própria Comissão pretende fazer no estudo de que o ECOFIN de Liège a encarregou sobre as respostas aos desafios da globalização, estudo que a Comissão pretende apresentar em Fevereiro. Que progressos se realizaram nos últimos anos? Penso que desde as crises asiáticas se registaram progressos substanciais. Foram desenvolvidos esforços no sentido de melhorar as condições macroeconómicas. As economias são hoje mais resistentes às turbulências externas. É cada vez maior o número de países que aderem, porque têm interesse nisso, a códigos e normas acordados internacionalmente com o objectivo de dotar as suas economias de mais transparência. Os Ministros do G7 e o Fundo Monetário registaram avanços em determinados domínios de relevo. Refiram-se as instituições financeiras internacionais, por exemplo, com uma acção também claramente mais transparente nos dias de hoje: o próprio Fundo Monetário Internacional procedeu ao reforço das suas capacidades e tem aperfeiçoado os instrumentos por forma a poder analisar, avaliar e supervisionar a estabilidade do sistema financeiro de forma mais eficiente. Penso, igualmente, que a coordenação entre as diferentes autoridades nacionais de supervisão também conheceu uma melhoria substancial. É verdade que não devemos dar-nos por satisfeitos com estas conquistas. Ainda há muito a fazer e, no seu relatório, o Parlamento aponta a direcção correcta. Do ponto de vista da Comissão, é absolutamente razoável a opinião que nele se expressa segundo a qual é necessário assegurar a plena participação do sector privado na resolução e gestão das crises financeiras. Não se resume unicamente a uma justa repartição de responsabilidades em tempos de crise; a participação adequada e sistemática do sector privado é fundamental para uma prevenção eficaz das crises, evitando a acumulação de situações de risco perigosas que, em última instância, são insustentáveis. Neste sentido, tomo nota do convite que o Parlamento lança à Comissão no sentido de considerar a viabilidade de incluir cláusulas de acção colectiva nos instrumentos financeiros, designadamente as obrigações. O senhor deputado sabe tão bem quanto eu que esta visão não é totalmente comungada pelos Estados-Membros; é, sem dúvida, um ponto de vista que a Comissão defende, como também defende todas as referências à luta contra o financiamento do terrorismo. Os atentados de 11 de Setembro trouxeram para a ribalta os abusos do sistema financeiro cometidos pelos terroristas. A Comissão adoptou já algumas medidas. O próprio Parlamento teve uma participação positiva na conclusão do processo de co-decisão da segunda directiva sobre branqueamento de capitais. Todavia, penso que é necessário continuar a aprofundar esta questão. Estamos no início de um processo, que será longo, e será necessário continuar a trabalhar nesta direcção nos próximos meses. Importa que se registem progressos rapidamente em relação a cada uma das propostas que prevêem instrumentos úteis para a luta contra o financiamento do terrorismo. Gostaria de fazer uma breve observação sobre um ponto que nos causa habitualmente uma certa frustração: a representação externa da União Europeia. Na exposição de motivos da proposta de resolução, faz-se referência à singular ausência da Europa no debate global sobre uma nova arquitectura financeira. Os senhores deputados tecem críticas ao facto de as iniciativas isoladas adoptadas por alguns Estados-Membros não chegarem a ter eco numa política europeia. A Comissão é obrigada a subscrever totalmente o vosso diagnóstico. Qual é a resposta? O que poderíamos fazer? Como seria possível melhorar a situação? Penso que não basta melhorar unicamente a coordenação e falar a uma só voz. O lançamento da União Económica e Monetária veio alterar, sem dúvida, os fundamentos das relações financeiras e monetárias a nível mundial, mas estas questões continuam a ser abordadas nas principais organizações e foros, incluindo o Fundo Monetário e o G7, com base, em grande medida, numa concepção puramente nacional. Por isso sou obrigado a concordar que é necessário avançar. Em minha opinião, dificilmente poderemos definir uma verdadeira política neste domínio sem expressarmos com clareza as posições europeias, enquanto tal, nas instâncias internacionais. O que pressupõe uma representação externa dos nossos interesses de forma mais correcta e definida. Estou ciente, porém, da enorme dificuldade em avançar nesta direcção se não se registarem progressos previamente quanto à substância. Penso que mais importante do que limitar a batalha unicamente à nossa forma de representação externa é definir as nossas posições e conseguir políticas coordenadas no exterior. Dois passos que devem ser dados na mesma direcção e em paralelo. Quanto a isto, o Parlamento poderá contar sempre com a Comissão para continuar a avançar nesta via. Presidente Muito obrigado, Senhor Comissário Solbes. Está encerrado o debate. A votação terá lugar amanhã, às 12H00. (A sessão é suspensa às 20H47)

Едноминутни изказвания (член 150) Председател Следващата точка е едноминутни изказвания по въпроси с политическа значимост в съответствие с член 150 от Правилника за дейността. Theodoros Skylakakis (EL) Г-жо председател, първо искам да кажа няколко думи за Египет. Европейската служба за външна дейност трябва да функционира на максимални обороти в тежките времена, които ни очакват, за да закриля европейските граждани в Египет, правата на малцинствата в Египет и историческите институции, които ги представляват, като Гръцката православна патриаршия в Александрия. Сега ще се върна към основната ми тема, свързана с отпадъците. Независимо че разполагаме със законодателна рамка на високо равнище, почти всяка държава-членка се сблъсква с трудности, свързани с нарушения. Много от държавите съобщават за кризи с отпадъците, а някои сектори, като например пренасянето на отпадъци през границите, съществено нарушават общностното право. В същото време по политически причини - прочутата политика "не в моя заден двор" - държавите-членки не участват в полаганите усилия толкова ефективно, колкото би трябвало. Ето защо Комисията трябва да предложи нови допълнителни инструменти като разширяване на отговорностите на Европейската агенция за околната среда и улесняване на Съюза да изпраща мисии за проверка на информация в държавите-членки. Комисията трябва да помисли за това в светлината на предложенията за 2012 г. Vasilica Viorica Dăncilă - (RO) Г-жо председател, бих искала да изтъкна ситуацията в Румъния по отношение на грубото нарушение на принципите на правовата държава от настоящото правителство. Арестът на видния член на опозицията Constantin Nicolescu, обявен преди началото на съдебния процес и без каквито и да било осезаеми доказателства, свидетелства за недемократичния начин, по който действа сегашното правителство. Арестуването, извършено с политическа заповед, както и показаното по отношение на обикновените граждани презрение чрез приетите от правителството противообществени мерки, извежда на улиците хората, които бяха унижавани и осъдени на бедност. С цел потушаване на недоволството срещу злоупотребяващите, антидемократични мерки правителството уреди закупуването на оборудване за борба с безредици срещу 10 млн. евро. Всичко това представя ясна картина на политическа диктатура и на онова, което ще се случи в бъдеще, ако тези действия, които противоречат на европейските ценности, останат ненаказани. Ние не протестираме срещу правосъдието, а срещу политически наложени злоупотреби. Европейският съюз настоява за зачитане на демокрацията в страни като Тунис и Египет, но това трябва стриктно да се спазва и в държавите-членки. Метин Казак Г-жо председател, уважаеми колеги, нерешените проблеми на тютюнопроизводителите в България доведоха до ескалиране на напрежението в отделни региони на страната и протести, в които се включиха над 10 000 души. В приета декларация те изразиха несъгласието си с водената политика, която е причина за тежкото им материално положение, свързано със спирането на националните доплащания за производство на тютюн за реколта - 2010 г. В Европа от 27 държави-членки 17 произвеждат тютюни и всички те са подпомагани от правителствата си. България се оказва единствената страна членка, която забавя утвърдената схема за национални доплащания за тютюн, приета с нормативен акт и нотифицирана пред Европейската комисия. Той предвижда отпускане на помощ за българските тютюнопроизводители в размер на 76 милиона евро, чието изплащане се бави в момента, а забавянето на тези помощи обрича на глад и емиграция стотици семейства и поставя под опасност гражданския мир в страната. Michail Tremopoulos - (EL) Г-жо председател, днес в забележителна атмосфера на единодушие Европейският парламент прие отправения от неговия председател г-н Бузек призив Европейският съюз официално да признае геноцида над ромите, жертви на нацистите по време на Втората световна война. Както каза той, ромите от много отдавна са най-потиснатото малцинство. Към кого обаче се обръщаме ние? Кой ще прилага нашите съвместно приети политики? През юли 2008 г. Комисията поиска доклад за европейските политики за ромите в 18 страни; този доклад е на нейно разположение от юни. Аз внесох въпрос по темата, защото считам, че няма никакво оправдание за закъснението в публикуването на такъв ценен доклад. Всъщност е налице международен призив той да бъде публикуван. Г-жа Рединг отговори на въпроса ми и обеща да го публикува до края на декември 2010 г. Вече сме февруари 2011 г., а докладът все още не е публикуван. Много бих искал да знам защо. Zbigniew Ziobro (PL) Г-жо председател, многократно съм изразявал моето мнение по време на разискванията в Европейския парламент относно политиката на ЕС в областта на ограничаване на емисиите на парникови газове, политика, която получава много силна подкрепа от Европейския парламент и Европейската комисия. Аз обаче привлякох вниманието върху факта, че тази политика също така дава основание за много неблагоприятни икономически промени. В много сектори тя води до преместване на промишлени предприятия в други страни извън Европейския съюз. За съжаление, Европейската комисия не взе изобщо това предвид, независимо че много колеги подчертаха негативните аспекти на радикалното ограничаване на емисиите на CO2. Така наскоро научихме за последните големи промишлени предприятия, планиращи да преместят производството си от Германия и Полша в страни от бившия Съветски съюз или дори в Африка или Южна Америка. Тези промени изискват реални действия от страна на Комисията, на която продължават да не достигат перспектива и визия. Ilda Figueiredo (PT) Г-жо председател, както беше обещано на гражданския форум "Агора", организиран от Европейския парламент миналата седмица, бих искала да предам тук апелите на възмущение, достигнали до нас от различни социални организации, които се присъединиха към нашите разисквания по икономическата и финансова криза и сериозните последици от увеличаването на безработицата, социалното неравенство и бедността, независимо че 2010 година беше обявена за Европейска година за борбата с бедността и социалното изключване. Там беше поискано дейността и работата на Европейския парламент да отразяват възмущението на организациите, участващи в борбата с бедността, като се имат предвид социалните последици от кризата и сериозността и размаха на бедността. Измежду многобройните ярки примери за експлоатация, бедност, дискриминация и социално изключване, както и от различните предложения, искания и идеи, бих искала да наблегна на отнасящите се до ролята, която Европейският парламент трябва да изиграе в осъждането на ситуацията. По-конкретно той трябва да създаде работна група, натоварена с мониторинг на последиците от кризата в социалната сфера, както и на мерките, предприети от Съвета и от Комисията вследствие на решения на Европейския парламент, като например тези, свързани с минималния доход... (Председателят отнема думата на оратора) Marian-Jean Marinescu (RO) Г-жо председател, Работната група за оценка на Шенген прие всички доклади за оценка за Румъния. Нейните заключения сочат, че Румъния отговаря на всички изисквания на достиженията на правото от Шенген. За съжаление, Европейският съвет отказва да предостави докладите на Европейския парламент, като по този начин възпрепятства процедурите на Парламента. Членовете на ЕП не могат да гласуват, без да са запознати със съдържанието на докладите. Комисията по граждански свободи, правосъдие и вътрешни работи поиска документите, а Румъния предложи да ги разгласи. Съветът обаче забавя вземането на решение без основателна причина. Смятам, че при това положение Румъния има право да предостави на Парламента всички доклади за присъединяването на страната към Шенгенското пространство. Тези доклади са единствените критерии, които могат да се използват като основание на решението за присъединяване. Искането за добавяне на други критерии не съответства на европейските договори, не е европейски подход и не се основава на сериозни аргументи. Румъния е изпълнила правното си задължение да се подготви за защита на външните граници на Съюза и трябва да получи подходящ отговор от институциите на ЕС. Rovana Plumb (EN) Г-жо председател, бих искала да Ви информирам, че демокрацията в Румъния никога не е била под толкова голям натиск през последните 20 години. Вече Ви предупредихме по повод на председателя на Камарата на депутатите, който фалшифицира гласуването на така важния закон за пенсиите. Неотдавнашният случай със социалдемократа Constantin Nicolescu, председател на областния съвет на Argeş в Румъния, за пореден път доказва, че използваните от управляващата партия в Румъния методи брутално застрашават основните права и свободи на гражданите. Всички приети от правителството мерки показват, че Либерално-демократическата партия в Румъния е във война с целия румънски народ. Не можем да позволим на един демократичен член на Европейския съюз да се държи недемократично, да арестува хора по прищевки и да използва обществените институции за осъществяване на лични вендети. Ние трябва заедно да защитим нашите права, свободи и нашата демокрация. Marian Harkin (EN) Г-жо председател, в качеството ми на ирландски член на ЕП аз искам ЕС да се занимае по справедлив начин с непосилната финансова ситуация в Ирландия. Да, ние трябва да поемем отговорност за множеството си неуспехи, но ние не сме действали сами. Хазартни инвестиции от много страни се вливаха в ирландските банки. Те се сринаха като замък от карти, а ирландските данъкоплатци поеха на раменете си непоносима тежест. Плащаме наказателна лихва от 5,8%, а способността ни да изплатим заема, включена в четиригодишния план за строги икономии от ЕС, се прогнозира на основата на растеж, но този растеж не може да се осъществи. Защо? Безработицата се увеличава дори и в условията на рязко засилена емиграция. Предприятията фалират, а нашият БВП спада за четвърта поредна година. И докато ЕЦБ налива 132 млрд. евро през предната врата на ирландските банки, 110 млрд. евро са изтекли през задната врата на същите тези банки през 2010 г., а 40 млрд. евро - през декември 2010 г. Положението бързо става нетърпимо и ако, както каза председателят Барозу, Европа е част от решението, ние се нуждаем от сериозни действия сега. Diane Dodds (EN) Г-жо председател, само миналата седмица в избирателния ми район в Северна Ирландия републикански терористи дисиденти оставиха две заредени бомби в района Antrim Road в Северен Белфаст. Наистина, само по Божията милост днес не говорим за множество смъртни случаи. Стотици хора бяха евакуирани от домовете им, докато силите за сигурност се занимаваха с надвисналата над тази община опасност. Осуетената атака е била насочена срещу полицейски служители като последната от поредица опити за убийства на служители от полицейската служба в Северна Ирландия. Тези атаки не се отразяват широко от новинарските програми в Обединеното кралство, още по-малко в Европа, но те все още ни напомнят, че въпреки огромния напредък към прогрес на Северна Ирландия все още има хора, които искат да ни върнат назад. Преди Коледа председателят Барозу се срещна с министър-председателя на Северна Ирландия Питър Робинсън и потвърди ангажимента си в работната група Барозу. Приветствам тази работа и също така приветствам първоначалната работа, извършена в рамките на Парламента във връзка с финансирането на мира. Csaba Sógor (HU) Г-жо председател, чухме много оплаквания и възмутени гласове във връзка с унгарското председателство. Интересно е, че нито един от тях не се отнася до програмата на ЕС на действащото председателство. Някои възроптаха във връзка със закона за медиите. Европейската комисия вече посочи своите възражения, а унгарското правителство показа готовност да измени закона. Питам се защо не беше проявен същият международен интерес към закона за държавния език, който е в сила в Словакия и до днес и продължава да налага глоби за използване на майчиния език. Защо тревожните гласове за утвърждаването на основните права във връзка с медийния закон не показаха загриженост, когато едно от най-естествените права на човека на унгарското малцинство в Словакия беше поставено под въпрос? Други бяха обезпокоени от гигантския килим, изложен в сградата на Съвета, на който е изобразена картата на Унгария от преди 160 години. Тази карта показва, че можем да изградим силна Европа само чрез познаване и зачитане на общата ни история и национални ценности. Catherine Stihler (EN) Г-жо председател, 14 февруари, денят на Св. Валентин, ще отбележи първия в историята Европейски ден на епилепсията. За самия Свети Валентин се смята, че е страдал от епилепсия. Днес шест милиона европейци страдат от епилепсия. В Шотландия това са около 39 000 души, в същото време само 20 000 шотландци са диагностицирани и състоянието им се контролира с медикаменти. Това означава, че 19 000 души живеят ежедневно със страх от повтарящи се припадъци. Ако екстраполираме в рамките на ЕС, това означава, че милиони хора също живеят с този страх. На 14 февруари трябва да повишим осведомеността за епилепсията. Трябва също така да се опитаме да определим при колко души има правилно поставена диагноза и да призовем държавите-членки да увеличават броя на невролозите, специализирани по епилепсия. На 15 февруари ще има редица прояви в Парламента и аз насърчавам колегите да вземат участие в тях. Ще присъстват много от вашите избиратели. Бих искала също така да използвам възможността да приветствам Joanne Hill, медицинска сестра, специализирана по епилепсия, и Fiona Nicholson, управител на шотландски център за епилепсията. Csanád Szegedi (HU) Г-жо председател, госпожи и господа, моля да ми позволите да посветя отреденото ми време на случая с хората от Székely. През последните няколко дни президентът на Румъния, за съжаление, за пореден път заяви, че не подкрепя териториалната автономия на Székely. Ще съм доволен, ако можем веднъж завинаги да направим нещата ясни в Европейския парламент и да обявим, че хората от Székely имат право на териториална автономия. Това не е въпрос на добра воля на Траян Бъсеску; хората от Székely имат право на автономия. Бих искал да напомня на всички, че автономията е международно признато, обвързващо право, както и двойните стандарти, прилагани от Европейския съюз, когато казва, че някои народности имат право на автономия, а за други това е неприемливо. Баските и каталунците имат право на автономия, а хората от Székely - не. Според тази логика трябва да кажа с абсолютна убеденост, че онези, които не подкрепят усилията на хората от Székely за самостоятелност, не са европейци. Seán Kelly (GA) Г-жо председател, бих искал да подчертая, че свободата е една от основните цели на Европейската общност: свобода на движение, свобода на търговия и свобода на работа. Ние нямаме свобода на работата, защото нямаме взаимно признаване на квалификациите. Днес чух за лекар, който работи в Италия и на когото са били необходими девет месеца, за да получи разрешение за работа в Ирландия. В това няма абсолютно никакъв смисъл. Трябва да разгледаме системата UPMC в САЩ, която е полезен пример за нас. По-специално, ако се стремим да имаме медицински електронни услуги, трябва да въведем това признаване на квалификациите. В противен случай няма да имаме напредък. Claudiu Ciprian Tănăsescu (RO) Г-жо председател, нееднократните злоупотреби с власт на управляващите в Румъния в момента въвлякоха страната в най-мрачния период от нейната история от 1989 г. насам. Въпреки че Румъния има демократична конституция, нейните разпоредби често грубо се пренебрегват. Въпреки че на теория има разделение на властите в държавата в съответствие с демократичните принципи, на практика един човек, президентът Траян Бъсеску, контролира цялата власт в Румъния, като диктува прищевките си като заповеди и ежедневно злоупотребява с властта; всичко това в опит да унищожи политическата опозиция и да накара да замлъкне всеки глас, който предлага реална алтернатива на катастрофалната администрация Бъсеску-Бок. Тъй като се касае за държава-членка на Европейския съюз, на съдбата на Румъния не бива да се гледа с безразличие от институциите на ЕС или от представители на други държави-членки на ЕС, които трябва да заемат позиция по този въпрос. Моля, не позволявайте да ви повлияят несвързаните обяснения и понякога неудобните извинения, предлагани от тези, които управляват Румъния, или от други, които открито ги подкрепят, било от страх или от грижа за собствените си дребни интереси. Техните действия достатъчно добре показват на всеки, който иска да прозре в тях, каква е тъжната реалност в моята страна. Cătălin Sorin Ivan (RO) Г-жо председател, реших редовно да напомням на г-н Buzek как се развива демокрацията в Румъния. Той посети румънския парламент и подкрепи правителството на Бок и Траян Бъсеску. Искам да кажа на г-н Buzek, че румънският парламент не разполага с никаква власт, а всички закони се приемат и изпълняват от правителството. Румънското правителство не разполага с власт и защото Траян Бъсеску назначава министрите, контролира ги и обявява всеки път, когато се вземат важни мерки. В Румъния невинни хора са хвърлени в затвора за 30 дни, след което ще започнат съдебни процеси срещу тях. Поисках от г-н Buzek официалната му позиция и получих отговор чрез съобщение в пресата от партията PD-L и Траян Бъсеску. Настоятелно изисквам и очаквам официалната позиция на г-н Buzek. Alexander Mirsky (LV) Г-н председател, защо според Вас Европейският парламент приема резолюции? Именно за да могат те да се прилагат. Въпреки това изглежда, че правителството на Латвия няма намерение да прилага резолюцията от 11 март 2004 г. В нея ясно се посочва, че на хората, които са постоянно пребиваващи на територията на Латвия, трябва да бъде предоставено право на гласуване в местните избори. На въпроса кога Латвия ще приложи резолюцията вероятно ще получим отговор: "Kad pūcei aste ziedēs" (на латвийски). На руски език може да се каже: "Когда рак на горе свистнет", а на английски език: "When pigs fly" [Когато цъфнат налъмите]. Нещата се свеждат до това: или налъмите ще започнат да цъфтят, или ние трябва заедно да сложим край на дискриминацията срещу 335 000 души, живеещи в Латвия. Благодаря ви. Ioan Enciu (RO) Г-жо председател, днес сме свидетели на събития, които ще променят хода на историята в Северна Африка и другаде по света. Диктаторските режими не могат дълго да останат устойчиви където и да е по света. Бих искал обаче да привлека вниманието към факта, че могат да се появят нови форми на диктатура, дори и в държава-членка на Европейския съюз, считана за демократична, а именно, Румъния. Съгласно принципа на правовата държава човек трябва да се смята за невинен до признаването му за виновен от съдиите и трябва да бъде съден като свободен гражданин, освен ако не представлява опасност за обществото. Тези универсални правни принципи вече не са валидни в Румъния, когато става дума за президента Бъсеску и за Либерално-демократическата партия, която е на власт. Ясно доказателство, че арестите в Румъния се извършват по политическа заповед, може да се открие в изявлението на президента Бъсеску в Страсбург, пет часа преди ареста на Constantin Nicolescu, цитирам: "Виден член на опозицията е бил арестуван", край на цитата, независимо че последният дори още не е стигнал в съда. Какви по-ясни доказателства са нужни, за да се покаже, че президентът Бъсеску решава кой и кога да бъде арестуван ? Corina Creţu (RO) Г-жо председател, аз също споделям мнението на моите колеги, които привлякоха вниманието към преследването на политическата опозиция в Румъния чрез използване на правните инструменти на правителството, което показва все по-нарастващи свидетелства за авторитарни злоупотреби. Румънското правителство, чиято популярност рязко се срива и което е в навечерието на поредица от ограничителни мерки с брутална тежест и с драстично въздействие върху стандарта на живот, прибягва до все по-насилствени недемократични методи, за да се задържи на власт. Както казаха моите колеги, необоснованото и грубо арестуване на виден член на опозицията, избран пряко от гражданите, е последният и тревожен пример в поредица от заплахи и тормоз срещу опозиционните групи. В същото време държавният бюджет е ограбван от политическите поддръжници на правителството, чиито хаотични мерки задълбочават икономическата и социална криза и нарастващото социално напрежение до обезпокоителна степен. Ето защо ние също протестираме заедно срещу атаките, целящи сплашване на политици от опозицията и на профсъюзите. Смятам, че форумите на ЕС трябва да заемат позиция срещу грубите нарушения на демократичните права в Румъния. Ricardo Cortés Lastra (ES) Г-жо председател, бих искал да споделя с всички вас една голяма удовлетвореност. Неотдавна беше сключен много обхватен социален и икономически пакт между правителството, профсъюзните лидери и бизнес лидерите в Испания. Това споразумение свидетелства, че Испания като страна може да обединява усилията си за преодоляване на своите трудности, да се изправя срещу своите предизвикателства и да укрепва социалната държава. Госпожи и господа, в днешната глобална криза това споразумение е уникален пример за това как, като обществото като цяло поема отговорност, ние постигаме споразумения с идеята да спечелим бъдещето и да изградим силна Испания в Европейския съюз, която да играе все по-важна роля. Председател С това разглеждането на тази точка от дневния ред приключва.

Välkomsthälsning Talmannen Mina damer och herrar! Jag är mycket glad att kunna välkomna 2008 års nobelpristagare i medicin, professor Luc Montagnier, som sitter på åhörarläktaren. Ni är varmt välkommen! (Applåder) Det är också med nöje som jag i dag välkomnar en delegation från Västafrikanska staters ekonomiska gemenskap (Ecowas). Delegationen består av 15 medlemmar från dess ad hoc-kommitté för direkta val och extra befogenheter. De är på studiebesök för att lära sig av Europaparlamentets erfarenheter på området. Jag hoppas att ni får en trevlig vistelse här och att våra parlament kommer att få ett ännu närmare samarbete i framtiden. Ni är varmt välkomna! (Applåder)

Talmannen Innan vi börjar med föredragningslistan har vi några meddelanden om arbetsplanen. Bethell Herr talman! Jag måste tyvärr meddela kammaren att Vladimir Alexandrovich Gusinskij, högste chef för Most-Media gruppen för televisions-, radio- och tidningskanaler arresterades i går i Moskva. Herr Gusinskij är en ledande rysk samhällsledare och är ordförande i den ryska judiska kongressen och vice ordförande i Judiska Världskongressen. Denna morgon befinner han sig i vad som kallas en allmäncell i Butyrskyfängelset där förhållandena är så dåliga att ni själva får föreställa er dem. Herr Gusinskijs medier var de enda som fick kritisera herr Putin och hans regering. Hans oberoende TV är den enda som ifrågasätter de ryska truppernas uppträdande i Tjetjenien. Hans program Dockorna, baserat på Englands "Spitting Images", förlöjligar presidenten, något som förmodligen irriterar honom mycket. Hans radiostation "Moscow Echo" valdes av president Clinton för några dagar sedan för den enda verkliga intervju som han gav till en rysk mediakanal. Den 11 maj utsattes Gusinskijs arbetsplatser för husundersökningar av så kallad skattepolis - män i skidmasker och med kamouflerad utrustning medförande Kalasjnikovgevär. Det finns få ryssar som inte ser ett samband mellan Gusinskijs kritik och den hårdhänta behandling som han utsätts för. Nu har vi denna arrest, och herr Putin säger att han vet ingenting om den. Denna senaste händelse gör att Ryssland har nått gränsen. Antingen ger herr Putin vika och släpper herr Gusinskij fri eller så måste vi fastslå att Rysslands duktiga försök att införa pressfrihet har misslyckats och deras demokrati är en illusion. Följderna av detta kommer att bli förödande. Det kommer att innebära adjö Europarådet, adjö partnerskap för fred, adjö Tacis och varmt välkommen till en ny rustningskapplöpning. Europaparlamentet måste göra vad det kan för att förhindra denna katastrof. Jag ber er, herr talman, att rådgöra med era kolleger, så att alla förbindelser mellan EU och Ryssland kan granskas, diskuteras och att vårt inflytande används inte minst på den upprörda herr Putin, som sätter oss alla i fara. (Applåder) Talmannen Tack, herr kollega! Kammaren har, som vi hör av applåderna, tagit del av era påpekanden. Oomen-Ruijten Herr talman! En annan fråga. Inte bara i går utan även för några månader sedan, egentligen varje månad, ges antingen ordförandeskapet eller någon annan nationalitet tillstånd att anordna en mottagning. Den mottagningen urartar sedan i ett rent frosseri medan kamerorna står uppställda. Jag tycker, herr talman, att det är ovärdigt för parlamentet. Det som jag via er skulle vilja be om är att det införs bra regler för den här sortens festligheter. Jag tycker, herr talman, att vi inte kan tolerera sådana här saker längre. Det förvånar mig att tillstånd ges för det här eftersom jag förra veckan fick ett brev från samma kvestorer med en negativ anmärkning om en utställning för handikappade som jag hade anordnat. Detta görs det negativa anmärkningar om, och den här sortens fester där vi utmålas som asgamar tillåts helt enkelt. Jag ber er att ta upp det med kvestorerna för att få ett slut på det här, det är nämligen ovärdigt för oss alla. Talmannen Fru kollega! Jag vill be er lägga fram er fråga skriftligt till kvestorerna som kommer att vidta nödvändiga åtgärder. Justering av protokollet från föregående sammanträde Talmannen Protokollet från gårdagens sammanträde har delats ut. Finns det några invändningar? Seppänen Herr talman! Jag har granskat gårdagens protokoll och lagt märke till att parlamentsledamoten Elmar Brok inte anmälde hinder vid omröstningen om betänkandet om digital television, trots att han i registret över ledamöternas bisysslor anmält att han innehar posten senior vice-president i ett bolag som heter Media Developments Bertelsmann. Enligt min mening måste den här frågan behandlas i parlamentet. Talmannen Herr kollega! Jag förstod inte riktigt. Menar ni att han har röstat eller att han inte har röstat? I översättningen hette det att han inte skulle ha röstat, och om han inte har röstat i en fråga som är relevant i frågan så har han ju uppträtt korrekt. Seppänen Herr talman! Jag läser protokollet och här står det inte att han inte skulle ha röstat. Talmannen Vi skall reda ut detta, herr kollega! (Parlamentet godkände protokollet.) Westendorp y Cabeza Herr talman! Mitt inlägg syftar bara till att tala om att jag kontaktat Murphy, betänkandets föredragande, och att vi har kommit överens om att det skulle vara bättre att gå till omröstning utan debatt om detta betänkande. Talmannen Herr kollega! Det ni föreslår är mycket ovanligt, för i normala fall fattas beslut om detta i samband med att föredragningslistan fastslås. När betänkanden finns upptagna tillsammans med en debatt på föredragningslistan, då ser jag efter att ha konsulterat arbetsordningen egentligen inga möjligheter att stryka dem från föredragningslistan. Jag föreslår att vi håller fast vi de utvalda förfaringssätten med diskussioner. Talmannen Jag har ännu ett meddelande att framföra. I går yrkade kollegan Lannoye på att förslaget från de 185... (Inpass av Brok) Kollega Brok, vi är inne på en annan punkt. Om det gäller samma sak som kollegan tidigare påpekade, skall jag gärna ge er ordet för en personlig förklaring strax. Om ni till dess skulle vilja vara så vänlig och sitta ner, det skulle göra det hela mer avspänt och lugnt. I går yrkade kollegan Lannoye på att förslaget från de 185 ledamöterna om att tillsätta en tillfällig undersökningskommitté enligt artikel 151 i arbetsordningen rörande frågan om Echelon, vilket talmanskonferensen röstade ner med majoritet vid sammanträdet den 13 april, skall läggas fram för ett parlamentsbeslut. Fru talmannen meddelar mig att talmanskonferensen i morgon på nytt kommer att behandla frågan om att tillsätta en tillfällig kommitté. Det tycks därför vara lämpligt att avvakta resultaten av dessa överläggningar, herr kollega, innan plenum befattar sig med frågan. I sak är det ju ingenting som förändras, röstas skall det på ett eller annat sätt, frågan är bara om det skall ske under detta plenarsammanträde eller under nästa. Lannoye Herr ordförande! Jag vet inte om det beror på ett formuleringsproblem men det verkar som om svaret inte anknyter till frågan. Det står nämligen på talmanskonferensens föredragningslista för morgondagen att förslaget om bildande av en tillfällig kommitté inte en undersökningskommitté skall behandlas. Men det var inte det frågan gällde: det jag begär är en omröstning om talmanskonferensens beslut att föreslå att inte bilda en undersökningskommitté. Det finns ett annat förslag, men det är inte samma. Ni har således inte besvarat min fråga. Talmannen Det tror jag visst, herr kollega, för vad tillvägagångssättet beträffar finns det två möjligheter. Å ena sidan kan vi rösta separat om frågan om att tillsätta en tillfällig kommitté och fristående från detta om att tillsätta en undersökningskommitté. Detta kan göras vid olika tidpunkter och oberoende av varandra. Arbetsordningen tvingar oss emellertid inte att göra så. Därför lyder förslaget att vi röstar om bägge frågorna gemensamt som ett paket; detta är den andra möjligheten. Jag kan inte heller se att idén om en undersökningskommitté, som ni ju vill ha, skulle ta skada av att vi slår ihop omröstningarna och att det hela dröjer ytterligare tre veckor. I sak är det ingenting som förändras; tids nog måste parlamentet yttra sig. Jag upprepar: det vore möjligt, men talmannen föreslår ett annat tillvägagångssätt, och mitt förslag till er är detsamma. Lannoye Herr ordförande, jag tycker att det är fullt rimligt att föreslå två omröstningar samtidigt, men jag framhåller att vi måste ha två omröstningar: vi måste ha en första omröstning om principen att bilda en undersökningskommitté - som avvisades av talmanskonferensen - och eventuellt en andra omröstning om vi enas om att en tillfällig kommitté skall bildas, en kommitté som inte alls har samma syfte, vill jag klargöra. Det handlar om två helt olika problem och vid en noggrann granskning av arbetsordningen anges det ingenting i artikel 151 om en tillfällig kommitté: i artikeln anges bara en undersökningskommitté. Jag anser att plenarförsamlingen har rätt att rösta om talmanskonferensens beslut. Talmannen Herr Lannoye! Det är ju fullkomligt obestridligt! På denna punkt är arbetsordningen kristallklar: När det nödvändiga antalet underskrifter har samlats ihop, då måste det bli en omröstning i plenum efter talmanskonferensens votum, i annat fall skulle det ju betyda att det är talmanskonferensen som i stället för plenum beslutar huruvida det skall tillsättas en undersökningskommitté eller inte. Så är givetvis inte fallet. Det må finnas en eller annan på talmanskonferensen som tror det, men det har ingenting med verkligheten att göra! (Skratt, inpass av Poettering) Kollegan Poettering meddelar att det inte är någon som tror det, och därmed är ju ert problem löst! Dell'Alba Herr talman! Jag begärde ordet för att stödja yrkandet. Jag är nöjd med ert svar: i morgon eftermiddag kommer äntligen konferensen att uttala sig om detta förslag som så många ledamöter står bakom. Talmannen Herr kollega! Jag har noterat saken. Beslut om brådskande förfarande Talmannen Vi har nu kommit fram till omröstningen om begäran om brådskande förfarande rörande förslaget till rådets förordning om ändring av förordning (EG) nr. 1251/1999 om upprättande av ett stödsystem för producenter av vissa jordbruksgrödor för att däri inbegripa lin och hampa som odlas för fiberproduktion (KOM(1999) 576 - C5-0280/1999 - 1999/0236(CNS) samt förslaget till rådets förordning om den gemensamma organisationen av marknaden för lin och hampa som odlas för fiberproduktion (KOM (1999) 576 - C5-0281/1999/0237 (CNS)). Dessa förslag behandlades i kollegan Schierhubers betänkande, för vilket slutomröstningen den 16 maj sköts upp enligt artikel 69.2 i arbetsordningen. Ärendet återförvisades till utskottet. Ordet går till kollegan Graefe zu Baringdorf för ett yttrande från det ansvariga jordbruksutskottet. Graefe zu Baringdorf . (DE) Herr talman, ärade kolleger! Denna förordning handlar för såväl parlamentets som kommissionens del om tre frågor: För det första att förhindra missbruket av bidragsreglerna för lin och hampa eftersom det hittills har uppstått väsentliga oregelbundenheter i regleringen där; för det andra att i fortsättningen göra det möjligt att odla lin och hampa inom EU. Båda produkterna är imponerande återväxande råmaterial med höga ekologiska och sociala effekter. För det tredje handlar det om att säkerställa, att stärka och även att stödja en uppåtsträvande bearbetningsindustri på detta område. Det är intelligenta, ekologiskt värdefulla och biologiskt nedbrytbara produkter som framställs här. Vi är alltså eniga i vår målsättning, vi är inte eniga om vägen dit. Därför har parlamentet skjutit upp slutomröstningen om detta, och vi befinner oss för tillfället i förhandlingar med kommissionen. Det har gjorts betydande framsteg och närmanden, på många punkter har man nått kompromisser. I går satte vi oss återigen ned tillsammans, men vi blev inte klara med formuleringen av kompromisserna och kompromissförslagen. Av den anledningen kommer nuvarande begäran om brådskande förfarande, som lagts fram av rådet eller ordförandeskapet, för tidigt. Vi föreslår därför att denna begäran om brådskande förfarande avslås vid nuvarande tidpunkt. Vi utgår ifrån att vi till juli månad skall ha nått en kompromiss som vi då kan presentera, och därefter kan vi då rösta om detta under plenarsammanträdet i juli. Här vill jag passa på att rikta ett stort tack till kommissionen, till kommissionär Fischler som har visat sig vara mycket samarbetsvillig i denna fråga. Jag hoppas att vi med detta förslag kan göra rättvisa även åt kommissionens önskemål om att redan under innevarande år komma fram till ett förslag och till ett avslut i denna fråga. Talmannen Tack så mycket, herr kollega! Vi har ett förslag om förfarande från ordföranden för utskottet för jordbruk. Enligt arbetsordningen kan en talare uttala sig för och en emot detta. Schierhuber har begärt ordet. Schierhuber Herr talman, mina damer och herrar! Jag vill stödja hela innehållet i förslaget från ordföranden för utskottet för jordbruk! Han har mycket beslutsamt beskrivit vad detta handlar om. Som föredragande vill även jag å min sida uttryckligen tacka kommissionen för diskussionsberedskapen! Ni vet att vi hittills inte har något medbeslutande i fråga om jordbruket. Det är så dessa två informella möten kan förklaras, vilka varade i över en timme vardera. Vi har nått stor enighet även från kommissionens sida. Tyvärr saknar vi emellertid skriftliga handlingar för att verkligen kunna rösta och fatta beslut. Därför vill jag be er rösta emot begäran om brådskande förfarande i nuläget. Talmannen Eftersom ingen vill uttala sig för begäran om brådskande förfarande skall vi nu genomföra omröstningen. (Parlamentet avslog begäran om brådskande förfarande.) Talmannen. (DE) Innan vi börjar med föredragningslistan vill jag ge ordet till kollegan Brok för en personlig förklaring. Brok Herr talman! Tillåt mig göra en kort personlig anmärkning. Min yrkesmässiga verksamhet finns enligt parlamentsreglerna införda i talmannens register. Mitt förhållningssätt har under de senaste åtta åren rättats efter dessa. Jag har aldrig engagerat parlamentet i frågor av omedelbart företagsintresse. I dylika fall har jag heller inte deltagit i omröstningar, trots att detta inte är något som föreskrivs. I övrigt finns det inte något fall där man skulle kunna tolka mitt förhållningssätt vid omröstningarna som att jag skulle företräda någons indirekta intresse. Därmed vill jag dementera vad kollegan Seppänen tidigare gav uttryck för. (Applåder) Talmannen. (DE) Herr Korakas, angående arbetsordningen. Korakas Herr talman! Vi kommer strax att diskutera Lalumières resolutionsförslag om europeisk säkerhet och försvar. Det är ett viktigt förslag, och var och en har sina åsikter om det, men jag tror dock att vi skulle kunna diskutera denna viktiga fråga på vederbörligt sätt bara om vi hade ändringsförslagen till hands i tid. Men i dag på morgonen, från klockan åtta till halv nio, letade vi efter ändringsförslagen, utan att kunna hitta några. När vi skall rösta om dessa ändringsförslag, kommer vi följaktligen inte att ha möjlighet att först diskutera dem. Eftersom samma sak händer även när det gäller andra diskussioner, skulle jag vilja be om att åtgärder vidtas, så att vi har ändringsförslagen till hands innan betänkandena diskuteras i kammaren Talmannen Herr kollega! Våra tjänsteenheter säger att ni har rätt och att det faktiskt delades ut sent, eftersom tidsfristen fastslogs så sent. Men eftersom vi kommer att rösta om detta först på torsdag tycker jag ändå att det är försvarbart om yttrandet ändå framförs. I princip har ni dock rätt, och vi skall anstränga oss för att framdeles dela ut underlagen något tidigare. Politiska partier på europeisk nivå Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är gemensam debatt om följande muntliga frågor: (B5-0488/00) av Poettering för Europeiska folkpartiets grupp (kristdemokrater) och Europademokrater, Barón Crespo för Europeiska socialdemokratiska partiets grupp, Cox för Europeiska liberala, demokratiska och reformistiska partiets grupp liksom Lannoye för gruppen De gröna/Europeiska fria alliansen till kommissionen om politiska partier på europeisk nivå; (B5-0494/00) av Pasqua för gruppen Unionen för nationernas Europa till kommissionen om politiska partier på europeisk nivå. Poettering Herr talman, kolleger! I denna viktiga fråga vill jag lägga fram sju överväganden. För det första: De europeiska stats- och regeringscheferna erkände 1991 uttryckligen betydelsen av politiska partier på europeisk nivå i artikel 138a i Amsterdamfördraget. De lät sig ledas av idén om att det inte heller i Europeiska unionen kan finnas någon fullt utvecklad demokrati utan politiska partier på europeisk nivå med en tillförlitlig rättslig grund och en stabil finansiering. För det andra: nästa år har det gått tio år utan att några påtagliga framsteg har gjorts vad gäller rättslig status för politiska partier på europeisk nivå, och utan att fördraget har fyllts med liv. Europeiska folkpartiets grupp (kristdemokrater) och Europademokrater beklagar detta djupt. För det tredje: Vi vill påminna om det viktiga förarbetet inom ramen för Tsatsosbetänkandet som antog 1996, likaså för Kuhnebetänkandet av den 13 april 2000. Även i ytterligare betänkanden från budgetutskottet och budgetkontrollutskottet, nu senast i kollegan Ferbers betänkande, hänvisar man till den absoluta nödvändigheten av en europeisk partistadga och en reglering i denna fråga. För det fjärde: Vi välkomnar därför kommissionens beredskap att arbeta för att artikel 191 i EG-fördraget om de europeiska politiska partierna skall kompletteras. Vi tackar ordförande Prodi, kommissionär Barnier och hela kollegiet för att de har gett denna fråga den betydelse som den förtjänar. Därmed blir det möjligt att nå en lösning. Vi hoppas att de formuleringar som kommissionen har valt skall möjliggöra ett snabbt beslut om en europeisk partistadga, inte skall sätta rådets krav på majoritet för högt och respektera Europaparlamentets fulla medbeslutande. För det femte: Likaledes välkomnar vi att Europeiska kommissionen helt uppenbart också bekräftar möjligheten av ett agerande - om jag är rätt informerad - på grundval av artikel 308. Möjligheterna i artikel 308 måste utnyttjas så länge och såvida det inte förekommer några fördragskompletteringar. Likväl är vi fullt och fast av den åsikten att en bättre väg fram till lösningen vore att komplettera fördraget. För det sjätte: Ordförandena i de fyra största grupperna i Europaparlamentet, alltså Europeiska folkpartiets grupp (kristdemokrater) och Europademokrater, Europeiska socialdemokratiska partiets grupp, Europeiska liberala, demokratiska och reformistiska partiets grupp, gruppen De gröna/Europeiska fria alliansen framförde redan för några månader sedan efter överenskommelse med ordförandena i partifederationerna och kommissionen ett förslag till kärnelement i en europeisk partistadga och demonstrerade därmed att denna fråga måste lösas, och också kan lösas, i ett brett politiskt samförstånd. Vi är optimistiska vad gäller att även andra grupper, som för tillfället ännu inte förfogar över egna europeiska partier, skall kunna knytas till detta samförstånd. För det sjunde och sista: Vi är likaledes medvetna om att vi fram till det att en europeisk partistadga träder i kraft behöver övergångsregler som reglerar och begränsar stödet till europeiska politiska partier från grupperna i Europaparlamentet. Vi är beredda att ta ett brett initiativ över gruppgränserna. Vi vill ytterligare stärka de europeiska politiska partiernas frigörelse från grupperna och samtidigt öppna framtidsperspektiv för dem, och vår huvudsakliga önskan är att de europeiska politiska partierna skall bli en viktig bärare av det europeiska politiska arbetet. Vi vill ge dem denna möjlighet, och vi vill framför allt se till att vi får en öppenhet i alla dessa frågor om stöd till europeiska politiska partier, ett tydligt rättsförhållande som kan presenteras som det är även gentemot allmänheten. Och detta kommer inte att gagna enbart partiernas trovärdighet, utan även Europeiska unionens och Europaparlamentets trovärdighet. Barón Crespo Herr talman, kommissionär! Jag håller med ordförande Poettering i detta gemensamma initiativ och, om ni tillåter mig, vill jag framför allt påminna om att för tio år sedan uppnådde vi gemensamt att det i Maastrichtfördraget skulle finnas en artikel i vilken man erkände de politiska partiernas status. Vid den tiden var det kristdemokraterna, liberalerna och socialdemokraterna. Det var jag som förhandlade om att införa artikeln med rådsordförande Lubbers och jag vill tacka honom eftersom jag tror att det var ett viktigt steg. Vi skulle ha kunnat valt att formulera frågan tvärtom. Dvs. varför gjorde kommissionen inte någonting då den hade monopol på initiativrätten under tio år för att reglera denna så viktiga fråga, men vi har en konstruktiv inställning. Vi vill att ett problem som inte bara är en lucka i lagen utan ett konstitutionellt problem för Europeiska unionen skall lösas. Den nuvarande situationen kompliceras för var dag som går. Traditionellt ansågs det i media att till Bryssel måste man åka för att "lobba", för att agera som påtryckningsgrupp. Vi lyckades uppnå att man erkände de politiska partierna, som i våra länders författningar är en grundläggande pelare för demokratin. Trots det har man inte kommit någonvart under tio år och vi befinner oss verkligen i en situation som blir svårare och svårare. Man skulle kunna säga att åtminstone 75 procent av ledamöterna i denna kammare är medlemmar i organisationer som i och för sig inte är hemliga men som är utan stöd i lag. Och ständigt formuleras krav av revisionsrätten, som vi försöker respektera och uppfylla. Detta är en nyckelinstitution i Europeiska unionen, men revisionsrätten bör inte vara den som i realiteten fastställer den rättsliga grunden. Därför anser vi att det är alldeles nödvändigt att kommissionen nu använder sin initiativrätt på ett ansvarsfull sätt för att uppnå att det är demokrati för människor och inte pengarnas makt som har företräde i unionen. Vi har gett er ett antal användbara förslag för att komma ur en situation som inte bara är otillfredsställande utan negativ för utvecklingen av demokratin i Europa. Cox Herr talman! De viktigaste frågorna har tagits upp, men jag vill gärna upprepa att rätten att föreslå lagstiftning faller på kommissionen. Vi har tagit ett initiativ med olika politiska grupper som vi lade fram till ordförande Prodi i februari. Som en lagfråga har det hänvisats till politiska partier i fördraget under mer än sju år nu. Där fastslås att partierna utgör en faktor för integrering, de medverkar till byggandet av en europeisk medvetenhet, och är ett viktigt element i unionens demokratiska liv och politiska debatt. Liksom flera av de ganska högt strävande artiklarna i fördragen saknar dock artikel 191, den artikel som hänvisats till, ett bestämt verksamt innehåll. Frågan är: Kan kommissionen ta ett initiativ som ger liv och innehåll till det som eftersträvas med artikel 191? Det är i själva verket det som debatten handlar om i denna kammare i dag. Jag delar övriga talares farhågor att revisionsrättens rapporter - vilka vi faktiskt helt förväntade oss i denna kammare för flera år sedan genom professor Tsatsos rapport, i vilken det underströks att man snarast behövde lagfästa partier i stadgeenliga termer - gör att det brådskar ännu mer. Institutionerna måste kunna stå för upplysningsplikt och insyn. Denna kammare har ingen rättighet att lagstifta: Det är den exklusiva ensamrätten för kommissionen. Vi ber om er hjälp till att se till att detta viktiga element, såsom det fastslås i fördraget, i unionens demokratiska liv och politiska debatt lagfästs i en stadga. Hautala Herr talman! Även min grupp har medverkat till det här till kommissionen riktade initiativet med den enkla motiveringen att vi håller på att skapa ett integrerat Europa, men det är ingalunda klart att allmänheten kan påverka den här europeiska integrationen i den takt som integrationen fortskrider. Jag vill inte säga att politiska partier är den enda eller nödvändigtvis ens den viktigaste kanalen för allmänheten att påverka frågorna i dagens samhälle, men partierna har sin egen roll och de europeiska partiernas ställning måste fastställas skyndsamt. Precis som kollegerna sagt måste partierna lyftas fram i dagsljuset. De är i vilket fall som helst verksamma redan i dag. De kan inte ersätta nationella partier, men det räcker nödvändigtvis inte längre med samarbete mellan de nationella partierna. Det är viktigt att man kommer överens om en helt öppen och transparent finansiering när de europeiska partiernas ställning nu definieras. Det är till exempel mycket viktigt att man vet exakt varifrån dessa partier får sina pengar, och i detta sammanhang är det framför allt finansieringen av valrörelsen som är mycket viktig, eftersom pengar inte får avgöra valframgången. Min grupp är inte enbart ute efter att på detta sätt åstadkomma en finansieringskanal för de europeiska partierna, utan det allra viktigaste är att man nu har ett tillfälle att fastställa de grundläggande principer, enligt vilka de europeiska partierna kan bedriva sin verksamhet. Vi måste utgå ifrån att de i sin verksamhet måste respektera grundläggande demokratiska rättigheter, mänskliga rättigheter och rättsstatsprincipen. Det är kanske dags att fastställa att det är endast sådana här partier som på europeisk nivå bör få komma i åtnjutande av offentliga bidrag. Om den rättsliga grunden är oklar instämmer vi i begäran om att kommissionen skall ta ett initiativ för att precisera den och även regeringskonferensen måste ta sitt ansvar i den här frågan. (Applåder) Muscardini Herr talman! Enligt fördraget är politiska partier på europeisk nivå de partier som bidrar till att informera medborgarna om vad som händer inom unionen, inom Europaparlamentet, och som därför med sina politiska aktiviteter bidrar till att bygga en europeisk anda och ett europeiskt medvetande. Men vad är en europeisk anda? Detta kanske inte framgår tillräckligt klart av fördragen, eftersom man till exempel där inte talar om rörelsehindrades rättigheter och inte tillräckligt värnar om barnen och barndomen, som i dag har drabbats särskilt av den pedofili som översvämmar Europa. Den europeiska andan är den som skall bidra till utvecklande av ömsesidig respekt, som skall förhindra att en kultur dominerar över en annan, som skall förhindra att tolerans förväxlas med släpphänthet och brist på regler och lagar, eller att lagarna och reglerna skrivs för att skydda vissa och inte försvara andra. Den europeiska kulturen föds ur respekt för våra nationella kulturer, för våra traditioner som integreras med det nya som kommer, så länge inte det nya innebär att en kategori människor roffar åt sig på bekostnad av andra. Vi måste ytterligare värna om unionens medborgares rättigheter, även de ekonomiska, på en världsmarknad på vilken de multinationella företagen dominerar allt mer, en världsmarknad som somliga, också politiska, intressen vill ha. Därför är europeiska partier inte de partier som på grund av partsintressen går under samma förkortning i olika länder, utan de partier som på grund av att de har liknande ideal, värderingar och program går samman i grupper och arbetar tillsammans för att ge medborgarna mer att säga till om och företräda dem väl. Så som Voltaire skulle ha sagt: "om du vill tala med mig får du definiera termerna". Vi måste göra klart om europeiska partier är någonting vi vill skapa i dag, någonting annat än de nationella partierna och som kan överordnas dem, det vill säga om vi vill ha en kulturell och politisk globalisering efter den ekonomiska och därmed en total utslätning, eller om vi i stället i grund och botten vill bygga ett Europa där partier som står varandra nära och delar varandras värderingar kan arbeta tillsammans på europeisk nivå. Europeiska partier! Låt oss försöka att inte göra oss löjliga! Talmannen Innan vi går in på talarna för de olika grupperna, ger jag ordet till kommissionär Barnier. Barnier . (FR) Herr ordförande, mina damer och herrar! Jag skall således besvara raden frågor som i samtliga fall har nästan samma innehåll och är riktade till Europeiska kommissionen. På initiativ av ordförandena i parlamentets främsta politiska grupper, Pottering, Barón Crespo, Cox, Hautala och Lannoye, har ni uppmanat kommissionen att uttala sig om en viktig och aktuell fråga, som gäller de politiska partiernas ställning i Europa. Vi har således beslutat att arbeta med frågan och jag kan nu ge er Europeiska kommissionens ståndpunkt efter att ha diskuterat den i går vid veckosammanträdet. Mina damer och herrar, vi känner till det betydande arbete som parlamentet har lagt ner på detta sedan tio år - många av er har anspelat på det: betänkandena av professor Tsatsos och Ferber samt nyligen den 13 april betänkandet av era två kolleger Dimitrakopoulos och Leinen. Vi känner till ert engagemang och vi har tagit del av parlamentets förslag. Vi delar ert intresse för en utveckling som stärker europeisk demokrati och den ytterst viktiga europeiska integrationsprocessen. Ordförande Potterring påminde om något som för närvarande anges i fördraget. Jag tänker på f.d. artikel 138a, som nu är artikel 191 och i vilken anges att "Politiska partier på europeisk nivå är viktiga som en integrationsfaktor inom unionen. De bidrar till att skapa ett europeiskt medvetande och till att uttrycka unionsmedborgarnas politiska vilja". Fru Hautala, när man läser denna text, som förvisso bara är förklarande men har förtjänsten att finnas till, ser man nämligen att de europeiska politiska partierna under inga omständigheter skulle komma att ersätta de nationella partierna. Det måste sägas och upprepas. Fru Muscardini, inte heller kommer det europeiska medborgarskapet, som också ingår i fördraget, att ersätta det nationella medborgarskapet. Det läggs till det. Det är detta frågan gäller i dag. Såsom jag just nämnde är emellertid denna text, hur viktig den än är, bara förklarande. Den åtföljs inte av någon handlingsplan, och det framgår tydligt i hur hög grad det saknas och hur det kommer att vara nödvändigt - ordförande Baron Crespo har anspelat på det - i synnerhet för att svara på frågor eller yrkanden från revisionsrätten. Till svar kommer jag således att redogöra för Europeiska kommissionens avsikter, samtidigt som jag understryker det dubbla intresse och det dubbla krav som vi måste känna, eller mer exakt som ni och vi måste känna. I första hand kravet på snabbhet: saker och ting har kanske i själva verket varat för länge sedan tio år tillbaka utan att någon lösning åstadkommits. Men denna snabbhet måste åtföljas av ett annat krav: kravet på säkerhet och rättslig stabilitet. Med hänsyn till detta dubbla krav måste två möjligheter granskas, mina damer och herrar. Den första möjligheten, som betänkandet av Ferber för fram, skulle bestå i att utarbeta ett lagstiftningsförslag på grundval av det aktuella fördraget. Inom denna ram skulle artikel 308 kunna utgöra en handlingsplan, åtminstone under en övergångsperiod, tillsammans med artikel 191 såsom grund. Men - och det innebär inte en inskränkning: det är bara ett uttryck för det intresse för rättssäkerhet som jag nämnde - ni liksom vi vet att användningen av artikel 308 ganska allmänt är föremål för ett visst förbehåll och under alla omständigheter kräver det ett enhälligt godkännande efter samråd med Europaparlamentet. Det tycks oss emellertid att de europeiska politiska partiernas ställning kräver en oantastlig rättslig grund. Enligt rekommendationen i betänkandet av Dimitrakopoulos-Leinen och den önskan som uttrycktes i den skrivelse vi mottog i går av kommissionens ordförande, Schreyer och ledarna för fem stora europeiska partier samt enligt min egen önskan, skulle den andra möjligheten, vara att inom ramen för regeringskonferensen ändra artikel 191 som troligtvis erbjuder en högre grad av rättssäkerhet. Mina damer och herrar ledamöter, herr talman, härefter skulle jag, för att besvara just er fråga, vilja bekräfta att kommissionen är beredd att agera. Kommissionen kommer att ta sitt ansvar. Den kommer således att ta ett initiativ. Det kommer vi att göra omedelbart genom att passa på tillfället vid det första trepartssammanträdet och leda en diskussion för att hitta den bästa riktlinjen för att effektivt samla de tre institutionerna. Vi kommer att göra det mot bakgrund av den diskussion som kommer att äga rum i juli genom att arbeta och utnyttja bästa möjliga rättsliga samverkan mellan artiklarna 308 och 191. Vi kommer troligtvis på kort sikt, inom de närmaste veckorna eller månaderna, att inom ramen för regeringskonferensen lägga fram ett förslag till ändring av texten i artikel 191 för att komplettera, klargöra och effektivisera denna artikel och således skapa en tydlig, stabil, öppen och definitiv rättslig grund för organisationen av de politiska partierna på europeisk nivå. Och på detta stadium, eftersom jag just nämnde regeringskonferensen, är jag säker på att era företrädare vid förhandlingen, er talman, fru Fontaine, och också de två företrädare som spelar en mycket aktiv roll, Brok som är närvarande och professor Tsatsos, kommer att kunna försvara, föra fram och förklara kravet på denna nya rättsliga grund genom en ändring av artikel 191 enligt kommissionens förslag. Mina damer och herrar, jag tackar er för att ni har uppmärksammat kommissionen och den allmänna opinionen på denna fråga. Det förvånar mig inte, i första hand för att, såsom flera bland er har sagt, väntan har varit lång och det har begärts flera gånger tidigare, men också för att det är just denna kammare som är den demokratiska platsen för den europeiska politiska debatten. Detta är rätt plats för att uppmana till ett stärkande av grunderna för den medborgerliga debatten genom och med de europeiska politiska partierna. Kommissionen svarar således positivt på denna begäran. Den kommer inom de närmaste dagarna att ta sitt ansvar och således i den anda som jag nämnde ta ett initiativ med det förbehåll som jag nämnde i början, det vill säga det nödvändiga samråd som måste ske mellan oss och med samtliga institutioner. Detta positiva svar från Europeiska kommissionen bör inte förvåna er, mina damer och herrar. Det fanns redan ett spår av det i kommissionens yttrande från den 26 januari, som jag hade äran att lägga fram för er med ordförande Prodi, om Europeiska kommissionens förslag inför reformen av institutionerna, eftersom vi föreslog i texten från den 26 januari, såsom ni själva också har gjort, att europeiska listor skall upprättas vid europeiska val. Vi angav också i samma text att denna möjlighet att i viss mån välja de europeiska parlamentsledamöterna på europeiska listor skulle underlätta organisationen av de europeiska politiska partierna och deras roll. Det tycks mig att det är rätt tid att stärka denna inriktning, klargöra den och upprätta en tydlig och klar rättslig grund för den. I det avseendet skall kommissionen således inom de närmaste dagarna ta det initiativ som ni önskade, först via trepartssammanträdet, därefter genom att undersöka bästa möjliga samverkan mellan artikel 308 och artikel 191 och slutligen genom att ta ett klart och tydligt initiativ för att ändra fördraget på grundval av artikel 191 inom ramen för regeringskonferensen. Karas Herr talman, herr kommissionär, mina damer och herrar! Via ögonkontakt har jag genast gjort mig införstådd med min gruppordförande. Jag kan tala för vår grupp, PPE-DE-gruppen, och säga att vi helt stöder och välkomnar kommissionärens redogörelser som svar på den muntliga frågan såväl när det gäller hans formuleringar som tidsplanen och den rättsliga bedömningen. För det andra: Det gläder mig dock att vi återigen tar upp en ännu intensivare politisk debatt om partistadgan oberoende av den tidspress som råder nu strax före slutfasen av regeringskonferensen. Det är inte enbart en penningfråga. Det är även en fråga om den politiska självuppfattningen, en fråga om den politiska identiteten, en fråga om de nationella och europeiska partiernas roll i enandeprocessen. Vi vill ha ett starkare Europaparlament, dvs. en reducering av enhälligheten och en utökad medbeslutandebefogenhet för Europaparlamentet. En förstärkning av Europaparlamentet förutsätter starka, handlingskraftiga grupper i detta parlament. Vi vill ha en stark kommission som driver den europeiska integrationsprocessen framåt. Detta kommer bland annat till uttryck genom vårt krav på en förstärkning av ordförandefunktionen, men också genom parlamentets förslag till regeringskonferens. Vi vill ha en stadga för de europeiska politiska partierna därför att vår demokrati är en parlamentarisk medborgar- och partidemokrati. Vi får dock inte heller underskatta den psykologiska betydelsen av denna debatt. Just nu väljs personer och nationella partier. Vi vill också, som det står i förslaget till regeringskonferens, att medlemmar på europeiska listor skall kunna väljas, eftersom vi även vill stärka den Europapolitiska profileringen av ledamöterna ytterligare. Förslaget till regeringskonferens har också förts på tal. Jag bekänner mig till att vi vill ha europeiska listor, europeiska ledamöter; förslagen har redan lagts. Förutsättningen för detta är den europeiska partistadgan. Dessutom nämndes revisionsrättens rapport som innehåller krav på grupperna. Vi kommer att uppfylla dessa krav. Min grupp vidtog redan före revisionsrättens rapport åtgärder i denna riktning för att en gång för alla klargöra denna åtskillnad och denna insyn. Dock kan den inte läggas de europeiska partierna till last, för det vore en reducering av vår europeiska självuppfattning. Därför är också partistadgan en av förutsättningarna för att vi snabbt faktiskt också skall kunna fullgöra de uppgifter som vi har uppmanats till och som vi själva driver framåt. (Applåder) Barón Crespo Herr talman! Jag noterar med tillfredställelse kommissionär Barniers uttalande och det åtagande kommissionen ikläder sig. Tillåter ni mig att uttrycka, inte kritik, utan en viss förvåning avseende den oangripbara rättsliga grunden. Unionsfördraget, som då undertecknades av tolv stats- och regeringschefer och som ratificerats av alla medlemsstaternas parlament med godkännande av Europaparlamentet, som erkänner medborgarskapet är tydligen inte en tillräcklig rättslig grund. Jag tycker att det är konstigt eftersom att ansluta sig till ett politiskt parti är en grundläggande handling i en medborgerlig rättighet och vi erkänns medborgarskap, men ändå inte detta. Vi lyckades inte få med att frågan skulle behandlas i Amsterdamfördraget. Kommissionen agerar med blysänken i fötterna och framställer frågan så här: två takter, nästan tre takter har kommissionen sagt. Jag förstår att förslaget i samband med trepartsdialogen och utifrån artikel 308 är ett provisoriskt förslag till lagbestämmelse och de bästa lagarna är, åtminstone i mitt land, de provisoriska, vilka är de som har varit gällande längst. Det skulle göra det möjligt för oss att ta oss ur den laglösa situation vi befinner oss i. Jag noterar det och jag tror att vi måste arbeta i den riktningen. Nästa steg är ändringen i fördragen. Jag tror att man kan säga att vi alla stöder den, men det är i denna stund för det första viktigt att det existerar ett offentligt åtagande från kommissionen att använda sig av sin initiativrätt, en gemensam vilja att konsolidera en grundläggande dimension för det europeiska medborgarskapet och på ett direkt sätt bidra till att de politiska partierna skall börja existera, inte bara i verkligheten utan också få ett rättsligt erkännande. Jag tror att det är ett viktigt steg i uppbyggnaden av den europeiska demokratin. Maes Herr talman, herr kommissionär, ärade kolleger! Jag ansluter mig naturligtvis till det som Hautala sade om öppenhet och insyn. Jag vill också tacka kommissionären för hans förslag, i vilket vi får möjlighet att diskutera även här i parlamentet som ju ändå är lämpat att uttala sig om detta. Det behövs dock ett initiativ från kommissionen, och det kommer egentligen alldeles för sent. I Europeiska fria alliansen har vi nämligen i tjugo år samlat politiska partier som vill vara med och bygga upp Europa utifrån dess mångfald av kultur, folkslag och regioner. Vi har i det sammanhanget också alltid velat ge röst åt de små, de svaga, som inte kan vara närvarande här i det här stora parlamentet men vars bekymmer vi försöker bära. Hittills kunde det inte ske i full öppenhet och med fullständig insyn, eftersom det inte fanns någon klarhet med avseende på de europeiska partiernas utgifter och inkomster. Kring framtiden finns det emellertid också frågetecken. Det har ännu inte nämnts här, herr kommissionär, men jag ställer ändå den frågan nu. Kommer de demokratiska partier i Europa som i framtiden framhäver sig som europeiska partier endast att stödjas om de står för de värden som Europa bygger på? Att ställa den frågan är för min del även att besvara den. Jag hoppas att kommissionen kan ge ett entydigt svar på det. Kaufmann Herr talman! Mina damer och herrar! I min grupp finns det absolut skilda meningar om europeiska politiska partier. Framför allt ställs frågan i vilken utsträckning de faktiskt kan företräda en europeisk allmänhet. Den omedelbara kontakten med människorna går inte alls via Europa, utan den finns på nationell eller regional nivå. Det är där partierna är förankrade, det är där de har sina medlemmar och väljare. Här har vi verkligen en motsägelsefull situation. För det första: det finns europeiska partier. För det andra: det finns en artikel, artikel 191, där det förklaras att europeiska politiska partier är en viktig faktor för integreringen, för det tredje är det dock samtidigt helt oklart vad europeiska politiska partier egentligen är. Den 12 december förra året krävde ordförandena för Europeiska socialdemokratiska partiet, för Europeiska folkpartiet, för Gruppen för demokratiernas och mångfaldens Europa, för Europeiska fria alliansen och generalsekreteraren för De gröna i Europa själva i en gemensam förklaring att det skulle klargöras vad ett europeiskt parti är. Nu är jag emellertid övertygad om att så gott som ingen utan för denna kammare kan hänga med i detta eller kommer att förstå. Till detta kommer att partier har en tendens att ta sig själva på särskilt stort allvar. Det är ju ingen tillfällighet att medborgarna - och det inte bara i mitt land - ställer sig mycket skeptiska till exempel till medlemskap i ett parti. När de engagerar sig, då gör de det framför allt i medborgarinitiativ, i oberoende organisationer, i olika former inom det civila samhället. Jag har inget emot europeiska partier. Jag tror att de i samband med integreringen faktiskt står inför utmaningen att samordna sitt arbete på ett gränsöverskridande sätt. Men en sak, menar jag, går inte för sig, nämligen att de europeiska politiska partierna visserligen existerar och erhåller ekonomiskt stöd men samtidigt är inte är definierade. Kritiken från revisionsrätten var befogad. Avslutningsvis vill jag även säga att också jag är för en lösning på denna invecklade fråga. Men lösningen måste inbegripa att de politiska demokratiska krafterna i Europa som själva definierar sig på annat sätt, som till exempel också är kritiska till EU, behandlas rättvist och inte utesluts ur en sådan lösningsprocess. (Applåder) Vanhecke Herr talman! Jag skulle allra först vilja påminna kanske särskilt de tyska kollegerna, i den mån de fortfarande bryr sig om respekten för rättsstaten, om domen från den tyska författningsdomstolen i Karlsruhe, i vilken Europeiska unionen definierades som ett statsförbund och alltså motsatsen till en federal stat. Det sättet att se på Europeiska unionen bifalls för övrigt att en stor majoritet av medborgarna i våra medlemsstater, för vilka vår union är ett starkt samarbetsförbund av fria nationer och stater med en mycket tydlig respekt för subsidiaritetsprincipen. Projektet med europeiska politiska partier är därför också ett av dessa många i grunden odemokratiska projekt, eftersom det endast kommer att öka klyftan mellan å ena sidan våra väljare och å den andra den europeiska politiska beslutsprocessen. Det är dock tydligen det pris som vissa här, dolt bakom mycket luddiga fraser, vill betala för att avleda mycket mer pengar från skattebetalarna till en partifinansiering som redan nu är mycket överdriven. Det är dessutom ett projekt av personer som har siktet inställt på en europeisk federal superstat. Det är ett projekt av personer som i så olika saker som den monetära unionen, en enhetlig stadga för europeiska parlamentsledamöter, den möjliga anslutningen av land som inte ens geografiskt ligger i Europa, till exempel Turkiet, och nu en stadga för europeiska parlamentsledamöter, endast ser bakvägar för att kunna tvinga fram sin odemokratiska federala superstat. I en europeisk union som verkligen respekterar subsidiaritetsprincipen behövs inga europeiska politiska partier. Den som siktar på ett annat Europa eller den som vill utöka la pompe afrique, penningpumpen från skattebetalarna till de europeiska politiska partierna måste ha modet att säga det klart och tydligt, men det modet har ni inte. Bonde Herr talman! Jag är en stor anhängare av samarbete mellan folken. Många problem kan endast lösas med gemensamma krafter. Globala problem måste lösas i FN. Domstolen här i Strasbourg kan stödja oss när det handlar om de mänskliga rättigheterna. Vi har ett nära ekonomiskt samarbete kring en gemensam marknad mellan EU och EES i Bryssel. Men uppnår vi bättre resultat om vi samlar alla tänkbara beslut i Bryssel? Uppnår vi en starkare demokrati genom att tala illa om de nationella partierna och bygga upp gemensamma partier över nationsgränserna? Kommer det att leda till att fler människor anmäler sig, blir aktiva och tar del i debatter i samband med valen och beslutsfattandet? EU-partier över nationsgränserna är en konstgjord produkt som aldrig kommer att finansieras med hjälp av frivilliga medlemsavgifter, de kan endast finansieras genom att sugröret sticks ned i EU-kassan. Det är ett recept vi känner till från många nationella partier som har avlägsnat sig från väljarna och i stället låter verksamheten finansieras av staten, näringslivet och organisationer. Det är acceptabelt att staten stöder det parlamentariska arbetet och lämnar information till medborgarna. Men staten får inte vara en propagandaapparat för majoritetens åsikter. Det måste - för att citera folkbildningens danska mästare Grundtvig - råda "frihet både för Tor och för Loke". EU-partier över nationsgränserna kan inte vara folkliga. De skulle i stället befolkas av högt avlönade tjänstemän utan hemland och organisationsmänniskor utan rötter i de lokala väljargrupperna. Programmen skulle skrivas i små expertgrupper utan anknytning till medborgarnas tillvaro. En sådan konstgjord produkt förtjänar inget finansiellt stöd från EU. Min grupp kommer att rösta nej till bidrag åt EU-partier över nationsgränserna och till en vrängning av fördragen genom att gummiparagrafen används i detta syfte. Seppänen Herr talman! Det är en fråga om demokrati. Demokrati innebär öppenhet, folkstyre och deltagande. De nuvarande politiska partierna på europeisk nivå företräder varken öppenhet eller offentlighet. Jag ställer en retorisk fråga, vem av oss vet någonting om politiska partier på europeisk nivå? Det enda som man med säkerhet vet är att somliga grupper i Europaparlamentet på ett regelvidrigt sätt har gett europeiska partier ekonomiska bidrag från parlamentets pengar. De har vid revisionsrättens granskning åkt fast för detta. Jag misstänker att man nu håller på att skyla över dessa oegentligheter. Politiska partier på europeisk nivå företräder inte demokratin. Det är partiernas partier, vilket gör det omöjligt för allmänheten att direkt delta i deras verksamhet. Om man skall ha folkstyre måste det finnas ett folk. Europa är inte ett folk, utan flera folk. Vi har inget koncept för överstatlig demokrati. I dag är det de stora ländernas stora partier som med kommissionens stöd fastställer överstatliga spelregler för de europeiska partier som styrs av de stora länderna. Partiernas partier är inte demokrati. Dupuis Herr ordförande, jag vill tacka Seppänen, Brok och Vanhecke eftersom jag, i motsats till vad den liberala gruppens ordförande sade, tror att det väsentliga inte har betonats. Det väsentliga - och i detta ämne finns det stor enhällighet i kammaren - är pengarna, det är det byte som våra vänner där borta i bakgrunden redan är beredda att dela på, det är inrättandet av en europeisk offentlig finansiering och således inte stärkandet av demokratin utan av " partiokratin" som vi vet redan har gjort skada i många medlemsstater. Det var den första punkten. Den andra punkten - som troligen delvis undgått Maes - det är att kunna upprätta nya byråkratiska regler som sedan kommer att göra det möjligt att diskriminera ett eller annat parti, inte på grundval av straffbestämmelser eller överträdelse av dem utan på grundval av nya oinskränkta bestämmelser och således - eftersom det är vad ni vill, Maes - göra institution av åsiktsbrott. Därmed tvivlar jag på - då jag ser att många slickar sig om munnen - att det finns majoritet för att förkasta förslaget och förkasta en institutionalisering av byråkratin som ännu är och fortsätter att vara alltmer påträngande i parlamentet. Jag tror att medborgarna måste få veta att det som i dag föreslås inte är medborgarnas Europa utan skattebetalarnas Europa, de skattebetalare som än en gång skall pungslås för att ge möjlighet åt byråkratin att senare snabbt föröka sig. Det är mycket långt ifrån demokrati, och jag tror att vi måste förkasta detta initiativ. De politiska partierna är faktiska sammanslutningar. Kanske borde de helt enkelt offentliggöra sina budgetar. Det sker förvisso inte på nationell nivå, men vi borde kanske börja arbeta i den riktningen så att vi från och med i dag får veta vad de gör med sina pengar. Barnier . (FR) Herr ordförande, om jag gör ett tillägg med några ord är det inte för att svara var och en som uttalat sig individuellt. Den mängd olika synpunkter som jag just har hört visar i själva verket hur aktuell och känslig denna debatt är. Genom att tacka flera av er och i synnerhet Karas och Baron Crespo - som väl har förstått meningen med kommissionens ståndpunkt - skulle jag vilja klargöra för ordförande Baron Crespo, så att det inte blir någon oklarhet, att vår avsikt egentligen är att granska samtliga möjligheter - såsom jag sade då jag kallade artikel 308 för en godtagbar åtgärdsprocess - och det skall ske omedelbart. Eftersom det gäller artikel 308 vars anda och inskränkningar ni känner till, behöver vi helt enkelt dialogen i trepartssammanträdet och samrådet mellan de tre institutionerna. Vi skall göra det omedelbart, men vi arbetar på denna samverkan som jag förklarade nyss mellan artikel 308, som verkar vara rätt grund för verksamheten - med förbehåll för trepartssammanträdet och den åsikt som det leder till - och artikel 191. Därefter tar vi vårt ansvar - jag upprepar det än en gång - och det gör vi också inom ramen för regeringskonferensen, där jag åtar mig att med den energi, som ni vet att jag har, försvara det förslag som kommissionen kommer att lägga fram inom de närmaste veckorna. Fru Maes, den fråga som ni tar upp är mycket känslig och det är självklart att den kan tolkas på olika sätt. Jag tar risken att på detta stadium uttrycka min personliga känsla. Jag kan inte föreställa mig att politiska partier som skulle begära att omfattas av nya bestämmelser som anges i fördraget - om vi lyckas få denna ändring i fråga om de europeiska politiska partierna - inte helt naturligt åtar sig att respektera de demokratiska värden som ligger till grund för Europeiska unionen. Flera av er har uttryckt åsikter som jag respekterar. Jag tror inte att man kan tala om en icke-demokratisk process - såsom jag sade till Vanhecke. De politiska partierna är samlade här genom er i gemensamma grupper. De samråder. Utanför Europaparlamentet försiggår sammanträden och tillställningar och gemensamma ståndpunkter intas. Det handlar egentligen om att erkänna att den europeiska politiska debatten existerar och att förse denna debatt med en kraftigare struktur och en tydlig och öppen rättslig grund. Jag tror att ur den synpunkten kommer det att vara ett framsteg för medborgarna men också, Dupuis, för skattebetalarna som i allmänhet är samma personer. Jag vill tillägga eller upprepa att eftersom de europeiska politiska partierna för närvarande organiserar sig på en osäker grund och eftersom de i framtiden kommer att organisera sig på en tydlig och rättsligt hållbar grund om vi lyckas, kommer de inte att ta de nationella politiska partiernas plats: de läggs till dem och ger dem en europeisk dimension. Likaledes har aldrig det europeiska medborgarskapet ersatt och kommer aldrig att ersätta det nationella medborgarskapet: det läggs till det och ger det en europeisk dimension. Herr talman, det vara vad jag ville säga - samtidigt som jag naturligtvis har lagt till några personliga kommentarer - om kärnan i kommissionens ståndpunkt, såsom jag förklarade nyss och på vars grundval vi skall arbeta under de närmaste dagarna för att så snabbt som möjligt komma fram till bästa möjliga resultat. (Applåder) Talmannen Tack, herr kommissionär! Jag förklarar debatten avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i dag kl. 12.00. Säkerhet och försvar Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är gemensam debatt om följande muntliga frågor: (B5-0315/2000) av Brok för utskottet för utrikesfrågor, mänskliga rättigheter, gemensam säkerhet och försvarspolitik till rådet om en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik med tanke på Europeiska rådets möte i Feira; (B5-0475/00) av Brok för utskottet för utrikesfrågor, mänskliga rättigheter, gemensam säkerhet och försvarspolitik till kommissionen om en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik med tanke på Europeiska rådets möte i Feira. Brok Herr talman! Mina damer och herrar! Det gläder mig att vi kan diskutera denna fråga redan i dag, och jag vill redan inledningsvis ge uttryck för att jag i allt väsentligt betraktar detta som den första behandlingen av Lalumières betänkande, för just Lalumière har ju lagt ner väldigt mycket sakkunskap och arbete i detta projekt. Efter Amsterdam, Köln och Helsingfors måste vi konstatera att det görs stora framsteg på utrikes-, säkerhets- och försvarspolitikens utvecklingsområde, och vi vill tacka rådet och kommissionen för att de har gjort dessa framsteg möjliga på dessa områden. Detta har äntligen skett utifrån insikten om att en katastrof liknande den på Balkan inte får förekomma igen. Vi måste garantera en egen europeisk rättslig handlingsförmåga på utrikes-, säkerhets- och försvarspolitikens område som gör det möjligt för oss att gemensamt tillvarata våra egna intressen, men samtidigt måste vi också ge uttryck för att detta inte är ett alternativ till den transatlantiska gemenskapen. Denna utveckling är komplementär till Nato, som även fortsättningsvis kommer att vara ansvarig för den kollektiva säkerheten i Europa. Som Europaparlament har vi också redan dragit konsekvenser av detta genom att vi intensifierar och institutionaliserar samarbetet med Natos parlamentariska församling. Vi måste förstå att Västeuropeiska unionens Petersberguppdrag i och med Amsterdam har övergått till att omfattas av Europeiska unionens ansvar och att alla praktiska områden i VEU därmed ligger inom Europeiska unionens ansvar i dag. Återstår artikel 5. Jag menar att vi inom ramen för denna regeringskonferens bör fundera över om inte artikel 5 kan tas som protokoll för EU-fördraget och om man inte bör överlämna åt den enskilda medlemsstaten att genom ett självständigt beslut fastställa huruvida man godkänner detta protokoll eller inte. Detta är säkerligen ett sätt just för alliansfria och neutrala stater att finna sin väg som medlem i Europeiska unionen, men att samtidigt ändå kunna samarbeta kring praktiska fall. På sikt måste detta göras trovärdigt av Europeiska unionen. Vi är en union med en lagstiftning som har lett till en egen rättsordning, med egna intressen på grund av en inre marknad och en monetär union. Därför får det på sikt inte längre finnas områden av olika säkerhetskvalitet inom Europeiska unionen. Detta kommer säkert att bidra till en samstämmig utrikes-, säkerhets- och försvarspolitik. Vi kan se att Europeiska unionen just på gemenskapens område har en mångfald instrument som är viktiga för utrikes- och säkerhetspolitiken och i synnerhet för den civila krishanteringen, samt att vi därför kan ställa mer utlandshjälp till förfogande än USA:s kongress, att handelspolitiken hör hemma under kommissionens ansvar, att kärnområdet i våra möjligheter att agera är en gemenskapsuppgift och att vi inte får låta utvecklingen av en utrikes-, säkerhets- och försvarspolitik vara kvar på regeringssamarbetets område. Europaparlamentet kommer att garantera att gemenskapens ståndpunkt, gemenskapens delaktighet sätts i fokus. Hur mycket vi än gläds åt att vi i Solana har en mycket kvalificerad hög representant, så har det ju alltid varit Europaparlamentets mål att på sikt ha en europeisk utrikesminister som inom ramen för kommissionen är integrerad på gemenskapens område. Detta är av vissa anledningar ännu inte uppnåeligt i dag, men det bör eftersträvas. Det förblir vårt mål. Vi kan se att kommissionen har stor del i att utrikes- och säkerhetspolitiken formuleras i Europeiska rådet. Försvaret är även fortsättningsvis en nationell angelägenhet när det handlar om utrustning och liknande frågor. Detta måste samordnas, även på praktisk väg, för att sådana dumheter inte skall upprepas. Om vi tänker på att den kazakstanske utrikesministern tas emot av femton utrikesministrar i dag, av kommissionären med ansvar för yttre förbindelser och den höge representanten, då tycks det mig som att rådets möten måste vara något underbart; men något särskilt tecken på handlingskraft från Europeiska unionens sida är det inte. Jag anser att vi måste tala mer med en stämma, och därför borde trojkan med rådets ordförande, den höge representanten och kommissionären för yttre förbindelser som har blivit möjlig genom Amsterdamfördraget börja med att etablera den rättsliga handlingsförmågan; några andra definitioner bör vi inte ha på detta område. Med detta fördrag måste vi också se till att beslutsmekanismerna förbättras, och vi får inte glömma de stora brister som kommer till uttryck genom det administrativa kaoset i Kosovo, som är en grund för den bristande vapenexportpolitiken och som hittills har stått i vägen för enhetligheten i EU-fördraget. Vi måste inse att vi har en splittring i de nationella budgetarna. Vi lägger mer pengar på försvarspolitiken än amerikanarna, dock med väsentligt mycket sämre resultat. Frågor om transport, satelliter eller liknande hör också hit. Detta Europaparlament är enligt fördraget ansvarigt för den parlamentariska kontrollen, i synnerhet i samband med Petersberguppdragen. Av den anledningen måste Europaparlamentets kontrollfunktion också stärkas. Vidare kommer vi att anstränga oss för att tillsammans med de nationella parlamentens utrikes- och försvarspolitiska utskott få till stånd ett samarbete för att även här fylla ut tomrummet och dessutom samarbeta med parlamenten i kandidatländerna och andra länder. Men det är detta Europaparlament och ingen annan som av fördraget har utsetts till parlamentarisk kontrollant av utrikes-, säkerhets- och försvarspolitiken! Seixas da Costa . (PT) Herr talman, ärade ledamöter! Under Europeiska unionens portugisiska ordförandeskap har utvecklingen av den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken prioriterats, vilket också uttrycktes i det dokument vi presenterade när det portugisiska ordförandeskapet inleddes. Den rapport som ordförandeskapet skall lägga fram för Europeiska rådet i Santa Maria da Feira sammanfattar framstegen vad gäller de olika mandat vi fick i Helsingfors, främst när det gäller utvecklingen av den europeiska militärens kapacitet, headline goal, den institutionella utvecklingen av de permanenta politiskt-militära organen, förbindelserna mellan Europeiska unionen och tredje land på detta område, förbindelserna mellan Europeiska unionen och Nato, eventuella indikationer om behovet att revidera EU-fördraget samt frågan om civila instrument i krishantering. När det gäller utrikespolitiken och säkerhets- och försvarspolitiken, har unionen beslutat att parallellt utveckla den militära och den civila delen. Behovet av att samordna dessa två delar är uppenbart, särskilt militära och civila åtgärder vid krishantering, vilka unionen har beslutat inleda. Denna samordning kommer att ske i de nya strukturerna för den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken, i den framtida militära kommittén och i krishanteringskommittén. Jag vill betona att de interimistiska organen trädde i funktion i mars 2000 och att krishanteringskommittén har skapats formellt under det portugisiska ordförandeskapet. Så som kan konstateras i rapporten från Europeiska rådets ordförandeskap, pågår det ett arbete för att på samma gång utveckla den civila och militära krishanteringsförmågan. Förutom att medlemsstaterna har utvecklat ett headline goal (i går hölls rådets möte (allmänna frågor) där försvarsministrarna medverkade och där denna fråga diskuterades), kommer medlemsstaterna under Europeiska rådet i Feira att åta sig att till 2003 utveckla kapaciteten vad gäller den civila politiken (upp till 5000 element) för krishanteringsoperationer. Det pågår alltså ett betydelsefullt arbete från medlemsstaternas sida för att gå över till en hållbar och samtidig utveckling av dessa grundläggande dimensioner för säkerhet och stabilitet. Beträffande den andra frågan, som Elmar Brok tog upp, skulle jag vilja säga att en förstärkning av den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken genom att en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik utvecklas, vilken gör det möjligt för unionen att skaffa militär kapacitet och att effektivisera sina civila instrument för krishantering, innebär inte nödvändigtvis en ökad försvarsbudget för medlemsstaterna. Det viktigaste målet är faktiskt att få en bättre utnyttjandegrad och en mer rationellt användning av medlemsstaternas militära medel och kapacitet. I detta sammanhang är det viktigt att nämna att Europeiska unionen i utvecklingen kommer att använda sig av headline goal, Natos försvarsplanering, planning and review process för de länder som inte är medlemmar i alliansen, och slutligen, initiativet för alliansens försvarskapacitet. Alla ansträngningar görs för att få ett godkännande av alla medel och all kapacitet, för att därigenom undvika ett dubbelarbete som kan innebära tilläggsutgifter när det gäller försvaret. Inte heller i förhållande till gemenskapsbudgeten planeras några ökningar om dessa ansträngningar genomförs av medlemsstaterna i ett frivilligt samarbete. Emellertid kan ett slutgiltigt svar om effekterna för budgeten av denna politik inte ges förrän efter Commitment Capability Conference, som äger rum i höst och där de nationella militära bidragen till den gemensamma styrkan kommer att analyseras och eventuella brister kommer att bli nödvändiga att avhjälpa. När det gäller Europaparlamentets medverkan i denna process, är det lämpligt att ta upp och påminna om att den gemensamma europeiska försvars- och säkerhetspolitiken är en del av den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken. Unionen försöker öka effektiviteten och trovärdigheten för utrikespolitiken genom att utveckla den militära och den civila kapaciteten för krishantering. Parlamentet skall också, enligt artikel 21 i EU-fördraget, rådfrågas av ordförandeskapet om de främsta aspekterna och de viktigaste alternativen i den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken. Europeiska unionens råd tar hänsyn till de ståndpunkter som parlamentet uttrycker. Europaparlamentet skall också regelbundet informeras om utvecklingen i den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken så det kan ställa frågor till rådet om de aspekter det anser viktiga och ge lämpliga rekommendationer. I arbetet med den europeiska gemensamma försvars- och säkerhetspolitiken ligger också behovet att undvika onödigt dubbelarbete och att använda alla redan befintliga medel och kapaciteter. Det är således naturligt att Europeiska unionens medlemsstater från början har förespråkat en överföring av VEU:s funktioner vilka kan visa sig användbara i den nu pågående processen i Europeiska unionen. Portugal, som innehar ordförandeskapet för VEU, har försökt avancera i processen med att överföra funktionerna från denna organisation till Europeiska unionen. Härigenom har det portugisiska ordförandeskapet förberett ett paket med politiskt-militära koncept och förfaranden som, efter VEU:s ministermöte i Porto, kommer att överföras till Europeiska unionen och utgöra en viktig del av det regelverk som det är viktigt att behålla. Även under vårt ordförandeskap för VEU har vi påbörjat förberedelserna för överföringsprocessen av Institutet för säkerhetsstudier och VEU:s Satellitcentrum, vilket bör genomföras under nästa ordförandeskap. VEU har redan beslutat att ge unionen direkt tillgång till dessa strukturer. I enlighet med medlemsstaternas vilja bör vi alltså genomföra överföringen av Institutet för säkerhetsstudier och VEU:s Satellitcentrum. Överföringen av VEU:s funktioner till unionen innebär inte - åtminstone är detta inte medlemsstaternas nuvarande önskan - att VEU skall upphöra. Den modifierade Brysselkonventionen kommer fortfarande att gälla och kommer inte att ändras, varför bestämmelserna för det gemensamma försvaret som förutsägs i artikel 5 också kommer att fortsätta att gälla för de länder som lyder under detta fördrag, liksom de parlamentariska församlingarna, vilka kommer att fortsätta sin verksamhet. En minskning av hela den organisationsstrukturen kommer att ske, och kommer bara att garantera stödet till ett permanent råd, som samlas endast vid behov, och till andra strukturer som kommer att fortsätta sin verksamhet, främst Västeuropeiska vapengruppen. Budgeten till denna organisation kommer också att minskas rejält. Den gemensamma europeiska försvars- och säkerhetspolitiken innebär en tät, stark och öppen förbindelse mellan Europeiska unionen och Nato. Det portugisiska ordförandeskapet har lagt särskild vikt vid att utveckla formerna för dessa förbindelser, vilka bör baseras på samarbete, dialog och öppenhet utan att därigenom göra avkall på organisationernas självständighet. Den rapport som läggs fram för Europeiska rådet i Feira innehåller ett dokument där principerna och formerna för förbindelserna under interimsperioden fastställs. Fyra ad hoc-arbetsgrupper kommer att skapas mellan unionen och Nato vilka skall syssla med följande frågor: säkerhet, europeisk militär kapacitet, genomförandet av överföringen av Natos medel och kapacitet till operationer ledda av Europeiska unionen, och slutligen, fastställandet av permanenta former för förbindelser mellan Europeiska unionen och Nato. Om det är nödvändigt kan fler arbetsgrupper skapas för specifika frågor. Unionen bör i sina ansträngningar att utveckla den europeiska militära kapaciteten, ta hänsyn till behovet att bevara förbindelserna med de allierade europeiska länder som ej är medlemmar i Europeiska unionen, och med kandidatländerna, förbindelser som innebär samarbete, dialog och rådslag. Det är också viktigt att nämna att det headline goal som fastställdes i Helsingfors, är öppet för deltagande från dessa länder, vilka därigenom kan bidra till den europeiska styrkan. Enligt det dokument Europeiska unionen har beslutat om, och som kommer att vara en del av rapporten till Europeiska rådet i Feira, skall en gemensam struktur skapas som inkluderar deltagande från Europeiska unionens 15 medlemsstater och 15 tredje länder. Denna struktur kommer att omfatta dialog, samarbete och rådslag mellan dessa länder. Med hänsyn till den grundläggande roll de sex europeiska allierade som inte är medlemmar i Europeiska unionen har, och också med hänsyn till att Nato kan bevilja medel och kapacitet till operationer ledda av Europeiska unionen, kommer det att hållas möten inom denna gemensamma struktur mellan unionens 15 medlemsstater och dessa sex länder för att diskutera frågor som handlar om utvecklingen av den europeiska militära kapaciteten. I förstadiet till en kris, det vill säga när en kris är på väg att bryta ut, kommer naturligtvis dialog, samarbete och rådgörande att förstärkas, och om unionen tänker använda sig av Natos medel och kapacitet, bör särskild uppmärksamhet ägnas dialogen, samarbetet och rådslag med de sex europeiska allierade utanför unionen. Det bör understrykas att unionens operationer, enligt det som beslutades i Helsingfors, i princip kommer att vara öppna för dessa länder. Även Ryssland, Ukraina och andra europeiska länder kan delta i operationer som leds av Europeiska unionen. Det franska ordförandeskapet kommer att få mandat för att lägga fram förslag till Europeiska rådet i Nice om formerna för rådslag med dessa länder och om deras medverkan. Europeiska unionen kommer under Europeiska rådet i Feira att ta upp det intresse Kanada har visat av att också delta i den gemensamma europeiska styrkan. Slutligen, herr talman, fick det portugisiska ordförandeskapet mandat från Helsingfors för att, under Europeiska rådet i Feira, lägga fram indikationer på om det föreligger något behov av att se över Amsterdamfördraget. Efter den debatt som har ägt rum och efter de framlagda yttrandena kunde vi sluta oss till att genomförandet av unionens beslut inom den gemensamma europeiska försvars- och säkerhetspolitiken inte kräver en revidering av fördraget, utan att dessa juridiskt sett ryms inom befintliga bestämmelser. Men eftersom det handlar om en utvecklingsprocess kommer medlemsstaterna att komma överens om vikten av ett fortsatt arbete med denna fråga. Patten . (EN) Herr ordförande! Jag välkomnar denna så lämpliga och nyttiga debatt som inleddes på ett karakteristiskt och kraftfullt sätt av min ärade vän, herr Brok, med ett tankeväckande och bra tal. Jag välkomnar betänkandet av fru Lalumière. Det är en ovanligt användbar handling. Vad som där sägs om icke-militär krishantering ger oss en checklista, en åtgärdslista över de saker som vi måste se till genomförs under de närmaste åren. Det är ett mycket bra betänkande och jag vill utan reservationer gratulera den ärade damen för det som hon har sagt. Kommissionen har aktivt bidragit till icke-militär krishantering långt innan toppmötena i Köln och Helsingfors. Dessa toppmöten har påmint oss om att vår politik skyndsamt måste bli mer ambitiös, samstämmig och effektiv. Vi behöver förbättra vår kapacitet för snabba och riktade insatser. Vi måste öka våra samordningsinsatser. Vi måste förbättra tillgången på analys- och informationsutbyte och vi måste radikalt förbättra våra möjligheter att driva preventiv politik. Inrättandet av ytterligare instrument eller mobilisering av ytterligare resurser är enligt min åsikt inte centrala frågor i nuvarande överläggningar; inte heller krävs långtgående fördragsändringar. Vår inriktning måste i stället vara att använda nuvarande instrument och finansieringskällor avsevärt mer effektivt. Parlamentet vet hur kommissionen och jag prioriterar att vi fullgör våra nuvarande befogenheter avsevärt mer kraftfullt och kompetent än vi har gjort tidigare. Det ger oss en betydande dagordning för de kommande åren. Jag hoppas att vi skall få stöd av parlamentet för att klara av det. Vi måste bygga på nuvarande befogenheter. Vi måste se till att de på ett mer effektivt sätt stöder de dubbla målen för konfliktförebyggande och krishantering. Att säga "nej" till institutionell omvälvning innebär inte att vi inte vill ha förnyelse. Kommissionen lade nyligen fram ett förslag om att inrätta en snabbinsatsstyrka. De begränsade medel vi tror behövs för den styrkan skall göras tillgängliga genom en omfördelning inom ramen för vår nuvarande budget. Jag tror också att idén att inrätta en europeisk civil poliskår noggrant måste granskas genom en genomförbarhetsstudie av rådet, såsom man föreslagit i den tillämpliga resolutionen av Europaparlamentet. Det är också tydligt att kommissionens brist på mänskliga resurser för både konfliktförebyggande åtgärder och krishantering kraftfullt begränsar vår möjlighet till snabbare framsteg på detta område, men det är något som vi för närvarande försöker lösa. Låt mig klargöra kommissionens roll. Vi är uppenbarligen inte ansvariga för att samordna militära och civila inslag i krishantering. Det som kommissionen försöker åstadkomma är att säkerställa en effektiv och samlad insats från gemenskapen i den totala samordnade insatsen från unionen på detta område. Jag har tidigare talat om att det är omöjligt att göra en klar åtskillnad i fråga om konfliktförebyggande och krishantering mellan de militära och civila delarna. Det viktiga är att fastslå förhållandena mellan de två. Titta på vad kommissionen gör runt i världen: Vi betalar utbildning av polis vad gäller antiterroristuppdrag i Palestina. Vi hjälper till att inrätta gränstjänster på Balkan. Vi betalar för minröjning på praktiskt taget alla kontinenter. Detta är hur kommissionen bidrar till förebyggande diplomati, och jag hoppas att Europa i framtiden skall kunna utföra dessa uppgifter på ett mer samordnat sätt. Detta är inte vårt första försök att skapa som om det vore en gemensam utrikes- och säkerhetspolitik. Vi hade Plevenplanen. Vi hade de Gasperi. Vi hade Fouchet. Vi hade år av europeiskt politiskt samarbete under vilka det fanns otaliga klingande uttalanden, kanske något för många av dem, några veckor efter det att de verkligen kunde inverka på händelser. Det beslut som fattades i Maastricht, i Amsterdam, i Helsinki - de utgör alla ett betydande steg framåt, ett erkännande att vi inte har gjort tillräckligt tidigare för att se till att Europas röst hörs tillräckligt runt världen och att Europas nöjligheter att förebygga och hantera kriser används med tillräcklig kompetens och kraft. Denna gång måste vi visa att det är en helt annan sak. Denna gång måste vi se till att en gemensam utrikes- och säkerhetspolitik garanterar att Europa kan fullgöra sina förpliktelser på den nivå som händelserna kräver, på den nivå som våra medborgare nu enligt min bedömning kräver. Vi i kommissionen vill delta fullt ut för att se till att en gemensam utrikes- och säkerhetspolitik denna gång blir en dundrande succé. (Applåder) Morillon Herr talman, herr minister, herr kommissionär! Efter att ha lyssnat till er skulle jag, liksom min kollega, Elmar Brok, just gjorde, vilja hylla de framsteg som uppnåtts inom europeiskt försvar och europeisk politisk enhet. Jag påminner här om att vid tiden för Bosnientragedin sade man att Europa dog i Sarajevo. Enligt min åsikt var Europa inte fött på politisk och militär nivå när tragedin inträffade där. Europa vaknade i Kosovokrisen. Såsom ni just sade, kommissionär Patten, talade Europa med en röst, höjde sin röst, satte gränser för det oacceptabla och tog till slut till vapnen efter det att alla övriga politiska, ekonomiska och diplomatiska påtryckningar hade misslyckats, men om våra amerikanska vänner inte vid den tidpunkten hade gått med oss i åtagandet skulle Europa inte ha kunnat agera effektivt. Det är insikten om detta beroende gentemot amerikanerna, och vi skall inte kritisera amerikanerna för det, som har framkallat detta plötsliga utbrott i den europeiska allmänna opinionen. Vi skall inte kritisera amerikanerna för att de följde med oss till Kosovo, för jag vill påminna om att då de inte engagerade sig i Bosnien-Hercegovina sade man att det var för att det inte fanns olja i Bosnien, medan det fanns olja i Kuwait. Ja, amerikanerna följde med oss i kampen, men vi skulle inte ha kunnat genomföra åtagandet i Kosovo utan dem med en sådan effektivitet som var fallet. Vi får inte göra oss några illusioner. Något resultat kommer inte att skönjas omedelbart av den viljekraft, som uppträtt till följd av krisen och som över två tredjedelar av allmänna opinionen i unionens femton medlemsstaterna är medvetna om. Vi behöver tid och pengar. Vi behöver tid eftersom utarbetandet av ett vapenutrustningsprogram kräver minst tio till femton år. Fram till dess är självklart allt som har gjorts och just har beslutats fullt tillfredsställande, i synnerhet på området för förbindelserna med Nato. Vi behöver pengar och genom att hylla vår föredragande Lumières mod, säger jag med henne att jag inte tror att man kommer att kunna göra bättre ifrån sig med de pengar som för närvarande används. Lalumière Herr talman, herr rådsordförande, herr kommissionär! Ni har konstaterat att Europaparlamentet med ett mycket nära intresse följer den nya politik som bör vara den europeiska gemensamma säkerhets- och försvarspolitiken, och vi kommer ofta att tvingas tala om den i framtiden. Eftersom vi vet att denna fråga skall tas upp vid toppmötet i Feira, vill vi i dag fråga er om rådets och kommissionens avsikter och dessutom delge er våra reaktioner och önskningar som jag hoppas att vi kommer att rösta om i en resolution i morgon. Herr talman, herr kommissionär, jag vill redan i dag tacka er för de första förtydliganden som ni just har lämnat, inbegripet uppgiften om att det är onödigt att eventuellt se över fördragen. Jag uttalar mig här i egenskap av föredragande för utskottet för utrikesfrågor, men i allmänhet tror jag att jag kan säga, att liksom jag tycker en mycket stor majoritet, vilket inte är enhällighet, i Europaparlamentet om den nya impuls som denna politik har fått sedan Amsterdamfördraget genom toppmötena i Köln och Helsingfors. Såsom ordförande Brok just påminde om, har Bosnien och Kosovo visat, om det nu behövdes, på Europas brister, såväl när det gäller krisförebyggande som sättet att förvalta kriser och gå ur dem. Vi har också konstaterat att vi fortfarande var alltför beroende av Förenta staterna när det gäller vår säkerhet. Kort sagt är vi nöjda med de riktlinjer och beslut som fattats sedan ett år tillbaka, men vi förväntar oss av toppmötet i Feira och därefter av det franska ordförandeskapet att det konkreta genomförandet fortsätter och påskyndas. Vi har i själva verket för närvarande fått vad man kan kalla "ett möjligheternas fönster" till följd av den chock vi kände i Balkan. Om vi nu inte drar fördel av dessa gynnsamma omständigheter, fruktar vi att den nya politiken paralyseras till vanmakt. Europaparlamentet gör således en tydlig åtskillnad mellan civil krisförvaltning och militär förvaltning. Vi föredrar självklart den förra. På det området, civil krisförvaltning, spelar kommissionen en väsentlig roll och vi hyllar de insatser som nyligen genomförts, herr kommissionär, men låt mig framhålla vissa konkreta punkter. Hur kan vi ytterligare förbättra beslutskapaciteten och agera snabbt? Hur kan vi likaledes säkra god samordning - det eviga problemet - mellan rådet, rådets höga företrädare, kommissionen, i vissa fall medlemsstaterna, de icke-statliga organisationerna, osv.? Den tredje punkten - därvid uppmuntrar vi livligt rådet och kommissionen att i förväg fastställa de stora gemensamma målen "Headline Goals" så att var och en i förväg vet vad de kan eller bör göra inför en häftig kris. Jag påminner slutligen om vårt engagemang för att en europeisk civil fredskår bildas, alltjämt i samma anda: snabbhet och effektivitet. Herr kommissionär, vad tänker ni göra? Vilken preferens vi än har för att klara av kriser med civila medel, vet vi mycket väl att vi också behöver militära medel, om det så är för att avskräcka en del från att begå barbariska dåd. Det finns mycket kvar att göra för att Europeiska unionen skall få tillräckliga militära medel och därför frågar vi er. Vi frågar er om genomförandet av den snabbinsatsstyrka som skall vara verksam om tre år och om införandet av politiska och militära beslutsstrukturer som har inletts sedan några månader tillbaka - hur långt har vi kommit? -, om omstruktureringen av de väpnade styrkorna för att förbättra utbildning, utrustning och kapaciteten att arbeta tillsammans från vilket ursprungsland dessa styrkor än kommer. Vi frågar er också om var vi står i fråga om den nödvändiga omstruktureringen av vapenindustrierna och industrierna för militär utrustning samt om vilka budgetmedel som skulle visa sig vara nödvändiga. Jag har mycket uppmärksamt lyssnat till era uttalanden om våra förbindelser med Nato, herr rådsordförande. Det är en mycket viktig och ömtålig fråga, likaledes när det gäller EU:s framtid. Herr talman, avslutningsvis med ett ord vill jag i min tur betona en punkt vid vilken ni kommer att förstå att Europaparlamentet fäster mycket stor vikt: säkerhets- och försvarspolitikens parlamentariska dimension. Trots att det verkställande organet har ett särskilt ansvar i frågan betonar vi parlamentens roll, de nationella parlamenten och Europaparlamentet. Hittills har ni varit ganska tysta på den punkten. Väyrynen Herr talman! De beslut om att utveckla en gemensam säkerhets- och försvarspolitik som fattades vid Europeiska rådet i Helsingfors lämnar utrymme för tolkningar. Flera allierade medlemsstater anser att upprättandet av en gemensam militär styrka är början till ett gemensamt försvar för unionen. Deras plan är klar. Enligt grundfördragen är målet för unionens gemensamma utrikes- och säkerhetspolitik att säkerställa unionens oavhängighet och integritet samt att förstärka unionens säkerhet i alla dess former. Den militära styrka som skall upprättas är enligt deras synsätt ett instrument för att uppnå dessa mål, dvs. en gemensam armé i en union som håller på att utvecklas till en förbundsstat. De alliansfria medlemsstaterna anser att man endast har beslutat att skapa ett krishanteringssystem. De betonar att de inte är skyldiga att delta i fredsoperationer. De alliansfria medlemsstaterna vill inte att unionen förvandlas till en militärallians och en militär stormakt. Dessa menings- och tolkningsskiljaktigheter måste beaktas. Även i säkerhetspolitiken är det klokt att genomföra en differentierad integration. Europeiska unionens gemensamma styrka borde enbart användas för krishantering. De länder som ingår i den förbundsstatskärna som föreslagits av Delors, Giscard d'Estaing, Schmidt och Fischer skulle kunna skapa en försvarsgemenskap som skulle kunna bilda en stark europeisk pelare inom ramen för Nato. De europeiska Natoländernas förståeliga och behjärtansvärda strävan att utveckla en europeisk försvarsidentitet skulle alltså bli verklighet inom ramen för Nato. Beslut som har med säkerhets- och försvarspolitiken att göra är ytterst viktiga, därför måste de fattas på ett mer öppet och demokratiskt sätt. Lagendijk Herr talman, kolleger! Det vore bra om vi kunde komma ihåg och inse att vi här håller på med första rundan av flera av en debatt om den europeiska säkerheten. Det betyder att vi ålagt oss vissa begränsningar. Vi inriktar oss här nämligen i hög grad på toppmötet, Europeiska rådet i Feira. Det är riktigt, men därmed kommer vi inte att ha diskuterat några frågor som är mycket viktiga för den europeiska säkerheten. Jag skall ta upp en. Kriterierna för att sätta in snabbinsatsstyrkan, det diskuterar vi egentligen inte i dag. Det kommer vi dock att ta upp med anledning av ett nytt betänkande av Lalumière, men under tiden är vi utsatta för en del begränsningar. Trots dessa begränsningar tror jag det är möjligt att göra en bra bedömning i det här läget. Jag skall börja med en positiv kommentar. Jag tycker det är rätt att en stor del av resolutionen ägnas åt en civil krishantering. Kommissionären har sagt mycket om det och det tycker jag är rätt. EU har enligt min partigrupp unika möjligheter i det avseendet som hittills nästan inte utnyttjats alls. Lyckligtvis finns det också exempel på hur det kan se ut. Jag skall nämna en: stabilitetspakten. En kombination av ekonomisk återuppbyggnad, främjande av mänskliga rättigheter och uppbyggnaden av ett civilt samhälle. Det är ett bra exempel på hur unionen även i framtiden skall kunna använda sina nästan obegränsade möjligheter med avseende på civil krishantering. Dit hör emellertid även militära medel och även där, det är kanske överraskande för vissa kolleger, även det finns det stöd för i en stor del av min partigrupp, även om det är under vissa förbehåll. Jag skall nämna två. Ett är EU:s beslutanderätt. Jag tycker att det måste framgå med glasklar tydlighet, och det står inte i de nuvarande texterna, att EU har en autonom beslutanderätt och att EU-länderna själva måste kunna besluta över ingripande utan tillåtelse från Nato, underförstått USA. En sista punkt, herr talman! Det får inte vara så att de nya militära medel som behövs kommer utöver de som redan finns och att det alltså blir fråga om en ny kapplöpning när det gäller militära medel. Det handlar om en ny analys och en ny säkerhetspolitik. Dit hör inte per definition mer militära medel. Brie Herr talman! Det finns naturligtvis frågor där man tycker fundamentalt olika. Så är uppenbarligen fallet i denna fråga. Ni, kära kollega Lalumière, har fått stor majoritet för er hållning i utskottet, och den majoriteten kommer ni att få också i plenum. Detta visar på den fackmannamässiga kvaliteten och noggrannheten i ert arbete. Men det visar även på hur svaga de kritiska rösterna har blivit nuförtiden. Detta tycker jag inte är något att skryta med. Till och med i de officiella hotbildsanalyserna konstateras det att det inte föreligger något militärt hot mot länderna i Västeuropa. För att rättfärdiga de enorma militära utgifterna får det i stället duga med scenarier som de under Kosovokriget eller framtida imaginära kriser, islamisk fundamentalism eller, som i de tyska försvarsdirektiven, rentav eventuella ekologiska hot. Det är en politikens och intellektets kapitulation om sådana problem skall besvaras militärt. Jag skall bara lyfta fram en fråga som har spelat en central roll i alla ställningstaganden även i dag: Kosovokriget. Jag anser att rådet, kommissionen och vi själva drar principiellt felaktiga slutsatser av ett principiellt felaktigt krig. För det första varken kan eller får den framtida säkerhetspolitiken präglas av brottet mot folkrätten så som detta praktiserades av Nato, och för övrigt är detta även fortsättningsvis en del av Natos officiella militära strategi. För det andra är jag fortfarande övertygad om att kriget mot Jugoslavien både hade kunnat och måst undvikas genom en konsekvent, förebyggande och långsiktig politik, i synnerhet som det i dessa dagar på nytt och på ett dramatiskt sätt visar sig att dess påstådda eller faktiska mål att skydda minoriteter och garantera de mänskliga rättigheterna misslyckades katastrofalt. För detta ändamål är krig faktiskt det mest odugliga och mest kontraproduktiva medlet av alla. När man nu slutligen återigen börjar argumentera om att Kosovokriget skulle ha visat att EU militärt behöver bli mer oberoende av USA så skall man enligt min mening också slå fast att en militarisering av de internationella relationerna och av det säkerhetspolitiska tänkandet inte kommer att minska utan öka beroendet av USA. USA:s hemmamatch är helt enkelt militär. I minst tre frågor har min grupp uppfattningar som principiellt går stick i stäv med den för närvarande dominerande europeiska säkerhetspolitiken. För det första: Den säkerhetspolitiska förebilden är militärt och inte politiskt, civilt och kooperativt präglad. Avsnittet om förebyggande och civil säkerhetspolitik kan inte blunda för detta. Det är karaktäristiskt att de militära besluten verkställs i högsta fart efter toppmötet i Helsingfors, medan det faktiskt inte händer någonting på den civila, orsaksorienterade säkerhetspolitikens område. För det andra: Vi tillbakavisar en europeisk militär blockbildning. Ur vårt perspektiv är det endast återupprättandet av FN:s centrala roll i den internationella säkerheten, en markant förstärkning av OSSE, kooperativa säkerhetskoncept och en radikal nedrustning som har en framtid. För det tredje: Vi är djupt bekymrade över hur självklart det på senare tid har blivit att avslå krav som bara för en kort tid sedan var en del av en bred politisk enighet, åtminstone mellan Lalumière och exempelvis ställningstaganden liknande dem som företräds av min grupp. I utskottet fick man i alla fall ingen majoritet vare sig för kravet på en entydig bekännelse till FN-stadgan eller att försvara ABM-avtalet, till respekten för vissa EU-staters neutralitetspolitik eller till en ökning av anslagen till fredsfostran och fredsforskning. I år kommer 17,5 miljoner tyska mark ur statsbudgeten att ställas till förfogande för projekt inom den civila krishanteringen. Jag tycker att detta är karaktäristiskt. Detta är - jag skall säga det mycket långsamt - 0,00029 procent av de militära utgifterna. Denna politik, befarar jag, börjar med att skapa de kriser som den sedan vill bemästra. Därför återstår för oss endast ett tydligt Nej! Souchet Herr talman! Vi har inte samma tillnärmning som han till den viktiga fråga som är föremål för vår kollega Broks fråga till rådet. Det är en viktig fråga, eftersom Europeiska rådet, i synnerhet i uttalandena i Köln och Helsingfors i juni och december 1999, samt ordförandeskapet, framför allt i två rapporter om unionens militära och civila medel för att möta krissituationer, har till följd av de mycket allvarliga kriser som har drabbat Balkanländerna gett uttryck åt avsikten att se till att unionen är mer delaktig i förvaltningen av kriser som hotar dess säkerhet, intressen och värden. Sådana hot kan förvisso upplevas som gemensamma av en del av EU:s medlemsstater men också av europeiska stater som inte är medlemmar i Europeiska unionen. Det som oroar oss är således frågan om hur man kan tänka sig att starta en anpassbar regeringsprocess, som gör det möjligt för samtliga stater som vill engagera sig att kunna göra det och att sålunda samla sina tillgångar utan att någon stat, som vill avstå, skall kunna bli indragen att delta mot sin vilja. Uppbyggandet av en sådan insatskapacitet får förvisso inte ses ideologiskt såsom en tvingande faktor för integrationspolitik. Denna väg skulle leda till ett misslyckande. Det bör ses utifrån konkreta krissituationer som kan uppstå, samtidigt som varje stats frihet och vilja respekteras. Anpassbarheten gör det möjligt att göra detta och genomföra ett reaktionssätt, som är anpassat till typ av kris och förenligt med folkens vilja. Frågan om vilka budgetresurser som skall avsättas för organisering av de civila och militära kapaciteter som skulle kunna sammanföras är självklart avgörande. Det innebär en betydande budgetinsats och således en radikal omsvängning av den tendens som kan skönjas i de flesta medlemsstater, i motsats till Förenta staterna, sedan slutet av det kalla kriget. Det skulle vara lämpligt att få veta om rådet anser att återhämtningen av tillväxten i Europa är sådan att den gynnar denna nödvändiga uppgång och hur rådet tänker främja den. Gollnisch Herr talman! När det gäller försvar kommer arbetet i rådet, som kommer att hållas i Feira den 19 och 20 juni, att utgå ifrån slutsatserna från de femton utrikesministrarnas sammanträde på Azorerna och sammanträdet av VEU:s medlemsstaters försvarsministrar. Genom dessa förslag genomförs principerna för den europeiska säkerhets- och försvarspolitiken som fastställdes i Helsingfors, enligt vilka Nato, å ena sidan, kommer att förbli grunden för dess medlemmars kollektiva försvar och Europeiska unionen, å andra sidan, kommer bara att agera där Nato i sin helhet inte är engagerat. GUSP:s höga representant och VEU:s generalsekreterare, Javier Solanas personlighet belyser det europeiska försvarets "Nato-påverkan". För resultaten i Feira är, tyvärr, kända i förväg. Det kommer att bli så att Europas gemensamma utrikes- och säkerhetspolitik anpassas till USA-regeringens vilja, genom Nato. Nato som bildades 1949 för att försvara Västeuropa mot den sovjetiska imperialismen borde ha försvunnit samtidigt 1991. Genom en besynnerlig paradox har vi fått ett motsatt skeende. Frankrike som lämnade organisationen för trettio år sedan har återanslutit sig. Eurokårens femtiotusen soldater är sedan 1993 under Natos kommando och, framför allt, samtidigt som Nato inte gjorde någonting för berlinarna, ungrarna, tjeckerna eller polackerna, ingrep de brutalt och massivt för att i synnerhet förstöra Serbiens civila infrastrukturer, utan att för den skull lösa problemen i Kosovo. Nato är för närvarande framför allt ett instrument för den amerikanska dominansen över våra nationer. De medel, här också, som satsades förr i tiden används hädanefter mot Europa: de hundratusen agenter i NSA som spionerar på telefon- och datakommunikationer och återupptagandet av stjärnornas krig som kommer att sätta stopp för avskräckningsbalansen. Denna vilja, jag citerar: "att säkra den amerikanska försvarsdominansens kontinuitet", det är vicepresident Al Gores ord, skall i sig inte fördömas, enligt hans åsikt. Allvarligt är däremot det europeiska försvarets underkastelse till USA:s politik med stöd och aktivt deltagande av europeiska ansvariga politiker. Belder Herr talman! Jag är tacksam mot de som lagt fram de muntliga frågorna för att de skapat en möjlighet att före toppmötet i Feira debattera den dimhöljda GUSP. Mångfalden av initiativ och de ständigt växlande koalitionerna gör den mycket svår att genomblicka. Jag vill ändå göra ett försök att komma med ett antal kommentarer. Jag undrar i första hand om det ligger goda motiv till grund för verkställandet av en europeisk identitet. Jag vill betona att vi inte får låta oss ledas av maktmotiv. Om vi bara inriktar oss på en stark roll för Europa på världsscenen så missar vi målet. Det handlar inte om makt utan om att ta ansvar. Det går inte utan att arbeta i Nato-sammanhang eftersom det är där som de nödvändiga medlen finns. Dessutom skulle jag vilja varna för alltför högt spända förväntningar av samarbetet mellan medlemsstater på det här området. Med ett realistiskt ögonkast på den nuvarande utvecklingen i Europa ser vi att de skriftliga uttalandena från St. Malo, Köln och Helsingfors hittills inte sammanfallit med verkliga säkerhetsgarantier. Det nödvändiga "starka politiska engagemanget av alla medlemsstater", punkt 19 i resolutionen, saknas. Dessa anmärkningar hindrar dock inte att det är viktigt att det här ämnet tas upp vid regeringskonferensen. Det måste träffas tydliga avtal om befogenheterna på det här området. Vad oss anbelangar så ligger de fortfarande främst hos de nationella staterna. Salafranca Sánchez-Neyra Herr talman! Det är svårt att erkänna att de framsteg som gjorts de senaste månaderna inom området för säkerhets- och försvarspolitiken har tillkommit inom det flitiga försvarsministerrådet i Sintra. En merit vi måste lägga till listan på det portugisiska ordförandeskapets framgångar. Ett av de många och komplexa problem som utvecklingen av denna politik tar upp, som nödvändigtvis kräver en större inblandning av finans- och försvarsministrarna, är den institutionella sammanfogningen eller anpassningen. Och i dessa första steg, herr talman, saknar man en större vinkling till parlamentet i utvecklingen av denna politik. Vi måste tänka i en parlamentarisk dimension när det gäller den gemensamma säkerhets- och försvarspolitiken. En dimension som beaktar fastställandet av nödvändiga mekanismer för att parlamentet skall delta, i den institutionella roll det har, i fastställandet av och i målen för nämnda politik. Lämpliga åtgärder bör också vidtas för att genomföra en parlamentarisk kontroll av säkerhets- och försvarspolitiken och för att parlamentet skall hållas kontinuerligt och tillräckligt informerat om dess arbeten och de interimistiska organ som för närvarande arbetar anslutna till den Europeiska unionens ministerråd. Det jag precis sagt om parlamentet, herr talman, gäller också kommissionen. Balansen mellan institutionerna borde inte förändras i en så viktig fråga. Vi måste klargöra befogenheterna mellan kommissionen och rådet, eftersom det existerar en ännu inte löst spänning mellan den mellanstatliga nivån och gemenskapens maktområden. Osäkerheten kring gränserna för kommissionens roll är särskilt tydlig inom området för säkerhet och borde en gång för alla klart förtydligas. Vi får inte glömma att i grunden för den framgång det europeiska integrationsprojektet har ligger denna harmoniska tandem mellan parlamentet och kommissionen vars återupprättande vi bör kämpa och arbeta för. Herr talman! Dessutom är detta europeiska unionsprojekt inte bara ett projekt som handlar om en politisk, ekonomisk eller militär union. Vårt projekt grundar sig huvudsakligen i, eller bör grundas på en värdegemenskap. Vi definierar oss inte längre i den Europeiska unionen som konsumenter på en stor marknad, utan som medborgare i en union. Och medborgarna i denna union, som företräds av detta parlament, vill för var dag som går vara mer delaktiga i en fråga som bekymrar eller berör dem direkt, som t.ex. den gemensamma säkerhets- och försvarspolitiken. Schori Herr talman! I förra månaden firade vi Europadagen. I centrum för detta stod Robert Schumans tal den 9 maj 1950. Mycket har förändrats sedan den dagen, men Schumans och Monnets grundläggande axiom att en hållbar fred skapas genom att väva samman folk och nationer i ömsesidigt berikande beroende håller ännu. Säkerhet skapas genom samarbete helt enkelt samt genom integration och utvidgning. Schuman inledde sitt tal med dessa ord: " Världsfreden kan inte bevaras utan konstruktiva insatser mot hotande faror" . Detta framsynta synsätt genomsyrar socialistgruppens syn på Europas utrikes- och säkerhetspolitik och löper också som en röd tråd genom Lalumières betänkande inför Feira, och vår grupp stöder helhjärtat detta betänkande. För oss socialdemokrater har 2000-talets säkerhetspolitiska utmaning två dimensioner som bildar en helhet. Den första är den globala dimensionen och den andra är den rent europeiska. Globalt sett är det tydligt hur säkerheten är odelbar. Vi delar samma klot och samma öde. I dagens globaliserade värld, efter det kalla krigets slut, framstår fattigdom och exklusion som den främsta fienden till fred och demokrati. Inga militärarsenaler, ingen ny kärnvapenkapprustning kan ge säkerhet mot de fattigas förbittring. Därför måste ett generöst, rättfärdigt och framsynt bistånd samt en handelspolitik som angriper fattigdomens och osäkerhetens orsaker vara en integrerad del av vår utrikes- och säkerhetspolitik. På samma sätt måste vi se på konfliktförebyggande och krishantering i vår nya europeiska säkerhetspolitik. Vi är självfallet lojala mot besluten i Helsingfors. Vi skall konstruktivt utveckla den militära kapaciteten som inte minst Kosovokriget har tvingat fram. De headline goals som har ställts upp är viktiga och måste genomföras fullt ut, utan dröjsmål och utan undantag. Samtidigt måste vi emellertid stå emot dem som vill överdriva vår militära förmåga och roll. Vi skall ta ett ökat ansvar för säkerheten i vår egen kontinent, men vi skall inte ersätta Nato eller skapa ett embryo till ett permanent självständigt europeiskt försvar. Sådana ambitioner hör hemma i illusionernas värld och bör lämnas till Don Quijote. Vi saknar en konfliktförebyggande politik i vår arsenal. Därför måste vi aktivt stödja de förslag som har lagts fram av kommissionär Patten och som också finns hos rådet samt förslagen i Lalumières betänkande. Malmström Herr talman! Långsamt och alldeles för sent håller en gemensam europeisk säkerhetspolitik på att ta form. Man kan säga att den byggs på ruinerna av Kosovo och inte utan en fadd smak i munnen. EU förmådde inte i tid att stoppa katastrofen på Balkan, och denna oförmåga kommer vi för alltid att tvingas stå till svars för inför våra barn. Vi liberaler anser att det är helt nödvändigt att EU i framtiden skall kunna agera i sitt närområde med personal och resurser, kunna ta sig an civil krishantering, humanitära insatser, fredsbevarande uppgifter, baserade på europeiska värderingar och mänskliga rättigheter. EU måste få en trovärdig och självständig politik på detta område, men det är viktigt att bevara USA:s engagemang och den transatlantiska länken. Nato är i dag den viktigaste organisationen för fred och säkerhet i Europa. EU:s medlemsländer måste dock snart komma till konkreta beslut om den gemensamma säkerhetspolitiken. Det är framför allt tre frågor som måste få sitt svar i Feira och som jag vill skicka med till rådet. Hur skall arbetsfördelningen mellan EU och Nato se ut? Vi måste bygga upp komplementära strukturer, inte dubblerande. Hur skall de alliansfria staternas medverkan kunna garanteras i den framväxande säkerhetspolitiken? För det tredje en fråga som det finns många bra förslag om i Lalumières utmärkta betänkande: Hur skall Europaparlamentet och de nationella parlamenten kunna garanteras inflytande och delaktighet i dessa beslut, så att de fattas på ett öppet och demokratiskt sätt i våra europeiska medborgares intresse? Schroedter Herr talman, herr rådsordförande, herr kommissionär, kära kolleger! I motsats till vad som prioriteras på Feira måste Europeiska unionen förstärka dimensionen av ett civilt förebyggande av konflikter. Det betyder att tyngdpunkten i frågan om att värdera instrumenten finansiellt och materiellt måste ligga på en effektiv politik av konfliktförebyggande åtgärder. Dagens konfliktlinjer återfinns nämligen i huvudsak i inomstatliga konflikter, vilket bevisar att det brister just i de rika staternas vilja att göra tillräckligt för en hållbar och socialt balanserad utveckling i krisregionerna. I Helsingfors försatt man chansen att konkretisera en aktiv förebyggande politik, en effektiv och punktlig krishantering. Här finns ett akut uppdämt behov. Jag vill gratulera Patten till hans åtgärder i denna riktning och skulle vilja stödja och vidareutveckla dem. När det gäller utbyggnaden av instrumenten för att förebygga och ta hand om konflikter måste kopplingen mellan en reducerad vapentillverkning och -försäljning och striktare kontroller sättas mer i fokus. Och ytterligare en punkt: parlamentets roll. I och med de många informella sammankomsterna finns det nämligen en risk för en helt otillräcklig demokratisk kontroll av den europeiska säkerhetspolitiken. Därför måste den centrala rollen ligga hos Europaparlamentet. Dess ställning måste förstärkas, och denna punkt måste upp på föredragningslistan i Feira. Herman Schmid Herr talman! Europa är i den unika situationen att vi inte har några fiender som hotar oss militärt. Därför vore det läge för en omfattande militär nedrustning i Europa, men i verkligheten sker en ny upprustning. Denna nya militära insatsstyrka på 50 000-60 000 man skall inte heller användas inom EU:s egna områden. Det föreligger ju ingen gemensam försvarsförpliktelse, utan det handlar om att operera utanför EU:s gränser. Det handlar om intervention. Somliga skulle till och med kunna tala om att det kanske kommer att handla om angrepp en vacker dag. Jag oroas av formuleringar om att EU skall kunna ingripa överallt i världen där unionens säkerhet, intressen och värderingar hotas. För mig låter det som om EU även på detta område tycks ha USA:s stormaktspolitik som förebild för sin utveckling. Oostlander Herr talman! Även jag vill uttrycka min stora uppskattning för arbetet av Lalumière som lagt fram ett ovanligt bra betänkande som är mycket genomtänkt och utförligt diskuterat i utskottet för utrikesfrågor och som hjälper oss på rätt väg. Herr talman! En europeisk union som inte kan spela en tydlig roll med avseende på säkerhet och försvar är en osäkerhetsskapande faktor på världsscenen. Europaparlamentet vill, i samarbete med kommissionen och rådet, bidra till en öppen och övertygande politik. Europeiska unionen undgår ju inte det ansvar som hör till dess ekonomiska och kulturella tyngd. Kristdemokraterna hoppas att överföringen av uppdrag och befogenheter från Västeuropeiska unionen till Europeiska unionen kan bidra till den tydligheten. Naturligtvis innebär det, såsom rådets ordförande sade, att budgeten för eventuella rester av Västeuropeiska unionen minskas drastiskt. Vår förvåning är dock mycket stor när det samtidigt visar sig att han är ganska negativt inställd till tanken att Europeiska unionens budget för det området skall öka i motsvarande grad. Det tycker jag verkar otroligt ologiskt och ger intrycket att den här utvecklingen inte tas helt på allvar. Herr talman! I våra resolutioner betonar vi att den här politiken har civila och militära aspekter. Båda spelar en stor roll och den militära aspekten måste uttryckligen bakas in i det breda civila sammanhanget. Det är inte bara fromma ord, det har också en omedelbar betydelse för det sätt som den här politiken måste kontrolleras på. Därför är det av stor vikt att Europaparlamentet, i vilket vi ständigt diskuterar diverse civila frågor med varandra, är den plats där även de militära aspekterna bakas in i parlamentskontrollen. Vi vet att de civila aspekterna alltid kommer att ha förtur och att de militära i första hand används som ett påtryckningsmedel och som en allra sista utväg. Det vore därför farligt om kontrollen av den politiken inte helt skulle ligga i våra händer. Jag måste också säga att den typ av uppgifter som vi siktar på, Petersberguppdragen, även allra bäst kan behandlas här. Vi är, som förespråkare för en gemenskapspolitik, mycket inriktade på att Europeiska kommissionens insatser, såsom Patten beskrev dem alldeles nyss, också kommer att bli optimala. Det betyder därför också att rådet måste ge möjlighet till det och att den personal och den budget som hör till också kommer att vara av lämplig storlek. Herr talman! För oss handlar det inte om att koppla loss dessa uppgifter från samarbetet med Nordamerika. Självklart inte. Vi är till och med mycket inriktade på att vår säkerhet skall vara en odelad sådan. Av den anledningen har vi i en annan resolution med viss tvekan yrkat för ett ställningstagande med avseende på Amerikas tendens att ensidigt bestämma den egna säkerheten via ABM-systemet. Det vill vi inte, herr talman! Vi vill samarbeta med Nordamerika även i dessa frågor men i synnerhet även med ett bra stöd från rådet. Sakellariou Herr talman, herr ordförande, kommissionär Patten, mina damer och herrar! I dag har vi tack vare vår kollega Catherine Lalumières, föredragandens, utmärkta arbete möjlighet att presentera parlamentets ståndpunkt strax före Europeiska rådet i Feira. Hon har lyckats beskriva en så precis och balanserad ståndpunkt som en mycket stor majoritet av de politiska krafterna i parlamentet kan identifiera sig med. Stort tack, Catherine Lalumière! Kriget om och i Kosovo har gett européerna tre absolut viktiga insikter. För det första att vi måste skaffa oss kunnighet när det gäller att förebygga konflikter. Fortfarande i dag saknar vi såväl de politiska mekanismerna som instrumenten för att kunna undvika och lösa konflikter. Om vi vill undvika krig, måste vi skaffa oss denna förmåga. Det gläder mig att ni, kommissionär Patten, ser saken på samma sätt, och jag ser med spänning fram emot era förslag, kommissionens förslag. För det andra har vi lärt oss att vi inte är i stånd att intervenera självständigt på vår egen kontinent och i det egna grannskapet, inte ens om det handlar om en mycket begränsad militär insats. För det tredje: Vi har lärt oss att vi behöver självständighet gentemot våra amerikanska vänner om vi vill kunna kontrollera vilka medel som skall användas i händelse av en militär strid. Med andra ord: Om vi är beroende av andra vad gäller spaning, transport, anfallskapacitet och annat så kommer vi inte att föra vårt krig, utan deras. Dessa insikter har lett till att Europeiska unionen har skyndat på och äntligen tagit itu med definitionen, organisationen och omstruktureringen av en gemensam säkerhets- och försvarspolitik. Dagens debatt skall bli Europaparlamentets bidrag till dessa ansträngningar från hela den Europeiska unionen. Van den Bos Vartefter den europeiska säkerhets- och försvarspolitiken blir mer utvecklad hamnar kommissionen och Europaparlamentet allt mer på undantag. Europaparlamentet måste även få ett större inflytande på det militära agerandet via budgeten och ett ordentligt ansvar genom rådet. Om unionen endast handlar om civila frågor och polisiära frågor och regeringarna endast om de militära aspekterna så riskerar enheten i det europeiska agerandet i krissituationer att bli det första offret. Den humanitära hjälpen och det militära agerandet kan inte skiljas åt på ett konstgjort sätt. Idén med en gemensam europeisk och nationell församling är absolut inte tillräckligt utarbetad. Kommer den att bli något mer än en samtalsklubb utan förpliktelser? Kommer den att få befogenheter på bekostnad av det nationella parlamentet? Den får i alla fall inte leda till att det här parlamentet hamnar ännu mer på undantag vid utvecklandet av den europeiska säkerhets- och försvarspolitiken. Maes Herr talman! Jag hoppas att det förträffliga betänkandet av Lalumière den här gången inte bara skall skapa enhällighet i parlamentet utan att man även kommer att lyssna till det i rådet. Allt för ofta struntar rådet i det som beslutats i Europaparlamentet, eventuellt enhälligt. Europeisk enhet föddes ur en önskan om varaktig fred. Det är en ledtanke som jag hör i många inlägg. Den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken måste därför också utgöra en enhet mellan politiskt beslutsfattande, förebyggande av konflikter, krishantering, eventuellt och helst inte, men dock om det är tvunget, ett militärt ingripande plus en plan för att därefter skapa fred och bevara den freden. I det sammanhanget tänker jag inte bara på Kosovo som ju för oss alla varit så viktigt för att få oss att öppna ögonen. Misslyckandet i hela f.d. Jugoslavien har visat oss att den europeiska oförmågan och splittringen mellan de olika regeringarna inte leder till visionen om en gemensam fred. Den freden är gemensam, och den måste också bäras gemensamt. Korakas Herr talman! Med Lalumières resolutionsförslag vill man ge parlamentarisk täckning till utnämnandet av Europeiska unionen, jämte Nato, till internationell polis, även om och när Nato tvekar, i enlighet med vad som angavs i Helsingfors, och man föreslår också de nödvändiga medlen och strukturerna. Denna logik är tyvärr, vilket har framgått av diskussionen, inte bara den rådande i rådet och kommissionen, utan även i Europaparlamentet, som i stället för att ge uttryck för folkens känslor och intressen, är på väg att godkänna en politik som är mycket farlig för Europa och för hela mänskligheten. Inte nog med att det iögonfallande brott som har begåtts och begås i Jugoslavien ignoreras, utan parlamentet uppmanas också att stödja behovet av att upprepa det, med effektivare medel och förfaranden. Frågorna dyker obönhörligen upp: Vem ger oss rätt, oavsett under vilken förevändning, att bomba och döda, att överträda grundläggande principer i den internationella rätten? Hur skall man beteckna någon som anstiftar spänningar och sammanstötningar mellan folken i länder och sedan utnyttjar dessa för att lägga länderna under sin kontroll och plundra dem? Men även om de internationella förbindelserna ännu i dag utnyttjas för sådana brott, kommer utan tvekan folken inom kort att skapa en egen, urstark fredsfront mot denna kriminella politik. Jag gratulerar inte föredraganden, Lalumière; jag uttrycker min avsky för hennes förslag. Newton Dunn Herr ordförande! Den utmaning vi står inför är hur Europa kan göra mer i fråga om krisförebyggande och krishantering och de förslag som vi diskuterar är det enda sätt som vi kan uppnå detta på ett mer effektivt sätt. Jag gratulerar kommissionären för den väg han visar för att öka effektiviteten inte bara i fråga om stöd utan också på detta område. Jag tackar honom särskilt för hans löfte att granska mitt förslag till en europeisk allmän säkerhetsstyrka, eftersom det finns flera organisationer runt i Europa som kan erbjuda erfarenhet, inte minst Ulsters poliskår (RUC) i Nordirland. Jag vill säga några ord till människorna i London. Det har skrivits i tidningarna att vissa människor i London säger att de skulle avbryta EU:s engagemang i försvarsprocessen. Till London säger jag: Ni kan inte göra det; var realistiska! Ni skulle eventuellt kunna avbryta Förenade kungarikets engagemang, men ni kan inte stoppa det som Europeiska unionen håller på att genomföra. Var snälla och inse verkligheten. Detta är en värdefull utveckling som vi är engagerade i och som vi diskuterar. Vi måste försöka att utforma den på ett konstruktivt sätt. Jag ser fram emot fler diskussioner om dessa frågor, eftersom jag är parlamentets föredragande för snabbinsatsstyrkan som vi skall behandla senare i år. Wiersma Herr talman! Låt mig börja med att gratulera vår föredragande, Lalumière. En gratulation för den mycket jämna och välbalanserade text som hon utarbetat för vårt parlament. Den gemensamma europeiska säkerhets- och försvarspolitiken har fått innehåll efter Köln och Helsingfors. Europeiska rådet har med ovanlig handlingskraft fattat ett antal viktiga beslut, vilket noteras och vilket härmed lovordas. Målet är att utveckla en egen förmåga att kunna utföra de så kallade Petersberguppdragen. Det har fattats beslut om storleken på den styrka som behövs för det ändamålet. Det finns ett koncept för de beslutsmekanismer som behövs. Ett sorts Nato i miniatyr håller på att utvecklas. Jag vill i det här sammanhanget betona två inträngande frågor. Ett litet urval ur den långa raden av frågor som tas upp här i dag. Europeiska unionen måste kunna agera självständigt. Det låter självklart men med detta konstaterande framträder också ett svårt problem. Vad innebär självständig i förhållande till Nato? Det råder viss förvirring om det på båda sidor av Atlanten och den förvirringen får inte dröja kvar för länge. Den får absolut inte utmynna i en politisk utväxling mellan den europeiska gemensamma säkerhets- och försvarspolitiken och national missile defence, vilket en amerikansk senator föreslog vid Nato-församlingen i Budapest. Den fråga som jag skulle vilja ställa till rådet är alltså i korthet: vad betyder självständighet i det här sammanhanget? Är ett agerande i samband med Nato alltid det första alternativet, som amerikanerna säger. Måste Nato få rätt att först vägra innan Europeiska unionen kan agera självständigt eller skaffar sig Europeiska unionen mer utrymme? Jag har intrycket att den här frågan undviks på båda sidor av havet. Det gör att det vilar ett hypotek på det framtida samarbetet. Den andra punkten gäller den demokratiska kontrollen. I Nederländerna har det den senaste tiden diskuterats mycket om vem som var inblandad i vilka beslut i Bosnien och Kosovo. Det gäller främst regeringen. Om det på den nivån dock ibland redan är tal om en sorts politik av fullbordade faktum, hur är det då med parlamentskontrollen? Blir den gemensamma europeiska säkerhets- och försvarspolitiken ett hemligt samråd mellan regeringarna eller kommer nationella parlament och Europaparlamentet verkligen att engageras? Även här den återkommande frågan om rådet verkligen överhuvudtaget ägnar någon uppmärksamhet åt det här? Informellt agerande har sina fördelar, men inte när det handlar om krig och fred. Det behövs betydligt mer stöd för att använda det EU-militära instrumentet än att inrätta det. Resolutionen av Lalumière innehåller ett relevant förslag om åtgärder med avseende på den hotande bristen på demokrati. Regeringskonferensen kan dra nytta av det. Det minsta Europaparlamentet kan begära är att det blir betraktat som en fullvärdig partner i denna mycket viktiga debatt. McKenna Det är störande att konstatera det stora jäktet mot en militarisering av Europeiska unionen. Den senaste talaren sade att ett småskaligt Nato håller på att ta form. Många ledamöter, i synnerhet medborgare i neutrala länder, får inte möjlighet att säga sin åsikt om detta är vad de vill. I mitt eget land är den stora majoriteten av människorna emot en militarisering av Europa, i synnerhet ett Europa som kommer att ha kärnvapen till sitt förfogande, ett Europa där vapenindustrierna exporterar vapen till platser runt om i världen där det förekommer grova kränkningar av mänskliga rättigheter i stor skala. Om vi ser på Europeiska unionens meritlista vad gäller dess engagemang i många konfliktområden runt världen kan vi se att vapenindustrierna har utgjort en del av det problemet. Vi måste lösa detta problem. Med hänsyn till de neutrala länderna är några av formuleringarna i denna resolution ytterst tvetydiga med hänsyn till ett gemensamt försvar. Till oss i de neutrala länderna säger man att ett gemensamt försvar inte skall ingå som en del, men naturligtvis när vi involveras tillräckligt långt kan vi inte dra oss ur. Slutligen var jag ganska förvånad att höra herr Newton Dunn nämna Ulsters poliskår som ett bra exempel på polisarbete. Om ni tittar på de organisationer för mänskliga rättigheter i världen som har samlat ihop fördömande rapporter om den organisationen, är det otroligt att föra fram den som ett exempel. Jag är säker på att det finns bra exempel, men RUC är inte ett av dem. Laschet Herr talman, kära kolleger! Många har nämnt den europeiska säkerhets- och försvarspolitikens betydelse. Jag vill inskränka mig till att ta upp frågan om den demokratiska och parlamentariska kontrollen i denna politik. Fred och säkerhet lämpar sig inte för inofficiella rådsmöten. Det måste finnas en parlamentarisk kontroll. Det är viktigt att besluten om militära insatser även fortsättningsvis ligger under de nationella parlamentens ansvar. Det är också viktigt att beslut om budgetfrågorna, de nationella försvarsbudgetarna också fortsättningsvis fattas i de nationella parlamenten. Men allt därutöver, alla frågor om den civila politiken ligger under Europaparlamentets ansvar. Denna europeiska säkerhets- och försvarspolitik måste drivas på ett parlamentariskt sätt här i parlamentet. Rådets ordförande talade tidigare om att det krävs insyn och tydlighet. Det var klokt att uppge integreringen av den Västeuropeiska unionen i Europeiska unionen som mål, och därför är dessa debatter, som för närvarande förs inom den Västeuropeiska unionen, så absurda. Man försöker där uppfinna nya sätt att legitimera Västeuropeiska unionens parlamentariska församling. All kraft läggs nu på att definiera nya uppgifter. Det sträcker sig ända till en europeisk församling för säkerhet och försvar, ett nytt organ som inte bidrar till klarhet, utan snarare till förvirring. Detta påminner mig en aning om den politik som julgåsen för när den försöker skjuta upp julen. Det skulle vara bra med större klarhet och att vi dessutom skulle kunna acceptera att Europaparlamentet är det lämpliga instrumentet. För några dagar sedan var vi med på Nato-församlingen, och ordföranden för Nordatlantiska församlingen sade då: "Västeuropeiska unionen går upp i Europeiska unionen. EU har ett parlament. Nato har ett parlament. VEU-församlingen har inget som helst existensberättigande längre." Jag anser att detta även är vår ståndpunkt, och den bör också respekteras på toppmötet. (Applåder) Titley Herr talman! Jag vill också gratulera fru Lalumière till ett betänkande som utgör en god balans av de argument och intressen som berörs. Det är en enastående prestation. Jag vill också gratulera rådet för att den vid det senaste toppmötet kunde fastslå principen för de stora huvudmålen. Det är viktigt att inse betydelsen av dessa huvudmålsättningar, därför att i stället för att ägna år att diskutera institutioner har Europeiska unionen i stället för en gångs skull prioriterat resultat framför resurser. Det skall som vi alla redan kan se driva dagordningen framåt mycket snabbt. Om vi skall lyckas i vår ambition till ett pris som vi har råd med måste vi se till att vi får bättre valuta från försvaret för pengarna och i synnerhet försvarsindustrierna. Vi behöver en stark, konkurrenskraftig, europeisk försvarsindustri. Trots uppköp och fusioner inom den privata sektorn finns det fortfarande alltför stor uppdelning på detta område. Vi är fortfarande starkt beroende av mellanstatlig aktivitet. Arbetet inom exempelvis vapenmaterialgruppen i Västeuropeiska unionen (VEU) går mycket långsamt på grund av samförståndskravet. Även de sex EU-medlemsstater som för två år sedan undertecknade en avsiktsförklaring om samarbete har fortfarande inte kommit överens om ett ramavtal för att genomföra den avsiktsförklaringen. Vi behöver helt klart ett snabbare arbete på detta område och vi behöver ett samstämmigt ramverk inom vilket försvarsindustrin kan samarbeta. Detta är skälet till varför jag är besviken att höra det som ordförandeskapet sade om att avsikten är att fortsätta arbetet inom vapenmaterialgruppen i Västeuropeiska unionen. Jag anser att EU:s pelarstruktur ger oss den bästa möjligheten till ett ramverk inom vilket industrin kan driva sin verksamhet. Under den andra pelaren kan gemensamma ståndpunkter om frågor som vapenexport tillhandahållas och vi skulle kunna arbeta för att skapa ett europeiskt organ för vapenmaterial där man för samman OCCAR, " Organisme conjoint de coopération en matière d' armement" (den gemensamma organisationen för vapenmaterialsamarbete) och vapenmaterialgruppen i Västeuropeiska unionen. Kommissionen har en avgörande roll att spela i detta. Den senaste kommissionen drev på dagordningen för en omstrukturering av försvarsindustrin: Den lade fram två meddelanden. Denna kommission har varit helt tyst i denna fråga. Det är som om den är rädd att inse följderna av dess roll som fördragens väktare. Vi måste se till att den gemensamma marknaden också gäller försvarsindustrierna så långt som möjligt och att artikel 296 enbart gäller på de områden som anges i fördraget. Jag vill uppmana kommissionär Patten att följa i kommissionärerna Bangemanns och van den Broeks fotspår för att driva på kommissionen i dess uppgift att ta fram en effektiv och konkurrenskraftig europeisk vapenindustri för att stödja de åtgärder som vi vidtar på det politiska området. Cushnahan Herr talman! Avsevärda framsteg har gjorts för att införa en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik. Rådsmötena i Köln, Helsingfors och Lissabon har alla gett betydande bidrag i det hänseendet. Det måste dock sanningsenligt sägas att besluten vid dessa toppmöten och varje beslut som kanske tas i Feira bara kommer att förbli en ivrig önskan till dess att unionen har de nödvändiga resurserna för att genomföra en sådan politik. Jag håller med kommissionär Pattens just framförda synpunkter där han kritiserar EU-regeringar för att lämna välljudande förklaringar som de är ovilliga att stödja med pengar och personal. Om medlemsstater verkligen menar allvar med att införa en verklig säkerhets- och försvarspolitik måste de ta fram sina plånböcker. Under tiden måste vi vara realistiska om vad vi kan uppnå och för stunden kan vi inte tala om operativt självbestämmande för någon europeisk styrka. Det skall alltid stå i relation till vårt beroende av och vårt stöd från Nato som fortfarande äger de nödvändiga militära vapnen och som gjorde det möjligt för EU-regeringarna att sända sina trupper till Bosnien-Hercegovina och Kosovo. Utan att ha tillräcklig underrättelseverksamhet i klass med den hos USA och transportmöjligheter att skicka EU:s militära personal till oroshärdar snabbt kommer vi fortsättningsvis att behöva ett nära arbetsförhållande med Nato understött av en strukturerad dialog mellan EU och Nato som inte bara är en kopia av regelverket VEU-Nato. Dessa realiteter måste leda våra diskussioner i Feira och på andra platser liksom nödvändigheten att komma ihåg Förenta nationernas status och roll. Låt mig avsluta med att säga att jag välkomnar spekulationen att rådsmötet i Feira kommer att godkänna konceptet om en snabbinsatspolisstyrka som skulle sättas in efter det att de militära insatserna har avslutats. Erfarenheten från Kosovo har understrukit behovet av ett sådant initiativ och jag välkomnar det faktum att det kan genomföras i Feira. Swoboda Herr talman, herr ordförande, ärade herr kommissionär! På senare tid har det utvecklats en gemensam utrikes-, säkerhets- och försvarspolitik i Europeiska unionen, vilket förmodligen hade varit otänkbart bara för några år sedan. Detta har kommit till stånd tack vare att framför allt två grupper av medlemmar i Europeiska unionen har låtit sig påverkas: de som menade att det endast är Nato som ansvarar för säkerhet och försvar och de som menade att säkerhet och försvar över huvud taget inte är en angelägenhet för en gemenskap utan något som skall bevakas neutralt eller alliansfritt av de enskilda staterna. Jag tror att det som nu håller på att utvecklas är ett positivt tecken på en gemensamhet, och på solidaritet. Jag tror också att det är artikel 5, som har citerats vid flera tillfällen i dag, som i slutändan måste utgöra den gemensamma basen för alla medlemmar av Europeiska unionen, även om detta endast kan göras stegvis. I dag har Kosovo ofta nämnts. Jag anser att blicken ibland riktas för ensidigt på lärdomarna från Kosovo eller från Bosnien. I realiteten handlar det om fyra saker. För det första att förebygga. Detta förekom knappast alls i fallet Kosovo. För det andra om att avskräcka. Detta förekom i fallet Kosovo säkerligen i alldeles för ringa omfattning eftersom den gemensamma viljan ännu inte var framträdande. För det tredje om möjligheten att intervenera snabbt och målinriktat. Detta fungerade måhända någorlunda, även om bråket om vad den optimala formen av intervention är blockerade ett och annat. Och för det fjärde handlar det om att återupprätta och stabilisera freden även efter den militära interventionen. Utvecklingen de här dagarna visar att detta inte är så lätt som man tror. Därför är jag särskilt tacksam över att frågan om polisen och säkerhetskrafterna i Kosovo har nämnts vid ett flertal tillfällen i dag. För det är absolut nödvändigt att säkerhet upprättas genom en ökad insats av polistrupper. Det gäller även att utveckla ett system av regionalt ansvar i Europa som inte står i motsättning till systemet i Förenta nationerna, som det hela tiden påstås, utan tvärtom kan byggas in i Förenta nationernas system, in i Förenta nationernas idéer. Ett sista påpekande: Kommissionär Patten menade att vi inte nödvändigtvis behöver en institutionell revolution, kanske bara reformer. Vi borde försöka oss på den institutionella revolutionen. Med det som i dag har nämnts av institutioner som det gäller att skapa under den närmaste tiden fruktar jag att vi blockerar oss själva. Vi bör inte tillåta för många institutioner. I linje med detta ligger just integrationen av VEU och EU. (Applåder) Van Orden Herr talman! Vi blir regelbundet försäkrade om att de åtgärder som vidtas enligt den gemensamma europeiska säkerhets- och försvarspolitiken är avsedda att förstärka Nato. Detta är ganska oärligt. Om det var avsikten skulle det inte finnas behov av att upprätta separata strukturer som till stor del utestänger amerikaner och kanadensare och marginaliserar tillförlitliga europeiska bundsförvanter som Turkiet. Under de senaste fem åren har Nato redan omstrukturerat för det speciella ändamålet att underlätta europeiska insatser om alliansen som helhet inte önskar bli engagerad. Men detta är tydligen inte tillräckligt. Den verkliga önskan är att skapa något avskilt från Nato. Naturligtvis vill vi att européerna omformar och förbättrar sina militära resurser, men jag har svårt att inse hur de fortsatta minskningarna som vi just ser i europeiska försvarsbudgetar, högst påfallande hos Tyskland, visar er föresats att lämna ett större bidrag till västländernas försvarsinsatser. De ändringsförslag vi har lagt fram till resolutionen Lalumière är avsedda att betona vikten av våra nordamerikanska allierades fortsatta åtagande i fråga om Europas säkerhet som en främsta prioritet, att klargöra att Europeiska unionen bara bör välja att agera militärt i överenskommelse med alliansen och när Nato som helhet har valt att inte medverka, att kräva att varje snabbinsatsstyrka även skall stå till Natos förfogande och i varje fall inte negativt påverka de Nato-allierades möjligheter att uppfylla sina åtaganden enligt alliansen. Vi önskar att EU-beslut om användning av militära resurser, inklusive beslut fattade på grundval av en gemensam strategi eller när man genomför en gemensam insats, fattas enhälligt. Man bör inte försöka skapa en europeisk beväpnad polisstyrka bakom täckmanteln av den gemensamma europeiska säkerhets- och försvarspolitiken. Ulsters poliskår är en bra kår med stolta meriter i fråga om bekämpning av terrorism, men det är inte alls relevant i denna speciella debatt. Vår övergripande oro gäller att den gemensamma europeiska säkerhets- och försvarspolitiken verkligen är ett ytterligare steg mot europeisk politisk integrering och det är vår huvudinvändning. Katiforis Herr kommissionär, damer och herrar kolleger! Både för att trygga de europeiska staternas säkerhet och för att bidra till säkerheten för andra, utanför vårt område, som kan komma att behöva vårt stöd, behöver Europa en självständig militär närvaro som är skild från den som kontinenten erbjuder genom deltagandet i Atlantalliansen. Händelserna i Kosovo och den tragiska upplösningen av före detta Jugoslavien har på ett smärtsamt sätt visat Europas otillräcklighet inom Natos ramar. Man skulle kunna säga att Europa under årtiondenas lopp har lämnat över de tunga delarna av den militära närvaron till ledaren Natos styrkor och samtidigt minskat de egna ansträngningarna, till en punkt där kontinenten inte ens klarar av att uppfylla förpliktelserna inom Natos ramar på ett riktigt sätt. Psykologiskt kan saken förklaras. När man anser, oavsett om man är en människa, en stat eller en sammanslutning av stater, att man inte har handlingsinitiativet, antingen struntar man i och försummar sina förpliktelser, eller så uppfyller man dem formellt, utan intresse och engagemang. Kanske är det viktigaste resultatet av förklaringarna vid toppmötena i Köln, Helsingfors och Lissabon just att Europa återfår känslan av initiativ, som är en nödvändig drivkraft för att man skall ta på sig ansvar, anstränga sig och uppfylla förpliktelser. Ur den synvinkeln utgör de planer som vi diskuterar inget hot mot Natos sammanhållning. Tvärtom kommer ett Europa med ett eget militärt initiativ att på ett bättre sätt kunna uppfylla sina förpliktelser även gentemot Atlantalliansen. Det är det enda sättet att uppfylla förpliktelserna även gentemot Atlantalliansen, så att också de politiska krafter i Förenta staterna som protesterar mot att amerikanska väpnade styrkor och amerikanska pengar binds upp i det europeiska försvaret lugnas. Vidare, herr talman, bör vi se till att våra direkta beslut har en europeisk enhet och försvaret av en gemensam gräns som mål, och vi måste någon gång nå dit. Stenzel Herr talman, herr ordförande, herr kommissionär, ärade kolleger! Resolutionsförslaget om att förverkliga en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik är en viktig signal till Europaparlamentet inför toppmötet i Feira, en signal i två olika riktningar. För det första en bekännelse till en oberoende säkerhetspolitisk roll för Europeiska unionen på det civila och militära området, inom en tydligt definierad uppgiftsram såsom den kommer till uttryck i Petersberguppdragen om att stifta och bevara fred. För det andra en signal om att stärka Europaparlamentets roll när det gäller att respektera och utforma en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik. Europeiska unionen har mycket att ta igen på den gemensamma säkerhets- och försvarspolitikens område om man betänker att dess utgifter för försvaret inte ens uppgår till 60 procent av motsvarande utgifter i USA, men att man med detta uppnår endast 10 procent av USA:s operativa effektivitet. Den konkreta förpliktelsen att skapa en europeisk försvarsmakt på högst 60 000 man för att uppfylla Petersberguppdragen kräver solidaritet från alla medlemsstater i Europeiska unionen. Bristen på en verklig gemensam utrikes- och säkerhetspolitik skärptes genom Balkankrisen. Den avslöjade Europeiska unionens svaghet på detta område. Det kan inte handla om att Natos funktioner skall dubbleras på den globala säkerhetens område. Det kan inte handla om att en kostsam parallellstruktur skall byggas upp. Men det måste garanteras att Petersberguppdragen fullgörs. Därutöver måste principen om att säkerhet är odelbar gälla. Därför måste också det ömsesidiga stödet som är förankrat i artikel 5 i VEU-fördraget stå öppet för alla i ett reviderat EU-fördrag. Tanken på att lägga till artikel 5 i ett tilläggsprotokoll till ett reviderat fördrag som de enskilda medlemsstaterna i förekommande fall kan ansluta sig till är därför ett förnuftigt lösningsförslag. Dimitrakopoulos Herr talman, herr minister, herr kommissionär, kära kolleger! Det är riktigt att sätta krishanteringen som huvudmål för den europeiska utrikes- och försvarspolitiken. Kriserna runt om i världen är för övrigt den fråga som dominerar i inledningen av det tjugoförsta århundradet. Det finns naturligtvis även andra ämnen och frågor som härrör från dagens verklighet och från intrigerna i det internationella systemet som enligt min mening utgör en oskiljaktig del av de frågor och problem som måste ingå i ett konkret förslag till europeisk utrikespolitik. Jag vill gratulera Lalumière, eftersom hon med sitt betänkande har tagit ett stort steg framåt. För hon lägger inte bara fram konkreta förslag, utan hon understryker också behovet av att finna ett sätt att få alla de föreslagna instrumenten för den europeiska utrikespolitiken att fungera och samexistera. Problemet i den europeiska utrikespolitiken är inte kvantitativt. Det är inte fråga om ett siffermässigt problem. Det är kvalitativt. Det rör sig om ett innehållsmässigt problem. Och jag skulle därför, herr minister, vilja föreslå att vi är mycket försiktiga när det gäller frågor som Västeuropeiska unionens införlivande eller förbindelserna med Nato. Jag, kära kolleger, skall framför allt insistera på behovet av att finna ett system, ett sätt, att få alla de förslag som har hörts i denna sal att fungera. För utrikespolitiken i dag kan inte och bör inte bara vara en produkt av ett anspråkslöst mellanstatligt samarbete. Det måste tvärtom vara ett resultat av en mångfasetterad strukturs och systems funktion, i vilket det parlamentariska inslaget har en framträdande roll. Carlsson Herr talman, kära kolleger! Det har gått ett år sedan Kosovokriget och ett intensivt återuppbyggnadsarbete har påbörjats. Enorma värden är förstörda. För att undvika liknande katastrofer tar vi nu nya steg för en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik. Det gör vi för att tillsammans skapa verktyg för att värna grundbulten för trygghet, nämligen frihet och fred i Europa. Jag är väldigt glad att denna process pågår. Inom ramen för EU:s mandat fullföljer och fördjupar man nu detta gemensamma åtagande. Jag tycker att det är viktigt att EU koncentrerar sig på det som EU är bra på, nämligen handel, kontaktskapande, konfliktförebyggande åtgärder, men det är också viktigt att skapa trovärdighet genom "mer muskler" och fler möjligheter att ingripa i tid. Om EU vill bli taget på allvar i världen, vilket EU vill och strävar efter, måste man bevisligen också kunna ta mer ansvar i sitt eget område. Det är då viktigt att vi skapar strukturer som samverkar med Nato, eftersom det är där som kompetensen, kapaciteten, ledningsförmågan och trovärdigheten finns. EU kompletterar detta, och det är därför Lalumières betänkande är så bra. Detta koncept bygger på att enskilda medlemsstater fullföljer gjorda åtaganden. Vår roll i Europaparlamentet blir då mest att utöva kontroll. Jag har tidigare tagit upp de krympande försvarsbudgetarna i medlemsstaterna. Dessa försvarsbudgetar krymper samtidigt som vi behöver investeringar i omstrukturering och materialförnyelse. Sedan vi senast diskuterade detta har Tysklands överbefälhavare avgått i protest, vilket är en signal så god som någon. För att våra stats- och regeringschefer skall ha trovärdighet kring år 2003, skall de inte bara prata i Feira, utan de måste också därefter åka hem och se över vad varje land har för ansvar och vad man har åtagit sig att fullfölja. Costa Neves Herr talman, herr statssekreterare, herr kommissionär, kära kolleger! För att bygget av Europa skall behålla sin livskraft (och detta är en förutsättning för överlevnad), måste varje målgång representera en ny start. När Ekonomiska och monetära unionen är genomförd dyker det upp andra projekt som vi inte har 50 år på oss att genomföra. Det är bland andra skapandet av en effektiv gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik. Det är nödvändigt att medlemsstaterna tar itu med denna fråga på ett europeiskt plan som är helt förenligt med åtagandena inom Nato. Även om vi önskade någonting annat är det uppenbart att Berlinmurens fall inte har minskat betydelsen av försvars- och säkerhetsfrågorna i Europa. Vi har den komplicerade situationen på Balkan att tänka på dagligen, lektionen från Kosovo som visar hur det inte får gå till, utmaningarna i Medelhavsområdet som bör väcka oss. Efter decennier av en bipolär värld är det viktigt att den enpolära världen blir en övergångsperiod, och där är Europeiska unionens bidrag avgörande. Freden måste fortsätta att vara det stora målet med det europeiska bygget, men den föds inte ur bara intet. Det är således viktigt att ha tillgång till effektiva instrument för att hantera kriser med icke-militära medel, utveckla och förena medlemsstaternas militära kapacitet, mobilisera finansiella lämpliga medel i medlemsstaternas budget och skapa effektiva beslutsstrukturer i Europeiska unionen. Alternativen är tydliga, målet är krävande och genomförandet är avgörande. Reformer skall göras, betydelsefulla finansiella medel och material skall fastställas, harmoniseras och skaffas fram, medlemsstaternas arbete är viktigt här. Tidens utmaningar tolererar inga förseningar eller fler tveksamheter. Europeiska rådet i Feira måste bli, förutom ett tillfälle att stärka vår vilja, en vändpunkt kännetecknad av att nödvändiga ekonomiska medel fastställs och av att de institutionella aspekterna i den gemensamma europeiska försvars- och säkerhetspolitiken tas upp på regeringskonferensen. Jag gratulerar Lalumière till det arbete hon har gjort. Seixas da Costa . (PT) Herr talman! Mycket kort skulle jag vilja peka på hur viktig denna debatt har varit och hur betydelsefulla alla inlägg varit för att förbereda rådet bättre i denna fråga. Jag skulle först vilja betona vikten av det betänkande som har lagts fram av Catherine Lalumière och särskilt den balanserade texten och relevansen i många av de observationer som görs. Jag vill också säga att den rapport som det portugisiska ordförandeskapet avser att lägga fram för Europeiska rådet i Feira nästa vecka, enligt min mening kommer att klargöra många tvivel och förtydliga många av de aspekter som har tagits upp här. Denna rapport är ett resultat av vårt åtagande att helt fullfölja det mandat vi fick i Helsingfors. Oavsett vissa skillnader som vi kan se i försvars- och säkerhetskulturer, särskilt när det gäller försvarskulturer, och vi antar att skillnaderna inte existerar när det gäller säkerhetskulturerna, tror vi att vi alla är överens om Europeiska unionens behov av att snabbt skaffa sig kapacitet när det gäller krishantering, både på militär och civil nivå. Det är viktigt att ta reda på hur dessa mekanismer och tillämpningen av dessa olika dimensioner kan genomföras så att vi tar hänsyn till de olika viljor som finns. När det gäller en konkret punkt som tagits upp angående förändringar av EU-fördraget och eventuella förändringar av EU-fördraget i denna fas beträffande möjligheten att fastställa de militära instrument som unionen har för närvarande, vill jag säga att det portugisiska ordförandeskapets tolkning, som också är rådets tolkning i denna fråga, är att det inte är nödvändigt med någon omedelbar förändring av fördraget och att det som sägs i artikel 17 är tillräckligt för att omfatta de aktuella mekanismerna. Hur som helst är dörren öppen för att i framtiden göra överväganden med hänsyn till utvecklingen i framtiden och till vad som kommer att fastställas angående de definitiva strukturerna. Beträffande relationerna mellan EU och Nato anser jag att all oro som har uttryckts här, om att skapandet av en gemensam europeisk säkerhets- och försvarspolitik skulle påverka förbindelserna med Nato negativt, är grundlös. Tvärtom anser vi att detta är den mekanism som gör det möjligt för oss att på ett självständigt sätt stärka en viss dimension utan att sätta upp några gränser i våra förbindelser med Nato. Vi anser dessutom att de mekanismer vi lyckas genomföra för att knyta samman förbindelserna mellan Europeiska unionens Natomedlemmar och de som inte är medlemmar i Nato och samtidigt, de former vi har genomfört beträffande Europeiska unionens förbindelser, i säkerhets- och försvarsfrågor, med våra Natopartner utanför unionen, har gjort att vi har uppnått en tillförlitlig balans och vi tror att Europeiska rådet i Feira kommer att gör dem till en definitiv modell för dessa frågor. När de gäller den parlamentariska representationen förstår vi parlamentets vilja att delta i så hög grad som möjligt. Vi anser emellertid att denna fråga kommer innan frågan om försvar och säkerhet. Den ligger på samma nivå som den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken med Europaparlamentets kända krav när det gäller deltagandet i den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken. Denna punkt diskuterades som bekant under regeringskonferensen, vi får se i vilken grad denna strävan får gehör. Hur som helst anser vi att det är nödvändigt, främst när det gäller de nationella parlamenten, att garantera dess framtida medverkan i den framtida utvecklingen av denna fråga. Vi är också angelägna om detta. När det gäller den civila krishanteringen vill jag säga att detta har varit en av de frågor det portugisiska ordförandeskapet har betonat mycket, och det har tagit särskild hänsyn till de viljor som funnits i rådet och som också parlamentet uttryckt i denna fråga. I övermorgon kommer ett första möte att äga rum i den krishanteringskommitté som har skapats under just det portugisiska ordförandeskapet. När det slutligen gäller den sista frågan om vapengruppen, så fortsätter vapengruppen sitt arbete och kommer att vara aktiv inom ramen för Västeuropeiska unionen. Patten . (EN) Herr talman! Det har varit en intressant debatt. Vi har hört mycket bra synpunkter under den, som man kunde förvänta sig. Jag kommer att fatta mig skonsamt kort. Jag vill inte komma emellan parlamentet och dess demokratiska plikter före middag. Jag vill emellertid gärna ta upp några punkter. Den första gäller diskussionerna om vilken sorts institutionella arrangemang vi behöver göra, inte minst i kommissionen för att klara av vårt ansvar för att på ett riktigt sätt genomföra en gemensam utrikes- och säkerhetspolitik och i synnerhet, att garantera att vi kan spela vår egen roll i de icke-militära aspekterna när det gäller konfliktförebyggande och krishantering. Vi behöver våra egna krisenheter i kommissionen men vi bör hålla detta på en liten nivå. Jag vill göra det helt klart att jag har inte för avsikt att inom kommissionen kopiera den typ av strukturer som nödvändigtvis kommer att inrättas inom rådet. Den andra gäller Lalumière som talade mycket klart om betydelsen av att fatta beslut mycket snabbare. Jag är tvungen att säga att det är en av mina tvångstankar. Det är en av mina tvångstankar om exempelvis, förordningen om Meda-programmet och Balkan. Vi lade fram en ny förordning för att påskynda vår hjälpleverans till Balkan. Vi har lagt fram förslag om olika handelsåtgärder för Balkan som nu övervägs av rådet och i sinom tid skall behandlas av parlamentet. Vi har lagt fram förslag om rening av Donau. Dessa är alla områden där vi har lagt fram förslag. Jag hoppas att vi kan fatta snabba beslut. Om vi inte kan fatta beslut snabbare innan kriser uppstår, då kommer frågan om hur snabbt vi fattar beslut när kriser verkligen har brutit ut att resas mycket oftare. Så enligt min bedömning är betydelsen av att fatta snabbare beslut en fråga som är relevant i varje fas av våra aktiviteter. Ju tidigare vi inser det ju bättre, inte minst för trovärdigheten för en gemensam utrikes- och säkerhetspolitik. Ännu en gång tackar jag den ärade ledamoten för hennes utmärkta betänkande. Jag kan bara föreställa mig den omfattande arbetsinsats som detta krävde. Vi alla förstår också den mängd kunskap som behövdes för det likaså. (Applåder) Talmannen. Jag har mottagit två förslag till resolutioner i enlighet med artikel 42.5 i arbetsordningen. Jag förklarar debatten avslutad. Omröstningen kommer att äga rum på torsdag kl. 12.00. Välkomsthälsning Talmannen Kolleger, det är med stor glädje jag välkomnar en delegation från Australiens representanthus och senat som just har tagit plats på åhörarläktaren. Jag välkomnar varmt den australiensiska delegation som är här för att närvara vid det 24:e interparlamentariska mötet Europaparlamentet-Australien som skall äga rum här i Strasbourg den 14 och 15 juni. Den ärade Bruce Baird leder den australiensiska delegationen som består av tre ledamöter från representanthuset och två ledamöter från senaten. Europaparlamentet och det australiensiska parlamentet inledde sin direkta politiska dialog 1981 och under årens lopp har denna dialog omfattat ett brett fält av frågor. Vi ser nu fram emot att förstärka vårt samarbete med Australien. Jag önskar er alla en framgångsrik och angenäm vistelse här i Strasbourg. (Applåder) OMRÖSTNING Talmannen Jag ger ordet till Perry för en ordningsfråga. Perry Fru talman! Utanför dörren till denna kammare finns det någon som är utklädd till ett cigarettpaket. Jag motsätter mig inte alls att människor klär ut sig som cigarettpaket, men jag har invändningar mot vad jag anser vara politiska manifestationer utanför själva dörren till kammaren. Är detta tillåtet enligt vår arbetsordning? Talmannen Herr Perry, vi noterar denna ordningsfråga, vars humoristiska sida inte har undgått någon. Finns det några andra ordningsfrågor? Van Orden Fru talman! Jag har förstått att vi skall rösta om ändringsförslagen till Lalumière- resolutionen i morgon och inte i dag. Jag vill påpeka att det finns ett allvarligt tryckfel i ändringsförslag 39, som ledamöterna kommer att ha. Där anges "Presidenten i Kanada". Detta bör heta: the "Parlamentet i Kanada". Det finns ingen president i Kanada. Statsöverhuvudet i Kanada är Hennes Majestät Drottningen, som också är statsöverhuvud i Australien. Europaparlamentets sammanträdeskalender - 2001 Dell'Alba (TDI). (FR) Fru talman, jag tar upp en ordningsfråga om den första omröstningen som skall äga rum, eftersom vi, med omkring fyrtio kolleger, har ingivit tolv ändringsförslag i syfte att flytta samtliga plenarsammanträden från Strasbourg till Bryssel. Dessa ändringsförslag har bedömts vara otillåtliga. Jag vill gärna medge att vår arbetsordning anger att vi skall överlägga om frågan enligt vad som anges i fördraget, men jag påminner om att parlamentet just med hänsyn till den pågående regeringskonferensen röstade om en resolution i april som antogs med bred majoritet och i vilken det begärs att säte och plats för arbetet skall beslutas av Europaparlamentet. Vi skulle således ha kunnat rösta om ändringsförslagen, invänta resultaten från regeringskonferensen och anpassa kalendern därefter. Jag protesterar mot att dessa ändringsförslag förklarats otillåtliga och som stöddes av ett stort antal av våra kolleger. Talmannen Mina kära kolleger, jag vill bara meddela er att de ändringsförslag som Dell'Alba just talade om i själva verket bedömdes vara otillåtliga eftersom parlamentet endast uppmanas uttala sig om de datum för sammanträdena som föreslagits av talmanskonferensen. Det har således skett en förväxling om syftet med omröstningen. Därför ansåg vi inte att vi kunde förklara ändringsförslagen vara tillåtliga. Däremot har de övriga ändringsförslagen förklarats vara tillåtliga, såsom det för övrigt alltid har varit fallet. (Parlamentet godkände den ändrade sammanträdeskalendern.) Förenklat förfarande - utan betänkande Initiativ från Storhertigdömet Luxemburg inför antagandet av rådets beslut om att inrätta ett förfarande för ändring av artiklarna 40.4, 40.5, 41.7 och 65.2 i konventionen om tillämpning av Schengenavtalet av den 14 juni 1985 om gradvis avskaffande av kontroller vid de gemensamma gränserna (7217/00 - C5-0216/2000 - 2000/0803(CNS))( Utskottet för medborgerliga fri- och rättigheter samt rättsliga och inrikes frågor) (Parlamentet godkände initiativet.) Förslag till rådets beslut om ändring av beslut 1999/311/EG av den 29 april 1999 om antagande av den tredje fasen i det alleuropeiska samarbetsprogrammet för högre utbildning (Tempus III) (2000-2006) (KOM(2000)0184 - C5-0231/2000 - 2000/0074(CNS)) (Utskottet för kultur, ungdomsfrågor, utbildning, medier och idrott) (Parlamentet godkände kommissionens förslag.) Andrabehandlingsrekommendation (A5-0153/2000), för utskottet för rättsliga frågor och den inre marknaden om rådets gemensamma ståndpunkt av den 28 februari 2000 inför antagandet av Europaparlamentets och rådets förordning om ändring av rådets förordning (EEG) nr 3330/91 om statistik över varuhandel medlemsstater emellan, med särskild hänvisning till en förenklad tillämpning av varunomenklaturen (14100/1/1999 - C5-0134/2000 - 1997/0162(COD)) Föredragande: Beysen (Talmannen förklarade den gemensamma ståndpunkten godkänd.) Betänkande av Maaten (A5-0156/2000) för utskottet för miljö, folkhälsa och konsumentfrågor om förslaget till Europaparlamentets och rådets direktiv om tillnärmning av medlemsstaternas lagar och andra författningar om tillverkning, presentation och försäljning av tobaksvaror (KOM(1999) 594 - C5-0016/2000 - 1999/0244(COD)) Fiori Fru talman! För min grupps räkning yrkar jag på att omröstningen om Maatens betänkande skjuts upp till julisessionen. Talmannen Herr Fiori, för att det skall vara klart och tydligt handlar det således om en begäran om senareläggning av omröstningen på grundval av artikel 146 i arbetsordningen. Finns det några talare för och emot denna begäran? Lechner Fru talman, kära kolleger! Detta är säkerligen ett mycket viktigt betänkande om en tveklöst allvarlig fråga. Oaktat min egen uppfattning rörande det rättsliga underlaget hyser jag verkligen största respekt för lagda förslag och framför allt för det arbete som kollegan Maaten har gjort när han på så otroligt kort tid tvingades arbeta fram ett otroligt stort antal förslag i utskottet liksom för plenum här i parlamentet. Jag anser inte att vi gör rättvisa åt betydelsen och vikten av detta ärende om vi godkänner betänkandet på så kort tid. Det är så många ändringsförslag - 120 - att jag befarar att vi får till stånd majoriteter och i slutändan resultat som inte är förenliga med varandra. Det skulle bli absolut nödvändigt med förnyade noggranna omröstningar och samordningar, såväl inom grupperna som mellan grupperna, för att vi slutligen skall nå ett resultat som tål att synas. Hur väl man än vill och trots all respekt för frågan får man faktiskt inte glömma att vi verkligen inte står under tidspress. Vi bör alla ännu en gång ta oss tid att noggrant arbeta igenom eller fundera över frågan. Lannoye Fru talman, jag vill uttala mig emot denna begäran om senareläggning av omröstningen och jag tror att argument inte saknas. Jag vet att tobaksindustrilobbyn är mycket angelägen att undvika detta direktiv och denna begäran är ytterligare en manöver, tror jag, för att förhindra en omröstning som uppenbarligen är brådskande. Jag påminner om att rådet har senarelagt granskningen av ärendet för att invänta parlamentets ståndpunkt. Om vi skjuter på omröstningen kommer tobaksindustrin att vinna ännu mer tid, eftersom rådet inte längre kommer att kunna uttala sig i slutet av juni. Jag tror för övrigt att Maatens och miljöutskottets arbete är välgjort. Visserligen finns det många ändringsförslag och i framtiden bör vi anstränga oss att förbättra arbetet så att det blir färre ändringsförslag i plenarsammanträdena. Men i detta fall tror jag att det absolut inte berättigar till en senareläggning av omröstningen. Allt är klart för omröstning. (Applåder) (Parlamentet förkastade begäran om senareläggning av omröstningen.) (Parlamentet antog lagstiftningsresolutionen.) Talmannen. Jag lyckönskar herr Maaten och passar på att säga er, mina kära kolleger, att jag har mottagit flera skrivelser från kolleger som skulle vilja att vi respekterar icke-rökarnas område eftersom de har astmaproblem. (Applåder) Betänkande av Berenguer Fuster (A5-0142/2000) för utskottet för ekonomi och valutafrågor om förslaget till Europaparlamentets och rådets direktiv om ändring av rådets direktiv 85/611/EEG, 92/49/EEG, 92/96/EEG och 93/22/EEG om utbyte av information med tredje land(KOM(1999) 748 - C5-0011/2000 - 2000/0014(COD)) (Parlamentet antog lagstiftningsresolutionen.) Betänkande av Lulling (A5-0144/2000) för utskottet för ekonomi och valutafrågor I. om förslaget till rådets direktiv om ändring av direktiv 69/169/EEG och 92/12/EEG beträffande en tillfällig kvantitativ restriktion för import av öl till Finland (KOM(2000) 76 - C5-0137/2000 - 2000/0038(CNS) II. om förslaget till rådets förordning om ändring av förordning (EEG) nr 918/83 beträffande ett tillfälligt undantag för tullfri import till Finland (KOM(2000) 76 - C5-0138/2000 - 2000/0039(CNS)) (Parlamentet antog de två lagstiftningsresolutionerna efter på varandra följande omröstningar.) Betänkande av Vidal-Quadras Roca (A5-0159/2000) för utskottet för industrifrågor, utrikeshandeln forskning och energi om kommissionens meddelande om kärnkraftsbördan från gemensamma forskningscentrets tidigare verksamheter inom ramen för Euratomfördraget - nedmontering av föråldrade kärnkraftsanläggningar och avfallshantering (KOM(1999) 114 - C5-0214/1999 - 1999/2169(COS)) (Parlamentet antog resolutionen.) Posselt Herr talman! Jag vill bara påpeka att kammaren enligt min åsikt har fattat ett rättsvidrigt beslut i omröstningen om sammanträdeskalendern, eftersom en 4-dagarsvecka i Strasbourg hade varit tillåten endast om det inte hade hållits ytterligare plenarsammanträden i Bryssel och tvärtom, endast om hela sessionsveckan är uttömd är det enligt min uppfattning lagligt att hålla ytterligare plenarsammanträden i Bryssel. Jag ber er absolut låta granska detta juridiskt. Vi har helt klart fattat ett beslut som åtminstone stöter mot andemeningen men förmodligen också mot bokstaven i fördraget. Detta kan komma att leda till att vi i morgon har endagarssessioner här och femdagarssessioner någon annanstans. Det kan inte ha varit meningen med kompromissen. Frånsett detta så är det ett enormt slöseri med pengar att korta ner en dag här för att sedan hålla ytterligare plenarsammanträden! Talmannen Herr Posselt! För det första tvivlar jag på att detta är en ordningsfråga och för det andra att om denna tolkning var odiskutabel skulle det ändringsförslag ni kritiserar inte ha tagits upp till behandling för omröstning i kammaren Detta med beaktande av att presidiet naturligtvis är berett att studera allt som begärs. Röstförklaringar - Europaparlamentets sammanträdeskalender - 2001 Flesch Herr talman! Jag tar till orda för att uttala mig emot ändringsförslagen från min egen grupp och just de ändringsförslag som syftar till att avskaffa fredagssammanträdena i Strasbourg eller att dela upp en eller annan sammanträdesvecka i två olika sammanträdesperioder för att på ett konstgjort sätt öka antalet sammanträdesperioder i Strasbourg. Eller också mot Pannellas och hans likars ändringsförslag i syfte att avskaffa måndags- och fredagssammanträdena i Strasbourg eller att förlänga de extra sammanträdena från två till tre eller rentav fem dagar. Samtliga ändringsförslag syftar till tömma protokollet om bestämmande av institutionernas säte, fogat till Amsterdamfördraget, på dess innehåll, försöka avskaffa Strasbourg och samla parlamentets verksamheter i Bryssel. Likaledes i enlighet med rättsbestämmelserna röstade jag emot de ändringsförslag som syftade till att avskaffa de extra sammanträdena i Bryssel. Jag delar inte inställningen att fördragen skall ändras i fråga om parlamentets säte, men det är legitimt. Att vilja gnaga sig fram bit för bit för att ändra på fördragets och bifogade akters bestämmelser är en metod som är ovärdig en parlamentarisk institution. Speroni Herr talman! Jag röstade för att avskaffa fredagssammanträdena i Strasbourg trots att jag är mycket positiv till att hålla sammanträden här. Eftersom nästan ingen kommer på fredagarna tycker jag att det vore bättre att avskaffa dessa sammanträden. Jag skulle vilja påpeka följande: vi arbetar mycket och dåligt och producerar litet i jämförelse med till exempel det italienska parlamentet, som trots att det sammanträder mindre - på måndagar hålls aldrig omröstningar och på fredagar sammanträder inte parlamentet alls - producerar hela femhundra lagar om året. Vi förlorar hela tiden tid på en massa debatter och framför allt en massa omröstningar, resolutioner, motioner, brådskande frågor osv. osv. som i grund och botten inte leder till någonting konkret och är till men för den rent lagstiftande verksamheten, vilken borde vara den huvudsakliga i ett parlament som inte är ett rådgivande utan ett beslutande organ. Fatuzzo Herr talman! Jag skäms litet över att säga det, men under de omröstningar som vi just har avslutat nickade jag till några gånger och vaknade bara upp i sista sekunden för att rösta. Varför? Därför att det är någonting med vårt parlaments arbete som inte fungerar. Jag röstade för sammanträdeskalendern, men jag måste understryka att vi - som Speroni sade nyss - förlorar mycket tid på onödig verksamhet. Att rösta om ändringsförslag till skälen i alla lagstiftningsåtgärder, till och med de som handlar om inriktningen, leder till slut till att vi inte kan fullfölja vårt uppdrag. Jag tycker att vårt parlament borde kunna rösta om direktiv och förordningar utan att förlora tid på andra slags debatter som kan hållas i utskotten. Lulling Herr talman! Jag är helt införstådd med vad Posselt och även Flesch har sagt om denna olycksaliga omröstning om att inte längre sammanträda här i Strasbourg på fredagarna. Jag är av den uppfattningen att detta strider mot fördraget och mot överenskommelsen om parlamentets säte. Jag är riktigt glad att parlamentet inte lägger fast sitt säte, utan att det även fortsättningsvis är ministrarna i ministerrådet som gör det, och jag hoppas att det inte heller kommer att ändras genom regeringskonferensen. Det är faktiskt svårt att förstå att vi kan sitta här och besluta att våra arbetsveckor numera bara skall vara i fyra dagar när det i fördraget talas om sessionsveckor. Arbetsveckorna för alla arbetstagare i gemenskapen, alla hundratals miljoner människor, består av fem dagar. Den dag vi har fyradagarsvecka för alla andra arbetstagare - för egenföretagarna arbetar ju i alla fall när de vill - då kan även vi säga att en sessionsvecka från och med nu bara har fyra dagar. Jag tycker att det är förskräckligt, det är slöseri med pengar, och det är verkligen oseriöst det som olika... (Talmannen avbröt talaren.) Goebbels Herr talman! Jag skulle i min tur vilja ansluta mig till uttalandet här av min kollega, Flesch, från den liberala gruppen. Dessutom skulle jag vilja tillägga följande: Det är ett faktum att det inte finns många ledamöter här i Strasbourg på fredagsmorgnarna. Jag anser emellertid att det är en skandal att vissa ledamöter vill hindra andra ledamöter från att arbeta på fredagsmorgonen. Och en ännu större skandal är att samma ledamöter anser - här har jag ett e-postmeddelande som i detta avseende sänts av ledamot van Hulten och andra ledamöter - att när man avskaffar fredagssammanträdet är det trots allt möjligt att skriva på registret på fredagen för att få pengar utan att arbeta. Jag ber presidiet att vara konsekvent och också avskaffa möjligheten att få pengar på fredagen utan att arbeta! Berthu . (FR) Vid omröstningen om sammanträdeskalendern för 2001 trodde en majoritet av Europaparlamentets ledamöter att de hade möjlighet att avskaffa fredagarna vid de månatliga sammanträdena i Strasbourg. Här har ytterligare en episod i det eviga gerillakrig som förs av Strasbourgmotståndarna mot fördragens innehåll. Strasbourgmotståndarna fick redan 1997 ett bitande nederlag inför domstolen efter att ha velat fullständigt avskaffa en av de tolv normala månatliga sammanträdesperioderna. Den här gången ville de handla mera skarpsinnigt genom att förkorta tiden för varje normal sammanträdesperiod utan att röra vid antalet. Domstolen påminde nämligen i sitt beslut av den 1 oktober 1997 om att beslutet av Europeiska rådet i Edinburgh av den 12 december 1992 genom tillämpning av artikel 216 i fördraget (som för övrigt senare upphöjdes till protokoll i Amsterdamfördraget) hade samma värde som fördraget och var således tvingande för Europaparlamentet. I förbigående sagt fick således parlamentet den extrema förödmjukelsen att bli påmind om att det inte är ett suveränt parlament, såsom ett nationellt parlament, utan bara en församling som inrättats genom ett fördrag och omfattas av de krav och inskränkningar som anges i detta fördrag. Beslutet från Edinburgh, som upprepas i Amsterdamprotokollet, anger att "Europaparlamentet har sitt säte i Strasbourg, där de tolv månatliga sammanträdesperioderna hålls...". Generaladvokat Lenz underströk 1997 att om texten innehåller uttrycket "där de tolv sammanträdesperioderna hålls" (och inte, till exempel, "antalet sammanträdesperioder som skall hållas på denna plats är fastställt till tolv") betyder det att "företrädarna för medlemsstaternas regeringar hänvisar till ett tillvägagångssätt som parlamentet följer när det gäller dess sätt att fungera." Detta tillvägagångssätt, som intresserar os i dag, är att de normala sammanträdesperioderna hålls i Strasbourg och varar i en hel vecka. Detta bruk, på vilket fördraget stöder sig, bör följas. Om man medgav att de normala sammanträdesperioderna kan förkortas med en dag, skulle denna uttänjning riskera att bli längre, så att Strasbourg så småningom inte längre skulle vara centrum för plenarsammanträdesarbetet. Fördragets innehåll skulle således i korta etapper överträdas gradvis. Jag skulle vilja ta tillfället i akt för att påminna om att, enligt min åsikt, är inte heller fastställandet ett år i förväg av de extra sammanträdena i Bryssel en metod som är förenlig med fördraget. I beslutet från 1997 anges att "det bara kan fastställas att extra plenarsammanträden skall hållas på en annan arbetsplats om parlamentets tolv ordinarie sammanträdesperioder hålls i Strasbourg, platsen för institutionens säte". Domstolen ansåg följaktligen att det var mycket logiskt att det bara kan bli en extra period, om de normala sammanträdesperioderna har hållits, och om det verkligen har visat sig att de var otillräckliga för att behandla samtliga oavslutade ärenden. Jag drar därigenom slutsatsen att Europaparlamentet inte har rätt att över ett år i förväg, såsom nu sker, fastställa att extra sammanträden skall hållas. Parlamentet kan nämligen inte veta detta så långt i förväg. Man skulle för övrigt kunna anse att det är motsägelsefullt att parlamentet minskar de normala plenarveckorna i Strasbourg samtidigt som de extra sammanträdena behålls i Bryssel. Om parlamentet anser att vi tillbringar för lång tid i sammanträden är det de extra sammanträdesperioderna i Bryssel som måste dras in i första hand. Jag önskar livligt att den franska regeringen på nytt väcker talan vid domstolen såsom redan skedde 1995. Jag önskar också att den gör en verklig ansträngning för att underlätta för de utländska kollegerna att komma till Strasbourg. Varför förvånar man sig över att de som har en resa på tio till tolv timmar på grund av dåliga järnvägs- och flygförbindelser till sluts tröttnar och fattar aversion mot Strasbourg? Caudron . (FR) När det gäller Europaparlamentets sammanträdeskalender för 2001, vill jag, som aldrig ens en gång varit frånvarande sedan ombildningen den 12 juni 1999, tydligt säga ifrån att jag har motsatt mig, motsätter mig och kommer att motsätta mig samtliga beslut som syftar till att tömma plenarsammanträdena i Strasbourgs på sitt innehåll i det mer eller mindre medgivna syftet att ta ifrån Strasbourg Europaparlamentets säte Genom ett sådant beslut ifrågasätts inte bara den institutionella balans som likväl godkänts av samtliga stater, utan ännu allvarligare är att en viss idé om Europa, som Strasbourg symboliserar, ifrågasätts: idén om ett politiskt försonat och fredligt Europa. Vem kan slutligen förneka vilken absurd idé det skulle vara att bilda en enda huvudstad för ett federalt Europa som om tio år kommer att omfatta över fem hundra miljoner invånare? Det skulle bli en urbaniserings- och miljökatastrof och således en mänsklig katastrof! Att vara modern i det tjugoförsta århundradet är att vilja ha en multipolär huvudstad i vars centrum Strasbourg alltid kommer att ha en särskild plats. Av alla dessa skäl vill jag avslöja de ideologiska och vinningslystna manövrer av Strasbourgmotståndarna som aldrig missar ett tillfälle att slå till! Clegg, Davies, Duff, van der Laan, Malmström, Ries, Schmidt, Sterckx och Thors . (EN) Den nuvarande metoden att flytta parlamentet mellan Bryssel och Strasbourg innebär höga kostnader för de europeiska skattebetalarna och minskar effektiviteten i det parlamentariska arbetet. Det undergräver parlamentets trovärdighet och politiska påverkan. Lösningen på detta problem skulle vara att koncentrera parlamentets arbete till endast en plats. Vi uppmanar medlemsstaterna att överväga en ändring av fördraget som ger Europaparlamentet möjlighet att besluta om sitt eget säte. För att klargöra detta har vi röstat för alla ändringsförslag som syftar till att minska den tid som används i Strasbourg och öka den i Bryssel. Miller . (EN) Jag har inte uteblivit någon dag under någon av parlamentets sammanträdesperioder sedan valet och jag tror endast två under den föregående parlamentssessionen. Det är därför med en viss tvekan som jag röstade för att fredagar skall tas bort från sammanträdesperioderna i Strasbourg. Jag har kommit fram till den åsikten att dagordningarna för fredagssammanträdena har skapats för att fylla ut sammanträdesperioden och håller på att bli alltmer meningslösa. Det gynnar inte denna institution när man på en fredag har mindre än hundra ledamöter som debatterar en resolution som inte har någon betydelse. Detta parlament måste omstrukturera sitt arbetssätt för att spegla de ändrade arbetsförhållandena. Poos . (FR) Ännu en gång har denna punkt på föredragningslistan använts som förevändning för att tömma protokollet om de europeiska institutionernas säte på sitt innehåll. Största delen av Europaparlamentets ledamöter som röstade för avskaffandet av fredagssammanträdet följer en strategi vars syften är kristallklara: de vill flytta fler plenarsammanträden till Bryssel. Efter fredagssammanträdet blir det torsdagssammanträdet som kommer att vara i blickpunkten. När man har dragit ner sammanträdesperioden till ett minimisammanträde, kommer samma röster att kräva att sätet i Strasbourg skall stängas på grund av rationalisering. För att inte bli delaktig av denna strategi röstade jag inte för motsvarande ändringsförslag. Jag tycker dessutom att det är fullständigt ologiskt att avskaffa ett halvdagssammanträde samtidigt som man för övrigt klagar på att Europaparlamentets arbete ökar. Ingen har bekymrat sig om att lägga de förlorade fredagstimmarna till kalendern för 2001! Schengenavtalet Speroni Herr talman! Jag röstade för och skulle vilja göra följande anmärkning i marginalen: i Italien tillämpas inte Schengenavtalet alltid på rätt sätt. Jag syftar särskilt på de systematiska kontroller som gränspolisen tillsammans med ekobrottspolisen utsätter alla dem som reser från Italien till ett annat Schengenland med privata flygplan för. Enligt Schengenavtalet skall inga systematiska kontroller förekomma och inte heller något tvång att inställa sig eller meddela gränsmyndigheterna om utresan från det nationella territoriet. Jag ber därför att kommissionen ingriper så att Schengenavtalet följs utan ytterligare byråkratiska hinder från de italienska myndigheternas sida. Andrahandsbehandlingsrekommendation (A5-0153/2000) av Beysen Fatuzzo Herr talman! Jag röstade för Beysens betänkande, men detta är just det klassiska exempel jag syftade på i röstförklaringen om avskaffande av fredagsmötena. I detta dokument fastslår Europaparlamentet vilka slags varor som skall beaktas vid upprättande av en statistik som man inte förstår nyttan med över de produkter som passerar gränserna mellan två länder. För att få veta hur många karameller som har fraktats från Italien till Frankrike och hur många traktorer som har förts från Tyskland till Sverige och så vidare? Jag tycker att detta rent allmänt är för mycket byråkrati och dessutom innebär för mycket arbete för vårt parlament. Men om vi då skall katalogisera hur mycket varor som förflyttas, varför inte katalogisera hur många människor som rör sig från en del av Europeiska unionen till en annan? Men till vilken nytta? Vi måste förenkla medborgarnas liv och lagstiftningen! Betänkande (A5-0156/2000) av Maaten Berthu Herr talman, när det gäller omarbetningen av direktivet om tillverkning, presentation och försäljning av tobaksvaror följde vi föredragandens strängaste ändringsförslag eftersom vi är övertygade om att tobak utgör en oerhörd kostnad för samhället och en mycket större fara för köparna än de själva föreställer sig. Samtidigt är vi likväl övertygade om att artikel 95 i fördraget om tillnärmning av bestämmelserna på den inre marknaden, på vilken projektet grundas, är en felaktig rättslig grund. Syftet med de föreslagna bestämmelserna är nämligen att skydda folkhälsan och inte att avskaffa hinder för varornas fria rörlighet. Vad gäller artikel 152 i fördraget, i sin tur, om folkhälsa får gemenskapen tillstånd att uppmuntra till samarbete medlemsstaterna emellan, men inte att själv vidta tvingande harmoniseringsåtgärder, som för övrigt uttryckligen utesluts i punkt 3 c. Under sådana förutsättningar är vi väl medvetna om att kommissionen, såsom så ofta, håller på att använda en berömvärd sak - såsom här kampen mot tobak - för att skaffa sig nya befogenheter trots bestämmelserna i fördragen och utan hänsyn till subsidiariteten. Vi har således röstat om ändringsförslagen för att visa att beträffande innehållet ville vi vara stränga, men samtidigt uppmanar vi rådet att ändra förslaget till direktiv, i enlighet med artikel 152, till en rekommendation som uppmuntrar medlemsstaterna att ta sitt ansvar. De är helt och fullt i stånd att göra det, och även om denna nationella behörighet ledde till olika bestämmelser om information till konsumenterna i varje land, beroende på deras egen kultur, skulle tobaksindustrin bara få anpassa sig. Om vi inte agerade på detta sätt, skulle man kunna säga att subsidiariteten inte längre skulle ha någon mening i gemenskapen. Fatuzzo Herr talman! Jag är absolut för detta betänkande som syftar till att värna om medborgarnas hälsa, både de som röker och de som är närvarande när andra röker. Men när har man någonsin lyckats minska tobakskonsumtionen, cigarettrökningen historiskt sett? En enda gång, herr ordförande. "När då?" frågar ni mig då. Jo 1848, under kampen mot Österrike-Ungerns herravälde över Milano lyckades de milanesiska patrioterna minska cigarettkonsumtionen för att skada dubbelmonarkins finanser. Så vi borde ha skrivit "Rökning dödar och regeringarna tackar för besparingarna i pensionskostnader". Newton Dunn Herr talman! Jag röstade emot ändringsförslag 54 som skulle ha tillåtit ett undantag från våra produktionsgränser för cigaretter exporterade till tredje land. Alla cigaretter är skadliga. Inga gör någon nytta. Rökning är ett missbruk, i själva verket ett långsamt självmord, såsom vi har röstat och producenter har tillstått och vetat en tid att den orsakar cancer och andra sjukdomar. Jag medger att tredje land bör fastställa sina egna hälsobestämmelser, men vi bör inte godkänna dubbla standarder. Om vi väljer strängt skydd för våra medborgare bör vi inte tillåta export av farligare produkter som drar nytta av andras missbruk. Ingen människa är en isolerad ö. Alla människor berörs av varandra. Jag kan inte tolerera att man drar fördel av hälsoproblem hos medborgare i tredje världen. Swoboda Herr talman! Jag skulle vilja avge en röstförklaring i vilken jag fastslår att jag till stor del har avstått från att rösta om Maatens betänkande. Detta skedde inte därför att jag inte skulle dela de hälsopolitiska målsättningarna, utan därför att jag absolut inte kan förstå hur kommissionen och även parlamentet på europeisk nivå kan besluta om regleringar ända in i sådana detaljer, vilket till slut skadar vår trovärdighet. Om vi skall reglera storleken, färgen, placeringen av texter, av bilder på cigarettpaket, då är detta inte det Europa som jag tror på. Tvärtom mot Newton Dunn vill jag konstatera att detta inte handlar om att ha dubbla standarder. Däremot har vi ansvar för medborgarnas hälsa. Där måste vi hitta regler. Andra regioner måste hitta sina egna regler. Vi kan inte dra på oss exportnackdelar därför att andra då exporterar till dessa regioner i stället. Jag hoppas att vi i linje med detta skall nå överenskommelser med rådet och kommissionen i vilka det finns klara, entydiga regleringar om hälsan, men som inte omfattar dylika detaljer som vi inte alls kan besluta om med gott samvete här i parlamentet. Sbarbati Herr talman! En kort röstförklaring för att säga att inte heller jag helt instämmer i Maatens betänkande. Fastän jag förstår att man måste informera konsumenterna fullt ut om riskerna med det de intar anser jag inte att vår uppgift är att skapa en prohibitiv lagstiftning, särskilt inte gentemot tredje land. Det finns överdrifter som fick mig att tänka på en viss terroristisk propaganda som jag inte tror gynnar "medvetandegörandet", även därför att man varje gång man överdriver på dessa områden uppnår motsatt effekt. En annan sak som jag skulle vilja understryka - eftersom jag kommer från Italien och alltså från ett Medelhavsland - är att försöket att minska subventionerna till tobaksplantager är en mycket känslig fråga som jag än en gång skulle vilja uppmuntra kommissionen att fundera över, eftersom det faktiskt handlar om tusentals arbetstillfällen, både direkt och indirekt. Det finns en binäring som hänger samman med allt detta som vi absolut måste värna om. Laguiller Herr talman, jag delar denna röstförklaring med Cauquil och Bordes. Genom att rösta om detta betänkande trots dess brister och, framför allt, trots staternas hyckleri när det gäller att begränsa tobaksmissbruket, tänker vi inom våra möjligheters gräns opponera oss mot tobakskoncernernas rätt att förgifta befolkningen för att skaffa privata vinster. Åtgärderna borde för övrigt lägga åtminstone samma inskränkningar på de europeiska tobakskoncernerna, när de licenstillverkar eller säljer sitt gift i länderna i Östeuropa, Afrika eller på andra ställen. Tobakskoncernernas uppförande, som går så stick i stäv mot samhällets intressen, är en spegelbild av uppförandet hos samtliga stora olje-, asbests-, vapenutrustnings- och livsmedelskoncerner, som är beredda att ta risken att skada befolkningen eller miljön för att göra litet större vinster. Vi har förkastat samtliga ändringsförslag som syftar till att minska de föreslagna åtgärdernas redan begränsade omfattning eller att dämpa informationer som anger tobaksmissbrukets livshotande skadlighet, eftersom samtliga tillmötesgår önskningarna av tobakskoncernernas lobby. Vi är däremot solidariska med de anställda inom denna sektor, samt med de tobaksproducerande småjordbrukare vars inkomster och omställning till nyttiga produktioner borde finansieras genom avgifter på tobakskoncernernas oerhörda vinster. Raschhofer Herr talman, ärade kolleger! Det förbud som har fastslagits genom direktiv 89/552 mot varje form av TV-reklam för cigaretter och andra tobaksprodukter samt den utvidgning av skyldigheterna rörande märkningen av tobaksprodukter som införts i och med direktivet är ett uttryck för Europeiska unionens ambivalenta förhållande till tobak. Å ena sidan subventioneras tobaksodlingen i unionen årligen med över en miljard euro, å andra sidan försöker man reducera tobakskonsumtionen så långt som möjligt i unionen. Denna konflikt mellan olika mål måste lösas för gemenskapspolitikens trovärdighets skull. Europeiska unionen måste ha som mål att driva en politik som är begriplig för medborgaren. Bidrag till tobaksodling å ena sidan och reklamförbud å andra sidan står i olöslig konflikt med varandra. Om denna konflikt inte kan lösas på gemenskapsnivå, måste unionen arbeta för att på internationell nivå gå i bräschen för att reducera tobaksodlingen och på så sätt bidra till att uppnå en hög hälsoskyddsnivå . Thyssen Herr talman! Jag har med övertygelse röstat för det ändrade förslaget och för lagstiftningsresolutionen i samband med det nya tobaksdirektivet. Det är absolut så att texterna fortfarande måste rensas, att de måste snyggas till, vi har ju här antagit en hel del texter som enligt lagstiftningsteknikens regler absolut inte hör hemma i det här direktivet. Ändå har de texterna också ett värde eftersom de ger en signal. De ger en signal att parlamentet prioriterar folkhälsan. Att skydda folkhälsan är verkligen vår uppgift. Även när vi harmoniserar lagstiftningen bör det vara så att inga kompromisser får träffas med avseende på folkhälsan. Folkhälsa är inte bara en intressepunkt, folkhälsa hör ihop med det allmännas intresse. I dag har vi bevisat att vi står för det, och så skall det också vara. Goebbels Herr talman, jag har aldrig rökt personligen, och jag är väl medveten om tobakens faror när det gäller enskild hälsa och folkhälsa. Jag är således emot tobaksmissbruk. Jag har ändå röstat emot vissa ändringsförslag som jag vill kalla överdrivna och jag har lagt ner min röst flera gånger eftersom jag anser att vi här har en typisk europeisk överdriven reglering. Vissa kolleger känner uppenbarligen dåligt till lagstiftningsfunktionen. I lagstiftningen förbjuds eller beviljas, men man broderar inte i lagstiftningstexterna vilket vi gör här hela tiden. Det passar en motivering men inte lagstiftningstexter. Jag kommer från ett land som inte odlar tobak. Jag kan således tala fritt om producentfrågan. Jag tror att om vi avskaffar produktionsstödet till tobak hindrar vi inte rökarna från att röka, men vi öppnar upp för tobaksimport från länder utanför Europeiska gemenskapen. Ahern . (EN) Det var viktigt att tobaksindustrin inte kunde förhindra den omröstning som skedde i dag i parlamentet. Mer än en halv miljon människor dog till följd av tobaksmissbruk i EU under 1990. Trots enorm lobbyverksamhet från tobaksindustrin, däribland ett försök att få processen förklarad olaglig, kommer Europaparlamentet att vara orubblig i fråga om folkhälsa. Jag välkomnar utfästelsen att man skall förstärka informationen i cigarettmärkningen. Hälsovarningar kommer att täcka 40 procent av paketets framsida och 50 procent av baksidan. Industrin måste tvingas att lämna information om innehållet i cigaretterna, inbegripet tobaken, och lika viktigt i de filter och tillsatser som används för att framställa dem. På varje enskilt märke bör anges alla tillsatser, inte bara de förbjudna. Detta måste bli allmänt känt och inte gömt bakom en slöja av "handelssekretess". Människor har rätt till korrekt information om tobakens hälsorisker. De Gröna vill förbjuda många av de mer än 600 tillsatserna i cigaretter. Vi behöver få veta vilka dessa ämnen är och se till att de testas på vederbörligt sätt. Rökare har rätt att veta precis vad en cigarett innehåller. Ainardi . (FR) Det väsentliga syftet med kommissionens förslag till direktiv är att omarbeta befintliga direktiv som i synnerhet rör tjärhalten i cigaretter och märkning av tobaksvaror. Genom förslaget försöker man också att komplettera aktuella bestämmelser för att ta hänsyn till vetenskapliga upptäckter och stärka skyddsnivån för folkhälsa. Direktivet har förtjänsten att klargöra befintlig rätt, tillnärma bestämmelserna mellan staterna, förbättra konsumentskyddet och bekämpa tobaksmissbruk. Jag är positiv till direktivet och jag tycker att det är skandalöst med den oanständiga presskampanjen av de multinationella tobaksföretag som struntar i befolkningarnas hälsa och endast tänker på sina marknadsandelar och vinster. Det skulle för övrigt vara nödvändigt att vidta åtgärder på det internationella planet för att bromsa dessa företags offensiv gentemot utvecklingsländerna där de utan vare sig återhållsamhet eller kontroll mångdubblar reklam- och propagandakampanjerna. Jag ställer mig positiv till kommissionens förslag och också till förslagen till ändring av betänkandet av utskottet för miljö, folkhälsa och konsumentfrågor som förbättrar skyddet av folkhälsan. Vi får för övrigt inte försöka dölja de problem vi står inför med beslutet att ifrågasätta stöden till gemenskapens tobaksproducenter. Vi måste ta hänsyn till de socioekonomiska aspekterna av denna produktion. Det gäller också att ta itu med dessa problem, inleda en process och tänka på att Europeiska unionen importerar nära nog åttio procent av sin tobakskonsumtion. Därför har jag medundertecknat ett ändringsförslag i vilket det begärs att "EG-preferensen skall respekteras för att minska de amerikanska multinationella företagens del i tobakskonsumtionen". Alavanos . (EL) Ingen tvivlar på rökningens skadliga effekter, och ingen kan vara motståndare till att åtgärder vidtas som syftar till att minska rökningen. Och ur den synvinkeln finns det bestämmelser i kommissionens förslag till direktiv som är positiva. Men, samtidigt som det finns allvarliga tvivel om huruvida kommissionens förslag kommer att leda till att konsumtionen minskar, är det helt säkert att konsekvenserna för såväl gemenskapens tobaksproducenter som för tobaksindustrierna och handlarna kommer att bli mycket negativa. Och de ändringsförslag som handlar om att minska konsumtionen av tobaksprodukter är ingenting annat än förevändningar; syftet med dem är att minska utgifterna i budgeten (omkring 1 miljard euro per år, samtidigt som de skatteintäkter som EU:s 15 medlemsländer drar in från tobakssektorn uppgår till 60 miljarder euro årligen), och om de antas, kommer det att orsaka enorma och irreparabla sociala, politiska och ekonomiska skador i de regionala ekonomierna, och de kommer att vara särskilt stora i Grekland. Dessutom kommer stora problem att skapas för vårt land, om kommissionens förslag om en treårig övergångsperiod avseende direktivets tillämpning inte antas, liksom om direktivet tillämpas inte bara på de tobaksprodukter som förbrukas i EU, utan även på dem som är avsedda för export till länder i vilka direktivets stränga bestämmelser inte gäller. De Rossa . (EN) Det gläder mig att detta betänkande antas därför att det garanterar rätten till ett starkare skydd av folkhälsan och skulle eventuellt bana vägen för en slutgiltig utrotning av tobaksmissbruk inom EU på lång sikt. Om vi som exempel tar gemenskapens strategi för lagstiftning om livsmedelssäkerhet, där lagstiftningen grundas på principen att konsumenter har rätt att veta vad de konsumerar, så måste samma princip tillämpas för tobaksprodukter: Rökare bör ha rätt att veta exakt vad de röker och vad effekterna är. Vi som lagstiftare delar ansvaret med producenterna för att se till att allmänheten är fullständigt informerad om farorna med cigarettmissbruk. Rekommendationerna avseende varningar på framsidan av förpackningarna måste välkomnas, eftersom de slår sönder myten att dessa produkter är mindre skadliga för en människas hälsa. Figueiredo skriftlig. (PT) Debatten och omröstningen om detta betänkande visar en djup splittring mellan ledamöterna. Vi gav för vår del stöd till de förslag som syftar till att försvara konsumenthälsan, utan att äventyra sysselsättningen genom att förhindra de europeiska jordbrukarna från att fortsätta att producera tobak och den europeiska industrin från att fortsätta framställningen, eftersom de enda som skulle tjäna på en minskning av produktion och framställning av tobak i Europa, med tanke på att importen inte är förbjuden, är de amerikanska multinationella bolagen. Vi röstade därför för att behålla det direkta inkomststödet till den tobaksproducerande sektorn i Europeiska unionen, vilket garanterar ett större uppfyllande av gemenskapens preferenser, i syfte att minska de amerikanska multinationella företagens andel på tobaksmarknaden och försvara de portugisiska jordbrukarnas intressen, utan att folkhälsan blir lidande. Vi har också ingivit ett förslag för att försvara det portugisiska märket "Português Suave", eftersom vi inte tycker att det finns några skäl att ifrågasätta det. Kauppi . (EN) Jag röstade för att man skulle häva förbudet mot försäljning av tuggtobak, så kallat snus, i EU. Jag är helt införstådd med att alla tobaksprodukter är farliga för människors hälsa och orsakar olika typer av cancer och hjärt- och kärlsjukdomar. Jag anser dock att alla tobaksprodukter, som kan ge skadeverkan på olika nivåer, bör behandlas på ett sätt som överensstämmer med hur stor fara den utgör för människors hälsa. Jag vill också att de olika restriktionerna baseras på vetenskapliga fakta. Det är skälet till att jag lade fram ett ändringsförslag tillsammans med mina kolleger om att genomföra kontrollen av hälsoeffekter senast år 2002 i stället för år 2005, vilket var det ursprungliga förslaget från kommissionen. Detta förslag att ändra tidtabellen är också mycket viktigt ur folkhälsosynpunkt. Tyvärr antogs inte mitt förslag. Jag anser fortfarande att även om den vetenskapliga informationen kommer så sent som år 2004 kommer den informationen att vara mycket viktig för oss ledamöter i Europaparlamentet, när vi skall lagstifta i framtiden på området tobaksprodukter. Lulling . (DE) För över 30 år sedan var jag föredragande här i parlamentet för den gemensamma marknadsorganisationen för råtobak. I mitt ungdomliga lättsinne trodde jag då att jag skulle kunna övertyga mina 141 kolleger om att inte bygga upp någon marknadsorganisation för råtobak som för interventionen skulle ge oss berg av osäljbar råtobak. Om man hade lyssnat på mig då, så hade man inte behövt beskärma sig över miljarderna i bidrag för råtobak nu. Men jag skall inte göra upp med det förflutna nu. Nu är det som det är, och det kommer vi att få leva med eftersom det ju inte är rimligt att vi nu plötsligt skulle lämna tobaksodlarna i sticket efter 30 år av gemensam marknadsorganisation för råtobak. Vi har vant dem vid subventionerna; det är i stor utsträckning detta som har gjort omstruktureringen av råtobaksodlingen så trög. Nu vill hälsoprofeterna i parlamentet förstöra råtobaksodlingen i EU, givetvis till fördel för importtobaken - för den kan och vill de inte stoppa - naturligtvis utan att därmed få kedjerökarna att börja fimpa. Visst är det alldeles för många människor som dör i lungcancer i EU liksom över hela världen, rökaren drabbad i många fler fall än icke-rökare. Men de förbudsmetoder, de rentav orimliga pålagorna på den europeiska tobaksindustrin, som utskottet för miljö har knåpat ihop utan hänsyn till arbetsplatsförlusterna, särskilt för kvinnor, kommer inte att leda till att EU-medborgarna blir icke-rökare, vilket har bevisats av de redan förekommande genomgripande åtgärderna rörande reklam och märkning. Rentav perverst är förslaget om att ålägga producenterna inom EU att följa samma föreskrifter rörande tjära, nikotin och kolmonoxid även vad gäller de cigaretter som är avsedda för export till tredje land. Det är säkert en god avsikt att känna sig och vilja vara ansvarig för rökarnas hälsa även i tredje land. Men när detta frälsarnit leder till att tobaksindustrin lägger ner den produktion som var avsedd för exporten till tredje land, har vi enbart fått till stånd en nedläggning av arbetsplatser. Enbart i det lilla storhertigdömet Luxemburg skulle en dylik åtgärd resultera i en tvångsförflyttning av 12 procent av cigarettproduktionen. Det är faktiskt inte godtagbart. Det som nu produceras här saknar proportioner, är orimligt gentemot tobaksodlarna och diskriminerande för tobaksindustrin i Europa. Man kan inte undgå intrycket av att olika hälsoprofeter helst av allt skulle vilja bannlysa rökarna. Jag är för varningstexter på paketen, men inte för en dödskalle som upptar 60 procent av ytan. Jag är för en riktad informationskampanj, särskilt mot ungdomarna, för att göra dem uppmärksamma på den risk som rökningen innebär för deras hälsa. Men jag är emot alla de överdrifter som finns i detta betänkande och kan därför inte rösta för betänkandet i dess nuvarande form. Malmström, Paulsen och Olle Schmidt . Att totalförbjuda snus i EU, samtidigt som cigaretter och andra tobaksprodukter är tillåtna i hela unionen, är ologiskt. Det förbud mot snus som gäller i alla EU-länder utom Sverige bör därför hävas. Fördelen med snuset är att bruket av det inte drabbar omgivningen. Medan rökning orsakar lidande och sjukdomar även hos människor som inte röker, inte minst hos allergiker, är det bara snusaren själv som utsätts för eventuella skadeverkningar. Snus är beroendeframkallande. Därför skall tobaksindustrin inte få marknadsföra snus som något hälsosamt. Marknadsföringsdirektivet som inom kort förbjuder tobaksreklam inom EU måste värnas och gälla samtliga tobaksprodukter. Miller . (EN) EPLP:s medlemmar stöder helt huvudinriktningen i betänkandet Maaten vilken belyser hälsoriskerna med tobak. Vi anser emellertid att det finns ett antal tekniska områden som måste klargöras efter den första behandlingen i förhandlingarna med kommissionen och rådet. Frågan om subventioner för tobaksodling har inte behandlats i detta betänkande. Även om många ledamöter anser att det ingår som en del av hela debatten om tobak och hälsa och borde har tagits upp här anser vi att det skulle vara mer korrekt att behandla denna fråga inom ramen för reformen av den gemensamma jordbrukspolitiken. Ries . (FR) Tobak dödar: femhundra tusen döda varje år i unionen, 1 400 per dag och nästan en person per minut. En rökare av två kommer att dö förr eller senare av en sjukdom som har samband med tobaksmissbruket. Dessa siffror talar för sig själva och de är skrämmande. Behövs det ytterligare ett skäl för att stödja det föreslagna direktivet i dess nuvarande form med rätta ändrat av vår föredragande, Jules Maaten, som jag vill lyckönska till ett utomordentligt arbete, vars riktlinjer jag har följt. Tobak är inte en vilken vara som helst. Den kräver särskilda bestämmelser och det är i rätt ögonblick mot bakgrund av färska undersökningar som kommissionen föreslår oss en omarbetning av lagstiftningen i frågan. Det kan verka naivt att vilja avskaffa tobaksmissbruket, men jag tror emellertid att vi kan minska det på ett avgörande sätt genom bättre konsumentinformation. Vi har just uttalat oss, och det gläder jag mig åt, för varningar som kommer att täcka 35 procent av framsidan och 45 procent av baksidan på paketen. Jag beklagar personligen att den största delen av mina kolleger inte är övertygade om vilken effekt fotografier skulle ha gett på samma ytor. Jag stödde ändringsförslag 75 som väcker frågan om förbud av försäljning av tobaksvaror till ungdomar under sexton år. Till förbudsmotståndarna som anser att ett sådant förbud tvärtom skulle locka ungdomarna till tobak, svarar jag med ett etiskt argument. Vårt samhälle måste på vissa områden sätta upp moraliska hinder som inte får överträdas. Det gäller här hela frågan om det mänskliga beteendet. Det väcker också frågan om utbildning, och hälsoutbildning i synnerhet. Denna utbildning måste inledas redan i tidiga år och tonåren verkar för mig vara en lämplig period för att inskärpa i ungdomarna vilka gränser som inte får överskridas. Jag tror att det är på grundval av etiska tankar också som det är rätt att förbjuda export till länder utanför unionen av varor som vi anser skadliga för våra egna medborgare. Jag har röstat emot, radikalt emot, ändringsförslag 54. Europa har andra tillgångar och andra källor till kreativitet för att vinna exportmarknader. Kolleger påminde om det i går vid debatten: tobak dödar mer än tuberkulos, aids eller andra infektionssjukdomar. Det är ett av skälen, i sig själv tillräckligt, för att vi skall ta tag i problemet utan omsvep. Betänkandet av Jules Maaten är ett steg i rätt riktning, men bara ett steg. Att kämpa för livet och för hälsan är nämligen en ständig kamp som måste mobilisera oss alla. Sacrédeus . De svenska kristdemokraterna har idag röstat för betydligt strängare regler för tobaksindustrin, inklusive att en större del av utrymmet på tobakspaketen skall förses med varningstext (40 procent) än vad kommissionen föreslagit (25 procents utrymme). Vi är även för att all text om "lätt" eller "mildare" tobak ej längre tillåts samt att stödet till tobaksodlingar inom EU snarast fasas ut, då denna stödform står i direkt motsatsförhållande till EU:s insatser och arbete för förbättrad folkhälsa. Vidare vill vi avskaffa det märkliga tobaksundantaget för Grekland. Vad gäller fortsatt förbud av snusförsäljning till övriga EU-länder anser vi svenska kristdemokrater att man skall ta hänsyn till dessa länders ovilja att introducera en ny produkt som de uppfattar som vanebildande och negativ ur folkhälsosynpunkt. Sverige skall inte i namn av frihandel och inre marknad tvinga på andra länder och folk snusprodukter om de inte vill ha dem. På samma sätt borde kommissionen ha visat motsvarande respekt för den svenska alkoholpolitiken genom att ha förlängt och permanentat Sveriges undantag från 1994 om privat alkoholinförsel. Savary . (FR) I egenskap av vald ledamot från ett produktionsområde för tobak skulle jag här ange de förbehåll som betänkandet om förslaget till direktiv "tobak" väcker hos mig. Att dess syften är välgrundade är det ingen som motsäger; tobak dödar femhundra tusen människor per år endast i Europeiska unionen. Vi måste således beslutsamt bekämpa tobaksmissbruk, liksom vi utan att svikta måste bekämpa missbruk av droger, alkohol och samtliga farliga produkter som skapar beroende, vare sig de är naturliga eller kemiska. I det avseendet kan man bara instämma i förslagen i betänkandet som syftar till bättre förebyggande, medvetenhet och information till konsumenterna om de risker de utsätter sig för genom en överdriven tobakskonsumtion. Vi måste gå ännu längre än till märkning eller begränsning av giftiga ämnen genom att bättre än för närvarande använda den specialfond som bildats inom ramen för den gemensamma organisationen av marknaden för tobak och till vilken medel avsätts av producenterna för att finansiera forskning och utveckling av mindre giftiga arter. Men, å andra sidan, måste vi slå vakt p, att inte alltför brutalt destabilisera, utan att ge den tid till omställning, en jordbrukssektor som ändå har 135 000 producenter och sysselsätter 400 000 säsongarbetare i ofta ömtåliga jordbruksområden. I detta fall tycks det mig att några enkla principer måste styra våra steg: att agera rättvist mot alla tillvänjningsrisker, inbegripet mot reklam för och överdriven konsumtion av farliga farmakologiska ämnen - till råga på allt finansierade genom det sociala trygghetssystemet - se till att begränsningen av den inre tobaksproduktionen åtföljs av övervakning och importbegränsning för att inte häva effekterna på konsumtionen, ge en lämplig frist till plantageägarna för att anpassa produktionen till de nya normerna för tjärhalt samt vägra att begränsa produktionsstöden för tobak utan att de ersätts med stöd för att stimulera till omställning. Med andra ord vi får inte låta Europeiska unionens producenter, som bara levererar 25 procent av den bruttotobak som konsumeras i Europa, ensamma utan kompensation eller frist bestrida kostnaderna för bestämmelser som förvisso är berömvärda men alltför karikatyrartade i den form som de föreslås. Titley . (EN) Jag stöder helhjärtat ändringsförslagen till kommissionens omarbetade förslag om tobak som kommer att förstärka hälsovarningarna på cigarettpaketen i EU. De nya hälsovarningarna kommer att täcka halva ytan av cigarettpaketen med varningar som täcker 40 procent av paketens framsida och 50 procent av dess baksida. Rökning dödar och det finns inget snällt sätt att säga det på. Hälften av alla inbitna rökare kommer till sist att dödas av tobak och av dessa kommer hälften att dö i medelåldern och förlora mellan 20 till 25 levnadsår. Så många som en halv miljon människor i Europa dör på grund av tobak och 85 procent av lungcancerfallen orsakas av rökning. Fru talman! Jag skulle ha välkomnat det radikala förslaget att använda bilder för att illustrera den skada som rökning innebär för hälsan, som de gör i Kanada. Om chockerande bilder på rökfyllda lungor eller ruttnande tänder visar rökningens skadliga effekter, sätt igång och tryck dem på paketen. Jag är besviken över att det inte godkändes. Det är absurt att tobaksbolag försöker förstöra denna lagstiftning. Jag är trött på att de försöker stoppa dessa förslag. De har vilselett människor alltför länge. För närvarande döljs varningar på ett skickligt sätt genom reklam eller färgade förpackningar. Rökare eller de som överväger att börja röka måste känna till alla risker med sitt val. Genom förslaget förbjuds användning av vilseledande uttryck som "lätt" och "låg tjärhalt". Människor har fastnat vid föreställningen att "mild" och "låg tjärhalt" på cigaretter är mer hälsosamma. Detta är helt enkelt inte sant. Cigaretter med "låg tjärhalt" gör lika mycket skada som normala cigaretter. Denna lagstiftning kommer klart och tydligt att informera om farorna med rökning och rädda tusentals liv. Wuermeling - (DE) Av följande orsaker har jag röstat emot ett exportförbud för starkare cigaretter: Enligt kommissionens förslag skall exporten till tredje land förbjudas av cigaretter med över 10 milligram kondensat, över 1 milligram nikotin och över 10 milligram kolmonoxid. Följderna skulle bli enorma fall i EU:s cigarettexport och därmed en förlust av tiotusentals arbetsplatser i EU. Ett sådant förbud hjälper ingen, eftersom cigaretterna då produceras utanför EU. Men arbetsplatserna hos oss går förlorade. EU har över huvud taget inga befogenheter att fatta ett sådant beslut. Det handlar inte om den interna inre marknaden. Anti-tobaksivrarna skall inte låtsas som att exporten av tobak är samma sak som att servera cyankalium. EU agerar inkonsekvent genom att samtidigt subventionera odling och export av tobak med 1 miljard euro. Med ett exportförbud försöker EU briljera som hälsoprofet inför hela världen. Detta är arrogant gentemot seder och bruk i andra länder. Rätt vore att fortsätta bedriva det arbete med globalt enhetliga standarder för tobaksprodukter som redan har påbörjats i Världshälsoorganisationen. Ensidiga åtgärder från EU kommer inte att leda någon vart. Betänkande (A5-0142/2000) av Berenguer Fuster Fatuzzo Herr talman! Jag röstade för detta betänkande om informationsutbyte, särskilt om finansiella transaktioner. Men jag skulle vilja tillägga två frågor till denna ja-röst: för det första, vem kontrollerar kontrollanterna? För det andra, varför utvidgar inte Europaparlamentet kontrollerna - vilket jag hoppas på - till att omfatta alla sätt att använda medborgarnas pengar, även de som till exempel används för att finansiera pensionssystemen? Pensionärspartiets medlemmar vet ännu inte hur de skattepengar som skulle gå till deras pensioner används. Jag anser att man borde utvidga detta direktiv till att omfatta även detta slags kontroll. Betänkande (A5-0144/2000) av Lulling Fatuzzo Herr talman! Jag röstade för Lullings betänkande om ölimport till Finland, men jag måste säga att jag är emot dessa skatter: jag, för min del, skulle vilja ha en fri marknad. Jag minns när jag var omkring 21 år och seglade mellan New York och Bahamas som sjöman. Varje gång jag gick i land i New York hade jag tillstånd att ta med mig två flaskor whisky som dock någon alltid köpte för det tredubbla priset när jag kom in i bussen, för i New York kostade denna produkt mycket mer. Denna handel mellan två stater till följd av att skatterna är olika är alltså helt naturlig. Om vi vill undvika den måste vi avskaffa alla punktskatter i Europeiska unionen. Hautala . (FI) Föredraganden Lulling kritiserade i sitt betänkande kraftigt den finska alkoholbeskattningen, som hon anser vara orimligt hög, samt strävan att begränsa importen av öl med hjälp av undantagsregler. Enligt min mening är dock kommissionens förslag en synnerligen bra kompromiss. Enligt detta skulle Finland behålla rätten att gradvis avskaffa de strängare restriktionerna för import från andra EU-länder fram till slutet av år 2003. Importen av öl från tredje länder såsom Ryssland och Estland skulle man få begränsa till sex liter fram till år 2006. Ingenstans vid EU:s yttre gränser har man tillgång till så billig alkohol som i Finlands närområden. Enligt min mening har Finland således goda grunder att bibehålla strängare begränsningar för import än övriga EU-länder. I politiken som gäller den inre marknaden måste man enligt Amsterdamfördraget även ta hänsyn till folkhälso- och miljöskyddsaspekterna. Undantag från gemenskapens lagstiftning bör beviljas om motiveringen till dem är en högre hälsoskyddsnivå. Sacrédeus . Finland har drabbats av allvarliga problem i form av en radikalt ökad import av öl från tredje land, främst från Estland och Ryssland. Det är därför mycket positivt att kommissionen nu beviljar Finland ett sex år långt undantag för att införa en ny begränsning av ölimporten från tredje land. Finland ges därmed rätt att begränsa ölimporten från tredje land till sex liter per resande och dag fram till den 1 januari 2006. Detta ärende visar att kommissionen i fallet Finland inser att den nästintill fria införseln för privatpersoner av alkohol över landgränserna inte enbart är en handels- och skattefråga, utan än mer handlar om folkhälsa och en socialt inriktad alkoholpolitik för att bekämpa missbrukets fasor. En sådan insikt kunde kommissionen också givit uttryck för i behandlingen av de svenska undantagen från 1994 om privatinförsel av alkohol till Sverige. Medan Finland får ett nytt undantag tas det svenska bort, och därmed slår kommissionen med dess ansvariga kommissionär Bolkestein undan benen på de alkoholpolitiska instrument om införselbegränsning och höga skatter som Sveriges riksdag och regering i demokratisk ordning beslutat om. Betänkande (A5-0159/2000) av Vidal-Quadras Roca Fatuzzo Herr talman! Jag måste säga att jag blev mycket förvånad över att behöva rösta för detta betänkande, för det är något av Europeiska unionens uppgivande av ett av de frön som gav upphov till unionen, det vill säga Euratom: att använda kärnenergin för fredliga syften. Jag minns att en av de böcker jag läste mest uppmärksamt som barn och som jag aldrig kommer att glömma var "Vår vän atomen" av Walt Disney, en bok som klart förklarade hur mycket bättre vår framtid skulle bli genom att vi använde kärnenergi för fredliga syften. I dag måste vi tyvärr inse att någon har förhindrat detta. Vem var det? Vi borde skicka räkningen på de tusen miljarder som används för att avveckla kärnkraftsindustrin till den ansvarige, som vi ännu inte vet vem det är. Jag hoppas att ni kan hjälpa mig herr talman. Caudron . (FR) Det program som vi har diskuterat i dag syftar till att ordna nedmonteringen av Gemensamma forskningscentrets kärnkraftsanläggningar och förvaltningen av det avfall som kommer från dess kärnkraftsverksamhet. För min del råder ingen större oenighet i fråga om huvudinnehållet i förslaget, men jag har frågor om programmets budgetära dimension. Föredraganden har nämligen avhållit sig från att lägga fram konkreta förslag. Han förkastade förvisso Europeiska kommissionens förslag. Vi får påminna om att kommissionen har föreslagit oss att finansiera denna operation genom att i slutet av varje år använda icke använda anslag från budgetrubrik 3. I detta syfte skulle man använda en upptagningspost i aktuella underavdelning B4 (Energi, övervakning av kärnsäkerhet och miljö). Även om denna lösning är tillfredsställande, eftersom finansieringen ställs utanför ramprogrammen för forskning, en punkt som Europaparlamentet hade yrkat på, är den dock inte i nivå med vad som står på spel. Man kan nämligen inte på lång sikt godta att nedmonteringen av kärnkraftsverksamheter finansieras genom en uppsamlingspost vars omfattning lämnas åt slumpen. Jag passar på tillfället att säga att jag tar avstånd från den alltmer vanliga användningen av denna typ av budgetpost! Jag föreställer mig att det är detta som har lett föredraganden till att "notera förslaget" från kommissionen dock utan att för den skull fullfölja det. I betänkandet föreslås det att vi skall ordna ett trepartssammanträde mellan institutionerna för att uppnå en lösning. Han säger ingenting om de övriga möjligheter till finansiering som övervägts. Den mest illusoriska möjligheten skulle sålunda bestå i att låta nedmonteringen av dessa kärnkraftsverksamheter finansieras av medlemsstaterna på villkor som ännu var okända. Det skulle självklart oundvikligen skapa oro i medlemsstaterna som är föga berörda av detta problem. Däremot är den lösning som siktar till att låta programmet finansieras genom en självständig budgetpost den mest passande. Jag är fullständigt medveten om att den inte följer minsta motståndets lag, eftersom det betyder att man måste rösta om extra anslag vid översynen av budgetplanerna. Vi måste dock ge oss medel för våra ambitioner, i synnerhet när man talar om kärnkraft. På lång sikt måste vi således utöva påtryckningar på rådet, så att det godkänner inrättandet av den självständiga budgetposten. På kortare sikt och av pragmatism tror jag att vi inte får hindra ett snabbt genomförande av programmet. Jag stöder följaktligen följande kompromiss: genomförande på mycket kort sikt av den uppsamlingspost som föreslagits av kommissionen och snabb inledning av trepartsmötet för att på medellång sikt komma fram till en omröstning om en självständig budgetpost. (Sammanträdet avbröts kl. 13.40 och återupptogs kl. 15.00.) Förenta nationernas extra sammanträde "Kvinnor 2000 Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är uttalanden av rådet och kommissionen om resultatet av Förenta nationernas extra sammanträde "Kvinnor 2000: jämställdhet, utveckling och fred". Maria de Belém Roseira . (PT) Herr talman! Jag tackar för detta tillfälle att informera om arbetena under Förenta nationernas extra sammanträde för utvärdering av Pekingkonferensen och dess handlingsplattform, som fastställdes 1995. Pekingkonferensen innebar en oerhört viktig milstolpe i erkännandet av kvinnors rättigheter och antagandet av en handlingsplattform, som skrivits under av 189 länder, för att ge innehåll åt dessa rättigheter och anta instrument för att successivt kunna genomföra dem. Detta har gjort det nödvändigt att, enligt vanliga exempel när det gäller denna typ av internationella instrument, göra en utvärdering, efter att femton år har gått sedan undertecknandet av 189 av världens länder, vilket jag redan har nämnt. Denna utvärdering har bedrivits under många sammanträden. I en första fas skedde det i förberedande sammanträden i en förberedande kommitté, vilka med vissa svårigheter gjorde framsteg i några frågor som en grupp länder, nämligen de som brukar räknas till de mest utvecklade, ansåg viktiga att föra framåt, och när det gällde motståndet i frågan om vilket språk som skulle användas, inte i den politiska förklaring som antogs tidigare, utan i slutdokumentet som bestod av fyra delar, varav en gällde regeringarnas åtgärder och politik för att genomföra, både handlingsplattformen från Peking och allt det som redan hade uppnåtts i flera länder. Denna process har varit ganska komplex, och en del allianser har uppstått mellan vissa länder, främst mellan Europeiska unionen och de latinamerikanska länderna, eftersom G77 vid en viss tidpunkt bröts, vilket innebar vissa svårigheter för att skynda på arbetet. I alla fall, och för att göra en snar summering, kan vi säga att betydelsefulla framsteg har gjorts för att kvinnors rättigheter skall erkännas som mänskliga rättigheter, genom mycket starka politiska uttalanden om att inte acceptera några kränkningar av dessa mänskliga rättigheter, att stoppa alla yttringar som kränker de mänskliga rättigheterna, och göra hänvisningar till kommissionen för kvinnornas ställning och det frivilliga protokollet samt att bekämpa rasism och våld på grund av rasistiska grunder. När det gäller frågan om våld mot kvinnor vill jag, bland de rätt stora framsteg som har gjorts, framhäva den samordning som har skett i det internationella samarbetet, när det gäller kampen mot kvinnohandel, vilken även är ett stöd för åtgärder som bedrivs på andra nivåer i världen. Jag vill också säga att alla länder accepterar allmänna kampanjer mot våldet utifrån den nolltoleranskampanj som leds av Europeiska unionen. Även frågan om hur fattigdomen skall bekämpas har debatterats, och arbetet med att låta kvinnor delta i det ekonomiska livet, behovet att bedriva en sådan politik så att familjelivet kan förenas med yrkeslivet samt kravet på att ge kvinnor tillgång till utbildning och fortbildning som grundläggande instrument för att garantera deras självständighet. För första gången togs också frågor kring moderskap och faderskap upp på ett betydelsefullt sätt (har tidigare alltid satts i samband med mannens roll), liksom det nödvändiga i att dela på uppgifterna. Beträffande hälsan konstaterades behovet av en holistisk inställning till hälsan när det handlar om sexuella rättigheter, men inte när det gäller fortplantningen. Särskilda omnämnanden av invandrade funktionshindrade kvinnor, äldre kvinnor och kvinnor från ursprungsbefolkningen fördes in, även detta på initiativ av Europeiska unionen. Männens roll underströks ganska kraftigt, vilket jag redan har nämnt, liksom behovet att stärka kvinnornas bidrag i skapandet av fredligare samhällen. Vidare tog man också upp införandet av något som ansågs vara ett av de grundläggande instrumenten i handlingsplattformen från Peking, nämligen main streaming för ett genusperspektiv, vilket måste föras in i alla mekanismer som rör de mänskliga rättigheterna, FN-fördragen och millennietoppmötet, vilket är ett oerhört viktigt resultat. När det gäller metoder för att utvärdera framstegen i ländernas tillämpning av det de har åtagit sig, görs också starka referenser till mätbara och helt fastställda mål som gör det möjligt att följa upp dem på ett sätt så att man vid varje tidpunkt kan göra en mer objektiv utvärdering än vad som hittills har kunnat göras. Även genom en förstärkning av frivilligorganisationernas roll i alla politikområden och med särskilda parter i länderna för att se till att handlingsplanen uppfylls. De viktigaste problemen handlar mycket om att vi, Europeiska unionen, redan har inrättat artikel 13 i Amsterdamfördraget och att vissa länder har svårigheter att acceptera sexuella rättigheter och den mångfald det omfattar, i frågan om sexuell läggning. I detta sammanhang, och genom att följa den strategi som fastställts på Europeiska unionens nivå och se detta extra sammanträde, inte som en ny konferens utan en mellanprocess, ansåg man att när det gäller de aspekter som betraktas som känsligare borde man återta det språk som användes i Peking, och att Europeiska unionen skulle acceptera beslutet om ett slutdokument där genomförda framsteg uttrycks liksom avsikten att fortsätta kampen för att det vi redan har inskrivet i Europeiska unionens fördrag, och jag menar då specifikt artikel 13, kan föras in i framtida instrument. Patten . (EN) Herr talman! Jag är glad att vara här i dag för att ge er kommissionens synpunkt på resultatet av den i förra veckan ytterst viktiga konferensen i New York. Jag vill be om ursäkt för det faktum att min kollega, kommissionär Diamantopoulou, inte kunde närvara här denna eftermiddag. Som några av er känner till blev hon förhindrad på grund av åtaganden som hon hade lovat innan tidpunkten för denna debatt bestämdes. Som de ärade ledamöterna också skall veta kommer hon till utskottet nästa vecka för en fullständig diskussion med ledamöterna bland vilka många naturligtvis har haft del i de framsteg som nåddes förra veckan. Ledamöter kommer att ha möjlighet att ta upp eventuella detaljfrågor under den diskussionen med kommissionär Diamantopoulou i nästa vecka. Jag vill börja med att på kommissionens vägnar tacka det portugisiska ordförandeskapet för att det samordnat medlemsstaternas ståndpunkter på ett så effektivt sätt och för att ha lett förhandlingarna med övriga delegationer så skickligt under vad jag förstår ibland ytterst svåra förhållanden. Vi bör också tacka parlamentet för dess ytterst samarbetsvilliga inställning till det extra sammanträdet. Medlemmar i utskottet för kvinnors rättigheter och jämställdhetsfrågor gjorde mycket betydelsefulla insatser som en del av delegationen. Förutom det tog de initiativet att samarbeta med parlamentsledamöter från medlemsstaterna och från associerade länder. Det var en ovanligt värdefullt inslag av politisk samordning. Vi i kommissionen välkomnar också mycket parlamentets resolutionsförslag: Det är ett bestämt, konstruktivt uttalande om parlamentets engagemang för jämställdhet mellan könen. Europeiska unionen kan vara stolt över att den var den mest progressiva regionala gruppen som var representerad i New York. Gemensamt stred vi hårt för att arbeta vidare från Pekingkonferensen. Om vi lyckades berodde det till en del på den enighet som fanns mellan de olika institutionerna. Och lyckades tror jag vi kan säga att vi verkligen gjorde! På flera områden visar slutdokumentet att vi kom långt utöver vad som uppnåddes för fem år sedan i Peking - en konferens som jag kommer ihåg att jag följde från något närmare håll än vad som skulle ha varit fallet i dag. Vi lyckades med det utan att behöva gå med på en urvattning av Pekingplattformen på andra områden. I dokumentet bekräftas kvinnors rättigheter som mänskliga rättigheter. I det uppmanas FN:s medlemmar att underteckna CEDAW-konventionens extra protokoll och uppmanas till stor uppmärksamhet på könsfrågor i verksamheten vid Internationella brottsmåldomstolen. I dokumentet fastslås att vid diskriminering mot kvinnor ofta finns inblandat diskriminering på andra grunder. Vi fick inte igenom specifika hänvisningar till alla diskrimineringsgrunder som förtecknas i EG-fördraget men ordförandeskapet klargjorde Europeiska unionens ståndpunkt i ett slututtalande inför generalförsamlingen. Vi har ett nytt mycket tydligare språk om statens ansvar att få ett slut på våld mot kvinnor, inbegripet våld i hemmet, och att stoppa den skrämmande men ännu ökande kvinnohandeln. I slutdokumentet fastslås sambandet mellan jämställdhet mellan könen och ökad välfärd. Om kvinnor ges en chans att delta helt i det sociala och ekonomiska livet skall de få bättre möjlighet att dra sig själva och sina samhällen ur fattigdomen. Enligt min åsikt och med visst ansvar på detta område är det obegripligt att ha en hållbar modell för ekonomisk tillväxt som inte har könsfrågor som en hjärtesak. I dokumentet bekräftas på nytt den stora betydelsen av utbildning som ett medel att ge flickor och kvinnor möjligheter. Där hänvisas också till behovet av en rättvis fördelning av arbete mellan män och kvinnor, däribland hushållsarbetet, och av åtgärder för att göra det lättare att kunna förena arbetsliv med familjeplikter. Där sägs också något om metoder - med andra ord hur man skall se till att dessa bra intentioner genomförs i praktiken. På Europeiska unionens begäran fastslås i dokumentet vikten av att införa resultatmätningar och lägesrapporter. Slutligen välkomnar vi hänvisningen till männens roll för att skapa större jämställdhet mellan könen för de har även klart ett betydande ansvar. Unionen är bättre rustad än någonsin att lyckas med sina åtaganden från Peking med sin fastare ståndpunkt om mänskliga rättigheter, jämställdhet mellan könen och diskriminering. Med Amsterdamfördraget har unionen en större ram för att genomföra handlingsplattformen från Peking. Jag hoppas att ingen skall tvivla på kommissionens beslutsamhet att göra exakt det. Arbetet leds naturligtvis av min kollega, kommissionär Diamantopoulou, men det är ett arbete i vilket vi alla kommissionärer önskar bli helt engagerade. Smet Herr talman! Jag tackar kommissionen, ordförandeskapet och alla mina kolleger för det utmärkta samarbete som vi haft och som påverkat konferensen mycket starkt. Konferensen har visat att framsteg verkligen gjorts de senaste åren. Det har gjorts framsteg på flera områden. Jag nämner ett par: kvinnor deltar i fredsförhandlingar, det har gjorts framsteg vad gäller kvinnors hälsoproblem, sysselsättningen för kvinnor har gått framåt i flera länder och våldet mot kvinnor har kommit upp på dagordningen i ett antal länder. Vi kan alltså ställa upp en lista med områden där det gjorts framsteg, men nya problem har naturligtvis dykt upp. Jag tänker på aidsproblemet hos kvinnor, i vissa afrikanska städer har upp till 40 procent av de gravida kvinnorna aids. Jag tänker på problemet med kvinnohandel, våldtäkter av kvinnor vid väpnade konflikter, och så vidare. Följden av det är att Peking + 5 inte endast kan inskränkas till de framsteg som gjorts med avseende på de beslut som fattades i Peking. Peking + 5 måste också föra in ett antal nya punkter i texten. Det har skett, det har det jobbats hårt för. Inom Europeiska unionen tror jag, fru ordförande, herr kommissionär, att vi har tre uppgifter. För det första måste vi som EU fortsätta fungera som en motor för medlemsstaterna. Vi har i hög utsträckning varit det tidigare och vi måste vara det även i fortsättningen. Det femte åtgärdsprogrammet och de finansiella medel som anslås för det kommer att vara beviset för att Europeiska kommissionen menar allvar med tillämpningen av Pekingplattformen de kommande åren. Det är dock inte endast med avseende på våra egna medlemsstater som vi har en funktion att fylla. Vi har även en uppgift gentemot kandidatländerna, de som vi EU-parlamentsledamöter sammanförde i New York. Vi har föreslagit att fortsätta samarbetet med dem och bett kommissionen att den i den screening den gör i samband med gemenskapens regelverk, även granskar framstegen i samband med Pekingplattformen. Vi har också en funktion med avseende på tredje länder. Det är fruktansvärt att höra om kvinnornas problem i tredje land. Problemen med könsstympningar, problemen med mord på grund av att kvinnor varit otrogna eller haft ett förhållande före äktenskapet och allt sådant. Det är den mest fruktansvärda form av våld mot kvinnor som finns. Jag tycker att i det bistånd som Europeiska unionen ger till tredje land så måste den absolut också ställa villkor vad gäller vad dessa tredje länder gör för att lösa kvinnornas problem. Avslutningsvis, jag är katolik men en vidsynt katolik. Jag tyckte det var fruktansvärt att den kyrka jag tillhör associerade sig med de mest fundamentalistiska grupper som finns i samhället. Det tyckte jag var fruktansvärt, främst eftersom min kyrka ger kvinnor så få chanser i sin egen struktur. (Applåder) Gröner Herr talman! Europeiska unionen förde i New York kvinnors rättigheter ett steg framåt i hela världen. Det var hårda förhandlingar. Därför skall det portugisiska ordförandeskapet ha ett särskilt tack som inte bara talade för de femton medlemsländerna, utan även för de associerade länderna med undantag för Polen, liksom kommissionen och kommissionären med sina förhandlare som också samarbetade med parlamentsdelegationen på ett förebildligt sätt. Detta hör inte till vanligheterna, därför ett särskilt tack även för detta. Även det givande samarbetet med de oberoende organisationerna förstärkte Europeiska unionens ställning. Enhälligheten gjorde att vi kunde stå som ledare för åsikterna i de progressiva länderna och hjälpte oss att göra ett signifikant framsteg på de tolv kritiska områdena. Inte vid någon tidpunkt gick Europeiska unionen med på att urvattna handlingsplattformen från Peking. Därför är det naturligtvis beklagligt att vi inte fick avgörande framgångar överallt, att det tydliga språket i artikel 13 rörande icke-diskriminering och sexuella rättigheter inte återfinns i slutdokumenten från New York. Detta skall tillskrivas de fundamentalistiska staterna - detta har redan nämnts - Iran, Irak, Libyen, Sudan och just också Vatikanstaten. Det får dock inte förvränga synen på oss att det faktiskt gick framåt med kvinnors rättigheter i New York, att vi har nått påtagliga framgångar på nämnda områden. Helt konkret har vi nu åtgärder i många stater mot denna grymma praxis av könsstympning, frågan om hiv/aids har tagits upp, kvinnans hittills uteblivna roll i fredsprocessen har tematiserats. Kampen mot våld har kommit upp på dagordningen över hela världen. Tillgången till kapital, männens roll - mycket viktigt, även här skulle vi önska att fler män deltog i processen - måste föras fram. Våra handlingar, vårt betänkande, hade vi liggande som officiellt FN-dokument i New York, även det en stor framgång. Nu tror jag att parlamentets resolutioner och våra framsteg i Europeiska unionen, parlamentets framsteg, är tillgängliga för alla länder. Vi blev ju faktiskt mycket framgångsrika med initiativet att bjuda in parlamentarikerna två gånger och har skyndat på förverkligandet av åtgärdsplattformen. Tillsammans med våra partner i de associerade länderna har vi klart och tydligt dragit slutsatsen att vi måste ha ett närmare samarbete för att föra fram frågan om kvinnors rättigheter. Om två år vill vi ha en konferens med parlamentarikerna för att granska Peking. Vi insisterar på att hålla en ny världskvinnokonferens efter fem år, vilken skall föra processen vidare. Vi måste gemensamt anstränga oss till det yttersta för att frågan gender mainstreaming, lika möjligheter för män och kvinnor, skall stanna kvar på den världspolitiska dagordningen. Det ligger i vårt intresse att kämpa för detta. Jag tror, och det är min högst personliga åsikt, att det också ligger i vårt intresse att kämpa för att så skall ske i Östeuropa. (Applåder) Sanders-Ten Holte Herr talman, herr kommissionär! Jag skall börja med att konstatera att jag är glad åt resultaten från Förenta nationernas extra sammanträde om "Kvinnor 2000: jämlik behandling av män och kvinnor, utveckling och fred". Jag tror att den här fortsättningen på Peking+ 5 för att diskutera genomförandet av handlingsplanerna inte minst kommit till stånd tack vare de icke-statliga organisationernas insatser men också Europaparlamentets, som företräddes av fem starka kvinnor, och naturligtvis Europeiska kommissionens, som genom Diamontopoulou har engagerat sig starkt för den här konferensen. Det har gjorts framsteg. Det får jag väl säga. Det har också föregående talare sagt. Fördelning av vårdnad tycker jag är viktigt, åtgärder mot kvinnohandel och empowerment av kvinnor. Jag är glad att de deltagande länderna fortfarande skriver under Pekingförklaringen och handlingsplanen. Det är dock synd att endast åtta länder i världen lyckats uppfylla de grundläggande skyldigheterna i denna med avseende på jämlikhet i undervisning, betalt arbete och en minimirepresentation på 30 % i nationella parlament. Jag är naturligtvis glad åt att Nederländerna hör dit, även om jag själv inte är helt nöjd med jämlikhetspolitiken, eller snarare sagt bristen på sådan, men även åt att Tyskland, de nordiska länderna och Sydafrika hör dit. Tillbaka till Europa nu. Det är verkligen oroväckande, tycker jag, att just kandidatländerna gått bakåt i fråga om antalet kvinnliga arbetstagare och antalet flickor som skrivs in i skolan. Jag tror att vi i Europaparlamentet måste ägna stor uppmärksamhet åt det. Undervisning är inte bara det bästa sättet att åstadkomma jämlikhet mellan man och kvinna, det är också det snabbaste sättet och det enda sättet om vi vill se till att våra barn och barnbarn inte fortfarande måste debattera om den här problematiken. Vi borde uppmana anslutningsländerna att åstadkomma förbättringar på det här området. En annan sak som jag vill ta upp är motståndet från de islamitiska och asiatiska länderna vad gäller kvinnors rättigheter, varvid de åberopar sharia. Jag tycker det är skamligt att vi kvinnor inte kan slå våra händer ihop över hela världen. Jag ber er ägna uppmärksamhet åt det. Det är inte bara de islamitiska och de asiatiska länderna utan även Polen till exempel. Slutligen skulle jag vilja fråga er, jag saknar nämligen hårda fakta om tillståndet i anslutningsländerna, om det är möjligt att göra analyser av status quo i kandidatländerna, helst så snabbt som möjligt så att vi också kan fastställa om det sker förbättringar. Till sist vill jag att främst icke-statliga organisationer skall tillåtas spela en viktig roll. Det är nämligen de som främjar medvetandegörandet och det måste inte ske endast hos kvinnor utan även bland män. De måste engageras i den processen. Avslutningsvis handlar det om hela samhällets politiska vilja att engagera sig för en sak som har att göra med demokrati, mänskliga rättigheter och som sträcker sig över alla kulturer och religioner. Hautala Herr talman! I jämställdhetens namn tänker jag nu ändå inte kräva en extra minut, utan jag försöker hålla mig inom två minuter. Jag instämmer med dem som nyss sade att man vid sammanträdet i New York verkligen gick framåt i många frågor. Kvinnors mänskliga rättigheter, kvinnohandel, våldet mot kvinnor, kvinnors ekonomiska rättigheter, medborgarsamhällets ställning, allt detta är frågor där vi kan vara glada över de framsteg som gjorts. Man måste tacka Europeiska unionen för ett mycket målmedvetet agerande. Vi var ju där i egenskap av observatörer, men förhoppningsvis inverkade vi även på förhandlingarnas gång - åtminstone i någon mån. Jag var särskilt glad över att alla medlemsstater och nästan alla kandidatländer förhandlade tillsammans under Portugals ledning. Detta ger oss ett löfte om att vi även inom Europeiska unionen skall kunna förstärka jämställdhetslagstiftningen. Själv minns jag inte att jag någonsin sett ett så enigt agerande, och detta skall ordföranden och förstås även kommissionen ha tack för. Det enda undantaget bland kandidatländerna utgjordes av Polen som verkligen inte ville stödja stärkandet av kvinnors rättigheter på samma sätt som Europeiska unionens medlemsstater och de andra kandidatländerna. Jag skulle också vädja till kommissionär Patten att man vid utvidgningsförhandlingarna på allvar tar upp att även Polen skall följa Europeiska unionens jämställdhetslagstiftning och erkänna kvinnors rättigheter. Även i samarbetet med Medelhavsländerna måste vi enligt min mening i högre grad än hittills fästa uppmärksamhet på kvinnors rättigheter, eftersom det just där sker grova kränkningar av kvinnors mänskliga rättigheter. Jag tror att den här konferensen har gett hopp åt alla de miljontals kvinnor som saknar grundläggande mänskliga rättigheter, och vi behöver en uppföljningskonferens om fem år. (Applåder) Eriksson Herr talman! Jag skulle vilja tacka ordförandeskapet. Jag har inte deltagit direkt i New York, men de rapporter som jag har hört därifrån, från deltagare och på annat sätt, har verkligen lovprisat Europeiska unionen som just en motor att vara progressiv. Jag tycker att vi glädjande nog kan konstatera genomslaget för platform for action från Peking. Är det någonting som verkligen har vilat på en mycket säker grund, är det just denna antagna plattform. Det såg vi nu i utvärderingen med alla aktiva kvinnor världen runt som inte bara arbetar i smått, utan väldigt stort, när det gäller t.ex. våld mot kvinnor. Jag skulle också vilja tacka Smet. Jag tillhör inte någon kyrka och kommer från ett land som nu också har skilt kyrkan från staten. Jag vill tacka alla aktiva katoliker som tar avstånd från Vatikanstaten, som beter sig som den gör. Om vi inte kan komma i dialog med Vatikanstaten framöver, måste vi nog ifrågasätta vilken grund den står på. Varaut Herr talman! Jag inleder mitt inlägg med att vända mig mot parlamentets bänkar och jag skulle vilja uppmana en del ledamöter att oroa sig över den obetydliga uppmärksamhet som våra manliga kolleger ägnar åt kvinnors rättigheter i denna församling där jag räknar till trettio kvinnor på fem män. Utifrån detta beräknade påpekande undrar jag om vi verkligen har befogenhet att ge läxor i New York till de ena och de andra och mycket bestämt försvara kvinnors rättigheter. Efter denna nästan konsensuella inledning kommer jag att säga saker som kanske mindre kommer att behaga våra närvarande kolleger. Debatternas förlopp i New York verkar orsaka två problem: det ena gäller saken och det andra gäller formen. Två problem för en EU-delegation det är ganska rimligt, men de är väsentliga. Det första problemet är delegationernas tendens att tala på parlamentets vägnar. Måste vi påminna om att man emellertid inte talar på en lagstiftande församlings vägnar utan på en verkställande församlings vägnar! Den lagstiftande församlingen uttrycker sig nämligen bara genom omröstning och det finns inte någon ledamot i församlingen som har rätt att tala på dess vägnar: ledamöterna har bara rätt att tala i eget namn och de är bara protokollära delegater. Denna svekligt agerande grupp från kammaren talade i New York på en extremistisk minoritetsgrupps vägnar, en grupp som gör anspråk på att införa en malthusiansk politik. Ett konkret hot uttalades av våra så kallade företrädare mot det fria, suveräna landet Polen. Hotet framfördes via förolämpningar. Det var ett hot, såsom det påmindes om för en stund sedan, eftersom det sades till den polska ministern att om han inte fogade sig i Europaparlamentets så kallade delegaters vilja skulle anslutningsprocessen bromsas. Ni förstår ju att för ett land som Polen är det fruktansvärt att tvingas till anpassning av Amsterdampaktens styrkor. Det var en förolämpning eftersom den polska ministern jämfördes med en ayatollah under förevändning att han försvarade familjen och avvisning av en malthusiansk politik. Herr talman, avslutningsvis måste vi än en gång påminna om att anslutningen till Europeiska unionen är beroende av att kriterier i fördraget och en överensstämmande åsikt i parlamentet följs, men inte av personliga passioner hos vissa valda ledamöter. Avilés Perea Herr talman, fru minister herr kommissionär! Förenta nationernas generalförsamling har återigen gett oss en anledning att visa på de framsteg som skett sedan Pekingkonferensen för fem år sedan, samt de problem som fortsätter och som måste lösas. Utbildning är fortfarande det mest effektiva instrumentet för att uppnå att kvinnor fritt skall kunna använda sig av sina rättigheter och för att möjliggöra en större tillgänglighet till ansvarsfulla poster, såväl i arbetslivet som i det offentliga livet. Man har ansett att kunskap om de nya teknikerna är av stor vikt för att till fullo delta i det framtida samhället. Vikten av kommunikationsmedlen är enorm för att kvinnor skall kunna göra sin röst hörd, för att överföra en bild utan stereotyper som är bunden till samhället och för att söka efter lösningar på de dagliga problemen. Kvinnors hälsa är ett av de prioriterade områdena i mötets slutdokument. Speciell vikt lades vid utbredningen av aids, särskilt i vissa områden på jorden, vilken i synnerhet drabbar kvinnor och som kräver speciella förebyggande åtgärder och behandling. Att utplåna våldet mot kvinnor i hemmet, som skall anses som ett allmänt ärende, och således falla under nationella lagstiftningar är ett av målen. Det våld som drabbar kvinnor och flickor skall vara straffbart i lag, vilket innebär reformer i lagstiftningen i de länder där det fortfarande inte anses vara ett brott. Den fattigdom som i synnerhet drabbar kvinnor bör utplånas. I detta syfte skall de länder som undertecknat avtalet anslå 0,7 % av bruttonationalprodukten till utvecklingsprogram som eliminerar den s.k. feminiseringen av fattigdomen. Globaliseringen har gett upphov till nya problem som särskilt drabbar kvinnor, som människohandeln, prostitution och droghandeln. Mot dessa bör man kämpa så att kvinnor kan få ett värdigt och fritt liv under jämlika förhållanden. Alla dessa mål bör nås under de närmaste åren och för att garantera att de uppfylls begär vi ett nytt möte under de närmast fem åren. Kommissionens femte jämställdhetsprogram bör tjäna till att främja kvinnor, eliminera ännu befintliga ojämlikheter och integrera genuspolitiken i alla gemenskapsprogram. Mötet har varit av en oerhörd betydelse för utvecklingen av kvinnors situation överallt på planeten. Europeiska unionens ställning, med en bättre utveckling och således bättre förhållanden för kvinnor, bör inte leda till att vi glömmer andra kvinnors situation i andra områden, där de dagliga svårigheterna är sammanlänkade med näringsbrist, extrem fattigdom och total avsaknad av respekt för deras grundläggande rättigheter. Theorin Herr talman! Jag vill tacka ministerrådet och kommissionen för deras respektive inlägg. Kvinnokonferensen i FN i New York var farligt nära ett misslyckande. En mindre grupp av katolska och muslimska fundamentalistiska länder hade en tydlig föresats att försämra de framgångar som världens kvinnor åstadkom i Peking för fem år sedan. De frågor som främst skapade problem var kvinnors rätt till sexualundervisning, fri abort och säker sex för att skydda sig mot hiv och aids. Dessa frågor förenade vissa muslimska och katolska länder alltifrån Sudan, Iran och Libyen till Vatikanen, Nicaragua och Polen, som var drivande i kampen mot dessa rättigheter. Några länder försökte få bort skrivningar om regeringarnas ansvar att skydda kvinnor från olika former av våld. Trots att vi i förra veckan riskerade att vrida tillbaka klockan, enades man till slut om ett slutdokument som både blickar framåt mot framstegen från kvinnokonferensen i Peking och samtidigt markerar färdvägen mot ökad jämställdhet i framtiden. Jag vill gärna säga att ordförandeskapet i EU, inte minst minister De Belém Roseira, bidrog aktivt till ett lyckat slutresultat, vilket vi tackar henne för. Slutdokumentet gör vissa framsteg. Hedersmord och påtvingade äktenskap nämns för första gången i ett enigt internationellt dokument. Skrivningarna har stärkts vad gäller våldtäkter inom äktenskapet, äganderätt och rätt att ärva samt rätten till asyl på grund av genusbaserad förföljelse. Kvinnors rätt till lika deltagande i makroekonomiskt beslutsfattande liksom kvotering för att öka kvinnors deltagande i politiska partier och parlament tas också upp. Den resolution som vi skall rösta om kräver att EU:s institutioner, medlemsländer och kandidatländer aktivt arbetar för att göra slutdokumentet från Peking+5 till verklighet. Det är inte minst viktigt att alla kandidatländer, inklusive Polen, förbinder sig att följa EU:s politik för kvinnors rättigheter. Det som nu krävs är ekonomiska medel för att förverkliga besluten samt kontrollinstrument för att övervaka genomförandet. Morgantini Herr talman! Konferensen Peking +5 har egentligen inte gjort några framsteg att tala om i förhållande till det som fastslogs i plattformen från Peking 1995. Kvinnornas väg till lika möjligheter och bekräftande av skillnaderna är fortfarande lång och verkligen fylld med farliga passager. Det såg man i New York i den attack som muslimska fundamentalister gjorde på det som under dessa år har utgjort kvinnornas krav: stopp för våldet och våldtäkterna i hemmen, hedersbrotten och könsstympningen. Men man måste helt klart också uppskatta - som för övrigt också kommissionär Patten sade - det faktum att konferensen totalt sett bekräftade och konsoliderade att kvinnornas rättigheter är mänskliga rättigheter. Men det var dock om de sexuella rättigheterna, mödravården och kvinnans rätt till självbestämmande som det faktiskt bildades en helig allians - densamma som vi såg redan i Peking - mellan kristna och muslimska fundamentalister: Vatikanen, Polen, Nicaragua och många av de muslimska länderna. Dessutom tycker jag att mainstreaming och empowerment konsoliderades vid denna konferens, liksom kampen mot fattigdomen och människohandeln. Det saknades dock konkreta och kontrollerbara mål, till exempel vad gäller behovet av ett större antal kvinnor i institutionerna, men också projekt mot fattigdomen. Det gläder mig att Europa spelade en positiv roll också för att upprätta förbindelser med andra länder och till de icke-statliga organisationerna. Izquierdo Rojo Herr talman! Den så positiva balans vi i dag gör avseende mötet i New York får inte få oss att glömma att det funnits stora brister och stor skenhelighet, som vi t.o.m. ser i Europeiska unionen och som får mig att vilja fördubbla mina ansträngningar från och med nu. Man t.ex. se det som en uppmaning till rådet, inom området för lönediskriminering. Där har det visat sig att för samma arbete som män gör får kvinnor 50 och t.o.m. 80 procent mindre. Det står det inte i våra lagar. Trots det verkar det som om Europeiska unionen medger det. Jag frågar mig om inte det portugisiska ordförandeskapet skulle kunna utfärda en rekommendation i denna riktning innan dess mandattid går ut. Herr Patten, jag tyckte också att det var oerhört viktigt på mötet i New York att då man talade om politiken avseende mikrokrediter, dvs. lån som ges till vissa kvinnor för att de skall kunna vara finansiellt autonoma, så erkände länderna att dessa program med mikrokrediter hade varit oerhört framgångsrika. Med utgångspunkt i denna så positiva balans undrar jag varför inte den Europeiska unionen sätter igång dessa program så att kvinnor utan resurser i Europeiska unionen också skall få tillgång till dessa politikområden. Svara mig herr Patten. Herr talman! Europaparlamentets delegation gjorde ett bra jobb inför de länder som är kandidater i utvidgningen. Vårt arbete har varit mycket nyttigt på så sätt. Jag har mina betänkligheter naturligtvis när det gäller Polen, men just därför att parlamentets delegation spelade en mycket viktig roll. Herr Varaut, ni har helt fel information, ni har gjort er till åtlöje. Ni har inte varit i New York, vilket jag har. Den information ni har tillgång till är inte rätt, den är inte ens sann. Ert inlägg är mycket olyckligt eftersom det är lögn. Jag måste motsäga det ni sagt eftersom inget av det håller sig till vad som är sant. Ghilardotti Herr talman! Även jag skulle vilja tacka det portugisiska ordförandeskapet, särskilt minister Maria de Belém, och kommissionen företrädd av kommissionär Diamantopoulou, för den ledning och samordning de har bestått både under förberedelsearbetet och under själva konferensen, vilket gjorde det möjligt för Europeiska unionen att just spela en betydande roll för slutdokumentets utformning. Många har redan sagt det: av FN:s arbete, av arbetet i New York framgick det klart att vissa framsteg har gjorts sedan Peking. En syn på kvinnor som inte längre och inte bara svaga varelser som behöver beskyddas utan som huvudrollsinnehavare när det gäller att omvandla samhället och väsentliga resurser i det. Behovet att fortsätta kämpa mot all diskriminering som fortfarande i hög grad finns kvar i världen på grund av kön, ras, etniskt ursprung, religion, ålder, handikapp eller sexuell läggning framkom tydligt. Det har visat sig nödvändigt att regeringarna gör precisa åtaganden för att integrera ett sådant synsätt i all sin politik: från arbetsmarknad till utveckling, till socialpolitik och kampen mot våldet. Det har visat sig nödvändigt att fortsätta att intensifiera dialogen och samarbetet med de fristående kvinnoorganisationerna i det civila samhället, inom politiken och inom institutionerna. Det återstår ett antal utmaningar som berör de nationella och internationella nivåerna och Europeiska unionen, även dess politik för samarbete för utveckling. Vad denna beträffar skulle jag vilja fästa kommissionär Pattens uppmärksamhet på just den ouppmärksamhet kommissionen ibland visar när det gäller att bevilja projekt som handlar om samarbete för utveckling med Medelhavsländerna där kvinnor är inblandade. Fattigdomen har ett kvinnligt ansikte. Det fordras alltså att man sätter en tydlig politik för kampen mot kvinnors sociala utslagning, för att värdesätta deras roll som aktiva i den politiska omvandlingen och den ekonomiska utvecklingen i centrum. För att globaliseringen skall ge utrymme för nya möjligheter fordras att mänskliga rättigheter för alla, jämställdhet och lika möjligheter globaliseras. Utvecklingen måste ses som ett projekt för att bygga ut de friheter som alla människor skall åtnjuta. Därför måste vi och de internationella organisationerna prioritera att rättigheterna erkänns utan någon som helst diskriminering. Swiebel Herr talman! Den internationella kvinnokonferens som hölls för fem år sedan innebar då ett genombrott i det världsomspännande erkännandet av kvinnors rättigheter som människorättsautonomi och empowerment. Mot den bakgrunden väcker den FN-konferens som hölls i New York förra veckan blandade känslor. Å ena sidan bekräftades regeringarnas ansvar att garantera lika rättigheter för kvinnor och föra en bra jämställdhetspolitik och har det, vilket många fruktade, inte tagits några steg bakåt. Å andra sidan kunde man inte heller nu komma fram till någon överenskommelse för känsliga frågor som inte kunde lösas i Peking, erkännande av kvinnors självbestämmanderätt i sitt personliga liv, bland annat deras fria val avseende graviditet och sexuellt beteende eller sexuella preferenser. Det är en allvarlig besvikelse. Verklig jämlikhet och frihet för kvinnor är endast möjlig om alla valmöjligheter står öppna för dem och de inte förehålls den traditionella familjebilden som allena saliggörande. Motståndet från regeringar, diplomater och tjänstemän, så som det visade sig förra veckan, är verkligen en reträttstrid. En revolution kan man inte stoppa med sluga ordlekar och bakdörrar. Striden går vidare. Den verkliga inspiration som jag fick förra veckan i New York ligger i kraften i den internationella kvinnorörelsen, vilken i motsats till vad många tror är långt ifrån eftersatt och är mycket levande och även bärs upp av en ny generation unga kvinnor som engagerar sig för diverse frågor med kunskap och med kraft. Företrädarna från Europeiska unionen och medlemsstaterna engagerade sig på konferensen med stor delaktighet för frågan om sexuell självbestämmanderätt för kvinnor och icke-diskrimineringsprincipen i enlighet med artikel 13. Att det inte lyckades få med det i slutdokumentet kan inte de ställas till svars för. Vad som dock får förväntas av rådet och kommissionen är att de omsätter ord i handling i eget hus. Att de som komplement till det vi fick förra veckan, reparationslagstiftningen om lika behandling i arbets- och yrkesliv, kommer med ny kompletterande lagstiftning för att motarbeta könsdiskrimineringen över hela samhällslivets bredd. Artikel 13 ger möjlighet till det och konferensen Peking +5 ger det i uppdrag. En europeisk union som på internationella konferenser ställer sig bakom vackra ord om utrotning av könsdiskrimineringen borde dock göra allvar av att utarbeta effektiva politiska instrument som kan förverkliga det målet på unionsnivå. Khanbhai Herr talman! Om en ordningsfråga. Många vänner och kvinnor som är kolleger i detta parlament har just påpekat att mitt namn finns bland dem som undertecknade att de är emot kvinnors rättigheter. Jag vill få fört till protokollet att jag är inte emot kvinnors rättigheter. Jag har alltid stött kvinnors rättigheter. Det måste vara ett misstag. Ibland kommer kolleger med framställningar från delegationer och vi undertecknar dem. Jag är ledsen för detta. Talmannen Detta är ingen ordningsfråga, Khanbhai. Ni talade om en fråga som ingen har tagit upp: ingen har under debatten nämnt varken ert namn eller någon lista med fördömda och onda. Jag vet verkligen inte vad ni syftar på. Torres Marques Fru minister, herr kommissionär, kära kolleger! Jag hoppas ni förstår den stolthet jag känner som portugisiska inför det allmänna erkännandet av det portugisiska ordförandeskapets utmärkta agerande när det gäller kvinnors lika rättigheter under detta halvår och särskilt när det handlar om FN:s sammanträde "Peking+5". De konferenser som har genomförts om våld mot kvinnor, kvinnohandel och kombination av yrkesliv och familjeliv, till vilka kan läggas FN:s sammanträde "Peking+5", är tydliga exempel på det portugisiska ordförandeskapets engagemang i denna fråga. De som deltog i FN förra veckan, vilket jag hade tillfälle att göra, kunde direkt vid ankomsten konstatera att bara 1/3 av slutdokumentet hade antagits. Svårigheterna var enorma, men jag menar att den roll ordförandeskapet och kommissionen spelade, liksom engagemanget hos de kolleger från Europaparlamentet som var där plus kollegerna kandidatländerna, förutom Polen, ledde fram till att slutdokumentet blev ett steg framåt och att det hamnade mycket närmare våra ambitioner än i inledningen av våra arbeten. Jag vill avsluta med att säga att Europeiska unionen har en avgörande roll att spela här. Vi måste gå i spetsen för att försvara kvinnornas rättigheter, vi måste fortsätta i denna riktning: den resolution som Europaparlamentet antog uppskattades oerhört mycket i FN. Jag vill slutligen tacka ministern - som jag vet har arbetat oupphörligen sedan i måndags förra veckan med frågor som gäller kvinnor i USA och i Kanada - för att hon har kommit direkt från Kanada till Strasbourg för att inte missa detta möte som är så betydelsefullt för oss. Maria de Belém Roseira Herr talman! Jag vill tacka för alla berömmande ord som har riktats till ordförandeskapet och dess arbeten, men jag vill också mycket uppriktigt och tacksamt säga att detta arbete bara kunde bedrivas genom att vi alla samarbetade - ordförandeskapet, kommissionen, Europaparlamentet och frivilligorganisationer - och genom att de bilaterala kontakter vi upprätthöll och utvecklade allihop, vilket alltså fördubblade effektiviteten, var avgörande för arbetenas slutresultat. Därför vill jag också tacka alla. Jag vill för det andra säga att när jag talade, gjorde jag givetvis det för Europeiska unionens alla medlemsstaters räkning och för kandidatländerna, förutom Polen. Jag vill säga att i kontakterna med Polen stod det mycket klart att anslutningen inte kan genomföras eftersom kvinnornas rättigheter inte erkänns. Europeiska unionen kunde inte ha någon annan inställning i en fråga av denna karaktär: kvinnor kan inte längre acceptera att deras grundläggande rättigheter används som en politisk bytesvara. Jag skulle för det tredje vilja säga att Europa måste fortsätta att vara en motor i dessa frågor. Vi bör också göra det genom det samarbete som finns och bör finnas, främst med länder som är likeminded och några av dem, till exempel Kanada, som ansluter sig helt till ordförandeskapets statement vilket fastställdes i slutet av det extra sammanträdet. Vi måste utnyttja alla dessa potentialer. Denna utveckling bör också uppnås genom benchmarking och genom att utnyttja slutsatserna från det extra toppmötet i Lissabon, vilka slår fast att det i Europa inte kan ske någon ekonomisk utveckling utan social sammanhållning. Europeiska unionen kan således i viss mån utveckla och exportera dessa instrument för utvärdering, mätning och utbyte av goda erfarenheter som gör det möjligt att göra verkliga framsteg. Jag nämnde också det portugisiska ordförandeskapets arbete i Europeiska unionen när det gäller diskriminering. Portugal har också haft glädjen att få se en resolution gå igenom, under det senaste mötet med social- och arbetsmarknadsministrarna, angående kombinationen av privatliv och familjeliv. Den ständiga diskriminering kvinnor utsätts för när det gäller den tid som ägnas familjelivet ger anledning att granska de, ur företagarnas synpunkt, objektiva skäl som finns att lönemässigt diskriminera kvinnor. Vi genomförde alltså, som jag ser det, de krav vi hade på oss. Avslutningsvis skulle jag vilja tacka för talmannens och hela kammarens välvilja, för alla omnämnanden som har gjorts och för kommissionens stöd. Det portugisiska ordförandeskapet som strax är över, vill uttrycka sina förhoppningar om att de kommande ordförandeskapen, det franska och det svenska, kan fördjupa allt det arbete vi har lyckats genomföra och skapa en ny ram för att förverkliga kvinnornas rättigheter. Talmannen Tack, fru rådsordförande, det är också allas vår förhoppning. Jag förklarar debatten avslutad. Jag meddelar att jag har mottagit fyra förslag till resolutioner i enlighet med artikel 37. 2 i arbetsordningen. Omröstningen kommer att äga rum i morgon kl. 12.00. Lulling Herr talman, efter inlägget av min kollega som har plats nummer 662 här i parlamentet bad jag att få ordet för en ordningsfråga, eftersom denna kollega uppenbarligen har fallit offer för en felaktig information eller ett missförstånd. De europeiska parlamentsledamöter som var närvarande i New York inom ramen för Europeiska unionens delegation som förfogade över 15 observatörsplatser hade officiellt inte rätt att ta ordet, eftersom det enligt gällande förfarande i FN för extra generalförsamlingar var det portugisiska ordförandeskapet som talade på Europeiska unionens vägnar. Kommissionsledamoten fick möjlighet att hålla ett tal i plenarförsamlingen. Till och med i arbetsgrupperna hade vi inte rätt att ta ordet, vilket alltid gavs åt det portugisiska ordförandeskapet. Kritisera således inte de parlamentsledamöter som var närvarande i New York. Vi talade i varje fall inte officiellt och ännu mindre på parlamentets vägnar, men vi hade nyttiga diskussioner med kommissionen och rådet, med parlamentsledamöter från medlemsstaterna och associerade länder, vilket gjorde det möjligt för oss att jämföra våra åsikter. Det vi försvarade på sammanträdena var de ståndpunkter som parlamentet godkände inom ramen för betänkandet av Smet och Gröner och ingenting annat. Herr talman, Polen attackerades kraftigt, följaktligen vill jag säga att vi noterade att Polen antar gemenskapens regelverk. Om Polen säger att det är ett fritt land... (Talmannen avbröt talaren.) Jag vill ändå förklara för er att det är min kollega som har anklagat oss, herr talman. Det är min rätt att rätta till annars är vi inte ett parlament. Ni kommer att få höra min röstförklaring i morgon, herr talman, eftersom ni tar ifrån mig ordet. Talmannen Fru Lulling! Vi har redan hört inlägg om Polen både från rådets ordförande och kommissionären. Ni talade i en ordningsfråga. Även Izquierdo Rojo hade redan svarat Varaut om detta och följaktligen kunde inte ni, fru Lulling, utnyttja ert inlägg i en ordningsfråga för att diskutera detta. Naturligtvis har nu Varaut begärt replik till följd av personligt påhopp. Varaut Så är det, herr talman. Kort sagt jag är fullständigt överens om nödvändigheten att hålla en fullständig debatt i kammaren även om vi inte är överens. Sedan, efter att ha hört vad de flesta talare sade om Polenfrågan tvivlar jag inte på de ord som sagts i korridorerna och påtryckningar som jag fått rapport om och som gjorts mot en företrädare för detta fria land. Jag har avslutningsvis hört mycket om Vatikanen, men jag ser att de jesuitiska resonemangen har trängt långt in i Europaparlamentet. Talmannen Ledamot Varaut, vi kan inte föra våra debatter på basis av vad som sägs i korridorerna: jag tycker inte det är en tillförlitlig informationskälla som alla har tillgång till på alla språk och samtidigt. Korridorerna finns till för förtroliga, informella samtal, inte officiella. Tunisien - Mänskliga rättigheter - Avtal EU-Tunisien Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är gemensam debatt om följande muntliga frågor: (B5-0477/00) av Wurtz för GUE/NGL-gruppen till rådet om situationen för de mänskliga rättigheterna i Tunisien (B5-0478/00) av Schori med flera för PSE-gruppen till rådet och (B5-0479/00) till kommissionen om Tunisien (B5-0480/00) av Van den Bos för ELDR-gruppen till rådet och (B5-0481/00) till kommissionen om avtalet EU-Tunisien (B5-0482/00) av Flautre med flera för Gruppen De gröna/Europeiska fria alliansen till rådet och (B5-0483/00) till kommissionen om förbindelserna EU-Tunisien (B5-0484/00) av Dupuis och Turco för TDI-gruppen till rådet och (B5-0485/00) till kommissionen om situationen i Tunisien (B5-486/00) av Queiró för UEN-gruppen till rådet om förbindelserna mellan Europeiska unionen och Tunisien (B5-0530/00) av Salafranca Sánchez-Neyra och Hernández Mollar för PPE-DE-gruppen till rådet och (B5-0531/00) till kommissionen om Tunisien Boudjenah Herr talman, först hälsar jag välkommen till Moncef Marzouhi, språkrör för den nationella kommittén för fri- och rättigheter i Tunisien, och till Khemmaïs Ksila från tunisiska förbundet för mänskliga rättigheter som befinner sig i kammaren. Herr kommissionär, herr rådsordförande, vi har inte sparat på ansträngningarna med andra kolleger här för att denna debatt skulle hållas. Varför skall vi tala om Tunisien? Det handlar inte om inblandning, landets framtid tillhör det tunisiska folket. Det handlar om att öppna ögonen för den dolda verkligheten i Tunisien och ta det ansvar som åligger Europeiska unionen, som är förbunden med detta land genom ett associeringsavtal, nu undertecknat för fem år sedan. Journalisten Taoufik Ben Briks hungerstrejk lyfte en del av slöjan vad gäller avsaknaden av pressfrihet, förföljelser mot dem som tänker på annat sätt än president Ben Alis regim. Nej, Tunisien är inte bara leendets land, som prisas i reklamen, med fyra miljoner europeiska turister som åker dit varje år. Tunisien är också förkämpar för mänskliga rättigheter, demokratiska kvinnor och övervakade trakasserade studenter som berövas telefon, pass och ibland till och med rätten att röra sig fritt på det tunisiska territoriet. En antagligen banal administrativ åtgärd omvandlas till en verklig politisk kamp. Det är vad som till exempel sker med förkämparna för RAID, den tunisiska avdelningen av ATTAC-rörelsen som just har fått auktorisationen vägrad för sammanslutningen och tre av dess ledamöter har varit i fängelse. Tunisien, det är också ett rättsväsen som står under kontroll. Det är de politiska kämparna som man fängslar och torterar. Jag minns fortfarande den unge Nourredines lidande som jag mötte vid ett besök av fyra av oss i Tunis för en månad sedan. Nourredine hade torterats och fängslats i över tjugo månader för att ha organiserat en enkel strejk på universitetet. Under de senaste veckorna har lyckligtvis flera frisläppanden uttalats och pass har återlämnats. Kort sagt jag skulle därmed vilja se en vilja från de tunisiska myndigheterna att ta hänsyn till demokratiska krav. Men för att verkliga steg framåt skall skönjas behövs det mer, mycket mer. Frisläppandet av ett hundratal åsiktsfångar som var instängda på outhärdliga villkor, legalisering av icke erkända organisationer, i synnerhet RAID och CNT, övergivandet av de rättsliga åtgärder som hänger över de tre ledarna i RAID vars rättegång skall hållas den 27 juni. Vi får inte ge upp vårt stöd till dem som agerar för att avslöja polisstaten. Frihetslusten har för övrigt blivit så olidlig i en del människors öron att de till och med i Frankrike ibland våldsamt försöker förhindra allmänna möten om friheten i Tunisien - jag har själv bevittnat det för en vecka sedan nära Paris. Sådana gärningar till och med på europeiskt territorium är rent ut sagt oacceptabla. Man måste konstatera att associeringsavtalet som innehåller en bestämmelse om att mänskliga rättigheter skall respekteras med suspensiv verkan respekteras inte för närvarande. Jag uppmanar mina kolleger att rösta om kompromissresolutionen och jag uppmanar livligt rådet och kommissionen att använda alla medel som anges i avtalet för att uppnå att demokratiska fri- och rättigheter respekteras genom att associera det civila samhället och vid behov förbereda till ett avbrott av detta avtal. Den ekonomiska politik som avslutningsvis genomförs av den tunisiska regeringen som har den att tacka för att den framstår som en god elev i liberala experters ögon, ifrågasätts av olika samhällskrafter. Det partnerskap som föreslagits av Europeiska unionen, huvudsakligen grundat på frihandel, riskerar att till den grad öka de negativa återverkningarna på befolkningen att, såsom den parlamentariska delegationen för förbindelserna med Maghrebländerna påpekade, associeringsavtalet anses vara negativt av samtliga tunisiska organisationer såväl från den offentliga sektorn som från den privata sektorn. Jag uppmanar följaktligen kommissionen att också se över Europeiska unionens Medelhavspolitik mot bakgrund av de ekonomiska och sociala konsekvenserna på ekonomin och sysselsättningen i Tunisien. Napoletano Herr talman, kommissionär Patten, minister Da Costa! Vi ger oss in i denna debatt och vi formulerade våra frågor till rådet och kommissionen i en anda av ansvarstagande för ett partnerskap med ett land, Tunisien, som vi anser vara avgörande för om hela Europa-Medelhavspolitiken skall lyckas. Tunisien är ju det första land med vilket Europeiska unionen har upprättat ett associeringsavtal inom ramen för den process som startades i Barcelona 1995. Vi tycker att det är mycket viktigt att behålla och förstärka detta avtal och jag skall säga mycket tydligt att, vad oss anbelangar, ifrågasätts detta inte. Däremot är det sant att vi med intresse och delaktighet följer utvecklingen av situationen i Tunisien och uppskattar de positiva aspekterna av den, såsom de ekonomiska och sociala framstegen som vi inte förnekar, framför allt vad gäller situationen i regionen och den roll detta land spelar i det arabiska Maghrebområdet. Därmed inte sagt att vi tänker lägga oss i ett suveränt lands inre angelägenheter på något sätt. Den debatt som vi för här i dag är meningsfull om den tjänar till att från båda parters sida befästa de värderingar och de åtaganden vårt partnerskap medför. Med samma rättframhet måste jag säga att situationen vad gäller respekten för de mänskliga rättigheterna i detta land bekymrar oss mycket, så mycket mer eftersom vi är övertygade om att det, mot bakgrund av den samhällsekonomiska och kulturella situationen, är möjligt att förbättra tryckfriheten, åsiktsfriheten, förenings- och rörelsefriheten, förhållandena i fängelserna och den självständiga rättsutövningen avsevärt i riktning mot en fullfjädrad rättsstat. Och i dag är stunden inne för att göra det. Det är därför vi ber kommissionen och rådet att stödja denna process, även genom att mana på myndigheterna i detta land. Man får inte glömma att partnerskapspolitiken inte enbart syftar till att skapa ett område för frihandel och inte heller att partnerskapet inte endast är ett förhållande mellan regeringarna utan att det måste ha stöd och uppskattning från det civila samhället, från de fristående föreningar som ägnar sig åt arbetet för de mänskliga rättigheterna och kvinnors frihet och roll i samhället. I detta land lever och arbetar kvinnorna under stora uppoffringar, ofta till priset av obeskrivliga risker och lidanden. Från vår sida måste vi visa att Europa-Medelhavspolitiken är en prioriterad fråga för hela unionen och att den inte grundar sig på egoismen hos den som vill erövra nya marknader för sina varor eller arbetskraft till låg kostnad för sina företag. Den grundar sig även på gemensamma värderingar, med respekt för kulturella, religiösa och språkliga skillnader, och på en politik som förmår bygga välstånd och säkerhet i hela Medelhavsområdet. Med denna debatt vill vi i dag påminna oss själva och våra partners om allt detta. Van den Bos Varför tiger Europa om de mänskliga rättigheterna i Tunisien? Är det på grund av stabiliteten och de ekonomiska framstegen i det semesterlandet? Kommer det sig av de politiska bindningarna med Frankrike eller de europeiska socialdemokraterna? Eller eftersom det visar sig konstruktivt i fredsprocessen i Mellanöstern? Eller ser vi Tunisien främst som en bastion mot en uppryckande muslimsk fundamentalism. President Ali tänker i alla fall bara på de religiösa fanatikerna. Han verkar vara besatt av dem. Den oron är snarare ett alibi än ett berättigande för människorättsläget i hans land. Inte bara de muslimska fundamentalisterna utan alla politiska motståndare tystas systematiskt ner. Tunisien kallar sig för en demokrati men i så fall en utan opposition, utan pressfrihet, utan rättvist rättsväsende men med tortyr och med eliminering av politiska fångar och deras familjemedlemmar. Tunisien har slutit ett associeringsavtal med Europeiska unionen, i vilket det står en tydlig klausul om mänskliga rättigheter. Det kan naturligtvis inte vara fråga om att president Ben Ali kräver rättigheterna i avtalet men undviker skyldigheterna i det. Om kränkningarna fortsätter måste genomförandet av avtalet tyvärr upphävas. Håller kommissionär Patten med mig om det? Tunisien är det första partnerland i Medelhavsområdet som ett sådant associeringsavtal genomförts med. Med tanke på landets ekonomiska utveckling kan det fungera som en förebild i hela området, men i så fall måste det naturligtvis hålla de politiska måtten. Europeiska unionen kan inte tillåta den ena avtalsparten det som den vägrar den andra. Associeringsrådet måste därför med stort eftertryck sysselsätta sig med människorättsläget och utarbeta ett demokratiseringsprogram. Om Europeiska unionen fortsätter att tiga ännu längre så är den medansvarig för kränkningarna av de mänskliga rättigheterna i Tunisien. Flautre Herr talman, jag upprepar våra välkomsthälsningar till Moncef, Marzouki och Khemais Ksila och därmed vill jag hylla den ihärdighet för att komma fram till oss, som de har kunnat visa prov på, för att klara av de hinder som de tunisiska myndigheterna har lagt på deras väg, de hinder som samtliga demokrater väl känner till som någon gång velat uttrycka sig fritt om sin situation. Samt Sihen Ben Sedrine som förhindras att utöva sin yrkesverksamhet sedan man har satt försegling på hans bokförlag Aloès efter det att han mottagit journalisten Toufik Ben Brik. Fram till nu har han för övrigt fortfarande inte fått tillbaka sitt pass. Efter gymnasieungdomarnas revolt gjorde Taoufik Ben Briks hungerstrejk det möjligt att slutligen visa för öppen dag på allmän plats det som de internationella människorättsorganisationerna och vissa tunisiska demokrater har sagt och skrivit sedan flera år tillbaka: repressions- och polisregimen använder sig av trakasserier, godtyckliga sanktioner, tortyr, fängslanden, värdighetskränkningar samt förbud att tala, skriva, fritt röra sig och slå sig samman för alla som ämnar leva fritt. Vem påstår för övrigt ännu i dag att det inte är sant eller att de inte visste? Hellre än att tala om det tunisiska miraklet är det bättre att tala om den tunisiska hägringen. Vad betyder en ekonomisk prestation när den uppnås med järnhand och vinsten i första hand går till en klan? Vad är lovorden från internationella finansiella organ värda inför FN:s hårda kritik på grund av några fall av tortyr? Att säga att demokrati och rättstaten är väsentliga och grundläggande för vår associering med Tunisien, det är att helt enkelt säga att utan demokrati kan man inte grunda någon verklig associering. Och alla som liksom jag verkar för ett stärkt partnerskap, en rättvis associering och ett hållbart samarbete möter en svår utmaning, i detta fall att ge demokratiskt innehåll till ett avtal som slutits med en regim som formellt säger ja till det, men i praktiken säger nej. För att göra det måste hela den tillgängliga rättsliga-institutitonella utrustningen användas - självklart inbegripet den som står i själva avtalet - för att fylla ut gapet mellan form och innehåll, ord och handling samt förklaringar och beslut. Att denna debatt hålls som vi har väntat på i flera år är i sig en framgång. För demokrater från båda länderna markerar den att strategin av hövliga, lika konfidentiella som föga effektiva, påtryckningar är utmattad. Jag vi vill ha ett sammanträde med associeringsrådet, grundat på konstaterad överträdelse av genomförandet av artikel 2 i avtalet! Ja, vi vill inleda en ordnad och tvingande process som prickar av konkreta och kontrollerbara framsteg: upphörande av tortyr, återlämnande av pass och återupprättande av telefonlinjer kan och bör vara effektiva utan dröjsmål! Erkännande av sammanslutningar och oberoende politiska grupperingar såsom CNLT, RAD och Demokratiskt forum, respekterande av föreningsfrihet, rättsväsendets integritet och reform av presskodex måste finnas i en exakt tidsplan som följs. Ja, Europeiska unionen måste kunna stödja projekt som stärker det civila samhället och demokrati utan att vara utlämnad åt de tunisiska myndigheternas diktat! Ja, vi måste bredda dialogen till det tunisiska samhällets aktörer i deras mångfald och oberoende! Dupuis Herr talman, herr tjänstgörande rådsordförande, herr kommissionär, kära kolleger! Jag tror att man bara kan vara ledsen. Vi har behövt fyra år för att få denna debatt, fyra år, eftersom den socialdemokratiska gruppen och Europeiska folkpartiets grupp har låst debatten i fyra år. Det är vårt parlaments verklighet när det gäller Tunisienfrågan. Tunisienfrågan är oändligt ledsam på grund av vår attityd. Napoletano, Tunisienfrågan är inte en fråga om mänskliga rättigheter utan om demokrati och rättsstaten, medan vi än en gång föredrar för Tunisien säkerheten att ha en stark man, med risk för att ersätta honom med sonen när han dör, såsom vi gör i Syrien utan att säga någonting. Och vi sluter ögonen, för vi vill inte se att Tunisien som har det oändligt mycket bättre än grannländerna, Marocko och Algeriet, inte har tagit ett enda steg till uppbyggandet av en rättsstat under de senaste tolv åren sedan Ben Alis tillträde. Och trots att man stärker och till och med i vissa fall förbättrar, även om det i hög grad kan diskuteras, är inte det ekonomiska och sociala området en uppbyggnad av demokrati. Det är inte en uppbyggnad av rättsstaten, det garanterar ingenting, det ger bara garantier åt den despot som sitter vid makten. Vad kan vi då göra? Vi har ett associeringsavtal som lades fram såsom ett modellavtal, medan andra länder, än en gång Marocko och Algeriet, gör framsteg. Vi slöt detta modellavtal med det land som hade de flesta trumfkorten i spelet för att ta det stora språnget in i demokrati och rättsstaten. Vår kompromisslöshet - och rätt till inblandning, Napoletano - måste således vara hård, och till och med skoningslös. Vi kan inte längre tolerera att en sådan regim med alla fördelar som den har, stänger in, fängslar och torterar bara en liten bit från de sicilianska kusterna och en liten bit från de franska och spanska kusterna. Det är outhärdligt. Vi behöver ett extra associeringsråd för att ompröva situationen och slutligen göra något för att hjälpa och vara tunisier vi också. Hernández Mollar Herr talman! Under mars månad reste delegationen för förbindelser med Maghrebländerna och Arabiska maghrebunionen, som jag är vice ordförande i, till Tunisien. Vi kunde konstatera att tillsammans med obestridliga ekonomiska framsteg finns det ett demokratiskt underskott inom området för friheter, särskilt när det gäller press och audiovisuella media. Jag vill understryka att vi också kunde konstatera att de tunisiska myndigheterna är medvetna om detta underskott som de om och om igen rättfärdigade med behovet att dess politiska öppnande måste följa dess speciella idiosynkrasi och kultur och den fara för det tunisiska samhället en framgång för den islamiska integreringsdoktrinen skulle utgöra. De bad oss därför om förståelse och tålamod. Och jag måste säga att den tunisiska regeringen gör en del som visar på god vilja, en del som gjordes just under detta besök och som också nedtecknats i den rapport som delegationen presenterat i detta parlament. För gruppen för Europeiska folkpartiet (kristdemokraterna och Europademokraterna) står vi således inför en debatt som, enligt vårt sätt att se det och förutom att vi anser den nödvändig, inte bör formuleras i termer av överdrivet och förfärligt straff som man gör gällande, utan som erkännande av gärningar som oroar oss eftersom de påverkar områden som ligger i associeringsavtalet, som respekten för de mänskliga rättigheterna och de demokratiska principerna. Dessa bör dessutom lösas genom politisk och social dialog och genom den tunisiska regeringens ansträngningar att genomföra en lagstiftning som garanterar politisk pluralism på ett verkligt och inte bara formellt sätt och i synnerhet med det alltid nödvändiga utövandet av frihet så att medborgaren kan uttrycka sina åsikter och kommunikationsmedlen kan sända dem. Det handlar om ett budskap som detta parlament är skyldigt att lämna till de tunisiska myndigheterna, vilka bör ta emot det på det positiva sätt den parlamentariska debatten erbjuder. Därför är det nödvändigt att kommissionen, rådet och parlamentet, inom ramen för EU-Medelhavssamarbetet, inte lägger i backen inför de stödprogram som bör genomföras inom ramen för Meda II. Utbildning och undervisning i demokratiska principer är ett grundelement för att upprätthålla ett pluralistiskt och demokratiskt samhälle. Ungdomar, domare, polis och journalister behöver på djupet lära sig vilka rättigheter de bör utöva och försvara. På detta område bör och kan Europeiska unionen medverka. Det oroar mig också att kommissionär Patten, som är här i dag, inte är tillräckligt känslig för de allvarliga problem som i dag hotar i den södra flanken av Medelhavet. Där spelar Tunisien en mycket viktig roll. Utvandring, integrism, fattigdom och politisk instabilitet botas inte med uttalanden och frivillighet. Det behövs en äkta politisk vilja och ekonomiska och mänskliga resurser för att genomföra den. Hur det än är, och det skulle kunna vara sammanfattningen av denna debatt, kan vi inte begränsa vårt samarbete med tredje land till att handla enbart om handel eller ekonomi. Av den anledningen ber vi också Tunisien att man tillsammans med de ekonomiska reformerna också går fram med politiska reformer som syftar till att garantera friheterna, men med det stöd och samarbete de naturligtvis har och kommer att fortsätta att ha från oss, åtminstone från min grupp. Vi anser också att det är nödvändigt med en gemensam strategi för Medelhavsområdet, vilket resolutionen antyder, och som tillsammans med de politiska, sociala eller säkerhetsmässiga aspekterna ger speciell uppmärksamhet till den kulturella och mänskliga dimensionen. Härav nödvändigheten att stärka den mellanparlamentariska dialogen och dialogen med företrädare för det civila samhället. "Genom att tala förstår folk varandra" säger man i mitt land. Om det är något som karaktäriserar kustfolken kring Medelhavet är det tankens och ordens rikedom, och den, ledamöter, kostar inte särskilt mycket. Seixas da Costa . (PT) Herr talman, ärade ledamöter! Jag tycker att vi inledningsvis i en fråga som denna bör erinra oss Europeiska unionens allmänna inställning då det handlar om ramarna för de utrikes förbindelserna. Europeiska unionen har en modell av värden och principer, som vi givetvis vill skall prägla dess förbindelser och som vi försöker tillämpa på alla nivåer i associeringarna med tredje land. Europeiska unionen har inte, tvärtemot vad som sades i ett inlägg, några slags geografiska kriterier, det vill säga, att ställa högre krav på de som ligger närmare oss och lägre på de som ligger längre bort. Vi har inte denna uppfattning. Vi utgår i våra arbeten vanligtvis ifrån enhetliga kriterier och vi har särskilt den uppfattningen att det är bättre att öppna en dialog för att kunna få med länder i regelbundna utvärderingar av bilateral karaktär än att bidra till att utesluta dem och bygga murar av missförstånd. Här vill jag säga, herr talman, ärade ledamöter, att det råder en total enighet mellan rådet och kommissionen i denna fråga, och särskilt med kommissionär Christopher Patten som har större trovärdighet, vilket jag egentligen inte behöver påpeka, i fråga om de mänskliga rättigheterna än många av oss andra. När det gäller det konkreta fallet Tunisien, vill jag säga att rådet är fullt medvetet om situationen för de mänskliga rättigheterna där, och vi har noggrant noterat den oro som vid flera tillfällen har uttryckts i detta parlament, naturligtvis har jag också noterat de viktiga åsikter som har kommit fram här i dag. Rådet har flera gånger understrukit sin oro för de tunisiska myndigheterna inför vissa typer av händelser, särskilt då det handlar om bristen på frihet och svårigheten för massmedia att uttrycka sig fritt. Frågorna om de mänskliga rättigheterna diskuteras särskilt, vilket också ledamöterna har nämnt, inom ramen för den politiska dialog som rådet för med Tunisien i associeringsrådet och genom cheferna för EU-ländernas uppdrag i Tunisien, vilka håller regelbundna möten med de tunisiska regeringsrepresentanter som är ansvariga för denna fråga. Denna dialog koncentreras för tillfället till de pågående reformerna av den nya massmedialagen, den verksamhet och de funktioner domaren för straffverkställighet skall ha, samt förändringar av vallagen. Möjligheten till dialog, som Tunisien under lång tid har avvisat, utgör ett framsteg som vi inte tycker går att negligera. Under de två möten i associeringsrådet som ägt rum inom ramen för förbindelserna med Tunisien, där jag också var närvarande, påpekade rådet vilken fundamental betydelse de mänskliga rättigheterna och de grundläggande rättigheterna har för förbindelserna mellan Europeiska unionen och Tunisien, och naturligtvis tog vi tillfället i akt att understryka några individuella fall, av vilka några har framhävts här. Jag vill säga att vid en anmärkning av mer, låt oss säga, nationell karaktär, vid president Ben Alis statsbesök i Portugal i början av maj, fick utrikesminister Jaime Gama tillfälle att med sin tunisiske kollega ta upp människorättssituationen i Tunisien, och särskilt fallet med journalisten Taoufik Ben Brik, och han betonade att det alltid var nödvändigt att respektera de grundläggande friheterna. Vi anser att någon typ av åtgärder för politisk påtryckning kan vara fördelaktig om de sker på ett massmedialt sätt. Vi tycker att det finns plats för att tillämpa flera olika typer av påtryckningar på internationell nivå i denna slags frågor, och vi tror att ett sådant agerande kan vara effektivt. Men rådet föredrar att använda sina möjligheter till inflytande över de tunisiska myndigheterna så diskret, och kanske effektivt, som möjligt, och utöva konstruktiva påtryckningar via politisk dialog och möten på olika nivåer. Vi anser därför inte att det är lämpligt, herr talman, ärade ledamöter, att inleda förfaranden för att upphäva associeringsavtalet eller att sammankalla ett extra sammanträde om detta associeringsavtal, vilket troligen skulle få massmedial uppmärksamhet, men som inte skulle få några praktiska följder på ett konkret plan. Vi tycker att det bästa förfaringssättet i detta sammanhang är att upprätthålla den regelbundna dialogen och alla de åtgärder som har genomförts och fortfarande genomförs när det är lämpligt. Jag skulle vilja säga att trots dessa svårigheter och problemen med att göra framsteg i denna process, vilka vi alla känner till, måste vi konstatera att vi har uppnått positiva resultat. Vi kan faktiskt inte ignorera - detta vore inte helt politiskt korrekt - de öppningar som Tunisien redan har visat, nämligen frigivandet av 600 politiska fångar, återlämnandet av passen till vissa medlemmar av oppositionen och en uttrycklig vilja att lösa upp spänningarna i fallet med journalisten Taoufik Ben Brik och att acceptera hans egna krav. Kommissionen har också ansträngt sig för att finansiera åtgärder för att främja de mänskliga rättigheterna och demokratin i Tunisien genom Meda-programmet för demokrati, och jag tror att kommissionen kan ge fler detaljer i detta ämne. Slutligen, i Barcelonaförklaringen skrev Tunisien, liksom andra Medelhavspartner, under ett antal principer om respekt för de mänskliga rättigheterna och de grundläggande friheterna. Inom Europa-Medelhavsramen, och i de försök att stärka den ram vi försöker skapa just nu i nära förbindelse med Europeiska kommissionen, trycker vi också på betydelsen av att aktivt främja rättsstaten och en god förvaltning av de offentliga affärerna, vilket är ett nyckelområde i dialogen mellan de två sidorna om Medelhavet. Sammanfattningsvis, herr talman, ärade ledamöter, vill jag försäkra er om att rådet arbetar på att i Tunisien, liksom i andra länder unionen har förbindelser med, främja och stärka respekten för de mänskliga rättigheterna, de demokratiska principerna och de grundläggande friheterna, liksom att införa en verklig demokrati med ett öppet civilt samhälle grundat på rättsstaten. En övervägd politik är det lämpligaste sättet att uppnå de mål vi eftersträvar. Rådet kommer alltså att fortsätta att bedriva en diskret men fast diplomati och hålla fast vid sin politik att uppmuntra alla former av framsteg för demokratin och rättsstaten. Patten . (EN) Jag är ytterst tacksam för att kammaren ger mig möjlighet att lämna synpunkter på dessa ytterst viktiga frågor. Som många ärade ledamöter har uppmärksammat är Taoufik Ben Briks hungerstrejk över men det har gett en stor effekt hos både myndigheterna i Tunisien och i det civila samhället. Det gav upphov till en offentlig debatt i Tunisien om situationen för de mänskliga rättigheterna i det landet. Jag vill klargöra att kommissionen delar uppfattningen hos FN:s speciella sändebud som i sin rapport om mänskliga rättigheter till kommissionen uppger: "Tunisien har fortfarande en lång väg att gå för att dra full nytta av sin gynnsamma ekonomiska miljö och för att vidta åtgärder för att förstärka skyddet för mänskliga rättigheter och i synnerhet rätten till åsikts- och yttrandefrihet ". Men hur kan kommissionen och Europeiska unionen generellt påverka Tunisiens utvecklingstakt på detta område? Detta sker bäst genom att titta på de tre huvudinstrument som tillhandahålls genom det associeringsavtal som förenar Europeiska unionen med Tunisien. Det första som min kollega hänvisade till är politisk dialog. Denna dialog har redan givit oss möjlighet att ge synpunkter på situationen för de mänskliga rättigheterna i Tunisien två gånger på ministernivå vid de två associeringsråd som har ägt rum hittills. Unionen har varit noga med att ta upp frågan om mänskliga rättigheter i Tunisien vid våra många kontakter med de tunisiska myndigheterna. Det andra instrumentet är finansieringen av positiva åtgärder i form av bidrag från gemenskapens budget för projekt som främjar till att politiska och civila rättigheter utövas. Meda-programmet för demokrati, om vilket parlamentet har starka och positiva åsikter, har finansierat utbildning, information och medvetandehöjande projekt för icke-statliga organ och för den allmänna opinionen på detta område. Ett program för att stödja tunisisk media har redan inkluderats i programplaneringen av framtida ekonomiska samarbete med Tunisien och bör bli föremål för nödvändiga samråd med den tunisiska regeringen. Som herr Dupuis påminde oss beror hållbar ekonomisk utveckling och politisk stabilitet, från Ryssland till Medelhavet, framförallt på starka institutioner, inte på starka män. Det kräver ibland starka män för att garantera att institutionerna själva är starka och agerar inom lagens ram. Det tredje instrumentet är Europeiska unionens möjlighet att införa restriktiva åtgärder, av vilka den mest radikala uppenbart skulle vara att man upphör med samarbetet. Kommissionen anser att innan man använder några restriktiva åtgärder bör positiva möjligheter erbjudas genom partnerskapet så långt det går. Det finns fortfarande betydande utrymme, både vad gäller den politiska dialogen och för finansiering av stödprogram. Jag skulle vilja undersöka detta ytterligare tillsammans med Tunisien. Kommissionen önskar framför allt se i vilken utsträckning den tunisiska regeringen kommer att genomföra sina löften om reform av presskoden och om att underlätta föreningsfrihet. Vi vill också se om våra ansträngningar att stödja önskade reformer genom att tillhandahålla medel från gemenskapens budget visar sig vara framgångsrika. Jag skall hålla parlamentet informerat om utvecklingen på alla dessa områden. De frågor som vi diskuterat denna eftermiddag är ytterst viktiga. Jag vet att parlamentet är medveten om hela bilden. Fru Napoletano påpekade i sitt intressanta anförande de ekonomiska och sociala framsteg som har skett i Tunisien. Andra kunde exempelvis ha hänvisat till Tunisiens ståndpunkt i fråga om sharialagen. Det finns otvetydigt frågor som ger stor anledning till oro. Det är för närvarande bäst att fortsätta dialogen, men som kammaren kan förstå likställer jag inte dialog med att vara nöjd. Parlamentet har legitima skäl till oro och en starkt känd åsikt. Det kan uttryckas kraftfullt men artigt, såsom parlamentet gör i dag. Jag vill sätta in debatten om Tunisien i sitt sammanhang och ta upp en punkt som framfördes av Hernández Mollar och även av några andra ärade ledamöter. Naturligtvis kommer det att finnas händelser och utvecklingar som tränger sig på oss. I dag måste vi oundvikligen inrikta oss ordentligt på våra ansträngningar för återuppbyggnaden på Balkan och i synnerhet att förhindra ytterligare socialt och politiskt sönderfall. Det är en politik i sydöstra Europa som, vill jag tillägga, inte är ovidkommande för stabilitet och välfärd i Medelhavsområdet. Men om jag måste bedöma var vi kommer att få den största utmaningen på medellång och lång sikt så skulle det uppriktigt vara vår politik i och runt Medelhavet. Vad är det som är hjärtefrågan i unionens gemensamma utrikes- och säkerhets politik? Det är spridning av stabilitet. Det är det avgörande elementet i vår politik i Medelhavsområdet. Vad försöker vi göra där? Det är sant att vi försöker skapa om ni så vill en motsvarighet till Nafta i Medelhavsområdet. Men det gäller mer än det, vilket jag skall komma till om ett ögonblick. Jag vill bara klargöra för den ärade ledamoten att jag är helt förbunden att göra denna politik framgångsrik. En av de saker som förargar mig för ögonblicket är att vår tidigare meriter för att stödja detta genom utvecklingsstöd inte alls är så bra som den borde ha varit. Under år efter år har vi endast kunnat använda 40 procent eller mindre av vad vi har anslagit för Medelhavsområdet delvis på grund av absorberingsproblem i regionen, delvis på grund av våra egna misslyckanden, som jag är angelägen om att ta upp. Jag vill göra en överenskommelse med den ärade ledamoten: Om vi fram till den dag då jag lämnar mitt jobb som kommissionär år 2005 inte kunnat visa en himmelsvitt bättre förmåga att minska klyftan mellan åtaganden och utbetalningar än den varit under de senaste tre åren då kan han få ett bidrag till sin favoritvälgörenhet. Det är vad jag skulle vilja använda som en markering på om vi har åtagit oss eller inte att göra vår politik i Medelhavsområdet framgångsrik eller inte. Det är ytterst viktigt att vi använder våra nuvarande instrument på ett mycket mer kompetent och mer effektivt sätt. Det är vad jag skulle vilja bli bedömd efter. Jag vill upprepa: Detta handlar inte bara om att skapa ett frihandelsområde, hur viktigt det än kan vara. Frihandel är inte slutet; frihandel är ett medel att nå ett slut. Slutmålet är att skapa ett område av välstånd och politisk stabilitet söder om det hav som vi har delat med Nordafrika och Mellanöstern under alla dessa millennier; det handlar om att dela värderingar liksom att dela på handeln. Det gäller inte att skapa ekonomier som skall göra européer mer välbärgade: Det handlar om att arbeta i partnerskap med Medelhavsländer i ett partnerskap om värderingar liksom handel, som skall gynna människor söder om Medelhavet liksom oss i Europa. Det är ett enormt viktigt element i Europas strävanden under de närmaste åren; lika viktig till en del för att sprida stabilitet som hela utvidgningsprocessen. Jag hoppas verkligen att vi under de kommande fem åren skall kunna utveckla det programmet i Tunisien och i resten av regionen. Martin, Hugues Herr talman, mina kära kolleger, vår debatt i dag ger oss möjlighet att få litet distans och översikt i förhållande till de händelser som har ägt rum under de senaste veckorna i Tunisien, i synnerhet kring den så kallade Ben Brik-affären. Dessa händelser fick en särskilt stor plats i media, vilket gjorde det möjligt, det får vi inte betvivla, att utöva påtryckningar på de tunisiska myndigheterna om att ordna upp situationen så snabbt och så mänskligt som möjligt. Men den stora medialiseringen av affären har också lett till att en del utifrån den gjorde en sammanfattning av den tunisiska situationen, vilket är raka motsatsen till de fakta och den verklighet som vi känner till. Såsom min kollega och vän, Hernández Mollar, påminde om, vill PPE-gruppen att vi skall kunna överlämna ett budskap om hopp och stöd till alla tunisier som engagerar sig för att landet skall fortsätta med de ekonomiska men också politiska reformerna. Det handlar egentligen om att Europaparlamentet skall vara tydligt och rättvist med samtliga Medelhavsländer som deltar i Barcelonaprocessen. Ibland förebrår man oss - i synnerhet i Tunisien - att behandla vissa länder hårdare än andra och i det avseendet vill jag påminna om att de principer och värderingar som uttrycks i förklaringen från Barcelona och upprepas i varje partnerskapsavtal med ett Medelhavsland är samma för alla, inbegripet för unionens medlemsstater. Tunisien är inte i något avseende ett specialfall. Budskapet om hopp vilar delvis på de uppmärksammade resultat som uppnåtts av Tunisien ekonomiskt och socialt. Men vi måste också respektera våra åtaganden och våra övertygelser och jag tror att det skulle hjälpa tunisierna om vi övertygade dem om att vårt parlament alltid kommer att vara uppmärksamt på utvecklingen av den politiska situationen och det civila samhället i deras land, oberoende av goda ekonomiska resultat. Vi måste också övertyga våra Medelhavspartner, samtliga partner, att de åtaganden som de tecknar sig för genom att delta i Barcelonaprocessen, i synnerhet i fråga om demokrati och mänskliga rättigheter, inte är utbytbara. Jag ber således sammanfattningsvis mina kolleger att bestämt stödja det resolutionsförslag, som vi har inlämnat i dag och som jag tror balanserat uttrycker vad Europaparlamentet anser om situationen i Tunisien. Jag tvivlar inte på att budskapet mottas som sig bör av de tunisiska myndigheterna som kommer att stärka och förlänga de först vidtagna åtgärderna. Obiols i Germà Herr talman! I en av den bästa teaterrecensioner som enligt min enkla uppfattning publicerats i Europa under nittonhundratalet, uttryckte något liknande detta: "I går var det premiär på denna pjäs, som skrivits av den här författaren". Jag skulle inte kunna överträffa den övertygande kortheten i denna journalistiska kommentar, som enligt mitt sätt att se det är briljant. Dock är min fråga nästan densamma. Varför diskuterar vi situationen i Tunisien? Varför är det en viss kris i förbindelserna mellan Europa och Tunisien just nu, vilket på ett eller annat sätt påverkar förbindelserna mellan Europeiska unionens institutioner och de tunisiska institutionerna inom ramen för samarbetet och associeringsavtalet? Jag tror att det är viktigt att ställa denna fråga eftersom det bara är om vi med allra tydligaste precision förstår det som sker i Tunisien, och vilka utmaningarna som pågår i nämnda land är, som vi kan finna den grad av moderation och effektivitet vi bör utveckla inom ramen för samarbetet. Just nu existerar det en stor tunisisk paradox och min oro är att tänka att denna paradox hela tiden blir farligare. Det är det mest fredliga och framgångsrika landet i Maghrebområdet och det land som har de totala utbudet av informationsmedel mest slutna i området. Det är landet som har störst tillväxt och bäst utveckling när det gäller den sociala moderniseringen, särskilt inom ramen för utbildning och kvinnornas ställning. Men det är ett land i vilket det civila samhällets behov, som är en frukt av denna ekonomiska och sociala tillväxt, inte finner lämpliga kanaler för att uttrycka sig i full frihet. Det är ett land som är och har stått i främsta ledet för associeringsavtalen och jordbrukspolitiken i Medelhavsområdet och som undertecknat alla internationella konventioner om mänskliga rättigheter. Trots det uppstår gång efter annan problem hänförliga till de mänskliga rättigheterna i Tunisien som förstoras upp av europeiska mediaaspekter. De mänskliga rättigheterna berör mig, tro mig. Under femton år av mitt liv hade jag inget pass eller körkort. Jag har upplevt sådant som jag inte vill beskriva, i de politiska kommissariaten under Francos diktatur och i dess fängelser, men jag tror att det grundläggande problemet i Tunisien för närvarande är ett annat: Tunisiens framtid. Bara om vi i Europeiska unionen finner sättet och effektiviteten att hjälpa de sektorer som är för en nödvändig utveckling i Tunisien för att följa och garantera framtiden med en ekonomisk tillväxt och en social modernisering, tror jag att vi är i nivå med vårt ansvar. Jag avslutar med att säga att jag till stor del håller med det som kommissionär Patten uttryckt men jag skulle vilja att han också sade oss att EU-Medelhavspolitiken, när det gäller Maghrebländerna, också är en del av hans fixa idéer. Bara om vi lyckas tydliggöra att det inte finns en situation i vilken rådet har bromsat företrädet för Medelhavsområdet, kommissionen hindrar genomförandet av program och Europaparlamentet ägnar sig åt att ge lektioner så kan vi finna sättet och effektiviteten i en politik som i vänskap och solidaritet hjälper Tunisiens framtid i riktning mot en situation som förenar den socioekonomiska tillväxten och en fullständig demokratisering. Vi sätter mycket på spel, inte bara i Tunisien, utan i hela regionen när det gäller målet att nå framgång i detta uppdrag. Ducarme Herr talman, den liberala gruppen skriver naturligtvis under på den inlämnade texten. Jag undrar därmed vad det egentligen skall ge, utöver det avtalade och vanliga rollspelet institutionerna emellan, och, framför allt, utöver det inlägg som kommissionär Patten just gjorde, vad kommissionen verkligen skall göra. Hur dynamisk kommer den att vara? Och hur beslutsam? Vilken närvaro skall säkras? Jag skulle också vilja veta om kommissionär Pattens irritation i fråga om kommissionens utrikespolitik inte skulle kunna medföra en viss attitydförändring i det fall som vi tänker på. Herr kommissionär, därvid tvivlar jag på den formella och praktiska viljan hos en institution såsom kommissionen i egenskap av motor för den europeiska uppbyggnaden och det ni kanske borde göra det är att mycket exakt ange en konkret metod, så att vi inte inom en eller två månader får konstatera att den text, som vi skall rösta om, än en gång har blivit till döda tecken på europeisk nivå. Mina båda frågor är i högsta grad exakta. I punkt 11 i resolutionen anges att vi skall ge vår parlamentariska delegation i uppdrag att undersöka situationen. Skall ni lämna in ett särskilt dokument från kommissionen för att hjälpa våra ledamöter med arbetet? Den andra frågan som denna gång avser ett mycket kortsiktigt perspektiv: man meddelar oss att rådet för övriga frågor skall hålla ett särskilt sammanträde den 18 juni för att förbereda dokumentet om Medelhavsområdet. Vilket dokument om Medelhavsområdet kommer att inlämnas nästa söndag? Detta är den exakta politiska uppföljning som jag väntar mig, och som kanske ger er, herr kommissionär, möjlighet att lämna det som jag kallade klimat av irritation som omger er och kanske också era medarbetare, när det gäller en effektiv utrikespolitik från kommissionens sida. Krivine Herr talman, vi har varit tvungna att vänta till denna sammanträdesperiod för att sanningen äntligen skall komma i dagen i Europaparlamentet. När jag kommer tillbaka från Tunisien med tre av mina kolleger kommer jag att ta upp problemet om föreningsfrihet. Den stora repressionsvåg som har dragit fram över oppositionen, av alla politiska riktningar sedan 1990-talet, har möjliggjort för " Union générale des travailleurs tunisiens" , UGTT, att återta makten. Arresteringar, avskedanden av fackföreningsmän, hot och påtryckningar av alla slag har förenats med fackhierarkins maktfullkomlighet för att kuva en av de mest stridslystna fackorganisationerna i området. De mycket stränga lagliga begränsningarna av rätten att strejka har skärpts av den aktuella direktionen. För att en strejk skall vara laglig i Tunisien har det blivit nödvändigt att UGTT:s verkställande styrelse själv ger sitt medgivande. Sammanträden som inte kan hållas normalt på arbetsplatsen förbjuds också regelbundet i fackföreningens lokaler. Ledare har avlägsnats från sitt ansvar och är stämda inför rätta för att ha kritiserat förvaltningen av centralorganisationens generalsekreterare i en enkel intern petition i organisationen. Tolv av dem arresterades av polisen i april 1999 och fick tillbringa över fyrtioåtta timmar på inrikesministeriet för att ha protesterat mot de reglementsvidriga förhållanden under vilka UGTT:s kongress försiggick. Vi kan nämna, till exempel, Abdeljalil Bedoui, Ali Romdhane, Abdelmajid Sahraoui, Abdennour Maddahi, Hamed Bennjima, Noureddine Ounissa, Chaker Ben Hassine och många andra. Ben Alis regim övervakar således arbetslivet i sin helhet. Repressionen inriktas inte bara mot politiska motståndare, den rör hela befolkningen, i synnerhet i de enkla kvarteren samt i småstäder och byar i minst gynnade områden. I en rapport av nationalrådet för medborgerliga fri- och rättigheter i Tunisien uppskattas antalet poliser till 130 000 på en befolkning av 9,5 miljoner invånare. Vi måste tillägga samtliga hemliga poliser som nätet av kvarterskommittéer, direkt beroende av inrikesministeriet, kontrollerar och som underkuvar en försvarslös befolkning. Och sålunda förstår man bättre denna pseudodemokrati i vilken presidenten ser till att väljas med 99,44 procent av rösterna. Herr talman, det tunisiska folket, som här företräds av två av dess medlemmar, måste få veta att vi är solidariska med dess kamp för frihet och att vi inte längre skall svika. Abitbol Herr talman, kammarens paradoxer upphör inte att förvåna mig. Man tvekar inte att tänka sig att installera en monoetnisk politisk antidemokratisk regim i Kosovo vars främmande befolkningar, om jag så får säga, kommer att vara uteslutna. Man tvekar inte att skriva under handelsavtal med Kina, i högsta grad en totalitärstat, som har ansvaret för 1 800 avrättningar bara förra året - det är den medgivna siffran - och samtidigt tillåter man sig att döma den tunisiska regimen med en stränghet som enligt min mening inte är på sin plats. Samtliga EU:s medlemsstater har förvisso inte såsom Frankrike förmånen att ha skapat gamla band med landet som ger det möjlighet att förstå att verkligheten inte motsvarar exakt den karikatyr som medianarrar till slut lyckats sprida i hela Europa. Tunisien motsvarar förvisso inte den bild vi gör oss om demokrati. Men hur många länder i världen, och Europa själv, motsvarar den bild som ett demokratiskt sinne gör sig om demokrati. Tunisien är egentligen det första land i Maghreb som undertecknade ett avtal med Europeiska unionen, och alla är eniga om att erkänna de framsteg som har gjorts av landet för att anpassa sin ekonomi och samhällsstruktur till den modernisering, som banden med Europeiska unionen innebär, och, tyvärr, påskyndningen på grund av frihandeln genom globaliseringen. Tunisiens resultat, tror jag, talar för landet och därför verkar processen mot landet lätt oproportionerlig inför verkligheten. Under alla omständigheter måste vi komma ihåg att Tunisien har varit i första ledet för att bekämpa islamismen som ännu för några år sedan hotade hela Maghreb. Det tycks mig att Europaparlamentet skulle utmärka sig genom att beakta hela det geopolitiska sammanhanget i området, i stället för att bete sig som en aktivistisk extremistgrupp, ett beteende som inte ens är värdigt en icke-statlig organisation. Belder Herr talman! Här i Strasbourg nåddes jag av ett meddelande om hungerstrejken bland över tusen politiska fångar i Tunisien. Det vill jag säga två saker om. På grund av den kristna etiken avfärdar vi detta ultima självförsvarsmedel. Vi tillägger emellertid omedelbart hur värda ett fördömande de myndigheter är som driver sina medborgare till detta i yttersta förtvivlan. Den nuvarande tunisiska regimen tål inga obundna intellekt. Det är anledningen till ett mångårigt och till och med allt skarpare förtryck. Därför jag instämmer jag verkligen med dem som ställt de muntliga frågorna i dag, särskilt kollega Van den Bos. Han begär med rätta verkliga åtgärder från rådets sida just på grund av EU:s egen trovärdighet som part i associeringsavtalet med Tunisien. "Det handlar inte om att förvägra befolkningen dess rättigheter", säger en tunisisk försvarare av de medborgerliga friheterna. Sedan fortsätter han: "De skall glömma att de rättigheterna finns över huvud taget." Om tunisier själva går i täten för denna kamp så varken får eller kan Europeiska unionen stå vid sidan och se på. Carlotti Herr talman, jag vill i min tur uttrycka min livligaste oro inför den försämrade situationen för mänskliga rättigheter i Tunisien, en oro som naturligtvis alla landets vänner delar. Sedan flera år tillbaka har människorättskämparna och deras familjer fallit offer för ständiga trakasserier av de tunisiska myndigheterna. Vissa av dem har dömts till fängelsestraff, de förföljs regelbundet av medlemmar av ordningsstyrkorna, deras och familjens pass har konfiskerats, kommunikationerna avbryts eller avlyssnas, förtalskampanjer eller fysiskt och verbalt hot inleds emot dem samt slutligen utfrågas regelbundet deras närmaste. Inför ett sådant vanstyre upprepar i dag Europaparlamentet sin övertygelse om att det inte finns något undantag för att respektera mänskliga rättigheter och medborgerliga fri- och rättigheter och de kan inte kränkas utan förfång eftersom Tunisien är det första land, den första europeiska partnern, som i själva verket slöt associeringsavtal med Europeiska unionen 1995. Detta avtal innehåller emellertid en bestämmelse om att mänskliga rättigheter skall respekteras, med suspensiv verkan, och anger att en politisk dialog skall upprättas. Jag föredrar förvisso en politisk dialog framför unilaterala sanktioner, men just på denna grund har vi förpliktelsen att säga till våra partner att vi är mycket oroliga vad gäller situationen i Tunisien. Vi måste begära att de tunisiska myndigheterna vidtar åtgärder för att inrätta ett verkligt flerpartisystem och säkra press- och mötesfrihet. Men, herr Patten, vilken dialog skall det vara? Hur kan vi gå framåt konkret och exakt? Hur skall vi göra de ståndpunkter vi intar här effektiva? Man kan egentligen undra hur saker och ting skall utvecklas i Tunisien. Affären Ben Brik symboliserade ensam många tunisiers starka irritation inför försämringen av deras fri- och rättigheter, där pressen bara är ett av de många ruinfälten. Det blev en Ben Brik-effekt som övergår honom själv för övrigt och på tre månader har vi sett ett helt civilt samhälles sprittning av värdighet, ett samhälle som har visat sin beslutsamhet att få slut på polisstaten. Under denna tid fortsätter president Ben Ali att svänga käppen och moroten mot dem som protesterar mot hans metoder eller kritiserar situationen för fri- och rättigheter i hans land. Inför denna attityd får man undra om Tunisien inte i framtiden kommer att bli en ny härd för spänningar på Europas södra sida. I dag har makthavarna två lösningar. Den första består i att fortsätta att förneka verkligheten enligt den princip - välkänd i denna typ av regim - som består i att påstå att allt är väl fram till den sista kvarten, då det civila samhället därför måste stå ut med en ny våg av repressioner och möta den modigt och beslutsamt. Det blir då det internationella samfundets sak att isolera en makthavare och göra honom laglös samt stödja det tunisiska folkets kamp för att återvinna sin suveränitet. Den tunisiska makthavaren kan emellertid också välja en dialog med det civila samhället för att minska spänningen och göra en omvändning för att ta Tunisien ur dödläget och styra landet mot demokrati. Jag tror att vi måste hitta rätt ord, såsom min kollega Abitbol sade, vi måste i varje fall göra allt för att denna väg skall väljas. Procacci Herr talman, ärade ledamöter! Situationen i Tunisien måste ses i ett vidare sammanhang av Medelhavspolitik och politiken gentemot de länder i Nordafrika med vilka Europeiska unionen vill vidmakthålla en dialog om sina program för fred och utveckling. Jämfört med dessa länder har Tunisien verkligen gjort framsteg i fråga om ekonomi, stabilitet och samhälleliga rättigheter. Av dessa länder är Tunisien det land som i störst utsträckning upplever hur viktig en Europa-Medelhavsdialog om ekonomiska, politiska och kulturella frågor är. Allt detta får verkligen inte få oss att glömma de begränsningar av de samhälleliga friheterna som förekommer i landet, men jag anser att det inte är tillräckligt eller effektivt att enbart inta en fördömande inställning, även om rent och skärt fördömande inte heller får saknas. Vi måste planera åtgärder som verkligen stegvis kan förbättra situationen, genom att föra en dialog med och bistå Tunisien, i det här fallet, och också genom att stödja gemensamma avtal och särskilda program om respekten för mänskliga rättigheter så som tanken är med Cards-programmet för västra Balkan. Vi måste faktiskt ta hänsyn till det faktum att de länder som har en annan tradition än västvärldens demokratier måste genomgå en kulturell mognadsfas på vägen mot fullt införande av samhälleliga friheter. Detta kräver en gradvis utveckling och tar längre tid. Isoleringsresonemanget lönar sig inte och riskerar att försvaga engagemanget hos dem som arbetar för att förbättra demokratin i landet. Det är därför önskvärt att associeringsrådet Europeiska unionen-Tunisien tar på sig ansvaret för att kontinuerligt utvärdera respekten för de mänskliga rättigheterna i landet genom åtgärder som genomförs tillsammans med de tunisiska företrädarna och genom att bygga upp ett centrum för detta som inte kan annat än vara till fördel för situationen för de mänskliga rättigheterna i Tunisien. Eriksson Herr talman! Mänskliga rättigheter kränks. Yttranderätt, organisationsfrihet och pressfrihet sätts åt sidan och respekteras inte. Detta vet vi. Detta vet man också i Tunisien, både från myndigheternas och medborgarnas sida. Självklart skall vi ta upp detta och kritisera det närhelst vi har möjlighet att göra det. Det är oerhört allvarligt. Det handlar om universella rättigheter inte bara i utan också utanför Europeiska unionen, och det måste kritiseras när sådana rättigheter kränks. Jag tror att bästa sättet att göra det på är en dialog. Det innebär att man verkligen respekterar varandra, och om Tunisien och företrädarna där vill respektera vår syn på detta, så tror jag att vi också skall notera att man i Tunisien faktiskt betraktar de avtal som vi har som ganska negativa. Jag kan inte finna det någon annanstans än i punkt 7 i GUE/NGL:s resolutionsförslag att man faktiskt från samtliga tunisiska organisationer, inom både den privata och offentliga sektorn, är kritisk till associationsavtalet, vilket vi från EU:s sida naturligtvis också skall ta till oss och respektera. Poli Bortone Herr talman, ärade ledamöter! Jag har just genomfört en resa till Tunisien där jag bland annat gästade en regeringsmedlem och jag såg verkligen inte allt det som har framkommit i denna debatt i dag. Däremot såg jag ett land som lägger ned stor kraft på modernisering. Jag såg en stor iver när det gäller åtgärder för utveckling inom områden som miljön, att återvinna territoriet, jordbruket, turismen och byggandet av stora infrastrukturer. Jag såg att man försöker skapa en ekonomi som motverkar ytterligare utflyttning, vilken verkligen skulle kunna störa förbindelserna också mellan länder i Medelhavsområdet och mellan de länder som i dag ingår i Europeiska unionen. Jag såg med egna ögon exempel på kulturellt utbyte mellan universiteten och hur man återtar en stark kulturell identitet med ett engagemang för att restaurera stadskärnorna, för landsbygdsturismen och för hantverket. Jag noterade att skolorna är starkt engagerade i utbildningsprogram med en rad integrerade aktiviteter. Och jag noterade definitivt inte att det inte finns något föreningsliv. Tvärtom finns det ett starkt och levande föreningsliv som framför allt engagerar ungdomar och kvinnor och även en betydande partnerskapsanda institutionerna emellan. Jag läste i en fråga att man beklagade det faktum att den lokala pressen censurerar de mänskliga rättigheterna. Om det finns en censur innebär det att det finns pressfrihet, för den lokala pressen kan också censurera eventuella förhållningssätt från Tunisiens sida som strider mot de mänskliga rättigheterna. Så då tycker jag inte att det finns så mycket negativt att säga om Tunisien. Jag tror snarare att man kan tänka sig insatser av politisk karaktär gentemot inte bara Tunisien utan även till exempel de länder på Balkan som Europeiska unionen beslutar att ge incitament av finansiell karaktär på villkor att dessa länder förpliktigar sig att genomföra interna politiska reformer. Detta skulle vara insatser som inte hade någonting med att leva i och vara delaktig i en demokrati, än mindre med de mänskliga rättigheterna och ännu mycket mindre med förbindelserna mellan de länder som eventuellt berörs av utvidgningen och Europeiska unionen att göra. Swoboda Herr talman, herr ordförande, herr kommissionär! De flesta kollegerna i kammaren - utom kollegan som just talade - är oroliga över utvecklingen hos vår vän och granne Tunisien. Tunisien är vår granne eftersom Medelhavet inte skiljer oss åt, det binder oss samman. Den oro som vi i dag ger uttryck för är ingen oro utifrån en kolonialistisk eller neokolonialistisk hållning. Det handlar inte om otillåten inblandning i tredje lands interna angelägenheter. Nej, det handlar, som kommissionär Patten hela tiden har betonat, om en kritisk dialog som vilar på de överenskommelser som har slutits med Tunisien. Därför vore det meningslöst att säga upp dessa överenskommelser. Snarare måste vi utnyttja dem till att föra denna kritiska dialog. Det handlar om att skapa en gemensam zon av säkerhet, stabilitet och fred, och dit hör demokratin, dit hör respekten för de mänskliga rättigheterna, dit hör pressfriheten. Om det från tunisisk sida hela tiden poängteras att det även handlar om kampen mot extremismen och terrorismen och om att förhindra extremistiska åsikter, förhållningssätt och organisationer, så kan jag bara hålla med. Men hur, om inte genom demokrati, förs den kampen bäst? Det visar även Tunisiens grannar prov på. Därför kan vi inte göra avkall från detta. Tunisien hävdar hela tiden att det är en fråga om den ekonomiska och sociala utvecklingen. Men just den alltigenom positiva ekonomiska och sociala utvecklingen i Tunisien är den bästa basen för att fortsätta utveckla demokratin och att föra kampen mot extremismen på demokratisk mark. En sista synpunkt: Vi vill hjälpa Tunisien, det råder inget tvivel om det. Vi måste hjälpa Tunisien, liksom vi måste hjälpa hela området, hela regionen. Det är inte så att det bara är Balkan vi prioriterar. Det är inte så att det bara är utvidgningen av Europeiska unionen som vi prioriterar. Medelhavsområdet är inte av tredje rangen; det har samma rang, samma vikt. När kommissionär Patten till exempel meddelade att det handlar om reformer, att han vill överbrygga klyftan mellan löftena å ena sidan och de faktiska utbetalningarna å andra sidan, då skall det också stödjas fullt ut. Men detta måste vi alla göra tillsammans och med känslighet. Vi måste göra detta på ett sådant sätt att våra Medelhavspartner inte knuffas bakåt utan hämtas tillbaka i upp den gemensamma båten. Seixas da Costa Herr talman! Två korta anmärkningar för att meddela att rådet noggrant har noterat ledamöternas legitima oro som har kommit fram här, och att vi kommer att ta hänsyn till denna i vår dialog med Tunisien, i de befintliga institutionella ramarna. Den andra observationen är ett klargörande till Ducarme om att det på rådets möte om allmänna frågor den 18 juni framför allt handlar om att försöka få ett rådets godkännande av en gemensam strategi för Medelhavsområdet, vilken först kommer att tas upp på Europeiska rådet i Feira. Detta var också en del av det portugisiska ordförandeskapets program. Vi anser att denna gemensamma strategi kan innebära ett mervärde för Barcelonaprocessen, och den innehåller extremt viktiga detaljer för att omorganisera och göra unionens allmänna utrikespolitik för detta område mer integrerad. Vi arbetade med denna inriktning under rådets senaste möte (allmänna frågor), och det handlar om en fråga som innehåller några känsliga aspekter, eftersom detta ämne är komplext och hör ihop med flera andra frågor. Vi anser att rådets möte (allmänna frågor) som hålls precis innan rådet i Santa Maria da Feira, kommer att kunna anta en gemensam strategi, som säkert blir en faktor för att underlätta Europeiska unionens allmänna verksamhet i hela Medelhavsregionen, främst beträffande den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken. Patten . (EN) Herr talman! Jag skall bli ännu mer kortfattad än jag hade tänkt eftersom ordförandeskapet just har besvarat en av de frågor som herr Ducarme ställde. Jag vill bara beröra två andra frågor han tog upp. Först för att säga, och jag uttalar mig då för kommissionen, att vi hoppas mycket på att kunna lägga fram förslag under de närmaste månaderna - eller veckorna om vi klarar det - för att ge ny fart åt Barcelonaprocessen, ett bidrag till debatten om hur det kan göras fem år efter den ursprungliga överenskommelsen. Om den ärade ledamoten behöver mer information om Tunisien eller om Barcelonaprocessen som helhet hoppas jag att han talar om det, och jag skall då försöka stå till tjänst så snabbt som möjligt. Talmannen Tack så mycket, kommissionär Patten. Jag har mottagit sex resolutionsförslag, ingivna i enlighet med artikel 40.5 i arbetsordningen. Jag förklarar debatten avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i morgon kl. 12.00. Kinas anslutning till WTO Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är gemensam debatt om följande muntliga frågor: B5-0489/00 av Westendorp y Cabeza, för utskottet för industrifrågor, utrikeshandel, forskning och energi till rådet om Kinas anslutning till WTO; B5-0490/00 av Westendorp y Cabeza, för utskottet för industrifrågor, utrikeshandel, forskning och energi till kommissionen om Kinas anslutning till WTO. Westendorp y Cabeza Herr talman, rådsordförande, kommissionär! Den 17 maj formulerade jag en muntlig fråga till rådet och kommissionen, å det utskotts vägnar som jag är ordförande för, utskottet för industripolitik, utrikeshandel, forskning och energi, innan det enligt mitt förmenande lyckosamma slutandet av ett avtal mellan Europeiska unionen och Kina, för anslutning av detta land till Världshandelsorganisationen. Jag skulle av denna anledning vilja göra ett påstående och två framställningar. Till att börja med påståendet att jag med värme, å det utskotts vägnar jag är ordförande för, tackar kommissionär Lamy för hans tålamod, sin ihärdighet och de skickliga kontakter han ständigt upprätthållit, inte bara med de kinesiska myndigheterna utan också med andra viktiga medlemmar i WTO:s råd, i synnerhet med Förenta staterna, och som gjort det möjligt i detta spel att såväl USA:s kongress som den Europeiska unionen har nått detta föranslutningsavtal om Kinas anslutning. Betydelsen av detta behöver jag inte påminna om eftersom det i Världshandelsorganisationen kommer att innefatta mer än en miljard människor, med allt vad det innebär av utmaningar och förmodligen positiva gensvar. För det andra är detta avtal positivt eftersom det kommer att föra med sig ekonomiska, sociala, miljömässiga samt geopolitiska fördelar för Kina, världen som helhet och i synnerhet Europeiska unionen. Särskilt positiv tycker vi att den öppning som uppnåtts när det gäller de finansiella tjänsterna, telekommunikationer och försäkringar är, som utan något som helst tvivel kommer att ge möjligheter för våra ekonomiska aktörer och också den gradvisa öppningen av energimarknaderna i Kina som, förutom ekonomiska vinster, kommer att medföra en större respekt för miljöregler i detta land. En ytterligare fördel är att Kina, från dess inträde i Världshandelsorganisationen kommer att omfattas av dess regler. Detta i sig är positivt och kommer för Kina att innebära en ny annorlunda dynamik med ett nära förhållande till resten av världen, utan att vi för den skull slutar att vara uppmärksamma när det gäller respekten för de mänskliga rättigheterna, de sociala rättigheterna och de miljömässiga rättigheterna. Jag vill när det gäller detta säga att det kommer att uppstå svårigheter eftersom kommissionens och rådets inställning, som parlamentet stöder, innefattar den fundamentala respekten för detta minimum av grundläggande sociala och miljömässiga rättigheter som, paradoxalt nog, kommer att vara svårare att acceptera när väl Kina är med i Världshandelsorganisationen med alla rättigheter. Så vi stöder alltså helt och hållet kommissionens och rådets initiativ att så fort som möjligt åter starta Seattle-rundan som kullkastades i sin inledning och göra den till en världsomfattande runda. Än så länge var det påståendet. De två frågorna är följande: För det första är vi mycket intresserade av att veta om kommissionen är beredd att arbeta nära tillsammans med Förenta staterna i detta finansiella stödpaket, som är så viktigt och nödvändigt för att Kina skall kunna förse sig med en administrativ och rättslig apparat som gör det möjligt att uppfylla landets åtaganden inom Världshandelsorganisationen. Den andra frågan är den följande. Vi har arbetat mycket bra med rådet och kommissionen under hela denna process och det tänker vi fortsätta att göra. Jag tror att detta samarbete ger demokratisk legitimitet till en process som kritiseras. Frågan är tydlig, men snarare än en fråga är den en framställan. Skall avtalet med Kina underställas parlamentets godkännande i slutet av processen? Jag tror att denna hypotes inte för med sig risker vare sig för rådet eller kommissionen eftersom framgången är garanterad. Som jag sa stöder parlamentet detta avtal. Dessutom vinner vi alla i demokratisk legitimitet med detta viktiga avtal eftersom, och det behöver jag inte understryka, parlamentet i viktigare avtal också har en beslutande funktion. Seixas da Costa . (PT) Herr talman! Ingåendet av det bilaterala avtalet om tillgång till marknaden för varor och tjänster mellan Europeiska unionen och Folkrepubliken Kina den 19 mars utgör, och jag tror att vi alla erkänner det, en betydelsefull punkt i Kinas anslutningsprocess till Världshandelsorganisationen, vars arbeten jag vill påminna om inleddes för nära 14 år sedan. Upptagandet av en partner av Kinas ekonomiska och politiska betydelse i det multilaterala handelssystemet kommer utan tvivel att bli en av de viktigaste faktorerna för världshandeln så här i inledningen av detta sekel. Carlos Westendorp Y Cabeza nämnde befolkningens och marknadens storlek i Kina, liksom vilken betydelse dessa kommer att få för Världshandelsorganisationens inre balans. Världshandelsorganisationens allmänna inriktning kommer därigenom att stärkas och diskussionerna om formerna för att få en väl fungerande verksamhet blir från och med nu helt nödvändiga. När det gäller Världshandelsorganisationen, är de bilaterala förhandlingarna som nu har genomförts bara ett steg mot en multilateral nivå för de bestämmelser som har beslutats och en avslutning på Genèveprocessen. Detta innebär att anslutningsgruppens arbete fortsätter för att få en slutskrivning av respektive protokoll. Först i slutet av denna process kommer Kinas anslutning att tas upp på ett möte med allmänna rådet för att godkännas av WTO:s medlemmar, och då lär dessa redan internt ha vidtagit de nödvändiga åtgärder som behövs. På gemenskapsnivå bör denna fråga också diskuteras av medlemsstaterna när det förfarande som vanligtvis följs, det så kallade ad hoc Ecuador-förfarandet är en alltför tyst överenskommelse och därför inte så konkurrenskraftigt med Kinas politiska och ekonomiska tyngd och med den specifika betydelse som detta fall har. Europeiska unionen måste således på ett klart och tydligt sätt ge sitt samtycke till Kinas inträde i WTO, rådet måste uttala sig om det allmänna anslutningspaketet, och detta parlament måste också ge sitt yttrande. Jag besvarar inte Carlos Westendorp Y Cabezas andra fråga eftersom den frågan redan har passerats: den handlade om det mandat kommissionen fick och om det var ett tillräckligt omfattande mandat. Det prov som har getts visar att mandatet var tillräckligt omfattande, även om vissa länder, inklusive mitt, hade vissa svårigheter att slå fast detta mandat. När det gäller samarbete och teknisk assistans, har vi sett att Kina, trots de svårigheter vi noterat under förhandlingsprocessen, har visat engagemang i den multilaterala processen och har prioriterat den i förhållande till vissa regionala alternativ. Landet bör nu i denna fas göra en extra ansträngning för att genomföra sina åtaganden och visa en nödvändig öppning för att uppfylla sina multilaterala skyldigheter och respektera WTO:s regler och bestämmelser. Alltså är det av största vikt att de kinesiska myndigheterna redan nu kan börja genomföra inrikes anpassningar. Därför förklarade sig Europeiska unionen beredd att bevilja 22 miljoner euro för åtgärder på vissa områden som inledningsvis kan vara svårare att genomföra beroende på den kinesiska lagstiftningen: regeringsinnehav, immaterialrätt, osv. De utvecklade länderna måste alltså ha ett tätt samarbete för att Kina, med tekniskt bistånd, skall kunna tillämpa av villkoren för sin anslutning till WTO på ett adekvat sätt, ett faktum som dessa länder har erkänt, vilket också konstaterades vid toppmötet mellan USA och Europeiska unionen, den 31 maj där detta ämne togs upp. Kinas anslutning kommer att innebära en stabiliserande faktor för världsekonomin och ge WTO:s nya förhandlingsrunda, som vi hoppas skall inledas så snart som möjligt, en växande betydelse, och därför bör alla förena sina krafter för att detta mål skall kunna uppfyllas. Vi hoppas därigenom att anslutningsprocessen kan avslutas inom kort genom fasta åtaganden som är förenliga med den utvecklingsnivå som redan har uppnåtts i vissa sektorer inom den kinesiska ekonomin så att vi får en garanti för att stabiliteten på marknadens inte påverkas. Men förutom denna aspekt får Kinas anslutning till WTO också effekter på det politiska planet, med tanke på de krav som ställs på inrikes reformer och större öppenhet, och exponeras därigenom i högre grad för allmänheten utanför landet, vilket kommer att få konsekvenser för de kinesiska myndigheternas agerande på andra områden än det strikt handelsmässiga. Men detta ämne är säkerligen nästa talare litet mer insatt i än jag. Patten . (EN) Herr talman! Jag vill inleda med att ivrigt hålla med om några av de synpunkter som den ärade ledamoten Westendorp framförde - vilket jag är övertygad om alltid är ett klokt sätt att inleda ett tal i en parlamentsdebatt. Först vill jag i de mest glödande termer som finns skriva under det lovtal som han höll för min kollega, kommissionär Lamy, för det sätt som han skötte dessa förhandlingar. Jag har själv haft en viss erfarenhet av att förhandla med Kina och jag måste säga att jag är stum av beundran för kommissionär Lamys prestation. Jag skulle vilja framföra, liksom han gjorde med karakteristisk generositet, att vi bör alla också ge ett erkännande åt hans företrädare, Sir Leon Brittan, som hjälpte till att inleda och föra dessa förhandlingar, även om de behövde många fler rundor än han trodde vara sannolikt vid den tiden. Sedan håller jag helt med om vad den ärade ledamoten sade om betydelsen av resultatet av dessa förhandlingar. Detta avtal är mycket bra för Kina och Europa; det är bra för den asiatiska regionen och för världen och, som vi såg, hade det nästan säkert en fördelaktig effekt på omröstningen i USA:s kongress. Det är goda nyheter överallt. Det kommer att bli en utmaning för Kina och i sinom tid för WTO. Jag har dock alltid tyckt att det är något av en fel beteckning att tala om en Världshandelsorganisation där det inte har ingått företrädare för mellan en femtedel och en fjärdedel av mänskligheten. Detta är goda nyheter. Jag vill ta upp de två frågorna som ordföranden för utskottet för industrifrågor, utrikeshandel, forskning och energi ställde. Först frågan om parlamentets samtycke. Kommissionär Lamy har redan haft en möjlighet att i denna kammares plenisal i mars framföra kommissionens åsikt att Kinas anslutning till WTO är en handelsavtal av stor betydelse och därför, att det är exakt den typ av avtal som skall föreläggas parlamentet för samtycke om kommissionens förslag till regeringskonferensen (IGC) skall godkännas. På detta stadium är dessa dock enbart förslag. Vi kan självklart inte förutse resultaten av IGC, så vi måste hålla oss till gällande fördragsbestämmelser. Som parlamentet känner till passar Kinaavtalet inte in på någon av kategorierna i artikel 300.3 som skulle kräva ett samtycke. Avtalet kommer dock i princip att läggas fram för samråd, så Europaparlamentet kommer att få tillräckliga möjligheter att uttrycka sina synpunkter på avtalet. Det är naturligtvis rådet som beslutar om samråd med Europaparlamentet. Detta är vad som gäller i fråga om det juridiska och institutionella svaret. På en mer politisk och pragmatisk nivå kan jag försäkra kammaren att kommissionen kommer att arbeta tillsammans med Europaparlamentet för att se till att dess röst kan höras. Kammaren kommer att veta det på ett föredömligt sätt, kommissionär Lamy har genomfört flera diskussionsrundor med ledamöter i detta parlament under slutförhandlingarna med Kina. Jag vet att han informerade ledamöter omedelbart efter det att avtalet hade undertecknats: Han ringde till den ärade ledamoten för att informera honom om att han hade slutfört avtalet. Jag kan försäkra kammaren att han avser att fortsätta denna dialog genom EU:s hela interna godkännandeförfarande. Det är en indikation på den gamla sanningen att med mer öppenhet blir man alltid mer framgångsrik. I detta skede vill jag dock tillägga att den 19 maj slöt vi endast - något som ordförandeskapet framförde - vårt bilaterala avtal med Kina om dess villkor för anslutning till WTO. Den multilaterala etappen av Kinas anslutning som äger rum i Genève återstår fortfarande. Detta väntar man sig kunna äga rum tidigast i slutet av september. Med andra ord, vilka förfaranden som skall tillämpas inom Europeiska unionen beträffande Kinas anslutning till WTO, den frågan är faktiskt bara relevant efter det att den multilaterala etappen har slutförts, eftersom förfarandena om ett godkännande först inleds efter det datumet. Sedan vill jag ta upp den ytterst viktiga fråga som den ärade ledamoten ställde om teknisk hjälp till Kina för att den skall kunna uppfylla sina WTO-förpliktelser. Vi har i kommissionen fem samarbetsprogram i Kina för totalt 25 miljoner euro. De har antingen startats eller kommer att startas inom kort. De innefattar ett ramprogram som syftar till att förstärka de berörda kinesiska administrativa strukturerna och resurserna genom en rad specialiserade moduler med inriktning på de delar i den kinesiska administrationen som skall handha WTO-avtalet. Andra program syftar till att hjälpa Kina fullgöra särskilda krav från WTO. Vi överväger just nu hur man på bästa sätt kan bygga vidare på dessa och nya initiativ kommer att vidtas. Kinas anslutning till WTO och de därmed sammanhängande stora behoven av teknisk hjälp skall troligen generera betydande intresse från andra givarländer, inklusive Förenta staterna och Japan, men också från våra egna medlemsstater och från WTO:s sekretariat. En nära samordning kommer helt klart att vara nödvändig för att undvika överlappningar och för att utveckla synergieffekter mellan olika program som varje givarland genomför i enlighet med sina egna förfaranden. Behovet av samordning kommer att vara särskilt starkt där hjälpen är inriktad på genomförandet av speciella WTO-avtal, och vi kommer att stödja ett nära engagemang från WTO:s sida på dessa områden. Vad beträffar frågan om samordning med Förenta staterna skall vi naturligtvis undersöka våra möjligheter mycket noga. Vi måste komma ihåg att detta kommer att ha en viss påverkan på hur synliga våra europeiska insatser blir. De första sonderingarna om Kinas behov av teknisk hjälp och de olika givarländernas respektive roller och avsikter kommer att äga rum inom kort genom direkta kontakter i Peking och i anslutning till WTO:s arbetsgruppmöte om Kinas anslutning i nästa vecka. Jag vill bara upprepa att detta är en ytterst viktig fråga; det är en fråga om vilken kommissionär Lamy och jag själv redan har inlett diskussioner. Vi vill hålla parlamentet fullständigt informerat om våra planer men jag är helt säker på att genom att ha gjort detta ytterst viktiga genombrott är det nu mycket viktigt att ge så mycket tekniskt bistånd som möjligt för att se till att det blir de resultat i Kina och därmed för resten av regionen och världen som vi alla hoppas på och skulle vilja se. Schwaiger Herr talman, herr kommissionär, kära kolleger! Vid förhandlingarna i Peking blev Europeiska unionens specifika och självständiga betydelse som stor Världshandelsorganisation uppenbar även för vår handelspartner Kina. Kommissionen företrädde med stöd av Europaparlamentet men även av ministerrådet samstämmiga ståndpunkter för Europeiska unionen och drev igenom många av dem. Konkurrens och ett ömsesidigt öppnande av marknaderna, etablerings- och servicefrihet, skydd av upphovsrätt, miljö och partnerskap för en långsiktig utveckling är exempel på detta. Vår ståndpunkt vilar för övrigt på principen om en fri och rättvis världshandel och präglas av en europeisk förebild genom den sociala ekologiska marknadsekonomi som redan nu har vunnit insteg på många väsentliga punkter i den europeiska ramlagstiftningen. Kommissionär Lamy och hans medarbetare - och hit vill jag uttryckligen räkna hans föregångare Sir Leon Brittan - tackar vi uttryckligen för det utmärkta resultatet, kommissionen har förhandlat på ett framgångsrikt och kompetent sätt, Kina har orienterat sig ett bra stycke framåt mot att öppna sina marknader och accepterar på det stora hela de regler som Världshandelsorganisationen preciserade och vidareutvecklade 1994. Det är inte nödvändigt att rita upp de enskilda framgångarna en och en. Detta sträcker sig från sänkning av tullar, med utgångspunkt i tullsatser på ofta över 40 procent till i genomsnitt 10 procent, via öppnandet av import- och exportmonopol, " joint venture" på området service och affärskedjor till etableringsfrihet på medellång sikt för självständiga europeiska företag. Resultatet tål alltså att granskas. Att integrera Kina i världshandeln betyder emellertid även att få dem att beakta och tillämpa Världshandelsorganisationens regler, att handla som en ansvarstagande partner och att ta på sig nytt ansvar. Därför vill vi tacka kommissionär Patten för hans försäkran om att det tekniska stödet, utbildningen av Kinas specialister och av dem som ansvarar för det nya avsnittet i samarbetet även kommer att organiseras i samarbete med Förenta staterna. Vi menar dock att ytterligare en sak måste till, en större förståelse från Kinas sida för Europeiska unionens handelspolitiska ståndpunkt utöver det ömsesidiga öppnandet av marknaderna. På kort sikt satsar vi därför på att Kina skall stödja Europeiska unionens förslag om en omfattande ny samtalsrunda i WTO. På lång sikt understryker vi den fredssäkrande roll som ett intensivt handelssamarbete med Kina har för Asien, Europa och världen. Vi menar att öppnandet av marknader och demokratiska reformer som ramvillkor och en snabb ekonomisk och social utveckling i Kina på sikt allt mer kommer att ses som en självklar nödvändighet även av de ansvariga i Kina. Å PPE-gruppens vägnar välkomnar jag därför det framgångsrika avslutet på förhandlingarna med Kina och ber rådet att politiskt inordna resultatet av förhandlingarna åtminstone på ett sådant sätt att Europaparlamentet får möjlighet att ge sitt samtycke till dessa viktiga beslut. Mann, Erika Herr talman, herr ordförande, kommissionär Patten, kära kolleger! Mina kolleger har redan tagit upp väsentliga punkter. Tillåt mig därför att kanske endast komma med några synpunkter. För det första har det nåtts framgång från Europeiska unionens sida - här skall givetvis kommissionär Lamy framhävas särskilt, som har nått verkligen storartade resultat. Detta gäller dock givetvis även för Förenta staterna, och precis så kommer det att vara med andra stater som inom kort kommer att delta i förhandlingar. En viktig punkt kommer enligt mitt förmenande att ligga i att vi därmed inte bara hjälper Kina att integreras i världsekonomin - det har de mer eller mindre redan gjort - utan att vi därmed även hjälper detta land att ta ytterligare ett steg i riktning mot en allmän demokratisering av samhället. Vad det handlar om här - det har vi kunnat se i alla diskussioner, i den stora världspressen men naturligtvis även hos ekonomerna som ofta har diskuterat detta livligt - är ju den känsliga frågan: Vad händer egentligen om Kina blir medlem i Världshandelsorganisationen? Kommer det därmed att bli en ny omgång öppningar i samhället? Kommer det att bli en ny omgång i politiken? Kommer det att leda till institutionella reformer i Kina? Och naturligtvis - kommer det dessutom att uppkomma nya öppningar på marknaden? Det är egentligen dessa känsliga och spännande frågor som vi nu står inför. Jag är säker på att alla kolleger som har talat håller med om detta, och jag tror att detta också är min grupps åsikt, nämligen att vi med denna öppning och med denna integrering av Kina i Världshandelsorganisationen hjälper Kina att ta ett steg framåt. Men vi skall heller inte inbilla oss någonting. Vi bör inte göra oss några illusioner, och vi bör verkligen insistera på att Världshandelsorganisationens regler faktiskt också följs, för det är naturligtvis en kritisk punkt. Här kommer vi verkligen att behöva gå in på detaljer inom ramen för våra fortsatta diskussioner med kommissionen. För det paket som har förhandlats fram är mycket omfattande. Det inbegriper ytterst kritiska och känsliga sektorer. Från industrins sida hör man redan i dag kritiska röster som säger att framsteg är en sak men att en kontroll av genomförandet i efterhand naturligtvis är lika viktig. Jag tror att vi kan lita på ett gott samarbete så att denna form av genomförande också får sällskap av parlamentet och att vi faktiskt alltid kommer att vara informerade om det aktuella läget. Ytterligare en punkt som jag gärna vill ta upp - detta tycks mig vara mycket viktigt - är vår förhoppning om att även de mänskliga rättigheterna skall respekteras i större utsträckning i och med att marknaden öppnas upp och en fortsatt samhällelig öppning i Kina. Mänskliga rättigheter är ett väsentligt element i en ekonomisk utveckling. Mänskliga rättigheter är ett väsentligt element i ett modernt samhälle. Jag tror att detta är en punkt som vi inte alls kan lämna därhän, inte heller i samtalen, även om de inte är en substantiell del av de rent ekonomiska förhandlingarna. Jag vet att ni alltid har satt särskilt stort värde på detta. Ändå är det viktigt att hela tiden nämna denna punkt på nytt. Clegg Herr talman! Jag har två korta minuter för att ta upp fyra punkter. Först vill jag förena mig i de varma gratulationerna till kommissionär Lamy och naturligtvis hans framstående företrädare Sir Leon, nu lord, Brittan. Jag hoppas att kortheten i mina gratulationer inte minskar värmen i dem. Den andra punkten är till rådet. Rådets inställning avseende parlamentets samtycke till en uppgörelse som denna hänger samman med rådets motsvarande inställning avseende kommissionens förslag för att utvidga sina befogenheter till områden som immateriella rättigheter och tjänster enligt artikel 133 mer allmänt. Jag måste erkänna att jag får intrycket av att det finns en viss grad av institutionellt revirtänkande här, i synnerhet i de stora medlemsstaterna där handels- och industriministerier är mycket motvilliga att låta kommissionen fortsätta att utvidga sina befogenheter till dessa nya områden inom WTO-handelsförhandlingar och i överensstämmelse med detta också motvilliga att låta Europaparlamentet öka sitt inflytande. Detta kan helt enkelt inte fortsätta. Det är en så underlig anakronism att en politik som infördes på gemenskapsnivå redan på 1950-talet är så oredovisad och utan insyn som den är. Jag skulle vilja vädja att man övervinner medlemsstaternas interna territoriella intressen i denna speciella fråga. Den tredje punkten gäller tekniskt bistånd. Det är fantastiskt att vi skall samordna arbetet med amerikanarna men titta på beloppet: 25 miljoner euro är absolut ingenting i jämförelse med den utmaning vi står inför! Vi har en total budget för Kina på 80 miljoner euro. Även om vi anslår allt detta till Kinas anslutning till WTO skulle det fortfarande inte vara tillräckligt. Vi - kommissionen, rådet och parlamentet - måste vara betydligt mer ambitiösa med att verkligen anslå mycket mer pengar till detta enorma projekt. Slutligen, mänskliga rättigheter. Jag hoppas att det faktum att vi har undertecknat denna bilaterala uppgörelse med kineserna inte gör att de tror att vi skall bli litet mer överseende när det gäller mänskliga rättigheter. Det är desto mer viktigt att alla tre institutionerna nu är särskilt orubbliga mot kineserna i den så kallade dialogen om mänskliga rättigheter. Låt oss inte ge dem intrycket att en uppgörelse om WTO innebär att vi kommer att ge efter om mänskliga rättigheter - det bör vara det motsatta. Vi bör vara ännu mer orubbliga. Gahrton Herr talman! Skall man tro de föregående talarna, närmar vi oss nu paradiset - inte minst kineserna har nu bara paradiset framför sig. Jag läste en intervju i China Labour Bulletin häromdagen om en av de tiotals miljoner kineser som har blivit arbetslösa på grund av den berömda "öppningen". Denna person klagade över arbetslösheten, otryggheten, de enormt ökade klassklyftorna. Ja, denna kines var så desperat att hon sade att hon längtade efter Mao! Av alla analyser som jag har läst, vilket är ganska många, både kinesiska och västerländska, både liberala och socialistiska, framgår det att arbetslösheten i Kina kommer. Den har redan ökat mycket. Genom WTO-anslutningen kommer den att öka ytterligare oerhört mycket. Nu undrar jag om kommissionen har gjort några andra analyser. Jag undrar om kommissionen har några seriösa vetenskapliga analyser som visar på att arbetslösheten i Kina, tvärtemot vad som framgår av alla dessa andra analyser, kommer att minska snabbt, och att den sociala stabiliteten kommer att stärkas istället för att klassklyftorna kommer att öka ytterligare. Det vore väldigt intressant att veta. En annan sak gäller mänskliga rättigheter. En del här tror att detta skall gynna mänskliga rättigheter. Ja, det är möjligt - jag är ingen spåman. Vi har här i parlamentet emellertid gett Sacharovpriset till Wei Jingsheng. Han har en helt annan uppfattning om detta. Hans bedömning är att detta inte alls gynnar de mänskliga rättigheterna. Han har aktivt bekämpat WTO-avtalet för att han menar att det inte ställs rimliga krav på mänskliga rättigheter i samband härmed. Det skulle vara väldigt intressant att veta hur kommissionen och rådet analyserar denna fråga. På vilket sätt har Wei Jingsheng fel? Vi skulle gärna vilja veta att vi inte gör något som tvärtom missgynnar de mänskliga rättigheterna. Montfort Herr talman, herr kommissionär, herr minister! Det är inte trevligt att ta på sig rollen av den som regelbundet upprepar samma frågor. Men det är inte mitt fel, herr kommissionär, om dålig enighet råder i parlamentet. Och räkna inte med att jag tröttnar på att dunka in en självklarhet som borde vara uppenbar för alla om de inte har dogmatiska förutfattade meningar: WTO är en maskin som måste omstruktureras innan vi går vidare, i stället för att fortsätta som om ingenting hänt trots det svidande nederlaget i Seattle. Vad har då hänt sedan detta misslyckade toppmöte? Nya förhandlingar har inletts i Genève, med en otydlighet som Lamys förtjänstfulla insatser inför parlamentet inte har förjagat full ut och Europeiska unionen förhandlar i Förenta staternas hjul om de framtida villkoren för Kinas anslutning. Vi har då ändå rätt att ställa några frågor? Vad är WTO:s toppmöten värda om det inte finns någon skillnad mellan misslyckande och framgång i sättet att sköta ärenden internt? Vilken trovärdighet har de institutionella anordningar som avses besvara de stora frågor som har ställts, om till och med före deras genomförande vägen till omedelbar anslutning öppnas för en nation som ensam utgör en femtedel av mänskligheten? Kan ni för övrigt säga i vilken kategori Europeiska unionen och dess partner som är medlemmar i WTO sätter Kina: utvecklingsland eller något annat? Vilken analys gör ni av den oerhörda omvälvning av balanserna i organisationen som en sådan tillnärmning till situationen medför? Kan ni slutligen säga oss vad Europeiska unionen får - om den får något - av Förenta staterna, eftersom enligt Lamys uttalanden grunden för förhandlingarna med Kina är det som amerikanerna redan har uppnått med ett mervärde för européerna. Herr kommissionär, det är naturligtvis inte kvaliteten på Lamys arbete som ifrågasätts, men trots mina upprepade yrkanden på att få en riktig sammanfattning av WTO, skall dessa förhandlingar fortsätta utan sammanfattning. Jag måste konstatera att man inte kan vidta en åtgärd som skulle låta anta att man kan tvivla på fördelarna med frihandel i världshandelsutbytet. Jag beklagar att unionens stater rådfrågas så litet, liksom Europaparlamentet, i majoritet anhängare inte av Världshandelsorganisationens rättfärdiga sak, som vi delar också, utan av den som innebär en frenetisk utveckling av frihandel i världen till förfång för våra befolkningars vitala intressen. Dupuis Herr talman, herr tjänstgörande ordförande i rådet, herr kommissionär, kära kolleger! Jag har lyssnat uppmärksamt till Westendorp som har talat om fördelarna i ekonomiska, sociala, miljömässiga och politiska termer av Kinas anslutning till WTO. Han tycks mig inte ha varit särskilt tydlig i fråga om de politiska fördelarna. Det må vara som det är, för min del ser jag tydligt en politisk förmånstagare: den kinesiska regimen och när jag säger det tänker jag inte på institutioner utan på en enväldesregim. Man kan naturligtvis vara överens med Westendorp. Vi har utan tvivel inte dragit ner bevakningen när det gäller mänskliga rättigheter genom att underteckna detta avtal, eftersom vi inte kan dra ner den, herr Westendorp: vi har inte uppnått någonting av Folkrepubliken Kina. Vare sig i fråga om stärkande av rättsstaten, demokratistärkande eller respekt för mänskliga rättigheter har vi uppnått någonting sedan tio år. Ingenting! Varje dag ser vi och läser samma nyheter: nya arresteringar av dissidenter, nya arresteringar av medlemmar av det demokratiska partiet samt fortsättning av kolonisationen i Tibet. Härvid gör sig för övrigt Världsbanken beredd att fördubbla ett stort projekt som vi stöder, eftersom våra stater är de främsta medlemmarna i denna ärevördiga institution. Under de närmaste veckorna skall således banken fördubbla kapaciteten för kinesiska utvandrare att kolonisera Tibet ytterligare en smula. Det är det som står på dagordningen. Jag tror att de kolleger, som har talat om mänskliga rättigheter, mycket väl vet att vi mycket väl vet, i synnerhet efter att ha lyssnat till kommissionär Brittan de senaste åren, att det aldrig har varit fråga om att para ihop mänskliga rättigheter och demokrati med WTO-avtalen. Vi är således medvetna om att vi stärker en enväldesregim, en regim som samlar vapenutrustning och samlar styrka i detta område av världen. Vi har fogat oss i det utan att tänka på att de påtryckningar som denna makt snart kommer att kunna göra om tjugo år på hela Asien också kommer att kunna utövas hos oss. Vi har fogat oss i det: vi överger kineserna och överger demokrati för kineserna, och när allt kommer omkring för oss alla. Chichester Herr talman! Jag vill också gratulera kommissionär Lamy för att ha fått igenom sådana förbättrade villkor och en uppgörelse med Kina. Efter en så lång historia av förhandlingar var tydligen allt som behövdes frågan från vårt utskott för att slutföra ärendet. Jag besökte nyligen Taiwan där människor klart hoppades att Kinas anslutning till WTO skulle leda till förbättrade förbindelser över sundet och vi måste glädja oss åt det. Jag kunde ha hänvisat till kommissionär Patten med god kunskap om svårigheterna att ha att göra med och förhandla med Kina, men han har redan nämnt det. Möjligheten till en ändring av tullsatsen för sprit från 65 procent till 10 procent kommer att bli mycket välkommet i vissa delar av de whiskyproducerande områdena i Förenade kungariket. Jag ser fram emot att dela den nyheten med dem på ett generöst sätt och i vätskeform. På en större skala är den ståndpunkt som uppnåtts om tillgång till och snabbare öppning av telekommmunikationsmarknaderna också goda nyheter. Kina har en så enorm möjlighet till tillväxt på denna marknad och de europeiska operatörerna har ett fantastiskt tillfälle som världsledande som söker nya marknader. Jag gläder mig över detta steg för ytterligare integrering av Kina i världsekonomin men vi måste komma ihåg den betydelse vi, i Europeiska unionen, fäster vid andra värderingar förutom handel. I det sammanhanget vill jag på mina brittiska, konservativa kollegers vägnar uppmana, Europaparlamentet att delta i den halvårsvisa dialogen om mänskliga rättigheter. Om detta parlamentet var en part i den dialogen kunde vi kanske utöva ytterligare påtryckningar för förbättringar på det området. Jag hoppas att kommissionären skall lyssna uppmärksamt på det förslaget. Lucas Herr talman! Medan internationella storföretag drar upp champagnekorkar för att fira avtalet om Kinas föreslagna anslutning till WTO är Kinas småskaliga bönder redan rädda. De vet att anslutningen till WTO kommer att bli en mycket blandad lycka för Kina och att det för dem som småbönder kan innebära ruin. Så jag börjar med att avvika från kommissionär Pattens uppfattning. Det finns många människor i Kina för vilka detta avtal inte är goda nyheter. Mäktiga internationella företag inom jordbruksnäringen vet det också. Det är skälet till varför USA:s spannmålsbolag, exempelvis Cargill, har svårt att tro på sin lycka. De har just kommit över den största marknaden i världen och kan förvänta sig att USA:s jordbruksexporter ökar med 2 miljarder US-dollar under de närmaste fem åren när kinesiska tullsänkningar börjar ge effekt. Inte undra på att de redan frossar i anblicken av större, bättre och mer överensstämmande marknader. Men när Cargill är så förtjust över att dess vinster skall stiga medan Kinas självförsörjning av jordbruksvaror minskar är bilden en bra bit mindre optimistisk för människorna själva i Kina. Man har uppskattat att ökad konkurrens från billiga jordbruksimporter skulle kunna innebära att cirka 400 miljoner kineser på landsbygden inte längre kommer att behövas på gårdarna fram till år 2005. Det är nästan omöjligt att föreställa sig ett sådant enormt antal eller att tänka sig den sociala oreda och elände som det kommer att skapa. Kommissionen erbjuder tekniskt stöd till kineserna för att hjälpa dem med den enorma ekonomiska omstrukturering som anslutningen till WTO skall medföra. Vad jag skulle vilja se är en motsvarande delaktighet att hjälpa till med den nästan ofattbara sociala omstrukturering som oundvikligen kommer att följa i dess spår med - jag upprepar - 400 miljoner bönder på landsbygden utan jobb. Herr Lamy har citerats ha sagt att de bilaterala förhandlingarna mellan EU och Kina gav till resultat 96 procent av det som EU krävde. Skulle han vilja uppskatta vilken procentsats för framgång det kinesiska folket kommer att få från dessa samma förhandlingar? Kauppi Herr talman, ärade företrädare för kommissionen och rådet! Världshandeln har under de senaste decennierna vuxit på ett explosionsartat sätt. Trots stora framsteg finns det inom världshandeln fortfarande gott om olösta problem och öppna frågor. En av de största och politiskt svåraste har varit frågan om Kinas anslutning till Världshandelsorganisationen, WTO, och man kommer att ha kvar samma problem i samband med det praktiska genomförandet av avtalet. När det är fråga om anslutningen av världens näst största ekonomi och elfte största exportland till världshandelns mest betydelsefulla institutionella system kan man inte nog poängtera frågans vikt. Jag instämmer också med kollegan Clegg vad gäller intrycket att kommissionen och rådet kanske till och med har varit litet för ivriga att åberopa Amsterdamfördraget och gömma sig bakom dess formbestämmelser. Jag är ändå mycket nöjd med att kommissionen delar vår åsikt om att förhandlingarna med Kina om medlemskapet i WTO är en fråga där parlamentet inte bör åsidosättas och att vi kommer att få ta upp den här frågan här i parlamentet. Att anslutningsförhandlingarna inte leder till att den rättsliga ramen ändras minskar inte frågans vikt. Därför kommer den informell dialog som förs utan grundfördragets ordagranna formuleringar, som även kommissionens företrädare nämnde i sitt inlägg, att få en mer central ställning än tidigare. Det ligger i hela Europeiska unionens intresse att stödja reformeringen av den ekonomiska förvaltningen och rättssystemet i Kina. Det är förnuftigt att det tekniska stödpaketet från EU och USA genomförs i samarbete, det är nödvändigt för att säkerställa såväl snabba reformer som ett målmedvetet genomförande. Av den offentliga sektorns reformer är reformeringen av de statliga företagen livsviktig för fortsatt ekonomisk tillväxt i Kina. Min enda kommentar till innehållet är också förknippad med detta: Man fick inte upp procentsatsen för de utländska företagens ägarandel på den nivå som var Europeiska unionens mål. Det var mycket illa. En viktig politisk fråga är också, på vilket sätt näringslivet skall reformeras. Ty det är starkt förknippat med hur det går med hela det socialistiska systemet i Kina. Talmannen Jag förklarar härmed debatten avslutad. Chichester Herr talman! Beträffande en ordningsfråga. När jag frågade denna morgon om tiden för denna debatt sade man att den skulle starta kort efter kl. 15.00. När jag kom till denna debatt kl. 15.00. sade man att den skulle äga rum kl. 17.00. Tydligen är det en pressad dagordning i dag. Jag önskar lägga fram ett förslag som kan minska pressen mot slutet av dagens dagordning, nämligen, debatten som förhandspresenterats om direktivet om sena betalningar - betänkandet om förlikningsförfarandet med rådet. Detta är en fråga som nu är helt fri från argument. Alla stöder detta ärende. Föredraganden, skuggföredraganden och ordföranden för utskottet skulle alla stödja förslaget att detta ärende ändras till en omröstning utan debatt. Det skulle ta bort pressen på dagordningen precis i slutet av denna kväll. Kanske kan vi rösta om det nu. Talmannen Herr Chichester! Jag har inte kraft nog att fatta detta beslut, inte ens genom att stödja mig på arbetsordningen, eller i tjänstemännens råd. Jag skall bara hantera en och en halv timme med frågor till rådet och därefter när sammanträdet börjar skall den som då är talman, och som nu är informerad om ert intelligenta förslag, fatta lämpligt beslut. Men vi antecknar ert förslag. Frågestund (rådet) Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är frågor till rådet (B5-0487/2000). Talmannen Ioannis Marinos Fråga nr 1 från (H-0434/00): Angående: Ökning av gemenskapens budgetmedel Inom ramen för regeringskonferensen talas det mycket om till exempel behovet att se över förfarandet för beslutsfattande i ministerrådet och antalet kommissionsledamöter. Det är dock lite diskussion om behovet att väsentligt öka gemenskapens budgetmedel för att underlätta utvidgningsprocessen men även för att unionen skall kunna bemöta de allt större behov som finns inom och utanför dess gränser. Hur ställer sig rådet till en eventuell ökning av gemenskapens budgetmedel, var skulle "taket" på en sådan ökning ligga och hur realistisk är enligt rådets uppfattning en sådan målsättning under nuvarande omständigheter? Seixas da Costa Herr talman! Den allmänna frågan om gemenskapsbudgetens storlek är en fråga som regelbundet tas upp, särskilt i den utvidgade debatten om Europeiska unionens framtida finansiering, vilken föregår förhandlingarna om Europeiska unionens ekonomiska ramar. Det har trots allt visat sig inte vara det sammanhang som gynnar ett stärkande av budgetens storlek, vilket också visade sig i förhandlingarna om Agenda 2000, och detta är inte heller rätt tillfälle att ta upp den debatten igen. Jag skulle vilja erinra om att det, inom ramen för det interinstitutionella avtalet, fastställt den 6 maj 1999, om budgetdisciplin och förbättring av budgetförfarandet, vilket budgetplanen utgör en del av, finns fastställda belopp som innebär ett tak för de årliga utgifterna i de tre institutionerna, Europaparlamentet, rådet och kommissionen, vilka dessa institutioner har bundit sig att respektera. För närvarande anser rådet, som jag sade, att det inte föreligger några behov av en revidering av budgetplanen. När det gäller kostnaderna för utvidgningen, står det i det nämnda avtalet att Europaparlamentet och rådet, vid en utvidgning av unionen till nya medlemsstater inom den period som täcks av budgetplanen, skall behandla kommissionens förslag gemensamt skall anta budgetplanen för att få med behoven av finansiering av denna utvidgning. Denna förändring av budgetplanen bör dock respektera taket för budgetplanens vägledande ram för en union för 21 länder, så som sägs i Bilaga II i det interinstitutionella avtalet, givetvis med reservation för resultaten av utvidgningsförhandlingarna. Marinos Jag tackar ministern för svaret på min fråga, men jag tycker inte att han besvarar själva kärnan i frågan, vilken är följande: Jag har under det år som jag har varit ledamot i Europaparlamentet kunnat konstatera att på samma gång som Europeiska unionens program och initiativ ständigt blir fler, vilket medför extra utgifter, säkerställs för dessa utgifter inte de motsvarande extra medlen. Tvärtom sker ofta nedskärningar av budgetmedel som är avsedda för andra åtaganden, vilket exempelvis var fallet när det behövdes pengar till Kosovo eller till utvecklingen på Balkan, till jordbävningarna och till andra frågor som dyker upp. Jag frågar mig varför man inte eftersträvar att betalningsanslagen skall uppgå till det fastställda taket på 1,27 procent av Europeiska unionens bruttonationalprodukt, så att inte fler program måste offras, och med vilken logik Europeiska unionen, på samma gång som den tar på sig extra åtaganden, begränsar utbetalningarna av de godkända anslagen, som med nöd och näppe uppgår till 1,10 procent av BNP. Kan rådet även lugna folken i Europeiska unionens fattiga länder om utvidgningen inte kommer att få som följd att medlen begränsas... (Talmannen avbröt talaren.) Seixas da Costa Herr talman! Jag förstår ledamotens oro och förstår att denna oro också finns i flera sektorer i unionen. Sanningen är att omstruktureringarna av anslagsöverföringar som har skett, framför allt under det senaste året, har genomförts utan att påverka ett effektivt uppfyllande av unionens åtaganden på dessa områden, och de har tagits från icke använda belopp inom olika områden. Men det är uppenbart att om situationen förvärras så att några av Europeiska unionens åtaganden inte kan uppfyllas i enlighet med budgetplanen, kan man naturligtvis ingripa med den så kallade halvtidsrevisionen, som är förutsatt i själva budgetplanen och som jag vill påminna om, beslutas för första gången genom kvalificerad majoritet. Vissa av de utgifter som förorsakas av en eventuell utvidgning, om denna äger rum under tiden, kan förutses. Men med hänsyn till den fas vi befinner oss i, det vill säga budgetplanens första år, finns det inte i detta ögonblick några skäl att omvärdera Berlinkompromissen. Rübig Budgetutskottet och Europaparlamentet har slutligen enats i Agenda 2000 om att minska BNI-delen på 1,27 procent fram till 2006. Den europeiska medborgaren kräver sparsamhet i förvaltningen, och konceptet om den reella stabiliseringen har som mål att ytterligare förbättra kvaliteten avsevärt på rådets och kommissionens arbete i framtiden. Detta skall göra det möjligt för oss att i framtiden arbeta ännu effektivare i Europeiska unionen. Tror ni att konceptet om den reella stabiliseringen kommer att kunna fortsätta efter 2006? Seixas da Costa Det är med stort nöje jag besvarar ledamotens fråga. Jag deltog i förhandlingarna om Agenda 2000 och kommer väl ihåg begreppet verklig stabilisering, som då föreslogs, och som i praktiken innebar en minskning av de fastställda beloppen. Enligt vår mening måste Europeiska unionen förr eller senare göra ett val: antingen vill vi ha en struktur med en solid samling politikområden till vilka måste höra en budget på samma nivå, eller så vill vi bara vara en slags källa för besparingar. Om vi ser gemenskapsbudgeten som en slags besparingskälla och allt mer jobbar för subsidiaritet i ekonomiska frågor, kommer unionens framtida politik, särskilt från och med 2006, inte att bli särskilt lysande. Detta är min personliga åsikt. Talmannen Eftersom frågeställaren är frånvarande bortfaller fråga nr 2. Talmannen Nuala Ahern Fråga nr 3 från (H-0446/00): Angående: EU:s planer på att lägga fram en gemensam ståndpunkt vid Osparkonventionens Vilka planer diskuteras av trojkan om huruvida EU skall lägga fram en gemensam ståndpunkt vid det möte som Osparkonventionen skall hålla denna månad i Köpenhamn avseende kontrollen av radioaktiva och farliga ämnen i den marina miljön? Seixas da Costa Herr talman! Förhandlingarna inom Osparkommissionen leds som bekant när det gäller gemenskapens behörighet, av kommissionen i samråd med en representantkommitté från medlemsstaterna. Om parterna i Osparkonventionen, när dessa förhandlingar är över, skall fatta ett beslut, som enligt kommissionens åsikt borde tas upp i gemenskapsrätten, åligger det kommissionen att lägga fram ett förslag till rådets beslut för att gemenskapen skall anta Osparbeslutet. Rådet kommer att behandla detta förslag med den omsorg som krävs. Hur som helst har ännu inte det förslag som ledamoten nämner lagts fram för rådet, och därför kan inte rådet uttala sig i saken. Ahern Jag vet att det portugisiska ordförandeskapet mycket väl känner till denna fråga. Som ni vet hade Osparkommissionen ett möte i Sintra för två år sedan och vissa framsteg gjordes om förorening av den marina miljön. Min fråga gäller i synnerhet radioaktiva utsläpp. Jag vet att Frankrike är en del av trojkan och skall ta över ordförandeskapet i juli. Frankrike tryckte på ganska hårt och var med på överenskommelsen om att sänka radioaktiva utsläpp, men en nyligen gjord undersökning av Greenpeace visar att det förekommer ganska kraftiga radioaktiva utsläpp från Cap La Hague. Känner rådet till denna undersökning? Önskar den få mer information om denna undersökning? Kommer den att göra det franska ordförandeskapet uppmärksamma på detta? Å ena sidan hävdar de att de har kontroll över radioaktiv nedsmutsning av den marina miljön, men å andra sidan har vi bevis på att det förekommer radioaktiv förorening, så det finns en motsägelse här. Rådet måste rycka upp sig. Jag förstår kommissionens förslag och jag ser fram emot att diskutera detta vidare med kommissionen när jag har ett resultat från Köpenhamn. Seixas da Costa Varken Irland eller Danmark har ännu lagt fram några förslag till Europeiska unionens råd angående radioaktivt avfall. Då inte rådet heller är med i Osparkommissionen, är det bara kommissionen som kan vidta några rättsliga åtgärder i denna fråga. All information som rådet kan få om detta är alltså välkommen. Talmannen Alexandros Alavanos Fråga nr 4 från (H-0449/00): Angående: Identitetskort och uppgifter om religionstillhörighet Den oberoende myndigheten för skydd av personuppgifter i Grekland har lyft fram det faktum att grekiska medborgare på sina identitetskort, som utfärdas av polisen, är tvungna att uppge sin religionstillhörighet. Den oberoende myndigheten anser att detta kränker rätten till privatliv och att det kan leda till diskriminering av vissa medborgare. Jag vill, med artikel 13 i fördraget i åtanke, fråga rådet om följande: Kan någotdera fallet, det nuvarande systemet, där det är obligatoriskt att uppge religionstillhörighet, och den eventuella ändringen av denna bestämmelse i utbyte mot att det skall bli frivilligt att föra in sin religionstillhörighet på identitetskorten, anses vara förenligt med Europeiska gemenskapens rättsliga och politiska regelverk? I vilka av unionens medlemsstater är religionstillhörighet en av de uppgifter som framgår av identitetskorten? Seixas da Costa Herr talman! Rådet har aldrig blivit ombedd att diskutera de saker som ledamoten tar upp. Detta ämne är i princip inte gemenskapens behörighetsområde utan medlemsstaternas och i detta speciella fall, som ledamoten också understryker i sin fråga, är det den oberoende myndigheten för skydd av personuppgifter i Grekland som är behörigt organ. Som jag sade har inga förslag i denna fråga ingivits till rådet. Om detta agerande från de grekiska myndigheterna skulle innebära ett brott mot gemenskapens lagstiftning, kommer naturligtvis kommissionen i sin roll som fördragens väktare, inte tveka att vidta nödvändiga åtgärder för att anhängiggöra ett mål till EG-domstolen angående underlåtenhet att uppfylla lagen. Men, som sagt, detta är inte rådets behörighet utan kommissionens och det är den som skall bedöma om uppgifter om religionstillhörighet på de grekiska identitetskorten är i överensstämmelse med principen om förbud mot diskriminering på grund av religionstillhörighet. I en preliminär analys av denna typ av fråga, tycker vi dock inte i utgångsläget att det blotta omnämnandet av religionstillhörighet, om det är för rent informativa eller statistiska ändamål och om det inte följs av några konkreta åtgärder som leder till diskriminering av de som utövar en särskild religion, utgör någon kränkning av Europeiska unionens rättsliga och politiska regelverk. Det handlar hur som helst om fria och demokratiska länders handlingsramar: alla typer av opposition mot en åtgärd av detta slag har sin specifika rättsliga ram för klagomål i den nationella lagstiftningen. Det är uppenbart att man kan överklaga de nationella instansernas beslut till gemenskapens instanser. Alavanos Jag tackar rådsordföranden för hans svar. Jag skall säga att jag ställde en likvärdig fråga till Europeiska kommissionen i går. Jag fick svaret i dag. Det råder dock en viss förvirring i frågan, som i Grekland är en stor fråga. Jag tackar rådsordföranden, trots att jag lade märke till en motsägelse i hans svar. Å ena sidan säger han att det inte är en gemenskapsfråga utan en fråga för medlemsstaterna. Å den andra talar han om en anpassning till gemenskapsrätten. Vad jag vill säga är att rådets ordförande uppenbarligen har i åtanke det svar som kommissionen gav mig i just denna fråga, i vilket sägs att en skyldighet att uppge religionstillhörighet skulle innebära en överträdelse av direktiv 46/95 om personuppgifter. Instämmer rådsordföranden i detta svar, om det är det han har i åtanke? Eller har han det inte i åtanke? Om så är fallet, skulle det visa på en mycket stor brist på samordning mellan rådet och kommissionen i en mycket allvarlig fråga. Seixas da Costa Herr ledamot! Det finns inga motsägelser i denna fråga och problemet är mycket enkelt: så länge som frågan inte har täckts av bestämmelser på gemenskapsnivå, skall frågan helt enkelt tas upp i den grekiska inrikespolitiken och i enlighet med grekisk lagstiftning. Det upphör bara att vara en inrikesangelägenhet om en gemenskapsbestämmelse införlivas i den grekiska lagstiftningen och därigenom också blir en grekisk lag. Den fråga som tas upp här handlar om huruvida problemet i denna fas av processen utgör ett brott mot gemenskapsrätten. Det är bara kommissionen som har behörighet att agera i denna sak. Den har hittills inte gjort det, vilket innebär att frågan ännu inte ligger på gemenskapsnivå. Frågan har alltså ännu ingen gemenskapsdimension. Om den når gemenskapsnivån, kan kommissionen fatta de beslut den anser vara lämpliga, främst om att gå till EG-domstolen. Marinos Herr talman! Jag skall säga några ord, trots att jag inte hade den avsikten, för här sprids en vilseledande uppfattning som finns i Grekland, det vill säga att grekerna, för att europeiseras, inte längre skall uppge sin religionstillhörighet på identitetskorten, vilket man har gjort i vårt land i sjuttio års tid. Det svar som ministern gav återger verkligheten. Man planerar inga ingripanden, det är en fråga för den grekiska lagstiftningen, och den har den grekiska sidan verkställt fram till i dag. Den princip som har skapats för personuppgifterna ligger till grund för ett beslut i vilket man slår fast att införandet av religionstillhörighet på identitetskort innebär en överträdelse av känsliga personuppgifter. Men jag vet att det i det gemenskapsdirektiv som hänvisas till i denna fråga sägs att om den berörda personen godkänner att religionstillhörigheten uppges, är inte hänvisningen till denna personuppgift förbjuden. Och detta är precis vad både vårt parti och Greklands kyrka begär, ett frivilligt införande. Den som vill ange religionstillhörighet för det, och den som inte vill ange religionstillhörighet gör det inte. Talmannen Jag vill påminna ledamöterna att denna frågestund är till för att ställa frågor till rådet. Inte i något avseende för att förklara regeringars ställningstaganden eller ett lands känslighet. Konstantinos Hatzidakis Fråga nr 5 från (H-0450/00): Angående: Turkiets ifrågasättande av de oinskränkta rättigheterna till de grekiska öarna i Egeiska havet Inför Natos manövrer "Dynamic Mix" har Turkiet åter fört fram den gamla frågan i ljuset om ordningen när det gäller Greklands oinskränkta rättigheter till småöarna och skären i Egeiska havet. Detta har åtföljts av anklagelser om att Grekland skall ha genomfört aktiviteter för regionens utveckling och miljö, varav flera finansieras genom relevanta gemenskapsprogram. Mer konkret gjorde Turkiet gällande i en uppvaktning av den grekiska regeringen onsdagen den 10 maj 2000 att Grekland har militär och annan verksamhet i ett geografiskt område till vilket äganderätten är omtvistad i Egeiska havet. Skulle rådet kunna upplysa mig om den instämmer i Turkiets ovannämnda ifrågasättande av Greklands oinskränkta rättigheter och om denna ståndpunkt inte strider mot andan i det avtal som efter Greklands medgivande slöts i Helsingfors, men även mot de regler som gäller för ett kandidatland för anslutning såsom Turkiet? Seixas da Costa Herr talman! Rådet har ingen information - förutom rykten - om några åtgärder från Turkiets sida gentemot den grekiska regeringen den 10 maj 2000. Europeiska rådet i Helsingfors erkände, som ledamoten nämner, Turkiet som kandidatland för anslutning till Europeiska unionen. Under samma råd uppmanades också kandidatländerna att uppbåda alla sina krafter för att lösa alla kvarvarande gränstvister och andra liknande frågor. De olösta tvisterna bör i rimlig tid föras upp i Internationella domstolen i Haag, senast år 2004. Då kommer rådet att behandla situationen på nytt. När det gäller förbindelserna mellan Grekland och Turkiet, vilka ligger i bakgrunden till hela denna fråga, kan rådet bara gratulera till en förbättring av dessa förbindelser. Vi kan bara hoppas att denna positiva process fortsätter så att frågorna om Egeiska havet kan lösas på ett bra sätt och i enlighet med den internationella rätten. Jag vill därför påminna om, eftersom det också är extremt positivt i detta sammanhang, att de turkiska trupperna deltog i de Nato-övningar som delvis ägde rum på grekiskt territorium. De turkiska trupperna har aldrig tidigare deltagit i övningar på grekisk mark. Rådet noterar också att den grekiske försvarsministern beskrev samarbetet mellan Greklands och Turkiets väpnade styrkor som utmärkt, och han betonade att övningarna genomfördes i full respekt för Greklands suveräna rättigheter. Detta är en viktig punkt och jag skulle också vilja säga att, när det gäller de bilaterala förbindelserna har utrikesministrarna i Grekland och Turkiet, vid sidan om Natos toppmöte i Florens, presenterade ett förslag att ta upp på dagordningen för de grekisk-turkiska förhandlingarna, med förutom förtroendeåtgärder för Egeiska havet, ett åtgärdspaket för gott grannskap mellan Grekland och Turkiet vars mål är att konsolidera säkerhetsklimatet och skapa ett närmande mellan de två länderna. Jag tycker att vi alla måste samarbeta, i alla instanser och på alla områden där dessa frågor kommer upp, för att inte förvärra spänningarna och för att lösa upp det förflutnas spöken i dessa frågor. Hatzidakis Herr minister! Även jag personligen vill se ett närmande mellan Grekland och Turkiet, men under vissa och konkreta villkor. Och i detta sammanhang bör jag säga er att jag blir verkligt förvånad över det som ni sade inledningsvis, att den grekiska regeringen inte ens har informerat rådet om Turkiets ifrågasättande av Greklands oinskränkta rättigheter. Den anser det uppenbarligen vara en överflödig lyx. Den anser att Turkiet ohindrat kan gå vidare på vägen mot Europeiska unionen och samtidigt fortsätta med överträdelserna av Greklands oinskränkta rättigheter. Men det är en fråga för den grekiska regeringen. Jag, för min del, skulle nu vilja fråga er följande: Anser ni eller anser ni inte, oberoende av ert svars diplomatiska formulering, att Turkiet måste göra framsteg för att uppfylla kraven i besluten från Helsingfors, och vilka anser ni att dessa framsteg bör vara? Seixas da Costa Herr ledamot! Jag anser att Helsingfors innebar ett stort ögonblick av balans när det gäller de olika berörda parternas angelägenheter; när jag säger olika parter tänker jag inte bara på Grekland och Turkiet, eftersom det finns en tredje part som berörs av denna fråga och det är Cypern. Det beslut som fattats vad gäller Turkiet, beslutet att erkänna Turkiet som kandidatland till anslutning till Europeiska unionen, är ett beslut som fattats i en allmän balans, med vissa villkor som är uttryckta i slutsatserna från Europeiska rådet i Helsingfors och som särskilt handlar om att lösa konflikten om Egeiska havet inom ramen för den internationella rätten. Detta tillsammans med en tidsplan som också är oupplösligt knuten till Turkiets egna ambitioner när det gäller närmandet till Europeiska unionen. Jag tycker att vi alla skall tänka på att vi på detta specifika område måste försöka se till, som jag sade nyss, att inte skärpa den typ av bilaterala spänningar som kan uppstå här och där, såvida de inte kränker viktiga principer för landets identitet och grundläggande intressen, utan försöka förstå att det är viktigt att garantera en sådan här typ av spänningsupplösning och att vi måste ta särskild hänsyn till tidsfaktorn. Jag tycker att det just nu finns signaler från båda parter, Grekland och Turkiet, med effekter också för Cypern, och vi bör ge dem litet tid innan vi ger oss in och systematiskt försöker betona små incidenter på vägen, vilka i grund och botten gör att vi inte ser skogen för alla träden. Jag tycker att helheten är mycket viktigare än incidenterna och att det är politiskt mer ansvarsfullt att nu försöka arbeta med upplösningsfaktorer och särskilt försöka stödja myndigheternas ansträngningar i de båda länderna, främst på utrikesministernivå, för att undvika att utnyttja vissa incidenter och i stället inrikta sig på den allmänna situationen, som är mycket mer betydelsefull och vars lösning kan vara avgörande för balansen i detta geografiska område. Theonas Herr rådsordförande! Jag vill konkretisera ytterligare en aning. För den grekiska sidan finns det vad Turkiet beträffar bara en fråga som måste lösas, och det gäller gränsdragningen i Egeiska havet. Turkiet har emellanåt ifrågasatt ganska många frågor om Egeiska havet. En av dem gäller statusen för de grå zonerna eller för skären och småöarna i Egeiska havet. Min fråga är konkret. Anser ni att frågan om skärens och småöarnas status, inom ramen för andan i Helsingforsbeslutet, i vilket Turkiet uppmanas att före år 2004 lösa de gränstvister eller andra tvister som landet har med sina grannar, kan anses vara en gränstvist? Vad anser rådet? Är det vad ni uppmanar Turkiet att göra, att lösa situationen i Egeiska havet, där Grekland inte erkänner att det finns någon fråga att diskutera, som en gränstvist? Seixas da Costa Herr talman! Dessa frågor är, som ni vet, en del av frågor om den grekisk-turkiska tvisten och där som bekant Grekland och Turkiet hittills har haft helt antagonistiska inställningar, det vill säga, det finns situationer som Turkiet försöker diskutera utifrån internationell rätt med där Grekland inte anser att det gäller detta område. Just nu pågår samtal och förhandlingar på detta område, det tas kontakter på bilateral nivå som åtföljs av förtroendeskapande åtgärder. Jag tycker att vi skall ge denna process en viss tid innan vi börjar exploatera några potentiella konflikter. Vi känner till dessa meningsskiljaktigheter, vi vet att dessa hittills har varit den axel som konflikten om Egeiska havet tycks ha rört sig vilken från början, ur ett internationellt rättsperspektiv, hade kunnat få en rakare tolkning. Men vi vet att det inte är så, vi vet att vi talar om olika saker när vi diskuterar samma fråga och vi vet att Grekland och Turkiet talar om olika saker när de diskuterar samma fråga, men det är därför det nu finns en förhandlingsram. Jag tycker att vi måste ge oss till tåls och se till att dessa förhandlingar fungerar, särskilt med tanke på det goda läge de grekisk-turkiska förbindelserna nu befinner sig i. Talmannen Rodi Kratsa-Tsagaropoulou Fråga nr 6 från (H-0451/00): Angående: Politiskt ingripande i Georgiens problem Georgien, en stat med nyvunnen självständighet, kämpar med allvarliga problem i anslutning till befästandet av demokratin och höjandet av sina invånares levnadsstandard. Ansträngningarna på dessa två områden försvåras av det problem som utbrytningen av Sydossetien och Abchasien skapar och den våg av flyktingar som strömmat in i landet från det sistnämnda området. Europaparlamentet har genom resolutioner fördömt denna situation och uppmanat kommissionen och rådet att stödja Europarådets initiativ om vidtagande av förtroendeskapande åtgärder i området. Har rådet någon strategi för denna känsliga region? Har rådet för avsikt att föra en politik för att försvara fred och säkerhet i området i fråga? Seixas da Costa . (PT) Herr talman! Rådet är givetvis oroat över Georgiens inre konflikter som fortfarande väntar på att få en lösning, och över svårigheterna att befästa demokratin och förbättra levnadsvillkoren för landets medborgares. Vi ger därför ett politiskt och ekonomiskt stöd inom ramen för det partnerskaps- och samarbetsavtal som trädde i kraft den 1 juli 1999. På grund av Europeiska unionens toppmöte med de tre stats- och regeringscheferna i Kaukasus i juni förra året, antogs en viktig förklaring som lägger grunden för förbindelserna mellan Europeiska unionen och södra Kaukasus. Denna resolution framhäver vikten av regional utveckling och samarbete, upprättandet av vänskapliga förbindelser mellan länderna och en hållbar utveckling av deras ekonomier. Dessutom förklarade sig Europeiska unionen beredd att använda sina stödinstrument för att skapa ett lämpligt klimat för en lösning av konflikterna i Kaukasus, och i enlighet med detta beslutade samarbetsrådet mellan Europeiska unionen och Georgien den 12 oktober, att samarbetet under 2000 främst skulle handla om att intensifiera de ansträngningar som har gjorts för att finna en lösning på konflikterna i Abchasien och i Sydossetien. Jag skulle vilja påminna om att Europeiska unionen är den största hjälpgivaren till återuppbyggnadsprojekt i Sydossetien och är beredd att stödja sådana åtgärder som syftar till att skapa ett förtroendefullt klimat, framför allt genom att återuppbygga infrastrukturerna mellan nord och syd som förbinder Ryssland med Georgien. Dessutom har unionen gett bistånd till nästan 300 000 hemlösa i Georgien, vilka har tvingats lämna sina hem på grund av konfliktsituationen. Unionen uppmuntrar en konfliktlösning för att dessa människor skall kunna återvända till sina hem så snabbt som möjligt och är i ett sådant fall beredd att bidra med tilläggsstöd. Rådet stöder alla ansträngningar som bedrivs av behöriga internationella instanser, främst OSSE i Sydossetien och FN i Abchasien, för att bidra till godtagbara lösningar som kan normalisera de politiska och ekonomiska förbindelserna och ge garantier för att flyktingarna skall kunna återvända under säkra förhållanden. Kriget i grannlandet Tjetjenien utgör ett extra hot för Georgien, det är lämpligt att tänka på det. Jag vill också nämna att rådet fruktar att denna konflikt kan spridas till georgiskt territorium och välkomnar utvidgningen av OSSE:s övervakningsuppdrag vid dessa länders gränser. På begäran av president Sjevardnadze, studerar Europeiska unionen just nu möjliga former att stödja och säkra effektiviteten i detta övervakningsuppdrag. Kratsa-Tsagaropoulou Tack så mycket, herr rådsordförande, för informationen. Jag skulle vilja säga er, efter mitt besök nyligen i Georgien, men också med anledning av vad företrädarna för Georgiens kyrka sade i den dialog som patriarkatet nyligen förde med Europeiska folkpartiets grupp, att Europas politik i de georgiska medborgares ögon är ineffektiv, för den har bortsett från den humanitära hjälpen inte på minsta sätt bidragit till att lösa problemen. Problemet med flyktingarna, bland vilka det också finns många georgiska medborgare med grekiskt ursprung, är olöst. Och jag skulle vilja fråga er vilka de där ytterligare åtgärderna är, som även ni inser att ni måste vidta och intensifiera, vilket ni har sagt mig? Och en annan fråga: Tror ni att den kris som vi talar om är en del i den ryska politiken i regionen? Dessutom, beaktar rådet den möjligheten i sin politik i regionen? Seixas da Costa Ärade ledamot! När det gäller de åtgärder Europeiska unionen kan genomföra i området, kan jag inte gå längre än den plan jag redan har nämnt och den rad initiativ som Europeiska unionen har tagit. Det är lämpligt att vara medveten om att vi har en begränsad interventionsförmåga i vissa områden och att, vilket har tagits upp här i dag och i andra sammanhang, svårigheterna i unionens externa handlingsramar och i finansieringen av dessa externa handlingsramar begränsar Europeiska unionens möjlighet att närvara i alla konfliktsituationer. Jag anser dock att Europeiska unionen, uppmärksam på den strategiska betydelsen i området, har gjort vad som varit möjligt i denna fråga. Jag håller med om att det kan finnas andra möjliga åtgärder, men jag menar att det för närvarande inte finns en finansieringsram som tillåter oss att gå längre, särskilt när det gäller arbete med att bygga upp infrastrukturen. Beträffande situationen i Ryssland, oberoende av politiska åsikter och vad man kan tycka ligger bakom de ryska ståndpunkterna, anser jag att det inte för närvarande finns något som i praktiken tyder på en objektiv avsikt, som ni sade, att skapa en instabil situation i dessa länder. Jag anser att det finns händelser, vilket jag själv har nämnt, i kriget i Tjetjenien, som berör grannländerna, och som i framtiden kan komma att beröra dem ännu mer, men jag tror inte att man av det kan dra slutsatsen att det nödvändigtvis finns en avsikt från de ryska myndigheternas sida att sprida instabilitet i grannskapet. Talmannen John Purvis Fråga nr 7 från (H-0454/00): Angående: Mänskliga rättigheter i Egypten Europaparlamentet utfärdade den 20 januari 2000 en resolution om våldet i södra Egypten. Vilka åtgärder har rådet vidtagit för att se till att de koptiska kristna i Egypten behandlas rättvist, och särskilt efter de senaste händelserna, att de som arresterades vid El-Kosheh fick en opartisk rättegång och att arresteringarna verkligen företogs utan inslag av religiös diskriminering? Seixas da Costa . (PT) Inom ramen för rådets verksamhet har frågan om det fundamentalistiska våldet och morden på koptiska kristna i Egypten flera gånger debatterats och vi fortsätter att följa frågan på nära håll. Därefter har en rad positiva händelser inträffat, framför allt frisläppandet av generalsekreteraren för Egyptens organisation för de mänskliga rättigheterna, och tillämpningen av lagen om frivilligorganisationer vilket förhoppningsvis kan komma att öka yttrandefriheten. Jag skulle vilja nämna att Europeiska unionen, vid alla tillfällen och på olika nivåer, har påtalat sin oro för Egypten angående situationen för de mänskliga rättigheterna och sin angelägenhet om det nödvändiga att detta land respekterar de grundläggande friheterna, också i sin egenskap av medlemsstat i Europa-Medelhavspartnerskapet. Förhandlingarna om associeringsavtalet med Egypten avslutades förra året och dess undertecknande är planerat att äga rum inom kort. När det väl har trätt i kraft kommer avtalet att institutionalisera den politiska dialogen mellan Europeiska unionen och Egypten, främst när det gäller de mänskliga rättigheterna, vilket naturligtvis kommer att göra det möjligt att utöva en större inblandning och starkare politiska påtryckningar på de områden där Egypten brister i uppfyllandet av sina skyldigheter enligt detta avtal. Jag vill erinra om att artikel 2 i avtalsförslaget innebär att förbindelserna mellan parterna, liksom i avtalets föreskrifter, grundas på respekten för de demokratiska principerna och de grundläggande mänskliga rättigheterna som uttrycks i den allmänna förklaringen om de mänskliga rättigheterna, och detta kommer naturligtvis att utgöra bakgrunden till de bilaterala förbindelser och den politiska dialog som ingår som en del av det avtal som skall genomföras. Vi kommer naturligtvis att påminna Egypten, vilket vi för övrigt redan har gjort även innan det fanns en bindande rättslig ram, om det ansvar landet har, och särskilt om kravet på att respektera de mänskliga rättigheterna och att skydda de grundläggande friheterna. Purvis Jag tackar rådets ordförande för hans svar. Jag skulle vilja säga att denna fråga tvingades fram av det mycket stora antal brev som jag mottar från väljare om denna speciella fråga. Det är kanske den fråga som jag har mottagit flest brev om under de senare åren än någon annan fråga. Det slår mig från vad han sade att det är mycket underligt att efter att flera av de koptiska kristna hade attackerats och ofredats av de andra var det bara de koptiska kristna som arresterades. Rådets ordförande sade i sitt svar att rådet kommer att påminna egyptierna om deras ansvar och vänta till dess de har undertecknat associeringsavtalet och kan använda en mer officiell politisk dialog. Men varför använder han inte undertecknandet av detta avtal som en grund för att tvinga egyptierna att använda en lugnare, rimligare och icke-diskriminerande inställning till sina koptiska kristna medborgare? Seixas da Costa Ärade ledamot! Som jag redan har sagt har vi inte väntat på att avtalet skall undertecknas för att när det är påkallat, uttrycka vårt missnöje till de egyptiska myndigheterna angående ett visst agerande som innebär en bristande respekt för de grundläggande rättigheterna. Denna fråga har tagits upp i den bilaterala politiska dialogen och har naturligtvis också varit föremål för en sådan behandling som är normal i förbindelserna mellan Europeiska unionen och tredje land. I det speciella fall ni tar upp anser vi att avtalet är ett eget förhandlingssammanhang, och det skulle inte i detta ögonblick vara rätt, efter att avtalet antagits av Europeiska unionen och godkänts av rådet, att låta undertecknandet av avtalet vara avhängigt av lösningen av en fråga som hänför sig till ett annat sammanhang, hur viktig den frågan än är. Jag menar, herr ledamot, att när det gäller det speciella fall ni tog upp, och oberoende av att jag inte alls delar den tolkning ni gör angående omständigheten att de koptiska kristna är föremål för specifika åtgärder, pekar den information vi har på att, även om kan säga att det är de koptiska kristna som omfattas mest av dessa repressiva åtgärder, så är inte detta specifika fall ett resultat av en inställning för särskilda repressalier riktade mot de koptiska kristna, det är snarare ett sammanträffande som handlar om en viss typ av konflikter, nämligen konflikter mellan handlare och vissa lokala samhällen, vilka drabbar de koptiska kristna men inte nödvändigtvis innebär en specifik avsikt från de egyptiska myndigheternas sida i denna fråga. Europeiska unionen fortsätter dock att noggrant följa detta problem, och vi kommer att ta upp det med de egyptiska myndigheterna oberoende av ett undertecknande av avtalet. Posselt Herr talman! Jag befann mig i Egypten vid exakt den tidpunkt då dessa incidenter inträffade. Jag såg att situationen var allvarlig men även, vilket ni sade, att de egyptiska myndigheterna verkligen bemödade sig. Jag vill ändå fråga om det inte för det samlade Medelhavsområdet, alltså för Barcelonaprocessen, borde finnas en systematisk observation av minoriteterna, i synnerhet även de kristna minoriteterna som finns i hela Medelhavsområdet och som delvis har en mycket svårare situation i andra länder än i Egypten. Seixas da Costa Jag kan inte låta bli att hålla med ledamoten när han hävdar att det finns situationer i andra länder i södra Medelhavsområdet där denna situation är ännu värre. Jag vill säga att det är praktiskt taget omöjligt för Europeiska unionen att ha någon typ av ständig övervakning av alla situationer i alla länder vi har förbindelser med inom ramen för EU:s partnerskap med Medelhavsstaterna. Inom ramen för den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken och särskilt med tanke på den utvärdering vi gör, särskilt av de politiska dialoger vi håller i anslutning till associeringsavtalen, försöker vi understryka vår oro angående de olika allvarliga situationerna. Vi kan inte vänta på att Europeiska unionen skall fungera som en slags internationell institution för övervakning av frågor om de mänskliga rättigheterna - det finns särskilda institutioner för detta ändamål -, utan vi kommer att dra nödvändiga slutsatser på nivån för de bilaterala förbindelserna i politiska frågor som handlar om den eventuella negativa utvecklingen inom de olika ramarna. Jag håller också med om att det råder mycket värre situationer i andra länder inom ramen för Barcelonaprocessen, vilka kanske inte gäller i just det ögonblick när vi talar, och att dessa situationer faktiskt måste utvärderas ordentligt. Men vänta inte att Europeiska unionen kan utföra de internationella institutionernas arbete på detta område. Talmannen Jonas Sjöstedt Fråga nr 8 från (H-0457/00): Angående: Euro 11:s betydelse Kan rådet uppge i vilka frågor Euro 11 under sin existenstid fattat beslut som haft en politisk betydelse för Europeiska unionen och dess medlemsländer? Seixas da Costa . (PT) Frågan om Euro 11, herr talman, måste vara ett av de största mysterierna som gemenskapsinstitutionerna går igenom, eftersom denna fråga ständigt återkommer. Med den tredje etappen av Ekonomiska och monetära unionen inleddes de informella mötena i rådet " Euro 11" , där finansministrarna i de länder som utgör euroområdet samlas. Dessa möten är månatliga och föregår de formella mötena i Ekofin-rådet som omfattar de femton medlemsstaterna. Mötena i Euro 11 rör huvudsakligen frågor om det specifika ansvar de elva länderna delar i frågan om den gemensamma valutan. Varje gång en fråga sträcker sig utöver denna fråga utvidgas mötena till alla medlemsstater, vilket för övrigt är förutsatt. I alla de fall där beslut måste fattas sker detta i Ekofin-rådet, i enlighet med de förfaranden fördraget anger. Detta är den riktlinje som kom från Europeiska rådet i Luxemburg den 12 och 13 december 1997. Jag tror att vilket annat mysterium som helst som kan framställas angående Euro 11:s verksamhet, bara visar att man inte beaktar denna verklighet eller den befintliga informationen, som dessutom är offentlig eftersom den i praktiken är känd till och med i massmedia, om att de frågor som tas upp inom ramen för Euro 11 därefter förs över till Ekofin där även alla övriga länder som inte ingår i euroområdet deltar. Sjöstedt Herr talman! Jag vill tacka ordförandeskapet för det svar som jag fick på frågan. Det är så, att det i de länder som skall besluta om man skall ansluta sig till den gemensamma valutan, som Sverige och Danmark, förs en diskussion om Euro 11:s betydelse. Jag tycker att det är viktigt att ordförandeskapet återigen slår fast att det inte finns någon som helst formell beslutanderätt i Euro 11. Frågan är emellertid om man kan peka på några enskilda frågor i de informella diskussionerna i Euro 11 som senare har lett till formella beslut i Ekofin-rådet. Jag undrar om ministerrådet kan ge exempel på några sådana konkreta frågor från diskussionen i Euro 11 som har lett till att ny politik har skapats. Seixas da Costa Ledamotens fråga reser en intressant frågeställning: med tanke på att Euro 11 och institutionaliseringen av Ekonomiska och monetära unionens tredje etapp utgör en förstärkt samarbetsform som är förutsatt i fördraget, är frågan om det finns någon lagstiftning när det gäller Euro 11 som överförs till unionens 15 medlemmar. Det finns egentligen ingen sådan, även om det i realiteten finns samordningsfaktorer i Euro 11-ländernas politik som naturligtvis återspeglas, eller bör återspeglas, i agerandet i Ekofin. Det är viktigt att de länder som ingår i en politisk modell, och som är förbundna med verkställandet av en politik som i till exempel det här fallet gäller den gemensamma valutan, själva kan formulera och samordna en ståndpunkt, men vars ratificering bara kan ske i Ekofin-rådet. Denna detalj är viktig för att förstå att vi kanske i framtiden, genom att det finns olika integrationsmodeller i politiska frågor, kommer att få se fler saker och verksamhetsformer av detta slag. Detta kanske är framtiden, och vi får se om Europeiska rådet i Feira för in ett närmare samarbete inom ramen för regeringskonferensen. Där kommer vi också troligen att få se flera olika modeller. På vilket sätt skall vi tydliggöra detta? För ett land som det ledamoten kommer ifrån kanske lösningen är att gå med i Eurorådet så problemet löser sig. Men fram tills det beslutet fattas av myndigheterna i ert land, kommer Eurorådet exklusivt att vara till för de elva länder som för närvarande ingår där. Krarup Jag tolkar rådsordförandens svar som att det inte finns några exempel på att man genom förhandlingarna i Euro 11 så att säga har förekommit de formella förhandlingarna och besluten i det behöriga rådet som är Ekofin-rådet, som inte har skapat någon acquis, men att det handlar om ett åsiktsutbyte kring de problem som de 11 länder har som deltar i euron. Jag tyckte att ordföranden sade något i stil med att det finns dagordningar för dessa informella möten och att dessa dagordningar skulle vara offentliga. Jag har aldrig sett någon sådan dagordning och jag ber därför ordföranden om en tydlig förklaring om huruvida dagordningar till mötena finns att tillgå i förväg. Anledningen till att vi, både svenska och danska ledamöter, tar upp dessa frågor är ju att vi har fått uppfattningen att det är ett inflytelserikt organ, men jag förstår av ordförandens svar att den formella behörigheten och den slutliga politiska beslutanderätten juridiskt även i fortsättningen kommer att ligga hos Ekofin-rådet. Seixas da Costa Låt oss vara tydliga, herr ledamot: de frågor som hör ihop med den gemensamma valutan behandlas exklusivt av de elva medlemmarna i Euro 11. Detta är de frågor som förenar de elva medlemmarna, och varje gång Euro 11 vill ta upp andra typer av frågor förutom de som förenar dem, det vill säga den gemensamma valutan, delas detta beslut med de övriga medlemsstater som inte ingår i Euro 11. Så enkelt är det. Vad som inte går att undvika är att samordningspolitiken i Euro 11-länderna, främst när det handlar om den gemensamma valutan, och de effekter denna politik får på unionens allmänna ekonomiska och finansiella politik, är knuten till just samordningen av denna politik. Det är helt naturligt att dessa länder har en förhandssamordning och att denna samordning får ett visst inflytande på de slutgiltiga beslut som fattas i ekofin-rådet. Detta sker på kontaktgruppernas nivå, och även i relationerna mellan olika länder i diverse sammanhang. Jag känner till flera fall då vissa regeringar i Europeiska unionens länder som möts i rådet, samtalar separat och samordnar sina ståndpunkter för att dessa ståndpunkter skall kunna framföras på ett tydligt formulerat sätt i unionens institutionella sammanhang. Detta är en naturlig del av unionens normala arbete. I fallet med Euro 11 är det institutionaliserat i fördraget, och detta är vad som har förutsatts. Jag tycker inte att det bör råda några stora tvivel om detta. Newton Dunn Herr rådsordförande! Från det ni just har sagt finns det således ett samförstånd eller en förväntan inom Euro 11 att de efter att ha haft en informell diskussion om euron inom Euro-11 de alla kommer att rösta på samma sätt i Ekofin-rådet, även om de ursprungligen var oense? Finns det en procedurmässig förväntan att alla elva kommer att rösta på samma sätt vid det formella beslutet i Ekofin-rådet? Seixas da Costa Herr ledamot! Det enda jag kan svara er är att ministrarna ansvarar för sina egna ståndpunkter och om de således har annorlunda åsikter i början av Euro 11-mötet och diskussionen leder fram till samma ståndpunkt, ser jag inte varför de inte skulle inta samma ståndpunkt i Ekofin-rådet. Jag ser inga nackdelar i att ha olika samordningsnivåer, särskilt inte när de är institutionaliserade i själva fördraget. Talmannen William Francis Newton Dunn Fråga nr 9 från (H-0458/00): Angående: Försök att bakom moln av hemlighetsfullhet upptäcka vad rådet beslutat I tidigare svar till mig har det portugisiska ordförandeskapet hävdat att allt som rådet fattar beslut om är öppet för allmänheten. Jag har givit uttryck för en fortsatt djupt skeptisk hållning i fråga om rådets påståenden. Som ett testfall ber jag rådet om följande information: Var exakt i de dokument som rådet har offentliggjort skulle jag ha kunnat upptäcka att belgiska fiskare i hemlighet övertalats av den brittiske fiskeriministern att sluta fiska i Irländska sjön och att de i utbyte mot detta i hemlighet erhållit 190 ton av den brittiska fiskekvoten för rödspätta i Nordsjön och tio ton av den brittiska fiskekvoten för sjötunga i Engelska kanalen? Jag såg detta i en tidning. Var skulle jag rimligen ha kunnat hitta denna information i rådets enligt officiella påståenden öppna dokumentation? Seixas da Costa Frågan börjar med omnämnandet att det portugisiska ordförandeskapet har betonat att alla beslut i rådet är offentliga, men detta påstående från rådet väcker en viss villrådighet hos ledamoten. Jag skulle vilja säga, när det gäller det särskilda fall ni tar upp, att vad det handlar om är följande: det faktum att de belgiska fiskarna inte fiskar i Nordsjön kommer sig inte av några beslut i rådet, eftersom den förordning som antagits i rådet innehåller en tilldelning av fiskekvoter i dessa vatten till Belgien, utan det kommer sig av utnyttjandet av medlemsstaternas rätt att byta de fiskekvoter de har tilldelats med varandra. I enlighet med grundförordningen i den gemensamma fiskeripolitiken, kan medlemsstaterna efter att ha meddelat kommissionen detta, byta hela eller delar av de fiskekvoter de har fått sig tilldelade. Samma artikel slår fast att medlemsstaterna årligen skall informera kommissionen om de kriterier de har använt sig av för att fördela de fiskemöjligheter de har beviljats, men detta sker på en intern nivå. De för medlemsstaterna tillgängliga fiskemöjligheterna fastställs och fördelas genom beslut i rådet, och det är varje medlemsstats uppgift att fördela dem på den nationella flottan, eller om de anser detta lämpligt byta delar av dessa möjligheter med någon annan medlemsstat, och i detta fall är de bara skyldiga att informera kommissionen, och detta endast av effektivitetsskäl för kontrollen och förvaltningen av fiskeresurserna. Vi tror alltså inte att det är möjligt att finna några av rådet offentliggjorda dokument som nämner utbytet mellan Belgien och Förenade Kungariket, eftersom det handlar om medlemsstaternas behörighet, reglerad genom gemenskapslagstiftningen, att i gemensamma överenskommelser fatta beslut, och detta saknar inte grönt ljus från rådets sida. När det gäller den allmänna fördelningen av kvoterna känner dock ledamoten till att den offentliggörs i EGT och i ministerrådets protokoll, liksom i de bifogade förklaringarna. Vi tycker inte att rådet bryter mot öppenheten här. Newton Dunn Uppe på åhörarläktaren finns besökare som lyssnar till er och mig. Allt är öppet här i parlamentet. De kan höra vad vi diskuterar och är överens om eller inte. Men ministerrådet möts inför lyckta dörrar. Kanske kan ni komma ur detta exempel och säga att det är en medlemsstat som talar till kommissionen och de sänder dem ett brev. I varje fall sker dessa saker inför lyckta dörrar. Om vi - ni och jag - vill att publiken skall förstå och hålla med om de beslut som vi fattar, instämmer ni säkerligen med mig om att det måste ske offentligt? Seixas da Costa Jag håller inte med, herr ledamot, eftersom ingen regering i världen fattar sina förvaltningsbeslut offentligt. Vi kan diskutera frågan om huruvida besluten om lagstiftningsfrågor bör eller inte bör fattas offentligt. Detta är en fråga som vi har diskuterat under regeringskonferensen. Men vi har ännu inte nått en definitiv slutsats, herr ledamot, och fram till dess är rådets regler vad de är. Jag tycker inte att de är uttryck för en negativ praktik från rådets sida, de följer vad fördraget säger angående rådets funktion. Talmannen John Bowis Fråga nr 10 från (H-0460/00): Angående: Tibet och Världsbanken Känner rådet till Världsbankens projekt för att minska fattigdomen i västra Kina (China Western Poverty Reduction Project) i samband med vilket det föreslagits att tiotusentals icke-tibetanska jordbrukare skall förflyttas till Amdo, vilket skulle innebära ett brott mot folkrättens stadganden om förflyttning av befolkning till ockuperade territorier? Känner rådet också till att detta projekt fördömts av regeringarna i Tyskland och Förenta staterna, men fått stöd av den brittiska regeringen? Avser kommissionen att utöva påtryckningar på Världsbanken för att den skall frångå projektet och på den brittiska regeringen för att den skall sluta med sitt stöd? Seixas da Costa Jag skall fatta mig mycket kort, herr talman: rådet har inte behandlat det ämne som tas upp i frågan. Det är medlemsstaternas sak att behandla frågan om specifika projekt som skall finansieras av världsbanken. Vad beträffar projekt för Tibet som finansieras av Europeiska unionen genom sitt samarbetsprogram, är Europeiska unionens inställning att dessa projekt skall gynna ursprungstibetanerna. Bowis Kan jag först få säga att jag är förvånad över ministerns svar till min ärade vän om frågan om mänskliga rättigheter i Egypten. Om Europa inte står upp för mänskliga rättigheter, då vet jag inte vad den står för. Jag skulle vilja testa honom, om jag får, när det gäller Tibet för Tibet har nu olagligen ockuperats av Kina under många år. Instämmer ministern i att oavsett hur många år det tar innan Tibet återfår sin frihet bör ingen europeisk stat erkänna den kinesiska regeringens olagliga handlingar i Tibet och att flyttningen av tiotusentals icke-tibetanska människor till Amdo är olaglig enligt internationell lag? Världsbanken har nu insett detta och enligt vad jag har hört överger den sitt så kallade "Western Poverty Project". Den brittiska regeringen har ännu inte dragit tillbaka sitt stöd och allt jag ber rådets ordförande är att påminna alla medlemsstaters regeringar i rådet - inbegripet Storbritannien - att de inte får godkänna eller ses godkänna olagliga handlingar och kränkningar av mänskliga rättigheter och nationella rättigheter mot folket och nationen Tibet. Seixas da Costa Herr ledamot! Jag noterar er oro och vi kommer att förmedla den till medlemsstaterna. Jag vill dock säga att rådet inte är omedvetet beträffande Tibet: det har exempelvis redan sänt trojkor med beskickningschefer för att göra en fact finding mission i Tibet och denna fråga tas systematiskt och regelbundet upp i dialogen om de mänskliga rättigheterna mellan Europeiska unionen och Kina. Den senaste rundan som ägde rum i Lissabon den 25 februari föregicks av en démarche tillsammans med de kinesiska myndigheterna där frågan om de mänskliga rättigheterna i Tibet togs upp. Europeiska unionen glömmer inte de mänskliga rättigheterna i Tibet, även om Europeiska unionen de senaste åren, som ledamoten känner till, inte har haft en klar inställning när det gäller den grundläggande frågan. Det finns inget definitivt beslut i Europeiska unionen när det gäller att ta itu med problemet och detta är en sak vi öppet måste tillstå. Purvis Europeiska unionen kan mycket mer än bara sända undersökningsgrupper, föra diskussioner, ge rekommendationer och så vidare. I fråga om Egypten, som redan har framförts, har vi avtalen om Europa-Medelhavsprogrammen och associeringsavtalen. I fallet Kina har vi mycket stora handelsarrangemang och eventuellt deras anslutning till WTO. Kan vi inte använda vår makt, våra muskler för att uppnå våra mål för mänskliga rättigheter och inte bara fortsätta diskutera och diskutera utan att nå några resultat? Seixas da Costa Jag vill nämna och upprepa det jag sade om att Europeiska unionen inte har någon officiell gemensam ståndpunkt i förhållande till Tibetfrågan. Detta oberoende av frågan om de mänskliga rättigheterna. När det gäller särskilt de mänskliga rättigheterna vill jag säga att unionens reaktioner och ståndpunkter är proportionell till frågornas betydelse. Och trots att detta är en fråga som har sin vikt, är den i en diskussion om Kinas anslutning till Världshandelsorganisationen, till exempel, säkert inte en faktor som skulle kunna blockera en så viktig förhandling. Vi måste hitta rätt väg att gå när det gäller reaktioner i olika situationer. Talmannen María Izquierdo Rojo Fråga nr 11 från (H-0462/00): Angående: Effektiva åtgärder mot dödsbåtarna i Gibraltarsundet De åtgärder som vidtagits för att hindra invandringen och förstärka skyddet längs med Gibraltarsundet har stora brister och har offentligt kritiserats av den andalusiska regeringen och ombudsmannen. Dessa åtgärder finansieras med europeiskt stöd. Anser inte rådet att man, för att detta projektet skall kunna bli framgångsrikt, måste ingå ett avtal med Marocko om bekämpning av maffian och genomföra effektiva övervakningsinsatser, till exempel med hjälp av övervakningsfartyg, för att förhindra att människor dör när de försöker ta sig över sundet och för att säkerställa att de investeringar som planerats i norra Marocko skall kunna genomföras? Seixas da Costa . (PT) Frågan som ledamoten ställer handlar om rådets åtgärder: å ena sidan vad gäller den gränskontroll medlemsstaterna gör vid de yttre havsgränserna, och å andra sidan beträffande de åtgärder som kan vidtas i ursprungslandet för att undvika den illegala invandringen och bekämpa människosmugglarna. Åtgärder för att stärka effektiviteten i medlemsstaternas yttre gränskontroll, i luft och hav, har framför allt tillämpats i Schengenavtalet, vilket nu, efter Amsterdamfördragets ikraftträdande, ingår i Europeiska gemenskapens regelverk. Även om dessa åtgärder genomförs av medlemsstaterna, kontrollerar rådet via sina behöriga organ deras reella tillämpning. Som exempel kan nämnas att utifrån beslutet i Schengens verkställande kommitté den 18 december 1998 om samordning av rådgivare i dokumentfrågor, genomförs åtgärder för att bekämpa den illegala invandringen via luft och hav i samarbete med de olika afrikanska länderna. Dessutom fattades 1999 ett beslut i Schengens verkställande kommitté om att godkänna ett ömsesidigt stödprojekt för officiellt kommunikationsutbyte av bistånd och rådgivning i verkställande av säkerhetsuppdrag och yttre gränskontroll. Förutom Schengenregelverket vidtas också praktiska åtgärder av samma slag för Europeiska unionens räkning, i allmänhet utifrån Europeiska gemenskapens redan tidigare befintliga regelverk, nämligen den gemensamma ståndpunkten av den 25 oktober 1996, ur vilken härrör hjälpbeskickningar och information innan gränsen. Dessa åtgärder skall dock samordnas inom ramen för rådets behöriga organ och omfattar för närvarande inte några afrikanska länder. Vad beträffar de djupa orsakerna till flykt och utvandring från vissa afrikanska länder, hänvisar vi till handlingsplanen för Marocko som rådet godkände i oktober 1999. Denna handlingsplan är en del av en samling med fem handlingsplaner, där var och en omfattar en uttömmande och konsekvent inriktning fokuserad på den aktuella situationen i ett av de ursprungsländer eller transitländer för asylsökande som bedömdes som viktiga länder. För varje utvalt land uppvisar handlingsplanerna en balanserad kombination av de olika möjligheter Europeiska unionen erbjuder när det gäller utrikespolitik, utveckling och humanitär och ekonomisk hjälp. I handlingsplanen för Marocko, som särskilt handlar om den situation ledamoten tar upp, ansågs detta land som ett ursprungs- och transitland för ekonomisk invandring till de europeiska länderna. De åtgärder som rekommenderas i denna handlingsplan innebär främst att man skall utgå från befintliga kanaler och förbättra uppgiftsinsamlingen, sprida korrekt information om invandring, skapa strategier för kampen mot illegal handel samt främja åtgärder för att tillämpa avtalen för återinresa. Den rekommenderar också att främja utländska direktinvesteringar och yrkesutbildning, även småföretagen omfattas, liksom underlättandet av frivillig återvändo och återanpassning för de marockaner som bor i Europeiska unionens länder. När man skrev under de handlingsplaner som fastställdes i högnivågruppen, erkände Europeiska rådet i Tammerfors den 15 oktober 1999, att Europeiska unionen - och denna punkt är viktig - ännu saknar en allmän omfattning av invandringsfenomenet som tar upp politiska frågor, mänskliga rättigheter och utvecklingen i ursprungs- och transitländerna. I detta syfte gäller det att bekämpa fattigdom och förbättra livsvillkor och sysselsättningsmöjligheter, förebygga konflikter och konsolidera demokratiska länder. Därför krävs en större sammanhållning i unionens inrikes- och utrikespolitik inom ramen för respektive behörighet, dels unionens, dels medlemsstaternas. Partnerskapet med tredje land är också en nyckelfaktor för att denna politik skall lyckas. Unionen är medveten om att det, för att kunna genomföra handlingsplanen för Marocko, är nödvändigt med ett partnerskap och ett samarbete med de marockanska myndigheterna. I detta syfte genomfördes i juni förra året ett besök i Marocko innan handlingsplanen fastställdes, för att etablera en dialog med de marockanska myndigheterna. Nu är ännu ett besök av samma typ planerat till slutet av denna månad, just för konkreta diskussioner med de marockanska samtalspartnerna. Som jag sade omfattar Europeiska unionens politik också utveckling och humanitär och ekonomisk hjälp till Marocko. Förverkligandet av handlingsplanen för Marocko är givetvis en långsiktig strategi, men det är utifrån den dialog som nu har inletts i detta sammanhang, och även i associeringsrådet, som vi kan göra framsteg på detta område. Izquierdo Rojo Jag vill av detta långa svar förstå, även om jag inte förstått allt särskilt bra, att rådet vidhåller en välmenande attityd inför detta oerhört allvarliga problem. Med tanke på det osammanhängande i att Europeiska unionen avsätter mer resurser och är mer effektiva, t.ex. vid kontrollen av drivgarn och kontrollen av fisket, än vid kontrollen av små motorbåtar skulle jag vilja fråga rådets ordförande om det inte vore lämpligt, enligt hans bedömning, att vi periodiskt kunde få en utvärdering av situationen i sundet och en rapport om de mycket små framstegen inom detta område. Jag anser att ni varit mycket tydlig, ni har svarat med många ord, men orden gömmer mycket liten effektivitet. Och Europeiska unionen skulle, tillsammans med Marocko, och med hjälp av kontroller av båtar i sundet, kunna undvika denna förlust av människoliv som redan uppgår till mer än ett tusental, och som är vårt ansvar. Övervakningen av invandringen är enbart medial, anekdotisk. Herr rådsordförande, vore det inte bra med en periodisk utvärdering? Seixas da Costa Fru ledamot! För det första vill jag säga att jag också delar er tolkning: det handlar om en mycket allvarlig situation med regelmässiga och dagliga mänskliga tragedier som vi måste vara uppmärksamma på. Jag vet också att de spanska myndigheterna har varit i kontakt med de marockanska myndigheterna i denna fråga, och alldeles nyligen höll premiärminister Aznar ett möte med den marockanske premiärministern angående situationen. Vissa utvecklingsåtgärder genomförs i de norra delarna av landet vilket gör det möjligt att i viss mån förebygga denna situation och den försämring av de ekonomiska villkoren som flyktingströmmarna innebär. När det gäller möjligheten att få en regelbunden kvantitativ bedömning av incidenter, tror jag de spanska myndigheterna kan ge nödvändig information. Jag tror också att denna information är känd i Spanien och att de spanska myndigheterna kan förmedla denna typ av information. Vad jag skulle vilja förklara för ledamoten - och detta är skälet till att jag har varit långrandig i min förklaring - är att de åtgärder Europeiska unionen har vidtagit i denna fråga, eller kommer att vidta, är långsiktiga åtgärder som naturligtvis inte ger några omedelbara effekter för en konkret situation, utan syftar till att arbeta förebyggande i denna situation, det vill säga i skapandet av villkor som skall få de marockanska medborgarna att bo och stanna kvar i sitt eget land. Det är utvecklingsåtgärder som också ryms inom andan i EU:s partnerskap med Medelhavsstaterna. Jag förstår att ledamoten kan få ett omedelbart intryck att den praktiska betydelsen av dessa åtgärder på kort sikt är begränsade. Jag sade också att det är små framsteg. Vi måste alla förstå att Europeiska unionen har en samling politikområden bakom sig som den vill försöka förverkliga och som innebär strategiska alternativ. Dessa alternativ får inte systematiskt förstöras genom ett visst kasuistiskt agerande, vilka humanitära effekter denna typ av situationer än får. Vi måste inse att det nu åligger de spanska myndigheterna, i sina bilaterala förbindelser med Marocko, att lösa en del av problemet. Europeiska unionen är allmänt involverad i en rad projekt när det gäller förbindelserna med länder i södra Medelhavsområdet vilka handlar om projekt för utveckling, för att hålla kvar människor, för att garantera bättre ekonomiska villkor. Vi kan inte göra Europeiska unionen till en slags teknisk mekanism för att praktiskt ge lösningar på detaljsituationer. Talmannen Per Gahrton Fråga nr 12 från (H-0466/00): Angående: Beslut angående insats av militär EU-personal I samband med beslut om förstärkning av EU:s krisberedskap har frågan uppkommit om den rättsliga grunden för insats av militär EU-personal. Enligt den svenska regeringens tolkning av besluten i Köln 1999, krävs ett beslut i FN:s säkerhetsråd för detta. Mot denna bakgrund vill jag fråga: Kan rådet ange var och när ett formellt rådsbeslut har fattats som fastslår att militär personal från EU endast kan sättas in efter ett beslut i FN:s säkerhetsråd? Seixas da Costa Herr talman! Europeiska unionens medlemsstaters beslut att fram till år 2003 utveckla sin militära kapacitet genom att skaffa en kapacitet på 50 - 60 000 människor i ett så kallat headline goal, antogs i Helsingfors, och i detta beslut slogs det än en gång fast att Europeiska unionens verksamhet för krishantering skall vägledas av respekten för principerna i FN-stadgan och för målen för OSSE:s europeiska säkerhetsstadga. Helsingforsförklaringen, som antogs av medlemsstaternas stats- och regeringschefer, nämner uttryckligen att Europeiska unionen erkänner FN:s säkerhetsråd företräde i rollen som fredsbevarare och bevarare av internationell säkerhet. Erkännandet av behovet att respektera principerna i FN-stadgan och i den europeiska säkerhetsstadgan är så uppenbar att det portugisiska ordförandeskapets rapport, som skall läggas fram på måndag under Europeiska rådet i Feira, understryker att Europeiska unionen, när det gäller krishantering och konfliktförebyggande, skall etablera ett tätt samarbete med FN, OSSE och Europarådet. Det är inte nödvändigt med någon resolution från FN:s säkerhetsråd som legitimerar Europeiska unionens allmänna agerande. Unionen åtar sig att på högsta politiska nivå respektera säkerhetsrådets överhöghet, och utfäster sig alltså att i en viss operation respektera detta organs överhöghet, och alltså de resolutioner som antas i fall för fall i samma organ. Men vi skall också peka på det faktum att det bland de spektra av uppdrag, som Petersberguppdragen, finns vissa uppdrag som kan genomföras utan tillstånd eller grönt ljus från FN:s säkerhetsråd. Petersberguppdragen täcker faktiskt, och jag vill citera just det som sägs angående detta, "humanitära uppdrag och evakueringar, fredsbevarande uppdrag och stridförande uppdrag för krishantering samt fredsupprättande uppdrag". Det är alltså bara i dessa sista, där det krävs att militära styrkor används, som det fodras en resolution från FN:s säkerhetsråd. Det tycks självklart att utförandet av åtgärder, främst av humanitär karaktär, inte kräver någon legitimering från FN:s säkerhetsråd. Detta betyder ändå inte att principerna i FN-stadgan inte kommer att respekteras vid genomförandet av denna typ av uppdrag. Gahrton Jag tackar för svaret, men jag är rädd för att det ändå inte är riktigt klargörande. Å ena sidan sägs det att det skall ske i enlighet med FN-stadgan eller OSSE-stadgan, å andra sidan säger rådets representant att det inte behövs något beslut i säkerhetsrådet. Den svenska utrikesministern har yttrat att uttrycket "enligt FN-stadgans principer" skall tolkas som "efter beslut i FN:s säkerhetsråd". Hon har också i samband med Kölnmötet i fjol sagt att om andra länder skulle vilja gå vid sidan av FN kommer Sverige att ha möjlighet att lägga in veto. Jag skulle för det första vilja veta om den svenska regeringen har informerat sina kolleger i rådet om att man planerar att lägga in veto i ett fall av en EU-aktion, dvs. militär EU-aktion, utan beslut i FN:s säkerhetsråd. Dessutom skulle jag vilja ha ett ännu tydligare klargörande: Kan eller kan inte militär EU-personal sättas in utan ett tydligt beslut i FN:s säkerhetsråd eller i OSSE? Det borde vara lätt att svara ja eller nej på den frågan. Seixas da Costa Herr ledamot! Petersberguppdragen har olika innebörder. Vissa är rent humanitära uppdrag, till exempel evakueringsuppdrag. Jag undrar om herr ledamoten anser att det är nödvändigt med ett beslut i FN:s säkerhetsråd för att genomföra evakueringar i allvarliga humanitära situationer? Å andra sidan var jag tydlig när jag sade att allt det som innebär användandet av militär styrka, det vill säga uppdrag för att återupprätta freden, naturligtvis innebär ett underordnande under säkerhetsrådet. I övrigt begränsar vi oss till att uppfylla Europeiska unionens skyldigheter i FN, särskilt med tanke på att vissa länder är medlemmar av FN:s säkerhetsråd. Därför kommer givetvis andan i FN-stadgan att följas i den verksamhet Europeiska unionen kommer att bedriva i de Petersbergsuppdrag som inte innebär användande av militär styrka. McKenna Jag förstår fortfarande inte helt ert svar och skulle bara vilja fråga om ni tror att regeringar i neutrala länder undanhåller sanningen en smula? Gahrton sade att hans regering uppgav att det kan ske endast efter det att en resolution i FN:s säkerhetsråd har antagits. Men från vad ni har sagt är så inte fallet. Det verkar som om neutrala länder har en benägenhet att vilseleda medborgare. Är det så? Seixas da Costa Fru ledamot! Avtalet som uppnåddes i Helsingfors och som innebär en möjlighet att inrätta dessa nya strukturer av militär art är ett noggrant avtal, ett avtal som utarbetats under det finländska ordförandeskapet, ett land som, vilket ni känner till, har en extremt legitim oro i dessa frågor och som kommer att ta hänsyn till dessa aspekter. Det vi nu försöker skapa i Europeiska unionen, och som vi skapar på sikt, är en interventionskapacitet som i vissa områden inte behöver säkerhetsrådets mandat eftersom det inte kräver en militär styrka. I de områden detta är nödvändigt, krävs det däremot en resolution från säkerhetsrådet. Vi binder oss själva uttryckligen för att denna säkerhetsrådets resolution behövs om och när de militära styrkorna skall sättas in i ett visst sammanhang. Jag menar att de neutrala länderna, de traditionellt neutrala länderna, nämligen de länder i Europeiska unionen som inte är med i Nato, kan skydda sina angelägenheter genom denna balans, eftersom det är uppenbart att detta är särskilt känsligt för de traditionellt neutrala länderna. Jag tror inte att dessa länder bedrar allmänheten i sina länder, de är inte sparsamma med sanningen gentemot allmänheten, de säger rakt ut vad som är deras åtagande; och det är uppenbart att deras vetorätt mot alla beslut alltid är garanterad genom själva beslutsmekanismen. De kan således besluta från fall till fall i enlighet med vad de anser. Detta är den grundläggande regeln i Europeiska unionen i allt som gäller deltagande i militära styrkor. Bonde Herr talman! Det har förekommit cirka hundra militära konflikter på 90-talet, varav de flesta har varit inbördeskrig. Jag undrar om det i samband med de genomgångar av scenariot som har gjorts har rått enighet om att vissa konflikter inte kommer att kunna behandlas med belägg i fördraget. Är man med andra ord överens om att vissa militära konflikter faller under Nato eller någon annan instans, men i varje fall inte under EU? Seixas da Costa Jag vill bara säga följande: dessa militära kapaciteter, denna Europeiska unionens interventionskapacitet och denna utvidgning av sitt verksamhetsområde är förutsatt i Amsterdamfördraget, vilket trädde i kraft i maj förra året, och det är först sedan dess som dessa frågor har diskuterats. Talmannen Nelly Maes Fråga nr 13 från (H-0471/00): Angående: Vapenleveranser till Mexiko Det aktuella fallet med export av revolvrar av typ P-90 till Mexiko bevisar än en gång att Belgien inte tar så allvarligt på det här med mänskliga rättigheter. I Mexiko har till följd av upproret i Chiapas fortfarande konstaterats grova kränkningar av de mänskliga rättigheterna. Det handlar om tortyr, godtyckliga arresteringar, "försvinnanden" och dylikt. Den europeiska uppförandekoden för vapenexport som antogs den 8 juni 1998 förbjuder export av vapen till sådana länder där det finns risk för att de kommer att användas i inre konflikter. Tycker rådet att denna vapenleverans till Mexiko går ihop med den ovannämnda europeiska uppförandekoden? Om så är fallet: borde då inte uppförandekoden skärpas? Om så inte är fallet: hur tänker rådet reagera gentemot den berörda medlemsstaten, alltså Belgien? Seixas da Costa . (PT) Som ni vet finns Europeiska unionens inställning till vapenexport återspeglad i den uppförandekod som antogs i juni 1998. Bland kriterierna i denna kod är respekten för de mänskliga rättigheterna ett av de viktigaste villkor som bör respekteras för att tillstånd skall beviljas. Besluten är dock fattade individuellt av varje medlemsstat och de måste - detta är en fråga om politisk god vilja - ta fullständig hänsyn till vad som föreskrivs i uppförandekoden. Rådet får ingen information om vilka motiv som driver medlemsstaterna att bevilja eller avvisa exportlicenser och vi kan alltså inte göra en utvärdering angående de motiv som ligger till grund för dessa beslut. Jag vill emellertid säga att det nu, i Europeiska unionen, och särskilt efter fastställandet av uppförandekoden, har börjar bedrivas ett informationsutbyte om vapenexport, vilket också är föremål för en årlig rapport och som tydligt kommer att börja skapa gemensamma former för att diskutera dessa frågor. Vi måste dock inse att denna fråga nu, med uppförandekoden som grund, kommer att fortsätta vara en fråga vars beslut helt enligt subsidiaritetsprincipen, det vill säga, det ligger på varje medlemsstat. Maes Herr rådsordförande! Jag är inte förvånad över ert svar. Det är naturligtvis så att vi med den här uppförandekoden endast har ett svagt medel för att bekämpa otillåten vapenexport. Jag skulle vilja fråga er om det någonsin diskuterats i rådet att skärpa den uppförandekoden eller att göra det mer möjligt att tvinga fram att den här uppförandekoden tillämpas. Jag är litet rädd för att samma sak skall hända med den här uppförandekoden som med hela vår utrikes- och säkerhetspolitik som vi så ofta har talat om. Egentligen beror det på den goda viljan och om det finns en utan god vilja så kan vi helt enkelt glömma hela saken. Seixas da Costa Fru ledamot! Jag kan inte låta bli att nästan helt och hållet instämma i vad ni säger. I själva verket är den nu befintliga uppförandekoden den uppförandekod som det gick att skapa - jag deltog själv i förhandlingarna -, det är en uppförandekod som inte ger några tydliga garantier angående möjligheten att övervaka hur medlemsstaterna tolkar sitt ansvar. Detta är en realitet. Jag vill säga helt uppriktigt att jag anser att det just nu inte finns någon enhällighet, eller åtminstone en majoritet för att lyckas inleda denna fråga. Uppförandekoden ansågs när den kom vara ett mycket viktigt kvalitativt steg framåt när det gäller den gällande praxisen i de olika medlemsstaterna. Man försökte knyta de olika medlemsstaterna till en samling grundprinciper och till att iaktta en viss typ av bestämmelser, men där medlemsstaterna har helt fria händer. Detta är situationen i dag, och jag medger att uppförandekoden har en stor svaghet och den är framför allt inte bindande och kan inte leda till mycket annat än politiska sanktioner. Jag anser alltså att den omständigheten att allmänheten får information om denna typ av situationer - och jag pratar inte specifikt om den situation som frågan handlar om - och att det får viss massmedial effekt, skapar enligt min mening ett slags hälsosamt tryck på rådet, så att Europeiska unionen en dag kan garantera att dess länders agerande och agerandet när det gäller en viss typ av lönsam verksamhet är i överensstämmelse med de principer Europeiska unionen säger sig försvara. Detta är det stora test Europeiska unionen och dess medlemsstater kommer att underställas i framtiden. Talmannen Liam Hyland Fråga nr 14 från (H-0474/00): Angående: Upprättande av normala förbindelser med Österrike Kan rådet, mot bakgrund av sin reaktion tidigare i år på den senaste politiska utvecklingen i Österrike och av behovet att i gemenskapens övergripande intresse verka för bästa möjliga lösning, meddela om det är villigt att upprätta normala förbindelser med Österrike på samtliga nivåer? Seixas da Costa . (PT) Det hade varit konstigt om det inte kom någon fråga i detta ämne och jag är nöjd över att den äntligen dyker upp. Europeiska unionens ministerråd behöver inte uttala sig om det beslut som fattades av de 14 medlemsstaterna inom ramen för sina bilaterala förbindelser med Österrike. Det är inte en fråga där Europeiska rådet har någon behörighet. Det vore en annan sak om Österrike genom att inte uppfylla vissa aspekter i EU-fördraget, kränkte principerna i artikel 6 och alltså skulle kunna straffas eller där tillämpningen av bestämmelserna i artikel 7 vore motiverad. Då detta inte är fallet, är det som sker i förbindelserna mellan de 14 länderna och Österrike i dag en bilateral fråga, som inte är rådets behörighetsområde. Hyland Tack för att ni tillåter frågan. Jag är naturligtvis förbluffad över rådsordförandens svar. Faktum är att sanktionerna infördes av rådet. Jag förstår inte hur rådet nu inte vill åtminstone diskutera möjligheten att häva dessa sanktioner. Jag skulle vilja fråga rådets ordförande om han är medveten om att nyligen gjorda opinionsundersökningar i Österrike visar att över 80 procent av de österrikiska medborgarna vill att sanktionerna skall hävas. Hur kan då rådet fortsätta att ignorera det österrikiska folkets beslut? Håller inte rådets ordförande med om att ett misslyckande att häva sanktionerna nu är att undergräva de demokratiska grunder på vilka denna unionen upprättades? Jag vill be honom att i kväll försäkra denna kammare om att han kommer att använda sitt obestridliga inflytande för att få denna fråga diskuterad vid toppmötet i ert land nästa vecka. Det som händer speglar förvisso inte den europeiska strävan efter gemenskap. Jag är ytterst besviken på att rådet på detta sätt inte vill ta itu med denna mycket allvarliga fråga. Seixas da Costa Herr ledamot! Rådet består av 15 länder och mig veterligen har inte Österrike deltagit i någon debatt eller omröstning där rådet har vidtagit några som helst åtgärder mot just Österrike. Inte i några av Europeiska unionens instanser har det förekommit några åtgärder mot Österrike. Jag vill också säga, att under det portugisiska ordförandeskapets halvår har Österrike har haft fullständiga och aktiva möjligheter att delta i alla Europeiska unionens instansers verksamhet, i till exempel detta parlament. Besluten - jag skulle inte kalla det för sanktioner - av bilateral karaktär som togs av de 14 länderna mot Österrike, utgör en tolkning av politisk natur som varje land har rätt att göra mot ett annat. Varje land har all rätt, när det gäller utvecklingen av den politiska situationen i ett annat land, att inta en ståndpunkt och dra vederbörliga konsekvenser av det. Jag vill erinra om vilka konsekvenserna är i denna fråga. Märk väl att det vi talar om är att inte stödja österrikiska kandidater till internationella organisationer, det är att de österrikiska ambassadörerna inte tas emot på högsta nivå av generaldirektörer och det är att politisk besök ställs in. Detta är de berömda "sanktionerna". Den omständigheten att det finns de som har gjort mer långtgående tolkningar av dessa inställningar är en fråga för var och en och därför är dessa "sanktioner", som de kallar dem, av bilateral natur, var och en gör vad de tycker är bäst och ansvaret är gemensamt. Ansvaret för de 14 ländernas ståndpunkt togs i fullkomlig frihet av de 14 länderna. Var och en av de 14 länderna är fria att avvika från dessa åtgärder och vi måste också fråga oss varför ännu inget av de 14 länderna har avvikit från de åtgärder som beslutades. Av dessa skäl hör inte denna fråga till rådets område, det är en fråga som naturligtvis de österrikiska myndigheterna har haft möjlighet att ta upp inom Europeiska unionens ram: den har tagits upp av den österrikiska utrikesministern vid ett informellt utrikesministermöte, den togs upp i förrgår av den österrikiska utrikesministern i Luxemburg och det är mycket troligt att doktor Wolfgang Schüssel kommer att ta tillfället i akt vid sin närvaro i Santa Maria da Feira för att ta upp frågan, men beslutet är inte ett gemenskapsbeslut, det är av bilateral art, och det kan man tycka vad man vill om. Maes Jag skulle vilja be rådets ordförande om en precisering. Ni säger att rådet inte lägger sig i dessa bilaterala åtgärder eftersom det egentligen inte är ett rådsbeslut. Har det då inte vid något tillfälle förhandlats om detta i rådet? Det sägs ju att det i Feira skall diskuteras om sanktionerna igen. Ni säger att Österrike kanske skall ta upp det igen men det går inte vid ett rådsmöte. Det måste alltså på nytt ske vid särskilda sammanträden av bilateralt slag. Tycker ni inte själv att det är litet egendomligt? Seixas da Costa Nej, jag tycker inte att det är egendomligt, och det av följande skäl: som jag sade inledningsvis har inte Österrike, när det gäller landets uppfyllande av gemenskapens skyldigheter enligt EU-fördraget, gjort någonting som vi kan säga gör det nödvändigt att agera inom ramen för främst artikel 7. Detta är klart, ingen har ifrågasatt det, liksom ingen har ifrågasatt de österrikiska valens frihet och österrikarnas frihet att välja den regering de vill. Ingen kan heller ifrågasätta friheten för de övriga regeringarna att tycka vad man vill om den österrikiska regeringen, då de anser att det i denna regering finns ett parti som inte företräder den rad grundläggande principer som dessa regeringar har bundit sig att gemensamt respektera och som Österrike också har åtagit sig att respektera. Det jag vill svara och erinra Nelly Maes om, är att vi alla är österrikare, vi har alla rätt att respekteras som medborgare i Österrike. Vi står alltså inte likgiltiga inför en politisk utveckling som kan innebära närvaro i de verkställande organen i en av Europeiska unionens regeringar, en vänskaplig regering, som delar och har beslutat dela en samling grundprinciper med oss, en närvaro sade jag av ett parti som uttryckligen gjorde en valkampanj grundad på andra principer. När det gäller frågan om användandet av gemenskapens instanser för att ta upp denna fråga, måste jag säga att vi är en fri union, att varje medlemsstat har rätten att formellt eller informellt väcka denna fråga inom unionens specifika ram. Då detta inte är en fråga för Europeiska unionen, har den aldrig förts upp på föredragningslistan, och kommer inte att göra det under det portugisiska ordförandeskapet, i någon av rådets formella instanser. Företrädarna för den österrikiska regeringen har givetvis full frihet att ta upp denna fråga och de kommer att ha alla möjligheter att debattera frågan om medlemsstaterna önskar detta. Under Europeiska rådet i Lissabon beslutade de 14 medlemsstaterna att ge den portugisiske premiärministern i uppgift att formulera ett gemensamt svar, och under det informella mötet på Azorerna hölls en debatt och flera medlemsstater uttalade sig om situationen. Jag vet inte om detta kommer att ske i Feira, men doktor Wolfgang Schüssel har full frihet att uttrycka sina åsikter och se hur de övriga 14 länderna reagerar på hans ord och argument. Gallagher Jag vill till sist gärna fråga rådets ordförande om han och hans råd erkänner resultaten av demokratiska val inom denna union? För det andra, anser han att det portugisiska ordförandeskapet agerade förhastat till följd av en rad telefonsamtal i hela Europa när det beslutet fattades? Skulle det inte ha varit klokare att sammankalla ett möte med stats- och regeringschefer för ett sådant viktigt beslut som detta som - glöm inte - kommer att ge konsekvenser en lång tid efter vår tid här i Europaparlamentet? Jag skulle vilja höra det portugisiska ordförandeskapets åsikter, och kanske andra ordförandeskaps, om när andra från yttersta högern eller yttersta vänstern kommer in i regeringar inom unionen. Detta borde vara ett Europa för gemenskap och solidaritet. För att använda ett slangord, det är en "cop-out" (undanflykt) att säga att det inte är en fråga för rådet. Någon måste ta ett initiativ för att lösa detta allvarliga problem. Det har gett status till en individ som inte förtjänar denna status. I själva verket har det stärkt hans ställning, inte försvagat den. Seixas da Costa Jag skulle vilja börja med sista delen av ledamotens fråga och säga att den som gav status till den som inte förtjänar det, var inte vi, det var doktor Wolfgang Schüssel, som beslutade att ingå en koalition med Jörg Haider. Angående det österrikiska valresultatet har jag tydligt sagt att vi helt och hållet respekterar detta valresultat. Österrike är ett fritt land, Österrike är ett land där valen genomförs helt lagligt och med fullständig öppenhet. Problemet det handlar om här, är att resultatet av detta fria val, vilket för övrigt i det förflutna har inträffat i andra länder, placerade ett visst parti i maktställning. Så om vi iakttar det noga, finns det trots allt något egendomligt med den österrikiska inrikessituationen. Det största partiet var, som vi känner till, det socialdemokratiska partiet, vilket inte ville bilda regering, och det näst största partiet är FPÖ, vilket inte inbjöds att bilda regering. Det är litet egendomligt, enligt vanlig konstitutionellt förfaringssätt, att det näst största partiet i ett europeiskt land inte har erbjudits att bilda regering och att i stället det tredje största partiet har fått detta erbjudande. Det handlar alltså inte i detta fall om business as usual, och häri ligger redan en slags värdering av den potentiella möjligheten för Jörg Haider att leda en österrikisk regering. Som jag har sagt ifrågasätter vi inte de österrikiska valen och inte det österrikiska folkets rätt att välja den regering det vill. Men ingen kan tvinga oss att ha förbindelser med en regering i vilken det sitter ett parti som ännu inte har dementerat vad det sade under valkampanjen och inte heller har mildrat betydelsen av vad som sades. Det är synd att detta inte har systematiskt har understrukits: allvaret i det som sades av Haiders parti, och av FPÖ i valkampanjen, är något som bör få oss att tänka efter med tanke på Europas framtid, eller den typ av rasistiska och främlingsfientliga uttalanden som gjordes systematiskt av detta parti, vilka partiet märkligt nog inte ens tog avstånd från under sin senaste kongress, eftersom det sade sig vara stolt över tidigare uttalanden, då detta hade varit ett bra tillfälle för att just förändra den nuvarande situationen. Det finns ingenting som gör att vi kan se någon positiv utveckling som skulle motivera en förändrad inställning från Europeiska unionen, eller att vi i Europeiska unionen skulle skapa någon typ av diskussioner i denna fråga. Vi anser inte att frågan hör till Europeiska unionen, den ligger på de 14 medlemsstaternas nivå och de 14 länderna har hittills (vi får se vad som sker den närmaste tiden) haft den inställningen att medge att situationen är allvarlig och att det är nödvändigt att förändra den, men inte att det nödvändigtvis är de 14 länderna som skall ändra sin attityd, för det finns en nästan massmedial inställning om att en förändring nu måste ske från de 14 medlemsstaternas sida. Varför det? Vad är det som har förändrats i den österrikiska situationen som motiverar en förändring av vår inställning? Är det bara tidens gång? Vi anser att den som måste förändras, och den som förändras om vi skall inta en annorlunda ståndpunkt, är österrikarna och den österrikiska regeringen och det är alltså detta som är poängen. Varför skall man systematiskt lägga detta krav på de 14 länderna? Varför är det de 14 medlemsstaterna som skall ändra inställning? Vad nytt har Österrike gjort som motiverar en sådan förändring? Detta innebär givetvis inte att vi inte i framtiden kan finna nya former att bedöma situationens utveckling och det är detta vi kommer att se den närmaste tiden. Talmannen Tack så mycket herr Seixas da Costa. Jag vill tacka för er ständiga närvaro, er uppoffring, den intelligens med vilken ni svarat oss, samt ert tålamod, och vi vill också önska er personligen mycket framgång som minister och också det portugisiska ordförandeskapet. En framgång som liknar den ni haft då ni valt ut det portugisiska fotbollslandsslaget i början av Europamästerskapet år 2000. Vi hoppas att ni uppnår mycket för Europa! Eftersom tiden som avsatts för frågor till rådet är slut kommer frågorna 15 till 28 att besvaras skriftligen. Jag förklarar härmed frågestunden till rådet avslutad. (Sammanträdet avbröts kl. 19.35 och återupptogs kl. 21.00.) Ändring av föredragningslistan Talmannen På förslag från ordförandeskapet och i enlighet med artikel 111 i vår arbetsordning föreslår jag en ändring i föredragningslistan för denna sammanträdesperiod. I skrivelse daterad den 8 juni 2000 har rådet av parlamentet begärt dess yttrande om förslaget till rådets förordning om ändring av förordning (EG) nr 974/98 om införande av euron 2000/0137(CNS)och förslaget till rådets förordning om ändring av förordning (EG) nr 1103/97 om vissa bestämmelser som har samband med införandet av euron 2000/0134(CNS) inför rådets möte i Feira den 19 juni 2000. Utskottet för ekonomi och valutafrågor har beslutat att tillämpa det förenklade förfarandet i enlighet med artikel 158 i arbetsordningen för båda texterna. Därför föreslår jag att de innefattas enligt förfarandet utan betänkande. Är det någon som har något emot förslaget? Om så inte är fallet ändras således föredragningslistan och fristen att lämna in ändringsförslag sätts till kl. 10.00 torsdagen den 15 juni 2000 och omröstningen skall ske fredagen den 16 juni 2000. (Parlamentet gav sitt samtycke.) Återuppbyggnad i Centralamerika Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är debatt om betänkande (A5-0133/2000) av Marset Campos för utskottet för utrikesfrågor, mänskliga rättigheter, gemensam säkerhet och försvarspolitik om kommissionens meddelande till rådet och Europaparlamentet om en handlingsplan för gemenskapen för återuppbyggnaden av Centralamerika (KOM(1999) 201 - C5-0111/1999 - 1999/2114(COS)) Marset Campos . (ES) Herr talman! Orkanen Mitch ödelade 1998 Centralamerika (Honduras, Nicaragua, El Salvador och Guatemala) och gav upphov till nästan 20 000 offer och förluster för över 5 miljarder euro (10 procent av BNI i dessa länder som samtidigt plågas av utlandsskulden). Den förstörde odlingar, bostäder och infrastruktur av alla slag, och intecknade därmed dess folks framtid. Det europeiska solidariska svaret var omedelbart och betydande, kopplat till Stockholmskonferensen, och det befästes utifrån ett förslag från Europaparlamentet i det kommissionsinitiativ som vi nu debatterar. Jag skulle vilja framhäva fyra frågor. Den första har med vår del av ansvaret i dessa katastrofer att göra. Kopplingen mellan vår ekonomiska aktivitet, och ökningen av miljöförstöringen, till växthuseffekten och klimatförändringarna råder oss att omedelbart ratificera Kyotoprotokollen för att minska de gaser som orsakar denna effekt. Dessutom ökar vår ojämlika utvecklingsmodell fattigdomen och skuldbördan i dessa länder. Det är motsägelsefullt att råda till en återuppbyggnad av Centralamerika där respekt tas till miljön, i enlighet med modellen för en hållbar utveckling, och samtidigt fortsätta att upprätthålla samma ekonomiska förbindelser med dessa länder. Den andra frågan hänför sig till det övergripande målet för vår solidariska insats. Kommissionens förslag är förnuftigt eftersom det lägger fokus på två områden: hälsa och utbildning. Men man behöver förse det med en högre ambition för att möjliggöra en samordning och integration av de olika initiativ som pågår i området. Detta kräver en betydande ökning av vår personal, vilket är en åtgärd vi stöder här i parlamentet. En sådan åtgärd skulle möjliggöra en synergi av de olika stöden och garantera att den ansträngning som görs inte begränsar sig till enbart återuppbyggnad, eftersom allt, i detta fall, skulle fortsätta som tidigare, utan även skapar tillfälle till regional integration och en harmonisk och hållbar utveckling, som skapar rikedom och allmänt välstånd och som befäster demokratin i ett antal länder som just lämnat våld och sammanstötningar bakom sig. Därför är det två saker som oroar oss. Hotet om fientligheter mellan Nicaragua och Honduras på grund av gränskonflikter skulle ifrågasätta nyttan med vår hjälp. Av den anledningen anser vi att det är lämpligt att båda länderna skall vara bundna av den internationella domstolen. Den andra oron är den nyligen uppkomna situationen med nya politiska försvinnanden i Guatemala, som när det gäller professor Mayra Angelina Gutiérrez, politiska mord, som samfällighetsledaren José Amancio Mendoza, eller hot mot journalister (den speciella åklagaren i Gerardi-fallet eller Nobelpristagaren Rigoberta Menchú) är oroande. Stödet till återuppbyggnaden bör, å den guatemalanska regeringens sida, följas av fasta och kontrollerbara åtaganden som garanterar de mänskliga rättigheterna. Den tredje frågan har att göra med den form stödet ges i och den regionala samordningen och integrationen. Vi anser att det är mycket viktigt att integrera den mest dynamiska och ansvarsfulla delen av samhället, ursprungsbefolkningen, ett fullständigt och brett deltagande av kvinnor, sociala organisationer som kännetecknas av effektivitet och solidaritet och slutligen att ingen partiskhet skall råda eller bedrägerier begås vid förvaltningen av stöden. Därför behövs både interna och externa granskningar av tillämpningen av våra stöd. Att öka vår effektivitet som europeisk union innebär också att officiellt delta i uppföljningsgruppen från Stockholm. Och den fjärde och sista frågan är just nu den viktigaste, dvs. storleken på stödet. Även om det är betydande anser vi att det är otillräckligt med det belopp som angetts av kommissionen. 250 miljoner euro, när man ser storleken av katastrofen och hur långsamt återuppbyggandet går. Av denna anledning begär Europaparlamentet en betydande ökning. De nyheter som i dag kan läsas i pressen är oroande. De visar att kommissionen försöker minska den Europeiska unionens hela stöd, som en konsekvens av åtagandena i Kosovo. Däribland finner vi stödet till Latinamerika. Vi anser att en sådan galenskap inte får begås eftersom stödet för Latinamerika innebär ett betydande hopp att komma ur sin underutveckling och befria sig från oket från norr. Europaparlamentet har redan godkänt att det inte skall göras något för att minska stöden till resten av världen. Därför insisterar vi på att upprätthålla denna post som avgörande och en nyckelfråga. Detta vårt beteende skulle göra det möjligt för resten av hanteringen, såväl med den Europeiska investeringsbanken som med andra finansinstitut, skulle vara betydande och ge stöd till ett omedelbart genomförande av godkända program. Allt detta med krav på presentation av periodiska rapporter till Europaparlamentet om utvecklingen och utvärdering av de resultat som erhålls. Jag vill slutligen framhäva det varma och mycket goda samarbetet med alla medlemmar i utskottet för utrikesfrågor mänskliga rättigheter, gemensam säkerhet och försvarspolitik och dess personal på sekretariatet, samt budgetutskottet, utskottet för industrifrågor, utrikeshandel, forskning och energi samt utskottet för utveckling och samarbete. Laschet Herr talman! Kära kolleger! Det finns regioner i världen som drabbas av ödet flera gånger i rad. På 1980-talet engagerade sig den Europeiska unionen i hög grad i San José-processen i Centralamerika för att bidra till fred och demokrati i regionen. Det var en process som också kunde visa upp resultat. Nu drabbade den förskräckliga orkanen alla dessa länder på nytt för några år sedan, och än i dag lider man av följderna. Därför är det bra att Europa aktiverar sig också nu, erbjuder hjälp och även medverkar till återuppbyggnaden av Centralamerika. Vi bör också klargöra offentligt att Europeiska unionen faktiskt står för 62 procent av det officiella utvecklingsbiståndet till Centralamerika. Detta berättigar också Europeiska unionen till att spela en politisk roll i Centralamerika. Det är inte enbart den stora grannens sak, utan här kan även Europa lämna sitt bidrag till freden, till demokratin och även till återuppbyggnaden. Därför välkomnar vi kommissionens förslag. Budgetutskottet stöder idén om att reservera 250 miljoner euro för denna region för tiden 1999 till 2004. Det är också bra att idén om bistånd kopplas till att länderna förpliktas att samarbeta. Sådan var också den europeiska modellen efter andra världskriget. Här knöts bidragen från Marshallplanen till plikten att samarbeta, att samarbeta, att övervinna gränser. På samma sätt knyts det som vi bidrar med i form av återuppbyggnad samman med plikten till fredlig samverkan, till samarbete. Jag håller verkligen med föredraganden: Vi får inte tillåta att återuppbyggnaden av Kosovo så att säga finansieras med budgetmedel som är avsedda för Centralamerika. Om återuppbyggnaden av Kosovo är en uppgift för Europa som rådet beslutar om, då måste man också ställa nödvändiga finansiella medel till förfogande för detta. Därför fastslår vi i dag som riktmärke en penningsumma som var beslutad redan före Kosovokonflikten. Kommissionens rapport är äldre än Kosovokonflikten. Vi har inte ändrat någonting i den. Vi ändrar inte den summan för Centralamerika. Jag anser att det blir en viktig signal i dag. (Applåder) Kreissl-Dörfler Herr talman! Utskottet instämmer utan tvekan i kollegan Marset Campos betänkande. Ändå vill jag peka på några punkter som för oss står högst upp på prioriteringslistan för internationellt bistånd. Icke förhandlingsbart är att det internationella biståndet samordnas väl. Kommissionen måste bygga upp egna lämpliga strukturer på plats. Den måste dock även samarbeta, och det så effektivt som möjligt, med de internationella organisationer som redan har arbetat på plats i många år. Detta gäller även för inbegripandet av den drabbade befolkningen och i synnerhet den inhemska befolkningen. Såväl planeringen som genomförandet skall göras i samarbete med folket på plats, för oss är detta nämligen icke förhandlingsbart. Detta spar inte enbart kostnader, utan det höjer effektiviteten och förebygger framför allt bedrägerier. Exempelvis vet vi att bidragspengar i storleksordningen en miljon euro dirigerades om av den dåvarande regeringen Calderón i El Salvador för att få väljarröster till rätt sida. För att verkligen hjälpa de länder som har härjats av orkanen duger det givetvis inte med ett par biståndsprojekt på plats. Det vet vi alla bara alltför väl. För oss är det därför absolut nödvändigt att man befrias från utlandsskulderna, att det byggs upp regionala och framför allt hållbara strukturer i ekologisk liksom i ekonomisk mening. Unionen måste också garantera länderna en marknad för deras produkter som kan värderas såväl ur en ekologisk som en social synpunkt, för det är inte till stor hjälp att å ena sidan ge biståndspengar och å andra sidan utestänga dem från våra marknader. Jag är av samma åsikt som de föregående talarna, nämligen att man inte kan acceptera rådets argument att man nu skulle vara tvungen att flytta pengar från Latinamerika till Kosovo. Det kan faktiskt inte vara politik att ta från ett ställe för att ge till behövande på ett annat ställe, helt tvärtom! I så fall måste rådet, som lägger allt större last på kommissionen och parlamentet, också se till att detta finansieras, och i så fall måste rådet också se till att motsvarande pengar finns i budgeten. Fernández Martín . (ES) Herr talman! Som föredragande Marset sagt, vars ord och betänkande vi stöder, är orkanen Mitch den värsta naturkatastrofen i Centralamerikas historia. Förlusterna av människoliv uppgår till över 10 000 döda, nästan 10 000 har försvunnit och mer än 2 miljoner människor har skadats. De materiella skadorna överstiger 5 miljarder euro, vilket motsvarar 10 procent av bruttonationalinkomsten i Centralamerika. En betydande del av den ekonomiska och sociala infrastrukturen har förstörts och till stor del har produktions- och exportkapaciteten minskat i regionen på kort och mellanlång sikt. De länder som drabbats värst, Honduras och Nicaragua, är de fattigaste i regionen. Mitch destruktiva följder hjälptes på traven av skogsskövlingen och att ett lämpligt kontrollsystem för översvämningar var obefintligt, vilket ännu en gång visar att den allt sämre miljön till största delen påverkar de fattigaste och framhäver den egentliga kopplingen mellan fattigdom och miljöförstöring. Som kommissionen sagt kommer konsekvenserna av Mitch att påtagligt minska resultaten av de bemödanden som görs för att nå ekonomiskt återhämtande och den investering som gjorts där av den Europeiska unionen under förra decenniet. I april 1999 antog kommissionen en särskild handlingsplan försedd med 250 miljoner euro, som detta parlament fullständigt ställer sig bakom i den lydelse programmet antogs. När det gäller genomförandemodellen för programmet ger utskottet för utveckling och samarbete sitt stöd till alternativ 1 som föreslagits av kommissionen. Bara om det skulle vara omöjligt att genomföra alternativ 1 på grund av brist på tillräckliga mänskliga resurser skulle man kunna tänka sig alternativ 2, genom att sluta kontrakt med högkvalificerade europeiska experter. Som föredragande för utskottet för utveckling och samarbete bör jag inte avsluta mitt inlägg utan att ännu en gång begära att de centralamerikanska ländernas utlandsskuld efterskänks. Det är ett initiativ som hela Europeiska unionen på ett samordnat sätt bör ta upp till behandling och inte enbart vissa av dess medlemsstater i individuella och enskilda initiativ. Avslutningsvis tror jag att det också är nödvändigt att inom den strategiska återuppbyggnadsplanen begära att man föreslår åtgärder som syftar till att öka krediterna från den Europeiska investeringsbanken i nämnda region. Salafranca Sánchez-Neyra Herr talman! Jag skulle till att börja med vilja tacka föredraganden, Marset Campos, för det utmärkta betänkande han presenterat för oss. Detta betänkande är av naturliga skäl påverkat av de tragiska konsekvenserna av orkanen Mitch. Jag tycker att det är viktigt att påminna om att Europaparlamentet reagerade omedelbart genom att sammankalla ett extraordinärt möte den 4 november 1998 till vilket de då ansvariga kommissionärerna kom. I sin resolution av den 19 november uttryckte Europaparlamentet de villkor som skulle innefattas i den Europeiska unionens svar på den situation som uppstått på grund av orkanen Mitch. Ett svar som måste ges med största omsorg och snabbhet genom att anta en strategisk plan för regionen inom en så kort tid som möjligt. Jag minns datumet: 18-19 november 1998. Vi måste säga att denna begäran av Europaparlamentet, åtminstone när det gäller omsorg och snabbhet, inte beaktats och det är att beklaga. Bristen på mänskliga resurser varken får eller bör vara en förevändning för genomförande av politiska prioriteringar, även om den kan ses som en ursäkt ur administrativ synvinkel. Särskilt i de fall som handlar om grundläggande behov för befolkningar i länder som drabbats av stora katastrofer. Att överföra detta ansvar till budgetmyndigheten är inte korrekt. Kommissionen bör alltid tillse att det blir en adekvat tilldelning av resurser i förhållande till överenskomna prioriteringar. Herr kommissionär! Denna morgon i debatten om den gemensamma säkerhets- och försvarspolitiken har jag haft möjlighet att till er kollega, Patten, uttrycka att jag inte någonsin haft, och inte har eller kommer att ha, någon betänklighet, bara tvärtom, att med beslutsamhet stödja kommissionen i syftet att tydliggöra och vidga området för dess befogenheter. Men på samma sätt som andra kolleger under denna debatt har uttryckt, och som jag hade möjlighet att också säga till Patten under budgetdebatten, är det svårt för mig att förstå att kommissionen inte har svårigheter att förvalta de 800 miljoner euro som föreslås i det preliminära budgetförslaget för år 2001 för Balkanländerna och att man däremot har svårigheter att hantera de 250 miljoner euro som förutsetts i återuppbyggnadsplanen för Centralamerika, som inte förutses för ett år utan för fyra. Herr kommissionär! De centralamerikanska länderna har inte använt sig av en politik med folkmord och etnisk rensning. De har, till skillnad från andra geografiska områden, i sitt avtal med Europeiska unionen innefattat en demokratiklausul som ger stadga och stöd och är en väsentlig del i hela relationen. Länderna i Centralamerika har genomgått mycket smärtsamma omstruktureringsprocesser som medfört stora uppoffringar för dess samhällen. De har gjort vad som ankommit på dem i förhållande till de multilaterala institutionerna och de har till fullo uppfyllt det Europeiska unionen förväntade sig av dem. Herr talman! Det europeiska civila samhället har redan visat sin känslighet inför den tragedi som genomlevts i Centralamerika. Det är nu dags att våra institutioner, inför en katastrof av denna natur, klarar av att hålla samma nivå som vårt civila samhälle och omständigheterna. Fava Herr talman! För det europeiska socialistpartiets räkning vill jag tacka föredraganden Marset Campos för det utmärkta förslaget till resolution och också för att han så klart har utmejslat andan i denna resolution, som inte får begränsa sig till solidaritet utan sikta på en mycket mer konkret förmåga till politiska initiativ. Jag vill inte upprepa siffrorna på konsekvenserna av denna orkan, utan bara understryka att det är de sociala och miljömässiga skadorna som oroar oss mycket mer än de ekonomiska och som drabbar regionen. Och eftersom olyckan aldrig slår rättvist, framför allt inte fördelningen av dess konsekvenser, är det som alltid de fattigaste som drabbas. Jag skulle vilja utgå från en paradox: i samma region där denna orkan drog fram, där ofta så här våldsamma orkaner drar fram ligger också Florida som dock, även om det ofta drabbas av samma meteorologiska fenomen som Centralamerika, alltid drabbas oändligt mycket mindre allvarligt. Det är detta vi måste utgå ifrån: från Centralamerikas ekologiska och sociala sårbarhet, för att förstå att vi inte kan begränsa oss till att bedriva en politik som bygger på brandkårsutryckningar. Det är detta Europeiska unionens insatser skall koncentreras på. Förtjänsten med denna resolution är att den går utöver brandkårsutryckningarna. Gemenskapens handlingsplan är ett tillfälle att förena återuppbyggnad med omvandling - någonting som verkligen behövs i de här länderna - och investera i en ny ekonomisk och social utveckling där man sätter hälsa, utbildning, offentliga tjänster som i dessa länder direkt betyder livskvalitet, och framför allt demokratisk kvalitet i centrum som prioriterade frågor. Allt detta kan komma till stånd - det förklaras mycket ingående i resolutionen - om två villkor uppställs och uppfylls. Framför allt måste vi skaffa oss instrument för kontroll och utvärdering för att undvika slöseri, olagligheter och bedrägerier. Här begär man i resolutionen att Europeiska unionen skall vara ensam ansvarig för planering, verkställande och kontroll av hjälpen. Det är en begäran om att åtaga sig ett ansvar som vi vill framföra till kommissionen och som vi anser är oundgänglig för att hjälpinsatserna skall lyckas. Det andra villkoret är dock mycket viktigare: vi måste öka kommissionens ekonomiska och personella resurser. De avsatta medlen är inte tillräckliga och personalen är helt otillräcklig. I ett område som har drabbats hårt av politiskt våld förutsätter och kräver insatserna - som hänger samman inte bara med katastrofhjälp utan även med återuppbyggnad av demokratin - en kvalitet på kunskaperna och en kvantitet på de mänskliga resurserna som är helt annorlunda än den som har planerats hittills. Vi anser att man också bör använda samarbetet med de icke-statliga organisationerna mer och bättre. Dessa utgör inte bara en resurs med stor erfarenhet och trovärdighet inom territoriet utan framför allt en verklig resurs som gör det möjligt för oss att ge våra insatser större kraft och effektivitet. Med andra ord - herr talman, ärade ledamöter och ledamöter av kommissionen och rådet - tror jag att Europeiska unionen i dag måste övergå från uttalanden om solidaritet till en verklig, substantiell rättvisa. Denna plan skall inte bara tjäna till att ge ett omedelbart svar på vilka skador orkanen orsakade utan också till att omfördela resurser och återge landet möjligheter. Det var också i denna riktning som den resolution Europaparlamentet antog i november 1998 pekade, i vilken man talade om avskrivning av utlandsskulderna - sjutton miljarder dollar - för länderna i regionen. Jag skall sluta med att åter uppmana kommissionen och rådet att stödja att utlandsskulderna efterskänks i sin helhet och omedelbart, såsom föreslås i denna resolution. Knörr Borràs Herr talman! Vid denna punkt i debatten finns det inte mycket att tillföra. Särskilt inte efter vår kollega Marsets utmärkta betänkande, som jag håller med i allt. Men jag skulle vilja understryka några av de saker han sagt. Det är mycket viktigt att tala om de solidariska insatserna - det har talats om en förnuftig insats - en som särskilt fokuserar kring program för utbildning och hälsa, vilket nämns i betänkandet. Det har också talats om samordning och behovet av personal. För oss som bara för några dagar sedan befann oss i Kosovo är det nödvändigt att understryka just något som sagts av flera av delegationens besökare. Dvs. att till skillnad från andra insatser är det som särskilt karakteriserar insatserna i Kosovo att de genomförts med en integrerad och perfekt samordnad ledning, vilket ökar effektiviteten i vårt handlande. Å andra sidan delar jag också helt denna oenighet, som Salafranca uppmärksammat, inte bara med budgetrestriktionerna utan också med det faktum som är så svårt att förstå att man sätter upp hinder för länder, som de centralamerikanska, i vars avtal bestämda klausuler innefattats, när man inte agerar på samma sätt på andra latituder. För de av oss som har solidaritet som leitmotiv för vår politiska gärning är det viktigt med solidaritet men också effektivitet, hållbarhet i programmen och att skapa en politik på plats, som hjälper dessa kära länder i Latinamerika att nå bättre utvecklingsnivåer och social rättvisa. Jag avslutar herr talman med följande citat: "Vi bör vara rebeller, men också kompetenta". Om man överför det till andra begrepp: var solidariska, men effektiva. Liese Herr talman, herr kommissionär, kära kolleger! Jag tror att denna förskräckliga katastrof genom orkanen Mitch medför framför allt tre utmaningar för den europeiska politiken. För det första: Vi måste hjälpa till med återuppbyggnaden i länderna. Kommissionens dokument erbjuder här en bra bas. En del av det som finns skrivet där måste dock fortfarande omsättas i praktiken. Jag anser att det är särskilt viktigt att man utnyttjar de europeiska organisationernas och medlemsstaternas organisationers know-how vid återuppbyggnaden samt att även de oberoende organisationerna och experterna på plats räknas in. Jag tror inte att kravet på fler nya tjänster i Europeiska kommissionen alltid är det rätta svaret på nya utmaningar. Kanske är det också möjligt med ny rollfördelning inom kommissionen. För det andra: Vi måste i större utsträckning än hittills bereda dessa illa tilltygade länder tillträde till de europeiska marknaderna. Jag anser det vara en paradox att Nicaragua och Honduras, som redan före Mitch hörde till de minst utvecklade staterna, behandlas sämre än många, många andra stater, till exempel AVS-länderna som vi har goda skäl att behandla väl. Men varför vi fortsätter behandla Nicaragua och Honduras sämre är för mig en gåta. Jag vill inte heller ta det eviga exemplet med bananerna igen - det där står ju i betänkandet. Jag stöder den passagen och även det som Kreissl-Dörfler sade. Jag skall ännu en gång ta upp exemplet med sockret. När det gäller socker, som är en viktig produkt för Nicaragua, har Nicaragua ingen stor tillgång till de europeiska marknaderna. Det skulle då kunna vara till hjälp om vi underlättade tillgången till de europeiska marknaderna när det gäller detta. Den tredje utmaningen består i att vi måste bekämpa orsaken till denna typ av katastrofer. Jag är mycket väl medveten om att vi inte helt enkelt kan säga att det var ökningen av drivhusgaserna som förorsakade Mitch. Men det finns många forskare som utgår ifrån att det sannolikt var så det förhöll sig. Vi kan bara inte säga det med säkerhet ännu. Men alla vetenskapliga organ är eniga om att dylika katastrofer kommer att öka extremt om vi i industriländerna fortsätter spy ut så mycket drivhusgaser i luften. De kommer visserligen att drabba oss alla men alltid och framför allt de fattiga människorna, och därför måste vi äntligen börja agera mer beslutsamt. Linkohr Herr talman! Jag vill knyta an till det som Liese avslutningsvis sade, nämligen till klimatförändringen. Marset Campos påpekade också detta. Det är kanske ingen tillfällighet att vi har haft stor förödelse i Centralamerika, i Venezuela, i Moçambique - icke att förglömma även i Europa - vilket förmodligen kommer att ske allt oftare. Det ligger faktiskt nära till hands att anta att det inte handlar om tillfälliga ökningar, utan att det faktiskt är en utveckling som vi har till följd av klimatförändringar orsakade av människan. Jag skulle därför önska att vi kunde upprätta ett samband mellan sättet att betrakta denna katastrof och energipolitiken. Det finns faktiskt ett samband som jag vill rikta uppmärksamheten på. Jag skulle önska att jag hade fel. Det andra som jag ville ta upp är att stödet för Centralamerikas integrering bör utnyttjas. Detta är sedan gammalt en önskan från Europaparlamentets sida. Vi har ofta krävt detta. I slutändan är det givetvis centralamerikanerna som måste göra detta själva. Men kanske är den chock som utlöstes av virvelstormen Mitch en anledning att ändå övervinna de hätskheter och svårigheter som består mellan de enskilda länderna. Åtminstone skulle folket uppskatta det. Och förresten, vår hjälp skulle vara helt värdelös om det inte gjordes framsteg vad denna integrering anbelangar. Den tredje saken som jag vill ta upp rör genomförandet av biståndet. Jag avundas inte kommissionen denna uppgift, för jag vet redan att vi om några år kommer att ha någon form av rapport liggande om påstått eller med rätta kritiserat missbruk av anslagen, även om jag vill påpeka att kontrollen av dessa anslag ibland drar med sig mycket större kostnader än vad man vinner. Jag hoppas också att vi kan ge kommissionen ett visst spelrum för hur anslagen skall användas, för ofta är snabbheten mycket mer avgörande när det gäller att tillämpa programmen än en konkret redovisning intill minsta öre. Jag vet att detta är en anmärkning som man som parlamentariker inte bör göra i dag, men jag gör det ändå, för det stämmer. Slutligen vill jag påpeka att virvelstormen gick fram över Centralamerika i oktober 1998. Nu är det juni 2000. Det betyder att vi själva egentligen också är en rätt trögarbetad apparat, och möjligen borde vi också själva fundera över hur vi kunde påskynda processen. Även om vi beslutar något i dag, så betyder inte det på långa vägar att landet är återuppbyggt, utan detta dröjer många år, och kanske är det en ny generation som lever då. Det anser jag vara en alltför lång tid. Vitorino . (EN) Herr talman! Jag vill börja med att på kommissionens vägnar tacka Europaparlamentet för kvaliteten i detta betänkande och gratulera föredraganden, Marset Campos, till hans betänkande om kommissionens meddelande om handlingsplanen för återuppbyggnad av Centralamerika. Jag är också tacksam för det stöd och det förtroende som parlamentet har gett kommissionen för genomförandet av denna viktiga handlingsplan för gemenskapen. Det regionala programmet för återuppbyggnad av Centralamerika på 250 miljarder euro spritt över fyra år skall bidra till att återuppbygga och förändra de fyra länder som blev mest ödelagda av orkanen Mitch - Honduras, Nicaragua, El Salvador och Guatemala. Programmet bygger på principen om hållbar utveckling, som flera talare har framhållit. Det tillhandahåller hjälp inom utbildning, yrkesutbildning, folkhälsa och bostäder i social regi. De främsta mottagarna skall vara dem som lever i ytterst eftersatta områden på landsbygden där behoven efter katastrofen är mest akuta. Man kommer framför allt att uppmärksamma den infödda befolkningen och att minska sårbarheten vid denna typ av katastrofer i framtiden. Kommissionen är medveten om att framgången med ett sådant ambitiöst och komplicerat program även beror på graden av samordning mellan de olika aktörer som finns där. En samordningsgrupper håller på att inrättas mellan kommissionen och medlemsstaterna. Ett annat viktigt element kommer att vara uppföljningsgruppen från Stockholm (Stockholm Follow-up Group). Fram till nu har kommissionen alltid varit engagerad på ett informellt sätt i de aktiviteter som görs av denna grupp. För att få maximal insyn kommer kommissionen att överlämna en årlig rapport om utvecklingen av det regionala programmet för återuppbyggnad av Centralamerika till medlemsstaterna och parlamentet. En första rapport om de aktiviteter som genomförts av kommissionen har delats ut inom utskottet för industrifrågor, utrikeshandel, forskning och energi. Efter den inledande nödhjälpen och annan hjälp efter Mitch håller vi nu på med att aktivt förbereda genomförandet av detta återuppbyggnadsprogram. Mobiliseringen av den officiella personalen som krävdes för en lokal förvaltning och genomförandet av programmet försenade förvisso en snabb start av programmet, vilket har understrukits av flera talare. Dessa problem har nu lösts. Den förste tjänstemannen skall anlända till Managua den 17 juli och de återstående tjänstemännen under de följande veckorna. Inga ytterligare förseningar förväntas för ögonblicket. Kommissionen vidtar alla nödvändiga åtgärder för att programmet kan vara färdigt och i gång inom de närmaste tre månaderna. Jag förstår fullkomligt de argument som herr Salafranca förde fram om mänskliga resurser. Som ni vet är det inte en fråga som speciellt gäller denna debatt. Ni bör dock komma ihåg att för Kosovoprogrammet inrättade vi ett särskilt organ. När det gäller detta program fick vi använda den personal som fanns tillgänglig, på grund av begränsade mänskliga resurser. Låt mig understryka - och jag delar herr Salafrancas och övrigas åsikt - att den långa tid som har krävts för att få denna hjälp till regionen är helt oacceptabelt. Vi tog upp detta som ett exempel i våra senaste förslag om en total reform av våra externa hjälpprogram. Det är ännu ett skäl till varför kommissionen och kommissionär Patten i synnerhet är så beslutsamma om att vi måste driva på dessa reformer så att vi slutar med att göra andra och oss själva besvikna på detta sätt. Eftersom frågan har ställts av flera talare vill jag ta detta tillfälle och lova att finansieringen av Kosovo kommer inte att inverka menligt på de medel som anslagits till Latinamerika och definitivt inte för detta särskilda program. Ytterligare åtgärder har vidtagits av kommissionen inom ramen för gemenskapens handlingsplan. Dessa inbegriper Europeiska gemenskapens bidrag till HIPC-initiativet (Heavily indebted poor countries) och godkännandet av en förbättrad generell tullpreferensordning för Centralamerika och rådets förordning av den 21 december 1998 om tillämpning av en flerårig generell tullpreferensordning har förlängts till den 31 december 2001. Dessutom deltar kommissionen i HIPC-initiativet och bidrar med cirka 50 miljarder euro till både Honduras och Nicaragua. Talmannen Jag förklarar debatten avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i morgon kl. 12.00. Asylförfaranden Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är debatt om betänkande (A5-0123/2000) av Schmitt för utskottet för medborgerliga fri- och rättigheter samt rättsliga och inrikes frågor om kommissionens arbetsdokument "Gemensamma normer för asylförfaranden" ((SEK(1999) 271 - C5-0157/1999 - 1999/2148(COS)) Schmitt Herr talman, mina damer och herrar! Amsterdamfördraget har äntligen jämnat vägen för möjligheten att agera gemensamt även på området asylrätt liksom i flykting- och invandrarpolitiken. Som jag ser det borde detta ha gjorts för länge sedan, för beslutet om en fortsatt utveckling av allt från den rent ekonomiska gemenskapen till den politiska unionen hade fattats redan för länge sedan. Därför var det desto viktigare att Amsterdamfördraget öppnade denna möjlighet. Dessvärre skedde detta i en form, enligt vilken parlamentet endast har samrådsrätt vid utvecklingen av respektive rättsområden. Därför vill jag nu tydligt uttrycka min förväntan att kommissionen trots att det endast har getts samrådsrätt även i fortsättningen kommer att knyta an till parlamentet på ett hållbart sätt just på dessa områden. Oavsett detta måste vi emellertid vara klara över en sak: I det ögonblick då vi officiellt sett enbart har samrådsrätt, kommer vi att kunna påverka kommissionen och utvecklingen av respektive rättsbestämmelser på ett rimligt sätt endast om det lyckas oss som parlament att enas om gemensamma principer och att avstå från ett 100-procentigt genomförande av de enskilda politiska målen. Jag tror att vi under de senaste månaderna har valt en bra utgångspunkt för detta ämne vad gäller diskussionen om kommissionens arbetsdokument. Jag vet från min egen grupp - det måste jag få tillägga - att betänkandet är utformat så att knappast någon här i salen kommer att känna igen sig till hundra procent. Så är det nu en gång när man kompromissar och eftersträvar samstämmighet. Man ser sig själv visserligen förverkligad till stora delar, men inte alltid till hundra procent. Låt mig framhäva de kärnpunkter som ur min synvinkel är av betydelse för det framtida asylförfarandet. För det första: Vi måste lyckas uppbåda kraften att skilja de tre stora grupperna åt, det vill säga å ena sidan asylområdet, å andra sidan det preliminära mottagandet av flyktingar från krisområden, men även frågan om invandrarpolitik. För det andra: Vi måste driva igenom en förkortning och en förenkling av förfarandet i samband med beviljandet av flyktingstatus. Samtidigt måste vi dock även se till att detta förfarande visar upp en otillräcklig noggrannhet och kvalitet vad gäller kontrollen. För det tredje: Målet måste vara att asylsökanden endast skall få göra en ansökan inom EU:s medlemsstater. Detta förutsätter dock att vi ser till att det inte bara är samma rättsregler som gäller överallt, utan att dessa rättsregler också tillämpas likadant. Det vill säga, den personal som är ansvarig för bearbetningen måste ha en kvalitativt sett hög utbildningsnivå. Det måste bli möjligt för denna personal att förfoga gränsöverskridande över information. Och vi måste även se till att asylsökande personer träffar på samma ramvillkor var de än gör sin ansökan. Detta omfattar även försörjning, inkvartering osv. Det måste vara så att man i princip alltid stöter på samma villkor oavsett om man nu gör sin ansökan i Spanien, Tyskland eller England. Om vi kan garantera detta är det till syvende och sist inte mer än riktigt att endast en ansökan får göras. För det fjärde: Jag menar att EU-medlemsstaterna måste förpliktas att upprätta en enhetlig och obligatorisk lista där å ena sidan de länder som är ålagda viseringstvång finns listade och å andra sidan även ursprungsländer och tredje land som är säkra. Jag vet att en och annan ser kritiskt på detta. Men ur min synvinkel är detta det enda sättet att å ena sidan möjliggöra för myndigheternas medarbetare att fatta beslut enligt samma kriterier och å andra sidan att också upprätta rättssäkerheten för sökanden i medlemsstaterna. Ytterligare en viktig punkt som jag vill ta upp är att vi i betänkandet flera gånger om har förtydligat att det måste finnas en ansvarsfördelning mellan staterna. Hur denna ansvarsfördelning nu skall se ut i detalj måste förvisso diskuteras ytterligare. Men en sak är klar: Detta kan inte överlämnas åt slumpen om var majoriteten av flyktingar råkar knacka på just nu. Denna stat får inte tvingas bära ansvaret själv. Jag vet att asylrätten är en mycket svår och politiskt känslig fråga. Men som jag ser det har vi under de senaste månaderna fått till stånd en början i och med diskussionen i utskottet. Där har vi diskuterat mycket konstruktivt och ärligt med varandra. Diskussionen har ingett mig mod, och jag är nu övertygad om att vi som parlament är i stånd att gemensamt följa det fortsatta lagstiftningsarbetet och möjligen även att diskutera andra tunga frågor, såsom en invandrarlag, på ett konstruktivt sätt med varandra. (Applåder) Echerer Herr talman! Jag vill inledningsvis tacka Schmitt, inte bara för hans betänkande, utan även för det goda samarbetet och för de ord han just har sagt till oss. Detta är exakt vad jag själv tycker och tänker. Gemensamma principer har helt enkelt varit viktigare än enskilda politiska mål. Jag vill även helt kort tacka mitt utskott, utskottet för rättsliga frågor och den inre marknaden, för det förtroende som man har visat kärringen mot strömmen, en nypolitiker, genom att anförtro henne denna känsliga fråga. Rätten till asyl är inskriven i olika fördragshandlingar varvid de nationella domstolarnas olika definitioner och redogörelser leder till att rättigheterna ges i olika omfattning. Detta står givetvis i strid med principerna och målsättningarna i EG-fördraget, där avdelning IV talar om asylpolitiken som en betydelsefull åtgärd för att bygga upp ett område av frihet, säkerhet och lagar. Skapandet av en enhetlig asylrätt och harmoniserade bestämmelser för tillämpningen är därför en gemenskapens målsättning. I den handling som kommissionen har lagt fram kommenteras först nödvändigheten av att anta rättsligt bindande instrument i samband med asylförfarandet. Konkret behandlas åtta punkter: kollektivisering av Dublinsystemet, Eurodac, miniminormer för mottagande, miniminormer för erkännandet av flyktingar, tillvägagångssätt för att tillerkänna eller frånkänna flyktingstatus, komplementärt, subsidiärt skydd, preliminärt skydd för fördrivna personer och last but not least ansvarsfördelning. Även i utskottet för rättsliga frågor har vi fått till stånd ett konsensuspapper som jag är mycket glad över, inte heller här slog man takten med de enskilda politiska målen i förgrunden, utan vi har författat ett bra yttrande som var till hjälp för föredragande Schmitts betänkande. Jag tror faktiskt att vi i morgon kommer att få en mycket målinriktad omröstning till gagn för våra gemensamma ideal. Jag önskar oss alla kraften och modet att arbeta vidare på det som ni avslutningsvis nämnde. Pirker Herr talman, herr kommissionär, mina damer och herrar! Jag vill lyfta fram två saker i ett positivt ljus. Det första är det arbetsdokument som har lagts fram av kommissionen och som har bildat utgångspunkten för betänkandet. Det är en mycket välplanerad bas för att påbörja en diskussion som en gång skall mynna ut i en rättsakt där de gemensamma normerna för asylförfarandet skall fastställas skriftligt. Det andra är betänkandet, vilket jag alldeles särskilt vill framhäva, eftersom föredraganden i ett mycket känsligt material faktiskt har lyckats finna en bred samstämmighet mellan alla grupper. Detta är ytterst svårt, och vi har i det sammanhanget redan fått uppleva helt andra situationer. Därför är detta ett utmärkt arbete! Jag vill plocka ut tre punkter som tycks mig vara särskilt väsentliga och även anhålla om att de får flyta in i kommissionens överläggningar. Det första är frågan om ansvarsfördelningen. Detta har just tagits upp. Överläggningarna bör inte löpa enbart i en riktning, utan alltid förbli öppna även för den mänskliga ansvarsfördelningen. Om vi titta på flyktingströmmarna så kan vi konstatera att det alltid är samma länder som drabbas. Mitt land Österrike ligger till exempel alltid i täten när det handlar om att ta emot temporära flyktingar, precis som om att ta emot asylsökanden. Samma sak gäller Luxemburg, Belgien, Nederländerna. Andra har en väsentligt mycket mindre börda att bära. Här krävs mer solidaritet medlemsstaterna emellan. Jag skulle vilja framhålla förkortandet och förenklingen av processen i samband med att bevilja flyktingstatus utan att - och det är det viktiga - noggrannheten vid kontrollen blir lidande. Detta är en väsentlig punkt, för asylsökande har rätt till ett snabbt beslut och ett snabbt svar vad gäller deras framtida status. Den tredje punkten är den som ger rättssäkerhet och som i verkställandet underlättar likartade beslut tvärs genom medlemsstaterna. Detta är punkten om att vi bör föra listor - permanent uppdaterade - över ursprungsländer och tredje land som är säkra. Det vore en enorm hjälp om vi lyckades upprätta dessa listor. Vi har redan nått samstämmighet, men jag fruktar att denna samstämmighet under vissa omständigheter inte kommer att kunna bibehållas ifall alla ändringsförslag från De grönas sida faktiskt skulle läggas fram. Mycket av vad de vill är positivt, men en hel del vill de genomföra på ett så fullständigt sätt som Merkel en gång påpekade. När de till exempel vill tillämpa den fullständiga utvidgningen av flyktingbegreppet eller asylsökarnas fullständiga tillträde till arbetsmarknaden eller arbeta för omvänd bevisbörda, då hotar detta att återigen riskera den samstämmighet som med deras stöd har kommit till stånd i utskottet. Jag vädjar till er att överväga att dra tillbaka dessa ändringsförslag för att den breda samstämmigheten skall kunna upprätthållas även fortsättningsvis. Schulz Herr talman, kära kolleger! Pirker har tagit upp en viktig aspekt av den debatt som ligger bakom oss, nämligen det faktum att vi, i en politisk terräng där vi under den tid jag har suttit i parlamentet verkligen bara har upplevt skyttegravar, för första gången under flera månader har fört en debatt kännetecknad av ömsesidig kompromissvilja och, vilket är ännu viktigare, av ömsesidig kompromissförmåga. Därför vill jag allra först säga att ni, herr Schmitt, har gjort ett som jag menar förebildligt arbete. Här tackar man ju föredraganden ritualmässigt; men i detta fall vill jag göra det på ett speciellt sätt, nämligen genom att säga er att ni har förvånat oss alla som sitter till vänster här i kammaren. Generalsekreteraren för CDU i Berlin, hur som helst ett betydande delstatsförbund för de tyska kristdemokraterna, uttrycker med den rapport som han har lagt fram och som bär hans namn i klartext att han är för att den individuella rätten till asyl behålls som en grundläggande rättighet - bravo är allt jag som tysk socialdemokrat kan säga! Er partiledning i Berlin - jag menar den på förbundsstatsnivå och inte för staden Berlin - hävdar raka motsatsen, nämligen att det skulle behövas en invandringslag och att den individuella rätten till skydd därmed skulle kunna falla bort. Hävda er i ert parti! Jag kan åtminstone garantera er stöd från de tyska socialdemokraterna. Pirkers uttalanden har visat att ni uppenbarligen har varit aktiv på ett riktigt missionärsaktigt vis i er grupp; men goda verk skall också berömmas. Vad vi har uppnått - kollegan Pirker visar ju beredskap till samtycke - är ett betänkande som befattar sig med de normer som skall tillämpas i asylförfarandet. Detta skall skapa jämförbara förutsättningar och villkor för att söka och åtnjuta asyl på ett enhetligt sätt överallt på varje plats i Europeiska unionen. När man talar om normer, då talar man om formella processer, om procedurer kring processerna. Ändå borde man anstränga sig för att så långt som möjligt undvika att överlasta det hela med ideologiska bidrag eller med frågor av principiell, politisk, långsiktig karaktär. Det är en av anledningarna till att vi varslar kollegerna i gruppen De gröna/Europeiska fria alliansen om att alla deras ändringsförslag utom ett kommer att tillbakavisas. Detta enda förslag är det som rör utvisningshäktet som faktiskt också vi anser vara ett instrument värt att granskas. Jag värderar inte detta. Vi kommer att avslå deras ändringsförslag eftersom parlamentet som lagstiftare borde lära sig att vi i lagstiftningsförfarandet måste och skall befatta oss med det material som är i färd med att stöpas om till en lag. Här handlar det dock inte om den materiella asylrätten, utan om den formella. Det är en avgörande skillnad. Vad ändringsförslagen från De gröna innehåller är dock en diskussion om det asylrättsliga innehållet och inte om formen. Den socialdemokratiska gruppen har emellertid, vilket ni säkerligen lär ha märkt, inte lämnat in ytterligare ändringsförslag till plenum; det behöver vi heller inte, för till mycket, mycket stora delar motsvarar det som Schmittbetänkandet har uppnått i sin utskottsform det som vi som socialdemokrater föreställer oss: den stadfästa allmänna rättigheten enligt vilken var och en som vill ta denna rättighet i anspråk garanteras tillgång till densamma. För oss är det viktigt att garantera att det i förfarandet finns ett rättsligt stöd på ett sådant sätt att framför allt - det ser vi som ett stort framsteg - de personer som kommer att bli delaktiga i förfarandet får tillgång till en språklig rättsordning, det vill säga att de får hjälp att förstå förfarandet, att de alltid kan ställa krav på rättegångsbiträde, att de kan överklaga förvaltningsbeslutet i första processomgången, och som en avgörande punkt för oss - jag påminner mina tyska kolleger om debatten inom Tyskland - att denna överklagan får en uppskjutande effekt. Detta är ett mycket vittgående steg för oss. Detta omfattar för övrigt - detta gick vi in på till väsentliga delar i vårt bidrag till debatten i utskottet - att förfarandena i appellationsdomstolen för att ge sökanden uppehållstillstånd inte får pågå i åratal, utan att det skall finnas snabba förfaranden, för allmänheten och sökanden ställer krav på att processerna skall genomföras raskt. Allt som allt har kollegan Schmitt lagt fram ett betänkande som vi i egenskap av Europeiska socialdemokratiska partiets grupp kan godkänna, och jag är tämligen säker på att betänkandet kommer att få vad det förtjänar, nämligen en bred majoritet. Herr talman, kära kolleger! Ett ord i mitt eget intresse: I dag är det mitt sista sammanträde som samordnare för Europeiska socialdemokratiska partiets grupp. Jag kommer inom överskådlig tid att ägna mig åt en annan uppgift inom min grupp. Därför vill jag ta tillfället i akt att rikta ett hjärtligt tack för den alltid så hederliga och förtroendefulla gemenskapen till alla kolleger, till Wiebenga, Pirker, Ceyhun, kollegan Palacio Vallelersundi, som jag under de senaste åren har kunnat ha ett nära samarbete med i gruppen! (Applåder) Wiebenga Herr talman! Vi i den liberala gruppen kommer väldigt mycket att sakna de glasklara och rent demokratiska inläggen från kollega Schulz på det här politikområdet. Synd, men lycka till med ditt nästa jobb! Det var då den roliga delen av mitt anförande. Hur ligger det egentligen till med den europeiska asylpolitiken? Det är svårt att säga eftersom det egentligen inte finns någon europeisk asylpolitik. Det här parlamentet, kollegerna här och deras föregångare, vi har i flera år tryckt på i rätt riktning. Europeiska kommissionen, föregångaren till den nuvarande kommissionären, var inte särskilt framgångsrik men hade inte heller särskilt mycket att säga till om före Amsterdamfördraget. Den förra Europeiska kommissionen ville gärna men kunde inte. Flaskhalsen, det har vi ofta konstaterat, var ministerrådet. Även de flesta regeringar ville men de var tvingade till enhällighet. Sedan följer toppmötet i Tammerfors. Tiotals förslag räknas upp där, även på det här politikområdet. Många journalister trodde att det gick bra. De glömde bara bort att den förlamande beslutsprocessen med enhällighetstvång fortfarande gäller. Fastställandet av resultattavlan kan antagligen inte göra något åt den politiska förlamningen. Det kommer endast att bli tydligt för omvärlden vilka organ och vilket land som förorsakar den politiska förlamningen. Vad måste ske nu? Allt möjligt måste ske. I den liberala gruppen anser vi att arbetsdokumentet från Europeiska kommissionen och betänkandet av kollega Schmitt, som vi behandlar i dag, är en bra ansats för nästa etapp och vi tycker också att Schmittbetänkandet, och jag ansluter mig till andra talares bedömning tidigare, innehåller ett balanserat synsätt. Vi kommer att rösta för betänkandets inriktning. Vi stöder det. Ceyhun Herr talman! Sedan Amsterdamfördraget står en sak klar: Det finns inget alternativ till en gemensam asyl- och invandringspolitik! Europeiska unionens initiativ för att föra familjer samman, antidiskrimineringspaketet, det preliminära skyddet för krigsflyktingar och slutligen den eftersträvade harmoniseringen av asylrätten gör detta mycket tydligt. Nu föreligger i och med kollegan Schmitts betänkande - för övrigt stort tack till er också i min egenskap av samordnare för De gröna - för första gången en tydlig ståndpunkt från Europaparlamentets sida, även om några meningsfyllda ändringsförslag - förslag från oss, för övrigt på inrådan av UNHCR - har avböjts. Herr Pirker, jag ser inte heller några problem här - ni kan avslå dem i morgon igen. Vi kommer i alla fall att rösta för Schmitts betänkande. Detta är de gängse parlamentariska spelreglerna, det kan vi alla leva lika lyckliga med - det utgår jag ifrån. Det brådskar! Fram till slutet av år 2004 måste vi ha genomfört Amsterdamfördraget. Men svårigheterna är påtagliga. Nationalstaterna är ofta ännu inte beredda att vara delaktiga i europeiska bestämmelser. Detta kan dock inte få oss på avvägar. Kollegan Schmitts betänkande löper i rätt riktning. Kommissionen uppmanas nu att vidta konkreta åtgärder för att få till stånd ett lagförslag. Jag hoppas att vi kan förmedla våra ansträngningar till medlemsstaterna. Angelilli Herr talman! Schmitts betänkande tar upp en mycket aktuell fråga, nämligen frågan om att fastställa gemensamma och tydliga regler för asylrätt, inte bara av juridiska och administrativa skäl utan även och framför allt för att värna om värdigheten hos de människor som söker asyl Fasta och klara regler på området fordras också för att undvika att asylrätten blandas samman med invandringsproblematiken. Det är ingen slump att jag använde ordet problematik, därför att just det att det saknas en seriös invandringspolitik har gjort att våra medborgare uppfattar invandringen i alla dess former som ett problem, en börda, rent av en fara, i stället för som en social och ekonomisk resurs och som någonting som är kulturellt berikande. I Italien till exempel är den okontrollerade, eller än värre illegala, invandringen alltför ofta förknippad med den organiserade brottsligheten. I denna förvirrade situation där brottsligheten växer sig allt starkare finns det varken regler eller visshet, framför allt finns det inget riktigt skydd för rättigheterna, varken de europeiska medborgarnas eller invandrarnas. Därav behovet att fastställa en invandringspolitik och därmed också en politik för mottagande och reglering av flyktingströmmarna, en politik där man tar hänsyn till den samhälleliga verkligheten och de konkreta problemen och som håller ideologierna så långt borta som möjligt. Det är just i detta sammanhang som asylrätten skall komma in på rätt sätt, en helig rätt som måste värnas i varje civiliserat samhälle med någon självrespekt. Krarup Detta dokument från kommissionen bäddar för en kraftig utveckling av möjligheterna att genomföra en bindande gemenskapslagstiftning. Det innebär ett steg framåt i unionens utveckling och det är bakgrunden till att jag gärna vill påminna om något mycket elementärt, nämligen att asylproblemets innersta kärna är de sociala sammanbrotten i EU:s närområden. Öster och i synnerhet söder om EU:s gränser lever en växande majoritet av befolkningen i ett hav av socialt elände och politiskt förtryck och det är det som utlöser asylproblemet. EU är regionens stormakt - ekonomiskt, politiskt och militärt. Politiska sammanbrott hos grannarna på Balkan och i Nordafrika är EU:s ansvar. Det handlar inte bara om passivitet och synder i form av försummelser. Det handlar om att EU och medlemsländerna i egenskap av ekonomiskt herravälde, politisk dominans och militär makt har bidragit aktivt till det sociala sammanbrott som gör våra medmänniskor till flyktingar. Är det så att EU:s institutioner och medlemsländer nu vill ändra på dessa grundläggande förhållanden? Nej. Det rör sig ju om EU:s rationalitet. Handlar det om att det främsta budskapet i kommissionens arbetsdokument och det föreliggande betänkandet är att man vill åtgärda problemets kärna? Nej. Det är inte heller kristen kärlek till nästan och mänsklig omsorg eller helt vanlig anständighet som är det bärande elementet. Detta dokument är ännu en byggsten - en viktig byggsten - till det Fort Europa som vi med alla medel bygger upp för att hålla våra stackars grannar på avstånd. Det är inte tal om att vi skall garantera rättssäkerheten för våra medmänniskor. Det är tal om att vi bör utöva rättvisa i bemärkelsen en rättvis fördelning av bördorna, det vill säga att de rika länderna betalar i förhållande till sin förmåga. Vi bör inte betrakta flyktingarna som intressenter och för övrigt rör det sig om en begränsad flyktingström. Palacio Vallelersundi Herr talman, herr kommissionär, herr föredragande! Låt mig till att börja med använda några ord för att tacka Schulz. Herr Schulz, jag skall ur djupet av mitt hjärta säga er något som jag skulle hoppas att någon, någon dag, skulle säga till mig. Ni har varit en god motståndare, dvs. en hård motståndare, alltid tydlig, definitiv, många gånger obekväm och det föreligger inga tvivel om att vi kommer att sakna er. Herr talman! Nu skall jag hålla mig till ämnet och säga att jag anser att detta är ett viktigt kommissionsdokument eftersom det verkligen tar upp en fråga som nämns i många tidigare dokument, i synnerhet i slutsatserna från Tammerfors, men debattens innehåll behövde tydliggöras. Onekligen har vi ett stort behov av att klargöra existerande olikheter mellan asylförfaranden, mottagningsvillkor, tolkningen av flyktingbegreppet, kopplingarna mellan detta asylförfarande och "Dublinmekanismerna" och andra skyddsformer och således fokuserar detta dokument debatten på ett perfekt sätt. Jag kommer inte att åter helt och hållet ta upp de punkter som andra talare har uppmärksammat, men jag skulle vilja insistera på två speciella punkter. För det första tror jag att kommissionen helt riktigt kopplar de frågor som hör till asylförfaranden, som är föremål för ett framtida direktiv, till förfarandet som hänför sig till Dublinkonventionen och med begreppet säkert tredje land. Och jag måste när det gäller detta säga att jag har ställt mig i spetsen för ett ändringsförslag som är emot systemet med listor. Det är ett metodproblem. Fiji var ett säkert land ända till för bara några dagar sedan och från den ena dagen till den andra var det inte längre ett säkert land. Om vi håller oss till ett system med slutna listor kommer vi att få problem att aktualisera dessa listor, vilket kan ge upphov till enorma skador. Det andra ändringsförslag jag undertecknat handlar om fördelningen av bördor. Alla är vi medvetna om att solidaritetsprincipen innebär en fördelning av de konsekvenser som uppkommer ur de nuvarande osymmetriska asylansökningarna. För det första måste vi om det säga att om vi uppnår harmoniserade asylförfaranden kommer också ansökningarna att vara mer homogena. Och för det andra vill jag säga att detta betänkande har en positiv aspekt som jag, även om jag varit kritisk i vissa punkter, skulle vilja uppmärksamma bland andra och det är att det insisterar mycket på den rättsliga säkerheten, processuella garantier, rätten till försvar för den asylsökande och i synnerhet allt som uttrycks i punkt 4 och naturligtvis allt som har med rättshjälp att göra samt möjlighet att ha kontakt med frivilligorganisationer eller UNHCR. Det är uppenbart att detta rimmar mycket illa med ett antal åtgärder för fördelning av kvoter som är nära förknippade med deportation. Herr talman, jag hoppas därför att några grupper och i synnerhet PPE-gruppen åter överväger detta ändringsförslag, som i sin helhet tar upp ett ändringsförslag från Gruppen De gröna. Dvs. att det inte är ett ändringsförslag med konservativt ursprung eller ej, och inte heller geografiskt. Det tar upp ett ändringsförslag från Gruppen De gröna som inte antogs i utskottet och som jag anser borde få stöd i kammaren. Echerer Herr talman! Nu har vi fått höra beröm, vi De gröna, vi har dock även blivit en smula angripna. Kanske har ni också rätt med era angrepp, kollega Pirker, om vi tänker litet längre än vad som kanske är planerat här på papperet. Till exempel det där med tillträdet till arbetsmarknaden, men en av era kolleger i gruppen, om jag inte missminner mig, vår nye inrikesminister, uttalade en gång en liknande tanke högt. Vi tänker då även på asylsökares självständighet och även på en social verklighet. Även Schulz förebrådde oss De gröna för detta. Som sagt, ni kanske har rätt, men när det handlar om den individuella rätten till asyl, så betyder det även att det i speciella fall måste finnas en individuell granskning. Det är också en del av den rättsliga ramen. Det kan faktiskt inte vara så att det enbart är det som händer inom EU som intresserar oss och att det som händer en sökande utanför inte angår oss längre. Det är inte längre vårt territorium. Därför är detta ändringsförslag av största vikt och betydelse för oss just för att garantera att en icke accepterad asylsökande som befinner sig på EU-territorium inte har någon förföljelse i ursprungslandet att frukta samt att asylsökanden i tredje land, dit han skall utvisas, åtnjuter ett effektivt skydd mot refoulement. Detta är det ansvar som vi helt enkelt vill ta när vi äntligen ger oss i kast med denna debatt som - där ger jag er rätt - kräver ytterligare diskussioner och som måste fördjupas mycket, mycket mer. Vi är bara i början, en bra början, som vi tar itu med tillsammans. Det gläder mig om vi kommer en millimeter framåt. Coelho Herr talman, herr kommissionär, kära kolleger! Jag vill börja med att gratulera föredraganden, Ingo Schmitt, till det utmärkta betänkande han har lagt fram och till de förslag som presenteras angående en rationalisering av kommissionens förslag. Det faktum att de inre gränserna har försvunnit och skapandet av ett område med frihet, säkerhet och rättvisa, tvingar oss till en ansträngning för en tillnärmning av asylpolitiken, liksom invandringspolitiken och att stärka den yttre gränskontrollen. Som vi redan har sagt en gång tvingar oss detta problem om vi vill arbeta seriöst med det, att göra en sträng distinktion mellan mottagande av asylsökande, genom att vi accepterar Genèvekonventionen om flyktingstatus, mottagande av ekonomiska eller andra flyktingar och ett provisoriskt mottagande av flyktingar som kommer från regioner i kris, alla dessa är olika situationer som kräver självständiga hanteringar. Herr talman! Asylsökningarna har inte fördelats på ett enhetligt sätt, vilket Pirker redan har understrukit: det finns en klar snedfördelning av antal asylsökningar till de olika länderna. Denna snedfördelning är negativ för Europeiska unionen i sin helhet eftersom den främjar en ojämlikhet mellan medlemsstaterna. Vi måste alltså harmonisera förfarandena för beviljande av juridisk flyktingstatus och villkoren för bedömning av ansökningar så att det råder liknande förutsättningar i skyddet av de asylsökande. Och vi måste fastställa en politik för fördelning av uppgifter. Solidariteten måste gälla för alla. Det är viktigt att anta gemensamma bestämmelser för mottagning av asylsökande, för vilka krav som skall gälla för att få flyktingstatus samt för förfarandena för beviljande eller avslag av denna status, där vi framför allt bör undvika att det kommer liknande ansökningar i olika medlemsstater. Fatuzzo Herr talman! I dag börjar det andra året av vår mandattid som EU-parlamentariker. Jag tillönskar därför oss alla att de kommande fyra åren blir bättre och mer fruktbärande. Jag tycker dock att detta andra verksamhetsår börjar mycket bra i och med att vi diskuterar och antar - i morgon tror jag - detta viktiga initiativ om fastställande av gemensamma regler för asylförfarandet. Ingenting kan vara mer europeiskt än detta, och det är därför jag applåderar Schmitts betänkande där jag instämmer i och skriver under på varenda ord. En av de pensionärer som, i egenskap av företrädare för Pensionärspartiet, alltid följer mig till flygplatsen i Bergamo när jag reser hit till Strasbourg sade till mig: "Ja, jag håller med om att flyktingar måste ges asyl. Landsflyktiga, förföljda människor som flyr från sitt land måste med all rätt ges asyl, men jag lever på 700 000 lire i månaden, ett och ett halvt dagstraktamente för er: vem hjälper mig? Jag håller med om att vi skall hjälpa, och även härbärgera, dem som söker asyl". Och jag svarade: "Lugn, du skall se att kommissionen också tänker på att använda dem som inte har arbete och som tas emot i vårt land för att hjälpa de äldre som inte klarar sig själva och behöver hjälp". Vid sidan om denna förhoppning anser jag att det är rätt att man äntligen delar upp asylbördan mellan alla de femton medlemsstaterna i Europeiska unionen. Jag hoppas att kommissionen kommer att göra det efter händelserna i Kosovo och att de som har burit den största asylbördan vad beträffar kosovoalbanerna gottgörs för detta av alla staterna. Banotti Herr talman! Efter att under många år ha varit med om mycket komplicerade diskussioner i parlamentet om denna fråga, är det verkligen ett nöje för mig att denna kväll se ett så brett stöd för detta betänkande. Känslan av samförstånd måste välkomnas. Det är en bra arbetshandling och vi har en bra grund att börja arbeta från så jag gratulerar kommissionen likaså. Jag känner mig en smula illa till mods med tanke på att Irland är platsen för Dublinkonventionen och endast helt nyligen börjat ta emot ett betydande antal flyktingar och asylsökande att olyckligtvis fungerar Dublinkonventionen inte så särskilt bra. Omkring 85 procent av de människor som anländer till Irland har inte stoppats vid den ursprungliga anlöpningshamnen eller deras ärende behandlats i det land till vilket de ursprungligen anlände i gemenskapen. Medan jag till fullo kan förstå och ha stor förståelse för de oroliga kolleger som kräver ansvarsfördelning finns det ganska mycket informell ansvarsfördelning som pågår i alla fall. Mottagarländer blundar glatt för de människor som passerar genom deras länder på väg till tredje land. Efter att ha sagt det tror jag mycket starkt på att vi behöver harmonisera de rättsliga förfarandena så att vi kan erbjuda en säker hamn till de många människor som söker skydd i gemenskapen och också för att få ett humant och omtänksamt mottagningsförfarande som är enhetligt i hela gemenskapen. På grund av det arbete som jag har utfört på detta speciella område är jag mycket oroad över de kriminella aktiviteterna hos några asylsökande som utnyttjar medlemmar i sina egna samhällen genom handel med kvinnor och ungdomar. Samarbete mellan polisstyrkor där det finns omfattande information om förekomst av prostitution bland unga flickor i medlemsstater måste tyvärr bli en reell del av vår asylpolitik. Vad som är tydligt, i synnerhet i mitt eget land för närvarande, är att vi måste ta itu med den alarmerande ökningen av rasism och främlingsfientlighet i våra samhällen. Det är ett djupt oroande fenomen i mitt eget land. Vi behöver tydlig tillämpning av bra, humana lagar och det skall gagna oss alla. Vitorino . (EN) Jag tackar parlamentet för det stöd som det har visat för detta meddelande. Jag gratulerar speciellt de två föredraganden, herr Schmitt och fru Echerer, för deras utmärkta betänkanden. Jag ber er framföra hälsningar till herr Schulz, som inte längre finns här. Jag är säker på att han kommer tillbaka till denna debatt, om inte på grund av ämbetsuppgifter, av entusiasm. Kommissionen har nu mottagit synpunkter på denna arbetshandling från flera medlemsstater, från flera icke-statliga organisationer och tillsammans med parlamentets betänkande kommer den att kunna uppfylla ett av åtagandena på resultattavlan, vilket är att lägga fram ett direktiv om minimistandarder för asylförfaranden. Det är min avsikt att lägga fram detta direktivförslag på hösten år 2000. Jag vill påminna kammaren att kommissionen till Europeiska rådet i Tammerfors föreslog att man skulle anta ett enda europeiskt asylsystem. Men beslutet av Europeiska rådet i Tammerfors var att rekommendera en strategi baserad på gemensamma minimistandarder. Så direktivet är enligt min åsikt de mest relevanta instrumentet för att lösa frågan om dessa minimistandarder för asylförfaranden som måste utgöra hörnstenarna av Europeiska unionens asylpolitik enligt vad som underströks av Europeiska rådet i Tammerfors: En absolut respekt för rätten att söka asyl, en fullständig och allomfattande tillämpning av Genèvekonventionen rörande flyktingars status och bibehållande av principen om icke-avvisning. Kommissionen uppskattar den syn som Europaparlamentet har tagit i många delar av resolutionsförslaget. Kommissionen stödjer redogörelsen där man kräver en asylpolitik som skall föras på en så saklig grund som möjligt. Vi instämmer helt med parlamentet att gemensamma standarder för asylförfaranden inte bör baseras enbart på förutsättningen att administrativa och rättsliga aktiviteter måste utföras utan bör likaså präglas av nödvändigheten att bevara asylsökandes värdighet. Vi måste inse att det inte är en lätt uppgift att hitta en balanserad lösning mellan å ena sidan en förenkling av förfarandena och att garantera rättssäkerhet och respekt för asylsökandens rättigheter å andra sidan. Men vi är beslutna att hitta en lösning som med brett samförstånd kan anses som en balanserad lösning. Kommissionen delar Europaparlamentets åsikt att inresa för asylsökande, invandring av ekonomiska och andra skäl och tillfälligt uppehållstillstånd för hemlösa och flyktingar vid en eventuell masstillströmning måste behandlas som helt skilda frågor. I resolution anmodas till temporärt skydd inom tre år. Den 24 maj 2000 antog kommissionen ett direktiv om minimistandarder för att ge temporärt skydd vid en eventuell masstillströmning av hemlösa och om åtgärder för att skapa en balans mellan medlemsstaternas ansträngningar för att ta emot sådana personer och att bära de ekonomiska konsekvenserna av detta. Vi har redan överlämnat ett sådant förslag till samråd med Europaparlamentet. Jag vill tillägga att detta förslag om temporärt skydd gäller explicit den fråga som tagits upp av flera talare om ansvarsfördelning, eftersom vi redan har antagit en strategi för ansvarsfördelning om det förslag vi redan har överlämnat till rådet om en europeisk flyktingfond. Så jag skulle vilja betona att detta förslag inte kan ses som åtskilt från övriga förslag som redan behandlas och att de tar hänsyn till den känsliga frågan om solidaritet bland medlemsstater. Jag vill påminna kammaren att med hänsyn till asyl speglar den resultattavla som har överlämnats slutsatserna från toppmötet i Tammerfors där en strategi i två etapper antogs av stats- och regeringscheferna. I den första etappen skall standarder som avser asyl och skydd harmoniseras och i den andra etappen skall ett gemensamt asylförfarande införas. För att genomföra den första etappen kommer kommissionen inte bara att lägga fram ett förslag till direktiv om gemensamma standarder för rättvisa och effektiva asylförfaranden, som vi nu diskuterar, utan också att lägga fram bland annat och så snart som möjligt förslag om fastställande av vilken stat som är ansvarig att undersöka en ansökan och om gemensamma minimivillkor för att ta emot asylsökande. Jag skulle vilja påminna kammaren att, som jag redan framfört, har vi redan lagt fram en arbetshandling för samråd med medlemsstater i syfte att ersätta Dublinkonventionen med en gemenskapsförordning mot bakgrund av de konkreta erfarenheter och den sårbarhet och de brister som har framkommit vid tillämpningen av Dublinkonventionen. Vad gäller den andra etappen uppmanades kommissionen i slutsatserna från Tammerfors att lägga fram ett meddelande om ett gemensamt asylförfarande och en enhetlig status för dem som beviljas giltig asyl i hela unionen. Jag har för avsikt att senast i slutet av år 2000 kunna lägga fram detta meddelande. Kommissionen konstaterar - något som har påpekats av flera talare - att Europaparlamentet har intagit en allmän ståndpunkt om att rationalisera gemenskapens lagstiftning om asylfrågor i denna resolution. Kommissionen kommer inte bara att granska resolutionen mycket noggrant för att förbereda sitt förslag till direktiv om gemensamma standarder för asylförfaranden - som jag upprepar kommer att läggas fram i höst detta år - utan skall också ge synpunkter på dem och samtidigt utarbeta det meddelande som den skall lägga fram i slutet av detta år om ett gemensamt asylförfarande på lång sikt. Jag känner mig uppriktigt uppmuntrad av det faktum att detta meddelande har ett så brett stöd i kammaren. Med ett sådant engagemang från både kommissionen och parlamentet hoppas jag verkligen att vi skall lyckas. Talmannen Tack så mycket herr kommissionär. Jag förklarar debatten avslutad. Omröstningen skall äga rum i morgon kl. 12.00. Brottsoffer i unionen Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är debatt om betänkande (A5-0126/2000) av Sörensen för utskottet för medborgerliga fri- och rättigheter samt rättsliga och inrikesfrågor Europaparlamentets resolution om kommissionens meddelande till rådet, Europaparlamentet och Ekonomiska och sociala kommittén om brottsoffer i Europeiska unionen - reflektioner över normer och åtgärder KOM(1999) 349 - C5-0119/1999 - 1999/2122(COS)] Sörensen . (NL) Herr talman, herr kommissionär och kolleger! Kommissionen har via det här meddelandet absolut visat sin vilja att verkligen bidra till att förbättra brottsoffrens ställning. Den säger att i ett område av frihet, rättvisa och säkerhet inom Europeiska unionen måste medborgare kunna göra anspråk på ett effektivt rättsskydd. Kommissionen vill också inleda en diskussion om behandlingen av brottsoffer och den vill att det vidtas åtgärder för att förbättra brottsoffrens situation. För utskottet för medborgerliga fri- och rättigheter samt rättsliga och inrikes frågor verkar ett antal föreslagna åtgärder vara för beroende av varje enskild medlemsstats goodwill. Den yrkar för en reglering på europeisk nivå. Varför är det så nödvändigt? Vi känner till otaliga exempel på hur brottsoffer behandlats de senaste åren: barn som kidnappas, föräldrar, familjemedlemmar är offer, offer för terroristattacker, offer för organiserad brottslighet, inbrott, rån och så vidare, för att inte tala om förföljelse, hotelser. Offren får dock inte bli dubbla offer, först för ett brott och sedan för systemet. Det behövs klarhet i brottsoffrens rättigheter och deras ställning skall vara genomblickbar. De åtgärder som föreslås i kommissionens meddelande verkar endast vara inriktade på brottsoffer från en medlemsstat eller brottsoffer från tredje land som uppehåller sig legalt i en medlemsstat. Vid utarbetandet av ett åtgärdspaket bör dock hänsyn tas även till brottsoffer från medlemsstater i tredje land och till brottsoffer från tredje land som uppehåller sig illegalt i en medlemsstat. Brottsoffrets ställning får inte påverka hans/hennes rättigheter och möjligheten att förvärva dessa rättigheter. Även inom ramen för utvidgningen av Europeiska unionen bör särskild uppmärksamhet ägnas åt behandlingen av brottsoffer i kandidatländerna. I enlighet med fördragen har Europeiska unionen, både med avseende på civilrättsliga och straffrättsliga förfaranden, tillgång till de medel som behövs för att skydda offer för brott som begåtts på dess mark. Det är dock beklagansvärt att enhälligheten gäller i det här sammanhanget. Den "resultattavla" som kommissionen lagt fram för att utvärdera vilka framsteg som gjorts med att förverkliga området för frihet, säkerhet och rättvisa måste preciseras så att det skapas säkerhet för att det föreliggande meddelandet skyndsamt kommer att följas av lagstiftning. Det är dock oroväckande att den här resultattavlan för åtgärder med avseende på stöd till brottsoffer inte är planerad förrän år 2004. Vi kan inte låta offren sitta och vänta på det datumet. Genom att planera åtgärder för år 2001 kan brottsoffer äntligen se fram emot en rättvis behandling. En förstående och människovärdig behandling av brottsoffren fyller ju också en preventiv funktion. Ett korrekt bemötande av brottsoffren leder till att de slipper den stämpel det innebär att ha fallit offer för brott och gör att brottsoffren i större utsträckning kan spela rollen av budbärare. Vid stödet till brottsoffer är det viktigt att det inte bara ges ekonomiskt och juridiskt stöd utan att det även vidtas åtgärder med avseende på i första hand offrens anonymitet, privatliv och säkerhet, religiösa och kulturella aspekter, erkännande av brottsoffrets familj som också varande offer och som vittnen, rätt till tolkning och även till förhör på modersmålet, medicinskt, psykologiskt och socialt stöd. Ett särskilt system för juridiskt, psykologiskt och fysiskt skydd av offer för våld i hemmet, förföljelse och könsstympning. Det behövs också särskilda åtgärder för minderåriga. För det ändamålet bör det inrättas specialutrustade förhörsrum där förhöret kan spelas in på video så att de inte behöver gå igenom en ny konfrontation med denna traumatiska upplevelse. Det materiella, medicinska, psykologiska och sociala stödet måste kunna ges omedelbart och måste vara gratis för brottsoffret när det ges. Informationen om tillgången till olika former av stöd måste också meddelas till brottsoffren. Det är mycket viktigt att specialisthjälp, beroende på typen av brott, kan ges. I det sammanhanget är det viktigt att ett antal fördomar bryts ned, nämligen att vissa typer av brott ges en annan betydelse från land till land. Dessutom konstateras det att brottsoffer blir diskriminerande behandlade vid anmälan av brott. Medlemsstater borde förpliktas att inrätta särskilda polisenheter för brottsoffer. Vidare är det viktigt att det finns en rättslig grund och att det sker en harmonisering av åtgärder för skydd av brottsoffer. Den studie som genomfördes av An Wergens inom ramen för Grotius-programmet ger den grundinformation som behövs i det sammanhanget. De nyttiga erfarenheter som finns med avseende på befintliga åtgärder i vissa medlemsstater kan spela en viktig roll vid harmoniseringen av åtgärder eller upprättandet av ett gemensamt åtgärdspaket. Ett sådant initiativ är ett första brottsförebyggande steg. Med tanke på att den gränsöverskridande brottsligheten ökar borde initiativet leda till ett gemensamt brottsförebyggande program på europeisk och internationell nivå. I avvaktan på ett harmoniserat instrument för gränsöverskridande skydd av brottsoffer måste slutligen medlemsstaterna själva och kandidatländerna i samarbete med icke-statliga organisationer förbättra skyddet av brottsoffer. För förebyggande av brott är det också viktigt att säkerhetsaspekterna beaktas även vid stadsutveckling och fysisk planering. Cederschiöld . Herr talman! Herr kommissionär! Uthålliga kolleger! Att tala om att stärka brottsoffrens ställning är som att berätta en liten solskenshistoria. Från början mötte vi påtagligt motstånd från många håll, men nu är de flesta överens om att detta är bra och viktigt. Det gäller alla Europeiska institutioner. Vi behöver fokusera på offrens perspektiv och på att stärka deras rättigheter i unionen. Människor som utnyttjar sin fria rörlighet skall inte behöva utsättas för brott. Om de i alla fall utsätts för brott, skall de åtminstone inte behöva lida två gånger och hamna i en sämre situation än de medborgare i den stat där de befinner sig som har utsatts för ett brott. Det gäller oberoende av vilka brott det handlar om. Brottsoffrens ställning bör således stärkas på ett flertal plan. Det går inte att tala om att stärka brottsoffrens ställning utan att tala om brottsförebyggande åtgärder. I november 1997 tog vi ett initiativ i parlamentet och begärde en handlingsplan om förebyggande åtgärder. En sådan handlingsplan antogs i rådet i december 1998. Dessa frågor underströks återigen i Tammerfors hösten 1999. Vi har gått in i en ny process. Det bästa sättet att hjälpa brottsoffren är faktiskt att se till att det inte begås några brott, men det går ju inte alltid i verkligheten. Det bästa sättet att förebygga brott är att sprida information. För att kunna utarbeta en effektiv brottsförebyggande strategi, måste vi faktiskt veta vad vi talar om. Det saknas till exempel fortfarande en definition av begreppen brottsoffer och organiserad brottslighet. Utöver de brottsförebyggande åtgärderna måste man stärka brottsoffrens ställning mera konkret när ett brott väl har begåtts. Det handlar bland annat om att göra människor mer medvetna. Brottsoffer bör dessutom känna till vilka rättigheter och möjligheter till hjälp de faktiskt har. De flesta medlemsstater har tjänster som bidrar med någon form av första hjälp till brottsoffer. Resenärer kan, ibland mer än lokalbefolkningen, behöva särskilt stöd på olika sätt. Det kan gälla speciella åtgärder som inbegriper hjälp med språk och översättningar samt psykologiskt stöd. Här blandas naturligtvis polis, socialtjänst och icke-statliga organisationer av olika slag in. Ett europeiskt samarbete har faktiskt redan utarbetats och är under utveckling. Inte minst European Forum for Victim Services har utvecklat bra riktlinjer för brottsoffrens ställning. Kommissionens förslag innebär att man inför miniminormer för mottagande av brottsoffer för att vid behov kunna ge information och stöd. Det är utmärkt. Polisen kommer att spela en viktig roll, eftersom den är den första kontakten, och här behövs ofta särskild utbildning. Det är svårt för utländska brottsoffer att på avstånd följa de rättsliga förfarandena, varför det också behövs särskilda åtgärder för att garantera de utländska brottsoffrens rättsliga ställning. Diskussionen om denna fråga startade i kommissionen förra perioden under den svenska kommissionsledamoten Gradin. Frågan kommer att tas upp igen under det svenska ordförandeskapet. Detta är faktiskt på ett sätt en solskensfråga, eftersom det råder ganska stor enighet om målen. Att tänka europeiskt brukar ofta vara detsamma som att föra Europa framåt. I det här fallet har vi gemensamma intressen över parti- och nationsgränser. Det borde alltså finnas goda möjligheter att tänka europeiskt. Därmed välkomnar jag kommissionens meddelande, och jag vill förstås alldeles särskilt tacka Sörensen för insatserna med detta betänkande - ett betänkande som vi stöder helt. Därefter vill vi uppmana kommissionen att återkomma med direktiv. Vi hoppas på konkret handling framöver. De nödvändiga förutsättningarna föreligger i stort. Coelho Herr talman, herr kommissionär, kära kolleger! När man tar upp dessa frågor är det vanligt att myndigheterna bryr sig mer om de avskräckande aspekterna och säkerheten, om förebyggande åtgärder mot brottslighet, om antagandet av straffrättsliga ramar och om polisens och rättsapparatens agerande. Men vi måste också bry oss om de människor som berörs mest av brottsligheten: dess offer. Vi kan inte tillåta att något offer blir det i dubbel bemärkelse, först som offer för ett brott, därefter som offer för ett system. Vi måste se till att få ett ordentligt brottsofferskydd i unionen, där det är viktigt att garantera en likvärdig behandling av offren, dels i domstol, dels av myndigheterna, liksom att aktiva stödåtgärder sätts in. Offrens personliga värdighet måste respekteras och deras privatliv och familjer måste skyddas i denna union som vi bygger steg för steg, och som grundas på respekten för rättigheter och frihet, och som garanterar säkerhet för personer och deras egendom och ett effektivt rättsligt skydd, det vill säga en union grundad på de värden som kännetecknar nutidens demokratier. Därför välkomnar vi kommissionens initiativ som infogas på ett bra sätt i ansträngningarna att skapa ett område med frihet, säkerhet och rättvisa. Det är viktigt att det finns minimibestämmelser om brottsofferskydd som garanterar ett adekvat rättsskydd i hela Europeiska unionen för gränsöverskridande processer, vilket framför allt gäller frågor som tillgång till rättvisa, skydd och tillämpning av offrens rättigheter i en process, det vill säga deras rätt att delta, att få nödvändig hjälp, ta emot och ge information, att kunna förstå och kunna göra sig förstådd etc. Och även offrens rätt till skadestånd för den skada som skett, inklusive rättskostnader. Evans, Robert Herr talman! Jag vill gratulera föredraganden till detta betänkande. Det är ett viktigt område och hon har helt rätt fäst uppmärksamhet på det. Det hänför sig till gemenskapens nya befogenheter under de senaste åren: Rätt till asyl, invandring och generellt samarbete i civila frågor. Det är därför viktigt att vi använder dessa befogenheter till att förbättra brottsoffrens ställning. Vid själva brottstillfället, i synnerhet vid brott som är personligt, fysiskt eller grovt kommer några offer, kanske alla, att vara sårbara, oroade, upprörda, troligtvis arga och i desperat behov av stöd. Som föredraganden sade, de behöver inte bli offer på nytt. Inte heller behöver de känna att de blir brännmärkta nästan som brottslingar själva. Vi måste se till - och detta betänkande går långt i den riktningen - att procedurerna inte hämmar situationen eller förvärra den, utan snarare att de stöder och hjälper offren. Föredraganden har fört fram att vi också behöver se till att det finns garantier för att det inte sker något intrång på offrens privatliv. Vi måste framför allt dra uppmärksamheten till intrång eller eventuellt pressintrång. Jag är särskilt glad över att detta betänkande inbegriper stöd på brottsoffrets språk eller dialekt, då det ibland är ett område som man förbiser. Likaså behovet av utbildning av poliser och andra myndighetspersoner. Etniska minoriteter, mycket ofta kvinnor, barn - de som ofta tycker att systemet är besvärligt - skall vara de som befinner sig mest i riskzonen vid denna typ av situation. De som kanske är rädda för myndigheter är speciellt sårbara. PSE-gruppen vill gärna stödja detta betänkande och gratulera föredraganden. Det kommer dock inte som en överraskning att vi kommer att avslå de ändringsförslag som har lagts fram av vissa medlemmar av TDI-gruppen. Dessa ändringsförslag förbättrar inte betänkandet; de är snarare ett grovt försök att lägga till fördomsfulla, förvrängda och rasistiska åsikter hos de berörda undertecknarna. Jag gratulerar föredraganden för hennes arbete. Jag gratulerar kommissionen för att den lägger fram detta och jag önskar det all framgång i framtiden. Watson Herr talman! På den liberala gruppens vägnar välkomnar jag detta betänkande och tackar fru Sörensen för hennes utmärkta arbete med att utarbeta en sådan viktig handling. Jag uppskattar kommissionens underliggande meddelande, men jag vill på min grupps vägnar säga att vi beklagar att detta meddelande inte var kraftfullare. Det är helt tydligt att fördragen tillhandahåller unionen med de instrument som behövs för att stärka skyddet för brottsoffer. Jag tänker till exempel på några slutsatser i betänkandet Wergen och vi skulle ha förväntat mer från kommissionen än förslag om mer dialog och utbyte av bästa arbetsmetod. Vi behöver tydliga åtgärder för att hjälpa offer att få hjälp, rättvisa och ersättning. Det måste dock sägas att om vi anser att kommissionen kunde göra mer är det största problemet avgjort medlemsstaterna. Vi tycker det är otroligt att sju medlemsstater fortfarande inte har ratificerat 1983 års konvention om ersättning till offer för våldsbrott och att rättsnormerna är så låga i så många medlemsstater. Låt mig ge bara ett kort exempel från min egen valkrets. Herr Pike, en lastbilsförare i min valkrets, anfölls nyligen av sin arbetsgivare i Nederländerna. Herr Pike är inte en rik man och kostnaden för rättslig gottgörelse är hög. Han har inte tillgång till rättshjälp i England för han måste använda en advokat i Nederländerna för att hjälpa honom. Han har inte tillgång till rättshjälp i Nederländerna. Han kan inte få någon ersättning eller någon rättvisa alls för de skador han fick. Om vi som en union inte kan hjälpa i ganska klara och enkla situationer som denna kommer våra medborgare inte att känna förtroende för den gemensamma marknaden och kommer inte att känna sig som en del av Europeiska unionen. Jag hoppas att vi kan använda några av de tankar som förs fram i detta betänkande för att förbättra deras situation. Ortuondo Larrea Herr talman! För det första vill jag uttrycka mitt tack till föredraganden Patsy Sörensen för det omsorgsfulla och träffande i hennes betänkande. Å andra sidan vill jag lägga fokus på framläggandet av ett antal ändringsförslag till texten i förslaget för att innefatta dem som drabbats av terrorismen i egenskap av brottsoffer i EU. Jag instämmer helt i det, samt att det finns vissa grupper som använder sig av våld för att försöka påtvinga andra sina ideal. Det jag beklagar herr talman är att då vi talar om påtvinganden och offer så skall vi inte bara tala om terroristorganisationer. Dessa är för många och måste försvinna i en demokratisk ram som den vi vill ha i Europa. Vi bör också förkasta och fördöma det tvång och de våldshandlingar som i vissa fall utförts av statliga instanser och apparater, som t.ex. fallet med GAL och dessförinnan andra i den spanska staten. Den demokratiska rättvisan bör tillämpas för alla utan undantag, likaväl som moraliska gottgörelser och materiellt, medicinskt, psykologiskt och socialt stöd, etc. bör nå alla terrorismens offer utan undantag, naturligtvis inklusive de som orsakats av de nämnda parastatliga apparaterna. Det är bara genom att agera rättvist som vi kommer att uppnå ett Europa som lever i fred och framgång, vilket var det som inspirerade uppkomsten av vår gemenskap. Jag tror att det fortfarande är vår högsta ambition. Matikainen-Kallström Herr talman! Jag tackar föredraganden för ett värdefullt arbete. Kommissionen har i sitt meddelande tagit tag i en mycket viktig fråga. Man löser inte frågan om effektivare hjälp till brottsoffer enbart genom att utveckla lagstiftningen. Det är endast med hjälp av en bred diskussion som för samman medborgarorganisationer och myndigheter som vi kan uppnå varaktiga förbättringar. Jämfört med myndigheterna har medborgarorganisationerna ofta mera flexibla och mångsidiga modeller för problemlösning till sitt förfogande. Man skulle till exempel kunna utveckla Internetbaserade informationsbanker och servicetelefoner med frivilliga parallellt med de tjänster som myndigheterna tillhandahåller. Stelbentheten i domstolsbehandlingen och framför allt de höga kostnader som processen orsakar hindrar ofta brottsoffer från att kräva sina rättigheter. Situationen innebär en ohållbar konflikt med EU:s rättsstatsprinciper. Man måste kunna få verklig rättvisa även utan pengar. Miniminivån för rättssäkerheten i EU:s medlemsstater får inte sjunka till USA:s nivå. EU och dess medlemsstater måste också se till att brottsoffren inte tvingas lida två gånger för den oförrätt som de blivit utsatta för. Framför allt när den organiserade brottsligheten är inblandad avstår många brottsoffer från rättegång på grund av påtryckningar eller av rädsla för hämnd. När det gäller uppföljningen efter rättegångar måste EU:s medlemsstater utveckla ett mer effektivt samarbete mellan myndigheterna än i dag, bland annat för att skydda målsägare och vittnen. Det mervärde som Europol tillför måste också noggrant klargöras i den här processen. Cerdeira Morterero Herr talman! Jag tackar för kommissionens meddelande om brottsoffer i Europeiska unionen eftersom det går på djupet av förfarandet för utarbetande av gemensamma politikområden, samt ett större samarbete mellan medlemsstater. Detta i en tid då vi alla är medvetna om, och naturligtvis så även detta parlament, att det är nödvändigt att göra området till en gemenskapsangelägenhet. Med tanke på det enorma antal medborgare i unionen som lider skada en konsekvens av brottsligheten, och i synnerhet terrorismen, gläder jag mig åt det betänkande vi i dag diskuterar, eftersom det innehåller vissa punkter som enligt min bedömning är särskilt beskrivande. En av dem är den känslighet som visas genom att på ett specifikt sätt understryka att det finns vissa sociala grupper - kvinnor, barn, invandrare, homosexuella - som är mer sårbara än resten av befolkningen, samt att det också finns vissa bestämda grupper som genom att avlägsna sig från de mest grundläggande demokratiska principerna föredrar att använda våld för att framtvinga sina mål. Vi måste börja med att uppnå en gemensam definition av begreppet offer för att innefatta familjer och personer i beroendeställning eftersom även de lider av brottets konsekvenser. Å andra sidan håller jag fullständigt med om ställningstagandet att man på ett tydligt sätt bör innefatta alla personer med hemvist inom unionens territorium, så att de kan skyddas av de olika åtgärder vi i dag debatterar, oberoende av rättslig status. Dock måste jag beklaga att antagandet av föreslagna åtgärder uppskjuts till år 2004 eftersom jag tror att det är nödvändigt att anta dem så snabbt som möjligt. Ur en annan synvinkel och med tanke på den större betydelsen för var dag som går och inverkan av kommunikationsmedlen i vårt samhälle är det nödvändigt att lägga särskild vikt vid det sätt medierna tar upp dessa personers verklighet. Det görs inte alltid på ett respektfullt sätt gentemot de enskilda rättigheterna, särskilt när det handlar om minderåriga, vare sig dessa är offer eller brottslingar. Det är också när det gäller dessa personer nödvändigt att tillämpa bestämda åtgärder så att de kan återuppbygga sina liv på rätt sätt. Inte bara ur ekonomisk synvinkel utan också med psykologiskt, rättsligt, medicinskt och socialt stöd. Med andra ord att man garanterar dem ett fullständigt skydd och för att göra detta är jag övertygad om att det är absolut nödvändigt med ett samarbete i varje medlemsstat med frivilligorganisationer och organisationer inom sektorn. Jag kan avslutningsvis inte låta bli att uttrycka min djupa oro när det gäller att ge tillbörlig uppmärksamhet till offren för terrorismen. Det handlar här om människor som drabbats av en mycket allvarlig och speciell form av brottslighet, som tyvärr inte bara finns i mitt land Spanien, och som innebär ett hot mot den demokratiska sammanlevnaden och friheten. Palacio Vallelersundi Herr talman! Som kommissionen säger i försättsbladet till sitt meddelande så kan vi inte på allvar tala om ett medborgarnas Europa utan att ta upp frågan om offrens rättigheter. Och jag vill ansluta mig till det som redan sagts av andra talare och hoppas att kommissionen skall vara ambitiösare än den varit i detta meddelande. Jag uppmanar den också att vara ambitiösare. Herr talman! Låt mig nu ägna mig åt problemet med terrorismens offer. Och jag vill börja med att beklaga att någon kollega som talat före mig har förefallit motvilligt gå med på vikten av terrorismens offer, för att därefter snabbt övergå till andra frågor. Men jag skulle vilja framhäva vikten av detta betänkande och Sörensens medverkan. Det handlar om ett balanserat betänkande i vilket denna känslighet gentemot terrorismens offer beaktats. Om det finns tre grupper som vi bör uppmärksamma speciellt är det, som det står skrivet i fördraget, offer för människohandel, offer för brott begångna mot barn och offer för terrorismen. Och därför vill jag gratulera Sörensen. Hon har satt fingret rätt i ögat genom att framhäva att vissa grupper är i behov av specifik vård och omsorg. Och man bör inte glömma att det inte finns någon komplett vård och omsorg om det inte finns en psykiatrisk vård. Och inte heller är det en komplett omsorg om man inte utvidgar begreppet offer till att omfatta närstående. Sådant som är särskilt viktigt när det gäller terrorismen. Därför herr talman tror jag att det är ett steg som vi hoppas ger kommissionen vind att, med Amsterdamfördraget i handen, sätta igång ambitiösare åtgärder inom detta område som, precis som kommissionen säger, är en skyldighet för oss alla om vi med stolthet vill kunna tala om medborgarnas Europa. Vitorino . (FR) Herr talman, till att börja med skulle jag först vilja påminna om Cederschiölds anförande. Av tradition anser man att skyddet av offer framför allt rör ersättning till offer. Man måste konstatera att detta meddelande från kommissionen är annorlunda eftersom det presenterar en utökad tillnärmning när det gäller frågor som rör skydd av brottsoffer på europeisk nivå. Jag vill understryka den roll som min företrädare, Anita Gradin, har spelat för införandet av dessa frågor i debatten på kommissionsnivå och på de europeiska institutionernas nivå. I den breddade tillnärmningen anses det att frågan om offren också omfattar arbete om förebyggande, information, hjälp till offren och offrens ställning i brottsförfarandena. Jag vill understryka att Europeiska rådet i Tammerfors samtyckte till den breddade tillnärmningen. Därför sade rådet att det var i unionens intresse att miniminormer antas för skydd av brottsoffer, i synnerhet vad gäller dessa offers tillgång till rättsväsendet och deras rätt till skadestånd, inbegripet ersättning för domstolskostnader. Det handlar inte bara om att ta upp frågan på europeisk nivå, utan Europeiska rådet i Tammerfors rekommenderar också att nationella program upprättas för att finansiera såväl offentliga som icke-statliga åtgärder för hjälp till och skydd av offer. Därför gläder sig kommissionen åt det utmärkta betänkandet av Sörensen, som jag lyckönskar. Vi är beredda att fullt ut arbeta enligt de allmänna riktlinjer som lagts fram i detta betänkande. Kommissionen instämmer fullt ut i fråga om nödvändigheten att utveckla nätverk för hjälp till offer och alldeles särskilt språkhjälp. Likaledes delar vi föredragandens omsorg om den särskilda uppmärksamhet som vissa kategorier offer behöver, såsom utlänningar, minderåriga, offer för sexuella angrepp eller människohandel samt offer för terroristdåd. Det är också viktigt att förbättra utbildningen för den personal som kan komma i kontakt med sådana offer. Parlamentet understryker slutligen med rätta hur viktigt det är att skydda offrens och vittnenas privatliv och anonymitet, i synnerhet i förhållande till media. Det är en känslig fråga, men vi vill stödja den, eftersom den är väsentlig för att säkra brottsoffrens värdighet. Vad görs för närvarande? För ögonblicket har kommissionen samlat in ståndpunkter från icke-statliga organisationer och det är mycket viktigt för oss att få parlamentets åsikt. Vi följer för närvarande mycket uppmärksamt ett förslag till rambeslut om skydd av offer i Europa, som redan ligger hos rådet. Förslaget har lagts fram av det portugisiska ordförandeskapet och vi delar dess allmänna tankar. I förslaget till rambeslut - såsom ni vet är det ett särskilt lagstiftningsinstrument från den tredje pelaren - planeras att utveckla samtliga mekanismer för hjälp till offren, underlätta brottsmålsdeltagandet för offer som är geografiskt avlägsna genom att antingen skriftliga eller videosystem för vittnesmål inrättas samt utarbeta separata väntrum för offren som ger möjlighet att i högsta möjliga grad undvika möten med brottsförövaren. Men vårt arbete har redan gått längre än detta ramprogram. Såsom Sörensen för övrigt underströk är kommissionen angelägen att använda alla medel för åtgärder som erbjuds i fördraget för att stärka skyddet för offren och jag talar såväl om artiklarna 65 och 66 i Fördraget om upprättandet av Europeiska gemenskapen som om artikel 31 e i Fördraget om Europeiska unionen. De åtgärder som rör hjälp till offer, det vill säga de normer om kan omfatta hjälptjänsterna, inrättandet av telefonjour till stöd för offer och samtliga frågor som rör information och språkstöd till brottsoffer bör, enligt kommissionens åsikt, egentligen omfattas av instrument från den första pelaren. Samma sak gäller för mekanismer för användning av eventuella skadeersättningsfonder när det gäller gemensamma regler, villkor för stödberättigande till fonderna, möjlighet att få förskottsbetalning, nära samband med försäkringssystemen samt samarbete mellan de nationella fonderna för skadeersättning till offer. Redan nu utvecklar vi kontakter med det kommande svenska ordförandeskapet som i höst i år med stöd av Grotius-programmet kommer att anordna ett särskilt seminarium om frågan om skadeersättningsmekanismerna. Kommissionen har likaledes och mycket konkret beslutat att granska genomförbarheten av införandet av ett europeiskt stödsystem för offer i form av en flerspråkig telefontjänst och med gratis tillträde. Flera ledamöter har beklagat att det inte anges i kommissionens score board, planeringskalender, att åtgärder för hjälp till brottsoffer skall antas förrän år 2004. Såsom jag redan har haft tillfälle att förklara flera gånger, är i själva verket 2004 den deadline som handlingsplanen från Wien ålade oss 1998. Såsom ni kan notera, bemödar sig kommissionen redan från och med nu att arbeta med denna fråga som är så viktig för Europas medborgare och jag hoppas att vi kommer at få konkreta sammanfattningar redan före 2004. Talmannen Tack, herr kommissionär. Om ni tillåter, säger jag att jag skulle vara frestad att slå vad om vilket språk ni kommer att använda för att uttala er vid plenarsammanträdet. Debatten är avslutad. Omröstningen kommer att äga rum i morgon kl. 12.00. Bekämpning av sena betalningar vid handelstransaktioner Talmannen Nästa punkt på föredragningslistan är debatt om betänkande (A5-0154/2000) av Murphy för Europaparlamentets delegation till förlikningskommittén om förlikningskommitténs gemensamma utkast till Europaparlamentets och rådets direktiv om att bekämpa sena betalningar vid handelstransaktioner (C5-0225/2000 - 1998/0099(COD)) Linkohr Herr talman! Murphy kan tyvärr inte närvara här i kväll. Därför har jag äran att i dag stå som ställföreträdare för honom. Jag har emellertid en nackdel. Jag var nämligen inte delaktig i förlikningskommitténs arbete; jag har dock satt mig in i materialet. Ni får alltså förlåta mig om jag inte har all den kunskap som medlemmarna som har medverkat i förlikningsprocessen! Jag vill förresten tacka dem så hjärtligt, för även om jag inte har deltagit i detta kan jag säga att direktivet är betydelsefullt. Det är av betydelse för de små och medelstora företagen, det är betydelsefullt för den offentliga tjänsten, det är ett förmodligen väldigt mycket viktigare instrument för att främja sysselsättningen än mycket av det som vi annars beslutar om här. Jag vill påminna om tidigare debatter: sena betalningar är ett kontraktsbrott, och med detta direktiv slås det fast att köparen är skyldig att betala hela det belopp som säljaren är berättigad till inom 30 dagar efter leverans. I annat fall måste han betala ett straff i form av räntor osv. I tvisten med rådet fanns det en rad problem som nu har kunnat lösas efter ett flertal sammanträden. I synnerhet handlade det till exempel om att reglera äganderättsförbehållet, så att säljaren behåller äganderätten till varorna ända tills dessa har betalats fullt ut. Det reglerades även att effekterna av den så kallade klausulen för bekämpning av missbruk inte kan reduceras under åberopande av avtalsfriheten. Här fann vi tydliga regler som tjänar till att gäldenären inte skall kunna skaffa sig ytterligare fördelar på borgenärens bekostnad. Dessutom - och det var en väsentlig punkt - har principen om likabehandling av offentlig och privat sektor godkänts nu. Vad gäller räntorna, så har man enats om ett genomsnittligt värde av de 6 procent som rådet föreslog och de 8 procent som parlamentet föreslog. I medlingsförfarandet enades man om 7 procent. Allt som allt är detta en förnuftig lösning, och jag upprepar ännu en gång, det är en lösning som framför allt är till gagn för de små och medelstora företagen i unionen. Jag blev själv överraskad när jag läste att sena betalningar hör till de huvudsakliga anledningarna till insolvensen i Europa. Årligen skall cirka 450 000 arbetsplatser gå förlorade i EU på grund av detta. Nu betalar vi ofta mycket större summor för långt färre arbetsplatser. Här får vi önskad effekt så att säga på köpet - jag tycker absolut att parlamentet även utåt sett borde säga att det är en stor prestation för att säkra arbetsplatserna som man har gjort här. Men låt mig avslutningsvis även understryka något som rör kommissionen. Sena betalningar är kontraktsbrott även när det begås av kommissionen! Detta är visserligen inte en del av detta direktiv, men min erfarenhet som ledamot är att vi under våra besök på små och medelstora företag, men även på större företag, ofta förebrås för att kommissionen är alldeles för sen med att uppfylla sina egna betalningsskyldigheter som den har åtagit sig exempelvis rörande forskarstöd eller andra områden. Jag hoppas att kommissionen låter sig ledas av andemeningen i detta direktiv och betala sina egna räkningar i tid, för även i detta fall - det upprepar jag ännu en gång - är detta avtalsbrott. Än en gång stort tack till alla som har medverkat, och jag hoppas att parlamentet kommer att rösta för denna kompromiss vid omröstningen i morgon. Folias Herr talman! För en fyra-fem år sedan, under ett möte med mig, sade den dåvarande kommissionären, Christos Papoutsis: "Jag skulle vilja göra ett försök att reglera de sena betalningarna." Jag skrattade och sade: "Ja, tänk om det var möjligt, det skulle underlätta för miljontals företag, men jag tror att det är mycket svårt." Det gläder mig att vi i dag, äntligen, har ett direktiv framför oss som förverkligar den önskan. Vi har hört och känner väl till vilken kostnaden är för små och medelstora företag, vilken kostnaden är för den europeiska ekonomin, vilken kostnaden är för arbetstagarna, när vissa företag som kan utnyttja sin ekonomiska styrka eller konsumtionsstyrka eller de offentliga sektorerna som kan utnyttja sin egen styrka ökar sin likviditet helt gratis, på de små och medelstora företagens bekostnad. Omkring en halv miljon arbetstagare har förlorat sina arbeten och ett av fyra företag har gått i konkurs på grund av att vissa aktörer som är större och mäktigare än dem inte har betalat dem i tid. Och vi går i dag mot en ny era, som kommer att dagas om två år, när detta direktiv, som gör det möjligt för de små och medelstora företagen att se på framtiden på ett annorlunda sätt och genom ett annorlunda prisma, har införlivats i de olika nationella lagstiftningarna. Det gör det möjligt för dem att tro på att även de kommer att konkurrera på lika villkor. Det är vad som har saknats under alla dessa år, och det är vad Europeiska unionens små och medelstora företag hela tiden har försökt uppnå, men förgäves. Ni vet hur glädjelöst det är när en liten näringsidkare, med mycket begränsade möjligheter att få tillgång till banksystemet för finansiering, uppmanas att finansiera de där företagen som har mycket god likviditet eller den enorma offentliga sektorn i ett land. Man har svårt att smälta det. Vad jag kan säga är att förhandlingarna mellan Europaparlamentet och rådet var en mycket lyckad resa. Och jag kan nu säga att det var en lyckad resa, eftersom resultatet blev mycket positivt för parlamentet. Och det är ingen överdrift att säga att parlamentet var det organ, den EU-institution, som bäst förstod det europeiska samhällets och den europeiska företagsamhetens intressen. Av den anledningen mobiliserade vi alla våra argument och alla vårt påtryckningsmedel för att övertyga även rådet om att alla Europaparlamentets ändringsförslag låg i rätt riktning. Och jag bör naturligtvis framföra de små och medelstora företagens och parlamentets tack även till det verkställande utskottet, som även det har bidragit till det goda resultatet. Jag vill avslutningsvis säga att alla Europeiska unionens små och medelstora företag och de miljontals människor som arbetar för Europeiska unionens små och medelstora affärsföretag, hantverksföretag och yrkesföretag i morgon kommer att blicka åt vårt håll, åt Europaparlamentets plenum i Strasbourg, och tänka att en ny dag gryr för dem. Thyssen Herr talman! Jag har redan fått många reaktioner från små och medelstora företag på den text som vi kommer att godkänna i morgon och för alla dessa små och medelstora företags räkning vill jag gratulera föredraganden till hans arbete och jag hoppas att Linkohr vill överbringa de gratulationerna till kollega Murphy. Jag vill också tacka kommissionen för det alltid konstruktiva samarbetet. Den gemensamma text som vi kommer att godkänna i morgon och som vi kunde godkänna i förlikningskommittén är värd att visas. I den regleras det som måste regleras. Varken mer eller mindre. I den regleras saker i den mån de måste regleras på europeisk nivå, varken mer eller mindre. I den regleras frågorna på ett juridiskt välorganiserat sätt. Vi kan försvara den utan problem i alla avseenden, både med avseende på transaktioner mellan företag och transaktioner mellan företag och myndigheter. Herr talman! Redan år 1993 alldeles i början av den inre marknaden bad parlamentet kommissionen att lägga fram ett förslag om reglering av sena betalningar. Kommissionen reagerade, först mjukt med en rekommendation, sedan hårdare med ett förslag om bindande regler. Vi har alla tagit två år på oss att göra våra politiska val och formulera dessa på ett tekniskt korrekt sätt. Nu har kursen stakats ut, nu återstår endast införlivandet. Medlemsstaterna har också två år på sig. Låt oss hoppas, tillsammans med tusentals små och medelstora företag, att medlemsstaterna respekterar tidsfristen för införlivande, mer än så, låt oss uppmana våra medlemsstater att ordna det ännu snabbare. För min del, herr talman, får en EM-titel utdelas till den medlemsstat som är först klar med sina läxor. Jag har en fråga till kommissionen. Jag skulle gärna vilja veta om den har för avsikt att lägga fram förslag om etableringsvillkor för inkassobyråer, en av de frågor som vi diskuterat mycket länge under det förberedande arbetet, men som vi klokt nog inte har tagit upp i detta direktiv. Min fråga är om kommissionen har för avsikt att lägga fram förslag i det avseendet och i så fall, när? Rübig Herr talman, mina damer och herrar! Föreliggande direktiv är ur min synvinkel säkerligen det viktigaste direktivet för Europas småföretag och familjeföretag. När man har arbetat, så har man anspråk på en rättvis lön. Delvis har denna låtit vänta länge på sig. Ju starkare partner, desto mer makt har han att låta ett företag vänta. Här träder för det första en reglering i kraft som skall se till att företagets likviditet också garanteras inom överskådlig tid efter fullgjord prestation. Det gläder mig att det i dag diskuteras i den lilla kretsen, eftersom man ser att direktivet är helt oomstritt och att Europaparlamentet ställer sig bakom direktivet helt och hållet. Vi vet att cirka 450 000 arbetsplatser årligen går förlorade på grund av försenade betalningar. När vi i dag talar om att säkra och att skapa nya arbetsplatser, så är detta ett mycket viktigt och centralt direktiv som hjälper oss att säkra 450 000 arbetsplatser om året i Europa. Detta vore egentligen värt förstasidorna i många tidningar, men man märker att kampen om arbetsplatserna egentligen redan har blivit en självklarhet. Jag är stolt över att Europaparlamentet lämnar ett så viktigt bidrag till detta. Detta initiativ har i första hand drivits intensivt framåt av till exempel Marianne Thyssen, av Folias och av Murphy, och vi är stolta över att vi kan kamma hem ett så bra resultat: Betalning inom 30 dagar, förebyggande åtgärder för att betalning verkligen skall ske, och inom 90 dagar har företaget tillgång till summan. Detta är sensationellt! Jag gratulerar! Jag är stolt över att få sitta med i detta parlament! Palacio Vallelersundi Herr talman! Låt mig börja med att gratulera alla dem som haft att göra med framarbetandet av detta direktiv, och särskilt dem som haft den tunga bördan i förhandlingarna under förlikningsförfarandet. Jag vet att de varit hårda även om jag personligen inte följt dem. Jag har följt de två behandlingarna, men inte denna tredje behandling. Som min kära fru Thyssen säger tar detta direktiv upp det som det bör och kan ta upp, varken mer eller mindre. Jag tycker att det är en utmärkt definition. Visst var kommissionens första förslag mycket ambitiösare, men eftersom vi rör oss i detta gränsområde i den inre marknaden - denna terräng som innefattar det som fortfarande är medlemsstaternas befogenhetsområde som förfaranderegler och civilrätt, äganderättsförbehåll, eller artikel 5 i förfarandet för betalning av ej bestridda skulder, etc. var förslaget från kommissionen inte i överensstämmelse med fördraget, eftersom vi inte hade en rättslig grund. Det nuvarande förslaget är om ni så vill mindre komplett, men inte mindre effektivt. Jag tror att dess återverkningar kommer att vara betydande. Det har också tidigare talare nämnt. Och jag kommer i synnerhet att framhäva ännu en, och det är att det öppnas en väg för att på allvar omfatta behovet att helt och hållet ge sig in i detta gränsområde. I dag upprätthålls verkliga hinder för att förbättra den inre marknaden, verkliga hinder för de fyra friheter fördraget fastställer, just därför att vi inte har en tydlig rättslig grund. Med Amsterdamfördraget kan vi få en tydligare rättslig grund, men vi måste göra en stor ansträngning för att fastställa en säker samordning och en harmonisering i alla dessa aspekter. Costa, Raffaele Herr talman, ärade ledamöter! Det är sällan ett direktiv är av så stort samhällsintresse som den åtgärd vi diskuterar i dag. Det berör, fortfarande i tysthet, miljoner småföretag och miljoner enskilda människor som bedriver rörelse. Jag tror att den prognos som man har kommit fram till efter rådets och parlamentets dialektiska ståndpunkt är rätt, i huvudsak korrekt. Man har funnit en jämvikt som säkerligen kommer att inverka betydligt på förhållandet mellan köpare och säljare. Det är en åtgärd som gynnar marknaden och inte begränsar den, trots att det är en åtgärd som innebär regler - reglerna måste ibland finnas där om man vill bibehålla en fri marknad - och därmed har en positiv förebyggande verkan som främst skyddar de svagaste: de svagaste i ekonomiska termer och de svagaste i sociala termer. Det finns vissa områden i Europa, vissa områden i mitt land till exempel, där ett starkt företag anger villkoren för marknaden på ett betydande, avgörande och entydigt sätt, nästan som om det hade haft monopolställning skulle jag vilja säga. Detta företag bestämmer uppenbarligen inte bara priserna utan också villkoren, däribland betalningsvillkoren: ibland är detta negativt för dem som behöver arbeta och tvingas vända sig till detta företag. Det handlar om lika behandling i den offentliga och den privata sektorn, vilket jag ser som någonting positivt och som kommer att avspeglas, eller snarare utvecklas i positiv riktning även för de offentliga finanserna. Man kommer att veta att den offentliga sektorn betalar inom en viss tid, och i och med att man betalar inom en viss tid kan inte längre det privata företag som har affärer med den offentliga sektorn lägga på pålagor som är alltför betungande för den offentliga sektorn. Därmed minskar även de offentliga utgifterna. Ebner Herr talman! Till vissa delar är det riktigt glädjande att allmänheten i de 15 europeiska staterna inte tar alltför stor notis om vår verksamhet, framför allt inte kvällar som denna då ni, herr talman, herr kommissionär, sju kolleger och motsvarande antal tjänstemän måste hålla ut. Det handlar om en fråga som är skenbart oviktig men som i verkligheten faktiskt rör många miljoner företag - jag kommer själv från medelklassen - och dussintals miljoner konsumenter. Det finns ett ordspråk på italienska: Non è mai troppo tarde - Det är aldrig för sent. Men för många små och medelstora företag, familjeföretag och unga företagares företag blir det för sent. Många företag kommer inte att överleva den tid man tvingas vänta tills det som vi i morgon förhoppningsvis kommer att besluta om med stor samstämmighet kan omsättas i faktiska rättigheter. Som företagare kommer de tyvärr inte att kunna se detta positiva steg i rätt riktning som något positivt. Detta är en hjälp för de små och medelstora företagen, bringar större rättssäkerhet, bättre äganderättsskydd och är slutligen ett sysselsättningsprogram, en hjälp framför allt för unga företagare och familjeföretag, med det är även ett skydd för konsumenten. Jag tror inte att denna aspekt kan markeras tydligt nog. Återstår för mig endast att framföra mitt tack till alla inblandade som efter år av bemödanden har kommit fram till detta resultat, och jag hoppas att nyttjanderättshavarna också snarast möjligt skall komma i åtnjutande av dessa fördelar. (Applåder) Vitorino . (PT) Herr talman! Jag skulle vilja säga att kommissionen nu bara vill göra ett inlägg för att gratulera Europaparlamentet, och särskilt föredraganden, Simon Francis Murphy, till det mycket positiva resultat som uppnåddes i förlikningskommittén, vilket därigenom gjorde det möjligt att, efter en hård förhandling - som alla goda förhandlingar är, anta detta direktiv som jag är övertygad om är ett speciellt viktigt direktiv, såsom har understrukits av flera talare, för de europeiska företagen eftersom det gäller alla handelstransaktioner mellan företag och mellan myndigheter, såväl i den privata som den offentliga sektorn. Jag tror också att jag härigenom svarar på en observation som Rolf Linkohr gjorde. Vi hoppas och vi är övertygade om att direktivet kommer att få en positiv effekt i alla företags dagliga handelstransaktioner, både när det gäller de stora multinationella företagen och de små och medelstora företagen. Men det är viktigt att understryka att det är för de små och medelstora företagen som ett sådant här direktiv är särskilt viktigt, för det är där som vi hoppas att direktivets effektivitet om försenade betalningar, genom marknadens egna regler, kommer att få störst positiva effekter. Jag är övertygad om att vi på detta sätt kommer att få en rättslig ram som samtidigt är seriös, sträng och effektiv; och kommissionen kommer att göra allt som står i dess makt, inte bara för att garantera ett lämpligt genomförande av detta direktiv i den interna rättsordningen under de närmaste två åren, utan också för att göra en eventuell utvärdering av situationen beträffande försenade betalningar när det gäller dess konkreta tillämpning. Jag skulle därför vilja avsluta genom att återigen gratulera Simon Francis Murphy och parlamentet till det beslut ni kommer att fatta. Thyssen Herr talman! Jag hade ställt en fråga till kommissionen om den har för avsikt att lägga fram ett förslag om etableringsvillkor för och ömsesidigt erkännande av inkassobyråer i Europa. Jag antar att det inte faller under kommissionärens behörighet och att han inte kan ge något svar på det nu. I så fall skulle jag dock gärna få det svaret litet senare eftersom det diskuterats en hel del kring det ämnet de senaste sammanträdena. Vitorino . (PT) Herr talman! Förutom den cartesianska självklarheten att det inte handlar om en fråga inom mitt ansvarsområde, kan jag svara ledamoten att jag har noterat er fråga och att kommissionen naturligtvis, som vanligt, kommer att besvara er fråga direkt. Talmannen Jag förklarar härmed debatten avslutad. Omröstningen skall äga rum i morgon kl. 12.00. (Sammanträdet avbröts kl. 23.30.)

Aplicación de gravámenes a los vehículos pesados de transporte de mercancías - Integración de los intereses ambientales en el sector del transporte y la internalización de los costes externos (continuación del debate) Presidente Continuamos con el debate sobre los informes de los señores El Khadraoui y Jarzembowski referentes al sector de los transportes. Silvia-Adriana Ţicău en nombre del Grupo del PSE. - (RO) En primer lugar me gustaría felicitar a mis colegas los señores El Khadraoui y Jarzembowski. El sector del transporte es uno de los sectores clave que contribuyen a la economía de la Unión Europea y al desarrollo social. Según la petición del Parlamento Europeo, la Comisión Europea propuso internalizar los costes externos y enmendar la Directiva de la Euroviñeta. Sin embargo, el momento elegido para realizar esto es un tiempo de dificultades, ya que como consecuencia de la crisis económica, el volumen de pedidos está bajando, los transportistas se enfrentan a un aumento de los costes, las empresas quiebran y se pierden puestos de trabajo. Aunque los textos propuestos por la Comisión marcan un paso hacia delante en el desarrollo del transporte que respeta y protege el medioambiente, se pueden y deben mejorar. No creo que el método del señor Jarzembowski, en el que sólo se critica pero sin proponer nada mejor, sea el correcto. Una directiva que no pueda aplicarse obligatoriamente a todos los Estados miembros no conseguirá, a mi modo de ver, su objetivo y puede distorsionar significativamente el mercado interno mediante barreras que algunos Estados miembros, si así lo desean, pueden introducir para bloquear la libre circulación de personas y mercancías. Éste es el motivo por el que considero que el proceso de internalización de los costes externos debe aplicarse a todos los tipos de transporte y evitar un impuesto doble. De esta forma, si algunos Estados miembros han decidido introducir peajes de carretera, entonces, no deberán introducir más adelante una ecotasa adicional. De hecho, ésta es también la postura adoptada por el señor El Khadraoui y por mí misma. Los costes incurridos por la congestión del tráfico suponen un 1 % del PIB. Por tanto, debemos actuar para reducir éste, pero el coste de estas medidas no debe ser sólo pagado por los operadores de transporte de mercancías y pasajeros, ya que la congestión es causada por todos los vehículos, especialmente debido a infraestructuras defectuosas. Los Estados miembros deben invertir en la construcción de autopistas, ferrocarriles de alta velocidad y en aquellas alternativas que puedan atajar la congestión del tráfico. El transporte intermodal facilitará la transferencia de mercancías de la red de carreteras al sistema ferroviario, marítimo o aéreo, haciendo el transporte de mercancías y pasajeros más eficaz. En conclusión, necesitamos una estrategia integrada para el desarrollo del transporte europeo que proteja el medioambiente pero sin internalizar los costes externos que afecten a la competitividad del transporte por carretera. Dirk Sterckx Señor Presidente, estoy de acuerdo con el señor Jarzembowski cuando dice que la movilidad es esencial para la sociedad. También estoy de acuerdo con la señora Wortmann-Kool cuando dice que, aquí, también debemos prestar particular atención al mercado interno. No obstante, en mi opinión, este compromiso no lleva en esa dirección. Tanto el mercado interno como lograr acuerdos entre los los Estados miembros es importante. Además, éste es solamente un primer paso hacia un sistema sobre el que tenemos que pensar en su totalidad, en un determinado tiempo y ajustarlo en puntos determinados. La gran mayoría de nuestro grupo apoya el compromiso alcanzado con el ponente, y le doy las gracias por ello. La internalización de lo costes externos, tal como he entendido que decía el ponente, no es un impuesto habitual, de este modo, los ingresos generados deberán utilizarse para reducir los costes externos, componente esencial de la posición del Parlamento y si no sucede así, ya no existe compromiso. Por lo tanto, estamos de acuerdo en incluir la contaminación atmosférica, la contaminación acústica y la congestión en la internalización de costes externos. No obstante, en el caso de la congestión, si el objetivo es luchar y reducir este fenómeno, todos los usuarios de las carreteras deberán tratarse de la misma forma sin ningún tipo de discriminación entre los diversos elementos responsables. Otro punto importante es que un Estado miembro presente un plan de acción e indique sus planes para reducir la congestión. Después de todo, la asignación obligatoria es importante; el ponente también ha señalado que este es un componente esencial. En cambio, el Parlamento tiene claro que la asignación obligatoria, es decir el uso de los ingresos, es muy importante. Me gustaría decirle a la señora Wortmann-Kool que, si no se cumplen estas dos condiciones -tratamiento equitativo de todos los usuarios de las carreteras responsables de la congestión y asignación obligatoria clara de los ingresos del gravamen- y si el Consejo no está de acuerdo, el Grupo de Alianza de Liberales y Demócratas de Europa también retirará su apoyo a este compromiso. Roberts Zīle Gracias señor Presidente, en primer lugar me gustaría dar las gracias a los dos ponentes, especialmente al señor El Khadraoui, por su difícil tarea de llegar a un compromiso. Creo que parte del compromiso lo votará la Comisión de Transportes y Turismo -la parte relacionada con el uso de la asignación obligatoria de los impuestos- pero la sesión plenaria votará, sin lugar a dudas, una parte en concreto, la relativa a la congestión. También me gustaría dar las gracias a mis colegas diputados por su entendimiento acerca de no eliminar el gravamen basado en el tiempo en países periféricos de la Unión Europea, donde los vehículos pesados de transporte de mercancías generan una contaminación importante, debido a las largas colas de espera en las fronteras día y noche. Por último, una vez hayamos aprobado esta directiva de una forma u otra, tengo la esperanza de que, independientemente de la crisis, los Estados miembros no subordinarán la situación a corto plazo a objetivos a largo plazo. Creo que esto sería muy importante para resolver el problema. Gracias. Eva Lichtenberger Gracias, señor Presidente, Señorías, la decisión de mañana sobre los costes externos en el sector del transporte de mercancías por carretera decidirá lo siguiente: si el transporte de mercancías, en última instancia, es sostenible; si, en el futuro, habrá una competencia leal entre el transporte por carretera y el ferroviario; y, por último, si el principio del que contamina paga se aplicará al tráfico de carretera, al menos hasta cierto punto. Los costes no son nuevos; los hemos tenido desde hace bastante tiempo, pero hoy en día se sufragan con presupuestos nacionales. Sin duda el entorno y la salud de los que viven cerca de las relaciones de tráfico deben estar por encima y tener carreteras descongestionadas. Las cargas que esto supone son bien conocidas por todos nosotros e incluso se ha documentado el impacto en la salud y las rutas de tránsito, por ello Ésta es nuestra llamada de atención. Los estándares más estrictos para las emisiones de escape de los vehículos de mercancías, en los cuales teníamos grandes esperanzas, eran inadecuados. Cualquier mejora en cada vehículo individual de mercancías no significó nada ya que el crecimiento simultáneo lo canceló todo. Todo esto significa que necesitamos nuevas medidas con nuevos objetivos para proporcionar un marco mejor para un mercado que se ha desenfrenado. No obstante, esto también significa que es necesario abolir los atenuantes para los vehículos pesados, que todavía existen, ya que lo que esto hace es recompensar a los que contaminan por contaminar. Pedimos una inclusión lo más completa posible de todos los costes externos que surjan y que en la actualidad son soportados por los presupuestos y terminaré con mi habitual "ciertamente opino": que la parte más sensible de los Alpes necesita una protección especial. Erik Meijer Señor Presidente, la abolición de las aduanas fronterizas y la paridad de las monedas dentro de Europa han aumentado la escala de la economía. El gobierno ha creado una red de autopistas cada vez más amplias y densas, además, muchas mercancías recorren largas distancias, algunas veces durante las diversas fases del proceso de producción. Estos desarrollos tienen un impacto negativo en el medioambiente y los costes no los soportan los transportistas. En parte y como consecuencia de esto, el transporte de mercancías se ha ido abaratando a lo largo de los años, lo que fomenta todavía más el transporte y aumenta mucho más el impacto medioambiental. He sido miembro de esta Cámara durante cerca de diez años y a menudo he oido hablar de aplicar un gravamen a los transportistas por el daño medioambiental que están causando, pero lamentablemente los resultados todavía no son satisfactorios. Algunas veces parece que los políticos estuvieran más interesados en los modelos de cálculo que en los resultados que se puede obtener de su uso y las decisiones que se tomaron en el año 2006 sobre esta materia no han producido suficientes resultados. En lo que respecta a mi grupo, el objetivo debe ser dar una oportunidad a los medios de transporte más respetuosos con el medio ambiente -transporte ferroviario y marítimo- y frenar los más perjudiciales: el transporte por carretera y aire. Ante la ausencia de un objetivo claro como éste, los modelos de cálculo y más normas europeas únicamente generan burocracia sin beneficio alguno para los humanos o el medio ambiente. Mi país, los Países Bajos, es un ejemplo de cómo no hacer las cosas. Durante casi vente años se ha estado debatiendo la tarificación por el uso de la infraestructura vial -un impuesto de tráfico por carretera según la distancia recorrida- y ahora está completamente estancada. La impresión con la que se quedan los votantes es que se está pagando un impuesto por la congestión sin ninguna perspectiva de solución a los problemas mediante la mejora de los ferrocarriles y de los servicios públicos de transporte de pasajeros. Europa no debe repetir los mismo errores que los Estados miembros, sino eliminar todas las barreras para las medidas regionales y nacionales mediante una coordinación eficaz de las mismas, mejorar el pago de gravámenes transfronterizos y proporcionar a los conductores profesionales una mejor información acerca de lo que pueden encontrarse fuera de las áreas donde viven. Las propuestas del señor El Khadraoui proporcionan el ámbito para esto y por ello, tiene el apoyo de mi grupo. Además, el señor Jarzembowski se centra principalmente en el molesto ruido del tráfico ferroviario y en esto coincidimos con él, pero, no obstante, al mismo tiempo me gustaría señalar que la construcción de más y más barreras contra el ruido a lo largo de las líneas ferroviarias no puede ser la solución. Johannes Blokland Señor Presidente, después de un largo y duro debate, nos encontramos en vísperas de aprobar la posición del Parlamento en la primera lectura. Estoy bastante satisfecho con el resultado y muy satisfecho con la colaboración con el ponente. Es importante que se dé a los Estados miembros la oportunidad de aprobar los costes externos de aplicación para el que contamina. Y ahora no dudemos a la hora de aprobar los costes de congestión, contaminación atmosférica y acústica que, en última instancia, serán del consumidor. Sin embargo, creo que los Estados miembros deben mantener la oportunidad de variar los costes. Además, debe ser posible determinar el origen de las cargas impuestas clara y transparentemente a los costes reales incurridos y no permitir que los Estados miembros introduzan un tipo de impuesto excesivo y por consiguiente, la enmienda 40 se tendrá que eliminar del informe. También me gustaría que el Consejo me dijera si comparte la opinión del Parlamento de que los ingresos de la Euroviñeta deberán utilizarse para reducir los costes externos ya que esto será decisivo a la hora de apoyar la Directiva de la Euroviñeta. Además, esta propuesta no puede quedarse aislada. Los camiones no son los únicos usuarios responsables de los costes de congestion, otros modos de transporte también la generan, a excepción del transporte marítimo y aéreo, que se cubrirá mediante el régimen de comercio de derechos de emisión, estos transportistas deben también hacerse cargo de los costes externos, siendo una forma de pagar por "sus actos". También me gustaría aprovechar esta oportunidad para pedir apoyo para mi enmienda 76. No entiendo por qué la Comisión decidió cambiar el texto anterior sobre el gravamen regulatorio de "cualquier vía urbana". La imposición de ese gravamen regulatorio es de competencia nacional y corresponde a los Estados miembros decidir la forma en la que quieren imponer ese gravamen regulatorio, siempre que, naturalmente, no sea discriminatoria. Propongo que volvamos al texto antiguo del año 2006, y para ello les pido su apoyo. Como nota final, es de suma importancia que la Comisión garantice que los Estados miembros no utilicen esta directiva para imponer gravámenes demasiados excesivos en el transporte de mercancías. La Comisión debe tomar muy en serio su tarea según el Artículo 11(1). Si un Estado miembro convierte en una farsa el cálculo del gravamen de coste externo o del valor máximo, la Comisión deberá sancionar al Estado miembro. Reinhard Rack (DE) Señor Presidente, la economía, el medioambiente y los ciudadanos son las tres piedras angulares a las que debe ajustarse la ley europea relacionada con la tarifiación vial y la Euroviñeta. Cuando nos referimos al transporte de mercancías en Europa probablemente será correcto decir que debemos clasificar estas tres prioridades de modo diferente, según el orden alfabético inverso, ni más ni menos. Ahora debemos priorizarlas así: primero las personas, después el medioambiente y por último la economía. Nosotros, es decir, la Comisión y el Parlamento, queremos hacerlo así. La Comisión ha presentado una propuesta acertada sobre el tema de internalizar los costes externos, sugiriendo un reflejo más real de los costes del transporte -en el transporte de mercancías, pero no sólo allí- y tenemos que agradecerlo al anterior Vicepresidente Barrot y al actual, el señor Tajani. En la Comisión de Transportes y Turismo mejoramos la propuesta, en concreto, enfatizamos todavía más las preocupaciones de los más afectados: los ciudadanos, el medioambiente y la economía. En este contexto, me gustaría dar las gracias al señor El Khadraoui y a todos aquellos que han participado constructivamente en este proyecto. También tuvimos en cuenta el sentido de la proporción; es decir, Europa no puede y no debería regularlo todo y cada detalle. Los Estados miembros, como los propios forjadores de sus condiciones específicas, deben ocupar su lugar que también se aplica, especialmente, a este tema que estamos debatiendo hoy de la congestión. En este caso, no se trataría de castigar a los que se encuentran atrapados en medio de una congestión sino de proponer soluciones constructivas que nos ayuden a evitarla El diseño debería sentar precedentes, no prohibiciones. Tal como ocurre a menudo con nuestro texto, los problemas surgen en los detalles. La propuesta original de la Comisión, después de un cuidadoso cálculo de los costes, pedía olvidarnos de todo y establecer, después de todo, un límite de costes final superior. En la comisión rechazamos esto como un sinsentido mediante la Enmienda 20. Mañana votaremos este punto como la Enmienda 20 y el ponente está a favor y les pido a todos ustedes que lo apoyen: es necesario ganar esta votación. Para finalizar, me gustaría comentar que es lamentable que la Presidencia checa no haya previsto enviar un representante al Parlamento para esta propuesta legislativa tan importante. Brian Simpson Señor Presidente, comentaré el informe del señor El Khadraoui. Me gustaría dar las gracias al ponente y sus colaboradores por el trabajo realizado y por llegar a un compromiso cuando, en estos tiempos, parecía imposible. En este debate existe un gran número de puntos a tratar. En primer lugar, éste es el comienzo, no el final, y el compromiso conlleva el derecho de los Estados miembros a elegir entre introducir o no el gravamen por congestión. También quiero recordar a sus Señorías, en particular el Grupo del PPE-DE, que esta Cámara ha solicitado constantemente a la Comisión una propuesta y una estrategia para internalizar los costes de todos los medios de transporte -en particular el transporte por carretera- y de hecho se ha remarcado a medida que nuestras carreteras se congestionan todavía más y el calentamiento global se agrava. Existe también la necesidad de ver un sector de transporte por carretera más equilibrado y que no sólo sea sostenible económicamente sino también medioambientalmente, y que reconozca que tiene que pagar un precio justo por los costes que genera, ya sean costes medioambientales o de infraestructuras. No podemos tener la actitud de "no hacer nada", aunque en los últimos meses esta frase es habitual entre los conservadores. Sé que la elaboración de este informe no ha sido fácil; algunos miembros creen que va demasiado lejos, mientras que otros piensan que se queda corto. Sin embargo, en esta primera fase, creo que este compromiso merece nuestro apoyo. Me gustaría que en el futuro se incluyera otros costes externos, lo que remarcaría el apoyo de mi grupo respecto a que todos los ingresos procedentes de la Euroviñeta se deberían asignar al sector del transporte de modo que se pudiera acercar la transparencia y la opinión pública Este informe es un intento serio de proporcionar lo que el Parlamento ha venido demandando durante muchos años. Será un instrumento importante para combatir la congestión, mejor el medioambiente y facilitar un cambio modal que es por lo que se merece nuestro apoyo total. Comisario, yo no me preocuparía demasiado por no estar de acuerdo con el señor Jarzembowski: el Grupo Socialista lo hemos estado haciendo con éxito durante años. Paolo Costa (IT) Señor Presidente, Comisario, Señorías, ésta es la tercera vez que tengo la ocasión de tratar este tema. Durante la legislatura anterior, tuve el placer de ser ponente para un informe de iniciativa propia sobre este tema y después, no hace mucho, aprobamos la versión anterior de la Euroviñeta. No deberíamos olvidarnos del motivo por el que este proceso se ha alargado durante tanto tiempo. Al menos, se está tratando tres factores simultáneamente. Hasta hace poco, las carreteras y otras infraestructuras las pagaban los contribuyentes. La Euroviñeta está allanando el camino para permitir que al menos parte de la responsabilidad del pago de la carga financiera de las infraestructuras recaiga en el usuario, de forma que sea claramente más justo. Es decir, la Euroviñeta es un instrumento diseñado para asegurar una equidad tributaria, a pesar de que, en este momento, todo indique lo contrario. Asegurarnos de que esto ocurre de forma diferente dependerá de la ingeniería financiera de los distintos estados, que no permiten que Europa trate este tema; de lo contrario, estaríamos demasiado dispuestos a hacerlo. La Euroviñeta actual observa el principio de "quien utiliza paga". Ahora, tenemos el problema de cambiar a un sistema de "quien contamina paga", que es otro principio que debemos buscar para abordarlo. En lo que a mí respecta, el compromiso que hemos alcanzado es un buen compromiso al que debemos aferrarnos tanto como sea posible, lo que prueba que, si el Consejo está de acuerdo, efectivamente lo podremos aprobar... (El Presidente interrumpe al orador) Seán Ó Neachtain (GA) Señor Presidente, me gustaría comentar que entiendo los motivos que respaldan este informe. Sin embargo, en lo que me concierne es injusto ya que esta obligación, la Euroviñeta, aumenta los costes de los países que están a una larga distancia del centro del mercado. El Comisario comentó que las regiones montañosas se oponen al mercado único, pero ¿qué pasa con las áreas como mi propia circunscripción en el Oeste de Irlanda de donde salen mil camiones cada semana? Se ven afectadas de camino al mercado. Y ¿qué tiene esto que ver con ser un mércado único? No lo es. Los costes aumentan para los países periféricos debido a la integración de los intereses ambientales. Sin embargo, no puede tenerlo todo a la vez. Debe pensar en los países periféricos y proporcionarles un trato justo, señor Presidente, algo que no se ha realizado en este informe. Sepp Kusstatscher (DE) Señor Presidente, Señorías, no existen dudas científicas de que debe frenarse el consumo de combustibles fósiles ya que las materias primas son limitadas y la combustión de estos fósiles es la causa principal del caos climático. Todos sabemos que alrededor de un tercio de los combustibles fósiles se despilfarra en viajes y en el transporte y que los vehículos de mercancias, en particular, causan un enorme daño a las personas y al medioambiente, daño que el contribuyente tiene que pagar. En esencia, todos estamos de acuerdo con el principio de pagar los costes reales. Aún así, cuando tenemos las medidas específicas para aplicar los costes reales, todo son excusas. Es totalmente incomprensible por qué las acciones que se llevan a cabo para paliar las crisis no son mucho más coherentes. No se considera correcto continuar fomentando una economía de transporte poco saludable y abotargada. El objetivo 20-20-20 no se podrá alcanzar nunca. Debemos dejar claro que la deshonestidad pone en peligro el futuro de nuestros nietos. Ulrich Stockmann (DE) Señor Presidente, en primer lugar me gustaría dar las gracias al señor El Khadraoui, quien ha conseguido un compromiso factible en unas condiciones realmente difíciles. Para nosotros, los responsables políticos del transporte, es un cambio súbito que la contaminación atmosférica, acústica y la congestión se incluyan en los peajes ya que eso refuerza el principio de "quien contamina paga". Este principio evita que los beneficios vayan a parar a manos privadas cuando la sociedad paga por los daños (concepto democrático social). El Parlamento ha resuelto introducir este principio en todas las formas de transporte gradualmente, de este modo, finalmente, habrá una competencia justa entre el ferrocarril, los camiones y las vías de navegación interior. En este punto, debe quedar claro que dependerá totalmente de los Estados miembros aplicar o no esos peajes adicionales. No se forzará a nadie a hacerlo. Todo lo que estamos haciendo aquí es establecer un marco básico, para que los diferentes modelos de peaje en Europa sean homogéneos, evitando de ese modo, la discriminación ya que las mercancías por carretera deberían tratarse de modo comparable en todo el mercado interno. Para nosotros, no se trata de conseguir ingresos adicionales sino de dirigir el transporte más sólidamente mediante señales de precios. La Comisión de Transportes y Turismo tiene razón al querer que la delimitación obligatoria de este ingreso adicional se utilice para reducir el daño externo. Sin embargo, en mi opinion, todavía queda un inconveniente. La decisión de la comisión, tal como se encuentra a día de hoy, vincula, lamentablemente, la introducción de los costes de la congestión para los vehículos de mercancías con la inclusión de otros modos de transporte, como los turismos. Esto evitará la introducción de costes de congestión en aquellos Estados miembros, como Alemania, que no desean aplicar peaje a lo turismos, y que, por tanto, nos niega un instrumento importante de tributación en el campo de la política de transporte. Ésta es mi conclusión: la votación de mañana supone un avance en la política de transporte después de décadas de debate sobre los costes externos. Espero que obtengamos la mayoría necesaria para conseguir este avance. Jeanine Hennis-Plasschaert (NL) Señor Presidente, el único motivo -a mi modo de ver- de considerar seriamente esta propuesta es que crea un marco Europeo en el que pueden participar los Estados miembros que son los que, en última instancia, se benefician del mercado interno. De hecho, se está haciendo un mal uso del concepto "verde" con demasiada frecuencia con el objetivo de conseguir algún tipo de proteccionismo; un buen ejemplo de esto son las prohibiciones de conducción sectoriales. Hemos recorrido un largo camino y sin embargo, todavía quedan algunos puntos espinosos por debatir. Dejaré claro, que en lo que a mí me concierne, la posibilidad de un gravamen por congestión para el transporte de mercancías por carretera es inadmisible y también creo que el abandono de la asignación obligatoria es inaceptable. Tal como mencionó anteriormente mi colega el Señor Sterckx, si, en la segunda lectura, resulta que no hay mayoría en esta Cámara y en este Consejo a favor de estas posiciones, el Grupo de Alianza de Liberales y Demócratas de Europa retirará su apoyo a esta propuesta. El transporte de mercancías por carretera es una fuerza propulsora importante de nuestra economía y es particularmente importante que no perdamos de vista este hecho y menos en estos tiempos. Permítanme también -en nombre del Grupo del Partido Popular Europeo (Cristianos Demócratas) y los Demócratas Europeos- concluir diciendo que las estrategias del tipo "un elefante en una cacharrería" casi nunca funcionan.. Wiesław Stefan Kuc (PL) Señor Presidente, la crisis que está pasando factura a los transportistas por carretera debería prevenirnos de introducir nuevos reglamentos de aplicación de gravámenes, a menos que lo que realmente queramos sea agravar la crisis. El transporte ha sido siempre el elemento vital de toda la economía. Hemos tenido malas experiencias con la reforma de las políticas de agricultura común y es probable que esto se vuelva a repetir ahora. Debemos recordar que los transportistas por carretera no son, en general, grandes empresas sino empresas con un puñado de vehículos. No les hagamos pagar por el mantenimiento del país, esto ya se hace mediante el pago de los impuestos del petróleo, el seguro, revisiones de carreteras y a través de otros gravámenes. La introducción de pagos por costes externos aumentaría significativamente el coste del transporte y supondría tener que pagar dos veces por la misma cosa. Es obvio que hay que transportar las mercancías, ya que siempre habrá productores y consumidores de mercancías que será necesario transportar, pero ¿tenemos que hacerles responsables de los costes de las infraestructuras? Creo que sería mejor suspender todas estas acciones hasta que vengan tiempos mejores, o rechazar completamente la propuesta de la Comisión. Michael Cramer (DE) Señor Presidente, el transporte, y sobre todo el transporte por carretera, es responsable del 30 % de las emisiones de CO2 e incluso con esta directiva estamos muy lejos de conseguir la competencia justa entre los diferentes modos de transporte. Desde mitad de los años 1990 la UE tiene un peaje ferroviario obligatorio que se aplica a cada locomotora en cada kilómetro de vía y que prácticamente carece de límite de tamaño. En las carreteras, se deja a los Estados miembros decidir si aplicarán o no el peaje, solamente para vehículos de mercancías que pesen más de doce toneladas o más y por autopista. Pero esto es competencia desleal y conduce a que el tráfico se pase del ferrocarril a las carreteras en vez de, tal como a menudo indican sus grandiosos discursos, pasar de las carreteras al ferrocarril. En Eslovaquia el peaje del ferrocarril es dos veces más alto que en Alemania y los eslovacos no tienen que pagar ningún peaje de carretera. Esto es una auténtica locura. Éstos son los motivos por los que necesitamos esta directiva. Necesitamos el reflejo real de los costes. Si los miembros del grupo del Partido Popular Europeo (demócratas cristianos) y de los Demócratas Europeos, creen que no deberían incluirse los costes de congestión, al menos deberían votar por la inclusión de los costes climáticos, los costes de accidentes y los costes por la contaminación acústica. De este modo ganarían en credibilidad. Aquellos que voten "no" sobre este tema están cediendo ante el cambio climático y arruinando a nuestros hijos y a los hijos de nuestro hijos ya que no tendrán futuro en este planeta. Necesitamos reglamentos más duros de lo que han propuesto la Comisión y la mayoría en esta Cámara. Luís Queiró (PT) Señor Presidente, la revisión de la Directiva de la Euroviñeta debería haberse utilizado para fomentar un transporte por carretera más sostenible y respetuoso con el medio ambiente. Sencillamente, en mi opinión, con el resultado obtenido en la comisión, hemos escogido el camino equivocado. No hemos elegido medidas que fomenten un transporte de mercancías más sostenible y, en su lugar, hemos trasmitido el mensaje incorrecto en estos momentos de crisis, con una revisión que, según todas las indicaciones, sólo agravará todavía más la ya precaria situación de muchas empresas de transportes. Muchas de ellas son pequeñas y medianas empresas y suponen la mayoría de las empresas en Europa. Sabemos que las medidas con el objetivo de combatir la contaminación o estimular la innovación tecnológica, como los vehículos con más motores más límpios y más inteligentes, son esenciales. El problema, que está empezando a crear serias dificultades, reside en la imposición del gravamen por congestión. En cuanto a las "horas punta", la causa de todo esto son, por encima de todo, los automovilistas que viajan al trabajo o negocio o en el tiempo libre. Al imponer un gravamen que afecta al transporte de mercancías, estaremos castigando a aquellos que suministran el trabajo de nuestra vida diaria y que lo hacen de la forma más rápida y flexible y de puerta a puerta. También estaremos actuando unilateralmente si fracasamos en, por ejemplo, actuar para cambiar las horarios de trabajo, la prevención de accidentes o planificación y mantenimiento de carreteras y cuestionaremos la movilidad que define nuestras sociedades y la economía de mercado. También estamos poniendo en duda otras medidas tomadas para fomentar la cohesión económica, social y territorial de la Unión Europea. En mi país, Portugal, y en los países periféricos, esta medida estrangulará la actividad económica ya que sólo seremos meros contribuyentes de cualquier gravamen de tránsito. Señor Presidente, en resumen: con este gravamen estaremos malinterpretando los objetivos medioambientales, que son importantes, causando más dificultades e incluso la bancarrota para las pequeñas y medianas empresas y, de este modo, contribuiremos directamente al aumento del desempleo y la inestabilidad social de las sociedades europeas. La elección es nuestra, y que no quepa duda de que deberemos justificar las consecuencias de nuestras decisiones. Inés Ayala Sender (ES) Señor Presidente, querría expresar nuestra profunda decepción, también desde los bancos socialistas -aunque periféricos geográficamente- por la inoportunidad de este texto. En primer lugar, porque no era todavía el momento. Sin haber siquiera evaluado la Euroviñeta II -que sólo hace medio año que se ha empezado a aplicar- abrimos, digamos, un nuevo expediente. Y también, porque en lo más crudo de una brutal crisis financiera económica y social, que ha devastado la actividad del transporte de mercancías, parece una mala broma proponer ahora una medida que conlleva necesariamente un aumento de costes de las mercancías que circulan especialmente en los países de la periferia europea, que son, precisamente, los más afectados por el desempleo y que carecen de alternativas: ni ferrocarril, ni autopistas del mar. Porque no existen y, además, no hay voluntad en la frontera. A continuación, porque el Parlamento Europeo ha solicitado históricamente una internalización para todos los medios y no sólo para el que ya tiene gravamen transfronterizo. Pedíamos a la Comisión un esfuerzo real de creatividad para obtener un sistema solidario intermodal y mantener así la coherencia en nuestra apuesta europea a favor de una cadena logística co-modal y este texto lo contradice en su parcialidad. Y, por último, porque considero que no es honesto decirles a los ciudadanos que este instrumento resolverá la congestión para siempre, esa congestión que sufren a diario. Si fuera real, el primero en pedir este instrumento sería el propio sector del transporte de mercancías por carretera, pues es el que ya paga hoy los retrasos en los atascos conurbanos. El ponente propone una transacción loable por su agudeza, pero que contiene una endeblez jurídica evidente que, aunque la Comisión la conoce, la niega, por no hablar del mensaje confuso que enviamos a los ciudadanos al establecer normas europeas cuya aplicación queda al libre albedrío de los Estados miembros. Lo dicho, no era el momento y se trata de un instrumento incompleto y poco solidario, al menos con la periferia. Fiona Hall Señor Presidente, me gustaría comentar que es necesario incluir las emisiones de CO2 en la Euroviñeta ya que las cantidades procedentes de los vehículos pesados de transporte de mercancías suponen casi un cuarto de las emisiones del transporte por carretera y, a pesar de que la tecnología de los turismos es cada vez más eficaz, no ocurre lo mismo con la eficiencia del carburante de los vehículos pesados que no se ha mejorado en los últimos quince años. Si no incluimos el CO2 en la Euroviñeta ¿qué otras opciones nos quedan? Muy pocas ya que antes volarán los burros que los ministros de Finanzas de la UE (Ecofin) lleguen a un acuerdo sobre la fiscalidad del carburante a nivel de la UE. O peor aún, si un Estado miembro quiere aplicar un sistema de peaje que refleje los costes externos del CO2, no podrá hacerlo a menos que ahora incluyamos el CO2 en la Euroviñeta. Excluir el CO2 de la Euroviñeta sería injusto dado que todos los Estados miembros en la actualidad se han unido a los objetivos de reducir el CO2 para cumplir con la decisión tomada de repartir el esfuerzo. Necesitan disponer de una variedad de herramientas. Philip Bradbourn Señor Presidente, me gustaría hablar especificamente sobre el informe de la Euroviñeta realizado por el señor El Khadraoui, cuyo tema ya se ha debatido en esta Cámara de varias formas y en muchas ocasiones. Mi posición es todavía la misma en cuanto a que no veo necesario apilar impuestos añadidos a la industria que ya ha sido fuertemente afectada por el freno económico. En el Reino Unido, se ha retirado más de 50 000 millones de libras del transporte por carreteras cada año, y solamente 10 000 millones de libras vuelven a ser invertidos en el transporte en general. Otro tanto para una asignación obligatoria. En un momento en el que nos estamos enfrentando a una de las mayores crisis que ha existido, y en la que los negocios, grandes o pequeños, van a la bancarrota cada semana, ¿por qué estamos debatiendo a nivel europeo una serie de medidas que agravarán el problema? En este contexto, también puedo decirle al señor Simpson que es mejor no hacer nada que hacer algo mal, ya que estoy seguro que es algo que su partido descubrirá y por lo que pagará en las próximas semanas. Un apunte más, me gustaría que los diputados supieran que, en el Reino Unido, las cuestiones relacionadas con la aplicación de la tarificación por el uso de la infraestructura vial las deciden las autoridades locales. En mi región, West Midlands, los siete ayuntamientos locales con distintas ideas políticas rechazaron de pleno la idea de aplicar este plan. En la región del señor Simpson, los ciudadanos rechazaron de manera abrumadora la tarificación por el uso de la infraestructura vial en un referéndum celebrado en el área de Manchester. Por ello, me gustaría preguntar al Parlamento y a la Comisión europea cuál es la parte que no entienden. La UE no debería imponer el método "de talla única" en esta área, sino que debería ser una cuestión que se determinara únicamente a nivel nacional y local. Jörg Leichtfried (DE) Señor Presidente, me gustaría aprovechar esta oportunidad -tan pronto como se guarde silencio en esta Cámara- para felicitar al ponente. Fue un trabajo duro y aun así se consiguió un progreso notorio que representa un pequeño paso en el camino para completar la integración de los intereses ambientales de los vehículos pesados de transporte de mercancías, especialmente en no permitir compensación alguna por el gravamen adicional y en incluir la contaminación acústica y atmosférica y hasta cierto punto la congestión, con espacio para debatir si esto, en particular el caso de la congestión, no es de alguna manera demasiado poco. No obstante, no estoy satisfecho con algunos elementos y me gustaria comentarlos. El problema del cambio climático debe ser un tema que todo el mundo conoce o sabe algo sobre ello. Por eso, hemos decidido como requisito especial, particularmente para la industria pesada, que no son fáciles de cumplir y que todavía se podría debatir más. Sin embargo, lo que nadie en Austria ni en el resto de Europa entiende, en estas circunstancias, es que el grupo Partido Popular Europeo (demócratas cristianos) y de los Demócratas Europeos han evitado que una de las mayores causas de emisiones de CO2, llámese tráfico de tránsito de mercancías pesadas, que tengan que pagar un solo céntimo de euro de los costes que han originado. Se trata de algo, Señorías, que no podrán explicar a sus electores. Ellos tendrán que pagar estos costes con sus impuestos y realmente no sabrán el porqué. Si el ponente del Grupo del PPE-DE cree que han perdido una batalla aquí, le diría que espero que pierdan muchas batallas como ésta ya que sería por el bien de la inmensa mayoría de los ciudadanos de Europa. Bilyana Ilieva Raeva (BG) El informe sobre el peaje de carreteras contiene algunas sugerencias que harán que el transporte en la Unión Europea sea significativamente mucho más caro, sobre todo en largas distancias y cuando se utilicen transportistas de los países periféricos de la UE, como Bulgaria. No sólo los transportistas sufrirán las consecuencias de esto, sino también sus clientes directos, los minoristas y el consumidor final en la Unión Europea. Los operadores del transporte por carretera ya han sido golpeados por la crisis económica y financiera y en comparación con el año 2007 la demanda de los servicios de transporte se ha reducido un 50 %, además se ha registrado un 110 % más de bancarrotas en este sector. Debido a la falta de requisitos reglamentarios parecidos, los transportistas europeos no son tan competitivos como las empresas de terceros países que realizan un gran número de expediciones de mercancías en la Unión Europea. Las empresas que ha invertido en vehículos ecológicos en los últimos años están en una posición particularmente difícil. En la actualidad, no pueden hacerse cargo de sus contratos de arrendamiento y por consiguiente están abocados a la bancarrota. Si tenemos en cuenta todas estas condiciones, apoyo firmemente las propuestas 71 y 72 que recomiendan que el factor "congestión" no debiera incluirse en la directiva. También creo que es extremadamente importante que no permitamos que los recursos recogidos de los peajes de carreteras se transfieran a otros medios de transporte, lo que tendría un impacto grave, especialmente en los países con infraestructuras de carreteras no desarrolladas, como es el caso de mi país, Bulgaria. Marian-Jean Marinescu (RO) Necesitamos una política europea coherente y sostenible en el sector del transporte que respete los principios de subsidiariedad y proporcionalidad. Una medida positiva es la internalización de los costes externos por contaminación atmosférica y acústica. Los peajes que pagarán los vehículos pesados por utilizar las infraestructuras de las carreteras apoyarán, a largo plazo, las enormes inversiones realizadas en infraestructuras incluidos los planes de recuperación económica nacionales y europeos tanto a nivel de redes de transporte transeuropeas y de otras categorías de infraestructuras de carreteras, incluidas las regiones montañosas donde, muchas veces, es particularmente difícil construir carreteras. Sin embargo, a corto plazo, todavía es responsabilidad de los Estados miembros encontrar formas rápidas especificas de financiar estas inversiones a través del uso razonable de los fondos que les proporciona la UE, como parte de la financiación de la Red Transeuropea de Transporte (RTE-T) y a través de los Fondos Estructurales y e Fondo de Cohesión, además de las franquicias y la colaboración público-privada. La Comisión Europea debe apoyar, utilizando los instrumentos disponibles, las iniciativas de ampliar las redes de infraestructuras de los Estados miembros, especialmente en los nuevos Estados miembros. En relación con la introducción de un gravamen a aquellos que utilicen las infraestructuras para ayudar a resolver el problema de la congestión, creo que esta propuesta debería examinarse más detenidamente, tendiendo en cuenta que la congestión no depende exclusivamente de los coches, sino mas bien de la capacidad de los Estados miembros para planificar y desarrollar eficazmente infraestructuras nacionales a nivel regional y local. Por este motivo, creo que es necesario que exista una mejor correlación entre los planes de desarrollo espacial, el plan de urbanismo y la gestión del tráfico, especialmente en áreas urbanas y periféricas donde la congestión causa la mayoría de los problemas. Robert Evans Señor Presidente, me gustaría empezar felicitando a mi amigo y colega el señor El Khadraoui, quien, justo es decirlo a pesar de las apariencias que sugieren lo contrario, ha demostrado su capacidad para elaborar un informe sensato y factible. Estoy contento de apoyarlo y de subrayar el principio de "quien contamina paga". En esta parte de la Cámara, concedemos gran importancia a la calidad del aire, sobre la que todos estamos preocupados y todos sabemos que los camiones contaminan. Tal como lo menciona la señora Lichtenberger "existen pruebas documentadas de ello". La señora Wortmann-Kool, que ya se ha ido, comentó los obstáculos para el mercado interno y el señor Jarzembowski, a pesar de su informe sobre la integración de los intereses ambientales, también ha expresado sus reservas sobre la Euroviñeta. Me gustaría decirles a ambos que la mayor amenaza para todos los mercados la encontraremos si nos supera la contaminación. No creo que un 2-3 % extra sea una carga enorme, pero nos mostrará que estamos adoptando medidas serias para contrarestar la contaminación. El señor O'Neachtain también expresó sus reservas y preocupaciones sobre Irlanda y otros países periféricos, parece que no entiende que esto es opcional para los Estados miembros y que sólo se aplicará en Irlanda si el Gobierno así lo decide. Creo que él y probablemente el señor Bradbourn, habrán aprendido una lección esta tarde: que es peligroso -y que te hace parecer bastante insensato- hablar sobre un informe que o bien no has leído o no has entendido claramente. Otro punto, aparte, es que creo que deberíamos y podríamos hacer mucho más para fomentar el paso del transporte por carretera a vías navegables, donde una barcaza puede transportar hasta quince camiones. Por eso, creo que deberíamos apoyar la iniciativa de nuestro viejo colega belga. Christine De Veyrac (FR) Señor Presidente, señor Vicepresidente de la Comisión, me gustaría empezar felicitando a mis colegas, los señores El Khadraoui y Jarzembowski, por la gran calidad de su trabajo y por los excelentes informes que han elaborado. En la actualidad nos encontramos ante un punto decisivo en el que estamos intentando salvaguardar nuestra industria al mismo tiempo que la hacemos más sostenible e intentando alcanzar el objetivo de "tres veces 20" que fue reafirmado en diciembre pasado por el Presidente de la Unión Europea en aquel momento, el señor Sarkozy. En este contexto, la Unión Europea ha expresado el deseo de legislar para tener en cuenta, en los costes del transporte, otros costes que, hasta la fecha, ha venido soportando la sociedad europea en general: éste es el principio "quien contamina paga" que el Parlamento siempre ha apoyado. El pasado junio votamos este principio para el transporte aéreo, cuando la aviación fue integrada en el sistema CDE. En el sector marítimo, actualmente la Comisión Europea está estudiando la mejor forma de controlar los vertidos de los barcos y esto es lo que estamos proponiendo hoy con este texto del transporte de mercancías por carretera. Estoy de acuerdo con aquellos que han mencionado que no debemos restringir la movilidad. Es necesario que continuemos igual que lo hemos hecho durante años a la hora de fomentar esta movilidad en la Unión Europea, y es necesario que aseguremos que existe una competencia leal entre los distintos modos de transporte. No debemos obligar a toda costa a las empresas a que transporten sus mercancías en tren o barco en vez de por carretera; esto sería absurdo y antieconómico. Lo que tenemos que hacer es asegurarnos de que las empresas puedan elegir el modo de transporte más rápido, económico y beneficioso para sus intereses; y para que esto sea posible, el precio tiene que reflejar el coste real del modo de transporte elegido. Ofreciendo a los Estados la opción de internalizar determinados costes externos si así lo desean, esta directiva es un primer paso para conseguirlo; un primer paso hacia la integración de los costes externos en todos los modos de transporte, lo que significa un mensaje político potente. Es importante que apoyemos esto cuando votemos mañana. Bogusław Liberadzki (PL) Señor Presidente, me gustaría me gustaría dar las gracias al ponente, el señor El Khadraoui. Ha hecho un buen trabajo y se ha ocupado de cientos de comentarios. Si nos centramos en el tema, me gustaría remarcar que el transporte por carretera es el que está manteniendo en la actualidad a Europa. Es cierto que estamos decidiendo la introducción de gravámenes adicionales y parece correcto que paguemos por los que utilizamos, pero cuando planificamos nuestro trabajo en la directiva, la crisis no estaba entre nuestros planes. Por consiguiente, creo que debo hablar en nombre de los transportistas por carretera y decir que su situación real es mucho peor, particularmente con la caída en la demanda de transporte internacional por carretera. Los transportistas han mencionado grandes cargas financieras, en particular la fiscalidad del carburante. Ha habido un respiro temporal en cuanto a los costes del carburante, pero nosotros, como Unión Europea, no podemos garantizar los precios de los carburantes a largo plazo. Creo que tanto la Comisión Europea como los gobiernos deberían negociar con los transportistas por carretera profesionales y explicarles cómo surgió esta iniciativa para convencerles de que nuestra intención es tratar a todos los modos de transporte por igual, y que somos responsables de una política europea de transporte sensata y equilibrada. Luis de Grandes Pascual (ES) Señor Presidente, la revisión de la Directiva sobre la Euroviñeta es una cuestión de gran importancia que nos ocupa y preocupa a todos, especialmente a los países periféricos, que nos sentimos víctimas de esta propuesta. La Comisión Europea ha decidido abordar la internalización de los costes externos del transporte por carretera imputando tres nuevos costes: contaminación atmosférica, contaminación acústica y congestión. Si bien los principios que inspiran la propuesta "quien utiliza paga" y "quien contamina paga" son razonables, no lo es en modo alguno la solución que se propone, que será discriminatoria para un sector que viene sufriendo desde hace meses los desastrosos efectos de la crisis económica. Demonizar el transporte de mercancías por carretera, aunque no fuera el objetivo, ha resultado ser el final. Esta propuesta, Señorías, es inoportuna, y, lejos de conseguir los objetivos esperados de un transporte sostenible, sería la sentencia de muerte para un gran número de pequeñas y medianas empresas europeas que emplean a miles de personas en la Unión Europea y contribuyen diariamente a la distribución de mercancías, asegurando que los productos lleguen a su consumidor final, un consumidor que verá cómo sus productos se encarecen por la aplicación de estas tasas. Señorías, necesitamos un sistema de transporte competitivo, sostenible y respetuoso con el medio ambiente, sin obviar la carretera, porque en la actualidad es el único modo de llegar a todas partes. El cambio modal sigue siendo un sueño, lejos de ser realidad. Las redes transeuropeas, las autopistas del mar, las conexiones transfronterizas siguen siendo, en algunos casos, proyectos y no realidades. Señorías, cuando el "Titanic" de la economía mundial se hunde, no es posible pedirle a la orquesta que siga tocando, y mucho menos por alegrías. Emanuel Jardim Fernandes (PT) Gracias a todos aquellos que han participado, en particular y especialmente a mi colega el señor El Khadraoui, que ha tenido una actitud muy abierta y ha estado siempre dispuesto a buscar soluciones consensuadas. La propuesta que estamos debatiendo permitirá a los Estado miembros percibir comisiones con el objetivo de cubrir determinados costes medioambientales externos, además de generar un ingreso significativo que se utilizará para mejorar la red de carreteras europeas y para minimizar el impacto medioambiental del transporte por tierra. Por otra parte, también podría significar costes considerables especialmente para los países más periféricos como el mío, Portugal. Éste es el motivo por el que insistí en Copel y me opuse con vehemencia a la extensión obligatoria del ámbito geográfico para cubrir todas las carreteras principales. También me opuse a la aplicación de gravámenes generados solamente por la congestión causada por unos pocos, que es una medida que creará desventajas y no penalizará a los que contaminan más. Sin embargo, reconozco la necesidad de mantener cuentas de estos gravámenes. Aplicarlo solamente a las redes de carreteras transeuropeas o a las rutas utilizadas habitual y significativamente por el transporte internacional por carretera, y por lo tanto, permitiendo a los Estados miembros elegir las carreteras a las que aplicar el gravamen, sería el mal menor que podría minimizar incluso más si la aplicación de esta propuesta se pospusiera hasta después de la crisis económica mundial que estamos experimentando en la actualidad. Richard Seeber (DE) Muchas gracias, Señor Presidente, saludo esta propuesta. Estamos en el camino correcto, en particular, cuando se trata de incorporar los costes de la congestión en costes generales de las carreteras. Necesitamos lograr el coste real para dar lugar realmente a una situación en la que los instrumentos económicos del mercado regulen el tráfico. De lo contrario, siempre tendremos desequilibrios en esta materia. Este debate también ha mostrado las tensiones existentes entre las regiones periféricas y aquellas áreas situadas en el centro de nuestro continente. Sencillamente, también debe ser el caso cuando la gente procedente de regiones periféricas conduce por nuestras áreas centrales, y se dan cuenta de las preocupaciones de la población. Esto es muy importante y pido que se entienda este punto, porque en este tema parte de la población se ha visto empujada hasta el límite. El principio de subsidiariedad, tal como se expresa en esta propuesta, permite que los Estados miembros decidan por ellos mismos si quieren internalizar los costes externos. Para las áreas centrales y, en particular, para las regiones alpinas está claro que decidirán hacer esto. Si las regiones periféricas deciden no seguir este camino, lo entenderé. No obstante, en general, debemos esforzarnos para hacer que los sectores individuales de la industria del transorte soporten los costes que de hecho ellos mismo generan. Esta es la única manera en la que, a largo plazo, podemos crear un sistema que sea verdaderamente sostenible y que satisfaga las preocupaciones de la población. Gracias. Gilles Savary (FR) Señor Presidente, me gustaría empezar felicitando al señor El Khadraoui por haber alcanzado un compromiso, pero no debemos fingir que este texto es sólido. Sufre debido a los costes externos de la crisis, es decir, existe una presión y preocupación considerables por parte de los transportistas por carretera. Además, cuando llegó a la oficina de nuestro legislador colaborador tenía una naturaleza diferente, ya que el barril de petróleo cotizaba a 57 dolares americanos. Por consiguiente, se trata de un texto que vio la luz en circunstancias difíciles, pero llegados a este punto, me gustaría decir, ya que me he sorprendido ante algunas de las cosas que he oido, que éste no es un texto que introduce un impuesto o un peaje, sino la decisión que deberán tomar los Estados miembros en respuesta a si quieren o no aplicarlo. Se trata de un texto que, al igual que los dos anteriores, tiene por objetivo definir las condiciones para los peajes de carreteras en los distintos países, con el fin de evitar distorsiones excesivas y no crear distorsiones de competición o discriminación. En mi opinión, es necesario que seamos claros respecto a esto. El texto cumple totalmente con el principio de subsidiariedad y también es justo. Me gustaría decir que, en lo tocante a mi país, estoy muy satisfecho con este texto porque hará posible que obtengamos una contribución para la infraestructura de un país de tránsito, como es Francia, para los transportistas de mercancías pesadas que en la actualidad atraviesan el país sin comprar una gota de petróleo y sin gastarse un solo céntimo. Por ello, creo que éste será un texto beneficioso. Alexandru Nazare (RO) El deseo de la Comisión de aplicar un gravamen a los operadores del transporte no sólo para tener derecho a utilizar la infraestructura sino también por el impacto en el medioambiente, conocido como internalización de los costes externos, impondrá una carga fiscal con graves consecuencias para esas empresas, especialmente en la crisis económica actual. Antes de presentar una directiva como ésta es necesario realizar estudios del impacto que puede causar basados en estadísticas importantes. Es necesario realizar una valoración realista de las consecuencias que se derivarán de la implementación de esta directiva y de las propuestas específicas de los métodos utilizados para calcular y adoptar costes externos que se han de justificar. La internalización de los costes externos del transporte es, a la larga, una medida que puede ayudar a hacer el transporte más ecológico. Me gustaría mencionar que los instrumentos legislativos específicos como estos son realmente necesarios en Estados miembros como Rumanía. Sin embargo, no creo que, en cualquier caso, esos costes externos se apliquen en el futuro en Bucarest, de donde soy yo. Me refiero a la congestión del tráfico, la contaminación atmosférica y acústica, la contaminación del agua y el suelo o el impacto en los paisajes naturales. Es difícil de creer que las autoridades de Rumanía aplicarán esta directiva, que más que una ayuda es una carga. Sin embargo, tal como también indica el señor Jarzembowski, las medidas de este tipo deberán aplicarse después de realizar estudios objetivos basados en datos estadísticos. No podemos pedir a las empresas de transporte que paguen sumas de dinero que se han establecido arbitrariamente para costes externos y aún menos cuando estamos hablando de grandes cantidades de dinero. Jörg Leichtfried (DE) Señor Presidente, quisiera aprovechar para tomar de nuevo la palabra, ya que varios de mis colegas han hablado del problema de los puestos de trabajo en términos que quizá sean un tanto moralistas. Creo que todos coincidimos en que es sumamente importante, en especial en una época como ésta, proteger los puestos de trabajo. Como es lógico, en estas condiciones se está resintiendo el sector del transporte de mercancías. No obstante, los transportistas no son los únicos a los que les afecta, ya que está afectando en igual medida a las vías ferroviarias, las vías navegables y el transporte marítimo. Esta directiva se limita nada más a reducir la injusta ventaja de que disfruta actualmente el transporte por carretera frente a otras formas de transporte. El tema de los puestos de trabajo es harina de otro costal. A este respecto, tenemos que aplicar una política económica y de reconstrucción prudente, y debemos llevar adelante sin falta las decisiones que hemos tomado en esta Cámara. El problema está en que esta directiva no lo refleja en absoluto. Antonio Tajani Señor Presidente, en el transcurso de este debate se han puesto de manifiesto numerosos puntos de vista diferentes, que en ciertos momentos han entrado en conflicto por su vinculación a posturas políticas así como también a posturas nacionales. Por tanto, lo que este debate está poniendo de relieve es lo complicado que es este asunto, así como también lo relevante que es. Creo que debemos alcanzar un acuerdo, y que el acuerdo al que estamos llegando en el Parlamento por medio del informe del señor El Khadraoui es bueno en conjunto. No creo que la Comisión pretendiera imponer un nuevo impuesto, ni que quisiera penalizar a los países del este y el oeste, o lo que es lo mismo, a los más distantes. En todo caso, el distintivo europeo no es obligatorio. Hemos intentado también unificar el sistema para fijar así un marco en el que no tenga cabida el fraude en las tarifas. Para ello hemos fijado también unos valores máximos. No obstante, en nuestro debate se han puesto de manifiesto distintas posturas así como también distintas ideas. No me cabe la menor duda de que en el texto que se va a enviar al Consejo se efectuarán enmiendas, puesto que dentro del Consejo no se ponen de acuerdo tampoco. Todos estamos de acuerdo en el principio de que quien contamina paga, pero cuando se tratan las aplicaciones prácticas aparecen diferencias entre los Estados miembros, entre las fuerzas políticas, entre los diputados del Parlamento Europeo, entre la Comisión, el Parlamento y el Consejo. De ahí que esta polémica sea de lo más peliaguda y complicada. Aun así, no creo que tengamos que dar crédito a quienes se ponen en lo peor porque estemos en medio de una crisis. Es cierto que estamos en medio de una crisis, pero también es cierto que la propuesta es para la medida que se aplicará a partir de 2012. No me cabe la menor duda (y tengo la absoluta seguridad de que hago bien en decirlo) de que la crisis estará más que olvidada para el año 2012. Es bueno un poco de optimismo, pero seguro que ni el más pesimista de los presentes se cree que todavía vayamos a estar en crisis en el año 2012. Dicho esto, creo que el Consejo realizará enmiendas. Esto significa que no bastará con la primera lectura, y que en los próximos meses tendremos tiempo para evaluar los cambios necesarios, por lo que tenemos la posibilidad de alcanzar un acuerdo satisfactorio por medio del procedimiento de conciliación. Así es como podremos ofrecer respuestas específicas a los ciudadanos y aplicar a partir de 2012, facultativamente y del mejor modo posible, el principio de que quien contamina paga. Saïd El Khadraoui Señor Presidente, hay un par de cosas que quisiera comentar. Para empezar, ruego a mis colegas que no se dejen engañar por las desalentadoras estadísticas que algunos diputados han presentado. Me refiero por ejemplo a la señora Wortmann-Kool, quien habla de costes añadidos de varios euros. Con todos los respetos, esto es del todo falso. Le puedo asegurar hasta el último céntimo cuál sería el impacto en el caso más extremo: los atascos supondrían 65 céntimos de euro por kilómetro en total y como máximo; 65 céntimos de euro en áreas con muchísimo tráfico, y solamente en los pocos kilómetros en los que hubiera atasco, que no en el resto del trayecto. El ruido supondría otros 1,1 céntimos. La contaminación del aire supondría 16 céntimos de euro en el caso de los camiones más contaminantes. Sumando todas estas cifras llegamos a un máximo absoluto de 82 céntimos de euro en los pocos kilómetros en los que haya atasco. En el resto del trayecto se pueden deducir los 65 céntimos de euro. Esto era lo primero que quería decir. También quería que lo supieran los representantes de los Estados miembros periféricos. En segundo lugar, sí que estamos en medio de una crisis, pero ésta no va a durar eternamente. Ahora mismo estamos fijando las condiciones para que los Estados miembros que lo deseen puedan implantar un sistema de internalización de los costes externos. Dichos sistemas se implantarían tras debatirlos a nivel nacional, en el momento que cada país decida y normalmente tras haberles dedicado unos cuantos años de trabajo. En tercer lugar, observo que algunos de mis colegas pretenden anticipar todas las decisiones del Consejo, mientras que el Consejo todavía no tiene decidida su postura. No deberíamos dejar que esto nos arredre ni lo más mínimo. No tenemos más que buscar una posición que apoyemos al 100 %. Ya debatiremos y nos pelearemos con el Consejo en otro momento. Puedo asegurarles que, como ponente, haré todo lo que esté en mi mano para asegurar la mayor parte de los elementos, si es que no todos, que conformen la postura del Parlamento, que ya debatiremos posteriormente. Georg Jarzembowski Señor Presidente, señor Vicepresidente, Señorías, permítanme añadir dos comentarios en el cierre de este debate. El primero va dirigido al señor Evans. Mi grupo está a favor de la internalización de los costes externos, y más concretamente de las emisiones de escape y el ruido. Creemos que es razonable. Ahora bien, si siempre ponen por delante el principio de que quien contamina paga (que estoy dispuesto a debatir con ustedes), entonces resulta que los causantes de los atascos son los Estados miembros por no proporcionar suficientes infraestructuras. Los vehículos de mercancías se introducen en los atascos, formados en un 80 % por coches. No tiene sentido hacer que las empresas paguen por los atascos causados por los Estados miembros. Si aplicaran el principio de que quien contamina paga, los Estados miembros tendrían que dar más dinero a los dueños de los vehículos de mercancías por ser los Estados los causantes de los atascos al no conseguir proporcionar las infraestructuras adecuadas a tiempo. Estamos de acuerdo en que no siempre tiene que haber más infraestructuras. Otra forma de evitar los atascos es por medio de sistemas de tráfico inteligentes. Hay muchas tecnologías modernas con las que se puede evitar los atascos. No obstante, si decimos que estamos sufriendo atascos y que los vehículos de mercancías deben pagar por ello, no les estamos dando a los Estados miembros incentivos para resolver los atascos, puesto que así estarían mermando sus ingresos. ¡De ninguna de las maneras hacemos bien entonces! Señor Vicepresidente, hizo usted bien en decir que no quería introducir nuevos gravámenes con esta propuesta, e insistió en su delimitación. ¿Cabe la posibilidad de que acordemos, señora Comisaria, señor Vicepresidente, que cuando el Consejo de Ministros no se declare partidario de una clara delimitación de los ingresos procedentes de los distintivos europeos, ustedes retiren la propuesta? Miren, decían ustedes que no querían nuevos gravámenes. Coincido totalmente con ustedes en que el distintivo europeo se encarecerá a consecuencia de las emisiones de escape y el ruido, que este dinero extra se debe emplear en reducir el impacto ambiental del transporte por carretera y no en rellenar huecos en los presupuestos de los ministros de Hacienda. El caso es que así no se pueden hacer las cosas. Teniéndolo en cuenta, espero que se mantengan firmes en su postura, o lo que es lo mismo, que no impongan gravámenes sin delimitación y que retiren la propuesta donde proceda. Muchas gracias. Krzysztof Hołowczyc Hay tres aspectos del presente debate en los que tenemos que hacer hincapié: la carga de los vehículos, los vehículos ecológicos y la internalización de los costes externos. La prioridad absoluta de las iniciativas de la UE debería ser garantizar los derechos de los ciudadanos de la UE a desplazarse libremente, así como también fomentar los desplazamientos de estos mediante la firme aplicación de los planes de desarrollo de infraestructuras de la UE. El principio 4 del Tratado, referente a la libertad del mercado interno, consagra estos puntos. Sería conveniente que las inversiones en el desarrollo de infraestructuras se basaran en las prioridades de protección ambiental designadas que contemplen los objetivos de la UE contra el cambio climático. Se deberá desarrollar por tanto una infraestructura moderna e integrada, que a su vez conserve los principios de intermodalidad e interoperabilidad. Los costes de protección del medio ambiente, de los ruidos, los atascos de tráfico y la protección de la salud humana no se pueden separar en modo alguno de la transformación de la red de infraestructuras de Europa, red que está experimentando un rápido crecimiento. Sería conveniente hacer que el principio de que quien contamina paga, que propone este documento, sea vinculante. Debiéramos recordar que este principio se ha venido aplicando en el campo de los negocios en la CE desde hace varios años.

8. Prenos, izvajanje in izvrševanje Direktive 2005/29/ES o nepoštenih poslovnih praksah podjetij v razmerju do potrošnikov na notranjem trgu ter Direktive 2006/114/ES o zavajajočem in primerjalnem oglaševanju (

4. Rakennusten energiatehokkuus (uudelleenlaatiminen) ( - Ennen äänestystä: Silvia-Adriana Ţicău esittelijä. - (EN) Arvoisa puhemies, haluaisin vain sanoa, että äänestyslistalla 7 artiklan tarkistuksen 57 osalta on niin, että vain siinä tapauksessa, että ensimmäinen osa hyväksytään, tarkistukset 106 ja 117 raukeavat. Mitä 9 artiklan tarkistukseen 102 tulee, jos ne kaikki hyväksytään, niin tarkistus 60 raukeaa. Muuten meidän on äänestettävä tarkistuksen 60 vastaavasta osasta. Puhemies (ES) Kiitos jäsen Ţicău, panemme huomautuksenne merkille. - Ennen tarkistuksista 109 ja 124 toimitettua äänestystä: Silvia-Adriana Ţicău esittelijä. - (EN) Arvoisa puhemies, meidän on äänestettävä myös tarkistuksista 109 ja 124 - vastaavasta osasta.

18. Обща система на ДДС по отношение на избягването на данъчно облагане при внос и други презгранични сделки ( - Преди гласуването: Bart Staes (NL) Искам да се върна към гласуването по моя доклад, което се проведе на второ четене. Всички групи в Парламента имаха политическа договореност със Съвета за приемане на редица изменения, така че този регламент да стане изряден. Поради отсъствието на много членове на ЕП - повече от 400 отсъстват - не сме в състояние да приемем пакета от изменения, за който се изисква квалифицирано мнозинство от 393 гласа на второ четене. Успяхме да съберем само 387 от подадените 395 гласа. Поради отсъствието на много колеги се стигна дотам да нарушим нашата договореност със Съвета. Затова искам да помоля Бюрото и администрацията на Парламента да помислят как можем да спасим положението в този момент, преди ЕП да излезе в почивка след 7 май, за да можем да обсъдим и възстановим ситуацията през следващата допълнителна сесия. Председател Трябва да кажа, г-н Staes, че вече сме разглеждали въпроса и че наистина ще го обмислим, тъй като това е съществен въпрос и действителен проблем.

Wuermeling Mijnheer de Voorzitter, geachte collega 's, het verheugt me u deze morgen een woord van dank te kunnen overbrengen. Afgelopen week heb ik in Praag onze collega uit het Tsjechische parlement, de heer Ivan Pilip, ontmoet. De heer Pilip was gedurende 26 dagen in Cuba gevangen gehouden wegens contacten met dissidenten. De heer Pilip is intussen weer teruggekeerd naar Tsjechië en het gaat goed met hem. Hij bedankt de Voorzitter en de leden van het Europees Parlement voor hun inzet voor zijn vrijlating. Hij zegt dat ook het Tsjechische volk verheugd is over de inspanningen van het Europees Parlement om hem vrij te krijgen. Het Parlement heeft hiermee zijn vriendschappelijke betrekkingen met de Tsjechische staat en zijn Tsjechische collega' s onderstreept. Hij is ervan overtuigd dat onze inspanningen wezenlijk tot zijn vrijlating hebben bijgedragen. Hoewel ik zelf weinig met deze zaak te maken heb gehad, ben ik blij dat ik u deze dankbetuigingen van onze collega kan doen toekomen. De Voorzitter Dank u wel, mijnheer Wuermeling. Luchtaanvallen in Irak De Voorzitter Aan de orde zijn de verklaringen van de Raad en van de Commissie over luchtaanvallen in Irak. Danielsson Mijnheer de Voorzitter, geachte afgevaardigden, ik maak dankbaar gebruik van deze gelegenheid om een paar kanttekeningen te plaatsen bij een actuele en belangrijke kwestie. Zoals bekend hebben Amerikaanse en Britse gevechtsvliegtuigen op vrijdag 16 februari militaire doelen bij Bagdad aangevallen. Eveneens bekend is dat als reden voor deze aanvallen is gegeven een verheviging van het Iraakse luchtafweergeschut tegen de Britse en Amerikaanse gevechtsvliegtuigen die in de zogeheten no-fly-zones boven Noord- en Zuid-Irak patrouilleren. Van Amerikaanse en Britse zijde heeft men benadrukt dat het defensieve en routineacties waren en dat zij niet gezien moeten worden als een intensivering of wijziging van het beleid. Het is ook bekend dat verschillende landen zich kritisch hebben uitgelaten over de acties. De VN-Veiligheidsraad heeft deze kwestie op 20 februari kort besproken tijdens informele beraadslagingen. Toen heeft men zijn standpunten uiteengezet. De secretaris-generaal van de VN heeft zich ook uitgesproken over de gebeurtenis. Hij heeft het volgende verklaard: Obviously the timing is a bit awkward for the talks I' m going to have on the 26th of February. Hiermee refereerde de secretaris-generaal aan de zojuist afgeronde gesprekken tussen hemzelf en de minister van Buitenlandse Zaken van Irak van afgelopen maandag. Het voorzitterschap stelt vast dat er binnen de Unie verschillende opvattingen bestaan wat betreft de humanitaire rechtsgrond voor deze militaire acties, waaronder de handhaving van de zogeheten no-fly-zones. Het is bekend dat één lidstaat aan de acties heeft deelgenomen en dat andere lidstaten het voorval betreuren. Maar tegelijkertijd vereist het gemeenschappelijke buitenlands en veiligheidsbeleid een gemeenschappelijk standpunt. Het gemeenschappelijke buitenlands en veiligheidsbeleid ontwikkelt zich geleidelijk in het tempo dat de lidstaten zijn overeengekomen. Natuurlijk is het een voordeel als de EU-landen een gemeenschappelijk standpunt hebben, maar wij moeten tegelijkertijd accepteren dat er kwesties zijn waarover verschillend gedacht wordt. Met dit in het achterhoofd zie ik de dialoog die in New York is begonnen tussen de secretaris-generaal van de VN en de Iraakse regering als een positieve zaak. Wij hopen natuurlijk dat deze gesprekken kunnen bijdragen tot het doorbreken van de impasse en dat Irak besluit samen te werken met de VN en met de wapeninspecteurs van de VN, met de betreffende resoluties van de Veiligheidsraad als uitgangspunt. Verder wil ik vermelden dat de Amerikaanse minister van Buitenlandse Zaken, Colin Powell, zich onlangs positief heeft uitgelaten over een herziening van het Amerikaanse sanctiebeleid. De heer Powell heeft verder gezegd dat hij hoopt dat de Verenigde Staten binnen een paar weken verder uitgewerkte ideeën over een dergelijke herziening kunnen presenteren. De leefomstandigheden van de Iraakse bevolking vormen samen met duurzame veiligheid en stabiliteit in het gebied de belangrijkste kwesties voor de Raad wat betreft zijn beleid ten aanzien van Irak. De Raad onderzoekt momenteel, in het kader van bestaande resoluties voor Irak van de VN-Veiligheidsraad, de mogelijkheden van de EU voor maatregelen op het humanitaire en culturele vlak, in het bijzonder het "olie-voor-voedsel"programma. Voor de uitvoering van een dergelijk programma is de medewerking van de Iraakse regering onontbeerlijk. Veiligheidsresolutie 1284, die op 17 december 1999 is aangenomen, biedt de mogelijkheid om de sancties op te heffen, op voorwaarde dat de Iraakse regering volledig samenwerkt met de VN-inspecteurs die verantwoordelijk zijn voor de ontwapening in Irak Patten Het voorzitterschap heeft zojuist de achtergronden van de recente luchtaanvallen uiteengezet. Ik wil hetgeen gezegd is niet nog eens herhalen, dus ik volsta met te zeggen dat ik het volledig eens ben met de beoordeling van de situatie die zojuist gegeven is. De heer Danielsson heeft een onderscheid gemaakt tussen de eerste pogingen een gemeenschappelijk buitenlands en veiligheidsbeleid te creëren enerzijds en de door velen gekoesterde ambitie op dit terrein politieke eenwording te bereiken anderzijds. Ik denk dat hij dit contrast goed heeft neergezet en ik kan mij dan ook geheel vinden in zijn woorden. Tevens stem ik in met wat is gezegd over de verschillen tussen de lidstaten in deze kwestie. Ik wil graag enkele woorden wijden aan de situatie in zijn geheel. Ook wil ik iets zeggen over de sancties en de inspanningen waarmee beoogd wordt het vreselijke lot van de Irakezen te verbeteren. We zijn het er allemaal over eens dat de impasse met betrekking tot de sancties in Irak en het hierdoor veroorzaakte leed zeer onwenselijk zijn. We moeten dan ook alles doen om te voorkomen dat deze situatie nog langer voortduurt. Wat we echter niet mogen vergeten is het volgende: die sancties werden oorspronkelijk opgelegd met een bepaald doel. Naar aanleiding van de Golfoorlog heeft de VN-Veiligheidsraad middels een aantal resoluties bepaald dat Irak al zijn massavernietigingswapens dient te vernietigen en dat UNSCOM moet toezien op de naleving van deze resoluties. Deze speciale VN-commissie heeft twee taken: zij houdt toezicht op de ontmanteling van het Iraakse wapenarsenaal en voert een bewakingsprogramma uit teneinde de heropbouw van dit arsenaal te voorkomen. Destijds is overeengekomen dat, totdat die doelstelling zou worden bereikt, Irak aan verschillende economische sancties zou worden onderworpen. Voor essentiële humanitaire voorraden werd echter een uitzondering gemaakt. De Iraakse regering kon al in 1991 een regeling treffen met de VN, maar zij deed dit pas in 1995. Toen stemde Irak in met het "olie-voor-voedsel" -programma zoals dat was opgezet in de resolutie van de VN-Veiligheidsraad van dat jaar. Sindsdien is dat programma ieder halfjaar met verbeterde voorwaarden uitgebreid. Het is in principe ontwikkeld om essentiële humanitaire hulp te kunnen bieden zonder dat daarbij tot externe hulp de toevlucht wordt genomen. Het programmabeheer en de samenwerking met de Iraakse regering voor de uitvoering ervan verlopen echter niet effectief. Via het "olie-voor-voedsel" -programma is voor de Iraakse autoriteiten voldoende geld beschikbaar gekomen voor voedsel en medicijnen voor de bevolking. Het regime heeft echter besloten om de kans die de internationale gemeenschap Irak heeft geboden niet te benutten. Toen UNSCOM in november 1998 de toegang tot Irak werd ontzegd werd het sanctievraagstuk natuurlijk alleen maar ingewikkelder. Het heeft een jaar geduurd voordat men het eens was over een gemeenschappelijke aanpak in deze kwestie. In december 1999 heeft de VN-Veiligheidsraad resolutie 1284 aangenomen, die voorzag in de opschorting van de sancties tegen Irak na wapeninspecties. Irak stemde echter niet in met deze resolutie. Ook weigerde het land op enigerlei wijze medewerking te verlenen aan de inspecties inzake de ontmanteling van massavernietigingswapens. Irak heeft dus geen gehoor gegeven aan de resolutie van de VN-Veiligheidsraad, iets wat naar ik mij herinner in de parlementaire resolutie van april vorig jaar al naar voren kwam. Op dit moment hebben we in de onderhandelingen met Irak een belangrijk punt bereikt. De sancties die tien jaar lang zijn toegepast zijn duidelijk niet effectief geweest. Er wordt zelfs beweerd dat zij hebben geleid tot een verslechtering van de humanitaire omstandigheden in Irak. Het meedogenloze bewind van Sadam Hussein en zijn regime heeft geleid tot ondervoeding, een slechte volksgezondheidssituatie en een algehele aftakeling van de fysieke en sociale infrastructuur van het land. Ook de toekomstige generaties in Irak zullen geconfronteerd worden met de gevolgen van dit beleid. Het leed in Irak heeft ons doen beseffen dat de Iraakse bevolking zich in een uitermate benarde positie bevindt. Ook is duidelijk geworden met wie we hier te maken hebben: een barbaars en immoreel regime. We zijn het allemaal eens over wat er nu moet gebeuren. Ten eerste moeten we de hele kwestie met Irak nogmaals zorgvuldig in overweging nemen. Daarna moeten we vaststellen welke stappen we het beste kunnen ondernemen. Dit is ook de benadering van Colin Powell, de nieuwe Amerikaanse minister van Buitenlandse Zaken. Daarnaast mogen we de centrale doelstelling niet uit het oog verliezen. Saddam Hussein mag nooit meer de middelen in handen krijgen voor daden van agressie jegens de buurlanden of zelfs zijn eigen bevolking. De sancties blijven van kracht, maar we moeten bekijken hoe we ze met het oog op onze doelstellingen effectiever kunnen maken. De Iraakse leiders en hun wapens zijn ons doelwit, niet de inwoners van Irak en de Iraakse samenleving. De internationale gemeenschap dient te onderzoeken of het mogelijk is de huidige sancties te vervangen door zogenaamde "smart sanctions" en andere gepaste maatregelen. Intussen moet zij ook de productie van massavernietigingswapens zien te voorkomen. De erbarmelijke toestand waarin de inwoners van Irak verkeren baart de Europese Unie grote zorgen. Sinds de Golfoorlog in 1991 heeft Europa aan Irak voor meer dan 250 miljoen euro aan humanitaire hulp geschonken, en daarmee is de Unie de grootste donor van humanitaire hulp aan Irak. De afgelopen twee jaar heeft de Europese Unie op jaarbasis tussen 8 en 10 miljoen euro aan hulp geboden. In 2001 zou dit bedrag iets hoger kunnen liggen, waarschijnlijk rond 12 miljoen euro. De hulp die middels ECHO wordt geboden is vooral gericht op schoon drinkwater en medische voorzieningen, en daarbij ligt de nadruk op instellingen voor gehandicapten en wezen alsmede op hulp aan straatkinderen. De ECHO-hulp wordt geboden via internationale niet-gouvernementele instellingen en via de betrokken VN-organisaties. De Commissie is blij dat de dialoog tussen de VN en Irak op 26 en 27 februari in New York is hervat. Bij deze tweedaagse bijeenkomst van de secretaris-generaal van de VN en de Iraakse minister van Buitenlandse Zaken is weliswaar geen belangrijke doorbraak bereikt, maar toch is het bemoedigend dat er een afspraak is gemaakt voor verdere besprekingen. We moeten signalen afgeven aan de Iraakse regering dat het belangrijk is de onderhandelingen te continueren en met de Verenigde Naties een akkoord te bereiken dat kan leiden tot verbetering van de economische en humanitaire situatie in Irak. Tegelijkertijd moeten de verschillende VN-resoluties inzake Irak in acht worden genomen, en daarbij gaat het met name om de massavernietigingswapens. Salafranca Sánchez-Neyra Mijnheer de Voorzitter, het lijkt mij niet de bedoeling dat wij hier een discussie over de gegrondheid van de militaire interventies houden en ons afvragen of er al dan niet overleg moet worden gepleegd met de bondgenoten. Het debat dat hier vandaag wordt gevoerd, heeft een ander doel. Wij moeten er namelijk voor zorgen dat de internationale gemeenschap respect voor de internationale regelgeving afdwingt - ik refereer hiermee aan de twaalf resoluties van de Veiligheidsraad van de Verenigde Naties - en tegelijkertijd oog heeft voor de harde beproevingen waarmee de Iraakse bevolking momenteel wordt geconfronteerd, zoals ook de heer Patten heeft onderstreept. Het is vanuit dit perspectief dat ik het onderhavige probleem wens te benaderen, maar vooraf wil ik een en ander duidelijk maken. Er is hier terecht gesignaleerd dat niemand de Iraakse bevolking en maatschappij zoveel leed heeft aangedaan als het huidige regime. Om recht te doen moeten wij hier mijns inziens aan toevoegen dat niemand van dit leed zoveel profijt heeft getrokken als het Iraakse bewind. Mijnheer de Voorzitter, vanuit deze optiek wil ik enkele vragen aan de Commissie en de Raad stellen. De heer Patten heeft vanmorgen een aantal suggesties voor de oplossing van het probleem gedaan. Doel is te beletten dat Irak in het bezit komt van massavernietigingswapens. Daarmee gaat mijn fractie akkoord. Mijn vraag luidt of de Raad van ministers van oordeel is dat hiertoe een embargo moet worden uitgevaardigd. Ik geloof dat de Commissie en de Europese Unie in haar geheel zich geen verwijten hoeven te maken. De heer Patten heeft het ook al gezegd. Laten wij niet vergeten dat wij de belangrijkste donor van humanitaire hulp aan Irak zijn. Desalniettemin is het onze plicht de resultaten van het olie-voor-voedsel-programma aan een grondige analyse te onderwerpen. Vele Arabische landen zijn immers van oordeel dat de Iraakse overheden hiermee jaarlijks voor meer dan een miljard dollar frauderen. Ik heb nog een andere vraag. Is het fungerend voorzitterschap van de Raad van oordeel dat de vervanging van het sanctiebeleid van de Verenigde Naties door de oprichting van een internationale onderzoekscommissie voor geld- en wapenstromen, zoals de heer Patten hier heeft voorgesteld, een alternatief voor het probleem van het embargo biedt? Ik ben het overigens met de fungerend voorzitter van de Raad eens dat de gemakkelijkste oplossing zou zijn dat het regime van Saddam Hussein eenvoudigweg VN-Resolutie 1284 uitvoert. Indien Irak samenwerkt met de Verenigde Naties, wordt het handelsembargo immers gedurende 120 dagen opgeschort. Na het verstrijken van deze periode kunnen opeenvolgende verlengingen worden toegekend. Het is duidelijk, mijnheer de Voorzitter, dat het bewind van Saddam Hussein wel overwonnen maar niet vernietigd is. Daarom vind ik het een beetje simplistisch deze militaire interventies te interpreteren als een actie van het imperium tegen de weerloze Iraakse bevolking. Het is evenwel de vraag of deze acties van de internationale gemeenschap en dit sanctiebeleid bijdragen tot destabilisatie of juist versterking van het bewind van Saddam Hussein. Het is immers algemeen bekend dat dit soort dictatoriale regimes zich op het argument van de buitenlandse vijand beroept om aan de macht te blijven. (Applaus van de PPE-Fractie) Poos Mijnheer de Voorzitter, één ding is duidelijk: iedereen hier verwerpt het afschuwelijke bewind van Saddam Hussein. Hoe sneller hij verdwijnt, hoe beter. Democraten en democratische landen dienen evenwel een debat aan te gaan over de wijze waarop dit het beste kan gebeuren. Er zijn zeer terecht zorgen geuit over de gepastheid en zelfs wettelijkheid van de laatste bombardementen op Irak. De Veiligheidsraad van de Verenigde Naties dient zich hierover duidelijk uit te spreken. De Veiligheidsraad is de enige legitieme instantie die kan besluiten of er dwangmaatregelen tegen een land getroffen mogen worden. De afzonderlijke leden ervan - zelfs de permanente leden - zijn hiertoe niet bevoegd. De vraag is reeds gesteld of de van kracht zijnde economische sancties doelmatig zijn. We moeten constateren dat ze het regime van Saddam Hussein niet gedestabiliseerd hebben. Commissaris Patten heeft dit overigens bevestigd. De sancties hebben echter wel de Iraakse bevolking bijzonder zwaar getroffen. Tot deze conclusie ben ik ook gekomen na een hoorzitting over Irak die onlangs binnen onze Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid is gehouden. Ik was met name onder de indruk van het betoog van de directeur van Caritas Europe, de heer Vieno. Zijn conclusie luidde: "Kortom, op humanitair gebied zijn de sancties catastrofaal gebleken, terwijl ze op politiek gebied ondoelmatig waren. In juridisch opzicht zijn ze laakbaar en in moreel opzicht ontoelaatbaar". Ik hoop dat deze gekwalificeerde vertegenwoordiger van Caritas niet in de steek zal worden gelaten door onze collega's van de Fractie van de Europese Volkspartij in het Europees Parlement, en dat de Raad van de Europese Unie op zijn niveau de benodigde maatregelen zal treffen. Nicholson of Winterbourne Mijnheer de Voorzitter, onlangs heb ik tijdens een bezoek aan Koeweit een man ontmoet wiens jeugdvriend tijdens de aanval van Irak op Koeweit is vermoord. Op straat zag hij het lichaam van zijn vriend liggen. Toen hij diens handen naar beneden deed, zag hij dat zijn vriend dood was. Zijn lichaam voelde aan als een vormeloze massa. De Iraakse soldaten hadden bijna ieder bot in het lichaam van die man gebroken. Als we spreken over de Iraakse bevolking mogen we de ongeveer 750 gevangenen niet vergeten die nog steeds in gevangenissen in Irak vastzitten. We weten nog steeds niet wat er met hen is gebeurd. We moeten dan ook blijven zoeken. Ik ben naar Iran geweest. Daar heb ik gesproken met de familieleden van gevangenen die als gevolg van de oorlog tussen Iran en Irak in de periode 1981-1988 nog steeds in Irak vastzitten. Een miljoen mensen zijn het slachtoffer geworden van Saddams aanvallen en rooftochten binnen Iran. Naar schatting verblijven nog zo' n 25.000 tot 30.000 Iraanse gevangenen in Iraakse gevangenissen. Ook die mensen mogen we niet vergeten. Ik ben naar Koerdistan geweest en ik heb gezien wat chemische wapens kunnen aanrichten. In augustus 1988, kort nadat Saddam uit Iran was verdreven, werd Koerdistan vanuit het noorden met chemische wapens aangevallen. We mogen de half miljoen Koerdische slachtoffers van deze aanval van Bagdad niet vergeten. Ook heb ik vele malen de moerassen in Irak bezocht. Dit waren eens de moerasgebieden ven Mesopotamië; dus het erfgoed van de oude antieke wereld. Ik heb gezien hoe deze gebieden jaar na jaar systematisch werden drooggelegd. Daarmee zijn de inkomstenbronnen en het bestaan van een half miljoen moerasarabieren, wier geslacht dateert van het begin van onze beschaving, vernietigd. Door de gebieden droog te leggen, hebben de Irakezen deze mensen van hun land beroofd. En waarom? Om ervoor te zorgen dat de tanks van Saddam Hussein dichter bij Iran en Koeweit kunnen komen, zodat hij de volgende keer deze landen makkelijker kan binnenvallen. Dankzij de no-fly-zones zijn ten minste de levens van een aantal mensen beschermd. Deze maatregel is echter niet voldoende. Het is aan ons de moerasgebieden van Irak veilig te stellen. Saddam Hussein is een onmens. Dat is iets wat we in gedachten moeten houden als we praten over no-fly-zones of bijkomende schade. In 1989 verdiende Saddam 15 miljard dollar aan olie en gaf hij daarvan 13 miljard uit aan wapens. In 1999 verdiende hij 16 miljard dollar, waarvan hij wettelijk gezien niets mocht besteden aan bewapening. Ik stel voor dat we hem de voedseldistributie van het "olie-voor-voedsel" -programma uit handen nemen en dat we de dammen afbreken die het bestaan van de moerassen bedreigen. Ook moeten we werken aan een gerechtshof dat Saddam Hussein bij verstek kan veroordelen. De heer Patten omschreef het Iraakse regime als meedogenloos. Dit bewind is niet meedogenloos, het is afgrijselijk. We hebben hier te maken met een moderne Hitler. (Applaus van het centrum en van rechts) Lagendijk Voorzitter, volgens mijn fractie zijn de bombardementen waarover wij hier spreken een verkeerd antwoord op een wel degelijk bestaand probleem. Laten wij beginnen bij de wettelijke basis, die op zijn zachtst gezegd buitengewoon twijfelachtig is. Mijn fractie is voor het handhaven van de no fly-zone, maar zonder een nieuwe uitspraak van de Veiligheidsraad is er geen rechtsgrond voor de huidige bombardementen. De bombardementen zijn verkeerd omdat zij contraproductief zijn: Saddam is de held van de Arabische en ook van de Palestijnse bevolking, en dat zal het vinden van een oplossing voor het Midden-Oostenprobleem alleen maar moeilijker maken. Dat betekent niet dat er volgens mijn fractie geen probleem is of dat er niets zal moeten gebeuren. Ook volgens ons vormt Saddam nog steeds de grootste bedreiging voor de stabiliteit in het Midden-Oosten en is Irak een land waar massaal en systematisch de mensenrechten worden geschonden. Ik ben blij dat commissaris Patten al heeft gezegd dat ook hij voorstander is van aanpassing van het huidige regime. Wij kunnen er lang en breed over praten. Het eindresultaat na tien jaar sancties is dat niet Saddam het meest geleden heeft, maar de Iraakse bevolking. Saddam heeft op buitengewoon cynische manier misbruik gemaakt van de sancties ten behoeve van zijn eigen p.r. en ten koste van zijn eigen bevolking. Ik ben dan ook blij dat een meerderheid in dit Parlement voor wijziging van de sancties lijkt te zijn. Het embargo op wapens en strategische goederen moet blijven en moet misschien zelfs worden aangescherpt, maar het huidige regime moet vervangen worden door de zogenaamde "smart sanctions". Wel moeten wij vasthouden aan de eis dat de wapeninspecteurs worden toegelaten. Wij mogen niet toestaan dat het regime verder gaat met het ontwikkelen van biologische, chemische en zelfs nucleaire mogelijkheden. Wij mogen Haladja niet vergeten, zoals ook de vorige spreekster al zei. De internationale gemeenschap moet toegang hebben tot Irak en controle kunnen uitoefenen op wat er in dat land gebeurt op het gebied van wapenontwikkeling. Tenslotte zou ik met betrekking tot de te ondernemen acties het Zweedse voorzitterschap willen vragen om werk te maken van de resolutie van het Europees Parlement van november van vorig jaar waarin gevraagd werd om een ad hoc internationaal tribunaal voor Irak. Op die manier zou Europa een autonome rol kunnen spelen in de wereldpolitiek door een matigende invloed uit te oefenen op de Verenigde Staten zonder toe te geven aan de eisen van Irak en Saddam. Het zal ook een matigende invloed kunnen uitoefenen op Groot-Brittannië, dat met zijn optreden een brug denkt te kunnen zijn tussen Amerika en de Europese Unie, maar dat, als het zo doorgaat, eerder een hinderpaal vormt dan een oplossing. Wurtz Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de fungerend voorzitter van de Raad, mijnheer de commissaris, ook ik had verzocht om dit debat over de Amerikaans-Britse bombardementen op Bagdad vandaag in te schrijven op de agenda. Al tijdens de Conferentie van voorzitters had ik voorgesteld om de heer von Sponeck in het Parlement uit te nodigen. Dit voormalige hoofd van het "olie-voor-voedsel"programma van de VN was zo moedig zijn functie neer te leggen toen hij zag wat voor verschrikkelijke consequenties de door Washington geformuleerde strategie voor Irak hadden. Ik ben er net als de rest van mijn fractie van overtuigd dat de Europese Unie veel te verliezen heeft als ze zich niet standvastig in dit vraagstuk opstelt. Ze moet duidelijk partij durven kiezen. De laatste luchtaanvallen op Irak hebben dit nog eens heel duidelijk gemaakt. Het gaat hier mijns inziens om de opvattingen die wij er over de internationale betrekkingen op nahouden. De luchtaanvallen die sinds de betreurenswaardige operatie "Desert Fox" van 1998 op Bagdad worden uitgevoerd - met inbegrip van de laatste aanvallen - zijn volkomen illegaal, contraproductief en bovendien ethisch niet te rechtvaardigen. Ze druisen geheel in tegen de beginselen die wij formeel verkondigen. In geen enkele resolutie van de VN wordt opgeroepen tot geweld. Dankzij de opeenvolgende bombardementen heeft Saddam zich kunnen ontdoen van iedere vorm van internationale controle op de ontwapeningsmaatregelen. De dictator krijgt het land steeds meer in zijn greep, terwijl het grootste deel van de samenleving volkomen ontwricht raakt en aan verschrikkelijke kwellingen wordt onderworpen. Alleen al daarom dient de Unie zich veel offensiever op te stellen en zich in te spannen om deze onwaardige en dramatische neerwaartse spiraal te beëindigen. Doet ze dat niet, dan kan ze net zo goed een punt zetten achter het toch al onder druk staande Euro-mediterrane partnerschap. Bij de hervatting van de bombardementen op Bagdad speelt verder naar mijn mening de aard van de betrekkingen tussen Europa en de Verenigde Staten van George Bush een belangrijke rol. We mogen niet vergeten dat Irak een van de zogenaamde "schurkenstaten" is die door Washington als legitimatie worden gebruikt voor haar programma voor een antiraketschild. De nieuwe Amerikaanse regering wil ongetwijfeld testen hoe kwetsbaar de Europeanen zich in dit Iraakse vraagstuk opstellen, teneinde hun weerstand tegen het onverantwoordelijke strategische programma van het Witte Huis voor een antiraketschild te breken of in ieder geval af te zwakken. De derde belangrijke reden waarom Europa moet reageren op deze Amerikaans-Britse luchtaanval is dat de geloofwaardigheid van de Europese eenwording gehandhaafd moet worden. Het gebeurt immers maar al te vaak dat een van de belangrijkste lidstaten, een van de pijlers van wat door sommigen de avant-garde of harde kern van de toekomstige Unie wordt genoemd, met name op het gebied van veiligheid en defensie, zich direct aan de zijde van de heer Bush schaart. De oude politieke affiniteit tussen de heren Blair en Clinton kan niet meer als excuus gebruikt worden. Het gaat hier niet om de zogenaamde "derde weg", maar om een grens die overschreden wordt. Dit werd al duidelijk tijdens de behandeling van het Echelon-vraagstuk. Op een bepaald moment moeten er keuzes gemaakt worden. Wie de klok luidt kan niet in de processie meelopen. Als we achter het machtigste land aanlopen geven we de leiders van de kandidaat-landen een verkeerd signaal. We zouden ons meer moeten concentreren op de Europese eenwording en in verband daarmee op onze buren en partners. Neem nu bijvoorbeeld Polen, dat zich als een van de weinige landen achter de Verenigde Staten geschaard heeft. Is dat wat we met de komende uitbreiding willen bereiken? Ik ben ingenomen met een aantal punten van kritiek die her en der binnen de Unie op de bombardementen worden geuit. Ik ben echter van mening, mijnheer de Voorzitter, dat Europa veel meer van zich moet laten horen in dit Iraakse vraagstuk. Zonodig dient een meerderheid van de lidstaten een vorm van nauwere samenwerking aan te gaan om de opheffing van het embargo te eisen en de democratische oppositie in Irak daadwerkelijk een hart onder de riem te steken. Andrews Mijnheer de Voorzitter, ik kan mij vinden in het standpunt van het Parlement ten aanzien van Saddam Hussein. De Iraakse regering dient het internationaal recht na te leven. De VS en Groot-Brittannië dienen zich hier overigens ook aan te houden. Ik bewonder de oude beschaving van de Irakezen. Ik heb er dan ook moeite mee dat de bevolking zoveel heeft moeten lijden onder de economische belangen van anderen en dat het land zowel van binnenuit als van buitenaf is aangevallen. Eerst was er de oorlog tussen Iran en Irak, een oorlog die met name door het Westen werd gefinancierd. Irak ontving de technologie en de wapens om deze oorlog voort te zetten. De Amerikaanse president Ronald Reagan heeft ooit eens over Saddam Hussein gezegd: "Hij is een klootzak, maar wel onze klootzak" . De technologie voor chemische wapens vloeide naar Bagdad. De westerse wapenindustrie kon zich uitleven en Bagdad werd onder wapens bedolven. Koeweit rukte op naar de Iraakse olievelden. De ambassadeur van de Verenigde Staten gaf de Iraakse regering de indruk dat de VS geen bezwaar had tegen een invasie. Dat was een enorme misvatting van de Irakezen. Zij hebben de gevolgen hiervan aan den lijve ondervonden. Het is goed dat er sancties werden opgelegd direct nadat Irak uit Koeweit werd verdreven. In hun huidige vorm dienen zij echter niet langer te worden toegepast. Naar schatting zijn na hun invoering ongeveer 1,5 miljoen doden gevallen. Madeleine Albright, de voormalige minister van Buitenlandse Zaken van de VS, vond dat 5.000 kinderslachtoffertjes per maand wel een redelijke prijs was om Saddam Hussein kwijt te raken. Hij is er nog steeds, maar die kinderen niet meer. Wat wisten zij van sancties? Zoals al is gezegd, treffen we met dergelijke strafmaatregelen alleen de burgers. De elite van de staat waaraan de sancties zijn opgelegd, blijft ongemoeid. De islamitische wereld is woedend, en terecht, over het genocidenbeleid van Irak. In het Midden-Oosten en de islamitische landen wereldwijd ontstaat dan ook een groeiende afkeer en zelfs haat. De VN-sancties worden op zo' n meedogenloze wijze toegepast dat de toch al wankele eendracht in het gebied scheuren begint te vertonen. Op die manier wordt Saddam Hussein juist de macht in handen gespeeld en is hij er de afgelopen 30 jaar in geslaagd onaantastbaar te blijven. Op dit moment is hij onder de Arabieren zelfs populairder dan ooit. Dupuis Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de fungerend voorzitter van de Raad, mijnheer de commissaris, waarde collega's, ik denk dat we allereerst de Amerikanen en Britten moeten danken voor het feit dat ze hun verantwoordelijkheden niet uit de weg zijn gegaan. Volgens de heer Wurtz dient iedere beslissing in dit vraagstuk door de Veiligheidsraad genomen te worden. Dat getuigt mijns inziens van erg weinig lef. Het is bekend dat twee leden van de Veiligheidsraad, de Volksrepubliek China en de Russische Federatie, momenteel Irak van wapens voorzien. Het is dus niet verantwoord om beslissingen in dit opzicht aan de Veiligheidsraad over te laten. Hoewel we de Amerikanen dankbaar mogen zijn, dienen we na te denken over de vraag hoe de sancties opnieuw vorm gegeven kunnen worden. Van afschaffing van de sancties kan evenwel geen sprake zijn. Ze dienen echter wel doelmatig te zijn. Generaal Powell heeft dit onlangs nog bevestigd. Verder verbaast het mij dat behalve de heer Wurtz vandaag niemand over de Amerikaanse belangen gesproken heeft. De heer Wurtz heeft ons een zeer nauwgezette analyse gegeven van de Amerikaanse belangen, die een rechtvaardiging zouden vormen voor het Amerikaanse antiraketschild. Iedereen mag natuurlijk zijn eigen conclusies trekken. In andere debatten is er evenwel gefulmineerd tegen de Amerikanen, die grote economische belangen in de regio zouden hebben. Ik heb het vermoeden dat sommige Europese lidstaten - waaronder wellicht uw land, mijnheer Wurtz - dezelfde belangen hebben als de Amerikanen. Uw kritiek op de Amerikaanse belangen, mijnheer Wurtz, treft ook de belangen van uw land. Om een enigszins constructief debat te kunnen voeren, denk ik dat alle hiermee samenhangende vraagstukken ter tafel gebracht moeten worden. We moeten hierbij net als mevrouw Nicholson terugkeren naar de basis en ons niet te veel illusies maken. Iedereen weet hoe moeilijk het is om een dergelijk regime omver te werpen en een systeem van sancties in te stellen. De sancties zijn tien jaar geleden opgelegd, dat wil zeggen in 1991. We hebben hiermee dus de nodige ervaring kunnen opdoen. Ik denk dat we onze gedachten moeten laten gaan over nieuwe sancties. Het zal moeilijk zijn om het militaire aspect geheel buiten het kader van deze sancties te laten vallen en de militaire druk dient zelfs opgevoerd te worden. Voorts dient de no-fly-zone boven Koerdistan te worden uitgebreid. De Koerdische vluchtelingen die onlangs aan de Franse kust zijn aangetroffen, hebben hun land moeten ontvluchten omdat een aantal Koerdische regio's in Koerdistan onvoldoende beschermd werd. De no-fly-zones moeten worden uitgebreid en beter worden beschermd. Hiervoor zijn helaas de militaire middelen nodig die kennelijk alleen de Britten en Amerikanen momenteel durven te gebruiken. Voorts dient de druk op de Volksrepubliek China en Rusland te worden opgevoerd om hun militaire samenwerking met Irak te beëindigen. Er dient een nieuw type bombardementen te komen, bombardementen die dag en nacht doorgaan. We moeten het gehele land bombarderen met informatie. Deze bombardementen kunnen via satellieten verlopen, maar het uitstrooien van pamfletten vormt ook een goed middel. De burgers moeten zo op de hoogte worden gesteld van het beleid van de internationale gemeenschap, en vooral ook van de werkwijze van de heer Saddam Hussein, die een groot gedeelte van de middelen van het "olie-voor-voedsel"programma verduistert. Door middel van een dergelijk informatiebeleid moeten we de Iraakse bevolking op de hoogte stellen. Zo kan het regime van Saddam Hussein omver worden geworpen. Belder Mijnheer de Voorzitter, je eigen politieke geloofwaardigheid ondergraven is altijd een slechte zaak. Doe je dat ook nog eens tegenover een meedogenloze vijand, dan kan dat zelfs desastreus uitpakken. Zie hier mijn inschatting van de verdeelde Europese reacties op de recente Amerikaans/Britse militaire actie tegen het regime van Saddam Hussein in Irak. Inzake hun Irak-beleid verdienen de lidstaten van de Europese Unie op een drietal essentiële punten kritiek. Hoe valt om te beginnen het doel van een GBVB te rijmen met het schrijnende gebrek aan eensgezindheid bij de jongste Irak-crisis? Ik deel volledig de mening van de Duitse commentator die eind vorige week noteerde: "Een Europese buitenlandse politiek? Hoe breed de kloof tussen ambitie en realisatie nog is, toont de omgang van de EU-Vijftien met het jongste Irak-bombardement: de Britten vlogen mee, de Duitsers gingen in dekking en de Fransen hebben Washington met woorden beschoten." En wie lacht als derde? Saddam Hussein, natuurlijk! Juist deze Iraakse president blijft na twee verloren Golfoorlogen dé grote destabiliserende factor in het Midden-Oosten. Saddam gooit immers constant olie op het onheilige vuur van het Palestijns/Israëlische conflict. En passant zegt de Europese Unie te streven naar hervatting van het vredesproces in de regio. Hoe rijmen Raad en Commissie dit hooggestemde doel met de tegenstrijdige Europese signalen richting Bagdad? Want daar zweept een verklaard tegenstander van datzelfde vredesproces voortdurend de Arabische sentimenten op en dreigt zelfs met de vernietiging van de Joodse staat. Tenslotte, mijn derde en wellicht meest fundamentele punt van kritiek op het verdeelde Europese Irak-beleid. Vanuit de Europese Unie ontvangt Saddam Hussein ruggesteun bij de uitholling van de VN-resoluties over Irak. Daarbij staat niets minder dan de risicovolle revitalisatie van het Tweestromenland op het spel. In plaats van Saddams bewind onverkort te houden aan de cruciale afspraak van VN-toezicht op de ontmanteling van zijn massavernietigingswapens, inclusief productievermogen, in ruil voor opheffing van het sanctieregime, pacteren Europeanen, Russen en Chinezen met een despoot die van zijn land extern een agressor maakte en intern een republiek van de angst. Ik roep Raad en Commissie derhalve dringend op om in goed overleg met de regering-Bush tot een consequent Europees Irak beleid te komen. Danielsson Mijnheer de Voorzitter, ik wil een paar kanttekeningen maken bij en trachten antwoord te geven op een aantal vragen die in het begin van dit debat zijn gesteld. De heer Salafranca Sánchez-Neyra heeft een aantal vragen aan de Raad gesteld, onder andere over de sancties. Mijns inziens is het heel belangrijk dat wij een gemeenschappelijk standpunt hebben over wat beoogd wordt met de acties van de internationale gemeenschap tegen Irak. Wij willen bereiken dat Irak zich houdt aan de voorschriften en verplichtingen in met name resolutie 687, de belangrijke basisresolutie waarin de betrekkingen tussen de internationale gemeenschap en Irak worden gereguleerd. Daarin staan onze eisen aan Irak. Er wordt bijvoorbeeld niet geëist dat Irak een nieuwe regering krijgt - dat is een zaak voor de Iraakse bevolking. Maar in resolutie 687 wordt duidelijk aangegeven wat er moet gebeuren willen de sancties tegen Irak opgeheven worden. Dit is waar de hele discussie om draait. Vervolgens heeft de heer Salafranca Sánchez-Neyra een aantal zeer relevante vragen gesteld over de noodzaak van een embargo tegen Irak en een eventuele wijziging van het huidige sanctieregime tegen dit land. Hij heeft het over een internationale onderzoekscommissie, de geldstroom, enzovoort. In het kader van de hervormingswerkzaamheden aangaande de VN-Veiligheidsraad is er een intensieve discussie gaande over de effectiviteit van het sanctie-instrument. De Unie neemt actief deel aan deze discussie. Het zijn gecompliceerde kwesties, zoals bijvoorbeeld de vraag of men tijdelijke sancties moet opleggen, zodat men al direct bepaalt wanneer en onder welke voorwaarden ze opgeheven moeten worden. Verder is het de vraag of men, zoals in dit debat al is gezegd, zogeheten smart sanctions moet opleggen. Dat wil zeggen dat men de sancties duidelijker tracht te richten op degene die men wil treffen, zodat de burgerbevolking er minder onder lijdt. Mijns inziens is het van belang dat de Unie actief deelneemt aan de discussie. Verder vind ik ook dat het Parlement een bijdrage moet leveren aan deze belangrijke discussie over een betere naleving van het internationaal recht in de wereld. De heer Lagendijk wil dat Saddam Hussein berecht wordt voor een internationaal tribunaal. Dat is op zich natuurlijk een aanlokkende gedachte, met het oog op wat deze man heeft gedaan. Maar nogmaals: ik ben van mening dat alle acties tegen Irak moeten plaatsvinden in het kader van de VN-resoluties. Alles wat hierbuiten gebeurt, zal, denk ik, al onze gezamenlijke inspanningen op termijn schaden. De bedoeling van deze inspanningen - hierover bestaat volledige eensgezindheid in het Parlement - is ervoor te zorgen dat Irak weer kan worden opgenomen in de internationale gemeenschap. Dat is met het huidige regime helaas niet mogelijk. Ik neem de opmerkingen van de heer Lagendijk over de resoluties van het Europees Parlement van afgelopen najaar ter harte. Het zijn belangrijke opmerkingen. Zij zijn ook een belangrijke richtsnoer voor het verdere optreden van de Raad. Ik kijk uit naar een blijvende gedachtewisseling over de manier waarop wij het internationaal recht, ook wat betreft Irak, kunnen versterken. Brok Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de commissaris, collega 's, ik heb de indruk dat deze bombardementen op militaire doelen in Irak weer eens laten zien hoe groot de machteloosheid toch is van de Europese Unie, en dan met name van de Raad, ten aanzien van het buitenlandse en veiligheidsbeleid. Wanneer wij alleen kunnen handelen als de Veiligheidsraad van de Verenigde Naties een besluit heeft genomen, krijgen we te maken met de paradoxale situatie dat in elk afzonderlijk geval ook dictaturen als China hun toestemming moeten geven voor de uitvoering en realisatie van VN-resoluties die een regime als dat van Saddam Hussein betreffen. Dit maakt ons handelingsonbekwaam ten opzichte van dictators als Hussein. Het kan dan ook niet de bedoeling zijn dat de Veiligheidsraad in elk afzonderlijk geval een besluit neemt. Wij moeten veeleer handelen met inachtneming van het Handvest van de Verenigde Naties. Ik denk dat we hier een onderscheid moeten maken. Wij zijn het erover eens dat Saddam Hussein een massamoordenaar is die wederom bezig is met het opzetten van een herbewapeningsprogramma voor atoomwapens en biologische en chemische wapens. Wij zijn het erover eens dat wij dit moeten voorkomen, in het belang van de veiligheid van de Europese Unie en de hele wereld. Wij zijn het erover eens dat dit in de geest van de VN-resoluties is en dat ook de bescherming van minderheden in Zuid- en Noord-Irak overeenstemt met de bedoelingen van de resoluties. Daarom moeten acties tegen militaire doeleinden zijn toegestaan, met name omdat anders inspecties per vliegtuig niet mogelijk zijn in verband met de veiligheid van de vliegtuigen zelf. Er is in de regio echter een groot debat gaande dat ertoe kan leiden dat Saddam Hussein, de grote schender van het volkenrecht aldaar, uiteindelijk de held van de Arabische wereld wordt. Wij moeten bij onze acties rekening houden met dit gegeven. Enerzijds moeten wij ons afvragen wat er voor de burgerbevolking kan worden gedaan, voor het overleven van mensen, voor de garantie van medische verzorging en voedsel. Anderzijds moeten we de strijd met dit regime blijven aangaan. Ik juich het daarom toe dat Colin Powell nu heeft voorgesteld dat we een onderscheid moeten maken tussen verschillende soorten sancties. Ik vind dat wij op een constructieve wijze en actief aan deze idee moeten meewerken. Wij moeten alle middelen aanwenden om het regime van Saddam Hussein te destabiliseren. Daarbij moeten wij er wel rekening mee houden dat onze acties niet uitsluitend ten koste gaan van de onschuldige mensen in het land. Om die reden, om humanitaire redenen dus, moeten wij proberen de acties door te zetten. Tevens moeten we de acties aanwenden om ervoor te zorgen dat de huidige pr-strijd ook wordt gevoerd in het belang van het volkenrecht, de democratie en de mensenrechten in deze regio. Ik denk dat ons beleid er zo moet uitzien dat de mensen in de regio die worden bedreigd door Saddam Hussein in het kamp van de vrije wereld blijven en dat Saddam Hussein niet de held van de Arabische wereld wordt. Ik geloof daarom dat harde militaire acties tegen Saddams militaire objecten en het voorkomen van herbewapeningsmaatregelen de juiste manier zijn. Wij moeten het volk daarbij echter wel de kans geven te overleven. Dary Mijnheer de Voorzitter, iedere keer weer moeten we constateren dat Europa verdeeld is over zijn buitenlands beleid. Nu is dit weer het geval in de kwestie-Irak. Iedereen in Europa is het er echter over eens dat het regime van Saddam Hussein veroordeeld moet worden. Een embargo of blokkade biedt nooit de oplossing, zoals de geschiedenis ons geleerd heeft. Iedere dag weer lijkt het regime in Bagdad steviger in het zadel te zitten. Voorts raken de Europeanen bij ieder bombardement weer wat meer verdeeld. De zinloosheid van deze bombardementen is inmiddels aangetoond. Terwijl de dictator in zijn handen wrijft, zinkt zijn Iraakse volk steeds dieper in de ellende weg. In de ziekenhuizen wordt niet meer verpleegd en het sterftecijfer stijgt tot alarmerende hoogte. De scholen functioneren niet meer en het analfabetisme neemt gestaag toe. Het wordt steeds meer een krachttoer om in leven te blijven. De informatievoorziening wordt volledig gecontroleerd. Kortom, iedereen is de klos behalve Saddam Hussein. We kunnen er niet om heen: de huidige maatregelen zijn ontoereikend en de zinloze luchtaanvallen buitenmaats gezien de interne situatie van het land. Net als elders blijken deze aanvallen ook hier hun doel voorbij te schieten. Om het Iraakse volk te helpen dienen we een aantal sancties van de VN inhoudelijk te wijzigen. Ze moeten duidelijker worden. Ook moet duidelijk zijn wanneer de sancties opgeheven worden als uit controle van de VN blijkt dat het Iraakse regime zijn verplichtingen nakomt. De humanitaire hulp moet worden uitgebreid en de culturele en handelsbetrekkingen moeten worden ontwikkeld. Het vrije verkeer van personen dient te worden hersteld. Zo zullen ook de ideeën kunnen circuleren en kan de informatievoorziening worden hersteld. Op deze manier kunnen de Irakezen hun vrijheid terugwinnen. Momenteel houden die zich alleen maar bezig met de vraag hoe ze de onderdrukking van het Westen kunnen overleven. Ze moeten immers constateren, en krijgen veelvuldig te horen, dat het Westen schuldig is aan hun ellende. We kunnen de vrede ditmaal niet bewerkstelligen door de strijd aan te binden. Het IJzeren Gordijn en de Berlijnse muur zijn omvergeworpen door de internationale informatievoorziening en de daaruit voortvloeiende behoefte aan vrijheid. We moeten daarom niet langer blokkades opwerpen, maar juist het isolement breken. Onze beginselen van vrijheid en democratie kunnen immers eenvoudiger de grenzen overschrijden als we de voorwaarden scheppen voor een dialoog. Laten we ons daarom in deze richting bewegen en ervoor zorgen dat het Iraakse volk opnieuw de weg van de vrijheid kan inslaan. Newton Dunn Mijnheer de Voorzitter, we moeten de acties die vandaag ter discussie staan kunnen onderbouwen met democratische legitimiteit. Daarover zijn we het ongetwijfeld allemaal eens. Het probleem is echter hoe we dat kunnen doen. Het huidige GBVB is een mengelmoes van nationale en Europese opvattingen. Het onderwerp van vandaag heeft natuurlijk maar betrekking op één lidstaat van de Europese Unie. Dus hoe voorzien we in die democratische legitimiteit als het gaat om acties waarbij we allemaal betrokken zijn? Twee of drie weken geleden heeft in Stockholm een conferentie plaatsgevonden van de voorzitters van de defensiecommissies van de vijftien nationale parlementen en het Europees Parlement, juist om deze vraag te bespreken: hoe kunnen we democratische controle uitoefenen op het Europese beleid en met name het Europees buitenlands en defensiebeleid. Hoewel het niet mogelijk was om binnen één dag tot een bevredigende conclusie te komen, is een werkgroep van voorzitters opgezet en is afgesproken nogmaals bijeen te komen en bij die bijeenkomst een eindoordeel te bereiken. In dit Parlement zijn verschillende mechanismen voorgesteld om deze democratische legitimiteit door te voeren. Zo hebben we voorgesteld een interparlementair orgaan te creëren dat bestaat uit leden van de Algemene Vergadering van de NAVO en van onze Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid. Ook is voorgesteld een gemengde parlementaire commissie te creëren waarvan leden van de nationale parlementen en leden van dit Parlement deel uitmaken. Ik ben heel blij met de mededeling van de fungerend voorzitter dat het Parlement bij deze problematiek moet worden betrokken. Ik zou het echter zeer waarderen als het voorzitterschap ook nauwkeurig zou aangeven hoe deze doelstelling moet worden bereikt. In de verdragen van onlangs en tijdens de Europese Raden werd immers niet gezegd hoe dit doel zou kunnen worden verwezenlijkt. Alavanos Mijnheer de Voorzitter, het lijdt geen twijfel dat Saddam Hussein het prototype is van een afschuwelijke dictator. Deze dictator heeft zijn machtsimperium echter kunnen opbouwen omdat hij zo' n goede bondgenoot was van Europa en de Verenigde Staten toen de revolutie in Iran uitbrak. Dat mogen wij niet vergeten, en ik zeg dit vooral omdat er zoveel schijnheiligheid bestaat. Ook vandaag is schijnheiligheid weer troef. Er zijn verschillende collega' s die zich hier als haviken opstellen en roepen om allerlei embargo' s tegen Irak, omdat Irak tien jaar geleden een poging heeft gedaan een gedeelte van Koeweit te bezetten en na de militaire interventie van het Westen gedwongen werd de aftocht te blazen. Diezelfde collega' s zijn echter tegelijkertijd fanatieke voorstanders van de toetreding van Turkije tot de Europese Unie, van het Turkije dat 25 jaar geleden een gedeelte van de Cyprische Republiek bezette en na 25 jaar nog steeds bezet houdt! Dat is een schande, een grote schande! Er zijn mensen die naar ons luisteren! Er zijn journalisten die naar ons luisteren! Het is een schande dat met twee maten wordt gemeten. Mijns inziens zal opschorting van het embargo, met uitzondering van de militaire vraagstukken, bijdragen aan een juiste aanpak van de kwestie-Irak. Gawronski Mijnheer de Voorzitter, het lijkt me dat we na het debat van vanmorgen kunnen vaststellen dat we het in dit Parlement over één ding allemaal eens zijn: de sancties in hun huidige vorm werken niet, het regime rammelt aan alle kanten. De Amerikanen zelf hebben gezegd dat het net zo vol gaten zit als Zwitserse kaas. Het regime moet dus veranderd worden, want het heeft niet de doelen bereikt waarvoor het is afgekondigd. Veranderd, maar zeker niet opgeheven. Er zijn wel redenen om de sancties op te heffen, de heer Salafranca Sánchez-Neyra heeft dat gezegd, maar als we dat nu doen, betekent dat de triomf van Saddam Hussein in zijn land en in de hele Arabische wereld, betekent dat hem tot winnaar van deze psychologische oorlog uitroepen, juist op het delicate moment van de oorlog tussen Israël en de Palestijnen. Op die manier wordt zijn dictatuur nog stabieler en nog wreder. We moeten ons afvragen wat er gebeurt met de kinderen, met de Irakezen die lijden, wat gebeurt er met hen? Mijnheer de Voorzitter, dat zijn slachtoffers van Saddam Hussein en niet van de sancties, zoals commissaris Patten hiervoor al op diplomatiekere wijze heeft gezegd. Ik ben het helemaal eens met zijn analyse. Ze zijn slachtoffers van een despoot die opzettelijk miljoenen oliedollars inhoudt en die niet uitgeeft voor voedsel en medicijnen, zoals de heer Kofi Annan in zijn aanklacht heeft gezegd. Hij hongert zijn volk uit om medelijden en solidariteit op te wekken, zoals hier vandaag, en hij gebruikt elk kind dat sterft als een propagandamiddel. Hij exporteert voedsel uit zijn hongerende land naar buurlanden om zijn prestige te vergroten, hij financiert de Palestijnen die zijn portret meedragen in demonstraties, hij schenkt 10.000 dollar aan elke familie waarvan leden in de intifada zijn omgekomen, hij laat enorme paleizen bouwen - ik heb ze met eigen ogen gezien toen ik in Irak was - boven op de ruïnes van Babylon. Irak is het slachtoffer van Saddam, niet van de sancties. De sancties moeten echter veranderd worden, de consensus erover neemt af en Saddam Hussein profiteert van de meningsverschillen in de westerse wereld om nog meer tweedracht te zaaien. De economische sancties moeten verlicht worden, die op wapens en technologie verscherpt, ten minste totdat Irak vrije toegang verleent aan de VN-inspecteurs. Irak is zich opnieuw aan het bewapenen met chemische, biologische en waarschijnlijk ook nucleaire wapens en wordt steeds gevaarlijker. De laatste luchtaanval op Bagdad had zeker beter voorbereid moeten worden. We hadden de instemming van de buurlanden moeten vragen en misschien ook de westerse bondgenoten moeten raadplegen. Desalniettemin was het een nuttig signaal aan Saddam Hussein dat ook de nieuwe Amerikaanse regering waakzaam is en hopelijk nog waakzamer zal zijn dan de vorige. Ik geloof dat we al de eerste positieve resultaten van deze actie kunnen zien. Daarover wil ik een vraag stellen aan de fungerend voorzitter van de Raad: weet u of Colin Powell tijdens de lopende missie in het Midden-Oosten de instemming van Syrië heeft verkregen over toezicht van de Verenigde Naties op het gebruik van de oliepijpleiding tussen Irak en Syrië? Menéndez del Valle Mijnheer de Voorzitter, afgezien van het leed dat zij de burgerbevolking aandoen, lopen wij het risico dat de sancties op de lange termijn tot een schadelijk politiek instrument verworden en zich tegen ons keren. Volgens Colin Powell is de Amerikaanse regering bereid een sanctieregeling toe te passen die niet de bevolking maar het Iraakse bewind treft. De laatste dagen is er evenwel herhaaldelijk op gewezen dat vader Bush tijdens zijn presidentschap tien jaar geleden precies hetzelfde zei. Toen ging men ervan uit dat de tiran van Bagdad dankzij de sancties uiteindelijk door zijn eigen volk zou worden afgezet. Vandaag de dag maken de Arabische landen zich, op enkele uitzonderingen na, meer zorgen om de mogelijke uitbreiding van het conflict tussen Israël en de Palestijnen dan om de toepassing van de sancties tegen Irak. Zij pleiten doorgaans voor herstel van de betrekkingen met Bagdad. Precies op dit moment besluiten het Verenigd Koninkrijk en de Verenigde Staten nieuwe bombardementen uit te voeren. Eerlijk gezegd ben ik van mening dat de voortzetting van de bombardementen op Irak de op zich reeds radicale publieke opinie in de Arabische landen en Palestina nog meer ophitst. Wij moeten tevens duidelijk voor ogen houden dat wij Saddam hiermee een dienst bewijzen. Hij komt immers ten aanzien van zijn eigen landgenoten en het merendeel van de Arabische publieke opinie zowel uit moreel als politiek oogpunt versterkt uit de strijd, althans overeenkomstig een welbepaalde opvatting van ethiek en politiek. Op die manier worden de Arabieren gesterkt in hun vermoeden dat zij op twee fronten worden belaagd: enerzijds de oorlog van de Verenigde Staten tegen Irak en anderzijds het geweld van Israël tegen de Palestijnen. Ik hoop dat de Arabische publieke opinie niet denkt dat Noord-Amerika de oorlog aan Irak heeft verklaard. Ten slotte wil ik onderstrepen dat niet alleen de Arabische landen het Westen aansprakelijk stellen voor het aanhoudende leed van de Iraakse kinderen. Vele westerlingen houden er dezelfde mening op na. Ik ben een van hen, mijnheer de Voorzitter. Van Orden Mijnheer de Voorzitter, ik ben eigenlijk nogal verbaasd dat dit debat is getiteld: "Luchtaanvallen op Irak" . Een betere titel zou zijn: "Hoe kunnen we Saddam Hussein beter onder controle houden?" . Wat vreselijk dat de inwoners van Irak worden geregeerd door iemand als Saddam Hussein. Hij is immers niets anders dan een wrede dictator die de rijkdommen van zijn land uitbuit om er zelf beter van te worden. Ook heeft hij zijn eigen mensen onderdrukt. Saddam vormt echter een bedreiging voor een veel groter gebied. Niet alleen onze vrienden en vijanden in het Midden-Oosten lopen gevaar, maar misschien zelfs onze eigen burgers. Over de mate van succes van de pogingen van Irak massavernietigingswapens en lanceersystemen te ontwikkelen lopen de schattingen uiteen. Er zijn echter maar weinig onderzoekers die twijfelen aan Saddams vastberadenheid om de benodigde kennis voor een groot en geavanceerd wapenarsenaal in handen te krijgen. Velen verwachten zelfs dat hij binnen vier jaar al enig succes op dit terrein zal kunnen boeken. Er is op dit moment dus werkelijk sprake van gevaar. Er wordt op twee manieren internationale controle uitgeoefend: door middel van economische sancties en door het vliegverbod boven ongeveer een derde van het Iraakse grondgebied. Naleving van het vliegverbod wordt door Groot-Brittannië en Amerika namens de internationale gemeenschap gecontroleerd. Wat betreft de sancties: Saddam is erin geslaagd deze onderwerp te maken van een internationale controverse. Hij heeft sommige landen er immers van overtuigd dat het leed van de Iraakse bevolking niet het gevolg is van zijn praktijken, maar van de sancties. Die worden overigens pas opgeheven als Saddam met bepaalde voorwaarden instemt, en die betreffen in de eerste plaats de inspectie van zijn arsenaal van massavernietigingswapens. Desalniettemin dient de sanctieregeling onder de loep te worden genomen en nader te worden gepreciseerd. Het doel van de no-fly-zone is tweeledig. Zo moet enerzijds worden voorkomen dat Saddam zijn helikoptervliegdekschepen en andere luchtmachtonderdelen tegen de Koerden in het noorden en de Shia' s in het zuiden inzet. Anderzijds moeten er verkenningen worden uitgevoerd. Op dit moment zijn er namelijk geen VN-inspectieteams in Irak aanwezig. Er wordt alleen op gronddoelen gevuurd als blijkt dat vliegtuigen van de coalitie gevaar lopen. Dit is geen bewuste bommencampagne tegen Irak. In dit Parlement is een zekere vertekening van de feiten bespeurbaar. Wij kwamen hier achter tijdens de hoorzitting over Irak die onlangs heeft plaatsgevonden in de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid. Tussen de regels door viel ook een zeker anti-Amerikanisme te lezen. De algehele toon van het debat van vanmorgen heeft mij echter gerustgesteld. We moeten eensgezind zijn. We moeten immers voorkomen dat degenen die commercieel of politiek gewin najagen in strijd met nieuwe sanctieregelingen handelen, hoe die er ook uit komen te zien. Indien de EU-lidstaten werkelijk een grotere rol willen spelen bij het veiligheidsbeleid, moeten zij toezien op de naleving van het vliegverbod en dient de naleving van iedere sanctieregeling door hen rigoureus te worden afgedwongen. Titley Mijnheer de Voorzitter, zoals de heer Van Orden zojuist heeft gedaan, dienen we onszelf eraan te herinneren waarom we nu eigenlijk no-fly-zones hebben uitgevaardigd. Ze dienen te verhinderen dat Saddam Hussein zijn eigen volk doodt en terroriseert. De no-fly-zones dienen ter ondersteuning van resolutie 688 van de Veiligheidsraad, waarin wordt geëist dat Saddams wrede onderdrukking wordt beëindigd. Krachtens het internationaal recht zijn deze vliegverboden een rechtsgeldige reactie ter voorkoming van een ernstige humanitaire crisis. Zonder deze maatregel zouden de Shia' s en de Koerden voortdurend worden vervolgd. Net als in 1991 zouden we opnieuw worden geconfronteerd met helikoptervliegdekschepen en vliegtuigen die worden ingezet om mensen te vermoorden, te vergassen en te verdrijven. De no-fly-zones zijn dus van fundamenteel belang om humanitaire rampen te voorkomen. Degenen die toezien op de naleving van de vliegverboden zijn echter zelf het doelwit van voortdurende aanvallen geworden. Sinds januari 1999 zijn vliegtuigen al 1200 keer aangevallen met grond-lucht-raketten of ander luchtafweergeschut. Dit jaar zijn al meer aanvallen uitgevoerd dan in het hele jaar 2000. Krachtens de wet mogen de vliegtuigen van de coalitie uit zelfverdediging op deze aanvallen reageren. Zij hebben dit gedaan krachtens het internationaal recht, en daarbij zijn alleen die eenheden aangevallen die hen hebben bedreigd. We kunnen niet toelaten dat de piloten die trachten de menselijke waardigheid te beschermen zelf gevaar lopen. Dat zou niet alleen onverantwoord zijn, maar komt ook neer op verraad. Ten slotte mogen we niet vergeten dat het niet de sancties zijn die het leed van de Iraakse bevolking veroorzaken. Saddam Hussein is daarvan de oorzaak, en wel vanaf de dag dat hij aan de macht kwam. Het is nu dan ook aan Saddam: komt hij tegemoet aan de VN-eisen, dan worden de sancties opgeheven. De Voorzitter Het debat is gesloten. Associatieovereenkomsten De Voorzitter Aan de orde is het gecombineerd debat over de volgende verslagen: A5-0049/2001 van de heer Marset Campos, namens de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid, met een ontwerpaanbeveling van het Europees Parlement aan de Raad over het onderhandelingsmandaat voor een interregionale associatieovereenkomst met Mercosur (2001/2018(INI)), en A5-0050/2001 van de heer Salafranca Sánchez-Neyra, namens de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid, met een ontwerpaanbeveling van het Europees Parlement aan de Raad over het onderhandelingsmandaat voor een associatieovereenkomst met Chili (2001/2017(INI)). Marset Campos Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de commissaris, waarde afgevaardigden, dankzij het Europese integratieproces nemen de internationale rol en invloed van de Europese Unie almaar toe. Het globaliseringsproces verdiept niet alleen de betrekkingen met de oostelijke landen, het Middellandse-Zeegebied, Noord-Amerika en Afrika; ook de banden met de regionale blokken worden aangehaald. De onlangs bereikte overeenkomst met Mexico betekent een stap in deze richting. Het akkoord werd overigens bijzonder gunstig onthaald door de minister van Buitenlandse Zaken, de heer Castañeda. Naar zijn zeggen spoort de overeenkomst Mexico ertoe aan de levensomstandigheden binnen zijn grenzen te verbeteren, temeer daar het hierbij op het advies en de steun van het Parlement en de Europese Unie kan rekenen. Binnen Latijns-Amerika neemt de associatieovereenkomst met Mercosur een belangrijke plaats in. De overeenkomst gaat terug op het Verdrag van Rome en moet een antwoord bieden op het globaliseringsproces. Tevens moet zij de regio in de gelegenheid stellen om de betrekkingen met Noord-Amerika te verbeteren. Dit proces dateert van 1995 en werd concreet uitgewerkt in de verklaring van de eerste Top van staatshoofden en regeringsleiders van Latijns-Amerika, het Caribisch gebied en de Europese Unie, die van 25 tot en met 29 juli 1999 in Rio de Janeiro plaatsvond. Sindsdien worden er ook regelmatig conferenties met vertegenwoordigers van het maatschappelijk middenveld belegd. In dit verband is het betreurenswaardig dat het Europees Parlement niet betrokken wordt bij de vaststelling van het onderhandelingsmandaat voor overeenkomsten met derde landen. Ofschoon handel en economische ontwikkeling in dit kader een prioritaire rol spelen, wordt immers ook bijzondere aandacht besteed aan de bestrijding van de armoede, de samenwerking, de ontwikkeling en consolidering van de democratie, de rechtsstaat en de eerbiediging van de mensenrechten. Deze overeenkomst moet worden beschouwd als een overgang van de akkoorden van de derde generatie naar een belangrijkere, interregionale overeenkomst waarmee zowel politieke als economische doeleinden worden nagestreefd en waarmee beoogd wordt de liberalisering van de handel te bevorderen. Daarom gaan wij in deze overeenkomst met Mercosur en Chili een unieke verplichting aan. Op 13 september 1999, na de voornoemde Top, hechtte de Raad Algemene Zaken zijn goedkeuring aan de onderhandelingsrichtsnoeren. Wij zijn evenwel van oordeel dat deze moeten worden aangepast. Het Europees Parlement vertegenwoordigt de wensen van de Europese maatschappij. Welnu, de Europese burgers hebben niet alleen commerciële en economische behoeften; zij hebben tevens interesse voor maatschappelijke problemen, rechtvaardigheid, gelijkheid, solidariteit en cultuur. Daarom wenst het Europees Parlement middels dit verslag nieuwe richtsnoeren in te voeren waarin de volgende punten expliciet aan bod komen. In de eerste plaats moet de rechtsgrondslag van de nieuwe associatieovereenkomst berusten op artikel 310 van het Verdrag betreffende de Europese Unie (voormalig artikel 238), in samenhang met artikel 300, lid 2, eerste alinea, tweede zin, en lid 3, tweede alinea. Het is belangrijk dat de nodige juridische garanties worden geboden. Bovendien moet uitdrukkelijk worden gesteld dat de gesprekspartners op een breed juridisch kader kunnen steunen. In de tweede plaats zullen de nieuwe onderhandelingsrichtsnoeren moeten voorzien in de nodige concrete mechanismen om te garanderen dat de bepalingen van de toekomstige overeenkomst volledig verenigbaar zijn met de nagestreefde doelstellingen. Zij moeten er met name voor zorgen dat de verwezenlijking van de doeleinden van het GBVB, namelijk de internationale samenwerking, de ontwikkeling van de democratie en de rechtsstaat en de eerbiediging van de mensenrechten, stoelt op het beginsel van economische en sociale samenhang en uitbanning van de ongelijkheden. Ten derde zal in de nieuwe onderhandelingsrichtsnoeren moeten worden uitgegaan van de bestaande internationale verdragen, met inbegrip van de verdragen inzake bescherming van etnische minderheden en inheemse volkeren die zowel in Mercosur als in de overige landen een beslissende rol spelen, en de in het kader van de Internationale Arbeidsorganisatie gesloten overeenkomsten. Er bestaat met name behoefte aan specifieke controlemechanismen ter verbetering van het functioneren van de vakbonden en de organisatie van de werknemers. De richtsnoeren moeten niet alleen leiden tot de vaststelling van gemeenschappelijke standpunten door beide partijen in het kader van de Verenigde Naties en andere internationale organisaties - hetgeen aan deze overeenkomst uiteraard meer gewicht toekent -; zij moeten er tevens voor zorgen dat in de dialoog ook het gemeenschappelijk Europees veiligheids­ en defensiebeleid aan de orde wordt gesteld, zoals het IRELA onlangs heeft gesuggereerd. Het is tevens van fundamenteel belang dat de gestructureerde participatie van het maatschappelijk middenveld wordt versterkt en verbeterd en dat de ondertekening van deze nieuwe associatieovereenkomst niet ondergeschikt wordt gemaakt aan de Wereldhandelsorganisatie, temeer daar zowel de Europese Unie als Mercosur belangrijk genoeg zijn om zelf concrete overeenkomsten te sluiten. Ook de banden met de overige landen moeten worden aangehaald. Ten slotte moet in het nieuwe onderhandelingsmandaat de opsplitsing van het onderhandelingsproces in twee fasen - althans voor zover hiervan nog sprake is - worden geschrapt. Dit verslag is unaniem goedgekeurd door de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid en kan in het secretariaat van de Commissie op brede steun rekenen. Het is derhalve belangrijk dat het door de plenaire vergadering wordt aangenomen. Salafranca Sánchez-Neyra Mijnheer de Voorzitter, de heer Marset Campos heeft de hoofdpunten en belangrijkste eisen van het Parlement reeds uiteengezet. Die gelden voor beide verslagen. Als ik dit debat zou moeten samenvatten, mijnheer de commissaris, zou ik zeggen dat het Parlement in deze verslagen om een herziening van de onderhandelingsrichtsnoeren verzoekt. Waarom? Ten eerste omdat het onbegrijpelijk is dat in de onderhandelingsrichtsnoeren met geen woord over de rechtsgrondslag van de overeenkomst wordt gerept. Dit Parlement is van oordeel - de heer Marset Campos heeft het ook al gezegd - dat alleen artikel 310, Associatieovereenkomsten, als rechtsgrondslag in aanmerking komt. Het Parlement erkent dat de aard van het onderwerp een gemengde aanpak vereist, in die zin dat bepaalde bevoegdheden door de lidstaten en de Gemeenschap worden gedeeld. Wij vinden de opsplitsing van de onderhandelingen in twee fasen evenwel discriminerend. Ik herinner u eraan dat de eerste, reeds ingeluide fase betrekking heeft op algemene handelsvraagstukken terwijl het tweede luik over tarieven en diensten op 1 juli van start zal gaan. Deze formule dient te worden gecorrigeerd, ofschoon ik besef dat het, gezien de nabijheid van deze datum, vanuit praktisch oogpunt niet veel zin heeft uitsluitend om deze reden op een wijziging van de richtsnoeren aan te dringen. Mijnheer de Voorzitter, ik maak mij veel meer zorgen om de opname van de clausule volgens welke de ondertekening van deze overeenkomsten ondergeschikt wordt gemaakt aan de voltooiing van een nieuwe ronde in het kader van de Wereldhandelsorganisatie. Wij weten immers niet of die er ooit zal komen en mocht er toch een nieuwe ronde plaatsvinden, dan weten we niet wanneer die zal worden afgerond. Deze voorwaarde werd aan geen enkel ander land of groep van landen opgelegd. Daarom zijn wij als Parlement van oordeel, mijnheer de commissaris, dat dit obstakel uit de weg moet worden geruimd. Wij stellen derhalve voor de huidige onderhandelingsrichtsnoeren te herzien en deze onaanvaardbare clausule te schrappen. Graag vernam ik het standpunt van de Commissie terzake. Hoe ziet zij het verband tussen de ondertekening van deze overeenkomsten en de voltooiing van de nieuwe handelsronde in het kader van de Wereldhandelsorganisatie? Mijnheer Patten, allereerst wil ik onderstrepen dat de samenwerking met de diensten van het Directoraat Latijns-Amerika en de Afdeling Mercosur en Chili tijdens de opstelling van het verslag uitstekend is verlopen. Bij de bespreking van het verslag is ons evenwel ter ore gekomen dat een van uw collega's, de heer Lamy, commissaris voor Handel, niet erg uit is op een wijziging van de onderhandelingsrichtsnoeren, tenzij wij hiervoor op de voorafgaande toestemming van de Raad kunnen rekenen. Het gaat om een overeenkomst inzake economisch partnerschap, politieke coördinatie en samenwerking die op de lange termijn weliswaar de liberalisering van het handelsverkeer tot doel heeft, maar waarin de politieke wil toch een prioritaire plaats moet innemen en dat mijns inziens ook doet. Daarom zou ik graag het standpunt kennen van de commissaris die aan deze onderhandelingen een politieke impuls moet geven. Ik wil hier nog aan toe voegen, mijnheer de commissaris, dat de geloofwaardigheid van deze dimensie van de politieke dialoog staat of valt met de vervulling van een fundamentele eis: het discours moet worden afgestemd op de realiteit van de samenwerking en woorden moeten worden omgezet in daden. Mooie beloften leiden nergens toe. Latijns-Amerika heeft geen behoefte aan aalmoezen, maar aan solidariteit en aan kansen. Op het gebied van de handelsbetrekkingen biedt zich een unieke gelegenheid aan om onze politieke wil in de praktijk te brengen. Ik hoop, mijnheer de Voorzitter, dat de huidige onderhandelingen met Chili en de Mercosur-landen tegen de eerstkomende top van staatshoofden en regeringsleiders van de Europese Unie en Latijns-Amerika zo niet afgerond dan toch reeds ver gevorderd zullen zijn. Ik weet dat het om twee verschillende gevallen gaat. Derhalve herhaal ik hier voor de plenaire vergadering het verzoek dat ook vervat is in de verslagen waarover vanochtend gestemd zal worden. Wij eisen dat het onderhandelingstempo wordt afgestemd op de specifieke omstandigheden van onze gesprekspartners, maar wij verlangen ook dat de gesprekken in beide gevallen bijna volledig of geheel zullen zijn afgerond bij de aanvang van de top die het komende halfjaar inhoudelijk moet vullen. Het Europees Parlement is van oordeel - wij hebben dat overigens meermaals onderstreept - dat zowel de tijdens de Top van Madrid aangegane verplichtingen als deze overeenkomsten een dringende noodzaak zijn en de geloofwaardigheid van de Europese Unie ten overstaan van Latijns-Amerika versterken. Mijnheer de Voorzitter, de commentaar die ik hier zojuist op de handelsbetrekkingen heb geleverd, is ook van toepassing op de samenwerking. Ofschoon de inspanningen ten behoeve van de regio in absolute cijfers aanzienlijke proporties aannemen, stellen wij vast dat het subcontinent in verhouding tot en in vergelijking met andere geografische gebieden in zekere zin en zonder enige reden wordt gediscrimineerd. Mijns inziens schieten de bestaande middelen tekort om de nieuwe prioriteiten te financieren: de in deze overeenkomsten vastgestelde prioriteiten, de hernieuwing van de overeenkomsten met het Andespact en Midden-Amerika en de uit de Top van Rio voortvloeiende aandachtspunten. Ik begrijp dat onze financiën aan de vooravond van de invoering van de euro sterk onder druk staan. Desalniettemin zou ik de bevoegde commissaris in deze periode voorafgaande aan de opstelling en indiening van de begroting willen verzoeken een signaal af te geven, een inspanning te doen en, in tegenstelling tot vorig jaar, in het voorontwerp van begroting een hoopvol teken aan deze regio te geven teneinde de aanstaande Top van Madrid te verrijken. Mijnheer de Voorzitter, ook het Parlement, een van de takken van de begrotingsautoriteit, is zich er ten volle van bewust dat ons een lastig begrotingsjaar te wachten staat. In de jongste begrotingsdebatten hebben wij evenwel aangetoond dat het Europees Parlement met deze regio solidair blijft. Daarom acht ik het essentieel dat in het kader van deze overeenkomsten aanzienlijke vooruitgang wordt geboekt. Tot slot, mijnheer de Voorzitter, wil ik de diensten van de heer Patten en de collega's van de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid bedanken voor hun uitstekende samenwerking. De heer Marset Campos heeft het ook al gezegd. Mijn dank ook aan de diensten van het Parlement voor de verstrekte hulp. Linkohr Mijnheer de Voorzitter, de beide rapporteurs hebben het belangrijkste eigenlijk al gezegd. Ik wil hen beiden hartelijk danken voor de uitvoerige uiteenzetting voor dit Parlement en in hun verslagen. De associatieovereenkomsten met Chili en natuurlijk ook met Mercosur hebben voor de Europese Unie een hoge prioriteit. Wij ondersteunen de Commissie daarom bij haar onderhandelingen, maar betreuren tegelijkertijd dat het Europees Parlement nog niet formeel deelneemt aan de vastlegging van het onderhandelingsmandaat. Met betrekking tot de aangelegenheid zelf, en ik spreek hier nu namens de Commissie industrie, externe handel, onderzoek en energie, zijn wij van mening dat de vrijhandelszone die wij gezamenlijk met Chili en Mercosur willen creëren, in overeenstemming moet zijn met de regels van de WTO. Ten tweede willen wij dat de regionale economische en handelsrelaties tussen Chili en zijn buurlanden hiervan geen schade ondervinden, maar juist worden bevorderd. Verder ben ik van mening dat wij de zaak niet moeten vertragen. Dat heeft ook de heer Salafranca Sánchez-Neyra gezegd. Wij willen niet wachten tot de WTO-onderhandelingsronde is afgesloten. Ik wil er overigens aan herinneren dat de nieuwe Amerikaanse regering-Bush al heeft aangekondigd in haar externe betrekkingen het accent te leggen op de Amerikaanse vrijhandelszone ALCA. Daardoor rijst onmiddellijk de vraag of wij Latijns-Amerika aan de VS willen overlaten, zogezegd als een soort arbeidsverdeling - de VS bekommert zich om Latijns-Amerika, Europa bekommert zich dan om Oost-Europa - of dat wij in Latijns-Amerika present willen zijn? Ik denk dat het niet in ons belang of dat van de Latijns-Amerikanen is, als de wereld op deze manier in tweeën zou worden gedeeld. Ik denk dat wij moeten streven naar een regeling die de integratie van het Latijns-Amerikaanse continent bevordert en die ook rekening houdt met de historisch gegroeide betrekkingen tussen Europa en Latijns-Amerika. Heel algemeen wil ik over ons beleid ten aanzien van Latijns-Amerika nog kwijt dat ik vind dat de Commissie, de Raad, maar ook wij, het Parlement in onze debatten meer voorrang moeten geven aan de externe betrekkingen met Latijns-Amerika. Helaas hebben wij, dat wil ik hier graag nog een keer kwijt, niet meer de beschikking over een belangrijk instrument, te weten IRELA, het instituut voor de betrekkingen tussen Europa en Latijns-Amerika. Dit instituut was in het verleden een grote hulp, soms ook bij delicate kwesties. Het is helaas een vroege dood gestorven. Welke betekenis dit instituut trouwens in Latijns-Amerika heeft gehad, wil ik verduidelijken aan de hand van een voorbeeld. Kortgeleden is een lid van de raad van toezicht van IRELA, Celso Lafer, minister van Buitenlandse Zaken in Brazilië geworden. Daaruit blijkt het grote belang dat wij vroeger hechtten aan onze betrekkingen met Latijns-Amerika. Ik roep de Commissie daarom op samen met het Parlement een oplossing te zoeken voor een geschikte opvolger van de huidige regeling, zodat wij over een instrument beschikken dat een goede afspiegeling vormt van onze geïntensiveerde en waardevolle betrekkingen met Latijns-Amerika. Valdivielso de Cué Mijnheer de Voorzitter, om te beginnen wil ik u erop attenderen dat in het door mij opgestelde advies van de Commissie industrie, externe handel, onderzoek en energie een kleine fout is geslopen. Punt 2 moet eindigen op de afkorting GATT. De zin die op dit woord volgt, hoort niet in de slotversie van het verslag thuis. Hij werd geschrapt tijdens de overhaaste opstelling van de tekst, die binnen de 24 uur moest voorliggen. Wat de inhoud van het verslag betreft zou ik nader willen ingaan op de handelsaspecten van de associatieovereenkomst tussen de Europese Unie en Mercosur, die bijna 600 miljoen consumenten oftewel 10% van de wereldbevolking samenbrengt. Het jaarlijkse handelsvolume bedroeg in 1998 - het enige jaar waarvoor we over statistieken beschikken - 42 miljard euro. Tijdens de laatste acht jaar werd een groei van 125% vastgesteld. Het overschot op de handelsbalans van de Europese Unie beloopt 6,4 miljard euro. In ditzelfde verband moet worden onderstreept dat Europa nog steeds de belangrijkste handelspartner van Mercosur is - het verschil met de Verenigde Staten bedraagt 5% - en tevens de belangrijkste leverancier. Ook in het verleden was de aanwezigheid van de Europese landen in deze regio sterk voelbaar, meer dan waar ook in Latijns-Amerika, hetgeen ongetwijfeld is toe te schrijven aan de bijzondere historische en culturele banden. Kortom, het gaat om een bijzonder belangrijke overeenkomst die nergens ter wereld haar weerga heeft. Zij zorgt ervoor dat de enige twee subregio's die een gemeenschappelijke markt hebben verwezenlijkt een samenwerkingsverband met commerciële doeleinden tot stand brengen. Tot besluit spreek ik mijn steun uit aan deze interregionale associatieovereenkomst, in de hoop dat zij een mijlpaal in de geschiedenis van de wereldhandel wordt. Díez González Mijnheer de Voorzitter, in de op 14 december 2000 door het Europees Parlement aangenomen resolutie over de berechting van generaal Pinochet en de consolidering van de democratie in Chili hebben wij uitdrukkelijk onderstreept dat de beste manier om de consolidering van het Chileense democratiseringsproces te steunen erin bestaat een ambitieuze overeenkomst inzake economisch partnerschap, politieke coördinatie en samenwerking te sluiten, waarbij bijzondere aandacht aan de mensenrechtenclausule dient te worden besteed. Ik geloof dat wij tevreden mogen zijn over de spoed, de coherentie en de brede consensus waarmee het Parlement, en met name de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid, dit verzoek heeft ingewilligd. De rapporteurs hebben de hoofdpunten van beide verslagen reeds uiteengezet. Daarom zal ik mij tot de volgende twee kwesties beperken. Ten eerste - het is al gezegd - wil ik onderstrepen dat de Commissie buitenlandse zaken uitzonderlijk belang hecht aan de juridische grondslag van de nieuwe associatieovereenkomst. Zij eist dat hiervoor artikel 310 van het Verdrag in aanmerking wordt genomen, onder meer omdat het Parlement op grond van deze rechtsgrondslag bevoegd is om advies uit te brengen. Ten tweede dringen wij er vanuit de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid op aan dat de afronding van de onderhandelingen over deze overeenkomst niet ondergeschikt wordt gemaakt aan de voltooiing van een nieuwe onderhandelingsronde in het kader van de Wereldhandelsorganisatie. Voor wat dit tweede punt betreft kan commissaris Patten ons misschien vertellen welke oplossingen hij voorstelt om de bestaande verschillen op landbouwgebied weg te werken, met name in het geval van Mercosur. De aanbevelingen vertonen nog een ander aspect dat ik hier wil benadrukken. De Commissie buitenlandse zaken is er - mogelijkerwijs dankzij haar transversale karakter - in geslaagd aan beide initiatieven een sterke politieke impuls te geven, inzonderheid op het vlak van het buitenlands en samenwerkingsbeleid. Deze aanpak vormt een tegengewicht voor de tendens om het zeker niet minder relevante, maar toch ook niet exclusieve belang van de economische en handelsbetrekkingen ten top te drijven. Het ontgaat ons niet dat wij door middel van de verdieping van de politieke dimensie van onze betrekkingen met Mercosur en de versterking van het integratieproces in Chili een verhoogde interesse voor Europa kunnen wekken, ongeacht het tempo van de onderhandelingen. Op die manier kan de aantrekkingskracht die op commercieel, economisch en politiek gebied van de Verenigde Staten uitgaat enigszins worden gecompenseerd, vooral nu het voorstel tot oprichting van een vrijhandelsassociatie van de Amerika's weer ter tafel ligt. Het is derhalve raadzaam de stappen die de nieuwe Noord-Amerikaanse regering in dit verband onderneemt op de voet te volgen. Ik feliciteer de heer Patten en de Commissie omdat zij hebben voortgebouwd op het door de voormalige commissaris op gang gebrachte initiatief. Zij zijn trouw en met een uitgesproken zin voor verantwoordelijkheid - ik zou zeggen politieke verantwoordelijkheid - in de voetsporen van voorganger Marín getreden. Ten slotte heb ik nog een vraag voor de heer Patten, ofschoon ik vrees dat hij de zaal net heeft verlaten. Hij is zich er wellicht van bewust dat het toekomstige parlementaire samenwerkingsmodel tussen Chili, Mercosur en het Europees Parlement voor de institutionele ontwikkeling van de overeenkomsten van fundamenteel belang zal zijn. Ik wil hier van meet af aan onderstrepen dat ik, zoals vele andere leden van de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid, de voorkeur geef aan het model dat aan de Europese overeenkomsten ten grondslag ligt. Dat is immers gebaseerd op gemengde parlementaire commissies en houdt derhalve ten aanzien van het huidige systeem van delegaties een aanzienlijke verbetering in. Graag had ik het standpunt van de Commissie en de heer Patten terzake vernomen. De Voorzitter Ik verzoek de medewerkers van de heer Patten de vragen van mevrouw Díez González aan de commissaris mee te delen. Di Pietro Mijnheer de Voorzitter, geachte collega' s, de Fractie van de Europese Liberale en Democratische Partij staat volledig achter de verslagen van de collega' s Marset Campos en Salafranca Sánchez-Neyra van de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid van het Europees Parlement over de associatieovereenkomst met Chili en de interregionale associatieovereenkomst met Mercosur. De twee nieuwe overeenkomsten met Chili en Mercosur hebben, zoals de twee rapporteurs in hun toelichting zeggen, de hoogste prioriteit in het buitenlands beleid van de Unie inzake Latijns-Amerika. De omvang van de economische betrekkingen tussen de Europese Unie en deze landen, de noodzaak om de politieke rol van de Europese Unie als zelfstandige en gezaghebbende speler op het internationale vlak tegenover de hegemonie van de Verenigde Staten te vergroten en de concrete steun van de Unie aan alle initiatieven om de democratie, de rechtsstaat en de eerbiediging van de mensenrechten in Zuid-Amerika te versterken, maken dat we niet langer kunnen wachten met het omzetten van de tijdelijke kaderovereenkomst, die voor Mercosur uit 1995 stamt en voor Chili uit 1999. Het Europees Parlement kan zich als enige democratisch gekozen instelling niet beperken tot het geven van een mening. Bij de volgende institutionele hervorming moet onze Vergadering een belangrijkere rol zien te verkrijgen door de toepassing van de instemmingsprocedure. Dit is dus een belangrijk moment, mijnheer de Voorzitter, een kans die we niet voorbij mogen laten gaan. Als voorzitter van de delegatie voor de betrekkingen met Zuid-Amerika en Mercosur kan ik niet anders dan erop aandringen dat Europa en Zuid-Amerika zich blijven inspannen voor een oplossing, ongeacht de conclusies van de multilaterale onderhandelingen van de Wereldhandelsorganisatie. Nu heeft Europa nog de mogelijkheid een geprivilegieerde relatie met de Mercosur-landen en met Chili op te bouwen, een relatie die een nieuwe fase van de betrekkingen met dit gebied inluidt. Het gebied staat om allerlei redenen dicht bij ons continent, het is een gebied waar we nog een vooraanstaande rol kunnen spelen. We moeten daarom een nieuwe impuls geven aan deze globale associatieovereenkomsten en ze zonder verder verlies van kostbare tijd afsluiten. Het is belangrijk te onderstrepen dat ze niet alleen maar mogen draaien om economische en handelsaspecten, hoewel die van groot belang zijn, maar ook politieke aspecten en ontwikkelingssamenwerking moeten omvatten. Dat zijn de speerpunten van Europa, dat is ons erfgoed, waarop we trots zijn en dat we niet kunnen en niet mogen opgeven. Knörr Borràs Mijnheer de Voorzitter, aangezien de heer Patten ondertussen alweer is binnengekomen, gaat het niet op te beweren dat zijn geringe aanwezigheid hier in het Parlement een maatstaf is voor de toewijding waarmee de Commissie deze vraagstukken aanpakt. Hoe het ook zij, degenen die onlangs een bezoek aan de regio hebben gebracht - de afgevaardigde die hier voor u staat, is net terug uit Argentinië en Chili - kunnen getuigen van de grote scepsis waarmee het idee van de zogenaamde verdieping van de betrekkingen tussen de Europese Unie en Latijns-Amerika ontvangen is. De betrokkenheid van Europa wordt als volkomen ontoereikend ervaren. Dit scepticisme bereikt zijn hoogtepunt onder de vertegenwoordigers van het sociaal-economische netwerk van kleine bedrijven en vakbewegingen waarmee wij deze week in Argentinië en Chili van gedachten hebben kunnen wisselen. Ik ga akkoord met de grote lijnen van het verslag dat wij hier vandaag bespreken - hoe kan het ook anders! - en meer in het algemeen met alle initiatieven die de economische en handelsbetrekkingen met de landen in deze regio versterken. Ook de deelname van het maatschappelijk middenveld aan deze en andere aspecten van de associatieovereenkomsten draagt mijn goedkeuring weg. Onze steun gaat evenwel gepaard met kritiek, want ofschoon er gewag wordt gemaakt van de internationale verdragen inzake bescherming van etnische minderheden - de heer Marset Campos heeft dit punt overigens ook in zijn toespraak genoemd - zijn wij van oordeel dat zowel op dit vlak als op andere terreinen onvoldoende rekening is gehouden met de amendementen van onze fractie. Op het gebied van de arbeidsrechten is er dankzij de verwijzing naar de in het kader van de Internationale Arbeidsorganisatie gesloten verdragen vooruitgang geboekt. Helaas wordt er met geen woord gerept over de binnen de OESO opgestelde aansprakelijkheidscode voor multinationale ondernemingen. Het argument luidt dat het hier niet om Europa gaat, terwijl de ondernemingen die zich in de betrokken landen vestigen wel degelijk van Europese herkomst zijn. Bovendien zijn er geen milieumaatregelen genomen en ondanks ons verzoek bevat het nieuwe onderhandelingsmandaat evenmin specifieke referenties naar de gestructureerde participatie van het maatschappelijk middenveld in de nieuwe politieke dialoog. Daarom verlenen wij onze steun aan de algemene lijnen die hier vandaag in het kader van de associatieovereenkomsten worden behandeld, maar nemen wij eens temeer een kritische houding aan ten overstaan van andere, onzes inziens fundamentele aspecten. Queiró Mijnheer de Voorzitter, beste collega' s, ik wil allereerst onze collega' s Salafranca Sánchez-Neyra en Marset Campos gelukwensen met de uitmuntende verslagen die ze hebben afgeleverd. Dankzij hun verslagen kunnen we vandaag spreken over het onderhandelingsmandaat voor twee overeenkomsten. Ze zijn beide reeds genoemd: de eerste overeenkomst is die tussen de Europese Unie en Mercosur; de andere heeft betrekking op Chili. Ik wijs er nog eens op dat de overeenkomst met Mercosur wel eens de eerste overeenkomst kan gaan worden tussen twee douane-unies. Het belang van deze overeenkomst moet ook in dit Parlement benadrukt worden, niet alleen omdat hiermee de betrekkingen tussen de Europese Unie, haar lidstaten en de meest zuidelijke landen van het Zuid-Amerikaanse continent versterkt worden, maar ook omdat deze overeenkomsten een evenwichtiger ontwikkeling van de samenwerkingsverbanden met Latijns-Amerika in de hand zullen werken. Ze kunnen namelijk een tegenwicht vormen voor de steeds sterkere invloed die het vrijhandelsgebied NAFTA in die regio uitoefent. Het zijn in dat opzicht dus strategisch belangrijke overeenkomsten, wat betekent dat we ze ook politiek moeten steunen. Twee extra opmerkingen, mijnheer de Voorzitter. Ik wil allereerst aangeven dat ik het net als de rapporteurs niet eens ben met het besluit van de Raad om de ondertekening van deze overeenkomsten ondergeschikt te maken aan de afronding van de onderhandelingen in het kader van de Wereldhandelsorganisatie. We hebben daarom met tevredenheid vastgesteld dat Portugal en Spanje op de onlangs in Sintra gehouden Portugees-Spaanse top besloten hebben om samen te proberen deze overeenkomsten gescheiden te houden van de afronding van de onderhandelingsronde bij de Wereldhandelsorganisatie. De tweede opmerking is bedoeld om aan te geven dat in dit onderhandelingsmandaat zowel de politieke aspecten als het samenwerkingsaspect aan de orde komen - naast, uiteraard, de handelsaspecten. Het zou me dan ook niet verbazen - en we zouden ons er ook niet tegen verzetten - als deze overeenkomsten de vorm zouden krijgen van een associatieovereenkomst. Mogelijk is ook dat de Raad in dit mandaat precies aangeeft wat de rechtsgrond is die voor deze overeenkomsten zou moeten gelden. Dat is geen onbelangrijk detail. Het heeft - de rapporteurs hebben het al aangegeven - ook gevolgen voor de mate waarin dit Parlement kan meebeslissen over de uiteindelijke inhoud van deze overeenkomsten. Het is altijd van belang in herinnering te houden dat dit soort overeenkomsten hoe dan ook door de lidstaten moet worden geratificeerd. Dat is wat ze de nodige democratische rechtvaardiging verschaft. Bovendien meen ik te weten dat er tussen de Europese Unie en derde landen nog nooit een overeenkomst niet tot stand gekomen is enkel en alleen omdat het toegepaste juridisch kader niet adequaat zou zijn. Het is dus beter geen nieuwe hindernissen te creëren waar deze er niet zijn. Wat van belang is, is dat er zinvolle overeenkomsten worden afgesloten, en dat die voor alle betrokken partijen voordelen opleveren: voor de Unie, voor de staten en lidstaten, en voor de bevolkingen van die gebieden. Sichrovsky Geachte mijnheer de Voorzitter, ik wil de rapporteurs feliciteren met deze interessante en belangrijke verslagen en ze onze steun toezeggen, met name ten aanzien van de eis voor het vergroten van de rechtstreekse medewerking van het Europees Parlement aan de onderhandelingen. Aangezien de Amerikaanse regering meermaals heeft laten doorschemeren dat een van de speerpunten in haar buitenlandse beleid de betrekkingen met Zuid-Amerika zullen zijn, is de verbetering van de samenwerking tussen de EU en de landen van Latijns-Amerika een economische, maar ook internationale noodzaak voor ons geworden. De hier genoemde aanbevelingen omvatten daarom terecht niet alleen de voorwaarden voor het verbeteren van de economische samenwerking, maar behelzen ook een poging de kwestie als een mondiaal project voor de EU te definiëren. Daarom zijn de in punt 2 genoemde aanbevelingen, zoals het bevorderen van de ontwikkeling en consolidering van de democratie en de rechtsstaat alsmede het eerbiedigen van de mensenrechten en het verkleinen van de verschillen tussen de sociale sectoren en regio's, even belangrijk als het uitbreiden van de handel. Het terrein van de zogenaamde politieke dialoog zouden we wellicht preciezer moeten definiëren, omdat anders mogelijk grote delen van de bevolking van deze dialoog blijven uitgesloten in de nog sterk hiërarchisch gestructureerde maatschappijen van Zuid-Amerika. Samenvattend kunnen we zeggen dat de EU in Zuid-Amerika een grote kans heeft. Misschien in directe concurrentie met de VS, maar dan wel zonder de fouten van de Amerikanen te herhalen. Die heeft men de afgelopen decennia vaak terecht verweten dat ze in hun betrekkingen met de landen in Zuid-Amerika te vaak alleen hun machtspolitieke belangen hebben verdedigd, zonder rekening te houden met de democratische ontwikkelingen aldaar. Martínez Martínez Mijnheer de Voorzitter, de overeenkomsten die wij hier bespreken moeten in de toekomst de ruggengraat vormen van de samenwerking tussen de Europese Unie en Mercosur. Zij moeten uitgroeien tot een homogeen geheel van uitzonderlijk belang. Zowel deze akkoorden als de met Mexico gesloten overeenkomst hebben tot doel de banden tussen de Europese Unie en de betrokken landen te moderniseren en te verdiepen en met het oog op de toekomst nieuwe perspectieven te openen. Het gaat uiteindelijk om een groep landen die in Latijns-Amerika op economisch en politiek gebied een essentiële rol spelen. Deze initiatieven hebben verregaande gevolgen voor de economie en de handel. Onze gesprekspartner bekleedt in dit opzicht niet voor niets de vierde plaats op de wereldranglijst, om nog maar te zwijgen van het enorme groeipotentieel dat in dit gebied schuilgaat. Desalniettemin vind ik het minstens even belangrijk dat deze gelegenheid wordt aangegrepen om de politieke samenwerking en coördinatie in goede banen te leiden. Spanje heeft er steeds naar gestreefd nauwe politieke betrekkingen met Latijns-Amerika te onderhouden. Ik geloof evenwel dat iedere Europeaan duidelijk inziet dat dit continent om culturele en historische redenen en ook vanwege zijn huidige ontwikkeling het dichtst bij het wezen van Europa, en met name de verwezenlijking van de Europese Unie, staat. Net zoals wij dragen de Latijns-Amerikanen de democratische waarden en streefdoelen hoog in het vaandel. Net zoals wij pleiten zij voor maatschappelijke rechtvaardigheid en nationale waardigheid en hechten zij reeds gedurende vele decennia uitzonderlijk belang aan de totstandkoming van supranationale integratieprocessen en een verantwoorde en gecoördineerde participatie in de internationale gemeenschap. De onderhavige overeenkomsten openen de deur naar een almaar nauwere samenwerking - ook vanuit politiek oogpunt - tussen Europa en Latijns-Amerika. Hopelijk stelt deze toenadering ons in de gelegenheid om in de toekomst zelf ons lot te bepalen en ons te onttrekken aan de invloedssfeer van onze gemeenschappelijke oom die zich, al naargelang het perspectief, ten noorden van de rio Grande of aan de overzijde van de Atlantische Oceaan bevindt. De samenwerking tussen Europa en Latijns-Amerika moet ons helpen om een democratische en solidaire wereldorde tot stand te brengen die de basis voor het broodnodige herstel van de wereldvrede moet vormen. In het tijdperk van de mondialisering is dat immers de enige manier om de democratie, de rechtsstaat en de maatschappelijke vooruitgang die wij voor onze respectieve volkeren willen bewerkstelligen te handhaven en te consolideren. Deze benadering van de betrekkingen tussen Europa en Latijns-Amerika is geheel in lijn met het standpunt dat de EU en 77 ACS-landen in het kader van de onlangs ondertekende Overeenkomst van Cotonou hebben ingenomen. Mijnheer de Voorzitter, hiermee begint een fundamenteel hoofdstuk van wat het gemeenschappelijk buitenlands en samenwerkingsbeleid van de Europese Unie moet worden langzamerhand vaste vorm te krijgen. Fava Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de commissaris, mijnheer de vertegenwoordiger van de Raad, geachte collega' s, de overeenkomsten met Mercosur en met Chili zouden aanleiding kunnen geven tot enkele gevaarlijke denkbeelden die we moeten vermijden, maar ze bieden ook mogelijkheden en verantwoordelijkheden die de Europese Unie op zich kan nemen. We moeten voorkomen dat deze overeenkomst gezien wordt als niet meer dan een vrijhandelsovereenkomst, een bijna natuurlijke reflex voor een organisatie die eens alleen maar een economische unie was. Dat zou beperkt zijn en op een gevaarlijke manier alleen de elite ten goede komen, niet de volkeren. Die willen we een globale associatieovereenkomst voorstellen, dat wil zeggen een overeenkomst met een politiek gewicht die het mogelijk maakt het samenwerkingsproces aan te zwengelen. Latijns-Amerika, de landen van Mercosur en Chili zijn niet alleen het vierde handelsblok; ze vormen ook een continent waarin de grote prioriteiten van het buitenlands beleid van de Europese Unie vorm krijgen, en dan denk ik aan de bestrijding van armoede, de versterking van de democratie en de strijd voor de mensenrechten en de rechten van werkenden. Deze associatieovereenkomst kan door haar globale karakter en haar politieke gewicht een waardevolle bijdrage zijn. Daarom betreuren we het dat in het mandaat van de Raad aan de Commissie de rechtsgrondslag van onze associatieovereenkomst niet wordt genoemd. Wij vinden dit een fundamentele overeenkomst, niet alleen om het buitenlands beleid van de Europese Unie herkenbaar, autonoom en verantwoordelijk te maken, maar vooral ook om onze achterstand tegenover Latijns-Amerika in vergelijking met de Verenigde Staten goed te maken, om te laten zien dat we politieke initiatieven kunnen nemen en dat we een herkenbaar buitenlands beleid kunnen voeren inzake Latijns-Amerika. Een laatste punt: we moeten de deelname van de burgermaatschappij aanmoedigen en versterken. De burgermaatschappij is geen nutteloos ornament, geen aanhangsel of uiterlijk vertoon - ze is een echte en authentieke bron op het vlak van de democratie. Daaraan wil ons Parlement een bijdrage leveren. Patten Voor ik van wal steek, wil ik de rapporteurs bedanken voor hun uitstekende en verhelderende verslagen. Op dit moment is duidelijk een cruciale fase aangebroken in de onderhandelingen voor de associatieovereenkomsten met Chili en Mercosur. We zijn met deze onderhandelingen al flink op weg. Immers, we hebben inmiddels al drie onderhandelingsronden afgerond, waarvan ik de laatste zelf gedeeltelijk heb bijgewoond. Deze ronde was een groot succes. Voor de vierde onderhandelingsronde in de tweede helft van maart zijn de voorbereidingen op dit moment al in volle gang. Na anderhalf jaar naderen we nu eigenlijk pas echt de kritieke fase. De politieke dialoog, de onderlinge samenwerking en de handelskwesties staan hoog op de agenda van de volgende zitting. De onderhandelingsteksten zijn uitgewisseld. De voorbereidingen voor de onderhandelingen op het gebied van tarieven en diensten, waaronder ook de landbouw, zijn inmiddels begonnen. Deze onderhandelingen gaan in juli van start. Dit alles is te danken aan onze inzet. Niemand twijfelt er nog aan dat de Commissie er alles aan doet om de banden met Mercosur en Chili te verstevigen. In de loop van dit jaar wil ik meer vaart zetten achter de onderhandelingen. Op het gebied van politiek en samenwerking is al veel bereikt, maar dit is nog niet het geval op handelsterrein. Ik hoop dat we in maart wat betreft de niet-tarifaire belemmeringen en de steun aan bedrijven een hele stap verder zijn gekomen. We verwachten in juli over betere onderhandelingsvoorstellen op het gebied van tarieven en diensten te beschikken. Zoals al is gezegd vindt de tweede Top tussen de Europese Unie en Latijns-Amerika volgende lente in Madrid plaats. Het is nog te vroeg om te zeggen welke concrete vooruitgang we rond die periode mogen verwachten. Het is echter wel duidelijk dat rond het tijdstip van de Top de onderhandelingen in een vergevorderd stadium moeten zijn beland. Op bepaalde gebieden moeten we de discussie al kunnen afronden. Ook op andere gebieden moeten de onderhandelingen daarna zo snel mogelijk kunnen worden afgerond. Het is onze doelstelling zowel op politiek gebied als op handelsterrein een hoogwaardige en ambitieuze interactie met Mercosur en Chili te bereiken. Het Parlement weet dat alle sectoren bij die onderhandelingen zijn inbegrepen. Onze voornaamste richtsnoeren zijn een strategisch en politiek partnerschap, een nauwere samenwerking en een uitgebreidere WTO-handelsovereenkomst. Hiet is bekend dat Chili volledig instemt met die brede benadering. Mercosur heeft echter een wat beperktere doelstelling en wil zich voornamelijk richten op een grotere toegang tot de landbouwmarkt. We moeten blijven aandringen op een brede, veelomvattende en evenwichtige overeenkomst waarmee zowel een goede politieke samenwerkingsrelatie kan worden bewerkstelligd als een brede en verstrekkende liberalisering van de handel. De twee verslagen die op dit moment aan de orde zijn, zijn niet alleen breed van opzet, maar ook zeer bruikbaar. Zij bevatten een aantal goede aanbevelingen, waarvan de meeste zijn gebaseerd op de mogelijkheid om het huidige onderhandelingsmandaat van de Raad te herzien. Dat kan op zeker moment in het komende jaar wenselijk zijn, maar op dit moment zijn we natuurlijk vooral bezig met de onderhandelingsronden van maart en juli. We hebben liever dat deze een succes worden dan dat we de onderhandelingen moeten afbreken en samen met de Raad terug moeten naar de tekentafel. Twee of drie weken terug hebben we hierover een uitgebreid intern debat gehouden. De Commissie staat nu klaar om aan de slag te gaan en haar taak uit te voeren. Dan nu een aantal concrete opmerkingen bij de afzonderlijke aanbevelingen. Eerst een opmerking over de rechtsgrondslag. De uiteindelijke overeenkomst is een associatieovereenkomst en dus veel meer dan enkel een handelsakkoord. Onze toekomstige strategische samenwerking behelst immers veel meer dan alleen de handel. Volgens onze juridisch adviseurs kan de precieze inhoud van de artikelen voor de rechtsgrondslag echter pas aan het eind van de onderhandelingen worden bepaald. Ik ben het hiermee eens. Voorlopig beschikken we alleen nog maar over de hoofdlijnen van de overeenkomst. Voordat we naar onze eigen rechtsgrondslag kijken, moeten we wachten op het uiteindelijke resultaat van de onderhandelingen. Bij andere, vergelijkbare besprekingen hebben we die lijn ook gevolgd. Dan is er nog het vraagstuk van de democratie, van de rechtsstaat, van het respect voor de mensenrechten en goed bestuur. Deze onderwerpen zijn allemaal fundamenten van onze onderhandelingspositie en ze vormen de hoeksteen van de overeenkomst die wij voor ogen hebben. Ze zijn al aan de orde geweest tijdens de derde onderhandelingsronde in Brazilië en Santiago. Met Mercosur en Chili is over deze punten al een consensus bereikt. Ik zie het als mijn persoonlijke taak ervoor te zorgen dat deze essentiële elementen ten grondslag liggen aan onze toekomstige associatieovereenkomsten met Mercosur en Chili. Dan een opmerking over de rechten van werknemers: deze vormen ook een wezenlijk onderdeel van de onderhandelingen. Op dit moment worden zij met het oog op de vierde onderhandelingsronde van maart besproken. De vooruitgang op het gebied van de rechten van werknemers dient met een grotere welvaart gepaard te gaan. Meer welvaart moet leiden tot meer democratie, en dus meer respect voor de fundamentele rechten, inclusief de rechten van arbeiders natuurlijk. Bij het opstellen van de associatieovereenkomsten zijn wij dan ook voorstander van een aanpak waarin door samenwerking en bevordering van de relevante IAO-verdragen de rechten van werknemers worden gegarandeerd. Wat betreft grotere politieke samenwerking, onder andere op het gebied van veiligheid: hierover is al gesproken tijdens de derde onderhandelingsronde in Brazilië en Santiago. Op basis van onze eigen interne regels en procedures zullen we werken aan de bevordering van vrede en internationale veiligheid. In de verslagen en door een aantal sprekers hier is de burgermaatschappij aan de orde gesteld. Transparantie en verantwoordelijkheid naar de burger toe zijn van essentieel belang. Dit onderwerp dient ook in de overeenkomst te worden opgenomen. Tijdens de derde onderhandelingsronde zijn we het hierover al eens geworden: de burgermaatschappij moet deel uitmaken van het institutionele kader van de overeenkomst. Daarnaast heeft de Commissie in oktober vorig jaar in samenwerking met de burgermaatschappij een succesvolle conferentie georganiseerd ter bevordering van de discussie over de onderhandelingen. Tevens hebben we in augustus een website gecreëerd waarop de onderhandelingen op heldere wijze worden uiteengezet voor het grote publiek. We doen dus echt ons best om het proces inzichtelijker te maken. Door een aantal parlementsleden en in de verslagen zelf is gesuggereerd de link met de voorgestelde nieuwe WTO-onderhandelingsronde te verbreken. Ik sluit niet uit dat dit zal gebeuren, maar het hangt natuurlijk wel af van de vraag of er inderdaad nieuwe WTO-onderhandelingen komen. We hopen natuurlijk dat die er komen, hoe eerder hoe beter. Vooralsnog zijn we er echter niet in geslaagd het voorstel daartoe op tafel te krijgen. Het hangt ook af van de voortgang die we kunnen bereiken in de aanstaande onderhandelingsronden met Mercosur en Chili. Indien hierbij voldoende en substantiële voortgang wordt bereikt, zouden we deze optie in overweging kunnen nemen. Tevens is voorgesteld de onderhandelingsaanpak in twee fasen te schrappen. Het Parlement weet net zo goed als ik dat deze aanpak het resultaat is van een compromis tussen de ministers tijdens de Raad Algemene Zaken van 1999 in Luxemburg. Dit compromis maakte een eind aan de impasse in de Raad en opende de deur naar de goedkeuring van de onderhandelingsrichtsnoeren. Natuurlijk waardeer ik de steun van het Parlement in deze kwestie ten zeerste, maar het gaat hier eerder om een principekwestie dan om een werkwijze. Ik ben bang dat het proces inmiddels te ver is gevorderd. We kunnen nu niet meer terug. We hebben nog maar vier maanden en één onderhandelingsronde te gaan voordat in juli de tweede onderhandelingsfase begint. We moeten dus snel aan de slag en vanaf juli beginnen met de voorbereiding van wezenlijke, alomvattende onderhandelingen. Ik benadruk nogmaals dat de Commissie zich volledig inzet om de onderhandelingen met Mercosur en Chili succesvol te laten verlopen. We zijn vastberaden om flink aan het werk te gaan en zoveel mogelijk vooruitgang te boeken. De onderhandelingen zijn in volle gang. De voorbereidingen voor de volgende ronde verlopen naar wens. De Commissie doet er alles aan om met de onderhandelingen zo snel mogelijk resultaat te boeken, met of zonder wijzigingen in het mandaat. Ik hoop dat ik op dit punt op de steun van het Parlement kan rekenen. Ten slotte wil ik even antwoorden op twee vragen die me tijdens het debat zijn gesteld. De eerste vraag is van mevrouw Díez González. Tijdens haar betoog ben ik ongeveer een minuut buiten de vergaderzaal geweest. Ik zal niet precies zeggen waarom, maar als ik het Parlement vertel dat ik de hele ochtend aanwezig ben geweest, begrijpt mevrouw Díez González misschien waarom ik de zaal een minuutje moest verlaten. Ik kan overigens wel een zeer positieve reactie geven op haar opmerking. Ze heeft gevraagd of er een gemengde parlementaire commissie komt. De Commissie is een groot voorstander van een dergelijke commissie. We zullen zeker op haar verzoek ingaan en het mechanisme dat we binnenkort gaan gebruiken voor Mercosur en Chili nader bespreken. Op dat belangrijke voorstel kunnen we dus heel positief reageren. De tweede vraag die me gesteld is kwam van de heer Knörr Borràs en betrof de OESO-code. We kunnen landen die geen OESO-lid zijn niet dwingen de OESO-code te hanteren. Ik begrijp waarom de heer Knörr Borràs dit punt ter sprake brengt, maar ik herhaal: we kunnen niet-OESO-leden niet verplichten de OESO-code te hanteren. Ik spreek nogmaals de hoop uit dat ook in de komende weken en maanden het Parlement achter ons zal staan. Gezien uw betrokkenheid bij dit debat ben ik ervan overtuigd dat de Commissie op uw steun kan rekenen. De Voorzitter Mijnheer Patten, aangezien het bijna tijd is om tot de stemming over te gaan, is het onvermijdelijk dat uw toespraak door geroezemoes wordt onderbroken. Ik heb evenwel kunnen vaststellen dat de afgevaardigden uw betoog met aandacht hebben gevolgd. U geniet mijn steun en ik verklaar bij dezen dat u altijd op de vergaderingen aanwezig bent. Het debat is gesloten. De stemming vindt om 11.00 uur plaats. (De vergadering wordt om 11.00 uur onderbroken) STEMMING Verslag zonder debat (A5-0056/2001) van de heer Lehne, namens de Commissie vrijheden en rechten van de burger, justitie en binnenlandse zaken, over de ontwerpverordening van de Raad tot vaststelling van de lijst van de derde landen waarvan de onderdanen bij overschrijding van de buitengrenzen in het bezit moeten zijn van een visum en van de lijst van derde landen waarvan de onderdanen van deze plicht zijn vrijgesteld (14191/2000 - C5-0714/2000 - 2000/0030(CNS)) (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0064/2001) van mevrouw Haug, namens de Begrotingscommissie, over het ontwerp van gewijzigde en aanvullende begroting nr. 1/2001 van de Europese Unie voor het begrotingsjaar 2001 (6073/2001 - C5-0049/2001 - 2001/2025(BUD)) Betreffende amendement 1 Haug (PSE), rapporteur. (DE) Mijnheer de Voorzitter, het gaat om dit amendement en dadelijk in de resolutie om de amendementen 4 en 5. Als algemeen rapporteur moet ik u mededelen dat de amendementen al aan de parlementaire commissie zijn voorgelegd en dat ze daar met staking van de stemmen zijn verworpen. Aan de manier waarop ik dit zeg, kunt u mijn persoonlijke mening al aflezen. Ik wil het hier echter alleen aan het Parlement hebben medegedeeld. (Het Parlement neemt de resolutie aan) Verslag (A5-0061/2001) van de heer Brunetta, namens de Commissie industrie, externe handel, onderzoek en energie, over het voorstel voor een richtlijn van het Europees Parlement en van de Raad inzake toegang tot en interconnectie van elektronische communicatienetwerken en bijbehorende faciliteiten (COM(2000) 384 - C5-0433/2000 - 2000/0186(COD)) Rovsing Vanwege financiële belangen zal ik niet aan deze stemming noch aan de volgende twee stemmingen deelnemen. In totaal onttrek ik mij vanwege financiële belangen dus aan de stemming over drie verslagen. (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0053/2001) van de heer Paasilinna, namens de Commissie industrie, externe handel, onderzoek en energie, over het voorstel voor een richtlijn van het Europees Parlement en de Raad inzake een gemeenschappelijk regelgevingskader voor elektronische communicatienetwerken en -diensten (COM(2000) 393 - C5-0428/2000 - 2000/0184(COD)) (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0062/2001) van mevrouw Niebler, namens de Commissie industrie, externe handel, onderzoek en energie, over het voorstel voor een richtlijn van het Europees Parlement en de Raad betreffende de machtiging voor elektronische communicatienetwerken en -diensten (COM(2000) 386 - C5-0440/2000 - 2000/0188(COD)) (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0047/2001) van de heer Varela Suanzes-Carpegna, namens de Commissie visserij, over het voorstel voor een verordening van de Raad tot vaststelling van controlemaatregelen voor de visserij op bepaalde bestanden van over grote afstanden trekkende vissoorten (COM(2000) 619 - C5-0585/2000 - 2000/0253(CNS)) (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0046/2001) van de heer Varela Suanzes-Carpegna, namens de Commissie visserij, over het voorstel voor een beschikking van de Raad betreffende een financiële bijdrage van de Gemeenschap in sommige uitgaven voor de tenuitvoerlegging van bepaalde beheersmaatregelen met betrekking tot over grote afstanden trekkende visbestanden (COM(2000) 651 - C5-0556/2000 - 2000/0268(CNS)) (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0051/2001) van de heer Piétrasanta, namens de Commissie visserij, over het voorstel voor een verordening van de Raad tot vaststelling van technische maatregelen voor de instandhouding van bepaalde over grote afstanden trekkende visbestanden (COM(2000) 353 - C5-0344/2000 - 2000/0149(CNS)) (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0044/2001) van de heer Gallagher, namens de Commissie visserij, over het voorstel voor een verordening van de Raad betreffende de sluiting van het Protocol tot vaststelling van de voor de periode van 1 juli 2000 tot en met 30 juni 2001 geldende vangstmogelijkheden en financiële compensatie, bedoeld in de Overeenkomst tussen de Europese Economische Gemeenschap en de Regering van de Republiek Equatoriaal-Guinea inzake de visserij voor de kust van Equatoriaal-Guinea (COM(2000) 690- C5-0712/2000 - 2000/0287(CNS)) (Het Parlement neemt de wetgevingsresolutie aan) Verslag (A5-0058/2001) van mevrouw Avilés Perea, namens de Commissie rechten van de vrouw en gelijke kansen, over de gevolgen van de globalisering voor de vrouwelijke immigranten uit de mediterrane landen (2000/2251(INI)) (Het Parlement verwerpt de ontwerpresolutie) Verslag (A5-0059/2001) van de heer Gemelli, namens de Commissie ontwikkelingssamenwerking, over de mededeling van de Commissie aan de Raad en het Europees Parlement over het ontwikkelingsbeleid van de Europese Gemeenschap (COM(2000) 212 - C5-0264/2000 - 2000/2141(COS)) (Het Parlement neemt de resolutie aan) Verslag (A5-0049/2001) van de heer Marset Campos, namens de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid, met een ontwerpaanbeveling van het Europees Parlement aan de Raad over het onderhandelingsmandaat voor een interregionale associatieovereenkomst met Mercosur (2001/2018(INI)) (Het Parlement neemt de resolutie aan) Verslag (A5-0050/2001) van de heer Salafranca Sánchez-Neyra, namens de Commissie buitenlandse zaken, mensenrechten, gemeenschappelijke veiligheid en defensiebeleid, met een ontwerpaanbeveling van het Europees Parlement aan de Raad over het onderhandelingsmandaat voor een associatieovereenkomst met Chili (2000/2017(INI)) (Het Parlement neemt de resolutie aan)De Voorzitter. Hiermee is de stemming beëindigd. Cushnahan Ik wil voor het vragenuur van volgende week graag een kwestie ter sprake brengen. Tijdens de vorige vergadering heb ik binnen de daarvoor gestelde tijd en geheel volgens de regels een vraag gesteld aan de Raad. De Raad weigerde echter mijn vraag te beantwoorden omdat op dat moment nog niet alle vertalingen waren binnengekomen. Ik begrijp niet helemaal waarom ik gestraft moet worden als alle vertalingen nog niet beschikbaar zijn. Ik wil u dan ook verzoeken om vandaag of op een later tijdstip te bepalen dat parlementsleden, indien zij een vraag stellen overeenkomstig de regels, hierop op het juiste tijdstip een antwoord dienen te krijgen. De Voorzitter Ik wil u bedanken voor uw opmerking. Ik was hier nog niet van op de hoogte, maar zal ik zal deze kwestie aan de Voorzitter voorleggen. Tevens zal ik voorstellen dat zij opkomt voor de rechten van parlementsleden om vragen te stellen. Maes Mijnheer de Voorzitter, staat u mij toe een punt van orde aan te halen. Het gaat over het weigeren van foto's uit Kazakstan, uit het gebied waar kernproeven werden genomen. Wij hebben gisteravond moeten vaststellen dat het Parlement zelf een paar van die foto's geweigerd heeft in die tentoonstelling omdat ze shockerend zouden zijn. Helaas geven die foto's de werkelijkheid weer en die werkelijkheid mag dan shockerend zijn, als parlementsleden moeten wij niet betutteld worden en hebben wij het recht en zelfs de plicht van deze werkelijkheid kennis te nemen. Ik wil dus in naam van mijn fractie en namens vele mensen die gisteren de tentoonstelling over Kazakstan hebben bijgewoond hiertegen protesteren. Een tweede reden voor ontevredenheid is het feit dat gisteren een bezoeker werd geweigerd, de heer Tsamaraint Nauchap van het Shuarvolk in Ecuador. Deze Indiaan uit Ecuador kwam hier als gezondene van zijn volk, bekleed met de tekenen van zijn waardigheid, namelijk een kleine houten speer van minder dan twee meter. De man mocht het Huis niet binnen. Wij mochten niet met hem spreken, zogenaamd omdat hij gewapend was. Ik vond het bijzonder vernederend dat deze man werd gevraagd zijn tekenen van zijn waardigheid, die voor hem sacraal zijn, af te leggen. Derhalve heeft hij ons niet kunnen bezoeken en de parlementsleden die hem wilden ontvangen hebben dat buiten onze zaal en buiten het gebouw van het Parlement moeten doen. Ik vind dit hoogst beschamend, temeer daar bevestigd wordt dat dit een normale gedragsregel is. Ik vraag om herziening van die gedragsregel. De Voorzitter Het is spijtig dat deze incidenten hebben plaatsgevonden. Ik stel voor dat u de kwestie aan het College van quaestoren voorlegt, zodat de quaestoren deze zaak kunnen bespreken. Wat betreft het tweede incident, ik heb ook eens iets dergelijks meegemaakt, maar dan wel binnen een compleet andere context. Volgens de nationale klederdracht van mijn volk, de Schotten, moet in de sok een dolk worden gedragen. Als de diensten van tevoren op de hoogte zijn gesteld van het feit dat dit tot de nationale klederdracht behoort, moet het niet echt meer een probleem zijn om het gebouw binnen te komen. Ik denk dat in het geval van de indiaan uit Equador het probleem is ontstaan doordat de veiligheidsdiensten plotseling werden geconfronteerd met een man met een speer. Waarschijnlijk waren ze vooraf niet van dit bezoek op de hoogte gesteld. Desalniettemin denk ik toch dat u deze kwestie moet voorleggen aan het College van quaestoren. STEMVERKLARINGEN Berthu Overeenkomstig artikel 62, lid 2 van het Verdrag tot oprichting van de Europese Gemeenschap heeft de Raad het Parlement in het kader van de raadplegingprocedure een gevoelige ontwerpverordening voorgelegd tot vaststelling van de lijst van derde landen waarvan de onderdanen die de Unie binnenkomen in het bezit moeten zijn van een visum, en van de lijst van derde landen waarvan de onderdanen vrijgesteld zijn van deze plicht gedurende een verblijf van maximaal drie maanden. Roemenië vormt in dit opzicht een twijfelgeval. Het land zou op de tweede lijst van derde landen moeten staan, aangezien het een kandidaat-land is waarmee onderhandelingen over de toetreding gevoerd worden. Wij dienen ons helaas echter terughoudend op te stellen jegens Roemenië, aangezien veel Europese landen kampen met clandestiene immigranten uit dit land. De Raad heeft een elegante oplossing gevonden. In de ontwerpverordening stelt de Raad voor om Roemenië op de lijst te plaatsen van landen waarvan de onderdanen zijn vrijgesteld van de visumplicht. In artikel 8 geeft de Raad echter aan dat deze bepaling pas in werking mag treden als het betrokken land heeft aangegeven "tot welke verbintenissen het bereid is op het gebied van illegale immigratie en verblijf, met inbegrip van de repatriëring van uit dat land afkomstige illegaal verblijvende personen". Dit lijkt mij een zeer belangrijke voorwaarde. In de amendementen die het Parlement zojuist heeft aangenomen, is dit punt evenwel geschrapt. Als het Parlement dat nu uit genegenheid voor Roemenië had gedaan, zouden wij voor dit besluit nog enig begrip hebben kunnen opbrengen. Het Parlement wil echter zijn stokpaardje - het vrije, ongecontroleerde verkeer van goederen en diensten - niet loslaten. Vanuit dit oogpunt is ook een aantal andere, minder belangrijke amendementen aangenomen, die ik evenmin kan accepteren. Ik heb derhalve geweigerd om voor dit verslag van het Europees Parlement te stemmen. Mijn steun gaat uit naar het oorspronkelijke standpunt van de Raad. Malmström, Paulsen en Olle Schmidt Het strikte visumbeleid van de EU vormt een groot obstakel voor mensen om naar Europa te komen. De aanscherping van de visumplicht van de laatste jaren heeft onvermijdelijk geleid tot een toename van de mensensmokkel en de zogeheten illegale immigratie naar de lidstaten van de EU. Mensen die worden gesmokkeld of op een andere manier naar Europa zijn gekomen, hebben onderweg vaak veel ontberingen doorstaan. Eenmaal aangekomen in de EU zijn zij volkomen rechteloos en hebben zij geen recht op sociale voorzieningen. De lijst van landen met een visumplicht voor de EU bestaat uit 130 landen. Slechts 50 landen zijn gevrijwaard van de visumplicht. Deze praktijk, dat visumplicht eerder regel is dan uitzondering, is een democratisch Europa onwaardig. Het uitgangspunt moet zijn dat mensen het recht hebben om vrij te reizen in de EU, en niet andersom. Europa moet zijn houding ten opzichte van immigratie wijzigen. Over enkele jaren zal het personeelstekort in de EU een acuut probleem zijn. Daarom is het van belang dat wij mensen die een betere toekomst in de EU-landen zoeken accepteren en welkom heten. Een ruimhartiger visumbeleid is ook noodzakelijk voor het voeren van een gemeenschappelijk humaan vluchtelingen- en asielbeleid. Met een beleid dat immigratie erkent, kunnen wij het hoofd bieden aan de georganiseerde misdaad en de menselijke tragedies waar de mensensmokkelaars verantwoordelijk voor zijn. Verslag-Haug (A5-0064/2001) Nogueira Román Mijnheer de Voorzitter, ik heb het woord gevraagd om iets te zeggen over de gewijzigde begrotingstoewijzingen. Ik wil hier aangeven dat ik het niet eens ben met het idee dat we de aanvullende begroting kunnen gebruiken voor de oplossing van de door de BSE-crisis veroorzaakte problemen, zonder tegelijk iets te doen aan de door Agenda 2000 opgelegde beperkingen. We hebben hier te maken met een uitzonderlijke situatie. Daarvoor hebben we bijzondere kredieten nodig, en die moeten dan ook toereikend zijn. Zelfs als in de toekomst de middelen voor de nieuwe landbouw uit de hervorming van het landbouwbeleid zelf kunnen worden vrijgemaakt. Ik wil hoe dan ook protest aantekenen tegen het feit dat Parlement ook nu weer, bij het zoeken naar oplossingen voor de gekkekoeiencrisis, nauwelijks geraadpleegd is, en dat de Raad en de lidstaten onmachtig zijn gebleken een adequate oplossing te vinden voor dit probleem, dat ze gedurende het grootste deel van de jaren negentig nauwelijks hebben willen onderkennen en waaraan ze nooit voldoende aandacht hebben geschonken. Berthu Ik heb zojuist mijn stem uitgebracht ten gunste van dit eerste ontwerp van gewijzigde en aanvullende begroting van de Europese Unie voor het jaar 2001. Belangrijkste punt in dit ontwerp van GAB is het vrijmaken van een aanvullende 971 miljoen euro voor de bekostiging van de gevolgen van de BSE-crisis. Ik wil benadrukken dat dit bedrag, dat door de Commissie in januari is vastgesteld, gezien de gebeurtenissen volkomen is achterhaald. Met name sinds maandag jongstleden is er sprake van een bijzonder paradoxale situatie. De Europese Unie kan of wil de extra kosten van de Franse veehouders niet op zich nemen en laat Frankrijk zijn eigen boontjes doppen. Ze staat dit land immers toe buitengewone steunmaatregelen te treffen ten behoeve van zijn veehouders. Juist nu de crisis hard toeslaat en we behoefte hebben aan solidariteit op Europees niveau, laat de Unie het afweten. Ik ben fel gekant tegen iedere toename van de Europese begroting als geheel. Europa kost ons al genoeg. We moeten de financiële vooruitzichten 2000-2006, die door de Raad van Berlijn in 1999 zijn vastgelegd, respecteren. Dit betekent echter niet dat we nu niets meer kunnen doen. Overeenkomstig de financiële vooruitzichten voor 2001 kan er op de landbouwrubrieken per direct 506 miljoen euro worden vrijgemaakt. Waarom zouden we op korte en middellange termijn niet van deze mogelijkheid gebruik maken, ook al zijn de landbouwkredieten al volledig gespendeerd? Er is nog een andere oplossing. In plaats van het verhogen van de algemene begroting van de Unie kan een deel van de middelen die op de rubriek van de structuurfondsen staan ingeschreven worden overgeheveld naar de landbouwrubriek. De afgelopen jaren zijn de structuurfondsen immers nooit geheel gebruikt. Bovendien zijn de behoeften aan middelen uit de structuurfondsen nooit erg urgent (met uitzondering van de steun aan de kandidaat-landen uiteraard). Deze handelwijze kan overigens niet beschouwd worden als een onttrekking van middelen aan de structuurfondsen, aangezien deze fondsen als doel hebben de bedrijvigheid op het gehele grondgebied van de Unie te waarborgen. De bestrijding van de verwoestende gevolgen van de BSE-crisis valt zeker onder deze doelstelling. Gezien het huidige drama lijkt me een dergelijke ongebruikelijke operatie niet ongerechtvaardigd. Het moge voor iedereen duidelijk zijn dat de gevolgen van het GLB, dat in de jaren 60 ongetwijfeld zijn diensten heeft bewezen bij de ontwikkeling van onze landbouw, op langere termijn - dat wil zeggen nu - nadelig zijn: financiële bijstand, bureaucratie, stijgende kosten, voor de gezondheid schadelijke intensivering, enzovoort. Een ingrijpende hervorming is dus onvermijdelijk geworden. Al jaren pleiten wij voor strengere regels ten gunste van het milieu en de volkgezondheid. De belastingbetaler moet echter niet voor de kosten hoeven op te draaien. De consument is uiteraard de aangewezen persoon om het verschil te betalen: hij moet het product maar tegen de daadwerkelijke prijs kopen, dat wil zeggen de prijs die in de buurt komt van de reële kosten. Voorts moeten wij ter waarborging van onze onafhankelijkheid op voedselgebied enerzijds dezelfde veiligheidseisen aan importproducten stellen als aan onze eigen producten en anderzijds in bepaalde gevallen heffingen instellen tot behoud van de productie in de landen van Europa. Färm Ondanks het feit dat de overige Zweedse sociaal-democraten tegen stemmen, heb ik besloten om vandaag voor het verslag van het Parlement te stemmen, het verslag-Haug, over het ontwerp van de gewijzigde en aanvullende begroting nr. 1/2001 van de Raad, naar aanleiding van onder meer de BSE-crisis. Dit betekent niet dat wij een verschillende houding ten opzichte van het landbouwbeleid hebben. Integendeel, wij zijn het volledig eens over de noodzaak van een radicale hervorming, inclusief op termijn een grotere verantwoordelijkheid van de lidstaten voor de kosten als gevolg van de BSE-crisis en andere crises. Deze opvatting komt eveneens naar voren in het verslag. De reden van ons verschillende stemgedrag is mijn deelname aan de behandeling van de kwestie in de Begrotingscommissie. Ik denk niet dat het landbouwbeleid beïnvloed kan worden door vandaag tegen te stemmen. De aanvullende begroting zorgt er evenmin voor dat de begroting overschreden wordt, maar leidt er alleen toe dat de marges onder het begrotingsmaximum kleiner worden. Verder heeft het Parlement over dit besluit geen medezeggenschapsrecht, wat op zichzelf discutabel is en waarbij in het verslag vraagtekens worden gezet. Als er vandaag tegen het verslag wordt gestemd, leidt dat niet tot een reële verandering, maar slechts tot uitstel. Als er tegen wordt gestemd, wordt de ontwikkeling vertraagd van de middelen die nodig zijn voor tests en vernietiging in verband met de BSE-crisis. Die vertraging treft eveneens het tweede deel van deze gewijzigde en aanvullende begroting, dat betrekking heeft op de uitbreiding van het mandaat van het Europees Bureau voor wederopbouw in Kosovo/Servië met Montenegro. Het Parlement stelt in zijn verslag bepaalde eisen aan een herziening van het landbouwbeleid. Dit komt volledig overeen met wat ik afgelopen woensdag samen met andere sociaal-democratische afgevaardigden en met EU-afgevaardigden van de Fractie van de Europese Volkspartij naar voren heb gebracht in een artikel in Göteborgs-Posten. Het Parlement maakt zich nu hard voor deze eis, wat alle Zweedse sociaal-democraten van harte toejuichen. Wij hebben geen verschillende visie op het landbouwbeleid. Ik heb daarentegen juist veel sympathie voor de opstelling van mijn Zweedse sociaal-democratische collega's. Uit ons stemgedrag blijkt alleen dat wij een verschillende kijk hebben op wat er bereikt kan worden. Figueiredo Deze gewijzigde begroting volstaat niet en vertegenwoordigt niet meer dan een tijdelijke maatregel. Ze komt echter tegemoet aan de dringende noodzaak om de kosten van de BSE-crisis te dragen. Daarom hebben wij voor gestemd. Er zij echter op gewezen dat de crisis volgens niemand anders dan commissaris Fischler "weleens ernstiger zou kunnen zijn dan we denken" . Volgens de landbouworganisaties bedragen de kosten drie miljard euro, en dat geeft wel aan dat de gevolgen van de BSE-crisis ook binnen de begrotingscontext onderschat worden. Wij vinden niet dat de landbouwers moeten betalen voor een crisis die niet hun schuld is, maar die van het gemeenschappelijk landbouwbeleid. Budgettaire beperkingen kunnen dus niet gebruikt worden als excuus om de hoognodige maatregelen voor de bestrijding van de BSE-crisis en de bescherming van de landbouwers niet te nemen. Dat betekent dat we de financiële vooruitzichten moeten herzien. Wij hebben al zo vaak aangegeven dat het gemeenschappelijk landbouwbeleid dringend aan herziening toe is. Die herziening mag niet gericht zijn op het realiseren van besparingen. Ze moet gericht zijn op de bescherming van de producten van de landbouw, met veilig voedsel. Ze moet gericht zijn op de verdediging van dat voedsel, en dus ook de productie van specifiek regionale voedingsmiddelen stimuleren. Ze moet de economische en sociale cohesie versterken en de landbouwers een inkomensgarantie verstrekken. Dat kan, als we bereid zijn een rechtvaardige prijs te betalen voor kwaliteitsproducten die dan ook nog eens veilig zijn voor de consument. We stemmen overigens wel tegen het amendement dat de kwestie van cofinanciering weer op de agenda beoogt te plaatsen. Daarmee wil men de kosten voor het gemeenschappelijk landbouwbeleid renationaliseren. Wij zijn het daar niet mee eens. Grossetête - (FR) Ik heb mijn stem uitgebracht voor deze ontwerpresolutie. Het is een feit dat de publieke en technocratische instellingen tijdens de BSE-crisis tekort zijn geschoten. De afgevaardigden die het land intrekken om de landbouwers te ontmoeten zijn op de hoogte van de verwachtingen van deze bevolkingsgroep en van de problemen waaraan ze het hoofd moeten bieden. Om die reden moet het Europees Parlement zijn stem laten horen en de instellingen op de hoogte brengen van de wensen en voorstellen uit de landbouwsector. Ik hoop dan ook dat het Europees Parlement in de toekomst daadkrachtiger zal optreden. Het is hierbij met name van belang dat de marktuitgaven onder de medebeslissingsprocedure komen te vallen. Al jarenlang zet ik mij in voor een volledige hervorming van het GLB. Wij hebben te lang gewacht en de crises die zich momenteel voordoen maken opnieuw duidelijk wat al jarenlang de tekortkomingen van dit beleid zijn. Tot op heden heeft de Commissie zich bijzonder terughoudend opgesteld in haar voorstellen. Ik betreur dat ten zeerste. We moeten de landbouwers ditmaal niet helpen hun productie te verhogen, maar te verbeteren. De consumenten hebben het vertrouwen verloren. Alleen als we een duurzame vorm van landbouw gaan bedrijven, kan dit vertrouwen terugkeren. Binnen het GLB dient de volksgezondheid een centrale plaats in te nemen. Dit is niet alleen de wens van de consumenten, maar ook die van alle landbouwers. Hyland De Fianna Fail-afgevaardigden in het Europees Parlement hebben voor de aanvullende begroting gestemd ter financiering van de bestrijding van BSE, evenals voor de bijbehorende ontwerpresolutie, maar niet zonder ernstige bedenkingen. We zijn heel blij dat het amendement om de financiële participatie van de Europese Unie tot 50% te beperken door een grote meerderheid is verworpen. Dit zou onacceptabel zijn geweest voor ons, voor de Ierse regering en voor de boerenbevolking. Al vanaf het begin hebben we BSE beschouwd als een communautair probleem dat daarom ook volledig door de Gemeenschap dient te worden gefinancierd. De in het verslag-Haug aanvankelijk voorgestelde verhouding van 70% participatie door de Gemeenschap en 30% door de nationale overheden is door een zeer grote meerderheid aangenomen. De parlementaire afgevaardigden van Fianna Fail hebben schoorvoetend met dit voorstel ingestemd. Op dit moment laat de communautaire regelgeving geen grotere participatie van de Gemeenschap toe. Onze keuze was daarom beperkt, hoe spijtig ook. De Fianna Fail-delegatie heeft verzocht om een hoofdelijke stemming over de laatste alinea van de ontwerpresolutie. In die alinea wordt verwezen naar de medebeslissingsprocedure voor het GLB. We hebben tegen deze alinea gestemd. Het Europees Parlement heeft niet de bevoegdheid om zelf vast te stellen wanneer de medebeslissingsprocedure mag worden toegepast. Dit is enkel en alleen een zaak voor de staatshoofden en regeringsleiders. Het staat echter nog niet op hun agenda. Bovendien zal volgens de Verdragen de eventuele herziening van het GLB pas in 2003-2004 plaatsvinden. Ten slotte is dit alleen een budgettaire kwestie. Iedere discussie over de hervormingen van het GLB zal op het juiste moment plaatsvinden. Dat moment is niet nu. Om alle hierboven genoemde redenen hebben de parlementaire afgevaardigden van Fianna Fail de aanbevelingen van de Begrotingscommissie in het verslag-Haug goedgekeurd. Lang Namens de Franse afgevaardigden van het Front National wil ik benadrukken dat de 971 miljoen euro waarin het ontwerp van gewijzigde en aanvullende begroting van 2001 voorziet ter bestrijding van de BSE-crisis, veel te laag is. Dit ontwerp mag dan ook niet als zodanig worden aangenomen. Maar dat is nog niet eens het belangrijkste punt. Vandaag wordt ons de overlijdensakte van het GLB voorgelegd. Sommige verheugen zich hierover, maar wij niet! Er was al langer reden om aan te nemen dat Europa zijn plicht zou verzaken. Tijdens de WTO-conferentie in Seattle van vorig jaar hebben de Verenigde Staten en de Cairns-groep reeds alles in het werk gesteld om het GLB te ontmantelen. Zo verdwenen de exportrestituties en de interne steun, terwijl de Amerikanen nog nooit zoveel subsidies voor hun landbouw hebben uitgetrokken als nu: 23 miljard dollar alleen al voor het jaar 2001. Het lijkt erop dat de BSE-crisis, die is veroorzaakt door de wereldwijde vrijhandel en het ontbreken van controles aan de grenzen, het GLB de doodsteek heeft toegebracht. Duitsland, de belangrijkste grootmacht in Europa sinds de Top van Nice, weigert immers de noodlijdende veehouders de helpende hand toe te steken. Deze veehouders mogen niet verantwoordelijk gehouden worden voor de industriële landbouw, want ze zijn daar zelf het slachtoffer van. Wat dit vraagstuk betreft vormen José Bové en consorten objectief gezien de bondgenoten van de Amerikanen. Ze willen immers het GLB om zeep helpen, zodat de Amerikanen onze markten kunnen heroveren. Sommigen willen het GLB beëindigen in naam van de klassenstrijd en omwille van de Derde Wereld. De Amerikanen zullen gebruik maken van onze verdeeldheid om hun enige serieuze concurrent op de wereldmarkt te verdringen en weer meester te worden van het voedselwapen. Ik wil u in herinnering brengen, waarde collega's, dat het GLB aanvankelijk gebaseerd was op het beginsel van communautaire preferentie en financiële solidariteit. Hierdoor werd Europa niet alleen zelfvoorzienend, maar kon het ook een belangrijke exporteur van kwalitatief hoogstaande agro-alimentaire producten worden. Er wordt nu in het kader van de landbouw opnieuw gesproken over cofinanciering, renationalisatie en medebeslissing. Sinds de Top van Berlijn van 1999 werden deze termen niet meer gebezigd. De veranderde situatie toont aan dat Frankrijk zijn autoriteit binnen Europa heeft verloren en niet meer voor zijn belangen op wil komen, zoals de heren Chirac en Jospin in Nice hebben laten zien. Sacrédeus en Wijkman Het verslag bespreekt de gevolgen voor de begroting van de BSE-crisis. Tests, interventies op de markt alsmede opkoop- en vernietigingsregelingen voor niet-getest rundvee dat ouder is dan 30 maanden moeten gezamenlijk gefinancierd worden door de EU en de lidstaten. In het verslag wordt op verdienstelijke wijze het belang onderstreept van hervormingen van het gemeenschappelijk landbouwbeleid "in de richting van een ecologisch, economisch en sociaal duurzame landbouw in de zin van Agenda 21". Bovendien wordt de verantwoordelijkheid van de lidstaten voor de BSE-problematiek benadrukt en wordt erop gewezen dat er nagedacht moet worden over alternatieve financieringsmethoden bij het uitbreken van dierziekten. Het is hoog tijd om af te stappen van een landbouwproductie die alleen maar streeft naar een zo hoog mogelijk rendement en zich onvoldoende bezighoudt met kwaliteit en de belangen van de consument. De Zweedse landbouw is tot dusver niet getroffen door de BSE-crisis, wat duidelijk verklaard kan worden door een gezonde veeteelt en voedering. Wij zijn van mening dat de lidstaten een grotere verantwoordelijkheid moeten nemen voor dit probleem, dat in hoge mate heeft kunnen ontstaan door tekortkomingen in de nationale wetgeving. Wij pleiten daarom voor amendement 4 en 5 van de heer Mulder, die behelzen dat de financiering van de compensatie voor agrariërs voor de gevolgen van de BSE-crisis naar evenredigheid (50-50) wordt verdeeld tussen de EU en de lidstaten. Wij steunen ook amendement 1-3 van de heer Graefe zu Baringdorf, waarin de behoefte aan landbouwhervormingen alsmede de steeds grotere verantwoordelijkheid van de afzonderlijke lidstaten voor de cofinanciering duidelijk naar voren worden gebracht. Met deze restricties steunen wij het verslag. Verslag-Brunetta (A5-0061/2001) Ortuondo Larrea Mijnheer de Voorzitter, mijns inziens zijn de telecommunicatienetwerken in wezen niets anders dan autosnelwegen voor sociale communicatie, net zoals de luchtcorridors, de spoorwegen en de autowegen. Laten we deze laatste netwerken eens van dichtbij bekijken. Zij zijn gebaseerd op een model dat het beginsel van gelijke kansen eerbiedigt. Bovendien maken de vervoersmaatschappijen, ondanks de onderlinge concurrentie, gezamenlijk gebruik van voornamelijk met overheidsmiddelen aangelegde en onderhouden netwerken, waardoor de gevolgen van deze infrastructuurwerken voor het milieu aanzienlijk worden beperkt. Ik vraag mij dan ook af of het niet verstandig zou zijn met het oog op de ontwikkeling van de telecommunicatienetwerken een soortgelijk model te hanteren. Mijns inziens is het belangrijk dat er niet wordt geconcurreerd om de aanleg van elkaar overlappende infrastructuurnetwerken, maar om een doelmatige en goedkope dienstverlening naar de gebruiker toe. In de jaren tachtig ben ik als burgemeester van Bilbao getuige geweest van een strijd tussen bedrijven om de meeste en beste netwerken. Elk bedrijf wilde zijn eigen lijnen en eigen privé-antennes installeren teneinde in alle straten van de stad over een eigen net en een exclusief bereik te beschikken. Ik heb me daartegen verzet, in de overtuiging dat alle telecommunicatiediensten van alle privé-exploitanten probleemloos via één enkele lijn, bedrading, net en openbare antenne kunnen worden geleverd, net zoals autobussen en vrachtwagens van verschillende ondernemingen een en hetzelfde wegennet gebruiken in plaats van elk hun eigen wegen aan te leggen. Mijnheer de Voorzitter, ik heb er niets op tegen dat de netwerken in privé-handen blijven, maar het lijkt mij wenselijk dat de functies van eigenaar en beheerder van deze netwerken bij wet gescheiden worden van die van gebruiker en leverancier van telematische diensten. Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, het is me een waar genoegen mee te delen dat ik, namens de Partij van de Gepensioneerden die ik in dit Europees Parlement vertegenwoordig, voor het verslag-Brunetta over de toegang tot elektronische communicatienetwerken en elektronische communicatie heb gestemd. Waarom heb ik voor gestemd? Ik heb voor gestemd, en met enthousiasme, mijnheer de Voorzitter, omdat ik ervan overtuigd ben dat de elektronische communicatie grenzeloos is. De vijftien lidstaten van de Europese Unie hadden ooit grenzen; ze hebben nog grenzen, die worden steeds vager, steeds minder duidelijk, maar voor elektromagnetische golven bestaan er geen grenzen. Europa is en wordt ook gebouwd met televisie zonder grenzen. Karas Ik steun het volledige pakket met maatregelen voor de telecommunicatiemarkt, omdat er sterke punten in staan. De voortdurend stijgende vraag naar frequenties door communicatie, radio, verkeer, politie, leger en wetenschap maakt een gecoördineerde aanpak in Europa inzake de internationale concurrentie noodzakelijk. In principe helpt de harmonisatie op EU-niveau bij het creëren van een continentale markt die zich ook qua omvang zeer wel kan meten met de concurrenten in de VS. Verder wil ik wijzen op de aanzienlijke verkleining van de administratie - van twintig besluiten zijn acht besluiten gemaakt. Een zeer positieve ontwikkeling! Mededingingsregels zullen het belangrijkste instrument zijn voor het reguleren van de markt voor elektronische communicatie. Voordat er echter van echte concurrentie op de markt sprake kan zijn, hebben wij duidelijke criteria nodig om in te kunnen grijpen en om exacte grenzen en voorwaarden te kunnen stellen voor het opleggen van de verplichting toegang te bieden tot elektronische communicatienetwerken en bijbehorende faciliteiten. Ik juich het verslag daarom van harte toe: de heer Brunetta stelt adequate verplichtingen voor de exploitanten voor en benadrukt dat de ex-ante-regels afgeschaft moeten worden zodra de gestelde doeleinden door marktmechanismen zijn bereikt. Dergelijke ingrepen zullen nodig zijn zolang de voormalige monopoliehouders nog bestaan die nog altijd de meeste verbindingen verzorgen. De weinige faciliteiten die door een of slechts een paar exploitanten worden gecontroleerd, zoals de plaatselijke telefoonaansluitingen, vormen momenteel nog een belemmering voor de concurrentie. Lulling Ik kan mij vinden in de strekking van het verslag over toegang tot en interconnectie van elektronische communicatienetwerken en bijbehorende faciliteiten, omdat er een richtlijn moet komen ter stimulering van een daadwerkelijke concurrentie op de Europese markt voor telecommunicatie. We moeten vermijden dat er een situatie ontstaat waarin specifieke technische aspecten de totstandkoming van een daadwerkelijke binnenmarkt zonder concurrentievervalsing kunnen verhinderen. Ik denk hierbij in het bijzonder aan de sector van de mobiele telefonie. Om die reden heb ik een amendement ingediend om bedrijven die een verzoek om toegang of interconnectie krijgen, te verplichten om te onderhandelen met andere bedrijven die hetzelfde soort toegang of interconnectie op het netwerk kunnen aanbieden. Ik ben van mening dat dergelijke verzoeken alleen op basis van objectieve criteria mogen worden afgewezen en dat in geval van weigering van de toegang de benadeelde partij de zaak aanhangig moet kunnen maken bij de nationale regelgevende instanties. Het doet mij daarom genoegen dat er is ingestemd met deze onderhandelingsverplichting met betrekking tot het verlenen van toegang, en dat er overeenkomsten tegen "commerciële voorwaarden" dienen te worden aangegaan die economisch haalbaar zijn voor nieuwkomers. Alleen als onderhandelingen over verzoeken niet langer geweigerd mogen worden, kunnen we ervoor zorgen dat er zich een daadwerkelijk concurrerende markt kan ontwikkelen, waarop producten met de beste prijs-kwaliteitverhouding aangeboden kunnen worden en de belangen van de Europese burgers optimaal kunnen worden behartigd. Om die redenen heb ik voor het verslag van de heer Brunetta gestemd. Thors Het verslag-Brunetta bevat veel positieve aspecten. Het is met name van belang dat er veel steun gegeven wordt aan een spoedige goedkeuring door de Commissie van een gemeenschappelijke norm voor de digitale televisieontvangst en de set-top-boxen. Een grote meerderheid van het Parlement wilde ook uniforme regels opstellen voor de aanvullende diensten die in de toekomst worden toegevoegd aan de televisiediensten. Applicatieprogramma-interfaces en software die de consumenten binden aan een bepaalde dienstverlener mogen niet worden toegepast. Daarentegen was het niet zo geslaagd om de autoriteiten erop toe te laten zien dat de prijzen voor roaming en het afleveren van gesprekken op kosten gebaseerd moeten zijn en dat de prijs per minuut van een gesprek op het scherm van de handset vermeld moet worden. Het laatste is een veel te gedetailleerd voorschrift. Verslag-Paasilinna (A5-0053/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, ook bij de stemming over het verslag-Paasilinna over het gemeenschappelijk regelgevingskader voor elektronische communicatienetwerken en -diensten heb ik voor gestemd. Ik zal het nog sterker vertellen, mijnheer de Voorzitter: zonder de liberalisering van de televisie zou ik hier vandaag niet staan. Alles goed en wel, denkt u waarschijnlijk, het is bijna tijd voor de middagpauze, maar staat u mij toe dat ik het daar niet mee eens ben. Hic manebimus optime, ik voel me hier in het Europees Parlement uitstekend thuis en ik ben hier dankzij de televisie. Sinds die geliberaliseerd is ben ik, Fatuzzo, met mijn ideeën over de verdediging van ouderen en gepensioneerden namelijk bij heel veel Italiaanse burgers bekend geworden; daardoor hebben voldoende kiezers op mij gestemd en heb ik een zetel in deze Hémicycle veroverd. Hoe zou ik dus tegen dit verslag kunnen stemmen? Caudron Ik wil de heer Paasilinna van harte feliciteren met het werk dat hij met betrekking tot dit vraagstuk heeft verzet. Vanwege de bijzonder ingewikkelde aard van dit vraagstuk is er immers binnen de Commissie industrie, externe handel, onderzoek en energie een groot aantal amendementen ingediend. Ik wil hier in herinnering brengen dat in de voorgestelde richtlijn, die op 1 januari 2003 in werking moet treden, rekening moet worden gehouden met enerzijds de ontwikkeling van het oude "pakket telecommunicatie van 1998" en anderzijds de technologische ontwikkelingen op deze markt. De nationale regelgevende instanties (NRI) worden tot mijn grote genoegen steeds flexibeler, waardoor ze hun marktposities zelf kunnen evalueren en zelf kunnen beslissen hoe en wanneer een bepaalde markt gereguleerd moet worden. Net als de heer Paasilinna ben ik van mening dat de kaderrichtlijn in de nieuwe benadering een zeer belangrijke rol zal spelen bij het vaststellen van de algemene mededingingsregels. Deze regels moeten de samenhang binnen de Gemeenschap waarborgen. Deze sector is constant in beweging en het probleem is dan ook om het juiste evenwicht te vinden tussen de specifieke regels en de communautaire mededingingswetgeving. Wij moeten voorkomen dat er een vorm van ongebreidelde concurrentie ontstaat die ten koste gaat van de burgers. De innovatiedrang op de markt moet evenwel behouden blijven. De NRI spelen in dit verband een belangrijke rol. Onze debatten hebben zich toegespitst op het idee van een "onderneming met een aanzienlijke marktmacht". Er is zelfs besloten om een openbare hoorzitting over dit vraagstuk te organiseren. De Commissie industrie, externe handel, onderzoek en energie heeft ten slotte een amendement aangenomen ter verduidelijking van de terminologie. Ik denk dat het in dit stadium moeilijk was om een duidelijkere definitie te formuleren. Ik ben derhalve ingenomen met de aanneming van dit amendement. Figueiredo Dit verslag onderschrijft op wezenlijke punten het Commissiestandpunt, en dat standpunt behelst een liberalisering van de sector, net als dat het geval was bij andere sectoren van elektronische communicatie. Hier en daar zijn verordeningen tot stand gekomen waarmee men tegemoet wil komen aan de rechten van de gebruiker en de artistieke schepper. Hier en daar komen die maatregelen zelfs tegemoet aan de fundamentele vrijheden, zoals het recht op verschillende informatie en de culturele en linguïstische diversiteit. Daarmee erkent men dat de genoemde groepen en vrijheden in dit hele proces in het geding kunnen komen. Men probeert de regulerende rol van de lidstaten over te nemen. Daarmee wordt de invloed van de Commissie sterker. De nationale regelgevende autoriteiten worden dus steeds afhankelijker van de Commissie. De bedoeling is daarbij om op EU-niveau een regelgevend kader te scheppen, met een betere coördinatie. Er kan dan gekomen worden tot harmonisering van de voor de commercie geldende regels, en dat zal gunstig zijn de multinationale ondernemingen in de sector. De concentratie van die ondernemingen zal op die wijze dus alleen maar toenemen. Er zij op gewezen dat dit hele proces in de doelstellingen van de Top van Lissabon is opgenomen, en dan vooral als het gaat om de versnelde liberalisering van deze sectoren. Op de Lentetop wil men proberen de balans op te maken van dit proces. In wezen gaat het hier om de ontmanteling van de openbare sector en de degradatie van de diensten van algemeen belang. Malmström en Paulsen Wij hebben besloten om tegen amendement 23, 25 en 53 te stemmen. Wij staan positief tegenover de Europese Unie. Als Zweedse liberalen zien wij de Europese integratie als een mogelijkheid oplossingen te vinden voor grensoverschrijdende kwesties, zoals elektronische communicatienetwerken en -diensten. Wij geloven tegelijkertijd echter in het subsidiariteitsbeginsel, dat inhoudt dat een besluit op het laagst mogelijke niveau genomen moet worden. Naar onze mening gaat het te ver om de lidstaten te verplichten hun verschillende nationale controleorganen samen te voegen en van deze landen te eisen dat zij een loket openstellen ten behoeve van het publiek. Het is onzes inziens niet liberaal om de lidstaten te dwingen erop toe te zien dat bepaalde ondernemingen andere exploitanten op verzoek doorgangsrechten verlenen. Omdat deze kwesties volgens ons beter op nationaal niveau behandeld kunnen worden, hebben wij tegen de drie voornoemde amendementen gestemd. Verslag-Niebler (A5-0062/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, dit is het derde verslag over de liberalisering en reglementering van de Europese televisie. Staat u mij toe dat ik het zo noem, ook al bestaat de Europese televisie nog niet, maar er wordt wel aan gewerkt. Ik wil aan mijn stem voor dit verslag het verzoek toevoegen, een dringend en overtuigd verzoek, dat Europese ouderen en gepensioneerden gratis toegang krijgen tot televisienetwerken, publieke en commerciële, zonder te betalen als ze weinig geld hebben. Televisie is immers een vorm van cultuur, vorming en ook gezelschap voor ouderen. Aangezien in dit document van mevrouw Niebler ook machtigingen worden gereglementeerd en de manier waarop zenders toegang krijgen tot de netwerken, kan heel goed de voorwaarde worden opgenomen dat er gratis kanalen voor gepensioneerden komen. Thors Het was niet verstandig om in de richtlijn betreffende de machtiging voor elektronische communicatienetwerken en -diensten nog meer kwalificaties op te nemen om aan te geven wanneer de lidstaten zogeheten gebruikersheffingen voor het gebruik van radiofrequenties kunnen opleggen. Deze extra kwalificaties brengen het risico met zich mee dat de mogelijkheden beperkt worden voor het voeren van een verstandig radiobeleid door de lidstaten. Om die reden heb ik tegen amendement 21 gestemd. Het was eveneens onverstandig om, door amendement 27 goed te keuren, vast te leggen dat de administratieve licentiebedragen niet gebaseerd mogen zijn op de aangeboden diensten of op het territoriaal bereik van de dienstverlener. Deze beperking kan zeer negatieve gevolgen hebben voor kleinere bedrijven. Verslagen-Varela Suanzes-Carpegna (A5-0047/2001 en A5-0046/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, ik ben verheugd dat ik zowel het verslag over de controlemaatregelen als het verslag over de beheersmaatregelen van de visbestanden kan behandelen. In het eerste verslag gaat het om een verordening betreffende de controle van de visvangst. Ik ben ervan overtuigd dat mevrouw Jackson, voorzitter van de Commissie milieubeheer, volksgezondheid en consumentenbeleid, jaloers is op de heer Varela Suanzes-Carpegna, voorzitter van de Commissie visserij. Waarom is zij jaloers op hem? Omdat mevrouw Jackson er ondanks al haar enthousiasme niet in is geslaagd een richtlijn inzake controlemaatregelen voor het milieu te doen aannemen. Dat is een aanbeveling gebleven. De heer Varela daarentegen heeft er maar liefst een verordening betreffende de tenuitvoerlegging van controlemaatregelen voor de visserij uit gesleept. Een grote verdienste dus: alle lof, alle respect en mijn complimenten voor de heer Varela Suanzes-Carpegna, maar ook hevige jaloezie, denk ik, van de kant van de andere commissievoorzitters. Na het lezen van het andere verslag-Varela Suanzes-Carpegna, eveneens over controlemaatregelen voor de visserij, vraag ik me af waarom de controleurs die toezicht moeten houden op de Europese visserijregels nationale controleurs moeten zijn en in dienst moeten komen van de lidstaten, als ze betaald worden met fondsen uit de begroting van de Europese Unie. Waarom geen controleurs die onder de Europese instellingen vallen? Controles zijn een delicate en belangrijke zaak. Als wij de controles betalen, moeten we ook de controleurs kiezen. Wie van ons zou een bioscoopkaartje betalen voor iemand anders? Een paar gulle zielen, maar niet veel. Daarom zeg ik en hoop ik: controles zijn een goede zaak, maar de controles en de controleurs moeten door de Europese Unie worden gekozen! Verslag-Piétrasanta (A5-0051/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, het verslag van de heer Piétrasanta gaat over de controle van de tonijnvangst. Vandaag moet ik dus de jeugdige tonijnen verdedigen. Dit is een serieuze stemverklaring, want uit het verslag blijkt dat tussen 1996 en 1999 55% van de tonijn die door de vissers van de Europese Unie is gevangen zeer jong was, net geboren, en minder dan 3,2 kg woog, terwijl het tonijn van 30/35 kg had moeten zijn. Ik zal moeten afzien van spaghetti met tonijnsaus, een lievelingsgerecht van mij, maar ik nodig mezelf en de gepensioneerden die naar me luisteren uit voor enige tijd geen tonijn meer te eten, totdat er een technische maatregel is gevonden om te voorkomen dat samen met de volwassen vis ook jonge, pasgeboren tonijnen worden gevangen, want ook zij hebben recht op leven. Verslag-Gallagher (A5-0044/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, dit verslag is het vervolg op het voorafgaande verslag, en ook deze keer heb ik voor gestemd. Het gaat nog steeds over tonijn. Op pagina 9 van het verslag van de heer Gallagher lezen we dat de bepalingen van de overeenkomst inzake de controle van en het toezicht op de tonijnvangst te beknopt en te zwak zijn. Inderdaad lijkt het erop dat geen enkele autoriteit in Equatoriaal-Guinea toezicht houdt of controles uitvoert. Het komt erop neer dat in dit document over de toegang van onze vissersschepen tot Equatoriaal-Guinea wordt erkend dat er geen enkele controle is op de visserij. Ik hoop dus dat deze controles op de vangst van tonijn daadwerkelijk worden uitgevoerd. Het is al erg genoeg dat in andere delen van de Atlantische Oceaan jonge tonijn wordt gevangen, maar in Equatoriaal-Guinea is zelfs geen sprake van controle. Bonde, Krarup en Sandbæk We hebben tegen het gehele verslag gestemd, omdat we van mening zijn dat de overeenkomst met de Republiek Equatoriaal-Guinea een economische uitbuiting van dat land met zich meebrengt. Er valt bijvoorbeeld te denken aan het grote verschil tussen de uitgaven en de handelsprijzen per ton tonijn. In plaats daarvan zou de Europese Unie Equatoriaal-Guinea moeten helpen, zodat het land in de toekomst zelf in staat is zijn visserijmogelijkheden te benutten. Verslag-Avilés Perea (A5-0058/2001) Speroni Mijnheer de Voorzitter, ik heb tegen dit verslag gestemd en ik ben tevreden dat het Parlement het niet heeft aangenomen. Ik zou stomverbaasd zijn geweest als dat wel was gebeurd, want onder het voorwendsel van de bescherming van vrouwelijke migranten wilde het verslag in werkelijkheid een beginsel dat ongecontroleerde, ongedisciplineerde immigratie bevordert door het Parlement loodsen. Wij zijn niet tegen immigranten, maar wij denken dat een eerlijke, serieuze samenleving streng gedisciplineerd en gereguleerd moet zijn. Als tijdelijke migrant in Brussel maak ik van de gelegenheid gebruik om te zeggen dat ik diep beledigd ben door de woorden van vice-premier Michel aan het adres van mijn partij, aan het adres van de vertegenwoordigers van het Italiaanse volk, die hij ervan heeft beschuldigd niet democratisch te zijn. De Belgen mogen wat mij betreft zelf weten wie ze tot vice-premier willen kiezen, maar ik neem het niet dat hij de Italianen, de bewoners van de Povlakte en hun vertegenwoordigers beledigt! Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, ook ik heb tegen het verslag-Avilés Perea gestemd, om redenen die ten dele overeenkomen met de redenen die hiervoor door de heer Speroni zijn uiteengezet. Ik had liever gezien dat de toegang tot de Europese Unie voor vrouwen uit het Middellandse-Zeegebied, geliefd bij gepensioneerden, wat beter werd gereguleerd. Gepensioneerde bejaarden die niet meer zelfstandig kunnen wonen, hebben assistentie nodig, eventueel van personen van buiten de Europese Unie. Wij weten dat vrouwen door hun aard bijzonder geschikt zijn om zieken en bejaarden bij te staan. Het zou een goed idee zijn als deze activiteiten zouden worden gereguleerd en als de lidstaten, regio' s, gemeenten en de overheid de salarissen zouden betalen van deze vrouwen van buiten de Europese Unie, die bejaarden en gepensioneerden bijstaan. Zij moeten dan ook het toezicht op deze activiteiten uitoefenen. Lulling Ik heb niet gestemd voor het verslag dat mevrouw Avilés Perea namens de Commissie rechten van de vrouw en gelijke kansen heeft gepresenteerd over de gevolgen van de globalisering voor de vrouwelijke immigranten uit de mediterrane landen. In een aantal amendementen wordt klaarblijkelijk vergeten dat we geen ijzer met handen kunnen breken. Een kleine meerderheid van de leden van de Commissie rechten van de vrouw en gelijke kansen heeft de tekst van een te zware lading voorzien, waardoor de belangrijkste doelstelling van dit verslag verloren dreigt te gaan. In dit aanvankelijke verslag, dat ik in hoofdlijnen kan onderschrijven, wordt immers voorgesteld om de genderproblematiek ofwel de gender mainstreaming op te nemen in het Euro-mediterrane beleid van de Unie, waarbij met name de gevolgen van de globalisering voor de vrouwelijke immigranten benadrukt dienen te worden. Ik begrijp echter niet wat de eis inzake de totstandbrenging van een zogenaamd Euro-mediterraan burgerschap met dit verslag te maken heeft. Momenteel kennen onze lidstaten en de Unie ieder een vorm van burgerschap. Ik vraag me af of men op de hoogte is van de daadwerkelijke betekenis en de juridische reikwijdte van de term "burgerschap". Ik begrijp niet hoe men bij het idee van een Euro-mediterraan burgerschap komt. De invoering van dit burgerschap zou betekenen dat de burgers van de mediterrane lidstaten een derde burgerschap zouden krijgen, terwijl de niet-mediterrane lidstaten slechts twee burgerschappen hebben. Waarom wordt er niet ook gepleit voor een Euro-baltisch of Euro-scandinavisch burgerschap of wat al niet meer? En wat te denken van de landen ten zuiden van de Middellandse Zee die geen enkele behoefte hebben om tot de Unie toe te treden? Sommige verklaringen en eisen met betrekking tot het immigratiebeleid zijn al even absurd, ja zelfs overbodig, omdat hiermee open deuren worden ingetrapt en wordt voorbijgegaan aan de werkelijkheid. Anderen verwarren het Euro-mediterrane beleid met het op samenwerking gebaseerde beleid inzake de ACS-landen. Deze twee zaken verschillen echter wezenlijk van elkaar. Verder vind ik de aanklacht tegen de werkgevers, die ervan beschuldigd worden vrouwelijke immigranten uit te buiten, ontoelaatbaar. Ik ben van mening dat het geluk en de kwaliteit van het leven van de vrouwen rondom de Middellandse Zee niet in grote mate afhangen van hun eventuele verhuizing naar de Unie. We moeten de migratie naar de lidstaten van de Unie niet stimuleren met een steeds lakser visumbeleid en een steeds laksere houding jegens illegalen. De bewering dat er een verband zou bestaan tussen een verantwoorde immigratiewetgeving en de mensenhandel is voor mij even absurd als de eis om quota's vast te stellen voor migratiestromen naar Europa. Ons beleid moet er eerder op gericht zijn de migratiestromen beheersbaar en acceptabel te houden voor de burgers van de lidstaten van de Unie. Ons ontwikkelingsbeleid en de partnerschappen dienen ervoor te zorgen dat de mannen en vrouwen van de betreffende landen in hun land van oorsprong blijven, door hun levensstandaard en sociale zekerheid tot het niveau van de Unie te verhogen en ervoor te zorgen dat er net als bij ons sprake is van gelijke rechten en kansen. We mogen in deze context niet vergeten dat sommige landen rondom de Middellandse Zee geen lid zijn van de Unie en dat ook nooit zullen worden, en dat de natuurlijke rijkdommen van deze landen groter zijn dan die van ons, maar dat de dictatoriale en corrupte regimes van die landen hun bevolking, en dan vooral de vrouwelijke bevolking, onthouden van hun meest elementaire humanitaire, sociale en economische rechten. Wij kunnen deze landen van dienst zijn door partnerschappen met ze aan te gaan en bij te dragen aan verandering van hun interne beleid. Het heeft echter geen zin om hun bevolking aan te sporen tot immigratie. Dit geldt in het bijzonder voor de vrouwen en kinderen. In sommige culturen en religies vormen zij het eerste slachtoffer. Onder het voorwendsel dat ze beschermd moeten worden, worden deze mensen de meest elementaire rechten ontzegd. Sanders-ten Holte Namens de Fractie van de Europese Liberale en Democratische Partij wil ik ons standpunt over het verslag van mevrouw Avilés Perea kenbaar maken en verklaren waarom wij besloten hebben ons van stemming te onthouden. Wij zijn van mening dat als een parlementaire commissie besluit een initiatiefverslag goed te keuren, dit verslag betrekking dient te hebben op een onderwerp dat nog niet door andere commissies is behandeld. Verder vinden wij dat er over dit verslag een brede consensus dient te bestaan binnen de commissie zelf. Dat was hier niet het geval. Thema's als immigratie en mensensmokkel dienen uitvoerig behandeld te worden en dus niet zo summier als hier het geval is. De Commissie vrijheden en rechten van de burger, justitie en binnenlandse zaken zal zich binnenkort over deze vraagstukken buigen naar aanleiding van een mededeling van de Commissie over immigratie in de Europese Unie. Het vraagstuk van de globalisering is hier onbehandeld gebleven, terwijl het juist centraal had moeten staan in dit verslag. Politiek gezien zijn wij voorstander van toenadering tussen de Europese Unie en haar mediterrane buurlanden. Wij denken echter dat het idee van een Euro-mediterraan burgerschap, dat geen enkele rechtgrondslag heeft, juridisch gezien kan leiden tot verwarring. Ondanks het standpunt dat wij hier innemen, voelen wij ons betrokken bij het vraagstuk van de vrouwelijke migranten en hun levensomstandigheden binnen de Europese Unie. Wij hadden echter liever gezien dat er anders met dit vraagstuk werd omgesprongen. Verslag-Gemelli (A5-0059/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, hoe kan ik tegen een mededeling van de Commissie stemmen die uitnodigt de steun voor en de samenwerking met ontwikkelingslanden te ontwikkelen? Ik heb met plezier voor gestemd, maar ik wil tegenover u, mijnheer de Voorzitter, en iedereen die nu naar mijn stemverklaring luistert, die de hele wereld over gaat, benadrukken dat de Italiaanse ouderen en gepensioneerden, vooral degenen die lid zijn van de Partij van de Gepensioneerden, graag bereid zijn om, wanneer zij met werken zijn gestopt, met steun, begeleiding en hulp van de Europese Unie de wereld door te reizen en de ontwikkelingslanden te helpen, zonder daarvoor een cent te krijgen, afgezien dan van een vergoeding voor de reis- en verblijfkosten. Nadat ze zo lang hebben gewerkt en eindelijk een pensioen hebben gekregen, zouden velen zich graag nuttig maken in de wereld, vooral voor de ontwikkelingslanden. Fruteau De recente cijfers zijn niet erg bemoedigend: van de 6 miljard mensen op deze aarde moeten er 1,5 miljard rondkomen van een inkomen van minder dan 1 dollar per dag. Wat mij echter nog meer zorgen baart is het feit dat de wereldbevolking tussen nu en 2020 met ongeveer 50% zal toenemen. Bijna 90% van deze toename zal naar verwachting in de ontwikkelingslanden plaatsvinden. Er moet daarom gevreesd worden dat de huidige situatie de komende jaren zal verslechteren. De Europese Unie blijft zich solidair noemen met de minst bedeelde landen van deze planeet en trekt miljarden voor ze uit. Enige toekomstvisie voor deze landen lijkt de Unie er echter niet op na te houden. Er moet een einde komen aan dit ad-hocbeleid. We moeten ontwikkeling voortaan beschouwen als een probleem dat vele dimensies kent. Laten we ophouden met dagdromen en de armoede daadwerkelijk te lijf gaan! Ontwikkelingshulp is niet alleen een vorm van paternalistische vrijgevigheid. Veel van onze Europese landen zijn oude koloniale grootmachten die grote verplichtingen jegens hun voormalige koloniën hebben. Deze verplichtingen dienen te worden nageleefd. Om deze verplichtingen in het voordeel van de volkeren van de ontwikkelingslanden te laten uitpakken, dienen we onze hulp te rationaliseren, onze diensten te reorganiseren en de lokale actoren in grotere mate te steunen. Ik denk dat met name de NGO's hierin een rol te vervullen hebben. De Commissie ontwikkelingssamenwerking heeft zich door deze ideeën laten inspireren en daarom heb ik voor het verslag van de heer Gemelli gestemd. Verslag-Marset Campos (A5-0049/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, op 26 maart 1991 is bij het Verdrag van Asunción Mercosur opgericht, de gemeenschappelijke markt van Argentinië, Brazilië, Paraguay en Uruguay. De Europese Unie heeft daarvoor altijd als voorbeeld gediend. Dat verheugt me, en dat geldt denk ik voor ons allemaal. Ik heb dus voor gestemd, hoewel ik hoop dat er in deze samenwerkingsovereenkomst speciale aandacht zal zijn voor de uitwisseling van het goed "pensioen" . Ik hoop dus dat bij deze overeenkomsten en bij de concrete tenuitvoerlegging ervan de betaling van pensioenen aan de gepensioneerden van Mercosur gecontroleerd, bewaakt, gesuggereerd en vereenvoudigd wordt en dat ervan overgenomen wordt wat nuttig kan zijn voor de Europese gepensioneerden. Ortuondo Larrea Na het verstrijken van het vorige akkoord van de zogenaamde derde generatie sloot de Europese Unie eind 1995 een interregionale associatieovereenkomst met de Mercosur-landen. Dit model, dat ondertussen nog steeds van kracht is, had al lang plaats moeten maken voor een algemene politieke en economische associatieovereenkomst die de liberalisering van de handel beoogt en ook op Chili van toepassing is. Het door de staatshoofden en regeringsleiders van beide partijen eind juni 1999 op de Top van Rio geformuleerde verzoek is met andere woorden nog steeds niet ingewilligd. Deze nieuwe associatieovereenkomst wordt almaar uitgesteld vanwege de eindeloze deelonderhandelingen en het vereiste dat eerst een compromis in het kader van de Wereldhandelsorganisatie moet worden bereikt. Anderzijds zijn sommigen van oordeel dat het nieuwe akkoord uitsluitend moet worden opgevat als een instrument om het vrije handelsverkeer tussen twee landengroepen te bevorderen. Ofschoon het belang van een vruchtbare samenwerking tussen Mercosur en de Europese Unie op economisch en handelsgebied niet kan worden ontkend, hecht ik uitzonderlijke waarde aan de politieke, maatschappelijke en culturele aspecten die in de nieuwe associatieovereenkomst zijn vervat. Deze overeenkomst moet als de topprioriteit van het buitenlands beleid van de Unie worden beschouwd. Wij mogen de geschiedenis van Latijns-Amerika en de eeuwenoude banden met de verschillende Europese landen niet uit het oog verliezen. De ontdekkers van wat toentertijd de "nieuwe wereld" werd genoemd, hebben er mede voor gezorgd dat het Latijns-Amerikaanse gedeelte van de aardbol doordrenkt is van dezelfde culturele en religieuze tradities en dezelfde identiteit als het Europa dat wij aan het opbouwen zijn. Sterker nog, Latijns-Amerika behoort samen met ons tot de grote familie van waarden en gewoonten die als het "Westen" bekendstaat. Daarom moeten wij de dialoog tussen beide partijen op alle niveaus verdiepen, zowel op institutioneel, economisch, burgerlijk en maatschappelijk vlak als op parlementair, intergouvernementeel en executief gebied, teneinde de nieuwe algemene associatieovereenkomsten met Mercosur en Chili zo spoedig mogelijk in de praktijk te brengen. Verslag-Salafranca Sánchez-Neyra (A5-0050/2001) Fatuzzo Mijnheer de Voorzitter, dit is een samenwerkingsovereenkomst tussen de Europese Unie en Chili. Ik heb voor gestemd en ik moet in deze stemverklaring wel benadrukken - als deskundige op het terrein van de pensioenen en gelet op de problemen die Italië en de vijftien lidstaten van de Europese Unie hebben bij het uitbetalen van de pensioenen - dat ik hoop dat we in Europa, net als in Chili, over zullen gaan van het omslagstelsel op het kapitaaldekkingsstelsel. U weet natuurlijk, mijnheer de Voorzitter, dat er in Chili een pensioenrevolutie heeft plaatsgevonden. Vroeger waren de miserabele pensioenen niet genoeg om van te leven, maar nu de premies in pensioenfondsen worden geïnvesteerd die door de staat worden gereguleerd en gecontroleerd, zijn de pensioenen van de ouderen veel hoger geworden. Waarom nemen wij dus geen voorbeeld aan Chili? De Voorzitter Hiermee zijn de stemverklaringen beëindigd. Onderbreking van de zitting De Voorzitter Ik verklaar de zitting van het Europees Parlement te zijn onderbroken. (De vergadering wordt om 12.15 uur gesloten)

Sprejetje zapisnika predhodne seje: gl. zapisnik Nigel Farage Gospa predsednica, glede osebnih izjav sem v razpravi, ki smo jo imeli danes zjutraj z gospodom Sarkozyjem, imel številne pripombe glede odnosa Evropske unije do demokracije. Govoril sem predvsem o tem, da je voditelj Skupine socialdemokratov v razpravi junija letos podal nekaj podcenjujočih in poniževalnih pripomb. Predsednik, gospod Pöttering, mu je dovolil, da vstane in pove, da so moje pripombe neresnične in da nikoli na noben način ni rekel, da je mogoče stran, ki je proti, v prihodnosti povezati s fašizmom. Prosim, rad bi razčistil zadevo. 18. junija je tu, ko je govoril o glasovanju proti na Irskem, gospod Schulz rekel prav to. Rekel je: "Preselila [strast] se je na drugo, desno stran, ki nasprotuje Evropi. Preselila se je k tistim, ki Evropi nasprotujejo le zato, ker jih je strah. Zaradi poslabšanja razmer in strahu se je v preteklosti v Evropi pojavil fašizem." Gospodu Schulzu morda ne bo všeč, kar bom povedal. Morda se globoko ne strinja s tem, kar pravim. Vendar pa vam moram povedati, gospod Schulz, da ko tu vstanem, vedno dobro preučim, kaj bom rekel. Nikoli ne stojim tu in lažem. Prepričan sem bil, da je to, kar sem povedal, čista resnica. Ne prosim za opravičilo ali kaj podobnega. To delam, da razčistim stvari, in obžalujem, da se je naš predsednik gospod Pöttering odločil uporabiti člen 145 poslovnika, da je gospodu Schulzu omogočil govoriti danes zjutraj, kar je bil v bistvu tudi smisel mojega govora danes zjutraj. V Evropski uniji ni enakih pogojev. Zdi se, kot da ste dober človek, če ste za Pogodbo, in slab človek, če nasprotujete pogodbi. To se mi ne zdi preveč demokratično. Predsednica Gospod Farage, vaše pripombe bodo vnesene v zapisnik. Martin Schulz (DE) Gospa predsednica, gospod Farage je danes zjutraj trdil, da sem v tem Parlamentu rekel, da "bo negativni izid referenduma vodil v fašizem". "V preteklih časih je Martin Schulz vstal in rekel, da bo negativni izid referenduma vodil v fašizem". Tega nisem nikoli rekel - nikoli! - in rad bi to pojasnil enkrat za vselej. Nisem mnenja, da glasovanje proti katerega koli prebivalstva - kot je na primer irsko prebivalstvo - vodi k fašizmu. To ni moje prepričanje. To je zdaj jasno enkrat za vselej. Vendar pa vsekakor menim, da se moramo vsi zavedati, da je igranje s čustvi ljudi, ki jih pesti strah, da bi izgubili socialni položaj, vedno nevarno, če pride v roke požigalcev. Ne vem, ali je katerega koli izmed vas mogoče šteti za požigalca. Upam, da ne. Vendar pa se zelo dobro zavedam, da takšni požigalci obstajajo. Lahko pa ste prepričani glede nečesa, gospod Farage, in to je, da se bom boril proti ljudem kot ste vi in vaši politiki, dokler bom fizično zmožen! Predsednica Obe strani sta podali obrazložitev in zdaj bomo prešli k naslednji točki.

2. Bangladesh (vote) Résolution: Bangladesh - Après le vote sur l'amendement 2 au considérant F: Charles Tannock (EN) Monsieur le Président, avez-vous pris en considération mon amendement formulé oralement visant à ajouter le nom du troisième ancien Premier ministre, Monsieur Moudoud Ahmed, au texte original? Cela aurait dû être fait en premier. Il s'agissait d'une rectification technique. Je ne suis pas certain que l'ordre de vote l'excluait en ce sens, mais à mon avis, cet aspect aurait dû être abordé en premier, avant le vote en division. Le Président (FR) Selon les indications du service de la séance, Monsieur Tannock, votre amendement oral était présenté en cas de rejet de l'amendement 2. Or, cet amendement 2 a été adopté. Donc, en principe, votre amendement oral tombe. Cela dit, si les collègues considèrent que l'on peut ajouter à la liste contenue au considérant F le nom de Moudud Ahmed, je n'y vois pour ma part aucune objection. Y a-t-il des objections à la prise en compte de cet amendement oral? (L'amendement oral est retenu)

5. Acción de la UE en materia de prospección y extracción de petróleo en Europa (votación) Corien Wortmann-Kool Señor Presidente, en el apartado 7 se solicita la revisión de la capacidad de la UE de brindar una respuesta inmediata a accidentes y un plan de acción europeo. En la segunda parte de dicho apartado, hay una referencia específica a la región del Ártico. La enmienda oral se incluye en esa segunda parte y reza así: "toma nota además de que se debe tener en cuenta la región del Mediterráneo, del Báltico y del Mar del Norte". Vytautas Landsbergis Señor Presidente, propongo incluir una pequeña puntualización relativa a las operaciones de perforación con el fin de evitar todo malentendido en caso de que haya terceros países involucrados. Con respecto a las operaciones de perforación, quisiera añadir "por la UE y terceros países". Ruego sea aceptado. Bogusław Sonik (PL) En mi calidad de ponente, quisiera darles las gracias por votar. El objetivo consiste, en colaboración con la Comisión Europea, en definir normas cabales destinadas a las operaciones de perforación para la extracción de petróleo en aguas europeas. Del mismo modo, quisiera expresar mi aprecio y solidaridad con mis colegas húngaros y la situación que están viviendo en la actualidad ante el vertido tóxico. Deberíamos contar también con las normas más completas que sea posible establecer para los residuos peligrosos en Europa.

Declarações de voto Declarações de voto orais Izaskun Bilbao Barandica (ES) Senhora Presidente, gostaria de agradecer à relatora e ao Conselho os esforços que desenvolveram para chegar a um acordo. Creio que este foi um passo importante no progresso e no reconhecimento que o Tratado de Lisboa confere ao Parlamento, e mais especificamente à Comissão das Pescas, e penso que vai ser um passo em frente decisivo para assegurar que os futuros acordos em matéria de pesca sejam realizados ao abrigo do processo de co-decisão. É isto que eu gostaria de destacar no presente acordo. Jarosław Kalinowski (PL) O controlo das embarcações envolvidas em actividades de pesca ilegais, não declaradas e não regulamentadas é fundamental e deve ser efectuado de forma efectiva, eficaz e tão sistemática quanto possível, tendo particularmente em conta as áreas em que o risco da pesca ilegal é maior. É por este motivo que são tão necessárias as novas medidas de controlo introduzidas pelo regulamento que acaba de ser adoptado. Os regimes de controlo utilizados pelas organizações regionais de pesca deveriam ser transpostos para a legislação comunitária por forma a evitar os atrasos e lacunas jurídicas que resultam da excessiva complexidade dos procedimentos. Também concordo com a opinião do autor segundo a qual é inaceitável justificar tais atrasos com a falta de recursos humanos. Clemente Mastella (IT) Senhora Presidente, votei a favor deste relatório por concordar com a relatora no que toca a considerar que o regime de controlo e coerção adoptado pela Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste deve ser rapidamente transposto para o direito comunitário. Refiro-me, em especial, às novas disposições que, especificamente, introduzem um novo sistema de controlo do Estado de pavilhão, que permitirá fechar os portos europeus aos desembarques e transbordos de pescado congelado cuja legalidade não tenha sido verificada pelo Estado em questão. No entanto, estou certo de que, aquando da transposição dessas alterações, haverá necessidade de avaliar algumas soluções de compromisso e será essencial proceder a eventuais ajustamentos, desde que sejam considerados exequíveis em termos da própria convenção. Izaskun Bilbao Barandica (ES) Senhora Presidente, este acordo vai significar também uma luta em defesa dos pescadores, uma luta contra a pesca ilegal, medidas de controlo - que têm de reger a política da pesca - e mais um passo para a pesca sustentável. Vai significar também maiores níveis de controlo e a defesa dos pescadores e do sector pesqueiro na Europa. Estou por isso muito satisfeito pelo facto de termos alcançado este acordo. Jarosław Kalinowski (PL) O objectivo fundamental da Convenção sobre a futura cooperação multilateral nas pescas do Atlântico Nordeste é a utilização óptima dos recursos haliêuticos nas áreas abrangidas pelo acordo. Importa recordar que a convenção se destina a garantir uma ampla cooperação internacional e o emprego da investigação científica para assegurar uma utilização tão eficiente quanto possível dos recursos marinhos. As alterações fundamentais da convenção têm por objectivo racionalizar a estrutura da Organização das Pescarias do Noroeste do Atlântico, rever a fórmula de contribuição para o orçamento, introduzir novas definições das obrigações das partes e reformular o mecanismo de resolução de litígios. Concordo com o relator e considero que estas alterações serão positivas para os interesses da União Europeia, que, graças à convenção em apreço, tem autorização para pescar nestas áreas. Izaskun Bilbao Barandica (ES) Senhora Presidente, votei a favor desta iniciativa porque quando falamos de trabalho precário, estamos mais uma vez a falar da desigualdade e da discriminação que as mulheres sofrem na Europa. A crise económica veio acentuar esta desigualdade porquanto se repercutiu nos trabalhos menos bem remunerados que são realizados sobretudo por mulheres, que envolvem tarefas domésticas e a prestação de cuidados, e que, segundo estudos, representam 31,5% dos empregos nas empresas, incluindo os empregos em regime de tempo parcial. A disparidade salarial repercute-se de igual forma na Europa, e a precariedade está também a afectar os trabalhos realizados por mulheres com formação superior. A ausência de responsabilidade partilhada entre mulheres e homens na esfera familiar é uma das razões dessa precariedade e dessa discriminação. Precisamos de trabalhar no sentido de termos serviços de qualidade para cuidar das crianças e das pessoas idosas, e para que as mulheres possam aceder ao mercado de trabalho em melhores condições. Devo acrescentar que as mulheres imigrantes estão a substituir a mão-de-obra das mulheres europeias para que nós possamos aceder ao mercado de trabalho. Em resumo, temos de continuar a trabalhar em prol da verdadeira igualdade. Miroslav Mikolášik (SK) O mercado de trabalho tem evoluído para formas de emprego não convencionais, o que torna necessário evitar que os empregadores privilegiem sistematicamente as formas de emprego que consideram mais vantajosas e menos dispendiosas, as quais estão na origem do trabalho precário. Os trabalhadores cujas condições de emprego não satisfazem as normas mínimas em matéria de saúde e segurança, não garantem nenhuma protecção contra a discriminação, nenhuma protecção social e nenhuma representação colectiva, devem ser protegidos contra as condições de trabalho indignas e a exploração. Defendo, por este motivo, a protecção dos trabalhadores, através da introdução de normas sociais mínimas vinculativas, a igualdade de acesso de todos os trabalhadores às prestações e serviços sociais, nomeadamente em matéria de cuidados de saúde e pensões de reforma, bem como a garantia de níveis de remuneração adequados e de horários de trabalho justos. Na minha opinião, os Estados-Membros devem introduzir uma regulamentação laboral estrita para impedir a evolução de formas de emprego convencionais para formas atípicas no mercado de trabalho. Clemente Mastella (IT) Senhora Presidente, a actual crise económica e financeira veio agravar o problema das trabalhadoras precárias. Como muitas vezes elas têm de conciliar trabalho e deveres familiares, encontram-se numa posição contratual mais fraca, que, frequentemente, as leva a ter piores condições de trabalho. Votei a favor deste relatório porque concordo com a necessidade de combater este problema, instando os Estados-Membros e os parceiros sociais a procederem a um substancial alinhamento da sua regulamentação legislativa e contratual sobre o trabalho convencional e o trabalho atípico, sem subestimar o verdadeiro risco de um possível aumento do recurso ao trabalho não declarado. Por conseguinte, pedimos à Comissão e a todos os Estados-Membros que desenvolvam novas estratégias concretas sobre o trabalho precário que tenham em linha de conta o princípio do equilíbrio de género. Este relatório insta ainda a Comissão a apresentar uma proposta relativa à aplicação do princípio da igualdade de remuneração entre homens e mulheres. Lembramos aos Estados-Membros a necessidade de transporem sem mais demoras a Directiva 2006/54/CE. Apelamos portanto aos Estados-Membros para que facilitem o desenvolvimento de redes de assistência e cuidados infantis, bem como a implementação de todas as medidas destinadas a permitir que as mulheres que façam essa opção possam trabalhar a tempo inteiro, melhorando assim a sua participação no mercado do trabalho e a sua independência económica. Andrea Češková (CS) Votei contra a adopção deste relatório sobre as trabalhadoras precárias porque sou de opinião que o trabalho a tempo parcial, o trabalho temporário e outras formas de emprego deste tipo são vantajosas para as mulheres trabalhadoras, em particular as que cuidam dos filhos e desejam trabalhar ao mesmo tempo. Estas formas de trabalho flexível são, a meu ver, bastante vantajosas, e considero que devem ser objecto de maior apoio, a fim de que os empregadores tenham interesse em utilizá-las, proporcionando, deste modo, mais capacidade de decisão às mulheres. Ao mesmo tempo, não posso concordar com o estabelecimento de quotas em matéria de assistência às crianças. Discordo, por exemplo, da afirmação segundo a qual 33% das crianças até aos três anos de idade serão colocadas em centros colectivos até 2013. Devemos defender o princípio da liberdade das famílias, que devem poder escolher a forma de criar os filhos. Monika Flašíková Beňová (SK) É com particular interesse que aproveito esta oportunidade, porque o Presidente não se mostrou ontem disposto a conceder a palavra a todos os que pretendiam contribuir para o debate, e precisamente porque este tema se reveste da maior importância, já que o relatório da Sra. Thomsen chama a atenção para as condições cada vez mais precárias que as mulheres enfrentam no mercado de trabalho, bem como a crescente deterioração da situação social. No mercado laboral, o trabalho precário afecta as mulheres em geral. Os chamados empregos não convencionais, tanto no sector dos serviços como na agricultura, são os primeiros a serem afectados, especialmente em tempos de crise à escala global. Sendo sobretudo as mulheres que trabalham nestes sectores, são elas as principais vítimas dos despedimentos. Mais uma vez, é nesta área que devemos contestar a lógica aparente dos mercados e, em nome da justiça, da defesa do poder de compra da população e do apoio à procura, é necessário agir de forma decisiva para, por exemplo, por fim à prática da celebração de contratos que não estipulam horários de trabalho. Mario Pirillo (IT) Senhora Presidente, a enorme maioria que votou a favor deste relatório constitui um importante sinal de atenção por parte do Parlamento relativamente à problemática das trabalhadoras precárias. Na Europa, continuam a ser as mulheres quem mais carrega o fardo do trabalho precário, e a situação tem vindo a piorar em consequência da crise internacional que afecta os nossos países. A União Europeia sempre demonstrou o seu empenho em relação às políticas de género em legislações específicas transpostas pelos Estados-Membros, e deve continuar a fazer tudo quanto estiver ao seu alcance para assegurar uma verdadeira igualdade de acesso ao mundo do trabalho. Este relatório de iniciativa constitui um sinal claro para a Comissão e para os Estados-Membros no sentido de abolirem o trabalho precário e aumentarem a protecção social às trabalhadoras precárias. Os meus parabéns à relatora, senhora deputada Thomsen. Anna Záborská (SK) Apoiei o relatório, embora com determinadas reservas. O relatório também aprofunda aspectos importantes do meu relatório da sessão anterior, que incide no tema da pobreza das mulheres na União Europeia. Este relatório é mais uma prova de que levamos muito a sério as ameaças que pairam sobre o mercado de trabalho. Muitas mulheres e famílias interrogam-se hoje sobre se os políticos europeus têm soluções práticas e políticas concretas para os problemas sociais. Os políticos não devem interferir na economia. A liberdade económica é um dos atributos do mercado comum. Não obstante, quando a motivação do lucro leva determinadas empresas a exigir dos seus empregados que trabalhem em condições de risco e insegurança, os legisladores têm obrigação de contrariar esta situação. Importa também reconhecer que o trabalho doméstico das mulheres tão pouco se encontra devidamente protegido. As companhias de seguros já quantificaram esta situação e cabe agora aos políticos propor medidas neste contexto. Gostaria de apelar à Comissão para que apresente propostas conducentes ao reconhecimento do trabalho das mulheres na esfera do lar enquanto investimento não pecuniário na prosperidade nacional dos Estados-Membros. Mario Borghezio (IT) Senhora Presidente, estamos perante um relatório importante e significativo para a protecção das mulheres. No entanto, as Instituições Europeias sofrem do grande defeito de não porem em prática aquilo que apregoam. Na sexta-feira e sábado passados, teve lugar uma reunião - em que estiveram presentes o Senhor Presidente da Comissão, Durão Barroso, o Senhor Presidente do Parlamento Europeu e o Senhor Presidente Van Rompuy - com dignitários das mais importantes Lojas Maçónicas europeias, mas nem uma palavra se disse acerca do facto de essas lojas não autorizarem o acesso às mulheres. Mais grave ainda, essa reunião realizou-se dentro do Parlamento Europeu, à porta fechada, e nem mesmo os próprios funcionários do Parlamento tiveram autorização para lá entrar. Tudo isso contrasta com os princípios da transparência que deveriam nortear todas as actividades das Instituições Europeias. Declarações de voto escritas Luís Paulo Alves por escrito. - Congratulo-me com esta proposta, visto que o objectivo é tornar obrigatória a recolha de dados por tipo de mercadorias para as estatísticas dos transportes marítimos, o que possibilita um quadro geral útil para apoiar e monitorizar a política de promoção de co-modalidade, que, no caso das regiões insulares, deve significar um maior apoio a uma combinação entre os transportes marítimos e aéreos, uma vez que são os únicos meios de transporte disponíveis. Este levantamento estatístico possibilitaria ainda uma maior compreensão dos custos associados à Ultraperiferia, quer no que diz respeito a mercadorias, quer no que diz respeito a passageiros, o que pode influenciar decisões em outras políticas como as redes transeuropeias e, mais especificamente, as Auto-Estradas do Mar, que devem incluir os transportes marítimos entre ilhas e entre estas e o continente europeu. Afirmo ainda o meu apoio à intenção do relator quanto à possibilidade de adaptar as disposições presentes às novas regras sobre os actos delegados introduzidos pelo Tratado de Lisboa, com o objectivo de reforçar os poderes do Parlamento Europeu neste domínio. Alfredo Antoniozzi Voto a favor do relatório do senhor deputado Simpson por considerar muito útil o levantamento de dados estatísticos relativamente ao transporte de mercadorias e de passageiros por mar. Na verdade, o levantamento de dados por tipo de mercadorias já é obrigatório para as estatísticas europeias dos transportes por estrada, caminho-de-ferro e pelas vias navegáveis internas. Como se diz claramente no relatório, "a existência de estatísticas completas e homogéneas por tipo de mercadorias para todos os modos de transporte disponibilizaria um quadro geral útil para apoiar e monitorizar a política de promoção da co-modalidade, ou seja, a possibilidade de combinação optimizada de diferentes modos de transporte na mesma cadeia de transportes e de modernização da logística do transporte de mercadorias.” Zigmantas Balčytis por escrito. - (LT) Concordo com esta proposta de regulamento, que se destina a alterar a directiva em vigor para tornar obrigatória nas estatísticas dos transportes marítimos a recolha de dados por tipo de mercadorias. Estes dados são actualmente recolhidos numa base voluntária por 18 Estados-Membros. Além disso, a recolha de dados estatísticos por tipo de mercadorias é já obrigatória para as estatísticas europeias de transportes rodoviários, ferroviários e por vias navegáveis interiores. Esta recolha de dados permitirá comparar o transporte por modo, assim como combinar diversos modos de transporte no âmbito da mesma cadeia de transporte e permitirá ainda modernizar a logística do transporte de mercadorias. Existe a convicção de que a recolha dos dados relevantes não implicará qualquer encargo adicional para os inquiridos, já que os Estados-Membros implicados compilarão os dados a partir de fontes de informação já existentes (como, por exemplo, documentos aduaneiros). Alain Cadec A Directiva 2009/42/CE, actualmente em vigor, prevê a recolha de dados para as estatísticas dos transportes marítimos numa base voluntária. A alteração desta directiva tornará obrigatória a recolha de dados por tipo de mercadorias. Estou satisfeito com esta alteração, que não impõe quaisquer encargos adicionais, visto que os Estados-Membros deverão poder compilar os dados utilizando as fontes já existentes. É lógico que estas regras sejam obrigatórias para os transportes marítimos, visto que já são obrigatórias para os transportes rodoviários, ferroviários e por vias navegáveis interiores. Além disso, saúdo a introdução pelo relator de alterações relacionadas com a execução do regulamento em conformidade com o procedimento dos actos delegados. O Parlamento deveria tirar partido desta nova prerrogativa prevista pelo Tratado de Lisboa. Maria Da Graça Carvalho por escrito. - Votei favoravelmente este relatório por concordar que ser fundamental a existência de estatísticas completas e homogéneas por tipo de mercadorias para todos os modos de transporte. Esta informação disponibiliza um quadro geral útil para apoiar e monitorizar a política de promoção da co-modalidade, ou seja, a possibilidade de combinação optimizada de diferentes modos de transporte na mesma cadeia de transportes e da modernização da logística do transporte de mercadorias. Apelo a que as estatísticas europeias sobre todos os modos de transporte sejam recolhidas de acordo com conceitos e normas comuns, no intuito de atingir a máxima comparabilidade possível entre modos de transporte. David Casa A matéria em apreço diz respeito à recolha e ao registo de dados relativos ao transporte marítimo a realizar nos Estados-Membros que possuem costas marítimas. A proposta vai alterar a forma como os dados são coligidos, passando a recolha a ser feita por tipo de mercadorias, como já acontece no que respeita a outros modos de transporte. Considero tratar-se de uma evolução positiva e não tive, assim, qualquer dúvida em apoiar as propostas do relator. Lara Comi por escrito. - (IT) Muito embora o mercado único fosse declarado completo há algum tempo, as diferenças que continuam a existir entre os vários pontos de acesso de bens e pessoas continuam a revelar o carácter nacional das suas fronteiras. Os Estados-Membros podem ter decidido recuar neste ponto para ceder lugar às Instituições europeias, mas o que é certo é que essas diferenças, que penalizam algumas regiões e beneficiam outras, não podem continuar a existir. Esta nova medida com vista à harmonização do tratamento de pessoas e bens constitui mais um passo em frente para a completa integração do mercado único europeu. Vasilica Viorica Dăncilă Os Estados-Membros da União Europeia devem contribuir para a criação de uma base de dados europeia sobre o transporte mensal de mercadorias e passageiros e os navios que efectuam estes transportes. Esta base de dados permitirá que o serviço especializado da UE, Eurostat, recolha estatísticas europeias relativas a todos os modos de transporte, em conformidade com as normas europeias. A utilização destes dados contribuirá ainda para a criação de um sistema integrado europeu contendo estatísticas neste domínio, com vista a obter o grau máximo de comparabilidade entre modos de transporte efectuados nos países europeus. Diogo Feio por escrito. - A proposta em causa pretende tornar obrigatória a recolha de dados por tipo de mercadorias para as estatísticas dos transportes marítimos, uniformizando nos 27 Estados o tipo de informação recolhida e trabalhada. Tal como diz o relator, "a existência de estatísticas completas e homogéneas por tipo de mercadorias para todos os modos de transporte disponibilizaria um quadro geral útil para apoiar e monitorizar a política de promoção da co-modalidade, ou seja, a possibilidade de combinação optimizada de diferentes modos de transporte na mesma cadeia de transportes e de modernização da logística do transporte de mercadorias". Sabendo da importância que o transporte de mercadorias, em condições de segurança e de forma eficaz, assume para o comércio internacional, apoio a proposta da Comissão. José Manuel Fernandes por escrito. - O objectivo da presente proposta de regulamento do Parlamento Europeu e do Conselho é alterar a Directiva 2009/42/CE, a fim de tornar obrigatória a recolha de dados por tipo de mercadorias para as estatísticas dos transportes marítimos. Actualmente, estes dados são recolhidos numa base voluntária por 18 Estados-Membros. Cinco Estados-Membros não possuem costa marítima e não fornecem dados em conformidade com a directiva. Na maior parte dos casos, a recolha dos dados relevantes não imporá qualquer encargo adicional aos respondentes, uma vez que os Estados-Membros em causa deverão poder compilar os dados utilizando as fontes de dados já existentes (documentos aduaneiros, por exemplo). Votei favoravelmente este relatório por concordar com a necessidade de estatísticas completas e homogéneas por tipo de mercadorias para todos os modos de transporte para permitir um quadro geral de comparabilidade na UE. João Ferreira por escrito. - A proposta de regulamento pretende tornar obrigatória a recolha de dados por tipo de mercadorias para as estatísticas dos transportes marítimos, considerando o relator que, na maior parte dos casos, a recolha dos dados relevantes não imporá qualquer encargo adicional aos respondentes, uma vez que os Estados-Membros em causa deverão poder compilar os dados utilizando as fontes de dados já existentes (documentos aduaneiros, por exemplo). Acresce que a recolha de dados por tipo de mercadorias já é obrigatória para as estatísticas europeias dos transportes rodoviários, ferroviários e por vias navegáveis interiores. Partilhamos a opinião de que a existência de estatísticas sobre todos os modos de transporte, de mercadorias e de passageiros, disponibilizaria um quadro de informação útil para a definição de uma política de interoperabilidade e de co-modalidade, ou seja, a possibilidade de combinação optimizada de diferentes modos de transporte na mesma cadeia de transportes, contribuindo para uma modernização e racionalização da logística do transporte de mercadorias e promovendo a sua sustentabilidade. Esta possibilidade depende, naturalmente, da comparabilidade das estatísticas disponíveis, o que requer harmonização de algumas normas e conceitos. Alan Kelly Esta proposta visa tornar obrigatória a recolha de dados por tipo de mercadorias no âmbito do transporte marítimo, o que já acontece no respeitante às estatísticas europeias do transporte rodoviário, ferroviário e por vias navegáveis interiores. A medida contribuirá para uma maior harmonização neste domínio. A recolha dos dados não implica qualquer encargo adicional para os inquiridos. Willy Meyer por escrito. - (ES) O objectivo deste texto é alterar a Directiva 200/42/CE a fim de tornar obrigatória a recolha por tipo de mercadorias para as estatísticas dos transportes marítimos. Actualmente, estes dados são recolhidos numa base voluntária por 18 Estados-Membros. Cinco Estados-Membros não possuem costa marítima e não fornecem dados em conformidade com a directiva. Na maioria dos casos, a recolha dos dados relevantes não imporá qualquer encargo adicional aos inquiridos, uma vez que os Estados-Membros em causa deverão poder compilar os dados utilizando as fontes já existentes (documentos aduaneiros, por exemplo). A recolha de dados por tipo de mercadorias já é obrigatória para as estatísticas europeias dos transportes rodoviários, ferroviários e por vias navegáveis interiores. As estatísticas europeias sobre todos os modos de transporte devem ser recolhidas de acordo com conceitos e normas comuns, no intuito de atingir a máxima comparabilidade possível entre modos de transporte, razão pela qual votei favoravelmente este texto. A existência de estatísticas completas e homogéneas por tipo de mercadorias para todos os modos de transporte proporcionaria um quadro geral útil para apoiar e monitorizar a política de promoção da co-modalidade. Alexander Mirsky por escrito. - (LV) Dei o meu inteiro apoio ao relatório do Sr. Simpson, porque concordo com a necessidade de coligir dados por tipo de mercadorias nas estatísticas do transporte marítimo. Estas estatísticas permitirão aos exportadores e importadores escolher o regime mais favorável de transporte de carga, além de reduzir o preço das mercadorias para os consumidores europeus e permitir aos exportadores cobrar preços mais justos pelos produtos fornecidos por países terceiros. Este tipo de dados estatísticos contribuirá para evitar custos imprevistos e constitui um estímulo para a circulação de mercadorias a nível interno e externo. Sou a favor da introdução desta modalidade de recolha de dados também no domínio do transporte aéreo de mercadorias. Andreas Mölzer As estatísticas são importantes porque fornecem uma base factual para a tomada de decisões. No entanto, no domínio da recolha de dados estatísticos, é fundamental salvaguardar sempre um equilíbrio entre a necessária compilação de dados objectivos e os respectivos custos administrativos. Até agora, os dados sobre o transporte de mercadorias e de passageiros eram coligidos por 18 Estados-Membros numa base voluntária. Esta proposta faz sentido caso a recolha dos dados relevantes não impuser de facto encargos adicionais, ou seja, se os Estados-Membros puderem efectivamente coligir estes dados a partir de fontes de recolha já existentes. A recolha de estatísticas completas sobre o transporte de mercadorias e de passageiros, abrangendo todos os bens e todos os modos de transporte para fins de comparabilidade, parece-me no entanto excessiva, considerando os custos administrativos que acarreta. Votei, deste modo, em conformidade. Wojciech Michał Olejniczak O relatório propõe uma série de alterações destinadas a adaptar as disposições relativas ao procedimento de regulamentação com controlo às novas disposições sobre actos delegados introduzidas pelo Tratado de Lisboa. O relator defende a introdução de alterações à directiva comunitária relativa à recolha de dados por tipos de mercadorias nas estatísticas do transporte marítimo. Actualmente, 18 Estados-Membros recolhem estes dados numa base voluntária. Cinco Estados-Membros não possuem costa marítima, não fornecendo por este motivo os dados requeridos ao abrigo daquela directiva. Importa referir que a recolha dos dados relevantes não implica quaisquer encargos adicionais para os inquiridos, uma vez que os Estados-Membros em causa deverão poder compilar os dados a partir de fontes já existentes (documentos aduaneiros, por exemplo). A recolha de dados por tipo de mercadorias é obrigatória na UE para os transportes rodoviários, ferroviários e por vias navegáveis interiores. Considerando a necessidade de estabelecer redes de comunicações e transportes eficientes, coordenadas e favoráveis ao ambiente (marítimas, terrestres e por vias navegáveis interiores), é de facto muito importante esta iniciativa, respeitante à recolha e análise dos dados relativos a todos os modos de transporte. Alfredo Pallone Votei a favor do relatório Simpson porque a alteração da Directiva 2009/42/CE completa a legislação relevante sobre a recolha de dados relativos ao transporte de mercadorias e passageiros a partir da União Europeia e no próprio seio da UE. No passado, a recolha de dados era obrigatória apenas para os transportes rodoviários, ferroviários e por vias navegáveis interiores, mas com esta alteração tornar-se-á obrigatória para o transporte marítimo, facultando uma série de dados sobre os bens que entram e saem através das fronteiras comunitárias. Estes dados são essenciais não apenas para finalidades estatísticas. A aplicação da directiva alterada, a partir do próximo ano, também fornecerá dados sobre o transporte marítimo, introduzindo maior transparência no tocante ao tipo de mercadorias transportadas e tornando mais eficaz o transporte de bens específicos, já que a comparabilidade permitirá identificar o modo de transporte mais eficiente para cada tipo de produto. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - A proposta em questão pretende criar obrigatoriedade na recolha de dados por tipo de mercadorias para as estatísticas dos transportes marítimos. Actualmente, esta recolha é feita numa base meramente voluntária por 18 Estados-Membros, no que ao transporte marítimo diz respeito, sendo já obrigatória para as estatísticas europeias dos transportes rodoviários, ferroviários e de transporte em águas interiores. A existência de estatísticas completas e homogéneas por tipo de mercadorias para todos os modos de transporte, incluindo o marítimo, disponibilizará um quadro geral útil para apoiar e monitorizar a política de promoção da co-modalidade, ou seja, a possibilidade de combinação optimizada de diferentes modos de transporte na mesma cadeia de transportes e de modernização da logística do transporte de mercadorias. Raül Romeva i Rueda O objectivo desta proposta de regulamento do Parlamento Europeu e do Conselho consiste em alterar a Directiva 2009/42/CE, a fim de tornar obrigatória para as estatísticas dos transportes marítimos a recolha de dados por tipo de mercadorias. Estes dados são actualmente recolhidos numa base voluntária por 18 Estados-Membros. Cinco Estados-Membros não possuem costa marítima, não fornecendo por este motivo os dados requeridos ao abrigo daquela directiva. No essencial, a recolha dos dados relevantes não impõe encargos adicionais aos inquiridos, uma vez que os Estados-Membros em causa deverão poder compilar as informações a partir de fontes já existentes (documentos aduaneiros, por exemplo). O Grupo dos Verdes/ALE votou a favor da proposta. Nuno Teixeira por escrito. - A obrigatoriedade da recolha de dados por tipo de mercadorias com vista ao levantamento estatístico dos transportes marítimos é, a meu ver, essencial para a promoção da co-modalidade, favorecendo a possibilidade da combinação de diferentes modos de transporte. Uma vez que esta recolha de dados é já obrigatória para as estatísticas relativas aos demais modos de transporte - rodoviários, ferroviários e por vias navegáveis interiores -, parece-me pertinente um quadro comum que inclua o levantamento estatístico dos transportes marítimos, o qual possa também contribuir para garantir a máxima comparabilidade entre os vários meios de transporte. A revisão da Directiva 2009/42/CE deve, assim, e de acordo com a proposta da Comissão, seguir este sentido, e ser aplicada já aos dados de 2011, de acordo com a prática voluntária que já tem vindo a ser desenvolvida por 18 Estados-Membros da União Europeia. Viktor Uspaskich Senhoras e Senhores Deputados, a recolha sistemática de dados estatísticos assume para nós um relevo particular. Na Lituânia, o transporte marítimo de mercadorias representa apenas uma pequena percentagem do transporte total de bens, o que significa que podemos ir mais longe neste domínio. Além disso, o nosso turismo costeiro também apresenta grandes perspectivas de desenvolvimento. A modernização da logística do transporte de mercadorias e a promoção da co-modalidade, ou seja, a combinação de diversos modos de transporte no âmbito da mesma cadeia de transporte, representa uma oportunidade de tornar a região do Báltico mais próspera. Trata-se de uma evolução particularmente importante para salvaguardar a futura competitividade dos portos europeus, como o porto lituano de Klaipėda. O estreitamento da cooperação entre os países bálticos contribuirá para a sua coesão e tornará o mercado da nossa região mais equilibrado e mais acessível a toda a União Europeia. No momento actual, os países bálticos encontram-se, em grande medida, isolados da rede europeia de transportes. Estima-se que o tráfego entre os países bálticos duplique até 2020, o que acentua a urgência de resolver a carência de infra-estruturas e das acessibilidades necessárias. Importa garantir, acima de tudo, que a recolha de dados não venha a criar encargos suplementares para os Estados-Membros. Não temos nada a perder. Maria Da Graça Carvalho por escrito. - Considerando que a Dinamarca apresentou um pedido de assistência relativamente a 951 casos de despedimentos ocorridos em 45 empresas da divisão 28 (fabrico de máquinas e equipamento) da NACE Rev. 2 na região NUTS II de Nordjylland, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Concordo igualmente que a proposta da Comissão, na sua exposição de motivos, inclua informação clara e pormenorizada sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. David Casa O FEG é um fundo estrutural importante da UE que nos permite ajudar os trabalhadores despedidos em consequência das mudanças à escala global. Tal apoio tem sido prestado em diversos Estados-Membros, como a Espanha, onde a existência do fundo produziu já efeitos muito positivos. À luz deste facto, concordo com as decisões preconizadas pela relatora e decidi votar a favor do relatório. Mário David por escrito. - Face às mudanças estruturais no comércio internacional, é importante que a economia europeia seja capaz de implementar eficazmente os instrumentos de apoio aos trabalhadores por esta via afectados, assim como capacitá-los tendo em vista a sua rápida reintegração no mercado de trabalho. Considerando que a Dinamarca apresentou um pedido de assistência relativamente a 951 casos de despedimentos ocorridos em 45 empresas na região de Nordjylland, invoco o conjunto de razões explanadas na minha declaração de voto a propósito da Mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização, na região da Catalunha (Espanha), para justificar o meu voto favorável neste relatório. Diogo Feio por escrito. - Resolução sobre a proposta de decisão do Parlamento Europeu e do Conselho relativa à mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização, nos termos do ponto 28 do Acordo Interinstitucional de 17 de Maio de 2006 entre o Parlamento Europeu, o Conselho e a Comissão sobre a disciplina orçamental e a boa gestão financeira. As indústrias de máquinas e equipamento destinados ao sector naval da região dinamarquesa de Nordjylland foram surpreendidas pelas alterações dos mercados e pela crise mundial do crédito, tendo sofrido cortes dramáticos nas encomendas, que motivaram despedimentos em mais de quarenta empresas. Em regiões particularmente dependentes de um sector como a de Nordjylland, a recuperação do mercado e a recolocação dos trabalhadores em outras áreas de actividade tende a ser mais lenta e mais difícil. Parece justificar-se a mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização. José Manuel Fernandes por escrito. - Face ao impacto social da crise económica mundial, com particulares efeitos ao nível do emprego, a boa utilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização reveste-se de uma importância fulcral para atenuar o drama de muitos cidadãos e famílias europeias, contribuindo para a sua reintegração social e valorização profissional, ao mesmo tempo que potencia novos recursos qualificados para as necessidades das empresas e para a dinamização da economia. É nesse quadro que se enquadra este plano de intervenção da Dinamarca para ajudar 951 pessoas despedidas em 45 empresas de fabrico de máquinas e equipamento na pequena região de Nordjylland. Neste caso, 40 % dos trabalhadores despedidos eram especializados em trabalhos manuais, metalurgia e construção mecânica, e 33 % dos trabalhadores constituíam mão-de-obra não qualificada. Esta realidade evidencia bem a necessidade de uma resposta eficaz na valorização técnica e profissional dos cidadãos atingidos por esta crise mundial. Espero, por isso, que as instituições europeias reforcem o empenho na concretização de medidas que acelerem e melhorem os índices de aproveitamento de um recurso tão importante como o FEG, que neste momento apresenta índices de mobilização muito baixos. Este ano, apenas 11 % dos 500 milhões de euros disponíveis foram solicitados. Estelle Grelier por escrito. - (FR) O Parlamento foi mais uma vez chamado a validar o pagamento de ajuda do Fundo de Ajustamento à Globalização aos empregados despedidos em virtude da crise ou das deslocalizações. Uma vez mais, esta ajuda será dispersada por todas as rubricas orçamentais inicialmente atribuídas a outros programas comunitários, uma vez que, no quadro financeiro actual, o Fundo de Ajustamento à Globalização não dispõe de fundos próprios. Para pôr fim a esta situação, durante a elaboração do orçamento de 2011 eu trabalhei na criação de uma rubrica de dotações para pagamento específica para o Fundo de Ajustamento à Globalização. O montante de 50 milhões de euros foi assim adoptado pelo Parlamento aquando da votação da sua leitura do orçamento em 20 de Outubro de 2010. Este montante, que, atendendo às necessidades anuais, é apenas simbólico, terá ainda de ser confirmado, uma vez que inicialmente o Conselho Europeu rejeitou a proposta de atribuir recursos próprios ao Fundo de Ajustamento à Globalização. Por conseguinte, permanecerei atento a esta questão, na esperança de chegar à consolidação orçamental e legislativa deste mecanismo. Elisabeth Köstinger Desejo felicitar muito sinceramente a senhora deputada Matera pelo conjunto dos quatro relatórios da sua autoria sobre a mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG). O alargamento do âmbito de aplicação do Fundo de Ajustamento à Globalização, a fim de incluir os trabalhadores afectados pela crise económica, constitui um passo importante que nos permite apoiar de forma directa os cidadãos europeus. O instrumento do Fundo de Ajustamento à Globalização destina-se a apoiar trabalhadores que foram atingidos pelas consequências da globalização. Para que os montantes disponíveis possam ser utilizados de forma útil, é essencial garantir que cheguem rapidamente aos trabalhadores seleccionados para assistência. Só desta forma conseguiremos prestar auxílio aos cidadãos europeus e reforçar a sua confiança na UE. Giovanni La Via Votei a favor da mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (EGF) a favor da Dinamarca porque considero que este instrumento representa um recurso valioso para apoiar os trabalhadores afectados pela crise económica. O FEG foi instituído em 2006 com o objectivo de prestar um apoio concreto a trabalhadores despedidos por motivos relacionados com a deslocalização das suas empresas. Desde a sua alteração em 2009, o fundo destina-se também a contribuir para a reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos em consequência da crise económica. A votação de hoje dizia respeito a uma candidatura relativa a 1122 trabalhadores de 45 empresas de fabrico de máquinas e equipamento situadas na região de Nordjylland, num montante total de 7 521 359 euros financiado pelo FEG. Para concluir, congratulo-me pela adopção do relatório, que demonstra que o FEG é um instrumento útil e eficaz para combater o desemprego decorrente da globalização e da crise económica. Willy Meyer Votei a favor deste relatório sobre a mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG), especificamente no que respeita aos 951 casos de despedimentos ocorridos em 45 empresas da divisão 28 (fabrico de máquinas e equipamento) da NACE Rev. 2 na região NUTS II de Nordjylland. O FEG destina-se a prestar um apoio complementar aos trabalhadores afectados pelas consequências de importantes mudanças no comércio mundial, bem como a ajudá-los a reintegrar-se no mercado de trabalho. A Dinamarca apresentou uma candidatura de mobilização do FEG relativamente a despedimentos verificados no sector do fabrico de máquinas e equipamento. A candidatura respeita os requisitos para a determinação das contribuições financeiras do fundo. Importa agora garantir o apoio do FEG à reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos, apesar de esta assistência do FEG não dever substituir as medidas que são da responsabilidade das empresas, ao abrigo da legislação nacional ou de acordos colectivos, ou ainda de medidas destinadas à reestruturação de empresas ou sectores. Alexander Mirsky por escrito. - (LV) É muito importante evitar uma atitude de indiferença relativamente ao desemprego. Neste domínio, é fundamental os cidadãos sentirem que podem contar com o apoio dos governos nacionais e da União Europeia em geral. Apesar de ter votado a favor, ainda não percebi claramente de que forma serão distribuídos os montantes. Por que motivo recebem os Países Baixos cerca de três mil euros por despedimento, enquanto a Espanha recebe mil euros e a Dinamarca sete mil? Será que, na Dinamarca, a formação e a reconversão custam sete vezes o que custam em Espanha? Independentemente da perplexidade que esta questão me suscita, não posso deixar de concordar com a relatora, senhora deputada Matera, quando afirma que esta ajuda financeira é uma medida necessária e oportuna. Lamento profundamente que o Governo da Letónia não tenha participado nesta iniciativa e não tenha apresentado uma candidatura. Na Letónia existem actualmente 180 mil desempregados. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - Considerando que a Dinamarca apresentou um pedido de assistência relativamente a 951 casos de despedimentos ocorridos em 45 empresas da divisão 28 (fabrico de máquinas e equipamento) da NACE Rev. 2 na região NUTS II de Nordjylland, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia e com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Destaco como sendo de particular relevância que: (1) o FEG apoie a reintegração dos trabalhadores despedidos no mercado de trabalho, sem isentar as empresas das suas responsabilidades; (2) a Comissão, no contexto da mobilização do FEG, tenha proposto uma fonte de dotações de pagamento alternativa aos recursos FSE não utilizados, tal como o Parlamento Europeu vinha exigindo; (3) o funcionamento e o valor acrescentado do FEG sejam avaliados no âmbito da avaliação geral dos programas e de diversos outros instrumentos criados pelo AII de 17 de Maio de 2006, no âmbito do processo de revisão intercalar do Quadro Financeiro Plurianual para 2007-2013; (4) a proposta da Comissão inclua informação sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, também aqui em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. Paulo Rangel por escrito. - Considerando que a Dinamarca apresentou um pedido de assistência relativamente a 951 casos de despedimentos ocorridos em 45 empresas da divisão 28 (fabrico de máquinas e equipamento) da NACE Rev. 2 na região NUTS II de Nordjylland, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Concordo igualmente que a proposta da Comissão, na sua exposição de motivos, inclua informação clara e pormenorizada sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. Raül Romeva i Rueda Com esta votação, o PE toma nota do facto que a Dinamarca apresentou um pedido de assistência em virtude de 951 casos de despedimentos ocorridos em 45 empresas da divisão 28 (fabrico de máquinas e equipamento) da NACE Rev. 2 na região NUTS II de Nordjylland.. A candidatura respeita os requisitos para a determinação das contribuições financeiras do regulamento do FEG. Na sua resolução, o PE solicita às instituições participantes no processo que façam os esforços necessários para acelerar a mobilização do FEG; recorda o compromisso assumido pelas instituições no sentido de assegurarem um procedimento simples e rápido para a adopção das decisões relativas à mobilização do FEG, a fim de prestar, de uma só vez e de forma limitada no tempo, um apoio individual destinado a ajudar os trabalhadores afectados por despedimentos provocados pela globalização e pela crise económica e financeira. Salienta ainda o papel que o FEG pode desempenhar em prol da reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos. Silvia-Adriana Ţicău A Associação dos Estaleiros Europeus de Construção e Reparação Naval (CESA) prevê para 2014 uma quebra da procura global no sector da construção naval, em consequência da crise financeira mundial, bem como a deslocalização da indústria para regiões com custos de produção inferiores, especialmente na Ásia. Considerando a inexistência de uma política europeia de apoio ao sector de construção naval, é improvável que esta indústria regresse aos níveis de produção que registava antes da presente crise. Na minha cidade, Galaţi, o estaleiro de Damen também enfrenta neste momento as consequências da crise económica e financeira, que, só em 2009, provocou o despedimento de cerca de 600 trabalhadores. Em 2010, prevê-se que mais 500 trabalhadores venham a ser despedidos. Votei a favor da resolução do Parlamento Europeu relativa à mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (EGF) solicitada pela Dinamarca. A resolução refere-se à utilização de 7 521 359 euros para co-financiar o programa de assistência destinado a 951 trabalhadores despedidos na região de Nordjylland entre 15 de Fevereiro e 14 de Novembro de 2009. Os despedimentos ocorreram em 45 empresas de fabrico de máquinas e equipamento destinados ao sector de construção naval. Angelika Werthmann O pedido de assistência em apreço diz respeito a trabalhadores despedidos de empresas de máquinas e equipamento situadas na região de Nordjylland. Nesta região do nordeste da Jutlândia setentrional, foram despedidos, entre 15 de Fevereiro e 14 de Novembro de 2009, 951 trabalhadores de 45 empresas. A fim de apoiar a reintegração destes trabalhadores no mercado de trabalho, será mobilizado um montante global de 7 521 359 euros do FEG. Alfredo Antoniozzi Como tive oportunidade de explicar em Março deste ano por ocasião da votação do relatório Böge, a utilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização enquanto instrumento para fazer face às consequências da crise económica e financeira é uma iniciativa muito útil, que representa uma resposta concreta em termos de assistência financeira. Diversas outras candidaturas foram entretanto aceites, incluindo a presente, o que, em minha opinião, constitui a melhor prova da utilidade desta iniciativa. Maria Da Graça Carvalho por escrito. - Considerando que os Países Baixos apresentaram pedidos de assistência relativamente a 512 casos de despedimento ocorridos na NXP Semiconductors Netherlands, que opera no sector da electrónica nas regiões NUTS II de Gelderland e Eindhoven, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Concordo igualmente que a Comissão, no contexto da mobilização do FEG, tenha proposto uma fonte de dotações de pagamento alternativa aos recursos FSE não utilizados, dando seguimento às frequentes chamadas de atenção do Parlamento Europeu para o facto de o FEG ter sido criado como instrumento específico separado, com objectivos e prazos que lhe são próprios, e de, por conseguinte, ser necessário identificar rubricas orçamentais adequadas para a realização de transferências. David Casa O FEG é um importante fundo estrutural da UE que nos permite ajudar trabalhadores despedidos em consequência de importantes mudanças na estrutura do comércio mundial. Tornou-se necessário conceder acesso a este fundo a trabalhadores despedidos nos Países Baixos no sector da electrónica. Tendo em conta esta situação, concordo com as decisões preconizadas pela relatora e decidi votar a favor do relatório. Mário David por escrito. - A ajuda aos trabalhadores despedidos em virtude das reestruturações e deslocalizações deverá ser dinâmica e flexível de modo a poder ser accionada rápida e eficazmente. Considerando que a Holanda apresentou um pedido de assistência relativamente a 512 casos de despedimento ocorridos na NXP Semiconductors Netherlands, que opera no sector da electrónica nas regiões de Gelderland e Eindhoven, e tendo presentes as justificações que apresentei na minha declaração de voto a propósito da Mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização, na região da Catalunha (Espanha), voto favoravelmente este relatório. Diogo Feio por escrito. - Deparamo-nos, uma vez mais, com a situação problemática do fecho da principal indústria de uma cidade, Nijmegen, no caso, com a circunstância agravante de não se divisar o estabelecimento de outra ou outras com igual potencial de empregabilidade. Uma busca pelas resoluções adoptadas pelo Parlamento Europeu permite a quem a faça uma compreensão mais exacta da dimensão e da dispersão do problema pelos diversos Estados europeus. Estados esses que ainda não se mostraram capazes de inverter a situação de falta de coordenação e de perda de atractividade para o investimento e para a inovação. A nada ser feito, temo que os pedidos de mobilização do Fundo se multipliquem e que este possa mesmo vir a revelar-se insuficiente para auxiliar os trabalhadores vitimados por súbitas e inesperadas alterações nas respectivas empresas. José Manuel Fernandes por escrito. - Considerando os efeitos da actual crise económica e financeira mundial na actividade industrial e as especificidades laborais do sector da electrónica, impõe-se um programa urgente e eficaz para apoio aos 512 trabalhadores despedidos na empresa NXL Semiconductors Netherlands, nas regiões de Gelderland e Eindhoven, na Holanda. É de realçar o impacto regional e social resultante do declínio de actividade da unidade empresarial em Nijmegen, província de Gelderland, onde era a maior empregadora local, com um grande número de trabalhadores pouco especializados e que há décadas trabalhavam na empresa. Esta situação reforça a necessidade de um plano de valorização e qualificação destes ex-trabalhadores, de forma a promover a sua reintegração no mercado de trabalho. Reitero o alerta para a necessidade de assegurar mecanismos que facilitem e acelerem a mobilização e a utilização de recursos do FEG por parte dos países europeus. Giovanni La Via Votei a favor da mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) a favor dos Países Baixos pois considero tratar-se de um instrumento valioso para apoiar trabalhadores afectados pela crise económica. O FEG foi instituído em 2006 com o objectivo de prestar um apoio concreto a trabalhadores despedidos por motivos relacionados com a deslocalização das suas empresas. Desde a sua alteração em 2009, o fundo destina-se também a contribuir para a reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos em consequência da crise económica. A votação de hoje dizia respeito a um pedido de assistência relativo a 1590 casos de despedimento ocorridos na NXL Semiconductors Netherlands, empresa que opera no sector da electrónica nas regiões de Gelderland e Eindhoven, num montante global de 1 809 434 euros do FEG. Para concluir, congratulo-me pela adopção do relatório, que prova que o FEG constitui um instrumento útil e eficaz para combater o desemprego provocado pela globalização e pela crise económica. Willy Meyer Votei a favor da mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG), em particular no que respeita a 512 casos de despedimento ocorridos na NXL Semiconductors Netherlands, que opera no sector da electrónica nas regiões NUTS II de Gelderland e Eindhoven. O FEG visa prestar um apoio complementar aos trabalhadores afectados pelas consequências de importantes mudanças na estrutura do comércio mundial e contribuir para a reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos. A candidatura apresentada pelos Países Baixos aos fundos do FEG, relativamente a despedimentos no sector automóvel, cumpre os critérios de elegibilidade estabelecidos no Regulamento FEG. Importa agora garantir o apoio do FEG à reintegração dos trabalhadores despedidos, apesar de esta assistência do FEG não dever substituir as medidas que são da responsabilidade das empresas, ao abrigo da legislação nacional ou de acordos colectivos, ou ainda de medidas destinadas à reestruturação de empresas ou sectores. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - Considerando que os Países Baixos apresentaram pedidos de assistência relativamente a 512 casos de despedimento ocorridos na NXP Semiconductors Netherlands, que opera no sector da electrónica nas regiões NUTS II de Gelderland e Eindhoven, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Destaco como sendo de particular relevância que: (1) o FEG apoie a reintegração dos trabalhadores despedidos no mercado de trabalho, sem isentar as empresas das suas responsabilidades; (2) a Comissão, no contexto da mobilização do FEG, tenha proposto uma fonte de dotações de pagamento alternativa aos recursos FSE não utilizados, tal como o Parlamento Europeu vinha exigindo; (3) o funcionamento e o valor acrescentado do FEG sejam avaliados no âmbito da avaliação geral dos programas e de diversos outros instrumentos criados pelo AII de 17 de Maio de 2006, no âmbito do processo de revisão intercalar do Quadro Financeiro Plurianual para 2007-2013; (4) a proposta da Comissão inclua informação sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, também aqui em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. Paulo Rangel por escrito. - Considerando que os Países Baixos apresentaram pedidos de assistência relativamente a 512 casos de despedimento ocorridos na NXP Semiconductors Netherlands, que opera no sector da electrónica nas regiões NUTS II de Gelderland e Eindhoven, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Concordo igualmente que a proposta da Comissão, na sua exposição de motivos, inclua informação clara e pormenorizada sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. Raül Romeva i Rueda Considerando que a assistência financeira da União a trabalhadores despedidos deve ser dinâmica e disponibilizada o mais rápida e eficazmente possível, de acordo com a declaração conjunta do Parlamento Europeu, do Conselho e da Comissão adoptada na reunião de concertação de 17 de Julho de 2008, e tendo em devida conta as disposições do AII de 17 de Maio de 2006, relativas à adopção de decisões de mobilização do FEG; considerando que os Países Baixos apresentaram pedidos de assistência relativamente a 512 casos de despedimento ocorridos na NXL Semiconductors Netherlands, que opera no sector da electrónica nas regiões NUTS II de Gelderland e Eindhoven; considerando que a candidatura cumpre os critérios de elegibilidade estabelecidos no Regulamento FEG, o PE solicita às instituições participantes no processo que façam os esforços necessários para acelerar a mobilização do FEG; recorda o compromisso assumido pelas instituições no sentido de assegurarem um procedimento simples e rápido para a adopção das decisões relativas à mobilização do FEG, a fim de prestar, de uma só vez e de forma limitada no tempo, um apoio individual destinado a ajudar os trabalhadores afectados por despedimentos provocados pela globalização e pela crise económica e financeira, e salienta o papel que o FEG pode desempenhar em prol da reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos. Silvia-Adriana Ţicău Votei a favor da resolução do Parlamento Europeu relativa à mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) em resposta ao pedido apresentado pela empresa NL/NXP Semiconductors nos Países baixos. Em 26 de Março de 2010, os Países Baixos apresentaram uma candidatura de mobilização do FEG relativamente a 512 dos 590 trabalhadores despedidos da empresa NXP Semiconductors, que opera no sector da electrónica nas regiões NUTS II de Gelderland e Eindhoven. O número total de trabalhadores despedidos é constituído por 425 homens e 87 mulheres, entre os quais se contam também sete trabalhadores com graves problemas de saúde ou portadores de deficiência (1,3%). Os Países Baixos sublinham o enorme impacto destes despedimentos, já que a NXP Semiconductors é a principal indústria desta região, empregando um grande número de trabalhadores pouco qualificados que trabalham na empresa há várias décadas. A inexistência de postos de trabalho em empresas do mesmo ramo nesta região representa um problema particularmente grave para os trabalhadores especializados no fabrico de semicondutores. A mobilização do FEG reveste-se de especial importância em termos da reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos. Gostaria, assim, de chamar a atenção da Comissão e dos Estados-Membros para a necessidade de criação de uma política industrial da UE que seja sustentável e permita criar novos empregos. Angelika Werthmann O âmbito de aplicação do FEG foi alargado para as candidaturas apresentadas a partir de 1 de Maio de 2009, passando a incluir o apoio a trabalhadores despedidos em consequência directa da crise financeira e económica global. Nas regiões NUTS II de Gelderland e Eindhoven, nos Países Baixos, 512 trabalhadores foram despedidos da empresa NXP Semiconductors Netherlands. Para apoiar estes trabalhadores, será mobilizada a quantia de 1 809 434 euros. Luís Paulo Alves por escrito. - Votei favoravelmente este relatório que aprovou a mobilização de 2,4 milhões de euros do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) a favor de Portugal, que se destina a apoiar os trabalhadores despedidos da Qimonda no seguimento da candidatura portuguesa à mobilização do FEG pedida em Dezembro de 2009. O Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização foi instituído para prestar um apoio complementar aos trabalhadores afectados pelas consequências de importantes mudanças na estrutura do comércio internacional. O pacote de assistência do FEG vem salvaguardar a posição dos 839 casos de despedimento ocorridos na Qimonda Portugal, de 8 de Junho a 8 de Outubro do ano passado, e este montante incluirá as seguintes medidas: reconhecimento de competências, formação profissional, formação e apoios com vista à criação de empresas, ajudas à autocolocação e incentivos ao recrutamento e prática profissional adquirida no local de trabalho. Considero assim essencial que se façam todos os esforços necessários para acelerar a mobilização do FEG, recordando o compromisso assumido pelas instituições europeias no sentido de assegurarem um procedimento simples e rápido para a adopção destas decisões. Regina Bastos por escrito. - Votei favoravelmente a resolução para a mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) num montante global de 2 405 671 euros a favor de Portugal, relativamente a 839 casos de despedimento ocorridos na Qimonda Portugal S.A., de 8 de Junho a 8 de Outubro do ano passado. Estas verbas destinam-se a apoiar os trabalhadores despedidos da Qimonda através de medidas como o reconhecimento de competências, formação profissional, formação e apoios com vista à criação de empresas, ajudas à autocolocação e incentivos ao recrutamento e prática profissional adquirida no local de trabalho. É a segunda vez que Portugal apresenta uma candidatura de mobilização do FEG para a região Norte. Em 2009, no seguimento dos despedimentos verificados no sector dos têxteis, foram mobilizados 832 800 euros. Finalmente, lamento que o Governo português não tenha sabido utilizar todo o potencial do Fundo. Enquanto os ex-trabalhadores holandeses da NXP Semiconductors irão receber 3 534 euros per capita e os dinamarqueses da Nordjylland irão receber 7 908 euros cada, os ex-trabalhadores portugueses da Qimonda irão receber apenas 2 867 euros per capita de apoio atribuído pelo Fundo. Maria Da Graça Carvalho por escrito. - Considerando que Portugal apresentou pedidos de assistência relativamente a 839 casos de despedimento ocorridos na Qimonda S.A., uma empresa multinacional que opera no sector da electrónica, na região NUTS II do Norte, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Concordo igualmente que o funcionamento e o valor acrescentado do FEG deverão ser avaliados no contexto da avaliação geral dos programas e de diversos outros instrumentos criados pelo AII de 17 de Maio de 2006, no âmbito do processo de revisão intercalar do Quadro Financeiro Plurianual para 2007-2013. David Casa O FEG é um importante fundo estrutural que nos permite apoiar os trabalhadores que ficaram desempregados em consequência de mudanças nas tendências globais. Para que este fundo seja eficaz, é fundamental que o seu acesso seja concedido quando necessário, de modo oportuno e eficiente. Esses os motivos por que devo apoiar a relatora nas suas conclusões e por que decidi votar a favor do relatório. Carlos Coelho por escrito. - O encerramento da Qimonda, em Vila do Conde, teve o efeito imediato de acrescentar quase 1 000 trabalhadores ao desemprego na região Norte do país, a qual registava já na altura as taxas de desemprego mais elevadas do país, em que, entre Janeiro e Outubro de 2009, os centros de emprego na região Norte registaram um fluxo mensal médio de 22 000 desempregados. Na sequência dos despedimentos levados a cabo pela empresa Qimonda Portugal S.A., foi apresentado, em 17 de Dezembro de 2009, um pedido de assistência a 839 casos de trabalhadores despedidos. Com base na avaliação que efectuou, a Comissão Europeia chegou à conclusão de que todas as condições necessárias estavam reunidas e apresentou esta proposta de decisão, visando a mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização para prestar apoio à reintegração desses trabalhadores, vítimas de despedimento em consequência directa da crise financeira e económica global. Apoio, assim, esta Decisão que permite mobilizar a quantia de 2 405 671 euros, no quadro do orçamento geral da UE para 2010, a fim de conceder uma contribuição financeira em resposta ao pedido português. Sublinho, ainda, a necessidade de garantir um procedimento rápido para a sua aprovação. Mário David por escrito. - O Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG), iniciativa do Presidente da Comissão Europeia Durão Barroso, em 2005, no seguimento do relatório da Comissão Valores Europeus num Mundo Globalizado, tem agora um novo formato que o torna mais transparente, com objectivos mais amplos (integrando as consequências da actual crise) e caminhando para prazos de disponibilização das verbas mais curtos, o que espero aconteça neste caso. Embora tendo votado a favor desta proposta, lamento que, mais uma vez, o Governo português não tenha sabido utilizar todo o potencial do Fundo, como o têm feito outros países e como bem demonstra a per capitação das verbas solicitadas ao FEG, quando analisadas as diferentes candidaturas. Hoje, v.g., foram igualmente votados mais alguns apoios solicitados ao FEG, verificando-se que, enquanto os ex-trabalhadores holandeses da NXP Semiconductors irão receber 3 534 euros per capita, os dinamarqueses da Nordjylland irão receber 7 908 euros cada. No caso dos ex-trabalhadores portugueses da Qimonda, abrangidos pelo Fundo, irão receber apenas 2 867 euros per capita de apoio atribuído pelo Fundo, destinado a medidas como reconhecimento de competências, formação profissional, formação/apoios com vista à criação de empresas, ajudas à autocolocação/incentivos ao recrutamento e prática profissional adquirida no local de trabalho. Edite Estrela por escrito. - Votei favoravelmente este relatório por considerar fundamental a mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização a favor de Portugal, destinado a apoiar os trabalhadores despedidos da Qimonda. Os 2,4 milhões de euros a mobilizar certamente não chegarão para colmatar as consequências negativas dos despedimentos ocorridos, mas será um apoio importante. É necessário que a mobilização seja simples, célere e que contemple programas de formação que contribuam para uma reinserção efectiva no mercado de trabalho dos trabalhadores afectados. Diogo Feio por escrito. - A empresa portuguesa Qimonda, parte de um grupo alemão líder mundial, era referida em Portugal como um exemplo de sucesso e como estando na vanguarda do seu sector de actividade. Era a maior exportadora portuguesa e, antes de serem conhecidos os problemas que conduziram à sua insolvência, preparava-se para investir em novas tecnologias e obtivera fundos públicos para apoiar a produção de células solares. Os trabalhadores da Qimonda eram altamente qualificados e tinham índices de produtividade elevados, nada fazendo esperar que a empresa deixasse de ser viável em tão curto espaço de tempo. Em 2008 a empresa chegara mesmo a aventar a possibilidade de criar mais três unidades industriais em Portugal, todas na zona da cidade de Vila do Conde. A região Norte, onde se encontrava sediada a Qimonda, tradicionalmente industrial, tem sido particularmente fustigada pelo fechamento de empresas e pelo desemprego. A capacidade que a Qimonda demonstrara de atrair trabalhadores mais qualificados, de que a região tanto precisava, mostra-se agora comprometida. Faço votos para que os trabalhadores da Qimonda possam beneficiar adequadamente da mobilização do Fundo e consigam reintegrar-se plenamente no mercado de trabalho. Aqui deixo a minha solidariedade para com eles e as suas famílias. José Manuel Fernandes por escrito. - O encerramento da fábrica da Qimonda em Vila do Conde veio agravar as elevadas taxas de desemprego no Norte de Portugal. Neste caso, foram despedidos mais de 900 trabalhadores, cuja grande maioria se debate com reduzidas habilitações literárias e académicas: 36,6 % frequentaram apenas o ensino básico e só 10,7 % acederam ao ensino pós-secundário. Por isso, saliento a importância deste plano de ajuda a 839 dos trabalhadores despedidos para atenuar os efeitos da grave crise económica, financeira e social que esta região atravessa. Saliento ainda a importância de acções como a certificação de competências, a formação profissional, o incentivo à criação de empresas e a oportunidade de novas experiências laborais no local de trabalho. Por outro lado, é de lamentar que, em dois anos, esta seja apenas a segunda candidatura apresentada por Portugal ao FEG, para apoiar directamente trabalhadores no Norte. Face aos números avassaladores do desemprego e à situação depauperada das finanças públicas em Portugal, a par das perspectivas de recessão económica em 2011 por força das mais recentes medidas de austeridade, o Governo tem o dever e a obrigação de ser mais competente na captação destes fundos para apoiar de forma concreta trabalhadores desempregados. Ilda Figueiredo por escrito. - Foi aprovada no PE a mobilização de 2,4 milhões de euros do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG), destinados a apoiar os trabalhadores despedidos da Qimonda, candidatura essa que o Governo português apresentou em 17.12.2009. Refere-se à mobilização de um montante global de 2 405,671 euros do FEG a favor de Portugal. Diz respeito a 839 casos de despedimento ocorridos na Qimonda Portugal S.A., de 8 de Junho a 8 de Outubro do ano passado. O custo total estimado deste pacote ascende aos 3,7 milhões de euros, dos quais 2,4 milhões (ou seja, 65 % dos custos totais) foram solicitados ao FEG. Lamentavelmente, a Comissão Europeia e o Conselho não estiveram disponíveis para intervir quando era possível manter a empresa a funcionar e impedir o despedimento dos trabalhadores por esta multinacional de origem alemã. Só agora, tardiamente, é que surge este apoio tão escasso para os desempregados. Esta é a décima sexta candidatura a ser examinada no âmbito do orçamento 2010 e incluirá as seguintes medidas: reconhecimento de competências, formação profissional, formação e apoios com vista à criação de empresas, ajudas à autocolocação e incentivos ao recrutamento e prática profissional adquirida no local de trabalho. A Região Norte, onde ocorreram os despedimentos, foi já aceite para apoio do FEG numa candidatura anterior, em 2009, relativamente aos despedimentos verificados no sector dos têxteis. Foram mobilizados 832 800 euros. Giovanni La Via Votei a favor da mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) em benefício de Portugal porque considero esse instrumento um valioso recurso para o apoio dos trabalhadores que se encontram em dificuldades em consequência da crise económica. O FEG foi instituído em 2006, para proporcionar ajuda prática a trabalhadores despedidos, quer por razões associadas com a deslocalização das suas empresas, quer no seguimento da alteração 2009, em consequência da crise económica, para ajudar a sua reintegração no mercado de trabalho. A votação de hoje diz respeito a um pedido de ajuda no valor de 2 405 671 EUR, financiados pelo FEG, para 839 trabalhadores da Qimonda Portugal, S. A., fábrica de componentes electrónicos. Para concluir, aplaudo a aprovação do relatório, que mostra que o FEG é um recurso útil e eficaz para combater o desemprego resultante da globalização e da crise económica. Willy Meyer Votei a favor deste relatório sobre a utilização de fundos do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG), especificamente para os 839 casos de despedimento ocorridos na Qimonda Portugal, S. A., uma empresa multinacional a operar no sector electrónico na região NUTS II do Norte. O FEG proporciona ajuda adicional a trabalhadores afectados pelas consequências de importantes mudanças estruturais dos modelos de comércio mundial, ajudando a sua reintegração no mercado de trabalho. Portugal apresentou uma candidatura aos fundos do FEG para despedimentos no sector automóvel que se encontram em linha com o regulamento desse Fundo. Agora cumpre garantir que o FEG ajude os trabalhadores que foram despedidos a reintegrar-se no mercado de trabalho, não obstante o facto de a ajuda do FEG não dever substituir as medidas que, por força da legislação nacional ou de convenções colectivas, sejam da responsabilidade da empresa, nem as medidas destinadas a reestruturar as empresas ou sectores. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - Considerando que Portugal apresentou pedidos de assistência relativamente a 839 casos de despedimento ocorridos na Quimonda S.A., uma empresa multinacional que opera no sector da electrónica, na região NUTS II do Norte, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Destaco como sendo de particular relevância que: (1) o FEG apoie a reintegração dos trabalhadores despedidos no mercado de trabalho, sem isentar as empresas das suas responsabilidades; (2) a Comissão, no contexto da mobilização do FEG, tenha proposto uma fonte de dotações de pagamento alternativa aos recursos FSE não utilizados, tal como o Parlamento Europeu vinha exigindo; (3) o funcionamento e o valor acrescentado do FEG sejam avaliados no âmbito da avaliação geral dos programas e de diversos outros instrumentos criados pelo AII de 17 de Maio de 2006, no âmbito do processo de revisão intercalar do Quadro Financeiro Plurianual para 2007-2013; (4) a proposta da Comissão inclua informação sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, também aqui em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. Miguel Portas por escrito. - Evidentemente, voto a favor da decisão financeira de mobilizar o Fundo para os trabalhadores e trabalhadoras despedidos/as da Qimonda portuguesa. O que nesta altura é importante dizer é que a decisão chega tarde e que o dinheiro chegará a Portugal ainda mais tarde, apenas em finais de Novembro, inícios de Dezembro. Não tinha que ser assim e não devia ser assim. O Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização pode e deve ser agilizado de modo a que vítimas de despedimento colectivo não tenham que aguardar 17 meses, como é o caso, por um apoio que a si próprio se declara como urgente. Uma Europa que tem sido tão gentil com o capital financeiro não pode continuar a ser ingrata com as vítimas da crise. Paulo Rangel por escrito. - Considerando que Portugal apresentou pedidos de assistência relativamente a 839 casos de despedimento ocorridos na Quimonda S.A., uma empresa multinacional que opera no sector da electrónica, na região NUTS II do Norte, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Concordo igualmente que a proposta da Comissão, na sua exposição de motivos, inclua informação clara e pormenorizada sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. Raül Romeva i Rueda Portugal apresentou um pedido de ajuda, a respeito de casos relativos a 839 despedimentos da Qimonda Portugal, S. A., empresa multinacional a operar no sector da electrónica, na NUTS II, região do Norte. O pedido satisfaz os critérios de elegibilidade estabelecidos pelo Regulamento do FEG. O PE votou a favor de se convidarem as Instituições envolvidas a envidarem os esforços necessários para acelerar a mobilização do FEG, tendo recordado o compromisso assumido pelas Instituições de assegurarem um procedimento simples e rápido para a aprovação das decisões relativas à mobilização do FEG, proporcionando, de uma só vez e de forma limitada no tempo, um apoio individual, destinado a ajudar os trabalhadores afectados pelos despedimentos decorrentes da crise económica e financeira. O Parlamento Europeu salientou ainda o papel que o FEG pode desempenhar na reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos. Nuno Teixeira por escrito. - O Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização é um instrumento legislativo e orçamental da União Europeia criado para prestar um apoio complementar aos trabalhadores afectados pelas consequências de importantes mudanças na estrutura do comércio mundial. Considerando os pedidos de assistência apresentados por Portugal relativamente a 839 casos de despedimentos ocorridos na Qimonda SA., uma empresa multinacional que opera no sector da electrónica, na região NUTS II no Norte, congratulo-me com a adopção do relatório pelo Parlamento Europeu. Faço votos para que o apoio seja feito da forma mais dinâmica e eficaz possível, através de um processo simples e célere, de forma a permitir a reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores afectados pelos despedimentos provocados pela globalização e pela crise económica e financeira. Angelika Werthmann Na empresa internacional Qimonda S.A., que opera no sector electrónico na região de nível médio do Norte, registaram-se 839 casos de despedimento em consequência da crise económica e financeira. Os 2 405 671 EUR mobilizados do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização irão financiar um pacote coordenado de serviços personalizados, que irão ser complementados por medidas nacionais e medidas adoptadas pela empresa. Izaskun Bilbao Barandica Apoio a concessão de 2 752 935 EUR, como ajuda do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) à Catalunha, como apoio adicional aos 1429 trabalhadores despedidos pelas 23 empresas fabricantes de veículos motorizados, reboques e semi-reboques, em consequência das mudanças estruturais dos modelos do comércio mundial, despedimentos que tiveram lugar ao longo de um período de nove meses, de 23 de Fevereiro a 22 de Novembro de 2009. Esta ajuda deve ser usada para apoiar a integração no mercado de trabalho das pessoas despedidas, que, em 25% dos casos, não têm um nível básico de ensino, ou abandonaram a escola, e que, em 40% dos casos, só têm o ensino básico. Destes, cerca de 75% são homens, e 25% têm mais de 55 anos. Em circunstância alguma esta ajuda deve substituir as responsabilidades das empresas por força da legislação nacional ou de convenções colectivas, nem as medidas de reestruturação das empresas ou sectores. Tal como afirma o relatório da Comissão dos Orçamentos, será necessário aclararmos as razões por que 23% dos trabalhadores não são incluídos na criação de perfis, bem como descobrir que medidas estão a ser oferecidas a esses trabalhadores, em particular. Maria Da Graça Carvalho por escrito. - Considerando que a Espanha apresentou um pedido de assistência relativamente a 1 429 casos de despedimento ocorridos em 23 empresas da divisão 29 (fabricação de veículos automóveis, reboques e semi-reboques) da NACE Rev. 2 na região NUTS II da Catalunha, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Concordo igualmente que se deve garantir que o FEG apoie individualmente a reintegração no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos, reiterando que a assistência do FEG não substitui as acções que são da responsabilidade das empresas por força da legislação nacional ou de convenções colectivas, nem financia a reestruturação de empresas ou sectores. Mário David por escrito. - A assistência financeira providenciada aos trabalhadores afectados por processos de despedimento, como consequência da globalização, deve ser feita a título individual e ter por objectivo a sua reintegração no mercado de trabalho. Importa, assim, sublinhar que tal assistência não substitui as responsabilidades, normalmente imputadas às empresas, nem se destina ao financiamento e reestruturação de empresas. Neste sentido, a declaração conjunta do trílogo institucional evidencia a importância que se atribui à garantia de procedimentos tão simples e rápidos quanto possível, na aprovação das decisões relativas à mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização. Tomando em consideração que a Espanha apresentou um pedido de assistência relativamente a 1 429 casos de despedimento ocorridos em 23 empresas na região da Catalunha, voto a favor deste relatório. Edite Estrela por escrito. - Votei favoravelmente o relatório relativo à mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização: Cataluna automocion/Espanha, pois permitirá prestar um apoio complementar aos trabalhadores da Catalunha afectados pelas consequências de importantes mudanças na estrutura do comércio mundial, bem como ajudar à reintegração destes trabalhadores no mercado de trabalho. Diogo Feio por escrito. - Ao constatar a crise que se abateu sobre este sector, recordo-me de ouvir o antigo presidente do governo de Espanha, José María Aznar, contar como o ex-presidente dos Estados Unidos da América, Presidente George W. Bush, ficara espantado ao saber que a principal exportação espanhola não era um qualquer produto agrícola, mas antes automóveis. Tal constituía um sinal positivo de que os lugares-comuns sobre as economias do Sudoeste da Europa estavam a deixar de fazer sentido. Infelizmente, o esforço de modernização da indústria espanhola empreendido em especial pelo governo do Partido Popular conheceu um sério revés com a presente crise mundial. A quebra na procura de automóveis na União Europeia é bastante grave, tendo a sua produção no segundo trimestre de 2009 decrescido praticamente 40 %, circunstância que ameaça pôr em causa ainda mais postos de trabalho, não só em Espanha, mas em todo o espaço da União. Vejo com preocupação este retrocesso e faço votos para que a economia espanhola consiga dar uma resposta adequada à crise, sendo este Fundo apenas uma parte dessa resposta. José Manuel Fernandes por escrito. - Este plano de ajuda proposto para 1 429 ex-trabalhadores de 23 empresas de fabricação de veículos automóveis, reboques e semi-reboques na região da Catalunha, Espanha, constitui uma necessidade premente para a valorização técnica e profissional de um elevado número de cidadãos europeus atingidos directamente pelos efeitos da actual crise económica e financeira mundial. Cerca de 25 % dos trabalhadores abrangidos por este plano não têm formação escolar ou abandonaram o ensino escolar precocemente, e mais de 40 % dos trabalhadores apenas têm uma educação de nível básico. A baixa escolaridade e os reduzidos índices de formação da mão-de-obra de sectores importantes da actividade produtiva europeia constituem um problema acrescido face aos objectivos da estratégia Europa 2020. Também em defesa de um crescimento sustentável, inteligente e inclusivo, impõe-se uma estratégia que assegure melhor eficiência e rentabilização dos recursos disponibilizados aos Estados-Membros e cidadãos europeus, como acontece através do Fundo Europeu de Apoio à Globalização, onde pouco mais de 10 % dos 500 milhões de euros de dotação orçamental foram utilizados neste ano, o que é inaceitável face à dimensão do desemprego na Europa e às dificuldades acrescidas de recuperação do emprego. Giovanni La Via Votei a favor da mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) a favor da Espanha, porque considero que esse instrumento constitui um valioso recurso para apoio a trabalhadores em dificuldades em consequência da crise económica. O FEG foi instituído em 2006 para prestar apoio prático a trabalhadores despedidos, quer por razões associadas com a deslocalização das suas empresas, quer, no seguimento da alteração 2009, em consequência da crise económica, para ajudar a sua reintegração no mercado de trabalho. O relatório hoje aprovado dizia respeito à candidatura a um financiamento, totalizando 2 752 935 EUR, apresentada por Espanha relativamente a 1429 trabalhadores de 23 empresas diferentes a operarem no sector da indústria da construção de veículos a motor. Por fim, devo fazer notar que a votação hoje levada a cabo dos quatro relatórios relacionados com a mobilização do FEG para proporcionar o financiamento total de cerca de 14 milhões de EUR demonstra que o Fundo é um recurso útil e eficaz no combate ao desemprego resultante da globalização e da crise económica. Willy Meyer Votei a favor deste relatório sobre a utilização de fundos provenientes do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) para a Comunidade Autónoma da Catalunha, especificamente para os 1429 despedimentos efectuados pelas 23 empresas a operar na NACE Revisão 2, Divisão 29 (fabrico de veículos automóveis, reboques e semi-reboques) na região NUTS II, região da Catalunha. O FEG proporciona ajuda adicional a trabalhadores afectados pelas consequências de importantes mudanças estruturais dos modelos do comércio mundial, ajudando a inserção desses trabalhadores no mercado de trabalho. A Espanha apresentou uma candidatura aos fundos do FEG para casos de despedimento no sector da indústria automóvel, que estão em linha com o Regulamento do Fundo. Agora cumpre assegurar que o FEG apoie a reinserção no mercado de trabalho dos trabalhadores despedidos, não obstante o facto de a ajuda do FEG não dever substituir as medidas que são da responsabilidade das empresas por força da legislação nacional ou de convenções colectivas, nem as medidas de reestruturação das empresas ou dos sectores. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - Considerando que a Espanha apresentou um pedido de assistência relativamente a 1 429 casos de despedimento ocorridos em 23 empresas da divisão 29 (Fabricação de veículos automóveis, reboques e semi-reboques) da NACE Rev. 2 na região NUTS II da Catalunha, votei favoravelmente a resolução por concordar com a proposta da Comissão Europeia, com as respectivas alterações introduzidas pelo Parlamento Europeu. Destaco como sendo de particular relevância que: (1) o FEG apoie a reintegração dos trabalhadores despedidos no mercado de trabalho, sem isentar as empresas das suas responsabilidades; (2) a Comissão, no contexto da mobilização do FEG, tenha proposto uma fonte de dotações de pagamento alternativa aos recursos FSE não utilizados, tal como o Parlamento Europeu vinha exigindo; (3) o funcionamento e o valor acrescentado do FEG sejam avaliados no âmbito da avaliação geral dos programas e de diversos outros instrumentos criados pelo AII de 17 de Maio de 2006, no âmbito do processo de revisão intercalar do Quadro Financeiro Plurianual para 2007-2013; (4) a proposta da Comissão inclua informação sobre a candidatura, analisando os critérios de elegibilidade e explicando as razões que conduziram à sua aprovação, também aqui em conformidade com os pedidos formulados pelo Parlamento. Raül Romeva i Rueda A Espanha apresentou pedidos de ajuda relativamente a 1429 casos de despedimento ocorridos em 23 empresas a operar no sector da NACE Revisão 2 Divisão 29 (fabrico de veículos automóveis, reboques e semi-reboques) na região NUTS II da Catalunha. A candidatura cumpre os critérios de elegibilidade estabelecidos pelo Regulamento do FEG. Como catalão, regozijo-me pelo facto de o Parlamento concordar em convidar as Instituições envolvidas a envidar os esforços necessários para acelerar a mobilização do FEG, e em recordar o compromisso assumido pelas Instituições de assegurar um procedimento simples e rápido para a aprovação das decisões relativas à mobilização do FEG, a fim de prestar, de uma só vez e de forma limitada no tempo, um apoio individual destinado a ajudar os trabalhadores afectados por despedimentos resultantes da globalização e da crise económica e financeira. O Parlamento realçou também o papel que o FEG pode desempenhar na reinserção no mercado de trabalho de trabalhadores despedidos. Silvia-Adriana Ţicău Em Janeiro de 2010, a Espanha apresentou um pedido de mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) tendo em vista os despedimentos efectuados por 23 empresas da região da Catalunha envolvidas na construção de veículos destinados a transportes rodoviários, reboques e semi-reboques. Votei a favor da resolução do Parlamento Europeu relativa à mobilização do FEG para conceder ajuda aos trabalhadores despedidos. Os casos de despedimentos ocorreram contra o pano de fundo da crise económica e financeira, que teve como consequência uma quebra, a um ritmo sem precedentes, da procura de veículos em Espanha e em todo o mundo. Entre Fevereiro e Novembro de 2009, só na região da Catalunha, foram despedidos 2330 trabalhadores, 75% dos quais, homens, e quase 25% destes com idade superior a 55 anos. Apoio a concessão de ajuda financeira aos trabalhadores despedidos e que estes recebam formação profissional, de molde a poderem garantir novos empregos pelo mais longo período de tempo possível. Angelika Werthmann Esta mobilização do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização irá beneficiar 1429 trabalhadores do sector dos veículos automóveis, reboques e semi-reboques da região espanhola da Catalunha. A Comissão propôs que, neste caso particular, fossem mobilizados do Fundo 2 752 935 EUR a fim de apoiar a reinserção no mercado de trabalho de ex-trabalhadores de um total de 23 empresas, uma vez que a candidatura, que em Abril foi complementada com informação adicional, cumpre as condições para a obtenção de uma contribuição financeira por parte do Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização. Peter Jahr Regozijo-me com o facto de o Parlamento Europeu ter decidido hoje apoiar um considerável número de pessoas que foram negativamente afectadas pela globalização. Todavia, cumpre que os fundos europeus sejam agora concedidos rapidamente, sem burocracias, para que estas pessoas possam encontrar um novo posto de trabalho o mais brevemente possível. Esta é uma importante contribuição, com elevado nível de visibilidade, da União Europeia, que irá demonstrar claramente a essas pessoas que a União Europeia quer, e pode, também ajudar pessoas isoladas que se encontrem em situações de emergência. Temos, porém, de fazer todos os esforços para dar forma à globalização de modo a ela fazer sentido. É, por conseguinte, importante que a União Europeia apoie condições equitativas para a concorrência nas relações económicas internacionais. Isto irá permitir evitar logo à partida desfavorecer sectores específicos. Crescenzio Rivellini Gostaria de apresentar as minhas felicitações à senhora deputada Matera pelo excelente trabalho que levou a cabo. Hoje, votei a favor dos quatro pedidos de financiamento para os trabalhadores que em Espanha, na Dinamarca, nos Países Baixos e em Portugal perderam os seus empregos. O Fundo Europeu de Ajustamento à Globalização (FEG) foi instituído em 2006 com um limite máximo anual de 500 milhões de EUR para ajudar aqueles que procuram emprego a encontrar um novo posto de trabalho, para financiar cursos de formação profissional específicos, e para proporcionar complementos salariais temporários, sob a forma de subsídio de mobilidade, de subsídio para procura de emprego, e subsídios para formação ou reinserção no mercado de trabalho. O FEG está a dar mostras de um bom índice de flexibilidade, bem como a proporcionar ajuda em casos específicos, em muitas regiões da Europa. Temos, porém, de fazer tudo quanto for necessário para acelerar a mobilização deste instrumento, tendo especialmente em vista o seu papel positivo no combate da crise. Luís Paulo Alves por escrito. - Congratulo-me com este relatório que vela pela aplicação desta convenção e das recomendações adoptadas pela Comissão de Pescas do Atlântico Nordeste, o que possibilita a adopção de medidas relativas ao controlo e coerção a todos os navios de pesca que sejam utilizados ou se destinem a ser utilizados em actividades de pesca orientadas para os recursos haliêuticos. Algumas destas disposições foram incorporadas na legislação da UE por via dos regulamentos anuais relativos aos TAC e quotas, e a posição da relatora deve ser apoiada no que diz respeito à não aprovação deste método no passado, uma vez que torna a legislação confusa e é um elemento negativo que afecta a credibilidade da UE. Deve atribuir-se a mais alta prioridade à aplicação pelas organizações regionais de pesca de medidas de luta contra a pesca ilegal e, por conseguinte, o regime de controlo e coerção adoptado por esta Convenção deve poder ser rapidamente transposto para o direito da UE, sendo o PE informado de forma completa e atempada em todas as fases do processo de negociação com as organizações regionais de pesca, assegurando a presença de observadores desta instituição nas negociações. Vito Bonsignore Em primeiro lugar, gostaria de apresentar as minhas felicitações à relatora. Votei a favor deste relatório porque concordo que o regime de controlo e de coerção aprovado pela Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas no Atlântico Nordeste tem de ser transposto para o Direito da UE. De modo geral, acolho com agrado as novas regulamentações relativas ao controlo de embarcações que praticam a pesca ilegal e não declarada, que são o assunto do relatório que acabamos de aprovar. Concordo igualmente com o novo regime de controlo pelo Estado do porto que irá fechar os portos europeus ao desembarque e transbordo de pescado congelado, cuja legalidade não tenha sido verificada pelo Estado do pavilhão de um navio de pesca estrangeiro. Creio, porém, que, quando essas alterações forem transpostas, será necessário avaliar algumas soluções de compromissos, bem como quaisquer ajustamentos levados a cabo, desde que sejam consideradas exequíveis em termos da própria Convenção. Estou certo de que será possível realizar a transposição mais rápida e eficazmente se o Parlamento for mantido constantemente informado em todas as fases das negociações, garantindo que os observadores desta Casa estarão sentados à mesa das negociações. Maria Da Graça Carvalho por escrito. - É importante que a UE estabeleça um regime comunitário para prevenir, impedir e eliminar a pesca ilegal, não declarada e não regulamentada. O regulamento proposto deve integrar medidas que fixem as possibilidades de pesca e as condições associadas aplicáveis nas águas comunitárias e, para os navios de pesca comunitários, nas águas em que são necessárias limitações das capturas. É fundamental que esteja em conformidade com os objectivos da política comum das pescas e que contribua para o desenvolvimento sustentável. Lara Comi Do ponto de vista metodológico, é correcto rever e actualizar o conteúdo das convenções, como se fez nesta ocasião. Ao mesmo tempo, porém, é indicado questionar o papel do Parlamento nesta revisão. Além das questões formais, o funcionamento dos organismos associados às Instituições europeias deve ser constantemente controlado a fim de assegurar que são eficazes, eficientes, actualizados e capazes de dar resposta aos desafios que podem mudar, uma vez assinado o correspondente acordo. Edite Estrela por escrito. - Votei favoravelmente o relatório sobre um regime de controlo e de coerção aplicável na área da Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste, porque introduz um novo esquema de controlo e medidas coercivas, no sentido de assegurar a conservação e a utilização equilibrada dos recursos haliêuticos na região. Este esquema inclui, designadamente, o controlo dos navios que praticam pesca ilegal, não declarada e não regulamentada e um sistema de controlo para ser exercido pelo Estado de Porto onde são desembarcados produtos de pesca. Diogo Feio por escrito. - Sabendo a importância que assume a pesca para a Europa (tanto como actividade económica que cria emprego e riqueza, como pelo papel que tem na alimentação das populações) é sempre com muita cautela que devemos olhar para toda e qualquer regulamentação que venha impor novas e mais exigentes obrigações aos pescadores europeus. A actual proposta destina-se a actualizar a regulamentação da UE que transpõe o regime de controlo e de coerção adoptado pela Convenção NEAFC. Tais medidas destinam-se, principalmente, a promover o cumprimento pelos navios das Partes não Contratantes das regras da Convenção e a incluir um novo sistema de controlo pelo Estado do porto que impeça o desembarque em portos europeus de pescado congelado cuja legalidade não tenha sido confirmada. Para além disso, estabelece novas medidas que contemplam o controlo dos navios que exercem actividades de pesca ilegal, não declarada e não regulamentada. Creio que estas medidas servirão, em última análise, para proteger os pescadores europeus da introdução de pescado no mercado europeu que não cumpra as regras comunitárias, o que é de saudar. José Manuel Fernandes por escrito. - Votei a favor deste documento porque partilho a necessidade de transportar para o direito comunitário o sistema de controlo e de execução adoptado pela Convenção sobre a futura cooperação multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste. Destaco nas novas regras o controlo relativo aos navios de pesca ilegal e não declarada, bem como o novo regime de controlo pelo Estado do porto, que impede efectivamente o desembarque e transbordo em portos europeus de pescado congelado cuja legalidade não tenha sido confirmada pelo Estado de pavilhão dos navios de pesca que arvoram pavilhão de outra Parte Contratante. Em 2007 e 2008, o Parlamento Europeu não esteve representado na reunião anual da NAFO. Não posso, por isso, deixar de referir que, à luz do Tratado de Lisboa, o Parlamento Europeu deve estar representado em futuras negociações de convenções internacionais sobre este assunto. João Ferreira por escrito. - O regime de controlo proposto contém disposições destinadas a promover o cumprimento das medidas de conservação e de coerção pelos navios de Partes não Contratantes e assegurar, assim, o pleno respeito das medidas de conservação e de gestão adoptadas pela Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste (NEAFC). Trata-se, pois, de colmatar as falhas no sistema de controlo, em especial no que respeita às actividades de pesca ilegal, não declarada e não regulamentada, o que merece o nosso acordo. O relatório considera que os Estados-Membros, cujos navios são autorizados a pescar na área de regulamentação da NEAFC, devem afectar a este regime meios de inspecção suficientes. Importa assinalar que o controlo das actividades de pesca coloca hoje exigências acrescidas aos Estados-Membros, seja no âmbito da Política Comum das Pescas, seja no âmbito das Organizações Regionais de Pesca. Consideramos, por isso, que é oportuno reconsiderar os meios financeiros afectos ao controlo, particularmente no que diz respeito às taxas de co-financiamento máximas previstas no regulamento das medidas financeiras da PCP para a aquisição, desenvolvimento e/ou modernização, por parte dos Estados-Membros, de equipamentos de controlo. Por essa razão, propusemos a elevação da taxa actual, de 50 %, para 75 %, tendo em conta o processo de revisão deste regulamento em curso. Pat the Cope Gallagher A Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas no Atlântico Nordeste, de que actualmente a Comunidade e a UE se tornaram Parte Contratante, entrou em vigor em 1982. O objectivo da Convenção é assegurar, no interesse da sociedade, da sustentabilidade e do ambiente, a preservação e máxima utilização a longo prazo dos recursos haliêuticos no Atlântico Nordeste. É possível introduzir medidas de controlo e implementação destinadas a garantir que esta convenção e as recomendações aprovadas pela Comissão de Pescarias do Atlântico Nordeste (NEAFC) sejam postas em prática. Isto diz respeito a todos os navios de pesca utilizados em actividades de pesca orientadas para os recursos haliêuticos definidos na Convenção. O objectivo da proposta é actualizar a legislação da União. Em 2006, a NEAFC aceitou um novo regime destinado a melhorar o controlo e a implementação das suas recomendações. Outra alteração é o facto de agora se encontrar incluído o sistema de controlo do porto pelo Estado, o que impede o desembarque em portos europeus do pescado congelado cuja legalidade não tenha sido confirmada pelo Estado do pavilhão arvorado pelos navios estrangeiros. Existem novas medidas a este respeito, relativas à regulamentação dos navios a exercerem pesca ilegal, não declarada e não regulamentada. Giovanni La Via Votei a favor do relatório sobre uma proposta de regulamento que estabelece um regime de controlo e coerção aplicável na área da Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste, de que a UE é signatária, porque creio na necessidade de incluir esse regime no direito da UE. Em 2006, a Comissão de Pescarias do Atlântico Nordeste adoptou um novo regime destinado a melhorar o controlo e execução das suas recomendações, tendo tanto a União Europeia como o Parlamento Europeu afirmado serem plenamente a favor da adopção dessas recomendações. Sobretudo, existe um forte apoio às novas disposições destinadas a introduzir um sistema de controlo dos portos pelo Estado, que irá fechar os portos europeus aos desembarques e transbordos de pescado congelado, cuja legalidade não tenha sido confirmada pelas autoridades do Estado em questão. Resumindo: esta série de recomendações adapta o regime anteriormente em vigor aos actuais requisitos, motivo por que creio que seria útil proceder rapidamente à sua rápida transposição. Marisa Matias por escrito. - A luta contra a pesca ilegal, não declarada e não regulamentada é essencial para assegurar a sustentabilidade dos recursos haliêuticos, assim como para garantir uma maior justiça e equidade na distribuição de riqueza. A própria existência da comunidade piscatória depende destes pressupostos. O controlo de todos os navios de pesca utilizados ou a utilizar na pesca nas áreas definidas na Convenção, assim como as medidas coercivas, assumem neste contexto uma grande importância. Este relatório vai nesse sentido. Todos nós devemos estar envolvidos neste esforço e aprofundá-lo. Prevenir, impedir e eliminar a pesca ilegal, não declarada e não regulamentada deve ser uma prioridade da Política Comum de Pescas. Willy Meyer O Parlamento Europeu sublinhou em várias ocasiões a necessidade de se dar prioridade absoluta às medidas de luta contra a pesca ilegal, à pesca não declarada e não regulamentada, aplicadas pelas organizações regionais de ordenamento pesqueiro (ORP). A relatora considera, por conseguinte, que o regime de controlo e coerção adoptado pela Comissão de Pescarias do Atlântico Nordeste (NEAFC) deve ser rapidamente incorporado no direito da UE. O Regulamento (CE) Nº 1005/2008 do Conselho, que estabelece um regime de controlo e de coerção comunitário destinado a prevenir, impedir e eliminar a pesca ilegal, não declarada e não regulamentada (Regulamento IUU) entrou em vigor no dia 1 de Janeiro de 2010. O Regulamento (CE) nº 1006/2008 do Conselho, relativo às autorizações para as actividades de pesca exercidas pelos navios de pesca comunitários fora das águas comunitárias e ao acesso de navios de países terceiros às águas comunitárias estabelece que os navios de pesca da UE são obrigados a estar na posse de uma autorização de pesca para realizar actividades pesqueiras fora das águas da UE. Votei, por conseguinte, a favor do relatório Fraga, por sentir ser necessário controlar a pesca ilegal, não declarada e não regulamentada. Alexander Mirsky por escrito. - (LV) A Cooperação nas Pescarias no Atlântico significa, em primeiro lugar, quotas equitativas para todos os participantes no processo. A base jurídica que está a ser introduzida, para ser aplicada a todos os participantes, tem de se basear na lógica. Ninguém deve ter direitos exclusivos para explorar os recursos haliêuticos do Atlântico. Votei a favor, na esperança de que a legislação preveja igualdade de oportunidades e responsabilização de todas as transgressões cometidas no domínio das capturas, onde não haverá nem favoritos nem elementos com poucas possibilidades de ganhar, como acontece frequentemente, quando a legislação é elaborada para favorecer os interesses dos grandes países europeus. Andreas Mölzer por escrito. - (DE) O aumento dos rendimentos e melhores infra-estruturas conduzem a maior consumo de peixe também nos países em desenvolvimento. As quantidades de peixes capturados já estão a aumentar anualmente, pelo que irão continuar a aumentar. Estudos realizados mostraram que o aumento das populações piscícolas nos oceanos e nas águas interiores é, sobretudo, resultado da aquicultura. Cada vez mais, estão a ser usadas grandes frotas para tentar capturar pescado de unidades populacionais cada vez menores. A fim de refrear a implacável sobrepesca, é importante introduzir um regime de controlo e coerção. Relatos de pescadores que são mantidos cativos no mar alto como empregados, e são obrigados a desgastar os dedos até aos ossos com o trabalho, em troca de salários extremamente baixos, em condições semelhantes às da escravatura, também constituem motivo de preocupação. Se quisermos que os nossos descendentes conheçam o sabor do peixe, são essenciais controlos. Por todos esses motivos, faz sentido uma renacionalização pelo menos parcial da política de pescas, para que seja possível tratar de modo exaustivo os problemas regionais. Foi tendo isto em mente que votei. Wojciech Michał Olejniczak O relatório menciona a Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste, que entrou em vigor no dia 17 de Março de 1982. A Comissão de Pescarias do Atlântico Nordeste (NEAFC) foi constituída para assegurar o controlo das recomendações formuladas nesse documento. O relatório sublinhou a importância da adopção de medidas necessárias para garantir o controlo e coerção das disposições aplicáveis a todos os navios de pesca que são utilizados, ou se destinem a ser utilizados, em actividades de pesca orientadas para os recursos haliêuticos nas áreas definidas na Convenção. A principal questão é implementar nesse domínio medidas destinadas a combater a pesca ilegal, não declarada e não regulamentada, aplicadas pelas Organizações Regionais de Ordenamento Pesqueiro (OROP). Trata-se, por conseguinte, de uma questão de prioridade mudar o regime de controlo e coerção adoptado pela NEAFC, que devia ser transposto o mais brevemente possível para a legislação da UE. A relatora sublinha igualmente a importância de assegurar que os navios de pesca da UE sejam obrigados a possuir uma autorização para poderem pescar fora das águas da União Europeia. Este relatório irá permitir-nos preencher as lacunas que têm existido até à data relativamente às disposições legislativas relativas às frotas da União Europeia, o que irá melhorar a credibilidade da União Europeia nesse domínio, e contribuir para combater a pesca ilegal. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - A proposta de regulamento do Parlamento Europeu e do Conselho que estabelece um regime de controlo e de coerção aplicável na área da Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste reveste-se de superior importância tendo em vista a actualização da regulamentação da UE que transpõe o regime de controlo e coerção adoptado pela NEAFC (Comissão das Pescas do Atlântico Nordeste). À semelhança do que sucede com as demais transposições das recomendações das ORP para o direito comunitário no domínio das pescas, também esta pretende introduzir um controlo mais apertado no combate à pesca ilegal, eliminar eventuais vazios jurídicos e defender o princípio básico da PCP de uma pesca sustentável dentro e fora das águas comunitárias. Acresce que o texto acordado e hoje votado defende, do meu ponto de vista, as prerrogativas do Parlamento no âmbito do processo legislativo ordinário e inclui as necessárias adaptações decorrentes dos artigos 290.º-E e 291.º do Tratado sobre o Funcionamento da UE. Pelo atrás exposto, esta proposta mereceu o meu voto favorável. Raül Romeva i Rueda A Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste, de que a UE é Parte Contratante, foi aprovada pela decisão do Conselho 81/608/CEE, tendo entrado em vigor no dia 17 de Março de 1982. É possível adoptar medidas de controlo e coerção para assegurar que esta Convenção e as recomendações adoptadas pela Comissão de Pescas do Atlântico Nordeste (a NEAFC) serão implementadas. Essas recomendações são aplicáveis a todos os navios de pesca que sejam utilizados, ou se destinem a ser utilizados, em actividades de pesca orientadas para os recursos haliêuticos em áreas definidas na Convenção. O objectivo desta proposta é a actualização da legislação da UE, mediante a transposição do regime de controlo e coerção da NEAFC. Para permitir a implementação do novo regime da NEAFC, a proposta considera a posterior revogação do Regulamento (EC) No 2791/1999 do Conselho, de 16 Dezembro de 1999, que em 1998 implementou o primeiro regime adoptado pela NEAFC. Oreste Rossi Sou a favor deste relatório porque, muito embora a Europa tenha limitado, ou, na verdade, tenha proibido a captura de várias espécies haliêuticas, há um grande número de navios de pesca ilegais que, não só capturam pescado protegido, como também nem sequer cumprem as directivas da UE sobre a protecção do trabalhador. A aprovação deste relatório significa que as novas recomendações que entraram em vigor entre 2007 e 2010 passarão a ser lei, constituindo a sua transposição um importante instrumento, quer no combate da pesca ilegal, quer para prevenir um vazio jurídico para as frotas da UE. Outro ponto positivo é a introdução de um novo regime de controlo que irá fechar os portos europeus a desembarques de pescado congelado ou de origem duvidosa ou ilegal. Luís Paulo Alves por escrito. - Tendo em conta a importância desta Convenção que contribui para a consultação, cooperação e utilização óptima, a gestão racional e a conservação dos recursos haliêuticos da Área do Noroeste do Atlântico, bem como para promover a colaboração internacional com vista a melhorar a gestão sustentável dos recursos marinhos com base nos fundamentos da investigação científica, considera-se essencial a emenda apresentada, que reformula totalmente a Convenção, com o objectivo de a alinhar com outras Convenções Regionais e instrumentos internacionais e nela incorporar os conceitos modernos de gestão de pescarias. Entre as medidas positivas, salienta-se a simplificação da estrutura desta Convenção, a modernização das contribuições para o orçamento de acordo com o princípio do utilizador/pagador no que respeita às Partes contratantes, novas definições das obrigações e revisão do processo decisório e de resolução de litígios no que respeita aos últimos. Estas melhorias são fundamentais de modo a promover a futura PCP. Edite Estrela por escrito. - Votei favoravelmente a recomendação referente à proposta de decisão do Conselho relativa à aprovação, em nome da União Europeia, da alteração à Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescarias do Noroeste do Atlântico, uma vez que as alterações introduzidas contribuem positivamente para a reformulação da estrutura interna e redistribuição de competências da Organização das Pescarias do Noroeste do Atlântico. Considero, no entanto, que, à luz do Tratado de Lisboa, o Parlamento Europeu deve estar representado em futuras negociações de convenções internacionais. Diogo Feio por escrito. - Sabendo a importância que assume a pesca para a Europa (tanto como actividade económica que cria emprego e riqueza, como pelo papel que tem na alimentação das populações) é sempre com muita cautela que devemos olhar para toda e qualquer regulamentação que venha impor novas e mais exigentes obrigações aos pescadores europeus. No caso em análise, temos, porém, a proposta para a aprovação de uma alteração que reforça as possibilidades de pesca para a União Europeia, ao abrigo da Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescarias do Noroeste do Atlântico, o que é de saudar e merece o meu voto favorável. José Manuel Fernandes por escrito. - Votei a favor deste documento porque partilho a necessidade de transportar para o direito comunitário o sistema de controlo e de execução adoptado pela Convenção sobre a futura cooperação multilateral nas Pescas do Atlântico Nordeste. Destaco nas novas regras o controlo relativo aos navios de pesca ilegal e não declarada, bem como o novo regime de controlo pelo Estado do porto, que impede efectivamente o desembarque e transbordo em portos europeus de pescado congelado cuja legalidade não tenha sido confirmada pelo Estado de pavilhão dos navios de pesca que arvoram pavilhão de outra Parte Contratante. Em 2007 e 2008, o Parlamento Europeu não esteve representado na reunião anual da NAFO. Não posso, por isso, deixar de referir que, à luz do Tratado de Lisboa, o Parlamento Europeu deve estar representado em futuras negociações de convenções internacionais sobre este assunto. João Ferreira por escrito. - A Organização das Pescarias do Noroeste do Atlântico (NAFO) tem por principal objectivo contribuir, na base duma cooperação entre Estados, para uma gestão sustentável e para a conservação dos recursos haliêuticos da Área da Convenção NAFO. Defendemos e valorizamos o princípio da cooperação e colaboração internacionais neste domínio, tendo por base fundamentos científicos sólidos. Nessa medida, consideramos que a alteração à Convenção adoptada em 2007 e em 2008, estando em linha com os objectivos acima enunciados e visando acolher outras Convenções regionais e instrumentos internacionais e nela incorporar os conceitos modernos de gestão das pescarias, deverá ser apoiada. Não podemos, todavia, deixar de assinalar e de lamentar o atraso com que o Parlamento Europeu é chamado a pronunciar-se. Com efeito, a proposta da Comissão para a transposição para o direito comunitário data de 8 de Março de 2010. Por conseguinte, passaram mais de dois anos até o documento ser redigido e o Parlamento poder ser ouvido. De futuro, seria importante que houvesse um envolvimento e participação mais atempados, que, de preferência, acompanhassem os próprios processos negociais. Pat the Cope Gallagher A Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Noroeste foi assinada no dia 24 de Outubro de 1978, em Otava, tendo entrado em vigor no dia 1 de Janeiro de 1979. Desde então, o principal objectivo da Organização das Pescarias do Atlântico Noroeste (NAFO) é tomar parte em consultas e na cooperação a fim de conseguir o máximo de utilização dos recursos haliêuticos na área da conservação, para preservar e gerir esses recursos de modo adequado e de promover novas ideias quanto a encorajar a cooperação internacional para melhorar a gestão sustentável dos recursos marinhos no mar alto. Nas reuniões anuais da NAFO em 2007 e 2008, as Partes Contratantes da Convenção aprovaram a "Alteração à Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral no Atlântico Noroeste". Esta alteração altera significativamente a Convenção, pondo-a mais em linha com outras convenções regionais e instrumentos internacionais, e tendo em conta práticas modernas de gestão das pescas. Logo, esta alteração contribui significativamente para a eficiência da estrutura da organização. Willy Meyer A Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral do Atlântico Noroeste foi assinada em Otava, no dia 24 de Outubro de 1978, tendo entrado em vigor no dia 1 de Janeiro de 1979, depois de os instrumentos de ratificação, aceitação e aprovação terem sido entregues ao Governo do Canadá por sete Partes Contratantes. O objectivo prioritário da Organização das Pescarias do Atlântico Noroeste (NAFO) é contribuir, através de consultas e cooperação, para a utilização óptima de uma gestão racional e da preservação dos recursos haliêuticos na área incluída na Convenção da NAFO, bem como o fomento de ideias para a cooperação internacional, a fim de melhorar a gestão sustentável dos recursos marinhos do mar alto de acordo com princípios científicos. Nas reuniões anuais da NAFO em 2007 (versão inglesa) e em 2008 (versão francesa), as Partes Contratantes da Convenção aprovaram a Alteração à Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Noroeste. A alteração pressupõe uma revisão global, tendo por principal objectivo pô-la mais em linha com outras convenções regionais e instrumentos internacionais, bem como incorporar-lhe conceitos modernos de gestão da pesca, motivo por que votei a favor. Andreas Mölzer Já há uns bons 30 anos que estávamos a considerar uma utilização óptima e uma gestão racional dos recursos haliêuticos. Agora, os regulamentos relativos à Organização das Pescarias do Atlântico Noroeste (NAFO) têm de sofrer uma revisão, não só para os harmonizar melhor com outras convenções regionais e instrumentos internacionais, mas também para os pôr mais em linha com os actuais conhecimentos, como, por exemplo, com os modernos conceitos de gestão das pescas. Quotas de pesca e gestão das unidades populacionais são essenciais para evitar a total sobrepesca das águas interiores e dos oceanos. Todavia, a este respeito, também temos de assegurar que organizações como a NAFO continuem a ter capacidade de acção, em virtude de uma estrutura simplificada e de boa organização. É igualmente importante evitar que os custos se tornem excessivos. Por todos estes motivos, faz sentido uma renacionalização, pelo menos parcial, da política de pesca, para ser possível tratar exaustivamente os problemas regionais. Foi tendo isto em mente que votei. Claudio Morganti Esta proposta actualiza a legislação da UE, mediante a transposição do regime de controlo e coerção aprovado pela Comissão das Pescarias do Atlântico Noroeste. Um novo procedimento foi adoptado, com o objectivo de melhorar o controlo e a coerção das suas recomendações sobre as pescas e, em particular, encorajar os navios de partes não-contratantes a cumprir as regras. Além disso, introduz um novo sistema de controlo do porto pelo Estado, que irá fechar os portos europeus a desembarques e transbordos de pescado congelado, cuja legalidade não tenha sido verificada pelo Estado de pavilhão de um navio de pesca estrangeiro. Novas medidas são introduzidas para controlar os navios que pratiquem pesca ilegal, não declarada e não regulamentada. A principal razão do meu voto a favor é evitar, desencorajar e eliminar a pesca ilegal, não declarada e não regulamentada. Wojciech Michał Olejniczak O relatório do senhor deputado Walęsa diz respeito às alterações à Convenção sobre a Futura Cooperação nas Pescas do Atlântico Noroeste, que foi assinada no dia 14 de Outubro de 1978 em Otava e entrou em vigor em 1 de Janeiro de 1979. A NAFO, isto é, a Organização das Pescarias do Atlântico Noroeste, tem por missão assegurar a gestão racional, a utilização óptima e a preservação dos recursos haliêuticos, com base em consultas e na cooperação. A principal tarefa desta organização é promover a cooperação internacional para melhorar a gestão sustentável dos recursos marinhos, baseada nos princípios fundamentais da investigação científica. O relator introduz na Convenção alterações positivas que alinharão mais os actuais regulamentos com instrumentos a nível internacional e regional. As alterações propostas incluem: modernização da estrutura da NAFO (mediante a fusão do Conselho Geral com a Comissão de Pescas, num organismo único); reforma do sistema de contribuições para o orçamento, introdução de linhas de orientação inequívocas sobre os direitos e obrigações das Partes Contratantes da NAFO, alterações ao processo de tomada de decisões e introdução de um novo processo de resolução de conflitos, para os resolver eficazmente, o que irá beneficiar os interesses da União Europeia. Alfredo Pallone O relatório Walęsa introduz alterações à Convenção de 1978 da Organização das Pescarias do Atlântico Noroeste (NAFO) e representa um passo em frente para a cooperação e a gestão dos recursos haliêuticos do Atlântico Noroeste. Votei a favor da alteração da Convenção porque a investigação científica melhora a cooperação internacional na exploração dos recursos marinhos de essa área. Além disso, a aprovação das alterações é sinal do novo papel do Parlamento no seguimento da entrada em vigor do Tratado de Lisboa, pelo facto de sublinhar a necessidade de acelerar o trabalho de aprovação e actualização das convenções. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - A Organização das Pescarias do Noroeste do Atlântico (NAFO) tem como principal objectivo garantir a gestão racional e a conservação dos recursos haliêuticos da área de Convenção NAFO. A UE é parte contratante desta Organização Regional de Pesca/ORP e, à semelhança das demais partes contratantes desta ORP, adoptou na reunião anual da NAFO em 2007 a Emenda à Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescarias do Noroeste do Atlântico. Esta emenda pretende simplificar e modernizar as estruturas desta Organização, adaptando-a à realidade actual da pesca, introduzindo novas definições de obrigações para as partes contratantes - Estados de pavilhão e Estados de porto -, clarificando acerca dos direitos e obrigações das partes contratantes da NAFO. Tendo em conta os superiores interesses da UE, mormente as possibilidades de pesca atribuídas à União Europeia nos termos da Convenção, considero que a aprovação desta emenda é essencial, pecando apenas por tardia. À semelhança do relator, lamento o atraso que a Comissão Europeia registou na apresentação da sua proposta (mais de 2 anos), relativamente à data em que a Emenda foi adoptada (2007) numa das reuniões anuais da NAFO. Este relatório merece o meu voto positivo. Crescenzio Rivellini Não posso deixar de felicitar o senhor deputado Walęsa pelo seu excelente relatório. Gostaria, além disso, de recordar e realçar o acto da entrada em vigor do Tratado de Lisboa, em Dezembro de 2009. No contexto dos poderes recém-adquiridos pela Comissão das Pescas, o Parlamento Europeu devia estar bem representado no decurso de subsequentes negociações em futuras convenções internacionais. Em 2007 e 2008, o Parlamento Europeu não esteve representado nas reuniões anuais da Organização das Pescarias do Atlântico Noroeste. A instituição deu aprovação, dentro das suas competências, mas, simultaneamente, gostaria de recordar ao Conselho e à Comissão as novas exigências processuais bem como a necessidade de respeitar os novos poderes do Parlamento Europeu. Raül Romeva i Rueda A Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Noroeste foi assinada no dia 24 de Outubro em Otava, tendo entrado em vigor no dia 1 de Janeiro de 1979, no seguimento da entrega, por sete signatários, dos instrumentos de ratificação, aceitação e aprovação ao Governo do Canadá. O objectivo prioritário da NAFO é contribuir, mediante a consulta e a cooperação, para a utilização óptima e a gestão racional e a preservação dos recursos haliêuticos da área da convenção da NAFO, bem como o fomento de ideias para a cooperação internacional para melhorar a gestão sustentável dos recursos marinhos no mar alto, com base nos princípios da investigação científica. As Partes Contratantes da Convenção aprovaram a "Alteração à Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral nas Pescas do Atlântico Noroeste" nas reuniões anuais da NAFO em 2007 (versão inglesa) e em 2008 (versão francesa). A alteração pressupõe uma revisão global, tendo por principal objectivo pô-la mais em linha com outras convenções regionais e instrumentos internacionais, bem como incorporar-lhe conceitos modernos de gestão da pesca. Oreste Rossi Sou a favor da recomendação relativa a uma revisão global da Convenção sobre a Futura Cooperação Multilateral das Pescas no Atlântico Noroeste, porquanto ela incorpora modernos conceitos de gestão de pescas. As alterações incluem simplificação das medidas e definições inequívocas das responsabilidades dos Estados do pavilhão, por um lado, e, por outro, do Estado do porto. Luís Paulo Alves por escrito. - Deve impedir-se que as empresas convertam empregos permanentes em trabalhos atípicos que levem à precariedade laboral. Esta situação é mais grave se tomarmos em conta o aumento das trabalhadoras não declaradas, e o facto de muitas mulheres não terem escolha a não ser aceitarem trabalhos precários. Verifica-se, apesar desta situação, que o género feminino é sub-representado no trabalho precário, uma vez que não se toma em conta, por exemplo, o trabalho doméstico remunerado e a prestação de cuidados. O quadro legislativo deve ser adaptado a realidades existentes que podem levar a condições precárias de trabalho, nomeadamente o tempo parcial involuntário de trabalho, o facto de as empresas não apresentarem a falta de condições de trabalho: nenhuma segurança no emprego, baixo nível de salário, ausência de protecção social e de possibilidades de progressão na carreira ou ainda a ausência de representação colectiva de trabalhadores. Em contraposição a estas realidades deve promover-se a formação inicial e contínua, o aumento da informação relativamente aos direitos e a auscultação real da situação profissional e familiar das mulheres, uma vez que o facto de o registo do rendimento da mulher ser considerado como um segundo rendimento é muitas vezes enganoso, pois muitas vezes constitui o único rendimento das famílias. Roberta Angelilli A Estratégia Europa 2020 propõe fazer subir até 75% o índice de emprego para o grupo etário entre os 20 e os 64 anos de idade e reduzir o número de pessoas em risco de pobreza. Para alcançar estes objectivos, seria também apropriado tomar providências contra todas as formas de emprego precário, incluindo contratos de trabalho não escritos, contratos com menos de 10 horas de trabalho por semana, e contratos a curto prazo fixo. Isso para não mencionar os empregos em que são ignorados os requisitos mínimos em matéria de saúde e segurança e em que, consequentemente, existe um elevado índice de acidentes e maior risco de exposição a doenças e perigos vários. Estes tipos de contrato, juntamente com todos os riscos que lhe são associados, têm, frequentemente, por alvo as mulheres, que são penalizadas por causa do seu género, da sua idade, de terem família ou de serem imigrantes. A União Europeia devia intervir, adoptando medidas legislativas destinadas a assegurar igualdade de género e reduzir a segregação de género no mercado de trabalho. Os Estados-Membros deviam, por sua vez, aumentar os controlos, de molde a reduzir o número de casos de abusos contra mulheres, combater o trabalho clandestino e tomar providências dissuasoras contra os empregadores. Vilija Blinkevičiūt É com prazer que acolho o facto de o Parlamento Europeu ter dado início a este importante relatório sobre trabalhadoras precárias. São principalmente as mulheres que trabalham em empregos precários, que frequentemente nem gozam das normas sociais mínimas vinculativas para os trabalhadores. As mulheres têm tendência para aceitar empregos mal pagos, em que podem conciliar trabalho com família sendo, consequentemente, forçadas a renunciar a garantias sociais e a concordar com más condições de trabalho. A protecção social é um aspecto essencial da flexigurança. Logo, para resolver estes problemas, é muito importante encorajar os Estados-Membros e os parceiros sociais a alinharem as suas regras legislativas e contratuais relativas às condições de trabalho. Os Estados-Membros têm de reduzir a dupla carga de trabalho suportada pelas mulheres, uma das razões por que se encontram sobre-representadas a nível do emprego precário. É muito importante dar a todos os empregados igualdade de acesso aos serviços e benefícios sociais, incluindo a licença de maternidade, cuidados de saúde e pensões de reforma, bem como ao ensino e à formação profissional, independentemente das suas condições de emprego. Vito Bonsignore Felicito a relatora por ter chamado a atenção para um aspecto do mundo do emprego que ainda redunda em excessivas diferenças de género. A crise económica e financeira agravou, sem dúvida, as condições dos trabalhadores precários, especialmente das mulheres, que suportam a maior parte da carga do trabalho precário. Isto é confirmado por dados recentes que mostram que, em 55% das empresas, apenas as mulheres fazem trabalho a tempo parcial. Calcula-se também que 31,5% das mulheres trabalham a tempo parcial, em comparação com 8,3% dos homens, comportando o trabalho precário uma taxa mais elevada de lesões e maior risco de doenças e de exposição a perigos. Em resumo: trata-se de uma situação de desigualdade à qual a União Europeia não pode manter-se indiferente. Votei a favor do relatório porque estou de acordo com a necessidade de combater este problema e de convidar os Estados-Membros e os parceiros sociais a procederem a um alinhamento substancial das normas legislativas e contratuais. Espero também que a Comissão e os Estados-Membros reforcem o controlo das prescrições mínimas de segurança e de saúde no trabalho. Ainda muito resta a fazer antes de podermos garantir às mulheres o acesso equitativo ao mercado de trabalho. Lara Comi Na União Europeia, uma locução meramente descritiva como "trabalhadoras precárias" ainda contém duas formas de descriminação, ambas muito graves. A primeira diz respeito ao trabalho da mulher, que foi analisado de um ponto de vista moderno, sustentado, em outro dossiê neste período de sessões. A segunda diz respeito ao mercado de trabalho dualista que se encontra nos Estados-Membros, no qual alguns trabalhadores gozam de direitos e de protecção, enquanto outros se encontram à mercê de circunstâncias habitualmente fora do seu controlo. Se considerarmos os dados de forma objectiva, parece cada vez mais evidente que, no futuro, também o emprego estável irá envolver a aceitação de maiores riscos do que tem acontecido até agora. Todavia, devia conseguir-se essa mudança a fim de se evitar a especulação em detrimento das pessoas individuais em termos contratuais, particularmente das que se encontram em situações de desvantagem. As Instituições europeias têm o dever de evitar a descriminação e de permitir a todas as pessoas atingir os seus objectivos a nível profissional, de acordo com as suas capacidades, aptidões e inclinações. Aproveito a oportunidade para fazer notar que uma investigação adicional sobre o trabalho precário entre as mulheres seria útil para planear providências destinadas a remover obstáculos, sem se ser demasiado invasivo. Corina Creţu Votei a favor da luta contra o trabalho precário, o qual tem vindo a aumentar com a crise económica. Deste modo, estaremos a contribuir de forma mais eficaz para acabar com a falta de segurança do emprego, o baixo nível dos salários, que por vezes não são declarados, a ausência de protecção social das pessoas com emprego de carácter não permanente, bem como com qualquer ambiente de trabalho que não satisfaça as normas mínimas em matéria de saúde, segurança e protecção dos trabalhadores contra acidentes. Simultaneamente, estas medidas vão contribuir para que lutemos de forma mais eficaz contra a discriminação com base no género, que ocorre com muita frequência em condições de trabalho precário, no âmbito do qual as mulheres, em particular, são vítimas destas condições de trabalho desumanas. O tratamento abusivo dos trabalhadores domésticos que, na sua maioria, são do sexo feminino, a discriminação salarial das mulheres e a exploração das mulheres migrantes, que não estão informadas dos seus direitos nem são capazes de os defender, são apenas algumas das muitas razões para votar a favor destas medidas destinadas a combater uma situação socioeconómica ultrajante. Vasilica Viorica Dăncilă Considero que os Estados-Membros devem elaborar uma campanha destinada a facultar às mulheres empregos e a possibilidade de sindicalizarem a protecção dos direitos, nomeadamente em termos de salário digno, licença de maternidade, horário de trabalho justo e regular e ambiente de trabalho não discriminatório. Considero igualmente que os Estados-Membros devem sancionar a imposição de obstáculos à participação nas organizações sindicais em geral e oferecer serviços de consultoria facilmente acessíveis às mulheres que não podem beneficiar do apoio de um conselho de empresa, como, por exemplo, as empregadas domésticas e as que trabalham no sector agrícola. Proinsias De Rossa Apoio este relatório, que chama a atenção para o facto de o trabalho precário afectar de forma desproporcionada as trabalhadoras. De facto, é mais uma prova de que é necessário aperfeiçoar as disposições relativas à licença de maternidade e paternidade, para que homens e mulheres consigam atingir um equilíbrio entre a vida profissional e os compromissos familiares. O trabalho precário designa formas de emprego não convencionais, que se caracterizam principalmente por pouca ou nenhuma segurança do emprego, um baixo nível de salário, ausência de direitos de protecção social, nenhuma protecção contra a discriminação e um ambiente de trabalho que não satisfaz as normas mínimas em matéria de saúde e segurança. De acordo com os dados mais recentes, 31,5% das mulheres empregadas trabalham a tempo parcial, contra apenas 8,3% no caso dos homens. O trabalho precário é não só uma das principais causas das disparidades salariais entre os homens e as mulheres, mas também um obstáculo às perspectivas de carreira, ou seja ao acesso a um melhor emprego e a uma evolução profissional e leva a que muitas mulheres apenas consigam empregos mal remunerados e sem qualquer segurança. De facto, mulheres oriundas de países menos desenvolvidos viajam muitas vezes para a UE para trabalhar em empregos pouco qualificados, ou mesmo em condições ilegais. O trabalho precário explora os elementos mais vulneráveis das nossas sociedades e nega aos cidadãos a dignidade no trabalho e a possibilidade de proporcionarem uma vida digna a si mesmos e às suas famílias. Diogo Feio por escrito. - O trabalho precário não é um problema de género - embora se possa fazer sentir com particular incidência entre as mulheres - e qualquer visão que pretenda reduzir a sua dimensão a uma questão de género é redutora. Tal como tive já oportunidade de defender em várias outras ocasiões, os modelos rígidos de direito laboral falharam, comprovadamente. O exemplo dos Estados Unidos mostra que a flexibilidade não é sinónimo de insegurança, mas de dinamismo no mercado de trabalho. Aumentar a flexibilidade não significa aumentar a precariedade. Antes pelo contrário. No pós-crise, perceberemos que os modelos a que estávamos habituados falharam e que o mercado de trabalho - se queremos, verdadeiramente, criar emprego - terá que passar a olhar para os contratos atípicos (tempo parcial; trabalho por turnos, ocasional ou temporário; trabalho domiciliário; ou teletrabalho) como formas normais de trabalho, não perdendo em segurança o que se ganhará em dinâmica e flexibilidade. Neste contexto, entendo que as mulheres podem vir a ser as grandes beneficiárias de sistemas mais flexíveis, em que a conjugação da sua vida profissional com a vida familiar ou a maternidade não representem um custo tão elevado como acontecia nas formas mais tradicionais de trabalho. José Manuel Fernandes por escrito. - A actual crise económica e financeira tem vindo a aumentar o problema das mulheres trabalhadoras pobres que, muitas vezes tendo que conciliar o trabalho com os compromissos familiares, se encontram numa posição laboral particularmente vulnerável. Votei a favor deste relatório por concordar com a necessidade de combater este problema, exortando os Estados-Membros e os parceiros sociais a desenvolverem estratégias novas e eficazes sobre a insegurança do emprego, tendo em conta o princípio da igualdade de género. Destaco nesta resolução o pedido à Comissão de apresentação de uma proposta sobre a aplicação do princípio da igualdade de remuneração entre homens e mulheres. Ilda Figueiredo por escrito. - Votámos favoravelmente este relatório de iniciativa que salienta a dimensão de género do emprego precário, denuncia diversas situações e insiste num conjunto de medidas para combater as discriminações das mulheres, sendo globalmente positivo, embora contenha algumas contradições e afirmações de que discordamos. De entre as várias propostas positivas, destaca-se: Solicita à Comissão que apoie os Estados-Membros na elaboração de uma campanha destinada a permitir que as trabalhadoras em situação precária obtenham progressivamente um emprego estável; Solicita à Comissão e aos Estados-Membros que elaborem estratégias de luta contra o trabalho precário, de modo a colocar ênfase em postos de trabalho dignos e compatíveis com o ambiente, bem como a integrar o equilíbrio do género; Insta o Conselho e a Comissão a identificar as características do emprego precário nas orientações para as políticas de emprego dos Estados-Membros e na nova estratégia de igualdade entre géneros. Nathalie Griesbeck No dia que se seguiu ao Dia Internacional para a Erradicação da Pobreza e exclusão social, votei resolutamente a favor deste relatório sobre as trabalhadoras precárias. É um facto: apesar dos desenvolvimentos positivos a nível da paridade entre homens e mulheres e da igualdade entre os géneros, as mulheres continuam mais vulneráveis do que os homens no que respeita ao emprego. É muito mais frequente as mulheres terem trabalhos precários do que os homens. Ainda existem muitas disparidades entre homens e mulheres em termos de oportunidades de trabalho, de qualidade do trabalho, de rendimentos e remuneração. É fundamental, por conseguinte, que a Comissão aja no sentido de promover activamente a igualdade de oportunidades entre mulheres e homens no âmbito da política de emprego, através de uma futura estratégia de igualdade entre os géneros, de uma transição gradual do trabalho precário para um emprego estável e do apoio às iniciativas nacionais nesse sentido. Jarosław Kalinowski A carreira e a vida profissional das mulheres são muitas vezes prejudicadas pelo estereótipo segundo o qual estas são mais fracas, menos resistentes ao stress e podem ficar grávidas a qualquer momento e que, por esse motivo, podem ficar de baixa por doença ou recorrer a outro tipo de licença com mais frequência do que os homens. Devido a esse estereótipo, têm maior dificuldade em encontrar emprego e, aquelas que o conseguem, recebem salários inferiores aos homens que fazem o mesmo trabalho. A crise económica agravou esses problemas e revelou em que medida as mulheres estão a ser exploradas no mercado de trabalho. Os contratos a curto prazo ou a tempo parcial sem pagamento de horas extraordinárias são apenas alguns exemplos de práticas que considero inaceitáveis. Por conseguinte, é imprescindível chamar a atenção para a necessidade de cumprir a legislação laboral da mesma forma relativamente a todos os trabalhadores. Devemos lutar contra a forma como se estão a aproveitar da situação difícil em que os cidadãos se encontram, para os obrigar a trabalhar em condições indignas e nada saudáveis - sobretudo quando se trata de mulheres que também têm de lutar contra estereótipos. Giovanni La Via Votei a favor do relatório da senhora deputada Britta Thomsen porque considero que é actualmente necessária uma revisão da legislação relativa às condições de trabalho das trabalhadoras precárias. Na maioria dos países, verificou-se uma alteração das condições que vigoravam até há algum tempo atrás, pelo que muito mais mulheres têm agora empregos precários. É frequente as trabalhadoras em situação precária estarem menos informadas sobre os seus direitos e correrem maior risco de serem privadas de protecção jurídica e de serem vítimas de despedimento abusivo, sem que possam recorrer. É necessário acabar com esta situação e respeitar o princípio da igual dignidade, que deve ser reconhecido a todo o tipo de trabalhadores. Por conseguinte, devemos assegurar que homens e mulheres tenham igual acesso a oportunidades de formação profissional e contínua. Assegurar essas oportunidades é particularmente importante para as mulheres, que necessitam de uma maior protecção durante a gravidez e a amamentação, bem como durante a fase, frequentemente decisiva, de regresso ao trabalho. Jean-Marie Le Pen No contexto dos trabalhos relacionados com a Comissão dos Direitos da Mulher e da Igualdade dos Géneros do Parlamento, o relatório da senhora deputada socialista Britta Thomsen é supostamente generoso em termos de progresso social. No entanto, como é hábito, este tipo de relatórios está cheio de propostas gerais bastante vagas que, na realidade, se revelam inaceitáveis e tem uma forte conotação esquerdista, ecologista e pró-imigração. Por exemplo, não podemos considerar que a fixação de mulheres migrantes deve ser apoiada, nomeadamente porque não se esclarece se se trata de imigrantes legais ou ilegais. Se for verdade que estas mulheres ou estes homens são as primeiras vítimas da globalização e da neo-escravatura ultraliberal, a forma de impedir que se tornem vítimas de qualquer tipo de armadilha horrível (maus-tratos, violência ou abuso sexual) é, antes de mais nada, criar condições para que possam ficar no seu país de origem. Por conseguinte, é necessário inverter a política de imigração, para que as pessoas que se sentem tentadas pelo exílio económico tenham condições para ficar no seu país de origem, através da reformulação de uma ajuda internacional restritiva, de forma a promover a estabilidade política e económica nesses países. Marisa Matias por escrito. - A precariedade afecta não só as condições e relações de trabalho como a própria estabilidade e qualidade de vida dos trabalhadores e das trabalhadoras. A precariedade na Europa afecta mais as mulheres, o que se agrava as disparidades de género no trabalho, nomeadamente a nível de direitos sociais e salário. Esta realidade é ainda mais dura no trabalho doméstico e no trabalho exercido por mulheres migrantes. Nesta crise os precários e as precárias foram dos primeiros a serem afectados com a perda do seu trabalho. Com a recessão e a destruição de postos de trabalho com contrato, a estrutura do emprego está-se a tornar ainda mais precária. É preciso inverter o ciclo. É necessário garantir a igualdade de género e os direitos sociais no trabalho. Combater a precariedade e combater a jornada dupla de trabalho das mulheres devem ser objectivos prementes da União, por isso apoio o presente relatório, um passo nesse sentido. Willy Meyer Votei a favor do relatório Thomsen, que aborda o tema das trabalhadoras precárias, porque estou preocupado com a possibilidade de as mulheres serem particularmente afectadas pelas consequências da crise económica. A crise teve um maior impacto a nível do trabalho precário, que atinge principalmente as mulheres. Apoio esta proposta de resolução porque temos de intensificar a luta contra a discriminação directa e indirecta com base no género. Actualmente, há uma percentagem excessiva de mulheres com empregos precários que, muitas vezes, têm de coordenar o trabalho com as responsabilidades domésticas. O meu apoio assenta no meu compromisso de mudar a actual situação injusta, em que as mulheres têm menos oportunidades de emprego, têm, na sua maioria, empregos mais precários e continuam a ganhar menos do que os homens pelo mesmo trabalho. Por todas essas razões, voto a favor da proposta de resolução que, entre outras coisas, sublinha a necessidade de assegurar a igualdade dos géneros e reduzir a segregação no mercado de trabalho baseada no género e exorta os Estados-Membros a lutar contra o trabalho não declarado convertendo-o em emprego regular. Louis Michel Apoio o relatório sobre as trabalhadoras precárias porque, para mim, é inconcebível que, no século XXI, na União Europeia, as mulheres continuem a ser afectadas por grandes disparidades em termos de oportunidades de trabalho, de qualidade do trabalho, de rendimento de subsistência e de igualdade de remuneração por trabalho igual ou de igual valor. Infelizmente, o facto de as mulheres estarem sobre-representadas a nível do trabalho precário é um factor decisivo que contribui para as disparidades de género a nível da remuneração e estou de acordo que a melhoria da qualidade do trabalho para as mulheres reduzirá essas disparidades. Considero igualmente que o direito à formação inicial e contínua assiste a todos os trabalhadores, incluindo as trabalhadoras em situação precária e que se deve proporcionar às raparigas e às mulheres jovens um ensino, uma formação profissional e uma formação superior de qualidade. Por último, é fundamental que a Comissão apoie os Estados-Membros na elaboração de uma campanha destinada a permitir que as trabalhadoras em condições precárias obtenham progressivamente um emprego estável. Alexander Mirsky por escrito. - (LV) Infelizmente, as disparidades salariais entre homens e mulheres manifestam-se sobretudo em tempos de crise. Temos de alargar de forma significativa o âmbito deste debate e elaborar propostas específicas para regular as relações laborais das trabalhadoras. Além disso, devemos introduzir garantias sociais, em especial no que respeita às mães solteiras, mulheres com deficiências e trabalhadoras das indústrias pesadas. Cabe à nossa sociedade enviar um sinal forte aos empregadores, para que saibam que é inaceitável aproveitarem a oportunidade para reduzirem os salários ou o horário de trabalho com base no género. Deve ser criado um fundo europeu diferente para apoio às mães solteiras que percam o seu emprego e meio de subsistência. Nesse sentido, a iniciativa da senhora deputada Britta Thomsen é muito oportuna. Dou todo o meu apoio a este relatório, na medida em que se trata do início de uma nova abordagem para a resolução dos problemas que as mulheres enfrentam a nível do trabalho. Andreas Mölzer por escrito. - (DE) Estas formas de emprego são um problema principalmente para as mulheres, pois a incompatibilidade entre uma carreira profissional e a vida familiar conduz muitas mulheres a estas situações de trabalho precário e, mais tarde, torna a pobreza inevitável. Nesse sentido, não devemos ignorar que os homens também são afectados por estas formas de emprego e que mesmo o trabalho a tempo inteiro não exclui o risco de pobreza. No entanto, os sistemas sociais e as medidas sociais locais foram concebidos para, em caso de necessidade, apoiar a população local que trabalha arduamente. O relatório centra-se demasiado nas mulheres migrantes, que muitas vezes acabam por trabalhar a tempo parcial e estabelece indirectamente que o próprio direito de residência deve ser apoiado. É certo que as mulheres são particularmente afectadas pelas falsas promessas dos traficantes, pelos problemas da globalização e - em caso de entrada ilegal - por novas formas de trabalho escravo em empresas. Continuar a apoiar a importação da pobreza não é solução. Apenas aumenta os problemas sociais e pode comprometer, de forma permanente, a paz social. Reforçar esse desenvolvimento é seguir por um caminho errado. Em última análise, só a nível local, nos próprios países de origem, é possível mudar alguma coisa. Este reforço através da "porta das traseiras" deve ser rejeitado da forma mais veemente possível. Claudio Morganti Algumas empresas reagiram à actual crise económica e financeira através da redução do trabalho temporário, nomeadamente do número de trabalhadores com contratos de trabalho a termo, e contrataram pessoal com outros tipos de contrato não permanente. A resolução teria o meu apoio se não exortasse os empregadores a tomar medidas específicas para facilitar a integração das trabalhadoras migrantes. Considero tudo isso discriminatório relativamente às nossas trabalhadoras. Foi por essa razão que votei contra a resolução. Wojciech Michał Olejniczak A relatora define o conceito de "trabalho precário" como uma forma de emprego com pouca ou nenhuma segurança do emprego, baixo nível de salário, ausência de direitos de protecção social ou de prestações a título do exercício de uma actividade profissional, nenhuma protecção contra a discriminação, ausência de perspectivas, ou perspectivas limitadas, de progressão no mercado de trabalho, nenhuma representação colectiva dos trabalhadores ou um ambiente de trabalho que não satisfaz as normas mínimas em matéria de saúde e segurança. A crise económica e financeira fez do trabalho precário um problema ainda mais premente e visível. As empresas reduziram de forma decisiva o trabalho temporário e é de recear que muitos dos postos de trabalho perdidos não sejam recriados. Infelizmente, esta situação teve o seu maior impacto nas mulheres e o problema é mais visível no sector dos serviços (hotelaria, restauração, educação, saúde, trabalho social) e no sector agrícola. As mulheres que trabalham nesses sectores não têm emprego a tempo inteiro e, por esse motivo, os seus salários e pensões são mais baixos, recebem níveis mais reduzidos de apoio social e não lhes são proporcionadas oportunidades de progressão na carreira. Segundo a investigação mais recente, as mulheres têm mais dificuldade do que os homens no que respeita a encontrar trabalho. Além disso, ainda existem grandes disparidades salariais entre homens e mulheres (que é de cerca de 18%, sendo a remuneração horária das mulheres inferior à dos homens em um quinto). Tendo em consideração os problemas acima referidos, votei a favor do relatório, que propõe uma solução para esta difícil situação a nível da política de emprego. Alfredo Pallone Votei a favor do relatório da senhora deputada Britta Thomsen. Durante uma recessão económica como a actual, certos grupos de trabalhadores pagam sempre o preço mais elevado. Na realidade, os trabalhadores precários enfrentam esta crise sem as garantias de que outros trabalhadores dispõem. Além do mais, dentro dessa categoria, as mulheres estão numa posição ainda mais difícil. O problema do trabalho precário está a aumentar entre as mulheres, em especial nos sectores dos serviços e da agricultura, e são necessárias com urgência medidas eficazes para mudar esta situação. As causas subjacentes são diversas. As disparidades salariais e em termos de empregabilidade entre homens e mulheres ainda são demasiado grandes para que possamos dizer que atingimos a igualdade. Por esse motivo, determinadas medidas eficazes, como a licença de maternidade, cuidados de saúde e pensões de reforma seriam formas eficazes de acabar com o aumento do trabalho precário. No entanto, para sairmos desta situação de desigualdade em termos de emprego, devemos certamente começar por proporcionar ensino e formação profissional às mulheres jovens. Por último, é necessário investigar de forma mais aprofundada as causas, os fundamentos e os custos da perda de competências. Maria do Céu Patrão Neves por escrito. - O trabalho precário constitui um importante factor de instabilidade social que se vem agravando muito significativamente no tempo que vivemos de elevadas taxas de desemprego (as quais continuam a aumentar em vários países, nomeadamente no meu, Portugal). Tradicionalmente, todas as formas de insegurança ou volubilidade no emprego atingem primeira e mais fortemente a mão-de-obra feminina: com salários mais baixos (mesmo para trabalho igual), com taxas de desemprego mais elevadas e também com uma acentuada precariedade no trabalho, devido a factores sociais ancestrais, mas também à especificidade da maternidade. O impacto negativo desta realidade não se limita à já gravíssima discriminação de que a mulher se torna alvo, a jusante, mas, dificultando o acesso igual da mulher ao mundo do trabalho, condiciona a sua independência económica e a sua autonomia como pessoa. Neste contexto, o combate à precariedade do trabalho, muito particularmente para as mulheres, é um contributo muito construtivo para a estabilidade social e ainda para a igualdade de género - um dos valores fundamentais que a União Europeia consubstancializa. Rovana Plumb A actual crise económica e financeira traduziu-se igualmente num aumento do número de empregos precários, sobretudo no que respeita às mulheres. O mais certo é que os postos de trabalho permanentes perdidos durante a recessão económica não sejam recriados, mas sim substituídos por contratos de trabalho atípicos ou muito atípicos. Essa situação resultará numa forte deterioração do nível das condições de trabalho. Em toda a UE, 31,5% das mulheres trabalham a tempo parcial (30 horas ou menos por semana), contra apenas 8,3% no caso dos homens. Acredito que a sustentabilidade dos regimes de pensões, as facilidades de crédito a projectos de auto-ajuda, bem como programas de criação de emprego e criação de rendimentos alternativos, podem melhorar as condições das trabalhadoras em situação precária. Apelo à Comissão e aos Estados-Membros para que elaborem estratégias viáveis de luta contra o trabalho precário, de modo a colocar a ênfase na criação de postos de trabalho dignos e compatíveis com o ambiente, bem como a integrar o princípio do equilíbrio de género. Insto todos os Estados-Membros a adoptarem medidas claras para reduzir as disparidades salariais entre os géneros em 10% até 2020, inclusive disparidades a nível de pensões, de forma a melhorar o nível de vida, lutar contra a pobreza e reforçar o crescimento económico. Crescenzio Rivellini Gostaria de felicitar a senhora deputada Britta Thomsen pelo seu excelente trabalho. Com demasiada frequência, as mulheres vêem-se obrigadas a aceitar condições de trabalho indignas. Por esse motivo, a situação das trabalhadoras merece uma atenção particular, em especial durante a gravidez e a amamentação. É necessário assegurar a participação activa das mulheres na sua reinserção profissional, após terem deixado de trabalhar por motivo do nascimento de um filho. Apelo aos Estados-Membros para que estejam atentos a casos em que os empregadores submetam as trabalhadoras a tratamentos abusivos ou nocivos. Esses empregadores devem comparecer perante a justiça o mais depressa possível. Além disso, será necessário elaborar uma nova estratégia europeia do emprego, para incluir as mulheres que trabalham em condições precárias nos sistemas de segurança social e nos regimes de protecção previstos pelo direito do trabalho. Robert Rochefort Trabalhadores com um baixo nível de salário, por vezes não declarado e incerto, sem direitos de protecção social ou de prestações a título do exercício de uma actividade profissional, sem perspectivas de progressão no mercado de trabalho... O número dos chamados trabalhadores precários está a aumentar com a actual crise económica. Existe uma grande disparidade de género entre esses trabalhadores: as mulheres estão sobre-representadas. Consciente da necessidade de aumentar a sua protecção, apoiei a Resolução do Parlamento Europeu sobre as trabalhadoras precárias. Exorto os Estados-Membros a garantir que os empregadores que submeterem as trabalhadoras a tratamento abusivo ou nocivo comparecem perante a justiça o mais depressa possível. São igualmente necessárias medidas para facultar às mulheres que ocupam empregos precários a possibilidade de sindicalizarem a protecção dos direitos, nomeadamente em termos de salário digno, licença de maternidade e horário de trabalho justo e regular. Espero ainda que os objectivos de Barcelona em matéria de assistência às crianças sejam cumpridos com a maior brevidade possível e que sejam superados os obstáculos que impedem as mulheres de trabalharem o número de horas que desejam, quer se trate de trabalho a tempo parcial ou de trabalho a tempo inteiro. Raül Romeva i Rueda Este é um relatório extremamente importante e congratulo-me com o facto de o Parlamento Europeu o ter aprovado, em especial porque chama a atenção para a dimensão de género no emprego precário e recorda a passagem, no mercado de trabalho, de formas de emprego convencionais para formas atípicas, tornando necessário evitar que as formas de emprego atípicas se tornem empregos precários; considera que, para contrariar tais fenómenos é necessário pedir aos Estados-Membros e aos parceiros sociais que procedam a um alinhamento substancial das normas legislativas e contratuais sobre as formas convencionais e atípicas de trabalho, a fim de evitar que as formas mais convenientes e menos dispendiosas ganhem precedência, tendo em conta, porém, os riscos de um possível aumento do recurso ao trabalho clandestino. Além disso, insta o Conselho e a Comissão a identificar as características do emprego precário nas orientações para as políticas de emprego dos Estados-Membros e na nova estratégia de igualdade entre os géneros. Oreste Rossi As mulheres estão a ser mais afectadas pela actual crise económica precisamente porque pertencem a uma categoria mais sensível, na medida em que, normalmente, a sua actividade não se limita ao local de trabalho, inclui também o lar e a família. A maior parte do trabalho precário é realizado por mulheres que, por esse motivo, não têm segurança do emprego, recebem um baixo nível de salário e têm uma menor protecção social e poucas competências. Nestas condições, quando as mulheres estão prontas para regressar ao trabalho, após períodos de baixa por doença ou licença de maternidade, é frequente perderem o emprego. A nossa delegação é extremamente sensível a esta problemática bem como, gostaria de acrescentar, aos problemas muito semelhantes com que se deparam as mulheres que não são trabalhadoras por conta de outrem, mas sim por conta própria. Contudo, poderíamos ter apoiado este relatório na sua totalidade se não promovesse políticas de integração de trabalhadoras extracomunitárias à custa dos cidadãos europeus. Foi por esse motivo que votámos contra. Joanna Senyszyn Apoiei o relatório sobre as trabalhadoras precárias. A crise económica contribuiu para a desestabilização do mercado de trabalho. Os empregadores reduziram o número de postos de trabalho ou contrataram trabalhadores temporários, com uma remuneração inferior. Além disso, as vagas de despedimentos levaram a que muitos cidadãos ficassem excluídos do mercado de trabalho. A situação é particularmente difícil para licenciados, pessoas mais velhas e para as mulheres. A crise aumentou as desigualdades entre homens e mulheres que já existiam a nível do emprego. Esse aumento afectou principalmente as mulheres, que constituem a maior percentagem de cidadãos com trabalhos precários. As desigualdades em termos de protecção social e as disparidades salariais entre os homens e as mulheres aumentaram. Esta situação também prejudicou a evolução profissional das mulheres e contribuiu para o reforço de estereótipos de género a nível do trabalho. Por conseguinte, as trabalhadoras com os chamados empregos precários merecem uma protecção especial. Entre outras coisas, devem estar abrangidas por sistemas de segurança social e pela legislação relativa à protecção laboral. Também é importante a protecção financeira das mulheres em caso de desemprego ou maternidade. É necessário facultar às mulheres que ocupam empregos precários a possibilidade de sindicalizarem a protecção dos direitos. Além disso, devem ser disponibilizados gratuitamente serviços de consultoria no domínio dos direitos sociais às mulheres que se dedicam exclusivamente ao trabalho doméstico. Gostaria igualmente de chamar a atenção para a necessidade de regular o estatuto jurídico dos trabalhadores sazonais que, devido à natureza do seu trabalho, estão mais expostos a inúmeras irregularidades. Angelika Werthmann Os estudos mais recentes indicam que 31% das mulheres empregadas trabalham a tempo parcial, contra apenas 8,3% no caso dos homens. Os trabalhadores a tempo parcial têm salários mais baixos e, por esse motivo, recebem pensões mais baixas do que os trabalhadores a tempo inteiro. Estão em desvantagem a nível do trabalho de equipa, bem como no que respeita a promoções e ao acesso a níveis hierárquicos mais elevados. Trinta e seis por cento dos homens diplomados ocupam cargos de gestão, contra apenas 15% das mulheres com o mesmo nível de instrução. No que respeita à remuneração inferior, é de referir que, na Europa - se não tivermos em conta o número de horas de trabalho e os diferentes tipos de contratos - as disparidades salariais entre homens e mulheres cifram-se em 18%, em média. Marina Yannakoudakis O Grupo ECR acredita sinceramente e de uma forma coerente que as decisões relativas à política social e à legislação laboral não devem ser tomadas a nível da UE, mas sim a nível dos Estados-Membros, pelos governos nacionais e locais. Reconhecemos que é importante que existam normas mínimas relativas ao tratamento a que os trabalhadores são sujeitos no local de trabalho e congratulamo-nos com o facto de o Parlamento Europeu estar a promover acções de sensibilização sobre essa matéria. No entanto, consideramos que essas normas devem dizer respeito a homens e mulheres e que recomendações específicas relativas a contratos de trabalho e assistência às crianças, por exemplo, não são da competência da UE.

Hääletused (jätkamine) President Enne hääletamist kuulame ära fraktsioonide esimeeste sõnavõtud uue komisjoni valimiste kohta. Joseph Daul fraktsiooni PPE nimel. - (FR) Austatud president, López Garrido, komisjoni president! Suur tänu, et andsite mulle võimaluse öelda Euroopa Rahvapartei (kristlikud demokraatide) fraktsiooni nimel, miks ma usun kindlalt, et president Barroso ja tema volinike kolleegium koos komisjoni töötajatega on valmis nende ees seisvateks väljakutseteks. Euroopa sündis rahvusvahelisest kriisist ja nüüd, esimest korda 60 aasta jooksul, seisab see silmitsi uue rahvusvahelise kriisiga, mis on teist tüüpi, kuid kahtlemata tõsine ja ohtlik. See saab sellest üle, kuigi me pole veel pääsenud. Euro on rahalise kaitsekilbina hästi toiminud. Me ei saa selle tähtsust kuidagi ülehinnata: automaatsed stabilisaatorid, kuulsad solidaarsusmehhanismid, mis samuti meie käsutuses on ... Te olete neist palju kasu saanud, mu sõbrad! (Aplaus) Kus oleksite te nüüd ilma stabiliseerivate solidaarsusmehhanismideta? Liiga sageli on neid peetud meie majandust ahistavaks koormaks. Need on aga väga palju ära teinud, et Euroopa mudel püsima jääks - atraktiivne ja palju järgitud eeskuju, millesse meie kodanikud on õigusega kiindunud, kuid mida ohustavad uued väljakutsed. Maailm on muutunud multipolaarseks, aga mitte nii nagu meie sellest unistasime. Meie unistasime, et see oleks idealistlik, rahumeelne ja mitmekesine. Ei, nüüd on meil konkurentsi ja võitluse maailm - rahumeelne, kuid kindlasti väga raevukas. Oma mudelit surutakse teistele peale. Selliste väljakutsete ees ei tohiks Euroopa Liit, kelle käsutuses on nii palju vahendeid, neid raisata. Liit peab endale truuks jääma, hoides nii ideid kui ka inimesi ja juhtides võitlust kliima soojenemisega, kuid samuti varudes ressursse, et konkureerida teistega. Ma tean, mille poole uus komisjon püüdlema peab, et seda saavutada. Me kõik teame, mis on Euroopa nõrkused: demograafia, vahendite puudus tulevasteks kulutusteks, tööstuse väljakutsed, riigieelarve defitsiit, nõrk majandusjuhtimine. Just neil põhjustel tuleb meil oma vahendeid kasutada parimal võimalikul moel: euro- ja rahapoliitika, tehnikasaavutused, tööstuse lipulaevad, põllumajanduse potentsiaal tagada 500 miljoni kaaskodaniku toiduga varustamine. Selle nimel loodan, et komisjon näitab üles kujutlusvõimet ja juhtrolli Euroopa õigusaktides, mis on meil vaja vastu võtta. Loodan, et see kaitseb Euroopa huve, et nõuab meie partnereilt samaga vastamist ja ei kõhkle rakendamast selle käsutuses olevaid õiguslikke vahendeid rikkumiste puhul. Volinikud, teie kohustus on koos meie ja nõukoguga kujundada välja siseturg. Selle nimel tuleb üle saada sellistest tabudest nagu maksundus ja sotsiaalne mõõde. Liikmesriigid ei saa enam käituda nii nagu need kaks valdkonda oleksid piiratud ja puutumatud ja jääksid välja ühisest vastutusalast. Samal ajal peame me palju jõulisemalt reageerima välistele väljakutsetele: julgeolek ja kaitse, samuti kaubavahetus, tehnilised ja tööstusstandardid ja keskkonnanormid. Euroopa peab kaitsma oma väärtusi, oma kodanike rahu ja jõukust. Euroopa peab olema rahvusvaheline tegija ja mitte ainult jõukuse ja õiguse vallas. See ei tohi end ise ilma jätta vahendeist, mis kuuluvad selle pädevuse juurde. Fraktsioon PPE loodab, et komisjon asub samaaegselt kõigil neil rinnetel võrdse tõhususega tööle. Kui ta seda teeb - ja mul ei ole põhjust selles kahelda -, siis saab ta alati tuge fraktsioonilt PPE. José Manuel Barroso, fraktsioon PPE usub teisse. See soovib, et oleksite reformimisel julge. See soovib, et oleksite kaugelenägelik selle nimel, mis meid on kokku toonud - poliitilise Euroopa loomise nimel. (Aplaus) Martin Schulz fraktsiooni S&D nimel. - (DE) President, head kolleegid, Sotsiaaldemokraatide ja demokraatide fraktsioon Euroopa Parlamendis ei langetanud oma otsust lihtsalt. Hääletasime komisjoni presidendi üle siin täiskogul viis kuud tagasi ja kuigi toona me teda ei toetanud, sai ta häälteenamuse. Selle enamuse alusel, mis kahjuks sõltus nendest, kes tegelikult Lissaboni lepingut ei toeta, esitas ta täna meile kolleegiumi ja me peame seda kolleegiumi nüüd hindama. Kolleegiumile hinnangu andmine on oluline ka meile. Meie ees on kaks valikut: me saame jagada täiskogu parempoolseteks ja vasakpoolseteks. Need kaks gruppi on vastandlike ideoloogiatega ja peavad ka hääletama vastavalt. See on üks võimalus. Kuid Euroopa nii ei toimi! Me ei ole parlamendis enamuses. Euroopa Rahvapartei (kristlike demokraatide) fraktsioon ei ole samuti enamuses ja enamust ei ole ka Euroopa Demokraatide ja Liberaalide Liidu fraktsioonil. Euroopa ei ole selline kooslus, kus mis tahes poliitiline jõud võib üksi kokku klopsida enamuse ja öelda, et nüüd valitsetakse Euroopat niimoodi. Euroopa tähendab pidevat kompromissi. See teebki Euroopa nii keerukaks ja samuti raskestimõistetavaks. Siiski on parem pidev kompromiss, mis viib eduni ja suurema sotsiaalse õigluseni, kui ideoloogiline lahing, mis soikub lõpuks ilma mingite käegakatsutavate tulemusteta. (Aplaus) Seetõttu on meil väga raske täpselt öelda, mis kasu see meile toob. Loomulikult meeldib meile kõigile väike jõuproov. Ka mina naudin eri fraktsioonidest parlamendiliikmetevahelisi vaidlusi põhimõtete üle, kuid Euroopal on vaja ka käegakatsutavaid tulemusi. Seetõttu küsisime endalt, mida meie, sotsiaaldemokraadid, sotsialistide ja demokraatidena saame nõuda ja mis puhul meid aktsepteeritakse. Seejärel määratlesime kriteeriumid. Üks kriteerium oli, et Euroopa tugevuselt teine poliitiline jõud oleks komisjonis kõrgemal tasemel esindatud. Seetõttu soovisime liidu välisasjade ja julgeolekupoliitika kõrge esindaja kohta ja meil õnnestus see saada. Tahaksin midagi sellel ametikohal oleva inimese kohta öelda. Paruness Ashton ei tohi lubada, et siin parlamendis nimetab teda kommunistiks mees, kes on Prantsusmaal süüdi mõistetud holokausti eitamise eest. Paruness Ashtonil on meie täielik toetus. (Pikk aplaus) Me küsisime, kas sotsiaalse mõju hinnangu saaks võtta reguleeriva mehhanismina Euroopa õigusaktidesse. Meil tekkis küsimus, kas sellised meetmed nagu kunagine teenuste direktiiv võiksid veel üldse kõne alla tulla. Meie soovisime pigem vahendit, mis võimaldaks iga komisjoni võetavat meedet liikmesriikide sotsiaalkindlustussüsteemidele avaldatava mõjuseisukohast analüüsida, enne kui need heaks kiidetakse. See mõte võeti vastu. Meie soovisime - ning see on minu jaoks Euroopa poliitikas kvantitatiivne hüpe -, et parlamendi õigusloome resolutsioonid muutuksid aasta jooksul komisjoni õigusloome algatusteks. On astutud tohutult suur samm edasi, sest see tähendab, et parlamendi algatusõigus, mida praegu kahjuks pole, tagatakse tulevikus kaudsete vahenditega. Meie jaoks tähendab see olulist edasiminekut. Ja lõpuks, parlamendi tugevuselt teise poliitilise jõuna ja fraktsioonina, ilma kelleta ei ole võimalik siin täiskogul saavutada kvalifitseeritud häälteenamust, tahtsime olla esindatud komisjonis. Kolm seitsmest asepresidendist on sotsiaaldemokraadid. Selles suhtes olete meile vastu tulnud. Viimastel nädalatel ja kuudel oleme väljendanud muret mitmel puhul, kaasaarvatud tänahommikusel arutelul. Oma mureküsimusi saavutatud edasiminekuga võrreldes otsustasime teid järgmisel viiel aastal toetada. Kui ma ütlesin sõna "teid”, siis mõtlesin selle all volinike kolleegiumi. Te võite meie toetusele loota, kui võtate tõsiselt seda, mida ma teile ütlen: Euroopa on kas sotsiaalne Euroopa või see kukub läbi. Meie ühine kohustus on tagada, et see muutuks palju sotsiaalsemaks Euroopaks. Fraktsioon S&D toetab seda komisjoni. (Aplaus) Guy Verhofstadt fraktsiooni ALDE nimel. - Austatud president! Minu fraktsioon pakub oma toetust Euroopa komisjonile. Euroopa Demokraatide ja Liberaalide Liidu fraktsioon on vastutustundlik ja me usume kindlalt, et järgmised viis aastat on väga olulised Euroopa Liidule ja Euroopa kodanikele, et meil läheb vaja komisjoni, kellele kuulub selle parlamendi Euroopa-meelsete jõudude enamuse toetus. Kuid lubage mul olla otsekohene. Meie toetus sõltub teatud tingimustest, isegi rohkem, kui eelmise viie aasta jooksul. Meie ootame, et Euroopa komisjon oleks Euroopa liikumapanev jõud. Me soovime, et komisjonil oleks julgem, auahnem ja enam integreeritud lähenemine majandusele ja sotsiaalsfäärile, et komisjon oleks sellise strateegia esirinnas, mis saab liikmesriike panna tegema just seda, mida nad peavad tegema. Arvan, et eurotsoonis on kindlasti vaja mõista, et lisaks rahandussambale on meil suur vajadus ka tõelise majandus- ja sotsiaalsamba järele. Tänased probleemid eurotsoonis on selge tõend selle kohta, et jõuetu lähenemine, mida viimase kümne aasta jooksul on järgitud niinimetatud avatud koordinatsiooni meetodil, kukkus läbi. Sama kehtib ka teistes valdkondades - kliimamuutuste, välispoliitika ja kaitsepoliitika kohta. Uuele lähenemise põhieelduseks on tunnistada, et homses multipolaarses maailmas ei saa Euroopa mängida olulist rolli ilma, et see oleks tõhusam ja süvendaks lähitulevikus iseenda integratsiooni. Loodame, et te võtate selle eelduse omaks ja tulete välja selgete, kindlate ja ambitsioonikate ettepanekute ja reformidega kõigis nimetatud valdkondades. Loodame, et selle saavutamiseks kasutab komisjon täiel määral ära oma algatusõiguse potentsiaali. Ma kõnelen selgelt komisjonist kui tervikust, mis töötab kui kolleegium, kui sidus poliitiline organ, mis viib edasi Euroopa poliitilist integratsiooni. Tugev komisjon võib tulla kasuks, aga siinkohal on tugev komisjon asendamatu. Lissaboni leping pakub meile uusi vahendeid ja on tõstnud meie tegutsemisvõimet. Kõrge esindaja Ashton, me palume, et te neid uusi vahendeid kasutaksite. Me loodame kõrgelt esindajalt rohkem, kui siiani oleme näinud. Teie roll tingib seda ja Euroopa Liidul on seda vaja. Kasutage võimalusi! Õppetund, mis me Haitilt saime, on üks näide. Pange raport Euroopa tsiviilkaitse jõudude loomiseks otsekohe nõukogu lauale! Kokkuvõttes eelnevat toetab minu fraktsioon komisjoni, kus on tugevalt esindatud liberaalsed jõud, ja me oleme valmis näitama üles oma pühendumust, et viia koos Euroopat edasi. (Aplaus) Daniel Cohn-Bendit fraktsiooni Verts/ALE nimel. - (FR) Austatud president! Te teate väga hästi, et Roheliste / Euroopa Vabaliidu fraktsioon ei hääleta selle komisjoni poolt ja samas pakume me teile oma ideid, kujutlusvõimet ja oma euroopalikku järjekindlust. President Barroso! Ärge mängige mängu, et need, kes komisjoni poolt ei hääleta, on Euroopa vastu! Mitte meiega, Euroopa rohelistega. Te võite seda mängu mängida teistega, aga mitte meiega! Meie pakume teile tingimusteta koostööd, kui te soovite edasi minna Euroopa maksusüsteemiga. Kui teie soov on, et Euroopal oleksid omavahendid, siis toetame teid, seistes vastu liikmesriikidele, kes soovivad oma majanduslikku sõltumatust kaitsta. Nimetan neid: olgu see siis kas Saksamaa või Prantsusmaa, meie toetame teid! Kui soovite olla lepingute hoidja, siis näiteks täna toimuvad nõukogus läbirääkimised põgenike tagasisaatmise üle. Meie sooviksime nõukogult teada, mis on nende läbirääkimiste juriidiline alus. Kas parlament on osaline õigusloome tavamenetluses? Nõukogu ütleb meile: "Teid teavitatakse läbirääkimiste lõpus”. See on võimatu! Komisjoni kohus on sekkuda ja tagada, et Euroopa institutsioone teavitatakse nende läbirääkimiste juriidilise aluse kohta. Ma võin teile mitmeid näiteid tuua. Kui te soovite kliimamuutustega edasi liikuda, kui te soovite, et Euroopa läheks kaugemale kui kolm korda kakskümmend, kui te soovite jõuda lähemale 30%le, siis toetab teid kogu Roheliste / Euroopa Vabaliidu fraktsioon. Kui te soovite finantsmääruse vallas pärast finantskriisi edasi minna, siis toetame teid täielikult. Kui teie ja teie komisjon soovite kaugemale minna Euroopa kaitseküsimustes, saate meie toetuse. Kui te soovite Küprose probleemi lahendada, saate meie toetuse. Kui te soovite näha, et selline hullumeelne olukord nagu Kreekas, kus kulutatakse 4,3% SKTst riigikaitsele (nagu ma varem juba ütlesin), lõppeks, saate te meie toetuse. Sel põhjusel, José Manuel Barroso, ütlen, et me hääletame seekord vastu, aga võib-olla teeme vea. Me teame, et eelmine kord tegime vea seoses Stavros Dimasega. Me tegime vea ja me tunnistame seda. Seega, kui te suudate meie unistustele vastata ja mitte nendele ootustele, mis meil täna veel seoses teiega on, siis ütleme me ausalt, et eksisime ja anname teile oma toetuse. (Aplaus) Timothy Kirkhope fraktsiooni ECR nimel. - Austatud president! Mõned liikmesriigid arvavad, et voliniku määramine on hea võimalus lahendada mõni riigisisene probleem või tasuda poliitiline võlg. Euroopa komisjon peaks kokku tooma kõige andekamad ja asjalikumad poliitilised juhid kogu Euroopast, inimesed, kellel on pädevust ja kogemusi aidata komisjonil lahendada meie ees seisvad suurimad väljakutsed. Pärast aastatepikkust institutsioonidevahelist jõukatsumist peab Euroopa koondama oma jõupingutused tulemuste saavutamisele valdkondades, kus see saab luua lisaväärtuse liikmesriikides tehtavale tööle ja kus Euroopa kodanikud ootavad Euroopa rahvastelt koostööd. Euroopa peab toetama jõupingutusi, et aidata hapral majanduskasvul jalad alla saada ning luua uut kasvu ja töökohti, samuti peab see mängima juhtrolli energia tarnekindluse ja kliimamuutustega tegelemisel. See peab tegema ettepanekuid kesksete reformide tegemiseks Euroopa eelarves ja mitmetes kuluprogrammides. President Barrosona on meil tegemist õige liidriga, kes viib komisjoni edasi. Ta visandas oma poliitilistes suunistes ambitsioonika kava, mis keskendub kõige olulisematele küsimustele, mida me üldjoontes toetame. Iga liikmesriik oleks pidanud tema jõupingutusi toetama, saates komisjonile oma tugevaimad volinikukandidaadid, aga mitmel puhul on riigid ta hätta jätnud. Loomulikult peab tema kõiki oma meeskonna liikmeid toetama. Midagi vähemat ei saagi tema positsioonil olevalt juhilt oodata, ning oma meeskonda kujundades on ta ilmselt andnud oma parima, kuigi meie seaksime mõned portfellid küsimärgi alla. Kui mõned kandidaadid esinesid hästi ja on suurepärased, siis teised on keskpärased ja jätsid väga kehva mulje. Mõned distantseerusid isegi tema enda poliitilistest suunistest. Austatud president! Kui hääletustulemused on positiivsed, siis hakkame me loomulikult konstruktiivset koostööd tegema kõigi volinikega ja samas loodame ikka veel positiivseid üllatusi. Lubage parlamendil vähemalt igal aastal komisjoni hindamine teostada! Praegune menetlus on põhimõtteliselt ebakorrektne ja me ei saa seda täielikult heaks kiita. Just nendel põhjustel jäävad Euroopa Konservatiivid ja Reformistid täna erapooletuks. Mõnedes fraktsioonides pole üksmeelt, aga selles küsimuses oleme meie küll ühel meelel. Lothar Bisky fraktsiooni GUE/NGL nimel. - (DE) Austatud president, José Manuel Barroso, head kolleegid! Minu fraktsioon osales samuti aktiivselt kandidaatide kuulamistel. Mõned jätsid meile väga hea mulje. Samas oleme vähem innustunud paljude portfellide uuest sisust. Nende hulka kuulub ka üsna müstiline valdkond - kuigi see salapära võib varsti kaduda, mis jääb välisasjade ja julgeolekupoliitika kõrge esindaja ja samaaegselt ka komisjoni asepresidendi vastutusalasse. Kahjuks valmistasid mitmed kandidaadid meile oma erialaste teadmistega pettumuse. Selles suhtes olid meie küsimused seotud eelkõige poliitiliste projektidega. Millises suunas peaks Euroopa integratsioon liikuma? Millised meetmed on volinikukandidaadile kõige olulisemad? Neile küsimustele anti liiga palju ebamääraseid vastuseid ja ka selliseid vastuseid, mida me poliitilisest seisukohast toetada ei saa. Vaatamata vajadusele sotsiaalsema Euroopa järele kõnelesid kandidaadid järjekindlalt suunast reguleerimise vähendamisele, erastamisest või kaitstud paindlikkuse kontseptsioonist. Tähtsaim prioriteet oli töötajate paindlikkus ja sotsiaalne turvalisus oli kusagil päris viimases järjekorras. Kliima kaitsmine on küll päevakorras, kuid me ei näe, et loobutaks söel töötavaist elektrijaamadest või tuumaenergiast. Mina ei näe, et Euroopa võtaks endale kliima kaitsmisel või arenguabis juhtrolli. Midagi ei ole öeldud järjekindla desarmeerimise kohta, iseäranis Euroopas paiknevate tuumarelvade puhul. José Manuel Barroso, president! Kuigi ma hindan seda, et kandidaadid on kuulamistele esinema tulnud, ei saa ma teie kolleegiumi poolt hääletada. Nigel Farage fraktsiooni EFD nimel. - Austatud president! Tulevaste põlvede lastele hakatakse rääkima üht lugu. Neile räägitakse, et kunagi väga ammu oli Euroopa lõhestatud. Keskel oli kõrge müür ja ida pool elavad inimesed olid väga vaesed, neil polnud demokraatiat ja nad elasid kurjuseriigis. Sellist režiimi nimetati kommunismiks ja see hävitas miljoneid oma kodanikke. Aga oh rõõmu! See müür langes ja meid sai kokku 27 riiki, kus rahvad elasid demokraatias ja 500 miljonit inimest elasid rahus ... (Aplaus) See ei ole veel kõik. Ma luban, et lugu jätkub! (Aplaus) Hea küll! Pean ütlema, et esimest korda sain sellise aplausi osaliseks ja, Guy Verhofstadt, mul on kiusatus maha istuda, aga teie loal ma jätkaksin, sest lugu läheb kahjuks edasi. Vastutavad poliitikud muutusid väga ahneks; nad tahtsid iseendale raha ja võimu. Niisiis läksid nad vale ja pettuse teed ning lavastasid kõige suurejoonelisema riigipöörde, mida maailm on eales näinud. Samas ei kulunud neil selleks ühtki kuuli. Nad olid palju kavalamad ja palju nutikamad. Nad võtsid vastu uue lepingu, mis nimetati Lissaboni lepinguks. Siis andsid nad 27 rahvale piiramatu võimu. Need inimesed oleksid siis kõik seadused välja töötanud. Loomulikult oli neil juba lipp ja ka hümn, aga nad hakkasid uut riiki ehitama. Ja nad eirasid oma rahvast. Kas teadlikult või mitte, kuid nad lõid uuesti just sellise kurjusereriigi, milles Ida-Euroopa rahvad olid varem elanud. Uskumatu oli aga see, et paljud uutest juhtidest olid enne töötanud samasuguse kurjuseriigi heaks. Loomulikult oli nende plaan ebakorrektne ja nende uhke rahaliidu kava kukkus kokku. Kuid uued ülemused ei kuulanud ikka oma rahvast. Ei, nad muutsid elu raskemaks ja raskemaks: nad saatsid kümneid miljoneid inimesi vaesusesse; nad ei andnud inimestele sõnaõigust ja lõpuks pidid need inimesed kasutama ise vägivalda, selleks et oma rahvusriigid ja demokraatia tagasi saada. Loo moraal on see, et nad ei olnud õppinud ajaloost mitte midagi! Euroopa Parlamendi liikmed, enne kui te sellele komisjonile volitused annate, tuletage meelde, et 60 aastat tagasi langes Euroopale raudne eesriie, kuid nüüd on Euroopa kohal komisjoni raudne majandusrusikas ja seda on juba Kreekas täna tunda! (President katkestas kõneleja) Hans-Peter Martin (DE) Austatud president! Pärast seda muinasjuttu, mida äsja kuulsite, tahaksin pöörduda tagasi reaalsusesse. Minu poeg on seitsmeteistaastane ja õpib väga usinasti inglise keelt, sest ta teab, et inglise keel on töökeel ja ta loodab, et see aitab tal töökoha leida. Ta on entusiastlik eurooplane, kuid ta ei ole rahul Euroopa poliitikaga - ja õigusega. Saksamaal juba kirjutatakse ajakirjas Der Spiegel laialtlevinud poliitilisest põlgusest - ja õigusega. Vaatamata sellele soovivad miljonid noored eurooplased toimivat, pädevat ja julget 21. sajandi demokraatiat. Aga mida komisjon meile täna pakub? Kas need on pädevad inimesed, ja parimad, keda me vajame? Meie siin tagareas üleval oleme sõltumatute kodanike rühm, kes on mänginud võtmerolli selles, et paremradikaalid ei saaks taas kord siin täiskogul fraktsiooni moodustada. Me oleme kirglikud Euroopa pooldajad ja just sel põhjusel oleme pettunud neis inimestes, keda te meile täna esitlesite. Nende kvaliteet on meile pettumuse valmistanud. Kas me võtaksime tööle sellise assistendi, kellest saaks naerualune nagu Günther Oettingerist You Tube'i videos "Oettinger tries to speak English” (ee Oettinger proovib ingliskeelt rääkidat”. Ilmselt mitte. Pädevusest rääkides, kas me sooviksime asju ajada Austria volinikuga, kes ei ole end oma vastutusalas üldse näidanud. José Manuel Barroso! Te saaksite end väärikalt paista lasta nii paljude selle parlamendi kogenud liikmetega. Tõsi, üks selline rootslane teil juba on. Aga miks te ei soovi Ottmar Karast? Miks ei ole te võtnud mõnda sakslast siit nende asemele, kes teil on? Sest teil ei lubata seda teha! Sest vaatamata Lissaboni lepingule oleme me ikka veel kammitsetud, sest me ei ole ikka veel nii sõltumatud, et teha iseseisvalt otsuseid - teie ei saa ja meie parlamendina ka ei saa. Kahjuks ei ole meil ikka veel lubatud volinikke ühekaupa valida. Seda tüüpi demokraatia oli meil Austrias juba 19. sajandil. See ei ole kohane Euroopale, millest me unistasime, mida me vajame. Palun pange tähele, et kui te niimoodi jätkate, mängite te Euroopa natsionalistide ja Euroopa Liidu vastaste kätesse! Selle asemel on meil vaja enam demokraatiat. Bruno Gollnisch (FR) Austatud president! Tunnen täpselt sama. Teen lühidalt. Austatud president, head kolleegid! Martin Schulz viitas minule, küll nime nimetamata, kuid piisavalt selgelt, justkui Prantsuse kohus oleks mind revisionismis süüdi mõistnud. Tahaksin öelda Martin Schulzile, et ta eksib ja mul on talle ja ka kogu Euroopa Parlamendi liikmepuutumatuse komisjonile esitamiseks vastav Prantsuse ülemkohtu, kassatsioonikohtu, otsus, mis lükkas ümber kõik mulle esitatud süüdistused ja teatas oma erakorralises otsuses, et minu üle mõisteti kohut minu poliitiliste vastaste kunstlikult kokkupandud lausetest moodustatud avalduse põhjal, mis ei vastanud seaduse sätetele. See oli harukordne juhtum, kuna nimetatud kohus lükkas ümber I astme kohtu otsuse ja lahendas kohtuasja ise. Prantsuse kassatsioonikohtus juhtub seda väga harva. Esimest korda pärast Dreyfusi afääri lükkas kassatsioonikohus kohtuotsuse tagasi ja lahendas ise kohtuasja, mis nüüdsest on saanud osaks meie õigusajaloost. Seetõttu on Gollnisch sama süütu kui Dreyfus. (President katkestas kõneleja) Sooviksin veel midagi lisada. Ma ei nimetanud paruness Ashtonit kommunistiks. Ütlesin, et ta oli üks neist patsifistidest, keda Lenin oleks nimetanud aatekaaslaseks. (President katkestas kõneleja) President Suur tänu! See sai ainult isikliku seisukoha väljendamine olla.

Explications de vote Laima Liucija Andrikien (EN) Monsieur le Président, lorsque j'ai pris la parole durant le débat sur l'affaire Galina Kozlova, j'ai exprimé ma gratitude à l'égard de nos collègues du groupe PPE-DE, M. Kelam, M. Landsbergis et M. Tannock pour avoir initié cette résolution. Or, j'ai été informée par la suite que l'initiative initiale venait de notre collègue estonien M. Savi, du groupe ALDE. Je voudrais dès lors lui présenter mon respect et ma gratitude. Marcin Libicki (PL) À propos du Nigeria, j'ai voté en faveur de la résolution déposée par le groupe du parti populaire européen (démocrates-chrétiens) et des démocrates européens. Je ne la juge pas bonne, mais je pense que l'adoption de la résolution commune déposée par la gauche aurait bien davantage jeté le discrédit sur le Parlement. Je pense que la résolution déposée par le groupe du parti populaire européen représente une meilleure façon d'avancer. Le Président Je vous rappelle qu'il n'y a pas d'explications de vote concernant les urgences. Zbigniew Zaleski Monsieur le Président, j'aimerais seulement ajouter un mot à ce que mon collègue Libicki a dit: la proposition du PPE n'est pas le résultat d'un compromis. Le Président Nous en avons à présent définitivement terminé avec les explications de vote. Avant de lever la séance, j'ai encore quelques communications à vous faire.

24. Sõiduautode ja väikeste tarbesõidukite süsinikdioksiidiheidete vähendamist käsitlev ühenduse strateegia (hääletus) - Raport: Davies - Enne hääletust: Martin Schulz (DE) Härra juhataja, mul on palve. Ma palun, et muudatusettepanekute hääletamise järjekorda kodukorra artikli 155 lõike 2 alusel muudetakse. Hääletamisnimekirjast on selge, et muudatusettepanek 51 on kaugeleulatuvam kui muudatusettepanekud nr 42 ja nr 52, niisiis paluksin ma esmalt hääletada muudatusettepanekut 51 ning seejärel muudatusettepanekuid 42 ja 52. Juhataja - Istungite teenistus ei nõustu, kuid ma palun härra Daviesel lühidalt selgitada. Chris Davies raportöör. - Härra juhataja, väga lihtsalt öeldes ma nõustun kojale esitatud hääletamisnimekirjaga. Juhataja Sellisel juhul peame me traditsiooni kohaselt järgima raportööri nõuannet.

Ordinea lucrărilor Preşedinte A fost distribuită versiunea finală a proiectului de ordine de zi întocmit de Conferinţa preşedinţilor în cadrul ultimei sale reuniuni, în conformitate cu articolele 140 şi 155 din Regulamentul de procedură. În acord cu grupurilor politice, propun următoarele modificări ale ordinii de zi pentru şedinţa plenară din această săptămână: Miercuri, 5 mai 2010: În primul rând, dezbaterea comună privind cele două rapoarte elaborate de Íñigo Méndez de Vigo cu privire la componenţa Parlamentului European va fi primul punct de pe ordinea de zi. În al doilea rând, a fost adăugat pe ordinea de zi un punct nou intitulat "Declaraţii ale Consiliului şi ale Comisiei: Pregătirea summitului şefilor de stat şi de guvern din zona euro din 7 mai 2010)”, fără votare. Acest punct va fi al doilea pe ordinea de zi şi va fi doar o rundă de vorbitori din partea grupurilor politice, fără desfăşurarea procedurii "catch the eye”. În al treilea rând, titlul "Declaraţiile Consiliului şi ale Comisiei privind standardizarea maşinilor electrice” a fost modificat, acesta fiind în prezent "Declaraţiile Consiliului şi ale Comisiei privind maşinile electrice”. În al patrulea rând, raportul elaborat de Vittorio Prodi, o scurtă prezentare a ceea ce era programat pentru astăzi, a fost mutat la secţiunea Timpul afectat întrebărilor de joi, 6 mai 2010, pentru un vot imediat. Joi, 6 mai 2010: În primul rând, votul asupra raportului elaborat de Vital Moreira referitor la propunerea de decizie a Parlamentului European şi a Consiliului de stabilire a asistenţei financiare macroeconomice pentru Ucraina a fost amânat pentru a doua perioadă de sesiune din luna mai. În al doilea rând, fost retras de pe ordinea de zi votul asupra propunerii de rezoluţie privind proiectul de regulament al Comisiei privind orientările pentru instituirea unui mecanism de compensare a operatorilor de sisteme de transport şi privind o abordare comună asupra preţurilor de transport ale energiei electrice. Există vreun comentariu? (Parlamentul a aprobat modificările) (Ordinea lucrărilor a fost adoptată cu aceste modificări)

Damages actions for breach of competition rules (debate) President The next item is the report, by Mr Sánchez Presedo, on behalf of the Committee on Economic and Monetary Affairs, on the Green Paper on Damages actions for breach of the EC antitrust rules Antolín Sánchez Presedo rapporteur. - (ES) Mr President, Commissioner Kroes, ladies and gentlemen, the existence of economic freedom, the functioning of the internal market and the sustainability of European development are inextricably linked to the competition policy. Since the Treaty of Rome was signed 50 years ago, its importance has continued to grow. Competition is an indicator of European vitality and excellence, a key policy in terms of fulfilling the Lisbon Strategy and achieving the Union's objectives. Anti-competitive infringements make the game unfair, impact on flows of exchanges amongst Member States and damage confidence in the rules. They reduce the Union's dynamism and results. It is important that we have dissuasive and reactive mechanisms. Infringements have been dealt with principally by means of public actions of an administrative nature. The centralisation of the application of Article 81(3) - through a priori control by the Commission, toned down by means of the exemption regulations from the 1980s onwards - was a victim of its own success; the demand for more and better competition revealed its economic inefficiency and its legal shortcomings. The role of private actions was stressed by the Court of Justice of the European Communities when the 2001 Courage v. Crehan judgment recognised that anybody could have recourse to national judicial bodies in order to claim damages resulting from the actions of the infringer. The modernisation of Regulation (EC) No 1/2003 of the Council put an end to the Commission's monopoly and recognised a more open system, applicable in a decentralised manner by the administrative authorities making up the network of Community competition authorities and also directly by the national judicial authorities. The possibility of private actions is nothing exotic, but rather a return to the classic jurisprudence according to which Community law imposes obligations on the States and on private individuals, and has vertical and horizontal effects that require judicial protection. Their use in the Member States - according to a study ordered by the Commission - is extremely diverse and entirely underdeveloped - unlike in the United States, where nine out of every ten application procedures are judicial. The rapporteur takes a positive view of the Commission's publication of a Green Paper to identify the obstacles standing in the way of private actions and to find ways to remove them. In an advanced system of competition, public action against the impunity of infringer undertakings should be backed with private actions against immunity and indemnity in relation to the damages suffered by the victims of their actions. Facilitating private actions will make the competition rules more effective. The arguments for it include both efficiency and justice. The imposition of fines is insufficient unless accompanied by private actions to prevent the infringer from gaining advantage compared to competitors as a result of the infringement and to compensate the victims of the damages caused. The report takes the view that public and private actions form two pillars with the complementary aim of safeguarding market discipline in the public interest and protecting the private interests of players on that market. The application of Community competition law by administrative and judicial authorities must not lead to any lack of uniformity in its application. Judgments must not be allowed to vary according to the authority making it. This is a crucial point. The Community acquis and the effectiveness of leniency programmes must be maintained, public and private actions must be coordinated and cooperation amongst all of the competent authorities must be intensified. The report proposes a Community model in line with the Union's legal culture, which takes account of the Member States' legal traditions. It opposes a slide towards the US model, since it is not in favour of introducing that model's peculiar characteristics, such as judicial bodies consisting of non-professionals, 'class actions', punitive damage payments of three times the damage occasioned, strict requirements on the disclosure of documents and the system of lawyer's fees and litigation costs. We must compensate for imbalances and ensure that liabilities are met, without violating the principle of equality of arms or artificially stimulating litigiousness. The aim is to encourage the rational use of legal actions and not judicial activism, and above all to promote the amicable and early settlement of disputes. Community competition is an exclusive competence of the European Union. National administrative and judicial procedures do not alter that and they must not prevent the existence of common guidelines for penalties, in accordance with the principles of better legislation. I shall end by thanking the rapporteur for the Committee on Legal Affairs, Mr Doorn, for his valuable cooperation, the shadow rapporteurs for their help and the Members who have tabled amendments for their contributions. I appreciate the constant and exemplary dialogue maintained with the Commission during the drawing up of the report and I would urge the Commissioner to carry on demonstrating her commitment in the next White Paper. Neelie Kroes Member of the Commission. Mr President, Honourable Members, we are here tonight to debate an issue of fundamental importance: rights. The Court has been clear: the right to damages is necessary to guarantee the effectiveness of Community competition rules. But consumers and business customers do not use their rights. Injuries are left uncompensated, while society and the economy absorb the loss: that is just reality. That is clearly unjust, incompatible with our Community of law and at odds with our shared competitiveness objectives. The European Commission and, I believe, most Members of this House will not tolerate this situation. Our Green Paper set out the problems. Finding appropriate solutions requires a very careful, measured approach, grounded in European legal traditions and developed through dialogue with stakeholders and, in particular, with Parliament. That is why the Commission will present a White Paper, accompanied by an impact assessment, for further discussion around the New Year. Mr Sánchez Presedo's report provides a wealth of pertinent input into this process. I congratulate the rapporteur wholeheartedly and thank the shadow rapporteurs and the Committee on Economic and Monetary Affairs for all their work. I also thank Mr Doorn and the members of the Committee on Legal Affairs for their contribution. We will give most careful consideration to all Parliament's recommendations in preparing the White Paper. I am aware that some are concerned that fostering private damage actions might lead to a US-style litigation culture. We will certainly take this into account in drafting the White Paper. But the scales are currently tipped against the victims. Carefully balanced European solutions need to be found. Common solutions that meet the strict tests of proportionality and subsidiarity should only be developed where national rules do not guarantee the right to damages effectively. I have also heard it said that more private actions will create additional costs for business. We heard similar arguments years ago as regards the 'polluter pays' principle for the environment. The fact is that today cartels and other abuses cause huge but hidden costs. Empirical research shows that international cartels raise prices by over 20%. Recent cartel decisions by the Commission covered synthetic rubber, gas-insulated switch gear and acrylic glass. All these cartels increased input costs for business and harmed European competitiveness. The time has come to introduce the 'competition-infringer pays' principle. Let us not forget that, whilst some industries have to create some pollution to do business, in the competition environment there is no need and no excuse for infringements. Infringers may not like having to repair the damage they cause, but they should simply not break the rules in the first place. It is their choice. I believe that making sure businesses and consumers do not lose out because of the illegal behaviour of some companies is worth fighting for. I sincerely hope that this week Parliament will send a strong message of support for this objective. We will discuss the detail together later, on the basis of a White Paper that will be balanced and measured and subject to the vigorous and very valuable scrutiny of this House. Bert Doorn draftsman of the opinion of the Committee on Legal Affairs. - (NL) Mr President, I think it is now the third time that I am addressing this House on the topic of competition law around midnight. I am not sure what the reason for this could be, but it is uncanny that it should evidently be regarded as, in some sense, a nocturnal topic. As draftsman of the opinion of the Committee on Legal Affairs, I should like to make a few observations. The fundamental question is as to whether citizens and businesses that have sustained damage as a result of infringements of cartel law be entitled to damages I think they should, and so does the Committee on Legal Affairs. We think that in such cases, there should be a right to damages in the Member States, which should provide for procedures of this kind, although how they organise them is up to them. In some Member States, the government will need to establish first that an infringement has taken place. In other Member States, this will be done differently, but everything in accordance with the Member States' procedures. After all, there is also the question of whether procedures of this kind can be imposed from Brussels on Member States in the first place. You may be able to persuade them that these need to be introduced, but whether they can be imposed is, to our mind, a different matter altogether. This is not, after all, about cartel law, but civil law, which, like criminal law, is a preserve of Member States, something in which the European Union cannot intervene. This is why we have serious doubts as to the possible legal basis that should underlie European legal measures in order to introduce procedures of this kind. The same applies, in fact, to all those other questions and observations in the Green Paper that pertain to the furnishing of proof, for example the hiring of experts or group activities. These are all examples that fall within the scope of national civil law, in respect of which the European Union cannot prescribe any legislation. These are the principal observations that we in the Committee on Legal Affairs have made. Jonathan Evans on behalf of the PPE-DE Group. - Mr President, the Commissioner indicated during her address that she was looking for Parliament to give a strong measure of support to action in this area. I want to make it clear, on behalf of my group, that we welcome the publication of the Green Paper and we are looking forward to the publication of the White Paper. We think that people's rights in this area are not properly applied and, certainly, we want to ensure that more is done than is currently being done. However, as the Commissioner herself has indicated, that is going to require a delicate balance, not least for the reasons that Mr Doorn has outlined, and because of the hearing organised by Mr Sánchez Presedo, in which we devoted half a day to considering these difficult issues. For my own part, I am very committed to regarding progress in this area as an integral part of the whole of the Commission's agenda in terms of modernisation of competition policy, so let nobody be in any doubt about our encouragement of further action by the Commission. However, as the Commissioner has made clear, both within Member State governments and amongst the business community, there is real concern to avoid the experiences of the United States. It is not good enough just to say 'we are not going to do what the United States did', especially when, it must be said, after giving a considerable amount of detailed consideration to the issue, Mr Sánchez Presedo's report goes into seeking to resolve, as it were, all these difficulties by changing the burden of proof, introducing punitive damages - at least in relation to cartels - and cost-free litigation, confusing EU and national competences, changing the rules in relation to disclosure, and cutting out of the assessment of the costs of this litigation any principles in relation to subsidiarity, proportionality or whether there is a proper legal base. Therefore, when people ask why we are concerned about this report, it is because it has become a Christmas tree with too many bells hanging on it. We are in favour of opening the door, we are certainly not in favour of encouraging a process which may lead us down the US route, against the wishes of the Commission and against the wishes of all of those who have worked on this report. Ieke van den Burg on behalf of the PSE Group. - (NL) Mr President, the Socialist Group in the European Parliament is happy to embrace the initiative taken by the Commissioner in this Green Paper. This is the very reason why we would argue that it is wise not to specify at this stage that the scope of a number of points should not be looked into further. We want the Commission to be given ample opportunity to examine a number of things properly and to follow them up with impact assessments to study their effects. After all, I can imagine that with regard to the Green Paper, we too will reach the conclusion that that is not the most obvious route to take and that indeed, a number of things need not be further elaborated or fleshed out; we do not wish to take a decision on this at this moment though. This is why we are calling on the Group of the European People's Party (Christian Democrats) and European Democrats to reconsider a number of those points or possibly to provide a formula which leaves slightly more room for what the conclusion should be, so as to in any event give the Commission the opportunity to look into this further. We will then also look at our own amendments in a critical light. I would hereby like to invite you to take another closer look at this tomorrow. As for me, I should also like to address this point from a Dutch angle as we in the Netherlands are having a heated debate on this very topic at the moment; finally, people are experiencing what competition policy at European level means and how we fight these cartels, because in a recent Dutch case, the Commissioner has charged high fines to beer brewers. This is, of course, a topic on which the whole of the Netherlands assumes to be an authority. It was a very telling example, because this beer cartel involved price agreements among beer brewers, who also have enormous influence on the hotel and catering industry and as a result of which people, the eventual customers, paid over the odds for their beers, something which was already subject of discussion in the Netherlands ever since the introduction of the euro. This example, though, demonstrated once again that the fines that are then levied are first fed to the European Commission before they are channelled back to the Member States, and do not end up directly with these consumers. Hotel and catering entrepreneurs are likely to take legal action against these beer brewers to see if they can recover any of the damage, but this is of no use to the consumer, the end user. In that sense, it is very interesting as an example to see how headway can be made; after all, the eventual end user is being conned by cartels of this kind. This example also proves my point, and so I should like to call on this House to keep the door open and to find out how we can let the consumer, the end user, benefit more from this cartel policy. Sharon Bowles on behalf of the ALDE Group. - Mr President, when we first discussed the Commission's Green Paper, I felt like a kind of latter-day Cassandra forecasting all kinds of woes. Perhaps I fared better than Cassandra in that you, Commissioner, and the rapporteur took some of my concerns seriously - I hesitate to call them 'predictions'. My concerns, though perhaps only gently - maybe too gently for some of my colleagues - are embedded in the report that we are debating. So I can support giving you scope to explore the options of both follow-on actions and stand-alone actions. I can share a vision of mutual recognition of decisions, but I make it clear that that lies in the future, not right now. My main remaining reservations concern the question of how much of a carrot has to be offered to get the system to take off, particularly for stand-alone actions. And you may note the report on that subject that has just come out in the UK. If the carrot is too large, whether for the consumer, the lawyers or competing companies, I fear that, however we craft our rules, we are at risk of being pushed towards some of the worst aspects of damages actions that we hear about from the United States. I say 'pushed' because that is how it happens. Nobody goes there voluntarily. With the whole of the EU as the territory for the victor, a very fine balance has to be struck. Another of my priorities would be to ensure that actions are well founded and that we do not end up with the kind of blackmail actions that happen in the United States. I agree it will be difficult to get it right and account will have to be taken of national differences in legal practice and tradition, but if we can succeed it will be a very useful tool and well worth having. I look forward to the White Paper too, but I warn you that I may not have put my Cassandra's robes away yet. Pervenche Berès (FR) Mr President, Commissioner, you have a difficult task ahead of you because I can see that opinions will differ greatly on both sides. On the one side, you will have the support of a number of consumer associations, which will welcome your proposal. On the other side, you will have many interest groups, which will denounce the risks of such an approach in the field of competition law. Nevertheless, since you are proposing an initiative in an area of yours relating to anti-trust, you are operating at a level at which the Commission's inaction will no doubt be challenged less than it would elsewhere. I am thinking in particular of the way in which the Commission assesses a given merger proposal. In the area of anti-trust, there is, in a way, more scope for a broader agreement between the Member States and the public players. The basic idea, then, is to supplement public action with private action. We are still only at the preliminary stage, and we can clearly see that the path will be full of pitfalls. There are those, like Mr Doorn, who imagine that the Commission does not have to give its opinion on initiatives in this area, because all of that is meant to come under the civil law of the Member States. Then, there are those - I believe that all of this evening's speakers have voiced opinions along these lines - who are worried about the potential for such an initiative to be abused and, when we think about abuses in this area, everyone has in mind the abuse of the US system, where the victims whom the defence claims to help are in reality - if I dare say so - the cash cow of the legal professions. Clearly, no one in this Chamber wants to see European competition law engage in such a scheme. You have announced to us a White Paper, and you have announced to us an impact study: once again, we shall examine your proposals with the aim of helping you, with the desire to make competition law better able, by way of these proposals, to address Europeans' concerns and to fulfil what they might normally expect from a just application of competition law. Once again, however - and I am not the first person this evening to have said this - anything that is liable to involve us in an abuse of procedures that helps put money into professions which, incidentally, find many other ways of guaranteeing turnover, would not have our support. It is in this spirit of openness and with the concern, often demonstrated in this Chamber, to protect consumers' rights, that we shall support and examine your proposals. Diana Wallis Mr President, I would like to thank the Commissioner for her initiative, and the rapporteur for his report. I want to concentrate on possible consumer actions, so-called collective or representative actions. These should not be the big bogeyman for business that they are often portrayed as. If we want informed and responsible consumers who do not need over-nannying by the state, then the companion of that approach of treating consumers like grown-ups is that we must allow them to take action together to get redress. After all, why should the state alone be the enforcer in anti-competitive matters? It is the consumer who loses as a result of anti-competitive behaviour, but often gets no redress or compensation. There is nothing astounding in proposing this: the right to take action is already acknowledged by the ECJ. What we have to do is to facilitate this, make justice accessible to those who lose and ensure that compensation is distributed in an equitable manner, not just to the privileged few. This has to be the complementary approach to having informed consumers, giving them real power through increasing justice and redress. Indeed, this should assist the better functioning of our internal market. Consumers are often the best judges of what is anti-competitive. We should have no fears about harnessing this force for the general good. Everyone is absolutely clear that we do not want US-style class actions, so now is our unique opportunity to design something European which respects European values of our society and justice. Neelie Kroes Member of the Commission. Mr President, honourable Members, over 40 years ago in van Gend [amp] Loos, the Court gave EU market players and citizens the rights they need to play a central role in our European project. The legal environment in which the victims of antitrust infringements currently find themselves is not acceptable. I got the message that everybody agrees on that. I would like to thank you for the stimulating debate here this evening on how we might gradually improve this legal environment, and I look forward to Parliament's vote on the report. So far, so good. I would now like to respond to a few issues raised in our debate this evening. Mr Doorn raised the question of legal base. That is important and quite clear. At the stage of a Green Paper, and in the absence of any Commission proposal, it is rather premature, if you will allow me to say so, to discuss the question of legal base at this stage. The Treaty offers appropriate, specific and general legal bases for measures in this area and I imagine that we could agree upon that. However, a pertinent base, and hence the applicable procedure, can only be identified in line with the nature, objectives and scope of any individual measure possibly envisaged after the White Paper. I will, however, consider the extent to which it may be appropriate to say something about legal bases in the forthcoming White Paper. So, there is still something to look at there. I am aware of the need to be sensitive as regards national procedural rules. There is no doubt about that. That is quite a clear warning. On substance, we already have one uniform European competition law, and by their very nature, breaches of the antitrust rules have a cross-border impact because they affect our internal market, and that is what we are protecting. It makes sense to me that the right to compensation should also be equally enforceable throughout our internal market. It is only to the extent that the procedural rules of the Member States do not guarantee effectively the substantive rights conferred by the Treaty that the Commission may seek some approximation of these rules. Any measures proposed would have to meet the strict tests of subsidiarity, proportionality and necessity. The White Paper will be accompanied by an impact assessment, as I have already said. Mr Evans mentioned the need to avoid encouraging a litigation culture and the risk of unmerited claims being brought. The Commission is encouraging a competition culture compatible with our existing European legal cultures. We will pursue a measured and balanced approach, because like you, we are determined to avoid opening the door to the excesses which some other jurisdictions have experienced. But fear is a very bad adviser. None of the key characteristics of US antitrust litigation is suggested as an option in the Green Paper. Many of those of support facilitating damage actions, like Mrs Bowles, stressed the need to avoid tilting the scales too much in favour of claimants. However, these same commentators also recognised that the scales are currently tipped against the victims of antitrust damages, and hence that something should be done. The Commission is striving for a proportionate and measured approach developed in consultation with stakeholders. Mrs Wallis mentioned collective actions for damages claims. Given the costs of litigation, it is unlikely that individual consumers will bring small-value damages claims against the perpetrators of competition law infringements. So it is worth looking at options for collective redress, as she rightly mentioned. The Green Paper looks at representative actions brought by consumer organisations. So let us be clear - and I repeat - US-style opt-out class actions are not on the agenda and will not be on my agenda. In opt-out class actions, lawyers act on behalf of an unidentified class of persons and mainly pursue their own interests. In representative actions, the latter have no separate interest different from that of the injured parties they represent. The Commission thus believes that the interests of consumers are better served by a representative action than by an opt-out class action, and I hope this will also reassure Mrs Berès. Your involvement signals the importance of the debate launched by the Green Paper, and is a reason for hope, as we are all aware that there is something to be done. There is no doubt about it: the devil is in the detail. I should like to leave you with two key messages. First, I hope that this House will send out a strong signal that the current situation is not acceptable and that is what I have got from you. This is all about rights, and this House has been a consistent supporter of rights across all policies and all areas of European cooperation. We have to give European citizens and European businesses the ability to exercise their rights under European competition laws. This is an area in which the Community can show its relevance to the daily life of citizens and to business. Second, it is by working together in dialogue, through ideas and constructive criticism, that we will be able to make improvements, at the same time avoiding the known pitfalls. I look forward to taking this process forward with the White Paper at the turn of the year. Thank you for the interesting debate and thank you especially, rapporteur, for your hard work on this important file. President The debate is closed. The vote will take place on Wednesday at 12 noon.

Genehmigung des Protokolls Die Präsidentin Das Protokoll der letzten Sitzung wurde verteilt. Gibt es Einwände? Provan Frau Präsidentin, im gestrigen Protokoll über die Abstimmungen ist aus irgendeinem Grund - und ich bin darin gewöhnlich sehr gewissenhaft - bei drei Abstimmungen meine Teilnahme nicht verzeichnet. Ich habe jedoch gestern an allen Abstimmungen teilgenommen. Die Präsidentin Wir nehmen das zur Kenntnis und werden es überprüfen. Chichester Frau Präsidentin, ich beziehe mich auf Seite 7 des Protokolls von gestern, wo es heißt: " Der Präsident erklärt die Aussprache für geschlossen." Was da nicht steht, ist, daß die Mitglieder für 12.00 Uhr zur Abstimmung aufgerufen waren, die Debatte aber noch weiterging. Tatsächlich mußte Kommissarin Cresson ihre Antwort zu der Aussprache geben, während immer noch Mitglieder zur Abstimmung hereinkamen. Die Präsidentin mußte die Mitglieder schließlich ermahnen, ruhig zu sein und ihre Plätze einzunehmen, damit die Kommissarin zu Ende reden konnte. Mir scheint, daß wir unsere Geschäfte nicht so gut ordnen wie wir sollten. Die Mitglieder kommen zum Reden ins Parlament, und wenn sie zur Abstimmung den Saal betreten und sehen, daß dort noch eine Aussprache läuft, ist es nicht unnormal, wenn sie sich miteinander unterhalten. Ich schlage vor, daß wir unsere Geschäfte besser organisieren sollten und entweder in der Vormittagssitzung etwas Zeit lassen für diejenigen Kollegen, die sonst überlaufen - so wie ich -, oder mit der Abstimmungsstunde später beginnen. Die Präsidentin Das war zwar nicht zum Protokoll, aber wir nehmen es zur Kenntnis. (Das Parlament genehmigt das Protokoll.) Posselt Frau Präsidentin, wir haben trotz schwerster Bedenken am Dienstagmorgen der Dringlichkeit der Finanzhilfe für Mazedonien und Bulgarien zugestimmt, obwohl wir keine Gelegenheit hatten, im Ausschuß darüber zu diskutieren. Wir haben aber wegen der Dringlichkeit der Lage dort zugestimmt, und im Ausschuß hieß es, wir hätten am Freitag die Gelegenheit, kurz über das Thema zu diskutieren. Heute sehe ich, daß keine Debatte vorgesehen ist, und dagegen möchte ich protestieren, weil das so nie besprochen war und weil dies auch nicht dem bisherigen Verfahren entspricht! Die Präsidentin Herr Posselt, ich kann nur sagen: Der Ausschuß hat ein Verfahren ohne Bericht beschlossen, und damit ist keine Grundlage gegeben für eine Diskussion im Plenum. Aelvoet Frau Präsidentin, was Herr Posselt sagt, stimmt. Wir haben uns den Punkt notiert und Herrn Posselt damals aus diesem Grund ersucht, die Frage nicht in dieser Form zu behandeln, weil wir genau wußten, daß es nicht im Ausschuß erörtert werden würde und daher auch nicht in der Plenarversammlung. Das war ein Teil der Gründe. Sie haben also Recht, wenn Sie sagen, daß es nicht ernst gemeint ist, wenn dies ohne Debatte stattfindet, aber das war nun einmal ein Teil des Pakets, für das Sie gestimmt haben, und darin liegt das Problem. Die Präsidentin Danke schön, Frau Aelvoet . Abstimmungen Die Präsidentin Der Vorschlag gilt als angenommen, da kein schriftlicher Einspruch von einem Zehntel der Mitglieder des Parlaments eingereicht wurde. Kreissl-Dörfler Ich verwahre mich ganz entschieden gegen die Art, mit der der Rat uns im Falle der Finanzhilfe für Bulgarien und für Mazedonien unter Druck setzt. Für diese Finanzhilfe gibt es keine Dringlichkeit, denn es handelt sich nicht um Nothilfe für eine hungernde Bevölkerung. In den Ländern sind nicht vorgestern Katastrophen passiert, für die heute unbedingt Decken losgesandt werden mußten. Trotzdem wendet sich der Rat zu einem Zeitpunkt an das Europäische Parlament, zu dem es weder in den zuständigen Ausschüssen noch im Plenum die Umstände prüfen, diskutieren, einen Bericht verfassen und in Kenntnis der Umstände darüber abstimmen kann. Die Mißachtung des Europäischen Parlaments durch den Rat wirft daher einmal mehr schlechtes Licht auf das europäische Institutionengefüge und macht eine grundlegende Revision dringend erforderlich. Eine weitere Kritik betrifft die Finanzhilfen selbst. Es geht im vorliegenden Fall darum, intransparent Darlehen zu vergeben, um die Haushalte der betreffenden Länder auszugleichen. Im Grunde dienen diese Kredite nur dazu, andere Kredite, die von europäischen Privatbanken gegeben wurden, abzusichern. Öffentliche Mittel werden also wieder einmal eingesetzt, damit die privaten Profite der Banken nicht geschmälert werden. Öffentliches Geld schmiert die Maschinerie der privaten Banken. Das ist kein verantwortungsvoller Umgang mit Steuermitteln. Zudem beläßt es die "begünstigten" Länder in der Schuldenfalle. Wir haben es also mit nichts anderem als einem Handstreich zur Perpetuierung des Systems der Bankenabhängigkeit zu tun. Die Kredite sind Teil einer Gesamtstrategie, die vom IWF koordiniert wird. In geradezu unverschämtem Maß wird auf diese Weise in die Innenpolitik der betroffenen Länder hineinregiert. In Bulgarien wurde über diese Frage sogar eine Regierung gestürzt. Die Politik von Zuckerbrot und Peitsche ist äußerst problematisch. Die EU kann immer den Geldhahn zudrehen, wenn die jeweiligen Regierungen nicht spuren und nicht genau die Art von Finanzund Wirtschaftspolitik betreiben, die in Washington und Brüssel für gut befunden wird. Keineswegs sind wir in unserer Fraktion allerdings grundsätzlich gegen Finanzhilfen für Bulgarien und Mazedonien. Sie sollten allerdings nicht dazu dienen, Bankengewinne abzusichern, sondern sie sollten in den Ländern und bei den betroffenen Bevölkerungen ankommen und in transparenter Weise in Schwierigkeiten gekommenen Wirtschaftssystemen auf die Beine helfen. Schroedter Diese Dringlichkeit ist am Parlament ohne Aussprache - weder im zuständigen Ausschuß noch im Plenum - vorbeigegangen. Es handelt sich bei dieser makrofinanziellen Hilfe um eine Stand-by-Hilfe, die dazu dient, Schulden zu begleichen, die diese Länder bei der Anpassung an die vom IWF geforderten Kriterien eingegangen sind. Die Bevölkerung dieser Länder wird keinen Nutzen aus diesen Geldern ziehen; sie fließen von Bank zu Bank. Das Kommissionsdokument weist darauf hin, daß dieses Geld erst dann ausgezahlt wird, wenn die betreffenden Länder weitestgehend ihre Schulden beglichen haben. Im Grunde speisen diese öffentlichen Gelder nur das private Bankensystem und ziehen die betroffenen Länder in eine anhaltende Schuldenfalle. Die Grünen fordern glaubwürdige Unterstützungsmaßnahmen, die Strukturbeihilfen für nachhaltig wirkende Entwicklungsprojekte beinhalten. Es ist der demokratischen Entwicklung in diesen Transformationsländern nicht gedient, wenn ein großer Teil ihrer volkswirtschaftlichen Erfolge an die Banken der westlichen Länder zurückfließt. Wann wird es endlich die Bereitschaft zu einem menschenwürdigen System internationaler Wirtschaftsbeziehungen geben? Ich habe erst nach der Abstimmung zu diesem Punkt den Plenarsaal verlassen und daher an der anschließenden Geschäftsordnungsdebatte nicht teilgenommen. Ich halte die Teilnahme an dieser Geschäftsordnungsdebatte aber nicht für ausschlaggebend für die Berechtigung zur Abgabe einer schriftlichen Stimmerklärung, da ich, wie bereits erwähnt, an der Abstimmung teilgenommen habe und die Geschäftsordnungsdebatte erst nach dem Aufruf zum Bericht von Frau Magda Aelvoet stattgefunden hat. zum Bericht Cox (A4-0206/97) Kirsten Jensen und Sindal Die dänischen Sozialdemokraten haben heute für den CoxBericht gestimmt. Der Entschließungsantrag enthält die Möglichkeit für Mitgliedstaaten, bis zum 31.12.1998 eine Reihe Befreiungen und Ermäßigungen bei den Verbrauchssteuersätzen anzuwenden, und das Auslaufen der Ausnahmeregelungen für eine Reihe anderer Befreiungen und Ermäßigungen von Verbrauchssteuern ab 31.12.1996. Die dänischen Sozialdemokraten hätten gerne, daß die Richtlinie 92/81/EWG, die dem vorliegenden Entschließungsantrag als Rechtsgrundlage dient, so schnell wie möglich geändert wird, und daß die Mitgliedstaaten Verbrauchsteuern auf Mineralöle erheben dürfen, die von stark verschmutzenden kommerziellen Fahrzeugen in EU-Gewässern als Treibstoff benutzt werden. Die Bestimmung in Artikel 8 Absatz 1 c der Ratsrichtlinie Nr. 92/81/EWG sollte gestrichen werden, damit die Mitgliedstaaten auf Treibstoff Steuern erheben können, der zum Beispiel in Katamaran-Fähren benutzt wird. Katamaran-Fähren verursachen ernstliche Umwelt- und Lärmschäden und wirken sich störend auf das Tierleben aus. Sie gefährden andere Fahrzeuge auf See und belästigen Badegäste. Die dänischen Sozialdemokraten verlangen eine Umverlegung des Güter- und Passagierverkehrs von Katamaranfähren und anderen Hochgeschwindigkeitsfahrzeugen auf umweltfreundlichere Wasserfahrzeuge. Peijs Die EVP-Fraktion stimmt dem Berichterstatter zu, also plädieren auch wir dafür, keinen Reformprozeß zu befürworten, demzufolge Befreiungen auf unbestimmte Zeit verlängert werden können. Darüber hinaus sollten alle Befreiungen regelmäßig in bestimmten Zeitabständen überprüft werden. Die EVPFraktion hält es für sehr wichtig, daß klargestellt wird, zu welchem Zeitpunkt alle laufenden Ermäßigungen oder Befreiungen von Verbrauchssteuern auslaufen. Wenn Mitgliedstaaten diese Ermäßigungen oder Befreiungen von den Steuersätzen verlängern wollen, müssen sie gute Gründe dafür nennen. Diese Gründe dürfen den Grundsätzen des Binnenmarkts, lauteren Wettbewerbs und der nachhaltigen Umweltschutzpolitik nicht widersprechen. Wenn zu viele Ausnahmeregelungen getroffen werden, die diesen drei Anforderungen nicht entsprechen, kann der Binnenmarkt auf keinen Fall funktionieren. Deshalb ist es für meine Fraktion auch klar, daß man die Festsetzung der Steuersätze nicht völlig den Mitgliedstaaten überlassen kann. Die Kommission untersucht in ihrem Bericht eine ganze Reihe verhältnismäßig unbedeutender Angelegenheiten, aber auf wesentliche Fragen wie die Ausnahmeregelung für Verbrauchssteuern auf Treibstoff für die Berufsluftfahrt und -schiffahrt geht die Kommission nicht ein. Ich habe gehört, daß die Kommission einen neuen Vorschlag für die Verbrauchssteuern auf Mineralöl vorlegen wird und frage mich, welchen Wert das uns vorliegende Dokument dann noch hat. Vielleicht könnte der Kommissar uns darüber Aufschluß geben. Ich muß meinem Herzen noch in einer anderen Frage Luft machen. Wenn ich sehe, daß im Laufe der Jahre mindestens 70 Befreiungen oder Ausnahmeregeln für allerlei politische Zwecke genehmigt worden sind - oft nicht einmal besonders überzeugende -, erstaunt es mich doch, daß die Kommission sich so schwer damit tut, einem niedrigeren Mehrwertssteuersatz für arbeitsintensive Dienste zu zuzustimmen, der die Beschäftigungslage in empfindlichen Sektoren fördern würde. Vielleicht könnte die Kommission diesen Vorschlag angesichts der vielen im Mehrwertssteuerbereich vorgenommenen Ausnahmen endlich einmal ernstlich in Erwägung ziehen. Um zu den Verbrauchssteuerbefreiungen zurückzukehren. Bei der nächsten ECOFIN-Ratsversammlung muß einstimmig über ein neues Paket von Befreiungsanträgen entschieden werden. Es sieht so aus, als werde alles - mit Ausnahme der beiden niederländischen Anträge - gebilligt. Die Niederlande wollen ab 1. Juli 1997 die Verbrauchssteuern auf Treibstoff mit Ausnahme derer für schwere Lastwagen, dem sogenannten violetten Diesel anheben. Darüber hinaus sollen die Steuersätze für Benzin in den Grenzregionen weniger als in anderen Teilen der Niederlande erhöht werden, die sogenannte Lachszone. Ich kann mir gut vorstellen, daß darüber noch keine Einigkeit herrscht. Mit einer solchen Lachszone wird nicht nur ein weiterer Unterschied in den Steuersätzen im Binnenmarkt eingeführt, sondern gleich mehrere und dann auch noch innerhalb eines Landes. Wenn die Regierung diesen Ausnahmeantrag nicht besser begründen kann, wie das Parlament in seinem Entschließungsantrag verlangt, hoffe ich, daß der die Lachszone betreffende Antrag keine Zustimmung findet. Es würde ein neues Handelshemmnis sein, und derer haben wir schon genug. zum Bericht Pack (A4-0197/97) Burenstam Linder, Carlsson, Cederschiöld, Stenmarck und Virgin Wir teilen die Auffassung, daß der Sport für die Entwicklung der Jugend eine wichtige Rolle spielt, aber auch für die Volksgesundheit. Das bedeutet allerdings nicht, daß wir die Auffassung teilen, die EU solle sich mit einer besonderen Sportpolitik befassen, weder in bezug auf den Profisport noch auf den Jugendsport. Die sportlichen Aktivitäten der Bürger brauchen nur in sehr geringem Umfang in der politischen Sphäre reguliert zu werden. Die Hauptverantwortung für den Sport tragen die Sportverbände, und so muß es auch bleiben. Sie haben selbst eine umfassende, internationale Zusammenarbeit mit globalen und regionalen Zusammenarbeitsorganisationen aufgebaut. die an lokale wie nationale Strukturen anknüpfen. Die Sportverbände haben sich als fähig erwiesen, ohne übernationale, politische Eingriffe imponierende internationale Veranstaltungen durchzuführen, wie Europameisterschaften, Weltmeisterschaften und Olympische Spiele. Diese Fähigkeiten sollten sich in Ruhe weiter entfalten dürfen. Es ist außerdem wichtig zu unterstreichen, daß der Jugendsport letztlich in der Verantwortung der Eltern und der Familie liegt, welche die unterste Instanz der Subsidiaritätskette bildet. Europäische Sportprojekte gehören nicht in die Bereiche, denen die Union ihre Kräfte widmen soll. Darras Der Sport gehört zu den am häufigsten ausgeübten Tätigkeiten. Millionen Menschen nehmen regelmäßig oder gelegentlich, sei es für Geld oder als Vergnügen, an den verschiedenen sportlichen Aktivitäten teil, die unionsweit angeboten werden. Obwohl sich die Europäische Kommission sehr enthusiastisch über den Sport äußert, muß ich als einfacher Europaabgeordneter doch fürchten, daß es sich dabei nur um eine Art Alibifunktion handelt, um zu bemänteln, daß es an rechtlichen und finanziellen Mitteln fehlt. Die Zersplitterung der Aktivitäten bestätigt nur das Fehlen einer Gesamtvision und die Schwächen des Vertrages, in dem der Sport überhaupt nicht erwähnt wird. Deshalb begrüße ich mit Zustimmung und Dankbarkeit diesen ausgezeichneten Bericht unserer Kollegin Frau Pack. Der Zeitpunkt ist günstig, denn wir können so hoffentlich sowohl auf unsere Regierungen als auch auf die Kommission Druck dahingehend ausüben, daß die Regierungskonferenz den Sport als solchen anerkennt, und nicht nur über das Haushaltskapitel "Information und Kommunikation" . Der Sport ist, wie das Bosman-Urteil von 1995 unfreiwillig enthüllte, nicht schlechthin eine Wirtschaftstätigkeit, die nach den Wettbewerbsregeln behandelt werden muß. Er ist auch und vor allem ein Bereich, der eine Annäherung von verschiedenen Kulturen und Nationalitäten ermöglicht, der zur sozialen Integration von Behinderten beiträgt und in dem Zuschauer und Spieler untereinander gleich sind. Der Sport führt viele Menschen innerhalb von Organisationen und Vereinen zusammen, in denen sie sich in kulturelle Netze eingebunden fühlen und demokratische Verantwortung wahrnehmen. Es ist also an der Zeit, uns mit den Mitteln auszustatten, die unseren Ambitionen angemessen sind. Deshalb unterstütze und begrüße ich den Bericht von Frau Pack und hoffe, daß unser Parlament sich dem anschließt. Holm Über die Bedeutung des Sports und das Interesse, das die Mehrheit der EU-Bürger am Sport zeigt, gibt es keinen Zweifel. Aber ich bin nicht der Meinung des Berichterstatters, daß wir im EU-Vertrag einen Artikel über Sport benötigen. Über diesen Bereich soll meiner Meinung nach auf nationalem Niveau entschieden werden. Änderungsvorschlag Nr. 3 von der Gruppe der Sozialisten kann ich nicht unterstützen, da der Inhalt des Änderungsvorschlags darin besteht, daß es unzulässig sein soll, professionelle Sportveranstaltungen mit öffentlichen Geldern zu unterstützen. In Schweden machen wir keinen Unterschied zwischen professionellen und nicht-professionellen Sportvereinen, sondern diese sind oft miteinander verbunden. Würde dies eine EU-Regel, würde dies die schwedische Sportbewegung untergraben. Außerdem empfinde ich als positiv, daß die öffentliche Hand Beihilfen gibt, da es den Vereinen eine unabhängige Stellung verschafft. Der Sport ist so wichtig, unter anderem für die Jugend, daß dessen Ausübung nicht davon abhängig sein darf, ob er Sponsoren bekommt oder nicht. Poisson Der Sport ist bisher in unseren Verträgen leider zu kurz gekommen. Dieses hervorragende Instrument für soziale Kohäsion, Erziehung, Verbrechensvorbeugung, Arbeitsplatzbeschaffung sollte nunmehr unsere gesamte Energie mobilisieren. Unionsweit treiben mehr als 100 Millionen Europäer Sport in Zehntausenden Sportclubs, und bisher gab es keine Gesamtvision für eine gemeinschaftsweite Aktion. Frau Pack hat in ihrem ausgezeichneten Bericht verdienstvollerweise zu diesem Thema eine bemerkenswerte Synthese erstellt, die vielfältige Bereiche umfaßt. Allzuoft wird der Sport als eine spielerische Tätigkeit betrachtet und nicht als ein wesentlicher sozialer, medizinischer, kultureller und wirtschaftlicher Faktor. Eine gute Sportpolitik kann dank ihrer integrativen und erzieherischen Komponente dazu beitragen, Sozialausgaben zu begrenzen. Der Sport ist ein individuelles und kollektives erzieherisches Mittel, das auch die Öffnung zu Europa voranbringt. Der Sport ist für einen jungen Menschen die erste Gelegenheit, sich selbst kennenzulernen und die Achtung vor dem eigenen Körper zu erlernen. Er wird ihm später erlauben zu lernen, auch einen Gegner und die Regeln des Lebens in der Gemeinschaft zu achten, seine Energie im Team ohne Unterschied nach Herkunft, Bildung, Sprache zu entwickeln und schließlich Bindungen innerhalb der Union zu knüpfen. Ohne Abkehr von dem Grundsatz der Subsidiarität sollten wir die von Frau Pack vorgeschlagenen Initiativen unterstützen, indem wir die bereits eingeleiteten Pilotaktionen fördern. Jedes EU-Land hat seine Besonderheiten. So ist oft von einem englischen Modell die Rede. Frankreich hat, was den Sport betrifft, Trümpfe, aber auch Schwachstellen, und wenn man unseren Freunden in der Union Glauben schenken darf, liegt die Tatsache, daß die Franzosen schlecht im Sport sind, vielleicht daran, daß etwa 15 % der Schüler den Sportunterricht schwänzen, obwohl es immerhin ein Pflichtfach ist. Ich wünsche mir, daß der Austausch innerhalb der Union entwickelt wird, nicht nur, um die Erfahrungen zu beobachten, sondern auch, um bestimmte Maßnahmen anzuregen, nicht etwa zu erzwingen. Abschließend würde ich mir wünschen, daß dem Sporttreiben auf dem Lande, wo der Zugang schwierig ist, besondere Aufmerksamkeit gewidmet wird. Auf dem Lande sind die Sportstätten oftmals zu weit entfernt für die Jugendlichen und bieten nur eine Sportart an. In den Dörfern, wo es an Unterhaltungsmöglichkeiten fehlt, könnte der Sport ein ausgezeichnetes Mittel sein, um die sozialen Beziehungen zwischen den Menschen zu festigen, ihnen auch helfen, einen Arbeitsplatz zu finden und zu verhindern, daß sie aus den Dörfern abwandern. In Gegenden, die mehr und mehr verlassen werden, bleibt der Sport auf diese Weise ein Punkt der Verankerung, ja auch eine Möglichkeit für die Identifikation der Bevölkerung. Ja, von unserem Dorf bis nach Europa ist der Sport ein mächtiger Faktor für Einheit und Geschlossenheit, den wir entschlossen fördern sollten. Ryynänen Mehr als 100 Millionen Bürger Europas treiben selbst Sport, und denkt man an die vielen interessierten Zuschauer, dann kann man sagen, daß der Sport in all seinen Ausprägungen eine regelrechte Volksbewegung ist. Er ist auch ein erheblicher Wirtschafts- und Beschäftigungsfaktor. Deshalb ist es seltsam, daß er im EU-Vertrag in keiner Weise erwähnt wird. Dadurch hat die EU kein Gesamtkonzept für die Sportpolitik. Beschlüsse auf vielen anderen Sektoren können sich ganz erheblich auf die Stellung des Sports auswirken. Beispiele dafür sind das Bosman-Urteil über Ablösesummen als Mobilitätshemmnisse und die soeben verabschiedete Fernsehrichtlinie, die die Einschränkung der Übertragungsrechte für wichtige Veranstaltungen zugunsten der Rechte der Bürger vorsieht. Der Sport ist natürlich in erster Linie eine nationale Angelegenheit, und die Zuständigkeit dafür liegt hauptsächlich bei der Sportbewegung und den nationalen Behörden. Trotzdem muß es möglich sein, diesen Bereich, der die Bürger sehr interessiert, auf EU-Ebene zu fördern. Durch Kooperation lassen sich die positiven Auswirkungen des Sports verstärken und die mit ihm verbundenen Probleme verringern. Meines Erachtens braucht der Sport keinen eigenen Artikel, aber es wäre logisch, ihn - gesondert genannt - in den Geltungsbereich des Kultur-Artikels aufzunehmen. So würde die Tätigkeit der Union die nationale Politik ergänzen und nicht steuern. Die Kommission sollte ein Grünbuch über den Sportsektor ausarbeiten und einen besonderen Ausschuß einsetzen, der die Strategien zur ganzheitlichen Entwicklung festzulegen hat. In der Anhörung des Kulturausschusses des Europäischen Parlaments zum Thema Sport wurde die gemeinsame Besorgnis darüber sehr deutlich, daß der Umfang der Sporterziehung für Jugendliche in den einzelnen Mitgliedstaaten abnimmt und daß sich diese verschlechterte Situation ungünstig auf die Gesundheit von Kindern und Jugendlichen auswirkt. Dieser Trend muß geändert werden. Zahlreiche neue Forschungsergebnisse bestärken die Auffassung, daß Sport und Bewegung große für eine gesunde physische und psychische Entwicklung von Kindern und Jugendlichen haben und durch nichts zu ersetzen sind. Sportvereine und Schulen müssen im Interesse der Jugendlichen besser und enger zusammenarbeiten. Bisher richtet sich das Interesse auf Unionsebene nur auf den Profisport, vor allem als wirtschaftliche Aktivität. In der Tätigkeit der EU muß der Sport jedoch in erster Linie als kulturelle, pädagogische und soziale Aktivität betrachtet werden, die zu unterstützen und zu ermutigen ist, und zwar auch durch Haushaltsmittel. Pack Frau Präsidentin, ich habe nur eine Frage. Ist es eigentlich erlaubt, daß man Stimmerklärungen abgibt, wenn man an der Abstimmung gar nicht teilgenommen hat? Mindestens zwei Drittel derjenigen, die Sie erwähnt haben, haben nicht an der Abstimmung teilgenommen. Ich meine, mir könnte es ja egal sein, aber ich finde das unanständig! Die Präsidentin Vielen Dank für den Hinweis. Wir lassen das überprüfen. Carlsson Aus Anlaß der Behauptung Packs kann ich zustimmen, daß es seltsam ist, daß Erklärungen zur Abstimmung von Personen abgegeben werden, die gar nicht anwesend sind. Da aber die Erklärungen zur Abstimmung abgegeben werden sollen, bevor die Berichte in der Kammer abschließend behandelt sind, ist es ja so, daß man schriftliche Erklärungen zur Abstimmung abgibt, wenn die Abstimmung zum Beispiel für Donnerstag mittag geplant ist. Das bringt es mit sich, wenn die Abstimmung dann mehrmals verschoben wird, daß Erklärungen zur Stimmabgabe von Kollegen vorliegen, die aus verschiedenen Gründen nicht mehr hier sind. Das beruht also nicht auf den Mitgliedern, die nicht mehr hier sind, sondern darauf, daß die Regeln etwas seltsam sind. Die Präsidentin Vielen Dank! Wir lassen das überprüfen. Tomlinson Frau Präsidentin, zur Geschäftsordnung. Sie wollen das überprüfen lassen, aber ich wüßte nicht, wie, wenn Sie gar nicht genau wissen, wer anwesend ist, um die Namen mit denen derer vergleichen zu können, die eine Erklärung zur Abstimmung abgegeben haben. Ich schlage vor, daß Sie die Anwesenheit mit einer namentlichen Abstimmung feststellen lassen, damit die Überprüfung überhaupt stattfinden kann. Pack Frau Präsidentin, ich will die Diskussion nicht verlängern, aber eine Stimmerklärung bedeutet, ich erkläre, warum ich so oder anders gestimmt habe. Wenn ich nicht gestimmt habe, kann ich auch keine Erklärung abgeben, basta! Die Präsidentin Also, wir haben zwar schon fünf Minuten Verspätung; ich könnte aber trotzdem auf Antrag von Herrn Tomlinson mit einer namentlichen Abstimmung die Anwesenheit überprüfen. Sind Sie damit einverstanden? Aelvoet Frau Präsidentin, jeder hier im Saal hat gesehen, daß einige von denen, die bei der Abstimmung zugegen waren, inzwischen ihren Platz verlassen haben. Wenn Sie das also jetzt tun wollen, ist es zu spät. Ich fürchte, dann würde ein falscher Eindruck erweckt. Bourlanges Frau Präsidentin! Ich bin ein wenig erstaunt über diesen Vorschlag. Bitte sagen Sie uns, auf welchen Artikel der Verordnung Sie sich stützen, wenn Sie eine namentliche Abstimmung verlangen, um die Anwesenheit zu überprüfen. Namentliche Abstimmungen dienen dem Zweck, sich zu vergewissern, ob die Parlamentarier in der einen oder der anderen Richtung stimmen. Mir war bis zum heutigen Tage nicht bekannt, daß die Rolle der Präsidentin darin besteht, die Anwesenden aufzurufen wie in einer Schulklasse. Die Präsidentin Es wurde der Antrag gestellt, eine namentliche Abstimmung zur Feststellung der Anwesenheit durchzuführen. Ich frage jetzt: Wollen Sie diese Abstimmung? Mit dieser Abstimmung können wir allerdings nur feststellen, wer zum jetzigen Zeitpunkt anwesend ist. (Die Mitglieder des Parlaments stimmen der Überprüfung zu, und die Präsidentin nimmt eine namentliche Abstimmung vor.) Die Zahl der Anwesenden wird im Protokoll festgehalten. Daraus kann man jedoch nicht ohne weiteres Rückschlüsse auf die Zahl der Anwesenden vor zehn Minuten ziehen. Florio Frau Präsidentin, ich möchte lediglich darauf hinweisen, daß ich, obwohl ich anwesend war, nicht an der Abstimmung teilgenommen habe, weil es meines Erachtens das erste Mal ist, daß wir in diesem Parlament über Nichts abstimmen! Über Nichts abzustimmen halte ich nicht für richtig! Worüber hätten wir abstimmen sollen? Eine Abstimmung über ein Nichts ist nicht möglich! Die Präsidentin Vielen Dank! Ich habe das vorhin schon erklärt. Wir haben nur zu einem bestimmten Zeitpunkt eine Überprüfung der Anwesenheit vorgenommen. Das wollten die Abgeordneten so. Nassauer Frau Präsidentin! Ich möchte vorsorglich darauf hinweisen, daß niemand von denen, die eine Stimmerklärung beantragt haben, legitimiert ist, eine solche abzugeben, weil erwiesenermaßen niemand von ihnen im Saal anwesend war und dies auch nicht überprüft wurde. Die beantragten Stimmerklärungen können also nicht abgegeben werden, weil auf der Grundlage von Artikel 122 unserer Geschäftsordnung die Anwesenheit - wie von Frau Pack zutreffend ausgeführt - maßgeblich ist, und die wurde nicht überprüft und wurde natürlich auch in der sogenannten namentlichen Abstimmung nicht festgestellt. Also muß diese Abstimmung ohne persönliche Erklärungen hingenommen werden. Die Präsidentin Vielen Dank, Herr Nassauer! Ich möchte nur noch einmal bestätigen, daß die Abstimmung, die wir eben vorgenommen haben, keinerlei Auswirkung auf vorhergehende Vorfälle hat. Wijsenbeek Frau Präsidentin, ich kann absolut keine Geschäftsordnungswidrigkeit feststellen. In Artikel 118 steht nämlich: " Das Ergebnis der Abstimmung wird festgehalten." Wie das geschieht, steht nicht in Artikel 118. Also, wenn Sie eine elektronische Abstimmung verlangen, und dazu sind Sie berechtigt, können Sie das mit oder ohne Namen registrieren. d'Aboville Frau Präsidentin! Während der Abstimmung über den Bericht haben Sie einige Male die Abstimmung überprüfen lassen. Da waren wir 178. Jetzt haben Sie die Anwesenden zählen lassen, und wir sind 151 oder 152. Wo sind nun wohl diejenigen geblieben, die da waren und nicht mehr da sind. Mit anderen Worten, diese Überprüfung war unnütz. Die Präsidentin Wir können jetzt nicht stundenlang darüber debattieren. Ich lasse jetzt noch vier Wortmeldungen zu, und dann beginnen wir mit der Aussprache über den Bericht von Frau Alvoet. Chichester Frau Präsidentin, ich unterstütze den Vorschlag von Herrn Tomlinson. Irgendwie muß es heute morgen bei den PPE-Fraktionsabsprachen zu den Abstimmungen einen Fehler gegeben haben. Wir scheinen unsere namentliche Abstimmung noch nicht bekommen zu haben. Einige von uns warten noch geduldig darauf. Falconer Frau Präsidentin, wir haben der Wählerschaft auf der Tribüne jetzt genug Unterhaltung geboten. Ich schlage vor, daß wir nun mit unserer Arbeit fortfahren und dieses Haus wieder ein bißchen zur Vernunft bringen. Cars Frau Präsidentin, diese Sitzung hat gezeigt, daß wir die Freitagmorgensitzungen nie ernst nehmen können. Deshalb verlasse ich jetzt den Saal. (Gemischte Reaktionen) von Habsburg Ich möchte da Herrn Cars widersprechen. Es ist unsere verfluchte Pflicht und Schuldigkeit, am Freitag hier zu sein wie an jedem anderen Tag der Woche. Wir sind dafür angestellt, hier zu arbeiten und nicht weg zu sein. Herr Cars, ich wünsche eine gute Reise, aber Sie sind kein Abgeordneter mehr. (Beifall) Artikel 366a des Vierten Lomé-Abkommens Die Präsidentin Nach der Tagesordnung folgt der Zwischenbericht (A4-0175/97) von Frau Aelvoet im Namen des Ausschusses für Entwicklung und Zusammenarbeit über den Vorschlag für einen Beschluß des Rates (KOM(96)0069 - C4-0045/97-96/0050(AVC)) über ein Rahmenverfahren zur Durchführung des Artikels 366a des IV. AKP-EWG-Abkommens. Aelvoet Frau Präsidentin, der Rat ersucht uns um Zustimmung zu einem Vorschlag für einen Beschluß über ein Verfahren zur Durchführung von Artikel 366 a des Lomé-IV-Abkommens. Am 15. April dieses Jahres hat der Ausschuß für Entwicklung und Zusammenarbeit meinen Vorschlag, gemäß Artikel 80 Absatz 3 unserer Geschäftsordnung einen Zwischenbericht zu unterbreiten, gebilligt. 1989 wurde zum ersten Mal eine Menschenrechtsklausel in den Text des Lomé-Abkommens aufgenommen. Damals wurde das Lomé-IVAbkommen unterzeichnet. Man kann sagen, daß sich dies ausgezeichnet in die neue geopolitische Konstellation einfügt, und daß die Aufnahme von Menschenrechten in internationale Verträge und ihre Durchführung seit dem Fall der Mauer stillschweigend gang und gäbe geworden sind. Schon 1991, also zwei Jahre darauf, hat der Rat eine Entschließung verabschiedet, in der es nicht nur um eine Menschenrechtsklausel, sondern auch um demokratische Prinzipien und Entwicklung ging. Seinerzeit wurde eine ausführliche Entschließung über diese drei Themen zugleich verabschiedet. Ein Jahr später wurde diese politische Absicht, eine Menschenrechtsklausel aufzunehmen, noch bei den Verhandlungen und schließlich der Verabschiedung des Vertrags von Maastricht in Artikel 130 U bestätigt. Zu dem Zeitpunkt wurde die Menschenrechtsklausel als ein Teil der allgemeinen Ziele der Entwicklungszusammenarbeit wie auch der gemeinsamen Außen- und Sicherheitspolitik betrachtet. Wir können auch ab 1992 feststellen, daß Menschenrechte und Grundsätze der Demokratie als wesentlicher Bestandteil der Außenpolitik gelten. Im Grunde konnte man eine stufenweise Entwicklung wahrnehmen, zuerst Anerkennung, Aufnahme in den Vertrag und schließlich sah man es als einen wesentlichen Bestandteil der Politik an. 1995 hat die Kommission in ihrem Dokument Nr. 216 eine Mitteilung veröffentlicht, in der nicht nur darauf hingewiesen wird, sondern sogar die Möglichkeit der unverzüglichen Aussetzung eines internationalen Vertrages vorgesehen ist, und das auch ohne Einleitung eines Verfahrens zur Beilegung der Streitigkeiten, wenn es um besonders wichtige oder dringende Sachen geht. Was den Kern der Frage im Zusammenhang mit dem Beschluß, den wir heute hier behandeln, betrifft, schlägt der Ausschuß für Entwicklungszusammenarbeit eine Reihe von Änderungen vor, das heißt einige Empfehlungen des Parlaments, die von dem abweichen, was der Rat selbst vorlegt. Zunächst wird in den Erwägungen ausdrücklich auf eine Reihe internationaler Abkommen verwiesen, die eine Möglichkeit bieten, den ganzen Begriff im weitesten Sinne anzuwenden. Zweitens hätte das Parlament gerne, daß nicht nur die Kommission eine Initiative zur Einleitung des Verfahrens ergreifen kann oder ein Mitgliedstaat, sondern daß das Europäische Parlament selbst ebenfalls ein Initiativrecht hat. Eine zweite wichtige Änderung besteht darin, daß der Ausschuß für Entwicklungszusammenarbeit die Meinung vertritt, der Rat müsse nicht einstimmig, sondern mit qualifizierter Mehrheit beschließen, und daß zudem das Parlament seine Zustimmung geben muß. Also verlangen wir Zustimmung des Parlaments zu einem mit qualifizierter Mehrheit getroffenen Beschluß. Schließlich halten wir es auch für notwendig, über die Wiederaufnahme der Hilfsleistungen, der Zusammenarbeit zu sprechen, nachdem die Kommission einen Bericht der Lage abgegeben hat, wobei der Rat wiederum mit qualifizierter Mehrheit beschließen sollte, aber nachdem das Europäische Parlament seine Zustimmung gegeben hat. Das also wäre der Kern des Vorschlags von seiten des Ausschusses für Entwicklungszusammenarbeit. Bertens Frau Präsidentin, als Verfasser der Stellungnahme des Ausschusses für auswärtige Angelegenheiten, Sicherheit und Verteidigungspolitik bin ich sehr eingenommen von dem Inhalt dieses Berichts. Frau Aelvoet sagte es selbst bereits, bescheiden wie sie ist. Ich halte diesen Bericht für einen, der weitreichende Bedeutung für die Zukunft hat. Denn endlich werden Menschenrechte und demokratische Verhältnisse zu einer Bedingung für die Zusammenarbeit gemacht. Dieser Bericht war das Resultat guten Zusammenwirkens zwischen den verschiedenen Ausschüssen und stellt den ersten Schritt auf dem Wege eines Verhandlungsvorgangs mit dem Rat dar. Dadurch, daß ein Verfahren nach Artikel 80 Absatz 3 beschlossen wurde, ist das Parlament jetzt imstande, bei einem Antrag auf Zustimmung zu einem Übereinkommen Änderungsvorschläge einzureichen, wo normalerweise nur die Möglichkeit besteht, ja oder nein zu sagen, und keinerlei Spielraum für Änderungsanträge gegeben ist. Die Änderungsvorschläge sind notwendig, obwohl der Vorschlag der Kommission an sich schon einen Fortschritt darstellt. Es geht hier um einen Verfahrensvorschlag, mit dem festgelegt werden soll, wie man vorzugehen hat, wenn sich einer der Partner des Lomé-Abkommens nicht an wesentliche Teile dieses Vertrages hält. Wesentliche Bestandteile des Lomé-Abkommens sind Demokratie, Menschenrechte und Rechtsstaatlichkeit. Die Entscheidung über eine Aussetzung der Zusammenarbeit muß selbstverständlich auf eindeutigen Kriterien beruhen, und die Verfahren müssen auch für die Partnerstaaten durchschaubar und glaubhaft sein. Grundsätzlich begrüßt der Ausschuß für auswärtige Angelegenheiten, Sicherheit und Verteidigungspolitik den Vorschlag der Europäischen Kommission, die Anwendung der sogenannten Demokratieklausel als Teil des Verfahrens vorzuschreiben. Klarheit und Durchschaubarkeit sind wesentliche Faktoren einer guten Menschenrechts- und Außenpolitik. Unsere Partner - das habe ich schon gesagt, in diesem Fall die Lomé-Staaten - haben ein Anrecht darauf zu wissen, woran sie sind. Dialog vor dem Erlaß von Sanktionen gehört nun einmal zu den partnerschaftlichen Grundsätzen und ist zudem ein wirksameres Mittel. Durchschaubarkeit bedeutet auch Klarheit über die Kriterien, aufgrund derer die Zusammenarbeit ausgesetzt wird. Darüber schweigt der Kommissionsvorschlag. Dieses Manko muß das Parlament ergänzen. Die Handhabung der Menschenrechte, Grundsätze der Demokratie und der Rechtsstaatlichkeit verdient, wie in den Änderungsanträgen vorgeschlagen, alle Unterstützung. Ich frage mich, ob ich dem nicht während der Verhandlungen mit dem Rat noch die Achtung der Unverletzbarkeit des Territoriums von Drittländern als Kriterium hinzufügen sollte. Was die Entscheidungsbildung selbst betrifft, so begrüßt der Ausschuß für Außenwirtschaftsbeziehungen den Vorschlag der Europäischen Kommission, daß die endgültige Entscheidung im Rat mit qualifizierter Mehrheit getroffen werden sollte. Wir haben schon zu oft in der Union erlebt, wie die wirtschaftlichen Interessen eines Staates oder einer kleinen Anzahl Staaten politischen Erwägungen im Hinblick auf die Menschenrechte vorgezogen wurden. Einstimmige Beschlüsse führen zur Ohnmacht in Europa, wie wir schon allzu oft feststellen konnten. Mehrheitsentscheidungen an sich reichen jedoch nicht aus. Der Ausschuß für Außenwirtschaftsbeziehungen befürwortet ein Zustimmungsrecht für das Parlament, wenn es um Aussetzung der Zusammenarbeit im Rahmen von Lomé geht. Es ist für uns inakzeptabel, daß eine Zusammenarbeit, die mit Zustimmung des Parlaments begonnen wurde, ohne jegliche Einbeziehung des Europäischen Parlaments ausgesetzt werden kann. Der Ausschuß für Außenwirtschaftsbeziehungen fordert außer der Zustimmung zur Inkraftsetzung auch die Zustimmung bei der Aussetzung der Zusammenarbeit im Rahmen der Lomé-Abkommen. Ein weiteres Manko im Vorschlag der Kommission betrifft die Regelung des Verfahrens bei der Beendung einer Unterbrechung. Darüber hat die Kommission überhaupt nichts gesagt. Dennoch bedarf es einer vernünftigen Regelung darüber, die sogar dringend erforderlich ist. Wir wollen doch nicht jede zeitweilige Aussetzung zu einer endgültigen machen. Eine zeitweilige Aussetzung muß sich berichtigend auswirken und, an die bereits erwähnte Logik des Zustimmungsrechts anknüpfend, ist der Ausschuß für Außenwirtschaftsbeziehungen der Meinung, daß auch die Beendigung einer Aussetzung vom Rat mit qualifizierter Mehrheit beschlossen werden sollte, nachdem die Kommission dies vorgeschlagen und das Europäische Parlament seine Zustimmung erteilt hat. Der Ausschuß für Außenwirtschaftsbeziehungen hofft, daß die Plenarversammlung dieses Hauses die vorgeschlagenen Änderungsanträge zu dem Bericht unterstützen wird. Sie werden dazu beitragen, den Kommissionsvorschlag abzurunden und den Betroffenen mehr Klarheit bieten. Die gegenwärtige Praxis, im ad hoc-Verfahren beim Rat zu beschließen, ohne sich mit den betroffenen Parteien zu beraten, sollte aufgegeben werden. Die Union hat bis auf wenige Einzelfälle einen guten Ruf in bezug auf die Menschenrechtspolitik. Sie hat zumindest die Absicht, eine gute Politik zu führen. Die Union ist namentlich auf Veranlassung dieses Hauses fortwährend auf der Suche nach Methoden, um ihre Politik erfolgreicher und durchschaubarer zu machen. Die Menschenrechtsklausel war bereits ein Fortschritt, eins der großen Probleme dabei lag jedoch in dem Mangel einer eindeutigen Anwendung sowohl im Hinblick auf das Verfahren als auch den Inhalt. Der heutige Vorschlag ist der erste Schritt auf dem Wege einer solchen Klarstellung, und ich hoffe, daß der Rat unsere Vorschläge unterstützen wird. Zum Schluß, Frau Präsidentin, finde ich es sehr wichtig, hier zu sagen, weshalb ich mir das auch bis zum Schluß aufgespart habe, daß ein derartiges Aussetzungsverfahren nicht nur auf die AKP-Staaten anwendbar sein sollte. Diese Struktur sollte meines Erachtens ein Vorbild für alle Abkommen mit anderen Staaten sein. Alle Abkommen sollten derartige Aussetzungsvorkehrungen enthalten. Je länger wir damit warten, desto mehr kann man uns Diskriminierung zum Vorwurf machen. Und gerade das sollten wir vermeiden, wenn es darum geht, für Achtung der universellen Menschenrechte zu sorgen. Smith Frau Präsidentin, die Berichterstatterin hat den Hintergrund zu diesem Zwischenbericht sehr angemessen dargestellt, und ich will dazu nicht weiter ins Detail gehen; sie hat da hervorragende Arbeit geleistet. Ich möchte über die Vorstellungen sprechen, die wir in erster Linie im Sinn hatten, als wir uns im Ausschuß für Außenwirtschaftsbeziehungen damit befaßten, sowie über die Empfehlungen, die wir beschlossen haben. Als allererstes fordern wir die Kommission auf, in das vorgeschlagene Verfahren die verschiedenen Schritte einzuarbeiten, die bei einer Prüfung der Rücknahme von Lomé-Handelspräferenzen anwendbar sein sollten, entsprechend der Aussetzung der Handelsvorteile, beispielsweise des Allgemeinen Präferenzsystems. Das stimmt sehr mit dem überein, was auch Herr Bertens gefordert hat: daß wir ein gewisses Maß an Kontinuität und Bewertungskriterien für die Einhaltung einiger allgemeiner Grundsätze brauchen, damit wir nicht einer willkürlichen Behandlung beschuldigt werden. Wir fordern insbesondere auch die Einbeziehung von Artikeln, die - im Falle einer Rücknahme von LoméHandelspräferenzen - folgendes angeben: die Umstände, wonach die Lomé-Handelsbestimmungen zurückgenommen werden können, den damit zusammenhängenden Konsultationsprozeß, Dauer und Ausmaß der Prüfung seitens der Kommission, Modalitäten für den endgültigen Vorschlag der Kommission an Rat und Parlament über die Aussetzung der Lomé-Handelsbestimmungen für das betreffende Land. Ferner unterstützen wir voll und ganz den Vorschlag der Kommission, daß Ratsentscheidungen über eine Aussetzung gemäß Artikel 366 a mit qualifizierter Mehrheit zu treffen sind, und fordern nachdrücklich, daß das Parlament im Dringlichkeitsverfahren erneut konsultiert wird, wenn der Rat dem Grundsatz der qualifizierten Mehrheit für das vorgeschlagene Verfahren nicht zustimmen sollte. Wir ersuchen den Rat und die Kommission, die erforderliche Transparenz und Kohärenz bei Rücknahmemaßnahmen gegenüber den einzelnen AKP-Ländern sicherzustellen und zu gewährleisten, daß die AKP-Länder im Vergleich zu den anderen Kooperationspartnern der Europäischen Union gleichbehandelt werden. Wir fordern die Kommission und den Rat auf, das Europäische Parlament in allen Fällen einer Aussetzung gemäß Artikel 366 a frühzeitig einzubeziehen, und vertreten die Auffassung, daß die Präsenz des Europäischen Parlament während der Konsultationsphase wesentlich ist. Zwei wichtige Punkte unserer Diskussion im Ausschuß möchte ich noch einmal wiederholen: Der eine war, daß Ratsentscheidungen nur mit qualifizierter Mehrheit getroffen werden sollten und, falls der Rat dem nicht zustimmen sollte, das Parlament unverzüglich wieder konsultiert werden sollte; zweitens sollte das Parlament in allen Fällen einer Aussetzung zum frühestmöglichen Zeitpunkt einbezogen werden. Ich wäre der Kommission dankbar für eine Bestätigung, daß das geschehen wird. Liese Frau Präsidentin, meine sehr verehrten Damen und Herren! Die EVP-Fraktion unterstützt den vorliegenden Bericht. Wir halten die Menschenrechtsklausel für eine sehr wichtige Klausel im Sinne der Menschen in den betroffenen Ländern, denn es geht ja nicht darum, die Menschen zu bestrafen, sondern die Regierungen, die die Menschenrechte der Bürger verletzen. Deswegen ist es also kein Akt gegen die betroffenen Länder, sondern gegen die Regierungen, die die Menschenrechte verletzen, wenn wir das Lomé-Abkommen in dem Bereich aussetzen. Es ist richtig, daß die Europäische Union da immer noch mit zweierlei Maß mißt und immer noch nicht ganz konsequent ist. Ich teile aber nicht die Auffassung derjenigen, die sagen, daß die AKP-Staaten da grundsätzlich schlechter dran sind als andere, sondern es ist vielmehr so, daß leider häufig geopolitische und wirtschaftliche Erwägungen eine Rolle spielen. Da kommt es eben nicht darauf an, ob ein Land AKP-Mitglied ist oder nicht, sondern darauf, ob ein Mitgliedstaat bestimmte Interessen hat. Dies müssen wir endlich überwinden. Wir müssen eine konsequente Menschenrechtspolitik betreiben und alle mit dem gleichen Maß messen! Van Bladel Herr Präsident, soweit ich es beurteilen kann, soll der Zwischenbericht der Kollegin Aelvoet zweierlei zugute kommen. Einmal den Menschenrechten in den AKP-Staaten und zweitens dem Mitspracherecht und der Autorität dieses Parlaments in diesem Zusammenhang. Durch die Ereignisse der letzten zwei Jahre in Afrika ist wohl ein jeder davon überzeugt, daß eine Aussetzung der Entwicklungshilfe oftmals eine dringend erforderliche und häufig unvermeidliche, wenn auch nicht immer wirksame Maßnahme darstellt. Dennoch kann man wohl im allgemeinen sagen, daß in Ländern, wo die Achtung der Menschenrechte ernst genommen wird, auch der Anspruch auf Entwicklung im weiteren Sinne bessere Aussichten hat. Man muß in aller Ehrlichkeit zugeben, daß die Klausel über die Achtung der Menschenrechte schon seit geraumer Zeit einen sehr wichtigen Bestandteil des Lomé-Abkommens darstellt. Aber es sollte nicht so sein, daß wir die AKP-Staaten in der Praxis strenger beurteilen, nur weil dieser Aspekt in den Verträgen mit anderen Drittstaaten erst später eingeführt worden ist. Der verfahrensmäßige Vorschlag von Frau Aelvoet sollte sich auf klare Kriterien stützen. Außerdem sollten die Länder, die davon betroffen sind, Klarheit verlangen können. Ein Fortschritt sollte darin bestehen, daß die Entscheidungsbildung mit qualifizierter Mehrheit im Rat und mit Zustimmung des Parlaments stattfindet. Der Zwischenbericht von Frau Aelvoet, meiner sehr geschätzten Kollegin, die immer für die Menschenrechte eintritt, fügt sich ausgezeichnet in den Rahmen der Regierungskonferenz ein. Schließlich kann ich mich vollständig der Ansicht des Kollegen Bertens anschließen, daß die von Frau Aelvoet vorgeschlagene Vorgehensweise auch auf alle anderen Abkommen mit Drittländern angewandt werden sollte. Meine Fraktion befürwortet den Vorschlag von Frau Aelvoet voll und ganz. Hory Frau Präsidentin, der Bericht von Frau Aelvoet ist ein guter Anlaß, unsere Prinzipien mit unseren Gesten, unsere Worte mit unseren Taten in Übereinstimmung zu bringen. Von Anfang an gründet sich die Zusammenarbeit zwischen der Europäischen Union und den AKP-Staaten auf die Achtung der Menschenrechte und der Freiheiten. Wie aber die tagtägliche Realität zeigt, ist diese Grundlage leider nur theoretischer Art. So schlägt man uns nun viele Jahre nach Beginn dieser Zusammenarbeit Maßnahmen vor, die die Hilfe an Bedingungen knüpfen, oder besser, die es uns ermöglichen, dort, wo wir bereits traditionell helfen, unsere Hilfen auszusetzen, wenn allzu schwere Verletzungen der Menschenrechte und der individuellen Freiheiten in den durch die Hilfe begünstigten Ländern festgestellt werden. Hinzu kommt, daß diese Vorschläge nicht allzu bindend sind, denn es ist ein Konzertierungsverfahren vorgesehen, das einen Dialog mit dem Land ermöglicht, gegen das eine Sanktion ergriffen werden soll. Ich sehe also bei dem vorgeschlagenen Instrumentarium nur Vorteile, zumal es dank der Arbeit von Frau Aelvoet und des Ausschusses für Entwicklung und Zusammenarbeit verbessert wurde. Dem Geist der Änderungen von Frau Aelvoet zu dem uns vorliegenden Vorschlag stimmen wir voll und ganz zu. Ich meine insbesondere die Änderungen, die vorsehen, die Initiative des Aussetzungsverfahrens mit dem Parlament zu teilen und Entscheidungen des Rates nach dem Grundsatz der qualifizierten Mehrheit zu treffen, denn wenn Einstimmigkeit erforderlich ist, so kenne ich Fälle, wo ein einziges Land, das vielfach übrigens mein eigenes Land ist, das gesamte Instrumentarium blockieren würde, das wir einsetzen wollen. Andererseits konnten wir Frau Aelvoet nicht folgen, als sie eine detaillierte Auflistung der Rechte vorschlagen wollte, deren Verletzung eine Aussetzung der Hilfe zur Folge hätte, denn unserer Auffassung nach sollte man doch den unterschiedlichen Situationen der Empfängerländer stärker Rechnung tragen. Schließlich möchte ich die Aufmerksamkeit unseres Parlaments auf einen Änderungsvorschlag unseres ehemaligen Kollegen Bernard Kouchner lenken, der uns aufforderte, die gebotene Zurückhaltung walten zu lassen, ehe wir zum Mittel des Embargos oder der Blockade greifen, denn wir konnten feststellen, daß diese Sanktionen zu Lasten der Völker gehen, während wir doch die Regierenden bestrafen wollen. Der Rat sollte sich mit den ihm vorgelegten Änderungsvorschlägen zu dem Text befassen. Meiner Meinung nach hätten, wenn wir in der Vergangenheit ein solches Instrumentarium angewandt hätten, so manche Tragödien in Afrika vermieden werden können. Letztlich scheint mir, daß wir, um in unserem Vorgehen in dieser Frage wirklich konsequent zu sein, vorschlagen sollten, diese Mechanismen für Vorbedingungen auch auf die bilaterale Zusammenarbeit zwischen den Mitgliedstaaten der Europäischen Union anzuwenden. Aelvoet Frau Präsidentin, ich möchte in dieser letzten Minute zweierlei zur Sprache bringen. In der Praxis zeigt sich tatsächlich, daß die Union in ihrem Auftreten gegenüber AKP-Staaten und nichtAKP-Staaten Diskriminierung an den Tag legt. Den AKP-Staaten gegenüber ist das Auftreten sehr viel leichter, als wenn es sich um nicht-AKP-Staaten handelt; mit einer Ausnahme: Birma. Zweitens wird in der Praxis ein großer Unterschied zwischen mächtigen und reichen AKP-Staaten und den anderen gemacht. Folglich sehen wir, daß bei Gambia und Niger schnell eingegriffen wird, wogegen man im Fall von Nigeria sehr lange zögert. Schließlich - und das wäre meine letzte Bemerkung - habe ich meine Änderungsanträge, die seinerzeit keine Zustimmung im Ausschuß fanden, zurückgezogen. Sie scheinen jetzt doch wieder vorzuliegen. Also schlage ich nur das vor, worauf wir uns im Ausschuß für Entwicklungszusammenarbeit geeinigt haben, weil der Punkt, ob im Fall einer Sanktionspolitik nicht eventuell zwischen politischen und bürgerlichen Rechten, zwischen sozialen und wirtschaftlichen Rechten unterschieden werden sollte, auch bei denen umstritten ist, die Untersuchungen über das Thema Menschenrechte anstellen. Ich halte es für ratsam, erst eine politische Erklärung darüber abzugeben, wenn mehr Klarheit herrscht. Deshalb habe ich diese Änderungsanträge auch vor der Plenarversammlung zurückgezogen. Das hat die Verwaltung offenbar nicht beachtet. Gradin Frau Präsidentin! Die Kommission hat mit Interesse den Zwischenbericht des Mitglieds Aelvoet über Artikel 366a des Übereinkommens von Lomé zur Kenntnis genommen, ebenso die Stellungnahmen des REX-Ausschusses und des Ausschusses für Auswärtige Angelegenheiten. Die Kommission teilt die Ansicht, daß eine konsequente und koordinierte Betrachtungsweise notwendig ist, wenn es um Menschenrechte, demokratische Prinzipien und Rechtssicherheit geht. Wir werden deshalb in Kürze dem Rat und dem Parlament eine Nachricht zukommen lassen, in welcher wir klarstellen, welche Begriffe gelten sollen, und in der wir eine besser strukturierte Verhaltensweise vorschlagen. Im Vorschlag der Kommission geht es um das eigentliche Beschlußverfahren in der Europäischen Union. Das ändert nichts und kann nichts an dem Verfahren ändern, das in Artikel 366a der Vereinbarung von Lomé festgelegt ist. Es ist wichtig, dies noch einmal zu betonen. Ein Teil der Änderungen, die der Ausschuß für Auswärtige Angelegenheiten vorschlägt, würde die Formulierungen des Artikels 366a sinnlos machen. Das gilt für die Vorschläge über die Zustimmung jedes Landes im Verfahren, besonders, bevor der betreffende Staat zur Konsultation eingeladen wird, und bevor Maßnahmen ergriffen oder aufgehoben werden. Der Artikel schlägt vor, daß geeignete Maßnahmen in eiligen Situationen sofort durchgeführt werden, oder falls ein Land die Konsultation verweigert. Es wird auch gesagt, daß solche Maßnahmen, ich zitiere, " aufgehoben werden sollen, sobald die Gründe für ihre Durchführung nicht mehr vorliegen" . Es wäre nicht möglich, Regeln mit einem solchen langwierigen und schwierigen Verfahren durchzuführen, wie der Ausschuß dies vorschlägt. Es würde auch gegen die üblichen Verfahrensweisen verstoßen, wie der Vertrag sie vorsieht. Es ist andererseits natürlich angemessen, näher zu untersuchen, welche Rolle das Parlament spielen soll, wenn es um die Realisierung der Sanktionsklausel geht, d. h. um das, was im Text non-executive clause genannt wird. Die Kommission ist sofort bereit zu untersuchen, wie sie durchgeführt werden könnte. Die Präsidentin Vielen Dank, Frau Gradin! Die Aussprache ist geschlossen. Wir kommen nun zur Abstimmung. (Das Parlament nimmt den Entschließungsantrag an.) Dury Frau Präsidentin, geben Sie mir bitte noch einige Sekunden. Ich habe natürlich für den Vorschlag von Frau Aelvoet gestimmt, möchte aber allen Kollegen, die dafür gestimmt haben, sagen, daß man die Menschenrechtspolitik gegenüber den AKP-Staaten nicht von der Außen- und Sicherheitspolitik der Europäischen Union trennen kann. Ich bin wirklich der Meinung, daß die Menschenrechtsproblematik mit unserer politischen Haltung gegenüber diesen Staaten in Zusammenhang steht. Ich möchte den Kollegen, die für den Vorschlag von Frau Aelvoet gestimmt haben, vorschlagen, daß in Fragen der Außen- und Sicherheitspolitik im Rat mit qualifizierter Mehrheit und nicht mit Einstimmigkeit entschieden wird. Es gibt hier manchmal recht widersprüchliche Abstimmungen. Gestern haben einige Kollegen unsere Position zur Entscheidung mit qualifizierter Mehrheit bei Fragen der Außen- und Sicherheitspolitik abgelehnt. Diese Entscheidung mit qualifizierter Mehrheit ist aber erforderlich, wenn wir in der Frage der Verteidigung der Menschenrechte geschlossen auftreten wollen! Kontrolle mariner Biotoxine Die Präsidentin Nach der Tagesordnung folgt die Aussprache über den Bericht (A4-0177/97) von Herrn Macartney im Namen des Ausschusses für Fischerei über den Vorschlag für eine Entscheidung des Rates (KOM(96)0464 - C4-0547/96-96/0234(CNS)) zur Änderung des Anhangs der Entscheidung 93/383 des Rates vom 14. Juni 1993 über die Referenzlaboratorien für die Kontrolle mariner Biotoxine. Macartney Frau Präsidentin, ich möchte gern der Arbeit, die das ausgezeichnete Torry-Referenzlaboratorium in Aberdeen in Schottland geleistet hat, Anerkennung zollen. Ironischer- und merkwürdigerweise war dafür nicht der Schottlandarm der britischen Regierung, sondern das englische Landwirtschaftsministerium zuständig. Das Laboratorium genoß einen ganz hervorragenden Ruf und europaweite Anerkennung. In der Tat hatte das Torry-Referenzlaboratorium beim zuständigen Ministerium die besten Referenzen, was gemeinsam mit der Europäischen Kommission finanzierte Projekte anging. Es war ein Laboratorium von europäischer Bedeutung. Zum Dank dafür wurde es geschlossen. Es waren reine Kostengründe, die das Ministerium unter der vorigen Regierung zu der Entscheidung veranlaßten, die Tätigkeit hauptsächlich in den Süden der schottischen Grenze zu verlagern und das Nahrungsmittelforschungsinstitut von Torry zu schließen. Natürlich waren die Betroffenen entsetzt. Auch von der Europäischen Kommission wurde Sorge geäußert, und ich bin dankbar für diese Unterstützung. Dieses Laboratorium nahm in der Forschung, beispielsweise über Salmonellen, E. Coli 0157 und Botulismus, eine Spitzenposition ein, und angesichts der Sorge um die öffentliche Gesundheit, die im Moment sehr real ist, hätte gerade diese Art von Laboratorium gefördert werden müssen, anstatt geschlossen zu werden. Wir Ortsansässigen - ich vertrete diesen Wahlkreis in Schottland - waren entsetzt über die Behandlung, die man ihm zuteil werden ließ. Als ich seinerzeit versuchte, das Thema anzusprechen, wurde mir gesagt, es hätte nichts mit dem Europäischen Parlament zu tun, und ich wurde kritisiert dafür. Wirklich sehr faszinierend für Kenner des parlamentarischen Verfahrens ist, daß dann plötzlich die Rechtsgrundlage geändert wird und wir ein Jahr später, als das Laboratorium bereits geschlossen ist und sich am Ergebnis nichts mehr ändern läßt, zu hören bekommen: " Oh ja, das Europäische Parlament hätte einbezogen werden sollen." Im vergangenen Monat wurde mir mitgeteilt, daß die Rechtsgrundlage geändert würde, und so kam die Sache am Montag dieser Woche in den Ausschuß für Fischerei. In allerletzter Minute sagte man uns: " Doch, Sie hatten sehr wohl Anspruch darauf, konsultiert zu werden, das Parlament ist mit zuständig dafür." Das macht die ganze Angelegenheit noch relevanter, als es vielleicht das Schicksal eines einzelnen Laboratoriums in einem bestimmten Teil von Europa ist. Das Laboratorium wurde in alle vier Winde zerstreut. Einige seiner Forscher wurden runter nach York versetzt, andere nach Norwich. Sie mußten entweder nach England gehen oder haben, in manchen Fällen, ihren Arbeitsplatz ganz verloren. Ich bin froh, sagen zu können, daß wenigstens etwas von der Forschungsarbeit nach einer sehr breiten Protestkampagne in dem Gebiet gehalten werden konnte und jetzt fünf verschiedene Einrichtungen in Aberdeen einen Teil der Tätigkeit des Laboratoriums übernommen haben. Ich würde gern denken, daß der Geist von Torry weiterlebt, auch wenn dieser Fall ein Beispiel dafür ist, wie Mitgliedstaaten den Subsidiaritätsgrundsatz mißbrauchen können, indem sie einfach sagen: " Das ist unsere Entscheidung, steckt Eure Nase nicht da rein!" Ich meine in der Tat, daß diese zu der Art von Entscheidungen gehört, bei denen das Parlament in Zukunft einbezogen werden sollte. Doch das ist jetzt Vergangenheit, und ich möchte schließen, indem ich dem Laboratorium für all seine Arbeit Anerkennung ausspreche. Der Bedarf für solche Arbeit auf kooperativer Basis wird auch in Zukunft weiterbestehen, nicht nur in Schottland, sondern in ganz Europa. McMahon Frau Präsidentin, dies ist ein sehr technischer, aber wichtiger Bericht, denn wir befassen uns mit der Frage der Sicherheit und Hygiene von Lebensmitteln. Erst in den letzten paar Monaten haben Wissenschaftler in Deutschland eine seltsame Veränderung im Lachs gefunden. Eine niederländische Zeitung veröffentlichte letzten Monat einen Artikel, in dem es hieß: erst das wahnsinnige Rind, jetzt der wahnsinnige Lachs. Angeblich wurde im Lachsgehirn eine Veränderung gefunden, die jener gleicht, die die BSE-Tragödie verursacht hat. Deshalb ist es wichtig, daß wir Institute wie das Torry-Institut behalten und daß wir für die Lebensmittelhygiene bei Fisch den höchstmöglichen Standard sicherstellen. Das Torry-Institut ist ein sehr gutes Forschungsinstitut. Wie Herr Macartney sagte, wurde es das Opfer wilder Kürzungen von seiten der Tory-Regierung. Es wurde auch Opfer der Privatisierung. Man hat ein Privatunternehmen gegründet, das sich um die Forschungsaspekte für die Fischerei kümmert. Es gab wegen dieser Schließung unter den Parlamentariern aller politischen Fraktionen einen gewaltigen Krach in Schottland. Die ganze Gemeinde im Nordosten Schottlands war erzürnt darüber. Ich bin sehr froh, daß die Kommission jetzt die Rechtsgrundlage ändert, so daß der Ausschuß für Fischerei künftig in Diskussionen dieser Art einbezogen wird. Besonders wenn wir es mit Mitgliedstaaten zu tun haben, wird der Ausschuß für Fischerei um Stellungnahme gebeten werden. Es gibt auch ein Problem mit der Transparenz. Wir können mehr Transparenz nur erreichen, indem wir einbezogen werden. Die Fraktion der Sozialdemokratischen Partei Europas ist sehr dankbar, daß die Rechtsgrundlage geändert wird. Wir hoffen, in Zukunft eine gewinnbringende Zusammenarbeit mit dem Fischerei-Kommissar in Angelegenheiten wie dieser hier zu haben. Ich unterstütze diesen Bericht im Namen der Fraktion der Sozialdemokratischen Partei Europas. Langenhagen Herr Präsident! In der Tat: Jetzt hat die BSE-Krise ihre Schatten auch auf die Fischerei geworfen, diesmal allerdings im positiven Sinn. Jacques Santer, unser Kommissionspräsident, hat im Februar dieses Jahres vor dem Europäischen Parlament als Reaktion auf die eben erwähnte BSE-Krise zugesichert, daß zukünftig veterinärrechtliche Entscheidungen im Rahmen des Verfahrens der Mitentscheidung getroffen werden. Die Kommission hat sich damit gegenüber dem Parlament verpflichtet, für Vorschläge, die die öffentliche Gesundheit betreffen, das in Artikel 101a des Maastrichter Vertrages vorgesehene Mitentscheidungsverfahren auch anzuwenden. Dieses Verfahren findet jetzt in der Tat erstmalig Anwendung bei der Richtlinie, die sich auf Hygiene und Gesundheitsvorschriften im Fischereibereich bezieht, hier insbesondere auf die Kontrolle mariner Biotoxine bei der Erzeugung und Vermarktung lebender Muscheln und von Fischereierzeugnissen. Vielleicht haben wir es hier mit einem Präzedenzfall zu tun, mit dem die Mitentscheidung zum hauptsächlichen Beschlußverfahren auch in der Fischerei wird. Das ist jedenfalls unsere Forderung an die Regierungskonferenz zur Weiterentwicklung der Maastrichter Verträge. In Amsterdam werden sich die 15 EU-Regierungen dem jetzt sicher nicht mehr verschließen können. Zum Inhalt des Berichts: Der Vorschlag sieht zwei Entscheidungen vor. Erstens, die Durchführung der Hygienevorschriften für die Erzeugung und Vermarktung der erwähnten lebenden Muscheln bzw. von Fischereierzeugnissen. Dafür muß jeder Mitgliedstaat ein nationales Referenzlaboratorium benennen, das insbesondere für die Kontrolle mariner Biotoxine zuständig ist. Dem ist in Großbritannien nun doch endlich wieder entsprochen worden. Zweitens, die Kommission schlägt vor, den Verfahrensprozeß in solchen Fragen zu vereinfachen. Sie wird zukünftig das Parlament nur noch informieren, wenn lediglich eine Änderung der Adresse der nationalen Referenzlaboratorien von einem Mitgliedstaat gewünscht wird. Das ist ein Selbstgänger, meine ich. Der Fischereiausschuß hat dem dann auch einstimmig zugestimmt, solange das Grundprinzip nicht gefährdet ist, nämlich derartige Laboratorien in einem Mitgliedstaat grundsätzlich vorzuhalten. Ich muß ergänzend hinzufügen, daß das Vorgehen, für das Großbritannien sich hier entschieden hat, dem Verfahren grundsätzlich widerspricht. Ich verstehe die Enttäuschung meiner Kollegen, bin aber dennoch froh, daß nach beharrlichen Verhandlungen doch noch eine gute Lösung - wie ich hoffe - gefunden wurde. Provan Herr Präsident, ich bin froh, daß wir Herrn Macartneys Bericht heute behandeln. Er wirft eine sehr wichtige Frage auf. Warum dachte die Kommission ursprünglich nicht daran, den Regierungen der Mitgliedstaaten die Möglichkeit einzuräumen, die verschiedenen wissenschaftlichen Einrichtungen, die anerkannt werden sollten, zu verändern? Es scheint mir außergewöhnlich, daß es in ihrem ursprünglichen Vorschlag keine Bestimmung gab, die vorsah, eine derart geringfügige, einen Mitgliedstaat betreffende Änderung ohne ein vollständiges Konsultationsverfahren vorzunehmen. Dies vorausgeschickt, erkenne ich an, was Herr Macartney und Herr McMahon gesagt haben: daß die Änderung den Betroffenen in Schottland eine ganze Menge Ärger und Probleme mit Umzug und Arbeitsplatzwechsel gebracht hat. Als Vorsitzender eines Teils einer Organisation, die einige Mitarbeiter der ehemaligen Torry Research Station übernehmen mußte, gebe ich mein Interesse und damit meine Befangenheit in dieser Sache bekannt. Meine Hauptsorge ist - und ich frage mich, ob wir dazu von der Kommission irgendwann Antwort bekommen -, wie sich die neuen, vom Kommissionspräsidenten angekündigten Vorkehrungen für Lebensmittelsicherheit und die Überwachung der Lebensmittelsicherheit zu anderen Teilen und anderen Einrichtungen in der Europäischen Gemeinschaft verhalten werden. In welcher Beziehung wird diese neue Lebensmittelagentur zu der Einrichtung stehen, bei der es sich durchaus um eine neue Agentur für Lebensmittelstandards im Vereinigten Königreich handeln könnte? Welche Kontrolle wird sie über Einrichtungen wie die Torry Research Station haben, die jetzt auf drei oder vier verschiedene Agenturen verstreut ist? Die Verbindung zwischen der Europäischen Gemeinschaft und den Mitgliedstaaten wird für die Zukunft von entscheidender Bedeutung sein, und wir wissen immer noch nicht, wie sich diese Beziehung gestalten soll. Gradin Herr Präsident! Ich möchte zunächst dem Berichterstatter, dem Mitglied Macartney, und dem Fischereiausschuß für die positive Stellungnahme zum Vorschlag der Kommission danken. Wie gesagt wurde, hat die Kommission dem Parlament gegenüber eine Verpflichtung übernommen, nämlich die Änderung der Rechtsgrundlage aller Vorschläge in bezug auf Volksgesundheit von Artikel 43 zu Artikel 100a. Aus demselben Anlaß übergab die Kommission dem Parlament einen neuen Vorschlag, nämlich KOM(97)/0210, in dem Titel und Inhalt dementsprechend geändert worden waren. Ich freue mich feststellen zu können, daß der Ausschuß am Montag die geänderten Vorschläge der Kommission schnell annehmen konnte. Als Antwort auf die Frage, auf welche Weise wir ansonsten das Versprechen erfüllen werden, das Präsident Santer dem Parlament gegeben hat, möchte ich sagen, daß wir natürlich bei jeder Gelegenheit an den Vorschlägen weiterarbeiten werden, um unsere Versprechen zu erfüllen. Der Präsident Die Aussprache ist geschlossen. Wir kommen nun zur Abstimmung. (Das Parlament nimmt den Entwurf der legislativen Entschließung an.) Mandat der Beratergruppe für Fragen der Ethik in der Biotechnologie Der Präsident Nach der Tagesordnung folgt die Aussprache über die mündliche Anfrage (B4-0348/97) von Herrn De Clercq im Namen des Ausschusses für Recht und Bürgerrechte zur Verlängerung des Mandats der Beratergruppe für Fragen der Ethik in der Biotechnologie. Ich habe gemäß Artikel 40 der Geschäftsordnung zwei Entschließungsanträge erhalten. Die Abstimmung findet im Anschluß an die Aussprache statt. Gebhardt Herr Präsident, liebe Kolleginnen und Kollegen, liebe Frau Kommissarin Gradin! Wir alle wissen, daß die Biotechnologie ein großes Potential zum Nutzen der Menschheit in sich birgt. Allerdings ereilen uns Nachrichten, die bezeugen, daß dieses Potential mit großen Risiken verbunden ist und erhebliche ethische Fragen aufwirft, sei es das Klonen von Schafen, oder die Nachricht, daß ein britischer Arzt in Saudiarabien Paaren gezielt ein Kind männlichen Geschlechts anbieten möchte, sei es eine Sekte in der Schweiz, die für viel Geld das Klonen von Babys und Kindern propagieren möchte. Diese kleine Anzahl von Meldungen zeigt, welche ethischen Fragen damit verbunden sind und aufgeworfen werden. Sie sind Beweis genug dafür, daß es absolut notwendig ist, daß wir eine Beratergruppe für ethische Fragen haben. Zum 31. Juli 1997 endet das Mandat der Beratergruppe für Ethikfragen der Europäischen Kommission. Das war für uns im Ausschuß für Recht und Bürgerrechte natürlich Anlaß, uns Gedanken darüber zu machen, wie es danach weitergehen wird. Deswegen stellen wir diese Fragen: Plant die Kommission eine Verlängerung des Mandats dieser Beratergruppe? Wenn ja, wird die Gruppe in ihrer jetzigen Zusammensetzung und mit ihrer derzeitigen Funktion und Struktur beibehalten, oder beabsichtigt die Kommission eine Änderung des Mandates dieser Beratergruppe? Das wäre, muß ich sagen, wünschenswert. In welcher Form und mit welchem Ziel soll die Prüfung von Fragen der Ethik in Zukunft organisiert werden, falls die Kommission eine Änderung des Mandats plant? Ich darf das noch hinzufügen: Wie schnell wird dies geschehen? In welcher Form beabsichtigt die Kommission, das Europäische Parlament an der Planung einer Einrichtung für die Prüfung von Fragen der Ethik auf der Ebene der Europäischen Union zu beteiligen? Ich bin sehr gespannt auf die Antworten, die uns die Frau Kommissarin geben wird, und werde dann in der Debatte vielleicht noch einmal entsprechend reagieren. Ich denke, es ist bei der Wichtigkeit dieser Sache nicht notwendig, noch einmal hervorzuheben, daß ich meine fünf Minuten voll ausschöpfen werde, um diese wichtige Frage anzureißen. Cot Herr Präsident, Frau Kommissarin! Wwir beraten heute über die Verlängerung des Mandats der Beratergruppe für Fragen der Ethik in der Biotechnologie. Dieser Bereich der Biotechnologie ist, wie wir wohl wissen, ein sehr schwieriges Gebiet, das eine ethische, moralische, religiöse Dimension hat. Hinzu kommen die äußerst komplizierten technologischen Fragen, die oftmals für Nichtfachleute schwer zu durchschauen sind. Ganz zu schweigen von den gewaltigen sozialen und industriellen Herausforderungen. Lassen Sie mich im Namen meiner Fraktion Frau Lenoir und ihre Kollegen aus der Beratergruppe zu ihrer Arbeit beglückwünschen. Die Stellungnahmen dieser Gruppe zu den ihr von der Kommission vorgelegten Themen waren außerordentlich wertvoll. Die Mitglieder haben mit diesen Stellungnahmen eine unbestreitbare Autorität sowohl in fachlicher als auch in moralischer Hinsicht erlangt. Gewiß sind wir mit den Stellungnahmen nicht immer einverstanden, das ist bei einer so komplizierten Materie aber durchaus normal. Daß hier individuelle Meinungen geäußert wurden - ich denke zum Beispiel an die Darlegungen von Professor Mieth zur Frage der Patentierbarkeit von biotechnologischen Erfindungen - bahnte den Weg zu den notwendigen Lösungen für dieses Problem. Geht es doch darum, politische Entscheidungen klarer zu machen und nicht die Rolle der politischen Entscheidungsträger zu übernehmen. Die Verlängerung des Mandats dieser Gruppe ist sicher zu begrüßen. Es gibt noch viel zu tun, wie Frau Gradin uns zweifellos bestätigen wird. Gleichzeitig sollte man aber die Überlegungsfrist, die mit der Verlängerung des Mandats der Beratergruppe verbunden ist, nutzen, um das Vorhaben der Einsetzung eines künftigen Gremiums weiter auszufeilen. Wir möchten die institutionelle Autorität dieses Gremiums anerkannt und gestärkt sehen. Man hält uns entgegen, es sei schwierig, von der Sache her dieses Gremium zu stärken, da die Biotechnologie als solche nicht in die Zuständigkeit der Gemeinschaft falle. Das stimmt, und der Gerichtshof hat es anerkannt, aber es stimmt nur zum Teil, denn - und gerade deshalb wurde ja in erster Linie die Beratergruppe geschaffen - die Biotechnologie berührt eine Reihe von Fragen, die sehr wohl in unseren Tätigkeitsbereich und die Zuständigkeit der Gemeinschaft fallen. Ich bitte also Frau Gradin und ihre Kollegen, darüber nachzudenken und zu beraten, ob es möglich ist, diesem Gremium, das uns im Vorfeld biotechnologischer Entscheidungen beraten soll, einen stärkeren interinstitutionellen Status zu geben. Wir wünschen, daß das Europäische Parlament bei der Benennung der Mitglieder des künftigen Gremiums ein Mitspracherecht hat. Es geht unserer Auffassung nach keineswegs darum, dieses Gremium zu politisieren, sondern im Gegenteil die Unabhängigkeit des Gremiums und seiner Mitglieder zu garantieren und dadurch seine Autorität zu stärken, ähnlich dem Vorgehen bei der Ernennung der Mitglieder des Rechnungshofs, wodurch in der Vergangenheit einige allzu politisch ausgerichtete Nominierungen verhindert werden konnten. Das Mandat dieses Gremiums muß sich auf reine Beratung beschränken. Gerade wegen der Vielfalt der Konzepte und ethischen Kulturen innerhalb unserer Europäischen Union wäre es ein Fehler, in dieser Frage einem unabhängigen Organ, so groß seine Autorität auch sein mag, Entscheidungsgewalt zu übertragen. Es gibt keinen einheitlichen bioethischen europäischen Raum. Wir brauchen zweifellos Richtlinien, wir brauchen Bezugspunkte, aber die politische Verantwortung für die Entscheidung muß im Rahmen unseres demokratischen institutionellen Rahmens wahrgenommen werden, und zwar im Geiste wohlverstandener Laizität, das heißt unter Wahrung unserer Werte, unserer gemeinsamen Werte, bei gleichzeitiger Ablehnung von Intoleranz und Irrationalität, wie sie auf diesem Gebiet noch allzu oft anzutreffen sind. Gradin Herr Präsident! Die Kommission schlägt ihrerseits vor, das Mandat der Beratergruppe für Fragen der Ethik in der Biotechnologie bis zum Ende dieses Jahres zu verlängern. Es ist beabsichtigt, daß die Gruppe, die unter dem Vorsitz von Frau Léonhard arbeitet, die Arbeit zu Ende führen kann, die sie im Auftrag der Kommission begonnen hat. Es geht jetzt in erster Linie darum, sich den Entwurf des fünften Rahmenprogramms für Forschung und Entwicklung anzusehen. Es ist ja so, daß immer mehr ethische Fragen im Zusammenhang mit den Fortschritten im Bereich Biotechnologie aufgeworfen werden. Die Kommission will daher schnell für neue Impulse für die Gruppe sorgen. Die neuen Fragestellungen in dem Bereich betreffen ja den Alltag der Menschen und müssen also sorgfältiger untersucht werden. Die Kommission hat die Gruppe daher aufgefordert, einen Plan für ihre zukünftige Tätigkeit aufzustellen. Auf der Grundlage dieses Plans können wir der Gruppe ein neues Mandat erteilen, was wir am Jahresende tun könnten. Es wird dann auch möglich sein, die Rolle der Gruppe, ihre Struktur und ihren Platz als beratende und unabhängige Ethikgruppe in der europäischen Debatte zu verstärken. Die Kommission ist mit der Arbeit zufrieden, die von der Gruppe bisher geleistet worden ist. Gleichzeitig sind wir der Ansicht, daß die Gruppe in Zukunft verstärkt werden muß, damit sie den Erwartungen entsprechen kann, welche von den Bürgern gestellt werden, und die sich ja auch in der Frage widerspiegeln, die hier im Parlament gestellt worden ist. Währenddessen wird die Kommission über diese Probleme innerhalb jener Gruppe von Kommissionsmitgliedern diskutieren, die sich zur Zeit mit Gesundheitsfragen der Verbraucher befassen. Liese Herr Präsident, Frau Kommissarin Gradin! Der richtige Zeitpunkt für die Antwort auf die Frage wäre natürlich vor der Stellungnahme von Herrn Cot gewesen und nicht danach, aber ich kann hier Nachsicht üben, wenn Sie, Frau Kommissarin Gradin, sich sehr genau anhören, was auch die anderen Fraktionen in diesem Parlament zu dem Thema zu sagen haben. Ich will das auch für das Protokoll noch einmal betonen. Ich wollte nur noch nochmal sagen, Frau Kommissarin, daß der richtige Zeitpunkt natürlich nach der Frage von Frau Gebhardt gewesen wäre, aber wir können gerne tolerant sein, wenn Sie auch die anderen Fraktionen und ihre Meinung zu diesem Thema sehr genau anhören. Die Chancen der Biotechnologie sind unbestritten, und wir müssen sie nutzen und auch unsere Verantwortung als Gesetzgeber in diesem Bereich wahrnehmen. Sie können aber nur genutzt werden, wenn auch die Menschen Vertrauen in die Technologie haben, wenn sie wissen, daß es klare ethisch motivierte Grenzen gibt, über die man nicht hinausgeht, und wenn der Mißbrauch auch in irgendeiner Form sanktioniert, d.h. bestraft wird. In diesem Zusammenhang ist es sicherlich eine gute Idee, eine Beratergruppe zu installieren, die aus verschiedenen Richtungen kommt, also sowohl multidisziplinär als auch multinational ist. Die Arbeitsweise der Gruppe ist aber nach Ansicht meiner Fraktion unbefriedigend. Erstens ist sie nicht transparent genug. Es gibt keine klare Struktur, die festlegt, wer in dieser Arbeitsgruppe was zu sagen hat, und dadurch hängt sehr viel von den Personen ab, von dem Vertrauen in die handelnden Personen, und ich muß sagen, daß das Vertrauen in die handelnden Personen, etwa auch in die Vorsitzende, nicht unbedingt gestärkt wird, wenn man die Meinung des Europäischen Parlaments so wenig zur Kenntnis nimmt, wie das in den letzten Wochen geschehen ist. Wir haben im März eine eindeutige Stellungnahme zum Klonen abgegeben, und jetzt gibt es eine Stellungnahme der Beratergruppe, und wir finden hier einen eklatanten Unterschied. Das Europäische Parlament ist mit riesiger Mehrheit gegen jegliches Klonen auch im Embryonalstadium, und die Anwendung des Dolly-Verfahrens an Menschen wollen wir überall auf der Welt und zumindest in unseren Mitgliedstaaten strafrechtlich verbieten. Die Beratergruppe hingegen macht hier einen Eiertanz und verbietet nur das Einpflanzen in eine Gebärmutter, und ich glaube, das ist ja wohl nicht im Sinne des Europäischen Parlaments. Deswegen ist bei uns das Vertrauen in die Beratergruppe ein bißchen gestört. Das kann eklatante Folgen haben, wie wir beim Thema KeimbahnManipulation gesehen haben. Die Richtlinie über die Patentierung biotechnologischer Erfindungen ist auch deshalb gescheitert, weil man im Vermittlungsausschuß als Kompromiß eine Formulierung der Beratergruppe übernommen hat, die aber eindeutig der Meinung des Parlaments zuwiderlief, das sich gegen die KeimbahnManipulation, und zwar nicht nur für eine gewisse Zeit, sondern gegen die Keimbahn-Manipulation als solche ausgesprochen hat. Man hat diese Meinung also nicht ernstgenommen. Also, man muß schon wissen, daß der Gesetzgeber hier eine gewisse Verantwortung hat, und wir können nur dann Vertrauen in die Beratergruppe haben, wenn wir auch sehen, daß unsere Meinung ernstgenommen wird. Ich frage mich auch, in welcher Weise man es rechtfertigen kann, daß die Kommission die Stellungnahmen der Beratergruppe 1: 1 umsetzt. Natürlich sind das hochqualifizierte Leute, aber die haben wir im Parlament auch. Ich nenne nur als Beispiel aus meiner Fraktion Herrn Professor Casini, der sich als Jurist mit diesen Fragen sehr lange auseinandergesetzt hat, die Naturwissenschaftler, Professor Trakatellis oder Frau Heinisch. Theologen gibt es auch genug in diesem Parlament, nicht nur bei uns in der Fraktion. Welche höhere Autorität hat eigentlich Frau Lannoye als Juristin, die die Juristen hier im Parlament, die sich mit dem Thema beschäftigen und deren Autorität sich daraus ableitet, daß sie vom Bürger gewählt sind, nicht haben? Deswegen bitte ich die Kommission, unsere Stellungnahmen ernster zu nehmen als die der Beratergruppe. Die Beratergruppe kann Hinweise geben, kann auch auf Probleme hinweisen, aber die Entscheidung trifft der Gesetzgeber, und wenn die Kommission sich nicht daran orientiert, kommt es zu Reibungsverlusten. Ein letzter Punkt. Es wird immer argumentiert, daß in den USA die Dinge noch viel liberaler sind und wir deswegen nicht strenger sein können. Die USA sind beim Thema Embryonenschutz strenger als die Beratergruppe der Europäischen Kommission, denn in den USA gibt es zumindest keine öffentlichen Gelder für verbrauchende Embryonenforschung. Das schließt die Beratergruppe nicht aus. Also, dieses Argument zieht an dieser Stelle auch nicht! Der Präsident Danke, Herr Liese. Gestatten Sie mir, hier eine Erklärung zu geben, die Frau Gradin jeglicher Verantwortung enthebt. Bei der Aussprache über eine mündliche Anfrage ergreift üblicherweise zunächst der Verfasser derselben das Wort, in diesem Fall Frau Gebhardt -die dies in Vertretung von Herrn De Clercq getan hat-, und anschließend der Vertreter der Kommission. Im Dienst der Präsidentschaft ist ein Fehler unterlaufen -für den ich verantwortlich bin, denn ich muß aufpassen, daß solche Fehler nicht vorkommen-, woraufhin Frau Gradin am Ende der Liste stand. Frau Gradin hat darauf hingewiesen, daß sie dem Verfasser der mündlichen Anfrage nicht hatte antworten können, und uns gebeten, den Fehler zu korrigieren. Sie hat also nicht darum gebeten, vor den Beiträgen der anderen Fraktionen antworten zu dürfen, sondern sie hat auf einen Fehler hingewiesen, für den letztendlich ich verantwortlich bin und für den ich Frau Gradin um Entschuldigung bitte. Das Wort hat nun Frau Breyer im Namen der Fraktion der Grünen im Europäischen Parlament. Breyer Herr Präsident, liebe Frau Gradin! Wir als Grüne Fraktion können uns den Glückwünschen an die Ethik-Beratergruppe in keiner Weise anschließen. Im Gegenteil! Die Ethik-Beratergruppe hat sich als ClaqueurGruppe für die EU-Kommission erwiesen, und ihre Aufgabe liegt lediglich darin, Akzeptanz zu schaffen für die Gentechnologie und die Biomedizin. In ihren bisherigen Berichten und Stellungnahmen gibt sie lediglich der EU-Kommission ethische Rückendeckung, und in ihrer jüngsten Stellungnahme zur Klonierung wird sogar die in der Bundesrepublik verbotene Embryonenforschung für ethisch akzeptabel erklärt. Auch der Klonierung von Tieren wird eine ethische Unbedenklichkeitsbescheinigung ausgestellt. Mit ihrer Stellungnahme zur Klonierung hat die Ethik-Beratergruppe erneut bewiesen, daß es ihr nicht um die ethische Bewertung neuer Technologien geht, sondern um die Akzeptanzbeschaffung. Sie macht keinerlei Vorschläge, wie man auf internationaler Ebene gegen die Klonierung des Menschen vorgehen kann. Angesichts der dürftigen Berichte der Beratergruppe und ihrer offensichtlichen Aufgabe als Akzeptanzbeschafferin ist es völlig unverständlich, daß die Ethik-Beratergruppe in der gemeinsamen Entschließung der Christdemokraten und der Sozialistischen Fraktion zu ihrer bisherigen Aufgabe beglückwünscht wird. Dies ist ein politisches Armutszeugnis für das Europäische Parlament! Herr Liese hat schon auf das Beispiel der Keimbahn-Therapie hingewiesen. Ich erinnere auch daran, daß die Ethik-Beratergruppe die Geheimhaltungsverordnung der Kommission zur Novelfood-Verordnung für ethisch unbedenklich erklärt hat usw. Die Ethik-Gruppe tagt auch hinter verschlossenen Türen, und die Positionen des Parlamentes wurden in der bisherigen Arbeit, wie Herr Liese schon ausgeführt hat, überhaupt nicht berücksichtigt. Die Ethik-Beratergruppe hat in ihrer Arbeit ganz stark die Interessen der Forschung berücksichtigt und die Auswirkungen der neuen Technologien auf die Gesellschaft völlig vernachlässigt. Die Ethik-Beratergruppe fungiert als Beruhigungspille für die Öffentlichkeit. Die gesellschaftliche Diskussion soll gerade vermieden werden, indem die öffentliche Debatte an die allein von der EU-Kommission ausgesuchten sogenannten Experten delegiert wird. Die Ethik-Beratergruppe informiert nicht die Öffentlichkeit, sondern sie versucht, sie zu beschwichtigen und als Ethik-TÜV zu fungieren. Daher ist es völlig unverständlich, daß man sich mit dieser gemeinsamen Entschließung der beiden großen politischen Fraktionen so zum Büttel der EU-Kommission und der Ethik-Beratergruppe macht! Wegen der einseitigen Ausrichtung der Ethik-Beratergruppe und ihrer Akzeptanzbeschafferfunktion für die EUKommission sollte unserer Meinung nach das Mandat auf keinen Fall verlängert werden. Frau Gradin, ich kann verstehen, daß die EU-Kommission daran interessiert ist, jemanden zu haben, der Ihnen stets die ethische Rückendeckung gibt. Aber für die Debatte in der Öffentlichkeit hat sich diese Ethik-Beratergruppe keinerlei Verdienste erworben. Im Gegenteil! Es muß darum gehen, die öffentliche Diskussion zu fördern, indem ähnlich wie in Dänemark Konsensus-Konferenzen abgehalten werden. Statt einer Ethik-Beratergruppe, die unter Ausschluß der Öffentlichkeit tagt, ist ein demokratisch-partizipativer Umgang mit den ethischen Fragen der Gentechnologie notwendig. Die Menschheitsfragen dürfen nicht wenigen von der EU-Kommission ausgesuchten Experten, die hinter verschlossenen Türen tagen, überlassen werden, sondern sie müssen von der Gesellschaft diskutiert werden. Letzter Satz: Was ethisch zulässig ist, kann nur die Gesellschaft selbst entscheiden, nicht aber berufene Experten als deren vormundschaftliche Stellvertreter. Gebhardt Herr Präsident! Es stimmt, ich habe den Herrn Vorsitzenden des Ausschusses für Recht und Bürgerrechte vertreten. Frau Gradin, vielen Dank für Ihre Antwort! Ich finde es auch richtig, daß das Mandat der Gruppe bis zum Ende des Jahres verlängert wird, damit die Arbeiten, die begonnen wurden, auch in Ruhe und richtig zu Ende geführt werden können. Das ist sehr wichtig, um nicht in aller Eile bis Ende Juli fertigwerden zu müssen. Daß sie gestärkt werden soll, ist auch richtig. Allerdings muß ich sagen, daß mir Ihre Antwort doch nicht ganz ausgereicht hat, wobei ich jetzt zu meinen Kolleginnen und Kollegen sagen möchte, es ist hier jetzt nicht der Zeitpunkt, um auf die Inhalte dieser Beratergruppe einzugehen. Das ist eine andere Diskussion, die heute nicht geführt werden muß. Ich selber bin auch nicht immer ganz glücklich gewesen mit den Antworten, die die Beratergruppe gegeben hat. Das ist ganz klar. Das Problem ist aber, daß die Gruppe Entscheidungen treffen muß, und das trägt eigentlich zur Vernebelung der Entscheidungen bei. Ich möchte Sie bitten, Frau Kommissarin, in der Kommission darüber nachzudenken, ob das Mandat dieser Beratergruppe nicht so geändert werden könnte, daß die Beratergruppe die wichtigen ethischen Argumentationslinien ausarbeitet und vorstellt. Denn sie soll ja eine Beratergruppe sein, die uns das Instrumentarium für die richtigen Entscheidungen gibt, und nicht gezwungen sein, am Ende eine einheitliche Entscheidung zu treffen. Das würde zur Transparenz beitragen und auch klarstellen, daß wir, das Europäische Parlament, die Europäische Kommission und natürlich auch der Europäische Rat, die Entscheidungsträger sind und nicht eine Beratergruppe. Sie kann nur beraten und sonst nichts. Und das sollte vielleicht auch noch einmal klargestellt werden! Mein Kollege Cot hat es vorhin sehr genau gesagt. Es ist auch sehr wichtig, daß diese Gruppe pluralistisch zusammengesetzt ist, und es wäre auch sehr wichtig, daß das Europäische Parlament, weil wir ja wollen, daß sie uns berät, bei der Zusammensetzung und beim Mandat dieser Gruppe miteinbezogen wird und auch mitreden kann. Dies ist von großer Wichtigkeit, um die Transparenz herzustellen, die wir verlangen und die so wichtig ist, gerade in diesen Fragen, um den Menschen, den Bürgerinnen und Bürgern, die wir repräsentieren, auch tatsächlich klar zeigen zu können, wie wir arbeiten und wie wir zu welchen Entscheidungen kommen, gerade in ethisch so schwierigen Fragen wie der Biotechnologie in allen ihren Facetten. Sie wissen ja, wieviele das sind. Noch ein letzter Punkt: Es ist absolut notwendig, daß die Gruppe ganz und gar unabhängig arbeiten kann. Das muß auch gewährleistet und eine der Bedingungen sein, die wir noch einmal ganz genau prüfen müssen, auch unabhängig vom Auftraggeber, d.h. vom Europäischen Parlament und von der Europäischen Kommission. Ich hatte auch immer wieder den Eindruck, daß da ein gewisser Druck in eine bestimmte Richtung hin ausgeübt wurde. Es kann sein, daß dieser Eindruck falsch war, aber der Eindruck ist schlicht und einfach bei mir entstanden, wie auch bei anderen Kolleginnen und Kollegen, und deswegen sollten wir alles tun, damit dieser Eindruck nicht entstehen kann. Casini C. Herr Kommissar, bei unserer heute geführten Aussprache sollten wir uns auf den möglichen Aufgabenbereich der Beratergruppe, von der Fragen der Ethik auf der Ebene der Europäischen Union zu prüfen sind, konzentrieren. Die Europäische Union hat die Aufgabe, Wirtschaftsbereiche, wie die Biotechnologie, zu regeln, die entscheidende Auswirkungen auf die Grundrechte des menschlichen Wesens wie das Recht auf Leben, auf körperliche Unversehrtheit, auf Identität und auf Einmaligkeit besitzen. Unter menschlichem Wesen verstehe ich auch den menschlichen Embryo vom Augenblick der Befruchtung an, auf den jedoch das Interesse eines Großteils der beflissenen Forschung gerichtet ist. Die Biotechnologie betrifft auch die Landwirtschaft, denn es werden ständig transgene Tiere und Pflanzen erzeugt. Es ist uns allen bewußt, daß die Biotechnologie an sich weder gut noch schlecht ist, daß sie große Vorteile bieten, aber auch große Gefahren hervorrufen kann. In dem Bericht Delors wurde gezeigt, daß die Biotechnologie unter wirtschaftlichen Gesichtspunkten tatsächlich einen Spitzensektor darstellen kann. Ferner ist eine Entlohnung durch das Patentsystem für diejenigen erforderlich, die in die Forschung investiert haben. Wie ich bereits gesagt habe, bestehen auf der anderen Seite Gefahren: es können nämlich bei der menschlichen Gattung, bei den biologischen Gleichgewichten Störungen hervorgerufen werden. Daher halte ich es für notwendig, daß eine Einrichtung geschaffen wird, durch die nicht auf politischer, sondern auf fachlicher Ebene - d. h. ohne daß unmittelbar jemand vertreten werden und ohne daß direkt eine Einigung erzielt werden soll, sondern eben als fachliches Gremium - Standpunkte geäußert werden, bei denen es sich allerdings lediglich um eine Beratung handelt, und durch die nicht die endgültige Entscheidung der politischen Instanz ersetzt werden kann und durch die Entscheidungen auch nicht etwa "vernebelt" werden sollen, wie von jemandem bereits gesagt wurde. Die Kommission hatte für die Einsetzung einer Beratergruppe Sorge getragen, von der Stellungnahmen abgegeben wurden, zu denen mir eine inhaltliche Bewertung jetzt nicht nötig erscheint, wenngleich in einigen Fällen gewisse Bedenken auch von mir gehegt werden können. Wichtig ist, wie ich bereits sagte, welche Rolle von dieser Gruppe übernommen werden soll. Meines Erachtens hat diese Gruppe die Aufgabe eines Beraters der Kommission überschritten und ist, ich weiß nicht ob bewußt oder unbewußt, zu einer Art Ethikausschuß der Union geworden. Wenn es sich nun aber um einen Ethikausschuß der Union handelt, muß dieser Ausschuß demokratisch legitimiert sein, und seine Mitglieder dürfen nicht ohne jegliche Konsultation des Parlaments und des Rates ernannt werden. Meines Erachtens muß die bestehende Unklarheit beseitigt, und es muß geklärt werden, ob wir einen Ethikausschuß schaffen oder Rolle und Zuständigkeiten der Beratergruppe erweitern wollen. Auf jeden Fall muß klar sein, daß es sich um etwas Anderes und etwas Neues gegenüber der bisherigen Situation handeln muß. Diese Gruppe darf nicht nur dazu dienen, daß sich einige profilieren. Die Beziehungen zwischen dem Europäischen Parlament und der Beratergruppe bzw. dem Ethikausschuß müssen klar geregelt werden. Das Europäische Parlament muß genau wie die Kommission zu einem Gesprächspartner des Ausschusses werden, um bei Rechtsvorschriften, die vorbereitet werden, um Stellungnahmen ersuchen zu können. Die auf dem Spiel stehenden Fragen sind zu wichtig, als daß sich die Europäische Union nur auf den Markt stützen kann; sie muß sich auch auf die Menschenrechte stützen, und die Frage der Ethik wird in entscheidendem Maße durch die Menschenrechte bestimmt. Habsburg-Lothringen Herr Präsident, meine sehr verehrten Damen und Herren! Wir haben den typischen Freitageffekt, daß das Parlament wieder zu bröckeln anfängt und wir immer weniger werden. Deswegen möchte ich mich ganz kurz fassen, insbesondere weil ich das Gefühl habe, daß Herr Liese oder Herr Casini schon sehr klar zum Ausdruck gebracht haben, was die Meinung unseres Ausschusses ist. Wir sind prinzipiell dafür, daß das Mandat verlängert wird, aber auch ganz klar dafür, daß der Einfluß des Parlaments auf diese Beraterkommission gestärkt wird, daß die Zusammenarbeit entsprechend verstärkt wird, weil wir als Parlament eben sozusagen auch eine Gewissensfunktion innerhalb dieser Europäischen Union haben. Die bisherigen Resultate der Beraterkommission rechtfertigen nicht, daß sie diese Gewissensfunktion ausübt. Wir haben eine ganz wesentliche Aufgabe! Ich wollte dies nur hinzufügen. White Herr Präsident, vor ein paar Jahren hat dieses Parlament den ersten von der Kommission unterbreiteten Vorschlag zur Patentierung gentechnischer Erfindungen abgelehnt, und das meines Erachtens zu Recht, denn der Vorschlag beinhaltete keinerlei ethische Dimension. Ich erinnere mich, in diesem Saal gewesen zu sein, als die Abstimmung stattfand, und wie ich, vielleicht ziemlich naiv, annahm, daß die Kommission nach einer Überprüfung der ganzen Frage der Patentierung gentechnischer Erfindungen mit einem neuen Vorschlag zurückkommen würde, der die ethische Dimension angemessen berücksichtigt. Bis jetzt zumindest warten wir leider immer noch - obwohl nächste Woche eine Abstimmung im Ausschuß für Recht und Bürgerrechte ansteht - auf einen Kommissionsvorschlag, der die ethische Dimension beinhaltet. Das Schaf Dolly ändert jedoch alles. Dolly hat nichts mit der Patentierung gentechnischer Erfindungen zu tun, das gebe ich zu, aber es hat unseren Geist wunderbar auf die ethischen Fragen der Biotechnologie gelenkt. Wenn es möglich ist, ein Schaf zu klonen, wird es selbstverständlich schließlich auch möglich sein, sei es in diesem Jahr oder in zehn Jahren, einen Menschen zu klonen. Wenn wir uns auf diesen Weg begeben, spielen wir dann Spielchen? Lassen wir zu, daß ein Mensch auf die Art und Weise geschaffen wird wie Dolly, und entscheiden dann, daß wir einen Fehler gemacht haben? Und töten wir dieses menschliche Wesen dann? Das ist das ethische Dilemma. Obgleich ich verstehen kann, wenn gesagt wird, es gebe keine gemeinsame Ethik für die gesamte Europäische Union, weil wir alle verschiedener Herkunft sind, gibt es einige Bereiche, in denen wir nach meiner Überzeugung einen gemeinsamen Nenner finden können. Das sollte die Aufgabe eines Ethik-Ausschusses sein, wenn er gegründet wird, denn ich erkenne an - und es ist wichtig, daß das gesagt wird -, daß die Biotechnologie für die Medizin der zukunftweisende Weg ist. Wenn es jetzt möglich ist - wie man mir sagt -, das Gen zu identifizieren, das Frauen die Veranlagung zu Brustkrebs gibt, und wir in fünf Jahren in der Lage sein werden, das Gen zu eliminieren, das bei Männern für die Veranlagung zu Prostatakrebs verantwortlich ist, dann müssen wir diese Art Fortschritt natürlich nutzen. Dem müssen wir uns stellen. Ich habe in vielen Rundfunk- und Fernsehprogrammen gehört und gesehen, was - meines Erachtens naive - Wissenschaftler sagen: " Warum sollte irgend jemand Menschen klonen wollen?" Ich kann nur daran erinnern, was in den finsteren Tagen zwischen 1933 und 1945 geschah, als in Deutschland das eugenische Prinzip verfolgt und in grausame Realität umgesetzt wurde. Wir müssen also sehr vorsichtig sein mit der Annahme, daß es keinerlei ethische Auswirkungen geben wird. Ich habe zum Bericht Rothley den Änderungsantrag Nr. 177 eingebracht. Es wurde ein Kompromiß vorgelegt, der noch nicht akzeptabel ist. Ich möchte einen Ethik-Ausschuß eingerichtet sehen, der nicht nur einmal jährlich zusammentritt und berichtet, sondern in der Lage ist, Entwicklungstrends zu beobachten und aufzuzeigen. Das ist wichtig, um mit der wissenschaftlichen Entwicklung Schritt zu halten. Gradin Herr Präsident! Ich möchte mich ebenfalls für diese interessante und wertvolle Debatte bedanken. Wie ich schon sagte, ist die Kommission bereit, das Mandat der Gruppe bis zum Jahresende zu verlängern. Parallel dazu haben wir also vor, in der Kommissionsgruppe, die für ethische Fragen zuständig ist, über die weitere Arbeit zu diskutieren, und auch darüber, wie die Zusammenarbeit und das Mandat beschaffen sein sollen. Wir bitten, darauf zurückkommen zu dürfen. Der Präsident Die Aussprache ist geschlossen. Wir kommen nun zur Abstimmung. Entschließungsantrag (B4-0484/97) von Herrn De Clercq und Frau Gebhardt im Namen des Ausschusses für Recht und Bürgerrechte zur Verlängerung des Mandats der Beratergruppe für Fragen der Ethik in der Biotechnologie (Das Parlament nimmt den Entschließungsantrag an.) Posselt Herr Präsident! Ich habe dem Antrag des Rechtsausschusses zugestimmt, weil er durch die Änderungsanträge des Kollegen Liese wesentlich verbessert wurde. Ich möchte aber Frau Breyer darauf hinweisen, daß es nicht ein Text von Sozialisten und EVP ist, sondern einer des Rechtsausschusses war, und ich möchte sagen, daß ich ihrer Wertung der Beratergruppe und vor allem ihrer Wertung der berüchtigten Empfehlung Nr. 9 sehr zustimme und daß ich bedauere, daß sie ihre zum Teil berechtigten Aussagen nicht als Änderungsanträge zum Antrag des Rechtsausschusses eingebracht hat - denn dann hätten wir dem nämlich zustimmen können - sondern als getrennten Antrag. Ich bitte darum, uns das nächste Mal mit entsprechenden Änderungsanträgen zu ermöglichen, Ihre Position zu unterstützen. Artikel 64 Absatz 1 Ziffern i) und ii) und Absatz 2 des Europa-Abkommens mit Bulgarien Der Präsident Nach der Tagesordnung folgt die Aussprache über den Bericht (A4-0199/97) von Frau Mann im Namen des Ausschusses für Außenwirtschaftsbeziehungen über den Entwurf für einen Beschluß des Rates und der Kommission über den Standpunkt, den die Gemeinschaft in dem Assoziationsrat, der durch das am 8. März 1993 in Brüssel unterzeichneten Europa-Abkommen zwischen den Europäischen Gemeinschaften und ihren Mitgliedstaaten einerseits und Bulgarien andererseits eingesetzt wurde, hinsichtlich des Erlasses der Durchführungsbestimmungen zu Artikel 64 Absatz 1 Ziffern i und ii und Absatz 2 zu vertreten hat (KOM(95)528-4390/96 - C4-0089/97-95/0295(CNS)). Mann, Erika Herr Präsident, Sie haben gerade eben ganz richtig den Titel des Berichts vorgelesen, und ich möchte alle Kolleginnen und Kollegen darauf aufmerksam machen, daß ein Journalist sehr amüsiert zu mir gesagt hat: " Wenn Ihr in Europa immer solche Titel erfindet, dann dürft Ihr Euch auch nicht wundern, daß keiner den Inhalt von solchen Sachen wahrnimmt, denn die sind viel zu kompliziert, und kein Mensch kann verstehen, worum es überhaupt geht!" Ich kann aber alle anwesenden Kolleginnen und Kollegen beruhigen. Es ist überhaupt nicht so kompliziert. Es geht nämlich um nichts weiter als die Anpassung der Wettbewerbsregeln zwischen der Europäischen Union und der Republik Bulgarien. Warum wir dann so komplizierte Titel erfinden, sollten wir wirklich mal überdenken! Ein wenig Attraktion gehört auch dazu. Außerdem geht es um die Festlegung des Rahmens der Durchführungsbestimmungen, die dafür notwendig sind. Die Europäische Union und die Republik Bulgarien haben ein Europa-Assoziationsabkommen geschlossen, welches im übrigen am 1.2.1995 in Kraft getreten ist. Ziel dieses Abkommens ist es, eine Assoziation zu bilden und Bulgarien auf die Mitgliedschaft in der Europäischen Union vorzubereiten. Bulgarien hat im übrigen seinen Antrag auf EU-Mitgliedschaft am 16.12.1995 eingereicht mit dem Wunsch, daß Ende 1997 die formalen Beitrittsverhandlungen aufgenommen werden können. Ich möchte daran erinnern, daß die Kommission dem Europäischen Parlament im Juli einen Vorschlag vorlegen wird, wie diese Beitrittsverhandlungen vor sich gehen sollen, welche Länder dabei sein sollen. Insofern ist es auch notwendig, daß wir heute darüber abstimmen. Ich möchte alle anwesenden Parlamentarier auch darum bitten, diesem Bericht zuzustimmen. Übrigens - auch das ist wichtig - erst sieben Jahre nach dem Sturz des Kommunismus hat die Wende in Bulgarien stattgefunden. Erst nach dem Sieg der Vereinigten Demokratischen Kräfte hat Bulgarien sich eindeutig zum Westen und dazu bekannt, Mitglied in der Europäischen Union werden zu wollen. Noch schwieriger ist die Frage, wie die Mitgliedschaft in der NATO in Zukunft aussehen soll. Wir wissen, daß zu diesem Thema auch in Bulgarien noch heftige Debatten geführt werden. Die sogenannten Freihandelsabkommen ermöglichen im übrigen die Bildung einer Freihandelszone auf einer asymmetrischen Basis. Das heißt, wir werden unseren Markt früher und in einem anderen Ausmaß öffnen, als wir das von der bulgarischen Seite erwarten. Um ein erfolgreiches Funktionieren der Freihandelszone zu sichern und die Anpassung an die Europäische Union zu erleichtern, damit eine EU-Mitgliedschaft überhaupt möglich wird, enthalten die Europa-Abkommen und im übrigen auch die Interimsabkommen, für die die Europäische Union allein zuständig ist und die mit allen osteuropäischen Ländern abgeschlossen werden, detaillierte und grundlegende Wettbewerbsbestimmungen, die praktisch identisch sind mit denen des EG-Vertrages. Das Assoziationsabkommen dient dazu, das nationale Wettbewerbsrecht der mittel- und osteuropäischen Staaten dem Gemeinschaftsrecht der Europäischen Union anzupassen. Genau darum geht es in diesem Bericht, über den wir heute abstimmen werden. Damit dies möglich wird, muß ein ganzes Paket von Durchführungsbestimmungen zu Artikel 64 der Europa-Abkommen in Kraft treten. Dies muß im übrigen - und ich finde das auch richtig - vor der Beschlußfassung des Assoziationsrates erfolgen, und dazu muß eine gemeinsame Position der Europäischen Union verabschiedet werden. Das Europäische Parlament muß auf der Rechtsgrundlage - und ich möchte dies auch hier erwähnen - von Artikel 87 in Verbindung mit Artikel 228 Absatz 2 und 3 dazu konsultiert werden. Diese Konsultation ist im übrigen obligatorisch. Die Durchführungsbestimmungen müssen drei Jahre nach Inkrafttreten der Europa-Abkommen realisiert werden. Diese Durchführungsbestimmungen, und das ist wirklich etwas ausgesprochen Spannendes, enthalten alle Regeln - ich habe das schon erwähnt -, alle Wettbewerbsbestimmungen, die auch im EG-Vertrag formuliert wurden. Es geht darum, das nationale Wettbewerbsrecht Bulgariens an das Gemeinschaftsrecht der Europäischen Union anzupassen. Es geht um die Empfehlung und um die Einhaltung und Entwicklung einer effektiven Wettbewerbspolitik. Dies ist im übrigen der Schlüssel, damit alle mittel- und osteuropäischen Staaten überhaupt eine effektive Marktwirtschaft errichten können. Dies ist notwendig, damit sie einen effektiven Zugang zu ihrem Markt zulassen und natürlich auch auf unsere Märkte kommen können. Zu einer effektiven Wettbewerbspolitik gehört ein Rechtsrahmen, ferner die Durchführung der Wettbewerbspolitik und in der Folge natürlich auch die Kontrolle. Zuständig sind auf unserer Seite die Generaldirektion IV, auf der bulgarischen Seite die Kommission zum Schutz des Wettbewerbs. Gestatten Sie mir bitte eine Anmerkung: Ich denke, wir können der Generaldirektion IV nicht immer mehr Aufgaben aufladen, ohne gleichzeitig darüber zu beraten, ob diese Generaldirektion IV in Zukunft nicht mehr Personal bekommen soll. Sie hat heute schon, wie wir wissen, eine ganze Palette von Aufgaben zu erledigen, und sie ist gar nicht mehr in der Lage, diesen Aufgaben im Detail und so ausführlich, wie es notwendig ist, nachzukommen. Wir werden als Europäisches Parlament bald darüber beraten müssen, welche Empfehlungen wir geben können, damit diese Situation sich schleunigst und zügig ändert. Zu diesen Grundprinzipien der Wettbewerbspolitik gehört die Notifikation, d.h., es muß alles angezeigt werden, was auf der bulgarischen Seite und auch auf der Seite der Europäischen Union im Rahmen der Wettbewerbspolitik anzeigepflichtig ist. Dazu gehört die Zuständigkeit - ich habe es bereits erwähnt - einer Wettbewerbsbehörde, dazu gehört, daß Informationsersuchen von beiden Seiten möglich werden, ebenso der Austausch von geheimen und vertraulichen Informationen und die Palette der Gruppenfreistellungen. Ferner gehört dazu, daß auch geregelt wird, wie Vorgänge von geringer Bedeutung behandelt werden, daß der Assoziationsrat ständig bemüht ist, immer dann einvernehmliche Lösungen zu finden, wenn es Schwierigkeiten gibt. Schließlich gehört auch dazu, daß im Falle der Nichtzuständigkeit beider Wettbewerbsbehörden - das ist ein extrem wichtiger Punkt -, wenn also nur eine Wettbewerbsbehörde allein zuständig ist, der jeweils anderen Wettbewerbsbehörde angezeigt wird, welcher Fall im Detail vorliegt. Wie Sie sehen, das ist der normale Rahmen und die normale Palette, mit der wir innerhalb der Europäischen Union gewohnt sind umzugehen. Das ist im übrigen eine Palette, von der wir wissen, wie wichtig sie heute geworden ist, wenn wir uns nur einmal die Streitereien und Auseinandersetzungen anschauen, die wir im Fall Boeing oder in vielen andern Fällen haben. Wir wissen, wir brauchen eine Vertrauensbasis, wir brauchen eine gemeinsame Basis für alle Staaten, die im Rahmen von Assoziierungen mit der Europäischen Union verbunden sind, um eine gemeinsame Wettbewerbspolitik innerhalb dieses Rahmens zu sichern. Auf der anderen Seite benötigen wir aber auch ein ausreichend sicheres Paket, um im internationalen Rahmen unsere Interessen vertreten zu können. Das wird in Zukunft immer wichtiger werden. Natürlich gehört dazu Fairness, es gehört dazu, daß wir tolerieren und respektieren, daß die mittelosteuropäischen Länder sich in einem politischen, wirtschaftlichen und sozialen Transformationsprozeß befinden, es gehört dazu die Akzeptanz, daß sie andere historische Voraussetzungen haben. Wir tolerieren ja auch Unterschiede zwischen Frankreich, Deutschland und England usw. Das gehört alles in dieses Paket hinein. Deshalb ist das Verfahren der Verhandlung, das im Assoziationsrat und zwischen den jeweiligen Wettbewerbsbehörden stattfinden soll, so wichtig. Das Europäische Parlament - und ich bin immer glücklich darüber, daß wir im Rahmen des Außenwirtschaftsausschusses auch die Kompetenz dafür haben -, hat eine wichtige Funktion wahrzunehmen. Ich bitte noch einmal, daß wir dem zustimmen und auch zukünftig immer wieder über diese gemeinsame Wettbewerbspolitik beraten mögen. Schwaiger Herr Präsident, Frau Kommissarin Gradin, meine lieben Kolleginnen und Kollegen! Miteinander ist besser als gegeneinander. Einvernehmliche Anpassung der Wettbewerbsvorschriften Bulgariens an die Europäische Union ist besser als möglicher Einsatz von handelspolitischen Instrumenten gegen Bulgarien. Das könnte das Leitmotiv für den ausgezeichneten Bericht von Frau Erika Mann sein, den sie uns eben vorgetragen hat und der heute zur Beschlußfassung vorliegt. Auch die EVP-Fraktion unterstützt mit Nachdruck den Entwurf des Gemeinsamen Standpunktes des Rates. Wir können zu Recht annehmen, daß der Handel zwischen der Europäischen Union und Bulgarien durch die Anwendung der vorschlagenen Bestimmungen auf eine faire Basis gestellt wird und sich rasch ausdehnen und verbessern kann. Auf dem nicht leichten Weg Bulgariens zur Mitgliedschaft in der Europäischen Union ist diese vorweggenommene Anpassung an den Bestand des Gemeinschaftsrechts eine wichtige Etappe. Ich unterstütze daher nachhaltig den Bericht von Frau Mann. Lassen Sie mich aber auch kurz auf die Finanzhilfe für Bulgarien eingehen, die wir heute morgen ohne Aussprache im Eilverfahren verabschieden mußten. Wir meinen, daß das langfristige Zahlungsbilanzdarlehen von bis zu 250 Millionen ECU mit einer Laufzeit von 10 Jahren eine ausgezeichnete Starthilfe für die neue bulgarische Regierung ist, die entschlossen die Reform der öffentlichen Haushalte angeht und die gesetzlichen Rahmenbedingungen für die soziale Marktwirtschaft schafft. Ministerpräsident Kostow und seine Außenministerin haben uns bei einem Gespräch in der EVP-Fraktion letzte Woche in Brüssel überzeugt, daß die in der Demokratischen Union zusammengeschlossenen Reformkräfte rasch die notwendige Modernisierung von Staat und Wirtschaft angehen werden. Wir fordern die Kommission auf, die notwendige Hilfe rasch und unbürokratisch zu gewähren und damit Hilfestellung dafür zu leisten, daß das bulgarische Volk schnell aus einer schweren wirtschaftlichen Krise herauskommt und sich an die Europäische Union annähern kann. Wir haben aber heute am 13. Juni kein Verständnis dafür, daß die Kommission den Außenwirtschaftsausschuß nicht unmittelbar nach Verabschiedung ihrer Vorlage am 22. Mai konsultiert hat. Der Außenwirtschaftsausschuß hätte ohne Schwierigkeiten bei seiner letzten Sitzung im Mai einen Bericht verfassen und heute vorlegen können. Solche Nachlässigkeiten wird das Parlament der Kommission in Zukunft nicht mehr durchgehen lassen. Darf ich Frau Gradin also sehr freundlich bitten -sie ist ja nicht dafür verantwortlich -, Herrn Van den Broek und auch Sir Leon Brittan aufzufordern, uns ins Zukunft rasch in ähnlichen Fällen zu konsultieren und dafür zu sorgen, daß sich diese Farce eines Verfahrens nicht mehr wiederholt. Christodoulou Herr Präsident! Die Annahme dieses sehr sorgfältigen und klaren Berichts von Frau Mann bereitet nicht die geringste Schwierigkeit. Er bezieht sich auf die Gewährleistung der Wettbewerbsregeln zur Vermeidung der Störung des Handels mit Bulgarien. Wichtig ist dabei jedoch das Signal, das gleichzeitig mit der Annahme des Berichts an die bulgarischen Behörden gehen muß. Herr Schwaiger sprach soeben von dem Paket, das geschnürt worden ist, um den Finanzbedarf bei der Umstrukturierung der bulgarischen Volkswirtschaft zu decken. Wir sollten uns bei dieser Gelegenheit daran erinnern, daß die Europäische Union nicht die einzige Organisation ist, die zur wirtschaftlichen Umstrukturierung der Länder Mittel- und Osteuropas, und folglich auch Bulgariens, beiträgt, und daß die Zugeständnisse, die von der Europäischen Union mit den abgeschlossenen Abkommen bereits gemacht worden sind, nur einen relativen Vorteil darstellen, auch wenn sie den Zugang dieser Länder zur Europäischen Union, zum Markt der Gemeinschaft beschleunigen, da der Gesamtrahmen der Beziehungen in allgemeinerer Form durch die GATT-Abkommen abgesteckt ist. Folglich haben wir es mit Einzelfragen zu tun. Ich bin der Auffassung, Herr Präsident, daß das Signal, das Bulgarien und direkt dem bulgarischen Volk in bezug auf den Beitritt zur Europäischen Union gesetzt werden muß, von sehr viel größerer Bedeutung ist. Wie Sie wissen, ist gerade die Frage des Beitritts Bulgariens zur Europäischen Union die grundlegende politische Plattform der Regierung, und nur in einem solchen Rahmen der politischen und institutionellen Lösung der Probleme können diese Abkommen einen echten Sinn haben. Wenn wir ständig nur einzelne Abkommen schließen, die jeweils auf den betreffenden Fall Anwendung finden, ohne daß es einen allgemeinen politischen Rahmen gibt, der ihre korrekte Umsetzung gewährleistet, befassen wir uns lediglich mit Einzelfragen und nicht mit dem Gesamtkmplex. Da also die politische Plattform fast aller bulgarischen demokratischen Parteien der Beitritt zur Europäischen Union ist, glaube ich, daß der Beginn des Beitrittsverfahrens und der Beitrittsverhandlungen den übergeordneten Rahmen und eine Bekräftigung der Durchführung von Abkommen dieser Art darstellen würde. Posselt Herr Präsident! Wir unterstützen den Bericht von Frau Mann, der in hervorragender Weise klarstellt, daß für alle assoziierten Beitrittskandidaten gleiche Bedingungen geschaffen werden müssen. Ich halte das für ganz wesentlich, denn unsere gesamte Ost- und Erweiterungspolitik droht in eine Sackgasse zu geraten, weil wir in extremer Weise einige Vorzugskandidaten herausstellen und dann so eine größere Gruppe von Mauerblümchen schaffen. Ich wehre mich dagegen, weil es weder ganz schwarz noch weiß gibt, sondern nur verschiedene Schattierungen von grau. Wenn wir gestern im Gemischten Ausschuß Tschechisches Parlament/Europäisches Parlament gehört haben, wie die Kommission Schwierigkeiten hat, die Tschechische Republik bei den neuen Abgaben, die zu entrichten sind, den Kautionen auf die Basis des europäischen Rechts und der geltenden Assoziierungsverträge zu verpflichten, sieht man, daß auch jemand, der in der ersten Reihe steht, durchaus Probleme haben kann. Auf der anderen Seite wird von Bulgarien kaum gesprochen, und ich bin der Ansicht, wir sollten wirklich eine Wettbewerbsgleichheit herbeiführen und vor allem deutlich machen, daß die Europäische Union, wie wir sie verstehen, eine Rechtsgemeinschaft ist und daß das Gemeinschaftsrecht sowohl im Rahmen der Assoziierungsabkommen als auch erst recht nach einem Beitritt einzuhalten ist und es nicht angehen kann, daß Gemeinschaftsrecht schon in der Vorbeitrittsphase gebrochen wird. Deshalb ist es so wichtig, auf das Wettbewerbsrecht zu achten. Deshalb ist es so wichtig, für Bulgarien faire Bedingungen zu schaffen und nicht zu sagen, das ist sowieso das Aschenputtel auf dem Balkan! Gradin Herr Präsident! Ich möchte damit beginnen, dem Mitglied Mann zu ihrem Bericht über die Wettbewerbsregeln gemäß Artikel 64 des Europa-Abkommens mit Bulgarien zu gratulieren. Der endgültige Beschluß wird, was auch gesagt wurde, vom Assoziationsrat EU-Bulgarien gefaßt werden. Im Fall der Annahme, in der Form einer Entschließung, bedeutet das einen weiteren wichtigen Schritt auf dem Weg zum Europa-Vertrag und für Bulgariens Vorbereitungen auf die kommende Mitgliedschaft in der Europäischen Union. Der Beschluß definiert die grundlegenden Prinzipien für eine gesunde Wettbewerbspolitik. Er liefert auch einen Rahmen für die Zusammenarbeit zwischen den Wettbewerbsbehörden in Bulgarien und der Kommission. Darin sind auch Vorschriften darüber enthalten, wie eventuelle Konflikte gelöst werden können. Die Kommission teilt die Ansicht des verehrten Mitglieds, daß man Vereinbarungen darüber braucht, wie die Regeln für staatliche Unterstützungen realisiert werden sollen. Darauf wird in diesem Vorschlag jedoch nicht ausdrücklich eingegangen, da er Teil eines besonderen Regelwerks ist. Dieses Regelwerk wird zur Zeit im Rat zwischen den Assoziationsländern und den Mitgliedstaaten ausgehandelt. Die Verhandlungen über staatliche Beihilfen haben sich als wesentlich schwieriger erwiesen als der Vorschlag, den wir heute diskutiert haben. Die Kommission und die Arbeitsgruppe des Rates haben erfreulicherweise eine Übereinkunft über die Realisierung einer ersten Serie von Beihilferegeln getroffen, was Tschechien angeht. Die tschechischen Regeln werden daher als Vorbild in den weiteren Verhandlungen dienen können. Herr Präsident! Die Berichterstatterin hebt besonders in Punkt 7 hervor, daß der Vorschlag des Rates und der Kommission keine Vorschriften über die Kontrolle der Vereinigung von Unternehmen beinhaltet, d. h. merger control . Lassen Sie mich die Situation erklären. Der erste Vorschlag hat dies nicht aufgegriffen. Es ist hingegen Bestandteil des aktuellen Dokuments. Die Kommission hat im Oktober 1996 einen Beschluß gefaßt, einen besonderen Punkt aufzunehmen, Nr. 7, eben über die Kontrolle der Zusammenlegung von Unternehmen. Ich möchte abschließen, indem ich dem Mitglied Mann noch einmal für ihren konstruktiven und positiven Bericht danke. Mann, Erika Herr Präsident! Ich möchte nur einen kleinen Hinweis geben auf das, was Frau Gradin eben gesagt. Sie haben völlig recht, die Fusionskontrolle ist mitaufgenommen worden. Ich habe eben vergessen, das zu erwähnen. Das steht in meinem Bericht noch nicht drin. Ich bitte das zu entschuldigen! Allerdings muß ich auch sagen, das Verfahren, wie wir die Dokumente bekommen, ist mitunter sehr schwierig, d.h., wir hätten natürlich über die Nachverhandlungen, die Sie geführt haben, während uns noch der alte Bericht vorlag, informiert werden müssen. In der Regel handhaben wir das als Parlamentarier so, daß wir auf die Kommission zukommen und natürlich nachfragen, welche Verhandlungen aktuell laufen. Aber, wie Sie sehen, in dem einen oder anderen Fall läuft es dann in dieser Form ab. Ich bitte, das zu entschuldigen. Wir haben das allerdings in der Aussprache im Ausschuß auch schon in dieser Form korrigiert. Der Präsident Die Aussprache ist geschlossen. Wir kommen nun zur Abstimmung. (Das Parlament nimmt den Entwurf der legislativen Entschließung an.) Dumping bei norwegischem Lachs Der Präsident Nach der Tagesordnung folgt die Aussprache über die Erklärung der Kommission zum Dumping bei norwegischem Lachs. Gradin Herr Präsident, am 1. Juni hat die Kommission ein Maßnahmenpaket beschlossen, das Mindestpreise, die Verhängung von Antidumping-Zöllen, eine indikative Volumenobergrenze für die Ausfuhr, eine höhere norwegische Ausfuhrsteuer und strenge Durchsetzungsverfahren beinhaltet und dazu dienen wird, das Dumping und die Subventionierung von norwegischem Lachs auf dem europäischen Markt zu bekämpfen und dem Schaden, der den europäischen Lachsproduzenten damit zugefügt wird, ein Ende zu bereiten. Nach den mit Norwegen verhandelten und vereinbarten Maßnahmen haben die norwegischen Lachsexporteure einen Mindestpreis pro Kilogramm einzuhalten, dessen Unterbietung beim Verkauf in die Europäische Union automatisch zur Verhängung von Zöllen führen würde. Außerdem wird es eine Richtobergrenze für die Rate geben, um die Norwegen seine Ausfuhren in den nächsten fünf Jahren steigern darf, sowie eine Erhöhung der norwegischen Steuern auf Lachsexporte und ein strenges Überwachungs- und Durchsetzungssystem, um sicherzustellen, daß die Bestimmungen des Abkommens eingehalten werden. Die Verhandlungen folgten auf eine Untersuchung, die ergeben hatte, daß norwegischer Lachs zwischen 1995 und 1996 zu Dumpingpreisen verkauft und subventioniert worden war, womit den Interessen der europäischen, vor allem der schottischen Lachszüchter geschadet wurde. Die beschwerdeführenden Unternehmen in der Gemeinschaft sind über das Maßnahmenpaket umfassend informiert worden und haben sich damit weitgehend zufrieden gezeigt. Die Kommission hält regelmäßige Zusammenkünfte mit den Branchenvertretern aus der Gemeinschaft ab, um alle praktischen Aspekte der Umsetzung und Überwachung dieser Maßnahmen zu erörtern. Die Kommission hat den für Lachs zuständigen Unterausschuß des Ausschusses für Fischerei regelmäßig über die Einzelheiten dieses Falles informiert, zuletzt vergangene Woche auf einer Sitzung in Brüssel. Bei der oben erwähnten Untersuchung und den nachfolgenden Verhandlungen mit der norwegischen Seite galt die Hauptsorge der Kommission immer dem Schutz der schottischen und irischen Lachszüchter vor unfairen Handelspraktiken. Die Kommission ist sich der schwierigen Situation, in der sich die Lachszüchter in den ländlichen und häufig strukturschwachen Regionen der Gemeinschaft befinden, bewußt. Nach ernsthafter Prüfung der Situation ist die Kommission zu der Auffassung gelangt, daß das zu Gebot stehende Maßnahmenpaket, das Gegenstand ausgiebiger Verhandlungen mit Norwegen war, einen wirksamen Schutz dieses Wirtschaftszweiges in der Gemeinschaft darstellt. Wir können jetzt für einen Zeitraum von fünf Jahren Preisstabilität und bessere Möglichkeiten für einen freien Wettbewerb unter fairen Bedingungen erwarten. Kurz zusammengefaßt, besteht das Paket aus folgenden Maßnahmen: Mindestpreisverpflichtung. Die norwegischen Lachsexporteure werden sich verpflichten, Verkäufe in den Markt der Europäischen Union über einem vereinbarten Mindestpreis pro Kilo zu tätigen. Dieser Mindestpreis wird für fünf Jahre gelten. Die norwegischen Exporteure werden zeigen müssen, daß ihr gewichteter Durchschnittspreis über den Dreimonatszeitraum nicht unter diesem Mindestpreis liegt. Darüber hinaus darf er bei keiner Einzeltransaktion unter 85 % des Mindestpreises fallen. Es wird eine Überprüfungsklausel geben, um Änderungen am Markt Rechnung tragen zu können. Wie bei allen Antidumping-Fällen haben alle Parteien, darunter auch die Kommission und die Beschwerdeführer, das Recht, eine Überprüfung zu fordern oder einzuleiten. Wenn ein norwegischer Exporteur sich nicht an den Mindestpreis hält, wird er zollpflichtig und muß Antidumping- und Antisubventionszölle zahlen, die als Garantiezölle festgelegt sein werden. Die Kommission wird dem Rat in Kürze einen Vorschlag zu den Garantiezöllen unterbreiten. Sie werden für all jene norwegischen Lachsexporteure gelten, die das Abkommen nicht unterzeichnen. Wer es nicht unterzeichnet, bekommt eine Ausnahmegenehmigung, doch diese wird null und nichtig, wenn der Mindestpreis nicht eingehalten wird. Die Kommission hat bereits von einer Reihe norwegischer Lachsausfuhrverbände Erklärungen erhalten, denen zufolge sie ihre Mitglieder auffordern wollen, sich an den Mindestpreis zu halten. Es wird einen Richtplafond für die Steigerung der norwegischen Lachsverkäufe in den nächsten fünf Jahren geben. 1997 dürfen die Ausfuhren gegenüber denen von 1996 um nicht mehr als 11 % steigen und in den Folgejahren bis 2002 um nicht mehr als jeweils 10 %. Tatsächlich hat der Lachsmarkt in den letzten vier Jahren um durchschnittlich 18 % pro Jahr expandiert. Die norwegischen Behörden werden ihre eigenen Exportsteuern auf norwegischen Lachs von 0, 75 % auf 3 % erhöhen. Sie werden sogar auf 6 % erhöht, wenn die Ausfuhrhöchstmenge überschritten wird. Überwachung und Durchsetzung des Abkommens werden streng sein, besonders was den Mindestpreis betrifft. Die Kommission wird das Recht haben, die Rechnungen jedes norwegischen Lachsexporteurs zu prüfen, um sicherzustellen, daß die angegebenen Preise im Vergleich zum tatsächlichen Höchstpreis nicht künstlich hochgeschönt sind. Darüber hinaus wird die Kommission befugt sein, diese Rechnungsangaben mit den Büchern der betreffenden Importeure zu vergleichen. Statistische Angaben über Exportmengen und -preise werden wöchentlich geliefert, und zwischen der Kommission und der norwegischen Regierung wird es regelmäßige Konsultationen geben, um allgemeine und spezifische Fragen im Zusammenhang mit dem Lachsmarkt zu erörtern und sicherzustellen, daß die Bestimmungen des Abkommens eingehalten werden. McMahon Herr Präsident, ich danke der Kommissarin für diese sehr ausführliche Erläuterung des Problems. Das einzige Problem ist, daß sie ein bißchen spät kommt. Was sie vor dem Haus verlesen hat, war bereits einer Presseerklärung zu entnehmen, die die Kommission nach den Verhandlungen herausgegeben hat. Hier und da wurde dem einen oder anderen in diesem Haus, vor allem im Ausschuß für Fischerei, nach dem Ereignis davon berichtet. Nach Artikel 90 unserer Geschäftsordnung ist die Kommission verpflichtet, uns bei internationalen Abkommen zu konsultieren. Dieses Haus hat das Recht, bei diesen Abkommen Einspruch zu erheben. Wird die Kommission irgend etwas Schriftliches vorlegen? Gestern zum Beispiel hatten wir eine norwegische Delegation im Parlament, die das Thema ansprach. Die Gesprächspartner von unserer Seite waren insofern etwas gehandikapt, als sie die Unterlagen, die die Kommissarin hier gerade verlesen hat, nicht vor sich hatten. Der Kommissar, Sir Leon Brittan, hat sich in dieser Sache abscheulich verhalten. Er hat dieses Haus nicht ins Vertrauen gezogen, was er hätte tun sollen. Wir wurden ignoriert und beleidigt; wir haben in den Zeitungen gelesen, was vor sich ging. So läßt sich das Europäische Parlament, das schon für bedeutende Abkommen verantwortlich war, nicht abspeisen. Weder der Rex-Ausschuß noch der Ausschuß für Fischerei haben von Sir Leon Brittan größere Ausführungen zu diesem Thema erhalten, während in anderen Ausschüssen ein paar Gespräche stattfanden. Die Kommission muß aus dieser Sache einiges lernen. Ich überlasse die Frage der Gefahren und Probleme, die sich für das schottische und irische Lachsgewerbe ergeben, anderen in diesem Haus. Ich möchte mich auf den Komitologieaspekt konzentrieren. Wir sind nicht glücklich über das, was in diesem Fall geschehen ist. Ich würde diesen Punkt gern mit größtem Nachdruck an den Mann bringen, aber Sir Leon Brittan weltenbummelt heute irgendwo anders herum und ist nicht hier, um uns eine Erklärung zu geben. Provan Danke, Herr Präsident, und danke für Ihre Erklärung, Frau Kommissarin. Ich möchte Alan Macartney zu seiner Geschicklichkeit gratulieren, mit der er bei der Kommission auf dieser Angelegenheit beharrt und dafür gesorgt hat, daß wir heute eine Erklärung bekommen. Alan Macartney gebührt ebenfalls unser Dank. Frau Kommissarin, Sie haben gerade gesagt, daß die Produzenten in der Europäischen Union relativ zufrieden mit dem Ergebnis der Entscheidungen zu sein scheinen, die von der Kommission und Norwegen getroffen wurden. Nun, wie sollten sie auch nicht, nicht wahr? Alles wäre besser als das, was sie in der jüngsten Vergangenheit mitgemacht haben. Sie standen vor dem Bankrott, und es war keinerlei Abhilfe in Aussicht. Ich weiß nicht, ob die Erklärung, die wir gerade von Ihnen gehört haben, wirklich das Beste für die Zukunft der Lachsproduzenten in der Europäischen Gemeinschaft sein wird. Ein Mindestpreis wird sicherlich helfen, aber er wird auch den Norwegern helfen. Sie werden erfahren, daß sie für das, was sie in die Gemeinschaft absetzen, einen zufriedenstellenden Preis erhalten werden, und doch weiter ihre Beihilfen in Norwegen bekommen. Nichts hindert die norwegische Regierung daran, ihre Lachsproduzenten weiterhin zu unterstützen und das Spielfeld noch unebener zu machen. Weiter sagen Sie, daß es strenge Durchsetzungsverfahren geben wird. Ich hoffe, das ist wahr. Ich hoffe, daß das ordentlich überwacht wird, denn in der Vergangenheit ist folgendes passiert: Norwegen hat Lachs zum Mindestpreis in Länder wie Dänemark verkauft; dort wurde er dann verarbeitet und kam aus den Fabriken zu einem sehr viel niedrigeren Preis heraus als er hineingekommen war. Damit haben letztlich all die Probleme begonnen. Ich hoffe, Sie werden die strengen Durchsetzungsverfahren überwachen und sicherstellen, daß so etwas in Zukunft nicht wieder geschieht. Meine große Sorge ist, daß Norwegen in den letzten Jahren den Vorteil gehabt hat, seine Lachszucht ganz beträchtlich auszuweiten. Wir stellen jetzt fest, wie auch Sie in Ihrem Bericht, daß der europäische Markt ziemlich untergraben wurde und die Norweger Marktanteile gewinnen konnten, während unsere eigenen Züchter nicht die Möglichkeit dazu hatten. Ich bin nun für die Zukunft besorgt, daß jene Lachsproduzenten in Norwegen eine solche Größe und wirtschaftliche Macht erlangt haben könnten, daß sie in einer sehr starken Position sind und womöglich anfangen, einige der Unternehmen in den Randregionen der Europäischen Gemeinschaft aufzukaufen. Wenn das geschehen sollte, wäre das ein Hohn, und die Europäische Kommission würde angeklagt werden, das zugelassen zu haben. Macartney Herr Präsident, es ist gut, die Erklärung der Kommission zu haben, und ich danke Frau Gradin, daß sie dafür hierhergekommen ist. Was viele Mitglieder, die kein unmittelbares Interesse an der Lachswirtschaft haben, mich auf den letzten paar Tagungen gefragt haben, ist: Wie ist es möglich, daß ein Nicht-Mitglied der EU auf Kosten der Erzeuger innerhalb der Europäischen Union ein so gutes Geschäft machen kann? Wenn Sie noch Zweifel hegen, fragen Sie irgendeinen Norweger, der mit dem Gewerbe zu tun hat, wie sie auf die Abmachung reagieren. Mit den Worten eines Korrespondenten, der unmittelbar danach mit Norwegen telefonierte, " frohlocken" sie darüber, daß sie Strafzöllen entgangen sind. Aus anderen Quellen, so auch vom norwegischen Botschafter bei der EU, höre ich, daß man sehr glücklich mit dem Abkommen ist. Die norwegische Freude muß auf Kosten dessen gehen, was eigentlich hätte geschehen sollen, nämlich die automatische Verhängung von Zöllen am 1. Juni durch die Kommission. Das war die Alternative. Alles, was in diesem enorm komplizierten Paket gesagt wird, muß gegen die Unzufriedenheit darüber abgewogen werden, daß wir feststellen müssen, daß die Norweger, die der Subventionierung und des Dumpings für schuldig befunden wurden, sozusagen aus der Haft entlassen werden oder jedenfalls einer Geldbuße entgehen. Es bleiben noch ein oder zwei Fragen zu beantworten, und ich bin nicht sicher, ob Frau Gradin sie heute beantworten kann. Doch sie werden gewiß so schnell wie möglich beantwortet werden müssen. Eine betrifft den Punkt, daß immer noch der Rat und dann die Kommission befaßt werden müssen, bevor irgendeine Maßnahme getroffen werden kann. Wenn irgendein norwegischer Erzeuger die Regeln übertritt, bedarf es immer noch einer Entscheidung des Rates, um die Kommission zu authorisieren; danach braucht es dann, so wie ich es verstehe, eine Entscheidung der Kommission, um die Generaldirektion von Sir Leon Brittan zu ermächtigen, die Zölle zu verhängen. Anstelle des 1. Juni wird es, nehme ich an, Ende September werden, bis man realistischerweise irgend etwas erwarten kann, und das auch nur, wenn es keine Pannen gibt. So sieht das Paket aus, und die Verzögerung ist der Preis, den dieser Wirtschaftszweig zahlt. Um noch einmal zu betonen, worauf Frau Gradin und andere hingewiesen haben: Es sind die verletzlichen Randregionen, die diesen Preis zahlen werden, und die Norweger werden sich auf dem Weg zur Bank ins Fäustchen lachen. Der Präsident Die Aussprache ist geschlossen. Unterbrechung der Sitzungsperiode Der Präsident Meine Damen und Herren, gestatten Sie mir, dem Dienst der Präsidentschaft für die Unterstützung unserer Arbeit zu danken. Gestatten Sie mir auch, daß ich die Vorrechte meiner Funktion als Vorsitzender noch etwas ausdehne und Ihnen sage, daß in diesem Saal bei den beiden letzten Tagungen ein Platz unerklärlicherweise frei geblieben ist: Herr von Habsburg war nicht unter uns. Seine Abwesenheit klärte sich dann aber auf, als sich heraustellte, daß er einen Unfall gehabt hatte. Glücklicherweise hat er sich schnell erholt, und darüber freuen wir uns. Ich persönlich möchte ihm sagen, daß ich mich freue, daß er jeden Freitag anwesend ist und diese Sitzung mit seiner Anwesenheit würdigt. Ich danke Ihnen allen für Ihre Mitarbeit, die heute besonders wichtig war, weil zu meiner gewohnten Unfähigkeit zu allem Unglück noch eine Frühjahrspharyngitis hinzugekommen ist, die aber für mich zumindest den Vorteil hat, daß mir klar wird, daß ich das Frühjahr noch in jeder Beziehung wahrnehme, und das ist nicht unwichtig. Ich erkläre die Sitzungsperiode für unterbrochen. (Die Sitzung wird um 11.38 Uhr geschlossen.)

13. Az Európai Felügyeleti Hatóság (Európai Bankfelügyeleti Hatóság) elnökének kinevezése Olle Schmidt Elnök úr, három elnököt kellene kineveznünk az új pénzügyi felügyeleti hatóságokhoz. Szeretném felhívni a Ház figyelmét arra, hogy egyetlen nő sincs közöttük. Szerintem nagyon furcsa, hogy a Bizottság nem tud felmutatni legalább egy olyan nőt, aki alkalmas lenne e hatóságok élére. (Taps) William Elnök úr, nagyon szívesen javasolnám Andreasen asszonyt e pozíciók valamelyikére. (Taps és "Halljuk, halljuk” bekiabálások az EFD Képviselőcsoportból) Enikő Győri a Tanács soros elnöke. - Elnök úr, tegnap este rendkívül eredményes vitát folytattunk itt a Házban az új felügyeleti ügynökségek elnökeinek és ügyvezető igazgatóinak kinevezési eljárásáról. Igazán hálás vagyok a Háznak és a vitában részt vevő képviselőknek. A képviselők felhívták a figyelmet néhány tisztázásra váró kérdésre, amelyeket nyomon kell majd követni, hogy elérjük közös célunkat: azaz legyen egy jól működő felügyeleti rendszer, amely megfelelően el tudja látni a feladatát. Egyetértünk azzal a véleményükkel, hogy rendkívül fontos gondoskodni arról, hogy az ügynökségek függetlenül tudjanak működni, hogy alkalmas vezetőik legyenek megfelelő felhatalmazással, és hogy az intézmények megfelelő finanszírozása is biztosított legyen. A Parlament üzenete elért az elnökséghez, és ott nyitott kapukat talált. Meggyőződésem, hogy sikerült jó megállapodásra jutnunk a kérdésről. Ezért kérem Önöket, hogy mindnyájan szavazzanak a jelöltek mellett. Elnök Netán Ön is jelentkezik az állásra? Michel Barnier Elnök úr, hölgyeim és uraim, a szavazat, amelyet hamarosan felelősségük teljes tudatában leadnak, nagyon is fontos szavazat. Három felügyeleti hatóság elnökének megválasztásáról van szó - a banki, a biztosítási és a piacfelügyelet terén -, hogy ez a három hatóság megkezdhesse működését. A Rendszerkockázati Testülettel együtt ezek alkotják majd az első igazi európai pénzügyipiac-felügyeleti struktúrát, és sokat köszönhetnek Önöknek, hiszen e Ház szavazásának köszönhető, hogy a hatóságok létrejöttek és hatásköreiket megerősítették. Ezt a szavazatot a felelősségük teljes tudatában fogják leadni, mi pedig tiszteletben tartjuk az Önök döntését. Mivel a Bizottságon belül rám jutott ez a feladat, én végeztem el a jelöltek kiválasztását a 275 pályázó közül, akiket nem én választottam. A pályázók a tagállamoktól és a szabályozó hatóságoktól jelentkeztek, és szabadon benyújthatták pályázataikat. A jelentkezés folyamata nyílt és átlátható volt, bárki részt vehetett benne. A folyamat végén személyesen találkoztam az előzetesen kiválasztott személyekkel. Meg kell mondanom, Schmidt úr, hogy én magam is sajnáltam, hogy a három pozíció egyikére - az Európai Bankhatóságnál betöltendő tisztségre - előzetesen kiválasztott két jelentkező egyike, egy nagyon ígéretes női pályázó az utolsó pillanatban visszalépett, közvetlenül karácsony előtt. Elsőként arra szeretnék kötelezettséget vállalni, hogy az ügyvezető igazgatók kinevezésének most zajló folyamata - éppen ma délelőtt találkoztam az egyik hatósághoz előzetesen kiválasztott jelöltekkel - kiegyensúlyozottabb lesz, és a képviselet sokszínűbbre sikerült, különösen a nemek közötti egyenlőség szempontjából, ami az Európai Parlament részéről jogos igény. Ezeket a jelölteket a szakismereteik, szakértelmük, Európa iránti elkötelezettségük és függetlenségük alapján választottuk ki. Ugyanígy fogok tenni akkor is, amikor az ügyvezető igazgatókra kerül a sor, hogy a három hatóságnak meglegyen a kellő hitelessége és tekintélye. Hölgyeim és uraim, ez a szavazás fontos. Tegnap egy Bowles asszonynak és Lehne úrnak küldött levélben megígértem - és ezt az ígéretet ma reggel Šefčovič alelnök felé is megerősítettem -, hogy ennek a három hatóságnak meg fogjuk adni a szükséges gyakorlati, pénzügyi és emberi erőforrásokat, hogy biztosítsuk számukra a kellő hitelességet és függetlenséget, és úgy tudom, az elnökség ugyanezekre tett ígéretet. Erre a három hatóságra komoly munkamennyiség vár, ami a stresszteszteket, a hitelminősítő intézeteket és azokat a szövegeket illeti, amelyeket Önök most tárgyalnak a származtatott termékekkel és a short ügyletekkel kapcsolatban. Munkából nincs hiány. Tudjuk, hogy a piacok sokkal gyorsabban mozognak, mint a demokrácia. Bízom a Parlamentben, most, amikor szavazáshoz készül, és szeretném megerősíteni a Bizottság elkötelezettségét e három új hatóság függetlenségének, gyakorlati erőforrásainak és hitelességének biztosítása iránt. Sharon Bowles szerző. - Elnök úr, sajnálom, hogy igénybe veszem a képviselők idejét. A benyújtott állásfoglalásokat az indokolja, hogy a bizottság nem volt megelégedve az intézményi eljárásokkal, és biztosítékokat szeretett volna kapni a Bizottságtól és az elnökségtől. A tegnapi vitában és a hozzám intézett írásbeli nyilatkozatokban és levelekben kellő biztosítékokat kaptam, és ezek mind meg is fognak jelenni. A bizottság többségi ajánlása most az, hogy hagyjuk jóvá az összes jelöltet, amivel én személy szerint egyetértek. Ez azt jelenti, hogy ellene kell szavazni az összes állásfoglalásnak. Négy olyan terület volt, ahol biztosítékokra törekedtünk. Ami a hatóságok függetlenségét illeti, a Bizottság és az elnökség egyaránt megerősítette, hogy tiszteletben tartja a hatóságok, illetve azok elnöke, ügyvezetője és igazgatósági tagjai függetlenségéről szóló rendelkezéseket. Az igazgatósági képviseletet illetően a Bizottság éberen ügyel arra, hogy a felügyeleti hatóságok vezetői kiket neveznek ki a felügyelő tanácsokba, amint a rendelet előírja, és az elnökség támogatta a Bizottság nyilatkozatát. Ami a megfelelő költségvetési forrásokat illeti, a Bizottság elismerte, hogy a hatóságok részére megfelelő költségvetést és emberi erőforrásokat kell biztosítani, amivel az elnökség is egyetértett, emellett hangsúlyozta a tagállami kötelezettségek teljesítésének fontosságát. A kinevezési eljárással kapcsolatban mindnyájan felismertük, hogy a rendeletek olyan megkötéseket tartalmaznak, amelyekről minden oldal belátja, hogy nem helyénvalóak, amilyen például a hivatali idő végére tervezett nyugdíjkorhatár-kritérium, de ugyanígy a nemek kérdésében is. Ezekkel a felülvizsgálat során foglalkozni kell, amivel a Bizottság és az elnökség szintén egyetért. A bizottság továbbra is ragaszkodik ahhoz, hogy szerepet kapjon a folyamatban lévő és jövőbeni előválogatási eljárásokban az összes többi pozíció, például az ügyvezető igazgatói pozíció esetében is. Demokratikus okokból a képviselők azt szeretnék, ha lehetőségük lenne kifejezni az egyes jelöltek iránti preferenciájukat, és ezért az állásfoglalások napirenden maradtak a szavazáshoz. Mint mondtam azonban, ha jóvá szeretnék hagyni a kinevezéseket - amivel én egyetértek -, akkor az állásfoglalások ellen kell szavazniuk. Elnök Most egy meglehetősen furcsa eljáráshoz érkeztünk, mint azt Bowles asszony az imént jelezte. Szavazni fogunk, de akkor szavazzanak igennel, ha ellenzik a jelöltet, és akkor nemmel, ha megerősítik a jelölést. Nem egészen értem, de így van.

Welkomstwoord De Voorzitter Het doet me genoegen om de delegatie uit Indonesië, die hier aanwezig is voor de vijfde interparlementaire bijeenkomst tussen ons Parlement en het parlement van Indonesië, namens het Europees Parlement welkom te heten. We hebben begrepen dat de bijeenkomst van vanochtend zeer nuttig en productief is geweest. We kunnen een hele reeks onderwerpen noemen die voor beide partijen van belang zijn, en ik wil ook wijzen op de belangstelling die onze collega's uit het parlement van Indonesië voor ons werk hebben getoond. Wij bedanken u hartelijk en wensen u een prettig verblijf bij ons toe. (Applaus)

Vaststelling van regels betreffende nominale hoeveelheden voor voorverpakte producten (debat) De Voorzitter Aan de orde is de aanbeveling voor de tweede lezing, door de Commissie interne markt en consumentenbescherming, betreffende het gemeenschappelijk standpunt door de Raad vastgesteld met het oog op de aanneming van de richtlijn van het Europees Parlement en de Raad tot vaststelling van regels betreffende nominale hoeveelheden voor voorverpakte producten, tot intrekking van de Richtlijnen 75/106/EEG en 80/232/EEG van de Raad en tot wijziging van Richtlijn 76/211/EEG van de Raad (13484/1/2006 - C6-0039/2007 - (Rapporteur: Jacques Toubon). Jacques Toubon rapporteur. - (FR) Mevrouw de Voorzitter, mijnheer de vice-voorzitter van de Commissie, dames en heren, de Commissie interne markt en consumentenbescherming adviseert u het gemeenschappelijk standpunt van de Raad met enkele amendementen goed te keuren, namelijk een amendement waarmee een vrijwaringsclausule wordt ingevoerd aan het einde van de overgangstermijnen, een bepaling waarin wordt aangespoord tot uitbreiding van de verplichting tot vermelding van de prijs per meeteenheid, een bepaling om te waarborgen dat Brits brood in zijn huidige formaten verkocht kan blijven worden, en tot slot een verklaring van de Commissie waarin zij uitlegt hoe precies de flessen die niet aan de voorschriften voldoen uit de roulatie worden genomen en waarin zij daar garanties aan verbindt. De kern van deze richtlijn wordt evenwel gevormd door, enerzijds, de vrije verpakkingsformaten en, anderzijds, de verplichte verpakkingsformaten, voor een periode van vijf jaar, voor melk, deegwaren, boter en koffie en, voor en periode van zes jaar, voor witte suiker. Dat is wat u wordt voorgesteld. Hoe hebben we zover kunnen komen? In de eerste lezing had het Europees Parlement op basis van eigen studie, voor een aantal producten verplichte formaten aangehouden, waarmee het een permanente afwijking voorstond van de volledige deregulering van de door de Commissie voorgestelde formaten. De Commissie had toen in een principestandpunt een herzien voorstel vastgesteld dat volkomen haaks stond op de tekst van het Parlement. Op dat moment kon ik weer in gesprek gaan met de Commissie en het Finse voorzitterschap van de Raad. Het Fins voorzitterschap slaagde erin een standpunt erdoor te krijgen waarin bepaalde, door het Europees Parlement gevraagde afwijkingen waren overgenomen, maar slechts voor een beperkte periode, een overgangsperiode. Ik heb voorgesteld om in te stemmen met de hoofdlijnen van dit voorstel, op voorwaarde dat er twee garanties aan worden toegevoegd: ten eerste dat de Commissie kan voorstellen om voor bepaalde producten, die behoren tot de eerste levensbehoeften, bepaalde verpakkingsformaten langer te handhaven, indien de consument aan het einde van de overgangsfase te maken zou krijgen met marktverstoringen, en ten tweede dat de lidstaten worden aangemoedigd om het gebruik van prijzen per meeteenheid tot de kleinhandel uit te breiden. Dat heeft de Commissie interne markt en consumentenbescherming op mijn voorstel besloten en dat is ook wat we met de Raad en de Commissie zijn overeengekomen aan het einde van de twee trialogen van de afgelopen weken. Overigens, dames en heren, wil ik uit deze wetgevingsprocedure drie lessen trekken. Ten eerste hebben we nu voor het eerst een effectbeoordeling laten uitvoeren. We hebben dit onderzoek uitbesteed aan een onafhankelijk bureau en het was de eerste keer dat het Parlement deze, in mijn ogen veelbelovende, procedure toepaste. Ten tweede betekent wat wij doen dat beter wetgeven niet per se hetzelfde is als alle wetgeving schrappen, want - en dat is de derde les die ik wil trekken - we hebben middels dit debat strikt rekening gehouden met de behoeften van de consumenten, en met name van de kwetsbaarste consumenten. Daarom stel ik, dames en heren, het Parlement voor om morgen voor de drie amendementen te stemmen die door de Commissie interne markt en consumentenbescherming zijn goedgekeurd. Günter Verheugen vice-voorzitter van de Commissie. - (DE) Mevrouw de Voorzitter, dames en heren, om te beginnen wil ik de heer Toubon bedanken voor het constructieve werk dat hij heeft verricht voor dit zeer complexe wetsvoorstel. Ik ben het volledig eens met zijn betoog van zojuist, vooral als het gaat om de lessons to be learnt, de lering dus die wij kunnen trekken uit deze gang van zaken. Voorts hoop ik dat de Raad het voorbeeld van het Parlement volgt en voortaan bij wijziging van wetsvoorstellen een impact assessment laat verrichten. Dat zou voor ons, op de weg naar betere wetgeving, zeer nuttig zijn. Inderdaad gaat het hier om een deel van het grote project van de Commissie, en van alle andere instellingen: betere wetgeving. Wij hebben ons ambt aanvaard met het heldere politieke voornemen het acquis communautaire beter en eenvoudiger te maken. De heer Toubon heeft volkomen gelijk: verbetering betekent niet afschaffing. Verbetering houdt in dat de wetgeving eenvoudiger, transparanter en makkelijker hanteerbaar wordt gemaakt. Het staat echter buiten kijf dat de bereikte beschermingsniveaus moeten blijven bestaan. Alle instellingen en zeker ook de consumenten en ondernemers zijn het daar in principe mee eens. Bezwaren ontstaan echter altijd zodra er een concreet voorstel is uitgewerkt en ingediend. Dan blijkt dat er een politiek compromis nodig is en ik ben tevreden dat we in dit geval gezamenlijk tot een goede oplossing zijn gekomen. Waar gaat het eigenlijk om? We spreken hier over regelingen uit de jaren zeventig en tachtig. Destijds is de verpakkingsmaat vastgesteld van een groot aantal voorverpakte producten. Het betreft onder andere artikelen als tandpasta, wasmiddelen, vissticks, tomatenpuree, oplosmiddelen, maar ook droog- en natvoer voor honden en katten. Toen deze regelingen dertig jaar geleden werden ingevoerd, was dit soort maatregelen de beste manier om twee doelen te bereiken: ten eerste wilde men de interne markt voor goederen verder openstellen, zoals voorzien in de Verdragen van Rome, en ten tweede wilde men de consumenten de nodige bescherming bieden bij de grensoverschrijdende handel met deze goederen. Sindsdien hebben wij niet alleen de interne markt maar ook de consumentenbescherming binnen de Europese Unie aanzienlijk ontwikkeld. Het oogmerk is thans de regels voor de verpakkingsmaten eenvoudiger en uniformer te maken. Verdere Europese reglementering betekent op dit vlak meer innovatie en versterking van het concurrentievermogen. Ik ben ervan overtuigd dat dit voorstel met name voor de consument gunstig zal uitpakken. De consumenten krijgen meer keuzevrijheid. In het kader van de bestaande richtlijn betreffende prijsaanduidingen per meeteenheid (kilo/liter) zullen ze bovendien de prijzen van verschillende verpakkingsgrootten ook in de toekomst absoluut met elkaar kunnen vergelijken. Ik bedank de rapporteur voor zijn inzet. Voorts sta ik achter de gemaakte afspraken inzake overgangsregelingen. Conform de wens van het Parlement zal de Commissie over enkele jaren de dan heersende situatie onder de loep nemen. Niets staat een akkoord in tweede lezing dus nog in de weg. Malcolm Harbour namens de PPE-DE-Fractie. - (EN) Mevrouw de Voorzitter, nu ik wat meer tijd tot mijn beschikking heb, wil ik u graag feliciteren met uw ondervoorzitterschap. U bent een gewaardeerde collega van de Commissie interne markt en consumentenbescherming en het is een genoegen om hier vanavond onder uw Voorzitterschap te mogen spreken. Ik zou Jacques Toubon graag willen bedanken. Mijns inziens heeft hij de herziening van dit proces op uitmuntende wijze geleid, zoals ook de commissaris al zei. Ik ben het ook eens met hetgeen de commissaris zei over de manier waarop wij dit hebben aangepakt. Volgens mij zijn wij een van de eerste commissies in het Parlement die opdracht hebben gegeven tot een impactbeoordeling van de voorgestelde amendementen. Sommige van de kwesties die daarbij naar voren zijn gekomen, komen terug in de amendementen, waaraan wij morgen steun zullen geven. Ik denk met name aan hetgeen ik de vrijwaringsclausule zou willen noemen, die de Commissie in acht zal nemen om de marktwerking nauwkeurig te volgen. Commissaris, over het algemeen zijn wij sterke voorstanders van uw streven om onnodige wetgeving te schrappen. Zoals u al aangaf, is veel van die wetgeving al 20 of 30 jaar oud. Nu de consumenten beter geïnformeerd zijn, willen wij dat zij daar de vruchten van plukken en informatie krijgen over prijsstelling. Wij willen fabrikanten de flexibiliteit geven om producten in verschillende verpakkingsgrootten te produceren al naar gelang de familieomvang Ik weet zeker dat het in mijn eigen land - en ik vermoed ook in andere - als een grote verrassing overkomt dat de Commissie een deregulerende maatregel neemt. Zoals blijkt uit enkele schitterende krantenartikelen in mijn eigen land, is deze richtlijn - zoals zo vaak gebeurt - vaak verkeerd geïnterpreteerd, waardoor de Britse consumenten niet konden beschikken over de door hen gewenste productmaten. Ik denk dat u als Commissie iets moet doen aan het feit dat een verkeerde voorstelling zo gemakkelijk ingang vindt, zeer zeker nu het hier gaat om zo'n ongebruikelijk voorstel. In die context ben ik u en de Raad zeer dankbaar dat u de consumenten van voorverpakt brood in het Verenigd Koninkrijk - dagelijks meer dan 80% van regelmatige broodeters - de verzekering geeft dat hun traditionele broodmaten, die volgens hen werden bedreigd door dit voorstel, zijn gegarandeerd en dat zij nog steeds in staat zullen zijn om iedere morgen te genieten van hun toast met marmelade in de traditionele voorverpakte broodmaten. Evelyne Gebhardt namens de PSE-Fractie. - (DE) Mevrouw de Voorzitter, waarde collega's, mijnheer de commissaris, mijnheer de fungerend voorzitter van de Raad, wij behandelen vandaag een zeer belangrijk wetsvoorstel, want de reden waarom deze richtlijn in het verleden is ingevoerd, was de openstelling van de markt voor goederen. De openstelling van de markt en de productie van nominale hoeveelheden zijn een onderdeel geworden van de consumentenbescherming. Het is van belang dat we weten wat we hiermee aan moeten, en het Europees Parlement heeft in dit verband duidelijk gezegd dat het domweg afschaffen van alle desbetreffende voorschriften tot problemen zou kunnen leiden, vooral voor mensen met handicaps en in het bijzonder voor visueel gehandicapten. Als we bijvoorbeeld rondkijken in grote warenhuizen, constateren we dat het soms ontbreekt aan een duidelijke prijsaanduiding. Het Parlement acht het van groot belang de lidstaten op te roepen niet alleen in grote warenhuizen de prijzen in liters of kilo's aan te duiden, wat ontoereikend is, maar ook elders. Hiermee kunnen namelijk voor kwetsbare consumenten mogelijkheden worden aangeboord die voor hen van groot belang zijn. Wij vonden deze oproep erg belangrijk, en we zijn blij dat er gehoor aan gegeven is. Het tweede punt dat ons als sociaaldemocraten na aan het hart ligt, is door collega Harbour ter sprake gebracht. Het gaat om broden, die in Groot-Brittannië loafs worden genoemd. De Commissie, noch de Raad, noch het Parlement wil tornen aan de in dat land heersende verpakkingsgrootten, maar in Groot-Brittannië wordt daar heel anders over gedacht. Het was dus belangrijk om een specifieke overweging in de wetgeving op te nemen die de Britse burgers zou geruststellen en waarmee we er daadwerkelijk voor konden zorgen - overigens hebben mijn Britse collega's, met name die van de Labour Party, mij verzocht dit nogmaals te benadrukken - dat we afblijven van het Britse brood, dat verkocht mag blijven worden in de maten die de Britse burgers gewend zijn. Een derde doelstelling was dat de nominale hoeveelheden na een bepaalde periode niet zonder meer zouden worden afgeschaft, maar dat de Europese Commissie eerst de gevolgen en de mogelijkheden zou onderzoeken en in dat kader een impact assessment zou indienen. Onderzocht moet worden of afschaffing zinvol is, wat de gevolgen zijn en hoe we op eventuele 'marktuitglijders' reageren. Aan het voorbeeld van de wasmiddelenmarkt hebben we kunnen zien wat er gebeurt als het ontbreekt aan kleine nominale hoeveelheden. Op dat punt zou men kunnen overwegen wat er gedaan kan worden. Janelly Fourtou Mevrouw de Voorzitter, mijnheer de commissaris, mijnheer de vertegenwoordiger van de Raad, beste collega's, ik wil om te beginnen onze rapporteur, de heer Toubon, gelukwensen en bedanken. Hij heeft op een voorbeeldige wijze met al zijn collega's samengewerkt en ons steeds op de hoogte gehouden van zijn standpunten en van al de vorderingen die er met betrekking tot dit onderwerp na elk onderhoud met de Commissie en het voorzitterschap van de Raad waren gemaakt. Hij heeft onze mening gevraagd en ons steeds keurig op tijd duidelijke en exacte aantekeningen doen toekomen, zodat we naar behoren ingelicht ons standpunt konden bepalen. Bij de stemming in eerste lezing heeft de Alliantie van Liberalen en Democraten voor Europa Fractie zich uitgesproken tegen de handhaving van verpakkingsformaten, als deze bindende categorieën nog niet bestonden in de zevenentwintig lidstaten en de verplichting daartoe innovatie en mededinging zou schaden door de keuze van de consumenten te beperken. De ALDE-Fractie heeft zich intussen aangesloten bij het gemeenschappelijk standpunt van de Raad en steunt het idee om voor bepaalde categorieën producten overgangsperioden in te stellen. De ALDE-Fractie is daarom niet noodzakelijkerwijs voorstander van het opnemen van een herzieningsclausule in de artikelen van de richtlijn. Volgens ons volstaat het om een verwijzing naar herziening op te nemen in de overwegingen. We hebben ons echter laten overreden door de rapporteur. Onze fractie zal niet alleen al zijn amendementen steunen, maar ook op dit punt toegeven. Ik wil als kanttekening bij de stemming toch graag duidelijk maken dat ik het jammer vind dat geen van de instellingen iets heeft gedaan met het in artikel 8 van het oorspronkelijke voorstel opgenomen idee betreffende transponeringsstabellen. Overeenkomstig het interinstitutioneel akkoord "Beter Wetgeven” worden de lidstaten in hun eigen belang en in dat van de Gemeenschap aangemoedigd om transponeringstabellen op te stellen. In deze tabellen worden de richtlijnen en de maatregelen die worden genomen om deze richtlijn in nationale wetgeving om te zetten, naast elkaar gelegd, en vervolgens worden ze openbaar gemaakt. De ALDE-Fractie hecht een groot belang aan dit punt. We zetten ons immers in voor de verbetering van de informatie voor de consument en, in iets ruimere zin, voor de verbetering van de informatie voor de Europese burger. Charlotte Cederschiöld (SV) Mevrouw de Voorzitter, de Zweedse leden van de Fractie van de Europese Volkspartij (Christen-democraten) en Europese Democraten zijn tegen een richtlijn inzake verpakkingen. Het liefste zouden wij de hele richtlijn willen afschaffen. Ik heb zelf geprobeerd de Zweedse melkverpakkingen te redden, de bureaucratie te verminderen en een milk snatcher-debat te voorkomen. De rapporteur, de heer Toubon, heeft onderhandeld en compromissen gesloten met de Parlementsleden en de Raad. Het compromis ziet er nu heel anders uit. Vandaag is het 9 mei, een dag van vrede in Europa. Het motto is praten, niet oorlog. In die geest ben ik van plan om te proberen mijn steentje bij te dragen. Onderhandelingen veronderstellen compromissen. Degene die compromissen kan sluiten, kan bijdragen tot de ontwikkeling van Europa. Het is moeilijker om op het juiste moment ja te zeggen dan nee te zeggen. Persoonlijk sluit ik me aan bij het compromis van de heer Toubon, ongeacht wat de overige Zweedse collega's doen. Dat is mijn manier om 9 mei te vieren, dat wil zeggen door een beetje extra bereidheid te tonen tot het sluiten van compromissen bij de richtlijn voor verpakkingen. Dat is namelijk de manier waarop het moderne Europa opgebouwd wordt: steen voor steen met meer en meer compromissen. Ik wil proberen te helpen en stem daarom vóór het voorstel en sluit af met de zin: (FR) Mijn complimenten, mijnheer Toubon. De Voorzitter Mevrouw Cederschiöld, mijnheer Toubon zit achter u aan de andere kant. Hoe dan ook, het debat is gesloten. De stemming vindt morgen plaats.